022
023
Lidské tělo jako celek
BUŇKY A TKÁNĚ
Kosterní svalovina
BUŇKY A TKÁNĚ
DRUHY TKÁNÍ Buňky se často sdružují s jinými buňkami s podobnou funkcí a vytvářejí tkáně, což jsou skupiny buněk s určitou funkcí. Přesto nemusí být uvnitř tkáně všechny buňky stejné. V lidském těle rozeznáváme tkáň svalovou, pojivovou, nervovou a epitelovou. V každé z těchto tkání rozlišujeme různé druhy, lišící se zřetelně vzhledem i funkcí. Např. krev, kost i chrupavka patří k pojivové tkáni, ale patří tam i tuková tkáň, šlachy, vazy a vazivová tkáň tvořící závěsy orgánů a fixující epitely. Orgány, např. srdce nebo plíce, jsou tvořeny směsí několika tkání, sloužících k určitému účelu.
Buňky jsou základními stavebními kameny lidského těla. Některé buňky pracují samostatně, např. červené krvinky, dopravující kyslík ke tkáním, nebo spermie, sloužící k oplození vajíčka. Většina buněk však vytváří tkáně, v nichž se nacházejí buňky s různými funkcemi, které se spojily pro vykonávání jednoho nebo více úkolů.
DRUHY BUNĚK V těle je více než 200 různých druhů buněk a každý z nich je specializován na určitou činnost. Každá buňka obsahuje stejnou dědičnou informaci, ale ne všechny geny jsou v každé buňce „zapnuty“. To, jak buňka vypadá, co dělá a jaký význam v těle má, je odrazem genové exprese. Osud buňky je předurčen již před narozením a závisí na jejím umístění v těle a na koktejlu chemických poslů, kterému je v tomto určitém prostředí vystavena. Během časných stadií vývoje se začínají kmenové buňky diferencovat do tří listů specializovanějších buněk, nazývaných ektoderm, entoderm a mezoderm. Z buněk ektodermu se vyvíjí kůže a nehty, sliznice nosu, úst a konečníku, oči, mozek a mícha. Z buněk entodermu vzniká sliznice trávicího a dýchacího ústrojí a žlázy, např. játra a pankreas. Z mezodermu se vyvíjí svalstvo, oběhové ústrojí a močové ústrojí, např. ledviny.
200
KMENOVÉ BUŇKY
Několik dní po oplodnění je zárodek kuličkou embryonálních kmenových buněk (embryonic stem cells, ESC). Tyto buňky mají schopnost stát se jakoukoli buňkou lidského těla. Vědci se snaží tuto schopnost využít pro vypěstování náhrad částí našeho těla. S růstem embrya ztrácejí kmenové buňky čím dál více tento svůj potenciál. Při narození máme většinu buněk už plně diferencovaných, ale malé množství kmenových buněk nám zůstává i do dospělosti, např. v kostní dřeni. I když nejsou tak univerzální (pluripotentní) jako ESC, mohou se stát mnoha různými buňkami. Vědci doufají, že i jich bude možno využít při léčbě nemocí.
Červené krvinky
Červené krvinky (erytrocyty) nemají, na rozdíl od jiných buněk, jádro a organely. Místo toho jsou vyplněny bílkovinou schopnou přenášet kyslík, tzv. hemoglobinem, který je zabarvuje do červena. Červené krvinky vznikají v kostní dřeni a v oběhu jsou asi 120 dní, poté hynou a jsou recyklovány.
Epitelové buňky
Bikonkávní tvar
Červené barvivo (hemoglobin) Tuková vakuola
Tyto buňky jsou zcela přizpůsobeny k ukládání tuku a většina jejich těla je vyplněna velkou kapénkou polotekutého tuku. Když ztloustneme, naše tukové buňky se zvětšují a ukládá se v nich více tuku a nakonec vzrůstá i počet tukových buněk. Jádro
Spermie
Hlavička
Spermie jsou mužské pohlavní buňky s bičíkem, který jim umožňuje proplout ženským pohlavním ústrojím a oplodnit vajíčko. Spermie obsahuje jen 23 chromozomů, které se po oplodnění párují s 23 chromozomy vajíčka a vytvoří embryo s obvyklým počtem chromozomů (46) v každé buňce.
Tyto bariérové buňky kryjí povrchy a vystýlají dutiny našeho těla. Patří k nim buňky kůže, plicní výstelky i sliznic pohlavního ústrojí. Některé epitelové buňky mají prstovité výběžky, tzv. řasinky (cilie), které dovedou např. posouvat vajíčko vejcovodem nebo vyhánět hlen z dýchacích cest.
Střední část (krček) Bičík
Jádro
Chrupavka
Tato pevná, pružná pojivová tkáň se skládá z buněk (chondrocytů) zabudovaných do želatinovité základní hmoty, tvořené těmito buňkami. Chrupavka se nachází v kloubech a tvoří podklad ušního boltce i nosu. Vysoký obsah vody činí chrupavku pevnou, ale pružnou.
