Zvonek 3/XXVIII

XXVIII. ročník

3 březen

7 Po Centrálce s Jirkou Kolbabou

Čítanka vyjmenovaných slov 10 6 Kdy to bude?

www.zvonek.hy.cz

Časopis studentů Gymnázia Třebíč

AKTUÁLNĚ ZE ZVONKU Internetové stránky Po kratší odmlce má Zvonek opět v provozu internetové stránky, které nově najdete na adrese: http://www.zvonek.hy.cz/. Postupně by se na nich měl objevit archiv všech čísel časopisu a mnoho dalšího navíc.

Schránka Zvonku Jistě jste si všimli naší schránky, která našla své nové místo oblíbených automatů ve třetím patře staré budovy. Vhoďte nám do ní svůj názor na Zvonek, příspěvek, komentář nebo kritiku. Chcete někomu něco vzkázat?

Udělejte to prostřednictvím Zvonku! Napište vzkaz a šup s ním do schránky. My jej mile rádi zveřejníme.

Redakci lze nyní napsat také elektronicky z tepla domova, náš nový email je: zvonek@windowslive.com.

My Vám, Vy nám 2

Fejeton Reklamy mezi námi - my mezi reklamami Ráno vstávám… a protože mě budí ten nový mobil od Vodafonu za jednu korunu, tak je vstávání hned veselejší. Po použití toalety zmáčknu Brise One Touch a toaleta se rázem promění v náruč našeho domova. V koupelně použiji Colgate - kartáček zubařů, takže nemusím mít strach o své zuby.

Neboť je úterý - den za dobrou snídani - dám si sušenky BeBe Dobré ráno, abych měla energii na celý den. K tomu mám samozřejmě Actimel, obsahující L. Casei Imunitass, díky němuž mám posílenou obranyschopnost a samozřejmě Activii, neboť obsahuje Bifidus ActiRegularis a pomáhá tak se zažíváním. Na svačinu si nachystám svůj oblíbený pramen zdraví z Posázaví, jenž se hrdě nazývá Pribináček a k tomu Sprite, protože žízeň nikdy nevyhraje, ale někdy si vezmu i Kofolu - když ji miluješ, není co řešit. To třeba moje sestra, která je prostě blíž díky novému tarifu mých pět, dává přednost Poděbradce, se kterou má více chuti do života. Ale můj táta má radši inspirující chuť, takže popíjí mok zvaný Pilsner Urquell, ale i on má někdy své dny a to si dá raději Fernet Stock. To děda, pravý Moravan, pije pouze nejlepší pivo na celé Moravě - Starobrno.

Ještě si nezapomenu vzít Orbit - na takovéto domácí žvýkání. Poté se rychle převléknu a použiji Rexonu, která mě nezradí. Před zrcadlem ale váhám, nevím, zda si mám vzít řasenku Astor, protože je krásné být sama sebou nebo už mám běžet do školy, protože už mám opravdu zpoždění.

Rychle vypiji Red Bull, jenž dává křídla, obuji si boty od Reno, které již nevyzuji. Ale mamka mi nabídne, že mě odveze do školy naší novou Toyotou Yaris - vítězem v úsporách. Vycházíme z našeho nového domu, s nímž jsme velice spokojeni, neboť máme u Komerční banky hypotéku u ledu. A navíc Česká pojišťovna chrání naše sny, takže se nemáme čeho bát, ale stále se řídíme heslem: „Nemyslíš, zaplatíš!“ Cestou do školy máma zajede koupit Aha!, protože bez něj by neměla maturitu a tátovi koupí Májku - zlaté dědictví, protože tu miluje... Tak co, stále si myslíte že nás neovlivňují reklamy?

Pokud mi nevěříte, koukněte se na Seznam, protože tam najdu, co neznám!

Marika Zahradníčková

Zvonek—časopis studentů Gymnázia Třebíč Číslo 3 Ročník XXVIII Vyšlo 9. března 2009 Na tomto čísle spolupracovali: M. Zahradníčková, žáci 4.G, žáci 5.G, Z. Klusáčková, Marius Svoboda (Ria), J. Klusáček (Jak), (K+K), Z. Moltaš, J. Polcrová, Z. Žilková, I. Pokorná, studenti semináře med. výchovy (smv) Technická a výtvarná spolupráce: Mgr. Lenka Mahelová Korektury: smv Design: Ria Zvonek najdete také na internetu — http://www.zvonek.hy.cz/

3

Aktuálně

Entropa v Bruselu – národní ostuda?

