TiNiGi - Duben 2025

Duben

TiNiGi Literární měsíčník

S láskou ke knihám, napříč příběhy

Editioral Zdravím tě, můj milý čtenáři. Vítej na stránkách dalšího čísla literárně-kulturního měsíčníku TiNiGi a opět mi dovol mi pár slov na úvod.

Březen je už několik desítek let oslavován jako Měsíc čtenářů, takže každý knihomol má tak de facto legitimní důvod si někam zalézt s knížkou a věnovat se jen a pouze jí.

Knihovny navíc v tomto období připravují nejrůznější speciální programy, nevím, jak je na tom ta tvoje, ale třeba táborská jede hromadu kulturního programu celoročně, takže pak přichází jen s příjemnými bonusy. Pokud tě tento projekt každoročně vyhlašovaný Svazem knihovníků a informačních pracovníků z nějakého důvodu míjel, zkus se podívat, jestli i knihovna ve tvém městě a okolí nechystá nějakou skvělou akci.

No a i já pro tebe mám v tomto čísle nachystáno pár akcí, které poběží hlavně v online prostoru.

S nimi bych ti ráda představila i jeden prima portál, kde si můžeš knížky legálně a natrvalo stáhnout, čeká tě i menší soutěž a samozřejmě neopomenu ani novinky z české literární scény. Ať už jde o klasické knihy nebo třeba audioknihy.

Pevně věřím, že i tentokrát si na následujících stránkách najdeš to, co tě zajímá, co ti udělá radost, co tě třeba nějakým způsobem informačně obohatí.

Moc ti děkuju za veškerou přízeň a těším se na příště.

YT: Malý knižní Vesmír Ing: Wendy Vivien Šimotová FB: Malý knižní Vesmír Blog: vysvlecena.blog.com Spotify: Skleněná slova

Obsah Zamyšlení.........................................4 Autor měsíce......................................5 Rozhovor..........................................6 Recenze..........................................10 Na křídlech temné literatury...................11 Ze světa audioknih..............................14 Recenze..........................................18 Pointa............................................20 Výběr z edičních plánů.........................22 Kultura..........................................27 Pro vás.........................................32

Zamyšlení Když jsem přemýšlela nad tím, čemu bych se chtěla věnovat tenhle měsíc právě v téhle rubrice, napadalo to mě toho docela dost. Ono v tom našem knižně-kulturním světě se dá vždycky otevřít nějaké téma, které vyvolá nějakou diskusi ať už v negativním nebo i tom pozitivním slova smyslu. No a nakonec jsem si říkala, že se zkusím zaměřit na svůj postoj k lidem a jejich vnímání kulturních akcí obecně.

Protože tohle je mi opravdu blízké a tak nějak to dost intenzivně vnímám v rámci svého kulturního působení.

Nevím, jak to máte vy, ale já osobně mám dojem, že spousta lidí si docela často stěžuje na to, že se v jejich městě nic neděje, že je vlastně divadlo nebo program knihovny nezaujal, že je všechno včetně třeba knižních křtů a podobných akcích směřovaných ku Praze a tím pádem nejsou dostupné pro každého. Tomuhle, budu říkat, frflání, asi svým způsobem rozumím, nicméně nemůžu s ním úplně souhlasit. a to z jednoho prostého důvodu. Není totiž na místě a že se nikde nic neděje není úplně pravda.

Dala jsem si tu práci a projela si kulturní programy větších i menších měst a musím říct, že je vždycky z čeho vybírat. Je fakt, že někde angažovanost knihoven trošku vázne, ale i to se dá zlepšit a dohromady to ani nebude bolet. Takže kde se to bere, ptala jsem se. Odpověď je, myslím, celkem jasná a už se mi i párkrát potvrdila. On je totiž národ poměrně lenivej a vybíravej. Pokud je totiž i v jejich městě nějaká akce v nějaký vzdálenosti, kam je třeba se přesunout třeba přes půl města, dost lidí si řekne: “Eeee, to se mi nechce, nemám to blízko, nejedu.” Případně dost často ani nevědí, že se nějaká akce děje, protože se aktivně nezajímají o kulturní program.

Pokud se zaměřím na tu literární část, tak spousta knihoven pořádá pravidelně Noc literatury, kterou vám na svých sociálních každoročně sdílím, občas i nějaká setkání s autory a i projekt Listování, což je super scénické čtení, objíždí republiku téměř stejně intenzivně jako v dávných dobách kočovní komedianti a cikáni, co vám budou věštit z ruky. Jo, uznávám, že třeba u nás v Táboře se toho děje víc, než třeba v jiných městech, aspoň, co jsem tak měla možnost porovnávat, nicméně pokud vám takový program chybí nebo vám nepřijde dostatečný, není nic jednoduššího, než se pokusit s tím něco udělat. A jak?

Stačí se ozvat nebo se pokusit něco sami zorganizovat. Třeba právě ve spolupráci s knihovnou, kavárnou, kulturním centrem...navíc se o tomhle dá mluvit i v rámci města, protože fungují nejrůznější veřejná fóra a napsat e-mail na odbor kultury nebo do knihovny vás dohromady nebude stát nic víc, než pár minut času.

Je třeba si uvědomit, že město/předměstí a i vesnici, kde žijeme si vytváříme především mi sami, takže pokud někde cítíme nějaké nedostatky nebo mezery, je jen na nás, jestli se rozhodneme na ně upozornit. Navíc, právě na rozvoj kultury jsou pravidelně vypisované i finanční granty, takže pokud jde o finance, je i tohle věc řešitelná. Stačí jen chtít a snažit se.

Autor měsíce Kdo tak nějak ví, co čtu a jaké literatuře se věnuju, ví, že nejsem úplně detektivkový člověk. Byť se snažím si i v tomhle žánru udržet nějaký přehled a čas od času si i něco z tohohle žánru přečtu, ať už v rámci vlasního zájmu nebo kvůli focení nějaké akce, případně ve spolupráci s některým z autorů. No a přesně takhle jsem narazila před více jak rokem na tvorbu Veroniky Martinkové, která původně své knížky vydávala u Moby a následně si založila vlastní nakladatelství.

Proč a jak vzniklo jsme probraly na našem společném streamu, který vám dole pod tímhle článkem naodkazuju v rámci QR kódu ať se můžete podívat, pokud vás minul.

No a právě Veronice vyšla v nedávné době nová knížka, takže je, myslím na místě, vám ji v téhle rubrice trošku víc představit. Navíc se na následujících stránkách můžete těšit i na krátký rozhovor, který vám tuhle autorku a vydavatelku přiblíží trošku víc.

Veronika Martinková se zaměřuje na poctivé české detektivky s trošku thrillerovými prvky, které jejím knížkám dodávají ten správný šmrnc a šťávu. Nutno dodat, že jde o sérii se dvěma hlavními vyšetřovateli, což v dnešní době není v zásadě nic tak neobvyklého, takže v jednotlivých příbězích sledujeme i jejich soukromí život.

Nicméně tyhle linky nejsou hlavními tahouny a já sama do celé série vpadla až v nějakém třetím dílu a dohromady nijak mi to nevadilo a pro celkový vztah k postavám nebo znalost nějakých kontextů mi nepřišlo nijak zásadní vědět jak se potkali a jaké byly jejich společné začátky. Říkám to proto, že mám dojem, že první díly už jsou vyprodány, jooo, na nějakých bazarech je asi najdete, ale pokud byste neměli štěstí, chtěla jsem, abyste věděli, že tohle vám v rámci celkového dojmu z příběhů nebude v ničem překážet. Každá knížka je totiž řešením sólo případu a to je, myslím pro detektivku tím stěžejním.

Musím se přiznat, že když jsme v rámci mé první knížky od Veroniky domlouvaly spolupráci, tehdy šlo právě o třetí díl celé série s názvem Vina a trest, měla jsem jisté pochybnosti o tom, jestli se mi ten příběh bude líbit. Přeci jen nejsem primární fanoušek a ideální koncový čtenář, ale anotace i to, jak autorka knížku prezentovala mi přišlo natolik zajímavé a vlastně i lákavé, že jsem se rozhodla do toho jít. No a v současné době dočítám šestý díl a jsem nadšená stejně jako jsem byla poprvé. Což o něčem vypovídá, řekla bych.

