FOTO 33

FOTO | 33 | 2017

33

Vidět fotografii.

Ročník 2017 ČR 259 Kč / SR 10 € předplatitelé 165 Kč www.casopis-foto.cz

FOTO

ROBERT FRANK _ JOSEF MOUCHA _ TODD ANTONY _ PAVEL M. SMEJKAL _ VLADIMÍR VONDRÁČEK _ ANDREJ NECHAJ _ PARIS PHOTO

Robert Frank _ Josef Moucha _ Todd Antony _ Vladimír Vondráček _ Bratislavský měsíc fotografie _ Pavel M. Smejkal _ Andrej Nechaj _ Paris Photo

001 FOTO 33 OBALKA.indd 1

R E C Y K L A C E PA M Ě T I

19.01.18 23:26

33

_obsah _fotostory /

Jiří Plieštik 12

_portfolio /

Todd Antony 14

_téma /

Recyklace paměti 24

_téma /

Josef Moucha / Válka za studena 26

_téma /

Archiv Vladimíra Vondráčka 34

_rozhovor / _událost / _ikona /

Pavel M. Smejkal 46

Paris Photo 2017 54

Robert Frank 66

_událost /

Bratislavský Měsíc fotografie 72

_glosa /

Czech Press Photo 80

_talent /

Andrej Nechaj 82

_workshop /

Industria s Jindřichem Štreitem 88

Panorama 8 / Přehled výstav 90 / Přehled knih 94 / Přehled techniky 102

foto na titulní straně z knihy Vladimír Vondráček 1972—1979 Venezuela, 1979

4

FOTOobsah 33–2017

002-005 FOTO 33 obsah editorial 01.indd 4

23.01.18 12:22

14

26

FOTO / 6. ročník, číslo 33 / 2017 ŠÉFREDAKTOR

Tomáš Hliva tomas.hliva@casopis-foto.cz

STÁLÍ SPOLUPRACOVNÍCI

Martina Grmolenská, Vladimír Birgus, Kryštof Korč, Josef Moucha, Katarína Pleskot Kollárová, David Mužík, Martina Koštanská

KONCEPT ČASOPISU Tomáš Hliva

GRAFICKÝ DESIGN A SAZBA Richard Procházka

JAZYKOVÁ REDAKCE A KOREKTURA Libuše Mohelská

OBJEDNÁVKY INZERCE

46

Josef Hnojil josef.hnojil@springwinter.cz Tel. +420 775 239 478 www.casopis-foto.cz/inzerce

34

REDAKČNÍ E-MAIL

redakce@casopis-foto.cz

PŘEDPLATITELSKÝ SERVIS

www.casopis-foto.cz/predplatne foto@send.cz Tel. +420 222 985 225 +420 777 333 370

80

VYDAVATEL

Springwinter, s. r. o.

Brtnická 1169/9, 101 00 Praha 10 Registrace ISSN 1805-3335 Evidence MK ČR E 20670

54

Vytištěno na ofsetový papír Serixo 120 g/m2 dodaný společností ANTALIS s.r.o.

Vytiskla Tiskárna Helbich s.r.o.

66

72 88

82

Změny uvedených údajů nebo tiskové chyby jsou vyhrazeny.

Autorská práva k časopisu a k navazujícím elektronickým publikacím vykonává vydavatel. Jakékoli užití částí nebo celku, zejména rozmnožování a šíření jakýmkoliv způsobem (mechanickým nebo elektronickým) i v jiném než českém jazyce bez písemného svolení vydavatele je zakázáno.

Přetisk, přepracování, překlad do jiného jazyka a jiné užití díla nebo jeho části, jakož i zařazení díla do jiného díla bez písemného souhlasu vydavatele jsou zakázány. Právní režim autorských děl nabídnutých redakci se řídí autorským zákonem č. 35/1965 Sb. a vyhláškou MK ČR č. 55/1978 Sb. (výjimky z povinnosti sjednávat písemně smlouvy o šíření literárních a jiných děl). Tím nabývá vydavatel výhradní práva k šíření přijatého díla časopiseckou formou včetně možnosti zveřejnění na webových stránkách časopisu, vydání na CD/ DVD nebo jiným způsobem v elektronické podobě. Obsahy časopisů jsou součástí monitoringu médií provozovaného společností Newton Media. Rozšiřuje společnost PNS a. s.

Ministerstvo kultury České republiky a Statutární město Brno finančně podporují časopis FOTO. Děkujeme!

5

002-005 FOTO 33 obsah editorial 01.indd 5

23.01.18 12:22

Jiří Plieštik, Durman a lilie, 2005

12

FOTOstory 33–2017 / Jiří Plieštik

012-013 FOTO 33 STORY Jiri Pliestik.indd 12

19.01.18 18:08

V tu chvíli — i potom text a foto Jiří Plieštik

Tahle fotka je pozdě uvědomenou vzpomínkou na básníka obrazu Jana Svobodu, někdy jsem zvětšo­ val jeho zátiší na stole… obrazy, které se nevrátí.

Teď si myslím, že se mi do podvědomí zasekla mimo jiné i fotografie Jablka v síťce. Při jejím sní­ mání Svoboda rafinovaně použil princip, který bylo nesnadné při prvním pozorování rozkrýt… přitom to bylo jednoduché: fotografie adjustované fotky s částí reálného prostoru, ovšem jemná tona­ lita obou skutečností nedávala šanci rozeznat, kde začíná ten či onen prostor. Fascinující obraz.

Fotografii Durman a lilie jsem pořídil v roce 2005 na Žižkově, kde jsem žil s mojí milovanou ženou… tedy úplně přesně řečeno: nejdřív jsem exponoval

www.jiripliestik.wz.cz

někdy koncem devadesátých let za úsvitu kdesi na Balkáně fotografii rozvíjejícího se květu durmanu.

Měli jsme ji zavěšenou pod sklem v kuchyni a při jejím fotografování se ukázaly tajuplné reflexy okna a uvadajících lilií ve váze na stole, mísil se prostor obrazu s prostorem, v němž jsem stál. A ty dva prostory byly odděleny časem, vzdáleny, přitom se prolínaly. Kontradikce rozpuku a uvadání v obráce­ ném časovém gardu: durman ve skutečnosti už ne­ existoval, uvadající květy naopak ano… Stará kuchyň.

Prožitek, kdy nevíš, co děláš, jsi částí procesu a máš závratný pocit, že to můžeš vnímat. V tu chvíli — i potom. •

13

012-013 FOTO 33 STORY Jiri Pliestik.indd 13

19.01.18 18:08

14

FOTOprofil 33–2017 / Todd Antony

014-023 FOTO 33 PROFIL Todd Antony 022.indd 14

19.01.18 18:12

Todd Antony

Mezi reklamní fotografií a subkulturami text Martina Grmolenská / foto Todd Antony

Rozpálené předměstí Las Vegas, neznámé město uprostřed arizonského ničeho, dálný sever Laponska i rušné Japonsko. To je jen namátkový výčet míst, kam se s fotografií dostal rodák z Nového Zélandu v současnosti usazený v Londýně.

Je uznávaným reklamním fotografem, který už pracoval pro takové značky jako Nokia, Finlandia Vodka, Sony či O2 nebo pro televizní stanici BBC. Editor má v jeho případě nutkání publikovat i reklamní fotografie a dopustit se tak neplacené reklamy, neboť fotografie komerční jsou se soukromými projekty tak propojené, že jedny doplňují druhé a teprve společně vytvářejí ucelený obraz Antonyho tvorby.

V jeho portfoliu najdete jak technicky dokonalé montáže pro film BBC o Sherlocku Holmesovi a vymazlené snímky automobilů Ferrari od Kremlu po Rio de Janeiro, tak vtipná nalezená zátiší a náladové krajiny nebo portréty slavného kuchaře Gordona Ramsayho či Davida Hasselhofa. Plné ovládnutí fotografického řemesla se potom zcela přirozeně zúročuje i v soukromých projektech. A především o nich jsme si s Toddem Antonym povídali.

z cyklu Suncity Bombs

15

014-023 FOTO 33 PROFIL Todd Antony 022.indd 15

19.01.18 18:12

Co se týče řidičů trucků Decotora, jak ti se ke svým autům dostali, proč si je tak Od osobních projektů ke komerční práci.

Viděla jsem, že jste během své fotogra-

zdobí?

Kultura Decotora začala dávno,

fické kariéry potkal spoustu zajímavých

v sedmdesátých letech dvacátého století.

a slavných lidí. Která setkání byla

Tehdy vznikla řada filmů, které se

nejzajímavější — jak z fotografického,

vždycky jmenovaly nějak jako Trucker

tak z osobního pohledu?