Hop! A je tu lidoop! Pa! A je zde Entropa! Brusel, ten velký kurník, ve kterém se nyní usadila opravdu vykrmená slepice.

Vítejte v Entropě! Zlaté české ručičky se ve světě, jak ráčí naše oči vidět a naše sluchy slyšet, neztratí. Národy a jejich země, které byly zobrazeny velmi netypicky až popudivě, své představy o zlatě na rukách nás Čechů nejspíš přehodnotily a z třpytivého kovu se stal hnůj. Ale je takový národ, který se ani nedokáže zasmát sám sobě, vyrovnaný se svojí minulostí? Nebyl to tak trochu záměr říznutý zvědavostí výtvarníka Davida Černého? Zjistit, jak je schopna unie čelit nadsázce s trochou iro-

4

Vrátím se k Bruselu, té obrovské kurníkárně, ve které je Česko nyní kohoutem. Každý obdivuje náš krásný červený hřebínek.

Za žádného předsednictví nebylo místo, na kterém visí „naše“ Entropa navštěvováno hojněji. Lidé se zde fotografují, někteří se zasmějí sami sobě a na mnoha tvářích zasvítí sluníčko.

Je Entropa tedy národní ostuda nebo jen učíme Evropu brát některé věci s nadhledem a

Aktuálně

Českou republikou obchází strašidlo, Státní maturity, noční můra mnoha současných třeťáků, se možná opět neuskuteční. Alespoň podle serveru ceskenoviny.cz, který zveřejnil článek, kde rozebírá nové ohrožení státních maturit.

Dalo by se říci, že státní zkoušky dospělosti ohrožuje nedostatek času. Možné další odložení by jistě potěšilo naše mladší spolužáky, které nová forma čeká již příští rok. Oni sami si nejsou jistí, jak to všechno bude probíhat. To však neví ani na ministerstvu školství, natož pak na třebíčském gymnáziu. V novém systému, který se připravuje již od roku 1997, totiž vládne tradiční chaos. Všichni si dobře vzpomínáme, že podle původního plánu jsme měli být my

a odloženy na rok 2009/2010 a nás čeká stará dobrá fungující forma. A jak to tak vypadá, i letošní třeťáci uniknou katovi z oprátky.

Stejně se nám, nepříliš zasvěceným pozorovatelům, jeví, že státní maturity se plánují pouze proto, že do nich stát již napumpoval stovky miliónů a bylo by poněkud „trapné“, kdyby se alespoň jedenkrát neuskutečnily. Poté se pravděpodobně v klidu a tichosti odklidí ze scény jako nefunkční a neužitečné, stejně jako nyní už bývalý systém přihlášek na střední školy.

Teď již jen zbývá určit, komu připadne onen pomyslný Černý Petr.

Jednání o státních maturitách bude pokračovat 13.března 2009, proto všem studentům doporuču-

strašidlo státní maturity…

5

Aktuálně

„Kdy to bude, a jesi to bude, vubec?“ „Velká maturitní revoluce“, tak nazývají okřídlenými hesly média dlouho kýžený a možná přec odložený plán ministerstva školství na unifikaci středoškolského vzdělání v českých zemích.

Otázkou zůstává, zda tento veleplán lze vůbec zváti revolucí, neboť revoluce, jak známo, směřuje vždy kupředu a vstříc světlým zítřkům. Zatím se však zdá, že studenti, jež má tato revoluce zasáhnout, nejsou touto skutečností nikterak rozradostněni. Může to být jen jejich postpubertální rebelství, které huláká do světa, že vše je špatně. Ale při důkladnější analýze jim musíme dát v mnohém

6

králíky, jak trefně podotkla Simona Kabelková, studentka třetího ročníku střední školy.

Pozastavme se na chvíli nad situací této studentky: státní maturita, která byla rok za rokem odkládána a odkládána, míjejíce generace studentů, tak jako auta míjí topoly podél rybníka, doléhá na její bedra v podobě beztvarého rosolu.

