R e k v i e m z a v z p om í n k y
Nová obřadní síň na pražských Olšanských hřbitovech toho dne hostila nevelký, ale důstojný pohřeb. V úterý 20. prosince 2011 se tu sešla rodina a přátelé pana Jiřího Vondráčka staršího, patriarchy muzikantského rodu, který o pár dní předtím – 5. prosince – podlehl zdravotním komplikacím po zlomenině krčku. Bylo mu úctyhodných devadesát let, byť by mu nikdo z jeho okolí tolik nehádal. Do poslední Jiří Vondráček starší
chvíle byl vitální, činorodý, uměl se radovat i zlobit, měl rád život se vším, co obnáší. Nebýt
úrazu, k němuž došlo zhruba měsíc předtím při návštěvě u syna, mohl tu ještě chvíli být... „Dožil se ale krásného věku,“ neslo se mezi přítomnými okřídlené klišé. Ve vzduchu přitom visela lehká nervozita, s jakou se všichni ohlíželi, kdykoliv zaskřípaly panty vstupních dveří. Poprvé po téměř deseti letech se zde měly setkat tváří v tvář Vondráčkovy znesvářené děti, jejichž spory přesáhly rámec rodiny a staly se doslova veřejnou záležitostí. Jak se zaplňovala čekárna, houstlo i ovzduší. Krátce před jednou hodinou odpolední, na kdy byl ohlášen začátek obřadu, už tu byli oba. Rozechvělá Helena 7 k a ž d á t r a m p o ta m á s v o u m e z