Guys (Kluci z kamionů) a vyprávěly

Myslím, že zvláště v poslední době

o chlapech, co ve svých přezdobených

Takže vaše rada pro začínající fotografy,

jsem dělal na pěkných zakázkách.

kamionech projížděli zemí, honili jiné

kteří aspirují na profesionální dráhu

S podobnou linkou, jaká se objevila

a sami byli pronásledováni policií,

a chtějí získat placené zakázky, je dobře

u subkultur. Pracoval jsem pro vý-

zkrátka dostávali se do problémů. Řekl

promyslet portfolio, klidně postavené

robce vodky Finlandia a tři týdny jsme

bych, že to byly japonské verze americ-

i na soukromých projektech.

cestovali po světě. Jeli jsme přes El

kého filmu Smokey and the Bandit (česky

Paso, Texas, New Orleans, New York,

Polda a bandita, 1977), takový silný ame-

zlepšujete se. A ne vždy můžete dostat

Island, Finsko a základní premisou této

rický vliv na japonskou kulturu. A po

placenou práci tam, kde byste chtěli. Ve

reklamy byl enormní zájem o lidi, kteří

těch filmech vznikl i televizní seriál

svých projektech můžete zkoušet nové

žijí své životy tak trochu méně obyčejně.

a televizní filmy a řidiči si začali zdobit

věci — není to stejné, jako když máte

Při focení jsme potkávali obyčejné lidi,

svá auta, aby se dostali do těch filmů

někoho, kdo utratí obrovskou sumu

kteří vedou svůj život po svém, vedou

jako komparz. Tak se to začalo šířit po

peněz a chce jistotu, že jste schopen to

skvělé životy. Třeba ten muž s medvědy,

celém Japonsku a vyvinul se z toho ja-

nafotit. Potřebujete prostor k tvorbě,

s medvědy grizzly nahoře ve finském

kýsi druh dekorativní umělecké formy.

ve kterém můžete ukázat, co ve vás je.

Laponsku. Má pět dospělých grizzlyů

Od původních kořenů se to posunulo do

A jen na základě toho můžete získat

a mně se podařilo jej vyfotografovat, jak

daleko propracovanější podoby.

komerční práci.

jednoho z nich líbá.

Přesně tak. Definujete svůj styl,

Není to tak, že bych si pamatoval jednoho člověka, je jich celá řada. Před pár měsíci jsme při práci pro Nokii fotili v Minnesotě pána, kterému je 96 let.

A ten každý týden hraje hokej s lidmi daleko mladšími než on sám, má mimochodem obdivuhodný knír. Strávili jsme

Na jaký další projekt se můžeme těšit,

s ním nějaké tři dny, u něj doma, na ho-

co právě připravujete?

keji, hodně jsme se o něm dozvěděli. Byl

Mám krátký seznam projektů, ale

ve druhé světové válce a pomáhal osvo-

ještě jsem se nerozhodl, do kterého se

bodit jeden z koncentračních táborů.

pustím v nejbližší době. Doufám, že se příští rok dostanu zpět za roztleskávačkami. Chci natočit krátký film. Ale přesně asi nevím, co bude dál. •

20

FOTOprofil 33–2017 / Todd Antony

014-023 FOTO 33 PROFIL Todd Antony 022.indd 20

19.01.18 18:12

z cyklu Decotora

21

014-023 FOTO 33 PROFIL Todd Antony 022.indd 21

19.01.18 18:12

22

FOTOprofil 33–2017 / Todd Antony

014-023 FOTO 33 PROFIL Todd Antony 022.indd 22

19.01.18 18:12

23

014-023 FOTO 33 PROFIL Todd Antony 022.indd 23

19.01.18 18:12

eRcyklace itěmap

Walter Benjamin ve svém článku Dějinně

je dnes plně digitalizovaný a přístupný

souboru Výcviková rota — Mošnov 1982 po­

fotografické teze z roku 1940 upozorňuje, že

veřejnosti v téměř needitované podobě.

máhal dlouholetý přítel Vladimír Birgus.

„hrozí, že bude nenávratně ztracen každý

Ve 30. letech 20. století tehdejší editoři vy­

Z příběhu jednoho povinně odvedeného

obraz minulosti, který současnost nepři­

brali fotografie vizuálně padnoucí době

mladíka ze začátku osmdesátých let,

jme za sobě vlastní“. Po téměř osmdesáti

a podtrhující zamýšlené sdělení. Opaku­

který by primárně mohl být politickým

letech můžeme konstatovat, že co se foto­

jící se výstavy i publikace rotující stále

varováním, se díky neotře­lým kompo­

grafie týče, Benjaminovy obavy se mno­

tytéž záběry v nás dodnes upevňují takto

zicím, poměrně vzdáleným oficiální

hokrát naplnily a spoustu fotografických

vytvořený příběh jako jediný možný,

fotografické estetice doby svého vzniku,

obrazů minulosti jsme ztratili. Ne vždy za

který se dá na tomto rozsáhlém archivu

stává téměř satira. A satira má mnohdy

tím byly politické represe a střídající se

mnoha tvůrců postavit. V archivu FSA se

na diváka daleko silnější účinek než

diktátorské režimy, projevila se také auto­

však nachází spousta z pohledu dnešního

pouhé propagandistické obrazy, jejichž

cenzura fotografů a estetické požadavky.

vizuálního kódu nadmíru zajímavých

prvoplánově vypočítavá estetika by nás

V každé době totiž vládnou jisté, poměrně

snímků — například fotografie Marie

sice měla odrazovat a varovat, ale tak

silně se prosazující vizuální tendence,

Post Wolcotové pořízené s použitím

nějak jsme si na ni už zvykli. Časový od­

které nepřímo diktují, jak má vypadat

silného blesku, en face portréty farmářů

stup jak oběma fotografům, tak souboru

dobrá fotografie a který konkrétní snímek

s převažující centrální kompozicí od Rus­

samotnému pomohl posílit a revidovat

z nafocených stovek negativů má tak

sella Leeho a mnohé další. Z těchto dnes

tehdy zamýšlené významy a příběhy.

právo spatřit světlo světa. A je to právě

vizuálně modernějších fotografií by se

selekce podléhající módním trendům,

jistě poskládalo mnoho dalších příběhů.

která pak jakoby v začarovaném kruhu

K vytvoření nových příběhů, k re­

Jiným příkladem práce s archivem je kniha Vladimír Vondráček, v níž sy­ novec slavného českého repre­zentanta

opět utvrzuje fotografy i širokou veřejnost

cyklaci starých archivů je však potřeba

poskládal příběh cyklisty vytrženého

o správnosti a jedinečnosti daného vizuál­

nový, svěží editorský pohled — ať už

z komunistické reality a vhozeného

ního kódu a odsuzuje esteticky nevhodné

autora samotného s potřebným časovým

do víru světových závodů. Příběh,

a nezapadající obrazy do propadliště dějin.

odstupem, či okem nezávislého kurátora.

který se zde vypráví, není heroický,

Vezměme například slavný archiv Farm Security Administration (FSA). Ten

24

Takového pohledu se dostalo i archivu Josefa Mouchy, kterému s přípravou

jak by jej podala tehdejší média, Vladimír Vondráček není borec hájící

FOTOtéma 33–2017 / Recyklace paměti

024-025 FOTO 33 TEMA UVOD.indd 24

19.01.18 22:40

„Až budu mít čas, budu se tím svým archivem už konečně muset probrat,“ povzdechne si nejeden fotograf nad plným terabajtovým diskem či neuspořádanými hromadami negativů, o jejichž obsahu už má jen matné tušení. Bohudík časový odstup skrytý ve výrazu „až budu mít čas“ přináší do příběhů, které svými fotografiemi vyprávíme, nečekanou přidanou hodnotu a umělecký rozměr. O možných přístupech nejen k vlastnímu archivu, ale i o možnostech využití již jednou (či vícekrát) publikovaných snímků je téma aktuálního čísla.