A Simona neví, jak se má na svou zkoušku dospělosti připravit… Hlavy padají jedna za druhou a studenti mezi tím leží bezradně v hromadách prospektů a učebnic.

A ve vzduchu stále visí velký otazník: „Kdy to bude, a jesi to bu-

Studentská tvorba

Po Centrálce s Jirkou Kolbabou, Cestovatel Jirka Kolbaba z rádia Impuls by se asi hodně divil, kdyby viděl, co zažívá obyčejný strávník Centrální školní jídelny v Třebíči. Týden co týden jíme jídla různých koutů světa.

Pro některé nemusíme jezdit daleko.

Například hanácké koláče, moravský vrabec, nebo horňácký guláš si vystačí s Českou republikou. Často také můžeme ochutnat kuchyni našich sousedů, jako bratislavské plecko, vídeňskou roštěnou nebo hamburskou kýtu.

Většina jídel ale přesahuje rozlohu střední Evropy. Pravidelný příděl mnoha druhů špaget se stal legendou. Na toho, kdo rozluští rozdíl mezi špagetami po benátsku, špagetami milánskými, neapolskými, boloňskými a italskými zřejmě čeká Nobelova cena za gastronomii. Pravděpodobnější ale je, že toto tajemství je střeženo přísněji, než proslulá směs jedenácti bylinek pro KFC.

jsou na tom ještě hůř. Pokud je mi známo, Ameriku zastupuje pouze mexický guláš a Asii pekingské kuře a kuřecí kung-pao, Afrika zcela chybí.

Mají mít ovšem ostatní světadíly větší podíl na našem stole? Cestovatel Jirka Kolbaba by nás jistě přesvědčil o tom, že thajské kuře, tibetský pečený jak, tasmanské výpečky a peruánská grilovaná

aneb kosmopolitní česká kuchyně Většina z těchto jídel by ale byla pro nás, běžné strávníky, naprosto nepředstavitelná. A co teprve jídla, která jsou nepřestavitelná i pro Jirku Kolbabu? Asuánské kobylky s termití omáčkou? Novozélandská koala ala bažant?

Buďme rádi za to, co máme. Někdy je sice velmi obtížné rozpoznat, co se skrývá za názvy jako andaluská paella nebo kuře ala kachna (a kachna ala bažant). A můžeme si jenom postesknout, že stále nemáme ani americký hamburger, ani řecký gyros. Čekají tyto pochoutky na nás? A na šéfkuchařku v Centrálce? A čekají vůbec? A co na to

Soudě podle jídelníčku, může nejvíc nabídnout kuchyně italská (kromě již zmíněných špaget i italská pizza a andaluská paella) a španělská kuchyně (špaňelský ptáček, kuře na španělský způsob a masové soté flamendr). Vý-

7

Studentská tvorba

Tři fotografie z Třebíče 1. Předávání 2. Obchodní dům 3. Židovská čtvrť Na první, prosincové fotografii, je zachyceno předávání ocenění starostovi města. Jedná se o kvalitní fotografii focenou směrem od sochy Cyrila a Metoděje k radnici.

Nad městem je noc, hvězdy vidět nejsou, náměstí a hlavní scéna jsou dobře osvětleny.

Celá fotografie je laděna do noblesních, smířlivých zlatočerných barev. Ve středu fotografie se nachází starosta města se senátorem, který pochází z Třebíče. Oba mají dlouhé tmavé kabáty, lehce sněží. Sledováni hloučkem přihlížejících si třesou pravicemi.

Pan senátor předává starostovi čestný diplom „Zdravé město.“ Plaketa je natočena přímo k fotografům, nápis je dobře čitelný. Oba se usmívají, někteří lidé okolo tleskají.

Je možné rozeznat některé tváře diváků v pozadí. Starší shrbený muž v čepici znepokojeně shlíží na celou scénu. Asi dvanáctiletý chlapec s tmavými vlasy, stojící vlevo, drží v ruce cigaretu a právě plive na zem. Na zemi leží prázdná, roztrhaná igelitová taška z nově otevřeného obchodního centra.

