Page 1

Peter Modler

Arogance jako klíč

k úspěchu Know-how pro ženy, které se chtějí prosadit ve světě mužů. Nezbytnost pro muže, kteří chtějí pochopit svět žen.


PETER MODLER

AROGANCE jako klíč k úspěchu

Naučte se prosadit nejen v zaměstnání


Autor: Peter Modler Das Arrogantprinzip. So haben Frauen mehr Erfolg im Beruf © 2011 S. Fischer Verlag GmbH, Frankfurt am Main.

Arogance jako klíč k úspěchu Naučte se prosadit nejen v zaměstnání Autor: Peter Modler Copyright © ZONER software, a.s. Vydání první, v roce 2011. Všechna práva vyhrazena. Zoner Press, katalogové číslo: ZR1131 ZONER software, a.s. Nové sady 18, 602 00 Brno Šéfredaktor: Ing. Pavel Kristián Odpovědný redaktor: Ing. Pavel Kristián Překlad: František Ryčl Technický redaktor: Hana Fruhwirtová DTP: Dan Zůda Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být reprodukována ani distribuována žádným způsobem ani prostředkem, ani reprodukována v databázi či na jiném záznamovém prostředku bez výslovného svolení vydavatele, s výjimkou zveřejnění krátkých částí textu pro potřeby recenzí. Dotazy týkající se distribuce směrujte na: Zoner Press ZONER software, a.s. Nové sady 18, 602 00 Brno tel.: 532 190 883, fax: 543 257 245 e–mail: knihy@zoner.cz, www.zonerpress.cz

ISBN: 978-80-7413-162-2


Mé dceři


Obsah Předmluva

9

Kapitola 1 Dobytí kanceláře aneb: Co pro muže znamená teritorium

15

Kapitola 2 Převaha beze slov aneb: Proč může být obsah zcela bezvýznamný

33

Kapitola 3 Útok z čistého nebe aneb: Když vůbec nevíme proč

51

Kapitola 4 Moc slov aneb: Jak z řeči učinit zbraň

65

Kapitola 5 Žena převlečená za muže aneb: Proč je znalost cizích jazyků nezbytná

79

Kapitola 6 Šéfčiny zuby aneb: Proč se raději nevyhýbat boji o postavení

99


Kapitola 7 Jeviště jiného druhu aneb: Rivalové, herci a vyděrači

117

Kapitola 8 Služební vůz aneb: Proč symboly moci nejsou k smíchu

135

Kapitola 9 Tykání paní doktorce aneb: Proč by ženy neměly vypadávat z role

151

Kapitola 10 Omyly a slepé uličky aneb: Jak se přiblížit k slovu na M

163

Kapitola 11 Cena arogance aneb: Jak dýchat v řídkém vzduchu

179

Kapitola 12 Desatero přikázání arogance aneb: Jak naučit v zaměstnání muže respektu

189

Dodatek – Literatura

199


Předmluva

Spoustu let jsem stál v čele řady různých irem, ale od roku 1998 pracuji jako samostatný podnikový konzultant. Z osobní zkušenosti znám reálnou situaci manažera, jenž vede podnik z pověření vlastníka, ale i učně, který se chce stát co možná nejrychleji dobrým řemeslníkem, nebo majitele irmy, který ve irmě riskuje své soukromé jmění, vysokoškoláka, který svými podněty dokazuje schopnost vědecky pracovat, pracovníka, který zná cenu svého know-how, a také třeba krizového manažera, který se v časové tísni pokouší zachránit podnik. Samozřejmě jsem na všech těchto polích působnosti měl co do činění jak s muži, tak se ženami. Avšak vztahu mezi pohlavími v zaměstnání jsem se jako speci ickému problému začal věnovat teprve během mé poradenské činnosti. Při vedení seminářů na jedné univerzitě jsem si opakovaně všímal, jak rozdílně se chovali studenti a studentky v mých seminářích. Protože se určité situace opakovaly nápadně často, začal jsem se nakonec rozdíly v chování mužů a žen v souvislosti se zaměstnáním zabývat jako vlastním, samostatným tématem a vytvořil a postupně rozvíjel takzvané „tréninky arogance“ (Arroganz-Trainings®). Tyto tréninky se původně zaměřovaly jen na ženy ve vedoucích funkcích irem a jejich cílem bylo naučit je, jak lépe vycházet s mužskými kolegy, zákazníky nebo nadřízenými. Enormní zájem o tyto semináře mě samotného překvapil. Řídicí práce samozřejmě existují i mimo okruh vysloveně takto označovaných manažerských | 9

vztahy mezi pohlavími v zaměstnání

tréninky arogance (Arroganz-Trainings®)


a šéfovských pozic a dnes je zřejmé, že metody používané v těchto trénincích mohou využívat i ženy, které „řídí“ spíše v jiném smyslu, tedy nejsou činné v klasickém iremním prostředí: matky více dětí, učitelky, lékařky, vysokoškolské profesorky a pracovnice ve výzkumu, redaktorky, advokátky a řada dalších.

