Časopis SCOOL! ISSUE 44

SCOOL!

INVESTICE DO ROZVOJE VZDĚLÁVÁNÍ TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČR

D ITO REDITORIAL IAL

Drazí spolubojovníci z řad našeho gymnázia,

Vážení spolubojovníci ve chýlí frontách našeho gymnázia, školní rok se bleskově ke konci a já doufám, že jste v něm stihli všechno, co jste chtěli. svých40. rukách držíte poslední číslo časopisu SCOOL!doslova tohoto školního roku. hrami.

Je nabitéCo držíte v Ve rukou číslo SCOOL!u, které je tentokrát přecpáno dávkou odvahy, kterou jsmena všichni nejen překonání tohose Vámvelkou vybaví při slově hra?

Mně myslipotřebovali vyvstane Jank úspěšnému Ámos Komenský, který to roku (smích).

Uvnitř najdete odvahu ze všech možných úhlů, které nás v redakci napadly. to s námi přece jen myslel dobře, když zavedl školu hrou. Tohle číslo je zároveň Mohu vám popřát už jen hezké počtení a ještě hezčí zbytek roku. A v září zase na shledapremiérou mojí a celé nové redakce a doufám, že se Vám zalíbí. Můžete se těšit nou! :) na hry ze všech možných úhlů, dojmy nových ročníků a zajímavé rozhovory. JedŠÉFREDAKTORKA ním z nich je rozhovor s Denisem Kubíkem, známým především díkyHAMAROVÁ Youtube.

LUCIE Přeji Vám hodně štěstí do nového školního roku, spoustu skvělých známek a úspěchů.

04 Jednou větou…

LUCIE HAMAROVÁ ŠÉFREDAKTORKA

06 O odvaze

04 OBSAH 06 08 10 O BS A H 11 12 13 14 16 18 20 22 24 26 28 29

08 Příběhy odvahy

Jednou větou...

12 Učitelé Počítačové hry 14 Majáles Absolvent 16 Exotika s batohem Všechno, co jste kdy...

19 Voda Divadlo Exkurze do Prahy 20 Folkové prázdniny: Hudba, tanec i manželství Komiks 24 #ZažijSummit Nebezpečí her 26 Play life – Live the game!

Jak probíhaly přípravy? Info ze Rozhovory 28 Naslepo v Adamově zákulisí!

Adaptační pobyt 29 Odváženo (s Mírou) Rozhovory 30 451 °H: Recept pro odvážné Taneční 31 Citáty o odvaze Bratříček Jan Kryl Itálie Olympijské hry Sportovní den

22

Tanečním krokem

26

SCOOL!

SCOOL! – MAGAZÍN GYMNÁZIA V ZASTÁVCE / č. 44, červen 2015 Šéfredaktorka: Lucie Hamarová Redakce: Vladimír Buchar, Jan Hruškovič, Michala Bučková, Kateřina Lánská, Silencio! pikčrs! Ludmila Volavá Baboo Holubářová, Barbora No Simajchlová, Grafika: Jan Čermák Korektury: Eva Kokešová

Itálie!

web: scool-mag.cz facebook: facebook.com/CasopisSCOOL e-mail: scool-mag@seznam.cz tel: 732 659 640

2

OBSAH

SCOOL! - MAGAZÍN GYMNÁZIA V ZASTÁVCE / č. 40. listopad 2014 design: Jan ČermákWagner, tisk: POINT CZ, s. r. o. Šéfredaktorka: Lucie Hamarovácover Redakce: Vojtěch Barbora Simajchlová, Barbora Holubářová, Vladimír Buchar, Jakub Vaverka, Ro-

G TGM

BE SCOOL! PŘIDEJ SE K NÁM I TY!

Gymnázium Zastávka Komunitní organizace Timeline

Informace

Fotky

To se mi líbí

Další

Škola hrou Relaxační centrum obklopené lesy v nejhezčím kraji České republiky Toto se líbí: 265 nadějným studentum Čajovna

Zatopit

Zavolat Zuzanku

Vyhlásit rozhlasem

Obec Zastávka

Jsme členy mensy

4. ročník Gymnázia TGM 2014/2015 30. květen

Opovažte se stěžovat si!

G TGM

Gymnázium TGM v Zastávce sdílí s Maturitní komise 29. květen

Letošní oktáva byla mimořádně dobrá.

Toto se líbí Hannibal Lektor Zuzanka a Bára Š.

Můžeme jen potvrdit.

Toto se líbí Všem maturantům Leonardo DiCaprio sdílí s Kate Winslet Vlad Láďula, kníže popovický Hannibal Lektor Měli dobrá srdce. Mmmm

26. květen

Kate! Máme konkurenci!

Drahá Drahuš Trojanová A nezbylo trošku?!!!

Gymnázium Zastávka 30. duben

Po vzoru televizní soutěže „Jsi chytřejší než páťák?“ uvádíme novou soutěž „Jsi přesnější než Leitner?“ Toto se líbí Jan Hruškovič Zdeněk Máša Ha, tak do toho jdu!

Lenička Mášová Stejně prohraješ.

Tranzan Tranzan Petře, já letim!

Podporují nás

Čajovna Dvojka má nové nájemníky// R. Malý Dne 27. května 2015 nám byl darován PROFESIONÁLNÍ VERMIKOMPOSTÉR se stádem rozložitelnéhorostlinnéhoodpaduchtivých žížal! Tímto děkujeme paní Veře Obelczové, původní majitelce, a za zprostředkování naší absolventce Janě Doležalové (na fotografii).

A jelikož žížaly inspirují nejenom k čaji, ale i k rozhovoru, vznikl hlavní rozhovor tohoto čísla právě s touto absolventkou (viz str. 14–16).

Chuť pomáhat// Terezie Pokorná, 3. roč.

Jistě jste si všimli na letošním Majálesu malého stánečku – „Pomoc Ukrajině“. Chtěli jsme ukázat, že nám nejsou lidé trpící válečným konfliktem v Donbaské oblasti Ukrajiny lhostejní. Neměli jsme ani potuchy, že budete tak štědří. Naplnili jsme auto pomocí, která se dostane k lidem, kteří ji opravdu potřebují. Bylo potěšující vidět, jak se plní bednička u školy a poté i auto. Všem dárcům srdečné díky! A také těm, co mi pomáhali – Adéle Jaškové, Mileně Mařákové, Pavle Dočkalové, Václavu Kokešovi a panu školníkovi.

Děkuji, že nejste lhostejní.

Jak jsme válčili ve Slavkově// Dne 9. 6. 2015 naše oddíly v čele s vojevůdcem a skvělým náhradníkem Napoleona panem Novákem odtáhly do Slavkova. Za zvuku písní z doby slavkovské bitvy z roku 1805 jsme vystoupali na Žuráň a později na Santon. Následovala ukázka vojenského výcviku na Staré poště, expozice na Mohyle míru a po pauze na občerstvení prohlídka slavkovského zámku. K našemu vojsku se připojili i dva ruští kozáci, kteří nám povyprávěli o svém způsobu boje. Po úspěšném tažení jsme se vrátili zpět na základnu do Zastávky.

Text: Adéla Janzová, prima

Místo slečny Havlátové budeme teď potkávat mladou paní Fikerovou.

Blahopřejeme ke sňatku!

Jdeme do kina!// Po úspěšné projekci filmu Kód Enigmy v dubnu se můžete těšit na další akci v kině Panorama v Rosicích. V posledním týdnu školy (ve středu 24. 6.) bude pro naši školu promítnuta letošní oscarová filmová novinka Whiplash.

Hodnocení na csfd.cz dává tomuto snímku 86 % (196. nejlepší film), ale nic nenahradí vlastní názor. Připravte se každopádně na pekelný hudební nářez a drama, po kterém budete dlouho přemýšlet o tom, jak se vlastně máte dobře. S vidinou prázdnin to ale určitě nebude tak těžké…

LiStOVáNí: Odpad// Tak jsme zas listovali. Tentokrát Odpadem a dostali jsme se skrz vyhozené noviny až na obrovskou skládku zvanou Behala za Rafaelem a jeho kamarády Gardem a Krysou, kteří měli po nálezu tašky zaděláno na velké dobrodružství, avšak i přes časté ohrožení života se jim podaří rozluštit tajemství tlustého senátora, ba i najít zakopaného psa (lednici) a zadělat si na nový hezký život; tedy pokud chcete (a to jakože fakt chcete!) zjistit, co je na jejich strastiplné nebezpečné a špinavé cestě potkalo, kupte si Odpad od A. Mulligana (cbdb - 80%).

Vladimír Buchar a

Třetí Kožmínovské zastavení, tentokrát u hrobu prof. Kožmína v Kunštátě (23. 5. 2015)

Patrik Přinesdomů (sexta)

SCOOL! ISSUE 43

JEDNOU VĚTOU

5

O odvaze// Jakmile člověk nemá odvahu, nemá ani jistotu, že za- jakmile se pokoušíme dosáhnout jakýkoliv cíl, a často se vzdáváme dříve, než jsme začali. „to nemá cenu, stejně to chová jakoukoliv jinou ctnost. (Winston Churchill) Kolik je druhů odvahy? Jistě si řeknete, že mnoho, a na- nevyjde, …nedokážu, …nepovede…“ padne vás odvaha v různých podobách. Od hrdinství ve válce přes záchranáře, hasiče až po odvahu něco říci nebo udělat, zkrátka odvaha všedního života. Odvaha má mnoho podob, ale druhy jsou jen dva: • Odvaha něco začít • Odvaha něco dokončit

Nedosažení svých cílů, tužeb a snů pak vede k nespokojenosti, stresu, frustraci a dalším negativním jevům, které se nám jako bumerang vrací znásobenou silou, a tak víc a víc podkopávají naši sebedůvěru, a tím více a více nabourávají naši odvahu, a tím schopnost dosáhnout svého cíle a… úspěchu. Jsme v začarovaném kruhu.

Nebudete-li mít odvahu něco začít, ….pak se nepustíte do nepříjemného úkolu, nepokusíte se splnit svůj cíl, nebudete mít odvahu říci „NE“, když vám to bude nepříjemné, nebudete mít odvahu se zastat někoho jiného, komu je ubližováno, nebudete mít odvahu vyzkoušet něco nového, ale náročného. Nebudete mít odvahu si říci, že se vám něco líbí nebo naopak nelíbí. Nebudete mít odvahu si o něco říci.

