SNOW 112 - listopad 2018

4

X

Branná | Herlíkovice | Karlov pod Pradědem – Klobouk Tanvaldský Špičák | servis 1+1 zdarma v Zebrastores

112 – LISTOPAD 2018

SNOW 112

CENA: 74 KČ / 3,49 EUR

LISTOPAD 2018

BODE MILLER | 46 MODELŮ LYŽÍ V TESTU | #METOO V LYŽOVÁNÍ

Bode

Miller

exkluzivní rozhovor

46

modelů lyží v TESTU

#metoo v lyžování

WWW.SNOW.CZ

Race: Pavel Šťastný: vlastníma očima na 10 stranách

Mountain: Zkáza dolu Granduc

Academy: Hybridní pohon pro naše tělo

SNOWbiz: Vnitřní boj – středisková zaměstnanost PŘÍLOHA O HORSKÉM BYZNYSU

Tech: Lyžařská bota ve 21. století

Travel: Nauders, Hochkar

SNOWBIZ

|4|

NO COMMENT

#126

FOTO: REDBULL CONTENT POOL

|5|

#DOLOMITISUPERSKI DOLOMITISUPERSKI.com

DOLOMITI SUPERSKI: Kouzelné království omámí Vaše smysly Nechte se okouzlit nekonečným půvabem Dolomitů, světového dědictví UNESCO, a vstupte do nové dimenze svobody a zázraků. Území Dolomiti Superski je tvořeno 12 lyžařskými areály, v rámci kterých můžete používat jediný skipas. Dohromady obsahují 1200 km sjezdovek, které jsou denně upravovány do perfektního stavu. Wellness péče na míru určitě uspokojí Vaše očekávání a úžasné horské chaty a restaurace oceněné michelinskými hvězdami Vás přilákají skutečnými kulinářskými lahůdkami. Bez ohledu na Vaše záliby nebo na Váš věk, jedno je jisté: v Dolomiti Superski na Vás čeká nezapomenutelné dobrodružství.

#BeSuper

| 10 |

OBSAH

18|

Na skleničku s Bode Millerem: Když ještě všechno bylo prima

66|

Head Nexo Lyt 130

SPORT & MAG

ACADEMY RACE

18| 24| 26| 28| 38| 40| 44| 46|

Na skleničku s Bode Millerem: Když ještě všechno bylo prima Na síti Edit Miklós už čelí dalším výzvám Vlastníma očima: Pavel Šťastný Štafeta Síně slávy 1976: za polární kruh z Čech Psalo se před 50 lety

FOTO: RADEK HOLUB – SNOW

Letní domov v Saas-Fee

MAG

56| 58| 60| 62|

Krok do nejistoty Tělo pořád dolů z kopce?

Hybridní pohon vládne světu Apul news

TECH

64| 66| 68| 72| 74| 76| 95| 112|

Head Liquid Fit Head Nexo Lyt 130 Digitalizované nohy = přesně padnoucí boty Wed’ze Fit 900 FR Fischer Shop: monobrand je přednost

48| 50| 52|

Snowterest Kdo se směje naposled Sněženky a alfasamci, #MeToo na sněhu

SNOWtest 2018: sexy seznamka smu pod lupou: Test sportisimo Hybridní bundy: dvojí teplo?

MOUNTAIN

126| 142|

TRAVEL

148| 152| 156| 172|

Rekordy skialpinismu

126|

Rekordy skialpinismu

Nauders pod Reschenpassem: tyrolská klasika s italským žolíkem Dolnorakouský Mostviertel: alpské pahorky i velehorky Dolomitská superdirettissima Tádžikistán – hory kultury a pohostinnosti

175|

V nitřní boj

SNOWBIZ

Smrt přichází po špičkách

175| 178| 180| 182| 185|

Vnitřní boj Podmínky proměnlivé Rotující lanovky Rusty Gregory: Růst můžem všichni Annonce: řádková inzerce

| 12 |

REDAKCE ŠÉFREDAKTOR

Petr Socha

ZÁSTUPCE ŠÉFREDAKTORA

Radek Holub

ODBORNÍ REDAKTOŘI

Ondřej Novák, Ondřej Katz, Tom Řepík (SNOWbiz), Lukáš Vavrda

Nemáte někdy pocit, že to svoje vlastní lyžování už nemá smysl zlepšovat? Že už jsme dosáhli svého osobního cíle, našli jsme nějakou svou lyžařskou cestu, z níž už se nám nechce sestupovat? Že to takto prostě už stačí?

Jistě, jak člověk stárne, upadá jeho evoluční dynamika a vše ho jakoby volá k usazení se, k zakonzervování. Založ rodinu, zasaď strom, postav dům. Nauč se lyžovat. A když je hotovo, jsme jakoby v cíli a nevíme, co dál. Je ale život cesta, která dosažením pozemského konce definitivně zmizí? Skutečně se ten dlouhý lidský život, plný mnoha typy energií, jen tak vypaří do nikam, nezbude po něm vůbec nic, jako by nikdy nebyl?

Zkusme na chvilku přistoupit na myšlenku, že život je kontinuum, které nějak pokračuje, i když tady na Zemi nejsme. Neměl bych pak na své lyžování koukat úplně jinak? Systematicky se zlepšovat, co to jen jde, protože co si tady na Zemi vybuduju, odnesu si s sebou někam dál?

Vědci dnes s vervou studují lidskou DNA a den co den objevují nekonečné kouty téhle zázračné spirály života. Nezapisuje se tam i naše lyžování? Nemůže to být třeba tak, že se prostřednictvím DNA či nějakého podobného principu uchovají naše dovednosti a činy a následně se třeba předají našim potomkům? Co je to talent? Není to prostě jen píle a boj předchozích generací uložený v nové bytosti?

Tajemství života zatím nikdo nerozluštil, takže si nemůžeme být jisti ničím. Ale když to vezmeme kolem a kolem, měli bychom si přiznat, že každý pohyb má smysl. Ostatně hýbe se pořád dokola celý svět. Každý progres, každý povedený oblouk, každá odbouraná chyba je víc než sezení na zadku.

A taky: Snad vždy nás při jízdě na lyžích někdo spatří a dost možná si něco z toho pohledu ponechá – ví se přeci, že jen samotný pohled učí. Naše (nejen) lyžování zanechává stopy nikoli pouze ve sněhu, ale i v úložištích těch, kdo nás pozorují, ať už je to jednotlivec nebo Všehomír.

I tím naším malým lyžováním modelujeme lidský svět, jeho kulturu, ovlivňujeme pohyb protonů a neutronů té naší záhadné existence.

Přimět se k pohybu a aktivitě vyžaduje určité sebezapření, jistě. Ale určitě sami znáte ten pocit: zprvu je nám nepříjemně, nekomfortně – třeba někde, kde nikoho neznáme, na nějakém lyžařském kurzu nebo v nové škole či práci. Jenže potom, když se to zlomí, rozkoukáme se, vzniknou nová přátelství, nové životní příležitosti a křižovatky, potom tiše děkujeme Bohu, že jsme do toho šli. Dokonce se mnohdy děsíme, jaký by bez té naší nové zkušenosti byl náš život býval neskutečně fádní…

Tedy neuvadejme, hýbejme a zlepšujme se!

Mimochodem, je to docela dobrá příležitost pozvat vás, kteří to cítíte nějak podobně, na akce naše a našich spolupracujících kamarádů, jejichž počet se nám letos zdárně rozrostl. Velmi pravděpodobně tam potkáte podobně naladěné lidi, doposud se míjející, ačkoli žijící ve stejné lyžařské bublině. Určitě se s nimi společně někam posunete, jistě se zlepšíte v lyžování, zkultivujete svoji sněhovou – a kdo ví, třeba i životní – stopu.

Petr Socha a SNOW

KRESBA: ONDRA TŮMA

Dbejme o svou stopu

GRAFIKA

Petr Antoníček Markéta Antoníčková Michal Šindler INZERCE

Petr Havelka Veronika Bezpalcová Tomáš Rucký (SNOWtour) Tom Řepík (SNOWbiz)

DISTRIBUCE

Marie Potužilová, Andrea Rosenbaumová INTERNET

Petr Havelka, Radek Holub, Tomáš Roba Všichni výše uvedení používají e-mailovou adresu ve tvaru: jmeno.prijmeni@snow.cz

STÁLÍ SPOLUPRACOVNÍCI

Pavel Božák, Andrea Drengubáková, Karel Hampl, Kristian Hanko, Vojtěch Lím, Vít Moudrý, Radim Polcer, Michal Roba, Kateřina Sochová, Ivan Sosna, Aleš Suk, Ondra Tůma, Jana Vlková, Alena Zárybnická JAZYKOVÁ KOREKTURA

Drahomíra Kožíšková PŘEKLADY

Kateřina Sochová

SNOW, Č. 112, ROČNÍK XVII.

SNOW – OFICIÁLNÍ PARTNER

VYDAVATEL

SLIM media s.r.o., Husitská 344/63, Praha 3 IČ 27175511

ADRESA REDAKCE

SNOW Husitská 344/63 130 00 Praha 3 - Žižkov redakce@snow.cz ( 222 780 286 Příspěvky, fotografie a názory zasílejte na adresu redakce.

INZERCE ( 775 610 757, inzerce@snow.cz

PŘEDPLATNÉ Česká republika: www.snow.cz/predplatne predplatne@snow.cz ( 775 My SNOW (775 697 669) Slovensko: www.ipredplatne.sk objednavky@ipredplatne.sk ( +421 0800 188 826 Cena výtisku: 74 Kč / 3,49 EUR MK ČR: E13878 ISSN: 1214-0007 Rozšiřuje: PNS a.s., Mediaprint & Kapa Pressegrosso s.r.o., PressMedia s.r.o. a síť sportovních prodejen.

Vychází 7x ročně.

Toto číslo vyšlo 1. listopadu 2018, další vyjde 15. listopadu 2018.

OBÁLKA/FOTO: Head ODBORNÍ PARTNEŘI Asociace profesionálních učitelů lyžování Asociace horských středisek ČR Horská služba ČR

Články označené tímto logem jsou komerční prezentací. Články v rubrice SNOWtour obsahují product placement.

Náklad je ověřován ABC ČR.

Všechna práva vyhrazena.

SNOWmag je ochrannou známkou. © SLIM media s.r.o. 2018

/casopis ELEKTRONICKÉ ČASOPISY:

LYŽOVÁNÍ V ALPÁCH Rakousko Zillertal Arena

5 nocí v apartmánu

již od

850 Kč / os.

Francie Puy Saint Vincent

7 nocí v apartmánu / 6 dní skipas

již od

4 590 Kč / os.

800 12 10 10 www.nev-dama.cz

Andorra Grandvalira

7 nocí v apartmánu

již od

4 390 Kč / os.

Itálie Prato Nevoso

7 nocí v apartmánu / 6 dní skipas

již od

6 490 Kč / os.

| 14 |

Základní modely produktové řady většinou nebývají těmi, kterými by se výrobce chlubil.

Lyže SC jsou však vyrobeny stejnou technologií jako nejvyšší modely značky LUSTi, mají celodřevěné jádro a všechny použité materiály jsou velmi kvalitní, včetně sintrované závodní skluznice.

Ve spojení s osvědčenou geometrií vznikly přesné, stabilní a poslušné lyže.

Při celodením ježdění je ocení široké spektrum lyžařů od začátečníků po aktivní rekreační jezdce, a neurazí ani experty.

lusti.cz

| 16 |

SPORT MAG

Pokud Lindsey skutečně skončí, bude všem fanouškům lyžování upřímně chybět

| 17 | Nová generace na cestě?

S noworozenci legendárních závodnic a závodníků se na podzim roztrhl pytel. Na začátku října porodila Veronika Velez Zuzulová. Syn dostal jméno Jul po tragicky zesnulém příteli manžela Veroniky Romaina Veleze a bude mít jak slovenské, tak francouzské občanství. Čtyři měsíce po tragickém utonutí devítiměsíční dcery se znovu stal otcem i Bode Miller. Novorozený syn je již pátým potom-

Zase o dvě méně

Otvírák sezóny v rakouském Söldenu prošvihla norská hvězda Nina Haver-Leoeseth. Šestá závodnice v celkovém hodnocení Světového poháru v disciplíně slalom si v polovině října vyrobila drobný úraz kolene a v následujících týdnech bude rehabilitovat. Co se přesně stalo, se můžeme pouze domnívat. Přímý překlad z norštiny hovoří o přetížených kolenních šlachách a rehabilitaci v posilovně. Nina chce být každopádně zpět na tradiční

Konec jedné éry

I tak se prezentuje v odborných médiích zpráva měsíce října. Konec kariéry oznámila americká hvězda Lindsey Vonn. Samozřejmě ne s okamžitou platností. Na to je přece jenom zkušená marketingová hráčka a informace je potřeba dávkovat postupně a intenzitu diváckého prožitku postupně zvyšovat v závislosti na toku sponzorských peněz.

Každopádně závodní sezóna 2018/19 bude její poslední. Dokonce nezávisle na tom, zda se jí

Ještě že máme Marcela

Na konci září se v médiích trochu otevřel norský hubeňour Henrik Kristoffersen a kromě informace, že se snaží trochu přibrat, se velmi pochvalně vyjadřoval o svém největším rivalovi, Marcelu Hirscherovi.

Po loňské sezóně, která byla pro 24letého Nora nejúspěšnější v kariéře (minimálně na počet druhých míst za Hirscherem), je nabuzený a přiznal, že jeho jediný cíl v nadcházejícím závodním kolotoči

Pod čarou

klání ve finském Levi, které začíná už 17. listopadu.

Začátek sezóny nestihne ani olympijská vítězka ve sjezdu, Italka Sofia Goggia. Na Hintertuxu si přivodila komplikovanější úraz kotníku a kromě Söldenu ji neuvidíme hlavně v Lake Louise, kde si jako loňská vítězka celkového hodnocení sjezdu brousila zuby na nejednu bednu. Takže dámy, brzké uzdravení a rychle zpět do práce, aby to letos nebyla „one women show“.

podaří prolomit rekord Ingemara Stenmarka v nejvyšším počtu vítězství ve Světovém poháru. Chybí jí pouhých pět. Loni i přes kotrmelec v kanadském Lake Louise na začátku sezóny pětkrát zvítězit dokázala. Pokud se jí letos povede obdobně, dočkáme se zase jednoho šťastného happy endu a poctivý americký film na sebe nenechá jistě dlouho čekat. A kdybychom se nedočkali, tak stejně… „děkuji, bylo to krásné“.

je porážet konečně Marcela. Hirscher je pro něj obrovská motivace a nebýt něho, těžko by nějakou jinou hledal. Nakonec jeho sbírka prvenství také není úplně malá. Víte, že jako jediný lyžař v historii dokázal vyhrát v jedné sezoně všechny čtyři klasické slalomy v Adelbodenu, Kitzbühelu, Schladmingu i Wengenu?

Henriku do toho! Už nechceme žádnou další „one man show“.

z oka vypadl. Za takové „fake selfie“ to určitě stojí a navíc budete první, kdo bude mít s Henrikem fotku v kulichu a ve vlekařské bundě místo helmy a kombinézy. A otázka nakonec. Znamená výraz „liftie“ v češtině vlekař, nebo selfie s vlekařem? (on)

Nepřehlédněte:

FOTO: CODY PICKENS / RED BULL CONTENT POOL

Pokud jste sběratelé „selfie“ se slavnými závodníky, ale po koupi drahého fotomobilu už vám nezbylo na jízdenku na nějaký ten „svěťák“, jeďte do Janských Lázní. Na vleku Anděl pracuje vlekař, který jako by Henriku Kristoffersenovi

kem legendárního sjezdaře. Syna a dceru má již z předchozích dvou vztahů, se současnou manželkou, bývalou profesionální volejbalistkou a modelkou mají dva syny a dceru. Budou mít všichni geny po svých matkách a otcích? Dočkáme se někdy ve Světovém poháru na prvních třech místech pořadí Miller, Miller, Miller? Tak to bych taky rád věděl. Ale v Americe je možné všechno. A v Rusku taky.

18 28 52 76

Na skleničku s Bode Millerem Když ještě všechno bylo prima.................................................................................................................................................

Vlastníma očima: Pavel Šťastný Nomen omen...................................................................................................................................................................................

Sněženky a alfasamci #metoo na sněhu...........................................................................................................................................................................

SNOWtest 2018 21 podrobně recenzovaných modelů lyží 2018/19.......................................................................................................

| 18 |

RACE  STAR

| 19 |

Na skleničku

s Bode

Text: Petr Tůma

Millerem když ještě všechno bylo prima

Foto: Bomber ski a Trentino Marketing

Na konci loňské zimy se nám v italském Trentinu poštěstilo posedět u sklenky vína s Bode Millerem. Jakkoliv já radši pivo, tohle se prostě neodmítá. Legenda světového lyžování si do Andala přijela splnit pár sponzorských povinností, důkladně odprezentovala Bomber skis, s nimiž úzce spolupracuje, a jistou část výletu pochopitelně věnovala i svojí rodině, která do Trentina také přicestovala.

N

a sklonku minulé zimy ještě nikdo kromě Všemohoucího nemohl tušit, jaká hrůza Bodeho Millera a jeho nejbližší potká v parném létě… Upřímně, my jsme docela rádi, že se tragédii, která se na jedné kalifornské zahradě v červnu odehrála, na tomto místě nemusíme nijak více věnovat. My jsme zkrátka měli to štěstí, že jsme Bodeho Millera ještě zažili jako veselého chlapa s nadhledem a bezvadným smyslem pro humor. Povídat si s Bodem v těchto dnech by jistě bylo o hodně těžší… Že nás ta nešťastná událost moc mrzí a na dálku Bodemu Millerovi vyjadřujeme svoji účast, je jasné. Stejně tak to asi cítí všichni, kdo Bodeho někdy potkali, viděli nebo mu prostě fandili.

Tak se raději alespoň prostřednictvím rozhovoru ještě vraťme do jenom nedávno minulé doby. Do časů, kdy se měl Bode Miller bezvadně a krásně se s ním povídalo.

Bode, byl ty jsi vůbec někdy v Praze?

Samozřejmě! A moc se mi tam líbilo. Já mám rád historii a v Praze je toho v tomto ohledu opravdu hodně k vidění. Ale byl jsem tam jen na skok, což určitě není dost, když chceš poznat město, jako je Praha.

Tak teď, když už nezávodíš, na to asi konečně máš víc času, ne?

No, možná to tak vypadá, jenomže realita je jiná. Já mám teď víc povinností, než když jsem závodil. V první řadě mám čtyři děti.

A taky byznys hned v několika odvětvích, která spolu ani moc nesouvisejí, takže to bývá časově docela náročné.

A najdeš si ještě čas na lyžování?

Ale jo, lyžuju docela často. Kromě práce pro Bomber skis se často účastním akcí s dětmi, takže navštěvuji v Americe nebo i tady v Evropě ski kluby, účastním se dětských závodů a tak podobně.

Bomber skis jsou plnohodnotné závodní lyže a Bode je stále umí pořádně prohnat

| 20 | RACE STAR

Hlavně v Americe se to často snažím zkombinovat s rodinou, takže se mnou na hory „pracovně“ někdy jezdí i manželka s dětmi. A někdy se mnou vyrazí i do Evropy, třeba právě sem, do Trentina, kde to všichni milujeme. V Americe rádi jezdíme do Aspenu, protože tam máme přátele a děti už to středisko znají, takže se tam vždy těší. Každý rok se také ukážeme v Beaver Creek, většinou v době, kdy je tam svěťák.

Nemusíme ale pořád jezdit jenom do známých lyžařských středisek, u nás v Kalifornii máme rádi třeba Big Bear, což je malé, ale pro děti bezva středisko.

V Kalifornii je to prima, tam je po celý rok spousta zábavy, nejen té lyžařské, nebo ne?

Jasně, hrajeme tenis, golf, jezdíme na pláž…

Kalifornie je v tomhle super. Škoda, že je moře tak studené. :-) Ale i tak se tam surfuje a na pobřeží je vždy živo.

Kalifornie je skvělá i v tom, že sportování efektivně podporuje. V současnosti je jedním z lídrů v oblasti výchovy mladých hokejistů, jsou tu výborné a dostupné programy pro mládež. Stejné je to třeba i s fotbalem. Žije tu hodně lidí, kteří se

Trochu se mi různí informace, jak moc vážně to v Bomber skis myslíte se závodní scénou?

Děláme i závodní lyže, pro všechny disciplíny. Ale zatím spíš pro dětské a juniorské kategorie. Kvalita je u Bomber skis neoddiskutovatelná, můžeme vyrobit regulérní závodní lyže pro kohokoliv. Ale v tuto chvíli v tom nevidíme potenciál. Kdybychom někdy chtěli Bomber skis dostat do Světového poháru, stejně bychom si asi vybrali jednoho, maximálně dva závodníky, které bychom podporovali. Vyrábět závodní lyže tak, jak to v současnosti dělají velké firmy, jejichž lyže ve svěťáku vídáme, v tom nevidím smysl. Tedy nemá to smysl pro Bomber skis, ovšem chápu, že jinak se na to dívají v Atomicu nebo v Headu. Tyhle firmy mají na scéně závodního lyžování dlouhou historii a závodění k těm značkám prostě patří.

Bomber skis je trochu jiná story. Samozřejmě bychom naši značku chtěli co nejefektivněji dostat do povědomí, ale máme trochu jinou cílovku než ve vrcholovém lyžování zastoupené značky.

U Bomber skis jde především o špičkovou kvalitu, která se může, ale taky nemusí potkávat se závoděním. Já jsem viděl hodně

Kitzbühel je big story! Dnes už je ta story větší než samotný závod. Ale každý ho chce vyhrát, to je jasné. Já jsem nebyl výjimka. chtějí bavit aktivním způsobem, chtějí sportovat a užívat si vše, co s tím souvisí.

Takže se tu na nejvyšší úrovni hraje hokej, fotbal, baseball…

Kromě toho povrchního pozlátka à la Hollywood, které asi všichni znají, to v Kalifornii hodně žije i sportem a to mě baví.

To rád věřím, ale pojďme přece jen zpátky k lyžím.

Jednou už jsi mezi svými pracovními aktivitami zmínil Bomber skis, jak moc jsi doopravdy zaangažovaný do vývoje těchto exkluzivních lyží?

Maximálně! Podílím se na designu, testuju, společně plánujeme marketingové akce…

Bomber skis je malá společnost, ale máme velké cíle. Takže té práce je na každém z nás opravdu hodně.

fabrik vyrábějících lyže, každá má vždy race department, který je v porovnání s ostatní produkcí relativně malý. U nás je vlastně celá výroba race departmentem, čímž myslím zaměření na kvalitu. Produkce je v porovnání s ostatními výrobci malá, ale cokoliv se prodává pod značkou Bomber skis, má tu nejvyšší kvalitu. Nemáme kolekci pro veřejnost a potom tu kvalitnější, závodní, jako mají ostatní výrobci. Z tohoto pohledu jsou Bomber skis vlastně race lyžemi, i když vedle obřaček vyrábíme také freeridové nebo allmountain modely.

Hodně lidí, a dokonce bývalých závodníků, propadlo skitouringu. Chodíš také na lyžích do kopce?

Moc ne. Byl jsem párkrát a musím říct, že to má něco do sebe. Je bezva, že někdo vidí při

Lyžařské středisko Paganella se při testování Bomber skis zase ukázalo v celé své kráse

| 21 |

lyžování smysl i v tom, že si kopec nejdříve vyšlápne, než ho sjede dolů. Ale já byl vždcky hlavně na to ježdění z kopce dolů a asi to tak už zůstane.

Jako celá řada bývalých závodníků také komentuješ lyžování v televizi, tím pádem máš asi závodní scénu stále pod drobnohledem…

Komentuju pro NBC a také něco dělám pro Eurosport. Ale popravdě řečeno už Světový pohár zase tak moc nesleduju, už mě to tolik nebere.

Tak to mě překvapuje! Odkud potom čerpáš informace potřebné pro komentování?

Já naprostou většinu závodníků znám, hodně z nich i osobně. Pořád je tam jenom minimum těch, o nichž bych nic nevěděl.

O lyžování jako takovém vím, myslím, dost a nějaký přehled si pořád udržuju.

Ale v této souvislosti je asi důležité říct, že jak na NBC, tak na Eurosportu se rozhodli dělat přenosy z lyžování trochu jinak. Nejde o žádné vysoce odborné studie techniky a podobné věci, to by nikoho nebavilo.

Společně se snažíme, aby si lidé sledování přenosů z lyžařských závodů více užili, aby je to prostě a jednoduše bavilo. Tak snad k tomu umím nějak přispět…

Fenomém Shiffrin. Co říkáš na Mikaelu?

I když tě Světový pohár, jak říkáš, už tolik nebere, to, co předvádí Mikaela Shiffrin, asi stojí za pár slov…

Ano, Mikaela je výjimečná. Klidně řeknu nejlepší lyžařka, jakou jsem kdy viděl. Trochu mi ale vadí, že už vlastně vyhrává moc jednoduše.

Dokonce sama řekla, že občas vyhraje závod, aniž by musela podat stoprocentní, bezchybný výkon. A to znovu zvětšuje ten výkonnostní rozdíl mezi ní a zbytkem startovního pole, protože nemusí tolik riskovat, nemusí chodit až na hranice svých možností. Takže nedělá chyby, je vyrovnaná a sebevědomá.

Co je na tom špatného, že ti to vadí?

Ne, nevadí mi nic na Mikaele, tak jsem to nemyslel. Jen jsem trochu otrávený z toho, že dnes ze sebe ti nejlepší nemusejí vydávat úplně všechno. Nemám problém přiznat, že ti nejlepší lyžaři jsou na tom dnes v mnoha ohledech lépe než my před patnácti lety.

Mají bezchybnou techniku, jsou skvěle fyzicky připravení, jsou to profesionálové se vším všudy. Ale z pohledu diváka mi tam nakonec něco chybí.

| 22 | RACE STAR

Když jsem chtěl já vyhrát závod Světového poháru nebo jiný významný podnik, musel jsem kromě soupeřů překonat i sám sebe.

Musel jsem jít na doraz, za hranice! Hodně lidí říká, že právě proto se na mě rádi dívali.

Uměl jsem to urvat vůlí, touhou po vítězství.

A nešlo samozřejmě jen o mě, podobně to měli i mí soupeři. Výkonnostní rozdíly mezi námi byly minimální a rozhodovalo, co do závodu přineseš navíc. Srdce, chytrost, enormní nasazení…

Ale zpátky k Mikaele Shiffrin. Jsem si jistý, že by mohla jezdit ještě lépe, ještě rychleji, kdyby ji někdo nutil vydat ze sebe 110 %.

Kdyby musela riskovat. Ale ona vyhraje, už když udělá všechno správně, a to mě nebaví. Že se jí na olympiádě nepovedl slalom, na tom nic nemění. Tam prostě udělala obrovské chyby. Těžko říct, proč to tak bylo.

Američané vždy mívali skvělé sjezdaře, vzpomeňme jména jako Daron Rahlves, Andrew Weibrecht, Steven Nyman, před nimi Tommy Moe … I ty jsi velkých úspěchů dosahoval zejména v rychlostních disciplínách. Proč se dnes ve sjezdu na stupních vítězů Američané objevují tak sporadicky? Americký speed team má asi nějaký problém…

Ano, vypadá to tak. Jsou tam kluci jako Jared Goldberg, Wiley Maple nebo Bryce Bennett… Oni nejezdí vůbec špatně, ale do té absolutní špičky se stále nedostávají.

Proč?

Asi to nebude nic převratného, když řeknu, že ti kluci ještě neumějí prodat, co v nich je. V létě trénují s norským týmem a vypadá to, že jsou na úplně stejné úrovni.

Mají dobrou techniku, jsou skvěle fyzicky připravení… Ale pak přijde závod a Svindal s Jansrudem jim dají dvě a půl vteřiny.

Ona jedna věc je umět lyžovat a druhá věc je umět vyhrávat, asi tak bych to řekl.

Ale v tom nejsou Američané sami, s tím se potýkají asi úplně všichni. V US Ski Teamu to ale nabývá trochu extrémní podoby. :-)

Bode Miller * 12. 10. 1977, Easton, USA 2x vítěz Světového poháru (2004/05, 2007/08) 4násobný mistr světa (všechny disciplíny kromě SL)

Ještě jedna medaile na závěr kariéry, v Soči to bylo hodně emotivní

Držitel 6 olympijských medailí (1x zlato, 3x stříbro, 2x bronz)

| 23 |

Jízda s kamerou (na pravé hůlce) pro Eurosport

A Bode Miller by je vyhrávat nenaučil? Žádná jednání v tomto smyslu neprobíhají.

Teď to určitě není aktuální, jak už jsem říkal, mám své práce dost. Doma se moc neohřeju a to nikoho netrénuju. Trénovat lyžování na nejvyšší úrovni, to nejde s rodinným životem moc dohromady.

Nemuselo by to hned být trénování na plný úvazek. Řada bývalých špičkových sjezdařů přijala roli mentorů, kteří prostě radí, pomáhají s psychikou, zapojují se jen do přípravy na MS nebo olympiádu…

Já tomuhle moc nevěřím, že bych přišel, řekl „hele, kluci, to se musí dělat takhle“ a oni by začali vyhrávat. Když to má opravdu vést k výsledkům, člověk s nimi prostě musí trávit dlouhé hodiny na svahu.

Tak to vidím já. A to se mi teď nechce.

Jistě jsi sledoval loňský Hahnenkamm.

Mladý Thomas Dressen, ten tedy vyhrávat umí! Nevím, zda Kitzbühel někdy zažil takové překvapení…

Ono to zase až takové překvapení nebylo,

pro mě tedy ne. Sledoval jsem toho kluka už v Beaver Creek, viděl jsem ho i v tréninku a musím říct, že na mě udělal dojem. Má velký cit pro skluz, technicky je na tom výtečně, umí i ve velké rychlosti oblouky projíždět čistě. A navíc se nebojí. Na spádnici je jako doma, kdykoliv je to možné, napálí to přímo dolů a zrychluje. Ono to možná zní divně, ale tohle v sobě moc sjezdařů nemá.

V Beaver Creek skončil Dressen vloni třetí a mě už od té doby žádný jeho kvalitní výsledek nešokuje. Není důvod, ten kluk je velký talent.

Samozřejmě, byl tam ten aspekt, že Němci sjezd ve Světovém poháru nevyhráli děsně dlouho. V Kitzbühelu 40 let, takže to bylo takové pikantní. A Německo je pro lyžování velice důležitá země, lyžování tam sleduje spousta lidí a takový úspěch už nutně potřebovali. Jo, bylo to velké, hlavně kvůli celkovému kontextu.

Ty jsi sjezd v Kitzbühelu nikdy nevyhrál…

Ne, jenom kombinaci.

Proč?

Na to se těžko odpovídá. Asi jsem tam nikdy nebyl nejrychlejší. :-) Kitzbühel je nesmírně specifický závod. Není nejtěžší, jak se všeobecně říká. On je hlavně pokaždé jiný. Když je trať ledovatá a tím pádem rychlá, není to snadné, ale jsou i těžší závody.

Streif je poměrně náročný ve smyslu techniky, je tam pár těžkých zatáček. Ale jenom pár. Není tak náročný fyzicky, třeba Bormio nebo Wengen jsou na fyzičku podstatně horší. Strašně těžké je vyhrát Garmisch, protože tam je opravdu dlouhá plochá pasáž, na níž musíš prokázat mimořádný cit pro skluz. Kdo tohle neumí, nemůže Garmisch nikdy vyhrát. Těžký je Beaver Creek, ale také Val d’Isére… Každá trať má svoje specifika a není nikdo, komu by perfektně vyhovovaly všechny tratě. Kdo vyhrává Val Gardenu, nikdy nevyhraje Kitzbühel. A tak podobně. Mně prostě víc seděly úplně jiné tratě než Streif v Kitzbühelu…

EC 2018 PROSIN

č. 114

 PŘÍŠTĚ:

Hans Knauss nejen o jevech ve Světovém poháru

| 24 | RACE NA SÍTI Sofia Goggia Dolámaný kotník, ach jo!

Kjetil Jansrud Byli jsme v talk show, mrkněte se!

Tak jsem si minulou noc pobrečela.

Kotník v háji, další pauza…

Nebreč, holka, zase bude líp. Kotník se určitě zahojí a mezitím třeba můžeš poskytnout rozhovor pro SNOW. Čas na to teď bude.

Manuel Feller Gone fishing!

Nedávno jsme s Alexanderem Kildem byli v jedné bezva talk show a byla to fakt legrace.

Poslechněte si to, budeme rádi.

Určitě, poslechneme si to všichni, kdo umíme norsky. Vy ostatní máte smůlu!

Petra Vlhová Do posilovny na čaj

Tohle byl úlovek léta! Neskutečná příšera…

Cokoliv vyhraješ letos v zimě, takhle těžké nebude, kamaráde.

Kryštof Krýzl Zimním gumám neutečeš

Dnes od 05:30 náročný mediálny deň vo Viedni a Bratislave, tak aspoň krátka chvíľa na oddych a zamyslenie, že na snehu je to vždy najväčšia zábava.

Petro, je vidět, že jsi na roztrhání. Ještě že Adidas drží…

Dominik Paris U mě je Audi pořád v kurzu

Tohle mi určitě pomůže nabrat síly na celou sezónu na sněhu.

Diky #czechskiteam za kondiční kempy a #nokiantyres za podporu a tréninkový pomůcky...

No a třeba do Rakouska tě na letních nepustí, takže bys s sebou měl fakt hodit.

Grazie, Audi…

Jasně, Audi stačí… Máš klid a podepsanou repre smlouvu. Jít s davem někdy není úplně špatný.

| 26 | RACE FACE

Edit Miklós Text: Ondřej Katz

už čelí dalším výzvám

Svoje downhillové lyže pověsila letos v létě na hřebík Edit Miklós, třicetiletá reprezentantka Maďarska. Jako celá kariéra této svérázné ženy je i její odchod ze závodních sjezdovek neobvyklý. Posuďte sami.

P

roč věnujeme celkem nemalý prostor někomu, kdo nevyhrál jediný závod Světového poháru a výsledkově do lyžařského dění vnímaného v celosvětovém kontextu nijak významně nepromluvil? Neznalému divákovi, občasnému sledovateli vrcholných závodů v alpském lyžování, asi Edit Miklós nikdy imponovat nemohla. Proto, aby vás tato zarputilá sjezdařka něčím zaujala, je třeba jít poněkud více „do hloubky“, zajímat se. Podivovat se nad tím, že se mezi lyžařskou elitou, považujeme-li za elitu všechny, kdo pravidelně startují ve Světovém poháru, pohybuje Maďarka, nestačí.

Parádní svěťák, smolné olympiády

V první řadě, Edit Miklós se narodila 31. března 1988 v Rumunsku. Tatínek i bratr hráli aktivně hokej, hrála ho i Edit, ale protože ženský hokejový tým v Transylvánii neexistoval, zůstala nakonec mimořádně sportovně nadaná holka za mantinelem. Naštěstí pro lyžování. Kopců bylo v okolí Miercurea Ciuc, městečka v srdci pohoří Hargita, dost, a tak Edit Miklós lyžovala. Dost dobře na to, aby to brzy dotáhla do rumunského nároďáku.

Kvůli zranění bohužel v roce 2006 přišla o olympiádu v Turíně, následně však navázala spolupráci s rakouským trenérem Jürgenem Albelem a pod jeho vedením pro Rumunsko vybojovala 5. místo ve sjezdu na juniorském mistrovství světa ve Formigalu. To je samozřejmě nejlepší výsledek rumunského

lyžování v celé jeho historii. Ani na olympijských hrách ve Vancouveru bohužel nebyl osud rumunské bojovnici nakloněn, hned v prvním závodě se zranila a olympiáda pro ni předčasně skončila. Škoda, olympiáda v Rumunsku, a nejen tam, hodně rezonuje.

V té době už si Edit ve sjezdu, svojí zdaleka nejsilnější disciplíně, dělala oprávněné ambice na umístění v top 15, vždyť na Světovém šampionátu ve Val d’Isére obsadila ve sjezdu i v super-G 18. příčku. To nejlepší ale mělo teprve přijít.

Po nepodařené kanadské olympiádě se přestěhovala do Budapešti, aby se mohla připojit k v té době velmi dobře fungujícímu lyžařskému oddílu Fullsport SE. Získala maďarské občanství, čímž Rumunsku skončily nezvykle plodné lyžařské časy a vedení rumunského lyžování se vztekalo… Ale na druhou stranu se tím začala psát historie lyžování maďarského. Jako reprezentantka Maďarska Edit Miklós na olympiádě v Soči vybojovala fantastické sedmé místo ve sjezdu, ale hlavně pravidelně bodovala ve Světovém poháru. A nejednalo se o bezvýznamná nebo náhodná umístění. Ve statistikách závodů SP najdeme u jména Edit Miklós Kdo si při sledování televizních přenosů ve chvíli startu maďarské reprezentatky odcházel vařit kafe, měl si spíš, jako autor tohoto článku, klást otázku: Kdo z českých závodnic byl v posledních deseti letech lepší?

mimo jiné i dvě pátá místa a dvakrát dokonce umístění na stupních vítězů – 3. místo na Světovém poháru ve Sv. Mořici (2015) a v Lake Louise (2016). Edit Miklós se ve sjezdu také dvakrát kvalifikovala do finále Světového poháru, což jednoznačně potvrdilo její náležitost k širší světové špičce.

Vím, co chci, a prosadím to

Na závěr tedy k důvodům, jež nás vlastně vedly k sepsání tohoto skromného profilu.

Edit Miklós svoji obdivuhodnou kariéru neukončila kvůli zdravotním problémům, jak je ve vrcholovém lyžování běžné, i když si i v toto ohledu prožila své. K nesnadnému rozhodnutí ji přiměly závažné spory s vedením maďarského lyžování. Na sociálních sítích svým fanouškům vzkázala, že by klidně mohla závodit dál, ale nesnese pohled na to, jak maďarský svaz lyžování dusí. Rozhodla se tedy vyrazit do boje a hlavně kvůli mladým lyžařům zbytek svojí kariéry obětovat ve prospěch sportovní diplomacie a politiky.

Evidentně nemluvila do větru, protože na mimořádně svolaném zasedání Maďarského lyžařského svazu byla skutečně zvolena jeho prezidentem! Odvolané vedení maďarského lyžování se ale proti tomuto kroku brání soudní cestou.

Kariéra Edit Miklós nebyla obyčejná a nezajímavé nebudou ani cesty, jimiž se výjimečná sportovkyně vydá po tom, co závodní lyže pověsila na hřebík. V každém případě, hodně štěstí, Edit!

FOTO: HEAD

FOTO: HEAD

| 27 |

| 28 | MAG TÉMA

VLASTNÍMA OČIMA:

Pavel Šťastný

Nomen omen Jeden z nejúspěšnějších tuzemských trenérů, ve světě mnohokrát uznávanější než v domovině. Nic tak neobvyklého – na mysl se dere třeba srovnání s fotografem Janem Saudkem, stiženým stejným prokletím. Avšak skutečně prokletím? Jak vidí běh své celoživotní kariéry a okolnosti, které ji formovaly, sám protagonista, sjezdařský trenér Pavel Šťastný? Je to vůbec poprvé, kdy Pavel zveřejňuje svůj barvitý autobiografický příběh.

Text: Petra Dědečková, Tom Řepík

N

arodil jsem se v roce 1946 v pražských Dejvicích a vyrůstal na Hanspaulce. Moje máma byla Pražačka, otec Slovák z Martina, který v Praze studoval medicínu a stal se velice talentovaným lékařem, po našem odchodu na Slovensko založil v Levoči otolaryngologickou kliniku. Základní školu jsem tedy absolvoval v Levoči, gymnázium už v Bratislavě, kde otec pokračoval v práci na klinice, vedl doškolovací ústav a pracoval jako primář na ORL oddělení ve Státním sanatoriu.

Měl tak 3 zaměstnání, operoval rakovinu a já jsem si ho velice vážil a respektoval, i když neměl tak velký vztah ke sportu. V Bratislavě jsem maturoval a vystudoval Vysokou školu Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Komenského.

Hrdý Čechoslovák

Nakonec jsem se vrátil do Čech díky své manželce Darii, která pochází z Brna. Po narození dcery Dianky a syna Pavla s ohledem na mou práci trenéra a časté cestování jsme se rozhodli přestěhovat do Prahy. Od té doby žijeme střídavě v Praze a v Americe.

Jsem pyšný na to, že jsem se narodil v Praze, že jsem napůl Slovák a napůl Čech, a šarvátky mezi Čechy a Slováky se mě netýkají, ty jsem nikdy nepochopil. Nicméně bych ti mohl alespoň říct svůj politický názor – já jsem rád, že jsme se rozdělili, protože Slováci by nikdy nebyli spokojení, vždycky by komentovali, že Češi jim kradou, a Češi by naopak byli naštvaní

Foto: archiv Pavla Šťastného

na Slováky, toto je nejlepší řešení pro obě strany. Podívej se, jaký bordel je ve sněmovně, a to jsou jen Češi, a představ si, že by tu byli i Slováci, to bychom dopadli šíleně.

Já jsem Čechoslovák a z toho pohledu, že žiju v Americe, jsem se naučil tolerovat všechny národnosti a náboženství, které žijí v Americe, tak to je, to je americký přístup a za ty roky to ve mně zůstalo, respektuji všechno.

Tenkrát jsem si to ani tolik neuvědomoval, ale zpětným pohledem šlo o historickou medaili.

Nejvyšší ambice

V roce 1963, jako 17letý, jsem začal studovat na FTVS Univerzity Komenského v Bratislavě a už tehdy jsem věděl, že jednou chci být úspěšným trenérem. Při studiu jsem lyžoval za místní univerzitní klub. Přestože jsem vyrůstal v Bratislavě, což je paradoxně město na rovině, na hranicích s Rakouskem, velký vliv na mě měla právě rakouská televize často vysílající přenosy z lyžování. V komplikovaném roce 1968, po vstupu sovětských vojsk a okupaci,

jsem se rozhodl odejít do Vídně, přičemž jsem ještě neměl ukončené studium, tak jsem se vrátil, dokončil a obhájil diplomku.

Pavle, pro mě vzácná příležitost mluvit s někým, kdo srpen osmašedesátýho zažil naživo jako študák. Co si z těch událostí po přesně půlstoletí vybavuješ?

Když přišla okupace, byl to pro nás obrovský šok a jako studenti jsme začali v Bratislavě organizovat různé protestní akce. Při jedné takové velké protestní akci před budovou Univerzity Komenského se sešlo hodně lidí, hlavně studentů, Rusové tehdy obsadili celé město tanky a těžkou technikou, a když jsme odmítli uposlechnout a rozejít se, začali do davu střílet těžkým kulometem.

Plno lidí bylo zraněno, někteří i smrtelně.

Byly to opravdu velmi těžké časy – já a mí přátelé jsme se tak rozhodli odejít do Vídně, která byla připravená přijmout emigranty. Poprvé v historii se v té době otevřelo emigraci i Švýcarsko a já neváhal zařídit si právě švýcarská víza, ovšem stále jsem podvědomě nechtěl nechat své studium na UK nedokončené, a tak jsem se nakonec vrátil zpět. Vzhledem k tomu, že můj otec byl velmi uznávaný a úspěšný lékař, jsem následně už o emigraci neuvažoval a soustředil se na svůj život v Československu a budování kariéry úspěšného trenéra.

| 29 |

| 30 | MAG TÉMA

Světový pohár v japonském Furanu

Trénink na Hintertuxu v létě 1984, já v obřáku pro zábavu

Trénink vytrvalosti na kolech na kempu na Štrbském Plese

Speciální trénink Olgy na Štrbském Plese

Po ukončení studia jsem začal pracovat jako asistent na Katedře tělesné výchovy, v rámci vojenské služby se mi podařilo dostat se do Dukly Banská Bystrica, kde jsem byl členem sjezdového týmu; po vojně jsem se vrátil na katedru. V té době jsme se s mým kolegou Hermanem Harmathem rozhodli, že postavíme tým ve Slavii UK na jiné úrovni složený z výborných slovenských závodníků.

Znalosti, které jsme se naučili na fakultě, a dosavadní zkušenosti jsem dával do souvislostí a na jejich základě jsme si postavili systém, kdy jsme s kondičním tréninkem začínali už na jaře.

Možnosti, které jsme měli na FTVS, co se týká kondičního tréninku, byly na tu dobu vesměs pestré, problém byl spíše s výjezdy za sněhem, jejich organizace nás stála mnoho energie, i s ohledem na nutné výjezdní doložky. Další nemalou komplikací bylo vybavení – oblečení, obuv a lyže se dovážely pouze v malém množství, nicméně díky našim kontaktům v obchodním domě Prior jsme byli schopní získat alespoň nějaké kvalitní vybavení, byť samozřejmě nikdy nešlo o vybavení závodní.

S naším systémem jsme se snažili vybudovat ve Slavii UK jeden z nejlepších týmů v první lize sjezdového lyžování v Československu, a dokonce se nám tehdy podařilo vyhrát tři ročníky. V té době jsem se už také začal zajímat o teorii sjezdového lyžování a napsal pár článků do časopisu Trenér a cvičitel, kde jsem se zaměřil na analýzu slalomové techniky ve světovém poháru, a taktéž jsem na několika seminářích přednášel o tréninku a svých zkušenostech ze Slavie UK. Tyto momenty vyústily v nabídku práce pro reprezentaci; v roce 1976 jsem se stal hlavním trenérem juniorů československé reprezentace.

V reprezentaci

V roce 1978, 2 roky před olympiádou v Lake Placid, začala éra, kdy jsem převzal československou reprezentaci žen – éra úspěšná, produktivní a emocionální z mého pohledu trenéra a myslím, že i z pohledu výsledků, kterých děvčata dosáhla.

Pamatuji si na první trénink/kemp – vycestovali jsme do Val-d´Isere a odtud po trase Tour de France na Col de l´Iseran, v té době sněhové podmínky ještě stále byly výborné a tamní terén poměrně lehký. Věděl jsem, že první tréninkové tábory musí být zaměřené

na volné lyžování, cvičení na vytrvalost a sílu a pilování detailů techniky. Další tréninkové tábory jsme měli v Hintertuxu, ovšem ta možnost tréninku na sněhu v létě byla opravdu hrozně omezená v první řadě penězi a v druhé řadě již zmíněnými výjezdními doložkami. V sezóně rok před olympiádou v Lake Placid nebyla Jana Šoltýsová příliš úspěšná a Svaz začal hrozit tím, že když nebude mít výsledky, na ZOH nepojede.

To bylo dost tvrdé pro mě i pro Janu.

V dalším ročníku Jana skončila celkově 4. ve sjezdu světového poháru a od vedení Svazu a ÚV ČSTV jsme dostali úkol skončit na olympiádě v Lake Placid do 6. místa.

ZOH Lake Placid 1980

Na svou první olympiádu do Lake Placid jsem odcestoval nakonec jen s Janou, přestože Olina Charvátová s Lenkou Vlčkovou na poslední chvíli splnily svá kritéria, nicméně Svaz jim nepovolil odlet, tehdy oficiálně oznámil sestavu a nebyl ochotný cokoliv měnit, navzdory mým snahám. Olga s Lenkou jako mladé nadějné závodnice byly v takové depresi, že chtěly skončit se sjezdovým lyžováním.

Na samotné olympiádě v LP byl však jen nastříkaný sníh, jinde nebyl žádný a nedalo se pořádně trénovat, navíc tam panovalo až mínus třicet mrazu a bylo dost větrno, což jen umocňovalo již tak dost napjatou atmosféru po událostech v Mnichově; Američané se báli, že se něco stane, všude byli policajti a ozbrojenci. Bydleli jsme v olympijské vesnici, která se po olympiádě stala moderní věznicí, jež je tam dodnes. Co se týče samotného závodu, Jana skončila na 6. místě. První čísla měla hrozný vítr, který se později uklidnil, a Jana tak ze 6. místa spadla na 10., což pro nás bylo trochu zklamání, ale s tím se bohužel nedalo nic dělat, to je prostě sport.

Po návratu z USA měly Olina s Lenkou úspěšnou sezónu – jezdily evropský pohár s Mirem Němcem a dosahovaly velice dobrých výsledků. Po olympiádě v LP jsme vstoupili do olympijského cyklu na 4 roky a přípravy na olympiádu v Sarajevu. Věděl jsem, že děvčata musí být fyzicky připravená – lépe než kdokoliv jiný ve světovém poháru. Kondiční tréninky jsme často organizovali v Nymburce, který se stal v podstatě naším druhým domovem. Bylo to tréninkové centrum, které v těch letech dosahovalo světových parametrů. Hodně sněhové přípravy jsme absolvovali v Hintertuxu,

kam jsme jezdili pravidelně každý měsíc, což nám v součtu dávalo okolo těch 35–40 dní na sněhu. Model našeho tréninku začal fungovat – Olina jezdila výborně obří slalom, slalom a zlepšovala se i v rychlostních disciplínách.

ZOH Sarajevo 1984

Počasí v průběhu sarajevských her bylo velmi nepříjemné, stále sněžilo, sjezdové tréninky se odkládaly i o víc než týden a celkově docházelo k velkým časovým prodlevám. Celý program se přeházel, v podstatě jsme neměli ani čas, ani extra přípravu na obří slalom, kde Olina po prvním kole byla 6., zlomila si však dioptrické brýle, což byl problém. V druhém kole spadla na 8. místo, bylo to pro ni zklamání, a nakonec pro všechny trenéry a funkcionáře, ovšem když se na to podívám dnes, šlo vlastně o výborný výsledek. Samotný závod ve sjezdu jela Jana skvěle a skončila na 5. místě. I Olina začala fantasticky, celou dobu vedla na mezičasech a ve spodním úseku vyjela trošku z tratě, byl nový sníh, technicky byla bezchybná a s minimálním odstupem skončila 3. Nebýt té chyby, pravděpodobně by byla na nejvyšším místě, i tak to ale bylo úžasné, ta euforie a zadostiučinění za celou tu námahu, kterou děvčata skutečně odvedla. Tenkrát jsem si to jako trenér ani tolik neuvědomoval, ale zpětným pohledem šlo o historickou medaili a neuvěřitelný zážitek.

Pamatuji si na tu úžasnou atmosféru, kdy i samotní Bosňané oslavovali ten úspěch s námi a brali to tak, že oni jsou součástí té medaile.

A když jsme vyhráli hokej, domácí skandovali „Už je to uděláno, už je to hotovo!“ Tato sezóna, rok 1984, je zapsaný v mé paměti navěky – trenérské zkušenosti, které jsem získal, byly samozřejmě ohromné. Byla to odměna pro celý realizační tým reprezentačního družstva žen, který sestával z Miroslava Němce, mého asistenta; Pavla Zelenky – metodika sjezdového úseku, který zabezpečoval chod týmu na Svazu a ve vedení vrcholového sportu; MUDr. Hany Lukáčové – doktora týmu; Františka Novotného – člena týmu, který zajišťoval Československý lyžařský pool (sdružení lyžařských firem a sponzorů); Prof. Františka Vaverky, který se staral o testování a sledování tělesné přípravy, na tu dobu byla speciální laboratoř v Olomouci jedna z nejlepších v alpském lyžování na světě. Vždycky mě mrzelo, že ty unikátní výsledky testování se v tehdejším prostředí nakonec vůbec nijak nevyužily a prakticky se zahodily.

Olympiáda v Sarajevu byla pro mě nezapomenutelným okamžikem ještě z jiného důvodu. Když jsem byl malý, hrával jsem trochu hokej, který doposud miluju, a v době olympiády jsem také chodil sledovat hokejové zápasy.

Při jednom ze zápasů si mě zavolali z komentá-

torské kabiny, abych k nim přišel, že se mnou potřebují hovořit. Tam mi oznámili, že se mi narodila moje dcera Dianka – den po dosažení olympijské medaile, Olininy medaile, i proto to byly úžasné chvíle v mém životě.

Jugoslávie ZOH uspořádala navzdory své velmi špatné ekonomické situaci; kompletně všechna sportoviště prý musela být postavena nová, původní rozpočet byl překročen několikanásobně, konečný účet za hry se údajně raději nikde nedochoval. V referendu k uspořádání her se prý přesto vyslovilo přes 90 % Sarajevanů pro uspořádání vzdor tomu, že to pro všechny znamenalo závazek dalších 5 let odvádět 3 procenta ze svého platu jako povinný organizační příspěvek, aby si všechny ty investice za osm let sami Jugoslávci zase zničili… Jak, Pavle, vnímáš obrázky z téhle pořád hodně zdevastované oblasti v kontextu toho, cos tam zažil?

Je pro mě opravdu těžké se k tomu vyjadřovat. Jak říkáš, všechna sportoviště měli nová, stálo je to nepředstavitelně peněz. Ty jejich vnitřní třenice tam vždycky byly cítit, Jugoslávii historicky držel vůdce Tito pohromadě do značné míry násilím. Po jeho sesazení nastoupili slabí politici, ekonomika byla stále horší a naopak etnické konflikty se stále vyostřovaly. Bylo to celé jen otázkou času. Viděl jsem obrázky těch zničených sportovišť, na bývalém olympijském stadionu popravovali lidi… svírá se mi z toho srdce.

Rok po olympiádě celkově nebyl tak úspěšný, děvčata ze sebe přeci jen na olympiádě vydala maximum, Olina výkonem trošku spadla, za což jsme dostávali dost velké kritiky v televizi a ze Svazu. Sezóna roku 1986 byla pro Olinu naopak úplně skvělá. V té době už samozřejmě vedle Oliny začala jezdit mladá děvčata – Lucka Medzihradská, v tom roce juniorská mistryně světa v kombinaci a ve sjezdu, Lenka Kebrlová, pokračovala Ivana Valešová. V tomto roce také emigrovala Saša Mařasová, což bylo velmi těžké; museli jsme se vrátit s celým týmem do Prahy. Hned ráno jsem musel jít do Bartolomějské na policii a absolvovat výslechy, co se událo a jak, nebyla to vůbec příjemná situace, ale naštěstí nám nezakázali výjezdy.

Olina v tom 86. roce navazovala dalšími výbornými výsledky, ve SP skončila celkově 4., což bylo naprosto výborné. Avšak navzdory té fantastické sezoně a kariéře, Olina oznámila ve svých 24 letech, prakticky rok po Janě,

| 32 | MAG TÉMA

SBÍRKA JOSEFA ŠURANA

že končí. Byla to pro mě šokující a velmi deprimující situace, věděl jsem, že kdyby vydržela ještě do další olympiády, dosáhla by absolutních výsledků. Olina byla výjimečná závodnice a atletka a byla taková – když se nesplnily podmínky, po kterých toužila, jednoduše to zařízla.

Představovala si, že bude mít individualizovaný program a bude moci být více dní na sněhu, což bylo absolutně pochopitelné, ovšem v těch komunistických podmínkách nemožné, takže skončila. Sice jsem se ji snažil přesvědčit, aby zůstala, ale bohužel neúspěšně.

Byl jsem tak nucen začít budovat nový tým; v mezičase Miro Němec – krom toho, že byl mým asistentem ve sjezdovém lyžování, byl i golfovým trenérem a hráčem – přijal nabídku jít pracovat do Německa do oblasti golfu. Musel jsem si vybrat nového asistenta Vlado Dzugase.

Na MS v Crans-Montaně ve Švýcarsku v roce 1987, kdy se začala jezdit kombinace slalom a sjezd, naše nová generace – Milka Milanová a Lucie Medzihradská – skončily na 6. a 7. místě, což bylo ohromně povzbuzující, a definitivně šlo o náznak, že tato generace má šanci dosáhnout dobrých výsledků.

Příprava na sarajevskou olympiádu na Hintertuxu v létě 1983. Zleva: Pavel Šťastný, Jana Šoltýsová, Olga Charvátová, Elena Medzihradská, Ivana Valešová, Miroslav Němec

ZOH Calgary 1988

V cíli ZOH 1984 po bronzovém úspěchu. Tutéž fotku ve velkém provedení najdete o článek dále

Letní trénink na Štrbském Plese, 1983

V Calgary byl náš výkonnostní cíl opět zajet do 6. místa. Lucie Medzihradská jezdila tréninky absolutně špičkově, byla naděje na medaili. Lyžovala rychle, technika zvládnutá, trať výborná.

V závodní jízdě Lucka vyhrála všechny mezičasy a poslední skok, 200 m před cílem, změnila svou natrénovanou linii, což ji bohužel zbrzdilo. Měla šanci vyhrát a takhle skončila 10. Byla to pro mě infarktová situace, definitivně jsem počítal s tím, že na tu olympijskou medaili dosáhne. Rozhodnutí přišlo okamžitě.

Už nikdy nechci trénovat „baby“, tohle by chlap nikdy neudělal. Když jsem se jí po závodě zeptal, proč změnila natrénovanou trasu, odpověděla mi, že si myslela, že bude rychlejší. Řekl jsem si, stalo se, museli jsme jít dál, obří slalom nedopadl dobře, museli jsme se tedy zkoncentrovat aspoň na kombinaci. Lenka Kebrlová začala olympijský kombinační sjezd výborně, byla rychlejší než Lucie, což bylo absolutně neuvěřitelné. Děvčata si vytvořila vynikající pozici a po slalomu Lenka skončila 5., Lucie 6.

Po návratu z olympiády zpět do republiky jsem požádal Svaz o změnu své pozice, chtěl jsem po těch 10 letech s děvčaty přejít k mužům, což mi bylo

umožněno. Příprava na mistrovství světa 1989 v Beaver Creek probíhala fantasticky, Petr Jurko začal jezdit výborně – dostal se do první desítky ve SP. Petr měl skutečně velkou šanci být do 6. místa v mistrovství světa ve slalomu, ale dostal chřipku a vysoké horečky a skončil 11.

Marián Bíreš zajel vynikající kombinaci a skončil 8., což bylo skvělé a my jsme byli úplně nadšení.

Na podzim roku 1989 jsme s chlapci odletěli na světový pohár do USA, do Park City. Najednou mi v noci bratři Bírešovi buší na dveře a volají „Palo, podívej se na televizi, podívej se, co se děje v Praze!“, tak jsem se podíval a říkal, že to není možné, skutečně se dělo něco, co jsme nechtěli věřit, že by se kdy dít ještě mohlo. A přišel převrat. Tak jsme se z tohoto výjezdu vrátili do převratu, pokračovali ve své činnosti i Svaz pokračoval v činnosti a začala taková nejistota do budoucna… co se stane, co bude se sportem obecně, naším sjezdovým lyžováním, týmem. Mělo to určitě vliv na nás i na závodníky.

Pavle, zkus se prosím do téhle zpětně tak zajímavé doby přenést.

Nepředpokládám, že jste jen tak nečinně čekali ze dne na den, co bude. Určitě jste zkoušeli brát svazové věci i do vlastních rukou, nebo to bylo jinak?

To víš, že ano. Já si za ty dlouhé roky ve světovém poháru na mužské i ženské straně vybudoval vynikající kontakty s firmami a dostal jsem se k Markovi Beaverovi, což byl osobní manažer Pirmina Zurbriggena, v té době si začal budovat svou manažerskou společnost a později se stal manažerem ve Formuli 1.

S jeho zaměstnancem jsme se dohodli, že připravíme smlouvu pro Svaz, ve které MB převezme veškerá práva reklam a dění kolem světového poháru v Čechách s tím, že do Svazu vloží 300 tis. marek, ze kterých budeme fungovat – v té době jsme měli nějakých 80 tis. marek a z toho žili i skokani a běžci, ti v tom čase hlubokého komunismu neměli žádná sdružení firem, která by přes Pragosport dávala peníze na naši činnost, nic takového neexistovalo. Ovšem ve chvíli, kdy došlo na podpis smlouvy, skokani z toho odskočili, což byla pro mě strašná rána. Finančně jsme se s vedením Svazu nedohodli. Bylo to stále ještě

HELLYHANSEN.COM

LIGHTER. WARMER.

LIFALOFT™ INSULATOR JACKET

CHOOSE TO WARM UP WITHOUT FEELING WEIGHED DOWN. NEW LIFALOFT™ TECHNOLOGY IS 20% LIGHTER AND STILL WARMER THAN STANDARD INSULATION.

| 34 | MAG TÉMA

Pavel a Olga

vedení v roce 1989 s komunistickým myšlením. Tím jsem došel k závěru, že v těchto podmínkách budoucnost nemám.

Tehdy jsem kontaktoval Jana Larssona, ředitele závodního oddělení v Rossignolu, který také zastával vysoké postavení ve FIS, a řekl mu, že nová situace nepřinese v prvních letech žádnou změnu a zároveň nic směrodatného v rozvoji do světové špičky, a že chci skončit a odcestovat za oceán. Také jsem měl rozjednanou možnost odejít do Monte Carla, což mě ale až tak moc nelákalo, a zároveň jsem byl na listině kandidátů pro švýcarský tým, ovšem tam bylo téměř nepředstavitelné, aby trenér z východního bloku převzal řízení týmu. Nicméně po meetingu s Janem Larssonem jsem během 2 týdnů dostal telefonát z USA – Stratton Mountain School, která se řadí mezi 4 nejlepší lyžařské akademie Spojených států, mě oslovila s nabídkou trénování na pozici šéftrenéra a programového ředitele, kterou jsem přijal, s tím, že se musím během týdne dostavit na pohovor do Vermontu.

Jdu do Ameriky

Král bílé stopy 1984

Alberto Tomba na naší Stratton Mountain School v roce 1998

V srpnu roku 1990 jsem dokončil trénink s mužským týmem, rozloučil se s chlapci, se všemi spolupracovníky a ostatními trenéry. Následně jsem i na Svazu oznámil, že končím, aniž bych uváděl nějaké důvody, nemělo to smysl…

Kontrakt v USA jsem podepsal v září, což byl celkem risk, dlouho jsem čekal na pracovní víza. Nakonec jsem dostal víza na 2 roky a odletěl jsem z Prahy rovnou do Denveru, kde byl první tréninkový tábor školy. V té době jsem hovořil pouze německy, anglicky jsem nerozuměl téměř vůbec, akorát základní pojmy na těch trenérských schůzích, které jsem poslouchal, ale hovorová angličtina byla pasé.

Samozřejmě to nebylo jednoduché – američtí trenéři jsou zvyklí dělat velkou show, prezentují se tím, co všechno umí a vědí, a soustředí se zejména na management a výstroj, ale hned na kopci jsem viděl, že jsou slepí – kondiční trénink byla katastrofa. Trenéři pracující se mnou neměli absolutně žádné tušení o periodizaci tréninku, neměli ani žádné trenérské vzdělání a vůbec nevěděli, jak postavit program, prostě to stříleli od boku. Během 17 let se mi podařilo vypracovat opravdu tvrdý kondiční program

s korelací na trénink na sněhu. Cílem bylo dosáhnout počtu 50 dní na sněhu, což se pro některé postgraduate závodníky podařilo, co se týká normálních studentů, ti nalyžovali méně.

Chtěl bych podotknout, že ten program byl poměrně náročný. S trenéry jsme měli dívčí program a chlapecký program, rozdělené podle zaměření na splnění kritérií na reprezentační tým a FIS závody a zaměření jen na národní závody USA na obou stranách. V takové podobě jsem řídil tento program od roku 1990 do 2006. Ke konci tohoto období jsem měl spor s ředitelem školy, který na mě tlačil ohledně zmírnění tréninku, abychom mohli přijmout více studentů – v překladu to znamenalo, že škola potřebuje víc peněz, hypotéka byla vysoká; přesto jsem mu říkal, že když začneme měnit program a půjdeme jemnější cestou, tak do manšaftu nedostaneme nikoho.

A přitom jsme měli celé to moje období každé 2 roky někoho, kdo splnil kritérium na americký reprezentační tým.

Změnu programu jsem nechtěl povolit, protože řídit program a provozovat jen jakýsi baby-sitting a ne pořádný trénink, který byl v mých žilách a přesvědčení, že to je to správné, co se musí dělat, to by nefungovalo. A tak nastala situace, že jsem na jaře roku 2006 rozpracoval rozpočet na další 4 roky na potřebný materiál a tréninkový plán a navrhl jsem řediteli, abychom si na to sedli a zároveň probrali, jak budeme další 4 roky řídit celý program. Na našem jednání mi pak oznámil, že mi neprodlouží smlouvu, přičemž jsem měl smlouvu platnou ještě na další 3 roky – asi nemusím líčit, jak moc mě tohle jednání vyvedlo z míry. V té době moje dcera Diana už naštěstí ukončila Columbia University v New Yorku, ale můj syn Pavel stále ještě studoval Fordham University v New Yorku, a já se tak stresoval, abych ho mohl podporovat.

Odešel jsem z toho meetingu s tím, že to nemůže myslet vážně. Následoval meeting s dozorčí radou, všichni se kroutili, což je typické, ti hlavní nechtěli, abych po 17 letech odešel jen tak, nicméně jsme začali jednat o finančním vyrovnání a já přemýšlel, co dál.

Když se kanadský tým dozvěděl, že jsem volný, během 3 týdnů mi zavolali a říkali, že mi posílají kontrakt a chtějí mě před olympiádou na 3 roky, abych si převzal ženský development team.

Nabídku jsem přijal, skončila tak má kariéra ve Strattonu a začala ta v kanadském týmu.

Jiný svět v Kanadě

V Kanadě jsem hned poskočil do úplně jiné platformy, do profesionálního jednání, které je v mé krvi od dob práce s československým týmem, a začal jsem pracovat s profesionálními trenéry a atlety, dostal jsem na starost 12 děvčat 3 roky před olympiádou ve Vancouveru. Trénoval jsem např. Marii-Michele Gagnon – ta stále jezdí světový pohár a jezdí dobře, Georgii Simmerling, která je v Kanadě velmi známou sportovní osobností – byla na 3 olympiádách v různých disciplínách (ve Vancouveru na sjezdu, další olympiádu na skikross, třetí na kole – získala olympijskou medaili na okruhu), Kelsey Serwu – ta má už 2 olympijské medaile ve skikrosu.

Bohužel jsem musel z těch 12 děvčat zredukovat tým na 6 členek, po celé té přípravě a na základě sledování jejich fyzické výkonnosti a přípravy, na základě některých závodů v létě a jízd na čas jsem musel rozhodnout a bylo to pro mě i pro ně velmi těžké a tvrdé.

Na jaře pak došlo ke změně – na místo hlavního trenéra kanadských žen nastoupil Rakušan Patrick Riml, kterého jsem znal ještě z dob mých amerických kempů v Saas-Fee. On tedy převzal manšaft žen a já jsem hned věděl, že komunikace mezi mnou a jím bude váznout, nechci se o něm příliš zmiňovat, je to takový nerovný člověk. Viděl jsem, co se děje, tak jsem šel za Kenem Readem, prezidentem celého svazu, a ředitelem reprezentace Maxem Gartnerem, kteří mi nabídli přejít k mužům a dovést 2 svěřené chlapce do světového poháru. Já tu nabídku přijal a celou přípravu prakticky odtrénoval vedle kanadského a development týmu. Louis-Pierre Hélie poměrně rychle vyhrál celkovou Nor-Am sezonu a Jeffrey Frisch vyhrál celkově obří slalom, oba si tak vyjezdili místa na světový pohár. Další rok jsem měl znovu na starosti chlapce, to už jsem byl součástí development týmu. Dustin Cook vyhrál celý Nor-Am a splnil též kritéria na světový pohár.

