ZRK2210 - Drony

SETH J. FRANTZMAN

BITVY BUDOUCNOSTI

SETH J. FRANTZMAN

Drone Wars: Pioneers, Killing Machines, Artificial Intelligence, and the Battle for the Future © 2021 by Seth J. Frantzman All Rights Reserved

Drony: Bitvy budoucnosti Seth J. Frantzman

Šéfredaktorka: Ivana Vrajová Odpovědná redaktorka: Gabriela Kostašová Překlad: Petr Kovařík DTP: Petr Bernát (dle originálu publikace) Obálka: Petr Bernát

Copyright © ZONER a.s. Vydání první v roce 2022. Všechna práva vyhrazena. Zoner Press Katalogové číslo: ZRK2210

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být reprodukována ani distribuována žádným způsobem ani prostředkem, ani reprodukována v databázi či na jiném záznamovém prostředku či v jiném systému bez výslovného svolení vydavatele s výjimkou zveřejnění krátkých částí textu pro potřeby recenzí.

Dotazy týkající se distribuce směřujte na: Zoner Press ZONER a.s.

Nové sady 18, 602 00 Brno tel.: 532 190 883 e-mail: knihy@zoner.cz www.zonerpress.cz www.facebook.com/Zonerpress www.instagram.com/zoner_press_brno/ ISBN 978-80-7413-525-5

OBSAH

Předmluva ...........................................................................................7 Úvod: Město strachu .........................................................................13

Kapitola 1 Úsvit dronů: Průkopníci ................................................19

Kapitola 2 Špehové na obloze: Průzkum a sledování .......................33

Kapitola 3 Pekelný oheň shůry: Drony s raketami Hellfire ..............56

Kapitola 4 Stroje na zabíjení: Etika války s drony ............................77

Kapitola 5 V rukou nepřítele: Teroristé si obstarali vlastní bezpilotní letouny ..........................................................93

Kapitola 6 Odvetná opatření: Nové obranné prostředky proti dronům ...............................................................111

Kapitola 7 Roj: Zahlcení obrany ...................................................131

Kapitola 8 Lepší, výkonnější, rychlejší: Nový světový řád ..............145

Kapitola 9 Války s drony se blíží: Nové bojiště ..............................163

Kapitola 10 Drony a umělá inteligence: Scénář soudného dne ........197

Doslov .............................................................................................215

Poděkování ......................................................................................223

Poznámky........................................................................................224

ŠPEHOVÉ NA OBLOZE: PR Ů ZKUM A SLEDOVÁNÍ

Muzeum letectví a kosmonautiky ve Washingtonu se nachází na bulváru National Mall. V lednu 2020 probíhala jeho rekonstrukce a nyní se po krátkém průchodu bezpečnostní kontrolou a zabočení vlevo za šatnou ocitnete v expozici historie amerických kosmických letů. Jsou tu obří střely a nosné rakety. Vystaveny jsou i německé rakety V-1 a V-2 z období druhé světové války. První z nich byla první střelou s plochou dráhou letu, druhá první balistickou střelou. Drony, rakety a letadla mají něco společného. Všechny mají nějakého předka. Stejně jako zvířata jsou součástí stromu technologického vývoje. Každý dron má příběh svého původu, který někdy sahá, jako v případě společnosti Teledyne Ryan, až do doby Charlese Lindbergha. Při úvahách o dronech máme tendenci si vybavovat ty, které připomínaly létající bomby nebo návnady shazované z letadel nebo katapultované a přistávající v sítích. Pak jsou tu skutečné létající stroje, zpočátku spíše modely letadel. Dnes vše pokročilo a existují rodiny dronů různých typů pro různé

letové výšky a plnící různé funkce. Uvědomil jsem si to ve Washingtonu v roce 2020, když jsem jel z Muzea letectví a kosmonautiky do jeho protějšku u Dullesova letiště, do Centra Stevena F. Udvara-Hazyho. Právě tam ve vestibulu visí dron Predator. Není nejkrásnější ani největší. Pokud se člověk nepodívá do brožury, možná si ho ani nevšimne. Spousta revolucí zůstavá zpočátku nepovšimnuta.

