SNOW 105 - listopad 2017

4

X

Herlíkovice | Lipno | Ružomberok – Malino Brdo | Branná | Test lyží zdarma v HARFASPORTU

105 – LISTOPAD 2017

SNOW 105

LISTOPAD 2017

BEZPEČNOST | FINANCOVÁNÍ ZÁVODNÍHO LYŽOVÁNÍ | TOP MODELY LYŽÍ 17/18

CENA: 74 KČ / 3,49 EUR

17

nej lyží na sjezdovku v detailním testu

Etiketa na svazích Lyže bezpečnější než auto Studna – nebezpečí stromových pastí Antarktida pro každého

UKAŽ PRACHY!

Financování lyžařského sportu není udržitelné

WWW.SNOW.CZ

Norsko – nekonečná destinace 20 modelů lyží v top poměru výkon/cena Report: Albula (CH), Sella Ronda (I), GPS: Kappl (A) Válečné lavinové tragédie

SNOWBIZ PŘÍLOHA O HORSKÉM BYZNYSU

9TÉMAT

p: Mark Welsh

Fire Split I/O 7

Amplify Awesome.

Když víc vidíte, víc dokážete. S technologií skel ChromaPopTM překonáte vaše obvyklé schopnosti. Uvidíte rychleji, ve větším detailu a v přirozenějších barvách.

Cody Townsend Vyzkoušejte ChromaPopTM

Damage Control. Žádejte Smith s technologií Koroyd®

|4|

NO COMMENT

FOTO: GORE-TEX / MANUEL FERRIGATO

#106 |5|

|6|

12

OBSAH

14 50 let Světového poháru bez příkras II. 18 Financování závodního lyžování: Ukaž prachy!

24 Etiketa na svazích aneb Lyžující piráti, pověsíme na dráti 28 Bezpečnější jsou lyže než auto 34 Barvitý příběh lyžařské boty II. 38 Nostalgie: Atomovka by nebyla?

40 Ski with me: dlouhé a nejširší 44 APUL news 48 Olympijský rok 2018 52 Kateřina Pauláthová se po operaci kolene vrací na bílé svahy 54 Talent: Nejmladší z rodu – Iva Křížová 56 Oddíl: SK Janské Lázně 58 Německé lyžování u nás: Průkopníci lyžování ve Špindlerově Mlýně 62 SNOWtest 2017 76 Pohled mimo katalog aneb test lyží Sportisimo 84 2. vrstva: syntetika i příroda

130 132 Report: Albula – komorní hory za Davosem 140 Report: Sella Ronda v tempu 146 Nejdelší sjezdovky Alp: Lattenjoch – Kappl 148 SNOWtour: Ischgl a jeho velká čísla 156 On the road: Antarktida – poslední hranice

104 159 FOTO: ELAN

106 118 122 126

Nekonečné Norsko Skialpinismus x skitouring II. Studna: nebezpečí stromových pastí Jak se válčilo v Alpách

Články označené

doporučujeme!

161 162 164 166 169 171 172 174

Dík, pane Disney!

Sdělte to polopatě Jde to i jinak Rychlá koryta Udržet risk na uzdě Hodnocení horských středisek ČR v zimní a letní turistické sezóně Dvoulanové kabinkové lanovky (2. díl) Pro včasnou zimu

LYŽOVÁNÍ V ALPÁCH Rakousko Stubaital

2 noci s polopenzí

již od

2 480 Kč / os.

Francie Les 2 Alpes

7 nocí / 6 dní skipas

již od

6 490 Kč / os.

800 12 10 10 www.nev-dama.cz

Itálie Val Senales - Schnalstal 7 nocí / 6 dní skipas

již od

4 690 Kč / os.

Itálie Madonna di Campiglio 6 nocí / 6 dní skipas

již od

6 690 Kč / os.

|8|

REDAKCE ŠÉFREDAKTOR

Petr Socha Tom Řepík (SNOWbiz)

Fenomén rychlost

ZÁSTUPCE ŠÉFREDAKTORA

Rychlost je fenomén, který patří k mnoha sportům, ale jen při lyžování ho člověk dokáže prožít tak blízko, tak osobně. Na kole se rozjedete maximálně na šedesát, ale i kdybyste to valili stovkou, stejně vás od pocitu rychlosti bude izolovat konstrukce velocipedu, totéž na motorce či v supersportu. Pěknou rychlost zažijete třeba při volném pádu parašutistického seskoku, ale to zase nemáte měřítko, porovnání s nehybnou zemí. Ale při lyžování! To jedete až stovkou, a vlastně se při tom země dotýkáte… To je něco! Koordinovaně klouzat nadlidskou rychlostí skrz ty všechny energetické zóny, co nám Země nabízí.

Pustit to z liduprázdného hangu šusem na dlouhý dojezd. Dát si jako první ráno čerstvou dobře najetou modrou na dlouhých lyžích. Anebo třeba se pustit mezi skutečné branky veřejného klouzavého závodu (DarkSNOW Monínec, 24. 2. 2018).

Vzácné a tajemné ryze osobní chvilky. Když jsem byl dítě, veškerá lyžařská kreativita šla tímto směrem. Vymýšlel jsem průjezdy a hupy stranou trati, abych se normálním lyžařům nepletl do cesty, ideálně odshora až dolů ve vajíčku. Už tehdy jsem nějak přišel na to, že rychlost je naplňující – ne že bych dodnes věděl proč.

Za potřebou jezdit rychle je, z pohledu antropologa, možná jakási geneticky kódovaná touha být první, utéct silnějšímu nepříteli, být králem stáda a vybírat si nejlepší samice. Psycholog by zatím asi hledal kompenzaci pro zpevnění ega, přebytek soutěživosti, učitel zase zastydlou hravost a policajt patrně absenci zodpovědnosti typickou pro nepřizpůsobivé jedince. Průměrný dospělý rozumný člověk bude rychlou jízdu na lyžích považovat pravděpodobně za nebezpečnou či minimálně pošetilou…

Ne, není ani pošetilá. Tak třeba takový sjezd. Královská disciplína, ze všech lyžařských zasahuje nejširší spektrum pozorovatelů a generuje nejvíce emocí, jakožto i rizika nebo prize money. Za tím vším divadlem se ale skrývá hluboký duchovní svět závodícího jedince, náročná mentální a tělesná příprava, koncentrace na úrov-

Radek Holub Ondřej Novák GRAFIKA

Petr Antoníček Markéta Antoníčková Michal Šindler VYDAVATEL SLIM media s.r.o., INZERCE Husitská 344/63, Praha 3 Petr Havelka IČ 27175511 Veronika Bezpalcová Tomáš Rucký (SNOWtour) ADRESA REDAKCE Tom Řepík (SNOWbiz) SNOW Husitská 344/63 DISTRIBUCE 130 00 Praha 3-Žižkov Andrea Rosenbaumová redakce@snow.cz Lenka Jarošová ( 222 780 286 Příspěvky, fotografie a názory

INTERNET zasílejte na adresu redakce.

Petr Havelka, Radek Holub, INZERCE

Tomáš Roba ( 775 610 757, inzerce@snow.cz

Všichni výše uvedení používají PŘEDPLATNÉ e-mailovou adresu ve tvaru: Česká republika: jmeno.prijmeni@snow.cz www.snow.cz/predplatne REDAKTOŘI A STÁLÍ SPOLUPRACOVNÍCI

Pavel Božák, Michal Bulička, Andrea Drengubáková, Karel Hampl, Kristian Hanko, Petra Ivánková, Vojtěch Lím, Vít Moudrý, Radim Polcer, Michal Roba, Kateřina Sochová, Ivan Sosna, Aleš Suk, Ondra Tůma, Lukáš Vavrda, Jana Vlková, Alena Zárybnická JAZYKOVÁ KOREKTURA

Tereza Kožíšková PŘEKLADY

Kateřina Sochová

ni transu. Nezbytnost spojit dlouhatánskou řadu psychických a fyzických detailů bez jediné chyby a zaváhání. Akt, který člověku otevírá nové světy, který jej snad i povyšuje na o kousíček vyšší bytost.

Rychlost se dá pojmout lecjak, přičemž v mnoha vrstvách světa hraje významnou roli a rozděluje vítěze a prohrané. V té povrchní rychlejší lyžař bere zlato, rychlejší

Asociace profesionálních učitelů lyžování Asociace horských středisek ČR Horská služba ČR

Ačkoli na stránkách tohoto SNOW věnovaných z části i bezpečnému lyžování apelujeme na zdravý rozum, s rychlostí se to nutně nevylučuje. Pokud je člověk

/casopis ELEKTRONICKÉ ČASOPISY:

Petr Socha a SNOW

Rozšiřuje: PNS a.s., Mediaprint & Kapa Pressegrosso s.r.o., PressMedia s.r.o. a síť sportovních prodejen.

Vychází 7x ročně.

Toto číslo vyšlo 2. listopadu 2017, další vyjde 16. listopadu 2017.

Články označené tímto logem jsou komerční prezentací. Články v rubrice SNOWtour obsahují product placement.

Náklad je ověřován ABC ČR.

Všechna práva vyhrazena.

SNOWmag je ochrannou známkou. © SLIM media s.r.o. 2017

dříve šťasten.

Ať to frčí!

Cena výtisku: 74 Kč/3,49 EUR MK ČR: E13878 ISSN: 1214-0007

Grünigen)

ODBORNÍ PARTNEŘI

prospívá. V té za oponou třeba rychleji hledající dříve nalézá, rychleji vnímající je

sjezdaři na Hahnenkammu, je to víc, než se prodírat v průměru.

predplatne@snow.cz ( 775 My SNOW (775 697 669) Slovensko: www.ipredplatne.sk objednavky@ipredplatne.sk ( +421 0800 188 826

OBÁLKA/FOTO: Fischer (Michael von

výrobce poráží konkurenci, rychlejší byznysmen bohatne či rychlejší student lépe

rychlý, na sjezdovce nebo v životě, s plnou pokorou a obezřetností předváděnou

SNOW, Č. 105, ROČNÍK XVI

SNOW – OFICIÁLNÍ PARTNER

Jižní Tyrolsko hledá lyžující požitkáře.

Jižní Tyrolsko Tě hledá.

Máte rádi lyžování uprostřed malebných hor? Srdce italských Dolomit nabízí 300 slunečných dnů v roce, téměř 100% garanci sněhu a unikátní kombinaci středomořské a alpské kuchyně v útulných horských chatách.

Na své si přijdou i rodiny s dětmi, pro které je Jižní Tyrolsko jako dělané.

Přesvědčte se sami, že Jižní Tyrolsko představuje to nejlepší z Itálie! www.suedtirol.info/lyze

| 10 |

!

U M É TN A L P D RÁDOVI...

E Ř P

K KČ AMA M K E A ONŮ/ B Ě Č W B I O N LATNÉ SO 0 SN Á R ) : 1 20 /KČ 0 H 4 P 1 C ETÉ PŘED NŮ 22 A S VEL. 1 SNOWBO A ( A T T L S : 1 600 KÁ VE VESDNEJTE DVOUE! OW! N DĚTS ĚLÁ VESTA S I S DOSP VAŠ AŤTE OBJE L E J P D A EST . PŘE s i O p N ... A V O o Í s a NEN c / O z T c U . w NĚH o n s .

BEZ S www

| 12 | SPORT

Zakletý Mölltal

Finále SP 2021 v Lenzerheide

letý rakouský technický specialista Christian Hirschbühl se na začátku října zranil při tréninku na ledovci Mölltal. V levém koleni si natrhl vaz a bude nyní šest týdnů rehabilitovat. Takže Sölden nestihl, stejně jako jeho slavnější „skorojmenovec“, Marcel Hirscher. Všimli jste si, jak se to těmi jeleny na sjezdovkách jen hemží? A víte, proč je Mölltal zakletý?

Právě tam si svůj kotník poranil při letním tréninku Marcel Hirscher. (on)

radiční podzimní mítink FIS se odehrál před několika týdny v Curychu. Hlavním tématem bylo pořádání finále Světového poháru v roce 2021. FIS vybírala mezi dvěma kandidáty, před bulharským Banskem nakonec zvítězilo tradiční švýcarské Lenzerheide, kde uvidíme finále SP již pošesté. Letošní sezóna přinese 79 závodů na 32 různých místech a zakončena bude finálovými závody ve švédském Äre. (on)

27

Olympiáda, Neurether a Francouzi

H

vězda německého národního týmu Felix Neurether kritizuje vedení Německého olympijského výboru (DOSB) a Mezinárodního olympijského výboru (IOC), že nedokáže zaujmout dostatečné stanovisko k bezpečnosti na olympijských hrách v Jižní Koreji a problém dlouhodobě podceňuje. Nejen on se obává o svoji bezpečnost v těsném sousedství Severní Koreje. Svůj start na olympiádě zvažuje i celá francouzská reprezentace. Francouzská ministryně sportu Laura Flesselová se nechala slyšet, že pokud se politická krize prohloubí a bezpečnost sportovců nebude zajištěna a jasně deklarována, celý francouzský tým zůstane doma. Podobně se k situaci staví i Felix Neurether. Napjatá situace eskalovala poté, co Severní Korea uskutečnila na začátku srpna svůj již šestý nukleární test. (on)

Eva Maria Brem

R

akouská závodnice se vrací po roční pauze, kterou zapříčinila komplikovaná zlomenina nohy při tréninku slalomu.

Vítězka celkového hodnocení Světového poháru disciplíny obří slalom v roce 2016 hodnotí svůj návrat velmi optimisticky.

Kromě kvalitní přípravy, kterou zahájila již v květnu, se letos vrací také na značku Fischer, se kterou již v historii spolupracovala. Vzhledem k jejímu nabitému programu ale i ona vynechala úvodní závod sezóny v rakouském Söldenu a uvidíme ji pravděpodobně až později v Levi. (on)

T

14

strana

SPORT

Možná ještě horší byly takřka každoroční změny systému hodnocení Světového poháru.

Za prvních 19 sezón pod Langem se měnil patnáctkrát!

PADESÁT LET SVĚTOVÝCH POHÁRŮ – ZAČÁTKY GENIÁLNÍ SOUTĚŽE BEZ LEGEND A ILUZÍ

Už zase lyžuje

Š

estinásobný vítěz celkového hodnocení Světového poháru už je od začátku října na lyžích. Po nepříjemné fraktuře kotníku, ke které přišel v polovině srpna při tréninku, je už měsíc zpátky na sněhu, ač předpokládal, že tak učiní až na konci října. Jeho návrat je tedy mnohem rychlejší a možná ho uvidíme již při slalomech v Levi, Sölden každopádně vynechal. (on)

Pojede Lindsey Vonn s klukama?

Z

asedání FIS diskutovalo i obnovený návrh na výjimku pro Lindsey Vonn. Ta se týká žádosti o start v mužském sjezdu v Lake Louise v roce 2018. Vzhledem k tomu, že se jedná až o závodní sezónu 2018/19, rozhodla se odpovědná komise FIS diskutovat toto téma až na svém květnovém zasedání. Těžko říct, zda je to na dobré cestě, ale samotná vůle se výjimkou zabývat je dobrým znamením. (on)

Bude to více fér?

N

a podzimním mítinku FIS se také probíralo interní téma stavění tratí obřímu slalomu. V minulosti byli stavitelé tratí jmenováni dopředu na celou sezónu, což umožňovala národním týmům trénovat specifické kombinace branek, které se pak díky „jejich“ staviteli objevily i v závodě. FIS na základě stížností rozhodla, že od letošní sezóny bude stavitel trati jmenován vždy pět dnů před závodem, aby byl zachován princip fair play a omezilo se plánování jednotlivých týmů. Nařízení se týká pouze mužské části SP, v ženské se podobné stížnosti neobjevily a stavitelé tratí tak budou jmenováni standardně již před sezónou na celé závodní období. (on)

| 13 |

62

Lindsey Vonn překonala první překážku na své cestě s cílem soutěžit s muži. Odložení její žádosti sice neznamená, že se s nimi na start skutečně postaví, ale také naznačuje, že to uvnitř FIS není jasná věc

FOTO: HEAD

strana

18

Malé překvapení, které mám na testování rád. Pod nohama se vám objeví něco, od čeho nic zvláštního nečekáte, a najednou zjišťujete, že se na tom dá skvěle a bez limitů lyžovat…

17 PODROBNÝCH RECENZÍ LYŽÍ ROČNÍKU 17/18

strana

Závodní lyžování se stalo sportem bohatých rodičů, kteří jsou schopni zaplatit svým dětem cestu do nároďáku. Eliminuje to přirozené talenty. Kdyby se tohle praktikovalo dřív, Amerika vůbec nepozná hvězdy jako Billy Kidd, Picabo Street nebo Mahreové.

UKAŽ PRACHY

FOTO: BERCHTESGADENER-LAND.COM

| 14 | SPORT

ZAČÁTKY GENIÁLNÍ SOUTĚŽE

Závod v Berchtesgadenu v zimě 1967. Zpočátku ani organizátoři nevěděli, že patří do jakéhosi Světového poháru

Ivan Sosna

bez legend a iluzí

Celou loňskou sezónu nás FIS oblažovala všudypřítomným symbolem 50. Tolik kulatých let Světového poháru (SP) v alpském lyžování.

S

láva převeliká! Všechno úhledně čítankově zabalené, především podle hlavní autority, otce worldcupu Serge Langa.

Obratný novinář s pomocí svých fámulů dostal během těch let (sebe)oslavnou verzi do všech možných médií, do wiki, do skript i diplomek.

Opakovat ji zde nebudu, poslužte si kdekoli jinde.

Skutečnost ale zdaleka tak úhledná není. SP přišel v lyžařsky vhodnou dobu, i když se primár-

ně nezrodil z potřeb a tužeb lyžařů, nýbrž jako mediální produkt. Od začátku v něm škodlivě velké slovo měli „nelyžaři“ v čele s novinářem Langem, sobecky protlačující své potřeby a představy.

Navzdory tomu vznikla úžasná soutěž s řadou nádherných dramat, inspirativních příběhů, ohromujících výkonů i skvělých protagonistů.

Většina z nich si oficiální chvalozpěvy rozhodně zaslouží.

Jeden z největších odborníků na tematiku sjezdového lyžování nejen v Česku. Sám stál u zrodu několika lyžařských projektů, časopisů a webů, pilotní autor SNOW.

To, co budete číst, odhaluje i jen trocha neodbytých rešerší přes internet. Skutečně poctivé zpracování historie od heuristiky po syntézu celému lyžování bolestně chybí. Omílané podání založené hlavně na vyprávěnkách novinářů a subjektivně nespolehlivých vzpomínkách pamětníků se od skutečné historie nemálo liší.

To ale v lyžařském časopisu nenapravíme. Za blýskavé zrcadlo oficiálního narativu tedy jen nahlédněme.

FOTO: BLOG.LEQUIPE.FR

| 15 |

Podrazy na začátku Světový pohár jako geniální nápad novináře Langa? Ale jděte. Vždyť je to jen dlouhodobá soutěž podobná třeba fotbalovým ligám (anglická od 1888), nakonec i název World Cup je z fotbalu. Ale hlavně je to systém formule 1 (od 1955) jak vyšitý. Co vymýšlet? Stačilo převzít. Když Langa roku 1965 vydavatel deníku L’Equipe Jacques Goddard požádal, aby vymyslel systém, který by dokázal určit lyžařského vítěze, o němž by se hezky psalo, udělal Lang to, co jeho předchůdci v L’Auto roku 1903, kdy pro podporu nákladu a čtenosti založili Tour de France. Vyzkoušeno jako Trophée de L’Equipe 1965 včetně sestupného bodování 25–20–15…

Bombasticky nazvaný SP byl vlastně totéž s jakýmsi posvěcením FIS. Novináři k živobytí potřebují tančit okolo hvězd, sdělovat srozumitelné příběhy jejich životů i soupeření. Komentovat, spekulovat, pitvat závodnická nitra, moralizovat. SP tak nevznikl tlakem z lyžařského hnutí, nýbrž pro média.

Například v článku The World Cup is basically for the Press z roku 1975 to sám Lang říká zcela natvrdo. Faktem ale je, že v roce 1966 lyžování k takové soutěži už dozrávalo.

V tomto pojetí a původu je skryto prokletí prvních takřka dvaceti let Poháru. Byl takový, jak ho podle svých mediálních i sobeckých chutí a potřeb Lang protlačil ve FIS. Do šéfovských rukou tohoto neodborníka a především aktivního

O celkovém vítězství Kanaďanky Nancy Greene nad Francouzkou Marielle Goitschel rozhodlo 0,4 s ve 2. kole posledního závodu. Na obrázku zleva Goitschel, Greene a tentokráte druhá Annie Famose opět z Francie

novináře nikdy neměl padnout. Ale samotného Serge Langa, falešnou ikonu, si necháme napříště.

Projekt SP neprošel řádnou interní diskuzí, jak by jakžtakž demokratický statut spolku FIS předpokládal. Zakladatelští „spiklenci“ – Lang, trenér Francouzů Bonnet, Američanů Beattie a poté i přibraný Sulzberger za Rakousko – získali podporu prezidenta FIS Hodlera a ten už při MS v Portillu 1966 vyhlásil veřejně „Pánové, máme Světový pohár!“ Jenže to byl de iure jen propagační výkřik. První ročník 1966/67 byl vlastně jen neoficiální, „tzv. Světový pohár francouzského časopisu l’Equipe,“ jak se také psalo.

Podobně jako se skromné závody začátku 30. let dodatečně staly mistrovstvími světa, posvětil jej zpětně až květnový kongres FIS 1967 v Bejrútu.

Nechyběla komika začátků: pořadatelům úvodních závodů v Berchtesgadenu vůbec nesdělil, že do nějakého SP patří, nevěděli to zejména zkraje sezóny ani mnozí závodníci.

Skromný začátek Soutěž mužů se 17 závody postrádala drama. Killy drtil konkurenci, zvítězil dvanáctkrát a klasifikaci vyhrál už v lednu. Goddard a Lang ale dostali, co

potřebovali – jasného vítěze, navíc charismatického krajana. Rozpoutat killymánii, vrcholící při ZOH v Grenoblu, už nebylo nijak těžké. Ženské závodění sice stálo ve stínu, ale jedinečné drama, kdy o celkovém vítězství Nancy Greene nad Marielle Goitschel rozhodlo 0,4 s ve 2. kole posledního závodu, nové soutěži hodně pomohlo. Skromný projekt tak nakonec uspěl.

I společensky: vyhlašování v Jackson Hole se zvrhlo v bouřlivou party, obalenou heroickými historkami, při níž „některým borcům museli na stupně vítězů fyzicky pomáhat“. Majitele motelu prý uprosili, aby nevolal policii, novináře z AP, aby o opilecké tečce proboha pomlčel.

Nové soutěži ale mnozí funkcionáři nepřáli, případně ji vnímali skepticky. Zčásti v tom byla raněná ješitnost, že ji vymyslel laik-novinář, zčásti strach, že nepohárové závody, důležité pro mladé jezdce, ztratí na významu. Také obava z další profesionalizace lyžařů a rizika vyloučení sportu z OH. Fakt je, že Hodler, Lang a spol. obešli – chcete-li, podrazili – příslušnou Sjezdovou a slalomovou komisi FIS. Dotčení si mohli říkat: my tady roky odborně makáme a teď nám sem přijde pytlačit nějaký novinář. Na žádný větší odpor se ale nezmohli, ocitli se už jen ve vleku

| 16 | SPORT

FOTO: BLOG.LEQUIPE.FR

Jean Claude Killy v prvním ročníku SP drtil konkurenci, zvítězil dvanáctkrát a klasifikaci vyhrál už v lednu. Soutěž tak dostala jasného vítěze a osobnost, která poutala širokou pozornost

událostí. Lang-boys si mezitím hlasující delegáty dostatečně zlobbovali. Skandinávce lákali slibem závodu u nich i budoucím SP klasiků, neevropany „formulí 2 SP“ – pozdějšími kontinentálními poháry.

Závěr kongresu byl ale skromný: „Recognition… to be monitored by the FIS from 1968 onwards,“ zní oficiální zápis, tedy uznání SP a jeho monitoring FIS počínaje rokem 1968.

FIS neřídí, jen monitoruje Dnes tvrdě autokratická FIS tehdy před 50 lety, nepoměrně chudší a slabší, tak přenechala otěže SP Langově klice. Vznikla komise SP, formálně pod vedením Hodlerovým, ten ale měl závažnější starosti: 47 let prezidentování FIS (1951 až 1998) a olympijské ambice (43 let člen MOV od 1963, neúspěšný kandidát na předsedu 1980).

Protřelý bafuňář potřeboval s médii vycházet a získávat od nich příznivé píárko. Od roku 1973 až do 1986 pak komisi vedl už i formálně Lang.

FIS tak dopustila situaci nešťastnou z několika důvodů. Především nikdy nemělo dojít k tak donebevolajícímu konfliktu zájmů, kdy aktivní a velmi vlivný novinář se současně stal „jedním z nejmocnějších lidí v lyžařském světě“ (SKIING 1979) a de facto řídil aktivity, o nichž současně psal. Ve 12členné komisi SP úřadovala třetina novinářů! To všechno pod předsedováním právníka Hodlera. Selhávala i samotná média.

Lang ovládal 38 let až do své smrti jím založený spolek AIJS, asociaci lyžařských novinářů, kritika jeho působení proto z příslušných médií takřka nepřicházela. Smutné, a to i když připustíme, že současné standardy žurnalismu se tehdy teprve ustavovaly. (Tehdy? Bernhard Russi, předseda

Alpské komise FIS, 31 let až do loňska spolukomentoval „své“ závody v televizi...)

Lang i další byli staromilci, v mládí okouzlení dávnými šampiony, kteří mnohdy uměli sjíždět, skákat i běhat (viz např. Ruud, vítěz skoku i sjezdu na ZOH 1936, u nás Berauer) v době, kdy hlavní sjezdovou disciplínou byla kombinace. Až do konce 60. let závodníci běžně jezdili všechny disciplíny, i když vyhrávat dokázali jen někteří.

FIS si tak 1966 dala do statutu úkol rozvíjet „totální“ sjezdování. Jenže přesně v začátcích SP odchodem starších borců po ZOH 1968 tato éra končila. Změnily se tratě a jejich úprava, sjezdy se zrychlily a vyžadovaly určité mentální dispozice. Současně se pozměnily lyže, boty, technika, obří slalomy se zahustily a charakterem přiblížily slalomu. Zaměřit se na SL a GS na úkor sjezdu dávalo logiku tréninkovou i závodní. Alpské lyžování nevyhnutelně dospělo do stádia specializace – jako ostatně vývojem většina lidských činností. (Ženy přitom mnohem všestrannější zůstávaly, ale podle nich se nikdy nerozhodovalo.)

A Lang vládne Lang a někteří další (bohužel i osobnosti jako Bonnet či Killy) ale generačně zamrzli v oslavě všestrannosti, tzv. polyvalentnosti. Navzdory tomu, že po Killym už jakžtakž univerzály byli jen jednotlivci: Schranz, Duvillard, Giovanoli, Zwilling, pak až v 80. letech Girardelli a Zurbriggen, a do dneška dokážeme přidat jen Aamodta, Kjuse, Madera, Millera a Kostelice. Přesto řadu let prosazovali mantru, že SP si zaslouží jen nejlepší VŠESTRANNÝ jezdec. Dokonce ještě roku 1979 navrhoval jeden z Langových nohsledů, John Fry

ze SKI, aby velký globus získal jen jezdec, který vybojuje alespoň 20 % bodů v každé disciplíně.

Bez ohledu na to, že to už roky předtím nikdo nedokázal (1967: 4, 1968: 3, 1969: 1, 1970 a 71: nikdo, 1972: 1, 1973: 1, dále nikdo) a 1978/79 už jen dva borci dokázali alespoň bodovat.

SKIING přímo píše 1979 o Langově „obsesi“ proti specializaci. Jezdit tehdy Hirscher, zařízli by ho jako slepici taky.

Této marné nostalgii podřizovali sociálně-lyžařští inženýři Lang a spol. řadu let konstrukci pohárové soutěže i její hodnocení. Nejznámnějším opatřením bylo umělé až násilné zavádění kombinací v 70. letech poté, co SP od roku 1971 ovládli technici Thöni, Gros a především 1976–78 Stenmark. Včetně kombinací násilných, ze závodů třeba v různých zemích ve vzdálených termínech. Zmiňovaný Fry ke stáru objevil (sebe?)kritičnost: „kombinace byly určené k tomu, aby zabránily Stenmarkovi vyhrát další poháry,“ přiznává roku 2005. Za svůj místy až štvavý protistenmarkovský článek Will Stenmark Ruin the World Cup? z roku 1979 by se tehdejší funkcionář FIS Killy měl stydět dodnes.

Možná ještě horší byly takřka každoroční změny systému hodnocení SP. Za prvních 19 sezón pod Langem se měnil patnáctkrát! Jistě, byly to začátky a každý se učí, ale zde to až příliš často nebyla nezkušenost, nýbrž účelová svévole. Ani ve formuli 1, ani v žebříčku tenisové ATP, jen o pár let mladším (1973), takové kotrmelce nenajdeme. Časté změny pravidel jsou pro sport morem.

Uznejme ale, že k obraně univerzálnosti tehdy zčásti vedla i obava, že se sjezdařina rozštěpí na sjezd versus techniku a že závodníky, především sjezdaře, odlákají privátní profi-okruhy mimo FIS. Vždyť i Lang se spolu s Bobem Beattym považoval za vlastníka nápadu a chvíli dokonce „snili“ o tom mít SP jako svůj byznys a prodávat závody pořadatelům. Projekty ani funkční soutěže (Beatty v USA 1970) ale závody FIS i díky kvalitě a popularitě SP nakonec neohrozily.

Zpětně hodnotit a odsuzovat je sice pohodlné a svým způsobem nefér, ale i přes zčásti dobré úmysly si řadu tehdejších manipulací se SP a jeho pravidly troufám označit za skoro až svinstvo.

Langovi vždycky šlo především o dění, jež by se dobře mediálně prodávalo. Bezostyšně využíval média k prosazování svých názorů, vychvalování oblíbenců a potírání těch opačných. A můžeme si bez iluzí domýšlet, co všechno mu asi nabízeli hojní zájemci o akci SP. Výsledkem byl i rostoucí počet závodů. Původním záměrem bylo nezávodit příliš a uchovat dost prostoru pro všestranný trénink. To se brzy zhroutilo a od vzývané vše-

| 17 | Killy nechyběl na obálkách slavných časopisů včetně Sport Illustrated

strannosti odváděl borce i stále plnější kalendář. O Langově rodinném byznysu, vlastně trvajícím i po jeho smrti 1999, ale až ve slíbeném dalším článku.

Weltcupista s minutovou ztrátou Sportovně SP začínal jako obyčejné závody FIS-I-A a jejich výběrový charakter vznikal až postupně. Ze začátku na některé přijelo jen málo účastníků, na jiných, např. v USA a Kanadě na konci sezóny, se svezl kdejaký nadějný junior. Špička byla úzká: v prvním ročníku de facto 9 žen a ani ne 15 mužů.

Killy získal 225 bodů, desátý pouze 46 b., jen 16 borců jich mělo alespoň 30. Greene vyjela 176 bodů, desátá 48 b., jen 12 žen přes 30. (Bodováno jen 10 míst od 25 bodů sestupně, jen 3 nejlepší výsledky/disciplína.) Ještě v prosinci 1973 v už 9. ročníku SP při Stenmarkově debutu (46. se ztrátou 13,1 s) startovalo v obřáku 95 borců, poslední skončili 67. Alie Chmchagie a 68. Ali Ghorban se ztrátou přes 44, resp. 48 vteřin. Kdo z nás to v sívíčku má, pánové?

K vyzrání a skutečné profesionalizaci SP vedla dlouhá cesta. Teprve před 25 lety získal podobu, v jaké ho máme dodnes. Systém bodování, princip „všechny body platí“, losování podle WCSL, profesionální ředitele. A konečně stabilitu. Po divočině prvního čtvrtstoletí úplný balzám.

Vše se ale vyvíjí, i lyžování a jeho konkurence. Můžeme jen doufat, že změny, jimž se SP nevyhne, uchovají a neponičí to, co funguje, a nepřinesou násilné nepodařené experimenty. Alpské lyžování si jich užilo už dost.

Český reprezentant kryštof krýzl spoléhá na nejlepší vybavení.

Rukavice a hole lekI Helma, brýle a chrániče poC

| 18 | SPORT FINANCOVÁNÍ ZÁVODNÍHO LYŽOVÁNÍ

UKAŽ PRACHY Že závodit v lyžařských sportech stojí nemalé peníze, se ví. Jde však o státní, sponzorské, anebo vlastní prostředky? Odkud jsou placeni tuzemští lyžaři, nakolik se liší schémata financování jednotlivých sněhových sportů a jak zabezpečují své národní týmy ostatní lyžařské velmoci?

FOTO: PETR HAVELKA – SNOW

Jen několik dní před podzimní tiskovou konferencí Svazu lyžařů (17. 10.) sehnal Jan Hudec sponzora, který mu umožní letos pokračovat. „Nebýt této podpory, zabalil bych to. Umíme absolvovat sezónu s málo penězi, ale bez žádných peněz to nejde.“

ostatní členové nižších družstev musí každý rok sahat různě hluboko do svých kapes. Nebylo tomu tak ale vždy. Tento soudobý severoamerický princip, jenž mezi tamní veřejností sklízí čím dál hlasitější kritiku, se víc či míň liší od různých způsobů zabezpečování národních skitýmů evropských. Abychom se ke srovnání dobrali, podívejme se nejdřív podrobněji na zámořské schéma.

Sport bohatých rodin

Rekreačně lyžující amerikanofil, expert na marketing horských středisek. Šéfredaktor přílohy SNOWbiz, bloguje na Snowbiz.cz. stalo sportem bohatých rodičů, kteří jsou schopni zaplatit svým dětem cestu do nároďáku. Eliminuje to přirozené talenty. Kdyby se tohle praktikovalo dřív, Amerika vůbec nepozná hvězdy jako Billy Kidd, Picabo Street nebo Mahreové. Kdyby tihle lidi začínali v dnešní době, měli by smůlu, do nároďáku by se nepodívali.“ Samotný Phil Mahre tento pohled pro SkiRacing potvrzuje: „Dnešní systém produkuje bohaté talenty. Bohatý talent ale nutně neznamená ten nejlepší talent. Většina chudých talentů se dnes nikam výš nedostane. Je to takový frustrující začarovaný kruh: ti nejlepší, kteří dostávají všechno zaplaceno, to vlastně nepotřebují – mají štědré FIS odměny, nadto své milionové sponzorské smlouvy a z lyžování bohatnou. A vedle nich stojí ti, kteří žádné sponzory nemají a ještě si musí platit místo v družstvu. Je to nešťastný systém.“ Sportovcům s výjimkou svých největších hvězd tak americký svaz posílá každé jaro fakturu na úhradu části vysokých cestovních výdajů v nadcházející sezóně, jelikož většinu zimy lyžaři pendlují na

V 70. letech vyrůstaly Americe její budoucí lyžařské hvězdy, bratři Phil a Steve Mahreové, mezi dalšími pěti sourozenci s matkou v domácnosti a otcem pracujícím 16 hodin denně, aby devítičlennou rodinu nějak uživil. Oba bratři celé léto brigádničili, aby si vydělali na cesty a startovné na závody. Od rodičů žádnou finanční podporu čekat nemohli. „Když došly peníze z brigád, sezóna nám skončila,“ vzpomínal Phil Mahre na dětství v magazínu SkiRacing. Avšak pouze dokud se nedostali do reprezentace: „Jakmile jsme byli zařazeni do nároďáku, naráz jsme měli všechno pokryto. Velmi nám to ulehčilo život.“ Taková situace je už řadu let minulostí: dnes pouze nemnoho členů úzkého A týmu, tedy hvězdy jako Lindsey Vonn, Mikaela Shiffrin nebo Ted Ligety, dostávají veškerou svou přípravu a závody proplaceny. Všichni ostatní si své místo v B, C a D záložních týmech musí pojistit příspěvkem v obvyklé výši 20 až 25 tisíc dolarů. To vzbuzuje rok od roku stále častější nevoli – pochopitelně zejména od těch, kterým se peníze obtížně shání: Bratři Mahreové při svém triumfu v olympijském slalomu „Závodní lyžování se v Sarajevu 1984, kde brali zlato a stříbro

FOTO: AP PHOTO BY JACK SMITH

K

oncem minulého roku oznámila sjezdařka Klára Křížová, že vinou nedostatku financí končí sotva započavší sezónu. Ve stejném roce přestoupil sjezdař Jan Hudec z kanadské reprezentace do české. Pro iDnes vysvětlil své důvody: „Věděl jsem, že jsou problémy s penězi a 23 z 27 závodníků kanadského národního týmu musí svazu platit. I ti, kteří jezdí svěťák, musí platit deset i dvacet tisíc dolarů, jen aby mohli závodit za Kanadu, což je samozřejmě šílený nesmysl. A ode mě chtěli sedmdesát tisíc. Neměl jsem stejné podmínky jako ostatní, asi proto, že jsem byl úplně navíc. Najednou by potřebovali dalšího servisáka, což je padesát tisíc dolarů ročně plus další náklady, ale hodili je na mě.“ Současná podoba financování kanadských a amerických národních týmů skutečně vypadá tak, jak ji popsal Hudec; nejužší špička několika nejlepších má veškeré své výlohy zcela hrazeny,

Tom Řepík

FOTO: USSA

Výkladní skříň amerického lyžování Center of Excellence v utažském Park City druhé straně oceánu. Pokud se sportovcům nepodaří přes léto peníze sehnat, na podzim nikam neodjedou.

Jedním z hlasitých kritiků záoceánského systému je i bývalý ředitel alpských disciplín americké reprezentace John McMurtry z Vailu: „Kdyby dostal podobnou svazovou fakturu Dave Mahre – táta od kluků – v sedmdesátých letech, svět by se o slavných bratrech nikdy nedozvěděl. Hoši by zůstali na střední hrát fotbal. Podobně by dopadla většina ostatních hvězd tehdejší doby.“ McMurtry ví, o čem mluví – sám platí cestu do národních týmů svým třem dcerám ve věku 16 až 18 let a výdaje za jejich přípravu, cestování a materiál lapidárně označuje za masivní. Dodává: „Když jsem v 80. letech šéfoval u nároďáku, snažili jsme se o mnoho líp udržet mladé talenty u lyžování a nenechávali je utíkat do ostatních sportů. Svaz tehdy plně financoval dětské soutěže Topolino i kompletní přípravu záložních a juniorských týmů včetně letních kempů v Rakousku, Argentině, na Novém Zélandu a u nás v Oregonu. Co se ale děje dnes, je zlé.“

Svazový PR problém Jak už to bývá, stávající poměry obhajují ti, kterým kritici své námitky adresují – tedy současní svazoví funkcionáři. Americký svaz USSA má roční rozpočet $32 milionů (cca 800 milionů korun) a každoročně mu na pokrytí nákladů pro víc než 200 reprezentantů schází přes 2 miliony dolarů, které požaduje pokrýt právě z příspěvků jednotlivých sportovců mimo elitní áčko.

Zprůměrované náklady na jednoho závodníka vychází na cca $120 tisíc; ti sportovci, kteří si musí zaplatit 20 až 25 tisíc dolarů, tak de facto

přispívají necelou čtvrtinou na faktické pokrytí svých vlastních výdajů.

Americký svaz se ústy svého šéfa Tigera Shawa snaží korigovat rétoriku kritizující veřejnosti.

Shaw zdůrazňuje, že i sportovci, kteří si musí připlatit $25 tisíc ze svého, jsou stále ze 70 procent financováni svazem: „Věc je třeba chápat tak, že plně pokryté výdaje mají členové A týmu, přičemž ostatní nám musí z 20 % asistovat se zalepením díry v rozpočtu. Co mě však irituje, je to, když sportovci do médií prohlásí, že nejsou financováni – v situaci, kdy svaz za každého z nich stále utrácí kolem 100 tisíc dolarů.“ Stejné schéma financování je americkým svazem aplikováno i na ostatní sportovní úseky jako běžecký, skokanský, freeskiing nebo snowboarding; jen výše spoluúčasti odvisí od finančních nároků daného sportovního odvětví a typicky bývá o třetinu až polovinu nižší než u alpských lyžařů.

Nemálo příslovečných zlých jazyků má za to, že lyžaři svými povinnými příspěvky nedobrovolně pomáhají splácet obří $50milionovou investici do velkolepě vybaveného svazového střediska USSA Center of Excellence v utažském Park City, otevřeného v roce 2009, které Američanům závidí lyžaři z celého světa. Svazový šéf Shaw takové nařčení rezolutně odmítá: „Občas se doslechnu, že nějaký lyžař ukáže na náš areál a stěžuje si, že jej tenhle barák stojí $25 tisíc ročně.

To je ale naprostá lež. Tohle centrum bylo zaplaceno z peněz, které jsme fund-raisingem získali ještě před jeho otevřením, a slouží všem americkým lyžařům. Zjevně v téhle věci jako svaz nedostatečně komunikujeme směrem navenek. To považuju za náš velký PR problém.“

999Kč MIKINA MIDWARM 900

Maximálně hřejivý materiál udržuje tělo v suchu a teple. Díky všitému dílu na zádech odvádí pot. Odepínatelné rukávy a hřejivé pásy na hrudi.

| 20 | SPORT FINANCOVÁNÍ ZÁVODNÍHO LYŽOVÁNÍ Hledání alternativ

Rodiče mají desetileté dítě, slyší, že jeho lyžování je bude stát třicet tisíc dolarů každý rok, a vystrašeni utečou pryč.