Výkonnostní cíle, které mi Kanada dala, jsme splnili, to bylo všechno fajn; ale kanadský tým a ti trenéři, kteří trénovali světový pohár a měli na starosti i olympiádu, v podstatě vybuchli, tam se nesplnilo nic, a tak logicky po olympiádě nastala situace, kdy se zmenšil rozpočet a začal se redukovat počet trenérů. Ještě v létě při tréninku v Saas-Fee, v rámci olympijské přípravy, jsem se v Zermattu potkal se Šárkou Záhrobskou a Tondou Strachem a oni mě oslovili, zda bych s nimi nechtěl spolupracovat. I když všechno běželo výborně a výsledky jsme v kanadském týmu měli, už tehdy jsem přemýšlel, zda nemám nad takovýmto oslovením uvažovat. Tak jsem jen řekl, že zůstaneme v kontaktu a pak si povíme co a jak. Nicméně už v době

TANA CHALLENGE

olympiády jsem ze svých zkušeností věděl, že po olympiádě dojde k úsporným opatřením, tehdy jsme si s Tondou telefonovali a já navrhl schůzku v Praze. Na tomto meetingu s Tondou a Šárkou jsme se dohodli na spolupráci, v Kanadě jsem oznámil, že končím, a začal pracovat se Šárkou.

Dva roky se Šárkou

Velmi jsem se těšil a bylo mi ctí, že můžu pracovat s takovým závodníkem, který je mistrem světa. Vrátil jsem se tak jako trenér do světového poháru s tím, že kondiční přípravu měl na starosti tehdejší trenér a já měl na starosti trénink na sněhu. Prohlédl jsem si hodně Šárčiných videí – jak jezdila, jaké prvky techniky používala, a všechny skutečnosti okolo ní. Začali jsme první trénink v rakouském Kaunertalu, Šárka měla super vybavení a realizační tým, velmi nám pomáhal Miloš Machytka; na skútru jsme jezdili ještě brzy ráno, než otevřeli vleky, odtrénovali jsme jednoduché slalomy, aby dostala určitý rytmus, hodně jsme volně lyžovali a snažili se vylepšovat detaily. Chtěl bych říct jednu věc – považuju za úžasné, že její otec ji vychoval tvrdým drilem a tréninkem, až se stala mistryní světa, což já absolutně respektuju a uznávám. O tom, jaký je to člověk, se nemusíme bavit. V té době Šárka se svým otcem již nevycházela a já s tím neměl nic společného, ale respektoval jsem, jak ji vychoval. Ona byla mentálně velmi silná, strašný pedant, měla ohromnou motivaci a svůj systém, který mi připomínal určitým způsobem děvčata, jež jsem trénoval v Čechách (Jana, Olina), ale byla ještě více propracovaná v detailech. Já byl jako trenér nadšený, že s takovým závodníkem můžu pracovat. Ovšem když přišly první závody, bylo pro mě velkým překvapením, že její výkonnost nebyla tam, kde jsem předpokládal. Samozřejmě se nějaké výsledky dostavily, ale pro ni to celkově znamenalo pokles stability výkonu. Já jsem si tehdy ještě říkal, že to samé se stalo i s Olinou po olympiádě, kdy jí to nešlo, a rok poté vyletěla výsledky do absolutní špičky. Takže jsem předpokládal, že může jít o útlum po olympiádě, přestože ty výsledky tam byly a zůstala v té nejlepší skupině.

Další rok běžela příprava výborně, nicméně první zvláštní signál pro mě byl, že Šárka začala přibírat, a já jsem to nechápal, byla poctivá, co se týká stravy, režimu, tréninku, takže nebyl důvod, aby přibírala, zejména ten způsob, jakým přibírala – nenabírala svalovou hmotu, nabrala víc vody. Dalším momentem bylo, že v letním tréninku v Saas-Fee, před koncem kempu, za mnou přišla fyzio Lucka s tím, že Šárka je

SKISERVIS VE ZLÍNĚ

autorizované servisní centrum automat se širokým brusným kamenem vysoce kvalitní systém finální úpravy skluznice závodní struktury, závodní tuning hran

Top ski service team «««««

AUTOMAT

RACE EDGE

pro úpravu závodní hrany lyže vyzkoušejte dokonale ostrou hranu při maximální šetrnos broušení pro perfektní carving, sportovní lyžaře

SWISS

PRODEJNA ZIMNÍ SPECIÁLKA

PŮJČOVNA TESTCENTRUM VIP LYŽE

BOOTFITTING VÝROBA VLOŽEK

SERVIS

SMETANOVA 5531, 760 01 ZLÍN TEL. 577002760

www.avexski.cz

| 36 | MAG TÉMA

moc unavená a nemá smysl, abychom tam zůstávali déle. Nepochyboval jsem – já absolutně dávám zelenou sportovním lékařům a fyzio, trenér musí ustoupit a spolehnout se na to, co tito lidé říkají; takže jsme jeli domů.

Když jsme přijeli, zmínil jsem Strachovi, že je potřeba, aby Šárka odpočívala nebo aby šla pro jistotu k lékaři, zda není nemocná.

Druhý den mi však bylo řečeno, že jí nic není.

Ovšem nejtvrdší věc byla, když se Šárka nekvalifikovala v Lienzu do druhého kola slalomu. Po závodě jsem měl ještě domluvený trénink slalomu se švédským týmem s muži, ale Šárka přišla s tím, že jí fyzio nebo Tonda Strach řekl, že žádný trénink nebude, tak jsme odcestovali do Záhřebu. V Záhřebu, už si teď nepamatuji, možná se nedostala ani do 2. kola, což byl absolutní šok, v Záhřebu uměla jezdit, a druhý den ráno za mnou přišla Lucka a říkala, že Šárka celou noc zvracela, nespala, bolí ji hlava a musíme jet domů. Doma Šárka podstoupila vyšetření, nicméně výsledek po lékařské kontrole byl, že jí nic není, tak to už jsem si začal říkat, že to přece není normální. Nechápal jsem jednu věc – fyzio Pavel Kolář s ní pracoval, navíc měla osobního lékaře a tito dva lidé nepřišli na to, že tam je skutečně vážný problém.

Pokračovali jsme v závodění, byla to celkem muka, atmosféra v týmu katastrofální a já jsem se s tím snažil nějak popasovat.

Přestože tvrdili, že jí nic není, viděl jsem, že po 30 vteřinách jízdy ztrácí kontakt se špičkou, přitom do 30 s ve špičce vždycky byla, tak jsem začal s rychlokamerou zjišťovat, jak se jí chovají lyže. Ty Heady a boty pro ni tehdy nebyly nejlepší, ona není silový jezdec a Heady vyžadovaly sílu. Viděl jsem, že

ty lyže není schopná přetlačit v oblouku, tak jsem navrhl, že zkusíme jinou firmu, a oslovil jsem Fischera, který okamžitě reagoval a dal nám lyže na testování. Samozřejmě ty lyže se úplně jinak chovaly a stejně tak i Šárka.

Navzdory tomu, že zdravotně už nebyla v pořádku – ty signály tam byly absolutně jasné – se Šárka nominovala na finále světového poháru, což jen dokazovalo, že byla opravdu vynikajícím lyžařem. Na finále SP ve Schladmingu 2012 jsme se dohodli, že spolupráci ukončíme, a já podepsal nový kontrakt v Americe.

Když jsem skončil se Šárkou, to jsem byl ještě v Praze, těsně před odletem do USA, jsem se dozvěděl, že Šárka doma omdlela, dali ji do umělého spánku a má nádor na hypofýze. To pro mě byla absolutní odpověď na všechny ty těžkosti, které jsme přecházeli.

Ta moje úvaha a ty moje pocity jako trenéra, že anaerobní kapacita tam nefunguje, že měla totálně rozhozený organismus, který nemohl podávat výkon; přesto bylo obdivuhodné, co v té sezóně dokázala. Zastávám názor, že kdyby byla Šárka v lékařské péči srovnatelné jako před revolucí v rámci tehdy nastaveného systému Středisek vrcholového sportu, dávno by se v takové situaci přišlo na to, co jí vlastně je.

K celé story o Šárce se asi nemusím vracet, já jsem byl jen nadšený tím, že zůstala zdravá a že potvrdila tu svou výjimečnost na mistrovství světa v Beaver Creek, to bylo výborné. Myslím si, že takový závodník, jakým byla Šárka, se v Čechách jen tak neobjeví a já jsem byl poctěn, že jsem s ní mohl ty 2 roky trenérské práce strávit.

Zpět do Ameriky

Musím podotknout, že navzdory svým zkušenostem sjezdového trenéra, všem kontaktům a přehledu, co mám, považuju za smutné, že domovina mě prakticky neoslovila s žádnou nabídkou případné spolupráce. Nejsem nijak citlivý a osobně si to neberu, v této sféře jsem prakticky daleko víc respektován v USA než tady v ČR. Když jsem se rozhodl vrátit se zpět do Ameriky, okamžitě jsem dostal nabídku z vermontského Killingtonu, vlastně tam ani nebyl žádný velký přechod, do Ameriky jsem šel jako domů. V Killington Mountain School působí trenéři, které jsem vychoval – jedním z nich je Tom Sell, programový ředitel, druhým je Jack Bailey, který má na starosti muže.

Já trénuji postgraduates – začal jsem se 3 chlapci, vypracovali jsme se tak daleko, že dnes jich mám 15 a musím mít 2 asistenty, aby se to všechno zvládlo kvalitně. Ředitelem školy je bývalý závodník, který závodil ještě v době, kdy jsem působil na Stratton Mountain School.

Stále pokračuji ve svém tréninkovém systému, který dělám dlouhé roky, samozřejmě s některými úpravami, dnes je díky internetu k dispozici mnoho různých materiálů a člověk se tak stále zdokonaluje a učí.

V Americe nyní pobývám průběžně, pokračuji v práci, která mě stále baví, stále si ji užívám, po těch 40 letech trénování už nechci mít na starosti žádné řízení, žádné stresy, chci si užívat trénování, být se závodníky prakticky denně, nebýt v jednom kuse na mailu a telefonu. Celé řízení programu má teď na starosti Tom Sell, který se mnou pracoval těch 12 let na Stratton Mountain School, a dává mi absolutní volnost.

m 5k +2 os let Projekt podporuje

215 km sjezdovek

40

lanovek

135 vleků

| 37 |

Pavle, kdyby si za tebou někdo přišel pro jakési shrnutí tvých zkušeností, anebo řekněme nejdůležitější moudro – ne nutně sportovní – co by od tebe uslyšel?

Když chce být někdo trenérem v jakémkoliv sportu, musí tu práci dělat v první řadě srdcem, z lásky k danému sportu – denně a na 100 %, ne pro budování kariéry a kvůli penězům, a ve druhé řadě mít příslušné vzdělání. Sjezdové lyžování je krásný, dynamický, ale i nebezpečný sport, ve kterém ani trenér, ani závodník nesmí udělat chybu, mám jako trenér v této profesi spoustu zodpovědnosti, k níž se musím umět postavit.

Pro mě osobně nepřestává být ani po desítkách let stále stejně fascinující vidět ten dynamický pohyb závodníka na svahu; trénink je v tomto ohledu pro mě prakticky mnohem víc motivující než samotný závod; v tréninku se dají věci zkoušet, měnit a vymýšlet, přičemž pro závod je už všechno hotovo.

Miluju samotné lyžování i jako aktivitu pro sebe – celou svou kariéru si každý den po tréninku dávám čtyři pět jízd jízd sám pro sebe a mohu to doporučit i všem ostatním trenérům. Zdaleka ne všichni tohle dělají.

Ještě jednu důležitou věc bych rád podotknul. Sjezdové lyžování je individuální sport postavený na týmu a právě ten týmový duch v českém prostředí v posledních letech chybí. Myslím si, že je velká škoda, že třeba rodiny Záhrobských a Banků nedokázaly dát dohro-

mady své zkušenosti i pro ostatní české talenty, nevybudovaly společně systém trénování a nevyužily těch týmových benefitů (lepší tratě na trénink, více lidí v zázemí – trenéři, fyzio, servismani). Dám ti příklad – vzpomínám si, že v době, kdy jsem trénoval Šárku Záhrobskou, jsem zorganizoval kemp v Zermattu, kterého se účastnily také rodiny Trejbalů a Krýzlů; ale stále jsme tam naráželi na to, že každý chtěl jet za své peníze podle svého systému a prakticky chyběl zájem se domluvit na čemkoliv společném. Mladí talenti u nás dnes nemají kde trénovat, protože není vybudovaný žádný systém. Vůbec to není tak, že v Česku a na Slovensku by nebylo víc talentovaných sportovců, než které vidíme jezdit v rodinných týmech.

Rád bych na závěr využil příležitosti poděkovat takto veřejně své manželce Darii, která mé děti trpělivě vyučovala češtinu, synovi Pavlovi a dceři Diance, že studovali českou a americkou školu zároveň až do úrovně, než se dostali na univerzitu. A že byli schopní tolerovat mou nepřítomnost ve svých životech.

Já byl naplno vytížený svou prací a oni mi to všechno odpouštěli. Já jsem se jim to snažil vynahradit ve Spojených státech tím, že jsem chtěl, aby vystudovali co nejlepší školy. Myslím si, že se to podařilo a moje děti jsou teď velmi úspěšné. Děkuji jim třem za to, že jsem mohl dotáhnout svou kariéru trenéra tam, kde jsem. Žiju šťastný život.

Jako jeden z trenérů Kanadského národního týmu v Zermattu 2008

PaedDr. Pavel Šťastný Narozen 1. 6. 1946 v Praze Občanství: české Ženatý – manželka Daria, dcera Diana (34 let), syn Pavel (31 let) Vzdělání: USSA Alpine Coach Certification, FTVS Univerzity Komenského v Bratislavě – titul PaedDr. Bývalý sjezdařský trenér československé reprezentace – dovedl Olgu Charvátovou k olympijskému bronzu V letech 1990–2010 působil jako trenér v americké lyžařské akademii Stratton Mountain School a pracoval pro kanadský reprezentační tým V letech 2010–2012 trénoval mistryni světa Šárku Záhrobskou Od roku 2012 opět v Americe trenérem na lyžařské akademii v Killingtonu Žije střídavě v Čechách a Americe

TOP horský resort Dolní Morava NEWS 2018/2019 Nová vyhlídková sjezdovka pohodová lyžovačka pro rodiny s dětmi

Panoramatická restaurace Skalka unikátní výhledy, skvělá kuchyně 10,4 km sjezdovek

100% garance sněhu

6 restaurací a barů přímo u sjezdovek

otevřeno 365 dní v roce

zábava a zážitky od rána do večera

www.dolnimorava.cz

FOTO: ČTK

| 38 | RACE ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

Štafeta

Síně slávy!

Text: Tomáš Haisl

Podruhé vstupujeme do Síně slávy českého lyžování. Štafetu od Kateřiny Neumannové přebrala sjezdařka Olga Křížová, která své úspěchy oslavovala ještě pod dívčím jménem Charvátová. Nikoli náhodou si na předchozích stranách můžete velmi detailně prozkoumat osud nedílné součásti jejího úspěchu – trenéra Pavla Šťastného, který vedl v 80. letech mimořádně úspěšnou generaci československých sjezdařek.

Štafeta Síně slávy Druhý úsek rozjíždí…

 Olga CharvátováKřížová

Nejcennější medaile: bronz na ZOH v Sarajevu 1984 Další úspěchy: Světový pohár: závody: 2x 1. místo (1983, kombinace, Schruns, Rak. a 1986, slalom, Piancavallo, It.), dále 6x 2. a 6x 3.

SP celkově: 3. v kombinaci 1984, 4. celkově v sezóně 1985/86

EC 2018 PROSIN

č. 114

Mistrovství světa: 5. v alpské kombinaci 1982 … Štafetu přebírá…

Pavel Ploc Olga (tehdy ještě jen) Charvátová se svým trenérem Pavlem Šťastným po historickém olympijském bronzu

| 39 |

O

Otázka od Katky Neumannové

lgo, tvoje dcera také závodně lyžovala.

Převažovaly u tebe během její kariéry spíš mateřské instinkty (aby se jí nic nestalo, aby se dobře učila…), nebo pohled bývalé lyžařky, která řeší tréninky, techniku, materiál?

Určitě jsem chtěla, aby měla školu vždy v pořádku a s dobrými výsledky. Osobně jsem Kláru netrénovala, ale když jsem byla v místě závodu nebo tréninku, tak u mě převládal trenérský pohled. U televize to bylo už těžší, tam jsem byla více mámou.

Jak jste se k lyžování dostala?

Moje rodina byla z obou stran sportovní a lyžařská. Prarodiče byli zapálení Sokoli a milovali hory. Rodiče oba závodili na sjezdových lyžích a tatínek dlouho trénoval reprezentaci žen.

Na jaký moment v kariéře nejraději vzpomínáte?

Jednoznačně na olympijské hry v Sarajevu 1984 a na vítězství ve Světovém poháru. Ráda vzpomínám také na první city paralelní závod v Mnichově, kde jsem se dostala až do finále, ale tam jsem zaspala na startu a prohrála s domácí Marinou Kiel. Všichni si tehdy mysleli, že jsem ji nechala vyhrát, protože ona měla ten den narozeniny. Stala jsem se tím u německých fanoušků docela populární.  Jak jste snášela neúspěch?

Neúspěchem si během kariery projde každý sportovec, je to takové koření do další práce.

Nesmí to však trvat moc dlouho.

To jsem naštěstí nezažila.

Jak jste uměla slavit vítězství?

Záleželo na tom, jaký byl další program. Někdy takový výsledek krátce zahřál na duši a už se muselo myslet na další výkon.

Vzhledem k tomu, že jsem jezdila všechny disciplíny, jsem nikdy neměla moc času se dlouho zabývat tím, co již proběhlo.

Co byste na sobě v době, kdy jste závodila, zpětně změnila?

Myslím, že celkem nic. Ono se totiž o nás v tu dobu rozhodovalo jinde, my jsme jen museli akceptovat podmínky a plnit úkoly. V přípravě jsem ale byla vždycky dost zodpovědná.

Vyhrávala byste, kdybyste závodila v dnešní době?

Věřím, že ano.  Co děláte (profesně) po konci aktivní kariéry?

Vystudovala jsem FTVS Karlovy Univerzity obor trenérství. Učila jsem několik let tělesnou výchovu na Fakultě technologické ve Zlíně VUT Brno, střídavě trénuji především mládež. Řadu let jsem se také věnovala obchodu se sportovním zbožím.

Jak se promítly úspěchy do vašeho dalšího života?

Spíše než úspěchy se promítla disciplína a houževnatost. Myslím, že jsem do běžného života přenesla úsilí, které jsem vynakládala ve sportu. Nemám ráda nedodělanou práci a vždy se snažím najít řešení. Úspěch mi občas připomenou pamětníci a fandové.

Co vám lyžování dalo a co vzalo?

Měla jsem krásně prožité mládí s jasným cílem. Mohla jsem potkávat spoustu nových lidí z celého světa. Poznávala jsem cizí kraje a především krásné hory. Naučila jsem se překonávat překážky a to mi pomohlo do života. Na druhou stranu jsem nemohla studovat vysněnou školu.

Jak se snažíte udržovat v kondici?

Jde mi to s přibývajícími roky a nedostatkem volného času hůře. Určitě však hodně lyžuji, cvičím jógu, občas jezdím na kole, chodím na túry. Ráda se svezu v lodi a zaplavu si.

Jak často se dnes dostanete na lyže? Žiju na horách, takže v zimě téměř denně.

Co byste poradila současným lyžařům?

Mladým závodníků, ať si jdou za svým cílem a hlavně ať sport dělají pro svou potěchu, a ne pro nedosažené ambice svých rodičů.

Ostatním lyžařům, ať jsou na svazích ohleduplní a při lyžování více zatáčejí. Dnes bývá častým jevem, že každý chce jezdit na upravených svazích především rychle, a přitom rychlost často nezvládá.

Hvězdná štafeta Na co jsem se vždycky chtěla zeptat… Pavla Ploce?

Pavle, co pro tebe bylo z hlediska psychické zátěže náročnější – závodit, nebo být poslancem Parlamentu ČR?

Média o první olympijské medaili ze sjezdového lyžování pro Československo informovala poměrně chladně, alespoň oproti dnešním zvyklostem. Ba to občas vypadá, že pro naše publikum byly důležitější výsledky olympioniků sovětských než našich vlastních…

| 40 | RACE ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

1976:

| 41 |

Text: Pavel Zelenka

Historie plakátu 2.

za polární kruh z Čech Bylo to roku 1936, kdy spisovatel Karel Čapek putoval na sever za poznáním skandinávských národů. V cestopise, který vytěžil z cesty, věrně a poutavě vylíčil severskou přírodu a život tamních lidí. Jako vzácný pozorovatel dovedl spojit své kulturní vědomosti s obrazy tamní krajiny a umně vykreslit povahové rysy seveřanů. Čapek byl pro své názory komunistickými pohlaváry nepřijatelnou osobou, což snížilo popularitu jeho děl včetně uvedeného cestopisu. Do podobných míst se v 70. letech 20. století vydali také čeští junioři.

V

Enkel sak

dnešní době je cesta za polární kruh „enkel sak“, švédsky jednoduchá záležitost. Před dvaačtyřiceti lety to ale pro juniorské reprezentanty v lyžování zas tak jednoduché nebylo.

Mistrovství Evropy juniorů (MEJ) se pořádá již od roku 1968, kdy se mladí závodníci utkali v klasických disciplínách. První sjezdařské juniorské MS se koná o čtyři roky později v italské Madonně di Campiglio, rok nato v německém Ruhpoldingu (1973), v Jasné v Nízkých Tatrách (1974) a v rakouském Mayerhofenu (1975).

Jubilejní 5. MEJ se pak jelo první březnový týden ve švédském Gällivare (čti Jelivare).

Vrcholový sport

„Organizace a zásady zabezpečení vrcholového sportu v ČSSR“, vydané ÚV ČSTV v dubnu 1973, rozdělovaly sporty do čtyř kategorií. To se výrazně dotklo lyžování. Nebyl respektován jeho historický název, ale bylo rozděleno podle disciplín. Do první kategorie s komplexním zabezpečením byl zařazen běh, skok a závod sdružený. Sjezdové lyžování patřilo až

Skandinávský design Po stránce výtvarné i obsahové má plakát všechny znaky skandinávského designu. Žlutomodré provedení odkazuje na národní barvy Švédska. Na první pohled je zřejmé, o jakou akci se jedná. FIS pověřila pořadatelstvím švédský lyžařský svaz (Svenska Skidförbundet/SSF), technické provedení zajišťoval místní lyžařský klub (GSK). V horní části plakátu je graficky znázorněn vrchol Dundret včetně zlatého slunce.

To ovšem v reálu svoji funkci neplnilo. Silný vítr a mráz –20° C neodbytně připomínal, že se nacházíme za polárním kruhem.

do třetí kategorie. To, že naši junioři nakonec za polární kruh odjeli, bylo zásluhou několika vlivných funkcionářů a především ziskem bronzové a stříbrné medaile Bohumírem Zemanem na předchozích dvou šampionátech v Jasné a Mayerhofenu.

Cesta za polární kruh

Výprava v počtu12 osob ve složení: čtyři junioři, čtyři juniorky, dva trenéři, lékař a vedoucí, odletěla ještě ze staré Ruzyně v pondělí 1. března 1976 v 9.00 linkou OK698 směr Stockholm. Po tříhodinovém letu následoval stejný časový úsek pobytu v tranzitu na stockholmském letišti Arlanda. Pro chlapce byl nejzajímavějším místem novinový stánek. Jejich pozornost poutaly u nás tehdy nedostupné magazíny typu Playboy či Penthouse a další choulostivé časopisy tehdejší uvolněné doby.

Naproti tomu děvčata se věnovala návštěvě módních butiků se značkovým oblečením.

Soudruh Ing. Míla Fiala, místopředseda lyžařského svazu, tehdy vedoucí výpravy, z toho nebyl úplně nadšen.

Další část cesty byla v režii skandinávských aerolinií SAS a Lappland Airline. V odpoledních hodinách následoval let na trase Stockholm-Lulea. Zde výprava setrvala do pozdních večerních hodin. Lyžařská výzbroj a výstroj všech výprav byla naložena na kamiony a odvezena do 200 km vzdáleného Gällivare. V nočních hodinách následoval přelet z Lulea do Gällivare lehkým letadlem, které po hodinovém letu dosedlo na sněhovou ranvej ve 23.30. Trenér juniorek, Honza Čermák, trpící fobií z malých letadel, si pro případ havárie zapůjčil od jedné ze svých svěřenkyň lyžařskou přilbu…

Skandinávský zeměpis

S použitím Čapkova cestopisu a prospektů získaných po příletu zjišťujeme, že hornické městečko Gällivare leží na severu země v oblasti Norrbotten, v provincii Lappland Hjärte, 120 km za polárním kruhem. Město je proslulé těžbou kvalitní železné rudy, obdobně jako nedaleká Kiruna. Šest kilometrů od města je hora Dundret, na jejímž vrcholu v nadmořské výšce 750 m končí jednosedačková lanovka. Sjezdová trať s převýšením 352 m nesplňovala požadované parametry pro závod ve sjezdu, komise FIS ale poprvé v historii povolila výjimku, a závod se tak mohl uskutečnit dvoukolově. (V následujících letech pak tato výjimka začala platit pro Červenou sjezdovku ve Špindlu.) V moderním kempinkovém středisku Bjornfäle, v blízkosti dolní stanice lanovky, vybaveném sruby, restaurací, bazénem a saunou bylo ubytováno všech 16 zahraničních výprav, včetně naší.

Perličky zpoza polárního kruhu o přistání na letiště nás vítali švédští P trenéři s dotazem na prodej alkoholu. Za dvě lahve Hanácké vodky jsem si přivezl surovou kůži ze soba. lavnostní zahájení se konalo večer S v místním kině. Delegace při nástupu pochodovaly kolem upoutávek na erotický film, který byl na programu následující den. aždý účastník obdržel originální K diplomy za překročení polárního kruhu a pobyt v zemi Lappland (Laponsko).

| 42 | RACE ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

Stříbrná medaile – rodinná tradice

Konkurence juniorské kategorie tehdy zahrnovala ročníky 1958 až 1961. Hlavní protagonisté jsou tak nyní již na prahu seniorského věku, Franta Kolín ze Slovanu Pec p. Sn. už tento svět opustil (*1959–†2012). Dále se účastnili: Jarda Hrynkiv (*1958), Bižuterie Jablonec n. N., Roman Loska (*1961), Baník Ostrava, Zbyněk Reitmayer (*1958), Slovan Tatranská Lomnica, Pavla Walachová (*1960), TJ Gottwaldov, a tři Jany: Harvanová (*1958), TJ Vysoké Tatry, Šoltýsová (*1959), TJ Kežmarok, a Zemanová (*1959), Slovan Špindlerův Mlýn.

Posledně jmenovaná Jana s přezdívkou Bobaska navázala na tradici svého bratra ziskem stříbrné medaile ve slalomu. Čtvrtá skončila Jana Šoltýsová a na 15. místě Pavla Walachová. Rakušanka Schaffnerová získala vítězstvím v obřím slalomu double.

Naše děvčata obsadila v OSL 7. a 8. místo v pořadí Šoltýsová, Zemanová. Sjezd juniorek vyhrála Norka Torsill Fjelstadtová, od juniorské kategorie konkurentka Jany Šoltýsové, která v Gällivare obsadila desáté místo. Z chlapců byl nejlepší Franta Kolín, ve slalomu dvanáctý.

Vítěz Bulhar Peter Popangelov se o tři roky později prosadil do světové špičky slalomářů, kde setrval deset let. Obří slalom a sjezd vyhrál Rakušan Leonard Stock. Ten zaznamenal o čtyři roky později životní úspěch vítězstvím ve sjezdu na ZOH 1980.

Ruhpolding 1973 2. MEJ v Ruhpoldingu

Svůj věhlas získal Ruhpolding zásluhou biatlonu, v současnosti je v Německu považován za Mekku tohoto sportu. Každoročně se Text: ??? Aréně koná závod Světového v Chiemgau poháru. V roce 1973 se tam konalo Mistrovství světa juniorů v alpském lyžování. Šest let po juniorském šampionátu v alpských disciplínách tamtéž se pořádalo 17. mistrovství světa. Další pak následovaly v letech 1985, 1996 a naposledy v roce 2012.

V roce 1973, v době konání juniorského šampionátu, připomínal Ruhpolding bavorský Špindl: svojí velikostí a nadmořskou výškou.

Co do vybavenosti mělo středisko Unternberg (750 m n. m.) podobu areálu Svatý Petr.

Horní stanice dvojsedačky končila ve výši 1 417 m n. m., sjezdovka dlouhá 3,3 km měla převýšení 550 m. Areál doplňovaly dva vleky o délce 1 000 m vedoucí podél slalomového svahu s převýšením 140 m.

Málo důvodů k radosti

Titulek článku z pera Jiřího Jirsy, trenéra juniorské reprezentace, v březnovém čísle časopisu Lyžařství nebyl pozitivní. Výkonnost chlapců hodnotí za průměrnou, výsledky děvčat jakbysmet. Nejlepší skončila Uhrová (12. ve slalomu), sestry Kuzmanové zaostaly za očekáváním. Z chlapců Šoltýs a Miština (ročníky 1956, 1955) zůstali v poli poražených.

Za přijatelný výsledek lze považovat 19. místo Dušana Porubského a nejmladšího Bohumíra Zemana, který skončil 24. ve slalomu.

Zelená se nehodí Zelená barva je jedna ze základních barev barevného spektra a je symbolem přírody. K lyžování se ale moc nehodí. Autor tím chtěl asi vyjádřit Bavorsko jako „zelené údolí“. Plakátu schází výtvarná nápaditost. Grafické znázornění sněhové vločky je poněkud netypické. Nápis Schirmherrschaft: hohes C si můžeme vyložit jako patronát firmy produkující vitamín C, nebo štít zelené barvy.

| 43 |

Plakát s žákyní Příčina, jak se žákyně Olga Charvátová objevila na plakátě, není známá. Přesto je k dispozici několik kusých informací. Profesionální fotograf František Hála byl rekreačním lyžařem, ale především dvorním fotografem lyžařského oddílu TJ Gottwaldov. Cestoval s ním po závodech celostátního významu a poté posílal fotografie jak pořadatelům, tak přímo závodníkům. Patrně technicky dokonalé provedení slalomového oblouku žákyně Olgy Charvátové přimělo pořadatele použít její fotografii na plakát.

Plakát s žákyní Olgou Charvátovou III. MEJ 1974 S MEJ jako 35. ročník VCDJ

Mezinárodní závod ve sjezdových disciplínách pořádaný od roku 1970 pod názvem Juniorkriterium, byl závod dorostenců a dorostenek ve věku od 16 do 18 let. Byl pořádán ve Špindlerově Mlýně s výjimkou roku 1974, kdy bylo u nás organizováno III. mistrovství Evropy juniorů. Lyžařský svaz pověřil uspořádáním TJ

Jasná Liptovský Mikuláš. Šampionát se jel na svazích Chopku současně jako 35. ročník Velké ceny Demänovských jeskyní (VCDJ). Důvod byl jednoznačný: Místní činovníci usilovali o to, aby Velká cena byla zařazena do kalendáře FIS. To se podařilo v roce 1969. V následujících letech to byl nejdříve opakovaně Evropský pohár, aby se v roce 1979 v Jasné uskutečnil poprvé Světový pohár mužů.

Ale zpět k juniorskému šampionátu. Startovní listina představuje jména pozdějších vítězů SP, medailistů MS nebo OH. Osmnácti-

letý Ingemar Stenmark vyhrál obří slalom. O rok mladší Bohumír Zeman obsadil třetí příčku. Zisk bronzové medaile mu vynesl nominaci na únorové MS dospělých ve Svatém Mořici. Rakušan Bert Gensbichler vyhrál sjezd, v technických disciplínách byl 2x druhý. To mu zajistilo prvenství v kombinaci 35. ročníku VCDJ. Německá děvčata Evi Renoth a Monika Berwein si ve slalomu a obřím slalomu prohodila prvenství. Ze sester Kuzmanových byla ve slalomu Soňa pátá a Jana Šoltýsová šestá. Stejného umístnění v obřím slalomu dosáhla Dagmar.

| 44 | RACE ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

Psalo se před

50

ČERVEN

lety

Z jara před 50 lety v tehdejším Československu vrcholila lyžařská svoboda.

Na trh se dostávaly zahraniční lyže a vybavení, mohlo se cestovat na Západ pro zkušenosti a lyžování jen kvetlo. Pojďme ZÁŘÍ si tyto doby připomenout. ČERVEN

KVĚTEN

KVĚTEN

ČERVEN

ZÁŘÍ

ÚNOR

Historická vydání časopisů Zimní Sport a Lyžařství najdete digitalizovaná na www.czech-ski.com/pdf-historie.php

Text: Tomáš Haisl

Retro kolekce

| 46 | RACE ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

Letní domov

v Saas-Fee

Text: Eva Kurfürstová Foto: archiv ÚAD SLČR

Druhým domovem českých sjezdařek bylo v letošní přípravě Saas-Fee. Jak takové soustředění probíhá?

Nesmírně nákladné a logisticky náročné, k tomu z České republiky poměrně vzdálené – to je Saas-Fee, švýcarské ledovcové středisko, ve kterém byste během posledních dvou měsíců nenašli jediný den, kdy by zde netrénovala některá z českých alpských reprezentantek.

Pár dní se zde sešly i společně na reprezentačním soustředění. Řeč je o Gabriele Capové, Martině Dubovské a Kateřině Pauláthové.

Středisko vyhledává i členka B týmu a nejlepší neslyšící lyžařka světa Tereza Kmochová.

G

abriela Capová, připravující se v termínu redakční uzávěrky na zahájení sezóny Světového poháru v Söldenu, byla v Saas-Fee letos čtyřikrát. Síly poměrně pravidelně spojovala se slalomářkou Martinou Dubovskou, která má na svém kontě během dvou měsíců tři návštěvy. Martina totiž zahájila přípravu na sezónu o něco později, když musela k MUDr. Kebrlemu do Vysokého nad Jizerou na rekonstrukci utržené šlachy na palci ruky. Mimochodem, podobný osud čekal i jejího reprezentačního kolegu Ondřeje Berndta, který na jaře rovněž podstoupil operaci u stejného lékaře se stejným problémem – s palcem pravé ruky, který si zlomil na olympijských hrách den před svým životním závodem (16. místo v alpské kombinaci).

Skluz v zahájení přípravy měla i Kateřina Pauláthová kvůli doléčení bolavých zad z konce předchozí sezóny. Kateřina byla v Saas-Fee dvakrát, stejně jako Tereza Kmochová. Kromě Saas-Fee naše reprezentantky působily v Les Deux Alpes (Dubovská, Pauláthová, Kmochová), v Hintertuxu (Capová, Dubovská), začátkem přípravy na Kaunertalu (Ledecká, Kmochová) a Pitztalu (Pauláthová). A samozřejmě v Chile, kde nejlepší sjezdařky světa při trénincích proháněla olympijská vítězka Ester Ledecká.

A co naše ženy na Saas-Fee tolik láká?

Jedny z mála dobrých tréninkových podmínek letošního pozdního léta a podzimu.

Lepší v rámci Evropy se daly zajistit už pouze v Zermattu, švýcarském ledovci ležícím hned ve vedlejším údolí, který má k dobru dalších 200 metrů nadmořské výšky, je však ještě nákladnější. „Pokud jste chtěli jezdit po PARTNEŘI OSÚ AD SLČR

PARTNEŘI CZECH SKI ALPINE POOL SPORT EQUIPMENT

sněhu a ne po špinavém ledě a ničit lyže na drobných všude přítomných kamíncích, tak fakt moc možností nebylo. A ani v Saas-Fee to nebylo úplně lehké – kromě dvou párů lyží na trénink jsme nahoru vozili i jedny kameňačky na přejezdy na a z ledovce,“ říká Kateřina Pauláthová.

Jak takové soustředění vypadá a jak to v Saas-Fee chodí? Pokud žijete jako Capová v Brušperku na Frýdecko-Místecku nebo pobýváte jako Dubovská v Liptovském Mikuláši či Pauláthová v Havířově, potřebujete na cestu do Saas-Fee autem minimálně patnáct hodin. Pokud mají holky štěstí na cenu letenek, snaží se to řešit letecky z Ostravy do Bergama nebo z Vídně do Curychu, kde je pak vyzvednou trenéři, kteří jedou s veškerým materiálem auty. V opačném případě se přesunou do Prahy, kde využijí zázemí Olympu, Centra sportu Ministerstva vnitra, jehož jsou všechny tři členkami, a na druhý den pokračují do Saas-Fee. Po příjezdu do vysokohorského střediska nacházejícího se v 1 800 m n. m. nechají auto na centrálním záchytném parkovišti, přebalí veškerý potřebný materiál (tyče, vrtačku, mnoho lyží, hole, servis, videotechniku, osobní věci a potraviny) do elektrotaxi, které je za pětadvacet franků dopraví do pár set metrů vzdáleného ubytování.

Ráno se vstává poměrně brzy, u lanovky čekají někdy od šesti, někdy od sedmi hodin, záleží, v kolik pouštějí lanovku. Naše reprezentantky mohou jít koridorem určeným týmům Světového poháru, takže na ledovci jsou o zhruba čtyřicet minut dříve než další nejrychlejší závodníci. To je výhoda. Nejenže neztratí energii dlouhým přetlačováním se ve frontě, ale za oněch čtyřicet minut stihnou na poloprázdném ledovci několik jízd v klidu, než se na kotvách opět vytvoří totální přetlak.

Než se ale jejich lyže poprvé dotknou svou skluznicí sněhu či ledu, čeká je ještě jedno malé dobrodružství. Jakmile vystoupí v horní stanici metra v nadmořské výšce 3 600 metrů, musí urazit pěšky dalších minimálně 300 metrů po kamenech a ztuhlém bahně, než se dostanou na sněhovou pokrývku.

Závodnice se tak přezouvají do svých lyžařských bot až v tomto místě, protože chůze obecně (a co teprve po kamenech) závodním lyžařským botám silně neprospívá. Tvrdé závodní lyžáky stihnou za tu dobu pěkně ztuhnout a dostat nohu do takovéto boty

| 47 |

Nominace na SP Sölden 2018/19 Gabriela Capová

(na obrázku v závodě SP ročníku 2017/18 ve Flachau) Narozena 8. října 1993 Klub: Ski Team Ostrava Trenér: Boštjan Božić (Slovinsko) Největší úspěch: 19. místo ve slalomu SP Kranjska Gora 2018, 4. místo ve slalomu EP Melchsee 2018

Ondřej Berndt

(na obrázku v závodě ZOH 2018, kde skončil 16. v alpské kombinaci) Narozen 29. září 1988 Klub: Bižuterie Jablonec Lyžařský trenér: Michal Kunst Největší úspěch: 16. místo v alpské kombinaci na ZOH 2018, 2x body v SP v alpské kombinaci: Wengen 2018, Wengen 2017

bývá občas pořádný oříšek. A když se potom vrací kolem 11.30 z tréninku a na konci sněhového pole se přezují opět do civilní obuvi, čeká je na oněch 300 metrech k horní stanici metra již roztáté bahno… Nahoře je proto k dispozici malá „wapka“, kterou si obuv mohou vyčistit.

Odpoledne na reprezentantky čeká druhá tréninková fáze – kondiční. A také vaření, protože se bydlí v apartmánech a stravuje se z vlastních, většinou z domova dovezených potravin. Čisté náklady na jedno desetidenní soustředění s osmi tréninkovými dny na sněhu v Saas-Fee (musíte počítat, že na ledovec zde pouštějí, jen když je dobré počasí) vyjde bez jídla jednu závodnici s jedním trenérem na bezmála šedesát tisíc korun. Pro naše reprezentantky je ale ze všeho nejdůležitější kvalitní trénink a za ten jsou ochotny si i připlatit, vždyť závodní sezóna se blíží mílovými kroky…

Rozpočet desetidenního soustředění v Saas-Fee Zpáteční letenka s nízkonákladovou společností 3 000 Kč Pohonné hmoty (z Havířova tam/zpět 2 460 km), dálniční poplatky a autovlak 9 500 Kč Ubytování (10 nocí) 18 700 Kč Elektrotaxi tam/zpět 1 200 Kč Parkovné (10 dní) 2 600 Kč Lanovky (8 dní) 22 000 Kč

| 48 | MAG DÁMY 20. STOLETÍ NA SNĚHU Ženy muže do hor už od kolébky lyží doprovázely a povyšovaly tak lyžařské zážitky na samou mez dokonalosti.

Suzy „Chapstick“ Chaffee byla herečkou a zároveň olympioničkou v lyžařském baletu. Takto prý vypadaly její normální tréninkové dny.

Ve čtyřicátých letech docházelo na americkém kontinentu k uvolnění společenských pout. Svůdnější móda se přenesla i do lyžování.

Krása žen vykukovala zpod jejich lyžařských outfitů již v dobách řemínkového vázání.

Další slavná fotka Suzy a jejích sportovních kolegyň napovídá, že už v 70. letech v Americe věděli, jak se dělá efektivní reklama. Lindsey Vonn se měla od koho učit.

Že naše předky i prapředky napadaly taky pěkné lumpárny, dokazuje tato fotka.

Podobnost fotografií není náhodná. Zatímco ta první je ikonickým snímkem z éry Bohužel, více o ní nevíme. hippies, ta lyžařská využívá obdobné motivy posunuté do komunity lyžařů.

V Evropě zase zářila hvězda prvního lyžařského filmu Leni Riefenstahl (Der weisse Rausch, 1945).

Možná Alpy někdy na počátku století, kdy se tam před objevem antibiotik hojně jezdívalo za léčivým vzduchem a sluncem. Cítíte ten klid a ticho…

Intimita hor je silně inspirativní. Člověk má – a měl i před sto lety, jak napovídají špičky lyží mladé dámy – touhu se tomu všemu otevřít a oddat.

PŘIPRAVILI: LUKÁŠ VAVRDA A PETR SOCHA

Andrea Mead Lawrence, trojnásobná olympionička, z toho dvakrát zlatá, popularizovala lyžování na titulních stranách časopisů hlavně roztomilým vzhledem.

| 50 | MAG NOSTALGIE ZAŠLÝCH ZIM 1960

1970

1980 FOTO: ROBERT BUGG

1950

Text: Tom Řepík

Kdo se směje naposled Lyžování – ale třeba i filmy, muzika a nakonec i život sám – prý nikdy nebyly tak dobré jako v padesátých a šedesátých letech.

Nebo snad sedmdesátých? Osmdesátých? Nevadí. Starší čtenáři si třeba zavzpomínají, mladší se možná něco dozví.

Ž

e ekonomické zdraví horských středisek nezřídka nejvíc podkopává nerealistický optimismus vlastních provozovatelů, se v Americe stalo historickým koloritem.

Oboroví skeptici si pro to dokonce vymysleli trpký vtip: „Když chcete vydělat jmění v lyžařské branži, začněte radši s mnohem větším.“ Bankéři a investoři, kteří majitelům financovali rozjezdy středisek, od nich četli jednu ztrátovou výsledkovku za druhou; resorty roky a roky nevybředaly z červených čísel.

I sami provozovatelé začínali být čím dál frustrovanější. „Je to ten nejhorší byznys na světě a každý, kdo se do něj pustí, musí mít v hlavě piliny,“ prohlásil do dobových New York Timesů Hans Thorner, temperamentní filmový producent a lyžařský instruktor, zakladatel překrásného vermontského střediska příznačně nazvaného Magic Mountain.

V novinovém rozhovoru Thorner popsal, jak probíhalo jednání s newyorskými bankéři: „Ti pitomci tam sedí za dlouhým stolem ve svých drahých dvouřadých oblecích, každý přemrštěný plat a odměny, odpovědnost odklánějí

jeden na druhého. Ale chtějí po mně, který nemám ani vindru, abych si 90 procent peněz zainvestoval sám a za zbytek jim ručil střediskem. Nevydržel jsem, vyskočil ze židle a vmetl jim, že chci přesný opak – ať oni dají 90 procent mně – s tím pak budu podnikat v klidu!“ Navzdory nekončícím trablím s bankami a taky nevyzpytatelným počasím, předválečný švýcarský emigrant si byl jistý, že dřív či později jeho scénické středisko, nejnovější ve Vermontu, jehož terén mu tolik připomínal domovské Alpy, konečně vyroste a začne prosperovat. Vždyť podobnou evoluci viděl ve třicátých letech u spousty evropských resortů.

Jenže ani čtvrt století Thornerovi nestačilo k tomu, aby dokázal ekonomiku provozu otočit do kladných čísel; areál nakonec zavřel.

V osmdesátých letech kopec koupil boston-

FOTO: SKI USA

Dobová futuristická reklama na resort Mount Snow, 1966

ský developer, ale po kolapsu realitního trhu o pár let později byl provoz znovu zavřený.

To se opakovalo ještě několikrát od té doby prakticky dodnes – naposledy bylo středisko zavřené v roce 2016 a letos to s ním opět vypadá všelijak.

Situaci v newyorských novinách trefně komentoval emeritní profesor ekonomie z Harvardské univerzity John Kenneth Galbraith, který v té době ve Vermontu žil na staré farmě. Uvedl, že zdánlivě fungující ekonomika tamního státu je udržována nekonečnou sérií ekonomických ztrát. Řetězec ne nepodobný zlopověstnému finančnímu letadlu podle něj vypadal takto: do oblasti vpadnou investoři a skoupí hotely, obchody a lyžařská střediska. Na jejich provozu však setrvale ztrácejí peníze, proto najdou nové idealisty s podobným snem a prodají jim je, a cyklus se může opakovat.

V loňské Nostalgii (SNOW 105) jsem psal o jiném vermontském vizionářském megalomanovi Walteru Schoenknechtovi, majiteli okázalého resortu Mount Snow, přezdívaného Palm Beach na sněhu. Ten si – tehdy v padesátých letech, prosím – před střediskovým hotelem postavil vyhřívané koupaliště, uvnitř tropický bazén se zimní zahradou a monstrózní, skoro stometrovou fontánu uprostřed umělého jezera, nad kterým pendlovaly futuristicky tvarované kabinky lanovky spojující hotel a vleky. V zápalu svého velikášství dostal (naštěstí nikdy nezrealizovaný) nápad přesvědčit národní energetický úřad, ať mu dají přístup k atomové bombě: pomocí detonace chtěl vytvořit obří lyžařský amfiteátr uprostřed stávajícího kopce.

Jenže mu pro jeho zběsilé utrácení brzy došly zdroje a donkichotský futurista Schoenknecht byl nucen svůj utopický sen nabídnout k prodeji. Ironickým naplněním jedné z jeho věšteb, že v budoucnu budou horská střediska vlastnit korporace, Mount Snow od něj převzala právě místní Sherburne Corporation. Ta si do role šéfa střediska najala zakladatele killingtonského resortu, nesmlouvavého Prestona Lee Smitha, jenž s nikým a ničím neměl slitování. Bez špetky sentimentu nechal odstranit Schoenknechtovy exotické kabinky, zboural fontánu, tropickou zahradu i vyhřívaný bazén a investovat dovolil jen do původního lyžování, tedy do vleků a úpravy svahů.

Lee Smith pokračoval ve šlépějích starých pionýrů horského byznysu, kteří věřili v synergický efekt vlastnění vícero středisek; založil si akciovou společnost S-K-I Ltd. a upsal ji na technologickou burzu Nasdaq.

Za výtěžek z veřejného úpisu akcií si pak k Mont Snow přikoupil další čtyři střediska

včetně kalifornského Bear Mountain. V tamním odlišném klimatu však jeho vychvalované zasněžování nefungovalo, stejně jako mentálně jiný východoamerický marketing.

Miliony, které Smith v Kalifornii investoval, se mu nikdy nevrátily a předznamenaly začátek konce i tohoto tvrdého, ostříleného byznysmena. Do krizové správy jednoho ze svých ztrátových středisek Sunday River si totiž najal mladého manažera Lese Ottena. Ten Smithe přesvědčil, že středisko je na tom hůř, než si mysleli, a navrhl jej prodat za pouhých 840 tisíc dolarů. Sám však figuroval inkognito na nakupující straně a během několika let proměnil Sunday River do jedné z perel lyžařského Východu a ve vážnou konkurenci tamní jedničky Killingtonu.

To však byl teprve začátek Ottenovy strmé kariéry. V osmdesátých a devadesátých letech se stal jedním z největších predátorů branže, kdy jeho společnost American Skiing Company (ASC) vlastnila mnoho středisek a hotelů a patřila k nejvýznamnějším hráčům v oboru.

V roce 1996, patnáct let po kontroverzním získání Sunday River od Smithe, si koupil jeho S-K-I Ltd. za 106 milionů dolarů. Ze šéfa byl rázem zaměstnanec a zanedlouho ho Otten z firmy vyhodil.

Přesto sladká výsada toho, kdo se směje naposled, patřila právě zhrzenému Smithovi.

Ottenovy megalomanské akvizice obrovských středisek Heavenly, Steamboat a The Canyons, financované drahými úvěry na Wall Streetu, doplatily na poslední hypoteční krizi v roce 2007. Tržní hodnota ASC se propadla pod jediný dolar za akcii a společnost se stala pouhým najatým správcem kdysi vlastněných resortů. Rok nato Ottenova ASC vyhlásila bankrot.

| 52 | MAG SEXUÁLNÍ OBTĚŽOVÁNÍ

Tyrolské elegie

Text: Tom Řepík

Sněženky a alfasamci,

#MeToo na sněhu

Zlopověstné tažení #MeToo neminulo ani lyžování. První vážný skandál řešila vloni Kanada, vzápětí se zčeřily hladiny v Rakousku.

Š

lo o rakouskou mediální aféru z kalibru těžkých; paní Nicola Werdeniggová, sjezdařská reprezentantka ze sedmdesátých let – tehdy závodící pod dívčím jménem Nicola Spiessová – po více než čtyřiceti letech prozradila novinářům, že během své kariéry byla sexuálně zneužívána. Kým, nesdělila. Tyrolský vyšetřovací úřad se přesto vágními obviněními dnes 60leté babičky začal zabývat.

Soudce jej nazval predátorem, jenž se snažil držet všechny své svěřenkyně pod totální kontrolou.

Kanadský despota

Jen o pár měsíců před touto rakouskou zvěstí přišla jiná zpoza oceánu, z kanadského Québecu. Tamního bývalého národního trenéra juniorek Bertranda Charesta (53) obvinili a odsoudili za 37 trestných činů týkajících se sexuálního zneužívání mladých sjezdařek, k nimž mělo docházet během devadesátých let. Obdržel 12 let natvrdo.

Bertrand Charest koučoval v devadesátých letech kanadské reprezentační juniorky a tři další québecké lyžařské kluby. Soudce jej v obžalobě nazval despotickým predátorem, jenž se snažil držet všechny své nezletilé i dospělé svěřenkyně pod totální kontrolou. Devět z nich, jimž v době obtěžování bylo mezi 12 a 18 lety, u soudu v utajení svědčilo proti trenérovi. Jedna vypověděla, že když jí bylo

15, s trenérem otěhotněla a Charest ji donutil podstoupit interrupci, na niž ji sám odvezl.

Dodala, že byla do trenéra zamilovaná a ten jí přikázal držet jejich vztah v tajnosti, jelikož nebyla plnoletá.

Soudce uvedl, že zneužívané oběti byly bezbranné a podstupovaly vědomý kompromis, jelikož se bály o Charesta coby trenéra přijít.

Soud rovněž konstatoval, že kanadský lyžařský svaz v této věci totálně selhal a před situací vědomě zavíral oči. V Kanadě i Spojených státech se po rozsudku okamžitě vyrojilo několik zbrusu nových aktivistických neziskovek nabízejících sportovcům asistenci při hlášení případných dalších událostí současného nebo minulého zneužívání.

Na sklonku loňského roku uvedla vzpomínaná Nicola Werdeniggová rakouskému listu Der Standard, že v mládí navštěvovala lyžařskou akademii, v jejímž vedení byl nejmenovaný pedofil, který ji znásilnil. Dodala, že byla nepřístojně hlazena dalším nejmenovaným zástupcem lyžařské značky a že byla svědkem podobného zneužívání i u ostatních vrstevnic v akademii. Podle paní Werdeniggové se tisku měla svěřit i jedna další lyžařka, rozhodla se však opět zůstat v anonymitě. „Byly jsme lovnou zvěří, dělo se to tam každé. Často v tom byl přítomný alkohol,“ řekla prý jen žurnalistům.

Bavorský deník Süddeutsche Zeitung při příležitosti informování o kauze Werdeniggové popsal poměry v rakouském lyžování jako „atmosféru plnou zneužívání a následného vědomého odvracení pohledů,“ kdy bývalé závodnice zpětně nahlašují případy sexuálního obtěžování a znásilňování ve středoškolských akademiích i v kruzích Světového poháru. Skandálu nebylo ušetřeno ani jméno ikonického národního hrdiny Toniho Sailera, trojnásobného olympijského vítěze a rakouského šéftrenéra ze sedmdesátých let.

Jiné legendární jméno rakouského lyžování, národní trenér ženského týmu z konce šedesátých let Charly Kahr, bylo nařčeno třemi bývalými závodnicemi pro sexuální obtěžování a znásilnění – v době, kdy bylo Kahrovi 86 let. Ten nařčení odmítl ústy svého advokáta: „Veškerá obvinění stojí na vodě. Vytáhnout něco takového po padesáti letech a pokoušet se pana Kahra v jeho věku vláčet špínou, to je čirá nehoráznost.“ Rakouský lyžařský svaz ÖSV vydal strohé prohlášení, že o obviněních nic neví.

Potopili jsme vás

Zveřejněná obvinění postavila národní lyžařské svazy do nelichotivého mediálního světla. Kanadská svazová předsedkyně Martha Hall Findlayová připustila, že „Kanada své mladé svěřence prostě potopila. Je nám to hluboce líto.“ V Rakousku byl tamní mocný svaz ÖSV médii kritizován za deklaraci, že se nebude obviněními Werdeniggové zabývat, dokud ta neposkytne konkrétní jména a detaily. Což Werdeniggová odmítla s tím, že „záměrem nebylo nikoho konkrétního veřejně pranýřovat, nýbrž odhalit veřejnosti, co se závodnicím za mladých let dělo, aby měly ty současné sílu a odvahu o věcech mluvit, kdyby se přihodily i jim.“ Werdeniggové případ byl poměrně intenzivně propírán v hlavních rakouských a německých médiích. V jednom z televizních roz-

Vloni na podzim odhalila 60letá Nicola Werdeniggová do rakouských médií, že byla v sedmdesátých letech během závodní kariéry sexuálně obtěžována. Navzdory tomu, že neuvedla žádné jméno, rozběhlo se vyšetřování

V lyžařských týmech není neobvyklé, že se to tam spáruje. poruchami příjmu potravy. „Okolo sebe jsem viděla celou řadu sportovkyň trpících více či méně závažnými stupni bulimie. Já byla jednou z nich, jednou z mnoha. A i dnes tento svůj starý problém chápu v kontextu toho, jak jsme vnímaly samy sebe v atmosféře sexuálního zneužívání, jemuž jsme byly vystaveny.“

„Ano, možná jsem mohla povstat a promluvit o těchto problémech mnohem dřív,“ připouští pak námitku mnohých Werdeniggová, „jenže jsme byli pod tolika tlaky a nadto svůj sport milovali nade všechno. Dnes jsem babičkou a je to pro mě uzavřená kapitola, necítím už k nikomu žádnou zášť.“

FOTO: THEWORLDNEWS.NET

FOTO: DER STANDARD

hovorů bývalá lyžařka vypověděla, že když jí bylo šestnáct, dva muži v tehdejším týmu ji opili a týmový kolega ji pak znásilnil. „Nikomu jsem o tom neřekla, protože jsem se strašně styděla,“ uvedla. V novinách Der Standard zase Werdeniggová vzpomínala, jak byla osahávána zástupcem jisté lyžařské značky. „Nechutný stařec mi řekl, ať se mu posadím na klín, a dotýkal se mě tam, kde neměl. Říkal mi přitom, že potřebuje ve svém týmu takové závodnice, jako jsem já. Zvedla jsem se a odešla pryč.“ Nicola Werdeniggová pochází ze slavné lyžařské rodiny. Její rodiče provozovali dlouhá léta velkou lyžařskou školu v západotyrolském skiresortu Mayrhofen; v jeden čas zaměstnávali přes 170 instruktorů. Její matka Erika Mahringerová je medailistkou z olympiády ve Sv. Mořici (1948) a mistrovství světa Aspenu (1950), otec Ernst Spiess pak trénoval rakouské národní družstvo žen a šéfoval alpským soutěžím na obou innsbruckých olympiádách v letech 1964 i 1976. Bratr Werdeniggové Uli Spiess vyhrál dva sjezdy SP. Sama Nicola se jevila být téměř zázračným dítětem; ve svých šestnácti letech už byla v rakouském dospělém nároďáku a hned ve své první sezóně ve SP stála čtyřikrát na pódiu. Na domácí olympiádě 1976 v Innsbrucku jí těsně utekl sjezdařský bronz o dvě desetiny sekundy. Závodění Werdeniggová zanechala už v roce 1981 ve svých 23 letech a nastoupila do rodinné lyžařské školy; ta už dnes neexistuje. V roce 1984 se provdala za Erwina Werdenigga, s nímž má tři děti. V roce 2016 ovdověla, žije ve Vídni.

Tak jak to mezi vrcholovými lyžařkami zdaleka není exotické (z poslední doby namátkou Jessie Diggins, naše Soukalová nebo Nývltová), i Werdeniggová strádala vážnými

FOTO: DER STANDARD

| 53 |

Juniorka Nicola Spiessová v době údajného zneužívání

Kanadský kouč Bertrand Charest dostal za sexuální zneužívání lyžařek z devadesátých let dvanáctiletý žalář

FOTO: ASSOCIATED PRESS

| 54 | MAG SEXUÁLNÍ OBTĚŽOVÁNÍ

FOTO: HEUTE.AT

Dvě největší hvězdy historie ženského lyžování, Anemarie Moser-Pröllová (vlevo) a Lindsey Vonnová, se obě po svém vyjádřily k aktuálním kauzám #MeToo

Bývalý národní trenér rakouského týmu ze sklonku šedesátých let Charly Kahr byl nařčen třemi svými svěřenkyněmi ze sexuálního násilí

Toni, Lindsey, Anemarie

Současná dynamika kampaně #MeToo motivovala redaktory deníku Der Standard k přehodnocení dobře známého skandálu, cloumajícího lyžováním ve stejné době, kdy měla být zneužívána i Werdeniggová. Noviny připomněly, jak se v roce 1974 musela angažovat samotná rakouská vláda, aby dostala zpět do země v Polsku uvězněného Toniho Sailera, ikonu rakouského lyžování, trojnásobného olympijského vítěze. Sailer, v té době šéftrenér rakouského týmu, se na Světovém poháru v Zakopaném opil s jugoslávskými servismany a na pokoji brutálně znásilnili hostesku, za což byl okamžitě vzat do vazby. Poté, co jej rakouská diplomacie dostala domů, Sailer tvrdil, že na něj komunisté připravili past.

„Je zkrátka načase, aby ženy povstaly,“ nechala se do hlavních médií slyšet naopak soudobá lyžařská superstar Lindsey Vonnová v reakci na nejkřiklavější známý případ kampaně, kdy bývalý lékař amerického gymnastického týmu dostal za sexuální zneužívání svých pacientek doživotí. „Já sama jsem naštěstí nic takového v průběhu své kariéry nezažila; právě teď je ale naše velká příležitost, abychom změnily, jak je v naší společnosti na ženy nahlíženo,“ dodala Vonnová, vailským rezidentům a zejména jejím bezprostředním sousedům v tamním luxusním apartmánovém domě Arrabelle notoricky známá svými hvězdnými manýry, mejdany i nadmíru hlučným postelovým životem. Stížnosti musí být směrovány na osobního sekuriťáka v recepci v přízemí; na dveře jejího apartmánu nikdo jiný klepat nesmí, což prý platí i pro dopingové komisaře.

Slavná Anemarie Moserová-Pröllová, v historii lyžařského sportu druhá v počtu dosažených vítězství ve SP hned za Lindsey, nesdílí s vágními obviněními vznesenými Werdeniggovou pražádné sympatie. Byla přitom v sedmdesátých letech blízkou týmovou kolegyní Werdeniggové. „Během let, kdy jsem závodila já, se nic takového nedělo. Kdyby ano, věděla bych o tom.

A sama bych se dokázala ubránit,“ rezolutně popřela v televizním rozhovoru rakouského zpravodajství sebemenší náznaky. „V lyžařských týmech není neobvyklé, že se to tam spáruje. Za mých let se to stalo Rosi Mittermaierové a Christianu Neureutherovi nebo Marlies Schildové a Bennymu Reichovi. Žádné zneužívání či znásilnění. Vždycky jde o dva konkrétní lidi a jejich city,“ pokračovala Moserová-Pröllová.

Vyjádřila soucit s trenéry, servismany a dalším

doprovodem závodů světové túry, kteří „našemu sportu obětují všechno, a pak je něčí neurčité obvinění postaví všechny do špatného světla“. Její odvážné vystoupení sklidilo, vcelku nepřekvapivě, spoustu odsuzujících reakcí na sociálních médiích. Pröllové se naopak zastal bývalý trenér Nicoly Werdeniggové ze sklonku sedmdesátých let, Alois Bumberger. Zdůraznil, jak je překvapený tím, co jeho bývalá svěřenkyně na veřejnosti šíří. A že nikdy nic o žádném zneužívání neslyšel od nikoho ze závodníků.

Proberme se

Výše vzpomínaná Anemarie naznačila to, co je známé každému, kdo není zazelena utržený: mezi sportovními trenéry a svěřenkyněmi se trká a odjakživa trkalo. Dobrovolně a bez násilí.

Nic jiného nedělají po pokolení doktoři sestřičkám, šéfové asistentkám, snad i pornoherci svým kolegyním, prý. Nebo vzpomeňme na poměry v proslulých Bambini di Praga. A tak dál a dál. Koneckonců, i já trénoval – a trkal. Takže za mě taky jedno #mítú.

Se starou dobrou konzervativní dávkou skepse se vloni na podzim k tématu typicky výstižně vyjádřil i náš magazínový matador Ivan Sosna. Cituju z jeho blogu: „Vztah věkově slučitelného charismatického trenéra a nadšené sportovkyně ani nemůže neobsahovat intimní a erotické momenty. Mezi trenéry a jejich svěřenkyněmi vždycky docházelo k erotickému pnutí a k jeho důsledkům. Kdo dneska posoudí, nakolik to bylo spontánní, důsledkem vypjatých emočních stavů, nakolik chtíčem nadrženého samce, nakolik kalkulací sportovkyně, vědomé si své sexuální přitažlivosti, a nakolik kombinací těchto důvodů?“ Vážně mám za to, že dnešní dobu lze s (jen nicotnou) nadsázkou nazvat érou oslavy blbosti. Vždyť co kdybychom konfrontovali takováto náhlá prozření paměti a svědomí s jen o kus staršími skutečnými problémy k smrti vyděšených dívek a žen, schovávajících se i se svými malými dětmi pod uhlím před oslavovanými osvoboditeli – Rudoarmějci, na jaře pětačtyřicet? Kteří to k smrti tolika znásilňovali jak na běžícím pásu, bez ohledu na věk? Hm. Jak by nejspíš řekl Karel Čapek v předvečer své smrti: „MeToo, i to jsou problémy. Ale luxusní.“

| 56 | ACADEMY MEZI UŠIMA

Krok do nejistoty Text: Tom Řepík

Lyžování nabízí mnohými opomíjenou příležitost naučit se věcem v životě o mnoho univerzálněji použitelným než jak vykroužit oblouk. Slušně zatočit na lyžích není obtížné, jakmile v sobě znovu objevíme, jak se učit.

N

ejeden čtenář si možná vzpomene na to, jak nezvykle a nemotorně se cítil, když se prvně obul do lyžáků a stoupl do vázání svých lyží. A s jakou nejistotou, ba strachem plynoucím ze ztráty sebekontroly se na lyžích prvně vydal vstříc pohybu…

Většina sportů má společnou jistou charakteristiku; ať už jde o fotbal, basket, atletiku, box či judo, způsob, jakým se sportovec pohybuje, je chůze či běh. Dokonce i kdyby byl v těchto disciplínách totálním začátečníkem sebevíc ignorujícím základy jejich provádění, stále bude přinejmenším vědět, jak se v nich s rozumnou jistotou pohybovat. Při lyžování však potřebuje víc klouzat než chodit; zkrátka pohybovat se nepřirozeným způsobem. Když se prvně postaví na lyže, přijde o známý pocit jistoty příslovečných nohou na pevné zemi.

Sebemenší přenesení váhy ústící v okamžitý

Učení se lyžovat je nekrátký

proces objevování,

primárně vycházející z vlastní zkušenosti.

přesun těžiště těla tu může znamenat, že ztratí rovnováhu, začne vrávorat a spadne.

V lyžování je tak konfrontován s jedním ze základních typů strachu – ze ztráty jistého, dosud spolehlivě známého. Jde o podobný typ nejistoty, který většina z nás zažila, když jsme se učili jezdit na kole, na bruslích nebo plavat. Tehdy jsme se rovněž potřebovali vzdát známého pocitu, abychom

zatočit Slušně na lyžích není obtížné, jakmile v sobě znovu objevíme,

si umožnili osvojit nový. Když jsme se o to pokoušeli, málo z nás to svedlo bez přítomnosti větší či menší paniky. Při prvních pokusech o plavání jsme se zoufale snažili udržet nad hladinou. Při prvních pokusech lyžovat zas naše těla ztuhla v úsilí ustát to na nohou.

Sveřepý boj o kontrolu nad neznámými podmínkami našemu cíli – vstoje sjet svah na lyžích – spíš škodil, než nám pomáhal.

jak se učit.

Začátečník na lyžích se ocitá v ne nepodobné situaci, jako když se v místnosti zhasne světlo.

V černé tmě jsou nám náhle nic nevidící oči – náš primární nástroj k získávání informací o světě bezprostředně kolem nás – k nepotřebě; pokud začneme v panice tápat a hledat nějaký zdroj světla, nevyhnutelně budeme narážet do různých objektů a nejspíš jim a/ nebo sobě ublížíme. Pokud však očím trpělivě dovolíme, aby si na temnotu zvykly, zanedlouho se nám počnou vynořovat kontury tvarů a my se budeme opět cítit bezpečně.

Podobně v lyžování – pokud začátečník nezpanikaří a nebude vzdorovat zprvu neznámému pocitu klouzání, jeho tělo si brzy přivykne nové formě pohybu a současně tím vzroste jeho sebedůvěra.

