8:13
Ř 14:21; Ga 5:11
9:1
Sk 9:3; 18:9
1K 15:8; 1Tm 2:7
2Tm 1:11; 1K 12:28
9:2
2K 3:2–3; Ef 1:13
9:4
L 10:8; 1K 9:13–14
9:5
Mt 8:14; 12:46
Mk 6:2–3; L 6:14
9:6
2Te 3:8–9
9:7
Dt 20:6; Př 27:18
1K 3:6, 8; 2Tm 2:4
9:9
Dt 25:4; 1Tm 5:18
9:10
2Tm 2:6
9:11
Ř 15:27
9:12
2K 6:3; 11:7–12
zraňujete choulostivé svědomí svých sourozenců, nehřešíte jen proti nim, ale proti Kristu! 13 Pokud mého bratra svádí jídlo k hříchu, nedotknu se masa už nikdy v životě, abych snad svého bratra nesvedl.
Pavlův osobní příklad
9
Nejsem snad i já svobodný? Nejsem snad apoštol? Neviděl jsem snad našeho Pána Ježíše? Nejste snad vy mé dílo v Pánu? 2 I kdybych pro jiné nebyl apoštolem, určitě jím jsem pro vás: pečetí mého apoštolství jste vy v Pánu.
3 Zde je má obhajoba před těmi, kdo mě soudí: 4 Nemáme snad právo na jídlo a pití? 5 Nemáme snad právo mít s sebou věřící manželku jako ostatní apoštolové a Pánovi bratři i Petr? 6 Nebo snad jen já a Barnabáš nemáme právo přestat pracovat? 7 Kdo kdy bojoval na vlastní náklady? Kdo sází vinici, a neokusí její hrozny? Kdo pase stádo, a nepije jeho mléko?
8 Dávám tu jen lidské příklady? Copak to neříká i Zákon? 9 V Mojžíšově zákoně je přece psáno: „Mlátícímu dobytčeti nedávej náhubek.“ Copak se Bůh stará o dobytek? 10 Neříká to spíše kvůli nám? Bezpochyby je to napsáno kvůli nám. Kdo oře, musí přece orat v naději, a kdo mlátí obilí, musí to dělat v naději, že bude mít podíl z úrody. 11 Rozsévali jsme u vás duchovní símě; bylo by snad příliš, abychom sklízeli vaši hmotnou úrodu? 12 Mohou-li toto právo vůči vám uplatňovat druzí, čím spíše my? My jsme však toto právo nevyužili. Raději všechno mlčky snášíme, abychom nekladli žádnou překážku Kristovu evangeliu.
připomíná Korintským, že někteří z nich si tuto svobodu dosud neosvojili (8:7–8), a je proto potřeba dávat pozor, aby se svoboda duchovně „silných“ nestala pro slabší kamenem úrazu (sr. 10:23–24; 2K 6:3; Ř 14:13–23; Ga 5:13). Pro Pavla je navíc i duchovně nepřijatelné, aby se křesťan účastnil obětních hodů v chrámě modloslužby a otevíral se tak démonickým silám (viz 10:7,14,19–22). V každém případě zraňovat svědomí druhých znamená hřešit proti nim i proti Kristu (Ř 14:15; sr. Mt 25:45) a každý křesťan má dělat vše pro to, aby svého bratra či sestru (viz pozn, u 1:10) nesvedl k hříchu (sr. Mt 18:6–7).
9:1–27 Pavel pokračuje v odpovědi Korintským zahájené v 8:1 (viz pozn. k 8:1 – 11:1). V této kapitole navazuje na svou předcházející výzvu k ohleduplnosti (8:9–13) a uvádí příklady, kdy se vzdal vlastních práv a svobod ve prospěch druhých.
9:1–2 Každá ze čtyř řečnických otázek (sr. 1:13,20; 4:7; 7:16; 8:10; 9:4–13) předpokládá kladnou odpověď. V první z nich Pavel odkazuje na svobodu jíst všechny pokrmy (kap. 8), které se ovšem on sám dokáže zříci ve prospěch druhých (8:13; sr. 9:19–23). V následné gradující trojici otázek pak obhajuje svoji apoštolskou autoritu, kterou někteří Korintští zpochybňovali (viz pozn. u 1:1).
• Nejsem apoštol?: Viz 15:9–11; sr. Sk 14:14; Ř 1:5; Ga 2:8; 2K 12:12; 1Te 2:7. • Neviděl jsem … Ježíše?: Viz 15:8; Sk 9:3,17; 18:9; 22:14,18; 23:11 (sr. 2K 12:1–4).
• Nejste … vy mé dílo?: Viz pozn. u 4:14–16; Sk 18:1–11.
