Časopis SCOOL! ISSUE 50

Když v listopadu 2006 vyšlo první číslo SCOOL!u, nikdo si nedokázal představit, jakými cestami se bude vývoj časopisu ubírat a jak dlouhé bude jeho trvání. Dnes, po deseti letech,

EDITORIAL

se ukazuje, že se nakonec nejednalo jen o nějaký momentální záchvěv studentské tvořivosti, ale že se zrodila tradice, která si postupem času vydobyla své místo na pomyslném výsluní přízně čtenářů.

Padesáté číslo, které máte nyní před sebou, chce být připomenutím práce mnoha desítek mladých lidí a skromným díkem jejich tvořivosti, trpělivosti, vytrvalosti, podnikavosti i pokory… Najdete v něm články z archivu, vzpomínky šéfredaktorů i dalších členů redakcí z různé doby, přehled doposud zpracovaných témat a seznam absolventů, kteří byli ochotni poskytnout rozhovor našim mladým redaktorům.

– Eva Kokešová

06 O SCOOL!u 08 Přehled témat 10 Rozhovor s Mgr. Evou Kokešovou

OBSAH

12 Přehled šéfredaktorů 14 Jak se dělá SCOOL aneb kluci i holky v akci 16 Jak jsme psali v anglické škole bez CH 17 SCOOL! – první praktická zkušenost 18 Jan Čermák: SCOOL! jsem adoptoval 20 Výběr toho nejlepšího 22 Přání k padesátce 24 Přehled rozhovorů s absolventy 26 SCOOL! dobývá svět!

28 The Lord of the Drinks 30 A co bude dál?

SCOOL!

SCOOL! – MAGAZÍN GYMNÁZIA V ZASTÁVCE / č. 50, září 2016 Šéfredaktorka: Eva Kokešová Redakce: Adéla Janzová, Marie Matějková, Anna Horká, Hana Svobodová, Lucie Hamarová, Vladimír Buchar Grafika: Jan Čermák Korektury: Eva Kokešová

web: scool-mag.cz facebook: facebook.com/CasopisSCOOL e-mail: scool-mag@seznam.cz tel: 732 659 640

4

OBSAH

cover: Jan Čermák | tisk: POINT CZ, s. r. o.

G TGM

BE SCOOL! PŘIDEJ SE K NÁM I TY!

Gymnázium Zastávka Komunitní organizace Timeline

Informace

Fotky

To se mi líbí

Další

Škola Škola hrou hrou Relaxační lesy vvnejhezčím nejhezčímkraji krajiČeské České Relaxační centrum obklopené lesy republiky republiky Toto Toto se se líbí: líbí: 265 265 nadějným nadějným studentum studentum Čajovna

Zatopit Zatopit

Zavolat Zavolat Zuzanku Zuzanku

Lucie Hamarová

Jsme členy mensy

Podporují nás

Vladimír Buchar

Vyhlásit rozhlasem Vyhlásit rozshlasem

Opovažte Postěžujtese si si stěžovat!

Obec Zastávka

11. březen 2016

„Slzy smutku a smíchu jsou často nerozlišitelné…“ Můžete s tímto citátem nesouhlasit, ale shodneme se na tom, že slzy jsou neoddělitelnou součástí našich životů.

To se mi líbí

Komentář

29. květen 2015

Drazí spolubojovníci z řad našeho gymnázia, školní rok se bleskově blíží ke konci a já doufám, že jste v něm stihli všechno, co jste chtěli.

To se mi líbí

222 Napište komentář…

Komentář

240

Jáchym Důjka 6. květen 2006 Napište komentář…

Kateřina Bochníčková 7. květen 2010

Ach jo. Čte editorial vůbec někdo? Nemůžu sem prostě jen vygenerovat nějaký lipsumovský text a tvářit se, že má smysl nebo že je to nepříliš známý cizí jazyk?

To se mi líbí

Pokusili jsme se zavést novou rubriku pod názvem „Ksichtknížka“, která si klade za cíl vtipně a s nadsázkou glosovat poslední dění ve škole i mimo ni.

To se mi líbí

Komentář

259 Napište komentář…

Komentář

264

Tomáš Antoš 18. prosinec 2009

Napište komentář…

Můj postoj k časopisu byl vždycky poněkud skeptický, ale přesvědčil jsem se, že naše škola může být na svůj časopis opravdu hrdá.

Karel Laš 22. prosinec 2008

Lidé se příliš ohlížejí dozadu, zkoumají, co se stalo, místo toho, aby svůj potenciál věnovali věcem budoucím.

To se mi líbí

To se mi líbí

Komentář

241 Napište komentář…

Komentář

249

Josef Švejda Napište komentář…

Doufám, že každý z vás se bude snažit co nejvíce prospět lidstvu svým věděním a myšlením a že mnohým se to podaří.

Jakub Maca 9. březen 2007

To se mi líbí

Loutkové divadlo může být zábavné a celý život poslušně hrát svoji roli může leckoho uspokojovat. Ale co takhle nastavit prst a prasknout každou bublinu, která se pokusí ukrást byť jen kousek naší svobody? Hodně zdaru v hledání pravdy.

To se mi líbí

15. únor 2008

Komentář

666 Napište komentář…

Komentář

251 Napište komentář…

O SCOOL!U

!

1. místo za nejlepší časopis – Michal Keda

První číslo studentského časopisu Scool! vyšlo v listopadu 2006 jako výstup projektu Zvýšení informovanosti veřejnosti prostřednictvím časopisu, který vznikl z popudu L. Brestičové a E. Kokešové. Hlavními výstupy bylo zvýšení informovanosti o škole mezi žáky, rodiči i další širší veřejností, rozvíjení a zdokonalování dovedností studentů i učitelů při práci s výpočetní technikou se zaměřením na tvorbu školního časopisu. Dalším cílem bylo poskytování metodické pomoci učitelům a žákům z jiných škol v ČR při tvorbě jejich časopisů. Z projektu bylo pořízeno první zařízení, a to digitální fotoaparát, barevná tiskárna a software firmy Adobe. Časopis volně navázal na tradici vydávání Gymnazijních novin. Členové redakce časopisu se dále vzdělávali a zúčastnili se několika profesionálně připravených workshopů realizovaných v rámci projektu organizace AISIS s názvem Média tvořivě.

Další projekt, který nepřímo podpořil rozvoj časopisu, byl projekt s názvem Implementace mediální výchovy do vzdělávání na základních a středních školách, zkráceně Učíme (se) média. Tento tříletý projekt trval od roku 2009 do roku 2011

a v současné době probíhá jeho udržitelnost. Cílem projek-

staveny titulní strany některých čísel SCOOL!u v rámci výstavy

tu bylo vytvořit koncepci mediální výchovy s podporou ICT

Brno – Venkov Tvořivé.

a její zařazení do vzdělávání. Byla připravena řada přednášek a workshopů pro pedagogické pracovníky a žáky okolních škol, vytvořena sada metodických materiálů a realizovány projekty s mediálním obsahem. Vznikl také kroužek Tvorba školního časopisu. Členové kroužku se zabývají všemi činnostmi

Činnost redakce a jejích členů často přesáhla práci na samotném časopise – organizovali pro studenty, absolventy i další veřejnost např. filmové festivaly v rosickém kině, promítací maratóny oblíbených seriálů či soutěže související s tématem

souvisejícími s tvorbou, vydáváním, propagací a distribucí ča- časopisu (např. č. 21 Vlasy – soutěž tříd o nejzajímavější účes). sopis Scool! Jako výstup projektu byla vytvořena příručka pro

S postupem času se měnily osobnosti na postu šéfredaktora

podporu mediální výchovy, kde byla jedna kapitola věnovaná

(ve školním roce 2007–2008 Josef Švejda, 2008–2009 Karel

tvorbě školního časopisu.

Laš, 2009–2010 Tomáš Antoš, 2010–2011 Kateřina Bochníč-

Prvním šéfredaktorem a tvůrcem vizuální podoby časopisu

ková a po ní Jáchym Důjka 2012–2014, dále Lucie Hamarová

i autorem jeho názvu se stal Jakub Maca. Časopis od samého

2014–2015 a Vladimír Buchar 2015–2016). Představujeme je

počátku své existence vyvolával zájem, ale i polemiku čtenářů.

na stranách 12–13.

Postupně se ustálilo schéma vydávání na pět čísel za školní rok, tedy každé dva měsíce vyšlo nové číslo.