Text Martina Grmolenská / foto Pavel M. Smejkal

socialistické barvy. Je to civil civící

muž stojící osamocený proti tankům

prostou, neškolenou a neestetizující

ráno 5. června 1989 na náměstí Ne­

optikou na zapovězený Západ. Ne­

beského klidu, třináctiletá Omayra

řeší se při tom autorství jednotlivých

Sánchezová umírající uvězněná ve vodě

snímků, příběh funguje právě a je­

a troskách svého domu po výbuchu ko­

dině jako celek, náhodné zmáčknutí

lumbijské sopky Nevado del Ruiz v roce

spouště kolemjdoucím kamarádem

1985, vylodění v Normandii… Pavel Ma­

či využití archiválií není podstatné.

ria Smejkal mění cizí fotografie v nová

Oba výše zmíněné způsoby využívají

umělecká díla. Zkoumá při tom, co se

jednotlivé součástky archivů v nových

s fotografií stane, když z ní odstraníme

souvislostech — mohli bychom to

nositele příběhu, ten nejdůležitější

nazvat primární recyklací materiálu.

prvek obrazové výpovědi. Umocníme

Dá se ovšem využít i takzvaně druhotná

sdělení a začneme ho vnímat silněji?

recyklace, která vizuálně značně opo­

Nebo příběh úplně „zabijeme“? Jak moc

třebované snímky přetaví v něco zcela

je příběh spojen s obrazem, a nežije

nového. V uměleckém světě se tento

už dávno vlastním životem? Může být

přístup někdy označuje jako apropriace,

nositelem významů samotná krajina?

přivlastnění, tento pojem má však u fotografů často negativní konotace.

Pavel Maria Smejkal v souboru

Díky recyklaci vlastních i cizích archivů můžeme Benjaminovým obavám navzdory přijímat za vlastní

Fatescapes pracuje s archivem, který je

i obrazy, které minulost zavrhla,

již svým způsobem veřejným majetkem.

a u těch, jež vytáhla na výsluní, revido­

Snímky, po nichž sahá, již mezi lidmi

vat známé příběhy a jejich vnímání. •

pohybujícími se okolo fotografie působí jako vizuální texty. Téměř každý noto­ ricky zná příběh za nimi — neznámý

Apropriace Richarda Prince Nejslavnějším umělcem pracujícím s fotografiemi jiných autorů je bezesporu Richard Prince. Jeho přefotografování kovboje z reklamy na Marlboro, kde v podstatě jen odstranil reklamní sdělení, patří k nejdráž prodaným fotografiím vůbec. Jeho hnědá varianta snímku Brooke Shieldsové, kterou jako desetiletou lascivně nafotil Gary Gross, si také našla cestu do věhlasných muzeí. A k uměleckému záměru tehdy stačilo fotografii pojmenovat Spiritual America, jménem, které si Prince vypůjčil pro změnu od Alfreda Stieglitze.

O tom, jak je hranice mezi apropriací a porušením autorského zákona tenká a jak se posouvá směrem k původním autorům, svědčí několik nedávných soudních pří týkajících se Princovy výstavy New Faces v Gagosian Gallery.

Zatímco původní autor kovboje Marlboro Sam Abel si ve své době nad použitím své fotografie pouze posteskl a Gary Gross se kvůli táhnoucím sporům ohledně zneužití dítěte raději neozýval, Donald Graham a Eric McNatt, jejichž fotografie Richard Prince použil právě v New Faces, se svých práv domáhají u soudu.

Podle názoru obžaloby není zveřejnění něčí fotografie na vlastním instagramovém účtu, její okomentování a následné pověšení v galerii uměleckým činem, nýbrž porušením autorského zákona.

25

024-025 FOTO 33 TEMA UVOD.indd 25

19.01.18 22:40

Výcviková rota, Mošnov, 1982

26

FOTOtéma 33–2017 / Josef Moucha — Válka za studena

026-033 FOTO 33 Moucha VOJNA 02.indd 26

19.01.18 18:19

Vojenská knížka Josefa Mouchy Ačkoliv povinnou službou v Československé lidové armádě prošly miliony mladých mužů, soubor Josefa Mouchy z výcvikového tábora u letiště v Mošnově je v kontextu naší dokumentární fotografie výjimečný. Knižně jsou snímky publikovány teprve pětatřicet let od svého vzniku a osm let od prvního samostatného vystavení v ostravské galerii Fiducia. text Vladimír Birgus / foto Josef Moucha

27

026-033 FOTO 33 Moucha VOJNA 02.indd 27

19.01.18 18:19

I když narukoval v říjnu 1981, vznikla

1. máje, ve chvílích volna na ubytovně,

díla nenajdeme. Přitom existoval určitý

naprostá většina fotografií Josefa

při uklízení kasáren před inspekcí,

vzor — knižně publikovaná Abeceda

Mouchy (1956) z vojenského útvaru

v jídelně, u pisoárů, ve sprchách, které

duševního prázdna od Zdeňka Tmeje

9687 Mošnov až v roce 1982. Tehdy získal

mohli používat jednou za týden, při

(1945). Ta ovšem neukazuje vojáky, ale

kvůli propagaci na nástěnkách oficiální

výuce marxistické ideologie a vojenské

život skupiny mladých českých mužů

možnost fotografovat přímo v kasár-

taktiky, kdy se třeba učili, jak během

během pracovního nasazení v nacistic-

nách. Byla to ovšem možnost značně

příští možné války přeplavat řeku Rýn.

kém Německu od podzimu 1942 do zimy

omezená, neboť v platnosti zůstával zá-

Skutečnost, že Moucha fotografo-

následujícího roku. Je to zobecňující

kon z roku 1971, zakazující zaznamená-

vané dobře znal, vedla k bezprostřed-

fotografický deník člověka zachycu-

vat „skutečnosti neuvedené v Přehledu

nosti jejich reakcí. Záběry působí, jako

jícího své zážitky a pocity po vyhnání

zveřejňovaných skutečností Minister-

by vznikaly prostřednictvím skryté

z domova a od svých blízkých, člověka

stva národní obrany“. Striktní předpis

kamery. Plně to platí také o snímcích

v mezní situaci, vmanipulovaného

samozřejmě znemožňoval zobrazovat

pořízených mimo kasárna, třeba na

do cizího prostředí, kde trpěl fyzicky

utajovanou techniku či vojenský dril.

taneční zábavě se studentkami zdra-

i psychicky, a přesto dokázal vytvořit

votní školy v Novém Jičíně, při jejichž

fotografie, jež dodnes neztratily na síle.

Moucha patřil na vojně jako absolvent Fakulty žurnalistiky Univerzity

prohlížení si nelze nevzpomenout na

Karlovy k privilegovanějším vyso-

Formanův film Lásky jedné plavovlásky.

Smích katarze

koškolákům, kteří už si část výcviku

A samozřejmě to platí i o fotografiích

Také u Mouchy dlouhý časový odstup

odsloužili během studia a narukovali

z neoficiální části vojenské služby,

od vzniku fotografií z vojny posílil jejich

na jeden rok, tedy — oproti jiným vo-

ukazujících třeba popíjení v hospodě

význam. Jeho mnohavrstevný pohled

jákům — na poloviční dobu. Na vlastní

nebo návštěvy přítelkyň. Ty tvoří silný

na vojenskou službu v době husákovské

kůži proto nezažil nejhorší šikanování

kontrast k záběrům důstojníků na růz-

normalizace nemá svou kvalitou, rozsa-

a ponižování, které vůči služebně

ných slavnostních schůzích, zasedáních

hem ani autentičností na naší poválečné

mladším kolegům uplatňovali mnozí

štábu vojenského útvaru nebo při vítání

fotografické scéně obdoby. Je to pohled

„mazáci“. Nicméně i tak si užil dost

velitelů leteckých jednotek Varšavské

člověka, který nebyl vnějším pozorova-

nekonečné nudy, únavy, ztráty sou-

smlouvy. Právě komplexnost Mouchova

telem — jako tomu bylo třeba u skvělé

kromí a omezení v hygieně, ponižování,

fotografického deníku přispívá k tomu,

fotoreportáže o Polské lidové armádě od

stádnosti, hlouposti, absurdity vojen-

že jeho fotografie probouzejí u každého,

Andrzeje Batura z roku 1976 — ale jed-

ského režimu, snah o vymývání mozků

kdo prožil základní vojenskou službu za

ním z vojáků, přímým účastníkem děje.

komunistickou ideologií, ale také

vlády komunistů, celý gejzír vzpomínek.

drobných radostí a nových přátelství.

Gejzír vzpomínek

Abeceda duševního prázdna

Mouchovy fotografie nejsou jenom deníkem jednoho nedobrovolného vojáka, nýbrž i zobecňujícím svědec-

Nejslavnější českou literární posta-

tvím o tehdejší době a o konfliktu mezi

Moucha na vojnu nastoupil jako

vou je Josef Švejk z Haškových Osudů

individualitou a totalitou. Sám o tom

zkušený fotograf. Na svém kontě měl

dobrého vojáka Švejka za světové války.

