FOTO | 36 | 2019
36 Vidět fotografii. Ročník 2019 ČR 259 Kč / SR 10 € předplatitelé 165 Kč www.casopis-foto.cz 3 6
TOMKI NĚMEC _ JINDŘICH ŠTREIT _ JAN LUKAS _ IGOR MALIJEVSKÝ _ LADISLAV SITENSKÝ _ JOSEF KOUDELKA _ DANIEL HUŠTÁK
9
7 7 1 805 333006
FOTO Tomki Něměc _ Jindřich Štreit _ Jan Lukas _ Tugendhat Igor Malijevský _ Ladislav Sitenský _ Josef Koudelka Daniel Hušták _ Ibra Ibrahimovič _ Matej Hakár
V TÍSNI STOLETÍ
P Panorama Přehled fotografických událostí
Czech Foto Forum 2019 foto Ibra Ibrahimovič
První ročník projektu Czech Foto Forum, který vzniká jako platforma pro živé setkávání současných českých fotografů, odborníků a veřejnosti nad tématy autorské fotografie, se uskuteční ve dnech 29. 11. až 1. 12. 2019 v prostorách Michnova paláce v Praze na Malé Straně.
Během posledního listopadového víkendu
spolupráci se sdružením Post Bellum uvede
se tady účastníci budou moci na jednom
také unikátní historické fotografie pořízené
místě potkat s více než 30 osobnostmi
pamětníky. Zahraničním hostem CFF 2019 je
současné české fotografie, které zde
švédský fotograf Erik Johansson. Sekce
představí svou tvorbu. Součástí programu
věnovaná fotografickým publikacím nabídne
pro návštěvníky jsou besedy, přednášky,
možnost zakoupit knihy za akční ceny.
workshopy i masterclass s vybranými
Více informací o programu na
autory. Část výstavy připravovaná ve
www.czechfotoforum.cz
Výseky (z normalizace) foto Josef Chuchma
Výstavní cyklus, který publicista a kritik Josef Chuchma v roce svých šedesátin vybral ze svého archivu, je sestaven ze snímků, které exponoval v sedmdesátých a osmdesátých letech. Až na výjimky dosud nebyly tyto snímky zveřejněny. Chuchma tehdy s cílenou bezcílností chodil po pražských ulicích, nebo naopak ve svém rodném městě docházel pravidelně na určitá místa a snažil se o nich podat svědectví. Navštěvoval koncerty a hudební festivaly, vycestoval do Polska, občas portrétoval, především své přátele. Na vysoké škole se fotografii začal věnovat i kriticky a teoreticky. Ačkoliv Chuchma fotografuje dosud, rozhodl se výběr omezit na časy normalizace, a to ze dvou důvodů. Za pravé v oněch letech fotografoval nejvášnivěji a nejsoustavněji. Druhým důvodem je podle něj specifická estetická a sociální atmosféra života během normalizace. Výstava bude v pražské Leica Gallery k vidění do 3. listopadu 2019.
8
FOTOpanorama 36–2019
Panorama P Přehled fotografických událostí
Jan Šibík / 1989 foto Jan Šibík
Matador české reportážní fotografie Jan Šibík vystavuje snímky z doby sametové revoluce. Výstavu tvoří celkem 81 fotografií, které zachycují okolnosti čtyř událostí — demonstrací v Československu v letech 1988—1989, pádu berlínské zdi, samotné sametové revoluce v Československu a revoluce v Rumunsku. Výstava už probíhá v Křížové chodbě Staroměstské radnice v Praze a potrvá až do 14. listopadu 2019. Fotografie z počátku Šibíkovy kariéry vycházejí rovněž knižně pod názvem JAN ŠIBÍK 1989.
F!Festival
foto Antonín Kratochvíl
Již 6. ročník F!Festivalu přinese řadu překva-
místo konání je dalším překvapením. Mezi
pení. Prvním je čestná záštita nad festivalem,
vzácné hosty patří fotograf a pedagog
kterou převzal Jindřich Štreit. Další je účast
František Konopa, který doplní svoji výstavní
Libuše Jarcovjákové, Mira Švolíka a členů
kolekci i přednáškou s projekcí. Další výstavy
Photogenia Agency, kteří představí projekt
budou probíhat v benediktýnském klášteře
Imaginary Citizen. Antonín Kratochvíl se před-
v Rajhradě (kde se v rámci Open Call festi-
staví dosud nepublikovanými fotografiemi ze
valu představí studenti středních a vysokých
Rwandy, kam se vrátil mapovat společnost
uměleckých škol) a v galerii Schrott.
poznamenanou genocidou kmenů Hutuů
Detailní informace získá návštěvník
a Tutsiů. Otevírací výstava proběhne 2. října
na facebooku F!Festivalu. V redakci
2019 v brněnském divadle Reduta — samo
jsme zajedno — je na co se těšit.