Nebudete mít odvahu se postavit nespravedlnosti, strachu, obavám, nejistotě. Toto všechno nás však doprovází,

Nebudete-li mít odvahu něco dokončit, pak sice mnohé plány a cíle začnete, ale nedokončíte. Vzdáte se ještě dříve, než dosáhnete požadovaného výsledku. Většinou v okamžiku, když narazíte na problémy, překážky. Důvodem vzdát to předem bývá i prostý důvod, že to začne být náročné, těžké a nebo vás někdo začne zrazovat. Pak je třeba mít odvahu postavit se protivenstvím, odvahu dělat věci, i když se nám nechce, i když nás jiní pomlouvají, posmívají se, zrazují nebo snižují naše cíle a sny. Mít prostě odvahu VYDRŽET!!! A to je sakramentská fuška, zejména když nastane pocit, že se vše spiklo proti nám, že jsme na to sami, že to nemá cenu, že jsme na špatné cestě, že… To vše překonat už potřebuje hodně velkou odvahu.

Patří sem i odvaha stát si za svým názorem, za svou pravdou. Odvaha bojovat, i když výsledek je nejistý, ba i situace se zdá být beznadějná. Patří sem i odvaha po neúspěchu znovu vstát a jít do toho znovu.

Odvaha je jedno z těch slov, pro něž má naše mateřština celou řadu synonym. Odvážnost, smělost, srdnatost, nebojácnost, statečnost, neohroženost a ještě i jiné výrazy souznačné uvádějí naše slovníky, aby jimi vystihly význam onoho slova. Je však skutečně odvaha totéž co srdnatost nebo nebojácnost? Můžeme přece o někom říci, že je plný odvahy do života nebo že nabyl odvahy k odporu, ale sotva bychom řekli, že je plný srdnatosti do života nebo že nabyl nebojácnosti k odporu. Čím jsou dány tyto jemné rozdíly v užívání oněch synonym?

Současný jazykový stav je výsledkem minulého vývoje, a to platí i pro tato slova: rozdíly v jejich současném užívání souvisí s jejich odchylným vývojem v minulosti. Především je zde rozdíl v tom, že srdnatost a nebojácnost jsou názvy vlastností odvozené od příslušných přídavných jmen (srdnatý,

nebojácný), kdežto slovo odvaha vzniklo ze slovesa odvážiti se, které původně mělo u sebe vždy předmět v druhém pádě. Dodnes říkáme odvážit se něčeho nebo odvážit se udělat něco. Podobně také příslušná vlastnost zvaná odvaha se původně vždy zaměřovala k něčemu nebo na něco; odvahu měl ten, kdo se odvažoval něco nebezpečného podstupovat. Proti tomu srdnatost a nebojácnost byla především vlastnost srdnatých a nebojácných lidí, kteří nepociťovali strach nebo se jím nenechávali ovládnout. V řadě spojení se ovšem tento významový rozdíl setřel. Čeština ještě před rokem 1500 ve svých památkách nedokládá slovo odvaha, ale již pěkně ilustruje významový vývoj jeho slovotvorného základu, slovesa odvážiti se. Jak už řečeno, toto sloveso v staré češtině funguje vždy ve spojení s genitivním předmětem (otvážiti sě něčeho) a znamená

Všechny podoby odvahy jsou obsaženy v těchto dvou.

Problém spočívá v tom, že si často s odvahou spojujeme jen ty významné a význačné činy ve vyhraněných situacích.

Ale je tomu naopak! Každodenní všední realita je totiž větší zkouškou odvahy, než by se nám zdálo. A bohužel často zde selháváme a následky jsou potom velké. Velké a mnohdy tragické. Nevěříte? Podívejme se na to tedy podrobněji.

6

TÉMA

Převzato z: http://www.pentagramuspechu.cz/odvaha-jako-vlastnost-pro-dosahovani-osobniho-uspechu-a-stesti.a15.html http://www.cilevedome.cz/pet-kroku-k-odvaze-a-sebevedomi/

Pět kroků k odvaze a sebevědomí

ralá. Hlava se řídí většinou logikou a snaží se vás uchovat

1. Nenechte se odradit svým strachem Nenechte se odradit svým strachem a udělejte tak svůj první krok k odvaze. Odvaha neznamená nebojácnost. Odvaha znamená jít navzdory svému velkému strachu do neznáma. A v tom je velký rozdíl. Člověk, který nepociťuje žádný strach, je považován za blázna. Člověk, který svůj strach poslouchá a který ho nechá určovat pravidla, je zbabělec. Člověk, který se však pustí do neznáma a svůj strach přemůže, je člověk odvážný. Tím, jak se budete snažit čelit svému strachu a postupně zdolávat různé výzvy neznáma, poroste pocit vaší vnitřní hodnoty.

v bezpečí. A tak je to v pořádku. Ale srdce je připravené ris-

2. Vytrvejte. Nevzdávejte se v nesnázích!

Odvaha znamená nebát se podstoupit riziko, jelikož měníte věci, které dobře znáte, za věci zcela neznámé, vaše pohodlí za chvíle riskantní. Dopředu nikdy nevíte, jak daná věc dopadne. Nevíte, zda to dokážete, či nikoliv. Odvaha nemusí být vždy „hlučná“, někdy to může být jen slabý hlásek, který vám říká, ať to zkusíte další den znovu a znovu.

Nevzdávejte se, vydržte. Jen odvážní dokáží vytrvat i v nesnázích!

3. Jděte za hlasem svého srdce Cesta srdce je i cestou odvahy. Pokud se tedy budete řídit svým srdcem, nikoliv svou hlavou, stanete se odvážnými.

Hlava je plná především toho, co již znáte. Hlava je vychyt-

podstoupit nebezpečí nějakého postižení (trestu, smrti), ale také podstoupit nebezpečí něčeho nežádoucího vůbec (otvážiti sě potupy, hanby, nákladóv apod.). Má zde však ještě starobylejší význam, který už těsněji souvisí se slovesem vážiti; jako dnes můžeme říci o hazardujícím člověku, že položil na váhu všechno své jmění (tj. dal je v sázku), tak naši předkové zase používali slovního spojení otvážiti sě svých statkóv; např. z 15. stol. máme zachovanou výpověď poddaných, že nechtějí zradit pána, pro něhož „jsú se prvé hrdel i statkuov odvážili“. Ano, jde tu o základní představu odvážení nějaké hodnoty, aby mohla být odevzdána jako protihodnota za něco jiného: hrdlo a majetek za věrnost, život za čest a naopak. Pěkný příklad na tuto souvislost nám poskytuje list z r. 1444, v němž si jistý šlechtic stěžuje na Oldřicha z Rožmberka takto: „od-

SCOOL! ISSUE 44

kovat. Lidé, kteří se řídí POUZE tím, co je správné, nic vzrušujícího nezažijí. Udusí v sobě totiž všechnu touhu a vášeň, nepustí se do žádné zásadní změny, jelikož předem vědí, že to není rozumné či že to nemá perspektivu. Odvážit se znamená ztratit aspoň na okamžik pevný základ pod nohama. Neodvážit se znamená ztratit sám sebe!

4. Nebojte se opustit bezpečí, riskujte!

Odvahu nepotřebujete jen ve chvíli, kdy chcete zažít nějaké dobrodružství. Odvahu potřebujete i na běžná životní rozhodnutí. Odvaha je zapotřebí i ve chvílích, kdy se hodláte osamostatnit a postavit se po škole na své vlastní nohy.

Odvahu je potřeba mít i v době, kdy se rozhodujete, jak naložíte se svým partnerským vztahem, nebo při změně svého zaměstnání. Odvahu potřebujete i k tomu, abyste nechali své vlastní děti dělat věci, které ony dělat chtějí. Odvaha je zapotřebí ke všemu, kdy musíte opustit bezpečný prostor, v němž žijete, když musíte učinit nějaké důležité rozhodnutí nebo když chcete zažít něco dosud nepoznaného.

5. Podporujte to, o čem si myslíte, že je správné Pokud totiž začnete podporovat dobro, ostatní se k vám zajisté přidají. Postavit se zlu bývá totiž někdy významnější, než nad zlem zvítězit. A když s dobrem někdo začne, ostatní se už jistě přidají.

váživ sě své cti, vytáhl jest na mě na pole s lidem svým, chtě … svú čest za mé hrdlo dáti“. Takové „odvážení se“ již tedy přímo souvisí s odvážením, kterým se zajišťuje náhrada nebo výměna nějaké věci za jinou v náležité váze; srov. např. zmínku v staročeském překladu cestopisu Marka Pola o ceně kafru v orientální zemi: „ktož jeho (tj. kafru) chce co kúpiti, musí zlatem odvážiti.“ Jak ukazuje Jungmannův slovník, odvážiti něčeho za něco je dobře doloženo ještě v době střední. A tak podstatou vlastnosti zvané odvaha odedávna bylo, že odvážný člověk prokazoval ochotu obětovat osobní hodnotu — třeba i život — za dosažení nebo uskutečnění něčeho žádoucího.

Igor Němec (upraveno pro SCOOL!) Naše řeč, ročník 68 (1985), číslo 4

7

Waterloo – 200 let// Pouhých devět měsíců a tři týdny strávil Napoleon Bonaparte po své abdikaci na francouzský trůn ve vyhnanství na středomořském ostrově Elba, než se mu 26. února 1815 podařilo uprchnout. Po třídenní plavbě se vylodil se zhruba tisícovkou mužů na jihu Francie - pak už následovala triumfální cesta do Paříže, během které se k Napoleonovi přidávaly tisíce vojáků i běžných občanů. Začalo „stodenní císařství“, poslední záchvěv Bonapartovy slávy. Evropské velmoci, které se Napoleona o rok dříve konečně zbavily, ale nemohly návratu imperátora nečinně přihlížet. Rozhodující střetnutí prohrál císař 18. června 1815 u Waterloo, vesničky nedaleko Bruselu. Přestože jeho soupeř vévoda z Wellingtonu neměl přesilu v mužích ani výzbroji, obrátila se tentokrát ke geniálnímu Korsičanovi štěstěna zády. O čtyři dny později abdikoval a byl odvezen na „bezpečný“ ostrov svaté Heleny. Na osamělém místě v jižním Atlantiku v květnu 1821 zemřel.

na základě dekretu manželky Napoleona Marie Louisy (bylo jim mezi 16–20 lety) říkali staří válečníci „ fils d´Marie Louise“.

