SNOW 116 active - březen 2019

3

X

Dolní Morava | Paseky nad Jizerou | Bachledova dolina

116 – BŘEZEN 2019

SNOW 116

CENA: 74 KČ / 3,49 EUR

BŘEZEN 2019

48 STRAN: LYŽAŘOVO LÉTO | SVĚTOVÝ POHÁR VE ŠPINDLU JE ZA DVEŘMI!

48 stran:

trénink a inspirace na léto Světový pohár ve Špindlu je za dveřmi!

Race: Estelle Alphand: Slavné jméno za mě nelyžuje Academy: Síla, vytrvalost a stabilita WWW.SNOW.CZ

Historie: Skok stranou čili qeršprunk Mountain: T ragédie v průsmyku Vršič: lavina zabila stovky ruských zajatců Travel: poklad v Obertauernu, švýcarská střediska se železnicí, exotické lyžování v Turecku SNOWbiz: V létě vládne horám romantika

SNOWBIZ

PŘÍLOHA O HORSKÉM BYZNYSU

Horský resort Dolní Morava ...pohoda ve velkém stylu

panoramatická restaurace SKALKA

další nová SJEZDOVKA

Více čtěte na str. 128

|4|

NO COMMENT

#142

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

|5|

Living the Dolomites

Foto: Seiser Alm Marketing_Helmuth Rier, F-Tech, Komma Graphik

www.seiseralm.it

175 km sjezdovek / 80 moderních lanovek a vleků / 80 km běžkařských tratí / 23 km sáňkařských drah / 3 Funparky pro děti 60 km zimních cest pro turistiku / 50 km cest pro sněžnice / nejlepší italský snowpark 2018 Alpe di Siusi / Seiser Alm, Tel. +39 0471 709 600, info@seiseralm.it, seiseralm.it

www.seiseralm.it

Alpe di Siusi / Seiser Alm: Z Prahy pouze 650 km

Bolzano Bozen

FOTO: SALOMON/SCOTT MARKEWITZ

|8| OBSAH

16| 20| 22| 24| 28| 30| 32| 34|

Estelle Alphand: Táta mi do lyžování moc nemluví Na síti Štafeta Síně slávy Bormio – začátek nové éry Špindlerův Mlýn opět hostí Světový pohár žen Kde budou bydlet, to je tajné!

MS v Åre 2019 z pohledu českých barev Ski Serie Masters

MAG

36| 38|

Snowterest Hlava proti srdci

ACADEMY

40| 42| 44| 46|

Tišit mysl

Papoušci Síla, vytrvalost a stabilita Apul news

HISTORIE

48|

Skok do minulosti

SNOWActive LYŽAŘOVO LÉTO 2019

Novinka pro všechny, kdo chtějí zůstat aktivní i poté, co sleze sníh

2| 6| 12| 14| 20| 28| 32| 36| 40| 42| 44| 48| 50|

Historie: Na lyžích beze sněhu aneb jak se kdysi trénovalo na náhražkách sněhu Cesty: Švýcarskem na kole s Alenou Zárybnickou; horské resorty v létě

Koloběžka: sport pro lidi poctivé sami k sobě In-line brusle pro lyžaře? Rozhodně!

Trénink: Schody do norského nebe – nová sportovní disciplína z Holmenkollenu Na vodu: Trénujte na paddleboardu!

TRAVEL MOUNTAIN

RACE

Klíny: nová bobovka jako krušnohorský tahák

118| 120| 122| 130| 132| 134| 136| 138| 140| 142|

Honba za pokladem v Obertauernu Hintertux (GPS): Ze zmrzlé stěny mezi stromy Na švýcarské sjezdovky ze spacího vlaku klíny: malé rozlohou, velké osobností

Lipno: království dětí

Lipno: česká rodinná riviéra

bachledka: rodinné překvapení za tatrami

Recenze: Suunto 9 Baro Titanium

Pod tureckým vulkánem

Malinô Brdo: za výkonem i rodinnou zábavou

Harfasport: obchod na silných nohách

Zajatci z průsmyku smrti

Tatry: Mekka slovenského lyžování

Donovaly: dětské atrakce s horskou kulisou

102|

Podkarpatská Rus – prašan v retro světě

neklidný klínovec s klidným neklidem

Letní Seiser Alm – víc než jen nostalgie

TECH

108| 112|

Plešivec: na Hanu i na Huga

Do hor: Jaký vybrat batoh?

SNOWBIZ

SPORT & MAG

|9|

149| 152| 156| 158|

S trohá romantika Letní Killington Funifor Historky z dílen

| 10 |

REDAKCE ŠÉFREDAKTOR

Petr Socha

ZÁSTUPCE ŠÉFREDAKTORA

Radek Holub REDAKTOŘI

Nelyžuj nikdy sám Přehupujeme se do poslední části našeho oblíbeného ročního období, zimy, která stála za velikou pochvalu už jen pro svou první polovinu. Jako bychom se vrátili o dvacet třicet let nazpět, kdy podobné nadílky a kalamity byly když ne běžné, tak alespoň očekávatelné. Nevím, jak to cítí druzí, ale pro mě osobně to byla jedna velká satisfakce, až snad psychoterapie, návrat naděje, že příroda nás ve štychu nenechá a že nás zahrne tolik potřebnou rovnováhou živlů a energií. Život umí být nevybíravý, únavný i zlý a člověk potřebuje protiváhu, aby své mentální cash flow udržel nad hranicí červených čísel. Letos k tomu příroda významně pomohla. I tím, že podpořila sněhovou zábavu. Jak víme, samo lyžování má totiž tu schopnost – ačkoli sjíždíme obvykle dolů – udržet člověka nahoře.

Přestože lyžování není nikterak snadný sport a vyžaduje kuráž. Na lyžích stojí každý vždycky sám, každý jeden je pán svých lyží, a pokud nepředvede čin, slova, gesta nebo příslušnost ke skupině jeho pád nezbrzdí. Možná i díky této existenciální surovosti má lyžování na své opačné straně i silný konejšivý potenciál. Když jsme třeba u tý osamocenosti, vzpomínám si na slova klasika tvrdícího, že „i v tom nejtěsnějším objetí je člověk vždycky jen sám“. A navážu: při lyžování člověk není nikdy sám! Když lyžař trpí úzkostí ze samoty, co udělá? Vezme lyže a jde na kopec. A tam, byť třeba fyzicky zcela sám, zjistí, že není sám. Jeho klouzavou přítomnost mu dotváří spousta přátelských spolučinitelů: sníh, lyže, kopce, odraz, skluz… Je to prostředí, kde je lyžař doma, v jistotě, sebedůvěře, snad i v objetí své vášně.

Lyžování jako jedna z nemnoha činností poskytuje člověku úkryt, prostor, kam se může uchýlit vybrečet a nabrat síly, srovnat rozsypané myšlenky, schovat se před světem do posunuté lyžařské reality. A člověk, který takovýmto zázemím disponuje, má v životě zásadní konkurenční výhodu.

Opusťme ale truchlivou linku samoty a osamění. Svět je přeci v prvé řadě krásný a zábavný!

Je hlavně a vlastně taky jen a jen na nás, abychom si ho stavěli radostný, vylepšovali si ho a chápali se každé okolní šance nabízející prevenci před pádem.

Rozhodně je také lepší držet se zlatého pravidla a po horách ani po světě nechodit nikdy sám.

Nám tímto posledním číslem končí hlavní práce v kanceláři a vrháme se konečně s lyžemi do hor. Díky letošní sněhové nadílce si budeme moci zpevňovat věčným sezením atrofované svaly i stavět soukromé úkryty snad ještě dlouho do jara. Sníh, věřme, také konečně zaplní vlásečnice země a na ně napojená hluboká úložiště životodárné vody. Je prokázané, že díky sněhu tak příroda mnohem snáz odolá všemožným škůdcům. Není důvod si myslet, že by to mělo být u nás lyžařů jinak.

KRESBA: ONDRA TŮMA

Andrea Drengubáková (SNOW tour), Ondřej Katz, Ondřej Novák, Tom Řepík (SNOWbiz), Lukáš Vavrda GRAFIKA

Petr Antoníček Markéta Antoníčková Michal Šindler INZERCE

Petr Havelka Veronika Bezpalcová Tomáš Rucký (SNOWtour) Tom Řepík (SNOWbiz) DISTRIBUCE

Marie Potužilová, Andrea Rosenbaumová INTERNET

Petr Havelka, Radek Holub, Tomáš Roba Všichni výše uvedení používají e-mailovou adresu ve tvaru: jmeno.prijmeni@snow.cz AUTOŘI

Ivan Balek, Pavel Božák, Tomáš Haisl, Karel Hampl, Petr Havelka, Martin Müller, Vít Moudrý, Jimmy Petterson, Radim Polcer, Fredrik Schenholm, Kateřina Sochová, Aleš Suk, Ondra Tůma, Pavel Zelenka JAZYKOVÁ KOREKTURA

Drahomíra Kožíšková PŘEKLADY

Kateřina Sochová ODBORNÍ PARTNEŘI Asociace profesionálních učitelů lyžování Asociace horských středisek ČR Horská služba ČR

IČ 27175511

ADRESA REDAKCE

SNOW Husitská 344/63 130 00 Praha 3 redakce@snow.cz ( 222 780 286 Příspěvky, fotografie a názory zasílejte na adresu redakce.

INZERCE ( 775 610 757, inzerce@snow.cz

PŘEDPLATNÉ Česká republika: www.snow.cz/predplatne predplatne@snow.cz ( 775 My SNOW (775 697 669) Slovensko: www.ipredplatne.sk objednavky@ipredplatne.sk ( +421 0800 188 826 Cena výtisku: 74 Kč / 3,49 EUR MK ČR: E13878 ISSN: 1214-0007 Rozšiřuje: PNS a.s., Mediaprint & Kapa Pressegrosso s.r.o., PressMedia s.r.o. a síť sportovních prodejen.

Vychází 7x ročně.

Toto číslo vyšlo 28. února 2019, další vyjde v říjnu 2019.

Články označené tímto logem jsou komerční prezentací. Články v rubrice SNOWtour obsahují product placement.

Náklad je ověřován ABC ČR.

Všechna práva vyhrazena.

SNOWmag je ochrannou známkou. © SLIM media s.r.o. 2019

ELEKTRONICKÉ ČASOPISY:

Petr Socha a SNOW

VYDAVATEL

SLIM media s.r.o.

Husitská 344/63, Praha 3

OBÁLKA/FOTO: Atomic

/casopis Pozitivní a intenzivní zbytek zimy a povedené jaro a léto!

A potom v říjnu zase na shledanou!

SNOW, Č. 116, ROČNÍK XVII.

SNOW – OFICIÁLNÍ PARTNER

sté Jediní speciali ojištění na cestovní p

Jsme pojišťovna, ale cestovní!

Máme to jinak, protože cestováním žijeme. Už více než 100 let. Každý rok osobně prověřujeme úroveň lékařské péče v zahraničí. Vybudovali jsme síť center pomoci na všech kontinentech. Škody vyplácíme férově do 7 pracovních dnů. Milion klientů ročně z nás dělá českou jedničku.

Vy cestujete. My se staráme.

www.ervpojistovna.cz

| 12 |

Zcela nové

Poznejte sílu hybridu

Zobrazen je model CR-V 2.0 i-MMD Hybrid Executive v barvě perlet'ová platinum white. Údaje o spotřebě a emisích CO2 pro model CR-V Hybrid (podle NEDC): 5,3–5,5 l/100 km, 120–126 g/km. 8 let jízdy bez starostí s Honda Premium Quality. Honda věří kvalitě svých automobilu°. Standardní záruka proto není vše. Z tohoto du° vodu nabízíme ke každému nově zakoupenému automobilu věrnostní program Honda Premium Quality, kterým je dodatečný servisní program nad rámec standardní záruky. Více informací na www.honda.cz.

| 14 |

FOTO: HEAD

SPORT MAG

| 15 | Poslední závod ženy

Už od podzimu jsme věděli, že to bude její poslední sezóna. A teď už víme, že závod ve sjezdu na nedávném mistrovství světa v Åre byl její opravdu poslední.

Kariéru zakončila, jak se na legendu jejího kalibru patří.

Bednou. Ne tou nejvyšší, to už by smrdělo pořádným americkým happy endem, ale zaslouženým třetím místem. Navíc v sezóně a na mistrovství, kde se jí nic nedařilo a nikdo už nepočítal s tím, že by jí přinesl kytky jinak než pouze na rozloučenou. Jenže Lindsey Vonn, která z pohledu běžného diváka sehrála za svůj život mnoho rolí, které často více zaváněly spíš

Poslední závod muži

Podobně jako Lindsey Vonn se rozloučil se závodním lyžováním norský fenomén Aksel Lund Svindal. I pro něj byl posledním závodem sjezd na MS v Åre. A i on se po mnoha pádech posledních sezón zvedl a zakončil svoji úspěšnou kariéru stylově. Bednou. Po dojetí do cíle zvedl ruce nad hlavu jako vítěz. Byl nejrychlejší.

O dokonalý happy end ho nakonec připravil krajánek.

Kjetil Jansrud byl rychlejší o pouhé dvě setiny a sebral

Sagan na lyžích

I tak se občas přezdívá mladé a vysoké dívce, která již před dvěma lety začala drze vystrkovat růžky a letos s přehledem válcuje i suverénní jména, jež ještě před časem obdivovala na plakátech ve svém dětském pokojíčku. Na svém čtvrtém (ve 23 letech úctyhodný počet) mistrovství světa se jí podařilo něco, co nemá v historii slovenského, ba ani československého lyžování obdoby. Dámy Velez Zuzulová i Strachová prominou. Kompletní sbírku medailí tvoří bronz ze sla-

Obhájce starých dobrých časů

Poslední závod a pódium Lindsey Vonn.

Jisté je, že lyžování bude Lindsey chybět

Nepřehlédněte:

Ted Ligety už do medailových pořadí svých parádních disciplín poslední dva roky téměř nezasahuje. Lyžuje pro radost, možná trochu pro propagaci svých značek Slytech a Shred, možná musí dojet dlouhodobou sponzorskou smlouvu, aby nepřišel o koruny. Sympatické je, že svého legendárního jména často využívá k obhajobě práv závodníků i čistotě lyžařského sportu. Vzpomeňme na změny parametrů lyží pro GS, proti nimž Ligety nejvíce brojil (byť byl pak na „nových“ lyžích tři sezóny neporazitelný), nebo rušení závodů v Söldenu bez další náhrady. Po večerním City Eventu ve Stockholmu přichází tentokrát s otázkou čistoty jízdy v paralelním slalomu. Stále více závodníků používá pro projetí

dobrým marketingem než opravdovým příběhem, se tentokrát držela svého celoživotního hesla. „Když upadneš, vstaň.“ V letošní sezóně upadla hned několikrát. A nejlépe vstala právě na ten poslední závod. Ať si myslí, kdo chce, co chce, Lindsey je prostě ve svých 34 letech stále vynikající lyžařka a vůbec nejúspěšnější žena v historii alpského lyžování. Nakonec chybělo jen velmi málo, aby se stala vůbec nejúspěšnějším závodníkem. Rekord Ingemara Stenmarka v počtu vítězství v SP ale zůstal nepřekonán. Chybělo „jen“ pětkrát zvítězit. Lindsey, i tak děkujeme!

legendárnímu sjezdaři šesté zlato z mistrovství světa.

I tak je ale výčet Svindalových úspěchů neskutečný. Ve Světovém poháru strávil 17 sezón, vyhrál 36 závodů a 80x stanul na stupních vítězů. Má 4 olympijské medaile, 8 medailí z mistrovství světa, dvakrát vyhrál celkové hodnocení SP a doma ve vitríně mu zabírá značný kus místa i dalších 9 malých křišťálových glóbů.

Aksele, bylo to krásné, napínavé a my děkujem!

lomu, stříbro z kombinace a zlato z obřího slalomu. Na svém prvním mistrovství světa ve Schladmingu 2013 nedojela, na druhém ve Vailu se sotva vešla do třicítky.

Před dvěma lety ve Svatém Mořici už brala stříbro za týmový závod, čtvrté místo ve slalomu a osmé v obřáku. Aktuálně je Petra Vlhová navíc se slušným náskokem na průběžném druhém místě v celkovém hodnocení SP. Takže nejen Lindsey, Aksele, ale i Petro!

Děkujeme!

klasické dvojité branky s terčem kloubovou techniku, slalomovými chráničemi na hůlkách atakují terč na brance a snaží se tak dosáhnout kratší linie. Pravidlům se to nevymyká, ale Ligety upozorňuje na tradiční technické pojetí a navrhuje zavedení jiných typů branek (například nízkých pro snowboard), nebo časových penalizací za „nesprávné“ projetí branky. Zajímavé, jak se po dlouhé historii závodů SP a FIS mohou pravidla ještě do budoucna vyvíjet. Za pozornost také stojí, že ve finále ženského paralelu ve Stockholmu Shiffrin atakovala v horní části trati terče branek a byla tam pomalejší než její soupeřka Geiger, která jela klasickou obřákovou technikou. Tede, děkujeme, že se ozveš! (on)

16 28 48

Estelle Alphand Táta mi do lyžování moc nemluví.......................................................................... Špindlerovský svátek se blíží: Světový pohár žen se počtvrté vrací do Špindlerova Mlýna................

Skok do minulosti: Znáte „qeršprunk“, skok příčný?.........................................................................

FOTO: ROSSIGNOL

RACE STAR

Estelle

Alphand Text: Ondřej Katz

Táta mi do lyžování moc nemluví

Estelle Alphand, dcera Luca Alphanda, jednoho z nejlepších francouzských sjezdařů minulosti, se už řadu let snaží vyšlapat vlastní cestu do absolutní špičky světového lyžování. Šestnáctá žena obřího slalomu na olympiádě v Pchjongčchangu sice většinu života doposud trávila ve Francii, narodila se v Brianconu, lyžovat se učila na sjezdovkách Serre Chevalier, na léto ale často jezdívá do Švédska, kde tráví čas s prarodiči z maminčiny strany. Ano, maminka je Švédka a Estelle má ke Švédsku odmala úzký vztah. Před lety asi sotva tušila, že by mohla milované Švédsko dokonce reprezentovat na mistrovství světa. Život tropí hlouposti, jak můžeme vidět na příběhu Estelle Alphand.

V

e švédském Åre to žije, mistrovství světa zase píše emotivní příběhy a jeden z nich měl být o Estelle Alphand (23). Chtěla se tu ve velkém stylu představit švédskému publiku, které se na ni těšilo. Komunita švédského lyžování teď má být pro Estelle novou rodinou po tom, co přestala reprezentovat Francii a do sezóny 2018/19 k překvapení mnohých odstartovala v kombinéze švédských barev. V prvním slalomu sezóny v Levi hned vybojovala respektu hodné 13. místo a měly přijít i další kvalitní výsledky.

Jenomže místo toho přišel závod v Americe, pád a… zranění. Zlomená noha a najednou je všechno jinak. Když se Frida Hansdotter, Anna Swenn Larsson a další v Åre před domácím publikem perou o medaile, Estelle sedí doma u televize. Ve Francii.

FOTO: ROSSIGNOL

| 16 |

| 17 |

ProklatĂ˝ Killington

RACE STAR

FOTO: ROSSIGNOL

| 18 |

Home? Pro Estelle skoro symbolické…

Estelle, to je asi hodně frustrující dívat se na mistrovství světa v Åre jenom v televizi… Jsi hodně smutná?

Jsem. Je to… No, je to na nic. Moc jsem se do Åre na mistrovství světa těšila. Jsem tam teď členem lyžařského oddílu. Ale nedá se nic dělat. Zase se uzdravím, už to znám. Už jsem byla na lyžích, opatrně. Ještě to není úplně dobré, ale lepší se to.

Proč jsi se vlastně po tolika letech, kdy jsi byla členem mnoha francouzských reprezentačních výběrů, rozhodla reprezentovat Švédsko?

Potřebovala jsem změnu. Všechno šlo dobře, v juniorech jsem měla pěkné výsledky, i když jsem taky měla pár zranění, potom, s přechodem mezi dospělé, se to ale jakoby zastavilo.

Delší dobu jsem se neposunula dál, v zimě 2017/18 jsem ve svěťáku bodovala jenom jednou. Výkonnost stagnovala, vypadla jsem z francouzského áčka… Ale nehodlám se s tím smířit, vím, že na lyžích ještě můžu dosáhnout víc. A tak jsem prostě chtěla udělat něco, co mě zase nakopne a dá mi nový impuls.

Zatím to vypadá, že jsem udělala dobré rozhodnutí. Se švédským týmem jsme měli kvalitní letní přípravu a na podzim se mi dařilo.

A to se nejspíš podařilo. Letošní zimu jsi začala fantasticky!

Ano, zatím to vypadá, že jsem udělala dobré rozhodnutí. Se švédským týmem jsme měli kvalitní letní přípravu a na podzim se mi dařilo. Zajela jsem zase ve svěťáku super výsledek. No, ale potom bohužel přišel Killington a zranění…

Jak velká změna to vlastně pro tebe byla, připojit se k švédskému týmu? Přestěhovala ses natrvalo do Švédska?

Ne, to by přinejmenším v zimě ani nebylo moc praktické. Musíš si uvědomit, že i mimo závodní sezónu vlastně nejčastěji lyžujeme ve Švýcarsku, někdy v Itálii… A to ani nemluvím

o závodech. Holky, které se vracejí do Švédska, se fakt hodně nacestují a já, když se vracím do Francie, to vlastně mám pohodlnější.

Takže se vlastně s francouzským týmem možná můžeš i nadále dost potkávat.

Netrénujete třeba někdy společně?

Tak to zase ne, lyžuju fakt jenom se švédským týmem. S holkama z Francie se teď na kopci ani moc nepotkáváme. Všechno prostě záleží na tom, jaký mají jednotlivé týmy program.

Nechybí ti kamarádky, se kterými jsi asi lyžovala pěkných pár let? S kým ses ve francouzském týmu nejvíc přátelila?

No jasně, je to z tohoto pohledu takové

FOTO: KIN MARCIN/RED BULL CONTENT POOL

| 19 |

zvláštní. Mám ve Francii okolo lyžování samozřejmě hodně kamarádů, vždycky jsme byly dobrá parta třeba s Adeline Baud a Clarou Direz.

Ale musím říct, že ve švédském týmu v tomhle ohledu určitě nijak netrpím. Spíš naopak, holky a vlastně všichni okolo týmu jsou ohromně přátelští a atmosféra je úplně perfektní. Skandinávské týmy, ať už jde o Švédsko nebo Norsko, jsou celkem známé tím, že je s nimi veselo a že tam jsou vynikající vztahy. A já to můžu jenom potvrdit.

Troufneš si už taky porovnat, jak ve Francii a ve Švédsku funguje systém, na jehož vrcholu jsou reprezentační týmy? Mám na mysli třeba podporu svazu, sponzorů…

Je to jiné, to každopádně. Francie, to je obr, systém, do kterého je zapojeno mnohem víc lidí, určitě mají větší rozpočet… Nevidím nijak zvlášť do toho zákulisí, ale už ten pocit z lidí, kteří se ve Švédsku pohybují okolo lyžování, je jiný. Všechno je to daleko větší pohoda, je to takové skoro rodinné, protože každého znáš a okamžitě víš, kdo je kdo. V lyžování tu pracuje mnohem méně lidí a všichni mají téměř osobní vztahy. Já se ve Francii nikdy nepotkávala s prezidentem svazu nebo s jinými vysokými funkcionáři. A ve Švédsku to není problém, ti lidé jsou tak nějak přirozeně okolo týmu a je to prima. Všechno je jednodušší.

A není ten rozdíl taky trochu v tom, že jméno Alphand je asi ve Švédsku vnímáno úplně jinak než ve Francii? Jaké to je vyrůstat ve Francii, v lyžařské komunitě, se jménem Alphand?

Je to trochu zvláštní, to by asi potvrdili i jiní, co mají takovou zkušenost, že jejich rodiče byli známí. Nikde se nemusíš dvakrát představovat, to je jasný, protože o tobě dobře vědí.

Máš to jméno… Ale že by měl člověk nějak lehčí život, to tedy ne. Někdy je to dokonce naopak, protože tu mohou být nějaká očekávání a s tím se musíš vyrovnávat. Nakonec na těch lyžích vždycky stojím sama a to, že táta vyhrál Kitzbühel, už mi v ten okamžik nijak nepomůže. A může to být trochu těžší v tom, že někteří lidé asi čekají, že to tedy samozřejmě taky vyhraju.

No a mluví ti táta vůbec do lyžování?

Nemluví a vlastně nikdy moc nemluvil. Když mi bylo 6 nebo 7, dal mě do lyžařského oddílu a trénovali mě oddíloví trenéři. To je přece normální. A potom zase svazoví trenéři, když jsem se dostávala do různých výběrů

Není žádným tajemstvím, že Luca Alphanda dnes více vzrušují rychlá auta než lyže

No a čím vlastně dneska táta je?

On pracuje pro televizi a vedle lyžování dělá taky rallye, prostě auta. Takže je hodně často pryč, hodně cestuje. Já jsem pořád někde na kopcích po celém světě, podobně to mají i moji bráchové, takže my vlastně ani nemáme moc času, abychom spolu rozebírali lyžování.

toho systému, který mladé závodníky z pozice svazu podporuje, tak je to určitě hodně složité. Na druhou stranu tréninková centra, která reprezentanti využívají, fungují dobře a hodně té zátěže z rodičů sejmou. Jinak by to asi nebylo možné.

My jsme se ale právě kvůli tomu systému s bráchama vlastně na lyžích nikdy pořádně nepotkali. Oni mají svůj program a já také.

Oni trénují s chlapama, já s ženskýma, oni jsou navíc jiná věková kategorie… Moc si toho, že celá rodina závodíme, vlastně neužívám.

Máš dva mladší bratry, oba také vrcholově lyžují, jsou ve francouzském týmu, zatím v mládežnických nebo širších výběrech… Ono je takových rodin víc, třeba Loeseth, Fanchini, Gisin… Já si vždycky říkám, jak tohle ti rodičové mohli zvládnout? Mít tři děti na nejvyšší úrovni ve sjezdovém lyžování, to muselo mimo jiné stát ohromný balík peněz!

To asi jo. Ale ve Francii se pak o tebe dokáží docela dobře postarat, když už jsi členem nějakého výběru. Pokud se nedostaneš do

Táta, jak už jsi zmínila, vyhrál mimo jiné Kitzbühel. Ten největší, nejslavnější závod. Sen každého sjezdaře. O čem sní Estelle Alphand? Co je vlastně pro ženy ekvivalentem Kitzbühelu, je-li vůbec něco takového? Který závod je teď ten nejslavnější?

Nooo, to je zajímavá otázka. O tom jsem nikdy nepřemýšlela. Ale řeknu třeba Záhřeb.

Anebo Flachau. To jsou teď asi nejvíc sledované a ceněné závody ženského okruhu.

Vyhrát takový slalom, to by bylo prima.

a reprezentací. Takhle to prostě ve Francii chodí a počítám, že jinde to je podobné. Táta trenérem není, takže nechal jiné dělat jejich práci.

| 20 | RACE NA SÍTI Matthias Hargin Švédi bez medaile, ale s humorem

Lindsey Vonn Škodolibá? Ale ne, prostě kámošky…

Fotka pořízená snad setinu po tom, co nás Švýcaři vyřadili z týmové soutěže, přesně popisuje moje pocity. Jedno pozitivum tam ale je, vypadá to, že jsem jako první pochopil, co se stalo.

Anebo mě něco děsně dřelo v helmě. 

Ale bylo to o chlup, co? Sorry…

Následky našich včerejších pádů ve sjezdu.

Nemůžu se dočkat, jak se to zbarví zítra!

A otázka zní: Čí je tohle prdelka? My to víme, Laurenne Ross!

Ilka Stuhec Raději pije, než pere

Josef Ferstl Vyhrál super-G v Kitzbühelu Sprchu dnes ne, těžko už bych hledala oblečení, co mi nevoní po šampaňském.

Safety First!

Kdes nechal kluka, Seppe?!

Tohle jestli vypiješ, Ilko, budeš prát tak jako tak.

Ester Ledecká Mistrovství světa v troubě Bez toho bych si ty lyžáky nezula.

Asi bych v nich musela spát.

Dal jsem Terminátorovi pár Headů!

Peníze za prodej tohoto nového modelu půjdou do Arnoldovy nadace R20, která se angažuje v ochraně životního prostředí.

Dobrá akce od Headu…

To každopádně! Mají dřevěné jádro? Ale dělají se aspoň bez lepidel, ne?

Neboj se toho, Ester, prý to zlepšuje cit pro skluz!

PŘIPRAVIL: ONDŘEJ KATZ

Aksel Lund Svindal Skáče, jak Johan Eliasch píská

| 22 | RACE ČESKÉ LYŽOVÁNÍ Kateřina Neumannová  Olga Charvátová-Křížová  Pavel Ploc  Stanislav Henych 

Bohumír Zeman 

Bobas Zeman Text: Tomáš Haisl Foto: archiv SLČR

v Síni slávy

Poslední letošní celebritou Síně slávy je Bohumír Zeman. Zářil už jako junior a drží titul, který mu už nikdo nikdy nevezme. Je to první český sjezdař, který stál na stupních vítězů v závodě Světového poháru. Jeho slávu připomíná i jedna z kabinek lanovky v Kitzbühelu, která funguje jako jakýsi specifický pomník vítězů tamních závodů. Na to, že skončil v 25 letech, je toho celkem dost, nemyslíte?

Štafeta Síně slávy Pátý úsek rozjíždí…

 Bohumír Zeman První český sjezdař v historii, který stál na stupních vítězů v závodě SP Největší úspěch Třetí místo v obřím slalomu v kanadském Mont Sainte-Anne (březen 1980) Celkové pořadí v SP: 1978/79 – 17. místo celkově 1979/80 – 10. místo v OSL MS a ZOH 4. místo v kombinaci na MS v rámci ZOH v Lake Placid 1980 (nebylo součástí ZOH) V roce 1981 vyhrál závod v kombinaci na Hahnenkammu, který nebyl součástí SP (jedna z kabinek tamní lanovky 19 nese jeho jméno) ŘÍJEN 20

č. 117

… Štafetu přebírá…

Květa Jeriová-Pecková

B

Otázka od Standy Henycha:

obasi, co myslíš, že chybí dnešnímu lyžování, aby se dostalo alespoň na úroveň, kterou jsme drželi před spoustou let my? Věřil jsi trenérovi, nebo jsi vše vypracoval sám?

Myslím, že to je otázka, která by se měla řešit už od samého vedení. Cíl a vize by měly být zřetelnější a systém by měl být trochu funkčnější. Já sám nějaké návrhy měl, třeba ještě přijde uplatnění.

Co se týče trenérů, některým jsem věřil, některým vůbec. Jako třeba panu Horákovi, který byl opravdu oříšek. Nebylo to ideální po odborné stránce ani v jiných ohledech. Dokonce mi kradl peníze, z něj se pro mě vyklubal naopak nejtěžší soupeř (smích).

Stejné otázky pro všechny: Jak jste se k lyžování dostal?

Myslím, že zcela přirozeně. Víte, jak to ve Špindlerově Mlýně je. Chůze je první pohyb, který se tady člověk naučí, a lyžování hned ten druhý. Je to tady druhá přirozenost. Jiný vrcholový sport se tu asi nedá dělat, tak automaticky dospějete k lyžování.

Na jaký moment v kariéře nejraději vzpomínáte?

Na vítězství v Kitzbühelu. Atmosféra je tam jedinečná, takže když se povede uspět, i odměna je taková nadstandardní.

Jak jste snášel neúspěch?

Neúspěch mě nebavil, stejně jako asi většinu lidí nebaví. Když je člověk ctižádostivý, a to asi ve sportu být musí, tak se s neúspěchem nechce srovnat.

| 23 |  Květa Jeriová-Pecková

Jak jste uměl slavit vítězství?

Zodpovědně, samozřejmě (smích). Když je co slavit, je to samozřejmě příjemné, v sezoně může být i veselo, ale vždycky musí být na prvním místě sport.

Co byste na sobě v době, kdy jste závodil, zpětně změnil? Účes! Měl bych delší vlasy (smích). Ne, vážně.

Asi každý by zpětně určité věci udělal jinak, ale moc bych toho neměnil, protože kdybych ty vlastnosti neměl, tak bych se k úspěchu asi nedobral.

Vyhrával byste, kdybyste závodil v dnešní době?

Těžko říct. Ale asi bych taky mohl zlobit ty nejlepší. Základ lyžování zůstává v podstatě pořád stejný.

Co děláte (profesně) po konci aktivní kariéry?

Po konci kariéry jsem prošel skoro vším, to spektrum bylo opravdu pestré. Od pomocného stavebního dělníka po trenéra v Česku a poté i národního týmu Lichtenštejnska.

Pak jsem podnikal, byl starostou, teď už jsem v důchodu a už si to jenom vychutnávám a užívám.

Jak se promítly úspěchy do vašeho dalšího života?

Myslím, že významně. Když se člověk dostane na nějakou úroveň, tak má nadhled a přehled o situaci a způsobu života, jak u nás, tak ve světě.

Co vám lyžování dalo a vzalo?

Lyžování, sport a obecně jakákoliv činnost, které se věnujete, musí přinášet uspokojení.

Jinak ztrácí smysl. Většinou mi to jen dávalo, vždycky ta bilance byla plusová.

Jak se snažíte udržovat v kondici?

Snažím se, i když úspěšnost je celkem nízká (smích). Myslím ale, že mezi vrstevníky jsem, co se týče kondice, nadprůměr.

Jak často se dnes dostanete na lyže?

Několikrát týdně. Buď si jdu jen tak ve Špindlu zalyžovat, nebo jezdím po závodech jako technický delegát. Pořád lyžuju velmi rád.

Co byste poradil současným lyžařům?

Vrcholovým bych vřele doporučil, aby závodili a méně spekulovali a kalkulovali. Aby do toho dali opravdu celou svou duši. Hobíkům zase to, aby tolik neriskovali a nejezdili tak rychle.

Někteří z nich jezdí za hranou svých možností a podle toho to na kopci také často vypadá.

Bonusová – otázka pro dalšího sportovce

Na co byste se chtěl zeptat…

Květy Jeriové-Peckové?

Květo, vím, že pocházíš ze Zálesní Lhoty.

Potkala ses doma s dalším významným tamním rodákem, Jiřím Šlitrem?

| 24 | RACE ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

Bormio – začátek nové éry

Historie plakátu 5.

Text: Pavel Zelenka

O tom, kde se bude konat mistrovství světa v roce 1982, se rozhodovalo v květnu 1979 na 32. kongresu FIS v Nice. Po prvním kole hlasování vypadly Briancon a Crans Montana a ve finále se utkal Schladming, který nakonec zvítězil, a Bormio. To ale dostalo příležitost pořádat šampionát o čtyři roky později.

Nikdo tehdy ještě netušil, že se nebude konat v původně plánovaném roce 1986.

V

prosinci 1982 posílají národním lyžařským asociacím první informaci o konání Campionati Mondiali Sci Alpino Valtellina ´86.

Za necelý půlrok, v květnu 1983, dochází ke změně. V Sydney, na 34. kongresu, schvaluje FIS novou periodizaci pořádání mistrovství světa – od roku 1985 se koná každé dva roky a nikoli každé čtyři jako doposud. Ve čtyřletém ročním cyklu bude jen jeden rok bez vrcholné světové soutěže. A mistrovství světa v Bormiu se posouvá na rok 1985.

Stavební boom 1983

Italští pořadatelé situovali soutěže do dvou středisek: závody mužů do Bormia (1 225 m) a soutěže žen do 15 km vzdálené Santa Cateriny (1 737 m). V krátkém čase bylo potřeba spoustu zásahů a budování: přestavět sjezdovou trať mužů, pro ženy postavit zbrusu novou, instalovat technické zasněžování, postavit tribuny a objekty pro zázemí šampionátu.

Pořadatelé použili nejmodernější techniku v oblasti výpočetní techniky a elektroniky, vznikl počítačový program Alpinski 85 WM, který zprostředkovával provozní informace a byl propojen i s archivem lyžařské historie.

Jednoduše informoval novináře prostřednictvím video terminálů v tiskovém středisku třeba o hotelech, kde jsou ubytováni.

Nebo byly simultánně přenášeny losování a trenérské porady do tiskového střediska.

Jako novinku organizátoři představili dvě světelné tabule (100 x 200 cm) s vyobrazením sjezdovek, názvy jednotlivých úseků, profilem a převýšením.

Poštovní obálky svazové korespondence MS 86 s daty 8. XII. 1982 a MS 85 10. V. 1984

Ochranná známka-logo

Změnou termínu mistrovství byli organizátoři nuceni odstoupit od původní značky s letopočtem ´86. S vědomím, že prostřednictvím grafického znaku lze jednoduše informovat v médiích, o jak významnou událost se jedná, přistoupili k tvorbě nového loga. Rozšiřující se barevné linie (červená, žlutá, modrá) směrem od shora dolů znázorňují lyžařský svah od startu k cíli. Jednotlivé barvy představují pisty lyžařských disciplín: žlutá barva uprostřed patří sjezdu, obří slalom znázorňuje barva červená a slalom je modrý. Trasy jsou uzavřené zeleným půlkruhem a název šampionátu v černé barvě tvoří barevnost pěti olympijských kruhů. Organizační výbor uzavřel smlouvu s agenturou IMG (International Management Group) o zastupování při přidělování práv k užívání loga pro technické a reklamní sponzorství.

Česká euforie po Sarajevu

Až do ZOH 2018 bylo Sarajevo nejúspěšnější lyžařskou olympiádou, sice bez zlata, ale zato se čtyřmi medailemi. Stříbro ve štafetě žen 4x 5 km s památným finišem Květy Jeriové,

| 25 |

Elvio Mainardi – akademický malíř Elvio Mainardi (*1934) vystavoval již v 18 letech v rodném městě Adrii své obrazové prvotiny. Svým výtvarným projevem získal přízeň nejen veřejnosti, ale i kritiků. Stal se zakládajícím členem uměleckého kruhu v Adrii, organizoval setkání výtvarníků a návštěvy výstav. V roce 1960 přesídlil nejprve do Benátek, později do Bologně, kde pod vedením mistrů Ilaria Rossiho a Corrada Corazzy studoval tajemství výtvarného umění. Zde se časem integroval do uměleckých kruhů. Pořádal samostatné výstavy, které měly pozitivní recenze. Uměleckými kritiky je označován za „malíře světla“. V roce 1973 se přestěhoval na sever Itálie, mimo pohodlí města.

Do údolí, kde ticho, ledovce a nedotčená příroda existují v dokonalém souladu.

Do údolí Valtelliny. Zde v sobě objevil naléhavou potřebu malování v plenéru.

Stal se přívržencem školy „en plain air“, práce na „čistém vzduchu“. V otevřených prostorách horského exteriéru nacházel zdroje inspirace. Obohatil a zdokonalil tak svůj vlastní malířský styl.

Byl vyzván na vytvoření tří plakátů pro jednotlivé disciplíny na blížící se mistrovství světa. Díky barvám a expresivnímu vyjádření svých individuálních pocitů při zobrazení reality v souvislosti s dynamickým projevem jeho figurálního umění ve sportu, získaly originální obrazy na vernisáži ohromující úspěch. To mu otevřelo cestu dál do sportovního světa, především golfu. Začal vystavovat ve Spojených státech, nejprve v Chicagu, později v New Yorku. Nyní má stálou výstavu v italském kulturním institutu v Los Angeles. S přibývajícím časem mají jeho plakáty stále větší historickou hodnotu.

která byla ještě třetí v běhu na 5 km. Bronzoví byli i Pavel Ploc ve skoku na P-70 a Olga Charvátová ve sjezdu, podpořená Janou Šoltysovou na 5. místě. Euforie zavládla nejen ve vedení lyžařského svazu, také na Oddělení vrcholového sportu ale i v samotném sekretariátu ÚV ČSTV u soudruha Antonína Himla. Ani média nezůstala stranou. Klub sportovních novinářů na závěr roku při hlasování v anketě Nejlepší sportovec roku lyžaře patřičně ocenil.

V desítce nejlepších se umístili hned tři. Zvítě-

LY Ž

Ó Á SEZ AŘSK

NA

zila Květa Jeriová, čtvrtá byla Olga Charvátová a sedmý skončil Pavel Ploc. To vše hrálo významnou roli při nominaci na šampionáty v následujícím roce 1985.

Vzhůru na Bormio!

Zabezpečení reprezentace bylo díky Sarajevu na neobyčejně vysoké úrovni. Úsek alpských disciplín navrhl 14člennou výpravu ve složení pět žen se dvěma trenéry, dva muže s jedním trenérem a čtyři členy rea-

ISU ČÍ V R E N VH N E KO

PŮJČTE SI LYŽE

79

OD

Kč/den

VE VŠECH PRODEJNÁCH HERVIS V ČR

| 26 | RACE ČESKÉ LYŽOVÁNÍ lizačního týmu. Družstvo žen, pod vedením Pavla Šťastného a jeho asistenta Míry Němce, absolvovalo v prosinci (1984) první a v lednu (1985) druhou etapu Světového poháru. Úvod sezony se vydařil Ivaně Valešové. Ta ve slalomu v Courmayeuru skončila na bodovaném 12. místě. Naopak generálka v Santa Caterině závody ve sjezdu a obřím slalomu žen s umístěním děvčat ve třetí desítce vyvolala rozčarování. V lednové etapě SP ale osmé místo Jany Šoltysové ve sjezdu v St. Gervais, výsledky Olgy Charvátové (ve čtyřech závodech ve slalomu do 10. místa) a Eleny Medzihradské předznamenalo dobré načasování formy před mistrovstvím.

Trenér mužů Jiří Vlček s Mírou Kolářem a Pavlem Pochobradským se pokoušeli prosadit ve Světovém poháru především v kombinaci. To se podařilo ve Wengenu Kolářovi, kde bodoval na 13. místě.

Vedoucím české výpravy pro MS v Bormiu byl opět jmenován Dr. Martin Schelling, místopředseda svazu, součástí byli lékařka MUDr. Hana Lukáčová, metodik Dr. Vilém Podešva a šéftrenér Pavel Zelenka. Jako pozorovatel jel Dr. Emanuel Řehoř, vedoucí funkcionář z Oddělení vrcholového sportu. Československá televize zařadila poprvé z mistrovství do vysílacího programu přímé přenosy. Požádala lyžařský svaz o možnost společné dopravy pro Petra Vichnara. Deníky Čs. sport, Mladá fronta a Práce reprezentovali novináři Petr David, Václav Pacina a Petr Kratochvíl. Ze slovenského týdeníku Štart byl přítomen Peter Pospíšil. Nikdy před tím nebyl na MS žádný domácí novinář. V minulosti byly základní informace a výsledky přebírány z ČTK.

Sarajevo se neopakovalo

Reprezentanti Švýcarska vybojovali osm z celkového počtu 24 medailí. Z toho čtyři zlaté, tři stříbrné a jedenu bronzovou. Stali se tak nejúspěšnější zemí. Dvaadvacetiletý Švýcar Pirmin Zurbriggen zvítězil v kombinaci, ve sjezdu a v obřím slalomu byl druhý o pět setin za vítězným Markusem Wasmeierem z Německa. Šampionát byl právem nazýván festivalem Pirmina Zurbriggena.

V soutěži žen se žádné z účastnic nepodařilo získat více než jednu medaili. Překvapením bylo prvenství teprve sedmnáctileté Američanky Dianne Roffeové v obřím slalomu. Švýcarka Michaela Figiniová po stříbrné medaili ve sjezdu na ZOH v Sarajevu získala titul mistryně světa. Výsledky potvrdily, že ve světové špičce dochází k výměně generací. Boje o medaile signalizovaly odchod Stenmarka, Klammera, Nelsonové i Pelenové. Úkolem československého družstva žen bylo navázat na výsledky ze Sarajeva. Komisí vrcholového sportu byly dány výkonnostní cíle. Zisk jedné medaile a 4 body, jmenovitě

pro Olgu Charvátovou. Ostatní členky družstva měly osobní cíle. Cíle se ale nepodařilo naplnit, jak co do zisku medaile, tak ani bodovaným umístněním. Charvátová v kombinaci po osmnáctém místě ve sjezdu nedokončila slalom. Ve sjezdu skončila sedmnáctá, v obřím slalomu dvacátá, nejlepším jejím výsledkem bylo jedenácté pořadí ve slalomu.

Jana Gantnerová po zranění šestnáctým místem ve sjezdu udržela kontakt se světovou špičkou. Ocenění zasluhuje jedině výkon Eleny Medzihradské. V kombinaci skončila dvanáctá, v obřím slalomu šestnáctá.

V soutěži mužů byly výkonnostní cíle dvou našich reprezentantů podstatně skromnější.

Miroslavu Kolářovi se podařilo udržet určitou kontinuitu se světovou špičkou 13. místem v nejsilněji obsazené kombinaci.

Bormio po 20 letech

Všechno bylo jinak. Organizační zajištění v porovnání s mistrovstvím před dvaceti lety pokulhávalo. Naprosto zřetelně se vytratilo nadšení organizátorů. U vesla byla nová generace. Atmosféra nic moc, fanoušků málo.

Organizátoři těžili z toho, co bylo vybudováno před 20 lety. Nová lanovka v St. Caterině byla ve zkušebním provozu v nedostavěné budově.

Záplatou ale byla česká radost. 11. února 2005, v den svých dvacátých narozenin, získala na MS v St. Caterině ve slalomu bronzovou medaili Šárka Záhrobská (dnes Strachová), tehdy ještě juniorka…

(Plakáty pochází ze sbírky autora, tehdy ve funkci šéftrenéra úseku alpských disciplín), Pavel Zelenka – 26. 11. 2018. Veškeré informace čerpány z vlastního lyžařského archivu.

Retro kolekce

| 28 | RACE ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

Špindlerův Mlýn opět hostí

Vyhraje Wendy Holdener ve Špindlu konečně slalom Světového poháru?

Světový pohár žen Už počtvrté, nyní po dlouhé osmileté pauze, se do Česka vrací Světový pohár v alpském lyžování. Pro všechny, kdo závodní lyžování sledují a fandí mu, je to velký svátek, a tak bychom si ho měli naplno užít. Vítejte ve Špindlu, vítejte na svěťáku a dobře se bavte!

Text: Ondřej Katz

V

šude se teď objevuje spousta textů o tom, jak to tehdy, před těmi osmi lety, ve Špindlu bylo.

Je to ještě vůbec zajímavé?

Něco asi ano. Slalom tu vyhrála božská

Marlies Shield, v té době prakticky neporazitelná. Stejně jako v roce 2008. Co pak řekla v cíli, muselo u srdíčka zahřát Aleše Krýzla, Pavla Lipanského a celou partu, jež měla organizaci svěťáku ve Špindlu na starost: „Mám to tady ráda. Vždy se mi tu dařilo, moc ráda sem jezdím. Škoda, že to tady není častěji.“ No jo, škoda…

Trochu jiné pocity měla po závodě česká hvězda Šárka Záhrobská Strachová. I ona v té době patřila mezi absolutní slalomářskou špičku, jenomže závod ve Špindlu se jí bohužel vůbec nepovedl. „Bylo by krásné uspět doma. Mně se to ale nepodařilo, i když jsem dělala maximum,“ okomentovala dvacátou příčku, což byl její nejhorší výsledek v sezóně.

Tak už to holt ve sportu chodí.

Obřák před osmi lety vyhrála tehdy mladá Němka Viktoria Rebensburg a zajistila si tím svůj první malý křišťálový glóbus za vítězství v dlouhodobém hodnocení disciplíny.

S ohledem na skutečnost, že ve Špindlu to letos budou úplně poslední závody před finálovým podnikem Světového poháru v Andoře, bychom mohli věřit, že také letos už by se na černé sjezdovce ve Špindlerově Mlýně teoreticky mohlo rozhodovat o tom, kdo v sezónním hodnocení ovládne slalom a kdo obřák. Mohlo, kdyby světovému lyžování právě nevládla slečna Shiffrin. Američanka momentálně dominuje oběma disciplínám (ale už také super-G) a z průběžné první příčky GS ji v době uzávěrky tohoto čísla mohla jen teoreticky sesadit Tessa Worley. Jen teoreticky…

FOTO: GEPA PICTURES/ MICHAEL MEINDL

FOTO: HEAD

Válka o glóby asi nebude

| 29 |

Petra Vlhová, Mikaela Shiffrin a Wendy Holdener, momentálně tři nejlepší slalomářky na světě. Všechny budou ve Špindlu

Právě ve Špindlerově Mlýně jela Mikaela Shiffrin v roce 2011 svůj úplně první závod Světového poháru

FOTO: GEPA PICTURES/ WOLFGANG GREBIEN

K Mikaele Shiffrin ještě jednu poznámku a zároveň poslední ohlédnutí do osm let staré historie českého svěťáku. Právě ve Špindlerově Mlýně jela Mikaela Shiffrin v roce 2011 svůj úplně první závod Světového poháru. Ani ve slalomu ani v obřáku nepostoupila do druhého kola. Přesto v neděli, den po závodech, trochu slavila, měla 16. narozeniny.

Co ve Špindlu uvidíme

Co nás letos 8. a 9. března ve Špindlu čeká, bude zcela určitě mnohem záživnější než vzpomínání na minulost. Ano, čeká nás fenomenální, přitom pořád bezprostřední a většině lidí sympatická Mikaela Shiffrin.

Přijeďte se na ni podívat, přijďte si ji užít, možná se vám podepíše na helmu! Taková chvíle už se nemusí opakovat. Nemusíte být

blázniví sběratelé autogramů, aby vás tohle aspoň trošku dostalo. Anebo vaše děti. Tahle mladá slečna se možná jednoho dne stane nejlepší lyžařkou všech dob. Čeká nás taky slovenská mega star Petra Vlhová, která nám určitě bude vynahrazovat momentální absenci českých slalomářek ve světové špičce. Jasně, že budeme českým holkám fandit, aby se některá z nich probojovala do druhého kola. Ale Peťa Vlhová pojede, jak všichni věříme, o vítězství! A to se to jinak fandí. Dokázala už letos Shiffrin porazit, ve slalomu i v obřáku… Takže nás ve Špindlu možná čeká i početná sestava slovenských fanoušků. Bude skvělá atmosféra, bude borovička, bude veselo.

Ale čeká nás také specialistka na GS Tessa Worley, dvojnásobná mistryně světa a jedna z vůbec nejlepších závodnic v obřím slalomu poslední dekády. Wendy Holdener, skvělá slalomářka, která soustavně útočí na nejvyšší příčky, ale ještě nikdy závod Světového poháru ve slalomu nevyhrála. Při její výkonnosti to vypadá jako špatný vtip. Tak podaří se jí to konečně prolomit? Sofia Goggia, Italka, která se umí nádherně radovat, když se jí daří, a brečet, když to pokazí. Emoce jsou přece koření sportu, bez nich to není ono. Málo je prý najevo dávají seveřané, ale o švédských slalomářkách to moc neplatí.

A jezdí skvěle, zcela určitě budou v obřáku bojovat o pódiová umístění. Anebo Bernadette Schild, mladší sestra slavné Marlies!

Talent od boha, v současnosti už ve slalomu rakouská jednička, která… Na to nemá hlavu, říká se. Až ta se jednou uklidní, zkrotí nervozitu, bude vyhrávat. No jo, ale to se lehko řekne.

Mikaela Shiffrin se jednou možná stane nejlepší lyžařkou všech dob. Přijeďte se na ni do Špindlu podívat

| 30 | RACE ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

Text: Ondřej Katz

Danuta Štrougalová je coby manažerka Úseku alpských disciplín SLČR do organizace Světového poháru ve Špindlerově Mlýně maximálně zainteresována. Když někdo něco neví, jde se zeptat jí. Ani my nejsme výjimka…

D

anuto, kde budou ty největší hvězdy ve Špindlu bydlet?

Hlavním hotelem Světového poháru je opět Horal. Bydlí tam poměrně dost výprav, máme tam značnou část organizačního zázemí a budou se tam také konat pravidelné meetingy vedoucích týmů před závody.

Po dlouhém zvažování jsme se rozhodli, že nebudeme do médií sdělovat, kde která výprava bydlí. Snažíme se závodnicím zajistit pohodu a co nejvíce klidu před samotnými závody a přehnaně velký zájem ze strany novinářů nebo fanoušků by to někdy mohl

trochu komplikovat. Obavy jsou hlavně v souvislosti se zájmem o Američanky a tak trochu stranou se snažíme držet i slovenský tým, protože se předpokládá, že se s Petrou Vlhovou asi bude chtít potkat hodně lidí.

To zní, jako by měl do Špindlu zavítat Michael Jackson! Dej mu pánbůh lehkou zem…

Ale ne, tak to není. Já bych chtěla zdůraznit, že ze strany týmů ohledně ubytování a organizace nepřicházejí žádné výjimečné požadavky. Nic, na co bychom nebyli zvyklí.

A už vůbec ne od Američanů, jak si někteří

Pista pro World Cup?

Technický sníh to jistí

Letos je i v Krkonoších hodně sněhu, to je prima. Řeklo by se, že tím pádem na svěťáku v březnu nebudou starosti, nepříjemnost v podobě zrušení závodů pro nedostatek sněhu už nehrozí. Však už jsme to jednou zažili…

Text: Ondřej Katz

Ale my, co nebudeme mít akreditaci, budeme letos za vstup do areálu, tedy do cílového prostoru a na místa podél trati, platit. Naposledy, před osmi lety, byl přece vstup zdarma…

Ano, stojí to na jeden den stovku. To snad není tolik peněz a bude se nám mimo jiné lépe evidovat, kolik přišlo diváků. Lístky na sobotu se prodávají dobře, s pátkem je to zatím o poznání horší.

Bude ve Špindlu v souvislosti se svěťákem nějaký kulturní program?

Ano, všechno by se ale mělo odehrávat pod sjezdovkami ve Svatém Petru. Tam bude probíhat vyhlašování vítězů, v pátek bude veřejné losování čísel pro sobotní slalom a určitě i nějaké koncerty.

J

enomže ono je to všechno trochu jinak. Kvalita závodní sjezdovky dnes zase tak moc nezávisí na tom, kolik sněhu nám Ten shora na zem seslal.

To spíš na mrazu, bez toho to pořád nejde. „Přírodní sníh není dostatečně kompaktní. Je tvořen delšími jehličkami z rozlámaných sněhových vloček, mezi nimiž je pořád hodně vzduchových pórů. Takže je prostě měkký,“ vysvětluje ředitel závodu Tomáš Lipanský.