Norsko Na petrodolary bohatý norský svaz plně financuje členy svého sjezdařského áčka (9 mužů a 6 žen závodících ve Světovém poháru). Členové družstva pro Evropský pohár (10 mužů, 6 žen) jsou nuceni platit roční příspěvek 60 tisíc norských korun (asi 7 tisíc eur). Mladí lyžaři z C výběru, studující střední školu, bývají typicky žáky Lyžařské akademie v Lillehammeru – na níž, ač státem dotované, stojí rok studia každého sportovce NOK 120 tisíc (cca 14 tisíc eur). Ve věku předstředoškolském spoléhají mladí sportovci na podporu svých domácích klubů. V Norsku funguje síť specializovaných lyžařských gymnázií, většina z nich je státních. Norsko také povzbuzuje sportovce v získávání stipendií na amerických univerzitách s lyžařským programem (po vzoru amerických Norů Nordbottena či Haugena) – za podmínky, že se po skončení studií vrátí závodit za svou vlast (dokud v Americe studují, za Norsko závodit nesmí).

Norsko

Švýcarsko Všech 90 švýcarských reprezentantů (53 mužů a 37 žen) platí podobně jako Němci roční poplatek 3 tisíce švýcarských franků; sportovci, kteří se do národního výběru nekvalifikují skrz oficiální kritéria a jsou doporučeni trenéry, platí další 3 tisíce. Všechny ostatní náklady jdou na konto švýcarského svazu. Než se do reprezentačních výběrů dostanou, lyžaři z kteréhokoliv z 26 švýcarských kantonů musí projít některým ze tří národních tréninkových středisek v Davosu, Engelbergu nebo Brigu. Brig je státním zařízením bez školného, Davos a Engelberg jsou privátními školami s asi patnáctitisícovým ročním školným (včetně ubytování, stravy a koučování). Každé z těchto center vybírá od sportovců ještě týmový příspěvek do roční výše SFR 12 tisíc.

Rakousko Rakouský Österreichischer Skiverband (ÖSV) aktuálně reprezentuje 45 žen a 54 mužů, včetně osmi mužů a devíti žen v top týmu, následuje 14 mužů a 10 žen v rakouském áčku, po dvacítce mužů i žen v béčku a 13 mužů a 6 žen v céčku. ÖSV všem kryje kompletní přípravu na suchu i na sněhu a všechny náklady na soutěže ve Světovém i Evropském poháru. Mladí lyžaři začínají ve svých domovských klubech, ve dvanácti se snaží kvalifikovat do zemských týmů (Landeskiverband) rakouských devíti spolkových zemí. Každý z těchto zemských týmů má své vlastní sponzory a financování.

Než se dostanou do (kompletně zajištěného) céčkového výběru, mladí Rakušani se musí spoléhat na vlastní zabezpečení, často však s významnou pomocí svých domácích klubů a regionů. Na lyžování zaměřené střední školy jsou financované státem, včetně výběrových ski-gymnázií ve Schladmingu nebo Stams, ve kterých se platí poměrně vysoké školné (cca €600 měsíčně).

Německo Německý svaz Deutscher Skiverband (DSV) se stará o necelou stovku reprezentantů, z nichž momentálně 6 patří do elitního áčka, 35 jich je v B týmu a po 25 v C a D záložních družstvech. Každý ze sportovců platí roční příspěvek 3 až 5 tisíc eur, DSV pak všem pokrývá cestovní a tréninkové výdaje v sezóně. Ty jsou rozpočítány na €12 tisíc na sportovce v A a B týmech, na €8 tisíc v C týmu a €5 tisíc v déčku. Náklady na jednoho německého reprezentanta na trenéry, fyzioterapeuty, servis a ostatního doprovod vyčíslil DSV na €90 tisíc.

DSV čerpá minimální státní podporu, významnou většinu financování zajištují silní korporátní partneři.

Olympijský šampion a mistr světa Phil Mahre se na věc dívá nekompromisně: „Současný systém je kontraproduktivní a americké lyžování zabíjí. Myslím si, že svaz s tak velkým rozpočtem 32 milionů dolarů by měl chybějící 2 miliony najít nějak jinak, než je žádat po mladých nadějích.“ Na povrchu se současné americké lyžování jeví být v nejlepší kondici, co kdy bylo. Lindsey Vonn je nejúspěšnější lyžařkou všech dob, mladá Mikaela Shiffrin ji možná někdy za hodně let v závěru kariéry v počtu vítězství ještě překoná.

V mužích sbírá medaile Ted Ligety – pokud mu slouží zdraví, občas i Andrew Weibrecht nebo Travis Ganong. Phil Mahre ale v rozhovoru pro SkiRacing varoval, že Američanům chybí mladá krev, a až Ligety a Vonnová (oba nyní v Kristových letech) skončí, Američani nemusí mít adekvátní náhradu: „Nemáme dost dobrých mladých. Když ve startovce svěťáku napočítám tři Američanky proti deseti Rakušankám nebo

Itálie Německo

Rakousko Švýcarsko

Itálie

Tradičně vysokou kvalitou nabitý italský nároďák aktuálně financuje 83 sportovců – 44 mužů a 39 žen, z nichž v A týmu je 18 mužů a 15 žen, všichni se startovními čísly ve Světovém poháru. Následuje dvanáctičlenné záložní družstvo pro Světový a Evropský pohár a početné (20 mužů, 18 žen) juniorské družstvo. Italský lyžařský svaz s významnou pomocí státních i privátních subjektů kryje veškeré tréninkové a cestovní výdaje bez požadavků na finanční spoluúčast sportovců. Většina členů A týmu je oficiálně vedena jako státní zaměstnanci a pobírá platy od policie, armády, celní nebo lesní správy.

Italkám, hovoří to samo za sebe. Evropani navíc nemusí žebrat o peníze nebo naléhat na rodiny, aby se na ně složily.“ Že současný systém přivírá dveře spoustě přirozených talentů, připouští i svazový šéf Shaw: „S kritikou financování souhlasím, musíme to nějak řešit. Chápu, že rodiče mají desetileté dítě, slyší, že jeho lyžování je bude stát třicet tisíc dolarů každý rok, a vystrašeni utečou pryč. Svaz hledá a snad najde cesty, jak rozpočtový deficit naplnit odjinud, ale za rok nebo dva to nebude.“ USSA prozatím aspoň pomáhá přes svůj svazový web sportovcům propagovat jejich crowd-fundingové individuální stránky, jež sportovcům vygenerují v průměru několik tisíc dolarů na kampaň.

„Naše killingtonská akademie (nezisková organizace) má roční rozpočet 1,5 milionu dolarů a své zdroje kompletně získává ze školného, z pořádání akcí a od privátních donátorů, z nichž ti nejvýznamnější zasedají v představenstvu školy a kontrolují její činnost. Američani jsou zvyklí na systém hrazení školného, vnímají jej jako jednu ze svých největších a nejdůležitějších životních investic. Veřejné školství je v USA, zejména v sociálně upadajících aglomeracích jako Chicago nebo Detroit velmi nízké kvality, a kdo může, hledí se mu vyhnout i za cenu dlouhodobého zadlužení.

Naše akademie má v běžném roce mezi 50 až 100 studenty s tím, že na jednoho učitele a trenéra připadá 5 až 7 studentů, aby byla garantována vysoká kvalita studia i sportovní přípravy. Není

Středoškolské sportovní studium v USA přijde na 300 tisíc dolarů, ekvivalent 8 milionů korun Už třetí dekádu se uvnitř amerického systému sjezdového lyžování pohybuje československý trenér Pavel Šťastný, v letech 1990 až 2007 působící ve Stratton Mountain School jako šéftrenér alpských disciplín, v současnosti pak na vermontské Killington Mountain School. Tamní podmínky středoškolského závodního lyžování popisuje takto: „V Americe plní lyžařské akademie (začínající už od 7. tříd, tedy cca 13. roku věku) primární úlohu připravit absolventy na příchod do národního US Ski Teamu u nejvýkonnější špičky a na pokračování na prestižních univerzitách a přechod do kvalitního profesního života u ostatních. Jak univerzitní, tak zejména středoškolské lyžování má v rámci USA nejhlubší historii a nejvyšší vážnost právě v Nové Anglii; například absolventem vermontské Burke Mountain Academy je Mikaela Shiffrin.“ „Tyto akademie jsou pro rodiny studentů velmi drahé – základní školné na 1 ročník je 45 tisíc dolarů, k tomu si student musí hradit veškeré ostatní výdaje na soustředění (namátkou letos Saas-Fee $5 tisíc, Hintertux $3 tisíce atd.), kompletní výlohy (cesty, pobyt, jídlo) na závody včetně startovného, a pokud nejsou materiálně sponzorováni značkami, tak i za výzbroj. Celkové náklady na jeden ročník středoškolského lyžujícího studenta se tak vyšplhají na 75 tisíc dolarů za 9 měsíců pobytu. Škola nabízí i kratší pobytový plán na závodní období (listopad až březen) za asi 30 tisíc dolarů, většina studentů však hned po první sezóně přejde na celoroční program, ve kterém máme větší vliv na jejich celkovou kondici. Tam, kde v mladém věku rozpoznáme super-talent, snažíme se mu zajistit stipendium a najít úlevy tak, abychom mu pomohli dostat se skrz extrémně náročná kritéria do národního týmu.“

10 000 mm nepromokavá membrána

výjimkou, že celá rodina se kvůli svému středoškolákovi odstěhuje do místní oblasti, kde jako trvalí rezidenti dostanou od okresu roční příspěvek na jeho studium ve výši okolo 6 tisíc dolarů. Typický program na naší akademii: před šestou ranní sport, po snídani od 9 do 13 trénink na vlastním uzavřeném svahu, po obědě do 18 hodin škola, ráno nanovo. Pro sportující studenty jde o prakticky optimální tréninkový režim, pro lyžařského trenéra jde o neustálý čtyřletý kolotoč poznat, vychovat, pustit výš a opět začít znovu. Obecně tedy v Americe – víc než kde jinde na světě – platí, že středoškolské závodní lyžování je výhradou bohatých vrstev. Středoškolské sportovní studium přijde na 300 tisíc dolarů, ekvivalent 8 milionů korun,“ rekapituluje kouč Pavel Šťastný.

FOTO: PAVEL ŠŤASTNÝ

Středoškolské lyžování v USA

Odepínací vnitřní bunda

4 199Kč DÁMSKÁ BUNDA SLIDE 900

Do teplot od 0 do -5 °C. Nepropustné švy.

6 kapes a 1 kapsa na skipas. Membrána usnadňuje odvod tělesné vlhkosti.

Odepínatelná 3D kapuce a sněhový pás.

Kouč Pavel Šťastný při loňském SP ve svém domovském Killingtonu s bývalou svěřenkyní Šárkou Strachovou Produkt dostupný na decathlon.cz a na všech prodejnách, kromě Ostrava Centrum a Mladá Boleslav.

TUZEMSKO Lyžování a snowboarding v České republice představuje největší zimní sportovní odvětví. V české olympijské výpravě budou z předpokládaného celkového počtu 110 sportovců tvořit největší zastoupení právě závodníci Svazu lyžařů (SLČR). Těch by do olympijského dějiště mělo odcestovat čtyřicet, v čele s největšími nadějemi Evou Samkovou, Ester Ledeckou, Šárkou Pančochovou, Romanem Koudelkou, Kryštofem Krýzlem či Tomášem Portykem.

FOTO: MILAN TRNKA STEVENS

| 22 | SPORT FINANCOVÁNÍ ZÁVODNÍHO LYŽOVÁNÍ

Text: Tom Řepík, Tomáš Haisl Milan Trnka Stevens se svými dvěma syny využívají prostředků od MŠMT a vybraBorisem a Bobíkem v průběhu minulé závodní ným reprezentantům Svazu lyžařů hradí sezóny přípravu a vyplácí jim měsíční plat. Tato platová složka je závislá na výkonech konfrontovat se soudobými domácími poměry, a výsledcích daných sportovců. „Do výše platů když se pustil do sportovní přípravy vlastních našich jednotlivých reprezentantů ze strany potomků na minimalistické rozpočtové bázi. resortních center my jako svaz lyžařů nevidíme, Sám k tomu dodává: „Australani si odjakživa mujediné, co děláme, je to, že vybíráme a navrhujeme seli platit své závodní výlohy sami. V osmdesátých reprezentanty, kteří by měli být zařazeni do reletech představovaly náklady na sezónu asi 20 tisíc sortních center, a zároveň navrhujeme i realizační tehdejších australských dolarů na závodníka, dnes týmy – trenéry, servismany, fyzioterapeuty a tak jde o asi osmdesát tisíc – ekvivalent půldruhédále,“ říká Čeřovský. ho milionu v našich korunách. Taky proto tam Pestrým mixem zákulisních zkušeností je vybaven lyžařský

S vesměs neveselou tuzemskou realitou kontrastují poměry v týmu naší sjezdařské jedničky Ledecké. kými deseti patnácti lety byla srovnatelná s tou dnešní. Avšak náklady, zejména ty mzdové, jsou mnohonásobně vyšší. „V porovnání s minulostí to je však v dnešní době absolutně nedostatečné. Určitě by se dále měly navyšovat prostředky ze strany státu. Dle mého názoru by se měla také zavést společenská odpovědnost firem, aby velké státní a polostátní podniky finančně přispívaly sportu a sportovním organizacím,“ doplňuje Čeřovský.

Mimo státní podpory jsou dalším zdrojem financí Svazu lyžařů příspěvky od Mezinárodní lyžařské federace FIS a také sponzoring, který SLČR realizuje přes dceřinou marketingovou společnost Czech Ski, jež drží všechna marketingová práva SLČR. Velice podstatná podpora se SLČR dostává také prostřednictvím resortních center, zejména Ministerstva obrany (Dukla) a Ministerstva vnitra (Olymp). Tyto organizace

světoběžník Milan Trnka Stevens. V osmdesátých a devadesátých letech jej živilo závodní lyžování v Austrálii, Japonsku a USA, následně trénoval mladé tuzemské talenty v jednom z prvních českých profesionálních týmů.

Svou empirii nyní může na vlastní kůži

FOTO: PETR HAVELKA – SNOW

S

SLČR tvoří osm odborných úseků, z toho hned šest olympijských. A svaz jako zastřešující instituce přerozděluje finance jednotlivým úsekům – disciplínám. Český stát na podporu sportu pro letošní rok vyčlenil zhruba 4,4 miliardy korun. Podle jakého klíče Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) rozděluje finanční prostředky mezi jednotlivé sportovní svazy a organizace, však není zcela jasné. „Máme za to, že rozdělování financí ze strany státu je transparentní, bohužel však úplně neznáme ten klíč, podle kterého k přerozdělování dochází,“ komentuje situaci sekretář SLČR Jakub Čeřovský. Státní podpora před něja-

Klára Křížová odůvodňovala svůj loňský předčasný konec sezóny (odjela jediný závod) právě nedostatkem financí. Roli ale sehrály i zdravotní obtíže a následná operace nosní přepážky

závodní lyžování zůstává výsadou bohatých rodin a osobně to považuju za jednu z příčin, proč nemají nikoho v úzké lyžařské špičce, navzdory solidním přírodním podmínkám.“ „Já coby dlouholetý trenér nyní se realizující na vlastních dětech začínám se svými dvěma syny třetí rok systematické přípravy; ačkoli jdeme cestou skromného rozpočtu, sezóna pro oba kluky mě vyjde na zhruba 250 tisíc korun, za pomoci dodavatelů materiálu a našeho hlavního partnera,

sponzorů si ho také může dovolit chránit pouze pro sebe a nemá potřebu se o náklady na přípravu s někým dělit, případně využívat nějakého centrálního tréninku,“ napsala naší redakci Klára Křížová. „Financování Adama Kotzmanna je v každém případě velmi problematické a je možné jen s maximálním úsilím a odříkáním všech zúčastněných, a to především jeho rodiny. Každou sezónu je financování jiné a vždy nedostačující k pokrytí nákladů tak, aby byla celá sezóna vedena v profe-

Každou sezónu je financování jiné a vždy nedostačující… Je to jen hra na něco, co není…

FOTO: PETR HAVELKA – SNOW

za jehož klub Snow Sports závodíme,“ uzavírá čilý padesátník Stevens.

Reprezentační sjezdařka Klára Křížová momentálně funguje v malém týmu závodník, trenér, fyzio a servisman. Na sezónu potřebuje minimálně 2 miliony, což je ale zcela ořezaný rozpočet, který pokryje pouze plat trenéra, tréninky a výjezdy na závody. „SLČR pokrývá moje celkové náklady na sezónu zhruba z 10 %.

Podpora se vypočítává z tabulkového ohodnocení jednotlivých umístění v SP, EP a celkového pořadí v žebříčku SP a EP. Část přípravy hradí soukromí sponzoři (17 %) a část přispívá také Ministerstvo vnitra ČR (13 %), zbytek financí mi stále chybí. Můj ideální rozpočet se pohybuje okolo 3–4 milionů korun, reálně mám necelých 1,5 milionu. SLČR peníze má, problém je roztříštění přípravy do malých rodinných týmů. Na rychlostní disciplíny nás obecně moc není, v podstatě závodíme pouze s Ester Ledeckou, ta má ale svůj tým a díky podpoře

Rodinný tým Martiny Dubovské je financován z vaůné většiny z rodinných peněz

sionálním duchu s cílem dosáhnout co nejlepších výsledků. Je to jen hra na něco, co není,“ sdělil nám otec Adama Kotzmanna Igor. Jejich ideální rozpočet by činil 2 miliony korun, reálný je 700 tisíc. SLČR se na něm podílí ze 7 %, klub a kraj z 57 %, zbytek si zajišťuje rodina sama. „Financování Adamových sportovních aktivit je za kritickým bodem a v tomto stavu je trvale neudržitelné. Vrcholový sportovec a reprezentant si nemůže sám zabezpečovat veškeré finance, přes léto tvrdě pracovat a jeho rodina nemůže suplovat svazy a stát. Někde je chyba,“ uzavírá Igor Kotzmann.

Jako různě problematickou vnímají svou finanční situaci i další oslovení reprezentanti; Ondřej Berndt: „Za ideální rozpočet, díky kterému bych si mohl dovolit vlastního trenéra, servismana, fyzio, považuji částku 1,5 až 2 mil.

Reálný rozpočet je však pouhých 600 tisíc, složených z 65 % Svaz (OSU AD), 25 % sponzorské peníze – partnery si sháním sám, 5 % klubové, 3 % finanční podpora rodičů, 2 % finance získané jinou prací než lyžováním. Musím přemýšlet a plánovat ekonomicky. Kvůli nízkému rozpočtu si nemůžu dovolit vlastního servismana, a dokonce ani trenéra po celou dobu sezóny.“ Martina Dubovská: „Od státu dostávám 15–20 % krytí, zbytek je na mé rodině, bez jejíž pomoci by to nebylo možné. Ideální rozpočet zní 150 tisíc eur.“ Pavla Klicnarová: „Ideálně bych potřebovala 1,5 milionu (plat trenéra, fyzioterapeuta, trénink rychlostních disciplín, materiál potřebný pro trénink – tyče, časomíra, auto), reálně vycházím se 400 tisíci, z čehož vlastní finance činí 56 % (finanční podpora rodičů), sponzoring 30 % (partnery si sháním sama), SLČR 10 %, klub 3 %, kraj 1 %. Nízký rozpočet omezuje můj tým, trénink a výsledky.“ S vesměs neveselou tuzemskou realitou pak kontrastují poměry v týmu naší sjezdařské jedničky Ester Ledecké; ta na otázku, na kolik ji sezóna vyjde, do novin lakonicky odtušila: „Nemám přehled. O tohle se naštěstí nemusím starat.“

Odepínací vnitřní péřová bunda 12 000 mm nepromokavá membrána

6 499Kč PÁNSKÁ BUNDA FREE 900

Vhodná pro freeridové jezdce. Nepromokavé švy. Dvě přední odvětrávací zóny. Nastavitelná 3D kapuce, sněhový pás a 8 kapes.

Produkt dostupný pouze na decathlon.cz a na prodejnách Liberec a Ostrava Avion. K nákupu můžete využít službu klikni@vyzvedni s doručením zdarma na prodejnu, kde si můžete produkt vyzkoušet a až poté zaplatit.

D O D AVAT E L V Y B AV E N Í

Ne nepod ob zažíváme né de na silnicíc nně h– i po nich jez mix empa dí tic lidí i ničem kých ů A nejen ta . m.

Text: Tom Řepík

LYŽUJÍCÍ PIRÁTI,

pověsíme na dráti Staré známé lyžařské desatero možná už není tou nejlepší doktrínou, jak korigovat bezpečný provoz na sjezdovkách.

P

ředně – bezpečí na horských stráních je do značné míry pokud ne oxymóronem, pak přinejmenším iluzí. Nejbezpečnějším pro lyžaře by bylo zůstat sedět doma a jíst tam pro jistotu jen lžící tekutou stravu. Střediska nicméně mohou pro relativní bezpečí svých návštěvníků leccos udělat.

Nemám tím na mysli pouze šíření zmíněného desetibodobého evangelia FIS, napsaného někdy v šedesátých letech a od té doby prakticky nezměněného; jak značně se za uplynulé víc než půlstoletí proměnily poměry na svazích, je nasnadě. Ač všechny body desatera platí dál, jejich role je dnes spíš jen připomínací. Mnohá střediska proto začala podnikat své vlastní – nejednou kreativní – kroky, jak se svými hosty komunikovat téma rizika a jeho eliminace.

A jelikož je celá branže (bezpochyby na společenskou objednávku) posedlá tematikou bezpečí, záruk a potírání rizik jako nikdy dřív, nemusí být od věci význam lyžařského desatera a zejména způsob, jakým je sdíleno, revidovat.

Je to o lidech Kdoví, třeba existují resorty, kde se k sobě sjíždějící chovají ohleduplněji než v jiných střediscích; třeba ne. Každá jedna bezohlednost na sjezdovce či vleku však stojí konkrétní areál (možná ne okamžitě viditelnou) pokutu – odcizuje mu návštěvníky. Typicky když nějaký závodník – spíš však ten, kdo si na takového hraje – natěsno prosviští kolem pomalého začátečníka či rodiče s malými dětmi a vyděsí je k smrti. V takových případech lyžování přichází o zákazníky. Ačkoli v jiných situacích může sportovní styl a bravura expertů působit na okolí motivačně, uznávám.

Však ne nepodobné zažíváme denně na silnicích – i po nich jezdí mix empatických lidí i ničemů.

A koneckonců nejen tam.

Právě nepřiměřeně vysoká rychlost ovlivňující schopnost v ní zastavit či změnit směr je jedním z problémů, který starý lyžařský kodex už možná dostatečně nepostihuje. Téměř každý mírně pokročilý začátečník dnes jezdí rychleji než jeho vrstevník před dekádou, dvěma, natož půlstoletím. Důvody jsou zřejmé – vybavení, úprava tratí i jejich design přispívají k rychlejšímu sjíždění.

Je důležité, aby každý začátečník společně s prvním klouzáním vstřebával pod kůži i zásady správného chování. Vždyť jak často vídáme shůry křesel lanovek, kolik lidí den co den zastavuje

na nepřehledných místech tratí, kolik jich vjíždí do provozu, aniž by se automaticky podívali nad sebe. Kolik zabedněných instruktorů bezmyšlenkovitě vodí dlouhatánský had výukové skupiny, aby za ním šněrovali zaplněnou sjezdovku po celé její šíři od lesa k lesu. Kolik opičí lásku praktikujících rodičů vozí své malé děti uvázané na mnohametrové, neviditelné šňůře. Kolik bezohledných sobců si zapálí na lanovce či ve frontě k ní, připravených ignorovat každou námitku.

Všechny tyhle a bezpochyby i další nezmíněné neduhy by možná mohla nějaká modernizovaná, rozšířená nadstavba kodexu líp ošetřit.

Kde je vůle, jde to Protože spoléhat na to, že lidi ve střediscích se naučí k sobě navzájem spontánně chovat v souladu s pověstným zlatým pravidlem, je podobně pošetilou představou jako věřit, že to začne být dobré i na silnicích. Jakkoli příklady řady snowparků naznačují, že teorie přirozené samoregulace ve vyprofilované komunitě dokáže fungovat víc než dobře.

Když před nedávným časem začaly ve střediscích první terénní parky vznikat, většina lidí a koneckonců ani areálů příliš nevěděla, co a jak s nimi. Okolo nich rychle vznikající komunity si osvojily soudržnou mentalitu známou z městských skejtových hřišť; lidi v nich s přirozenou

FOTO: VAIL RESORTS

| 24 | SPORT ETIKETA NA SVAZÍCH

| 25 | FOTO: SUVA

Švýcarská pojišťovna SUVA použila do své outdoorové kampaně zasádrované figuríny lyžařů v životní velikosti

ukázněností čekají, až na ně přijde řada, a respektují se navzájem. Každý je k druhému přátelský, zároveň však zvyklý hlásit chyby a poradit.

Pokud se v takovéto organické societě kdokoli chová nepatřičně, ostatní s ním problém vyřeší nejpřirozenějším a nejefektivnějším způsobem hned a na místě.

Něco, co zůstává pro tradiční lyžařské svahy utopií a co mohou parkům závidět.

Experimenty s formou Obsah desatera bezesporu zůstává dál relevantní, jakkoli povětšinou generalizující až vágní. Na co by se podle mého názoru měla branže líp soustředit, je nalezení způsobů, jak vzkaz dostat k lidem.

Zde to už zavání regulérním marketingovým úkolem: kodex nebude efektivní, dokud se lyžaři podle něj nezačnou chovat.

Desatero na ceduli někde u pokladen na úpatí kopce je fajn, ale doručit informaci v pravý čas na správném místě v terénu dává větší smysl. Dnešní technologie vybízejí pustit si fantazii na špacír: lze

si představit mobilní aplikaci, jež v kapse bundy zavibruje a vydá zvuk, jakmile lyžař vjede do pomalé zóny, například. Inovativně ale mohou být řešena i staromódní oznámení na cedulích v terénu. Odněkud si pamatuju dvě nepřehlédnutelně obří oči vkomponované do příkazu „Look“ se šipkou mířící ke kritickému místu sloučení dvou sjezdovek. V Aspenu zas pověsili v chronicky přelidněných místech sjezdovek bannery „Relax, it's Aspen“, před něž postavili pár proutěných křesel. Lyžaři sami od sebe zastavují, sednou a fotí se tam. Spontánně dělají přesně to, co autoři instalace zamýšleli.

Jak se dnešní svět v mnoha ohledech zrychluje, připomínky tolerance a trpělivosti jsou apelujícími víc než kdy dřív. Je však potřeba podat vzkaz stručně a pokud možno pozoruhodnou a pozitivní formou. Klasicky pojatý strohý oznamovací způsob už ne vždy zabere.

Kritické soutoky Souběhy sjezdovek jsou bezpochyby typem těch nejkritičtějších topografických situací středisek. Co připadá výbornému sjezdaři jako zadržovaná, plně kontrolovaná jízda, bývá začátečníkem obvykle vnímáno jako strašidelná

FOTO: VAIL RESORTS

| 26 | SPORT ETIKETA NA SVAZÍCH

Ukazovat obě strany mince Uveřejňovat příklady špatného chování skrz sociální média bezpochyby pomáhá dostávat téma lyžařské etiky do masovějšího povědomí. Spíš než o adresné bonzování a související veřejnou nástěnku hanby by mělo jít o (k provinilcům přeci jen krapet ohleduplnější) osvětu ve stylu „nechovat se jako tenhle neznámý blb“. Takový status nejspíš dosáhne nezanedbatelné sledovanosti i sklidí nadprůměrnou odezvu; podobně kontroverzní typ obsahu bývá vždy rezonující.

A poskytuje třeba dotčeným resortům šanci ve vlákně proaktivně opublikovat video příkladného

ho a pravdivějšího, s nímž se většinový návštěvník ztotožní.

Jedním z nejpřirozenějších způsobů, jak se do vnímání optiky svých hostů vžít, je ptát se jich, nejsnáz asi přes sociální média: Jak vnímáte chování ostatních sjíždějících návštěvníků? Kterých bezpečnostních prvků/nápisů jste si při návštěvě všimli? Diskutujete něco z oblasti bezpečnosti a etikety na svazích se svým okolím? Pokud ano, co specificky? Zajímá vás takové téma vůbec?

Chybí vám tu něco? Nějaký nápad z vaší strany, co můžeme pro vaši lepší bezpečnost udělat? Atd. Současně však chci zdůraznit, že nad rámec ankety a/nebo diskuze nepovažuju socmédia za vhodnou platformu ke koherentní komunikaci bezpečnostního kodexu. Sociální publikum je ze své definice navyklé na kusé, stručné, rychlé položky, jimž je ochotno věnovat limitovaně času a zájmu. Vrhnout na ně něco komplexního a dlouhého se téměř jistě mine účinkem.

Preferovat tradiční web/e-mail plus ještě tradičnější print (jak na papír, tak velkoplošný) se jeví být optimální kombinací. Je zjevné, že z hor nelze udělat jeden gigantický billboard; na druhou stranu, udržet či vylepšit praktickou informovanost je důležité – a v zájmu návštěvníků samotných.

Osobně mám za to, že téma etiky zůstává opomíjeno a existuje nevyužitý potenciál vzájemné osvětové spolupráce všech hlavních hráčů odvět-

FOTO: VAIL RESORTS

palba. Nezřídka též různé výjezdy ze snowparků nebo U-rampy ústí do dojezdů začátečnických placek směřujících k lanovce – v takových situacích se (často pro aspoň jednu stranu nečekaně) střetávají dva rozdílné demografické druhy. Vhodně nadávkované nápadité značení má v podobných případech moc zachraňovat zdraví a životy.

Dovolím si zdůraznit ono vhodné dávkování – jakékoli nadužívání značení začne být v toku času ignorováno a ztratí svůj praktický význam.

Opět, ne nepodobně jako na silnicích. Bez trochy důvtipu provedené a tuctově umístěné cedule budou v areálech viset roky a ve vnímání mnoha lyžařů se stanou součástí krajiny. Jakékoli nápaditě neobvyklé označení typu zde zmíněných gigantických očí nebo bezpečně umístěných odpočívacích křesel (posílené občasnou aktivní přítomností živého personálu střediska) bude plnit své poslání o mnoho líp.

Na zelených whistlerských sjezdovkách se netoleruje žádná neadekvátní rychlost

Co nejnázorněji Do pozoruhodného experimentu se v naznačeném směru pustila před několika lety švýcarská pojišťovna Suva. Záměrem bylo vzpříčit se rostoucímu trendu zranění (a vyplácených pojistných plnění) ve švýcarských střediscích, kdy celá třetina všech sportovních úrazů souvisela se zimními sporty. Coby hlavního viníka si v této kampani marketéři pojišťovny vzali na paškál vysokou rychlost lyžařů na veřejných svazích.

Poblíž terminálů lanovek prémiových švýcarských středisek jako Svatý Mořic, Zermatt nebo Gstaad umístili zasádrované figuríny v životní velikosti připodobňující zraněné lyžaře, sedící vedle cedulí s doporučením, aby lidi nejezdili jak blázni. Takové spektakulární provedení neušlo pozornosti žurnalistů ani televizních stanic, jejichž publicita dál znásobila reklamní efekt.

Pojišťovna uvedla, že v sezóně, kdy měla strašáky v terénu (míněno zasádrované atrapy, ne pojišťovací agenty na cestách), se ve Švýcarsku snížil poměr zranění ze sněhových aktivit o 4 %.

Kampaň pojišťovnu přišla na 57 tisíc dolarů, na pojistném plnění ušetřila významně víc.

chování. Čímž by se docílilo vandammovského dvojitého zásahu do jednoho citlivého tématu.

Pointou článku bylo zdůraznit důležitost chápání způsobů, jak vnímají svou přítomnost ve středisku sami hosté. A důležitost doručovat informace z této jejich perspektivy v uživatelsky stravitelném a dál šiřitelném jazyce. Pokud bude nějaký zagipsovaný paňáca stát spoustě lyžařů za to, aby u něj zastavili a vyfotili si jej, vzkaz bude komunikován nejen v daném místě sjezdovky, ale i na displejích široko daleko. V praxi to pro marketingové kreativce může znamenat míň textu (a občas víc sádry), ale o to údernější-

U nás v areálu nekouříme a mluvíme slušně – kanadský Whistler je průkopníkem v budování lyžařské etikety nové generace ví, od resortů přes dodavatele a výrobce vybavení po asociace. Včetně toho, když se do kampaní zapojí i osobnosti jdoucí ostatním příkladem.

Ačkoli tu nejlepší možnou prevenci ani sebevětší celebrita na sebekřiklavějším plakátě nenahradí: zůstat po celou dobu pobytu v horách mentálně vzhůru, v přítomném okamžiku – a vědět, co dělají naše ruce i nohy.

| 27 |

POCito Bezpečnost vašich

dětí je nejdůležitější Když přijde řeč na bezpečnost, skoro všichni naštěstí už pomalu uznávají, že je rozumné lyžovat v helmě, případně i s chráničem páteře. Člověk nikdy neví, co se na sjezdovce může stát, zranění si kolikrát ani nemusíte zavinit sami.

P

rostě se někdo přiřítí a nezvládne svou jízdu a ve vteřině se může stát spousta špatných věcí, které ovlivní váš život. Sjezdovky nejsou plné nezodpovědných lidí a pitomců, ale za to jsou plné dětí. Někdy to také může být jenom blbá náhoda, někdo třeba nezvládne terénní zlom nebo ledovatou plotnu a malér je na světě. „Kdyby se radši strefil do mě!“ vztekáme se. Když vám někdo na sjezdovce porazí dítě, emoce bývají na pochodu. Takže pokud nechcete, aby vaše dítě bylo zavřené doma, nejlepší prevencí je vybavit ho kvalitním vybavením, na kterém v tomto případě nelze šetřit. Levná helma či chránič můžou být v případě kolize dokonce i na škodu.

Specialistou v tomhle ohledu je stoprocentně švédská firma POC a její dětská kolekce POCito, která se na problematiku bezpečnosti a prevence úrazů specializuje velice dlouho a každým rokem se snaží být o krok napřed.

POChraňte váš mozek ještě lépe Jednou z takových novinek je například letošní novinka, technologie POC Spin. Ta je dalším průlomem ve vývoji bezpečnostních prvků použitých u přileb. Jedná se o vlastní patentovanou technologii, která byla několik let testována.

Uvnitř výstelek je použitý měkčený polotekutý silikon umožňující v případě nárazu posun vnitřní části výstelky oproti přilbě, čímž se mění úhel dopadu a snižuje se rotační i přímá síla vznikající při nárazu, která se přenáší směrem k mozku. Dalším přínosem je bezesporu i větší pohodlí.

V letošní kolekci POCito, která je určena pro děti od čtyř do deseti let, ji můžete nalézt u oblíbené dětské helmy POCito Auric cut SPIN. To je špičková poloskořepinová dětská lyžařská helma vybavená právě novým patentovaným systémem ochrany mozku SPIN. Ochrana rotačního nárazu je nezbytná pro potírání síly podílející se na šikmých dopadech, které jsou běžnou příčinou poranění hlavy. Výstelky SPIN jsou integrovány uvnitř přilby a přidávají další ochrannou vrstvu proti rotacím vytvořeným při nárazu v jakémkoliv směru, což umožňuje pohyb hlavy vzhledem k přilbě a snižuje tak sílu přenášenou do mozku.

K helmě perfektně sednou lyžařské brýle POCito Retina s rámečkem a páskem v dobře viditelném barevném provedení.

Dvojité zorníky Carl Zeiss PC/CP jsou perfektní i do mlhy a horších světelných podmínek, takže vaše dítě bude mít vždy skvělý přehled, co se kolem něj děje.

Dalším nezbytným ochranným prvkem jsou chrániče, jedním z dětských je POCito VPD Spine Vest, lehký dětský chránič páteře integrovaný do pohodlné a praktické vesty, která vždy drží na svém místě a chrání přesně tam, kde má. V tom je lepší volbou, zvláště u dětí, které se mají potřebu neustále vrtět. Lety prověřený materiál VPD nabízí maximální úroveň ochrany při zachování pohodlí a volnosti pohybu, jelikož absorbuje veškeré síly a dokáže se přizpůsobit konkrétnímu tělu.

Všechny produkty kolekce POCito jsou vyvedené v atraktivním a dobře viditelném oranžovém provedení nebo ve vyloženě dívčí výrazné růžové.

Veškeré produkty s detailnějším popisem nejen kolekce POCito naleznete na webových stránkách

www.pocsports.com

| 28 |

SPORT nekomplikované pokračování sportovního života. Proto stojí za zmínku prevence – používání přilby, důsledné nastavení vázání apod.

Přinejmenším zamezí horším následkům.

FOTO: DEPOSITPHOTOS

Příčiny dle statistik

Text: Lukáš Vavrda

Bezpečnější

Nejčastější příčiny zranění jsou srážky a kolize, tvoří až 76 % všech úrazů. A nejčastěji v nich figuruje příliš vysoká rychlost, která způsobí nekontrolovatelnou jízdu jednoho či více postižených.

Ve snowparku jsou ohroženy především kosti tvrdostí dopadu, nebezpečné jsou i pády z výšky na tvrdé předměty jako zábradlí a boxy – zde jsou ohroženy i vnitřní orgány. I nenápadná rána do měkké oblasti břicha či zad může vést k ruptuře sleziny či zhmoždění jater a jiných orgánů.

Při podobných událostech raději předpokládejte horší scénáře a vyhledejte odbornou pomoc.

JSOU LYŽE NEŽ AUTO Vyrazit na lyžařské svahy vždy znamená určité nebezpečí. Víte třeba, že nejvíce úrazů se stává na modrých sjezdovkách?

T

ypická otázka, když přijde tatínek 4leté dcerky neznalý lyžování za lyžařským instruktorem, zní: „Je to bezpečné?“ Instruktor se musí zamyslet. Totiž, pro něj je lyžování samozřejmostí a rizika, která s sebou nese, jsou jeho každodenním chlebem.

Nakonec samozřejmě začne tatínka přesvědčovat, že to bezpečné je, a tím spíš s ním, jelikož dá na jeho dcerku pozor.

Je tedy lyžování objektivně bezpečné?

Přinášíme (samozřejmě neúplný) přehled lyžařských úrazů, jejich četnosti a mechanismů, aby poučený instruktor, ale i rodič mohl s klidným srdcem posoudit, nakolik je lyžování bezpečné i v porovnání s jinými sporty.

Děti = riziko Pochopitelně – nejenže se o naše miláčky bojíme víc než o sebe. Ony děti dovedou provádět pořádné skopičiny. A tím spíš, když nabydou dojmu, že už lyže dokonale ovládají. Podle kanadských průzkumů v 55 % všech lyžařských úrazů na sjezdovce figurují děti a adolescenti ve věku 10–19 let a tvoří tak špičku Gaussovy křivky lyžařské úrazovosti. Děti nemají leckdy vyvinutý dostatečný pud sebezáchovy, však to možná znáte… Na dětech se i nejlépe ukazuje, jaké jsou nejčastější úrazy.

Úrazy a ochrana Co se smrtelných úrazů týče, jde nejčastěji o poranění hlavy a krku, fraktury lebky a báze lební či krčních obratlů. Představme si síly působící při nárazu. Ať už jde o srážku se stromem, jiným lyžařem či prostý pád, jsou obrovské a dynamické.

Jde o rázovou sílu, působící v jeden okamžik na malou plochu. Při nárazu hlavou dochází nejen k frakturám, ale také kontuzi mozku, případně

krvácení do hlavy. To vše jsou situace velice vážné a vyžadují neodkladný profesionální zásah.

Stejně tak poranění krční páteře. Zde může dojít k poškození míchy a doživotní kvadruplegii.

Začali jsme zhurta, že? Teď trochu zvolníme.

Fatální zranění tvoří cca 7 % zranění – těžko říci, je-li to moc, nebo málo. Mnohem častější nejen u dětí jsou poranění stehenních kostí, kolenního kloubu nebo ruky. Specialitou snowboardistů je potom poranění zápěstí a předloktí, případně ramene. To vše jsou bolestivé záležitosti, které se často neobejdou bez operační léčby a dlouhé rehabilitace.

Možná nejhorším a častým zraněním je zranění kloubů. Taková kost ještě částečně doroste, poškození kloubu bývá tělem neopravitelné – a jak se do člověka jednou začne řezat, vyndávat menisky nebo je nahrazovat, nikdy nelze zaručit

Lyžování a další sporty Co se týče srovnání s jinými zimními sporty, lyžování platí za nejčastějšího zásobovatele nemocnic zlomeninami v zimním období. Více úrazů se objevuje v zimě pouze u hokeje, když vezmeme v potaz i letní sporty, vejde se před něj ještě fotbal a basketbal.

Do těchto úvah ale musíme promítnout i četnost provozování toho kterého sportu. Například na tisíc lyžařů připadnou asi dva zranění, kteří musí být hospitalizováni. Toto číslo navíc rok od roku mírně klesá. Obecně se snižuje poměr počtu zraněných ku počtu lyžujících.

Instruktor ze začátku článku tedy nebude lhát, když řekne, že lyžování je daleko bezpečnější než jízda v autě nebo třeba hokej.

Co dělat, když se stane lyžařská nehoda? Čtěte na

/clanky/4744

K jakým úrazům nejčastěji vyjíždí Horská služba?

4000

Graf výjezdů Horské služby ČR za poslední 4 roky (pouze zimní období) podle lokalizace zranění. Nejvíce zásahů bylo v roce 2017 (7 076), nejméně v roce 2014 (4 836). Percentuální nárůst výskytu zranění je však nižší než stoupající množství lidí, provozující zimní aktivity.

DATA POSKYTLA HORSKÁ SLUŽBA ČR, O.P.S.

