Světová válka Z

„TUHLE KNIHU PROSTĚ MUSÍTE MÍT… ČLOVĚK SI AŽ ŘÍKÁ, ŽE BROOKS VÍ NĚCO, CO MY OSTATNÍ NE…“

ICE CITY, GRÓNSKO (Jediné, co je na povrchu vidět, jsou trubky, obrovské, pečlivě vymodelované „lapače větru“, jež přivádějí čerstvý, byť poněkud studený vzduch do třísetmetrového bludiště pod sebou. Pár lidí z toho čtvrt milionu, který kdysi tento ručně tesaný technický zázrak obýval, zde zůstalo. Někteří jsou tu proto, aby podporovali zatím skrovný, nicméně stále rostoucí turistický ruch. Jiní zde působí jako strážci, žijící z peněz, jež jsou součástí obnoveného programu UNESCO na záchranu světového dědictví. Jsou tu i tací jako Ahmed Farahnakian, původně major Farahnakian ze Vzdušných sil Íránských revolučních gard, kteří nemají, kam jinam by šli.)

Indie a Pákistán. Nďco jako Jižní a Severní Korea nebo kdysi pĢed tím NATO versus státy Varšavské smlouvy. Pokud mďl nďkdo použít jaderné zbranď, musela to být právď Indie a Pákistán. Vďdďl to každý, všichni to oĀekávali, a právď proto se to nikdy nestalo. Vzhledem k tomu, že nebezpeĀí bylo všudypĢítomné a stálé, se za ta léta rozbujela celá obrovská mašinérie ve snaze vyhnout se takovému konÀiktu. Byla zavedena pĢímá linka mezi obďma hlavními mďsty, velvyslanci jeden druhého oslovovali kĢestními jmény a generálové, politici a vlastnď všichni, kteĢí mďli s tou mašinérií co do Āinďní, byli vycviĀeni k tomu, aby den, jehož se všichni obávali, nikdy nenastal. Nikdo si ani ve snu nepĢipustil – tedy já urĀitď ne – že by vďci mohly zajít tak daleko, jak skuteĀnď zašly.

Nákaza nás nezasáhla tak tvrdď, jako nďkteré jiné zemď. Naše vlast byla velmi hornatá, doprava obtížná. PoĀet obyvatel byl relativnď malý; když uvážíte rozlohu naší zemď a skuteĀnost, že mnoho mďst bylo možno vcelku jednoduše izolovat pĢimďĢenď poĀetnými vojenskými silami, není tďžké pochopit, proĀ byla naše vláda optimistická.

Problémem se však ukázali být uprchlíci, miliony uprchlíkĪ z východu, miliony! Proudili pĢes BalúĀistán a úplnď zniĀili naše plány. Mnoho oblastí už bylo in¿kovaných a k našim mďstĪm se pozvolna šouraly obrovské davy. Naše pohraniĀníky to zaskoĀilo, vlny nemrtvých pohĢbily celé základny. Neexistoval jediný zpĪsob, jak úĀinnď uzavĢít hranice a zároveě ještČ Ģešit naše vlastní vzplanutí.

Požadovali jsme po Pákistáncích, aby nďjak ovládli svoje vlastní lidi.

UjišĨovali nás, že pro to dďlají vše, co je v jejich silách. Vďdďli jsme, že lžou.

