Jak psát transkulturní literární dějiny?

PRAHA 2019

VÁCLAV PETRBOK / VÁCLAV SMYČKA / MATOUŠ TUREK / LADISLAV FUTTERA (EDS.)

Jak psát transkulturní literární dějiny ?

KATALOGIZACE V KNIZE — NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Jak psát transkulturní literární dějiny? (konference) (2018 : Praha, Česko) Jak psát transkulturní literární dějiny? / Václav Petrbok, Václav Smyčka, Matouš Turek, Ladislav Futtera (eds.). — Vydání první. — Praha : Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.

ve spolupráci s nakladatelstvím Filip Tomáš — Akropolis, 2019 Sborník příspěvků ze stejnojmenné mezinárodní konference konané 15.—16. 11. 2018. — Obsahuje bibliografie a bibliografické odkazy ISBN 978-80-88069-92-8 (Ústav pro českou literaturu AV ČR ; brožováno). — ISBN 978-80-7470-268-6 (Akropolis ; brožováno) * 82(091) * 82(091):930 * 316.72/.75 * (=162.3):(=112.2) * (437.3) * (062.534) — literární historie — Česko — literární historiografie — Česko — kulturní diverzita — Česko — Češi a Němci — Česko — sborníky konferencí 82.0 — Literatura (teorie) [11]

Publikace vznikla s podporou na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné instituce 68378068.

Při práci na publikaci byly využity zdroje výzkumné infrastruktury Česká literární bibliografie (http://clb.ucl.cas.cz).

Recenzovali: Doc. Dr. phil. Mirek Němec PhDr. Petr Šámal, Ph.D. © Text Jan Budňák, Ladislav Futtera, Dieter Heimböckel, Jan K. Hon, Milan Horňáček, Marek Nekula, Václav Petrbok, Václav Smyčka, Matouš Turek, Manfred Weinberg, 2019 © Graphic & Cover Design Stará škola, 2019 © Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., 2019 © Filip Tomáš — Akropolis, 2019 ISBN 978-80-88069-92-8 (Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.)

ISBN 978-80-7470-268-6 (Akropolis) ISBN 978-80-88069-93-5 (PDF, Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.)

ISBN 978-80-7470-269-3 (PDF, Akropolis)

Obsah

Václ av Smyčk a — Václ av Petrbok Jak psát transkulturní dějiny? / 7 I. Ohlédnutí se po roli transkulturality v literární historiografii Matouš Turek Středověká epika a problém původnosti v českém literárním dějepisectví v „dlouhém“ 19. století / 21 Marek Nekul a Franz Kafka a historiografie národních literatur / 55 II. Modely a metafory transkulturality Dieter Heimböckel — Manfred Weinberg Projekt interkulturality revisited.

Region — interkulturalita — Kafka / 81 Jan Budňák Mosty a prostředníci — koberce, houskové knedlíky a produktivní nepokoj. Figury česko-německých literárních vztahů v prvorepublikovém Československu / 104

III. Transkulturalita a historická zkušenost L adisl av Fut ter a Ve spárech času. K problematice periodizace transkulturně pojatých literárních dějin českých zemí / 137 Mil an Horňáček Válečné narativy a jejich role v transkulturně zaměřených literárních dějinách. Několik úvah na příkladu německy psané literatury z českých zemí / 165 IV. Transkulturalita, intertextovost a překladovost Jan K. Hon Překlad, převyprávění a světská epika v transkulturních literárních dějinách / 189 Václ av Smyčk a Intertext české a českoněmecké literatury.

Rezonance, palimpsesty a černí pasažéři / 221 Václ av Petrbok „Sebepřeklad“ beletrie a literární publicistiky jako integrální součást dějin literatury českých zemí / 250 Redakční a ediční poznámka / 275 Jmenný rejstřík / 277

Jak psát transkulturní literární dějiny? václav smyčka — václav petrbok

Dát odborné publikaci do titulu otázku je riskantní. Čtenář může totiž právem očekávat, že se na konci dozví jednoznačnou odpověď, v našem případě něco na způsob kuchařského receptu na psaní transkulturních dějin literatury. Předem proto musíme varovat, že se zde takovéto definitivní odpovědi nedočká. Nepodáváme-li návod na transkulturní literární dějiny, neznamená to snad ale, že by bylo naše úsilí marné, neboť cílem konference, z níž publikace vychází, bylo iniciovat co možná nejotevřenější diskuzi na toto téma a pro její účel zformulovat řadu dílčích odpovědí, které ukáží variabilitu přístupů a odhalí hlavní problémy, na něž je třeba se při práci na literárněhistorických syntézách tohoto druhu soustředit. Literární dějiny jsou otázkou sdílených hodnot, které se vždy zrcadlí ve zvoleném literárněhistorickém přístupu, v pojetí časovosti, uchopení toho, co dělá literaturu literaturou, ve zvolené perspektivě (či spíše perspektivách), v rámcování vyprávění, politickém diskurzu atd. Mají-li vzniknout nové literární dějiny, které by nebyly jen pouhým sumářem informací, ale posouvaly dále i samotné literárněvědné paradigma, potřebujeme proto nejen pilné historiky, ale i jistou míru oborového konsenzu, který může vzniknout pouze takovouto diskuzí.

Proč se ovšem ptát po „transkulturních“ literárních dějinách?

Již v roce 2005 prohlásil Dalibor Tureček za „samozřejmé“, že

8

Jak psát transkulturní literární dějiny?

„separované řady jednotlivých národních literatur nekorespondují s reálnou situací umění a že co do metody promyšleněji koncipované dějiny národní literatury nejsou nadále myslitelné bez srovnávacího pohledu“ (TUREČEK 2005: 20). Pojmenoval tím neudržitelnost romantické konstrukce národních monolingválních dějin literatury, které ztratily své odborné a nejpozději od konce studené války i politicko-ideologické opodstatnění. Mezi bohemisty se rozvinula od té doby na toto téma živá diskuze, při níž se ovšem pozornost stáčela i k jiným neméně zásadním tématům literárního dějepisectví (TUREČEK — PAPOUŠEK 2005; BÍLEK — JANOUŠEK — ŠMAHELOVÁ ET AL. 2007; BLÁHOVÁ — SLÁDEK 2007; TUREČEK — URVÁLKOVÁ 2008; souhrnně HOLÝ 2009).1 Diskutující se totiž současně ptali, jak se vyrovnat s rozporem mezi úzkým kánonem elitní literatury a šířkou populární literatury a jak vůbec dějiny vyprávět, když s Haydenem Whitem víme, že toto vyprávění skrývá apriorní narativní vzorce. Z těchto diskuzí vzešlo v následujících letech hned několik rozsáhlých syntetických literárněhistorických projektů, z nichž se každý pokoušel vyrovnat s výše pojmenovanými problémy: projekt Dějin nové moderny se pokusil rozbít lineární schematismy literárněhistorické práce analistickým způsobem organizování výkladu; obdobný cíl si vytknul i tým Dalibora Turečka a Petera Zajace, který představil monumentální analýzu „diskurzivit“ 19. století založenou na tzv. synopticko-pulzačním modelu; Dějiny české literatury 1945–1989 širokého kolektivu autorů vedeného Pavlem Janouškem „demokratizovaly“ literárněhistorický pohled tím, že jej díky bezkonkurenčně největšímu rozsahu výkladu vůči představované epoše rozšířily z elitní i na populární kulturu, literaturu faktu a fungování literatury v jiných médiích. Transkulturní problematika získala v těchto syntézách sice větší prostor než ve starších obdobných dílech — objevily se informace o dějinách překladu, kapitoly o vztahu 1 Roli předchůdců pro tuto diskuzi hrály zajisté již studie germanisty Kurta Krolopa (na příkladu pražské německé literatury) a bohemistů Alexandra Sticha, Hany Šmahelové a Dalibora Turečka, takřka bez výjimky se příznačně zajímajících o literaturu 19. století.