9
1 3 minut text a foto Ibra Ibrahimovič
12
FOTOstory 36–2019 / Ibra Ibrahimovič
012-013 F36_STORY - IBRA LETNA 02.indd 12
04.10.19 0:01
Dva týdny před akcí mě poprosil ka-
se přesvědčit, že je to pravda. Ostatně
sounáležitosti občanské společnosti.
marád Jan Piňos, jestli bych pro Milion
když tam hlídá policie, je jisté, že chodba
Bohužel, tady na střeše s velkým poten-
chvilek nemohl pořídit pár fotografií
končí výlezem na střechu. Vyběhl jsem
ciálem pro pozitivní fotografii reálný
z demonstrace proti současné vládě na
s ostatními do předposledního patra,
obraz v malých, ale rozhodujících
Letné. Rád jsem souhlasil, i když to pro
kde nás na schodišti zastavila odhodlaná
detailech mému pocitu neodpovídal.
mě znamenalo jistý obsahový závazek
postarší žena s výrazem domovní důvěr-
a tedy trochu méně tvůrčí svobody,
nice a postavou vzbuzující respekt. „Běžte
Opravdu hodně jsem se soustředil,
než kdybych fotil jen pro sebe. Několik
dolů, nahoru už nikdo nesmí,“ okřikla
a tak se další děj odehrál trochu jako
dní před termínem jsem si na obrazo-
nás, „hlídá to tam policie“. A postupo-
v počítačové hře po důkladné mentální
vých serverech nastudoval fotografie
vala s roztaženými pažemi proti davu.
přípravě. Kousek za vikýřem jsem našel
z předešlé demonstrace na Václaváku.
Uskočil jsem vpravo k výtahu, že
hromádku pohozených českých vlaje-
Nejvíce mě zaujaly pohledy na zaplněné
u jeho dveří atak přečkám. Dáma se
ček, ke kterým se nikdo nehlásil. Zavolal
náměstí pořízené ze střechy jednoho
přihrnula ke mně a zopakovala výzvu.
jsem na lidičky sedící na hraně střechy,
z přilehlých domů. Na záběrech, které
Odvětil jsem jí, že mám těžké foťáky
jestli by si při takovéhle demonstraci
jsem viděl, mně však chyběla zaujatost
a čekám, až přijede kabina. Zkontro-
nechtěli pro moji fotku zamávat naší
lidí v popředí, což byli většinou profe-
lovala červenou kontrolku, jestli jsem
státní vlajkou, a vzbudil u nich o pra-
sionálové pozorující dav z podobného
si výtah opravdu přivolal, a začala
porky velký zájem. Rozdal jsem vlaječky
nadhledu jako autoři snímků. Uvědo-
sestupovat po schodech. Jakmile se mi
všem, kdo zvedli ruku, a počkal, až se to
mil jsem si, že dnešní demonstranti
ztratila z dohledu, vyběhl jsem poslední
jejich mávání trochu unaví a dostane
mohou podobné akce prožívat víceméně
část schodiště ke kovovému žebříku nad
reálnou podobu. Téměř ve středu ideální
intimně, a pokud se tak vnitřně nastaví,
výtahovou šachtou. Ten opravdu hlídala
kompozice na letenský dav jsem zaostřil
nepotřebují cizího fotografa. Natáhnou
policistka ve stejnokroji. Ze žbrdlin
mladý pár. Fotil jsem je a po chvíli se
ruku s mobilem, vyfotí se s vlajkou
právě seskočil černovlasý mladík a ústí
zeptal, jestli patří k sobě a jestli už se ně-
pro status na sociální síti a zbylý čas
k okénku na střechu zastínily bílé
kdy líbali. Muž se rozesmál a souhlasně
vyjadřují svůj postoj jen klidnou účastí,
kalhotky a minisukně spoře oblečené
přikývl. Pochopil to jako výzvu a naklo-
která zastavena závěrkou fotoaparátu
slečny. Usmál jsem se na policistku,
nil se ke slečně. Ta se tolik fotit nechtěla,
působí na první pohled netečně.
předvedl zápěstí olemované také bílou
a tak si alespoň rozpustila vlasy, abych
páskou a vysvětlil jí naléhavě, pro koho
nezachytil její obličej. Po několika zrca-
Během demonstrace na Letné jsem foto-
fotím a že se na střechu opravdu musím
dlovkových klapnutích se osmělila i ona
grafoval hlavně v okolí hlavního pódia.
dostat. Pokynula mi vzhůru, a tak jsem
a vyfotil jsem ji i se rty, nicméně první
Pokud to šlo, rámoval jsem fotografie tak,
sbalil foťáky do tašky a vysoukal se přes
snímek se spontánní obavou byl půso-
abych na horizontu zabíral i vzdálené
motor výtahu vikýřem na střechu.
bivější. Cítil jsem, že mám ze střechy
siluety demonstrantů na střeše Mo-
jakýsi základ, a dál už při fotografování
lochova — rozlehlého činžáku dominu-
Přesně jak jsem se obával. Pod střechou
na nikoho nenaléhal. Potřeboval jsem se
jícího od 30. let této části třídy Milady
hučel obrovský dav demonstrantů
rychle vrátit k pódiu, kde právě končil
Horákové (původně Belcrediho). Nedalo
vyplňující Letenskou pláň po celém
výstup pana režiséra Zdeňka Svěráka,
mi to, a když se střecha v pozadí výrazněji
obzoru, ale tady nahoře jsem hleděl do
ale ještě před tím, než jsem začal spou-
zaplnila diváky, vydal jsem se za nimi.