3500 3000 2500 2000

Nejvíce výjezdů je typicky v Krkonoších, na druhém místě jsou Jeseníky, ovšem rozdíly mezi nimi a dalšími českými horami jsou malé a kolísavé během jednotlivých sezón.

1500 1000 500 0 2014

2015 Břicho, pánev Dolní končetina Hlava

2016 Horní končetina Hrudník Záda

2017

Více než polovinu výjezdů tvoří poslední 4 sezóny sjezdové lyžování, zhruba čtvrtinu pak snowboarding. Na třetím místě v četnosti úrazů je běžecké lyžování a turistika – tyto čtyři aktivity mají na svědomí přes 85 % výjezdů Horské služby.

Český start-up zaměřený na půjčování sportovního vybavení. Klade důraz na komfort služby – vybavení doveze až domů – a kvalitu půjčovaného vybavení.

| 29 |

www.decathlon.cz

www.hatchey.cz

www.hatchey.cz

12 Kč 99

HATCHEY SHOCKITO KIDS Dětský páteřák SHOCKITO KIDS má novou konstrukci Honeycomb shock a patentovaný Anti-shock materiál, který zajistí bezpečnost a ochranu zad bez kompromisů. Chránič je ultra tenký a lehký, výborně se přizpůsobí vašemu tělu.

11 Kč 99

HATCHEY SOFT KIDS PINK Dětský páteřák SOFT KIDS PINK je vyroben z patentované 4vrstvé absorpční pěny EVA pro maximální ochranu. Hustota materiálu se zvyšuje od kraje doprostřed, což vede k účinnému pohlcování energie nárazu. Výsledkem použití moderního materiálu SOFT FLEX je maximální ochrana a zároveň velice nízká hmotnost. Chránič se výborně přizpůsobí vašemu tělu.

Vesta Defense Jacket vám poskytne maximální ochranu na lyžích a snowboardu. Chrání záda, lopatky, hrudník, bedra a slezinu.

Vyhovuje normě pro chrániče zad (EN 1621-2) a sleziny (norma EN13277-5). Velmi pružné materiály a tvar umožňující přesné nastavení.

Nosí se pod bundou. Vyrábí Decathlon.

www.decathlon.cz

17 Kč 99

Se 2 vyměnitelnými zrcadlovými zorníky jsou vhodné do každého počasí. Mají široké horizontální zorné pole, protizamlžovací úpravu, 100% UV filtr (norma EN174). Polstrování je vyrobeno z ergonomické pěny dvojí hustoty a pohodlné textilie. Model velikosti L je uzpůsoben pro dioptrické brýle šířky 145 mm a více.

Vyrábí Decathlon.

DECATHLON OCHRANNÁ VESTA WED’ZE DEFENSE JACKET

HATCHEY VEST AIR FIT JUNIOR Dětský páteřák Vest Air Fit Junior je velmi příjemná vesta s vestavěným chráničem z patentovaného Anti-shock materiálu. Tento model se stane vaším dokonalým ochráncem při zimních sportech. Při její výrobě byla použita otevřená síťovina a poskytuje tak optimální prodyšnost. Konečně vám tak již nebude na svahu nesnesitelné horko! Vesta je velmi pohodlná a prakticky ji na sobě necítíte.

www.hatchey.cz

17 Kč 99

www.decathlon.cz

DECATHLON BRÝLE WED’ZE G-SWITCH 700

12 Kč 99

S hledím umožňuje nošení přes dioptrické brýle. Streem 550 je vyrobena v souladu s normou EN 1077-A má odolnou skořepinu z ABS, tvrdé chrániče uší, poskytuje výbornou ochranu zátylku. Její vnitřní vložka je vyjímatelná a lze ji prát v pračce. Odvětrání a odvod vlhkosti zajišťuje 12 otvorů.

Dvojitý zorník hledí má úpravu proti zamlžování a je vhodný do každého počasí (kategorie S2).

Zorník do zatažena lze objednat.

Vyrábí Decathlon.

2 2 Kč 99

DECATHLON LYŽAŘSKÁ PŘILBA WED’ZE STREAM 550

ATOMIC REVENT Pro sezonu 2017/2018 připravil Atomic novou kolekci lyžařských helem a brýlí. Nová kolekce Revent je určena zejména pro lyžování na upravených sjezdovkách a allmountain lyžování.

H

elmy Revent mají nový minimalistický design a váží výrazně méně než většina dalších helem na trhu. Top modelem kolekce je Revent+ Amid, který patří z hlediska ochrany a bezpečnosti mezi nejlepší na trhu. Vděčí za to zejména kombinaci technologií AMID (Atomic Multi-directional Impact Deflector) a Holo Core, která o 40 % převyšuje stanovené bezpečnostní

Revent jsou vůbec první brýle s patentovanou technologií Fusion Double Lens,která zajišťuje výraznou redukci nechtěných odlesků vznikajících na klasickém dvojitém zorníku.

Zároveň jsou 100% anti-fog.

Zorníky Stereo HD navíc zvyšují kontrast a fungují v širším spektru světelných podmínek než běžné brýle.

Nové technologie využívají i ti nejlepší ve Světovém poháru.

Marcel Hirscher a Mikaela Shiffrin používají helmy Redster WC s technologií AMID, stejně jako brýle Revent RS Racing s technologií FDL a novými zorníky Stereo HD. standardy. Díky osvědčenému systému Live Fit a novince 360° Fit System se helma přizpůsobí nejen velikosti hlavy, ale i jejímu tvaru.

Top model lyžařských brýlí Revent L FDL HD má se všemi brýlemi stejnojmenné řady něco společného. Je to neuvěřitelně široké zorné pole, až o 15 % širší oproti běžným modelům. K výbornému výhledu přispívají i velmi tenké rámečky.

| 30 | SPORT RECENZE

WED’ZE CARV 700 MIPS

BEZPEČÍ ZA BABKU

/recenze/387 Ondřej Novák

Jedna z nejbezpečnějších technologií na trhu lyžařských přileb – Mips – je díky výrobci Wed’ze dostupná všem. Poměr ceny a výkonu velmi kvalitně zpracované přilby překvapí.

T

echnologie MIPS už je na trhu několik let, stále však není standardem.

Přilby bez této technologie jsou konstruovány na pohlcení přímého nárazu, většina pádů a nárazů na hlavu se ale odehrává pod úhlem, čímž dochází k rotaci mozkové tkáně a následnému silnému otřesu.

Kluzná mezivrstva umí posunout vnitřek přilby nezávisle na vrchní skořepině a právě tento pohyb lépe rozptýlí rotační síly v případě nárazu.

Námi testovaná přilba kromě technologie MIPS disponuje vším, co ke kvalitní lyžařské přilbě patří. Na první pohled zaujme nízkou hmotností (490 g ve velikosti M), ale i drobnými funkčními detaily, jako je demontovatelný štítek nebo velmi praktický úchyt na týlu přilby, která zabezpečuje

lyžařské brýle proti ztrátě. Pochvalu zaslouží zejména velmi dobré usazení přilby, na kterém se podílí systém Turnring s velkým otočným kolečkem, jež lze velmi snadno ovládat i v rukavicích.

Systém dotahování je uložen v jednodílné textilní části, která chrání uši i zátylek před chladem. Při vyšších teplotách přilba naopak velmi dobře odvádí pot a systém odvětrávání ovládaný posuvným mechanismem na vršku přilby omezuje i zamlžování lyžařských brýlí. Polstrování přilby je velmi snadno vyjímatelné a lze ho prát při 30 °.

Jedinou výtku máme právě k polstrování přilby, které je slabší a zejména v přechodu do pevného textilního dílu v oblasti uší a ze začátku může způsobovat

Cena: 1999 Kč, www.decathlon.cz nepříjemný kontakt s vnitřní pevnou částí přilby. Po vícedenním používání se ale přizpůsobí a usazení je pak přesné a pevné.

výbava (MIPS) + ventilace / cena nízká hmotnost praktická regulace obvodu hlavy polstrování si musí sednout

SALOMON FREERIDE

Fakt, že je Salomon stále častěji k vidění ve Světovém poháru, jen potvrzuje kvalitu francouzského výrobce. Ale tu najdeme i tam, kde byl Salomon vždy doma. Mimo značené sjezdovky.

S

alomon má ve svém portfoliu freeridovou řadu QUEST už několik let. Ta čítá nejen široké lyže pro freeriding, ale i freeridové boty, helmy nebo oblečení. Letos přichystal pro vyznavače lyžování mimo značené tratě hned několik novinek. Řada lyží Quest určených pro allmountain, freeride a backountry čítá hned 9 modelů včetně čtyř variant určených pro něžné pohlaví. Všechny lyže Quest letos disponují novou technologií C/FX. Ta v konstrukci lyží kombinuje přírodní lněná vlákna a karbon.

Lněná vlákna mají o 50 % lepší tlumicí vlastnosti než běžně používaná skleněná vlákna, zároveň v kombinaci s karbonem rapidně snižují hmotnost lyží. Top modelem řady je Quest 106, který je se středem 106 mm určen pro všechny vyznavače freeridu a backcountry. Díky své konstrukci se velmi dobře chová nejen v neporušeném panenském sněhu, ale i na tvrdším povrchu.

Nejen pro freeridery je určena nová helma QST Charge s patentovanou technologií EPS 4D, která velmi efektivně ochrání hlavu při případném nárazu. Helma zároveň disponuje aktivním odvětráváním, které v kombinaci s vnitřní vložkou z tkaniny z merina udržuje hlavu v teple, pokud je zima, a naopak chladí, pokud je na jaře příliš teplo. K helmě se ideálně hodí nové brýle Four Seven se zorníky, které se velmi dynamicky přizpůsobují světelným podmínkám nezávisle na nízkých teplotách.

Salomon přichystal pro freeridery i oblečení v podobě kompletu S/Lab QST. Oblečení, které je vyrobeno ze 162g ripstop GORE-TEXu, se díky technologii Motion Fit velmi dobře přizpůsobuje pohybům jezdce nejen při sjezdu, ale i při stoupání. Je designováno přesně na specifické pohyby těla při lyžování, k jeho přednostem pak patří třeba vysoký límec nebo kapuce, kterou lze nasadit a dotáhnout i přes helmu.

RECENZE Ondřej Novák /recenze/388

WED’ZE REVERSE DEFENSE 700

NA ZÁDECH I NA BŘIŠE

Lyžařských a freeridových batohů s chráničem páteře je na trhu mnoho. Námi testovaný batoh Wed’ze Reverse Defense 700 však vyniká nejen cenou, ale i drobnými „vychytávkami“, které konkurenční výrobky postrádají.

B

atoh je vyroben z velmi pevného a kvalitního materiálu. Na první pohled zaujme i pogumování nejvíce namáhaných částí, jako je například čelo batohu, na které ho nejčastěji odkládáme. Dno je naopak vyrobeno z velmi hrubé a voděodolné tkaniny. Batoh disponuje velkým množstvím kapes, standardem jsou prostory pro umístění lavinové sondy a lopaty, nadstandardní je naopak venkovní kapsa na lyžařské brýle, která je tvořena pevným, tepelně tvarovaným materiálem a její hebký vnitřek chrání zorníky před poškrábáním. Praktické je vícero možností uchycení snowboardu, lyží, nebo dokonce dvou párů dětských lyží. Při testování nás však zajímalo nejvíc usazení batohu na zádech a unikátní systém Reverse. Široké popruhy batohu nejsou zbytečně vyztužené a díky tepelně tvarovanému materiálu velmi dobře sedí v oblasti ramen. Záda jsou pevná díky chrániči páteře Defense, který je na omak měkký, při nárazu však ztvrdne a ochrání dobře i bederní partie. Chránič páteře lze z batohu jednoduše vyjmout, zajímavou možností je i odepnutí samotného batohu od zádové části, kterou lze pak využít jako samostatný chránič páteře. Batoh můžete tedy použít ve třech různých variantách: samostatný chránič, letní verze batohu bez chrániče a kompletní zimní verze s chráničem. Zcela unikátní je však systém Reverse, který umožňuje rozepnutím jediné přezky umístěné na levém zádovém popruhu batoh uvolnit a i se zapnutým bederním pásem ho jediným pohybem otočit na břicho. Při jízdě na lanovce naprosto neocenitelné.

Batoh velmi dobře sedí na zádech, je lehký a jedinou výtku můžeme směřovat jen na příliš tenké popruhy bederního pásu, které se mohou v případě naplnění 23litrového vnitřního prostoru trochu zařezávat. Batoh se dodává v jediné velikosti M/L a pokrývá délku zad 43–48 cm. Pro vyšší postavy může být příliš malý, zejména v souvislosti s chráničem páteře.

Cena: 1999 Kč, www.decathlon.cz použití tři v jednom, systém otáčení Reverse, chránič páteře, široké možnosti uchycení lyží a snowboardu, vyztužená kapsa na brýle, cena, kvalitní zpracování tenké popruhy bederního pásu, pouze jediná velikost batohu

TOUR FREE VŽDY VYVÁŽENÉ NÍZKÁ HMOTNOST A SPOLEHLIVOST, POHODLÍ A VÝKON, SNADNÁ CHŮZE A SKVĚLÉ OVLÁDÁNÍ PŘI SJEZDU ... ALIEN RS TOHLE VŠECHNO JSOU. NEJLEPŠÍ KOMBINACE PRO VŠECHNY VYZNAVAČE ZÁBAVY A VOLNOSTI.

HMOTNOST: 890 g, FLEX: 95, ROZSAH: 72°

WWW.SCARPA.CZ Photographed by Fredrik Marmsater

SPECIALISTÉ NA SKIALP A VYBAVENÍ PRO HORSKÉ SPORTY. VÍCE NA WWW.ALPSPORT.CZ DOVOZCE SCARPA PRO ČR: ALPSPORT s.r.o. | WWW.SCARPA.CZ | +420 596 122 441

| 32 |

Děti chtějí

NA SNOWBOARD,

rodiče neví Kdy můžete poprvé postavit dítě na snowboard? Není to zdaleka tak pozdě, jak si možná myslíte. I proto nejsou na svazích nejmenší snowboardisté tolik vidět, protože snowboardová výbava pro nejmenší není prostě snadno dostupná. Navíc rodiče-lyžaři kolikrát vlastně ani sami neví, jaké prkno by měli dětem pořídit.

J

e to velmi typický příklad u dětí z lyžařských rodin. Naučí se rychle, do pěti šesti let dobře lyžovat, pak uvidí někoho na snowboardu a chtějí to také. Jenže pro rodiče, samy jízdy na snowboardu neznalé, je to situace silně nekomfortní, tomu sportu nerozumí, chtějí s dětmi konečně lyžovat a užívat si to, a ne zase trávit čas čekáním, až dítko sjede poprvé kopec. A do toho ta výbava. Nejde v první řadě o peníze, ale co vlastně a kde koupit? Vždyť mu to stejně vydrží jen rok!

Jenže pozor, co děti chtějí – obzvlášť, je-li to sport – mělo by být pro rodiče svaté.

Jenže pozor, co děti chtějí – obzvlášť, je-li to sport – mělo by být pro rodiče svaté.

Co tedy s takovým dítětem? Dejte mu prkno a šoupněte ho do snowboardové školy. A sami běžte lyžovat. Větší děti od sedmi let už ve škole nějakou hodinu vydrží a nechají rodiče slušně zalyžovat a možná i dojít si na kafe. Za pár dní už budete jezdit zase spolu, vy na lyžích, děti na prkně.

První krok je výbava A prkno a boty? Už jste možná slyšeli o start-upu SimpleRent. U něj si lze komfortně zapůjčit lyžařské vybavení pro děti i dospělé na celou sezónu.

Vybavení si objednáte na jejich webu, a pokud chcete, lyže a vše ostatní vám přivezou až domů.

Stejná firma pak nabízí také celosezónní zapůjčení snowboardového vybavení, a to pro všechny věkové kategorie, u kterých je jízda na snowboardu fyziologicky možná. Konkrétně i pro nejmenší děti od 3 do 5 let. Takže když už si objednáváte lyže, vezměte rovnou i snowboard (a třeba taky běžky), ať to je všechno jedním šmahem.

Prkno pod stromeček Se SimpleRentem dokonce můžete s klidem nadělit snowboard dítěti pod stromeček – na konci

| 33 |

Celosezónní zápůjčka, nebo sdílení?

Půjčování dětského sportovního vybavení na celou sezónu má celou řadu výhod: vybavení máte stále u sebe, jako by bylo skutečně vaše, můžete kdykoli kamkoli vyrazit. Nemusíte se starat o před- a posezónní servis nebo o skladování. Prkno a boty prostě vrátíte. Vlastně to není typická půjčovna, ale spíš projekt na bázi sdílení: sdílíte dětské snowboardy, které za vás operátor ošetřuje, skladuje a pak dále distribuuje.

V případě, že některý zapůjčený kus přestane z nějakého důvodu vyhovovat – například se ukáže, že bota nesedí přesně – zajdete ho jednoduše vyměnit do některé SimpleRent půjčovny, nebo si opět zavoláte kouzelnou dodávku, která přiveze boty jiné.

sezóny už stejně nebude aktuální, pro další sezónu bude pravděpodobně malý, takže jej s klidem vrátíte a příští rok – pokud dítě bude chtít u snowboardu zůstat – zapůjčíte větší, novější a vhodnější model. Zrovna letos má SimpleRent na skladu jen nové snowboardy, a tak si můžete být jisti, že nadělíte kvalitu.

Nevíte, jaký model?

Nevadí, stačí znát výšku dítěte a velikost jeho nohy. Pokud si objednáte dovoz až domů, pojízdná půjčovna přiveze celou paletu velikostí, z nichž si vyberete po konzultaci s vyškoleným personálem ten pravý.

Co je to SimpleRent? impleRent je start-up, který se zaměS řuje na sezónní půjčování sportovního vybavení. Vedle lyží, snowboardů a běžek půjčuje v létě dětská kola, takže má potenciál zajistit vše pro rodinné sportovní aktivity po celý rok – pohodlně, kvalitně, a nikoli draze.

Na trhu se objevil loni a vymazal snad všechny negativní jevy, které si s půjčovnami lyží a snowboardů spojujeme: Zrušil čekání ve frontě. Vymazal potřebu někam s dítětem cestovat, a tak zabít celé odpoledne. Zamezuje riziku, že si půjčíte zastaralý nebo poničený model. Nemusíte řešit prodej prkna, lyží nebo kola, když z něj dítě po roce vyroste. Nemusíte ani skládat zálohy.

Více informací najdete na:

www.simplerent.cz

Zásada 1: seřízené vázání Stává se, že dítě nemá v ježdění na snowboardu patřičný progres. Problém často tkví ve špatně seřízeném vázání. Princip jízdy na snowboardu je dost jiný než na lyžích a rodiče-lyžaři snowboardingem netknutí ani kolikrát nevědí, jak zvolit tu přední nohu (na lyžích jsou přeci obě stejně). V případě zápůjčky u SimpleRentu to vůbec nemusíte řešit, technik sám zjistí, která noha je u dítěte ta přední, vyladí vázání a správné úhly a vy máte komplet hotovo a můžete jít na kopec.

V případě, že dítě u výpůjčky nebude, tedy varianty prkno pod stromeček, vám technik poradí, jak vše zjistit a jak případně vázání přenastavit.

A totéž platí i pro boty. SimpleRent půjčuje letos nové snowboardy legendární americké značky Nitro se systémovým vázáním a moderními pohodlnými a hřejivými botami Growboots.

A cena?

Co se týče finanční stránky, SimpleRent i přes své luxusní služby zůstává překvapivě dostupný a jeho ceny konkurují standardním kamenným půjčovnám. Pokud přičtete slevu pro držitele karty IKEA Family, vyjde letos celosezónní půjčení SNB setu (snowboard s vázáním + boty) pro nejmenší ridery mezi 3 a 5 lety na 1 690 Kč. Za 6–12leté děti rodiče zaplatí 1 990 Kč.

Zásada 2: kvalitní prkno a boty

Pozor! Nyní rozvoz zdarma!

Další příčinou pomalých pokroků při jízdě je špatný snowboard. Po světě se v různých půjčovnách válí hromady starých tvrdých prken, na kterých se pořádně jezdit vlastně ani nedá. Na to, aby se dítě efektivně naučilo tento nový sport a mělo z jízdy radost, potřebuje prkno moderní, tedy flat prkno s rockerem, lehké a adekvátně měkké. Tvrdé, prohnuté a těžké modely, které drží nohy blízko u sebe, patří nikoli do půjčoven, ale do muzea.

Po Praze za vámi standardně přijede půjčovna za poplatek 149 Kč, ale pozor: od poloviny října bude měsíc v rámci společné akce se značkou Mercedes Benz rozvážet mobilní půjčovna vybavení klientům zdarma. Přesné datum akce rozvozu zdarma najdete na facebooku SimpleRent nebo na simplerent.cz.

| 34 | SPORT Text: Ivan Sosna

Barvitý příběh

LYŽAŘSKÉ BOTY II

M

inule jsme nastínili situaci dnes tak opěvovaných šedesátých let, kdy se lámaly i dějiny lyžařských bot. Abychom znali výchozí situaci plastové revoluce, ještě se zdržíme v době předcházející.

Dlouhá cesta přezky Časově první kapitolou zásadní změny lyžařských bot bylo jejich zavírání. Přechod od šněrování k přezkám, zdánlivě geniální inovace, ale trval dost dlouho a zdaleka neproběhl tak hladce, jak se obecně má za to.

Lyžáky se začaly profilovat koncem 20. let minulého století především kvůli vázání (Kandahar) a osamostatnily ve třicátých, kdy jim Fritz von Allmen dal dlouhé šněrování už od špičky, jež dokázalo botu velmi dobře stáhnout zejména s háčky (snad Heierling 1941). Navlhlá, namrzlá a sněhem obalená šněrovadla ale uměla potrápit. Šlo by to jinak? Pokus švýcarského ševce a závodníka Maurona z roku 1940 o jiné řešení v podobě bot bez šněrování s dvěma obvyklými „opaskovými“ přezkami je výjimkou, zřejmě neosvědčenou. Málokdo ale ví, že už v roce 1939 kanadská lyžařská ročenka uvažuje o „brzkém nástupu jednoduchých sponek fungujících s elastickým šněrovadlem“ – tedy o tom, čemu dnes říkáme přezky. Doba k tomu dozrávala, přišla ale válka. Řadu věcí uspíšila, nejznáměji asi raketový výzkum, ale vývoj většiny lyžařského materiálu zabrzdila o více než deset let. Za války i brzy po ní byly v Evropě vesměs jiné starosti než nějaké inovace lyží či bot. Logiku tak dává to, že zmíněnou myšlenku uchopil a dal si patentovat Švýcar – Hans Martin

3X FOTO: ARCHIV AUTORA

O významu lyžařských bot se my lyžaři dávno přesvědčovat nemusíme. Bota nám dokáže zařídit ráj i peklo, lyžařský fajnšmekr nemá nic cennějšího. Přesto si lesku a slávy lyží neužívají. Lyže si mazlivě personifikujeme, v testech je přirovnáváme k ženám či vínům, naopak boty až příliš často asociujeme s nepohodlím, otlaky, chladem, ba bolestí.

Boty Heschung začátek 70. let Všimněte si výrazného rozdílu výšky podešve vepředu a vzadu (1913–2005). Profesionální cyklista a funkcionář, příležitostný lyžař ze země, jež byla od 30. do 60. let botařskou velmocí (i Hillary s Tenzingem byli na Everestu v botách zn. Bally). „Cílem je umožnit utažení boty více či méně jednou či několika operacemi,“ píše se v příslušném patentu (priorita leden 1954, US 2861310, udělený 1958). Šlo o to, aby lyžař nemusel mít botu pevně utaženou po většinu času, kdy nesjížděl, nýbrž šlapal do kopce a postával.

Přezka není přezka Jeho řešení tak bylo jakýmsi hybridem se šněrovadlem rozděleným na několik segmentů s příslušnými utahovacími páčkami. Samotný princip utažení vymýšlet nemusel, byl dávno znám. Je jím samosvorný pákový upínač na kloubovém principu, složený z upínacího ramena a protikusu. Známe ho už skoro 150 let jako třmenový uzávěr lahví (Fritzner, Vídeň 1875), jako Hoyer-Ellefsenovu přezku u lyžařského vázání (1904), s nímž dosáhla jižního pólu Amundsenova výprava, z pozdějšího vylepšení Seppem Bildsteinem (1925), napínáku vázání Kandahar, dodnes u pákového uzávěru u sudů a v neposlední řadě u přezek bot bačkorových.

Paradoxně to, čemu všeobecně říkáme „přezka“, je správně česky „spona“, anglicky „clasp“, nikoliv buckle. Přezka je typicky uzávěr známý z opasků, používaný i u bot už pár set let. První československé přezkáče Botas Gerlach byly také korektně představeny jako „sponková obuv“.

Jenže buckle, Schnalle, přezka zvítězily.

Název se prosadil rychleji než samotný systém. Botu s „přezkami“ Speedfit dala na trh roku 1955 tehdy přední švýcarská firma Henke.

Doprovodila ji takřka geniálním anglickým sloganem „Are you still lacing while others are racing?“, apelujícím na rychlost bez zdlouhavého šněrování. Nový systém se ale žádným hitem nestal. Asi hlavním důvodem byla pečlivá patentová ochrana a nedůvěra ostatních vůči novince.

Sailer a spol. dál šněrovali a přezková bota dojela ke zlatu až na olympiádě 1960 (Staub, Henke).

Ale ještě v Innsbrucku 1964 – to už ti minule zmínění kosmonauti létali kolem Země – braly zlato (Zimmermann, Humanic) i bronz v mužském sjezdu boty šněrovací.

Ovšem naposledy. Nedlouho předtím si v Henke spočítali, že by se jim větší rozšíření patentu asi víc vyplatilo. Rokem 1963, skutečným „Rokem přezky“, se tímto směrem vydali další a bylo hotovo. Po roce 1967 se už se šněrováním dělaly jen okrajové nejlevnější boty. A ať už s licencí, nebo bez ní (nezjistil jsem), se roku 1965 připojil i náš Botas.

Během krátké doby se pak přezky z tkaničkového napínáku přeměnily do dnešního principu. Zpočátku ještě hodně zlobily: kůži bot v místě snýtování vytahovaly, vytrhávaly se, ještě i v plastových botách se drátěná oka protikusu vytahovala a ztrácela. Ale to už byla jen léta dozrávání a dalších vylepšování. Z původních většinou pěti přezek se už u bot s předním nástupem v půlce 70. let ustálily na čtyřech, když prostřední nártovou „požral“ kloub – ten je ale starší, už

| 35 |

Bildsteinovo vázání, 1925

1957 – spojující spodní a vrchní část skeletu. Roku 1968 představil Heierling horní velkropásek, ale zřejmě zakročil držitel patentu. Další velkra tak nastoupila až po jeho vypršení 1977. Velmi příjemným vylepšením (Lange 1977) byla pružinka, která trvale tiskla napínák k botě. Záhy se objevilo i mikronastavení a přezky ráčnové.

Dokonce by bylo možné uvažovat o Hoppichlerově teorii „sedících obrů“. Rakouský lyžařský guru 60. a 70. let a 1968–1972 šéftrenér reprezentace tak nazýval Francouze: když sedí, vypadají velcí, když vstanou, už ne, neboť mají krátké nohy. Sám Killy jako předobraz moderní techniky konce 60. let je měl velmi krátké – a s takovými lze popisovanou techniku v takových botách aplikovat snáze. (Přitom Killy sám, když šel v roce 1973 závodit k profesionálům do USA, extrémní boty svých mladých následovníků rozumně odmítl, chtěl stát vyváženě, jak byl zvyklý.)

Francouzské boty sehrály v triumfech Francouzů koncem 60. a začátkem 70. let opomíjenou, ale nezanedbatelnou roli. Jejich sláva – MS 1966, ZOH 1968 deset medailí – ale trvala jen pár let. Lyžáky Heschung, navěky spojené s extrémním „jetováním“ à la Patrick Russell, nepřežily přechod na plasty. Trappeury postupně z vrcholového závodění vymizely, ale udržely se, po celou dobu zoufale propagované Killym, až do roku 1988, kdy je koupil Boix-Vives a poté z nich a z Caberů vytvořili nové boty Rossignol.

Materiálový pokrok (přezky, fortifikovaná kůže) spolu s konstrukčním řešením (náklek, zeppa) bot tak už v těsně předplastové době významně přispěly k posunu lyžařské techniky.

Netušené souvislosti

Mýty a pověry

Jakmile boty v 60. letech dostaly přezky, mohly se začít dělat tvrdší a vyšší. Omezená snaha byla už předtím, závodníci si už ty šněrovací vyztužovali třeba bronzovými destičkami mezi botou vnější a vnitřní (vysokou vnitřní vyjímatelnou měl už třeba Rieker Combi Racer v roce 1955), ale teprve přezky umožnily zbavit se kotníčkových „měkejšů“. Retro-měření z roku 1978: staré šněrovací Nordicy vysoké vepředu jen 15,2, vzadu 16,5 cm, plastifikované kožené Heschung r. 1970 už 19/25,5 cm a dopředu/ dozadu už čtyřikrát tvrdší! To zároveň umožnilo lyžaře v botě naklonit víc dopředu: optimální náklek, tzv. „neutral point“, v nízké Nordice toto americké měření stanovilo na 4° (bérec skoro kolmo), v Heschungu už 17°. Francouzské boty Heschung a Trappeur šly časem na ještě radikálnější postoj, tedy i větší „zeppu“, úhel, pod nímž noha spočívá v botě. (Přičemž pata oproti špičce se ve slalomu začala zvedat pomocí klínků od půlky 30. let kvůli „Vorlage“ neboli tzv. závěsu.

Prvním, kdo nadměrnou zeppu jasnozřivě odmítl, byla firma Dolomite v roce 1976.)

Důsledek? To, co my nyní dávno známe: kolena víc dopředu, pánev nutně víc dozadu, tedy výraznější zatěžování celé lyže až do její zadní části. Tedy už ne nápadný předklon, patrný ještě u silně ohnutého Sailera, nýbrž postoj vzpřímenější. Psal jsem o tom i v článku o dominanci Francouzů při MS 1966. Přičtěte k tomu tamtéž zmíněnou inovaci u lyží s posunem nejužšího místa dozadu. Výsledkem bylo plynulejší a lepší vyjíždění oblouků s menším podílem brzdivého smýkání a až „harakiri-technika“.

Po trochu nezáživných pákových upínačích a stupních ještě slíbím pár budoucích oprav oblíbených omylů.

Boty se zadním nástupem, tzv. šuplíky (jiné krátké české slovo nemáme) si většinou spojujeme se Salomonovými SX, v 80. letech ohromným trendem, jenž tehdy málem zlikvidoval ty klasické s předním nástupem. Jsou ale mnohem starší a pokusy o ně se objevily už v době bot kožených. Opravdu se ale mohly vyvinout a prosadit až v plastu. Jejich kariéra je příkladem lákavého řešení, jež se ukázalo slepou uličkou a přineslo branži spoustu vážných problémů v té nejméně šikovné době. Byť je třeba přiznat, že dob šikovných bylo v uplynulých padesáti letech hodně málo.

Bota trojdílná, s externím jazykem, dnes nejčastěji zvaná cabrio, se zase původem obvykle ztotožňuje se slavnými Flexony (1979) švýcarské firmy Raichle. Dočteme se to dokonce i v odborných publikacích. Zná ji ostatně asi každý trochu starší našinec, vždyť i licenční Botas Caber byly levným příkladem této konstrukce. Jenže už pár let před Flexony byla na trhu záplava takových

Egon Zimmermann, vítěz sjezdu na ZOH 1964, ještě šněrovací boty Humanic (později = Dynafit)

Původní patent Hans Martin US2861310-0 modelů všech možných značek, první už 1968, a Roland Collombin již v letech 1972–73 v takových Henke Strato zle zatápěl Russimu.

Celý známý příběh Powerflexu, vlnovcově tvarovaného jazyka Flexonů, jeho vynálezce Erika Gieseho z NASA, kde dělal skafandry pro astronauty, je příkladem nádherného marketingového hoaxu, abych to nazval módně. A jako třešnička na dortu tragická smrt bývalého majitele Raichle, neexistujícího vnuka předního státníka. Mnohokrát opakováno i tzv. lyžařskými historiky… Už se na ten díl těším.

Počtěte si, nevěřte všemu, těšte se na zimu, lyžování a pokračování.

| 36 | SPORT RECENZE

DALBELLO LUPO 130 C

JEDNA BOTA a pohodlí NA VŠECHNO jako bonus

/recenze/386 Petr Socha

Vše se komplikuje. Po baby boomu pinových vázání už třeba neplatí, že člověku nutně stačí jedny boty na všechny lyže. Najdou firmy skutečně univerzální botu?

U

ž několik let se na trhu objevují hybridní boty, které deklarují jak výkon při sjezdu, tak i pohodlí při chůzi. Typicky jsou to tuhé boty s flexí i 130 opatřené systémem ski/walk, často s pryží na podrážce a zejména s otvory pro lehké pinové vázání, které zvyšují jejich použitelnost co do kombinace s různými typy vázání. Já si ze všech k testu na suchu vybral Dalbello Lupo 130, a to z prostého důvodu: jejich koncept vychází z modelu Krypton, potažmo prastarých Raichle Flexon, neboli je to bota s odklopným jazykem, která nejen starším pánům zásadně usnadňuje nástup do boty.

Je to navíc i řešení pro lyžaře s vyšším nártem, kteří jsou náchylní k tvorbě výrůstků na vrcholu nártu.

Pokud se člověku dostane na nohu bota, která v tomto kritickém místě vyvolává tlak (obvykle po stažení komínu tradiční overlap konstrukce) na výrůstek, jehož se bez chirurga nezbavíte, stačí hodina dvě lyžování – znám to z vlastní zkušenosti. Dodám, že recenze sleduje botu zejména z pohledu běžného sjezdového lyžaře a jeho obvyklých denních potřeb, možnost chůze vnímám jen jako něco navíc.

VYCHYTÁVKA 1

– odnímatelný jazyk

Snadný nástup/výstup ze skeletu Kdo svádí ve svém lyžařském dni boj s botou, která umí zatraceně bolestivě kousnout, ví, o čem mluvím.

Vstup do a výstup z boty jsou snad nejkritičtějšími chvílemi každého lyžařského dne. Pokud je šance se tomuto druhu tortury vyhnout, přičemž ale nepřijít o plnohodnotný lyžařský zážitek, byla by chyba to nezkusit. Z tohoto hlediska se mi zdá koncept Cabrio, jak jej Dalbello nazývá, nepochopitelně opomínaný.

A v praxi? Nastupujete sice pořád do lyžařské boty, ale není potřeba spěchat a lovit speciální grif, aby bota nohu nesevřela. Prostě pohoda, obzvlášť při režimu komínu walk. Zkoušel jsem i nástup do skeletu s nazutou vnitřní botičkou po vzoru lehkých skialpových bot. Lepší je to klasicky, po sjezdařsku.

VYCHYTÁVKA 2

Plný lyžařský výkon Udávaná flexe 130 by měla nést jistotu, že bota bude dodatečně tuhá. Skelet modelu Lupo 130 C je sportovně široký (98 mm), komín je vyztužený karbonem a bota nese všechny obvyklé prvky výbavy: hliníkové přezky s mikro-posuvem, canting, velcro pásek stahující vršek komínu.

Systém ski/walk – spása číslo dvě Pokud jsem zmínil jako největší bolest lyžařských bot nástup, pak přidám i druhou – nemožnost natažení nohy v koleni při chůzi či stání v lanovce. U bot bez systému ski/walk, který dokáže uvolnit úhel komínu, je to obzvlášť při celodenním lyžování utrpení. Noha je neustále přikrčena v poloze pro sjezd a ani při stání v lanovce jí nelze dopřát úlevy a odpočinku.

Lyžování je pak únavnější, a to nemluvíme o chůzi. Model Lupo má přepínání na volno – kdy se komín pohybuje – a jeden fixní stupeň pro sjezd. Jednoduchý princip blokantu, který se opře o spodní část skeletu, čímž vymezí tu horní, napovídá, že systém bude nenáročný na údržbu, a dává jistotu, že bude fungovat bez potíží.

Není to horká novinka, ale určitě příjemná možnost pro ty, kdo chtějí na lyžích trochu víc chodit. Odnímatelný jazyk boty odlehčí a rozhýbá do komfortního úhlu 67°. Jazyk se sundá i nandá velmi snadno a intuitivně. Jen ho pak nesmíte ztratit. Příjemným doplňkem je membránová tkanina nalepená na centrálním otvoru v nártu skeletu, která po sejmutí jazyka tvoří přední plášť boty. Zaručí tak, že se do boty nedostane voda – což je benefit pro všechny a všude.

Hmotnosti Udávaná hmotnost referenční boty 265 je 1 860 g a 1 640 g s odejmutým jazykem, což je pro daný typ boty velmi málo. My naměřili na modelu vel. 255 celkem 1 805 g, po vyjmutí jazyka 1 669 g. Vnitřní botička váží 330 g.

Vnitřní botička Vnitřní botička IF AIR je tepelně tvarovatelná, velmi lehká a optimalizovaná spíš pro chůzi (ohebný komín), kritické části jsou vyztuženy (jazyk, horní část komínu v kontaktu se skeletem). Pocitově bych botičce přidal trochu tuhosti a pevnosti, to ale nakonec záleží na poměru aktivit sjezd/chůze.

– Grip walk

Grip walk je loňská novinka, která činí podrážku ergonomičtější a bezpečnější pro chůzi.

Optimálně funguje s Grip walk vázáními (Marker, Völkl, K2, Blizzard, Nordica) a s pinovými vázáními.

Jak se bude bota chovat reálně v čase a terénu, se dočtete v recenzích na SNOW.cz.

komfortní nástup/výstup režim ski/walk pohodlná a bezpečná chůze nízká hmotnost odolnost proti pronikání vody široká kompatibilita (to vše při předpokladu vysoce výkonné boty) vnitřní botička stavěná spíše pro chůzi (při převažujícím sjezdování lze snadno nahradit nějakou osvědčenou výkonnější)

LYŽÁKY

VAKY NA LYŽÁKY

TVAROVATELNÉ

BOTIÈKY

ZIMNÍ 3D VLOŽKY

VYSOUŠENÍ OBUVI

LYŽAØSKÉ PONOŽKY

VYHØÍVANÉ 3D VLOŽKY

BOOTFITTING

VYHØÍVANÉ PONOŽKY

+ Více informací najdete na www.sidas.cz, najd www.sidas.sk nebo u Vašeho obchodníka.

KEEPWARM! RUKAVICE S OHŘEVNÝM SYSTÉMEM

VLOŽKY S OHŘEVNÝM SYSTÉMEM

HYGIENICKY V SUCHU A TEPLE

PONOŽKY S OHŘEVNÝM SYSTÉMEM

VYSOUŠEČE LYŽÁKŮ A RUKAVIC

OHŘEVNÉ SÁČKY

Více informací najdete na www.therm-ic.eu nebo therm-ic.sk

| 38 | SPORT NOSTALGIE ZAŠLÝCH ZIM

ATOMOVKA

BY NEBYLA? D

FOTO: KILLINGTON RESORT

va největší kalifornské skiresorty, Mammoth a Squaw Valley, mohly být stěží založeny rozdílnějšími osobnostmi. Alexandr Cushing, majitel Squaw Valley, pocházel z bostonské aristokratické rodiny, kdežto mammothský Dave McCoy byl umíněný chudý dříč, jenž se vypracoval od píky. Jeho mamutí úsilí planýrovat sjezdovky a vztyčovat vleky, pomalu jeden po druhém, jako by zrcadlilo podobné příběhy mnoha zarputilých pionýrů z budovatelské éry po světové válce.

Začal s primitivními provazovými vleky a dlouhé roky úzkostlivě šetřil každý cent. Když nesloužil u vleku, prodával v chatě hot-dogy nebo olejoval kladky. Usilovnou celoživotní prací vybudoval z Mamutu horskou Mekku pro lyžaře z Los Angeles. Když středisko v roce 2005 – ve svých devadesáti – prodával, investiční bankéři mu za něj dali 365 milionů dolarů. Letos je mu 102 let.

Alex Cushing byl naproti tomu příznačná modrá krev s harvardským titulem a původem z Newportu na Rhode Islandu, jedné z nejfajnovějších amerických adres. Squaw Valley vystavěl z výnosů svých povedených investic do kokosových plantáží na Tahiti a také s významnou finanční asistencí jeho ještě solventnějšího přítele, magnáta Laurance Rockefellera, s nímž se poznal na Harvardu. To, že

1950

Text: Tom Řepík Foto: Stowe Mountain Resort Zakladatel Killingtonu Preston Leete Smith s dcerkou, 1961

V zápalu svého velikášství dostal – naštěstí nikdy nezrealizovaný – nápad přesvědčit Americký energetický úřad, aby mu dali přístup k atomové bombě: pomocí detonace chtěl vytvořit obří lyžařský amfiteátr uprostřed stávajícího kopce.

Squaw Valley vůbec objevil, byla jedna obrovská náhoda. Původně jel vlakem lyžovat na východ Kanady na Mont Tremblant do hotelu k antisemitovi Joe Ryanovi (o němž byla řeč v loňské Nostalgii). Když Cushing do Québecu dorazil, zjistil, že déšť rozmočil poslední zbytky tamního sněhu. Velkorysý hoteliér mu vrátil peníze a doporučil mu vzít si vlak do Chicaga a odtud někam na západ, kde dobrý sníh určitě najde. Ve vagónu se seznámil s armádním pilotem a vášnivým lyžařem Wayne Poulsenem z Kalifornie, který hledal nějakého pracháče právě Cushingova ražení, aby

Lyžování 1970 – ale třeba i filmy, muzika a nakonec i život sám – prý nikdy nebyly tak dobré jako 1960 v padesátých a šedesátých letech. Nebo snad sedmdesátých?