Rozhovor Těm knížkám totiž naprosto nic nechybí. Je tam ta správná dávka napětí, logicky a smysluplně vystavěný příběh, který čtenáře udrží tak nějak v pozoru a i když si vezmu vztah dvou hlavních vyšetřovatelů, kteří si sice občas lezou na nervy, ale jistému jiskření se taky nevyhnout, tak i ten tak nějak čtenáře láká pokračovat. Co si budem, mezilidské vztahy jsou atraktivní vždycky.

Jooo občas je to trochu drastičtější, ale rozhodně nejde o nic tak extrémně drastického jako nám nabízejí v rámci žánru profláknutí seveřani. Ostatně, co já se tady vykecávám, Veronika vám přeci nejlíp prozradí jaké její knížky jsou a co od nich můžete očekávat.

1. Já jsem vaši tvorbu v krátkosti představila v předchozím článku, kde jsem říkala, že píšete takové klasické české detektivky v thrrilerovými prvky. Minimálně na mě tak jednotlivé díly, které jsem měla možnost číst působily. Jak se ale vidíte vy sama?

Je pravda, že žánrově se mé knihy pohybují někde mezi detektivkou a thrillerem. Já ale s oblibou používám název krimiromán. Pod něj se schová i ta dějová linka, která se zaobírá životem vyšetřovatelů.

Moje prvotina Podíl viny byl ještě spíš takový psychologický román, ale při jeho dopisování mi bylo jasné, jakým směrem se bude další knížka ubírat. Vyšetřovatelé zůstali stejní, ale dostali už více prostoru nejen jako kriminalisté, ale také jako lidé, kterým (ať chtějí nebo ne) práce zasahuje do osobního života a ten osobní život do práce. I proto jsem v souvislosti se sérií Vítková&Winkler začala používat slogan: Nahlédněte do mysli vyšetřovatelů nejzávažnějších kriminálních zločinů. Možná by se ještě hodilo dodat, že mysl Davida Winklera je někdy hodně temná. Ale to k tomu patří. Nehodlám totiž čtenáře detektivek nudit vyprávěním o tom, jak si Winkler zašel nakoupit a Vítková mezitím doma uklízela. Zato když má Winkler v podstatě mafiánského otce, který se nezastaví před ničím, je děj hned bohatší.

Pořád se ale snažím držet i té detektivní linky, ve které je pro mě důležitý reálný popis policejní práce, lékařských postupů a advokátní praxe. Jsem velmi vděčná, že se mi podařilo najít odborníky, kteří jsou ochotni se mnou na úkor vlastního volného času tyto věci konzultovat.

Rozhovor 2. Momentálně máte na trhu nový případ ze série Vítková a Winkler. Na co se v ní čtenáři mohou těšit?

😊

Na nahlédnutí do mysli vyšetřovatelů nejzávažnějších kriminálních zločinů.

Těšit se mohou na případ sebevraždy onkologického pacienta. Kriminalisté během vyšetřování tohoto zdánlivě dobrovolného činu naleznou dopis, který muži před smrtí zaslal psychicky narušený člověk. Postupně zjišťují, že se nejednalo o jediného vážně nemocného, který se za podezřelých okolností rozhodl ukončit svůj život. Začne se tedy nabízet otázka, zda nemají co do činění s andělem smrti.

No a jak jsou mí čtenáři už zvyklí, nepůjde o jediný problém, kterému budou muset vyšetřovatelé čelit.

3. Tahle série má v současné době šest dílů, máte nějakou představu, vizi, kam ji budete směrovat dál?

Mám docela ucelenou představu. Sedmý díl je totiž v podstatě už napsaný. O čem bude jsem čtenářům nastínila na konci šestého dílu. Ale vám to prozradím taky.

David Winkler se pustí do pátrání po vrahovi mladé studentky.

Při rešerších k tomuto dílu jsem byla velmi nemile překvapena zjištěním, jak benevolentní jsou tresty a následky pro pachatele sexuálně motivovaných trestných činů páchaných na mladistvých (ale vlastně nejen na nich). Docela s povděkem proto kvituji návrh na zavedení certifikátů pro osoby pracující s dětmi. Už tak nějak automaticky předpokládám, že bude schválen, spíš mě zaráží, že se problematika začala řešit až nyní.

4. Kromě posledního dílu jsou i vaše romány zpracovány jako audioknihy. Jaká byla tahle cesta?

Audiokniha bude i z posledního dílu (aktuálně se na ní pracuje), a já z toho mám velkou radost. Cesta vydání audioknihy pro mě byla poměrně jednoduchá. O vše se postarala audiotéka, já jsem jim jen zaslala text a grafiku k obálce.

5. No a jak jste s nimi spokojená? Zapojila jste se třeba nějak do jejich výroby?

Spokojená jsem. Myslím, že tvůrci a hlavně herci odvedli skvělou práci. Musím však přiznat, že zrovna já asi nejsem úplně objektivní hodnotitel. Zaprvé proto, že jsem příběh vytvořila a v ten moment se ta objektivita dost vytrácí. A zadruhé proto, že moc audioknih naposlouchaných nemám a nemám tak s čím srovnávat. Považuji se za klasického čtenáře, který knížku prostě potřebuje držet v ruce, otáčet stránky a užívat si vůni papírů.

Rozhovor Dokonce i svou první eknihu jsem přečetla teprve před dvěma lety. A navíc jí byla ta moje, konkrétně Vina a trest.

😊

6. Kromě psaní si knížky i sama vydáváte, o čemž jsem mluvily na streamu, který proběhl na mém instagramu někdy předloni. Pojďme ale tuhle vaši činnost aspoň trošku představit i dnes.

Je to tak. Po dvou vydaných knihách u nakladatele jsem se rozhodla, že si další tituly budu vydávat sama pod hlavičkou vlastního nakladatelství. Rozhodnutí to nebylo jednoduché, ale jsem za něj ráda (většinou ). Takovou interakci, jakou mám nyní se čtenáři, jsem dřív nezažila. Ráda bych jim touto cestou poděkovala za všechny milé zprávy a komentáře. Mé knížky před vydáním nikdo (kromě korektorky) nečte. Jsem proto moc ráda, když dostanu zpětnou vazbu od čtenářů. A čím dřív přijde, tím je to samozřejmě lepší.

😊

😊

7. Nelitujete třeba někdy rozhodnutí založit vlastní nakladatelství? Přeci jen s tím souvisí spousta práce, starostí…

Asi tak dvakrát do týdne. To jsem teď trochu zveličila, ale pravda je, že mě to několikrát napadlo. Vlastně jsem se poměrně nedávno nechala slyšet, že definitivně končím jak s vydáváním tak i s psaním. Vydrželo mi to jeden den. Do chvíle, než mi týden po vydání nové knížky přišla zpráva od čtenářky s dotazem, kdy vydám další. Že už má přečteno a strašně se těší na následující díl.

Ano, samonáklad je náročný. Finančně i časově. Někdy je obtížné skloubit práci, která mě živí (a v začátcích mi i financovala vydávání knih) s běžným provozem nakladatelství. S tím jsem ale počítala už od začátku a nějak to zvládám. Spíš mě mrzí, že ve svém okolí nemám nikoho, s kým bych se mohla poradit ohledně věcí souvisejících s knihami. Zároveň si ale uvědomuju, že je to se mnou dost těžké. Radu si sice vyslechnu, ale ne vždy si ji vezmu k srdci. Nejspíš si někdy prostě potřebuju nabít ústa, abych zjistila, že tudy ne.

Za tuto vlastnost asi vděčím i výchově rodičů. Oni mě vždycky vedli k tomu, že když v životě něco chci, tak si to musím zařídit sama. Mamka razila heslo: Je to tvůj život.

Jaký si ho uděláš, takový ho budeš mít. No a já jsem to asi vyhnala trochu do extrému a naučila se na nikoho nespoléhat a věci si řešit sama.

Takže se vlastně dostávám k tomu, proč jsem se rozhodla odejít od nakladatele a začala si knížky vydávat sama. Když vám jako autorovi vydává knížku někdo jiný, nemáte moc prostor (alespoň z mých zkušeností), ovlivnit to, jak bude finálně vypadat (pro mě je stále citlivé téma obálka ).

😊

😊

😊

Rozhovor Nemůžete (nemáte na to finance), řešit propagaci a marketing, protože autorské honoráře jsou tak... Nevím, jaké vhodné slovo použít... Dobře... nízké, že se vám nevyplatí investovat své vlastní peníze s vidinou, že by se vám mohla část z nich jednou vrátit. A pokud se už rozhodnete do toho rizika jít, ani nezjistíte, která vaše „akce“ měla jaký dosah a tedy v čem má smysl pokračovat, protože k informacím o prodejích se dostanete jednou za půl roku, v horším případě jednou za rok.