O původu druhu

Prvním úkolem dronů byl letecký průzkum. Jejich omezení byla jasná na první pohled. Když byl v roce 2012 americkým velvyslancem v Benghází Chris Stevens, zaútočil na jeho sídlo dav ozbrojených teroristů a spolu s několika dalšími Američany byl zavražděn. Stevens byl věrný, statečný a oddaný americký diplomat. Bezpilotní letouny, které ho mohly zachránit, už existovaly, jenže žádný z těch, které byly v dosahu, nebyl ozbrojený. Navzdory převažujícímu dojmu, že Amerika je dronovým hegemonem, který vládne světu, stejný problém s nedostatkem ozbrojených dronů nastal v roce 2017 v Nigeru, kdy byly americké speciální jednotky přepadeny při společné hlídce s nigerskou armádou. Po krátké potyčce byli v křovinaté oblasti nedaleko hranic s Mali masou ozbrojených džihádistů zabiti čtyři Američané. Přestože USA a Francie měly poblíž tajnou základnu bezpilotních letounů, nemohly drony udělat nic jiného než tragédii zaznamenat.39

Od bezpilotních letounů jsme se naučili očekávat mnohé. Mají toho umět víc než jen pozorovat. Mají být schopné nám doručit jídlo nebo dokonce pomoci zastavit pandemii. Abychom pochopili, jak revoluční aspekt sledování pomocí dronů byl, musíme se vrátit do devadesátých let. Myšlenka, že přenášejí nejen video v reálném čase a umí používat laserové označování cílů, ale mají i možnost je sledovat a celé dny nad nimi jen tak viset, je zásadní.

Americký prezident Lyndon Johnson přišel v šedesátých letech s myšlenkou, že americký úspěch, tedy převaha nad Sověty, byl způsoben tím,

že USA dokázaly ovládnout vzdušný prostor tak, jako kdysi Britové ovládali moře a Římané pevninu. O dvacet let později přineslo použití bezpilotních letounů nový způsob, jak ovládnout vzdušný prostor. Zkušenosti Izraele byly důležité, ale omezené. Jakmile se dostali do hry Američané, dokázali vzhledem k velikosti své armády a vlivu ve světě zásadně změnit způsob vedení války.

V osmdesátých letech dvacátého století se objevila možnost experimentovat s bezpilotními letouny, protože úpadek Sovětského svazu a nástup éry menších spletitých válek, jako byla ta v Libanonu, vyžadovaly více zpravodajských informací a méně velkých zbraní. S přechodem války z éry tanků a éry hromadného ničení, jako je strategické bombardování, k přesnosti měly bezpilotní letouny vyplnit mezeru mezi všemi těmi velkými stroji, jako jsou tanky, námořní děla a velké bombardéry. Na obzoru se začínal rýsovat celistvý obraz situace, tedy využití bezpilotních letounů k podpoře značně rozšířených pozemních speciálních jednotek pro boj s teroristy, a proroctví, že drony nahradí pilotované lety. Klíčovou zmenu přinesl razantní obrat v myšlení o dronech. Místo toho, aby se stavělo na dálkově řízených klamných cílech, bylo zapotřebí něco nového. Osmdesátá léta byla érou technologické revoluce. Koncem 70. let byly založeny počítačové společnosti jako Apple, Microsoft a Oracle a zároveň se zdokonalovalo zpracování videa a obrazu, satelity a veškeré technologie potřebné pro bezpilotní letouny. Výpočetní výkony rostly exponenciálně. Součástí systematického zdokonalování technologií mělo být i to, že všechno užitečné zatížení bude lehčí. Dopracovat se ke změnám, které měly bezpilotní letouny způsobit, vyžadovalo postavit je na základě nejnovějších technologií, které byly k dispozici. A ty najednou k dispozici byly.

Sestavení modelu

V roce 2010 spočítala pracovní skupina amerického ministerstva obrany pro bezpilotní letouny své zásoby dronů. Bylo jich 8000 a tvořily 41 %

všech vojenských letadel. Ozbrojeno jich bylo méně než 1 %. Většinou plnily zpravodajské, sledovací a průzkumné úkoly.40 Patnáct let před touto zprávou byl plukovník letectva James Clark v Maďarsku a jeho muži experimentovali s následníkem letounu Gnat (Komár), dronem zvaným Predator. „Měli jsme je tam tři nebo čtyři,“ vzpomínal v roce 2013. Gnat, vyvinutý v San Diegu společností General Atomics, měl videokameru a létal ve dvanáctihodinových směnách.41 Američané chtěli něco, co by dokázalo navázat na izraelský úspěch s Pioneerem. Ten měl rozpětí křídel necelých 6 metrů a dolet 160 kilometrů. Ve vzduchu vydržel pět hodin a do vzduchu byl katapultován. Letoun se ovládal joystickem, připomínal spíš model letadla a stál 500 000 dolarů za kus. Obraz bylo možné přenášet až na vzdálenost 160 kilometrů.42 Námořnictvo do vývoje devíti objednaných letounů nainvestovalo dalších 50 milionů dolarů, aby dosáhly „minimálních základních schopností“.43 Válka v Zálivu předvedla, co tyto stroje dokážou. Musely být neustále ve vzduchu. Spojené státy s Pioneery za války v roce 1991 uskutečnily 522 vzletů, z toho 100 námořnictvo, 94 námořní pěchota a 84 armáda.44 Pomáhaly námořním dělostřelcům, pomáhaly námořní pěchotě na kuvajtských hranicích hledat vojáky pomocí infračervených senzorů a pomáhaly i mapovat terén pro střely Tomahawk.