(Děti Marie Louisy).

Ke konečnému rozhodnutí došlo v bitvě u Waterloo. Na hlavním bojišti probíhá poslední útok staré gardy.

Napoleon, jenž byl špatně informován o průběhu útoku, se přesunul s třemi zbývajícími gardovými prapory po bruselské silnici vpřed k La Haye-Sainte. Tím se však dostal do cesty prchajícím jednotkám a anglickému jezdectvu, které tyto prchající masy masakrovalo. Jeho tři gardové prapory se okamžitě zformovaly do karé, které nebyla spojenecká jízda schopna prorazit. Díky této pevné hrázi se Napoleonovi a jeho osobnímu doprovodu podařilo ustoupit k Belle Aliance, kde se shromažďovaly poslední zálohy. Chtěl zde společně s nimi vzdorovat útočícím spojencům a zemřít, ale to mu jeho muži nedovolili a donutili jej pod ochranou těchto jednotek ustoupit V tomto článku o odvaze vojáků devatenáctého století ne- pryč z bojiště. Doprovázen některými svými generály, marchceme glorifikovat Napoleona, který v bitvách v letech šálem Soultem a několika myslivci uprostřed karé I. praporu 1788–1815 zlikvidoval takřka tři generace mužské populace. 1. granátnického gardového pluku takto dorazil až do GenaObraťme pozornost na odvahu a hrdinství obyčejných fran- ppe. couzských vojáků té doby, ať již veteránů, nebo nových po- Osud zbývajících tří karé u bruselské silnice byl neméně dravolanců po bitvě u Lipska. Těmto chlapcům, konskribovaným matický. Obklopeny drtivou přesilou anglo-batavské i pruské

8

TÉMA – PŘÍBĚHY ODVAHY

VLKP armády pomalu ustupovaly k Maison-du-Roi a Rossomme.

Přestože byli gardisté několikrát vyzýváni, aby složili zbraně, vždy odmítli. S jakými slovy si nebyli jisti ani současníci několik týdnů po události, ale legenda spjatá s bitvou praví, že generál Cambronne vykřikl: „Císařská garda umírá, ale nevzdává se!“ Jiní pamětníci dosvědčují, že odpověděl prostým vojáckým provoláním: „Merde!“ Hovno! Bez ohledu na opakované útoky jak jízdy, tak anglické pěchoty, se gardisté krok za krokem stahovali z bojiště. Pěchotní čtverce se změnily na trojúhelníky a kolem deváté hodiny z nich zůstalo pouze několik jedinců, kteří se v nastalé tmě pokusili zmizet z utuchající vřavy na vlastní pěst.

Viktor Hugo: Bídníci „Když se legie ztenčila na hrstku lidí, když z jejich praporu zbyl jen cár, když se po vystřílení nábojů jejich pušky proměnily v pouhé hole a hromada mrtvých byla větší než hlouček živých, zmocnila se vítězů nad těmito vznešenými hrdiny jakási posvátná hrůza a anglické dělostřelectvo se odmlčelo nabírajíc dech. Byla to lhůta na rozmyšlenou. Kolem francouzských bojovníků se hemžily přízraky, stíny mužů na koních, černé obrysy děl.

A mezi koly a lafetami se bělalo nebe; obrovská hlava smrti,

SCOOL! ISSUE 44

kterou hrdinové vždy vídají mezi dýmem bitevního pole, se blížila a civěla na ně. Když v soumračném stínu slyšeli, jak v dálce nabíjejí děla, a když zapálené doutnáky podobné tygřím očím v noci vytvořily kruh nad jejich hlavami a blížily se k dělům, zavolal na ně v dojetí podle jedněch anglický generál Colville, podle druhých Maitland: „Stateční Francouzi, vzdejte se!“ Cambronne odpověděl: „Hovno!“ Protože francouzský čtenář si potrpí na ohledy, neměli bychom prý mu opakovat nejkrásnější slovo, které kdy Francouz řekl. Zapovídá se vtahovat do dějin vznešenost. Porušujeme tento zákaz na vlastní nebezpečí. Tedy mezi všemi těmi obry byl titánem Cambronne. Říci toto slovo a umřít. Je něco většího? Toužit po smrti je totéž jako zemřít, a není chybou Cambronnovou, že kartáčovou palbu přežil.

Muž, který vyhrál bitvu u Waterloo, není Napoleon na útěku, není to Wellington, který ve čtyři balil, v pět hodin byl zoufalý, a není to Blücher, který vůbec nebojoval; muž, který vyhrál bitvu u Waterloo, je Cambronne.

Okřiknout slovem hrom, který vás zabíjí, znamená zvítězit.

Opakujeme: Kdo toto slovo vyřkl, kdo na ně připadl, kdoje našel, je vítěz.

Obraz: Lady Butler – Scotland Forerver (1881); úprava -jč-

9

ilustrační foto

Rapotice 18. 4. 1945 – výňatek z kroniky// Na křižovatce zácpy, hádky: Byla to sensační podívaná, kterou naši občané pozorovali po několik dubnových dní.

Dne 18. dubna 1945 bezhlavý útěk vrcholil. Křižovatka bylapřecpaná Němci, kteří chtěli všichni najednou prchat k Náměšti. Naši občané se tomu neskrytě smáli. Pojednou bylo směrem od Ketkovic slyšet výstřely z pušek. Po silnici se hnali rozlícení němečtí vojáci a strkali před sebou několik občanů a řvali „Partisan, Partisan!“ Cestou sbírali další občany muže a za hulákání německých povelů zavedli 20 občanů na zahradu k Jandům č. 3. Tam začali odpočítávat muže po tří. První tři byli mladí občané: Oplatek Josef z čísla 62 Hochman František, adoptovaný syn bednáře Jana Brůže z č. 15

botka Jar. ml., Sobotka Jar. st., Leitner, Skrutek Jar., Leitnet Oldř., Filipek Kamil, Široký Lad., Nabytý Mir. a Frant. Burijan z Jakubova.

Zatímco zdivočelá německá horda první tři mladé chlapce stavěla ke zdi, občan Oplatek Jan z čísla 5 běžel najít jednoho z německých vojáků ze strážního oddílu na letecké hlásce jménem Jun a řekl mu, že němečtí vojáci střílejí muže z Rapotic, protože jsou ve vesnici partyzáni. Tento voják běžel k Jandům na zahradu, aby zuřícím Němcům vysvětlil situaci a zabránil vraždění. Než doběhl, zdivočelý německý velitel dal povel k palbě. Tři mladí lidé leželi mrtví.

Jun přesvědčil německého velitele, aby zastavil další vraždění.

Veselý Antonín z čísla 89.

Jeden z německých důstojníků na další popravě trval, ale A za nimi byli připraveni další muži z Rapotic, aby byli posta- druhý rozvážnější, hodností vyšší, další popravu zakázal. veni ke zdi. Byli to: Po tomto strašlivém činu Němci odjeli z vesnice…

Ješina František, Pospíšil Drah., Oplatek Jan, So-VLKP-

Smrt parašutistů// Petr Ondroušek Po té, co byl 25. května spáchán parašutisty vyslanými z Anglie atentát na protektora Reinharda Heydricha, vypsali nacisté odměnu za dopadení pachatelů. V té době to byla velká suma: 2 miliony říšských marek. Heydrich zemřel na následky svého zranění a nacisté se za něj začali mstít. Popravovali celé rodiny, byť jen za schvalování atentátu. Celkem byly popraveny 2 tisíce lidí. Dále nacisté vypálili vesnice Lidice a Ležáky.

Parašutisté, kteří spáchali atentát, se ukryli v kryptě pravoslavného kostela Cyrila a Metoděje v Resslově ulici

10 TÉMA – PŘÍBĚHY ODVAHY

v Praze. Byli domluveni se známým, který pracoval v pohřební službě, že je nenápadně odveze. Jenže člen jednoho z výsadků, Karel Čurda, je zradil. 18. června obklíčilo kostel 800 příslušníků Waffen-SS.(O chvíli později přijel i zachránce parašutistů, který byl potom popraven.) V tu chvíli byli na hlídce Adolf Opálka, Jan Kubiš a Josef Bublík, kteří se strategicky rozmístili na kostelním kůru. Za chvíli vtrhlo do kostela gestapo. Parašutisté s nimi svedli přestřelku, která trvala dvě hodiny, dokud jim nedošla munice. Poté se je nacisté snažili dostat granáty. Bublík a Opálka spáchali sebevraždu, Kubiš, který byl zraněn gra-

Václav Brožík – Mistr Jan Hus před koncilem kostnickým (1883)

Mistr Jan Hus – 600 let// Petr Ondroušek, kvarta Narodil se kolem roku 1370 v Husinci a roku 1400 byl vysvěcen na kněze. Byl to český teolog, vysokoškolský učitel, náboženský reformátor a kazatel. Inspiroval se učením Angličana Johna Wycliffa a svými reformními myšlenkami předběhl ostatní církevní reformátory více než o sto let.

Od roku 1398 učil na Karlově univerzitě a mezi léty 1409 až 1410 byl jejím rektorem. Kritizoval katolickou církev, její život v bohatství a prodávání odpustků. Jan XXIII. uvalil na Husa klatbu, prohlásil jej za kacíře a požadoval zboření Betlémské kaple. Následně byl na místech, kde pobýval, vyhlášen interdikt (zákaz církevních obřadů – bohoslužeb, křtů atd.) Hus nějaký čas pobýval, kázal a psal na Kozím Hrádku. Na konci roku 1414 byl pozván do Kostnice, aby zde obhajoval své učení. Církevní koncil jej žádal, aby odvolal některé články svého učení a aby je označil za lživé, Hus to však neudělal, a tak byl odsouzen k smrti upálením, rozsudek byl vykonán 6. července 1415. Ještě před smrtí jej žádali, aby odvolal, ale Hus opět odmítl. Jeho ostatky

byly vhozeny do Rýna. O rok později byl na stejném místě upálen i Jeroným Pražský. Husova smrt vyvolala v Čechách vlnu nepokojů známých jako husitské války.

