Page 1


CESTY SNŮ Jan Č. Galeta & Zbyněk K. Holub


Před mnoha lety stál tento příběh na počátku jednoho snu. Je to naše cesta snů – dlouhá, mnohdy bolavá, přesto jedinečná a krásná... Proto bychom rádi poděkovali všem, kteří Cesty snů četli, podělili se o své názory a nebáli se mít kousavé připomínky. Bylo vás za ty roky hodně, stejně jako verzí našeho příběhu. Díky vám všem jsme se mnoho naučili. Naše poděkování patří Michaelovi, Hačovi, Darionovi, paní Kataríně, Ivaně Kuglerové, Wulfovi, panu Liborovi, Vladimíru Šlechtovi, Petovi, Aquile, Romanovi a mnohým dalším. Bez vás bychom se stále ještě prosekávali Zahradou snů.


CESTY SNŮ Jan Č. Galeta & Zbyněk K. Holub


Cesty snů Jan Č. Galeta & Zbyněk K. Holub Copyright © ZONER software, a.s. Vydání první v roce 2010. Všechna práva vyhrazena. Zoner Press Katalogové číslo: ZR1035 ZONER software, a.s. Nové sady 18, 602 00 Brno www.zonerpress.cz Šéfredaktor: Ing. Pavel Kristián Redaktor: Ing. Pavel Kristián, Zbyněk K. Holub Korektury: Václav Pražák © Obálka: Roman Kýbus © Ilustrace: Roman Kýbus DTP: Lenka Křížová Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být reprodukována ani distribuována žádným způsobem ani prostředkem, ani reprodukována v databázi či na jiném záznamovém prostředku či v jiném systému bez výslovného svolení vydavatele, s výjimkou zveřejnění krátkých částí textu pro potřeby recenzí. Dotazy týkající se distribuce směrujte na: Zoner Press ZONER software, a.s. Nové sady 18, 602 00 Brno tel.: 532 190 883 e-mail: knihy@zoner.cz www.zonerpress.cz

ISBN: 978-80-7413-097-7


OBSAH Prolog

9

Kniha první – Lístek růže

21

Nečekaná výzva

23

Noční host

33

Ve spárech Athoru

40

V pláních

48

Tajemství kuchaře

54

Noční běsi

64

Medvědí polibek

75

Starý jai

79

Hlas černého bezu

82

Plány

87

Mistr

92

Hlas v temnotách

97

Píseň kukačky

101

Cesta jde dál a dál

121

Kniha druhá – Zahrada snů Splašený kůň Hvězdný třpyt Vetešníkův krámek Dlouhý kouř Doušek medoviny Noční koupel Město na hranici Příjemný večer Noční můra Vůně máty

131 133 142 144 153 162 169 172 179 184 190


Hlad Tanec smrti Svatyně spravedlnosti Procitnutí Tanec v růžích Zahrada snů

195 198 205 212 217 223

Kniha třetí – Kámen života Pasti lesa Ve válce Jezero snů Přepad Moc havrana Paní lesa Spadlé listy Sokol ve vzduchu, tygr na zemi V pavoučí síti Pokroucené stíny Pavoučí bůh Vyrovnané řady Když zazní rozkaz „vpřed“

235 237 242 249 258 268 278 284 289 295 299 306 320 330

Kámen života

355

Epilog

364

Asterion – plány do budoucna

366


...Para mi sollo recorrer los caminos que tienen corrazon, calquier camino que tenga corazon. Por ahi yo recorro, y la unica prueba que vale es atraversar todo su largo. Y por ahi you recorro mirando, mirando, sin aliento… ... Já jenom kráčím po cestách, které mají srdce. Po kterékoliv cestě, která má srdce. Po nich putuji a jediné, co mě zajímá, je, abych je prošel až na samý konec. A jak tak jdu, tak bez dechu jenom zírám a zírám… Don Juan Matus


PROLOG

A

lwarin se proplétal uličkami Vnitřní čtvrti. Ranní slunce příjemně hřálo a všude vonělo čerstvé pečivo. Obchodníci rozbalovali své krámky, řemeslníci v dílnách se pouštěli do práce. Přešel jednu z ulic a vnořil se do zahrad. Vyznat se v Albireu nebylo vůbec lehké. Město bílého mramoru totiž nemělo běžnou síť ulic. Pohybovat se po něm znamenalo procházet se zelení. Domy stály samostatně, každý obklopený zahradou, která většinou neměla oplocení. Starý čaroděj se zalíbením pozoroval kvetoucí ovocné stromy a záhony. Záviděl místním lidem jejich klidné a svým způsobem obyčejné životy. Nemuseli si dělat starosti s celým světem jako on. Jim stačilo, když se postarali o svou milovanou zahrádku. Alwarin si povzdechl a zamířil k antikvariátu Cítka Lochoty. Byla to typická albirejská stavba s kolonádou sloupů v hlavním průčelí a trojúhelníkovým tympanonem, sevřeným nízkou sedlovou střechou. Přešel cestičku 9