Namísto toho však typický nováček v neznámých poměrech znejistí a upne se ke starému známému. Když se mu lyže pod nohama rozjedou, bude mít přirozenou tendenci zaklonit se a jakoby brzdit patami – což by jeho tělo

| 57 |

instinktivně udělalo, kdyby podklouzlo bez lyží; na nich však vinou záklonu ještě víc akceleruje. Na kopci, v podvědomé reakci nespadnout dolů, se náš začínající lyžař nejspíš začne přiklánět ke svahu; čímž mu nehranící lyže po ploše skluznic usmeknou a pravděpodobně jej pošlou k zemi. Pro začátečníka je takováto zrádná reakce náčiní podobně matoucí, jako kdyby v autě sešlápl brzdu a vůz ještě víc zrychlil. Rozhozený nováček zpanikaří ještě silněji a bude se přiklánět ke svahu či zaklánět v jízdě o to víc. S takřka spolehlivě opakovaným výsledkem.

Frustrován bude brázdit svah v pluhu, strachy ztuhlý jako socha, tělo v pase zlomené v takřka vodorovném předklonu; bude mít pocit, že kdyby své svalové napětí na moment povolil, spadne. Takto zkřečován bude pokračovat tak dlouho, dokud si uvnitř – možná podvědomě – nepřipustí, že nadešel čas přestat se kopce (a zesměšnění se i všeho ostatního) bát, vzdorovat, bojovat; a namísto toho jednoduše jet tak, jak právě teď přirozeně dokáže. A když spadne, pak spadne

Strach je nejspíš největší překážkou,

kdy v lidské historii stála v cestě jakémukoli

pokroku.

se jeho tělo dosud hýbalo, umožní si začít poznávat nový pocit skluzu po sněhu. Jeho tělo se samo začne učit z vlastní zkušenosti, přirozeně a bez napětí. Tím, že se tomuto novému typu zážitku a dynamice jeho procesu nebude nadměrně příčit, může se naučit něčemu mnohem zásadnějšímu než

Na jedné straně vzrušení z růstu

a vůně objevování

nového, zóna strachu na druhé.

– koneckonců nic, co se mu neděje už nyní.

Takové zjištění jej uvolní samo o sobě; a ačkoli má stále jisté obavy, pozvolna začne jízdu po jízdě cítit lyže, testovat náznaky náklonů, všímat si efektu předozadní rovnováhy a jejího zanedbávání. Začne mít své lyžování postupně víc a víc pod kontrolou. Ačkoli dál dobře ví, že nezatáčí správně, dokáže se už kontrolovaně dostat z kopce dolů a bez pádu zastavit, kde chce.

Jako všechno ostatní v lidském životě, i učení se lyžovat je nekrátký proces objevování, primárně vycházející z vlastní zkušenosti.

Jakmile se začátečníkovi podaří upustit ze svých zažitých návyků a představ, jak

která

jen novému pohybu na lyžích; zjistí, že se zvládá adaptovat na jakoukoli předem neznámou zkušenost – za předpokladu, že bude ochoten vzdát se sveřepé závislosti na starých známých konceptech.

Jak se začátečník bude ve svém lyžování v toku času zlepšovat, nevyhnutelně začne chtít jezdit rychleji a z většího kopce; nejspíš bude toužit opustit mírný svah, kde mu začalo být příliš pohodlně, a zkusit něco nového. Už ale při prvním výjezdu lanovkou na velký kopec ochutná vedle vzrušení i – strach.

Překonávání předchozích limitů v našich životech takřka vždy zahrnuje riziko a to obvykle

REFIT ICE GEL 129 Kč / balení á 230 ml

bývá doprovázené strachem; jde však o přirozený proces růstu, jemuž jsme vystaveni od narození. Když se odhodláme prvně sjet obtížný svah, vždy čelíme riziku, že nad sebou ztratíme kontrolu, spadneme, zraníme se či zesměšníme. Riziko není nepodobné metaforickému kyvadlu – na jedné straně pohybu vzrušení z růstu a vůně objevování nového, tmavá zóna strachu na té druhé.

Strach je nejspíš největší překážkou, která kdy v lidské historii stála v cestě jakémukoli učícímu se procesu. Jde o represivní energii; existuje jen v naší mysli a prakticky vždy se zaobírá něčím, co by se mohlo přihodit v budoucnu – spíš než tím, co se odehrává v přítomnosti. Naučit se čelit strachu a překonávat jej je jednou z největších výzev a současně i příležitostí, které lze v lyžování nalézt.

Rozhodně to není snadné; ve skutečnosti je často obtížnější porazit ve vlastní hlavě strach z náročného svahu, než takový potom doopravdy sjet.

Náš modelový začátečník se může této výzvě zkusit vyhnout tím, že si namítne: „Já se ale chci naučit jezdit na lyžích, ne překonávat strach.“ Jenže i kdyby, jeho přetrvávající obavy jej budou v pokroku stále brzdit; a pokud se mu podaří své lyžování vylepšovat navzdory setrvalým strachům v jeho mysli, jeho dovednosti se budou týkat jen toho, jak jet na lyžích.

Následující díl seriálu Mezi ušima se začne zabývat něčím mnohem cennějším: jak konfrontovat a překonávat samotný strach. Jelikož výsledkem takového přístupu lyžař může zlepšit nejen své dovednosti na kopci, nýbrž – a zejména – kvalitu vlastního života.

Na záda, svaly a klouby.

Okamžitý a dlouhodobý pocit uvolnění a osvěžení, extra silný účinek.

Výrazně napomáhá regeneraci organismu po jakékoliv fyzické námaze.

www.icegel.cz

| 58 | ACADEMY SKI WITH ME D O D AVAT E L V Y B AV E N Í

Tělo pořád dolů

z kopce?

Jeden z nejčastějších dotazů, se kterým se při svých lekcích setkávám, je: „Mám mít to tělo teda pořád dolů z kopce, nebo ne?“ A já vždy odpovídám: „Ano i ne, ale pojďme si to raději vyzkoušet.“

P

Opravdu pořád?

ro začátek je potřeba si ujasnit pojmy a dojmy. Říkáme tělo, ale myslíme pouze jeho horní polovinu, tedy trup. A abychom si to ještě zjednodušili, budeme se bavit zejména o tom, kam směřuje břicho a ramena. A pak si také musíme říct, že tělo opravdu směřuje dolů z kopce pořád, ale může za to průběh činností, a nikoliv jedna zabetonovaná pozice, do které trup uzamkneme, pevně držíme a nepustíme. Ten průběh činností je způso-

ben konáním našich nohou. Ty se otáčejí pod stabilním trupem a v různých fázích oblouku vytvářejí dojem, že trup je následuje anebo naopak vůbec nenásleduje. Mnoho lyžařů je přitom přesvědčeno, že je třeba aktivně pohybovat trupem proti nohám a tím ho udržet dolů z kopce. I ti mají pravdu, ale už pouze z historického hlediska. Protirotační technika tehdy umožňovala otáčet kombinaci dlouhých lyží a měkkých kožených bot poměrně snadno, ale s dnešním materiálem už nám těchto náročných pohybů netřeba.

Rozdílný směr horní a dolní poloviny těla vidíme nejlépe na krátkém oblouku.

I při dlouhém však dochází k nezávislé práci nohou oproti zpevněnému trupu

Osmý ročník seriálu Skiwithme vám v pěti dílech přinese několik užitečných rad, jak samostatně trénovat a vylepšovat svoje lyžování. Pokusíme se zodpovědět vaše časté dotazy a ukázat si funkční techniku lyžování i na fotografiích, které seriál již tradičně provází. A kdo chce vědět víc, může si se mnou přijet zalyžovat.

Volné termíny i plánované akce najdete na:

www.skiwithme.cz Ondřej Novák Zástupce šéfredaktora SNOW, instruktor lyžování a telemarku s dlouholetou praxí v ČR, Rakousku a Austrálii, autor projektu Skiwithme.cz.

| 59 |

Dobrá otázka. S dnešním carvingovým materiálem se můžeme na nějaké „tělo dolů z kopce“ vykašlat a nechat ho klidně jako ovci sledovat špičky lyží po celou dobu jízdy.

Jednoduché, intuitivní. Až do chvíle, kdy budete potřebovat trochu zkrátit poloměr, lyžovat na strmějším svahu, lyžovat více sportovně a lépe využívat potenciálu lyží.

Představte si, že zkoušíte jet velmi krátké oblouky a pořád sledujete svými rameny špičky lyží. Postupně naberete rychlost a zvětšovat se začne i délka oblouku. Bez oddělení práce dolních končetin a trupu neudržíte síly, jež na vás v oblouku působí, tlak, který jste si vybudovali přirozeně na začátku a v průběhu oblouku, jednoduše zmizí a vy se často ocitnete na vnitřní lyži.

Zpevnění (nikoliv cílená protirotace) trupu nám slouží k tomu, abychom udrželi všechny působící síly v rovnováze, ale také tlak na vnější lyži až do konce oblouku. Vezměte si rukavici, chyťte ji za prsty a její dolní částí začněte otáčet, až rukavici zkroutíte. Když pak dolní část pustíte, rukavice se rozmotá

Zkuste střídavě „zajíždět“ špičkami lyží pod konce hůlek

a vrátí do původní polohy. A takhle funguje tělo při lyžování. Nohy se v průběhu oblouku otáčejí proti zpevněnému trupu a na jeho konci je rozdíl mezi směrem lyží a ramen největší. Když přenesením hmotnosti na novou vnější lyži uvolníte tlak, je to, jako byste pustili smotanou rukavici. Akumulovaná energie pomůže lyže rychleji přehranit a nasměrovat do dalšího oblouku. Lyže se rychle podvlíknou po trupem, který se na konci oblouku díval dolů z kopce, z pravé strany se přesunou na levou, zatímco trup nedělal nic a jen si udržoval svůj směr. A hle, on se tedy zase dívá dolů z kopce!

Zkuste si to!

Tělo, nebo chcete-li trup, se tedy dívá dolů z kopce pořád. Mění se jen úhel, který svírají lyže a pomyslná tyčka, již bychom zabodli do trupu kolmo na náš hrudník, břicho, nebo ramena. Pak už jen záleží, jak jedete rychle, jak dlouhé oblouky, jak je svah strmý.

Obecně se největší úhel objeví v krátkém poloměru nebo na strmém svahu. Tam je potřeba učinit vše rychleji, udržet vzniklý

tlak na vnější lyži, nenechat se v těžkých podmínkách zatáhnout na vnitřní lyži, jak jsem psal výše. Naopak na mírném svahu, v dlouhých obloucích a při pomalé jízdě bude takový úhel méně výrazný a trup bude mnohem více sledovat lyže. Nebudeme bojovat s tak velkými silami, ani tlakem, ani časem.

Dobrým testem i tréninkovou metodou je jednoduché cvičení. Vezměte si jednu hůlku, uchopte ji podhmatem nebo položte na hřbety rukou a vyrazte na mírný svah v pluhu. Hůlku držte přímo před sebou a špičkami lyží zkoušejte střídavě směřovat pod rukojeť a špičku hůlky. V jednom oblouku k jedné straně hůlky, v druhém ke druhé. Zkuste měnit rychlost a poloměr, v žádném případě ale nehýbejte hůlkou do stran. Během chvíle tak pochopíte, jak pracují nohy oproti zpevněnému trupu, kdy je potřeba trup zpevnit více, abychom udrželi tlak na vnější lyži a síly v rovnováze.

A příště to zkusíme vylepšit dalšími cviky, třeba správným dýcháním nebo přeskoky z lyže na lyži.

Tělo „dolů z kopce“ je výrazné i na strmějším svahu

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

Proč vlastně?

| 60 | ACADEMY NAŠE TĚLO A LYŽE

Hybridní pohon vládne světu Text: Ivan Balek

Určitě každý zná frázi „Dnes vůbec nemám energii!“. Slyšet ji můžeme při různých příležitostech a každý tím myslí něco jiného. Někdo je unavený duševně, jinému zas připadá kolo při šlapání do kopce nějaké těžší. Odkud získáváme energii na ten který výkon a proč se někdy cítíme unaveni?

E

nergie jako taková je hodně obecný pojem a můžeme na ni nahlížet z pohledu filozofického, průmyslového, fyzikálního nebo fyziologického.

V principu se vždy jedná o nějakou tajemnou substanci, kterou ne vždy umíme specifikovat, popsat, nebo dokonce změřit.

Duševní energie – opravdu nám chybí?

Pojem duševní energie je velmi subjektivní a pocit jejího dostatku nebo nedostatku hodně závisí na vnímání konkrétního jedince. Každý má jiné hodnocení toho, co je pro nás přiměřené a co už ne. Závisí to i na činnosti, kterou vykonáváme, jestli fyzickou nebo duševní. Pokud duševní, i malé „vykolejení“ budeme pociťovat znatelně dřív.

Ovšem i naše charaktery a změny nálady mají v podstatě racionální základ: chemii.

Všechny procesy v hlavě jsou zabezpečeny nějakou formou konkrétní chemické reakce.

A protože ty jsou celkem složitým řetězcem mnoha kroků, i sebemenší odchylka v životosprávě (strava, spánek, práce, sport, stres…) může způsobit, že se systém někde opozdí nebo zasekne.

Každá aktivita, fyzická i duševní, je pro organismus určitá forma stresu. Nervová soustava zajišťuje, i když to nevnímáte, bezpočet činností, a pokud nestíhá regenerovat, zpomalí se, nastane kumulace informací a systém začne zlobit. A to je pak to, co vnímáme jako pocit únavy a nedostatku energie.

Vše pro funkčnost aneb i špioni můžou pomáhat

Lidské tělo je tvořeno kostmi, svaly, „obslužnými systémy“ a řídící soustavou. Kosti nám dávají tvar a svaly zabezpečují veškerý pohyb, i ten na lyžích. Obslužné systémy mají za úkol sbírat živiny a stavební látky pro organismus z potravy nebo vzduchu. Srdce to pak všechno distribuuje do celého těla podle lokálních požadavků. Všechny podsystémy pracují jako celek v zájmu plnění „pětiletky“(počkat, to se už dnes nenosí), aby fungovaly všechny pohyby, pracovní i soukromé aktivity člověka. Řídicí (nervová) soustava v čele s mozkem je klíčová v jejich koordinaci. Má totiž rozhodovací pravomoci a v rozhodování je hodně rychlá (určitě víc než jakýkoli politik nebo manažer). Ve všech koutech organismu má spoustu špionů v podobě senzorů, čidel a kontrolek, které okamžitě dávají do centrály vědět, co je kdy třeba zabezpečit ve svalech nebo orgánech, a ta promptně reaguje.

Lyžujete na nitro, nebo stačí benzin?

Pohyb ve svalech je zabezpečen pomocí několika zdrojů energie. Už jste možná slyšeli o rychlých a pomalých svalových vláknech, méně známé jsou ale jednotlivé energetické systémy.

Ty mají za úkol dodávat palivo pro jednotlivé typy pohybů podle intenzity, rychlosti a doby činnosti. Existují tři a každý z nich je specialista na něco jiného. Pro jednodušší pochopení použijme porovnání s autem, které má současně tři nádrže: benzinovou (největší), vodíkovou (menší) a jako zálohu nitro (nejmenší). Svaly čerpají energii většinou současně ze všech nádrží, přičemž se mění poměr odebíraného paliva podle požadavků na rychlost nebo délku trvání dané fyzické aktivity. Nervová soustava pohotově řídí jednotlivá čerpadla, aby byl systém maximálně efektivní.

1.Benzín:

První systém je aerobní a má na starosti běžný chod motoru. Ze sportovních aktivit všechny ty, kde není potřeba používat velkou sílu nebo rychlost ve zlomku vteřiny. Tedy aktivity vytrvalostní. Tenhle systém je v provozu stále jakoby na volnoběh a i u hodně intenzivních aktivit, jako je třeba běh na 400 m, dodává pořád téměř polovinu energie. Jeho podstatou je spalování tuků za současného přísunu kyslíku. Využitá chemická reakce je ale celkem pomalá (má hodně kroků), a proto neumí dodat energii pro vysoké intenzity: rychlé pohyby nebo pro maximální sílu.

2.Vodík:

Druhý systém se nazývá laktátový a pomáhá aerobnímu při silovějších pohybech, jako je třeba chůze do schodů nebo jízda do kopce na kole. Zdrojem energie je tady cukr, který je uskladněný ve svalech a játrech a odborně se nazývá glykogen.

Spálení tohoto cukru je o něco rychlejší než reakce aerobního systému: energie je tedy dřív k použití a generuje i větší výkon. Při této činnosti zůstává odpadní produkt, který se nazývá laktát. Co teď s ním? Organismus to má vymakané, zásoby cukru se dost rychle spálí, ale pomůže kolega aerobní systém – průběžně chytá částečky laktátu v krvi a mění je zpět na molekuly cukru, které laktátový systém může znovu využít. Palivo se tedy recykluje, samozřejmě jen do vyčerpání zásob.

Bacha ale, když je intenzita moc vysoká, tak tyhle zásoby se vyčerpají poměrně brzy.

3.Nitro:

Třetí systém se nazývá alaktátový a přirovnal bych ho k specialitě známé ze světa sportovních aut, palivu jménem nitro. Taky se používá jenom občas, jen když třeba „pořádně zabrat“. V těle se využívá na zabezpečení okamžité maximální síly nebo rychlosti. Typickým případem jsou skoky a hody v atletice, případně vzpírání – prostě všechno, kde je třeba krátké maximální úsilí.

Jako palivo se tady využívají látky na bázi kreatinu, které jsou také uskladněny ve svalech. Podobně jako nádrž s nitrem je i kreatin

vyprázdněn po chvilce, ale jen on dodá explozivní – okamžité a veliké – množství energie.

Umožňuje mu to minimální počet dílčích chemických reakcí, potřebných na proměnu paliva, a vysoká „hustota“ paliva. Abychom při útěku před šavlozubým tygrem vydrželi déle než pár vteřin, tak máme opět podobný vrozený mechanismus recyklace odpadních produktů jako u laktátu.

No není to sen ekologů, jak nakládá to naše tělo s odpadem?

Automechanik by se asi podivil

Jak už bylo nastíněno, pomocí rozsáhlé „špionážní sítě“ pozná mozek vše, co se kde děje, a umí rozhodovat sakra rychle. Ihned ví, kde a kdy jaký typ paliva použít, aby bylo vozidlo výkonné a rychlé, s co nejnižší spotřebou a navíc ekologické. Jednotlivé systémy ale nikdy nefungují odděleně. Podle aktuálně požadovaného výkonu (síly), rychlosti a doby (kapacity), jsou totiž jednotlivé typy paliva průběžně a automaticky dodávány najednou, jenom v různém poměru. Pro každý typ sportovní aktivity jiný poměr, který se průběžně mění podle momentálních potřeb při konkrétním výkonu.

To, že by auto mohlo mít tři druhy paliva, se ještě dá pochopit, ale mechanik by se asi divil, kdyby zjistil, že tohle naše auto (tělo) má nádrže, které jsou někdy současně i motorem – skladují a spalují palivo současně přímo ve svalech.

Každý z těchto systémů se přitom může sám vylepšovat, zvyšovat do budoucna výkon a snižovat spotřebu. Kdo by nechtěl takový motor v autě? Tělo ve všech oblastech totiž funguje na principu adaptace. Konkrétně

tréninkem netrénujeme jenom ten který sval, ale hlavně schopnost nervové soustavy rozhodovat ještě přesněji i dovednost každého energetického systému lépe hospodařit s energií. Úkolem metodiky sportovního tréninku je nejdřív rozpoznat tyto energetické požadavky a pak, po individuálním zhodnocení úrovně daného sportovce, nastavit optimální zátěž tak, aby byla umožněna správná odezva nervového systému.

Ten pak sladí požadavky na energii s daným typem pohybu a pro budoucnost ještě podle možností zlepší fungování procesů.

Hodně lidí tyto systémy nerozlišuje a trénuje často „vše najednou“, čímž se ochuzuje o maximální efekt za co nejnižší cenu. Způsoby, jak trénovat jednotlivé systémy efektivněji a při udržení zdraví pro lepší lyžování, budeme postupně odhalovat v seriálu na portálu SNOW.cz pod hashtagem Lyže, trénink a zdraví.

ILUSTRACE: DAMIANO LEVATI/RED BULL CONTENT POOL

| 61 |

Autor: Ivan Balek Lyžařský a sportovní nadšenec, co nic neumí dělat polovičatě. Popularizátor vědy za scénou se snahou překládat ji do lidské a lyžařské řeči.

| 62 |

apul news

ASOCIACE PROFESIONÁLNÍCH UČITELŮ LYŽOVÁNÍ A LYŽAŘSKÝCH ŠKOL (APUL) GENERÁLNÍ PARTNER APUL:

PARTNEŘI APUL:

I SNOWBOARDOVÝ TEAM APUL ZÁŘÍ A TĚŠÍ SE Z ÚSPĚCHŮ PO CELÝ ROK!

Nepostradatelnou součástí APUL je vedle lyžařské sekce snowboardový lektorský sbor. Tahle parta je po krátkých letních prázdninách plně odpočatá a jak jinak než připravena rozjet nadcházející sezónu na plno a přinést vám tak další vzdělávací kurzy a veřejné jezdecké a freestyle campy. Pojďte se s námi poohlédnout za jejich aktivitami a seznámit se s plány na letošní zimu!

N

a konci dubna letošního roku proběhla již tradičně snowboardová tečka za povedenou sezónou.

Celý lektorský sbor se přesunul na Kaprun do partnerského resortu Adler, kde se mimo jiné uskutečnilo několik vzdělávacích kurzů. Avšak letos byl projekt Kaprun opravdu

jedinečný, a dokonce došlo na přepisování historie v oblasti výuky snowboardingu v Čechách.

Vedle každoročního kurzu B se lektorské partě povedlo shromáždit veškeré potřebné metodické materiály a podklady k otevření kurzu A a díky tomu proběhl první ročník snowboardového vzdělání na té nejvyšší úrovni. Doladily se organizační detaily a vše je tak do puntíku připravené na následující ročníky. Na ten se tedy můžete těšit v rámci projektu Kaprun na jaře 2019.

Na přípravě kurzu A, skládající se z jezdecké a freestylové části, se podíleli opravdu ti nejpovolanější z povolaných. Jezdecké části, která se skládá z expertní techniky snowboardingu a jízdy mimo sjezdové tratě, se ujal Šimon Svoboda, šéf metodické komise snowboardové sekce a jeden z nejlepších českých instruktorů snowboardingu s mnohaletými zkušenostmi po celém světě.

Freestylovou část měl na starosti bývalý juniorský reprezentant Martin Kaňůrek, jehož

koučing dosahuje těch nejvyšších kvalit a jeho odborný a motivující přístup je velkou inspirací mnohých z nás. Freestylu se zúčastnil Martin Černík, jehož poznámky a nápady z pozice šéftrenéra české reprezentace byly velkým přínosem. Přijeli se také podívat naši olympionici Šárka Pančochová a Petr „Horis“ Horák, od kterých jsme dostali pozitivní feedback, což je pro nás velká čest.

Poslední částí komplexního vzdělání na kurzu A je snowboardcross coach 2, který vede absolutní špička ve svém povolání Petr Knapp, šéftrenér juniorské SBX reprezentace a jeden z trenérů Evy Samkové. Pilotní ročník je naplánovaný na březen 2019.

A tímto se kruh uzavře. Několikaletá práce APUL SNB teamu tedy opravdu slaví velké úspěchy a těší se z velkého pokroku.

Vedle uceleného a kompletního nabízeného vzdělání, kterým by každá silná asociace měla bezpochyby disponovat, je pro nás důležitá ale i druhá strana. A tou je naplnění vize, kterou s sebou nese projekt Česká snowboardová škola. Je to především propojení organizací, teamů a vytváření odborného prostředí s kamarádskou atmosférou tak, jako je celá podstata snowboardingu samotného.

A to se společnými silami daří. Tímto bych ráda poděkovala všem jmenovaným i nejmenovaným, bez kterých by kurz A, ale i ostatní důležité segmenty nikdy nedosáhly takových kvalit. Děkujeme!

Public Freestyle camp

Vedle kurzů odpovídajících heslu „vzdělání od profesionálů pro profesionály“ se znovu uskutečnil třetí ročník oblíbeného Public Freestyle campu pořádaného Českou snowboardovou školou ve spolupráci s Freestyle Area a Horsefeathers Clothing. Hlavním koučem byl vedle Martina Kaňůrka nový člen teamu, současný reprezentant Honza „Lohy“ Lohynský, který svými zkušenostmi a velkým srdečným úsměvem přinesl na camp ještě více přátelskou

| 63 |

Nejbližší termíny akcí: Kaprun freestyle camp/prolongace/ opravné zkoušky 21.–25. 11. 2018 | Kaprun Snowboarding D 26. 11.–01. 12. 2018 | Monínec Snowboarding D 5.–10. 12. 2018 | Špindlerův Mlýn Lektorský sbor APUL SNB 2018/19 Šimon Svoboda, Tomáš Korbáš, Pája Turková, Adam Větříček, Pavel Dohnal, Martin Poppr, Tomáš Horák, Jana Hermanová, Filip Miškovský, Jiří Bláha, Ivo Šimurda, Martin Kaňůrek, František Knotek

a pohodovou atmosféru. Campu se letos zúčastnili výherci dětské kategorie Českého poháru a Horsefeathers kids tour, kterým Česká snowboardová škola věnovala voucher na camp v podobě ubytování a koučingu, v rámci podpory a rozvoje mládeže v českém snowboardingu. Sečteno podtrženo, Kaprun se posunul o velký krok vzhůru a my jsme připraveni dotáhnout to až na vrchol.

Co bude letos

Zbývá už jen otázka, co že se to chystá letos?

Primárně je na programu malý bratr jarního projektu, a tak již brzy můžete potkat celou snowboardovou partu opět na Kaprunu.

V termínu 21.–25. listopadu se všichni sejdeme na místě činu a program bude jako obyčejně velmi pestrý. Nabízíme doplnění znalostí a prodloužení licencí v rámci prolongace, opravné zkoušky kurzů C a B, našlapaný Freestyle camp pro začátečníky a pokročilé, či se jen tak rozjezdit, užít spousty legrace, nasát atmosféru malebných hor a popovídat si o novinkách ve snowboardové scéně. Pokud stále ještě váháte, je důležité zmínit, že každý účastník campu automaticky přispívá na rozvoj vzdělávání a podporu mladých atletů v ČR. Považujeme za důležité se podílet, ač malou částkou, na vytváření co nejlepšího prostředí pro nastu-

pující generaci, která je v současné době velmi hojná a talentovaná.

Více informací o podzimní akci a kompletní termínovou listinu na zimu 2018/19 najdete na webových stránkách APUL nebo na facebookových stránkách Česká snowboardová škola.

Těšíme se na vás ať už na podzim, či na jiných snowboardových akcích. A pamatujte, že snowboarding jde lépe s úsměvem!

Přeji všem úspěšnou sezónu, spousty nových odjetých triků, hodně radosti a málo zlámaných klíčních kostí.

Za snowboardový lektorský sbor.

Text: Pája Turková Foto: APUL

ČLENSKÉ LYŽAŘSKÉ ŠKOLY APUL: GARANCE KVALITY PRO KLIENTY, GARANCE DOBRÉ PRÁCE PRO INSTRUKTORY APUL

KONTAKTY NA www.apul.cz

| 64 | TECH BOTY Text: Ondřej Katz Foto: Libor Vaicenbacher

HEAD Liquid Fit

Kotník a patu vám jednoduše utěsní nová hmota na bázi tekutého parafínu

Head patří už dlouhou dobu mezi nejúspěšnější lyžařské značky, což potvrzují jak úspěchy závodního týmu, tak prodeje vybavení pro rekreační lyžování. Ačkoliv původně měl Head pro lyžaře v nabídce pouze lyže, boty začal vyrábět až později po akvizici italské značky San Marco, dnes už úspěšně prodává kompletní sortiment od lyží přes lyžařské boty až po oblečení a doplňky, jako jsou helmy a brýle. Nás v kolekci pro nadcházející zimu zaujala nová technologie individuální úpravy lyžáků s názvem Liquid Fit. Je vlastně jednoduchá a přitom maximálně funkční.

N

ení nezajímavé, že lyžáky úspěšné rakouské značky spatří jako úplně první slunce, které svítí na továrnu v Litovli nedaleko Olomouce.

Ročně zde vyrobí 600 tisíc párů lyžařských bot všech výkonnostních úrovní. Ano, i Lindsey Vonn, Aksel Lund Svindal nebo Ted Ligety mají závodní lyžáky z Litovle.

Celá kolekce lyžařských bot je letos rozdělena do šesti modelových řad, jež se vzájemně liší především tvarem a šíří skeletu.

Závodní boty mají v nejširším místě pouhých 93 milimetrů, nejširší rekreační modely Cube naopak nabízejí komfortních 104 mm. Zdaleka nejprodávanější šíří je ale podle Martina Sýkory ze společnosti Head Sport sportovně laděný skelet s šíří 100 milimetrů v referenční velikosti 26,5. Tuto kategorii v nově sestavené kolekci Headu obsazují lyžáky Nexo Lyt a právě u nich bude na přání zákazníka využívána technologie dodatečné individuální úpravy vnitřní botičky.

Tekutý neboli variabilní fit

Hodně výrobců vnitřní botičky nahřívá a následně tvaruje podle lyžařovy nohy.

Umožňuje to tepelně tvarovatelná pěna, která po vychladnutí ztuhne a drží tvar. „Naše noha ale není pořád stejná. Mění se jak v průběhu let, tak v průběhu zimy a někomu třeba i v průběhu lyžařského dne. Ráno je většinou menší, v průběhu dne ale může mírně nabýt na objemu, to je úplně normální,“ upozorňuje Martin Sýkora. Technologie Liquid Fit řeší přesné usazení nohy v botě jinak. Nohu v oblasti kotníku vlastně fixuje „permanentně tekutým materiálem“ na bázi parafínu (Head hmotu z konkurenčních důvodů blíže nespecifikuje. Pro účely tohoto článku ji nazývejme prostě parafínem).

Pojďme se tedy na celý proces nazvaný Liquid Fit podívat detailně. V pražském sídle společnosti Head Sport jsme si nové lyžáky NEexo Lyt 130 G nechali odborně upravit, a už jsme v nich dokonce lyžovali.

Form Fit, tvarování skeletu

Na úvod je třeba říci, že lyžáky Head Nexo Lyt mají do jisté míry tvarovatelný i skelet. Po nahřátí horkým vzduchem jej lze v kritických partiích vytáhnout a tím zvětšit zhruba o 2 milimetry. To může vyřešit třeba špatně zvolenou šíři skeletu nebo atypický tvar nohy.

V souvislosti s materiálem, z něhož je skelet modelů Nexo Lyt vyroben, je však třeba poukázat ještě na jednu velmi podstatnou věc.

Grafen, zde využitý v kombinaci s polyuretanem, je materiál pevný a zároveň překvapivě lehký. A lyžáky Nexo Lyt jsou skutečně až neuvěřitelně lehké! Více o tom, jak se v nich lyžuje, se dočtete v recenzi na str. 66 tohoto časopisu.

Liquid Fit, doplnění parafínem

Vnitřní botička Perfect Fit 3D Evo Custom má v oblasti kotníků de facto kapsy, jež je možné v potřebném množství vyplnit materiálem na bázi parafínu. Není to nutné, podle vlastních zkušeností se v těchto lyžákách dá, pokud vám od začátku dobře padnou, skvěle lyžovat

i bez dodatečné úpravy. „V podstatě to i doporučujeme, nejprve si v botách zalyžujte a následně pak můžete třeba ve spolupráci s personálem prodejny, kde si boty koupíte, analyzovat potřebu dalších úprav. Systém Liquid Fit je v tomto ohromně variabilní, což je jeho velká výhoda,“ říká znovu šéf prodeje Headu Martin Sýkora. Ale pokud vám třeba i po čase přijde, že lyžáky nejsou okolo kotníků a Achillovy šlachy dostatečně těsné, nechte si odborníky, kteří vám lyžáky prodali, do těchto prostorů vstříknout něco

| 65 |

2 Nazujte si lyžařskou botu a zapněte všechny přezky na první zub hřebenu.

Zaujměte přirozený lyžařský postoj.

1 Vyjměte botičku ze skeletu, vsuňte plnicí hadičky do připravených otvorů a krouživým pohybem je zatlačte až do kapes v oblasti kotníků. Potom vraťte botičku zpět do skeletu.

4 Povolte dvě vrchní přezky a jednoduše vytáhněte plnicí hadičky z botiček, je hotovo.

Celý proces nezabere víc než deset minut, což ocení jak zákazník, tak personál lyžařského obchodu.

3 Na konec plnicí hadičky připojte kartuš s parafínem a za pomoci plnicí pistole pod mírným tlakem vtlačujte parafín do volných prostorů vnitřní botičky.

parafínu. Ten okamžitě nateče jen tam, kam je potřeba. Je natolik hustý, aby dokázal kotníky příjemně obemknout, ale současně natolik měkký, aby se vždy znovu vytvaroval přesně tak, jak právě potřebujete. Navíc, velikou výhodou konceptu Liquid Fit je, že stejně jako se kapsy na vnitřní botičce parafínem plní, dá se parafín také odsát. Dosavadní zkušenosti ukazují, že na dotyk měkký parafín umí vaši nohu v botě „přikovat“ s až nečekaným důrazem. Nicméně pokud to s parafínem přeženete, je tu relativně snadná pomoc.

5 Parafín v plnicích hadičkách ani v kartuši netuhne, takže se vše dá bez problémů využít při úpravě dalšího páru bot. Jen dávejte pozor, abyste při práci v obchodě neumazali třeba lyžařské oblečení, parafín je dost mastný.

| 66 | TECH RECENZE

HEAD NEXO LYT 130

HEAD NEXO LYT 130

Plnou verzi recenze včetně videa sledujte na

/recenze/457 Petr Socha

Odlehčovat i sjezdové boty dává smysl. Byli bychom možná sami překvapeni, jak často lyži s botou aktivně odlehčujeme, jak často svými silami překonáváme její kinetickou energii. Pro recenzi jsme tedy tentokrát sáhli rovnou na nejlehčí sjezdovou botu na trhu, Head Nexo Lyt 130.

M

odel Nexo Lyt 130 ve hře o nejnižší hmotnost vykládá jako hlavní trumf nový skelet. Aby byl lehký, musí být vedle odlehčených komponentů vhodně zvolen použitý typ plastu a minimalizován jeho objem. Head to neřeší karbonem, ani zpevněnou kostrou skeletu. Vytáhl svou známou kartu – materiál zvaný grafen. Zopakujeme si, že to je supertenká forma uhlíku strukturou podobná grafitu, prakticky nejpevnější známý průmyslový materiál.

Až dvě kila k dobru

Porovnáme-li totiž hmotnosti stejně velkých podobně koncipovaných skeletů vícero značek, zjistíme, že Nexo Lyt 130 přemožitele nenajde. Při velikosti 26,5 mondo váží skelet 1 077 g. Což je o nějakých 200 g méně než jeho konkurenti Atomix Hawx Ultra nebo K2 Recon 130 LV. Freeridové a tedy i „chodicí“ Dalbello Lupo 130 C váží 1 474 g (+ cca 400 g) a dokonce loňská horká novinka Dynafitu, bota Hoji, respektive její skelet (vážící 1 160 g) je pořád o 83 gramů těžší než novinka Nexo Lyt 130. A nakonec ještě jen pro představu, skelet koncernového závodního bratra Head Raptor 140 RS váží 1 900 g, o nějakých 820 gramů více.

Celkově pak bota i s vnitřní botičkou dosáhne nepatrně přes 1 500 g, oproti Raptoru tak na obou nohách ušetříme téměř 2 kg. Ačkoli jsem za dobu svého testování neměl prostor tuto výhodu potvrdit či snad dokonce nějak kvantifikovat, je logické přistoupit na názor, že nám ona dvě kila k dobru při lyžování ušetří nemálo sil.

Přizpůsobivost? Mimořádná

Head Nexo Lyt 130 si nehraje na závodní botu, naopak do popředí vysouvá komfort a nabízí hned tři varianty, jak ho přiblížit dokonalosti: 1. Skelet lze tepelně tvarovat, aby ustoupil i výraznějším nepravidelnostem chodila.

2. Tepelně tvarovatelná je i vnitřní botička.

3. A nakonec přichází nová technologie Liquid Fit, kdy se segmenty vnitřní botičky kolem kotníků injektují speciální nestlačitelnou hmotou na bázi parafínu.

Na noze

Už na první pohmat poznáme, že se jedná o specifickou záležitost, botu se skeletem mimořádně lehkým i poddajným při manipulaci (velmi snadné vyjímání vnitřní botičky) a obouvání. I na vnitřní botičce je patrná snaha o odlehčení, naštěstí ale v rozumné míře, takže je poměrně bytelná. Není úplně na jedničku, ale boj o hmotnost si holt žádá kompromisy. Vyzdvihnout lze poctivý jazyk, mírné rozpaky pak vzbuzuje tenké polstrování límce botičky.

Liquid Fit

Za speciální zamyšlení stojí i technologie injektáže. Testovaná bota byla silně injektovaná (maximální doporučená dávka), parafín pocitově zaplnil prostor s poloměrem nějakých 5 cm okolo obou kotníků každé nohy.

Při testování v prodejně to bylo příjemné, ale při lyžování jsem došel k tomu, že jsem to přehnal: Parafín se po stažení skeletu roztekl Skelet Dynafit Hoji, horká novinka pro skialpinisty, je překvapivě těžší než skelet Head Nexo Lyt 130

kolem nohy a nekompromisně ji sevřel tak, až v ní ve velké ploše uzavřel každou vlásečnici.

Kdy to šlo, musel jsem botu povolovat. Tedy Liquid Fit je dobré vnímat zejména jako metodu druhotného bootfittingu. Doporučil bych preferovat konvenční prostředky úpravy boty, až poté případně dávkovat postupně po max. ½ doporučené dávky.

Pro koho ta bota je?

Ačkoli udávaná tuhost je 130, nečekejte botu pro závodníky. Skelet je sice poměrně tuhý, nikoli ale natolik, abyste ho nedokázali pouhým tlakem do holení deformovat. Výkonnostní lyžaři tedy musejí hledat jinde. Zato hobby jezdci, kteří chtějí jezdit tak rychle, jak to dovolí prostředí veřejné sjezdovky, ale přitom v komfortu, možná právě našli svůj poklad. I proto, že bota s referenční šířkou 100 mm poskytuje hodně prostoru i pro širší chodidlo. Naopak pro lyžaře s užším chodidlem už může být v chodidlové části prostoru až příliš. Vzhledem k možnosti skelet tepelně tvarovat proto lze doporučit nebát se sáhnout po skeletech menších a vsadit na následný fitting.

nejlehčí sjezdová bota na trhu mimořádně přizpůsobitelná vhodná pro lyžaře s abnormalitami v oblasti kotníků vnitřní botička by mohla být bytelnější zjm. v oblasti límce

KOMFORT PRO LYŽAŘE VYHŘÍVANÉ PONOŽKY

VYHŘÍVANÉ 3D VLOŽKY

+ ZIMNÍ 3D VLOŽKY

LYŽAŘSKÉ PONOŽKY

OHŘEVNÉ SÁČKY

BOOTFITTING

VYHŘÍVANÉ RUKAVICE

TVAROVATELNÉ BOTIČKY

VAKY NA LYŽÁKY

Více informací najdete na w w w. s i d a s . c z , w w w. s i d a s . s k nebo u Vašeho obchodníka.

VYSOUŠENÍ OBUVI S UV ZÁŘENÍM

Více informací najdete na w w w.t h e r m - i c . e u , w w w.t h e r m i c . s k nebo u Vašeho obchodníka.

| 68 | TECH BOTY Text: Petr Socha, Ondřej Katz Foto: Montana Sport

Digitalizované nohy = přesně padnoucí boty Do asi nejnáročnějšího lyžařského nákupu – výběru lyžařských bot – vstupují moderní technologie už drahnou dobu. Doposud obstarávaly zejména úpravu boty podle nohy zákazníka, ty nejmodernější pak asistují již u předchozího kroku – prvotního výběru boty. Podle 3D modelu zákazníkova chodidla počítač navrhuje konkrétní značku a model boty. Nový pomocník, skener Sidas Feetbox 3D, letos pronikl hned do několika prodejen.

Analýza tlaku chodila. Červeně je zřetelný výrůstek – místo s enormním tlakem. To musí vyřešit ortopedická stélka.

V

šechno se dnes dá koupit na internetu. Pro zákazníka je takový on-line nákup pohodlný a u spousty zboží opravdu nepředstavuje prakticky žádné riziko. Lyžařské boty jsou ale ten typ produktu, pro který si musíte zajít do specializované prodejny. Jenom tak si můžete být jisti, že to, co si koupíte, splní beze zbytku svůj účel.

Sidas, francouzská firma specializující se na zdravé obouvání a více méně vše, co s touto problematikou souvisí, je specializovaným obchodům prodávajícím sportovní obuv dobře známá. Její anatomicky tvarované stélky nacházejí uplatnění v bruslích, v botách běžeckých, golfových, samozřejmě také lyžařských. „Vylepšování lyžařských bot dle individuálních potřeb zákazníka, ať už se jedná o stélku, vnitřní botičku, nebo dokonce skelet, je přesně oblast, ve které Sidas vidí obrovský potenciál,“ říká Tomáš Forman z firmy Svorto,

která produkty Sidas do České republiky dováží. Důkazem toho budiž i skutečnost, že Sidas letos obchodníkům představil další technologickou novinku – SIDAS Feetbox 3D, revoluční skener pro dokonalou anatomickou analýzu nohy. Ten na základě digitální analýzy nohy navrhne přesně takové lyžáky, jaké na zkoumanou nohu nejlépe padnou, případně takové, které půjde co nejefektivněji upravovat.

Na vlastní nohy

Skener Sidas Feetbox 3D jsme vyzkoušeli na vlastní nohy, abychom vám o tom mohli poreferovat. Ze tří pražských prodejen, kde je k dispozici, padla volba na barrandovský Montana Sport.

Procedura to není vůbec dlouhá ani komplikovaná. Po nazutí speciálních punčoch, jejichž barevná síť pomáhá technice ke zjištění tvaru nohy, se postavíme na podložku

Při analýze nohou na skeneru Sidas Feetbox 3D okusíte, kam dnes pokročilo využití nejmodernějších technologií, a dozvíte se, co jste možná dříve neznali: jaká je šířka vašich chodidel, výška nártu, velikost kotníků, rozměr lýtek, ale také třeba rozdíly v zatěžování nohou a případně další dysbalance.

Odolný pracant pro extrémni zážitky

Dan Krčmář z Montana Sportu je jedním z mála lidí v Česku, kteří zákazníka dokáží provést procesem analýzy nohy na stroji Sidas Feetbox 3D

skeneru, zaujmeme lyžařský postoj a setrváme, než nás obkrouží snímací hlava. Je kolem toho trochu vysvětlování a komunikace, ale pokud chcete spěchat, za 5 minut je hotovo.

Co vám skener prozradí?

Skener by měl definovat tlak, kterým každé chodidlo působí na podložku, a přesně matematicky určit 3D tvar vašich nohou. Ta první akce zajistí informační základ pro přípravu ortopedické stélky, ta druhá zase data, která se následně porovnávají s matematickými modely tvarů bot, jež jsou na trhu – jedno z jader tohoto zázraku je totiž databáze stovek 3D modelů unikátních kopyt jednotlivých lyžařských bot všech velikostí. Počítač za vás vlastně obstará nekonečné zkoušení a podle 3D modelu vaší nohy – a dalších manuálně zadaných jako úroveň nebo věk lyžaře – vyplivne seznam nejvhodnějších bot napříč značkami. Ty tak postoupí rovnou do finále.

Na displeji si můžete prohlédnout ukázky, jak která noha pasuje do jakých bot, barevně jsou vyjádřeny tlaky v jednotlivých partiích nohy – bez zkoušení tak vlastně poznáte, kde vás která bota bude tlačit. Při této simulaci si můžete přenastavovat i velikost boty a virtuálně porovnávat, která z velikostí bude optimální. Systém automaticky nastavuje velikost podle úrovně lyžaře, resp. požadavků na typ jízdy: závodníkům nabízí malé boty a rekreačním lyžařům zase větší. A až následně přichází zkoušení, které rozhodne.

Pro zákazníka přináší skener hned několik výhod. Vedle rychlejšího a komfortního nákupu zvyšuje pravděpodobnost, že si vybere tu nejlepší možnou botu. Zároveň je to tak trochu diagnostika, kdy zjistíte o své noze nové informace, které je dobré znát i pro jiné účely.

Na druhou určitě nelze rezignovat na vlastní rozum a úsudek.

Zejména na první fázi: přemýšlení, jakou botu a na co potřebuji, a shánění všemožných informací; ale také na fázi poslední: důkladné zkoušení boty na prodejně, včetně toho bez vnitřní botičky.

Lumix FT7 LUMIX FT7 se dokáže potopit až do hloubky 31 m, kromě toho je odolný proti prachu, nevadí mu pád z výšky 2 m, je mrazuvzdorný do -10 stupňů a vydrží tlak až 100 kg. Proti vzdušné vlhkosti, prachu a písku ho chrání hermeticky uzavřené tělo s gumovým těsněním a prvky z tvrzeného skla.

10 990 Kč

Vše pod jednou střechou v centru Prahy.

Největší prodejna fototechniky v ČR.

Většina zboží skladem.

Nejlepší e-shop roku 2014, 2015, 2016 a 2017.

Autorizovaný servis v zázemí firmy.

Otevřeno i v neděli.

11:00 - 18:00

Centrum FotoŠkoda, Vodičkova 37, Praha 1

www.fotoskoda.cz

| 70 | TECH

Testování lyží HARFASPORT

Novinky zimy 2018/2019 najdete

v HARFASPORTU HARFASPORT neboli Svět lyží a kol poskytuje na čtyřech patrech stále širší a zároveň stále kvalitnější nabídku zboží i služeb.

V sortimentu se můžete nově těšit např. na významnou švýcarskou značku KESSLER, která se řídí motem: „The best equipment is not a luxury, it’s a necessity.“ (Nejlepší výbava není luxus, ale nutnost.)

D

alším nováčkem mezi dosavadními výrobci HARFASPORTu je německá značka ORTOVOX s více než 30letou tradicí, jež se v lyžařské branži specializuje především na skialpinistické oblečení a potřebné doplňky do terénu. Mimoto zde seženete limitované lyžařské oblečení COLMAR Van Orton, které nikde jinde v republice nenajdete. A jaké novinky jsou ve světě služeb? Ve speciálce vám nyní vyhotoví nejpřesnější analýzu nohou díky SIDAS Feetbox 3D, a to během pár minut!

Módní trendy kvalitního lyžařského oblečení

Nejvyšší kvalitu lyžařského oblečení očekávejte např. od švýcarského výrobce STÖCKLI či japonského DESCENTE. Precizní provedení, funkční materiály, všechny potřebné vychytávky pro náročné lyžaře i fantastický elegantní design.

Nejvyšší kvalitu lyžařského oblečení poskytne např. švýcarský výrobce STÖCKLI či japonský DESCENTE. Precizní provedení, funkční materiály, všechny potřebné vychytávky pro náročné lyžaře i fantastický elegantní design.

Pro největší komfort jsou tu exkluzivní, extrémně teplé dámské rukavice REUSCH Volcano GORE-TEX® Mitten + Gore Warm Technology. Zaručují nejvyšší tepelný výkon, srovnatelný s vyhřívanými rukavicemi, a to bez potřeby nabíječky a elektroniky.

Exkluzivně v HARFASPORTU: limitovaná kolekce COLMAR Van Orton

Na letošním ISPO veletrhu představil prémiový výrobce lyžařského oblečení COLMAR svou zbrusu novou limitovanou edici jedinečného designu, která vznikla díky spolupráci s úspěšnými tvůrci Van Orton. HARFASPORT vám jako jediná prodejna v ČR nabídne tento ojedinělý popový design oblečení, s nímž ve stylu osmdesátek zazáříte na sjezdovce. K dostání pánský i dámský lyžařský set plus mikiny, trička a doplňky!

Přeborník ve službách SIDAS Feetbox 3D: Revoluce v analýze nohou a výběru lyžáků

V HARFASPORTu přivítali revoluční přístroj pro dokonalou anatomickou analýzu nohy: SIDAS Feetbox 3D. Po oblečení „kouzelných ponožek“ vytvoří Feetbox digitální scan nohou, z něhož odborní pracovníci vyčtou všechny důležité rozměry, jako je šířka lýtek a chodidel, výška nártu, velikost kotníků a další. Na základě toho dokážou doporučit nejen tu nejpřesnější vložku pro stabilizaci nohy, ale také pomohou vybrat ty nejlépe padnoucí lyžáky díky propojení SIDAS s databází všech lyžařských bot.

Ve speciálce můžete využít také skvělých služeb pro nekompromisní komfort a výkon: výroba lyžáků na míru STROLZ či bootfitting výrobců ATOMIC a SALOMON. Svět lyží a kol vám poskytne další kvalitní služby, jako je bazar, odborný servis do 5 dní, půjčovna vybavení či testcentrum a možnost zapůjčení výbavy na celou sezónu.

29.–30. 11. Sölden: 1000 párů lyží od špičkových výrobců: ATOMIC, DYNASTAR, HEAD, ROSSIGNOL, SALOMON a další.

2.–5. 12. Stubai: Testování s UK FTVS s instruktorem.

Více informací na www.harfasport.cz Inovace ze světa lyžařských bot

Výrobce HEAD představil svou novou řadu odlehčených lyžařských bot NEXO LYT v pánském i dámském provedení v různých flexích. U boty je použita škála inovativních technologií, jako je Form Fit, Perfect Fit 3D Custom, Liquid Fit, Primaloft, Grip Walk, Walk Sole a systém Head Canting, díky čemuž boty přináší dokonalé pohodlí i výkonnost. Liquid Fit kopíruje tvar chodidla a na základě lepšího držení paty nabídne také větší flexibilitu.

Novinkou výrobce LANGE jsou limitované lyžáky RX SUPERLEGGERA, které jsou výsledkem inovací. Revoluční technologie Dual Core v kombinaci s ultralehkou konstrukcí skeletu Grilamid® dodávají botám přesnost, čilost a výkon. Odlehčené lyžáky téměř o 25 % hmotnosti jsou určeny pro nejnáročnější all-mountain lyžaře a lyžařky.

Ideální řešení proti zmrzlým prstům přináší dámské vyhřívané lyžáky ROSSIGNOL Pure Pro Heat. Tyto lyžáky jsou spojením jedinečného výkonu, přesnosti a vysokého komfortu dosažitelného pomocí bootfittingu. Vyhřívaná vnitřní botička Therm-ic zateplená vlnou merino umožňuje nastavení vyhřívání tří intenzit a vydrží hřát až 19 hodin.

Přijďte navštívit Svět lyží a kol s širokým výběrem zboží a služeb pro zimní i letní sezónu!

HARFASPORT Českomoravská 41, Praha 9 Otevřeno denně od 10:00 do 20:00

www.harfasport.cz

NIKDY NEDOKÁZALA TOLIK V-SHAPE V8 / NEXO 130

| 72 | TECH

K2 Recon 120 Heat Americký výrobce K2 letos na trh uvádí zcela novou řadu sportovních bot Recon. Novinkou je i model Recon 120 Heat s integrovaným systémem vyhřívání.

P

o letech z nabídky značky K2 zmizel velmi úspěšný model Spyne a byl nahrazen novinkou Recon. Boty Recon, které jsou určeny pro sportovně zaměřené lyžaře a experty, najdeme v kolekci hned ve třech variantách flexe, 130, 120 a 100.

Všechny disponují šířkou 98–100 mm a novou konstrukcí Powerlite Shell, která využívá čtyři druhy plastu a zejména pak jeho rozdílnou sílu v různých částech boty. Díky tomu patří Recon v současnosti k nejlehčím botám v kategorii.

RECENZE

WED’ZE FIT 900 FR

Decathlon už delší dobu potvrzuje, že vlastní vývoj mu není cizí stejně jako krok na půdu, která se zdá zdánlivě už obsazena.

A

Kromě standardních modelů nabízí K2 i model Recon 120 Heat, který je vybaven vyhřívanou vnitřní botičkou Thermic.

Na ní najdeme systém ovládání vnitřní teploty i koncovku USB, která slouží k nabíjení akumulátorů systému vyhřívání.

Plné nabití trvá zhruba 6 hodin a podle použité intenzity pak dokáže botička hřát 4–19 hodin. Velmi chytré řešení, díky kterému odpadají problémy s uchycením baterií nebo vedením kabelů vyhřívaných stélek, najdeme i na dámském provedení Reconu, novince LUV 100 Heat.

na půdu lyžařských bot určených pro tzv. „resort touring“ vkročil tradičně po svém a nutno podotknout, že vůbec ne špatně.

Boty určené pro lyžování s občasnými výlety na stoupacích pásech jsou v poslední době velmi populární a málokterý výrobce je ve svém portfoliu ještě nemá.

Obecně nevynikají zcela nízkou hmotností, ale umožňují přepnutí do režimu stoupání, a to pro kratší výlet za prašanem úplně stačí. A těchto parametrů se přesně drží i Wed’ze FIT 900 FR.

/recenze/ 458

Jaké jsou?

Šířka 100 mm v referenční velikosti 26,5 ukazuje na sportovnější zaměření a spolu s flex indexem 100 je to naprosto ideálně kombinace pro allmountain a freeride. V botách najdeme velmi příjemnou a zateplenou botičku s technologií Thermoforming, kterou lze tepelně tvarovat a podle návodu to zvládnete i sami v domácí troubě.

Boty velmi dobře sedí hned na první dojem. Po dvou dnech lyžování se vnitřní botička mírně vytáhla a usazení bylo velmi komfortní, přesto stále přesné. Díky tomu i boty velmi dobře reagují na pokyny a i přes měkčí flexi snesou i sportovnější jízdu na upravené sjezdovce. Jejich naladění ale vyniká v měkkém sněhu, kde jsem ocenil zejména dobré tlumení i komfort vnitřní botičky.

Zásadní byl ale test v režimu stoupání. Je potřeba si uvědomit, že se nejedná o skitouringovou ultralehkou speciálku, která je zaměřena hlavně na výkon. Pohyb komínu 30° vpřed i vzad není výhercem v soutěži o nejvyšší pohyblivost, ale pro běžné výlety od lanovky k prašanovým pláním slouží perfektně. Boty lze navíc použít s pinovými

Ondřej Novák stoupacími vázáními díky vyměnitelným podrážkám.

A to je ten zásadní bonus.

Boty jsou totiž dodávány s podrážkami pro alpské lyžování a s druhým párem podrážek, které mají normu pro stoupací vázání a obsahují inserty pro pinová vázání. Výměna podrážek trvá s imbusovým klíčem necelých 15 minut. dobré zpracování tepelně tvarovatelná vnitřní botička mechanismus přepínání do režimu stoupání ovladatelný i v rukavicích menší a tužší pohyb komínu v režimu stoupání

+ LEHKÉ & ŠTÍHLÉ + SNADNÝ NÁSTUP & VYSOKÝ KOMFORT + VYNIKAJÍCÍ PŘENOS SIL

OBJEVTE NOVÉ ZÁŽITKY! NOVÉ BOTY DS S POWERCAGE

NOVÉ DALBELLO DS S TECHNOLOGIÍ POWERCAGE ZARUČUJE PERFEKTNÍ PŘENOS SIL V KOMBINACI S VYSOKÝM KOMFORTEM, A TÍM MAXIMALIZUJE PROŽITKY NA SVAHU.

#DAFAMIGLIA

DALBELLO.IT VOELKL.CZ

| 74 | TECH SHOP

Příběhy lyžařských speciálek

Text: Ondřej Katz Foto: Fischer

FISCHER Shop monobrand je přednost

Fischer Shop v pražských Holešovicích je výjimečným sportovním obchodem už proto, že je klasickým „monobrandem“, tedy obchodem prodávajícím pouze zboží jedné značky.

V České republice na podobné obchody nejsme moc zvyklí, obecně se má za to, že zákazníkovi bude jedna značka málo, a pro obchodníka tedy takový typ obchodu představuje riziko.

Lepší je nabízet od každého něco, aby si měl zákazník z čeho vybrat. Nebo to tak úplně neplatí, pane vedoucí?

N

„

aši zákazníci už mají ke značce Fischer většinou poměrně silný vztah, proto ji vyloženě vyhledávají. Jezdí za námi třeba z druhého konce republiky, protože vědí, že u nás nakoupí přesně to, co chtějí,” říká Pavel May, vedoucí prodejny Fischer Shop v Dělnické ulici na Praze 7. Pochvaluje si, že obchod v pražských Holešovicích se svojí koncepcí jasně odlišuje od obchodních řetězců. Konkurovat jim na stejném hřišti, tedy nabídkou čehokoliv, nejde. „Před čtyřmi lety jsme se dohodli s firmou Sport und Freizeit, která značku Fischer dováží do České republiky, že jim naši prodejnu přenecháme coby výkladní skříň a de facto pražský showroom Fischeru. Ta vazba mezi námi a Fischerem byla historicky tak silná, že to považuju za logický vývoj,“ vysvětluje současný stav věcí Pavel May. Dnes, přestože s bratrem vede pražský Fischer Shop, je vlastně zaměstnancem budějovické firmy Sport und Freizeit.

Bratři Mayové mají na triku nejen logo Fischer, ale i celý pražský obchod. Vlevo Jan, vpravo Pavel

O obchodu s lyžemi jsem si povídal s Pavlem Mayem.

A nestěžuje si. Úzká vazba maloobchodní prodejny na dovozce Fischeru, a tím pádem také na mateřskou firmu v Rakousku, je podle něj stále klíčová a je třeba ji posilovat. Pražský obchod na ní určitě neprodělá.

Podobně jako rakouský Fischer je i pražský obchod v Dělnické ulici původně rodinným podnikem. Rodina Pavla Maye má k tomuto místu dlouhodobý vztah, jeho otec zde obchod se sportovním vybavením, tehdy ještě různých značek, otevřel už v 90. letech. „Táta byl vždycky sportovec, trénoval špičkový volejbal a chtěl u sportu zůstat, třeba prostřednictvím toho vybavení. Dělat například v IT by ho určitě moc nebavilo, stejně jako mě s bráchou.“ Dnes už obchod vedou synové, ale otce, který se před 14 lety rozhodl pro věrnost značce Fischer, v obchodě ještě potkat můžete. Na podzim vyhlíží, kdy už konečně začne sněžit: „Když je dobrá zima, je radost v obchodě s lyžemi prodávat.“

Pane Mayi, jak vlastně vzniknek silná náklonnost k jedné firmě? Vždyť na trhu je tolik značek…

Zamilovat se do Fischeru není těžké, ta značka má opravdu něco do sebe. V Česku je vnímaná jako poměrně konzervativní brand, s nímž je ovšem tradičně spojená vysoká kvalita, a to především v oblasti, která je českému lyžaři nejbližší – sportovní lyžování na sjezdovce. Máme tedy vždy více méně kompletní nabídku modelové řady RC4 i další lyže, včetně širších allmountainů. Samozřejmě u nás najdete Vacuum Fit Station, na které vám podle vašich potřeb dokonale vytvarujeme lyžáky. To všechno je na českém trhu vnímáno velice pozitivně, takže mít rád Fischer, to je pro českého lyžaře asi celkem přirozené.

Fischer je ale v posledních letech hodně silný také v běžeckém lyžování…

Běžky se opravdu prodávají výtečně. Hodně lidí se dnes dalo na běžkování, takovou tu jeho sportovní podobu. Je to prima, za relativně krátkou dobu si můžete dát v běžecké stopě pěkně do těla, při tom intenzivně vnímáte

| 75 |

hory, přírodu… A Fischer má přesně pro tyto hobby sportovce vynikající nabídku. V souvislosti s běžeckým lyžováním v obchodě pozoruju trend, který už pozvolna přerůstá také do sjezdování – zákazník se od stejné značky rád vybaví kompletně, od hlavy až k patě.

To se samozřejmě obchodům, jako je ten váš, musí líbit.

Jistě, ty sympatie jsou vzájemné. My vám na běhání v Holešovicích umíme prodat lyže, hole, boty, vázání a dokonce i oblečení s doplňky.

Co nebude od Fischeru, to dodá Löffler, oděvní značka patřící do skupiny Fischer Sports.

Vidím, že Fischer hodně zapracoval také na kolekci oblečení pro sjezdové lyžování!

To je pravda, vyrábí mu jej Halti, uznávaná finská značka oblékající třeba činovníky Mezinárodní lyžařské federace. A ohlasy jsou velmi, velmi dobré.

I to považuju za velkou výhodu, pokud se Fischer rozhodne spolupracovat s jiným výrobcem sportovního vybavení, což je teď právě případ oblečení Halti a Löffler, vždy dbá na odpovídající kvalitu. Pro obchody, jako jsme my, tím vytváří sice úzké portfolio značek, ale značek maximálně důvěryhodných.

Od těchto čtyř značek máte v obchodě kompletní sortiment?

To netvrdím, skladem máme hlavně to, co se nejvíce prodává. Ale samozřejmostí je, že co v Holešovicích nemáme, to vám bez problémů objednáme.

Stejné je to s reklamacemi. Fischer je v této otázce opravdu velice vstřícný a díky úzké vazbě, kterou na značku máme, lze také většinu věcí vyřídit poměrně rychle.

Rodina Fischer Fischer je ve společnosti značek prezentovaných ve Světovém poháru v alpském lyžování poslední rodinnou firmou.

Rakouský podnik se i dnes rád prezentuje v tomto duchu, vedou jej potomci zakladatele firmy Pepiho Fischera a nutno říci, že nekončící rodinná sága skutečně má punc výjimečnosti. Ta se, věřte, nebo ne, jistým způsobem promítá až do Prahy.

Věrní zákazníci Fischer Shopu jsou vlastně, vědomě, či nevědomě, součástí něčeho, co už dnes v prostředí maloobchodního prodeje není tak běžné. Je to serióznost, férovost, obchodní vztah založený na dlouhodobém partnerství a vzájemné důvěře. A většina z nich si to celkem užívá.

| 76 |

TECH SNOWTEST

SNOWtest Sexy seznamka: on/ona hledá ji (lyži) 2018

Text: Petr Socha

Tradice našich redakčních testů sahá až do prvního ročníku časopisu. A od těch dob se toho sakra hodně změnilo. S příchodem poslední dekády se vlny evoluce začaly utišovat a spotřebitele dostávat do komfortní situace: velmi nepravděpodobně si pořídí lyži, která by byla špatná. Přesto není důvod – podobně jako pro vážný vztah – nehledat tu nejlepší.

P

okud se dnes bavíme o strategii výběru lyží a hledáme její optimální algoritmus, vidíme, že se rizika výběru přesouvají zejména do oblasti odhadu sama sebe. Nejtěžší na výběru vhodné lyže je prostá definice, na co lyži vlastně chci. Pokud už to víme, nespleteme se, jen sáhneme do patřičného regálu. I s náhodně vybranými modely se pak budeme pohybovat už jen v úzkých mantinelech specifických odlišností, které více než

racio zachytí spíše pocity. Obdobně dlouhé lyže z totožných kategorií napříč značkami nebudou stejné, budou ale, podobně jako ženy definované určitými parametry vkusu, všechny pokaždé jinak krásné. A dokonce, pokud se vám na první pohled nebudou zdát, i tak můžete zanedlouho upadnout do hluboké zamilovanosti.

Naznačeným přístupem se snažíme pojímat i naše testování a následné recenze lyží.

Použijeme racio, až kam to jde: tím určíme oblast rozumových parametrů jako typ oblouku, povrchu nebo jezdce. A následně se snažíme sdělit i trošku nesdělitelného, pocity, které každá lyže vyzařuje ze své osobnosti.

Test lyží je vlastně celkem sexy seznamka, kde poznáme modely krásné pro oči, přitom jim ale nakoukneme hluboko do duše.

FOTO: TOMÁŠ ROBA – SNOW

| 77 |

Takto označené lyže si můžete vypůjčit na den zdarma v HARFASPORTU. Detaily na:

/harfasport

SNOWtest 2018 – základní fakta Heiligenblut, Rakousko, 1.–7. 4. 2018 17 testérů od expertů po rekreačně-sportovní lyžaře Recenze: Texty sepisují redaktoři SNOW na základě souhrnných výsledků sebraných od jednotlivých testérů. Na každou lyži se postavilo minimálně 12 testérů.

Test v Heiligenblutu

Ondřej Novák při testování, na které dohlíží rakouský velikán Grossglockner

Nejtěžší na výběru vhodné lyže je prostá definice, na co lyži vlastně chci.

Snad vám naše snaha bude k čemu. Při výběru tedy primárně řešte sama sebe = kategorii lyže a následně délku. Značka pak rozhoduje spíš v srdci – oprávněně to může být pro někoho důležitější než projev lyže na kopci. A pokud vás bude lyže přeci jen zlobit, bude to velmi pravděpodobně tím – a zase tu máme příměr se ženami – že bude prostě jen špatně naladěná, resp. nabroušená.

Tak úspěšný výběr a pěkné počtení.

Heiligenblut je malé, ale vysokohorské středisko, kde se do každého pohledu snaží vpašovat nejvyšší hora Rakouska, Grossglockner. Středně náročný lyžařský areále je rozložen na velké ploše jižně orientovaných a na testování tak akorát skloněných svahů Schareck a Hochfleiss. Perličkou je spojení mezi lyžařskou lokalitou pod Schareckem a Hochfleissem, které zajišťuje unikátní tunelová lanovka. S testováním jsme objeli všechny sjezdovky podle aktuálních podmínek, obvykle jsme začínali dole a s odměkem se posouvali výše.

A jeden tip: V horní části areálu pod vrchem Vielbühel leží přímo na modré sjezdovce hotel Wallackhaus. Ve 2 307 m n. m. tam můžete v klidu a komfortu trávit svoji lyžařskou dovolenou. S jistotou tak budete na čerstvém manšestru vždy první.

Detailní popis střediska, sníh a počasí, reporty či ceny najdete na

/stredisko/303

Ve SNOW 114 prosinec můžete číst recenze konkrétně těchto modelů: AK Ski Green

Lusti CWR 84

Armada Victa 87 Ti

Scott Slight 83

Armada Invictus 99 Ti

Scott Slight 93

Atomic Vantage 90 TI

Wed’ze RT 500

Black Crows Daemon

Wed’ze XLD 900

Blizzard Quattro RX

Wed’ze MT 500

K2 iKonic 80Ti

Wed’ze FR 900

Lyže na SNOWtestu 45 nejvýznamnějších modelů lyží ročníku 18/19 od 23 značek Testovalo se celkem 45 párů lyží. 17 z nich najdete na následujících stranách, vše to jsou lyže určené na sjezdovku, což číselně vyjádřeno znamená max. 79 mm šířky na středu lyže. Dalších 14 širokých přes 80 mm najdete podrobně popsaných v prosincovém SNOW 114.

Všech 45 novinek pak najdete od prosince 2018 na /testy

Tuning lyže – alfa a omega Jako každý rok musíme zopakovat: první, co vyžadujte u kterékoli lyže, je profesionální servis. Nemusíte sami nutně ovládat odborné finesy a termíny jako odklon, úhel hrany, podbrus, grot… V dobrém servisu vám poradí a konkrétní lyži připraví přímo pro vás na míru podle vašich požadavků a specifik lyže.