Druhá fotografie, podzimní, uveřejněná v místním deníku, je zřejmě z reportáže o nově otevřeném obchodním domě. Obchodní dům je focen od parkoviště, napravo je dlouhá řada prázdných nákupních košíků a několik prázdných parkovacích míst, nejen pro invalidy. Je poznat, že obchodní dům je rozlehlý, dal by se popsat jako jednopatrová krabice. Fotografii vévodí bílá tabule s červeným nápisem, názvem obchodního centra. Vše se ještě blyští novotou, velké reklamní nápisy a názvy obchodů jsou zřejmě až příliš časté. Upoutávka nad vchodem láká na vysoké slevy, prakticky nikdo ovšem na fotografii není. Mladý pár, oblečený dle poslední módy, jde ruku v ruce ke svému autu, slečna nese v levici igelitovou tašku s názvem obchodu. Jedinou další postavou, v rohu a špatně viditelnou, je bezdomovec s láhví piva, který se zřejmě pomalu šourá směrem k výkupně lahví. Je shrbený, drží v ruce tašku s červeným logem tohoto centra. Je plná pivních lahví.

8

Studentská tvorba Třetí fotografie, promo materiál turistické příručky. Zobrazena je nově rekonstruovaná budova ve staré části města, Židovské čtvrti. Dům je natřen na žluto, má bílá plastová okna, jedno z každé strany masivních dubových dveří. Okapová roura je natřená nahnědo, ve stejné barvě jako dřevo. Vpravo od dveří, pod zvonkem, je bílá poštovní schránka. Malá cedulka nalevo od dveří informuje o historii tohoto domu, provedených rekonstrukcích a významných obyvatelích. Fotografie je pořízena za slunného dne, zřejmě se povedlo v tomto jinak stinném místě zastihnout sluneční paprsky. Bílá okna zavání sterilitou, nejsou dřevěná jako ta původní. Vedle nově natřeného žlutého domu stojí ovšem vlevo jeden oprýskaný, kterého je vidět zhruba třetina. Okna má stále dřevěná, okenní tabule je ovšem zčásti vytlučená. Zeď je červeně posprejovaná, tři klikyháky nedávají kolemjdoucím šanci na rozluštění. Písmena MDS jsou na fotografii zřetelné jen zčásti. Omítka na několika místech odpadla, na zemi se válí leták, na něm jde rozeznat červené logo.

Zbyněk Moltaš, 4. C

Postřehy z hodin 4. G Překládáme text ze staročeštiny.

M.: „ ,Šlechtice jměj ve své radě'... přelož, Kájo.“ Karel H.: „Šlechtice měj ve svý vohradě.“

◘ Karel H.: „A křemík obsahuje i ,Krtek'?“ K.: „Ano, ,Krtek' , čistič záchodů,...“ (Všichni se smějí, pí uč. se snaží zachránit situaci - nejspíš si vzpomněla, že přezdívka Honzy N. je Krtek.)

K.: „No, když třeba maminka potřebuje vyčistit záchod...“

◘ Karel H.: „Paní učitelko a není náhodou Neandrtálec příbuznej s Eskymákama? Taky mají velkej nos, malý nohy a byli malí.“ S.: „Počkej, počkej! Nenarážíš tím na mě?!“

9

Studentská tvorba

B

ýt či nebýt? To je, oč tu běží. Hamlet, bystrý princ dánský, který na své kobyle předběhl býka, bydlil v Kodani, hlavním městě Dánska. Cestou do Bydžova se stavil v Přibyslavi, kde si na čas pořídil byt. Tento příbytek si ani nestačil zařídit nábytkem a už mu Přibyslavští ukazovali místní obyčeje. K nim patřila i drezúra dobytka. Místní bylinář Zbyněk mu dokonce ukázal sbírku babyk, které měl ve svém příbytku. Hamlet nakonec, změnil názor, nejel dále do Bydžova, ale na své kobyle odjel do Bylan.

L

ysý dědek slyšel v dáli nadávat vrány na mlýně. Poslouchal, čas plynul, na nebi se blýskalo a dědka rozbolelo lýtko. Jezdil totiž kdysi na lyžích z plyše, neboť nechtěl ne jejich výrobu plýtvat lýkem. Teď vzlyká a polyká na lýtko pelyňkový prášek.

