IV. dějství V tomto jednání, které je nazýváno nejvíce sofoklovským, je transformováno druhé, třetí a čtvrté epeizodion Sofoklova Oidipa. Na poměrně malé ploše (verše 764–881) se v rychlém sledu střídají monology (Oidipus k sobě o strachu, který se ho zmocňuje) a dialogy — dialog Oidipa s Jokastou, odkrývající minulost a přinášející informace o smrti Laia, je přerušen příchodem starého Korinťana; poté následuje další dialog Oidipa s Jokastou a rozhovor mezi Oidipem, Korinťanem a Forbasem. Jen starý Forbas je představen jménem. Jednání ukončuje Oidipův monolog k sobě obsahující už totální anagnorisi a touhu po smrti: vybízí spoluobčany, aby ho zabili — buď jej ukamenovali (saxa), a porazili v boji ( ferra), a nebo upálili (ignis). IV. píseň sboru Píseň je nazývana Ikarskou, protože teze o zlaté střední cestě je prezentována na příkladu Ikarova letu. Tento motiv známe především od Horatia z jeho knihy Carmina a (II, 10): kdo se pravdou zlatého středu řídí / tomu nehrozí bídná chatrč, tím méně má v úmyslu vzbouzet závist / nádherným sídlem. Ikara také varuje jeho otec Daidalos u Ovidia (Proměny y VIII, 203), aby letěl medio, středem — ani příliš vysoko, ani příliš nízko. V. dějství Celé jednání vyplňuje výstup posla, což je oblíbený prostředek řecké tragédie, který Seneca rád využíval — v jeho dramatickém díle nalézáme nepřerušený výstup posla celkem ve čtyřech tragédiích. Někdy je výstup posla přerušován otázkami jiných postav nebo chóru. Výstup může být extrémně krátký, posel může mít své jméno, ale častěji je bezejmenný — stejně jako je tomu zde. Jeho řeč nepostrádá dramatičnost, k čemuž přispívá i skutečnost, že jsou tu celkem třikrát poměrně obšírně citována Oidipova slova a jeho činy jsou popisovány
38