Osmdesátých? Nevadí.

Starší čtenáři si třeba zavzpomínají, mladší se možná něco dozví.

mu pomohl financovat jeho sen – vybudovat lyžařské středisko ve scénickém údolí nedako Lake Tahoe, které dobře znal a jehož divokou krásu zbožňoval.

Oba se dali dohromady stejně rychle, jako se jejich partnerství rozpadlo; vyjít s Cushingem prý nikdy nebyl žádný med. Squaw Valley otevřelo v zimě

1949 s jednou dvousedačkou, jedním háčkovým vlekem a chatou v kotlině údolí. Za první sezónu Cushing utržil jen 28 tisíc dolarů, ani další roky to nebylo o moc lepší. Komentoval to: „Byli jsme plonk od prvního dne, co jsme otevřeli.“ Místo živořilo ještě celou další dekádu, než se v roce 1960 Cushingovi díky jeho původu a konexím podařilo dostat do Squaw Valley zimní olympiádu, v jejímž zvládnutí mu lvím dílem pomohl kamarád Walt Disney a převelený personál z Disneylandu. Ačkoli Cushing nebyl žádný kovaný lyžař a prohlašoval, že je mu bližší teplé moře než hory, celý život si ze své horské investice vyplácel jen nevelký plat a veškeré výnosy vracel do rozvoje střediska. Též jako jeden z mála původních poválečných zakladatelů si až do své smrti v roce 2006 zachoval nad resortem plnou kontrolu.

Vermontský Mount Snow byl založen v roce 1954 Waltem Schoenknechtem. Na pozemku, jenž vlastnil místní farmář Reuben Snow, chtěl Schoenknecht zrealizovat odvážnou vizi jakéhosi Palm Beach na sněhu. Před střediskovým hotelem

Mount Snow, 1963

| 39 |

postavil vyhřívané koupaliště, uvnitř tropický bazén se zimní zahradou a monstrózní, skoro stometrovou fontánu uprostřed umělého jezera, nad kterým pendlovaly futuristicky tvarované kabinky lanovky spojující hotel a vleky. Vytáhlý vysloužilý mariňák Schoenknecht snil o umělé lyžařské vesnici postavené na vysokém skalním útesu s gondolou propojující hotely a obchody s lyžařskými svahy. Jeho smělé plány zahrnovaly stavbu stadionu pro sledování slalomových závodů, vyhlídkovou věž s přírodovědným muzeem, divadelní jeviště plovoucí po umělém jezeře a solárně vyhřívanou prosklenou promenádu protínající vesnici. V zápalu svého velikášství dostal – naštěstí nikdy nezrealizovaný – nápad přesvědčit Americký energetický úřad, aby mu dali přístup k atomové bombě: pomocí detonace chtěl vytvořit obří lyžařský amfiteátr uprostřed stávajícího kopce. Nakonec se z Schoenknechtových vizí uskutečnil jen zlomek; avšak jeho účelové projektování širokých a mírných sjezdovek pro městské nelyžaře bylo v padesátých letech průkopnickým krokem, jímž předběhl svou dobu a rychle začal být kopírován ostatními provozovateli. A nepřestává být dodnes.

To pragmatický liberální ekonom Preston Leete Smith, zakladatel o kus severněji situovaného Killingtonu, žádné podobně megalomanské plány neosnoval. Spojil se s Joe Sargentem, akciovým makléřem a vášnivým horolezcem z Connecticutu, snažícím se v týdnu přemlouvat své klienty k investování do jejich kopce – namísto do cizích akcií. O víkendech jezdil do Vermontu pomáhat Smithovi kácet stromy a klestit sjezdovky. Oba dva pětadvacátníci, odhodlaní, skromní a umínění, vybudovali z Killingtonu navzdory všemožným překážkám největší středisko v Nové Anglii. Nemohli se přitom spolehnout na žádného bohatého investora, kopec neměl lyžařskou historii ani nějakou rentabilní aglomeraci v blízkosti. Či pověst okázalého letoviska jako nedaleký Sugarbush, populární cíl tehdejší newyorské kavárny.

Smith otevřel Killington v roce 1958 se starou, z druhé ruky koupenou Pomou; klopotně pak rok za rokem, kdy bojoval s častými oblevami a ekonomickou recesí, přidával modernější sedačkové lanovky a gondolu. Když dostavěl lanovku až na vrchol killingtonského kopce, výškově předstihl do té doby vévodící vermontskou jedničku Stowe.

Pozoruhodný byl Smithův marketingový styl, výmluvně reflektující jeho vlastní asketismus: déšť, mlhu, arktický vítr a ledovku považoval za očekávatelnou součást přírodního sportu. Killingtonské marketingové oddělení trvalo na tom, že opravdový lyžař nemůže být povětrnostním nepohodlím zaskočen; v deštivých dnech namísto slev ze skipasů dostávali lyžaři na pokladně speciálně prostřižené igelitové pytle, skrz něž si provlékli hlavu a vydali se jezdit. Snad ze všeho nejvíc Killington

FOTO: MAMMOTH MOUNTAIN

Mammothští majitelé Dave a Roma McCoy v padesátých letech a v roce 2015

V deštivých dnech namísto slev ze skipasů dostávali lyžaři na pokladně speciálně prostřižené igelitové pytle, skrz něž si provlékli hlavu a vydali se jezdit. proslavila jejich novinová a rozhlasová sněhová zpravodajství, která notoricky zkreslovala realitu.

Ledovku v Killingtonu nazývali „utaženo“, výšku sněhu měřili zásadně na vrcholku kopce a nikdy dole, kde nezřídka prosvítalo bláto. V jednom z oborových zákaznických průzkumů z roku 1974 tři z pěti dotazovaných lyžařů uváděli, že nevěří sněhovým zpravodajstvím ze skiareálů; bezpochyby lví měrou killingtonským přispěním.

V polovině padesátých let odstartoval nejmocnější růst, který kdy horské odvětví zažilo. Zatímco v roce 1955 bylo v USA 78 skiareálů, v roce 1965 jich bylo registrováno přes 660. Pravda, v řadě případů šlo o místní malé kopce s jediným (často zpočátku provazovým) vlekem, čímž je bylo možno statisticky evidovat za regulérní skiareál; podobně však začínala a do velkých středisek vyrostla většina provozů. Skiareály v těch časech vznikaly závratným tempem. V uvedené dekádě se ročně narodilo typicky 50 či víc areálů se sedačkovou lanovkou nebo kotvou. Jeden skiareál z každých dnešních tří v Severní Americe byl otevřen v pětiletce 1960–1965. Celkem bylo v nejsilnější dekádě 1955–1965 postaveno přes 1 400 vleků a lanovek, tehdy dominantně z domácí produkce ocelářských a strojnických firem American Steel & Wire, Borvig, Heron, Hall Lifts, Riblet či Roebling. Aby už o třicet let později prakticky celé severoamerické odvětví plně záviselo na rakouských a francouzských lanovkářích.

Nejmocnější rozpuk americké horské branže se odehrál v sezóně 1962–1963, kdy otevřely ikonické destinační resorty jako Vail, Crested Butte, Breckenridge, Mt. Werner ve Steamboatu, Park City a Stratton. Navzdory masivní produkci sedačkových lanovek na hranici výrobních kapacit továren jich stále jezdila zhruba třetina, než kolik by jich lační lyžaři využili. Zimní víkendy na amerických horách šedesátých let plynuly ve znamení masivních front, často na hodinu čekací

doby. Největší lyžařská poptávka se odehrávala na východě Ameriky – natolik intenzivní, že skiareály si za skipasy neváhaly účtovat o třetinu víc než v opulentním Aspenu.

Počty lyžařů ve zmíněné rekordní dekádě vzrostly z odhadovaného půl milionu lyžujících Američanů v roce 1955 na tři miliony o deset let později. Statistici přičítali silný nárůst americkému pořadatelství olympiády 1960 ve Squaw Valley a související propagaci rekreace na sněhu; ve skutečnosti však mají vnější události na konzistentní účast na svazích pramalý vliv. Celou šestou dekádu Americe přály sněhově štědré zimy a ekonomika zdravě rostla, podobně jako tamní akciový trh.

A že nic neprospívá oboru tolik jako kapsy plné peněz k volnému utrácení spokojené a bohatnoucí střední třídy, je mnohokrát ověřenou historickou zkušeností.

Peníze od zákazníků se přelívaly do rozvoje stávajících i výstavby nových středisek. V roce 1968, kdy se do Československa nevítána přihnala bratrská pomoc, v Americe se točily vleky tolika skiareálů jako už nikdy, nikdy potom.

Tom Řepík Rekreačně lyžující amerikanofil, expert na marketing horských středisek. Šéfredaktor přílohy SNOWbiz, bloguje na Snowbiz.cz.

 PŘÍŠTĚ: 17 TIME 20

č. 106

Industrializujme!

Počátek lyžařských padesátek zaznamenal krom řady ostatních prvenství taky jedno těžko kýmkoli tušené: na svět přišel technický sníh.

| 40 | SPORT UNIVERZITA D O D AVAT E L V Y B AV E N Í

Jak se jezdí na allmountainech

Dlouhé

A NEJŠIRŠÍ

V minulém díle jsme se zabývali obřačkami, tedy těmi „nejdelšími“ lyžemi. Dnes to bude o těch nejširších. Ne tedy úplně nejširších, ale poctivých celodenních allmountainech, které už dobře poslouží i pro lehký freeriding. Nebudou to nakonec ani poslední allmountainy, o kterých letos bude v seriálu Skiwithme řeč.

A

llmountainům se hodně lyžařů vyhýbá.

Je to možná typická vlastnost českých lyžařů, zejména těch, kteří brázdí spíše domácí kopce. A tím nikam nemířím ani neútočím, ale říkám, že je to spíš škoda. Ve střední i východní Evropě obecně panuje touha vlastnit spíše sportovní modely lyží, které se co nejvíce blíží těm závodním, a být sám tak trochu závodník. Na testech lyží mnoho nijak sportovně zaměřených lyžařů sahá nejdříve po oblíbených slalomkách, které jsou krátké a točivé, a teprve na třetí dobrou se nechají přesvědčit k nějaké méně sportovní celodenní a delší univerzálce a často zjišťují, že žili téměř v celoživotním omylu. Čeho se „naši“ lyžaři bojí, když v zahraničí jsou širší allmountainové lyže tak oblíbené? V první řadě je často odpuzuje šířka a většinou výraznější, a tedy i viditelný rocker. Celkovým dojmem pak

působí jako těžká, široká, neobratná, a tedy i neovladatelná lyže. Druhým rozhodujícím faktorem pak často bývá známé „to na české kopce nepotřebuji“ nebo „to je do hlubokého sněhu“. V allmountainech, kterých je ale na trhu nepřeberné množství a často „aby se v nich čert vyznal“, je přitom ukryto kouzlo vyváženého mixu vlastností a dovedností, který velí k ranní sportovní zátěži i k odpolední pohodlnosti.

Sedmý ročník seriálu Skiwithme jsme pojali zcela odlišně. Nebude tolik o technice lyžování jako o materiálu.

Materiál je totiž faktor, který lyžování zásadně ovlivňuje. Vzal jsem tedy pět různých párů lyží, na každých jel jen jednu jízdu a zkoušel stejné oblouky na stejných úsecích. Proč se na některých jezdí o něco lépe, na co jsou určeny, pro koho a proč, to se dozvíte v letošních pěti dílech, které budou opět doprovázet videa. A jinak mě najdete zase celou zimu na kopci. Pokud si budete chtít společně zalyžovat, volné termíny najdete na www.skiwithme.cz.

www.skiwithme.cz Ondřej Novák Zástupce šéfredaktora SNOW, instruktor lyžování a telemarku s dlouholetou praxí v ČR, Rakousku a Austrálii, autor projektu Skiwithme.cz.

Konstrukce Když se řekne allmountain, každý si představí něco jiného. A je to správně. Do kategorie allmountainových lyží patří téměř cokoliv, co neodkazuje na závodní a odvozené modely a zároveň není určeno primárně pro začátečníky. Povedené sportovní univerzálky, které se podobají komerční obřačce a pod botou se

Skiwithme TIP Lyžování na širokých lyžích vyžaduje několik specifických dovedností. Je třeba si zvyknout na větší a delší rocker, díky kterému lyže zahajují oblouk poměrně brzy. Zároveň trvá zahájení občas trochu déle, protože široké špičce v kombinaci s šířkou lyže, která je už sama o sobě torzně tuhá, se do oblouku na upravené sjezdovce moc nechce. To se rapidně mění na rozbitém nebo měkkém povrchu, kam jsou také lyže primárně určeny. Zásadní dovedností pro rychlejší a agresivnější jízdu je však hranění. Pro naklopení na hrany je u lyží s šířkou 70 mm potřeba jen menší pohyb, pro široké lyže, v našem případě 84 mm, je potřeba pohybovat dolními končetinami o mnoho více, abychom překonali větší páku a dostali lyže do úhlu, kdy přestávají smýkat, ale začínají hranit.

| 41 |

CO UMÍ ALLMOUNTAIN Dlouhé oblouky umí, ale stejně jako minule a jako příště zde musím napsat, že dlouhý oblouk je poloměr kolem 20 metrů a více. A pokud se ho snažíte jezdit s lyžemi o poloměru 15 metrů, není to dobře pro vás, ani pro ty lyže, které jsou konstruovány na zkracování poloměru, tedy jízdu pod svůj poloměr.

Tyto oblouky byly odjety na lyžích Salomon XDR 84 Ti (131–84–114 při 179 cm, R 15 m), které patří do kategorie typických širších allmountainů. K této kategorii jsem přilnul při lyžování na zahraničních kempech, kde často přecházím z upravené sjezdovky do neupraveného terénu a vím, že nebudu trávit ráno dvě hodiny předváděním racecarvingové techniky na čistém ledě. Lyže přes 80 mm stále zvládají na sjezdovce všechno, co potřebuji ukázat, sendvičová konstrukce podpořená standardním titanalem, ale i karbonem se chová jako komerční obřačka, poloměr 15 metrů je ideální téměř na vše

Střední oblouky jsou pro typ allmountainů, který jsem testoval, naprostým ideálem, a zdá se, jako by pro ně byly z výroby naprogramovány. Střední poloměr sedí obecně širším allmountainům nejlépe.

Allmountainy se pohybují v širokém spektru šířek. Zjednodušeně říkám, že vše, co má pod botou do 100 mm, je ještě allmountain. Za touto magickou hranicí už mluvíme o freeridingu a backcountry. Typický pro allmountainy je rocker. A většinou pořádný, i když opět záleží na každém konkrétním modelu. Ten je tu proto, aby usnadnil lyžování v rozbitém terénu a zároveň usnadnil ovládání trochu neobratné a těžší lyže, která je se vzrůstající šířkou pevnější v torzi. Celodřevěná, většinou sendvičová konstrukce je dnes standardem a použití materiálů, jako je karbon, který širším allmountainům trochu odlehčí, podrží jejich torzní tuhost a zpříjemní je zásadně v ohybu, také. Při jejich výběru je dobré sledovat i doporučení výrobce, které by se mělo trochu shodovat s vašimi preferencemi. Většina allmountainů je stále označována jako „on piste“, tedy určena převážně na sjezdovku, ale výrobci se vždy procenty snaží vyjádřit, kolik toho lyže snesou na sjezdovce a kolik mimo ni.

Krátké oblouky umí také. Vyžaduje to už trochu více techniky a většího úhlu zahranění, aby lyže dělaly, co mají, tedy zatáčely a netočily se jen smykem kolem boty.

Výhodou pro celodenní lyžování je jednoznačně její větší délka. Dlouhé lyže lépe tlumí nerovnosti, poskytují komfort předozadní rovnováhy a není na nich třeba tolik balancovat jako na krátkých lyžích. Paradoxně můžeme opět říct, že vám v porovnání s krátkými lyžemi i leccos odpustí.

tísní se svými 72 mm, jsou stejné allmountainy jako široké 98 mm lopaty, které by se při troše snahy daly osadit i snowboardovým vázáním.

Co je tedy přesně allmountain? Selský překlad z angličtiny nám říká, že jsou „určeny pro celou horu“, a nebylo by to poprvé, kdy to přesně takhle nejeden marketingový specialista poslal rovnou na billboard. Na allmountainech lze opravdu brázdit „celou horu“.

Podstatné je, že jsou určeny pro celodenní lyžování ve velmi širokém spektru podmínek od tvrdé sjezdovky až po rozbitý nebo naopak úplně čerstvý sníh. Samozřejmě s nějakými limity, které se přímo podřizují konkrétnímu modelu.

Realita Jak se na allmountainech lyžuje? To můžete posoudit opět v ukázkovém videu. Já jsem testoval typické celodenní allmountainy s 84 mm pod botou a výraznějším rockerem. V délce 179 cm disponovaly velmi hravými 15 metry poloměru.

Přeloženo do „lyžařštiny“, takové lyže jsou určeny převážně pro střední a delší poloměry oblouků.

Krátké oblouky vyžadují obecně mnohem užší střed, který poskytuje rychlé přehranění a reakce. Nezáleží tedy zdaleka jen na poloměru, ale zejména na obratnosti a manévrovatelnosti lyží,

JAKÉ JSOU ALLMOUNTAINY 2017/18 PODLE SNOW TESTU, PROZRADÍ SNOW 107 Detailní test zásadních allmountainů vč. širších najdete už nyní v Supertestu ve vydání SNOW 104. Společně s nimi je tu celkem 134 podrobných popisů lyží ze sezóny 2017/18.

které širší středy již omezují. Přesto nejsou krátké oblouky zakázané. Allmountainy se středy mezi 80 a 90 mm je stále zvládají, ale vyžaduje to větší úhel zahranění. Pro typickou smýkanou techniku jsou ale naopak velmi přívětivé, a to nejen v krátkém poloměru.

Střední a delší poloměr je doménou všech allmountainů. I při této šířce většinou velmi dobře drží na hraně, a to i na tvrdším povrchu, což má na svědomí šířka lyží a s ní související tuhost v torzi. Lyže se ani na tvrdém povrchu nijak zvlášť nekroutí, přitom se velmi dobře prohýbají a na ledě je může limitovat jen nedostatečné zahranění (čím jsou lyže širší, tím větší úhel zahranění je pro jízdu carvingovými oblouky třeba) nebo příliš výrazný rocker, který naopak torzní tuhost v kontaktním bodu špičky oslabuje.

Pro koho je Allmountainy jsou pro všechny věkové kategorie. To považuji za naprosto stěžejní signál, který vysílám všem čtenářům. Není třeba se bát jejich šířky ani vzhledu. Poskytují celodenní pohodlí a v arzenálu žádného jezdce by neměly chybět, zejména při delších dovolených, kdy se mohou podmínky měnit ze dne na den – širší lyže se do čerstvého sněhu hodí. Pokud hledáte svoji jedinou lyži a nechcete mít už nikdy více na výběr, je allmountain také ideální volbou, stačí si jen vybrat správnou šířku a model (jednotlivé modely mohou být hodně odlišné) podle svých preferencí jízdy.

Všechny lyže na:

Kompletní přehled nabídky na trhu si můžete udělat na SNOW.cz v sekci Lyže. Lze tam studovat a filtrovat desetitisíce modelů až 10 sezón nazpět. Na katalog jsou napojeny i testy.

/video/4699

| 42 | SPORT

KUBASPORT na Praze 6 Malý prostorem, velký duší

J

sme speciálka toho, co sami milujeme. LYŽE a KOLA jsou naším životním stylem. V zimní sekci vám nabídneme značky Descente, Picture, Völkl, Atomic, Head, Leki, Zanier a mnoho dalších. V letní sezóně se specializujeme na cyklistiku a značky

4Ever, Apache, CTM, GT, Mongoose a Rock Machine. Vyzkoušejte u nás BOOTFITTING – vytvarování lyžařských bot s technologií Custom Fit a Memory Fit ve specializované troubě, přesně podle vaší nohy. Přijďte se k nám podívat i poradit. Těšíme se na vás.

KUBASPORT Na Lužci 10 Praha 6

A L L M O U N TA I N F R E E

www.kubasport.cz ALLMOUNTAIN PERFORMANCE

K2 iKONIC

ALLMOUNTAIN PERFORMANCE LADY

TOP-ALLROUNDER SkiMAGAZIN SPECIAL FREE

allmountain gentleman

Diese Logos dienen der Visualisierung der Testergebnisse des im Frühjahr 2017 durchgeführten Skitests.

Wir hoffen, Sie in Ihrer Arbeit gut unterstützen zu können und stehen bei Rückfragen gerne zur Verfügung: Tel.: +49 / (0) 23 54 / 77 99 0 • Fax: +49 / (0) 23 54 / 77 99 77

SkiMAGAZIN SPECIAL FREE

(c) SportCombi Verlag GmbH Alle diese Daten und Logos sind urheberrechtlich geschützt. Alle Rechte liegen bei der SportCombi Verlag GmbH, Heerstraße 5, D-58540 Meinerzhagen.

Diese Logos dienen der Visualisierung der Testergebnisse des im Frühjahr 2017 durchgeführten Skitests.

Diese Testergebnisse dürfen nicht verfälscht wiedergegeben, manipuliert oder verfälschend ergänzt werden. Ebenso darf außer der von der Brinkmann Henrich Medien GmbH getesteten Ski kein anderes Skimodell in redaktionellen Zusammenhang mit den anhängenden Logos gebracht werden.

Wir hoffen, Sie in Ihrer Arbeit gut unterstützen zu können und stehen bei Rückfragen gerne zur Verfügung: Tel.: +49 / (0) 23 54 / 77 99 0 • Fax: +49 / (0) 23 54 / 77 99 77

Mit sportlichen Grüßen Ihr SportCombi Verlag

iKonic 80 – rádius 15,9 m (při délce 170 cm), 129–80–108 mm (špička–střed–patka), vyráběné délky: 156, 163, 170, 177 cm

Ihr SportCombi Verlag

TOP-ALLROUNDER

iKonic 84 – rádius 15,9 m (při délce 170 cm), 133–84–112 mm (špička–střed–patka), vyráběné délky: 156, 163, 170, 177 cm

e-mail: info@sportcombi.de

e-mail: info@sportcombi.de

pracuje s ideálním rozmístěním různě těžkých a tvrdých materiálů po obvodu lyže, což se velmi pozitivně projevuje při rozložení tlaku na hrany v oblouku, ale zejména v torzní tuhosti a velmi klidném přehranění. Modely s Ti na konci navíc disponují osvědčenou konstrukcí Metal Laminate, jež kombinuje skelná vlákna s titanalem a kterou u americké značky registrujeme již více jak deset let. Všechny modely iKonic jsou navíc vybaveny All-Terrain Rockerem s postupným stoupáním špičky, což pozitivně ovlivňuje jízdní vlastnosti nejen v rozbitém nebo čerstvém sněhu.

Diese Testergebnisse dürfen nicht verfälscht wiedergegeben, manipuliert oder verfälschend ergänzt werden. Ebenso darf außer der von der Brinkmann Henrich Medien GmbH getesteten Ski kein anderes Skimodell in redaktionellen Zusammenhang mit den anhängenden Logos gebracht werden.

Mit sportlichen Grüßen

ALLMOUNTAIN PERFORMANCE LADY

iKonic 84Ti – rádius 17,5 m (při délce 177 cm), 133–84–112 mm (špička–střed–patka), vyráběné délky: 163, 170, 177, 184 cm

T

ypické zástupce allmountainu najdeme v kolekci K2 v podobě čtyř modelů iKonic v šířkách 80 a 84 mm. Modely jsou k dispozici v tužší a sportovnější variantě s titanalem, nebo v rekreační podobě bez něj. Všechny ale mají společnou unikátní konstrukci Konic. Ta spoléhá na velmi lehké dřevěné jádro z paulownie, které se velmi dobře přizpůsobuje terénu a má velmi dobré tlumící vlastnosti i ohebnost. Jádro je na bocích lyže podpořeno tvrdším osikovým dřevem a titanalovým plátem ve tvaru písmene X, které kopíruje výztuhy z tvrdého dřeva. Konstrukce zjednodušeně

(c) SportCombi Verlag GmbH Alle diese Daten und Logos sind urheberrechtlich geschützt. Alle Rechte liegen bei der SportCombi Verlag GmbH, Heerstraße 5, D-58540 Meinerzhagen.

ALLMOUNTAIN PERFORMANCE

iKonic 80Ti – rádius 15,9 m (při délce 170 cm), 129–80–108 mm (špička–střed–patka), vyráběné délky: 156, 163, 170, 177, 184 cm

Řada univerzálních allmountainů iKonic už má v kolekci americké značky své pevné a osvědčené místo. Letos přichází nejen s novým designem, ale i s několika inovacemi.

A L L M O U N TA I N F R E E

NOVÁ MODELOVÁ Ř ADA iKONIC PRO VAŠE SKVĚLÉ CELODENNÍ ZÁŽITKY NA SNĚHU

Inovovaná modelová řada lyží iKonic je nyní ješte více sportovně laděná, takže si s nimi užijete mnohem více zábavy na jakémkoliv druhu sněhu.

PŘESNOST

VÝKON

OVLADATELNOST

VYLEPŠENÝ TVAR

O 35 % VÍCE TITANALU

EXO-KONIC VÝZTUHA

K2SKIS.COM

iKonic 84Ti

iKonic 80Ti

iKonic 84

iKonic 80

Výhradní distributor K2 pro ČR: CAMPING GAZ CS s.r.o.

apul news

ASOCIACE PROFESIONÁLNÍCH UČITELŮ LYŽOVÁNÍ A LYŽAŘSKÝCH ŠKOL (APUL) GENERÁLNÍ PARTNER APUL:

PARTNEŘI APUL:

DĚTSKÁ VÝUKA NA KURZECH APUL Ve většině škol lyžování a snowboardingu se učí hlavně děti. Malí klienti umí být vděční a za svým oblíbeným instruktorem se pravidelně vrací i po mnoho let. Jsou to však zároveň klienti velmi nároční, a když vše neprobíhá podle jejich představ, umí ztropit pořádnou scénu.

N

a práci s takto náročnou klientelou je třeba instruktory důkladně připravit. APUL dlouhodobě věnuje tématu výuky dětí na svých kurzech velkou pozornost a školí instruktory pro práci se všemi věkovými kategoriemi.

Problematiku dětské výuky otevíráme již na kurzu D, jenž je vstupním kurzem v systému vzdělání APUL. Instruktoři se na tomto kurzu seznámí se specifiky výuky dětí v různých vývojových obdobích, od těch nejmenších až po náctileté. Cílem je, aby instruktoři uměli co nejlépe pochopit dětský svět, dovedli se svými malými studenty efektivně a srozumitelně komunikovat

a v neposlední řadě se o ně dokázali postarat a zabezpečit je nejen v prostředí dětské školky, ale také na svahu.

Protože téma výuky dětí je velmi obsáhlé, připravili jsme na nadcházející sezonu také nové, rozšiřující kurzy dětské výuky.

Nové kurzy Děti 1 a Děti 2 Rozšiřující kurz Děti 1 je určen všem zájemcům z řad členů APUL, již mají minimálně licenci D. Přihlásit se mohou instruktoři lyžování i snowboardingu. Vítaní jsou jak ti, kdo mají s výukou dětí již zkušenosti a chtějí se dále zdokonalit, tak i ti, kteří ještě nikdy neučili a třeba se i obávají, jak si s výukou dětí poradí.

Chcete se stát instruktorem APUL? Máte na výběr tyto termíny a kurzy: Kurz APUL lyžování D 21.–26. 11. 2017 5.–10. 12. 2017 11.–16. 12. 2017

Janské Lázně Špindlerův Mlýn, Pec pod Sněžkou, Klínovec, Malá Morávka Špindlerův Mlýn, Harrachov, Klíny

Kurz APUL snowboarding D+C 6.–17. 12. 2017 8.–19. 12. 2017

Špindlerův Mlýn Bílá v Beskydech

Duální kurz APUL lyžování D + snowboarding D 5.–16. 12. 2017

Pec pod Sněžkou

Rozšiřující kurz APUL DĚTI 1 27.–30. 11. 2017 18.–21. 12. 2017

Janské Lázně Pec pod Sněžkou, Špindlerův Mlýn

Více na: www.apul.cz

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

| 44 |

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

| 45 |

Kurz Děti 1 je třídenní a bude probíhat před začátkem i během sezony v různých horských střediscích. Na tomto kurzu se budeme zabývat tím, jak děti efektivně a zábavně učit v souladu s jejich pohybovou, poznávací a emoční vyspělostí. Budeme studovat pohybové vzorce dětí různých věkových kategorií a metody, jak je dále pohybově rozvíjet. Zaměříme se také na dovednost komunikace s dětmi a naučíme se lépe chápat dětské emoce a pracovat s nimi.

Zároveň bude tento kurz plný praktických tipů, rad a nejrůznějších her. Nezapomeneme samozřejmě ani na organizaci výuky a bezpečnost. Úspěšný absolvent tohoto kurzu si bude umět hravě poradit jak s privátní, tak i se skupinovou výukou dětí od úplných začátečníků až po středně pokročilé. Bude schopným učitelem, který dovede děti zaujmout a nadchnout, takže se do lyžařské školy budou chtít vracet.

Na kurz Děti 1 naváže rozšiřující kurz Děti 2, jenž bude mít dvě varianty – lyžařskou a snowboardovou. Oba kurzy budou zaměřeny na výuku pokročilých a velmi pokročilých dětí.

Velký prostor bude věnován analýze pohybu a výuce náročnějších lyžařských/snowboardových prvků tak, aby tomu děti rozuměly a bavilo je to. Významným tématem bude také motivace dětí, které toho již mnoho umí, aby neztratily zájem a naopak se pro sporty na sněhu ještě více nadchnuly.

Rozšiřující dětské kurzy by měly vést k dalšímu zlepšení kvality lyžařské a snowboardové výuky ve školách a být přínosem jak pro klienty, tak i pro samotné instruktory, kteří díky získaným znalostem a dovednostem budou lépe zvládat náročné situace a budou se svými malými klienty prožívat více radostných momentů a pozitivních emocí.

Dle zkušenosti ze zahraničí je o absolventy kurzů tohoto typu ve školách mimořádný zájem, protože jsou nejenom zdatnými učiteli, za kterými se děti do lyžařské školy rády vrací, ale jejich výuka je také vzorem a modelem pro ostatní instruktory a zvyšuje kvalitu výuky lyžování celkově.

Text: Jana Husáková

Jako lyžařská instruktorka pracuji již 11 let. Většinu času jsem strávila učením v České republice, a to převážně dětí.

Poslední dvě zimy jsem se vydala do zahraničí, učila jsem v Japonsku a užívala si tamního prašanu. Loni v létě jsem ale odjela za kamarádem na Nový Zéland, a tak místo léta nastala opět zima.

V

ždy jsem se zajímala o různé novinky a metody výuky, a tak když se naskytla příležitost zúčastnit se dětského kurzu od NZSIA na Treble Cone, neváhala jsem a přihlásila se.

Na tento dvoudenní kurz je potřeba mít alespoň Level 1, což je jako náš kurz D. Měla jsem obavy, zda mi vůbec umožní se zúčastnit, ale protože mnoho členů našeho lektorského sboru pracuje v zahraničí a na Novém Zélandu působil také Jirka Nohejl, který se stal i lektorem NZSIA, vzdělání APUL je známé a uznávané. Tudíž stačilo zaplatit roční příspěvky a kurzovné a mohla jsem vyrazit.

Jen vyrazit, to vlastně není tak úplně přesné. Když se totiž přihlásíte na kurz, dostanete přístup k elektronickým materiálům, které slouží jako příručky na kurzy. Každý přihlášený by si měl před příjezdem na kurz vše prostudovat, aby byl připraven a kurz mohl probíhat v rychlejším tempu. Některé kurzy obsahují dokonce zkoušku, kterou je potřeba složit elektronicky na určitý počet bodů již před kurzem.

V ČR jsem byla zvyklá na ohraničené školky pro děti začátečníky s řadou pomůcek na výuku.

Tudíž jsme se učili, jak tyto pomůcky používat při efektivní výuce dětí. Ale například v Japonsku jsme neměli žádné pomůcky, a dokonce ani ohraničený, zabezpečený prostor školky. A na Novém Zélandu je to podobné. Byla jsem tedy plná očekávání, co mě bude na kurzu čekat. Ale už po přečtení elektronických materiálů jsem trochu tušila.

A tak nastal den D a začátek kurzu. Měli jsme sraz na kopci, kam si každý zajistil dopravu sám a každý se i sám staral o své ubytování. A hned po krátkém představení jsme vyrazili na sjezdovku, začali lyžovat a zároveň probírat, co je u dětí jinak

FOTO: ARCHIV AUTORKY

KURZ NA DRUHÉ STRANĚ ZEMĚKOULE

než u dospělých. Zabývali jsme se bezpečností dětí a třemi důležitými sférami jejich rozvoje. NZSIA to nazývá CAP model (cognitive, affective, physical).

V překladu tedy poznávací, citový a fyzický rozvoj.

Poznávací – jak dítě přijímá informace; myslíme tím například směr, porozumění času, vzdálenosti a místa, představivost a úhel pohledu.

Citový – jak dítě vnímá sebe, ostatní děti a jak na sebe vzájemně působí s instruktorem. Naplnění emocionálních potřeb dítěte je pro proces učení zásadní, protože emoce řídí pozornost a ovlivňují vnímání a paměť.

Fyzický – jak a proč se dítě hýbe specifickým způsobem a jak tedy zlepšit jeho lyžování.

Celý den jsme strávili nácvikem výuky začátečníků i pokročilých podle modelu CAP a v závislosti na věkové kategorii. Jezdili jsme jak na červených, tak na modrých sjezdovkách a občas probrali i úplné začátky na rovině. A co nás čekalo další den? Už jen zkoušky, kdy každý dostal zadané téma a věkovou skupinu a učili jsme zbytek družstva, jenž předváděl děti.

Jaká byla celková úspěšnost, nevím, protože jsme všichni dostali výsledek v zalepené obálce.

A co jsem si z tohoto kurzu odnesla? Kromě certifikátu také mnoho nových nápadů a utvrzení se v názoru, že nejdůležitější při výuce dětí je rozumět jim. Když chápete, jak se děti rozvíjejí, jak myslí a jaké jsou jejich potřeby, tak také víte, co od nich očekávat a jak s nimi pracovat. CAP model od NZSIA je velmi dobře propracovaný a výborně připravuje instruktory na práci s dětmi všech věkových kategorií.

Tento kurz dále podpořil můj zájem se vzdělávat a poznávat výukové metody i jiných zemí a doufám, že v budoucnu se potkám na nějakém kurzu i s vámi!

Text: Zuzana Zámyslická

ČLENSKÉ LYŽAŘSKÉ ŠKOLY APUL: GARANCE KVALITY PRO KLIENTY, GARANCE DOBRÉ PRÁCE PRO INSTRUKTORY APUL

KONTAKTY NA www.apul.cz

| 46 | SPORT

Otevření zimní sezóny

FOTO: ATOMIC

v HARFASPORTU

Chcete být exkluzivně u novinek? Nepropásněte odstartování zimní sezóny!

Těšit se můžete na: • Kompletní zimní kolekci ve třech patrech na ploše 1 500 m2 • Představení novinek STROLZ od samotného majitele • Slevu 20 % na veškerý sortiment Akce se koná ve čtvrtek 23. 11. od 10 do 20 hod.

V prodejně nechybí nejaktuálnější modely od dalších světových lídrů, např. STÖCKLI, ROSSIGNOL, DYNASTAR, HEAD či SCOTT. Pokud jste nadšenci do volného horského terénu, tak právě pro vás ve speciálce zařídili sekci skialpinismu od výrobce SCOTT, kde seženete komplet výbavu včetně trendy oblečení.

Maximum pro bezpečnost: technologie SPIN výrobce POC

Hledáte prodejnu, kde budete mít pořádný výběr ze zimní kolekce 2017/2018 od širokého spektra špičkových značek?

Navštivte HARFASPORT, tedy pražskou speciálku s nejžhavějšími novinkami bohatými na inovace! Jako bonus poběží kromě lyžařské sezóny po celou zimu i cyklistika. Otevření zimní sezóny přináší mimo pestrý sortiment také skvělé akce, které by byla škoda si nechat ujít!

Komfortní lyžování díky přesně padnoucí botě

V

HARFASPORTU upoutají vaši pozornost vedle velikého výběru lyžáků také speciální služby, jako je bootfitting či boty na míru. Individualizaci bot nabízí například značky ATOMIC či SALOMON. Ještě dál je STROLZ, jelikož nemodifikuje předem vyrobenou botu, nýbrž ji vytvoří na noze zákazníka. Pro sezónu 2017/2018 připravil STROLZ nové modely pro pokročilé sportovní lyžaře: Evolution S a Evolution C. Oproti řadě Racing mají následující vychytávky: ještě snazší vstup do boty, přepínání GO/STAY pro chůzi Další akci pro vás v HARFASPORTU chystají na přelomu listopadu a prosince, a to týden se značkami ATOMIC a SALOMON! Čekají vás akční ceny na obě značky, dárky a další příjemné benefity. Zapište si do kalendáře 27. 11. až 3. 12. a pro více informací sledujte www.harfasport.cz!

a lyžování, lehce narovnanější náklon komínu a ještě lepší dotažení kolem lýtek.

Čtěte o novinkách lyží letošní zimy!

V oblasti inovací sjezdových lyží se letos vyznamenal výrobce ATOMIC s technologií Servotec.

Tajemství spočívá v kombinaci tyčky v přední části lyže a elastomeru těsně pod vázáním, díky čemuž se dostává lyže již do předpětí, a jízda je tak ještě svižnější, jednodušší, ale i stabilnější.

V HARFASPORTU naleznete značné množství lyží s touto technologií, a to jak slalomek, obřaček, tak kompromisní kombinace.

SALOMON si dal záležet na vývoji nových modelů řady allmountainových lyží XDR, které nejsou jen rozšířenou verzí svých užších bratříčků určených na upravenou sjezdovku, nýbrž představují opravdové univerzály s výbornými vlastnostmi v hlubokém prašanu, stejně jako na tvrdé sjezdovce, a zároveň poskytnou náležité tlumení na rozježděném sněhu. Klíčem k této všestrannosti lyží je klasické dřevěné jádro vyztužené titanalem a karbonem spolu s unikátní technologií C/FX.

Švédská značka POC přichází s novou patentovanou technologií SPIN. Jedná se o optimální řešení vnitřních vložek, jež snižují sílu při šikmém pádu, která je přenášena z hlavy do mozku. Dále ve speciálce najdete vysoce kvalitní helmy značek KASK, SALOMON, SMITH, BOLLÉ, SCOTT aj.

Něco nového do šatníku Podívejme se na to, co blížící se zima přináší do HARFASPORTU v branži oblečení. Čerstvě se zde objevuje japonská špička DESCENTE poskytující nejvyšší kvalitu na základě použitých materiálů a technologií, ale zároveň sledující módní design.

Nároční lyžaři tělem i duší se mohou obléknout do řady race line švýcarského STÖCKLI sladěné do barev ze Světového poháru. Závodnická tematika tímto nekončí, značka REUSCH nabídne fanouškům rukavice se jmény závodníků.

Když spojí síly FISCHER s ROSSIGNOLEM aneb nové vázání TURNAMIC® Co se týče běžkování, přelomovou novinku reprezentuje vázání TURNAMIC®, které společnou silou vyvinuly značky FISCHER s ROSSIGNOLEM s cílem zvýšení funkčnosti a výkonnosti. Nové vázání TURNAMIC® a stejnojmenná podešev jsou kompatibilní s celosvětově zavedeným systémem NNN a určitě potěší mimo jiné svou praktičností: nejsnazším nazutím a vyzutím mezi konkurenty, ale také rychlým nastavením.

Těšit se na vás bude Svět lyží a kol plný novinek!

HARFASPORT Českomoravská 41, Praha 9 Otevřeno denně od 10:00 do 20:00

www.harfasport.cz

MIPSPRILBY.CZ GIRO.CZ

Union přilba Union MIPS & brýle Axis

| 48 | SPORT

OLYMPIJSKÝ 2018 ROK Text: Tomáš Haisl

Olympijské příběhy Kateřina Neumannová: Zlatá tečka za posledním závodem Turín, olympijské hry, rok 2006. Poslední závod, poslední šance na vytoužené olympijské zlato, které jako jediné ještě v její sbírce chybělo. Start ohrožený virózou, 30 kilometrů dřiny, neuvěřitelný finiš a vítězství ještě oslazené dojemným objetím od dcerky.

Kateřina Neumannová před jedenácti lety vybojovala historicky první zlatou medaili pro Českou republiku v běžeckém lyžování.

FOTO: REUTERS

23. olympijské hry se blíží, k televizorům nás přitáhnou od 9. do 25. února 2018. My si při této příležitosti připomínáme slavné chvíle našeho bílého sportu. Tentokrát si odskočíme od sjezdovek na tratě běžkařské a připomeneme si příběh, který nepsal brakový spisovatel, nýbrž život sám. Učebnicový happyend přinesl závod na 30 km žen a do hlavní role obsadil Kateřinu Neumannovou.

| 49 |

T

en obrázek proletěl celým sportovním světem. Po senzačním finiši projíždí závodnice s českými symboly na čepici cílem jako první, rychle ještě stačí obě ruce natáhnout směrem k nebi a pak už vysílením po třicetikilometrové porci náročné životní dřiny padne k zemi. Několik vteřin potom jen leží na sněhu, takřka nehnutě. Jen plíce ve zběsilém tempu pulzují hrudníkem, na kterém se už za pár okamžiků bude houpat zlatá olympijská medaile. Čerstvou šampionku míjí soupeřky, které teprve doráží do cíle. Jen co Kateřina Neumannová nabere alespoň tolik sil, aby se posadila, řítí se k ní už první gratulant. V růžové péřové bundičce přímo do cílového prostoru přicupitá její tehdy dvouapůlletá dcera Lucinka a vrhne se mamce kolem krku. Výbuch radosti střídají slzy dojetí.