Mýžď se vydal na procházku podél řeky u Litomyš-

Hle

le. Na mýtině nad řekou stály chaty. „Snad se neplatí mýto,“ pomyslil si. Zašel kousek blíž k první chatě. Myš vzdychala nad umýváním oken: „Proč jen my máme tolik práce?“ U další chaty se rozčiloval mýval. Rozdmýchat oheň není žádná legrace! Dmychadlo, které koupil asi nefungovalo. Koupit takový krám, to byl omyl!

Kousek dál odjížděl mravenec se svou ženou na dovolenou: „Myslím, že by bylo zajímavé jet na mys Dobré naděje,“ bavili se. „Hmm… Mys Dobré naděje, tam se musím podívat,“ pomyslil si hlemýžď. Vtom se začal dusit. Chmýří z pampelišky se mu na-

10

Studentská tvorba

Kráva zakopla o

Pytel, natloukla si kopyto. Rozzlobeně se

čepýřila a klopýtala domů. Pytel patřil slepýši a netopýru, ti teď zpytovali svědomí. Natrhali pro krávu pýr, na kterém se třpytil pyl. Při omluvě se červenali a pýřili. „Budete pykat!“ zvolala však pyšná kráva.

R. K, L. H. 4.G

Je

Sychravo. Venku usychá sytá

sýkora. Ukradla totiž sýr.

Byl syrový. Se sykotem se připlazil sýček. Uviděl sýkoru a zasyčel: „Sušená sýkora se sýrem…“ Sýkora se psychicky sesypala. Smůla. „Psychicky sesypanou sýkoru se sýrem žrát nebudu!“ ohradil se sýček. „Ale já ano! ozval se sípavým hlasem sýček. „Tak si ji nech, plazím se za

V

ydra vyká výrovi, který žvýká žvýkačku. Výr odvyká vydru povykovat.

Vydra výská: „Vy, výre, hleďte! Budu vysoce výt!“

Pozn. Vynechán výraz „výheň“.

Z

J. V, J. N 4.G

letiště nazývaného Ruzyně se brzy dostanete do zahraničí, kde se mluví cizím jazykem.

R. K, L. H.

4.G

11

Studentská tvorba

Dolnodvorský rukopis Zlomeny bolem naše nohy kráčely s břemenem obrovským, jenž výzbroj slove.

V klidu, v klidu hlavně potichu Znaveny mrazem naše údy nevědíc kudy strádaly v divočině.

V klidu, v klidu hlavně potichu Odhodíc hole a běžky pokračujíc po svých a pěšky před instruktorem.

V klidu, v klidu hlavně potichu!

Na lyžarském výcvikovém kurzu bylo nutno absolvovat náročný celodenní běžecký výlet, který mnohé unavil tak, že poslední kilometry prudkého stoupání zdolali raději pěšky než na běžkách. Neuvěřitelnou náhodou byl při hledání obhajoby tohoto činu (na běžky pěšky!) objeven Dolnodvorksý rukopis, který svým obsahem obhajobu bezezbytku nahradil. Ačkoli se originál při převozu z penzionu HANAPETR do Třebíče ztratil, nabízíme přepis Dolnodvorského rukopisu sestaveného na základě

Odborníci se shodli, že rukopis je dílem kolektivu autorů, kteří nenabyli významného vzdělání, a vznikl pravděpodobně jako obhajoba podobného ukončení běžeckého výletu. Dále se pak uvádí jako okolnosti vzniku rukopisu přednáška o výstroji a výzbroji dnes již neurčitelného přednášejícího a snad opakující se rytmický bojový pokřik „V klidu, v klidu hlavně potichu“.

Podle nové (neověřené) radiouhlíkové metody je doba původu rukopisu určena na konec ledna roku 2009. S jistotou můžeme říci, že pochází ze 20. nebo 21. stol.

Význam rukopisu dokazuje to, že byl hned po převozu do Třebíče vydražen měsíčníku Zvonek, který jej koupil za 17 milionů USD. Očekávejte, že v následujících dvou měsících nebudou fungovat sušiče rukou Aquadry. Objev rukopisu je důkazem, že historie české literatury není zdaleka uzavřena a stále je co objevovat.

12

Studentská tvorba

Útěk Na rovince mezi stoletými stromy

Jediná volba je na útěk se dát.

postaven byl zámek ve zlatém.

