Časopis SCOOL! ISSUE 45

SCOOL! STUDENTSKÝ MAGAZÍN GYMNÁZIA V ZASTÁVCE / 45

INVESTICE DO ROZVOJE VZDĚLÁVÁNÍ TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČR

D ITO REDITORIAL IAL

Vážení spolubojovníci Nejdražší čtenáři, ve frontách našeho gymnázia, opravdu rád, že Vás můžu které uvítat vjenovém školním roce (byť opožděně)hrami. a hlavněCo držíte v jsem rukou 40. číslo SCOOL!u, tentokrát doslova přecpáno letošního SCOOL! tímto číslem se Ámos pojí jakoKomenský, vždy hodně práce se Vámu prvního vybaví při slověčísla hra?časopisu Mně na mysli Svyvstane Jan který a tedy i hodně díků.

Tímto bych rád tedy poděkoval všem z redakce, kdo se snažil a snaží, to s námi přece jen myslel dobře, když zavedl školu hrou. Tohle číslo je zároveň Vám čtenářům, že nám zůstáváte věrní. Kdybych měl vypsat všechny, kterým patří díky za premiérou mojí a celé nové redakce a doufám, že se Vám zalíbí. Můžete se těšit pomoc a ochotu, nestačila by mi strana, přesto však musím poděkovat panu Mgr. Danu na hry ze všech možných úhlů, dojmy nových ročníků a zajímavé rozhovory. JedRůžičkovi za úžasnou titulní kresbu a všem, kteří byli ochotni odpovídat na zvídavé otázky ním z nich je rozhovor s Denisem Kubíkem, známým především díky Youtube. (rozhovorů máme tentokrát opravdu hodně!). Teď už to zkrátím, mějte se moc krásně a my Přeji Vám hodně do nového se na Vás užštěstí teď těšíme u čísla 46!školního roku, spoustu skvělých známek a úspěchů.

04 06 OBSAH 08 10 O BS A H 11 12 13 14 16 18 20 22 24 26 28 29

LUCIE HAMAROVÁ ŠÉFREDAKTORKA

04 Jednou větou…

Jednou 06 Vevětou... jménu profesora Kožmína Počítačové hrysrdce aneb Panu profesorofovi s láskou 11 Akustika Absolvent 12 Malý portrét sochaře Nikose Armutidise Všechno, co jste kdy...

14 V zákulisí přijímacího střediska Divadlo 16 PRAHA IS OVER Exkurze do Prahy 18 Bigfoot mít… big shoes + anketa Komiks 22 Let‘s dance!

Nebezpečí her probíhaly přípravy? Info ze 24 Rozhovor se StanislavemJak Řehořkou Rozhovory zákulisí!

26 Way to Go Adaptační pobyt Rozhovory 29 451 °H: Dýňový koláč Taneční 30 Film: Fair Play Bratříček JanGKryl 31 Přiznání Zastávka Itálie Olympijské hry Sportovní den

22

Tanečním krokem

26

SCOOL!

SCOOL! – MAGAZÍN GYMNÁZIA V ZASTÁVCE / č. 45, listopad 2015 Šéfredaktorka: Vladimír Buchar Redakce: Lucie Hamarová, Jan Hruškovič, Michala Bučková, Kateřina Lánská, Silencio! pikčrs! Ludmila Volavá Baboo Holubářová, Barbora No Simajchlová, Grafika: Jan Čermák Korektury: Eva Kokešová

Itálie!

web: scool-mag.cz facebook: facebook.com/CasopisSCOOL e-mail: scool-mag@seznam.cz tel: 732 659 640

2

OBSAH

SCOOL! - MAGAZÍN GYMNÁZIA V ZASTÁVCE / č. 40. listopad 2014 cover: Lucie Dan Růžička – portrét Zdeňka Kožmína; tisk:Wagner, POINT CZ,Barbora s. r. o. Šéfredaktorka: Hamarová Redakce: Vojtěch Simajchlová, Barbora Holubářová, Vladimír Buchar, Jakub Vaverka, Ro-

G TGM TGM

BE SCOOL! PŘIDEJ SE K NÁM I TY!

Gymnázium Gymnázium Zastávka Zastávka Komunitní Komunitní organizace organizace Timeline Timeline

Informace Informace

Fotky Fotky

To To se se mi mi líbí líbí

Další Další

Škola Škola hrou hrou Relaxační Relaxační centrum centrum obklopené obklopené lesy lesy vv nejhezčím nejhezčím kraji kraji České České republiky republiky Toto Toto se se líbí: líbí: 265 265 nadějným nadějným studentum studentum Čajovna Čajovna Čajovna

Zatopit Zatopit

Zavolat Zavolat Zuzanku Zuzanku

Vyhlásit rozhlasem Vyhlásit rozshlasem rozshlasem

Opovažte Postěžujte Postěžujtese sisisi stěžovat!

G TGM

ObecZastávka Zastávka Obec Obec Zastávka

Jsme Jsme členy Jsmečleny členy mensy mensy mensy

Podporují Podporují nás Podporujínás nás

Pán Studýnka Zdeněk Máša sdílí Zdeněk Mášačasu sdílí ss Maturanti Maturanti 2015 2015 2.

4. květen 4.září květen

Někdy konci být –– (cítí Někdy světlo světlo na konci tunelu tunelu může může být i i vlak. vlak. (cítí se se pobaveně) pobaveně) Pozor!!!

Dobrána zpráva!

Proběhla rekalibrace časoprostorového zařízení.

Inprediktibilita zvonění byla redukována na úměrnost velikosti Vesmíru!

Gymnázium Gymnázium Zastávka Zastávka Gymnázium TGM v Zastávce (– se cítí zoufale) Protikorupční skupina Kobra učitele Protikorupční skupina Kobra prošetřuje prošetřuje učitele gymnázia gymnázia

30.

30. duben duben

3. říjen 29.

29. duben duben

Kdo koho?!

Kdo podplácí podplácí koho?!

Hele!

To fakt nikdo nemá kartu?

VV rámci rámci předmaturitní předmaturitní údržby údržby inventáře inventáře škole škole jeje dočasně dočasně vyřazeno vyřazeno zvukové zvukové zařízení zařízení uživatele uživatele Eva Eva Kokešová Kokešová .. VV současnosti současnosti dostupní dostupní verze verze ss titulky titulky nebo nebo ss dabingem dabingem V. V. Křivánkové Křivánkové To Tose selíbí líbíZkouška Zkouškasirén sirén Přidejte Přidejtekomentář komentář

Eva Eva Kokešová Kokešová do do skupiny skupiny Občanské Občanské sdružení sdružení Za Za levné levné zájezdy zájezdy 14.

14. duben duben

Asi Asi se se dám dám na na politiku! politiku! Hezky Hezky se se tam tam sedí sedí aa zájezdy zájezdy maj maj proplacený! proplacený!

Toto Toto se se líbí líbí Gymnazijní Gymnazijní společnosti společnosti aa Dobře Dobře vám vám tak tak Martin Dojiva: vám to Martin Dojiva: Já JáGymnázia vám říkal, říkal, že že to nemáte nemáte danit!!! danit!!!

Klub absolventů v Zastávce 7. listopad

Přijímáme nové členy! (gzklub.cz) Lenka Krejčíková, Lenka Lenka Krejčíková, Lenka Mášová Mášová aa Radek Radek Hakl Hakl via via RUMkeeper RUMkeeper To se líbí Ötzimu – muži z ledu 18.

18. duben duben

Byla Byla to to dřina, dřina, ale ale vždycky vždycky když když sisi sáhnete sáhnete na na dno, dno, tak tak jeje to to krásnej krásnej pocit! pocit!

Just Just completed completed 21 21 bottles bottles run run with with RUMKeeper RUMKeeper Duration Duration 1:54:15 1:54:15 || Bottles Bottles burned burned 21 21 Speed Speed per per bottle bottle 5:44 5:44 Average Average speed speed per per bottle bottle 11.05 11.05 bpH bpH Track Track your your drinking drinking via via RUMKeeper RUMKeeper

To se líbí Inspektorce Šimáčkové NASA Zjištěna časová anomálie v oblasti Zastávky. Každá třičtvrtěhodina je jinak dlouhá.

Albert Einstein Čas je objektivně relativní!

Zbyněk Leitner Břídilové! Čas je jen můj! Myslíte si, že chodím na čas?

To se mýlíte, čas chodí na mě!

Zuzanka Toto nelíbí Toto se se nelíbí Všem Všem maturantům maturantům zz češtiny češtiny 11. listopadu

Zuzanka: Zuzanka: AA určitě určitě budeš budeš potřebovat potřebovat asistentku, asistentku, žejo? žejo?

Kde ten školník zase oxiduje??

v

LaDa tam furt jeStE uCI?

Cpt. say Cpt. Jack Jack Sparrow: Sparrow: Did Did someone someone say RUM???

RUM??? v v

Pavel Pavel Školník Školník Studýnka: AA řidiče? řidiče?

Martin Dojiva Studýnka: Ano, ano! Školník (latinsky Scholometum, zn. Sch) je nově objevený prvek, který patří mezi velmi otravné kovy. Extrémně dobře oxiduje za vzniku oxidu školného patřícího mezi nadprůměrně odolné sloučeniny (jinými slovy – nedá se ho vůbec zbavit)

Ekoexkurze//

Denisa Machová, třetí ročník 12. 10. 2015 jsme se vydali jako skupina odvážlivců pod krycím názvem CBC v doprovodu pana profesora Radka Malého na exkurzi do Otevřené zahrady v Brně, kde jsme byli takzvaně „pokusní králíčci“ při otevírání nového projektu. Dozvěděli jsme se podrobné informace přednesené vyučující z Mendelovy univerzity. Před ukončením programu nejmenovaný žák místo javoru s velikou jistotou přinesl větev ořechu a dlouho bádal, proč to není javor. Exkurzi jsme završili společnou fotografií z termokamery a spokojeni jsme se vydali domů.

foto: Radek Malý

Pomoc lidem v nouzi// Adéla Janzová, sekunda Žáci naši školy zareagovali na výzvu našeho Míry na sbírku oblečení, hraček a hygienických potřeb pro imigranty v místním přijímacím středisku. Dne 21. září 2015 jsme odvezli plné osobní auto darů do tohoto zařízení a předali je Mgr. Josefu Sekerkovi. Bližší informace o chodu tohoto střediska zjistila Adéla Janzová. Čtěte rozhovor s J. Sekerkou na stranách 14–15.