Obsah časopisu tvoří především reportáže ze školních akcí (taneční, lyžařské a vodácké výcviky, exkurze), rozhovory s učiteli, články o aktuálních tématech, rozhovory s absolventy, ankety,

Neméně důležití a většinou nezastupitelní jsou grafici – funkce šéfredaktora a grafika se v některých letech spojila, např. hned v počátcích existence časopisu byl Jakub Maca šéfredaktorem a zároveň dával jednotlivým číslům vizuální podobu.

povídky studentů apod. Během doby vznikla myšlenka, která

Jako další grafiky jmenujme Michala Kedu, Matouše Kolaříka,

se realizuje s drobnými výjimkami doposud, že každé číslo má

Michaela Bátrlu, Luboše Kolka.

své hlavní téma, kterému je podřízena většina textů, kromě

Vypíchněme ještě dvojici Martin Suchomel a Jáchym Důjka,

aktuálních reportáží. Prvním tématem bylo Jídlo v čísle 6. Jako

kteří během svého působení vytvořili největší počet čísel, a to

příloha časopisu bylo několikrát i CD s kapelami našich stu- 15! Avšak nejdelší dobu grafickou podobu časopisu ovlivňoval dentů současných i bývalých a DVD s majálesem.

Jan Čermák – od čísla 14–19 poté od čísla 41 až doposud.

Specifikem všech studentských časopisů je častá výměna

Od čísla 41 spolupracoval s mladšími grafiky, radil jim nebo za

členů redakce. Starší studenti opouštějí redakci kvůli přípravě

ně „zaskakoval“.

na maturitu a musí je nahradit mladší, bez zkušeností s prací v redakci. Dá se tedy říct, že se stále začíná od začátku. To ale nutně neznamená, že by se časopis nevyvíjel. S každým novým členem redakce přicházejí nové nápady, nové nadšení.

Velké ocenění přišlo v roce 2008, kdy časopis získal první místo v celostátní soutěži „O nej školní časopis“ organizované Asociací středoškolských klubů České republiky. Další úspěchy přišly v roce 2009 v soutěži o „Nejinspirativnější školní časopis“, kterou organizoval Klub volných novinářů v Praze, a opět v soutěži “O nej– školní časopis” (cena za přehlednost).

Texty do časopisu píší jak stálí redaktoři, tak příležitostní zájemci z řad studentů i učitelů. K nejproduktivnějším autorům patří Hana Bednářová, Ivana Puškarová, Martina Zoblivá, Natálie Plešáková, … Seznam všech redaktorů by byl velmi dlouhý, v současné ale době existuje elektronický archiv všech čísel na adrese: http://www.scool–mag.cz/archiv/ http://www.scool–mag.cz/archiv/, kde lze všechny autory dohledat.

Podrobnější rozbor práce redakce časopisu SCOOL! i jeho srovnání s dalšími středoškolskými časopisy je možné najít

V roce 2013 časopis získal první místo v soutěži „Školní ča- v práci ze soutěže SOČ, kterou vypracovala Ivana Puškarová: sopis roku“ v Jihomoravském kraji a také oceněni za grafiku, obsah a titulku. V dubnu 2015 byly v budově Senátu ČR vy-

SCOOL! ISSUE 50

www.scool–mag.cz/soc/ L. Brestičová, E. Kokešová

7

8

PŘEHLED TÉMAT

TÉ A 03

02 Knih 0 4 0 5 ax poč 06 j ítač ídlo Voln ý ča 08 E s xtré Hist my 10 M orie atem 12 B atik 13 a iolo gie 1 4 15 16 18 M úzy 20 Z 25 R pta č ajm í pe 2 2 Čo und rspe k Hab olád k tivy 2 řina a 4 Ta hák 27 Č y 2 / /oh 6 Po as M

01

vid eln vět í čt šina ená )m ři S mé á CO ho své OL! z tém ačá níc ud tku a. T hu obř d u b ev t á yl t l My ědí otiž o „stra šlen ostec ,ž h t hla egi ka zala vní i“ js e každ sjed ve ško jako obs me éč le a not íslo ah (šir zav it p pra tex ší a čas edl ro k (pře ty n ktic i o h a od sně a rů ká, pis ždé l me č u ji d jed z zi je ubší z í sla ná čísl dvo rtiv n á d t a š o b é j not e km í náp á m ě t s – é r t a m . livý jed č t ě ad O a, k lán ata ly t d s noh mi oce k t e d e y a ma čísl rá a opr o té oa něn tick y. V ovo uto ktu ma iio yp šak r d á tu) y dbo l nýc rop zají jsm a ta h te rno oje ma e ta ké up n x l a é t k . t ů op oro éb tex se om yli n ty v tou uká áhá . ětš a je í ef dné lep ekt ší o ze s rien out tac ěží i za t ent o

A

od h Moz s ladi ek 2 nou 8 Pi 31 H vo udb 30 H a Káv a llow aa 32 F een čaj ilm 35 T ane 34 D c 37 K álky omi 36 B ks udo ucn 39 V 38 L ost esm á s ka í r 43 N 41 K ejsm 40 H r e v e če ra 45 Z rnob 4 den 2D ílí ěk K ivad ožm lo 4 4 ín Odv aha 47 S 4 6 Sv l z y 49 N ětlo apě 4 8M tí édia 50 S COO L!

heň

Pra

SCOOL! ISSUE 50

9

Mgr. Eva Kokešová: (S)COOL! stálice aneb 10 let s časopisem SCOOL! má v záhlaví napsáno, že je studentským časopisem, z čehož by vyplývalo, že jej tvoří jen studenti. Ale pokud bychom nahlédli pod redakční pokličky všech podobných studentských periodik, zjistili bychom, že vždy je v pozadí přítomen někdo z pedagogů, kdo bývá spojovacím článkem na sebe navazujících redakcí, poradcem i kritikem jednotlivých redaktorů, často též mluvčím a garantem a nezřídka i hnacím motorem prací na přípravě nových čísel časopisu. Eva Kokešová je se SCOOL!em spojena od jeho prvního čísla – byla to prý láska na první pohled. Po deseti letech můžeme ale konstatovat, že se o žádný krátkodobý flirt nejednalo…

Jak jste se vlastně k vedení školního časopisu dostala?

Já jsem byla jejich třídní učitelkou a navíc češtinářkou, tak jsem

Přesně před deseti lety touto dobou přišla paní Brestičová

se je v tom snažila podporovat. První číslo mělo velmi slušný

s návrhem využít jednoho z projektů vyhlášených MŠMT k zís- ohlas, tak jsme se pustili do druhého. No a pak už mi to tak kání barevné kopírky a dalšího vybavení pro školu (viz úvodní

nějak zůstalo, i když ti moji odmaturovali… Že se z toho nako-

článek). Do práce na prvním pokusu o časopis se zapojili teh-

nec stane pravidelně vycházející časopis s poměrně značnou

dejší septimáni (Jakub Maca, Filip Tesař, Jan Záruba a další).

oblibou, to tehdy ovšem nemohl tušit nikdo.

10

ROZHOVOR

Jaká vzpomínka se vám v souvislosti s prvním číslem

ré měly velký ohlas mezi studenty i absolventy školy. Jen si

SCOOL!u vybaví?

přečtěte reportáže Hanky Bednářové z těchto festivalů, tu at-

Asi to budou rozzářené oči kluků, když přiběhli s prvním vý-

mosféru ucítíte ještě dnes! Redaktoři SCOOL!u byli ostatně i u

tiskem, ještě teplým z kopírky. Barevný časopis tehdy působil

dalších událostí – odhalování pamětní desky Rajmundu Ha-

jako zjevení. Dnes už si to málokdo umí představit, ale tehdy

břinovi v Příbrami (2011), Hledání malého prince (2013), zá-

to bylo fakt něco.

jezdu do Lipska na výstavu BaTeŽo MiKiLu (2013), odhalení

Jaká byla spolupráce s prvním šéfredaktorem Jakubem

pamětní desky Zdeňku Kožmínovi (2015)… Ovšem hlavní rolí

Macou?

zůstává dokumentovat dění ve škole, čímž se stává takovou

Jakub byl (a asi vždycky bude) svéráz s velkým talentem – jak

neoficiální kronikou školy.

na jazyk, tak na grafiku. Stávalo se, že si vzal od spolužáků

Příprava jednotlivých čísel časopisu s sebou přináší také

texty, celou noc pracoval a ráno přinesl do školy hotové číslo.

setkání s mnoha zajímavými lidmi, že?