Na SNOWtestu pravidelně vyžadujeme profesionální a pokud možno jednotnou úpravu hran testovaných lyží, i když respektujeme přípravu od distributorů či zástupců značky. Čas od času se stane, že některá je nepoddajná a přehnaně agresivní – vždy za to mohly špatně připravené hrany.

Všechny lyže byly formátovány na moderním automatu Montana v Montana Sportu na pražském Barrandově.

| 78 | TECH SNOWTEST

AK Black testovaná délka: 165 cm parametry: 124,5–69–108,5, R: 11,5 m rocker:

A

K znamená Švýcarsko, ale také Aldo Kuonen. Firma, která nese v názvu iniciály svého duchovního otce, představila své první carvingové lyže v roce 1997, a aniž by se od té doby snažila nějak agresivně expandovat, stala se pro svoji kvalitu a jistou dávku exkluzivity stálicí na lyžařském trhu, zejména pak tom švýcarském. Lyžování na AK je pro nás na testu vždy potěšením. Malé vybočení z mainstreamu totiž není znát pouze na designu, ale také při jízdě. AK jsou prostě trochu jiné a opět to potvrdil i námi testovaný model Black.

CO PROZRADIL TEST: AK Black jsou slalomky.

Ne úplně čistokrevné, ale do segmentu komerčních slalomek padnou téměř jako ulité, byť nejdelší varianta má 176 cm. Ale proč ne?

I dvoumetrový chlap chce jezdit krátké oblouky.

Firma AK je prezentuje jako velmi točivé lyže, které vynikají univerzálností a ochotou podřídit se i „necarvingovým“ technikám.

AK Black jsou, jako všechny lyže této značky, velmi klidné i při vyšších rychlostech. Použitý materiál Elastak, na který si můžeme sáhnout na horní vrstvě lyží, pracuje na principu gumy a poskytuje lyžím skvělé tlumení i přilnavost k povrchu. Klasické dřevěné jádro doplněné titanalem zase dává lyžím výborné držení na tvrdším povrchu, ale v kombinaci s Elastakem nepřidává zbytečnou agresivitu, na kterou jsme u slalomek zvyklí. Pro tyhle lyže se prostě nejlépe hodí synonymum „harmonické“. Klid, plynulé přecházení z oblouku do oblouku, snadná ovladatelnost.

Nejsou určeny pro úplné experty a sportovně zaměřené dravce. Svěřili jsme je na testování

i ženám, které je potvrdily jako vhodné i pro lepší rekreační lyžaře a spíše lehčí váhy. Díky své „podřízenosti“ zvládají široké spektrum oblouků a vedou si velmi dobře i v těch středních. Nehodí se do rozbitého terénu, doma jsou spíše na tvrdším upraveném povrchu.

ZÁVĚR: Prostě AK. Klid, pohoda, kvalita, jistá dávka exkluzivity. Doporučit je můžeme zejména lyžařům a lyžařkám, již raději kratší a střední poloměry na upravené pistě. Do příliš velkých rychlostí ani do dobrodružství na rozbité sjezdovce se nehodí. Pokud hledáte něco na kratší oblouky, co vás nebude trestat za každou chybičku, a zároveň to nebude mít ve frontě na lanovku každý druhý na noze, jste na správném místě.

REKREAČNÍ

EXPERT

URČENÍ PODLE TĚLESNÝCH CHARAKTERISTIK JEZDCE (malý/lehký x velký/těžký)

DROBNÝ

HMOTNÝ

URČENÍ DLE TYPU STYLU JÍZDY (krátký-střední-dlouhý oblouk)

KRÁTKÝ

DLOUHÝ

URČENÍ DLE TYPU PODMÍNEK (led, upravená trať, rozměklá trať)

LED

ROZMĚKLÁ

URČENÍ DLE TYPU LYŽAŘE (kdo ji zvládne, pro koho je)

Testováno v rámci SNOWtestu 2018 týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

AK Black

ATOMIC Redster X9

testovaná délka: 175 cm parametry: 114– 65,5 – 99,5, R: 15,4 m rocker:

M

odel X9 není v kolekci Atomiku žádnou novinkou. Před třemi lety nahradil model XT a letos ho budeme vídat na svazích v netradiční zelené barvě. Všechny modely označené písmenem X jsou jakýmsi crossoverem mezi komerčními obřačkami a slalomkami. Jsou určeny primárně pro dobře upravené svahy s tvrdším podkladem a pyšní se poloměrem a konstrukcí, která přímo vybízí ke kombinování krátkých a dlouhých oblouků. Když se před několika lety objevil model XT, byl prezentován jako lyže pro trenéry. Vyráběl se pouze v délce 175 cm a postupně se začal v dalších letech objevovat i dalších délkových a konstrukčních verzích.

Dnešní X9 je mu velmi podobný.

CO PROZRADIL TEST: X9 jsou určeny pro velmi dobré a technicky vyspělé jezdce. Disponují tím nejlepším, co Atomic technologicky nabízí, a jen při pohledu (na dnešní dobu) na extrémně úzký střed 65 mm je jasné, že není určen pro pohodové kroužení po středisku, jako třeba jeho měkčí a širší sestřičky X7 a X5.

Testéři si na X9 nejvíce cenili absolutního klidu při jízdě, zejména ve vysokých rychlostech, kde se těmto univerzálkám daří naprosto nejlépe. Ve vysoké rychlosti jsou i velmi snadno ovladatelné, ale vyžadují velmi dobré zvládnutí techniky. Úzký střed vybízí k rychlé akci mezi oblouky a na nic nečeká. „Devítky“ jsou velmi živé a neustále pobízí jezdce k aktivitě. Na úplně dlouhé oblouky nejsou stavěny, chtějí točit a zase hned přehraňovat. Poloměr 15 metrů v testované délce 175 cm je naprosto ideální pro střední a kratší poloměry. V těch jsou lyže i pře-

kvapivě univerzální, ale jakmile na nich vjedete do hodně rozježděného a rozbitého terénu, úzký střed vás bude trochu limitovat.

ZÁVĚR: Nic pro turisty. Redster X9 jsou fantastické, ale čekají na dobrého jezdce, který je každé ráno pořádně vyvětrá, než bude pista stát za starou belu. Ideální mohou být ale také pro „starší“ ročníky, kterým širší lyže nesedí a jsou zvyklí na přesné a rychlé reakce těch úzkých. Pokud umíte lyžovat a nebojíte se jet trochu rychleji, sáhněte po nich. Neprohloupíte.

REKREAČNÍ

EXPERT

URČENÍ PODLE TĚLESNÝCH CHARAKTERISTIK JEZDCE (malý/lehký x velký/těžký)

DROBNÝ

HMOTNÝ

URČENÍ DLE TYPU STYLU JÍZDY (krátký-střední-dlouhý oblouk)

KRÁTKÝ

DLOUHÝ

URČENÍ DLE TYPU PODMÍNEK (led, upravená trať, rozměklá trať)

LED

ROZMĚKLÁ

URČENÍ DLE TYPU LYŽAŘE (kdo ji zvládne, pro koho je)

Testováno v rámci SNOWtestu 2018 týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

ATOMIC Redster X9

| 79 |

AUGMENT Sport Carving testovaná délka: 170 cm parametry: 115–68–101, R: 15 m rocker:

A

ugment, ještě loni Croc, je velmi mladá rakouská firma, která se donedávna zaměřovala pouze na speciální závodní lyže. Vzhledem k těm nejlepším referencím i poptávce zákazníků po běžných komerčních modelech postupně rozšiřuje svoji kolekci i o komerčně střižené závodní, sportovní, allmountainové a touringové modely. My jsme tak měli čest okusit sportovní model s názvem SC (Sport Carving) v kratší univerzální délce 170 cm s 15 metry poloměru a v tvrdosti 5 (Augment dodává každý model v 10stupňové škále tvrdostí – 1 znamená nejtvrdší, 10 nejměkčí). V nabídce je pak jedna ještě kratší (162 cm/13,5 m) a dvě delší varianty (176 cm/19 a 181 cm/21 m).

CO PROZRADIL TEST: S pouhými 68 mm pod

botou se jedná o typickou sportovní lyži. To

navíc podtrhuje i absence rockeru a klasická sendvičová konstrukce s dvěma vrstvami titanalu. Nejkratší verze má slalomový charakter, delší verze se blíží obřačkám. Námi testovaná kratší lyže se 170 cm s 15 metry poloměru je jakýmsi crossoverem mezi slalomkou a obřačkou. To nakonec potvrzuje i její zaměření na střední poloměry oblouků a mírný neklid při delších obloucích přes poloměr.

Ve středních rychlostech je naprosto klidná a i na tvrdším kopci drží jako přibitá. Ve vysoké rychlosti překvapivě naráží na svoji měkčí konstrukci a klid i stabilita klesají. Přesto se jedná o lyže pro sportovně zaměřené jezdce a experty, jenž jsou dobře technicky vybaveni a dokážou využít potenciál lyží a jejich úzký střed, který je činí velmi hravými, pobízí k aktivitě a říká si o rychlý přechod z oblouku do oblouku.

Vzhledem ke konstrukci i vykrojení si SC 170 velmi dobře vedou zejména na tvrdším povrchu, byť úplně ledovatá pista jim v testované délce také nesvědčila. Rozměklý odpolední sníh zvládají v testované tvrdosti 5 (Medium +) překvapivě dobře, což je dáno i jejich velmi agilním podélným průhybem.

ZÁVĚR: Velmi pohodový racecarver, který je v délce 170 cm poměrně hravý a nebude svého majitele rozhodně nutit jen k dlouhým poloměrům. Vzhledem k měkčímu naladění (tuhost 5 z 10stupňové škály) se na něm svezou i jezdci nižší hmotnostní kategorie, v testované délce a provedení by měl naprosto ideálně vyhovovat sportovně zaměřeným lyžařkám.

REKREAČNÍ

EXPERT

URČENÍ PODLE TĚLESNÝCH CHARAKTERISTIK JEZDCE (malý/lehký x velký/těžký)

DROBNÝ

HMOTNÝ

URČENÍ DLE TYPU STYLU JÍZDY (krátký-střední-dlouhý oblouk)

KRÁTKÝ

DLOUHÝ

URČENÍ DLE TYPU PODMÍNEK (led, upravená trať, rozměklá trať)

LED

ROZMĚKLÁ

URČENÍ DLE TYPU LYŽAŘE (kdo ji zvládne, pro koho je)

Testováno v rámci SNOWtestu 2018 týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

AUGMENT Sport Carving

BLIZZARD Firebird Competition

testovaná délka: 172 cm parametry: 121,5–70–104, R: 14,5 m rocker:

B

lizzard připravil pro nadcházející sezónu kolekci úplnou novinek. Pod vlivem momentálně moderního retro stylu to je vidět zejména na nové řadě závodních a sportovních lyží Firebird. Ta svým jednoduchým designem odkazuje na slavné „fajrbérdy“ z konce 70. let minulého století. Ale design nejezdí. Jezdí konstrukce, která je u Blizzardu tradičně kvalitní a doplněná každý rok o technologické novinky. Letos jsou to zejména Carbon Armor, vyztužení pod botou, které má zlepšit stabilitu a preciznost při zahájení oblouku, a Carbon Spine, dva karbonové proužky umístěné vertikálně na středu lyže a vedoucí po celé délce. Ty mají vylepšit odezvu při přehranění, ale zejména pak ukončení oblouku, kde výrobce slibuje velmi dynamický rebound a zrychlení.

CO PROZRADIL TEST: Firebird Competition patří mezi crossovery. Trochu komerční slalomka, trochu komerční obřačka. Míchá v sobě to nejlepší ze známých modelů WRC a SRC a stejně tak je na tom s poloměrem.

14,5 metru při 172 cm slibuje velké spektrum oblouků, byť naši testéři se stále více přiklánějí k těm středním až delším. Při vysoké rychlosti, která jí svědčí nejlépe, je snadno ovladatelná a hodnocena často jako podřízená. Což ovšem neznamená, že by byla líná. Naopak svého jezdce neustále motivuje k vyšší aktivitě a je velmi živá a hravá. Ve vysoké rychlosti je navíc absolutně klidná, čemuž napomáhá opět i absence rockeru. V kratších délkách se na ní výborně svezou i lehčí jezdci, pokud ji chcete na výšku postavy, počítejte s tím, že nějakou tu hmotnost pro své prohnutí potřebuje. Odmění

se pak velmi silným „gripem“ na tvrdých upravených sjezdovkách. V rozměklém sněhu se díky svému naladění a úzkému středu moc dobře necítí.

ZÁVĚR: Lyže pro sportovce a pro experty.

Pokud jste to právě vy a nedokážete se rozhodnout, zda raději obřačky, nebo slalomky, je pro vás Firebird Competition naprosto ideální.

REKREAČNÍ

EXPERT

URČENÍ PODLE TĚLESNÝCH CHARAKTERISTIK JEZDCE (malý/lehký x velký/těžký)

DROBNÝ

HMOTNÝ

URČENÍ DLE TYPU STYLU JÍZDY (krátký-střední-dlouhý oblouk)

KRÁTKÝ

DLOUHÝ

URČENÍ DLE TYPU PODMÍNEK (led, upravená trať, rozměklá trať)

LED

ROZMĚKLÁ

URČENÍ DLE TYPU LYŽAŘE (kdo ji zvládne, pro koho je)

Testováno v rámci SNOWtestu 2018 týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

BLIZZARD Firebird Competition

| 80 | TECH SNOWTEST

DYNASTAR Speed Zone 12 Ti

testovaná délka: 174 cm parametry: 121–72–106, R: 15 m rocker:

Ř

ada sportovních univerzálek určených na upravenou sjezdovku Speed Zone spatřila světlo světa poprvé v sezóně 2016/17. Dynastar tehdy opustil svoje dlouholeté tradiční modré barvy a v agresivní kombinaci černé s oranžovou představil zcela novou kolekci. Model Speed Zone 12 Ti tak vstupuje do své třetí sezóny a sportovně zaměření jezdci by ho opět neměli přehlédnout.

CO PROZRADIL TEST: Speed Zone 12 Ti jsme testovali v délce 174 cm. K dispozici jsou i v kratších délkách, ale zároveň v nejdelší verzi 182 cm. Mají tedy rozhodně blízko k závodním a komerčním obřačkám. S poloměrem 15 metrů v testované délce jsou však spíše jakýmsi crossoverem určeným zejména pro

střední, ale i delší poloměry. A ty zvládají opravdu perfektně. Daří se jim to nejlépe při střední a vyšší rychlosti pod nohama technicky vyspělého jezdce, který disponuje i dostatečnou hmotností, aby dřevěné jádro s titanalem a unikátní konstrukcí Powerdrive ovládl.

Jsou poměrně živé a vyžadují jezdcovu pozornost i aktivitu. Na druhou stranu je testéři hodnotili jako spíše snadno ovladatelné, samozřejmě při dostatečné rychlosti.

Jsou doma na tvrdším povrchu, byť rocker ve špičce a mírně širší střed 72 mm si velmi slušně poradí i s odpoledním rozježděným sněhem. Zajímavé také je, že jim jednoznačně svědčí carvingové oblouky a pro „klasickou“ techniku smyku nejsou úplně optimální.

Což se samozřejmě dá ovlivnit vybraným typem nabroušení.

ZÁVĚR: Jsou překvapivě univerzální, mezi testéry oblíbené, hravé a zároveň poměrně klidné. Doporučit je tedy lze všem, kteří hledají celodenní univerzálku, umí dobře lyžovat, ale z vyšších modelů určených pro experty už mají obavy. Zároveň bychom neměli opomenout, že jsou nové Speed Zone zase o kousek lehčí, takže je lze v kratších délkách doporučit i sportovně zaměřeným lyžařkám.

REKREAČNÍ

EXPERT

URČENÍ PODLE TĚLESNÝCH CHARAKTERISTIK JEZDCE (malý/lehký x velký/těžký)

DROBNÝ

HMOTNÝ

URČENÍ DLE TYPU STYLU JÍZDY (krátký-střední-dlouhý oblouk)

KRÁTKÝ

DLOUHÝ

URČENÍ DLE TYPU PODMÍNEK (led, upravená trať, rozměklá trať)

LED

ROZMĚKLÁ

URČENÍ DLE TYPU LYŽAŘE (kdo ji zvládne, pro koho je)

Testováno v rámci SNOWtestu 2018 týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

DYNASTAR Speed Zone 12 Ti

DYNASTAR Speed Master SL ( KONECT )

testovaná délka: 168 cm parametry: 121–67–105, R: 13 m rocker:

J

sou inspirované závodními slalomkami, přesto mají k závodění poměrně daleko, sám výrobce je doporučuje spíše pokročilým sportovním lyžařům než jezdcům zaměřeným na výkon nebo expertům.

Kromě těch opravdu ostrých závodních stojí nad nimi v kolekci Dynastaru ještě stejnojmenný model, který ale postrádá přídomek Konect.

Ten vyplňujeme mezeru mezi závodními modely a právě testovanými Speed Master SL. Kdo tedy ocení tuto novinku nejvíce?

CO PROZRADIL TEST: Dynastar Speed Master SL (Konect) jsou jednoznačné slalomky.

S tradiční technologií dřevěného jádra a konstrukcí Powerdrive, která se díky unikátnímu složení tří druhů materiálů lépe přizpůsobuje nejen povrchu, ale i jezdcovým požadavkům

a dovednostem. To přesně vystihují i dojmy testérů a testérek, zejména ty si je totiž nemohly vynachválit. Kladného hodnocení se Dynastarům dostalo zejména za ukázkový klid při jízdě ve středních a vysokých rychlostech a snadnou ovladatelnost.

Z testu vyšly za spíše podřízené, přitom ale velmi živé a vyžadující aktivitu. Paradoxně, ač slalomka, výborných hodnocení dosáhla i ve středním a dokonce delším poloměru, což opět potvrzuje snadné ovládání, poddajnost a vysokou dávku univerzálnosti. Lyže se slušně chovaly i na měkčím sněhu, čemuž napomohl malý rocker ve špičce i přizpůsobivá konstrukce. Samozřejmě jízdní vlastnosti ovlivnila i jejich délka 168 cm, která lyže činí o poznání univerzálnější a malinko je posouvá od slalomek k širokopásmovým univerzálkám.

ZÁVĚR: Pro všechny, kteří nemají zbytečná kila nadváhy a nehledají příliš agresivní klasickou slalomku. Tento model velmi vyhovoval sportovně zaměřeným lyžařkám, rozhodně s ní ale neudělají chybu ani muži. Lehce sportovní celodenní univerzálka, která je k dostání hned v pěti délkách a udělá radost všem, kdo chtějí ten nejlepší materiál, ale nemíní se na něm uhnat.

REKREAČNÍ

EXPERT

URČENÍ PODLE TĚLESNÝCH CHARAKTERISTIK JEZDCE (malý/lehký x velký/těžký)

DROBNÝ

HMOTNÝ

URČENÍ DLE TYPU STYLU JÍZDY (krátký-střední-dlouhý oblouk)

KRÁTKÝ

DLOUHÝ

URČENÍ DLE TYPU PODMÍNEK (led, upravená trať, rozměklá trať)

LED

ROZMĚKLÁ

URČENÍ DLE TYPU LYŽAŘE (kdo ji zvládne, pro koho je)

Testováno v rámci SNOWtestu 2018 týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

DYNASTAR Speed Master SL (KONECT)

| 82 | TECH SNOWTEST

FISCHER My Curv testovaná délka: 157 cm parametry: 121–68–102, R: 12 m rocker:

Ř

ada Curv od Fischera se stává všeobecně známou klasikou. Slavným triem Ghedina – Knauss – von Grünigen navržená koncepce doplněná závodními technologiemi existuje i v dámském provedení, a předkládá tak celkem jasnou představu, jaká lyžařka by měla zpozornět.

Dokonale řemeslně zpracované lyže sendvičové konstrukce s titanalem a tzv. trojitým rádiusem se hned od pohledu vtírají do přízně náročnějších lyžařek, které si potrpí na skutečnou kvalitu a dokážou ji ocenit i při jízdě. V námi testované délce 157 cm pak mířily spíše na drobnější lyžařky – a právě ty je testovaly.

CO PROZRADIL TEST: Jsou lyže, které obstojí u vícero testérů na jedničku, ale povážlivě míň je

takových, které většinu či dokonce všechny testéry nadchnou. A právě mezi tuto úzkou skupinku se My Curv elegantně a bez násilí zařadily.

My Curv je vlastně poženštělá slalomka, proto se nelze divit proklamované snadné ovladatelnosti a dynamice lyže. Lyže z dílen zn. Fischer často nabízejí svou specifickou harmonii, která nechá zapomenout na to, že by snad lyže mohla trestat chyby nebo že by vyžadovala v některé z jízdních fází nadstandardní pozornost. A toto je právě jedna z nich. Člověk jako by mohl zapomenout, že řídí lyži, ale prostě se jen pohodlně veze. Jistěže délka 157 v kombinaci s poloměrem 12 m vyžaduje aktivitu, myšlenkový prostor pro risk management ale můžete přepustit prostému užívání radosti z jízdy.

Obzvlášť zaujme i stabilita lyže a její klid v jízdě, přičemž uvnitř se stále skrývá vysoce sportovní potenciál, který lze ještě dlouho objevovat a při-

dávat na tempu. Pokud máme hledat limity, bude to zejména terén, lyže – proto, aby fungovala správně a naplno – vyžaduje tvrdou až mírně odměklou trať, kde se nemá možnost příliš bořit.

Tedy ideálně zimní manšestr či jarní dopoledne s jedním dvěma centimetry odměklého firnu.

ZÁVĚR: Fischer My Curv je šperk pro výborné lyžařky, které svému sportu rozumí a berou ho vážně. Nabízí parádní sportovní poježdění zejména na kvalitně upravené sjezdovce a nebývalý poměr komfortu a výkonu.

V kratších verzích je bohatě užijí i lyžařky stále hledající techniku řezaného oblouku – dáme ruku do ohně za to, že vám na cestě ke carvingu tyto lyže pomohou. Samozřejmě počítejte s tím, že to jsou duší slalomky a že vyžadují aktivitu – to ale nicméně velmi džentlmenským způsobem.

REKREAČNÍ

EXPERT

URČENÍ PODLE TĚLESNÝCH CHARAKTERISTIK JEZDCE (malý/lehký x velký/těžký)

DROBNÝ

HMOTNÝ

URČENÍ DLE TYPU STYLU JÍZDY (krátký-střední-dlouhý oblouk)

KRÁTKÝ

DLOUHÝ

URČENÍ DLE TYPU PODMÍNEK (led, upravená trať, rozměklá trať)

LED

ROZMĚKLÁ

URČENÍ DLE TYPU LYŽAŘE (kdo ji zvládne, pro koho je)

Testováno v rámci SNOWtestu 2018 týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Petr Socha

FISCHER My Curv

FISCHER RC4 The Curv DTX

testovaná délka: 171 cm parametry: 121–72–106, R: 16 m rocker:

Z

aškatulkovat tuhle lyže mezi typické obřačky, slalomky nebo allmountainy by byla škoda. Je to trochu všehochuť, a díky tomu také trochu všeumělka.

Na jejím vývoji se podílela trojice slavných jmen Hans Knauss, Mike von Grüningen a Kristian Ghedina a tento vklad je na ní určitě znát. Kromě závodního ducha a nadšení pro rychlé carvingové oblouky pobrala i několik konstrukčních prvků z opravdových závodních modelů.

CO PROZRADIL TEST: Jsou velmi sportovně naladěné, ale zároveň velmi univerzální. Širší střed, odlišující řadu The Curv od komerčních obřaček, jim dává velmi dobrou průchodnost rozbitým odpoledním sněhem, zároveň stále rychle reaguje na podněty svého majitele při rychlém přehranění. Snadné jízdě v horším

terénu napomáhá i mírný rocker ve špičce. Na tvrdém povrchu naopak usnadní zahájení oblouku, a přesto ani ve vyšších rychlostech nejeví známky neklidu nebo vibrací. Za zmínku rozhodně stojí i unikátní „triple radius“, který je typický právě pro všechny modely s označením The Curv. V nájezdu a ve výjezdu z oblouku se lyže chovají jako slalomky, ve střední části oblouku naopak protahují svoje vedení směrem k obřačkám. Typický neklid slalomek při snaze o dlouhý oblouk je tak pro The Curv minulostí, přitom při zahájení a ukončení oblouku na nich máte pocit právě jako na slalomkách.

Naši testéři je hodnotí jako absolutně klidné i při vyšších rychlostech, takže sportovní naladění se rozhodně nezapře. Nejsou zdaleka tak živé jako komerční slalomky, spíše inklinují ke klidu obřaček a svého majitele nenutí k neustálé akti-

vitě a kontrole dění. Poslouchají na povel a jsou zcela podřízené. Dobře si na nich zalyžují i útlejší jezdci od pokročilých až po experty. Preferují spíše kratší a střední poloměry, pokud toužíte po delších obloucích, volte variantu 178 cm, která má zase o kousek blíže ke komerční obřačce, ale zároveň si stále drží velký kus své univerzálnosti a hravosti.

ZÁVĚR: Výborné, ale hlavně zábavné. Pro všechny, kteří preferují zavřené carvingové oblouky s pocitem velké odstředivé síly na hraně. Bonusem je pak mix těch nejlepších technologií, které momentálně Fischer nabízí.

Třeba deska Racetrack nebo typická žlutá závodní skluznice s originální závodní přípravou přímo z továrny.

REKREAČNÍ

EXPERT

URČENÍ PODLE TĚLESNÝCH CHARAKTERISTIK JEZDCE (malý/lehký x velký/těžký)

DROBNÝ

HMOTNÝ

URČENÍ DLE TYPU STYLU JÍZDY (krátký-střední-dlouhý oblouk)

KRÁTKÝ

DLOUHÝ

URČENÍ DLE TYPU PODMÍNEK (led, upravená trať, rozměklá trať)

LED

ROZMĚKLÁ

URČENÍ DLE TYPU LYŽAŘE (kdo ji zvládne, pro koho je)

Testováno v rámci SNOWtestu 2018 týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

FISCHER RC4 The Curv DTX

| 83 |

HEAD Premium

P

okud se po sjezdovkách nechcete prohánět na lyžích, co jsou úplně stejné jako ty, na nichž jezdí všichni ostatní, možná vás v tomto ohledu uspokojí exkluzivní model Premium tradiční rakouské značky Head. Head Premium, stejně jako model Prestige, jsou spíš záležitostí fajnšmekrů. Jak se na nich lyžuje?

CO PROZRADIL TEST: Carvery Head Premium točí velice ochotně, za což je do značné míry odpovědná jejich velmi široká špička. 124 mm vás do oblouku vtáhne, ani nevíte jak. Dalo by se říct, že to ani nemusíte moc umět, to je dnes ostatně jedno ze základních pravidel navrhování lyží, chce-li výrobce dobře prodávat. Trochu jinak je to s patkou těchto točivých lyží, ta totiž drží

tak, až to občas jednoho překvapí. Ano, pro zvládnutí elegantně vykrojeného oblouku to chce jisté zkušenosti. Ty vám ale, pokud uvažujete o takto kvalitních lyžích, jistě nechybí.

Pokud jste technicky slušně vybavenými lyžaři, chcete vykrajovat jeden oblouk za druhým a oceňujete při tom klid, snadnou, až intuitivní ovladatelnost a slušnou stabilitu, budou vás Head Premium bavit.

V oblouku na hranách vás spolehlivě a bez větší námahy dovezou až do úplného závěru zatáčky. Trochu komplikovaněji sesouvají, „přísné“ patce se zprvu jakoby nechce, ale i to je věc přivyknutí a trochy lyžařské erudice.

ZÁVĚR: Head Premium jsou zajímavými lyžemi pro střední a kratší oblouky, v nichž spolehlivě vedou stopu a dobře drží na hraně.

Nemají dynamiku top sportovních carverů, chovají se více rozvážně, nicméně přesto jsou živé. Dynamika, rebound a úroveň sportovního naladění odpovídá technicky zdatnějším a zkušeným lyžařům, ale ne závodníkům. Umí i kopnout, hlavně v krátkém oblouku. Kdo rebound hledá, najde ho poměrně brzy, klidně i při nižších rychlostech a relativně malém vynaložení síly. Celkovému charakteru lyží odpovídá také jejich vizuální zpracování – jednoduchost, elegance a styl evokují na jedné straně vyváženost, ale stejně tak kvalitu, do níž se jistě počítá i odpovídající design.

REKREAČNÍ

EXPERT

URČENÍ PODLE TĚLESNÝCH CHARAKTERISTIK JEZDCE (malý/lehký x velký/těžký)

DROBNÝ

HMOTNÝ

URČENÍ DLE TYPU STYLU JÍZDY (krátký-střední-dlouhý oblouk)

KRÁTKÝ

DLOUHÝ

URČENÍ DLE TYPU PODMÍNEK (led, upravená trať, rozměklá trať)

LED

ROZMĚKLÁ

URČENÍ DLE TYPU LYŽAŘE (kdo ji zvládne, pro koho je)

Recenzi zpracoval Ondřej Katz

HEAD Premium

testovaná délka: 170 cm parametry: 1 24–68–104, R: 14 m rocker:

| 84 | TECH SNOWTEST

KÄSTLE RX12 GS

testovaná délka: 175 cm parametry: 112–68–100, R: 16 m rocker:

T

ohle je prostě typická komerční obřačka. Jednoduchá sendvičová konstrukce kombinuje dva titanalové pláty, skelná vlákna a jádro namíchané z topolu a jasanu. Vše doplňuje pro Kästle typická špička Hollowtech. Nic navíc, žádný rocker, osvědčené a funkční. Doufejme, že se budou Kästle i pod novým českým majitelem vyvíjet podobným směrem i nadále. A jaké jsou v praxi?

CO PROZRADIL TEST: Překvapivě hravé a univerzální. Ještě před dvěma lety byl tento model velmi sportovně naladěn, byl tuhý v ohybu a vyžadoval přesné vedení. Najednou máme pod nohama fantastickou celodenní univerzálku, která zvládá velmi široké spektrum oblouků, svezou se na ní experti i jen pokročilí,

a jediné, co ji limituje pro celodenní použití, je její úzký střed 68 mm. Ten vyžaduje dobrou stabilitu, nic neodpustí, ale odměňuje se bleskurychlým přehraněním a výborným držením na ledě.

Tvrdý povrch jim vyhovuje vůbec nejlépe.

Skvěle drží, přesně vedou a jsou přitom měkké ve flexi, což vyhovuje i lehčím lyžařům. Nebrání se změně poloměru, naopak si nejvíce užívají střední a mírně kratší poloměry. Do úplně krátkých oblouků nejsou stavěny, ale pokud se smíříte s tím, že za vámi nezůstanou dvě vyjeté koleje, zvládnete je hravě také.

Rozhodně jim není cizí vysoká rychlost. Tam se jim naopak daří nejlépe, jsou při ní nejsnadněji ovladatelné, a přesto díky absenci rockeru i naprosto klidné. Rocker je zde nahrazen rozšířenou špičkou, která usnadňuje nakrojení oblouku, podobně pracovali designéři i s patkou,

která díky širšímu profilu poskytuje agresivnější výjezd z oblouku i přiměřený rebound. Za zmínku stojí i špička Hollowtech, kterou najdeme na všech modelech značky. Odlehčená špička zásadně snižuje vibrace a kmitání přední části lyží při rychlejší jízdě.

ZÁVĚR: Jsou fantastické, ale to uživatelé Kästlí vědí. Lze je doporučit všem expertům, učitelům lyžování, ale i útlejším lyžařkám menšího vzrůstu, které si s nimi díky velké flexi snadno poradí. RX12 GS jsou obřačky s velkým přesahem k celodenním univerzálkám. V rozletu vás zabrzdí až rozbitý a hlubší sníh, kde jim budou chybět milimetry pod botou.

REKREAČNÍ

EXPERT

URČENÍ PODLE TĚLESNÝCH CHARAKTERISTIK JEZDCE (malý/lehký x velký/těžký)

DROBNÝ

HMOTNÝ

URČENÍ DLE TYPU STYLU JÍZDY (krátký-střední-dlouhý oblouk)

KRÁTKÝ

DLOUHÝ

URČENÍ DLE TYPU PODMÍNEK (led, upravená trať, rozměklá trať)

LED

ROZMĚKLÁ

URČENÍ DLE TYPU LYŽAŘE (kdo ji zvládne, pro koho je)

Testováno v rámci SNOWtestu 2018 týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

KÄSTLE RX12 GS

KÄSTLE RX12 SL

P

ředstavovat tradiční rakouskou značku Kästle by se mohlo zdát zbytečné. Ale několik zásadních novinek nás nutí nezůstat u jedné věty. Třeba ta, že Kästle jsou od letošního roku v českých rukou miliardáře Tomáše Němce, který se stal majitelem většinového podílu a do svého portfolia přidal po loňské transakci se Sportenem další významnou lyžařskou značku.

CO PROZRADIL TEST: Kästle testujeme s velkým potěšením každý rok. A byť značka po dlouhá léta nedělala vyjma designu žádné významné změny, jsou jejich lyže každý rok v detailech trochu jiné a nové.

V komerční slalomce RX12 SL najdeme tradiční dřevěné jádro v kombinaci topolu a jasanu a sendvičovou konstrukci s podporou titanalu

a skelných vláken. To vše doplněno typickou „děravou“ špičkou, která ovlivňuje zahájení oblouku, ale zejména omezuje vibrace přední části lyže. A dál už nic. Jednoduché, tradiční, funkční.

Kästle RX12 SL jsou od začátku předurčeny pro milovníky krátkých oblouků a agresivní jízdy.

S velmi úzkým středem 66 mm vyžadují rychlé reakce jezdce a odmění se bleskovým přehraněním z oblouku do oblouku. Nejlépe si vedou v poměrně vysokých rychlostech, kde jsou také, asi díky technologii „děravé“ špičky Hollowtech, absolutně klidné. Jsou výborně ovladatelné.

S naprostou lehkostí zahajují krátké a střední oblouky, potřebují k tomu však trochu více rychlosti a tvrdý povrch. Na ledě a tvrdé upravené sjezdovce jednoznačně dominují, měkký podklad jim naopak nesvědčí.

ZÁVĚR: Jsou ideální pro experty bez závodních ambic. Jsou totiž hravé, univerzální a výborně vyladěné, aby jim chyběla závodní agresivita, ale zároveň uspokojily sportovně naladěného jezdce. A nemusí se jich vůbec bát ani lehčí jezdci a útlé dívky. V ohybu jsou velmi podřízené a nevyžadují příliš síly. Jen dobrou techniku.

REKREAČNÍ

EXPERT

URČENÍ PODLE TĚLESNÝCH CHARAKTERISTIK JEZDCE (malý/lehký x velký/těžký)

DROBNÝ

HMOTNÝ

URČENÍ DLE TYPU STYLU JÍZDY (krátký-střední-dlouhý oblouk)

KRÁTKÝ

DLOUHÝ

URČENÍ DLE TYPU PODMÍNEK (led, upravená trať, rozměklá trať)

LED

ROZMĚKLÁ

URČENÍ DLE TYPU LYŽAŘE (kdo ji zvládne, pro koho je)

Testováno v rámci SNOWtestu 2018 týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

KÄSTLE RX12 SL

testovaná délka: 165 cm parametry: 118,5–66–100, R: 12,5 m rocker:

PŘILBA JACKSON MIPS S PASIVNĚ AGRESIVNÍ VENTILACÍ. ZATÍMCO VY BUDETE POSOUVAT HRANICE, MY BUDEME DÁL PŘIPRAVOVAT VYBAVENÍ, KTERÉ VÁS TAM DOSTANE.

| 86 | TECH SNOWTEST

K2 Luv Machine 72Ti

testovaná délka: 160 cm parametry: 125–72–104, R: 13 m rocker:

M

odel Luv Machine určený pro sportovní lyžařky vídáme v katalogu K2 každý rok již více jak 10 let. Je to osvědčená klasika, která se ale každý rok vyvíjí novým směrem. Letošní novinkou u lyží, které disponují celodřevěným jádrem s titanalovými výztuhami je technologie BioKonic. Montážní bod vázání je posunutý více dopředu, což zajistí snadnější ovládání lyží i zatáčení. To samo o sobě není žádná velká novinka, ale BioKonic tomu uzpůsobuje i celou konstrukci lyže a její materiálovou skladbu.

Výsledkem jsou letos zcela nové modely Luv, které u K2 dámy najdou hned v několika variantách šířky a tuhosti. Jaký je tedy nejsportovnější Luv Machine 72Ti?

CO PROZRADIL TEST: V nabídce je najdeme hned v několika délkách od pouhých 146 cm po 167 cm. My jsme testovali druhou nejdelší variantu, která nakonec nejvíce vyhovovala méně náročným lyžařkám, nikoliv však zdaleka začátečnicím.

Luv Machine 72Ti jsou doma hlavně na dobře upravené sjezdovce. Jejich obřačkový střed je poměrně hbitý v přehranění, poskytuje dostatek stability i v rozježděném odpoledním sněhu, ale velká freeridová dobrodružství za hranicemi sjezdovky nečekejte. Lyže jsou ideální do středních rychlostí, kde jsou velmi klidné a snadno se ovládají, ale ve velkých rychlostech už se projevuje nízká hmotnost dřevěného jádra z paulovnie. V konstrukci najdeme i karbonová vlákna, která nízkou hmotnost jen umocňují, ale zároveň se starají i velmi solidní tuhost lyží v torzi. Díky tomu nové Luv Machine velmi solidně drží i na tvrdém povrchu.

ZÁVĚR: Doporučili bychom je všem talentovaným lyžařkám, které už mají nějaké stabilní dovednosti a lyžování pro ně není jen jeden náhodný víkend v sezóně. Sportovně založené a ambiciózní holky se budou muset poohlédnout v unisex kategoriích, zvlášť pokud preferují rychlost.

REKREAČNÍ

EXPERT

URČENÍ PODLE TĚLESNÝCH CHARAKTERISTIK JEZDCE (malý/lehký x velký/těžký)

DROBNÝ

HMOTNÝ

URČENÍ DLE TYPU STYLU JÍZDY (krátký-střední-dlouhý oblouk)

KRÁTKÝ

DLOUHÝ

URČENÍ DLE TYPU PODMÍNEK (led, upravená trať, rozměklá trať)

LED

ROZMĚKLÁ

URČENÍ DLE TYPU LYŽAŘE (kdo ji zvládne, pro koho je)

KUBASPORT na Praze 6 malý prostorem, velký duší

Jsme speciálka toho, co sami milujeme. LYŽE a KOLA jsou naším životním stylem. V zimní sekci vám nabídneme značky Descente, Picture, Völkl, Atomic, Head, Leki, Zanier, Dalbello, Leki, Sidas, Lenz, Zanier a mnoho dalších.

V

yzkoušejte u nás BOOTFITTING – vytvarování lyžařských bot s technologií Salomon Custom Fit a Atomic Memory Fit ve specializované troubě. Poradíme vám i s výběrem vložek na míru.

V nabídce máme širokou škálu vložek Sidas a také vyhřívané modely Therm-ic a Lenz.

SLEVA 20 %

Platí na zboží z aktuální kolekce 2018/19, na servis lyží i půjčovnu.

Platnost do 31. 1. 2019. Nelze kombinovat s dalšími slevami a akcemi.

Lze uplatnit i na e-shopu www.kubasport.cz, kód snow20%

Lyže a snowboardy dostanou kvalitní servis na strojích Wintersteiger.

K dispozici máme také testcentrum a půjčovnu.

Přijďte se k nám podívat i poradit.

KUBASPORT Těšíme se na vás.

Na Lužci 10, Praha 6

www.kubasport.cz

Testováno v rámci SNOWtestu 2018 týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

K2 Luv Machine 72Ti

| 87 |

LUSTI PC 71 testovaná délka: 175 cm parametry: 126–71–115, R: 13 m rocker:

L

usti PC 71 patří do kolekce lyží určených pro sportovní jízdu. Nakonec nejlépe to vyjadřuje zkratka PC – performance carving. V kolekci najdete modely PC ve třech šířkách 71, 74 a 77 mm. Loni jsme s velmi pěknými výsledky testovali širší 74mm model, který se vyznačoval velkou univerzálností i na rozježděném podkladu, zároveň byl velmi dobře hodnocen i na tvrdých tratích. Jaký je jeho užší bratříček s téměř závodními 71 mm pod botou?

CO PROZRADIL TEST: Žacléřský výrobce je označuje jako agilní sportovní slalomky, a myslím, že to sedí úplně přesně. S 13 metry poloměru při 175 cm jsou velmi hravé a rády se pohybují hlavně na rozhraní krátkých a středních oblouků. Rychlému přehranění napomáhá obřačkový střed 71 mm a díky jejich délce se

můžete pustit i do mírně delších oblouků. Na dobře upravenou sjezdovku tedy naprosto ideální univerzálka, na které lze zajet téměř cokoliv.

Klasická sendvičová konstrukce s dřevěným jádrem a dvěma titanaly udržuje velmi sportovního ducha a pro Lusti typická absence rockeru nás ve výkonnostním zaměření jen utvrzuje.

Přesto se v krkonošské továrně podařilo vyladit lyže, které jsou určeny velmi širokému spektru jezdců, a to nejen díky zajímavému poměru délky a poloměru. Lyže jsou velmi klidné i při vysokých rychlostech, ale také velmi snadno ovladatelné při těch středních, což nahrává i mírně pokročilým lyžařům. Tuhost ve zkrutu je předurčuje spíše pro tvrdý povrch, velká flexe zase napomáhá prohnutí lyží i při pomalejší jízdě a nižší hmotnosti jezdce. Na svoje limity naráží pouze v rozbitém terénu, kde jí užší střed a klasická camberová konstrukce bez rockeru

znesnadňuje průchod a omezuje stabilitu. Pokud hledáte větší univerzálku, vřele doporučuji volit širší verze 74 nebo 77 mm.

ZÁVĚR: Je pro všechny a není pro každého. Na Lusti je potřeba vždy trochu přivyknout. Dát jim čas, několik zkušebních jízd a pak zjistíte, proč jsou tak oblíbené. Nejdou totiž mainstreamovou cestou rockerů a tlumicích technologií.

V poměru délky a poloměru boří zažité mýty, a přitom nabízí to nejjednodušší a léty prověřené konstrukční řešení. Pokud hledáte něco na celodenní ježdění, baví vás tvrdší upravené pisty a zároveň si chcete na lyžích hrát, mohu PC 71 jen doporučit. A nemusíte být zdaleka úplní experti.

REKREAČNÍ

EXPERT

URČENÍ PODLE TĚLESNÝCH CHARAKTERISTIK JEZDCE (malý/lehký x velký/těžký)

DROBNÝ

HMOTNÝ

URČENÍ DLE TYPU STYLU JÍZDY (krátký-střední-dlouhý oblouk)

KRÁTKÝ

DLOUHÝ

URČENÍ DLE TYPU PODMÍNEK (led, upravená trať, rozměklá trať)

LED

ROZMĚKLÁ

URČENÍ DLE TYPU LYŽAŘE (kdo ji zvládne, pro koho je)

Testováno v rámci SNOWtestu 2018 týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

LUSTI PC 71

SNOW FOR FUN NEJVĚTŠÍ PRODEJCE LUSTI V ČR 2× SHOWROOM LUSTI V PRAZE TESTCENTRUM VÍCE JAK STO PÁRŮ

www.snow4fun.cz

| 88 | TECH SNOWTEST

ROSSIGNOL Hero Elite LT Ti

testovaná délka: 177 cm parametry: 119–71–101, R: 17 m rocker:

H

ero Elite znamená elitní, LT znamená „long turn“ a Ti odkazuje na přítomnost titanalu. Je tedy jasné, že tady míříme hodně vysoko. Přesně k nejvyššímu modelu komerční obřačky, která je pro letošek vybavena novou technologií LCT. Jedná se o „power rail“, ve skutečnosti tenký titanalový proužek, který je umístěn na středu lyže od špičky k patě a uložen na výšku. LCT slibuje lepší torzní tuhost, plynulý průhyb ve všech podmínkách, klid i stabilitu. Jaká je realita a jak se velmi oblíbené stálice segmentu chovají v novém kabátku?

CO PROZRADIL TEST: Komerční obřačky jsou

mezi dobrými lyžaři a experty stále více oblíbeny. Poskytují dostatek univerzálnosti pro celodenní lyžování, a pokud se smíříte

s drobnými ústupky při úplně krátkých obloucích, není pro sportovně zaměřeného lyžaře lepší volby. A nové Hero Elite LT Ti jsou na takového jezdce přesně zaměřeny.

Testéři je považují za poměrně agresivní, někteří je označili i jako dominantní, ale všichni se shodují na jejich vysoké univerzálnosti.

Nejlépe se ovládají ve vysokých rychlostech.

Pro pomalé kroužení jsou už příliš tuhé, díky nové technologii LCT zejména ve zkrutu. Což je naopak výhoda pro jezdce, kteří takové lyže provětrají hlavně na dobře upravených a poměrně tvrdých svazích. Tam díky klasické sendvičové konstrukci s dvěma titanaly drží jako přibité a můžete se na ně stoprocentně spolehnout. Jsou velmi stabilní, a to i v horším terénu, kde jim napomáhá mírně širší střed 71 mm. I přesto jsou však zvyklé na rychlejší přehranění a vyžadují aktivní přístup a dobré

základy techniky. Jejich celkový projev lze definovat jako harmonický, přesto nikoli nudný.

ZÁVĚR: Nejsou tak ostré, jak by se mohlo zdát.

Jedná se o perfektně vyladěnou komerční obřačku, kterou můžete vzít na celodenní lyžování po upravených sjezdovkách, s trochou umu se na nich svezete i v horším terénu.

Zalyžuje si na nich poměrně široké spektrum jezdců od více pokročilých až po úplné experty, kteří si z ní udělají svoji „jedinou“ lyži.

REKREAČNÍ

EXPERT

URČENÍ PODLE TĚLESNÝCH CHARAKTERISTIK JEZDCE (malý/lehký x velký/těžký)

DROBNÝ

HMOTNÝ

URČENÍ DLE TYPU STYLU JÍZDY (krátký-střední-dlouhý oblouk)

KRÁTKÝ

DLOUHÝ

URČENÍ DLE TYPU PODMÍNEK (led, upravená trať, rozměklá trať)

LED

ROZMĚKLÁ

URČENÍ DLE TYPU LYŽAŘE (kdo ji zvládne, pro koho je)

Testováno v rámci SNOWtestu 2018 týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

ROSSIGNOL Hero Elite LT Ti

ROSSIGNOL Hero ST Ti

testovaná délka: 167 cm parametry: 122–68–104, R: 13 m rocker:

S

pojení Rossignol Hero už není na trhu žádnou novinkou. Hero přinesly závodníkům Světového poháru nemálo medailových umístění a rekreačním lyžařům zase nemálo radosti. Hero ST Ti jsou komerční slalomky, které jsou určeny pro všechny milovníky krátkých až středních oblouků na upravené sjezdovce. I tento model letos přichází s novou technologií LCT, která má za úkol optimalizovat torzní a podélnou tuhost.

Klasická sendvičová konstrukce s dvěma titanaly je odladěnou verzí modelu Elite ST Racing, který disponuje závodní deskou a postrádá rocker.

CO PROZRADIL TEST: Právě rocker, který je na této odladěné verzi přítomen, dává lyžím lepší průchodnost rozbitým odpoledním terénem,

činí z nich znatelně univerzálnější náčiní pro celodenní použití, ale zejména jim dává do vínku velmi snadné ovládání a až intuitivní zahájení oblouku. Univerzálnost lyže podporuje i střed upravený na 68 mm, který u opravdových závodních FIS verzí nenajdeme. I proto je naši testéři hodnotí jako dobře zvládnutelné a podřízené. Přes všechnu jejich vlídnost jsou ale i velmi živé a vyžadují jistou aktivitu: pak vrací vloženou energii a dávají pocítit, že pocházejí ze závodní rodiny. Dobře si na nich zalyžuje velmi široké spektrum jezdců od pokročilých až po experty. Nevyžadují nutně ty nejlepší technické dovednosti jako ostrá závodní verze. Stejně tak jsou poměrně univerzální i co do spektra oblouků. Na opravdu dlouhé rádiusy ale zapomeňte, nicméně kromě krátkých, pro které jsou primárně určeny, se chovají velmi klidně

a podřízeně i v trochu delších středních poloměrech a rychlostech.

ZÁVĚR: Kdo hledá ostrou závodní slalomku s velkým reboundem na ledové sjezdovky, měl by se podívat v katalogu Rossignolu o řád výše na lyže s označením Athlete. Kdo chce ale spolehlivou celodenní a sportovní univerzálku s jasnou náklonností ke kratším poloměrům, která mu dopřeje dynamiku a zároveň komfort, ovšem výhradně na upravených sjezdovkách, je tady doma.

REKREAČNÍ

EXPERT

URČENÍ PODLE TĚLESNÝCH CHARAKTERISTIK JEZDCE (malý/lehký x velký/těžký)

DROBNÝ

HMOTNÝ

URČENÍ DLE TYPU STYLU JÍZDY (krátký-střední-dlouhý oblouk)

KRÁTKÝ

DLOUHÝ

URČENÍ DLE TYPU PODMÍNEK (led, upravená trať, rozměklá trať)

LED

ROZMĚKLÁ

URČENÍ DLE TYPU LYŽAŘE (kdo ji zvládne, pro koho je)

Testováno v rámci SNOWtestu 2018 týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

ROSSIGNOL Hero ST Ti

| 89 |

SALOMON S/Max Blast testovaná délka: 175 cm parametry: 121–72–106, R: 17 m rocker:

F

rancouzský Salomon letos proměnil velkou část svojí kolekce a mezi novinky si tak můžeme kromě závodních lyží zařadit i nástupce úspěšné řady sportovních univerzálek X-Max. Max sice v názvu většiny lyží zůstal stejně jako číselná označení, ale jinak je tato řada plná novinek. Na první pohled zaujme vázání, které jasně odkazuje na společného majitele firmy Atomic. Výraznější je však jeho ukotvení v podélných „kolejnicích“, které letos najdeme na všech top modelech značky Salomon. Jedná se o technologii Edge Amplifier, která výrazně zlepšuje přenos tlaku pod botou po celé délce hrany, a tedy i celkový „grip“ na tvrdším povrchu. Edge Amplifier jsme měli možnost otestovat i na nejvyšším modelu řady sportovních univerzálek určených na upravené tratě, který jako jediný nese ve svém názvu místo číselného označení přídomek Blast.

CO PROZRADIL TEST: Blast znamená „výbuch“.

Nové S/Max nejsou zdaleka tak výbušné jako jejich kolegyně z výše postavené závodní řady, ale v porovnání s loňskými X-Max 12 rozhodně přibraly nejen na hmotnosti, ale právě na sportovním duchu. Přítomnost nového Edge Amplifieru se velmi pozitivně projevuje zejména při vysokých rychlostech. Spolu s klasickou camberovou konstrukcí dává lyžím neskutečný klid při jízdě, ale hlavně inzerovaný „grip“ na tvrdém povrchu. Opět zde sledujeme současný trend „bez rockeru“. Lyže jsou podélně poměrně měkké a k zahájení oblouku prostě dopomoc rockeru nepotřebují. Širší špička je snadno navádí do středních a delších poloměrů, kde opravdu excelují. Pro kratší oblouky je už třeba trochu umu a úsilí. Délka 175 cm už je prostě určena pro pokročilé jezdce a 17 metrů poloměru spolu s mírně širším středem odkazuje

jasně do segmentu komerčních obřaček. Těm se nakonec nové „blasty“ podobají nejvíce. Zároveň jsou velmi snadno ovladatelné a „lyžovatelné“ pro velmi široké spektrum jezdců.

ZÁVĚR: Nové S/Max Blast mě upřímně nadchly. Salomon je moje domácí značka a mám možnost velkého porovnání všech jejích modelů i napříč sezónami. „Blasty“ míří rozhodně o stupínek výše než jejich předchůdkyně. Doporučit je lze všem sportovněji zaměřeným jezdcům, kteří preferují spíše upravenou sjezdovku i s tvrdým povrchem.

Nejsou nijak náročné, snadno se ovládají a není třeba z nich mít strach. Na druhou stranu je mohu bez uzardění doporučit i všem expertům a instruktorům lyžování jako „tu jedinou“ univerzálku na vždy a na všechno.

REKREAČNÍ

EXPERT

URČENÍ PODLE TĚLESNÝCH CHARAKTERISTIK JEZDCE (malý/lehký x velký/těžký)

DROBNÝ

HMOTNÝ

URČENÍ DLE TYPU STYLU JÍZDY (krátký-střední-dlouhý oblouk)

KRÁTKÝ

DLOUHÝ

URČENÍ DLE TYPU PODMÍNEK (led, upravená trať, rozměklá trať)

LED

ROZMĚKLÁ

URČENÍ DLE TYPU LYŽAŘE (kdo ji zvládne, pro koho je)

Testováno v rámci SNOWtestu 2018 týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

SALOMON S/Max Blast

SALOMON S/Race Rush SL

testovaná délka: 165 cm parametry: 121–68–104, R: 13 m rocker:

S

alomon připravil pro sezónu 2018/19 mnoho změn. Nová kolekce sportovních obřaček a slalomek nahradila dlouholetý vydařený koncept X-Race, ke slovu se hlásí i nová technologie Edge Amplifier. Modely s označením Rush patří mezi nejvyšší sportovní modely a jsou určeny expertům a jezdcům, kteří to rádi tvrdé a upravené.

My jsme do testu dostali klasickou komerční slalomku, která je zajímavá hned dvěma novinkami. Je to již zmíněný Edge Amplifier a absence rockeru.

CO PROZRADIL TEST: V segmentu komerčních slalomek vyniká svojí ovladatelností. Salomon má v nabídce ještě model s označením Pro SL, ale ten už je s typickou závodní deskou a středem 65 mm určen pro opravdu ostré

hochy. Námi testované Rush SL disponují novinkou Edge Amplifier, která trochu připomíná osvědčený koncept kolejnic, do kterých je zasunuta deska s vázáním. Edge Amplifier zesiluje kraje lyže, a má tak za úkol zlepšit držení na hraně, průhyb lyží v oblouku, ale zejména rozložení tlaku po celé hraně.

Jízda na nich je v porovnání s loňskými X-Race SW opravdu jiná. Absence rockeru jim dává neskutečný klid při jízdě, máte pocit, jakoby špička držela pevně přilepená na sněhu. Po prvních obloucích zjišťujeme, že lyže nejsou zdaleka tak agresivní, jak by se na první pohled a omak mohlo zdát. Mají velmi klidný a plynulý průhyb a výjezd z oblouku není zbytečně agresivní, aby to průměrně nadaný sportsmen zvládl. Na druhou stranu se nejedná o žádné univerzálky. Střed 68 mm nutí k rychlým reakcím a jeho průchodnost rozbitou odpolední sjezdovkou je logicky horší.

Líbí se jim prostě na tvrdém povrchu a v kratších poloměrech, byť ani střední poloměr jim není úplně cizí. Za důležitý považuji poznatek, že lyže nevyžadují příliš síly ani hmotnosti. Bez obav se na nich svezou i útlí lyžaři.

ZÁVĚR: Takhle mají vypadat lyže, které v našem žargonu označujeme jako „komerční slalomky“. Nic pro závodníky, ale geniální pro milovníky krátkých oblouků na upravené sjezdovce.

REKREAČNÍ

EXPERT

URČENÍ PODLE TĚLESNÝCH CHARAKTERISTIK JEZDCE (malý/lehký x velký/těžký)

DROBNÝ

HMOTNÝ

URČENÍ DLE TYPU STYLU JÍZDY (krátký-střední-dlouhý oblouk)

KRÁTKÝ

DLOUHÝ

URČENÍ DLE TYPU PODMÍNEK (led, upravená trať, rozměklá trať)

LED

ROZMĚKLÁ

URČENÍ DLE TYPU LYŽAŘE (kdo ji zvládne, pro koho je)

Testováno v rámci SNOWtestu 2018 týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

SALOMON S/Race Rush SL

| 90 | TECH SNOWTEST

STÖCKLI Laser SX

testovaná délka: 177 cm parametry: 120–70–99, R: 16,8 m rocker:

S

töckli Laser SX jsou v nabídce švýcarského výrobce snad odjakživa.

Klasická celodřevěná konstrukce se dvěma titanalovými pláty je doplněna o novinky, které se letos objevují nejen v řadě Race, kam nové Laser SX patří. Lyže jsou vybaveny technologiemi Solid Metal Edge – širšími hranami, které prodlužují životnost lyže, nebo Turtle Shell Racing, jež ovlivňuje stabilitu lyže, ale při pomalejší jízdě na mírnějších tratích také slibuje klidnější a neagresivní chování. I Laser SX má novou špičku FEC (Full Edge Contact), která má usnadnit zahájení oblouku, ale i prodloužit kontaktní hranu neboli zlepšit držení v oblouku. Námi testovaná 177cm varianta lyží disponuje stejnou technologií i v patě.

CO PROZRADIL TEST: Laser SX jsou prezentovány jako komerční obřačky pro ty, kteří se nechtějí tolik nadřít. Oproti modelu Laser GS mají dva milimetry navíc pod botou, což jim dává větší univerzálnost, stabilitu i průchodnost terénem. Špička FEC svojí šířkou navíc nahrazuje rocker a výrazně usnadňuje zahájení oblouku.

To, co slibuje výrobce, potvrdili z velké části i naši testéři. Lyžím se nejvíce líbí ve vyšších rychlostech a dominují zejména ve středních a dlouhých obloucích. S kratší délkou a menším poloměrem budou velmi zajímavé i na kratší poloměry. Jsou velmi snadno ovladatelné a testéři je hodnotí spíše jako podřízené než jako dominantní. Lyže to potvrzují i naprostým klidem při vysokých rychlostech, kde to je ta pravá lyžařská extáze. Přestože člověka povozí bezpečně a rychle, jsou poměrně živé, vyžadují trochu aktivity a spíše vyspělou lyžařskou techniku.

ZÁVĚR: Označení SX vzešlo z onačení disciplíny skicross. V řadě komerčních lyží to můžeme vnímat jako označení univerzálnosti.

A takové nové Laser SX přesně jsou. Hodí se pro velmi náročné, sportovně zaměřené jezdce, experty, ale i učitele lyžování. Prostě pro každého, kdo vyžaduje preciznost, stabilitu, rychlost, ale pro koho je komerční obřačka příliš jednoúčelová, tuhá a úzká a rád by si na sjezdovce poradil třeba i s odpoledním povoleným povrchem.

REKREAČNÍ

EXPERT

URČENÍ PODLE TĚLESNÝCH CHARAKTERISTIK JEZDCE (malý/lehký x velký/těžký)

DROBNÝ

HMOTNÝ

URČENÍ DLE TYPU STYLU JÍZDY (krátký-střední-dlouhý oblouk)

KRÁTKÝ

DLOUHÝ

URČENÍ DLE TYPU PODMÍNEK (led, upravená trať, rozměklá trať)

LED

ROZMĚKLÁ

URČENÍ DLE TYPU LYŽAŘE (kdo ji zvládne, pro koho je)

Testováno v rámci SNOWtestu 2018 týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

STÖCKLI Laser SX

STÖCKLI Laser WRT-ST testovaná délka: 172 cm parametry: 118–66–100, R: 14,8 m rocker:

V

íte, co znamená zkratka WRT? Worldcup Racing Team. Novinka pro sezónu 2018/2019 je v kolekci švýcarského výrobce zařazena do kategorie FIS Racing, tedy mezi lyže, které odpovídají parametrům určeným pro závody FIS. Takové parametry samozřejmě model WRT-ST nesplňuje, ale se závodními lyžemi má mnoho společného. Je to zejména klasická sendvičová konstrukce se dvěma titanalovými pláty, ale třeba také absence rockeru. Ten je zde nahrazen rozšířenou špičkou FEC (Full Edge Contact), která má usnadnit zahájení oblouku, ale také díky prodloužení kontaktní hrany vylepšuje držení v oblouku. Delší (námi testovaná) varianta lyží disponuje stejnou technologií i v patě.

Nové WRT jsou prezentovány jako ideální výkonnostní mix slalomky a obřačky. S pouhými

66 mm pod botou je jasné, že se bude jednat o závodní zbraň určenou pouze na upravené sjezdovky s tvrdším podkladem.

CO PROZRADIL TEST: Velmi úzký střed v kombinaci s necelými 15 metry poloměru v delší verzi 172 cm dělá z WRT velmi hravé lyže, které okamžitě reagují na podněty jezdce. Velmi snadno zvládají i krátké oblouky, ideální jsou ale pro střední poloměry okolo avizovaných 15 metrů poloměru. V amatérském obřím slalomu s brankami postavenými přes 20 metrů už mohly být točivé moc. Přes jejich vysoce sportovní projev je většina testérů označila jako snadno ovladatelné a rozhodně je nepovažuje za dominantní, jak bychom u lyží se závodní konstrukcí mohli čekat.

Jsou určeny jednoznačně pro vyšší rychlosti a na dobře upravené svahy. Při vysokých rych-

lostech jsou navíc ledově klidné, což způsobuje i absence rockeru. Úzký střed zajišťuje bleskové přehranění a velmi snadnou manévrovatelnost.

Jen v měkčím rozbředlém sněhu se více boří a ztrácí grip i stabilitu.

ZÁVĚR: Jsou velmi sportovně orientované, mimořádně stabilní a klidné na upraveném svahu. Zvládají široké portfolio oblouků, a pokud jste experti nebo hodně sportovně zaměření jezdci, kteří hledají opravdu zábavnou univerzálku s lehkou náklonností ke slalomkám, tak vaše hledání právě skončilo.

REKREAČNÍ

EXPERT

URČENÍ PODLE TĚLESNÝCH CHARAKTERISTIK JEZDCE (malý/lehký x velký/těžký)

DROBNÝ

HMOTNÝ

URČENÍ DLE TYPU STYLU JÍZDY (krátký-střední-dlouhý oblouk)

KRÁTKÝ

DLOUHÝ

URČENÍ DLE TYPU PODMÍNEK (led, upravená trať, rozměklá trať)

LED

ROZMĚKLÁ

URČENÍ DLE TYPU LYŽAŘE (kdo ji zvládne, pro koho je)

Testováno v rámci SNOWtestu 2018 týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

STÖCKLI Laser WRT-ST

apartmány na prodej stavba zahájena 10 2018

Váš horský domov v Harrachově!

volejte 702 002 205

www.dolcevita.apartments

DVHA_SNOW_220x130mm_dsg01.indd 3

23/10/2018 08:34

Instruktor Lyžování D Bílá, Beskydy / 18.12. – 22.12. 2018 Dolní Morava, Jeseníky / 18.12. – 22.12. 2018 Harrachov, Krkonoše / 23.1.-27.1.2019 Dolní Morava, Jeseníky / 2.1.-6.1.2019

Instruktor snowboardingu D Bíla, Beskydy / 18.12. – 22.12. 2018 Dolní Morava, Jeseníky / 18.12. – 22.12. 2018 Harrachov, Krkonoše / 23.1.-27.1.2019

Opravné zkoušky – lyže/snowboard D Bílá, Beskydy / 22.12.2018 Dolní Morava, Jeseníky / 22.12.2018 Harrachov, Krkonoše / 27.1.2019

| 92 | TECH SNOWTEST

VÖLKL Deacon 74

testovaná délka: 173 cm parametry: 125–74–104, R: 16 m rocker:

N

aprostá novinka. Deacon jste do letošní sezóny ještě určitě neviděli.

Tato nová řada totiž od sezóny 2018/19 nahradí dlouholetou a oblíbenou kolekci allmountainů Code. Milovníci značky i ti, kteří se někdy v minulosti na jakýchkoliv „codech“ svezli, teď možná uronili slzu. I já to chtěl nejdřív oplakat, ale jen do té chvíle, než se mi dostaly pod nohy zbrusu nové Deacon.

V kolekci najdeme hned čtyři modely. Jsou to vlastně dva modely, 76 a 74 mm pod botou, vyráběné ve dvou variantách – Deacon a Deacon Pro. „Pro“ označuje „závodní“ provedení, což znamená zejména standardní závodní podložku Marker a závodní úpravu hran a skluznice. Běžná varianta je pak dodávána se systémovým vázáním. No a jaké jsou?

CO PROZRADIL TEST: My jsme testovali běžnou variantu bez závodní desky. Osobně jsem měl možnost porovnat i variantu Pro a rozdíl byl očekávatelný. Závodní varianta je přesnější, tužší a agresivnější, nezávodní naopak mnohem univerzálnější do rozdílných podmínek a lepší pro lehčí jezdce. „Deacony“ se velmi snadno ovládají již od střední rychlosti. Díky unikátnímu letos novému tlumiči U.V.O. 3D, který absorbuje vibrace ve všech třech osách, jsou klidné i ve vyšších rychlostech. Ale nečekejte žádné pohodové „výletění“. Jsou totiž živé, vyžadují aktivitu, neustále vás táhnou dolů z kopce a na nikoho nečekají. Ocení je zejména dobří sportovní jezdci a experti. Lehké váhy by měly rozhodně volit nezávodní variantu, nebo kratší délky. Poctivá celodřevěná konstrukce s titanalem není pro úplná tintítka. Zvládají velmi široké spektrum oblouků. Díky velmi

mírnému rockeru ve špičce i v patě je navíc snadno nasazují i ukončují. 74 milimetrů pod botou je jednoznačně řadí mezi allmountainy.

Přesto jsou doma zejména na tvrdé upravené pistě. Samozřejmě s odpoledním rozbitým sněhem si také poradí zcela snadno.

ZÁVĚR: Pro sportovce. Jednoznačně. Kdo nemá úplně stabilní techniku lyžování, měl by se podívat u Völklu do řady RTM. Pro všechny, kteří hledají naprostý univerzál s převahou na lyžování na sjezdovce. Pro učitele lyžování, kteří potřebují jednu lyži na všechno, je to volba číslo 1.

REKREAČNÍ

EXPERT

URČENÍ PODLE TĚLESNÝCH CHARAKTERISTIK JEZDCE (malý/lehký x velký/těžký)

DROBNÝ

HMOTNÝ

URČENÍ DLE TYPU STYLU JÍZDY (krátký-střední-dlouhý oblouk)

KRÁTKÝ

DLOUHÝ

URČENÍ DLE TYPU PODMÍNEK (led, upravená trať, rozměklá trať)

LED

ROZMĚKLÁ

URČENÍ DLE TYPU LYŽAŘE (kdo ji zvládne, pro koho je)

Testováno v rámci SNOWtestu 2018 týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

VÖLKL Deacon 74

VÖLKL Flair SC testovaná délka: 158 cm parametry: 122–73–103, R: 13,4 m rocker:

M

odel Flair není v nabídce německého výrobce žádnou novinkou. S oblíbenou dámskou univerzálkou se v kolekci chlubí již několikátou sezónu a oblíbily si ji i naše testérky.

Model s přídomkem SC je naladěn směrem ke sportovní slalomce, ale zůstává stále klidnou dámskou lyží, na které se svezou sportovní i mírně pokročilé lyžařky.

CO PROZRADIL TEST: Kromě designu nás na první pohled zaujalo i sportovní provedení s bočnicemi „full sidewall“, které u dámských lyží nenacházíme úplně běžně. Celodřevěné jádro s podporou titanalu s velmi kvalitní skluznicí dává tušit, že tohle nebudou lyže pro úplné začátečnice, ale pro holky, které už něco na lyžích umí.

