Časopis SCOOL! ISSUE 49

INVESTICE DO ROZVOJE VZDĚLÁVÁNÍ TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČR

EDITORIAL

Vážení a milí čtenáři, možná jste již zaznamenali, že téma posledního letošního čísla časopisu SCOOL! je opět poněkud široké – jde totiž o NAPĚTÍ!

To nás totiž provází prakticky všude a každý začátek či konec s sebou právě trochu napětí nese. Pro začátek bych Vám rád představil nového grafika našeho časopisu, Zdeňka Slabého a zároveň poděkoval Janu Čermákovi za práci, kterou pro časopis udělal a v neposlední řadě také Mgr. Danu Růžičkovi za další skvělou titulní stranu. Teď už vás ale asi zajímá, co v tomto čísle najdete. Na úvod si můžete přečíst, jak správně flákat školu, abyste se z toho nezbláznili nebo proč že to ten Černobyl vlastně bouchnul a postupně se přes napětí vložené do básně nebo například rozhovor s absolventkou Zuzou Kluskovou, roz.

Brestičovou dostanete až do základů literární tvorby s VLKP. Tento exkurz do světa strachu a napětí pak zakončíme trochu veseleji, a to novou rubrikou, konkrétně rubrikou „Tipy redakce“, kde najdete (jak již název napovídá) tipy a nápady kam vyrazit, co dělat nebo jak se jinak zabavit v průběhu letních prázdnin.

Za celou redakci bych Vám ještě rád popřál krásné a prosluněné prázdniny a předem už také pevný a silný start příštího roku.

04 Jednou větou…

05 Bear Claw 06 Burn-out

OBSAH

08 Internetový koráb pirátů 09 Báseň 10 Rozhovor: Robert Fulghum 11 Anketa 12 Výročí nechtěného 16 Majáles 20 Absolvent: Zuza Klusková 22 VLKP 26 Filmy 28 Mistr napětí v detailu 30 Výpravy za dobrodružstvím 32 Povídky 35 Tipy redakce

SCOOL!

SCOOL! – MAGAZÍN GYMNÁZIA V ZASTÁVCE / č. 49, červen 2016 Šéfredaktor: Vladimír Buchar Korektura: Eva Kokešová Redakce: Erik Mühlberger, Jan Hruškovič, Pavel Studýnka Jr., Lucie „Patronka“ Hamarová, Barbora Simajchlová, Barbora Holubářová, Adéla Janzová, Robert Škvařil, Michala Bučková, Kateřina Lánská, Anna Gloserová, Jakub Hemala Grafika: Zdeněk Slabý Pravidelní přispěvatelé: ŠÚDr. Pavel Studýnka, Ladislav VLKP Novák

web: scool-mag.cz facebook: facebook.com/CasopisSCOOL e-mail: scool-mag@seznam.cz tel: 732 659 640

2

OBSAH

cover: Mgr. Dan Růžička tisk: Point4me s.r.o.

G TGM

BE SCOOL! Gymnázium Zastávka

PŘIDEJ SE K NÁM I TY!

Komunitní organizace Timeline

Informace

Fotky

To se mi líbí

Další

Jednou větou...

Majáles// Adéla Janzová, sekunda 6. květen se nesl jako již tradičně v majálesovém duchu. Letošní téma „Cesta kolem světa“ dovolilo třídám zapojit fantazii a pořádně si s kostýmy vyhrát. Program byl vydařený a letos nás majálesový průvod dovedl až na představení žáků septimy a 3. ročníku. Počasí nám opravdu přálo a celý den jsme si moc užili. Více na stranách 16-19.

Bojujeme za Oslavku// PhDr. Petr Kroutil Jako mnoho dalších se i naše škola zapojila do boje o malebné údolí řeky Oslavky. Petici, kterou jste mohli v minulých dnech podepsat, jsme již odeslali a svými 140 podpisy jsme tak dali jasně najevo, jaký je náš názor na tuto záležitost. Neustupme a vydržme!

Odchod s velkým O// redakce Již delší dobu je tzv. veřejným tajemstvím, že s úderem posledního červnového zvonění neskončí jen jeden školní rok, ale také kariéra na poli vzdělávání jednoho z členů našeho pedagogického sboru. Paní Mgr. Drahomíra Trojanová se (nejen) do studentských myslí zapsala velmi výrazně a mnoho z nás také ovlivnila. Doufáme proto tedy, že se k nám připojíte a popřejete jí mnoho štěstí a úspěchů v dalších letech, stejně jako ona prostřednictvím tohoto „článku“ přeje vám.

Na výlet za nosem// Patrik Přinesdomů, septima Tož jsme zas po nějaké době vylezli ze školy do přírody a v hledáčku jsme měli Švýcárnu kousek za Adamovem. Ekoteroristické centrum je hezký areál pro odpočinek od školy/práce, a pokud máte v oblibě cestování po nohách, tak můžete navštívit několik rozhleden, Byčí skály a jeskyni Jáchymku. Více v článku na straně 31.

Vyhodnocení soutěže// Ing. Ludmila Brestičová V testu „O médiích“, který byl zveřejněn v minulém čísle a v testu v Moodle na adrese: „http:// www.ucimesemedia.cz/kurzy“ byly použity otázky Mgr. Kokešové, jejich zdroje jsou na: http://1url.cz/IteBp, http://1url.cz/wteBG. Správné odpovědi můžete získat na adrese: http://1url. cz/7teBl. Vítězem soutěže se stává Petr Hasil z kvinty, druhé místo získal Robert Škvařil z kvinty a třetí je Věra Španihelová ze sekundy. Vítězům blahopřejeme.

4

JEDNOU VĚTOU

BEAR CLAW// Monika Rovná, knihovna Rosice “Všichni máme dva životy a ten druhý začíná, kdy si uvědomujeme, že máme jen jeden.” -Konfucius Jsem přesvědčená, že je to pravé letní čtení. Kniha shrnuje vše, co by měly vědět dívky, než si někam vyrazí. Knihu by si měly přečíst i matky. Každá sebeobrana je především o prevenci. Všechno se to děje hlavně v hlavě. Léto a neopatrné chování vede k mnoha násilím i znásilnění. Je napsaná tak, aby si ženy uvědomily, jak vyhodnotit nebezpečí, posílily si sebevědomí ve vlastních schopnostech se bránit a ubránit. Nám ženám srozumitelným způsobem objasňuje vše, co se týká naší „neschopnosti“ se bránit a tento hendikep eliminuje.

Motivací k napsání této knihy bylo přátelství mezi mužem, který založil Českou školu boje nožem a knihovnicí.

Radek Pokora napsal již dvě knihy o sebeobraně a já jakožto žena jsem mu oponovala, že my ženy přece myslíme úplně jinak. Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách. Kniha je tedy napsána tak, aby ji ženy pochopily. A hlavně, aby si uvědomily, že prevence je nezbytná a v případě, že se dostanou do potíží, že jsou po přečtení knihy schopné reagovat. Myslete na sebe, myslete na druhé a dělejte tak, aby na vás nemuseli jen vzpomínat. Se sebeobranou je to jako s první pomocí. Nikdy ji nemusíš použít, ale je důležité ji umět, protože pak může zachránit život a i kdyby byl jen jeden, tak to byl důvod. Všechny jsme něčí.

Knížka, nebo chcete-li příručka, u které jsem spoMalý test: 1. Víte, která skupina je nejohroženější?

-matky s malými dětmi -studentky se sluchátky na uších -ženy, které nepřečetly příručku Bear Claw

luautorkou, je věnována všem, kdo se cítí nejistí, ohrožení a bezbranní. Je psána primárně pro ženy, protože ty jsou nejčastějším cílem násilného jednání ze strany různých asociálních násilníků, ale poučení z ní mohou čerpat i ti muži, kteří neprovozují bojové sporty a netráví volné chvíle v posilovně. V knížce naleznete všechny potřebné informace o tom, jak předejít napadení, jak postupovat v případě vašeho fyzického ohrožení a jak se chovat v průběhu samotného sebeobranného boje. Důraz je zde kladen na využití malého záchranářského nože Bear Claw, čili medvědí dráp.

2. Bear Claw je nůž -kuchyňský -záchranářský -“motýlek”

3. V příručce je Desatero pravidel od Moniky. Jak je to s mobilem?

-nikdy, jdete-li sama závadovým místem, netelefonujte -jdete-li sama závadovým místem, mějte přítele na telefonu -mějte mobil přichystaný v kabelce pro případ použití Příručka má svoji FB stránku, najdete zde odpovědi na test, kontakty pro objednání, videa, fotografie, články, návody, postupy. https://www.facebook.com/bearclawkniha/

BEAR CLAW

5

Burn-out// Patronka Práce, rodina, vztahy, děti, vzdělání… Život v 21. století nám usnadňuje spousta vymožeností moderní doby. Od rozsáhlosti využívání počítačové technologie až po vysavač v domácnosti. Přesto se často cítíme, že je toho na nás až příliš. Vyrovnat se se stresem by mělo patřit mezi kvality jak pracujícího člověka, tak i studenta. Bohužel někdy je tento boj nesnadný a zdá se nám, že se na nás povinnosti hrnou ze všech stran. Náročné životní situace, ale i stres nás mohou uvrhnout do nepříjemných psychických problémů, které často vyústí (v poslední době stále více zmiňovaný pojem v oblasti psychologie ale i osobního rozvoje), burn-out syndrom, tedy syndrom vyhoření.

Co je syndrom vyhoření a jak se projevuje?

Objevitelem syndromu (autorem termínu) je Herbert J. Freudenberger, který následně i přiznal, že se na čas stal také jeho obětí. Autor popisuje svoje zběsilé povinnosti v práci a stále více práce, které si nabíral a která vyžadovala denně jeho pozornost a velkou časovou oběť. Čím více času jeho práce vyžadovala, tím více stresu a únavy na něj doléhalo. Ovšem paradoxně, jak je pro tento syndrom typické, čím více byl unavený, tím více se snažil pracovat a tím více klesala jeho efektivita. Z patofyziologického hlediska je syndrom vyprahlosti (vyhoření) důsledkem chronického stresu a má všechny jeho atributy.

Co je to stres?

Stres (napětí) je fylogeneticky prastará reakce organismu, která nás má připravit na útěk, útok nebo na přežití v krajně nepříznivých podmínkách (což, přiznejme si, škola někdy umí být). Mezi klasické stresory dnešní doby může patřit nedostatek času, pocit nedocenění, pocit přehlcení povinnostmi, zvýšené pracovní vypětí apod. Řada z těchto stresorů nemusí být významná pro jedince, kteří jim nepřikládají váhu, avšak pro jedince, na kterého působí, jsou významné velmi. Proto bychom neměli podceňovat stresory ostatních lidí.

Co dále nás může přivádět do stresu?

Mezi klasické důvody patří jak touha po společenském uznání, tak i perfekcionismus některých lidí s pocitem toho, že všechno musí „bezchybně šlapat“ a snaha se podle tohoto pocitu řídit a ovlivňovat tak i okolí.

Popis syndromu burn-out 1. Chronický pocit únavy, vyčerpání, vysílení, pocit tělesné nemohoucnosti 2. Zlost na jedince, kteří něco požadují a vyžadují 3. Nemístně sebekritické postoje za to, že nemohu požadavkům vyhovět 4. Cynismus, negativismus, předrážděnost 5. Pocit, že mě vše obtěžuje 6. Nepřiměřené emoční výbuchy kvůli nepodstatným věcem 12. Pocity beznaděje 13. Zvýšená tendence riskovat

6

BURN-OUT

7. Časté bolesti hlavy a trávicí obtíže 8. Úbytek, nebo naopak přibývání na váze 9. Nespavost a deprese 10. Pocit nedostatku vzduchu a zkráceného dechu 11. Podezíravost 12. Pocity beznaděje 13. Zvýšená tendence riskovat Psychické a behaviorální příznaky (příklady) Mezi tyto příznaky syndromu patří vztek, jeho záchvaty, objektivně patrný smutek, podezíravost, letargie, plačtivost, podrážděnost apod. Člověk zastihnutý tímto syndromem ve vás jednu dobu může vyvolat lítost a jednu dobu odtažitost.

Jak se s tímto problémem popasovat?

Nejlépe s pomocí psychoterapeuta, který se v tomto angažuje a v problematice se vyzná. Je to nejschůdnější řešení, pokud nebereme v potaz „internetové všeználky“ a jejich rady se distancovat od problémů apod. Ve většině případů tudy cesta nevede a pouze zabředneme do problému více.