Všechny tyto důvody (a ještě pár nepublikovatelných), mě přivedly k tomu, že samonáklad je sice větší dřina a možná není tolik úspěšný, ale stejně je pro mě vhodnější variantou. Zatím. Zase nechci být úplně definitivní, abych si nezavřela dveře před mnohamilionovým kontraktem, který by mi chtěli nabídnout z velkého nakladatelství po přečtení tohoto rozhovoru.

Teď ale vážně. Mým snem je (kromě toho, že by se z mých knih staly bestsellery) vypracovat se tak, že bych mohla vydávat i knihy jiných autorů. Ideálně tak deset výtisků ročně. To je podle mého rozumný počet na to, aby měl člověk prostor poznat autory, jejich knižní hrdiny a najít tu nejlepší cestu, jak je dostat k těm správným čtenářům.

😊

8. No a moje poslední otázka. Co plánujete letos? Chystáte se třeba i na nějaké akce, kde vás budou moci vaši čtenáři potkat, máte v hlavě nový případ vraždy… Na co se můžeme těšit?

Mám v plánu konečně navštívit čtenáře v Čechách. Byla jsem pozvána na besedu do knihovny blízko Prahy. A protože si mi už někteří čtenáři „stěžovali“, že střední Čechy s besedami opomíjím, moc ráda jsem s pozváním souhlasila. Aktuálně ladíme datum, jakmile bude stanoveno, určitě dám vědět.

Ještě letos bych ráda vydala (pokud půjde vše dobře) novou knížku. Pravděpodobně někdy na podzim.

A co se týče dalšího případu, ten už mám v hlavě. Vlastně nejen v hlavě, ale dvě kapitoly i na papíře. Takže rok to bude celkem nabitý.

😊

Pokud vás zajímá autorčina tvorba, mrkněte na náš společný stream

Recenze Knížka, o které bych vám dneska chtěla napsat vyšla už před nějakou dobou, ale já jí reálně dočetla až celkem nedávno. A to i přesto, že jsem se do jejího čtení pustila prakticky hned, jak mi přišla. Zdá se vám to podivný? Vysvětlíme si. Jde totiž o knihu rozhovorů, takže není třeba u ní trávit větší časový rámec, který běžně věnujeme čtení románům. Autorem je v tomhle směru už dost profláknutý Aleš Palán, který doposud vydával svoje knížky u nakladatelstív Prostor. Tentokrát však došlo k výjimce a tyhle, velmi specifické, literární rozhovory vydalo nakladatelství Host.

Osobně jsem od autora do té doby žádnou z jeho předchozích knih nečetla, protože jsem nějak necítila tu potřebu a vlastně ani tématicky mi nějak neučarovaly, takže jsem je spíš jen tak přecházela. Nicméně rozhovory o literatuře, která ovlivňuje naše životy, často se podílí na utváření našich názorů a postojů a v jistém smyslu přináší i mnoho debat do veřejného prostoru, mi přišly jako ideální čtení pro mě jakožto člověka, který se literaturou zabývá nejen v osobním, ale i pracovním životě.

Aleš Palán tu ovšem nehovoří s literáty, spisovateli, nakladateli nebo jinými odborníky, ale s de facto obyčejnými lidmi, kteří se v jisté životní etapě dostali na hranici svých psychických, případně i fyzických sil, bylo jim zásadním způsobem ublíženo a tak říkajíc padli na dno a ryli hubou v zemi. Právě jim nějaká kniha pomohla v uvozovkách na nohy, dodala jim sílu bojovat se sami se sebou, nějakým způsobem se pokusit současnou a právě nelehkou situaci změnit a vylepšit.

Asi každý čtenář, respektive spíš většina z nich, má takovou tu jednu jedinou knížku, kterou by vždycky zachránil z hořícího domu, ke které se vrací, v níž vidí jakýsi druh opory. Právě jim je tahle kniha věnovaná.

Je fakt, že ne každý rozhovor, které v téhle knize najdete mi přišel zajímavý nebo nějak zásadní, ale taky tu bylo spousta zajímavých životních příběhů, nad kterými jsem se zastavila, přemýšlela o nich a které mě nějakým způsobem zasáhly. Je to v podstatně stejné jako s knihou povídek, ani v ní vás nezaujme každý příběh, i v ní si najdete texty, která se vám zalíbí více, než jiné. Právě proto mi tenhle typ literatury občas docela vyhovuje, protože se dá prokládat s jinými knihami, dá se na pohodu odložit a vrátit se k ní třeba i za půl roku a dohromady nic vám neuteče.

Tenhle literární počin byl nejen skvělou a často velmi intimní sondou do lidských osudů, ale i mnohovrstevnatým a multižánrovým seznamem knih, které stojí za to číst, které nás mohou někam posunout a předat nám soci smysluplného do života. Což je, myslím si, její velký benefit, to vám jen tak nějaká kniha nedá. A i když pořád nemám nějaké silné nutkání si od autora přečíst další knížky, ale jsem moc ráda, že jsem měla možnost číst právě tuhle. Rozhodně mi mnohé dala, čímž splnila svůj účel, řekla bych.

Na křídlech temné literatury

V letošním roce mi dělá společnost tenhle skvělý kalendář, který vytvořil jeden z největších hororových fanoušků, kterého v těchto řadách aktuálně máme. Na mých sociálních sítích už jste ho už určitě zaregistrovali, protože dal dohromady mimo jiné i vynikající antologii povídek českých autorů, kteří svými texty vzdali holt Stephenu Kingovi, králi všech hororů. :) Mimochodem, rozhovory s nimi najdete v loňské řadě mého podcastu Skleněná slova, takže fanoušci hororu by i v nich mohli najít inspiraci k tomu, co si v letošním roce přečíst.

V tomhle kalendáři najdete na každý týden medailonek jednoho z předních, českých hororových autorů a já jsem se rozhodla, že ho využiji v rámci svojí a vlastní i tak trochu vaší inspirace. Přemýšlela jsem, jak to udělat co možná nejzajímavější a řekla bych, že finální projekty by vám mohli bavit. V první řadě bych vám v této rubrice ráda představila jednotlivé autory na daný měsíc spolu s knížkami, které bych si od nich ráda přečetla - myslím si, že v tom množství knih, které za měsíc přečtu, jsou vždycky čtyři z tohohle kalendáře poměrně reálné. No a následně vás čeká každý měsíc vlog na youtube, kde vám o každé z nich něco povím a nějakým způsobem se je pokusím zhodnotit.

Jednotlivá videa už mají na YT vlastní playlist a tímto omluva, že s jejich vydáváním mám takový zpoždění, ale zas...vydávám tam toho pro vás hromadu, tak to prostě momentálně nějak neklaplo no. Nicméně všechno bude, nebojte nic.

No a momentálně si představíme ty, jejichž knížkám se budu věnovat v dubnu.

Na křídlech temné literatury

Ivana Gašparíková Já jsem měla v loňském roce štěstí betovat Ivče novelu a musím říct, že byla perfektní. Taková poctivá lesní vyvražďovačka, která bude spíš pro okrajové čtenáře, ale i ti k hororové literatuře patří. Zároveň vydala několik povídek v různých antologiích, přičemž už jsem některé četla, takže těm se znovu věnovat samozřejmě nebudu.

Nicméně jsem přemýšlěla a hledala, co má tak na svém spisovatelském kontě a nakonec to dopadlo takhle. Jdu do antologie Jihočeský horor, který před nějakou dobou vyšel u Golden dog a Iva tam má povídku Návrat domů.

Daniel Krásný Na román Druhý dech se chystám už nějakou dobu a dokonce jsme svého času s autorem plánovali i společný stream, ze kterého pak kvůli nemoci sešlo, ale věřím, že to letos vyladíme a něco uspořádáme. Třeba i díky téhle rubrice. Takže je asi jasné, co se chystám číst, že jo?

🙂

Nelly Černohorská Hááá a teď se ukáže, jak super pro mě, a doufám, že i pro vás tenhle projekt je. Novela Oko čarodějnice právě od Nelly mi totiž doma leží už děsně dlouho a teď mám konečně důvod po něm sáhnout a začíst se. Mám za to, že mi ji kdysi doporučil Jirka Sivok a vzhledem k tomu, že už se známe hrozně dlouho, tak ví, co mám tak v hororu ráda a která knížka by měla ideálně splnit moje očekávání. Navíc, na jeho doporučení já fakt dám, takže se těším.