Kdo je pro váš hrdina? Český rozhlas hledá největšího hrdinu našich dějin.

Zapojte se do ankety, pomozte najít pravého hrdinu a odměna vás nemine!

Kazatel, teolog a reformátor Jan Hus zatím vítězí v anketě o největšího hrdinu v dějinách českého národa. Hus jako symbol odporu a ochoty obětovat pro své přesvědčení život není v anketě sám. Mezi první desítkou se umístili i Jan Palach či Milada Horáková. Zároveň si ale Češi váží i odhodlaných bojovníků. Čtvrtou příčku zatím drží Jan Žižka a první desítku uzavírá Josef Mašín.

Kdo je pro Vás největším hrdinou v dějinách našeho národa? Hlasujte v anketě Českého rozhlasu!

Odkaz: www.rozhlas.cz/hrdina/portal/

náty nejvíce, zemřel v bezvědomí při převozu do nemocnice. jako jejich přátelé z horní části kostela spáchali sebevražJosef Gabčík, Josef Švarc, Jan Hrubý a Josef Valčík po- du střelnou ranou do hlavy. Jelikož Němci neznali jejich slouchali souboj svých přátel z krypty kostela. O chví- přesnou totožnost, přizvali si zrádce Karla Čurdu. li později se je nacisté pokusili vyhnat pomocí granátů

Čurda dostal 500 000 marek, stejnou sumu dostal i dal-

slzného plynu, které jim však parašutisté házeli zpět. ší zrádce Viliam Gerik, zbytek byl rozdělen mezi 7 obPotom se je pokusili vytopit, ale uvězněným se dařilo ha- čanů Říše a 53 menších protektorátních udavačů. Oba dice odklánět ven na ulici. Při jednom z pokusů o vyho- hlavní zrádci byli popraveni roku 1947 za vlastizradu. zení hadic jim jeden z přivolaných hasičů sebral žebřík. V důsledku úspěšného atentátu zrušila Anglie platnost Za chvíli Němci našli a prorazili zazděný vchod. Sbíhali

Mnichovské dohody a přislíbila obnovu československých

dolů po schodech, ale ocitli se pod palbou ze tmy. Boj

předválečných hranic před Mnichovem. Na druhou

parašutistů byl ukončen nedostatkem munice. Stejně

stranu vyvolali nacisté teror, který stál život mnoha lidí.

11

1

Učitelé///

5

V každém čísle našeho časopisu se snažíme přinést vám rozhovor nebo alespoň soubor myšlenek některého z našich vyučujících a ani toto číslo není výjimkou. Exkluzivně pro čtenáře časopisu SCOOL! uvádíme krátkou sadu rozhovorů na téma odvaha! (profesorky Štreitová a Hemalová odpovídaly naprosto stejně, vynecháváme tedy některé jejich odpovědi – pozn. redakce) 1) Je potřeba odvaha, aby se člověk stal učitelem?

Renata Hemalová: Určitě je! (smích) Ladislav Novák: Je, protože kdybych věděl, že je potřeba odvaha, tak bych na to Poříčí 7 nikdy nevlezl.

Hana Sedláková: Rozhodně, myslím si, že je odvaha vejít pokaždé do třídy.

Zbyněk Leitner: Velká!

2) Kdy jste naposledy vykonal/a něco odvážného a co to bylo?

RH: Pro mě je každý den odvaha vstát z postele, nachystat a vypravit děti do školy atd., takže řízení domácnosti dnes ráno.

LN: Prodal jsem zahradu asi před 2 měsíci. (smích) Zprvu to byla odvaha, poté nekonečná slast.

ano, tak bych to nazvala spíše mladickou nerozvážností

HS: Podle mě byla odvaha, že jsem zvládla udělat s docela dobrým výsledkem zkoušky, mezi kterými jsem měla 3 roky přestávku, což bylo náročné.

nebo blbostí než odvahou.

ZL: Dneska ráno, když jsem přišel do školy.

Drahomíra Trojanová: Když v mládí ještě člověk neví, že

12

DT: Zásadní problém je, že odvaha je často zaměňována na mě ten stres není vůbec poznat. za mladickou ztřeštěnost, ale já se neustále do něčeho vr4) Máte nějaký oblíbený citát o odvaze? hám, ale z odvahy jen z malé části.

RH: Kdo se bojí, nesmí do lesa.

3) S odvahou souvisí také maturita. Byl/a jste při své LN: Láska zvítězí nade vším, i nad odvahou. maturitě nervák nebo kliďas?

Barbora Štreitová: Rozhodně nervák, kdo byl kliďas, tak se na to vykašlal a neučil se.

HS: Teď si nevzpomenu, leda že bych sama něco vytvořila, takže asi nic. (smích)

LN: Zpočátku kliďas, protože jsem maturoval z dějepisu, češtiny, ruštiny a občanské nauky u pana ředitele, který ještě nebyl panem ředitelem, ale když jsem si vylosoval poesii první poloviny 20. století, tak jsem měl problém, do dneška si to pamatuju.

ZL: Odvážní umírají jednou, zbabělci mnohokrát.

HS: Já měla s maturitou trochu problém, protože jsem byla až uprostřed týdne, do toho jsem zaspala a nezvládla jsem se naučit všechny otázky, takže jsem v klidu vůbec nebyla.

ZL: Nervák, projevovalo se to trémou.

DT: Byla jsem nervák, ale to jsem vždycky, a navíc jsem extrémista ve stresu, protože opravdu nerada vypadám jako blbec, ale lidé mi říkají, že

SCOOL! ISSUE 44

DT: Tak to si teď opravdu nevzpomenu, takhle z hlavy.

5) K čemu byste se nikdy neodvážil/a?

BS: Skok padákem nebo bungee jumping. Manžel sice skáče, ale já bych si netroufla!

LN: Sníst lečo, protože to vypadá, jako by ho už někdo měl.

HS: Vzhledem k tomu, že se bojím výšek, tak bych asi nikdy nevyšla do nejvyššího patra mrakodrapu.

ZL: Zabít, ať už sebe nebo někoho jiného.

DT: Nikdy neříkej nikdy, protože když musíš, tak i můžeš.

13

SCOOL! ISSUE 43

13

Návrat z plavby, Pemba

Exotika s batohem// Barbora Simajchlová, kvinta

Pro každého je odvaha něco jiného. Pro někoho udělat salto na trampolíně, pro někoho jet na černo a pro mnohé zase cestovat do exotických krajin. Abasolventka našeho gymnázia Jana Doležalová navštívila místa, na která nemají někteří odvahu ani pomyslet.

Kolik odvahy je třeba, aby se člověk vydal do neznáma?

Nedá se říct, že bychom jeli zrovna do neznáma. Jako cestu do neznáma bych brala spíš výpravu za pralesními indiány. Na tu si totiž nemůžete v knihkupectví pořídit průvodce. A i když by mě to třeba lákalo, je to něco, na co zatím opravdu nemám odvahu J Mám na mysli nechat práci, protože tak dlouhou dovolenou vám zpravidla nikdo nedá, táhnout s sebou všechny potřebné věci – jídlo, potřeby pro přenocování atd., a co by byl pro mě asi největší problém, smířit se se všudypřítomnou pralesní havětí - pijavicemi a komáry počínaje, přes pavouky a jiný jedovatý hmyz, až po hady a další nebezpečné obratlovce…

manželem), kterého exotika odjakživa lákala. Do té doby by mě asi nenapadlo, že se někdy podívám do těch řekněme nejluxusnějších destinací, které nabízejí cestovní kanceláře a pro většinu normálních lidí jsou cenově nedostupné. Mnoho lidí však nemá odvahu vycestovat bez toho, aby jim takovou dovolenou někdo naplánoval a zařídil.

Ono i to plánování je docela zábavné, a když chce člověk vidět za daný čas co možná nejzajímavější místa, musí přípravě věnovat poměrně dost času a vyhledat spoustu informací. A co se týče toho impulzu, možná to byl pořad Cestománie. Koho by nelákaly nekonečné bílé pláže lemované kokosovými palmami a pohoda vyzařující z usměvavého domorodého obyvatelstva? Prohlédli jsme nabídky Vzpomínáte si na první impulz, který vás přiměl ces- cestovních kanceláří a smířili se s faktem, že na tento sen nikdy nebudeme mít. No a pak mě napadlo podívat se, tovat? kolik by stála letenka a vyhledat ubytování v soukromí nebo Určitě to nebyl jeden jediný impulz. Vždy jsem ráda poslouchala babiččino vyprávění o cestování, resp. turistice B&B. A najednou ta vize přestala být nereálná. s jejich partou, i když v té době nemohli nikam „daleko“. Proč jste si na své cesty vybrala zrovna tyto země?

Maximálně však využili tehdejší možnosti. Na první cestu (Mauricius, Seychelly, Srí Lanka, Indonezie, Zanzibar) mimo Evropu jsem se vydala až se svým přítelem (nyní Navštívit Mauricius bylo snem mého manžela. Jeho teta se

16

ABSOLVENT

foto: archiv J. Doležalové

Pohled z výstupu nad hlavním městem VIctoria, Seychelly

za studií seznámila s jedním Mauricianem a její vyprávění mu prostě tak nějak zůstalo pod kůží.

Na Srí Lance byli rok před naší cestou známí. Jejich fotky a vyprávění nás zkrátka navnadily. Byli však ubytovaní v hotelu, ze kterého podnikali výlety. My jsme v hotelu byli pouze jednou, a to v Chorvatsku, a od té doby tento typ ubytování nevyhledáváme. No vlastně ještě v Egyptě, ale tam jsme jeli dokončit kurz potápění a většinu času jsme strávili na lodi.

Dalším důvodem bylo určitě i to, že se o Srí Lance mluví jako o perle Indického oceánu a také jako o nejkrásnějším ostrově světa. Je velmi rozmanitá, najdete zde krásné pláže, národní parky a překrásnou hornatou krajinu s čajovými plantážemi.