Jsou velmi klidné ve středních rychlostech, ve vyšších už jeví mírné známky nepokoje – to patrně kvůli faktoru délky (158 cm). Testérky chválily hlavně velmi snadnou ovladatelnost a podřízenost. Flair SC nejsou lenivé, pokud chcete, vybízí vás aktivně k akci, ale když se budete jen nenáročně vozit, určitě se nebudou bránit a nutit vás k agresivnímu pojetí oblouků.

Agresivita ani příliš vysoká rychlost nesedí jejich konstrukci ani mírnému rockeru ve špičce.

Ten naopak pracuje velmi zdatně při pokojnější jízdě a zásadně usnadňuje zahájení oblouku i průchodnost měkčím rozježděným sněhem.

Nejraději mají střední oblouky. Ke dlouhým jim chybí pár metrů v konstrukčním poloměru, ke krátkým se naopak nechají při troše snahy zlákat docela snadno.

ZÁVĚR: Nejlépe budou vyhovovat méně náročným lyžařkám, i když na měkčím povrchu se na nich dobře sveze i trochu ambiciózní sportovkyně. Úplné začátečnice by se jim měly spíše vyhnout. Přece jen se jedná o lyže, které už vyžadují určitou zkušenost. Pokud vás ambice být nejrychlejší na svahu vás už opustily, měla by vám Flair SC sedět.

REKREAČNÍ

EXPERT

URČENÍ PODLE TĚLESNÝCH CHARAKTERISTIK JEZDCE (malý/lehký x velký/těžký)

DROBNÝ

HMOTNÝ

URČENÍ DLE TYPU STYLU JÍZDY (krátký-střední-dlouhý oblouk)

KRÁTKÝ

DLOUHÝ

URČENÍ DLE TYPU PODMÍNEK (led, upravená trať, rozměklá trať)

LED

ROZMĚKLÁ

URČENÍ DLE TYPU LYŽAŘE (kdo ji zvládne, pro koho je)

Testováno v rámci SNOWtestu 2018 týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

VÖLKL Flair SC

| 93 |

Atomic Redster X9, R 15,4 při 175 cm, parametry 114-65,5-99,5, vyráběné délky 169, 175, 181

ATOMIC Redster X Redster X9 letos přichází v unikátní zelené barvě a s novým ambasadorem, Bennim Raichem.

L

yže Redster X jsou určeny pro všechny, kteří mají rádi dobře upravené tvrdé sjezdovky, rychlost a carvingové oblouky. Kombinují v sobě to nejlepší z výkonnostních modelů G9 a S9 a jsou tak ideálním společníkem pro ty, kteří chtějí jedinou lyži na vše. Na dlouhé obřákové oblouky i na krátké poloměry jako při slalomu. Právě legenda Světového poháru, Benni Raich, který byl v obou těchto disciplínách nepřekonatelný, je proto tím ideálním ambasadorem nových Redster X. Redster X mají celodřevěné jádro vyztužené titanalem, speciální „multi-radius“ pro dlouhé i krátké oblouky, ale také osvědčenou novinku loňské sezóny, Servotec. Jméno technologie pochází ze „servo“ řízení v automobilech, protože přesně tak se chová i na lyžích.

Nenápadná předpjatá tyčka, která je na jedné straně ukotvena ve špičce lyže a na druhé v elastomeru pod špičkou vázání, dokáže ovlivnit flexi lyží podle aktuální rychlosti a poloměru oblouku.

Při nižších rychlostech a kratších poloměrech ponechává lyžím větší flexi tak, aby se snadněji prohnuly, naopak při vyšších rychlostech je dokáže vyztužit a poskytnout tak jezdci maximum stability. Technologii Servotec najdeme i na lyžích určených pro Světový pohár.

První podium získala již v sezóně 2015/2016, v dalších sezónách začali lyže se Servotecem využívat týmový jezdci Mikaela Shiffrin, Marcel Hirscher a další. Nyní ho můžete vyzkoušet i vy, a to nejen na modelech G9, S9 a Redster X9.

Tváří modelu Redster X9 je Benni Raich, ještě nedávno hvězda SP

SPORTEN RT – světový unikát

aneb, kdo maže, ten jede, a kdo nemá nabroušeno, ten smýká a neřeže.

Platí zásada, že konstrukčně sice horší, ale dobře připravená (namazaná a s naostřenými hranami) lyže se chová lépe než lyže konstrukčně lepší, ale nepřipravená.

S

PORTEN představuje některé modely lyží i v provedení RT (Race Trainee, Race Trainer, RenTal), které jsou určeny pro vysokoobjemové použití umožňující právě častější úpravu skluznic a hran. Tento koncept je založen na použití vyšších a silnějších hran a současně vyšší/silnější skluznice, navíc z nového materiálu vyvinutého ve spolupráci s Felix Laboratories z Garmisch–Partenkirchenu třídy Nivylene. Taková skluznice méně vysychá a vyznačuje se zvýšenou odolností proti poškrábání, takže se přejezd kamínků nebo i skalnatého výběžku fatálně nepodepíše při následném servisu. Unikátní kombinace výše uvedených prvků právě v jedné lyži definuje na trhu neobvyklý nástroj s výrazně zvýšenou odolností, kterou nenabízí žádný jiný výrobce na světě. Pro sezónu 2018/19 platí, že vedle značky SPORTEN smí tuto skluznici používat pouze značka Head, pro kterou SPORTEN tuto skluznici vyrábí.

Výhody lyží SPORTEN

Precizní výroba v Česku v oblasti s více než 120letou tradicí.

Sdílení technologií, konstrukcí a know-how s prémiovou značkou lyží KÄSTLE. Vysoce kvalitní dřevěné, skládané kombinované jádro u všech výkonných modelů.

V případě použití titanalu technologie symetrického opláštění dřevěného jádra.

Konstrukční tým – Ondra Bank, R. Nachbauer, M. Malina, K. Šafránek.

Podstatný technologický a designový update všech modelů, u výkonnostních modelů nově vložená závodní DNA.

SPORTEN testování v zimě Herlíkovice | 5.–6. 1. 2019 | www.herlikovice.cz Dolní Morava | 12.–13. 1. 2019 (u hotelu Vista) | www.dolnimorava.cz Donovaly | 19.–20. 1. 2019 | www.parksnow.sk Bílá | 26.–27. 1. 2019 | www.skibila.cz Monínec | 23.–24. 2. 2019 | www.moninec.cz

| 94 | TECH

SPORTEN – nová éra

SPORTEN zažívá velké změny, spojené s novým vlastníkem, kterému se podařilo získat i rakouský klenot, ikonickou značku lyží KÄSTLE.

P

očínaje letošní sezónou 2018/19 došlo k významnému upgradu v konstrukci i designu celé kolekce SPORTEN. Zejména vyšší modely vznikaly nejenom s přispěním Ondry Banka, který se podílel na přípravě především slalomových lyží, ale i Rainera Nachbauera – šéfkonstruktéra značky KÄSTLE. Ten v minulosti zakládal a pracoval pro vývojové oddělení/race

program Blizzard/Nordica a podílel se na konstrukci lyží například pro takové špičkové jezdce, jakými byli K. A. Aamodt nebo P. Zurbrigen.

Kolekce tak prošla velmi výraznou změnou a získala závodní DNA, která jí mnohdy v minulosti chyběla a byl to i důvod, proč především zákazníci z kategorie „performance hobby“ často volili jiné značky. SPORTEN preferuje

technicky vyspělý produkt a kvalitu nad kvantitou a jeho koncepce je zásadně postavena na použití dřevěného jádra, a to i u nižších modelů, které se vyrábějí kombinovanou technologií.

Všechny vyšší modely samozřejmě disponují skládaným jádrem z kvalitních dřev.

O tom, že brand KÄSTLE byl vždy vedle výkonu i symbolem prémiové kvality a takřka ruční výroby, není pochyb, a je právě i novým impulsem pro DNA značky SPORTEN.

Pánská volenka – Sporten RS 6 SL 20 300 Kč Velmi ostrá „slalomka“, na jejíž současné podobě se výrazně podílel Ondra Bank. Zásadní změnou oproti dřívějšímu modelu AHV je použití úzkých dřevěných lamel doplněných o karbonovou výztuhu.

Dámská volenka – Sporten Iridium 5 W 12 850 Kč

Lehké jádro s využitím exotického dřeva je optimální i pro velmi sportovní dámskou jízdu, ale nelimituje přílišnou tvrdostí nebo váhou lyže. Stejně jako ostatní lyže z řady performance i tyto mají dvojitý rádius zajišťující jistý a plynulý přechod mezi oblouky. Zajímavou „vychytávkou“ je možnost posunutí vázání a využití dvojitého rádiusu pro krátký a středně dlouhý oblouk.

SNOWPANIC.cz PANIC.cz na freeride a freeski

tu máte nás! už od roku 2009

| 95 |

Jaké lyže najdete ve Sportisimu Nejlevnější katalogové modely Jedná se o modely ze samotného konce kolekce, které jinde nenajdete prostě proto, že si je specializované prodejny neobjednávají. Většinou jimi totiž neosloví svou cílovou skupinu zákazníků a mají na takových lyžích navíc malou marži. Tyto lyže výrazně preferují cenu před kvalitou a uspokojí vesměs začínající nebo čistě rekreační lyžaře.

SMUpod lupou Text a foto: Petr Socha

SMU modely Lyže vyráběné na objednávku sportovních řetězců. Často to jsou zjednodušené nebo nějak jinak zlevněné (slabší vázání, deska apod.) modely postavené na formách katalogových lyží (případně starších oblíbených modelů) s designem evokujícím spíš vyšší řady kolekcí. V katalogu výrobce je nenajdete a při jejich koupi jste tedy odkázáni na to, zda se vám podaří vystopovat rozdíly mezi adekvátními modely z katalogu. Důvodem pro koupi je hlavně mimořádně nízká cena, která je opodstatněná nejen konstrukční optimalizací, ale i velkými objemy objednaných kusů.

Test lyží ze sítě Sportisimo

V

rámci našeho testování se proto tradičně zajímáme i o lyže z největší české sportovní sítě Sportisimo.

A každý rok jsme překvapeni, jak kvalitní modely se v její nabídce mohou objevit. Pochopitelně, sortiment musí být uzpůsoben typickému zákazníkovi takové prodejny, tedy člověku, který statisticky patří k výkonnostně nižší, ale o to početnější skupině lyžařů. Co ale platí obecně, neplatí absolutně: ve Sportisimu dnes najdeme i vysoké katalogové modely prestižních značek.

Nabídka Sportisima je zajímavá pro každého. I největší expert si tam může vybrat lyže pro rodinné příslušníky nebo třeba doporučit některý z modelů svému méně náročnému známému. Snad vám náš test přispěje byť jen inspirací.

KRÁTKÝ

velmi nenáročné a pohodlné společnice pro občasné svezení.

TRAŤ VÝKONNOST LYŽAŘE

ZAČÁTEČNÍK ROZMĚKLÁ

CO PROZRADIL TEST: Cloud 8 mají kompozitové jádro, které dává lyžím kromě velmi nízké hmotnosti i snadnou ovladatelnost. Jsou ideální

pro měkký povrch, pomalé až střední tempo a nenáročné klouzání po dobře upravených sjezdovkách mírnějšího charakteru. Ocení je zejména drobnější lyžařky nebo juniorky, které hledají

LED

jen minimum úsilí.

DLOUHÝ

VELIKOST OBLOUKU

ATOMIC Cloud 8 157 cm, 120–73–101, R 12 FAKTA: Kolekce nazvaná Cloud je již delší dobu synonymem pro lyže vyladěné pouze a jen pro ženy. Model Cloud 8 je určen zejména pro úplné začátečnice a lyžařky, které chtějí při lyžování vydat

Starší katalogové modely V centrálních skladech výrobců často zbývají modely z uplynulých sezón, které jsou ovšem katalogové a snadno je tedy v kolekcích výrobců dohledáte. Občas jsou opatřeny levnějším vázáním, přesto mohou být dobrou koupí i pro fajnšmekra, který hledá kvalitu a neprahne po aktuálním designu.

EXPERT

SMU neboli Special Make-Up modely jsou lyže, které nenajdeme v katalozích ani internetových prezentacích výrobců, nýbrž jenom v síti sportovních prodejen, pro něž se tyto lyže vyrábějí. Účel jejich existence je prostý: využít síly prodejce a nabídnout optimalizovanou lyži s akcentem na co nejvýhodnější poměr cena výkon.

| 96 | TECH TEST SPORTISIMO

CO PROZRADIL TEST: Pomalejší a střední tempo je pro ně

snadno přehraní a podrží vás i v horším terénu. Pokud začínáte nebo jste občasní rekreační lyžaři bez zvláštních sportovních ambic, budou vám tyto lyže zcela vyhovovat.

CO PROZRADIL TEST: Výborně drží i na tvrdším povrchu a jsou poměrně živé a hravé.

Svého majitele pobízí k aktivitě, zároveň nejsou nepokojné a zbytečně agresivní. Pro

DLOUHÝ ZAČÁTEČNÍK ROZMĚKLÁ

KRÁTKÝ

DLOUHÝ ZAČÁTEČNÍK ROZMĚKLÁ DLOUHÝ ZAČÁTEČNÍK ROZMĚKLÁ ZAČÁTEČNÍK ROZMĚKLÁ

DLOUHÝ

VÝKONNOST LYŽAŘE

KRÁTKÝ

sportovce nebo technicky dobře vybavené drobné dívky jsou zcela ideální. Mají rády trochu vyšší rychlost, ve které se pak odmění snadnou ovladatelností a absolutním klidem při jízdě. Jdou velmi

TRAŤ

VELIKOST OBLOUKU

ELAN SLX 165 cm, 121–68–104, R 12,8 FAKTA: Velmi oblíbená komerční slalomka je určena zejména pro sportovněji naladěné jezdce. Vzhledem ke své agilní konstrukci ale vyhovuje i lyžařům drobnější postavy.

DLOUHÝ

ideální, stejně jako zlatý střed poloměru oblouků. Do kratšího poloměru je lze uvést velmi snadno, ale pro vedení potřebují dobrý a mírnější terén. Střed 71 mm poskytne dostatek stability, velmi

KRÁTKÝ

Poloměr ideální pro střední oblouky není zbytečně dominantní, stejně jako velmi agilní konstrukce lyží.

VÝKONNOST LYŽAŘE

VELIKOST OBLOUKU

ELAN Explore Sport 168 cm, 114–71–103, R 15,1 FAKTA: Již z názvu lze tušit, že model Explore Sport míří spíš na začátečníky, kteří teprve budou objevovat to pravé kouzlo lyžování. Svými rozměry je naprosto ideální na klidné celodenní lyžování.

LED

KRÁTKÝ

bez zvláštních sportovních ambic.

TRAŤ

ZAČÁTEČNÍK ROZMĚKLÁ

13 metrů jsou ideální pro kratší a střední oblouky, širší střed pak poskytuje velmi dobrou stabilitu i v měkčím odpoledním sněhu. Na své si zde přijdou zejména začátečnice a mírně pokročilé lyžařky

VELIKOST OBLOUKU

DLOUHÝ

CO PROZRADIL TEST: Design je zde hlavní a předchází konstrukci, která je velmi lehká a uzpůsobená pro velmi nenáročné lyžování na upravených a mírných svazích. S poloměrem necelých

VÝKONNOST LYŽAŘE

ochotně do oblouku a carvingové oblouky, zejména kratšího a středního poloměru, jsou na nich čirá radost.

TRAŤ VÝKONNOST LYŽAŘE

ZAČÁTEČNÍK ROZMĚKLÁ

FAKTA: Tyto lyže útočí na opravdové milovnice designu.

Exkluzivní černá v kombinaci s kameny Swarovski ve tvaru sněhových vloček nenechá jednu lyžařku klidnou.

LED

KRÁTKÝ

ELAN Delight Black Edition 158 cm, 125–78–107, R 12,8

TRAŤ

EXPERT

bez touhy lámat rychlostní rekordy, ale užít si pohodové celodenní lyžování budou ideální.

KRÁTKÝ

CO PROZRADIL TEST: Jsou velmi snadno ovladatelné, zejména pak v pomalejším a středním tempu. Vyšší rychlost jim ne-

sedí, stejně jako úplně tvrdá sjezdovka, na měkčím terénu jsou však velmi příjemné a zvládají široké spektrum oblouků s jasnou dominancí ve středním poloměru. Pro středně pokročilé lyžařky

LED

vovat všem méně náročným lyžařkám.

VÝKONNOST LYŽAŘE

VELIKOST OBLOUKU

ELAN Black Crystal 158 cm, 114–72–103, R 13,4 FAKTA: Model Black Crystal je určen pouze pro ženy, a to nejen díky svému designu, ale i speciálně uzpůsobené konstrukci. Velmi lehké dřevěné jádro vyztužené skelnými vlákny bude vyho-

TRAŤ

EXPERT

tak poskytuje dostatek stability v těch delších. Je určena spíše pro drobnější lyžaře, v takovém případě si na ní ale velmi dobře zalyžuje i zkušený jezdec.

EXPERT

CO PROZRADIL TEST: Nejvíce jim vyhovuje střední rychlost a mírně naměklý povrch. Na čistém ledě nevítězí, ale po-

kud hledáte pohodovou celodenní lyži, jste na správném místě. S poloměrem téměř 15 metrů zvládá široké spektrum oblouků, nebojí se ani kratších poloměrů, do kterých ji lze velmi snadno navést, stejně

VÝKONNOST LYŽAŘE

LED

lyžování téměř na jakémkoliv povrchu.

TRAŤ

VELIKOST OBLOUKU

ELAN Amphibio 76 168 cm, 127–76–105, R 14,4 FAKTA: Řada lyží Amphibio patří dlouhodobě k vyhlášeným univerzálkám, které v kolekci Elanu najdeme hned v několika různých provedeních. V testované šířce 76 mm jsou ideální na celodenní

LED

čátečníky a lehce pokročilé lyžaře, kteří hledají lyži na pohodový celodenní cruising, bude ideálním kandidátem.

EXPERT

CO PROZRADIL TEST: Jsou ideální spíše pro pomalejší tempo. Střední rychlost jim stále není úplně cizí, pokud se pohybujete po mírných

a dobře upravených sjezdovkách. Nejraději mají kratší a střední oblouky. V těch jsou i poměrně živé a hravé, po jezdci však žádnou přílišnou aktivitu nevyžadují a chovají se spíše podřízeně. Pro za-

LED

zejména ženy a dívky.

EXPERT

FAKTA: Performer XT jsou univerzální a velmi lehce ovladatelné lyže určené zejména pro začátečníky a středně pokročilé lyžaře.

Mají velmi lehké kompozitové jádro a svojí hmotností potěší

VELIKOST OBLOUKU

EXPERT

ATOMIC Performer XT 156 cm, 120–71,5–98,5, R 12,4

| 97 |

CO PROZRADIL TEST: Jsou jednoznačně sportovně zaměřené. O tom svědčí i velmi úzký střed 67 mm, který pobízí k aktivitě a rychlejším reakcím při přehranění. Jsou

vhodné do středních a vyšších rychlostí na upravených svazích, velmi dobře si vedou i na tvrdším povrchu. Při středních rychlostech jsou naprosto klidné, při vysokých už naráží trochu na limity své

konstrukce, stejně jako v odpoledním rozbitém sněhu, na který není jejich úzký střed úplně ideální.

CO PROZRADIL TEST: Dřevěné jádro, titanal i ojedinělý materiál grafen, díky němuž jsou lyže výrazně lehčí, osvědčená technologie tlumení

Intelligence CHIP. To vše z nich činí vyspělou celodenní univerzálku střiženou pro rychlejší carvingové oblouky středního poloměru ve vyšším tempu. Díky širšímu středu si ale dobře poradí i s rozjež-

děným a měkčím sněhem a mohou být velmi dobrou alternativou pro všechny, kteří hledají sportovně zaměřený allmountain.

HEAD Supershape i.Magnum SW 170 cm, 131–72–110,3, R 13,1 FAKTA: Model Magnum si již v minulosti vybudoval velmi dobré jméno mezi sportovně orientovanými univerzálkami pro upravené tratě. Sendvičová konstrukce s titanalovými výztuhami dává tušit, že o zá-

bavu na ranním manšestru nebude nouze.

CO PROZRADIL TEST: Mají rády vysokou rychlost. V té jsou nejlépe ovladatelné a v kratších až středních obloucích se

odmění výborným držením i na tvrdším povrchu. Jsou i přes mírný rocker ve špičce absolutně klidné, přitom velmi hravé a živé. Svého majitele pobízí k akci a očekávají i vytříbenou techniku.

DLOUHÝ ZAČÁTEČNÍK ROZMĚKLÁ

KRÁTKÝ LED EXPERT

DLOUHÝ ZAČÁTEČNÍK ROZMĚKLÁ

KRÁTKÝ LED EXPERT

ZAČÁTEČNÍK ROZMĚKLÁ

DLOUHÝ

VÝKONNOST LYŽAŘE

KRÁTKÝ

tváří velmi nenápadně.

TRAŤ

VELIKOST OBLOUKU

HEAD Prestige SW 170 cm, 135–76–114,1, R 13,7 FAKTA: Prestige SW jsou exkluzivním modelem určeným pro lyžaře, kteří mají sportovní ambice a rádi by přitom něco nenápadného a neokoukaného. Je nabitá technologiemi, a přitom se

VELIKOST OBLOUKU

DLOUHÝ

FAKTA: Tyto lyže inklinují svojí konstrukcí i vykrojením ke komerčním obřačkám, byť v testované délce 165 cm se 14 metry poloměru se z nich stává velmi dobrý celodenní crossover na pomezí slalomky a obřačky.

VÝKONNOST LYŽAŘE

DLOUHÝ

FISCHER RC4 Speed 165 cm, 120–67–100, R 14

TRAŤ

ZAČÁTEČNÍK ROZMĚKLÁ

limit. Méně náročným jezdcům však budou sloužit zcela podřízeně a poslouchat každý jeho povel.

Pokud hledáte celodenního společníka, který je zábavný, nikoliv však agresivní, jste právě na konečné.

TRAŤ VÝKONNOST LYŽAŘE

ZAČÁTEČNÍK ROZMĚKLÁ

CO PROZRADIL TEST: Jsou příjemné, velmi poddajné a nejlépe budou sedět spíše rekreačním lyžařům nebo

juniorům a drobnějším postavám. Vyhovuje jim spíše střední tempo, kde se na ně můžete stoprocentně spolehnout a užít si klidu, který nabízí. Ve vyšších rychlostech už naráží na svůj konstrukční

VELIKOST OBLOUKU DLOUHÝ

poprat i s odpoledním rozježděným sněhem.

TRAŤ VÝKONNOST LYŽAŘE

ZAČÁTEČNÍK ROZMĚKLÁ

FAKTA: Řada Progressor je určena pro celodenní univerzální lyžování po upravených sjezdovkách. Duální rádius 14/17 metrů vybízí ke středním a delším poloměrům, mírně širší střed se dokáže

VELIKOST OBLOUKU KRÁTKÝ

FISCHER Progressor F17 167 cm, 120–73–103, R 14–17

VÝKONNOST LYŽAŘE

LED

jistoty u slabších lyžařek jen napomáhat.

TRAŤ

EXPERT

nesvědčí, stejně jako příliš tvrdá, nebo naopak příliš rozbitá sjezdovka. Na upravených modrých sjezdovkách však vynikají svojí velmi snadnou ovladatelností a nízkou hmotností, která bude pocitu

LED

CO PROZRADIL TEST: Jsou ideální do středních rychlostí. V nich jsou stále klidné a střední oblouky vykrajují jako po másle. Vyšší rychlost a strmější svahy jim rozhodně

VELIKOST OBLOUKU

EXPERT

FAKTA: Dámské lyže Fischer My Turn jsou určeny zejména pro rekreační lyžařky bez zvláštních sportovních ambic.

Jsou velmi lehké a snadno ovladatelné a budou vyhovovat i úplným začátečnicím.

VÝKONNOST LYŽAŘE

KRÁTKÝ

FISCHER My Turn 72 155 cm, 117–72–99, R 14,5

TRAŤ

LED

přikloní i k delším obloukům a jízda po hraně na modrých a červených sjezdovkách jí rozhodně není cizí.

KRÁTKÝ

CO PROZRADIL TEST: Délkou, poloměrem i rozměry se tváří jako komerční obřačka. Ve skutečnosti je však ideální na střední poloměry oblouků

ve středních rychlostech.

Vysoká rychlost, stejně jako ranní umrzlá pista jí úplně nesvědčí. Ale pro pohodové a zároveň technicky vyspělé lyžování na měkčím povrchu je zcela ideální. Ráda se

LED

na jasné sportovní zaměření.

EXPERT

FAKTA: Waveflex v názvu odkazuje na legendární konstrukci Elanu, která velmi dobře ovlivňuje plynulý průhyb lyží v oblouku a zároveň jejich schopnost tlumení vibrací. Race naopak ukazuje

VELIKOST OBLOUKU

EXPERT

ELAN Waveflex Race 168 cm, 121–74–104, R 15,1

| 98 | TECH TEST SPORTISIMO

ROSSIGNOL Famous 6 156 cm, 126–74–110, R 12 FAKTA: Dámský model je orientovaný zejména na drobnější lyžařky, které jsou požitkářky a nehoní se ani za vysokými rychlostmi, ani za počtem naježděných kilometrů. Přitom nabídne

i potenciál pro trochu sportovnější jízdu.

CO PROZRADIL TEST: Univerzální lyže slalomového střihu jsou naprosto klidné při středních rychlostech a odmění se své

majitelce velmi snadnou ovladatelností. Pokročilé a mírně sportovně naladěné lyžařky ocení velké vykrojení a hravost zejména při krátkých poloměrech, začátečnice se bez problémů svezou střed-

ními oblouky a v pomalém tempu, aniž by je Famous 6 k něčemu nutily. Na ledě se jim nelíbí, ale pro dobře upravené a mírnější svahy jsou ideální volbou. Nemluvě o povedeném designu.

DLOUHÝ ZAČÁTEČNÍK ROZMĚKLÁ

KRÁTKÝ LED EXPERT

DLOUHÝ ZAČÁTEČNÍK ROZMĚKLÁ

KRÁTKÝ

DLOUHÝ ZAČÁTEČNÍK ROZMĚKLÁ

VÝKONNOST LYŽAŘE

VELIKOST OBLOUKU DLOUHÝ

nechají donutit ke krátkému oblouku, ale pohodové kroužení středními poloměry jim sedí nejlépe. Jsou vhodné pro drobnější lyžaře nebo starší ročníky bez výrazných sportovních ambicí.

TRAŤ

TRAŤ VÝKONNOST LYŽAŘE

ZAČÁTEČNÍK ROZMĚKLÁ

CO PROZRADIL TEST: Stále jsou však určeny spíše pro rekreační lyžaře, kteří vyhledávají mírnější a dobře upravené svahy a střední spektrum rychlostí je pro ně tak akorát. Snadno se

LED KRÁTKÝ

dobře i s odpoledním rozježděným sněhem. Určeny jsou začátečnicím nebo jen mírně pokročilým lyžařkám, které hledají celodenní pohodu a nemají výkonnostní ambice.

NORDICA Sportmachine 75 168 cm, 127–75–105, R 15 FAKTA: Sportmachine patří do kolekce sportovně zaměřených allmountainů. S šířkou 75 mm pod botou navíc zvládají velmi široké spektrum povrchů a neztratí se ani při trochu rychlejším tempu.

VÝKONNOST LYŽAŘE

VELIKOST OBLOUKU DLOUHÝ

CO PROZRADIL TEST: Vyhovuje jim spíš pomalé a střední tempo na mírných a dobře upravených sjezdovkách.

Vzhledem k širšímu středu jsou velmi stabilní a poradí si

TRAŤ

VELIKOST OBLOUKU

NORDICA Sentra S2 152 cm, 124–75–102, R 12 FAKTA: Lyže z dámské kolekce italského výrobce jsou určeny převážně rekreačním lyžařkám. Jsou velmi lehké a ideální pro celodenní nenáročné lyžování na mírných upravených sjezdovkách.

DLOUHÝ

výztuhou si dobře poradí i s tvrdším povrchem, na ledě už ale lyže naráží na své konstrukční limity. Perfektně zvládají krátké a střední oblouky, pro dlouhé poloměry jsou už příliš vykrojené.

TRAŤ VÝKONNOST LYŽAŘE

ZAČÁTEČNÍK ROZMĚKLÁ

CO PROZRADIL TEST: Nejlépe se jim daří při střední rychlosti na mírnějších a dobře uprave-

ných svazích. Užší střed svádí k rychlejšímu přehranění, zároveň jsou lyže díky své konstrukci natolik poslušné, že svého jezdce nenutí k přílišné aktivitě a pozornosti.

Dřevěné jádro s titanalovou

LED

všechny, kteří rádi využijí těch nejlepších technologií, ale nemají přílišné závodní ambice.

VELIKOST OBLOUKU

EXPERT

FAKTA: Řada lyží s označením WC Rebels patří k tomu nejlepšímu, co Head nabízí pro sportovně zaměřené lyžaře a experty. Model i.Shape PRO je křížencem komerční slalomky a obřačky, který je určen pro

VÝKONNOST LYŽAŘE

ZAČÁTEČNÍK ROZMĚKLÁ

HEAD WC Rebels i.Shape Pro AB 170 cm, 128–70–108, R 13,4

EXPERT

disponují solidní technikou a hledají svoji jedinou lyži na vše.

TRAŤ

KRÁTKÝ

dobrou stabilitu a průchodnost odpoledním rozbitým terénem, díky celodřevěnému jádru se ale neztratí ani na ranním tvrdém povrchu.

Nejlépe budou vyhovovat pokročilým lyžařům, kteří už

LED

CO PROZRADIL TEST: Zvládají velmi široké spektrum oblouků, byť svým poloměrem nejvíce inklinují ke kratším a středním poloměrům. Široký střed jim dává do vínku velmi

VELIKOST OBLOUKU

EXPERT

FAKTA: Nová řada allmountainů V-Shape je v nabídce hned v pěti variantách. Model V6 najdeme hned pod nejvyššími modely V10 a V8 a je určen pro celodenní sportovní lyžování na upravených sjezdovkách.

VÝKONNOST LYŽAŘE

KRÁTKÝ

HEAD V-Shape V6 SW 170 cm, 132–78–113, R 13,5

TRAŤ

LED

Můžeme ji doporučit sportovně zaměřeným jezdcům a bez větších limitů i úplným expertům.

KRÁTKÝ

CO PROZRADIL TEST: Vyhovuje jí spíše střední a vyšší rychlost.

Je absolutně klidná, velmi dobře vzdoruje všem vibra-

cím i na nerovném povrchu, zároveň svého majitele pobízí k aktivitě a těší se, až ji trochu sportovněji provětrá. Je velmi ohebná, přitom poměrně tuhá v torzi a velmi dobře drží i na tvrdším povrchu.

LED

lyžování na širokém spektru povrchů.

EXPERT

FAKTA: Model Supershape pro nás na testu nebyl žádnou velkou neznámou.

Osvědčená univerzálka s širším středem a sendvičovou konstrukcí s podporou titanalu nabízí kvalitní celodenní

VELIKOST OBLOUKU

EXPERT

HEAD Supershape i.Rally SW 170 cm, 135–76–114,1, R 13,7

| 99 |

CO PROZRADIL TEST: Jsou velmi snadno ovladatelné a vyjma vyšších rychlostí se s nimi můžete bez limitů pustit do klasické techniky a carvingových oblouků. Při středních rychlostech jsou absolutně

klidné a budou tak vyhovovat spíše mírně pokročilým lyžařům, kteří nemají výrazné sportovní ambice. V délce 155 inklinuje s poloměrem 12 metrů ke krátkým obloukům, díky své poddajné konstrukci

ale zvládne bez problémů i střední poloměry.

CO PROZRADIL TEST: Flair 73 mají velmi lehké kompozitové jádro, které je ideální pro velmi pomalé rychlosti a nenáročné pohodové klouzání.

Lyže velmi dobře poslouží

ploten. Na tvrdém podkladu už se bohužel dostávají na svůj konstrukční limit.

VÖLKL Racetiger SL 165 cm, 127–68–103, R 12,9 FAKTA: SL v názvu jasně míří mezi typické slalomky, znalci naopak vědí, že Racetiger náleží dlouhodobě k těm nejvýše postaveným sportovním lyžím kolekcí německého výrobce.

CO PROZRADIL TEST: Typická komerční slalomka je určena pro technicky vyspělé jezdce, experty, ale velmi dobře si s ní poradí i pokročilí rekreační lyžaři. Je velmi hravá, zábavná

a zároveň trochu dominantní.

Zároveň není příliš tuhá, aby si s ní neporadili i běžní lyžaři, kteří se nebojí vyšší rychlosti.

V té se jim totiž líbí nejvíc a odmění se pak absolutním klidem i snadnou ovladatel-

DLOUHÝ ZAČÁTEČNÍK ROZMĚKLÁ

KRÁTKÝ LED EXPERT

DLOUHÝ ZAČÁTEČNÍK ROZMĚKLÁ

KRÁTKÝ LED EXPERT

ZAČÁTEČNÍK ROZMĚKLÁ

DLOUHÝ

VÝKONNOST LYŽAŘE

KRÁTKÝ

i úplným začátečnicím, které se chtějí rychle zlepšovat a hledají snadno ovladatelné a velmi tolerantní náčiní.

Preferují spíše kratší oblouky a dobře upravenou mírnou sjezdovku bez ledových

TRAŤ

VELIKOST OBLOUKU

VÖLKL Flair 73 159 cm, 120–73–105, R 12,6 FAKTA: Dámské rekreační lyže jsou určeny spíše začátečnicím a příležitostným lyžařkám, které ocení snadné ovládání, stabilitu i komfort. Body ale získají u něžného pohlaví i za design.

VELIKOST OBLOUKU

DLOUHÝ

FAKTA: Řada X-Max patří dlouhodobě k oblíbeným univerzálním lyžím francouzského výrobce. Jsou určeny pro celodenní rekreační lyžování na upravených sjezdovkách.

VÝKONNOST LYŽAŘE

DLOUHÝ

SALOMON X-Max X8 155 cm, 120–73–106, R 12

TRAŤ

ZAČÁTEČNÍK ROZMĚKLÁ

poslouchala na slovo. Pokud hledáte nenáročnou lyži, která ale vyniká dobrou stabilitou a spolehlivostí, je tahle ta pravá.

ností, které napomáhá i užší střed.

TRAŤ VÝKONNOST LYŽAŘE

ZAČÁTEČNÍK ROZMĚKLÁ

CO PROZRADIL TEST: Je ideální pro střední rychlosti, ve vysokých rychlostech už je vzhledem k jádru z lehkého dřeva trochu neklidná. Vyniká

velmi snadnou ovladatelností zejména v kratších a středních obloucích. Svoje slalomové krojení nezapře a svoji majitelku bude mírně pobízet k akci. Není však zbytečně agresivní a naše testérky

VELIKOST OBLOUKU DLOUHÝ

sportovním zaměřením.

VELIKOST OBLOUKU

TRAŤ VÝKONNOST LYŽAŘE

ZAČÁTEČNÍK ROZMĚKLÁ

FAKTA: O řadě Max víme, že patří k těm nejuniverzálnějším v kolekci francouzského Salomonu. Model W-Max 8 je konstruován speciálně pro ženy a dívky a jedná se o lyže pro pokročilé lyžařky s mírně

VÝKONNOST LYŽAŘE

KRÁTKÝ

SALOMON W-Max 8 155 cm, 120–73–106, R 12

TRAŤ

LED

limity si na nich výborně zalyžují i experti. Obřačkový střih jim přinese dostatek stability i dostatečně rychlé přehranění.

EXPERT

CO PROZRADIL TEST: Jsou určeny pro celodenní sportovní lyžování. Velmi dobře si poradí

i s trochu tvrdším povrchem a nebojí se ani vyšší rychlosti.

Nejvíce jim sedí střední a delší poloměry, kde poslouchají svého majitele na slovo.

Budou vyhovovat všem pokročilým lyžařům, s drobnými

LED

už se v minulosti staly naprostou ikonou sportovních univerzálek.

VELIKOST OBLOUKU

EXPERT

FAKTA: Dvacet čtyři hodin v názvu odkazuje vtipně na celodenní použití. V noci asi lyžovat nebudete, ale jinak se na tento model můžete spolehnout téměř na jakémkoliv terénu. Salomon 24 Hours

VÝKONNOST LYŽAŘE

KRÁTKÝ

SALOMON 24 Hours Max 168 cm, 120–73–102, R 15

TRAŤ

LED

nou ovladatelností a velmi dobře přecházejí ze středních do dlouhých poloměrů.

Vyžadují trochu pozornosti a akce, proto jsou určeny spíše pokročilým a sportovně naladěným lyžařům.

KRÁTKÝ

CO PROZRADIL TEST: Mírný rocker ve špičce napomáhá zahájení oblouku, karbonové výztuhy naopak drží lyže

přilepené i na tvrdším terénu. Širší střed dává jezdci výbornou stabilitu a poradí si i s odpoledním rozježděným sněhem. Ideální jsou ve středních a mírně vyšších rychlostech. Odmění se snad-

LED

dokáže velmi dobře nahradit komerční slalomku i obřačku.

EXPERT

FAKTA: Modely Hero Elite patří mezi to nejlepší, co francouzský výrobce nabízí pro sportovně založené jezdce a experty.

Testovaný Hero Elite AT Ca je nejuniverzálnějším modelem třídy a svým charakterem

VELIKOST OBLOUKU

EXPERT

ROSSIGNOL Hero Elite AT Ca 170 cm, 126–74–110, R 14

| 100 | TECH

ZEBRASTORES

– špičkový servis lyží

S rychle rostoucím trendem v oblasti moderních technologií a propracovaného vybavení se snažíme poskytnout našim zákazníkům maximálně kvalitní a zároveň ten nejšetrnější servis.

Z

vlastní zkušenosti víme, jak důležité je mít lyže a vázání v nejlepší možné kondici. Na novou sezónu jsme se tedy vyzbrojili dostatečně širokým arzenálem v podobě nejmodernější technologie na poli servisu lyží. O kompletní péči se vám postaráme díky pěti precizním strojům Wintersteiger. Na skluznici vám vytvoříme dokonalé struktury a hrany nabrousíme keramickým kotoučem. Lyže díky tomu budou výborně zatáčet a podrží vás i na ledových plotnách. Automatická linka Wintersteiger Scout nabídne vašim lyžím odbornou péči na úrovni WORLD CUP RACING programu pro sjezdové i běžecké lyže.

Je nutná předsezónní příprava lyží?

Před první jízdou je důležité mít lyže co nejlépe nabroušené a navoskované, jedině tak odvedou stoprocentní službu a dlouho vydrží. Pokud jste po loňské zimě skluznice nenechali ošetřit, nezoufejte! Skluznice vám navoskujeme nyní a svou chybu napravíte příští rok. Zároveň vám nabrousíme hrany, díky čemuž budete mnohem snadněji najíždět do oblouků a požitek z jízdy bude úplně jiný.

Výborně připravené lyže umocní váš dobrý pocit z jízdy a umožní vám rychleji se zdokonalovat. Uvědomte si, že ani sebelepší lyžař si na nepřipravených lyžích jízdu neužije.

Jak poznat, že lyže potřebují servis?

Jednoduše. Lyže nejedou a zadrhávají se. Na skluznici se vytváří šedý povlak či tzv. chlupatí, což značí nedostatečné namazání, kvůli čemuž se skluznice vysouší. Navoskování zajistí dokonalý skluz a kontrolu. Často se stává, že se po letním uskladnění objeví na hranách lyží koroze. V takovém případě je potřeba nechat nabrousit lyže bezodkladně, protože čím déle budete se servisem vyčkávat, tím více materiálu bude následně třeba odebrat, aby byla hrana ideálně ostrá.

Ukazatelem nedostatečně naostřených hran je špatná stabilita. Pokud vám lyže přestanou držet na tvrdším podkladu, podkluzují a ztrácíte nad lyžováním kontrolu, jedná se o špatně nabroušené hrany.

Nezapomínejte ani na pravidelnou kontrolu vázání! Mohlo by být poškozené či uvolněné, což nemusíte vůbec postřehnout.

Během roku se může změnit i vaše váha a díky správnému nastavení předejdete zbytečným zraněním.

Jak servis na strojích Wintersteiger vypadá?

Nejdříve ze všeho zkontrolujeme skluznici a v případě potřeby manuálně opravíme poškozená místa. K tomu slouží ruční pistole Wintersteiger Baseman, která je koncipována pro natavování polyetylenového drátu na povrch skluznice. Následné přebroušení skluznice probíhá na brusném pásu stroje Wintersteiger Omega B. Po základní úpravě skluznice je potřeba vrátit skluznici její vlastnosti. Pro získání dokonalé roviny a následné vybroušení nové struktury je potřeba broušení na brusném kameni. Je libo strukturu, jako mají profesionálové? Díky automatické lince Wintersteiger Scout umíme vytvořit i závodní struktury, jež lépe absorbují vosk, což má za následek lepší odvod vody a výsledný skluz. Na lince stroje probíhá broušení hran, které jsou díky patentované technologii naprosto ostré.

Boční hrany lyží se obvykle brousí v rozmezí 87°–89°. Roli hraje zdatnost lyžaře, kvalita

Wintersteiger Scout – plně automatizovaný servis lyží

sněhu a upravenost sjezdovky. Pro spodní hrany je u závodních lyží typický úhel 0,5°–1,2°, komerčně prodávané lyže jsou úhlovány 1,2°–1,5°.

Po kompletním servisu je potřeba skluznici navoskovat a ochránit tak její jednotlivé póry.

Díky stroji Wintersteiger Waxjet 93 nedochází k přepalování vosku, což hrozí při voskování pomocí žehliček. Odstranění nadbytečného vosku se provádí jemnými kartáči, případně filcovými pásy. Jde o velmi šetrnou práci, musí se dávat pozor na nabroušené hrany.

Nastavíte mi i vázání?

Samozřejmě. Díky Wintersteiger Safetronic seřizujeme vázání podle evropských norem.

Kromě lyží a lyžáků budeme potřebovat znát vaši výšku, váhu, věk a lyžařskou zdatnost.

Jak často servisovat lyže?

Pokud jezdíte na technickém sněhu, je dobré nechat navoskovat lyže každý druhý den. Po pětidenním lyžování je potřeba dát lyže do servisu na kompletní revizi. Jde nejen o vaše pohodlí, ale i bezpečí.

Proč si vybrat náš servis Wintersteiger?

Jedná se o zavedenou společnost fungující od roku 1978. V současné době je nejsilnějším světovým výrobcem ve svém oboru.

Wintersteiger vyvinul jedinečný, přesný a šetrný způsob broušení hran lyží pomocí keramických kotoučů, který si chrání patentem. Broušení hran na strojích Wintersteiger využívají přední výrobci lyží Atomic, Blizzard, Fischer, Völkl a další, ale také rakouský lyžařský národní tým a týmy USA, Kanady nebo Německa.

My jsme na zimu připraveni, a co vy?

Servis lyží Wintersteiger najdete u nás v brněnském showroomu na adrese Heršpická 6.

SERVIS LYŽÍ 1+1 ZDARMA Kupón s podmínkami najdete na konci časopisu!

Sjezdové lyže SHAPE PX AB + PR10 PROMO

Pánské lyžáky VECTOR EVO 100

Lyže vhodné na rekreační až mírně sportovní ježdění. Lyže mají zesílené hrany pro delší životnost. Set lyží s vázáním. Silnější hrany pro delší životnost.

Nový vysoce účinný EVO rám vycházející z dlouhodobě úspěšné formy Vector.

Dynamický rám s dvojitým vstřikováním. Úprava pláště pro snadné nazouvání.

Závodní nastavení ohybu postoje.

Nastavení zadní podpory. Kompatibilita s Walking Sole

Konstrukce: Cupová/Torzní box Vázání: PR 10 DIN 3-10 Deska pod vázání: Allride PR Base Technologie: ERA 2.0

Šíře boty: 100 mm Vnitřní botička: EVO Perfect Fit HD Liner s HP zdravotní stélkou

- 36 % místo 8 690 Kč

5 499 Kč

- 36 % místo 8 690 Kč

5 499 Kč

| 102 | TECH

Pronájem

LYŽAŘSKÉHO A SNOWBOARDOVÉHO VYBAVENÍ Nákup lyžařského či snowboardového vybavení pro děti a juniory bývá drahou záležitostí obzvlášť, když vám během roku znovu vyrostou. S touto myšlenkou připravovali celoroční půjčovnu v CZ SKI. Vymysleli systém celoroční půjčovny, kde si během roku můžete měnit velikosti vybavení a k tomu nabízí jeden servis zdarma. Nabízí také zvýhodněné vypůjčení na dva roky. To je ten správný směr, kudy vést půjčovnu.

A

Půjčovna na dva roky?

no, přesně tak. I když se to může zdát jako hodně dlouhodobá záležitost, opravdu se osvědčila a je na ní jen pozitivní odezva.

Představte si, mít vše půjčené nejen krátkodobě, ale mít výbavu kdykoliv po ruce k libovolnému využití, jako by byla vaše vlastní s tím, že si ji můžete kdykoliv přijít zadarmo vyměnit za větší velikost.

Jedna rychlá návštěva v CZ SKI vám může přinést dva bezstarostné roky lyžování s vašimi dětmi.

Jaké vybavení si půjčit?

Nejvíce pak záleží na nabízené výbavě.

U standardních půjčoven se většinou nabízí staré, značně poškozené nebo hodně použité vybavení. V CZ SKI to však dělají jinak, každý rok vyměňují část vybavení za úplně nové! Ano, přesně tak: úplně nové. Jenže co když půjčovna nové nemá? Pak je potřeba důkladného servisu a kontroly stavu, jinak riskujete nejen úraz, ale i zkažený zážitek z lyžování. Proto půjčovna CZ SKI udržuje výbavu maximálně tři roky starou s tím, že po každém půjčení ji profesionálně naservisuje ve svém servisu se stroji Montana. Švýcarská Montana navíc udělila CZ SKI hodnocení 5/5 hvězdiček za kvalitu servisu.

Půjčovna pro dospělé je samozřejmostí

Půjčovna pro dospělé by pak měla být jednoduše a srozumitelně roztříděná, aby jí porozuměl každý a bylo možno si vybrat podle schopností lyžaře. Navíc je velmi důležitý odborný personál, který pomůže vybrat přesně vybavení pro vás. Nikdo samozřejmě nechce, aby měl lyže moc těžké na ovládání nebo naopak aby ho neudržely ve vyšších rychlostech. Půjčovna CZ SKI tuto situaci vyřešila jednoduše vytvořením tří kategorií lyží: set Basic, který je ideální pro začátečníky i rekreační lyžaře, set Top ideální pro pokročilé až sportovní lyžaře a Testovací centrum pro nejnáročnější lyžaře nebo ty, co chtějí vyzkoušet ty nejnovější lyže. Navíc je vždy k dispozici proškolený a zkušený personál. Co víc si přát?

Přijďte se přesvědčit, jak vypadá půjčovna nejvyšší kvality

Tým CZ SKI doufá, že pomohl nasadit přísnější kritéria pro půjčovny v ČR, které často bývají žalostné.

Pokud byste chtěli vědět o CZ SKI více, vše najdete na jejich webových stránkách czski.cz, nebo je můžete navštívit na Nákladovém nádraží Žižkov v Praze, kde provozují nejen půjčovnu, ale i prodejnu, servis, bazar a výdejnu e-shopu. I přesto, že jsou v centru Prahy, není zde problém zaparkovat, protože mají své parkoviště pro zákazníky. Prostě vše, co je potřeba na jednom místě.

CZ SKI Nákladové nádraží Žižkov (sklad podej A, B) Jana Želivského 2200/2, Praha 3 Otevírací doba: Po–So 8.00–19.00, Ne 14.00–19.00

www.czski.cz

E M Á N Í ZAČ PADU O T S I L .

17

NEJDŘÍVE NA LYŽE! NA VYLEPŠENÉM MONÍNCI OD 17. 11. V PROVOZU Horní kotva 600 m | Nový skipark | Hotelová školička

VĚTŠÍ KOMFORT V SEZÓNĚ 2018/2019 • Větší sjezdovka i zázemí pro lyžařskou školu.

• Intersport rent a další dvě půjčovny v areálu.

• Nová dětská herna s možností hlídání dětí.

WWW.MONINEC.CZ

| 104 | FASHIONSTORY

WRT LINE RED

WRT LINE: WORLDCUP-RACING-TEAM! Opravdu pěkně nápadné: Výrazná řada oblečení pro sportovní, ambiciózní a vášnivé lyžaře přichází v křiklavě červené barvě a přesvědčí mnoha rafinovanými detaily. Díky promyšlenému principu vrstev je bunda použitelná jak v ledové zimě, tak i za příjemnějších jarních teplot. Náš highlight! Nezateplená dvouvrstvá bunda z 4-way stretch materiálu.

| 105 |

WRX LINE LIME

WRX LINE. Typické pro řadu WRX jsou perfektně odladěné sportovní barevné tóny stejně tak jako až puristický design. Bunda vystavěná na principu vrstev je naprosto bez zateplení. Díky elastickému 4-way stretch vnějšímu materiálu se dá pod bundu v chladném období pohodlně obléct Insulátor se stretchovými panely, Technostretch bunda a funkční triko, aniž by byla omezena pohyblivost. Řada WRX je ale v nabídce i v zateplené variantě.

WRX LINE GREEN

| 106 | FASHIONSTORY

SCALE LINE NAVY

WOMEN COLLECTION SCALE LINE. Právě jen pro vás: Individualistická lyžařka na Stöckli má ráda změnu. Právě proto obsahuje i nová řada Scale opět vyměnitelné barevné přívěsky na zipech v módních barvách. Svrchní materiál černé bundy je opět z jemně proužkovaného materiálu, velmi příjemného na pohmat.

SCALE LINE BLACK PINSTRIPED

| 107 |

www.jpsportservis.cz www.stoeckli.cz

| 108 | FASHIONSTORY

Švýcarská značka KJUS je etalonem funkčního lyžařského, golfového a volnočasového vybavení. Všechny produkty zaujmou svým čistým, ale výrazným designem. Odborníci KJUS spolu s výrobci látek a membrán vyvinuli špičkové materiály a technologie, díky nimž jsou produkty na špičce lyžařských inovací. Ochrana lyžaře před všemi druhy počasí, vnitřní termoregulace, odvod vlhkosti, „body shaping“ jsou jenom některé z nich. Výsledkem je produkt, o kterém při lyžování nevíte a pouze si užíváte svou jízdu. kjus.cz

Pánská bunda Formula DLX – 34 440 Kč

Elegantní strečová dámská bunda Duana – 18 540 Kč

| 110 |

Pánská bunda Sight Line, která pomáhá regulovat tělesnou teplotu – 18 540 Kč

Dámská bunda Laina s odnímatelnou kapucí – 15 890 Kč

Hřejivá dámská bunda Scylla – 26 490 Kč

partnery KJUS najdete na www.kjus.cz

Hybridní bundy Text: Petr Havelka

Dvojí teplo?

Kolem nás se plíží hybridní války, prohánějí hybridní vozy, tak proč se nezabalit do hybridní bundy? Jedno je jisté, pokud sáhneme po kvalitní, bude nám teplo.

P

ozorný čtenář by mohl namítnout, že „dvojí teplo“ zmíněné v nadpisu je zavádějící, a má pravdu. Je to chyták! Teplo přeci vydáváme jen jedno a funkcí oblečení je izolovat, a tak více či méně udržet tepelnou energii, kterou tělo vygenerovalo. Ovšem záleží na tom, jak designéři konkrétní kousek navrhnou, jaké materiály použijí a jestli pak dokáže v některých místech izolovat více či méně, jestli dokáže propouštět aktivně páry uvolňující se z vrstvy první, chránit před větrem, kopírovat dokonale tvar těla, prostě fungovat tak trochu „chytře“. A i když se hybridní oděvy objevují na trhu již řadu let, pořád nosí sexy moderní jméno a mají v tomto směru značné ambice.

FOTO: SALOMON

| 112 | TECH DRUHÁ VRSTVA

FOTO: HELLY HANSEN

Hřeje i chrání

Podívejme se krátce na názvosloví. Hybridní znamená „vzniklý křížením, smíšením“.

U automobilů například značí využití více druhů energie pro pohon, nejčastěji kombinace elektromotoru a spalovacího motoru.

Z názvu lze také cítit, že by se mělo jednat o kombinaci, která z nějakého úhlu pohledu předčí vlastnostmi její jednotlivé součásti.

U oblečení je princip stejný. A i když adjektivum hybridní nalezneme sem tam i u kalhot, nejvíce se objevuje u zateplovacích bund – a těm se v tomto článku proto věnujeme primárně. Takové bundy kombinují, mísí různé druhy izolačních materiálů a mají za cíl následující: zvýšit izolační vlastnosti v potřebných partiích, zvýšit paropropustnost na vhodných místech, držet hmotnost na nižší úrovni, zajistit dobré obepnutí těla a poskytnout volnost pohybu, pracovat s větruodolností… A samozřejmě dobře a moderně vypadat.

Hybridní bundy kombinují alespoň 2 druhy materiálu a dohromady se v nich uplatní všechny tradičně používané izolanty: polyester v podobě fleecu i výplně, peří, vlna merino...

Všechny dostupné materiály

Hybridní bundy kombinují alespoň 2 druhy materiálu a dohromady se v nich uplatní všechny tradičně používané izolanty: polyester v podobě fleecu i výplně, peří, vlna merino… O nich jsme v minulosti napsali mnoho a do detailu, proto zde budou jejich vlastnosti zmíněny jen stručně.

Nejčastější podoba hybridní bundy je taková, že na přední (a někdy i zadní) části trupu je využit materiál s izolační výplní (syntetika nebo peří) a v oblasti boků a na rukávech je použit elastičtější materiál,

| 113 |

FOTO: CRAFT

| 114 | TECH DRUHÁ VRSTVA

peří (prachové peří je pořád syntetickými materiály nepřekonaný izolant, který má skvělé vlastnosti při nízké hmotnosti, ale je drahý a ztrácí vlastnosti při navlhnutí), výjimečně i jejich kombinace. Z materiálového pohledu stojí za zmínku nový materiál Lifaloft vyvinutý společnostmi Helly Hansen a PrimaLoft, který kombinuje vlákna z polypropylenu – ten se používá hlavně pro první vrstvu, ale jako izolant nikoliv – a polyesterová dutá vlákna PrimaLoft.

Elastické díly z fleecu méně hřejí, lépe pracují s vlhkostí a také zajišťují lepší „fit“.

Zde hraje prim polyester, ale v některých případech se používá i vlna merino.

Popsali jsme si, jak hybridní bundy fungují a že mají co nabídnout. Ale přiznejme si, že „obyčejná“ fleecová bundička bude fungovat taky dobře, a když ji navíc doplníme o vestu, která bude mít z přední strany

nejčastěji fleece z polyesteru (ale může být i s vlnou merino). Hřejivější panely s výplní jsou nejčastěji vsazeny do tenké textilie z polyamidu, který je odolný a také díky hustému tkaní značně větruodolný.

Samozřejmě není ze stejného důvodu tak paropropustný jako vzdušnější fleece. Jako výplň se nejčastěji používají vlákna z polyesteru (nejdostupnější izolant, který slušně funguje, i pokud navlhne), dále se používá

FOTO: SALOMON

Přiznejme si, že např. softshell už nezní tak moderně jako před nějakými 10 lety.

Můžeme se proto těšit, že i za pár let se objeví nové trendy a názvy, které nám poskytnou příležitost pro obměnu šatníku. větruodolnou vrstvu, pak touto „hybridní“ kombinací docílíme podobných vlastností.

Jde totiž i o marketing. Lidé chtějí nosit moderní a funkční věci a oděvní průmysl vítá nové impulsy. Přiznejme si, že např. softshell už nezní tak moderně jako před nějakými 10 lety. Můžeme se proto těšit, že i za pár let se objeví nové trendy a názvy, které nám poskytnou příležitost pro obměnu šatníku. Ať se nám to líbí nebo ne, tržní ekonomika vyžaduje rychlou obrátku zboží, bez ní by se moderní společnosti žilo hůře. Tak udělejte něco pro sebe i ostatní a kupte si nový slušivý kousek!

S PO RTS W E A R W I N T E R 1 8 /1 9

| 116 | TECH

Revoluce

Lifa + PrimaLoft = Lifaloft

v hlídání tepla Lifaloft od Helly Hansen a PrimaLoft Helly Hansen představil po čtyřech letech společného vývoje s PrimaLoft® nový druh izolačního materiálu s vlastnostmi, které doposud ležely spíš v rovině přání producentů outdoorového oblečení. LIFALOFT™ je lehčí, tenčí a přitom teplejší než naprostá většina doposud využívaných izolantů.

Nejen pro segment zimního sportovního oblečení může být představení materiálu Lifaloft™ revolucí.

P

Teplo, sucho, malý objem

ro designéry a inženýry norské firmy Helly Hansen byla práce na vývoji nového izolačního materiálu velkou výzvou. Jako základní stavební kámen využili vlákna Lifa®, která patří do portfolia materiálů využívaných značkou Helly Hansen již od 70. let.

Lifa® Stay Dry Technology, jak se tato řada přesně jmenuje, je založena na kombinaci specifických vláken tkaných a kombinovaných tak, aby optimalizovala odvod vlhkosti od těla. Základním materiálem je pletený polypropylen, který disponuje minimální absorpcí vody (navlhavost 0,05 %). Technologie se neustále vyvíjí, jen za posledních 15 let bylo uvedeno dalších 50 vylepšení – a nyní přichází na řadu další, za poslední roky nejvýznamnější – Lifaloft.

Nový izolační materiál s názvem Lifaloft vyvíjeli společně odborníci dvou významných značek: Helly Hansen a obra v oboru zateplování oděvů – PrimaLoft. Technologie Lifa se ukázala natolik vyspělá, že nakonec tvoří základ výsledného produktu až ze 75 %, zbytek nese technologii syntetických polyesterových vláken z produkce PrimaLoft. Lifaloft je oproti PrimaLoftu až o 20 % lehčí, a přitom má větší hřejivost. Za tu je odpovědný vysoký počet mikroskopických vzduchových kapes, jež dokážou zamezit pohybu vzduchových částic, a tím minimalizovat přirozený transport tepelné energie. Laicky řečeno, při velmi malém objemu izolační hmoty umí Lifaloft s vysokou mírou zadržovat teplo.

Vlastností, kterou Lifaloft zdědil po materiálu Lifa, je nenasákavost. Každý typ izolace, aby plnil svou funkci, musí zůstat maximálně suchý – voda, jak známo, je aktivní vodič tepla.

Lifaloft tedy nevytváří bariéru a velmi efektivně transportuje molekuly vody pryč od těla, čímž splňuje náročné požadavky na celý systém funkčního oblékání. První testy materiálu právě tuto schopnost mimořádně oceňují.

Výrazně ceněnou vlastností bund zateplených novým materiálem Lifaloft je i snadná skladovatelnost. Tedy fakt, že bundy lze sbalit a uschovat do batohu, ale třeba i do větší kapsy. Lifaloft je nejenže lehký, ale má také extrémně nízký objem. To znásobuje možnost využití produktů z Lifaloftu a činí je mimořádně praktickými nejen pro zimní aktivity.

| 117 |

Bunda Lifaloft™ Hybrid Insulator

Dámská prodloužená bunda Lifaloft Hybrid Insulator Jacket

Impulsem pro vývoj nového materiálu bylo pro Helly Hansen partnerství s lyžařskou reprezentací Švédska. Lyžaři vyjádřili touhu po oblečení, které by si při menším objemu a hmotnosti stále zachovávalo vlastnosti potřebné pro sportování v zimní přírodě.

To je zejména hřejivost, ale také prodyšnost a nezbytná odolnost proti vodě a větru. „Názory profesionálních sportovců, kteří naše oblečení nosí denně ve skutečně rozmanitých podmínkách, jsou pro nás cennou zpětnou vazbou,” pochvaluje si

Highlightem nové kolekce Helly Hansen využívající zateplení Lifaloft je bunda Hybrid Insulator kombinující zóny z Lifaloftu s fleecovými panely na bocích a rukávy ze stejného materiálu.

Inteligentní body-maping s využitím moderních materiálů dělá z bundy Hybrid Insulator extrémně všestranný kus oblečení, který lze využívat především jako zateplovací střední vrstvu, ale díky voduodpodivé a větruvzdorné úpravě také coby lehkou svrchní bundu.

partnerství se Ski Teamem Sweden ředitel divize lyžařského oblečení Helly Hansen Philip Tavell a hned pokračuje: „Lyžaři jsou neustále na cestě. Přemísťují se z hotelu na sjezdovku, potom zpátky a už přejíždějí do jiného střediska. Neustále se jim mění podmínky a oni potřebují oblečení, které obstojí dvacet hodin denně. Oblečení, které zůstane suché a zahřeje pod kopcem, ale také se bez problémů vejde do batohu, když jej zrovna nepotřebují. A to jsou přesně bundy zateplené novým materiálem Lifaloft!“

Red Dot Design Award Bunda Lifaloft™ Hybrid Insulator získala v roce 2018 prestižní ocenění Red Dot Design Award udělované produktům, které na trh přinášejí neobvyklá, ale pro zákazníka jednoznačně efektivní technologická řešení. Porota vedle funkčnosti produktu zohlednila také ekologicky šetrnou výrobu splňující standardy Bluesign®.

www.hellyhansen.com

| 118 | TECH

COLMAR

Colmar 3-TRE – cena 14 980 Kč

2018/19

Pánská bunda z elastického materiálu s vodním sloupcem 20 000 mm, odnímatelná kapuce, lepené švy, zipy na rozšíření rukávů a ventilaci. Bunda je vyplněná izolačním materiálem Thermore® Classic.

Italská prémiová značka sportovního oblečení COLMAR přichází s funkčními a zároveň stylovými modely, v nichž se své zimní vášni mohou lyžaři plně oddávat celý den. Základními pilíři, o které se opírá, jsou výzkum technologií a italský smysl pro detail a design. Nezanedbává ani ekologický aspekt.

P

říznivce sportovního oblečení COLMAR potěší nabídka propracovaných funkčních detailů i technologických inovací, které se vzájemně kombinují. Za každým kouskem stojí design, příběh a technologický výzkum. Mix tradice italského designu a mezinárodních vlivů udávají tón letošní zimní kolekci.

COLMAR již tradičně klade důraz na technologický výzkum. Kolekce využívá textilie s revoluční voděodolnou úpravou nové generace Teflon Eco-Elite. Ta tvoří horní vodoodpudivou vrstvu a pochází z obnovitelných zdrojů. Zároveň ale neobsahuje fluorované uhlovodíky, proto je velmi ekologická. Díky této inovativní povrchové úpravě vydrží funkční až 30 praní

a po tu dobu zůstanete v suchu. Vychytávky, jako je ochrana ramen při přenášení lyží, kapuce, kterou lze otevřít pro lepší manipulaci s přilbou, otvory pro palce na rukávech, odnímatelný límec pro vyprání, jsou jen lehký výčet technických detailů. Každý kousek má také tolik praktických kapes a kapsiček na nezbytnosti, že batoh můžete nechat doma.

Colmar Hokkaido – cena 12 690 Kč

Pánská bunda z jemného a pevného ripstop materiálu s vodním sloupcem 20 000 mm.

Odnímatelná kapuce, pod kterou se vejde helma, vnitřní protisněhový pás, lepené švy, zipy na rozšíření rukávů a ventilaci. 100% přírodní izolační materiál: prachové peří.

Distributor COLMAR

Colmar Ushuaia – cena 11 440 Kč

pro ČR: Lom trading s.r.o.

www.lomtrading.cz

Dámská bunda s vodním sloupcem 20 000 mm a jemnou vrstvou pevného materiálu ripstop. Odnímatelná kapuce, pružné boky, švy spojené ultrazvukem, zipy na rozšíření rukávů.

Výplň tvoří 100% prachové peří.

www.colmar.it

Zboží COLMAR k zakoupení: Praha: A-Z SPORT s.r.o., Praha 5 | ENDORPHIN REPUBLIC PRAHA, Areál Waltrovka – Dynamica, Praha 5 | HARD SPORT, Praha 5 | HARFASPORT, Praha 9 | MONTANA SWISS, Praha 5

Colmar Ancolie – cena 20 130 Kč

Dámská bunda s vodním sloupcem 10 000 mm s výplní ze 100% přírodního mariálu (prachové peří) a s částmi lesklého nylonu. Potisk po celém povrchu. Odnímatelná kapuce, kožešinka, límec a zipy na rozšíření rukávů.

Celá ČR: HOPE SPORT Brno | SKISERVIS Ploc Harrachov | TEAM SPORT Havířov | OK SPORT Hodonín | WINTER sport Hradec Králové | SPORT HOTÁREK Náchod | RUMA SPORT Ostravice | K-SPORT Prachatice | SPORT PAUDERA Staré Splavy | SKI SPORT HORKA Špindlerův Mlýn | STANĚK Sport Turnov | HOPE SPORT Uherský Brod | VANCL Sport Vrchlabí

ARMADA GREMLIN Pohodlný, lehký a skladný zateplovač.

Skvělý pod nezateplené bundy, i jako mimosezónní svrchní vrstva. Díky sbalení do malého objemu jej můžete mít kdykoli a kdekoli s sebou. Praktické lycrové lemy rukávů a kapuce nepustí k tělu žádný chlad.

Zateplení Primaloft Gold ideálně reguluje teplotu u těla, při každé úrovni výkonu.

4 890 Kč

www.armadaskis.com

ARMADA VORTEX Technická mikina přes hlavu s velikou kapucí na stahování a praktickou klokankou na zip. Lehce prodloužený střih s pružným zakončením chrání bedra při pohybu. Svrchní zátěr DWR odpuzuje vodu a dělá mikinu odolnější, dá se proto použít i jako svrchní vrstva na jarní ježdění. Úzce střižené konce rukávů podrží rukáv na místě i bez oček na palce.

2 990 Kč

www.armadaskis.com

CRAFT BREAKAWAY FUSEKNIT Pánská teplá celorozepínací mikina „fuseknitového“ stylu určená pro sport i běžné nošení v chladných podmínkách. Na ISPU oceněná technologie Fuseknit zajišťuje eliminaci švů. Bunda má dvě boční kapsy. Rukávy, spodní polovina zad a vrchní strana kapuce mají decentní vzor, rukávy a spodní část mikiny jsou ukončeny do široké pružné manžety. Kapuce má po obvodu pružný lem. Zip je u brady chráněn tak, aby nedocházelo k oděru brady. Materiál: 63 % polyester, 37 % polyamid

2 590 Kč

www.craft.cz

CRAFT BREAKAWAY QUILT Dámská prošívaná bunda se širokým využitím v chladném období. Kombinuje teplý fleece s prošívanými částmi zateplenými dutým vláknem. Má vysoký módní stojáček u krku, dvě kapsy na zip, raglánové rukávy s otvory pro palce na jejich koncích. Rukávy a spodní díl bundy jsou ukončeny elastickou manžetou.