• pečetí: Tj. potvrzením (sr. 2K 3:2).
9:3 obhajoba před těmi, kdo mě soudí: Pavel tu používá právnické termíny, aby Korintským ukázal, jak závažné jsou jejich výpady proti němu (viz pozn. u 4:3,5; sr. 2K 11–12).
9:4 Nemáme snad…?: V následujících verších Pavel na svou obhajobu vznáší další sérii sugestivních řečnických otázek (viz pozn. u 9:1–2). • právo: Významově bohatý řec. termín exúsia v sobě zahrnuje možnost volby,
svobodu (8:9; J 10:18), moc/pravomoc/zmocnění (např. Mt 21:23–24; J 1:12; 5:27; 19:10–11) či oprávněný nárok (zde; sr. též 9:12,18; 2Te 3:9). • jídlo a pití: Viz pozn. u 9:14.
9:5 věřící manželku: Dosl. sestru ženu. • Pánovi bratři: Ježíšovi sourozenci ho během jeho života nenásledovali (Mt 13:55; J 7:5), po jeho vzkříšení již ale patřili k učedníkům (Sk 1:14). Jakub se stal předním představitelem jeruzalémské církve (15:7; Sk 12:17; 15:13; 21:18; Ga 1:19; 2:9,12) a sepsal jeden z novozákonních listů, stejně jako jeho bratr Juda (viz úvody k Jakubovu a Judovu listu, „Autorství“, s. xx a xx). • Petr: Dosl. Kéfa (viz J 1:42); o jeho ženatém stavu vypovídá i zmínka v Mk 1:30; L 4:38. 9:6–7 já a Barnabáš: Pavlův první spolupracovník v šíření evangelia (Sk 11:25–26; 13:2; 14:14; Ga 2:1,9; viz článek „Barnabáš“ u Sk 4:36–37). • přestat pracovat: Viz pozn. u 4:12. • Kdo kdy bojoval … sází … pase: Trojice rétorických otázek dokládá na příkladech z běžného života samozřejmost Pavlova práva na materiální odměnu (sr. 3:6–8; Dt 20:6; Př 27:18; 2Tm 2:3–6).
9:8–10 copak to neříká i Zákon?: Po lidských příkladech v předchozím verši Pavel posiluje svůj argument citací Dt 25:4. • kvůli nám? … kvůli nám: Technické předpisy Zákona ztrácejí v kontextu nové smlouvy svou doslovnou platnost (sr. Ko 2:14), veškeré Písmo ale zůstává pro křesťany zdrojem morálního poučení v jejich aktuální situaci (viz 2Tm 3:16). Pavel tak aplikuje původní text o pracovních zvířatech na ty, kdo nyní pracují v duchovní službě. 9:11–12 duchovní símě … hmotnou úrodu: Viz 3:6–8; Ř 15:27b; Ga 6:6–8. • Mohou-li druzí: Zřejmě míněni kazatelé uvedení v 9:5. Pavel a jeho druhové na rozdíl od jiných sloužili v Korintu zdarma (sr. 2K 11:5–7) a svého přirozeného i biblického práva na odměnu nevyužili, aby nekladli žádnou překážku evangeliu (viz Sk 18:3; 2K 11:8–9; 12:13–14; sr. 2Te 3:8–9).
13 Copak nevíte, že ti, kdo slouží v chrámu, smějí jíst chrámové pokrmy?
Nevíte, že ti, kdo slouží u oltáře, mají podíl z oltářních obětí? 14 Právě tak Pán určil, že kazatelé evangelia mají žít z evangelia. 15 Já jsem však nic z toho nevyužil.
Nepíšu o tom proto, že bych chtěl, aby se to změnilo. To bych raději umřel, než aby mě někdo připravil o tuto mou hrdost. 16 Když totiž kážu evangelium, nemám nač být hrdý – je to má povinnost a běda mně, kdybych nekázal! 17 Kdybych to dělal z vlastní vůle, měl bych nárok na odměnu; já však neplním vlastní vůli, ale svěřený úkol. 18 Zač tedy mohu získat odměnu?
Za to, že kážu evangelium zadarmo, aniž bych využíval práva, které při kázání evangelia mám.