Byl tu však jeden problém. Jeden zpravodajský důstojník od námořní pěchoty uvedl, že si jich přáli mít k dispozici třikrát víc. Pozemní armáda na tom byla stejně. Všichni souhlasili. Potřebujeme jich víc, sdělili důstojníci podvýboru Sněmovny reprezentantů USA pro dohled nad vyšetřováním, který se zabýval úspěchy a neúspěchy zpravodajských služeb.45 Úspěch má mnoho rodičů, říká se, zatímco neúspěch je sirotek. Americká vojenská historie je plná neúspěchů, které stály miliardy dolarů, vývojových a experimentálních slepých uliček, které plýtvaly zdroji. Predator byl úspěšný a rodičů má spoustu.46

Projít cestami, které nakonec vedly až k Predatoru, připadlo řediteli Ústřední zpravodajské služby Jamesi Woolseymu. „Žijeme v džungli plné jedovatých hadů,“ prohlásil počátkem devadesátých let při popisu změn,

kterým USA po pádu Sovětského svazu čelily. „Je těžké udržet si o všech těch hadech přehled.“

Po válce v Zálivu vedly boje v Bosně k výzvám k americké intervenci, která by ukončila etnické čistky. Clintonova administrativa chtěla informace o srbské dělostřelecké palbě na Bosňáky. Frank Strickland, vysoký důstojník Ředitelství pro vědu a techniku CIA, s Woolseym v té době úzce spolupracoval.47 „Možnosti amerického satelitního průzkumu byly omezeny na pouze několik minut denně,“ vzpomíná Strickland. USA potřebovaly něco, co by se nad územím o velikosti Západní Virginie mohlo zdržet delší dobu. Ředitel špionáže CIA Thomas Twetten se již seznámil s dosavadní prací agentury s bezpilotními letouny, včetně tajného programu nazvaného „Eagle“, který v osmdesátých letech v Libanonu používal modely letadel a kamery.48 Inspirován Kennedyho érou odešel z akademického světa do CIA. S výsledkem svého výzkumu seznámil Woolseyho.

Woolsey měl za sebou praxi v Johnsonově administrativě jako analytik zpravodajských systémů a pod vedením ředitele CIA Roberta Gatese analyzoval potřeby leteckého průzkumu. Potřeboval bezpilotní letoun s dlouhou výdrží ve vzduchu. DARPA již byla v kontaktu s Karemem ohledně bezpilotního letounu Amber, který dokázal létat 30 hodin. Dva Ambery byly přivezeny ke zkouškám na základnu Dugway v Utahu.50

Amber byl unikátní v tom, že na rozdíl od některých předchozích dronů nepoužíval motory z motocyklů, ale měl vlastní unikátní motor a v roce 1988 už vydržel ve vzduchu 40 hodin v kuse. Dokázal vzlétnout za pomoci rakety. Agentura DARPA považovala 400kilový lehký dron za úžasnou věc, ale sny a plány Karemovy společnosti Leading Systems Inc. zhatila politika a špatná práce při zadávání zakázek. Kongres prosazoval pro všechny obranné složky společný bezpilotní letoun krátkého dosahu vyvinutý v rámci soupeření společností TRW a McDonell Douglass. Společnost Leading Systems vyvinula větší letoun Gnat s motorem Rotax a nabídla jej Turecku a dalším zemím. Poté však zkrachovala a od firmy

Hughes Aircraft Company, která vlastnila její duševní vlastnictví, ji odkoupila společnost General Atomics.51

Výrobek, který Američané potřebovali k řešení problémů v Bosně, už Karem postavil v garáži. Do hry vstoupila Jane, pilotka CIA. „Jane a její tým objevili letouny Amber během průzkumu trhu. Po určitém vyjednávání s General Atomics tým definoval vyspělejší koncept, který Amber využíval,“ vzpomíná Strickland. Jane a zástupce ředitele operací CIA Ted Price ukázali Gnat Woolseymu. „To je Abeho konstrukce,“ prohlásil Woolsey, když Gnat uviděl. Woolsey znal Karema z jiného raketového projektu.