Na křídlech temné literatury

Jiří Sivok No a když už je řeč o Jirkovi, tak i on je součástí dubnového výběru. Jeho tvorbu už jste mohli na mých sociálních vidět, protože byl hostem jednoho z instagramových streamů, proběhl i nějaký podcastový rozhovor a tak, takže vám určitě nebude neznámým. Problém je, že teď nemá nic novýho a všechny jeho starší novely a povídky mám přečtené a i poslechnuté jako audioknihy, takže tady si holt budu muset počkat až něco napíše a pak vám řeknu.

Dneska to bylo nejen o hororových autorech, ale i o nakladatelství Gondel dog, které je s tímhle žánrem a se spoustou autorů z téhle rubriky neodmyslitelně spojeno.

A tak bych jen chtěla říct, že právě Golden dog bude mít na letošním Světě knihy skvělý stánek, který každý rok stojí za to, ale mají tam naplánovaný i hodně bohatý program včetně besed a křtů.

Takže pokud se na tuhle velkou knižní akci chystáte a nevíte úplně kam zajít, sledujte jejich sociální sítě, kde se všechno dozvíte a pomalu už tam přibývají i jednotlivé události. Já tam rozhodně budu, takže se tam s vámi se všemi moc ráda uvidím.

Na Svět knihy se totiž chystám a určitě pro vás, jako každý rok, připravím nějaké video, kde vám řeknu na jaké besedy a přednášky se chystám ať máte trošku inspiraci. No a kdo by chtěl dát kafe nebo něco, tak jsem tomu samozřejmě nakloněna, to je jasná věc.

K videím z téhle rubriky tudy

Ze světa audioknih Jestli mám od dětství nesmírnou vášeň pro knihy, která se s věkem jenom stupňuje a prohlubuje, pak od střední trpím i stejnou vášní pro audioknihy. Tahle láska se zrodila v době, kdy jsem psala maturitní práci a připravovala se na zkoušky, takže na čtení fakt nebyl čas, což mě docela drásalo. A pak jsem objevila audioknihy a dokonce jsem byla i jednou z prvních v české, tehdy ještě booktube a blog scéně, která o nich začala psát.

Jestli mám od dětství nesmírnou vášeň pro knihy, která se s věkem jenom stupňuje a prohlubuje, pak od střední trpím i stejnou vášní pro audioknihy. Tahle láska se zrodila v době, kdy jsem psala maturitní práci a připravovala se na zkoušky, takže na čtení fakt nebyl čas, což mě docela drásalo. A pak jsem objevila audioknihy a dokonce jsem byla i jednou z prvních v české, tehdy ještě booktube a blog scéně, která o nich začala psát.

V současné době mám během roku dokonce i období, kdy víc knížky poslouchám, než je čtu a nacházím díky skvělým spolupracím hromadu výborných příběhů, který mi neskutečně rozšiřují obzory. A protože je kolem audioknih a jejich poslechu tak trochu mlha a mnozí k nim pořád přistupují s despektem a výhradami, snažím sej im dát na svých sociálních sítích poměrně dost prostoru. Takže asi nikoho nepřekvapí, že dostanou prostor i tady.

Na mém instagramu můžete sledovat relativně pravidelný reels, kde vás v krátkosti informuju o těch audioknížkách, který mi přibyly v audioknižní knihovničce a tím pádem je docela reálná šance, že některou z nich budu brzy poslouchat. A protože mám výbornou spolupráci s Vydavatelstvím Kanopa, se kterým jsme v letošním roce naši spolupráci trošku obměnili a vylepšili, mám pro vás rubriku i tady.

Kromě toho, že budete moct veškerý audioknižní novinky a moje názory na ně sledovat pravidelně právě na instagrmau nebo youtube, čekají vás mimo to i streamy a rozhovory. No a na stránkách magazínu TiNiGi vás budu měsíc co měsíc informovat o chystaných novinkách, které si budete moct pořídit - ti, kdo využijí slevový kód, který pro vás Kanopa připravila i s příjemnou slevou - a vychutnat si tak skvělé příběhy i jinak, než na stránkách knih.

A co pro nás všechny Kanopa momentálně chystá Stačí jen obrátit list. :)

Ze světa audioknih

Anotace: Malé zázraky se dějí pořád a každému z nás, jen je potřeba pozorně naslouchat svému srdci. Dvanáct povídek Kateřiny Dubské vás vezme do světa, který znáte, ale občas na něj zapomínáte. Do světa rozhodnutí, která dokážou změnit nezměnitelné. Je to dvanáct opravdových příběhů, dvanáct příběhů lidí, které autorka potkala a kteří jí vyprávěli o situacích, jež se mnohdy zdály neřešitelné.

Jsem moc ráda, že se v dubnu Kanopa rozhodna vydávat hlavně české autory a poskytnout jim tak hromadu prostoru a péče. No a načtení povídek Kateřiny Dubské, s jejímiž romány jsem se setkala už někdy na střední škole rozhodně patří mezi moje momentální velké radosti. S Kateřinou máme navíc na 27.4. večer naplánovaný stream, kde si o jejích knížkách a právě i o téhle audioknížce budeme povídat, tak určitě doražte. Událost máte na FB, se všemi informacemi. Jo, na audioknihu se těším a věřím, že každou povídku Dana Černá zvládne s lehkostí a procítěností.

Anotace: Kvůli mé schopnosti vidět mrtvé, i když jsou za oponou, jsem byla povolaná do Woodhillu, našeho hlavního sídla. Nechtěla jsem odejít od svých přátel a života, který jsem si v osadě vybudovala, ale rozkaz je rozkaz. Kdybych věděla, že mě v sídle nečeká pouze nevrlý správce Broderick Woodhill, ale i mrtví, kteří cíleně vraždí mladé dívky, vzala bych nohy na ramena dřív, než mi na dveře zabušili strážci a obrátili mi život vzhůru nohama.

Woodhill jsem loni četla v rámci nějaké štafety nebo společného čtení a musím říct, že i když jsem trochu tušila, že horor s prvky romantiky nebude úplně to, z čeho bych byla vystřelená, byla jsem tehdy mnooohem zklamanější a otrávenější. A to tak moc, že jsem tuhle knížku ani nedočetla. Přišlo mi to ploché, šablonovité...no, to je jedno, to už jsme si řekli tenkrát, ale i přesto, že tenhle příběh nepovažuju za nejlepší, spíš naopak, je mi jasný, že si svoje najde a očividně i nachází, takže proč by někdo nemohl být natěšený z audioknihy v podání Lucie Kušnírové?

Ze světa audioknih

Anotace: Konie byl zhýralej multimilonář žijící v sídle, který na mě působilo jako Disneyland. Někdo zabil jeho syny. Dva z pěti.

On se s policií moc nebratříčkoval, ignoroval je, ale někdo se holt musel postarat o jeho klidný spaní. Ten chudák jsem byl já a každýmu bylo jedno, že se ty bezesný noci přenesou na mě. Zatracenej detektivní život. V tom příštím si přeju bejt osmnáctiletou striptérkou, prosím…

No a stejně jako se moc těším na povídky Kateřiny Dubské, těším se i na další detektivku z pera Antonína Mazáče, kterého už z mých sociálních sítí taky moc dobře znáte. Teď jsem navíc měla docela hezkou možnost srovnání dvou nakladatelství, která se chopila načtení jeho děl a musím říct, že i když byla Kapka jedu z produkce Čti mi prima a moc se mi to provedení líbilo, je vidět, že v případě audioknih je Kanopa víc profi zavedená i v rámci studia a svých předčítačů. Čímž nechci Kapku jedu shazovat, prosím pěkně jo? No a rozhodně jsem zvědavá na Kapku hněvu.

Anotace: Pokaždé, když Mila Vasquezová vstoupí do oddělení pohřešovaných osob, zírají na ni stovky očí. Patří lidem, kteří se jednoho dne ztratili z povrchu zemského. Beze stopy. Nikdo neví, jestli se rozhodli pro dobrovolný odchod, nebo se stali obětí únosu či jiného zločinu. Bývá ovšem pravidlem, že na ně postupem času téměř všichni zapomenou. Téměř.

Mile, na níž spočívá úkol zjistit, co se stalo – nebo se o to alespoň ze všech sil pokusit – jejich osudy nedají spát. Proto nikdy nečeká, až se někde náhodou objeví, ale chodí jim naproti.