Texty ovšem překopané tak, že je mnohdy vlastní autoři nepoznali (a některé to dost naštvalo), ale vždycky to bylo k lepšímu. Díky tomuto dost neformálnímu přístupu měl ale časopis od samého začátku jednotnou podobu, což byl zřejmě důvod, že hned v prvním ročníku soutěže středoškolských časopisů, kterého jsme se zúčastnili, jsme zvítězili v rámci celé České

To rozhodně ano, zvlášť při přípravě rozhovorů. A nejsou to jen mediálně známé osobnosti jako např. fotograf Jiří Kolbaba (č. 30), výtvarnice Kateřina Šedá (č. 43), herec Lukáš Hejlík (č. 27), senátor Jan Žaloudík (č. 22), američtí spisovatelé C. D. Payne a R. Fulghum (č. 49), slovinská velvyslankyně

republiky. Spolupráce s Jakubem někdy byla dost náročná,

S. Knez (č. 25/12–13), novinář Martin Moravec (č. 27), ku-

ale nakonec každý z šéfredaktorů (a grafiků, protože často to

chař Zdeněk Pohlreich (č. 28), herec Jan Potměšil (č. 42)

byla funkce dva v jednom) byl svým způsobem silná osobnost

a řada dalších. Prostřednictvím rubriky Rozhovor s absolven-

– podívejte se na přehled šéfredaktorů na str. 12–13

tem se naši čtenáři mohou seznámit s lidmi, kteří se uplatňují

Tradice vydávání studentských novin na našem gymnáziu

v mnoha zajímavých oborech nebo mají unikátní koníčky (pře-

byla založena už v době, kdy zde působil profesor Kožmín

hled těchto absolventů najdete na str. 24–25). Z rozhovorů je

(v letech 1970–1985, pozn.red).

mj. také patrné, že bývalí studenti na své gymnázium stále

Je pravda, že Kožmínovy Gymnazijní noviny měly ve své době velký ohlas, zažila jsem je ještě jako studentka. Tyto noviny

rádi vzpomínají. Možná právě někde tady se zrodila myšlenka založení Klubu absolventů naší školy.

ovšem měly jednu velkou nevýhodu. Protože byly prezentová- Práce na časopise není vždy jen legrace, většinou je to ny formou nástěnek, které se po určité době vyměnily, jejich

dost práce navíc. Stává se ale, že studenti po letech přijdou

obsah se tak vlastně ztratil. My jsme díky mohutnému roz- a jsou vděční za zkušenosti, které získali?? voji technických možností mohli začít vydávat tištěný časopis Mám radost, když se dozvím, že bývalí členové redakce i po a čísla archivovat. Je to velká přednost. Ani nevíte, jak ráda maturitě uplatňují dovednosti, které získali při práci na časopisi čtu články ze starších ročníků, a věřím, že nejen já. A také se. Ivana Puškarová například studuje žurnalistiku a já věřím, to umožňuje pozorovat vývoj, který za těch deset let SCOOL! že pro ni byla práce v redakci dobrou průpravou. prodělal. Činnost redakce se nesoustředí jen na tvorbu časopisu, ale

Co popřejete časopisu do dalších čísel?

mnohdy souvisí i s dalšími akcemi…

Časopisu spoustu nadšených čtenářů, redaktorům šťastnou

To je pravda. Od samého začátku byl SCOOL! a jeho redaktoři

ruku při volbě témat, pomyslné ostré pero a hlavně vytrvalost

např. u zrodu MFF Rosice (Malých filmových festivalů), kte-

a kreativitu!

SCOOL! ISSUE 50

11

SC OO L! SCOOL!

JAKUB MACA (1–4)

JOSEF ŠVEJDA (5–8)

Jakub vystudoval obor Průmyslový design na VUT v Brně. V současné době pracuje jako designér vizuální komunikace s přesahem do řady dalších odvětví designu. Specializuje se na komplexní projekty vytváření a budování silných značek (tzv. branding) a komunikačních strategií pro start-upy i zavedené společnosti či instituce (Honeywell, Monsanto, Masarykova Univerzita, CzechInvest a další). V současné době vytváří platformu pro designéry, programátory a inženýry, kteří se zajímají o možnosti propojení digitálního a fyzického světa v tzv. internetu věcí (Internet of Things).

„Těšilo mě, že se na G TGM vždy našel někdo s dobrými nápady a ochotou se zapojit. Každý měl jiné zájmy a jiný styl, díky čemuž si každý čtenář mohl přijít na své.“ Po maturitě vystudoval ekonomickou informatiku na Mendelově univerzitě v Brně. V současnosti pracuje jako vývojář webových aplikací

Mladšími členy všech dalších redakcí přezdíván Otec zakladatel.

KATEŘINA BOCHNÍČKOVÁ (17–26) „Do redakce SCOOL!u jsem nastupovala hlavně s přáním procvičit si tvůrčí psaní. Jak jsem zjistila, práce šéfredaktora je spíše testem manažerských schopností. Ti silnější donutí k práci svoje okolí, ti slabší rezignují a napíší většinu článků sami... Takže jak nad tím teď přemýšlím, mé původní přání se

12

JÁCHYM DŮJKA (27–39) Jáchym byl šéfredaktorem SCOOL!u od ledna 2012 do června 2014, což odpovídá číslům 27 až 39. Nyní podniká v oblasti náborového marketingu. Plánem je stát se jedničkou v tomto oboru v České republice. Současná trojka mu k tomu dává dobré pre-

mi vlastně bohatě splnilo. Současnému šéfredaktorovi i těm

dispozice.

následujícím přeju tedy buď silnou vůli, nebo silné zápěstí.“

Na práci v redakci časopisu vzpomíná na str 17.

PŘEHLED Ř ŠÉFREDAKTORŮ ŠÉ Ů

KAREL LAŠ (9–12)

TOMÁŠ ANTOŠ (15–16) „Šéfredaktorem jsem byl poměrně krátce, věnoval jsem se především studentskému vedení dramatického spolku, nicméně za tu dobu získal časopis několik ocenění. Snažil jsem se především o to, aby v časopise mohla být umělecká tvorba studentů, a nebojím se přiznat, že oproti některým předchozím šéfredaktorům jsem se snažil trochu propagovat historii a zajímavé historické články.“ V současnosti Tomáš studuje Dějiny starověku a Klasickou archeologii na FF MU. Stejně jako na gymnáziu se neprofesionálně věnuje divadlu a tzv.

Living history.

LUCIE HAMAROVÁ (40–44) „Šéfredaktorkou našeho gymnazijního časopisu jsem byla poměrně krátce. Za to, že většina článků vůbec vyšla, vděčím hlavně zbytku tehdejší redakce a paní Kokešové. Práce šéfredaktora je těžká, zdlouhavá a hlavně potřebuje notnou dávku jistých manažerských schopností, bez kterých se to nikdy neobejde. Nejenže se musí dohlédnout na deadline, vědět o všech článcích a rozvrhnutí jednotlivého čísla, ale ještě k tomu všemu řešit problémy přímo za pochodu. A že jich ani u jednoho čísla nebylo málo. Časopis ale každému členu redakce přinese zkušenosti, přehled o věcech aktuálních a někdy i spoustu zábavy. Myslím, že křeslo šéfredaktora gymnazijního časopisu je horké místo, jelikož na gymnáziu obvykle není povinností míň než nad hlavu. Proto přeju dalšímu šéfredaktorovi/redaktorce pevné nervy, za zády schopného kantora (paní Kokešovou) a taky kopu štěstí.“

VLADIMÍR BUCHAR (45–49) „Psal jsem do časopisu cca od školního roku 2012/13.

Jsem vděčný za příležitosti a výzvy, které mi byly v časopisu dány, a doufám, že se sejdeme u několika dalších kulatin tohoto časopisu.“ Vladimír letos maturuje, redakce mu přeje mnoho štěstí.

Lucie se v současné době pere se třeťákem (resp. septimou).