zad spořádaně posedávající mládeži,
štět fotobrašnu do průlezu, mě zastavil
Prodral jsem se frontou přihlížejících
která se vesměs tvářila, jako by se dole
mladý kluk a dal mi do ruky papírek
přes koleje a hlavní ulici a instinktivně
nic nedělo. Jen na západní straně mával
s ručně napsanou e-mailovou adresou.
vběhl otevřeným vchodem na schodiště,
mladík trochu větší zástavou. Sice odmí-
Pošlete mi prosím tu fotku, poprosil mě.
po kterém vcházelo a zároveň vycházelo
tám zjednodušené projevy s omezenou
Chvilku jsem nevěděl, o koho jde, ale
nejvíce mladých lidí. Sestupující upozor-
mírou souvislostí, ale na Letné (vyjád-
potom mi docvaknul obrázek zamilo-
ňovali dav směřující nahoru, že střecha je
řeno idealistickou zkratkou) jsem velmi
vaného páru. Ta romantická líbačka na
už uzavřená a střeží ji policie. Chtěl jsem
silně vnímal naději — hlavně z projevu
střeše? „Jasně,“ odvětil, „a děkuju…“ •
13
012-013 F36_STORY - IBRA LETNA 02.indd 13
04.10.19 0:01
14
FOTOprofil 36–2019 / Daniel Hušták
014-021 F36_HUSTAK.indd 14
04.10.19 0:04
D a ni e l H u š t á k
Ma s a r y k, p o n ož ky, říz e k text Tomáš Hliva / foto Daniel Hušták
z cyklu Dovča
15
014-021 F36_HUSTAK.indd 15
04.10.19 0:04
Nezůstává povaha fotografie i přes sto osmdesát let její existence svým způsobem zastřená? Do jaké míry nám vlastně fotografie pomáhá rozkrýt a prohlédnout minulost, sdílenou ze setrvačnosti s 20. stoletím? Nenabízejí fotografie vždy spíše obraz toho, jak co vypadalo? A neodvádějí tím pozornost od toho, jaké to bylo? Oba mí dědové byli váleční sirotci, byť k tomu každý přišel jiným způsobem. Zrovna ony klíčové údaje se však z rodinných alb vykoukat nedají… text Josef Moucha / foto František Karpíšek
Rodinné album, 10. léta 20. století.
22
FOTOtema 36–2019 / V tísni století
022-023 F36_TEMA UVOD Moucha 2.indd 22
04.10.19 0:09
V tís n i s t ol e t í Současné vydání revue FOTO inspirovaly
Druhou světovou válku zažehly Německá říše
dekády proměn předznamenané okřídleným
a Svaz sovětských socialistických republik napa-
prohlášením „Samostatný stát československý
dením Polska v září 1939…
vstoupil v život“. Z hlavního města Prahy jej
Jistě opět neúplný počet lidí zahubených za šesti-
28. října 1918 šířil zákon Národního výboru,
letých bojů armádami nejrůznější provenience
sepsaný Aloisem Rašínem. Habsburská říše,
a genocidou: 62 537 400.
vedoucí společně s Německem a dalšími státy po více než čtyři léta vojenskou agresi, zanikla. „Rozděl a panuj!“ říkává se, je to ale rčení na
A představivost znovu selhává…
Štěpení…
pováženou. Při štěpení rozličných společenství,
Za dělením Evropy na západní demokracie a vý-
včetně nadnárodních, si lze nakrásně malovat,
chodní diktatury stály nové dohody vítězů. V po-
kdy převzít iniciativu a k čemu převrat smě-
lovině 40. let stanovili politici velmocí příští sféry
rovat. Leč vedlejší efekty a síly setrvačnosti
svého vlivu. V rozhodně nikoli nestranném zápalu
bývají nevyzpytatelné. Vždyť následky vídeň-
se nerozpakovali stěhovat ani hranice, ani miliony
ského ultimáta Srbům z roku 1914 se dosud
občanů. Některé státy nechali úplně zmizet.
projevují jak v politice evropské, tak globální. Počet obětí pokračování tehdejší politiky
Rozumí se, že bylo zase jednou nutné přepisovat učebnice. Komunisté v Československu svou
jinými prostředky byl vyčíslen na 37 494 186. Nezů-
doktrínu spoluobčanům všemožně vnucovali už
stává nad tím údajem rozum stát? A lze se divit, že
před rokem 1948, kdy uchvátili moc a zavrhli
občané mnohonárodnostní monarchie nebyli zvě-
Ústavní listinu z roku 1920.
daví, kdy zase z Vídně přijde mobilizační rozkaz?