říká: „Jakmile při projekci otevřu soubor

místy až sarkastické snímky života

Člověk vytržený ze svého každoden-

Výcviková rota — Mošnov 1982, fotografie

v různých zemích sovětského bloku. To

ního života a zavlečený do armádní

přimějí diváky k smíchu. Je to smích

nepochybně přispělo k tomu, že se mu

mašinérie první světové války. V české

katarze? To by mě těšilo. Ale mohu

podařilo autenticky, bez zbytečného es-

literatuře ovšem najdeme děl, zabýva-

si být jist? Jedno je jasné: mé záběry

tetizování, přitom však se smyslem pro

jících se problémem obyčejných lidí,

dávno nejsou tím, čím bývaly. Nepříliš

působivou obrazovou skladbu zachytit

konfrontovaných s vojenskou byrokra-

estetizované příklady rozpadu sovětské

všechny zásadní fáze základní vojenské

cií a tupostí, daleko více — za všechny

koloniální říše získaly odstupem let na

služby — od ztráty civilního oblečení,

připomeňme alespoň autobiograficky

nepředstavitelnosti. Obyčejné snímky

vlasů a důstojnosti hned po příchodu

laděný román Tankový prapor od Josefa

působí jako fantasmagorie insceno-

nováčků do kasáren až po euforii z cesty

Škvoreckého, v němž doktor filozo-

vané s početným komparsem v ná-

domů po skončení vojny. S jemnou

fie Danny Smiřický přežívá základní

kladných kulisách.“ Ano, má pravdu,

ironií a s velkým citem pro vystižení

vojenskou službu v období stalinistic-

jeho fotografie ze základní vojenské

absurdních a někdy až groteskních mo-

kých 50. let. Zatímco podobná témata

služby v roce 1982 dnes opravdu působí

mentů fotografoval vojáky při vstupní

zpracovala s větším či menším úspě-

na diváky, kteří nikdy nic takového

lékařské prohlídce a stříhání vlasů, na

chem také řada filmů a divadelních

na vlastní kůži nezažili, jako scény

oficiózní slavnostní přísaze a oslavě

her, v české fotografii takto zaměřená

z humorného filmu. Naštěstí. •

30

FOTOtéma 33–2017 / Josef Moucha — Válka za studena

026-033 FOTO 33 Moucha VOJNA 02.indd 30

19.01.18 18:19

Autoportrét s brigádou řidičů, Nižné Nemecké, 14. srpen 1982

Výcviková rota, Mošnov, 1982 (první dvě řady)

Prvomájové procesí, Mošnov, 1982

Zájezd do dívčí školy v Novém Jičíně, jaro 1982

Čekání na vycházku, Mošnov, 1982

31

026-033 FOTO 33 Moucha VOJNA 02.indd 31

19.01.18 18:19

text Tomáš Hliva / foto archiv Vladimíra Vondráčka

Vondráčkova Tour de Exotiques Radost z potištěného papíru. Vy, stejně postižení, víte, o čem mluvím.

Kniha nezáří, nevysává. Voní a je hebká. Výjimečně hebký a voňavý je svazek Vladimír Vondráček 1972—1979, fotografická publikace pracující s amatérským fotografickým archivem bývalého profesionálního závodníka a československého reprezentanta v silniční cyklistice.

Dík za tento v našich končinách nevídaný nakla-

jenom zdát), abyste zprostředkovaně nasáli

datelský počin patří dvěma mladým absolven-

atmosféru sedmdesátých let tak, jak se odehrá-

tům pražského UMPRUM, knižní grafičce Nikole

valy v kulisách zapovězeného západního světa.

Klímové a ilustrátorovi Jindřichu Janíčkovi, kteří

hlédnete na železné bicykly, bavlněné dresy,

konci minulého roku vydali ve spolupráci s B maga-

jednoduchou typografii nebo automobily, které

zínem výše jmenovanou knihu. Příběh jejího vzniku

nevypadaly jako dětské hračky. Vondráčkova

je jednoduchý — Jindřich Janíček našel doma

analog snapshot tour je podobně podmanivá

poklad. Jeho strýc, bývalý cyklistický reprezentant,

a totéž platí také o editorském výběru fotografií

vozil v sedmdesátých letech ze svých cest za závody

v knize, navazujících na závodníkovy zážitky.

na různých místech světa barevné diapozitivy (a

V knize se neřeší autorství fotek, důležitost

také posílal domů pohledy, jejichž reprinty, resp. po

jednotlivých závodů, úspěchy, prohry a vlastně

jednom z každé destinace, jsou součástí publikace).

ani samotné destinace. Jedinou osou zůstává

Synovce okouzlily natolik, že z nich ve spolupráci

ta časová, která prochází chronologicky napříč

s režisérem Tomášem Luňákem sestavili knihu.

celou sbírkou naskenovaných barevných dia-

Nemusíte být cyklistický fanoušek, nemusíte znát „Kanibala“, cyklistickou legendu

34

A ty kulisy jsou zkrátka cool — ať už po-

společně založili nakladatelství Take Take Take a na

pozitivů, jejichž technická kvalita nijak nezaostává za tou dokumentární a výtvarnou.

a šampiona Eddieho Merckxe (to je ten hezoun

Občasné popisky divákovi pomáhají orientovat

z našeho obsahu a protagonista celé řady z po-

se v příběhu jen v náznaku, nenásilně, tak, aby zů-

hledu cyklistického fanouška vzácných snímků

stal prostor i na nevyřčené: Jaké bylo konkurovat na

z Vondráčkova archivu), který závodil v dobách

světových závodech nesrovnatelně lepšímu technic-

tolik vzdálených současné éře novodobých

kému a finančnímu zázemí soupeřů? Jaké bylo vy-

„astmatiků“ (kdy se dělníkům cyklistiky mohlo

dat se z komunistického Československa za lákadly

o sporttestrech, vysílačkách a cyklokomputerech

svobodného západu? A jaké to bylo, vracet se zpět? •

FOTOtema 33–2017 / Archiv Vladimíra Vondráčka

034-045 FOTO 33 Vondracek.indd 34

20.01.18 19:25

Dík za tento v našich končinách neví-

Občasné popisky divákovi pomáhají

daný nakladatelský počin patří dvěma

orientovat se v příběhu jen v náznaku,

mladým absolventům pražského UMP-

nenásilně, tak, aby zůstal prostor i na

RUM, knižní grafičce Nikole Klímové

nevyřčené: Jaké bylo konkurovat na

a ilustrátorovi Jindřichu Janíčkovi, kteří

světových závodech nesrovnatelně

společně založili nakladatelství Take

lepšímu technickému a finančnímu

Take Take a na konci minulého roku

zázemí soupeřů? Jaké bylo vydat

vydali výše jmenovanou knihu. Příběh

se z komunistického Českosloven-

jejího vzniku je jednoduchý — Jindřich

ska za lákadly svobodného západu?

Janíček našel doma poklad. Jeho strýc,

A jaké to bylo, vracet se zpět? •

bývalý cyklistický reprezentant, vozil v sedmdesátých letech ze svých cest za závody na různých místech světa barevné diapozitivy (a také posílal domů pohledy, jejichž reprinty, resp. po jednom z každé destinace, jsou součástí publikace). Synovce okouzlily natolik, že z nich ve spolupráci s režisérem Tomášem Luňákem sestavili knihu.

Nemusíte být cyklistický fanoušek, nemusíte znát „Kanibala“, cyklistickou legendu a šampiona Eddieho Merckxe (to je ten hezoun z našeho obsahu a protagonista celé řady z pohledu cyklistického fanouška vzácných snímků z Vondráčkova archivu), který závodil v dobách tolik vzdálených současné éře novodobých „astmatiků“ (kdy se dělníkům cyklistiky mohlo o sporttestrech, vysílačkách a cyklokomputerech jenom zdát), abyste zprostředkovaně nasáli atmosféru sedmdesátých let tak, jak se odehrávaly v kulisách zapovězeného západního světa.

A ty kulisy jsou zkrátka cool — ať už pohlédnete na železné bicykly, bavlněné dresy, jednoduchou typografii nebo automobily, které nevypadaly jako dětské hračky. Vondráčkova analog snap shot tour je podobně podmanivá a totéž platí také o editorském výběru fotografií v knize, navazujících na závodníkovy zážitky. V knize se neřeší autorství fotek, důležitost jednotlivých závodů, úspěchy, prohry a vlastně ani samotné destinace.