české literatury k soudobému slovenskému literárnímu kontextu i zmínky o některých autorech německy psané literatury z českých zemí —, stále však v těchto pracích dominovalo monolingvální paradigma. Jistý pandán k těmto snahám představuje v současné germanistice Handbuch der deutschen Literatur Prags und der Böhmischen Länder (Kompendium německé litera­ tury Prahy a českých zemí), příručka, která nahlíží na německy psanou literaturu českých zemí s větším či menším úspěchem z pohledu interkulturality, a nabízí tak i přesahy do česky psané literatury (BECHER — HÖHNE — KRAPPMANN — WEINBERG 2017).

Vzhledem k náročnosti takového úkolu není ovšem překvapivé, že průlomy v otevírání se národní filologie vůči jinojazyčné literatuře bohemikální provenience se realizovaly dosud spíše v řadě konkrétněji zaměřených monografií než v dílech syntetické povahy.2 Především v bádání zaměřeném na jednotlivé instituce literární kultury, jako je například rozsáhlý projekt k dějinám cenzury (WÖGERBAUER — PÍŠA — ŠÁMAL — JANÁČEK 2015), se prosazuje areálový přístup (ovšem i zde více v literatuře do roku 1848 než v literatuře pozdější). Naopak zvláště na poli poetiky, bez níž si není možné představit žádnou literární syntézu, se areálový přístup zaměřený na literatury českých zemí objevuje spíše výjimečně. Problém schematické uzavřenosti národního literárního dějepisectví tak zůstává i po výše uvedených diskuzích nadále palčivý. Ba co víc, zdá se dnes ještě aktuálnější v kontextu nacionalistických hnutí sílících napříč Evropou, která se obracejí proti jejím liberálně demokratickým hodnotám.

Cílem knihy Jak psát transkulturní dějiny? je tedy soustředěněji navázat na úvahy vedené v minulých letech o překračování úzce monolingválního rámce psaní literárních dějin.

Stavíme-li dnes do popředí problematiku psaní transkulturních literárních dějin a necháváme dříve všudypřítomné otázky kánonu, narativity a lineárnosti dějin ustoupit do pozadí, neznamená to, že by pro nás námitky postmoderny v těchto otázkách 2 Namátkou zde uveďme jen nejvýraznější monografie posledních let MACURA 1995; TUREČEK 2001; DREWS 2007; URVÁLKOVÁ 2009; ŠMAHELOVÁ 2011; PETRBOK 2012; TOPOR 2015; MERHAUTOVÁ 2016; NEKULA 2017 atd.

9

10

Jak psát transkulturní literární dějiny?

ztratily cokoli na své platnosti. Pouze tím přijímáme pragmatické důvody pro psaní literárních dějin (dějiny jsou nemožné, a přece potřebné), o nichž se před lety zmiňoval Pavel Janoušek a Dalibor Tureček (JANOUŠEK 2007: 19; TUREČEK 2005: 9; TUREČEK 2018: 16) a které v předkládané publikaci připomíná Manfred Weinberg. Přijetí těchto pragmatických důvodů nám totiž umožňuje opustit po desetiletí opakované spory — tuto zákopovou válku mezi konstruktivisty a esencialisty — a zaměřit se na problém transkulturality důkladněji, než tomu bylo v minulých diskuzích. Díky tomu se autoři tohoto sborníku mohli soustředit i na mnohem jemnější literárněhistorické modely středního a krátkého dosahu, které propojují velké teorie „shora“ s konkrétními materiálovými sondami „zdola“. Dříve opakovaná výtka, že účastníci podobných diskuzí „vnímají psaní o dějinách jako uzavřený teoretický problém“ a že „se necítí jakkoliv spjatí praxí psaní o dějinách“ (JANOUŠEK 2007: 25), tak ztratila opodstatnění. Teoretické otázky a četné materiálové příklady ve zde publikovaných textech dokonce natolik splývají, že původní záměr rozdělit je do zvláštní teoretické a materiálové sekce se ukázal jako neproveditelný.

Proč ovšem psát o této problematice jako o „transkulturní“, a nikoli „komparatistické“, jak činil ještě před nedávnem Dalibor Tureček? Zatímco „srovnávací“ přístupy svádí k pouhé multiplikaci národně filologických perspektiv a implikují pojetí kultury jako uzavřeného „kontejneru“ (v tomto smyslu nepředstavují žádný posun), transkulturalita vychází z předpokladu, že kultury jako takové nejsou ničím homogenním, netvoří je od sebe jasně oddělitelné jednotky, ale vzájemně se prostupují, integrují se zde cizí prvky s původními a jsou neustále v pohybu (WELSCH 1997).

Právě to měl ostatně na mysli již Dalibor Tureček, když v jedné z minulých diskuzí odmítal srovnávací přístupy a plédoval pro zkoumání „reálné mnohojazyčnosti, multikulturnosti tvořící přirozenou součást té které konkrétní doby, toho kterého synchronního řezu či ‚uzlového bodu‘“ (TUREČEK 2005: 9). Tato proměna terminologie není tedy jen hrou se slovy. Umožňuje nám obejít se bez zavádějící terminologie a lépe postihnout jádro problému, totiž jinakost, která je vždy již součástí domácí kultury.

Jako méně podstatný se nám naopak jeví spor mezi zastánci předpon „trans-“ a „inter-“ v rámci kulturálních studií. Ačkoli jsme si vědomi relevance argumentů předkládaných z obou stran sporu („trans-“ nedostatečně akcentuje jinakost druhého v lévinasovském slova smyslu, „inter-“ tenduje k dichotomickým modelům), kterému byla před několika lety zvláště v germanistice věnována velká pozornost, nevidíme důvod pro toto vyhrocení (MECKLENBURG 2008: 90–99). V názvu konference jsme se po jistém váhání rozhodli s Wolfgangem Welschem pro předponu „trans-“ (WELSCH 1997), neboť (podobně jako vyhnutí se komparatistice) méně svádí k tradičnímu srovnávacímu postupu a implikuje otevřenější pojetí kultury. Jeví se nám tak příhodnější právě pro popis vícejazyčné situace českých zemí.

Předkládáme zde ovšem i studie (například stať Dietera Heimböckela a Manfreda Weinberga), které užívají předponu „inter-“, aniž by modely transkulturality a interkulturality stavěly proti sobě a pojímaly je zásadně odlišně.

Oproti situaci před lety došlo ovšem i k několika změnám spíše institucionálního rázu. Ve srovnání s tehdejší diskuzí se do rozhovorů během konference Jak psát transkulturní dějiny? (menší měrou však v tomto sborníku, pro který se bohužel nepodařilo získat všechny přednesené příspěvky)3 povedlo zapojit i literární vědce zabývající se literaturou z českých zemí, kteří nejsou původem bohemisté a nesdílí stejné badatelské paradigma. Ačkoli byl již dříve běžný dialog nad tímto tématem mezi českými a zahraničními bohemisty (TUREČEK — URVÁLKOVÁ 2006), vedl jen málokdy ke skutečné konfrontaci národních stereotypů, neboť dialog zůstával v mezích úzkého oborového paradigmatu. Teprve konfrontace s latiníky, hebraisty a zvláště germanisty, kteří bádají o areálově (ač převážně německy psané) vymezené „české“ literatuře, ukázala, jak odlišné, a proto 3 Přehled příspěvků, jak zazněly během konference, se závěrečným kulatým stolem a zhodnocení konference podal Václav MAIDL (2019). Studie Steffena Höhneho a Andrease Kelletata budou pro svůj odlišný charakter otištěny s dalšími texty členů Germanobohemistického týmu Ústavu pro českou literaturu AV ČR v monotematickém čísle časopisu Brücken 1/2021.

11

12

Jak psát transkulturní literární dějiny?

i obohacující jsou jejich pohledy na literaturu psanou a recipovanou na území českých zemí. Za důležitý přínos tohoto setkání lze tedy považovat i samotnou skutečnost, že k prvnímu „seznamovacímu“ a rekapitulujícímu setkání badatelek a badatelů zabývajících se teoreticky i prakticky tématem literárních dějin v českých zemí bez ohledu na užívaný jazyk vůbec došlo.

