kud ovšem máme pro hrabání vhodnou lopatu. Použít na hrabání se však dají i boby, lyže nebo třeba ešus. POSTUP STAVBY ZÁHRABU: 1. Ve spodní části závěje nejprve vyhloubíme krátkou předkomůrku. 2. Z ní pokračujeme směrem šikmo vzhůru, aby hlavní spací část záhrabu ležela nad úrovní vchodu. 3. Vyhrabáním zhruba 2–2,5 metru hlubokého prostoru nad předsíňkou vytvoříme vodorovnou plochu na spaní, dostatečně širokou, aby v ní mohli ležet všichni vedle sebe a případně byl i prostor na vaření. 4. Vstupní část pak úplně zakryjeme stěnou ze sněhových kvádrů a zaházíme sněhem. 5. Nakonec vyhrabeme dole vstupní otvor ústící do předsíňky pod úrovní plochy na spaní, tak akorát na proplazení se. 6. Zvenčí na závěr propíchneme hůlkami či klackem větrací otvory, na střechu záhrabu však při tom vstupujeme jen opatrně. A POZOR: ve sněhovém úkrytu se spí vždy s hlavou blíže k východu!
JE DŮLEŽITÉ ZŮSTAT V SUCHU Ať už se rozhodneme pro záhrab, iglú nebo si jen narychlo vyhloubíme úkryt v závěji pod rozložitým smrkem, důležité je se při práci zbytečně nezpotit. Zvlášť pokud s sebou nemáme dost věcí na převlečení. Sušení mokrého oblečení bývá totiž při několikadenním zimním bivakování jedním z největších oříšků.
Při práci na úkrytu si proto sundáme pár vrstev, abychom zabránily přehřátí, a jakmile cítíme, že už je nám při kopání horko, můžeme se vystřídat. Pokud se nám přesto nepodaří zůstat v suchu, někdy je nejlepší nechat mokré věci přes noc na mrazu a ráno z nich zmrzlou vlhkost jednoduše oklepat. To ovšem neplatí pro mokré boty. Ty by zmrzly tak, že bychom je na druhý den už neobuly bez rozehřátí nad ohněm. Nejlepší místo je pro ně proto uvnitř našeho spacáku nebo alespoň někde hned vedle. BIVAKOVACÍ VÝBAVA: SPACÁK: Musí být určený do mínusových teplot, které v noci nastanou, a jeho vnější materiál by měl být nejlépe nepromokavý. Péřový je do našich zimních podmínek výborný, ale do velké vlhkosti v mrazivém počasí bez sluníčka jsou vhodnější dutá vlákna, která ani po několika dnech nenavlhnou. KARIMATKA: Samonafukovačka má snad nejlepší izolační vlastnosti, ale může jí zamrznout ventilek a dofukováním ústy se uvnitř může tvořit námraza. Tlustá pěnová karimatka, nebo raději dvě, poslouží proto stejně dobře. OBLEČENÍ: Základ je suché oblečení, ať už funkční termoprádlo nebo bavlněné spodky. Ostatní vrstvy je lepší dát pod sebe a přes sebe, než si je obléknout, aby ve spacáku mohla vzniknout vrstva zahřátého vzduchu. Při velkých mrazech se hodí kukla na obličej.
VAŘENÍ NA SNĚHU Nic tak nepovzbudí zalézt do studeného spacáku ve sněhové závěji jako teplá polévka v žaludku a v mrazivém ránu nic tak nerozproudí krev jako hrnek horkého čaje. Vařit na sněhu však není taková samozřejmost jako v létě. Pokud kuchtíme venku na vařiči či na ohni, musíme se vždy přesvědčit, že nad námi není žádný sníh nebo rampouchy, co by mohly stoupajícím teplem roztát a spadnout. Ohniště je navíc dobré založit na podložce z kamenů nebo vlhkého dřeva, jinak se nám bude postupně propadat tajícím sněhem stále níže a níže. Pro zimní vaření je stěžejní i dobrý přístup k vodě. Šetří to čas i topivo. Vždy si sice můžeme roztopit v ešusu sníh, ale kdo to už někdy zkoušel, ví, že z plné misky sněhu zbude vody jen tak na dně. TIP: Rozpouštěním ledu získáte více vody, než rozpouštěním sněhu. A než se zavrtáme do spacáku, jsou tu ještě dvě dobré rady před spaním. Dovnitř spacáku je lepší nedýchat, protože pak zvlhne a bude v něm zima. A pokud je nám příliš dlouhý a dole nás zebou nohy, stačí si ho jednoduše přehnout pod sebe.
59