Zbyněk K. Holub a Jan Č. Galeta

posypanou říčním štěrkem, vystoupal, tři věkem vyleštěné schody a vkročil mezi sloupoví. Než vstoupil dovnitř, zamyšleně si prohrábl bílý plnovous. Antikvář Lochota dokázal sehnat spoustu zajímavých i vzácných titulů. Mnohé z nich by si Alwarin svedl opatřit sám, ale stálo by ho to mnoho času a úsilí. Tohle všechno díky Cítkovi ušetřil. Stačilo jen mít dostatek peněz. Čaroděj otevřel dveře a vkročil do krámu. Velká vstupní síň byla plná regálů a skříní napěchovaných knihami a svitky. „Á, pane arcimistře, už jsem vás očekával,“ zaznělo zpoza vysokého pultu a vzápětí se k Alwarinovi přitočil čilý čtyřicátník s masitou, nateklou tváří a skelnýma očima. Alwarin mu stiskl pravici. „Rád vás zase vidím, Cítku,“ pozdravil upřímně obchodníka. Měl toho chlapíka docela rád. „Tak se podíváme, co máte nového, ne?“ navrhl, když si vyměnili několik zdvořilostních vět o zdraví a počasí. Procházeli s Lochotou mezi regály a obchodník hrdě ukazoval nové přírůstky. Ty zajímavé bral čaroděj opatrně do rukou – papír či pergamen byl často křehký – a letmo prostudoval. Antikvář mezitím nejistě přešlapoval po jeho boku. Nad mnohými knihami strávil Alwarin docela dost času. Většinou je vrátil do regálu, některé však odnesl na prodejní pult. Když se ráno překulilo k poledni, ležela před Lochotou hromádka pěti svazků a obchodníkovi hrál ve tváři spokojený úsměv. Kvůli Alwarinovi pro dnešek zavřel krám a jako vždy se to vyplatilo. Arcimistr Univerzity magie si při každé své návštěvě odnesl několik velmi drahých kousků, takže 10


Cesty snů

jeho nákupy činily podstatnou část Lochotova ročního příjmu. Antikvář spočítal výslednou cenu vybraných knih a potěšeně čaroději sdělil, že to dělá pěkných pár tisíc almendorských zlatých grošů. Alwarin obchodníkovi úsměv oplatil a vypsal směnku platnou v místní královské bance. Potom sbalil knihy do tlumoku a vyrazil do města. Stihl ještě pozdní oběd, poklábosil s několika přáteli, a když dorazil na univerzitu, zabředl do byrokratických povinností. Ke knihám, které nakoupil, se tak dostal až večer. Miloval listování starými svazky. Bavilo ho, se v nich rochnit, prohlížet si staré písmo, iluminace a také je samo sebou číst a studovat. Připravil si vynikající skřítčí čaj, popadl první z knih, usedl do měkkého křesla a dal se do čtení. Rukopis psaný starou arvedanštinou pojednával nejdříve o přírodě, jejích formách a péči o ní. Postupně však přecházel do deníkové formy. Čím déle Alwarin četl zážitky a myšlenky, jež na stránkách zaznamenal jakýsi druid, tím silněji ho pohlcovaly. Kolem půlnoci už měl přečtenou více než polovinu a rukopis byl čím dál zajímavější. Zavřel knihu, aby dal na chvíli odpočinout mysli i očím, a zkoumal její vazbu. Na první pohled se zdála být mladší než zbytek svazku. Jemně přejel po zadní předsádce a udiveně sebou trhl. Co to bylo? Ucítil… něco… Zvláštní sílu. Překvapeně knihu zanesl k pracovnímu stolu, uchopil štíhlý nůž a zadní předsádku bez milosti rozřezal. 11


Zbyněk K. Holub a Jan Č. Galeta

Mezi papírem a deskou vazby se nacházela malá skrýš! Opatrně v ní zalovil a vytáhl přeložený zažloutlý papír. Vyklouzl z něj lístek růže a pomalu se snášel k zemi. Ač se musel v tajném vězení ukrývat kdovíjak dlouho, byl čerstvý a krásně červený. Pracovnu náhle prosytila vůně růží. Jako by se Alwarin ocitl uprostřed rozkvetlého záhonu. Čaroděj se sehnul, aby lístek zvedl. Sotva se ho dotkl, zaplavil jej pocit beztíže. Už nestál ve své pracovně, ale v nádherné zahradě. V mysli se mu nečekaně vybavil její název – Zahrada snů. Pak ucítil bolest. Zatočila se mu hlava a začal padat. Na chvíli ztratil vědomí. Když se probral, ležel na podlaze své pracovny. Lístek mu spočíval v dlani. Opatrně ho položil na stůl a znovu rozevřel zažloutlý papír. Stálo na něm: Vůní růží nech se vést, zalévaných ranní rosou. K životu jde mnoho cest, jen srdcem poznáš tu svou. Pod tím spatřil zdobným rukopisem vyvedený podpis: „Wankuzar“. Alwarin zalapal po dechu. To jméno znal! Wankuzar, první druid… Propadl se do vzpomínek.