Tato okolnost souvisí bezesporu se vznikem Centra Kurta Krolopa v roce 2015 při Ústavu germánských studií na Filozofické fakultě UK, a zejména založením Germanobohemistického týmu v Ústavu pro českou literaturu AV ČR v roce 2017, z jehož iniciativy vzešla tato konference. Zatímco Centrum si klade za cíl sdružovat badatele především o německy psané literatuře českých zemí, Tým má za úkol propojovat často velmi disparátní bohemistické a germanistické bádání o literatuře psané na území českých zemí, a připravovat tak podmínky pro budoucí tvorbu areá­lových literárních dějin. Teprve založením těchto výzkumných center tedy poprvé pronikly programové teze diskuzí vedených před několika lety i do institucionální krajiny české vědy a umožnily soustředěnější výzkum v tomto směru. S tím, jak se etabluje literárněhistorický přístup překračující úzké národněfilologické hranice, roste také chuť revidovat minulé počiny na tomto poli, zkoumat jejich životnost a případně je přehodnocovat. Proto jsou také v tomto sborníku některé studie věnovány přístupům našich předchůdců, na nichž lze názorně pozorovat ošidné či naopak inspirativní řešení problémů, ze kterých se lze poučit.

Shrňme tedy, že všechny studie této publikace spojuje kritika národněfilologických přístupů, ale současně i odstup od tradičního srovnávacího pohledu. Zdůrazňují naopak dynamicky proměnlivé konstelace „bytí pospolu, vedle sebe a proti sobě“, forem prostupování literatur s odlišnými kódy a motivací aktérů v těchto situacích, přičemž právě tyto interakce, procesy překládání považují za produktivní zdroj literárních inovací. Mají-li vzniknout transkulturní, areálově zaměřené literární dějiny, shodují se v tom, že je zapotřebí zásadní proměna dosavadních literárněhistorických koncepcí včetně přehodnocení otázky literárnosti, tedy toho, co je v určité historické epoše pokládáno za literaturu, tradičních způsobů periodizace či interpretace.

Podle přístupu k problematice psaní transkulturních dějin je pak můžeme rozdělit do několika skupin, které jsme promítli do uspořádání publikace. První skupina studií hledá na tuto otázku odpověď v dosavadní tradici bohemistiky a germanistiky. Matouš Turek zkoumá na postavení středověkých eposů v literárním dějepisectví „dlouhého“ 19. století proměny národněfilologického přístupu a kritizuje přitom tradiční kategorie autorství a originality, které sloužily národně ideologickým účelům. Marek Nekula se podobně zaměřuje na postavení Franze Kafky v české a německé literární historiografii a poukazuje na nedostatečné uchopení transkulturních aspektů v tvorbě tohoto autora. Pléduje přitom ve stopách nového historismu a Homiho Bhabhy pro transkulturní dějiny nikoli jako konzistentní masternarativ, ale spíše jako diskontinuální řezy a soustředěné analýzy textů, které by odhalovaly zde probíhající procesy trans­ kulturní artikulace.

Druhá skupina autorů se soustředí na modely transkulturality v českých zemích, které podrobují jednak kritice, jednak se snaží o jejich korekci. Jan Budňák ve svém příspěvku odmítá dosud stále populární dichotomické modely, jako je častá metafora mostů, a ukazuje je jako zrcadlové obrácení národněfilologické perspektivy. Na jejich místě představuje různé varianty modelů, které se snaží obrazně nebo pojmově uchopit kulturní hybriditu českých zemí. Tyto obrazy a pojmy přitom často pocházejí i od autorů, kteří jsou na základě jiných svých výroků považováni za proponenty dichotomických — byť i „symbioticky“ dichotomických — modelů (například Paul/Pavel Eisner). Studie Dietera Heimböckela a Manfreda Weinberga obhajuje dynamizaci trans­ kulturních modelů jako „bytí spolu, vedle sebe, v sobě a proti sobě“ a model horizontu, který jako platónská chóra metodologicky předchází jakémukoli rýsování hranic. Od tohoto komplikovaného konstruktu se pak dostávají k pojetí údivu jako předpokladu interkulturality a koncepci „posunů v rámci významů“ (sinngemäße Verschiebung), kterou ilustrují na povídce Franze Kafky Beim Bau der chinesischen Mauer (Při stavbě čínské zdi).

Poněkud odlišné pojetí transkulurních dějin literatury představil Milan Horňáček. Na příkladu českých a německých reprezentací

13

14

Jak psát transkulturní literární dějiny?

první světové války autor ilustruje, že křížení odlišných perspektiv na stejné historické události dovoluje literárnímu dějepisectví postihnout nejen jejich konfliktní vztah, ale i vyzdvihnout spojnice. Důraz na sice častokrát negativní, vždy ovšem oboustranný vztah obou jazykových společenství vnímá i Ladislav Futtera jako základ, na němž lze založit možnou periodizaci transkulturní historické syntézy. Přílišné zaměření na sociohistorický literární kontext pak navrhuje vyrovnat zmnožením periodizačních milníků a výkladových linií, které zohlední také další roviny literatury.

Jako poslední zde zastoupený přístup k psaní transkulturních literárních dějin se pak jeví důraz na intertextové vztahy a různé formy překladovosti, kterým se věnují zvláště příspěvky Jana K. Hona, Václava Smyčky a Václava Petrboka. Hon vychází z koncepce „převyprávění“ Franze Josepha Worstbrocka, s jehož pomocí historizuje různé formy překládání. Jeho důraz na transformace, k nimž dochází v textech středověké provenience, ukazuje překlad jako produktivní kulturní operaci, která generuje nejen nové a odlišné texty, ale i samotnou „literárnost“ těchto textů. Také Smyčka se soustředí na proměny textů a interakce různých jazykových, stylových a poetických kódů. Na materiálu prózy 18. a první poloviny 19. století přitom představuje tři typy textových transformací (rezonance, palimpsest, černí pasažéři), které vytváří v této době z česky a německy psané literatury v Čechách jediný dynamický intertext. Václav Petrbok pak vychází z dosavadního výzkumu vícejazyčnosti Karla Hynka Máchy v českém literárním dějepisectví a podnícen tímto příkladem se pokouší aplikovat koncept „sebepřekladu“ na analogické autory a autorky jak beletristické produkce v českých zemích a v exilovém prostředí, tak odborné produkce a publicistiky. Historicky a biograficky odlišně motivované podoby sebepřekládání chápe přitom jako typický jev vícejazyčného prostředí tohoto prostoru.

Tímto záměrně otevřeným mnohohlasím usiluje sborník příspěvků z konference Jak psát transkulturní literární dějiny? přispět k obnovení debat o budoucí podobě areálově pojatých dějin literatury v českých zemí. Zveme proto širší odbornou veřejnost k další rozpravě, která přes nemalou míru skepse může přece jen pomoci k dalšímu propojování a precizaci metodických

východisek různé provenience, které je třeba ověřovat rozsáhlým a nutně selektivním materiálem. A ovšem i vice versa — oslnění mnohdy nezpracovaným a takřka neznámým materiálem zejména interkulturní povahy (především z oblasti česko-německých literárních vztahů) by nemělo mechanicky a vyčerpávajícím způsobem encyklopedicky zaplňovat literární krajinu českých zemí, ale poukázat na její smíšený, jazykově i kulturně hybridní charakter. Že se nejedná pouze o abstraktní diskuzi pro ni samou, ale že již přináší konkrétní praktické plody, dosvědčuje konečně i aktivní koncepční, autorská i konzultační spolupráce Germano­bohe­ mistického týmu na popularizačně zaměřené Literární kronice první republiky (2018), prvním pokusu o komplexnější obraz literárního dění na daném území bez ohledu na užívaný jazyk (ŠÁMAL — BARBORÍK — PAVLÍČEK — JANÁČEK ET AL. 2018). Členové Týmu se na něm podíleli přehledovými a monografickými kapitolami i četnými informacemi z kulturního (zejména literárního, respektive divadelního) života německy mluvících občanů ČSR. Výhledově pak plánujeme promítnout naše koncepční úvahy do syntetické historiografické publikace, v které bychom se pokusili o synoptický přehled vývoje literatur českých zemí „dlouhého 19. století“ v jejich interakci, konfliktních vztazích i vzájemném prolínání.