 profesní komunikace žen s muži

sparing partner

Tréninky arogance pracují s různými aspekty profesní komunikace žen s muži (viz www.drmodler.de). K tomu patří zvládnutí řady obecných pravidel chování, v první řadě řeči těla, udržování revíru nebo použití řeči jakožto nástroje moci. Avšak rozhodující pro tyto formy tréninku je, aby účastnice vycházely ze své momentální, konkrétní situace, pro kterou chtějí najít řešení. A já jim k tomu v semináři nabízím sparing partnera, na kterém si mohou vyzkoušet více alternativ jednání. Takovýto sparing partner musí splňovat pouze dvě podmínky: musí to být muž a musí se umět vyjadřovat. Zpočátku se sparing partner nenachází v místnosti. Dovnitř je zavolán, teprve když se začne řešit pracovní problém s nějakým mužem: obchodním partnerem, šéfem nebo spolupracovníkem. Potom si vyslechne popis problému a v následném přehrání konkrétní situace převezme roli dotyčného muže. Žena, o jejíž problém se při tom jedná, se vrátí na své místo a pozoruje další průběh dění, zatímco její roli v zastoupení převezme jiná účastnice semináře. Tím získá připravená scéna poněkud na objektivitě, a je proto pro dotyčnou nestranněji přijatelná. Jak se scéna postupně rozvíjí, je žena opakovaně dotazována, jestli je průběh stále ještě realistický, a dle potřeby se průběh scény koriguje. Při tomto postupu se jedná o metodu inspirovanou klasickým psychodramatem podle Jakoba Morena. Zajímavé je, že během let se ukázalo, že pro řešení problému není důležitý věk, vzdělání nebo pracovní 10 |

Arogance jako klíč k úspěchu


kvali ikace sparing partnera. Skoro nehraje roli, jestli se jedná o sedmnáctiletého žáka nebo o padesátiletého jednatele společnosti. V jistých situacích reagují téměř všichni muži stejně. Zjevně existují reaktivní modely (modely reakcí), po kterých většina mužů sáhne intuitivně a zcela samozřejmě. A pro účastnice semináře je přitom úžasné a naučitelné poznání, že tyto reaktivní modely, kterými se řídí muži, jsou úplně jiné než u žen. Samozřejmě se v takovém semináři častokrát zpracovávají i starší události a přitom je položena základní otázka: Proč to vlastně nevyšlo? Proč se to tenkrát tak strašně zvrtlo? Nalezená řešení jsou pro účastnice většinou stále ještě užitečná a princip řešení dokážou po ukončení semináře bez problémů aplikovat v pracovní praxi. Ke své radosti často dostávám pozitivní ohlasy účastnic, že je „uzel rozmotaný“ a že se prakticky osvědčuje, co se ve workshopu naučily.

modely reakcí mužů a žen

 V této knize shrnuji na řadě příkladů nejdůležitější poznatky, kterých jsem dosáhl v četných trénincích arogance. Přitom vůbec nehodlám doporučovat aroganci jako životní postoj. Víceméně chápu použité formy arogance, jež jsou v této knize uvedeny, jako nástroje, které by dotyčné ženy měly mít neustále po ruce ve svém „kosmetickém pouzdru“, aby je v případě potřeby byly schopny použít – zdůrazňuji v případě potřeby. Tedy především na pracovišti, kde lze pracovní klima často vinou jistých mužů považovat za problémové. Potom lze sáhnout po tomto kosmetickém pouzdru a použít vhodný přípravek. Při tomto přístupu mi nejde o nic jiného než o starou, dobrou rovnost šancí, o jejíž lidské i ekonomické nezbytnosti jsem přesvědčen. V tomto směru jsme postoupili mnohem méně, než bychom si mohli myslet. Během let jsem bohužel poznal příliš mnoho podniků a organizací, | 11