4

JEDNOU VĚTOU

foto: mdb.cz

Mrtvé duše!// Lucie Hamarová, sexta Dne 24. 9. 2015 jsem se zúčastnila představení Mrt-

se do pohodlných sedaček a představení začalo. Za

vé duše v Městském divadle v Brně. Lístky jsem si

sebe můžu říct, že výkony herců z Městského diva-

zamluvila a koupila bez jakéhokoli očekávání výsledného dojmu z kulturního zážitku. Jeden lístek pro mě, jeden pro přítele. Autobus přijel okolo šesté a jelo se.

Lidé ze Zastávky, spolužáci, profesoři. Představení

dla v Brně byly jedny z nejlepších, které jsem měla tu možnost vidět. Představení bylo bravurně odehrané a vtáhlo vás naprosto do děje. Můžu se jen těšit na

natáčela ČT1, ale myslím, že nikdo z diváků v hledišti

další divadelní představení a doufat, že bude stejně

tuto skutečnost nijak extra nepociťoval. Usadili jsme

dobré nebo ještě lepší.

Exkurze do Slavkova//

Sekunda na letišti//

Zprvu jsem z exkurze do Slavkova 14. 10. 2015 ne-

V říjnu naše třída podnikla exkurzi do prostor vojen-

byla nijak zvlášť nadšená. Nejsem totiž obdivovatel

ského letiště v Náměšti. Prohlídka se skládala z ná-

Klára Měcháčková, třetí ročník

bitev, avšak tato exkurze mě zaujala. Velmi mě upoutaly důvody vzniku této války. Je těžké se do těchto časů vcítit, ale rozhodně mi to dalo důvody o tehdejší době přemýšlet. Smutné je, že se tato válka odehrála

Adéla Janzová, sekunda

vštěvy klecí dravců, psů a hasičské stanice. I když bylo nepříznivé počasí, díky programu a mnoha zajímavostem ohledně provozu letiště jsme si den užili.

kvůli malichernosti mocných.

SCOOL! ISSUE 45

5

Zahájení slavnosti před budovou školy

Ve jménu profesora Kožmína// Adéla Janzová, sekunda

Dne 3. října 2015 se v naší škole konalo odhale- Něco málo ze zákulisí ní pamětní desky prof. PhDr. Zdeňku Kožmínovi, Teď už ale k samotné akci. Okolo osmé hodiny ranCSc. Při takové příležitosti samozřejmě nesměl

ní začaly přípravy a samozřejmě i zmatek okolo toho.

Scool! chybět, a tak Vám přinášíme reportáž, ve

Ráno se neslo v duchu lepení, stříhání, běhání, nástě-

které snad najdete vše, co vás zajímá ohledně so- nek, moštu, no prostě to bylo divoké. Naštěstí jsme botního dění.

nenechali naše učitele ve štychu, a kdo mohl, pomá-

Kdo to vlastně byl Zdeněk Kožmín?

hal. Po půl desáté začali chodit první hosté a všichni

Prof. PhDr. Zdeněk Kožmín, CSc. byl učitel vyučující

pořadatelé se přesunuli na svá místa.

na PedF MU v Brně. V roce 1970 byl z politických

Každý si přišel na své

důvodů vyloučen a začalo jeho působení na zastávec- Pro návštěvníky si studenti a učitelé připravili bohakém gymnáziu. Na naší škole vyučoval do roku 1985, tý program plný ukázek, výstavek a mnoha dalšího. ale za tu dobu stihl v pozitivním slova smyslu ovlivnit

Hned na začátku, v deset hodin se konala přednáška

mnoho mladých lidí. Probouzel ve studentech zájem

Mgr. J. Tlustého s názvem Obtisky a cesty Zdeňka

o literaturu a zasloužil se o vydávání Gymnazijních no- Kožmína. Po přednášce se rozběhla diskuse přítomvin, které byly v té době něco, jako je teď náš časopis. ných absolventů, jedna vzpomínka střídala druhou Zdeněk Kožmín miloval Jihomoravský kraj a ve svých

a na příjemnou atmosféru, v jejímž duchu se pak nesla

deníkových zápisech několikrát zmínil zastávecké lesy

celá akce, bylo úspěšně zaděláno. V jedenáct hodin

a přírodu v jižní Moravy.

probíhaly zároveň dva programy. V učebně číslo devět

6

TÉMA

foto: I. Armutidisová, K. Kokeš

Ing. Libor Štefánik a JUDr. Michal Hašek odhalují pamětní desku Z. Kožmínovi

SCOOL! ISSUE 45

Publikum přednášky Jana Tlustého o Zdeňku Kožmínovi

7

byl k vidění film V. Fatky Akustika srdce (o filmu i jeho režisérovi si můžete přečíst více na str. 11) a ve trojce studentky recitovaly

„V Bohunicích nad lesy spíš sněží

úryvky z deníkových zápisů Zdeňka Kožmína Struktury a Bubáčci.

než prší. Bože, co takových zastá-

Recitace byla velice inspirující a musím pochválit recitující za krásný

veckých sychravých březnů jsem žil

přednes, ale i dostatečnou hlasitost. Pro ty, kteří program nestihli, bylo ve třináct hodin připraveno opakování.

Mimo již zmíněný film a recitaci bylo k vidění mnoho výstavek v podobě nástěnek – např. nostalgická verze Gymnazijních nástěnných novin v nejvyšším patře nebo výstava všech knih, které pan Kož-

v létech 1970 až 1985! Ale vždycky se našel člověk, který se – řečeno se Skácelem – vešel na hous-

mín vydal. Jedna z nástěnek byla věnována také tvůrci pamětní

le. I dnes, kdy se má žena asi už

desky, panu Armutidisovi (medalion na str 12).

bude vracet z nemocnice domů, se

Z archivních fotografií, vzpomínek absolventů i odborných textů byl sestaven mimořádně poutavý sborník, který ocenili všichni, kteří

v jejím světě určitě vynořují i ti lidé

si jej zakoupili. Na úspěchu sborníku měla nemalý podíl vydaře-

housloví. Až budu mít za chvíli kaf-

ná grafická úprava Jana Čermáka, grafika SCOOL!u. Pokud byste

kovskou přednášku, chtěl bych uvi-

měli zájem si sborník pročíst i později, najdete několik výtisků ve školní knihovně a v místních knihovnách obcí Mikroregionu Kahan.

dět hodně těch očí upřímně hous-

Návštěvníci samozřejmě nesytili jen svou duši - nebyl opomenut

ličkových. Mám ale ještě vůbec sílu

ani bufet a stánky s občerstvením. A pro ty, kteří chtěli strávit pří-

ozvučit i ty další a ještě se dát jimi

jemný slunečný den na čerstvém vzduchu, byl venku před školou altánek s grilovanými špekáčky a koštování moštu. Ve škole si hosté mohli procházet jednotlivé třídy a vzpomínat na svá léta na gymnáziu. Vždyť o tom to vlastně celé bylo, díky téhle příležitosti mohli absolventi zavzpomínat na vše dobré. Celý den byl v nostalgickém

“

také dál rozeznít?

„Docela hezký podvečer. Zavolala mne Helena z promrzlého gym-

duchu a bylo krásné vidět, kolik lidí si vzpomnělo na svou bývalou střední školu, ale i na své spolužáky a kamarády.

V záři reflektorů Kromě studentů minulých, současných i budoucích se zde objevilo i několik významných osobností. Nad Kožmínovskými zastaveními

názia, kde je den otevřených dveří (milí přátelé Honza Ondroušek a Libor Hejda a Eva Kokešová drží

převzal záštitu hejtman Jihomoravského kraje JUDr. Michal Hašek.

Dále naši školu navštívil velitel vzdušných sil Armády ČR, bývalý

stráž). Na mostečku k nádraží je

student prof. Kožmína Ing. Libor Štefánik. Nechyběli ani starosta obce Zastávka RNDr. Petr Pospíšil a bývalý ředitel gymnázia pan Stanislav Řehořka. Průběh tohoto dne byl pečlivě okomentován a natočen, skoro jako v Hollywoodu.

samý led a strašně tu fičí meluzína.

Ach, Zastávko, jako by jen tebou

“

občas držel svět pohromadě!

8

TÉMA

Středoškolská nástěnková estetika připomínající pana profesora zaujala nejednoho návštěvníka

SCOOL! ISSUE 45

Prodej sborníku věnovaný Z. Kožmínovi

9

Zlatý hřeb dne

„Asi bych si měl číst – se stejnou

Tím nejdůležitějším ovšem bylo samotné odkrytí pamětní desky,

slastí – Platónova Parmenida jako

které připadlo na dvanáctou hodinu. Poté, co zazněla hymna Čes-

v bezmezně bezbřehém dětství

ké republiky (zázračně se nikdo neroztleskal), pronesli pan ředitel, pan hejtman a pan Štefánik své proslovy a školní sbor pod vedením Mgr. Evy Konečné předvedl některé z nacvičených skladeb.

Po proslovech a zpívání následovalo samotné odkrytí pamětní des-

Milnova Medvídka Pú. Že to nejde?