SvĢtová válka Z

94

Vďtšina uprchlíkĪ pĢicházela z Indie a ve snaze dostat se nďkam, kde je bezpeĀno, pĢes Pákistán jen procházeli a ti v Islamabadu je docela ochotnď pouštďli dál. Bylo pro nď výhodnČjší pĢehodit problém na nďjaký jiný národ, než aby se s ním sami vypoĢádali. Možná kdybychom mohli spojit síly a uskuteþnit nďjakou spoleĀnou operaci nČkde v dobĢe uhájitelné oblasti… Vím, že takové plány na stole ležely. Hory na jihu stĢedního Pákistánu: Pab, Kirthar a pohoĢí Brahui poskytovali perfektní místo k obranď. Mohli jsme zastavit jakékoli množství uprchlíkĪ nebo i oživlých mrtvol. Náš plán byl zamítnut. Jakýsi paranoidní vojenský atašé na jejich ambasádď nám rovnou Ģekl, že jakékoli cizí jednotky na jejich území budou považovány za vyhlášení války. Nevím, jestli jejich prezident nďjaký návrh vĪbec vidďl; naše vláda s ním nikdy pĢímo nemluvila. Už chápete, co myslím, když mluvím o Indii a Pákistánu? Nemďli jsme takový vztah. Nemďli jsme celou tu jejich politickou mašinérii. Jediné, co jsme vďdďli, bylo, že ten malý pĢiposraný plukovník informoval svoji vládu, že se pokoušíme anektovat jejich západní provincie!

Ale co jsme mohli dďlat? Stovky tisíc lidí každý den pĢekraĀovaly naše hranice a mezi nimi byly možná desítky tisíc nakažených! Museli jsme podniknout nďjakou rozhodnou akci. Museli jsme se bránit!

Mezi námi a Pákistánem vede silnice. Podle vašich mďĢítek je malinká, na vďtšinď míst ani nemá pevný povrch, ale na jihu BalúĀistánu to byla hlavní komunikace. Pokud bychom ji dokázali pĢerušit na jednom místď, mluvím konkrétnČ o mostu pĢes Ģeku Ketch, efektivnď bychom utlumili nďjakých šedesát procent pohybu uprchlíkĪ. Na tu misi jsem letďl já sám, byla noc a doprovázela mď mohutná eskorta. Zesilovaþe obrazu nebyly vĪbec zapotĢebí. Svďtla aut byla vidďt na kilometry daleko, byl to takový dlouhatánský tenký had svítící ve tmď. Dokonce šlo spatĜit i výstĢely ze zbraní – tamďjší oblast byla silnď zamoĢená. ZamíĢil jsem na stĢední pilíĢ mostu, což mďla být Āást, kterou lze opravit nejhĪĢ. Bomby se uvolnily bez jakýchkoliv problémĪ. Šlo o konvenĀní, vysoce explozivní munici, která na to, aby most zniĀila, bohatď staĀila. Americké letadlo z dob, kdy jsme z pragmatických dĪvodĪ byli spojenci, zniĀilo most, který byl ze stejného dĪvodu postaven s americkou pomocí. Velitelství neztratilo smysl pro ironii. Mnď osobnď to bylo úplnď jedno. Sotva jsem ucítil, že se mĪj Phantom zbavil bomb, zapnul jsem forsáž, poĀkal si, až prĪzkumné letadlo podalo zprávu o úspďšnosti náletu, a pak se jen modlil, co to šlo, aby se Pákistánci nechtďli mstít.

Moje prosby samozĢejmď nebyly vyslyšeny. O tĢi hodiny pozdďji jejich

SvĢtová válka Z

95

opevnďní v Qila Safed vyhodilo do vzduchu naši pohraniĀní stanici. TeĊ už vím, že náš prezident a ajatolláh byli ochotni rezignovat. Získali jsme, co jsme chtďli, a Pákistánci se pomstili. Oko za oko, zub za zub a hotovo.

Copak jsme to ale mohli Ģíct druhé stranď? Jejich ambasáda v Teheránu zlikvidovala kódy a rádia. Ten idiotský plukovník se radďji zastĢelil, než aby vyzradil jakékoli „státní tajemství“. Nemďli jsme žádnou pĢímou linku, žádné diplomatické kanály. Nevďdďli jsme, jak se s pákistánskou vládou spojit. Ani jsme nevďdďli, jestli Pákistánci vĪbec ještď nďjakou vládu mďli. Vládl strašný zmatek a brzy se zvrhl v zlobu, jež se obrátila proti našim sousedĪm. KonÁikt byl s každou uplynulou hodinou stále vyhrocenďjší. Srážky v pohraniĀí, nálety. Vše se událo tak rychle, pouhé tĢi dny konvenĀního válĀení, pĢiĀemž ani jedna strana nemďla jakýkoli jasný cíl, prostď šlo jen o nezvladatelný vztek.