Závodní trať, aby byla regulérní, musí bez viditelného poškození vydržet průjezd třiceti, čtyřiceti závodníků. Ti jedou mezi brankami téměř shodnou stopu a na přírodním sněhu by brzy vyjezdili hluboká koryta. Ve Špindlu bude startovat minimálně sedmdesát závodnic a starostí organizátorů je zajistit všem co nejlepší trať. Takže se závody Světového

FOTO: SHUTTERSTOCK

Kde budou bydlet, to je tajné!

myslí. Ti jsou v tomto ohledu až neuvěřitelně pohodoví. Bude tady tatínek Mikaely Shiffrin a představte si, že si tu normálně všechno platí. Od FIS měl tu úplně nejobyčejnější akreditaci, na kterou by se skoro nikam nedostal, a psal nám prosbu, zda by nemohl dostat akreditaci třeba mezi fotografy, aby trochu lépe viděl. Musela jsem se tomu smát. To je asi ohromně slušný a skromný chlap.

FOTO: SKIAREÁL ŠPINDLERŮV MLÝN

| 31 | Program akce Pátek 8. 3. 2019 10:30 Start prvního kola GS 13:30 Start druhého kola GS 14:30 Oficiální ceremoniál 18:30 Slavnostní průvod s bubeníky ze Špindlerova Mlýna do ski areálu 19:00 K oncert Aurora Party Band – fanzóna 20:00 O ficiální losování startovních čísel pro SL 21:00 Afterparty Sobota 9. 3. 2019 10:30 Start prvního kola – slalom 12:15 Koncert Queenie (Queen Revival Band) 13:30 Start druhého kola – slalom 14:30 Oficiální ceremoniál 15:00 Afterparty

www.worldcup2019.cz/program/

Ve Špindlu bude startovat minimálně sedmdesát závodnic a starostí organizátorů je zajistit všem co nejlepší trať. poháru jezdí výhradně na technickém sněhu. „Ten je tvořen krátkými krystalky, je méně porézní, má větší obsah vody, a celkově je tedy pevnější než přírodní sníh,“ doplňuje vysvětlení znovu Tomáš Lipanský.

Počasí na konci ledna organizátorům naštěstí přálo. Ne tím, že by padal sníh, ale mrzlo. A nefoukal vítr. Takže se zasněžovalo technickým sněhem. Ani teď ale není ředitel závodu úplně klidný: „Může se stát, že ani tak ještě nebude sjezdovka pro závody dostatečně pevná a budeme ji muset preparovat. To znamená dostat vysokotlakými tryskami vodu přímo do sněhu, aby mohl lépe promrznout.“

Snadný profil, tak trochu zrada

Letos prý bude závodní pista o něco zajímavější. Kdo ten kopec dobře zná, jistě si všimne, že na něm vyrostly dvě nezvyklé terénní vlny.

Názory na černou sjezdovku ve Svatém Petru se mezi závodnicemi už léta různí, rozhodně to není všemi milovaný svah. „Moc lehká, nudná,“ říkají jedny, když narážejí na fakt, že sjezdovka prostě vede rovně odshora až dolů. Je přehledná, to je možná dobré pro diváky v cílovém prostoru. Jiné ale říkají: „Je stereotypní, ale tím taky pěkně záludná. Když uděláš chybu, už nemáš šanci ji napravit.“ Pravda je, že ve slalomu se závodnice branami proplétají na sice prudkém, ale absolutně konstantně skloněném svahu. A pak… Přijde totální rovina. Přechod mezi velkým a malým hankem je vražedný, protože je úplně placatý.

Kdo udělá před výjezdem do této rovinky chybu, má po závodě. A podle mnohých je to jediná záludnost černé sjezdovky.

Letos by ale svah mohl být o něco členitější právě díky dvěma terénním vlnám, z nichž jedna zároveň poslouží jako start slalomu.

Pojeďte fandit autobusem Je jasné, že Špindlerův Mlýn bude v době konání Světového poháru přeplněný a nejen parkování asi bude značně problematické. Vjezd do města bude dokonce postupně uzavírán. Ušetřete si nervy a přijeďte fandit autobusem. Pořadatelé chystají ve spolupráci s firmou CITY SKI expresní autobusová spojení z Prahy, Pardubic, Liberce, Mladé Boleslavi, Hradce Králové a z Plzně. Jako dárek dostanete v autobuse časopis SNOW, vyrazit na svěťák autobusem má ale samozřejmě i spoustu dalších výhod. Součástí zájezdů CITY SKI je zábava, kultovní lyžařská videa, soutěže o lyžařské vybavení, seznamka a mnoho dalších služeb vytvářejících neopakovatelnou atmosféru lyžařské komunity.

Jet fandit na svěťák je určitě lepší v partě nadšených lyžařů než sám autem.

Informace o cenách a časech odjezdů najdete na:

www.cityski.cz

Češky na startu Podle předběžné nominace by se na startu závodů Světového poháru ve Špindlerově Mlýně mohly objevit tyto české reprezentantky: GS, pátek 8. 3.: Gabriela Capová, Martina Dubovská, Kateřina Pauláthová, Tereza Kmochová a Ester Ledecká SL, sobota 9. 3.: Gabriela Capová, Martina Dubovská, Klára Pospíšilová a Ester Ledecká

Vstupenky Kolem tratě 99 Kč (děti do 6 let mají vstup zdarma) Public tribuna 790 Kč VIP pro 1 osobu/den 14 520 Kč VIP pro 2 osoby/2 dny 72 600 Kč Vstupenky lze kupovat prostřednictvím sítě:

www.ticketstream.cz

Prize Money 120 000 CHF Možná vás napadne, kolik si asi nejlepší světové slalomářky ve Špindlu vydělají? Při nočním slalomu ve Flachau, tam byly letos nejvyšší prize money, to bylo o dost víc, ale ani ve Špindlu to není úplně marné. Prize money jsou stejné pro obě disciplíny.

Vítězka si odveze 45 000 CHF, druhá v pořadí 20 000 CHF a třetí 10 000 CHF. Dále potom: 4. 7000, 5. 5000, 6. 4000, 7. 3000, 8. 2400, 9. 2000, 10. 1800, 20. 1000, 30. 500.

Celkem si závodnice rozdělí 120 000 CHF v každé disciplíně.

FOTO: SLČR/ZOOM AGENCE

| 32 | RACE ČESKÉ LYŽOVÁNÍ Ester Ledecká

MS Åre 2019 Text: Eva Kurfürstová

z pohledu českých barev

Patnáctá místa Ledecké a Zabystřana v kombinaci a útok Capové na slalomovou patnáctku

Š

ampionát se konal v Åre už potřetí, poprvé v roce 1954 a naposledy v roce 2007, kdy ve slalomu famózně zvítězila Šárka Strachová. Ta letos na MS po devíti šampionátech chyběla, v roce 2017 ukončila kariéru a nyní je matkou desetiměsíční dcery Emy. MS 2019 v Åre přivítalo 471 sportovců s 915 členy oficiálních realizačních týmů, celkem ze 75 zemí světa, což je nový rekord MS. Åre 2019 si budeme pamatovat jako větrné mistrovství s výkyvy teplot až 35 °C, kdy na začátku bylo až –30 °C, zatímco na konci MS až 7° C. A také mistrovství, na kterém byla velká část výpravy nemocná nebo indisponovaná virózami.

Z hlediska sportovního se v Åre rozloučili s kariérou medailovým způsobem dvě legendy: Lindsey Vonn a Aksel Lund Svindal.

Nejúspěšnějšími závodníky se staly Mikaela Shiffrin (2x první, 1x třetí), která zároveň vstoupila do dějin jako jediná, kdo má čtyři po sobě jdoucí tituly mistra světa v jedné disciplíně (SL), a Petra Vlhová se zlatem (OSL), stříbrem (AC) a bronzem (SL). „Na MS jsme odjeli jako silný tým, který měl odpovídající realizační zázemí zajišťující potřebný servis všem závodníkům. Na místě byli kromě lyžařských trenérů i lékař Jiří Beznoska, fyzioterapeutka Nikola Klinská, úsekový kondiční trenér František Andrle, ale také mentor na rychlostní disciplíny Jan Hudec, který na MS v Åre 2007 získal pro Kanadu stříbro ve sjezdu a letos našim pomáhal a předával cenná moudra právě v rychlostních disciplínách. K dispozici byl rotoped přivezený z ČR a další pomůcky, především pak rozcvičovací expandery, které se několikrát ztratily, PARTNEŘI OSÚ AD SLČR

PARTNEŘI CZECH SKI ALPINE POOL SPORT EQUIPMENT

aby se zase našly. Logisticky náročnou akci jsme zajišťovali našimi skvělými Toyotami, realizační týmy cestovaly na sever s veškerým materiálem po vlastní ose, zatímco závodníci letěli. Začátek MS byl nakonec logistickým oříškem, neboť extrémní počasí ve Skandinávii způsobilo zrušení naprosté většiny letů ze Stockholmu na sever a naši zůstali viset na letišti. Kača Pauláthová přitom měla na druhý den jet první trénink sjezdu a vypadalo to, že jej nestihne. Nakonec zázračným způsobem vyjednala, že se naši dostali do jediného letadla, které ten den vzlétlo, a ve tři ráno jsme je konečně mohli vyzvednout.

Kača ale po dvou hodinách spánku musela na svah,“ popisuje střípky z MS předseda Úseku alpských disciplín a šéf české výpravy v Åre Ladislav Forejtek. Více ze zákulisí naší výpravy se můžete dočíst na facebookovém profilu Alpské disciplíny, kde vycházel Deník předsedy, v němž denně popisoval a vtipně glosoval život naší výpravy na MS. Nejlepší výsledky dosáhli členové českého týmu v alpské kombinaci. V mužích i ženách vybojovali shodně 15. místo v podání Ester Ledecké a Jana Zabystřana. Ester přidala 17. místo ve sjezdu, velmi kladně lze hodnotit 24. místo Kateřiny Pauláthové v super-G a vynikající byl útok Gabriely Capové ve slalomu na top 15, který však kvůli velké chybě

| 33 | nevyšel a bylo z toho 21. místo. V dobrém světle se představil Daniel Paulus v obřím slalomu, když s číslem 61 zajel 32. místo, jen 0,04 s za Zabystřanem a v 1. kole byl dokonce nejrychlejší z Čechů. Solidní výkon s obstojným časovým odstupem předvedl v super-G mužů Tomáš Klinský, když jako nejlepší z našeho týmu zajel 39. místo. Smolaři týmu byli Kryštof Krýzl, kterého špicar v tréninku sjezdu de facto zdravotně vyřadil z celého šampionátu, a Martina Dubovská. Ta po týmové soutěži onemocněla angínou. V neposlední řadě měl smůlu i Ondřej Berndt, jemuž se viróza rovněž nevyhnula, a hlavně Kateřina Pauláthová. Po dlouhých skocích a následných opakujících se tvrdých dopadech na paty si poranila koleno a nejenže už nemohla do dalších bojů obstojně zasáhnout, ale se vší pravděpodobností pro ni sezóna skončila a zřejmě bude muset na operaci. Křest ohněm zažil nováček týmu Michal Staszowski. Nová úloha – zvládnout dobře rozjetou kvalifikaci a postoupit do hlavního závodu ve slalomu – ho natolik dostala pod tlak, že nakonec po svázané a nervózní jízdě zůstal těsně (o 0,04 s) před branami hlavního závodu.

Ester Ledecká startovala na MS alpských lyžařů podruhé a jako olympijská vítězka byla vystavena obrovskému očekávání veřejnosti a velkému tlaku médií. V tréninku na sjezd bohužel Ester spadla, už potřetí během posledních dvou týdnů, a to na pohodě a optimálním rozpoložení naší elitní sjezdařky nepřidalo. „Bohužel jsme museli obětovat ambice v super-G. Byl to první závod po pádu a bylo jasné, že Ester není nastavená bojovně,“ řekl Tomáš Bank. Ester se tak musela vnitřně poprat se sebou samou a přenést se přes nepovedenou jízdu a 27. místo v super-G, ve kterém si z českého dua vedla lépe 24. Kateřina Pauláthová. Úsměv na tvář se naštěstí Ester vrátil hned v alpské kombinaci, ve které si velmi solidním slalomovým výkonem řekla o 15. místo, ve sjezdu pak přidala 17. příčku. „S 15. a 17. místem odjíždím spokojená. Dala jsem si za cíl, abych to měla tak jak na mém druhém MS na snowboardu, a to se povedlo.

Tehdy jsem byla na 16. a 17., na lyžích 15. a 17.,“ sdělila po závodech.

Jan Zabystřan i jeho trenér Filip Marek byli z 15. místa nadšení. „Za to patnácté místo jsem strašně rád. A je to zase určitě motivace do dalších závodů,“ říkal skromně, přitom při životním umístění mezi dospělou elitou zářil štěstím. Základ položil už na zkrácené trati sjezdu. „Jízda se mi celkem líbila a i s tou ztrátou jsem celkem spokojený,“ říkal v jeho cíli a ve slalomu se 9. nejrychlejší jízdou prodral z osmadvacáté příčky na konečnou patnáctou. „Zaby zajel neskutečné 15. místo zejména výbornou jízdou ve sjezdu a svůj den potvrdil slalomem. Super výkon, velká gratulace,“ rozplýval se i Ladislav Forejtek.

Výsledky českých reprezentantů Sjezd (61/37 mužů/žen na startu)

Super-G (70/45)

Alpská kombinace (56/35)

Ester Ledecká (1995)

17.

27.

15.

–

–

Gabriela Capová (1993)

–

–

–

37.

21.

Kateřina Pauláthová (1993)

–

24.

24.

DNF1

–

Martina Dubovská (1992)

–

–

–

–

DNS2

47.

DNF

15.

31.

–

Jan Zabystřan (1998)

Obří slalom (170/98)

Slalom (171/97)

Kryštof Krýzl (1986)

–

41.

–

–

DNF1

Ondřej Berndt (1988)

50.

DNF

36.

–

DNF1

Daniel Paulus (1994)

–

–

–

32.

DNF2/q19.

Tomáš Klinský (1998)

48.

39.

DNF1

–

–

–

–

–

–

49./q26.

Michal Staszowski (1995)

Týmová soutěž: český tým ve složení Capová, Dubovská, Berndt a Zabystřan vypadl v osmifinále s Nory 4:0 a skončil na 9. místě.

Poznámky: v závorce u disciplín počet startujících v mužích/v ženách, q = kvalifikace, DNF/ DNF1/DNF2 = nedokončil závod, nedokončil 1./2. kolo

Gabriela Capová útočila na životní výsledek. Po vítězství v Evropském poháru přijela na MS ve výtečné slalomové formě.

Po prvním kole s číslem 36 zajela 22. čas a do druhého kola vlétla jako hurikán. Na konci první rovinky ale přišla velká chyba.

Vypadalo to, že už je vše ztraceno, ale Gábina se dokázala znovu rozjet a zrychlovat.

Gabriela Capová Nakonec z toho bylo 21. místo, ale touto jízdou bez oné velké chyby mohla seriózně jet o první patnáctku. „Mám z toho trochu smíšené pocity. Jsem spokojená s tím, jak jsem se do obou jízd pustila. A mrzí mě ta chyba v druhém kole.

Stala se mi v mírnější části trati, kde mi chvíli trvalo, než jsem zase nabrala rychlost. Měla jsem pak navíc problém dostat se zpátky do rytmu, ale i tak jsem se snažila bojovat a věřila, že to nemusí být úplně špatný čas,“ uvedla Gabriela Capová.

Na závěr slovo předsedy: „Chtěl bych všem závodníkům i realizačním týmům moc poděkovat za skvělou týmovou práci Jan Zabystřan a reprezentaci, každý

měl v našem soukolí svou nezastupitelnou pozici a ukázalo se, že pokud týmově funguje zázemí, fungují týmově i závodníci.

Do budoucna musí platit jeden za všechny a všichni za jednoho, jedině tak dosáhneme nesrovnatelně lepších a pravidelných výsledků,“ uzavřel Ladislav Forejtek.

| 34 | RACE ČESKÉ LYŽOVÁNÍ Text: Šimon Mastný Foto: Kristina Hlaváčková

Vyhlášení vítězů v Jablonci nad Jizerou

Ski Serie

Masters Také letos můžeme jezdit oblíbené závody pro lyžaře nad 30 let

Ski Serie Masters – Český pohár je dlouhodobá celorepubliková soutěž v alpských disciplínách, kde je hodnoceno umístění závodníka v jednotlivých závodech, ale také celkově v rámci seriálu.

Soutěží se v několika kategoriích dle věku (Masters jsou od 30 let výše), zvlášť muži a ženy, ale také v kategorii Open (závodníci do 29 let). Nedílnou součástí seriálu je také Mistrovství ČR Masters.

T

aké v letošním roce je pro závodníky kategorie Masters vypsán seriál závodů v alpských disciplínách.

V rámci tradiční Ski Serie Masters se starší a pokročilí lyžaři mohou utkat na celkem 17 závodech po celé republice.

Ski Serie Masters je oblíbeným podnikem jak v řadách bývalých aktivních závodníků, kteří ještě dnes touží poměřovat síly s ostatními, tak mezi lyžující veřejností, která si chce prostě vyzkoušet, jaké to je lyžovat v brankách.

V loňském roce se alespoň jednoho závodu SSM-ČP zúčastnilo 550 závodníků! Výhodou Ski Serie Masters je bezpochyby fakt, že díky hodnocení v jednotlivých věkových kategoriích si každý závodník ve startovním poli najde

sobě rovné soupeře, s nimiž se může výsledkově poměřit buď jenom v rámci zvoleného dne či víkendu, anebo se s nimi utkávat pravidelně po celou zimu a soutěžit tak mimo jiné o co nejlepší umístění v celkovém hodnocení seriálu. „Za léta, co Masters závody na českých horách pořádáme, se v jednotlivých věkových kategoriích utvořily skupiny závodníků, kteří se většinou dobře znají, a protože je často spojuje i velmi podobná výkonnost, jsou souboje o přední umístění vždy dramatické,“ říká hlavní organizátor Ski Serie Masters a předseda Komise Masters OSÚ AD SLČR Šimon Mastný (www.vysledky.czech-ski.cz/masters). Sám pochopitelně do jedné z těchto skupin patří, takže dobře ví, o čem mluví .

Tvrdé boje a kamarádská atmosféra

Tvrdé boje o desetiny ale nikdy neruší přátelskou atmosféru a dá se říci i svým způsobem společenský ráz těchto lyžařských setkání. Řada závodníků se zná mnoho let, někteří společně závodili třeba ještě v mládežnických kategoriích, a tak si pod sjezdovkou vždy mají co říct. „Tím spíš, že se přes léto většinou moc nevidíme. Z kraje zimy si pak na oko stěžujeme, jak zase v létě nebyl na nic čas a že už to asi letos na lyžích za moc stát nebude,“ potvrzuje velmi vřelou atmosféru Šimon Mastný. A přesto se lyžařští Masters znovu a znovu hecují, aby na sjezdovce, třeba i v nepřízni počasí, nechali duši.

Obřák v Rokytnici

Kde se závodí

Letošní seriál navštěvuje vesměs osvědčená místa v Jizerských a Krušných horách, na Šumavě i v Jeseníkách. Moravská zastávka seriálu se jede ve Vrbně pod Pradědem, resp. na Annabergu. Tradiční Old Cup na krušnohorských Klínech je pro mnohé závodníky takzvaně srdcařskou záležitostí a Pyšná zase láká rodinnou atmosférou na příjemném svahu.

V Jablonci nad Jizerou se kromě Žemličkova memoriálu, což je závod v obřím slalomu, jede také oblíbené super-G a nedělní slalom. Tak trochu speciální zastávkou Ski Serie Masters – Českého poháru bude Mistrovství ČR Masters na Dolní Moravě, která se osvědčila jako ideální kopec pro Masters i v minulých letech. A výjimečnost nechybí ani závodům na Lipně, neboť právě tam tradičně nastává příležitost vytáhnout na světlo ty úplně nejdelší lyže a poměřit s ostatními síly ve sjezdu.

Na finálové závody, při nichž budou oceněni nejúspěšnější borci Ski Serie Masters, se pak jako každý rok závodníci vrátí do Rokytnice nad Jizerou, kde Masters závodí již mnoho let.

Výsledky závodů a obecně více informací o závodech Masters najdete na:

www.ski-masters.cz

TESTOVÁNÍ NOVÉ KOLEKCE LYŽÍ testování nové kolekce lyží ROSSIGNOL &DYNASTAR rossignoL &dynastar ...NOVĚ TAKÉ S RENAULT KADJAR ...společně s renault koleos LEDEN Leden2017 2019

28.

– 29.– SKI BIKE – ŽELEZNÁ RUDA (ŠUMAVA) 

26.

27. &Ski & ŠPIČÁK Bike Špičák – Železná Ruda (šumava)

ÚNOR únor2017 2019 04.

– 05.– 

02.

– 12.– 11.

09.

25. – 26.

SKI CENTRUM ŘÍČKY Říčky (ORLICKÉ HORY) hOry) 03.

Ski centrum (Orlické SKIAREÁL ROKYTNICE NADHaRRacHov JIZEROU (KRKONOŠE) 10. SpOrtOvní areál (krkOnOše) SKIPARK ČERVENÁ VODA (ORLICKÉ HORY) 23. – 24. Skiareál Rokytnice nad JizeRou (krkOnOše)

BŘEZEN BřeZen2017 2019

TANVALDSKÝ ŠPIČÁK (JIZERSKÉ HORY) hOry) 04.

0 2.––05.

03.SKIAREÁL Skiareál tanvaldský Špičák (JizerSké 11. – 12. SKIAREÁL BÍLÁ (BESKYDY) 09. – 10. Skiareál Bílá (BeSkydy) www.rossignoltour.cz www.bretton.cz Rossignol DemoTour Bretton Sport

| 36 | MAG SKOKY A ZASE SKOKY Skáču dobře, skáču rád. Lyžařský skok byl vždy čin, který přitáhl pozornost, obdiv okolí a snad i zvýšil společenský status aktéra.

Přeskočit na lyžích něco velkého, to prostě všechny freeskiery trochu táhne.

Nejspíš jedny z prvních takových přeskoků byly přes auta.

Za podpory fanynek se obecně skáče lépe.

Nevadí ani jejich ohrožení skokanem.

A někomu je jedno auto málo, tak proč ne dvě.

… i naleštěná superauta.

Přes auta se skákalo, skáče, skákat bude.

Přes zasněžené veterány…

Vlakovou soupravu…

A je-li vám jeden málo, skočte si přes skupinku a třeba ve dvojici.

Když není k dispozici auto, použijte jinou techniku. Třeba rolbu…

Nebo rovnou helikoptéru s nastartovaným motorem jako Candide Thovex.

Středisko Courchevel si pro plakát nechalo vyfotit přeskok komorního tria.

Co asi jen hráli…?

S hlavou v oblacích, nebo rovnou mraky přeskočit. Možná ono komorní trio hrálo Debussyho Nocturno – Clouds.

Pokud opravdu nenajdete předmět k přeletu, použijte kolegu.

Možná chcete mít jistotu, že všechny tyhle objekty přeplachtíte. Zkuste disciplínu zvanou Speed Riding a přeplachtíte i jinak nepřeplachtitelné.

PŘIPRAVIL: LUKÁŠ VAVRDA

Nebo závodní speciály. A to dokonce tak, aby to měl fotograf co nejtěžší. Musí načasovat zmáčknutí spouště podle jedoucího auta i letícího lyžaře.

built to last just like you

SUUNTO 9 •

Výdrž baterie při aktivní GPS až 120 hodin

•

Baterie vydrží tak dlouho, jak potřebujete – díky inteligentní úsporné technologii

•

Testováno pro extrém – tisíce hodin testování v nejtvrdších podmínkách

suunto.com

Výhradní dovozce a distributor pro ČR a SR: AMER SPORTS Czech Republic, s.r.o.

| 38 | MAG NOSTALGIE ZAŠLÝCH ZIM 1940

1950

Hlava proti srdci

1960

1970

Text: Tom Řepík

FOTO: ASPEN TIMES

Lyžování – ale třeba i filmy, muzika a nakonec i život sám – prý nikdy nebyly tak dobré jako v padesátých a šedesátých letech.

Nebo snad sedmdesátých? Osmdesátých? Nevadí. Starší čtenáři si třeba zavzpomínají, mladší se možná něco dozví.

Jean Claude Killy (vpravo) s kolegy z týmu v americkém muzeu (1968)

Ž

ádná jiná éra nenabídla úrodnější půdu pro revoluci v teoriích výuky lyžování než sedmdesátá léta. Desetitisíce lidí po západní Evropě i Americe houfně navštěvovaly obvykle nijak levné semináře sportovních psychologů o holistickém myšlení a sebeuvědomování, v raném rozpuku byla popularizace neurolingvistiky. Díky novým technologickým možnostem se tehdejší věda dozvídala novinky o fungování lidského mozku; že levá hemisféra je více verbálně orientovaná a jako počítač reaguje spíše na strukturovaný jazyk – zatímco pravá strana dominantně zpracovává prostorové, vizuální a další nonverbální vstupy. Moderní společnost oficiálně vzala na vědomí fakt, že v nitru člověka často vlastními životy funguje duální osobnost – na myšlenky orientované vnitřní já zkouší koexistovat s tím druhým, řídícím se pocity.

Praktické využití populárních psychologických technik pro zlepšení lyžování

bylo prvně veřejně odhaleno, když tehdejší šampion bílých svahů Jean-Claude Killy uvedl do médií, že cíleně využívá jógy, aby zvýšil svou schopnost koncentrace. V roce 1968 pak v této oblasti zaexperimentovali ve švýcarském národním týmu, když najali jungiána (stoupence teorií a praxe analytické psychologie význačného světového psychologa, Švýcara C. G. Junga) Raymonda Albrezola, aby učil tamní reprezentaci specifické techniky mentální přípravy. Závodník byl pod Albrezolovým vedením instruován, aby se soustředil na pozitivní předvídavost. „Sjíždíš svahem dolů v obrovské rychlosti,“ opakoval psychoterapeut Albrezol sportovci ležícímu se zavřenýma očima na gauči, „ale s naprostou jistotou, všechno máš pod plnou kontrolou. Už pod sebou vidíš cílovou čáru a tušíš, že jedeš ve vítězném čase!“ Závodníci pak vstali z Albrezolovy pohovky nabiti sebejistotou. Všechno by to znělo možná úsměvně, jenže před spoluprací s Albrezolem Švýcaři za deset let nevybojovali jedinou

medaili z olympiády nebo mistrovství světa; čtyři roky poté už měli na kontě sedm cenných kovů z her v Sapporu, včetně tří zlatých.

Tajemství jejich úspěchu nešlo před zvědavým světem udržet skryté – nedlouho nato začala většina západních lyžařských týmů oficiálně spolupracovat s vlastními profesionálními psychology.

V Rakousku ve své době oborově významný profesor Stefan Kruckenhauser zbrusu přehodnotil svou dosavadní teorii, jak vyučovat začátečníky; shromáždil tisíce sekvenčních fotografií a filmů dětí učících se sjíždět na lyžích zcela přirozeně, s absencí jakékoli instruktáže. Ze snímků vykonstruoval jednoduchý styl oblouku na široko vedených, paralelně postavených lyžích, který by se začátečník učil na 120cm až 150cm délkách; nazval jej otevřeným obloukem (offener Schwung, později Schwups). Podobal se jednoduchému, instinktivnímu zatočení, které udělá dítě, jež se učí pouze pozorováním, napodobováním a přizpůsobováním se; pro něž jsou jakékoli verbální instrukce nadbytečné. Jenže dospělí jsou plní dogmat dobře-správně, ano-ne a domněnek, že se neobejdou bez precizně formulovaných instrukcí uznaných autorit: „V prostředí stále silněji komercionalizované výuky lyžování jsou dospělí nuceni učit se primitivní schwump z předražených komplikovaných návodů placených instruktorů s formálním glejtem,“ kacířsky čeřil oborové hladiny Kruckenhauser.

Podle jeho názoru se děti učí rychleji a přirozeněji, protože si nemyslí, že už cosi umí; nemají žádné předsudky, na něž by potřebovaly navazovat. V lyžování je největším protivníkem bezmyšlenkovité poslouchání vteřinu za vteřinou připravené instruktáže, co dělat s koleny, kotníky, pažemi, boky.

Namísto toho by se lyžař měl zaměřit na vlastní mentální film, jak chce ve skutečnosti lyžovat a jak technicky správně projetý oblouk procítit.

Mnoho lyžařských škol zprvu odklon od převerbalizování výuky kvitovalo. Agilní střediska začala vyvíjet vlastní programy, v nichž své studenty vedla k vizualizaci lyžařských pohybů ještě předtím, než se postavili na sníh. Obuti v lyžařských botách byli formou kinestetické zpětné vazby vedeni k prociťování přenášení impulsů z holení a stehen a vnímání tlaků souvisejících se zatěžováním hran lyží, náklony a přenášením tělesné váhy.

FOTO: SKI USA

FOTO: SKI USA

Sekvenční fotografie rakouského metodického experta Stefana Kruckenhausera

Sedmdesátá léta byla rovněž zlatou dobou literatury hledající alternativy k tradičním formám lyžařské výuky; řada tehdejších titulů nepřestává být slušně relevantní dodnes – navzdory tomu, že lyžování jako takové i prostředí, v němž se odehrává, se v čase proměnilo víc než markantně. Nejspíš nejvýznamnější západní knihou se stal The Centered Skier od Denise McCluggage, kontroverzně smýšlející bývalé automobilové závodnice zajímající se o aplikaci prvků jógy, taj-či, zenu a principů bojových umění do lyžování. Její metodika odkazovala na těžiště těla umístěné v úrovni pánve: tím, že lyžař ovládá svůj pohyb ze svého fyzického centrálního bodu namísto hlavy a ramenou, dokáže směrovat svou mentální energii pryč od strachu a pochybností, mínila autorka.

Mentální přístupy výuky lyžování však narážely na své – vesměs přízemní – praktické překážky. Předně, instruktoři čelili těžkostem přesvědčit skeptické klienty, aby se podvolili vrátit se zpět do dětského transu: „Proč bych si měl platit drahé lekce, na kterých mi instruktor nic neřekne?“ Klienti pak snadno podezřívali instruktory, že nemají valný zájem o pokrok svých zákazníků; i když pokroku objektivně dosahovali. Střediska to nepřestávala zkoušet horem dolem: tehdejší ředitel lyžování ve vermontském Mount Snow a stoupenec psychoanalytiky Švéd Norm Crerar se v roce 1975 svěřil americkému magazínu SKI: „Jen tak z hecu jsem záměrně celou lekci dal klientům ve švédštině, kdy jsem si byl jistý, že nikdo z nich mi nebude rozumět ani slovo. Všem ale začalo být až nápadně zřejmé, o čem nové mentální přístupy jsou. Je známo, že ustrašený začátečník kontraproduktivně přiklání tělo ke svahu, podobně jako se začínající lezec instinktivně přimkne ke skále, namísto aby držel tělo od stěny. Ale je jednodušší to lidem klopotně vysvětlovat, že jim tímhle způsobem hrany podjedou – anebo jim to demonstrovat beze slov?“

Autorka oborového bestselleru The Centered Skier, jogínka a automobilová závodnice Denise McCluggage

Horst Abraham, rodilý Rakušan najatý vailským střediskem k trénování tamních instruktorů a ředitel výuky v americké asociaci PSIA (Professional Ski Instructors of America), byl dalším z dlouhé řady nadšených propagátorů mentálních principů ve výuce. „Každá lyžařská lekce by měla být hodnotnou zkušeností, nejen sérií mechanických souvislostí,“ říkal Abraham, sám vytrénovaný v náročných podmínkách přímo pod perfekcionistickým krajanem Kruckenhauserem. Coby vysoká autorita v asociaci přepsal výukový manuál – jen aby o dekádu později PSIA Abrahama ze svých řad vyhostila s odůvodněním, že jeho metody jsou příliš vágní. Zvláštním řízením osudu však to, co ve formě Rakušanova propuštěného talentu ztratilo americké lyžování, získala tamní ekonomika: své bohaté znalosti, jak se lidi učí a jak mají překonávat bariéry v učení, začal prodávat ve formě konzultací americké armádě a globálním korporacím jako Motorola, Price Waterhouse Coopers nebo Merrill Lynch.

S nově aplikovaným důrazem na psychologii ve výuce lyžování a se současným rozmachem feminismu se možná nevyhnutelně vyrojila i otázka, zda se ženy učí jinak než muži. Stoupenci feminismu poukazovali na to, že sexistické prostředí v lyžařských školách se zhoršilo natolik, že ženy mnohem častěji než muži sportu nechávají. Řešení bylo nasnadě – začaly první experimenty v genderově segregovaných třídách. Světlo světa spatřily specificky pro ženy pořádané kempy – koncept, jemuž neubylo z popularity dodnes. První známou ženskou akcí v jakémkoli sportu byla pětidenní lyžařská Ženská cesta v kalifornském Squaw Valley pořádaná průkopnicí v této oblasti Elissou Slangerovou se striktně ženskými nejen účastnicemi, ale i personálem. Slangerová věřila, že konvenční lyžařské školy neobsluhují potřeby žen, jak by mohly; ženy podle ní kvůli rozdílné fyziognomii potřebují zvláštní pozornost. Také, že se

ženy učí rozdílně od mužů, a tudíž by neměly absolvovat mužské modely výuky.

Nicméně výtku, že ženy nechávají sportu vinou bujícího sexismu, nikdy žádné statistické výzkumy nepotvrdily. Vlastně naopak – většina studií dokladovala, že ženy odcházejí z lyžování v menší míře než muži. A když už, dělo se tak obvykle z navlas stejných příčin jako u jejich protějšků – vinou vysokých nákladů a nedostatku času.

Skrz své kliniky, instruktážní manuály a rigorózní certifikační standardy asociace PSIA v průběhu dekád bezpochyby zlepšila podmínky pro rozvoj veřejné výuky lyžování.

Jenže ne ekonomické – na konci milénia jen 6 procent amerických registrovaných instruktorů lyžování vydělalo svou prací víc než 10 tisíc dolarů ročně; což je méně než třetina tehdejšího mediánového příjmu. Pro drtivou většinu učitelů lyžování zůstávala jejich zimní činnost džobem na částečný úvazek. V průměru si americký instruktor v té době za zimu vydělal necelé tři tisíce dolarů, zatímco dalších 80 tisíc k tomu přidal ze svých hlavních příjmů jako inženýr, prodejce nebo kontraktor. Přičemž v Rakousku se pro srovnání výukou lyžování uživí přes dvě třetiny tamních instruktorů způsobem, že ze svých příjmů mohou zimní půlrok podporovat své rodiny. Bezpochyby je to i tím, že v Alpách jsou z nemalé části lyžařské školy spoluvlastněny samotnými instruktory, zatímco americký model takřka z definice znamená vlastnictví a provozování samotným střediskem, nezřídka v rámci korporátní skupiny. Tamní školy jsou řízeny jako chladnokrevný byznys, jenž se pramálo ohlíží na certifikaci a dodržování standardů výuky, zato zcela na ekonomická čísla; na to zaplatit co nejmíň zaměstnancům a účtovat co nejvíc klientům, kolik trh unese. Ostatně přístup, jenž v čím dál větší míře zaznamenává i našinec v tuzemských střediscích – a dál nejspíš bude.

| 39 |

| 40 | ACADEMY MEZI UŠIMA

Tišit

Text: Tom Řepík

mysl Jakkoli není snadné konceptualizovat rozlišení mezi „já“ v hlavě a přirozeným „já“, není těžké zaznamenat rozdíl v lyžování prováděném pod těmito dvěma vlivy.

ignorovat pokusy hlavy vměšovat se do věcí.

Jde o naši bazální inteligenci zahrnující centrální nervový systém, mozek i všechny ostatní části našeho smyslového vnímání, o nichž ani nemusíme tušit. Cokoli uděláme – každý pohyb, každé vyřčené slovo – vše je příliš komplexní operací na to, aby byla zcela řízena a kontrolována naší vědomou myslí.

Naše přirozené „já“ se plně projevuje v průběhu raného dětství, než si stihneme nakumulovat množství limitujících myšlenkových konceptů. Jako malé děti jsme se učili s minimálním množstvím korekčních zásahů z hlavy, díky čemuž jsme se hýbali přirozeně, nezávisle na úrovni dovednosti. Pokud by se dítě vědomě „víc snažilo“, kritizovalo se za nedostatečné pokroky a podrobně přemýšlelo nad každým pohybem, připadalo by nám

Málokdo věří, že naše a pochybnosti jsou nám k užitku

strachy

– ale dokážeme je utišit

či aspoň ignorovat?

Z

to podivně nepřirozené. A vskutku, nepřirozené by to bylo – jenže stejně nepřirozený je takový přístup i u dospělých. Připadat nám může normální jen proto, že se jej dopouštíme tak dlouho, až jsme si na něj zvykli.

Naším přirozeným „já“ zde míním plný potenciál existující v kterýkoli čas v každém z nás a projevující se v rozsahu, kdy můžeme

„Já“ v hlavě se nás snaží přesvědčit, že pro naše lyžování (i celý náš život) je nepostradatelné; ve skutečnosti jeho neustálý tok slov sabotuje naši výkonnost. Jen vzpomeňme, jak tichá a nekonfliktní je naše hlava, když se nám něco – v lyžování či životě – nadmíru daří. Během našich průlomových sjezdů, na něž pak dlouho vzpomínáme, nás hlava

amysleme se nad veškerými specifickými pohyby nezbytnými k provádění oblouků a sjetí kopce – každý vyžaduje stovky okamžitých instrukcí posílaných z nervového systému různým svalovým skupinám v těle. Kdo je vysílá? Ať už kdokoli, je to „někdo“ o mnoho sofistikovanější a kompetentnější než neustále kritizující „hlava“, která si myslí, že má všechno naše bytí na povel.

neobtěžuje žádnou instruktáží, nekritizuje, nesoudí, neanalyzuje – ale ani se nestrachuje; namísto toho nás nechá tiše zaměřené na probíhající přítomný děj.

Jednu z častých rolí „já“ z hlavy, která ráda sabotuje lyžování mnoha návštěvníků středisek, můžeme nazvat syndromem sledovaného – který chce (musí?) udělat dojem na ostatní přihlížející. Typicky se taková věc děje při jízdě pod křesly lanovky. Nahoře na začátku kopce se věnujeme zcela svému lyžování; jakmile ale v nějaké pasáži periferně zaznamenáme přítomnost lanovky s křesly plnými lidí, naši hlavu napadne, že všichni v křeslech sledují zrovna nás – anebo každým okamžikem mohou začít. Naše pozornost se změní z lyžování pro sebe na lyžování pro ně – na jevišti nám to ale zřídkakdy jde ke spokojenosti. (Dlužno dodat, že naše jízda málokoho na lanovce zajímá – snad až jen nějaký náš spektakulární pád by přilákal zlomek pozornosti, o níž nás hlava přesvědčuje, že ji máme celou.) „Já“ v naší hlavě je houževnatější, než si myslíme, a nenechá se snadno umlčet. Jeho rozdílné role jsou jak stádo divokých koní, kteří s námi celý den odbíhají bezpočtem různých směrů. Když se pak toto stádo rozhodneme vědomě využít pro nějaký konkrétní cíl, může nás frustrovat, že všechny koně netáhnou na povel a stejným směrem. Všichni bychom si přáli, aby naše hlava během lyžování dala pokoj a nevěděli jsme o ní – ale dokážeme neposlouchat její starosti ohledně příštího oblouku a její hodnocení toho předešlého?

Málo z nás věří, že naše strachy a pochybnosti jsou nám k nějakému praktickému užitku – ale dokážeme je utišit či aspoň ignorovat? Do jakého rozsahu opravdu držíme otěže svých myšlenek pod kontrolou?

Pokud bychom se postavili svému „já“ z hlavy takříkajíc čelem, těžko bychom uspěli; shledali bychom se v nekonečné občanské válce zuřící nám mezi ušima – ve stavu diametrálně odlišném, než jaký potřebujeme k dosažení kýženého klidu mysli. Svou mysl nikdy nedostaneme pod kontrolu bojem proti ní, nýbrž jejím zklidněním, ztišením. Neustálým přebíráním oprávněné autonomie nad vlastními myšlenkami; takže namísto toho,

| 41 |

aby nás jak stádo zdivočelých koňů odnesly, kam chtějí, abychom jejich směr určovali my. Potřebujeme svou mysl ztišit, aby naše přirozené „já“ mohlo svobodně projevit své skutečné schopnosti.

Proces získání kontroly nad svými myšlenkami začíná jednoduchým uvědoměním si jejich existence. Současně musíme chápat, že slova v naší hlavě nejsou naše vlastní. Když se naučíme pozorovat myšlenkové pochody v hlavě, snadno si uvědomíme, že naše přirozené „já“ a naše mysl nejsou totéž. Tím, že budeme tiše – bez soudů a snahy něco měnit – sledovat řeč svých myšlenek, přestaneme se s nimi identifikovat; budeme je jen monitorovat. Jakmile si pak všimneme starých známých příznaků syndromu sledovaného pod lanovkou, pochopíme, oč jde – a separováni už nikdy víc nebudeme mít za to, že jde o naši osobní roli.

Separace myšlenek od svého přirozeného „já“ je jako být si vědom, že sedím v biografu a sleduji film – bez toho, abych byl napínavým dějem mentálně vtáhnut do zápletky a prožíval ji v iluzi, že jde o mou vlastní realitu,

nad jejímž dalším vývojem nemám moc.

Podobně tak míra, do níž budeme schopni oddělit se od svých myšlenek a nepodléhat jejich pochybnostem, strachům a touhám, bude měřítkem naší úspěšnosti v jejich utišení. Jakmile si na tento proces mentální bdělosti zvykneme, existence přirozeného „já“ – tedy srdce – nám začne být zřetelnější a jeho projevy srozumitelnější.

Tišme tedy svou hlavu a učme se věřit srdci.

Tyto dvě dovednosti chodí ruku v ruce; a obě jsou nezbytné pro dosažení úspěchu.

Důvod, proč hlava bývá tak aktivní, je nejspíš ten, že nevěří schopnostem srdce. Nač by jinak chrlila všechny ty instrukce? Věřit srdci v lyžování znamená svěřit mu kontrolu nad pohyby svého těla. Neznamená to, že pokud začínající lyžař bude věřit svému „já“, začne hned jezdit dobře; znamená to, že novic tím umožní svému tělu přirozeně dělat to, co už umí – s vírou, že se následně naučí to, co zatím neumí.

Proč věřit srdci? Je věrohodnější než hlava ve výkonu i schopnostech se učit, jak dobře víme z první ruky ze svých průlomových

jízd. Naši víru v srdce lze nazvat vědomou sebejistotou (což není nic jiného, než že hlava rozpoznala úžasné schopnosti srdce). Je nezpochybňovaným faktem, že sebejistota je nezbytným předpokladem kvalitního výkonu.

Už se však běžně neví, jak této nepolapitelné vlastnosti docílit.

Nikdy se nedozvíme, zda je na naše přirozené „já“ spoleh, dokud mu neumožníme vzít za otěže; a pokud dovolíme hlavě se vměšovat pokaždé, když se dopustíme chyby, nikdy si neověříme schopnost srdce chybu napravit a poučit se z ní. Naučit se znovu důvěřovat srdci bude trvat nějaký čas – avšak takový proces ani nezačne, dokud se vědomě, tedy hlavou, nerozhodneme srdci věřit a dát mu šanci ukázat, co umí. Kdykoli nás přepadne pochybnost ve schopnosti srdce naučit nás lyžovat, vzpomeňme, jak jsme se instinktivně učili z chyb po pádech, když jsme jako roční děti zkoušeli prvně chodit. Bez asistence hlavy.

V příštím ročníku seriálu Mezi ušima se začnu zabývat tím, jak posílit naši schopnost tišit zásahy mysli a rozpoznávat vrozené schopnosti se plnohodnotně učit.

Světový pohár

FIS Masters Cup v Peci pod Sněžkou 200 závodníků-sjezdařů změří síly o víkendu 23. a 24. března na Javoru. Slavnostní vyhlášení výsledků a party proběhne v hotelu Horizont.

14.

ročník Světového poháru kategorie Masters je naplánován na třetí březnový víkend.

Jako obvykle proběhne na sjezdovkách Javor I a III v Peci pod Sněžkou, jednom z nejlepších lyžařských areálů v České republice. FIS Masters Cup se zde pravidelně pořádá od roku 2008 za účasti kategorií mladších (od 30 +) a starších (od 55 +) mužů a žen (30 +), ve třídách odstupňovaných po pěti letech. „Po dohodě s FIS připravujeme opět sobotní dvoukolový slalom na kratší trati Javor III a nedělní jednokolový obří slalom na delší trati Javor I,“ říká předsedkyně organizačního výboru a jednatelka hlavního organizátora, společnosti SJ SKI, Iva Kárníková.

Vrcholné mezinárodní závody Světového poháru kategorie Masters, pořádané v České republice, umocňuje nejen velmi kvalitní příprava tratí ve SkiResortu Černá hora – Pec a profesionální organizace, ale i dopro-

vodný program, zejména sobotní slavnostní vyhlášení výsledků slalomu v hotelu Horizont a následná party. „I letos předpokládáme účast přes 200 závodníků, samozřejmě převážně z blízké Evropy. Ovšem atraktivita zastoupení závodníků z USA, Jižní Ameriky, Austrálie nebo Velké Británie či velice početná skupina borců z Ruska, Ukrajiny i Kazachstánu jsou pro nás jako organizátory radostí i potěšením,“ dodává Iva Kárníková. Jsme potěšeni i příslibem účasti prezidenta rakouského lyžařského svazu pana Petera Schrocksnadela a pevně doufáme, že i při letošním šampionátu osobně uvidíme slovenskou lyžařskou legendu, několikanásobného mistra světa Otto Krajňáka, narozeného v roce 1925.“ Nad akcí převzala záštitu ministryně pro místní rozvoj i hejtmanství Královéhradeckého kraje a nemohla by se konat bez podpory Nadace ČEZ, SkiResortu Černá hora – Pec, měst Pece pod Sněžkou, Trutnova a řady dalších partnerů včetně známého hotelu Horizont.

Více informací na:

www.sjski.cz

| 42 | ACADEMY SKI WITH ME D O D AVAT E L V Y B AV E N Í

Papoušci? Ano, papoušci. Je to taková hra, kterou hraju s pokročilými dětmi, když je učím lyžovat. A stále častěji ji začínám hrát i s dospělými. Děti to baví, dospělé vždy rozesměje, ale všem to většinou pomáhá.

S čím?

A

Zase ta separace

nebo taky angulace. Už minule to bylo plné …ce, ale my tomu můžeme úplně v klidu říkat po našem. Třeba zpevnění, nebo udržení opory o vnější lyži, nebo třeba zapojení vnitřního svalstva. Jeden z triků, které jsme letos probírali, směřoval ke správnému dýchání a zpevnění v oblasti břicha. Pokud nemáte břicho alespoň trochu trénované, není to zas tak jednoduché. Dýchání vám trochu pomůže, ale svaly prostě neoblafnete.

Pak přichází čas na hrubší motoriku.

Letadlo versus papoušci

Určitě už jste někdy slyšeli pokyn „zalom se“.

Nebo jste minimálně zkoušeli, nebo alespoň viděli, oblíbené cvičení mnoha instruktorů – „letadlo“. Roztáhnete ruce od těla, uděláte letadlo a v průběhu oblouku se trupem nakláníte ven z něj. Na první pohled dobré, ale vytvořili jste jen obraz, možná přenesli nějakou hmotnost trupu nad vnější lyži, která při přílišné snaze o napodobení stíhačky dokonce zmenšila úhel svého zahranění.

Takže nic, co bychom chtěli a k něčemu by nám to bylo. Zabránili jsme pouze jediné chybě. Nenakláněli jsme se příliš dovnitř oblouku. Jenže my se tam naklánět vlastně chceme… Tak jak to je tedy správně?

Lyžujeme náklonem

Při sportovní jízdě řezanými oblouky můžeme ovlivnit poloměr oblouků pouze úhlem zahranění. Jednoduchá logika říká: čím více je lyže zahraněná, tím více je zatížená. Čím více je zatížená, tím více se prohýbá, tedy zkracuje poloměr. Lyže můžeme zahranit mnoha způsoby a snažíme se je do určité míry všechny kombinovat. K hranění nám slouží všechny klouby dolních končetin, které však nepracují izolovaně. Nelze hranit jen koleny nebo boky.

Některé klouby ani takový pohyb neumož-

ňují. Hraníme tedy pohybem celých dolních končetin. Ale ten je limitovaný a k vytvoření velkého úhlu zahranění nám nestačí. Nejlepší je tedy se naklánět. Náklon celého těla do oblouku vytvoří zejména v nájezdu do něj velké zahranění, solidní oporu o vnější lyži, kterou se pak snažíme udržovat. A jsme u toho zakopaného psa. Nebo papouška?

Papoušci versus letadlo

Naklonit se není lehké. Zejména naklonit se tak akorát, aby zůstala opora na vnější lyži a nestoupli jste si na vnitřní. Náklon navíc není naše fyzická aktivita, ale spíše balancování na vnější lyži, orientace těla a ponechání volného průchodu působení fyzikálních sil. Letadlem to určitě vyřešíte, ale zabráníte tak téměř jakémukoliv náklonu. Ale co když si na ramena posadíte dva imaginární papoušky a snažíte se udržovat ramena tak, aby žádný z nich nespadl. Pořád se můžete naklánět, ale vnitřní rameno vám nepadá do oblouku, zabráníte tak přílišné hmotnosti na vnitřní lyži a hlavně zapojíte vnitřní svalstvo. Představte si, že se v každém oblouku snažíte vytvořit co nejdelší linii mezi vnějším chodidlem a vnitřním ramenem. Jedu doprava, papoušek na pravém rameni nesmí spadnout dovnitř oblouku. Jedu

Osmý ročník seriálu Skiwithme vám v pěti dílech přinese několik užitečných rad, jak samostatně trénovat a vylepšovat svoje lyžování. Pokusíme se zodpovědět vaše časté dotazy a ukázat si funkční techniku lyžování i na fotografiích, které seriál již tradičně provází. A kdo chce vědět víc, může si se mnou přijet zalyžovat.

Volné termíny i plánované akce najdete na:

www.skiwithme.cz Ondřej Novák Zástupce šéfredaktora SNOW, instruktor lyžování a telemarku s dlouholetou praxí v ČR, Rakousku a Austrálii, autor projektu Skiwithme.cz.

doleva, hlídám papouška na levém rameni.

V nájezdu do oblouku je papoušek ale jen slabou berličkou. Stále platí, že každý oblouk je potřeba začít na vnější lyži. Správně a plynule se na ní postavit, postupně zahranit a teprve když jsem si na ní jistý a mám o ni oporu, mohu „se nechat“ naklánět.

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

Papoušci

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

Na unavené nohy po lyžování ... stačí se jen namazat!

a pohybovat se svými boky jen po jejich linii, jako byste k nim byli připoutáni. A tip na léto?

Postavte si vedle sebe dvě židle, na jejich opěradla položte dlouhou hůlku, tyč, násadu od koštěte a připněte se k ní karabinou, kterou si zacvaknete za pásek u kalhot. Každou rukou se chytněte jednoho opěradla, nohy nechte na místě a zkuste simulovat pohyby při lyžování. Ze strany na stranu. Karabina klouže krásně po násadě od koštěte sem a tam a vaše boky se pohybují ze strany na stranu, ale nepadají „dovnitř oblouku“. Ani jeden, ani druhý. V říjnu, u dalšího pokračování, si zkontrolujeme, jak vám to šlo.

REFIT ICE GEL je unikátní produkt moderní kryoterapie pro rychlou a účinnou regeneraci organismu po sportovním výkonu. Po jednoduché aplikaci na unavené svaly a klouby se aktivují přirozené regenerační mechanismy organismu.

Zvýší se prokrvení a zrychlí metabolismus. Účinek je okamžitý a dlouhodobý. Doslova jej cítíte a vnímáte! Stačí se jen namazat a druhý den bude lyžování rozhodně příjemnější.

REFIT ICE GEL je vhodný pro rekreační i profesionální sport. Mezi vrcholovými sportovci si získal velkou oblibu. Reprezentanti ho používají na olympiádách a dokonce měl podíl na zisku cenných medailí.

K dostání ve Vaší lékárně.

Originální chráněná receptura.

www.icegel.cz

ad Re e in pu C bl zec ic h

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

Hlavně za spádnicí, kde je třeba vzdorovat dalším silám, které vás chtějí postavit na vnitřní lyži a otáčet do směru oblouku. A vy nechcete ani jedno, ani druhé. Přesto je to nejčastější chyba těch nejpokročilejších jezdců. Soustřeďte se tedy na papouška hlavně za vrcholem oblouku. Zkuste vnitřní rameno udržovat pocitově „výš“ a s ním i vnitřní bok. V těle však nesmí dojít k žádné tenzi. Nesnažte se bok ani rameno někam vytahovat. Jen udržovat. Můžete si vzít hole před tělo, udržovat je co nejvíce vodorovně se svahem (úplně to rozhodně nepůjde)

M

Kdy je papoušek nejlepší?

| 44 | ACADEMY NAŠE TĚLO A LYŽE Text: Ivan Balek

Síla, vytrvalost

a stabilita V minulém díle časopisu SNOW jsme se inspirovali tréninkem borců ze svěťáku a zamýšleli nad tvorbou vlastního tréninkového plánu. Plánování je obecně potřebné u každé aktivity, ve které se někdo chce zlepšit nebo dosáhnout něčeho konkrétního. Dnes se zaměříme na to, jaký význam má pro rekreační lyžování rovnováha (stabilita), síla a vytrvalost.

K

aždému je snad jasné, co pojmy rovnováha, síla a vytrvalost znamenají, i to, jak se jejich nedostatek projeví na svahu. Pojďme se tedy na ně podívat trochu blíž a uvidíme, jestli je ten obraz komplexní.

břiše a trupu, kdy je zapojeno množství svalových skupin. Je to za účelem toho, aby se nám lyže nerozjely každá jinam a abychom udržovali námi vybraný směr jízdy. Některé „speciální“ cviky na tuto oblast uvedu ve svém webovém seriálu na SNOW.cz.

Síla aneb Newton v akci

Vytrvalost není jenom u maratonců

Síla je jednou ze základních fyzikálních veličin a je lehce měřitelná. Vypovídá o tom, jak velké je vzájemné působení dvou těles. Při lyžování jsou „v akci“ různé typy sil – například gravitační, odstředivá, dostředivá – a lyžař musí překonávat jejich různé kombinace v průběhu oblouku.

Na to mu slouží hlavně svaly, u nichž umíme specifikovat, které jsou kdy a v jaké míře potřeba.

Obecně každý řekne: „Mám slabá stehna“, ale není to jenom o nich. Lyžování je dost specifické, protože hodně svalů na pohled nevykonává žádnou činnost, jejich pohyb není vidět, ale přesto dostanou zabrat. Může za to tzv. izometrická kontrakce svalů, kdy svaly sice nevykonávají pohyb, ale staví se na odpor vnějším silám. Známý příklad izometrické kontrakce je populární soutěž v držení pivních kríglů, kde borci bojují s gravitací.