In memoriam…
Krvavý maďarský podzim 1956, udušení takzvaného Pražského jara invazí armád Varšavské smlouvy v srpnu 1968, případně polský vojenský
Československo bylo jednou z mnoha zemí,
puč v prosinci 1981, to vše bylo výrazem trvalých
překreslujících po zničující válce mapy Evropy.
kolonizátorských nároků na území dobytá za
Kdekdo by byl rád rozložil na prvočinitele
druhé světové války Rudou armádou. Demontáž
nejenom rakousko-uherské mocnářství, nýbrž
Sověty zřízených režimů vyšla teprve v roce 1989
též Německo. Bumerangový efekt sebeuspoko-
a po něm. Ještě v lednu 1991 nutil Michail Gor-
jení politiků smlouvajících na Pařížské mírové
bačov Litevce k odvolání deklarace nezávislosti.
konferenci roku 1919 o parcelaci Evropy na sebe
Štěpení však pokračovalo. Historicky samostatné
nedal čekat zvlášť dlouho. Společnost národů
státy byly slavnostně obnovovány, vznikly nové…
ani četné dílčí politické smlouvy nedokázaly
Viz jen Českou a Slovenskou republiku…
mezinárodní stabilitu zaručit. Zjara 1938 bylo
Načrtnuté politické souřadnice ovlivňovaly
Rakousko podmaněno Německem a začátek
rovněž tvůrčí spády českých a slovenských
podzimu téhož roku přinesl další zneuznání me-
fotografů. A nejenom dokumentaristů, kteří se
zinárodního práva v podobě mnichovské zrady
vzhledem k okolnostem orientovali na osobní
Československa jeho spojenci. O třetinu rozlohy
svědectví. Socialistický realismus si zároveň
okleštěný stát byl přejmenován na Česko-Slo-
říkal o vzdor estetickými prostředky. Repro-
venskou republiku. Zbývalo vyhlásit Slovenskou
dukce v přítomném vydání magazínu FOTO se
republiku (14. 3. 1939) a zahájit okupaci českých
tedy nabízí vnímat i jako připomínku stoleté
zemí nacistickým Německem (15. 3. 1939).
rozmanitosti stylizace média fotografie. •
23
022-023 F36_TEMA UVOD Moucha 2.indd 23
04.10.19 0:09
24
FOTOrozhovor 36–2019 / Tomki Němec
Stále n a b lízku text Petr Vilgus / foto Tomki Němec
Tomkiho Němce si pamatuji jako velmi precizního autora, který své fotografie i své rozhovory chce mít do detailu pod kontrolou. Je to člověk, který svou práci nepustí z rukou, pokud o ní má sebemenší pochybnost. Takových autorů dnes už mnoho není. S tímto dokumentaristou jsme se sešli v libeňské kavárně Decada. Mluvili jsme o jeho fotografických začátcích před rokem 1989, o dokumentaci prezidentských začátků Václava Havla, o malosti některých úředníků z blízkého okolí velkých osobností, o závisti mezi fotografy i o Němcově současném projektu a plánech do budoucna.
25
nelituji, že jsem se do tohoto námětu
Jednak je to práce jako každá jiná, na
Bohužel jsem se mýlil, když jsem si
pustil, protože to bude cenný otisk doby
které si navíc vyzkouším komunikaci
myslel, že nová generace lidí v médiích
a času, což se většinou ukáže později.
s různými typy lidí. Politický program
přinese kultivovanost a vytříbenost.
této strany je mi se skřípěním zubů nej-
Ve skutečnosti je to čím dál tím horší.
Co zkusit metodu, kterou údajně použil
bližší, a to je pro mě hodně důležité. Je
Když se například podívám, kam se
Yousuf Karsh při portrétování Winstona
jasné, že kampaň pro komouše a socany
vydal Reflex nebo Respekt... V druhém
Churchilla? Ve chvíli těsně před expozicí
dělat nebudu.
jmenovaném periodiku pohřbili vy-
mu provedl nečekanou věc — vytáhl mu z úst jeho doutník. Churchill poté nasadil výraz „řvoucího lva“ a vznikl tak nejlepší portrét tohoto státníka. Já v sobě bohužel nemám tento typ drzosti. Jste jeden z mála autorů, který otevřeně
budovanou koncepci fotoeditora Ivana Jaké máte další fotografické plány? Plány jsou a sny se sní... Stále mne zajímají země, kde vládnou autoritářské režimy a lidi nežijí své normální životy.
podstatou všech těch sraček, co nás
lidé na „workshopy“, tak uvidím.
obklopují. Vlastně pro mne není důležitá fotografie, ale spíš charakter
častý jev. Jako by spolupráce s politiky
a na aktuální trendy v živé fotografii?
Netajím se tím, že jsem fotografoval
32
FOTOrozhovor 36–2019 / Tomki Němec
Fotografové na sebe zase žárlí,
vlastně nikoho nezajímají. A ozývají se
Jak se díváte na situaci v našem oboru
senátní a krajské kandidáty TOP 09.
to vidět. pomlouvají se, nepřejí si. A to je
politické strany. To u nás není příliš
propagace pracího prášku.
že ho fotografie vlastně nezajímá. A je
Preferuji země a oblasti, které dnes
přiznává práci pro předvolební kampaň
byla něčím méně košer než třeba
Kuťáka. Současný šéfredaktor prohlásil,
Obrázků kolem nás je tolik, že nevím, co s tím. Denně jich vzniká nesmírné množství, ale jejich hodnota? Rukopis jednotlivých autorů se mi překrývá.