Použité zdroje: Kniha Psychlogie – autorský kolektiv Freudenberger HJ: Staff burn-out

SCOOL! ISSUE 49

7

Internetový koráb pirátů// Robert Škvařil, kvinta Většina lidí si pod slovem „pirát“ představí námořníka banditu, který se plaví na své lodi po mořích a společně se svými kumpány, taktéž piráty okrádá ostatní lodě. Což o to, je to pravda, ale v tomto článku se budeme bavit o jiných pirátech, o těch, jejichž mořem je internet.

Dost často jsou slýchat dva protichůdné názory ohledně počítačových pirátů. Jedna strana, většinou autorské svazy a občané striktně dodržující všechny zákony proti pirátům zbrojí. Odsuzují je a mají je za zloděje. Autorské svazy jsou ještě horší než oni zmínění občané, jelikož se mnohdy pasují do role detektiva a snaží se vypátrat, kdo se za maskou piráta skrývá. Druhá strana jsou většinou ti, kteří nechtějí platit za něco, co seženou na internetu a k tomu ještě zadarmo. Tito lidé naopak pirátství podporují a pirátům fandí.

Kdo ale vlastně takový počítačový pirát je?

Je to osoba, která nějakým způsobem získá např. film, hru, nebo počítačový program, a nelegálně vytvoří kopii, kterou někde publikuje ke stažení.

Když už teď víte, kdo onen pirát je, je pouze na vás, na jakou stranu se přidáte.

V poslední době proběhlo několik protipirátských zásahů, které ve většině případů zburcoval některý z autorských svazů. Známý je především zásah, který na dlouhou dobu odstavil pirátský server The Pirate Bay, který obsahoval .torrent soubory s daty. O tom však později. Druhý zásah byl proti Popcorn Timu, což byla služba, přes kterou jste mohli pomocí sítě BitTorent sledovat pirátské filmy online. Jak se však později ukázalo, takovéto zásahy nemají prakticky smysl. The Pirate Bay znovu funguje a místo jednoho Popcorn Timu se vyrojilo několik dalších podobných služeb.

Pokud se někoho zeptáte, zda-li něco nelegálně

8

INTERNETOVÝ KORÁB PIRÁTŮ

stahuje, většinou vám odpoví, že ne. To však v drtivé většině není pravda. Však si přiznejte, kolik z vás má na svém počítači nelegální Windows, Office nebo ještě častěji nějakou počítačovou hru?

Podle mě má na svém počítači něco upirátěného téměř každý. Někteří tvrdohlavci možná budou tvrdit, že nic pirátského nemají a že ani neví, jak se dají taková pirátská data sehnat. Aby byli v obraze, tak jim to tu popíšu. Jsou takové dva základní způsoby, jak k takovým datům přijít. Buďto je stáhnete klasicky z nějakého download serveru, jakým je třeba Uloz.to, Rapidshare, Webshare, atd., nebo je stáhnete prostřednictvím sítě BitTorrent. Zákony ČR umožňují stahovat filmy a hudbu pro vlastní účely. Tak je tomu u download serverů – soubor stáhnete, a tím to končí. U tolik oblíbeného BitTorrentu je to složitější. Tím, že data stahujete je zároveň sdílíte ostatním uživatelům, což už je trestný čin, a to i v případě stahování filmů a hudby.

Počítačové pirátství je krádež. Zajímavostí je, že většina lidí si to neuvědomuje, prostě to jako krádež nebere. Jak je možné, že byste v obchodě neukradli například mraženou rybu, ale třeba již zmíněný Windows s mnohem větší hodnotou byste si v klidu nelegálně stáhli z internetu? Na tuto otázku vám neodpovím, zkuste se zamyslet a třeba na něco přijdete.

Nějak to tu zakončím. Ať si každý „pirátí“ jak chce, ale dávejte si pozor, aby vám na to někdo nepřišel.

SCOOL! ISSUE 49

Před nedávnem přišlo nemilé zjištění, že mé tělo dosti pevné a sexy není.

Přemýšlel jsem, sítě v mysli rozhodil, co kdybych více cvičil, více chodil?

Pod tíhou nezdravého jídla a pití, má mé romantické srdce těžké žití.

Při výšlapu do patra prvního se pne, bojím se, že bez pomoci brzy rupne.

Bez delšího váhání podnikám první krok, permanentku do GYMu kupuji si na rok.

Během pohybů prvních poslouchám trenéra a po krušné sérii marně hledám maséra.

Po sérii druhé cítím ve svalech velké pnutí, zítra mé bolavé tělo nebude schopno hnutí.

Ztrácím víru, mám chuť ta muka rychle vzdát, to by však osud nesměl tu krásu ke mně přivát.

Ohlédnu se a vidím, při krátkém odpočinku krásnou štíhlou dívku, která právě zvedá činku.

Vztah s touto kráskou je pouze velkou imaginací, avšak pro mne již na vždy bude hlavní motivací.

Po čase dlouhém, má mé tělo formu dokonalou, seznámil jsem se i s tou dívkou krásnou a štíhlou.

Začali jsme se spolu bavit, ba i protein pít a já už přemýšlel, jaké by to bylo spolu žít.

Jedno nešťastné odpoledne se cosi stalo, při Deadliftu mi lýtko ošklivě povolilo.

Ona jediná byla, kdo mě navštívit přišel, když jsem na nemocničním lůžku ležel.

Během uzdravování, chodíval jsem se na ni dívat.

Po jednom tréninku a proteinu začala mě líbat.

Napětí v mém lýtku už mi přestávalo vadit, líbil jsem se jí, tak jsme spolu začali chodit.

Splnila mi tím můj sen z doby, kdy jsem byl jen tuk, teď jsme manželé a na cestě je již můj druhý kluk.

Posilovna mi dala nový směr a život k lepšímu změnila, figuru mám vysněnou a za manželku nebeského anděla.

Erik Mühlberger, C2.A

BÁSEŇ

9

Robert Fulghum: Muž mnoha tváří// Jakub Hemala, Vladimír Buchar Vážení čtenáři, předem tohoto článku se vám musíme jménem redakce omluvit a oznámit vám jednu nemilou skutečnost, tedy že původně jste měli mít možnost vychutnat si exkluzivní rozhovor s mistrem R. F., realita je však taková, že hned další den po uskutečnění rozhovoru nás zradila technika a o tento cenný záznam jsme bohužel přišli. Situaci však jako vždy zachránil ŠÚDr. Studýnka a na jeho popud vám přinášíme alespoň rozhovor s Jakubem Hemalou a supervisorkou Mgr. Renatou Hemalovou o rozhovoru s Mr. Fulghumem. Prosíme tedy čtenáře o schovívavost a rada na závěr: bacha na techniku, je to dobrý sluha, ale zlý pán!

1. O panu Robertu Fulghumovi je známo, že má s Českem velmi dobrý vztah, jak se to projevovalo při vašem rozhovoru?

Ano, řekl nám, že je u nás již po desáté a že se tady cítí jako doma, jelikož vyrůstal v Texasu, kde žije spousta českých imigrantů. Necítí se doma v Německu, nepřipadá si jako doma ani ve Francii. Poprvé navštívil Československo v roce 1989 a srovnával, jaké bylo naše vidění omezené a jak se postupně otevíráme světu. Zmínil, jak u nás slyšel hrát polku (nepojmenoval ji, ale zanotoval um-ca-ca-um-ca-ca) a překvapilo ho, že tady hrají americkou muziku. Myslel si totiž, že hudba, kterou zná ze své domoviny, je jejich!

2. Mluvil při rozhovoru česky?

Zdravil lidi slovy „dobrý den“. Říkal nám, že by si moc rád přečetl nějakou moderní českou literaturu, ale ta bohužel není v angličtině dostupná a dostatečně česky se mu naučit zatím nepodařilo.

3. Probírali jste spolu také Listování? Co si o projektu myslí?

Myslí si, že je to skvělé a dodává, že jinde na světě nic takového nemají.

4. Byl na této cestě po Česku sám?

Nezmiňoval se přímo, ale spíš ano a program měl opravdu nabitý. Mimo Prahu doprovázel Listování do 40 českých a moravských měst. Některá prý neznají sami Češi.

5. Probíhala nějaká spolupráce s autorem při tvorbě představení?

Kromě prvotního souhlasu příliš ne. Robert nám vyprávěl o tom, jak poznává, že v představení je něco, co tam sám nenapsal, ale že se mu to líbí, a kdyby ho to napadlo předtím, tak to v knížce bude. Každé představení je tím jiné a odvíjí se to i od hereckého obsazení.

6. Jaký byl student?

Dle jeho vlastních slov hrozný. Učil se jen to, co se sám učit chtěl.

7. Co četl jako student?

Všechno, ale jen to, co chtěl. Řekl, že se vždy na něco upne, na konkrétní žánr, autora, a pak čte a čte až se toho nabaží nebo ho zaujme zase něco jiného. V současnosti si oblíbil jihoamerické autory.

10

ROZHOVOR: ROBERT FULGHUM

Napětí a vy// K. Lánská, M. Bučková, septima Jak jistě všichni víte, toto číslo je zaměřeno na téma napětí, kterého jsme kolem sebe za měsíc květen měli hodně díky maturitám. Pro každého to má jiný význam. Někdo si představí fyzikální veličinu, někdo zase napětí doma, ve škole nebo v práci, a tak jsme se zeptali pár studentů našeho gymnázia, co pro ně napětí znamená. Dostali jsme spoustu odpovědí, přičemž téměř pro většinu z tázaných lidí je obrovským napětím a velkým stresem škola a hlavně fyzika. Jak naši studenti odpovídali, si můžete přečíst zde: „Napětí…nedílná součást fyziky, kterou jsem v oblibě zrovna neměl… ale pak je tu napětí, které je součástí pocitů, které ve mně dokáží vyvolat i nevídané akce, kterých si mnohokrát nejsem vědom. Napětí je pro mě, když se dívám na horor a snažím se nebát. Napětí je při mně, když se seznamuji s novými lidmi. To vše a mnoho dalšího je pro mě napětí.“ „Zítřejší písemka z občanky u paní učitelky Mášové.“ „Stav, kdy nejsem svůj.“ „Napětí je pro mě vzrušení…ten moment, kdy na něco čekám a záleží mi na tom a nevím, jaký mě čeká výsledek. Smíšené pocity a různé názory na danou věc a doufání, že vše dobře dopadne v můj prospěch.“ „Stres z fyziky.“ „Napětí je to, co člověk cítí ve chvíli, kdy očekává něco důležitého.“ „Když jsi 14 hodin v práci, máš hlad a chceš spát a někdo ti něco řekne, a ty ho nemůžeš poslat někam.“ „Napětí, to je když nám pan učitel Leitner rozdává opravené příkládky a já doufám, že nemám za 5.“

Neváhali jsme se zeptat i pár náhodně vybraných učitelů a zaměstnanců naší školy. Jejich odpovědi byly následující: „Napětí? To já nevím, asi nějaká tenze.“ - pan školník „Mě napadá elektrické napětí.“ - paní učitelka Mášová „Každý začátek hodiny v septimě.“ - pan učitel Novák „Děcka, teď ne!“ - paní sekretářka „220 voltů.“ - pan ředitel

SCOOL! ISSUE 49

ANKETA

11

Černobyl: Výročí nechtěného// Jan Hruškovič, septima Letos, konkrétně 26. dubna, jsme si připomínali 30 let od havárie v Jaderné elektrárně Černobyl na Ukrajině v bývalém SSSR. A jelikož z Černobylu několik let vedlo vysoké napětí a při katastrofě zde mezi lidmi jistě také nějaké napětí panovalo, tak bych vám v tomto čísle rád tuto havárii přiblížil.

Jaderná elektrárna Černobyl se nachází na Ukrajině, poměrně blízko hranic S Běloruskem a asi 110 km od Kyjeva. Od města Černobyl je vzdálena asi 15 km. Poblíž Černobylské elektrárny bylo uměle vybudováno město Pripjať, kde bydleli téměř všichni zaměstnanci elektrárny se svými rodinami. Roku 1977 se zde spustil první blok a za dalších 6 let se spustily další 3. Ve výstavbě byl také 5. a 6. blok, které ale po havárii již nebyly nikdy dostavěny a spuštěny.

Reaktory v Dukovanech i Temelíně tuto nevýhodu nemají, naopak mají záporný teplotní koeficient reaktivity, takže se zvyšující se teplotou se štěpná reakce utlumuje. Černobylský reaktor obsahoval další atypickou věc, která se posléze při havárii negativně projevila, a to společný primární a sekundární okruh, tedy voda se v tomto okruhu také vypařuje a následně pára kondenzuje.