arogance

problémové pracovní klima


pracovní potenciál žen

v nichž pracovní potenciál žen nebrali buď na vědomí vůbec, nebo ho podceňovali (navzdory odlišným a hlasitým proklamacím), často ho dokonce otevřeně znevažovali. Musím přiznat, že se mi toto jednání osobně příčí. Vždyť do irem a institucí nastupuje spousta žen s kvalitním vzděláním a motivací toto vzdělání využít často na hůře placená místa než muži. V řadě případů se jedná o méně významná místa, která nedávají ani z dlouhodobého hlediska ženám příliš mnoho možností, aby se mohly vskutku plně uplatnit. To není jen nespravedlivé, je i nepochopitelné, jak muži mohou takový přístup vůči ženám považovat za normální; možná je tomu tak proto, že se jim zdá být jednodušší, když na pracovišti setrvávají jen mezi sebou. Aby bylo jasno: Vůbec mi nejde o to, abych muže ideologicky zjednodušeným způsobem obecně znevažoval, stejně jako nehodlám ani ženy jakkoli glori ikovat. Ale jako muž a podnikatel mám zájem spolupracovat se „silnými“ ženami. A protože chci přinést svůj díl k „rovnováze zbraní“ na pracovišti, píšu tuto knihu.

 konfliktní situace mezi ženami

sexuální násilí a kriminální činy

Rád bych ještě poukázal na několik důležitých aspektů: Tato kniha se nezabývá kon liktními situacemi mezi ženami. To by asi dokázala lépe napsat žena; já mluvím výhradně o ženách versus mužích. Pracovním prostředím, ve kterém působím, je evropská industrializovaná společnost; nemám vlastní zkušenosti s asijským nebo africkým prostředím (i když tu a tam se i ženy z těchto kulturních okruhů nadšeně účastnily mých seminářů). Zde představené metody nemohou být aplikovány na řešení traumatických zážitků sexuálního násilí nebo jiných kriminálních činů. V takových případech je nezbytné okamžitě přistoupit k terapeutickým a trestně právním krokům. 12 |

Arogance jako klíč k úspěchu


Metody arogančního tréninku také příliš nepomohou, když je pochybná celková organizace nějakého podniku. Na takové strukturální chyby se musí jinak. Veškeré metody, které zde představuji, jsem dlouhodobě testoval a modi ikoval. Nemohu ovšem zaručit, že jsou bezvýhradně vhodné pro každý jednotlivý případ a že nutně musí vést k žádoucímu cíli.

metody arogančního tréninku

 Tato kniha nemá být vědeckým dílem, nýbrž jistým souhrnem zkušeností s konkrétně představenými návrhy řešení. Nejsem ani genderový badatel, ani psycholog, nýbrž se z profesionálního hlediska externího poradce v zájmu svých klientek snažím o pragmatické řešení zásadní otázky: Jak mohu (jako žena) produktivně postupovat v pracovním kon liktu konkrétně s tímto mužem, nebo s těmito muži? Protože postupuji pragmaticky, neštítím se občas i některých zjednodušujících formulací. Samozřejmě nelze všechny muže a všechny ženy hodnotit stejně. Aby však bylo možné něco tak složitého, jako jsou mezilidské vztahy na pracovišti, rozpoznat, popsat a změnit, jsou často takováto zevšeobecnění hodně užitečná.

 Veškerá vlastní jména osob v jednotlivých příbězích jsou vymyšlená a jakákoli podobnost s žijícími osobami může být pouze náhodná a v žádném případě není úmyslná.

 Závěrem bych chtěl výslovně poděkovat dvěma ženám, od kterých jsem se naučil mnoho především o metodice, a to dr. Noni E. Höfnerové z Institutu provokativní terapie (Institut für Provokative Therapie) v Mnichově a Evě Lüffe-Leonhardtové z Hamburku za mnohé podněty z oboru psychodramatu. | 13

řešení pracovního konfliktu

mezilidské vztahy na pracovišti


A děkuji také několika mužům: skvělému Keithu Johnstoneovi, který vymyslel improvizační divadlo, a svým bývalým kolegům ze světa tesařů. Navíc děkuji všem ženám, které mě při mých trénincích poctily svou velkou důvěrou. Váš Peter Modler

