Téma Mgr. Andrea Vondráková ì vondrako@vc.cvut.cz
„Pomocí nanostruktur dokážeme v nedaleké budoucnosti určit u ženy v ranném stadiu těhotenství, zda bude mít dítě s Downovým syndromem“, říká otec nanotechnologií, doc. Ing. Anton Fojtík, CSc. z katedry fyzikální elektroniky Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT
žluté a rozpouštělo se ve vodě. Vzniklo nové odvětví, které přineslo nové fyzikální perspektivy pro aplikace jako „chytré“ strukury. Američané okamžitě pochopili, co to přináší. Skupovali v Německu miligramy za tisíce dolarů. Začali používat nanotechnologie pro své kosmické programy. A ty jsou dnes založeny z 95 % na nanotechnologiích. Evropská unie začala do nanotechnologií investovat až v roce 2002, tedy dvacet let po USA.
foto “Ve
spolupráci s 1. lékařskou fakultou UK a MBU AVČR se pokoušíme likvidovat patogeny a rezistentní bakterie,” uvádí doc. Anton Fojtík
Říká se o vás, že jste „otec nanotechnologií“ v Čechách. Jak jste k této přezdívce přišel? Uvádí se proto, že jsem jako první český vědec v roce 1983 publikovat stať o nanostrukturách. Nanotechnologiemi se zabývám už přes třicet let, tehdy se jim ale říkalo malé částice nebo koloidní částice. Poprvé jsem se s nimi setkal během své práce pro Hahn-Meitner Institut v Západním Berlíně na začátku osmdesátých let v rámci evropského programu Eureka. Jeho cílem bylo dostihnout USA a Japonsko. Spolupra16
zima 2008
teCniCALL
covalo na něm Německo, Francie, Belgie a Velká Británie. Měli jsme vyvinout materiál pro čipovou technologii s vyšší hustotou pamětí. Malé částice tehdy vznikly jako vedlejší produkt. My zpočátku samozřejmě netušili, že tyto malé částice mohou díky svým unikátním, v té době ještě netušeným vlastnostem, v budoucnu způsobit takovou technologickou revoluci. Uhlík je najednou červený a rozpouští se v alkoholu. Křemík byl rozpustný, červeně svítil a lezl po stěnách. Běžně černé polovodiče byly barevné, železo
Jak jste se svými zahraničními zkušenostmi začínal u nás? Moje první práce na nanostrukturách jsem realizoval s profesorem Hengleinem z Berlína (tehdy západního), otcem nanotechnologií v Německu, ředitelem Ústavu Otto Hahna a Lisy Meitnerové. Přes TU Mnichov jsem na Fakultu jadernou a fyzikálně inženýrskou ČVUT přišel v roce 1997. Nabídl jsem tehdy fakultě zdarma k využití přístroje a laboratorní zařízení, které jsem si přivezl z Německa. Jejich hodnota se pohybovala na úrovni několika set tisíc euro. Tehdy byly ale nanotechnologie v Česku ještě Popelkou. Zabýval jsem se proto tzv. rentgenovskými lasery, které nevysílají viditelné světlo, ale rentgenové svazky. Využitelnost mají pro životní prostředí, lékařství a pro vojenské účely. V roce 2002 otevřel na fakultě nanotechnologiím dveře profesor Pavel Fiala, vedoucí katedry fyzikální elektroniky, když umožnil vytvořit experimentální základnu nanostruktur. Náhodou totiž zjistil, že se nanostrukturami