Zajímavostí je, že reaktor typu RBMK obsahovala vůbec první provozovaná jaderná elektrárna na Reaktory měly na tehdejší dobu poměrně vyso- světě – nacházela se v Obninsku v SSSR, byla ký výkon (~1000 MW elektrického výkonu, tedy spuštěna roku 1954 a provozována byla až do ~3200 MW tepelného výkonu), byly totiž typu roku 2002. Díky tomuto si troufám říct, že jaderná RBMK. To znamená, že uspořádání tohoto re- elektrárna Dukovany tu určitě bude vyrábět elekaktoru bylo velice rozlehlé, byla to vlastně taková třinu déle, než do roku 2035, protože je mnohem „skládačka“ a navíc šlo palivo vyměňovat přímo za novější a modernější a také je jednou z nejlépe chodu reaktoru při sníženém výkonu (To v našich provozovaných elektráren na světě, což mimo českých jaderných elektrárnách díky jinému typu jiné dokazují kontrolní mise různých mezinárodreaktoru není možné). Lze říci, že tyto reaktory byly ních organizací. v Černobylu spíše experimentální a pro vojenské účely. Jedním ze štěpných produktů, který tento reaktor produkoval, bylo totiž plutonium, které Sovětský svaz využíval pro válečné účely.

Tento typ reaktoru měl ale také jednu obrovskou nevýhodu, která se významně projevila právě při havárii. Touto nevýhodou byl kladný teplotní koeficient reaktivity, kterým se reaktory typu RBMK vyznačovaly. Znamená to, že se zvyšující se teplotou v reaktoru se zvyšuje štěpná reakce, což je samozřejmě nežádoucí, na tomto principu fungují jaderné bomby a my tedy musíme nějak zajistit, abychom reakci mohli lépe a bezpečně ovládat.

12

VÝROČÍ NECHTĚNÉHO

Slovy paní Drábové: „Každá cesta do pekla bývá dlážděna dobrými úmysly“ – k havárii v Černobylu došlo díky tomu, že běžný test, který se normálně provádí, se provedl nesprávně, se špatně kvalifikovanou směnou a při podmínkách, při kterých nesměl nikdy být proveden. Jednalo se o běžný test, který se vymknul kontrole – bylo potřeba zjistit, jestli záložní napájecí systémy jsou schopny naběhnout za požadovanou dobu po výpadku turbín, kdy tedy elektřinu nevyrábí, ale naopak ji potřebuje sama spotřebovávat kvůli bezpečnému odstavení reaktoru, jeho chlazení, atp.

K samotnému testu mělo dojít již 25. dubna 1986 a směna, která měla test provádět, byla dostatečně kvalifikována a věděla, co dělat, jak se reaktor chová při nestandardních stavech… Bohužel v době provedení testu nebyl dostatek proudu, a tak bylo nařízeno test o pár hodin odložit, aby elektrárna mohla dodávat do sítě proud. Test se tedy posunul na další směnu. Bohužel pracovníci této směny nebyli tolik vyškolení a kvalifikovaní a neznali některé fyzikální principy, jako je např. xenonová otrava (kterou se vám také pokusím popsat). Tehdejší Sovětský svaz totiž nechtěl, aby obyvatelé měli široký rozhled a dávali si věci z různých oborů do souvislostí, což mohlo ovlivnit fungování Sovětského svazu. Měli tedy odborníky, kteří znali svůj obor a nedávali si věci do souvislostí, což je přesně opak, než se po nás chce dnes.

Nejprve vám ale vysvětlím princip xenonové otravy, aby bylo jasné, proč vlastně k havárii došlo. V jaderných elektrárnách se v reaktoru štěpí jádra uranu, kde pomocí této reakce vzniká velké teplo.

Rozštěpením jádra uranu mimo jiné vzniknou dva jiné prvky místo původního mateřského jádra (uranu) – štěpné produkty. Jedním z těchto prvků je Jód 135, který má poločas rozpadu asi 7 hodin a tvoří zhruba 6 % štěpných produktů, což není málo. Tento nestabilní Jód ale pro nás není nějak významný, významnější je prvek, na který se tento jód přemění – Xenon 135. Tento Xenon má poločas rozpadu asi 9 hodin. Má jednu vlastnost, která zásadně ovlivňuje štěpnou reakci v reaktoru – je tak velký, že dokáže pohlcovat neutrony. Tím, že pohltí neutron, se přemění na Xenon 136, který je stabilní a štěpení už nějak neovlivňuje.

SCOOL! ISSUE 49

Jak bylo řečeno, účelem testu bylo zjistit, zda je dobíhající turbína schopna generovat dostatek proudu pro chlazení reaktoru po dobu si 50 vteřin, tedy než naběhnou záložní dieselagregáty. Tedy celkem běžný test, který se normálně provádí, ale většinou ještě před ostrým provozem elektrárny, zde se test prováděl až za provozu bloku. Bohužel kvůli shodě několika okolností se vymknul kontrole. Směnu, která byla dostatečně vyškolená, nahradila z důvodu odložení testu jiná směna.

Tato směna tedy začala se snižováním výkonu.

Díky tvrdohlavému vedoucímu směny, který chtěl test provést za extrémních podmínek, byl výkon reaktoru snížen až pod kritickou hranici, kterou předpisy deklarovaly za minimální možnou, tedy zhruba na 700 MWt. Při tomto nízkém výkonu sáhla operátorům do řízení automatika, která začala reaktor odstavovat. V tomto momentu operátoři vypli automatické systémy a začali výkon reaktoru regulovat manuálně. Reaktor ale stihl snížit výkon až skoro k minimálnímu kontrolovanému výkonu.

Operátoři ale chtěli v testu pokračovat, a tak postupně vytahovali regulační tyče, až v aktivní zóně nezbyla jediná regulační tyč, která by štěpnou reakci regulovala. Stalo se to ve chvíli, kdy se v reaktoru stihlo nashromáždit velké množství Xenonu 135, takže reakce se určitý čas regulovala právě pomocí Xenonu, který uvolněné neutrony pohlcoval (což směna nedokázala pochopit, protože neznala princip xenonové otravy).

Výkon se po chvíli podařilo udržet na hranici asi 500 MWt, a tak obsluha pokračovala s testem (Socialistický závazek dodělat test až do konce dostal přednost před zdravým rozumem). Odpojili 4 z 8 hlavních cirkulačních čerpadel. Další moment, kdy by zapnutá automatika sáhla operátorům do řízení a reaktor by odstavila. Následně byl uzavřen přívod k turbíně, kdy se díky nedostatečné cirkulaci začala voda vypařovat. Páry se nahromadilo tolik, že zbylá čerpadla nebyla schopna cirkulace (čerpadla cirkulují vodu, ne páru) a teplota v aktivní zóně reaktoru začala stoupat. Zde se projevil kladný koeficient reaktivity, Xenon 135 se prakticky všechen díky pohlcování neutronů přeměnil na Xenon 136, regulační tyče byly vytaženy, s rostoucí teplotou se tedy štěpná reakce začala bez jakýchkoliv obtíží násobně zvyšovat.

13

Když se výkon reaktoru dostal na zhruba stonásobek nominálního (běžně provozovaného a projektovaného) výkonu, operátoři si uvědomili chybu a začaly spouštět regulační kazety zpět do aktivní zóny. Bohužel díky vysoké teplotě v reaktoru se kanálky, do kterých měly tyto regulační tyče zapadnout, zdeformovaly, takže některé tyče se ani do aktivní zóny nemohly zasunout a ty, které se zasunuly, způsobily díky grafitové špičce (stejně jako když hodíte uhlí do ohně) tyče výbuch. Operátoři ale nevěřili, že by se něco stalo a nadále reaktor regulovali, jakoby se nic nestalo. Přesněji, k tomuto výbuchu došlo 26. 4. 1986 v 1:23 ráno.

Několik lidí zemřelo přímo při výbuchu reaktoru, další pak při zásahu na akutní nemoc z ozáření.

Mnoho lidí bylo ozářeno natolik, že si následky ponesou do konce života, výskyt rakoviny štítné žlázy po černobylské havárii rapidně vzrostl, hlavně na území Běloruska, kam se radioaktivní spad dostal díky povětrnostním podmínkám. Zvýšenou radioaktivitu naměřili až ve Švédsku. I Česká republika byla tímto radioaktivním mrakem postižena.

Je ale potřeba říci, že havárie v Černobylu byla jediná havárie jaderné elektrárny, která napřímo zabíjela. Ani v Three Miles Island, ani Fukušimě nezemřel nikdo na následky ozáření! Navíc po havárii v Černobylu bylo uskutečněno mnoho opatření na ostatních elektrárnách, aby k takovéto havárii nedošlo – uspořádání aktivní zóny tak, aby se neprojevil kladný teplotní koeficient reaktivity, zapojení ovládacího systému tak, aby nešlo vypnout automatiku, která v těchto případech odstaví reaktor.

Celá havárie totiž byla zapříčiněna lidmi, kdyby operátoři neodpojili automatické systémy, reaktor by se sám odstavil a zastabilizoval! Havárie v Černobylu byla bezpochyby nejhorší jadernou katastrofou, která se kdy udála, a doufejme, že tomu tak bude i nadále. I přes tato nebezpečí je ale elektřina vyrobená z jádra stále jednou z nejbezpečnějších možných. Nikdo nevíme, co způsobí CO2 vypouštějící uhelné elektrárny. Ve statistikách je v poměru úmrtí na vyrobenou MWh bezkonkurenčně nejlepší jaderná elektrárna. Elektřinu v dnešní době potřebujeme čím dál častěji a život

14

VÝROČÍ NECHTĚNÉHO

si bez ní nedokážeme představit. Je ale také spojena se základními lidskými potřebami, pokud by nastal dlouhodobý výpadek, mohla by být ohrožena lékařská péče, zásoby jídla, pití, doprava…

Na elektřině jsme závislí a jaderné elektrárny jsou obzvlášť v dnešní době ideální zdroj, jak ji získat.

Měli bychom jednat s rozumem a přistupovat k jaderné energetice kladně, ať už se jedná o výstavbu nových bloků nebo hlubinného úložiště radioaktivních odpadů. Elektřinu chceme všichni, ale ustoupit nikdo. Jednou ale dojde ke kritické situaci, kdy elektřiny bude nedostatek a bude třeba zakročit. My naštěstí žijeme v lokalitě, kde většina obyvatel má k jádru pozitivní vztah. Bohužel, cena elektřiny je nastavena tak nízko, že se v dnešní době prakticky nevyplatí investovat do výstavby nových elektráren. Naše dvě jaderné elektrárny – Dukovany a Temelín tu s námi ale nebudou navždy a je potřeba dopředu plánovat výstavbu nových bloků.

Nakonec ještě pár slov pro odpůrce. Dukovany i Temelín používají jiný typ reaktoru, než se nachází v Černobylu. Používají tlakovodní reaktor, který je celosvětově nejpoužívanější a nejosvědčenější. Temelín má dokonce oproti Dukovanům ještě modernější verzi tohoto reaktoru. Navíc obě elektrárny disponují několikanásobnými záložními systémy a zdroji elektřiny, které dokážou reaktor bezpečně odstavit i při vysoce nepravděpodobných situacích, jako je například ničivé zemětřesení.

Všechny důležité systémy pracují se zálohou 200 %, každý systém je tedy dvakrát jištěn (celkově 3 systémy, kde k bezpečnému chodu stačí pouze jeden!). Navíc jsou tyto systémy dodány a vyrobeny různými výrobci, aby se předešlo společné chybě a možné nefunkčnosti všech tří systémů zároveň.

Doufám, že jsem vás v tomto článku poučil a popřípadě i přesvědčil o bezpečnosti dnes provozovaných jaderných elektráren. Nezbývá než doufat v ještě větší zastoupení elektřiny získané z jádra v energetickém mixu. Mír.

Více o jaderné havárii Černobyl najdete například na Youtube: Černobyl - Nultá hodina Černobyl po 30 letech Tajemný Černobyl - Město smrti SCOOL! ISSUE 49

15

Letem světem Majáles 2016// Anna Gloserová, septima Byl to opravdu úžasný den, všechno se podařilo a upřímně doufám, že jste si letošní Majáles užili minimálně z poloviny tak jako my, organizační tým – septima a 3. ročník.