Při lyžování probíhá takových izometrických aktivit ve svalech hodně. Nejdůležitějšími jsou zcela jistě aktivity svalů v pánvi,

Na druhé straně než síla stojí vytrvalost. Ta popisuje to, jak dlouho dokážeme vykonávat ten který pohyb. Tady dochází často k nedorozuměním, co si kdo pod tímto pojmem představuje. Vždy si musíme v první řadě určit, jakou úroveň síly nebo výkonu chceme hodnotit z hlediska výdrže.

Ta je u každého sportu specifická, cyklisté obvykle myslí pod slovy „dáme si dnes vytrvalostní a zítra silový trénink“ něco jiného než lyžaři. Obecně je proto třeba rozlišovat vytrvalost u konkrétní hladiny (třeba u běhu rychlostí 15 km/h). Na určení této hladiny si musíme ujednotit „základnu“, ze které budeme vycházet.

Tou je maximální úroveň síly (silové sporty), výkonu (cyklistika) nebo rychlosti/tempa (běžci) daného jedince. A následné číselné nebo procentuální určení hladiny, na které jdeme trénovat tu konkrétní formu vytrvalosti.

Síla a vytrvalost jsou do velké míry propojeny – jako téměř vše v lidském organismu.

Hodně záleží i na genetice a dalších faktorech, ale při lyžování je vytrvalost na svahu limitována úrovní síly.

Zjednodušeně: když uděláme 1 000 oblouků a máme sílu pro 50kg dřep, pak po zlepšení výkonu v dřepu budeme mít lepší základ pro rozvoj vytrvalosti a uděláme pak těch oblouků víc (anebo stejný počet, ale nebudeme tak zničeni). Taky se nám zlepší faktor nazvaný „ekonomika pohybu“.

To znamená, že současné „jedu nadoraz“ bude později „jedu na půl plynu“. To pomůže některým lidem i u tréninku techniky, kdy nemusí vynakládat tolik síly na základní udržení postoje, ale po malém zlepšení síly se dostatečně koncentrovat na jemné a přesné lyžařské „finty“.

Pro zajímavost uvedu příklad, kdy zařazení těžkého silového tréninku zlepšilo výkony kanadské reprezentace v běhu na lyžích, což je primárně vytrvalostní disciplína. Musela se ale zvolit metodika silového trojboje, kde běžci dělali jenom pár opakování, ale s opravdu těžkou váhou a důsledněji sledovali svou regeneraci (kumulace s hlavním vytrvalostním tréninkem).

Tato metoda má totiž vliv jenom na nárůst síly, ne na přírůstek svalové hmoty, která je u běžců nežádoucí (kdo má pak s sebou tahat ta kila navíc, že?). Naopak, klasické posilování vycházející z kulturistiky a fitness způsobuje

vedle zvýšení síly zejména přírůstek svalové hmoty, opačný efekt, než žádají vytrvalci.

Rovnováha a stabilita nejen na lyžích

Zcela jinou vlastností je stabilita na lyžích a práce s těžištěm. Není to tak měřitelná dovednost jako síla nebo vytrvalost, ale pro lyžování je zcela zásadní. Veškeré pohyby jsou totiž prováděny na různých sklonech a terénech, navíc v rychlosti, přičemž od správného pohybu těžiště se odvíjí celkový výsledek.

Co je to vlastně ta stabilita? Schopnost, jak dokáže tělo reagovat na měnící se podmínky.

Primárně je to všechno záležitost (opět) centrální nervové soustavy. Ta ovládá veškeré pohyby svalů, a tím zodpovídá za náš výkon na svahu. Využívá při tom spousty „čidel“ – některé v kůži, v očích, uších, jiné ve svalech a jeden z hlavních orgánů pro rovnováhu je umístěn dokonce ve středním uchu.

A všechny tyto senzory posílají informace o stavu a pohybu do mozku, který pak rozhoduje o tom, jaký pohyb je nutné vykonat. To vše se děje hodně rychle a nepřetržitě.

Centrem řízení rovnováhy, jakýmsi lidským gyroskopem, je zmíněné střední ucho, které stanovuje něco jako optimální stav. Možná si někdo z dětství pamatuje nejistotu při pohybu při zánětu středního ucha – takový zánět může někdy zasáhnout i centrum rovnováhy. Vyprávět by mohli i konzumenti alkoholu… A kupodivu, tento malinký orgán můžeme vytrénovat, a tím znatelně zlepšit rovnováhu a stabilitu nejen při sportu.

Měňte podmínky!

Pro trénink rovnováhy je potřeba jakékoliv cviky, kde je nestabilní podložka. Příkladem je Bosu, Slackline nebo klidně i PET láhve napuštěné vodou. Můžete dělat balanc na jedné noze, dřepy nebo skoky, všechno je v prospěch lyžování, ideálně aby byl trénink pravidelný i mimo lyžařské sezóny. Dokonce bych řekl, že v zimě trénujte stabilitu hlavně na lyžích – jednonohé drily, skoky a podobně.

Co je ale podstatné, nesmíte se spokojit s jedním cvikem nebo nářadím a dělat pořád to samé. Je sice hezké, že v tom daném cviku jste již mistři, ale předpokládám, že nechcete být mistři světa v balanci na Bosu, ale chcete zlepšit své lyžování. K tomu je nutné neustále měnit podmínky, a tedy situace, abyste byli

neustále nuceni „bojovat“ s něčím novým. Na svahu se taky nebude vyskytovat jenom jedna stejná zatáčka doleva, ale bude se měnit sklon, střídat ledové plotny s boulemi… a vždy to bude jiné a nové.

Kromě obvyklých cviků pro udržení rovnováhy uvedu ještě další metodu. Jedná se o úmyslné „rozhození“ rovnováhy a následnou snahu o nějaký přesný pohyb související s daným sportem.

Konkrétně se nejdřív několikrát zatočíme kolem své osy s roztaženýma rukama.

To způsobí stav „opilosti“, takže člověk má problém udržet se na nohou. Použiju příklad z boxu, pokračování je takové, že v tomhle stavu se snažíte trefovat údery přesně na nějaké místo. Řeknu vám, je to docela sranda, ale buďte při zkoušení opatrní a netočte se moc dlouho nebo moc rychle, radši si na začátek nechte rezervu.

Až poté, co se „hlava“ adaptuje, přidejte na rychlosti nebo počtu otáček.

Lidský organismus je někdy podivný, jak se dokáže adaptovat na nové podmínky.

I na takovou dětskou hru, která může hodně změnit procítění a jistotu pohybů na svahu.

Další formou „rozhození“ je třeba série několika kotoulů, to se taky hlava umí hezky zatočit. Ale aby se nikomu netočila hlava z dlouhého čtení tohoto článku, u kotoulů skončíme.

V případě zájmu o další čtení najdete brzy na SNOW.cz i informace k tomuto tématu.

ILUSTRACE: DEPOSITPHOTOS

ILUSTRACE: DEPOSITPHOTOS

| 45 |

| 46 |

apul news

ASOCIACE PROFESIONÁLNÍCH UČITELŮ LYŽOVÁNÍ A LYŽAŘSKÝCH ŠKOL (APUL) GENERÁLNÍ PARTNER APUL:

PARTNEŘI APUL:

APUL SLAVÍ 25 LET NA ČESKÝCH I SVĚTOVÝCH SJEZDOVKÁCH Asociace profesionálních učitelů lyžování je s námi na horách už 25 let! To určitě stojí za menší rekapitulaci. Nabízí se ohlédnutí za minulostí, to v každém případě. Sluší se přidat zhodnocení dosavadní práce včetně zprávy o aktuálním dění na sjezdovkách, ale nebudeme jenom bilancovat.

Z

kusíme se podívat také do doby brzy přicházející. Ovšem čtvrtstoletí APUL, to je určitě i důvod dopřát si s kamarády pod sjezdovkou dobrý drink!

Jakkoliv Asociace profesionálních učitelů lyžování po desetiletí reprezentuje hlavně vzdělávání, na zábavu si lyžařští instruktoři naštěstí vždy uměli najít čas. I pro nás, kdo se lyžováním živíme, je totiž lyžování stále především zdrojem radosti a zábavy.

Asociace učitelů lyžování a lyžařských škol, z. s., vznikla v roce 1992 po vzoru vyspělých profesních svazů, jaké už v té době dlouho existovaly v alpských zemích. S jejím založením je neodmyslitelně spojeno jméno Harrachováka Jiřího Kotašky. Duchovní otec myšlenky jednotného vzdělávání českých lyžařských instruktorů vzpomíná: „Už před revolucí jsem si coby student vídeňské Technické univerzity přivydělával jako instruktor lyžování ve středisku Saalbach-Hinterglemm.

Tehdy jsem byl držitelem českých licencí cvičitel a trenér lyžování, ale v Rakousku jsem rychle zjistil, jak má výuka lyžování, včetně techniky a metodiky, opravdu vypadat.“

Když se po sametové revoluci vrátil do Čech, s komerční výukou lyžování tu stále nikdo neměl velké zkušenosti. A přestože měl dobrou práci u zahraniční firmy, rozhodl se živit se na českých horách tím, co se v Rakousku naučil. „A tak jsme v Harrachově založili první pobočku lyžařské školy JPK, která se postupem času rozrostla i do dalších horských středisek nejen v Krkonoších.“ České hory v té době začínali objevovat lyžaři ze zahraničí a logicky narůstala poptávka po kvalitních, odborně proškolených lyžařských instruktorech. První vzdělávací kurzy organizoval Jirka Kotaška v Harrachově a později i ve Špindlerově Mlýně pro tehdejší Ski school Špindl (dnešní Skolmax) sám, posléze i se slovenskými kolegy. Ale to samozřejmě do budoucna nebylo organizačně únosné. „Zcela jasně tu vyvstala potřeba nějaké vzdělávací organizace – profesní asociace s vyškolenými lektory, kvalitními metodickými materiály a vším, co ke vzdělávání a práci profesionálů v oboru patří.“ Asociace profesionálních učitelů lyžování byla na světě. V počátku spolupracovala přímo se Salcburským svazem v rámci rakouského vzdělávacího systému, v jejím vedení byly v té době aktivní takové osobnosti jako třeba Bohumír Zeman, pozdější předseda Úseku alpských disciplín Svazu lyžařů Aleš Krýzl, Vláďa Erlebach ze Špindlu nebo Roman Žák z Klínovce, a vydala se na cestu, jejíž podobu mohl před čtvrtstoletím sotva kdo tušit.

Uznání od ISIA

Je logické, že na začátku 90. let byla profesionální výuka lyžování v České republice de facto v plenkách. Vývoj šel ale podle všeho správným směrem a po vstupu do mezinárodní asociace ISIA (International ski instructors association), k němuž došlo už v roce 1994, si APUL začal budovat potřebné renomé.

Vzdělání poskytované českou asociací začalo být uznáváno a respektováno po celém světě.

Bezpochyby to potvrzuje i skutečnost, že byl

1. účast znovuzaložené české organizace Interski ČR po 20 letech (1975 ČSSR vystoupila) na kongresu Interski v Nozawa Onsen (JAP)

zakladatel českého vzdělávacího systému na kongresu INTERSKI v Japonsku dokonce zvolen členem prezidia ISIA. „Na výsledky naší práce, kterou je prioritně kvalitní vzdělávání lyžařských instruktorů, máme kladné ohlasy jak od našich kolegů z alpských zemí, tak i ze zámoří, případně z netradičních lyžařských destinací na jižní polokouli, kam naši nejlepší instruktoři a lektoři odjíždí za prací v letní sezoně,“ podotýká znovu Jiří Kotaška.

Libor Knot, prezident APUL „APUL si založili a dodnes za ním stojí učitelé lyžování, lyžařské školy. To je, podle mne, zcela zásadní. Dochází zde k neustálému dialogu o tom, co je v oblasti vzdělávání třeba dělat, jaké jsou nové trendy a jak na ně rychle a adekvátně reagovat. To je obrovský samosvorný prvek, který vytváří vysokou funkčnost celého vzdělávacího systému APUL, který u většiny jiných vzdělávacích zařízení nenajdete.“

| 47 |

Mezinárodní semináře – cenné zdroje poznatků

Scénou, na které se nejlépe budují hodnotné vztahy a získávají neocenitelné zkušenosti, jsou v prostředí lyžařských instruktorů především semináře a workshopy pořádané pod hlavičkou ISIA a mezinárodní kongres INTERSKI. Instruktoři, lektoři, trenéři, profesoři a akademici ze všech koutů lyžařského světa i byznysu se na něm potkávají jednou

Činnost APUL chápe především jako závazek vůči členským lyžařským školám a potažmo instruktorům, jimž chce i v budoucnu v rámci České republiky nabízet to nejlepší vzdělání, stejně jako veškerý servis, který se vzděláváním souvisí. Dlužno dodat, že závazek to není právě malý. APUL v současnosti sdružuje okolo 30 lyžařských škol a tisíce instruktorů, tedy snow sports instructors, jak se dnes učitelé lyžování správně nazývají.

A každoročně vyškolí okolo tisícovky nových či vzdělání si rozšiřujících učitelů.

Co přinese Pamporovo

V úvodu zmíněným výhledem do budoucna je především odkaz k blížícímu se Kongresu INTERSKI, který se uskuteční už v polovině letošního března v bulharském středisku Pamporovo. Kromě přehlídky demonstračních jízd, tolik oblíbené demo show, se Česká republika, stejně jako před čtyřmi lety v Argentině, bude lyžařskému světu prezentovat i přednáškou a praktickým workshopem. Důležitý však pro APUL opět bude také „import“, tedy novinky, infor-

Historicky první ISIA test v ČR – Špindl 2009

za čtyři roky a během týden trvajícího programu si vyměňují poznatky a cenné informace. APUL se coby člen INTERSKI ČR v rámci těchto inspirativních profesních setkání úspěšně prezentuje již od dob svého vzniku a nepochybně zde také čerpá podklady pro vytváření ceněného a na mnoha úrovních respektovaného know-how. „V úrovni vzdělávání instruktorů držíme krok s nejvyspělejšími lyžařskými státy. Díky našim lektorům, kteří dnes pracují v lyžařských školách po celém světě, dostává APUL stále nové a nové impulsy ke zkvalitňování práce. Je nesmírně důležité, že jsme ani jako relativně vysoce respektovaná instituce neustrnuli ve vývoji a nadále vzdělávání lyžařských instruktorů posouváme vpřed,“ pochvaluje si současný president Asociace profesionálních učitelů lyžování Libor Knot.

Jiří Kotaška Duchovní otec APUL, majitel lyžařské školy JPK. Po revoluci v Česku pracoval pro reklamní agenturu APF, která mu dala na starost harrachovské Mistrovství světa v letech na lyžích v roce 1992 a jíž pomohl proniknout do prostředí českého sportu – agentura se například stala výhradním partnerem Svazu lyžařů či Fotbalové asociace. Na českých horách se rozhodl budovat a rozvíjet to, co se kdysi naučil v Rakousku, nicméně myšlenka založit v Česku komerční lyžařskou školu původně vzešela od Jirkova otce, zakladatele jednoho z okrsků horské služby v Jeseníkách a „stavitele“ harrachovského Mamuťáku.

mace a poznatky, které členové lektorského sboru z Bulharska dovezou domů. Vždyť právě toto jsou stále zásadní elementy, na nichž i v dnešní době stojí úroveň a vysoké renomé asociace, která už 25 let vzdělává instruktory českých lyžařských škol.

Akce APUL Konec sezóny se blíží, ale v kalendáři APUL je ještě celá řada zajímavých vzdělávacích akcí. Vybíráme několik z nich – pro instruktory i veřejnost. Další naleznete na webu www.apul.cz 22.–23. 3. 2019 Mistrovství republiky instruktorů lyžování a lyžařských škol, Pec pod Sněžkou 25.–31. 3. 2019 Telemarkový kurz APUL, Janské Lázně 7.–12. 4. 2019 SBX kurz s reprezentačním trenérem Petrem Knappem, Flachau 22. 4.–1. 5. 2019 Projekt Kaprun, snowboardové završení sezóny, pokročilé instruktorské kurzy & freestyle kemp pro veřejnost 23. 4.–2. 5. 2019 Jarní Sölden, lyžařské završení sezóny, základní i pokročilé instruktorské kurzy

ČLENSKÉ LYŽAŘSKÉ ŠKOLY APUL: GARANCE KVALITY PRO KLIENTY, GARANCE DOBRÉ PRÁCE PRO INSTRUKTORY APUL

KONTAKTY NA www.apul.cz

| 48 | HISTORIE Že qeršprunk není jen záležitostí Čechů či Evropanů, dokazují i staré snímky ze zámoří jako tento z Utahu. Pochází ale až z roku 1959

Meziválečný boom

Skok Text: Karel Hampl Foto: archiv autora

do minulosti

Prvními, kdo používali lyže jako prostředek sloužící k zimní zábavě a soutěžení, byli Norové. Jejich lyžařská technika definovaná v prvních příručkách z konce 19. století byla zredukována na techniku chůze a běhu, skoku z můstků a techniku jednoduchých, přímých sjezdů. Žádný z autorů při té příležitosti neopomněl popsat dva prvky, zmiňované i v současných odborných publikacích a označované jako základní pilíře techniky zatáčení na lyžích.

V

lyžařském slangu to byla populární „kristiánie“ a „telemark“. Může překvapit, že jsou-li dnes tyto první „kultivované“ oblouky charakterizovány, není náležitě zdůrazňován jejich původní prostý účel.

Nesloužily totiž k ničemu jinému než k ele-

gantnímu zakončení zmíněných sjezdů, pokud nebyl k dispozici protisvah. Dnes upadá bohužel v zapomnění manévr stejného zaměření, předváděný zdatnými borci zejména v meziválečném období všude tam, kde se v Evropě lyžovalo „s kopce“. V českých lyžařských kruzích se hovořilo o „qeršprunku“ – příčném skoku.

Efektnímu cviku věnovaly pozornost všechny lyžařské publikace vydané ve dvacátých a třicátých létech. Že se tehdy nejednalo, vedle podrobného popisu techniky kristiánek a telemarských oblouků, o okrajovou záležitost, potvrzuje také několik článků a fotografií věnovaných lyžařským skokům a přeskokům na stránkách sportovního týdeníku Star před sezónou 1931/32. Jejich autory a demonstrátory byli sportovní novinář a aktivní závodník M. Zizius a mladý tělocvikář působící na klatovském gymnáziu prof. K. Hampl (otec autora článku – pozn. red.). Je třeba přiznat, že nebýt teprve nedávno objevených výstřižků v archivu jednoho ze šumavských lyžařských fanoušků, nevznikla by tato nostalgická připomínka a nelze se tomu ani příliš divit. Jednak příčné skoky a terénní přeskoky se těšily širšímu zájmu poměrně krátkou dobu, ale hlavně – jejich demonstrátoři, obdivovaní až do konce 30. let, nebyli konzervativní, ba právě naopak. Již v první mírové sezóně 1945/46, pokud se jí ve zdraví dožili, patřili tito výborní lyžaři k propagátorům aktuálních novinek v technice sjezdového lyžování a přispěli tak k odložení qeršprunků do starého železa. Ti, kteří před pěti a více léty sklízeli potlesk za efektní skoky předváděné na svazích mezi špindlerovskými hotely, na Zahrádkách v Peci, na Weisově louce na šumavském Špičáku i jinde, se po válce představili v jiném světle. Leč nepředbíhejme.

Doba odvážných skoků a prvních vlnovek

Po 1. světové válce se lyžování jen pomalu stávalo aktivitou těšící se širšímu zájmu. Na jedné straně, kromě čtyřiceti až padesátimetrových skoků z můstků, jejichž nájezdové věže počínaly převyšovat koruny stromů a budily respekt, lyžování nepředstavovalo nic příliš atraktivního. Na druhé straně tehdejší robustní výzbroj a kondiční dispozice lyžařů, holdujících celoročně nářaďovému tělocviku ve stovkách sokolských jednot a tělocvičných spolků, se přímo nabízely k prvním pokusům o zpestření prostých lyžařských sešupů, zakončených nejčastěji pádem.

Vzpor na 3 cm silných a nejméně 140 cm dlouhých bambusových holích, s kroužky o průměru polévkových talířů, spolu s přednožením nepředstavoval pro tehdejší nepočetnou generaci lyžařských pionýrů žádný problém. Odvážné terénní skoky a vysoké qeršprunky byly vítanou příležitostí k upoutání pozornosti. Navíc svahy, na kterých byla na samém počátku provozována nejrozšířenější forma sjezdového lyžování (hanlivě

| 49 | Vzorné příčné skoky mezi holemi se dařily prof.

Hamplovi nejčastěji na šumavském Můstku

rychlosti nebyl prostý pluh nebo smyk, ale sled navazovaných oblouků, tvořících dlouhé vlnovky. Začátečníci se spouštěli v nepříliš estetických a pomalých obloucích v pluhu, pokročilí v různých verzích oblouků přívratných a telemarských, vedených jak po spádnici, tak šikmo svahem. Tento progres neplatil jen pro oblíbené „loučky“, jejichž povrch byl denně „preparován“ lyžaři stoupajícími na lyžích vzhůru svahem, ale už i vyznavači dlouhých sjezdů směřujících z hřebenových partií volným terénem do údolí se kochali rozměrnými křivkami, jaké za sebou nechali v hlubokém prašanu.

Vývoj šel jiným směrem označovaná jako „loučkaření“), byly ideální scénou pro jakékoliv exhibice, a k těm patřily skoky a přeskoky v prvé řadě. Na tomto místě stojí za připomenutí, že v té době již rostoucímu počtu lyžařů na zmíněných svazích nepřinášely dostatečné uspokojení triviální

Dvě verze příčného skoku Přibližně v polovině třicátých let XX. století, kdy byly řady úspěšných demonstrátorů příčných skoků nejpočetnější, se tento prvek dočkal dvou technicky odlišných verzí.

Zásadní rozdíl spočíval v postavení holí před tím, než byly zabodnuty do sněhu, a jezdec se na nich vzepřel do vzporu. Při prvním, efektnějším z obou skoků, lyžař (lyžařky

přímé sjezdy. I technika sjíždění otevřených plání a lesních průseků se vyvíjela, a tak počínaje dvacátými léty již naprostá většina jen trochu ctižádostivých jezdců nutila své přes dva metry dlouhé lyže s Huitfeldtovým vázáním do sjezdů, ve kterých regulátorem zvládaly qešprunky jen ojediněle) držící hole na koncích nadhmatem, je zabodl do sněhu před špičkami lyží současně z obou vnějších stran. Následoval vzpor s charakteristickým předkopnutím rovnoběžných lyží a jejich vytočení do příčného směru před dopadem.

Druhý způsob se lišil jak v první fázi, kdy jezdec zabodl obě hole držené nadhmatem těsně vedle sebe z libovolné strany špiček lyží. Po razantním odrazu se dostal do

Jednotlivé fáze příčného skoku mezi holemi podle příručky V. Vurzela „Moderní lyžařství“ (1930)

Náš text připomínající zlatou éru kristiánek, telemarků, přeskoků a příčných skoků by nebyl úplný bez uvedení příčin náhlé ztráty zájmu o posledně jmenované prvky. Přestože se u nás vnější prostředí příliš nezměnilo – snadno dostupné, nepříliš strmé svahy byly stále nejvyhledávanějším cílem opakovaně vzporu, přitáhl kolena a přenesl celý trup kolem holí tak, aby doskočil na lyže stočené o 90° oproti směru jízdy. Technika obou skoků byla poměrně odlišná, a tak se lišilo i jejich označení v odborných publikacích. Jak „příčný skok mezi holemi“, tak „příčný skok s holemi na shodné straně lyží“ vyžadovaly mrštnost, náležitou sílu svalstva trupu a paží a byly dobře proveditelné jen při nájezdu nižší rychlostí.

Závěr příčného skoku o spojených holích

| 50 | Takto názorně „školili“ čtenáře týdeníku Star M. Zizius a prof. Hampl před téměř devadesáti léty

ďový tělocvik přestal být in. Z metodických řad se vytratily cviky prováděné ve vzporu vysoko nad terénem a veškerá pozornost byla zaměřena na práci dolních končetin s lyžemi vedenými po sněhové podložce. Zvládnutí moderních lyžařských dovedností se stalo definitivně výsadou těch „co to mají v nohách“.

Nezbytnou fází příčných skoků i jejich dalších verzí byl vzpor na holích. V určitém okamžiku zde nutně docházelo ke koncentraci plné váhy lyžařova těla do dlaní opírajících se o konce holí. Pro bambusové hole bylo charakteristické oválné zakončení, jakási hlavice se strukturou drobných kroužků na povrchu, která dobře plnila svoji novou funkci. Snižovala možnost poškození kůže v dlani při opakovaných vzporech a chránila i materiál rukavic. Málo znám je základní účel zmíněných hlavic, jejich funkce prvotní.

Jsou to fundamenty bambusového stvolu a kroužky na nich zůstávají po odstranění systému drobných kořenů, fixujících a živících vysokou rostlinu v bahnité půdě. Mimořádná pevnost spolu s nízkou hmotností předurčila bambusové tyče k tomu, aby se staly součástí výzbroje prvních lyžařů i tisíců jejich následovníků déle než půl století. Jen málokterý z lyžařů s náležitými znalostmi v rostlinopisu si byl vědom toho, že se opírá o bambusové kmeny v poloze „vzhůru nohama“.

stoupajících a sjíždějících lyžařů až do konce 50. let – přijalo sjezdové lyžování rychle a bez výhrad, počínaje první poválečnou sezónou, novou estetiku. Případné poslední pokusy o příčné skoky a výskoky působily náhle směšně a nepatřičně. K vytěsnění těchto efektních cviků na samotný okraj historie techniky sjezdového lyžování přispěl vývoj zdánlivě méně významné součásti lyžařské výzbroje. V průběhu válečných let prošly revoluční změnou v prvé řadě proporce lyžařských holí. Ve srovnání s bambusovými, o které se opírali dospělí lyžaři více než čtyři desetiletí, byly moderní hole z lehkých slitin tenké, kratší o 20–30 cm, s kroužky o polovičním průměru. (Není divu, že bylo tehdy přijato příhodnější označení „lyžařské hůlky“.)

Pro vzpomínané skoky nezbytný vzpor neumožnily už proto, že byly krátké a navíc se pod vahou jezdce zabořily hluboko do sněhu.

Další neméně významný fakt byl, že k ukončení jakéhokoliv sjezdu sloužily erudovaným

jezdcům elegantní snožné oblouky, jejichž prostřednictvím ti, kterým bylo dáno, z velké rychlosti, přesto bezpečně, s tělem odvážně přikloněným ke svahu, končili své sjezdové exhibice. Vypořádat se s odstředivými silami obdobným způsobem – to byl nový cíl pro rostoucí masu lyžařů se sportovními ambicemi a s touhou napodobit aktuální vzory.

Návrat na sníh

Ani další vývojové trendy nepřipouštěly ohlédnutí za třicátými léty. V USA a následně i v Evropě se stalo sjezdové lyžování poměrně rychle nejmasovější zimní volnočasovou aktivitou. Různé lyžařské školy se zaměřily na techniku jízdy v obloucích, profesionální učitelé ji demonstrovali a náležitě propagovali, nejúspěšnější závodníci ji zdokonalovali. Qeršprunku bylo definitivně odzvoněno už proto, že rychle ubývalo těch borců, kteří si libovali ve vzporu na bradlech s přednosem, o stoji na rukách na tomto nářadí nemluvě. Nářa-

LYŽAŘOVO LÉTO 2019

Zůstaňte aktivní i poté, co sleze sníh

Historie: Jak se kdysi trénovalo na náhražkách sněhu Schody do norského nebe – nová sportovní disciplína z Holmenkollenu

Švýcarskem na kole s Alenou Zárybnickou Trénujte na paddleboardu!

In-line brusle jsou pro lyžaře in

2

ACTIVE

Jak jsme se tumlovali na ski bez sněhu Text: Aleš Suk Foto: archiv autora

Speciální trénink, letní lyžování, napodobivá cvičení – berte to, jak chcete. Dnes už je touha prodloužit si pohyb ve speciálním prostředí po vzoru historického vývoje kupříkladu lehké atletiky (tréninky a závody v halách), plavání (kryté bazény), ledního hokeje (umělé ledové plochy) pro lyžaře běžce poměrně snadno realizovatelná. Maje dostatek financí, může trénovat na ledovcích, v běžeckých uměle zasněžených tunelech, výjimečně na jihu planety – v Chile, Argentině…

V

šedesátých létech minulého století dumaly chytré české hlavy, kterak se připravovat na lyžích na území republiky i v pozdním létě. V tu dobu jsou hory bez sněhu, venkovní teploty pod nulou ani náhodou. Tudíž žízniví ctitelé a běžci na úzkých prkýnkách vyhlíželi sychravá říjnová jitra s namrzlou jinovatkou; po ní to šlo slušně, bohužel pokud se neobjevila v neděli, byly odpolední tréninky na zamrzlém a ojíněném trávníku po šichtě, po škole utopií – jinovatka málokdy přečkala denní oteplení.

V Evropě už se používaly kryté haly pro lyžaře (Vídeň, Paříž…), při osvětlení se v nich „lyžovalo“ na sodě, kaolinu – leč pouze z kopce, pro lyžaře běžce žádné terno.

Koumáci z Podkrkonoší a z Police n/M. přišli s řadou nápadů, jak si zpestřit běžeckou přípravu a přiblížit strukturu cyklického pohybu co nejvíce běžecké technice v bílé stopě.

Sychravé říjnové dopoledne a místní naděje v plné přípravě na jehličí na ski v areálu Na Zámečku

Vůbec první pokusy běžců trénovat na umělé hmotě se, jak jinak, odehrály v Praze.

Podle informace emeritního reprezentačního trenéra československé mužské reprezentace PaeDr. Jaroslava Honců se dva roky po ZOH v Cortině (před závodní sezónou 1958) objevila na břehu Vltavy, na Císařské louce, dráha z umělé hmoty v délce 400 m. Podklad tvořila prkna ze zbořené spartakiádní tribuny. Otcem myšlenky byl významný lyžařský pedagog, trenér a metodik Felix Chovanec; neméně zdatně mu sekundoval olympionik Pepík Prokeš. Při stavbě tréninkového zařízení a při slavnostním otevření se činil Jarda Honců, tehdy devatenáctiletý. Tenkrát, tři roky po I. celostátní spartakiádě, to měla být velká sláva v režii lyžařského oddílu DSO Slavia, později Slavia VŠ.

Trenér Honců při vzpomínání na otevírací jízdy (kropilo se naftou) přidal lehce bolestivou reminiscenci – zřejmě ve snaze co nejrychleji zprovoznit zařízení se ve spěchu zapomnělo na pár hřebíků v podkladových prknech

3

Úprava stopy před tréninkem – učesání hrabičkami a kropení konvičkou

z bouračky. O ně si běžci Prokeš a Honců pořídili parádní odřeniny. Dovětkem sdělení o délce drah na našem teritoriu držela prim trať Terezčákova; v Tatranské Lomnici se jezdilo na okruhu téměř kilometrovém, což potvrdil v telefonickém rozhovoru i bývalý reprezentant Vít Fousek senior.

Listopad 1961. Matadoři běhu na lyžích v Polici – Mirek Hejnyš a Jirka Čejka – po několika pokusech na běžkách Maraton, Olympie, Nola v lesíku Klůček na návrší

Dorostenka Spartaku Police Rita Langnerová na jehličí v roce 1968

severně nad polickým hřbitovem nalíčili epochální překvápko pro celé město. Pytle od brambor, dřevěné hrabičky a jemně – seshora, aby se nebralo zetlelé – plnili jutové vaky jehličím, napadaným z vejmutovek. Po něm běžky při zkoušení drandily jak zběsilé.

S napěchovanými pytli hybaj na valník a už se pelášilo na louku pod skokanský můstek Na Zámečku. Jehličí se nasypalo do mělkých škarp po propadlém odvodňovacím systému, uhrabalo, pokropilo a … jejda, šlo to pěkně. Zrodil

Beran, ten to pak pod trenérem Honců dotáhl na pódium při MS 1978 v Lahti, kdy byl 6. na 50 km. Stopa z jehličí. Pokud bylo lehounce namrzlo, dovolila těm nejzdatnějším i patnáctikilometrový trénink. Lyžovalo se na ní až do roku 1968, kdy si J. Beran otevřel dvířka do juniorského repretýmu.

Jiné experimenty možná inspirovaly skokany. Ti už zkoušeli slámu a od padesátých let pokrývali můstky rohožemi z umělé hmoty, dovážené z NDR (Trutnov, Harrachov…).

Zpovzdálí si nezasvěcení občané mysleli cosi o potrhlých běžcích. Novinka se chválabohu vžila, dokonce o 2 roky později (1963) přijel i štáb z televize a natočil reportáž pro BBV. se unikátní vynález tréninkového prostředku – běhání na ski po jehličí. Dráha obnášela dvě stometrové rovinky, na nich pak trénovalo vše, co v zimě závodilo – žactvo, dorost, dospělí.

Zpovzdálí si nezasvěcení občané mysleli cosi o potrhlých běžcích… Novinka se chválabohu vžila, dokonce o 2 roky později (1963) přijel i štáb z televize a natočil reportáž pro BBV. Polické filuty navštívil též sportovní lékař z krajského města Vojta Soulek. Provedl fyziologické měření v terénu, lyžování na jehličí ho dostalo, jediné, co mu neštymovalo, byl trénink žactva.

Pro ně označil prostředek za ukrutně náročný a dětem ho nedoporučoval. To už po dráze drandil s kamarády tehdy jedenáctiletý Jirka

Zkraje 80. let bleskl autorovi tohoto fejetonu hlavou nápad – pokud je umělohmotná stopa na nájezdu můstku rychlá, co ji transponovat běžcům? Vyrazili jsme to vyzkoušet do areálu lomnických můstků v Popelkách. Testovat hmotu na starších fischerkách měl dorostenec Jirka Belda, člen SVSM v Jablonci n/N. Vymyšleno, uděláno. Na místě, jen aby se neřeklo, jsme uzavřeli sázku, zda na běžkách sjede dopad třicítky. Jiřík nasadil úzkou stopu a po notné chvíli sbírání odvahy frčel dolů. Těsně před přechodem se běžky rozjíždějí do stran, pád v plné rychlosti, rukama se brzdí. S obavami, zda nedošlo ke zranění, pospíchám ke zvedajícímu se běžci: „Tak je po hodinkách…“

4

ACTIVE

Nejdelší dráha v 60. letech ze Skuhrova n. Bělou, téměř čtyřsetmetrová

Trénink na umělé hmotě ve Vejsplachách

Prudkým bržděním se odbrousilo krycí sklíčko i s rafičkami, zůstal jen ciferník s číslicemi.

Pokračovali jsme v testování odrazu na rovině na durofolových došcích, střechovitě přes sebe naskládaných. Šlo to; dokonce i odraz zdál se tutový. Sláva, jdeme do toho. Investiční záměr s rozpočtem na oddělení vrcholového sportu na Strahově, který Ing. Svášek neprodleně parafoval. A už to šlo tempem blyštivým. Z Ostravska na kamionu přivážíme role gumových pásů z uhelných dopravníků.

Z Frenštátu tři tisíce kousků došků Durofol, prkna, latě, vruty, čerpadlo, hadice, penetrační lak, armovací podkladovou síť pro profilování běžecké stopy, ohýbačku. Po několika týdnech každodenní piplačky se v plné kráse vyloupla běžecká stopa, obnášející trojúhelník, kde se 150 m stoupalo, 150 sjíždělo a 300 m nabízelo rovinku. První nedočkavci se vrhali do stop, čekajíce prvotřídní skluz. V úvodu jsme řešili tři problémky – teplotu, přípravu povrchu dráhy a mazání běžek. Rezultát byl jasný – trénovat kvalitně půjde, čím jsou došky chladnější; ideální okolní temperatura pod 10 stupňů C, pocit sněhu pak při teplotě kolem nuly. Zpočátku jsme došky kropili jen vodou, tak jako na můstku. Sklon naší trasy se však neblížil příkrému nájezdu nebo dopadu můstku; tak se vymýšlelo, čím skluz zrychlit. Před postřikem se do stopy nakapával Jar a ejhle! Jelo to slušně.

Top rychlosti jsme dosáhli použitím vloček – rybích šupin, takových, kterými se opatřuje dno a kýl lodí, když se poprvé spouštějí na vodu. S nápadem přišli rychlostní kanoisté, kterým šupiny pomáhaly zrychlit starty a úvodní část závodní tratě. Na naší lyžařské dráze se vločky po postřiku rychle rozpouštěly, takže by to znamenalo každých 5 minut nasy-

výrobce v loňském ročníku popsaných kolečkových lyží, R. Š. opatřil v automobilce pěnu do hasicích přístrojů – ta, rozpuštěná ve vodě, dávala lepší skluz. Skuhrovským spartakovcům ale nafta smrděla. Fabrika, fungující v blízkosti dráhy, používala při výrobě mlýnků na maso a mák cínovací olej. Ten nezapáchal, pročež šup s ním do stopy.

Stavba dráhy u Bílého potoka ve Vrchlabí měla samo sebou řadu úskalí. Aby prkna, ležící na pokosené louce, netrpěla vlhkem, musela se impregnovat. Výpověď jednoho ze stavitelů dráhy Toníka Klazara (1946) je natolik půvabně autentická, že ji uvádím v nezměněné podobě: „Byli jsme tehdá s trenérem Iljou Matoušem jako Pat a Mat. Na rozhrkané káře jsme vezli po okraj naplněný sud, cestou jsme ubryndávali a vyvrcholilo to brodem přes potok, kdy se sud zvrhnul. Nejdřív jsme litovali vynaložené námahy a postupně se dostavil údiv, protože ta karbolka, nebo co to bylo, se začala rozpouštět.

Následovalo zděšení, jelikož vše živé začalo vyskakovat z jedovaté vody. Nikdy bych nevěřil, co všechno a v jakém množství se mohlo v té Bělé vyskytovat. Měli jsme jeden kbelík a zoufale pobíhali po břehu a zachraňovali vše živé.

Dlouho se to nedalo vydržet, vzdálenost se totiž prodlužovala. Tak jsme rezignovaně seděli a odhadovali, kam až se dostala ekologická katastrofa – Harta, Hostinné, Dvůr, zítra Děčín, pozítří Hamburk.“ Fluidum průšvihu mohli, leč vše ututlali, zažehnout jiní brigádníci, nakládající prkna a latě na zámecké pile. K těm z určené hromady, která se po nakládce spočítala, přihazovali slušný počet kousků z jiné hráně, lebedíce si, kolik lyžaři ušetří za materiál. Vše prošlo hladce, vzpomínka uvízla jen v paměti tehdejších výtržníků.

pat novou dávku a přestříkat, což při délce 600 m nebylo pro jednoho trenéra ručně myslitelné. Poslední oříšek – dobrý odraz a výborný skluz – závisel na mazání. Po řadě „zaručených“ receptur vyhrála skokanská klasika – český parafín č. 7, červené Skivo. Surově nanést, neroztírat, nežehlit. Parafín vydržel na skluznici tak 5 km, následovalo přimazání.

Podařilo se zařazovat přípravu na hmotě u běžců a kombiňáků před nástupem na sníh, hlavně v říjnu několik sezón. Nedostatkem byla toliko 80cm šířka podkladových gumových pásů; hroty holí se občas zapíchly mimo pásy do hlíny, jejíž kousky padaly na došky a rozjížděly se na metry daleko a museli jsme je vodou vymývat. Tak jako u předchůdců Durofolu – bateriové hmoty a jehličí – byla délka trvání tréninkové jednotky omezena zhruba na 45 minut jízdy, kdy běžci dokázali obkroužit trasu pětadvacetkrát. Ideální však byl trénink 2 x 5 km s přemazáním a obnovením postřiku. Technická struktura pohybu byla jízdě na sněhu velice podobná, funkční nároky přibližně stejné.

Zmínkou o běhání na hmotě bateriové se vracíme ještě o generaci zpět, kamsi k roku 1962. V okolí se na hmotě trénovalo ve Vrchlabí, Trutnově a též v 90 km vzdáleném Skuhrově, kde byla dráha nejdelší, odhadem téměř čtyřsetmetrová. Na obrátkách se přestupovalo do vratné stopy, vedoucí zpět přes trávník. Na dřevěných, vyřazených ski, nemazaných. Hmotu nataženou na prknech tvořila fólie, užívaná coby přepážka v autobateriích, měla drobný podélný profil. Z boku latě, uprostřed prkno, dělící pravou a levou stopu.

Nejdřív se stříkalo, vlastně polévalo z konve naftou, někdy míchanou s vodou. Jistý šikula,

6

ACTIVE

Švýcarsko – Graubünden

Davos

Klimatické lázně Text: Alena Zárybnická Foto: autorka a Denisa Kračmanová

V létě 2018 přišly ledovce ve Švýcarsku o 2,5 % svého objemu, tedy asi 1 500 ledovců se zmenšilo o 1,4 miliardy m3. Vědci zkoumají i ten na úbočí Piz Grailetsch, který je vidět z Dürrbodenu na konci Dischmatalu

Když se řekne Davos, jsou naše asociace nejrůznější. Někdo vidí rovné střechy, jiný Světové ekonomické fórum, hokejový fanoušek se těší na Spenglerův pohár. Lyžaři nepochybují, že Davos je místem zaslíbeným – pro freeride, skialp i sjezdovkovou klasiku.

Mně osobně naskočí automaticky Institut pro výzkum sněhu a lavin. A od loňského léta taky místo, kde se vyřádí i ten nejnáročnější biker v harmonii s obyčejným cyklistou, který si chce užít krásné výhledy a přitom se úplně nestrhnout. To bylo ostatně i mottem naší cesty. Jak jinak by si dvě baby měly užít klimatické lázně, že…

7

K

de se radují lyžaři, mají ideální podmínky i bikeři. Logicky, infrastruktura tu jednou je, tak proč ji nevyužít. A právě to v Davosu dokázali naprosto dokonale. Znáte-li Davos ze zimy, zajeďte se sem s kolem podívat i v létě – budete nadšeni. Najdete tu 700 km tratí a budete se trápit snad jedině tím, kam se vydat dřív. Všechny zajímavé tipy najdete přehledně uspořádané na stránkách www.davos.ch, stačí jen nalistovat záložku „mountain-bike“. Ovšem, není nad vlastní zkušenost, byť krátkou. Na Davos nám v létě zbyly jen tři dny a to je proklatě málo. Stihly jsme sotva tak setinu toho, co lázeňské město a jeho úchvatné okolí nabízí.

Cesta do ráje

Už samotný příjezd přes průsmyk Flüela je majestátní. V zimě se tudy do Davosu kvůli sněhu nedostanete, v létě je to zážitek. Výhledy jsou neskutečné. A nezbývá než smeknout před silničáři, kteří si do 2 383 m vysokého sedla vyšlapují z vesničky Susch, a nebo naopak – z Davosu.

Dají-li si sedlo tam a zpátky, vyjde to na necelých 30 km a 1 800 m výškových. Pěkná porce!

Bydlení si v Davosu můžete zvolit podle svého gusta, od kempu až po luxusní hotely. Bikeři se ale nejlíp cítí mezi svými a vybrat si jeden z bikových hotelů, to je asi nejrozumnější varianta.

K bydlení automaticky dostáváte kartu hosta, díky které máte lanovky, autobusy i část Rhétské dráhy zadarmo a na další služby dostanete výrazné slevy. To potěší.

Seznamovací v údolí…

Hned po příjezdu jsme vyrazily na průzkum okolí. Údolím Landwasser jedeme po cyklostezce proti proudu potoka na Frauenkirch.

Krátce nahlédneme do klidného údolí Sertigtal a po cyklostezce se vracíme na Clavadel. Láká nás totiž trail vedoucí úbočím Jakobshornu asi 100 výškových metrů nad Davosem. Prý je odtud parádní výhled na město samotné. A je!

Rovné střechy, sportoviště, potok – všechno jako na dlani. Za další odbočku stojí i Dischmatal, další na jihovýchod mířící údolí. Na konec asfaltové cesty k hostinci Dürrboden je to asi 12 km a 400 výškových metrů. Další krátkou odbočkou nahlížíme do Flüelatalu a odtud pak sjíždíme k Davoskému jezeru. Do bikového hotelu Strela je to jen kousek. Mimochodem, leží kousek od spodní stanice lanovky na Schatzalp.

Co o Davosu vědět?

Davos je nejvýš položeným městem ve Švýcarsku. V nadmořské výšce 1 560 m tady žije asi 11 000 obyvatel. První zmínky o osadě ležící kolem říčky Landwasser v místech dnešního Davosu jsou z roku 1160.

První tuberkulózní léčebnu založil v Davosu doktor Alexander Spengler v 19. století. Teprve pak se stalo město slavným. Jeho lázeňský charakter měly podtrhnout rovné střechy, které ve městě zůstaly i poté, co se z Davosu stalo zimní i letní rekreační středisko.

První horskou dráhu postavili v Davosu už v roce 1899. Vedla do sanatoria na Schatzalp.

První evropský vlek typu kotva pro jednoho pasažéra, tedy tzv. šlepr, stál na svahu Bolgen pod Jakobshornem od roku 1934.

Co v Davosu vidět?

Dischmatal je opravdovou oázou klidu, vybíhající z jinak vcelku rušného údolí Landwasser směrem k jihovýchodu. Cestou míjíme automatickou meteorologickou stanici Institutu pro výzkum sněhu a lavin, která monitoruje stav klimatu hlavně kvůli tání ledovců. Kdo si chce odpočinout od lidí, neměl by tohle místo vynechat.

Pivovar Monstein, ležící asi 15 km od Davosu směrem na jihozápad, je po rakouském Katschbergu druhým nejvýš položeným pivovarem v Evropě. Za rok tu vyrobí jen asi 200 000 litrů lahodného moku a nabízí i celou řadu speciálů – například biologické pivo jménem Monsteinský kozorožec. Z pivního základu tu vyrábí například i čokoládové lanýže, sýry, pálí třešňovici či whisky. A pozor, část chmele se sem dováží i z Česka!

Vaillant Arena hostí každý rok Spenglerův pohár, tedy nejstarší pravidelně se konající turnaj v ledním hokeji, jehož zakladatelem je Carl Spengler, syn davoského lékaře Alexandera Spenglera. Její unikátní dřevěná konstrukce tu stojí od roku 1979.

Schatzalp byl secesním sanatoriem, které založil doktor Spengler, dnes je vyhlášeným hotelem. Na pokojích zůstává dobový nábytek, pohotovostní zvonky, na chodbách visí klasické nemocniční hodiny a pochmurnou atmosféru podtrhují všude přítomná umyvadla na hleny a další morbidní zákoutí, třeba s držáky na rentgenové snímky. To vše má dnešním hotelovým hostům připomenout, jak těžký tady byl život pacientů.

Muzeum zimních sportů najdete v budově bývalé pošty. Mezi unikátními exponáty se vyjímají lyže doktora Alexandera Spenglera, tedy první lyže, které do Davosu přivezl právě doktor Spengler.

Jedna měří 285, druhá 258 cm. Ta kratší má špičku obitou mědí – prý kvůli obraně lyžaře při střetu s divokou zvěří.

Institut pro výzkum sněhu a lavin byl v Davosu založen v roce 1942 a hned o tři roky později byl pověřen vydáváním varování i lavinové předpovědi. Vznikla tady dnes běžně používaná pětibodová stupnice charakterizující lavinové nebezpečí a v roce 1965 tady testovali první vyhledávač.

ACTIVE

S průvodcem po Alps Epic Davos Trailu…

Trochu jsme si večer lámaly hlavu, jak ráno vysvětlíme našemu průvodci Joosovi, že naše a jeho představy o tom, co je náročný trail, se liší přibližně stejně jako názory Václava Klause a klimatologů na globální změnu klimatu…

Tedy zásadně! Jenže, jak to tak bývá, ráno moudřejší večera a Joos Keller, jeden z týmu, který se v Davosu stará o údržbu trailů, je víc než pozorným hostitelem, který dokáže vybrat trasu tak, abychom viděly to nejlepší, a přitom si dokázaly hory užít. Už první návrh, totiž ušetřit 1 000 výškových metrů výjezdem lanovkou na Jakobshorn, nešlo odmítnout. Z 2 590 m vysokého kopce jsou výhledy exkluzivní. Pro sjezd si můžeme vybrat trail podle svého gusta. A vyzkoušet si, kde je vlastně ona „nepřekročitelná hranice“.

Odměnou za sjezd s převýšením 300 metrů budiž nám hospůdka Clavadeleralp, kde vyrábí pravý „Alpkäse“. Odtud traverzujeme po šotolinových cestách do vesničky

Švýcaři rozlišují mezi „Alpkäse“, které vyrábějí přímo na horských pastvinách a „Bergkäse“, které se připravují v údolí.

Ty z pastvin se těší mnohem většímu uznání.

Na Clavadeleralp připravují „Davoský alpský sýr“

Mezi zastávkou Davos-Monstein a Wiesen se dá jet po šotolině podél potoka Landwasser kolem železniční trati

Monstein, kterou proslavil ve Švýcarsku nejvýš položený pivovar. V místní hospůdce Veltlinerstübli nám na stůl typické švýcarské speciality pokládá milá slečna hovořící plynně česky. Aby ne, když je z Teplic. Kvůli blížícím se bouřkám krátíme další trasu do Wiesenu, jak jen to jde – zpátky přes Monstein dolů k železnici a po šotolině i trailem mezi

skalami a kolem železnice a jejích viaduktů na zastávku Davos-Wiesen. Do Filisuru už to kvůli začínajícímu dešti opravdu nestihneme a zpátky do Davosu nás sveze vlak. Ze slavného Alps Epic Davos Trail jsme projely jen část, asi 30 km a vyšlapaly asi 500 m. Ale víme, že když maličko potrénujeme, můžeme ho příště dát celý.

FOTO: SMARCEL GIGER, DESTINATION DAVOS KLOSTERS

8

Rovné střechy jsou pro Davos typické

9

Trail úbočím Jakobshornu vede skoro po rovině

Co v Davosu projet? „Alps Epic Davos Trail“ je opravdovou chloubou. Aby ne, když jako první středisko v Alpách získal ocenění Mezinárodní asociace horských kol (IMBA) „Epic Trail“. Tímhle titulem se můžou pyšnit jen na techniku i kondici náročné trasy procházející nádhernou krajinou a měřící aspoň 32 km. Přitom musí ještě z 80 % vést právě po trailech. Kromě toho davoského jsou v Alpách jen další dva, za ostatními byste museli do Severní Ameriky. V Davosu si můžete užít 38 km dlouhou trasu s převýšením asi 600 m a sjezdy přes 2 000 metrů výškových. „Bahnen Tour“ je legendární trail. Na trase si můžete sjet 10 000 výškových metrů po trailech díky devíti lanovkám. Zkušení to zvládnou za den, ti rozumnější si to dají per partes – po dílech jakkoli velkých, resp. spíš malých. Celkem je to 81 km, při kterých vlastními silami nastoupete něco přes 600 výškových metrů a dolů si užijete těch neskutečných 10 000. „100 K“ je pro bikery otevřen od roku 2018. Vychází z klasické „Bahnen Tour“ a je o 20 km delší. Celkem je to rovných 100 kilometrů a přitom se převýšení, které musíte vyšlapat po svých, navýšilo jen asi o 80 m.

Neuvěřitelná bilance!

S kartou hosta máte Rhétskou dráhu v okolí Davosu zadarmo

Zkuste se také podívat na trasu číslo 645 Pischa, 646 Chörbschhorn, 332 Parsenn – Gotschnagrat, 330 Panorama Ride Prättigau či 323 Valpun Alp, všechny najdete na:

www.davos.ch

Klimatické lázně

Už dávno lidé věděli, že kombinace vysoké nadmořské výšky a čistého vzduchu napomáhá léčbě dýchacích cest a zvyšuje obranyschopnost organismu. Na tom se nic nemění ani dnes. Davos je v tomto smyslu opravdu ideální – poměr mezi sportem a ozdravným odpočinkem si tady můžete míchat jakkoli podle chuti. Záleží jen na vás!

A ještě jedna důležitá věc, abyste se v Davosu neztratili… Pořiďte si mapu č. 101 z edice Singletrail Map. Najdete v ní přehled všech tras – od lehkých až po extrémně obtížné. V ní se můžete inspirovat a konkrétní trasu si pak do telefonu nebo GPSky můžete stáhnout z www.davos.ch. Pak už jistě nezabloudíte!

Co se v Davosu může hodit?

Ubytování:

www.mountainhotels.ch Mapy: Swisstopo 1 : 33 333, 3309T Arosa – Davos Singletrail Map 1 : 50 000, 101 Davos Klosters Informace:

MojeSvycarsko.com www.schweizmobil.ch www.davos.ch www.swiss-epic.com www.enduro2.ch

10

ACTIVE

Jak se točí svět

Gravel biky stoupají velmi na oblibě, dokážou totiž v sobě skloubit radost až ze tří různých kol

okolo kol

Text: Václav Svatoš

Jízdní kolo, od nepaměti vylepšované a upravované.

Nejenže za řadu let prodělalo změny od jednoduchého k technicky dokonalému stroji vyvíjenému v laboratořích a testovanému v aerotunelech. Ale také se zásadně rozrostla různorodost cyklistiky, z čehož opět vyplívají další evoluční procesy. Na postu odpružení, brzd, rámů a vlastně všech ostatních dílů.

K

am se dnes vlastně trendy cyklistiky ubírají? Možná nás výrobci kol netlačí nikam a jen se snaží vyhovět poptávce a přirozenému vývoji.

Byly doby, kdy každý chtěl mít favorita, o něco později pak třeba horské kolo s pevným rámem. Právě horská kola byla v centru největší revoluce poslední doby – růstu průměru kol. Ze začátku opatrný nástup kol s průměrem 29” se přehoupl k masové vlně a jednoznačnému vytlačení ještě nedávno rozšířených „šestadvacítek“.

Podobně, jak se cyklistický sport stále více posouvá, tratě jsou těžší, příkřejší, s většími kameny a skoky, začaly být pevné rámy vytlačovány celoodpruženými. Klasická horská kola s pevným rámem se

stávají reliktem dějin.

Stejně tak se specializují i cyklisté, ti techničtější stále více cílí na těžší terény a přecházejí na stroje all mountain či enduro. Taková kola jsou mnohdy vybavena špičkovými jednotkami odpružení s velkým rozsahem nastavení. Do výroby těchto komponentů vstupují i firmy z jiných odvětví a společně s cyklistickými nabízejí součástky na motorky nebo závodní auta.