Neohlížet se a střemhlav se vrhnout

Před ním brána znajíc události,

do svobody, jíž se nechci vzdát,

jež budou navždy s ním spjaté.

nenechat se nikým strhnout.

Cesta k němu vedla přímo,

Klika je mi nablízku,

když jsem po ní běžela.

již chce po ní ruka šťastně sáhnout…

A to stromoví jak armáda

okem však dříve tam v písku

zlaté sídlo čestně střežila.

pokouší se skrytý klíč zdvihnout.

Tehdy jsem však netušila,

Na rovince mezi stoletými stromy,

jak mě to obydlí sevře.

stojí opuštěný zámek ve zlatém.

Vězněm jejím jsem se stala.

Z její brány, znajíc události, Jiřina Polcrová; foto Jan Němec

13

Ze školy

Sportovní hry aneb také seminář Není žádným tajemstvím, že se naši studenti chtějí zdokonalovat nejen „duševně“, ale i tělesně.

Tím jim může posloužit seminář, jež je přímo dělaný na jakékoli tělesné aktivity, tím myslím sporty. Není rozhodující věk, ani nic podobného. Stačí mít chuť.

Zaměřujeme se na všechno, od atletiky přes gymnastické prvky, trénujeme na příjímačky, hrajeme míčové hry… Nedávno jsme navštívili zdejší Lagunu, tím je potvrzena naše stálá aktivita. A to ještě není léto.

Nuže, klidně se přijďte po-

Sportovní hry probíhají vždy ve čtvrtek od 6:30 nejčastěji v tělocvičně pod vedením pana

dívat.

zleva: Jiřka, Jarda, pan Fiala, Jana

14

Jiřka 4. B

Citování a zdrojování

Jak správně citovat a uvádět zdroje?

V dnešní době, kdy jsme obklopeni moderními technologiemi, již jistě každý z nás používá internet jako zdroj informací. Většina z nás ale také neumí správně uvádět zdroje informací, které z internetu čerpá. Tím se dopouští vážných chyb. Dnes už prostě nestačí jako zdroj uvést: internet nebo Wikipedie. V dnešním světě je důležitá přesnost a správnost. Proto jsem se rozhodl uvést ve Zvonku alespoň několik základních norem uvádění zdrojů. Doufám, že to pomůže Vám, studentům, i redaktorům Zvonku.

Dle směrnice ISO 690 a ISO 690-2 se monografické knihy citují dle následujícího modelu (podtržené údaje a zachování kurzívy je povinné): Primární odpovědnost (autor, popř. editor). Název díla : podnázev díla. Číslo vydání. Místo vydání : Označení nakladatele, Rok vydání. Počet stránek. Edice. Poznámky. ISBN. Citování webu: Autor: Název www stránky [online], Vydavatel, Rok/datum vydání, Datum poslední změny, [citováno datum] <webová adresa v úplné formě>

Wikipedie Zvláště velké oblibě u studentů se jako zdroj informací těší největší internetová encyklopedie Wikipedia/e. U té je důležité uvádět správný zdroj včetně času citování, jelikož články se zde neustále mění a pomocí tohoto údaje lze dohledat, jak článek vypadal, když jste z něj čerpali.

Pro zjednodušení uvádění zdroje můžeme v levém sloupci stránek encyklopedie najít odkaz Citovat stránku. Pokud na něj klepneme, encyklopedie nám sama zpracuje uvedení zdroje a nám pak stačí si jej jednoduše zkopírovat.

Pro přesnější uvádění zdrojů z Wikipedie ještě slouží drobná čísla v hranatých závorkách za důležitými fakty. Po kliknutí na ně se zobrazí přesný původní zdroj informací.

ZDROJE: Přispěvatelé Wikipedie, Citace [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2009, Datum poslední revize 21. 02. 2009, 15:00 UTC, [citováno 10. 03. 2009] <http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Citace&oldid=3648315>

-Ria-

15

Recenze

Václav Hrabě: Blues pro bláznivou holku Václav Hrabě se řadí k autorům tzv. české bítnické generace. A není se čemu divit. Tento nadějný básník a hudebník nešťastnou náhodou zemřel předčasně v nedožitých pětadvaceti letech a řekněte, kdo by se mohl v pětadvaceti řadit mezi rozvážné, vyrovnané, hloubající umírněnce? Avšak tato škatulka má poněkud odlišný ráz od své předchůdkyně tzv. beat generation z dálné Ameriky. V našich zeměpisných šířkách, politických podmínkách a společenských mezích se přeci jen musí každý „vybočovatel“ trochu zabydlet v daném rámečku. Zkrátka i přes zařazení k příslušníkům revoltující vlny, nejezdil Václav Hrabě v autě napříč státem sem a tam nebo nevandroval po světě bez vindry na chleba a levné víno...