Woolseyho cesta k bezpilotním letounům vycházela také ze znalosti izraelských úspěchů. Woolsey navrhl bezpilotní letouny jako řešení nejrůznějších problémů v roce 1989. Jeho nápady byly tehdy zamítnuty. Když tedy konečně nastoupil do čela CIA, okamžitě požádal o schůzku ohledně amerických bezpilotních letounů. V centrále CIA v Langley potřebovali mít přehled o tom, co drony v Bosně viděly. Tím se pro ředitele kruh uzavřel, a tak pokračoval a projednal projekt s ministerstvem obrany, které realizovalo program společných bezpilotních letounů. Bylo mu řečeno, že cena programu je 100 milionů dolarů.52 Zavolal spoluzakladateli General Atomics Lindenu Blueovi a Karem přišel jako odborný poradce pro iniciativu co nejrychlejšího nasazení Gnatů v Bosně. Museli ztišit motor, který byl hlasitý jak létající sekačka na trávu, ale jinak se nový letoun zákazníkům líbil. Brzy už Woolsey sledoval videopřenos z Gnatu a drony byly do Bosny vyslány v letounu C-130.53 Při jednom přeletu sledoval jakýsi most a aby dokázal schopnosti dronu, požádal operátora, aby přiblížil muže ve velkém legračním klobouku. Gnaty se osvědčily.54

Nejprve byly rozmístěny v Itálii a komunikace se přenášela přes letoun s posádkou Schweizer na pozemní základnu. Jeho datové spojení zpočátku rušila italská televize a musela se pro ně najít nová základna.55 Tehdy měl k cíli letět z albánského Gjaderu, vzdáleného přes 220 kilometrů. Naštěstí měl dolet 800 kilometrů a 20 hodin letu.56

LEPŠÍ, VÝKONN

Ě JŠÍ, RYCHLEJŠÍ: NOVÝ SV Ě TOVÝ Ř ÁD

„Bezpilotní letouny mění podobu současného boje proti extremistům a umožňují zcela jiný způsob vedení bojových operací, při nichž pomáháme ozbrojeným silám hostitelské země porážet nepřátele, jako je Islámský stát, a to způsobem, který dosud nebyl k dispozici. Následně jim ještě pomáháme pronásledovat jeho zbytky působící jako povstalci a teroristé,“ prohlásil na začátku roku 2020 americký generál a bývalý ředitel CIA David Petreaus.439 Podle něj bezpilotní letouny, „lodě bez posádky, tanky, ponorky, roboti, počítače a všechny další myslitelné systémy rovněž změní způsob vedení boje na všech frontách. Časem může být rozhodujícím činitelem ten, kdo vyvíjí algoritmus, nikoliv ten, kdo bezpilotní systém ovládá.“

Dron Tello, malá kvadrokoptéra, kterou lze zakoupit v obchodech po celém světě. Tyto typy dronů se staly běžnými po roce 2013, kdy společnosti jako DJI uvedly na trh obrovské množství malých dronů. (Seth J. Frantzman)

Petraeus viděl výhody bezpilotních letounů již v počátcích války proti terorismu. V březnu 2003 byl velitelem 101. výsadkové jednotky během ofenzivy V. sboru s cílem dobýt Bagdád. Celý sbor měl k dispozici pouze jeden neozbrojený Predator, přičemž kvalita jeho videopřenosu nebyla vysoká. V roce 2008, při bitvě o Sadr City, už byly bezpilotní letouny k dispozici. Jedna brigáda měla k dispozici výrazně lepší zpravodajství, sledování a průzkum než kdokoli předtím, uváděl, „včetně sledovacích věží s optikou kolem čtvrtí s asi dvěma miliony lidí, vysoko se vznášejících vzducholodí s optikou, nízkoletících dronů a útočných vrtulníků s optikou, Predatorů, letounů s posádkou, až po přelétající špionážní letouny U-2“.440 Petraeus v té době velel americkým a koaličním silám v Iráku. Mnohaúrovňový průzkum se vyplatil a bylo zničeno

