I
Tautologie a kontradikce v logice a v analytické filozofii
1 Podstata tautologických a kontradiktorických vět
Tautologie je taková větná (syntakticko-lexikální) konstrukce, která je na základě své logické formy nutně pravdivá. Jedná se o výroky typu Osud je osud; Kdo přijde, ten přijde; Když nechceš, tak nechceš; Buď přijde, nebo nepřijde. Explicitní informace, kterou tautologie zprostředkovává, tj. informace sdělená na rovině výslovně řečeného (to, co mluvčí skutečně řekl), je triviální. Například výpověď Praha je Praha neříká explicitně o Praze nic jiného, než že je identická sama se sebou; výpověď Táta buď přijde, nebo nepřijde nevypovídá nic o pravděpodobnosti otcova příchodu; výpovědí Až to dodělám, tak to dodělám nesděluje mluvčí žádný časový údaj. Veškerá informativnost tautologických vět je dána jejich implikovaným významem. Na základě explicitně řečeného lze při zohlednění mimojazykových faktorů odvodit informace implicitní (to, co mluvčí výpovědí myslel). Kontradikce je afirmativně-negační tvrzení, jehož logická forma implikuje spor. Kontradikcí se určitý příznak něčemu zároveň predikuje i nepredikuje, platnost toho, co se tvrdí, se zároveň popírá. Jedná se o výroky typu To je a není pravda; Ona je a není šťastná; To vypadá i nevypadá dobře; Mně se tam chce i nechce jít; Ten film se mi líbí i nelíbí. V logice a v analytické filozofii se termínem kontradikce označuje konjunkce takových výroků, pro které platí, že z pravdivosti jednoho plyne nepravdivost druhého a zároveň z nepravdivosti jednoho plyne pravdivost druhého. Například výroky X je živé a X není živé jsou kontradiktorické, protože pokud platí jeden, nemůže platit druhý, a naopak, pokud jeden neplatí, druhý určitě platí. Konjunkce kontradiktorických výroků (X je živé a není živé) je vždy nepravdivá, jejich disjunkce (X je živé, nebo není živé) je naopak vždy pravdivá, tedy tautologická.
JB_TUATOLOGIE_ZLOM_22_poko3.indd 9
9 I
23.10.2013 11:57:08