Literatura BECHER, Peter — HÖHNE, Steffen — KRAPPMANN, Jörg — WEINBERG, Manfred (eds.)

2017 Handbuch der deutschen Literatur Prags und der Böhmischen Länder (Stuttgart: J. B. Metzler) BÍLEK, Petr A. — JANOUŠEK, Pavel — ŠMAHELOVÁ, Hana et al.

2007 Literatura a kánon (Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta) BLÁHOVÁ, Kateřina — SLÁDEK, Ondřej (eds.)

2007 O psaní dějin. Teoretické a metodologické problémy literární historiografie (Praha: Academia) DREWS, Peter 2007 Tschechische Übersetzungen deutscher Belletristik 1771–1900 (Dresden: Thelem)

15

16

Jak psát transkulturní literární dějiny?

HOLÝ, Jiří 2009 „Jak psát a nepsat dějiny české literatury?“; Česká literatura 57, č. 6, s. 775–801 JANOUŠEK, Pavel 2007 „O novém literárněhistorickém paradigmatu, dějinách, kánonu a literárních vědcích aneb Generálové se vždy připravují na minulou bitvu“; in Petr A. Bílek, Pavel Janoušek, Hana Šmahelová et al.: Literatura a kánon (Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta), s. 19–29 MACURA, Vladimír Znamení zrodu. České národní obrození jako kulturní typ.

2. rozš. vyd. (Jinočany: H & H) [1983]

1995

MAIDL, Václav 2019 „Mezinárodní vědecká konference ‚Jak psát transkulturní literární dějiny?‘“; Česká literatura 68, č. 4, s. 617–623 MECKLENBURG, Norbert 2008 Das Mädchen aus der Fremde. Germanistik als interkulturelle Literaturwissenschaft (München: Iudicium) MERHAUTOVÁ, Lucie 2016 Paralely a průniky. Česká literatura v časopisech německé moderny (1880–1910) (Praha: Masarykův ústav a Archiv AV ČR) NEKULA, Marek 2017 Smrt a zmrtvýchvstání národa. Sen o Slavíně v české literatuře a kultuře (Praha: Karolinum) PAPOUŠEK, Vladimír — TUREČEK, Dalibor 2005 Hledání literárních dějin (Praha — Litomyšl: Paseka) PETRBOK, Václav 2012 Stýkání, nebo potýkání? Z dějin česko-německo-rakouských literárních vztahů od Bílé hory do napoleonských válek (Praha: Triáda) ŠÁMAL, Petr — PAVLÍČEK, Tomáš — BARBORÍK, Vladimír — JANÁČEK, Pavel et al.

2018 Literární kronika první republiky. Události, díla, souvislosti (Praha: Academia — Památník národního písemnictví — Ústav pro českou literaturu AV ČR) ŠMAHELOVÁ, Hana 2011 V síti dějin literatury národního obrození (Praha: Karolinum)

TOPOR, Michal 2015 Berlínské epizody. Příspěvek k dějinám filologie v Čechách a na Moravě 1878–1914 (Praha: Institut pro studium literatury) TUREČEK, Dalibor 2001 Rozporuplná sounáležitost. Německojazyčné kontexty obrozenského dramatu (Praha: Divadelní ústav) 2005 „Doptávání po metodě dějin literatury“; in Vladimír Papoušek, idem: Hledání literárních dějin (Praha — Litomyšl: Paseka), s. 8–34 2018 Sumář. Diskurzivita české literatury 19. století (Brno: Host) TUREČEK, Dalibor (ed.)

2009 Národní literatura a komparatistika (Brno: Host) TUREČEK, Dalibor — URVÁLKOVÁ, Zuzana (eds.)

2006 Mezi texty a metodami. Národní a univerzální v české literatuře 19. století (Olomouc: Periplum) URVÁLKOVÁ, Zuzana 2009 Dvojlomná zrcadlení. Dílo Karla Herloše-Herloßsohna v českém literárním kontextu (Praha: Argo) WELSCH, Wolfgang „Transkulturalität. Zur veränderten Verfassung heutiger Kulturen“; in: Irmela Schneider, Christian W. Thomson (eds.): Hybridkultur.

Medien, Netze, Künste (Köln: Wienand), s. 67–90

1997

WÖGERBAUER, Michael — PÍŠA, Petr — ŠÁMAL, Petr — JANÁČEK, Pavel et al.

2015 V obecném zájmu. Cenzura a sociální regulace literatury v moderní české kultuře 1749–2014 (Praha: Academia — Ústav pro českou literaturu AV ČR)

17

Redakční a ediční poznámka

Způsob práce s texty vychází z běžně užívaných edičních zásad.

V citátech mimo opravy zjevných jazykových chyb provádíme pouze běžné pravopisné úpravy a průběžně sjednocujeme rozdílné psaní některých jevů ve prospěch vývojově progresivních tvarů. Pravopisné znění citátů a rovněž podobu názvů textů přizpůsobujeme současnému pravopisu. Interpunkci opravujeme v případech, kdy je to nezbytné pro srozumitelnost textu nebo kdy původní výskyt či absence čárky zřetelně koliduje s dnešní normou. Cizojazyčné citáty překládáme do češtiny, originální znění uvádíme v poznámce pod čarou. Opravujeme zde jen zjevné chyby a sjednocujeme zvýraznění v textu. Překlady citátů jsou dílem autorů či překladatelů jednotlivých studií. Německé citáty otiskujeme diplomaticky, respektive starší texty transkribujeme, texty resumé uvádíme podle nového pravopisu z roku 1996. Číslované poznámky pod čarou jsou primárně předmětné, tj. vysvětlují, komentují nebo doplňují text, výjimečně slouží k odkazu na dosud nepublikované archivní prameny. Bibliografická úprava vychází z úzu časopisu Česká literatura, k odborné literatuře, beletrii a knižně vydaným pramenům se odkazuje formou zkráceného odkazu v textu. Plný bibliografický údaj je obsažen v oddíle Prameny a literatura.

Jmenný rejstřík

A A. N. 108, 128 Ackermann, Ernst 109, 128 Agnew, Hugh LeCaine 176, 182 Albrecht 203, 214 Albrecht, Johann Friedrich Ernst 234, 236, 245 Albrecht, Jörn 255, 265 Albrecht(ová), Sophie 245 Albrecht von Scharfenberg 214 Alexandr Veliký 29 Arbes, Jakub 233 Auerochs, Bernd 102 B Badeni, Kazimír Felix 67, 155 Bahr, Ehrhard 56, 70, 161 Bachmann(ová)-Medick(ová), Doris 251, 255, 265 Baker(ová), Mona 266 Bamborschke, Ulrich 211–214 Barborík, Vladimír 15–16, 146, 161 Bark, Joachim 139, 158 Bauman, Zygmunt 182 Bečka, Josef 270 Beer, Antonín 261 Beer, Samuel 259, 265

Beguivinová, Helena 158 Behr, Hans-Joachim 197, 210, 214–215 Behr, Martin 207 Becher, Peter 9, 15, 82, 97, 99–100, 102, 108, 128–129, 144, 158–162, 183, 248, 270 Bělíček, Pavel 139, 158 Berendová, Alexandra 159 Bermann(ová), Sandra 266 Bertrand, François 234 Beutin, Wolfgang 72, 75, 146, 158 Bezner, Frank 195, 215 Bezruč, Petr 264–265 Bhabha, Homi K. 13, 69–70 Bílek, Petr A. 8, 15–16, 140, 142, 150, 158 Binder, Hartmut 64, 70, 101 Bittner, Konrad 142–143, 145, 158 Bláhová, Kateřina viz Piorecká (Bláhová), Kateřina Blatný, Ivan 258 Bloch, Marc 137, 152, 158 Bloch(ová), Natalie 103 Bloom, Harold 229, 244 Bodenreuth, Friedrich 179–180, 182 Bogner(ová), Andrea 101 Bolderen(ová), Trish van 256, 266 Bolton, Jonathan 69–70