„Jižní hvozd je jako nedobytná pevnost. Drik z něj učinil 12


Cesty snů

své hlavní sídlo, ale stejně neobjevil všechna naše dávná tajemství.“ Wankuzarův hluboký hlas jako by k nim promlouval z propasti věků. Seděli kolem ohně na mýtině v Lese padajících stínů. Alwarin – tehdy nesl ještě jiné jméno, mladík s vlasy barvy slámy a bezvousou tváří. Vedle něho Xintra, jeho učitelka, milenka a také nejmocnější mága těch dob. Nádherná žena s kaštanovými vlasy a tváří bohyně, jíž však brázdily vrásky, stáří a jizvy. A v kruhu dalších devět studentů velké čarodějky – Harud s přeraženým a špatně srostlým nosem, Tiu Nhi, drobný i na skřítka, pouštní elfka Zuridodo a další. Wankuzar mezi nimi přecházel a jeho hlas se všem zarýval hluboko do srdcí. „Byli jsme to my, komu příroda svěřila svá největší tajemství v dobách, kdy byl svět mladý. Byli jsme naivní a neopatrní, když jsme mezi sebe přijali Drika. Doufali jsme, že i drakočlověk se může napravit. A byli jsme za to po zásluze potrestáni.“ Starý druid pokračoval tím, jak Drik Oranžový stáhl na svou stranu mnoho mladých druidských učedníků, chopil se moci, zavraždil své učitele – Wankuzarovy kolegy – a ovládl Jižní hvozd. „Z ráje na zemi se stalo sídlo bestií, krajina nočních můr, pokřivená parodie na dílo přírody!“ zakončil druid své vyprávění. Xintra vstala a chopila se slova. Byla to impozantní statná žena, původem barbarka ze Štítových hor. „Takže nás zavedeš ke Kameni života?“ zeptala se Wankuzara na to, co všem leželo na srdci. „Ne,“ pousmál se starý muž. Alwarin viděl, jak sebou jeho učitelka škubla a celá 13


Zbyněk K. Holub a Jan Č. Galeta

se napjala. Pěsti sevřela vzteky. Také jeho spolužáků se zmocnil nevěřícný údiv. „Tak proč nás tu ten dědek zdržoval?“ šeptl Harud. Wankuzar udělal dva kroky ke Xintře a položil jí ruce na ramena. „Uklidni se, dcero medvědů,“ oslovil ji tiše. „Nemohu se vrátit do Jižního hvozdu. Byla by to má smrt. A mě na tomto světě čeká ještě mnoho práce. Nemohu vás vést a popsat cestu slovy nestačí. Mohu vám ji ale ukázat.“ Na to Wankuzar vystoupil z kruhu ohně do lesa a zmizel ve stínech. Dříve než mohli horkokrevní studenti magie udělat něco hloupého, byl zpátky. V ruce držel růži. „Toto je snová růže, mágo,“ řekl Xintře. „Její vůně v sobě uchovává vzpomínky na minulost i vidění budoucnosti. Musíš jen zbořit hradby své mysli a ponořit se sama do sebe, abys to vše mohla cítit,“ vysvětloval Starý druid. „Je to vzácná rostlina a ještě vzácnější je její obsah. Nevyjeví se však každému. Tato je určena pouze tobě a nikomu jinému. Střež ji jako oko v hlavě, neboť ona je tvou jedinou cestou ke Kameni života.“ Wankuzar zavířil rouchem. Zvedly se stíny. Oheň zapraskal a zhasl. Pohltila je tma. Elfka Zuridodo ihned vyčarovala kouli jemného světla. Hleděli jeden na druhého. Wankuzar byl pryč

Kámen života, tajný sen mnohých. Stvořený artefakt schopný život tvořit, proměňovat i brát. Úhelný kámen k pochopení světa. Nikdo z nich nevěděl, jak přesně vypadá, měli jen 14