75 nepřátelských raketových a minometných týmů, které se zaměřovaly na Zelenou zónu. V roce 2008 přijel do Iráku americký senátor Barack Obama, zastánce bezpilotních letounů, aby se s Petraeusem setkal a prohlédl si Sadr City ze vzduchu. Vylepšování bezpilotních letounů probíhalo tak, jak probíhalo, z velké části proto, že byly úspěšné v Iráku a Afghánistánu. To však u první světové dronové velmoci vedlo k letargii a sebeuspokojení. Rychle vyvíjet nové systémy nebylo zapotřebí. Místo toho se experimentovalo a utrácely se miliardy za nejrůznější nápady. Naráželo se na odpor ze strany velitelů, kteří požadovali tradiční pilotované letouny, jako je F-35. Co se týče dronů, díky technologickému pokroku byly stále schopnější a užitečnější ve všech oborech s výjimkou ozbrojených složek. Armádní vývoj zaostával a nejrychleji se rozvíjely drony civilní. Společnost DJI se sídlem v Šen-čenu zahájila činnost v roce 2006 a v roce 2013 představila svůj Phantom I. Následoval Phantom 2 Vision s dobou letu 20 minut a dosahem 300 metrů. V roce 2016 byl představen kompaktní přenosný dron Mavic. V té době už byla společnost DJI na cestě obsadit 72 % celosvětového trhu s komerčními drony a do roku 2017 se z ní stala miliardová firma.441 V roce 2017 prodala drony za 2,8 miliardy dolarů, což oproti roku 2016 představuje 80% nárůst.442

Drony DJI byly nejrozšířenějšími z těch, které nebyly „oficiálně vedené“ v rámci ozbrojených sil. Tyto komerční drony si pořizovali a začali je používat i američtí vojáci. Existovala obava, že je Čína odposlouchává a učí se. V ozbrojených silách USA se používaly drony DJI a některé další menší drony, například Puma a Switchblade, které vyráběla americká společnost Aerovironment. Armáda si však nebezpečí kybernetické špionáže začínala pomalu uvědomovat.443 Generálporučík Joseph Anderson, zástupce náčelníka pro plány a přípravy, zaslal v roce 2017 velitelům a vojákům dopis, v němž je vyzval, aby s používáním těchto dronů okamžitě přestali. „Odinstalujte všechny aplikace společnosti DJI, vyjměte ze zařízení všechny baterie / úložná média a zajistěte zařízení pro následné pokyny.“

Spojené státy se kybernetického ohrožení obávaly oprávněně. V lednu 2018 si uživatelé na internetu všimli, že běžecká aplikace Strava omylem odhalila trasy, po kterých běhají speciální jednotky na tajných základnách v Sýrii, a to vše jenom proto, že běžecké trasy uživatelů byly přístupné všem. Hackeři se také dostali k záznamům z dronů Predator a plánům dronů Reaper a nabídli je online k prodeji.444 Chybička se vloudila.

Levné, p

ř

ísně tajné a záhadné

Po roce 2017 se stalo tématem dne hledání skulin ve válce dronů. Spojené státy a další země měly k dispozici na testování širokou škálu nových produktů a celou řadu stávajících slabých míst se snažily vyřešit novými technologiemi. Problémem bylo rozhodnout se, jak všechny ty různé věci, které se daly udělat, provést co nejlépe. Například společnost General Atomics v San Diegu chtěla na svůj Avenger umístit 150kilowattový laser. Lasery se testovaly ve White Sands. V té době však byly pro většinu bezpilotních letounů příliš těžké. Agentuře pro protiraketovou obranu (MDA – Missile Defense Agency) se krom toho zalíbila myšlenka dostat do dronů novou technologii, která by jim umožnila sledovat jiné drony.445 Mnohé z vyráběných dronů sice vypadaly slibně, ale reálné výsledky byly nejisté. Boeing stavěl dron podobný vzducholodi na kapalný vodík se dvěma vzpěrami na přední straně, který vydržel ve vzduchu deset dní a unesl až 2000 kg. Jmenoval se Phantom Eye.446 Agentuře pro protiraketovou obranu se líbila jeho schopnost provádět snímání a sledování na velké vzdálenosti. Mezitím na cvičném letišti Dugway v Utahu v prosinci 2019 testovalo letectvo další dron, který dokázal létat dva dny, nazvaný Ultra Long Endurance Aircraft Platform (LEAP – Platforma pro letouny s velmi dlouhou výdrží).447 Další experimentální albatros nazvaný Zephyr dokázal létat měsíc ve výšce 23 kilometrů. Sestrojila jej společnost Airbus Defence and Space v roce 2018 a pojmenovali jej High Altitude Pseudo Satellite (HAPS – výškový pseudosatelit).