Zanzibar byl zas můj nápad, asi mi to utkvělo v hlavě z vyprávění Haliny Pavlowské, kdy její otec odcházel z domova „relaxovat“ do Zanzibáru… A jelikož je Zanzibar poměrně malý ostrůvek – jde tedy vlastně o tři ostrovy; Unguja, ten je často považován za „ten Zanzibar“, Pemba a Mafia – rozhodli jsme se navštívit ještě i Pembu. Původně jsme chtěli i na Mafiu, ale to se nám nakonec jevilo jako nerealizovatelné, jelikož tam trajekt jezdí jen jednou či dvakrát v týdnu a zpátky samozřejmě také, a to už by nám prostě časově nevyšlo.

Indonézie – kamarád chová varany a mluvil o tom, že by rád navštívil ostrov Komodo, domov varana komodského.

SCOOL! ISSUE 44

Tak jsme si řekli „Proč ne?“ a já jsem zkusila naplánovat cestu zhruba na 3 týdny tak, abychom opět viděli to nejzajímavější za čas, který si můžeme dovolit na cestu vyhradit.

Původně jsme chtěli ještě za orangutany na Sumatru, ale vzhledem k tomu, že bychom museli absolvovat další přelety, abychom stihli navštívit ostatní plánovaná místa, museli jsme to z finančních a vlastně i časových důvodů zavrhnout. Ono by to zrealizovat šlo, ale musíte vždycky počítat s tím, že něco neklapne a nechat si určitou časovou rezervu, abyste stihli zejména odlet domů. Ty nejlevnější letenky se totiž nedají bezplatně přebookovat… Jinak Indonézii tvoří přes 6000 ostrovů, a to samozřejmě nemáte šanci pořádně projet za celý život. Naše návštěva této úžasné země by se tedy dala považovat za pouhé mrknutí oka.

Co se týče Seychell, to byl další sen mého manžela… původně jsme tedy chtěli do Řecka na „last minute“, nějak se nám nechtělo nic jiného vymýšlet. Vybraný zájezd nám ale před nosem někdo vyfoukl a stejně jsme oba cítili, že to není úplně náš šálek kávy. Tak manžel řekl, když ne Řecko, tak Seychelly. Na přípravu této cesty jsem měla extrémně málo času, určitě ne víc jak 2 týdny. Což je škoda, teď s odstupem bychom to asi naplánovali jinak. Seychelly, resp. ostrov Mahé, kde jsme se pohybovali, vyvrátil mé představy o „válecí“ dovolené. Nejsou to totiž jen překrásné pláže, ale také nádherná příroda, kterou jsme poznali na pěších túrách napříč ostrovem.

17

Jaký je váš největší zážitek z cest, něco co vám „vyrazilo dech“?

Dechberoucí je bezesporu podmořský život na Mauriciu.

Na našich dalších cestách jsme pochopitelně viděli podobné krásy oceánu, ale jde asi o to, že to byl náš první zážitek tohoto typu. Do té doby jsme znali jen šnorchlování v Chorvatsku, takže chápete, že jsme ve vodě ztratili pojem o čase a večer téměř plakali nad spálenými zády.

Mám několik velmi silných zážitků, ať už pozitivních nebo negativních. Příjemně mě překvapila pohostinnost Tamilů na Srí Lance. Na ostrov jsme odjížděli s vědomím probíhající občanské války, kdy Tamilové byli „ti špatní“. Náhodou jsme narazili na jejich průvod v blízkosti Adamovy hory, viděli jsme muže zavěšené za kůži na hácích a také chození po žhavém uhlí. To byl silný zážitek. Ačkoliv cesta na Srí Lanku byla určitě nejdůkladněji naplánovaná, s něčím takovým jsem opravdu nepočítala. Obecně se dá říct, že nejsilnější zážitky byly ty neplánované. Jako třeba na indonézském ostrově Flores, kde jsme byli dost tlačeni časem, a tudíž bylo nutné dodržet rozvrh. Z toho důvodu jsem se rozhodla využít služeb průvodce, sami bychom to určitě za tak krátký čas nedokázali zorganizovat. Působivá byla večerní párty, kde se lidé bavili a tančili doslova na hrobech svých blízkých. Ne že by se odehrávala na hřbitově, ale hroby bývají umístěné přímo u obydlí. No a tam jsme se od našeho průvodce dozvěděli, že nás vezme do tradiční vesnice Bena, kde budou obětovat buvoly a prasata na oslavu postavení nového příbytku. Prostě taková kolaudace ve velkém. Co se týče těch negativních zážitků, velmi mě zklamalo nebo spíš znechutilo, čeho jsou někteří lidé schopni pro peníze.

A kam znovu? Určitě na Seychelly, projet si ostrovy La Digue a Praslin. A také další místa Indonézie, na Bali jsme měli velmi málo času a určitě by stálo za to prozkoumat ho důkladněji. Výčet lákavých destinací tím však zdaleka nekončí.

Co byste doporučila začínajícímu cestovateli?

Nebát se neznáma. Lidé jsou všude víceméně stejní. Jak by se asi cítil člověk z malé ungujské vesničky u nás v Brně?

Zřejmě stejně ztraceně jako my u nich. Je dobré nastudovat si aspoň základní poznatky o zemi, kam jedete, zejména o kultuře a náboženství, abyste svým oblečením nebo chováním neurazili místní. A co by si začínající cestovatel měl rozhodně vzít s sebou? Respekt k lidem i k přírodě.

Jak vzpomínáte na léta strávená na našem gymnáziu?

Bylo to rozhodně nejbouřlivější období mého života. Zažila jsem v té době obrovskou osobní ztrátu i první velikou lásku. Některá přátelství vzniklá na gymplu, trvají dodnes.

Jsem strašně ráda, že jsem chodila právě na zastávecké gymnázium.

Co nebo kdo se vám vybavuje?

Vždycky ráda vzpomínám na pana profesora Leitnera. Měl obrovský respekt celé třídy a jeho přístup k nám byl prostě fér. Nikomu nenadržoval, nebyl na nikoho zasedlý. Kdyby mi někdo na začátku studia řekl, že budu maturovat z fyziky,

myslela bych si, že není normální. Ale jak se říká, odříkanéPlánujete nějakou další cestu?

Plánuje spíš manžel, já coby žena na mateřské mám realis- ho chleba největší krajíc… tičtější pohled na věc.

Co je podle vás odvaha?

Je nějaké místo, kam byste se chtěla ještě někdy vyAsi oprostit se OD VÁHÁní. Jít do toho, ovšem po pečlivém dat nebo se někam vrátit?

Míst, kam bych se chtěla podívat je spousta. Rozhodně zvážení relevantních rizik. Říct si OK, může se stát to nebo Francouzská Polynésie, Maledivy, Reunion, Národní park ono, ale stojí mi za to to zkusit. Prosím nezaměňovat s bezSerengeti v Tanzanii, Madagaskar, ale třeba i Madeira. hlavým riskováním.

Jméno: Jana Doležalová (roz. Svobodová) Maturita v roce: 2001, třídní učitel: Josef Malý Vzdělání: vysokoškolské, VFU Brno, obor farmacie, atestace z veřejného lékárenství, atestace z nemocničního lékárenství Koníčky: cestování, zdravá výživa, turistika a poslední cca rok a půl výchova dítěte, Montessori a respektující přístup, kontaktní rodičovství Kontakt v případě dotazů: janadolezalova96@gmail.com

18

ABSOLVENT

Voda, teda převážně voda.

SCOOL! ISSUE 43

19

Valkyrien Allstars

Folkové prázdniny: Hudba, tanec i manželství// Ivana Puškarová, oktáva

Každé léto se Náměšť na pár dní promění v tak trochu jiné město. Město, které je živé od slunce východu do dalšího slunečného rána, město plné lidí, pohody a přátelství. Na přelomu dvou prázdninových měsíců se totiž Náměští rozezní vlny Folkových prázdnin, které neustanou příštích osm dní. A že letos to budou vlny obzvlášť speciální. Vždyť Folkovky, jak se jim familiérně říká, slaví třicetiny! Člověka neznalého možná samotný název festivalu mírně odradí. Vím, folk v jednadvacátém století zrovna netrhá příčky hitparád a není tím, co bychom si běžně pustili po příchodu ze školy. To rozhodně ne. Nicméně „folkové“ v názvu Folkových prázdnin, je slovo houževnaté a já si dovolím říct, že by dost dobře šlo zaměnit za slova jiná. Kdyby se třeba jmenovaly Hipster holidays, kdo ví, kolik lidí by stanovalo u náměšťské řeky…

Letos oslaví třicetiny. Máte pocit, že Folkovky si prošly pubertálním obdobím a teď už jen zrají jako víno? Nebo tu jsou stále ještě nějaká úskalí?

To se tak nedá říct. V tom mnohaletém průběhu Folkovek totiž nikdy nenastal žádný radikální zlom, všechno je spíš evoluční. Charakteristické je, že jdeme pomalými krůčky dopředu, pořád je festival kam posouvat.

Letos bude změn víc, výročí pro nás znamená větší Letošní Prázdniny se rozprostřou mezi 25. čer- množství akcí. Myslím, že jubileum bude oslavené vencem a 1. srpnem. Jako oslavenec, a to osla- důstojně. venec pěkně kulaťoučký, budou také odvážné.

Jaké novinky nás za měsíc v Náměšti čekají?

Hlavní téma je totiž „O odvaze“. Proč si letos vybrali zrovna tohle, na co bychom se měli nejvíc Využijeme nový prostor krásné velké haly, tzv. staré těšit a na spoustu dalšího jsme se ptali drama- tkalcovny, pro projekt, kterému říkáme „Tančírna nad turga Folkovek, Michala Schmidta.

Oslavou“. Půjde o třídenní tančírnu spojenou s vý-

Tolik na úvod, kterým bych chtěla předejít zbytečné předpojatosti. Účinkující na pódiu mají totiž daleko k podivným chlapíkům s neupraveným vousem a kytarou v ruce. Repertoár Folkovek je spíš podobný obřímu exotickému menu, které je překvapivé a překvapivě dobré zároveň. Až má jeden často problém ho sám celé spořádat, jak je veliké.

20

FOLKOVKY

Hudební pohoda pod širým nebem

ukou argentinského tanga. Chceme ji ale pojmout spíše ve formě takové americké tančírny, doplníme ji kavárnou nebo třeba dětským koutkem. A protože prostor je veliký, vedle toho bude i šest výstav různých výtvarníků. Tím celý ten prostor propojíme.