Materiál: 100 % Polyester

1 990 Kč

www.craft.cz

KILPI NINJA – ZÁKLAD NA HORY

KILPI WILKE – KOMFORT NA BĚŽKÁCH

Pro dámy i pány jsme vyrobili základní vrstvu Kilpi NINJA určenou pro všechny outdoorové aktivity. Originálním prvkem je zvýšený límec, který lze natáhnout přes hlavu jako lyžařskou kuklu.

Zateplené funkční triko Kilpi WILKE z příjemného a elastického materiálu s prodyšnými vsadkami v podpaží je skvělou volbou pro náročnější zimní sporty.

Pánská i dámská verze.

2 299 Kč

www.kilpi.cz

MONS ROYALE APPROACH MID Technická mikina s vysokým límcem a delším střihem na zádech proti nepříjemnému vniknutí chladu na bedra.

Zip je u krku chráněn microfleecem proti poškrábání.

Dvě kapsy na ruce na zip, menší na prsou. Dlouhé rukávy mají očko na palec, aby se do rukávu nedostala ani vločka sněhu. Výhodou vlny merino je to, že hřeje, i když je vlhká, nepáchne ani po vícedenním nošení, nekouše a je rychleschnoucí.

1 199 Kč

www.kilpi.cz

3 790 Kč

www.monsroyale.com

KILPI JAGER – HŘEJIVÝ ZÁKLAD DO ZIMY Vlna merino zajišťuje tepelný komfort, eliminuje zápach a má dobré absorpční vlastnosti, a proto jsme z ní vyrobili funkční tričko Kilpi JAGER, které je vhodné jako základní vrstva pro všechny zimní aktivity.

2 299 Kč

www.kilpi.cz

| 119 |

| 120 | TECH KJUS DOWNFORCE MIDLAYER JACKET

KJUS MACUNA INSULATION VEST

MALOJA BIALM

High-tech mikina Downforce s vynikajícím odvodem vlhkosti a neskutečnou pružností, která je devízou značky Kjus.

Zkrátka zajištění sucha za jakýchkoliv podmínek s absolutní volností pohybu.

Přední zip YKK s ochranou brady, přední kapsy se zipy YKK, raglánové rukávy. Materiály: 4směrově strečová látka, svrchní látka: 87% polyester, 13 % elastan.

Dámská všestranná zateplovací vesta KJUS kombinující umělé peří a povrchovou úpravu DWR zaručí tepelný komfort nehledě na vlhkost a stále si udržuje tepelný komfort a vysokou prodyšnost.

Přední kapsy se zipy YKK s jemnými fleecovými vklady pro rychlý odvod vlhkosti.

Materiály: 2směrově strečová látka, svrchní látka: 47 % polyester, 47 % polyamid, 6 % elastan, izolace: 100 % polyester (3M Featherless Down), povrchová úprava DWR. K dostání i v pánské variantě.

Teplá a lehká hybridní vesta pro zimní sporty a případné každodenní nošení.

Perfektní spojení technické vlny a výhřevného Primaloftu v místech, kde to je třeba. Vesta je strečová, větru odolná a ošetřená ekologickým vodu odpuzujícím nástřikem.

Výřezy na ruce jsou elastické a perfektně obemknou ruku. Na prsou je umístěna kapsa na zip.

7 940 Kč

2 490 Kč

5 290 Kč

www.kjus.cz

www.kjus.cz

4 990 Kč

www.maloja.cz

MICO MAN HALF NECK FULL ZIP SHIRT Velmi pohodlná druhá vrstva s perfektními termoregulačními vlastnostmi a příjemným materiálem. V přední části je mikina vybavena tzv. half zipem, který je z vnitřní strany chráněn, aby nedošlo k nepříjemnému kontaktu s pokožkou.

Mikina je vyrobena v atraktivním ,,Race" designu i v barvách české trikolóry.

www.micosport.cz

To chce MICO a nohy v teple Není nic nepříjemnějšího než prochladlé končetiny. Někdy to pocítil každý milovník zimních sportů, který příliš nedbal na kvalitu spodní vrstvy oblečení. Díky kvalitním ponožkám si zimní radovánky budete užívat bez pocitu chladu.

O

nohy v teple se postará značka MICO, která se těší oblibě mezi lyžaři, běžkaři i snowboardisty všeho věku.

Italský gigant se výrobou ponožek a funkčního prádla zabývá více než 40 let a na domácím trhu si drží pozici lídra ve svém oboru. Nejnovější materiály a technologie, které MICO ve svých produktech využívá, odrážejí nepříznivé vnější vlivy a zároveň pracují s přirozenými procesy těla, které vznikají během tělesné aktivity. Když se odborníci na technologie spojí s legendárním sportovcem, jakým je Alberto Tomba, úspěch je zaručen.

Odborníci v MICO ve spolupráci se společností PRIMALOFT® navrhli vlákno, které posunuje hranice termoregulačních vlastností spodního prádla a ponožek zase o krok dál. Navíc jej ve svých produktech doplnilo o příjemnou vlnu merino.

Primaloft – více tepla, méně materiálu

Hlavními výhodami funkčních ponožek PRIMALOFT® jsou vynikající izolační vlastnosti, hřejivost a nízká hmotnost. PRIMALOFT® se svými termoregulačními vlastnostmi blíží peří. Zároveň výborně odvádějí pot a udržují nohy v suchu. V unikátní kolekci ponožek a spodního prádla, které jednoduše nezklamou ani v největších mrazech, naleznete verzi pro pány, dámy i děti nebo produkty oblíbené mezi českými alpskými reprezentanty.

Kompletní seznam prodejců nejen ponožek, ale i funkčního prádla MICO v České i Slovenské republice naleznete na stránkách

www.micosport.cz

| 121 | PEAK PERFORMANCE FROST DRY DOWN JACKET

PEAK PERFORMANCE HELIUM HYBRID HOOD JACKET

Péřová bunda z nepromokavého polaminovaného materiálu speciálně vyvinutého pro Peak Performance.

Komory bundy jsou vyplněny prachovým peřím, dvouvrstvá tkanina je opatřena voděodolnou membránou, která vedle nepromokavost zajišťuje i vynikající vzhled podobný kůži.

Nepromokavé zipy, raglánové rukávy, aby nejvíce namáhané části byly beze švů, a tudíž ještě odolnější, přispívají k vysoké funkčnosti této bundy.

Péřová Helium Hybrid Hood Jacket je super lehká, vodu odpuzující a větru odolná bunda s kapucí, která vás díky své péřové výplni dokonale zahřeje. Využijete ji při všech outdoorových aktivitách. K dostání je i v pánské variantě a v různých barevných provedeních.

Gold Winner na ISPO

SENSOR MERINO EXTREME Velmi hřejivá novinka vhodná do (nejen) extrémních podmínek.

Tento žebrový úplet vysoké gramáže je vyrobený jak jinak než v Bystřici pod Hostýnem, tentokrát ze 100% vlny merino s příměsí vlákna Lycra.

Varianta pro pány i dámy, černá i modrá, se zipem nebo bez. Testováno držitelem Koruny Himálaje Radkem Jarošem!

2 395 Kč

www.sensor.cz

SENSOR MERINO UPPER Vylepšený střih, nová barva a nestárnoucí potisk hor. Merino Upper je geniální kombinací dvou skvěle se doplňujících materiálů, kde vás merino zahřeje i v extrémních podmínkách a zabraňuje zápachu a vnitřní nano soft polypropylenové hedvábí zaručí odolnost a pevnost. Ideální druhá vrstva, navíc vyrobena českýma ručičkama :-).

14 999 Kč

www.vermont.eu

7 299 Kč

www.vermont.eu

1 995 Kč

www.sensor.cz

| 124 |

MOUNTAIN

Možná jste zaznamenali, že toto vydání SNOW malinko více akcentuje něžné pohlaví, pokud takto ženám ještě můžeme říkat. Výjimkou nebude ani tato dvojstrana. Freeriderka na snímku nese andělské jméno Angel Collinson a patří mezi dámské ikony profesionálního freeskiingu. Mezi muže se jako první žena probila do filmu slavné produkce Teton Gravity Paradise Waits. Vedle toho posbírala řadu úspěchů a ocenění, například „Best Line“ od Powder magazínu nebo Red Bull Cold Rush pro nejuniverzálnější lyžařku.

FOTO: RED BULL CONTENT POOL

| 125 |

Na skialpech přes hory

10. listopadu začíná na ČT Sport čtvrtá řada seriálu o skialpinismu, tentokrát s názvem Na skialpech přes hory. Alena Zárybnická a Jiří Hölzel nabídnou dvoudenní skialpové trasy po sedmi pohořích v Česku tak, aby to byl nejen sportovní, ale i kulturní zážitek.

Díky aplikaci EPP – Pomáhej pohybem budou spolu s diváky ČT sbírat body tentokrát pro Sportovní klub Jedličkova ústavu Praha. Podrobnosti najdete na www.naskialpechpreshory.cz. Tam si taky můžete vysoutěžit předplatné našeho časopisu.

Do Davosu za prašanem Za odborně vedeným freeridem či skialpem do Davosu můžete vyrazit nikoli pouze na SNOWfest. Samotný resort totiž přišel s nabídkou speciálního freeridového balíčku, který v sobě zahrnuje pro začátečníky vše nezbytné: vedle třídenního skipasu a ubytování i jeden den s horským vůdcem. Je to příležitost, jak si za velmi rozumných 325 franků bezpečně vyzkoušet vysokohorské lyžování s profi vedením. Detaily najdete na davos.ch.

Pokud raději 5 dní, pak se připojte k elitní freeridové letce SNOW, která vyráží do Davosu v lednu. Letos jsou nově vypsány i kurzy na sjezdovce – pro doprovod i všechny ty, kdo si chtějí užít lednový, tedy zcela opuštěný Davos na manšestru. Kvůli snaze vyvážit genderovou dysbalanci (doposud cca 90/10 ve prospěch mužů) jsme letos vyhlásili také speciální slevu pro partnery a partnerky a program zaměřený jen na děvčata.

Nepřehlédněte:

(ps)

Rekordy skialpinismu Dějiny skialpinismu sice sahají kamsi do třináctého století před naším letopočtem, od začátku devatenáctého století však začaly být lyže s pásy chápány i jako sport, ve kterém se dají ustavovat nové rekordy................................................................................................................................

Smrt přichází po špičkách Z detailů 53 let staré tragédie u kanadského dolu Granduc, při níž zemřelo 26 lidí, ještě dnes mrazí v zádech. A není to jen proto, že se odehrála hluboko v nehostinných končinách Britské Kolumbie, jen co by zlatým valounem dohodil od pověstného Yukonu…...........................................................................................

126 142

Rekordy

skialpinismu

| 126 | MOUNTAIN DLOUHÁ CESTA

| 127 | PARTNER RUBRIKY

Text: Ondřej Kučera Foto: Red Bull

Dlouhá

cesta

Z Vídně do Nice na skialpech Když sedm skialpinistů vyrazilo 17. března 2018 z Vídně, měli před sebou nelehký úkol. Čekala je dlouhá cesta, zatím nejdelší doposud absolvovaný skialpový přechod na světě, akce shrnutá pod název Red Bull Der Lange Weg. Nejenže byla dlouhá, ale vedla přes hlavní alpský hřeben a zahrnovala i výstupy na nejvýznamnější vrcholy. Všechno jen a pouze na skialpech. Za 36 dní byl cíl splněn.

U

dělat něco jedinečného je častá myšlenka leckterého sportovce.

V tomto případě se ale plán inspiroval v minulosti. Tehdy, v roce 1971 zdolala podobnou cestu výprava rakouských skialpinistů, i oni se vydali přes nejtěžší alpské vrcholy a s jedním doprovodným vozidlem zdolali svou trasu za 40 dní. Téměř 50 let se v jejich stopách nikdo nevydal. Až letos v březnu.

| 128 | MOUNTAIN DLOUHÁ CESTA

2018 Tým zkušených skialpinistů a horských vůdců před „dlouhou cestou“ se sjel ze šesti zemí. Pikantní byla i skutečnost, že členové výpravy se před startem expedice neznali.

Rakouská výprava z roku 1971 ve složení Robert Kittl, Klaus Hoi, Hansjörg Farbmacher, Hans Mariacher (a Alois Schett v doprovodném vozidle) nebyla samozřejmě prvními ani jedinými, kdo se pokoušel o přechod Alp na lyžích.

1971

1 721 km Délka trasy: 1 721 km.

Průměrná denní vzdálenost téměř 48 km

1+4=5

Celou akci dokončilo celkem pět sportovců, čtyři muži a jedna žena.

36 dní

Na cestě strávili 36 dní, v součtu pak 375 hodin čili necelých 11 hodin denně.

89 644 Celkové převýšení činilo

výškových metrů

89 644 m, denně tedy sportovci zdolali 2,5 výškových kilometrů.

Rekordy skialpinismu Dějiny skialpinismu sice sahají kamsi do třináctého století před naším letopočtem, snad první zmínky o chůzi na lyžích nacházíme ve vikingských legendách o bohu a bohyni lyžování Ollreovi a Skadě.

Od té doby je zdokumentováno používání lyží jako prostředku k dopravě neschůdným zasněženým terénem. Do jisté doby byl tento pohyb nutný v některých oblastech k obživě a přežití, případně pak k průzkumu nových teritorií nebo účelům válečným.

Od začátku devatenáctého století však začaly být lyže s pásy chápány i jako sport, ve kterém se dá leccos dokázat jen tak, pro výkon samotný. To spustilo vlnu závodů i jiných zajímavých podniků, které nás dovedly až do současného stavu skialpinismu a skitouringu.

Text: Lukáš Vavrda

| 129 | Start celé akce byl v rakouském Reichenau an der Rax, cíl na jihu Francie, v Nice. Obrázek je z italské Marmory

Jak prozradil Švýcar Bernhard Hug, mimo jiné i účastník dvaceti triatlonových Ironmanů, všichni si během poutě sáhli až na dno: „Bylo to opravdu náročné, 14 hodin jste v terénu, soustředíte se na každý krok, cestu vám komplikuje špatné počasí, takže musíte často přizpůsobovat trasu. Jsme rádi, že jsme to zvládli.“

Edwin James Využití lyží posunula i věda a to zase posunulo ji – v roce 1820 vystoupil jako první s pomocí lyží a pásů botanik Edwin James na Pikes Peak v Coloradu, aby prozkoumal místní floru.

Poprvé na vrchol nedošel, a i když ve sněhu již neočekával žádné nové objevy, stejně se další den vydal na vrchol. Byl tak prvním člověkem v takové výšce v Severní Americe.

1820

1856

John „Snowshoe“ Thompson Legendárním otcem moderního skialpinismu je bezesporu John „Snowshoe“ Thompson. Ten vyrůstá v kolébce lyžování, norském Telemarku, a podílí se jak na vývoji oblouků v domovině, tak na šíření lyžování do světa. Snowshoe Thompson od roku 1856 roznáší poštu do vzdálených hornických vesnic.

Při svém okruhu musí na lyžích zdolat 140 km dlouhou trasu se stolibrovou (45kilovou) zátěží doručovaných balíků, Jedna cesta mu zabrala tři dny. Tak činil 20 let a inspiroval mnoho dnešních atletů, i vzhledem k tehdy používané výstroji. Také okolo roku 1860 zorganizoval první známé skialpinistické závody v Americe. Zemřel dva roky poté, co byl v práci nahrazen železnicí.

| 130 | MOUNTAIN DLOUHÁ CESTA

1971

V roce 1971 bylo všechno jinak. Speciální skialpinistické lyže neexistovaly a horolezci museli používat širší běžky. Zatímco dnes si sportovci sjezd užijí, tehdy to musel často být boj náročnější než výstup. O oblečení nemluvě

Polární expedice Inspirací mnoha dnešním sportovcům může být také expedice Fridtjofa Nansena. Proslulý polárník v roce 1888 podnikl na lyžích a se saněmi 500 km dlouhý přechod Grónska. Když o tom po dvou letech vydal knihu, začala se chůze na lyžích popularizovat.

Nansen na lyžích také dosáhl severního pólu (1893).

O rok později Arthur Conan Doyle přechází z Davosu do Grindelwaldu přes Furkapass a navazuje tak další popularizací tohoto sportu.

Přelom století Opravdu moderní skialpový přechod na sebe nenechal dlouho čekat. Švýcarský masiv Bernských Alp přešel Wilhelm Paulke na konci 19. století. Začátkem století 20. se začal skialpinismus rozvíjet ve velkém v Evropě, Americe i Kanadě. Období formování klubů a rozvoje skialpinismu na uživatelské úrovni bylo velmi důležité, ale nějakou dobu chyběly speciální výkony.

1888

1929 1929: na lyžích na Mont Blanc V roce 1929 ale Marguette Bouvier a Armand Charlet vystoupili a sjeli na lyžích Mont Blanc. V témže roce Orland Bartholomew na lyžích přešel sám a bez podpory 480 km dlouhý John Muir Trail v Kanadě.

Tím byl dán základ pro moderní rekordy a výkony, které mají vlastně dva možné cíle: podniknout něco, co ještě nikdo nikdy nepodnikl, nebo jít v něčích stopách, ale rychleji.

| 131 |

2018

Může se zdát, že cesta byla idylická. Zdaleka ne vždy ale bylo tak krásně jako na této fotce, a i kdyby, po deseti hodinách dřiny v nadmořské výšce kolem tří tisíc metrů to sotva oceníte tak jako čtenář v teple domova

První přechod Alp První pokus o přechod Alp na lyžích je připisován Italům Walterovi Bonattimu a Lorenzu Longovi, kteří vyrazili 14. března 1956 z tehdy jugoslávské hranice a 18. května 1956 dosáhli Colle di Nava v jižních francouzských Alpách.

1956

1965

První sólový přechod Alp První sólový přechod uskutečnil Jean-Marc Bois v roce 1970, když vyrazil již na konci ledna z francouzského St.-Etienne-de-Tinée a svou pouť zakončil na konci dubna ve východotyrolském Bad Gasteinu.

1970 Kompletní přechod Alp V roce 1965 proběhl první kompletní přechod Alp. Trasa z Innsbrucku do Grenoblu je dlouhá skoro 1 000 km a byla prolyžována za 22 dní.

Podobné přechody se sólově i ve skupinách realizovaly čím dál častěji, až se vytřídily klasické trasy, známé dnes jako Haute Route, nejznámější leží na trase Chamonix–Zermatt.

| 132 | MOUNTAIN DLOUHÁ CESTA

Doprovodný tým kdysi a dnes. Zatímco v roce 1971 ho tvořil jediný Alois Schett v jednom volkswagenu, v roce 2018 už byly k dispozici pohodlné karavany i fyzioterapeut

1971 2018

| 133 |

Počasí zlobilo. Několikrát museli kvůli lavinovému nebezpečí a špatným podmínkám upustit od zdolání slavných vrcholů, ze 36 dnů na cestě byly 14 dní velmi špatné podmínky. Nevyšel tak plánovaný výstup z francouzského Chamonix na nejvyšší evropský vrchol Mont Blanc (4 810 m), kde se museli zastavit jen 100 výškových metrů pod vrcholem poté, co skupina strhla menší lavinu. „Do výšky 3 000 metrů bylo slunečno, poté začalo sněžit. U Refuge Vallot (4 362 m) jsme museli nasadit mačky, ale v husté mlze a silném větru bylo těžké určovat směr. V těchto podmínkách musíte být velmi opatrní a stoupáte dvakrát až třikrát pomaleji,“ popsal situaci pod Mont Blancem Rakušan David Wallmann, který se při výstupu potýkal i s omrzlinami

Vídeň – Nice Z výkonů posledních let je nejvýraznější projekt Der Lange Weg. Ten navázal na jeden z dalších kompletních přechodů Alp z roku 1971. Tehdy rakouský tým ve složení Robert Kittl, Klaus Hoi, Hansjörg Farbmacher a Hans Mariacher urazili trasu z Vídně do Nice – ovšem rozhodně si nevybrali nejpřímější trasu. Během cesty vystoupili na nejvyšší vrcholy procházených oblastí jako Grossglockner, Piz Palü či Mt. Blanc. O této akci – a hlavně o tom, jak na ně po téměř padesáti letech navázal sedmičlenný mezinárodní tým – si můžete přečíst právě na těchto stranách.

1971

Nezdařilo se ani pokoření nejvyšší švýcarské hory Dufourspitze (4 634 m), ze známých alpských vrcholů se jim podařilo alespoň zdolat nejvyšší horu Rakouska, Grossglockner (3 798 m)

Nejdelší a nejnáročnější přechody

1996 Sjezd Everestu Hansem Kammerlanderem Soutěžit v tom, kdo podnikl nejnáročnější přechod, je zřejmě nesmysl. Přesto můžeme vybrat několik výkonů, které vyčnívají. Samotnou kapitolu tvoří snaha o výstup a sjezd osmitisícovek – jistě stojí za povšimnutí sjezd Mt. Everestu Hanse Kammerlandera, otázka je, do jaké míry se ještě dá takový výkon považovat za skialpinismus (o lyžování na osmitisícovkách vyjde ve SNOW brzy samostatný článek).

| 134 | MOUNTAIN DLOUHÁ CESTA

Rychlostní rekordy Rychlostní rekordy na skialpech nejčastěji překonávali vytrvalostní běžci či horolezci jako Ueli Steck nebo Kilian Jornet. Kilian od doby, kdy nastavil rekord ve výstupu na Denali (6 168 m) časem 11 hodin a 48 minut, se věnuje spíše rychlostním výstupům bez lyží (letos doslova vyběhl na Mt. Everest za pouhých 26 hodin, lyže by ho prý tížily). Přesto si mezitím proběhl na lyžích 77 km dlouhou trasu Seven Summits of Romsdalen v Norsku – 9 km převýšení zvládl za jediný den.

Chamonix – Zermatt za 17 hodin Oblastí, kde se snad každý rok posune rychlostní rekord k novému majiteli, je nejznámější přechod z Chamonix do Zermattu. V roce 2010 byl rekord sportovců Dynafitu 20 h, 28 min. Hned o rok později byl čas stlačen pod 19 hodin a v roce 2013 Lionel Claudepierre nastavil nový čas k překonání, 18 h a 35 min. Aktuálně je platný rekord Francouzů Bastiena Fleuryho a Oliviera Meyneta z roku 2016, Lionela „trhli“ přesně o dvě hodiny.

2018 21 výškových kilometrů za 24 hodin Na jaře 2018 se do popředí dostal i koncept překonání co největší nadmořské výšky a vzdálenosti během 24 hodin. Mike Foote absolvoval během šedesáti okruhů 18 654 metrů výšky, čímž překonal o 400 metrů rekord Ekkeharda Dörschlaga z roku 2009. Z prvenství se však nemohl radovat dlouho. Zhruba o měsíc později jej totiž převzal Lars Erik Skjervheim, který se s 20 939 výškovými metry za 24 hodin drží na vrcholné příčce mužského žebříčku. Ano, i ženy mají v této disciplíně svůj rekord. Spolu s Larsem totiž běžela Malene Blikken Haukøy a jako první žena nastavila v této disciplíně příčku velmi vysoko – ve výšce téměř 15,5 km.

| 135 |

| 136 | MOUNTAIN DLOUHÁ CESTA PARTNER RUBRIKY

„Byli jsme 36 dní na cestě, uvízli jsme ve vichřici ve 3 700 m, brodili jsme po kolena ve sněhu a teď jsme na pláži, to je naprosto šílené. Stále nemůžu uvěřit, že jsme to dokázali. Byla to strašná dálka, byly to galeje, ale to je teď jedno, protože jsme konečně v cíli!“ (Němec Phillip Reiter po dosažení cíle)

2018

Ještě více vrcholů Dalším fenoménem skialpinismu je shromažďování vrcholů překonaných na lyžích. V roce 1991 takový projekt dokončil Louis Dawson, když zdolal na lyžích všech 54 vrcholů Colorada s výškou nad 14 000 stop (4 270 m). Třeba někdo podnikne tzv. Korunu Himaláje (výstup na všech 14 osmitisícovek) na lyžích – zde je zatím ještě dost prostoru pro seberealizaci.

82 čtyřtisícovek za 62 dní Za zmínku stojí i projekt rychlostního horolezce Ueliho Stecka, který během 62 dní vystoupil na všech 82 čtyřtisícových vrcholů Alp, a to jen za použití vlastní síly – včetně přesunů mezi horami.

Zdaleka ne celý projekt však absolvoval na lyžích – kombinoval skialpinismus, lezení a cyklistiku k přesunům mezi horami. Švýcarská mašina Ueli vytvořil mnoho rychlostních rekordů, logicky se pohyboval na samé hranici rizika. Tu překročil v roce 2017 – zahynul při tréninku v okolí Mt. Everestu.

Obdobný byl i výkon Franca Nicoliniho a Diega Giovanniniho, kteří v roce 2008 zdolali všech 82 alpských čtyřtisícovek – opět pouze pěšky, na kole nebo na lyžích – za méně než 60 dní. Mezi výstupy se ale oproti Uelimu přesouvali s pomocí automobilu.

395 GRAMS

Rozhodně podobná radost, jen snad menší zájem médií. Kdo ale podal lepší sportovní výkon – s přihlédnutím ke kvalitě zázemí a vybavení –, těžko soudit…

8-14 DIN

1971

Tým Red Bull Der Lange Weg

Mark Smiley (USA, 37 let) je profesionální fotograf, kameraman a horský vůdce. Má na kontě sjezdy obávaných vrcholů, jako jsou Mount St. Elias (5 489 m) v Kanadě, Huandoy East (6 000 m) v Peru a nejvyšší hory Severní Ameriky Denali, dříve Mount McKinley (6 190 m) na Aljašce.

David Wallmann (Rakousko) je běžec a skialpinista. V obou disciplínách zaznamenal několik triumfů, například na závodech ve Stubai nebo Zugspitze. Živí se jako učitel v Bischoshofenu.

Philipp Reiter (Německo, 26 let) je běžec, skialpinista, fotograf a kameraman. Nejmladší člen výpravy se již ve svých 17 let zúčastnil MS v horském běhu, obsadil také druhé místo na mistrovství Německa ve skialpinismu.

Bernhard Hug (Švýcarsko, 44 let) nejprve reprezentoval svou zemi ve triatlonu a zúčastnil se 20 Ironmanů. Je považován za průkopníka horského běhu ve Švýcarsku a nyní působí jako trenér švýcarské skialpové reprezentace.

SÍLA. NA NI JSME MYSLELI PŘI NÁVRHU NOVÉHO FR14 2.0.

PŘESNÉ SÍLY, CELOKOVOVÉ TĚLO OBRÁBĚNÉ POMOCÍ CNC (Z AERO-SLITINY). NOVÝ E.R.S. SYSTÉM ZAJIŠŤUJÍCÍ KOMPRESI LYŽÍ BĚHEM VELKÝCH SKOKŮ A VELKÝCH HORSKÝCH SJEZDŮ A INOVOVANÝ SYSTÉM KRYTU PATKY (5 REŽIMŮ CHŮZE).

Janelle Smiley (USA, 36 let) je dvojnásobná mistryně Severní Ameriky a trojnásobná mistryně Spojených států ve skialpinismu a také horolezkyně. Spolu se svým manželem pracují ve Wyomingu jako horští vůdci.

FREERAIDER 14 2.0

Núria Picas (Španělsko, 41 let) je jedna z nejúspěšnějších ultramaratonkyň a tzv. skyrunnerek (běh v horském terénu, kde závodníci překonávají převýšení alespoň 2 000 metrů ve stoupáních 30 % a více) na světě i přes to, že ve svých 19 letech se těžce zranila při lezení a doktoři pochybovali, zda bude moci vůbec opět chodit. (Tamara Lunger a Núria Picas v průběhu vzdaly a do cíle v Nice nedorazily, pozn. red.)

ZBRAŇ DO PRAŠANU PRO LIDI, CO SI TO UMÍ UŽÍT A NEUZNÁVAJÍ ZÁKONY FYZIKY!

Tamara Lunger (Itálie, 31 let) je úspěšná italská skialpinistka (dvojnásobná mistryně Itálie a juniorská světová šampionka z roku 2008) a horolezkyně se třemi osmitisícovkami na kontě.

Podílela se na historickém zimním prvovýstupu na Nanga Parbat v roce 2016, vyhrála Transalpský závod v roce 2014 ve dvojici s Annemarie Gross a o rok dříve přešla na skialpech pákistánské pohoří Karákóram.

VÁZÁNÍ ATK MŮŽETE VYZKOUŠET NA SKIALPOVÝCH DNECH ALPSPORT VÍCE AKCÍ NA BLOG.ALPSPORT.CZ

DOVOZCE ATK BINDINGS: ALPSPORT, s.r.o.

WWW.ALPSPORT.CZ

| 138 | MOUNTAIN

POC NEWS

Švédská značka POC přináší řadu novinek mezi helmami, lyžařskými brýlemi a chrániči. U produktů chránících zdraví jsou to právě technologie, které určují kvalitu. Každým rokem přijde k úrazu na sjezdovce mnoho lidí a bohužel si někteří odnáší trvalé následky.

POC SuperSkull SPIN je

dalším vývojovým stádiem řady závodních helem Skull. POC SuperSkull SPIN je superlehká karbonová helma vytvořená především pro elitní a náročné závodníky. Jezdcům dodává přesně to, co si žádají – nejbezpečnější jízdu a nejlehčí možnou formu ochranu.

VPD System Back je extrémně lehký a maximálně spolehlivý chránič páteře se snímatelnými popruhy, díky nimž si sportovec chránič snadno přizpůsobí.

Novinkou je OBEX Spin, helma přicházející s hybridní konstrukcí kombinující in-mold technologii a s ABS skořepinou na exponovaných místech. Nechybí SPIN výstelky pro snížení působících rotačních sil při pádu. Novým prvkem je možnost helmu propojit s POC AID Communication headsetem.

Nová řada lavinových batohů

ARVA REACTOR Zkonstruován speciálně pro freeride: ARVA REACTOR 15 ULTRALIGHT v dámské i pánské verzi. Nejmenší a nejlehčí z řady batohů vybavených airbagovým systémem REACTOR od firmy ARVA s celkovou hmotností 2 kg, a to včetně karbonové láhve!

ARVA REACTOR 15 ULTRALIGHT

1 batoh = 3 velikosti: u každého batohu lze nastavit délku zad v rozpětí S – M – L Možnost použít bomby ARVA, ABS, MAMMUT Objem batohu: 15 litrů, hmotnost bez tlakové láhve = 1 660 g Celková hmotnost s karbonovou tlakovou láhví = cca 2 000 g Možnost uchycení lyží a jednoho cepínu.

Příprava pro hydratační vak a držák přilby HELMET HOLDER. Odvětraný a pohodlný zádový systém.

Kapsa pro cennosti, další kapsa na bederním popruhu.

Systém REACTOR = lehký (jen 790 g + hmotnost bomby), kompaktní, spolehlivý

SMART HEAD PROTECTION – ergonomický tvar airbagu v oblasti hlavy 150litrový dvojitý odolný vak s velkou plochou – v případě propíchnutí/prodření 1 komory zůstává ještě jedna!

Jednoduše přenosný systém z jednoho batohu do druhého L ARGE LIFTING AREA – airbag je pevně uchycen k batohu v 7 místech, vyniká velkou vztlakovou plochou. Tvar a konstrukce airbagu pomáhá dostat zasypaného na horní plochu laviny v horizontální poloze – tak aby se minimalizovala rozdílná rychlost vrstev sněhu a namáhání těla na střih.

S plňuje bezpečnostní normu CE EN 16716

Další modely lavinových batohů ARVA REACTOR ve velikostech 18, 24, 25, 32 a 40 litrů – více info na:

www.skialpshop.cz www.arva-equipment.com

OFF THE PISTE

s r e t s o l K in Davos

TH E NEW « 3 RESORT S LINE » O PE NS IN WINT E R 2018/ 19

M OR E I NFORMA TI ON O N W W W . DA VOS . CH/ FREERI D E O R B O O K Y O U R

M OU N TA I N HOTEL WI TH G UI D E D I R E CT L Y O N W W W. M O U NT A I NH O T E L S . C H

Paradies

F R E E RI D E DAVOS KLOSTERS

NG O P E NOI N SO

uniquely close

T H E F I R S T SK I - I N SE RV I C E D A P A RTM E N TS D I R E C TL Y A T TH E SL O P E S I N DA V O S.

OFFER FOR 7 N I GHT S INC L U D ING 7 D A Y SK I P A SS FROM

CZK 10`933 P E R P E R SO N

M O R E IN FO RM A TI O N A N D B O O K I N G W W W .PA R S E NN- R E S O R T . C H

98 Vybavení bez kompromisů pro všechny vaše zimní aktivity seženete v síti 39 prodejen HUDY, včetně 15 skialpových speciálek. S kvalitními a horami prověřenými produkty od značek jako je La Sportiva, Millet a Mammut už vás v zimě na horách nic nepřekvapí.

IRIDIUM HOODY L A SPORTIVA Pánská fleecová bunda s kapucí

LUNA JACKET WOMEN L A SPORTIVA Dámská fleecová bunda na zip

99

LIGHT REMOVABLE AIRBAG 3.0 MAMMUT Lehký lavinový batoh pro náročné skialpové túry

EXTREME RUTOR ALPHA COMPO HOODIE MILLET Skialpová zateplená hybridní bunda

TRILOGY SYNTH´X DOWN HOODIE

ODYSSEY GTX JACKET

MILLET

L A SPORTIVA

Pánská péřová izolační bunda

Nepromokavá bunda z nejlehčího druhu GORE-TEXU

FRONTIER DOWN JACKET L A SPORTIVA Dámská péřová bunda s výbornou hřejivostí

| 142 | MOUNTAIN NEBEZPEČÍ V HORÁCH

Kdy: 18. února 1965 Kde: Tábor u dolu Granduc ve stejnojmenné hoře, Kanada, Britská Kolumbie Kdo: 26 zaměstnanců těžařské společnosti

SMRT PŘICHÁZÍ PO ŠPIČKÁCH Připravuje: Martin Müller

Přišlo to tiše a nečekaně, na tom se přeživší shodli. Z detailů 53 let staré tragédie u kanadského dolu Granduc, při níž zemřelo 26 lidí, ještě dnes mrazí v zádech. A není to jen proto, že se odehrála hluboko v nehostinných končinách Britské Kolumbie, jen co by zlatým valounem dohodil od pověstného Yukonu…

P

řes všechen průzkum ve zlatonosných oblastech se v jejich těsné blízkosti stále ještě rozléhají rozsáhlá území, kam noha bílého muže nevkročila. Tak zní část zprávy z roku 1903 o těžbě

zlata na pomezí Kanady a Aljašky, kterou začíná tragický příběh dolu Granduc. Zlatá horečka zrovna vrcholila a do odlehlých oblastí na severu amerického kontinentu mířily tisíce dobrodruhů z celého světa.

Skutečný potenciál hlubinné těžby rud však ukázalo až otevření dolu Premier v roce 1916, který byl natolik štědrý, že se jeho provoz zaplatil za necelé dva roky a fungoval až do roku 1950.

Když zlatá žíla vyschla, pustili se těžaři do dalšího průzkumu a vysílali stále další a další expedice hlouběji do zrádných hor. Zlato nakonec nenašli, připadli ale na něco jiného.

Až do samého nitra hory

Letecká pomoc byla zásadní.

Posádky riskovaly, první helikoptéra musela dokonce nouzově přistát na ledovci a přečkat tam noc. Přesto se stroj podařilo znovu uvést do provozu a zapojit se do záchranných prací

Už v roce 1948 narazil jeden z týmů v oblasti na stopy měděných rud. O čtyři roky později spadla na stůl ředitele těžařského molochu Granby Mining nabídka, která slibovala obrovské výdělky, ale za cenu náročného a nebezpečného dobývání z hory Granduc ve stínu obrovského ledovce Leduc. Uplynulo dalších dvanáct let, než dala firma projektu definitivně zelenou.

Odhadované náklady byly vyčísleny na 55 milionů dolarů.

V plánu bylo vyvrtat do těla hory téměř osmnáct kilometrů dlouhý tunel, kterým by se cenná ruda vyvážela na povrch. Kolem

stavby vzniklo několik táborů, hlavní z nich přímo pod ledovcem. Dočasný domov tam našlo 140 zaměstnanců. K dispozici měli kromě nocleháren také jídelnu, kulturní dům, kanceláře, a dokonce i elektrárnu. Na poměry horníků v kanadské pustině se jim tedy nežilo zle.

Přímo na vrcholu ledovce byla zbudována přistávací plocha pro vrtulníky. Zásoby do tábora dopravovaly zubačkové vlaky po trase dlouhé 35 kilometrů. Jejich pouť obepínala horu, překonávala několik ledovců a procházela průsmykem ve výšce 5 500 metrů nad mořem. Na konci září 1964 bylo vše zařízeno a odzkoušeno, takže se práce mohly rozeběhnout naplno.

Sníh, sníh a zase jen sníh

Oblast kolem hory Granduc zažívá každoročně největší sněhové srážky na Zemi. Rok 1964 byl ale jiný. Sucho a krutý mráz sevřely celou zemi a sněhu napadlo asi o 30 % méně než obvykle. Krajinou navíc zmítaly prudké burácivé větry, které narušily vnitřní

FOTO: DEPOSITPHOTOS, ARCHIV

Říká se, že neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Zdá se, že se toto pořekadlo ale umí v určité momenty posunout. Když pak neštěstí vyrazí do hor, a jsou v nich i lidé, může dojít k tragédii. Třeba jako v Britské Kolumbii roku 1965.

| 143 |

Hornické městečko u kanadského dolu Granduc.

Ledovec se nachází přímo nad ním.

soudržnost sněhových kup. Nezvyklé počasí trvalo až do konce roku a zdálo se, že letošní zima bude mimořádně klidná.

Na počátku února se však oblaka nadechla a v jednom mocném výdechu ze sebe vychrlila sněhovou bouři, která zdecimovala široká území Britské Kolumbie a Aljašky. Během několika dní pokrylo Granduc neuvěřitelných 4,3 metrů sněhu. Pro děl-

Okolí nese dodnes nepřehlédnutelné stopy těžby. Ta se po neštěstí přesunula na jinou stranu hory, pro což bylo zapotřebí rychle vybudovat přístupové cesty a tunely. Tamní tuneláři si na konto připsaly hned čtyři světové rekordy

níky, zvyklé na drsné podmínky, to znamenalo jen trochu práce navíc. Nic už ale netušili o sílícím tlaku ledovce, visícího přímo nad nimi.

A pak, 18. února v 10:16 kanadského času, ledovec povolil.

Minuty po neštěstí

Když se na vás valí miliony tun sněhu, rozhodně nečekáte naprosté ticho. Přesně tak ale po-

psali okamžiky před pádem laviny přeživší z tábora, který její síla téměř vymazala z mapy. Sníh na své cestě údolím smetl kulturní dům, hangár pro helikoptéry a deset dalších menších budov, umlčel hlasy dělníků a téměř zatarasil vchod do rozkopaného tunelu. Pak začalo volání o pomoc.

Rádiový operátor Innis Kelly stihl vyslat krátké „mayday,“ než technika definitivně zkolabovala. Jeho zprávu zachytilo několik záchranných stanic v Kanadě i Spojených státech a zanedlouho se rozjela obrovská záchranná operace. Pro spoustu lidí v táboře už bylo pozdě, část z nich se ale dala do zběsilého boje o životy své i svých kolegů.

Někteří se šťastnou náhodou nacházeli v místech, kterým se lavina vyhnula, když se po nárazu do prvních překážek rozdělila na dva proudy. Zasypala je sice sprška sněhu, ale po chvíli se vyhrabali zpátky na povrch a začali okamžitě pátrat po ostatních přeživších. Část dělníků se zachránila přímo v důlním tunelu, který byl při pádu vyhlouben pouze do devíti metrů.

O štěstí jako z pohádky mohl mluvit tehdy dvacetiletý kuchař Bertram Owen-Jones. Krájel zrovna zeleninu v kuchyni, když ji lavina rozmetala na kusy, a jelikož při nárazu držel v ruce nůž, mohl ho posléze použít k prohrabání si cesty na povrch. Kdyby mu zůstaly jen holé ruce, dost možná by zemřel na udušení před příjezdem prvních záchranných týmů. I tak mu to zabralo více než 3 hodiny.

Zcela ojedinělý osud stihnul truhláře Einara Myllylu, který byl při závalu zavřený v dílně. Sníh ho i s budovou zcela zasypal a uvěznil ve vzduchové kapsli mezi pobořenými zdmi a několikametrovou vrstvou sněhu.

Myllyla volal o pomoc, ale ledovou hradbou jeho hlas nepronikl. Mohl tak zpod závalu sledovat dění na povrchu, a zároveň odpočítávat hodiny, než mu dojde zásoba vzduchu.

Ti šťastnější mezitím rozdělali signální oheň. Jen co se světlo z ohniště rozlétlo do širého okolí, naskytl se jim děsivý pohled. Tábor pohřbený pod sněhem. Spojení se světem přerušeno. Všude kolem sutiny budov, mezi nimiž leží jejich mrtví nebo zmrzačení kolegové. Divoká sněhová bouře

řádící temnou nocí. Nářky zraněných, skučení větru a jinak? Jinak naprosté ticho.

Mayday

Většina lidí v táboře byla bezprostředně po tragédii ve stádiu naprostého šoku a zděšení, proto se záchranné práce rozjížděly jen velmi pomalu. Lékař a zdravotník naštěstí vyvázli bez zranění a mohli se tak hned pustit do ošetřování. Štěstí přálo i vedoucímu směny, který znal polohu pracovních čet a mohl tak záchranáře poslat správným směrem.

Teplota padala hluboko pod bod mrazu, přes vzdouvající se vějíře sněhu nebylo vidět na krok a odvážným mužům v chladu mrzly tváře i končetiny. Vrhali se do sněhu často jen s holýma rukama nebo vyzbrojeni úlomky nástrojů a snažili se vyhrabat každého, kdo mohl stále dýchat.

Mayday vyslané Kellym mezitím zachytila Aljašská státní policie a upozornila oddíl Královské kanadské jízdní policie v nedalekém horském městečku Prince Rupert. Signál doputoval i k centrále těžařských operací ve městě Stewart, která mezitím rozjela vlastní záchrannou operaci.

Záchranáři chtěli na místo nejprve vyslat helikoptéry, ty se ale kvůli vichřici mezi Stewartem a dolem Granduc vrátily s nepořízenou. Úřady proto začaly zajišťovat přesunutí letecké základny dále po proudu řeky Chikamin, z jejíž strany nebyl průlet natolik rizikový.

Americká pobřežní stráž vyslala ke kanadskému pobřeží majestátní ledoborec Cape Romain, který měl prorazit cestu zamrzlým pobřežím a převážet přeživší do nemocnice. Z Aljašky vyplul zbrusu nový nákladní trajekt Taku, přestavěný na polní nemocnici, a po několika hodinách zakotvil v přístavu nedaleko místa neštěstí. Souběžně s nimi vyplouvaly a vzlétaly další vojenské, policejní i civilní dopravní prostředky s cílem přiložit ruku k dílu.

| 144 | MOUNTAIN NEBEZPEČÍ V HORÁCH

Pamětní deska připomíná všech 26 obětí neštěstí

Mezitím na cestu vyrazil i pozemní tým. Zubačkový vlak dopravil členy k nejbližšímu táboru, odkud je čekal 55 kilometrů dlouhý pochod horským terénem za smrtonosných podmínek. Časový odhad cesty byl 3 dny. Pokud by se nepodařilo zajistit letecké spojení, šlo možná o jediný možný způsob, jak se záchranáři mohli na místo dostat.

Zpátky v táboře se kolem páté hodiny odpoledne podařilo přeživším odklidit dostatek sutin před jídelnou na to, aby tam zřídili provizorní přistávací plochu.

Aniž by to kdokoli věděl, nacházela se přímo nad hlavou Einara Myllyly, stále uvězněného pod sněhem. Během prvního dne se podařilo ze sněhu vyprostit 41 mužů, aniž by se k dolu dostala jakákoli pomoc zvenčí.

Hrdinství ve vzduchu

Ještě toho večera se jeden záchranný tým rozhodl zariskovat a přes četná varování proletět vrtulníkem skrz hrozivou vichřici. Téměř se jim to podařilo, na poslední chvíli jim ale v ledovém blizzardu zkolabovala technika a museli přistát přímo na ledovci nad táborem. Tam strávili noc, během níž za neustálého odlamování ledu z vrtule dali stroj

do takového stavu, že s ním ráno mohli slétnout dolů do tábora a za všeobecného jásotu přistát přímo před jídelnou.

Během dne se podobné hrdinské kousky podařily několika dalším pilotům a záchranné práce tak konečně nabraly na rychlosti. Do všech koutů tábora se rozeběhli cvičení psi, v přemíře lidských pachů však neměli moc šancí kohokoli vyčenichat. Práce komplikovaly i hromady rozmetaných sutin, silný vítr, a nakonec i mlha, která vše překryla jako těžká, dusivá peřina.

Záchranáři navíc pracovali pod neustálou hrozbou dalšího závalu. V jeden okamžik se riziko utržení další laviny zvýšilo natolik, že byla nařízena hromadná evakuace. Piloty helikoptér navigovali skrze vířící sníh za pomocí hořících benzínových nádrží v táboře. Jindy zase nákladní letoun s 19 mrtvými těly na palubě sklouzl z nakloněné plošiny a zajel čumákem do sněhového valu.

Zatímco piloti ve vzduchu riskovali své životy a snažili se v silném větru dopravit své stroje a záchranné týmy na místo, na zemi se našlo i pár takových, kteří tragédie využili ve svůj prospěch. Po skončení záchranné operace vyšlo najevo, že někdo vyraboval budovy v táboře. Viníky se odhalit nepodařilo.

Druhý život šťastného truhláře

Už během druhého dne začínalo být jasné, že se počet mrtvých přehoupne přes dvě desítky. Třetí den už naděje na nalezení dalších přeživších povážlivě klesaly.

Zbýval však ještě jeden člověk.

Poslední přeživší, který celou tu dobu čekal pod jejich nohama.

Einar Myllyla už v záchranu nedoufal. Tři dny střídavě upadal

do kómatu a ve chvílích jasné mysli sledoval dění nad sebou.

Slyšel přistávající a vzlétající helikoptéry, rachotící techniku a vzrušené výkřiky. Průlom nastal, až když na místo dorazily buldozéry. Jedna z mašin se zakousla do sněhu takovým způsobem, že prolomila ledový strop a odhalila překvapeně mrkajícího Myllylu pod ním. „Nehýbejte se mnou! Myslím, že mi umrzly nohy,“ byla první slova, kterými polomrtvý truhlář vítal své zachránce. Pod sněhem strávil tři dny a šest hodin.

Ihned po vyproštění byl přepraven do nemocnice, kde se lékařům povedlo zachránit všechny jeho končetiny až na pár prstů.

Myllyla se toho dne podruhé narodil. To o sobě bohužel nemohlo říct celkem 26 lidí, kteří nakonec pod lavinou zemřeli.

Poslední tělo se podařilo vyprostit až o čtyři měsíce později, 18. června.

byla riziková a bezpečí před další lavinou nemohl nikdo zaručit.

Inženýři tedy začali vrtat nanovo z úplně jiné strany a zvýšené náklady důl téměř přivedly na mizinu ještě před otevřením. Odhadem 32 milionů tun měděné rudy ale nakonec investory přesvědčilo v projektu pokračovat.

Následovala akce, která nemá ve světě obdoby. Nová stavební četa nasadila takové tempo, že prolomila hned čtyři světové rekordy v rychlosti hloubení dolů. Aby se práce urychlily, byla k městu Stewart přivedena nová silnice z celoročně sjízdného materiálu a zbudován nový přístav. Populace města se v krátkém čase zčtyřnásobila a novému sídlišti na severu se začalo říkat Granducké.

Nový tunel byl slavnostně otevřen v roce 1970. Jeho výstavba stála nakonec více než dvojnásobek odhadovaného rozpočtu.

Fungoval přes deset let, než ho

Rekordy, pokořené při stavbě druhého tunelu Nejdelší trasa za 1 den:.................................................................. 47 metrů Nejdelší trasa za 6 dní:.................................................................183 metrů Nejdelší trasa za měsíc:.............................................................. 707 metrů Nejrychleji vyhloubená míle:.....................................73 pracovních dní

Čtyři světové rekordy

Co se obětí týče, šlo vesměs o mladíky, kteří neměli s hornictvím mnoho zkušeností a přilákala je vidina rychlého výdělku.

Tragický byl osud dvou bratrů Roseových z Vancouveru. Pocházeli sice z hornické rodiny, ale na přání matky se od nebezpečného povolání drželi dlouhá léta dál. Až když skončili oba bez práce, nechali se na čas zaměstnat jako pomocná síla při stavbě dolu. Ani jeden z nich nepřežil.

Ačkoli se po lavině spekulovalo o opětovné výstavbě, zůstal nakonec důlní EC 2018 PROSIN tábor uzavřeč. 114 ný a postupem času se proměnil v město duchů.

Jeho poloha

poslaly do kolen padající ceny mědi v 80. letech. Město Stewart se opět vylidnilo a důl udržovala stále menší a menší posádka.

V roce 1984 se pak brána do nitra hory definitivně uzavřela.

Tak skončil příběh dolu Granduc a 26 mrtvých z února 1965. Šlo o nejhorší lavinovou tragédii v Kanadě od roku 1910 při sesuvu v Rogersově průsmyku a stejně jako v jejím případě přišly desítky mužů o život v honbě za pokladem skrytým hluboko v horách.

 PŘÍŠTĚ:

Poslední záběr Velkého Kavkazu aneb nejobjemnější zdokumentovaná lavina světa

8 0 0 2 e c n i s s p m a c e d i r e e fr

S O V A D 9. 1. 2019

INi G H C A CrOide autoritam E D I R e FžRovEánEí s českými fre T ly ES T I K DE EEridSe lyží I R FR E E ee FR test fr Y D A &aLčátečníky Y S A E eride pro z IDoEžákem fre R E MP E A B R C m F e l UR RíEfreeride s Pav O T CO I K n t &Sv horách exper E H C Ne, záchrana A L A AVová prevenc lavin

KO OŽÁK S B R L A E C V F, ŠVÝ ERIDER PA R O D E U S DAVO OŘÁK, FR Í V HOTEL , A N V N A MONT OJTĚCH D UBYTOVÁ L E T V A O , PĚT, H AREL KŘÍŽ NÍ SKIPAS Z A M N K EM TA CI UIAGM TOMU 6DE K A L ce: V Í VŮD CENĚ! K doprav T í n l Š á i R V Ofic HO ENZE P O L PO rtneři:

t Garanové lavin ence prev

z c . t s e f w o n s . w ww

Pa

í Odborn

partne

ři:

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

1 – .

2 1

| 146 |

TRAVEL

Monínecká sjezdovka má díky jedinečné zasněžovací technologii sezónu od půli listopadu

| 147 |

Lyžování na zelené louce

Na Monínci se i letos bude od poloviny listopadu lyžovat díky revoluční zasněžovací technologii, při níž je sníh vyroben v „kontejneru“ a následně vyfoukán přímo na sjezdovku. Už v polovině října zahájil „na zelené louce“ lyžařskou sezónu i tyrolský Kitzbühel, a to nad sedlem Resterhöhe ve výšce sotva 2 000 m n. m. Ten k tomu ale využil zásob loňského

sněhu, které uschoval přes léto pod plachtou. Přestože tento způsob „zasněžování“ nemá kromě nahrnování a rozhrnování hromad sněhu rolbami během pár dní žádnou ekologicky zátěžovou „stopu“, ochránci přírody jsou z toho na trní. Kolik kilometrů kvůli tomu asi tak najezdí a nalétají po celém světě, aby protestovali proti zpupnosti zhýralých lyžařů?

Pronajměte si celý resort!

v přepočtu za 150 tisíc korun. Nabídku lze využít v úterý a ve středu od ledna do dubna. Kdo se nechá inspirovat v Evropě? Najdeme třeba ve Špindlu jednou ceduli „dnes uzavřená společnost“?

Pico Mountain v americkém Vermontu na sebe letos upozorňuje možností pronajmout si na jeden den celé středisko. Všech 57 sjezdovek můžete mít jen pro sebe a svých 250 kamarádů

(rh)

(lv)

Kokainová kampaň na švýcarský skipas

Nepřehlédněte:

FOTO: MONÍNEC

Dvě bílé linky a nad nimi slogan „Natáhni si 980 km!“, lákající lyžaře ke koupi sezónního skipasu, budí ve Švýcarsku pozdvižení. Zdravotníci varují, že zlehčování konzumace drog a její spojování se sportem může mít závažné důsledky. Podle zástupce jednoho ze zúčastně-

ných středisek je však dvojsmyslné vyznění kampaně náhodnou shodou okolností, neboť v teplém počasí prostě nebylo možné prezentovat záběry zcela zasněžené krajiny.

Reklama každopádně svědčí o tom, jaké omamné látky momentálně v zemi helvétského kříže „frčí“.

(rh)

Nauders pod Reschenpassem: tyrolská klasika s italským žolíkem Nauders je „obyčejné“ moderní tyrolské rodinné středisko, odkud se dají podnikat výlety za italským sluncem a pohodou.......................

148 152 156

Dolnorakouský Mostviertel: alpské pahorky i velehorky Velmi řídce zalesněná horská kotlina Hochkaru je vystlaná opravdu rozmanitými sjezdovkami, jimž chybí jen větší převýšení.....

Dolomitská superdirettissima Nejpřímější trať v Pinzolu vyniká strmostí, v níž nemá mezi nejdelšími alpskými sjezdovkami obdoby.........................................................

| 148 | TRAVEL REPORT

Nauders je ‚obyčejné‘ moderní tyrolské rodinné středisko s parádními červenými sjezdovkami, odkud se dají s jedním skipasem podnikat výlety za italským sluncem a pohodou.

Kdo si Nauders nejlépe užije? pohodový lyžař Červeno-černé dálnice z Tschayecku potěší a prověří lyžaře sklonem i převýšením, které přesahuje 700 m

Nauders

Text a foto: Radek Holub

sportovní lyžař

K

dyž se k 70 km velmi všestranných sjezdovek v samotném Nauders přidají společným skipasem pokrytá střediska na italské straně hranice, má lyžař „v kapse“ přes 200 km tratí. Z nich jsou nejlépe využitelné ty v Schönebenu, nově propojené s Haider Almem, neboť k nim zajíždí skibus. Nauders je tak atraktivním letoviskem pro vícedenní dovolenou jak věkově a výkonnostně různorodých rodin, které rády setrvávají „na místě“, tak lyžařských nomádů.

Hlavní a největší areál této oblasti – nauderský Bergkastel – se rozkládá na severní straně průsmyku Reschenpass v hlavním hřebeni Ötztalských Alp, což mu zajišťuje vysokohorský charakter, dlouhé svahy všech strmostí a sněhovou trvanlivost, zároveň má

pod Reschenpassem: tyrolská klasika s italským žolíkem Tyrolské Nauders, ležící těsně pod hraničním sedlem Reschenpass, je v blízkosti lyžařských velikánů jako Serfaus či Ischgl „malým“ střediskem, ačkoliv samo o sobě zas tak malé není. Jeho skipas navíc platí také v několika nedalekých areálech v Itálii, což přináší kromě lyžařské rozmanitosti i pojistku pro nestálé počasí.

| 149 | Nauders 4 000

Nauders R

Bergkastel

1 000 500

18 %

0

m n. m.

17 600

1 ŘÍJEN

ZÁŘÍ

os./hod.

ČERVENEC

KVĚTEN

DUBEN

ÚNOR

BŘEZEN

6 2 2 1 LEDEN

1 500

SRPEN

34 %

3 000 2 500

71 km 60 km 48 %

Alm

Lärchenalm

U

2 000

ČERVEN

Gaisloch

A

O

3 500

PROSINEC

Tschayeck

K

K

LISTOPAD

Guesser Kopf

S

O

www.nauders.com /stredisko/181

Nauders

Hlavním svahem v centru areálu je ultraširoká červeno-modrá dálnice podél 8sedačky Zirm. Na odvrácené straně Bergkastelu, který obhospodařuje kotva Alm, padá poměrně široká, lehce stranově ukloněná černá trať s mírnějším nájezdem, doprovázená ještě jednou černou, přímější, zato s ještě strmějším hangem, velkým obloukem pak svah zdolává i úzká červeně značená „cesta“. Od vleku níže pokračují lesem dvě neposednější červené varianty, přecházející v přejezdovou cestu a vlévající se do návratové údolní tratě.

Do údolí klesá lesem červená sjezdovka, která začíná jako červené „hřiště“ podél vleku Ideal, pak nenáročně traverzuje a láme se v široký, poctivě červený hang k Lärchenalmu (s ještě další, nenápadnou a užší černou variantou), odkud pak už pokračuje mírně až ploše až do údolí.

ale typicky tyrolsky propracované zázemí pro lyžařskou výuku. Je-li příliš větrno nebo padne „bílá tma“, zůstává přitom šance přejet za „lepším“ počasím za hranice – Reschenpass je totiž klimatickým předělem, a tak se nezřídka počasí na severní a jižní straně průsmyku liší. Častěji bývá vlídněji na jihu, ale může to být i naopak.

Nauders: červené dálnice pro celou rodinu

Nauders je rodinně zaměřené, ale v podstatě opravdu všestranné, přitom celkem kompaktní středisko, rozložené na svazích více než dvouapůltisícového Bergkastelu a Tschayecku. Dominují tu široké sjezdovky s „dálničními“ rysy, a to od lehkých přes pohodově a sportovně červené až po černé „střechy“, byť krátké. Najdou se ovšem také spletité, terénně neposedné tratě. Opravdu lehkých a rekreačních tratí je méně než těch se sportovnějším sklonem, takže nudit se

Do zpola zalesněné kotlinky Gaisloch stékají kolem 6sedačky červeně značené, místy ale i načernalé sjezdovky – jak široké dálnice, tak užší a terénně rozmanitější.

Z vysokohorsky vyhlížejícího vrcholu Tschayeck padají strmé, červeně značené tratě s téměř 800metrovým převýšením – mírnější, ale i tak poctivá, prosmýkající se mělkou brázdou, a strmější, značně načernalá po hřebínku s panoramatickým výhledem, obě končí užšími a neposednými dojezdy. Do údolí odtud pokračuje mírná užší modrá „přejezdová“ trať s několika příjemnými jezdivými pasážemi.

Dětské výukové parky a cvičné louky lyžařských škol jsou umístěné v centru areálu u výstupu z kabinky.

nebude ani náročnější lyžař. Díky poloze areálu na hlavním alpském hřebeni s jeho mohutnými svahy se dá navíc využít i neobyčejně rozsáhlý, alespoň na poměry rodinného střediska, volný terén, pročesaný značenými a lavinově zabezpečenými trasami ski-route.

Nejpohodovější je hlavní modro-červená pláň podél 8sedačky Zirm přímo v centru areálu – nesmírně široká, přehledná a v podstatě bez terénních nerovností. Mírně se dá sjet až do údolí po okružní modré trati, z velké části je to ale jen úzká přejezdová cesta, sloužící zároveň pro tranzit mezi jednotlivými lokalitami areálu.

Náročnější jezdce nejvíce přitahuje výrazný vrchol Tschayeck se dvěma až třemi dlouhými a konstantně strmými tratěmi s téměř 800m převýšením. Velmi sytě červené, přitom široké a přehledné jsou i tratě podél 6sedačky Gaisloch, vklíněné mezi oba hlavní vrcholy.

Nejstrmější jsou ale dvě poněkud „odstrčené“ černé tratě s kotvovým vlekem Alm

CENY SKIPASŮ NAUDERS / ZWEI LÄNDER SKIARENA dospělí 6 dní.....................................225,50 EUR děti 6 dní (6–14 let).............................. 123 EUR

na odvrácené straně Bergkastelu. Vydatný hang má i červeně značená, jinak z větší části pohodová trať do údolí, navíc má ještě užší černou variantu.

Nízkopodlažním skibusem k lanovce

Zhruba kilometrovou vzdálenost mezi vesničkou Nauders a nástupní stanicí lyžařského areálu efektivně překonává skibus, pendlující po okružní trase celodenně v krátkých intervalech. Vstupní terminál je velkorysý a moderní s kapacitní úschovnou lyžařského vybavení, bistrem, půjčovnou nebo obchodem.

Přiměřeně moderní je i přepravní park s převahou expresních sedačkových lanovek, přístupová 6místná kabinka dostala nové měkké polstrování sedaček, stejně jako „doprovodné“ pomalé 2sedačky.

Tyrolská luxusní stodola

Z horských chat v lyžařském areálu nad Nauders nejvíce zaujme nedávno dokončená chata Stieralm, které vznikla z původního statku s chovem býků, z něhož zůstalo mnohé zachováno. Přístavba je pak svěže moderní a symbióze pomáhá i použité stejné dřevo z voňavé borovice limby (voní i v podobě domácího šnapsu!). Specialitou je možnost přezutí do papučí a vysušení přezkáčů během oběda. Příjemný tyrolský „luxus“ je přitom cenově standardní – polévky okolo 5 eur, těstoviny a knedlíky do 10 eur a hlavní jídla okolo 15 eur.

2 740 1 340 m

1 400

| 150 | TRAVEL REPORT Schöneben Haider Alm 4 000

Schöneben Haider Alm A

O

U

K

3 500 3 000 2 500

Schöneben

65 km 65 km 9%

ZÁŘÍ

ČERVENEC

os./hod.

SRPEN

KVĚTEN

0

m n. m.

18 000

4 ČERVEN

DUBEN

ÚNOR

3 BŘEZEN

LEDEN

Reschensee

500

46 %

2 1

1 450

LISTOPAD

45 %

St. Valentin

940 m

1 500 1 000

ŘÍJEN

Rojental

2 390

2 000

PROSINEC

R

Haider Alm

K

S

O

www.schoeneben.com /stredisko/184

Reschen

KARLSRUHE

U horní stanice přístupové kabinky z obce St. Valentin je krátký výukový svah. Sousední „jednohubková“ červená trať s vlekem, využívaná pro tréninky, už rovněž nebude v provozu.

Samoobslužná restaurace Haider Alm u výstupu z kabinky sice není na první pohled nijak nápaditá, ale servíruje výborné lasagne STUTTGART či tiramisu.

Schöneben má rovněž velmi široké sjezdovky, celkově M ale M mírnější a harmoničtější. ÜNCHEN

EMMINGEN

SALZBURG

HOLZKIRCHEN

BAD TÖLZ

SCHAFFHAUSEN

BAD REICHENHALL

BASEL

KONSTANZ

Pohodovější než modro-červené sjezdovky na Schönebenu už snad lyžování ani nemůže být

Schöneben: pohodové lány

ZURICH

BESANCON

Novinkou sezóny 2018/19 bude rozšíření L areálu směrem k sousednímu Haider Almu, s nímž se zároveň propojí lanovkou – kromě BERN ní ale přibude i jedna plnohodnotná červená sjezdovka.

KUFSTEIN GARMISCH

BREGENZ

INNSBRUCK MITTERSILL FELDKIRCH

BIEL

Nejbližší středisko za hranicemi je zároveň lyžařsky nejpohodovější v celé oblasti – má rovněž velmi široké sjezdovky, celkově ale mírnější a harmoničtější, prakticky bez terénních nerovností a bez vysokohorských rysů, zkrátka takové „zjemnělé“ Nauders.

Nejlehčí modré „dálnice“ rolují podél 6sedačky Joch, vybavené automatickou zábranou a dětskou pojistkou, lehce načervenalé pak podél sousední 6sedačky Fraiten. Strmější sjezdy míří do malebného postranního údolí Rojental s malou osadou s kostelíčkem.

C Návratová lesní trať do údolí se po nedávném výrazném rozšíření proměnila ve velmi příjemný promodralý sjezd, střídající lehké G jezdivé pasáže s ploššími odpočinkovými úseky.

NEUCHATEL

VADUZ

LANDECK

PONTARLIER

Haider Alm: milý a strmý zapadákov MONTREUX

Poměrně strmou horskou kotlinu s výhleS ENEVA demGna jezero Reschensee dosud vystélala B přímá, černě značená sjezdovka s jedním LUGANO výrazným hangem, jejž lze částečně objet, obsloužená pomalou 3sedačkou.

Ta však Vpo A nově vybudovaném propojení s Schönebenem zůstane mimo provoz, podobně jako už dříve vrcholový vlek, areál se tak „scvrkne“ na jedinou, ovšem velmi pohodovou červenou sjezdovku, stékající lesem do údolí, která nejTURIN prve široce traverzuje a později se rozbíhá po několika příjemných prostorných mýtinách.

SIERRE

ION

ELLINZONA

MARTIGNY

ANNECY

OSTA

MODANE

BRIANCON

ARESE

STERZING BRUNECK

DAVOS

LIENZ

MERANO

INTERLAKEN

LAUSANNE

ALBERTVILLE

SAMNAUN

CHUR

FRIBOURG

HAMBERY

RENOBLE

UZERN

SAALFELDEN

OBERSTDORF

ST. GALLEN

BRIXEN

auders se nachází na severníB straně N průsmyku Reschenpass ve 1 400 m n. m. nad Landeckem, odkud do něj vede horská silnice,S avšak bezproblémováT a velmi dobře udržovaná. Kapacitní parkoviště s nástupním terminálem leží cca 1 km nad vesničkou L přímo u hlavní silnice.

B Nízkopodlažní skibus z vesničky Nauders V pendluje celodenně v 10- až 20minutových M ILAN B RESCIA intervalech. Skibus do sousedního VERONA jihotyrolPADOVA ského střediska Schöneben Haideralm jezdí v půl- až hodinových intervalech s polední přestávkou.

OLZANO

AGORDO

ONDRIO

RENTO

FELTRE

BELLUNO

BORGO VALSUGANA

ECCO

ERGAMO

ICENZA

VENEZIA

| 151 | Watles 4 000

Watles R

Watles

A

K

O

U

S

K

3 500

O

3 000 2 500 2 000 1 500

18 km 18 km

1 000 500

36 %

64 %

Prämajur

4 700

PROSINEC

LISTOPAD

ŘÍJEN

ZÁŘÍ

ČERVENEC

SRPEN

KVĚTEN

os./hod. ČERVEN

DUBEN

ÚNOR

BŘEZEN

2

LEDEN

1

0

m n. m.

www.watles.net /stredisko/296

Watles: jedna sjezdovka pro všechny

Zdánlivě malé a hůře přístupné Watles, vysoko nad jihotyrolským městečkem Mals, je natolik lyžařsky malebné, že za vyjížďku z Nauders prostě stojí. Watles tvoří širokánská, hravě zvlněná bezlesá pláň s ideálním, lehce proměnlivým červeným sklonem – jedna jediná sjezdovka se tak dá jezdit nepřebernou kombinací tras a díky své příjemné členitosti umí zabavit na dlouho. Směrem do údolí si lesem v několika širokých zatáčkách klestí cestu červená trať – i ta se dá jet jak pohodověji, tak sportovněji po vnitřních stranách zatáček. Nepravidelně se upravuje ještě úzká rokle podél trasy lanovky, která má tvar přírodní U-rampy, a je tak oblíbenou „polofreeridovou“ trasou pro děti. V mezistanici je cvičná louka s kobercem a vlekem a velmi lehkou točivou tratí se „zvukovými“ atrakcemi. Celý areál obslouží dvě navazující kryté 4sedačky.