13

JAK SE DĚLÁ SCOOL! aneb kluci i holky v akci Pokud vím, nikdo se dosud nepokusil vyzkoumat, z jakých lidí se dělají novináři. Je sice novinářská škola, ale ještě jsem nepotkal novináře, který by z ní vyšel; zato jsem shledal, že každý novinář býval kdysi medikem, inženýrem, právníkem, literátem, úředníkem Exportního ústavu nebo čím jiným, a že toho z nějakých důvodů nechal. Někdy to bývají, abych tak řekl, jaksi ztracené existence, které se „uchytí” jako žurnalisté; neříká se o nikom, že se „uchytil” jako poslanec nebo bankovní ředitel; ale novinář se obyčejně „uchytí”, a to téměř doslovně, podle přísloví, že „jen drápek uvíz, a chycen je celý ptáček”. Novinářem se člověk zpravidla stává tak, že z mladistvé nezkušenosti napíše něco do novin; k jeho nemalému úžasu to v novinách vyjde, a když přijde s něčím podruhé, řekne mu v redakci pán v bílém chalátě něco jako „napište nám zas něco”. Ve většině případů se člověk stává novinářem následkem svedení; nevím o nikom, kdo by od dětství horoval jen o tom, že jednou bude žurnalistou.

Snad si přál být majitelem kolotoče, strojvůdcem nebo námořníkem; a hle, jakýmsi vyšinutím z dráhy svých snů se stal členem redakčního štábu. Někdy se člověk dá k novinám, protože o sobě věří, že má dobré pero; ale ani to není nevyhnutelnou podmínkou. Prostě novináři, podobně jako herci a politikové, se rekrutují z osob nejrůznějšího povolání, které se jaksi dostanou na scestí.

Převzato z: Čapek K. – Jak se co dělá (Jak se dělají noviny), Praha 1984, redakčně upraveno

14

TÉMA

Už několikrát byla vyřčena myšlenka, že by se měla napsat

uvedených zdrojů, bez fotek, a když už s fotkami, tak bez popisků.

reportáž, jak takové jedno číslo SCOOL!u vzniká. Obvykle při- A pokud náhodou projde text korekturou, ke grafikovi se rozhodcházela ve chvíli, kdy poslední zbytky redakce (většinou grafik,

ně dostane jen ta neopravená verze.

šéfredaktor a nejvěrnější redaktoři) seděly vysíleny nad po-

V začátcích se časopis připravoval na školních počítačích, pozdě-

sledními úpravami finální verze. Zatím ale nikdy napsána neby-

ji získala redakce vlastní notebook s programem Adobe InDesign.

la. Těžko říct, proč se k tomu zatím nikdo neodhodlal. Možná

Kde a jak se tiskne?

proto, že si potenciální autor myslel, že by mu to nikdo neuvěřil.

První čísla časopisu se tiskla ve škole na barevné kopírce v po-

Tento text má být tedy jakýmsi souhrnem zatím nevyřčeného,

čítačové učebně, později ve sborovně. Pokud si myslíte, že tisk

co ovšem SCOOL! provází od prvních čísel. Obsah i styl článku

už je brnkačka, protože mašina pracuje za vás, je to hluboký omyl se postupně měnil od fejetonu s vtipnou pointou, která se ne- – ta naše kopírka byla kopírka s názorem a neustále ho prosadostavila, přes parodii na kuchařské show až po jakousi kom- zovala prostřednictvím hlášek typu Error xx. Tehdy nastupovala pilaci vzpomínek nasbíraných za deset let existence časopisu.

první generace specialistů – Filip Tesař a Jan Záruba – a kopír-

Kdo tvoří redakci?

ku přesvědčili. Další generace tiskařů to měla jednodušší v tom,

Podobně jako K. Čapek se i my můžeme zamyslet, jací jsou

že servis kopírky ve sborovně prováděla firma Pamiro. Ovšem

studenti, kteří se (většinou) dobrovolně rozhodnou spojit svůj

ani tady nebylo na růžích ustláno. Do sborovny má volný přístup

život s něčím takovým, jako je redakce studentského časopisu.

poměrně dost lidí a po projití některých učitelů se některé strán-

Za těch deset let prošla redakcí široká paleta osobností, těžko

ky časopisu tiskly dvakrát, jiné chyběly úplně. O tom by mohl

hledat společné rysy, ale jedno bylo důležité – muselo je to aspoň

vyprávět Jan Čermák. Ale vývoj šel kupředu. Od čísla 18 se ča-

trochu bavit. Motivace mohla být různá, odhodlání k práci jistě ko-

sopis tiskl v Rosicích přímo v Pamiru a spousta problémů se tím

lísalo, ale to, že se časopisy vydávaly, svědčí o tom, že se práce

vyřešila. Posledním číslem, které se takto tisklo, bylo 31; poté se

vždycky dotáhla do vítězného konce.

hlavně z finančních důvodů přešlo na tisk u firmy Point4me, kde

Ostatním studentům by se mohlo zdát, jak jsou na tom členové

tiskneme doposud.

redakce dobře – občas se omluví z vyučování a bůhvíkde se flá-

Kam s ním?

kají. Realita ale obnáší často mnohahodinovou práci na něčem,

Distribuce časopisu mezi čtenáře probíhá svépomocí – redaktoři

za co si člověk mnohdy vykoleduje jen kritiku, a taky dohánění

oběhnou školu nebo sedí u stolečku u šaten a scool!uchtivým

toho, co ve vyučování zameškal.

čtenářům časopis prodají. Rekord v prodeji má jednoznačně číslo

Tuto práci ovšem provázejí i příjemné bonusy, např. setkání s lid-

34 – celý náklad byl vyprodán za 24 minut!

mi, se kterými by se člověk normálně nepotkal (např. R. Fulghum,

Na koho časopis nezbude, může si jej najít v archivu na webo-

J. Potměšil a mnoho dalších), a návštěvy míst, kam se také běžně

vých stránkách.

nechodí (např. redakce MF Dnes v Praze, zákulisí divadel apod.)

Výskyt našeho časopisu není ovšem omezen jen na Zastávku

Jak vznikají texty?

Ideální je, když autorovi sedne téma, má chuť psát a má na to čas. Tato kombinace je ale mimořádně vzácný jev, takže je

a okolí. Většinou putuje za absolventy i dalšími případnými zájemci, např. několik výtisků č. 48 bylo zasláno do Hannoveru. Některá čísla se dostanou i dál (viz str. 26–27).

běžné, že žádný deadline není dost daleko, aby se vše stihlo

Kdo to všechno platí?

v klidu, že přípravu textů provází skřípění zubů a jiné efekty, že

Dobrá otázka. Časopis se sice prodává, ale cena ani zdaleka

občas končí práce slovy: „To bylo poslední číslo, na kterém jsem

nepokryje všechny náklady. Proto se snažíme shánět sponzory.

dělal/a…!“

V minulosti náš časopis hodně podpořila obec Zastávka, Mikro-

Někdy se podaří získat ke spolupráci někoho z učitelů; zde si

region Kahan a KIC Rosice. Největší díl finanční zodpovědnosti

zaslouží uznání L. Novák, jehož texty můžete najít hned v několika

ale leží na Gymnazijní společnosti, bez níž by časopis vycházet

číslech. Dlouhodobá spolupráce s R. Malým v rámci nepravidel-

nemohl.

né rubriky „S Mírou“ také měla doposud úspěch a doufáme v její pokračování.

Zákulisí přípravy časopisu bylo sice poodhaleno, ale článek přes veškerou snahu ani zdaleka nevystihuje realitu. Potvrdila

Jak se připravuje grafika?

se domněnka z úvodního odstavce: Kdo to nezažil na vlastní

V podstatě platí přibližně to samé, co u přípravy textů. Až na to,

kůži, ten neuvěří. Třeba jsme ale vzbudili kapku zájmu u mlad-

že grafik se navíc musí potýkat nejen s mnohdy záludnou tech-

ších studentů a můžeme doufat, že do tohoto rozjetého vlaku

nikou, ale také s takřka nevymýtitelnými nešvary drtivé většiny

někteří rádi naskočí, pár pátků se povezou a stanou se tak sou-

redaktorů, kteří odešlou svůj text bez podpisu, bez nadpisu, bez

částí fenoménu zvaného SCOOL!

SCOOL! ISSUE 50

15

ústav a zřejmě udělal hrubku. Vždycky když vzpomenu na zastávecký gympl, jeho chodby a učebny, učitele a studenty, nemohu z toho myšlenkového obrazu vynechat taky víceméně třicetistránkového krasavce, kterého právě držíte v rukou.

Vztah SCOOL!u a školy jako takové je pro mě velmi blízký.