Cesty snů

neurčité popisy z knih. Xintra po něm pátrala celá léta. Setkání s Wankuzarem znamenalo zlom. Po důkladných přípravách vtrhla mága se svými učedníky do Jižního hvozdu. Ty vzpomínky byly pro Alwarina i po staletích bolestivé…

Jižní hvozd vypadal, jako vystřižený z šílencovy noční můry. Stromy se kroutily a proplétaly podobné pavučinám, tráva i listí měly barvu krve a okraje ostré jako břitvy. Dusno a smrad přikrývaly les neprodyšnou poklicí. Stáli v kruhu zády k sobě – Xintra, Harud, Alwarin, Tiu Nhi, Zuridodo a sourozenci Soběhrd a Jazna z Lendoru. Všude kolem nich běsnili démoni a rvali na kusy těla jejich čtyř padlých druhů. Mladí mágové vedení svou učitelkou stáli pevně, ač utržili mnoho ran. Udržovali magický štít a sem tam jej otevřeli, aby vrhli čarodějný oheň do chumlu bestií. Věděli, že vydrží dlouho, ale ne navždy. Divoká zvířata, vyšlechtěná jen k touze po boji a krvi, zaútočila všechna najednou. Gorily, tygři, hadi a netopýři. Všichni s očima rudýma, poháněni vůlí drakočlověka Drika, útočili v nepřirozené součinnosti. Vrhali se proti neviditelné bariéře bez pudu sebezáchovy jako můry proti plameni lampy. Magická bariéra se vždy zavlnila, zableskla a odhodila útočníka daleko nazpět, kde padl na záda k ostatním bestiím. Ale s každým nárazem, s každým zábleskem mágové ochabovali a štít se okolo nich stahoval jako smyčka. „Útok!“ zavelela Xintra. 15


Zbyněk K. Holub a Jan Č. Galeta

Štít zmizel. Z rukou mágů vyprskly čarovné plameny v barvách ohňostroje a s chutí se zakously do krvelačných zvířat. Kůže se škvařila, maso peklo, krev vřela. Temnou džungli naplnil bolestný ryk. Bestie se stáhly a lízaly si rány. Dobrá polovina jich ležela sežehlá v kruhu kolem Xintřiny družiny. Mágové ztěžka dýchali a sbírali síly k dalšímu boji. Vtom se Harud natočil ke své učitelce a položil jí ruku na rameno. Ten okamžik se v Alwarinových vzpomínkách odehrával neskutečně pomalu. Xintra vykřikla. Její žáci sebou překvapeně trhli. „Ani se nehněte, nebo je po ní!“ zpražil je Harud temným pohledem. Zrada! Šokovaní mágové nebyli schopni žádné reakce. Zpoza pokřivených stromů k nim dolétl burácivý zvuk – dračí řev. Nemohli uvěřit, že je tady. Obklíčení se rozestoupilo a vzniklou mezerou přicházel mladý muž s očima šílence. Smál se a vesele tleskal. Věděli, s kým mají tu čest. Vlasy oranžové jako pomeranč, pohledná tvář zkřivená krutostí, bohaté roucho vyšívané zlatem a perlami. To byl obávaný drakočlověk Drik! „Přines!“ vyzval Haruda. Zrádce poslechl jako věrný pes. Vykročil k pánovi, Xintru vedl před sebou. Až v tu chvíli si Alwarin všiml, že jeho milovaná má okolo krku žhnoucí obojek a Harud ji vede za vodítko z magické energie. Vzápětí ho zrádce vítězoslavně předal Drikovi. „Jaká milá návštěva,“ ušklíbl se drakočlověk. „Jsem rád, že mi pomůžeš najít Kámen života.“ 16


Cesty snů

Xintra se ohlédla ke svým žákům. Její oči na okamžik nalezly ty Alwarinovy. Viděla jeho žal i odhodlání bojovat. „Počkej, neukvapuj se!“ říkala pohledem. A Alwarin poslechl. Dodnes se za to proklínal. „Pomoz mi a já nechám tvé žáky žít,“ nabídl Drik zajatkyni. Xintra mlčela. Alwarin začal hromadit magickou sílu. Drik na něho pobaveně zamrkal. Cítil to! Čaroděj se polekal a kouzlo zrušil. Drakočlověk daleko přesahoval jeho schopnosti. Byl snad i nad možnosti Xintry? To se měl brzy dozvědět. „Můžeš se mnou bojovat, ženo. Můžeš mi dlouho odolávat. Možná… možná bys mne i dokázala porazit. Ale potom stejně zhyneš. Udolají tě nekonečné zástupy mých služebníků. Zemřeš a s tebou i tví poskoci! Pomoz mi a nechám je odejít. A až najdeme Kámen života, možná pustím i tebe. Bojuj, a všichni zemřete.“ Drik mluvil rázně a tvrdě. Předložil nabídku a chtěl odpověď. Bylo jasné, že nehodlá smlouvat. Líté bestie čekaly na jeho povel. Xintře poklesla ramena. „Dobře,“ pronesla tiše. „Ne!“ vykřikl Alwarin. Drik luskl prsty a spolu s Harudem a Xintrou se propadli do země. Divá zvěř zmizela v lese. Alwarin klesl do pichlavé trávy a plakal.

