VŠEO BECN Ý Ú VO D
Zakladatel psychoanalýzy, vídeňský profesor medicíny Sigmund Freud (1856–1939), uveřejnil v roce 1899 své dílo o výkladu snů, kterým dokázal, že kdysi tak opovrhované vykládání snů má vědecké opodstatnění. Brzy následovala celá řada prací, které se více nebo méně analýzou snů a fyziologickými pochody při snění zabývaly. V rámci některých jednotlivých výzkumů na toto téma bylo sice shromážděno určité množství symbolů a jejich význam byl objasněn, přece však až dodnes chyběla obsáhlá příručka snových symbolů od A do Z. V průběhu mé mnohaleté praxe vznikal při současném porovnávání nejdůležitější literatury tento lexikon, který může být nyní předán veřejnosti. Abych čtenáře uvedl do světa snů a jejich mluvy a aby lépe pochopil výklad snové symboliky, chci v této knize uvést několik poznámek zásadního významu. „Sen“ znamená ve svém původním vyabstrahovaném významu vlastně „přelud“ – ale raději rychle předběhneme: sny nejsou vždy jen něco bezvýznamného. Sny jsou duševním pochodem za polospánku, který může mít zároveň jak charakter skutečnosti, tak může být formován přemírou fantazie. V tíživých snech nás někdy trýzní děsivé obličeje, které mohou chvílemi zaměstnávat dokonce naše bdící vědomí. Sny mají těsné sepětí s jednáním a myšlením člověka. To poznaly již přírodní národy, které snům připisovaly jasnovidné a věštecké síly. Literatura, hudba a výtvarné umění jsou od samých počátků umění prostředníkem vyjádření i těch tváří, se kterými se umělec ve snu konfrontuje. Není tedy divu, že se již velmi dávno formovaly snahy o výklad snů, který v sobě zahrnuje magické, náboženské a psychologické představy z nejstarších dob. Antické snáře jsou pro nás dnes důležitými duchovědnými prameny. Vykládání snů se již u klasických antických národů vyvinulo ve 11