TiNiGi

Literární měsíčník

V takovýhle zimě jsou nejlepší teplý ponožky

Editioral

Zdravím tě, můj milý čtenáři. Vítej na stránkách prvního čísla literárně-kulturního měsíčníku TiNiGi. Dovol mi pár slov na úvod.

Tenhle magazín jsem se rozhodla založit z jednoho prostého důvodu. Ráda bych zas o něco víc rozšířila své pole působnosti na literárním a kulturním poli a přinesla ti tak ještě více článků, rozhovorů, recenzí a podobných textů, na které už mi na blogu nebo youtube nezbývá prostor. Nerada bych totiž dospěla do fáze, kdy tě na těchto svých zavedených a doufám, že i oblíbených platformách zahltím natolik, že začnou ztrácet svůj smysl.

Budu se snažit tu s tebou sdílet co možná nejpestřejší obsah a samozřejmě poskytnou i maximum prostoru těm, které se snažím podporovat. A to jsou právě čeští autoři, nakladatelé a ti, kteří tvoří něco skvělého, hodnotného a pokud možno originálního. Třeba i ty tak narazíš na tvůrce, který tě osloví.

Zároveň tě čekají i zajímavé akce, soutěže, kulturní kalendář a třeba i tobě samotnému se dostane prostoru k vlastní prezentaci.

Každý měsíc se tak můžeš těšit na nové číslo, které ti, jak pevně doufám, přinese mnoho zajímavého a poznáš třeba i nějaké své internetové kolegy a další fanoušky knih, divadla a podobných radovánek.

Mě teď nezbývá nic jiného, než ti popřát příjemné čtení. Věřím, že ti následující udělají radost a splní všechna tvá očekávání.

YT: Malý knižní Vesmír

Ing: Wendy Vivien Šimotová

FB: Malý knižní Vesmír

Blog: vysvlecena.blog.com

Spotify: Skleněná slova

Před pár dny jsme všichni vstoupili do nového roku a já bych si moc přála, aby byl pro vás všechny co možná nejpříjemnější a nejlepší. Asi nemůžeme vyloženě čekat jenom samé úspěchy, radosti, duhu a hromady třpytek, to by bylo poměrně naivní si přát, řekla bych, ale každý z nás se může maximálně vynasnažit a zapříčinit se tak aspoň zrnkem o to, abychom si rok 2025 užili a prožili ho co nejlépe.

Jasně, ono se to snadno říká a hezky píše, co, ale nebudeme si nic nalhávat. Tohle není úplně sranda. Chce to určitou dávku vytrvalosti, odhodlání a především sebepoznání. Je dobré vědět, co nám dělá radost, pokusit se co nejvíc vyeliminovat to, co je nám nepříjemný, snažit se vyhýbat situacím, ve kterých se necítíme komfortně a naopak se obklopit tím, co nám dělá radost, co nás naplňuje. I když, ruku na srdce, ani tohle se nedá provést na maximum. Pořád prostě budou věci, který bude třeba udělat, i když se nám do nich nechce, i když jsme z nich občas trochu zpruzený, i když nám nedělají zrovna dvakrát velkou radost a potěchu. Ale to už holt k životě člověka patří. Tím spíš, bychom si ten zbývající čas měli umět udělat nějak hezkej.

A je jedno jak a čím. Pokud zrovna nehodláte mučit lidi ve sklepě nebo tak něco.

A co dělá radost mě? Vlastně docela malý věci. Dvě hodinky ztrávený osamotě u kafe, kdy si můžu být jen tak sama pro sebe. Hezký představení v divadle, příjemně prožitej večer s kamarády u piva nebo třeba jenom totálně líný odpoledne, kdy s mým

Martinem koukáme na televizi nebo si čtu a on mi drnká na kytaru do ucha.

Dohromady nic velkýho. Ale stačí to. Úplně.

Takovouhle svojí radost si musí každý najít sám. A hlavně by jí každej mít měl. I když vám zrovna život hází klacky pod nohy nebo si plácáte tlamu v blátě. Můžete mít špatný dny, kdy prostě nic nepoběží podle vašich představ, i na mě určitě takový okamžiky čekají, ale... I když to budou chvíle, kdy se mi bude chtít řvát, brečet nebo skočit pod vlak, - jo, i takový stavy mám, protože s mýma diagnózama a psychickýma problémama se tomu dá jen těžko vyhnout - tak je vždycky dobrý si uvědomit, že jsou na světě pořád lidi, kteří nás mají rádi, že jsou věci, který nás baví a dělají nám radost, že na nás někde někdo čeká, kdo nám utře slzy a bude nás mít rád se všema chybama, který máme. Ať už jsou to psychické nebo zdravotní problémy, fyzické nedokonalosti nebo hloupý nešvary.