Ostatní mu pomohli na nohy a pak se dali na ústup. 17


Zbyněk K. Holub a Jan Č. Galeta

Drik své slovo dodržel. On osobně je nechal jít. Jeho stvůry však ne. Za několik hodin, jen co je ukolébal pocit bezpečí, na ně znovu zaútočily. Mágové prchali a v patách se jim hnala smrt. Než stanuli v bezpečí Štítových hor, domova Xintry, zůstali pouze Alwarin, Tiu Nhi a Zuridodo. Elfka byla vážně raněná. Dokázali ji zachránit, ale strávili u jejího lůžka dva měsíce. Během té doby vystřídalo jejich vztek strašlivé zjištění, že Drikovi nemohou čelit. Rozešli se do svých domovů, aby se už nikdy nesetkali. To, co se stalo v Jižním hvozdu při jejich velké výpravě, mělo být navždy zapomenuto. Alwarin se to pokusil vytěsnit ze své paměti. Docela se mu to dařilo. Až doteď…

Nebylo nač čekat. Alwarin vstal z pohodlného křesla a několikrát přešel pokoj sem a tam. Lístek snové růže byl vzkazem od Wankuzara. Vedl do Zahrady snů. Čaroděj o ní slyšel jen pověsti a až dosud ji považoval za pohádku. Ale pokud skutečně existovala a Wankuzar se v ní ukrýval… Lístek byl cestou ke Starému druidovi. A skrz něj… Ke Kameni života? Má ho snad Wankuzar? Nebo je stále ukryt v Jižním hvozdu? 18


Cesty snů

Drik se ho nezmocnil. Kdyby ano, jeho síla by vzrostla natolik, že by si podmanil mnohem větší kus světa. Alwarin už od první chvíle věděl, že se musí s Wankuzarem znovu setkat. Jenže to nešlo. Lístek snové růže mu nebyl určen. Stařec poznal, že tento lístek není určen nikomu, kdo vládne magickou mocí. Že by Starý druid ztratil důvěru v čaroděje?

Alwarin Bílý spěchal nočním městem k domu Cítka Lochoty. Doufal, že zjistí více o původu knihy. Ale ještě než dorazil, poznal, že jeho naděje jsou marné. Vztyčil kolem sebe štít a vstoupil na Lochotův pozemek. Otevřel dveře a vešel. Krám se změnil na království zkázy. Regály a šteláře byly vyvrácené, knihy rozházené po celé místnosti. Vytrhané listy zasněžily podlahu. To, co zbylo z Cítka Lochoty, leželo na schodišti. Jeho tělo se rozpadalo pod vrstvou plísně. Alwarin se otřásl. Jaké čáry mohly něco takového způsobit? Byl arcimistrem Univerzity magie, ale tohle nevěděl. V patře ležela těla antikvářovy ženy a syna. Alwarin neztrácel čas modlitbou. Přiložil ruku na chladný mramor schodiště a zašeptal slova zaklínadla. Zavřel oči.

19


Zbyněk K. Holub a Jan Č. Galeta

Do Cítkova obchodu někdo vstoupil bez zaklepání. Prošel zdí. Antikváře našel zabraného do účetnictví. Chytil ho pod krkem a začal se vyptávat. Vetřelce halila černá kutna, na hlavě měl kápi. Alwarin na něj dobře neviděl. Kouzlo na vidění minulého nebylo dokonalé. Zakuklenec a Cítek se bavili o Wankuzarově knize. Nebohý Lochota všechno řekl a odměnou mu byla smrt. Knihu získal od dobrodruhů, kteří ji ukradli obchodníkovi z Oyarzinu. Očividně si vybrali špatný cíl. Alwarin si byl jistý, že už to mají taky za sebou. Knihu si u obchodníka někdo objednal a hodlal ji získat za každou cenu. Na to, jak vetřelec nechal Cítka Lochotu pomalu požírat plísní a jak podřízl jeho rodinu, se už arcimistr nedíval. S vrahem se museli minout ve městě. Bylo jisté, že je jen otázkou času, než si pro knihu přijde do jeho pracovny.

20


KNIHA PRVNÍ

LÍSTEK RŮŽE


I.