Jádro (nucleus)
Neurony
Vajíčka
Dendrit
Jádro
Buňky hladké svaloviny
Hustá vazivová tkáň Buňky follikulu
Jedním ze tří druhů svalových buněk jsou buňky hladké svaloviny vřetenovitého tvaru, nacházející se ve stěně tepen a trávicího ústrojí, kde vytvářejí dlouhé vlnovité stahy (peristaltiku). Proto jsou vybaveny stažitelnými vlákny a velkým množstvím mitochondrií, které vyrábějí potřebnou energii.
Část obsahující pigment
Jádro
NOSNÍ CHRUPAVKA
SVALOVÁ VLÁKNA
Houbovitá kost (spongióza)
Kostní buňky (osteocyty) tvoří tvrdou základní hmotu, která dává kostem tvrdost a křehkost. Hou bovitá kostní tkáň se nachází uvnitř kostí a je měkčí a slabší než hutná kostní tkáň (compacta). Mezi mřížkovitě uspořádanou trámčinou spongiózy je kostní dřeň z pojivové tkáně. KONEC STEHENNÍ KOSTI
Řídká vazivová tkáň
Tento druh tkáně také obsahuje vazivové buňky (fibroblasty), ale jimi vylučovaná vlákna jsou řídce rozprostřena a orientována v různých směrech, což činí tuto tkáň velmi poddajnou. Řídká vazivová tkáň bývá kolem orgánů měnících svůj objem i v kůži; slouží k odpružení a k podpoře. ŠKÁRA (DERMIS)
Axon
Jádro
Největší buňkou lidského těla je vajíčko, které sotva vidíme prostým okem. Vajíčka jsou ženskými pohlavními buňkami a podobně jako spermie obsahují jen 23 chromozomů. Každá žena se narodí s určitým počtem vajíček a toto množství s věkem klesá.
Vlákna (filamenta)
Umožňuje stahy v dlouhých vlnovitých pohybech bez vědomé kontroly. Hladká svalovina se nachází ve vrstvách stěny cévní, stěn žaludku, střev a močového měchýře. Je nezbytná pro udržování krevního tlaku a pro pohyb potravy trávicím ústrojím. TENKÉ STŘEVO
Rosolovitý obal (zona pellucida)
Jsou umístěny v sítnici v zadní části oka. Obsahují na světlo citlivé barvivo a při podráždění světlem vytvářejí elektrické vzruchy, což je základem vidění. Máme dva druhy fotoreceptorů: tyčinky (dole), vidící černobíle a pracující dobře i při nízké intenzitě světla, a čípky, které umí vidět barevně, ale pracují lépe při dobrém osvětlení.
Hladká svalovina
Řasinky (ciliae)
Tyto dráždivé buňky vedou elektrické signály neboli „akční potenciály“ směrem od svého těla výběžkem zvaným axon. Kratší větvené výběžky, dendrity, vedou signály k tělu buňky. Nacházejí se v celém těle a umožňují nám pohyb i smyslové vjemy, např. vnímání bolesti. Vzájemně jsou propojeny v místě synapsí.
Fotoreceptory
Kmenové buňky u dospělých V dospělosti jsou kmenové buňky přítomny v kostní dřeni (jako tato velká bílá buňka). Tam se množí a tvoří miliony krevních buněk, např. červených krvinek (viz obr.).
Řez stěnou jícnu ukazuje, že je složena z různých tkání: výstelkového epitelu (růžová nahoře), vazivové tkáně s kolagenem (modře), cév (kolečka) a příčně pruhované svaloviny (fialově dole).
Počet druhů buněk v lidském těle. Většina z nich vytváří tkáně (skupiny podobných buněk plnících určitou funkci).
Tukové buňky (adipocyty)
VĚDA
Různé tkáně
Tato tkáň je schopná volního pohybu, např. končetin. Na rozdíl od hladké svaloviny, je příčně pruhovaná svalovina uspořádána do svazků vláken připojených ke kostem šlachami. Ve svalovině jsou vlákna bílkovin aktinu a myosinu, která po sobě kloužou, a tak dochází ke kontrakci.
Obsahuje vazivové buňky (fibroblasty) vylučující vláknitou bílkovinu, tzv. kolagen typu 1. Tato vlákna se shlukují rovnoběžně, a vytvářejí tak velmi pevnou tkáň. Hustá vazivová tkáň se nachází v hluboké vrstvě kůže a také vytváří např. vazy (ligamenta) a šlachy. VAZY KOLENE
Epitelová tkáň
Tato tkáň kryje povrch těla a vystýlá jeho dutiny. Některé epitely mohou vylučovat látky, např. trávicí enzymy, jiné mohou vstřebávat např. vodu nebo potravu. STĚNA ŽALUDKU
Tuková tkáň
Druh vazivové tkáně složený z tukových buněk (adipocytů), vazivových buněk (fibroblastů), buněk imunitního systému a z cév. Jeho hlavní funkcí je sloužit jako zásobárna energie; tvaruje, chrání a izoluje naše tělo.
PODKOŽNÍ TUK
Nervová tkáň
Je obsažena v mozku, míše, v motorických, senzitivních i autonomních nervech. Je tvořena vzájemně propojenými nervovými buňkami (neurony), viz naproti. KRČNÍ OBLAST MÍCHY