S tvorbou Donata Carrisiho už mám svoji zkušenost. Před nějakou dobou jsem měla možnost poslouchat jeho Našeptávače a musím říct, že se mi líbil opravdu moc.

Takže na pokračování téhle thrillerové série jsem neskutečně zvědavá. Jan Šťastný umí nastolit tu správnou děsivou a dramatickou atmosféru, které člověka fakt vtáhne do děje, takže nepředpokládám, že bych Hypotézy zla byla zklamaná.

Ze světa audioknih Je dost možné, že jste si třeba z téhle únorové nevybrali. Jasně, ne každý je na horory nebo detektivky, ne každého tenhle žánr baví a nějak ho přitahuje. Nicméně i pro vás ostatní mám takové menší dárky, respektive dárek a jeden velký typ.

Prvním z nich je slevový kód na nákup audioknih právě u Kanopy, který vám platí konstantně naprosto na cokoli. Stačí v košíku zadat kód WENDY10 a je to.

No a poslední novinkou a mým velkým doporučením jsou KANOPKY, krátké povídky a příběhy, které vám při poslechu nezaberou moc času a jsou tak ideální třeba na kratší cestu MHD, do čekáren před ordinacemi lékařů nebo třeba na zpříjemnění obědové pauzy v práci. Ty pro vás budou k dispozici od 17. března a už jenom kvůli nim doporučuju sledovat nejen web Kanopy, ale i jejich sociální sítě nebo YT kanál, kde se o všech novinkách zavčasu dozvíte a navíc si budete moct poslechnout i nejrůznější rozhovory s autory a předčítači nebo i poměrně dlouhé ukázky z audioknížek, které pro vás připravují.

No a jedna pikantnost přímo od zdroje, bude i nová Darcy Coates, která brzy vydává nový román, který se právě rovnou dočká i audioknižního zpracování. Takže fanoušci mají určitě radost.

Na web Kanopy tudy

Recenze Aby to nevypadalo, že poslouchám audioknihy jenom od Kanopy, ráda bych se v dnešní audioknižní recenzi zaměřila na příběh z produkce vydavatelství Témbr, který jsem měla půjčený z knihovny. Šlo tedy o jeden z mnoha románů Jiřího Březiny, konkrétně o Mimo obraz. Autor totiž přijel právě s představením tohohle románu k nám do knihovny a vzhledem k tomu, že jsem tuhle akci šla fotit a reportovat pro web kulturne.com, bylo docela na místě, abych jeho tvorbu znala.

Mimochodem, o tom, jak tahle výpůjční služba funguje a proč je super ji využívat jsem vám psala v březnovém čísle, takže koho by to zajímalo, může kouknout.

Jak už tady dneska padlo, já nejsem vyloženě cílový čtenář detektivek, takže jsem byla zvědavá jestli se mi Mimo obraz bude líbit. Řekla bych, že mojí velkou výhodou je jistá čtenářská transparentnost a otevřenost. Jasně, občas se přehmátnu a narazím na text, který je prostě hroznej z mnoha aspektů, ale ve finále jsem otevřená každému autorovi a každému žánru. Což je možná daný i tím jakou práci dělám, protože ta vyžaduje fakt velký přehled, což mi nedovoluje ustrnout jen v jednom žánru, který bych primárně preferovala. Ale zpátky ke knížce...

Mimo obraz byla vlastně moc fajn oddechová záležitost. Poslech jsem si moc užila, za což rozhodně může i volba interpreta, který celému příběhu dodal tu správnou dramatičnost, kterou u detektivky očekávám. Je fakt, že tenhle román je několikátým dílem už poměrně rozsáhlé série, ale neměla jsem vyloženě pocit, že by mi nějak zásadně vadila neznalost nějakých drobností, kontextu v rámci vztahu postav a podobně. Ale taky je pravda, že tyhle věci mi zrovna v rámci tohohle žánru obecně nepřijdou moc podstatný a spíš se zaměřuji na vyšetřování a zločinnou stránku věci.

Když jsme u toho vyšetřování, tak by bylo asi na místě říct, co se vlastně v tomhle románu řeší, že jo. Jiří Březina nás tu zavádí do prostředí uměleckého prostředí, které je tak nějak obecně vnímáno jako uvolněné, kontroverzní, tak nějak atypické, řekněme. Řeší se tu jistý způsob překupnictví, nějakých nekalostí a samozřejmě vraždy, jejíž motiv je s tímto vším logicky dost úzce spjat.

Musím říct, že zrovna tohle prostředí je mi docela blízké, i když v něm neplavu tolik jako postavy v knížce, nicméně taky pro mně není úplně neznámé. Řekla bych, že Jiří Březina ho dost věrohodně vystihl a přiblížil těm, kteří o něm nemají zas tolik široké povědomí.

Co bych taky ráda vystihla je jakási druhá dějová linka, což nevím, jestli je jenom tady nebo jestli je to pro tvorbu Jiřího Březiny typické, nicméně ta mi přišla taky ohromně zajímavá a celý příběh se tím docela dobře okořenil a nebyl takový, řekněme jednosměrný.

Recenze V něm navíc sledujeme i životní osud úplně jiné vyšetřovatelky, která se zaměřuje spíš na jakýsi osobní sektor nebo jak to říct a aktuálně se zaměřuje na sexuální zneužívání dětí a kuplířství. Dost možná, musím se přiznat, se mi tahle dějové linka tak nějak líbila víc a přišla mi obecně trošku zajímavější, než vražda a právě s ní spojená umělecká sféra, která mí být v podstatě celým tahounem knížky.

Tady, myšleno v rámci těch dvou dějových linek a očividného, i když nějak víc specifikovatelného vztahu hlavních vyšetřovatelů mi chybí ty znalosti a kontext, ale tak čert to vem. Podstatné mi přijdou jiné věci a to je čtivost, které se románu Mimo obraz nedá upřít, uvěřitelnost i originalita příběhu, nějaké logické vyústění děje jako takového a protože se bavíme o audioknize, ta samozřejmě i celkový přednes Jakuba Saice, který to celé zvládl velice dobře a určitě mám chuť si v jeho podání zase něco poslechnout.

Jo, Mimo obraz byl příjemnej poslech a zvládla jsem to úplně v pohodě během víkendu, kdy jsem během toho zvládla i uklidit, uvařit, připravit si nějaké fotky a články...hezky jsem si touhle audioknížkou zpříjemnila prcovní i noční čas a určitě si od Jiřího Březiny zase časem něco poslechnu. Úplně ne hned, zas tak moc odvázaná jsem z toho nebyla, ale ani se téhle možnosti nebráním.

V každém případě jsem mnohem víc byl odvařená z novely Lovec a labuť, která autorovi vyšla u nakladatelství Vyšehrad a která mi i jazykově i příběhově přijde mnohem hodnotnější a zajímavější. Ostatně, v loňském roce se dostala i mezi Top 10 knížek, co jsem četla. Což o něčem vypovídá. řekla bych.

Na začátku jsem mluvila o tom, že jsem Mimo obraz poslouchala hlavně kvůli své účasti na besedě s autorem u nás v knihovně, kterou jsem vám zprostředkovala i jako jednu z epizod podcastu, takže pokud tu mám nějakého fanouška Jiřího Březiny, má možnost si ho z pohodlí domova nebo třeba na procházce touhle cestou poslechnout.

Určitě budu moc ráda za nějaké doporučení, po které autorově další knížce bych měla někdy příště sáhnout, ráda si nechám poradit a samozřejmě dejte i vědět, co na tohohle autora a jeho tvorbu říkáte. Já jsem zatím, z té první zkušenosti s jeho detektivkami, docela dost spokojená a za sebe tak můžu opravdu doporučit.

No a kdo si nechce nebo z nějakého důvodu nemůže autorovi knížky nebo audioknížky koupit, nezapomeňte na knihovny, službu MVS a e-výpůjčky. Takové možnosti by se neměly promarnit.

Na podcast s Jiřím Březinou tudy

Pointa Jsem hrozně moc ráda, že i nadále funguje moje spolupráce s Pointou a autory, kteří jejím prostřednictvím chtějí vydat knížku a i když se teď nějaké projekty rušily, protože třeba daná knížka nebyla vhodná k takovému vydání - tam je to mnohem složitější a upřímně do toho moc nevidím, protože nejsem přímou součástí redakce je jich spousta, na kterých momentálně pracuju.