Když se tedy dnes bavíme o horské cyklistice, klasické horské kolo je už na okraji tohoto pojmu. Nároky uživatelů na stroje, které dávají svobodu v lesích a pomohou zdolat každý trail, nejsou nijak malé.

Vyžadují neustálé ladění odpru-

Nové pojetí terénních disciplín s sebou přineslo teleskopické sedlovky umožňující rychlou změnu výšky sedla

žení a špičkové obutí do gum různých směsí a vzorků. Brzd s větším množstvím brzdových pístů ve třmenech, jednopřevodníkových sad a teleskopických sedlovek. To vše jsou komponenty velkých změn, kdy každým rokem přicházejí výrobci s novým a lepším řešením. Masivní je také nástup bezdušových řešení a tmelů nahrazujících klasickou duši.

Snaha dosáhnout lepší trakce v terénu použitím nižšího tlaku v plášti nese zase nové problémy jako často rozbité ráfky. Ale člověk opět nelení a máme tu různé pěnové vložky do pláště. Pořád a pořád je co vymýšlet, řešit a ladit.

Vydejme se ale od horského kola i druhým směrem. Silniční cyklistika nikdy nezmizela, naopak i ona každým rokem zaznamenává významný materiální pokrok.

Nástupem kompozitních materiálů jako karbon se navždy změnilo vnímání silničního kola, jeho designu, tvaru, rozměrů, tvrdosti nebo naopak pružnosti materiálů. Samotný Silniční kola jsou nyní technologicky naprosto vyspělé stroje, a to něco stojí. Giant Propel Advanced s elektronickým řazením stojí více než čtvrt milionu korun

11 Ač se zprvu zdála kola o průměru 29” jako úsměvná, vlna, kterou s sebou strhla, úplně vyhladila stopy po kolech s průměrem 26”. Gary Fisher se tak ve velkých kolech rozhodně nezmýlil

karbon se během mžiku také přesouvá na další komponenty jako sedlovky, řídítka nebo ráfky. Lehká a více aero kola se stala snem snad každého silničáře.

Přes různé technologické pokroky jako permanentní obohacovaní sad o další a další pastorky, převody s větším rozsahem, aby i ten nejprudší alpský kopec byl pro jezdce zvládnutelný, se výrobci rozhodli silniční kola obohatit i o elektronické komponenty potřebující ke svému fungovaní baterie. Tím nemyslím různé přístroje na řídítkách zaznamenávající vaše XC prodělalo řadu změn a těžké tratě tak trasy a zpracovávající všemožná data, které kladou velké nároky, celoodpružená kola proto samy prodělávají změny divokým tempem. dnes nejsou ve startovním poli ničím zvláštním Řeč je o sadách elektrického řazení. Řazení pomocí tlačítek, velmi lehké, velmi přesné, nepotřebující údržbu ani lanka a bowdeny.

Elektronické řazení dnes již nechybí v nabídce žádného z výrobců. Běžným se také stávají měřiče zaznamenávající každé vaše šlápnutí a poskytující tak přesný obraz o výkonu cyklisty v jednotkách wattů.

Enduro stroje si berou velké průměry a zdvihy z kol určených pro DH. Snaží se ale zároveň si udržet svoji nízkou hmotnost a obratnost.

Přesto už dnes vypadají téměř jako motorky

Elektronika se do světa cyklistiky tlačí stále více, a tak třeba elektronické řazení již není ničím nevšedním

Ještě více je ale cítit trend širších plášťů. Touha odbočit z asfaltové cesty na polní a zanechat po sobě prašnou stopu jako závodníci na Strade Bianche je snad v každém. Donedávna byly limitem čelisti ráfkových brzd, s nástupem brzd diskových tento limit odpadl a úzkým hrdlem se staly samotné rámy a vidlice.

S rostoucí popularitou cyklokrosu tak vzniká samotná kategorie kol zvaných Gravel. Tváří se jako silniční kola s širokými plášti umožňující velmi rychlou jízdu po šotolinových, lesních a prašných cestách.

A to jsou stroje opět šlapající na paty horským kolům a uzavírající tak pomyslný kruh.

Technický pokrok v cyklistice má opravdu velký spád a stále se nezdá, že by měl nějak zpomalit.

I dětská kola jsou stále lepší a promítají do sebe úsporná řešení a poznatky ze světa dospěláckých kol. Na obrázku česká značka Growbikes, jejíž produkty si můžete nejen koupit, ale i zapůjčit na celou sezónu

ACTIVE

Kopání

v zimě v létě Sportovní koloběh. Vykazuje většinu benefitů jízdy na kole i běhu, ale snad žádnou jejich slabinu. Málo se ví, že existuje i plnohodnotná koloběžková alternativa na led či sníh.

Sportovní koloběžka je určena pro lidi, kteří jsou poctiví sami k sobě.

a řídítky musí zůstat bezpečný prostor (aspoň pět centimetrů). Šíře úchopu zhruba koresponduje s šíří ramen, paže při jízdě zůstávají mírně pokrčené, uvolněné, bez kontraproduktivních pohybů v loktech – jakýchsi kliků na řídítkách, běžné technické chyby začátečníků. Pohled jezdce – opět podobně jako na lyžích – směřuje dopředu

před sebe, nikoli pod sebe. Odraz jezdec provádí přední (prstovou) částí chodidla zhruba deset centimetrů před stojnou nohou, každých 5 až 10 kroků se švihová noha střídá, ve stoupáních obvykle častěji a za drobnějších odrazů (čímž se předchází únavě zejména stojné nohy provádějící podřepy při každém odrazu). Výměna stojné nohy se děje buď bezpečnějším, leč pomalejším vytočením nohy a následným překročením (kdy jezdec neztrácí kontakt se stupátkem), nebo rychlejším dynamickým

Text: Tom Řepík

J

eden z nejlepších závodních koloběžkářů historie Fin Alpo Kuusisto prohlásil, že sportovní koloběžka je určena pro lidi, kteří jsou poctiví sami k sobě; nikdo jiný prý na koloběžce dlouho kopat nevydrží. Nijak nenadsazoval.

Koloběžka coby sportovní náčiní není o nic lepší nebo horší než bicykl či prosté běhání.

Je zcela jiná. Obecně pomalejší než kolo, rychlejší než běh. Když mluvím o koloběžce, nemám na mysli žádnou z jejích dětských či skládacích miniverzí, které snad někoho mohou napadat. Sportovní koloběžka má regulérně velká nafukovací kola, tuhý rám, umí být odpružená, obvykle s větším předním kolem a menším zadním. Světlost stupátka (jeho výšku nad povrchem země) lze u některých modelů nastavit výškou závěsu zadního kola a ovlivnit tak průjezdnost stroje členitějším terénem.

Ve srovnání s během dochází při jízdě na koloběžce k příznivější zátěži pohybového ústrojí, tedy nosných kloubů a páteře. Při pohybu se nekoná fáze dopadu, a tedy opotřebení aparátu těla (zejména kolen a kotníků) vinou nárazu celkové tělesné hmotnosti o podložku. Pravidelným střídáním odrazové nohy se předchází riziku jednostranného zatížení. Koloběh aktivně zapojuje významně víc svalů než cyklistika, což má vedle příznivých kardiovaskulárních efektů za následek i to, že ve studeném počasí koloběžkář neprochladne tolik jako cyklista.

Na koloběžce svede jezdit na první pokus každý, zdaleka ne už však správnou technikou. (Podobně jako u lyžování.) V základním postoji by řídítka měla být ve výši kyčlí a při nápřahu odrazové nohy mezi kolenem

FOTO: SNOWBIZ

12

FOTO: ŠÁRKA LEDVINKOVÁ

FOTO: SNOWBIZ

13

Autor textu na silniční koloběžce své oblíbené finské značky Kickbike s předním 28“ a zadním 18“ kolem

přeskokem nohou. Důležité je držet korektní polohu pánve a neprohýbat se v bedrech; rozumně silné břišní svaly a svalstvo vnitřního stabilizačního systému pomáhají udržet pánev ve správné pozici.

Podobně jako jízdní kola, i koloběžky jsou vyráběny v bezpočtu různých variant podle účelu využití – od skládacích miniverzí a nenáročných městských přesouvadel přes fitness a krosové verze po striktně sportovní

nebo závodní speciály na silnici, do terénu nebo na sjezdy. Včetně verzí s tlustými (tzv. fat) pneumatikami, jejichž optimální využití je už stěhuje spíše na sněhový povrch. Já osobně v zimním období měním koloběžku za její specifickou sněhovou sestřenici – sněhoběžku – a obut do bot s hroty rád a často vyrážím do rovinatých pasáží posněžených cyklostezek či hřebenových horských cest.

Důvody, proč taky posoudit koloběžku Ideální fitness prostředek. Jízda na koloběžce zpevňuje záda a formuje prakticky svalstvo celého těla – najmě hýždě, břicho a dolní končetiny. Skvělý nástroj k boji proti nadváze nebo celulitidě. Šetrná ke kloubům. Jízda na koloběžce významně šetří kloubní aparát. Nedochází na ní k přílišným otřesům, většina váhy je rovnoměrně rozložena mezi stojnou nohu a tělo opřené o řídítka.

Prevence proti bolestem zad. Na koloběžce efektivně protáhnete a uvolníte své zádové svalstvo. Fyzioterapeuti jízdu na koloběžce doporučují jako doplněk k rehabilitaci či jako prevenci proti bolestem krční a bederní páteře.

Dopravní prostředek pro každý věk.

Jízdu na koloběžce zvládne doslova každý.

V případě náhlé potřeby v jakékoli situaci snadno seskočíte ze stupátka a plynule přejdete v chůzi; s ohleduplností se lze na koloběžce pohybovat i po chodnících a pěších zónách.

Optimální městský přesouvač. Těžko najít pro přeplněný městský provoz vhodnější dopravní prostředek než koloběžku. Kratší

vzdálenosti na koloběžce překonáte rychleji než na kole nebo pěšky; v případě zacpaných metropolí i než autem. Skládací verze streetových koloběžek lze bez potíží brát s sebou do prostředků MHD. Jakmile na koloběžce zabrzdíte, stojíte – žádné nepraktické slézání ze stroje. Rozsvítí se zelená na přechodu – použijete jej a pokračujete v cestě.

V jakémkoli ustrojení. Doslova. Upnuté lycrové oblečení je jednou z možností, nikoli nezbytností. Koloběžka znamená žádný řetěz, a tedy žádnou nutnost vyhrnovat si nohavici civilního oblečení. Ženám a dívkám to na koloběžce bude slušet v šatech či sukni. Na koloběžce se dá jezdit v běžné civilní nebo sportovní obuvi.

Tréninkový nástroj pro sportovce.

Jízdou na koloběžce výborně natrénujete odrazovou sílu nohou. Koloběžka posiluje šlachy, svalové úpony, kloubní pouzdra i vazy. Námaha se rozkládá přes hrudní a zádové svalstvo, zpevníte si tak celý vnitřní stabilizační korzet podél páteře.

Jízda posiluje prakticky všechny svalové partie břicha a dolních končetin.

Nedávno se mi splnil sen. Z hloubi duše jsem vyslala své přání tak, jako to dělají děti… Řada let strávená za volantem a sezením u počítače už vyžadovala větší změnu než se provětrat na čerstvém vzduchu. Po letech jsem cítila, že moje tělo na mě volá. Volání bylo silné a jasné – hýbat se tak, abych cítila tělo, zapotila se, aby mi bylo dobře. V tu dobu jsem zrovna pracovala na svém bylinkovém diáři, takže těch prosezených hodin bylo požehnaně. Pocit nepohody v zádech narůstal.

Napadl mě běh nebo jízda na kole, ale to nejsou věci pro mě. Dál jsem vysílala své přání.

Netrvalo dlouho, a už jsem se celá rozzářená vezla na lesní cestě na své koloběžce. Kouzlu koloběžky nebylo těžké propadnout. Brzy se stala součástí mých dní. Byla mým milým dopravním prostředkem při vyjížďkách za bylinkami, při kterých jsem si příjemně protáhla celé tělo. Jízda na ní mi vyplnila přesně to, po čem má duše volala.

Když se začal na cestách objevovat první sníh, přepadal mě na chvíli smutek, ale jen do doby, kdy jsem objevila a poprvé stoupla na sněhoběžku. Ani jsem netušila, jak epesní zážitek to bude! Moje tělo mi sice dává vědět o nevytrénované rovnováze a dalších nedostatcích, ale cítím vděčnost, když se za měsíčního svitu můžu projíždět v čarokrásné přírodě a dopřávat si sblížení s tichým zimním časem. A teď už vím, že až se zrodí jaro, vydám se zase do luk na milované koloběžce s obdivem ke všemu čerstvě vonícímu novým životem.

Linda Mahelová, publikující bylinářka

FOTO: K2 SKATES.

14

ACTIVE

In-line

brusle

jako lyžařská letní příprava Text: Lukáš Vavrda

Většina rekreačních lyžařů stráví lyžováním okolo 50 až 100 hodin za sezónu. Během takové doby se svaly, které k lyžování potřebujeme silné, sotva začnou vzpamatovávat, co že to mají dělat, a už je jaro a lyžování končí.

Jednoduchým pomocníkem, aby „nohy nezapomněly“, jsou in-line brusle. V čem jsou podobné lyžování a proč by měl každý lyžař pravidelně kolečkové brusle obouvat?

T

rénink lyžaře a in-line bruslaře je velmi blízký, a to jak z pohledu sjezdaře, tak běžkaře. Vyplývá to z povahy daných sportů – oba totiž kombinují aerobní a anaerobní pohyb a vyžadují výborný balanc, který zajišťují především posílené svaly jádra (tzv. core), ale také při obou sportech zatěžovaná, a tedy posilovaná stehna a hýždě. Trénink pro obě činnosti tedy spočívá v rozvoji anaerobní, statické části, u které je třeba posilovat i vytrvalost (například výdrž v mírném podřepu, „prkno“), aerobní části (tedy opakování rychlých pohybů, typicky běh) a v neposlední řadě rovnováhu, tedy svaly jádra, které

zapojujeme nejvíc při udržování rovnováhy třeba na pomůcce bosu. To vše můžeme samozřejmě trénovat zvlášť, v tělocvičně – a všichni závodníci to také dělají. Ovšem sestavit si takový tréninkový program vyžaduje zkušenosti trenéra a navíc to pro hobby lyžaře většinou ztrácí smysl, jelikož lyžování je spojeno s přírodou a pobytem venku a ani v létě se nechceme zavírat do posiloven.

Naštěstí je tu jednoduché, dostupné řešení, které pomůže trénovat všechny tři zmíněné aspekty a navíc jde dělat venku, v dnešních podmínkách i turisticky – existuje mnoho dlouhých, vyhlídkových cyklotras, vhodných i pro in-line bruslaře.

Nejoblíbenější trasy v Čechách Vyrazit na romantický výlet, ale i trénovat výbušnost na jednotlivých úsecích můžete téměř na jakékoliv cyklostezce s rovným povrchem. Asi nejdelší pro bruslaře vhodná je ta podél Baťova kanálu – úsek z Otrokovic do Veselí nad Moravou je kompletně sjízdný na bruslích, najedete zde 35 km. Necelých 20 km dlouhá je Jezerní stezka okolo nádrže Lipno. Cesta sice vede podél vodní hladiny, ale je velmi rozmanitá, nechybí hravé sjezdy a stoupání. Nejhezčí je však tamní, šumavská příroda. Pokud se vám nechce z města, u Prahy je (až příliš) oblíbená Vltavu lemující Modřanská stezka od Zbraslavi pod Vyšehrad, z Českých Budějovic zase můžete dobruslit v kuse až na zámek Hluboká.

15

Finanční náročnost

Lyžování je drahý sport. Nejen vybavení, ale i pobyt na horách a především skipasy, to je jeden z důvodů, proč většina lidí lyžuje jen jeden až dva týdny v roce. Proti tomu je výbava pro in-line bruslení velmi laciná a není potřeba nic než výbava, vhodné místo a počasí. Naložit lyžařskou výbavu na ramena a dojít na svah je také složité, kdežto brusle, helma a chrániče se vejdou do batůžku a klidně můžete vyrazit do vzdálenější destinace třeba vlakem, záda si nestrháte.

A můžete začít bruslařsky objevovat třeba krásy naší země… Ne nepodobně, jako na běžkách.

In-line alpine slalom In-line alpine slalom

In-line brusle slouží řadu let i pro letní přípravu lyžařů slalomářů. Stačí najít vhodně skloněnou silnici, místo zapichování branek se kloubové tyče spojí s litinovým stojanem, a závodní trať je na světě. Pro potřeby amatérů stačí i tréninkové kužely.

První české závody v in-line slalomu se jely roku 2000, obdobně se závodilo i v zahraničí, takže netrvalo dlouho a začalo se jezdit na závody i ven. V roce 2005 se o in-line slalom začala starat samostatná asociace, Czech in-line alpine, která dnes sdružuje základnu okolo 120 závodníků. Největšího úspěchu dosáhly naše barvy v roce 2018 na Mistrovství Světa v Japonsku, kde nasbírali čeští závodníci skvělých 9 medailí. In-line alpine slalom si můžete prohlédnout na vlastní oči a přijet podpořit české závodníky na Světový pohár, který se bude konat o víkendu 22. až 23. 6. 2019 v Meziboří.

Jan Möller, Světový pohár Varšava

FOTO: ARCHIV CILA

Brusle pro parkové jezdce s 60mm kolečky jsou stavěny na jízdy po zábradlí, v rampě či na pořádné skoky

Zlepšení lyžařské techniky

Nejen posílení svalů a kondice je přínosem bruslení. Velmi jednoduše odstraníte i některé chyby, které vám lyžování do jisté úrovně odpustí. Velmi častou chybou je jízda v záklonu. V určitý moment na lyžích ztratíte kontrolu a musíte zpomalit. Na bruslích trénujete předozadní stabilitu velmi efektivně,

Závodní brusle na dlouhé tratě a rychlou jízdu s pevným hliníkovým rámem osazeným 110mm kolečky

Tomáš Procházka (vlevo) ve finiši paralelního slalomu v boji o 4. místo s B. Topolskim (POL)

Příklad letní přípravy na bruslích Pokud chcete, aby bruslení bylo co nejefektivnější přípravou pro lyžování, musíte napodobit intenzitu a frekvenci lyžování. Při jízdě dolů jsou aktivní nejen svaly jádra, ale především velké svalové skupiny nohou. To na bruslích napodobíme nejlépe rychlými rozjezdy a následným sprintem, který bude trvat zhruba stejně dlouho jako sjezd sjezdovky. Poté je dobré zvolnit a na několik minut se úplně zastavit nebo dokonce posadit – podobně jako na lanovce odpočíváme mezi jednotlivými jízdami. Při opakování deseti takovýchto cca pětiminutových sérií dvakrát týdně spálíte bruslením okolo 1 000 kalorií a velmi účinně připravíte svaly na lyžování. Rozdílná je příprava pro běžecké lyžování, zde je naopak potřeba nasadit stálé tempo a vytrvale jej udržovat, sprint zařadit pouze jako doplněk.

ACTIVE

protože při sebemenším zákonu okamžitě spadnete a narazíte si kostrč, případně při předklonu „ústa“.

Někdo se při lyžování bojí rychlosti. Jízdou na bruslích si mohu na rychlost pomalu zvykat a hrát si s ní, protože na rovině brusle a rychlost v klidu kontroluju. Také se při bruslení podobá protisměrná práce dolních končetin – při odrazu dochází k přenosu váhy. Při zatáčení dochází k náklonu chodidel, ekvivalentu hranění při lyžování. A konečně také kontroluji směr otáčením chodidel a to je žádoucí i při lyžování. Pokud toto vím, mohu se soustředit na podobnosti lyžování a bruslení – prospěšné cvičení je třeba střídavá jízda na jedné brusli, přípravou na freestyle můžou být otočky o 180° nebo výskoky, odrazy i dopady jsou na obou náčiních téměř totožné.

Při opakování deseti takovýchto cca pětiminutových sérií dvakrát týdně spálíte bruslením okolo 1 000 kalorií a velmi účinně připravíte svaly na lyžování.

Univerzální tříkolečkové městské brusle pro dámy jsou lehké a mají kolečka o průměru 100 mm

Jaké brusle vybrat?

Inline brusle se dělí na mnoho druhů – od začátečnických modelů, které jsou hlavně pohodlné, přes sportovnější fitness modely až po brusle určené pro rychlostní závody. Dále existují speciální brusle pro použití ve skateparku, univerzální použití pak najdou tzv. freeskate, které jsou ovladatelností srovnatelné s parkovými, ale rychlostí se blíží k fitness modelům. Kromě zaměření bruslí si však dejte pozor také na velikost koleček. Zde platí přímá úměra: čím větší kolečka, tím rychlejší jízda, menší kolečka zase zlepšují ovladatelnost. Roli hraje také tvrdost koleček a kvalita ložisek. Ložiska i kolečka jsou však spotřebním materiálem, je lepší vybrat kvalitní brusle, ve kterých bude noha pohodlně obutá, a kolečka a ložiska se dají následně jednoduše vyměnit, snad jen pozor na maximální velikost koleček pro daný model.

Lyžaře jistě zaujmou tzv. Nordic brusle, tedy brusle s terénními kolečky, určené pro jízdu mimo zcela rovné asfaltové cyklostezky.

Zazávoďte si

Český svaz kolečkového bruslení už jen na květen a červen ví o osmi závodech v různých koutech republiky. Jedná se zpravidla o veřejnosti otevřené závody v příměstských lokalitách. Díky dostupnosti in-line bruslení je vysoký zájem nejen o rekreační, ale i závodní formu letního bruslení. Každý, kdo má ambice závodit na lyžích, si tak může v létě připomenout vypjatou závodní atmosféru. A pokud směřuje k nadprůměrným výsledkům, je nejjednodušší se přidat k jednomu z více než třiceti oddílů registrovaných u Českého svazu kolečkového bruslení.

FOTO: K2 SKATES.

16

25 LET IN-LINE

PRO POŽITEK Z JÍZDY

S-FRAME TECHNOLOGIE RÁM

RÁM

SPEEDY-STABLE-SMOOTH

KOLEČKO

KOLEČKO

Vs.

Nový patentovaný jednostranný rám u bruslí řady X-training přináší řadu inovací zlepšujících vaši jízdu.

Dokonalejší a stabilnější přenos sil z nohy na brusli díky upevnění nýtem, až o 20 % lepší pohlcování otřesů při jízdě po nerovném povrchu díky uchycení šroubu na vnitřní straně, Výhradní distributor značky K2 pro ČR: Outdoor Sisters s.r.o.

KADVOJKASHOP.CZ

rychlejší a pohotovější reakce díky použití vysoce kvalitní hliníkové slitiny.

18

ACTIVE

Garmin vívomove:

Chytré a elegantní fitness hodinky Nesedí vám sportovní hodinky ke stylu každodenního oblečení? Chytré fitness hodinky Garmin vívomove mohou být řešením. Vypadají jako běžné hodinky, pod povrchem ale ukrývají řadu chytrých funkcí, včetně celodenního měření srdečního tepu nebo denní míry pohybu.

M

oderní technologie dobývají svět a jejich nástupu se nevyhne ani tradiční hodinářský trh. Po rozpačitých začátcích začínají světový trh hodinek dobývat chytré hodinky, tzv. „smartwatch“, které kromě času poskytují svému majiteli řadu dalších informací.

Nejedná se přitom jen o informace z mobil-

ního telefonu. Nabídka chytrých hodinek pro aktivní populaci se dělí na chytré sportovní GPS hodinky, které podrobně změří a zaznamenají téměř libovolnou sportovní aktivitu, a chytré fitness hodinky, jež pomáhají sledovat zdravotní stav, motivovat ke změně životního stylu nebo změřit drobné fitness aktivity.

Vývoj chytrých hodinek, a především jejich design, zaznamenal v posledních letech obrovský pokrok a jedním z příkladů jsou právě hodinky Garmin vívomove. Na zápěstí jsou k nerozeznání od klasických hodinek.

Mají klasické ručičky a důmyslně ukrytý dotykový displej, který se zobrazí až po příchodu notifikace z mobilního telefonu nebo po poklepání na sklíčko hodinek. Hodinky se proto dají nosit na ruce opravdu celý den, včetně fitness aktivit, práce nebo slavnostnějších příležitostí.

Oproti vyspělým sportovním hodinkám nemají k dispozici vestavěný GPS přijímač a jejich využití je omezeno spíše na fitness aktivity. Pomocí optického snímače měří srdeční tep přímo na zápěstí v průběhu celého dne, včetně automatické detekce klidového srdečního tepu. Monitoring celodenní míry pohybu v podobě počtu kroků,

Garmin vívomove

Cena: od 4 990 Kč

vystoupaných pater nebo spálených kalorií pomáhá s motivací ke změně životního stylu.

Sportovní stopky pak zvládají změřit základní údaje, jako jsou vzdálenost, čas a spálené kalorie při chůzi nebo běhu.

Chytré a elegantní hodinky s klasickými ručičkami a důmyslně ukrytým displejem. Při propojení s telefonem umí hodinky zobrazit příchozí volání, sms a další notifikace. Na zápěstí ruky měří průběžně srdeční tep, míru stresu, spálené kalorie nebo míru aktivního pohybu.

Edice Rose Gold v elegantní kombinaci barev je vhodná pro menší dámské zápěstí.

20

ACTIVE Text: Barbora Kalošová Foto: archiv autorky

Schody do norského nebe Kdysi dávno jsem si vysnila svůj život v Norsku, konkrétně tedy v Oslu. V tom nádherném, moderním městě, kde se z lesů za městem koukáte na fjord pod vámi, lidé bydlí v barevných domcích s velkými zahradami a kde vyšlehané Norky nosí tenisky k luxusním kabelkám.

V

ysportovaní Norové, jejich životní styl, ve kterém snad všichni mají čas a energii vyběhnout po práci za město nebo na promenádu podél fjordu, jezdit na kolečkových lyžích, kolech nebo se vyvézt na dechberoucí Holmenkollen a běhat po tamních tribunách.

Když se můj sen začínal po letech stávat skutečností a já se přestěhovala do Osla, bylo jasné, že moje (téměř doslova) první kroky povedou právě na Holmenkollen. Nazula jsem si tenisky, natáhla na sebe legíny a vyrazila běhat na tribuny. Byla ve mně tenkrát malá dušička, co když ti všichni okolo poznají, že tady běhám poprvé? No jasně, Baru, ono tady asi někoho zajímáš… Nacpala jsem si špunty do uší a rozběhla se. Peklo. Tribuny jsou nekonečné, a to se vůbec nedívám doleva, kde se tyčí ten parádní skokanský můstek!

Nevzdala jsem se, samozřejmě, a na tribuny se pak vracela téměř obden. Jednoho odpoledne jsem si tam tak běhala a kde se vzala, tu se vzala elegantní norská dáma. Tázala

se mě, jestli se prý potkáme na pondělních závodech. Vykulila jsem na ni oči a ujistila ji, že něco takového se určitě nestane, vždyť já se tu trápím na tribunách a ona by mě poslala na závod, při kterém běžíte od paty až úplně nahoru na skokánek! Co čert nechtěl, Norka odešla a najednou se u mě objevili dva Norové s téměř stejnou otázkou, jestli prý jdu v pondělí závodit. Safra lidi, co já s vámi nadělám! Jasně, že to půjdu zkusit!

Pondělní závody bolely, co vám budu povídat, ale výhled na město, fjord a nekonečné lesy, který je vám odměnou (vedle vynikajících oříšků v bílém jogurtu a super proteinového tvarohu), za to utrpení stojí!

Ve chvíli, kdy jsem po nekonečných pěti minutách stoupání do schodů popadala dech a snažila se udržet na nohou, jsem ještě netušila, že tu budu brzy dobrovolně trpět každé pondělí…

Jednou týdně se na Holmenkollenu sejde velká skupina lidí, kteří chtějí být v kondici. Tréninky vymýšlí a vede vždy jeden ze čtyř trenérů, jenž na začátku vysvětlí sportovcům, co jim naplánoval Ať je léto nebo zima, na schodech je to vždycky prima. Ze skokanského můstku na Holmenkollenu jsou totiž krásné výhledy

Anebo jsou Vánoce, a tak je na každý schod postavena svíčka, abychom měli pořádnou atmosféru.

A těch schodů je vážně hodně…

Hlavní osobností všech tréninků je jejich zakladatel Lasse Rypdal, velký sportovec, inženýr ve společnosti Danfoss, kluk s jiskrou v očích, velkým srdcem a nikdy nedocházející energií. Jak se Lasse k trénování na Holmenkollenu dostal, co ho nutí každý týden dorazit a co si o trénování samotném myslí, to už jsem se rozhodla zeptat přímo jeho.

Onen závod zvaný Kollentrappa totiž organizuje skupinka trenérů, kteří vedou na tribunách skokanského můstku každý týden tréninky – a to pro všechny, kteří mají chuť se při začátku týdne potrápit, zasmát se a pokochat se odměnovým výhledem na město, nehledě na roční dobu nebo počasí.

Tréninky jsou týden co týden, již 253 týdnů v kuse, zadarmo a každé pondělí sem dorazí desítky běžců!

Na pondělní tréninky chodím už více než rok a mám velký respekt k těm všem, kteří za nimi stojí. Představte si třeba, že týden sněží, schody jsou hluboko pod vrstvou prašanu, a tak se jde, vezmou se lopaty a hodinku před tréninkem se hrabe a hrabe, aby pak přišla stovka natěšených sportovců a měli kde trénovat. Anebo jsou Vánoce, a tak je na každý schod postavena svíčka, abychom měli pořádnou atmosféru. A schodů je vážně hodně…

Lasse, jak se to seběhlo, že jsi začal vést pondělní tréninky běhu do schodů?

Naše první tréninky začaly v pondělí 30. září 2013. Tou zajímavou částí je, že jsem jednoduše potkal známého, který se mě zeptal, jestli bychom někdy mohli trénovat společně, protože ho zajímalo, jak trénuji já sám. Důvodem byl možná fakt, že jsem se stal pátým na extrémním triatlonu Norseman v srpnu téhož roku. Tenkrát jsem již dlouhou dobu na schodech netrénoval, ale přišlo mi zábavné zkusit se do toho pustit znovu. Řekl jsem mu, že s sebou může klidně vzít pár kamarádů, a tak se nás tam při prvním pondělí sešlo hned 12!

21

22

ACTIVE

A od té doby jsi přišel na dalších 252 tréninků… Jsi na nich opravdu vždycky ty sám, nebo jsi někdy vynechal?

Máš pravdu, že už máme za sebou více než 250 tréninků bez vynechání. A ano, na téměř všech jsem sám přítomen.

Kolik lidí se na organizaci tréninků podílí s tebou?

Hlavní trenéři jsme čtyři. Já, Tine Thorsen, Jørgen Broch a Jørn Hagen.

Co je pro tebe hlavní motivací, která ti nedovolí na Holmenkollen každé pondělí v 18.00 nedorazit?

Lidé. Ti jsou jednoznačně hlavním důvodem.

Když lidé dorazí a já vidím, že dělají něco, co je baví a o čem vědí, že jim zároveň pomáhá.

Myslím, že tohle mě donutí chodit na Holmenkollen pondělí co pondělí až do konce života! Navíc pomáhá fakt, že je mezi těmi všemi spousta dobrých a zajímavých lidí!

Když se budeme bavit o samotném tréninku běhu do schodů, co je pro tebe jako trenéra důležité?

Každý, kdo na naše tréninky přijde, by měl vědět, že hlavní důraz klademe na nohy a zadek. Horní polovina těla při našich trénincích tak důležitá není. Při běhu do schodů jednoduše posiluješ právě nohy a zadek – zkus říct komukoli, že na našich trénincích vyběhá krásnou prdelku, a uvidíš, že dorazí!

Běhání do schodů je prima trénink, ale v jakém sportu nám přijde vhod?

Jednoduše řečeno ti pořádně posílí nohy a to, pokud budeš trénovat pravidelně, zásadně pocítíš při běhu jako takovém, ale taky třeba při cyklistice, lyžování a mnoha dalších sportech. Spousta lidí běhá a běhá po rovině, mají vytrvalost, ale na schodech získáš sílu!

Každý z nás, kdo na tvé tréninky chodí, trénuje po zbytek týdne po svém.

Někteří běhají jen na tvých trénincích, každé pondělí se objeví noví lidé.

Zkrátka se sejde pokaždé jiná skupina, začátečníci i velmi trénovaní jedinci.

Vnímáš to jako komplikaci nebo spíše výhodu?

Rozhodně jako velkou výhodu! Máme možnost inspirovat se navzájem, každý může přivést své kamarády. Trénujeme všichni společně, stejné cviky na stejném místě. Tréninky jsou strukturované tak, že si je každý může přizpůsobit svým vlastním schopnostem.

Jak tedy probíhá samotná příprava tréninků, plánují se dlouho dopředu?

Neplánujeme déle než týden předem. Každý týden je někdo z nás „hlavní“ trenér a je zodpovědný za složení tréninku a seznámení s programem nás ostatních. Máme ale takovou základní osu, které se držíme. Každý trénink by měl obsahovat: 10 minut zahřátí 20–30 aktivit na tribunách, běžeckých intervalů, …

Minimálně 20 minut tréninku na dlouhých schodech (schody skokanského můstku).

se desítky běžců, kteří se pak společně rozeběhnou po lyžařském areálu, turisté si nás fotí jako velkou norskou atrakci a nakonec se všichni, zničení, bolaví a spokojení, sejdeme na bubnu skokánku, kde k nám chvíli mluvíte o plánech do budoucna, o tom, jak dobře jsme si ten den vedli, všichni se společně vyfotíme… Máš ale ty nějaký opravdu výjimečný zážitek z pondělních tréninků?

Mám. Nejkrásnější jsou pro mě vánoční tréninky, kdy se sejde 100 až 150 lidí ve vánočních kostýmech, na Holmenkollenu hoří 600 velkých svící a ski areálem se rozléhají vánoční písničky dunící z našich velkých reproduktorů. Kouzelné!!

Lasse má velkou pravdu, vánoční tréninky jsou neuvěřitelné, a to ještě nezmínil, že ony svíčky na každý schod pokládá sám, tři hodiny předem, a pak s námi do noci slaví na besídce, kterou samozřejmě sám vymyslel a pravděpodobně i upekl nějakou z těch vonících Lasse Rypdal, zakladatel dobrot pod vánočním tréninku běhu do schodů stromečkem. v norském Oslu Bez Lasseho vedle sebe bych ještě ráda zmínila dva závody v běhu do schodů, které se každoročně na Holmenkollenu pořádají.

Je to již zmíněná jarní Kollentrappa a druhý, delší závod pořádaný na podzim – KollenOpp, při němž se vybíhá nejdříve níže umístěný, ale rozhodně ne méně náročný skokánek Midtstubakken, ze kterého se lyžařským areálem přebíhá na druhý skokánek Holmenkollbakken.

Oba dva závody jsou procházkou peklem, Většinou také nabízíme variantu dvou ale věřte mi, stojí za to! A tak budete-li mít odlišných tréninků, kdy jedna skupina někdy v květnu nebo říjnu cestu na sever, trénuje kratší výběhy, posiluje atd. na nenechte si to ujít! A pokud pojedete do tribunách, zatímco druhá skupina běhá Osla kdykoli jindy, nezapomeňte, že se vždy delší intervaly. V tom případě se po zahřátí v pondělí můžete jen tak vyvézt metrem na rozdělujeme a obě skupiny se opět spojí při Holmenkollen a jít si zatrézávěrečných výbězích do dlouhých schodů novat s partou báječných a na společném focení po skončení tréninku. Norů!

Lasse, já osobně jsem nikdy a nikde nezažila takovou atmosféru, jakou dokážete na trénincích vykouzlit vy, naši trenéři. Při příchodu na tribuny už duní hudba z reproduktorů, scházejí

Barbora Kalošová Lyžařka a profesionální cukrářka žijící v Oslu

Největší půjčovna v ČR

od 200 kč/den

Nech si zaslat paddleboard na dovolenou až domů. Půjčujeme po celé ČR.

E L D ˜ D PA ARDING BO

˜

Nafu

k

Jsme největší prodejce v ČR: Více než 120 druhů paddleboardů skladem.

Přijď si vyzkoušet paddleboarding.

Paddleboard Centrum Džbán Praha má otevřeno květen – září.

Galerie Butovice, Radlická 117, Praha 5 otevřeno každý den 9–21 h prodejní plocha 350 m2 snadné parkování tel: +420 725 931 722, butovice@snowboardel.cz

snowboardel.cz

= í SuP c a v o

SN

a ePravu) ř P á adN batoh abalíš

(vše z

do

24

ACTIVE Solární grily Ne, není to sen: už dnes si můžete ugrilovat nebo uvařit jídlo, aniž byste potřebovali zdroj energie. Postačí ta sluneční. Ovšem zapomeňte na rozložité zrcadlové satelity, postačí strukturální reflektory velikosti notebooku. Hlavní kouzlo ovšem skrývá vakuová trubice, v níž se solární teplo akumuluje a přenáší se do připravované potraviny. Nehrozí proto spálení a netvoří se karcinogeny, jídlo se prohřívá rovnoměrně při teplotě až 290 °C! Pokud svítí sluníčko, máte uvařeno za 20 minut, pokud zaleze, trvá to jen o něco déle. Značka GoSun nabízí celou řadu modelů včetně těch přenosných, které se snadno sbalí do zavazadla velikosti kabelky. (ps)

www.solarnivaric.cz

Ekologický jednorázový gril Nový, revoluční gril Casus Grill se po použití v přírodě sám rozloží – můžete ho celý spálit nebo zahrnout zeminou a nemusíte nosit zpět žádný odpad. Balení obsahuje integrované brikety z dřevěného uhlí, uložené v lehkém izolačním loži z lisovaného granulátu z lávového kamene. To zajistí tepelnou izolaci a minimální ztrátu tepla, takže nevadí ani zima a gril můžete dokonce držet v rukou, aniž by hrozilo popálení. Obal tvoří papírová lepenka a grilovací mřížku rošt z bambusu. Velmi snadno se zapálí a plného výkonu dosáhne během 5 minut. Grilovací seance může trvat déle než 60 minut. Rovnoměrně rozložená a stálá teplota zajistí, že se pokrm správně propeče a bude lahodný a křupavý. A nakonec je velmi lehký, v klidu se vejde do malého batůžku. (ps)

www.casusgrill.cz

Chytrá klimatizace Transcool je přístroj, který zjednodušeně řečeno vyrábí zimu. Oproti tradiční klimatizaci s tím rozdílem, že spotřebuje jen zlomek potřebné energie – je tak proto vhodný všude, kde je s energií nouze – do karavanu, lodi či rekreačního bungalovu. Funguje na proud 12 V, tedy jej stačí zapojit do zástrčky v automobilu, díky konvertoru jej ale můžete využít i doma. Funguje na bázi odpařování vody a garantuje teplotu výstupního vzduchu o 45 % nižší, než je teplota okolního vzduchu. (ps)

www.transcool.cz

25 Šlapací padlleboard Paddleboard je hit. Pokud máte pocit, že při jeho používání jsou nohy příliš pasivní, zkuste šlapací padlleboard Hobie Eclipse. Má v sobě integrovanou patentovou pedálovou desku Mirage Eclipse Stand-up, která přenáší šlapání do pohybu ploutví pod plovákem. S takovýmto plavidlem můžete dosáhnout až 12km plavební rychlosti. Technologie Mirage se používá třeba i pro kajaky a další plavidla. (lf)

www.adventurecentrum.cz

ZRAY – Drift: odolný nafukovací kajak na cesty Co takhle zažít v létě něco nového? Máme pro vás je jednoduchý a funkční tip pro sjíždění klidnější alpské řeky nebo průzkum krásných jezer. Nebo i jen oživení při vícedenní dovolené a skvělý doplněk k cyklistice nebo turistice. Nebo všeho dohromady. Tak univerzální je nafukovací kajak vyrobený drop-stitchovou technologií, díky níž je o mnoho pevnější než tradiční nafukovací kajaky, které mají uvnitř jen a pouze vzduch. Vnitřní a vnější stěna kajaku jsou totiž spojené velkým počtem vláken, které se po nafouknutí napnou a kajak je tak pevný, že si v něm můžete klidně i stoupnout. Možná znáte z paddleboardu. Kajaková sedátka ze stejného materiálu mají odnímatelné opěrky, celý kajak pak bude vážit 13–25 kg i s batohem, pumpou a dvěma nastavitelnými kajakovými pádly. Nosnost bývá okolo 150–250 kg a na trhu jsou dostupné jednomístné i dvoumístné kajaky vybavené odtokovými ventily a systémem na zavazadla. (lf)

www.paddleboardguru.cz

Tři tipy na paddleboardy SKIFFO Sun Cruise 10‘10‘‘ Nafukovací paddleboard typu allround s jemně zašpičatělým nosem. Výrobní technologie MSL, která díky za tepla slisovaným vrstvám zaručuje větší pevnost. Dostatek příchytných poutek. Vhodný pro muže i ženy. Existuje i ve variantách 10‘ (ženy, junioři) a 12‘.

AQUA MARINA Hyper 11‘6‘‘ Nafukovací touring SUP je díky dvoukomorovému (double chamber) systému, který je vyžadován pobřežní stráží při vzdálenosti nad 200 metrů od břehu, vhodný i na moře. K tomuto modelu se dá dokoupit lehké nastavitelné karbonové pádlo od stejné značky. Touring board je vhodný i na delší výlety, tréninkové využití nebo hobby závody.

STAR CAR PUMP 16 PSI Elektrická pumpa na nafukování paddleboardů nebo drop-stitchových kajaků do max. tlaku 16 PSI. Vhodná na cesty, napájení ze zapalovače automobilu. Automatická stopka po dosažení max. tlaku. Pomocník, který ušetří vaše minuty i síly před sportováním a zábavou. (lf)

www.snowboardel.cz

26

ACTIVE

INOV-8 G SERIES Vytvořeno z Grafénu pro světově ojedinělé spojení dlouhé životnosti a nekompromisní přilnavosti.

Jak to vzniklo: 1555 – grafit byl poprvé těžen z rašelinišť v oblasti Lake District na severu Anglie 2004 – vědecký tým Univerzity v Manchesteru poprvé izoluje grafén z grafitu 2010 – udělena Nobelova cena pro vědecký tým jako ocenění za přelomové experimenty s grafénem 2018 – značka inov-8 jako první uvádí na trh sportovní boty, které využívají přelomové vlastnosti grafénu, a díky nim přináší světově ojedinělé spojení životnosti a přilnavosti

Grafén: přelomová technologie vrstva uhlíku o tloušťce jednoho atomu 200× pevnější než ocel tenký, lehký, pružný, s neomezeným potenciálem

27 -8 INOV G 260 W ná CLA ohace MUD šve ob

m e ěs pod mi 8 m ná sm idelný t š a a r c r v t a e s in i Př lu se komb én spo řináší p uhé y t lo n o graf . osti a d mi špu v ý a k n o il s ř dkladu vy isní p ém po m r o k r o p m a m nekom ěžně měkké lar – b o Kev osti na n ý t n o estách ě v iv ln ž k dop elných ř t s ů r Svrše ep oveň aný v n kou úr použív á botě vyso ti yšnos – dáv a prod i t s o n život

-8 INOV RA G L AU T TERR 60 2

ená bohac í ešve o d omisn o r p p s ekom n á smě i m n c t é a a d r mbin Přev na tvr áší ko ie tnosti én přin nolog é živo h u e t lo o graf é ch d kročil osti a jí o v u p a d n o o il b př tímc dešvi du, za ezipo mezi podkla é v m u n o a h v á o vnov aplik ající ro ostí. vynik a citliv m lí d poho

-8 INOV 90 E G 2 šve F-LIT pode

ci měs mbina atná s áší ko in ř é Převr p h én a dlou o graf vosti cená vá přilna í n oboha en. No is ič prom tělocv m h ý c v e o nekom š ov svršk osti d olu se blasti životn šev sp e ku v o d ť o la jí a d mezip e tu. zv orkou iálem em w mater h ě b lí pohod

Grafénový grip: inov-8 spolupracuje s britským Národním institutem pro grafén. Dříve si sportovci museli volit mezi vynikající přilnavostí měkké pryže, která sice výborně fungovala ve vlhkých a mokrých podmínkách, ale velice rychle se opotřebovala, a tvrdší pryží s vyšší životností, která ale neposkytovala takovou přilnavost.

Skutečně intenzivní výzkum, stovky prototypů a tisíce hodin testování, jak v terénu, tak v laboratoři, přinesly kýžené výsledky – sportovci již nemusí dělat kompromisní rozhodnutí. Nová pryž, kterou inov-8 vyvinul s Národním institutem pro grafén při Univerzitě v Manchesteru, stírá dosavadní limity nekompromisní přilnavosti.

ODOLNĚJŠÍ

PEVNĚJŠÍ PRUŽNĚJŠÍ

Řada G-SERIES představuje tři naprosto rozdílné boty, každou navrženou přesně podle potřeb a tužeb vrcholových sportovců. Všechny využívají přelomových vlastností grafénu v podešvi a Kevlaru – používaného v neprůstřelných vestách – na svršku.

FOTO: ISA

28

ACTIVE

Jak začít trénovat

na paddleboardu Pro někoho je stand up paddleboarding (SUP) zábavou, ale ve své podstatě je to dávná tradice polynéských kmenů předesignovaná firmami vyrábějícími sportovní vybavení. A jako každé sportovní vybavení může být používáno pro radost, ale také k tréninku.

Text: Lucie Fialová a kol.

A

k velice zajímavému tréninku.

Stand up paddleboarding v sobě snoubí možnost dát si řádně do těla a zároveň prožít radost z vody, která je velice názorným učitelem, co se týče práce našich svalů, disproporcí v postavení našich chodidel a nepřesnostech pádlovací techniky. Začít s paddleboardingem, postavit se na prkno, vzít si do ruky pádlo a rozjet se, je velice snadné a zábavné, ale co je na tomto sportu ještě zábavnější, to je radost z pokroku při zlepšování techniky pádlování, motoriky našeho těla, zvýšení plynulosti a rychlosti paddleboardu po hladině… Ten pocit, kdy víte, že ovládáte svůj board a své tělo a že si musíte „stoupnout na vodu“, co nejdříve to opět půjde. Paddleboarding je návykový, a pokud byste rádi začali s jeho tréninkem, v tomto článku se o něm dočtete základní informace a zásady a také konkrétní rady, na co si dát pozor z hlediska motoriky a o jaký typ sportu se jedná z hlediska energetické zátěže.

Bolest zad a sešmajdané boty spraví paddleboard

Než s paddleboardingem lidé začnou, v polovině případů mají strach, že neudrží balanc a spadnou do vody. Přesto bychom doporučovali se více zaměřit na správný postoj než se zabývat strachem, jak nespadnout do vody.

Nemluvě o tom, že strachem naše svaly a mysl ztuhnou a při první vlnce opravdu do vody spadneme. Správný postoj na paddleboardu se vyplatí i při každodenním suchozemském životě: eliminuje mrzutosti, jako jsou bolavá záda od sezení za počítačem nebo nerovnoměrně sešlapané podrážky u vašich bot.

Klíčem ke správnému postoji – držení těla – je stát rovnoměrně na třech bodech, které se nacházejí uprostřed paty a na polštářcích pod palcem a pod malíčkem chodidel. Prsty nejsou křečovitě sevřené, ale rozložené do vějířku.

K odstranění strnulosti a zvýšení jistoty postoje na pohyblivém prkně tančícím po vodní hladině je pak stejně důležité zapojit i střed těla.

Ten si můžeme vizualizovat jako těžkou kuličku uvnitř našeho spodního břicha přibližně dva palce pod pupíkem, kterou chceme našimi svaly zmáčknout. Chodidla jsou rovnoběžně, nohy zpevněné, mírně pokrčené, ale přitom připravené odpružit impulzy vodní hladiny.

Iva Dundová (uprostřed), Mistrovství světa v Číně

Jaké svaly správně zapojit

Dodržování těchto zásad a stání na trojbodovém systému posílí nohy a uleví zádům. Co když vás ale bolí záda z pádlování? Pak je to signál, že je třeba zapojit jiné svaly. Při záběru se list pádla zapře o vodní hmotu a tělo se přitáhne k žerdi pádla. Natažená spodní ruka pomůže zpevnit hrudní koš a střed těla a v pohybu jsou také kvadricepsové stehenní svaly, tzv. aktivní kolena. Záda jsou rovná, lopatky a ramena stažená dolů, krk volně v prodloužení zad. Když to shrneme, po správném tréninku na paddleboardu byste měli cítit spodní břicho, stehna, hýždě a tricepsy na pažích. Příklady špatných pohybových vzorců jsou bolesti zad a kříže z nedostatečného zapojení středu těla, bočních mezižeberních svalů z přílišného vyklánění do strany, krku a ramen z „visení“ na pádle a skloněné hlavy. Bolet by neměly ani bicepsy, jelikož při stand up záběru nepřitahujeme pádlo pažemi jako při záběru na raftu nebo kanoi a ani ho neprotahujeme za úroveň našeho těla, ale k pádlu se přitahujeme tělem a ruka svírající hlavičku pádla by měla být při fázi mezi vynořením a zanoření listu do vody v úrovni našich očí, ne nad hlavou. Záběr pak vedeme s pádlem kolmo k vodní hladině, od špičky boardu do úrovně těla. Je třeba dodat, že v začátcích se projevuje námaha nejrůznějších částí těla, než se zpevníte a osvojíte techniku. Je dobré se na nedostatky zaměřovat postupně a neopomínat ani symetrii a při pádlování střídat strany.

29

Kolik kilojoulů stojí paddleboardový trénink

Aqua Marina Demo Tour přijede i na váš rybník Paddleboardová příležitost pro všechny, kdo stále ještě váhají, zda stoupnout na prkno, které znamená zábavu. Od tohoto května vyráží tým Aqua Marina na nejrůznější místa po celé České republice. Setkat se s ním můžete na některé ze 150 ukázkových akcí, které skončí až na konci září. Zkoušet se budou všechny aktuální modely nafukovacích stand up paddleboardů od značky Aqua Marina, která je na trhu již od roku 1991. Demo tým vás seznámí se vším, co o jízdě na SUPu potřebujete vědět, a stráví s vámi testováním paddleboardů klidně celý den. Součástí je i poradenství, jaký paddleboard si správně vybrat podle účelu použití, vaší váhy nebo třeba vaší oblíbené barvy. Značka AQUA MARINA vyrábí i doplňky na vodu – od aluminiových a karbonových pádel, přes nepromokavé vaky na vodu nebo kajaková sedátka, která se dají připevnit na paddleboard, nafukovací dropstitchový kajak až po hi-tech novinku – připevnitelný motůrek, který se nainstaluje místo ploutvičky a pohání váš paddleboard či člun. Aktuální zastávky Aqua Marina Demo Tour 2019 můžete sledovat přímo na www.aquamarina-tour.cz nebo v kalendáři magazínu www.paddleboardguru.cz.

FOTO: ČFSUP

Stejně jako u běžkování, cyklistiky nebo atletiky, se tréninkové a závodní zatížení odvíjí podle jednotlivých vzdáleností, na kterých se závodí. V paddleboardingu se v zásadě jedná o aerobně anaerobní pásmo a tomu by měl být přizpůsobený i trénink. Poměrně vysoké budou také nároky na hospodaření svalů s kyslíkem a vysoké VO2 max (maximální spotřeby kyslíku). VO2 max lze na paddleboardu velmi efektivně zvyšovat například intervalovým tréninkem, kdy s pravidelným opakováním budete cítit, že už to „udýcháte“ a že doba vaší regenerace se zkracuje. Je třeba mít na mysli, že při technicky dobře provedeném pohybu provádíme nádech na zasazení pádla do vody a výdech při záběru. Velmi důležité je dobré svalové propojení a načasovaná souhra všech svalových řetězců, které se podílejí na pádlování ve stoji. Specifické koordinační dovednosti je potom zapotřebí při startech

FOTO: AUSTIN

Start sprintu žen na MČR v paddleboardingu na Vranovské přehradě 2018

Správná SUP technika, Travis Grant – NSP

ze břehu (naskočení na board) a při otočkách kolem bójek vytyčujících trať. Energeticky je tento sport náročný na kvalitně rozvinutý tukový metabolismus a glykolýzu (přeměnu sacharidů v těle), pokud možno v aerobním režimu. Znamená to trénovat mimo jiné i stupňované intervaly, které povedou k adaptaci na poruchu rovnováhy ve svalech (homeostázy). Což si lze představit například na průběhu SUP závodu, kdy svaly musí reagovat z rovnovážné fáze před startem na maximálně nerovnovážnou při startu a dále v průběhu závodu třeba na akceleraci při předjíždění soupeřů nebo otočky na bójkách.

Fyziologicky se tento sport nedá přirovnávat k vodáckým sportům, spíše má blíže ke klasickému lyžování. Každopádně se bude zátěž velmi odlišovat dle výkonnosti, a hlavně precizně zvládnuté techniky pohybu. Energie pro vrcholné výkony se bude čerpat zejména z glykogenových zdrojů, takže v případě delšího než hodinového výkonu bude třeba doplňovat rychlé a středně rychlé sacharidy.

Pokud se pro toto léto rozhodnete k SUP tréninku, tak z hlediska všestrannosti jednoznačně vítězí oboustranná zátěž a zapojení většiny svalů celého těla – možná najdete sport, který jste celou dobu hledali. Paddleboarding má velké možnosti a ambice stát se masovým a zdravým sportem. U nás můžete vyrazit na některý ze SUP závodů Českého poháru SUP, které mají různé výkonnostní úrovně a jsou otevřené veřejnosti. Více informací naleznete také na webu České Federace Stand Up Paddle (www.cfsup.cz).

30

ACTIVE

NA PADDLEBOARD s rodinou, ale i na trénink S myšlenkami na nadcházející léto každého dřív nebo později napadne, jakou netradiční a zábavnou aktivitou obohatit letní odpoledne po práci, víkendy, prázdniny a dovolené. Pro všechny zmíněné případy neuděláte chybu, když do svých plánů zahrnete stand up paddlebording neboli SUP, jak se zkráceně nazývá.

J

edinci a skupinky lidí nejrůznějšího věku pádlujících povětšinou vestoje na nejrůznějších vodních plochách českých rybníků, jezer a řek – SUP je nenáročný sport vhodný pro každého. Stačí překonat počáteční strach z pochybnosti o vlastní rovnováze a namočení ve vodě (v horkém létě je tento strach samozřejmě pouze psychickým konstruktem našeho mozku), vzít do ruky pádlo, namazat se voděodolným krémem proti slunci a užít si radost z pohybu na hravé vodní hladině. Pokud jste na „pedlu“ už alespoň jednou stáli a máte představu, ke kterým aktivitám byste ho ideálně využili, může se vám hodit náš základní rádce modelovými situacemi a různými typy paddleboardů, které se k nim hodí.