14 |


Obsah kapitoly Vysokoškolský náfuka

17

Bránění revíru

20

Pozdvižení u poradního stolu

26

16 |

Arogance jako klíč k úspěchu


Vysokoškolský náfuka Doktorka Wisserová byla docentkou na jedné univerzitě, štíhlá žena kolem třiceti, s designovými brýlemi a poněkud vyššími podpatky, než je na univerzitě běžně zvykem. Mimo svých učitelských povinností zodpovídala i za pana Merkowa, studenta nižšího ročníku, který jako pomocná vědecká síla (tzv. „pomvěd“) měl vykonávat drobnější kancelářské a rešeršní práce. Katedra se mezinárodně těšila dobré pověsti; vždy se však kladl důraz také na preciznost chodu ústavu, což ale nebylo všem zaměstnancům po chuti. Především ne pomvědovi, jehož pracoviště bylo v kanceláři jeho šé ky, doktorky Wisserové. Vůbec mu nedělalo problém, když bez omluvy chyběl v pátek celý den v kanceláři. V pondělí příští týden se prostě vhrnul do místnosti, jako by se nechumelilo. Ani slovo omluvy, ani zmínka o práci, kterou kvůli jeho absenci museli odvést kolegové na katedře. Doktorku Wisserovou přístup štval, ale cítila se vůči svému podřízenému nejistá. Má vůbec právo pana Merkowa kárat? Byla si vědoma, že v případě nutnosti bude muset zanedbanou práci udělat sama, ale utěšovala se: „Aspoň si budu jistá, že je to uděláno dobře.“ Vůbec však z toho neměla dobrý pocit, ale současně si ani nechtěla hrát na velkou šé ku.

 Pomvěd Merkow byl o deset let mladší než doktorka Wisserová: vysoký pohodář v džínách a svetru, s dlouhými vlasy spoutanými čelenkou. Když v roli pana Merkowa vystupoval sparing partner, choval se přesně jako pravý student ve skutečnosti: bez zaklepání rozrazil dveře, s pohledem odvráceným zamumlal nesrozumitelně pozdrav, hodil batoh na židli a začal listovat podklady ležícími na Dobytí kanceláře

| 17

absence podřízeného bez omluvy

hrát si na šéfku


oční kontakt

jeho stole. Přitom se vyhýbal jakémukoli očnímu kontaktu s docentkou Wisserovou a tvářil se hrozně zaměstnaně.

 nezdvořilé a agresivní chování

verbální výpověď

ovládnutí prostoru

teritorium

I když Wisserová vnímala studentovo chování jako nezdvořilé a podprahově agresivní, neviděla příležitost, jak žádat vysvětlení. Párkrát se o to sice pokusila, avšak Merkow jí pokaždé jednoslovně odsekl, čímž dal najevo, že diskutovat o směšné jednodenní absenci je pod jeho vysokoškolskou důstojnost. Typické je, že žena v takovéto situaci se pokouší co možná nejrychleji dospět k verbálnímu vysvětlení. Než k tomu však stačí dojít, vyšle už oslovený muž spoustu sdělení. Ta ovšem doktorka Wisserová jako sdělení nevnímala, protože nešlo o verbální výpovědi. Zatímco doktorka Wisserová zdvořile čekala na možnost navázat komunikaci, měl pan Merkow na práci něco jiného. Jemu šlo totiž o to, aby při příchodu během pár okamžiků ovládl prostor kanceláře. Jakmile se mu to podařilo, považoval Merkow situaci v podstatě za vyřešenou – ve svůj prospěch. V tom bohužel nepředstavuje nijak vzácnou výjimku. Můj dojem z mnoha situací na pracovišti je takový, že muži mají podstatně vyvinutější cit pro teritorium než ženy. Ať už je tomu jakkoli, zdá se, že muži – zejména v případě zaměstnání – pociťují výrazný nárůst moci, když mohou zabrat jistý prostor, nebo je jim přenechán.

 Podívejme se, jak to probíhá v tomto případě. První krok: Merkow otevřel dveře bez zaklepání. Druhý krok: Vešel do kanceláře, aniž se na nadřízenou podíval. Třetí krok: Prošel kolem ní bez komentáře. Čtvrtý krok: Pomocí batohu okupoval židli. Pátý krok: Posadil se k psacímu stolu a ovládl jeho plochu. Tím byl dovršen proces obsazení teritoria, což pomvědovi dodalo silný pocit jistoty a nedotknutelnosti. Je zcela zjevné, že platforma argumentace 18 |

Arogance jako klíč k úspěchu


jako rozhovor, či snad dokonce výměna názorů, tady naprosto nebyla možná. Teprve až se vyřeší teritoriální otázka, bude možno vést smysluplnou komunikaci. Co tedy doktorka Wisserová mohla pro vyřešení tohoto problému udělat? Použít o něco víc arogance.