NEČEKANÁ VÝZVA

A

lbireo se do dalšího rána probudilo opět jako neposkvrněné Město bílého mramoru. Anaret stál v noční košili u okna a pozoroval rušnou ulici. Časné slunce se odráželo od zlacených střech a házelo mu do tváře prasátka. Mladík se usmál na krásný nový den a dal se do převlékání. Nasoukal se do kalhot a bílé košile. Byl čas otevřít krám – malé vetešnictví v lepší části Východní čtvrti, plné suvenýrů, magických udělátek i trofejí z celé Tary. Zvonek na dveřích cinkl chvilku potom, co se mladík usadil za pult. Nebyl to ale jeho společník Brubs, jak čekal. „Pane Alwarine,“ oslovil příchozího uctivě. „Rád vás zase vidím.“ Potřásli si pravicí. „Anarete,“ začal arcimistr. „Měl bych pro tebe práci. Co ty na to?“ „Víte, že vám nikdy neodmítnu,“ odvětil mladík. 23


Zbyněk K. Holub a Jan Č. Galeta

„Dobře, synku, dobře,“ usmál se starý čaroděj a Anaretovi přišlo, že se mu trochu ulevilo. Z jeho šedých očí zmizelo napětí. „Nemám teď moc času. Znáš to – zařizování a byrokracie. Sejdeme se večer v Pančuchově čajovně. Okolo osmnáctého zvonění?“ „Určitě, pane Alwarine. Přijdu tam,“ potvrdil Anaret. Sotva se za mágem zabouchly dveře, rozrazil je Brubs. Mohutný Asarijec s bronzovou pokožkou měl na sobě blankytně modrou halenu bez rukávů a dlouhou bílou suknici. Zvláštní slavnostní oděv kontrastoval s holou potetovanou lebkou a drsnou zjizvenou tváří Měl jen jedno oko, prázdný důlek druhého zakrývala černá páska. „Kdepak jsi byl, Brubsi? Zase nějaký zálet?“ oslovil Anaret přítele. Divoch se usmál a odhalil tak zuby vybroušené do špiček. „To si piš. Byl sem na noc u tý prodavačky kytek, co sme předevčírem potkali ve Zlatý čtvrti.“ Anaret zakroutil hlavou. Brubs byl rozený sukničkář, Anaret nechápal, jak to se svým vzhledem kanibala z Džungle padlých stromů dělá. Nebo že by se mu dařilo právě proto? „No, nekruť hlavou, Anarete. Taky by ti prospělo, dyby sis konečně našel ňákou babu. Mimochodem, na ulici sem se minul s Alwarinem. Byla to náhoda, že jo?“ Anaret byl vděčný, že Brubs změnil téma. Se ženami neměl moc štěstí. Se svými kaštanovými vlasy a upřímnou tváří byl sice rozhodně pohlednější, než drsný Asarijec, ale chyběla mu jeho smělost, dravost a zkušenosti. Vždycky, když o něco šlo, tak se prostě zakoktal a ztrapnil. „Ne, přišel za mnou. Má pro nás úkol.“ 24


Cesty snů

„Ajtakrajta!“ zakvílel divoch tak hlasitě, že to museli slyšet všichni v širokém okolí. „Ale no tak, Brubsi. Vždycky, když jsme dělali pro něj, tak nám to vyneslo spoustu zlata. Nebo snad ne?“ „Jo, to zas jo. Ale většinou šlo dost vo hubu,“ odporoval divoch. „Hm, to je fakt, ale pochop, nemůžu odmítnout. Moc mu dlužím. Tohle všechno,“ mladík rukou mávl po krámu, „bych bez něj neměl. Kdyby se nade mnou neslitoval, byl bych dneska nejspíš mrtvý. Na ulici bych nepřežil.“ Alwarin se malého Anareta ujal, když jeho rodiče a sourozenci uhořeli. Našel mu místo v dobrém sirotčinci a zajistil pořádné vzdělání. Platil za něj i další výlohy, třeba šermířský výcvik u rytířů Devíti hvězd. Později jej zaměstnal jako průvodce a strážce při výpravách do divočiny. „Dyť já vim, Anarete, že nemůžeš vodmítnout,“ řekl smířlivě Brubs. „Jasně, že pro něj urobíme, co si usmyslí. Třeba si vyšlápnem na Modrej měsíc. Jen ti řikám, že nejsem nadšenej. Zrovna jsem zadělal na zajímavej vztah…“

Den v krámě byl dlouhý a nudný. Něco prodali, ale žádnou velkou tržbu neměli. Brubs odpoledne odešel, ale zase se vrátil, aby Anareta vystřídal. Zatímco se mladík nudil, divoch krmil masožravé kobylky alito, které choval ve velké kleci. Nakonec to Anaret nevydržel a vyrazil ven. Na schůzku s Alwarinem bylo sice brzo, ale chtělo se mu bloumat městem. Brubs zůstal v obchodě. Chýlilo se k večeru, na ulicích panoval čilý ruch. Anaret 25


