PROLOG
Holger Palmgren seděl na invalidním vozíku v návštěvní místnosti a řekl: „Vždycky jsem se tě chtěl zeptat na to dračí tetování a taky by mě zajímalo, proč je pro tebe tolik důležité.“ „Souviselo to s mojí mámou.“ „S Agnetou?“ „Byla jsem tehdy ještě malá, bylo mi asi šest let. Utekla jsem z domova.“ „Myslím, že si na to vzpomínám. Tehdy k vám přišla na návštěvu nějaká paní, že jo? Měla na krku takové zvláštní znamínko.“ „Vypadalo to, jako by jí ho tam někdo vypálil.“ „Co třeba drak?“