278

Jmenný rejstřík

Borissova, Natalia 184 Borový, František 126 Bortenschläger, Wilhelm 56, 70 Böttcher, Kurt 73 Bourdieu, Pierre 148, 159 Bourhis(ová), Céline 201, 215 Brackert, Helmut 212, 215 Braudel, Fernand 148, 152 Brehm, Bruno 171–174, 182, 184 Brentano, Clemens 141 Brikcius, Eugen 258 Brodersen, Arvid 101 Brod, Max 57, 61–62, 66, 70, 72, 108–109, 130, 132, 147, 159 Brousek, Antonín 266 Březina, Otokar 117–120, 130, 264 Budňák, Jan 13, 98, 104, 155 Bumke, Joachim 191, 195, 215 Bürger, Gottfried August 223 Bürger(ová)-Koftis(ová), Michaela 270 Buschinger(ová), Danielle 216 Buschmeier, Matthias 96, 99 Bussmann(ová), Britta 195, 215 Butler(ová), Judith 105, 128 Byron, Gordon 223, 245 C Cabada, Ladislav 100 Camus, Albert 56 Cole, Laurence 182 Coleridge, Samuel Taylor 200, 215 Cormeau, Christoph 197, 215 Cornejo, Renata 68, 70, 258, 265 Cornis-Pope, Marcel 52 Cornova, Ignaz (Ignác) 231 Cornwall, Mark 171, 182–183 Coudrette 190–194, 205–206, 216 Csáky, Moritz 83, 99 Curschmann, Michael 202, 216 Cysarz, Herbert 223, 245 Č Čapek, Karel 120 Čapková, Kateřina 97, 99 Čech, Svatopluk 127 Čejka, Eduard z Badenfeldu (pseud. Eduard Silesius) 233–234, 244 Čelakovský, František Ladislav 147, 223, 246

Čermák, Josef 100, 160, 266 Černý, Václav 56, 71 Červenka, Miroslav 218, 254, 259, 265, 268 D Dammann, Günter 236, 245 Dastich, Josef 262 Dathe(ová), Claudia 268 Däumer, Matthias 197, 216 Dawley, Alan 172, 182 Deleuze, Gilles 57, 66, 71, 221 Demetz, Petr 257 Deml, Jakub 258 Denis, Michael 231 Dietl(ová), Cora 216–217 Dietzel, Thomas 108, 128 Dobiáš, Dalibor 52 Dobrovský, Josef 23, 51, 231 Doležel, Lubomír 240, 245 Drews, Peter 9, 15 Drůbek, Ladislav 182 Dudek, V. 251, 265 Dudková, Veronika 58, 71, 108, 129 Dufková, Vlasta 257, 266 Dünne, Jörg 73 Durych, Jaroslav 126 Dvořáček, Petr 130, 267 Dytrt, Petr 159 Džambo, Jozo 160 E Ebert, Karl Egon 141, 159 Eco, Umberto 230, 245 Ehlers, Klaas-Hinrich 269 Ehrismann, Otfried 21, 50 Eilhart von Oberge 211 Eisner, Paul (Pavel) 13, 58, 62–68, 70–71, 73, 108–112, 114–120, 123, 127–130, 132–133, 155, 253–254, 259, 261, 263, 266, 270–271 Eneas Silvius Piccolomini 237 Engel, Manfred 102 Erben, Karel Jaromír 147 Erhart, Walter 96, 99 Escher, Georg 62–63, 71, 111, 119, 122, 129 Esselborn, Karl 96, 99

279

F Faktor, Jan 219, 258 Feifalik, Julius 39, 51, 112 Fialová-Fürstová, Ingeborg 132, 142, 145, 159 Filip, Ota 258, 267 Finkelstein(ová), Miriam 266 Fischer, Otokar 63, 71, 252–253, 261, 266 Fischerová, Andrea 68, 74, 258, 269 Flasch, Kurt 170, 182 Fliegler, Dominique 72 Florian, Josef 67–68 Förster, Josef 222, 245 Frank, Armin Paul 265 Frank(ová), Susi K. 184 František Ferdinand d’Este 171, 173–175 František Josef I. 175 Fridrich, Radek 258 Friedrich, Udo 217 Fuchs, Rudolf 66, 108, 125–129, 132–133, 155, 264–266 Futtera, Ladislav 14, 70, 137, 145, 148, 159, 163–164, 236 G Gadamer, Hans-Georg 114, 129 Galván, Luis 21, 50 Gamper, Michael 175, 182 Gebauer, Jan 35, 39, 43, 50 Gebhardt, Peter 101 Genette, Gérard 204, 216, 233, 245 Gentes(ová), Eva 256–257, 266 Gerber, Roland 206, 216–217 Gerle, Wolfgang Adolph 148, 225 Gervinus, Georg Gottfried 29 Gerwarth, Robert 166, 182 Gessner, Salomon 223 Glanc, Tomáš 246 Glaser, Rudolf 141 Glauch(ová), Sonja 196, 199, 201, 216 Glesener(ová), Jeanne E. 97, 99 Godé, Maurice 70 Goethe, Johann Wolfgang 118, 229, 232, 237, 272 Goldstücker, Eduard 64–65, 71, 122, 129, 261 Goll, Jaroslav 258 Gollner, Helmut 85, 102, 152–154, 162

Gottfried von Straßburg 39, 46, 197–198, 202–203, 207, 211, 213, 216 Grebeníčková, Růžena 185 Gréc, Ludvík 182 Greč, Nikolaj Ivanovič 29 Greenblatt, Stephen 55, 71 Gregorová, Bára 260 Griesel, August Wenzel 225 Grim, Josef 22, 50 Grimm, Jacob 29 Grmela, Jan 124, 129 Grund, Antonín 74 Gruša, Jiří 258, 265, 267–268 Grutman, Rainier 256, 266 Grycová, Petra 160 Guattari, Félix 57, 66, 71, 221 Guillén, Claudio 138, 159 Gumbrecht, Hans-Ulrich 102 Günzel, Stephan 73 Guta Habsburská 203 H Haas, Willy 108 Habermann(ová), Mechthild 218 Hadina, Emil 178, 183 Hájek z Libočan, Václav 236–237, 252 Hanka, Václav 27, 50 Hanslik, Joseph Adolf 141 Hanzová, Barbora 216 Harth, Dietrich 101 Hartmann, Moritz 122, 141, 151 Hartmann von Aue 198, 202–204, 219 Hartung(ová), Hendrikje 217 Hašek, Jaroslav 60, 82, 174–176, 183 Haubrichs, Wolfgang 219 Haug, Walter 216, 219 Hauptmann, Gerhart 146 Hausmann, Albrecht 215 Havelka, Jiří 240, 245 Havelka, Miloš 100 Havel, Rudolf 74 Havlíček (Borovský), Karel 150, 258, 269 Havlin, Michael 111–113, 129 Heimböckel, Dieter 11, 13, 57, 71, 81, 88, 91–92, 99–100, 103 Heinrich von Freiberg 211, 216 Heinrich von Veldeke 202 Henrich, Dieter 217, 219

280

Jmenný rejstřík

Herakleitos 167 Herloßsohn, Carl 17, 141 Hermann, Wolfgang 62 Herweg, Mathias 204, 216, 218 Herzog, Reinhart 159, 162 Hitzke(ová), Diana 266 Hoffmann, Michael 96, 100 Höhne, Steffen 9, 11, 15, 72, 74, 82, 99–100, 102, 107–108, 129–131, 142, 144–145, 158–159, 161–162, 183, 248, 270 Hojda, Zdeněk 141, 159 Holý, Jiří 8, 16, 59, 67–69, 71–73, 75, 159 Homér 231 Hon, Jan K. 14, 151, 189–190, 193, 205–209, 213, 216–217, 219–220, 238, 248 Horňáček, Milan 13, 165, 167, 171, 179, 183, 185 Housková, Anna 159, 266 Housková, Mariana 159 Hrdina, Martin 26, 50, 138–139, 159 Hroch, Miroslav 155, 159 Hubáčková, Miroslava 233–234, 245 Huber, Christoph 217 Hügel, Hans-Otto 108, 128 Huizinga, Johan 47 Hultsch(ová), Anne 56–57, 72, 258, 266 Humboldt, Wilhelm von 251, 272 Hüppauf, Bernd 165, 183 Hus, Jan 37 Hýbl, Jan 239, 245 Ch Charvát, Radovan 258 Chateaubriand, François-Auguste-René de 147, 229, 231 Chotková, Žofie 172 Chrétien de Troyes 199 Chvatík, Květoslav 101, 257, 267 I Illový, Rudolf 108, 124, 127, 130 Iser, Wolfgang 203, 217, 219 J Jacquesová-Pajerová, Monika 261, 267 Jaeger, Achim 197, 217 Jagić, Vatroslav 36 Jakobs, Christopher 179