Ale proč by to mělo „nejít“? Slast z filosofie a slast z dětství si nemusí

ky. Ve vestibulu školy se připravila kapela Tranzan a za zvuků hudby

být tak vzdáleny… viď, Pú, viď, Só-

přihlížející poprvé spatřili ono dílo. Vytvořená atmosféra byla natolik

krate…

dojemná, že některé dámy si nemohly odpustit slzy. Pak už se

“

všichni přesunuli do jídelny na slavnostní raut. Nechyběla ani ob-

„Co vlastně ještě zůstává? Radost?

sluha v podání našich nejmladších studentů.

Intelekt? Pozemskost? Pěšinka

Na závěr

kdesi při trati mezi telegrafními

Jménem všech studentů bych určitě chtěla poděkovat všem po-

sloupy? Pohled malého ptáčka pod

řadatelům za skvělý program. Celá akce byla vydařená a z pořa-

obřími nebesy? Velikost českého

datelů i hostů byla cítit pozitivita a radost z tohoto setkání. Doufám, že budoucí akce budou probíhat s takovou grácií a noblesou jako ta sobotní.

10 TÉMA

jazyka?

“

Z deníkových zápisů Z. Kožmína

Přednes z deníkových zápisů Z. Kožmína zaujal malé i velké

Vojtěch Fatka s prof. Kožmínem

Akustika srdce aneb Panu profesorovi s láskou// Film, který zachycuje obraz pedagoga, kolegy, ale také přítele a literárního vědce Zdeňka Kožmína. Tak by se dal jednou větou popsat dokumentární film, který pro Českou televizi v roce 1999 natočil absolvent našeho gymnázia, brněnský režisér Vojtěch Fatka.

Film zachycuje dvě období života profesora Kožmína. První mapuje období od roku 1970, kdy je z politických důvodů nucen odstoupit z funkce pedagoga Pedagogické fakulty brněnské univerzity a přesunout se na malé gymnázium v Zastávce, malé vesničce u Brna, kde nejednomu studentovi či studentce změní život, až do roku 1985, kdy ze Zastávky odchází. Druhé období vypráví o životě profesora Kožmína od roku 1990, kdy se vrací na akademickou půdu, na Filosofickou fakultu do Brna, kde smí opět působit jako pedagog.

Celý půlhodinový dokument obsahuje vzpomínky bývalých studentů, pedagogů i přátel, ale i komentář samotného Zdeňka Kožmína, který vzpomíná hlavně na své působení na gymnáziu v Zastávce u Brna, které se pro něj postupně stalo velmi poetickým a na pozdější návrat na vysokou školu po roce 1989. Vzpomínky se velmi dotýkají i jeho soukromí, oblíbených míst v okolí Brna, kde trávil svůj volný čas v obou životních obdobích.

Atmosféru dokresluje cesta vlakem, kterým Zdeněk Kožmín celých patnáct let jezdil na Zastávku. Vzpomínky natáčené na místech jeho působení navíc korespondují s úryvky textů z jeho knihy deníkových záznamů Struktury a především s druhou knihou Obtisky z let 1990–1997, vydanou v roce 1998.

Vojtěch Fatka se narodil v Brně v dubnu roku 1959. Studoval na Gymnáziu v Zastávce v době Kožmínova působení. Po maturitě se hlásil na filmovou a televizní fakultu (FAMU), kterou vždy chtěl studovat, ale z politických důvodů mu to nebylo dovoleno. Mezi jeho nejznámější pořady patří televizní série koncertů Sólo pro… nebo práce v divadle Husa na provázku, kde nejdříve začínal jako kulisák.

Poté se přes práci v Dětském studiu dostal k místu asistenta režie v České televizi, což ho přivedlo k jeho vysněnému povolání.

Z csfd.cz a stisk.blog.idnes.cz připravil Vladimír Buchar

11

Nikos Armutidis ve svém ateliéru (Foto: P. Kroutil)

Malý portrét sochaře Nikose Armutidise// Velmi nás potěšilo, že se pan Armutidis ujal rea- stauroval malby Jožky Úprky v pravoslavném koslizace pamětní desky prof. Zdeňka Kožmína. Ne- tele sv. Mikuláše a některé sám doplnil. nechal se přemlouvat a reliéfu se několik měsíců

Naše znalce napoleonských válek by jistě zaujala

věnoval.

naprosto ojedinělá socha – kůň na slavkovském

Pan Nikos Armutidis žije a pracuje v nedalekých Veverských Knínicích, ale jeho výtvarné práce se rozběhly do nejrůznějších míst republiky. Některé můžeme vidět na veřejném prostranství, za jinými musíte zajít do ticha galerií.

K těm prvním patří reliéfy, busty a sochy, které nejčastěji připomínají významnou osobnost daného místa – herce Vladimíra Menšíka, herečku Vlastu

bojišti připomíná, že zde vedle lidí umíraly i tisíce koní.

Není možné dále vyjmenovávat práce pana Armutidise, protože z těch sochařských by zabraly hodně místa především objekty abstraktního charakteru, jež jsou jeho nejosobitějším projevem. A samostatnou kapitolu představuje malířská tvorba, kterou

Fialovou, zpěvačku Boženu Šebetovskou, herce

považuje za rovnocennou té sochařské.

Jana Wericha, spisovatele Franze Kafku.

Významná osobnost literární vědy tak získává tvář

Zvláštní postavení v tvorbě pana Armutidise má

díky významné osobnosti výtvarné.

město Mikulov. Pro ně, vedle řady jiných prací, re-

12

TÉMA

Mgr. Anna Kroutilová

Zákulisí výroby pamětní desky (Foto: J. Čermák)

A jak byste řekli, že taková pamětní deska vzniká? vat s osobami, které Z. Kožmína znaly. Dále se vytvoří Chtěli jsme se na to pana Armutidise zeptat osobně, model z pryskyřice a na něm se připraví lukoprenová a tak jsme jej navštívili v jeho ateliéru. Dost jsme se na

forma. Do této formy se vytvoří voskový model, ten se

tuto návštěvu těšili – kdy se obyčejnému smrtelníkovi

takzvaně zaformuje, forma se vypálí a do této formy se

podaří nahlédnout „pod pokličku“ známému sochaři?

potom nalévá bronz. Poté už se reliéf finálně dopracuje

Pan Armutidis nás přijal velmi vlídně; naše původní

a je hotovo. Ovšem celý tento proces trvá, samozřej-

obavy, jestli se nesetkáme s nafoukaným umělcem, byly okamžitě pryč (přestože může být pan Armutidis na co pyšný, jak jste se ostatně mohli v medailonu na vedlejší straně dočíst) Při vzniku takové desky je ve hře opravdu hodně faktorů. Mimo jiné záleží i na tom, ze které strany bude dopadat světlo (u desky venku na fasádě budov to

mě s různými technologickými přestávkami, minimálně měsíc a půl.

Každopádně deska se povedla a povedla se i celá odhalovací akce. Pan Armutidis pochválil vydařenou atmosféru celé události: „Měl jsem z celé akce příjemný pocit. Potkal jsem u vás ve škole ten den hodně svých

nehraje tak velkou roli jako v interiéru). Práce začíná vy- známých, kteří pana profesora Kožmína znali. A to, že modelováním žádaného tvaru z hlíny. Nemyslete si ale, přišli, svědčí o tom, že mají tohoto člověka ve velké že je to jednoduchá záležitost. Navíc se pan Armutidis

úctě. U takovýchto akcí nebývá pravidlem, že by se

s panem Kožmínem nikdy osobně nesetkal, takže bylo

dostavilo takové množství lidí. Bylo poznat, že k vám

potřeba vycházet z fotografií, případně práci konzulto- do gymnázia se lidé vracejí rádi.“

-ek-

SCOOL! ISSUE 45

13

Před azylovým střediskem

V zákulisí přijímacího střediska// Adéla Janzová, sekunda

Všichni jistě ví, co se dnes děje ve světě. Každý z nás má na imigranty jiný názor. Bohužel převládají ty negativní, takže jsem se rozhodla se vypravit do přijímacího zařízení v Zastávce a s pomocí pana magistra Josefa Sekerky vám ukázat uprchlíky a svět azylových zařízení z jiného úhlu. Nezbývá než říct, pohodlně se usaďte a vzhůru do čtení!

Jistě je zde zastoupeno mnoho kultur, respektujete jejich svátky a tradice?

Samozřejmě, je to hodně o respektu. Chápeme, že každý má jiné návyky, nikoho k ničemu nenutíme. Například muslimům vaříme speciální stravu bez vepřového masa Mohu se zeptat, jaká je vaše kapacita a kolik míst je a zaměstnanci vždy klepou na dveře pokojů, aby nerušili soukromí a modlitby klientů. Většinou na Vánoce pořádáme momentálně obsazených?

V přijímacím středisku je nastálo 202 lůžek v pokojích po besídku jako kulturní zajímavost, ale necháváme je slavit dvou až třech osobách. V mimořádných situacích doká- jejich svátky. žeme počet znásobit na 270. Lůžka se přidávají do poko- Jak dlouho mohou být v přijímacím středisku žada­ jů, takže vznikají pěti až šestimístné. Momentálně je zde telé o azyl?

112 cizinců pod dozorem policie a 28 žadatelů o ochranu. Většinou po dobu tří týdnů. Po zdravotních prohlídkách se Mají ubytovaní nějaký režim, jako například budíček, přesměrují do pobytových středisek v Havířově nebo Kostelci nad Orlicí. snídaně atd.?

Na začátek bych se chtěla zeptat něco málo o his­ torii.

Středisko je v Zastávce od roku 1990 jako zařízení pro práci s uprchlíky. Je to jedno z prvních zařízení tohoto typu v České republice.