rozhovor a výměna názorů

 Při mnoha pokusech o změnu průběhu této situace se paní Wisserová opakovaně dopouštěla té chyby, že příliš brzy reagovala výhradně verbálně. To na Merkowa nikdy nemělo vliv. Nakonec ale srdnatě přijala teritoriální výzvu a udělala to následovně: Merkowův vstup. Dveře se otevřely. Pomvěd byl sotva jeden metr v kanceláři, ale tu ho již doktorka Wisserová zastavila odmítavým gestem ruky, takže se musel zastavit ve výrazném odstupu od jejího psacího stolu. Merkow byl očividně vyveden z míry. Teprve nyní se na něho paní Wisserová podívala a nespouštěla ho z očí. Pak položila stále ještě stojícímu Merkowovi pár stručných a přímých otázek jako: „Kde jste byl minulý týden?“, „Proč jste mi to neohlásil?“, „Proč vlastně pořád mají druzí dělat vaši práci?“. A snesla i to, když mezi nimi opakovaně vznikly dlouhé, nepříjemné pauzy, jelikož pomvěd nevěděl, co má dělat. Nedovolila mu ani, aby došel ke svému stolu nebo aby si tam odložil svůj batoh. Pak scénu ukončila stručným komentářem „Dobrá, neztrácejme s tím dál čas“ a znovu se vrátila k vlastní práci, aniž by mu dál věnovala pozornost. Pomvěd svěsil ramena a zdál se být naprosto vyřízený. Docentka se cítila skvěle: něco takového chtěla udělat už dlouho. Další ženy v místnosti, které tuto scénu sledovaly, byly ovšem skeptické. Něco takového se přece nehodí! Takové chování jim připadalo příliš nezdvořilé, příliš tvrdé. Zeptal jsem se sparing partnera alias Merkowa, jaké to pro něho doopravdy bylo. A tu mu vyklouzla formulace, která naprosto úžasně ozřejmila rozdílný způsob vnímání Dobytí kanceláře

| 19

teritoriální výzva

nezdvořilé chování


Obsah kapitoly Srovnání zájmů vs. potřeba hierarchie

81

Cizí druh

85

Přiznání chyby

91

Ženská řeč – mužská řeč

95

Ženská řeč v kontextu zaměstnání

96

Mužská řeč v kontextu zaměstnání

97

80 |

Arogance jako klíč k úspěchu


Srovnání zájmů vs. potřeba hierarchie V mezinárodním expresu do Berlína se zeptal jeden japonský pár prodavače občerstvení, čím jsou obloženy jeho sendviče. Muž jim laskavě odpověděl: „This is with Ei.“ (das Ei = něm. vejce) Japonci na sebe pohlédli a zmateně zmlkli. Pro jistotu se zeptali ještě jednou. Znovu dostali tu samou odpověď: „Yes, with Ei. This is with Ei.“ Japonci z toho byli celí vedle a nedokázali uvěřit vlastnímu sluchu. Oni totiž rozuměli „eye“, což je anglické slovo pro „oko“. Teprve když se jeden ze spolucestujících slitoval a vysvětlil, že se jedná o „egg“ a „Ei“ je německý ekvivalent tohoto slova, vše přešlo v úlevný smích.

 Je to taková drobná, veselá historka. Když ale něco podobného vyslechnete podruhé nebo potřetí, můžete si vypěstovat cit pro to, jak velká propast může být mezi cizími jazyky. A mnohdy to nemusí být vůbec vtipné. V řadě zaměstnání dochází mezi muži a ženami ke srovnatelným dalekosáhlým nedorozuměním, ovšem častokrát není nablízku žádný milosrdný překladatel, takže nenásleduje humorné vyústění. Obzvlášť komplikované je to tehdy, když jsou zúčastnění od samého začátku přesvědčeni, že vlastně vůbec o žádné rozdílné jazyky nejde – protože muži a ženy mají stejná práva, proto také jistě hovoří stejným jazykem. To je omyl, za který se draze platí.

propast mezi cizími jazyky

muži a ženy – rozdílné jazyky

 Naštěstí existují lidé, kteří rozdíly řeči mezi pohlavími systematicky zkoumají. Jednou z těch, kteří se zcela neideologicky zaměřili na tyto „pohlavně příznakové jazyky“ se zaměřením na svět zaměstnání, je severoamerická sociolingvistka Deborah Tannenová. Už po řadu let zkoumá na Žena převlečená za muže