Zbyněk K. Holub a Jan Č. Galeta

prošel novými ulicemi Východní čtvrti. Byly rovné, úzké, sevřené vysokými hrázděnými domy. Vůbec se nehodily ke zbytku města. Vešel na Zlatou promenádu, hlavní albirejský bulvár, který se ovíjel okolo soutoku Královské a Měsíční řeky v nekonečné elipse. Míjel mnohé obchůdky a stánky plné zboží. Všude se to hemžilo měšťany v honosných šatech i prostými řemeslníky. Na Waldenově mostě musel uhnout z cesty zdobenému kočáru s erbem jedné významné hraběcí rodiny a pohled mu při tom padl na Albirejský palác. Ve starém sídle Orlích poutníků teď zasedala královská rada. Walden er Gwendor byl považován za přísného, ale spravedlivého krále. A kupodivu, pět let poté, co pokořil nezávislost Albirea a ostatních Svobodných měst, ho zdejší obyvatelé uznávali a hlasy volající po návratu starých časů téměř umlkly. Mladík zahnul do Jabloňové ulice, vymezené chrámem se zlacenou kupolí a výstavným palácem kupců z Amirského tetragonu. Ze svatostánku kněží Slunce, odnože Aurionovy církve, doléhal na ulici hlas hřímajícího kněze. Naštěstí mu nebylo rozumět. Fanatismus téhle sekty šel Anaretovi šel proti srsti. Za Medovým domem, vyhlášeným nočním podnikem, zahnul do dvorů a zahrad, a za chvíli už stál před čajovnou. Šlo o starý palác v arvedanském slohu. Pouze přízemní, ale velmi monumentální, dokola obehnaný sloupořadím. Ve vysokých oknech visely lampiony a kvetoucí popínavé rostliny ovíjely sloupy tak hustě, až se pod nimi ztrácela oslnivá bělost mramoru. Pod kolonádou seděli na měkkých polštářích hosté a popíjeli. Nad vchodem 26


Cesty snů

visela cedule s nápisem „Pančuchova čajovna“. Napsána byla jak v obecné řeči, tak v podivném písmu skřítků. Jakmile mladík vstoupil dovnitř, obklopila ho silná aromatická vůně. „Budeš ty si pšát?“ přichomýtl se k němu malý postarší mužík s velkýma, jasně zelenýma očima. V posledních letech bylo možné skřítky potkat v Albireu často. Zvláště v Malé čtvrti a na Zlaté promenádě, kde vlastnili několik obchodů. Obyvatelé města si na ně rychle zvykli. I nejvyšší skřítci dosahovali člověku jen po pás, všichni se rádi oblékali do pestrých šatů a švitořili jako zpívající ptáci. Nebyly s nimi žádné problémy. Vždy slušní a veselí, na první pohled bezbranní a přátelští. „Mame teď móc dóbrý čáj, Čá Švej, Ohnivou růži, víš ty? Neceš?“ Skřítek se pořád usmíval, jeho tváře zdobily vrásky, skrz prořídlé vlasy prosvítala pleš. „Rád ochutnám, ale napřed mi prosím řekni, jestli je tady mistr Alwarin?“ zajímal se Anaret. Skřítek s úsměvem ukázal k protější stěně. Za závěsem se tam ukrýval vchod. Mladík prošel zaplněnou čajovnou, odhrnul kus vyšívané látky a vstoupil do nevelké místnosti. Zamrkal ve sporém světle lampionu, aby přivykl šeru, a spatřil Alwarina sedícího za nízkým stolem. Čaroděj mladíkovi pokynul na pozdrav. „Vítej, Anarete,“ usmál se. „Už tě čekám.“ Za chvíli už oba popíjeli Ohnivou růži, kterou jim přinesl onen postarší skřítek. Čaj dělal čest svému názvu. Anaret cítil, jak se mu do celého těla rozlévá teplo hřejivých slunečních paprsků. Šedé oči arcimistra Univerzity magie si mladíka zkoumavě prohlížely. 27


ASTERION plány do budoucna Do budoucna připravujeme celou řadu knih ze světa Asterionu. Na tomto místě bychom rádi krátce představili tituly, které pro vás chystáme v letech 2010 a 2011. Jejich seznam se může měnit, stejně tak pořadí, v jakém budou vycházet.