Každý jsme nějaký. Každý máme svoje dobrý i špatný dny. Každej z nás má nějaký trápení, i když to na první dobrou nemusí být vidět, protože se nám daří ho úspěšně skrývat. Nicméně bychom se před světem a lidma neměli uzavírat. Doma vás totiž žádný štěstí nepotká, to mi věřte.

Tak si nezapomeňte v letošním roce dělat radost. Užívejte si hezkých dní a klidně proplačte ty špatné. Dovolte si nějakou tu slabost, ale nevyhýbejte se potěšení.

Myslete na sebe, protože nešťastný a jakkoli nespokojený člověk nemůže udělat šťastnými ani svoje nejbližší. Radujte se z maličkostí a hlavně, hlavně se mějte rádi. Protože když už člověk jednou je, tak by měl být hlavně dobrým člověkem.

Autor m

Tábor nejenže kulturně žije, ale taky do tohohle prostředí a aktivně přispívá. Důkazem je například nejnovější fantasy román Viktora Brázdila, který nezapře autorovu vášeň pro magičnost a fantasy příběhy.

Viktor Brázdil je otec, manžel, příležitostný sportovec s vášní pro horské oblasti a cestování, což mu dodává inspiraci. Je začínající spisovatel s láskou k fantasy literatuře, filmům a hrám, které mu poskytují únik od reality a nekonečný zdroj nápadů. Jeho cesty do světa fantasy začaly již v dětství, když poprvé vedl hru Dračí doupě. Při tvorbě dobrodružných příběhů pro své kamarády se v něm probudil sen napsat knihu. Psaní pro něj znamená možnost sdílet s ostatními svět plný dobrodružství a magie, který si vždy přál prozkoumat.

Zřídlo moci je prvotinou z plánované série, přičemž na druhém díle Viktor už aktivně pracuje, takže všichni, kdo už mají první díl přečtení se snad v letošním roce dočkají pokračování.

Jak sám autor říká, je Zřídlo moci takovou první literární vlaštovkou, která má otestovat nejen jeho vytrvalost a vlastně i fantazii, ale taky čtenáře, kteří si, jak oba doufáme, svět Iluminarel zamilují a budou se do něj rádi a s chutí vracet.

Ke knížce je navíc připraven i strašně krásný merch, na kterém Viktor z velké části pracuje sám, což já sama obsolutně nechápu, protože tolik trpělivosti, kolik musí prokázat při jeho přípravě - jde o dřevěné klíčenky a, řekněme, sošky s ručně vypalovanými symboly - bych já rozhodně neměla.

S Viktorem Brázdilem se moje cesty zkřížily právě díky mým online knižním aktivitám a jsem moc ráda, že ho, společně se Zřídlem, můžu spolu s dalšími booktubery, touto cestou podpořit. Na následující stránce si budete moci přečíst moji recenzi právě na zmíněnou knížku a začátkem února se navíc potkáme na společném streamu, kde se ho vy sami budete moct ptát na cokoli, co vás bude zajímat.

V předchozím článku jsem mluvila, mimo jiné, o merchy, který má Viktor Brázdil připravený pro čtenáře svého fantasy románu Zřídlo moci. A tady na fotce, vidíte jednu jeho část. Krása co? Absolutně to nechápu a obdivuju tuhle zručnost. Nicméně o merchy to dneska nebude, protože důležitá je hlavně knížka.

Musím říct, že když se mi do rukou dostala prvně, říkala jsem si, že z anotace cítím docela silnou inspiraci jinými fantasy sériemi, které jsou třeba i profláknuté a čtenářsky oblíbené. Nicméně tenhle “efekt” je celkem běžnou záležitostí, protože fantasy románů je v současný době opravdu obrovské množství a každou chvíli přibývají další.

V tuhle chvíli, kdy z nějaké knihy takovou podobnost ucítíte, je třeba zaměřit se na provedení, originální motivy, které celým dějem můžou zásadně zamávat, postavy, které musí mít charakter a realistickou tvář a především styl, jakým je ta která knížka napsaná. A to jsou přesně ty věci, které se při recenzování jakéhokoli knihy snažím hodnotit.

Musím říct, že Zřídlo moci mě velmi mile překvapilo a navíc kvituju fakt, že si nehraje na žádnou monstrózní fantastiku s jakou na trh přišel třeba Martin ve Hře o trůny. A autor ho ani tak neprezentuje, což je pro něj plus. Tohle je totiž taková milá, jazykově hodně fresh působící knížka, která v každém případě osloví především mladší čtenáře, řekněme tak od těch třinácti víš, kteří zatím netouží po žádné epičnosti a s tímhle žánrem začínají teprve lehce koketovat. V žádném případě ale neurazí ani starší čtenáře, kteří už za sebou mají právě zmíněnou Hru o trůny nebo legendárního Zaklínače.