člověka. •
Václav Havel / Tomki Němec, Fotografie. Publikaci vydal autor vlastním nákladem v roce 2016. Rozměr 240 × 280 mm, tvrdá vazba s přebalem Text Daniel Anýž, Petr Třešňák 288 stran, design Jan Zachariáš / Atelijeur Půda Knihu je možné objednat na www.knihahavel.cz
Lány, duben 1990. V. Havel za volantem testuje rychlost vozu BMW a ujíždí ochrance
Slovensko, 16. květen 1990. Ružomberok — Občané očekávající průjezd prezidentské kolony
Cabo da Roca, Portugalsko, 14. prosince 1990 Václav Havel na pobřeží Atlantiku, nedaleko nejzápadnějšího místa evropského kontinentu
33
Těchanov, 1965
36
FOTO osobnost 36–2019 / Jindřich Štreit
Jind ř ic h Št r e i t
A r ká d i e, Ut op i e, Tě c h a n ov text Martina Grmolenská / foto Jindřich Štreit
Na řeckém poloostrově Peloponés, uprostřed hor a daleko od tehdejší civilizace, se nacházela Arkádie. Do venkovské krajiny, kde pasáčci hlídají svá stáda a luhy strdím oplývají, antická a poté i renesanční mytologie umisťovala idylickou vizi nedotčené přírody, kde žije jen hrstka lidí jakoby v pokračování Zlatého věku — uchovávají tradice bez nabubřelosti civilizace, plni ctností respektují řád světa.
37
Arnoltice, 1990
Břidličná, 1986
Jiříkov, 1983
40
FOTOosobnost 36–2019 / Jindřich Štreit
036-055 F36_STREIT+16vklad 4.indd 40
07.10.19 3:26
41
036-055 F36_STREIT+16vklad 4.indd 41
07.10.19 3:26
50
FOTOosobnost 36–2019 / Jindřich Štreit
036-055 F36_STREIT+16vklad 4.indd 50
07.10.19 3:26
51
036-055 F36_STREIT+16vklad 4.indd 51
07.10.19 3:26
Újezd u Uničova, 1994
Olomouc, 1995
52
FOTOosobnost 36–2019 / Jindřich Štreit
036-055 F36_STREIT+16vklad 4.indd 52
07.10.19 3:26
JINDŘICH ŠTREIT JAKO TLACHAL V MOROVĚ UTOPII PROCHÁZÍ NAŠÍM VENKOVEM A PODÁVÁ ZPRÁVU O SOCIALISTICKÉM „RÁJI“
53
036-055 F36_STREIT+16vklad 4.indd 53
07.10.19 3:26
Praha, 1938
Ja n Luka s
N ás t r a h y v las t i v ě d y Až na řídké výjimky platilo, že se utečenci z komunistického Československa nesměli oficiálně připomínat. Úspěchy jejich působení, ať už minulého, či současného, byly vytěsňovány z veřejného povědomí. V případě Jana Lukase to tak bylo čtvrt století. text Josef Moucha / foto Jan Lukas
57
Invaze
’68
Svoboda fotografa nestojí na množství expozic, ale na citu pro sugestivní kompozici a správný okamžik zmáčknutí spouště. text Ibra Ibrahimovič / foto Josef Koudelka
62
FOTOfejeton 36–2019 / Josef Koudelka
Josefa Koudelku mi naživo poprvé představil v roce 1993 Petr Pakosta, ředitel Zeleného domu Litvínov, se kterým jsem spolupracoval na projektu záchrany Libkovic. Petr, Josefův vrstevník, fotografa ráno nakládal v mostecké ubytovně Hoby, odkud ho autem vozil k okrajům místních povrchových dolů a večer na domluvených místech zase nabíral. Josef byl tehdy zhruba stejně starý jako já dnes. Seděl na válendě v omšelém panelákovém pokoji osvětlovaném jen stolní lampičkou, ze slušnosti se mnou prohodil pár slov o Libkovicích, nabídl špiritus, ukázal panoramatickou fujinu a se slovy, že se musí vyspat, nás s Petrem se smíchem vyprovodil. Později jsme si promluvili až na vernisáži Černého trojúhelníku v Praze (1994), kde si Josef mimo jiné trošku postěžoval, že už nemá tolik času, protože se mu nedávno narodila dcera. Z jeho skvělých panoramatických fotografií z prostředí, které jsem dobře znal, jsem měl tehdy pocit, že mě výrazně předešel a že musím obrazové vnímání do hloubky studovat.
Mně se narodila dcera Marie v roce 2001. Dlouho jsem se vzpíral otcovským povinnostem a byl volnomyšlenkářským taťkou, kterého rodina mé tehdejší přítelkyně neuměla přijmout. Dokonce jsme se s příbuznými náhodou ocitli na odvrácených stranách barikády. Věra, babička mé čerstvé dcery Marušky, totiž pracovala v Mexiku pro ministerstvo zahraničí a já v Čechách fotil seriál o sedláku Rajterovi namířený proti mexické firmě Nemak, která u nás na severu plánovala stavět továrnu v blízkosti rajterovských polností… Pak se ovšem v pozvolném souběhu staly dvě události. Zamini v roce 2002 připravovalo v Mexiku retrospektivní výstavu Josefa Koudelky a když se během její instalace Věra Josefovi svěřila, že má v rodině také fotografa, překvapila ji jeho odpověď, že mě i mé obrázky osobně zná. Později jsem s fotkou sedláka Rajtera uspěl na Czech Press Photu 2003 a i díky Josefově zmínce byl vzat na milost (takový, jaký jsem) a dodnes máme jen srdečné rodinné vztahy.