Watles je oblíbený víkendový svah místních – nejen pro lyžování, ale pro jakýkoliv aktivní pobyt na horském vzduchu s impozantním výhledem na Ortler. Prvním patrem areálu šněruje klikatá lesní cesta, využívaná jako sáňkařská dráha, skitouringová trasa či pěší stezka.

Nástupní stanice leží až v 1 750 m n. m. vysoko nad údolím Vinschgau – z Mals se k ní škrábe úzká, ale dobře udržovaná horská silnička. V osadě Prämajur, kousek od nástupní stanice lanovek, je i jeden větší moderní hotel.

Trumfy Nauders

Nauders a jeho sousedé na jižní straně Reschenpassu spolu tvoří překvapivě nemalé lyžařské území, kde se budou cítit dobře jak pohodově založení, tak sportovnější lyžaři a klidně i cestovatelé. O co „obyčejněji“ na první pohled působí, o to je cenově dostupnější a méně rušné než

Hlavní sjezdovka na Watlesu vydá díky své členitosti hned za několik hravých tratí

Jedna jediná sjezdovka se tak dá jezdit nepřebernou kombinací tras a díky své příjemné členitosti umí zabavit i na dlouho. věhlasné lyžařské adresy v okolí. A oproti východněji položeným střediskům, snáze dostupným z Česka, drží Nauders díky své nadmořské výšce trumf v podobě trvanlivějšího a kvalitnějšího sněhu.

CENY POBYTŮ hotel*** – ubytování s polopenzí a skipasem 2 500 Kč

3 500 Kč

apartmán (4 os.) – ubytování se skipasem 1 500 Kč

2 500 Kč

Orientační ceny pobytů vycházejí z nabídek CK a místních turistických kanceláří a jsou přepočítané na 1 den lyžování.

KLADY A ZÁPORY široké, pohodové i sportovní sjezdovky a značené freeridové tratě moderní a rychlé lanovky sněhová spolehlivost a možnost „volby“ počasí tyrolský i italský duch v jednom skipasu méně opravdu lehkých sjezdovek oproti náročnějším přímo v Nauders užší a nepřehlednější dojezdy tratí z Tschayecku a Gaislochu vždy aspoň krátké dojíždění ke sjezdovkám

2 500 750 m

1 750

FOTO: RADEK HOLUB – SNOW

| 152 | TRAVEL REPORT

Velmi řídce zalesněná horská kotlina Hochkaru je vystlaná opravdu rozmanitými sjezdovkami, jimž chybí jen větší převýšení.

Kdo si Mostviertel nejlépe užije? pohodový lyžař Na dně kotliny Hochkaru se rozlévá přehledná pohodová pláň, obklopená hotely a ubytovnami

Dolnorakouský

Mostviertel: Text: Radek Holub

alpské pahorky i velehorky

Dolnorakouské předhůří Alp nemá výrazná a přehledná údolí, ale je složené z „neposedných“ vrcholků, jimž výrazně dominuje jen mohutný a skalnatý, sotva však dvoutisícový Ötscher. O co je krajina členitější, o to rozmanitější podobu mají i zdejší lyžařské areály, byť se jim nedostává velehorských parametrů. Zato jsou z jižních českých hranic dosažitelné už za dvě hodiny.

sportovní lyžař

V

elikostní, výškový i sněhový primát drží Hochkar, lyžařsky parádně využitá kotlina s velehorským duchem, a v závěsu za ním Lackenhof, jehož sjezdovky se šplhají po svazích Ötscheru.

Výborným vyhlídkovým vrcholem s výrazným převýšením je Gemeindealpe, nedaleký Annaberg zase láká výukovým zázemím a kompaktním propojením sjezdovek s vesničkou. Nejbližší střediska dělí necelá půlhodina jízdy, vzdálenější ale i více než hodina, a tak nejpraktičtější je – zpravidla víkendový – pobyt na místě.

Hochkar: kotel pro sněhovou nálož

Velmi řídce zalesněná horská kotlina, obklopená ani ne dvoutisícovými vrcholy Hochkar, Läsing a Leckerplan, je vystlaná opravdu

| 153 | Hochkar 4 000

Hochkar Hochkar

R

Leckerplan

A

O

U

K

3 500

O

3 000 2 500 2 000 1 500

19 km 15 km

1 000 500

29 %

53 %

LISTOPAD

ŘÍJEN

ZÁŘÍ

ČERVENEC

SRPEN

KVĚTEN

os./hod.

ČERVEN

DUBEN

ÚNOR

0

m n. m.

15 400

1 BŘEZEN

LEDEN

2 5

18 %

PROSINEC

Läsing

K

S

www.hochkar.com /stredisko/156 KARLSRUHE

rozmanitými sjezdovkami, jimž chybí jen větší lejší 4sedačky s nástupním kobercem, nebo STUTTGART převýšení – dosahuje nejvýše 400 m. i bez něj.

Na severně orientovaných svazích z HochNávětří Alp a mikroklima horského kotle karu a Läsingu proudí spíše strmější červené zajišťuje Hochkaru násobné příděly sněhu a černé sjezdovky, lehčí je jen příjemně oproti okolí, což je vítanou pozvánkou i pro svižná okružní modrá „jednička“ z Hochfreeridery, kteří se tu mohou vyřádit v méně karu a dálniční červená „pětka“ z Läsingu. náročném, ale místy přesto záludném terénu.

MÜNCHEN Slunečný, jihozápadně orientovaný Celý areál je velmi přehledný a kompaktní, MEMMINGEN svah Leckerplanu je naopak přehledný a modrovšechny tratě se sbíhají na dno kotliny, mezi SALZBURG -červený, i když přímá červená „devítka“ některými lze přejíždět i v horních partiích už má dosti sportovní sklon, nemluvě svahu. Na dně kotliny je několik hotelů od o černém hangu Thomase Sykory, jímž končí jednodušších až po čtyřhvězdičkový, penvýletní „desítka“, proplétající se po odvráziony a ubytovny, samozřejmě vždy přímo B S .G cené straně svahu.

Nejlehčí je pak široká v dosahu sjezdovek. Alternativou je dojíždění INNSBRUCK ZURICH modrá cvičná louka na dně kotliny přímo z údolního městečka Göstling an der Ybbs, což však obnáší „rally“ po dlouhé a klikaté L nad parkovištěm. V Kromě páteřní kryté 4sedačky na Hochkar horské silnici, která si i přes pečlivou údržbu C obsluhují všechny zbývající vrcholy pomamůže říct o nasazení sněhových řetězů.

CENY SKIPASŮ HOCHKAR dospělí 6 dní........................................... 191 EUR děti 6 dní (10–14 let)............................ 110 EUR LINZ

YBBS/DONAU

ST. PÖLTEN

WIEN

ENNS STEYR

AMSTETTEN

SCHEIBBS

GMUNDEN

WIENER NEUSTADT

HOLZKIRCHEN

BASEL

BAD REICHENHALL

KUFSTEIN

GARMISCH

T

SAALFELDEN

RAMSAU

OBERSTDORF

ALLEN

MITTERSILL

MAUTERNDORF

FELDKIRCH

UZERN

ATEL

BERN

TAMSWEG

ADUZ

LANDECK

SAMNAUN

HUR

STERZING

BRUNECK

DAVOS

FRIBOURG

INTERLAKEN

LIENZ

SPITTAL/DRAU

MERANO BRIXEN

HERMAGOR

VILLACH BOLZANO

Guga Hö: probuďte se na sjezdovce!

MONTREUX

SION

SIERRE

RTIGNY

AOSTA

TURIN

LASSING

KONSTANZ

REGENZ

BIEL

GÖSTLING/YBBS

BAD TÖLZ

SCHAFFHAUSEN

Dolnorakouská střediska říkají oblíbeBELLINZONA TRENTO nému exkluzivnímuSONDRIO rannímu lyžování na LUGANO panenském manšestru „Guga Hö“, což v místním dialektu znamená něco jako VARESE LECCO „hodně dobře probuzený“. Není to ale jen BERGAMO šance být první na sjezdovce, je to doslova obřad. Uvítání okolo 7. hodiny ranní se MILAN BRESCIA odehrává u plápolajícího otevřeného ohně VERONA s malou „předsnídaní“. Poté se skupinky, čítající nejvýše 30 osob, ujímá průvodce – v případě Hochkaru se společně vyjede na stejnojmenný vrchol, který právě začínají olizovat první sluneční paprsky nového dne. Kdo by se chtěl ihned vrhnout na ještě nedotčený manšestr, ten bude muset ještě chvilku vychladnout, vlastně se spíše zahřát – rozcvičkou, pojatou však zábavněji jako slalom mezi hůlkami, ovšem bez lyží, jen v přezkáčích a v soutěži dvou

BOVEC

BLED

LIEZEN

MÜRZZUSCHLAG

o mostviertelských středisek se stoupá D z údolí Dunaje – na Hochkar přes Ybbs, Scheibbs a Göstling, odkud se šplhá 10 km dlouhou vysokohorskou, dobře udržovanou serpentinovitou silnicí. Kapacitní parkoviště GRAZ jsou u nástupních stanic lanovek a podél dojezdů sjezdovek. Do Annabergu se ze St. Pöltenu klikatí a později i stoupá horská silKLAGENFURT nice až do vesničky, na jejímž spodním okraji je bezplatné kapacitní parkoviště.

LEOBEN

BRUCK/MUR

MURAU

KRVAVEC

štafetových týmů. Jakmile průvodce BELLUNO sezná, že jsou všichni dostatečněUprobuCENY POBYTŮ DINE LJUBLJANA zeni, tedy ve stavu „guga hö“, jede se dolů. hotel*** – ubytování s polopenzí a skipasem Nastává zhruba hodinka až hodinka a půl 2 000 Kč 3 000 Kč „privátního“ lyžování na sjezdovkách, kde TRIESTE apartmán (4 os.) – ubytování se skipasemZAGREB potkáváte hlavně vlastní stopy, občas pár 1 500 Kč 2 500 Kč VICENZA spolulyžařů a ještě fotografa, který pořídí Orientační ceny pobytů vycházejí z nabídek CK a místních turistických kanceláří a jsou přepočítané na 1 den lyžování. záběry na památku. V 9 hodin se prostře VENEZIA PADOVA v horské chatě Geischlägerhaus poctivá snídaně a hoduje se, klidně další hodinu KLADY A ZÁPORY a více. Podávají se typické speciality Most všestranné sjezdovky pro začátečníky viertelu – salámy, sýry, vajíčka, jablečný či i náročnější hruškový cider, a třeba i tradiční rakouské vysokohorský duch a sněhová jistota Kaiserschmarren. Účastníci Guga Hö Hochkaru nebývají až tak chtiví lyžování na panen příznivé ceny ských sjezdovkách, ale spíš jedinečné snadná dostupnost z jihu ČR atmosféry – být v horách skoro sami, při východu slunce a v péči šarmantního malé areály, ideální na den či víkend průvodce… pomalejší lanovky AGORDO

FELTRE

BORGO VALSUGANA

nižší nadmořská výška

1 808 428 m 1 380

| 154 | TRAVEL REPORT Annaberg 4 000

Annaberg Hennestock

R

A

K

O

3 500

O

3 000 2 500

1 500 1 000 500

20 % 16 %

6 000 PROSINEC

ŘÍJEN

ZÁŘÍ

ČERVENEC

SRPEN

KVĚTEN

ČERVEN

DUBEN

ÚNOR

os./hod.

BŘEZEN

LEDEN

3 2 Reidl

0

m n. m.

LISTOPAD

Reidlwiese

K

2 000

13 km 12 km 64 %

Söllnreith

U

S

www.annaberg.info

Annaberg

/stredisko/940

Annaberg: praktický rodinný resort

FOTO: WWW.FUELOEP.COM

Annaberg je milá horská vesnička, rozptýlená v horském sedle a obklopená členitými pahorky s mnoha mýtinami. Nad ní se zdvihá strmý a zpola zalesněný třináctisetmetrový hřeben Hennestock, na jehož úpatí se rozlévá mírná louka.

Louku obhospodařuje 4sedačka Söllnreith, kolem níž rolují jemně členitá modrá Reidlwiese a červená sjezdovka Rennpiste – obě jsou spíše lehké, nicméně červená, zasvěcená Matthiasovi Zdarskemu, praotci alpského lyžování s českými kořeny z nedalekého Lilienfeldu, je využívána pro tréninky v brankách. Na louce se rozkládá i malý snowpark.

Z Hennestocku, kam stoupá stejnojmenná 4sedačka, sjíždí úzká serpentinovitá cesta, z níž se postupně oddělují černé a červené „rukávy“ sjezdovek, které nakonec ústí na přehlednou louku. Dominantní tratí je široká černá FIS, kopírující lanovku, již obíhá poněkud subtilnější červená Hennest, proložená mírnějšími traverzy. Méně nápadná je černá „dvojka“ Söllnreith, která se po středně širokém hangu vlévá do sjezdovek Reidlwiese a Rennpiste. Celý poměrně strmý svah Hennestocku lze sešněrovat po modře značené cestě, která jednotlivé úseky tratí několikrát protíná. Na odvrácené, severní straně Hennestocku klesá do mělké kotliny krátká, ale přehledná a svižná červená trať s kotvovým vlekem.

CENY SKIPASŮ ANNABERG dospělí 6 dní........................................... 165 EUR děti 6 dní (6–14 let).................................86 EUR

Na okraji Annabergu je dětský výukový park a cvičná louka se zastřešeným pojízdným kobercem, vše přímo u parkoviště v centru cesničky, které je vstupní branou celého lyžařského areálu. Okolo parkoviště je soustředěno i veškeré zázemí – pokladny, půjčovna, škola, bar i restaurace. Na vrcholu Hennesteck je pak ještě dřevěná chata Anna Alm a na jeho úpatí malý venkovní bar.

Hlavní sjezdovky stékají po jihovýchodním svahu Hennestocku, což jim zvláště na jaře zkracuje sezónu jen do poloviny března.

O dostatečnou sněhovou pokrývku na tratích pečuje už na pohled velkorysá zasněžovací artilerie.

Přímo v lyžařském areálu stojí veliký moderní, ale architektonicky decentní hotel řetězce JUFA, oblíbený hlavně pro rodinný pobyt – děti tu mají nejen venkovní a vnitřní hřiště s prolézačkami nebo boulderovou stěnou, ale i hravý vodní svět. Snídaně i večeře jsou samoobslužné, což mnoha rodičům rovněž uleví. Lyžárna má východ přímo na sjezdovku.

Dříve býval v provozu ještě areál na jižním svahu pod vesničkou, přístupný přes vrcholek Reidl – před lety ale byly sedačková lanovka i vlek demontovány, a přilehlé strmější sjezdovky tak zanikly.

LEDEN PROSINEC–

č. 114

Úpatí Hennestocku je mírné, vrcholové sjezdovky jsou prudší

 PŘÍŠTĚ:

Nassfeld: sjezdovky pro neposedné děti

1 334 438 m 896

ALPINE SKI NORDIC SKI SNOWBOARD FREESTYLE

SKISCHOOL 3000 I-39040 SEISER ALM/ALPE DI SIUSI (BZ) DOLOMITES · SÜDTIROL · ITALY

TEL. +39 0471 704 279

WWW.SKI3000.IT · INFO@SKI3000.IT

DOLOMITY – VAL GARDENA SEISER ALM / ALPE DI SIUSI

SCHOOL

Česká lyžařská škola v Dolomitech

Ubytování a výuku lyžování si zajistíte na

www.itaski.cz

Výuku lyžování organizujeme převážně v individuální formě, tedy privátní výuka českým instruktorem, nebo formou skupinových kurzů. Zajišťujeme i dětské, rodinné nebo firemní závody a veškerý doprovodný program. Nabízíme i výuku snowboardingu a telemarku v českém jazyce.

Výuku organizuje a též osobně zajišťuje náš lyžařský instruktor s kvalifikací „Učitel a trenér lyžování SLČR“ Ladislav Jack Janků www.ladajanku.cz

| 156 | TRAVEL NEJDELŠÍ SJEZDOVKY ALP Text a foto: Radek Holub

I T

Dolomitská superdirettissima

Á L I E

Nejpřímější trať z vrcholu Doss del Sabion do údolí na okraj Pinzola vyniká strmostí, v níž nemá mezi nejdelšími alpskými sjezdovkami moc konkurentek.

Č

erno-červeně značený sjezd je prošpikován „padáky“, které zaujmou značným sklonem samy o sobě, především je jich ale slušná řada – výsledkem je, že více než pětina celého sjezdu se propadá

v poctivém černém profilu a třetina je alespoň „načernalá“. Kromě první „stěny“, která spojuje vrchol s horskou loukou Malga Cioca, se ale dají nejstrmější úseky do jisté míry eliminovat – černá trať Tulot je totiž široká a s prostornými klopenými zatáčkami, jejichž vnější strana je

o poznání krotší než vnitřní. Sjezd má samozřejmě i přívětivější pasáže – kromě průjezdu Malgou Cioca je poměrně odpočinkový i jeho závěr, než jej ukončí dvojitý cílový hang.

Výjezd z údolí zajišťuje moderní kabinka, od jejíž horní stanice na Malga Cioca je třeba přetraverzovat po lehké modré spojce do mezistanice Rodont a odtud vyjet historickou, ovšem odpojitelnou 4sedačkou na Doss del Sabion.

Velkoryse vystavěná a udržovaná trať Tulot je v menším, rodinně orientovaném Pinzolu tak trochu zjevením, a tak na ní bývá ještě zna-

Časová náročnost výjezdu a sjezdu

S

3 750 3750

0:40

Klein Matterhorn – Zermatt nejdelší sjezdovka Alp délka: 13 981 m převýšení: 2 200 m

3 500 3500

V

max. sklon: 30,26 % Φ sklon: 73,42 %

00 4 000 m n. m.

3250 3 250

J

3000 3 000 2750 2 750

SJEZDOVKA: KOMFORT: GENIUS LOCI:

2500 2 500

NEJ

2250 2 250

Doss del Sabion 2 097 m n. m.

Atraktivita sjezdu

71

%

Více než čtyřkilometrový sjezd si díky několika až nezvykle strmým pasážím užijí hlavně technicky zdatní lyžaři, které potěší i minimum nezáživných míst či přejezdů.

KLADY A ZÁPORY

Lysá hora –Rokytnice n. Jiz. nejdelší sjezdovka ČR délka: 3 095 m převýšení: 652 m

dlouhá sjezdovka se strmými úseky po celé délce pohodlný výjezd kabinkou a sedačkou poměrně málo ježděná trať nízká nadmořská výška dojezdu trati, tedy různorodé sněhové podmínky při výjezdu až na vrchol nutno traverzovat mezi navazujícími lanovkami

šik m ád élk a: 4

převýšení: 1 234 m

j edna z „nejčernějších“ dlouhých sjezdovek Alp cca 15. nejdelší sjezdovka Itálie

1750 1 750

33 5

1500 1 500

m

1250 1 250

1000 1 000 750

Tulot 863 m n. m.

750

500

500

Změřená náročnost sjezdu

5%

32 %

43 %

250

21 %

250

1 00501 00001 0059 0009 0058 0008 0057 0007 0056 0006 0055 0005 0054 0004 0053 0003 0052 0002 0051 0001 005

0

750

1500

2 250

3 000

3750

4500

5250

6000

6 750

7 500

8 250

9 000

9 750

10 500

11 250

12 000

12 750

13 500

14 250

0 15 000

00

2 000

0

0

| 157 |

Doss del Sabion

Malga Cioca Rodont

Pinzolo

Tulot

telně slabší provoz, než je v Itálii na černých sjezdovkách zvykem.

Trať v závěru klesá až hluboko pod 1 000 m n. m. a vzhledem k celkovému sklonu je tak silně závislá na zasněžovací technice, proto bývá v provozu jen v hlavní sezóně – zhruba od Vánoc či začátku ledna do poloviny března.

Ačkoliv je hora Doss del Sabion vyhlídkovým trůnem s panoramatem neokoukatelných Brentských Dolomit, sjezd míří opačným směrem k ledovcové horské skupině Adamello, ovšem brzy se „utopí“ v lese a pak v hluboce zařezaném údolí bez výhledů.

Jen co se trať skloní z vrcholu Doss del Sabion, rozprostře se po 300 m dlouhém svižně červeném hangu (sklon 33 %). Na jeho konci je nenápadná odbočka vpravo jakoby „nikam“, za níž se svah láme do 150 m dlouhé černé „stěny“ (48 %, max. 65 %). Následuje 350 m přímého sjezdu po červené trati Cioca 2 (32 %) a mírný přejezd horské louky Malga Cioca (15 %). Trať pak zamíří do širokého lesního průseku, kde „schodovitě“ padá – po 300 m přichází první stometrový hang (47 %, max. 56 %) a za ním další dvousetmetrový (46 %), z něhož nejstrmějších 80 m klesá až v 73% sklonu. Za zatáčkou čeká ještě jeden „padák“ (70 m, 55 %), následovaný 300m mírnější pasáží, a znovu 250 m dlouhý hang (40 %). Od křižovatky s „přivaděčem“ z mezistanice Rodont trať na dalších 600 m poleví na příjemnou červeno-modrou (26 %), než ji dva krátké hangy (90 a 120 m, max. 52 %) přivedou do oploceného cílového prostoru přímo u silnice, spojující Pinzolo s Madonnou di Campiglio, kde stojí nástupní stanice kabinkové lanovky Tulot.

Jakmile se trať zanoří do lesa, z výhledů zbudou jen ledovcové vrcholky Adamella

Lesní pasáž sjezdu střídá ostré hangy s krátkými plošinkami

FOTO: OBERÖESTERREICH TOURISMUS / STEFAN MAYERHOFER

| 158 | TRAVEL

Boulové sjezdovky nesou všeříkající názvy jako Bouřlivý hněv nebo Černý jezdec.

Světového poháru

Kde si v Horním Rakousku lyžaři zvyšují adrenalin

Tratě, z nichž mají respekt i hvězdy Světového poháru, i výzvy strmých a neupravovaných svahů si můžete dopřát v Horním Rakousku.

FOTO: OBERÖESTERREICH TOURISMUS / STEFAN MAYERHOFER

Strmé svahy, prašan i sjezdovka

FOTO: SALZKAMMERGUT-DACHSTEIN / DAVID LUGMAYR

| 159 |

H

Hinterstoder: sjezdovka mistra světa

interstoder v oblasti Pyhrn-Priel je jediným středisek Horního Rakouska, kde se konají závody Světového poháru. Příště se tu světová lyžařská elita sejde v únoru 2020, kdy se na sjezdovce Hannese Trinkla utká v super-G a obřím slalomu.

O co je trať spektakulárnější pro závodníky, o to více si ji může užít i hobby lyžař – při délce 3,5 km dosahuje sklonu až 60 %. Patron sjezdovek, mistr světa z r. 2001 a rodák z této oblasti Hannes Trinkl, si na sjezdovce cení především terénních zlomů, které dělí středně strmé a velmi strmé úseky.

Trať Světového poháru ovšem není jedinou sjezdovkou, která dokáže lyžařům rozpumpovat adrenalin. Inferno-Piste je totiž ještě strmější – její sklon dosahuje při délce 1 km až 70 %, takže by se na ni měli odvážit jen opravdu zkušení lyžaři či snowboardisté.

Dachstein West: bouřlivé boule

Sportovní sjezdovky nabízí i největší hornorakouský lyžařský areál Dachstein West v Solné komoře, který se rozkládá kolem středisek

Gosau, Russbach a Annaberg. Boulové sjezdovky tu nesou všeříkající názvy jako Bouřlivý hněv nebo Černý jezdec. Kdo se na ně chce vydat, měl by si být jist, že má dostatečně pohyblivá a odolná kolena. Na trati s měřenou rychlostí Jagaschuss dosahují nejrychlejší lyžaři rychlosti až 88 km/h. Nejprudší trať – Divoká Hilda – zase dosahuje sklonu až 67 %.

Freesports Arena Krippenstein: prašan a výhledy

Kdo se na upravených sjezdovkách občas nudí, toho jistě zláká volný terén. Na přestup z upravených tratí do prašanového ráje vás nejlépe připraví v Horním Rakousku jedinečná Freesports Arena Dachstein-Krippenstein v Solné komoře. Celkem 30 km tras ve volném terénu zajistily Krippensteinu mezinárodní renomé. Všechny lajny začínají ve vysokohorském terénu ve výšce více než 2 000 m – ať už si vyberete trasu Imisl, Eisgrube, Angeralm nebo Schönberg, provedou vás skalnatými svahy i lesem a zastavíte se až v údolí o 1 500 výškových metrů níže.

Freeridoví začátečníci by si v každém případě měli najmout místního zkušeného průvodce, který zná perfektně záludnosti zdejšího terénu a zároveň umí poradit, kde je prašan nejkypřejší.

Ale i ten, kdo raději zůstane na upravené sjezdovce, si Krippenstein užije – 11 km dlouhý sjezd od horní stanice až do údolního Obertraunu patří k nejdelším v Rakousku.

A výhled na masivy Solné komory a dole jezero Hallstättersee vám vezme dech. Nebo jen rozbuší srdce?

Více informací: Hinterstoder: www.hiwu.at Dachstein West: www.dachstein.at Freesports Arena Dachstein Krippenstein: www.dachstein-salzkammergut.com Horní Rakousko pro návštěvníky: www.hornirakousko.cz

| 160 | TRAVEL

Karlov pod Pradědem – Klobouk 4 000 3 500

Č E S K Á R E P U B L I K A

3 000 2 500 2 000 1 500

1,75 km 1,75 km 60 %

SION

Klobouk

500

40 %

0

m n. m.

1 800

GENEVA

DĚČÍN

LIBEREC

malý jesenický ráj pro náročné lyžaře všech generací TEPLICE

LISTOPAD

ŘÍJEN

ZÁŘÍ

SRPEN

ČERVENEC

KVĚTEN

ČERVEN

DUBEN

BŘEZEN

os./hod.

www.skiarealklobouk.cz

ÚSTÍ NAD LABEM

LITVÍNOV

ÚNOR

LEDEN

Skiareál

1

PROSINEC

HOLZKIRCHEN

1 000

TURNOV

VRCHLABÍ

MOST

TRUTNOV

CHOMUTOV

MLADÁ BOLESLAV

L

JÁCHYMOV

KARLOVY VARY

yžařský areál Klobouk, který se rozprostírá pod stejnojmenným vrcholem, se nachází nedaleko hory Praděd, v obci Malá Morávka – Karlov pod Pradědem. Díky náročnosti a profilu sjezdovek je vyhledáván především zkušenými lyžaři a snowboardisty. Je zde totiž jediná černá sjezdovka v karlovském údolí. Příznivci příkrého sklonu si navíc mohou vychutnat i nejvyšší převýšení v okolí, které spolu s volnými svahy zaručuje opravdový adrenalinový zážitek ze sjezdu.

CHEB

JIČÍN

HRADEC KRÁLOVÉ

PRAHA

Díky své poloze je snadno dostupný jak P z nedalekých měst Bruntál nebo Rýmařov, tak i Olomouce, Ostravy či Brna. Svým návštěvníkům nabízí dvě sjezdovky, černou a červenou, čítající dohromady necelé dva kilometry.

Obě se mohou pyšnit certifikací FIS a jsou J v případě potřeby uměle zasněžovány. Na svah lyžaře vyveze pohodlná dvousedačková lanovka. Č B Zázemí pro návštěvníky tvoří stylový skibar s širokou nabídkou občerstvení na sjezdovce a restaurace přilehlé chaty Zátiší, TÁBOR

KRNOV

KRÁLÍKY

ARDUBICE

MARIÁNSKÉ LÁZNĚ

KLATOVY

JESENÍK

RYCHNOV N/K

VAMBERK

VYSOKÉ MÝTO

CHRUDIM

HANUŠOVICE

ŽAMBERK ÚSTÍ N. ORL.

LITOMYŠL

ŽDÍREC N. D.

ŠUMPERK

ŠTÍTY LANŠKROUN

BRUNTÁL

ČESKÁ TŘEBOVÁ

HLINSKO

OSTRAVA

MOHELNICE SVITAVY

ŠTERNBERK

FRÝDEK-MÍSTEK

OLOMOUC ŽĎÁR N. S.

NOVÝ JIČÍN

NOVÉ MĚSTO N. M. PŘEROV

IHLAVA

HRANICE VALAŠSKÉ MEZIŘÍČÍ ROŽNOV P. R.

KROMĚŘÍŽ

VSETÍN

PÍSEK

STRAKONICE

BRNO

1+1 ZDARMA

VIMPERK

ESKÉ

STRÁŽNÝ VOLARY

UDĚJOVICE

ČESKÝ KRUMLOV

ZLÍN

ZNOJMO

Jeden z dvojice lyžuje 1x v sezóně zdarma Kupón s podmínkami najdete na konci časopisu!

kde se mohou zahřát a dát si něco dobrého k jídlu a pití. Součástí chaty s tradiční horskou atmosférou je i dětský koutek nebo místnost s krbem. Samozřejmostí je i prostorné parkoviště přímo u areálu.

Novinkou nadcházející sezóny bude především kvalita sněhu. Zasněžovací systém byl posílen o výkonná sněžná děla. Vozový park se navíc rozšířil o novou rolbu s navijákem.

935 755

180 m

| 161 |

Branná

Branná:

první lyžování u Bandity

DĚČÍN

TEPLICE

1 500

2,2 km 1 km 59 %

1 000 500

41 %

0

m n. m.

2 000

3 1

LIBEREC TURNOV

VRCHLABÍ

MOST

TRUTNOV

CHOMUTOV MLADÁ BOLESLAV JIČÍN

JÁCHYMOV

KARLOVY VARY

HRADEC KRÁLOVÉ

PRAHA

CHEB

JESENÍK

RYCHNOV N/K KRNOV

KRÁLÍKY

PARDUBICE

MARIÁNSKÉ LÁZNĚ

VAMBERK

HANUŠOVICE

ŽAMBERK

VYSOKÉ MÝTO

CHRUDIM

ÚSTÍ N. ORL.

LITOMYŠL

ŠTÍTY LANŠKROUN

BRUNTÁL

ČESKÁ TŘEBOVÁ

HLINSKO ŽDÍREC N. D.

ŠUMPERK

OSTRAVA

MOHELNICE SVITAVY

ŠTERNBERK

FRÝDEK-MÍSTEK

OLOMOUC ŽĎÁR N. S. KLATOVY

TÁBOR

NOVÝ JIČÍN

NOVÉ MĚSTO N. M. PŘEROV

JIHLAVA

HRANICE VALAŠSKÉ MEZIŘÍČÍ ROŽNOV P. R.

KROMĚŘÍŽ

VSETÍN

PÍSEK STRAKONICE

VIMPERK

STRÁŽNÝ VOLARY

BRNO

1+1 ZDARMA

ČESKÉ BUDĚJOVICE ZNOJMO ČESKÝ KRUMLOV

ZLÍN

Jeden z dvojice lyžuje 1x v sezóně zdarma Kupón s podmínkami najdete na konci časopisu!

PROSINEC

LISTOPAD

ŘÍJEN

ZÁŘÍ

SRPEN

KVĚTEN

ČERVEN

ÚNOR

ČERVENEC

os./hod.

www.skibranna.cz

ÚSTÍ NAD LABEM

LITVÍNOV

3 000 2 500 2 000

LEDEN

ION

dovém duchu. Dvousedačkovou lanovku a pomu obtékají červená, ta je trochu sportovnější, a přívětivá modrá sjezdovka, nejmenším slouží na úpatí svahu ještě „tahátko“ neboli provázkový vlek. Výkonné zasněžování a mikroklima sevřeného údolí nezřídka dovolí zahájit sezónu už na přelomu listopadu a prosince. Veškeré zázemí od občerstvení až po lyžařskou školu najdete přímo pod sjezdovkami a v restauraci se můžete dobře najíst i ohřát u planoucího krbu.

DUBEN

HOLZKIRCHEN

3 500

Č E S K Á R E P U B L I K A

BŘEZEN

B

ranná v Jeseníkách je známá nejen jako středisko, které každoročně jako jedno z prvních v republice otevírá lyžařskou sezónu, ale hlavně jako příjemné místo pro rodiny s dětmi. Jeho tváří není žádný pohádkový maskot, ale sám majitel, přezdívaný Bandita. Můžete se s ním setkat přímo na svahu Sa téměř vždy je v dobré náladě a překypuje veselými historGENEVA kami, což jen podtrhuje domáckou atmosféru střediska, ve kterém se lyžuje hlavně v poho-

4 000

750 630

120 m

| 162 | TRAVEL

Tanvaldský Špičák 4 000 3 500

Č E S K Á R E P U B L I K A

3 000 2 500 2 000 1 500

8,2 km 7 km 58 %

1 000

26 %

0

m n. m.

7 260

PROSINEC

LISTOPAD

ŘÍJEN

ZÁŘÍ

SRPEN

ČERVENEC

KVĚTEN

262 m

os./hod. ČERVEN

DUBEN

ÚNOR

LEDEN

SION

16 %

1

BŘEZEN

4 1

HOLZKIRCHEN

802 540

500

GENEVA

www.skijizerky.cz

Tanvaldský Špičák:

DĚČÍN

LIBEREC

ÚSTÍ NAD LABEM

TEPLICE LITVÍNOV

TURNOV

VRCHLABÍ

MOST

TRUTNOV

CHOMUTOV

MLADÁ BOLESLAV JIČÍN

JÁCHYMOV

nová lanovka s bublinou

KARLOVY VARY

HRADEC KRÁLOVÉ

PRAHA

CHEB

V

ítanou letošní novinkou největšího lyžařského areálu Jizerských hor – Tanvaldského Špičáku – bude nová 4sedačková lanovka s bublinou, která usnadní výjezd na vrchol od Tanvaldu.

Na vrchol rychle a s bublinou

Nová lanová dráha v lokalitě Tanvaldský Špičák 2 nahradí stávající kotvový vlek a bude tak obsluhovat lehkou Kostelní sjezdovku a sportovnější Slalomák. Jedná se o odpojitelnou 4sedačku s bublinou od firmy Leitner, která byla dovezena z Rakouska a repasována, takže bude sloužit jako nová. Celkové náklady na výstavbu dosáhly 50 milionů korun. S novou lanovkou bude výjezd na vrchol Tanvaldského Špičáku pohodlnější a hlavně bezpečnější, a to nejen proto, že původní kotva ve strmějších úsecích trasy působila méně zdatným lyžařům potíže, ale i díky odpojitelné technologii lanovky, která

PARDUBICE

VAMBERK

HANUŠOVICE

ŽAMBERK

VYSOKÉ MÝTO

CHRUDIM

ÚSTÍ N. ORL.

LITOMYŠL

1+1 ZDARMA

ŠTÍTY LANŠKROUN

Více sněžných děl

Na Tanvaldském Špičáku před zimní sezónou 2018/19 přibydou další sněžná děla od firmy Supersnow.

Pohodlnější příjezd a parkování

V nadcházející zimní sezóně bude snadnější příjezd i parkování pod sjezdovkami – v lokalitě Tanvaldský Špičák 1 byly vyasfaltovány vjezdy na parkoviště a povrch vyspraven asfaltovou drtí. Dále byl opraven povrch příjezdových silnic od Bedřichova a v Albrechticích.

TÁBOR

PÍSEK STRAKONICE

VIMPERK

STRÁŽNÝ VOLARY

SVITAVY

ŽĎÁR N. S.

NOVÝ JIČ

HRANICE VALAŠSKÉ MEZIŘÍČÍ RO

KROMĚŘÍŽ

BRNO

Kupón s podmínkami najdete na konci časopisu!

ZNOJMO

ČESKÝ KRUMLOV

Z Liberce na Tanvaldský Špičák vlakem za 42 minut a se slevou 20 % Na Tanvaldský Špičák je možné z Liberce v 7.35 h nebo 8.35 h a Jablonce nad Nisou (v 7.55 a 8.55 h) pohodlně dojet vlaky Českých drah za 42 minut (s návazným přestupem ve Smržovce). Zpět se spoje ČD vrací v 15.32 a 16.02 (v pracovní dny) nebo 16.32 h (o víkendech) s příjezdem do Liberce v 16.18, 16.48 nebo 17.18 h. Jedna cesta vyjde lyžaře cestujícího vlakem například z Liberce a při zakoupení zpáteční jízdenky na 43 Kč. Přeprava lyží, snb a zavazadel je zdarma.

V rámci projektu ČD Ski obdrží cestující od 12. 1. do 31. 3. 2019 po předložení platné jízdenky s cílovou stanicí Tanvaldský Špičák slevu 20 % na jednodenní skipas. Čtenáři SNOW, kteří přijedou vlakem, mohou využít v období 12.–27. 1. a 9.–31. 3. 2019 nabídku skipas 1+1 zdarma.

Více na:

ŠTERNBERK

OLOMOUC PŘEROV

JIHLAVA

ČESKÉ BUDĚJOVICE

www.cd.cz/cdski

BRUNTÁL

MOHELNICE

NOVÉ MĚSTO N. M.

Jeden z dvojice lyžuje 1x v sezóně zdarma

KLATOVY

Až do konce listopadu probíhá předprodej sezónních a také 12- a 20denních skipasů se slevou 10 %. Tyto skipasy je možné využít ve vybraných dnech během celé sezóny.

pro cestující vlakem ČD

ŽDÍREC N. D.

ŠUMPERK

ČESKÁ TŘEBOVÁ

HLINSKO

znamená klidný nástup i výstup ve stanicích při zpomalené rychlosti sedaček.

KRNOV

KRÁLÍKY

MARIÁNSKÉ LÁZNĚ

Sezónní skipas s 10% slevou

JESENÍK

RYCHNOV N/K

VSETÍN

ZLÍN

| 163 |

Sezónní skipas na krkonošské areály Snowhill můžete v předprodeji získat už za 5 900 Kč!

Lyžařská zábava

v Krkonoších celosezónní skipas Snowhill

Krkonošské ski areály Snowhill patří k velmi oblíbeným střediskům našich nejvyšších hor a v sezóně 2018/19 si v nich můžete užít lyžování za bezkonkurenční cenu!

N

ovinkou nadcházející zimní sezóny 2018/19 bude sezónní skipas pro všechny krkonošské skiareály Snowhill. Za jednu cenu si můžete zalyžovat nejen přes den od 8:30 do 16:00 hodin, ale také večer od 18:00 do 21:00 hodin. Využijte této jedinečné možnosti v areálech Herlíkovice/Bubákov u Vrchlabí, Šachty ve Vysokém nad Jizerou i Kamenec v Jablonci nad Jizerou! Akční cena za sezónní skipas je platná do 12. 12. 2018 a činí 3 700 Kč pro děti od 5 do 10 let, 4 800 Kč pro juniory do 18 let a 5 900 Kč pro dospělé a seniory.

A jaké výhody sezónní skipas přináší pohledem samotných lyžařů?

Petr T.: „Kvůli své práci jsem ve všední dny časově velmi vytížen, a tak rád využívám večerního lyžování k aktivnímu odpočinku.

Možnost vybrat si libovolně skiareál na jeden skipas je pro mě ideální variantou. Víkendy trávím na lyžích se svou přítelkyní a možnost sjet sportovní sjezdovky z vrchu Žalý nebo atraktivní tratě na Šachtách či široké sjezdovky na Kamenci s jedním celosezónním skipasem je pro nás k nezaplacení.“

Michal H.: „Jako bývalý závodní lyžař vyhledávám sklonově rozmanité a dlouhé sjezdové tratě v Herlíkovicích. S rodinou si ale nejvíce užíváme denní i večerní lyžovačku na Kamenci.

Přehledné, široké a skvěle upravené sjezdovky jsou balzámem na moji lyžařskou duši.“ Tomáš B.: „Pro lyžařský trénink mé dcery jsou Šachty skvělým kopcem a rádi tam jezdíme i na závody. Já sám dávám přednost sjezdovkám v Herlíkovicích, kde s oblibou testuji různé modely lyží a užívám si lyžování. A mohu vzít i celou rodinu, je to přeci na jeden skipas za jednu cenu…“

A co vám ski areály Snowhill nabízí? rodinné i sportovní sjezdové tratě, snow funpark komfortní dopravní zařízení včetně lyžařských pásů plochy pro lyžařské výcviky i dětské lyžařské parky večerní lyžování každý den ve všech areálech ubytování a občerstvení na svahu i pod svahem doprava skibusy z Prahy, Mladé Boleslavi nebo Poděbrad parkování a wi-fi zdarma

1+1 ZDARMA Jeden z dvojice lyžuje 1x v sezóně zdarma Kupón s podmínkami najdete na konci časopisu!

| 164 | TRAVEL

Jižní Tyrolsko zážitky všeho druhu

Jižní Tyrolsko, nejsevernější oblast Itálie, je jedinečným územím hned z několika pohledů. Dechberoucí horská panoramata s ohromujícími skalními útvary Dolomit doznaly oficiálního uznání svých krás zařazením na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví organizace UNESCO. Na tom, že Dolomity a vlastně celé Jižní Tyrolsko vzbudí zájem každého, kdo jejich krásám stane tváří v tvář, ale nemají zásluhu jen „razítka“. Podle statistik se Jižní Tyrolsko těší až třem stovkám slunečných dnů za rok, což nezapomenutelné zážitky z dovolené jen umocňuje.

J

Sjezdovky pro rodiny i borce

ižní Tyrolsko je domovem věhlasného lyžařského komplexu Dolomiti Superski, slavné Sella Rondy, 40 km dlouhého okruhu vzájemně propojených sjezdovek, a společného skipasu na 1 200 km v mnoha údolích tří italských provincií.

Menším věhlasem, ale podobně působivými přírodními krásami, oplývá Ortler Ski Arena – méně koncentrovaná lyžařská oblast ležící v západní části Jižního Tyrolska, která se skládá z 300 km sjezdovek v 15 střediscích, která sice nejsou propojená lanovkami, ale i na ně si vystačíte s jediným skipasem.

Typické jihotyrolské středisko je vhodné pro rodiny s dětmi, ale mnohá nabízí výzvy i pro lyžařské borce. Sjezdovky jako Saslong v údolí Val Gardena či Gran Risa v Alta Badia jsou dobře známé těm nejlepším lyžařům

FOTO: IDM SÜDTIROL/ALEX FILZ

| 165 |

světa, neboť se na nich každoročně utkávají v závodech prestižního Světového poháru.

K nezapomenutelným zážitkům patří jak jízda na těchto legendárních svazích, tak divácká účast na některém ze závodů Světového poháru v Jižním Tyrolsku.

Dolce vita na svahu

Jižní Tyrolsko je unikátní i proto, že se zde půvabně mísí rázovitý horský charakter země se středomořskou kulturou reprezentovanou zejména vynikající kuchyní. Znalý návštěvník tak s chutí kombinuje prvotřídní lyžování se stejně prvotřídním jídlem a v neposlední řadě i vínem. Mnoho horských chat, kterými jsou sjezdovky Jižního Tyrolska doslova poseté, nabízí pestrý výběr od tradiční horské kuchyně až po moderní, středomořím inspirované kulinářství. Chutné

jednohubky, různé druhy domácích těstovin nebo nepostradatelné caffè – vliv italského jihu je v horách Jižního Tyrolska zcela zřejmý.

Z tyrolské klasiky zase nechybí špenátové knedlíky nebo jablečný štrůdl.

Není divu, že tento jedinečný střet gastronomických kultur přinesl Jižnímu Tyrolsku 26 michelinských hvězd v 19 restauracích, takže má nejvyšší koncentraci špičkových kuchařů v celé Itálii.

Wellness a relax

Kouzelná a divoká krajina nejsevernějšího regionu Itálie svým hostům „dobíjí baterky“ nejen sportem a jídlem, ale i tím, že je inspiruje k nalezení vnitřní rovnováhy. Jednoduše řečeno je Jižní Tyrolsko rájem i pro ty, kdo hledají relaxaci a duševní pohodu. Kromě fascinujících přírodních krás překypuje

wellness hotely nebo lázněmi nabízejícími světové i tradiční procedury. I všudypřítomný důraz na ekologicky šetrné konání je pro vnímavé a přírodu milující návštěvníky balzámem na tělo a duši.

Jižní Tyrolsko láká

dní v roce 300 slunečních lyžařských středisek km sjezdovek 30 s 1 500 restaurací s michelinskými 19 hvězdami

www.suedtirol.info/lyze

| 166 | TRAVEL

FOTO: STERZING-RATSCHINGS/KLAUS PETERLIN

Sterzing-Ratschings/ Vipiteno-Racines

Lyžařské oblast Ratschings-Jaufen, Rosskopf, Ladurns

58 km sjezdovek

2 176 m n. m.

1 130

ideální pro lyžování bez davů, klidně i s menšími dětmi novinka 18/19: kombinovaná lanovka (8místná kabinka se 6sedačkou) nahradí původní sedačkovou lanovku International v lyžařském areálu Rosskopf nad Sterzingem

městská romantika a poloprázdné sjezdovky

Méně sjezdovek, více horských stylů Největším středisekm oblasti je Ratschings-Jaufen/Racines-Giovo s 8 lanovkami a 25 km sjezdovek, které se rozpínají po severních, sněhově trvanlivých a přitom sluncem ozá-

řených svazích. Na Rosskopf/Monte Cavallo, tyčící se přímo nad městečkem Sterzing, se vydejte tehdy, toužíte-li po klidu a hlubokých výhledech do údolí. Ladurns je ze tří areálů nejmenší, udává jen 15 km upravovaných sjezdovek, zato získal mnohá ocenění za perfektní zázemí pro nejmenší lyžaře.

Wellness v horském světě

Vyžití v okolí městečka Sterzing se ale netočí výhradně okolo lyžování. Wellness centrum s názvem Balneum najdete přímo ve Sterzingu, má vnitřní a venkovní bazén i prostornou saunu ve stylu, který dokonale odpovídá zdejšímu prostředí. Mimochodem, materiál použitý ke stavbě těchto lázní pochází z nedalekého údolí Pfitschal a výrazné vizuální prvky ze stříbrného křemene dokonale odrážejí krásu zdejšího horského světa. Zejména na konci zimy lze využít atraktivní nabídky pobytových balíčků, který obsahuje ubytování, skipas, jógu na lyžích v Ratschings, lyžařskou saunu v Rosskopfu a rovněž lyžařskou meditaci v Ladurns.

FOTO: STERZING-RATSCHINGS/ALEX FILZ

N

a cestě z Česka, přijíždíte-li do Itálie přes Brennerský průsmyk, vás jako první lyžařská oblast Jižního Tyrolska přivítá město Sterzing, italsky Vipiteno. A hned se jedná o svého druhu klenot, jaký v okolí blízkém ani vzdálenějším nenajdete. Horské městečko Sterzing je totiž nesmírně malebné, chlubí se historickou městskou zástavbou, stejně jako vynikajícími restauracemi a nákupními uličkami. To vše je přitom bezprostředně obklopené majestátními horami, na nichž čeká téměř 60 km sjezdovek. O kvalitní sněhovou pokrývku nebývá nouze, protože leží blízko hlavnímu alpskému hřebenu a jako v celém Jižním Tyrolsku využívají i nejmodernější zasněžovací techniku. S jediným skipasem si můžete užít tři různorodé areály.

FOTO: TV STERZING

FOTO: STERZING-RATSCHINGS/ALEX FILZ

www.sterzing-ratschings.com/zimni_dovolena

Obereggen a Carezza

| 167 | Lyžařské středisko Obereggen

49 km sjezdovek

2 500 m n. m.

1 550

noční lyžování, noční sáňkování a noční snowpark

FOTO: OBEREGGEN AG

Lyžařské středisko Carezza

40 km sjezdovek

2 500 m n. m.

1 550

příjemné terény a perfektní zázemí pro začátečníky a méně zdatné

královské lyžování a v podvečer Bolzano/Bozen

S

píš než údolí Eggental/Val d'Ega je českému lyžaři známý pojem Obereggen – populární lyžařské středisko na úpatí Dolomit. Jeho kvality potvrzují mnohá ocenění, ale především obliba. Údolí Eggental však nabízí víc, třeba méně známé, ale malebné lyžařské centrum Carezza. A předností je i blízkost Bolzana, hlavního města regionu, odkud jsou sjezdovky vzdáleny jen 20 minut jízdy. Určitě tam alespoň na jedno odpoledne a večer zavítejte – ať už na procházku křivolakými uličkami starobylého města, nebo třeba za Ötzim, jednou z nejstarších dochovaných mumií na světě.

Široké sjezdovky, skvělý snowpark a moderní lanovky Na úpatí hor Rosengarten a Latemar najdeme dvě menší lyžařská střediska, jejichž kvality každoročně oceňují desetitisíce znalých lyžařů z celé Evropy. Obereggen i Carezza jsou součástí komplexu Dolomiti Superski a můžete je proto navštívit jako „zastávku“

v nekonečném safari po Dolomitech, ale i sama tato dvě střediska vás dokáží zabavit klidně na celý týden.

Obereggen je se svými 49 km sjezdovek ideální pro ty, kdo si přejí kombinovat lyžování na širokých, středně náročných sjezdovkách s nezapomenutelným italským dolce vita. Středisko patří k vůbec nejlépe vybaveným areálům v Itálii, lanovky patří k těm nejmodernějším v Dolomitech. Na dvě stovky sněžných děl se stará o to, aby byly všechny sjezdové tratě vždy v perfektním stavu a zdejší snowpark byl opakovaně vyhlášen za jeden z nejlepších v celých Alpách. Užívat si jej můžete i ve večerních hodinách stejně jako osvětlenou sjezdovku, která je od prosince v provozu každé úterý, čtvrtek a pátek od 19 do 22 hodin.

Pohádkové začátky lyžování

Rodinné středisko Carezza je o něco menší a s polovinou modrých sjezdovek i méně sportovní než Obereggen, o to je proto

FOTO: CAREZZA/LAURIN MOSER

FOTO: CAREZZA/LAURIN MOSER

www.eggental.com/cs

oblíbenější rodinami s malými dětmi. Ty tu najdou dostatek prostoru pro své začátky a dokonce i lyžařskou pohádkovou stezku.

Romantické povahy určitě nevynechají Laurins Lounge ve výšce 2 377 m, nejvýše položený lyžařský salónek Jižního Tyrolska s výhledem na Dolomity i rakouské Alpy.

Kdo chce prozkoumat obě střediska, může se s průvodcem vydat na výletní Ski Safari Latemar, které lyžaře provede po nejatraktivnějších místech obou areálů s návdavkem úchvatných dolomitských panoramat.

| 168 | TRAVEL

FOTO: SEISER ALM MARKETING/HELMUTH RIER

Seiser Alm/ Alpe di Siusi

Lyžařské středisko Seiser Alm/ Alpe di Siusi

60 km sjezdovek

2 249 m n. m.

1 800

ideální pro účení nejmenších dětí a pro všestranné zimní aktivity, navíc bez autoprovozu novinka 18/19: 6sedačka s bublinou Mezdi nahradí původní sedačkovou lanovku v lokalitě Piz nad St. Ulrichem

N

áhorní plošina Seiser Alm je v divadle skalnatých vrcholů Dolomit oázou klidu, pohody a jakoby nekonečného prostoru. Většinou mírné, vzájemně propletené sjezdovky jsou mimořádně přívětivé k dětem a méně zdatným lyžařům. Spolu se sousedním údolím Val Gardena, kde platí společný skipas, nabízí Seiser Alm lyžařské vyžití na 175 km sjezdovek pro všechny lyžaře, od začátečníků až po experty.

Moderní rodinný areál s nostalgickými vzpomínkami

Turismus na Seiser Almu začal rozkvétat s rozvojem horolezectví a moderního alpinismu na začátku 20. století. Už v té době zde byly položeny základy lyžařské infrastruktury, vždyť první lanovka Slittovia Joch-Panorama tu začala jezdit už v zimě 1938/39. Dnes je Seiser Alm jedničkou zejména díky infrastruktuře sloužící těm úplně nejmenším lyžařům – od výukových parků až po dětem přizpůsobené lanovky.

To pak završují i velice příznivé přírodní podmínky – nadmořská výška a převážně severní orientace svahů zajišťuje nadstandardní trvanlivost sněhu.

V nadcházející sezóně bude Seiser Alm slavit 80. jubileum, které doprovodí i řada událostí – těmi budou třeba nostalgická lyžařská show nebo závody v retro stylu.

Malebné chaloupky

A právě na Seiser Almu mají horské chaty až kouzelně pitoreskní podobu – jsou nazývané Schwaige a působí spíš jako rodinná chalupa po babičce. Snad každý chatař touží pochlubit se svým receptem na některý z tradičních pokrmů, mnohdy složených z produktů zdejších luk, lesů a strání.

Polévkové knedlíčky, telecí se smaženými brambory nebo sladké palačinky, to vše je připraveno z masa, vajec, mléka a dalších přísad přibyvších do kuchyně z okolních farem.

FOTO: SEISER ALM MARKETING/HELMUTH RIER

jedinečná horská louka slaví 80 lyžařských let

FOTO: TSCHÖTSCH ALM

FOTO: SEISER ALM MARKETING/HELMUTH RIER

www.seiseralm.it/zimni

Slunce i v lednu

K neobyčejnému klidu Seiser Almu přispívá i zákaz vjezdu aut a samozřejmě klima – díky mírným nezastíněným svahům si tu můžete užívat sluníčka i ve vrcholu zimy, sněhová jistota je přitom zaručena. A horská louka Seiser Alm vás bude těšit svými slunečními paprsky ještě dlouho po tom, co se vrátíte domů. Je to totiž jedno z nejpůsobivějších míst Dolomit.

| 169 |

3 Zinnen Dolomity

Lyžařská oblast 3 Zinnen Dolomity

110 km sjezdovek

2 200 m n. m.

1 132

FOTO: 3 ZINNEN DOLOMITEN/MANUEL KOTTERSTEGER

5 zčásti propojených areálů v jedinečné horské kulise novinka 18/19: vyhřívaná 6sedačka s bublinou nahradí původní sedačkovou lanovku Raut-Kegelplätze na Helmu

J

eden z nejznámějších skalních monumentů Dolomit – Tre Cime/ Drei Zinnen – dal nové jméno oblasti s pěti lyžařskými areály se 110 km sjezdovek a velmi ambiciózními plány. Oblast 3 Zinnen Dolomity je příjemným místem pro všestrannou zimní dovolenou.

v Padole nebo Innichenu, které lákají na neméně atraktivní terény a ještě větší klid. Ambicí nejbližší budoucnosti je propojit lanovkami hlavní lyžařský areál s Padolou na jihu a také se Sillianem na rakouské straně hranice. V současnosti však dostala přednost modernizace stávajících lanovek, letos konkrétně na Helmu.

Nová mezinárodní destinace

Celodenní safari

Oblast původně známá jako Hochpustertal/ Alta Pusteria zahrnuje městečka a vísky Sexten/ Sesto, Innichen/San Candido, Toblach/Dobbiaco, Niederdorf/Villabassa a Prags/Braies. Z původně malých lyžařských areálů na okraji Dolomit postupně vzniká lyžařská destinace s mezinárodním renomé, jejíž hlavní charakteristikou je rozmanitost. Nejenže jsou sjezdovky rozprostřené po různorodých svazích, ale jsou tu i velmi příhodné terény pro běžkaře, sáňkaře či skialpinisty.

Hlavní lyžařskou osu oblasti 3 Zinnen Dolomity tvoří svahy Helmu/Monte Elmo, Stiergartenu a Rotwandu/Croda Rossa, před časem propojené v jeden kompaktní areál. Ty doplňují zatím lyžařsky nepropojené areálky

Kdo má chuť celou oblast prozkoumat, určitě by se měl vydat na safari Giro delle Cime.

Celodenní výlet přes lyžařská střediska Helm, Stiergarten, Rotwand, Kreuzberg/Monte Croce a Padola v údolí Val Comelico znamená zdolat převýšení 5 600 m. Odměnou bude zdolání prakticky všech zdejších sjezdovek a propojovacích cest, neustále se proměňující panorama Sextenských Dolomit a samozřejmě i zastávky v útulných horských chatách.

Jedna z nejkrásnějších horských kulis

3 Zinnen Dolomity se díky obrovským investicím posledních let stává moderní

FOTO: 3 ZINNEN DOLOMITEN/MANUEL KOTTERSTEGER

tři slavné vrcholy a pět lyžařských areálů

FOTO: 3 ZINNEN DOLOMITEN/MANUEL KOTTERSTEGER

FOTO: H. WISTHALER

www.dreizinnen.com/lyzovani

a všestrannou zimní prázdninovou oblastí, kde se pozornost soustředí nejen na lyžování, ale také ostatní sportovní či relaxační aktivity, a to v horské kulise, která podle mnohých patří k nejkrásnějším na světě.

| 170 | TRAVEL

FOTO: IDM SÜDTIROL/HARALD WISTHALER

Kronplatz/ Plan de Corones

Lyžařské středisko Kronplatz

119 km sjezdovek

2 275 m n. m.

900

nejširší sjezdovky v Dolomitech, Black Five Challenge – 5 černých tratí za den novinka 18/19: nové kabinky dostane lanovka Skitrans Bronta v St. Vigilu, nové a pohodlnější sedáky pak 6sedačka Arndt v Olangu

Lyžařské středisko Speikboden

38 km sjezdovek

2 400 m n. m.

950

vysokohorská kotlina s přírodním sněhem

Lyžařské středisko Klausberg

32 km sjezdovek

2 510 m n. m.

1 052

nejdelší sjezd v Jižním Tyrolsku novinka 18/19: 10místná kabinka Panorama nahradí původní sedačkovou lanovku Hühnerspiel, rozšíří se i přilehlé sjezdovky

vylepšování toho nejlepšího

K

ronplatz je léta znám jako dokonalé lyžařské středisko, které každoročně investuje do svého rozvoje.

Jeho širokánské červené a modré sjezdovky a moderní zázemí musí potěšit snad každého lyžaře a o to více ty, kdo se vyžívají v dlouze tažených obloucích na skvěle upravených pistách. Ale Kronplatz chce být ještě lepší. Jakkoliv překrásný kopec se ovšem může po čase omrzet, a tak dnes oblast kolem Kronplatzu láká i na nedaleká menší střediska Klausberg a Speikboden, jež mají komornější, ale výrazně osobitý charakter. V oblasti se můžete setkat se třemi různými jazyky (německým, italským a prapůvodním ladinským), a tedy se třemi životními styly a kuchyněmi.

Kronplatz jako lyžařský drahokam

Mezi horskými městečky Bruneck/Brunico, Olang/Valdaora a St. Vigil in Enneberg/San Vigilio di Marebbe stojí drahokam, jehož lesk dokáže okouzlit snad každého lyžaře – bezmála 120 km sjezdovek a 32 supermoderních lanovek a k tomu panoramatický výhled z vrcholu. Kronplatz je moderním lyžařským

střediskem, jehož kvality každoročně oceňují desetitisíce návštěvníků z celé Evropy, a pokud mu ještě něco chybělo, tak snad jen akce světového formátu. Ale dnes už i tu Kronplatz má, v minulé sezoně na jeho svahy zavítal prestižní Světový pohár v alpském lyžování – a černá trať Erta je skutečně důstojnou prověrkou nejlepších lyžařek.

Kouzlo světové architektky, nejúspěšnějšího horolezce a michelinského kuchaře

Jakkoliv je na Kronplatzu lyžování opojné, čas tu můžete trávit i bez lyží na nohou.

Messnerovo horské muzeum stojící na samém vrcholu populárního kopce nabízí skutečně nevšední zážitky, a to jak prostřednictvím expozice zaměřené na historii i současnost horolezectví, tak díky architektuře legendární Zahy Hadid. Většina objektu je schována pod úrovní terénu a muzeum tak dokonale splývá s horou.

Na stejném místě najdete také nově otevřenou restauraci AlpiNN, kde kouzlí michelinský šéfkuchař Norbert Niederkofler ze sousední Alta Badie.

www.kronplatz.com/zima/cz

Sauna na sjezdovce nebo polední manšestr

Speikboden v nedalekém údolí Tauferer Ahrntal má reputaci malého, přátelského střediska – 38 km sjezdovek není ohromujícím číslem, plnohodnotný mix obtížností ale uspokojí jak začátečníky, tak lyžařské experty. Lyžování si můžete zpestřit i návštěvou sauny přímo na sjezdovce. V horském iglú pod Speikbodenem je pro lyžaře ve vybrané dny k dispozici zcela zdarma.

Pojedete-li stejným údolím ještě o kousek dál, přijedete na Klausberg. Toto středisko je velikostí velmi podobné Speikbodenu, jen se v něm lyžuje z ještě vyšší nadmořské výšky 2 510 m. V ostře řezaném kotli si na své přijdou hlavně náročnější lyžaři, nechybí ale ani přívětivější terény, které nově obslouží 10místná kabinková lanovka Panorama. Třikrát týdně nabídne Klausberg čerstvě upravenou sjezdovku i v poledne. Únavu a hlad pak můžete zahánět v gurmánské restauraci horské chaty Kristall Alm, kde se originální kulinářské tradice mísí se středomořskou a mezinárodní kuchyní.

Schnalstal/ Val Senales

| 171 | Ledovcový lyžařský areál Schnalstal

35 km sjezdovek

3 200 m n. m.

2 000

malá návštěvnost i v hlavní zimní sezóně a díky ledovci úžasné jarní lyžování

FOTO: THERME MERAN/TAPPEINER

FOTO: MARTIN RATTINI

FOTO: PETER SANTER

www.merano-suedtirol.it/lyze

nejvýše, jak to v Jižním Tyrolsku jde

S

chnalstalské údolí je divoké a relativně nedotčené, takových míst už dnes v Alpách není mnoho. Vytvarováno někdejším ledovcem, táhne se od vesnice Naturns vzhůru směrem k vrcholům Ötztalských Alp. Žije zde poměrně málo místních obyvatel, zato je údolí domovem mnoha vzácných zvířat, což z něj dělá ideální místo pro opravdu klidnou dovolenou v přírodě.

A na podzim a v zimě je pak zdejší ledovcový areál dočasným domovem sportovců, kteří oceňují skvělé podmínky pro trénink lyžařských disciplín všeho druhu.

Z hotelu na ledovec za 8 minut

Lyžařský areál na Schnalstalském ledovci nabízí 35 km sjezdovek v nadmořské výšce 2 000 až 3 200 m. Lyžařská sezóna tu začíná koncem října a trvá až do začátku května.

Sjezdovky nejsou s výjimkou podzimních tréninků nikdy přeplněné, naopak typicky jsou pokryté kvalitním přírodním sněhem a ozářené sluncem. Nároční sjezdaři ocení řadu svahů s prudším sklonem, běžci si pochvalují

běžecké tratě položené ve vysoké nadmořské výšce, kde mohou nabírat kondici potřebnou pro závody. Na své si na Schnalstalském ledovci ale přijdou i děti a záčátečníci – u lanovky Lazaun a u vleků Glocken najdou ideální cvičné svahy – Tiroli Kinderland pro ty úplně nejmladší je situován přímo v ubytovací vesničce. Kromě lyžování si děti mohou užít i sáňkování na sáňkařské dráze Lazaun.

Klidný ubytovací komplex Kurzras/Maso Corto se nachází ve výšce 2 000 m nad mořem a je velmi pohodlným výchozím bodem pro zimní aktivity všeho druhu. Lanovka vyveze návštěvníky přímo z Kurzrasu na horskou stanici Grawand položenou ve výšce 3 212 m n. m. za pouhých 8 minut – tak snadno nejsou z hotelu či apartmánu ledovcové svahy přístupné nikde jinde v Alpách!

Za vínem na lyžích či sněžnicích

Ani na svazích nad Schnalstalem se ale nemusí vše točit jen okolo sportu. Vydejte se některý den třeba po trase tzv. vinařské rally.

Ochutnávka vín vás provede několika hor-

skými chatami, v nichž se podává regionální červené a bílé víno pocházející ze sousedícího údolí Vinschgau/Val Venosta, to vše doplněné variacemi tradičních místních pokrmů.

Vinařskou rally lze absolvovat jak na lyžích, tak pěšky nebo třeba na sněžnicích.

Lázeňská oáza v Meranu

Trávíte-li ve Schnalstalu více dní, potom se nechte zlákat také cestou do blízkého města Meran/Merano. Meran jako lázeňské letovisko láká hosty již do 19. století, kdy první z nich začali chodit do lázní v nově založeném zdravotním středisku. Po návštěvě rakouské císařovny Alžběty v roce 1870 se Meran stal oblíbeným lázeňským střediskem pro aristokracii a buržoazii z celé Evropy. Termály vyvěrající přímo v srdci lázeňského města jsou unikátní přírodní oázou, ale také hezkým příkladem moderní architektury citlivě zasazené v alpské krajině. V komplexu o rozloze 50 000 čtverečních metrů najdete třináct venkovních bazénů, velký saunový svět, k dispozici jsou také rozmanité zdravotní služby. Kdo se rád stará o své tělo, neměl by na dovolené v Jižním Tyrolsku Meran vynechat.

| 172 | TRAVEL ON THE ROAD

Tádžikistán Text a foto: Jimmy Petterson

– hory kultury a pohostinnosti

Poprvé jsem o lyžování v Tádžikistánu začal přemýšlet, když jsem, jak už to ostatně děláváme asi všichni, projížděl webové stránky.

Zjistil jsem, že ta země je plná hor a má jediný malý skiareál, asi 50 kilometrů od hlavního města Dušanbe.

L

ogisticky by mělo být snadné se tam dostat a něco polyžovat, pomyslel jsem si. Skrz internetový blog jsem také potkal tři lyžaře žijící v Tádžikistánu: Rusa Nikitu s jeho ženou Audrey z Francie a také Martina z Rakouska. Začala série mailové komunikace a vznikly reálné obrysy výletu.

Podle CIA řadí místní HDP ve výši 3 000 dolarů ročně na obyvatele tuto zemi na 193. místo z 230. Pro přiblížení, Tádžici jsou chudší než Papua-Nová Guinea (3 500 dolarů) nebo Súdán (4 500), zhruba dvakrát chudší než Vietnam (6 400) či Barma (6 000) a o mnoho chudší než Kuba (11 600) nebo Tunisko (11 700).

V Tádžikistánu

V Dušanbe jsme spolu s kolegou Danielem přistáli v půli února. První večer jsme se setkali u večeře s Martinem a Audrey a také jejich pomocníkem Denisem, Tádžikem, který vlastnil luxusní vozidlo s náhonem na všechna kola. Tádžická silniční síť je obecně špatná, a my navíc přijeli v době, kdy sjízdnost silnic silně podrývalo počasí. Nedávné bouřky, laviny a zemní sesuvy znemožnily průjezd horských sedel, ale také si vyžádaly několik životů.

I těch krátkých 50 kilometrů mezi Dušanbe a lyžařským areálem je kombinací bláta a hlubokých děr po celé délce silnice. Tádžikistán nemá ani peníze na postavení betonových či kovových svodidel. Kvůli tomu zde platí jednoduché pravidlo: za špatného počasí je silnice rozhodně nebezpečná. Když je hezky, může být silnice i přesto nebezpečná.