19 Ode všech jsem svobodný, ale všem jsem se vydal jako otrok, abych jich co nejvíce získal. 20 Pro Židy jsem jako Žid, abych získal Židy; pro lidi pod Zákonem jsem jako pod Zákonem, abych získal ty, kdo jsou pod Zákonem (sám ovšem pod Zákonem nejsem). 21 Pro lidi bez Zákona jsem jako bez Zákona, abych získal ty, kdo jsou bez Zákona (sám ovšem nejsem bez Božího Zákona – podléhám zákonu Kristovu). 22 Pro slabé jsem slabý, abych získal
Svoboda a ohleduplnost (9:1–23)
9:13
Nu 18:8,31
9:14
Mt 10:10
Ga 6:6
1Tm 5:17–18
9:15
Sk 18:3
2K 11:9–10
9:16
Sk 9:15
Ř 1:14
9:17
Ga 4:2
9:19
Ga 5:13
9:20
Sk 16:3; 21:20–26
1K 8:1–13; 10:23–24,31–33; 13:4–7
Mt 5:38–48; 16:24–26; 22:34–40
Ř 5:6–8; 13:8–10; 14:13–21; 15:1–3
Ga 5:6
Fp 2:3–4
Žd 11:24–26
1J 4:9–12
Pavel nikdy věřící nenabádá, aby si šli tvrdě za svým. Naopak zdůrazňuje, že mají být ochotni uskrovnit se a vycházet vstříc druhým. Křesťané jsou například osvobozeni od řady tradičních pravidel, kterými se pohané cítí vázáni – mají však být připraveni se těchto svých svobod vzdát, pokud by jejich jednání bylo pro někoho kamenem úrazu (8:1–13; 10:23–33, Ř 14:15–22). Prosazení vlastního postoje není podle Pavla tak důležité jako ohled na druhé. Stejně jako pro Ježíše je i pro Pavla nejdůležitější životní zásadou láska k bližnímu (13:1–13; Mt 5:43–44; 22:37–39; Ř 13:8–10; Ga 5:6). Povahu skutečné lásky ukázal světu Kristus, když položil svůj život za hříšníky (Ř 5:6–8; 15:1–5; 1J 4:9–12). Křesťanská láska je proto především nesobecká (13:4–7). Věřící se nemají soustředit jen na svůj vlastní zájem, ale raději hledat, co je nejlepší i pro druhé (10:32–33).
9:13–14 smějí jíst … mají podíl: Pavel uvádí další (sr. 9:9) biblické argumenty pro své právo na odměnu (viz Lv 6:9–10,19; Nu 18:8–32; Dt 18:1–4); může mít ovšem na mysli také obdobnou praxi v korintských pohanských chrámech. • Pán určil: Viz Mt 10:9–10; L 10:7–8 (sr. Ga 6:6; 1Tm 5:17–18). 9:15–16 nic z toho nevyužil: Smysl celé Pavlovy argumentace v 9:1–14 nebyl v tom, prosadit své právo na odměnu, ale ukázat, jak hluboce legitimní je nárok, jehož se ve prospěch druhých zříká (viz pozn. u 4:12). Sám tak naplňuje zásadu křesťanské ohleduplnosti, kterou předtím Korintským předložil ohledně pojídání masa obětovaného modlám (8:9,13). • hrdost … hrdý: Pavel stejným slovem označoval pyšné chlubení Korintských (viz 1:29; 3:21; 4:7; 5:6); zde jím však naopak vyjadřuje uspokojení z toho, že se v jejich prospěch uskrovnil (viz 2K 11:9–10; sr. 2K 1:14; 9:3; Fp 2:16). • je to má povinnost: Viz Sk 4:20; 9:6,15; 22:14–15; 26:16–18; Ř 1:14–15; sr. L 17:10. 9:17–18 úkol: Řec. termín oikonomia (dosl. správa domu) označuje pověření správce a jeho správcovské počínání (L 16:1–2; Ko 1:25), jinde též uspořádání domácnosti, potažmo plán pána domu (Ef 1:10; 3:2,9). • zadarmo: Pavel se tak odlišoval od cestujících filosofů a rétorů, kteří si svými přednáškami často dobře vydělávali; viz pozn. u 1:20; 4:12; sr. 2K 11:7–9; 12:13–14.
9:19–23 Pavel na několika příkladech dokládá svou motivaci zříci se svých práv ve prospěch druhých. Je sice v Kristu svobodný (6:12; 9:1; sr. J 8:36; Ř 8:2; Ga 5:1), ale pro evangelium se všem lidem vydal jako otrok (10:23–24; sr. Mk 9:35), aby je získal pro Krista. 9:20 Pavel se jakožto Žid (2K 11:22; Sk 26:4–5; Ga 1:13; Fp 3:5) v Korintu i jinde vždy nejprve snažil, aby pro evangelium získal Židy (Sk 18:5–8; sr. 9:20; 13:5,14–43; 14:1; 17:1–4;10–12; 18:19; 19:8; 21:40 – 22:21; 26:2–29; 28:17–28; viz též Ř 9:3–5). Ačkoli v Kristu už sám nebyl pod Zákonem (viz Ř 6:14; Ga 4:5; 5:18), mezi Židy byl připraven se této svobody zříci a řídit se předpisy Zákona, aby nekladl překážky evangeliu (viz Sk 16:3; 18:18; 21:17–26).