| 81

rozdíly řeči mezi pohlavími


Moc řeči

sebeprezentace v rámci firmy

mužská kritéria

Georgetown University komunikační chování mužů a žen a roku 1995 uveřejnila svůj podnětný esej „The Power of Talk: Who Gets Heard and Why“ („Moc řeči. Komu se naslouchá a proč“), v němž zkoumá pohlavně příznakové jazyky v ekonomickém kontextu.1) Tannenová začíná svou práci tím, že reprodukuje jistý rozhovor, který měla s obchodním vedoucím jednoho koncernu. Ten jí vyprávěl, že často během pěti minut rozhodne o projektech, na kterých druzí lidé pracovali pět měsíců. Protože on sám nemůže mít všechny detailní vědomosti, aby tyto projekty dokázal věcně posoudit i po obsahové stránce, počíná si při rozhodování podle následujícího pravidla: když se mu zdá být osoba, která návrh podává, sama přesvědčena, že je to dobrý projekt, pak mu dá zelenou. Pokud ne, odmítne. Je nasnadě, že za takových podmínek uspějí mnohem spíš muži než ženy. Spousta šéfů to ví, taky já sám jsem to během vlastní pracovní praxe zažil dost často: Když ženy představují nějaký projekt, pak zpravidla neuvádějí jenom jeho silné stránky, nýbrž současně hned i jeho kritické slabiny – s lehkým akcentem na to druhé. Z odborného hlediska je jejich argumentace častokrát lepší, střízlivější, avšak jejich sebeprezentace v rámci irmy nebo organizace je tím jednoznačně oslabena. Obchodní vedoucí zmíněného koncernu ve své naivitě (zdůvodněné ekonomičností práce) prostě předpokládal, že jako muž smí mužská kritéria uplatňovat i vůči ženám. Že to z dlouhodobého hlediska irmě zřejmě příliš nesvědčilo, ale pouze jemu osobně ulehčovalo práci, to už je zcela jiná věc. Avšak tohoto dobrého muže je třeba označit za naprosto reprezentativního zástupce mnoha mužských vedoucích pracovníků.

1) Ve vydavatelství Zoner Press vyšla v českém překladu velmi zajímavá kniha Deborah Tannenové Co to máš zase na sobě? o problémech v komunikaci mezi matkami a jejich dospělými dcerami.

82 |

Arogance jako klíč k úspěchu


Tannenová se zmiňuje o rozdílech v mužském a ženském řečovém chování už v dětství. Podle jejího pozorování si dívky právě tak jako chlapci vyvíjejí účinné způsoby komunikace. Mezi nimi se ale nachází jeden podstatný rozdíl. Dívky si vyvíjejí řečové rituály, jež se soustřeďují na „samotný vztah“. Zatímco chlapci ve svém způsobu řeči mají sklon kroužit kolem „postavení ve vztahu“. Dívky si zpravidla hrávají s jedinou nejlepší kamarádkou nebo v malých skupinkách, přitom spoustu času stráví povídáním. Používají řeč, aby si udělaly jasno, jak blízko k sobě vzájemně mají; například dívka, které svěříš svá tajemství, se stane tvou nejlepší kamarádkou. Dívky se učí méně dávat najevo, v čem je jedna lepší než druhé, a více zdůrazňovat, v čem jsou si všechny rovny. Od dětství se většina dívek učí tomu, že u dívek stejného věku budou neoblíbené, když se budou projevovat příliš sebevědomě – i když tuto skromnost nikdo nebere doslova. Dívčí skupina ze svého středu vyloučí dívku, která upoutává příliš velkou pozornost na vlastní nadřazenost, a kritizuje ji tím, že o ní říká: „Myslí si, že je něco zvláštního“; zatímco dívka, která druhým říká, co mají dělat, je odbyta jako „rozkazovačná“. Takto se dívky učí mluvit způsobem, který jejich vlastní potřeby vyrovnává s potřebami druhých – aby si mezi sebou v nejširším slova smyslu zachovaly tvář.

ženské a mužské řečové chování

řečové rituály

nadřazenost

 Chlapci si zpravidla hrávají velmi odlišně. Běžně si hrávají ve větších skupinách, do nichž se může zapojit víc chlapců, ale ne ke každému se přistupuje na stejné úrovni. Od chlapců s vyšším postavením ve skupině se očekává, že budou svůj status spíš vystavovat na odiv, než ho zmírňovat, a obvykle jeden nebo dva chlapci bývají považováni za vůdčí osobnosti. Chlapci si zpravidla nepředhazují, že jsou „rozkazovační“, protože od vůdčí osobnosti se očekává, že chlapcům s nižším postavením řekne, co mají dělat. Žena převlečená za muže