Jakobson, Roman 143, 159, 255, 267 Jakubec, Jan 43–47, 50, 54, 140, 143, 223, 245 Jamek, Václav 257, 266 Janáček, Pavel 9, 15–17, 57, 76, 146, 161 Janáčková, Jaroslava 67, 71, 73, 75, 139–140, 146, 159, 247 Jandourek, Pavel 160 Jankovič, Milan 218 Jan Lucemburský 30 Janoušek, Pavel 8, 10, 15–16, 68–69, 72 Janský, Karel 253, 267 Jauß, Hans Robert 138–139, 159, 230, 245 Jean de Parthenay 191 Jesenská, Milena 67 Jindřich z Isernie 197 Jirát, Vojtěch 147, 160, 261 Jireček, Josef 22, 50, 60, 67, 72 Johanides, Josef 238, 245 Johann, Klaus 107, 130–132 Josef II. 153 Jünger, Ernst 167, 183, 185 Jungmann, Josef 23–25, 27–29, 31, 33, 35, 50–51, 53, 147, 224–225, 227–229, 238, 242, 246, 248 Jürgen, Hans 73 K Kablitz, Andreas 200, 204, 217 Kafka, Franz 13, 55–62, 64–77, 81–82, 92–102, 111, 118–119, 129, 131, 254, 269 Kaiser, Gert 218 Kaiser, Hellmuth 62, 72 Kant, Immanuel 168 Kanz(ová), Christine 56, 72 Kapper, Siegfried 150, 262–263, 266, 268 Karel IV. 43, 46 sv. Kateřina 29 Kauffmann, Kai 96, 99 Kaufmann, Hans 65, 72 Kaufmann, Stefan 184 Keller, Gottfried 149 Kelletat, Andreas 11 Kerth(ová), Sonja 218 Kieval, Hillel J. 106, 109, 130 Kimmich(ová), Dorothee 132 Kisch, Egon Erwin 67 Kisch, Paul 124, 130

281

Kiš, Danilo 87, 100 Kittel, Harald 268 Klaar, Alfred 223 Klar, Alois 266 Kleist, Heinrich von 141 Klicpera, Václav Kliment 240–241, 247, 258 Kliems(ová), Alfrun 267 Klopstock, Friedrich Gottlieb 223, 225, 231, 246 Klusáková, Luďa 139, 160 Knaeble(ová), Susanne 197, 217 Knauth, Alfons K. 256, 267 Knechtel(ová), Anna 108, 128–129, 160 Knecht, Peter 219 Knop, Andreas 216 Köbele(ová), Susanne 197, 217 Kocourek, Katya 180, 183 Kočí, Josef 35, 50 Koeltzsch(ová), Ines 58, 71, 73, 97, 100, 108–110, 125, 129–130, 255, 267, 270–271 Koch, Hans-Gerd 100 Koch, Lars 184 Kolár, Jaroslav 39, 51, 193, 208, 218 Kollár, Ján 147, 223, 245–246 Kompert, Leopold 150, 155 Kopecký, Milan 51 Kopidlanský, Jan 237 Kopidlanský, Jiří 237 Köpplová, Petra 70, 161 Körner, Vladimír 260 Kornfeld, Paul 67 Kořalka, Jiří 154, 160 Koseková, Božena 132 Koselleck, Reinhart 159, 162 Koschmal, Walter 59, 73 Koschorke, Albrecht 181, 183 Kosmas 37–38, 40–41, 43–44 Koubová, Věra 100 Koudela, Petr 26, 30, 51 Kraft, Andreas 184 Kragl, Florian 195, 217 Králík, Oldřich 253, 267 Kramerius, Václav Matěj 247 Kramerius, Václav Rodomil 233–235, 245–246 Krappmann, Jörg 9, 15, 82, 85, 99–100, 102, 144, 154, 158–162, 183, 248, 270 Kraus, Arnošt 39, 51, 59, 63, 223, 261, 272 Krčma, František 252, 268 Kreft(ová), Annelie 215

Krejčí, Jan 263, 268 Krejčová, Iva 23, 51 Kremnitz, Georg 254, 259, 268 Kriegleder, Wynfrid 152–154, 160 Krolop, Kurt 8, 12, 56, 65–66, 69, 73, 259, 268 Křen, Jan 154, 160 Kučera, Rudolf 269 Künast, Hans-Jörg 207, 218 Kundera, Milan 82, 101, 257, 267 Künzel, Franz Peter 259, 265 Kurella, Alfred 64 Kürnberger, Ferdinand 149 Kusáková, Lenka 245–246 Kyloušek, Petr 159 L Lachmann, Karl 219 Lachmann(ová), Renate 233, 238, 246 Lamping, Dieter 256–257, 259–260, 262, 268 Langenohl, Andreas 255, 268 Langer, František 120 Langer, Jiří Mordechaj 59, 73 Langewiesche, Dieter 168–169, 183 Laurin, Arne 261, 271 Lefebvre, Henri 56, 73 Le Goff, Jacques 151–152, 160 Lehár, Jan 21, 48, 51, 67, 71, 73, 75, 159, 247 Lein, Richard 171, 183 Leiß(ová), Ingo 57, 73 Lenk, Carsten 155 Leopold II. 153 Leppin, Paul 67 Le Rider, Jacques 70 Lethen, Helmuth 57, 76 Levý, Jiří 255, 263–264, 268 Lienert(ová), Elisabeth 212, 218 Linda, Josef 224–225, 227–228 Link(ová)-Heer(ová), Ursula 102 Liškutín, Ivo 119–120, 130 Logemann(ová), Cornelia 215 Ludewig(ová), Anna-Dorothea 108, 130 Lutz, Eckart Conrad 219 M Macek, Emanuel 75, 266 Macura, Vladimír 9, 16, 36, 51, 140, 147, 161, 237, 255

282

Jmenný rejstřík

Macháček, Simeon Karel 258 Mácha, Karel Hynek 14, 139, 147, 151, 224–225, 228, 250–255, 259–260, 262–263, 265–272 Mácha, Michal 250 Machar, Josef Svatopluk 126 Maidl, Václav 11, 16 Makarska, Renata 259, 268 Malmkjær(ová), Kirsten 266 Mannheimer, Georg 109 Mann, Heinrich 119 Mann, Thomas 119–120 Mareček, Zdeněk 119, 130 Marečková, Dagmar 52, 210, 218 Marek, Jan Jindřich 228 Mareš, Petr 254, 260, 268 Marie Terezie 153 Märker, Friedrich Traugott 238, 247 Marsano, Wilhelm von 141 Masaryk, Tomáš Garrigue 143, 262, 269 Mayer(ová), Françoise 70 Mecklenburg, Norbert 11, 16, 96, 101 Meinert, Josef Georg 225, 244, 246 Meißner, Alfred 122, 141 Meißner, August Gottlieb 141, 154, 239–241, 246 Merhautová, Lucie 9, 16, 58, 73, 145, 255, 269 Meyer, Holt 265 Meyrink, Gustav 65 Michel, Robert 121 Millet, Victor 217 Milton, John 147, 229 Mimra, Robert 179, 183 Mix, York-Gothart 75 Moníková. Libuše 68, 258, 267 Montaner, Alberto 50 Morris, Matthew W. 216 Mourek, Václav Emanuel 39, 51 Mudford, William 233–234 Mühlberger, Josef 117, 127, 130, 272 Mukařovský, Jan 150, 200, 218, 223 Müller, Jan Dirk 86, 101, 192–193, 205–206, 218 Müller, Johannes von 242, 246 Müller, Michael 101 Munson(ová), Marcella 251, 256, 271 Münter, Friedrich 231 Musil, Robert 121