Jedinou osou zůstává ta časová, která prochází chronologicky napříč celou sbírkou naskenovaných barevných diapozitivů, jejichž technická kvalita u řady snímků nijak nezaostává za tou dokumentární, ba dokonce výtvarnou.

35

034-045 FOTO 33 Vondracek.indd 35

20.01.18 19:25

44

FOTOtema 33–2017 / Archiv Vladimíra Vondráčka

034-045 FOTO 33 Vondracek.indd 44

20.01.18 19:25

Vladimír Vondráček 1972—1979 Take Take Take, 2017 208 stran 165 × 235 mm příloha / reprint pohlednice od Vladimíra Vondráčka www.taketaketake.cz brunningmag.cz

Vladimír Vondráček s kolem vypůjčeným od pořadatelů. Jeho vlastní mu ukradli, když si ho nechal před obchodem s gramofonovými deskami.

(Koupil si LP Jesus Christ Superstar).

Mistrovství světa, Barcelona, 1973

Vladimír Vondráček (1949), olympio­ nik, československý reprezentant v silniční cyklis­­tice, bronzový medailista z časovky družstev na 100 km na mis­ trovství světa v roce 1975. Fotografie z osobního archivu zachycují život cyklisty na vrcholu kariéry v letech 1972—1979 a vyšly knižně v nakla­ datelství Take Take Take na konci minulého roku. Doprovodný rozhovor s Vladimírem Vondráčkem pořídil spor­ tovní redaktor, archivář a komentátor cyklistických závodů Jindřich Pulman.

Editorsky knihu připravili synovec Vladimíra Vondráčka Jindřich Janíček a režisér Tomáš Luňák.

034-045 FOTO 33 Vondracek.indd 45

20.01.18 19:25

z cyklu Fatescapes

46

FOTOrozhovor 33–2017 / Pavel M. Smejkal

046-051 FOTO 33 Smejkal.indd 46

20.01.18 19:24

Pavel M. Smejkal Ten kompost hezky tlí

47

046-051 FOTO 33 Smejkal.indd 47

20.01.18 19:24

text David Mužík / foto Pavel M. Smejkal

přehází to nebo vybere, co se mu zrovna hodí.

brýlí usmívá, občas do toho strčí klackem,

požírající sama sebe. A Pavel se na to zpoza

a ještě jednou a pořád dokola. Historie

obrazům a souvislostem. A pak hezky znova

se a mění v substrát, který dává život novým

barvu, povrch či samotný obsah, rozpadají

podle plánu. Jednotlivé snímky ztrácejí

Hniloba, rozklad, transformace probíhají

sebere či zachytí. Ten kompost hezky tlí.

neustále hází obrazy, které uvidí, potká,

A propos l‘image: je to jako kompost, kam

Paris Photo 2017

54

FOTOudálost 33–2017 / Paris Photo 2017

054-065 FOTO 33 Parisohoto.indd 54

19.01.18 18:27

s výjimkou prací Jitky Hanzlové, české fotografky žijící v Německu, v impozantních prostorách Velkého Pokud návštěvník hledal v expozicích 159 galerií z 30 států, které se v listopadu zúčastnily 21. ročníku Paris Phota, české fotografy, musel být zklamán.

Jenom několik amerických, západoevropských a čínských galerií nabízelo fotografie klasiků Drtikola, Rösslera, Funkeho, Sudka

paláce k vidění prakticky nic, ani od Saudka, Koláře, Pinkavy, Jiráska nebo Dity Pepe a ani jedna česká galerie se největšího fotografického veletrhu nezúčastnila. Bohužel totéž platilo i o expozici nakladatelů fotografických knih, i když mnohé publikace z KANTu nebo Torstu by se v ní neztratily.

a starší díla Koudelky a Luskačové.

Ze současné české tvorby nebylo

text Vladimír Birgus

Pravda, stánky na Paris Photu jsou velmi drahé, pronájem i toho nejmenšího stojí na šest dnů kolem třiceti tisíc eur — a k tomu musí vysta­ vovatel připočítat náklady na dopravu, pojištění a ubytování. Ale třeba budapešťská galerie Vin­ tage a varšavská galerie Asymetria se i za těchto podmínek veletrhu pravidelně zúčastňují a do­ kážou tam prodat díla maďarských a polských fotografů nejenom soukromým sběratelům, ale i řadě významných muzeí. Letos se o to snažila i galerie ABC z Budapešti, která představila insce­ nované a konceptuální práce od mezinárodně téměř neznámých členů takzvané Pécské dílny, existující v letech 1968–1982. Účast na Paris Photu je důležitá i z hlediska propagace, vždyť mezi 64 542 návštěvníky posledního ročníku byly de­ sítky delegací z tak významných muzejních insti­ tucí, jako je Metropolitní muzeum v New Yorku, Gettyho centrum v Los Angeles, Tate Modern v Londýně či Muzeum královny Sofie v Madridu.

A k tomu stovky novinářů, kurátorů i francouz­ ská první dáma Brigitte Macronová (veletrh měl záštitu jejího manžela), ministryně kultury Françoise Nyssenová, herec Keanu Reeves, režisér David Lynch nebo módní návrhář Karl Lagerfeld.

Ten se na letošním veletrhu podílel jako čestný

55

054-065 FOTO 33 Parisohoto.indd 55

19.01.18 18:27

60

FOTOudálost 33–2017 / Paris Photo 2017

054-065 FOTO 33 Parisohoto.indd 60

19.01.18 18:27

Martin Parr, Narovnávání věže v Pise, 1990, Stephen Daiter Gallery, Chicago

Joseph Rodriguez. Manhattan Bridge, New York, 2001, Bene Taschen, Kolín nad Rýnem

Matthias Bruggmann, Haiti, 2004, Galerie Polaris, Paříž

61

054-065 FOTO 33 Parisohoto.indd 61

19.01.18 18:27

Osud a osudovost

Roberta Franka

Robert Frank patří k osobnostem zaneseným do dějin umění slovy obzvláště vybranými. Výstava ve vídeňské Albertině celebruje jeho vklady oborům fotografie i filmu a nádavkem připomíná autorovy třiadevadesáté narozeniny. text Josef Moucha / foto Robert Frank

66

FOTOikona 33–2017 / Robert Frank

066-071 FOTO 33 IKONA Robert Frank 01.indd 66

20.01.18 10:54

67

066-071 FOTO 33 IKONA Robert Frank 01.indd 67

20.01.18 10:54

Hubička, Když téměř devadesátiletá Lisl Steiner uváděla v Rakouském institutu v Bratislavě svou retrospektivní výstavu, se vzpomínkou na hodonínské kořeny své maminky se přítomným omlouvala, že si z češtiny pamatuje jen tři slova:

facka,

hubička, facka, pocem. A právě tato tři slova „Šeherezády fotografie“, jak si tato dáma sama říká, mi při procházení letošní Bratislavou mnohokrát vyvstala na mysli.

text Martina Grmolenská

72

FOTOudálost 33–2017 / Bratislavský Měsíc fotografie 2017

072-077 FOTO 33 BLAVA.indd 72

19.01.18 18:35

pocem.

73

072-077 FOTO 33 BLAVA.indd 73

19.01.18 18:35

T FotoTalent Andrej Nechaj

Andrej Nechaj

Tajuplná výprava za podivnými artefakty text Martina Koštanská / foto Andrej Nechaj

Základní přikázání celosvětové komu-

pozornost nezasluhují. V případě

nity fotografů se zájmem o urbex, tedy

fotografií Andreje Nechaje můžeme

objevování a fotografování opuštěných

objevovat například oblast brněnského

míst vzniklých lidskými zásahy, zní:

Cejlu nebo zákoutí maloměřického

„lokace se neprozrazují“. Každý, kdo by

teplovodu. Nejedná se ovšem o nějakou

se rád infiltroval do staré továrny či

samoúčelnou encyklopedii brněn-

hotelu, si tak svůj průzkum industriální

ského „bizáru“, ale o snahu citlivě

krajiny musí na vlastní pěst připra-

zachytit místa a zprostředkovat osobní

vit, naplánovat a překonat při něm

pocity z náhodně nalezených zátiší.

překážky, které se mu postaví do cesty.

antropocénu zajímá Nechaje také

naopak reinterpretuje urbex jako zno-

geometrické tvarosloví industriálních

vuobjevování nejbližšího okolí. Ranní

prvků, které mají moc proměňovat naše

cesta do práce jako tajuplná výprava za

městské životy. Inspirován například

podivnými artefakty, výlet na periferii

Typologiemi Bernda a Hilly Bechero-

jako dovolená v exotické divočině.

vých zkoumá vztah formy a funkce

Tento urbex pro starší a pokro-

Andrej Nechaj (1984) vystudoval vizuální komunikaci na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně a pracuje jako grafik brněnského knižního naklada­ telství Host. Jako jeden z členů kolektivu zvukových experi­ mentátorů AVA působí v projektu Moving Spaces pod pseu­ donymem tatratank. Stejně jako ve své fotografické tvorbě vychází i v hudebních kolážích z nalezených zvukových nahrávek ze svého bezprostředního okolí a upozorňuje na dobře známá, a přesto opomíjená městská zákoutí.