63
F FotoFejeton O Republice
O sametu, Re p u b l i c e a šťastných úsměvech text a foto Richard Procházka
Údajně jsem pamětník, tak bych prý
Čecha, který to tu našel — zemi, kde
let. Orwellovské časy měly být navždy
mohl něco napsat do čísla věnovaného
se dá navíc v zimě bruslit a lyžovat,
minulostí! Už nikdy nebude třeba dvojí
naší Republice, která loni oslavila stoleté
v létě koupat a jezdit na kole, kde je
jazyk — jeden pro oficiální úřady a ne-
jubileum a letos si připomíná 30 let svo-
spousta krásných kopců i lesů. Rodiče
známé lidi, potenciální špicly systému,
body. Jaký jsem vlastně ale „pamětník“?
mi to všechno ukazovali a povídali mi
druhý pro sebe a blízké, důvěryhodné
o historii, kterou jsme se ve škole ne-
přátele. Bohužel, dnes se zdá, že pravdu
jara. Nic si z ní nepamatuji, ale nějak
dozvěděli. Krásu Republiky tak neměla
měli ti, kteří říkali, že jsme ke svobodě
jsem coby půlroční batole tu opatrnou
moc změnit ani přítomnost těch, kteří
přišli příliš lacino, a tak si ji nevážíme.
naději v rodině politického vězně z pa-
tu vládli, protože to zjevně v souladu
desátých let vnímat musel. Až do roku
s lidským poznáním a historií nemohlo
výročí, aby lidé v ní měli dostatek
1989 žil pak táta v neustálém strachu, že
trvat „na věčné časy a nikdy jinak“.
moudrosti a pochopili, že každá svoboda
Zažil jsem nadšenou dobu pražského
se něco zase zvrtne a zase si pro něj při-
Pak se mi v posledním roce na vysoké
Proto přeji republice k dalšímu
i vlastní zodpovědnost, které se vzdám
jdou, budou ho mučit, bít a ponižovat.
splnil sen. Už to ztrouchnivělo. V rychle
výměnou za jistotu a pohodlnost, že
Nevěřil pražskému jaru, a měl pravdu.
se měnícím světě, kterým informace
se o mě Systém dobře postará, vede
Jako dítě, počátkem sedmdesátých
začaly procházet mnohem snadněji i skrz
postupně ke stále větší potřebě Systému
let, jsem vnímal jen rostoucí strach, kte-
železnou oponu, už se „to“ nebylo schopno
kontrolovat „štěstí“ jedince a „chránit ho“
rému jsem měl porozumět až mnohem
bránit, ustát a udržet pro své poddané
(i před sebou samým) a nakonec k abso-
později. Strach, že se to zas bude všechno
i pro okolní svět představu neotřesitelné
lutní nadvládě Systému, ať je jakýkoli.
opakovat, rostoucí přímo úměrně
moci, „demograticky“ svěřené těmi „šťast-
Život je v různosti, v jinakosti, a ve spo-
s šednoucí společností, které norma-
nými“ lidmi z fotografií a obrázků, které
lupráci těchto jinakostí. Příroda to po-
lizace postupně utahovala na tváři
propaganda chrlila a vyráběla jako jediné
tvrzuje ve všem, co vytváří. Kdybychom
křečovitě šťastný budovatelský úsměv.
oficiální informace pouštěné do světa.
všichni „makali“ pro jednu firmu, nepo-
Zároveň jsem byl hrdý na naši zemi:
Jen ti lidé se „šťastnými“ úsměvy —
třebujeme už republiku, stačí nám stejné
jako dítě jsem byl přesvědčen, že tady
ani mí rodiče — ještě nevěřili ve svou
barvy, teambuilding či trocha hrdého
je to nejlepší místo na světě, že mám
moc bezmocných. Snad proto museli
nacionalismu a řád, ve kterém dobře
ohromné štěstí, že jsem se narodil
osmdesátý devátý začít ti, kteří ještě ne-
známe své místo, postupové i platové ta-
právě sem, do země Karla IV., Husa,
měli osobní zkušenost s nasazováním již
bulky a všichni se máme tak nějak stejně
Komenského, Dvořáka, Masaryka…
jednou sejmutých želez. Prožil jsem to
blbě, což nás spojuje… Opakovat tohle
a největšího frajera ze všech, praotce
s veškerým nadšením svých dvaadvaceti
bych Republice do dalších let nepřál. •
66
FOTOfejeton 36–2019 / O sametu, Republice a fotografiích šťastných úsměvů
Terst, 2014
67
Portrét stíhače Aloise Vašátka posloužil za podklad k poštovní známce. Martlesham Heath, srpen 1941
Invaze. Spojenecká letadla dostala kvůli rozlišení bílé pruhy. Chichester, červen 1944
Liberator 311. čs. bombardovací perutě. Beaulieu, Hampshire, 1943
„JÁ NEMÁM RÁD ŠOKOVÁNÍ, TAKOVÉ TY HRŮZOSTRAŠNÉ SNÍMKY. SNAŽIL JSEM SE FOTOGRAFOVAT I TA LETADLA NA LETIŠTI TAK, JAKO KDYBY ŽÁDNÁ VÁLKA NEBYLA. TY FOTKY JSOU VÝTVARNÉ.“
77
V kom oř e Fr itz e Tu g e n d h a ta 28. října roku 2013, v den 95. výročí založení Československa, přesně v době, kdy paprsky slunce naposledy ten rok zahřívaly zemské klima na příjemných devatenáct stupňů, jsem se docela sám ocitnul v prostředí výjimečné brněnské vily Tugendhat.