N N. N. 176, 183 Nadler, Josef 61–63, 73, 116, 130, 173–174, 183 Nagy, Ladislav 245 Nagyová, Petra 101 Nayhauss, Hans-Christoph Graf von 139, 158 Nebeský, Václav Bolemír 27, 29, 32, 35, 38, 42, 51 Nejedlý, Jan 236, 239–241, 243, 246 Nejedlý, Martin 205, 218 Nekula, Marek 9, 13, 16, 55, 57–60, 64, 68–69, 74, 77, 246, 254, 256, 258, 269–270 Němcová, Božena 146, 159 Němec, Mirek 104–105, 107, 130–131 Němec, Richard 206, 216–217 Neruda, Jan 258 Neubauer, John 52 Neuhuber, Christian 155 Neumann, Gerhard 95, 101 Newman, John Paul 183 Nezdařil, Ladislav 264, 269 Nezval, Vítězslav 258 Niedhammer(ová), Martina 269 Niemetschek, Franz Xaver 222, 246 Ninger, Karel 26–28, 30, 51 Novák, Arne 40–43, 46, 50–51, 54, 60, 74, 121, 127, 131, 139–140, 161, 246, 252, 269 Novák, Jan V. 60, 74, 140, 161 Novotný, Miloslav 71, 145, 161 Novotný, Věnceslav (vl. jm. Novotný, František) 224–226, 228, 231–232, 247 O Oberlin, Gerhard 93–94, 101 Orłowski, Hubert 173, 184 Orzoff(ová), Andrea 176, 184 Ossian 225, 228, 231–232 Osthues, Julian 233, 247 Otruba, Mojmír 50 Ott, Erwin 179, 184 Ouředník, Patrik 201, 215 P Pabst, Franz Anton 236 Paddock, Troy 184

283

Palacký, František (Franz) 25, 90–91, 101, 132, 147, 150, 261, 267, 270–271 Palas, Karel 23, 51 Papoušek, Vladimír 8, 16–17, 148, 158, 161–162 Pasternak, Boris 126 Patrut(ová), Iulia-Karin 96, 100 Pavlíček, Tomáš 15–16, 146, 161 Pelcl, František Martin 245 Pelikán, Jan 22, 50 Perutz, Leo 65 Peřina, Josef 141, 161 Pešat, Zdeněk 60, 75 Pešta, Pavel 48, 52 Peter, Klaus 161 Peters(ová), Ursula 195, 215 Peter, Wolfgang 139 Petrbok, Václav 7, 9, 14, 16, 22, 52, 70, 250–251, 253–255, 260–261, 269–270, 272 Petrů, Eduard 48, 52, 210, 218 Petříček, Miroslav 230, 247 Pfeiferová, Dana 259, 270 Pfitzner, Josef 223, 247 Pfleger Moravský, Gustav 258 Pick, Otto 106, 108, 120–125, 127–128, 131–133 Piorecká (Bláhová), Kateřina 8, 15, 37, 52–53, 76 Píša, Petr 9, 17, 57, 76 Plath(ová), Sylvia 263, 271 Pleier, Der 211 Podavka, Ondřej 222, 245 Poe, Edgar Allan 245 Pokorný, Martin 160, 244 Popper-Lynkeus, Josef 121 Porter(ová), Catherine 266 Pražák, Albert 71, 145, 161 Preissová, Gabriela 259 Přemysl Otakar I. 41 Přemysl Otakar II. 28–29 Přibil, Marek 253–254, 270 Puchmajer, Antonín Jaroslav 154, 161 Pynsent, Robert B. 23, 52 Q Quast, Bruno 217

R Râbacov, Ghenadie 270 Radecký z Radče, Josef Václav 175 Rajewsky, Irina O. 217 Rautenberg(ová), Ursula 207, 218 Reffet, Michel 70 Reiman (Reimann), Pavel (Paul) 64 Reinerová, Lenka 259, 261, 270 Rettigová, Magdalena Dobromila 245, 258 Ridder, Klaus 219 Richter(ová), Sandra 58, 74 Rilke, Rainer Maria 61, 67, 124, 127, 155 Rinas, Karsten 155, 161 Rittersberk, Ludvík 259 Roda Roda, Alexander 177, 184 Roedl, Urban (vl. jm. Bruno Adler) 108 Roelens(ová), Nathalie 99 Rohkrämer, Thomas 167, 184 Roloff, Hans-Gert 206, 218 Rosenberg, Alfred 143 Rosenfeld, Hans-Friedrich 210, 212, 218 Rotteck, Karl von 168, 184 Rudolf von Ems 211 Ruh, Kurt 215 Ř Řehák, Daniel 261, 271 Řepa, Milan 53 S Sabina, Karel 27, 139 Said, Edward W. 93, 101 Salus, Hugo 67, 124 Salzer, Anselm 65, 75 Sartre, Jean-Paul 64, 75 Sauer, August 63, 116, 131 Saussure, Ferdinand de 223 Seehase(ová), Ilse 266 Seibt, Karl Heinrich 154 Seifert, Jaroslav 258 Sekal, Ondřej 266 Sekanina, František 251–252, 270 Seuffert, Bernard 52 Shumsky, Dimitry 59, 75 Schahadat(ová), Schamma 132, 268 Schacher, Gerhard 109, 131 Schanze, Christoph 216–217 Schenk, Klaus 266, 268

284

Jmenný rejstřík

Scheuringer, Hermann 269 Schiebl, Jaroslav 53 Schirok, Bernd 219 Schivelbusch, Wolfgang 166, 184 Schlegel, August Wilhelm 21, 52 Schleiermacher, Friedrich 251 Schmid(ová), Herta 265 Schmidt, Jochen 94 Schneider(ová), Irmela 17, 76 Schneider(ová), Ulrike 217 Schneider(ová), Vera 132 Schoeps, Julius H. 108, 130 Scholz, Manfred Günter 216 Schöning, Matthias 167, 171, 177, 179, 183–184 Schopenhauer, Arthur 149 Schott, Heinrich August 238, 247 Schulz, Ferdinand 35, 52 Schütt, Rüdiger 245 Schütz, Alfred 88, 101 Schweiger, Hannes 270 Siebenschein, Hugo 261 Sieburg, Heinz 99 Silesius, Eduard viz Čejka, Eduard z Badenfeldu (pseud. Eduard Silesius) Simiand, François 137 Simon(ová), Anette 258 Sixta, Václav 137, 161 Sládek, Ondřej 8, 15, 53, 76 Smyčka, Václav 7, 14, 23, 27, 33, 52, 98, 148, 157, 221, 249 Spector, Scott 106–107, 109, 124–125, 131–133 Spieß, Christian Heinrich 147, 239, 241–242, 247 Spiewok, Wolfgang 216 Spina, Franz 110–114, 127, 129, 131, 133 Stadler, Hermann 57, 73 Stavarič, Michael 258, 270 Stein(ová)-Kecks(ová), Heidrun 218 Steinwachs, Burkhart 98, 102 Stephan(ová), Inge 57, 75 Stifter, Adalbert 115, 121–122, 129, 146, 149 Stich, Alexandr 8, 67, 71, 73, 75, 159, 193, 208, 218, 272 Strakoš, Jan 223, 247 Strohsová, Eva 60, 75 Stromšík, Jiří 73, 92, 95, 100