Není zde žádný režim, lidé jsou svobodní. Mohou vstávat, kdy chtějí, a během dne mají volný program, nesmí ale opustit areál. Jen se musí vždy dostavit na jídlo a lékařskou prohlídku. Sestry jsou v pohotovosti dvanáct hodin denně, dvakrát týdně sem jezdí klasický lékař a jednou týdně dětský.

14

AZYLOVÉ STŘEDISKO

Máte za ta léta nějaký nevšední zážitek, na který rád vzpomínáte?

Je toho opravdu hodně. Teď jsem si vybavil Kyjovské krojové slavnosti. Měli jsme zde skupinu Afričanů hrajících na bubny, kteří se nazvali Embunda Africa. Byli hodně šikovní, tak nás napadlo, že je vezmeme s sebou do Kyjova. Přijeli

Poskytnutá materiální pomoc studenty gymnázia

jsme, všichni krojovaní vypadali vážně a hrdě a v té chvíli se mi zdálo, že jsme to trochu přestřelili. Pak začali Afričané hrát a lidé v krojích tancovali a veselili se u jejich hudby.

Zdálo se mi krásné vidět, že nikdo neřešil, jaký mají kroj nebo barvu kůže. Pak za námi přišel starosta s tím, že to mělo u všech veliký úspěch a jestli nemůžeme přijet i příští rok.

Zúčastnili jste se kromě Kyjovských slavností i jiných kulturních akcí?

Ano, naši klienti se zapojují do mnoha výstav umění, například na Špilberku v kasametech jsme vystavovali obrázky malované na sklo nebo jsme měli výstavu v Moravské galerii. Dále jsme spolupracovali s divadlem Archa Praha, ve které začala jedna z našich žadatelek později hrát. Děti jezdí zpívat a tancovat do domova důchodců. Je to hodně emotivní. Jednou jedna holčička, která na tom nebyla s češtinou moc dobře, dokázala říci větu: „Mám ráda babičky a dědečky.“ Kolik je u vás zaměstnanců?

Těžká otázka, jde o to, jaký je příliv uprchlíků. Situace se mění, nedávno jich tu bylo 48 a dnes máme zaměstnanců 59.

ní, které je na práci připraví. Aktuálně se bude v Praze konat školení o Blízkém východě.

Spolupracujete s nějakými dalšími organizacemi?

Ano, spolupracujeme s přijímacími, pobytovými, integračními a azylovými středisky, centry pro integraci, SOZE (Sdružení občanů zabývající se emigranty), nevládními organizacemi, charitami, ale i s městy a obcemi v okolí.

U nás na škole třídíme odpad a kompostujeme. Za­ býváte se taky ochranou životního prostředí nebo pěstováním vlastních surovin?

Třídíme plasty, papír a sklo. Recyklovat ale lidi učit nestíháme. Jsou zde tři týdny a za tu dobu se učí hlavně hygienickým návykům a tomu, jak spláchnout záchod nebo používat předměty, které neznají. Suroviny si nepěstujeme.

Snažíme se vše objednávat od regionálních výrobců.

A na závěr taková trochu osobní otázka, co si myslíte o veřejném mínění o uprchlících a vzniklých situací kolem toho?

Na tuhle otázku nejde přesně odpovědět, je to věc osobního názoru. Myslím si, že bychom měli pomáhat lidem utíkajícím před válkou.

Kdo u vás může pracovat?

V podstatě kdokoli. Zaměstnanci nemusí mít vystudovaný Moc Vám děkuji za rozhovor. žádný speciální obor, během roku podstoupí několik škole- Na shledanou a hodně štěstí ve škole.

SCOOL! ISSUE 45

foto: Radek Malý

15

U Lennonovy zdi

PRAHA IS OVER// Baboo Holubářová, sexta

Ve dnech 2. – 5. 9. 2015 se druhý ročník společně se sextou účastnil vlastivědné exkurze v Praze. Na toulkách za taji a krásami našeho hlavního města jsme zažili mnoho neuvěřitelných chvil, z nichž na některé do smrti nezapomeneme. Měli jsme možnost navštívit spoustu významných památek, zjistit mnoho o historii našeho národa a nabýt spoustu nových zajímavých informací. Ačkoliv nejsilnější vzpomínky budou nejspíše na pobyt v našem hlavním městě a na dobu strávenou na vysokoškolských kolejích, každý z nás se díky našim skvělým kantorům obohatil o neuvěřitelné znalosti… A jaký názor mají na tuto exkurzi studenti ze sexty?

Druhý den jsme šli na prohlídku Pražského hradu. Cestou

nikdo nečekal? I masážní sprchu!!!

jsme se zastavili na krásné vyhlídce, která nám umožňo- 19:30 – Nic není bezchybné… Ukázalo se, že sprcha vala výhled na celou Prahu. Sešli jsme kopec a před námi vytéká… se rozprostíral hrad v celé své kráse. „Niki, přestaň dělat bordel, pak se mě zas budeš ptát,“ řekla jsem šeptem své kamarádce a zaposlouchala se do vyprávění. Ani ne za minutu mi někdo klepe na rameno. „A toto je jako nějakej

19:40 – Voda je v pokojích i na chodbě…

– Lukáš Hrouzek Nejhorší vzpomínka je asi na lidi, kteří žijí v Praze, tedy na

zámek?“ ptá se Nikča… „Ne, Niki, to je Pražský hrad,“ od- Pražáky… Jsou to velmi nepříjemní a zlí lidé. Stačí, abyste pověděla jsem. „A co je potom tamto? To je Hrad!“ řekla a si sedli vedle nich na lavičku, která je oddělená železným ukázala na chrám sv. Víta. „Ne, Niki, Hrad je tohle. Tamto

zábradlím, a už se na vás dívají, jako byste provedli něco

je chrám,“ snažila jsem se mile odpovědět. „Aha… A tady

nepředstavitelného. – Aneta Pospíšilová

jako bydlí Zeman?“ – Karolína Musilová

Jednoho velmi brzkého rána, asi okolo páté hodiny, což

18:00 – Konečně nebydlíme v polorozpadlých chatkách!

bylo sedm hodin po večerce a dvě hodiny před budíčkem,

Dokonce máme na pokoji i koupelnu!! A co ještě vůbec

jsme se v pěti sešli u nás na pokoji. Všem se chtělo spát,

16

EXKURZE

foto: Barbora Simajchlová, sexta

tak jsme spojili postele a lehli si na šířku. Byl tu však pro- Psalo se 3. září 2015 a byl krásný den. Přesně takový, který blém, že na postel jsme se vlezli jen čtyři. Jeden vychytralý

zavání něčím zvláštním, to kouzlo bylo cítit ve vzduchu.

kamarád pohotově zareagoval a začal sundávat věci ze

Sexta a druhý ročník z Gymnázia T. G. Masaryka v Zastáv-

stolu. Spojil stoly dohromady podobně jako postele. Vy- ce jeli na exkurzi do Prahy. Začátek zněl dobře, ale památky lezl si nahoru a prohlásil „Dobrou“. Tímto to ale neskončilo. ne… Nuda, nuda, nuda… „Kdy už to skončí a dostaneme Po chvíli mu byly stoly nepohodlné. Tak řekl, že u sebe na rozchod?“ řekl pohledný svalnatý chlapec ze sexty s očipokoji nebude spát jinde než na posteli. Poté vypakoval ma modrýma jako půlnoční studánka nebo spíš jako azujednoho našeho kamaráda z postele. Lehl si a pak zaznělo rové nebe, s krásnými plnými rty a hustými zdravými vlasy jeho spokojené „Dobrou“. – Daniel Kříž sepnutými do originálního a jedinečného účesu. Usmál Jeden pozdní večer. Když už jsme s anonymním kamaráse na svého kamaráda Marka, který byl o něco méně dem skoro spali, vzpomněl jsem si, že mám vlastně hlad. pohlednější. Po Jirkovém upřímném úsměvu, při Vstal jsem a šel jsem si pro jídlo do batohu. kterém byly vidět jeho krásné bíle zuby, Anonymní kamarád si řekl, že se jde na které dostal jistě mnoho dívek, taky najíst, ale když vstal, došlo následovala otázka, kam se

mu, že svůj batoh nikde nevi-

půjde teď.

dí. Ihned jsme začali pani-

Několik dívek

jednohlasně

kařit a šli jsme ho hledat.

zakřičelo:

Anonymní kamarád se

Starbucks!!! Ach bože,

šel zeptat na recep-

no tak dobře. Přikýv-

ci, zatímco já jsem se

nul jsem, protože jsem

podíval

pod

postel

nejen krásný a skrom-

a to byla má veškerá

ný, ale i hodný a ohle-

snaha. Když se Dan,

duplný. Když jsme přišli

teda vlastně anonymní

do Starbucks a vyšli do

kamarád vrátil bez ba-

druhého poschodí, všiml

tohu, ve kterém byl tablet

jsem si, že můj kamarád

a spousta jiných drahých

Marek je neklidný. Tipoval jsem

věcí, myslel jsem, že vyskočím

to na vředy… Když jsem se ho ze-

z okna. To by stejně nešlo, protože jsme měli hned pod oknem střechu. Večer završil můj druhý anonymní NEkamarád, který přišel

ptal, co se děje, pověděl mi, že za námi v rohu sedí jeden úspěšný podnikatel, o kterém jsme

náměsíčný do našeho pokoje, otevřel dveře a potom Pavel

se zrovna ten den bavili! Jak je ten svět malý… Já jsem se

řekl: „Co to tady máte?§, a když jsme mu odpověděli že

odvážil a šel jsem za ním. Pozdravil jsem ho a on poznal

nic, řekl „Aha“ a odešel. – Michal Vala

mě i mého méně výrazného kamaráda, protože jsme začali

Stojím u zábradlí, pode mnou Vltava a přede mnou krásná

sledovat jeho facebookovou stránku a řekl, že si s námi

noční Praha. Je to přesně ten pohled, který jsem vždy ob- popovídá. Vyprávěl nám o svém životě a bylo to úžasné!!! divovala na internetu. Nalevo Karlův most, který se táhne Nikdy na to nezapomenu… – Jiří Prokeš přes celou Vltavu. Je tak krásně osvětlený. Opravdu, jakoby celý zářil. Hned k mostu přiléhá ostrov Kampa, který