(Pokrčí rameny.)

StvoĢili jsme bestii, jaderné monstrum, které žádná strana nedokázala zkrotit… Teherán, Islamábád, Qom, Lahore, Bandar Abbas, Ormara, Emam Chomejní, Fajasalabad. Nikdo neví, kolik lidí pĢi explozích zahynulo, nebo kolik jich zahyne, až se radiace rozšíĢí nad naše zemď, nad Indii, Jihovýchodní Asii, nad Tichý oceán, nad Ameriku.

Nikdo si nikdy nepomyslel, že by se nďco takového mohlo stát, ne mezi námi. Proboha, vždyĨ oni nám od zaĀátku pomáhali vybudovat náš jaderný program! Oni nám dodávali materiál, technologie, oni zprostĢedkovávali styky se tĢetími stranami, s renegáty ze Severní Koreje a Ruska… nebyli bychom nukleární mocností, kdyby nebylo našich muslimských bratrĤ. Nikdo nic takového nepĢedvídal, ale na druhou stranu nikdo nepĢedvídal ani to, že by mrtví obživli, že? Existoval jeden jediný, kdo nďco takového mohl vČdČt, a v toho já už nevďĢím.

SvĢtová válka Z

96

DENVER, COLORADO, SPOJENÉ STÁTY (Můj vlak má zpoždění. Testuje se západní zvedací most. Zdá se, že Toddu Wainiovi vůbec nevadí, že na mě musel na nástupišti čekat. Rukou si třeseme pod nástěnnou malbou Vítězství, což je jednoznačně nejznámější vyobrazení americké zkušenosti z Války Z. Původně šlo o fotografii, na níž je zachycen oddíl vojáků stojících na newjerseyské straně řeky Hudson; jsou k divákovi otočeni zády a sledují východ slunce nad Manhattanem. Vedle těch impozantních dvojrozměrných ikon vypadá můj hostitel drobounce a křehce. Jako většina mužů své generace, i Todd Wainio zestárl předčasně. Má pupek, ustupující a šedivějící vlasy a na dolní straně pravé tváře tři hluboké rovnoběžné jizvy, takže by bylo s podivem, kdybyste uhodli, že tento bývalý pěšák armády Spojených států amerických je stále – alespoň co se jeho věku týče – na začátku svého života.)

Ten den bylo nebe úplnď rudý. Všechen ten kouĢ, ty sraĀky, co šly do vzduchu celý léto, zpĪsobily, že na všechno dopadalo takový jantarovď rudý svďtlo; bylo to, jak kdyby ses na svďt díval pĢes brejle se sklama v barvď pekla. PĢesnď takhle jsem poprvé uvidďl Yonkers, tuhle malou díru kousek na sever od New York City. ġek bych, že o ní nikdo nikdy neslyšel. Se vsaĊ, že já teda rozhodnď ne, no a teĊ je z ní nďco jako novej Pearl Harbor… no, Pearl Harbor vlastnď ani ne… to byl pĢece pĢekvapivej útok. Tohle bylo spíš jako Little Big Horn, kde jsme… no my… teda spíš ty lidi, co tomu veleli, ty vďdďli, co bylo pĢed náma, nebo to aspoě mďli vďdďt. O co jde, je, že ta válka, to nebylo žádný pĢekvapení… nebo nďjakej nouzovej stav, nebo jak by se to dalo nazvat… už to probíhalo.

A probíhalo to už, co, možná nďjaký tĢi mďsíce, než všichni totálnď zpanikaĢili.

Však si vzpomínáš, ne, jaký to bylo? Lidi úplnď zmagoĢili… pobili svoje baráky, vokna, dveĢe prknama, kradli jídlo, zbranď, stĢíleli na všechno, co se hejbalo. Ti Rambové, splašení stĢelci a dopravní nehody a ta… prostď ta celá zasraná spoušĨ, co jí teĊ Ģíkáme skoro až noblesnď „Velká panika“; Ģek bych, že to zabilo víc lidí, než na zaĀátku staĀily zabít samy zetka.