Žádnou ze zmíněných skupin čtenářů totiž Zřídlo moci ničím neurazí. spíš naopak. Mile překvapí svoji originalitou, nechybí ani dramatické situace plné akce, které ale nejsou, řekněme hluchospelé a děj vždycky posunou dál. Taky hodně prozradí o postavách, které nám doslova rostou před očima, emocionálně dospívají a posouvají se v rámci získaných zkušeností. A i když je pravda, že je autor úplně nešetří, najdou se tu i pasáže poklidnější, díky kterým si všichni, včetně nás tak trošku vydechneme. Co musím moc pochválit je přiložená mapa, díky které se člověk lépe zorientuje v tom, kde se zrovna nacházíme, odkud kam se jde a kdo se kde zrovna nachází. Čtenář se tak mnohem lépe zorientuje a nabyde dojmu, že je skutečně uvnitř příběhu. No a protože je Zřídlo moci plné lektvarů a alchymie, nechybí ani závěrečné recepty. Ale pozor, zkoušet jen na vlastní nebezpečí.

V letošním roce mi dělá společnost tenhle skvělý kalendář, který vytvořil jeden z největších hororových fanoušků, kterého v těchto řadách aktuálně máme. Na mých sociálních sítích už jste ho už určitě zaregistrovali, protože dal dohromady mimo jiné i vynikající antologii povídek českých autorů, kteří svými texty vzdali holt Stephenu Kingovi, králi všech hororů. :) Mimochodem, rozhovory s nimi najdete v loňské řadě mého podcastu Skleněná slova, takže fanoušci hororu by i v nich mohli najít inspiraci k tomu, co si v letošním roce přečíst.

V tomhle kalendáři najdete na každý týden medailonek jednoho z předních, českých hororových autorů a já jsem se rozhodla, že ho využiji v rámci svojí a vlastní i tak trochu vaší inspirace. Přemýšlela jsem, jak to udělat co možná nejzajímavější a řekla bych, že finální projekty by vám mohli bavit. V první řadě bych vám v této rubrice ráda představila jednotlivé autory na daný měsíc spolu s knížkami, které bych si od nich ráda přečetla - myslím si, že v tom množství knih, které za měsíc přečtu, jsou vždycky čtyři z tohohle kalendáře poměrně reálné. No a následně vás čeká každý měsíc vlog na youtube, kde vám o každé z nich něco povím a nějakým způsobem se je pokusím zhodnotit.

Věřím, že vás to bude bavit a že stejně jako já najdete díky těmto rubrikám nové, talentované, české autory, kterým se ve světe reklamy a marketingu nedává tolik prostoru jako právě těm zahraničním. No a jací autoři mi budou dělat společnost v lednu?

Rosana Zvelebilová

O Rosaně u mě neslyšíte poprvé a řekla bych, že ani naposledy. Kromě toho, že píše vlastní hororové, LGBT, a občas i trochu BDSM příběhy, kterým nechybí ani dost specifický humor, vlastní i malé, ale o lepší Nakladatelství Canc.

O její tvorbě a právě i vedení nakladatelství jsme si společně povídaly na streamu, tak kdo neviděl, má jedinečnou možnost si ho pustit ze záznamu. No a protože je jednou z mnoha skvělých autorek zmíněného kalendáře, rozhodla jsem se v letošním roce číst její westernový román s prvky fantasy a čehosi s názvem Smrdutý kojot.

Na křídlech temné literatury

Přemysl Krejčík I s Přemyslem Krejčíkem už jsme si povídali na instagramovém streamu, kde jsme probrali hlavně jeho poslední román Rochus a práce profesora. Je to hrozně zajímavej, kreativní a všestrannej člověk, který má české literární scéně rozhodně co přinést. No a protože mám jeho knížky už přečtené, mohla bych sice počkat až napíše něco novýho, ale právě na streamu mě hrozně nalákal na chystanou audioknihu. Jeho román Čokoláda pro wehrmacht totiž celkem nedávno vyšel jako audiokniha u vydavatelství Čti mi v podání Vojty Hamerskýho, takže to beru jako příležitost.

Jana Pacáková

Na novelu Suzy od Jany Pacákové

jsem se původně chystala už loni, ale pak to nějak neklaplo. Takže na ní, díky kalendáři, dojte teď a musím říct, že jsem hodně zvědavá, protože zatím úplně nesklízí zrovna pozitivní ohlasy. Nicméně s Janinou tvorbou mám už svoje zkušenosti a musím říct, že se mi vždycky hrozně líbila a vždycky mi přinesla přesně to, co slibovala. Navíc jsem zvyklá na její, dost specifický styl psaní, takže věřím, že tyhle věci budou hrát i Suzy do karet a budu moct chválit.