Lepší závěr své olympijské kariéry si rodačka z Písku ani nedokázala vysnít. „To, že zrovna Lucinka byla první gratulant, byla opravdu nepřipravená věc. Do těchto prostor, kam se přes pořadatele nějakým způsobem dostala, běžně nikdo nesmí, takže se to dopředu naplánovat ani nedalo. Bydlely jsme sto padesát metrů od cílové čáry, o Lucku se během závodu starala chůva. Koukaly v televizi, a když zbývalo deset kilometrů, řekla, že se jdou podívat na stadion. Když jsem se probrala z prvotního bezvědomí po tom vyčerpání v cíli a viděla tu růžovou bundičku, jak ke mně běží, tak to byla další vlna obrovských emocí,“ vzpomínala po letech Neumannová. Narození Lucie se ukázalo jako klíčový moment její kariéry.

Ano, česká reprezentantka byla velice uznávanou závodnicí už před porodem. Již v juniorském věku byla zvyklá vítězit. Kombinace vrozeného talentu, vůle na sobě neustále pracovat a svalové hmoty nabrané na kajaku, kterému se věnovala před běžeckým lyžováním, ji předurčovala k velké

kariéře. „Tahle holka má v rukou sílu, že by mohla pomáhat dřevorubcům u Antýglu,“ žasl trenér Stanislav Frühauf, jenž Katku pro vrcholové lyžování objevil a s nímž spojila celý svůj sportovní život.

Na svých prvních olympijských hrách v Albertvile 1992 stejně jako o čtyři roky později v Lillehammeru na cenný kov ještě nedosáhla.

V Naganu 1998 už to ale cinklo, a to rovnou dvakrát. V závodě na 10 kilometrů volně si dojela pro bronz a na klasické pětce vybojovala stříbro.

Domů se vracela společně se zlatými hokejisty, po bouřlivých oslavách na zpáteční cestě absolvovala vedle Jaromíra Jágra, Dominika Haška či Vladimíra Růžičky proslulou tiskovou konferenci, návštěvu prezidenta Václava Havla i bujaré radovánky s fanoušky na Staroměstském

bronzy z mistrovství světa. Ve vitríně však stále chybělo zlato.

To mohlo přijít na mistrovství světa ve Val di Fiemme, kde se Kateřina měla představit na vrcholu sil. Jenže do Itálie nakonec neodcestovala, důvodem bylo těhotenství. Neumannovou logicky čekala delší nucená přestávka, spekulovalo se dokonce o jejím definitivním konci s vrcholovým lyžováním. Místo toho byly ale těhotenství, porod a mateřství naopak tím zlomovým bodem kariéry, který z do té doby kvalitní lyžařky udělal tu pravou šampionku. „Tehdy v mém nitru nastal určitě zlom, vnitřně jsem začala cítit klid a pohodu,“ vyprávěla.

Lucie přišla na svět 2. července 2003. Ještě na konci téhož roku vzala Neumannová pětiměsíční

Hned po hromadném startu se držela v čele. Závodnice postupně odpadaly, ona však nikoliv. Za žádnou cenu nechtěla ztratit kontakt s vedoucí skupinkou. náměstí. „Odjížděla jsem do Nagana s tím, že bych byla ráda za jednu jakoukoliv medaili, takže za tyhle dvě jsem strašně šťastná. Jsem ráda, že se o to můžu podělit s někým dalším,“ vyprávěla po příletu v davu fanoušků přímo na letišti.

Na další olympijské hry do Salt Lake City odjížděla v pozici jedné z favoritek. Svou formu potvrdila a vybojovala dvě stříbrné medaile. Druhá byla v závodu na patnáct kilometrů volně i ve stíhačce. Doma už měla slušnou sbírku cenných kovů, kromě těch čtyř olympijských také dva

dcerku do rakouského Ramsau, kde byl čtyři dny před Štědrým dnem na programu závod Světového poháru. Hodinu před startem dceru nakrmila, poté navlékla kombinézu, nazula boty, vzala běžky s hůlkami a poprvé v roli matky naskočila zpátky do bílé stopy. Závod na 10 kilometrů volně vyhrála! Přesně 171 dní po porodu.

Její uvažování se změnilo, sport pro ni přestal být otázkou života a smrti. Do závodů nastupovala s lehčí hlavou. Zlatá etapa Kateřiny Neumannové se naplno rozjela. V seriálu Světového poháru

Naše olympijské naděje

Martin Jakš 6. 9. 1986

Petra Nováková

Po ukončení reprezentační kariéry Lukáše Bauera nejzkušenější člen jinak mladého národního týmu, jediný doposud aktivní pamětník památné štafety z olympijských her 2010 ve Vancouveru, kde společně s Bauerem, Magálem a Koukalem vybojoval bronz. Ve Světovém poháru debutoval v roce 2005, v prestižním seriálu je jeho maximem v individuálním závodu třetí místo z roku 2008. Téhož roku se navíc stal mistrem světa v kategorii do 23 let.

V Pchjongčchangu bude mužem, na kterého bude české běžecké lyžování nejvíce spoléhat.

Platí za velký talent českého běžeckého lyžování, mluvilo se o ní jako o nástupkyni Kateřiny Neumannové.

Olympijskou premiéru si odbyla v Soči, kde bylo jejím nejlepším výsledkem 24. místo ve sprintu, ve Světovém poháru je jejím maximem šesté místo ve skiatlonu z roku 2015. Sympatickou krušnohorskou lyžařku však v posledních letech brzdí častá zranění. Na MS v Lahti si poranila rameno a sezóna pro ni předčasně skončila, přípravu na novou sezónu jí zase komplikují problémy s kyčlí.

17. 8. 1993

FOTO: REUTERS

| 50 | SPORT

vyhrávala jeden závod za druhým, pak přišlo mistrovství světa v Oberstdorfu v roce 2005. A také první zlatá medaile na vrcholné akci, když ovládla 10 kilometrů volně. Úspěch střídal úspěch, v hlavě už jí ale začala hlodat vyhlídka olympijských her.

Posledního cenného skalpu, který jí ve sbírce ještě chyběl.

Když ve třiatřiceti letech v roce 2006 odjížděla do Turína, věděla, že to bude její poslední olympiáda. Ve skiatlonu dosáhla na stříbro, poté obsadila pátou příčku na klasické desítce a šesté místo ve štafetě. Zbýval poslední závod. Poslední pokus zapsat se zlatým písmem do olympijské historie. Vše se upínalo k závěrečné třicítce volně s hromadným startem.

Přitom do ní Neumannová nemusela ani nastoupit. Do poslední chvíle byl její start

nejistý. Dotírala na ni viróza, den před závodem bylo Kateřině po těle strašně. Když se v osudový den – pátek 24. února 2006 – probudila, byla rozhodnutá, že pojede. Jenže jí tuhla šíje, lékařský tým v čele s Pavlem Kolářem dělal, co se dalo.

A nakonec jí i vzhledem k tomu, že to byl její avizovaný poslední olympijský závod kariéry, dali finální svolení. „Můžeš jet!“ Hned po hromadném startu se držela v čele.

Závodnice postupně odpadaly, ona však nikoliv.

Za žádnou cenu nechtěla ztratit kontakt s vedoucí skupinkou. Nakonec zbyly čtyři – Čepalovová, Kowalczyková, Steiraová a Neumannová. V posledním stoupání nasadila Kowalczyková. Steiraová začala odpadat, Neumannová se zuby nehty stále držela.

V ten okamžik bylo české závodnici nejhůř. „Jela jsem na 110 procent, ale stejně mi ujížděly,“ vzpomínala.

Pomohl až následný dlouhý sjezd a skvěle namazané lyže. Neumannová pohledem zkontrolovala náskok před čtvrtou Steiraovou, rychle se otočila zpět dopředu na Čepalovovou a Kowalczykovou, které nemilosrdně hnaly v ďábelském tempu k cíli. Zbývalo 250 metrů, vyhlídka na vytoužené zlato se zdála být v nedohlednu. Česká závodnice v sobě ale dokázala vydolovat poslední zbytky sil. „Katka neodpadá,“ řval komentátor Pavel Čapek. „Naopak!“ dodala s nadšením spolukomentátorka Zuzana Kocumová.

Neuvěřitelné drama vrcholilo. V závěrečném spurtu z pravé strany minula obě konkurentky.

Diváci na stadionu i u televizních obrazovek prožívali stoprocentní sportovní extázi. „Předjíždí je, předjíždí,“ hulákal do mikrofonu Čapek. „Je v čele!

A vybojuje první historické zlato pro Českou republiku v běžeckém lyžování!“ pokračoval. Dění ve finiši jej natolik pohltilo, že na komentátorském stanovišti spadl ze židle. Jemu i milionům fanoušků Kateřina Neumannová připravila nezapomenutelný sportovní zážitek. „Asi jsem si uvědomila, že další možnost už nebude, a našla jsem v sobě síly, které už tam snad ani nebyly. Po těch třiceti kilometrech už je to spíše o vůli a o morálce,“ popisovala s odstupem času Neumannová. „Tak jsme tu knihu s Kateřinou dopsali zlatým písmem,“ řekl po olympijském triumfu v Turíně trenér Stanislav Frühauf. Úplný konec pohádkového příběhu to ale nebyl. Kateřina Neumannová se s profesionální kariérou loučila o sezónu později.

A neméně stylově. Na mistrovství světa v Sapporu získala stříbro ve skiatlonu a především další nejcennější kov v závodu na 10 kilometrů volně.

To byla ta definitivní zlatá tečka. „V životě se mi nejvíc povedly dvě věci. Lucka a taky fakt, že jsem s lyžováním skončila v pravý čas. Řekla jsem dost přesně v čase, jak jsem si představovala.“

Jan Bartoň

Michal Novák

Specialista na sprinty. Mezi elitou poprvé startoval v roce 2011, když si na Světovém poháru v Düsseldorfu dojel pro 35. příčku. To bylo dlouhou dobu také jeho nejlepším umístěním. Až v minulé sezóně posunul své maximum, když poprvé v kariéře bodoval 27. místem v úvodním sprintu Tour de Ski. Na olympijské hry pojede poprvé, zkušeností z vrcholných akcí má ale hodně. Od roku 2013 nechyběl na žádném mistrovství světa, nejlepší výsledek zaznamenal před dvěma lety ve Falunu, kde obsadil 32. příčku.

Stejně jako jeho starší sestra Petra dostal do vínku velkou porci talentu, je jednou z hlavních nadějí do budoucnosti a představitelem nové nastupující generace běžecké reprezentace. Po skvělých výsledcích mezi juniory byl v minulém roce poprvé povolán ke Světovému poháru při domácím podniku v Novém Městě na Moravě. V předešlé sezóně si užil premiéru na mistrovství světa v Lahti, nadcházející zimu ho čeká debut i na olympijských hrách.

29. 9. 1990

6. 10. 1996

| 51 | Ačkoli uběhlo skoro století, z historických záznamů je poznat, že lyžování dávalo vždy podobný druh radosti. Znáte snad podobný druhý sport, u kterého se lidé tak usmívají a baví?

1931

1930

1931

1930

Petr Knop 12. 5. 1994

Karolína Grohová

Další z hlavních představitelů nové generace českých běžců na lyžích. V roce 2014 se blýskl na mistrovství světa juniorů ve Val di Fiemme, kde mu těsně unikly stupně vítězů, ve skiatlonu nakonec obsadil páté místo. V témže roce ho tehdejší reprezentační trenér Miroslav Petrásek vytáhl do seniorského národního týmu, od té doby pravidelně jezdí Světový pohár. Absolvoval také dva světové šampionáty. Na olympijské hry se vydá poprvé v kariéře.

Je stabilní členkou ženské reprezentace, kde patří mezi ty nejzkušenější. Ve Světovém poháru poprvé startovala na domácím podniku v Liberci v roce 2011 a hned 29. místem dokázala bodovat. Její nejsilnější disciplínou je sprint, ve kterém v seriálu SP celkem čtyřikrát skončila na bodech. Zatím nejlepším umístěním je 24. příčka. Zúčastnila se třech mistrovství světa, na olympiádu pojede podruhé v kariéře. Při premiéře v Soči obsadila ve sprintu 38. místo.

21. 11. 1990

| 52 | SPORT

KATEŘINA PAULÁTHOVÁ

se po operaci kolene vrací na bílé svahy

Text: Eva Kurfürstová Foto: Svaz lyžařů ČR / Zoom Agence

Olympijská sezóna má za sebou první závod Světového poháru v Söldenu. Na jeho startu chyběla česká obřáková jednička Kateřina Pauláthová, která 20. dubna podstoupila plastiku předního zkříženého vazu v pravém koleni. Nyní se po bezmála půlroční vynucené lyžařské pauze vrací na zasněžené sjezdovky.

Drtivá většina závodníků prakticky okamžitě pozná, že je vážně zraněná. U tebe to ale bylo trochu jiné… ni nevím pomalu, kdy se mi to stalo, špatně jsem během minulé zimy spadla dvakrát a ani jednou jsem ale neodešla z kopce s tím, že bych si myslela, že mám přetržený vaz v koleni.

Nejpravděpodobnější verze je, že v prosinci v Norsku na Evropském poháru v obřím slalomu jsem si to natrhla a koncem ledna v tréninku sjezdu na svěťáku v Garmisch–Partenkirchenu to dokonala.

A

Přesto, operaci jsi podstoupila až v druhé polovině dubna, co vedlo k tak pozdnímu termínu?

Jak jsem řekla, myslela jsem si, že to nic není, lyžovat se s tím dalo, druhá polovina sezóny byla dobrá i výsledkově, bodovala jsem ve svěťáku (pozn. 20. a 28. místo v alpské kombinaci v Crans Montaně), vyhrála pár dobrých FIS závodů, mistrovství republiky v obřáku…, jen panu doktorovi Beznoskovi se to v únoru na mistrovství světa vůbec nelíbilo a říkal, že musím určitě přijít.

Pravda je, že ke konci už to otékalo a hodně bolelo, slalom už jsem nebyla schopna jezdit. No a k tomu pozdnímu termínu… Domlouvali jsme se na operaci hned po sezóně, ale já ten termín ještě o nějaký den odložila, protože jsem si fakt myslela, že jen vyčistí meniskus a já budu do měsíce zpátky na sněhu. Takže jestli operace má být třináctého nebo dvacátého dubna mě vůbec netrápilo.

PARTNEŘI OSÚ AD SLČR

PARTNEŘI CZECH SKI ALPINE POOL

SPORT EQUIPMENT

| 53 |

protokolu, jak po mně chtěli, nedovolila jsem si nic, co bylo zakázáno, třeba to předčasně hodně protahovat.

Rozsah zranění jsi zjistila až po operaci?

V podstatě ano. I když jsem těsně před tím zákrokem měla divný pocit. Věděla jsem, že doktor Beznoska taťkovi říkal o reálné možnosti přetrženého vazu a taťka chtěl, aby plastiku – pokud by ten vaz byl přetržený – odsunul až na další operaci po olympijské sezóně, že bych sezónu zvládla s ortézou. Když mě dovezli na sál už lehce omámenou, ale při smyslech, zeptal se mě lékař, co s tím tedy provedeme, když ten

jsem zkušenosti s podobným zraněním. Ale jedna věc byla pozitivní. Ta noha byla absolutně stabilní, což – jak jsem si v ten moment uvědomila – předtím vůbec nebyla. Zpětně se divím, že jsem byla schopna dojet sezónu.

Následoval odjezd do Prahy na Sportovní centrum ministerstva vnitra, kde jsem pod vedením Judity Smrčkové zahájila rehabilitaci naplno. Šest hodin denně, bylo to šílené. Každý den jiné, a přitom to samé – lymfatické masáže, elekt-

Nejtěžší a nejhorší bylo postupné rozcvičování kolene do normálních rozsahů, to jsem si i pobrečela. Sednout na paty dodnes úplně nejde, ale takto to mají po plastice vazu asi všichni. vaz bude přetržený, a já odpověděla, ať spraví vše, co je potřeba. Když jsem se pak probudila z narkózy, na naší rodinné skupině na sociální síti jsem si přečetla, že mám i plastiku vazu. Nadšená jsem nebyla, protože jsem si hned uvědomila, co to znamená a jak bude příprava na olympijskou sezónu vypadat. Zpětně ale ničeho nelituji, ten zákrok přišel za pět minut dvanáct.

Jak to?

Jak ten vaz byl utržený, holeň se hodně hýbala.

Jak jsem s tím naplno závodila a jezdila i rychlostní disciplíny, narážela ta holeň v každém oblouku do patelární chrupavky a postupně jí rozbíjela. Kdybych takto pokračovala dál, rozbila bych si ji nenávratně a to by mohl být úplný konec s lyžováním, takže jsem hodně ráda, že to doktor Beznoska spravil.

Maratón rehabilitací začal hned?

Dalo by se říct. Po pěti dnech mě propustili z nemocnice v Benešově a první rehabilitace jsem měla doma v Havířově. Do okamžiku, než jsem se naučila chodit bez berlí, uplynuly od operace tři týdny. Hodně mi pomohla Simona Wichrová.

Já vůbec nevěděla, co od toho čekat, neměla

roléčba, vodoléčba, bazén, lasery, fyzioterapie, kryoterapie. Byla to makačka. Tři měsíce jsem chodila utahaná jako kotě. Pak už to bylo lepší.

V červenci jsem vyrazila na první kondiční soustředění do Rakouska, tam už jsem jezdila na kole, chodila po horách do kopce, začala běhat, i když běh se tomu v té době ještě nedalo říkat, byla jsem spíš takový pomalu se valící balvan.

Následovala další kondiční soustředění, jedno v Chorvatsku a dvě u mého sponzora v Lípa Resortu v Českosaském Švýcarsku. Tam už to mělo formu klasického tréninku.

Když se ohlédneš, co bylo nejtěžší a co tě naopak bavilo nejvíc?

Nejtěžší a nejhorší bylo postupné rozcvičování kolene do normálních rozsahů, to jsem si i pobrečela. Sednout na paty dodnes úplně nejde, ale takto to mají po plastice vazu asi všichni.

Taky jsem se bála, abych něco nepokazila, třeba někde neuklouzla. A nejlepší? Když jsem šla do obchoďáku, vzala jsem si tam elektrický nákupní vozík, sedla na něj, nohu strčila do košíku a jezdila dokola supermarketu, docela jsem si to užila (smích). Jinak jsem byla ale hodně poctivý a ukázněný pacient, dělala jsem všechno podle

A kdy tě lékař pustil na lyže?

Po posledním soustředění v Lípa Resortu jsem jela na kontrolu k panu doktorovi a cestou mi volal Jano Dubovský, jak na tom jsem, že koncem září bude reprezentační soustředění na Stelviu. Tak jsem se p. doktora nenápadně zeptala, jestli by to už šlo, a on mě pustil! Takže jsem skákala do nebes a byla jsem hrozně šťastná.

Jaké byly první pocity, kolik toho máš za sebou?

Napřed jsem měla divné pocity, jestli tu nohu vůbec ohnu do oblouku, ale v pohodě. Spíš jsem se ale jen vozila a jezdila hlavně na pocit. Hrozně mě to bavilo a byla jsem nadšená, že jsem zase na sněhu, a taky bylo strašně fajn být zase s našimi holkami. Na druhém soustředění na Stubaii jsem se po třech dnech volného ježdění pustila poprvé do bran na rovině. Chvíli jsem jezdila i v lehkém obřáku našich žáků. Pak jsme se i s Terkou Kmochovou přesunuly na Hintertux na další reprezentační soustředění. Tam už jsem si to vyzkoušela i na ledě a v pořádném obřáku.

Zvláštní pocit, ale skvělý. Už jsem stačila i spadnout, takže noha je otestovaná i v krizové situaci.

Je přede mnou ještě spousta práce. V těžkých, odkloněných bránách je to pro mě silově zatím hodně náročné a místy, hlavně při startu, to v noze zvláštně zatahá. Ale je to na dobré cestě.

Jaký program chystáš v nejbližší době?

Teď mě čeká pár dní volna od lyží a uvidíme, jestli zařadíme ještě jeden kratší pobyt na ledovci. 8. listopadu pak letím na trénink do Colorada a na americkém kontinentě zůstanu minimálně do 4. prosince. Chci využít tamních dobrých terénů a podmínek a taky tam jet první závody.

A pokud se to logisticky podaří za příznivou cenu, přesunu se do Kanady na prosincové závody Severoamerického poháru, to bychom se ale vraceli do Evropy později.

Návrat do Světového poháru plánuješ na kdy?

Pokud všechno půjde podle plánu, tak budu už v Lienzu mezi svátky. Samozřejmě v oblíbeném obřáku.

Co olympijské hry, jsou velké lákadlo?

Velké, to největší lákadlo, jaké si dokážete představit.

Děkujeme za rozhovor a přejeme úspěšný návrat do závodů a „bezporuchový“ průběh olympijské sezóny.

IVA KŘÍŽOVÁ

FOTO: ARCHIV IVY KŘÍŽOVÉ

| 54 | SPORT

Disciplína: Alpské lyžování Narozena: 5. 9. 1999 Bydliště: Strážné Trenér: Olga Křížová, Pavel Šťastný Oddíl: SKI Zlín Charvátová Partneři: HYRA Sport

Text: Ondřej Novák

NEJMLADŠÍ Z RODU Iva Křížová je nejmladší z rodu Křížových. Její starší sestra Klára už má za sebou několik bodovaných závodů ve Světovém poháru, bratr Dušan patří k české snowboardové špičce ve freestylu.

V

FOTO: ARCHIV IVY KŘÍŽOVÉ

ěnovat se v rodině držitelky olympijské medaile Olgy Charvátové-Křížové něčemu jinému než lyžování je sice myslitelné, ale pokud všichni kolem vás od rána do večera lyžují a navíc bydlíte přes zimu uprostřed hor, přijde vám zcela automatické prostě lyžovat. I když se maminka Olga snažila po zkušenostech s výchovou starších sourozenců nabídnout Ivě i jiné sporty a stejně jako sourozence ji vychovávala k všeobecnému sportovnímu rozvoji, vybrala si Iva nakonec alpské lyžování. Byť byla ve hře i gymnastika nebo hra na flétnu.

Svoje největší úspěchy zaznamenala již v žákovské kategorii na mezinárodních závodech Trofeo Toppolino nebo na respektovaných závodech Skiinterkriteria v Říčkách. Po přechodu do juniorské kategorie se jí přestalo tolik dařit, ale do letošní sezóny je výborně připravená.

Ivo, co tě na závodním lyžování nejvíc baví?

Atmosféra, úspěch, ambice. Dokážu překonat sama sebe, mám ráda, když se musím na závody správně naladit.

vyhrát toho vysněného krtečka a mně se to povedlo. Ale první místo na Zimní olympiádě mládeže nebo 6. místo na Trofeo Toppolino taky není k zahození.

A opačně, co tě na něm nejvíc nebaví?

To je vlastně docela aktuální otázka. Mám ráda lyžování jako takové, strašně ráda lyžuju jen volně, užívám si prostředí hor i toho samotného pohybu nebo lyžování s přáteli. A při závodním lyžování jsi neustále pod tlakem, abys byl co nejlepší, a vytrácí se pak taková ta čistá radost z lyžování. Ráda jsem sama sebou a to mi v brankách prostě nějak nejde.

Kterým disciplínám se budeš dál hlavně věnovat?

Mám ráda klouzavé disciplíny. Zatím se nebojím a zdá se, že to ani jen tak nepřijde. Mám rychlost ráda, asi to máme v rodině. Je to asi i tím, že nám to v rodině nikdy nebylo podáváno jako něco nebezpečného. A navíc jsem procházela tvrdou výchovou bráchy, vždycky mě hecoval, abych zkoušela něco nového a třeba i nebezpečného.

Ale nechci se zaměřovat jen na rychlostní disciplíny. Chci se určitě věnovat všem.

Kolik dnů v roce strávíš na sněhu?

To jsem asi nikdy nepočítala, ale bude to hodně. Už od září jezdím pravidelně trénovat na ledovec a na sněhu jsme v podstatě do konce května.

Jak vypadá tvůj běžný den, když chodíš na gymnázium?

Moc času ve škole nestrávím, což není dáno jen tréninkovými povinnostmi, ale i tím, že jsem prostě ráda venku, a když se mám učit, tak spíš sama a po večerech. V zimě od rána trénuju na kopci, do školy se vracím třeba až na poledne.

Co považuješ za svůj největší úspěch?

Nejvíc vzpomínám na žákovské úspěchy na Skiinterkriteriu v Říčkách. Tenkrát si každý přál

Jaké jsou tvé další plány?

Každý chce mít zlatou z olympiády, ale snažím se nic moc neplánovat a prostě dělat dobře to, co dělám teď a tady.

Jakým jiným sportům se ráda věnuješ?

Ráda jezdím na koni, už od malička. A taky mě baví lezení na skalách i na stěně. Ale kdybych nelyžovala, určitě bych hrála volejbal, pokud by mě tam s mojí výškou vůbec vzali. Čím budeš, až nebudeš lyžařkou? Často o tom přemýšlím, protože lyžování není na celý život a změna může přijít dřív, než se člověk naděje. Ale směřuji někam směrem k fyzioterapii a medicíně. Zároveň mám takový malý sen otevřít si někdy vlastní cukrárnu, baví mě péct. Tak uvidíme.

Největší úspěchy 1 4. místo SL, Evropský olympijský festival mládeže, Erzurum, 2017 15. místo GS, Evropský olympijský festival mládeže, Erzurum, 2017 1. místo GS, MČR žáků, Špičák na Šumavě, 2014 2. místo SL, Skiinterkriterium, Říčky v Orlických horách, 2013 2. místo GS, Skiinterkriterium, Říčky v Orlických horách, 2013 6. místo GS, Trofeo Toppolino, Itálie, 2012 1. místo GS, Zimní olympiáda mládeže, Bílá v Beskydech, 2012 1. místo SL, Skiinterkriterium, Říčky v Orlických horách, 2012

| 56 | SPORT SK Janské Lázně Rok vzniku: 2003 Počet členů: 135 Trenéři: Pavel Šedivý, Jirka

Sedláček, Jirka Filip, Dáša Berrová, Tomáš Němec, Milan Hrdina, Filip Bejdák

Naším cílem je, aby přestalo být lyžování pro mnoho místních dětí finančně nedostupné.

V duchu tradice LYŽOVÁNÍ PRO KAŽDÉHO Jeden z nejstarších českých lyžařských oddílů byl založen již na počátku dvacátého století.

Za jeho dlouhou dobu existence jím prošly stovky, možná tisíce malých jmen, vychoval však i slavná jména, která na českých horách stále zní.

„Po skončení 2. světové války vstupují spolu s osidlováním do sportovní hry Češi a nastává rozvoj sjezdových disciplín. V roce 1945 dochází pod vedením učitele Jaroslava Vojtěcha k obnovení Ski klubu. Z žáků a dorostenců rostli úspěšní junioři a dospělí závodníci. Některá úspěšná jména dodnes v lyžařském světě zní: Jan a Martin Vojtěchovi, Hainiš, Kornfeld, Erlebach, Bubeníková, Formánek, Ploc a další. Někteří z nich se kvalifikovali do státních soutěží a do armádního klubu Dukla. Klub měl širokou základnu, o kterou se starali placení profesionální trenéři. V Janských Lázních probíhaly závody z Černé hory ve sjezdu a na obřím Krakonošově můstku i závody ve skoku. Ten je již dnes bohužel minulostí,“ říká hlavní trenér oddílu, Pavel Šedivý.

Největší úspěch a současnost

H

istorie organizovaného lyžování v Janských Lázních se datuje do prvopočátků lyžování v České republice. Původní Ski klub Janské Lázně byl založen v roce 1905 a patřil k pěti nejstarším klubům v krkonošské oblasti. O výborné činnosti hovoří i to, že právě v Janských Lázních bylo v roce 1925 uspořádáno federací FIS 2.

Mistrovství světa v lyžování – to se ještě závodilo pouze ve skoku a běhu.

„V 80. a 90. letech minulého století zářila ještě v republikových i mezinárodních závodech Dagmar Berrová (roz. Kapuciánová), poté oddíl přerušil svoji činnost. V roce 2003 byl díky iniciativě Kateřiny Kočí (roz. Vojtěchové, vnučky Jaroslava Vojtěcha) znovuobnoven. Od roku 2004 funguje pod hlavičkou Sportovního klubu Janské Lázně jako jeden ze sedmi sportovních oddílů. Trenéři, kteří dodnes pečují o lyžařský i kondiční rozvoj mladých závodníků, začali od znovu,“ popisuje novodobou historii oddílu trenér Filip Bejdák.

Právě díky soustavné práci dnes patří SK Janské Lázně nejen mezi významné kluby v Krkonoších, ale v celé České republice. Stejně jako v minulosti se z malých lyžařů stávali úspěšní předžáci a žáci. Lyžařský oddíl má v současnosti 135 členů, z toho 50 registrovaných závodníků. „Děti jsou rozděleny do sedmi tréninkových skupin. Nejmenší přípravka začíná už v pěti letech. Starší děti ve věku 6–9 let jsou rozděleny podle dovedností do tří skupin. Předžáci (10–11 let) trénují již na závodní úrovni a většina se účastní lyžařských závodů. Skupina mladšího a staršího žactva pravidelně boduje na krajských i republikových závodech. Úspěšní junioři oddílu, kteří prošli celým tréninkovým procesem klubu, závodí i na mezinárodní úrovni. Jedná se především o dvě členky loňského reprezentačního družstva České republiky Anetu Fleischerovou a Viktorii Vydrovou,“ popisuje současnou strukturu oddílu Pavel Šedivý.

O celoroční tréninkový proces se stará tým kvalifikovaných trenérů, kterému pomáhají i bývalí závodníci a členové klubu. Hlavním trenérem je Pavel Šedivý a aktivně trénující jsou Dáša Berrová, Jirka Sedláček, Jirka Filip, Tomáš Němec, Milan Hrdina, Petra Němcová, Filip Bejdák, kondiční trenérka Marcela Nová a další. Trénující děti procházejí ročním tréninkovým cyklem, od května se účastní několika kondičních soustředění,

FOTO: JOSEF ŠTĚPÁN

Text: Ondřej Novák

FOTO: JOSEF ŠTĚPÁN

SKISERVIS VE ZLÍNĚ

autorizované servisní centrum automat se širokým brusným kamenem vysoce kvalitní systém finální úpravy skluznice závodní struktury, závodní tuning hran

Top ski service team «««««

CHALLENGE výjezdů na ledovec, tréninků na sněhu a v zimě úročí svoji práci na zimních závodech. Díky dlouhodobé spolupráci se Skiresortem Černá Hora – Pec oddíl trénuje v zimě na Javoru v Peci pod Sněžkou, na Černé hoře v Janských Lázních, na Duncanu ve Svobodě a v Černém Dole. Výrazné oddílové červeno-tyrkysové bundy Vitalini prostě uvidíte v celých východních Krkonoších. „Už několik let pořádáme každoročně dva lyžařské závody v Černém Dole. První v sérii Krkonošského poháru Amer Fun Cup pro přípravku a předžáky (250–300 závodníků) a druhý v sérii Stöckli cupu pro žáky. Jsme poměrně aktivním

a ulehčit rodinám, aby se co nejvíce místních dětí mohlo tomuto sportu věnovat. „Tak, jak tomu bylo v minulosti v poválečné době za pana Jaroslava Vojtěcha. To je ale bohužel věc, která se ne vždy úplně daří. Přestože klub významně podporují města Janské Lázně a Svoboda nad Úpou a další sponzoři a partneři včetně Královéhradeckého kraje, je sjezdové lyžování pro velké množství místních dětí z finančních důvodů stále nedostupné. Našim přáním by do budoucna bylo, aby tato skutečnost byla opačná a my tím dodrželi historickou tradici,“ zakončuje Pavel Šedivý.

AUTOMAT

SWISS

PRODEJNA ZIMNÍ SPECIÁLKA

PŮJČOVNA TESTCENTRUM VIP LYŽE

BOOTFITTING VÝROBA VLOŽEK

SERVIS

klubem, který zapojuje a zároveň sdružuje i rodiče dětí. Mimo pořádání lyžařských závodů organizujeme již desátým rokem významný týmový cyklistický závod – Krkonošskou 70 MTB. Pořádáme i vyhlášený lyžařský ples v lázeňské kolonádě v centru Janských Lázní,“ dodává Pavel Šedivý.

Osobností klubu zpod Černé hory byl Jaroslav Vojtěch. Právě on po válce oživil činnost oddílu a nastartoval ho k úspěchu. Jaroslav Vojtěch odešel nedávno do lyžařského ráje. Na SNOW.cz si můžete přečíst jeho vzpomínky na to, jaká byla historie organizovaného lyžovaní v Janských Lázních, v jeho původním podání.

Cíle a financování Zmíněné pořádání akcí neutužuje pouze kolektiv klubu, ale také přináší peníze do rozpočtu oddílu. Klub se snaží aktivně shánět finance

/clanky/4726

RACE EDGE

pro úpravu závodní hrany lyže vyzkoušejte dokonale ostrou hranu při maximální šetrnos broušení pro perfektní carving, sportovní lyžaře

AVEX SKI, SMETANOVA 5531, 760 01 ZLÍN TEL. 577002760

www.avexski.cz

| 58 | SPORT: HISTORIE – NĚMECKÉ LYŽOVÁNÍ V ČESKU

První skijáci ve Špindlu cvičili jízdu na ski v bezprostřední blízkosti luxusních hotelů – 1906 Text: Aleš Suk Foto: archiv autora

PRŮKOPNÍCI LYŽOVÁNÍ

ve Špindlerově Mlýně Sto patnáct let je tomu, kdy ve Špindlerově Mlýně vznikl Wintersportverein – Spolek zimních sportů. Psal se rok 1902 a špindlerovští Němci, tehdy běžně nazývaní českými nebo sudetskými Němci, zřejmě po vzoru vrchlabských, zakládají svůj spolek. V nedalekém Vrchlabí je továrník Quido Rotter s organizovaným skijáctvím předběhl o 6 let; jižní sousedé tu zahájili činnost v roce 1896.

V

čele špindlerovských lyžařů stál Dr. Wilhelm Pick, lázeňský lékař, pozdější starosta města, obětavý nadšenec a aktivní lyžař. Přestože v obci pobýval teprve rok, dokázal se svými přáteli vdechnout život královskému zimnímu sportu – lyžování.

Založený spolek, který proslul desítkami výprav členstva, vtahoval do pohybu na ski mnoho zimních hostů; pro většinu z nich představovaly zimní sporty úžasný životní zážitek. Svými dojmy, převyprávěnými známým v kraji, přitahovali do Špindlu nevědomky stovky dalších nováčků, dychtících poznat nový zimní sport.

WSV hned zkraje neorganizoval pouze výlety a túry na hřebeny; jeho členové se objevovali na startu závodů, organizovaných tehdy vrchlabskými lyžaři, a také se jako diváci zhlédli v průkopnických pokusech lyžníků z Jilemnice při prvních sjezdových závodech z Žalého na Křížovky 21. ledna 1900, tedy ještě v době, kdy se ve Špindlerově Mlýně lyžovalo amatérsky.

Kouzlo soutěžení na ski, sáňkách a rohačkách bylo objeveno, pročež se WSV stává o pár sezón později dalším článkem Lyžařského svazu Krkonoše. Tento svaz evidoval v roce 1909 osm korporací. Byly to Spolek německých lyžařů ve

Vrchlabí, Sportovní klub Windsbraut (v půvabném překladu Nevěsta větru) Sklářská Poruba, Zimní spolek Aupathal H. Maršov, lyžařský spolek Krakonoš Rennerovy boudy, lyžařská sekce libereckého SK, lyžařský spolek Horské boudy Karpacz, Ski klub Kořenov a Spolek zimních sportů ve Špindlerově Mlýně.

A právě po sezóně 1909 vystoupili ze svazu slezské kluby z Karpacze a Szklarske Poreby a zbylé německé krkonošské a liberecký klub založili Svaz německých zimních sportů v rakouských Krkonoších!

Zpráva o činnosti Lyžařského svazu Krkonoše ze sezóny 1903/04 ještě příslušnost WSV neuvádí; co však 8 stran textu obsahuje, jsou výsledky závodníků ze Špindlerova Mlýna. První zmínka o výkonnosti jezdců WSV ŠM je z 28. února 1904, kdy Ludwig Kraus zajel na 10km trati podniku, organizovaném Windsbrautem Sklářská Poruba, čas 51.13 min a byl 2. O necelou minutu před bronzovým v pořadí, Wenzelem Hollmannem z Bradlerovek, svým klubovým kolegou. Další, tříkilometrovou distanci mezi Tvarožníkem a Novou slezskou boudou vyhráli špindleráci na celé čáře; obsadili první tři místa.

| 59 |

Závody ve skoku na lyžích ve Svatém Petru 1910

Tehdy se totiž borci v jednom dni stavěli na start třeba i tří závodních čísel. Proto na té tříkilometrové trati mohl dominovat W. Hollmann před Antonem Erlebachem a Johannem Hollmannem. Prvního a třetího v cíli dělilo pouhých čtrnáct sekund a čas vítěze 12.58 min svědčí o tom, že z Tvarožníku na Novoslezskou je to přeci jen trochu z kopce.

Na stejném přeboru brali lyžaři ze Špindlu první cenu i ve skoku, vítězem byl Julius Zippel a třetí skončil J. Hollmann.

Ještě předtím si sportovci WSV ŠM zazávodili na Javorníku nad Libercem, 24. ledna 1904 skončil za dvěma Nory třetí J. Hollmann. Běželo se 14 000 m a čas špindlerovského lyžaře byl 55.39

Návrat rozjařeného členstva WSV Spindelmühle z vydařené túry

min. Vítězný Nor byl sice o 4 minuty rychlejší, přesto domácí ovace medailistovi z mezinárodního podniku byly bouřlivé.

Výše zmíněný Dr. Pick je již v sezóně 1904/05 jednatelem a zapisovatelem spolku. K dispozici má spolkový výbor ve složení – předseda Julius Zippel, místopředseda Ferdinand Gottstein.

Tuhý organizační styl, typický pro všechna německá sdružení, svazy, spolky a uskupení, určil k dalším funkcím WSV – správcem inventáře Josefa Buchbergera (náhradníkem pak Winzenze Hollmanna), cvičitelským instruktorem Johanna Hollmanna (náhr. Rudolfa Hollmanna), pokladníkem Wenzela Hollmanna.

Jednatel eviduje 76 členů, z toho 54 činných a 22 přispívajících. Dam je 15, z čehož slečen pak 9. Většinou jsou členy hoteliéři, nájemci, úředníci, hostinští, registrován je též pošmistr, listonoš, farář (Alois Erben), řídící učitelé (Ferd.

Gottstein, Rudolf Hollmann), číšník, lékař, komisař, fotograf (Otokar Prochaska), obchodník, pekař. Co povolání, to závodník. A že se členstvo činilo, je jasné z výsledků II. přeboru Svazu lyžařů Krkonoše, organizovaném klubem Windsbraut S. Poruba, kdy se 21. ledna 1905 postavil na 2. místo Ludwig Kraus, Š. Mlýn, v čase 55.20 min. O den později se ukázali mladíci WSV – na trati 2900 m byl druhý Paul Buchberger a třetí Wilhelm Hollmann.

Sezóna 1905/06 vynikla z několika důvodů: valná hromada 12. prosince 1905 schválila čestným členem spolku pana císařského a královského lesnického inspekčního komisaře Hanische z Opavy. Spolkových schůzí bylo v sezóně 9, jedna mimořádná. Sportovní činnost byla nadmíru čilá, uskutečnily se velmi dobře navštívené výlety na lyžích a saních. Pravidelná cvičení na ski vedl vážený a osvědčený instruktor spolku Johann Hollmann, který měl možnost vycvičit v jízdě i cizince a návštěvníky Š. Mlýna. Sportovní výchovu školáků v tomto roce prováděl řídící učitel R. Hollmann; ten místo tělocviku nařídil a umožnil cvičení na lyžích.

Spolek měl příležitost vyzkoušet jízdu na bobech – pan Quido Rotter z Vrchlabí zapůjčil laskavě bob. Zkušební jízdy dopadly k velké spokojenosti a tím pádem se tento krásný sport může pěstovat i ve Špindlerově Mlýně a okolním terénu a tím se v letošní zimě utvoří tým bobistů.

Z větších sportovních akcí se uskutečnily 8. 12. 1905 sáňkařské závody z Petrovy boudy k Pevnosti; prvním vítězem se stal na sportkách pan Emil Plechatsch, provozní z Petrovky, před domácím Franzem Hollmannem (č. p. 39) na rohačkách. Hvězdným bodem zimy byly závody 27. a 28. ledna 1906. Pro špindlerovský spolek byla vyznamenáním účast Jeho Výsosti komandanta 9. korpusu, svobodného pána M. L. Latschera z Lauendorfu. Ten ve funkci zemského ministra obrany Rakousko-Uherska souhlasil s konáním velkého vojenského závodu. Na zvláštní pozvání přijel velitel vrchlabského oddílu nadporučík Sandecký z c. a k. pěšího regimentu č. 42 s osmi důstojníky a 60 vojíny, aby se 27. 1. zúčastnili závodů. Tehdy bylo uniformované vojsko ve velké vážnosti. Výbor WSV za zájem a přízeň vojenských panáčků, hlavně panu nadporučíkovi Sieglovi, srdečně děkoval. Proponované závody měly řadu čísel. V hlavním závodě na 18 km za účasti deseti lyžařů zvítězil místní cvičitel Johann Hollmann (č. 39, neb byli dva stejného jména) za 1.49.08 hod a zopakoval loňské vítězství, druhý dojel A.

| 60 | SPORT: HISTORIE – NĚMECKÉ LYŽOVÁNÍ V ČESKU

Erlebach. Čas vítěze svědčí o obtížných podmínkách a profilu tratě; dnes se v takovém čase jezdí 40km závody.