Myslím, že chápu, proĀ si papaláši mysleli, že jedna veliká sólo bitva byla tak dobrej nápad. Chtďli ukázat lidem, že to furt ještď mají pod palcem a zvládají to, chtďli je uklidnit, aby mohli Ģešit ten skuteĀnej

SvĢtová válka Z

97

problém. Jo, já tomu rozumím, a protože potĢebovali propagandistickej trhák, tak sem já skonĀil v Yonkers.

Vono to ve svý podstatď nebylo úplnď nejhorší místo pro takovej sólovýstup. Kus mďsta ležel v takovým malým údolíĀku a hned za kopeĀkama na západď tekla Ģeka Hudson. Ulice Saw Mill River Parkway vedla pĢímo stĢedem naší obranný linie a uprchlíci, kteĢí proudili po dálnici, lákali mrtvoly pĢímo k nám. Bylo to pĢírodní zúžení, takovej krĀek, a výbďr té lokace byl dobrej nápad… toho dne jedinej dobrej nápad.

(Todd sáhne po další „čtvrtce“, doma vyrobené americké variantě cigarety, které se tak říká z toho důvodu, že tabák tvoří čtvrtinu jejího obsahu.)

ProĀ nás nestrĀili na stĢechy? Byl tam obchoĊák, pár garáží, velký baráky s pďknou plochou stĢechou. Klidnď mohli šoupnout celou Āetu nad obchod A&P, celý údolí bysme mďli jak na dlani, a navíc bysme byli v úplným bezpeĀí. Taky tam stál ten Āinžák, nďjakejch dvacet pater mďl, myslím… a z každýho bylo nádhernď vidďt na dálnici. ProĀ tam v každým oknď nebyl tým ostĢelovaĀĪ?

Víš, kam nás ale strĀili? PĢímo dolĪ na zem, hned za pytle s pískem nebo do zákopĪ. Promrhali sme takovýho Āasu a energie na pĢípravu tďch vymakanejch palebnejch pozic. DobĢe se „kryjte a zakopejte“, to nám Ģíkali. Krýt se a zakopat? „Krytí“ znamená fyzickou ochranu, konvenĀní ochranu pĢed malými zbranďmi a dďlostĢelectvem, eventuálnď pĢed municí shazovanou z letadel. Copak to dává smysl, když si vezmeš, jakej nepĢítel proti nám stál? To jako Āekali, že si zetka pĢivolají leteckou a dďlostĢeleckou podporu, nebo co? A proĀ sme se sakra mďli starat o zákopy, když celá ta bitva byla o tom, aby zetka šly pĢímo na nás! VždyĨ to je postavený na hlavu, úplnď celý!

Vsadím se, že ten, co tomu všemu velel, musel bejt jeden z tďch posledních ometálovanejch lampasáckejch zmrdĪ, víš co, jeden z tďch generálĪ, co strávili celý léta tím, že se za studený války uĀili, jak ochránit Západní Nďmce pĢed Ivanem. Zabrždďní, omezení a naprosto bez špetky soudnosti… nejspíš taky nasraní všema tďma rokama lokálních konÁiktĪ. Musel to bejt jeden z nich, protože to celý smrdďlo po statický obranď známý z doby studené války. VďĢil bys, že ti blbci se dokonce snažili dďlat zákopy pro tanky? Jo, ženisti je dďlali tak, že vyhazovali do povďtĢí Āásti parkovištď pĢed tím obchodem A&P.

SvĢtová válka Z

98

Vy jste mďli tanky?

Kámo, my sme mďli úplnď všecko: tanky, Bradleye6, spoustu Humvee vybavenejch vším možným, poĀínaje padesátkama kalibrem a konĀe tďma novejma tďžkejma minometama Vasilek. Ty aspoě mohly bejt k nďĀemu dobrý. Mďli sme Avenger Humvee s namontovaným odpalovacím zaĢízením pro Stingery zemď-vzduch, mďli sme pojízdný pĢemosĨovací systémy AVLB, což bylo pĢesnď to pravý, co sme pro ten deset Āísel hlubokej potĪĀek, co tekl vedle dálnice, potĢebovali.