Ano, nebudu vám lhát, bylo to náročné – a to dost. Řekla bych, že jsme začali s plánováním docela se značným předstihem a včas, ale samozřejmě, nic není tak snadné, jak se na první pohled zdá.

Je vám určitě jasné, že každý a především každá třída měla poněkud jinou představu o tom, jak náš majálesový den bude vypadat. Padla spousta nápadů a rozdílných názorů a chvilkami to vypadalo opravdu zoufale. Komunikace občas dost vázla, i když jsme si mysleli, že to třeba funguje, a když už to vypadalo, že jsme se na něčem konečně shodli, většinou někdo přišel a řekl, že o ničem neví, že to takhle nechce a podobně, ale že by navrhl něco sám… ale nebojte, když věříte, všechno dobře dopadne!

A o tom, že toto platí, jsme se přesvědčili my všichni na vlastní kůži. Ve finále to dopadlo tak, že jsme se obě třídy naučily spolupracovat. Rozdělili jsme si úkoly tak, aby se pro každého našlo něco, něco, co ho bude bavit a kde se najde. A najednou to šlo mnohem lépe. Budu se ještě určitě opakovat, ale opravdu je nejdůležitější zachovat si chladnou hlavu a všechno se snažit vyřešit s klidem.

Ještě mi zbývá několik poděkování. Protože nic z toho, co se událo, by se samozřejmě nemohlo uskutečnit bez našich úžasných sponzorů, kteří byli neuvěřitelně štědří. Toho jste si určitě mohli všimnout sami, protože, troufám si říct, že až 85% věcí, co jste na Majálese viděli a zažili, bylo jenom díky sponzorům, do kterých samozřejmě řadím i naše gymnázium a Gymnazijní společnost.

16

MAJÁLES

Ale v neposlední řadě děkuji jménem obou našich tříd také vám! Za to, že jste se zúčastnili, že vás to snad bavilo, že máte díky nám na co vzpomínat, a to v tom nejlepším slova smyslu.

Když mě Vláďa poprosil, jestli bych nemohla napsat nějaký článek, shrnutí a hlavně pár rad o tom, jak zorganizovat Majáles, tak jsem se jenom zasmála. Potom mi ale došlo, že to nejspíš myslí vážně. Říkala jsem si, co já tady asi tak budu psát a co JÁ(?) vám asi tak poradím, ale řekla jsem si, že život je samá výzva a Majáles byl asi jedna z těch největších a nejtěžších, tak proč se o to s vámi nepodělit. Už jste si mohli přečíst několik řádků o tom, jak to tak asi probíhalo, ale rozhodla jsem se, že vám to ještě shrnu do pár bodů, aby to bylo přehlednější a snadněji jste se mohli poučit z našich zkušenost. Třeba vám to i usnadní práci a pomůže v něčem při organizování vašeho majálesu. Tak jdeme na to!

Připravila jsem si pro vás jakési „Osmero“ o tom, čeho se vyvarovat, co naopak dělat a co bych vám ráda doporučila na základě mých a našich zkušeností.

Majálesové osmatero: 1. Pokud můžete, vůbec se do toho nepleťte.

2. Jestliže už jste se toho nějakým způsobem namočili, rychle utíkejte.

Možná vám to přijde k smíchu nebo divné, ale věřte mi, radím vám dobře!

Nicméně ti musí vždy všechno prodiskutovat se svojí třídou, aby nedošlo ke komunikačnímu šumu, což se u nás bohužel také stalo. Naštěstí to dobře dopadlo a ve finále se to docela osvědčilo.

6. Dělejte kompromisy 3. Kritizujte, ale navrhujte Souvisí to s bodem číslo 4, ale přece jenom Pokud jste se ani teď nedali a nadále se angažu- jsem to chtěla uvést jako zvláštní a samostatný jete, tak kritizujte, je to zdravé, ale také navrhujte bod. Protože zlatá střední cesta je ta nejlepší. a na to rozhodně nezapomeňte! Kritizovat umí Ano, všichni nejspíš nebudou na 100% spokojekaždý, ale aby to někam vedlo, a dokonce navrh- ní, ale jak se říká o demokracii, není nejlepší, ale nout něco konstruktivního, není tak jednoduché, zatím nikdo nic lepšího nevymyslel. jak se může zdát.

7. Don’t panic and keep calm!

4. Na všem se vždy domluvte Jestliže ne všechno je podle vašich představ, Řekla bych, že k tomu nejspíš není ani co dodat. zkuste to s druhou stranou probrat a to v klidu, nic neřešte zbrkle.

5. Vyberte si zástupce Pokud se na tom ve třídě domluvíte, vyberte pár 8. Jestli jste se pročetli až sem, gratuluji, body 9 zástupců, kteří jsou zodpovědní a budou jméa 10 jsou zcela na Vás! nem celé vaší třídy jednat se zástupci třídy druhé.

SCOOL! ISSUE 49

MAJÁLES

17

Zuza Klusková: Chtěla bych žít v Malaze// Vladimír Buchar, septima Zusa Klusková, roz. Brestičová

1. Když se řekne Gymnázium Zastávka, co se ti vybaví jako první?

Maturita v roce 2004 Úžasná atmosféra, hlavně taková přátelská, je to takové vesnické gymnázium, ale v tom dobrým slova smyslu, je takové rodinné a příjemné, krásná zahrada a krásný a otevřený přístup jak mezi učiteli a žáky, tak mezi samot-

Osmiletý cyklus, třídní učitelé paní Leichmannová, poté E. Kokešová Nyní pracuje jako ředitelka SVČ Rosice

2. Co se podle tebe za dobu tvých studií na gymnáziu nejvíce změnilo?

Já si myslím, že jsem byla na gymnáziu v období, kdy se hodně obměňoval učitelský sbor, takže jsem ještě zažila ty letité kantory, jako byli třeba pan František Novák a pan Šmíd nebo paní Dumková, Strnadová a Svobodová. Pak vlastně přicházeli ti nový kantoři, kteří jsou tam doteď. S tím se také pojilo to, že šlo o docela sentimentální období, protože tohle byly legendy. Pak se tedy za nás ještě otevírala krásná velká hala, kterou by mohla spousta škol závidět. Dokonce jsme v sekundě byli na otvíračce a s paní učitelkou Gajduškovou nacvičovali nějaké tanečky a ta výuka tam pak byla na vysoké úrovni.

3. A dělali jste tedy i vy nějaká překvapení nebo legrácky odcházejícím učitelům?

No, teď si narychlo vzpomenu jen třeba na dárek pro Laďu Benešovského (bývalý školník – pozn. redakce), což bylo tričko se znakem Supermana a nápisem „superškolník“, které nosil až do roztrhání.

Spíš jsme třeba měli hrozně krásný maturitní večírek na hradu Veveří. Evička (Kokešová) totiž několik lidí od nás dostala na Veveří na brigádu jako průvodce, protože znala tehdejšího kastelána, takže pět nebo šest lidí tam i dělalo. Na ten večírek, kdy jsme měli třeba i noční prohlídku a párty na zámku, fakt moc ráda vzpomínám.

4. Tvoje mamka učí na naší škole a učila tu, už když jsi zde studovala. Měla jsi někdy pocit, že by se to projevovalo na tvém studiu?

No, určitě se to projevovalo a pojí se s tím i několik vtipných historek. Ona mě totiž dokonce sama učila ve vyšších ročních, když už jsem si tu školu zas tak nebrala, takže jsem si k ní hodně dovolovala.

Dokonce když jsme jednou v učebně chemie, kde není vidět na nohy, byli na poloviny a psali test, tak kamarádka, která ten test už psala, takže znala otázky i odpovědi, se mi schovala pod lavicí a celý mi to nadiktovala. To bych si třeba u nikoho jinýho nedovolila. Jinak učitelé tady na gymplu jsou tak profesionální, že se to nikdy negativně neprojevovalo.

20

ABSOLVENT: ZUZA KLUSKOVÁ

5. Přemýšlela jsi také někdy o povolání učitelky?

Jo, to určitě! Mám hrozně ráda zeměpis a moji lásku k zeměpisu ve mně vlastně probudil pan učitel Šmíd. Kvůli tomu jsem pak také šla na přírodovědnou fakultu na geografii. Takže kdybych dneska ještě přemýšlela, že půjdu učit, tak bych chtěla učit zeměpis. Kdybych si mohla vybrat ještě něco dalšího, tak po Evičce mi zůstal zájem o literaturu, to mě taky moc baví.

6. Kdo nebo co tě k práci s dětmi přivedl?

Tak z části určitě mamka, která s dětmi pracuje a kterou to baví, ale hlavně právě pan učitel Šmíd, který vždy říkal, jak ho práce s dětmi naplňuje.

7. Když jsi v SVČ ředitelka, nezdá se ti někdy, že papírování apod. ti bere čas, který by se dal věnovat dětem?

Určitě to tak je, ale já jsem naštěstí tzv. tabulkový typ, takže mě baví i to papírování a v tom je právě obrovská výhoda – když si chci odpočinout od papírů, tak se angažuji v práci s dětmi – například vedu florbalový tým Žraločice Rosice – a naopak, takže to střídám, jak chci a jak je potřeba.

8. Je o tobě známo, že ráda a často cestuješ a dokonce jsi měla svatbu v cizině. Kdyby sis měla vybrat, kde bys mohla žít a kam bys mohla jet na dovolenou, která místa by to byla?

Tak teď naposledy jsem byla třeba v Malaze a tam se mi moc líbilo, dokonce jsme si s manželem říkali, že bychom tam chtěli žít třeba na důchod. Jinak radši mám teplo, takže ráda jezdím za teplem. Proto je mi třeba sympatické Španělsko. Další překrásné město, kde jsem byla, je Rio de Janeiro, ale tam si nejsem úplně jistá, jestli bych tam chtěla žít. Pak ještě třeba Malajsie nebo ostrůvky v Jihočínském moři, kde můžeme vidět neposkvrněnou krajinu. A protože teď ještě můžu cestovat, tak ráda jezdím co nejdál po světě, kde můžu poznávat nové kultury, což mě strašně baví a naplňuje.

9. Vzhledem k tomu, že jsi spíš akční typ, o čemž jsi nás již přesvědčila, dokážeš si vůbec představit jen tak si sednout doma na pohovku a koukat na film?

Je pravda, že to moc nedělám, protože na to nemám vůbec čas. Ale občas si to představuju a moc mě to láká. Když už si takhle najdu chvilku, tak radši čtu, což je další věc, která mi zůstala z gymnázia.

10. Když už by sis takovou chvilku našla, co ty a horory?

Já jsem hroznej, ale fakt strašnej poseroutka! Ve filmech nezvládám ani krev, a i když tam někdo dá někomu jinému facku, tak i to těžce snáším. Můj manžel se třeba dívá na Hru o trůny a to já vůbec nedávám. Co mi třeba nevadí, tak to jsou knížky, třeba i severská krimi, ale nemůžu se na to dívat.

11. Když tedy čteš různé žánry včetně kriminálek, která byla poslední kniha s napětím, co bys mohla čtenářům doporučit?

Tak to se musím podívat. (otevírá na PC stránky databazeknih.cz, ve složce „přečteno“ je 205 položek, ve složce „chystám se“ je jich 937) Tak to byla asi Vteřina poté od W. R. Forschtena.

SCOOL! ISSUE 49

21

Díla plná napětí// VLKP Motto: „To byste přibližně byl řekl, milý hochu, kdybyste ducha měl a vzdělanosti trochu.

Však ducha, nejchudší vy ze všech bytostí, jste neměl atomu a z lidské moudrosti tři znáte písmena, jež v slovo „blb“ se svíjí.“

Si cadere legisse est, occurrendum intentioni.

Tacius, Dějiny 1,33 Je-li nutné padnout, je nutné jít napětí vstříc

(Vzpomínka na období mezi 16. – 18. 5. 2016) Elektrické napětí, mezi dvěma body prostoru, je definováno jako rozdíl elektrických potenciálů (v těchto bodech). Číselně je rovno rozdílu potenciální energie jednotkového náboje v elektrostatickém a stacionárním elektromagnetickém poli. V proměnném elektromagnetickém poli může elektrické napětí vznikat i elektromagnetickou indukcí, tedy jako důsledek změn magnetického pole. Elektrická složka elektromagnetického pole není obecně polem potenciálovým. (Sic!) Do takové hloubky nehodláme zacházet. Chceme pouze poukázat na to, že ke krásnému stavu napětí i duševního se lze dopracovat četbou. Následuje několik ukázek z literatury – určené hlavně mladší věkové kategorii. Podívejme se, v jakém vypětí a napětí byli hrdinové několika povídek, pohádek, novel a románů.