Z jeho poezie je patrné, že šlo o přemýšlivého, lehce ironického, lehce melancholického, vnímavého mladého muže, poukazujícího na nedostatky světa svou nepodbízivou, nenásilnou avšak velmi přesvědčivou formou.

Sbírka Blues pro bláznivou holku, vydaná posmrtně a poskládaná z nově nalezených rukopisů, sestává z asi 260 stran pokrytých básněmi nejrůznějších témat, délek, významů, seriózností, atd. Byla vydána nakladatelstvím Československý spisovatel v Praze roku 1990 a obsahuje nejen úvodní prolog, ale i ediční poznámku na závěr, několik fotografií z autorova života, jeho krátký strukturovaný životopis a osudy díla po smrti.

Styl Hraběte by se dle mého názoru dal klidně označit výmluvným přívlastkem „asociačněemocionální“. Jeho poezie působí hluboko do čtenářova nitra, oslovuje jej, rozumí mu, přitakává mu, stěžuje si mu… a to vše velmi nenásilným, přirozeným rázem. To způsobuje už jen ten fakt, že veškeré básně jsou zproštěny všech interpunkčních znamének. Co se týče jazykové stránky, volí Hrabě často hovorová slova, mluvu „normálních lidí“. Vždyť již v prologu je mimo jiné jasně řečeno, že „toto jsou verše pro zedníka Petra, který mne naučil dělat s lopatou a dělit se o chleba a cigarety“. Je to poezie „pro skutečné lidi“. Poskytuje však i řadu odkazů na různé inteligence a osobnosti literatury, dějin, světa hudby či malířství.

Jednou z nejznámějších a pro mne také nejzajímavějších básní je ta, s názvem Infekce. „Spadl jsem ze skály porostlé arnikou a teď ležím rozedřenou kůži mám plnou písku suchého listí a tebe.“ Skrze dialog s vrchní sestrou, jež „přináší pomeranče cigarety a třináct reprodukcí Botticelliho“, se dozvídáme, že je nutné provést operaci srdce, které je příliš velké, kvůli jedné bláznivé holce, která ho už nemá ráda, a on ji má „v krvi rozpuštěnou s bacily tetanu s vůní kouře a arniky a šlágru tak starými že je už vůbec nikdo nepamatuje“.

Tato vynikající sbírka patří bohužel jen k poměrně malému počtu děl, které stihl autor za svého krátkého života vytvořit... „5. března 1965 po příchodu domů kolem třetí hodiny ráno si jako obvykle přitápí plynovým sporákem, plamen jednoho hořáku uhasne a spící Václav Hrabě umírá na otravu kysličníkem uhelnatým.“

Zuzana Žilková

16

Recenze

MAMMA MIA!

Venku mrzne, sněží a pracuje se stěží, tak oč tu tedy běží? Začátkem srpna loňského roku vtrhl na česká filmová plátna nákypový film neznámé režisérky Phyllidy Lloyd. Proč nákypový? Ať zhlédnete film od začátku nebo si pustíte jenom závěrečné titulky, v každém okamžiku se na vás vysype letní písek, sem tam vyplave nějaká mořská potvora, ale hlavně budete obklopeni pubescentně vřeštícími dámami středního věku a mládeží, jež získala zřejmě tučný honorář za reklamu na snížení věku novomanželů v dnešní době.