Mďli sme i pár tďch XM5, který se používaj pro elektronickej boj a jsou až po vrch narvaný všema tďma radarama a rušiĀkama a… a… jo, a taky sme tam mďli celou sestavu polních hajzlíkĪ FOL, která tam mezi tím vším obzvlášĨ vynikala. Kristepane, k Āemu, když voda poĢád ještď tekla a v každým baráku v každý Ātvrti v Yonkers byl záchod, na kterým fungovalo splachování? Tolik jsme toho zas nepotĢebovali! Spousta tďchhle hovadskejch výmyslĪ jenom blokovala dopravu a vypadala dobĢe, což bych Ģekl, že bylo to, o co jim šlo. Prostď aby to všechno vypadalo sakra dobĢe.

Pro novináĢe?

Jo, do háje, na každý dvď, tĢi uniformy tam musel bejt aspoě jeden novináĢ.7 Pďších i tďch, co sedďli v dodávkách, a kolem nás navíc kroužilo bĪhví kolik novináĢskejch vrtulníkĪ… Ālovďk by Ģek, že když jich maj tolik, tak jich pár pošlou pokusit se zachránit nďjaký lidi z Manhattanu… sakra, jo, to si teda piš, že si myslím, že to celý bylo kvĪli novináĢĪm, abysme jim ukázali tu naši obrovskou zelenou palebnou sílu v celé kráse… nebo svďtle hnďdou… nďkterá tďžká technika akorát pĢijela z pouštď, ani je nestihli pĢestĢíkat. Spousta toho byla jen kvĪli té show; kdyby jenom technika! My taky. Nastrašili nás do takovýho brnďní, MOPP 4 se tomu Ģíkalo, kámo, Mission Oriented Protective Posture, což byly velký neforemný mundúry a masky, který nás mďly ochránit pĢed radioaktivitou a biochemickejma zbranďma.

6 M2 Bradley je obrněné podpůrné vozidlo pěchoty vybavené 25mm dělem. (pozn. redakce) 7 Ačkoliv se v tomto případě jedná o zveličení, předválečné záznamy ukazují, že v Yonkers byl podíl počtu novinářů na jednoho vojáka v celé historii válčení zdaleka nejvyšší.

SvĢtová válka Z

99

KOLEM SVĎTA A NAD NÍM PROVINCIE ČECHY, EVROPSKÁ UNIE (Říká se mu Kost a svůj nedostatek krásy vynahrazuje mohutností svého opevnění. Tento gotický hrad ze 14. století, který vrhá zastrašující stín na údolí Plakánek ležící pod ním, vypadá, jakoby doslova vyrostl ze skály, na které stojí, což je přesně to, co se David Allen Forbes s takovou potěchou snaží zachytit tužkou na papír. Bude to jeho druhá kniha, Hrady ve válce se zombie: Kontinent. Tento Angličan sedí pod stromem a jeho oblečení, sešité z různobarevných kousků textilie, a dlouhý skotský meč ladí s už tak dosti arturovskou scenérií.

Když k němu dojdu, okamžitě se změní z poklidného umělce na bolestně nervózního vypravěče.)

Když Ģíkám, že Nový svďt nemá naši historii stálých opevnďní, mluvím pouze o Severní Americe. Podél Karibského moĢe samozĢejmď najdete španďlské pobĢežní pevnosti a pak také ty, které jsme postavili my a Francouzi v Malých Antilách. V Andách jsou potom ruiny inckých pevností, aĀkoliv ty nebyly nikdy pĢímo obléhány.1 Do „Severní Ameriky“ rovnďž nezahrnuji trosky mayských a aztéckých opevnďných sídel v Mexiku – tedy Bitvu o Kukulcan, pĢestože bych Ģekl, že teĊ je to Toltec, že ano, bďhem níž ti hoši byli schopni udržet tolik zetek na schodech té zatracenď velké pyramidy. Takže když mluvím o „Novém svďtď“, ve skuteĀnosti tím mám na mysli pouze Spojené státy a Kanadu.

