Na Jawách až na konec světa – Nordkapp 2022 (7700 km - SWE, FIN, NO, DK)
„Tak čau a ať se Vám to rozsype už v Německu, ať nemáte tak drahej vodtah“, loučí se s Terezou před odjezdem její táta. Neskrytě naráží na tragikomickou scénu, která se odehrála v roce 2018 na dálničním odpočívadle nedaleko Göteborgu a jejíž četná interpretace baví nejen všechny rodinné příslušníky, ale i kamarády a osazenstvo hospod. V létě toho roku jsme se rozhodli dobýt nejvyšší motorkářskou metu, dojet na nejsevernější výběžek evropské pevniny - Nordkapp. Na Jawě! Takřka muzejní stroj z roku 1977 měl tuto téměř osm tisíc kilometrů dlouho pouť zdolat ověšený dvěma pasažéry, hromadou bagáže, ještě větší hromadou nářadí a deseti litry 2T oleje. Pavel Suchý na téže mašině a s obdobnou zátěží objel zeměkouli. Vybral si právě Jawu 350/634 pro svou nezničitelnost a snadnou opravitelnost. „Na třindě opravím všechno, vždyť je to primitivní stroj“, chvástal se Jirka před odjezdem. Vystřízlivění z tohoto sebevědomého tvrzení nastalo právě na dálničním odpočívadle u Göteborgu. Zahryzlý motor od segmentů rozlámaného pístu, které napadaly do kliky, opravdu ve švédském lese opravit nelze. Zpátky domů jela Jawka na vozíku za autem. Uběhlo pár let, hořkost z nezdařené výpravy vyprchala a šílený nápad na dobytí Nordkappu znovu vyplaval na povrch. Scénář se však mírně pozměnil, neboť od té doby do garáže přibyla ještě jedna třiapůle. Novější, hodnější a mírumilovnější, zkrátka „dámská“ Jawa 350/640. „Teď máme mašiny dvě, tak bude sice dvakrát větší pravděpodobnost, že se něco vysype, ale zase v průšvihu si můžou holky vzájemně vypomoci“, rozhodl Jirka. Tak jsme si vyrobili tažné lano a rozhodli se, že opět vyrazíme na sever. Poslední týdny před odjezdem byly ve znamení černých rukou. Hlavní „mekánik“ Jirka se věnoval technické přípravě strojů a obě motorky téměř celé preventivně rozebral a
1