Tak šel tedy pro tu smetanu. Nasadil si na nos ty své brýle a moudře si vykračoval přes dvůr, přes lávku a přes cestu, kde byl ve stráni vyzděný malý sklípek. A kozel ví, co se v té jeho černé hlavičce dělo, že si jako jindy nevzal s sebou sběračku ani hrnek, ale vzal ve sklípku do paciček plný krajáč smetany a nesl ho domů. Přes cestu přešel šťastně, ale když přišel na lávku, svezly se mu pojednou brýle z nosu a Mikeš, jak je chtěl zachytit, zapomněl, že drží v pacičkách krajáč, hmátl pacičkou po brýlích, ale vtom okamžiku ztratil na úzké lávce rovnováhu a spadl i s krajáčem do strouhy! Krajáč byl rozbit na kusy a smetana se rozlévala po kalné vodě. (…..) měl rád babičku, moc ji měl rád a velmi ho to mrzelo, že jí způsobil škodu

22

VLKP

a zármutek. A snad bude také bit – on, moudrý a rozumný kocour Mikeš, o kterém se říkalo, že by mohl být hned v Turkovicích starostou!

A víme, jak to dopadlo. V této napjaté situaci se Mikeš rozhodl utéci z domu, přijal lukrativní práci v cirkusu.

Vydělal plno hrnců peněz a mohl nejen zaplatit babičce krajáč, ale i nechat vystudovat malířem svého majitele Pepíka Ševcovic.

Různé podoby mezních situací plných napětí se jistě odehrávaly i na úsvitu lidské civilizace.

Mají ohnivý kámen! Bude oheň! Bude blaho!

Lovci křičeli jako šílení, výskali, tancovali, až hlavami do stropu tloukli, dupali a plácali se do stehen. (…..)

Kopčem křesal, ale ruce se mu třásly. Huňáč tedy vzal sám do rukou pazourek i ohnivý kámen a křesal, až jiskry sršely. Za chvíli zakroužil z mechu malinký obláček dýmu a v dešti jisker se zvětšoval. V mechu se ukázal červený ohýnek …..

Jaké napětí prožívali na stránkách Štorchových lovci mamutů, než se objevil oheň, který jim na čas umožnil snazší život. Čtenář pak může prožívat napětí i při jiných scénách v tomto díle, určeném pro čtenáře od devíti let.

Posuneme se kousek po směru času, tentokrát do doby bronzové. Polodetektivní příběh, odehrávající se v osadě rodu Medvědů a přilehlém okolí, je též plný napětí:

Ale dopadalo to smutně, neboť se mu třásla ruka a třídou proběhlo tlumené hihňání. Cítil, že jsou na něj upřeny všechny pohledy, ale bylo to čím dál horší a hihňání bylo výraznější. Nad třídou bylo podkroví a v místech, kde stál učitel byla ve stropu padací dvířka. A těmito dvířky se snášela dolů kočka, spouštěná po provázku, který měla omotaný kolem boků. Hlavu a čelisti měla ovázané hadrem, aby nemohla mňouPravda, i chlapec z doby bronzové byl velmi napjat, kat. Cestou dolů se kočka vzpínala a drápky chytala když ho osud zanesl daleko od jeho osady. (Tzv. vlas- provázek, pak se skláněla a drápala nepostihnutelný vzduch. Hihňání mohutnělo a mohutnělo, kočka byla tence, superáky a jakobýny dlužno zde upozornit na velmi správné použití dnes takřka nezbytného slova už jen decimetr nad hlavou učitele a už drapla zoufalými drápky učitelovu paruku a pevně se jí zachytila – „jakoby“.) Opět pro čtenáře od devíti let. a v touž chvíli byla rychle vytažena nahoru, včetně Sedmnácté století, příběh odehrávající se na pustém trofeje, kterou držela! A jaká záře vzplanula kolem učiostrově. S jakým napětím a možná i vypětím očekával telovy holé pleše, neboť lakýrníkův kluk ji pozlatil! nebohý trosečník výsledek svých keramických pokuKlasik americké literatury. Možná byl skoro první spisů! sovatel, který po jistém literárním vývoji začal ve svém Ráno za svítání zažehl oheň. Topil až do večera. Dru- díle popisovat život původních obyvatel Nového Svěhého dne nemohl zvědavostí ani dospat. Když vyn- ta a pohlížel na ně jako na rovnoprávné s Evropany… dával hrnce z pece, vykřikl radostným hlasem, že až Úryvek je z románu, který je součástí tetralogie, která poplašil papouška. Šest hrnečků bylo zevně i uvnitř neodmyslitelně patří k základním dílům severoamericpotaženo zahnědlou sklovitou polevou. Konečně tedy ké literatury. Též mnohokrát položen na filmové plátno, ale v tomto případě udělali soudruzi z NDR i los grinobjevil tajemství výroby hrnců. Hned ráno zkusil vařit gos stejnou chybu…!!! v hrnci masovou polévku. Hrnec ve zkoušce obstál.

Po dlouhé době jedl zase Robinson masovou polévku Poněvadž pokrývka pod vnějším tlakem povolila a věta vařené maso. ve, které v jeskyni tvořily hustou spleť, se vlastní silou Druhá polovina devatenáctého století. Představme sesuly do skalní rozsedliny, Duncan si znovu oddechl. si s jakým napětím očekávali výsledek strůjci pomsty Vtom Indiáni, jako by si najednou řekli, všichni opustili na svém učiteli v jednom, tehdy ospalém americkém jeskyni. městysi, v příběhu, který lze datovat do doby před vál- „Odešli, Coro, zašeptal. „Alice, vrátili se, odkud přišli.

Jsme zachráněni!“ kou Severu proti Jihu.: Heyward se otočil a uviděl zlomyslnou, rozšklebenou Prázdniny se blížily. Učitel, vždy přísný, byl den ze dne tvář Lstivého lišáka. Duncan poznal, že na záchranu je přísnější a kladl na žactvo nároky ještě větší než jindy, příliš pozdě a že jsou prozrazeni. neboť chtěl, aby se škola v den veřejných zkoušek ukázala ve světle co nejlepším. Jeho rákoska a ukazo- Zamysleme se nyní nad našponovaným postavením vátko teď skoro vůbec nezahálely – alespoň ne mezi mladého důstojníka britské armády, který navíc miluje, žactvem menším. Jen největší hoši a mladé dámy jak se tehdy slušelo tajně a platonicky, jednu z ochraňovaných dívek. Zvrhlým náčelníkem Lstivým lišákem věku osmnácti dvaceti let unikaly výpraskům.

Konečně dali hlavy dohromady a připadli na nápad, vygradovaný děj končí tragédií s optimistickým výhledem. Alice pláče nad mrtvolou nevlastní sestry. jenž sliboval oslnivé vítězství. (…..)

A nyní učitel nachmelený tak, že byl skoro přívětivý, odstrčil křeslo, obrátil se zády k obecenstvu a začal ne O tom, že Divoký západ skýtal mnohé příležitosti pro tabuli kreslit mapu Ameriky, aby na ní zkoušel zeměpis. nebezpečné a napjaté okamžiky, nemůž býti sporu.

Barvitě je vykresloval klasik indiánských příběhů původem z císařského Německa.

Skrček rád cestoval, proto byl i nyní dobré nálady.

Všecko ho zajímalo, všeho si všímal. Obrovské stromy vážně šuměly a někde chřestily, lomozily a praštěly pod útokem větru, jakoby jimi lomcoval ohromný silák.

Nablízku něco v křoví zašustilo, ale Skrček neviděl, co by to bylo. Hvozd žil jiným životem nežli širá pláň, životem skrytým, tajemným, ač silným, že to budilo úzkost.

SCOOL! ISSUE 49

23

Na levém okraji kotouče, v místech, kde se stýkal s obzorem, se objevila pojednou obrovská postava jezdce na koni. Zvíře bylo černé, jezdec bílý, měl však podobu sedícího bizona. Jezdec pádil na koni divoce, ale nikoliv napříč kotoučem, nýbrž stoupal vzhůru po jeho obvodu, až do nejvyššího bodu, a potom zase dolů k místu, kde kotouč splýval s obzorem. Old Shatterhand ukázal pravicí před sebe. V ohnivé záři, zalévající nyní celou západní půli oblohy, nalevo, bylo vidět jezdce s bizoní hlavou – obráceného hlavou dolů. Jen Komančovo tiché „Uff!“ přervalo hrobové ticho.

Další výjev, kterým končí pronásledování únosců – indiánů, kteří jsou cizinci a též ne našinci. Souboj, plný napětí, mimo indiánů našinců, sledují i hlavní hrdinové nebezpečných a napínavých příběhů Vinnetou a jeho bílý bratr, včetně obou sbratřených koní – Ilčiho a Hatátitly.

Martin dostihl náčelníka a teď zápasili na život a na smrt. Těžký mokasín Martina popadl a snažil se ho svrhnout ze skály. Byl však vyčerpaný a zesláblý, takže se mrštnému a statečnému chlapci několikrát podařilo vymknout z jeho sevření. V jednom takovém okamžiku Martin bleskurychle ustoupil co nejdál dozadu, pak se rozběhl a vší silou do náčelníka vrazil. Indián ztratil rovnováhu, napřáhl ruce, jakoby se chtěl ve vzduchu něčeho zachytit, a se srdcervoucím výkřikem se zřítil ze skály do strašlivého bahnitého jícnu, který ho okamžitě pohltil.

Autor klasických indiánek se dopustil i úsměvného dílka o cestě německé studentské výpravy do Číny v závěru vlády dynastie Čching. Opět zde vystupuje takřka dokonalý hlavní protagonista, který mimo jiné, jako správný Němec, ovládá plynně čínštinu se všemi dialekty a dovede příběh ke zdárnému konci, i přes mnoho klacků, které jsou mu v daleké říši Středu házeny pod nohy. „Probůh, co se děje? Co je s vámi?, vylekal se Metuzalém. Snad jste nezkameněl? Chytil vyjeveného syna Říše nebes za ramena a zatřásl jím, aby se vzpamatoval. Do Číňana jakoby vjel nový život:: „Ach příteli! Nejšťastnější z šťastných!“, volal rozčileně a hovořil hned německy a hned čínsky. „Co slyší mé staré uši? Doopravdy cestujete do Číny, do vroucně milované vlasti nebohého Jie

24

VLKP

Ťin-liho“? „Jak jsem řekl – už zítra ráno.“ „Ó Pane nebes, Záři slunce, Prameni prostoru a času! Jaké štěstí, jaký osud! Jie Ťin-liho život, jeho majetek, všecko, všecko může býti vaše, jen jména svých předků vám nemůže dát – prokážete-li mu službu, tak neskonale velkou, že i největší vděk za ni bude nicotnější než zrnko prachu! „Rád, velice rád, pokud to bude v mých skrovných silách. Co mám pro vás učinit?“ „Ó pane přiveďte Jie Ťin-limu jeho ženu, přiveďte jeho čtyři milované děti!“ „Ale ovšem, milerád!“, zasmál se student. „Když nechcete víc než tohle.“ „Ach, příteli nemluvte tak. Co Jie Ťin-li žádá je těžké, ba neuskutečnitelné. Úřady budou dozajista proti a Jie Ťin-li neví, kde se jeho rodina v Číně nachází, byla jistě rozptýlena, neboť Jie Ťin-li musel z vlasti rychle uprchnout, aby zachránil holý život….“ Nervy drásající rozuzlení proslulého detektivního příběhu nás zavádí na mlžná blata ostrovního království, kdy přátele zákona čekají na psíka, který se stal nástrojem rafinovaného zločinu, založeného na pozdně středověké pověsti.

V téže chvíli Lestrade vyrazil skřek hrůzy a vrhl se tváří k zemi. Vyskočil jsem svíraje v bezvládné ruce revolver, ale má mysl byla ochromena děsivým zjevem, jenž se na nás vyřítil ze stínu mlhy. Byl to pes, pravda, byl to obrovský pes, černý jako uhel, ale nebyl to pes, jakého kdy spatřily oči smrtelníka.

Oheň mu sršel z otevřené tlamy, oči mu žhnuly řeřavou září, jeho morda a srst na krku a hruď byly lemovány plápolajícím ohněm. V žádném deliriu nemohl si žádný halucinacemi mořený nemocný mozek představit něco děsnějšího, hrůznějšího, pekelnějšího, než byl temný netvor s dravou maskou, který se na nás vyřítil z hráze mlhy.