To není urážka, abyste pochopil, neberte to tak, prosím. Jak vaše zemď, 1 Ačkoliv Machu Picchu bylo během války klidné, ti, kteří přežili u Vilcabamby, zažili menší, interní vzplanutí.

SvĢtová válka Z

190

tak Kanada, jsou mladé zemď, nemáte tu historii institucionální anarchie, kterou jsme my Evropané museli projít po pádu ġíma. Vždycky jste mďli silné národní vlády, které byly schopny si vynutit právo a poĢádek.

Vím, že to neplatí pro období expanze na západ nebo pro vaši obĀanskou válku, ani se nesnažím brát na lehkou váhu význam pevností z období pĢed vaší obĀanskou válkou nebo zkušenosti tďch, kteĢí ty pevnosti bránili. Jednou bych rád navštívil Fort Jefferson. Slyšel jsem, že ti, co tam pĢežili, to nemďli lehké. Vše, co se snažím Ģíci, je to, že v historii Evropy jsou témďĢ celá tisíciletí chaosu, kdy koncept fyzické bezpeĀnosti obĀas pĢestával platit hned za cimbuĢím hradu vašeho pána. Dává to smysl? Ne, nedává; nemohli bychom zaĀít odznova?

Ne, ne, to je v poĢádku. PokraĀujte, prosím.

Vyhodíte ty blbosti, že?

Máte to mít.

Dobrá tedy. Hrady. No… Ani náhodou bych nechtďl pĢeceěovat jejich význam pro celkové váleĀné úsilí. Vlastnď pokud byste je mďl srovnat s jiným druhem stálého opevnďní, moderním, modiÀkovaným a tak dále, pak byste musel Ģíci, že jejich pĢíspďvek se zdá být vcelku bezvýznamný, pokud tedy nejste nďkdo jako já, komu ten pĢíspďvek zachránil život.

To neznamená, že silné opevnďní bylo naším božstvem. Pro zaĀátek musíte pochopit základní rozdíl mezi hradem a zámkem Āi palácem.

Mnohé z tďch takzvaných hradĪ nebyly ve skuteĀnosti niĀím jiným než obrovskými, pĪsobivými domy, anebo v nď byly pĢemďnďny poté, co jejich hodnota jako obranné struktury byla pĢekonaná. V tďchto kdysi neproniknutelných baštách tak bylo v pĢízemí probouráno tolik otvorĪ pro okna, že znovu je zazdít by vám trvalo celou vďĀnost. To už jste na tom byl lépe v moderním paneláku, ve kterém jste strhli schodištď. A co se týĀe tďch palácĪ, které byly postaveny jen jako symboly spoleĀenského postavení, a nikoli jako obranné pevnosti, tedy míst, jako byl Chateau Ussé nebo Pražský „hrad“, smďle se dá Ģíct, že nešlo o nic jiného než o pasti, kde se umíralo ve velkém.

StaĀí se podívat na Versailles. To byl prvotĢídní prĪšvih. Není se moc co divit, že se francouzská vláda rozhodla postavit francouzský národní pomník právď na troskách tďchto palácĪ. ÿetl jste nďkdy tu Renardovu

SvĢtová válka Z

191

báseě o divokých rĪžích, které teĊ rostou ve vzpomínkových zahradách, že jejich okvďtní lístky jsou obarvené krví všech tďch zatracených?

Ne že by vysoká zeĊ byla to jediné, co jste pro dlouhodobé pĢežití potĢeboval. Stejnď jako jakákoliv jiná stálá obranná struktura, i hrady mďly spousty vnitĢních i vnďjších nebezpeĀí. Jen si jako pĢíklad vezmďme Muiderslot v Holandsku. Jeden jediný pĢípad zápalu plic, víc nebylo potĢeba.