V rámci hudební části festivalu máme připravené projekty, které nikde jinde neuslyšíte. Po Třech hlasech jsme si s Jitkou Šuranskou schystali Tři niněry, což bude uskupení mezinárodní a setkají se v něm různí hráči na tento fascinující nástroj. Projekt si vymyslela třeba i Iva Bittová. V sobotu úplně na závěr vystoupí projekt Z kořenů k world music, kde se zároveň na podiu představí čtrnáct lidí. To bude další ze speciálních vystoupení. A takhle bych o tom mohl mluvit ještě dlouho.

Dobře, tak se posuneme dál. Proč letos o odvaze?

– buď vyloženě osobní, nebo zapříčiněné národní situací. Hudba jim pak hodně pomáhá a dodává právě tu potřebnou odvahu. Je škoda, že se mi nedaří přenášet to blíž k lidem, aby si uvědomovali to, co v tématu vidím já. Ono pak celé téma skončí tím, že jsou prostě nějak nazvané jednotlivé dny a nikdo o jejich významu nepřemýšlí. To bych si ale s každým musel popovídat jako s vámi.

Co je pro vás vrcholem letošních Folkovek, který si návštěvník rozhodně nemůže nechat ujít?

To nemůžu říct, mohl bych vyjmenovat na každý den něco. Ale z čeho jsem opravdu nadšený, protože se mi podařilo domluvit to na poslední chvíli, byli Valkyrien Allstars. Jde o norskou kapelu, pravděpodobně nejvytíženější norskou kapelu vůbec. Já se o ně snažím osm let a letos to konečně vyšlo. A musím říct, že to teda fakt mazec, na ně se těším opravdu moc.

Nicméně, víc jak třetina kapel, co se na Folkovkách objeví, budou v Česku poprvé, myslím, že návštěvníci se mají skutečně na co těšit.

Odvaha se mi líbí v tom, že jde nejen o odvahu dramaturga dát do programu něco, co se nemusí úplně všem líbit - protože si myslím, že je dobré, aby i to uši slyšely – ale jde hlavně o odvahu muzikantů. A protože A já už se těším. Nejenom na večery plné hudjde o muzikanty z celého světa, motivace jsou různé by z krajin daleko za břehy Evropy, vycházejí-

SCOOL! ISSUE 44

21

Bára Hrzánová a Condurango na loňských folkovkách

cí z kultur, o kterých jsem mnohdy neměla ani ponětí, ale těším se i na to ostatní. Ptáte se, co dalšího ještě může hudební festival mít? Tak třeba spousty workshopů, divadelních vystoupení, nočních koncertů v různých částech Náměště, výstavy, rozpravy… Ach, toho je. Víte, to je to bohaté exotické hodování. A na co se nejvíc těší, jsme se zeptali i Věry Szemlové, vedoucí Městského kulturního střediska v Náměšti, členky pořadatelského seskupení.

Když jste prošla chystaný program, na co z něj se nejvíc těšíte?

Letos se nejvíc těším na takové ty, dá se říct, vykopávky, které se na Folkovkách objeví. To je hudba mého mládí. Ze Slovenska dorazí Peter Lipa a taky Marián Varga. Ty jsem poslouchala ještě na vinylových deskách, mám je doma snad všechny.

Když zavzpomínáte na všechna ta léta, jaké zážitky se vám vybavují nejsilněji? Jsou to ty hudební, nebo spíš vzpomínky spojené se setkáváním s různými lidmi?

Mně se to nějak tak zvláštně promíchá, že to celé pů-

22

FOLKOVKY

sobí jako zvláštní folkovková atmosféra. Prostě jedno patří k druhému a je to v podstatě nikde jinde neopakovatelné. Člověk může určitého interpreta slyšet i někde jinde, ale ten zážitek spojený se spoustou pocitů je prostě jenom jeden.

A musím se zeptat i za naše čtenáře, když by někdo chtěl pomoci s organizací Folkovek a prožít tak tuhle nezapomenutelnou atmosféru společně s vámi, může? Co pro to musí udělat?

Určitě může. Stačí poslat kontaktní email na info@ folkoveprazdniny.cz a tam už se jeho zpráva dostane ke správnému člověku, který se mu ozve s tím, co všechno s námi může dělat. Nejdůležitější je dát před festivalem dohromady tým pořadatelů, abychom věděli, že jich máme dostatečné množství na pokrytí základních služeb festivalu – workshopů, výstav, koncertů, kempu. Vždycky chceme mít pořadatelů raději víc, aby i oni sami měli volné části dnů, a mohli si tak užít festival po svém.

Přijeďte třeba i s koněm

Takže když už natěšení přijedou, co všechno na ně čeká?

Můžou se těšit na to, že si určitě užijí nějaké koncerty, že stihnou nějaké workshopy. A určitě na to, že poznají kolektiv dobrých lidí. Protože já si myslím, že lidé, kteří k nám jezdí a na Folkovkách nezištně pomáhají, nejsou špatní. Najdou tady přátelství, někdy i vztah, ze kterých už se nám zrodila mnohá manželství, to se stává běžně. Je zkrátka proč za námi přijet.

A tak ať už chcete jen vyzkoušet další letní festival s dobrou muzikou, nebo hledáte akci, kterou můžete prožít s partou přátel, Folkovky jsou místem, na které se vyplatí vypravit. Do Špitálku jako Oranžáda, nebo do kempu pod stan. Ať budete tam či tam, vsadím se, že vás nemine noční

jamování, v němž se spojují největší hvězdy večerních koncertů. I další osobnosti, které nevystupují, ale prostě si jen chtějí Folkovky dosyta užít. Jako spousta z nás. Tak doufám, že se letos všichni pod těmi mohutnými listnáči v zámecké zahradě potkáme. Třicetiny mají Folkovky přece jen jednou za život!

Více info nejen o programu hledejte na jejich webových stránkách www.folkoveprazdniny.cz nebo na Facebooku, pod jménem Folkové prázdniny.

P.S. A jestli jedete na swingové vlně, rozhodně doporučuji nedělního Ondřeje Havelku s Melody Makers. To teprve bude pecka! Však víte, it don´t mean a thing…

Chceš vyhrát lístky na festival Folkové prázdniny 2015?

Tématem tohoto čísla je Odvaha – NAPIŠ NÁM, CO NEJODVÁŽNĚJŠÍHO JSI V ŽIVOTĚ UDĚLAL. Dva autory nejzajímavějších odpovědí odměníme vstupenkou.

SCOOL! ISSUE 44

23

#ZažijSummit// Georgi Dimitrov, septima S nesnesitelným zvoněním budíku, nastaveném na mobilu (pozn. zvonění mám nastavené záměrně nesnesitelné, protože bych jinak nevstal), otevírám oči. Tma. Podívám se na hodiny – 4:00. „Kruci, opravdu to zvonilo ve správný čas,“ pomyslím si. S pocitem těžkosti celého těla se pomalu zvedám a chvíli sedím na hraně postele. Přemítám nad vším, co určitě nesmím zapomenout.

Zápisník, Background, stanovisko, pouzdro, iPod,…

Slabé světlo vzdálených pouličních lamp se odráží na stěně mého pokoje, oblékám se a vyrážím si nachystat batoh. „Je to šílený. Ale stejně tak šíleně se tam těším!“ S takovou myšlenkou vyrážím ven, do spící vesnice, abych prožil další úžasný den.

Abych to blíže upřesnil – jedná se o sobotu. A stejnou situací jsme si procházeli všichni tři delegáti Nizozemského království celkem pětkrát během uplynulého půl roku.

Já, Lucka Staňková a Milča Mařáková jsme se totiž spontánně rozhodli zúčastnit se Pražského studentského summitu. Vyvrcholením byla konference, která proběhla ve dnech 6. až 9. března 2015. Nedávno. Jí předcházelo právě pět workshopů a s odstupem si dovoluji pronést, že se jednalo o jednu z nejlepších akcí uplynulého roku.

Proč?

Teď k samotnému projektu.

24

REPORT

Jak jste na něj přišli?

U nás ve škole byl na tiskárně odhozený plakát. Zaujala nás jeho grafika.

Oč se jedná?

Simulace Organizace spojených národů, Evropské unie, NATO a nově i Visegradské čtyřky. Pro středoškolské studenty je určen především program OSN, kdy si vytvoříte delegaci (po třech až pěti lidech) za nějaký stát, který je ve výběru, projdete přijímacím řízením a můžete začít! Přitom každý z vás následně zastupuje jinou organizaci v rámci celého OSN. V našem případě to bylo UNESCO, HRC a UNEP. Celá akce je sponzorována fondem The Kellner Family Foundation, Ministerstvem zahraničních věcí ČR, Evropskou unií, Vysokou školou ekonomickou a mnoha dalšími institucemi. Překvapilo nás, že na ostatních školách se jedná o poměrně prestižní záležitost, protože tam bývají vypisována i školní kola.

K čemu mi to bude?

Obávali jsme se, že tam bude kladen příliš velký důraz na diplomacii, což je téma, o kterém víme velmi málo. Ale zdaleka to předčilo naše očekávání. Obecně se dá říci, že se jedná o společensky vzdělávací projekt. Poznáte spoustu výjimečných lidí a skvělých přátel, kteří vám mají foto: archiv PRAŽSKÉHO STUDENTSKÉHO SUMMITU

co říct, setkáte se s významnými osobnostmi, zjistíte hromady nových informací z oblasti historie, zeměpisu, diplomacie, společenských věd, osobního rozvoje, atd.

Přitom nečekejte zdaleka nic, co by připomínalo školu.

studentského summitu byl nějaký delegát natolik aktivní, že se mu podařilo na půdě OSN schválit rozdělení Slovenska. Možná vám to teď vtipné nepřijde, ale zkuste si tím projít.

Jak to probíhá?

Tato akce je především o lidech a zůstanou vám nejen Před nejdůležitější událostí – závěrečnou konferencí výjimečné zážitky, ale i (snad) celoživotní přátelé. Proto – si projdete pěti worskshopy, kde bývají dopoledne vřele doporučujeme a doufáme, že příští rok bude delevěnována diskuzím významných osobností nad důležitými gací ze Zastávky více než pouze jedna! tématy současnosti, přičemž odpoledne patří přímo Zakončím to heslem letošního ročníku: „Zažij něco novévaši organizaci, do níž jste přihlášeni. Pilujete si projevy, ho. Zažij Pražský studentský summit.“ seznamujete se s tím jak probíhají jednání a procházíte Pokud by vás cokoliv ohledně PSS zajímalo, neváhejte jednotlivé body agendy, o kterých budete na závěrečné někomu z nás dát vědět. Ať už na Facebooku nebo nás konferenci jednat. zastavte na chodbě.