Vždyť úplně první článek, který mi v něm otiskli, se rodil v lavici, do níž jsem usedala někdy ve čtvrté, páté třídě základní školy.

Už to samo o sobě mi připadá jako osudové spojení. Však na ten rozhovor často vzpomínám – záznam z něj měl asi hodinu a půl a já, nezkušené kuře novinářské, jsem ho přepisovala slovo od slova asi hodiny čtyři. Výsledný článek s pár barevnými fotkami šéfredaktor, editor a grafik v jedné osobě, Jáchym, šoupnul na tři strany a tím byla práce skončena. Tipuju, že si výsledek moc lidí nepřečetlo, ale to vlastně až tak moc nevadí.

Důležitá byla práce samotná a zkušenost, která z ní vyplynula.

Psaní pro tenhle plátek, to byl sled zajímavých a ještě zajímavějších rozhovorů. Po většinou s absolventy, lidmi, které snad kdysi ve škole někdo inspiroval, a oni ústy gympláckého časopisu na oplátku mohli inspirovat své následovníky. Doufám, že alespoň k někomu jejich poselství doletěla, protože když procházela mýma rukama, byla neobyčejně živá a podnětná. Čas strávený v té nepočetné redakci sídlící střídavě v knihovně, Koke kabinetu nebo učebně čtyři, devět, dva, čajovně, jídelně a dalších záludných místech, to ale není jenom o počtu vytištěných stran. Byla to doba nových nápadů (více nezrealizovaných než naopak), velkých snah změnit svět (nebo alespoň SCOOL!ového čtenáře), maratonů v rosickém kině (které už ale neměly punc těch prvotních), vyhraných soutěží o nejlepší středoškolský časopis a bláznivých prodejů na školních chodbách ve stylu – ty sis nic nekoupil, ty nejsi přítel školy. Byl to čas, který plynul pomalu, a ačkoli jsme často víc nadávali, než se smáli, a brali to trochu moc vážně, byl to čas, na který se dá s láskou v duši vzpomínat.

Jak jsme psali v anglické škole bez CH

Občas se mi dostane do ruky nový výtisk. Prvně trochu

SCOOL! to je škola. A nejde jen o to, že si při vymýšlení názvu

Hodně štěstí.

časopisu někdo vypůjčil tohle anglické slovíčko pro vzdělávací

16

EXREDAKCE

skuhrám, že to dílo nevypadá tak, jak jsme to s Jáchymem a Martinem dlouze zamýšleli, ale pak si vždycky řeknu: čert to vem. Vždyť hlavní je, že se jede dál. My jsme byli jiní než průkopníci a zakladatelé na úplném počátku věci, po nás zas holt přišli další, mladší. Věřím, že pro ně je a bude mnohem těžší udržet čtenost papírového časáku, ale dokud se tak bude dít, myslím, že vesmír bude v pořádku. Alespoň ten zastávecký.

Ivana Puškarová, absolventka 2015

zpaměti pojmy nebo přemýšlel o duši a hmotě ve filozofii. Více mě zajímalo, jak se věci hodí v reálném životě, jak vzniká něco, co se dá později prodat. Nebo jak funguje spolupráce s lidmi na nějakém projektu, jak se do toho míchají všechny možné názory, potřeby a postoje. Zkrátka to, jak funguje svět obchodu. Asi nyní naštvu paní Mášovou, ale neřídí se to poptávkou a nabídkou, nýbrž emocemi. Toto je ale téma, o kterém jsem mluvit nechtěl.

To, co bych vám chtěl sdělit, je myšlenka, že SCOOL! je vůbec ta nejlepší první praktická zkušenost, kterou lze získat. Pokud vám na něm bude skutečně záležet, můžete s ním dokázat velmi zajímavé věci a dostat se k zajímavým lidem. A taky dostanete jednu velmi důležitou životní lekci a tou je, že jakmile něco vytvoříte, tak se z toho nikdo neposadí na zadek. I když do toho dáte všechno a myslíte si, že lepší už to být nemůže, tak jakmile se na to podíváte za půl roku, zjistíte, jak to bylo hrozný a proč si to od vás nikdo nechtěl koupit. A to je, drazí přátelé, na tom to skvělý. Neuvěřitelným způsobem se vyvinete a naučíte se spoustu věcí.

Pokud myslíte, že to, co umíte ze školy, vám pro život stačí, tak se bohužel neskutečně pletete. Vezměte si fakt, za jak krátkou dobu jsme přešli od mobilu s anténkou k telefonu, který nahradí počítač i televizi. A stejnou rychlostí se vyvíjí všechno okolo nás a jedinou konstantou úspěchu v tomto světě je změna.

To, co ale zůstává, jsou vaše zkušenosti a postoje. A kde je lze již nyní na gymplu získat? Buďto půjdete smažit hranolky do McDonaldu, nebo ukážete, co ve vás je, a uděláte ze SCOOL!u nejlepší časopis v republice. Nám se to, v době, kdy jsem pracoval v redakci já, podařilo jen pro Jihomoravský kraj.

A myslím, že budu mluvit za celou “mou” redakci, že chceme vidět, jak se to bude dařit vám. Jestli si pořád říkáte tu výmluvu, že žurnalistikou se zabývat nechcete a český jazyk vás nebaví, tak přestaňte. Na časopisu je tolik různorodé práce a mnohdy

SCOOL! – první praktická zkušenost Na zastáveckém gymplu mi vždy chyběla jedna věc – praxe.

Nejsem zrovna člověk, co by dokázal ležet v knížkách, šprtal

SCOOL! ISSUE 50

vůbec nesouvisející s žurnalistikou. Každý si tam najde to svoje.

A že to, co byste rádi v časopise chtěli dělat, nikdo nepoptává?

Tak se seberte a běžte za paní Kokešovou a přesvědčte ji o tom, že to, co děláte, bude přínosem pro časopis.

Jo a ještě jednu důležitou hodnotu si uvědomíte - pokoru. Já si ji uvědomil až zpětně a dovolte mi, abych ji zde na posledních řádcích vyjádřil. Děkuji paní Kokešové za příležitost, kterou jsem dostal, a svému týmu za jejich mnohdy namáhavou, obětavou a nezištnou práci.

Jáchym Důjka, šéfredaktor čísel 27–39, absolvent 2015.

17

JAN ČERMÁK: SCOOL! jsem adoptoval Stalo se už pěknou tradicí, že v každém čísle SCOOL!u představujeme St některého z absolventů či absolventek našeho gymnázia. Tyto bývalé studenty se snažíme vybírat tak, aby nějak souviseli s tématem časost pisu. A protože tématem jubilejního 50. čísla je SCOOL! samotný, volba pi padla na absolventa úzce spojeného s naším časopisem už osmý rok padl – Jana Čermáka. V době svého studia na gymnáziu graficky zpracoval čísla 14 až 19 a po maturitě čísla 41, 42 (částečně), 43, 44, 45, 47, 48 i toto 50. Snažil Sn se také radit novým nastupujícím grafikům a na práci nad časopisem jednoznačně strávil nejvíc času ze všech dosavadních tvůrců. sopi Je ttaky tím, kdo dokázal po mnoha pokusech dřívějších členů redakcí zkompletovat elektronický archiv časopisu a zpřístupnit tak všechna zkom čísla případným zájemcům (http://www.scool-mag.cz/archiv/). Prostě čísl pokud by měl SCOOL! nějakou Síň slávy, Honza by si v ní rozhodně poku zasloužil čestné místo. zasl Čím je pro tebe SCOOL!?

Práce. Hodně práce a probdělých nocí. (smích) Ale teď vážněji, SCOOL! Prác se stal sta pro mě vlastně takovou branou ke grafice, k oboru nebo chcete-li koníčku, který zabírá v mém životě podstatnou část. Nebýt časopisu, nemusel js jsem v sobě objevit tu trochu talentu, co mám. Samotného by mě zajímalo, čím je SCOOL! pro studenty nebo i ostatní, kteří nemají zkušenost s jeho tvorbou. tvo Já se na něj už nemůžu dívat objektivně, strávil jsem nad ním hromadu času, zlepšoval jsem se s ním, pracoval jsem na něm nejen v době, kdy jsem ještě studoval na gymnáziu a byl jsem právoplatným členem redakce, ale vrát vrátil jsem se k němu i teď po letech a poslední dva roky znovu pomáhám s jeho tvorbou. Jako grafik jsem začínalo v roce 2009, do časopisu tedy mluvím s přestávkami s už sedm let. Pokud Kuba Maca SCOOL! založil a stal se tak jeho otcem, já jsem jeho dítě adoptoval a staral se o něj. Takže pokud bych měl odpovědět jednou větou na otázku, čím je pro mě SCOOL!, pak bych asi řekl, že je to dítě mnoha rodičů, ale přece je i moje, a to by i se vším, co s dítětem souvisí, se starostmi i radostmi.

