19 Závorky a uvozovky V této kapitole se dozvíme něco o závorkách, zejména to, jak u nich (a v nich) pracovat s interpunkcí. Také se podíváme na zoubek uvozovkám – bude nás zajímat, kdy který typ uvozovek použít, jak správně psát přímou řeč a podobně. Začneme závorkami.
Závorky – jak na ně Zdánlivě o nic nejde – sdělení, které chceme do textu vložit, uzavřeme závorkami. Přesto se i tady dělají chyby. Postupně si je představíme. Jestliže je závorka na konci věty, kam patří tečka? Dovnitř závorky, nebo až za ni? V podstatě záleží na tom, jakou pozici závorce ve větě udělíme. Existují dvě možnosti: 1. Sdělení v závorce může bezprostředně souviset s obsahem věty – v takovém případě závorka následuje hned za větou samou, přičemž tečka ukončující větu se vkládá až za závorku. Sdělení v závorce začíná pochopitelně malým písmenem. Podívejte se na příklad: Ve volné přírodě zde dosud žije řada hlodavců (například kapybary).
Obsah závorky bezprostředně souvisí s obsahem věty před ní. Závorku tedy ponecháváme jako součást věty. 2. Obsah závorky možná nenavazuje přímo na větu před závorkou, spíše na celý předchozí úsek textu. Nebo zkrátka sdělení v závorce nemá s předcházející větou těsnou souvislost. V takovém případě se pisatel může rozhodnout udělat ze závorky samostatnou větu. Představte si delší výčet pokynů, který končí takto: Dále
kontrolujte osoby přicházející dovnitř. (Uvedené pokyny je třeba respektovat za všech okolností.)