Druhým číslem byl vojenský závod na 3 km ve 4 skupinách podle regimentů. Tento závod běželo 52 mužů. Třetí disciplínou byl lidový běh na 5 km s 12 účastníky. 1. cenu dobyl jmenovec Johanna Hollmanna, ale z č. popisného 158 v čase 22.59 min před oddílovým kolegou Nikodémem Krausem. Třetí byl lyžař klubu Krakonoš, Wenzel Lahr z Friesovek, otec pozdějšího olympionika Hanse Lahra. Nato byl proveden běh školní mládeže; v 5 skupinách si to rozdalo 68 dívek a chlapců. Obrovská skupina 4–6letých elévů jela 200 m s vrchu a všichni prokázali skvělé a nebojácné ovládání ski při sjezdu. Pátým číslem byl dámský závod na 1 200 m, na startu bylo 8 jezdkyň a zvítězila slečna Martha Zippel, která současně dostala cenu za nejstylovější jízdu. Ve skoku hochů dominoval mezi 10 účastníky Franz Holmann s délkou 10,5 m, následován Engelbertem s 10 m a Reinholdem 9,5 m – všichni Hollmanni. Hlavní skokanské klání, kdy výška skoku byla 160 cm, vyhrál Rudolf Hollmann s 12,5 m bez pádu. Závodilo se na můstku pod hotelem Esplanade.

Celkový obraz o sportovní činnosti členů WSV dokreslují výsledky, kterých jeho sportovci dosáhli na jiných závodech. Ty byly početně obeslány a jako mimořádné byly shledány výkony J. Hollmanna, jenž se vždy umístil výrazně. Na libereckých závodech 3. a 4. 2. 1906, spojených se svazovým mistrovstvím, získali lyžaři špindlerovského spolku vítězství v hlavním závodě – J. Hollmann (č. 39), 3. cenu tamtéž ještě A. Erlebach a dohromady ještě 7 dalších umístění v doprovodných závodech, včetně titulů M. Zippelové, Franze Hollmanna a A. Erlebacha.

Johann Hollmann zvítězil pak ve skoku na závodech Ski klubu Krakonoš Rennerovy boudy (tehdy měla enkláva 2 můstky a další dva za kopcem na Klínovkách).

Jiné vítězné návraty ze závodů ve S. Porubě, Úpě, Vrchlabí a z rozestavného běhu po hřebenech jen dokládají, že průkopnické začátky závodního lyžování ve Š. Mlýně byly skvělé, ale to už je záležitost statistiků.

Po světové válce, kdy lyžování prožilo útlum všech složek, se bílý sport pomaloučku rozjížděl. Špindlerův Mlýn, respektive WSV vedl ve 20. letech Dr. Pick, který stál souběžně v čele města jako jeho starosta. Ještě před tím, v březnu 1913 určil jako příčinu smrti mistra Bohumila Hanče, dovezeného na rohačkách z Labské boudy, ochrnutí srdce, jak je uvedeno v úmrtním listě.

Iniciativní a pokrokový lékař organizoval ve Špindlu velkolepé sportovní slavnosti, mající kromě silné společenské prestiže také špičkovou úroveň závodní.

Od neděle 23. ledna do neděle 6. února 1921 zve Spolek zimních sportů lázeňské hosty

Klubový dantes, používaný jako čestná cena k závodům místního Wintersportvereinu a lyžaře okolních klubů na Sportovní týdny. Nahlédněme do aktivního lázeňského života před více než 90 lety a žasněme nad množstvím podniků, zorganizovaných místními lyžařskými patrioty.

V úterý 25. 1. je na pořadu sáňkařské korzo v sáňkových dresech a odjezd na sáňkařský výlet v půl třetí odpoledne se zakončením v 5 hodin čajem v hostinci pana Schreibera.

O dva dny později, v sobotu, připravili pořadatelé dětské běžecké lyžařské závody pro špindlerovské školáky. Zahajovalo se ve 2 hodiny odpoledne se startem a cílem u Horského hotelu.

V neděli 30. ledna skákali žáci od deseti hodin na můstku v blízkosti Horského hotelu; zřejmě šlo o podnik na sněhovém improvizovaném můstku. Odpoledne byl klubový přebor na sáňkách pro kategorie dam a pánů. Na závěr pak závodní jízda na rohačkách s dvoučlennými posádkami. Starty byly u Petrovky, cíl u kříže Pevnost. Závěrečné předávání cen v hotelu Spindelmühle.

První únorový den připadl na úterý a hned šlo do tuhého. Na lyžaře, nositele I. a II. třídy, čekal distanční běh na 14, resp. 9 km. Sraz závodníků byl v osm ráno u Petrovy boudy a cíl běhů u Berghotelu. Příjezd prvních borců byl očekáván po 9 hodině. Večer byla připravena zdravice sportovních hostů v hotelu Hohe Warte.

Ve středu 2. února běžely dámy a dvě třídy starších pánů – 30–40 let a nad 40 let. Společný odchod ku startu všech běhů v 9 hodin k Berghotelu, kde bude i cíl. První se očekávají po 10. hodině. Odpoledne byl proponován skok pro I. a II. třídu a pro jinochy. Zahájení ve 2 h odpoledne. K dispozici byl můstek WSV ve Svatém Petru. Vstupné na tento podnik činilo 5 K, na tribunu 10 K. Večer s rozdílením cen, koncert a tanec v Berhotelu se vstupným 15 K na osobu.

Páteční výlet do Buchbergrova hostince ve S. Petru (dnes dětská ozdravovna) na koncert citerového virtuosa F. Neugebauera. V 6 hodin večer odchod na sáňkařský sjezd s lampiony a pochodněmi.

Ani víkendový program nenabídl málo – spojení společenských a sportovních radovánek přeci táhne a je běžné i dnes. Tehdy se v sobotu odehrály dětské závody na sáňkách ve 2 hodiny po poledni u sáňkařského výtahu (ve městě fungoval od sezóny 1909/10). Večer byl na programu v hotelu Krause v Bedřichově cizinecký

Na stejném přeboru brali lyžaři ze Špindlu první cenu i ve skoku, vítězem byl Julius Zippel a třetí skončil J. Hollmann. Ještě předtím si sportovci WSV ŠM zazávodili na Javorníku nad Libercem…

27. byl čtvrtek; jely se závody na saních pro zimní hosty. Startovalo se na Mísečkách na hranici lesa, cíl u vily Kraus v Bedřichově na dráze 3 km. Šlo o oddělený závod dam a pánů; vklad 5 K. Vyhlášení a předání cen probíhalo v hotelu Grand o osmé hodině večerní.

bál. Nedělní výlet na Petrovku v půl druhé odpoledne od Grand hotelu, kdy pořadatelé připravili potahy saní s koňmi k jednotlivým hotelům, svědčily o běžném luxusu v časech 1. republiky a dokreslovaly kolorit sportovně společenského života v horských střediscích Krkonoš.

Rozšiřujeme kolekci Rozšiřujeme lyže

CROSS WIDE ROCKER PLUS Nové, široké, úžasně zábavné univerzálky LUSTi.

lusti.cz

| 62 | SPORT

NAŠE TESTY

Text: Petr Socha

Lyže už nevzbuzují tolik emocí, co kdysi. Přesto se s časem sunou dál a dál a vyvíjejí se, i když to na první pohled není kolikrát patrné. Přestože většina firem přešla na dvouletý cyklus obnovy svých kolekcí a existuje celá řada modelů, na kterých zdánlivě už není co zlepšovat, stojí za to je testovat.

V

zhledem k existenci „velkých“ zahraničních testů a jejich spolupráci se SNOW – ve vydání SNOW 104 market jsme otiskli Supertest se 134 otestovanými modely, další desítky vyjdou v prosincovém vydání v rámci výsledků World Ski Testu – se snažíme hledat takové cesty, abychom se s testy přejímanými pokud možno nepřekrývali. Filozofie SNOWtestu za léta jeho existence (bratru 16 ročníků) dozrála k tomu, že sledujeme tyto základní principy: Kvalitu a hloubku popisu lyže ýběr modelů v úzké spolupráci s výV robci a dovozci, abychom představili pro český trh relevantní lyže Akcent na novinky a inovace

Kvalita popisu lyže Není nic nového, když řekneme, že neexistuje špatná lyže, jen musí mít vhodného uživatele.

Lyži dokáže pokazit špatné broušení – což je asi nejaktuálnější reálná hrozba – a zanedbaná péče. Jinak jsme si ale nesčetněkrát vyzkoušeli, že se dá pěkně zalyžovat na všem, co nám dnešní doba poskytuje: jen je třeba respektovat určení a výkonnost lyže. I na levné dámské lyži lze harmonicky sjet sjezdovku, pokud přijmete roli nenáročné dámy, a jedete tedy pomalu a neagresivně. Veškerá věda tedy spočívá v tom, udělat si mapu sebe sama: jak jezdím, kde, kdy, proč… a pro ni nalézt adekvátně zmapovanou lyži. Právě tuto mapu lyží chceme ukázat v našich recenzích.

Nejde ani snad o ty nejzákladnější informace, které se dají vyčíst i z internetových prezentací

firem. Často může být záchytným bodem zájmu o konkrétní lyži i třeba nevýznamná poznámka, neidentifikovaná sympatie s popisem jejího charakteru apod.

Na rozdíl od „velkých“ zahraničních testů se snažíme popisovat lyže věcně, bez (falešných) emocí a dostatečně rozsáhle. Proto také z hlediska počtu testovaných modelů sledujeme spíše kvalitu než kvantitu.

Jak vzniká recenze Výsledný text – popis lyže zpracovává sice redakce, ale k ruce má popis cca dvaceti testérů, kteří tutéž lyži vyzkoušeli. Na vlastní zkušenost proto roubujeme poznatky dalších jezdců, abychom minimalizovali subjektivní pohledy na věc.

Možná by vás překvapilo, jak moc odlišné jsou názory i typově podobných lyžařů na jednu

FOTO: KATEŘINA SOCHOVÁ – SNOW

SNOWtest 2017 – základní fakta

Samnaun, Švýcarsko, 3.–8. 4. 2017 33 testérů od expertů po rekreační lyžaře, z toho 10 dam Recenze: Texty sepisují redaktoři SNOW na základě souhrnných výsledků sebraných od jednotlivých testérů. Na jednu lyži se postavilo minimálně 20 testérů.

| 63 |

3 TESTÉŘI / 7 PÁRŮ LYŽÍ

Test v Samnaun Samnaun je místo, které by nemělo ujít pozornosti žádného lyžaře. Ostatně přednosti lyžařského areálu Silvretta Arena se slavným Ischglem na rakouské straně jsou všeobecně známé: mimořádná sněhová jistota nebo rozsáhlé a vysoce sportovní terény. Samnaun k tomu všemu přidává paradoxně klidné zázemí – je to velmi komorní shluk malých obcí v ostrém údolí –, dobré ceny v bezcelní zóně – levnější benzín jinde nekoupíte – nebo třeba malou dojezdovou vzdálenost – z Prahy to není ani 600 km a až do Ga-Pa jedete po dálnici.

A jeden tip: V Samnaun se začíná lyžovat od listopadu, je to proto předzimní alternativa pro všechny, kdo nemusí chaos na rakouských ledovcích.

Detailní popis střediska, sníh a počasí, reporty či ceny najdete na

/stredisko/114 jedinou lyži. Rád používám příklad z minulosti, kdy dvě podobně koncipované dívky, obě s lyžařským vzděláním, posoudily tutéž lyži zcela protichůdně, jedna jedničkou, druhá pětkou.

Podobné rozpory jsou při testování denním chlebem a zdaleka nejen u lyžařek-žen. Plodí diskuzi, která je dalším kamínkem promítnutým do vyznění finálního popisu té které lyže.

Zamilujte se!

Co je jisté, že pokud si dnes koupíte plus minus vašim potřebám adekvátní lyži a budete jí věnovat základní péči, budete spokojeni.

Pokud ovšem věnujete výběru lyže malinko více úsilí, můžete narazit na lyži, kterou si opravdu zamilujete. To je pak teprve ta pravá lyžařská slast!

NOVINKA:

video-recenze na SNOW.cz Více než test: Vidět lyži na videu je kolikrát více než test. SNOW v rámci svého testování připravil pro letošek sedm pilotních video-recenzí na některé z horkých modelů pro sezónu 2017/18.

Můžete je shlédnout na

/recenze

Í Š J Ě N R E D O M J 3D NE !

STRUKTURY

R Č v s i v ski ser

VRCHLABÍ (směr Špindlerův Mlýn) | KRKONOŠE

SKI RENT

SKI SHOP SKI SERVICE

| 64 | SPORT 23 našich testérů a 10 testérek se rekrutuje jak z profíků, tak z amatérů

Broušení je základ ejste-li spokojeni s lyží, první, co udělejte, je profesionální servis. Odklony, úhly, N podbrusy, groty… jsou pro běžné uživatele vyšší dívčí, ale v dobrém servisu by vám měli poradit a konkrétní lyži připravit přímo pro vás na míru.

Na SNOWtestu jsme přípravu lyží samozřejmě také nemohli zanedbat a sáhli jsme proto pro služby Vancl sportu, kde se koncentrují nejnovější technologie branže.

Všechny lyže byly formátovány na stroji Montana Crystal Race, sportovní modely na sjezdovku pak navíc dostaly úpravu Race Edge, která znamená speciální, přesné ošetření hrany. Taková hrana dá lyži malinko sportovnější charakter a hlavně hrana déle vydrží ostrá.

36 nejvýznamnějších modelů lyží ročníku 17/18 Testovalo se 36 párů lyží. 17 z nich najdete na následujících stranách (vybrané modely do 80 mm šířky na středu lyže), dalších sedm širokých přes 80 mm najdete podrobně popsaných v prosincovém SNOW 107.

Všechny pak od prosince najdete na SNOW.cz/testy.

BLIZZARD QUATTRO RS

testovaná délka: 174 cm parametry: 116–69–100, R: 16 m rocker:

Ř

ada Quattro se objevila poprvé v loňské sezóně a hned si našla mezi lyžaři mnoho příznivců. Pokrývá široké spektrum sportovních lyží od těch nejužších určených převážně na upravené sjezdové tratě až po široké allmountainy. V našem hledáčku uvízl právě nejužší model se středem 69 mm, který ho definuje jako sportovní komerční obřačku.

CO PROZRADIL TEST: Téměř stejnou Quattro RS najdeme i v loňské kolekci Blizzardu a už loni si zejména tento model našel na testech mnoho příznivců. Z jednoduchého důvodu. Je velmi univerzální, přesto s parametry výkonnostní sportovní lyže. 116–69–100 s výsledným poloměrem 16 m z ní činí opravdu zdatnou univerzálku, která se nebojí ani tvrdé ledovaté

sjezdovky, ale protože se nejedná o top model typických komerčních obřaček, ale o lyže určené sportovním jezdcům, je podélně trochu měkčí a zachovává si tak velmi dobré vlastnosti i v horším či měkkém sněhu. Tam dokonce u mnoha testérů i vítězila. lépe se pak ale chová na tvrdém podkladu, kde se Doporučit ji můžeme právě díky její univerzálmnoho lyží s výraznějším rockerem již dostává na nosti a velmi širokému spektru vhodných jezdců. své limity a nedrží zcela ideálně.

Na své si přijdou nakonec i experti, kteří hledají celodenní lyže třeba pro výkon svého instrukZÁVĚR: Sportovní, na upravených tratích poměrně univerzální, snadno ovladatelné, ale torského povolání. Jako ideální se tento model také velmi lehké, což může být zejména pro jeví pro sportovně založené lyžařky a lyžaře, kteří dámy jedním z rozhodujících faktorů při výběru. rozhodně nemusí disponovat přebytečnými kiPokud hledáte pravověrnou komerční obřačku, logramy, aby lyže ideálně prohnuli a využili. Hodí sáhněte po osvědčeném modelu WRC, ale pokud se na tvrdý i měkčí podklad, nejlépe si hoví ve už se nechcete dřít a nejste notoričtí vyhledávastředních a delších obloucích při středních rychči nejvyšších rychlostí na ranní přemrzlé pistě lostech. Výrobce jí dává do vínku využití 70 % pro a chcete prostě něco na celý den, jste právě upravené a zbylých 30 % pro neupravené tratě. v cílové stanici.

Za povšimnutí a zdůraznění stojí absence rockeru. Lyže disponuje URČENÍ DLE TYPU STYLU JÍZDY KRÁTKÝ DLOUHÝ klasickým stoprocent(krátký-střední-dlouhý oblouk) URČENÍ DLE TYPU PODMÍNEK ním camberem a při LED ROZMĚKLÁ (led, upravená trať, rozměklá trať) testované délce 174 cm URČENÍ DLE TYPU LYŽAŘE REKREAČNÍ EXPERT (kdo ji zvládne, pro koho je) tedy při zahájení oblouURČENÍ PODLE TĚLESNÝCH CHARAKTEDROBNÝ HMOTNÝ ku nic neodpustí. O to RISTIK JEZDCE (malý/lehký x velký/těžký)

Testováno v rámci SNOWtestu 2017 týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

BLIZZARD QUATTRO RS

| 65 |

DYNASTAR SPEED ZONE 10 TI

testovaná délka: 167 cm parametry: 120–73–104, R: 15 m rocker:

Ř

ada Speed Zone nahradila již v loňském roce legendární řadu Speed Course. Její nejvyšší modely, které reprezentují komerční závodní lyže, jsou označeny číslem 16, nejnižší pak číslem 5.

Námi testovaný model se tedy nalézá zhruba na středu portfolia sportovně založených lyží určených pro pokročilé lyžaře se zaměřením na „on piste“ lyžování.

CO PROZRADIL TEST: Speed Zone 10 Ti jsme testovali v délce 167 cm. S rozměry 120–73–104 a poloměrem 15 metrů se řadí někam na pomezí hravé komerční obřačky a slalomky, ovšem uzpůsobených pro pokročilejší, sportovněji založené jezdce, nikoliv pro experty nebo těžkotonážní milovníky rychlé jízdy. Prostě pohoda na upravené sjezdovce pro lehčí jezdce,

kteří rádi obratnou a hravou lyži, jež je k ničemu zásadnímu nenutí.

Nejlépe se jí vede ve středních obloucích, ale dobře zvládá i kratší poloměry. Je velmi ochotná i ke klasické smykové technice a dobře se jí daří v měkčím sněhu. Mírně širší střed 73 mm tomu nakonec velmi dobře napomáhá, stejně jako mírný rocker ve špičce, který usnadní kus obřačky, kus allmountainu a k tomu všemu nabízí velmi galantní chování. nejen zahájení oblouku, ale i lepší průchodnost rozbitým terénem. Samozřejmě, že stále můžeme Speed Zone 10 Ti doporučit jako typicky ZÁVĚR: Lyže pro široké spektrum středně a více pokročilých lyžařů, kteří hledají sjezdovkovou lyži.

Naši testéři si pochvalovali i velmi dobré drže- poddajnou celodenní univerzálku se ní na tvrdším povrchu, byť na čistý preparovaný sportovním srdcem, jež dává právě to, co lyžař led se už tahle podařená celodenní univerzálka v danou chvíli vyžaduje. Vše má ale svoje úplně nehodí a naráží na limity své podélné limity, proto pokud se považujete za experty i torzní tuhosti. Zároveň by ale byla škoda a požadujete nekompromisní materiál, tyhle lyže podceňovat. Jsou opravdu pravými poohlédněte se u Dynastaru po vyšších univerzály, zvládají dobře i vyšší rychlosti a delší modelech. poloměry, záleží jen na URČENÍ DLE TYPU STYLU JÍZDY KRÁTKÝ DLOUHÝ jejich pánovi či paní. Čili (krátký-střední-dlouhý oblouk) URČENÍ DLE TYPU PODMÍNEK záměr konstruktérů se LED ROZMĚKLÁ (led, upravená trať, rozměklá trať) patrně zdařil – máme URČENÍ DLE TYPU LYŽAŘE REKREAČNÍ EXPERT (kdo ji zvládne, pro koho je) co do činění s lyží, která URČENÍ PODLE TĚLESNÝCH CHARAKTEDROBNÝ HMOTNÝ má v sobě kus slalomky, RISTIK JEZDCE (malý/lehký x velký/těžký)

Testováno v rámci SNOWtestu 2017 týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

DYNASTAR SPEED ZONE 10 TI

DYNASTAR SPEED ZONE 12 TI

testovaná délka: 174 cm parametry: 121–72–104, R: 15 m rocker:

J

elikož nejvyšší modely řady Speed Zone, už komerční závodní lyže, nesou označení 16 a nejnižší, rekreační, nesou číslo 5, ty s dvanáctkou mají už k vrcholu kolekce nedaleko a nedá se od nich čekat nic jiného, než že se projeví jednoznačně sportovní náčiním pro pokročilejší jezdce.

Speed Zone 12 Ti jsme testovali v délce 174 cm, která už samotná dává tušit, že se bude jednat o rychlejší lyže obřačkového charakteru, tomu ostatně napovídají i učebnicové rozměry 121–72–106. Poněkud opačný předpoklad o chování lyží ale naznačuje rádius, při dané délce pouhých 15 metrů: ten je spíše řadí někam na pomezí slalomky a obřačky a dává tušit očekávání hravého a univerzálního lyžování.

CO PROZRADIL TEST: Speed Zone 12 Ti opravdu zvládají široké spektrum oblouků, byť

vliv délky menší rádius přetlačuje, takže se jim vcelku jednoznačně lépe daří ve středních a delších poloměrech. Pro krátké oblouky, zejména na prudším svahu, je už třeba lyže uvést do smyku, což jim podle valné většiny testérů nijak zvlášť nesvědčí: jejich doménou jsou jednoznačně oblouky řezané. s určitými limity. Pro ty, kdo mají rádi skutečně Že se jedná o poctivé sportovní náčiní vysoké rychlosti a tvrdé závodní sjezdovky, vyžadující již lepšího lyžaře, potvrzují i další doporučujeme, aby hledali u Dynastaru ještě statistické poznatky z testování. „Dvanáctky“ o jeden až dva stupně výše. jsou podle nich vhodné spíše pro průměrně těžké a těžší lyžaře a lépe se projevují spíše na ZÁVĚR: Překvapivě dobré, testéry oblíbené, označované za velmi univerzální až hravé. tvrdých tratích a ve vyšších rychlostech.

Zaujaly i schopností rychle měnit poloměry Je to jednoznačně lyže na upravené svahy, oblouků, snadným ovládáním a nakonec i když menší rocker ve špičce a střed 72 mm i nízkou hmotností, která přijde vhod nejen jezdce podrží a pomůže i v odpoledním lyžařkám. Při tom všem se ale nejedná rozježděném sněhu. Kdo chce mít tuhle lyži ve o přehnaně ambiciózní lyži, která by jezdce stále své domácí lyžárně, měl by být již pokročilým nutila k maximální přesnosti a výkonu. jezdcem, byť ne zdaleka nutně expertem, který tráví na sněhu sto dnů URČENÍ DLE TYPU STYLU JÍZDY KRÁTKÝ DLOUHÝ (krátký-střední-dlouhý oblouk) v roce. I pro skutečné URČENÍ DLE TYPU PODMÍNEK LED ROZMĚKLÁ experty může být Spe- (led, upravená trať, rozměklá trať) ed Zone 12 Ti do jisté URČENÍ DLE TYPU LYŽAŘE REKREAČNÍ EXPERT (kdo ji zvládne, pro koho je) míry zajímavou volbou, URČENÍ PODLE TĚLESNÝCH CHARAKTEDROBNÝ HMOTNÝ RISTIK JEZDCE (malý/lehký x velký/těžký) ovšem musí se počítat

Testováno v rámci SNOWtestu 2017 týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

DYNASTAR SPEED ZONE 12 TI

| 66 | SPORT

ELAN SLX FUSION ELAN SLX

CO PROZRADIL TEST: Zapomeňte na vše, co tu bylo před tím – nová konstrukce Arrow Technology přináší úplně novou lyži. Jeví se na první pohled lehčí a přístupnější, zatímco boky jsou nízké a působí subtilně, na horním 3D plášti lyže je patrná integrovaná výztuha ve tvaru šipky (odtud ten arrow) a pod vázáním ještě jedna z přiznaného karbonu. Viditelná snaha

o odlehčení lyže, které by se nedotklo výkonové- dračice. Nedá nic zadarmo, nejlépe se jí vede na ho potenciálu. tvrdém svahu, a pokud není stále pod kontrolou, A funguje to. Z rigidní slalomky, která dříve má tendenci okamžitě zrychlovat a svému majiteli působila jednoznačně a dominantně, nyní ujíždět. Kdo má ale dostatečně silné nohy a vyspělou techniku, zjistí, že je velmi příjemně ovladavyzařuje nový typ harmonie, který je otevřený telná, určitě ne dominantní a nejlépe se chová ve vícero lyžařům a jízdním pojetím. Má to ale středních rychlostech. Jen je třeba ji tam udržet. jednu podmínku – nezapomínat na její závodní DNA. Pořád tam je.

A PRO KOHO TEDY LYŽE JE? Pokud jste Nová SLX je znatelně univerzálnější, nevnucusportovně založení, je tu pro vás nová výzva. je svůj zabudovaný styl, ale bez reptání sklouzne SLX vám nabídnou požitek slalomáře, ale i něco i ke středním poloměrům, kde dokonce nechá více – širší spektrum oblouků, variabilní tempo, i pohodově povozit – za tím snad stojí její dokonce snad i relaxační režim. proměnný rádius 12–14 m. V nižších rychlostech je překvapivě URČENÍ DLE TYPU STYLU JÍZDY KRÁTKÝ DLOUHÝ snadno ovladatelná až (krátký-střední-dlouhý oblouk) URČENÍ DLE TYPU PODMÍNEK poddajná.

LED ROZMĚKLÁ (led, upravená trať, rozměklá trať) Ovšem v rychlejURČENÍ DLE TYPU LYŽAŘE REKREAČNÍ EXPERT (kdo ji zvládne, pro koho je) ším tempu v kratším URČENÍ PODLE TĚLESNÝCH CHARAKTEDROBNÝ HMOTNÝ RISTIK JEZDCE (malý/lehký x velký/těžký) oblouku už se z ní stává

K2 TURBO CHARGER K2 TURBO CHARGER

testovaná délka: 165 cm parametry: 129–72–107, R: 13 m rocker:

P

ro uplynulou sezónu se značka K2 vrátila s lyžemi určenými primárně pro sjezdovku. Obřačkové Speed Charger a univerzálnější Super Charger a Charger dostaly pro ročník 2017/18 nového sourozence – Turbo Charger. Poslední, co chybělo ve sjezdovkové kolekci, bylo totiž něco jako slalomka, a právě Turbo Charger má poslání tuto mezerku vyplnit. Se stejnou šířkou jako Speed Charger nabízí rádius 13 m v námi testované délce 165 cm. Jak vyladili v K2 točivou lyži na upravenou trať?

CO PROZRADIL TEST: Slalomky patří stále mezi nejoblíbenější typy lyží českých spotřebitelů, K2 se ale tradičně se světem závodního lyžování neztotožňuje a naopak přiznaně oslovuje nadšence a rekreační lyžaře nezasažené

/recenze/375

momentkami ze Světového poháru a dalších tzv. speed rocker spoludefinují jinak velmi vrcholných klání. A tuto filozofii se konstruktépříjemnou lyži, se kterou nenarazíte na problém. rům K2 daří implantovat i do charakteru Snadno ji ovládne i méně technicky vyspělý produkovaných modelů – rozuměj: Turbo lyžař, určitě se bez problémů oddá i subtilní Charger se netváří a ani nechová jako závodní ženě, proveze vás vším, čím je na kopci potřeba. slalomka.

Na generování lyžařských zážitků se nejvíc hodí Pokud bychom měli její osobnost připodobnit upravená sjezdovka, snad nikoli úplně zmrzlá, k něčemu závodnímu, snad možná k funcarale zase ne už moc rozježděná. Hodně práce vezvingu – díky jejich hlasité touze po jízdě po me na sebe, ale přesto si neodpočinete – člověk hraně a silnou ochotou točit. Je to ten typ lyže, má co dělat, aby s ní udržel tempo. kterému nabídnete zahájení oblouku, hned se A PRO KOHO TEDY LYŽE JE? Pro všechny, kdo chytne, zařízne a vmžiku prudce změní směr chtějí kroužit a krájet. Kdykoli ji totiž jen a uvede vás do frekvenčního „pumptracku“ levá trochu víc zaříznete, probudí se v ní instinkt, pravá. Zatímco zahájení je snadné a lyže se v tu kousne se a začne s vámi vyjíždět oblouky sem chvíli tváří jako poslušný beránek, v momentě a tam. Je to velmi zábavné, ovšem s tradičním zaříznutí převezme aktivitu hrana a začne domihendikepem slalomek – jen skutečný milovník novat nad lyžařem, který sice je pánem jízdy, ale krátkých oblouků vydrží tento typ zábavy po je mu důrazně připomínáno, že to prostě jinak celý den či snad týden své lyžařské dovolené. než na hraně nepůjde. Nebo jinak – že právě na hraně Turbo Chargeru URČENÍ DLE TYPU STYLU JÍZDY KRÁTKÝ DLOUHÝ (krátký-střední-dlouhý oblouk) objeví ten pravý lyžařURČENÍ DLE TYPU PODMÍNEK ský poklad.

LED ROZMĚKLÁ (led, upravená trať, rozměklá trať) Kombinace torzní URČENÍ DLE TYPU LYŽAŘE REKREAČNÍ EXPERT (kdo ji zvládne, pro koho je) (vysoká) a podélné URČENÍ PODLE TĚLESNÝCH CHARAKTEDROBNÝ HMOTNÝ RISTIK JEZDCE (malý/lehký x velký/těžký) (měkká) tuhosti i jemný,

Testováno v rámci SNOWtestu 2017 týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Petr Socha

K

rátký a po roky stejný název říká vše.

Model SLX už je v nabídce Elanu tak dlouho, že ho téměř netřeba představovat. Tradičně nekompromisní slalomka se ale letos představila v novém kabátě, tedy přesněji řečeno s novou konstrukcí Arrow technology, za kterou sklidila prestižní ocenění na veletrhu ISPO. Letos našim testérům měla opět možnost ukázat, kde jsou hranice jejich a kde naopak ty její.

Testováno v rámci SNOWtestu 2017 týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Petr Socha

testovaná délka: 165 cm parametry: 121–68–104, R: 12–14 m rocker:

| 67 |

KÄSTLE RX12 GS

testovaná délka: 175 cm parametry: 118–68–100, R: 16 m rocker:

L

yže, které tradičně patří mezi nejlepší v segmentu komerčních obřaček, se letos mění, a to nejen designem. V délce 175 cm s rozměry 112–68–100 a pouhými 16 metry poloměru vypadají znatelně univerzálnější, než bývaly jejich předchůdkyně.

CO PROZRADIL TEST: Značka Kästle si u redesignovaného modelu RX12 (nově s GS na konci), dovolila jít netradiční cestou a z původních 70 mm ubrala o 2 mm na současných 68.

Pata zůstala stejná, špička se z původních 112 rozšířila na 118 mm. Ke změně došlo i v délce, z původních 176 cm se stalo 175 a Kästle se tak vydaly na současnou moderní cestu dávkování délky po 5 centimetrech.

Výsledkem je opět velmi zajímavý a vyvážený racecarver, který díky rozšíření ve špičce

/recenze/377

lépe vtáhne jezdce do oblouku, rychleji a agresivněji zahájí, a to i díky absenci rockeru. Užší střed sice trochu ubral lyžím na stabilitě, ale dal jim větší hravost a rychlost při přehranění.

V porovnání s lety minulými jsou nové RX12 pocitově trochu měkčí v ohybu, se snadnějším průhybem přichází i mnohem snadnější techniky si na obřačce typu Kästle RX12 může ovládání, a to je hlavní přínos nových RX12 GS: bezvadně zalyžovat i útlejší dívka, pokud ví, oproti předchozím jsou vhodné pro mnohem jak s takovými lyžemi správně naložit a co od širší spektrum uživatelů. Byť se samozřejmě nich očekávat. Ideálním podkladem je vše od stále jedná o typickou komerční obřačku tvrdé utažené sjezdovky po preparovaný led. určenou spíše pro střední a delší poloměry Při odpoledním rozbředlém sněhu už se lyže oblouků, poměrně hravě zvládá i krátké podostávají na svůj limit. loměry a dnes už téměř netypický 68milimetrový střed poskytuje možnost rychlých reakcí ZÁVĚR: Prostě komerční obřačka, jakou ji v současné době známe. Hravá, univerzální, a změn poloměrů, a tedy variabilitu jízdy na upravené sjezdovce. poctivě vyrobená a spolehlivá kdykoliv, kdy Naši testéři je jednoznačně doporučují rtuť teploměru klesá výrazně pod nulu. pro střední a dlouhé URČENÍ DLE TYPU STYLU JÍZDY poloměry, pro širší KRÁTKÝ DLOUHÝ (krátký-střední-dlouhý oblouk) spektrum sportovně la- URČENÍ DLE TYPU PODMÍNEK LED ROZMĚKLÁ (led, upravená trať, rozměklá trať) děných lyžařů s jasným URČENÍ DLE TYPU LYŽAŘE REKREAČNÍ EXPERT příklonem mezi exper- (kdo ji zvládne, pro koho je) URČENÍ PODLE TĚLESNÝCH CHARAKTEDROBNÝ HMOTNÝ ty. S dostatkem dobré RISTIK JEZDCE (malý/lehký x velký/těžký)

Testováno v rámci SNOWtestu 2017 týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

KÄSTLE RX12 GS

KÄSTLE LX73

testovaná délka: 172 cm parametry: 115–73–99, R: 17 m rocker:

M

odel LX už má rakouská fabrika v nabídce mnoho let a patří rozhodně mezi oblíbené stálice.

Pro letošní sezónu prošel menším redesignem, nikoliv až tak optickým jako technologickým. Standardní přívlastky jako nízká hmotnost či snadné ovládání mu však stále zůstaly.

CO PROZRADIL TEST: Kästle řadí tyto lyže mezi svoje sjezdovkové univerzálky (řada Piste / All Mountain), což je trochu zvláštní označení, ale modelu LX přesně odpovídá. Rozměry 115–73–99 v délce 172 cm (loni ještě 117–73–99 při 170 cm /R 16 m) s poloměrem 17 metrů dávají tušit, že se bude jednat o typickou komerční obřačku. Tomu nakonec napovídá i klasická sendvičová konstrukce se dvěma pláty titanalu, tentokrát ovšem zabalená do capového

pláště. Komerční obřačka jak vyšitá, ovšem nebýt měkčí podélné tuhosti, torze a nízké hmotnosti: Právě tyto vlastnosti z nich činí příjemné celodenní univerzálky určené i pro (ale nejen) lehčí jezdce a na upravenou sjezdovku. by se měli poohlédnout po lyžích s podobnými Velmi dobře si při testování poradily s ledem parametry, ale raději o něco tužších a těžších. a tvrdým podkladem obecně, dominují ve středních a vyšších rychlostech a jejich nejoblíbenějším poloměrem je střední. Krátké oblouky ZÁVĚR: S Kästlemi nelze podle mého názoru nikdy prohloupit. Kdo má rád neokoukaný zvládají klasickou smýkanou technikou velmi a jednoduchý design, poctivé zpracování dobře, se svými 17 metry pak rozhodně umí a standardní konstrukce ze dřeva a titanalu, kde i delší. Patří ale spíše mezi živější a hravé lyže. je navíc všudypřítomný rocker nahrazen chytrou Naši testéři je doporučují pro středně těžké „děravou špičkou“, která omezuje vibrace až těžší lyžaře, kteří umí na lyžích trochu víc. a zároveň usnadňuje zahájení oblouku, je tady Sportovně zaměřené lyžařky je rozhodně ocení doma. To ale znalcům Kästle netřeba opakovat také, už jen díky nízké hmotnosti, která je při a vy ostatní byste měli tyto lyže alespoň jednou první jízdě až nepříjemně překvapující, ale i díky za život vyzkoušet. Dost možná vás chytí snadné ovladatelnosti. Průměrné lyžařky by se a nepustí. těmto lyžím měly ale spíše vyhnout, pomalejším jezdkyním, které hledají URČENÍ DLE TYPU STYLU JÍZDY KRÁTKÝ DLOUHÝ (krátký-střední-dlouhý oblouk) celodenní „užívačku“, URČENÍ DLE TYPU PODMÍNEK LED ROZMĚKLÁ spíše neseděla. Stejně (led, upravená trať, rozměklá trať) tak to není lyže pro URČENÍ DLE TYPU LYŽAŘE REKREAČNÍ EXPERT (kdo ji zvládne, pro koho je) nejvyšší úroveň expertů URČENÍ PODLE TĚLESNÝCH CHARAKTEDROBNÝ HMOTNÝ RISTIK JEZDCE (malý/lehký x velký/těžký) a hobby závodníků, ti

Testováno v rámci SNOWtestu 2017 týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

KÄSTLE LX73

| 68 | SPORT

LUSTI PC 74 testovaná délka: 171 cm parametry: 122–74–105, R: 15,8 m rocker:

V

žacléřské fabrice Lusti se stále děje něco nového. Kolekci pro sezónu 2017/18 reprezentuje malé rozšíření kolekce a zjednodušení názvosloví.

Výsledek je pro koncového zákazníka mnohem přehlednější, než tomu bývalo v uplynulých letech.

Typickým zástupcem je nová řada lyží PC, které v kolekci najdete ve třech šířkách 71, 74 a 77 mm.

My jsme si pro testování vybrali zlatou střední třídu, model Lusti PC 74.

CO PROZRADIL TEST: S kompletními rozměry 122–74–105 a necelými 16 metry poloměru se logicky jedná o univerzálku, název PC skrývá v Lusti již zdomácnělou zkratku Performance Carving, což značí řadu určenou k celodennímu sportovnímu lyžování.

PC 74 jsme testovali v délce 171 cm a pro mě jako milovníka dlouhých lyží byl toto upřímně

jediný handicap. Zvyknout si na lyži mi tedy trvalo sice trochu déle, ale o to větší byl pak prožitek.

Lusti obecně jsou prostě trochu jiné, což ale vůbec neznamená špatné. Naopak mám rád lyže, které se odlišují a mají svůj vlastní charakter, byť jeho objevení a hlavně využití může trvat déle než deset oblouků. To je i případ modelu PC 74. vykazují i takový klid při jízdě) se na ně lze spoAsi tím největším dojmem, který ve mně nové lehnout i na velmi tvrdém povrchu. Mají téměř PC zanechaly, je neskutečný klid. Po několika charakter komerční obřačky a tomu, kdo hledá jízdách jsem zjistil, co mě na nich vlastně tak opravdu celodenní sportovně zaměřenou lyži, upoutalo. PC 74 leží na jakémkoliv povrchu jako poslouží více než dobře. přibité, špička se jim nijak neklepe a při nárazu do větší vrstvy sněhu ji snadno projedou, nekopnou ZÁVĚR: Pravá univerzálka. Nebojí se žádné váhové kategorie a mezi její uživatele se budou vás, nezastaví se, prostě zvláštní pocit, jako byste řadit v nemalé míře i pokročilé sportovní mazali dobře rozteklé máslo na čerstvý rohlík. lyžařky. Na druhé straně portfolia jezdců A jinak? Univerzálky jako dělané. Šestnáct očekávám bez uzardění i opravdové experty, metrů poloměru poskytuje dostatek manévrokteří hledají celodenní pracovní náčiní vatelnosti pro jakékoliv situace a PC 74 si nejlépe v bezkonkurenčním poměru ceny a výkonu. hoví ve středním poloměru, i když ani dlouhý a zejména pak kratší obURČENÍ DLE TYPU STYLU JÍZDY KRÁTKÝ DLOUHÝ louk jim vůbec není cizí. (krátký-střední-dlouhý oblouk) URČENÍ DLE TYPU PODMÍNEK Díky klasické sendvičové (led, LED ROZMĚKLÁ upravená trať, rozměklá trať) konstrukci a sympatické URČENÍ DLE TYPU LYŽAŘE REKREAČNÍ EXPERT (kdo ji zvládne, pro koho je) absenci rockeru (díky URČENÍ PODLE TĚLESNÝCH CHARAKTEDROBNÝ HMOTNÝ RISTIK JEZDCE (malý/lehký x velký/těžký) čemuž pravděpodobně

Testováno v rámci SNOWtestu 2017 týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

LUSTI PC 74

/recenze/378

RCS ERGO RB testovaná délka: 165 cm parametry: 1 19–66–103, R: 13 m rocker:

K

arbonové lyže českého výrobce jsou častým účastníkem našich testů a každý rok se vyvíjí stále k lepšímu.

Tentokrát se do naší podrobné recenze dostal model Ergo RB, lyže určená čistě na upravenou sjezdovku a s vlastnostmi a parametry, které evokují úzké slalomky dob minulých.

Což rozhodně není špatně, protože takových lyží už na trhu moc není.