V březnu 2019 se na zkušebním letišti Yuma Proving Ground nad majestátní vysokohorskou pouští vznesl do vzduchu další futuristický dron nazvaný XQ-58A Valkyrie. Měl být schopen proniknout nepřátelskou protivzdušnou obranou. Byl navržen tak, aby byl levný, a prosazovala ho Výzkumná laboratoř vzdušných sil na základně Wright-Patterson v Ohiu. Letadlo, které v podstatě vypadá jako stealth bombardér F-117 s odříznutým kokpitem, postavila malá společnost Kratos, která vyráběla také bezpilotní roj nazvaný „Gremlins“.448 Jeden XQ-58 měl stát pouhé 2 miliony dolarů. Po letech plýtvání se letectvo snažilo rozvíjet nápady, které by byly levnější. Jednou z možností byly drony působící jako letouny podporující nebo chránící jiný letoun ve formaci nebo létající autonomněji a samostatně plnící bojové úkoly. Nová platforma s omezeným rozpočtem byla pojmenována Low Cost Attritable Aircraft Technology (technologie nízkonákladových letadel, u nichž se počítá se ztrátou).449

Dalším futuristickým nápadem byl „Skyborg“, který se měl dostat do vzduchu do roku 2023. Měl být levný a snadno nahraditelný, jakýsi létající modul, který by doprovázel letadla. Ředitel armádních akvizic Will Roper uvedl, že Skyborg bude vzlétat a přistávat sám a létat bude za každého počasí. Tento přístup se začíná prosazovat, uvedl v dubnu 2019, protože nová strategie národní bezpečnosti USA předpokládá větší velmocenskou konkurenci se státy, jako je Čína, Rusko nebo Írán. Nastal čas mít k dispozici rozmanitější možnosti nad rámec řady Predator a Global Hawk. Jedná se o pozitivní posun, tvrdil Scharre. Naznačil, že USA od roku 2009 nepostavily žádné nové platformy, a poznamenal, že se spoléhají na tři bojové letouny, F-35, F-22 a budoucí B-21. „Diverzita se ke zkomplikování situace protivníka opravdu hodí.“450 Ve skutečnosti šlo ovšem nejspíš o to, že letectvo se zdráhalo sypat peníze do nových bezpilotních letounů, když jeho piloti žádali prostředky na svá pilotovaná letadla. Generálporučík Dave Deptula z Mitchellova institutu pro letecká a kosmická studia prohlásil, že Skyborgy nikomu do zelí nepolezou. „Můžou ale dramaticky změnit pravidla hry při vedení leteckých operací.“451

Kongres nebyl plány letectva nijak nadšený. V roce 2020 se mělo koupit pouze 12 dalších Reaperů, z toho 2 pro námořnictvo, a Kongres přihodil pár dolarů na náhradní díly pro Global Hawky. Směšně drahým špionážním letounům najednou hrozilo, že je sestřelí íránské rakety. Proti čínským a ruským raketám neměly šanci. Byla to létající velryba. Kongres vyčlenil pouhých 12 milionů dolarů na RQ-20B Puma, malý bezpilotní letoun, a 100 milionů dolarů na nízkonákladový program.452 Na opačném konci světa dronů byl nápad agentury DARPA nazvaný Squad X, který měl dát vojákům do rukou malé drony s umělou inteligencí. Obvykle se má za to, že zkratka FLIR znamená Forward Looking Infrared, ale ve skutečnosti se jedná o název společnosti, která s nápadem přišla.453 82. výsadková skupina je testovala v Afghánistánu.454 V roce 2020 ovšem z Afghánistánu, který se stal jejich nejúspěšnějším bojovým testovacím polygonem pro bezpilotní letouny, začaly Spojené státy své vojáky stahovat. Nejmenší drony se nazývaly „Black Hornets (Černí sršni)“ a vydržely ve vzduchu 25 minut. Armáda doufala, že tyto bezpilotní letouny velikosti hmyzu se jednoho dne stanou „standardem“.455

Víc malých bezpilotních letounů žádalo i letectvo. V provozu mělo už více než 150 bezpilotních letounů Batcam pro taktické letecké dispečery a pokukovalo se po dalších mikrodronech. I Batcam měl to neobvyklé štěstí, že skončil v muzeu letectva.456 Američtí piloti se však stále ještě nedohodli na něčem, co by se rozšířilo tak, jako v minulosti Predator. Do roku 2019 chtěly USA nakoupit dalších 1000 bojových dronů a do roku 2030 asi 43 000 menších nebo jiných sledovacích dronů.457

Americká armáda také využila svého vlastního oddělení, nazvaného Other Transaction Authority (Úřad pro jiné transakce), což je záměrně zřízená skulina v běžném byrokratickém schvalovacím procesu, která umožňuje pořizovat nové výrobky pro uspokojení bezprostředních potřeb až do výše 100 milionů dolarů na jednu akci, a podívala se na menší bezpilotní letouny, které lze sbalit do batohu, v naději, že bude mít něco univerzálního, co bude moci dát vojákům v poli. Tyto drony lze přenášet v batohu, takže jsou ideální pro malé jednotky nebo pěchotu

DRONY A UM Ě LÁ INTELIGENCE: SCÉNÁ Ř SOUDNÉHO DNE

VIzraeli jsou dlouho před odvodem do armády vybíráni nejnadanější mladí lidé pro případné zařazení do předvojenského kurzu.