Honza Vojtíšek

Asi nikdo, kdo se pohybuje na hororové scéně a hlavně kolem nakladatelsví Golden dog nemůže říct, že nezná Honzu Vojtíška. Je to velmi výrazná osoba, která hororu skutečně rozumí a dokáže o něm mluvit hodiny. No a protože mu koncem loňskýho roku vyšel právě u Gondel dog nový román, je teď ideální příležitost k tomu si ho přečíst. V zapomnění je už osmnáctým Zrnkem temnoty a Honza v něm ukazuje nejen mezilidské vztahy, ale rodinou minulost a to, jak naše chování ovlivňuje místa, ve kterých žijeme.

Jestli mám od dětství nesmírnou vášeň pro knihy, která se s věkem jenom stupňuje a prohlubuje, pak od střední trpím i stejnou vášní pro audioknihy. Tahle láska se zrodila v době, kdy jsem psala maturitní práci a připravovala se na zkoušky, takže na čtení fakt nebyl čas, což mě docela drásalo. A pak jsem objevila audioknihy a dokonce jsem byla i jednou z prvních v české, tehdy ještě booktube a blog scéně, která o nich začala psát.

V současné době mám během roku dokonce i období, kdy víc knížky poslouchám, než je čtu a nacházím díky skvělým spolupracím hromadu výborných příběhů, který mi neskutečně rozšiřují obzory. A protože je kolem audioknih a jejich poslechu tak trochu mlha a mnozí k nim pořád přistupují s despektem a výhradami, snažím sej im dát na svých sociálních sítích poměrně dost prostoru. Takže asi nikoho nepřekvapí, že dostanou prostor i tady.

Na mém instagramu můžete sledovat relativně pravidelný reels, kde vás v krátkosti informuju o těch audioknížkách, který mi přibyly v audioknižní knihovničce a tím pádem je docela reálná šance, že některou z nich budu brzy poslouchat. A protože mám výbornou spolupráci s Vydavatelstvím Kanopa, se kterým jsme v letošním roce naši spolupráci trošku obměnili a vylepšili, mám pro vás rubriku i tady.

Kromě toho, že budete moct veškerý audioknižní novinky a moje názory na ně sledovat pravidelně právě na instagrmau nebo youtube, čekají vás mimo to i streamy a rozhovory. No a na stránkách magazínu TiNiGi vás budu měsíc co měsíc informovat o chystaných novinkách, které si budete moct pořídit - ti, kdo využijí slevový kód, který pro vás Kanopa připravila i s příjemnou slevou - a vychutnat si tak skvělé příběhy i jinak, než na stránkách knih.

A co pro nás všechny Kanopa chystá na začátek roku? Stačí jen obrátit list. :)

Anotace:

Když se jednoho dne v hrobce středověkého rytíře objeví mrtvola mladého muže, případ padne na obecního konstábla Daniela Haze, který ještě sám vraždu nikdy nevyšetřoval. Podezření okamžitě padne

na jediného cizince, který dorazil do vesnice Birch Hill těsně předtím, než došlo ke zločinu, ale časem se tento americký kapitán ukáže jako nečekaný přínos. Jason Redmond, bývalý voják a zkušený chirurg, Danielu Hazovi nejenže ochotně pomůže, ale také za něj ve snaze dopadnout vraha nasadí svůj vlastní život.

Musím se přiznat, že na tenhle příběh jsem docela zvědavá, i když moc nevím, co bych od něj měla čekat. Nicméně anotace i hodnocení zní poměrně slibně, takže doufám, že bude milým překvapením a třeba i objevením novou autorku, které přijdu na chuť. Audioknize propůjčil svůj hlas Filip Jančík, který namluvil například sérii fantasy Materia prima, kterou najdete na webu Kanopy kompletní nebo třeba temnou elfí fantasy sérii Domovina.

Anotace:

Slyší jejich šepot. Keira je bez domova, pronásledovaná a zoufale se snaží uniknout prudké bouři. Útočiště najde v opuštěné zahradníkově chatce. Ta stojí na okraji hřbitova a ze všech stran ji obklopují hroby: některé nedávné, jiné stovky let staré a všechny zanedbané. A ve tmě slyší šeptání neklidných mrtvých.