CO PROZRADIL TEST: Karbonové lyže jsou obecně kapitolou samy pro sebe. Jejich chování, které je přímo odvislé od konstrukce s absencí titanalu, je prostě jiné a ne každému musí vyhovovat. Na lyže je potřeba si vždy nějakou dobu zvykat, ne každému sednou hned po prvních několika obloucích. Pokud k nim však přistupujete pokorně a snažíte se naslouchat

Design lyží RCS Carbonski lze volit na přání, zobrazená lyže proto představuje pouze jednu ilustrační z vícero dalších možností jejich hlasu, odmění se vám hned několika dovednostmi, které prostě běžně konstruované rychlé přehranění, ke kterému 66 milimetrů pod lyže nemají. botou jednoznačně vyzývá, a tvrdší podklad.

RCS jsou ve své podstatě velmi poddajné.

Pokud hledáte celodenní univerzálku, podívejte Absence titanalu, který je nahrazen několika se jinam. Tohle je lyže pro milovníky řezaných vrstvami karbonu, má za následek neskutečný oblouků, kteří s prvními boulemi a čerstvým podélný průhyb, lyže jsou tedy i při jízdě na sněhem odcházejí do baru. velmi strmých kopcích velmi snadno prohnutelné a krásně tvarují řezané oblouky i pod ZÁVĚR: … je tentokrát nejednoznačný. RCS na našich testech dlouhodobě bojují o svoji přízeň nohama lehčích lyžařek. Karbon je ovšem také a i z mnoha dalších zkušeností se zdá, že jsou velmi pevný v torzi, prosto jsou lyže extrémně oblíbeny spíše mezi zkušenými jezdci, kteří „državé“ i na tvrdém povrchu. Snadný průhyb dokážou využít jejich neobvyklé vlastnosti. spolu s extrémní torzí se trochu negativně Mezi průměrnými jezdci navyklými na projevují na schopnosti lyží smýkat a sesouvat, mainstreamové modely si zatím svoji přízeň proto hodně záleží na tom, jak jsou nabroušené, nevydobyly. a méně zdatným lyžařům mohou připadat hůře ovladatelné.

URČENÍ DLE TYPU STYLU JÍZDY KRÁTKÝ DLOUHÝ (krátký-střední-dlouhý oblouk) Model Ergo RB můURČENÍ DLE TYPU PODMÍNEK žeme doporučit spíše LED ROZMĚKLÁ (led, upravená trať, rozměklá trať) pokročilým jezdcům, URČENÍ DLE TYPU LYŽAŘE REKREAČNÍ EXPERT (kdo ji zvládne, pro koho je) kteří rádi krátké a střed- URČENÍ PODLE TĚLESNÝCH CHARAKTEDROBNÝ HMOTNÝ RISTIK JEZDCE (malý/lehký x velký/těžký) ní poloměry oblouků,

Testováno v rámci SNOWtestu 2017 týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Petr Socha

RCS ERGO RB

Skipasy

ZDARMA

do zimních středisek v Rakousku, Čechách, Polsku i na Slovensku.

Hole, helmy, běžky Doprava

ZDARMA

| 70 | SPORT

ROSSIGNOL PURSUIT 800 TI CAM

testovaná délka: 170 cm parametry: 127–73–109, R: 14 m rocker:

L

oni uvedená řada Pursuit se pyšní hned několika modely lyží určených na pokročilé a sportovní lyžování zejména na upravených svazích. Berou si to nejlepší z komerčních závodních lyží o řadu výše, ponechávají si ale „user friendly“ charakter, aby posloužily co nejširšímu spektru sportovních lyžařů. Nám letos v testu uvízly dva nejvyšší modely řady označené číslovkami 700 a 800.

CO PROZRADIL TEST: Při porovnání modelů Pursuit 700 a 800 je vidět, že i jemná změna délky dělá z lyží zcela jiné náčiní, než bychom na první pohled očekávali. Je to jako oblíbená „oktávka“. Můžete ji mít s benzínovým motorem 1,2 jako rodinný vůz, nebo v úpravě RS. Dvě zcela rozdílná auta pod stejným outfitem.

Pursuit 800 jsme testovali v délce 170 cm.

Oproti „slabšímu“ kolegovi s označením 700 oplývá tužší konstrukcí a podélnou tuhostí, ale jinak disponuje zcela stejnými rozměrovými parametry. Pouhé zkrácení o 7 cm (oproti testovaným Pursuit 700) však ubralo jeden metr testovaná délka se tentokrát projevila na poloměru a z „osmistovek“ učinilo žádané i na doporučení váhových kategozboží mezi milovníky krátkých poloměrů, kteří se rií, proto testovaných 170 cm bude vyhovovat nechtějí moc nadřít a tvrdší komerční slalomku zejména lehčím či středně těžkým jezdcům, nebo už by nezvládli. To nakonec vystihuje i jeden sportovně založeným lyžařkám. z komentářů testérů: „Pro člověka, který má rád slalomový typ lyže, ale bez agresivity slalomek.“ ZÁVĚR: Typické celodenní sjezdovkové allmountainy. Pro milovníky upravené Pursuit 800 Ti CAM jako top model řady si nejsjezdovky, ideálně lehce naměklé, protože lépe vede v krátkých a středních obloucích. Ideáúplný led není nic pro tyhle pohodářské lem je pro ně střední rychlost, kdo chce testovat krasavice. Ale zejména pro milovníky krátkých limity gépéesky v mobilu, měl by se poohlédnout oblouků. Délka 170 cm se 14 metry a nijak jinde, nebo minimálně po jiné délce. Překvapivě širokým středem 73 mm vyzývá k mnoha dobře si však vede na tvrdém povrchu, zde se hravým zatáčkám. projevuje tužší konstrukce, než kterou disponuje nižší model 700 Ti. Testéři URČENÍ DLE TYPU STYLU JÍZDY KRÁTKÝ DLOUHÝ (krátký-střední-dlouhý oblouk) „osmistovky“ hodnotí URČENÍ DLE TYPU PODMÍNEK také jako snadno ovlada- (led, LED ROZMĚKLÁ upravená trať, rozměklá trať) telné a podřízené, přiřkli URČENÍ DLE TYPU LYŽAŘE REKREAČNÍ EXPERT (kdo ji zvládne, pro koho je) jim i poměrně vysokou URČENÍ PODLE TĚLESNÝCH CHARAKTEDROBNÝ HMOTNÝ RISTIK JEZDCE (malý/lehký x velký/těžký) univerzálnost. Kratší

Testováno v rámci SNOWtestu 2017 týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

ROSSIGNOL PURSUIT 800 TI CAM

ROSSIGNOL PURSUIT 700 TI

testovaná délka: 177 cm parametry: 127–73–109, R: 15 m rocker:

Ř

ada Pursuit cílí na pokročilé a sportovní lyžaře sjíždějící na upravených svazích. Kombinují sportovní technologické prvky z řad vyšších a „user friendly“ charakter, přičemž model 700 by měl být podle předpokladů oproti druhému testovanému o stupeň přívětivější pro široké spektrum rekreačních lyžařů.

CO PROZRADIL TEST: „Sedmistovku“ jsme testovali už v pořádné pánské délce 177 cm, což přímo vyzývalo ke zkoušení limitů v rychlé jízdě a při dlouhých obloucích. Výsledek testování byl v podstatě překvapivý, zjistili jsme, že celodenní sportovní univerzálky s nijak příliš širokým středem 73 milimetrů jsou nakonec více doma v měkkém a rozbitém sněhu, chválu na ně pěli

testéři i při občasných výletech mimo upravenou sjezdovku.

Lyže jsou každopádně velmi hravé. 15 metrů poloměru při délce 177 cm už hodně pomáhá točit a vzhledem k rockeru ve špičce, který usnadní zahájení oblouku, a technologii Prop pomáhá rocker ve špičce a že jsme Tech, jež ovlivňuje torzní tuhost špičky, s nimi testovali délku 177 cm, která už lze snadno střídat poloměry oblouků a při troše vytvoří slušnou plochu, je to nakonec logické. snahy se dostat až na kratší řezané oblouky.

Nejlépe se však Pursuit 700 cítí ve středním ZÁVĚR: Jsou sportovně zaměřené, ale spíše pro celodenní užívače, kteří vyžadují od lyže poloměru a zejména ve středním tempu. Rychlá mnoho univerzálních vlastností, chtějí občas jízda na limit a velmi tvrdý svah jim nesedí, zato smýkat a zbytečně se nedřít. Středně a více jsou však velmi agilní a skvěle použitelné i pro pokročilí, sportovně zaměření věkové kategorie klasickou smýkanou techniku.

50+, prostě všichni, kteří umí lyžovat, rádi lyžují Testéři si „sedmistovky“ pochvalovali zejména celý den, ale nemusí být na kopci první v rozbitém terénu, odpoledním rozbředlém a nepotřebují si dokazovat, že budou i první sněhu, v boulích, které se na sjezdovce během dole pod kopcem. dne utvořily, ale i v terénu mimo sjezdovku, což je při středu 73 mm URČENÍ DLE TYPU STYLU JÍZDY KRÁTKÝ DLOUHÝ (krátký-střední-dlouhý oblouk) překvapivé. Ale pokud URČENÍ DLE TYPU PODMÍNEK vezmeme v úvahu, že LED ROZMĚKLÁ (led, upravená trať, rozměklá trať) se nejedná o nijak poURČENÍ DLE TYPU LYŽAŘE REKREAČNÍ EXPERT (kdo ji zvládne, pro koho je) délně tuhé lyže, že jim URČENÍ PODLE TĚLESNÝCH CHARAKTEDROBNÝ HMOTNÝ v průchodnosti terénem RISTIK JEZDCE (malý/lehký x velký/těžký)

Testováno v rámci SNOWtestu 2017 týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

ROSSIGNOL PURSUIT 700 TI

MIKE VON

KRISTIAN

HANS

GRÜNIGEN

GHEDINA

KNAUSS

Poletíte jako lokomotiva rychlostního vlaku, čistý adrenalin a plné soustředění, sníh odletuje a hrany hoří. Lyže pro absolutní výkon, které vyvíjely legendy sjezdového lyžování Hans Knauss, Mike von Grünigen a Kristian Ghedina: RC4 THE CURV.

| 72 | SPORT

VIST SKICHIC VIST SKICHIC

I

talská firma Vist založená v roce 1997 si zakládá na exkluzivitě, designu, ale zároveň na kvalitních výrobcích, které jsou stoprocentně funkční. Nejinak tomu je i u modelu Skichic, designové „růžovce“ určené pro velmi nadané a sportovně zaměřené lyžařky, které rády rychlou jízdu a krátké oblouky.

CO PROZRADIL TEST: S rozměry 121–71–106 a poloměrem 11 m při testované délce 158 cm je jejich zaměření ne zcela jasné. Poloměr vybízí ke krátkým obloukům, střed 71 mm už je ale i pro komerční slalomku příliš a typicky rychlé přehranění trochu brzdí. Ne že by to bylo na škodu, ale ve výsledku máme co do činění s krátkou vykrojenou univerzálkou, která by si měla díky mírně širšímu středu poradit i s měkčím sněhem.

A PRO KOHO TEDY LYŽE JE? Můžeme je tedy Naše testérky si je oblíbily tak, že je nechtěly doporučit zejména sportovním lyžařkám, které střídat, dokonce je ani po testu vrátit. Na Visty vědí, jak na lyžích stát, jak si poradit s absencí a jejich klasickou sendvičovou konstrukci, rockeru, a které chtějí trochu makat a celodenní která je velmi spolehlivá na tvrdém povrchu nenáročný cruising po lyžařském středisku není a při vysokých rychlostech, si totiž zvyknete nic pro ně. Kdo si rád připlatí za kvalitu a chce velmi snadno. Vysoká rychlost, krátké oblouky mít něco neočekávaného, co nestojí opřeno na s přesahem i do těch středních, skvělé vlastnosti na tvrdém podkladu, ale i pochvaly, které každém rohu, je přesně na tom správném místě. se snášely na dobrou průchodnost horším Jen nezapomeňte, že na tyhle krasavice je terénem, stabilitu a celkovou univerzálnost potřeba mít trochu páru a nějaké dovednosti. a agilitu lyže i přes její URČENÍ DLE TYPU STYLU JÍZDY KRÁTKÝ DLOUHÝ tuhost a zaměření, to (krátký-střední-dlouhý oblouk) URČENÍ DLE TYPU PODMÍNEK vše zaznívalo z úst děv- (led, LED ROZMĚKLÁ upravená trať, rozměklá trať) čat, která na letošním URČENÍ DLE TYPU LYŽAŘE REKREAČNÍ EXPERT (kdo ji zvládne, pro koho je) testu oblíbené růžové URČENÍ PODLE TĚLESNÝCH CHARAKTEDROBNÝ HMOTNÝ RISTIK JEZDCE (malý/lehký x velký/těžký) Visty okusila.

Testováno v rámci SNOWtestu 2017 týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

testovaná délka: 158 cm parametry: 121–71–106, R: 11 m rocker:

VIST GS RACE VIST GS RACE

V

ist je italská legenda postavená nejen na exkluzivitě a designu, ale taky na silně sportovním základu.

Model GS Race naše testéry právě v tomto směru jednoznačně překvapil. Nikdo nečekal, že pod takovou designovkou se bude skrývat nekompromisní obřačka určená pro experty a velmi pokročilé.

CO PROZRADIL TEST: Rozměry 114–69–99 v délce 175 cm spolu s poloměrem 17,5 metru dávaly už předem jasně tušit, zač toho bude loket. Typická komerční obřačka v italských barvách s klasickou sendvičovou konstrukcí byla už na pohled jedním z nepsaných vítězů kategorie sportovních lyží určených pro dlouhé a střední oblouky.

Je to velmi tuhá lyže, jež k sobě připustí jen velmi dobrého jezdce a experta, který ví, jak ji

zkrotit. Přitom ale není dominantní, naopak.

Testéři si pochvalovali velmi snadné ovládání, upravených a tvrdších tratích. Pod nohama absolutní stabilitu a klid při jízdě. To vše ale zedobrého jezdce se totiž chová velmi přátelsky, jména při vyšších a vysokých rychlostech. Tahle je hravá a živá a zvládne i poměrně široké speklyže prostě není určena pro pomalé lyžování. Potrum oblouků. třebuje se trochu rozjet a pak už na ní dokážete udělat téměř cokoliv.

ZÁVĚR: Typická komerční obřačka, jak si ji pamatujeme z předrockerových dob.

Její doménou jsou jednoznačně dlouhé Nenajdeme na ní žádný podfuk, který by ji a střední poloměry. Do krátkého oblouku se jí měl přiblížit širokým masám. Je jasně moc nechce, a když, tak jen klasickou smýkanou vyhraněná a určená pro ty, kteří neváží 40 technikou a s ještě větším úsilím. Nejlepší je na kilo i s postelí a velmi dobře ví, jak se na tvrdé až ledovaté trati. Měkký sníh jí nesvědčí, lyžích zatáčí. což dává na vědomí užším 69milimetrovým středem a absencí URČENÍ DLE TYPU STYLU JÍZDY KRÁTKÝ DLOUHÝ (krátký-střední-dlouhý oblouk) rockeru. Přesto ji URČENÍ DLE TYPU PODMÍNEK můžeme považovat za LED ROZMĚKLÁ (led, upravená trať, rozměklá trať) dostatečně univerzální, URČENÍ DLE TYPU LYŽAŘE REKREAČNÍ EXPERT (kdo ji zvládne, pro koho je) pokud budeme trávit URČENÍ PODLE TĚLESNÝCH CHARAKTEDROBNÝ HMOTNÝ RISTIK JEZDCE (malý/lehký x velký/těžký) většinu času na dobře

Testováno v rámci SNOWtestu 2017 týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

testovaná délka: 175 cm parametry: 114–69–99, R: 17,5 m rocker:

| 73 |

VÖLKL FLAIR SC E VÖLKL FLAIR SC E

N

ěmecký Völkl lyže bezpochyby umí. Ale umí je také velmi přesně přizpůsobit cílovým skupinám a přitom nic neošidit. Jeho lyže jsou velmi hravé, přesto si udržují všechny vlastnosti, které by v dané kategorii měly mít. Takový je můj osobní pocit v posledních letech. A jaký měly naše testérky z dámského top modelu Flair SC E?

CO PROZRADIL TEST: Začneme designem. Ten je samozřejmě záležitostí silně individuální, v tomto případě ale většinu dívek a dam, které měly možnost „fléry“ testovat, příliš neuchvátil, zejména pak dominantní černá barva. Tím ale výčet negativ okolo téhle sportovní univerzálky, kterou sám Völkl nazývá „dámským slalomcarverem“, končí.

122–72–105 nejsou sice úplně ideální dámské míry, ale v případě lyží v délce 155 centime-

trů s výsledným poloměrem 12,2 metru jsou UVO, který firma Völkl používá pouze na top moperfektní. Mírně širší střed zajišťuje dobrou delech své kolekce. Pro vás, které hledáte něco průchodnost horším rozměklým sněhem, uzpůsobeného holkám, ale trochu tak se sporzároveň stále velmi dobře funguje na tvrdé pistě tovně laděnou chlapskou, trochu černou duší, a zvládne i rychlejší přehranění. Lyže jsou velmi jsou naopak ideální. Rozhodně se nebojte zvolit živé, zábavné, zvládají široké spektrum oblouků delší. Vynikají totiž zejména ve vyšších rychlosi terénů, byť nejlépe se jim vede ve středním tech a 155 cm je na ně prostě trochu málo. a kratším poloměru. Jsou snadno ovladatelné, přesto mírně dominantní. Než se pro ně, děvZÁVĚR: Pro expertky, výborné lyžařky, které touží po kvalitním holčičím materiálu. Zároveň čata, rozhodnete, dobře zhodnoťte své lyžařské nic pro peříčka a vyhublé fotomodelky. Tyhle dovednosti. lyže potřebují nejen pevnou ruku, ale i pevný Tohle totiž nejsou lyže pro nenáročný cruising po modrých sjezdovkách a od baru k baru. O tom lyžařský zadek. nakonec vypovídá nejen URČENÍ DLE TYPU STYLU JÍZDY KRÁTKÝ DLOUHÝ jejich design, který (krátký-střední-dlouhý oblouk) URČENÍ DLE TYPU PODMÍNEK právě u après-ski barů LED ROZMĚKLÁ (led, upravená trať, rozměklá trať) nebude patřit mezi URČENÍ DLE TYPU LYŽAŘE REKREAČNÍ EXPERT (kdo ji zvládne, pro koho je) nejobdivovanější, ale URČENÍ PODLE TĚLESNÝCH CHARAKTEDROBNÝ HMOTNÝ RISTIK JEZDCE (malý/lehký x velký/těžký) i přítomnost tlumiče

Testováno v rámci SNOWtestu 2017 týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

testovaná délka: 155 cm parametry: 122–72–105, R: 12,2 m rocker:

VÖLKL CODE S VÖLKL CODE S

Ř

ada univerzálek Code určených primárně na upravené sjezdové tratě už je v kolekci Völkl zabydlenou klasikou. Tyto lyže došly za posledních několik let velké obliby nejen u expertů a učitelů lyžování, ale i u středně pokročilých lyžařů, kteří si s nimi stále hravě poradí.

CO PROZRADIL TEST: Code S je opravdu hravý univerzál, živý, ale poddajný, jak je u Völklu v poslední době dobrým zvykem.

Písmeno S značí více slalomový charakter a zaměření na kratší oblouky (v nabídce je i model L konstruovaný pro delší oblouky), ale poloměr 16,5 metru v testované délce 173 cm jen jasně potvrzuje, že tyhle lyže toho budou umět o mnoho více.

Našim testerům se nejvíce líbily v delších zvládá i průjezd horším a rozměklým sněhem, a středních poloměrech, naopak kratší podíky mírnému rockeru v patě leccos na konci loměr, pro který jsou primárně určeny, opěvo- oblouku odpustí, a při tom všem je velmi ván nebyl. Trochu tuto stránku ovlivnilo klidná i díky originálnímu tlumiči UVO, který i sportovnější broušení. Preference krátkých se používá na nejvyšších modelech značky. oblouků není u tohoto modelu primárně určena poloměrem, ale spíše konstrukcí, ZÁVĚR: Zvládne všechno. I přes 74 milimetrů pod botou je dostatečně obratná při přehraněkde Völkl kombinuje měkké a tvrdé dřevo ní a lyžování na ní je jednoduše potěšením pro a nechává tak „cody“ v některých situacích všechny pokročilé, ale i sportovně orientované snadněji ovladatelné a prohnutelné i slabšími jezdce, kteří hledají jednoduše něco na celý lyžaři. To se nakonec potvrdilo i při samotném testování. Preference neletí až tak jedden. noznačně k expertům, URČENÍ DLE TYPU STYLU JÍZDY KRÁTKÝ DLOUHÝ (krátký-střední-dlouhý oblouk) ale právě ke středním URČENÍ DLE TYPU PODMÍNEK a více pokročilým LED ROZMĚKLÁ (led, upravená trať, rozměklá trať) jezdcům, kteří hledají URČENÍ DLE TYPU LYŽAŘE REKREAČNÍ EXPERT (kdo ji zvládne, pro koho je) svoji celodenní lásku.

URČENÍ PODLE TĚLESNÝCH CHARAKTEDROBNÝ HMOTNÝ RISTIK JEZDCE (malý/lehký x velký/těžký) Code S totiž výborně

Testováno v rámci SNOWtestu 2017 týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

testovaná délka: 173 cm parametry: 122–74–104, R: 16,5 m rocker:

| 74 | SPORT

WED’ZE BOOST 900 WED’ZE BOOST 900

W

ed’ze. Neznáte? Zapamatujte si. Lyže francouzského výrobce můžete pořídit pouze v obchodní síti Decathlon. Za velmi zajímavé peníze získáte velmi zajímavou kvalitu.

CO PROZRADIL TEST: Lyže Wed’ze jsem testoval na začátku května v rakouském středisku Sölden, kde se během několika dnů vystřídaly snad všechny myslitelné podmínky.

A model Boost 900 mě přes počáteční nedůvěru, s jakou přistupujete automaticky ke všem lyžím méně známých a navíc „řetězcových“ výrobců, překvapil. Stojí za nimi mnoho týdnů vývoje a testování a na výsledku je to rozhodně znát.

Model Boost 900 je určen jednoznačně pro pokročilé lyžaře a troufnu si tvrdit, že si na

nich velmi dobře zalyžují i experti, kteří hledají dostatečně tuhé v torzi pro rychlou sportovní celodenní hravé a poměrně živé univerzálky. jízdu.

Poloměr 14,4 metru zvládá přesně tak široké A PRO KOHO TEDY LYŽE JE? Malé překvapení, spektrum oblouků, jaké potřebujete. Od krátkých které mám na testování rád. Pod nohama se přes střední, kde jednoznačně dominuje, až po vám objeví něco, od čeho nic zvláštního dlouhé, kde už se v těch nejvyšších rychlostech nečekáte, a najednou zjišťujete, že se dá dostává na svůj limit. Ale není to komerční skvěle a bez limitů lyžovat i na lyžích za obřačka, nikdo od ní tudíž nejvyšší rychlosti ani necelých deset tisíc. Doporučuji všem, kteří nevyžaduje, a nemáme tedy co vytknout. nelpí na značce, nemají zrovna 100 kilo a více Překvapivě dobře si poradí s tvrdou pistou, a hledají celodenní univerzál, který je podrží zároveň je velmi agilní v rozměklém sněhu ve všech podmínkách a nebude je trestat za a mírně širší střed ve spolupráci s tip rockerem nějakou tu občasnou chybičku. dovolí i nenáročné výlety za hranice vyznačených tratí. S lyžemi URČENÍ DLE TYPU STYLU JÍZDY KRÁTKÝ DLOUHÝ se sžijete překvapivě (krátký-střední-dlouhý oblouk) URČENÍ DLE TYPU PODMÍNEK rychle. Jsou klidné, LED ROZMĚKLÁ (led, upravená trať, rozměklá trať) poddajné, měkčí v ohy- URČENÍ DLE TYPU LYŽAŘE REKREAČNÍ EXPERT (kdo ji zvládne, pro koho je) bu, přesto díky klasické URČENÍ PODLE TĚLESNÝCH CHARAKTEDROBNÝ HMOTNÝ RISTIK JEZDCE (malý/lehký x velký/těžký) sendvičové konstrukci

Testováno v rámci SNOWtestu 2017 týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

testovaná délka: 177 cm parametry: 127–73–110, R: 14,4 m rocker:

WED’ZE BOOST 700 WED’ZE BOOST 700

D

o našeho testování jsme zařadili i druhý nejvyšší model značky Wed’ze, která patří pod křídla řetězce Decathlon, a tedy se koncentruje na produkty s optimálním poměrem cena/výkon.

CO PROZRADIL TEST: Oboje lyže Wed’ze, vyšší model Boost 900 i v kolekci níže postavený model označený číslem 700, jsem testoval na začátku května v rakouském Söldenu, kde se během několika dnů vystřídaly snad všechny myslitelné podmínky.

Model 700 je o poznání měkčí v ohybu i v torzi, v kratší délce 170 cm byl i oproti „devítistovkám“ více vykrojený – měl R pouhých 13 metrů –, a to vše bylo v porovnání se silnějším bratříčkem znát. Nikoliv však nutně

ve zlém, jedná se o jiný model, určený pro trona slovo. Střed jejich terče je však rozježděný chu jinou cílovou skupinu a méně náročným, odpolední svah a kratší oblouky – tam se ukáže nicméně stále pokročilým lyžařům bude pořád v plné parádě. skvěle sloužit jako celodenní univerzálka, která zvládne téměř všechno.

ZÁVĚR: Nenáročné lyže, pro rekreační lyžaře, kteří ale rozhodně nejsou žádní Je hravá, živá lyže, ale přesto velmi poddajná začátečníci, zároveň však nemají ambice se a svého pána snadno poslouchá zejména v kratněkam honit, vstávat v šest ráno na první ších a středních obloucích. Nehodí se pro vysoké vypreparovanou pistu a raději se celý den rychlosti, ale 74 milimetrů pod botou v koopev klidu vozí střední a mírně vyšší rychlostí raci s malým rockerem ve špičce zajišťuje velmi a očekávají, že i když bude na kopci nevlídno, dobrou průchodnost rozježděným a rozbitým jejich lyže je podrží. sněhem. Díky menší tuhosti v ohybu je velmi snadno zkrotíte do oblouku na hraně, pokud se nebudete pohyboURČENÍ DLE TYPU STYLU JÍZDY KRÁTKÝ DLOUHÝ (krátký-střední-dlouhý oblouk) vat na velmi tvrdých URČENÍ DLE TYPU PODMÍNEK LED ROZMĚKLÁ (led, upravená trať, rozměklá trať) sjezdovkách. Při jízdě URČENÍ DLE TYPU LYŽAŘE jsou opět velmi klidné REKREAČNÍ EXPERT (kdo ji zvládne, pro koho je) a poslouchají téměř URČENÍ PODLE TĚLESNÝCH CHARAKTERISTIK JEZDCE (malý/lehký x velký/těžký)

DROBNÝ

HMOTNÝ

Testováno v rámci SNOWtestu 2017 týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

testovaná délka: 170 cm parametry: 127–74–110, R: 13 m rocker:

| 75 |

Profesionální výbava i poradenství Kdy je potřeba koupit nové lyže, přezkáče či helmu s ohledem na jejich životnost? A kde, abyste byli s výběrem opravdu spokojeni?

L

yžařská výbava není žádný „e-produkt“ – nechte si proto poradit v prodejnách SPORT 2000, kde mají zkušenosti, sportovního ducha a hlavně zde najdete osobní a profesionální přístup.

I přezkáče stárnou Rychle obout, nasadit lyže a hurá na sjezdovku!

Dokud vše drží, tak co řešit? I lyžařská obuv má ovšem dobu „trvanlivosti“, neboť životnost plastového skeletu je omezená. A materiál se bohužel neopotřebovává jen při jízdě. Vlivem hydrolýzy nebo působením mikrobů dochází k opotřebení bot i v klidu. V plastech bývají změkčovadla, která podléhají oxidaci, materiál tvrdne a následně může i prasknout. V každém případě už souhra boty a lyže nebude jako dřív.

A nezapomeňme ani na vnitřní botičku. I ta se po několika letech změní a i její izolační vlast-

ČESKO Benešov Bílá Brno Brno Brno Bruntál Bystřice pod Hostýnem Čáslav Česká Třebová České Budějovice Česká Lípa Harrachov Havlíčkův Brod Choceň Jeseník Jihlava Kladno Kouty nad Desnou Kralupy nad Vltavou Kunovice Kunžak Lanškroun Liberec Litoměřice Mariánské Lázně

SPORT 2000 ŠEFČÍK BESKYDY SPORT HELIA SPORT SPORT 2000 ACTISPORT SPORT 2000 HOPE SPORT HELIA SPORT CYKLO SPORT JAS CENTRUM SPORT 2000 BARTOŠ SPORT 2000 WAVE SPORT SPORT 2000 ŠÁRKA SPORT 2000 ČERMÁK HIGHLAND SPORT SKIMEN 2 SPORT SPORT 2000 Jeseník SPORT 2000 Jihlava SPORT 2000 SYMPA SPORT HELIA SPORT SPORT DERFL SPORT 2000 HOPE SPORT SKI SERVIS KUNŽAK SPORT 2000 SUN SPORT URBAN SPORT HOFI SPORT SPORT 2000 DENK SPORT

nosti vezmou za své. Jakmile tedy u svých lyžáků pozorujete, že barva začíná blednout, je nejvyšší čas poohlédnout se po novém modelu.

Všeobecně je lyžařskou obuv třeba vyměnit po 6 až 7 letech používání, nejpozději po 9 letech, nebo po 150 dnech použití.

ST N E D

VÍ

A POR ORT NÁŠ SP

SPORT 2000 žije pro sport!

SPORT 2000 – to je 285 obchodníků a 475 prodejen v Rakousku, Česku, Slovensku, Maďarsku a Slovinsku a je jednou z největších společností sdružujících nezávislé prodejce se sportovním zbožím. Vše pod jednou střechou – počínaje nákupem přes půjčovny výbavy a konče servisem.

Jsme i ve vašem městě a těšíme se na vaši návštěvu!

Mělník Náchod Olomouc Olomouc Opava Ostrava Ostrava Písek Praha 5 Praha 6 Praha 6 Praha 9 Praha 8 Kobylisy Přerov Rokytnice nad Jizerou Špindlerův Mlýn Šumperk Tanvald Uherský Brod Veselí nad Moravou Vrchlabí Zábřeh Žďár nad Sázavou Zlín

SPORT 2000 SKI SPORT MĚLNÍK SPORT HOTÁREK HELIA SPORT SPORT 2000 HARTMANSPORT SPORTOVNÍ KURZY.CZ HELIA SPORT SPORT 2000 HOPE SPORT OLYMP SPORT SKI CENTRUM BARRANDOV BIL SPORT HAPPY SPORT HAPPY SPORT HELIA SPORT HELIA SPORT P-SPORT SPORT 2000 SUN SKI PRIME SPORT EXPERT SPORT 2000 ČERMÁK SPORT 2000 HOPE SPORT SPORT 2000 HOPE SPORT SPORT 2000 VRCHLABÍ DENALI SPORT HIGHLAND SPORT SPORT 2000 HOPE SPORT

SLOVENSKO Banská Bystrica Bardejov Bratislava Čadca Donovaly Košice Komárno Kežmarok Liptovský Mikuláš Lučenec Martin Nitra Nové Zámky Piešťany Poprad 2x Prešov Púchov Ružomberok Spišská Nová Ves Topoľčany Vysoké Tatry Vysoké Tatry Žilina Zlaté Moravce Zvolen

www.sport2000.cz

SPORT 2000 ŠPORT ÁČKO TOPA SPORT SCARLETT SPORT OMEGA SPORT SPORT 2000 SKI-TI DOKA SPORT SPORT CENTER S-STYLE SPORT MOUNTAIN ŠPORT SPORT 2000 SPORT-OUTDOOR.SK SPORT 2000 MARTIN BELDA SPORT VELO PROM EXTREM SPORT SPORT RYSY SPORT RYSY SPORT 2000 ODEMA SPORT 2000 TOP SPORT SPORT RETTER EMPE SPORT SPORT RYSY SPORT 2000 URBANOVIČ TOP SKI TRIBO ŠPORT SPORT 2000 RIZENEK

www.sport2000.sk

75x v Česku a na Slovensku Žijeme pro sport!

FOTO: TOMÁŠ ROBA – SNOW

| 76 | SPORTISIMO

JAKÉ LYŽE NAJDETE VE SPORTOVNÍCH ŘETĚZCÍCH Nejlevnější katalogové modely Jedná se o modely ze samotného konce kolekce, které jinde nenajdete prostě proto, že si je specializované prodejny neobjednávají. Většinou jimi totiž neosloví svou cílovou skupinu zákazníků a mají na takových lyžích navíc malou marži. Tyto lyže výrazně preferují cenu před kvalitou a uspokojí vesměs začínající nebo čistě rekreační lyžaře.

POHLED MIMO KATALOG

VÝKONNOST LYŽAŘE

DLOUHÝ ROZMĚKLÁ

TRAŤ

ROZMĚKLÁ

VELIKOST OBLOUKU

ZAČÁTEČNÍK

TRAŤ

DLOUHÝ

VELIKOST OBLOUKU

VÝKONNOST LYŽAŘE

ZAČÁTEČNÍK

OČEKÁVÁNÍ: Dámský model Alight CX je určen pro začínající a mírně pokročilé lyžařky.

CO PROZRADIL TEST: Snadno ovladatelné, velmi měkké v podélné flexi a s poloměrem 11 metrů jsou královnami krátkých oblouků.

Hodí se pro rekreační lyžařky, které si rády užívají pohodového carvingu i klasické smykové techniky na mírných sjezdovkách pokrytých měkčím, přesto však upraveným sněhem. Zvládají dobře i střední poloměr, jejich nepřítelem je vyšší rychlost, ale při pohodovém tempu jsou velmi klidné a poslušné.

EXPERT

BLIZZARD ALIGHT XC 153 cm, 118–73–102, R 11

LED

KRÁTKÝ

OČEKÁVÁNÍ: Atomic Redster už patří mezi legendy závodního lyžování. Jak si vedl na testu jeho všestranný model pod označením GT? CO PROZRADIL TEST: GT je opravdu velmi všestranný. Alespoň tak ho označila valná většina našich testérů. Zvládá téměř všechny poloměry oblouků, nejlépe se mu ovšem daří v delších a středních, na které je se svými téměř 16 metry přímo určen. Patří mezi sportovní lyže určené zejména na upravenou sjezdovku, líbí se mu i na tvrdším povrchu, se 73 milimetry pod botou zvládne i měkčí rozježděný sníh. Doporučit ho můžeme sportovně založeným jezdcům, kteří se nebojí i trochu větší rychlosti, ale také něžnému pohlaví. Redster GT je totiž velmi lehký.

KRÁTKÝ

ATOMIC REDSTER GT 170 cm, 122–73–102, R 15,5

Starší katalogové modely V centrálních skladech výrobců často zbývají modely z uplynulých sezón, které jsou ovšem katalogové a snadno je tedy v kolekcích výrobců dohledáte.

Občas jsou opatřeny levnějším vázáním, přesto mohou být dobrou koupí i pro fajnšmekra, který hledá kvalitu a neprahne po aktuálním designu.

LED

Sportisimo je jasná česká jednička ve sportovním maloobchodě. Logicky má kapacitu na to, nechat si vyrábět lyže optimalizované pro svou klientelu nebo probírat zásoby značkových skladů tak, aby z nich postavilo dostatečně přitažlivou nabídku, kterou navíc nikde jinde nenajdete. Tradičně se o ni proto zajímáme a modely pravidelně testujeme.

U

ž nás nepřekvapí obecný závěr, který zní, že ve Sportisimu si vybere každý s výjimkou zákazníků se speciálními nároky. Typickým klientem prodejen jsou rodiny a lyžaři s obvyklými návyky, tedy ti, kdo jezdí lyžovat na normální, obvykle upravené sjezdovky, nejezdí závody, nevyhledávají prašan. Takto definovanou skupinu uživatelů nabídka Sportisima plně uspokojí. Test ukázal, ostatně jako vždy, že nabízené lyže jsou plně konkurenceschopné a moderní – však rok sem tam dnes už nehraje z hlediska morálního stáří lyží žádnou roli.

Snad jediné, na co by si náročnější klienti měli dát pozor, je systém deska-vázání. Leckdy je k mání katalogový model velké značky, ale za výrazně lepší cenu – za to většinou z velké části může právě levnější vázání. A to dokáže negativně ovlivnit celou lyži, v porovnání s tou originálně osazenou i významně. (ps)

EXPERT

Aneb test lyží ze sítě Sportisimo

SMU modely Lyže vyráběné na objednávku sportovních řetězců. Často to jsou zjednodušené nebo nějak jinak zlevněné (slabší vázání, deska apod.) modely postavené na formách katalogových lyží (případně starších oblíbených modelů) s designem evokujícím spíš vyšší řady kolekcí. V katalogu výrobce je nenajdete a při jejich koupi jste tedy odkázáni na to, zda se vám podaří vystopovat rozdíly mezi adekvátními modely z katalogu.

Důvodem pro koupi je hlavně mimořádně nízká cena, která je opodstatněná nejen konstrukční optimalizací, ale i velkými objemy objednaných kusů.

OČEKÁVÁNÍ: Tyto „fišerky“ jsou – nehledě na svůj závodní název – určeny zejména pro začínající nebo mírně pokročilé lyžaře, kteří se rádi pohybují spíše nižší a střední rychlostí.

CO PROZRADIL TEST: Comp Pro zvládají zejména střední a kratší oblouky a jsou velmi snadno ovladatelné i pro začínající lyžaře. Zahájení oblouku je díky menšímu rockeru ve špičce velmi snadné, stejně jako přechod z carvingové do klasické smýkané techniky.

Doporučit je můžeme zejména na měkčí povrch a pohodový carving po mírnějších sjezdovkách. Dlouhý oblouk rozhodně není jejich doménou, ale ve středním a kratším poloměru jsou do středních rychlostí ukázkově klidné a ukázněné.

VELIKOST OBLOUKU

TRAŤ

VÝKONNOST LYŽAŘE

VELIKOST OBLOUKU

TRAŤ

VÝKONNOST LYŽAŘE

VELIKOST OBLOUKU

DLOUHÝ ROZMĚKLÁ ZAČÁTEČNÍK DLOUHÝ ROZMĚKLÁ ZAČÁTEČNÍK DLOUHÝ ROZMĚKLÁ ZAČÁTEČNÍK

VÝKONNOST LYŽAŘE

DLOUHÝ

TRAŤ

ROZMĚKLÁ

VELIKOST OBLOUKU

ZAČÁTEČNÍK

VÝKONNOST LYŽAŘE

DLOUHÝ

TRAŤ

ROZMĚKLÁ

VELIKOST OBLOUKU

ZAČÁTEČNÍK

VÝKONNOST LYŽAŘE

DLOUHÝ

EXPERT EXPERT

FISCHER COMP PRO 165 cm, 116–72–102, R 15

LED

KRÁTKÝ

OČEKÁVÁNÍ: Jsou velmi lehké, jsou snadno ovladatelné a určené pro něžné dámy – co to je? Elan Ilure.

CO PROZRADIL TEST: Elan Ilure netestujeme poprvé a na trhu dámských lyží už patří mezi klasiku. Jsou určeny zejména pro středně pokročilé a mírně sportovně založené lyžařky, které mají rády krátké oblouky. Ilure jim však bez problémů a se stoickým klidem osvědčené konstrukce Waveflex umožní i střední oblouky ve středních a mírně vyšších rychlostech. Vzhledem k širšímu středu se Ilure výborně chovají i v měkkém rozježděném sněhu a umožní své majitelce bezproblémový přechod z carvingové do smýkané techniky.

EXPERT

ELAN ILURE 152 cm, 125–76–105, R 11,5

LED

KRÁTKÝ

OČEKÁVÁNÍ: Elan Delight Supreme jsou určeny pro ženy a vězte, že ve své kategorii patří k nejlehčím – značka Elan tvrdí, že jsou vůbec nejlehčí na světě.

CO PROZRADIL TEST: Patentovaná technologie Slim Shape poskytuje lyžím nejen nízkou hmotnost, ale i velmi tenký profil a spolu s ním výbornou pružnost. Klasické dřevěné jádro podpořené laminátem dobře poslouží rekreačním i sportovněji zaměřeným lyžařkám, které hledají snadno ovladatelné lyže pro celodenní lyžování. Širší střed 78 mm spolu s mírným rockerem ve špičce podpoří průchodnost horším terénem a dělají z modelu Delight Supreme velmi povedený allmountain.

LED

ELAN DELIGHT SUPREME 152 cm, 125–78–107, R 11,7

TRAŤ

TRAŤ

ROZMĚKLÁ

LED EXPERT KRÁTKÝ LED KRÁTKÝ

OČEKÁVÁNÍ: Nejvyšší model sportovních univerzálek s nádechem komerční obřačky v podání Elanu. Tedy s technologií Amphibio, titanalovými výztuhami a v klasickém celodřevěném provedení.

CO PROZRADIL TEST: Naši testéři si ji záhy oblíbili. Je snadno ovladatelná a při své tuhosti i velmi hravá. Střední a delší oblouky jsou její doménou, stejně jako dobře upravený svah. Střed 73 mm ale bez obav zvládne i měkký a rozježděný sníh. Doporučit je lze všem pokročilým a sportovně laděným jezdcům, kteří se rádi svezou i trochu rychleji, ale nemají ambice na výlety do neupraveného terénu nebo do velkých odpoledních boulí.