Zpívající meč Eldebranský kat Kočka se spolu se svými novými přáteli vydává na pomoc příteli z minulosti. Série dvou knih o osudech malého velkého národa skřítků. Zpívající meč: Čajový drak a kočičí démon, Zbyněk K. Holub Zpívající meč: Zlatá maska, Zbyněk K. Holub

Krumpáč a motyky Krumpáč a motyky: Kosti starýho draka, Zbyněk K. Holub Další neuvěřitelné příběhy podivínských hrobníků, dědků z albirejského hřbitova a jejich přátel, mistrů popravčích z Cechu Eldebranských katů.

Trilogie Prokletí slepých bohů Čeníšek a Kharym, hrdinové z knih Zrození Modrého měsíce a Město přízraků, se mění z chlapců v muže. Jejich osudy spojuje dědictví dávných vládců Říše slepých bohů. Výpravná trilogie, která opět svedla dohromady autory románu Cesty snů. 1. Do království smrti, Jan Č. Galeta 2. Synové Kylly, Zbyněk K. Holub


3. Řev démonů (pracovní název), Jan Č. Galeta a Zbyněk K. Holub

Brubsova dobrodružství Asarijec Brubs, jedna z hlavních postav Cest snů, strávil většinu života touláním se po světě a zažil mnoho zajímavých věcí. Některé z nich budete moci prožít s ním na stránkách knih, z nichž první bude: Brubs a Bílý šaman, Jan Č. Galeta V Džungli padlých stromů povstal záhadný Bílý šaman, sjednocuje domorodé kmeny a nemilosrdně je žene proti kolonistům. Do cesty se mu však postaví vojačka Krytka a Asarijec Brubs.

Další knihy V delším časovém horizontu se pak připravují další zajímavé tituly nových autorů. Zářná krajina (pracovní název), David Rozsíval Čtyři království prožívají období největších změn od samého vzniku. Příběh dvou kněží Slunce, bojujících o své místo uprostřed doby plné zmatků a prolité krve, přiblíží situaci na Lendoru během revoluce, která smete staré pořádky. Trilogie Tork Tilkilarin, Ondřej „Tichošlápek“ Matěj V celých Dálavách se nenajde snad nikdo, kdo by neznal Torka Tilkilarina. Tento elf se proslavil v tolika dobrodružstvích, že už za jeho života se o něm začaly skládat balady. Ovšem jaký je ve skutečnosti muž ukrývající se za maskou hrdiny? A jaká byla jeho cesta od lidmi nenáviděného lesního elfa k miláčkovi davu? Na to odpoví tato trilogie, názvy jejích částí ještě budou upřesněny.


V edici ZONER FANTAZIE dosud vyšlo: Dračí zub, Zbyněk Kučera Holub Dracula, Brian Storker Xibalba, Zbyněk Kučera Holub Wilth Ahwa, L. Kučerová, Z. K. Holub, Z. Beneš, M. Brabec, J. Č. Galeta, M. Linc Lvi lucemburští, Jan Č. Galeta Kejklíři léta, Ondřej Netík

Fantasy romány Trudi Canavan: Trilogie o černém mágovi Společenství čarodějů Novicka Nejvyšší lord Věk pěti Bílá kněžka Poslední z divokých Hlas boží

Vydavatelství Zoner Press ZONER software, a.s. Nové sady 18, 602 00 Brno e-mail: knihy@zoner.cz www.zonerpress.cz


Asterion je rozlehlý svět s vlastní bohatou historií, náboženstvím, faunou i flórou, obydlený rozličnými rasami a národy. Je to svět, kde je magie běžná v mnoha svých podobách, svět, ve kterém žijí draci a další bájné bytosti. Nejlepším způsobem, jak Asterion poznat, je vydat se s Anaretem a Brubsem na Cesty snů a okusit tak mnohé jeho vůně, tajemství, dobrodružství a chuť dálek a exotiky. Hrdinové této knihy se vydají napříč Tarou, jižním kontinentem, avšak stejně dlouhou cestu jako po zemi budou muset projít i ve svých vlastních duších.

Edice Asterion nově v nabídce vydavatelství Zoner Press! Knihou Cesta snů začíná vycházet ve vydavatelství Zoner Press řada titulů z edice Asterion. Následovat bude sborník povídek z Asterionu i z dalších českých herních světů – Hry s příběhem: Zločin a trest. Více informací získáte na webu www.zonerpress.cz. DOPORUČENÁ CENA: 239 KČ KATALOGOVÉ ČÍSLO: ZR1035 DOPORUČENÁ CENA: 169 KČ ISBN 978-80-7413-097-7

Zoner Press tel.: 532 190 883 e-mail: knihy@zoner.cz www.zonerpress.cz ZONER software, a.s., Nové sady 18, 602 00 Brno

9 7 8 8 0 7 4 1 3 0 9 7 7

Cesty snů  

Cesty snů, beletrie

Cesty snů  

Cesty snů, beletrie