Jaký paddleboard si tedy vybrat?

Zábava pro děti a dovádění u břehu,

když potřebujete zabavit děti u vody, abyste měli chvilku klid na opalování a četbu knihy. Při výběru boardu se naskytuje hned několik možností, jak je zabavit. Buď jim dáte k dispozici obří plochu „mega matračky“ neboli megaboard a ostatní necháte na dětské fantazii. Když se děti vydovádí, tak vyrazíte v počtu šesti i více kamarádů na dospělácký výlet.

Nebo budete směrovat děti k prohlubo-

vání dovedností a pohybové koordinaci a vyberete jim dětský paddleboard, nejčastěji s označením kid. K tomu jsou ideální tenčí a kratší SUPy o délkových rozměrech 8 stop až 12’6‘‘ a oproti SUPům pro dospělé také užší a nižší, aby dítě mohlo pohodlně pádlovat. Nezbytnými doplňky jsou i záchranná vesta a dětské pádlo, které má menší list, ratolest, tak může lépe ovládat paddleboard a mít z jízdy stejnou radost jako dospělý. Pokud kladete důraz na univerzálnost a cílem je děti zabavit, tak bohatě postačí jakýkoliv paddleboard, který plave.

Tip: megaboard Z-RAY Super 17‘ až pro sedm osob

AQUA MARINA Vibrant 8‘ SKIFFO Sun Cruise 10‘

(vhodné i pro drobnější dospělé)

31

První setkání s paddleboardem, když se odhodláte otestovat vlastní rovnováhu na SUPu.

Na prkno s plachtou – nadstavbou zábavy

K takové příležitosti potřebujete zvolit prkno, které vás podrží a udrží. Hledejte označení „allround“ neboli širší board se zakulacenou špičkou v délkách 9’ až 11’ a šířkách 30–34 palců.

stand up paddleboardingu je při mírném větru připevnění plachty, čímž se ze SUPu stává WindSUP. Ideální aktivita pro začátečníky a děti k nasbírání prvních zkušeností vedoucích ke klasickému windsurfingu.

Výhodou oproti čistě windsurfařskému náčiní je širší použití SUPu, nižší cena a skladovatelnost, kdy kromě nafukovacího plováku seženete i nafukovací plachtu nebo použijete klasické pevné oplachtění připevněné kloubem.

Tip: SHARK Ride 10‘

Yóga a fitness je mnohem intenzivnějším zážitkem na paddleboardu. Kombinace romantické přírody a ztížených podmínek na pohybující se hladině zefektivní každou jógovou pozici a snahy při tvarování postavy. K takovým aktivitám je třeba vybrat širší paddleboard 32‘‘–36‘‘ palců vybavený oky a poutky k přichycení se k pevnému bodu nebo dalším boardům.

Tip: NSP Lotus FS 10‘6‘‘

Rodinná výprava a delší výlety jsou ideální náplní na víkend nebo dovolenou. Kombinace

pohybu a zábavy při společném dobrodružství na cestě k vytyčenému cíli, ať už vyrazíte po klidné řece, nebo na druhou stranu jezera, se při delších vzdálenostech vyplatí jet na SUPech s označením „touring“. Tento typ má špičku, aby snáze klouzal po hladině, a je dostatečně široký, tedy stabilní a podrží vás, až budete trochu unavení.

Tip: AQUADESIGN Tempo 11‘6‘‘

STX Tourer 11‘6‘‘

Na trénink nebo závodění. Hledáte letní doplňkový sport k vaší zimní aktivitě a nebaví vás přeplněné cyklostezky? Potřebujete naplno a pravidelně vydávat energii? Začít trénovat na paddleboardu můžete již od roztání prvních ledů. Dáte si pořádně do těla a nebudete si u toho ničit klouby jako při běhu. Pro rychlejší jízdu a skluz při pádlování jsou vhodné plováky typu „race“, které jsou špičaté, úzké a dlouhé 12’6‘‘ až 14’. Kratší varianta je pro nižší váhové kategorie a je pro ně lépe ovladatelná při zdolávání technických manévrů, jako jsou otočky. SUPy lze pořídit jak v nafukovací „inflatable“ (iSUP) verzi, tak v pevné a méně skladné karbonové variantě. Důraz se klade i na výběr pádla, které bývá lehčí a také z karbonu.

Tip: iSUP AQUA

MARINA Race 12‘6‘‘/14‘

iSUP nebo

karbon NSP Race 12‘6‘‘/14‘

Tip: STX WS Freeride 10‘6‘‘ F2 WS Wave 11‘5‘‘ nafukovací plachta

ARROWS – iRIG ve velikostech XS–L

32

ACTIVE Text: Jan Klega Foto: Deuter

Jak vybrat batoh

na turistiku Kvalitně zpracovaný a dobře padnoucí batoh, to je spolehlivý parťák, se kterým s jistotou zvládnete i ty nejnáročnější výzvy.

Víte však, jak vybrat ten pravý?

N

ákup kvalitního batohu není jednoduchou a už vůbec ne levnou záležitostí, vyhraďte si na něj proto dostatek času. Ze všeho nejdříve si promyslete, k jakým aktivitám a jak často jej budete využívat. Pro každou výpravu se hodí trochu jiný typ, univerzální řešení neexistuje.

Malé batohy o objemu od 10 do 30 litrů se nejvíce osvědčí na jednodenních výletech, s těmi většími se však dá zvládnout i nenáročný přechod s noclehem na chatě. Dobře odvětraný zádový systém těchto kousků často doplňují odlehčené, avšak pohodlné ramenní popruhy a jednoduchý bederní pás. Jednoduché je také vnitřní členění, kdy v útrobách naleznete jen přihrádku na vodní vak. Z vnější strany naopak konstrukce nabízí pevné nebo síťované kapsy a poutka na materiál, třeba na turistické hole.

Středně velké batohy, které pojmou od 30 do 50 litrů, už se hodí spíše na víkendová putování, třeba s přespáním v útulně ve vlastním spacáku. Pokud patříte mezi vyznavače cestování nalehko, bohatě vám ovšem vystačí i na noc strávenou pod hvězdami. Modely spadající do této kategorie mají propracovaný zádový systém, u větších typů výškově stavitelný. Vyztužený bederní pás poskytuje dostatečnou oporu při nesení těžšího nákladu. Po stranách bývá osazen malými kapsami, do kterých si můžete uložit například telefon. Vnitřní prostor větších kousků se často dělí na dvě komory se samostatným přístupem. Do některých se dokonce dostanete i zepředu. Samozřejmostí jsou kompresní popruhy, vnější kapsy a poutka a úchyty na vybavení.

Velké batohy o kapacitě 50 až 90 litrů patří na vícedenní putování, při kterých si celé své živobytí táhnete na zádech. Použití odpovídá robustní nosný systém, který poskytuje dostatek pohodlí i při velkém zatížení. Konstrukce se v mnohém shoduje s menšími sourozenci, vše je jen uzpůsobeno většímu namáhání.

Víko některých modelů se dá úplně oddělit a použít jako malý batůžek.

Možná vás napadlo, že otázku velikosti jednoduše vyřešíte pořízením rozměrného batohu, který naplníte podle toho, kam se zrovna vydáte. To ovšem není úplně šťastné, jednoduchá poučka totiž říká, že čím větší prostor máte k dispozici, tím více si sbalíte nesmyslů.

Zádový systém

Jakmile dáte dohromady, na co si vlastně batoh pořizujete, vybrané kousky si důkladně vyzkoušejte, ideálně se zátěží. Jen tak opravdu poznáte, zda vám konkrétní typ sedí či ne.

Moderní batohy disponují důmyslnými nosnými systémy, které přenášejí tíhu nákladu na bedra a ramena. Velikost zad batohu musí odpovídat vaší postavě. Volit můžete mezi modely s nastavitelnou délkou a těmi, u nichž ji změnit nelze. Někteří výrobci nabízejí i kousky určené přímo pro dámy, jejichž konstrukce respektuje ženské křivky.

Ramenní popruhy tvoří jednu ze dvou nosných částí batohu, měly by proto přirozeně kopírovat vaše tělo, aby tak spolu s polstrováním poskytovaly dostatek pohodlí.

Nesmí svírat ani řezat do krku a už vůbec ne sjíždět z ramen. Přesné usazení zajišťuje hrudní popruh, ideálně výškově nastavitelný a přiměřeně pružný, aby při dotažení nebránil v dýchání. Jeho přezka je často opatřena píšťalkou pro chvíle nouze.

Druhý nosný prvek představuje bederní pás, který přebírá více než polovinu hmotnosti celého nákladu. U velkých batohů musí být tuhý, aby poskytoval dostatečnou oporu, a zároveň dobře polstrovaný, aby bylo jeho použití komfortní. Spona se nesmí samovolně povolovat a v případě potřeby musí jít snadno rozepnout.

Optimální nastavení zádového systému zajišťují takzvané balanční popruhy, kterými si můžete svůj batoh přitáhnout blíže k ramenům a lépe ho tak stabilizovat. Vyzkoušejte si, zda s nimi lze snadno manipulovat, i když máte batoh na zádech. Jen tak totiž budete moci za chůze snadno změnit poměr zatížení nosných prvků a na chvíli tak ulevit jednotlivým svalovým skupinám.

33

Odvětrání

Důležitou vlastností je odvětrávání. Každý výrobce řeší cirkulaci vzduchu trochu jinak, obecně se však setkáte se dvěma základními způsoby. U prvního doléhá batoh přímo na záda a o odvod par a vlhkosti se stará tvarovaný pěnový materiál. Se druhým se setkáte především u menších modelů. Nosný systém v tomto případě tvoří síť napnutá na vypouklých výztuhách. Mezi tělem a zády batohu tak vzniká mezera, kterou proudí vzduch.

Konstrukce batohu

Při výběru zohledněte počet vstupů a vnitřní členění batohu. Tu nejjednodušší variantu představují modely, do kterých se dostanete pouze shora. Toto řešení vám dává možnost vložit dovnitř velký nepromokavý vak, díky kterému zůstane vaše vybavení suché. Nevýhodou je, že při balení musíte myslet na to, aby věci, které můžete během dne potřebovat, zůstaly po ruce.

Druhou skupinu tvoří batohy se dvěma oddělenými komorami. Spodní má samostatný vstup a často slouží k uložení spacího pytle. Jednotlivé komory dělí látková přepážka, kterou můžete snadno otevřít.

Nejvíce komfortu poskytují batohy opatřené čelním plněním, které vynikají velkou přehledností v uložení věcí. Vybavení do nich bohužel nejde jen tak „našlapat“. Pokud se o to pokusíte, riskujete, že poničíte uzavírání víka.

Zajímavou variantu představuje zadní vstup, který tvoří zip vedený po obvodu nosného systému. Takto řešený batoh v případě potřeby jednoduše položíte na odolné čelo a záda odklopíte, při přehrabování v útrobách si tak neumažete nebo nenamočíte nosný systém.

Detaily, které usnadňují život

Užitný objem navyšují různé vnější kapsy.

Některé lze uzavřít, jiné jsou otevřené a slouží k odložení vybavení, které chcete mít hned k dispozici. Spolu s vnitřními přihrádkami vám pomohou udržet si ve věcech systém.

Jistě oceníte také dostatek upínacích popruhů, úchytů a poutek. Hodí se třeba pro připnutí turistických hůlek, karimatky, lana, cepínu či horolezecké helmy.

Velmi užitečným doplňkem je pláštěnka, která chrání náklad před promočením.

Někteří výrobci ji s batohem dodávají, u jiných si ji musíte zakoupit samostatně.

PRO MALÁ I VELKÁ DOBRODRUŽSTVÍ

Trail 30

Futura PRO 40

Aircontact Lite 50 + 10

DEUTER

DEUTER

DEUTER

34

ACTIVE

ZIMA KONČÍ, JE ČAS ZOUT BĚŽKY. Město je na houby, Běhej lesy

P

řemýšlíte, jak si zachovat formu i bez sněhu a běžkách na nohou, ale nudí vás běhání ve městě a na tvrdém povrchu? Pak vám dáváme naprostý souhlas, město je na houby, běhejte lesy, protože tam máte čerstvý vzduch, lesní cesty, krásné výhledy a čistou přírodu. Stejně jako na běžkách!

Vyrazte s námi na nová místa, poznejte osm malebných koutů naší země v běžeckém tempu. Ale nebojte, trasy máme pro pokročilé i začátečníky.

Je pro vás sport životní styl, způsob hubnutí, cesta, jak být sám, nebo naopak s někým?

27. dubna: Běhej lesy Lednice Termín: sobota 27. 4. 2019 Místo: Lednice, areál zámeckého parku státní zámek Lednice, Jihomoravský kraj Časový limit: 3,5 hodiny (21 km), 3 hodiny (13 km) Doporučená obuv: silniční Povrch: zpevněné cesty Proč běžet: Lednicko-valtický areál, památky UNESCO, novinka na trase – Janův hrad

18. května: Karlštejn Termín: sobota 18. 5. 2019 Místo: Mořina Časový limit: 3,5 hodiny (19 km), 2,5 hodiny (12 km) Doporučená obuv: trailová Povrch: nezpevněné cesty Proč běžet: běžně nepřístupný lom Velká Amerika, Karlštejn, lepší propustnost na trasách, komfortnější zázemí

1. června: Vysočina Termín: sobota 1. 6. 2019 Místo: obec Milovy, Vysočina Časový limit: 3,5 hodiny (21 km), 2,5 hodiny (12 km) Doporučená obuv: trailová Povrch: lesní cesty s trailovými úseky, zpevněné cesty Proč běžet: nejtrailovější závod seriálu, nekonečné zelené lesní porosty, monument Radka Jaroše

22. června: Slavkovský les Termín: sobota 22. 6. 2019 Místo: osada Kladská, Mariánské lázně Časový limit: 3,5 hodiny (23 km), 2,5 hodiny (11 km) Doporučená obuv: trailová Povrch: terén, šotolina, lesní cesty Proč běžet: lázeňský region, nedotčená příroda, žádný mobilní signál, relax

20. července: Brdy Termín: sobota 20. 7. 2019 Místo: obec Skořice Časový limit: 3,5 hodiny (22 km), 2,5 hodiny (11 km) Doporučená obuv: trailová Povrch: terén, šotolina, lesní cesty Proč běžet: ještě nedávno nepřístupný vojenský újezd, Padrťské rybníky, zaniklé obce

10. srpna: Bílá Termín: sobota 10. 8. 2019 Místo: obec Bílá, pod lanovkou Ski areál Bílá, Moravskoslezský kraj, Časový limit: 3,5 hodiny (19 km), 2,5 hodiny (11 km) Doporučená obuv: trailová Povrch: nezpevněné cesty, kamenné seběhy Proč běžet: lanovka, výhledy z československého hraničního hřebene, individuální start

31. srpna: Jizerská Termín: sobota 31. 8. 2019 Místo: Lyžařský stadion Bedřichov v Jizerských horách Časový limit: 8 hodin (50 km), 3,5 hodiny (23 km), 2,5 hodiny (12 km) Doporučená obuv: silniční/trailová Povrch: perk, lesní cesty 20 %, asfalt 60 %, panely – uprostřed s perkem 20 % Proč běžet: letní varianta Jizerské 50, trasy kopírující legendární běžkařský závod, tratě pro každého, nejznámější místa Jizerských hor

14. září: Boletice Termín: sobota 14. 9. 2019 Místo: Olšina, Jihočeský kraj Časový limit: 3,5 hodiny (20 km), 2,5 hodiny (13 km) Doporučená obuv: silniční/trailová Povrch: lesní cesty, zpevněné cesty Povinná výbava: funkční čelovka Proč běžet: noční závod s čelovkami, šumavská hvězdná obloha, afterparty seriálu

BLIZZARD SUN GLASSES PC406-112 RUBBER BLACK

BLIZZARD TREKKING CARBON ULTRALIGHT

Sluneční brýle Bizzard jsou vhodné k nejrůznějším sportovním aktivitám i na běžné nošení. Ačkoli na první pohled zaujmou především moderním designem, nezklamou vás ani po stránce technické. Rámeček: rubber black, skla: polykarbonátová, UV filtr: UV 400, 100% UV filtr, barva čoček: red revo & antireflex úprava

Hole BLIZZARD ULTRA LIGHT jsou špičkové teleskopické, 3-dílné trekkingové hole. materiál: Karbon 3D Fish a slitina hliníku 7001 hmotnost: 185 g průměr hole: 12/14/16 mm ON/OFF antishock: NE hrot: wolframový hrot chránič hrotu: ANO rukojeť: extra lehká měkká rukojeť řemínek: extra široký řemínek s absorberem a výšivkou

www.blizzardski.cz

699 Kč

www.blizzardski.cz

1 399 Kč

SENSOR MERINO AIR PT

SENSOR PONOŽKY HIKING MERINO WOOL 3-PACK

Lehké funkční prádlo vyrobené z exkluzivního úpletu Merino Air ve verzi Performance Tee nabízí volný střih, vhodný nejen pro sportovce. Slavnému Merinu v tomto případě dodává šmrnc špetka polyamidu, která zlepšuje termoregulaci úpletu, zvyšuje elastičnost, tvarovou stálost a prodlužuje životnost.

Složení: 90 % Merino Wool, 10 % polyamid (120 g/m2)

Lehčí ponožky s merino vlnou, sendvičová konstrukce, chodidlo je v „plyši“, zesílená holeň.

Ponožky pro celoroční použití. Balení obsahuje 3 páry ponožek.

Složení: 45 % vlna merino, 35 % polypropylen, 15 % polyamid, 5 % elastan

www.sensor.cz

1 355 Kč

UYN® AMBITYON

www.sensor.cz

899 Kč

UYN® NATYON

Spodní prádlo UYN® AMBITYON je navrženo pro všechny zimní sporty. Tepelně izolační, technické, sportovní a vysoce komfortní. Materiál Natex, 100% organické vlákno, je na pokožce příjemný a měkký, velmi rychle schne. Díky 3D tkaní vzduch optimálně cirkuluje, tkanina pohlcuje pot a udržuje pocit sucha.

Díky Heatmemory chrání před chladem. Střih Hypermotion – vyroben z jednoho kusu v oblasti ramen – umožňuje maximální volnost pohybu.

Doporučuje Slovenský biatlonový Team.

www.uynsports.com

99 EUR

UYN® MOTYON Vše začíná od základů. Bez správného základu nemůže dojít k úspěchu. To platí i pro oblečení. Podle této filozofie vyvinula společnost UYN® kolekci Motyon Baselayer. Celá kolekce byla navržena tak, aby se rekreační i ambiciózní sportovci mohli soustředit na svou činnost na jaře i v létě. Lehkost, pohodlí při nošení a maximální prodyšnost charakterizují Motyon Baselayer.

Kolekce, která ztělesňuje úspěch.

Vhodná i jako spodní prádlo pod cyklistické dresy nebo pro běh ve vysokých teplotách.

www.uynsports.com

74 EUR

V prádle UYN NATYON, které je vyrobeno ve spolupráci se špičkovými sportovci, opanovali Marcel Hirscher a jeho reprezentační kolegové slalom na MS v Åre 2019. UYN NATYON je orientovaný na výkon, propracovaný v každém detailu. I vy můžete lyžovat ve funkčním prádle z přírodního vlákna Natex s technologiemi Coolvent, Heatmemory, Hypermotion, Compressyon… Teď už jen vybrat svůj oblíbený národní tým. Vyrobeno v Itálii.

www.uynsports.com

119 EUR

36

ACTIVE

Letní Seiser Alm Text: Petr Socha Foto: Seiser Alm Marketing

– víc než jen nostalgie J Vracíte se někdy zjara nebo v létě do míst, kde jste před měsícem nebo několika lyžovali? Pokud ne, zkuste to. Uvidíte známé kopce převlečené do zeleně nebo do pestrobarevných květů.

Objevíte život, který se v zimě skrývá pod nánosy sněhu, ale i mnohé nové obsahy, které hory po jarním tání nabízejí. A někdy to je podobně výživná zábava jako v zimě.

sou samozřejmě střediska, která jsou pro letní aktivity stvořena méně, a zase ta, jež se i pro léto povedla. Prázdninový region Seiser Alm je jedno z těch, která měla štěstí.

Pokud jste někdy zažili jeho slunnou zimní pohodu, budete překvapeni, že se sněhem neodplaví, ba dokonce snad jako by se v létě ještě více nafoukla. V Seiser Almu prostě síly země vypouštějí do éteru energii magickou až opojnou, ať je léto, nebo zima.

37

Turistika s dětmi

Dostat děti na horskou túru není vždy úplně jednoduché, pokud nemáte kouzelné nadání tahat z kapes vždy nějakou novou motivaci, která dětské nohy rozhýbe i při cestě do kopce. V Seiser Almu je to o dost snazší.

Už jen to, že túry vedou v okolí sjezdovek, které znáte ze zimy, je tahák, který děti drží v tempu. „Podívej, támhle je černá, támhle přes kopec chodíme v zimě na oběd…“ Děti se pohybují v domácí krajině a ostatně ani dospělí se neztratí a sčítají si bod za bodem, který navštívili už nejen v zimě, ale i v létě.

Pokud jste v prázdninovém regionu Seiser Alm v zimě nebyli, není to samozřejmě důvod, abyste si své poprvé neprožili třeba právě v létě.

Všechny zimní atrakce, argumenty, kterých má toto horské plató – mimochodem největší v Evropě – plné ruce, fungují dokonale i v létě.

Nejlepší rodinné horské středisko

Samozřejmě jezdíme v zimě do Seiser Almu s dětmi, protože i znalci mají za to, že to je jedno z nejlepších rodinných středisek světa, ne-li snad úplně nejlepší. Bezpečné lanovky, přehledné, široké a málo zalidněné sjezdovky, unikátní výhledy, krásné počasí nebo desítky starých salaší oživlých vybranou lokální gastronomií. Všechny zimní atrakce, argumenty, kterých má toto horské plató – mimochodem největší v Evropě – plné ruce, fungují dokonale i v létě. Snad jedině snowpark je výjimka…

Schweige neboli salaš

Náhorní plató má početný zásobník návnad, které zasáhnou nejen sportovce, turisty, cyklisty, milovníky přírody a hor, ale kupodivu i gurmány. Někdejší salaše jsou přebudovány v útulné restaurace, obvykle s vyhlídkovou terasou, kde se nabízejí lokální speciality i proslulá jihotyrolská vína. Takovýchto bezpečných bodů pro lyžařské dny i letní túry najdete v Seiser Almu – podržte se – kolem třicítky. Mnohé z nich jsou ukryté někde v horách či bočních údolích, takže v zimě k nim nebo od nich musíte dobruslit. Pokud ale navštívíte Seiser Alm v létě, objevíte mnoho dalších salaší, které jsou mimo oblast lyžařského rádiusu. Prostě tam sjezdovky ani běžkařské stopy nevedou, takže vlastně ani není důvod mít v zimě otevřeno. Majitelé těchto Schweige si svou tvůrčí energii šetří až pro jaro a léto. A letní návštěvníci plató mohou objevovat poklady v zimě ukryté pod sněhem a nechat zaplavovat chuťové, zrakové i další osobní senzory lahodou a estetikou.

Okolo Puflatsche Puflatsch neboli Bullaccia je plochá hora nad osadou Compatsch, odkud z vršku sjíždějí sportovní tratě včetně pěkných černých úseků. Lze je ovšem objet po mírných modrých nebo kompromisní červené. Právě jimi se proplétá horská stezka, kterou vystoupáte až na vrchol – pokud tedy nevyužijete lanovku. Teď už to nebude ani moc do kopce, ani z kopce: vydáváme se na okružní stezku, která obkrouží horu tak, že se do okolního světa rozhlédnete v nejširším možném úhlu 360°. Pokocháte se pohledem na údolní St. Ulrich (Ortisei), prozkoumáte pohledem nejdelší sjezd Dolomit z vrcholu Seceda, zanedlouho, jdete-li proti směru hodinových ručiček, se objeví Kastelruth a samozřejmě vás celou dobu úpěnlivě pozorují slavné vrcholky Schlern, Sasso Piato nebo Sasso Lungo… Okruh okolo Puflatsche měří okolo 6 kilometrů a zakončit ho můžete v ukryté salaši na romantickém „almu“, do níž se v zimě dostanete jen na skialpech.

38

ACTIVE

Po stopách Giro d’Italia

Samostatnou kapitolou je prázdninový region Seiser Alm pro cyklisty. Ti nejsportovnější si mohou zkusit vyrazit ve stopách slavného závodu Giro d’Italia, která stoupá na Compatsch, do největší osady na plató v 1 800 metrech. Závodníci začínají v Kastelruthu a na 10,8 km vystoupají výše o 784 metrů, průměrný sklon trasy činí 8,3 %.

Koho něco podobného děsí, může volit odlišné strategie. Třeba se naopak spustit dolů do údolí a zpět se nechat vyvézt lanovkou, vybrat si některou z horských cyklostezek a na nich se svézt do Santa Christiny (kde mimochodem ústí slavná sjezdovka Saslong) nebo třeba do Canazei. Pro mnohé ale postačí vozit se po horských stezkách náhorního plató a užívat si výhledy na okolní úchvatné hory z pokaždé jiného úhlu. Pro takový typ cyklistiky se velmi hodí horská elektrokola, která zde také hojně nabízejí četné půjčovny.

A to včetně dětských od velikosti 24‘‘.

Skuteční sportovci si mohou vyšlápnout skoro 800m převýšení na trase Giro d’Italia

Zcela pohodové mohou být naopak projížďky v nížině, kde v kraji jablek můžete navštívit i rodinné moštárny

39

Potkat živou čarodějnici můžete v prázdninovém regionu Seiser Alm dodnes.

Na tajemnou stezku s čarodějnicí Čarodějnice můžete potkat na každém lyžařském vrcholu a samozřejmě v krajových legendách, které znají bezpočet různých tajemných postav, jež donedávna ovlivňovaly života místních. A potkat živou čarodějnici můžete v prázdninovém regionu Seiser Alm dodnes. Pokud se dostavíte ve správný čas k restauraci Tirler Alm, můžete se zařadit – nebo lépe zařadit své děti – do skupinky, kterou živá čarodějnice provede tajemnou stezkou s různými zastávkami s poučným obsahem, třeba k tajnému sirnému pramenu ukrytému v lese.

Do hor po železné cestě

Skalní stěny hor okolo plató nejenže přitahují pohledy, ale vzbuzují touhu se dotknout kamene, vystoupat vzhůru a rozhlédnout do nových dálav. V prázdninovém regionu Seiser Alm toho mohou dosáhnout nejen kovaní horolezci. Díky několika via ferratám, zajištěným horským cestám, se může vzhůru na vrcholy vydat bezpečně každý, kdo v sobě najde jen trochu odvahy. Čtyři tamní „železné cesty“ jsou spíše náročnější, pokud nejste rutinéři, začněte na Via ferrata Maxmilian, jež nese razítko střední obtížnosti a traverzuje ve stěně, kterou lze pozorovat ze sjezdovek, například od Laurinu miřte pohledem přímo na jih. Pokud odoláte závrati, uvidíte celé plató včetně osady Compatsch a okolních sjezdovek z nové vzdušné perspektivy.

40

ACTIVE

Klíny: nová bobovka jako krušnohorský tahák Text: Andrea Drengubáková Foto: SNOWtour

Klíny jsou sportovně-rodinným areálem, jehož nabídka letních aktivit zahrnuje lanový park, lezeckou stěnu, terénní koloběžky, bikepark a nově i populární bobovou dráhu. V okolí Klínů se můžete vydat na přehradu Fláje nebo na vyhlídku Loučná.

Pro taťku i synka

ikepark v Klínech je vhodný pro všechny jezdce, B protože jeho tratě jsou nenáročné, pěkně udržované, ale přitom tu nechybí ani technický černý trail. Mně osobně se na tratích líbí jejich hravost, kdy si užíváte klopené zatáčky a terénní vlny, aniž byste měli „smrt v očích“. Začátečníci můžou odstartovat na modrém singltrailu, který kopíruje vrstevnici, takže na něm nejsou ani žádné prudké nebo technické úseky.

Kam v okolí?

Z Klínů se na půl- až celodenní cyklovýlet můžete vydat po cestě okolo Černého rybníka na přehradu Fláje, která je díky své unikátní duté konstrukci zařazena mezi kulturní památky České republiky. Od Flájí pak pokračujte za výhledy na vrchol Loučné a odtud sjeďte na druhou stranu do údolí k nástupu sedačkové lanovky na Klínech.

41

18x

900

Tolikrát budete čelit „výškové výzvě“ v lanovém parku, jemuž nechybí ani oblíbený přejezd na kladce. Děti si lanové atrakce nejprve osahají v malé výšce a pak se s instruktorem nebo samy mohou vydat vzhůru mezi stromy.

Tolik metrů měří od loňského léta nová bobová dráha, která je jedinou bobovkou na české straně Krušných hor. Na bobu jedete po speciální trubce, takže je zcela bezpečná a nemůžete z ní vypadnout. Díky páce, jíž brzdíte, si můžete sami regulovat rychlost a z jízdy na bobovce si tak uděláte buď pohodovou jízdu klidně i ve dvou, nebo lehký adrenalin, který rozproudí ještě krátké prudké sešupy.

uřecí tortily a okurkovou K limonádu, p rosím!

akto zní má objednávka pokaždé, když na T Klínech navštívím restauraci Emeran. Kuřecí tortily s okurkovou limonádou jsou mým oblíbeným obědem, ochutnat ale můžete i další speciality, jako je jako klínská bůčková pomazánka nebo borůvkové tiramisu.

Po trailu jinak

o modrém trailu klínského bikeparku nemusíte jet P v zásadě jen na kole, ale můžete si na něj půjčit terénní koloběžku. Protože se místy musíte vypořádat i s nějakým tím vykukujícím kořenem, uvítají tuhle zábavu spíše odvážnější povahy. Jízda na koloběžce v klopených zatáčkách a terénních vlnách je ale opravdu nevšedním sportovním zážitkem.

Klíny jedním dechem

líny jsou jak v zimě, tak v létě zaměřené na celou rodinu K a této filozofii jsou přizpůsobené nejen atrakce, ale také kvalitní zázemí přímo v areálu s možností ubytování u lanovky. V nepříznivém počasí lze využít multifunkční sportovní halu, která je rovněž součástí areálu.

Více informací: www.kliny.cz

42

ACTIVE

Donovaly:

Text: Andrea Drengubáková Foto: SNOWtour

dětské atrakce s horskou kulisou

Jak v zimě, tak v létě si Donovaly zakládají na množství rodinných atrakcí, které najdete prakticky na jednom místě. Řeč je například o bobové dráze, trampolínách, lanovém parku, dětském parku, hlavním městě dětí Donovalkovo nebo lanovce, která usnadňuje výlety po horských hřebenech Národního parku Nízké Tatry.

Vodní přehrada? Postaví ji i děti!

lavní atrakcí Myšáčkova dětského parku je vodní H svět, ve kterém děti mohou stavět různé přehrádky, čerpat vodu ze studny, následně je zahrazovat a vypouštět a na jednoduchých a praktických příkladech se učit, co voda umí a jak se chová. Šikovnější pak mohou pomocí voru a lana přeplout malou vodní nádrž. Celodenní vstup dospělého s dítětem vyjde na 15 eur.

Zážitek na magnetce

en pár metrů od nástupu na lanovku najdete bobovou J dráhu, která měří 900 metrů a je tak nejdelší bobovkou tohoto druhu na Slovensku. Na památku si můžete zakoupit svou fotku z bobovky, ze které vám přímo na místě udělají za cenu 4 eur plakát, klíčenku nebo dokonce magnetku.

43 Za 2 eura hlavou dolů

edle bobové dráhy se děti V (ale samozřejmě i dospělí) mohou vyskotačit na klasických obdélníkových trampolínách na oploceném hřišti, nebo na bungee trampolínách, kde jsou jištěné „kšírami“, takže mohou bezpečně zkoušet svá první salta. 5 minut pro dítě na bungee trampolíně vyjde na 2 eura.

S odvážnými do výšky

tarší děti nebo odvážnější S povahy zabavíte na lezecké stěně nebo v lanovém parku přímo u parkoviště. Překážky jsou tu opravdu velmi rozmanité, navíc park svou délkou přes 500 metrů patří k největším lanovým parkům na Slovensku. Vstup do lanového parku stojí 8 eur.

Malebná turistika

emusíte být vytrénovaní horalové, abyste si na N Donovalech užili horská panoramata. Tzv. telemixem, tedy lanovkou kombinující kabinky i sedačky, se můžete nechat vyvézt na Novou Holi, a odtud pokračovat jednoduchým pěším výletem za výhledem na vrchol Malý Zvolen. Cesta na Malý Zvolen od výstupu lanovky zabere zhruba 10 minut a po celou dobu si můžete užívat výhledy na Tatry.

Do bistra i do kina

le ne do ledajakého bistra či kina, ale do těch v městečku A Donovalkovo, hlavním městě dětí, kde velikost domů odpovídá nejmenším prckům. Městečku ve zmenšené podobě nechybí pošta, policejní stanice, bistro nebo dokonce kino s běžící pohádkou. Děti mohou navštívit všechny domečky, jejichž inventář odpovídá zaměření, takže v bistru klidně můžou namarkovat objednávku a servírovat ji u stolečku.

Donovaly jedním dechem

íky množství nejrůznějších atrakcí se Donovaly v létě D zalíbí především rodinám s dětmi, krásné hřebenovky jsou však cílem i mnohých turistů všech věkových kategorií. Hustá síť cyklostezek pak láká také milovníky bikingu.

Více informací:

www.parksnow.sk

44

ACTIVE

Lipno: česká rodinná riviéra

Text: Andrea Drengubáková Foto: SNOWtour

Letní areál Lipno je rájem nejen dětí, ale klidně i starších ročníků, protože aktivit se tu dá podnikat nespočet. Vypravit se můžete na Stezku korunami stromů, do Království lesa s nejrůznějšími atrakcemi, na šlapadla, paddleboard nebo na populární floutrejl.

Trochu jiná „procházka“

ení stezka jako Stezka. Ta na Lipně se vine mezi N korunami stromů a protáhne vás doslova špičkami šumavských smrků a zároveň na naučných cedulích poučí o přírodních zajímavostech nebo procvičí na nejrůznějších překážkách. Druhá část Stezky představuje dřevěný chodník ve spirále stoupající vzhůru, takže finální výhled nejen na lipenskou přehradu si užijete z výšky 40 metrů.

Dolů po tobogánu!

ošli jste na konec Stezky korunami stromů a nezbyly D už síly na zpáteční cestu? Vezměte to zkratkou po zatočeném tobogánu! Jízdenku na tobogán si můžete zakoupit u začátku Stezky na pokladně nebo přímo na Stezce na startu tobogánu. Abyste se nespálili, sedíte ve „vaku“ s nohama strčenýma ve velké kapse, takže oproti tomu, jak monstrózně tobogán zvenku vypadá, je jízda naprosto bezpečná i pro ty nejmenší.

45

Jako u moře

Lipno je populárním dovolenkovým letoviskem zejména pro možnost kombinovat letní outdoorové aktivity s těmi vodními či plážovými, takže v horkých letních dnech si můžete dát koupačku v přehradě nebo si zahrát beachvolejbal při západu slunce.

Hlazení za granule

299 Kč

Bez brzd i bez šlapání

ímhle stylem můžete sjet na T kole lipenský Floutrejl, tedy vyhlazenou pozvolně klesající stezku pro kola, na kterou vás vyveze lanovka. Floutrejl si díky nenáročnosti můžou vyzkoušet i úplní začátečníci nebo rodiny s dětmi. Stezka je dlouhá 5 km a zahrnuje jednoduché klopené zatáčky a terénní vlny.

řesně za takový „úplatek“ P s vámi budou kámošit kozičky v ohrádce v rámci zážitkovo-zábavného parku zvaného Království lesa. Granule zakoupíte za 10 Kč ve vedlejším automatu a můžete beze strachu vlézt do ohrádky za ochočenými kozičkami, které se o vás klidně samou nedočkavostí na pamlsek opřou kopýtky. Pokud ovšem v ruce nemáte granule, kozičky se s vámi zaobírat nebudou. :-)

Tolik stojí hodinové zapůjčení šlapadla se skluzavkou na lipenské přehradě, které si můžete půjčit přímo na pláži u beachvolejbalového hřiště. Se šlapadlem si můžete udělat výlet kolem Králičího ostrova nebo si jen tak vyjet a sklouznout se do vody. Kromě šlapadla si dále můžete půjčit i elektročlun nebo paddleboard.

Lipno jedním dechem

ipno je v létě českou alternativou dovolené u moře. Až omrzí opalovačka L a plážové aktivity, můžete se vrhnout do šumavských kopců, ať už pěšky, nebo na kole. Nejrůznější atrakce od lanového parku přes Království lesa až po Stezku korunami stromů činí z Lipna oblíbené letovisko hlavně pro rodiny s dětmi.

Více informací:

www.lipnoservis.cz

46

ACTIVE

Nezapomenutelné

zážitky mezi ledovcem, horami a jezerem

Zell am See-Kaprun v srdci rakouských Alp je přírodním a relaxačním rájem par excellence. Na úpatí 3 203 m vysokého Kitzsteinhornu kolem průzračného jezera Zeller See na kraji národního parku Vysoké Taury se splní každý letní dovolenkový sen.

K

do rád střídá více aktivit, bude v oblasti Zell am See-Kaprun nadšen: oba horské areály – Schmittenhöhe i Maiskogel – totiž nabízejí spoustu dobrodružství. Mezi nejvyhlášenější cíle oblasti patří Top of Salzburg na Kitzsteinhornu, kde najdete kino, galerii národního parku a ledovou arénu, dále Tauern Spa, jednu z nejmodernějších oáz wellnessu v Alpách, vysokohorské přehrady nad Kaprunem, jedinečnou Grossglocknerskou vyhlídkovou silnici anebo soutěsku Sigmunda Thuna.

Jezero Zeller See zadržuje vodu v pitné kvalitě a láká k odpočinku na pláži, vyhlídkové plavbě i řadě sportovních aktivit. Na nové naučné stezce v Thumersbachu se vydáte po stopách prominentních osobností, jejichž osud je spjat s oblastí Zell am See-Kaprun. Napínavé příběhy si můžete nechat vyprávět i ve městě, a to s pomocí digitálního průvodce Local Guide ve svém mobilním telefonu.

V oblasti se konají i velké akce – od závodu Ironman 70.3 až po dechberoucí „tajemství jezera“.

47 Top tipy nezapomenutelného léta 2019: Zell am See-Kaprun má dva horské areály, přiléhající přímo k ubytovacím letoviskům – Schmittenhöhe a Maiskogel.

Oba jsou jako stvořené pro turisty, bikery i rodiny. Ty se mohou s dětmi vydat třeba na zážitkovou cestu Schmidolins Feuertaufe. Na Maiskogel se dostanete pohodlně novou kabinkovou lanovkou.

Obzvlášť pozoruhodnou procházkou je Kitzsteinhorn Explorer Tour. Spolu s rangerem národního parku se lanovkou a pěšky vydáte do čtyř rozdílných klimatických pásem. Výlet završí nejvyšší vyhlídková plošina Top of Salzburg na vrcholu Kitzsteinhornu (Gipfelwelt 3000).

O významných osobnostech spojených s oblastí Zell am See-Kaprun se můžete dozvědět na stezce Thumersbach a přitom obdivovat panorama ledovců, hor i jezera. Není těžké pochopit, proč se kdysi Stefan Zweig či Alfred Kubin nechali inspirovat právě touto krajinou.

Kaprunské přehrady jsou ověnčené superlativy. Při prohlídce impozantní hráze nahlédnete do zákulisí fascinujícího vodního díla a při tom můžete zdolat nejvýše postavenou ferratu svého druhu.

Mobilní telefon vám bude stačit k interaktivní prohlídce města, při níž se dozvíte i mnoho zajímavých historek.

Na 10 zastávkách vyprávějí slavní obyvatelé a milovníci oblasti její historii.

Jódlování v horách, jóga na paddleboardu nebo procházka za bylinkami: v oblasti Zell am See-Kaprun můžete zkusit i leccos nového.

Zeller Seezauber neboli Jezerní tajemství je spektakulární vodní, světelná, hudební a laserová show, která se koná v Elisabethparku od poloviny května do poloviny října, a to v úterý, čtvrtek a neděli od 22 hodin, v září a říjnu pak od 21 hodin.

Vstup na 20minutovou show je zdarma.

Praktickou letní kartu Zell am See-Kaprun, kterou získáte při ubytování v partnerských hotelech, můžete využít pro návštěvu 40 atrakcí včetně památek a muzeí. Kromě toho s ní získáte i slevy na vstupném. Karta platí od 15. května do 15. října 2019.

Novinkou léta 2019 je tzv. karta mobility, a to pro všechny hosty: od 1. května do 31. října 2019 s ní můžete po dobu svého pobytu využívat všechny veřejné dopravní prostředky (železnici i autobusy) v celé oblasti Pinzgau.

Více informací:

www.zellamsee-kaprun.com

48

ACTIVE

RECENZE

SUUNTO 9 BARO TITANIUM

Recenzi sledujte také na

/recenze/521 Petr Socha

Srdeční činnost

Do redakčního hledáčku se nám dostaly ani ne tak hodinky, jako spíš náramkový počítač Suunto 9 Baro. Podobné doplňky totiž k lyžování patří a budou patřit stále více.

K

omplexně popsat schopnosti a dovednosti malého počítače na ruku měřícího vše, na co si lze vzpomenout, nelze popsat na jedné straně. Ostatně ta by nestačila snad ani na strohý popis všech funkcí, který tento přístroj nabízí. Pokusím se teda akcentovat vlastní uživatelské poznatky až pocity.

Komfort nadevše

Jako první a zásadní věc, která se po měsíci užívání chronometru hlásí o slovo, je komfort.

Velmi mu dodá dotyková obrazovka, která se ovládá intuitivně ve čtyřech směrech (gesta jsou až pro pokročilé), což prakticky eliminuje nutnost používat tlačítka. Intuitivní je i grafika, kdy prakticky bez studia manuálu člověk pozná, v jaké sekci se nachází a co tam má čekat.

Uživatelský komfort překvapí i při propojování přístroje s telefonem, resp. počítačem.

Chvilku snad zabere potřeba seznámit se s tím, která aplikace je na co, ale jak se to jednou naučíte, pak vše šlape zcela samo bez nutnosti zbytečných kroků, třeba aktivace Bluetooth nebo vyhledání patřičné internetové stránky.

Co se týče konektivity s telefonem, skrze neustále aktivní BT připojení můžete na hodinkách sledovat notifikace z telefonu, synchronizace tréninkových měření naopak potřebuje pokyn na (možná malinko skrytém) tlačítku v mobilní aplikaci Suunto. Následně si lze podrobné údaje z náramkového počítače detailně prohlížet v přehledném zobrazení mobilní aplikace.

K počítači se přístroj připojuje zároveň napájecím kabelem, načež následně se automaticky spustí aplikace Suuntolink, sama se otevře webová stránka movescount.com a spustí synchronizace. Prostředí movescount. com záhy nabídne – ještě přehledněji než v telefonu – všechny změřené hodnoty z posledních tréninků s možnostmi všelijakých analýz, porovnání různých tréninkových parametrů apod.

Neočekávaným plusem se pro mě stalo měření tepové frekvence přímo ze zápěstí.

Odpadá nepohodlné oblékání a párování hrudního pásu se senzorem srdeční aktivity, a ačkoli lze spekulovat o přesnosti metody, právě faktor pohodlí při měření může být tím, co člověka přivede ke sledování své srdeční činnosti při výkonu a k dalšímu studiu tělesných a tréninkových souvislostí.

Jinými slovy, senzor na zápěstí v přístroji přiměje mnohé k tomu, aby začali svou srdeční činnost při výkonu sledovat, postupně si zjišťovat souvislosti a nadále používat tepovou frekvenci i k optimalizaci tréninkových metod. Je to i nová motivace pro trénink obecně, pokud se zorientujete v nových pojmech a začnete si své tréninkové výkony přehledně evidovat – k čemuž není potřeba nic jiného, než hodinky občas dobít skrze počítač.

V jednoduchosti je síla

Poměrně hojně sledovanou veličinou, kterou přístroj nabízí, je sledování počtu kroků v základním menu. Jasně, žádná revoluce, ale pro mě opět zajímavý střípek, jak sledovat svou tělesnou (ne)činnost, a další kapka motivace k tomu se více hýbat v režimu všedního dne.

Zaujal mě i designový detail – možnost měnit si vzhled displeje jak co do motivu, tak barvy, takže hodinky nikdy nezačnou působit nudně (pokud ano, jejich vzhled se snadno změní).

Naopak jsem moc neocenil monitoring spánku, přístroj není tak malý, aby se s ním pohodlně spalo, a čidla tepové frekvence nefungují, pokud se ciferník sveze do nejužšího místa zápěstí a senzory ztratí těsný kontakt s kůží.

Baterie

Jedním z marketingových argumentů modelu Suunto 9 je výdrž baterie. I ona přispívá k celkovému uživatelskému komfortu, z několika důvodů se nemusíte stresovat, že vám baterka dojde během tréninku: 1) baterie vydrží dlouho (i proto, že GPS měření je optimalizováno podle konkrétní aktivity) 2) baterie majiteli před tréninkem oznámí, na kolik času daného typu provozu má energie 3) pokud se energie baterie blíží k nule, výrazně se přihlásí o nabití V běžném provozu při dvou zhruba hodinových trénincích vydržely baterky hodinek určitě déle než týden. Pokud si tréninková data schraňujete na webovém prostředí movescount.com, vždy po tréninku se připojením k počítači automaticky dobijí. Cyklus životnosti baterie tak významně převyšuje obvyklé cykly tréninku, resp. stahování tréninkových dat.

Nejsou velké!

Hodinky s GPS často bývaly až příliš velké.

Suunto 9 Baro tak masivně nepůsobí, možná i díky zužujícímu se pouzdru, na (mé spíše malé) ruce jsem vnímal přístroj jako nikterak obtížný, ale displej je velký a čitelný. Ale v první řadě jsou krásně lehké – podotknu, že jsem testoval nejlehčí verzi Titanium (76 g). V řadě několika dlouhodobě ozkoušených obdobných typů hodinek Suunto 9 vedou na celé čáře. Přispívá k tomu i jemně pružný silikový pásek s mnoha otvory v malých roztečích pro trn uzávěru, pásek se tak dá velmi přesně a s jemným krokem nastavit podle ruky.

Běžkařský výběh zobrazený v telefonní aplikaci, grafy dole sdružují nadmořskou výšku, rychlost a tepovou frekvenci

Zóny tepové frekvence při tréninku na běžkách

S R E D I R

!

E L RU

PUBLIC e založili BIKE RE bikeparky, my jsm í av st í tn unikátní ta a os al st Zatímco Söldenu cílem je, aby se ze m ní av hl ším m Na SÖLDEN. ci proslulé ísto. ní je to mezi znal ny už m še ov e, ů, 15 přírodních MTB destinac , 13 enduro track es in wl flo 9 e zím bí Momentálně na blika stále roste! racky a naše repu pt m pu 2 , ilů ra singlet

OBA: PROVOZNÍ D

7. červen – 29

AKCE 2019

. září 2019

VNA 2019 G: 7.–10. ČER ou – BIKE OPENIN ortovní skupin oslavíme se sp ny ním zó ár se nd ní ge je le Zahá Roll Tour, ill’s Drop and sk A ke ac bi M ky ny Dan hase, trénin letrail Paperc závodem Sing PO arénou ma a velkou EX –8. ZÁŘÍ techniky zdar Í SVÁTEK): 6.

N ÁT (ST G TA EIER – NATIONALF átní svátek a třebuje svůj st po d . ro ná ý Každ BLIC SÖLDEN i v BIKE REPU u m to ím ln je iá ak ec nejin žijeme sp ním víkendu eč du át vo sv zá to m ho O to ím slavné děti, vzkřísen o sku, pr ře zb em ro m o ra íh prog mi za rann da jíz e, ng lle ha Trailmaster C ilováním. jící kávou a gr ka ni vy , m pive ZÁŘÍ 2019 SEZÓNY: 29.

– UKONČENÍ

bikerepublic.soelden.com

50

ACTIVE

Malinô Brdo: za výkonem i rodinnou zábavou Text: Andrea Drengubáková Foto: SNOWtour

Malinô Brdo hostí v létě jeden z nejvyhlášenějších slovenských bikeparků, který se vyznačuje početnými a rozmanitými tratěmi. Množství atrakcí a výletů v okolí ale přiláká na Malinô Brdo i rodiny s dětmi, které ocení kompaktní zázemí s možností ubytování takřka v centru dění.

Bikepark na vysokém levelu

ikepark na Malině Brdě sice nabídne traily i pro B méně zkušené, celkově jde však o poměrně technický bikepark, jehož tratě hravě konkurují i těm ze Světového poháru ve sjezdu. Jde například o tratě DH Pro, DH Intro nebo Enzed, které zahrnují prudké úseky, spletité kořeny i sjezdy ze skalky.

5 EUR

Tolik stojí vstup do lanového centra Tarzania, jež představuje největší lanový park na Slovensku a zahrnuje jak jednodušší překážky pro děti, tak složitější lezecké záležitosti pro dospělé včetně přejezdu přehrady na zipline.

Tarzanie se rozprostírá pod nástupem kabinkové lanovky po obou stranách malé přehrady.

51 Do Richtárky na horkou medovinu

Řada cyklistických i turistických tras vás v okolí Malinného Brda zavede do Čutkovské doliny, kde můžete výlet zakončit v typické slovenské kolibě Richtárce. Poručit si tu můžete například halušky, pirohy nebo grilovaný oštiepok a k tomu výbornou horkou medovinu.

Probuzení u vody

Přehrada s pláží a atrakcemi, jako jsou lodičky nebo aquazorbing, vytváří z Malina Brda tu pravou letní dovolenou. Abyste měli na dosah jak lanovku do hor, tak letní zábavu u vody, můžete se ubytovat v Apartmánech Hrabovo přímo u přehrady.

Apartmány mají svůj vlastní wellness club a většina pokojů nabídne výhled na jezero ať už z okna, nebo z balkonu.

3,5 km Tolik měří naučná stezka Medvedí cesta, která vede z Hrabova do Vlkolínce, obsahuje 7 zastávek na délce 3,5 km a zábavnou formou přibližuje dětem život medvěda lesního.

Malina na dortu

řešinkou, respektive malinou na dortu je na Malině T Brdě jednoduchý bikový trail Malina, který vede širokými klopenými zatáčkami z vrcholu Malinného a nabídne ty nejlepší výhledy z celého resortu.

Malina se pod chatou Dárií naváže na techničtější trail Blizzard, se kterým dohromady tvoří sjezd dlouhý přes 4 km.

Malinô Brdo jedním dechem

Malinô Brdo je díky pestrému bikeparku rájem především bikerů, díky řadě dalších atrakcí a aktivit je ale dovolenkovým letoviskem i pro rodiny s dětmi. Kromě vodních atrakcí na přehradě a lanového parku tu můžete vyzkoušet sjezd na kárách, koloběžkách nebo navštívit minizoo Sidorovo s ochočenými zvířátky.

Více informací:

www.skipark.sk

| 102 | TECH SHOP

Příběhy lyžařských speciálek

Text: Ondřej Katz Foto: Petr Havelka – SNOW a archiv Harfasportu

HARFASPORT Myšlenka otevřít v Praze obchod s lyžemi, později známý jako Ski sport na Harfě, se zrodila, poněkud překvapivě, před 24 lety v Americe. Účastníci studentského pobytu – expedice Lesy Severní Ameriky – Jaromír Fic a Zdeněk Hnát za oceánem nakoupili kontejner použitých lyží, poslali jej do Prahy a ve Vysočanech si s pomocí třetího kamaráda pronajali prostory, ve kterých lyže začali prodávat. Češi v té době byli po sjezdových lyžích zahraniční výroby lační, obchod s bazarovým vybavením vzkvétal, takže lesy šly po návratu podnikavých studentů zpátky do Čech brzy na vedlejší kolej.

J

akkoliv stála za vznikem jednoho z nejznámějších pražských obchodů především podnikavost a jistě i notná dávka odvahy, posedlost lyžováním, již člověk u majitelů lyžařských obchodů očekává tak nějak automaticky, se nám nakonec podařilo odkrýt i v případě Harfasportu. Jaromír Fic, do dvaceti let aktivní závodník ve sjezdovém lyžování,

obchod stojící na silných nohách

Zdeněk Hnát (vlevo) s Jaromírem Ficem

a dokonce i člen širšího reprezentačního výběru ČR, na to ale má docela zajímavý názor. „Ano, v naší firmě jsem to já, kdo je sjezdovým lyžováním nejvíc, možná beznadějně postižen. Nicméně to, že kluci byli v porovnání se mnou lyžařští hobíci, se nakonec ukázalo být pro obchod nesmírně přínosné. Že jste na lyžích závodili, to vám práci v obchodě zaměřeném na lyžařskou veřejnost nijak nepomůže, spíš naopak. On je totiž vrcholový sport od toho běžného lyžařského byznysu hodně vzdálený,“ uvažuje Jaromír Fic a přiznává, že se z první linie, tedy z prostoru, v němž se setkává prodavač se zákazníkem, po čase raději stáhnul do zázemí lyžařské prodejny. To už byli ve Ski sportu na Harfě se Zdenkem Hnátem jen dva, se třetím společníkem se totiž názorově rozešli.

2000, start do nové éry

Začátky byly těžké, vlastní kapitál byl totiž minimální, obchod se rozjížděl z půjčených peněz. Půjčených nikoliv od rodiny nebo od známých, byla to půjčka od firmy, které se peníze musely nekompromisně splácet i s úroky. „Ano, ty začátky byly drsné, a i když se lyže prodávaly, vlastně jsme dlouho nevěděli, zda ekonomicky přežijeme,“ vzpomíná Zdeněk Hnát. K první stabilizaci

a následně i k pozvolnému růstu se firma vypracovala zhruba v roce 2000. Skončila doba nesmyslných plánů a prapodivných vizí a začala převažovat realita založená na poctivém obchodě. „Ve třech jsme se na tom jen těžko shodovali, ve dvou to najednou šlo výrazně lépe. A jde to dodnes,“ říká Jaromír Fic a vyzdvihuje tím hodnotu dlouholetého partnerství se Zdeňkem Hnátem. Skvěle se doplňují, a to nejen tím, že Zdeněk Hnát se dnes v obchodě oborově zaměřuje více na cyklistiku. Stejně, jako se jim daří vést silnou firmu společně, může každý z nich podnik řídit i sám, když to situace vyžaduje. „Na konci léta jsem měl vážnou nehodu na kole, srazili mne autem. Čtyři měsíce jsem byl úplně mimo byznys, šlo mi o zdraví a měl jsem fakt úplně jiné starosti než chodit do kanceláře.