Každý z nás prožil naši exkurzi jiným způsobem a na

však oproti mostu vůbec není vidět. Nad tím vším se tyčí

každého zaručeně působila jinak. Myslím však, že

chrám sv. Víta, který dodává celému tomuto pohledu to

mohu za všechny říci, že jsme si ji všichni užili, kaž­

pravé kouzlo. Připadám si, jako bych byla v pohádce…

dý si z ní něco odnesl a budeme na ni ještě dlouho

– Lucie Pokorná

SCOOL! ISSUE 45

v dobrém vzpomínat…

17

Bigfoot mít…

Dějiny přezouvání jsou staré jako lidstvo samo. Máme o tom

první formy na výrobu – přezůvek!

nezvratné archeologické důkazy již z období paleolitu. Napří- V jeskyni Trois Fréres, opět ve Francii, můžeme vidět postavu klad ve známé jeskyni Tuc d´ Adoubert na rozhraní Španělska tančícího muže – snad šamana. Mezi odbornou veřejností je a Francie se nachází sousoší bizonů a kolem něj množství šlá- znám jako „muž s ukopnutým palcem“. Pro nás je podstatné, pot – otisků bosých nohou. Dřívější archeologové interpreto- že postava si na druhou nohu navléká cosi jako kožešinu, návali tento nález nesprávně, jako důkaz, že zde probíhaly blíže vlek, nebo – přezůvku! neznámé iniciační obřady pravěkých lovců. Dnes, za pomo- Pomineme podrobné popisy ošetřování nohou v poušti, zaci radiokarbonové metody C14, též rozboru DNA bezpečně chované v biblických mýtech, jak například činil Abraham návíme, že ony otisky, zachovalé ve zkamenělém bahně jsou vštěvám, odtud pak přezouvání a omývání nohou přešlo do

18

PŘEZŮVKY

big shoes//

V.L.K.P.

krve Arabům, přes starověké Féničany se dostalo do řeckého losti se blížícímu přezouvání zablikala za renezance. Již v průkulturního prostředí, aby nakonec bylo spolu se znalostí pís- běhu trecenta Giovanni Boccaccio uvádí ve svých povídkách ma, filosofie, literatury přejato antickými Římany. celou řadu způsobů nakládání s přezůvkami, a to zcela v duStředověk nebyl nakloněn přezouvání – odtud i dnes atavistic- chu renezančního odklonu od scholastického způsobu myšké sklony některých jinochů, primánů, studujících ve vyšších lení a jednání, směrem k novodobému individualismu a antrotřídách našeho gymnázia, kteří jako středověký rytíř preferují pocentrismu, s výhledem ke svobodnému obouvání a zouvání názor, že správný muž má býti nejen vidět a slyšet, ale i pat- dolních končetin. řičně cítit.

Přečtěte si Dekameron.

Nová světélka na dlouhé cestě k organizovanému a dokona- Zajímavě zpracovala téma dolních končetin a nepřezouvání

SCOOL! ISSUE 45

19

i francouzská gotická rytířská poezie v díle Aucassin a Nicoletta, pravděpodobně z přelomu 12. a 13. století.

Baroko se začalo vyžívat v používání sandálů, pantoflů a trepek – ty velice miloval francouzský Ludvík XIV.

Marie Terezie, jako žena osvícená nařídila svým početným dětem nejen pravidelné přezouvání, ale i jednou za měsíc pravidelné omytí dolních končetin. V devatenáctém století pronikl návyk přezouvat se z vyšších aristokratických vrstev mezi měšťany, a to i v Praze. Patřilo k výchově měšťanské slečny, aby věděla, kdy a jak podat otci, hlavě rodiny, správně a včas papuče. Vždyť jenom kolik přednášek věnoval tomuto tématu Princ Aucassin se tak dlouho nepřezouval, až mu začaly neznámý propagátor ženské emancipace Vojta Náprstek v Amevonět nohy. Nevonět tak velice, že se nemohl oženit, neboť rickém klubu dam! žádná princezna-nápadnice při plese nevydržela intenzitu jeho dolních končetin a ze zásnub vždy sešlo. Až přišla řada na Komunistický režim se pokusil znárodnit, nebo snad zevšekrásnou Nicolettu, která si prince na první pohled zamilovala, národnit i přezouvání. Stalo se tak výrobou jednotných papučí skotského designu s přezkami, které se pěchovaly do guleč trápilo ji velice totéž, co její předchůdkyně. mových šedých univerzálních bot se zipem, zvaných galoše, Ale že byla dívka sečtělá, vzdělaná a chytrá a znalá množství tzv. „šedý mor“. Pravá a levá galoše se poznala podle toho, že zlata v pokladnici Aucassinových rodičů, vyplnila si nosní dírky každá měla zip na vnitřní straně. Socialistický průmysl nedotávonnými bylinami a při tanci svému nápadníkovi poradila co čihl tuto geniální věc ani do poloviny. Jen si představme, jak by nit, aby tato jediná překážka mezi nimi byla odstraněna. se změnil život na naší planetě, kdyby se této myšlenky mohl „V Nicolettě moudrost s chytrostí se pojí chopit Tomáš Baťa. (Místo Hollywood bychom třeba měli Graywood, Gray House…) a není, koho nevyhojí.

Ze západní Evropy v době Karla IV. přišla do našeho kulturního prostředí. Pojednává o lásce dvou mladých lidí a o překážce, která bránila jejich sňatku a o jejím překonání díky Aucassinově vytrvalosti a Nicolettině chytrosti. Stojí za to stručně připomenout děj tohoto literárního klenotu, který věda řadí hnedle vedle Písně o Rolandovi a Cantar del mío Cid.

Téměř k dokonalosti dovedla přezouvání až doba naše, takzvaný postmodernismus. Stalo se tak na půdě vzdělávacích Tam kouzelná babice čas tráví. ústavů, zejména pak na nejlepším a exkluzívním obecním Ta mu jistě poradí, gymnáziu v České republice, na Zastávce. Důkazem toho buJak se nohy ozdraví.“ diž i spontánní projev našich maturantů, kteří v roce 2013 na Tolik překlad originálu. Princ navštívil kouzelnou babičku, roz- maturitních tričkách uvedli heslo: „Dutej, ale přezutej!“ dělil se s ní o jídlo, svěřil se jí se svým bolem. Babička mu Bohužel, přes snahu a osvětové působení našich paní uklízeporadila, aby přejel devatero hor, devatero údolí a tolikéž řek ček i dozírajících učitelů, mnozí studenti pořád berou přezoua jezer, až přijede do země, která se nazývá Boiohaemum, vání na lehkou, lehčí, nejlehčí, ba dokonce na laboratorní váhu. tedy Čechy. Tam musí najít hlavní město Prahu. Necháme Pravda, kontrola přezouvání posledních několik let upadá. Neopět promluvit originální text, v překladu literárního vědce Bolze nyní nevzpomenout legendu naší školy na tomto nikdy nelemíra Novotného z r. 1952, který toto dílo vydal pod záštitou dooraném poli působnosti, fenomenální Paní Uklízečku, Paní tehdejšího ministra kultury Zdeňka Nejedlého: P. „Takto princi radí babice, Ještě dnes běhá autorovi tohoto článku mráz (-451 °F) po Na oheň větvice házíce: zádech, když si vzpomene na nezapomenutelné scény, kteAž v Čechách princi najdeš Prahu ré se odehrály na chodbách našeho ústavu. Citujeme podle Ztrojnásobíš svoji snahu. vzpomínek pamětníků: Princi v hustý les jet radí.

Kolemjdoucích ptát se budeš,

„Jak to, že už potřetí néseš přezutá!!!?“

Kde se od nedávna místu říká

„Já tady budu učit“*

Park kultury Julia Fučíka.

Tam jak bájný Larydon najdeš jeden pavilon.

Tam nachází se výstava –hahu! Úspěchů Sovětského svazu!

Tam ti bude pomoženo – ne že ne.

Tam totiž žádná noha nepáchne!“

20

PŘEZŮVKY

„Mazé!“ *Já jdu na praxi, nesu poštu, kde je tady ředitelna, jsem domluvena s panem Mášou, etc., etc.

Nejkritičtější situace vznikaly (a vznikají) za hromadných akcí školy, jako jsou výchovné koncerty, sportovní dny, třídní schůzky, návraty z filmových představení, mikulášská nadílka třetího ročníku, výborová schůze Gymnazijní společnosti, kdy

nelze bezpečně identifikovat vzhledem ke kumulaci migrantů na jednotlivých patrech budovy individuálního roznašeče

českou školní inspekcí vznikl v našich školách zásadní komunikační prostor. Ano, je to šatna, s krásnými kovový-

nepořádku. Zejména při tzv. mikulášské nadílce, která z hle- mi, někde v zaostalých místech ještě dřevěnými skříňkami. diska nepořádku úspěšně zaostává za třídními schůzkami, lze Je to místo nádherné. Zde je možno na poslední chvíli zachytit vidět scény rozměrů takořka biblických. informaci, že odpadá oblíbená chemie, půjčit si bílý, mírně poPředstav si, vážený čtenáři, situaci, kdy se po školní chodbě řítí několik zdivočelých Mikulášů, doprovázených kostýmovanými čerty. Kavalkáda bez rozdílu kolem sebe šíří nepořádek v podobě cukrátek, papírků, zbytků limonád a jiných coca-col, za hromadného rozhazování kousků a kusů černého uhlí.