82

Kromě postupně chátrajících nálezů

Andrej Nechaj ve svých fotografiích

stavebních výztuží, dopravního značení

čilé bere v potaz svazující okolnosti,

nebo betonových skruží. Vizuální

které běžnému člověku nedovolují

čistota těchto tvarů v kombinaci s jejich

nebezpečné a často ilegální výpravy

pomíjivou existencí v daném prostředí

do polorozbořených budov. Namísto

zachycuje letmé okamžiky každodenní

toho věnuje pozornost pozůstatkům

melancholie. Oproti často dramatic-

lidské činnosti v místech, která jsou

kým urbexovým snímkům si však

každému volně přístupná a zároveň

nachází vlastní civilní jazyk, oproštěný

natolik banální, že zdánlivě žádnou

od sentimentality nebo nostalgie. •

FOTOtalent 33–2017 / Andrej Nechaj

082-087 FOTO 33 TALENT Nechaj 01.indd 82

19.01.18 18:44

83

082-087 FOTO 33 TALENT Nechaj 01.indd 83

19.01.18 18:45

V FotoVýstavy Přehled výstav

Pocta mistrům fotografie/

Ara Güler 24. 11. 2017 — 28. 1. 2018 Leica Gallery Prague Školská 28, Praha 1 www.lgp.cz

Malíři, herci, fotografové, hudebníci. Během

bolestné pocity. Nepřekvapí proto, že

své dlouhé kariéry vytvořil Ara Güler půso-

nejvýznamnější turecký fotograf bývá také

bivou galerii portrétů významných umělců

nazýván „vizuálním historikem“ či ještě

a svých současníků, ovšem hvězdou celé

příhodnější přezdívkou „Oko Istanbulu“.

podívané pro něho byl a bude Istanbul.

Ara Güler se narodil 16. srpna 1928

Jeho fotografie spoluutvářejí dojem z turec-

v istanbulské čtvrti Taksim jako syn váže-

kého hlavního města. Dokumentují nejen

ného lékárníka arménského původu. Po

ruch velkoměsta, ale i skrytý každodenní

studiu ekonomie se rozhodl věnovat kariéře

život obyvatel metropole nad Bosporem.

fotožurnalisty. Nejprve pracoval pro jedny

Ara Güler zachycuje svým fotoapará-

istanbulské noviny, ovšem brzy se o něho

tem městské kompozice s jedinečnou

začal zajímat i mezinárodní tisk. Güler se

atmosférou již od padesátých let minulého

svou Leikou fotografoval po celém světě,

století. Jeho záběry jsou jako symfonie

vyráběl reportáže a pracoval pro řadu reno-

složené z domů, obchodů, ulic a mostů,

movaných světových časopisů — přesto ale

lodí i mraků, které v dálce znovu a znovu

Istanbul vždy zůstal pevným bodem v jeho

přitahují oko pozorovatele. Ara Güler se

nekonečné studnici vizuálních objevů.

přirozeně stal kronikářem proměny, kterou Istanbul prochází — a jejíž intenzita se dá srovnat jen s málem jiných měst. Metropole se rychle posouvá kupředu, ovšem procesy změny nejsou k místním lidem vždy právě šetrné. Tím spíše vyvolávají Gülerovy fotografie odrážející ztrátu staré architektury a tradičního způsobu života

90

© Ara Güler, Opilec v baru v Tophane, Istanbul, 1959

FOTOvýstavy 33–2017

090-093 FOTO 33 VYSTAVY.indd 90

19.01.18 18:51

FotoVýstavy V Přehled výstav

© Ara Güler, Děti si hrají v Tophane, Istanbul, 1986

© Ara Güler, Zlatý roh, v pozadí Sulejmanova mešita, Istanbul, 1962

© Ara Güler, Skupinka mužů debatuje u stánku s čajem poblíž Beyoglu, Istanbul, 1958

91

090-093 FOTO 33 VYSTAVY.indd 91

19.01.18 18:51

K FotoKnihy Přehled publikací

Monografie Karla O. Hrubého text Josef Moucha

Edičnímu počinu předcházel výběr z tisíců originálních pozitivů. Vedle privátních sbírek jsou zastoupeny především ve fondu Moravské galerie v Brně, v archivu Svazu českých fotografů či v Moravském zemském muzeu v Brně, kde je uložena početná kolekce negativů, náhledů i autorských zvětšenin. Vítaným zdrojem

Kulaté výročí narození K. O. Hrubého (1916–1998) bylo podnětem k uspořádání loňského sympozia, rekapitulujícího umělcův odkaz. Zároveň se stalo východiskem příprav aktuální retrospektivy v Domě umění města Brna. A výsledkem je nejenom komplexní představení autora překvapivě rozsáhlého díla, narůstajícího od 40. do 70. let. Objevná a teprve nyní ucelená interpretace pozůstalosti se kolektivu autorů zvláště důkladně vydařila publikací usazující význam Hrubého snah do souvislostí české i mezinárodní scény, včetně neprofesionální větve fotografické tvorby.

96

byly dosud neznámé náhledy, s nimiž bylo možné nakládat díky Hrubého dědicům.

Editoři se „rozhodli použít i fotografie, které nikdy nespatřily světlo světa jako originální zvětšeniny,“ jak uvádí Lukáš Bártl. Tyto reprodukce ovšem řádně odlišují popisky.

Jednotlivé oddíly knihy jsou nadepsány Začátky, Nová budoucnost, Folklór a tra­ dice, Všední den, Krajina, Inscenovaná rea­ lita a Obrazy. Úvod Jany Vránové nastiňuje škálu fotografových aktivit od vlastní tvorby

FOTOknihy 33–2017

094-097 FOTO 33 KNIHY.indd 96

20.01.18 19:55

FotoKnihy K Přehled publikací

Taneční mistr, 1948, Moravská galerie v Brně

Krajina u Váhu, 1948, Moravská galerie v Brně

Brno, obchodní dům Centrum, 1957, soukromý archiv

Civilizovaná krajina, 1957, Moravská galerie v Brně

k předávání zkušeností při čtvrtstoleté praxi

fotografii.“ Tvůrce nejenže neváhal foto­

půle 20. století. Vydání monografie je ov­

pedagogického povolání. Další texty ana­

grafované výjevy inscenovat již od zlomu

šem vítané tím více, neváhá-li obnažit pro­

lyzují rozmanité tvůrčí proudnice K. O. Hru­

40. a 50. let jako reportér. Počínal si tak

blematické polohy činnosti někdejšího rea­

bého. Jejich proplétání zprostředkovává

i v období zvaném poezie všedního dne.

listy, některými z projevů až socialistického.

Muselíkova životopisná studie, stylizovaná

Kdo je nakloněn klasické škole fotogra­

nikoli suše a kuse, nýbrž čtivě. Myškovo

fických žánrů, vezme zavděk neobyčejným

pamětnické ohlédnutí svědčí o způsobech

rozpětím zájmů autora, holdujícího salon­

Hrubého výuky (nejenom v stěžejním

ním soutěžím a náležejícího k aktivistům

úvazku na SUPŠ v Brně). Dufkova stať

amatérského hnutí, jakými byli i Jiří Jeníček

o K. O. Hrubém v průsečíku evropských

nebo Václav Jírů. Od druhé poloviny 60. let

a domácích snah dokládá, že teprve prů­

se Hrubý zabýval rovněž fotomontážemi.