Co ti SCOOLl! vzal?

Vzal mi toho asi stejnou měrou, jako mi dal. Grafikovi projdou rukama všechny články, musí je všechny zpracovat, jd musí loudit popisky, zdroje, hádat se s šéfredaktorem, musí ho mu

18

ABSOLVENT

po korektuře opravit, přichystat na tisk, já jsem ještě poslední

redaktora konečně trochu i managera, měla mnohem delšího

grafik, co ho dokonce ve škole tisknul. Člověk tomu musí dát

trvání než ostatní redakce.

ohromné množství energie, což nedokáže nikdo, kdo to někdy nedělal, ocenit. Pak uvidíte, jak si ten váš výtvor někdo sroluje a strčí čí do kapsy a málem z toho omdlíte ((smích).

Takže ti vzal spoustu energie, ale na druhou stranu určitě i něco dal?

Dal mi určitě příležitost něco ukázat, zlepšovat se, pracovat na něčem, co se lidem líbí. A taky mi dal přesné oko – i na desetině milimetru někdy záleží a kdykoliv se kolem sebe rozhlédnu

A co popřeješ SCOOL!u k té padesátce?

K padesátce už přálo mnoho lidí, co bych mohl popřát dalšího? Milý SCOOL!e, otce už máš (Kuba Maca), matku, která tě nikdy neopustí, máš taky (Eva Kokešová), s některými z nás jsi trochu vyrostl, máš přece jen už 10 let, přeji ti však, ať najdeš někoho, s kým budeš moct dospět.

Nemůžeme ale také vynechat otázky, které vždycky kla-

a uvidím prospekt, plakát, cokoliv digitálně zpracované, posu- deme absolventům: Na co vzpomínáš z let strávených na zuju typografii, design, jak bych to udělal já, taková pracovní

gymnáziu?

deformac, ale to tak je v každém

Toho je moc, mám dobrou paměť.

oboru.

(smích) Ale vzpomínám samozřej-

Vzpomínáš na své první setkání se SCOOL!em? Co je nejstarší vzpomínka?

Nejstarší vzpomínky budou asi dvě. Vzpomínám, jak do hodiny zeměpisu v prváku přišla Zuzka Brestičová (tehdy jsem nevěděl, kdo to je) a donesla nám v rámci nějaké své seminárky hromadu

SCOOL! je dítě mnoha rodičů a jako s každým dítětem jsou s ním jak radosti, tak starosti.

učitele. Hádali jsme se, na učitele jsme nadávali, ale až po maturitě jsme všichni zjistili, že to bylo fajn, ale že už je konec.

Jak se odvíjejí tvé osudy od maturity?

Po maturitě jsem nastoupil na strojní fakultu VUT, kde jsem loni

různých školních časopisů, mezi kterými byl schovaný i SCOOL!, a my je měli ohodnotit. Tak

mě na lidi, ať už na spolužáky, nebo

dokončil bakalářské studium, nyní studuji na magisterském

jsem se téměř po roce na škole dozvěděl, že tady nějaký ča- obor Výrobní stroje, systémy a roboty. Díky zkušenostem ze sopis existuje. Dneska snad není student, který by o časopisu

SCOOL!u jsem se dostal jako grafik do redakce Kratochvil-

nevěděl, tehdy to tak asi nebylo. Další vzpomínkou je, jak mě

ského zpravodaje, který, troufám si říct, je vedle ROSA nejlep-

paní Kokešová odchytla při cestě do kantýny a zeptala se, jestli nebudu dělat grafika. Nevěděl jsem, co to znamená, tak jsem řekl jo. ((smích) Co bys dnes udělal jinak?

Všechno. Stačí odstup pár dnů nebo týden a člověk zjistí, že by všechno udělal jinak (myslím v grafice). Na druhou stranu člověk aspoň vidí, že se někam posouvá a vyvíjí. To je fajn, ne?

Co po svých zkušenostech doporučíš SCOOL!u do budoucna?

Co bych doporučil budoucí redakci? Systém a logickou strukturu. V chaosu a stresu sice občas vznikají nejlepší nápady, ale nedá se to dlouho vydržet. To jde myslím vidět na tom, že redakce pod vedením Jáchyma, který se snažil udělat ze šéf-

SCOOL! ISSUE 50

ší zpravodaj v mikroregionu, možná i dál. Poslední dobou se hodně realizuji i v Klubu absolventů, nevěřili byste, v čem všem je potřeba grafika.

A tvé plány do budoucna?

Chtěl bych se zlepšovat, ve všech oborech, člověk se nikdy nemá přestat učit novým věcem.

Bc. Jan Čermák Maturita: na Gymnáziu T. G. Masaryka v roce 2012 Třídní učitel: Mgr. Eva Kokešová Další studium: FSI VUT Koníčky: grafika, literatura, sebevzdělávání

19

1

První editorial 1. čísla 2006 Jakub Maca Milí studenti, připravte se – startujem!

mladších kluků a mongolským dialektem.

Vezmeme-li to obecně, evolucí neprochází pouze řeč, ale

Není tomu zase tak dávno,

také postoje, hodnoty a vůbec celé vnímání našeho světa.

co se mě jeden profesor ptal, jak

Co bylo pro předešlou generaci nepřístojné, dnešní bere

dnešní mladý člověk rozumí slovíčku

s lhostejnou samozřejmostí, co tehdy způsobilo všeobecné

cool. „Dobrý, v pohodě, hustý, za hafo–,“ odpověděl jsem.

pozdvižení, by dnes nadchlo už jen málokoho. Světy mla-

Abych si svůj výklad ověřil, našel jsem doma anglicko-

dých a starších jsou v mnohém tak odlišné, že se běžně

-český slovník a nalistoval písmeno ‚c‘. Odměřený, chladný,

dostávají do konfliktu, přou se a nerozumějí si. Člověk byl

klidný, upjatý. Nestačil jsem se divit, nakolik se některé pře-

bohužel obdařen vlastností, že když něčemu není scho-

klady lišily od uchopení mého.

pen porozumět, zaujímá k věci odmítavý, a někdy dokon-

Český jazyk je mnoholičný, vrstevnatý a zákeřný, prochá-

ce i útočný postoj. Nebýt tomu tak, vypadal by můj první

zí stálým rozvojem, přejímá slovíčka z angličtiny, kříží je

editorial určitě jinak. Scool! je časopis na míru ušitý na tělo

s českými, dennodenně vytváří nová a nová pojmenování.

Je téměř nemožné, aby se člověk v tomto přílivu novotvarů dokázal bez potíží orientovat, a tak není divu, že občas dojde k nějakému nedorozumění. Je tomu přibližně týden, co jsem na autobusové zastávce zaslechl rozhovor dvou chlapců o počítačových hrách. Nerozuměl jsem. Mezi změtí třinácti set padesáti nesmyslných neologismů jsem pochytil tak dvacet českých slov. Zdá se mi, že obměna slovníku je tak dynamická, že, s trochou nadsázky, přestávám vnímat rozdíly mezi řečí o pět let

současného, moderního studenta. Už nikdy nebude vypadat jako nástěnka pana profesora Kožmína, který podobný projekt úspěšně rozjel před řadou let. Ne snad proto, že bych si jeho odkazu nevážil, naopak, ale jednoduše proto, že takový koncept by pro dnešního studenta nebyl tak atraktivní, jako tomu bylo dříve. Scool! je doslova časopis nové generace, doufám tedy, že se vám, studentům, zalíbí a že pokolení starší jej, jako něco nového a pro ně možná nesrozumitelného, nezatratí hned po prvním čísle.

Enjoy! Jakub Maca, šefredaktor

Jan Kryl – profesionální bratr (úryvek) Nela Armutidisová č. 7/s. 13–14 2008 Protože jsem dělala rozhovor s Janem Krylem, chtěla jsem, aby byl o Janu Krylovi.