Dlužno připočíst opar několikanásobně koncentrovaných voňavek – tedy toho, co dnes rozumíte spíše po názvem spray.

Rok co rok se organizátoři této dobročinné činnosti vidí nuceni dělat stále větší a větší binec.

mačkaný chalát do téhož předmětu, opsat úkol do němčiny, naučit se devadesát anglických slovíček, které se pak lehce zopakují před učebnou č. 13.

Nebo pohovořit a vyměnit si několik zásadních anekdot s dozírajícím panem školníkem.

Při přezouvání nabývají mlhavé pubertální představy terciánů konkrétnějších forem, nemluvě o možnosti předání letmých polibků zamilovaných. To se týká spíše frekventantů vyšších

Jsou v paměti scény, za kterých se pan zástupce i pan ředitel ročníků. Studentky, u nichž převáží touha ukázat spolužačskryli do bezpečí pevně opevněných kanceláří, trpělivě vyčká- kám nové boty na vysokém podpatku, je třeba zvláště napomenout, neboť nechápou, že po přezutí by mohly vklouznout vajíce, až se tsunami přežene.

Ne tak námi výše zmíněná paní uklízečka. Vyluzujíc válečný tiše do třídy, za situace, kdy stárnoucí učitel dějepisu je spíše ryk, vrhala se do nejhustších skrumáží, s obrovskou odvahou, zaujat vztahem Kleopatry VII. k Marku Antoniovi než hlučným vyzbrojena pouze atributy své moci. Během několika minut klapáním. uvedla v obvyklý pořádek dvě až tři patra našeho ústavu.

Přezouvání a jeho negace bude i v budoucnu předmětem Závěrem není možno než nepodtrhnout význam přezouvání, zásadního boje proti stávajícímu establishementu. Jak napsal ku kterému lidstvo, zejména školní, nedošlo, skrze trnitý vývoj nesmrtelný William: od pravěku až k nádherné současnosti.

Však věčně bude srdce jímat znova Položme si otázku. Co je to šatna ve škole? podpatek Juliin a levá bota Romeova.

Přátelé, díky nezměrné blahovůli soukromých podnikatelů přeplacených ministerstvem školství a schválených (odejdou všichni)

Anketa// Michala Bučková, Kateřina Lánská, septima 1. Přezouváte se ve škole každý den? / 2. V jakém ročním období se přezouváte nejméně? / 3. Vynadal vám někdo kvuli obuvi? / 4. Doma preferujete chodit bosi nebo v obuvi?

1. otázka S1. A ano 29 ne 0 S2. A ano 19 ne 7 05. A ano 25 ne 5 06. A ano 11 ne 7 C2. A ano 15 ne 10 07. A ano 7 ne 6 C3. A ano 20 ne 3 08. A ne – všichni C4. A ano 11 ne 8 4. otázka bez bot papuče záleží na období

SCOOL! ISSUE 45

130 47 14

Z našeho průzkumu vyplývá, že podle očekávání jsou nejvzornější nováčci primáni a nejméně zodpovědní jsou oktaváni (taky jsou tu už dlouhou dobu, že?). Dále nás zajímalo, v jakém ročním období se hříšníci přezouvají nejméně, a náš průzkum říká, že je to na jaře a v létě, i když jsou tu i tací, kteří se nepřezouvají vůbec nebo nejméně v zimě. Taky jsme se chtěli dozvědět, kdo na přezouvání nejvíc lpí ať už z řad učitelů, či uklízeček… Nebudeme vás napínat, na plné čáře vyhrál pan profesor Novák a hned v závěsu za nim byl pan školník. Naší poslední zjišťovací otázkou bylo, zda doma preferujeme boty nebo papuče, drtivá většina chodí bosky, ale překvapením bylo, kolik z nás i doma chodí v domácí obuvi.

Pár z vás taky poukázalo na fakt, že záleží na ročním období. Bohužel vzhledem k tomu, že jsme již nestíhaly (ze studijních důvodů – pozn. redakce) oběhnout i všechny učitele, jsme nuceny vyvodit závěr z několika málo odpovědí a všichni dotázaní členové učitelského sboru vzorně přezouvají. I přes závěry z našeho pozorování, které jsou poněkud jiné, však věříme, že nejsou výjimkou.

21

Nejoblíbenější tanečníci a tanečnice (prodloužená 6. 11. 2015)

Let‘s dance!// Rok se s rokem sešel a na některé naše spolužáky čekala

a projížděla jsem si v hlavě podrobný seznam věcí, které

jedna z těch věcí, na které se jen těžko zapomíná – první

musím po příjezdu domů zvládnout, abych měla předem

taneční. My jsme byli samozřejmě u toho a nyní vám nabíd- vše dokonale naplánované a nic mě nemohlo zaskočit. Při neme exkluzivní fotografie a dojmy nadšených i zděšených

výstupu z vlaku jsme se s kamarádkou domluvily na času

studentů prvního ročníku a kvinty:

odjezdu a já už spěchala domů, abych nepromarnila ani

Do sálu jsem vcházela nervózní, protože jsem přišla mezi

jednu z cenných minutek.

posledními, takže se zraky všech přítomných v sále upřely

Abych byl dokonalý, musel jsem si ještě umýt vlasy.

na mě (nebo jsem si tak aspoň připadala). Byla jsem šťast- To, co jsem cítila, byla směs pocitů v jednom. Těšila jsem ná, ale přitom jsem se bála, jaké to bude. Bylo to neuvěři- se, protože mám tanec ráda, ale zároveň se mi tam netelné! chtělo, protože jsem nevěděla, co mě čeká, a taky jsem Pro mě, jakožto pro osobu měřící sotva 160 cm proběhlo

se bála, kdo všechno se na nás přijde podívat. Když už

opravdové peklo už několik týdnů před začátkem taneč- jsem byla v sále, třepala jsem se – napůl zimou a napůl ních. Už dříve jsem se potýkal s neochotou obchodů s ob- nervozitou. Pátá hodina odbila a negativní nálada začínala lečením prodat mi něco, v čem nevypadám jako strašák do

ustupovat a ve mně pomalu vítězilo nadšení a radost. Když

zelí, ale při nákupu obleku se jejich nevstřícnost posunula

jsem po dvou hodinách odcházela domů, byla jsem nad-

na zcela jinou úroveň.

šená a plná dobrých dojmů, ale zároveň jsem byla smutná,

Den předem jsem si chystala, co si obléknu a zkoušela

že už to končí.

jsem různé kombinace. Stále jsem se ještě těšila a byla

Do sálu jsem vcházel ohromen. Ohromen a mile překva-

plná očekávání. Ráno se ale začala nervozita zvětšo- pen krásou našich tanečnic a elegancí tanečníků. Moc vat. Celý den jsem nebyla schopna myslet na nic jiného

22

TANEČNÍ

jsem těšil na první taneční kroky.

První lekce tanečních. Jde to lépe, než jsme čekali!

S každým metrem, kterým jsme se přibližovali blíže k Za- šel do svého skromného domu. stávce, mě pohlcovala nervozita. Když jsem však na podpatcích docupitala do tanečního sálu, všechno ze mě spadlo. Poprvé jsem naše kluky, které potkávám skoro ka-

Mé přípravy začaly tím, že jsem se naložila do vany, umyla si vlasy a vyfoukala si je. Z nějakého nepochopitelného

ždý den již pátým rokem, viděla z úplně jiného pohledu. Jak

důvodu jsem si vsugerovala, že musím z domu vyjet o půl

to jen popsat, byli prostě dokonalí.

šesté (lekce začínala v 17:00). Tato má domněnka mi po-

Moje přípravy byly komplikovanější, než jsem očekával. Za- skytla dost času na namalování se a přinucení sestry, aby čalo to tím, že když jsem si oblékl novou košili (černou), mi udělala nějaký účes, ve kterém bych aspoň trochu vyzjistil jsem, že tím, jak nebyla praná, dost kouše. Musel padala jako člověk. Když mi zazvonil mobil a já se s klidem jsem se tudíž převléknout do starší bílé košile, u které jsem v hlase zeptala, co se děje a kamarádka se mě zeptala, nemohl zapnout poslední knoflík a málem jsem se uškrtil.

Zbytek probíhal až příliš hladce, dokud jsem nedošel do kde jsem, došlo mi, co se stalo. (Nakonec to stihla – pozn. kuchyně a nezjistil, že mám hlad.

red.)

Před dělnickým domem jsem viděla skupinku kluků. Přišla

Jelikož byly taneční v pátek, už ve čtvrtek mě napadlo, že

jsem k nim blíž a nemohla jsem věřit vlastním očím. Kluci v těch oblecích vypadali tak úžasně, že jsem snad ani neměla slov. Po chvíli přišly i holky, kterým to také neskutečně

bych si mohl sehnat oblek. Po splnění tohoto úkolu se mi celkem ulevilo. V pátek jsem se vzbudil, umyl si vlasy, na-

slušelo. Šli jsme dovnitř a tam to všechno začalo.

chystal oblek, utrhl úvaz u motýlka atd. Po překonání těchto

Upřímně, už ani nevím, jaké pocity jsem měl, více méně

menších problémů jsem zjistil, že je 16:50 a tak jsem se

jsem přišel, odtrpěl si své dvě hodiny a unaveně jsem ode- rozhodl, že už pomalu půjdu.

SCOOL! ISSUE 45

23

Stanislav Řehořka:

K životu člověka patří rovnováha těla i ducha Už dlouhou dobu jsme plánovali pro náš časopis rozhovor s bývalým ředitelem gymnázia a jednou z nejznámějších osobností zastáveckého školství, Mgr. Stanislavem Řehořkou. Ovšem kdo pana Řehořku znáte, víte, že je neustále v pohybu, a tak nějakou dobu trvalo, než jsme si schůzku k rozhovoru smluvili. Náhodou se ale podařilo získat rozhovor právě pro toto číslo, kdy část časopisu věnujeme vzpomínání na profesora Kožmína a na dobu, kdy byl ředitelem naší školy právě Stanislav Řehořka.