Co je závěrečná konference?

Událost s velkým “U”. Teď už naostro zastupujete svůj stát a dohadujete se s delegáty ostatních zemí proč schválit to či ono. Odehrává se v Kongresovém centru v Praze a je to opravdu zábava. Od delegáta KLDR se například dozvíte, proč je zbytečné posílat do Afriky léky (mají se brát až po jídle) nebo od delegátky Nizozemska (ano, je to Milča), že Nizozemské království nepodporuje žádné orgie během pokojného shromáždění. Proslýchalo se také, že během jednoho ročníku Pražského

SCOOL! ISSUE 44

Václav Havel o PSS „Jsem rád, že existují v naší zemi lidé, kteří neberou mezinárodní politiku a její souvislosti na lehkou váhu. Politiku jako službu obecnému dobru, jako službu ideálům, které jsou vyšší než nějaké partikulární zájmy. Zůstaňte nadále vnímaví ke všem impulsům, které vás povedou k uvažování o vaší osobní zodpovědnosti za tento svět.“

25

Play the life – Live the game//

Milena Mařáková, septima

V předešlých číslech jste měli možnost seznámit se s pojmem larp. Mohli jste si také přečíst rozhovor se zkušeným hráčem, nahlédnout do historie larpu a tak dále. Musím se přiznat, že jsem sama tak trochu larpařský nováček a v době, kdy jsem články psala, jsem o larpu věděla jen velice zběžně, a proto jsem byla ráda, když jsem se mohla obrátit na zkušenější osoby ve svém okolí. V dubnu jsem však dostala příležitost konečně si larp vyzkoušet na vlastní kůži. A jak to probíhalo, to si můžete přečíst v následujícím článku.

Kde, proč, jak a s kým

nejen s pojmem larp, ale i s přínosem této aktivity pro

Mezinárodní výměnu, kterou organizovaly dvě skupi- osobní rozvoj mladého člověka. Proto jsme měli někony larpařů z Česka a Slovenska, finančně podpořila

lik brainstormingů a workshopů, kdy jsme tvořili práce

Evropská unie prostřednictvím programu Erasmus +. na téma „potenciální hráč larpu a jak ho oslovit“. Náš Místem konání byla chata Kubrica, nacházející se pracovní tým s ideou toho, že larp je opravdu pro kanedaleko slovenského města Trenčín. Již po příjez- ždého, vytvořil návrh, kdy hlavní cílovou skupinou byla du jsme zjistili, že wi-fi připojení nejspíše nebude tak babička – ta má totiž pod palcem celý zbytek rodiny, rychlé, jak nám slibovali, a během týdne bylo zazna- a pokud přesvědčíme ke hře babičku, pak kohokoliv. menáno několik případů těžkých absťáků, které na- Krom těchto humornějších kousků se však podařilo štěstí rychle odezněly. Prostředí však bylo pěkné a

vytvořit několik koncepcí, které v budoucnu zkusíme

příroda obklopující ubytovnu rovněž tak, takže pro mě

realizovat, včetně nových webovek pro larpaře – no-

ten pomalý internet nebyl problém. V průběhu několi- váčky. ka následujících dnů jsme se seznámili se slovenskou

Á akce...

skupinkou. Naše společně strávené chvíle byly pouč- Krom práce si pro nás organizátoří připravili i někoné ve všech směrech, sloveština je krásný jazyk a vý- lik larpů. V prvním z nich jsem si zahrála čarodějku razy typu „ninja korytnačky“ anebo „žubrienky v mláce

Mildred, studentku Kamelotské školy magie. Hra se

(pulci v louži)“ mě dostávaly. Hlavním cílem projektu

odehrávala právě v dobách krále Artuše a každý hráč

bylo najít nové způsoby, jak seznámit širší veřejnost

si mohl zvolit mezi postavou mága, zloděje nebo vá-

26

LARP

lečníka. Ze začátku jsem měla obavy, přeci jen to

začal šířit virus měnící lidi v zombíky lačnící po krvi, to

bylo moje velké poprvé, ale rychle jsem se dostala

šlo s námi z kopce. Zombíci nás nakonec, i přesto že

do role. Děj měl spád, dokonce došlo i ke svrhnutí

jsme se srdnatě bránili, skoro všechny povraždili. Ale

staré vlády (vraždě krále Artuše) a nastolení nové, kdy se do vládnoucí vrstvy dostali zloději. Já jsem si část hry poseděla ve vězení, jelikož jsem údajně napadla svého spoluobčana. Ale stráž se naštěstí dala jednoduše přemluvit a brzy mě propustili. Jak to bylo s tím

když ne u jiných her, tak u larpu 100% platí pravdilo – není důležité vyhrát, ale zúčastnit se. Ve mně to zanechalo hluboký dojem, natolik jsem se do děje vžila, že jsem pak měla problém zase se vrátit do reálu, pořád

napadením doopravdy, navždy zůstane tajemstvím. jsem čekala, že se za rohem objeví nějaký další zomNa larpu je sympatické, že si v rámci hry můžete dovo- bík a pro jistotu jsem měla šátek přes pusu... co kdyby lit snad úplně všechno a také si zkusíte, jaké to je být

někde unikal nějaký plyn? Zezačátku je samozřejmě

někým jiným, myslet jinak, být třeba namyšlený sobec

vždycky těžké se do role dostat, nejtěžší věc je po-

nebo naopak naivka a obětavý dobrák. Já jsem si zku- dle mě činit rozhodnutí podle charakteru své postavy. sila roli namistrované umělkyně a musím říct, že jsem Ale zajímavé je zažít si situace, do kterých bych se ve se opravdu pobavila a nikdo mi nemohl mít za zlé, že celý den mluvím jen o sobě a svém talentu.

Druhá hra nesla název Pandemic larp 2026. Má postava: Miluše Zamazalová, žena kolem čtyřicítky, zdravotní sestra, manželka a matka, která bezmezně miluje

svém reálném životě jen těžko dostala. To je na tom to nejlepší. Nic není nemožné.

Dvůr krále Artuše Vyvrcholením celé výměny byla závěrečná akce v Mni-

svého syna. Byla mi přidělená i speciální role nevěrni- chovej Lehotě. Jednalo se o celodenní program pro ce, důsledkém tohoto questu byl vznik několika oprav- rodiny i nerodiny na téma Dvůr krále Artuše. Program du komických scének, kdy se mě manželka mého mi- zahrnoval šermířský výcvik, několik scének, do kterých lence pokusila zapíchnout a pak následkem přemíry se účastníci mohli sami zapojit a ovlivňovat jejich děj– alkoholu v krvi usnula s nožem v ruce na podlaze, kde byla omylem zabita mým synem, který ji považoval za zombíka. Ano, děj to byl vskutku zamotaný a večer jsme se navzájem bavili historkami, jichž jsme sami byli svědky, ale ostaní mezitím prožívali jiné děsivé i komické situace na druhé straně areálu.

A nyní k samotné hře. Scénář vypadal následovně:

například Hon na čarodějnici, Lancelotovu válečnou poradu a také Soud (jeho součástí bylo i pranýřování, které si zejména děti pořádně užily), dalšími atrakcemi byly středověké dílničky – výroba měšců a magických přívěšků a samozřejmě nechyběla ani Merlinova alchymistická laboratoř s tajemnými pokusy a šiframi.

Přijeli jsme na jakési shromáždění stoupenců círk- Zkus si to taky! ve sv. Jana. Fanatiků, kteří jsou ponořeni do modli- Z akce mám velice dobrý pocit, jednak jsem se seznáteb a dodržují půst nebo meditují a hlavně neustále mila s lidmi, co mají podobné zájmy jako já, a jednak řeší zjevení sv. Jana a příchod konce světa. Ten také vzápětí přišel. Přímo uprostřed oběda (doslova, stihla jsem sníst akorát polívku). Pohoda klídek, modlíme se a najednou přiběhl správce objektu se zbraní v ruce a ohlásil nám, že vypukla válka. Nastala panika. Jistě si to dokážete představit, všichni si chtěli zachránit kůži. To byl také cíl hry. Přežít. Kdyby se jednalo pouze

jsem si zahrála do detailů promyšlené hry se strhujícím dějem. Závěrečná akce nám byla pochválena a účast byla vysoká. Jsem neskutečně ráda, že jsem mohla být součástí něčeho takového a vřele doporučuji všem, aby si něco podobného zkusili také. Příležitostí je spousta, kdo hledá, najde. Okolo larpu se motá

o válku, možná by naše šance byly vyšší, ale od chvíle, skupina opravdu dobrých lidí a pokud vás články zauco jsme zjistili, že se vlivem využití biologických zbraní

SCOOL! ISSUE 44

jaly, buďte odvážní a zapojte se do hry také!

27

Naslepo v Adamově// Adéla Janzová, prima

Když se řekne být statečný, každému se vybaví něco jiného. Pro někoho to je skočit z letadla nebo přežít náročnou situaci, ale pro slepého člověka je odvážný čin třeba jen přejít silnici. Celá naše třída se o tom mohla přesvědčit na našem třídenním výletě. Druhý den se totiž pan učitel Radek Malý rozhodl, že do večerního táboráku bude chodit se zavázanýma očima.

máhali a oddaně ho navigovali celý den. Musím uznat, že pan učitel se ukázal jako skvělý slepec a u táboráku ještě před tím, než si sundal šátek, zahrál na kytaru dvě písničky.

V úterý se náš pan učitel z ničeho nic rozhodl, že stráví den poslepu. Musel čelit různým překážkám od toho, aby se dostal z prostor Švýcárny na louku, až po běžné činnosti jako se najíst nebo si dojít na záchod. Naštěstí byli v pohotovosti „vodiči“, kteří panu učiteli po-

svou vlastní pohádku tak, aby odpovídala poslednímu grafu. Díky originální a zábavné pohádce vyhrálo družstvo 2. Pak už jsme se nabalili, uklidili svinčík na pokojích a vyrazili zpátky na nádraží v Adamově a nakonec domů.