zkum pozůstalosti odhalil četnost insceno­

V penzijním věku se pustil do malování,

vaných záběrů: „Hrubý podobně jako Jan

k němuž míval sklon již v mládí. Pozdní

Saudek a Clifford Seidling patřil i v meziná­

část tvorby vyznívá naivisticky. Nicméně

rodním kontextu k prvním tvůrcům tohoto

kniha stvrzuje, že započteme-li Hrubého

nového modelu tvůrčí fotografie, který se

všestranné organizační, kurátorské, lek­

do jisté míry opírá o surrealismus (reprezen­

torské, pedagogické a recenzní působení,

tovaný na domácí půdě Emilou Medkovou

pak nezbývá než přiznat mu pozici jednoho

a zejména Václavem Zykmundem) a módní

z nejvlivnějších českých fotografů druhé

Karel Otto Hrubý / Fotograf, pedagog, teoretik Vydal / Barrister & Principal Publishing, Moravská galerie v Brně, Dům umění města Brna, Brno, 2017 Texty / Lukáš Bártl, Antonín Dufek, Roman Muselík, Miroslav Myška, Jiří Pátek, Jana Vránová Grafická úprava / Anymade Studio Tvrdá vazba, formát 19 × 27 cm 302 stran, sazba česká, anglické resumé

97

094-097 FOTO 33 KNIHY.indd 97

20.01.18 19:55

T FotoTechnika Přehled nových fotoaparátů

Fullframe Sony A7R III Cena 96 500 Kč (tělo) www.sony.cz

Sony Alpha A7R III má 42,4Mpx snímač

(slow motion), video v rozlišení 4K zvládá se

s možností fotit až 10 snímků za sekundu

30 snímky za sekundu, ovšem na celý sní-

a pětiosou optickou stabilizaci, která dovo-

mač nebo s ořezem Super 35. Podporovány

luje prodloužit expozici až o 5,5 kroku. Při

jsou profily S-Log3 a Hybrid Log Gamma. Os-

focení statických scén můžete využít funkci

třicí systém má 399 bodů s fázovou detekcí

Pixel Shift, která zvýší rozlišení snímku na

a ovládání pomocí joysticku. Rozsah ISO

čtyřnásobek, takže získáte 42Mpx snímek

je mezi 100 až 32 000, po rozšíření 50 až

s mnohem jemnější kresbou (jak poznáte,

102 400. Fotoaparát je utěsněn proti prachu

když si jej na obrazovce počítače zobrazíte

a stékající vodě. Zadní dotykový displej je

v plné velikosti). Alpha 7R III umí točit Full HD

výklopný. Fotoaparát má dvojitý slot na SD

video s rychlostí až 120 snímků za sekundu

karty a USB C 3.1 pro rychlý přenos dat.

Panasonic Lumix DC-G9 Panasonic navazuje na úspěch modelu

stabilizátor druhé generace, který společně

Expoziční časy jsou v rozsahu 1/8000 s až

GH5 a představuje kompakt s utěsněným

s kvalitním objektivem zvládne až 6,5 kroku.

1 minuta s plně mechanickou závěrkou.

hořčíkovým tělem odolným vůči přírodním

Pětiosá stabilizace funguje při fotografování

živlům, výměnnými objektivy a výklopným

i natáčení videa (včetně rozlišení 4K).

displejem.

Do G9 je zabudován 20,3Mpx senzor

102

Vychytávkou je ostření o rychlosti

Fotoaparát můžete propojit s dalšími zařízeními pomocí Wi-Fi anebo energeticky úsporného rozhraní Bluetooth 4.2. Nabíjení

0,04 s (480 snímků za sekundu) a 225 os-

a připojení k počítači probíhá přes USB 3.0.

Live MOS bez antialiasingového filtru, který

třicích zón s volným výběrem a možností

K dispozici je také HDMI konektor typu A a

v režimu vysokého rozlišení umí díky rychlosti

vytváření individuálních skupin. V expozič-

dva jacky — 2,5 a 3,5 mm — pro připojení

snímače zachytit obraz s 80megapixelovým

ním nastavení najdete automatický režim,

sluchátek nebo externího mikrofonu.

rozlišením ve formátech RAW i JPEG. Na kva-

prioritu clony, času a také plný manuál. Cit-

Cena 45 000 Kč (tělo)

litě fotografií se podílí i pětiosý mechanický

livost ISO se pohybuje od 200 do 25 600.

www.panasonic.cz

FOTOtechnika 33––2017

102-105 FOTO 33 TECHNIKA.indd 102

19.01.18 19:02

T FotoTechnika Přehled nových fotoaparátů

Bezzrcadlovka Leica CL Od předchozích APS-C bezzrcadlovek T,

JPEG i RAW. Video ve 4K umí přístroj natáčet

závěrkou lze nastavit časy od

TL a TL2 se nová Leica CL liší především

při 30 snímcích za sekundu, v rozlišení Full

1/8000 sekundy až do 30 sekund, k dis-

zabudovaným elektronickým hledáčkem.

HD zvládne i 60 sn./s. Při sekvenčním focení

pozici je ovšem také elektronická závěrka,

K jeho TL bajonetu je momentálně v nabídce

procesor zpracuje 10 snímků za sekundu,

kterou nastavíte až na 1/25 000 sekundy.

celkem osm objektivů. Fotoaparát se ovládá

přičemž vyrovnávací paměť postačí na

především přes pevný dotykový displej

33 snímků DNG+JPG nebo 140 JPEGů.

Cena 63 500 Kč (tělo), 89 000 Kč

a čtyřsměrný ovladač. Snímač má rozlišení

Určitě potěší citlivost ISO, která sahá

(tělo + objektiv 18 mm F2,8)

24,2 Mpx, data dokáže ukládat ve formátech

od 100 až do 50 000. S mechanickou

www.fotoskoda.cz/leica

u nichž lze vybírat z celkem 43 před-

snímač s rozlišením 24 Mpx, citlivost ISO

definovaných formátů. Součástí těchto

v rozsahu 200–6400, expoziční časy

výtisků jsou i značky pro přesný ořez

1/4000 až 60 sekund. Pro fanoušky je

a pro maximální využití papíru.

připraven také červený objektiv Leica

Díky Wi-Fi konektivitě můžete tisknout

Sublimační Canon Selphy CP-1300

APO-Summicron-M 50mm f/2 ASPH (Red

z fotoaparátu, chytrého telefonu nebo

Edition), který Leica představila v závěru

tabletu s Apple iOS nebo Androidem.

roku 2016. Nové limitované „emko“ zdobí

A pokud používáte jiný systém nebo

eloxovaný hliník s červenou barvou

máte fotoaparát bez Wi-Fi, můžete

a kaž­dý kus má své speciální sériové číslo.

fotografie přenést do tiskárny přes

www.fotoskoda.cz/leica

vestavěný slot pro paměťovou kartu SD.

Canon představil novou verzi své oblíbené

Cena od 3 500 Kč

termosublimační tiskárny. Od předchozích

www.canon.cz

verzí se liší výklopným displejem. Canon Selphy CP 1300 tiskne vedle pohlednicového formátu 10 × 15 cm na celou řadu materiálů s různou povrchovou úpravou.

Na výklopném LCD displeji s úhlopříčkou 8,1 cm se fotografie dají pohodlně prohlížet.

Sublimační tisk zvládne od každé barvy až 256 odstínů, takže je k dispozici přes

6K kamera pro drony DJI

lesklou a třemi variantami pololesklé

Limitovaná edice Leica M typ 262

povrchové úpravy fotografie, bez nutnosti

Leica vydala další limitovanou edici

tegrovaný stabilizovaný závěs, určený pro

cokoliv měnit. Fotografie je odolná vůči

fotoaparátu M typu 262 se skvěle

profesionální filmovou tvorbu. Díky kompa-

vyblednutí a proti otiskům špinavých prstů.

jednoduchým ovládáním. Fotoaparátu

tibilitě s drony Inspire 2 představuje to nej-

v červené barvě bude vyrobeno pouze

lepší, co dnes pro profesionální letecké fil-

100 kusů. Leica M typ 262 má fullframový

mování existuje. CMOS snímač s rozlišením

16 milionů barev. Na výběr máte mezi

Průvodce Face Frame pomáhá jednoduše pořídit dokladové fotografie,

Zenmuse X7 je kompaktní Super 35 kamera od výrobce dronů DJI. Kamera má in-

103

102-105 FOTO 33 TECHNIKA.indd 103

19.01.18 19:02

www.casopis-foto.cz/edice

112-116 FOTO 33 EDICE 02.indd 112

20.01.18 11:06

Jindřich Štreit / 26, 27, 28 Jindřich Štreit je česká fotografická ikona, jejíž tvorbu není třeba představovat. Od samého počátku je také patronem časopisu FOTO. Soustavně se — nejen jako pedagog — věnuje mladým umělcům. Ve své tvorbě se zabývá především sociálními tématy, ať už jde o cykly o handicapovaných, drogově závislých, anebo o lidech bez domova. Mezi jeho nejvýznamnější práce patří soubory fotografií mapující život lidí na vesnici. Vášeň pro vyprávění příběhu dodává Štreitovým fotografiím autenticitu a jedinečnost. O své tvorbě říká, že je jako život