O něm, ne o jeho sourozenci, slavném

A víte, že ne. (smích) Já jsem si to myslela. Když nám paní profesorka říkala, že přijde do školy Jan Kryl, většina lidí jako vždy apaticky

Karlu Krylovi. Ať jsme však při rozhovoru narazili na jakéko-

a nezúčastněně hleděla do dáli. Když nám ale prozradila,

liv téma, nakonec jsme stejně skončili u jeho bratra. Ale ten,

že jste bratr Karla Kryla, zbystřili jsme. Je to výhoda být

kdo byl na koncertě, ví jednu věc (kdo nebyl, tomu to teď

bratrem legendy? Nebo naopak nevýhoda, protože je

říkám): Jan Kryl (*1947) není jen bratr slavného písničkáře.

prakticky nemožné překročit stín téhle legendy?

Má své texty, které jsou dobré a vtipné, má své názory, kterými se netají, a je vidět, že se o ně rád podělí s ostatními, má svou hlavu. Je svůj, přestože asi už napořád bude „jen“ profesionálním bratrem.

20

Už jste někdy dělal rozhovor s někým, kdo by se vás nezeptal na vašeho bratra?

VÝBĚR TOHO NEJLEPŠÍHO

Má to své výhody i nevýhody. Výhoda je v tom, že mi to vlastně otvírá vrátka. Takže ne, bratříčku, zavírej vrátka, ale otvírej. Je to přesně, jak jste to teď řekla. Spousta lidí zareaguje až v momentě, když uslyší, že Karel Kryl je můj brácha.

Ta nevýhoda je, že mě s ním všichni srovnávají.

Sexta na vodáku (úryvek) S Martin Pečar č. 14/s. 5 2009 …Nešlo však o ledajakou

do podoby nám vlastní. Jediný defekt měl můj vlastní háček,

Lužnici nebo Nežárku pro

kterého když jsem vyklopil na rovném a klidném úseku řeky,

nezasvěcené terciány a v ko-

jal se mi dát pádlem takovou ránu, až se mi má zadácká část

pačkách nastoupené druháky, kteří

zatřásla v základech a lehla jako dívka v náručí Tomáše Rich-

si první den budují v hlavním stanu vlastní šatník (nemluvíme

tera. Háček byl utracen a za výhodnou cenu zakoupen nový,

teď o druhačkách). Tady šlo sjezd řeky z našich řek nejřeko-

poloautomatický se třemi rychlostmi…

vatější, šlo to sjezd Vltavy. A my, jakožto ostřílení mazáci, jsme

TŘI ZÁKONY VODOTIKY:

se tohoto úkolu chopili, jak se sluší a patří. Na divoké Vltavě jsme předvedli, co v nás je, nic nás nemohlo zastavit. Byla-li

1. Háček nesmí ublížit zadákovi nebo svou nečinností dopus-

voda v lodi, vylívali jsme. Byla-li voda ve vaku, nejedli jsme.

tit, aby bylo zadákovi ublíženo.

Byla-li voda všude, plavali jsme. A bylo-li vody málo, naflusali

2. Háček musí uposlechnout příkazů zadáka, kromě případů, kdy tyto příkazy jsou v rozporu s prvním zákonem.

jsme si a žádná mělčina nás nemohla zastavit.

Poslušní háčci se řídili jak desaterem

3. Háček musí chránit sám sebe před zničením, kromě pří-

správného háčka, tak Asimovými

padů, kdy je tato ochrana v rozporu s prvním nebo druhým

zákony robotiky přepracovanými

zákonem.

Pocta Alfredu Hitchcockovi (úryvek) Hana Bednářová č 3/s. 3–4 2009 č.

Zážitky z MFF (Malý Festival

přímo vybízely. Copak mohu odmítnout nabídku strávit sobo-

Filmů) proběhnuvšího v kině

tu se sirem Alfrédem? Otevírám dveře. Odevšad na mě shlíží

Panorama 24. 3. 2007 budou

černýma, napůl odloupnutýma očima ptáci všemožných čeledí;

účastníci akce vstřebávat ještě dlouho,

jejich nachýlné vycpané hlavy vědí svoje. Už to mají za sebou.

přinejmenším do dalšího pokračování. A to nejen díky pozoru-

Obdivuji trojici našich biologů, že se v tom kabinetě nebojí (nebo

hodnému dílu Mr. Suspence, ale i geniu loci, atmosféře v sále,

ano?). Kachní stopy mě zavedou až na bar. Zakoupím něco

očekávaným i nečekaným (v některých, zvláště technických pří-

k mlsu a – on je tam zas – ocitám se tváří v tvář sýčkovi, sedí-

padech

očekávatelným) bonusům… Kdo tam byl, nelitoval.

Po ptačích stopách Příhodnější počasí si účastnící MFF nemohli přát. Šedobílá obloha a vytrvalý déšť k návštěvě kina

címu na zábradlí. Jako by snad svým prorockým výrazem chtěl něco naznačit. Cestou do sálu míjím dětský kočárek obsazený záludnou potápkou. No toto…

Kačer hlídající plátno by mě neměl překvapovat. Vybírám si strategické křeslo a přemýšlím o posmrtném životě vycpanin.

Další výber toho nejlepšího, ale nevešlo se

•

• č. 2 /s. 7 Stužkovák – Hana Bedná-

• č. 25/s. 24 Voda (2011)

řová (2007)

• č. 27 /s. 12–13 Návštěva v redakci MF Dnes (2012)

č. 4 /s. 5 Majáles 07 – Jakub

Maca (2007) •

č. 6 /s. 11–12 Recepty našich pro-

fesorů (2007) • č. 8/ s. 11–12 Kvinta a prvák – Martin Pečar (2008) • č. 10/ s. 11–12 Tour de France – Jen Švejda (2008)

SCOOL! ISSUE 50

• č. 36 /s. 22 Lipsko (2013) • č. 36 /s. 14 Soutěž – Ivana Puškarová (2013) • č. 43 /s. 23 Senát • č. 48/s. 20–23 Petr Schnur – Ivana Puškarová (2016)

21

PŘÁNÍ K 50 „Scoolu přeji hodně výživných článků,

}

„Časopisu SCOOL bych ráda popřála mnoho

pracovitých redaktorů, pravidelných čtenářů a hlavně dlouhý život plný spousty čísel!

“

dalších h zajímavými výtisky potištěných let

a hlavně uznalého a finančně schopného partnera, který ocení práci našich tvůrčích

Jan Hruškovič, oktáva

studentů.

“

„Díky za každé nové číslo“

Hana Sedláková

Petr Kroutil, ředitel gymnázia

„Ať

se mu daří alespoň tak, jak dosud.

Budeme se těšit na další padesátku.

“

„Přeji, aby časopis čtenáře lidsky spojoval, přestože tože třeba někdy názorově je bude rozdělovat.

Zbyněk Leitner

Zuzana Běhalová

„SCOOLu

přeji schopné redaktory a alespoň takovou úspěšnost jako dosud.

Jen tak dál.

“

Libor Hejda

„Ještě alespoň 2x50.“

“

„SCOOL!

má velký příběh a skvělý tým.

Chill bar přeje, aby se minimálně v dalších

950 dílech h dařilo psát tak super články.

Když člověk dělá, co ho baví, tak vlastně

Lenka Krejčíková

„Ať je cool (ten SCOOL!).“

nepracuje. A jak je na rukopisu SCOOL!

“

týmu vidět, tak je to dobrá párty

Za Chill bar Jakub Stejskal Eva Konečná zapálených, nadšených a schopných redaktorů a ještě více čtenářů.

„Časopisu přeji, aby byl čten, a redakci, aby ho psala.“

Radek Hakl

Radek Malý

„Hodně

22

PŘÁNÍ K PADESÁTCE

“

}

“

SCOOL! ISSUE 50

Milý Scool!e, ty zvíře, přeji ti hbité nohy, abys stíhal uzávěrky, bystré smysly, aby ti neuniklo žádné zajímavé téma, a hebký kožich, aby si tě každý chtěl pohladit.

Stay cool!