Ti před náborem vystudují obor se specializací na fyziku a další náležitosti nutné pro zapojení do pokročilých vojenských programů. Dubester, izraelský inženýr, který v osmdesátých letech minulého století stál u zrodu bezpilotních letounů a po desetiletí pokračoval v práci na nových strojích, vzpomíná na rozhovor s touto skupinou mladých izraelských géniů, kteří jsou připravováni pro sofistikované projekty. „Měl jsem tam být s vedoucími programu, kteří se je snažili přesvědčit, aby k nim šli pracovat,“ říká. Bylo to v letech, kdy se Izrael snažil postavit vlastní bojové letadlo nazvané Lavi.

Toho srpnového dne bylo ve středním Izraeli, nedaleko Ben Gurionova mezinárodního letiště, horké počasí. Skupina osmnáctiletých

mladíků čekala na informace o nejrůznějších projektech, na kterých by mohli pracovat. Dubester dorazil dřív, aby se podíval na letiště, které inženýři, pracující na Lavi, připravovali. „Chtěl jsem je trochu probrat.“ Kvůli horku byli letargičtí. V porovnání s Lavi hrozilo, že je bude povídání o práci s bezpilotními letouny nudit. „Pojďme si společně představit, co by se s Lavi stalo, kdybychom vypustili pilota,“ řekl jim. Najednou je to začalo zajímat. „Když navrhujete letadlo, znamená každé ušetřené kilo méně křídla a motoru, je na to rovnice.“602 Pokud vynecháte pilota, můžete navrhovat příští generaci bezpilotních útočných letadel. „Nejsem si jistý, zda bude vypadat jako F-35, nemusí to tak být, ale bude stealth a výkonnější než pilotované letadlo, nejen nadzvukové,“ uvedl Dubester v rozhovoru v roce 2020. Předpověděl, že F-35 vydrží čtvrt století. „Pro útočný letoun budoucnosti, který bude podle mého názoru bezpilotní, se vyvine spousta technologií. Když se podíváte na pilotované stíhačky, jako je F-35, vidíte, kam letadla směřují, a jediné, co schopnosti F-35 omezuje, je pilot, protože toto letadlo dokáže provádět manévry, které lidské tělo nevydrží.“ F-35 je omezená vybavením pro pilota, například katapultážním sedadlem, místo kterého by mohla být v letadle další elektronika, senzory a zbraně. „Dnes už jsou stíhací souboje minulostí. K dispozici jsou radarem řízené střely, odpalované ze vzdálenosti 200 kilometrů. Tak k čemu tam mít pilota?“603 Bez pilota jsou však potřebné stále inteligentnější stroje. Vědci z Bar-Ilanovy univerzity v roce 2020 zkoumali spojení mezi neurovědami a strojovým učením. Chtěli, aby umělá inteligence napodobovala funkce mozku, uvedl v nedávném rozhovoru profesor Ido Kanter. Problém, kterému čelí ti, kdo se snaží naučit počítače provádět hluboké učení jako lidé, spočívá v tom, že to, jak se lidé učí dělat správná rozhodnutí, například při řízení auta, se přesně neví. Dají se mechanismy lidského učení spojit s rychlostí počítačů, ptali se teoretici. „Kdybychom dokázali implementovat pomalý biologický mechanismus hlubokého učení v našem mozku na velmi rychlém počítači, dostali bychom téměř neomezené možnosti,“ prohlásil Kanter.604