| 83

vůdčí osobnost


Obsah kapitoly Dobrý výkon se prosadí

165

Jen schopnost týmové práce se počítá

169

Ošklivé slovo na M

171

Moc, mediace a potřeba harmonie

175

164 |

Arogance jako klíč k úspěchu


Dobrý výkon se prosadí Je to jako smutný refrén, když musím stále poslouchat, jak si vysoce kvali ikované ženy stěžují, že jejich nasazení, jejich zápal pro věc a jejich pracovní výsledky nejsou jejich nadřízenými oceňovány. Všichni kolegové to vidí: Paní N. odvádí skvělou práci, ale kupodivu její šéf to permanentně přehlíží. Mnohé ženy skutečně věří, že pro úspěšnou kariéru stačí jen to, že prostě odvádějí dobrou práci, a nepovažují za nutné dělat tomu ještě navíc odpovídající propagaci. Předpokládají, že kvalita jejich práce hovoří sama za sebe, a proto nepotřebuje ještě uvnitř irmy žádnou extra reklamní nálepku navíc. Jistěže existují i nadřízení (muži), kteří sami od sebe aktivně projevují zájem ženy povyšovat, i když ty si žádnou reklamu nedělají. Není to ale pravidlem. Ve vší naivitě mnozí mužští nadřízení předpokládají, že ženy, které jsou opravdu dobré, o tom také budou mluvit. A ty, které o tom nemluví – nemohou být ani nijak zvlášť dobré.

přehlížení kvalitní práce

mluvit o dobré práci?

 Podle Debory Tannenové spočívá jeden z typických rituálů, jež vůči sobě uplatňují už dívky, v tom, že je třeba „zaujmout podřízenou pozici a vsadit na to, že druhá osoba rozpozná a ocení rituální povahu tohoto sebezapření“. Jiné ženy tento způsob chování zpravidla rozpoznají a odpovídajícím způsobem reagují. Muži toto chování pochopí jen zřídka, protože naprosto odporuje jejich vlastní řeči. (Poznámka redakce: Není to samozřejmě věc pouze současná, stačí nahlédnout např. do Pýchy a předsudku, knihy milované generacemi žen.) Přesto spousta žen neustále předpokládá, že jejich mužští kolegové, šéfové a zákazníci o jejich dobré práci prostě musejí vědět a že jim poskytnou uznání, na které si samy o iciálně nečiní nárok a na které díky naučené maskovací Omyly a slepé uličky

| 165

rituální povaha sebezapření

automatické uznání


rivalitní hry a hra na hádanky

pokoře nepoukazují. Většina mužů je však při takové strategii beznadějně předežene. Rivalitní hry? Kdykoli a rádi. Hra na hádanky? „Co? Díky, raději ne.“

úspěšná PR kampaň

Bratři Grimmové zapsali jednu pohádku, v níž je exemplárně ukázáno, jak sami muži k tomuto tématu přistupují: Statečný krejčík. Čin, který podnítil kariéru tohoto krejčíka, zcela zjevně nebyl nikterak statečný. Zabil na chlebu s marmeládou jednou ranou sedm much, což z objektivního hlediska nepředstavuje důkaz neobvyklé výkonnosti ani skvělých vůdcovských kvalit. Nicméně hrdina příběhu si z toho udělá maximálně úspěšnou PR kampaň, přičemž mlčky souhlasí s tím, že druzí (muži?) mylně reklamní slogan „Sedm jednou ranou“ vnímají jako důkaz jeho skutečného zabijáctví.

věcná korektnost

Jak by to asi probíhalo v případě nějaké statečné švadlenky? Zřejmě by ji samu od sebe nenapadlo, udělat z takové banality PR kampaň. Pokud by ale chtěla zprávu o tom předat dál – zřejmě nikoli na všeobecně velmi nápadné šerpě –, pak by ji zřejmě formulovala spíš s věcnou korektností a bez vychloubání, takže by zněla: „Sedm much jednou ranou.“ Přesně podle skutečnosti, nic víc, nic míň. Každý by si to vyslechl a pustil to z hlavy jako nepodstatnou hloupost. Na nějaký postup ani pomyšlení. Je nasnadě, že takovéto naučené mechanismy ženy v situacích, kdy jde o kariéru, znevýhodňují. Pokud jedna strana přímo staví na tom, aby vždy hledala konsensus, a druhá se permanentně snaží získat navrch, je velmi pravděpodobné, že vyhraje strana druhá. Vůči nadřízené nebo kolegyním by si ženy měly dvakrát rozmyslet, v jaké souvislosti a jakým způsobem své pracovní výkony vystavují. Ale u mužských šéfů je to naprosto jinak. Vystavování 166 |

Arogance jako klíč k úspěchu


se na odiv je přesně to, co šéf muž očekává – a taky sám předvádí u svého nadřízeného.