„

Hanka Bednářová, absolventka

23

‚‚ 01

X

02

Lenka Vacková – Absolventka našeho gymnázia na University of Cambridge (s. 11–12)

03

Petr Zouhar – Absolvent našeho gymnázia procestoval celý svět (s.17–18)

04

Lukáš Volánek olánek – Lucky Luke (s. 13–14)

05

Lenka Valová – rozhovor s olympioničkou (s. 15)

06

Ludvík Vaverka – taneční mistr na Zastávce, ředitel firmy v Praze (s.17)

07

Karel Zitterbart – absolvent naší školy zachraňuje dětské životy (s. 10–11)

08

Miroslav Mareš – „Extrémní“ rozhovor s absolventem naší školy (s. 9–10)

09

Sociální případ: O. Soldán, M. Pečar, M. Chalup, P. Dolníček – Kapela v tísni, přispějte nám (s. 21–22)

10

Miroslava Žáková – Numerologie – a máme to spočítané (s. 6)

11

Petr Pospíšil – starosta obce Zastávka (s. 11–12)

12

Jiří Sekerák – Další vynikající biolog, pro nějž byla naše škola Petriho miskou (s. 11–12)

13

X

14

X

15

Olga Bohuslavová – sněžná žena (s. 17–18)

16

Eva Macholánová – paní z Hradu (s. 9)

17

X

18

Leoš Kuba – život mezi notovými osnovami (s. 15–16)

19

Hana Staňková – ve stínu Velké čínské zdi (s. 13–14)

20

Libor Štefánik (s. 5–6)

21

X

22

Pavel Strašák Strašák– psycholog (s. 12–13)

23

Milan Kvasnička/Oldřich Antoš – Milan versus Olda (s. 18–19)

24

Milan Kvasnička/Oldřich Antoš

PŘEHLED ROZHOVORŮ S

24

ABSOL VENTY 25

X

26

Blanka Ondroušková – když dlaha nestačí (s. 19–20)

27

Tomáš Berkovec, archeolog (s. 10–11)

28

X

29

Aleš Jasinský (s. 10–11)

30

Zdeňka Procházková – Bezpečně v kyberprostoru (s. 24–25)

31

Tonecat: O. Soldán, M. Pečar, M. Chalup, P. Dolníček (s. 18–19)

32

Jaromír Blažejovský – Život s filmem (s. 24–25)

33

Kamil Horký: Ze školních lavic na floridské pláže (s. 22–23)

34

Veronika Tomanová: Pozdrav z Krásného ostrova (s. 24–25)

35

Věra Holá: Přelom nastal, když přišel Hříšný tanec (s. 16–17)

36

Dominik Petr: Mé obrazy asi nejsou pro každého (s. 24–26)

37

Barbora Lányová: Španělka ze Zastávky (s. 20–21)

38

Martin Horký: Mám pocit, že Japonci komunikují tak trochu na jiné frekvenci (s. 22–25) není abs.

39

Michael Bátrla se SOČ ke hvězdám (s. 14–15)

40

Petr Bohuslav (s. 8–9)

41

Boris Procházka: Koordinační systém jako strategická hra (s. 16–17)

42

Tomáš Hájek: Divadlo je nejlepší relax (s. 18–19)

43

Aleš Dumek: Chess Knight Rises (s. 12–13)

44

Jana Doležalová – Exotika s batohem (s. 16–17)

45

Stanislav Řehořka: K životu člověka patří rovnováha těla i ducha (s. 24–25) není abs.

46

Jaroslav Světlík: Všechno, co jsem v životě potřeboval, jsem se naučil na gymnáziu (s. 12–13)

47

Kateřina Nováková: Paní knih (s. 24–25)

48

Petr Schnur: Minimálně jednou nohou vězíme v Orwellovi (s. 20–21)

49

Zuza Klusková: Chtěla bych žít v Malaze (s. 20–21)

SCOOL! ISSUE 50

25

26

SCOOL! DOBÝVÁ SVĚT

27

SCOOL!

s

f the Drink The Lord o

A je to tady, přátelé! SCOOL! se stává prvním časopisem na světě (pozn. red.: aspoň si to myslíme), který má svůj vlastní originální drink. Namíchal jej pro nás absolvent – barman Jiří Volánek. Děkujeme! Oslava 50. čísla tak získává na ještě větším lesku. Jestli si tento (s)cooltovní nápoj budete moci objednat v okolních hostincích a kavárnách, je ještě ve hvězdách, ale věříme, že poptávka si vynutí odpovídající nabídku. A abyste věděli, že autor drinku není žádné ořezávátko, přinášíme vám jeho životopis a v příštích číslech se určitě těště na rozhovor s ním.

Jiří Volánek

kavárna… Zaměstnán jako provozní (až 37 zaměstnanců).

1997 Maturita (Čj, Aj, Z, ZSV) za 10 :) třídní uč.: Ladislav Novák

V tomto období jsme vyhráli mnohá ocenění např. Nejlepší bar

1998 Státní jazyková zkouška Aj

Austrálie, Nejlepší koktejlové menu Austrálie… psalo se o nás

1998/99 Odjezd do Brightonu – Anglie

ve Vogue :)

Práce barmana při studiu Aj, specializace koktejly 2001–2002 První koktejlové menu (kompilace)

2010 Sommelierský kurz – lihoviny, koktejly a víno 2011 Návrat do ČR

2002 Manažer baru při kontinentální restauraci Havana, Bri- 2011 Studium na Mendelu – Lesnická a dřevařská fakulta – ghton – první koktejlové soutěže, autorské drinky

obor Hospodaření se zdroji tropických a subtropických oblastí

2005 Odjezd do Austrálie, Melbourne

posléze European Forestry.

2006 Manažer baru v michelinové restauraci The Pearl – asij- V současné době se jako doktorand na ústavu geologie sky laděná progresivní australská kuchyně – až výstřední kok-

a pedologie věnuju především výzkumu mikrobiální aktivity

tejly z netradičních ingrediencí e.g. citronová tráva, ibišek, prá-

lesních půd a koloběhům hlavních makronutrientů v půdě –

šek z perel

uhlík, dusík, fosfor. Takže su furt v terénu nebo v laboratoři

2008 Spoluúčast na otevření nové asijsky laděné hipsterské venue – Seamstress, Melbourne, CBD. Restaurace, dva bary,

– šejkr jsem vyměnil za baňky a zkumavky.

Koktejly a catering zůstaly jako koníčky

Pozn. red.: Upozorňujeme, že toto je varianta receptu pro absolventy. Současným studentům (a dalším abstinentům) doporučujeme alkoholické ingredience nahradit vodou ze školního vodovodu.

28

KOKTEJL

FOTO: Jan Čermák (namícháno v Chill Bar)

A CO BUDE

DÁL? Jubilejní 50. číslo je za námi, ale co nás čeká dál? Bohužel nic netrvá věčně a každý z nás se jednou ocitne v posledním ročníku a musí se soustředit hlavně na maturitu a povinnosti s ní spojené. Tímto bych chtěla poděkovat Vláďovi Bucharovi za všechen čas, který si pro nás udělal a strávil jej jako náš šéfredaktor a taky hlavní spoj s paní profesorkou Kokešovou. Jenomže co s námi, se zbytkem redakce? Asi vám došlo, že vše musí mít hlavu a patu a to je přesně to, o co jsem se s vámi chtěla podělit. Tohle číslo je samo o sobě hodně nostalgické a noblesní, a tak s dovolením oznamuji, že od příštího čísla se se mnou budete setkávat jako s novou šéfredaktorkou. Doufám, že vás bude SCOOL! nadále bavit, i když se možná dočkáte pár změn.

Přála bych si, aby příští éra časopisu přinesla stejný, nebo dokonce větší úspěch než teď, a hlavně aby vás naše články vždy potěšily a taky abyste se něco málo nového dozvěděli. V budoucnu vás zaplavíme hordou anket, protože jak nejlíp zjistit, co čtenáře baví, než tím, že se vás zeptáme.

Jak už je naší tradicí, každé číslo se vždy bude zabývat určitým tématem, ale najdete i různé aktuality ze světa a okolí. Chtěla bych zařadit víc rozhovorů a taky do časopisu víc zapojit studenty. Samozřejmě nesmím zapomenout na povídky, básně a reportáže z akcí, které k našemu časopisu neodmyslitelně patří.

Normálně se to nestává, ale dnes mně vážně došla slova.

Ještě teď nemůžu uvěřit, že já, která před nedávnem napsala svůj první článek, teď přebírá všechnu zodpovědnost.

Snad jsem vás neodradila od čtení a budete se na nová čísla těšit stejně jako já.

Adéla Janzová, tercie

30

ZÁVĚREČNÉ SLOVO