K tomu pĢidejte vlhký, studený podzim, mizernou výživu a nedostatek lékĪ… PĢedstavte si jen, jaké to tam muselo být, když jste uvďznďný v tďch vysokých kamenných zdech, kolem vás smrtelnď nemocní a víte, že se blíží váš Āas, víte, že jedinou slabounkou nadďjí, která se vám naskýtala, byl útďk. Deníky nďkterých z tďch, kteĢí tam umírali, vypráví o lidech, kteĢí zoufalstvím zešíleli a skákali do hradního pĢíkopu plného zetek.

Pak také byly nebezpeĀím ohnď, jako ten v Braubach a Pierrefonds; stovky uvďznďných lidí bez možnosti úniku jen Āekali na zpopelnďní nebo na to, až je udusí kouĢ. Nďkteré ty požáry také vznikly jako náhodné exploze – civilisté se nďjakým zpĪsobem dostali k bombám, ale nemďli ani nejmenší potuchy o tom, jak s nimi zacházet nebo jen tĢeba jen skladovat. V MaĊarsku, v Miškolci na hradď DiósgyĞr, se nďkomu dostaly do rukou vojenské výbušniny na bázi sodíku – alespoě tak jsem to pochopil. Neptejte se mď, co pĢesnď to bylo, nebo proĀ to tam bylo, ale jak se zdá, tak nikdo nevďdďl, že katalyzátorem pro tyto výbušniny není oheě, ale voda. ġíká se, že nďkdo ve zbrojnici kouĢil a zpĪsobil menší požár nebo tak nďco. No a ti hlupáci si mysleli, že když ponoĢí ty bedny do vody, zabrání tak výbuchu jejich obsahu. Výbuch udďlal díru do zdi a nemrtví se vylili do toho hradu jako voda z protržené pĢehrady.

To byla alespoě chyba zpĪsobená nevďdomostí. Že by bylo možné odpustit to, co se stalo v Chateau de Fougeres, nad tím ani nepĢemýšlím.

Lidem v tom hradu docházely zásoby, a tak dospďli k názoru, že by se pod nemrtvými mohli prokopat. Co si mysleli, že to bylo, Velký útďk2? Byl mezi nimi nďjaký zemďmďĢiĀ? Rozumďli vĪbec základĪm trigonometrie?

Východ z toho pitomého tunelu byl o více než pĪl kilometrĪ blíže, než mďl být, takže byl pĢímo uprostĢed všech tďch nemrtvých potvor. Ty pitomce ani nenapadlo, že by do tunelu mďli strĀit demoliĀní nálože.

Ano, spousta vďcí se podďlala, byly nicménď zaznamenány i výrazné úspďchy. Spousta hradĪ byla vystavena jen krátkodobému obléhání, 2 Velký útěk: v originále The Great Escape, snímek z roku 1963 o útěku z německého zajateckého tábora za 2. světové války. (pozn. redakce)

SvĢtová válka Z

192

za což vdďĀily tomu, že se nacházely na správné stranď linie. Lidé v nďkterých hradech ve Španďlsku, Bavorsku nebo Skotsku – v tďch nad Antonine3 – se museli bránit tĢeba jen pár týdnĪ, nďkteĢí dokonce jen pár dnĪ. V pĢípadď nďkterých hradĪ, jako byl Kisimul, to byla jen otázka pĢeĀkat jednu ponďkud nepĢíjemnou noc. Ale na druhou stranu tu jsou skuteĀná vítďzství, jako tĢeba Chenonceau ve Francii, takový malý bizarní hrádek, postavený na mostď pĢes Ģeku Cher a pĢipomínající ten pohádkový hrad, který vidíte na zaĀátkĪ ÀlmĪ od Disneye. Lidé v nďm pĢerušili oba pozemní pĢístupy do hradu a díky strategické prozíravosti byli schopni se tam udržet nďkolik let.

To mďli tolik zásob, aby vydrželi nďkolik let?