 K tomu přibývá ještě poněkud brutálnější fakt, jenž myšlenku automatického ocenění dobré práce staví do světla pracovních a společenských vztahů, jež jí přísluší. Sonja Bischoffová, profesorka na fakultě hospodářských a sociálních věd Hamburské univerzity, se už spoustu let věnuje největším dlouhodobým studiím v německy mluvících zemích ohledně žen a mužů ve vedoucích pozicích, studiím, na něž jsem se už vícekrát odvolával. V jejich rámci jsou vedoucí pracovníci středního managementu (top managenent se k tomu nehodí, protože v něm je bohužel zastoupeno jen málo žen) dotazováni ohledně toho, jaké zkušenosti udělali v poslední době, ale i během celé své kariéry. V poslední studii z roku 2005 byla položena otázka, co ženy a muži vnímali jako hlavní překážky ve vzestupné fázi své kariéry. Dvanáct procent mužů odpovědělo, že se necítili profesně dostatečně kvali ikovaní – u žen to bylo jen deset procent; jedenáct procent mužů zpětně vnímalo jako problém při svém vzestupu nadřízené a kolegy – totéž však pociťovalo jen pět procent žen. Jen jedno procento mužů vnímalo jako překážku spojení rodiny a kariéry, zato však osm procent žen. A teď to přijde: Třiadvacet procent žen pociťovalo jako překážku na své profesní dráze doslovně „předsudky vůči ženám“. Na explicitnější otázku, jestli někdy zažily skutečně vyloženou „osobní diskriminaci kvůli pohlaví“, jednoznačně kladně odpovědělo čtyřiadvacet procent manažerek. Tedy každá čtvrtá. Přičemž se zřejmě u žen, jež se vůbec dopracovaly na nějakou vedoucí pozici, dá předpokládat, že nebudou nijak přehnaně přecitlivělé. Každá čtvrtá žena ve vedoucí pozici na své kůži zažila, že byla v zaměstnání diskriminována! Nezmiňuji to proto, Omyly a slepé uličky

| 167

automatické ocenění dobré práce

hlavní překážky postupu nedostatečná kvalifikace nadřízení a kolegové

spojení rodiny a kariéry

předsudky proti ženám diskriminace kvůli pohlaví


Peter Modler

Arogance jako klíč k úspěchu Tato kniha je napsána pro ženy. Je určena ženám, které chtějí uspět v zaměstnání, v profesi, kterou si vybraly, a kdekoli tam, kde se střetávají se světem mužů. Ať již jde o práci, studium nebo i vztahy doma nebo mezi přáteli – naučte se být agresivní. Agresivita není nepřátelství, agresivita je postoj, kterým hájíte svá práva, prosazujete své názory a dobýváte příležitosti. Muž není stejný druh člověka jako vy, má jiné zvyky, má jiné instinkty, používá jinou řeč než žena. Musíte se naučit rozumět této řeči stejně jako jinému cizímu jazyku, pokud chcete obstát ve  srovnání s  muži. A platí to i obráceně – pro muže, kteří vedou kolektivy žen, je dobré, pokud porozumí řeči žen, orientují se v jejich chování a signálech, které k nim vysílají. z Peter Modler napsal tuto knihu na základě mnohaletých zkušeností s vedením tzv. tréninků arogance, seminářů, na kterých s klientkami rozebírá různé konfliktní situace, zejména profesní vztahy mezi muži a ženami na pracovištích. Uvádí celou řadu konkrétních, ale i obecných problémů, se kterými se ženy setkávají, odhaluje pozadí střetů a nalézá jejich řešení. Kniha je zakončena stručným desaterem, které by každá žena měla mít na  paměti, pokud jí záleží na  úspěchu a  touží prosadit se nejen v zaměstnání. První přikázání zní: Nebudeš brát všechno smrtelně vážně! Tuto knihu ale vážně berte, protože vám může pomoci najít cestu k úspěchu: Naučte se být arogantní. Fotografie na obálce: © iStock/#4431244/Yuri Arcurs DOPORUČENÁ CENA: 240 KČ KATALOGOVÉ ČÍSLO: ZR1131

ISBN 978-80-7413-162-2

Zoner Press tel.: 532 190 883 e-mail: knihy@zoner.cz www.zonerpress.cz ZONER software, a.s., Nové sady 18, 602 00 Brno

9 7 8 8 0 7 4 1 3 1 4 7 9

Profile for ZONER software, a.s.

Arogance jako klíč k úspěchu  

Arogance jako klíč k úspěchu

Arogance jako klíč k úspěchu  

Arogance jako klíč k úspěchu