A tak není divu, že se tato dvě témata v rozhovoru také prolnula.

Co vás přivedlo k učitelství? Naplnilo toto povolá- a byl ředitelem ZŠ v Osové Bítýšce. Toto tedy bylo pro ní vaše očekávání?

mě impulsem. Vystudoval jsem Pedagogickou ško-

Mým životním vzorem byl můj bratr. Ten vystudoval

lu v Olomouci a začal učit tamtéž na fakultě ruského

učitelský ústav, pak si doplnil pedagogickou fakultu

jazyka. Od roku 1958 jsem byl pověřen vedením

24

ROZHOVOR

Gymnázia Julia Fučíka v Zastávce. No to víte, neby- můžu čekat. Byli to například Dumková, Kroutil, Malý, lo vždycky všechno jednoduché. Učitelské povolání

Novák, Leitner. Ale byly i jiné cesty. Mášu jsem třeba

patří k těm nejnáročnějším. Jak se říká: Učitel, to není

přijal na doporučení inspektora. Přišel, že má šikov-

povolání, to je poslání. Navíc jako ředitel jsem musel

ného absolventa, který hledá místo, a tak jsem Mášu

být ve škole první a odcházet poslední. Ale své volby

na základě této přímluvy přijal a chybu jsem neudělal.

stran povolání nelituji.

Byl to vždy svědomitý učitel. Podobné to bylo i s přije-

Jaké koníčky provázejí váš život?

tím doktora Kožmína, ovšem tam bylo ve hře ještě po-

Vždy mě velmi bavil sport. Hrával jsem hokej za Zbro- litické pozadí. V případě, že by nastal nějaký problém, jovku Brno a byl jsem členem Sokolu. Dodnes pohyb a sport k mému životu patří, nejen tak, že jsem ještě donedávna učil tělesnou výchovu na ZŠ a dosud vedu kroužek florbalu. Myslím, že role sportu je dnes hodně podceňovaná a upřednostňuje se rozvíjení duševních schopností. Ke spokojenému životu a zdravému vývoji ale patří rovnováha mezi fyzickou a psychickou stránkou člověka.

Prožil jste ve školství více než půl století, to je dlouhá doba a můžete tedy srovnávat. Jak se vám jeví mládež dnes a v době začátku vaší kariéry? Je mezi dětmi nějaký rozdíl?

Co bych označil jako největší rozdíl? Určitě byl dříve větší zájem o tělesnou výchovu, protože nebylo mnoho jiných možností. Myslím, že dřív byly děti vnímavěj-

šel by pryč on i já.

Když se ohlédnete zpět za svou pedagogickou kariéru, udělal byste něco jinak? (delší zamyšlená pauza) Teď si nemohu vzpomenout na nic. Abych byl přísnější, to ne, já byl důsledný dost. Důtky jsem občas dát musel, pořádek musí být. Opravdu, nic zásadního si nevybavuji. Vše, co jsem dělal a o čem jsem mohl rozhodnout, bylo podle mého nejlepšího uvážení. V současné době nemám žádné nepřátele nebo si jich nejsem vědom. I ti, které jsem musel třeba kvůli absenci ze školy vyloučit, mě vždycky pozdraví. Absolventi mě častou zvou na svá setkání a já za nimi rád chodím.

Z toho mám vždy dobrý pocit. Kdybych neměl čisté

ší a poslušnější. V současné době mají vlastní názor svědomí, tak bych mezi ty lidi nechodil. a těžko se jim vyvrací, nenechají si poradit.

Vítáte tedy založení Klubu absolventů Gymnázia

Měl jste jako ředitel možnost vybírat si členy pe- v Zastávce, o kterém se v poslední době hodně mluví? dagogického sboru sám?

Víceméně ano. Zpočátku jsem přijímal zkušené

Samozřejmě, jsem tomu rád a přeji Klubu hodně

kantory, ale později jsem bral absolventy tohoto gym- úspěšných akcí. Budu potěšen, když mě na ně ponázia, protože jsem je znal a věděl jsem, co od nich

zvou, i když sám absolventem této školy nejsem.

Mgr. Stanislav Řehořka Narozen 19. dubna 1932 ve Zbraslavi. Studoval na osmiletém Gymnáziu Křenová a poté vystudoval Pedagogickou školu v Olomouci. Učil na fakultě ruského jazyka v Olomouci. Od roku 1958 nastoupil na Jedenáctiletou střední školu v Zastávce. V letech 1970-1990 byl ředitelem gymnázia, poté učil na poloviční úvazek na gymnáziu, ale i na zastávecké základní škole. Na ZŠ učil do roku 2008 a dosud zde vede kroužek florbalu.

Je garantem Mc Donalds Cupu – fotbalového turnaje pro holky a kluky ze základních škol.

SCOOL! ISSUE 45

25

Foto: Way to Go

Way to Go//

Milena Mařáková, oktáva

V předchozích číslech jsem se zabývala tematikou larpu. V tomto článku trochu odbočím a představím vám projekt, kterého jsem se účastnila o letošních prázdninách. Jednalo se o mezinárodní výměnu mládeže v rámci projektu Way to Go, který byl sponzorován EU prostřednictvím programu Erasmus+. Projektu se zúčastnily dvě skupiny mladých lidí ze Slovenska a Česka, kteří se ve své profesi nebo ve svém volném čase aktivně věnují práci s dětmi. Výstupem celé akce byl den Nádherňajs – celodenní akce pro rodinky s dětmi, tematicky zaměřená na Alenčinu říši divů. Pro lepší představu o průběhu celé akce jsem pro vás udělala rozhovor s jedním z účastníků. David Šimek je studentem právnické fakulty a práci s dětmi se věnuje již několik let.

Proč ses rozhodl tohoto projektu zúčastnit?

Splnil projekt tvá očekávání?

Projektu jsem se rozhodl zúčastnit z několika důvodů. Jed- Rozhodně. Díky partě lidí co se tam sešla a díky jejich zkuním z nich byl kolektiv, který tam se mnou za českou sku- šenostem a přístupu jsem při odjezdu měl fakt super pocit, pinu jel - kolektiv skvělých lidí, kteří mi stále dokola dokazují, že si něco odnáším a není toho málo. že stojí za to s nimi trávit čas. Také jsem očekával, že zís- Kdo se projektu účastnil? Byl jsi někdy dříve na pokám spoustu novým zkušeností v oblasti práce s dětmi dobné akci? a mé očekávání se naplnilo, takže spokojenost.

Máš zkušenosti s prací s dětmi?

Projektu se zúčastnili animátoři a lidé, co se zajímají o zážitkovou pedagogiku napříč Českou a Slovenskou republikou.

Zkušenost mám. Nejedná se o desítky let, ale nějakou

Jednalo se vlastně už o druhou obdobnou akci v letošním

dobu už tuhle práci ve volném čase dělám.

roce, tentokrát však s trochu jiným zaměřením – minule se

Co tě na práci s dětmi baví?

jednalo spíše o LARP, teď zase více o tu práci s dětmi jako

Děti. Ne vážně, ačkoliv to dělám hlavně kvůli kolektivu v re-

takovou.

alizačním týmu, ten výraz v dětských tvářích, když se jim

Co bylo výstupem celého týdne?

něco podaří, je k nezaplacení. V neposlední řadě je to taky

Na konci týdne se pořádala společnými silami připravená

bezpochyba dobrá průprava na někdy v budoucnu vzdále- akce pro veřejnost - rodiče s dětmi, v obci Morávka. Akce né rodičovství. ☺

26

WAY TO GO

byla zpracovaná na téma Alenky v říši divů, účast byla hojProjekt „Way to Go“ byl podpořen Evropskou unií prostřednictvím programu Erasmus+

ná a rodiče spokojení. Je super, že jsme měli možnost si

Doporučil bys našim čtenářům, aby si vyzkoušeli práci

zkusit některé věci, které jsme se za ten týden naučili, na- s dětmi? ostro.

V minulých číslech SCOOLu jsme rozebírali tematiku larpu. Jsi také aktivním hráčem? Jaký typ larpu tě baví?

Rozhodně, problém je že se na ni nehodí zdaleka každý.

Také je občas velmi fyzicky i psychicky náročná. Výsledky však vždy stojí za to, a tím rozhodně nemyslím finančí odměny. Kdo však pro tuto práci předpoklady má, ten už to

Ano, posledních pár let jsem aktivním hráčem LARPů. Nejra-

podle mě dávno tak nějak tuší

ději mám velké fantasy LARPy či dřevárenské bitvy a nebo,

a ozhodně by neměl otálet

na úplně druhé straně spektra, komorní atmosférické

s tím, to zkusit nějakým způsobem

LARPy s propracovanými postavami.

rozvinout.