Kromě toho, jak se chovat k slepému člověku, jsme se v úterý dozvěděli něco málo o keramice a její výrobě.

Nakonec jsme se zavázanýma očima a bez mluvení První den po příjezdu do Adamova jsme se přesunuli vyráběli po dvojicích různé keramické výtvory. V idena Švýcárnu a hned po příchodu nás čekal program álním případě se ve dvojicích vůbec nemělo nemluvit a taky túra okolo Býčí skály. Po krátké přestávce jsme a šlo o to, nevědět, kdo je náš kolega. Ale některé společně s průvodci vyrazili na prohlídku. Dozvěděli výjimky mají tak originální smích, že se hned vědělo, jsme se něco o vykopávkách v Býčí skále a Morav- s kým máte tu čest. ském krasu. Tahle prohlídka je přístupná, jen když jsou Poslední den se konala velká soutěž v lese. Cílem Dny otevřených dveří, takže naše návštěva jeskyně bylo vyřešit podle diagramů přísloví a poznat pohádku byla výjimečná. podle grafu. Nakonec mělo každé družstvo vymyslet

28

VÝLET

Fotky dodané k článku: Adéla Oujezská, Adéla Janíková

Odváženo// Váš Míra

„S MÍROU – OKÉNKO ŠKOLNÍHO METODIKA PREVENCE“

Když jsem přemýšlel nad tím, čím přispěji do rubriky

volit. Ano, mohl jsem si toho dovolit méně, ale v o to

S Mírou na téma odvaha, rozskočily se mi myšlenky

větší intenzitě a prožitku. Jen obyčejné přijímání a vy-

do všech možných stran. Příběhy chrabrých jedinců

lučování je úkon, který jsem musel dlouho promýšlet,

a jejich činů naskakovaly jako blechy na krtka.

ale byl na to dostatek času, ve tmě je najednou moře

Zvolil jsem však nakonec osobní příhodu, která se mi

času. Člověk se nešponuje, aby všechno stihl, prostě

stala na letošním výletu s primou. Druhý den ráno po

ví, že všechno nestihne, a to, co ví, že stihne, si tak

osvěžující koupeli v průzračném Křtinském potoku

nějak víc vychutná. Má totiž příležitost přesunout svoji

jsem se připravoval na snídani a těšil se na hrnčířský

pozornost dovnitř, udělat si revizi v myšlenkách, vyho-

workshop, který měl dopoledne proběhnout. Vychá- dit ty zbytečné a prožít ty podstatné. Dokonce se cítí zím z pokoje, když v tom slyším naši lektorku, jak volá být moudrý, mluví tiše a rozvážně, jelikož se nesnaží na všechny, aby si nezapomněli vzít šátek, nejspíše opřekot vyjádřit to obrovské množství informací, ktejako součást nějaké aktivity. Jsem po všech stranách ré poskytuje zrak a které nemá šanci nějak rozumně dobře vychovaný hoch, tak jsem si pro něj taky dozpracovat. A proto stále plácá a plácá a plácá. Úplně běhl, ale protože nejsem zas až tak po všech strajinak jsem vnímal hlínu, oběd, ruce, které mě pománách dobře vychovaný, tak jsem si jej ještě na pokoji důkladně ovázal okolo očí. Byla to legrace, spontánní haly se orientovat v prostoru, a co je hlavní, cítil jsem pohnutí mysli, bez sebemenších pedagogických zá- respekt žáků před člověkem, který je jiný a který je měrů, cílů či výstupů. Prostě tady a teď. Malý Malý nejistý. Také díky nim, jsem mohl plnohodnotně proprovždy a navždy.

žít celý den. Nechali mě například hrát fotbal. Chytal

Chvíli jsem se motal, máchal rukama, narážel do hmo- jsem, a dokonce jsme údajně vyhráli. Nebo mi ukázali ty, než se mě někdo ujal a sešel se mnou schody až výstavu svých obrazů, resp. mi je popsali a bylo to, k místu, kde měl začít program. Dole jsem ještě zkusil

jako bych je viděl. Člověku se chce tančit nebo zpívat,

hmatem rozeznat obličeje svých žáku, ale marně. Pro

tak to prostě dělá a nevadí mu, že je okolo plno. Nějak

začátečníka je to těžký úkol. Plánoval jsem v tomto

najednou myšlenky, které měl, neplatí a cítí se nějak

stavu spočinout jen chvíli, jenže během toho, co nás

svobodnější.

lektorka seznamovala s programem, jsem si uvědomil, že je to jedinečná příležitost zůstat s tímto hendikepem i nadále. Tak jsem si stále přidával a přidával, až jsem tak nakonec zůstal celý den.

Jistě se ptáte, co je na tom odvážného? Spíš ten význam slova posunu a sdělím vám, co jsem musel odvážit. Na jednu stranu vah jsem položil to, co jsem najednou slyšel a cítil, nejen rukama a nosem, ale i bosýma nohama, které se staly dalším velmi platným smyslem a na druhou stranu jsem umístil to, co si s tě-

A když jsme to pak společně u ohně probírali, tak se mě někdo zeptal na zajímavou věc. Jestli jsem rád, že zase vidím? Upřímně jsem odpověděl, že nemůžu říct, že jsem z toho nadšený. Uvědomuji si, že to bylo dočasné, že jsem se mohl vrátit, jak se říká do normálu, ale to co jsem prožil, byl zcela neotřelý a po všech stránkách silný zážitek. Byl to krásný den, plný odvahy cítit, respektovat, cítit respekt a respektovat cit. Byl to krásný den.

mito doposud zrakem usurpovanými smysly můžu do- No kdo to kdy viděl, slepého učitele? Já tedy ne!

SCOOL! ISSUE 44

29

451 °H: Recept jen pro odvážné//

Jan Hruškovič, sexta Hned po oznámení tématu tohoto čísla jsem měl jasno.

Svíčková. To opravdu chce odvahu pustit se do přípra- a dáme vy tak složitého a zdlouhavého pokrmu. Já už odvahu do trouby, nidostal, a tak pro odvážné přikládám recept s postupem. kam ale nespěcháme! Až se nám to upeče, dáme si Nejlépe den předem provedeme následující operaci: maso stranou a vezmeme do ruky mixér. Rozmixujeme Ukradneme si z ledničky mrkev, celer a petržel, a to zeleninu (osobně doporučuji tento způsob – po čásv takovém množství, aby poměr bílé zeleniny ku mrkvi tech dát zeleninu do „kuchyňského odměrného válce“ byl 1:1, ale také, aby bylo celeru více než petržele, ten a rozmixovat za přidání trošky vody). Přidáme smetanu, dělá svíčkové tu chuť. Tuto zeleninu očistíme a nakrájíme na kolečka. Následně ve větším hrnci, nebo klidně trochu citronové šťávy a necháme omáčku zavařit, poi na plechu, na oleji osmažíme. Poté přidáme nakrá- případě rozředíme a dochutíme. jenou cibuli a koření (bobkový list, pepř, nové koření a další dle chuti a rodinné tradice…). Poté přidáme maso, které necháme jen zatáhnout (můžeme použít králíka, svíčkovou, falešnou svíčkovou, ale i jiné, důležité je maso pořádně prošpikovat!). Až se maso zatáhne,

Samozřejmě omáčku nebudeme jíst samotnou, proto si, pokud jsme lenošní, koupíme houskový knedlík v obchodě, nebo uvaříme vlastní… Každý musí vědět, jestli je pro něj lepší dostatek času nebo lepší chuť.

vypneme plotnu a v tomto stavu vše necháme odpoči- Servírujeme omáčku s nakrájeným masem na plátky nout do dalšího dne.

(krájíme proti vláknu), knedlíky a brusinkovou, nebo ry-

Ráno nažhavíme troubu, směs v plechu podlejeme

bízovou marmeládou.

A pro poetiky v básničce:

Ráno troubu nažhavíme,

Citronem pak dochutíme,

Mrkev, celer, petržel,

Celou směs pak podlejeme,

Přidáme i smetanu,

Nůž aby se dobře držel,

Do trouby to celé dáme,

Hlad z toho hned dostanu.

Tohle všechno nakrájíme,

Ale nikam nespěcháme.

Na oleji osmažíme.

Až se nám to udělá,

Pak přidáme cibuli,

Dáme maso vedle,

Také všechno koření.

Mixér zeleninu dodělá,

Maso trochu zatáhneme,

Uděláme knedle.

Budem to žrát hodinu.

Do rána si oddáchneme.

Omáčku pak rozředíme,

Dobrou chuť!

30

KUCHAŘKA

Všechno krásně připravíme A tabuli nazdobíme.

Pozvem celou rodinu,

pozn. redakce: 451° Fahrenheita - Ray Bradbury

Někteří lidé předstírají odvahu, kterou nemají, ale nikdo nemůže předstírat moudrost.

-George Saville Halifax

Dějiny světa bohužel nejsou, jak se většinou podávají, jen dějinami lidské odvahy, nýbrž dějinami lidské zbabělosti.

-Stefan Zweig

Veselost je druhem odvahy.

-Ernest Hemingway

K čemu nemáme dnes dost odvahy, k tomu zítra nebudeme mít dost sil.

-Patricie Holečková

Mějte odvahu mýlit se.

-Georg Wilhelm Friedrich Hegel

Hra v šachy nás učí, abychom nikdy neztráceli odvahu jen proto, že naše současné postavení vypadá tak špatně.

-Benjamin Franklin

Autor, který se neumí odhodlat k tomu, aby snesl oheň kritiky, by se vůbec neměl dávat do psaní. Jako se cestovatel nesmí dát na cestu, spoléhá-li na stále jasnou oblohu!

-Honoré de Balzac

K odvaze nutí mě strach.

-Publius Ovidius Naso

Veliký strach lze zakrýt odvahou -Marcus Annaeus Lucanus Vzpomeň si na všechny své dobré skutky. Ty ti dodají odvahy. Bylo jich málo? Je tedy načase udělat jich víc.

-Paulo Coelho

Je lepší pustit se odvážně do všeho, i za cenu, že v polovině případů utrpíš nezdar, než všeho se obávat a nikdy nic nezkusit.

-Herodotos připravil Vladimír Buchar 31