text a foto Tomáš Hliva
80
FOTOdokument 36–2019 / Vila Tugendhat
080-085 F36_TUGENDHAT 2.indd 80
04.10.19 1:17
81
080-085 F36_TUGENDHAT 2.indd 81
04.10.19 1:17
Pád, Praha, 2014
86
FOTOútržek 36–2019 / Igor Malijevský
Lu c i e text a foto Igor Malijevský
Lucie pojď
Budu tě koupat
upijeme spolu noci
dnes večer
V stříbrných kalíšcích
beze spěchu
tvé oči
za zvuku jazzu
prozáří tmu
ve vaně ze stříbra
červenou od krve
bolavé oči ti omyji
Já sfouknu prach
živou a mrtvou vodou
z tvých víček
přiložím ocet na tvou ránu
a jako poprvé
a pak ji vysuším
Naliji ti noci a ty mně
v svém dechu
stůj při mně
budu tě koupat a ty mě
Lucie
stůj při mně Lucie
Své prsty bílé
Pojď
prokřehlé z malování
dočkáme se spolu jitra
položíš na mou tvář
najdeme pravdu ve víně
já nemám stání
stůj při mně
půjč mi své oči
Lucie
půjč mi svou svatozář
až bude svítat
Puškina vyzveme na souboj
a my dva nad ránem
poslepu stiskneme spoušť
já v tobě
jen na chvíli
a ty v nás
budu tě hladit a ty mě
zadržíme dech
stůj při mně
a zastavíme čas
Lucie
87
Čekání (triptych), Berlin 1998
88
FOTOútržek 36–2019 / Igor Malijevský
89
T FotoTalent Matej Hakár
Matej Hakár Priestor pre ľudí, ktorý zabúda na človeka text Pavol Truben / foto Matej Hakár
Architektúra patrí k primárným oblas-
zobrazením fasády budov s opakujúcim
tiam záujmu fotografa Mateja Hakára.
sa vzorcom z balkónov si autor kladie
V komerčnej sfére, aj tej umeleckej.
otázku, čo je architektúra pre bývanie
Vyhľadáva vyčistené línie a skúma
a aký priestor potrebuje človek k plno-
priestor, ktorý slúži alebo by mal
hodnotnému životu. Každopádne, ani
slúžiť, k bývaniu a prežívaniu človeka.
tu sa na fotografii žiadny nenachádza.
Fotenie pre architektonické štúdiá, kde
jekty, ktoré čakajú na svoje postupné
ské projekty čakajúce na obývanie, ho
zvetrávanie a zabudnutie. Je to súčasná
postupne priviedlo k prečisťovaniu aj
industriálna krajina, aktuálne deve-
vlastného výtvarného prejavu. Vo svojej
loperské projekty. Vo svojej estetickej
umeleckej tvorbe sa od urbánneho do-
prázdnote chladné a desivé. Pohyb
kumentaristu života dostáva do polohy
sa do tohto priestoru určite opäť raz
dokumentaristu urbánnej prázdnoty.
dostane. Iba teraz na chvíľu zastal, pre
Miesta, ktoré si pre svoju tvorbu vy-
účel jedného záberu. Vyprázdnená
berá, najčastejšie odkazujú k aktivite člo-
pláž, odstavený kamión, detské ihrisko.
veka, jeho megalomanskej stope v pries-
Akoby všetci na pokyn fotografa opustili
tore, ktorá sa, zdanlivo, už nedá zmazať.
priestor a postávali za hľadáčikom,
Prekladiská, narúšajúce vodorovne kom-
kým nastaví kompozíciu a stlačí spúšť.
ponovaný horizont, predstavujú monolit
96
Nie sú to urbánne schátrané ob-
zachytáva čerstvo postavené developer-
Kolobeh kapitalizmu, výroba nadpro-
dôrazne zasadený do okolitej scenérie. Na
dukcie, ktoré vedú viac k vyprázdneniu
Hakárových fotkách však nákladné autá
ako napĺňaniu. Fotografie Mateja Ha-
nejazdia dovnútra, ani von. Logistika tu
kára, ktorý sám strieda polohy komerč-
nefiguruje. Holandská knižnica v Gente
ného fotografa a zádumčivého výtvar-
s vyprázdnenými policami, ktoré už
níka, hľadajú odpovede na otázku, kde
neobsahujú žiadnu knihu ani archív.