9:21 Pro lidi bez Zákona: Tj. pro pohany (viz Ř 2:12,14) Pavel vystupoval jako ten, kdo je sám svobodný od předpisů, které oddělovaly Židy od pohanů (viz pozn. u Ga 2:12,14; Ef 2:14–15). • podléhám Zákonu Kristovu: Viz pozn. u Ga 5:14; 6:2 (sr. 7:19; Ř 7:22,25; 13:8–10).
9:22 pro slabé: Pavel má na mysli choulostivé křesťany, považované těmi, kdo „došli poznání“ za „slabší“ (viz 8:1,7; sr. 12:22). • jsem slabý: Pavel sám v Korintu zažíval osobní slabost 2:3; 4:10 (sr. 2K 10:10; 11:29–30; 12:5,9–10; 13:4,9; Ga 4:13), zde ovšem mluví spíše o svém citlivém postoji, který mají ke „slabým“ zaujmout
9:24
Žd 12:1
9:25
Jk 1:12; Zj 2:10; 3:11
9:27
2K 13:5
10:1
Ex 13:21–22
10:2
Ř 6:3
10:3
Ex 16:4,35; Dt 8:3
Ž 78:24–29
J 6:31–58
10:4
Ex 17:6; Nu 20:11
Ž 78:15
J 6:31–58; 7:37
Zj 6:15; 22:17
10:5
Nu 14:23,29–30
Ž 78:31; Žd 3:17
Ju 1:5
10:6
Nu 11:4,34; Fp 3:17
10:7
Ex 32:6; 1K 10:14
10:8
Nu 25:1–9
slabé. Pro všechny jsem vším, abych jakýmkoli způsobem aspoň některé zachránil. 23 A to všechno dělám kvůli evangeliu, abych na něm získal svůj podíl.
24 Copak nevíte, že všichni závodníci běží, ale jen jeden zvítězí a získá odměnu? Běžte tak, abyste ji získali. 25 Každý závodník má přísnou sebekázeň – oni to dělají pro věnec, který zvadne, my ale pro ten, který nezvadne. 26 Takto tedy běžím, ne jako bych neměl cíl; takto bojuji, ne jako bych rozrážel jen vzduch. 27 Raději své tělo tužím a podmaňuji, abych snad, když kážu druhým, sám nebyl vyřazen.
Příklad z dějin Izraele
10 Nechci bratři, abyste nevěděli, co se stalo s našimi otci. Všichni byli zastíněni oblakem a všichni prošli mořem. 2 Všichni byli křtem v oblaku a moři spojeni s Mojžíšem. 3 Všichni jedli tentýž duchovní pokrm 4 a všichni pili tentýž duchovní nápoj (pili totiž z duchovní skály, která je provázela, a tou skálou byl Kristus). 5 Ve většině z nich ale Bůh nenašel zalíbení – vždyť „byli pobiti na poušti“.
6 To vše se stalo nám pro výstrahu. Proto nepropadejme zlé lačnosti tak jako kdysi oni. 7 Také nebuďte modláři jako někteří z nich, jak je psáno: „Lid se posadil, aby jedl a pil, a pak vstali, aby se povyrazili.“ 8 Také nesmilněme, jako někteří z nich smilnili a v jediný den jich padlo třiadvacet tisíc. 9 Také nepokoušejme Krista, jako někteří z nich pokoušeli a byli zahubeni hady.
také ostatní Korintští (viz 8:9–13). • pro všechny jsem vším: Sr. 10:33.
9:24–27 Pavel používá atletické metafory k ilustraci svého nasazení pro evangelium. V Korintu byl tento obraz zvláště aktuální, neboť zde každé dva roky probíhaly isthmijské hry (jedny ze čtyř panhelénských her, z nichž nejznámější jsou olympijské). Pavel je tu mohl zažít v r. 51.
9:25 přísnou sebekázeň: Atleti musí dodržovat pravidla svého sportu a stejně jako Pavel se do značné míry zříkají řady svých svobod (sr. 2Tm 2:5). • věnec: Řec. stefanos, tj. „koruna“ vítěze spletená nejčastěji z vavřínových, olivových nebo břečťanových ratolestí (sr. Fp 4:1; 1Te 2:19; 2Tm 4:8; Jk 1:12; 1Pt 5:4; Zj 2:10).