Strutz, Johann 267, 271 Svatoň, Vladimír 266 Svatoš, Martin 222, 245 Svejkovská, Olga 261, 270 Svejkovský, František 42–43, 48, 53, 248 Světlá, Karolina 259 Szklenar, Hans 210, 215 Szyjkowski, Marian 253, 270 Š Šafařík (Šafárik), Pavel Josef (Pavol Jozef) 29, 147 Šalda, František Xaver 63, 75, 121, 127, 131 Šámal, Petr 9, 15–17, 57, 76, 146, 161 Šebesta, Jakub 248 Šedivý, Prokop 234–235, 239, 242–243, 247 Šembera, Alois Vojtěch 28–31, 42, 53–54 Šišková, Jana 259–261, 270 Škarpichová, Pavla 263, 271 Šmahelová, Hana 8–9, 15–16 Špinka, Václav 239, 247 Šrámek, Fráňa 120 Šťastný, Jaroslav 251, 270 Štěpánek, Jan Nepomuk 258 Štěpánek, Vladimír 140 Štítný ze Štítného, Tomáš 40, 47 Šubert, František Adolf 240, 247 T Thám, Václav 154 Thomas, Alfred 213 Thomson, Christian W. 17, 76 Thüring von Ringoltingen 190–194, 205–208, 213, 215–218 Tieftrunk, Karel 31–33, 53–54 Timmermann, Ulf 217 Todorow(ová), Almut 266, 268 Topor, Michal 9, 17, 261, 271 Tropper(ová), Elisabeth 103 Tuckerová, Veronika 57, 66, 75 Tunk, Eduard von 65, 75 Tureček, Dalibor 7–11, 16–17, 50, 60, 75, 138, 146, 156, 158–159, 162, 221, 247 Turek, Matouš 13, 21, 54, 236 Turk, Horst 265 Tvrdík, Milan 266, 268

285

U Udolph, Ludger 72, 74, 129 Ulrich von Etzenbach 197, 203, 218 Unowsky, Daniel L. 182 Unzeitig(ová), Monika 198, 219 Urválková, Zuzana 8–9, 11, 17 Urzidil, Johannes 104–105, 107–108, 130–132 V sv. Václav 28 Václav IV. 43, 46 Válka, Josef 261, 271 Valter Castellionský (Gautier de Châtillon) 38 Váňa, Milan 183 Vaněk, Václav 246 Vávra, Vincenc Haštalský 24–25, 28–29, 53–54 Verhey, Jeffrey 170, 184 Vico, Giambattista 142 Viktora, Viktor 161 Vilmar, August 29 Vimr, Ondřej 255, 271 Vintr(ová), Hanna 72 Vízdalová, Ivana 159 Vlasta, Sandra 270 Vlček, Jaroslav 23, 33–40, 42, 44, 46–47, 53–54, 140, 223, 248, 252, 269 Vocel, Jan Erazim 258 Voda-Eschgfäller(ová), Sabine 259 Vodička, Felix 140, 150, 162, 223–224, 226–232, 243, 248 Vodrážková, Lenka 155, 261 von der Vogelweide, Walther 199 Vogl, Joseph 75, 84 Vogt, Jochen 84, 87, 102 Vohryzek, Lev 108 Vollmer(ová)-Eicken(ová), Esther 218 Voßkamp, Wilhelm 138–139, 162 Vrchlický, Jaroslav 67 Vyčichlo, Jaroslav 161 W Wackernagel, Wilhelm 29 Wagner, Benno 95, 102, 255 Wagner(ová), Birgit 271 Walsh-Hokenson, Jan 251, 256, 271

Walther von der Vogelweide 202 Warning, Rainer 200, 219, 245 Weil, Jiří 68 Weinberg, Manfred 9–11, 13, 15, 57, 71, 74, 81–82, 86, 88, 91, 99–100, 102–104, 114, 132, 143–144, 158–162, 183, 228–229, 248, 270 Weiner, Richard 60, 67–68 Weiskopf, Franz Carl 66, 108 Weiß, Ernst 67 Welcker, Carl 184 Welcker, Carl Theodor 151, 168 Wellbery, David E. 149, 151, 162 Welsch, Wolfgang 10–11, 17, 55–56, 76, 104, 132 Wenzig, Josef 259 Werber, Niels 184 Werfel, Franz 66–67, 70, 108, 115, 124, 129, 185 Werner, Franz A. 240–241 Weyergraf, Bernhard 57, 76 White, Hayden 8 Wiendl, Jan 158, 162 Wierlacher, Alois 101 Winder, Ludwig 171–172, 174, 185 Wirnt von Grafenberg 197 Wögerbauer, Michael 9, 17, 49, 53, 57, 59, 76, 261, 271 Wolfram von Eschenbach 39, 197–199, 201–203, 213, 219 Wolf, Werner 214 Wolfzettel, Friedrich 216–217 Wolkan, Rudolf 141, 162, 223 Worstbrock, Franz Josef 14, 194–196, 198, 202, 204, 209, 211, 213, 219, 238–239, 248 Wucherpfennig, Wolfgang 56, 76 Wutsdorff(ová), Irina 265 Z Zábrana, Jan 263, 271 Zacke(ová), Birgit 195 Zaderenko(vá), Irene 50 Zahradník, Vincenc 262 Zajac, Peter 8, 156, 162 Zand(ová), Gertraude 72 Zbytovský, Štěpán 138, 147, 157, 162 Zehnmark, Ludwig 222, 248

286

Jmenný rejstřík

Zelený, Josef A. 250–251, 265, 271 Zeman, Herbert 184 Zeyer, Julius 67 Zeyringer, Klaus 85, 102, 152–154, 162 Zgustová, Monika 257

Zima, Peter V. 255, 267, 271 Zweig, Stefan 120 Ž Žáček, Antonín 262, 269

VÁCLAV PETRBOK / VÁCLAV SMYČKA / MATOUŠ TUREK / LADISLAV FUTTERA (EDS.)

Jak psát transkulturní literární dějiny ?

Vydal Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., (Na Florenci 3/1420, 110 00 Praha 1, www.ucl.cas.cz) ve spolupráci s nakladatelstvím Filip Tomáš — Akropolis (5. května 1338/43, 140 00 Praha 4, www.akropolis.info) v roce 2019 jako 407. publikaci nakladatelství Akropolis Ediční příprava Václav Petrbok — Václav Smyčka — Matouš Turek — Ladislav Futtera Redakce Markéta Ř. Holanová Resumé přeložil a redigoval Jan Sommerfeldt Grafická úprava, obálka, jmenný rejstřík a sazba písmy Beletria & Beletrio Stará škola (staraskola.net) Tisk Těšínské papírny, s. r. o., Bezručova 212/17, 737 01 Český Těšín Vydání první, 288 stran, TS 12.

ISBN 978-80-88069-92-8 (Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.)

ISBN 978-80-7470-268-6 (Akropolis) ISBN 978-80-88069-93-5 (PDF, Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.)

ISBN 978-80-7470-269-3 (PDF, Akropolis) Doporučená cena včetně DPH 249 Kč eshop.akropolis.info

ISBN 978-80-7470-268-6

Doporučená cena 249 Kč

potah.indd 3

JAK PSÁT TRANSKULTURNÍ LITERÁRNÍ DĚJINY?

Sborník Jak psát transkulturní literární dějiny? obsahuje vybrané příspěvky z mezinárodní konference uspořádané 15.–16. 11. 2018 Germanobohemistickým týmem Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v. v. i. Konference se zaměřila na teoretickou a metodologickou problematiku psaní dějin vícero literárních kultur v různých jazycích, jež koexistovaly na území českých zemí. Součástí sborníku jsou příspěvky týkající se jak středověké slovesné produkce či exponovaného „dlouhého“ devatenáctého století až k první polovině století dvacátého, tak celé řady problémových okruhů (překlad, kulturní transfer, periodizace, vícejazyčnost, kánon, regionalismus, konfesionalismus) i teoretických a metodologických přístupů (postkoloniální studia, transkulturní teorie, nový historismus). Vedle odborného záměru usiluje rovněž tento sborník stimulovat další debaty o podobě budoucí literárněhistorické syntézy literatur(y) českých zemí napříč obory — bohemistikou, germanistikou i dalšími filologiemi a taktéž kulturálními studii či sociální a politickou historií.

Václav Petrbok / Václav Smyčka / Matouš Turek / Ladislav Futtera (eds.)

JAK PSÁT TRANSKULTURNÍ LITERÁRNÍ DĚJINY ?

20.11.2019 15:54:07