S S tvorbou Darcy Coates jsem se v rámci poslechu jejího románu Hlasy v bouři, ze který jsem nebyla zrovna dvakrát nadšená. Ale říkala jsem si, že po jedné, ne úplně kladné zkušenosti na autorku nehodlám zanevřít, takže její další román určitě ráda vyzkouším. Třeba se zadaří a najdeme si k sobě vzájemnou cestu.

A díky Šeptajícím mrtvím navíc budu moct otestovat i nový hlas, protože Martina Kechnerová je pro mě velkou neznámou.

Anotace:

Pokaždé, když Mila Vasquezová vstoupí do oddělení pohřešovaných osob, zírají na ni stovky očí. Patří lidem, kteří se jednoho dne ztratili z povrchu zemského. Beze stopy. Nikdo neví, jestli se rozhodli pro dobrovolný odchod, nebo se stali obětí únosu či jiného zločinu. Bývá ovšem pravidlem, že na ně postupem času téměř všichni zapomenou. Téměř.

Mile, na níž spočívá úkol zjistit, co se stalo – nebo se o to alespoň ze všech sil pokusit – jejich osudy nedají spát.

Naopak s tvorbou Donata Carrisiho mám z loňského roku fakt parádní zkušenost. Jeho román Našeptávač byl vynikající a v podání Jana Šťastného jsem si hrozně moc užila. Což je docela paradox, protože zrovna tenhle herec je takový milý, sympatický, působí hrozně přívětivě a nekonfliktně, ale brutální thriller namluvil jako nic. Procítěně, dramaticky, s tou správnou dikcí jakou měl mít. Takže na tenhle příběh se neskutečně těším, protože kombo Carrisi/Šťastný perfektně funguje.

No, řekla bych, že se je rozhodně na co těšit. Navíc si zrovna v lednu přijde na své asi fakt každý. Dobře, milovníci romantiky holt tenktokrát ostrouhají, ale však je teprv začátek roku a Kanopa určitě nějakou lovestory vydá, nebojte se nic. :)

A protože jsou v tomhle vydavatelství úplně skvělí, mám pro vás na jakoukoli knížku z jejich produkce slevu na nákup. Stačí si jen vybrat a v košíku zadat slevový kód WENDY15, tak ho určitě nezapomeňte využít.

Na web Kanopy tudy

Upřímně? Já nejsem moc člověk, kterej by si liboval ve sci-fi a postapo žánrech. Z jednoho prostýho důvodu. Hodně se tu hraje s technickými vymoženostmi a podobnými záležitostmi, což není zrovna něco, co by můj humanitně založený mozek pobíral s lehkostí a chutí. Nicméně i tak si občas z tohohle žánru zkusím nějakou knížku, případně audioknížku vychutnat, protože člověk by měl pokořovat svoje limity. A díky bohu za to, protože jinak bych se k sérii Moře rzi vůbec nikdy nedostala.

Nutno říct, že v audioknižním zpracování vyšla obráceně než v tom knižním, což je, myslím si, docela risk, to za prvé, protože fanoušci, kteří už se s tímhle světem setkali by spíš očekávali už jednou danou posloupnost, ale taky velká výhra, protože nováčkům se tak právě tenhle příběh otevře v úplně jiné rovině. A dost možná bych se sama v tom prvním případě takhle silně nezamilovala.

Jako první jsem totiž poslouchala Den nula, kterým to vlastně začíná. Lidstvo je na poměrně vysokém stupni vývoje a s ním, samozřejmě, roste i technika. Roboti tak nejsou jen obyčejnými spotřebiči, jak je známe my dnes, ale v podstatě rodinnými příslušníky a dovolím si říct, že i partnery. Vychovávají děti, starají se o domácnost, platí za partnery ve všech smyslech, v jakých tohle slovo chápat lze. Až do chvíle, kdy dojde k...k menší vzpouře rozpoutané hlavním, centrálním systémem a každý z robotů tak stojí před nelehkou výzvou. Chránit svoji rodinu před vyvražděním nebo se postavit na stranu vlastního druhu.

V Moři rzi se do světa po vzpouře dostáváme v okamžiku, kdy už se všichni tak nějak vzpamatovali a pomalu se učí žít ve světě, který není pro lidi zrovna přátelským. A upřímně, pro mnohé roboty taky ne. Protože získaná svoboda a individualita, ztráta do té doby pociťovaného “otroctví” znamená jednu věc. Chuť po moci, která samozřejmě s postupem času sílí. Navíc...stejně jako si všichni lidé nejsou rovni, ať už v rámci rasy, náboženství, sociálních podmínek a dalších, nejsou si rovni ani roboti, i když to tak může vypadat. A tak se i oni začnou dělit na silnější a slabší. Minimálně pro jednu tuhle skupinu bude tak její síla a odhodlání znamenat život. Pokud se ovšem lidé nebudou chtít vrátit na vrchol potravního řetězce.