Ještě dále od naší současnosti se možná stal středověký příběh z doby válek Růží. Hlavní hrdina je vystavován napětí až přepětí ob dvě stránky této novely. Vše nakonec dobře dopadne až na osud samotného hrdiny, který se - jak čtenář pochopí – napětí asi nezbaví, neboť v poslední kapitole skončí v chomoutu manželském.

Proč ho dali do této komnaty? Byla větší a krásnější než ta, kterou měl dosud. Je v tom snad nějaká léčka? Je tu tajný vchod? Opravdu tu straší? Trochu mu v žilách stydla krev. Měl pocit, že usnout na takovém místě by bylo šílenstvím. Připravil si zbraně a zaujal postavení za dveřmi v rohu komnaty. Strojí-li mu někdo úklady, prodá svůj život draho.

A nyní klasika Jacka Schaefera, spisovatele, který mimo tohoto a jiných příběhů napsal i román Muž se srdcem kovboje (v originále Monte Walsh) o reálném životě kovbojů na Jihu Spojených států. Jakékoliv pokusy o zfilmování uvedené novely i zmíněného románu jsou slabým odvarem literárních předloh.

Shane vyskočil a vrhl se po Morganovi, jako by měl tam na zemi pod sebou pera. Otevřenou dlaní levé ruky udeřil Morgana do čela, až se mu hlava zvrátila dozadu, a pravou pěst vrazil Morganovi do krku. Bylo vidět, jak Morgan zkroutil bolestí tvář a jak se mu strachem rozšířily oči. A Shane teď vložil celou váhu těla do pravé pěsti, použil jí jako kyje a udeřil Morgana za uchem do krku. Ozval se ošklivý, tupý zvuk, Morgan ukázal bělma očí, život mu vyprchal z těla a obr se tváří napřed pomalu zhroutil na podlahu.

Joe neodpověděl. Díval se na doktora. „Koš“, odpověděl Fergusson.

Přeletěli řeku Senegal, nebo ne? „Stoupáme?“ „Ne! Naopak! Klesáme!“ „Je to ještě horší, pane Smithi! Padáme!“ „Proboha! Vyhoďte přítěž!“ „Poslední pytel je už vyprázdněn!“ „Co balón? Stoupá“ „Ne!“ „Slyším něco jako hukot vln!“ „Pod košem je moře!“ „Nemůže být hlouběji než sto padesát metrů!“ Tu prořízl vzduch mocný hlas: „Ven se vším, co nás zatěžuje… ! Se vším…!“ Toto se stalo 23. 3. 1865. Trosečníci se zachránili na ostrově, v jehož sousedství byl podle románu malý ostrov Tabor. Na tomto ostrově je dnes kolonie jejich potomků!?

Ve velkém napětí a zoufalství sledovala posádka Poutníka marný a jak se ukázalo zbytečný zápas posádky lodi s velrybou. Po smrti posádky se stal kapitánem velmi mladý chlapec.

Co se tu vlastně stalo? Zahynula snad posádka škuneru nebo ne?“

Kolik napínavých příběhů stvořil onen Francouz, který v souboru děl Historie velkých objevů napsal i práci o objeviteli Ameriky pod názvem Kryštof Kolumbus. Bez nadsázky patří mezi zakladatele vědecko-fantastické literatury.

„Briante, Briante!“, volal devítiletý chlapec?

Nebyl na jachtě ani jeden dospělý muž?

Co se tu stalo?

Na záď lodi dopadl prudký úder. Naštěstí se voda na palubu nedostala. Gordon uklidnil malé chlapce, kteří vystrkovali hlavy ze svých visutých lůžek. „Vyhoď obě pušky!“ zvolal doktor. „To neudělám dřív, než je vystřílím,“ odpověděl lo- Obrovské vlny, které se tříštily o ještě větší skály vec. A čtyři výstřely postupně zasáhly skupinu v dohledu na pobřeží, zahaleném v oparu. jezdců. Čtyři Talibasové padli za zuřivého pokřiku celé tlupy. Viktoria se znovu vznesla. Dělala teď Neodvlekli loď snad malajští piráti a nenechali nesmírné skoky jako obrovský pružný míč poska- na palubě jen malé cestující odkázané na sebe? kující po zemi. Její vlající obal byl skoro splasklý. Děti, z nichž nejstaršímu bylo sotva čtrnáct let? Z posádky nezbytné pro řízení lodi byl tady jen plavZáhyby tkaniny se o sebe skřípavě třely. „Štěstí nás opustilo“, pravil Kennedy. „Musíme čík. Ale v dohledu nebyla žádná loď, žádný zámořský parník. A odkud vlastně škuner plul? Jak dlouspadnout.“ „Ne“, řekl Fergusson. „Můžeme ještě odhodit přes hé prázdniny měla posádka ztraceného škuneru? šedesát kilogramů přítěže“! „Co ještě?“, ptal se Kennedy, přesvědčen, že se Kdo bude chtít, může si třeba zjistit názvy knížek, ze kterých jsou vybrány uvedené ukázky. doktor zbláznil.

SCOOL! ISSUE 49

25

Horory// Barbora Simajchlová, sexta Myslím, že většina z nás na horory kouká ať už sama, a nebo s někým. Každý z jiného důvodu, někdo se rád bojí a lekne a někdo (třeba já) se jen směje těm, co se bojí. Mám plný mobil fotek mých křičících a bojících se kamarádů. Tady jsou v podstatě tipy na nějaké horory a názory těch, kteří daný horor viděli.

Jestli se na nějaký kouknete, tak přeju “hezkou” zábavu.

SINISTER Ellison, autor detektivních románů, objeví na půdě svého domu staré filmové pásy, související se záhadnými vraždami, jež se tu kdysi staly. Pátráním po vrahovi však zkříží cestu celé své rodiny s neznámou nadpřirozenou bytostí a uvrhne ji tak do obrovského nebezpečí.

Já: Dobrý příběh, je o čem přemýšlet, nelekla jsem se takže zas tak strašidený to není.

M: Viděl jsem dvojku... v kině...Prej je to slabší než jednička. No ja nevim. Já byl po*. Je to strašný.

B: Ku* strašidelný.

Z: Jo, myslím, že se mi ten horor líbil. Jo, Sinister je dobrej horor. Osobně mi příjde lepší jednička než dvojka.

K: Trochu bála a sem tam lekla.

SAW Geniální vrah, bizarní smrti, dějové zvraty, falešné stopy. Dostal jste se do spárů vraha, který terorizuje vaše město, vraha, kterému říkají Jigsaw, vraha, který proslul bizarními způsoby likvidace svých obětí…

Já: Pro mě dost dobře zpracovaný horor, má to příběh a vše nemůžete předvídat.

M: Krvák, ale není to nijak hrozný... Jen je to vzdaleně inspirovaný skutečnou událostí... a má to celkem dobrej příběh, je to dobrej film. No dobrej…

Z: Někdy mi vadilo, když někdo vylízal třeba kost. Teď to mám domotaný, nevím přesně, co byla jednička, ale i když to bylo někdy nechutný, tak mě to fascinovalo, prostě to, že třeba mohli přežít všichni, jen museli něco obětovat.

L: Pytlovina, ale bála jsem se a nedokoukala to.

POLTERGEIST Legendární filmový tvůrce Sam Raimi (Lesní duch [1981], Stáhni mě do pekla [2009]) a režisér Gil Kenan spojili své síly a přetvořili klasický příběh o rodině, jejíž předměstský dům byl napaden rozzlobeným duchem. Když děsivé zjevení stupňuje své útoky a vezme nejmladší dceru jako rukojmí, tak rodina musí spojit své síly, aby byla zachráněna.

Já: Pro mě to byl docela odpočinkový horor, ale myslím, že některé věci mohli lépe vysvětlit.

D: I když jsem na něm nebyla v kině, ale dívala se v kámoškou jen doma, bála jsem se u něj fakt hodně..

Nebylo tam nic nechutného, ale hodně lekacích scén... podle mě jeden z těch lepších hororů.

26

FILMY

ODEBRAT Z PŘÁTEL Laura Barns byla obyčejná středoškolačka, dokud se na internetu neobjevilo video, které do nechutných detailů prezentovalo, jak se sťala na jednom večírku. Dříve všemi obletovaná kráska veřejnou potupu neustála a spáchala sebevraždu. V den výročí její smrti se partička jejích spolužáků „sejde“ na videochatu, kde řeší obvyklé teenagerovské problémy, dokud se do jejich skupiny nenabourá neznámý uživatel s přezdívkou Billie227. Kromě toho, že ho nejde ze soukromé diskuze vyhodit, je na tomto uživateli zvláštní i to, že ho velmi zajímá, kdo nahrál na internet ono nelichotivé video. A pak se do diskuze zapojí i jejich mrtvá spolužačka... Pocit, že jde o nechutný vtip, brzy vystřídá absolutní zděšení všech zúčastněných.

Neznámý uživatel totiž nezůstává jen u slovních výhrůžek a za pravdou jde doslova přes jejich mrtvoly.

Já: Trailer vypadal zajímavě, ale film byl dost o ničem a nedoporučila bych ho.

Z: To mi přišlo nezajímavý.

D: Nebyl to úplně krvák, ale občas se tam objevilo něco dost nechutného, a jelikož jsem pos*ánek, tak jsem se u toho bála skoro pořád, ale když si to teď přehraju zpátky, tak to nebyl tak strašidelný horor, možná jsem se jednou lekla, ale jinak nic moc.

M: Ztráta času.

CHATA V HORÁCH Pět přátel jede na dovolenou na odlehlou chatu v lesích, kde se jim toho dostane víc, než očekávali.

Společně musí o chatě v lesích odhalit pravdu. Chata v lesích je ohromující horor, jenž obrací tento žánr na ruby, proniká do příběhu ukrytého pod příběhem a odhaluje pravou podstatu omílaných klišé.

Já: Spíš docela dobrá komedie.

N: Blbý konec a celkově trochu blbost, že jsem se v pár chvílích spíš smála,ale místama jsem se lekla a bála.

B: Nejvetsi pytlovina ever.

L: Blbost, ale vzhledem k tomu, že hory jsou většinou daleko od civilizace, tak mi tam příjde všechno děsivý, takže horor v tomhle prostředí mě dostane.

PARANORMAL ACTIVITY: THE GHOST DIMENSION Pokud se chcete nastěhovat do nového domu, měli byste si zjistit, kdo v něm bydlel před vámi. Pokud si to nezjistíte, tak se rozhodně nedívejte na staré videozáznamy původních majitelů. Člověk je však tvor zvědavý, tak to udělá ve všech případech a pak se diví, historie se opakuje. Herní vývojář Ryan se s manželkou Emily, šestiletou dcerou Leilou a mladším bratrem nastěhují do nového domu a jak už to tak bývá, domu se strašidelnou historií.

M: Jakýkoliv Paranormal je děsivý.

27

Mistr napětí//

Pavel Studýnka, 3. ročník

Asi nikdo ve filmové branži si nezaslouží tento přídomek tak jako on. Alfred Hitchcock (1899-1980), angloamerický režisér a scenárista. Výrazným písmem se zapsal na scénu světové kinematografie v žánru hororu a thrilleru. Za svou kariéru trvající přes padesát let stihnul natočit více jak padesát filmů, od němých a černobílých po zvukové a barevné. Od chvíle, kdy přešel na žánr thrilleru, slavil už prakticky jen úspěchy.

Jak se člověk dostane k tak depresivní práci jako natáčení hororů?

Velkou zásluhu na tom mělo jeho dětství. Rodiče jej vychovávaly velmi přísně. Byl trestán za sebemenší prohřešek. On sám to cítil jako důležitý zdroj inspirace ke svým nejlepším filmům. Zprvu byl přijímán pouze diváky. Kritici jeho dílo odsunovali jako brak. Až v padesátých letech začali uznávat jeho dílo jako umění. A uznávali především styl vyprávění. Takový, který diváka nenechá vydechnout do poslední vteřiny, přestože už je děj za vrcholem. Příběh bývá jednoduchý, ale s množstvím zvratů.