Viki Kollerová / 32 Jako samouk začala fotit v jednadvaceti ve chvíli, kdy ji přestalo bavit stát modelem svému příteli. Po vystudování překladatelství a tlumočnictví se začala naplno věnovat profesionální fotografii. Na svých snímcích transformuje své tělo do nenápadných a subtilních skládaček křivek a linií, kde se lidská podoba odhalí až na druhý, důkladnější pohled. Více o dívce, která se pokusila zmizet, v čísle FOTO 32. www.vikikollerova.tumblr.com www.vikikollerovafotografkou.tumblr.com

Vojtěch Veškrna / 26

David Mužík / 26

Zvědavost, zájem o fotografii, ale také o vše, co

Spoluzakladatel asociace YAFA, šéfredaktor portálu

souvisí s fungováním vesmíru. Fotografie jako

www.young-photographers.eu, kurátor, fotoeditor

příležitost dotknout se podstaty věcí, které stojí za

a grafický designér. O fotografii říká: „Mám rád,

pozornost. Cyklus My Air Force, ze kterého pochází

když není úplně jasný, o co jde, když si člověk musí

fotografie v Edici FOTO, zkoumá, co pro fotografa

chvilku počkat, dát tomu čas. Ponořit se a hledat.“

znamená láska k létání a technice. Absolvent

Rozhovor s Davidem Mužíkem najdete v čísle

Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně (Ateliér reklamní

FOTO 26.

fotografie) a pražské FAMU má za sebou také

www.dawek.com

roční stáž v ateliéru 304 Petra Babáka na pražské UMPRUM a na Akademii výtvarných umění v polských Katovicích. Od roku 2014 působí jako asistent ve Sputnik Photos ve Varšavě. Více o jeho cyklu My Air

sám. Když tento muž vstoupí do místnosti, rozhodně

Force se dočtete ve vydání FOTO 26.

jej nepřehlédnete. K lidem přistupuje s podmaňující

www.veskrna.cz

bytostnou vřelostí.

Radek Kalhous / 31

Marek Matuštík / 27

Posedlost, ale i zahálka jako kolébka kreativity

Absolvent oboru ekonomie na Slezské univerzitě

dovedly dlouholetého fotoreportéra až na webové

v Opavě se fotografii začal věnovat teprve před

stránky magazínu Time. U nás pracuje již od roku

necelými pěti lety, kdy zároveň nastoupil na tamní

2000 jako fotograf pro MF DNES. Na kontě má celou

Institut tvůrčí fotografie. Během studia se postupně

řadu ocenění, především v soutěži Czech Press

vyprofiloval k fotografování převážně subjektivních

Photo. Více o jeho cyklu Divočina ve vydání FOTO 31.

dokumentů. V roce 2017 vydal svou první autorskou

www.kalhous.com

knihu s názvem Nevyřčené hry / Unspoken games.

Více o autorovi v časopise FOTO 27. www.marekmatustik.com

Andrea Marie Malinová / 26 Leitmotivem fotografických souborů je pro mladou fotografku role člověka ve světě a jeho vztah k okolí. Absolventka Střední uměleckoprůmyslové školy a poté Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně (Ateliér reklamní fotografie) a Institutu tvůrčí fotografie na Slezské univerzitě v Opavě získala v roce 2014 ocenění v soutěži Czech Press Photo a první místo na fotografickém festivalu v GelsenKirchenu v Německu. Představili jsme ji ve vydání FOTO 26.

David Gaberle / 27, 32

Richard Procházka / 32

Tvorba absolventa antropologie na University

Fotografie jako druh komunikace s tichou existencí.

College London je úzce spjatá s častými pobyty

Všednost, jež nezevšední. Celý příběh k fotografii

v řadě světových megapolí. Od roku 2015 je Gaberle

Old Crazy Maryʼs Cat, kterou Richard Procházka —

oficiálním ambasadorem firmy Fujifilm. Postupně se

působící v magazínu FOTO jako grafik i redakční

vyprofiloval jako špičkový streetový fotograf, jeho

spolupracovník — v Edici nabízí, najdete v čísle 32.

fotografie byly publikovány v mnoha mezinárodních

www.rixard.cz

internetových magazínech. V roce 2017 dokončil

www.flickr.com/photos/richard_prochazka/

svou první autorskou knihu s názvem Metropolight.

https://rixard.exposure.co/

FOTOGRAFIKS Specialisté na digitální zpracování obrazu pro profesionální fotografy, galerie a muzea, architekty, grafiky, designéry a studenty uměleckých oborů.

Digitální tisk fotografií a grafiky, od pohlednicového formátu po realizace rozsáhlých výstav. www.fotografiks.cz

O projektu Metropolight se dočtete v rozhovoru v čísle FOTO 32. www.davidgaberle.com

Tomáš Hliva / 32

Wlasta Laura / 28

Brněnský fotograf a pozorovatel výjevů ze života

Mladá fotografka, jež dokáže citlivě a jemně

lidí (cykly Bezprostřední zprostředkování, Daily

vyprávět o niterném ženském světě. Její lyrické

Surreal), absolvent bakalářského a magisterského

a křehké fotografie spojuje především jedna

studia na Institutu tvůrčí fotografie SLU v Opavě.

postava. Ona sama. Výpověď na hranici dívčího

Autor konceptu časopisu FOTO a od roku 2012 jeho

a ženského prostoru vzbuzuje v divákovi vzdor

šéfredaktor. Milovník cyklistického designu —

i souznění. Více o autorce a její tvorbě najdete

zakladatel atelieru ASPHALT CYCLING LAB.

v čísle FOTO 28.

hliva.tumblr.com

www.wlastalaura.com

hliva.exposure.co

Mia Köhlerová / 28 Původ své schopnosti vyjadřovat se fotografií spatřuje v pocitu osamění jedince „okolnostmi odkázaného k pozorování“. Tato “vykořeněnost” ji vedla k pobytům v Číně, Malajsii, Španělsku, Izraeli, na Tchaj-wanu i jinde. Mia Köhlerová, absolventka Střední umělecké a Vyšší odborné školy Václava Hollara v Praze a Institutu tvůrčí fotografie na Slezské univerzitě v Opavě, se věnuje především portrétní a inscenované fotografii. Nalezené objekty uvádí do imaginárních krajin a vytváří tak idealizované až snové obrazy na pomezí reality a fantazie. Více o její tvorbě čtěte v textu Josefa Mouchy v čísle FOTO 28.

Oldřich Malachta / 28 Zaměřuje se na dlouhodobé dokumentární projekty, ve kterých se věnuje různým aspektům současné společnosti. Většinu času tráví na cestách po střední a východní Evropě. Jeho styl je přímočarý a upřímný.

Vyhýbá se akční fotografii a fotožurnalismu: „Musím pochopit příběh a zažít ho, jen tehdy je výsledek skutečný.“ O fotografii svého syna Oldřich Malachta vypráví v rubrice Fotostory v časopise FOTO 28. www.malachta.cz

Martin Faltejsek / 32 Mladý lanškrounský fotograf objevující krásy severských zemí. Za svoje fotografie získal mnohá ocenění v českých i mezinárodních soutěžích, jejichž přehled najdete na webových stránách autora. Věnuje se autoportrétům, osobitým rukopisem zpracovává i svatební fotografie a portréty. Představili jsme jej v článku Islandský hype ve vydání FOTO 32. www.martinfaltejsek.cz

Jiří Havrda / 32

www.miakohlerova.com

Jiří Havrda je streetový fotograf tělem i duší.

Ve volném čase jezdí po velkých aglomeracích a studuje život v nich. Amsterdam, Berlín, Londýn či Benátky. Je spoluzakladatelem skupiny 28mm.

Rozhovor a více o jeho projektu MetropoLives najdete ve vydání FOTO 32. www.jirihavrda.com www.28mm.cz

Ibra Ibrahimovič /26 Projekt Střepy severních Čech, odkud pochází i fotografie z Edice FOTO, je jeho celoživotním dílem. Severní Čechy jsou nejen Ibrahimovičovým rodištěm, ale taktéž místem, kam se neustále rád vrací a zachycuje proměny vesnic a měst, lidí i krajin.

V roce 2003 vyhrál se svoji fotografií Příběh sedláka Rajtera hlavní cenu v soutěži Czech Press Photo. www.ibraphoto.net

112-116 FOTO 33 EDICE 02.indd 113

20.01.18 11:06