Nevím, jak by to ve firmě fungovalo, nebýt Jarka, kdybych byl na všechno sám,“ přemýšlí Zdeněk Hnát. A Jaromír Fic dodává: „A nemusí to hned být taková příšerná věc, jako se stala Zdeňkovi. Já taky nežiju jenom Harfasportem, mám dnes i jiné zájmy, kterým se ale můžu věnovat právě proto, že jsme na tento společný byznys dva. Můžu odjet na léto do Afriky, protože vím, že se na svého společníka můžu absolutně spolehnout. Toho si opravdu moc vážím.“

| 103 |

Super služby, kvalitní personál

Harfasport je dnes skvěle fungujícím podnikem, který nepoloží nečekané personální komplikace nebo špatná zima. Tyhle dětské nemoci už mají pánové Hnát a Fic za sebou.

Svého času se musel obchod obejít i bez jejich každodenní přítomnosti, to když se věnovali jiným podnikatelským aktivitám. „Máme schopné zaměstnance. Bez toho nemůže dobrý podnik zdravě fungovat,“ pochvaluje si Jaromír Fic. Dnes už je Harfasport pro oba společníky opět téměř každodenním zaměstnáním, takže mohou obchod spolehlivě vést směrem, který považují za správný. Vedle široké nabídky kvalitního sportovního vybavení jsou filozofií Harfasportu zejména služby. „Prodávat zboží už nestačí,

Harfa, místo až mystické „Když jsme dům na Harfě od města koupili do osobního vlastnictví, to byl možná zlomový moment. Od té chvíle jsme věděli, že tu dlohodobě chceme budovat seriózní podnik.“ Tak mluví Zdeněk Hnát o roce 2000. Dům na Českomoravské ulici v pražských Vysočanech má docela zajímavou historii. Byl postaven roku 1907, na začátku jeho výstavby byla v rozvalinách nalezena ohořelá harfa a ta dala jméno křižovatce, na které barák stojí.

V 80. letech 20. století tu byla poměrně známá restaurace, vyhlášená však určitě nebyla vybranou kuchyní nebo honosnými interiéry, spíš naopak. Na fotce je objekt zachycen v roce 1996.

Společnost Gerberos, s. r. o., provozovatel Harfasportu, tuto budovu za bezmála 20 let proměnila k nepoznání, takže dnes je z ní největší specializované prodejní centrum lyží a kol v České republice s prodejní plochou 1 500 m2.

zákazníkovi musíte umět nabídnout víc,“ vysvětluje Jaromír Fic. Příklad? Harfasport už dlouho platí za jednoho z největších odborníků na lyžáky v republice. Vedle toho, že v prodejně najdete skutečně mimořádně širokou nabídku lyžařských bot, specializují se na Harfě na bootfitting a prostřednictvím individuálních úprav lyžáků dokáží vyřešit snad každý myslitelný problém. Využívají ty nejnovější technologie, takže na prodejně najdete třeba speciální skener Sidas Feetbox 3D na výrobu individuálně tvarovaných stélek. Jako jediný v České republice je Harfasport dokonce držitelem licence legendární rakouské značky Strolz, takže vám tu dokáží zprostředkovat výrobu lyžáků na míru.

Na stejné úrovni jako lyžování se ale dnes v Harfasportu dělá i cyklistika, takže profesionálně. Prodej silničních nebo horských kol těch nejlepších světových značek je opět podporován skvělým servisem a službami, jako je Trek Precision Fit nebo Project One, v rámci kterého vám sestaví kolo přesně podle vašich požadavků. To všechno vyžaduje kvalitní personál, který se průběžně vzdělává a danému oboru, ať už se jedná o sjezdové, běžecké lyžování nebo cyklistiku, maximálně rozumí. „To každopádně. Nicméně důležité pro nás je i to, abychom pracovali s lidmi, které sport jednoduše baví. Potom totiž mají v práci dobrou náladu a pohoda se přenáší i na zákazníky,“ odlehčil na závěr naší návštěvy na Harfě atmosféru Jaromír Fic. Můžeme potvrdit, že i nás Harfasport bavil, a bavit nejspíš bude i vás.

www.harfasport.cz

| 104 | TECH

Nové Audi Q3:

skvělý partner na cestu do hor

Cesta do hor je o to radostnější, pokud jedete zcela novým Audi Q3. Silnici sice pokrýval sníh, ale čtyřkolka s pohonem quattro po ní uháněla vzhůru s neochvějnou suverenitou. Působivé.

N

ovému Audi Q3 sluší i jiné barvy, ale my jsme byli z téhle oranžové nadšení.

Kamilu cestou zaujal digitální dotykový panel s ovládáním palubních systémů vozu. Honza si zase pochvaloval velký displej pod volantem Audi Virtual Cockpit a Adaptivního jízdního asistenta, který za něj odvedl značnou část práce při řízení. Do cíle jsme dorazili v pohodě a komfortu. To se ale dalo od Audi čekat.

Ačkoliv je dotykový displej mírně natočen k řidiči, dosáhne na něj i spolujezdec.

Co nás překvapilo, byla velikost zavazadlového prostoru poté, co jsme zadní sedadla posunuli dopředu a sklopili opěradla. Objem narostl na 1 525 litrů! Pohodlně se sem vešla všechna naše zavazadla i lyžařské vybavení. Díky variabilitě a objemu kufru je Audi Q3 ještě praktičtější než dříve. Potěší i kombinovaná spotřeba 4,7–7,6 l / 100 km a emise CO2 123–173 g/km.

Cestujete-li ve dvou, můžete sklopit opěradla zadních sedadel do sedmi různých poloh.

Další výhodu volného místa oceníte po celodenním ježdění, kdy chcete bez velkého skládání někam uložit oblečení a co nejrychleji sedět na pohodlných sedadlech. Když jsme si hověli v interiéru z příjemných materiálů a auto nás cestou domů jemně houpalo, dočkal se náš sportovní den na horách té správné tečky.

Takhle komfortní horskou základnu jsme ještě neměli. Navíc nás pak odvezla domů.

Více na:

www.audi.cz/q3

| 105 |

Nová generace obuvi

SALOMON SPEEDCROSS 5 Co přijde po každé zimě? Jaro! A s ním přichází pro všechny vášnivé běžce nejlepší období roku.

P

rodlouží se dny, oteplí se a to je jasný signál vyběhnout do terénu. Každý profesionální i amatérský běžec ví, že základem je vybrat si správnou obuv – to je polovina úspěchu. Běžec se musí cítit pohodlně a bota jej musí podržet při tréninku i závodě.

Pokud jste milovníkem trailového běhu, máme pro vás skvělou zprávu! TOP světový výrobce běžecké obuvi Salomon letos přišel na trh s novou řadou již legendární obuvi Speedcross 5. Bota nabízí dokonalé uchycení chodidla a maximální přilnavost v terénu. Díky skvěle propracovanému svršku boty se svařenými spoji, technologii Sensifit, která dokonale obepne vaše chodidlo, a zpevněné přední části se bude vaše chodidlo cítit pohodlně.

Navíc zpevněná pata lépe ochrání vaši achilovku. Vývojářský tým Salomon také vylepšil podrážku boty. Hřeby boty jsou širší s větším prostorem mezi sebou, navíc je zde použita nová geometrie rozmístění hřebů. Díky těmto změnám vás boty více podrží v záběru a lépe

se vám bude v jakémkoli terénu brzdit. Také bychom neměli opomenout další vychytávky těchto legendárních bot, jako jsou Quicklace tkaničky, které zajistí rychlé utažení jedním pohybem s absencí povolování. Každá obuv Salomon je také vybavena vložkami Ortholite, které mají antibakteriální vlastnosti.

Dodejte vašemu běhu v terénu pořádnou šťávu a zužitkujte veškerou svou energii! Boty Salomon Speedcross 5 z vás udělají dravce, který s lehkostí překonává všechny překážky. Žádný kopec už nebude moc prudký. Žádné bláto, voda ani sníh vám nezabrání vystartovat.

Tyto jedinečné boty můžete zakoupit v síti e-shopů www.ZebraStores.cz nebo přímo na kamenné prodejně ZebraStores v Brně, Heršpická 6.

www.ZebraStores.cz

Dětem rodiče helmu nasadí, sami příkladem nejdou

V

únoru, na který letos připadá i největší část jarních prázdnin, vyráží totiž na hory nejvíce lidí za celou zimu. Podle aktuálního průzkumu společnosti NMS pro ERV Evropskou pojišťovnu je to 52 % lyžařů. Zvláště v tomto období je tedy velmi důležité, aby lyžaři nepřeceňovali své dovednosti a byli během lyžování obezřetní. Řadě nehod se také dá vyhnout dodržováním 10 základních pravidel FIS a především používáním helmy a chrániče páteře.

Pozitivní zprávou je, že v zahraničí již nepotkáme české dítě bez helmy. V Rakousku, Itálii nebo na Slovensku je pro ně dokonce povinná. U dospělých je ale situace horší.

Helmu si vždy nasadí jen 7 z 10 dospělých Čechů a 17 % se svým zdravím doslova hazarduje, protože helmu nepoužívá nikdy.

Alarmující je ovšem situace s chrániči páteře, používá ho jen 25 % dětí a mezi dospělými pouze 1 z 10. Vůbec ho přitom nenosí 75 % dospělých Čechů. Pokud dojde ke srážce s jiným lyžařem, nárazu do stromu nebo sloupu lanovky bez helmy a páteřáku, dochází ve velkém množství případů k velmi vážným zraněním, často s trvalými následky. V některých případech dokonce ke smrti lyžaře. Podle horské služby by přitom lyžař s helmou a chráničem páteře ve stejné situaci mohl vyváznout pouze s otřesem mozku.

FOTO: DEPOSITPHOTOS

Během jarních prázdnin, které jsou nyní v plném proudu, dochází každoročně k největšímu počtu srážek lyžařů. Úrazy z těchto nehod, především poranění hlavy a páteře, patří mezi nejzávažnější a často mívají trvalé následky. Přesto dospělí Češi opomíjí důležitost ochranného vybavení a zbytečně riskují.

Nezbytné je i cestovní pojištění. Na horách v zahraničí totiž nelze uplatnit EHIC kartu, protože většina klinik je soukromá. ERV Evropská nabízí komplexní cestovní pojištění, které pokryje náklady na veškerá ošetření, transporty, spoluúčasti či repatriaci.

Více na :

www.ERVpojistovna.cz

FOTO: SCOTT MARKEWITZ

| 106 |

MOUNTAIN

| 107 | PARTNER RUBRIKY

Kdo by nechtěl jezdit v rámci své pracovní doby za prašanem po celém světě… Někteří šťastlivci takové živobytí mají, jako třeba Cody Towsend.

Jeho novým projektem je 50 nejlepších sjezdů Ameriky.

A snímek je pro změnu z indického Kašmíru

„The Fifty“

Legenda freeridingu Cody Townsend se chystá na sjezd padesátky nejvýznamnějších sjezdů Severní Ameriky. Inspiroval se knihou Fifty Classic Descents of North America, ve které jsou popsány ty nejzajímavější sjezdy, jež ovlivnily vývoj lyžování. Za každou z linií stojí významné jméno prvosjezdaře, ale dosud nikdo nesjel všech padesát.

O projektu navíc Townsend informuje pomocí webové videoshow, kterou najdete na:

/videogalerie

FWT potřetí

V rámci Freeride World Tour 2019 se doposud odjely závody v japonské Hakubě a v kanadském Kicking Horse. Rakouský Fieberbrunn, nebližší zastávka z Česka, je v plánu na přelomu února a března, do konce série ještě proběhnou zastávky v Andoře a klasické finále ve švýcarském Verbier. Zatím závodu dominují převážně známá jména a na předních pozicích jde o těsné souboje. Mezi muži v kategorii SKI jsou na prvních místech vítězové prvních dvou eventů Markus Eder a Craig Murray, mezi ženami vede Italka Arianna Tricomi. Snowboardistům vládne velmi těsně Victor De Le Rue před sdíleným druhým a třetím místem dvou Američanů, naopak nadějný náskok má Francouzka Marion Haerty.

Nepřehlédněte:

(lv)

Podkarpatská Rus – prašan v retro světě Dostatek sněhu, pěkné kopce a mimořádné ceny nabízí hory na Podkarpatské Rusi................................................................................................

108 112

Zajatci z průsmyku smrti Stovky ruských válečných zajatců skončily pod lavinou ve slovinských Alpách........................................................................

| 108 | MOUNTAIN  POWDER TRIP

| 109 |

Podkarpatská Rus Text: Martin Vrbický

– prašan v retro světě

Český lyžař, který je závislý na prašanu, nemá doma zrovna nejlepší podmínky. Naše malé hory se pochopitelně nemohou srovnávat s velehorami, ať už prostorem, nadmořskou výškou či sněhovými úhrny. A tak je za prašanovým ježděním potřeba čas od času vycestovat – ne nutně to ale musí být vždy do Alp.

P

ři příležitosti stého výročí vzniku Československa jsme zvolili směr východ a tak trochu symbolicky se vydali do nejvýchodnější výspy tohoto bývalého státu – na Podkarpatskou Rus. A jak se ukázalo, nebyla to jen cesta stovky kilometrů na východ, ale v mnoha ohledech také cesta desítky let zpátky v čase.

Na Podkarpatí je to z Prahy v podstatě kousek. Večer naložíte auto na autovlak v Praze na Hlaváku, pospíte si v pohodlném lůžkovém voze a o 10 h později sjíždíte z autovlaku v Humenném, asi 50 km od ukrajinsko-slovenské hranice. Pak následuje nezbytná celní kontrola, hodinka jízdy a jste v Užhorodu – hlavním města Podkarpatí, nebo správněji Zakarparské oblasti, jak zní dnešní oficiální název tohoto ukrajinského

území. První republika investovala do své nejvýchodnější části poměrně dost prostředků a v Užhorodě je to dodnes vidět. A tak stojí za to na chvilku se tu zastavit. Dobře se tu najíte, vyberete peníze v bankomatu nebo směníte koruny za hřivny. O kus východněji už začínají Karpaty a tam si o takovém luxusu budete moci nechat už jen zdát. Užhorod je vlastně poslední setkání se západem a jeho vymoženostmi.

Z Užhorodu je to do našeho cíle, lyžařského střediska Dragobrat, sotva 250 km, ale 250 km po ukrajinských silnicích si vezme dobrých 5 hodin jízdy. Nová silnice v celém úseku Mukačevo – Dragobrat by ale měla být otevřena již v této sezóně, a tak by cesta neměla trvat déle než 2 hodiny: což činí z Dragobratu ještě o mnoho zajímavější cíl!

| 110 | MOUNTAIN POWDER TRIP

Zvláště pak sjezd z vrcholu Bliznice až do úplného údolí s 1 500m převýšením, kdy v průběhu 12kilometrového sjezdu projíždíte mezi horskými salašemi s ustájenými ovcemi a osamělými horskými chaloupkami, rozhodně stojí za to!

Do samotného střediska se v zimě vlastními silami nedostanete, pokud jste tedy nepřijeli rolbou nebo alespoň vojenským transportérem. Auta tedy parkujeme v údolí, kam pro nás a naši bagáž přijíždí se svým Uazem Voloďa. Lyžařské středisko Dragobrat ležící 1 200 metrů nad mořem sestává v podstatě ze šesti vleků, dvou lanovek, přilehlé vesničky čítající asi stovku horských chat, penzionů a hotelů. Podmínky pro lyžování na sjezdovkách jsou spíše průměrné a sne-

sou srovnání s českým střediskem střední velikosti. Ten pravý ráj však začíná u horních stanic lanovek. Zasněžené vrcholky Karpat se táhnou, kam až oko dohlédne. A právě kvůli nim jsme tady. Ubytováváme se v příjemném rodinném penzionu, kde cena za osobu na noc vyjde v přepočtu na 200 Kč. I se snídaní, vlastní kuchyňkou a koupelnou. Jak později zjišťujeme, za pár peněz je tu skoro vše. Jedna jízda vlekem vyjde na 40 Kč, večeře v nejluxusnější restauraci na náměstí na cca 150 Kč.

Panák domácí samohonky na 10 až 15 Kč, což se sice z počátku jeví jako pozitivum, ale po čase zjišťujeme, že tyto přátelské ceny v kombinaci s přirozenou pohostinností místních dokážou výrazně znepříjemnit ranní vstávání.

| 111 | PARTNER RUBRIKY

terénů, infrastruktuře a vybavení místní horské služby je také potřeba vždy důkladně zvážit svoje schopnosti a nepřeceňovat své síly.

Pokud zrovna nepatříte k těm, co považují za radost dojít si na vrcholek po svých, nabízí Dragobrat také možnost pronajmutí rolby, která vás celý den vyváží po okolních kopcích. Za cenu v přepočtu 700 Kč na osobu stihnete mezi 10 a 15 jízdami za den. V ceně je svačinka servírovaná přímo na pásu rolby a hlavně dva zkušení průvodci, kteří znají místní terény jako své boty. Nevýhodou je minimální počet 15 lidí na rolbu, a tak byla naše skupina vždy doplněna ukrajinskými nebo běloruskými turisty, kteří celé tempo Vrcholky v okolí Dragobratu dosahují výšky okolo 1 700 metrů, nejvyšší Bliznica s 1 881 metry bývá častým cílem skialpových túr. Podmínky pro freeride jsou tak od prosince do března vcelku dobré. Mírné, ale zato dlouhé sjezdy po zasněžených poloninách si velmi rychle zamilujete a díky vcelku jednoduchému terénu není ani potřeba excelentních freeridových dovedností. Je ale nutno počítat s tím, že pokud se člověk vydá mimo dosah vleků, to, co si sjede, bude muset taky vyšlápnout zpět. Vzhledem k rozlehlosti

Medvědy můžete potkat na Zakarpatí celkem běžně. Tento je z chovné stanice, kde se léčí poranění jedinci, aby se následně vrátili do přírody

trošičku zpomalovali. I tak jsme ale možnost vyvážení rolbou využívali prakticky denně a výsledek stál vždycky za to. Zvláště pak sjezd z vrcholu Bliznice až do úplného údolí s 1 500m převýšením, kdy v průběhu 12kilometrového sjezdu projíždíte mezi horskými salašemi s ustájenými ovcemi a osamělými horskými chaloupkami, rozhodně stojí za to!

V Dragobratu jsme strávili týden a rozhodně nás ani trošku nenudil. Lidé jsou tu přátelští, ceny mírné a příroda krásná. Pokud nevyžadujete servis, na který jste zvyklí z alpských zemí, a chcete zažít lyžování s lehkou příchutí exotiky, nevadí vám šašlik, boršč a láhev kořalky k tomu, je lyžování na Podkarpatí vhodné i pro vás.

| 112 | MOUNTAIN NEBEZPEČÍ V HORÁCH Nikdo nespočítá, kolik tragických lavin ovlivnilo život horských oblastí v dlouhé historii lidské civilizace.

Jen některé z posledních staletí jsou zdokumentované natolik, aby se z nich lidé mohli poučit.

Podobně jako tato z Julských Alp. Kdy: 8. března 1916 Kde: Průsmyk Vršič, Julské Alpy, Slovinsko Kdo: Stovky ruských válečných zajatců, několik rakouských vojáků a důstojníků

ZAJATCI Z PRŮSMYKU SMRTI Připravuje: Martin Müller

V jak hrozných podmínkách musíte žít, abyste si přáli radši skončit v zákopech na frontě?

Odpověď na tuto otázku nám dává příběh téměř zapomenuté laviny ve slovinských Alpách, která ukončila životy několika stovek ruských válečných zajatců. Tragédii způsobila souhra náhod, jeden geniální omyl a jeden dobrý úmysl, které tak často dláždí cestu do pekel.

Průsmyk Vršič leží v nadmořské výšce 1 611 m n. m. a tvoří jednu z nemnoha schůdných proláklin skrze Julské Alpy

P

rvní světová válka je v plném proudu a staré rakousko-uherské mocnářství je obleženo nepřátelskými vojsky. V celé Evropě probíhají tvrdé boje, při nichž umírají statisíce odvážných i zoufalých mužů. Starý svět krvácí a z otevřených ran klíčí zárodky nových pořádků.

Náš příběh se však odehrává na přelomu let 1915–16, kdy je konec války v nedohlednu.

Slovinský stát je pouze vybájeným snem národních buditelů a Julské Alpy oficiálně patří do rakousko-uherské říše. Právě v nich už měsíce probíhají tvrdé boje mezi říšskými a italskými jednotkami, které se pokouší probít do vnitrozemí.

Stejně jako jinde, i tady se fronta zastavila a obě strany za cenu obrovských ztrát dobývají metry území, aby o ně vzápětí zase přišly. Vysoko v horách však kromě nepřátelských kulek a šrapnelů číhá ještě jiné nebezpečí, kterým je příroda sama.

A ta právě sbírá síly k obrovské a nemilosrdné zteči.

Klíčový průsmyk

Průsmyk Vršič leží v nadmořské výšce 1 611 m n. m. a tvoří jednu z mála schůdných cest skrze Julské Alpy. Vojenští stratégové si jeho důležitost uvědomovali ještě před začátkem války a práce na silnici započaly dávno

před prvním výstřelem. Pak ale přišla mobilizace a lidské síly i materiál bylo potřeba přesunout jinam, což stavbu ochromilo.

K obnovení prací došlo, až když do oblasti začali proudit první váleční zajatci. Zvýšenou potřebu silnici dokončit pak vyvolal vstup Itálie do války a její okamžitý útok na říšské državy v Alpách. Po střechu napěchované vlaky vykládaly týden co týden nové zajatce (dle odhadů celkem až dvanáct tisíc), které dozorci okamžitě nahnali do práce. Tu jim ztěžoval mráz a nepřátelské ostřelování.

Podél stavby vznikaly improvizované tábory z dřevěných srubů plné unavených dělníků v potrhaných uniformách, které je před mrazivým alpským počasím nedokázaly dost dobře ochránit. Nucená práce byla sice zakázána mezinárodními úmluvami, na místě však nebyl nikdo, kdo by na jejich dodržování mohl dohlížet. Brzy nastaly první problémy.

| 113 |

Tábor obývala pestrá směska národností: němečtí Češi a Maďaři řídili stavby, Rakušané hlídali. Pracovní sílu ale tvořili výhradně Rusové

Nucená práce již byla zakázána mezinárodními úmluvami, ale realita tehdy byla jiná

Teskný zpěv od táboráků

Národnostní složení na stavbě bylo pestré. Inženýři byli většinou němečtí Češi a Maďaři, dozorci Rakušané a pracovní sílu tvořili výhradně Rusové. Týmy se dělily do skupinek po 25 dělnících, které hlídal jeden voják s přiděleným tlumočníkem, většinou ruským Židem.

Mezi vězni a jejich dozorci panovala zprvu tolerantní nálada.

Rusové se po každém pracovním dni shlukli u otevřených ohňů a zpívali nejrůznější písně, které si přivezli ze své domoviny. Dozorci i inženýři se s nimi družili, vyměňovali si za pomoci tlumočníků příběhy a dělili se o jídlo.

S postupujícím časem se však situace zhoršovala. Z fronty chodily zprávy o nepochopitelných masakrech, lidé ztráceli rodinné příslušníky a kamarády, nálada klesla k bodu mrazu. Rakouští vojáci zakázali komukoli se s ruskými zajatci stýkat. Kdo se o to

pokusil, byl prohlášen za zrádce.

Vojáci si na nich také čím dál tím častěji vybíjeli svou zlost.

Za sebemenší prohřešky je nechávali viset za ruce ze stromů, a když omdleli z bolesti, polévali je ledovou vodou, aby přišli opět k sobě.

Rusové se pak zase zpětně mstili na italských zajatcích, jelikož vstup Itálie do války považovali za hlavní důvod jejího pokračování. Italové se brzy dostali pod ochranu rakouských vojáků, jinak by je běsnící Rusové pozabíjeli.

Při klesajících teplotách se vytápění srubů ukázalo jako nedostatečné. Docházelo jídlo, zásobování s pokračujícími boji ztrácelo na efektivitě. Unavení, zbití a demotivovaní dělníci se v krutých mrazech snažili všemožně zahřát, většinou marně.

Podél stavby vyrůstaly malé dřevěné kříže jako památka na ty, kteří v průběhu stavby přišli

| 114 | MOUNTAIN NEBEZPEČÍ V HORÁCH o život. Dělníci umírali na podchlazení, nedostatek potravy i při nehodách. Největší hrozbou však byly laviny.

Omyl geniálního architekta

Protilavinové zátarasy podél průsmyku začaly stavební firmy budovat už před válkou.

K jejich dokončení ale nikdy plně nedošlo

Tábor po pádu laviny… „Okamžitě jsem se vydal dolů a cestou k místu neštěstí potkal několik vyděšených ruských zajatců s hrůzou v obličejích, kteří jen zmateně opakovali: ‚Lavina! Lavina!‘“ vzpomínal jeden z přeživších

Se zesílením bojů v Alpách se sesuvy sněhu stávaly čím dál častějším jevem. Každý výstřel nebo zaburácení motoru vojenské techniky mohlo ze svahů utrhnout nahromaděné kupy sněhu.

Závaly byly kvůli nedostatku ochranných valů a jiných opatření většinou fatální, zabíjely po stovkách a brzdily postup armád nebo prací na celé měsíce.

Protilavinové zátarasy začaly stavební firmy budovat podél průsmyku už před válkou. Spočívaly ve vyboulené kovové střeše na hrubých pilířích, zapuštěných do terénu nad stavbou. Případná lavina se měla po střeše svézt a ušetřit tak pracovní čety přímého zásahu. Soustava střech tak tvořila něco na způsob tunelu, kterým se pak mohli dělníci dostat do bezpečí.

Hlavním projektantem byl jistý Slovinec jménem Zakutnik a jeho návrh byl armádním velením považován za geniální. K dokončení zátarasů však nikdy plně nedošlo, neboť většina Zakutnikových zaměstnanců musela v roce 1914 narukovat a nebyl, kdo by je dostavěl.

Zakutnik se však s takovou situací nehodlal smířit a začal po celé říši shánět volné tesaře a truhláře. Až o rok později se mu podařilo dát dohromady partu zkušených řemeslníků ze Slovinska a Rakouska, která měla zátarasy dokončit.

Jejich dobrý úmysl však nakonec paradoxně možná ještě umocnil rozsah celé tragédie.

Na stavbě byl totiž nedostatek dřeva, takže bylo třeba vykácet veškeré stromy podél svahů v průsmyku. Tím vznikla velká prázdná pole bez jakýchkoli překážek, které by padajícímu sněhu stály v cestě.

Mnoho ze Zakutnikových řemeslníků mělo obavy, že ani jeho geniální zátarasy nebudou

schopny zastavit lavinu, která na prázdných svazích nabere pekelnou rychlost. Nikdo však nevznesl oficiální stížnost, protože říšská armáda dobře platila a jiné práce bylo ve válečných časech nedostatek.

Nestihli ani dojíst

K tomu všemu se přidalo počasí.

V prosinci a lednu vydatně sněžilo, takže se na okolních horách nashromáždilo enormní množství sněhu. S příchodem února se pak oteplilo tak prudce, že se dělníci na stavbě pohybovali jen v tričkách. V půlce měsíce se v severním Středomoří zformovala tzv. janovská cyklóna, která na už tak dost přetížené svahy přisypala další metry.

Sníh vždy přes den roztál, v noci zmrzl a zledovatěl, načež na něj napadaly kupy čerstvého prašanu. Vzniklo tak silně nestabilní podloží a bylo jen otázkou času, kdy se celá masa utrhne.

O tom však nikdo v průsmyku neměl nejmenší tušení.

Osmého března se oteplilo tak prudce, že to zaskočilo naprosto všechny. S vidinou nadcházejícího jara se rozhostila dobrá nálada. Přes zimu budované napětí začalo povolovat. Po poledni se dělníci, dozorci i inženýři odebrali na oběd do jídelny, nad kterou čněla 20 metrů vysoká socha habsburského arcivévody Evžena Rakousko-Těšínského.

Nebyli ještě ani v půlce, když se odněkud shora ozvalo temné zadunění. O pár vteřin později rozmetala dřevěné budovy a vše v nich na padrť lavina, která s sebou nakonec strhla i hrdou sochu rakouského aristokrata.

Radši mě pošlete na frontu

Jak to vypadalo v prvních minutách po závalu, víme díky pečlivým záznamům firemního kronikáře France Urana, který situaci popsal následovně: Osmého března, krátce po obědě, jsem byl právě na kopci a obhlížel stavbu, když jsem spatřil tu zkázu. Z dálky ke mně dolehl křik desítek hlasů, který se sléval v je-

| 115 | Odkaz velké laviny

Záchranné práce. Někteří ruští zajatci dokonce žádali, aby byli raději posláni zpátky na frontu, jen aby se dostali pryč od těch strašných lavin

Dřevěný kostel v sedle Vršič zůstal jediným svědkem této přes sto let staré tragédie

den hrozivý zvuk. Okamžitě jsem se vydal dolů a cestou k místu neštěstí potkal několik vyděšených ruských zajatců s hrůzou v obličejích, kteří jen zmateně opakovali: ‚Lavina! Lavina!‘ Nic víc jsem z nich nebyl schopný dostat. Všichni do jednoho opakovali, že se radši nechají zastřelit, než aby se tam vrátili zpátky. Dokonce i důstojníci a inženýři podlehli panice, neboť spojení s centrálním velením ve městě Kranjska Gora bylo přerušeno.

Netušili jsme, jaká je situace na druhé straně průsmyku a kolik může být celkem obětí. Až když se

k nám odtamtud později dostalo několik důstojníků, jsme pochopili skutečný rozsah tragédie. Řekli nám, že u nich je vše zničeno.

Rusové odmítali pracovat a poslouchat rozkazy, takže se práce kompletně zastavily.

Když se zprávy o tragédii donesly do Kranjské Gory, vyslalo k nám tamní velitelství všechny volné jednotky. Tušili, že Rusové nám se záchrannými pracemi asi nebudou schopní pomáhat. Někteří zajatci nám dokonce říkali, ať je radši pošleme zpátky na frontu, jen aby se dostali pryč od těch strašných lavin.

Oběti se v obtížném terénu nepodařilo vyprostit, takže dělníci pokračovali v práci s vědomím, že někde pod nimi leží jejich mrtví druzi. Až s jarním táním se začala objevovat první těla, která byla svážena na hřbitovy do Kranjské Gory a Trenta. Franc Uran popisuje, že některá měla rozdrcené končetiny a dokonce i hlavy. Takovou sílu měl náraz laviny. Žádné smuteční řeči nezazněly, Rusové pouze podél cesty postavili improvizovanou pravoslavnou kapli, kam byla v poválečných letech těla mrtvých přemístěna. Jak dodává Uran, všichni ztratili naději a odvahu v hledání obětí pokračovat.

U kaple se později objevil malý památník pyramidového tvaru, na kterém se cyrilicí píše: Synům Rusi.

Celkový počet obětí se kvůli válečnému chaosu a utajování skutečných ztrát na životech už asi nikdy nedozvíme. Odhaduje se, že jen lavina usmrtila 100–300 lidí. Při vyčerpávající práci pak zahynuly dalšídesítky, možná stovky.

O dřevěnou kapli a památník se po válce starali jak Slovinci z Kranjské Gory, tak Rusové, kteří se po propuštění odmítali vrátit do vlasti kvůli sovětské revoluci.

Od roku 1992 se u ní na důkaz překonání starých křivd každoročně pořádají setkání státních představitelů Ruska a Slovinska.

Cestu průsmykem Vršič zahrnul National Geographic na svůj seznam Jízda vašeho života, kam spadají silnice s nejkrásnějšími výhledy a přírodními úkazy na světě. Asfaltka s více než padesáti zatáčkami se jako had klikatí majestátními horami a rozprostírá před cestovateli panoramata, jaká umí vykouzlit jen Julské Alpy.

A je to právě jen ta jedna pravoslavná kaple, skrytá v poklidném zátiší stromů dál od hlavního tahu, která projíždějícím připomíná, že zde před více než sto lety umírali lidé po stovkách, když se na ně z okolních svahů zřítily tisíce tun sněhu.

Zaposloucháte se do ticha, nadechnete čerstvého vzduchu, pohlédnete k modrému nebi a skoro se vám nebude chtít věřit, že se to všechno opravdu stalo.

Česká stopa Když sjedete z průsmyku směrem na Bovec, u jedné z křižovatek objevíte vojenský hřbitov z první světového války s vysvětlujícím popiskem v češtině.

Pokud vás cesta zavede až do muzea v nedalekém Kobaridu, dozvíte se, že pod lavinou tehdy zahynuli i čeští inženýři. Jejich jména nebo jakékoli další podrobnosti však zůstávají jedním z nevyřešených tajemství 1. světové války.

| 116 |

TRAVEL

Obertauern je magické místo uprostřed Taur, které podle statistik přitahuje nejvyšší sněhovou pokrývku ze všech rakouských zimních letovisek. A na jaře si zpod sněhu můžete vyhrabat třeba klíčky od nového BMW

FOTO: CHRISTIAN-SCHARTNER.AT

| 117 |

Čínští lyžaři do Alp

Čína bude v roce 2022 hostit zimní olympiádu, která by v nejlidnatější zemi světa mohla akcelerovat lyžařskou horečku. Alpské areály si proto začínají čínské lyžaře namlouvat.

Největší rakouské sdružení Ski amadé uzavřelo partnerství s čínským resortem Thaiwoo, kde se při hrách pojedou alpské disciplíny. Thaiwoo je sice s 20 km oproti obřímu Ski amadé se 760 km drobečkem, ale Číňanů je miliarda, a až se začnou rozhlížet, kam vyrazit za lyžováním světové úrovně, bude mít prémiová rakouská destinace náskok. Těžko odhadnout, kam tento vývoj během příštích 5 až 20 let dospěje, ale pokud budou Rakušané marketingově úspěšní a bohatnoucí Číňané lyžařskému sportu propadnou, třeba si na sjezdovce kromě tradičního řízku či palačinkového trhance budeme dávat i výborné rýžové nudle.

Spontánní lyžování začíná být drahé

Experiment s plovoucími cenami skipasů, závisejícími na aktuální poptávce i počasí, je v top švýcarských střediscích – namátkou v Zermattu, Svatém Mořici, Laaxu nebo Andermattu – podle všeho úspěšný, tržby provozovatelů totiž rostou. Areály navíc díky on-line prodeji ušetří i na počtu pracovníků na pokladnách. Naopak opakovat se už nebude supervýhodná sezóna za 222 franků do Saas-Fee, místo toho se ledovcové středisko od sezóny 2019/20 připojí k regionálnímu sezónnímu skipasu Magic pass. Jestli jsou ale s „letenkovým“ systémem prodeje skipasů spokojeni i lyžaři, není známo. Předprodej permanentek za zvýhodněnou cenu na konkrétní datum má totiž zřejmá úskalí, v první řadě odložení cesty z jakýchkoliv důvodů, přičemž stornovat již zakoupený lístek nebývá výhodné, či dokonce vůbec možné.

Koupit si skipas až na pokladně zase vychází dost draho. Jet si zalyžovat spontánně – zatím jen na některých místech – tak začíná být luxus…

Nepřehlédněte:

(rh)

118 122

Honba za pokladem v Obertauernu Vykopejte si ze sněhu klíčky od nového bavoráka! .....................................

Na švýcarské sjezdovky ze spacího vlaku Kam a za kolik se dá přes noc dojet po kolejích...............................................

| 118 | TRAVEL REPORT

Zdálo by se, že efektivita těžby je nezbytnou podmínkou úspěchu, ale ještě důležitější je obyčejné štěstí.

Obertauern má navzdory nadmořské výšce jen kolem 2 000 m vcelku vysokohorskou atmosféru a hlavně ojedinělé sněhové poměry

Honba za pokladem

v Obertauernu

Obertauern je znám svou sněhovou jistotou i poctivým après-ski, a to již dlouhá léta. Jeho novějším lákadlem je pak hledání pokladu – vždy koncem sezóny si můžete ze sněhu vyhrabat třeba nového bavoráka.

O

bertauernské hledání pokladu je tak trochu závod a hlavně „dřina“, při které upotřebíte silné svaly na rukou. Adepti na poklad se totiž nejprve spustí po legendární černé sjezdovce Gamsleiten 2 a v cíli se pak pustí do hledání. Startovní čísla se losují večer předem během „uvítací“ diskotéky – každý si z objemné mísy tahá sám. Otevřete losovací kartičku, vyfasujete dres, vyplníte, že se vším souhlasíte, a můžete juchat až do půlnoci – anebo jít načerpat síly spánkem.

Text a foto: Radek Holub

Kdo dřív přijde, více hrabe

Velký zájem je o nízká startovní čísla, která dávají lepší možnost výběru místa, kde poklad hledat, ale hlavně více času na samotné hledání. Když si zavtipkujete, že máte jedničku, a budete ještě k tomu atraktivní dámou, je dost možné, že se na vás bujaří hledači pokladu vrhnou s žádostmi o výměnu, dokud nezjistí, že šprýmaři nejsou jen oni sami.

| 119 | Obertauern 4 000

Hodinu a půl v záhrabu

Jako hledače začátečníka mě už po pár minutách přepadá lehká beznaděj, neboť udusaný jarní firn přes noc dosti zmrzl. Díky povzbuzování se mi ale krustu podaří prorazit a pod ní je kupodivu sníh naopak poměrně měkký. Ve firnovém záhrabu hloubím hlavně do stran a napjatě očekávám, kdy lopatička zavadí o část truhly. Po hodině a půl hrabání už ale začínají být marnost a sluneční paprsky natolik únavné, že opouštím svůj podzemní revír a kapituluji.

Praktické ukončení sezóny

Zážitek je to samozřejmě nezapomenutelný, ale ani bez něj neodjíždím s prázdnou – zůstává mi fortelná lopatička, která se bude doma na zahradě jistě hodit. A je to vlastně i taková praktická tečka za lyžařskou sezónou…

K

3 500 3 000 2 500 2 000

100 km 95 km 35 % 4 %

ŘÍJEN

ZÁŘÍ

ČERVENEC

681 m

1 632

1 000 500 0

m n. m.

os./hod.

SRPEN

KVĚTEN

ČERVEN

DUBEN

ÚNOR

2 313

50 800

5 6 5 4 9 1 1 BŘEZEN

1 500

LISTOPAD

61 %

LEDEN

v jejich přístupu k těžbě sněhu. Jedni si hloubí noru, ve které postupně zmizí, jiní postupují plošně. V poli se dokonce vyskytují i předem sehrané týmy, v nichž ten nejsilnější drtí sníh a zbývající jej okamžitě odhrabují. Zdálo by se, že efektivita těžby je nezbytnou podmínkou úspěchu, ale ještě důležitější je obyčejné štěstí. Svědčí o tom nález truhly v mělkém důlku, zatímco o pár kroků vedle už usilovná dvojice z hromady bílé hlušiny postavila sněhuláka – a poklad neobjevila žádný.

A

O

S

PROSINEC

R

K

U

O

www.obertauern.com /stredisko/176 CENY POBYTŮ hotel*** – ubytování s polopenzí a skipasem 3 500 Kč

4 500 Kč

apartmán (4 os.) – ubytování se skipasem 2 000 Kč

3 000 Kč

Orientační ceny pobytů vycházejí z nabídek CK a místních turistických kanceláří a jsou přepočítané na 1 den lyžování.

Gamsleiten Kriterium alias hledání pokladu Největší honba za pokladem v Rakousku se koná 5. až 7. dubna 2019. Startovné stojí 50 eur a neobsahuje skipas. Podmínkou vstupu na sněhové pole se zahrabanými truhličkami je výjezd lanovkou Gamsleiten 2 s připevněnými lyžemi nebo snowboardem.

Více na:

www.obertauern-tickets.com

Střemhlav boulovou stěnou třeba příště

V dubnu 2018 byl Obertauern přikryt místy ještě několikametrovou vrstvou sněhu, která však v teplém jarním počasí hrozila na nejstrmějších svazích nenadálým sesuvem, a tak závodní část byla z důvodu lavinového nebezpečí odvolána, šlo se „rovnou“ hledat poklad.

Nejúspěšnější strategií je prosté štěstí

Ve sněhovém poli pod impozantní boulovou „stěnou“ Gamsleiten 2 je zarolbováno okolo třiceti truhliček, které se snaží vyprostit tisícovka hledačů. Jako „zlatokopecké“ nářadí jim slouží pouze malá zahradní lopatička, takže kutání příliš neodsýpá. Na první pohled se zdá, jako by se dav permoníků pustil bezhlavě do práce, brzy ale vyniknou značné rozdíly Několik desítek centimetrů hutného firnu je potřeba odstranit zahradní lopatičkou, abyste mohli pomýšlet na nové auto či jinou z věcných cen

| 120 | TRAVEL NEJDELŠÍ SJEZDOVKY ALP

Ze Zmrzlé stěny mezi stromy

Text a foto: Radek Holub

Sjezd z vrcholu Gefrorene Wand, střechy Hintertuxského ledovce, do údolí nabídne nejrozličnější alpský terén – od pravidelné širé pláně až po klikatou trať, prosmýkající se mezi stromy. I převýšení přesahující 1 700 m je impozantní, bohužel je však přerušené krátkým výjezdem lanovkou.

N

ejdelší alpské sjezdovky jsou lákavé výhledy a rozmanitým charakterem krajiny i terénu při průjezdu jednotlivými

R

výškovými „patry“, za což se obvykle platí daň v podobě mnoha přejezdových a vůbec nezáživných úseků. V případě Hintertuxu je jich poměrně málo, zato celistvost sjezdu „poru-

A

převýšení: 1 702 m

NEJ 3. největší převýšení v Rakousku Atraktivita sjezdu

75 %

romě průjezdů kolem mezistanic K trasa sjezdu prakticky neustále klesá, a to převážně ve svižném sklonu bez hluchých míst – nejprve po přehledné a široké ledovcové pláni a nakonec úzkým a klikatým lesním průsekem.

O

00 4 000 m n. m.

S

3 750 3750 3 500 3500

V

max. sklon: 55,55 % Φ sklon: 20,48 %

SJEZDOVKA: KOMFORT:

U

0:50

Gefrorene Wand 3 234 m n. m.

GENIUS LOCI:

O

K

šuje“ nutný výjezd lanovkou. Sjezd je zároveň poměrně sportovní – už úvodní ledovcová pláň z Gefrorene Wand má poctivě červený sklon, odpočinková není ani střední pasáž k Sommerbergalmu a ta poslední, vedená po příležitostně upravované úzké a místy dosti strmé ski-route hustým lesem, už vůbec ne.

Časová náročnost výjezdu a sjezdu

Klein Matterhorn– Zermatt nejdelší sjezdovka Alp délka: 13 981 m převýšení: 2 200 m

K

S

3250 3 250

J

3000 3 000 2750 2 750

šik má dé lka :

2500 2 500

85 77 m

2250 2 250

1750 1 750 1500 1 500 Hintertux 1 532 m n. m. 1250 1 250

KLADY A ZÁPORY

Lysá hora – Rokytnice n. Jiz. nejdelší sjezdovka ČR délka: 3 095 m převýšení: 652 m

proměnlivý profil s mírnými, strmými, dálničními a klikatými úseky sněhová jistota díky ledovci a nadmořské výšce vysokohorské panorama

1000 1 000 750

750

500

500

sjezd je přerušen výjezdem lanovkou úzká a jen občas upravovaná ski-route z mezistanice Sommerbergalm do údolí pěší přestupy mezi lanovkami

Změřená náročnost sjezdu

15 %

48 %

32 %

250

4%

250

1 00501 00001 0059 0009 0058 0008 0057 0007 0056 0006 0055 0005 0054 0004 0053 0003 0052 0002 0051 0001 005

0

750

1500

2 250

3 000

3750

4500

5250

6000

6 750

7 500

8 250

9 000

9 750

10 500

11 250

12 000

12 750

13 500

14 250

0 15 000

00

2 000

0

0

Gefrorene Wand

Tuxer Fernerhaus

Sommerbergalm

Hintertux

Z vrcholu Gefrorene Wand se spouští pravidelný ledovcový slalomák (700 m, průměrný sklon 30 %, max. 48 %) na mírné ledovcové náměstí (1 000 m, 19 %), kde se trasa stočí směrem k mezistanici Tuxer Fernerhaus, k níž dorazí po strmém hangu (800 m, 29 %, max. 39 %) s mírnější objížďkou (25 %). Odtud padá ostrá červená „hřebenovka“ směrem k Sommerbergalmu (1 500 m, 29 %, max. 56 %), jen dojezd k lanovce je mírnější (1 300, 14 %).

Následuje výjezd pomalou 6sedačkovou lanovkou (400 m) na Sommerbergalm. Do údolí odtud míří strmější a klikatější lesní průsek, značený jako ski-route, avšak pravidelně upravovaný (1 600 m, 27 %, max. 53 %). Sjezd končí mírným dojezdem (500 m) k nástupní stanici lanovek.

Z údolí až na vrchol vyjíždějí tři sekce velkokapacitních kabinkových lanovek systému funitel, zde zvaných Gletscherbus. První přestup na mezistanici Sommerbergalm je krátký, druhý u Tuxer Fernerhausu už vyžaduje více kroků pěšky. Ačkoliv to tedy nesvádí jezdit trať opakovaně, kvůli podmínkám a prostoru

ve středním a nižším „patře“ se vyplatí si sjezd načasovat dříve, než se po něm v pozdním odpoledni vydá masa lyžařů zpět do údolí.

Na Hintertuxu se lyžuje od Tuxer Fernerhausu výše po celý rok, níže k Sommerberg-​ almu lze sjíždět dlouho do jara a do údolí zpravidla do Velikonoc.

Z Gefrorene Wand stékají ledovcové dálnice na mírné náměstí (pohled z protilehlého Olpereru)

WWW.ALPECIMBRA.IT

Na švýcarské sjezdovky Text: Radek Holub

FOTO: SWITZERLAND TOURISM

| 122 | TRAVEL SERVIS

ze spacího vlaku

V žádné jiné zemi není tak přirozené přijet na lyže vlakem jako ve Švýcarsku. Díky přímému nočnímu vagónu Českých drah mezi Prahou a Curychem si to mohou vyzkoušet i čeští lyžaři. Jaký je to zážitek a na kolik přijde?

Š

výcarsko má mimořádně silnou tradici jak v lyžování, tak v železniční dopravě a pro lyžaře, kteří jsou zároveň milovníky vlaků, je tak opravdovou atrakcí obojí spojit do jednoho zážitku.

se dá překvapivě dobře zvládnout. Znamená to samozřejmě zajistit si na místě ubytování se stravou, alternativou je zapůjčení (části) výbavy, kdo by chtěl cestovat opravdu „nalehko“.

Nádraží jako srdce švýcarských měst

Kupé pojme i lyžaře s výbavou

Vlak totiž ve Švýcarsku není přežitkem, který „převálcovala“ efektivnější síť silnic spolu se svobodou automobilové dopravy, jako je tomu ve většině zemí, ale přirozenou tepnou, kterou využívají místní obyvatelé ze všech společenských vrstev. Kromě pověstného švýcarského konzervativismu k tomu ale přispívá i promyšlené vedení tratí s nádražími v centrech měst a vesnic. Nádraží totiž ve Švýcarsku bývají skutečným srdcem obce, kolem kterého se soustředí obchody, restaurace, hotely a samozřejmě i navazující doprava, ať už autobusová, nebo ta lanovková. Nástupní terminály lyžařských areálů jsou zhusta umístěné doslova naproti perónu, takže cesta z vagónu na sjezdovku pak nezabere více než pár minut.

Překvapivě bezstarostné přestupy

Cesta vlakem z Česka na švýcarské sjezdovky je snazší, než by se mohlo zdát. Poměrně bezstarostná jízda, při níž se místo nepřetržitého sledování provozu na silnicích a dálnicích staráte na závěr jen o několik málo přestupů, u nichž budete předem znát i nástupiště, má samozřejmě také svá úskalí – především v množství zavazadel. Ačkoliv lyžařská výbava není zrovna lehká a skladná, zabalit to nejpotřebnější do batohu či kufru na kolečkách a hodit lyže ve vaku přes rameno

Lůžkový vagón z Prahy do Curychu má třímístná kupé, do nichž se cestující kupodivu vměstnají i s plnou výbavou, tedy s lyžemi, které se dají uložit do „zavazadlového“ prostoru pod stropem. Kdo chce více pohodlí, může si připlatit za dvoulůžkové kupé, dokonce s vlastní minikoupelnou s WC a sprchou. Občerstvení v podobě párků, baget či řízků a nápojů je na palubě k dispozici. Vlak vyjíždí po šesté hodině večer z Prahy a na švýcarské území přijíždí po sedmé ráno – většina „lyžařských“ přípojů začíná už v Sargansu kousek za hranicemi. Až tam se tedy jede bez přestupu, nejsou-li na trase (plánované) výluky. I když spánek v hotelové posteli je samozřejmě ještě hodnotnější, noc strávená vleže dovoluje vcelku plnohodnotně lyžovat už v příjezdový den. Na sjezdovku hned několika švýcarských areálů přitom přípoje dorazí ještě před devátou hodinou. Vlak zpět ze Švýcarska do Česka vyráží ze Sargansu po půl jedenácté večer a do Prahy přijíždí před polednem.

Přímo ze sarganského nádraží se mohou lyžaři během pár minut přesunout autobusem do sousední obce Wangs, odkud vyjíždí kabinková lanovka do menšího areálu Pizol, který kromě 40 km sjezdovek skýtá i pěkné výhledy do údolí Rýna a směrem k Bodamskému jezeru. Alternativně se dá na Pizol vyjet i z města Bad Ragaz, kde jsou termální lázně a kam dorazí vlak ze Sargansu rovněž během několika minut. Z nádraží pak k lanovce jezdí městský autobus, zahrnutý v ceně skipasu.

Na sjezdovce už za pár minut

Flumserberg: houpačka nad jezerem Walensee

Z „českého“ nočního vlaku jsou do jedné až dvou hodin jízdy a s nejvýše dvěma přestupy dobře dostupné jak známé švýcarské areály jako Davos Klosters, Svatý Mořic nebo Arosa Lenzerheide, tak méně známá nebo menší skicentra.

Jednu z nejslavnějších a technicky nejnáročnějších tratí světa skrz průsmyk Albula projedete cestou do Svatého Mořice. Využívá 144 viaduktů a 42 tunelů, některé stoupají ve spirále, aby se po otočce o 360° vyhoupli o další patro výše

Pizol: panoramatické sjezdovky nad termálními lázněmi

Za necelou čtvrthodinu dojede vlak ze Sargansu do obce Unterterzen u jezera Walensee, odkud vyjíždí kabinková lanovka do lyžařského komplexu Flumserberg s 65 km rozmanitých sjezdovek s výhledy.

| 123 |

Nerušená noc na lůžku Lůžkové spojení Prahy se Švýcarskem zajišťuje vagón, který se na trase připojuje k vlakům, mířícím přes rakouský Linc, Salcburk a Innsbruck až do švýcarského Curychu – lyžaři zpravidla „vyskočí“ už v Sargansu, kousek za rakousko-švýcarskými hranicemi, na úpatí Alp. Až na švýcarské území se tak jede bezstarostně, přičemž zastávky, při nichž se „přepřahá“ (nejdelší je v Linci na zhruba 3 hodiny), se dají velmi dobře prospat. Vlak z Prahy vyráží okolo šesté večer, do Sargansu přijíždí po sedmé ráno, noc tedy není ničím přerušená, jen je potřeba trochu dříve vstát.

V lůžkovém vagóně čeká připravené kupé, velikostně ideální pro dva, standardně se ale obsazuje třemi osobami. Poté, co si zavazadla uložíte do prostoru pod stropem, kam se „akorát“ vejdou i lyže, můžete skočit do bačkor a posvačit z vlastních nebo místních zásob –

v nabídce jsou bagety či párky a samozřejmě nápoje všeho druhu. Některá příplatková kupé jsou vybavena i vlastní minikoupelnou se sprchou a WC, jinak je ve vagónu i prostornější společná koupelna. Každý cestující vyfasuje i kartáček s pastou a bačkory. Okolo desáté večer nebo podle přání stevard „překlopí“ sedačky na lůžka a jde se spát (pyžamo je potřeba vlastní). Lůžkové vagóny Českých drah jsou německé provenience, což znamená i to, že každý prostor je promyšlen a efektivně využit – každé lůžko má svou lampičku nebo odkládací síťku na telefon a doklady, v kupé si lze rozsvítit i noční nerušivé světlo. Pro pohodlnější občerstvení je možné si do kupé nechat připravit i stůl. Podle výstupní stanice se ráno ozve budíček a následuje ještě malá snídaně.

Více o nočním spoji z Prahy do Švýcarska najdete na:

www.cd.cz/svycarsko

Rhétská dráha pod ochranou UNESCO Rhétská dráha je zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO už více než deset let.

Zahrnuje dvě historické železniční tratě přes alpské průsmyky Albulu a Berninu. K té první, dlouhé 67 km a otevřené v roce 1904, patří 42 tunelů, 144 viaduktů, mostů a krytých galerií. Trať Bernina měří 61 km a pyšní se 13 tunely a 52 viadukty a mosty.

Obě představují ukázku špičkové technické a architektonické vyspělosti švýcarských železničních inženýrů konce 20. století, kteří se unikátně vypořádali s nepřístupným terénem a perfektně začlenili náročné stavby do horského terénu, aniž by krásu přírody narušili – mnozí si dokonce myslí opak!

| 124 | TRAVEL SERVIS

Davos Klosters: lyžařská megapole

Andermatt Sedrun: nejnovější „velký“ areál Švýcarska

Okolo půl desáté mohou lyžaři, kteří vyrazí o půl osmé ze Sargansu, po dvou přestupech vyrazit sedačkovou lanovkou z obce Dieni do nově propojeného lyžařského areálu Andermatt Sedrun se 101 km sjezdovek. Cestou železniční trať na rozdíl od silnice prochází Rýnskou soutěskou, která je geologicky jedinečným útvarem sestávajícím ze zřícených skalních stěn. Vlak z Dieni pokračuje přes průsmyk Oberalppass až do Andermattu. Cenově příznivý hotel Cresta se nachází jen 200 m od nádraží v Dieni, další horský hotel Piz Calmot stojí „o samotě“ v Oberalppassu a mnoho možností ubytování má i Andermatt.

FOTO: RADEK HOLUB – SNOW

Cesta na více než 200 km sjezdovek, rozprostřených kolem lyžařské megapole Davosu, zabere zhruba hodinu a půl s jedním přestupem v Landquartu. Vystoupit se dá už v půl deváté v Klosters, odkud vyjíždí kabinová lanovka na Gotschnagrat, jeden z vrcholů hlavního lyžařského areálu Parsenn. O necelou půlhodinu později pak červený vláček Rhétské dráhy zastaví ve městě Davos Dorf u nástupní stanice pozemní lanovky na Parsenn a za pár minut pak v Davos Platz, odkud jezdí kabinová lanovka na Jakobshorn. V pěším dosahu nádraží se dají najít i hotely, do vzdálenějších se pak lze přesunout dobře fungující městskou dopravou, zahrnutou v pobytové kartě či skipasu.