Počasí neporučíš

Dalšího rána nás Denis vyvezl na místo zvané Miskinibad, abychom vyrazili na lyžařskou túru. Pršelo, a tak jsme se brodili vzhůru sněhem kašovité konzistence, zatímco voda pomalu pronikala skrz jednotlivé vrstvy oblečení. Po devadesáti minutách nás Denis zavedl do meteorologické stanice za odpočinkem.

Primitivní přístřešek, ale za těchto studených

a mokrých podmínek vypadal jako oáza uprostřed pouště. Tam nás přivítala Natalja, žena středního věku, která zde dlouhá léta pracuje, sbírá meteorologická data. Vřele nás přivítala, roztopila malý krb a obratem šla připravit teplé jídlo, mezitím co nás pomalu zevnitř rozehřívalo usrkrávání horkého čaje.

Bylo jasné, že dál už nedojdeme. Usušit oblečení i sebe u krbu a vydat se zpátky do vánice a bojovat o vrchol by stejně vedlo k okamžitému úprku zpět do tepla meteostanice. Proto jsme pokorně sklonili hlavy a po odpočinku si to namířili nejrychlejší možnou cestou zpět k autu.

Počasí se nelepšilo, jako jediný smysluplný plán nám přišlo prozkoumání lyžařského resortu Takob s vidinou vývozu lanovkou do vyšších oblastí s lepším sněhem a upravenými tratěmi. Areál nedávno prošel dotovanou generální opravou. Stará lanovka byla nahrazena zbrusu novou gondolou Dopplemayr, facelift postihl i hotel ze sovětské éry a celý areál byl přejmenován na Safed Dara, v překladu Bílé údolí.

Lepší než hotel

My ale neskončili v hotelu, nýbrž u místní rodiny ve vesnici Rogh-Bolo pár kilometrů od střediska. Paní domácí, Zainab, zatopila dřevem, ale radši na pokoj přidala i elektrický přímotop a množství teplých peřin. Za chvíli už jsme seděli na podlaze a nechávali naše chuťové buňky plně vnímat vynikající polévku s místním chlebem Galama, sušenkami, ořechy, rozinkami, čokoládou a nepostradatelným čajem. Následovala hojná družba s rodinou a jejími přáteli. Zainab, její manžel Holmyrod, další žena středního věku, dvě batolata, dva mladí chlapci a skupinka puberťaček. Z pokoje jsem přinesl kytaru a další hodiny jsme strávili mísením tradičních písní našich kultur. Když jsme ráno chtěli zaplatit za noc, naši hostitelé jakékoliv peníze za nocleh i pohoštění odmítli.

To byl silný zážitek, který se do nás hluboko propsal.

Vyjeli jsme k vlekům, ale ty stály, i když už dávno měly jet. Málo lidí. Skiareál pro nás ale vymyslel náhradní řešení – vyváželi nás na skútrech za stejnou cenu, jako bychom normálně platili za lanovku, zhruba 4 eura za jízdu.

Počasí se nelepšilo, sníh stále břečka, ale podařilo se mi odškrtnout si 73. prolyžovanou zemi.

Zajímavější než lyžování samo byl sociální náhled do malé komunity tádžických lyžařů.

Jeden jezdil v modrých džínách na uzoučkých lyžích a ve žlutofialových botách – jako z roku 1985. Jednu jízdu jsem také dal s Farkhod a Sano Kalononovými, zjevně členy vyšší společenské třídy. Jejich outfity byly jako z nejnovější kolekce od Bognera. Sano dokonce vyhrála Red Bullem sponzorovaný závod, což z ní teoreticky dělá nejlepší lyžařku v zemi. Když jsem ji však prvně viděl lyžovat, došlo mi, o co tady jde. Sano stěží plužila.

Místní lyžařská technika by se dala přirovnat k italské z roku okolo 1920.

Vzhledem k tristním podmínkám jsme se dlouho nezdrželi. O pár dní později jsme se do Safed Dara chtěli vrátit. Tentokrát nás naštěstí napadlo předem zavolat – vleky byly opět zavřené, tentokrát kvůli nepřízni počasí.

| 173 |

Autor článku na návštěvě tádžické rodiny

Skutečná pohostinnost

Věřím, že být štědrý a přátelský je lidskou podstatou. Děti neznají závodění a jsou slepé k rasovým či náboženským rozdílům. Strach a averze vůči ostatním jsou naučenou odpovědí založenou na předsudcích společnosti, ve které žijeme. Jsme učeni bát se cizinců. V Tádžikistánu je cizinec vítán jako vážený host. Upřímně a bez dalších očekávání.

Z celého srdce děkuji všem, kteří mi pomohli objevit tuto novou kulturu. Kulturu skutečné pohostinnosti. Děkuji také Natalji z meteostanice a Zainab a Holmyrodovi, kteří nás v Rogh Bolo pohostili s tak upřímným přátelstvím. A s připomenutím, že lidská dobrota není dána ekonomickými předpoklady, ale tím, že člověk je od přírody dobrý tvor.

Hliněné stavení je jedno z mála útočišť, kam se může turista v tádžických horách uchýlit před nepřízní počasí

Nepřehlédněte:

| 174 |

Podmínky proměnlivé Včasné, přesné – a pravdivé – sněhové zpravodajství je kritickým musem dlouhodobě úspěšného horského střediska. Mnoho provozů na to teprve přichází.................................................................................

Rotující lanovky Mezi unikátní a málo rozšířené lanovky patří dráhy s otáčejícími se kabinami....................................................................................................................

178 180

Růst můžem všichni Rozhovor s jednou z největších osobností soudobého horského průmyslu, šéfem nejnovějšího oborového konglomerátu Alterra Mountain Company Rustym Gregorym...........................................

182

STŘEDISKOVÁ ZAMĚSTNANOST

Text: Tom Řepík | 175 |

VNITŘNÍ BOJ

Všude na pracovním trhu zuří bitvy o talenty, v horších případech o prostou námezdní sílu. Na bitvách uvnitř vaší organizace záleží ze všeho nejvíc.

L

hostejno, jak si stojí makroekonomická čísla statistik zaměstnanosti (a/nebo jak jsou pravdivá), najít dobré lidi pro pracovní místa v horské branži si vyžaduje spolehlivou strategii, neustálé úsilí a nejspíš ještě pořádný kus štěstí. Na trhu práce je obrovská konkurence, potenciální zaměstnanci bývají nestálí a jsou si vědomi mnoha alternativních možností, s nimiž zkoušíte soutěžit; což vám neváhají dávat najevo.

Jakmile nicméně zaměstnanec na nabídku kývne, uvnitř organizace se nejspíš rozhoří zbrusu nový druh bitvy – o jeho udržení. Začne poměrně nenápadně. Manažeři si dávají pozor, aby noví zaměstnanci měli v jejich nové práci všechno, co potřebují. Zajistí jim výcvik a ostatní potřebné zdroje, aby čerství pracovníci začali co možná nejdřív přinášet firmě hodnoty. Na pozadí mysli každého manažera se přesto zabydluje nevyslovená obava: „Jak dlouho nám tady vydrží?“

výkon, stále jim ještě zaručující, že dostanou zaplacenu dohodnutou mzdu, taky blížící se té minimální možné.

Tento typ tiché dohody roztáčí pro středisko smrtící spirálu; nevyhnutelně vede k poskytování mizerných služeb ústících v menší opakovanou návštěvnost a tenčící se příjmy.

Manažeři uvnitř organizace se mohou mylně domnívat, že špatný výkon zaměstnance souvisí s něčím zcela jiným; typicky si myslí, že zkrátka najali nevhodného člověka, kterého je třeba vyměnit. Případně si všimnou, že nápadná fluktuace se děje v nějakém konkrétním oddělení, a direktivně tam tedy navýší kvantitu povinného zacvičovacího času.

Nevhodně najatí zaměstnanci skutečně existují; a těm, kteří postrádají vůli nebo kompetenci k plnohodnotnému výkonu své práce, by mělo být doporučeno, ať zkusí najít uplatnění jinde. Podobně, pokud zaměstnanec postrádá potřebné (nejčastěji technické) znalosti

FOTO: DEPOSITPHOTOS

Najít dobré lidi pro místa v horské branži si vyžaduje strategii, neustálé úsilí a kus štěstí.

Letos v létě jsem si povídal se ženou, která – a protože to tu může číst, snažím se vzpomenout si přesně – během své asi šestnáctileté pracovní kariéry vystřídala k deseti zaměstnavatelům. Taková míra fluktuace mi přišla perverzní – ne tak jí. Údajně na soudobém korporátním trhu práce je na takovouto osobní historii s cévéčkem plným volatilních úvazků dokonce nahlíženo pozitivně, jako na člověka s množstvím různorodých zkušeností. No nevím.

Každopádně jsou to (mezi dalšími typy organizací) i skiresorty, které na vysoké množství frekventovaně fluktuujících dočasných nebo krátkoúvazkových pracovníků potřebují spoléhat a nezřídka na ně aplikují přístup, z něhož nebenefituje ani firma, ani pracovník.

Zaměstnavatel si hlídá náklady a na výcvik a zapracování dočasné pracovní síly investuje jen nezbytně nutné minimum. A dočasní zaměstnanci – bez motivace plně se do své práce napřít, jelikož se cítí být snadno nahraditelnými – na oplátku dodají jen minimální

pro svou práci (typicky obsluha nějakého přístroje), specifický výcvik je v takovém případě na místě a nezbytností.

Nicméně pokud jde o základní zaučení zaměstnanců bez zjevných deficitů – tedy za účelem, aby od počátku podávali co nejlepší možný výkon, střediska by se měla zaměřit na dva aspekty: na trénink praktických dovedností a mentální přístup.

Praktické dovednosti Zaměstnanci si potřebují osvojit specifické schopnosti, které pracovní pozice vyžaduje, například ovládání aplikací, technologického vybavení či zručnost při práci s nástroji.

Mohou potřebovat vedlejší znalosti, třeba v přípravě jídla a nápojů, poskytování první pomoci, havarijní připravenosti nebo v nejrůznějších úrovních zákaznických služeb. Žádný pracovník samozřejmě není nepopsaným listem čistého papíru a zaměstnavatelé se snaží (či by měli) budovat na objevených atributech tam, kde si jich (při pohovoru nebo

STŘEDISKOVÁ ZAMĚSTNANOST

FOTO: VAIL RESORTS

později v praxi) všimnou a okolnosti to dovolí.

Typicky vítaným benefitem v horském oboru bývá společenská, extrovertní osobnost, možná matematická či jiná pro pracovní pozici cenná kompetence, manuální či mechanické vlohy atd. Toto se týká nově příchozích rekrutů stejně jako zaměstnanců v letech. Tak jak se středisko adaptuje na nové trendy, zákaznické struktury, či dokonce klimatické okolnosti, každý ze zaměstnanců by měl být plnohodnotně trénovatelný.

Nahlíženo z perspektivy skiresortu – jaké jsou skryté benefity nadstandardního výcviku zaměstnanců, aby nemuselo docházet na tichou dohodu zmíněnou výše?

Předně, ne nepodobně jako u fyzického tréninku, vhodně provedený firemní výcvik posílí oblasti, které jsou slabé. Posilování oslabených oblastí je fundamentálním prvkem výukového procesu a osobního růstu.

Když se lidi snaží být v něčem dokonalejší, získávají sebedůvěru a sebevědomější lidi vnímají svět kolem sebe optimističtěji. Optimističtí zaměstnanci se ve své práci víc angažují a spontánně vykazují uctivější vztah ke značce střediska i svému pracovnímu prostředí.

Zadruhé, vhodně prováděný firemní výcvik přináší (v tomto ohledu žádoucí) srovnání pracovníků do pomyslné řady, vyrovnání křiklavých rozdílů mezi nimi, konzistentnost v rámci pracovní pozice. Zaměstnancům to dodá pocit jistoty, že jsou součástí silně fungujícího vyššího celku – společnosti (nikoli jen fungujícího oddělení v rámci nevýrazné firmy). Uvědomí si, že precizní osvojení si

systému jim umožní nejen zvýšit hodnotu ve své současné pozici, ale i v celé firmě a/nebo byznysu obecně. Většina lidí má na víc, než v práci rutinně odvádí – empirický fakt.

Text: Tom Řepík

svědomitě využívat v praxi, pravděpodobněji docílí nadprůměrných výsledků – mohou například poskytovat výjimečnou zákaznickou zkušenost, budou kreativní a inovativní, budou produkovat víc pozitivních návrhů. Budou-li zaměstnanci zaměřeni na to, aby dělali svou práci dobře, ba v ní excelovali, samovolně se nezřídka vyhnou negativním silám, jež umí skrytě vybujet v každé organizaci a zmutovat v erodující kulturu pomluv, intrik, donášení, cynismu.

V neposlední řadě – jakkoli jde v tuzemských podmínkách pohříchu o teorii –, výcvik dovedností pomáhá zaměstnancům objevit, co by je v rámci organizace pracovně nejvíc zajímalo a v čem by mohli potenciálně vynikat. S pomocí kvalitního manažera, případně najatého externího mentora, vnímavý zaměstnanec bude schopen reflektovat, proč určitý typ výcviku upoutává jeho pozornost a angažuje jej o mnoho víc než jiný. Taková interní analýza, nezávisle na kariérním stavu, pomáhá firmě i zaměstnanci v rozhodování, kam se vyplatí investovat vzájemný čas a energii. Navíc, takovýto oboustranný zájem je signálem, že přinejmenším jedna strana, optimálně pak obě, preferují orientaci na kariérní růst před zaměstnaneckou pasivní vegetací a čí-

Jakmile zaměstnanec na nabídku kývne, uvnitř organizace se rozhoří zbrusu nový druh bitvy.

Zatřetí, výcvik a rekvalifikace zaměstnanců jim dává vyšší šance ve vlastní kariéře. Ti, kteří si osvojí sebevzdělávání a naučené se snaží

háním na příležitost utéct jinam za lépe zaplaceným místem. Což buduje vzájemnou důvěru a upevňuje pracovní vztah.

FOTO: VAIL RESORTS

| 176 |

| 177 |

FOTO: VAIL RESORTS

STŘEDISKOVÁ ZAMĚSTNANOST

Střediska by se měla zaměřit na své vlastní praktiky a nastavit své fungování tak, aby se jevila co nejatraktivnějšími pro své stávající i potenciální nové zaměstnance. To si vyžaduje námahu a strategii. A bezpochyby i přebírání zkušeností od starých veteránů oboru, houfně odcházejících z pracovního světa, jehož nové verzi čím dál míň rozumí; často dobrovolně a často ne, vytlačováni a/nebo nahrazováni mladými manažerskými puškami bez skrupulí, slitování, ale taky historie a valných zkušeností, k lecčemu odhodlanými. Tak jako to lze dlouhodobě sledovat u jistých oborových korporací. I to je na jiný článek.

Firemní výcvik však má i svou stinnou stránku. Podobně jako plovoucí kra, i výcvik má viditelnou část a tu schovanou pod hladinou. Mentální přístup obvykle patří do té druhé a zhusta dokáže mrzačit výsledky zacvičování.

Každý šéf střediska si může vybavit tváře svých nejlépe vycvičených lidí – těch, kteří vládnou výjimečně zvládanými kompetencemi a ve výsledcích své práce vynikají. Pak nechť si vybaví své nejvíce rozvratné zaměstnance, co vytváří konflikty, chodí pozdě, pomlouvají druhé nebo odvádí špatnou práci.

Kolik lidí se mu objeví na každém ze seznamů?

V každé organizaci se najdou do různé míry talentovaní kreténi; jejich tvrdohlavost a nekonformita nezřídka koreluje s mírou jejich nadání. (Nic, co by v redakci v souvislosti se mnou dobře nevěděli.) Toxicita podobných personalit však nesmí překročit hraniční mez, za níž jejich potenciálně neobvyklou produktivitu přebíjí destrukce morálky pracovního kolektivu, o nežádoucím přímém kontaktu se zákazníky v přední linii nemluvě.

tivní mentální přístup nejdřív změnit. Kvalitních lidí je málo a víc jich v toku času nebude. Že se pracovní trh včetně oborového transformuje na stále samozřejmější využívání novodobých námezdních otroků, od nichž není radno očekávat inteligentní reakci, natož empatii, je jinou věcí. Nejspíš na jiný článek. Možná neotisknutelný v tomto magazínu, kdoví.

Každopádně, od toho má každé větší středisko své manažery, kteří by měli být ochotni k ponoru pod pomyslný povrch hladiny kolem ledovcové kry a potkali by se s každým zaměstnancem na jeho vlastní mentální úrovni. Měli by se umět naladit na pracovníkův přístup a srozumitelně mu poskytnout jasné instrukce a objektivní, konstruktivní zpětnou vazbu. O tomhle je řízení lidských zdrojů. Ne o manažerském vyzobávání benefitů.

Není to lehké Každý skiresort chce primárně uspět ekonomicky na poli svého podnikání a až posléze poskytovat skvělou práci těm, kteří ji chtějí.

Nikdy to nebude naopak; je však důležité, aby i druhá ambice nebyla jen utopií nebo

Na pozadí mysli manažera se zabydluje nevyslovená obava: „Jak dlouho nám tady vydrží?“ Bylo by snadné (a po mém soudu krátkozraké) se takovýchto raplů s bujným egem a priori zbavovat při první detekci jejich radikalismu; zvlášť, produkují-li velkorysé myšlení a nápady.

Nejprve bych se u takových osobností zkoušel dobrat toho, zda je jejich mysl opravdu negativní. A pokud ano, snažil bych se jejich nega-

FOTO: VAIL RESORTS

Mentální přístup

Stát se dobrovolně zvoleným přesvědčivým zaměstnavatelem pro lidi, již mají řadu jiných alternativ, se zdá být téměř utopií.

Přesto, horská branže má pro své zaměstnance v rukávu tolik es jako málokterá další.

Je na firemních lídrech, zda dokážou nastavit takový – nejen motivační – model, který pošle zaměstnance na cestu k jejich uspokojující, a tudíž úspěšné kariéře. To pak bude stimulovat i úspěch celé firmy.

aby mezi oběma nevězela propast jak ta u Blanska. Když věci neběží, jak by se vedení zamlouvalo, je příliš snadné svést to na zaměstnance; zvlášť, jsou-li považováni za „dočasné“. Problém by mohl – avšak nemusí – být v jejich dovednostech nebo přístupu, možná i v obojím.

bezpečnostní sítě ochranné sítě pro lyžařské svahy ochranné matrace proti nárazu Berger-Huck s.r.o. Vanišova 552 53374 Horní Jelení tel.: +420 466 673 306 e-mail: info@berger-huck.cz

www.berger-huck.cz www.huck.cz

| 178 |

SNĚHOVÉ ZPRAVODAJSTVÍ SKIAREÁLŮ

Text: Tom Řepík

PODMÍNKY PROMĚNLIVÉ C

o ve zpravodajství o stavu sněhové pokrývky skiareály anoncují, je samovysvětlující a vesměs konzistentní; jak, kdy a kudy však tento vzkaz komunikují, bývá naopak překvapivě rozličné. Sněhový report může mít formu detailního zápisu rozšiřovaného přes různé komunikační kanály a aktualizovaného i vícekrát denně; anebo může jít třeba o jednoduchou webovou stránku ukazující, kolik sjezdovek je aktuálně otevřeno.

Nezávisle na formě a rozsahu, sněhové zpravodajství bývá často nejdůležitějším střediskovým komunikačním nástrojem.

FOTO: SNOWBIZ

Včasné, přesné – a pravdivé – sněhové zpravodajství je kritickým musem dlouhodobě úspěšného horského střediska. Mnoho provozů na to teprve přichází.

Krátké nohy nepravd V dřívějších offline časech bývalo standardem v reportech fixlovat. Vybavuju si vyprávění amerického kolegy pracujícího v minulosti pro aspenské středisko. Jeho korporátní provozovatel měl stanovena striktní interní pravidla, jak se smělo o podmínkách k lyžování referovat. Pokud se v reportu objevily výrazy jako déšť, vítr nebo mráz, vzápětí se ozval někdo z korporace a důrazně nařídil zprávu změnit. „Bylo to směšné,“ vzpomínal dotyčný. „Začínal jsem s reporty někdy v roce 2005, což byla stále doba vyvíjejícího se využívání internetu, a třeba výraz déšť jsem měl výslovně zakázáno používat. Později jsem ve funkci zažil nástup sociálních médií, kde se lidi brzy naučili sdělovat si pravdu mezi sebou. Byla to zajímavá éra.“ Než socmédia naučila skiresorty používat pravdivé údaje, praxe nafukování kilometráže tratí, sněhové pokrývky, zkrášlování počasí nebo dokonce geografických statistik byla denním chlebem. Dlouhodobě nejhorší pověst v této oblasti měly americký Killington a Vail.

V archívech tamního deníku Vail Daily jsem našel následující ironizující komentář: „Běda běda, toto není oblast pro poctivé a pravdomluvné; pokorní mohou zdědit zemi v blahoslavenství, ne však v lyžařském světě. Skiresorty pochopitelně cítí, že se pro přežití musí účastnit konkurenčních praktik v rámci byznysu, který dělají, a upřímnost a čestnost zkrátka nepatří do jejich arsenálu.“ Skok v čase o dekádu dál a sociálními sítěmi protkaný internet 2015+; stále více manažerů středisek si uvědomuje (spíš pod tlakem situace než spontánním prozřením), že pravdomluvnost bude tou dlouhodobě nejlepší provozní taktikou. Třeba šéf vermontského re-

ŠÉF VERMONTSKÉHO RESORTU JAY PEAK STEVE WRIGHT: „PŘED DVACETI LETY VÁM PROŠLO, SKORO COKOLIV JSTE NAPSALI.“

sortu Jay Peak Steve Wright, jenž v branži začínal v roce 1995 jako sněhový reportér právě ve zmiňovaném Killingtonu. „Před dvaceti lety vám prošlo, skoro cokoliv jste napsali. Zabalili jste to do optimistického žargonu a bylo, nikdo vás s tím neměl moc jak konfrontovat. Dnes, se všemi těmi zdroji, jak se okamžitě dostat k realitě a oznámit to hezky zatepla světu? Jsme v úplně jiných poměrech,“ zamýšlí se Wright.

„Důvěra má v marketingu prvořadý význam a pro skiareál důvěra začíná u sněhového zpravodajství. Protože pokud byste měli lhát o něčem tak očividném jako počasí, o čem pak lhát nebudete? My lidem doporučujeme, ať zůstanou spát, když u nás zrána prší a jsou namrzlé cesty; míra kredibility, kterou tím získáme, je zřetelná.

Pak nám věří, když si podmínky pochválíme.

To když pominu, že psát přímočarou pravdu je o mnoho jednodušší než se zamotávat do pečlivě analyzovaných lží. Koneckonců to není naše vina – když příroda nadělí krušný den, je důležité dát to lidem vědět a nechat na nich, aby učinili vlastní rozhodnutí,“ přemítá Wright.

Slovíčkaření Všeobecně existují dlouhodobě konzistentní rozdíly v přístupech, jak pojímají sněhové zpravodajství vysokohorská střediska a jak ta níž a nízko položená. Ta druhá si do svých reportů přimíchávají specifický žargon, jejž ve velkých horách nemají, přinejmenším dosud ne, zapotřebí. S jejich podmínkami zkrátka necvičí tolik klimatických proměnných ovlivňujících provoz resortu, a mohou tedy zůstat relativně strohá a říkat věcem jejich pravými jmény. Sněhové zpravodajství ale není nutné vnímat výhradně pro jeho výchozí účel: „Smyslem sněhového reportu by mělo být připravit návštěvníka na jeho den na svazích a vykomunikovat jakoukoli s provozem související aktualitu,“ trefně definuje Steve Wright.

Některá střediska dokázala vyvinout výchozí sněhové zpravodajství v důvěryhodný zdroj informací včetně relevantně marketingových; obvykle svázaný s osobností charismatického vypravěče. Podobně jako u internetových recenzí, provázání střediskového reportu se jménem konkrétní osoby mu dodává váhu a kredibilitu. Relevantně marketingovým obsahem reportu tu míním spojení sněhové předpovědi s avízem chystané akce ve středisku a povzbuzení čtenářů, aby si koupili vstupenky v předprodeji, například. Sám Steve Wright v minulosti podobný přístup používal, ale upustil od něj: „Vytestovali jsme si jiné cesty, jak zprávy o chystaných eventech šířit; sněhové reporty necháváme svému žánrově úzkému vý-

Byla to doba nerozšířeného internetu a třeba výraz déšť jsem měl výslovně zakázáno používat.

I tak, drsné povětrnostní podmínky pravidelně ponoukají sněhové reportéry řady středisek, aby o počasí a sněhu referovali mnohem optimističtější optikou, než jaká je skutečnost – vše v pochopitelné obavě, aby si jejich návštěvníci cestu za nimi nerozmysleli. V takových případech Steve Wright radí aplikovat ukázněnou zdrženlivost: „Vždycky jsem vnímal sněhový report jako finančně ztrátového vůdce ve prospěch zachování důvěryhodnosti. Tady v Jay Peak běžně do reportů píšeme, že dnes je zlé počasí a ať lidi přijedou jindy, až bude líp.

Jsem ochoten tu a tam obětovat pár lyžařských dní pro to, abych dál nazýval věci pravými jmény, protože lidi mi pak začnou věřit a poslechnou mě, až jim napíšu, že je u nás už hezky a mohou přijet. Tenhle typ důvěryhodnosti je důležitý pro mě osobně i pro značku našeho střediska.“

| 179 |

FOTO: SNOWBIZ

SNĚHOVÉ ZPRAVODAJSTVÍ SKIAREÁLŮ

znamu a anoncujeme v nich jen počasí a provozní záležitosti daného dne.“ Řada skiareálů řeší sněhové zpravodajství formou jednoduché webové stránky s meteo-grafikou, stavem sněhové pokrývky, soupisem otevřených tratí a vleků s jejich mapou, plus případně dalšími provozními specifiky. V různých podobách od jednoduché tabulky až po dynamickou grafiku v sofistikovaném designu. Ta může vypadat sexy na displeji, ne vždy však bývá nejjednodušší rozluštit z ní potřebné informace. A mluvě o luštění…

Pobere to laik?

Marketéři se snaží být kreativní, weboví designéři na každé své práci touží zanechat svůj osobitý dotyk, nikdo nechce, aby si ho pletli s nikým dalším. Všechno tohle je pochopitelné. Považuju nicméně za kontraproduktivní, aby stovky provozů ve stejném odvětví komunikovaly stejný typ informací pletorou různých způsobů. Takový přístup je zmatečný; zvlášť pro zimní neofyty.

Zkusili jste se někdy zeptat nějakého lyžařského nováčka, anebo klidně běžného lyžaře, jak snadno se mu luští sněhové zpravodajství na vašem střediskovém webu? Možná byste měli.

Marketing horské branže se na svém povrchu tváří jako vysoce vyspělý a bezpochyby si vede slušně, když mluví ke svým vlastním. Měl by však umět srozumitelně mluvit ke každému – kovanému i nepolíbenému. Pokud jsme nakloněni zkusit si něco zbrusu nového a prezentaci, kterou najdeme, za mák nerozumíme, co uděláme? Nejspíš odejdeme hledat jinam.

Zkusme se cvičně podívat na ikonografii, jíž střediska označují své otevřené nebo zavřené sjezdovky. Nejdřív nicméně vezměme na vědomí, že obor standardně používá – nejčastěji ve formě koleček, ale našel jsem taky dost čtverečků i kosočtverců – pro značení obtížnosti sjezdovek nám kovaným notoricky známou stupnici modrá, červená, černá. (Ne

– označení otevřené a zavřené sjezdovky, nejčastěji ve formě zeleného a červeného kolečka, jinde čtyřúhelníku, což už nám žádoucí blbuvzdornou srozumitelnost slušně problematizuje; zvlášť, použije-li středisko totožný tvar obrazce a/nebo palety červené. A nově taky zelené tam, kde po americkém vzoru začali experimentovat s používáním poměrně logického zeleného odstínu pro výukové a začátečnické zóny. Ve výsledku tak necvičené oko nezkušeného nováčka může zkoušet strastiplně luštit značení skládající se ze dvou červených koleček posazených vedle sebe, nebo třeba zelených čtverečků, či jejich libovolně proházené kombinace s ještě modrou a černou.

To celé v situaci, kdy internetová grafika nabízí doslova stovky dalších ikon potenciálně vhodných pro sjednocené označení provozu a současně zřetelně odlišné od univerzálně uznávaného značení sjezdových tratí.

Zkusili jste se někdy zeptat lyžařského nováčka, jak snadno se mu luští sněhové zpravodajství na vašem střediskovém webu? Možná byste měli. nezbytně už nepolíbeným laikům, že.) K tomu musíme připočíst – a sami si poslužte vlastní virtuální exkurzí po libovolně zvolených webech skiareálů tuzemských i zahraničních

Plné červené kolečko ve sněhovém reportu by mělo značit středně obtížnou trať – nezávisle, zda je uprostřed bílý křížek, smajl nebo nevímco. Na to, jak dominantně, téměř mo-

nopolisticky obsluhuje tuzemská střediska svým komplexním infosystémem Sitour, vidím až překvapivě chaotický mišmaš ve způsobu značení na webech těch samých středisek. Na nichž začne pátrat většina potenciálních zbrusu nových lyžařů možná ze všeho nejdřív.

Je co dělat Horský obor jako celek si vede relativně dobře ve zjednodušování a zkvalitňování úrovně zákaznické zkušenosti, přinejmenším jeho lídři – včetně tuzemských. Mám však za to, že z nějakého záhadného důvodu sněhovému zpravodajství není věnována pozornost, jaká by být věnována měla.

Sněhový report a stav tratí je jednou z nejnavštěvovanějších stránek webů skiareálů; v zimě pravděpodobně nejvíc navštěvovanou hned po vstupní domovské. Některá střediska mi ukázala své metriky, z nichž vyplývá, že na stav podmínek a otevření tratí se v zimě dívá běžně dvojnásobek očí než na ostatní jejich stránky. Už tento samotný fakt by měl být dostatečným motivem, aby obor zkusil dělání věcí v tomto úzkém subsegmentu koordinovat a zdokonalit.

| 180 |

Text a foto: Radim Polcer, Lanove-drahy.cz FOTO: TITLIS BERGBAHNEN

lanovkové kuriozity

SNÍMEK LANOVKY TITLIS ROTAIR JEŠTĚ S PŮVODNÍ KABINOU, KTERÁ SLOUŽILA NÁVŠTĚVNÍKŮM V LETECH 1992 AŽ 2014

TITLIS ROTAIR JIŽ S NOVOU KABINOU, KTERÁ SE NA ROZDÍL OD PŮVODNÍ OTÁČÍ CELÁ

Rotující lanovky Mezi unikátní a málo rozšířené lanovky patří dráhy s otáčejícími se kabinami. Známá je především první evropská lanovka tohoto typu, slavný Titlis Rotair ve švýcarském Engelbergu, na kterém už je v provozu druhá generace otáčivých kabin. V dalších letech pak následovalo několik dalších obdobných lanovek.

První otáčivá lanovka v Evropě láká hlavně Asiaty

M

álokdo dnes ví, že skutečně první lanovka s otáčejícími se kabinami se objevila mnohem dříve, a to nad areálem výstaviště Expo 1970 v japonské Ósace. Tato oběžná odpojitelná dvoulanová 870 metrů dlouhá dráha s jedním tažným a dvěma nosnými lany měla celkem 22 kabinek kruhového průřezu, každá pro 15 osob. Dráha, kterou postavila japonská firma Anzen Sakudo, byla nedlouho po skončení výstavy snesena.

Eropa si na svou první lanovku s otáčejícími kabinami musela počkat až do roku 1992, kdy byla v Engelbergu stará kyvadlová lanovka z roku 1967 na trase Stand – Klein Titlis (3 076 m n. m.) nahrazena speciální kyvadlovou lanovkou s otáčejícími se kabinami s výstižným názvem Titlis Rotair, kde se podlaha kabin pro cestující velmi příjemným a téměř nepostřehnutelným tempem otočila během pětiminutové jízdy o 360 stupňů a umožnila tak v pravém slova smyslu panoramatický výhled na okolní štíty a ledovce. Podlahou kabin otáčel

KABINA DRUHÉHO ÚSEKU MALCESINE – MONTE BALDO U POSLEDNÍ PODPĚRY

malý elektromotor napájený z baterie, která se automaticky dobíjela, když běhoun kabiny ve stanici najel na elektrické kontakty. Dodavatelem technologie se stala firma Garaventa, 80místné kabiny kruhového průřezu jsou dílem firmy CWA. V roce 2014 prošel Titlis Rotair další rekonstrukcí, kdy největší změnou bylo pořízení nových moderních celoprosklených panoramatických kabin, opět od firmy CWA. Na rozdíl od těch původních se již otáčejí celé a ne jen jejich podlaha. Lanovka Titlis Rotair se stala především pro japonskou klientelu obrovským lákadlem a Titlis se díky tomu dostal mezi nejatraktivnější výletní cíle Švýcarska.

Kruhová kabina v Kapském Městě lépe odolává větru

Jako další v pořadí se rozjela v roce 1997 kyvadlová lanovka s otáčejícími se kabinami na Tabulovou horu v Kapském Městě v Jihoafrické republice, která nahradila stařičkou lanovku z roku 1929. Důvodem, proč si provozovatel vybral právě Rotair firmy Garaventa, byl kromě snahy o vysokou atraktivitu dráhy také kruhový tvar kabiny ideálně odolávající silnému větru – zimní antarktické větry zde dosahují rychlosti až 140 km/h. Ke zlepšení stability lanovky

INTERIÉR 80MÍSTNÉ KABINY DRUHÉHO ÚSEKU LANOVKY MALCESINE – MONTE BALDO

| 181 |

lanovkové kuriozity

TRASA LANOVKY STUCKLI RONDO, KTERÁ JE JEDINOU OBĚŽNOU LANOVKOU S OTÁČEJÍCÍMI SE KABINAMI NA SVĚTĚ

přispívá také nádrž na vodu v podlaze kabiny.

Trasa lanovky překonává na délce 1 200 metrů úctyhodné převýšení 700 m. Stejně jako na všech později postavených lanovkách s otáčejícími se kabinami se i zde již otáčejí celé kabiny, každá pro 65 osob.

Otáčejí se i v USA a Itálii V roce 2000 byl postaven první Rotair také v USA, kde byla nahrazena původní kyvadlová lanovka v Palm Springs. Dodavatelem dráhy s délkou téměř 4 kilometry se stala firma Doppelmayr, kabiny mají kapacitu 80 osob.

První lanovky s otáčejícími se kabinami se v roce 2002 dočkala také Itálie, když byla nahrazena zastaralá dvouúseková kyvadlová lanovka u jezera Lago di Garda z Malcesine na vrchol Monte Baldo. Pro druhý úsek byl zvolen systém Rotair firmy Doppelmayr, a zatímco první kratší úsek má neotáčející se kabiny pro 45 osob, druhý delší úsek disponuje otáčejícími se kabinami pro 80 osob. Díky tomu mají cestující 360stupňový panoramatický výhled na jezero Lago di Garda, což nepochybně přispělo ke znatelnému zvýšení atraktivity této lanové dráhy.

JEDNA Z PESTROBAREVNÝCH KABIN LANOVKY STUCKLI RONDO KOUSEK PŘED HORNÍ STANICÍ

Jediná oběžná otáčející lanovka je ve Švýcarsku

Unikátem je osmimístná kabinková lanovka Stuckli Rondo vedoucí z obce Sattel na Hochstuckli, která je první evropskou a dosud jedinou oběžnou lanovkou s otáčejícími se kabinkami. Postavena byla firmou Garaventa (součást skupiny Doppelmayr) v roce 2005 a každá z jejích devatenácti kabinek kruhového průřezu (typ Conus 8 firmy CWA) se během jízdy otočí dvakrát kolem své osy, což cestujícím poskytuje panoramatický 360stupňový výhled po celém okolí. Kabinky jsou v barevném provedení zelená, žlutá, červená a modrá, představujícím čtyři roční období, po která je lanovka v provozu.

Nejmodernější rotující kabina na svazích Mont Blancu

V červnu 2015 byla v italském Courmayeuru otevřena zatím nejnovější lanovka s otáčejícími se kabinami. Jde o kyvadlovou lanovku Doppelmayr, která vede ve dvou samostatných úsecích na vrchol Punta Helbronner (3 462 m n. m.) ležícím v masivu Mont Blancu.

Tato nová lanovka nahradila již zastaralé ky-

TRASA PRVNÍHO ÚSEKU NOVÉ ITALSKÉ LANOVKY FUNIVIA MONTE BIANCO

vadlové lanovky s nízkou kapacitou – první dva úseky La Palud – Rifugio Torino byly postaveny již v roce 1948, následovány krátkým úsekem Rifugio Torino – Punta Helbronner v roce 1957. U nové lanovky tak byla mezistanice Rifugio Torino zcela vypuštěna a původní 2. a 3. úsek byly nahrazeny jedním novým 2. úsekem. Všechny stanice byly vybudovány zcela nově, součástí horní stanice je i panoramatická terasa s 360º výhledem. Na prvním úseku se otáčejí osmdesátimístné, na druhém pak 75místné kabiny. Zajímavostí je podpěra č. 1 druhého úseku, která je se svou výškou 110 metrů jednou z nejvyšších na světě.

Vzhledem k náročným klimatickým podmínkách byla výstavba lanovky Skyway Monte Bianco mimořádně náročná a trvala dlouhé 4 roky.

LEDEN PROSINEC–

č. 114

 PŘÍŠTĚ:

Dvoupatrové lanovky

HORNÍ STANICE DRUHÉHO ÚSEKU NA PUNTA HELBRONNER LEŽÍ V NADMOŘSKÉ VÝŠCE 3 462 M N. M.

| 182 |

VIP ROZHOVOR: RUSTY GREGORY

Text: Tom Řepík

RŮST MŮŽEM VŠICHNI FOTO: ALTERRA

Rozhovor s jednou z největších osobností soudobého horského průmyslu, šéfem nejnovějšího oborového konglomerátu Alterra Mountain Company Rustym Gregorym.

M

álokdo jej v Evropě zná, v Americe je oborovou celebritou: do kalifornského střediska Mammoth přišel v roce 1978 – před čtyřiceti lety – jako vlekař, aby tam závěrečné dvě dekády středisko vedl jako CEO. V ředitelském křesle to neměl nijak snadné – provedl Mammoth skrz tvrdou ekonomickou krizi, následnou bolavou recesi i nedávné čtyři roky decimujícího kalifornského sucha, během kterého nejedna tamní komunita zkrachovala a nejeden skiareál musel zavřít provoz. Zatímco Mammoth se rozrostl do jednoho z celoročně nejnavštěvovanějších horských středisek Ameriky. Rusty Gregory si nyní své zkušenosti přináší do pozice výkonného ředitele korporace Alterra Mountain Company spravující 14 severoamerických skiresortů s více než 27 tisíci zaměstnanci.

Můj oborový kolega Jason Blevins mi poskytl detaily svého rozhovoru s Rustym z letošního léta.

Když nyní cestujete po koncernových střediscích Alterry, jaké podobnosti a jaké rozdílnosti vnímáte v těchto unikátních horských komunitách?

Ty resorty jsou jako lidi. Mají různorodé osobnosti, odlišnou vnímavost i jiná citlivá místa. Nepodvolí se nějakému standardizovanému modelu korporátní správy, přinejmenším ne na emocionálním průsečíku mezi tamními lidmi a jejich místem. Nejsme žádná továrna, kde to můžeme sekat jak na běžícím pásu. Náš byznys je a dál bude velmi místní.

Dokonce i návštěvníci cestující ze svých do-

ostatních střediscích, ale nejlepší cesta k nim pro nás vede vždy skrz jejich domovský resort, skrz místní komunitu.

Co se Alterra může naučit od svého největšího konkurenta, skupiny Vail Resorts?

Vail velmi uspěl ve vytvoření vysoce kvalitního, spolehlivého a seriózního oborového brandu. Jeho zákazníci poměrně přesně vědí, co dostanou na dané úrovni služeb. Vail zase velmi dobře ví, komu chce prodávat skipasy, a má neobvykle produktivní metodiku pro-

Jak se Vailu vede, je velmi důležité pro celý zbytek branže. movských resortů budou stále vnímat zkušenost z našich dalších středisek skrz bazální propojení k jejich místu. Cítí s ním pevný svazek, identifikují se s ním. Mohou pak získat jakékoli odlišné zážitky z návštěv v našich

deje a silný CRM a databázový management.

Jsou si jistí tím, jak k zákazníkům přistupují a kudy na ně dosáhnou. Přinesli do oboru neskutečné peníze a přilákali investory. Z toho můžeme těžit my všichni, protože finanční

| 183 |

FOTO: ALTERRA

trendy v půjčování vybavení

zdroje, které jsou dnes pro obor k mání, by neexistovaly bez vailské fenomenální úspěšnosti. Jak se Vailu ekonomicky vede, je velmi důležité pro celý zbytek branže.

Co by si Alterra naopak od Vailu nechtěla vypůjčit?

Rozhodně bychom neměli kopírovat jejich model podnikání; to, v čem oni jsou experty.

U nás věříme v decentralizovaný přístup při řízení organizace, kapitálovém i provozním rozhodování. Zůstáváme napojeni na místní personální strukturu každého střediska a chceme zůstat vnímaví k využívání místních příležitostí. Máme ambici vybudovat jedinečný přístup ke každému z našich středisek. Bude to bezpochyby náročné, ale trh to dnes vyžaduje. Tohle je naším primárním úkolem.

Jenže fenomenální vailský úspěch je do značné míry postavený na efektivitě jejich velké koncernové platformy. Může Alterra uspět bez těchto synergií velké propojenosti?

Být efektivní je bezesporu důležité, ale ta největší příležitost pro nás tkví v pochopení potřeb našich zákazníků z té nejzacílenější možné lokální perspektivy. Potřebujeme se s nimi propojit v tom, co místní chtějí a co jim dělá radost. Budeme jim to pak schopni prodat lepší formou než univerzálním šablonovitým přístupem. Ale jsme pořád velká korporace. Zjednodušeně se snažíme zformovat Alterru tak, aby všechno zásadní rozhodování týkající se záležitostí, jež přímo pocítí návštěvníci, bylo ponecháno jednotlivým střediskům. Zákulisní provozní procesy, se kterými zákazníci nepřijdou do styku, chceme centralizovat – účetní záležitosti a tak.

Předchozí velké oborové korporace jako Intrawest nebo American Skiing Company se v minulosti potýkaly s vleklými problémy získat kritickou podporu místních, když se pokoušely realizovat rozsáhlé developerské projekty v katastrech středisek, v nichž působily. Alterra jen tím, že akvírovala Intrawest, získala bezmála 500 hektarů volné plochy na úpatí středisek určené k zástavbě. Co plánujete dělat jinak, abyste vy podporu těch samých místních v těchto oblastech získali?

Jsem ve funkci několik týdnů a upřímně, do realitní oblasti jsem se ještě neponořil, jakkoli jsem si obecně těch poměrů a okolností vědom. Já se dívám na realitní složku našeho byznysu striktně jako provozní aktivum; ne na něco, co rozparcelujeme, přichystáme do atraktivních balíčků a lukrativně prodáme.

ŠÉF ALTERRY RUSTY GREGORY (VLEVO) VE SVÉM DOMOVSKÉM RESORTU MAMMOTH MOUNTAIN

Jsem si dobře vědom, o jak důležitou a citlivou složku pro tamní komunity se jedná. Jak se věci naprojektují, co se postaví, co se zamítne, jak se vše načasuje – tohle všechno je nesmírně důležité. Takže nedává smysl, abychom prohlásili, že Alterra dává ruce pryč od realitní zástavby a nikdy se na ni ani nepodívá. Můj domovský Mammoth je výstižným příkladem, o jak citlivou věc se jedná. Dave McCoy (původní zakladatel a do roku 2005 vlastník střediska, dnes je mu 103 let, psali jsme o něm v loňské Nostalgii ve SNOW 105 – pozn. redakce) nikdy nepustil kontrolu nad realitním rozvojem v Mammothu z ruky, ale taky to nikdy nechtěl dělat celé sám – protože všude okolo za ty roky viděl, že kdokoliv se do realit na vlastní pěst pustil, dřív či poz-

se mohli provinit – proti firmě, proti našim hostům, našim zaměstnancům, proti celé široké komunitě kolem resortu.

Co vás naučilo čtyřleté sucho, které decimovalo Kalifornii i tamní lyžařský průmysl?

Hlavně jsme se naučili, jak citlivě a variabilně musíme zacházet s výdaji. Nejde jen o to mechanicky náklady snížit; musíte přesně vyčíslit, o jaké výdaje se bude jednat a proč.

Ono aplikovat základní podnikatelské praktiky do lyžařského odvětví není dvakrát snadné. Uděláte si typický byznys plán a rozpočet podle něj. V jeho rámci uvažujete, že k vám přijede lyžovat tolik a tolik lidí, kteří u vás utratí x peněz. Vy jim poskytnete zkušenost

Čím větší Vail nebo Alterra budou, tím větší příležitosti vznikají pro nezávislé provozy. ději o výstavbu včetně původního střediska přišel. Intrawest je exemplárním případem, anebo historie Vailu (popsáno na Snowbiz. cz/7888 – pozn. redakce).

Pro dnes nastavené standardy v horském oboru je nezbytné s realitní složkou nakládat a je důležité to provést tak, že u toho nebudete riskovat osud skiresortu; nejen ve smyslu financování realitní výstavby, ale i v ohledu, jak zástavbu pojmete a jak ta v čase bude zpětně ovlivňovat chod skiresortu. To znamená, že reality nikdy nesmíme (po postavení) pustit zcela z hlavy, jinak by to mohlo kdykoli ohrozit mateřský provoz střediska. A to by bylo to nejhorší, čím bychom

definovanou specifickou sadou služeb a produktů, což vás bude stát hodně peněz. Podle plánu by vám měl zbýt nějaký profit, z něho zaplatíte daně a reinvestujete zbylé peníze zpět do byznysu, abyste nakonec poskytli nějakou návratnost investorům stojícím za společností. Problémem je, že my si resort jen pronajímáme od Přírody, ta jej vlastní.

A dělá si s vámi, co se jí zlíbí, bez ohledu na vaše rozpočty a plány. Ty jsou pak manažerům k ničemu.

Nejde o to vládnout nějakými triky. Jde o obyčejnou ukázněnost, vytrvalost a zejména onu lokální znalost – ta nám ukáže, kde lze ukrojit jaké náklady, aby to neovlivňovalo zá-

| 184 |

VIP ROZHOVOR: RUSTY GREGORY

kladní provoz a bylo srovnatelné s kvantitou lidí, kteří přijedou, a penězi, jež u nás míní utratit. Pokud bychom právě tohle zanedbali a jeli přes suché teplé zimy v běžném režimu, ohrožovali bychom naše nejdůležitější lidi – naše zaměstnance a místní komunitu.

A pokud by padli tito lidi, vezmou s sebou celý brand střediska a jedinečnou osobnost celého místa. Krácení výdajů je potřeba dělat krajně racionálně a umírněně. Takhle jsme

a nakolik jejich provozní model a situace pasují do zastřešujících skipasových obchodních strategií.

Ta mezera příležitostí, o které jsem mluvil, existuje i na financující straně. Úspěch velkých hráčů přináší do hry víc investorských prostředků pro všechny ostatní, včetně schopných malých. Pokud se jim daří být v efektivním spojení s jejich zákaznickou základnou, vybudují si jejich loajalitu a budou

Pokud se nám bude dařit pokračovat v tom, co děláme, poroste celé odvětví včetně malých nezávislých středisek. to dokázali v kalifornském resortu Big Bear a fungovalo to až neuvěřitelně dobře; přenášíme tuto zkušenost do všech ostatních středisek. V každém to sice aplikujeme specificky podle tamních poměrů, koncept je ale shodný.

Jakou roli podle vás mají malé nezávislé skiareály, které se neúčastní hry s velkými sezónkami?

Právě v tom tkví podstata jejich nezávislosti – mají kuráž zvolit si, že se nestanou součástí nějaké větší platformy, která by jim toho hodně diktovala. Celkově vzato, co dělá Vail s jejich Epic sezónkou, je velmi impozantní a bezpochyby to funguje pro cílový segment zákazníků, který obsluhují. My v Alteře pojímáme věci jinak, ale i s naší velkou agregací středisek platí, že čím větší Vail nebo Alterra budou, tím větší mezera příležitostí vzniká pro nezávislé provozy, což považuju za přínosnou věc pro celý obor. Je to součást procesu, jak udržet celou branži zdravou. Tihle nezávislí provozovatelé jsou chytří a vědí, co a jak mají dělat.

Rodí se tak spousta nových příležitostí, jak prorazit – zejména pro nové mladé generace hledající unikátní, jedinečné zážitky. Takové ty kopce s jedinou lanovkou, bez rolbování, s výborným sněhem a nejlepším hamburgerem široko daleko pod kopcem. Líbí se vám tam, a než se nadějete, jezdí tam všichni vaši přátelé. Scházíte se a socializujete pod kopcem. Unikátní zážitek. Tohle u nás těžko dokážeme, s miliardovými obraty a obrovskými náklady. My se do takovýchto delikátních tržních výklenků nedostaneme.

Přesto, pro malá střediska to může být v soudobém horském byznysu hodně těžké. Dřív se mělo za to, že jejich hodnota tkví zejména v tradiční schopnosti generovat zisk, přičemž dnes, pod nadvládou korporací jako Vail Resorts nebo Alterra, tyto horské provozy začínají být čím dál víc hodnoceny podle toho, zda

těžit z cenové výhody. Mohou mít tak zdravou EBITDA, že si mohou dojít pro úvěr nebo investorské prostředky a dostanou je díky Vailu nebo nám za mnohem velkorysejších podmínek než kdy dřív. Takže jakkoli konsolidace v oboru bezpochyby přináší těžkou konkurenci, dobře provozované nezávislé resorty si mohou sáhnout na financování, které by bez velkých hráčů pro ně zůstalo nedostupné.

Nicméně nebudou do svých provozů lít přes půl miliardy dolarů, tak jako Alterra plánuje do svých středisek v nejbližších několika sezónách, že. To je ohromující suma, zvlášť když uvážíme, že jde o už velmi nadstandardně vybavené resorty.

Jak jste k takovému číslu vůbec došli?

Ano, je to velké číslo. Pro velké hráče. Jak jsme se k němu dobrali – v každém našem středisku jsme se zeptali vedení, co nového podle nich bude mít největší pozitivní vliv na návštěvnický zážitek. Vznikl poměrně dlouhý seznam; nahoře byly velké, odvážné nápady.

Z těch jsme výběrem upřednostnili některé, o nichž se domníváme, že budou mít nejen největší dopad na zákaznickou zkušenost, ale taky tam bude zdravá investiční návratnost, ne nutně v krátkodobém horizontu.

Ale vždy návratnost musíme uvažovat. No a potom se na ten investiční celek musíme podívat souhrnnýma očima celé skupiny, musí to dávat smysl a zapadat do našeho modelu. A musíme si být jisti, že na všechno dokážeme zajistit dost peněz. Tak jsme došli k částce 555 milionů dolarů.

Otázka, kterou vailský šéf Rob Katz dostává každý kvartál: bude i Alterra akvírovat další střediska?

Asi ano; máme vyhlídnuty další resorty, ale dost z nich bude vhodnější nekoupit a spolupracovat s nimi na partnerské bázi. Ale my v podstatě teprve se vším začínáme a snažíme se efektivně zorganizovat procesy toho, co prozatím máme. Zatím pořád pracuju na

tom, abych dovedl vyjmenovat střediska v našem portfoliu a na žádné nezapomněl…

Může se z Alterry stát v brzkém budoucnu veřejně obchodovaná společnost jako Vail Resorts?

Osobně to tak nevidím, ale možné to samozřejmě je. Pro mě jde jen o druh kapitálu a tam musíte být pragmatičtí a do jisté míry i zdravě skeptičtí. Uvidíte příležitost poskytnout svým návštěvníkům nový zážitek, což bude stát peníze. Podíváte se, kde ty peníze můžete vzít; někdy může dávat smysl použít veřejný kapitál, jindy privátní. To se mění podle řady vlivů, zejména podle aktuálních poměrů na trhu. Neřekl bych, že Alterra nemá a nebude mít na výběr vždy z toho nejlepšího. Naše plány ale nejsou tolik o velikosti jako o kvalitě. Kapitál potřebuje přirozeně plout dovnitř i ven bez nějakého narušení našeho provozního procesu; mou úlohou je právě o tohle se postarat. Jsme ale teprve ve stádiu počátku, jsme v zásadě start-up. Věřím, že brzy se mohou ukázat naše silné vlastnosti tím, jak budeme překonávat nesnáze, na něž nevyhnutelně budeme narážet na své cestě vpřed. A doufám, že lidi si toho všimnou a začnou nás mít pro tohle v oblibě.

Jak si vedou předprodeje sezónky Ikon Pass?

Nečekaně dobře. Rád bych uvedl čísla, ale ještě je brzy, předprodeje stále běží (rozhovor probíhal v létě – pozn. redakce). V tomhle ustavujícím nultém roce nám do procesu vlezlo strašně moc rušivých elementů, které nás nutí přemýšlet jinak, mnohdy improvizovat. Na konci pomyslného dne z toho bude těžit náš zákazník, protože to je nyní naší absolutní prioritou – dostat se k němu a navázat s ním vztah. Pokud se nám bude dařit v tomhle pokračovat, poroste celé odvětví včetně malých nezávislých středisek. Ne jen přetahování se o stávající trh. Já když se dívám na příležitosti globálně, vidím je skutečně obrovské.

Alterra Mountain Company je privátně financovaný konglomerát založený v roce 2018 zavedenými oborovými korporacemi KSL (provozovatel Squaw Valley a Alpine Meadows) a Aspen Skiing Company. Ve stále se rozrůstajícím portfoliu středisek Alterry jsou jména jako Deer Valley, Mammoth, Squaw Valley, Stratton, Tremblant, Steamboat, Winter Park nebo CMH Heliskiing.

Jejich sezónka Ikon Pass platící v čase psaní textu do 36 destinací v Severní Americe, Austrálii a Japonsku je přímou produktovou konkurencí vailskému Epic Passu. www.alterramtnco.com

| 185 |

ANNONCE

Annonce

Řádková inzerce pro nabídku zboží, práce, ale i osobní vzkazy či lyžařské gratulace! Objednávejte na snowbiz.cz/annonce některé jsou otevřeny veřejnosti. Srdečně vás zveme na:

Vyrábíme sportovní sítě, bezpečnostní sítě a ochranné sítě pro všechny druhy sportů. Speciálně pro lyžařské skiareály, horská střediska nebo lyžařské školy dodáváme záchytné nebo vymezovací sítě s různou velikostí oka, ochranné matrace proti nárazu různých velikostí nebo lyžařské sněžné plůtky.

Více najdete na www.berger-huck.cz nebo volejte 466 673 306.

SNOWcamps: Pomůžeme zdokonalit lyžování nejen budoucím učitelům lyžování. Trénink v brankách obřího slalomu, videoanalýza, testy lyží…

Oddejte se do péče progresivních instruktorů lyžování, spolupracovníků SNOW a držitelů nejvyšších instruktorských kvalifikací v rakouském Söldenu. Už od listopadu!

Více na snowcamps.cz

Classic Ski School Harrachov: Jedna z největších lyžařských škol v Krkonoších hledá INSTRUKTORY lyžování a snowboardingu. Hledáš práci, která ti bude koníčkem? Skvělou partu lidí a zážitky, na které se nezapomíná? Pak se přidej k nám.

Classic Ski School Harrachov nabízí práci na HPP, nebo jako brigádu. Nadprůměrné výdělky. Ubytování, stravu i permici zajistíme.

S licencí na výuku poradíme. Možnost účasti na trénincích závodního lyžování. Zdokonalovací lekce pod vedením lektora APUL zdarma.

Slevy na vybavení. Buď Classic!

Více informací na 777 896 304 nebo marie@classicskischool.cz.

Akce Teamu SNOW 2018/19 Team SNOW, spolek přátel lyžování kolem časopisu SNOW, organizuje rok co rok lyžařské akce se specifickým programem, z nichž

First SNOW: junior kemp Obertauern, Rakousko, 29. 11. – 2. 12. 2018 Rodiče i děti načerpají pod vedením českých instruktorů lyžařské know-how a nastartují lyžařský styl hned na prahu sezóny. V prémiovém rakouském středisku s garancí sněhu. www.snowkid.cz SNOWfest 13.–18. 1. 2019, Davos, Švýcarsko Freeridový kemp včetně lavinového výcviku v rozmanitém zimním středisku Davos. Letos i sjezdovkový program a skitouring. Doprava nočním vlakem až na místo. www.snowfest.cz SNOWkid kemp Seiser Alm, Itálie, 16.–23. 3. a 23.–30. 3. 2019, Pohodový týden na slunném alpském plató pro všechny členy rodiny. www.snowkid.cz

Piccolo Hotel Sciliar

Seiser Alm / Alpe di Siusi, Jižní Tyrolsko, Itálie Tradice, rodinná atmosféra a kuchyně s bohatým menu v srdci Dolomit s panoramatickým výhledem.

E j o k o p Z na přímo u k v o d sjez RestauRace, baR, dětský sál, slunečná teRasa, kRytý bazén, vířivka, infRasauna

www.piccolohotelsciliar.it

| 186 | HAPPY END

Poznejte

Najděte odpověď na soutěžní otázku: Jak se jmenují dvě hlavní turistická letoviska zobrazené lyžařské oblasti?

NÁPOVĚDA

Lyžařská oblast, nacházející se jižně od Dolomit, je zimním rodinným rájem – děti mají k dispozici dobře vybavené výukové parky, terény jsou mírné a přívětivé a ceny nižší než ve věhlasných střediscích. 100 km sjezdovek rozptýlených po zaoblené krajině je pospojováno do celistvé sítě, ve které si užije výletní den i náročnější lyžař. Kromě toho se můžete vydat na běžky či sněžnice, dále také na kola s tlustými zimními pneumatikami nebo si dopřát romantickou procházku večerním městečkem či kolem zamrzlého jezera.

Odpovězte Vyhrajte

Na www.snow.cz/souteze vyplňte krátký soutěžní formulář. Šance na výhru není malá, neboť otázku najdete pouze na této stránce v časopise!

Pokud budete mít štěstí, vyhrajete: 4denní skipas pro 2 osoby platný v tomto středisku

ČESKO JESENÍKY

KARLOV POD PRADĚDEM – KLOBOUK ČESKO JESENÍKY

NEVYTRHÁVEJTE

OBDOBÍ PLATNOSTI: od začátku sezóny do 31. 1. 2019

KUPÓN AKTIVUJTE NA WWW.SKIPAS-ZDARMA.CZ NEJPOZDĚJI 1 DEN PŘED NÁVŠTĚVOU A VYPLŇTE: aktivační kód:

jméno:

1+1 ZDARMA 1 DEN

datum návštěvy:

JEN S PLATNOU JÍZDENKOU ČD DO STANICE TANVALDSKÝ ŠPIČÁK (NEPLATÍ ZE ZASTÁVEK JOSEFŮV DŮL, ANTONÍNOV, JIŘETÍN A SMRŽOVKA)

OBDOBÍ PLATNOSTI: 12. 1.–27. 1. a 9. 3.–31. 3. 2019

1+1 SERVIS LYŽÍ ZDARMA

BRANNÁ

NEVYTRHÁVEJTE

datum návštěvy:

1+1 ZDARMA 1 DEN

KUPÓN AKTIVUJTE NA WWW.SKIPAS-ZDARMA.CZ NEJPOZDĚJI 1 DEN PŘED NÁVŠTĚVOU A VYPLŇTE: aktivační kód:

jméno:

datum návštěvy:

1+1 ZDARMA 1 DEN OBDOBÍ PLATNOSTI: 1. 1.–31. 1. 2019

KUPÓN AKTIVUJTE NA WWW.SKIPAS-ZDARMA.CZ NEJPOZDĚJI 1 DEN PŘED NÁVŠTĚVOU A VYPLŇTE: aktivační kód:

jméno:

1+1 ZDARMA 1 DEN OBDOBÍ PLATNOSTI:

datum návštěvy:

do 25. 12. 2018 (denně), 1. 1.–31. 1. (denně), 1. 2.–17. 3. (jen po–pá) a od 18. 3. 2019 do konc e sezóny (denně)

Nelze kombinovat s jinými akčními nabídkami a slevovými kupony

ČESKO JIZERSKÉ HORY

jméno:

NEVYTRHÁVEJTE

TANVALDSKÝ ŠPIČÁK

aktivační kód:

NEVYTRHÁVEJTE

ČESKO KRKONOŠE

KUPÓN AKTIVUJTE NA WWW.SKIPAS-ZDARMA.CZ NEJPOZDĚJI 1 DEN PŘED NÁVŠTĚVOU A VYPLŇTE:

OBDOBÍ PLATNOSTI: 1. 11. – 21. 12 .2018

HERLÍKOVICE

JAK ZÍSKAT SKIPAS ZDARMA:

1. K upón aktivujte na www.SKIPAS-ZDARMA.cz nejpozději 1 den před návštěvou areálu. Obratem se zobrazí váš aktivační kód, který najdete spolu s datem návštěvy i ve svém uživatelském profilu.

(Před první aktivací je nutné se zaregistrovat pomocí e-mailové adresy.)

2. Na kupón vyplňte získaný aktivační kód, jméno a datum návštěvy areálu.

3. Kupón vytrhněte až při nákupu skipasu v pokladně č. 1 areálu Herlíkovice (pod nástupištěm vleku Herlíkovice I) a odevzdejte jej – každý kupón musí osobně předat osoba, na kterou je aktivován.

Za kupón obdržíte při koupi jednodenního skipasu druhý jednodenní skipas zdarma, a to v období od začátku sezóny do 31. 1. 2019.

Každý má nárok na výměnu jednoho kupónu během platnosti akce. V případě, že aktivační údaje vyplněné na www.SKIPAS-ZDARMA.cz nesouhlasí s údaji na dokladu totožnosti nebo aktivace není provedena alespoň jeden den před návštěvou, nárok zaniká. Nárok na výměnu kupónu nelze vymáhat, a to zejména mimo udané datum návštěvy nebo při opakované návštěvě areálu. Změna vyhrazena.

www.herlikovice.cz

JAK ZÍSKAT SKIPAS ZDARMA:

1. K upón aktivujte na www.SKIPAS-ZDARMA.cz nejpozději 1 den před návštěvou areálu. Obratem se zobrazí váš aktivační kód, který najdete spolu s datem návštěvy i ve svém uživatelském profilu.

(Před první aktivací je nutné se zaregistrovat pomocí e-mailové adresy.)

2. Na kupón vyplňte získaný aktivační kód, jméno a datum návštěvy areálu.

3. Kupón vytrhněte až při nákupu skipasu v pokladně Tanvaldský Špičák 1 a odevzdejte jej – každý kupón musí osobně předat osoba, na kterou je aktivován.

Za kupón obdržíte při koupi jednodenního skipasu a předložení platné jízdenky ČD do stanice Tanvaldský Špičák (neplatí ze zastávek Josefův Důl, Antonínov, Jiřetín a Smržovka) druhý jednodenní skipas zdarma, a to v období 12. 1.–27. 1. a 9. 3.–31. 3. 2019.

Každý má nárok na výměnu jednoho kupónu během platnosti akce. V případě, že aktivační údaje vyplněné na www.SKIPAS-ZDARMA.cz nesouhlasí s údaji na dokladu totožnosti nebo aktivace není provedena alespoň jeden den před návštěvou, nárok zaniká. Nárok na výměnu kupónu nelze vymáhat, a to zejména mimo udané datum návštěvy nebo při opakované návštěvě areálu. Změna vyhrazena.

www.skijizerky.cz

PODMÍNKY:

Akce 1+1 se vztahuje na malý i velký servis lyží. Druhý servis k zakoupenému lze čerpat ve stejné nebo nižší hodnotě (při koupi velkého servisu lze zdarma získat velký nebo malý servis, při objednání malého servisu jen malý servis).

Vytrhávací kupón platí na servis jednoho páru lyží + jeden pár lyží zdarma.

Platnost poukazu: 1. 11.–21. 12. 2018 Kupón vytrhne obsluha servisu při objednávce.

Adresa: ZebraStores s.r.o., Heršpická 6, Brno 639 00 Otevírací doba: Po–Pá 8:00–18:00, So 9:00–18:00 Telefon: +420 511 444 300

www.servislyzibrno.cz

Změna vyhrazena.

JAK ZÍSKAT SKIPAS ZDARMA:

1. K upón aktivujte na www.SKIPAS-ZDARMA.cz nejpozději 1 den před návštěvou areálu. Obratem se zobrazí váš aktivační kód, který najdete spolu s datem návštěvy i ve svém uživatelském profilu.

(Před první aktivací je nutné se zaregistrovat pomocí e-mailové adresy.)

2. Na kupón vyplňte získaný aktivační kód, jméno a datum návštěvy areálu.

3. Kupón vytrhněte až při nákupu skipasu v pokladně areálu a odevzdejte jej – každý kupón musí osobně předat osoba, na kterou je aktivován.

Za kupón obdržíte při koupi jednodenního skipasu druhý jednodenní skipas zdarma, a to v období 1. 1.–31. 1. 2019.

Každý má nárok na výměnu jednoho kupónu během platnosti akce. V případě, že aktivační údaje vyplněné na www.SKIPAS-ZDARMA.cz nesouhlasí s údaji na dokladu totožnosti nebo aktivace není provedena alespoň jeden den před návštěvou, nárok zaniká. Nárok na výměnu kupónu nelze vymáhat, a to zejména mimo udané datum návštěvy nebo při opakované návštěvě areálu. Změna vyhrazena.

www.skibranna.cz

JAK ZÍSKAT SKIPAS ZDARMA:

1. K upón aktivujte na www.SKIPAS-ZDARMA.cz nejpozději 1 den před návštěvou areálu. Obratem se zobrazí váš aktivační kód, který najdete spolu s datem návštěvy i ve svém uživatelském profilu.

(Před první aktivací je nutné se zaregistrovat pomocí e-mailové adresy.)

2. Na kupón vyplňte získaný aktivační kód, jméno a datum návštěvy areálu.

3. Kupón vytrhněte až při nákupu skipasu v pokladně areálu a odevzdejte jej – každý kupón musí osobně předat osoba, na kterou je aktivován.

Za kupón obdržíte při koupi jednodenního skipasu druhý jednodenní skipas zdarma, a to v období do 25. 12. 2018 (denně), 1. 1.–31. 1. (denně), 1. 2.–17. 3. (jen po–pá) a od 18. 3. 2019 do konce sezóny (denně).

Každý má nárok na výměnu jednoho kupónu během platnosti akce. V případě, že aktivační údaje vyplněné na www.SKIPAS-ZDARMA.cz nesouhlasí s údaji na dokladu totožnosti nebo aktivace není provedena alespoň jeden den před návštěvou, nárok zaniká. Nárok na výměnu kupónu nelze vymáhat, a to zejména mimo udané datum návštěvy nebo při opakované návštěvě areálu. Změna vyhrazena.

www.skiarealklobouk.cz

čepice 699,brýle Salice 1 599,-

rukavice 799,bunda rammen 6 999,-

®

kalhoty 4 999,-

seznam prodejců (120 x v Československu) na

www.2117.cz