Je pravda, že už jsem ve stavu, kdy mám těch nabídek docela dost a musím nějak pracovat jak s časem, který jsem schopná jednotlivým knížkám a jejím autorům věnovat, protože mám samozřejmě svoji práci v knihkupectví, focení, akce, osobní život, tak i v rámci toho, abych měla jistotu, že za daný měsíc, kdy dané kampaně probíhají, zvládnu v pohodě pokrýt všechno, na čem se s autorem domluvíme. Takže tohle chce poměrně velkou a pečlivou časovou koordinaci, ale i když se touhle činností v podstatě v jisté formě vzdávám jisté části volného času, dává mi to všechno smysl.

Teď se třeba podařilo vybrat všechny finance ještě i s předstihem, což je vždycky skvělé a tak nějak míň stresující, než když jednotlivé příspěvky přibývají tak nějak na poslední chvíli. Takže se v letošním roce můžete, mimo jiné, těšit i na titul Betynu nedám, kterou jsem vám představovala v březnovém čísle a která navíc bude pomáhat i psímu útulku, což je, myslím, super iniciativa.

Všechny texty, které jsem k jednotlivým, tedy i starším projektům a knížkám, připravovala, pak najdete právě na mém blogu v záložce “POINTA”. No a teď už je čas se podívat na knížky, které můžete aktuálně podpořit.

Ajda - Stíny minulosti Anna věřila, že našla osudovou lásku. Jakub byl zdánlivě dokonalý – pozorný, úspěšný a sebevědomý.

Z nenápadných poznámek se ale pomalu začala stávat kontrola. Z péče manipulace. Anna se urputně snaží být Jakubovi dokonalou partnerkou, ale jak moc se musí změnit, aby ho uspokojila? Jak se může rozhodnout, když už dávno ztratila samu sebe?

Napínavý a emotivní příběh inspirovaný skutečností, který ukazuje, jak těžké je odejít, ale jak důležité je nezůstat.

Knížku můžete podpořit tady

Pointa Martin Langer - Krvavý odznak Mike Strickland je troska. Zbloudilá existence a povaleč, který pije po barech a tropí výtržnosti, za které je brzy zatčen. Předseda tajné služby ARES v něm ale vidí potenciál, a tak Mike podstoupí tvrdý výcvik a stane se agentem.

Hned první mise ho zavede do Londýna, kde se má infiltrovat do motorkářského gangu Andělů smrti, kteří jsou podezřelí z vlny vražd londýnských policistů.

Mike bude muset využít všech svých dovedností, aby zapadl mezi nebezpečné motorkáře a odhalil motiv jejich vůdce, Generála.

Knížku můžete podpořit tady

Tomáš Lukeštík - Krvavá smlouva: Mladý čaroděj Thadeus se vydává na výpravu. Musí přemoci zlo a čelit nepředstavitelné síle černokněžníka.

Na své cestě potkává řadu inspirujících společníků a v dramatickém boji proti zvrácenému zlu objevuje víc než jen sílu a vůli pokračovat.

Vypravte se do magického světa plného dobrodružství a vydejte se na cestu společně s ním. Stůjte po jeho boku v boji s mocným černokněžníkem, oslavte všechna společná vítězství a sdílejte smutek z proher.

Knížku můžete podpořit tady

Výběr z edičáků Asi nikoho, kdo se nějak točí kolem literatury nemíjí knižní produkce. Minimálně svoje oblíbené autory, případně nakladatelství si asi každý tak nějak sleduje už jenom pro přehled jestli náhodou nebude vycházet nějaká knížka, co by dotyčného zaujala.

Tady máme my, knihkupci, knihovníci a podobné profese celkem výhodu, řekla bych, protože nás přeci jen ten knižní trh a produkce zasahují víc, než běžné čtenáře, navíc v právě v práci mám k těm novinkám i tak nějak přímější a dejme tomu prvotní kontakt.

Nicméně i já si ráda svýma oblíbenýma edičníma plánama každýho půl roku zalistuju a vyberu si knížky, které mi přijdou nějakým způsobem zajímavé. Pak už si jen hlídám datum vydání, případně mi v rámci spoluprací chodí pravidelný měsíční e-maily s aktualitama.

No a protože edičáků je hromada a knížek ještě víc, říkala jsem si, že tu otevřu i rubriku o tom, co mě zaujalo z aktuálně chystaných novinek, které mě nějak zaujaly a moc ráda bych si je přečetla. Třeba nějakým způsobem tenhle “předvýběr” pomůže i vám.

Pro měsíc duben jsem vybrala samozřejmě nakladatelství Host, které tu nesmí chybět, Golden dog jehož produkce už tu taky byla zmíněna a mám pro vás i pár novinek, které vyšly v posledních dnech a ráda bych jim v rámci čtení věnovala svůj čas. Neříkám, že hnedka teďka, protože toho mám teď k přečtení až dost, ale v dohledné době nebo alespoň letos. Tak snad vás nějaká knížka zaujme.

Výběr z edičních plánů HOST: Vzhledem k mé dlouhodobé spolupráci s Nakladatelstvím Host je jasné, že tady nesmí chybět na předních příčkách. A upřímně, jejich ediční plán je vždycky docela smrtelnej, protože vydávají hromadu skvělých knížek, kterým se prostě horko těžko odolává. A únorové novinky nejsou výjimkou.

Roztěkané: Tuhle knížku už mám doma a docela mi vyhovuje ten koncept rozhovorů, protože mi umožňují je prokládat jinou literaturou, dají se číst kdykoli, s časovým odstupem...

V podstatě k nim mám stejný vztah jako k povídkovým antologiím, které netřeba přečíst hned na jeden zátah.

S Klárou Kubíčkovou, která je jednou z autorek komunikuju právě v rámci spolupráce a moc ráda bych tohohle kontaktu využila časem v nějakém rozhovoru.

“V důsledku dlouholetého medicínského stereotypu jsou ženy poddiagnostikované, osvojí si nevědomé kompenzační mechanismy, a teprve až přestanou zvládat souběh mateřství, domácnosti, vztahů a práce a začnou se potýkat s depresemi či úzkostmi, získají diagnózu ADHD. Často až po třicítce. Zpětně se tak vysvětlí mnoho jejich životních karambolů.”

Bolesti pro každý věk i postavu: I tahle sbírka povídek už je na světě a doufám, že vás nikoho neminula. Simona Bohatá je totiž skvělou autorkou, která má velký dar vyprávět.

S její tvorbou už jsem měla několikrát tu čest se setkat a vždycky jsem byla překvapená pestrostí příběhů, jazykovou vytříbeností a otevřeností témat a jsem přesvědčená o tom, že ani tyhle povídky nebudou výjimkou.

“Kosťa se vrací z vězení a času už mu moc nezbývá. Cíba s Fošnou nikdy pořádně makat nebudou, ať se z nich Rýma třeba zvencne. Tři Marie si u vyschlé studny vyřizují dávné účty a na silvestra možná všechno bouchne. Nejlíp je nakonec tomu nebohému kocourovi, který nemá o svém údělu ani ponětí. Všechno kolem se mění a jisté je jen to, že ne všem osud rozdal stejně dobré karty. Hrdinové povídek jsou skoupí na slovo a svá tajemství, traumata, lásky i naděje si pečlivě střeží.“

Výběr z edičních plánů Hanba+Zamrzlá žena+Mám kolem sebe pořád tmu: Tvorba Annie Ernaux se mi zapsala dost hluboko už někdy předloni a musím říct, že na tyhle tři její novelky se neskutečně těším. Naštěstí nebudu muset čekat, protože vydání je na spadnutí. Jo, asi to zas nebude nic veselýho, protože tahle autorka jde hodně na dřeň a do hloubky, ale o to víc je mi vzácnější.

“Tři autofikční prózy, inspirované různými obdobími autorčina života, spojuje jedna silná postava — spisovatelčina matka, žena dělnického původu, která udělala vše pro to, aby její dcera mohla vystudovat vysokou školu a stát se středoškolskou profesorkou; skrze dceřin úspěch matka realizovala svou snahu dostat se z opovrhované dělnické třídy do nejvyšších pater francouzské intelektuální scény.”

Příští zastávka: Michaelu Merglovou máme asi všichni, respektive asi spíš většina z nás, zařazenou spíš do škatulky “autorka fantastiky”, takže tenhle její román byl určitě pro její čtenáře velkým překvapením. Je fakt, že ani tady se nějaké magičnosti nevyhneme, ale přeci jen jde o úplně jiný žánr, jiný příběh a tím pádem věřím, že i jiný styl psaní.

No...zvědavá jsem, to nebudu lhát.