Lyžaři v přezkáčích nejsou na švýcarských nástupištích žádnými exoty

Scuol: milé jižní svahy v rétorománském údolí

Z Landquartu vyrážejí vlaky nejen do Davosu, ale také do malebného rétorománského Scuolu s termálními lázněmi a milým lyžařským areálem s 80 km sjezdovek v údolí Engadin. Vlak se za městečkem Klosters zavrtá do tunelu a po deváté hodině zastaví přímo u nástupní stanice kabinkové lanovky.

Hned vedle nádraží se navíc nachází příjemná moderní ubytovna sítě Swiss Youth Hostels.

Arosa Lenzerheide: horské hnízdo s 200 km sjezdovek

Arosa, horské letovisko v 1 739 m n. m., lyžařsky propojené se sousedním Lenzerheide s celkem 225 km sjezdovek, je přístupné po přestupu v Churu malebnou a impozantně vedenou železniční tratí, která hodinu neúnavně šplhá strmě stoupajícím údolím.

Arosa je ideálním místem pobytu pro náročné lyžaře, kteří hledají „velký“ areál a zároveň je jim blízký svatý horský klid „na konci světa“.

Svatý Mořic: jedinečný železniční výlet

Před desátou hodinou dorazí do Celeriny, poblíž nástupní stanice kabinkové lanovky do areálu Corviglia nad Svatým Mořicem (155 km sjezdovek), vlak z Churu – jízdu si však milovníci spektakulárních železničních staveb opravdu užijí, neboť trať projíždí po světoznámém viaduktu Landwasser a pak se šroubovitě šplhá soustavou mostů a tunelů přes průsmyk Albula.

Za méně než 1 500 Kč

Jízdenka do lůžkového vozu začíná v předprodeji na vstřícné ceně v přepočtu asi 1 450 Kč za jednu cestu, náklady ale výrazně zvýší následný přesun po Švýcarsku – zatímco do nejbližších areálů, jako je Flumserberg, zpáteční jízdenka přijde na malé stokoruny, do Davosu už cenovka překročí tisícovku a do Scuolu nebo Sedrunu je potřeba počítat s ještě vyšší částkou.

Cesta jako zážitek

Kdo se vydává na lyže do Švýcarska, mívá zpravidla jiné důvody než ušetřit a stejně je tomu tak i při cestě na švýcarské sjezdovky vlakem. Alternativou k přepravě rodiny s dětmi autem na týdenní dovolenou určitě není, ale pro lyžařské nomády, partičky, které přesun chtějí strávit i „společensky“, nebo prostě pro ty, kdo mají rádi rytmickou jízdu po kolejích, je to způsob, jak „tuctový“ transfer do hor proměnit v trvanlivý zážitek.

Kdy, kam a za kolik se dá jet lyžovat ze švýcarského Sargansu Lůžkový vůz ČD Praha–Curych.................

18:02 Praha 7:23 Sargans (jízdenka od cca 1 450 Kč) Pizol...............................................................

7:36 Sargans – kabinková lanovka Wangs cca 2 km od nádraží (městský autobus) 7:40 Bad Ragaz – kabinková lanovka Pizol cca 1 km od nádraží (jízdenka cca 5 CHF, městský autobus je zahrnut v ceně skipasu) Flumserberg.................................................

8:02 Sargans 8:16 Unterterzen – přístupová kabinka přímo od nádraží (jízdenka cca 10 CHF) Davos Klosters.............................................

7:33 Sargans, přestup v Landquartu 8:26 Klosters Platz – kabinová lanovka na Gotschnagrat přímo od nádraží 8:53 Davos Dorf – pozemní lanovka na Parsenn přímo od nádraží 8:57 Davos Platz – kabinová lanovka na Jakobshorn přímo od nádraží (jízdenka cca 30 CHF) Arosa Lenzerheide.......................................

7:36 Sargans, přestup v Churu 9:09 Arosa – kabinová lanovka na Weisshorn přímo od nádraží (jízdenka cca 25 CHF) Scuol...............................................................

7:36 Sargans, přestup v Landquartu 9:15 Scuol – kabinková lanovka přímo od nádraží (jízdenka cca 40 CHF) Andermatt Sedrun.......................................

7:33 Sargans, přestup v Churu a Disentisu – kabinová lanovka Disentis cca 1 km od nádraží 9:36 Dieni – sedačková lanovka Sedrun přímo od nádraží (jízdenka cca 45 CHF) Engadin Svatý Mořic...................................

7:33 Sargans, přestup v Churu 9:52 Celerina – kabinková lanovka cca 300 m od nádraží (jízdenka cca 50 CHF, panoramatická trasa Albula přes Bergün) Vyhledávač spojení na: www.sbb.ch uvádí i přesné nástupiště, samozřejmostí je možnost koupě jízdenky on-line.

OFF THE PISTE

s r e t s o l K in Davos

TH E NEW « 3 RESORT S LINE » O PE NS IN WINT E R 2018/ 19

M OR E I NFORMA TI ON O N W W W . DA VOS . CH/ FREERI D E O R B O O K Y O U R

M OU N TA I N HOTEL WI TH G UI D E D I R E CT L Y O N W W W. M O U NT A I NH O T E L S . C H

Paradies

F R E E RI D E DAVOS KLOSTERS

NG O P E NOI N SO

uniquely close

T H E F I R S T SK I - I N SE RV I C E D A P A RTM E N TS D I R E C TL Y A T TH E SL O P E S I N DA V O S.

OFFER FOR 7 N I GHT S INC L U D ING 7 D A Y SK I P A SS FROM

CZK 10`933 P E R P E R SO N

M O R E IN FO RM A TI O N A N D B O O K I N G W W W .PA R S E NN- R E S O R T . C H

| 126 | TRAVEL

Paseky nad Jizerou slunečná pohoda na širokých sjezdovkách

4 000 3 500

Č E S K Á R E P U B L I K A

Kubíka pro výuku malých lyžařů, po svahu samotném potom stékají přímé, ale terénně lehce hravé tratě lehčí až střední obtížnosti.

Kromě 4sedačky v lokalitě Pizár nad chatou Hermína letos v Pasekách lyžaře premiérově vozí ještě expresní 4sedačka, která nahradila obecní vleky, a lyžaři jsou tak rovnoměrněji rozptýleni po celém areálu. Ze sjezdovek se otevírají nádherné výhledy na západní Krkonoše, Pojizeří i Český ráj.

3 000 2 500 2 000 1 500

10 km 8 km 62 %

1 000

38 %

0

m n. m.

5 660

PROSINEC

TRUTNOV

LISTOPAD

VRCHLABÍ

ŘÍJEN

ZÁŘÍ

ČERVENEC

KVĚTEN

ČERVEN

DUBEN

BŘEZEN

240 m

os./hod.

SRPEN

GENEVA

ÚNOR

SION

860 620

500

1 2 1 1

HOLZKIRCHEN

LEDEN

V

krkonošských Pasekách se na jaře lyžuje v pohodové atmosféře na prosluněných, přitom stále dobře vysněžených sjezdovkách, které patří k nejprostornějším u nás. Sjezdovky se totiž rozbíhají po prostorné louce se slunečnou jihovýchodní orientací, takže se vyplatí přivstat si již na osmou hodinu, kdy se rozjíždějí lanovky a vleky. Úplně dole najdete cvičné tratě s dětským parkem Médi

Paseky nad Jizerou

www.skipaseky.cz

DĚČÍN

TEPLICE

LIBEREC

ÚSTÍ NAD LABEM

LITVÍNOV

TURNOV

MOST CHOMUTOV MLADÁ BOLESLAV JIČÍN

JÁCHYMOV

KARLOVY VARY

HRADEC KRÁLOVÉ

PRAHA

CHEB

JESENÍK

RYCHNOV N/K

PARDUBICE

MARIÁNSKÉ LÁZNĚ

HANUŠOVICE

ŽAMBERK

VYSOKÉ MÝTO

CHRUDIM

ÚSTÍ N. ORL.

LITOMYŠL

1+1 ZDARMA Jeden z dvojice J lyžuje 1x v sezóně zdarma TÁBOR

PÍSEK STRAKONICE

VIMPERK

SVITAVY

STRÁŽNÝ VOLARY

Kupón s podmínkami najdete na konci časopisu!

ZNOJMO

ČESKÝ KRUMLOV

ŠTERNBERK

OLOMOUC

NO

NOVÉ MĚSTO N. M. PŘEROV

IHLAVA

ČESKÉ BUDĚJOVICE

BRUNTÁL

MOHELNICE

ŽDÍREC N. D.

ŽĎÁR N. S.

ŠUMPERK

ŠTÍTY LANŠKROUN ČESKÁ TŘEBOVÁ

HLINSKO

KLATOVY

KRNOV

KRÁLÍKY VAMBERK

HRANICE VALAŠSKÉ MEZIŘÍČ

KROMĚŘÍŽ

BRNO

VSETÍN

ZLÍN

Odnímatelná spodní bunda Freeride 900

Dřevěné jádro a rocker

Pánská bunda SFR 900 WEDZE Vysoce nepromokavá membrána 12 000 mm. 100% nepropustné švy.

Velmi odolný materiál vhodný pro intenzivní freeridové jezdce.

4 899

Kč

Hole SAMURAI 950 LIGHT WEDZE Lehká a dlouhá pohodlná pěnová rukojeť. Ze slitiny hliníku o průměru 16 mm.

999

Kč

Freeridové lyže 500 WEDZE 40 % na sjezdovce, 60 % mimo sjezdovku. Dobře tlumí terénní nerovnosti. Díky krátkému rádiu, měkké špičce a rockeru jsou lyže ovladatelné a tolerantní.

7 499

Kč

| 128 | TRAVEL

Na Dolní Moravě vládne zimní pohoda

Zdá se, že horský duch Králického Sněžníku by na své horaly mohl být letos opravdu hrdý. Všude kolem panuje pohádková zima, překrásně vysněžené sjezdovky a upravené běžkařské stopy. Zimní sezóna 2018/19 je stále v plném proudu a Dolní Morava hraje prim!

N

ejvětším objemem investic ze všech českých ski areálů pokračuje Dolní Morava ve své spanilé jízdě, která přináší do českých hor pohodu a příjemný alpský standard. nová sjezdovka ve výšce přes 1 000 metrů nad mořem unikátní panoramatická restaurace s posuvnou střechou

monstrózní free style arena nejdelší tunel pod sněhem v ČR nabitý e-shop se zimními zážitky r odinné tarify a výhodnější podmínky pro děti precizně připravená lyžařská škola a dětský skipark

Přijeďte si užít opravdovou zimní pohodu uprostřed hor!

Nová sjezdovka s patřičným názvem

Vyhlídková spojuje horní stanici lanovky Sněžník a areál U Slona, a propojuje tak obě části resortu.

7 restaurací a barů přímo na sjezdovkách

Zima na Dolní Moravě, to je především pohoda na svahu. V areálu s 8 sjezdovkami najdete 7 restaurací a après-ski barů. Tradiční horskou chatu doplňují stylové vyhřívané bary, pizzerie, restaurace či grill bar. Prožitek z lyžování je v plné rovnováze s kvalitou služeb na sjezdovkách. Na Dolní Moravě to dobře vědí, a proto přicházejí s novou prosklenou kráskou jménem „Skalka“.

Skalka – s výhledem i nadhledem

Panoramatickou restauraci Skalka najdete v nejvyšších partiích lyžařského areálu přímo u Stezky v oblacích na křižovatce sjezdovky „Áčko“ a „Vyhlídková“. Její největší chloubou je jedinečná konstrukce s posuvnou prosklenou střechou, která se pro všechny milovníky zimní pohody otevírá při slunečných dnech. Díky všudypřítomnému světlu obřích prosklených ploch i střechy budete mít pocit, že hodujete přímo uprostřed horské přírody.

Z venkovní terasy nebo vyhřátého interiéru můžete pozorovat majestátnost vrcholů celého pohoří Králického Sněžníku.

3 kilometry na jeden zátah!

Ze Slamníku až k chatě U Slona. Díky nové sjezdovce a propojení celého resortu letos můžete během jedné jízdy vykrojit oblouky v celkové délce 3 km!

Famózní crossová trať a freestyle zóna pro veřejnost

Hory zážitků online

Vyšší komfort pocítíte nejen v samotném středisku, ale již před vaším příjezdem. Nákup zvýhodněných tarifů pro dospělé i děti je letos bohatší o online nákup celosezónního skipasu a nově také o nejoblíbenější zimní zážitky.

Stačí si pouze vybrat z nabídky top zážitků, zvolit konkrétní termín, hodit zážitek do košíku a zaplatit online a pak už jen užívat hory zážitků.

www.dolnimorava.cz

Potřebujete založit lyžařský klub, lyžařskou školu nebo lyžařskou asociaci?

Provozujete lyžařský klub, školu, asociaci nebo živnost instruktora či trenéra lyžování a potřebujete pomoci s tvorbou smluv, řešením sporu nebo výkladem předpisů?

Potřebujete vypracovat znalecký posudek k lyžařské nehodě, ocenit lyžařské vybavení nebo lyžařskou školu či areál? Chcete si zaregistrovat logo jako ochrannou známku?

Máte zájem o překlad, analýzu a výklad zahraniční legislativy v oblasti lyžování?

IUSKI – Institut lyžařského práva

je úzce specializovaným ústavem s garancí vysoké odbornosti své činnosti. Účelem je poskytování komplexních služeb pro lyžařské organizace na jednom místě.

Kromě výzkumné činnosti nabízí celou škálu specifických služeb pro LYŽAŘSKÉ KLUBY LYŽAŘSKÉ ŠKOLY

ZNALECKÁ ČINNOST – znalci v oborech sport a ekonomika se specializací na oblast lyžování bezpečnost lyžování – lyžařské nehody oceňování lyžařských potřeb a vybavení oceňování podniků (lyžařské školy aj.) oceňování lyžařských areálů (dle zvláštní metodiky)

LYŽAŘSKÉ ASOCIACE PROVOZOVATELE LYŽAŘSKÝCH AREÁLŮ v následujících oblastech: PRÁVNÍ SLUŽBY – právníci a advokáti se specializací na sportovní právo / notáři založení jakékoliv korporace (s.r.o., a.s., k.s., v.o.s, spolek, družstvo apod.) smlouvy všeho druhu (pracovní, obchodní aj.) zastupování před úřady i soudy ŘEŠENÍ SPORŮ – rozhodci a mediátoři orientovaní na sportovní spory zastupování před civilními soudy rozhodčí řízení (vč. sportovní arbitráže) mediace (vč. specializované sportovní mediace)

info@iuski.cz

Právo duševního vlastnictví – patentový zástupce / právník autorská práva právo průmyslového vlastnictví (ochranné známky apod.)

Daňové poradenství a účetnictví – daňový poradce / auditor / účetní kancelář Poradenská a konzultační činnost – při založení i v průběhu činnosti lyžařských organizací Věda a výzkum – oblast lyžařského práva

Hlavní partner

www.iuski.cz

| 130 | TIPY A MOMENTKY: TO NEJ ZE SNOWTOUR

Klíny: malé rozlohou, velké osobností

Text: Andrea Drengubáková, foto: SNOWtour

Krušnohorské Klíny jsou menším rodinným střediskem jen pár minut od Litvínova. Za posledních několik let se areál technologicky „vyhoupnul“ a mile překvapí i kvalitou služeb. Lyžařské vyžití si tu najdou hlavně děti a pohodáři, ale i ti, kdo dají na dobrou gastronomii.

V pluhu i po hranách

jezdovky na Klínech jsou akorát tak modré, aby se na S nich dalo svižně carvovat, a zároveň akorát tak modré, aby se je nebály sjet i malé děti. Nejlepším příkladem je sjezdovka Centrální, která je zároveň nadprůměrně široká a po celé délce přehledná.

Když tenisové rakety spí

létě se tu odráží tenisový míček, v zimě radost v dětV ských očích z prvních lyžařských krůčků. Klínský dětský park je totiž vybudovaný na platformě tenisového kurtu, takže jde o stoprocentně ohraničenou dětskou zónu. Na kurtu jsou vytvořené umělé vlny a zatáčky, které jsou bezpečně zakončené do roviny.

| 131 | Klínská bůčková

estaurace Emeran se opravdu R vymyká běžnému střediskovému občerstvení, a to nejen zajímavými variacemi jídel, ale také osobitým interiérem a nadstandardně profesionálním přístupem obsluhy.

Lahůdkovým gastrotipem je domácí klínská bůčková pomazánka, jejíž porce klidně nahradí menší oběd.

Zkušení do snowparku!

enší, avšak na překážky bohatý snowpark najdete v horní části areálu.

M Zkušení lyžaři si tu mohou celkově vyzkoušet 9 překážek, mezi nimiž nechybí bedýnky, pipe, roury, zábradlíčka a také jeden polet.

300 m 370 Kč

Na tolik vyjde na jeden den v půjčovně u parkoviště sjezdový komplet, který zahrnuje lyže, boty a hole.

V půjčovně s milou obsluhou si samozřejmě můžete půjčit i snowboardový komplet nebo výbavu pro běžecké lyžování. A také si zakoupit zapomenuté brýle, rukavice nebo lyžařské vosky.

Tato délka je věnovaná modrému cvičnému svahu, na který méně zkušené malé lyžníky vyváží dětská poma. Jde o výborný mezistupeň mezi dětským parkem, jenž je už prckům malý, a Centrální sjezdovkou s červeným dojezdem, na který si naopak ještě netroufají.

Klíny jedním dechem

Zaměření Klínů na rodiny s dětmi je v areálu poznat na každém rohu, což završuje výborné zázemí s restaurací a ubytováním přímo u lanovky. Co nemají Klíny do počtu kilometrů sjezdovek, to dohání kvalitou služeb a výbornou dostupností z města.

Více informací:

www.kliny.cz

| 132 | TIPY A MOMENTKY: TO NEJ ZE SNOWTOUR

Plešivec: na Hanu i na Huga

Text: Andrea Drengubáková, foto: SNOWtour

Krušnohorský Plešivec láká na velkoryse široké svahy, které jsou z velké části zalité sluncem, na rozlehlý dětský park a díky après-ski stanu přímo na sjezdovce i na atmosféru Alp. Atraktivitu zvyšuje i příjemná dojezdová vzdálenost z velkých měst, jako jsou například Karlovy Vary.

Z Jitky na Renatu

jezdovky na Plešivci mají leccos společné. Jednak jsou S všechny pojmenované ženskými jmény a jednak se všechny vyznačují dostatečnou šířkou a přehledností.

Téměř všechny mají schopnost oslovit širší spektrum lyžařů, a to především díky svým akorátním sklonům.

3 230 m

Tolik měří nejdelší sjezdovka na Plešivci Daniela, která tak patří také k nejdelším sjezdovkám u nás. Trať nejprve z vrcholu Plešivce svižně kopíruje spádnici směrem na Abertamy, odtud už se vine spíše formou mírného traverzu až k lanovce do Pstruží.

| 133 |

„Jedinej chlap“

Nej sjezdovka

Mojí nejoblíbenější sjezdovkou na Plešivci je Aida, která začíná pěkně zostra černým sklonem, v druhé zatáčce už se ale příjemně červená a stále si zachovává dostatečnou šířku i přehlednost po celé délce.

a Plešivci je to samé dámské N jméno, alespoň co se sjezdovek týče, takže jaké je to překvapení, když v nápojovém lístku restaurace Plešivec narazíte na Huga.

Tentokrát samozřejmě nejde o sjezdovku, ale o hořkosladký nápoj, jehož základem je prosecco, soda, bezový sirup, máta, limetka a led. Stejně jako Aperol je Hugo původem z Itálie.

Skrz houbu!

řesně takto se mohou malé děti P projet v dětském parku – tunelem přímo skrz velkou houbu. Velká není jen houba, ale i celý dětský park, který rozlohou i moderní výbavou patří k nejlepším v tuzemsku. Kromě bohatých metodických i zábavných prvků obsahuje park až 4 pojízdné pásy a je bezpečně oddělen od sjezdovek.

Plešivec jedním dechem Apréčko jak v Alpách

do by ho neznal. Je (skoro) kulatý, line se z něj rytmická K hudba a nezřídka je obklopen teráskou, která vyzývá k opalovačce. Ano, jde o oblíbený après-ski stan, který se na Plešivci nachází přímo na sjezdovce s výhledem do údolí.

lešivec je moderním univerzálním střediskem téměř P pro všechny typy lyžařů. Zatímco sportovci ocení prostorné pláně pro carving, méně zdatní lyžaři mohou využít mírných modrých svahů a děti se na hodiny zabaví v dětském parku.

Více informací:

www.skiarealplesivec.com

| 134 | TIPY A MOMENTKY: TO NEJ ZE SNOWTOUR Text: Andrea Drengubáková, foto: SNOWtour

Neklidný Klínovec s klidným Neklidem „Klínovcem cloumá Neklid.“ To je aktuální motto největšího krušnohorského areálu, který se spojil s vedlejším areálem Neklid a staly se spolu tak největším lyžařsky propojeným střediskem u nás.

Vrchol Klínovce se sněhem obalenými stromy i budovami vytváří lednovou sněhovou pohádku, která vládne samozřejmě i na sjezdovkách.

Jáchymovská královna

hloubou Klínovce je dlouhá a široká červená JáchyC movská sjezdovka, jejíž úvodní mírnou pasáž brzy vystřídá strmější a členitější profil.

Více prostory pro „dámy“

Novinkou je i rozšíření nejrušnější zdejší sjezdovky, jíž je modrá Dámská – ta má nyní do šířky jednou tolik, takže začínající a méně zdatní lyžaři mají mnohem větší klid a prostor na své opatrné oblouky.

| 135 |

Pařezovka prokoukla

I červená Pařezovka se letos dočkala 20% rozšíření, takže oblouky můžete rozhoupat i do větších rádiusů.

Útulná restaurace v lanovce

alá restaurace U Staré Lanovky na startu JáM chymovské sjezdovky je útulná a vždy dobře vaří.

Osvědčené je houbové rizoto (155 Kč) nebo losos na bylinkovém másle (195 Kč).

Do klidu na Neklid!

I na menším Neklidu se dá ale velmi sportovně zalyžovat. Zatímco v horní pasáži jde o široké a mírné carvingové pláně, ve spodní části sklon přitvrdí a pisty se zúží. Jedním z lákadel Neklidu je slušný snowpark.

31,5

Díky nové spojovací sjezdovce na Neklid se délka sjezdovek v klínoveckém areálu „prodloužila“ o 10 km, takže se můžete sklouznout celkem na 31,5 km sjezdovek, nejvíce nejen v Krušných horách, ale i v Česku. Spojovací sjezdovku na Neklid najdete po pravé straně na startu Jáchymovské sjezdovky, přípojka zpět na Klínovec z Neklidu pak končí na parkovišti pod Prima Expresem.

Klínovec jedním dechem

Okružní propojovací cesta mezi Klínovcem a Neklidem vytvořila největší kompaktní lyžařský areál u nás, který se může pochlubit rozličným charakterem sjezdovek, frekventovanými i klidnými zákoutími a moderními i obyčejnějšími lanovkami.

Více informací:

www.klinovec.cz

| 136 | TIPY A MOMENTKY: TO NEJ ZE SNOWTOUR

Tatry: Mekka slovenského lyžování

Text: Andrea Drengubáková, foto: SNOWtour

Těžko by se na Slovensku hledala věhlasnější střediska než ta, co spadají do správy Tatry Mountains Resort. Jde o všestrannou Tatranskou Lomnici, Štrbské pleso s řadou nelyžařských atrakcí, komornější Hrebienok a v neposlední řadě o Jasnou, která je lyžařskou královnou Slovenska.

1

Jednička. Touhle číslovkou můžeme označit Jasnou, která se svými 50 kilometry sjezdovek může velikostí konkurovat i alpským střediskům. Její sjezdovky jsou dlouhé, převážně členité a dostatečně široké. Jednou z oblíbených sportovních sjezdovek je červená Pretekárská z Priehyby na Zahrádky, která nebývá tolik frekventovaná jako například hlavní trať pod funitelem.

Snowpark pro všechny

ejvětším snowparkem oblasti je ten v Jasné na N sjezdovce Vrbická, který zahrnuje jak velké big airy pro zkušené lyžaře, tak i jednoduché skoky a terénní vlny pro začátečníky. Jeho hlavní předností je tak kromě velikosti i zaměření na všechny výkonnostní kategorie.

| 137 |

Nej vyhlídka

ezi nejlepšími vyhlídkami samozřejmě vyčnívají M ty obligátní na vrcholu Chopku či Lomnického štítu.

Pokud si ale u výhledu na hory chcete pochutnávat na horké čokoládě pohodlně v lehátku, zkuste terasu na Skalnatém plese.

S dětmi do tunelu!

ěti se v Lomnici nadchnou pro indoorový park Kamzíkovo D v Tatranské Lomnici, kde najdou jedno obrovské překážkové bludiště protkané prolézačkami, tunely a klouzačkami.

V Kamzíkově se dá zakoupit drobné občerstvení, suvenýry nebo doplňkové vybavení, jako jsou čepice a šály. Vstup je zdarma a herna je otevřná od 10 do 15 hod.

16 eur

Na tuto částku vyjde na Štrbském plese pětiminutové zapůjčení sněžných skútrů, na kterých se díky speciálním dětským verzím mohou prohánět i děti. Štrbské pleso se navíc pyšní nejen příjemnými sjezdovkami, ale i nelyžařskými atrakcemi, jako je snowtubing, snowrafting nebo zorbing.

5 500 m

Tolik měří nejdelší sjezdovka na Slovensku, kterou se může pyšnit Tatranská Lomnice. Trať vede z Lomnického sedla při převýšení 1 300 m a zatímco první třetina tratě je přehledný černý padák, následně se prudká pista mění v členitou červenou a poslední třetinu pak představuje široká modrá.

Tatry jedním dechem

Tatry představují jeden z největších lyžařských resortů s komplexní nabídkou služeb – propracované dětské parky, vybavené půjčovny, exkluzivní služby, jako je tzv. fresh track, nebo zážitkové večeře, a důmyslné je i propojení s největšími slovenskými aquaparky Tatralandií a Bešeňovou.

Více informací: www.jasna.sk

| 138 | TIPY A MOMENTKY: TO NEJ ZE SNOWTOUR

Lipno: království dětí

Text: Andrea Drengubáková, foto: SNOWtour

Lipno patří do top rodinných středisek u nás a svou pozici posiluje každoročními novinkami, zejména atrakcemi nejen pro děti. Díky nabídce nelyžařských aktivit je Lipno lákavým místem i pro vícedenní pobyt.

Pod Střechou

ezi modro-červenými sjezdovkami se na Lipně skví M i jedna černá pasáž jménem Střecha. Její nejprudší horní část je skoro celý den ve stínu, takže je opravdu rychlá a není snadné tu udržet lyže po celou dobu na hranách. Naopak se to krásně daří pod Střechou, tedy pod černým padákem na carvingovém prostranství.

1 400 m

Tolik měří nejdelší sjezdovka areálu Jezerní, která spojuje kramolínskou a lipenskou část. Jezerní je ze všech sjezdovek nejvhodnější pro první oblouky začátečníků a malých dětí, protože je maximálně přehledná a velmi mírná.

| 139 |

119 Kč

Na tolik vyjdou bramborové šišky s mákem, které jsou mým gastrotipem v nové restauraci na vrcholu Kramolína. Velkou výhodou této samoobslužné restaurace je prosluněná teráska s výhledem do okolí.

„3…2…1…jeď !“ Tak zní nápis na startovních brankách měřeného slalomu mezi sjezdovkami Dámská a Lišáka Foxe. Vedle měřeného slalomu je paralelně ještě jeden neměřený slalom, oba jsou postavené pěkně do plynula a jsou poměrně dlouhé.

Po lyžování na brusle!

okud je – jako letos – zamrzlá přehrada, můžete P se po ní prohánět na běžkách či na ledních bruslích.

Na zmrzlé hladině můžete kroužit po více než desetikilometrové dráze, která je tak údajně nejdelší přírodní ledovou dráhou na světě.

Horem nebo dolem

ipenské sjezdovky letos doplňují dvě skicrossové L trati, které se vzájemně křižují, takže zatímco na jedné můžete projet tunelem, na druhé v témže místě přejíždíte přes most. Menší prckové mohou zvolit jednodušší modrou skicrossku, zkušenější zas rychlejší červenou s vyššími terénními vlnami.

Lipno jedním dechem

čkoli je skiareál Lipno primárně orientován na rodiny A s dětmi, vyžití si tu najdou prakticky všechny věkové kategorie a díky sportovně laděným sjezdovkám na Kramolíně se svezou i výkonnostnější lyžaři.

Více informací: www.lipno.info

| 140 | TIPY A MOMENTKY: TO NEJ ZE SNOWTOUR Text: Andrea Drengubáková, foto: SNOWtour

Bachledka: rodinné překvapení za Tatrami Bachledka je rodinným střediskem, rozprostírajícím se na hřebeni Spišskej Magury na východě Tater, odkud se sjezdovky spouští téměř do všech světových stran. Zrovna tak rozmanitá je i náročnost tratí a možnosti dalších zimních aktivit.

Tatry na dlani

Zdejší Stezka korunami stromů vás nechá nejprve pozvolně vystoupat do výšky 24 metrů a pak vás dlouhým dřevěným mostem dovede až k dominantní dřevěné věži, z jehož vrcholu ve 32 metrech máte výhled na Belianské Tatry, Pieniny a Zamagurie. Dospělí za vstup zaplatí 9 eur, děti 7 eur.

Sněhovými peřejemi Dětský park v centru areálu

alé děti míří do M dětského parku u výstupu kabinkové lanovky, kde se můžou projet v dětském slalomu. Lyžařská školička má zázemí hned vedle dětského parku.

1 800

udit se nebudete ani při N tzv. snowraftingu, kdy se ve sněhovém korytu s několika mírnými zatáčkami projedete v opravdovém raftu. Zpáteční cesta nahoru je možná větší zážitek než jízda dolů, protože jedete zapřaženi za skútrem, a to v celku svižné rychlosti! Pro dvě osoby vyjde snowrafting na 5 eur.

Nejdelší a zároveň nejmírnější sjezdovkou je trať Bachledka I, která vede z vrcholu Spišské Magury až do Bachledové doliny a „nalyžujete“ na ní přes 1 800 metrů. Úvodní nadprůměrně mírná část vyhovuje především dětem a začátečníkům, v polovině sjezdovky je ale i prudší úsek.

Dolů i na saních

a příznivých sněhových podmínek Z je sjízdná sáňkařská dráha, která vede z vrcholu Spiššské Magury až do Bachledové doliny, což dá dohromady 2,5 km sjezdu na saních.

Pokud nemáte vlastní sáňky, můžete si je zapůjčit u nástupu nebo výstupu kabinkové lanovky.

Bachledka jedním dechem

eště nedávno téměř neznámé J středisko na východě Tater se investicemi posledních let proměnilo v letovisko, které rodinám s dětmi zajistí rozmanité, a to nejen lyžařské zážitky.

Více informací: www.bachledka.sk

CRUISE 60 S BLK sjezdové boty • širší skelet a komín boty • technologie NFS (natural food stance) • vhodné pro širší nohu

místo 4 499 Kč

2 799 Kč

-37 %

| 142 | TRAVEL ON THE ROAD Text: Petr Socha

Pod tureckým

vulkánem

Ačkoli svět už roky straší globální oteplování, reálné počty kilometrů sjezdovek světa spíše narůstají a lidé objevují stále nové a nové destinace s neporušeným prašanem. Stále se budují nová střediska s ambicemi přilákat zvídavé turisty, pro něž je svět stále menší a menší a jeho zapomenuté kouty jsou dnes naopak spíše atrakcí než prokletím. Mezi země, které možná budeme v budoucnu potkávat stále více v katalozích cestovek, patří i Turecko.

L

ogicky si ho spojujeme spíše s letní dovolenou u moře, koupáním, případně poznávacími cestami za kulturou nebo nakupováním na istanbulských tržnicích. Turecko se ale už několikátým rokem snaží nalákat nové turisty na lyže.

Se zkušenostmi z letního cestovního ruchu si uvědomuje potenciál zimního turismu a podporuje iniciativy vedoucí k vybudování infrastruktury pro lyžaře.

Turecko dnes

Neskutečně složitý politický uzel, který omotává dnešní Turecko, se pokoušet rozplétat nebudeme. Zůstaneme spíše u konkrétních postřehů a zejména geografických faktů: Turecko je velmi hornatá země, asi 25 % jeho území leží nad 1 200 m n. m. a hory s potenciálem pro lyžování jsou rozesety prakticky po celé ploše této veliké země. Největší pohoří leží na východě, při hranicích s Gruzií, Arménií a Íránem, kde najdeme i nejvyšší vrchol Ararat (5 165 m), kde se mimochodem vesele skialpuje. Nicméně hlavní lyžařská střediska jsou silně decentralizována a najdete je jak na západě u Istanbulu, nedaleko jižního i severního pobřeží, daleko na východě, tak i v centrálních oblastech země.

Město pod vulkánem

Pokud bychom Turecko vložili do kružnice, její střed by byl velmi blízko města Kayseri, zhruba milionové metropole stejnojmenné provincie. Právě tam jsme měli možnost se sami podívat.

FOTO: SKI RESORT ERCIYES

Erciyes Ski Resort

Je to sice jediná hora široko daleko, ale zato obří a s výborně promyšlenou lyžařskou infrastrukturou. Ostatně projekt byl svěřen Rakušanům, kteří do něj promítli své zkušenosti a osvědčené alpské technologie.

Doppelmayr, Leitner, Technoalpin, Skidata, Prinoth, Pisten Bully… Vše samozřejmě stálo patřičný balík, jen technické zasněžování tratí vyšlo na nějakých 50 milionů eur.

Do areálu se dá vystoupat ze tří center, sjezdovky jsou postaveny v rozmezí 2 088 m až 3 346 m n. m. na severozápadní výseči hory, přičemž největší efektivní převýšení pro jeden sjezd je 1 137 m. Provozovatelé hovoří o 102 kilometrech tratí, z nichž ale jen 57 km je denně upravováno, 58 % by jich měl obstarat zasněžovací systém.

Pod vrcholkem najdeme i v mapě deklarovaný freeridový svah. Ostatně rozsah volného terénu je – měřeno pohledem z mapy a z letadla – obří a možná právě jeho odhalování a hledání sem přitáhne jednu část budoucích zákazníků.

Turecká lyžařská kultura

V Turecku je lyžování takřka zapomenutý sport. Z 80 milionů jeho obyvatel nelyžuje ani jedno promile, takže mluvit můžeme tak leda o lyžařské kultuře v plenkách. Leccos proto působí pro lyžařského rutinéra z Evropy maličko legračně. Primárním předmětem zájmu místních návštěvníků, pokud to nejsou sáňky, bývají modré sjezdovky, typicky přeplněné. A naopak, všechny jen trochu prudší tratě ve vyšších patrech střediska bývají liduprázdné, což samo sebou pro nás Evropany zvyšuje atraktivitu areálu.

Na barbecue jsou připraveny speciální prostory a venkovní grily, někde až pro dva tisíce lidí.

Samozřejmě musíte tak trochu počítat, že jste v exotickém středisku. Ačkoli je zde silně cítit snaha působit profi lyžařsky, atmosféra zimního resortu nebude daleko od toho letního. Resort jako resort. Pro Turky je lyžování logicky zejména forma zábavy, a tedy jen obdobný typ sezónního byznysu, jako je ten přímořský.

FOTO: SKI RESORT ERCIYES

Živé město působí trochu dojmem, jako by přerůstalo samo sebe, nové stavby i široké víceproudé silnice obrůstají historické komplexy, které poskytují svědectví o civilizacích 5 tisíc let starých. Není toho mnoho, co by připomínalo, že jsme hluboko v Asii, nejvíc snad občasné zpěvy volající k modlitbě vycházející z tamních mešit. Jinak atmosféra tu připomíná třeba spíše Balkán.

Ale hlavně, odevšad je k vidění majestátní, dávno vyhaslý vulkán Erciyes, který šplhá do bezmála čtyř tisíc metrů nad mořem. Jeho i v létě bílá čepice musí inspirovat každého, kdo tam přijede z lyžařské kultury. A tak na jeho východní stěně vyrostlo před několika málo lety stejnojmenné lyžařské středisko.

| 143 |

Kappadokie Pokud se vydáte do Erciyes na lyže, rezervujte si den či dva na návštěvu Kappadokie.

Dotknete se tak časů vzdálených až šest a půl tisíce let. V pozdějších tisíciletích budovali v tamních horách utlačovaní křesťané skalní města v pískovcovém podloží, která obsahovala veškerý k životu potřebný prostor včetně zdobených skalních chrámů. Často mnohapatrové komplexy zasahovaly hluboko pod zem a tvořily labyrint skrýší únikových cest.

Ve skalách vytesaná města můžete obdivovat i dnes – ba dokonce můžete ve skalních hotelech, které tamní lidé leckde provozují, i přenocovat. Při mnoha pohledech na provrtané skalní věže se vzadu vynoří právě masív Erciyes se svou věčně sněhovou čepicí.

Do resortu například stoupá čtyřproudová silnice, zkracující vzdálenost od města.

V lyžařských kulturách také nenarazíte na to, že by středisko nějak okatě propagovalo záchranu zraněných na svahu, u Turků v Erciyes stojí tato služba v první skupině reklamních argumentů, snad k pobídnutí domácích turistů. Neobvyklá je možná s tím související povinnost nosit přilbu. Nabízejí tu jen jednodenní skipas (samostatně k nákupu za nějakých 200 Kč), případně bodovky. Velký tlak kladou marketéři na všemožné eventy

FOTO: SKI RESORT ERCIYES

| 144 | TRAVEL ON THE ROAD

a akce, takže jednou z nemnoha Češek, které Erciyes navštívily, byla Ester Ledecká při zastávce seriálu snowboardového SP. Kolem a kolem je poznat, že jsme v místech, kde lyžování není homogenní součástí krajiny a jejích obyvatel. Což ale potenciál velké hory nikterak nepomenšuje.

Poznávací lyžařský výlet do Turecka

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

Na druhou stranu manažeři střediska nejsou žádní naivkové, aby si mysleli, že jim do resortu budou jezdit tisíce Evropanů jen kvůli velkému kopci. Když už se člověk dostane do centra Antalye, byl by sám sebe ochudil, kdyby se malinko neporozhlédl. Je po čem. V Kayseri sice jsou historické památky, ale možná postačí na jednu dvě večerní procházky. Jinak je to ale u dalšího kulturního cíle – Kappadokie. Oblast se skalními sídly zapsaná na seznamu UNESCO rozhodně stojí minimálně za denní výlet.

Kdo nemá rád nutně umělou resortní

atmosféru, má příjemnou možnost zůstat bydlet dole ve městě, vzdáleném nějakých 20 minut od lanovek. Pak lze kombinovat lyžování s večerním poznáváním všední kultury, která není vůbec nezajímavá. Nasát tep města, prochodit pár památek, navštívit rybí trhy i moderní nákupní centra ryze evropského střihu, ale hlavně ochutnat výbornou lokální kuchyni! To jsou momenty, které mnozí z nás postaví na roveň samotnému lyžování.

Pozor, chybí hospoda!

Při večerních procházkách myslete na jedno – na pivo nebo sklenici vína ve městě jen tak nezajdete. Jsme totiž v ryze islámské kultuře, kde se alkohol obvykle nevysky-

tuje. Tuto skutečnost možná postupně boří poptávka ze strany turistů, vedle mezinárodních hotelů jsme našli jedinou lokální výčepnu piva, která byla navíc spíš pro otrlé chlapy než pro romantické posezení zamilovaného páru. V resortních hotelech pro turisty bude patrně k dostání vše, na co si vzpomenete, ale tam o lokální kultuře hovořit nelze.

Ceny na dně

Silnou motivací k návštěvě tureckých hor mohou být i ceny. Musíme pochopitelně připočíst ceny letenek (kolem 6 tisíc Kč zpáteční z Prahy), ale potom… Kvůli nedávnému propadu turecké liry lze zakoušet téměř pocity valutových cizinců v někdejším Československu. Denní skipas vyjde na zmíněných 200 korun, bydlení se snídaní v hotelu v centru Kayseri i na méně než 300 Kč na noc (Booking.com). Jeden z nejdražších hotelů ve městě, pětihvězdičkový Radisson Blu Hotel, nabízí lyžařské balíčky (od 1 500 Kč na den), kde je v ceně vedle luxusního bydlení s opulentní snídaní i skipas a transfery na kopec.

V čem je Turecko jiné „Prvního rozdílu si všimnete hned. Na horských odpočívadlech si lyžaři nevychutnávají aperol ani bombardino, ale horký turecký čaj,“ vzpomíná na rozdíly při svých návštěvách Irena Menšíková, která v Turecku už nějaký čas žije. „Pokud vám ale absence alkoholu nevadí, tureckou gastronomii na horách si užijete – a pivo nebo tureckou pálenku rakiji si můžete vychutnat večer na hotelu. Téměř ve všech střediscích se můžete těšit na venkovní barbecue. Pokud negrilují majitelé horských chat, tak si před areálem připravují kebab ti, co zrovna nelyžují. Na barbecue (turecky mangal) jsou připraveny speciální prostory a venkovní grily, někde až pro dva tisíce lidí. Na ‚náročnějších‘ sjezdovkách (spadajících do kategorie červených) bývá relativně prázdno. Jakmile se některý svah přibližuje těžší náročnosti (černé), pravděpodobně ho budete brázdit úplně sami.

Ve velkých střediscích se nemusíte bát ani front u vleků, které jsou většinou moderní, pohodlné a jezdí bez problémů.“

AWARDED

GEL INT

GEL INT

IE

IE

GE L I NT

NGÜTES

TE

IE

ST

NGÜTE

EGEL IN

NGÜTES

SI

N

ENGÜTE

S

AR K P S S O R C > IE > SKIMOV AI N > M O U N T A ST BR E A K F

TE

TE

N AT I O

N

ES PIS

RE

AT I O

AL

9

RN

ES PIS

18 / 2 01

E

AL

20

ER

N ES PIS

M

TS HIGHLIGH

N AT I O

LES P I

RA ITE L

O

NA

T

N AT I ER

ER

AL

with the Pist Seal of Approval 4 x GOLD!

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

| 146 | TRAVEL ON THE ROAD

Další nejznámější střediska Turecka V Turecku je v současnosti 36 lyžařských areálů rozesetých po celé zemi. Téměř do všech se bez problémů dostanete autem z Istanbulu nebo letecky.Představíme vám ty nejznámější.

Díky suchému horskému klimatu bývá Bursa, Uludağ – Vůbec nejstarší v Palandöken dokonalý prašan. A na rozdíl lyžařský areál se nachází u města Bursa. od ostatních areálů se tady lyžuje až do osmé Je zároveň tím nejznámějším a často do hodiny večerní. něj míří i turecké celebrity. Hora Uludağ Jak se sem dostat – Z Istanbulu nebo dosahuje výšky 2 534 metrů a je nejvyšším Ankary doletíte do města Erzurum přímým vrcholem v turistickém regionu Marmara. letem. Ve středisku Palandöken budete Resort je blízko jak k moři, tak k historickým z letiště za 10 minut. Během zimy jezdí do památkám. Navíc ho obklopuje 600 let starý areálu pravidelné autobusové linky z centra národní les.

Erzurum, odkud je to asi 5 kilometrů.

Lanovka vás vyveze až do výšky 2 235 metrů, odkud za příznivých podmínek dohlédnete až na Marmarské moře.

Kars, Sarıkamış – Turecký spisovatel Vyzkoušet můžete i freeride. Místní mu moc Orhan Pamuk o městě Kars prohlásil, že neholdují, a přitom je jízda mimo sjezdovku je to konec světa. Přesto, nebo právě proto relativně bezpečná, co se lavin týče. Snowje místem lyžařům zaslíbeným. Lyžařské boardisti si sice mohou užít speciální tratě, středisko Sarıkamış leží ve výšce 2 634 metrů na druhou stranu je ale nepotěší, že většina v obklopení jehličnatých lesů. vleků v areálu jsou kotvy.

Sjezdovek sice není příliš, zato tu bývají Sezóna v Uludağ trvá až do dubna, přičemž pěkné sněhové podmínky a sjet si můžete sněhové podmínky bývají stabilní po celou i tratě pro obří slalom či super-G. Nahoru sezónu, a to i díky pokrytí sjezdovek sněžvás vyvezou moderní lanovky Doppelmayr nými děly. a odpočinout si můžete v horských dřevěniJak se sem dostat – Z Istanbulu je Bursa cích. vzdálená asi 150 km. Za dobrých podmínek Jak se sem dostat – Opět přímým letem se sem dostanete za necelé 2 hodiny. A přímo z Istanbulu. Areál je vzdálený asi 50 kilometrů do lyžařského areálu vede z centra Bursy od letiště. lanovka.

1)

3)

Zahrajte si na boháče aneb na lyže z interhotelu

FOTO: HOTEL REDISSON BLU

Celkem zajímavý kulturní mix se nabízí při využití lyžařského balíčku některého z městských hotelů.

My jsme pár nocí strávili v hotelu Radisson Blu v centru Kayseri. Je to typický městský 5hvězdičkový hotel, kterému nechybí nic ani pro nejnáročnější hosty. Velké wellness (oddělené pro dámy a pány), posilovny, bazén, konferenční sály, restaurace a bar na střeše… Lyžařský balíček v takovém hotelu obsahuje standardní (rozuměj luxusní) pokoj, snídaňový bufet snad s tisícem všemožných položek, transfery do a ze střediska a neomezený skipas. Za takovou dovolenou zaplatíte ve dvoulůžkovém pokoji 120 euro neboli 3 tisíce korun na den za oba.

2)

Erzurum, Palandöken – Nejnáročnější

lyžaři vyrážejí na východ Turecka. Sjezdovky ve středisku Palandöken jsou pokryté sněhem až 150 dní v roce a celá oblast patří mezi nejchladnější v zemi. Nejvyšší bod sahá do výšky 3 185 metrů a výškový rozdíl mezi vrcholem a úpatím areálu je 1 000 metrů.

Lyžuje se většinou od listopadu a někdy se sezóna protáhne až do června.

Středisko se proslavilo v roce 2011, kdy organizovalo Zimní univerziádu. Kvůli této akci investovalo do modernizace areálu v přepočtu přes 3 miliardy korun. I v Palandöken excelovala Ester Ledecká společně s Evou Samkovou. Trénuje tady také turecký národní lyžařský tým.

4)

Antalya, Saklikent – Co takhle si ráno

zalyžovat a odpoledne se opalovat u moře? Na jaře to v Turecku není problém.

Saklikent je jedním z vůbec nejblíže položených středisek od rovníku, pouhých 37 kilometrů od slunečné Antalye.

Nachází se v pohoří Taurus ve výšce 1 850–2 547 metrů a lyžuje se v něm od prosince do dubna. Kromě toho mívá průměrně až 80 slunečných dní v zimě.

Jak se sem dostat – Přiletět do Antalye, nasednout na autobus nebo si půjčit auto.

Jenom se obrňte trpělivostí na turecký silniční provoz.

Irena Menšíková

Nejen lyže zdarma. I kolo!

Přestože lyžování v Turecku má doposud minimální základnu, aerolinky nabízejí přepravu lyží zdarma. A to nejen největší Turkish Airlines, ale i někteří menší vnitrostátní dopravci. Již na počátku plánování cesty jste tak zbaveni stresu, jak to udělat se zavazadly. A jedna perlička: z Česka Turkish Airlines přepravují zdarma i jízdní kola.

Areál Monínec Pobyty v březnu s lyžováním zdarma! Ideální místo pro dovolenou v ČR, která nabízí širokou škálu sportovních aktivit v zimě i v létě: lyžování, golf, wellness, bikepark, koupaliště a další. www.moninec.cz Monínec 7, Sedlec-Prčice sportyme

Areál Monínec

51 likes sportyme Garance sněhu do konce března! #lyzovani trigema_as

Areál Monínec

68 likes trigema_as Teambuilding pro kolegy #firemni akce mamajaja

Areál Monínec

vsudybyl_mara Areál Monínec

158 likes vsudybyl_mara Březnová lyžovačka k ubytování zadarmo! #hotelmoninec #lyzovanizdarma mamajaja

Areál Monínec

65 likes mamajaja S dětmi k vodě #letnimoninec #dovolena niki-loves-bike Bikepark Monínec

Kiki-ski

Hotel Monínec

238 likes Kiki-ski Wellness s výhledem na sjezdovku #wellnessmoninec #sauna #whirpool #bazen otec-a-syn

Areál Monínec

87 likes otec-a-syn Když tenis, tak s výhledem #zapas Karel-crossfit Areál Monínec

| 148 |

FOTO: DEPOSITPHOTOS

Nepřehlédněte:

Strohá romantika Kempování ve vysokohorském prostředí setrvale nabírá na popularitě a lyžařská střediska pro něj umí nabídnout perfektní podmínky...........................................

Letní Killington Vysoké investice spolu s dodrženými ambiciózními plány proměnily nejvýznamnější skiareál amerického východu v populární celoroční resort....................

Historky z dílen Asi ne nadarmo přezdívá angličtina rolbám sněhové kočky. Možná i proto, že si někdy kromě spokojeného předení – když věci nejsou v cajku – postaví pěkně po kočičím hlavu a umí zlověstně vrčet, prskat i páchnout.......................................

149 152

158

HORSKÉ KEMPOVÁNÍ

Text: Tom Řepík | 149 |

Strohá romantika

FOTO: BEAR VALLEY MOUNTAIN RESORT

Kempování ve vysokohorském prostředí setrvale nabírá na popularitě a lyžařská střediska pro něj umí nabídnout perfektní podmínky.

S

obvyklou hojností přírodních krás, dostatkem volného místa a běžně taky svázána stavebními omezeními, čím dál víc horských středisek rozšiřuje své ubytovací a zážitkové kapacity o zásobovanou verzi vrcholového kempování – při níž umožní svým hostům strávit noc v divoké přírodě a jen je nechají relaxovat a spočinout s tamní krajinou.

Obor si pro tento nový druh aktivity našel v angličtině vlastní název „glamping“ – složeninu z „glamorous camping“, okouzlujícího kempování. Skiareály jej poskytují v řadě různých podob, od prostého přenocování ve vlastních stanech na udržovaných parcelách po zvláštní chaty s vybavením v ničem si nezadajícím s tím v luxusních hotelech.

Lokalita nade všecko Můj bývalý sportovní kolega, nyní žijící v Kalifornii, jezdí se svou rodinou už roky tímto způsobem kempovat do katastru lyžařského střediska Bear Valley, na svůj oblíbený plácek s unikátními výhledy na tamní Mokelumneskou pahorkatinu. Horský resort každoročně od 1. července umožňuje dobrodruhům nocovat v asi 3 x 4 metry velkých stanech postavených na předem připravených platformách.

Příprava každé platformy vyšla podle střediskové manažerky Rosie Sundell na 6 tisíc dolarů. „Náš nový šéf Blake Lyon uviděl tenhle plac a povzdechl si, že by šlo o perfektní místo pro vyhlídkový hotel,“ vzpomíná manažerka. „Jeho myšlenka nás pak po diskuzích ve firmě dovedla

k rozhodnutí postavit tu 15 bungalovů – mnohem snazšímu projektu k prosazení v chráněné oblasti Stanislauského národního parku.“ Za taxu $129 za noc ($159 o víkendech) dostanou hosté k dispozici širokou postel s matrací z paměťové pěny ve stanu vytápěném kamny na dřevo. Elektřinu pro osvětlení dodávají solární panely, WiFi signálem je pokryt celý kemp. Hosté obdrží uvítací koš s vínem a občerstvením a večeři mají připravenu v nedaleké střediskové restauraci, v níž o víkendech hraje živá muzika. V objektu restaurace upravili a kapacitně navýšili toalety se sprchami tak, aby je mohli využívat i obyvatelé kempu. „Chceme, aby hosté přijeli, zaparkovali auto a od nás dostali všechno ostatní,“ napsala mi manažerka. „A až se dostanou do postele, měli by se obléct do pyžama, když budou chtít, a nemuset spát v džínách.“ Popisuje, že víkendy bývají obvykle plné už několik týdnů předem, rychle se prý zaplňují i rezervace uprostřed

Obor si pro tento nový druh aktivity našel v angličtině vlastní název „glamping“. běžného týdne. Na to, že doposud striktně lyžařské středisko Bear Valley se touto aktivitou začalo prvně ve své padesátileté historii marketingově propagovat jako letní destinace, jde o pozoruhodný start.

| 150 |

Začali malí Horská střediska mohou začít s nabídkou kempování v libovolně malém měřítku, aniž by to jejich novému produktu ubíralo na působivosti. Třeba skiareál Plattekill Mountain ve státě New York začal před pár roky s jediným stanem, avšak bez kompromisu co do úchvatnosti výhledu na tamní sjezdovkami pokrájený hřeben pohoří Adirondack, jejž si z robustních křesel může vychutnat šest osob po $120 za noc. Stan je k dispozici po celý rok; letní táborníci mají resort do velké míry pro sebe, přičemž ti zimní mají lanovky vzdáleny jen pár minut chůze.

Plattekillský resort využívá stan a další vybavení od poskytovatele Tentrr, společnosti zaměřené na sdílenou ekonomiku v oblasti outdooru, ne nepodobnou schématu Airbnb.

Poskytovatel je středisku zodpovědný za každé postavení, demontáž i údržbu plochy kempu. Ve své první sezóně v roce 2016 zrealizovalo středisko jen tři pobyty, už sezónu následující jich mělo přes dvacet a poptávka trvale roste.

I další východoamerické středisko Black Mountain v New Hampshire je příhodnou ukázkou toho, jak poskytovat glampingovou zkušenost při střídmém rozpočtu maximálním využitím stávajících zařízení a zaběhlých aktivit v areálu. Každoročně od května do října mají v nabídce kempování napojené na jezdecký provoz: nocležníci si v sedlech koní vyjedou za necelou hodinku po stezce do střední části hory, kde je bývalá chata horské patroly, nyní využívaná pro dobrodružné nocování. „Začali jsme nabízet letní večerní vyjížďky před asi patnácti lety a napadlo nás přidat

SCÉNICKÝ VÝHLED Z GLAMPINGOVÉHO STANU V KALIFORNSKÉM BEAR VALLEY

k tomu možnost noclehu na chatě. Letos je to už naše devátá sezóna, kdy lze takto na kopci přespat. Prostá, ale útulná chata pojme šest lidí, má zaveden vodovod a elektřinu, hosté v postelích musí mít vlastní spacáky,“ popisuje mi Liz York, marketingová ředitelka střediska.