Ještě něco málo o něm samotném. Jednoduše řečeno, byl to složitý muž. Ke svým blízkým obětavý, pro ostatní takřka tyran. Muž, který si vážil více filmařského vybavení než svých herců. Často prohlašoval, že s herci by se mělo zacházet jako s dobytkem. Vždy vyžadoval pořádek, ale pouze svou vlastní verzi pořádku. Nikdy se také nenaučil řídit auto. Ne, že by nechtěl, bál se. Měl fóbii z policie. Říkal si, že když nebude řídit, nemůžou ho zastavit. Snad jediná osoba ho mohla výrazněji ovlivnit, někdy dokonce i uklidnit. Jeho manželka Alma. Ta byla téměř celý jeho život jeho oporou. Říká se, že bez jejích rad by jeho dílo bylo výrazně ochuzeno. Ještě štěstí že netvor našel krásku.

Výběr z filmografie: Psycho - znáte tu scénu ženy ve sprše, na kterou se zničehonic sesype spousta ran nožem? Ta je odsud.

Jednoduchá vražda, ale odteď už film nemůže být překvapivější.

Ptáci - možná ještě známější než Psycho. Mladá žena přijíždí do malého městečka u moře. Najednou na ni zaútočí racek. V dalších dnech se ptačí útoky stupňují. Mohou lidé tak překvapivě dobře organizovaný útok přežít? A mimochodem, ve filmu se neobjeví žádné vejce. To je jedna z Hitchcockových dalších fóbií.

Hitchcockova hodinka - série krátkých příběhů, často s detektivní zápletkou. I zde, na takto relativně malém působišti ukázal mistr svůj um. Přestože ne všechny epizody režíroval sám, rozhodně stojí za zhlédnutí.

Mrtvá a živá (Rebeca) - jeho, co se ocenění týče, nejúspěšnější film. Získal Oscara za nejlepší snímek roku 1940. Ústřední postavou je opět mladá žena, zamilovaná do bohatého muže. Jejich vztah však užírá tajemství ohledně smrti jeho první ženy Rebeky. Přestože je film již staršího data vydání, odhodlané určitě neomrzí.

28

MISTR NAPĚTÍ V DETAILU

Z Hitchova FIKTIVNÍHO deníku, O ptácích: 1. den. Mám tvůrčí krizi. Před týdnem moje auto zastavil policajt. Z toho šoku se jen tak nevzpamatuju. Vyhodím řidiče.

2. den. Nemůže to být horší. Ráno jsem dostal chuť na anglickou snídani. Toasty, slanina, vejce. VEJCE! 4. den. Vejce. Policajti. Co může být horšího! Jistě! Co může být horšího? Nic. Natočím film o těch nejhorších věcech.

7. den. Jsem génius. Z toho filmu bude hit. Zlovolní policajti útočí na všechny kolem vejci. Z toho přece mají strach všichni.

11. den. Analfabeti! Strachokazi! Ignoranti! Žádné filmové studio nechce točit můj film. Jak to kruci myslí; „To, že se bojíte vajec a policistů, neznamená, že se jich bojí všichni.“ 13. den. Rozhodl jsem se investovat vlastní peníze a film natočit. Bude se jmenovat Copeggs.

Všichni se smějí. Uvidíme, kdo se bude smát, až to bude trhák.

15. den. Začínáme natáčet. Filmování řídím z protiatomového krytu s periskopem. Přece nebudu přímo na ráně.

17. den. Vejce létají sem a tam. Ještě že jsem tady dole. Herci si začínají stěžovat. Asi zvednu plat bachařům.

20. den. Policajti stávkují. Porazili dozorce a chtějí změnit scénář. Herci se přidali k nim. Dokonce i vejce. VEJCE! 23. den. Vejce přilákala ptáky. Chtějí je chránit. Útočí na všechny kolem. Oh, jak absurdní.

26. den. To bude moje smrt! Natočené záběry poslala manželka filmovým studiím. Taková ostuda.

Všichni uvidí, že nezvládám řídit natáčení.

30. den. Oni to vzali. Prý se jim líbí nápad na agresivní ptáky. Vejce ne a ptáci ano. Tenhle svět už nemá ni kousku uměleckého citu.

SCOOL! ISSUE 49

29

Exkurze do světa pískovce// ŠÚDr. P. S. senior Prvního června, tedy přesně na Den dětí, jsme se já a ostatní „děti“ z prvního ročníku se slečnou učitelkou Sedlákovou a paní učitelkou Hemalovou sešli na zastáveckém vlakovém nádraží, abychom společně odjeli na exkurzi do Teplických skal a Adršpachu. Byly před námi tři dny plné radosti a zábavy. Alespoň v té chvíli v to všichni doufali. Po několika přestupech a krásných skoro pěti hodinách ve vlaku jsme se ocitli na okraji pískovcového království, které jsme se chystali dobýt.

Po krátké přestávce vyplněné ubytováním se v teplickém kempu jsme všichni s maximálním nadšením, téměř takovým, jaké měla slečna Sedláková, vyrazili na naši první túru, která byla taková lehčí, takzvaně na rozjezd. První část i přes výstup na věž skalního hradu Střmen, odkud byl výhled famózní, taková skutečně byla. Moc nás ale nepotěšilo, že polovina plánované trasy byla uzavřená z důvodu hnízdění chráněného sokola stěhovavého. To nás a hlavně vedení však nemohlo zastavit v plánu Teplické skalní město pokořit. Malou část turistického, upraveného, okruhu jsme se vrátili a vydali se cestou, sice značenou turistickými značkami, ale rozhodně méně používanou. O to větší nadšení zavládlo, když jsme začali zjišťovat, že mnoho míst z tohoto okruhu bylo člověkem zcela jistě navštíveno poprvé. Naše úsilí podpořilo i počasí, a to tím, že začalo pršet.

30

VÝPRAVY ZA DOBRODRUŽSTVÍM

Zpočátku byli sice mezi námi takoví nespokojenci, kteří tvrdili, že trasa je málo náročná a že opravdový horal si na své nepřijde, ale i tito škarohlídové nakonec museli uznat, že trasa byla zvolena velmi správně a i přes velmi nízké množství nastoupaných a naklesaných kilometrů (cca 10+10) byli spokojeni. Drobná poranění byla operována už za pochodu a slabší jedinci, kteří by chtěli výlet vzdát, mezi námi naštěstí nebyli.

Druhý den jsme odjeli lokálkou do Adršpachu, abychom podobným způsobem zdolali i Skalní město v Adršpachu, ale odtud jsme bohužel odcházeli trošku zklamáni, protože všechny cesty byly otevřeny a žádný prvovýstup se nekonal. Náladu nám zlepšila až návštěva restaurace Kalírna, kde jsme se dosyta najedli a napili. Místní zámek se stálou expozicí věnovanou horolezectví byl jen drobnou třešinkou a takovou pěknou tečkou za tím naším výletem. Opakuji: takovou pěknou tečkou za tím naším výletem.

Po večerním táborovém ohni s opékáním špekáčků opět začalo pršet, a tak jsme se spokojeně rozešli do svých chatek, abychom se připravili na páteční zpáteční cestu a na dalších pět hodin ve vlaku. Na této cestě už k žádné stresové situaci nedošlo a všichni jsme se spokojeně rozcházeli do svých domovů.

Švýcarna na obzoru// Jan Hradecký, septima Z výletu mi v paměti nejvíc utkvěly následující zážitky. Dvouhodinové čekání na salát s kuřecím masem v restauraci jedné z přilehlých vesnic. Číšnice, která nám jídlo s takovým zpožděním donesla, nevypadala nijak znepokojeně a bezstarostně se usmívala. Bohužel pro ni ani její úsměv nestačil na pouhou existenci dýška.

Komickou podívanou, která by stála za fotodokumentaci, nám přivodil náš kamarád, jenž musel kvůli absenci lžičky jíst zmrzlinový sníh švýcarským nožem. Škoda, že to nikdo nestihl vyfotit…

Další zajímavou příhodou bylo vykradení lesního baru, které se uskutečnilo brzy po našem odjezdu. Docela náhoda, že? Správce, který byl za bar zodpovědný, asi nebyl moc rád a my jsme si oddechli, že nejsme mezi podezřelými.

Kromě slízávání zmrzlého krému z břitu nože se naše celé dva dny, které výlet trval, sestávaly z chození, putování a cestování po okolních lesích a prozkoumávání jeskyní, kterým se, kdo ví proč, říkalo úzké štěrbiny. Naše paní učitelky Krejčíková a Mášová byly zjevně rády, že nedošlo k žádnému alkoholovému fiasku a my jsme se relativně v pořádku vrátili na naši milovanou Zastávku.

Voda 2016//

Studenti sexty

Když se rozhodovalo, jak pojmout každoroční vodácký výcvikový kurz z hlediska žurnalistického, zrodila se opravdu zajímavá myšlenka, a to vyjádřit všechny zážitky pouze pomocí citoslovcí. Když pomineme, že někteří úplně nepochopili pojem citoslovce, jedná se o zápis velmi zajímavý.

Pozn. red.: Ne, opravdu se nám neporouchala klávesnice a jedná se o přesné přepisy.

Plomp, plomp, čapč, mlask, mlask, dšš, hrr, kvá, mrrr.

Haf! Haf! Jůůů, hehe.

Tradrdádrdá… ne-e, ne-e. Tradrdá… ÁÁÁÁÁ. Brrrrrr, uf. Škrt, prásk, prásk, lala, gloglo, ťap ťap, buch, juch, chrpšt.

Notosemilíbí, poďsem, jů, haf, haf. Ťchu, ťchu, ťchu… BAF! ÁÁÁÁÁÁ…

Blé, blé, blé, písk, písk, šust, šust, šust, padadam, padadam, padadada, padadada, padadadadáám . Šplouch, šplouch, kýv, šplouch, vrz, cák, šplouch, cák, šplouch, šplouch, cák, šplouch, cák, cák, cák, cák, cák, cák, šplouch, cák, BER!, cák, cák, kýv, kýv, vrz, cák, cák, kýv, vrz, kýv, vrz, kýv, kýv, kýv, ŽBLUŇK!

SCOOL! ISSUE 49

31

Vysoké napětí, životu nebezpečno// Barbora Simajchlová, sexta Často nám rodiče říkali, že vidlička se nesmí strkat do zásuvky a že ani mokrýma rukama se na zásuvku sahat nesmí. Taky nám říkali, že se nesmíme ani přibližovat k ohradníku, ale kolikrát jste ty dráty přes ohradu přelezli? No, kolikrát?

Určitě to alespoň dvakrát bylo, a možná i víckrát, když zjistíš, že to jde vlastně snadno, tak to klidně párkrát pro velký úspěch obecenstva zopakuješ.

Jako dítě před tím stojíš, a jak trošku zestárneš a vidíš, jak se ostatní děti odvažují, také jdeš. Cítíš to napětí, jak kolem tebe proudí. Doslova proudí.

Ale stejně to uděláš. Proč? Pomaličku se strach, z toho přeskočit nebo přelézt ohradník, zmenšuje.

Proč jen tak mizí? Myslím, že nemizí, on se jen přeměňuje v napětí ten ohradník přeskočit. Když už se tedy konečně dítě odhodlá, tak ho buď nachytá maminka a ta mu to hodně rychle vymluví, anebo skočí, možná se přitom toho ohradníku dotkne, ale nikdo mu už neřekne, že přes ohradníky, které děti přeskakují, rozhodně proud nevede. Proč to těm dětem nedojde? Protože jim to ty starší dětí neřeknou, chtějí mít někoho mladšího, koho mohou vyhecovat k nějakému výkonu, aby se pak hrdě mohli chlubit, co ty mladší všechno naučili.

Dneska se u hororů vůbec nebojím, tenhle můj panický strach mě poučil natolik, že u hororů mě toho moc nepřekvapí.

Občas si říkám, proč jsem neřekla, že se na Sběratelé kostí dívat nebudu, proč jsem nic neřekla?

Protože jsem v hloubi duše chtěla vidět další díl, chtěla jsem zase cítit to napětí, kdy jsem se nechtěla dívat, ale něco mě donutilo. Další “ránou” do mého strachu bylo, když mě babička posadila k televizi v domnění, že následující film o Anakondě bude dokument. Dokument to rozhodně nebyl a já se ve svých sedmi letech poprvé sama podívala na horor. Teď už vím, že ten horor je docela slabota, ale jako dítěti mi to tak rozhodně nepřišlo. Lekačka to pro mě nebyla ani tehdy, ale je to spíš pro dítě nechutný než děsivý (byly tam scény, jak nacházeli mrtvoly svých kamarádů), tak či tak, zase to byla dětská zkušenost.