Teď jsem celý děj obou dílů a téma celé série hodně zjednodušila, ale kdybych to měla rozebírat do nejmenších detailů, mohl by vyjít magazín jen o ní. Což úplně není to, co bych si přála. Mým cílem je vás především navnadit a nalákat k poslechu téhle série, která je už pár týdnů kompletní a tak, pokud jste na ni ještě nenarazili, jste uchráněni od toho úmorného čekání, kterým jsem si musela projít já sama. což je věc, kterou vám všem opravdu závidím, to se musím přiznat.

Nutno dodat, že každý díl téhle série namluvil někdo jiný, což byla, řekla bych, velmi dobrá volba. Vzhledem k tomu, že den nula je vyprávěn z pohledu Drápa, tygří chůvy a vlastně muže byl Filip Jančík vynikající volbou a už ho s touhle postavou budu mít asi navždycky spojeného.

Naopak Moře rzi, které je nám vyprávěno pohledem Křehule, skvěle a velmi procítěně namluvila Andrea Elsnerová. Oba jsou pro své postavy vyloženě jako stvoření a musím říct, že mě právě v audioknižním provedení tahle série ohromně bavila a budu na ní s láskou vzpomínat.

Dost ráda bych si s oběma o těhle, i jiných příbězích, které namluvily, popovídala, což se mi, jak aspoň doufám, v letošním roce podaří. Minimálně se chtěla pokusit domluvit nějaký rozhovor pro blog nebo podcast abyste i vy mohli zas o něco víc nahlídnout do procesu tvorby audioknihy a třeba i nějakých jejich rituálů. Tak uvidíme, jestli se zadaří.

V každém případě bych si moc přála, abyste si i vy tuhle sérii pořídili a nahlédnout do světa, kde je technika dobrým přítelem, ale taky zlým pánem. Do světa, kde si jsou lidé sami sebou až moc jistí a nepřipouští si, že by jejich chování mohlo mít nějaké zásadní a v tomhle případě i katastrofální důsledky. Což je, mimochodem něco, s čím se potýkáme už teď.

A tak si z těhle nebo podobných příběhů zkusme vzít ponaučení. Všechno, co činíme a jak se chováme k druhým, ať už jde o lidi, zvířata nebo i stroje, které jsou nám v rámci společenského postavení blíž a blíž, se nám jednou vrátí.

Kdo už nějakou dobu sledujete moje nejrůznější aktivity, víte, že se na svých sociálních sítích snažím maximálně podporovat české autory, nakladatelství a kreativní tvůrce obecně. A k tomu se váží nejen moje nejrůznější spolupráce, ale taky práce pro nakladatelství Pointa. Záměrně teď používám slovo práce, protože se skutečně jedná o práci, kterou mám nejen vždycky smluvně zajištěnou, - vždycky s každým konkrétním autorem - ale taky vykomunikovanou a vzájemnou dohodou potvrzenou i u sebe v práci. A protože bych ráda těmhle svým autorům chtěla poskytnout co nejlepší podporu, rozhodla jsem se jim i v tomhle magazínu věnovat celou dvoustranu a pokud budou chtít i více dalšího prostoru k propagaci jejich knížek a crowfundingových kampaní, které k nim na Pointě vždycky probíhají. V loňském roce se tahle moje aktivita v jistých kruzích setkala s poměrně negativníma ohlasama, který mi ale vrásky nedělají. A to ze dvou důvodů, který jsou pro mě asi těmi nejpodstatnějšími. Tím prvním byla naprostá informační nepodloženost argumentů a neznalost toho, jak tuhle práci dělám, kolik času jí věnuju a jak důkladně a individuálně probíhá jednotlivá komunikace s každým konkrétním autorem, takže nic z toho, co v dané diskusi tehdy padlo pro mě není nikterak relevantní a podstatné. Druhý důvod je ještě prostší. Nikdo z těch, co se k mojí práci pro Pointu tehdá rozhodl vyjádřit takovou podporu českým autorům nenabízí a ani neposkytuje v rámci svých sociálních sítí. Přitom takovéhle možnosti máme všichni. Kdokoli z nás, kdo v knižní nebo i jiné sféře něco vytváří má možnost podpořit kohokoli, jehož práce a konání mu dává nějaký smysl. Každý bezezbytku. A je jen na nás, jestli se rozhodneme tuhle možnost využít, vložit do ní veškerý svůj volný čas, třeba i na úkor nějaké jiné aktivity nebo volného víkendu nebo si naopak pojedeme jen to svoje.