Cena $179 za noc obsahuje výjezd koň-

Spojení zavedeného provozu skiareálu a kempování se zdá být organicky přirozeným procesem. mo na kopec i dolů (koně zůstávají přes noc v ustájení poblíž chaty), nocleh, večeři a teplou snídani. Výjezd začíná ve čtyři odpoledne, což nahoře dovoluje čas dopřát si nedlouhou procházku k několika stěžejním výhledům v místě. Po večeři se u přírodního ohně čepuje pivo z lokálních produkcí.

Zkušené provozy Spojení zavedeného provozu skiareálu a kempování se zdá být organicky přirozeným procesem – horská střediska hledají každý způsob, jak rozšířit své letní aktivity, přičemž po lehce dobrodružných zážitcích setrvale roste spontánní poptávka. Krom toho, vedlejším benefitem technického zasněžování středisek je existence rozvodů elektřiny a vody v relativně odlehlých oblastech, jichž může glampingový provoz přinejmenším v mimosezóně hojně využívat. Stany lze na zimu poměrně snadno demontovat, aby nepřekážely lyžařským aktivitám.

Jistý typ dobře situovaných městských rezidentů, kteří rádi jezdí do hor na lyžařské víkendy, se ukazuje být ideální cílovou skupinou pro adekvátně drahé, luxusní kempingové zážitky.

Obvykle jde o lidi, kteří si nechtějí dovézt a rozbalit vlastní stan, otevřít pivo a vařit si vlastní jídlo. Tato vybraná demografická cílovka 28- až FOTO: PLATTEKILL MOUNTAIN RESORT

Trochu skromnější zážitek s podobně skvostnými výhledy nabízí kanadský Fernie Alpine Resort v Britské Kolumbii. Hosté vyjedou páteřní lanovkou Timber Chairlift na vrchol hory, kde mohou kempovat na připravených platformách ve střediskových stanech či vlastních. Celkovou hodnotu zážitku zvedá lahev šampaňského, večeře a snídaně v nedaleké restauraci Lost Boys Café nebo připravené ohniště. „Většina lidí nebude stoupat s batohem na zádech tisíc výškových metrů, aby tam kempovali na horské louce. Chceme, aby náš host měl možnost zažít večer a ráno na vrcholku našich kopců, kde bývají západy a východy slunce něčím neskutečným,“ píše tamní marketingový manažer Matt Mosteller. Tvrdí, že představit hostům krásy tamní krajiny formou kempování se vyplatí i pro ostatní provozy střediska, včetně lyžování nebo letních bikových tratí: „Když jim umožníme dostat se do lůna naší přírody a rozjasníme jim obličeje, máme šanci, že se k nám vrátí zkusit si i ostatní aktivity.“

FOTO: BEAR VALLEY MOUNTAIN RESORT

HORSKÉ KEMPOVÁNÍ

POHLED NA HŘEBEN POKRÁJENÝ SJEZDOVKAMI NEWYORSKÉHO STŘEDISKA PLATTEKILL

| 151 |

FOTO: WHITEPOD

HORSKÉ KEMPOVÁNÍ

55letých si přeje dosáhnout na všechny výhody hotelu, stále však chce zůstat venku v přírodě.

Glampingové trendy intenzivně zapouští kořeny i v evropských Alpách. Jedním z nejagilnějších glampingových poskytovatelů je francouzská Huttopia nabízející kolem 40 kempingových lokalit ve francouzských horách, v každé s mnoha desítkami stanů vybavených elektřinou, koupelnou s ručníky, velkou postelí a kuchyňkou s ledničkou. Ve většině lokalit mohou hosté snídat croissanty či palačinky a večeřet domácí pizzu, francouzská vína a sýry, vše servírované z pojízdných přívěsů místních dodavatelů. Pro dospělé střediska pořádají kurzy vaření či různých řemesel, pro děti letní kino nebo řadu aktivit ve volné přírodě.

Glampingové trendy intenzivně zapouští kořeny i v evropských Alpách.

Marketingový manažer Huttopie Claude Beaudoin mi prozradil, že typickou demografickou cílovkou pro jejich stanové objekty v průběhu letní sezóny a hlavních svátků je čtyřčlenná rodina s dětmi pod 15 let věku. Uprostřed všedního týdne a v době před prázdninami a po nich pak nejčastěji přijíždí kempovat aktivní páry nejširšího věkového spektra, party přátel a dobrodružně ladění důchodci.

Pravděpodobným průkopníkem glampingu se zdá být švýcarský kanton Valais, kde už v roce 2004 otevřeli ekologicky přívětivý komplex Whitepod – 18 luxusně vybavených, celoročně provozovaných sférických stanů na bytelných dřevěných podestách sloužících současně jako terasy. Součástí pobytu je možnost lyžovat na přilehlých asi sedmi kilo-

VE ŠVÝCARSKÉM KANTONU VALAIS PROVOZUJÍ NEJSTARŠÍ GLAMPINGOVÝ PROVOZ SVĚTA, WHITEPOD

metrech svahů obsluhovaných dvěma vleky.

Marketingová manažerka střediska Laura De Kock k tomu dodává: „Zákazníci Whitepodu neplatí žádné další peníze za využití vleků anebo vypůjčení lyží či snowboardů – vše je v naší režii. Snažíme se tak hostům dopřát extra zábavu v rámci unikátní zkušenosti z našeho komplexu.

Jsme prvním střediskem na světě, které začalo nabízet tento typ celoročního stanování; nikdo jiný nebyl takový blázen jako my. Klíčové bylo bezesporu naše místo: měli jsme k dispozici kus

kopce výhradně pro stanový provoz – žádné hlučné bary v doslechu, žádná auta. A je vskutku unikátní kochat se výhledem na okolní hřebeny v horách, když máte pod sebou přes metr sněhu, přičemž vy jste v příjemně vytopeném stanu s ohněm. Nově jsme do komplexu přidali i saunu nebo elektrokola.“ Horských středisek zavádějících glampingové stanování každým rokem nepřekvapivě přibývá; těžko lze totiž pro něj najít vhodnější provoz než dobře vybavený skiareál.

FOTO: WHITEPOD

Annonce Řádková inzerce, k objednání na: snowbiz.cz/annonce

Vyrábíme sportovní sítě, bezpečnostní sítě a ochranné sítě pro všechny druhy sportů.

Speciálně pro lyžařské skiareály, horská střediska nebo lyžařské školy dodáváme záchytné nebo vymezovací sítě s různou velikostí oka, ochranné matrace proti nárazu různých velikostí nebo lyžařské sněžné plůtky.

Více najdete na www.berger-huck.cz nebo volejte 466 673 306.

JEDEN Z 18 KOMFORTNĚ VYBAVENÝCH SFÉRICKÝCH STANŮ KOMPLEXU WHITEPOD VE ŠVÝCARSKÉM VALAIS

| 152 |

PŘÍPADOVÁ STUDIE

LETNÍ KILLINGTON FOTO: KILLINGTON RESORT

Vysoké investice spolu s dodrženými ambiciózními plány proměnily nejvýznamnější skiareál amerického východu v populární celoroční resort.

Text: Tom Řepík

letý plán s tím, že v úvodní fázi vylepšili stávající střediskové traily a současně začali mapovat možnosti přidání nových terénů. Už v prvním roce zahájili výstavbu nových začátečnických trailů v oblasti Snowshed sloužící jako přirozené centrum pro killingtonský letní provoz.

Následující rok se whistlerský designer pustil do ambiciózní fáze, kdy do podzimu otevřel šest zbrusu nových trailů, pump track, začátečnickou dovednostní zónu a dětský park pro odrážedla. Tato samotná fáze přišla středisko na 400 tisíc dolarů. Současně resort pořídil přes stovku nových sjezdových speciálů, aby arsenál tamních půjčoven stíhal uspokojovat poptávku narostlou o probíhající expanzi.

Investice se killingtonským začaly střediskovými pokladnami vracet překvapivě rychle – během prvních tří let expanze se návštěvnost bikového provozu ztrojnásobila, přičemž v posledních dvou letech už umírněněji, přesto dál zásadně roste (asi o 30 procent ročně).

Pro každého něco

manitý mix aktivit pro hosty všech věkových skupin i adrenalinových nároků.

Český dotek

V roce 2014 si tak rozplánovali intenzivní rozvojovou pětiletku, vycházející z dosavadních kmenových letních aktivit střediska – turistických výjezdů lanovkou a lanovkami obsluhovaného mtb sjíždění. Svůj výchozí bikový program Killington nejenže neodstavil na vedlejší kolej, nýbrž zvolil si jej za základní kámen i svého budoucího letního ruchu. Nakontraktovali jednoho z nejproslulejších (a nejdražších) světových mtb designerů, whistlerskou firmu Gravity Logic, jejímž spolumajitelem je oborová ikona Tom „Pro“ Procházka, český emigrant z osmašedesátého (psal jsem o něm na tomto místě před rokem, ve SNOWbiz 109 v článku Nahoru dolů).

Designeři v Gravity NEJDRAŽŠÍ JEDNORÁZOVOU INVESTICÍ KILLINGTONU BYLA BOBOVÁ DRÁHA BEAST Logic vypracovali pěti- MOUNTAIN COASTER ZA 2,1 MILIONU DOLARŮ

FOTO: KILLINGTON RESORT

J

eště před nemnoha roky bývalo léto ve vermontském Killingtonu línou mimosezónou.

Středisko generovalo omezené tržby ze svého golfového provozu a páteřní lanovky vyvážející na kopec turisty a cyklisty. To se moc nezamlouvalo novým provozovatelům z POWDR Corporation, a tak prosadili to, co horské areály při vlastnických změnách občas dělávají: zbrusu přepracovali koncepční plán rozvoje střediska. Tak, že zimní provoz dál zůstane hlavním tahounem příjmů resortu, ale léto se na něj co do výše tržeb blízce dotáhne. Úkol zněl lakonicky: o konkrétní nenízká procenta zvednout letní návštěvnost včetně nově příchozích hostí, zaplnit víc letních postelí a docílit vyšších tržeb v restauracích a půjčovnách.

Jako svůj úvodní krok killingtonští podrobně zanalyzovali, co za letní atrakce nabízejí jejich blízcí i vzdálenější sousedé s populárními letními provozy jako horská střediska Jay Peak, Okemo nebo Hihglands. Do rozhodování, které letní aktivity si nakonec zvolí, promlouvala řada faktorů – mezi nimi na předním místě pořizovací náklady, volná plocha a terénní dispozice, návštěvnická popularita, náročnost instalace a provozu, potenciál návratnosti investice a kompatibilita s tradiční přírodní estetikou Killingtonu. Středisko chtělo nabídnout roz-

Samozřejmě, že bikové investice byly jen jednou částí mnohem většího projektu letní expanze Killingtonu; jen v roce 2015 středisko investovalo do letních vylepšení bezmála 4 miliony dolarů, v ostatních letech mezi 2–3 miliony. Nejdražší jednorázovou investicí byla bobová dráha Beast Mountain Coaster, jejíž cenovka vzrostla na 2,1 milionu dolarů; perfektně však zapadala do strategie nabídnout celoročně provozovatelnou venkovní adrenalinovou atrakci vhodnou pro každou věkovou hladinu. Při vstupném $16 za jízdu se hned po zprovoznění stala jednou z nejrapidněji vydělávajících jednotek.

Na druhém konci spektra výše tamních investičních výdajů stojí rozšíření vodních aktivit na zasněžovacím jezeře na střediskové základně Snowshed – vše, co bylo potřeba, bylo nakoupit nevelkou rentálovou flotilu kajaků a paddleboardů a najmout personál do půjčovny. Dalšími nově vybudovanými aktivitami

se v témže roce staly rozsáhlý lanový park, bludiště, vyhlídkové lety, jízdy na čtyřkolkách, segwaye, westernové aktivity nebo simulované rýžování kovů. Následující rok (2016) Killington přidal zipline dráhu pro dvojice pasažérů, bungee jumping a 12metrovou věž pro volný pád. Tím byla většina významných investic dovršena – následně se pak středisko soustředilo na odladění provozních specifik a optimalizaci nabídky a služeb.

Tyto provozy svou existencí synergicky podporují marketingové aktivity střediska a významně přispívají k nové letní návštěvnosti oblasti.

Typicky sponzorstvím vyhlášených letních akcí, jako jsou různé koncerty Postavme to a lidi přijedou nebo populární 5km Rozhodnutí investovat do letních aktivit bylo výběh na killingtonvšak jen jednou stranou rovnice. Na té druhé ský vrch, cyklistické ležela kritická neznámá – dokážou nakoupené závody a jiné. Střeatrakce přivést dostatek návštěvníků? disko pořádá s vlastKillington je v rámci svého státu Vermont ním kmenovým per- KILLINGTONSKÁ ZIPLINE S DVOJSEDÁKEM mezi skiresorty neobvyklý tím, že ostatní ver- sonálem prakticky montská střediska leží v blízkosti svých aglo- každý letní víkend nějakou sportovní událost, nelevné odborníky. Třeba právě v případě mtb merací – Stowe resort u stejnojmenného měs- včetně takových, které jiná střediska jen hos- trailů – ačkoli už dřív byl Killington zkušeným ta, Okemo u města Ludlow nebo Sugarbush tují a bývají pořádány externími specialisty bajkovým provozovatelem, projekt přesto u měst Warren a Waitsfield – kterým tak slouží (třeba pravidelný tamní Spartan race nebo svěřil profesionálním designérům z opačného za přirozený cíl letních outdoorových aktivit. národní poháry v mtb sjezdech). Takovéto koutu kontinentu.

Svou letní rozvojovou pětiletku středisko Aglomerace kolem Killingtonu je oproti nim stěžejní akce podle mluvčího resortu nejenže rozptýlená a nemá žádné výrazné sociální ani pomáhají rozšiřovat obecnou povědomost marketingově koordinovalo se širokým okolím o letním Killingtonu, ale přivádí do střediska na partnerské bázi spolupracujících provozomnožství nových návštěvníků, kteří si v něm ven – podle slov mluvčího resortu, „zvedající se často po závodech prodlouží pobyt, aby si uži- příliv dostává nahoru všechny lodě na hladině“. li další otevřené atrakce. Marketing Killingto- Úzká spolupráce dává smysl oběma stranám – nu má vyhrazen silný rozpočet pro svou letní ekonomický osud mnoha místních provozů je složku provozu, kdy vedle tradičních forem na míře úspěšnosti killingtonského léta přímo ekonomické jádro. Řada významnějších pro- tiskové reklamy, propagace v lokálních rádiích závislý.

V neposlední řadě je pro killingtonské střevozoven je soustředěna podél asi sedmikilo- a televizích je středisko nadstandardně aktivmetrové příjezdové cesty pod kopec směrem ní na sociálních médiích a své tištěné brožury disko důležité, že díky své letní expanzi našlo od nejbližšího města Rutland (15 tisíc oby- po stovkách a tisících distribuuje po místních cestu, jak si udržet svůj klíčový personál v cevatel); ekonomika celé oblasti se donedávna provozech v okolí. Ač mluvčí neodhalil žádná loročním úvazku, namísto aby sledovali kažkoncentrovala striktně na zimní měsíce a ly- přesná čísla, podle jeho slov letní příjmy do- doroční sezónní exodus a podstupovali opažařský provoz na hlavním killingtonském kop- stály optimistickým očekáváním vedení resor- kované starosti s podzimním naplněním stavů.

Nejedná se jen o obsluhu nových atrakcí, nýci a vedlejším Pico Mountain. Zatímco místní tu. brž i personální stavy ve stravovacích a ubyhotýlky a restaurace mívají od listopadu do tovacích provozech. Ale týká se to i obsluhy dubna provozní žně, po zastavení vleků jejich Lekce pro všechny tržby tak dramaticky padaly, že většina podni- Způsob, jakým se Killington do své letní ex- tradičních přepravních zařízení, které přes léto ků přes léto zůstávala zavřená až do té doby, panze pustil, je z řady úhlů poučný. Předně, ve stály – nyní s násobně zvýšenou návštěvnosstředisku věnovali čas i prostředky poctivému tí se roztáčí víc lanovek, aby dopravily hosty než se opět ukázali první lyžaři. průzkumu, konzulta- k novým atrakcím. cím s odborníky i pečCo se v Killingtonu za posledních pět let livě prohlídli aktivity odehrálo, není samozřejmě ničím v oboru a plány okolní konku- unikátním. Snad každé větší horské středisko rence, než skočili do kdekoli ve světě v poslední dekádě přinejvlastního rozvoje; mi- menším prozkoumává cesty, jak zvýšit své nimalizovali tak nebez- mimosněhové, nelyžařské příjmy. Killington pečí ne neobvyklého však vystupuje z řady tím, že zprvu investoval provozního rozčarová- do precizně koncipovaného, všezahrnujícího ní řady jiných středisek, plánu a dokázal se jej po celých pět let držet. které shledávají, že je- Zatímco mnoho jiných středisek pokusně zafujich investice se nepo- šuje do té či oné aktivity či postupně přidává tkávají s požadovanou jeden kousek po druhém (nic proti takovému návštěvností. Když pak přístupu!), v Killingtonu přesně věděli, co bupřišlo na provedení dou v které fázi dělat a s jakými očekáváními, prací, středisko opět než první lopata hrábla do země. Líným létům TAMNÍ ROZLEHLÉ LANOVÉ CENTRUM JE POPULÁRNÍM LETNÍM TAHÁKEM ZA KAŽDÉHO neváhalo najmout si v Killingtonu, zdá se, nadobro odzvonilo.

POČASÍ

FOTO: KILLINGTON RESORT

Způsob, jakým se Killington do své letní expanze pustil, je z řady úhlů poučný.

| 153 |

FOTO: KILLINGTON RESORT

PŘÍPADOVÁ STUDIE

| 154 |

pracovní oděvy

Helly Hansen

profesionální oblečení pro zaměstnance resortů

Nový přístup: význam principu vrstvení při zachování korporátní identity

D

V KOLEKCI PRACOVNÍCH ODĚVŮ NECHYBÍ ANI VYSOCE FUNKČNÍ SPODNÍ PRÁDLO LIFA® STAY DRY TECHNOLOGY

FOTO: HELLY HANSEN

Říčky v Orlických horách. Za nejprestižnější zakázku však považujeme dodávku zimních setů pro kmenové zaměstnance Horské služby ČR. Česká Horská služba tak jde ve stopách mnoha zahraničních záchranářských institucí, který významně spoluvytváří image Helly Hansen coby značky, na kterou se můžete spolehnout i v těch nejnáročnějších podmínkách.

FOTO: HELLY HANSEN

Společnost Helly Hansen byla založena v Norsku v roce 1877. Dodnes pokračuje ve vývoji profesionálního oblečení a vybavení, které pomáhá lidem zůstat a cítit se naživu. Díky postřehům čerpaným ze života a práce v těch nejtvrdších podmínkách na světě představila společnost za ta léta dlouhý seznam inovací včetně první poddajné a nepromokavé tkaniny před téměř 140 roky.

alší z dlouhé řady prvenství je první fleecová látka (1960) nabo funkční první vrstva oblečení (1970), vyrobená se stále vyvíjenou Lifa® Stay Dry technologií. Dodnes strhuje pozornost pravidelně oceňovaný a patentovaný systém regulace tělesné teploty H2Flow™ nebo vlastní membrána Helly Tech® vyvinutá před téměř 35 lety a dodnes neustále zdokonalovaná.

Helly Hansen je lídr v oblasti oblečení pro závodní jachting a výkonnostní lyžování a dodává i rozsáhlé kolekce prémiového oblečení do města. Jeho zimní uniformy nosí a důvěřuje jim více než 55 000 profesionálů ve více než 220 lyžařských resortech po celém světě. Hrdě je obléká kanadská, švédská a finská sjezdařská reprezentace a mnoho jachtařských týmů.

Značka Helly Hansen si také postupně vybudovala stabilní pozici na trhu jako dodava-

tel kvalitních uniforem pro lyžařské resorty a od roku 2018 také lyžařské oddíly.

Na novinky právě v tomto segmentu jsme se zeptali Štěpána Svobody, country sales managera pro Českou a Slovenskou republiku.

Co se v roce 2018 značce Helly Hansen povedlo?

Rok 2018 byl pro nás v mnoha směrech, ale především v oblasti oblečení pro resorty, přelomový. Jednak naše dlouhodobě partnerské resorty Lipno a Dolní Morava potvrdily zájem pokračovat ve spolupráci i do budoucna. Resort Dolní Morava se pro Helly Hansen, po zkušenosti z roku 2017, rozhodl jako pro dodavatele oblečení pro svoji lyžařskou školu.

To je pro nás výborná reference dokazující, že dodáváme rozpoznatelnou kvalitu. Nově naše oblečení používají zaměstnanci resortu

Jakým způsobem se na trhu etablovala nabídka kolekce RACE, určené pro lyžařské oddíly?

Pro rok 2018 se pro naši kolekci RACE rozhodly oddíly Ski club Říčky v Orlických horách a Spartak Rokytnice v Jizerských horách, ale také oddíl české reprezentace v Paraski. Musím říci, že i zde je zpětná vazba od těchto oddílů velmi pozitivní. Zároveň se nám potvrzuje, že sázka na prověřené a odolné materiály z kolekce RESORT také pro kolekci RACE byla dobrou volbou. V současné době evidujeme poptávku od dalších 3 oddílů v ČR a registrujeme poměrně velký zájem také ze Slovenska.

Jaké jsou plány pro rok 2019?

V roce 2019 nás čeká nová, velmi důležitá zakázka. Pro kvalitní oblečení Helly Hansen se ve

| 155 |

FOTO: HELLY HANSEN

pracovní oděvy

Ano. Nezapomínejme na to, že značka Helly Hansen vznikla jako společnost nabízející oblečení pro norské rybáře, tedy oblečení pracovní. Divize Helly Hansen Workwear se celosvětově dynamicky rozvíjí a roste. V nabídce této kolekce je velmi kvalitní funkční prádlo vyrobené z unikátního vlákna LIFA, které zajišťuje enormně kvalitní odvod vlhkosti od těla. Ve variantě LIFA MERINO zase třeba vysoký tepelný komfort.

VŠECHNY MOŽNÉ VRSTVY OD EXTRÉMNĚ ZATEPLOVACÍCH PO TY DO TEPLEJŠÍCH PODMÍNEK V TOTOŽNÝCH BAREVNÝCH KOMBINACÍCH S GARANCÍ DOSTUPNOSTI NĚKOLIK LET DOPŘEDU – TO JE NOVÝ PŘÍSTUP HELLY HANSEN PRO PARTNERSKÉ RESORTY

výběrovém řízení rozhodla společnost SkiResort Live, provozující v areálech Černá hora, Pec pod Sněžkou lyžařskou školu. Zároveň bude naším cílem stávajícím partnerům představit novinky v kolekci Helly Hansen RESORT a doplnit tak jejich současnou výstroj.

A jaké jsou tedy novinky v kolekci Helly Hansen RESORT? V kolekci RESORT ani RACE nedochází k žádným revolucím. Celý princip těchto kolekcí je postaven právě na dlouhodobě stálé nabídce modelů a barev tak, aby měl partnerský resort jistotu, že za dva tři roky může objednat shodný výrobek a nebude tak narušena jeho korporátní identita. Kolekce se ale rozšiřuje o nové varianty zavedených modelů.

Jako jeden z trendů, který byl přenesen z naší americké divize do Evropy, je rozšířená nabídka méně zateplených bund, anebo bund nezateplených a k tomu odpovídající nabídka středních vrstev. Vychází ze zavedeného principu vrstvení, který je velmi dobře známý například z outdoorové nebo právě i lyžařské oblasti.

Tato nabídka tak poskytuje partnerům velkou variabilitu v možných kombinacích setů

oblečení pro jednotlivé pracovní pozice v jejich resortu. Resort je tak schopen stále v jednotném barevném provedení objednat zateplený set pro vlekaře, kteří potřebují poměrně velký tepelný komfort, a zároveň objednat „vrstvený“ set pro například instruktory lyžařské školy nebo konzervativnější variantu pro management.

Takto k tomu právě přistoupila společnost SkiResort Live, která poskládala velmi pečlivě set pro instruktory, jenž jim umožní variabilně vrstvit pro různé povětrnostní podmínky a teploty během sezóny, ale stále ctít korporátní identitu.

Jednou z posledních novinek je pomalu vznikající kolekce „Summer RESORT“, která bude nabízet zaměstnancům resortu uniformní oblečení také pro letní provoz. Tedy letní kalhoty, šortky, trička apod. Opět zde bude kladen důraz na kvalitní materiály a především dlouhodobě stálou barevnost nabídky.

Pokud se bavíme o přístupu vrstvení pro uniformy v resortech, tak ale nesmí chybět první vrstva – funkční prádlo. I toto jste schopni nabídnout resortům?

To znamená, že budete schopni nabídnout partnerským resortům celoroční „full servis“?

Toto je velmi výstižné. Naším cílem v oblasti pracovního oblečení je především dlouhodobá spolupráce s resorty. Budujeme velmi pevná partnerství, kdy se vždy snažíme nabídnout resortu ty nejvhodnější produkty pro jeho konkrétní potřeby. Nejde o krátkodobé prodeje zboží, ale dlouhodobou spolupráci založenou na kvalitním servisu a zejména kvalitních produktech. Náš úspěch není měřen počtem reklamních ploch v resortu. O to značce Helly Hansen vůbec nejde. Naší největší reklamou jsou spokojení zaměstnanci a jejich následné doporučení našich produktů na základě upřímné vlastní zkušenosti.

Je to navíc plně v souladu se současnou situací na trhu práce, kdy i resorty mají problém získat kvalitní zaměstnance. My jim takto pomáháme mít další argument pro to, aby si je nejen získali, ale i udrželi. Poskytnout pracovníkům v horských podmínkách kvalitní vybavení a oblečení je přeci něco, co samo o sobě vytváří důvěru mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, resort tím deklaruje, že si svých lidí váží a je připraven do jejich komfortu investovat. Platí, že spokojený zaměstnanec rovná se dobrý zaměstnanec.

Jsem přesvědčen, že takto nějak cítí význam pracovního oblečení i naši stávající partneři.

Rád bych jim všem touto cestou poděkoval za dosavadní spolupráci.

| 156 |

lanovkové kuriozity

Text a foto: Radim Polcer, Lanove-drahy.cz

Funifor

Úplně nový typ lanovky, Funifor, byl na konci 90. let minulého století vyvinut v Itálii. V roce 2000 se pak první Funifor rozjel na ledovci Stilfserjoch, následován do dnešních dnů dalšími 8 exempláři od firmy Doppelmayr. Až na jednu výjimku se všechny nacházejí v Itálii.

P

rojekční návrh systému Funifor se zrodil v 90. letech v italské firmě Hölzl (dnes součást koncernu Doppelmayr) sídlící ve městě Lana, jeho funkční model bylo možné shlédnout již v roce 1996. Principiálně jde o kyvadlovou lanovku se širokým rozchodem lan a krátkým závěsem kabin, což stejně jako u známých Funitelů zaručuje vysokou odolnost proti působení bočního větru. Soustavu lan tvoří dvojice nosných lan pro každou větev s velmi širokým rozchodem a nekonečná smyčka dvojitého tažného lana. Tažné lano je k běhounu kabiny připevněno pomocí tzv. kompenzačních lanových kotoučů, které se během normálního provozu prakticky neotá-

čejí. Výhodou Funiforů jsou také jednoduché, nízké a kompaktní stanice s malými prostorovými nároky. Zásadním rozdílem oproti většině kyvadlových lanovek je, že obě větve tvoří z hlediska pohonu dvě paralelní vzájemně nezávislé lanovky. To je výhodné v obdobích s nižší poptávkou po přepravě (především v létě), kdy může být v provozu jen jedna větev, a také v případě mimořádných událostí, kdy druhá nezávislá větev může posloužit k evakuaci cestujících z kabiny první porouchané větve (pro tento účel patří do základní výbavy Funiforů na míru zkonstruovaný sklápěcí můstek, který na trati propojí obě kabiny a po zajištění si cestující jednoduše

přestoupí). Tím odpadá nutnost instalace záchranných kabin nebo dokonce nezávislých záchranných lanovek.

Světová premiéra na ledovci Stilfserjoch Prototyp lanovky Funifor byl uveden do provozu v roce 2000 jako světová novinka na ledovci Stilfserjoch (italsky Passo Stelvio), který je jedním ze tří italských ledovcových lyžařských středisek. Je však jediným, které je v provozu pouze v letní sezóně – v zimě je zdejší přístupová cesta nesjízdná. Zatímco na prvním úseku je dodnes v provozu klasická kyvadlová lanovka, na druhém jen 800 metrů dlouhém úseku je již 19 let v úspěšném provozu Funifor se 70místnými kabinami. Na trase se nenachází ani jedna podpěra.

Víceúčelový Funifor pod Monte Rosou Druhý Funifor se rozjel o čtyři roky později v Alagně na trase Pianalunga – Passo dei Salati. S délkou trasy 3,2 km při převýšení 930 metrů jde již o znatelně větší zařízení než první Funifor, na trase se navíc nachází mezistanice. Díky tomu může zařízení plnit flexibilně různé úkoly – zatímco ráno slouží obě větve

KABINA PRVNÍHO FUNIFORU NA LEDOVCI STILFSERJOCH, TRASA JE PŘEKONÁVÁNA BEZ JEDINÉ PODPĚRY

POHLED Z HORNÍ STANICE PORTA VESCOVO NA PŘIJÍŽDĚJÍCÍ KABINU FUNIFORU Z ARABBY

DOLNÍ STANICE V POŘADÍ DRUHÉHO FUNIFORU PIANALUNGA – PASSO DEI SALATI V ALAGNĚ

KABINA DRUHÉHO ÚSEKU PASSO DEI SALATI – CRESTA ROSSA V ALAGNĚ

| 157 |

lanovkové kuriozity

FUNIFOR RAVASCLETTO-ZONCOLAN SE VYZNAČUJE KABINAMI VE ŽLUTÉM BAREVNÉM PROVEDENÍ

DOLNÍ STANICE S OBĚMA KABINAMI FUNIFORU SELLA NEVEA-PREVALA

KABINA FUNIFORU TARLENTA – RIFUGIO MANTOVA V MALÉM STŘEDISKU PEJO

RAKOUSKÝ JEDNOVĚTVOVÝ FUNIFOR V BEZAU JE JEDINÝM NACHÁZEJÍCÍM SE MIMO ITÁLII

k primární dopravě lyžařů do střediska, v průběhu dne může jedna z větví pendlovat pouze mezi mezistanicí a horní stanicí a tím navýšit kapacitu na tomto úseku. Kapacita kabin činí 100 osob.

Funifor do 3 700 m n. m. nakonec nerealizován Z horní stanice Passo dei Salati měl původně pokračovat další Funifor až na vrchol Cresta Rossa (3 700 m n. m.), což by byla nejvýše položená horní stanice lanovky v Itálii. Stavební povolení na tuto trasu však navzdory očekávání nakonec nebylo uděleno, a tak bylo rozhodnuto o výstavbě Funiforu s 60místnými kabinami v kratší trase Passo dei Salati–Cresta Rossa do nadmořské výšky 3 275 m. Po náročné výstavbě byl i tak nejvýše položený Funifor na světě uveden do provozu v roce 2009.

Zajímavé je řešení dolní stanice s pohonem a napínáním, které je provedeno v designu terminálu typické odpojitelné čtyřsedačky firmy Doppelmayr Italia.

Páteřní lanovka na Sella Rondě V roce 2005 nahradil další Funifor s 80místnými kabinami již zastaralou kyvadlovou lanovku na Porta Vescovo v Arabbě. Z velké části se podařilo využít staniční budovy původní

lanovky a dnes je tento Funifor důležitou součástí oranžového okruhu Sella Rondy.

Z Itálie do Slovinska O dva roky později následoval další Funifor v menším lyžařském středisku Zoncolan v italském regionu Friuli nedaleko hranic s Rakouskem. Funifor se dvěma stomístnými kabinami je zde hlavní lanovkou, která zajišťuje spojení tohoto lyžařského střediska s obcí Ravascletto. Původně plnila tuto úlohu klasická kyvadlová lanovka a současně s ní v dolní polovině trasy také dvousedačka Graffer, která sice existuje dodnes, ale již několik let je mimo provoz. Na jediné podpěře funiforu, která se nachází u horní stanice této dvousedačky, je totiž umístěna mezistanice, čímž se dvousedačková lanovka stala nadbytečnou.

Po dobrých zkušenostech s lanovkou Zoncolan se provozovatel Promotur rozhodnul v roce 2009 pro realizaci Funiforu se 100místnými kabinami a bez podpěr ve svém dalším středisku Sella Nevea. Jeho hlavním úkolem je propojení střediska Sella Nevea se slovinským areálem Bovec – Kanin a jedním z důvodů pro volbu Funiforu zde byla nutnost překonání strmého terénu ohroženého lavinami.

Rakouský Funifor jen s jednou větví Zajímavý Funifor byl postaven v roce 2010 v rakouském Bezau v Bregenzerwaldu, který nahradil dva úseky malokapacitních kyvadlových lanovek z konce 50. let minulého století s kabinami pro 6 a 8 osob. Oproti původním lanovkám je nová lanová dráha s 60místnou kabinou pouze jednoúseková, v místě původní horní stanice prvního úseku a dolní stanice druhého úseku je ovšem zřízena průjezdná mezistanice. Zároveň jde o první lanovku systému Funifor nacházející se mimo Itálii a také o první Funifor s jen jednou větví.

Z Peja do 3 000 m n. m.

Ve stejném roce následoval také další Funifor v Itálii v malém středisku Pejo na trase Tarlenta – Rifugio Mantova, který zpřístupnil nové vysoko položené terény v tomto areálu. Kapacita kabin činí 100 osob.

Nejnovější Funifor v údolí Fassa A konečně zatím nejnovější Funifor bychom nalezli v údolí Val di Fassa, kde lanovka Alba – Col dei Rossi zajistila v roce 2015 připojení oblasti Ciampac na Sella Rondu. Zcela nově jsou designovány 100místné kabiny firmy Carvatech, inovací prošel také závěs kabiny s 24kladkovým běhounem.

| 158 |

ÚDRŽBA SNĚŽNÝCH ROLEB

HISTORKY Z DÍLEN

Jedny z nejčastějších mechanických závad plynou ze situací, kdy řidič při práci spěchá a v rychlosti zavadí frézou nebo krajem radlice o nějakou pevnou překážku, terénní nerovnost nebo přimrzlou hroudu. Často to pak odnáší zdvihací válec křídla radlice. Fréza rovněž může nesprávně fungovat vinou netěsnících rychlospojek na zadním výklopném rámu. Další závadou, která bývá mechaniky často zmiňována, jsou vadné těsnicí kroužky motoru vinou nevypuštěných hadic frézy přes léto. Řidič musí přes léto vytáhnout odtokový

FOTO: DEPOSITPHOTOS

Asi ne nadarmo přezdívá angličtina rolbám sněhové kočky. Možná i proto, že si někdy kromě spokojeného předení – když věci nejsou v cajku – postaví pěkně po kočičím hlavu a umí zlověstně vrčet, prskat i páchnout.

Text: Tom Řepík

O

d devadesátých let mám možnost komunikovat s řidiči sněžných roleb, jejich opraváři i prodejními manažery značek, v tuzemsku i cizině. Zejména jim naslouchat.

Příhod, pocházejících z kokpitů strojů či zpod jejich kapot, jsem od nich slyšel bezpočet; některé si zaznamenal, jiné zapamatoval. Snad následující výběr z nich zaujme a pobaví nejednoho řidiče či mechanika. A třeba i inspiruje, aby redakci poslali zážitky a zkušenosti vlastní.

Lidský faktor Mechanici se pochopitelně nejčastěji setkávají s běžnými závadami, jež mívají mnohdy banální příčiny a ve skutečnosti žádnými zá-

vadami nejsou – nezřídka jdou na vrub nezkušenosti řidičů. Typicky se jedná o ztráty provozních kapalin vinou špatně nasazených či ztracených uzávěrů, občas se rolbě nezvedá přední radlice (protože mají nesprávně pře-

spojovací konektor a konec hadice obalit na léto hadrem, jinak na začátku sezóny může mít s těsněním trable. Často v těchto případech jde o lidský faktor málo zkušeného řidiče. Mechanici značek si

Rolbař jednou ztratil šroubovací uzávěr od nádrže, a tak improvizovaně zacpal otvor rukavicí. pnutý plovákový spínač). Nejde jim sklopit kabina (vinou zvednuté frézy) nebo jim rolba nebrzdí (zvedák kabiny nebyl vrácen do provozního módu). Anebo nejsou sžiti s moderní elektronikou, která jim diagnostikuje chybové kódy, s nimiž si neví rady.

nezřídka postesknou, že i přes precizní proškolení někteří – zejména mladí – řidiči věci neudrží v hlavě. Ilustrují to na opakující se situaci z praxe, kdy nezkušený řidič v rolbě z nějakého důvodu stoupne na brzdu a stroj zcela zastaví. Pak se rozjede a chce pokračo-

HELLYHANSEN.COM

FEEL ALIVE WITHOUT FEELING THE COLD. CHOOSE LIKE A PRO.

LIFA® MERINO BASE LAYER

CHOOSE A BASE LAYER WITH LIFA® TECHNOLOGY THAT KEEPS YOU WARM, DRY AND COMFORTABLE.

DUNCAN BROWNING / SKI PATROLLER / RED MOUNTAIN RESORT

| 160 |

ÚDRŽBA SNĚŽNÝCH ROLEB

vat v úpravě, ale zapomene restartovat automaticky při zastavení deaktivovanou frézu.

Nevědomky pak brázdí kopec s vypnutou frézou, zcela ucpanou sněhem.

Ach ti parťáci

slyšet autentický zvuk vlastní mašiny je základem pro to, předejít nejrůznějším potenciálně katastrofickým trablím. Současně je však moudré využít toho, že každý řidič mobil v kapse má – v případě jakékoliv poruchové indikace na displeji v kokpitu nebo očividné závady na rolbě samé by si měl situaci vyfotit a hned poslat mechanikům. Často od nich řidič během minut obdrží zpětnou instrukci, že může pokračovat v rolbování a nepatrná závada se vyřeší v dílně po směně.

Praxe nade všecko

FOTO: DEPOSITPHOTOS

Jistý mechanik z vailského Park City popisoval případ, kdy jej zavolali k rolbě, jejíž motor náhodně zhasínal. Řidič mu popsal, že rolba po nastartování třeba pár minut běží, pak motor naráz zhasne. Jindy rolba bezproblémově pracuje třeba dva týdny v pořádku, aby pak opět její motor začal stávkovat. Když mechanik k rolbě přijel, motor pochopitelně fungoval, jak měl, a nebylo jak diagnostikovat závadu – která v ten moment neexistovala. Po vyzkoušení kdečeho dostal nápad vyjmout sací trubici palivové nádrže a podíval se dovnitř – našel tam starou gumovou rukavici, která v palivu volně cestovala, občasně byla nasávána a způsobovala nahodilé zhasínání motoru. Řidič si prý poté vzpomněl, že „jeho kolega“ jednou ztratil šroubovací uzávěr od nádrže, a tak improvizovaně zacpal otvor rukavicí; ta se po spotřebování paliva nasála do nádrže a spustila sérii nahodilých problémů.

Zdá se, že kolegové to mezi sebou mívají málokdy lehké. Jeden řidič vzpomínal na situaci, kdy vyjel upravovat a v terénu zjistil, že mu nefunguje fréza; válce se zuby zůstávaly zablokované, cokoli udělal. Volal svému parťákovi, který mu sdělil, že na konci předešlé směny měnil na motoru těsnění. Řidič se proto do motoru podíval a zjistil, že kolega při opětovném zapojování hadic přehodil strany, takže dva motory zkoušely pohánět frézu v protichůdném směru.

V jedné starší rolbě jistého krušnohorského areálu se kabeláž ovládání radlice a vytápění sedačky smotala dohromady a způsobovala

nahodilý výboj; když pak řidič stiskl ovládání radlice, nepravidelně dostával od tlačítka zákeřnou ránu. Protože šlo o nezkušeného mladého pracovníka, domníval se, že výboj pochází z nakumulované statické elektřiny kalhot jeho zánovní pracovní kombinézy v kontaktu se sedačkou; neřekl tak o problému nikomu celé týdny. Když pak závadu odhalil jiný zkušenější řidič, mladý kolega mu ukázal prst, na kterém měl z neustálých výbojů obrovský puchýř.

Tipy a triky Snad každý rolbař se snaží nalézt ten nejlepší, nejrychlejší či nejmazanější způsob, jak se na kopci vypořádat se svým úkolem. Ani nespočítám, kolik různých tipů, rad a triků jsem od řidičů roleb slyšel. Namátkou…

Někteří řidiči se trápí s odvzdušňováním hydraulického systému po servisu nebo výměně dílů; je potřeba nejdřív odvzdušnit kryty filtru – to je nejdůležitější věc, kterou je

Naučte se dobře znát nejen schopnosti stroje, ale i jeho limity.

Vytvořte si k rolbě doslova vztah; když si jej vytvoříte, téměř okamžitě pak poznáte, když něco začne být špatně.

Zvuky, pachy, pocity – důvěrně známá mašina vám mnohé prozradí či naznačí. Například každý šofér ví, že rolba produkuje přerušované zápachy: po oleji, vodě a chladicí kapalině zejména po strmém výjezdu. Jednou upravovala dvojice rolbařů společně v bezprostředním sledu za sebou; při sjezdu ze svahu ucítil řidič zadní rolby typický zápach převodového oleje, který neustával a byl cítit celou cestu svahem dolů. Zkušený řidič zadní rolby si uvědomil, že něco není v pořádku – zavolal do kabiny rolby před ním, oba zastavili, vystoupili a první stroj zběžně prohlédli. Zjistili, že v levém točivém náboji chybí vypouštěcí zátka. Čímž byla tato součástka v hodnotě několika tisíc eur zachráněna – kvůli čichu a mentální pohotovosti zkušeného řidiče.

Zde přichází do hry praktické zkušenosti. Šoféři, co mají svá léta praxe za sebou, jednoduše ví, jak by měla rolba správně běžet, a nezřídka dokážou poruchy takřka instinktivně odhalit předtím, než se stanou závažným problémem. V jedné rolbě začalo docházet k záhadnému úniku oleje z hydraulické nádrže,

Slyšet autentický zvuk vlastní mašiny je základem pro to, předejít nejrůznějším potenciálně katastrofickým trablím. nutno udělat, jinak bude řidič honit vzduch v systému po celou dobu odvzdušňování.

Nejdříve je třeba odvzdušnit filtr, následně chladič, až potom zbytek systému. Řidič by se měl naučit šoférovat bez chráničů sluchu nebo sluchátek svého mobilu;

SLUNEČNÍKY SLUNEC SLUNECNÍKY NÍKY

„STŘECHA“ PRO KAŽDÉ POČASÍ GARANCE STABILITY VE VĚTRU AŽ DO 130 km/h, 61 modelů, 25 barev, info: www.slunecniky.cz Inzerát 179 x 25 mm final.indd 1

18.2.2019 10:06:13

| 161 |

ÚDRŽBA SNĚŽNÝCH ROLEB

ale jen občas – když byla hladina oleje na úrovni plného stavu. Pokud bylo oleje méně, protékat přestal. Mladší řidič, který obvykle míval na starosti doplňování kapalin, problém dlouhé týdny ignoroval, nic mu nepřišlo divné. Až když úkon vyšel na zkušeného staršího kolegu a situace s únikem oleje se opakovala, tomu to nedalo a jal se věci přijít na kloub. Záhy našel mikroskopickou trhlinku v nádrži právě v úrovni plné hladiny na palubním budíku.

Sranda musí být Co by to bylo za závěr tématu bez dávky veselých historek „z natáčení“. Jejich spolehlivou pokladnicí snad ani nemohou nebýt jízdní knihy rolbařů. Gramatika, pravopis, počty (rolby ztrácí na najeté kilometráži z jedné směny na druhou) nebo svérázné názvosloví (ucho místo křídla radlice atd.). „Topení moc topí“ je typickým vzorkem záznamu, který mechanikům příliš nepomáhá v práci, zato dost v udržení si škodolibého úsměvu pod vousy.

V jistém středisku vzpomínají na mladého uchazeče o pozici rolbaře (dlouho u nich prý nevydržel) známého tím, že po sobě nechával stroj následující směně se vším možným – od potenciometru přes topení po stereo – chronicky zapnutým na maximum. Nicméně jeho

opravdovým majstrštykem se ukázalo být, že nerozeznal uzávěry motorového oleje a chladiče. Když dostal za úkol doplnit chladicí kapalinu, vrátil se s vyprázdněným kanystrem s tím, že by potřeboval ještě jeden nebo dva další.

Starší rolbař se v předtuše nejhoršího rozběhl ke stroji. Neobával se nadarmo: mladík vylil celý kanystr chladicí kapaliny do motoru rolby.

Jiný rolbař vyprávěl, jak potřeboval v terénu řešit poruchu spojky pohonu čerpadla; všechny pumpy tedy odpojil. Končil pěkný slunečný den; u rolby se objevil šoférův kolega a nabídl se, že mezitím vyhloubí koridor, kudy se dostane pod rolbu, aby odtud mohl vše potřebné zase zapojit. Shodil ze sebe bundu, vykopal příkop a vsunul se jím pod stroj, kde začal pracovat na opravě. Řidiči se zdálo, že mu to trvá podezřele dlouho, proto vystoupil z kabiny a šel se podívat, s čím má kolega pod rolbou potíže. Ten se během hloubení a různého otáčení se při práci na zcela miniaturním prostoru zapotil, aby pak ve stínu pod strojem v pozici ležmo nazad k zemi přimrzl a nedokázal se už vysoukat ven. Řidiči v rapidně klesající teplotě podpořené náhlým stmíváním trvalo další půlhodinu, než dokázal znehybnělého kolegu zpod nepojízdné rolby úzkým ledovým korytem vysvobodit.

DOLOMITY – VAL GARDENA SEISER ALM / ALPE DI SIUSI

bezpečnostní sítě ochranné sítě pro lyžařské svahy ochranné matrace proti nárazu Berger-Huck s.r.o. Vanišova 552 53374 Horní Jelení tel.: +420 466 673 306 e-mail: info@berger-huck.cz

www.berger-huck.cz www.huck.cz

SCHOOL

Česká lyžařská škola v Dolomitech

Ubytování a výuku lyžování si zajistíte na

www.itaski.cz

Výuku lyžování organizujeme převážně v individuální formě, tedy privátní výuka českým instruktorem, nebo formou skupinových kurzů. Zajišťujeme i dětské, rodinné nebo firemní závody a veškerý doprovodný program. Nabízíme i výuku snowboardingu a telemarku v českém jazyce.

Výuku organizuje a též osobně zajišťuje náš lyžařský instruktor s kvalifikací „Učitel a trenér lyžování SLČR“ Ladislav Jack Janků www.ladajanku.cz

| 162 | HAPPY END

Poznejte

Najděte odpověď na soutěžní otázku: Jak se jmenují dvě hlavní ubytovací městečka zobrazené lyžařské oblasti?

NÁPOVĚDA

Jedna z nejoblíbenějších prázdninových oblastí v Rakousku má z přírody snad vše, co si může návštěvník přát – jezero, hory i ledovce. Lyžaři tak mají na výběr z terénů chráněných lesem i těch vysokohorských s věčnou sněhovou pokrývkou v nadmořských výškách od 750 do 3 029 metrů. V příštím roce se zdejší ledovcový areál dočká nové lanovky, která zajistí výjezd přímo z ubytovacího střediska v údolí bez nutnosti dojíždění autem či skibusem. K relaxaci lákají prvotřídní termální lázně pojmenované podle horské skupiny, na jejímž úpatí se nacházejí.

Odpovězte Vyhrajte

Na www.snow.cz/souteze vyplňte krátký soutěžní formulář. Šance na výhru není malá, neboť otázku najdete pouze na této stránce v časopise!

Pokud budete mít štěstí, vyhrajete: 4denní skipas pro 2 osoby platný v této lyžařské oblasti

jméno:

1+1 ZDARMA

1 DEN

datum návštěvy:

OBDOBÍ PLATNOSTI: OD 11. 3. 2019 DO KONCE SEZÓNY

BACHLEDOVA DOLINA

KUPÓN AKTIVUJTE NA WWW.SKIPAS-ZDARMA.CZ NEJPOZDĚJI 1 DEN PŘED NÁVŠTĚVOU A VYPLŇTE:

SLOVENSKO

aktivační kód:

jméno:

1+1 ZDARMA 6 HOD.

datum návštěvy:

Výměna kupónu v infocentru v Bachledové dolině

PASEKY N. JIZEROU ČESKO KRKONOŠE

KUPÓN AKTIVUJTE NA WWW.SKIPAS-ZDARMA.CZ NEJPOZDĚJI 1 DEN PŘED NÁVŠTĚVOU A VYPLŇTE: aktivační kód:

datum návštěvy:

jméno:

OBDOBÍ PLATNOSTI: OD 11. 3. 2019 DO KONCE SEZÓNY

1+1 ZDARMA 1 DEN OBDOBÍ PLATNOSTI: 1. 3.–31. 3. 2019

NEVYTRHÁVEJTE

aktivační kód:

NEVYTRHÁVEJTE

ČESKO KRÁLICKÝ SNĚŽNÍK

KUPÓN AKTIVUJTE NA WWW.SKIPAS-ZDARMA.CZ NEJPOZDĚJI 1 DEN PŘED NÁVŠTĚVOU A VYPLŇTE:

NEVYTRHÁVEJTE

DOLNÍ MORAVA

JAK ZÍSKAT SKIPAS ZDARMA:

1. K upón aktivujte na www.SKIPAS-ZDARMA.cz nejpozději 1 den před návštěvou areálu. Obratem se zobrazí váš aktivační kód, který najdete spolu s datem návštěvy i ve svém uživatelském profilu.

(Před první aktivací je nutné se zaregistrovat pomocí e-mailové adresy.)

2. Na kupón vyplňte získaný aktivační kód, jméno a datum návštěvy areálu.

3. Kupón vytrhněte až při nákupu skipasu v pokladně areálu a odevzdejte jej.

Za kupón obdržíte při koupi jednodenního skipasu druhý jednodenní skipas zdarma, a to v období od 11. 3. 2019 do konce sezóny.

Každý má nárok na výměnu jednoho kupónu během platnosti akce. V případě, že aktivační údaje vyplněné na www.SKIPAS-ZDARMA.cz nesouhlasí s údaji na dokladu totožnosti nebo aktivace není provedena alespoň jeden den před návštěvou, nárok zaniká. Nárok na výměnu kupónu nelze vymáhat, a to zejména mimo udané datum návštěvy nebo při opakované návštěvě areálu. Změna vyhrazena.

www.dolnimorava.cz

JAK ZÍSKAT SKIPAS ZDARMA:

1. K upón aktivujte na www.SKIPAS-ZDARMA.cz nejpozději 1 den před návštěvou areálu. Obratem se zobrazí váš aktivační kód, který najdete spolu s datem návštěvy i ve svém uživatelském profilu.

(Před první aktivací je nutné se zaregistrovat pomocí e-mailové adresy.)

2. Na kupón vyplňte získaný aktivační kód, jméno a datum návštěvy areálu.

3. Kupón vytrhněte až při nákupu skipasu v infocentru v Bachledové dolině a odevzdejte jej.

Za kupón obdržíte při koupi 6hodinového skipasu druhý 6hodinový skipas zdarma, a to v období od 11. 3. 2019 do konce sezóny.

Každý má nárok na výměnu jednoho kupónu během platnosti akce. V případě, že aktivační údaje vyplněné na www.SKIPAS-ZDARMA.cz nesouhlasí s údaji na dokladu totožnosti nebo aktivace není provedena alespoň jeden den před návštěvou, nárok zaniká. Nárok na výměnu kupónu nelze vymáhat, a to zejména mimo udané datum návštěvy nebo při opakované návštěvě areálu. Změna vyhrazena.

www.bachledka.sk

JAK ZÍSKAT SKIPAS ZDARMA:

1. K upón aktivujte na www.SKIPAS-ZDARMA.cz nejpozději 1 den před návštěvou areálu. Obratem se zobrazí váš aktivační kód, který najdete spolu s datem návštěvy i ve svém uživatelském profilu.

(Před první aktivací je nutné se zaregistrovat pomocí e-mailové adresy.)

2. Na kupón vyplňte získaný aktivační kód, jméno a datum návštěvy areálu.

3. Kupón vytrhněte až při nákupu skipasu v pokladně areálu a odevzdejte jej.

Za kupón obdržíte při koupi jednodenního skipasu druhý jednodenní skipas zdarma, a to v období 1. 3. – 31. 3. 2019.

Každý má nárok na výměnu jednoho kupónu během platnosti akce. V případě, že aktivační údaje vyplněné na www.SKIPAS-ZDARMA.cz nesouhlasí s údaji na dokladu totožnosti nebo aktivace není provedena alespoň jeden den před návštěvou, nárok zaniká. Nárok na výměnu kupónu nelze vymáhat, a to zejména mimo udané datum návštěvy nebo při opakované návštěvě areálu. Změna vyhrazena.

www.skipaseky.cz

Permanentní pohon všech kol Symmetrical AWD v základu.

Jízda v Subaru je ideální kombinací pohodlí a bezpečnosti.

Nová pevnější platforma vám dovolí ještě ostřejší průjezdy zatáčkami.

Nepřekonatelná jistota bez ohledu na počasí a roční dobu – na okresce i na dálnici.

FORESTER AWD opravdové SUV

XV AWD městský univerzál LEVORG AWD sportovní kombi

IMPREZA AWD ikona

Navštivte nás na

subaru.cz, zazijsubaru.cz a subaru-butik.cz! subaru.cze

subarucz

subarucz

OUTBACK AWD crossover s nadhledem

Kombinovaná spotřeba paliva 6,4–8,5 l/100 km, emise CO2 145–197 g/km

SVEZTE SE A POCHOPÍTE.

2O19 / 2O2O

V PŘEDPRODEJI DO KONCE DUBNA

Ano

HERO SEASON PASS by

CZ

CHCI NEJCHYTŘEJŠÍ CENU

NEJCHYTŘEJŠÍ CENA

5 490 Kč

ZAPLAŤ CELOU ČÁSTKU

Ne

CHYTRÉ PŘEDPLATNÉ

1 490 Kč + DOPLATEK 4500 Kč V ZÁŘÍ

V CENĚ JE LYŽOVÁNÍ DO KONCE ZIMNÍ SEZÓNY 2018/19 A SKIPAS NA CELOU ZIMNÍ SEZÓNU 2019/20, V PRODEJI OD 18.3.2019.

www.GOPASS.cz