“Karolína a Markéta jsou sice na pohled jako oheň a voda, rozumí si však jako nikdo jiný. Nyní obě kamarádky čelí výzvám, s nimiž si nevědí rady. Markéta se po rozpadu vážného vztahu stáhla s úzkostmi do malé vesnice, Karolína se zase pokouší vybalancovat úspěšnou kariéru a rodinný život, který má do pohody daleko. Novou perspektivu jim měla dát společná dámská jízda, jenže ta se mění v eskapádu bizarních situací, před nimiž není úniku. Kdo chce vykrást knihovnu? Co se píše v králičím manifestu? A co znamenají dopravní nehody, které jim mizejí přímo před očima? Aby zvládly vyřešit, co je trápí, budou se muset spolehnout jedna na druhou. Tuhle zatěžkávací zkoušku však jejich přátelství nemusí ustát. “

Vývěr z edičních plánů GOLDEN DOG: Jakožto letitý fanoušek hororu si v žádném případě nehodlám nechat ujít ani novinky z nakladatelství Golden dog, které navíc právě připravované tituly nabízí i v exkluzivních předprodejích s podpisy autorů, záložkami a třeba i nějakým dalším bonusem. Takže pokud jste fanoušky tohohle žánru, určitě doporučuju sledovat jejich produkci, já jsem, zatím, nikdy nebyla zklamaná.

Prokletý záliv: Radoslava Kozáka a jeho tvorbu už jsem měla možnosti si trochu osahat a musím říct, že to, co jsem měla možnost číst, se mi docela líbilo. Takže na jeho novelku spadající do edice Zrnka temnoty jsem poměrně zvědavá.

“Slunce, hudba, rum a Bob Marley – Jamajka je rájem pro mladé lidi, kteří hledají zábavu. Hotely se otřásají pod rytmem reggae a diska, moře šumí a večírky nikdy nekončí. Až do chvíle, kdy cosi přichází z hlubin…

Lidé začínají mizet. A zůstává po nich krev. Policie věří, že jde o útoky divokého zvířete, ale místní si šeptají o něčem jiném. O stvoření z legend.

Je to jen povídačka, nebo se na ostrově opravdu probudila starodávná hrůza?“ Jak jsem psala, že už jsem s Radkovou tvorbou setkala, je asi dobrý zmínit, že jsme spolu dělali i rozhovor v rámci vydání jeho povídky i rozhovor na blogu, takže pokud by někoho z vás zajímalo, jak vnímá horor jakožto žánr a čemu se ve svých příbězích věnuje, na co se zaměřuje a tak, stačí se opět prokliknout přes QR kód a počíst si.

Když se podíváte na stránky nakladatelství, tak zjistíte, že na několika knížkách aktuálně finišují korektury a nějaké další závěrečné práce, takže je dost možné, že si pro nás, hororové fanoušky, připraví na duben ještě něco pěkně děsivého k přečtení.

Ono by se to dalo i očekávat, protože přeci jen se pomalu a jistě blíží Svět knihy a tam se přeci jen hodí a i se tak nějak předpokládá, že se tam nakladatelství vytasí právě s těmi novinkami.

Takže uvidíme, jestli toho z produkce “zlatých psů” vyjde v dubnu víc nebo to touhle novelkou skončí.

Vývěr z edičních plánů No a jak jsem psala na začátku téhle rubriky, mám pro vás aktuálně i pár osobních typů, které rozhodně stojí za přečtení a vyšly u nakladatelství, jejichž produkci nečtu nijak pravidelně a spíš si z ní vybírám jednotlivé tituly podle toho, jestli mě zaujmou svým tématem, autorem, stylem psaní.

“Alison žije poklidný rodinný život na venkovské usedlosti.

Má milujícího manžela a dvě dcery, díky nimž se jí daří úspěšně překonávat dávná traumata z dětství. Idylka ovšem končí ve chvíli, kdy Alison zavolá matčin asistent a sděluje jí, že její matka má rakovinu a zbývá jí už jen pár týdnů života. Přes počáteční váhání se Alison vypraví do nemocnice, kde ji matka požádá, aby si ji na poslední dny života vzala k sobě domů.”

Tvorbu Jannifer McMahon mám ohromně ráda. Zamilovala jsem se do ní už před několika lety, kdy jsem v rámci nějaké knižní štafety četla Tajemství pramenů.

Následně se pak vydavatelství Kanopa pustilo do vydávání jejích románů jako audioknih a musím říct, že v podání Jitky Ježkové se pro mne staly ještě intenzivnějšími. Novinku od autorky s názvem Prokletá holčička jsem tím pádem netrpělivě vyhlížela a následně ji za sobotu přečetla. Je to opět velmi jedinečný a strhující román, který všem vřele doporučuju.

“Měla to být rutinní přeprava vězňů. Když ovšem posádka IFSS Mythos, nejpokročilejšího vesmírného plavidla ve službách armády Interstelární federace, zachytí nouzový signál z pusté planety, nemá jinou možnost než na něj odpovědět. Migo je mrtvý, nehostinný svět, tedy ideální místo pro utajenou výzkumnou stanici.

Výsadek složený ze zjizveného veterána Knuta Björgenssona, desátníka Li-Honga, medičky Liv Montoyové a dalších záhy zjišťuje, že základna Světluška zeje prázdnotou.”

Michaela Merglová a Martin Paytok je neskutečně vtipná a svérázná dvojice. Každý si, zatím, vydával svoje romány tak nějak sólo, nicméně letos přichází na trh s prvním dílem sci-fi série, kterou napsali ve společné kooperaci. No a protože se mi naskytla možnost spolupráce, mám už knížku doma a chystáme s autory spoustu výstupů, které vám, snad, tuhle sérii přiblíží více. A nejen z mého úhlu pohledu.

Kultura Kdo tak nějak aktivněji sleduje moje sociální sítě, určitě vnímá důležitost kultury, která velmi neodmyslitelně patří do mého života. Upřímně, dokážu mít týden, kdy bych v tomhle směru něco nepodnikala a to až už v rámci nějaké mé účasti na vernisážích, divadelních představení, autorských čtení nebo třeba přednáškách a besedách, tak i v rámci pořádání nejrůznějších streamů, které můžete sledovat na mém instagramu nebo YT. A právě proto, že je pro moji duši, která teď dostala docela dost zabrat, snažím se tuhle svoji lásku a dovolím si říct, že i životní potřebu, sdílet i s vámi na nejrůznějších platformách. Třeba právě i v rámci podcastu Sklená slova, kde najdete nejen nejrůznější rozhovory, ale právě i záznamy z besed a podobných akcí. Jednou z takových epizod, kterou jsem se pro vás rozhodla vydat jako bonusovku, což bych letos ráda čas od času udělala v rámci nějaké speciálnějšího programu, řekněme, byl i záznam z letošní Noci divadel, která proběhla po celé Evropě. A protože jde o bonusovou epizodu, okořenila jsem jí i o rozhovory s těmi, kteří zajišťují fungování divadla jakožto instituce a zasluhují se o ten nejpestřejší program tak, aby si v něm každý z nás našel to svoje.

Noc divadel samozřejmě nebyla jediná akce, kterou jsem v březnu a v prvních dnech měsíce dubna navštívila a řekla bych, že jsem vám o každé z nich dala dost jasně znát. Nicméně i v následujících dnech se chystám na několik akcí, mám pro vás připravené streamy s autory a tak nějak se opět, po té pauze, budu snažit sdílet nejen knížky, ale právě i další kulturní aspekty, které s nimi ovšem velmi často souvisí.

Ve zkratce o Noci divadel, když už jsem to tu zmínila. Tahle akce plná výjimečných zážitků je součástí evropského projektu European Theatre Night, který prezentuje divadlo tvořivým způsobem v netradiční formě vždy třetí listopadovou sobotu.

Institut umění – Divadelní ústav koordinuje Noc divadel v České republice již od roku 2013. Největší divadelní svátek každoročně nabízí noční prohlídky, divadelní dílny, diskuze s tvůrci, představení a performance – zdarma nebo za symbolické vstupné. Projekt má potenciál zviditelnit nejen jednotlivé divadelní scény, ale i české divadlo jako takové v povědomí diváků.