Adaptace prváků pod Templákem// Od 2. do 4. 9. byli prváci na adaptačním pobyt v areálu Pod Templštýnem. A jak se jim tam líbilo a co tam dělali, nám řeknou sami žáci třídy C1A na zříceninu, která byla mimochodem na kopci, a já ji zdolal v pantoflích. Druhý den k nám přijeli nějací ‚psychomani‘, kteří se měli starat o stmelení kolektivu, což zní sice užitečně, ale skutečnost je taková, že nás nejvíc dala dohromady extrémně zábavná hra, kterou jsme si sami vymysleli. Hrála Honza Foral se přes volejbalové sítě a šlo v ní vlastně jen o to přehodit „Autobus měl jako vždy zpoždění, a proto jsme odjížděli až co nejrychleji a hlavně nejefektivněji míč přes síť. Po prvotní na devátou hodinu. Po úžasném úvodu našeho pobytu ostýchavosti nebylo ani vidu, ani slechu. V průběhu hry jsme mohli naložit své věci a spokojeně nasednout do aujsme na sebe začali pořvávat známé hlášky z teleshoppintobusu. Jediný problém byl v tom, že nás bylo příliš mnoho gu. Vlastně vůbec nemusíme být na gymplu a můžeme se na to, abychom se tam všichni vešli. Proto naše paní učitelteleshoppingem rovnou začít živit!“ ka vymyslela úžasný plán, posedat si po třech. Já osobně byl za tento plán velice ‘‘rád‘‘, protože mými sousedy v au- Pepa Jež „Hned při odjezdu jsme museli řešit menší problém jednoho našeho spolužáka. Zapomněl si své věci ve vlaku, a proto jsme museli odjet bez něj. Jakmile se ovšem opět se svými věcmi shledal, přidal se k nám.“

tobuse měli být Saša H. a Honza P. No co si budeme po- „V pátek odpoledne jsme z areálu odjížděli sice unavení, ale vídat. Honza má 2 metry a Saša je, abych neurazil, maličko s novými kamarády a spoustou nových zážitků. Moc jsem při těle. Takže tahle cesta byla doopravdy zajímavá!“ si to tam užila, hlavně díky lidem, se kterými jsem tam byla.

Jsem ráda, že můžu být součástí této skvělé třídy.“ Vašek Špička „Co se programu týče, byl celkem nabitý. Například výstup

SCOOL! ISSUE 45

Adéla Čechová

27

Příští rok 2015/2016 naše škola organizuje:

Poznávací pobyt v Anglii Termín: nejlépe duben-květen (záleží na domluvě) Cena: cca 9 000,- Kč Místo: plánovaný je St. Austell, Cornwall, jižní pobřeží Anglie (krásné historické městečko poblíž mořského pobřeží, v nejzápadnějším cípu Anglie) Zájemci, prosím, hlaste se v kabinetě AJ u prof. Sedlákové A hlaste se, prosím, co nejdříve, chce přece, aby vás poznávací pobyt byl co možná nej!

KLUB ABSOLVENTŮ GYMNÁZIA V ZASTÁVCE

Všem absolventům střední školy v Zastávce!

Právě vzniká Klub absolventů Gymnázia v Zastávce, z. s., který bude sdružovat absolventy Jedenáctileté střední školy, Gymnázia Julia Fučíka a Gymnázia T. G. Masaryka v Zastávce. Svým členům chce nabízet odborné, společenské, kulturní i sportovní akce.

Bližší informace na www.gzklub.cz

28

451 °H: Dýňový koláč// Jan Hruškovič, septima

Pro toto číslo jsem se rozhodl napsat recept na dýňový

bíčku (rozmlátit na prkýnku), 1–2 lžičky nastrouhaného

koláč. Souvislost s americkým Halloweenem je zřejmá, zázvoru, citronová kůra, šťáva z půlky citronu navíc zrovna teď je doba, kdy dýně dozrály a lidé se

Postup: Z mouky, cukru, změklého másla, vody, špet-

předhánějí, kdo z nich vykouzlí lepší pokrm. Můj recept

ky soli vypracujeme těsto a necháme v lednici trochu

sice není nejlevnější, ale rozhodně stojí za to!

ztuhnout. Dýni dáme do hrnce s vodou, vaříme cca

Těsto: 500 g hladké mouky, 50 g moučkového cukru, 250 g másla, 50 ml vody, špetka soli

20 minut do změknutí, rozděláme na pyré a necháme vychladnout. Přidáme mascarpone, cukr, koření. Těsto vyválíme a dáme na pomoučněný plech. Na těsto na-

Náplň: 500–600 g oloupané a na kostky nakrájené

lijeme pyré a nakonec posypeme vyloupanými dýňo-

dýně (nejlépe hokaido), 400 g mascarpone (popřípadě

vými semínky. Pečeme v troubě na asi 160 °C zhruba

pomazánkového másla bez příchuti), 200 g třtinového

30 minut (těsto by mělo být zespodu růžové). Dobrou

cukru, 3 vejce, 1 lžička skořice, 3 ks rozdrceného hře- chuť!

SCOOL! ISSUE 45

29

Film: Fair Play Drama/ Sportovní, režie: A Sedláčková, ČR/ SR/ SRN 2014

začnou být bez jejího vědomí podávány anabolické steroidy.

Osmdesátá léta v Československu. Mladičká sprinterka

Její výkonnost stoupá, objevují se ale rovněž první zdravotní

Anna (Judit Bárdos) se stává členkou Střediska vrcholového

problémy. Anna se o přípravcích dozvídá pravdu, a přestože

sportu. Její matka (Anna Geislerová) a trenér (Roman Luk- je v sázce její účast na olympiádě, hodlá dál trénovat bez nich. nár) doufají, že splní kvalifikační limit a postoupí na olympij- Její matka však doufá, že Anna účast na olympijských hrách ské hry. Vybočením ze světa tvrdého sportovního drilu je pro

využije k emigraci, a rozhodne se jí anabolika pod rouškou

Annu pouze milostný vztah s Tomášem (Ondřej Novák). Anně

neškodných vitaminů aplikovat tajně.(Falcon)

Judit Bárdos (Anna), která je Maďarka, neovládá češtinu.

První scéna použitá v úvodních titulkách se natáčela v praž-

Při postsynchronech ji proto nadabovala Berenika Kohoutová.

ských Vysočanech, konkrétně v parku Podviní. Hlavní hrdinka

(funhouse)

podbíhá železniční trať, která park na severu lemuje. Němec-

Stromba je známé anabolikum, které se hojně používalo

ké scény se natáčely v Drážďanech a Chemnitzu, který se

zdroj: csfd.cz

v 80. letech minulého století. Používalo se napříč celým spor- v uvedené době jmenoval Karl-Marx-Stadt. tovním odvětvím, nejen v SSSR. Mezi tehdejší látky patří třeba

Judit Bárdos měla v rámci přípravy na film od února do léta

Dianabol nebo Agovirin. (Zdroje: sport.idnes.cz, svet.czk.net)

vlastního trenéra, se kterým 2x týdně chodila běhat a jednou

Zájemkyně o hlavní roli se vybíraly nejprve podle fyzických

týdně navštěvovala posilovnu.

předpokladů a až potom podle hereckých. První slovo měl atletický trenér.

Judit Bárdos značnou část běžeckých scéna odběhala sama, ale dlouhé závody běhala dublérka.

Judit Bárdos a Eva Josefíková podstoupily v šesti měsících před natáčením atletický trénink, aby byly v kondici a jejich běh ve filmu působil věrohodně.

Anna (Judit Bárdos) má ve svém pokoji plakát skupiny Blue

Aňa Geislerová během natáčení filmu otěhotněla.

Effect. Na plakátu je možné vidět i zakladatele této rockové

Film se natáčel v Praze, v Bratislavě a ve Vysokých Tatrách.

skupiny Radima Hladíka.

30

FILM

í poušt m á n Ve lá ovák ško třila ce u a N a is p p i u je m ě n d y b ave le jse e z ko ja ím i z mt s á ně m odch ep po řipadá p , Když u „na rve m udb h u o má ěsí dobov ha c, a v é le m škola. ško už s Vúbec sem se o prázninách neučyl lním e cí roc tím a nic jsem nezapoměl! e”.

Když byly ještě dřevěné skříňky, měl jsem tam takový bordel, že mi skříňka prohnila ho še na ladz k zá ře plá é ze v em ex lego o ré kte jich k ně e ž je , ž í, ne š jde při upěj mi hlo y ou kd Ně vu js ta ús ky.

až do skříňky pode mnou. Ukázalo se, že tam měla věci docela hezká holka a po zbytek mého studia jsme měli skříňku společně.

Milu

ju te n po cit, ně h kd odin klad , ale yž všich ka n ni řík kdy a ná ž je aj s ko p orad í, že m uká ají g a, jd z ok ym en. eme dom pláci ůa záhod

vrálo k Teď honic si „ iče m pívá ala, zn z , a ív “. sam la a zp ě b o já t š d , i o k s h si ta la „Nej oc up em k d s j e j u ař yž dno šková y kd e k J c y jdu já”.

Vžd í Ga em n s j a nou jevila p ob se

Jednou mi kamarádka s velkým nadšením povídala, že byl u nich na škole učitel, který je přišel lákat na gympl a prý byl „vtipnej, milej, hodnej a hlavně krásnej“. Strašně dlouho jsem vybírala z našeho pedagogického sboru, kdo by to tak mohl být, ale poté jsme na to společně přišly. Ano - byl to pan profesor Máša.

myslím, to, co si jí řu d ja y nkách v t myslím. na nástě co si fak , to e n Slohovky li číst a , nikdy by tatní chtě kt myslím fa m e č že by os co si o ještě by tiž věděli, evisely a n e c n tě Kdyby to na nás s textem ty papíry čili! mě vylou

pana nky u e v lu í om miňálnějš : „Pro y in ik ig z r y f neNejo ině v hod e jsem ž a r , e a n lh Leit ně po ová m é k a m t e n la ebo te, by l jsem us“ n b o t omně u p a a l z ě , vid miňte í „Pro n r lá u p 12“. ny 9– a r t s i s

Kdy jsme poprvé jako třída viděli pana Nováka? Když jsme měli v primě výtvarku s paní Kroutilovou, náhle se uprostřed hodiny prudce rozletěly dveře, pan Novák nakročil jednou nohou vpřed, napřáhl ruku a zvolal: „Ustup, satane.“ Udělal krok zpátky, dveře se zabouchly a byl klid.

Přiznání G Zastávka viz https://www.facebook.com/PriznaniGZastavka/?fref=ts

31