Ježišikriste, samozĢejmď že ne. Prostď jen poĀkali, až napadne první sníh, a pak vyplenili celé okolí. Domnívám se, že pĢesnď to byl standardní postup pro cokoliv, co bylo obléháno, aĨ už to byl hrad nebo ne. Jsem si jist tím, že lidé ve vašich strategických „Modrých zónách“ nebo ti, kteĢí se alespoě nacházeli nad snďžnou Āárou, fungovali velmi podobným zpĪsobem. V tomto ohledu jsme mďli štďstí, že vďtšina Evropy v zimď zamrzá. Mnoho obráncĪ, s nimiž jsem mďl možnost hovoĢit, se shodlo na tom, že nevyhnutelný nástup zimy, jakkoliv byla krutá a dlouhá, pro nď pĢedstavoval úlevu a odklad, který jim prodlužoval život. Pokud nebyla opravdu drsná zima, kdy hrozilo, že by umrzli, mnoho obráncĪ z hradĪ využilo skuteĀnosti, že zetka zmrzla, a vydalo se do okolí, odkud pak do hradĪ odnášeli vše, co by se jim mohlo v teplejších mďsících hodit.

Není pĢekvapivé, že mnoho obráncĪ se rozhodlo zĪstat ve svých pevnostech, i pĢestože mďli pĢíležitost z nich prchnout, aĨ už to byl hrad Bouillon v Belgii, Spiš na Slovensku nebo tĢeba náš hrad Beaumaris ve Walesu. PĢed válkou ten hrad nebyl nic jiného než muzeum, taková dutá skoĢápka z místností bez stropĪ a vysokých soustĢedných zdí.

Tamďjší mďstští radní by mďli dostat Viktoriin kĢíž za to, co dokázali, že dali dohromady zdroje, zorganizovali obĀany a tak tu ruinu zrestaurovali do své pĪvodní slávy. Mďli na to jen pár mďsícĪ; pak už krize zachvátila i jejich Āást Británie. Ještď dramatiĀtďjší je pĢíbďh Conwy, hradu a stĢedovďkých hradeb, které chránily celé mďsto. Nejenže jeho obyvatelé prožili v bezpeĀí a relativním pohodlí ty patové roky, kdy se moc nevďdďlo, co dďlat, ale to, že Conwy mďlo pĢístup k moĢi, umožnilo, 3 Hlavní britská obranná linie probíhala podél staré římské zdi Antonine.

SvĢtová válka Z

193

VÁLKA SE ZOMBIE TÉMĚŘ VYHLADILA LIDSTVO Díky tomu, že pracoval pro Poválečnou komisi Organizace spojených národů, měl Max Brooks přístup ke všem, kteří se podíleli na vítězství. Zatímco zpráva pro Spojené národy byla pouze shrnutím strohých faktů, zde nám jeden z jejích hlavních autorů předkládá nesčetné množství výpovědí barvitě a autenticky popisujících dramatické příběhy, které se odehrávaly v době války, před i po ní.

Doktor Kwang Jing-šu, čínský lékař, který vyšetřoval „Pacienta Nula“, Paul Redeker, autor kontroverzního „Oranžového plánu“, k těm všem se Brooks dostal a mluvil s nimi. Setkal se s více aktéry války než jakýkoli jiný člověk. Zaznamenal svědectví veteránů z bitvy u Yonkers, japonských „novodobých samurajů“ a lidí, kteří dokázali přežít v Evropě ve středověkých hradech. Autorovi se také podařilo zachytit plný dopad politických a sociálních změn, které s sebou válka přinesla.

Znepokojující výpovědi obsažené v této knize vyžadují po čtenáři určitou dávku odvahy. A sám Brooks říká, že už se nemůže schovávat za číselné a emocí prosté informace z oficiální zprávy. Je načase se postavit hrůzám Světové války Z tváří v tvář.

15+ DOPORUČENÁ CENA: 339 KČ KATALOGOVÉ ČÍSLO: ZR1011

ISBN 978-80-7413-104-2

Zoner Press tel.: 532 190 883 knihy@zoner.cz; www.zonerpress.cz ZONER software, a.s., Nové sady 18, 602 00 Brno

9 7 8 8 0 7 4

1 3 1 0 4 2