Je tedy jasné, že tahle akce je ideální příležitostí navštívit divadelní prostory i pro ty, kteří třeba nemají takové možnosti nebo finance aby si mohli během roku tuhle kratochvíli vychutnat - přeci jen jsou často lístky dražší, než si člověk může dovolit, takže je pochopitelné, že si holt něco musí odepřít. Letošní ročník se nesl pod heslem Sousedství, což mi evokuje spíš soudržnost v malých městech, kde k sobě lidi mají tak nějak blíž, než třeba v Praze - minimálně zrovna Praha na mě nikdy nepůsobila jako extra přátelské, komunitní a, ať dodržíme terminologii, sousedské město. Nicméně, možná se pletu, takže pokud tu mám někoho, kdo to vnímá jinak, určitě dejte vědět.

Možná jsem fakt jen zmlsaná přívětivostí a rodinností Tábora, což se právě na letošní Noci divadel ukázalo. Aspoň mám ten dojem.

Kultura No, to by asi stačilo. Však se víc dozvíte v březnovém vlogu, který snad brzy vyjde na YT a navíc vyšla ta podcastová epizoda, kde se dozvíte víc a bude moct nahlédnout tak nějak více pod pokličku toho, jak tahle noc u nás probíhala. Určitě budu ráda, když se se mnou podělíte o svoje kulturní zážitky a třeba mi i něco málo doporučíte.

Na revanč tu pro vás mám menší ochutnávku toho, kde se v dubnu ukážu já a kde se můžeme potkat i společně.

Kultura venku: Jak jsem psala už dříve, je Tábor neskutečně kulturním městem, které tuhle moji potřebu uspokojuje ve všech směrech, takže i v dubnu je tu s čeho vybírat. A i když už mám pár akcí za sebou, třeba celorepublikový filmový festival Jeden svět, který vám sdílím pravidelně každý rok nebo besedu o novinářské práci s projektu Page not found s Apolenou Rychlíkovou, mimochodem i s ní vyjde podcastová epizoda, tak určitě sledujte spotify, ať vám něco neunikne, je pořád teprve polovina měsíce, takže se ještě nějaká ta akce najde.

Román Příští zastávka od Michaely Merglové už jsem vám představovala a pokud vás zaujala a máte chuť se pustit do čtení nebo se o jejím vzniku dozvědět víc, určitě doražte koncem měsíce do pražského Knihkupectví Krakatit, kde proběhne beseda s autorkou a slavnostní křest.

Já tam, bohužel, nebudu moct být, protože mi to pracovní povinnosti nedovolí, ale věřím, že to bude skvělé. Navíc holky z Krakatitu svoje akce vždycky streamují, takže u toho budu moct být aspoň takhle zprostředkovaně. a vy třeba se mnou. Nezapomeňte je tím pádem sledovat na sociálních sítích, ať vám nic neuteče.

Kultura V Praze sice nebudu, ale protože Tábor nezahálí, hodlám si maximálně užít třeba křest a besedu románu Byt z produkce nakladatelství Host. Jana Šrámková a Jan Němec, kteří mají tenhle literární počin na svědomí patří mezi moje velice oblíbené autory, kteří umí nejen skvěle vyprávět své příběhy, ale dokáží jim vtisknout i velmi osobitý styl psaní, přesah a jazykovou výjimečnost, kterou na knihách obecně ocuňuji nejvíc.

No a měsíc duben uzavřu, alespoň co se kultury venku týče, besedou a možná i autorským čtení z poslední knihy Tomáše Šebka. V Objektivním nálezu odhaluje svým čtenářům především sebe, prostředí, ve kterém vyrůstal, svoje vlastní držkopády, úspěchy i přešlapy a tak nějak se veřejně zpovídá ze svého života.

Musím říct, že za rozhodnutí založit literární a kulturní podcast jsem v letošním roce opravdu vděčná, protože se mi podařilo propojit nejrůznější rozhovory, které připravuji s autory do jednotlivých epizod právě se záznamy besed, autorských čtení a akcí, na kterých v rámci svojí spolupráce s knihovnou nebo kavárnou a knihkupectvím Jednota můžu být, fotit je a přinášet vám tak aktuální reporty na webu kulturne.com.

Mám tak možnost vám touhle cestou přinést to nejpestřejší a nejzajímavější nejen z knižního světa a moc si té možnosti vážím.

A protože každé focení a nahrávání řeším i individuálně s každým hostem, jsem vděčná i jim, že mi umožňují tohle dělat a nijak se nebrání právě třeba nahrávání jejích povídání a případného předčítání. Během dubna a pravděpodobně i května se tak můžete těšit i na záznam besedy s těmi, které jsem vám tu momentálně představila a nějak víc vám tak přiblížit jejich tvorbu.

K tomuhle účelu slouží i instagramové streamy, ve kterých hodlám i nadále pokračovat. A na koho se můžete těšit právě tady? Dozvíte se na následují stránce, tak neváhejte otočit list.

Kultura Novinářka, blogerka, spisovatelka a překladatelka. Tím vším je Barbora Šťastná, které před nedávnem vyšel zbrusu nová sbírka povídek Prstýnek z drátu a v brzku se na české trhu objeví i román Třicet pět večírků.

A tak je na místě si s autorkou o její práci i knížkách, kterých není málo, popovídat víc.

Ženská ve zralým věku už si může ledacos dovolit. Má za sebou dost zkušeností aby tak nějak věděla, co se jí líbí a co ne, co jí baví, co jí sere, může svým kámošům klidně říkat "brouku" aniž by to vypadalo, že sou partneři.

Může být lehkovážná, energická...je to zkrátka ženská na vrcholu. Taková je i hlavní hrdinka knížky Neklidná růže, o které si, spolu s autorkou, pokecáme na streamu.

Kultura Člověk Gabriel, Třicátý kilometr nebo třeba Malé zázraky. To je jen pár knížek skvělé české spisovatelky a knihovnice Kateřiny Dubské. A protože jí právě v posledních dnech vyšly Malé zázraky jako audiokniha u vydavatelství Kanopa, je na čase si s ní popovídat nejen o knížkách, ale i o knihovnictví, psaní a dalších aspektech, které s tímto světem souvisí.

Problémy s jídlem má v současný době spousta lidí. A nejde jenom o holky. Ze sociálních sítí i médií se na nás valí záplava hubených modelek a ideálů krásy a mladej člověk si s tím často prostě neporadí. Tak co s tím? Petra Lukešová o svém boji a návratu k normálu s anorexií nejenže píše na instagram, ale napsala taky velmi upřímnou a otevřenou knížku.

Právě s ní i se svým příběhem bude mým posledním dubnovým hostem na instastreamu.

Streamy jsou naplánovány a já doufám, že nám je nic nepřekazí. Samozřejmě to nevylučuju, protože do života každého z nás mohou vstoupit nějaké neočekávané události a komplikace, ale pokud nějaká taková situace nastane, budeme se já i moji hosté snažit z nich vybruslit co nejlépe a třeba najít jiný termín nebo jen změnit čas.

O všech případných změnách se samozřejmě zavčasu dozvíte v událostech na facebooku i na instagramu. A samozřejmě vás všechny ráda uvidím, nebojte se během vysílání autorů a autorek na cokoli ptát a snad vám touhle cestou ukážeme nové knížky, zajímavé profese a lidské osudy.

Pro vás Vydavatelství Kanopa jsem tu zmínila mockrát. A právem, protože mají skvělou a velmi pestrou produkci. Každou středu se u nich můžete najít další audioknižní novinku a na jejich YT kanále pak i poměrně dlouhé ukázky a streamy s herci, kteří pro ně audioknihy namlouvají. Doporučuju tedy bedlivě sledovat, protože letos chystají i spoustu akcí a soutěží, které by vám neměly uniknout. No a protože vědí, že jsem velkým milovníkem audioknih, o kterých vám ráda píšu, mám pro vás na jejich produkci exkluzivní slevový kód. Stačí na jejich stránkách nakoupit a do košíku zadat kód WENDY10, se kterým získáte desetiprocentní slevu na nákup. No kdo vám to dá?

QR kód tě zavede na jejich web, kde se dozvíš víc.

Hledáš co nejširší nabídku audioknih?

V aplikaci Audiolibrix můžeš pohodlně nakupovat nebo si předplatit některé z členství, která ti přinesou řadu výhod.

QR kód tě zavede na jejich web, kde se dozvíš víc.

Jestli se vám líbí moje tvorba, kterou pro vás dnem i nocí připravuji, můžete mi to dát najevo. Pojďme spolu na jedno virtuální kafe. A jestli chcete, můžeme si spolu dát i to reálný.

Protože to je stejně nejlepší. :) Za každou podporu budu moc ráda kdyby to bylo jen sledování nebo komentář.