Dějová linie je prostá, což se ovšem autorům nesmí zazlívat, neboť příběh byl navlečen na společnou nit z písňových textů švédské hudební skupiny ABBA. Mladou Sofii (Amanda Seyfried), jež žije se svou matkou (Meryl Streep) na řeckém ostrůvku Kalokairi, čeká svatba. Chce, aby ji k oltáři vedl její otec, kterého však v životě neviděla, ale díky nalezenému matčinu deníku má hned tři kandidáty. Podnikavá Sofie se tedy bez mrknutí oka rozhodne pozvat do jejich rodinného hotelu všechny (rozevlátý obchodník Sam – Pierce Brosnan,

Záhy po jejich příjezdu však zjišťuje, že to s ukrýváním tatíků není tak jednoduché a rozpoznat toho pravého? To je snad nemožné. A co teprve když Donna, která neměla o příjezdu svých lásek z mládí ani ponětí, začne čmuchat…

Herecké výkony jednotlivých aktérů jsou uspokojivé, ale nijak zvlášť okořeněné. Jedinou hereckou dominantou je ikona amerického koberce Meryl Streep, jejíž charisma táhne celý film a jejíž hlas vás mile překvapí.

Z ostatních pěvecky nadaných herců lze zmínit ještě Amandu Seyfried. Ale pokud jste zapřísáhlými fanoušky ABBY, budete si i nadále raději pouštět originál této švédské čtveřice.

Film je určen vesměs každému.

Pravda, že větší zalíbení v něm najdou osoby ženského pohlaví, neboť je úžasným prostředkem, jak utéct od žehlícího prkna či chrápajícího manžela. Zatímco dcery se stylizují do role mladičké Sofie, matky se imaginárně ztotožní s Donou, která na svůj věk a životní trable vypadá stále svěže. Kdo by se však filmu měl vyhýbat velkým obloukem, jsou fanoušci Jamese Bonda, vždyť ten přeci nikdy nevolá SOS.

17

Fotoreportáž

Doma je doma Čas utíká jako voda, člověk by řekl, že se některé věci staly snad předevčírem… Bohužel, říjen je nenávratně pryč, a přesto na něj někteří mile vzpomínáme. Tedy alespoň my, co jsme se zúčastnili v rámci zeměpisného semináře této zajímavé exkurze. Jelo nás tak akorát pod „dozorem“ p. Březny a p. Fialy.

A odkud kam? Jednoduché. Z Třebíče – směrem: sever, severozápad, jih a zpět.

Zkrátka taková „okružní poloturistická trasa. Nechci popisovat prostředí, poněvadž za Pocoucovem, v okolí Červené Lhoty a Okříšska se rozprostírala tak krásná, místy neporušená příroda pod povrchem mlhy, že se ani popsat nedá.

Naučná a dobrodružná procházka spojenáse zábavnou cestou autobusem zabrala asi šest hodin. Což je krásně strávené dopoledne až odpoledne. Těm, kterým nenaskočily žádné obrázky, mapy trasy apod. si buď mohou otevřít internet nebo se v případě zájmu zeptat spolužáků. Pro nedočkavé pár fotek.

Jiřina Polcrová; foto Jiří Března

18

Fotoreportáž

19

Den otevřených dveří

DVEŘE DOKOŘÁN ...tedy především pro uchazeče o studium na našem třebíčském gymnáziu, jejich rodiče či prarodiče. Samozřejmě však také jednoduše pro každého, kdo neměl ve čtvrtek 15. ledna mezi třináctou a sedmnáctou hodinou odpolední co na práci a chtěl si vyzkoušet na vlastní kůži, jaké to je procházet se chladnými kamennými chodbami gymnázia, sejít si po železných točitých schodech dolů do šatnového podhoubí nebo se obdivovat roztodivným vědeckým pokusům chemickým, fyzikálním či biologickým ve specializovaných laboratořích gymnázia.

Ano, o to vše a zajisté ještě o kus víc se mohli návštěvníci Dne ote-

20

kytar, fléten a dalších hudebních nástrojů doprovázených zpěvem studentů-dobrovolníků, kteří se rozhodli po zkráceném školním vyučování setrvat v budově a podpořit svou účastí tuto chvályhodnou akci.

Aby bylo všem formalitám učiněno zadost, zbývá připojit informaci o schůzce s rodiči uchazečů o studium v tělocvičně školy, kde se zmínění dozvěděli podrobnosti o studiu, jak čtyřletém tak i osmiletém, přijímacím řízení a dalších souvislostech.

Troufnu si promluvit hlasy většiny studentů gymnázia a dodat, že akce Den otevřených dveří je mezi studenty vesměs oblíbená událost, na