A co vaše zkušenosti s horory? Malá nekomerční Mladší děti vždy chtějí napodobovat ty starší, ať reklama -> v časopise taky najdete zhodnocese děje cokoliv, mladší děti nebudou zaostávat ní hororů mnou a mými kamarády, tak se určitě za staršími. Když jsem byla malá, chtěla jsem být koukněte! jako moje sestřenice. Pořád koukala na Sběratelé kostí a já samozřejmě s ní. Nesnášela jsem to. Nebála jsem se, ale nelíbilo se mi to. Každý díl, každá mrtvola… Nejhorší díl pro mě byl (ten si pamatuju do teď) Jidáš na kříži, za ním hned nějaký, kde našli mrtvolu v kyselině. Rok jsem měla potom panickou hrůzu otevřít i ledničku, bála jsem se, že na mě vyskočí nějaká hlava. Trouba byla ještě o level výš. Nejhorší pro mě bylo jít do sklepa.

32

POVÍDKY

Jednu věc vím jistě// Baboo Holubářová, sexta Jednu věc vím jistě. V tomhle domě není něco v pořádku. Už když jsme se nastěhovali, mi připadal zvláštní. Při prvním překročení prahu mě zamrazilo v zádech a projel mnou zvláštní pocit. Naši byli oba dva unešení z toho, jak je dům „romantický“.

Jestli tenhle dům opravdu něco nebyl, tak romantický. Byl starý, páchl hnilobou, vlhkostí a plíseň se na mě usmívala snad z každé stěny. Když jsme přijeli, v domě nebylo zhola nic až na pár starých krámů po původních majitelích, kteří dům opustili bezmála před padesáti lety.

zimním slunci, já s knihou, ona s panenkou v ruce.

To odpoledne mi vyprávěla příběh své imaginární kamarádky Joanny, která prý v domě bydlela, už když jsme přijeli. Při jejím vyprávění se mi začaly klížit oči a nevydržela jsem poslouchat déle než pět minut. Od našeho příjezdu s ní mluvila častěji a častěji. Nikoho z nás to nepřekvapovalo. Už na sídlišti měla imaginárního kamarádka jménem Sebastian. Nikdy nebyla tuctové dítě. Lišila se už jenom tím, že ve svých čtyřech letech uměla číst i psát. Často jsem po domě nacházela schované dopisy pro Joannu, které schovávala na nejrůzV salonu sedací souprava, smotané koberce v nějších místech před zraky těch, komu nebyly urhale, lustry a kuchyňská linka. Nahoře v chodbě čeny. Bylo krásné pozorovat tu dětskou nevinnost stála veliká almara. Moje mladší sestra ji zkoušela a absolutní bezprostřednost. asi na osmkrát otevřít, ale při její smůle tam žádná Narnie ani po osmé nebyla. Byl mi přidělen pokoj Až do jednoho večera. Rodiče museli náhle odjet, až na konci chodby. Ukrutně dlouhé úzké a tma- babička onemocněla a odvezli ji do nemocnice. vé chodby. V něm nebylo doopravdy nic kromě Zpráva k nám dorazila až kolem deváté večer. Sespousty pavouků, myší a starého zrcadla na stěně stra už byla v posteli, když rodiče odjížděli. Sedla proti dveřím. Byl to pokoj s balkonem, který jsem jsem si do obýváku a pustila si televizi. Sledovala si vyžádala. Byla to jedna z mých prvních pod- jsem jednu telenovelu za druhou, až mě spánek mínek pro stěhování. Nechtělo se mi z města. A postupně přemohl. už vůbec ne na takovou samotu. Dům uprostřed luk a polí, obklopen kolem dokola lesy a potůčky, Ze spánku mě probudila rána. Televize zlostně ke kterému vede jen jedna ubohá štěrková cesta. chrčela. Vypnula jsem ji a vydala se za zvukem Připadalo mi to jako z nějakého špatného filmu… nahoru po schodech. Sestru jsem našla v jejím pokoji. Ležela na zemi vedle postele, vlasy rozcuDům mě opravdu nudil. Chodila jsem po chod- chané do všech stran. Musela spadnout. Opatrně bách jako tělo bez duše, polehávala a posedá- jsem ji zvedla a uložila zpátky do postele. Vrátila vala, kde se dalo. Otráveně a podrážděně jsem jsem se k televizi. Chvíli jsem přepínala programy, odháněla sestru, která za mnou neochvějně cho- než mi opět klesla hlava na stranu. dila s novými informacemi, které o našem novém domově zjistila. Neustále mi cpala příběhy o staré Probudila mě další rána, tentokrát se ale ozývala houpačce v rohu zahrady, o starém stromě vzadu pravidelně. Vyběhla jsem po chodech do chodna poli, pod kterým prý stojí křížek, o staré kůlně by se špatným tušením. Moje sestra stála v kotěsně u lesa. Její nadšení mne udivovalo a záro- šili před zrcadlem v mém pokoji a v pravidelných veň značně vytáčelo. Byla jako průzkumník v ne- intervalech na něj bouchala. Náměsíčná nikdy známé zemi, v novém světě. Lezlo mi na nervy, že předtím nebyla. Vzala jsem ji za ruku, pohladila po si dokáže tak užívat, zatímco já neznám jiné vý- hlavě a odvedla tentokrát k sobě do postele. Ulochodisko z toho nekonečného světa okázalé nudy žila jsem ji a lehla si vedle ní. Jednou rukou jsem ji než posezení s knihou v ruce. Jednou odpoledne objala, políbila ji do vlasů a zavřela oči. jsme leželi na dece na zahradě ve stínu lípy v pod-

33

Když jsem se probrala, sestra nikde nebyla. Zvedla jsem se a podívala se pořádně. Pokoj byl prázdný. Kromě mě v něm určitě nikdo nebyl. Vyběhla jsem na chodbu a rovnou do sestřina pokoje. Nikde nic.

Nejdřív jméno své sestry, poté už všechny nadávky, na které jsem si vzpomněla. Nadávala jsem tam snad pět minut, než jsem z dálky zahlédla svítit světlo. Rozběhla jsem se k silnici a vběhla do cesty projíždějícímu autu. Otec tak tak stihl dupnout na brzdu. Otevřela jsem dveře od auta a srdZpanikařila jsem a začala hledat po celém domě. ce se mi zastavilo.

Prohledala jsem ho od shora dolů minimálně třikrát, ale nikde nebylo ani živáčka. Otevírala jsem Nemohla jsem uvěřit tomu, co vidím. Na zadním skříně, šuflata, hledala na těch nejabsurdnějších sedadle seděla ve své sedačce moje sestra a místech. Když jsem ani ve sklepě sestru neobjevi- svýma ospalýma očima na mě vyděšeně hleděla. la, pocítila jsem nával krve do hlavy. Natáhla jsem V ruce svírala svou panenku a bylo vidět, jak moc na sebe kabát a vyběhla ven do prudkého deště. jsem je všechny vyděsila. Na dotazy, jak jsem se tam dostala a proč jsem tam chodila, jsem nebyla Okamžitě jsem byla na kost promočená a po ce- schopná odpovědět. Seděla jsem zahleděná do lém těle měla husí kůži. Nevnímala jsem chlad, deště a znova si přemítala celý večer. který mi prostupoval tělem ani kapky bušící na mou hlavu. Běhala jsem po zahradě, volala jméno Když otec zastavil, šla jsem z auta rovnou do teplé své sestry do větru a hledala, kde jsem mohla. sprchy. Umyla jsem si vlasy a zabalená v župaNebyla nikde, pod stromkem, v altánu, u houpač- nu se vydala k sobě do pokoje. Když jsem vešla, ky. Rozběhla jsem se na pole k jedinému stromu prudce jsem vykřikla. To staré zrcadlo bylo rozbité široko daleko. Přes dešťovou clonu jsem skoro a střepy ležely všude po zemi. Matka i otec tvrneviděla, obraz se mi mlžil a jediné, co jsem byla dí, že to způsobily otřesy bouřky a burácení silschopná dělat, bylo klást jednu nohu za druhou. ného deště. Nikdy jsem nikomu neřekla, co se tu Doběhla jsem až ke stromu a začala křičet. noc stalo. Ani neřeknu. Ale jednu věc vím jistě. S tímhle domem není něco v pořádku…

34

POVÍDKY

Tipy redakce

Jan Hruškovič doporučuje: Úvod do reaktorové fyziky - Jednotlivé kapitoly jsou uvedeny základní teorií vztahující se k danému tématu, která je následována několika řešenými příklady. V závěru každé kapitoly je soubor dalších úloh s uvedeným řešením. Tematicky jsou pokryty základy jaderné fyziky a interakce neutronů s materiálovým prostředím s důrazem na štěpení jaderného paliva a bilanci neutronů v jaderném reaktoru. Dominantní částí je zavedení difuzní teorie s uplatněním na jaderných reaktorech. Výklad je doplněn teorií heterogenních reaktorů a regulační tyče. V samotném závěru jsou ilustrovány pokročilejší teoretické příklady.

Adéla Janzová doporučuje: SKØG Urban Hub - Už nevíte, kam si jen tak sednou s kamarády? Doma máte akorát starou totalitní cukrárnu a Starbucks vás už omrzel? Tak navštivte SKØG Urban Hub v Brně na Dominikánském náměstí. Těšit se můžete na krásné prostředí, vynikající zákusky a snad ještě lepší nápoje. Obsluha je příjemná a s radostí vám poradí s výběrem.Dětičky, nepodceňujte repelenty! I když to zní směšně a možná trochu slabomyslně tady básnit o repelentu, i tak Vám musím tenhle přípravek prostě vecpat. Zapomeňte na Off a podobné svinstva, Diffusil vás zachrání. Prakticky před vším od komárů, much až po klíšťata (účinkuje i na osoby, které si chcete držet dál od těla). S tímhle zázrakem za 99 Kč jsem přežila vodu a co je snad nejlepší, voní jako citrón! Tak všichni povinně do drogérie a vybavit se na prázdniny.

Erik Mühlberger doporučuje: Když je venku vedro a nechce se ti nic dělat, tak si sedni do stínu, do ruky vezmi jakoukoli poezii a nech se unášet autorovou fantazií a prožitky. Když se nechceš prokousávat něčí složitou poezií či beletrií, napiš svou vlastní a ukaž, že to jde i jednoduše. Nebaví tě realita? Zabedni se v pokoji, zakryj okna, spusť nějakou dobrou videohru a hraj ji pár hodin či dní. Neseď pořád jen doma a začni se sebou něco dělat. Posilovat se nedá jenom mozek, ale i tělo nebo začni běhat. Jednou jsi Čech, a tak by ses měl zajímat o krásy své vlasti. Navštiv co nejvíce památek a zajímavých míst ve svém okolí, a to i kouty pro tebe doposud neznámé. Měl ses během školního roku lépe učit. Nemusel by ses teď šprtat fyziku a dělat reparát.

Kateřina Lánská doporučuje: Setkání pivovarů Rosice (23. 7.) - setkání pivovarů, kde se můžete těšit na pohodové odpoledne, ochutnávku piv a na poslech skvělé hudby, účast přislíbila spousta kapel, můžete se těšit i na divácké hlasování o nejlepší pivo. Špilberk Open Air (19. 8.) - elektronický festival, kde se můžete těšit na dvě stage zaměřené na elektronickou hudbu, na různé stánky s jídlem anebo si jen posedět u výhledu na celé Brno. Rainbow run (20. 8.) - pro všechny milovníky běhání, zdravého životního stylu, poznávání nových lidi a dělání originálních selfie je opět nachystaná 5km trať. MČR v požárním sportu Brno (26. 8.) - V Brně se letos bude konat mistrovství České republiky v požárním sportu, přijďte se podívat na nejlepší týmy v naší republice.

Lucie Hamarová doporučuje: Určitě bych Vám doporučila opatřit si na prázdniny knížku s názvem „Smrt a jiné vrcholy mého života“. Hlavní hrdina Martin není právě nadšený, když u postele své umírající babičky potká ztělesněnou Smrt. Martin si časem zvykne, že se Smrt vynoří vždycky ve chvíli, kdy se mu to nejméně hodí. Když však potká ženu, o níž tuší, že je to ta pravá, musí si položit rozhodující otázku: Má vůbec smysl žít, milovat a toužit po štěstí, když stejně všechno skončí smrtí? Hořká i laskavá komedie oplývající nadsázkou a černým humorem. Na odlehčení bych pak ještě zmínila knihu zajímavou nejen na pohled „Trénuj svou pamět s mistrem světa“.

TIPY REDAKCE

35