Pro mě vždycky byl a bude na prvním místě spokojený autor a právě proto se vám je víc, respektive ještě trošku jinak, budu snažit představit i tady. Nadále pak platí, že na blogu s nimi najdete rozhovory i klasické recenze, ale přijde mi škoda neužít i tohohle vznikajícího prostoru.

No a na jakých knížkách budu v nejbližších dnech pracovat nebo už pracuju?

Mrkněte na další stránku. :) A nebo přelistujte k další rubrice, pokud tohle není nic pro vás.

Petr Lněnička - Šílenci Trošku společenský román, trošku

detektivka, a hodně přímě nastavené zrcadlo společnosti. Takový je román Šílenci, který kromě policejního a novinářského pozadí plného úplatkářství, machinací pracuje i s velkým morálním tématem, které se, dost možná, v některých životních etapách nevyhne asi nikomu z nás.

Jde o prvek pomsty, takové, která má své opodstatnění, která je i dost možná obhajitelná a pochopitelná. Jde o pomstu, která je posledním zoufalým krokem

člověka, který se od patřičných a povolaných orgánů nedočkal zastání a pomoci.

Knížku můžete podpořit tady

Adéla Makovcová - Život...bez tebe

Z nešťastnou láskou, nenaplněným vztahem a zlomeným srdcem jsem se v životě setkali všichni.

A dost možná ještě setkáme. No, člověk si může stokrát, tisíckrát říct, že je na ztrátu, na jakoukoli ztrátu, připravený, ale nakonec ho to vždycky semele. Bolí to, to všichni víme. Bolí to hrozně, ale je důležité jít dál, dívat se dopředu a mít vedle sebe ty, kteří nás budou i v těhle těžkých chvílích držet za ruku. Hrdinka téhle knížky tuhle oporu měla a přesto se rozhodla k tomu nejradikálnějšímu kroku vůbec. K pokusu o sebevraždu, který myslela smrtelně vážně.

Knížku můžete od 15.1. podpořit tady

Kultura je něco, co neodmyslitelně patří do mýho života. Pokud mám být šťastná, spokojená a nějak, aspoň trošku duševně v pohodě, je kulturní vyžití naprostým základem. Stejně jako jídlo, vzduch nebo voda. A protože si jí hrozně ráda užívám aktivně v rámci divadelních představení, autorských čtení nebo čehokoli dalšího, přijde mi naprosto v pořádku i pro vás, moje sledující a čtenáře, nějaký takový program připravit.

Na mých sociálních sítích tak můžete už poměrně dlouhou dobu sledovat nejen pravidelné streamy s českými autory, nakladateli a různými tvůrci, tak i nejrůznější rozhovory a samozřejmě i reporty z akcí, které jsem měla možnost navštívit a fotit.

A protože mám vždycky spoustu věcí dost dopředu naplánovaných, tak mi přijde fajn se o ně s vámi podělit i tady. A abyste v tom neměli bordel, rozdělím tyhle akce na dvě kategorie. Na ty, které budu pořádat já pro vás a na ty, které hodlám navštívit.

Je mi jasné, že kvůli každý z nich se nepoženete hned do Tábora, kde žiju, ale zkuste to brát minimálně jako inspirace k filmům, knihám nebo představením.

Instagramové streamy:

8.1. v 19:00

Kristina Magdalena Waagnerová

Fantasy román Zlatá Grai

Zlatá Grai teď mezi fanoušky fantastiky hodně rezonuje a je to, myslím, moc dobře. Já sama jsem měla možnost si tuhle knihu přečíst ještě před tím, než se ho ujalo Nakladatelství Host a už v téhle verzi mi bylo jasné, že jde o velmi výjimečný a detailně propracovaný román. A tak je na místě si o jeho vzniku a cestě k nakladatelství popovídat s jeho autorkou.

14.1. v 19:00

Pavel Renčín Hororová tvorba a skutečné příběhy

Pavla Renčína všichni známe díky jeho románům

Vězněná nebo Klub vrahů. Pak se tak nějak ztratil z literárního světa. Až do loňského roku, kdy se právě Vězněná dočkala audioknižního zpracování.

Na čem teď pracuje a jaký je jeho vztah k audioknihám?

21.1. v 18:00

Jiří Wittek

Jak se načítá audiokniha

Jiří Wittek se do knižní světa zapsal především

svým hlasem, který propůjčuje nejen fantasy a sci-fi příběhům, ale především jejich postavám. Jak sám říká, tak mluvení a hlasový projev obecně je pro něj důležitý a navíc funguje jako forma relaxu. A protože jsou audioknihy mojí velkou vášní, ráda bych vám tímto streamem přiblížila víc jejich vznik z pohledu někoho, opravdu povolaného.