ostal človek v dnešnom konzumnom
Akoby sa všetko presunulo do virtu-
svete. Autor nemá rád náhodu. Chce
álna bez fyzickej pamäte. Vyprázdnené
mať presne premyslené kompozície a do
centrum mesta Bratislavy, kde nie je
detailu vyčistené zábery. Zároveň však
zachytený žiadny pohyb, ktorý by sme tu
nič nevymazáva. Ak sa na niektorom ob-
očakávali. Prázdny priestor novostavieb
javuje človek, predstavuje viac artefakt
tesne pred dokončením a nasťahovaním
než osobu s vlastnými emóciami. Stáva
prvých obyvateľov. Cez chladnú emóciu
sa doplnkom architektonickej scény
jednotlivých bytových jednotiek, alebo
plne podriadený svojmu prostrediu. •
FOTOtalent 36–2019 / Matej Hakár
096-101 F36_TALENT - Matej Hakar 02.indd 96
04.10.19 1:29
97
096-101 F36_TALENT - Matej Hakar 02.indd 97
04.10.19 1:29
FOTOklub
Rádi bychom vám za vaši důvěru poděkovali klubovými výhodami.
4 vydání časopisu pohodlně až do schránky S předplatným ušetříte 376 Kč oproti nákupu jednotlivých výtisků a zároveň můžete využít řadu výhod s klubovou kartou.
Vstupy na výstavy V rámci předplatného získáváte s naší novou klubovou kartou vstup zdarma na výstavy do Leica Gallery Prague a Moravské galerie v Brně. Seznam galerií průběžně rozšiřujeme.
Vstupné do galerií platí pro jednu osobu. Klubová karta je vedena na jméno předplatitele. Čtenářskou kartu pro vstup do galerií zasíláme společně s nejbližším vydáním časopisu po objednávce předplatného. Nabídka platí pro nové či obnovené předplatné, pro objednávky na adresy v České republice. Máte časopis FOTO již předplacený? Děkujeme! O výhody spojené s naší novou nabídkou samozřejmě nepřijdete — s vaším dalším předplaceným vydáním
Slevy ve FotoŠkoda S naší klubovou kartou získáte slevu 10 % na fotoslužby a 3 % na nákup techniky.
od nás automaticky obdržíte klubovou kartu. Chtěli byste předplatné na Slovensko? Podívejte se na www.casopis-foto.cz/mameradislovensko
Vyvolání filmu + 500 Kč na fotoaparát Využijte nabídky 2 + 1 vyvolání filmu zdarma a 500 Kč na nákup fotoaparátu z nabídky POLAGRAPH.
Volný vstup na FOTObesedy Potkejte se osobně s úspěšnými fotografy a inspirujte se jejich příběhy. Vstup na FOTObesedy pořádané redakcí časopisu máte během předplatného zdarma. Stačí mít u sebe kartu FOTOklubu.
předplatné
660 Kč
objednávejte online na
www.casopis-foto.cz/predplatne/
Chcete nás podpořit? Objednejte si za 5000 Kč donátorské předplatné a jako poděkování si vyberte print z Edice FOTO v hodnotě 2500 Kč. www.casopis-foto.cz/edice
Žijte FOTOgrafií s časopisem FOTO Chceme pro vás i nadále vytvářet revue, kterou si založíte do knihovny a budete se k ní rádi vracet.
Ta k ja ko k dobré kn ize, tak jako k d o b ré f o to graf ii. Dbáme na unikátní obsah. Materiály nepřebíráme ze zahraničí, dáváme prostor zavedeným klasikům, ale i mladým talentům. Za obsah nás neplatí výrobci fotoaparátů, při posuzování měřítka autorské kvality nepodléháme akademickým zkratkám.
Ct íme, ale také o bjevu jeme. Abychom v době, kdy tištěná média ustupují rychlosti (a pomíjivosti) virtuálního online prostoru, dokázali udržet stávající kvalitu i rozsah, potřebujeme vás, fotografy, které prezentujeme na našich stránkách a pro které zároveň časopis vytváříme. Jako fotograf vidíte fotografii tak, jak se ji snažíme prezentovat i my.
J e to váš časo pis. A b ez vás n evzn ikn e.
Fotografie tiskneme na kvalitní archivní papír Hahnemühle PhotoRag Satin ve spolupráci se studiem FOTOGRAFIKS. Konkrétní ceny za jednotlivé číslované archivní tisky najdete na našem webu.
www.casopis-foto.cz/edice
autorské printy v limitované edici
Katja Sedlak z cyklu Dětství
Libuše Jarcovjáková z cyklu Západní Berlín (1985—1990)
formát 54 × 36 cm Cena 2 500 Kč
formát 54 × 36 cm Cena 2 500 Kč
Soňa Maletz bez názvu, Praha, 2014
Jiří Hanke Montparnasse, 1979
Zuzana Veselá Petr Vančura, z cyklu Fantazma, 2018
formát 54 × 36 cm Cena 2 500 Kč
formát 36 × 54 cm. Cena 2 500 Kč
formát 54 × 36 cm Cena 2 500 Kč
Potěšte sebe nebo své blízké a podpořte časopis a fotografy.
110-112 F36 EDICE 01.indd 110
Výsledná cena jednotlivých tisků není číslo, se kterým bychom chtěli jakkoliv obchodně spekulovat. Náklady na výrobu jednoho konkrétního tisku činí 550 korun. Zbytkem částky podporujete z poloviny konkrétního fotografa, z poloviny vydávání časopisu, za což vám redakce i fotografové děkují.
04.10.19 1:39