9:26 běžím: Viz Fp 3:12–14; sr. Ga 5:7; Žd 12:1–2.
• bojuji: Dosl. boxuji; technický termín pro antický pěstní zápas se v NZ nachází jen zde. 9:27 tužím a podmaňuji: Dosl. mořím (v NZ jen zde a v L 18:5) a zotročuji (v NZ jen zde). Pavel tu nemluví o jakémsi asketickém sebetrýznění, ale o mimořádném fyzickém nepohodlí, které podstupuje pro svou apoštolskou službu podobně jako atleti pro svůj sport (sr. 4:9–13; 2K 4:8–12; 6:3–10; 11:23–33). • vyřazen: Řec. adokimos tj. neuznaný, nevhodný, selhávající (sr. 2K 13:5–7; Tt 1:16; Žd 6:8). Diskvalifikace v závodu znamená ztrátu naděje na získání ceny (viz 9:24–25).
10:1–22 V kap. 9 Pavel na vlastním příkladu ilustroval klíčovou zásadu ustoupení od svých práv ve prospěch druhých. Nyní se vrací k otázce Korintských ohledně masa obětovaného modlám (viz kap. 8) a předkládá řadu příkladů ze Starého zákona, které mají Boží lid varovat před modlářstvím.
10:1 bratři: Viz pozn. u 1:10. • s našimi otci: Korintskou církev tvořili většinou křesťané z pohanů, Pavel ale vidí kontinuitu mezi Božím lidem Staré a Nové smlouvy (viz 11:25; 2K 3:6; sr. Jr 31:31; Mt 26:28; Ř 11:13–24; Žd 8:8–12).
• oblakem … mořem: Odkaz na generaci Izraelitů, které Bůh vysvobodil z Egypta a vedl po poušti (Ex 13:17 – 14:31).
10:2 byli křtem v oblaku a moři spojeni s Mojžíšem: Dosl. byli v oblaku a moři pokřtěni [ponořeni ] do Mojžíše. Pavel poukazuje na paralelu mezi zkušeností Izraelitů a křtem Korintských (sr. Ř 6:3; Ga 3:27).
10:3–5 duchovní pokrm a ... nápoj: Bůh svému lidu na poušti opatřil chléb z nebe („mana“, Ex 16) a vodu ze skály (17:1–7). • skála, která je provázela: Vyprávění o vodě ze skály se objevuje jak na začátku příběhu o putování pouští, tak i na jeho konci (Nu 20:2–13). Podle rané rabínské tradice šlo tutéž skálu, která Izrael celou cestu doprovázela. • tou skálou byl Kristus: „Skála“ je častá starozákonní metafora pro Boha (Dt 32:4,16,1830–31; Ž 18:3,47). Pavel tu zjevně identifikuje Krista s Bohem (sr. 10:9). • byli pobiti na poušti: Citace z Nu 14:28–30 (sr. Nu 26:64–65; Ž 106:26; Žd 3:17; Ju 1:5).
10:6 nám pro výstrahu: Řec. slovo typos znamená vzor, zde je ovšem použito ve smyslu odstrašující příklad (též v 10:11). Pavel pokračuje ve své kreativní aplikaci starozákonních textů do nové situace, viz pozn. u 9:8–10. • nepropadejme zlé lačnosti: Viz Nu 11:4,34 (sr. Ž 78:18; 106:14). Pohanské hostiny v korintských chrámech se vyznačovaly nezřízeností v jídle a pití (viz 1Pt 4:3; sr. Ř 13:13; Ga 5:21).
10:7 Také nebuďte modláři: Sr. 5:10–11; 6:9; 10:14. Pavel tu předjímá argument, který rozvede v 10:14–22). • Lid … jedl a pil: Citací z Ex 32:6 Pavel klade paralelu mezi chování některých korintských křesťanů a dávných Izraelitů. • se povyrazili: Výraz paizó je v NZ jen zde; v klasické řečtině označoval nevázanou zábavu a hýření, v LXX se objevuje např. v Gn 21:9; 26:8 a Ex 32:6.
10:8 Také nesmilněme: Viz 5:1–13; 6:12–20; 7:2; sr. 2K 12:21. Korint byl proslulý chrámovou prostitucí a dalšími formami sexuální nevázanosti (viz úvod, „Okolnosti vzniku“, s. xx). • a v jediný den jich padlo…: Odkaz na Nu 25:1–9.
10:9 Také nepokoušejme: Pavel cituje Dt 6:16 (sr. Ž 78:18,41,56; 106:14; Mt 4:7), přičemž na místo Hospodina dosazuje Krista (viz pozn. u 10:4); některé