22.1. v 18:00

Kristina Haidingerová Hororová trilogie Očistec

Očistec před lety vyšel jako samostatná trilogie, tak jak to všichni známe, hezky jeden díl po druhém. No a pak se Martin Štefko z Golden dog rozhodl dát mu monumentální podobu formou kompletního vydání. Tenhle krok byl pro skvělou a krásně temně nalazenou Kristinu Haidingerovou velkým dárkem. Tahle talentovaná hororářka, která je doslova nevyčerpatelnou studnicí nápadů si totiž takhle obří knihu rozhodně zaslouží.

24.1. v 18:00

Petr Kubát

Síťařka

Napínavým a akcí prosyceným thrrilerem s kyberpunkovými prvky se v loňském proce představila nová krev české literární tvorby. Petr Kubát dal svojí fantazií a vlastně i odvahou vzniknout poměrně specifickému románu, kde nešetří ani postavy ani čtenáře. Navíc pracuje i se společenskými tématy jako je drogová závislost, temná stránka internetového prostředí a hrozba, kterou pro člověka může znamenat, pokud nemá dostatečně ostré lokty.

28.1. v 19:00

Veronika Fiedlerová

Hororová trilogie Pozdravy záhrobí

Stejně jako Kristina Haidingerová, patří i Veronika

Fiedlerová mezi vynikající a velmi talentované české autorky hororového žánru. Asi nejvíc se do povědomí čtenářů zapsala svojí trilogií Pozdravy záhrobí, jejíž hlavní postavou je detektiv na poli pojišťovacím, který ke své práci využívá svého daru/talentu komunikovat právě s mrtvými.

A protože se tahle skvělá a vlastně i lehce humorná série dočkala i audioknižního zpracování, je načase si s Veronikou o jejím vzniku trošku popovídat.

Kultura v Táboře:

Asi není jediný měsíc v roce, kdy bych se alespoň jednou neobjevila u nás v divadle. To je navíc unikátní v tom, že disponuje jedním jevištěm a dvěma hledišti, která jsou navíc věrnou kopií našeho Národního divadla. To jen tak, abyste věděli. :)

9.1. v 18:00

Aneta Kuntová - Vernisáž

Aneta je umělkyně z Tábora, tvoří díla inspirovaná sny, vnitřní intuicí a hlubokým vnímáním okolního světa. Její obrazy často vyzařují snovou atmosféru, kde se prolíná realita s podivností a jemnými náznaky absurdna. Malby působí jako fragmenty z jiných světů – znepokojivé, ale zároveň přitažlivé. Diváky přenášejí do surrealistické říše, kde každá postava, symbol či barevný kontrast vypráví svůj vlastní příběh.

Navíc připravila obálku ke knížce Zřídlo moci, o které jsem vám tu psala, takže se nám to hrozně hezky propojuje.

Kultura v Táboře:

Radka Folprechtová se ve své tvorbě věnuje především malbě na papír. Již během studií ji oslovila kaligrafie, která zásadně ovlivnila její přístup k práci s akvarelem a tuší. Díky uvolněnému gestu a citu pro detail dokáže propojit konkrétní motivy, jako jsou vadnoucí či rozvířené květiny, které mizí, zbývá z nich jen to podstatné, esence, dřeň s nevšedním způsobem nazírání vedoucím až k abstrakci.

23.1. v 18:00

Spisovatelé v Jednotě, naší krásné a skvělou atmosférou nasáklé knihkupectví, které je spojené s vynikající kavárnou, je projekt, který tu běží už pár let. A protože bude kulturní lednový program asi na delší dobu tím posledním, hodlám si tohle autorské čtení užít a vychutnat.

Dorota Ambrožová - Autorské čtení

Poslední léto, provokativně drzá zpověď mladé dívky o komplikovaném čase dospívání. Zapovězená láska, vymezování se vůči učitelům i rodičům, sny a naděje, které nevyhnutelně naráží na realitu. Jak dospět a najít vlastní cestu, když k vám ti, od nichž čekáte odpověď, nejsou upřímní?

Hledáš co nejširší nabídku audioknih?

V aplikaci Audiolibrix můžeš pohodlně nakupovat nebo si předplatit některé z členství, která ti přinesou řadu výhod.

QR kód tě zavede na jejich web, kde se dozvíš víc.

Jestli se vám líbí moje tvorba, kterou pro vás dnem i nocí připravuji, můžete mi to dát najevo. Pojďme spolu na jedno virtuální kafe.

A jestli chcete, můžeme si spolu dát i to reálný.

Protože to je stejně nejlepší. :)

Za každou podporu budu moc ráda kdyby to bylo jen sledování nebo komentář.