Umělá inteligence zahrnuje širokou škálu otázek, které by ve válkách s drony mohly hrát roli. Jejím základem je autonomie, kdy dron dokáže plnit úkoly optimalizací plánů a pomáhat řešit problémy, jako je přidělování zdrojů, analýza obrazu a poskytování nejlepších možností operátorovi.605 Americké ministerstvo obrany považovalo autonomii za soubor schopností, kterými by mohly být vybaveny bezpilotní systémy, aby se snížily náklady pro dosah nad vzdálená území a využití tohoto dosahu ke splnění cílů mise, jak uvedla pracovní skupina, která se touto problematikou zabývala. Navzdory potenciálu umělé inteligence však nebylo skutečné interakce mezi člověkem a robotem zatím dosaženo. Roboti dosud války neplánovali a ani nevybírali, které bezpilotní letouny použít. Tyto koncepty byly ještě v plenkách, ale vzhledem k novým hrozbám musely Spojené státy zpoždění dohnat. Američtí plánovači se opět obávali, že Čína „rychle postupuje, aby dohnala a možná nakonec předehnala“ Západ.606 Dostat se k autonomii znamenalo pro různé části dronového průmyslu různé věci. Jeden z předních příkladů toho, co umělá inteligence přinese bezpilotnímu světu, byl ztělesněn v konceptu „doprovodného letounu na čísle“, tedy dronu, který by létal po boku pilotovaného letadla jako jakýsi Robin u svého Batmana. Navrhnout létající stroj, který by nejen uměl letět vedle jiného letadla, aniž by do něj narazil, ale také by sbíral data, pomáhal se zaměřováním a sledováním a zastal řešení některých úkolů, které by za normálních okolností řešilo primární letadlo s posádkou, se ukázalo jako neuvěřitelně složité. V boji by mohlo být dokonce obětováno nebo vysláno na nejnebezpečnější mise, což by přineslo onu kýženou „autonomní“ schopnost. Boeing představil svůj „doprovodný letoun na čísle“ v květnu 2020 v Austrálii, přičemž Jerad Hayes, vrchní ředitel společnosti pro autonomní letectví, ohlásil použití umělé inteligence.607 Tento program byl alespoň inovativní, ve srovnání s rozhodnutím z roku 2013 přeměnit letouny F-16 na bezpilotní stroje, kdy byly celé jejich šarže kanibalizovány na létající terče. Plýtvání materiálem, které vypadalo, jako by snad ani letectvo nechtělo svůj vlastní potenciál naplno využít.608

O tisíce kilometrů dál v Izraeli vznikala další množina programů založených na nejnovějších počítačových algoritmech, které měly pomoci čelit hrozbám dronů. Ve válkách dronů stále častěji nešlo jen o to, aby se na obloze utkala dvě bezpilotní letadla a zjistilo se, čí gladiátor je lepší, ale také o to, kdo má nejlepší počítačový systém. Budoucí válku dronů budou vyhrávat nejlepší algoritmy a schopnost předvídat a rychle reagovat na hrozbu, nejen hrubá síla.

Algoritmy: Člověk přestává rozhodovat

5. května jsem zavolal Meirovi B., jehož jméno nelze z bezpečnostních důvodů zveřejnit, odborníkovi na protivzdušnou obranu ve společnosti Rafael Advanced Defense Systems. Bývalý plukovník izraelského letectva vzpomínal na rok 2004, kdy Hizballáh nasadil svůj první dron Ababil. „Byl to zlomový okamžik,“ říká. „Pochopili jsme, že naše systémy musíme přizpůsobit.“ Hrozbou už nebyl jen sovětský MiG ze Sýrie nebo jiného sousedního státu. Radar v té době nebyl na detekci dronů nakalibrován. Vyhodnotil by je jako falešný poplach.

Společnost Rafael postavila systém nazvaný Drone Dome, který už na hrozby menších dronů reagovat dokázal. Meir říká, že těchto hrozeb rychle přibývalo, včetně toho, že Hamás používal drony ke shazování granátů na tanky. Přechod od pouhé hrozby malých dronů k jejich šíření znamenal, že se tato hrozba stala extrémní. Patří sem i technologie roje, která se používá na leteckých přehlídkách a využívá drony k nejrůznějším činnostem, ale může se stát hrozbou. Drony podle něj nejsou jen taktickým prvkem, ale novou strategickou hrozbou, protože dokáží útočit na strategické cíle. Aby se s ní vypořádal, vybudoval Izrael svůj víceúrovňový obranný systém, který by podle něj měly převzít i ostatní země. Znamená to také použití různých typů překrývajících se radarů.

esvědčivý argument pro lepší obranu proti dronům v rukou teroristů a dalších protivníků.

Tato kniha je velmi důležitá.“

- Generál David Petraeus, bývalý velitel vojenských operací v Iráku a Afghánistánu a bývalý ředitel CIA „Seth J. Frantzman vrhá světlo na temný svět vojenských dronů a na to, jak tyto nové technologie mění moderní bojiště. Globální šíření dronů a jejich začlenění do armád a teroristických skupin vytváří naléhavou potřebu rozvinout a vystavět obranu proti dronům a udržet krok se zeměmi a skupinami, které mohou představovat rostoucí hrozbu.“

Richard Kemp, bývalý velitel britských sil v Afghánistánu, vedl mezinárodní protiteroristický tým v britském Joint Intelligence Committee