VELIKOST OBLOUKU

VÝKONNOST LYŽAŘE

ZAČÁTEČNÍK

ELAN AMPHIBIO 14 Ti 172 cm, 121–73–104, R 15,7

EXPERT

OČEKÁVÁNÍ: Osvědčená technologie Amphibio a sportovní univerzálka určená zejména na jízdu na upravených sjezdovkách.

CO PROZRADIL TEST: Titanalové výztuhy schované v označení lyže pod zkratkou Ti nám jasně dávají najevo, že nepůjde o žádnou hračku pro začátečníky. Nejlépe se jim daří v delších a středních obloucích na upraveném a tvrdším podkladu. Díky středu 78 milimetrů zvládají ale výborně i měkký a rozježděný sníh, kde jim v průchodnosti pomáhá mírný sportovní rocker ve špičce.

Doporučit je můžeme všem pokročilým a lehce sportovně zaměřeným lyžařům, kteří se rádi svezou rychleji, ale nechtějí už lámat žádné rychlostní rekordy.

KRÁTKÝ

ELAN AMPHIBIO 12 Ti 168 cm, 125–78–107, R 14,9

LED

OČEKÁVÁNÍ: Model Amphibio je další z univerzálních celodenních allmountainů s širším středem 76 mm. Osvědčená technologie Amphibio řadí tento model téměř do špičky kolekce Elanu.

CO PROZRADIL TEST: Amphibio 9 jsou velmi snadno ovladatelné a díky své nižší podélné tuhosti a poloměru 14,4 metru tíhnou spíše ke kratším a středním poloměrům oblouku. Můžeme je doporučit všem rekreačním a středně pokročilým lyžařům, kteří hledají náčiní pro nenáročné a pohodlné celodenní lyžování. Vynikají v horších podmínkách, měkčím rozježděném sněhu a při střední rychlosti. Na tvrdém povrchu a ve vyšších rychlostech už narážejí na své limity.

EXPERT

ELAN AMPHIBIO 9 168 cm, 125–76–105, R 14,4

KRÁTKÝ

| 77 |

OČEKÁVÁNÍ: Poloměr pouhých 10,7 metru při 160 cm? Tady máme co do činění s čistokrevnou slalomkou, která si bere za vzor svoji opravdovou závodní sestřičku.

CO PROZRADIL TEST: Klasická sendvičová konstrukce podpořená titanalem spolu s velkým vykrojením a krátkou délkou nahrává všem sportovně zaměřeným jezdcům, kteří rádi krátké oblouky. SLR jsou velmi živé, hravé a zábavné a lyžování na nich je čistá radost. Zejména pokud je sjezdovka tvrdší a dobře upravená. Na měkčím povrchu už lyže díky svému velmi úzkému středu naráží na své limity a vyžadují přesné vedení a dobrou stabilitu zkušeného jezdce.

VELIKOST OBLOUKU

TRAŤ

VÝKONNOST LYŽAŘE

VELIKOST OBLOUKU

TRAŤ

VÝKONNOST LYŽAŘE

VELIKOST OBLOUKU

DLOUHÝ ROZMĚKLÁ ZAČÁTEČNÍK DLOUHÝ ROZMĚKLÁ ZAČÁTEČNÍK DLOUHÝ ROZMĚKLÁ ZAČÁTEČNÍK

VÝKONNOST LYŽAŘE

DLOUHÝ

TRAŤ

ROZMĚKLÁ

VELIKOST OBLOUKU

ZAČÁTEČNÍK

VÝKONNOST LYŽAŘE

DLOUHÝ

TRAŤ

ROZMĚKLÁ

VELIKOST OBLOUKU

ZAČÁTEČNÍK

VÝKONNOST LYŽAŘE

DLOUHÝ

EXPERT EXPERT

HEAD WC REBELS iSLR 160 cm, 121–66–106, R 10,7

LED

KRÁTKÝ

OČEKÁVÁNÍ: Označení WC Rebels znalcům říká, že máme co dělat s lyžemi z nejvyšší komerčně závodní řady Headu. Model i.Shape Pro je jakýmsi crossoverem mezi komerční obřačkou a slalomkou.

CO PROZRADIL TEST: Další lahůdka pro sportovně založené jedince. 70 milimetrů na středu už garantuje rychlé přehranění a velmi hravou jízdu. Zvládají velmi široké spektrum oblouků, nejlépe se jim daří ve středním poloměru a i přes své vykrojení dále spíše inklinují k delšímu oblouku. Jsou určeny spíše na tvrdší až ledovatý povrch, užší střed už je ve velmi rozbitém sněhu limituje. Jsou velmi živé, na konci oblouku vykazují i příjemný sportovní rebound.

(Pozn.: lyže nebude k dostání v celé síti Sportisimo, nýbrž pouze v prodejně Hardsport na Zličíně)

EXPERT

HEAD WC REBELS i.SHAPE PRO 170 cm, 128–70–108, R 13,4

LED

KRÁTKÝ

OČEKÁVÁNÍ: Užší 68milimetrový střed spolu s označením GSR prozrazuje, že máme co do činění s plnohodnotnou komerční obřačkou. Jak zkrotili Rebely naši testéři?

CO PROZRADIL TEST: 170 cm je na obřačku pro pořádného chlapa pořád dost málo. Ale pro sportovně založená děvčata naprosto ideální. 14 metrů kouzlí vynikající střední a delší oblouky, přitom jsou lyže snadno ovladatelné a nemusí se jich bát ani méně pokročilí lyžaři. Klasický sendvič s titanalem nahrává tvrdšímu povrchu, přesto nejsou „rebelky“ nijak extrémně podélně tuhé a pro jejich jednoduché prohnutí v oblouku není třeba žádné nadváhy. Doporučit je můžeme všem, kteří se pohybují výlučně na sjezdovce, nejlépe i dobře upravené.

LED

HEAD WC REBELS iGSR 170 cm, 117–68–101, R 14,4

TRAŤ

TRAŤ

ROZMĚKLÁ

EXPERT KRÁTKÝ LED KRÁTKÝ

OČEKÁVÁNÍ: Magnum vždy patřil mezi top modely sportovních univerzálek zaměřených zejména na upravené tratě. Testování jejich ryze sportovní náturu jen potvrdilo.

CO PROZRADIL TEST: Nečekejte žádné lehoučké lyže, ale pořádný kus dřeva v kombinaci s titanalem a lyže, které vybízí k agresivnějšímu pojetí jízdy. Jsou určeny pro sportovně zaměřené jedince, kteří chodí na kopec brzy a nebojí se ani tvrdého povrchu. Head Magnum se totiž také nebojí. Poradí si s ledovatou sjezdovkou, na měkčím povrchu jsou také velmi stabilní a dobře ovladatelné.

I přes svůj malý poloměr inklinují spíše ke středním a delším poloměrům, což je dáno zejména jejich podélnou tuhostí.

VELIKOST OBLOUKU

VÝKONNOST LYŽAŘE

ZAČÁTEČNÍK

HEAD SUPERSHAPE i.MAGNUM 170 cm, 131–72–110, R 13,1

EXPERT

OČEKÁVÁNÍ: Řada univerzálek pro hravé carvingové sportovní ježdění na upravené sjezdovce se pod názvem Progressor objevuje v kolekci Fischeru již několikátou sezónu a těší se velké oblibě.

CO PROZRADIL TEST: Model F16 je velmi snadno ovladatelný. To byl asi jeden z nejčastějších komentářů testérů. Je to dáno nejen duálním poloměrem 13–16 metrů, ale i podélnou tuhostí lyže a použitými materiály, mezi kterými vyniká lehké dřevo. Celkově jsou lyže velmi lehké a v testované délce je můžeme doporučit spíše středně pokročilým lyžařům na nenáročné carvingové kroužení po mírnějších sjezdovkách. Mají rády spíše kratší a střední oblouky, skvěle si pak vedou zejména na měkčím povrchu.

KRÁTKÝ

FISCHER PROGRESSOR F16 170 cm, 118–72–104, R 13 – 16

LED

OČEKÁVÁNÍ: Tento dámský model možná nezaujme něžné pohlaví svým designem, svými vlastnostmi by však určitě zaujmout měl.

CO PROZRADIL TEST: My Turn 71 jsou určeny zejména pro sportovněji zaměřené lyžařky, do carvingových oblouků však s naprostou jistotou povedou i ty méně zdatné. Jsou velmi snadno ovladatelné a tíhnou zejména ke kratším a středním poloměrům oblouku.

Doma jsou spíše na měkčí trati, ale bez uzardění se vyrovnají i s tvrdší upravenou sjezdovkou, jen na ledě už naráží na limity své délky i torzní tuhosti. Pro střední a mírně vyšší rychlost na modrých a červených sjezdovkách jsou však i v testované délce 155 cm jasnou volbou.

EXPERT

FISCHER MY TURN 71 155 cm, 114–71–101, R 15

LED

KRÁTKÝ

| 78 | SPORTISIMO

Pořiďte dětem

nestárnoucí lyže a lyžáky!

Když z nich vyrostou, vyměníme jim je za větší garance výměny 2 roky cena za výměnu 999,- CZK výměna včetně nového vázání zesílená špička a patka proti poškození vhodný rádius (poloměr) pro děti

dětský lyžařský set ELAN RACE PRO SPORT + EL4.5

dětská lyžařská obuv ALPINAJ2/J4 Velikosti lze libovolně měnit! (platí i pro lyžařskou obuv)

Kupte dětský lyžařský set ELAN RACE PRO SPORT + EL4.5 (vel. 80-130 cm) nebo dětskou lyžařskou obuv ALPINA J2/J4 (vel. 18-25) za výhodnou cenu a využijte do dvou let možnosti výměny setu nebo obuvi.

Kompletní informace o akci najdete na www.sportisimo.cz

VELIKOST OBLOUKU

LED

VELIKOST OBLOUKU

DLOUHÝ ROZMĚKLÁ ZAČÁTEČNÍK DLOUHÝ ROZMĚKLÁ ZAČÁTEČNÍK DLOUHÝ ROZMĚKLÁ ZAČÁTEČNÍK DLOUHÝ ROZMĚKLÁ

TRAŤ

ROZMĚKLÁ

EXPERT KRÁTKÝ

VÝKONNOST LYŽAŘE

ZAČÁTEČNÍK

LED EXPERT KRÁTKÝ

VÝKONNOST LYŽAŘE

DLOUHÝ

VELIKOST OBLOUKU

ROZMĚKLÁ

VÝKONNOST LYŽAŘE

ZAČÁTEČNÍK

VELIKOST OBLOUKU

VÝKONNOST LYŽAŘE

LED

OČEKÁVÁNÍ: Osvědčené sportovní univerzálky, umírněný model výborně hodnocených lyží X-MAX 12.

CO PROZRADIL TEST: Je velmi spolehlivá, snese i vyšší rychlost, přitom si hravě poradí nejen s tvrdší upravenou pistou, ale i s rozježděným odpoledním sněhem. 15 metrů poloměru velmi slušně kouzlí delší a střední oblouky, klasickou smýkanou technikou ji velmi snadno uvedete i do kratšího poloměru. Doporučit lze všem lehčím sportovně zaměřeným lyžařům, ale i dívkám a ženám, které by rády s sebou na hory celodenní kamarádku na jízdu po upravených sjezdovkách.

VÝKONNOST LYŽAŘE

TRAŤ

EXPERT

SALOMON M X-MAX 10 169 cm, 120–73–102, R 15

TRAŤ

TRAŤ

SALOMON MX DRIVE 8.3 169 cm, 129–83–112, R 14 OČEKÁVÁNÍ: Celodenní univerzálky určené na sjezdovku i mimo ni. Díky širokému středu 83 mm patří do kategorie typických allmountainů a zvládají zejména horší podmínky.

CO PROZRADIL TEST: V testované délce mají nejraději střední poloměry oblouků, troufnou si i na delší. Široký střed se výborně chová v rozbitém i čerstvém sněhu, MX Drive 8.3 ale velmi dobře drží i na tvrdším povrchu a zvládne i rychlejší carvingové oblouky.

Můžeme ho doporučit širokému spektru lyžařů od teprve mírně pokročilých až po sportovně založené jedince, kteří ocení jeho allmountainové vlastnosti.

VELIKOST OBLOUKU

DLOUHÝ

EXPERT KRÁTKÝ LED

SALOMON MX DRIVE 8.0 FS 168 cm, 124–80–110, R 15 OČEKÁVÁNÍ: Další celodenní allmountainy z kuchyně francouzského Salomonu jsou na středu o 3 milimetry užší, a tedy i lépe použitelné na upravené sjezdovky.

CO PROZRADIL TEST: Jsou to opravdu všeumělky. Sportovně a sportovněji naladěné než testované MX Drive 8.3, ideální pro rychlejší jízdu středními a delšími poloměry oblouků. Velmi slušně si kromě odpoledního „slushe“ poradí i s ranní vypreparovanou sjezdovkou a zejména s tvrdším povrchem. Doporučit je můžeme sportovně založeným jezdcům, kteří se rádi pustí i trochu rychleji, nebo celodenním pohodářům, kteří ocení jejich dobrou průchodnost horším sněhem a rychlostní rekordy nelámou.

VÝKONNOST LYŽAŘE

TRAŤ

KRÁTKÝ

OČEKÁVÁNÍ: Krásný design, nízká hmotnost, … to je opět něco pro ženy.

CO PROZRADIL TEST: Dámské W-Max 6 mají klasické dřevěné jádro vyztužené kompozitem, ale disponují také technologií Pulse Pad, která tlumí nárazy. Ve své délce pod 150 cm jsou určeny zejména pro krátké oblouky, do střední rychlosti se na nich lze pustit i mírně delšími poloměry. Jsou určeny zejména pro nenáročné a pohodové lyžařky, které se nejraději pohybují po mírnějších sjezdovkách a hledají lyže, které je nenásilnou formou zaučí do tajů prvních carvingových oblouků. Jsou velmi snadno ovladatelné a snadnému zahájení oblouků napomáhá mírný rocker ve špičce, nenásilnému ukončení naopak mírně přizvednutá patka.

TRAŤ

ZAČÁTEČNÍK

SALOMON E W-MAX 6 148 cm, 120–73–107, R 11

EXPERT

OČEKÁVÁNÍ: Znalcům snad ani netřeba model 24 Hours představovat. Pro ty, kteří jej neznají, vězte, že ve vtipném názvu je definováno jejich celodenní použití.

CO PROZRADIL TEST: Můžete na nich opravdu lyžovat 24 hodin. Ať jsou jakékoliv podmínky, tahle povedená univerzálka se prosadí téměř všude. Ideální je na pohyb po upravených sjezdovkách, zvládne i odpolední měkčí sníh a překvapí svojí stabilitou i na tvrdší upravené pistě. Nejraději krouží delší oblouky, ale do středního poloměru ji hravě dostane každý sportovně zaměřený lyžař, který se umí svézt i trochu rychleji.

KRÁTKÝ

SALOMON 24 HOURS MAX 170 cm, 120–73–102, R 15

VELIKOST OBLOUKU

LED

OČEKÁVÁNÍ: Model GT 75 je určen zejména pro středně pokročilé lyžaře, kteří hledají celodenní pohodovou univerzálku, která zvládne široké spektrum terénů i oblouků.

CO PROZRADIL TEST: GT 75 jsou velmi snadno ovladatelné, zejména na měkčím povrchu a ve středních poloměrech oblouků, byť do krátkého poloměru je bez většího úsilí uvedete také. Nemají rády úplně ledovatou trať, ale na tvrdší upravené sjezdovce stále drží jako přibité. Nejsou zdaleka tak rekreační, jak by se podle doporučení výrobce mohlo zdát. Svezou se na nich i pokročilí sportovně založení a zkušení jezdci.

EXPERT

NORDICA GT 75 168 cm, 127–75–105, R 15

LED

KRÁTKÝ

| 80 | SPORTISIMO

VÍTĚZSTVÍ V KRVI Vypni strach, soustřed’ se na rychlost.

Tento set Ti ukáže, co umí závodní technologie ve volné jízdě.

WORLDCUP REBELS i.SPEED PRO SKI / RAPTOR 140S RS BOOT

| 82 | SPORT

Neuvěřitelných 140 let

®

HELLY HANSEN Zatímco mnoho společností se chlubí vznikem na konci či v druhé půli dvacátého století a holedbá se letitou historií, na trhu existuje jeden fenomén, výrobce funkčních oděvů, který je starší než sám český lyžařský svaz. Značka Helly Hansen® letos slaví neuvěřitelných 140 let!

1914: umělá vlákna Zakladatel společnosti zemřel v roce 1914 a řízení firmy převzal jeho syn, taktéž Helly Hansen a taktéž silně interesovaný jedinec a již zkušený

Jinou skupinu dělníků pracujících v extrémních podmínkách zase chránil Fibrepile, syntetický materiál na bázi fleecu, který hřál i mokrý. Používali ho hojně švédští dřevorubci, ale i mořeplavci a horolezci. Fibrepile odstartoval éru fleecu, dodnes stále aktuální a hojně užívanou.

1970: první systém tří vrstev

N

ení v tom žádný podraz ani klička: když si projedete historii firmy, uvidíte, že právě Helly Hansen® je technologický pilíř a tvůrce trendů. Už od samého počátku, v 19. století, se mořeplavec, kapitán Helly Juell Hansen, věnoval právě zejména výrobě oblečení s maximální odolností proti těm nejnáročnějším přírodním živlům, které se tedy tentokrát nevyskytovaly primárně v horách, ale na ledovém a větrném moři. Po více než 20 letech kontaktu s divokými živly na moři – začal se plavit, už když mu bylo 14 let – se v pětatřiceti se svou ženou Maren Margarethe pustil do výroby oděvů do extrémního počasí. Bavlněné kabáty, kalhoty či svetry byly napouštěny lněným olejem, aby odolávaly vodě i větru. A za prvních pět let prý prodali ohromných deset tisíc kusů těchto speciálních oděvů! Již v roce 1878 totiž získali ocenění na pařížském Expu, což jejich produktům otevřelo cestu do celého světa.

1961: první fleece na světě

Už v roce 1970 představil Helly Hansen® systém tří vrstev. Tělo obepínala polypropylenová tkanina první vrstvy pod názvem Lifa, právě fleece Fibrepile byl vrstva izolační a ochrannou vrstvu tehdy tvořila „pláštěnka“ na bázi materiálu Plarex.

1984: unikátní membrána Helly Tech Helly Hansen® si vyvinul i vlastní unikátní membránu Helly Tech používající kombinaci hydrofilního a mikroporézního principu. Světlo světa spatřila v roce 1984 a od té doby se neustále vyvíjí. Je to svým způsobem unikát, jelikož se používají pouze v oděvech Helly Hansen®. obchodník. Už v roce 1920 vynalezl umělé vlákno pojmenované Linox (příbuznost s PVC není náhodná), v roce 1949 pak přišel další milník: nepromokavý materiál na bázi PVC s obchodním názvem Helox, z něhož se vyráběly kabáty a klobouky, a to v počtech až 30 tisíc za měsíc.

Jeho tužší varianta Plarex pak ve formě typického pogumovaného pracovního oděvu chránila námořníky a pracovníky ropných plošin.

Co je to H2FLOW™ Unikátní patentovaná technologie regulace tělesného tepla vyvinutá značkou Helly Hansen. Spočívá ve speciální konstrukci většinou zateplených výrobků tak, aby mezi tělem a výrobkem vznikaly vzduchové kapsy, které jednak akumulují teplo generované lidským tělem a zároveň v případě přehřátí přivedou do kritických míst studený vzduch z přídavné ventilace a uživatele tak ochladí. Díky H2Flow technologii je výrobek lehčí a je schopen zároveň jak hřát, tak chladit.

Tato technologie se od roku 2017 ve specifické formě aplikuje i na nezateplené, laminové bundy.

2012: autoregulace H2Flow Posledním velkým milníkem na poli technických oděvů byla technologie autoregulace tělesné teploty H2Flow aplikovaná zejména do lyžařských bund. Letos se rozšířila i do nezateplených membránových bund.

www.hellyhansen.com

Poslání Helly Hansen Helly Hansen pokračuje ve vývoji profesionálního oblečení a vybavení, které pomáhá lidem nejen zůstat naživu, ale také se naživu cítit. Díky postřehům čerpaným ze života a práce v těch nejtvrdších podmínkách na světě dokáže zdokonalovat technologie, funkčnost a komfort svých oděvů.

Jeho lyžařské uniformy nosí a důvěřuje jim více než 50 000 profesionálů ve více než 200 lyžařských resortech po celém světě. Obléká kanadskou, švédskou a finskou sjezdařskou reprezentaci a mnoho jachtařských týmů. V České republice na něj spoléhají teamy lyžařských resortů Lipno a Dolní Morava, které se také zapojily do programu SKIFREE umožňujícího získat zákazníkům Helly Hansen volné nebo zvýhodněné skipasy.

Svrchní oblečení, základní vrstva, sportovní oblečení a obuv značky Helly Hansen se prodávají ve více než 40 zemích a mají důvěru outdoorových profesionálů a nadšenců po celém světě.

O N E Ž Ě ZASN

MONÍNEC V PROVOZU! ZASNĚŽOVÁNÍ PŘI TEPLOTÁCH NAD NULOU AKTUÁLNĚ V PROVOZU Hotelová sjezdovka s vlekem Poma

OD 17. LISTOPADU 2017 Horní kotva

WWW.MONINEC.CZ

| 84 | SPORT

2. vrstva

Text: Petr Havelka

SYNTETIKA I PŘÍRODA Aby lidské tělo fungovalo a probíhaly v něm správně potřebné tělesné procesy, musí mít správnou tělesnou teplotu, která se pohybuje kolem 36,5 °C. Pokud se přehříváme, rychle a efektivně nás dokáže ochladit náš pot.

Pokud je nám venku v přírodě zima, zahřát nás může (pokud nepočítáme vyhřívané oblečení s externím zdrojem energie) jen naše tělo.

Vhodnou izolační vrstvou mu můžeme pomoci tak, aby na udržení teploty nespotřebovávalo zbytečně mnoho energie.

I při třeskuté zimě se dokáže sportovní běžkař po stopách pohybovat jen v tenké bundě, kdežto sjezdař při stejné teplotě sáhne po bundě podstatně „teplejší“…

FOTO: CRAFT

V

hodné je připomenout, že oblečení nezahřívá, ale izoluje. Pracuje se s teplem, které vytváří naše tělo. Čím intenzivnější je pohyb, tím více tělo vytváří tepelné energie (naše svaly nedovedou převést čistě energii na pohyb, vždy část energie převedou i na teplo). Například když se naše tělo začne klepat zimou, tak v tu chvíli náš organismus spustil obranný mechanismus proti nadměrnému prochladnutí – záškuby, tedy práce svalů, uvolní i tepelnou energii. A ještě jeden příklad: i při třeskuté zimě se dokáže sportovní běžkař po stopách pohybovat jen v tenké bundě, kdežto sjezdař při stejné teplotě sáhne po podstatně „teplejší“ bundě, protože jeho pohyb není v intenzitě zdaleka tak konstantní.

A jaké izolační materiály jsou vhodné pro použití u sportovního oblečení? Již jsme psali v minulých letech, že nejdostupnějším izolantem v našem okolí je vzduch, a právě ten v sobě izolační materiál musí umět udržet (ve struktuře samotných vláken a také v prostoru vyplněném tímto materiálem) a také musí zamezit jeho proudění uvnitř materiálu. Více se dočtete třeba v loňském SNOW 98 (listopad 2016).

Výroba fleecu „v kostce“ První fleece byl vyroben z vlny, ale v dnešní době se vyrábí nejvíce z polyesteru. Takřka jistě jej najdete i ve svém šatníku. Polyesterová vlákna jsou spředena do jemné příze, která se následně barví. Poté se z ní splétá textilie potřebné gramáže a struktury.

Následně dojde k počesání jejího povrchu – pletený materiál je napínán, aby se zvýšil jeho povrch, a pak jsou strojově mechanicky narušena povrchová vlákna textilie. Výsledný materiál může být dále ošetřen vodoodpudivou úpravou a také dalšími chemickými látkami, aby se docílilo výsledné textury materiálu.

Pánská profesionální lyžařská bunda NORDBLANC BULLET (6400) se super nepromokavou a extra prodyšnou membránou TERATEX®20000 a propracovanou ergonomií

• • • • • • •

• • •

• •

vodní sloupec 20 000 mm, prodyšnost 15 000 g dokonale padnoucí střih, strečový materiál vysoce funkční podšívka s rychleschnoucí úpravou DRYFOR® termoizolační výplň z dutého vlákna FURTHERM® lepené švy, YKK nepromokavé zipy, větrací zipy v podpaží vnitřní bederní pás proti proniknutí sněhu pod bundu předformované rukávy, dvojité zakončení rukávů s otvory na provlečení palců regulace obvodu vnějších rukávů, stahování dolního lemu bundy odepínací kapuce s možností stahování, dvojitý límec vnitřní síťované kapsy na brýle, mobil a MP3 přehrávač, vnější kapsa na skipas integrovaný čistič na brýle, SOS štítek, reflexní prvky cena: 9 995 Kč

Pánské lyžařské NORDBLANC

• kalhoty GALLOP (6435), cena 3 795 Kč • rukavice CRUCIAL (5977), cena 995 Kč • brýle TACTICLE (4429), cena 1 195 Kč

Jednoznačně nejpoužívanější je pro tyto účely polyester, který lze například vyrobit i s dutinami v samotném vláknu, které drží vzduch již ve své mikrostruktuře. Jeho další velkou předností je takřka nulová navlhavost, což je další důležitý předpoklad pro omezení přenosu tepelné

nordblanc.cz

FOTO: HELLY HANSEN

| 86 | SPORT

Prachové peří a jeho hydrofobní vlastnosti Prachové peří je trojrozměrné a pojme do sebe až neuvěřitelný objem vzduchu, proto tak dobře izoluje. Ale jak je to s jeho odolností proti vlhkosti? Někteří výrobci uvádějí, že pro své výrobky (zejména spací pytle) používají čistě přírodní prachové peří bez jakéhokoliv chemického ošetření a zpracování, protože tím by došlo k odbourání jeho přirozené mastnoty, tedy přirozené odolnosti proti vlhkosti.

Takové peří by mělo mít i lepší plnivost a delší životnost.

Mnoho dalších výrobců uvádí, že jimi použité peří je ošetřeno hydrofobní úpravou, která zvyšuje odolnost peří proti přijímání vlhkosti z okolí a logicky rychleji schne. Takové peří je ovšem těžší a má nižší plnivost. Pro účely péřových oděvů bude takto ošetřené peří jednoznačně převládat. Pro impregnaci peří se používají nejčastěji silikonové nebo fluorokarbonové přípravky, ovšem využití těch druhých se docela výrazně mění v souvislosti s problematikou zatížení životního prostředí. Více se dočtete v prosincovém SNOW 107.

Mezi absolutní špičku patří prachové peří, které ve své jemné struktuře dokáže udržet velmi mnoho vzduchu. energie dále od těla. Další zřejmou výhodou je jeho masová dostupnost díky velkým výrobním kapacitám ve světě, čímž se vysvětluje i jeho nízká výsledná cena. Možná nepotěším ekologicky smýšlející jedince, ale je takřka jisté, že současný svět s více než 7 miliardami obyvatel by se bez polyesteru jen těžko obešel, protože tolik vodních ptáků a oveček, aby „zahřály“ všechny, bohužel, nebo snad z jiného pohledu i bohudík, na zemském povrchu nenajdeme.

Tím jsme se dostali k dalším nejpoužívanějším oděvním izolantům, tentokrát přírodním.

Mezi absolutní špičku patří prachové peří, které ve své jemné struktuře dokáže udržet velmi mnoho vzduchu. I proto je neustále využíváno u nejvýkonnějších spacáků. Výborné kvalitou a vlastnostmi je peří husí, izolačně nejvýkonnější a nejdražší je kajčí, nejlevnější pak kachní. Zásadní nevýhodou peří je jeho menší odolnost proti

nadměrné vlhkosti – u vodních ptáků odolnost proti vodě zajišťují hlavně vnější pera, jemná pírka pak mají především izolační vlastnosti.

Proto je masově produkované peří pro účely outdoorového průmyslu často ošetřeno hydrofobní úpravou. Ovšem není to tak jednoduché, více v boxu. Je vhodné uvést, že kombinace výplně z polyesteru a peří se také využívá a u oblečení má své logické výhody.

A ještě připomeňme jemnou merino vlnu. Ta se v posledních letech používá hojně pro první vrstvu oblečení. Hřeje, i když je vlhká, odolává množení bakterií a tím i tvorbě zápachu. Ze stejných důvodů je využitelná i pro izolační vrstvu. Při stejné gramáži materiálu ale není tak výkonná jako předešlé dva materiály. Může se ovšem využít např. v kombinaci s polyesterem do fleecových materiálů, čímž se doplňují pozitivní vlastnosti obou materiálů.

FOTO: SENSOR

Plnivost peří

ARMADA CONTRA L/S

www.armadaskis.com

HELLY HANSEN W EQ BLACK MIDLAYER JACKET

HELLY HANSEN ODIN VEOR DOWN JACKET

www.hellyhansen.com

7 9 Kč 90

Novinka značky Helly Hansen pro zimu 2017. Nepostradatelná bunda optimálně regulující tělesnou teplotu díky speciálním přepážkám, určená pro každého milovníka lyžování ať už na upravených sjezdovkách, tak především milovníky skialpinismu nebo freeridu.

Helly Hansen H2FlowTM technologie se směsí peří, Allied Down | 25D peříodolná odlehčená tkanina s DWR úpravou | 90/10 husí peří, plnivost (fillpower) 800 | Vzadu strategicky umístěné přepážky proudění vzduchu a vpředu ventilační zipy | Univerzální kus k nošení pod další svrchní vrstvou nebo samostatně | Snadno sbalitelná do samostatného vaku | Hmotnost jen 476 g ve velikosti L.

www.armadaskis.com

2 5 Kč 90

Dámský lyžařský svetr upletený z vláken Polartec Thermal Pro. Je příjemný na omak, skvěle padne a hlavně hodně hřeje.

Použitý materiál je při stejné hmotnosti o pětinu teplejší než běžné fleecy, rychle schne a pohodlně se skládá.

K rychlému odvětrání slouží u svetru Armada Engen asymetrický zip.

HELLY HANSEN SOGN INSULATOR JACKET

Tento insulátor je skvělým parťákem pro vrstvení pod vaši shell bundu nebo jako samostatná bunda po celodenní zábavě na sněhu. DWR konečná úprava odpuzující vodu | Primaloft® Silver Insulation 60 g s prošitím zamezujícím migrací výplně v těle a rukávech | Jemná prodyšná síťovaná podšívka | Zadní léga | Strečové manžety | Dvojí zateplené hlavní kapsy se zipy.

www.hellyhansen.com

Pánská lyžařská bunda NORDBLANC GRADE (6405) z vysoce strečového materiálu s pokročilými funkčními vlastnostmi zaručujícími optimální teplotní komfort a maximální volnost pohybu

•

• • • • •

•

•

• •

vysoce nepromokavá a vysoce prodyšná membrána TERATEX®10000 - vodní sloupec 10 000 mm, prodyšnost 8 000 g dokonale padnoucí technický střih, vysoce elastický materiál funkční podšívka, termoizolační výplň FURTHERM® nepromokavé zipy, větrací zipy v podpaží vnitřní bederní pás zabraňující proniknutí sněhu pod bundu předformované rukávy s dvojitým zakončením a možností regulace spodního okraje sofistikované stahování spodního okraje bundy skryté v kapse,

odepínací kapuce s možností stahování vnitřní síťovaná kapsa na brýle a MP3 přehrávač, vnější kapsa na skipas s elastickým držákem reflexní prvky cena: 4 795 Kč

Pánské lyžařské NORDBLANC

• kalhoty JET (6436), cena 2 995 Kč • rukavice TRULY (5976), cena 1 495 Kč • brýle LOOK (4430), cena 795 Kč

3 7 Kč 90

www.hellyhansen.com

www.hellyhansen.com

ARMADA ENGEN SKI SWEATER

2 3 Kč 90

Skvělá mikina inspirovaná naší klasickou EQ Black ski řadou. Tato střední vrstva přináší skvělé teplo a pohodlí díky plně strečové fleecové tkanině. Hladký exteriér nebrání nošení vaší oblíbené ochranné bundy a interiér z broušeného fleecu vám přinese komfort jako nic jiného. K dostání také v pánském provedení.

Skvělá mikina inspirováni naší klasickou EQ Black ski řadou, tato střední vrstva přináší skvělé teplo a pohodlí díky plně strečové fleecové tkanině. Hladký exteriér nebrání nošení vaší oblíbené ochranné bundy a interiér z broušeného fleecu vám přinese komfort jako nic jiného. K dostání také v panském provedení.

18 Kč 50

Triko Contra vyrábí Armada ve dvou verzích, s krátkým a dlouhým rukávem. Funguje skvěle přímo na tělo i jako druhá vrstva. Triko je vyrobené z polyesterového vlákna s antimikrobiální úpravou za pomoci stříbra. Ploché švy zabraňují otlakům.

O design varianty Ween se postaral známý kalifornský umělec MADSTEEZ.

HELLY HANSEN W EQ BLACK MIDLAYER JACKET

2 3 Kč 90

„Loft“, neboli přesněji plnivost peří, zjednodušeně poukazuje na izolační kvalitu peří. Čím je peří jemnější a kvalitnější, tím zabere více prostoru (a udrží při stejné hmotnosti výplně více vzduchu). Plnivost se měří v normovaném válci naplněném jednou uncí peří (28,4 g), na které tlačí seshora závaží předepsané hmotnosti. Výsledný objem je udáván hodnotou CUIN (cubic inch, tedy kubický palec). Výplně z prachového peří s hodnotou nad 750 CUIN značí jeho výtečnou plnivost a kvalitu.

nordblanc.cz

| 88 | SPORT CRAFT BLAZE

www.hudy.cz

18 Kč 90 3 1 Kč 99

Už máte ve skříni dost obyčejných fleecek a hledáte něco speciálního? Pokud ano, stačí do svého šatníku zařadit technickou mikinu Orbit. Tato celorozepínací pánská mikina je vhodná jako střední vrstva pro aerobní aktivity v horách.

Materiál výborně udržuje teplo a má skvělé izolační vlastnosti. Navíc je prodyšný a rychle odvádí vlhkost od těla. Sportovní střih a strečový materiál poskytují naprostou svobodu pohybu.

MAMMUT FLEXIDOWN JACKET MEN Bunda, která vás bude následovat při jakémkoliv pohybu. Pružné panely způsobí, že brzy zapomenete, že ji máte na sobě.

Pánská zimní zateplená bunda přináší větru- a voděodolný materiál v kombinaci s péřovou výplní, takže vás ochrání před nepřízní počasí, ale zároveň poskytne skvělý tepelný komfort. Bunda disponuje anatomickým střihem a strečovými panely na bocích bundy a na rukávech, které zajistí perfektní svobodu pohybu.

www.hudy.cz

www.lomtrading.cz

Užijte si absolutní volnost pohybu. Dámská zimní zateplená bunda přináší větru- a voděodolný materiál v kombinaci s péřovou výplní, takže vás ochrání před nepřízní počasí, ale zároveň poskytne skvělý tepelný komfort. Bunda disponuje anatomickým střihem a strečovými panely na bocích bundy a na rukávech, které zajistí perfektní svobodu pohybu.

www.hudy.cz

4 9 Kč 99

www.micosport.cz

www.craft.cz

MAMMUT FLEXIDOWN JACKET WOMEN

2 0 Kč 90

Italská značka Mico v letošní kolekci představuje kromě ponožek také jako první materiál PRIMALOFT® zakomponovaný do funkčního prádla. Z několika modelů jsme pro vás vybrali komplet trika a kalhot IN1470 a CM1474.

Obojí Mico nabízí ve třech kompletových barevných kombinacích.

Oba kusy jsou naprosto bezešvé a maximální teplo při zachování stejné hmotnosti a prodyšnosti dodává produktům materiál PRIMALOFT®.

Samozřejmě jsou také již tradičně nejvíce namáhané plochy prošívané tak, aby přinesly vašemu tělu maximální pohodlí a žádné nepříjemné vysouvání. Spodní díl je vyráběn jak ve ¾, tak v dlouhé variantě.

ROCK EXPERIENCE ALPINE

Bunda Alpine italské značky ROCK EXPERIENCE je vhodná pro skialpinismus, případně jako 2. vrstva pro jiné outdoorové aktivity. Má přiléhavý střih, vsadky z elastického materiálu, izolaci Sorona by Du Pont na předním i zadním díle, integrovanou kapuci, zakončení bundy a rukávů z elastického materiálu, vnitřní i vnější kapsy.

Hlavní materiál: 100 % nylon ripstop DWR; podšívka: 90 % polyester, 4 % elastan; elastický vnější materiál: 92 % polyester, 8 % spandex. Technologie Ergo strech, vodoodpudivá úprava.

3 0 Kč 40

MICO JEDINÉ FUNKČNÍ SPORTOVNÍ PRÁDLO S MATERIÁLEM PRIMALOFT® NA TRHU

www.hudy.cz

2 4 Kč 99

www.micosport.cz

Technický dámský pulover je ideální jako střední vrstva pro aerobní aktivity v horách.

Extrémně pohodlný strečový materiál TechStretch Pro výborně udržuje teplo, má skvělé izolační vlastnosti a poskytuje naprostou svobodu pohybu. Navíc je antibakteriální, odolný vůči zápachu a proti oděru.

Díky decentnímu vzhledu lze nosit samostatně jako vnější vrstvu pro volný čas.

Pánská celorozepínací mikina s kapucí z microfleecu je ideální parťák na cesty, suchou přípravu i do vymrzlé chaty.

Díky ergonomickému střihu nebude nijak omezovat ani v posilovně nebo při běhání. Určitě oceníte její opravdu dlouhé rukávy, stejně jako dvě přední kapsy na zip a reflexní prvky.

Prodává se také v dámském provedení.

LA SPORTIVA ORBIT JACKET MEN

3 5 Kč 90

V nové kolekci naleznete několik ponožek s použitým materiálem PRIMALOFT®, které vašim nohám dodají nový pocit z lyžování či výletů do hor. Mico PRIMALOFT® je vlákno vyrobené z velké části kombinací vlny merino a materiálu PRIMALOFT®. V oblasti kotníku, prstů a Achillovy paty jsou ponožky propracovány tak, aby pomáhaly zvýšit výkon a udržovaly nohu v permanentním teple.

Ponožky zároveň výborně odvádějí pot a udržují nohy v suchu.

LA SPORTIVA STELLAR PULLOVER WOMEN

79 Kč 0

MICO PONOŽKY – NOHY V TEPLE JSOU ZÁKLAD

www.craft.cz

13 Kč 50

2 2 Kč 90

Mikinu 686 Knockout je možno označit až za 2,5tou vrstvu. V tuhých mrazech plní spolehlivě roli druhé vrstvy. Díky česanému vnitřku drží teplo a spolehlivě klouže po první vrstvě. Na ruce ji pevně usazují očka na palce v rukávech. Když počasí dovolí, tato mikina vybavená vodoodpudivým zátěrem DWR spolehlivě nahradí i bundu.

www.686.com

CRAFT BREAKAWAY

Dámská lehká mikina s módním sedlem a asymetrickým zipem, která se vám zaručeně vejde pod bundu a určitě se za ni nebudete muset stydět ani při après-ski.

Díky zipu umístěnému na straně už nebudete mít rozedřenou bradu – aspoň ne od této mikiny.

Prodává se také v pánské variantě.

4 9 Kč 99

686 KNOCKOUT BONDED FLEECE

CHCIBYTINSTRUKTOR.CZ

MILLET CHAMONIX NEEDLES HOODIE MEN

www.nordblanc.cz

www.sensor.cz

SENSOR TECNOSTRETCH

Pánská prošívaná sportovní bunda NORDBLANC RAMBO z odlehčeného a větru odolného materiálu s vodním sloupcem 5 000 mm a tepelně izolační výplní z dutého vlákna FURTHERM® spolehlivě udržuje tělo v teple. Předformované rukávy, řada funkčních detailů a sofistikovaně řešený střih řadí bundu mezi technické bundy. Bunda je ideální jako vrchní vrstva pro nordic aktivity nebo spodní vrstva při náročnějších sportovněoutdoorových aktivitách.

Značkový materiál italské firmy Pontetorto nikdy nezklame. Nový střih dámské mikiny perfektně sedí a je vhodný na všechny sporty v chladnějších podmínkách a pro svůj atraktivní design i pro aktivně strávené volné chvíle. K výběru je více barevných variant, všechny vyrobené v České republice! #sensoractivewear

www.nordblanc.cz

www.sensor.cz

2 7 Kč 95

NORDBLANC RAMBO

NORDBLANC SLOPE

www.nordblanc.cz

4 5 Kč 99

Dámská profi lyžařská bunda NORDBLANC BUBBLY (6415) s výborným technickým střihem a super vodonepropustnou a extra prodyšnou membránou TERATEX®20000ELP

SKHOOP ŠATOVÁ VESTA THE DEBBIE Jestli jste zmrzlík, pak si tuto dámskou šatovou vestu The Debbie SKHOOP. Prodloužená délka vesty krásně kryje celá záda, hrudník a také zadeček. Vesta je zateplená, takže strach ze zimy mít nemusíte. Díky oboustrannému zipu si vestu můžete v případě potřeby porozepnout ze spodu, tak aby se vám snáze pohybovalo, nebo jste se dostala do kapes u kalhot.

2 4 Kč 95

Dámská dokonale padnoucí nordic bunda NORDBLANC SLOPE s větruvzdorným zatepleným předním a zadním dílem je ideální druhou nebo třetí vrstvou poskytující výbornou tepelnou izolaci, a to díky výplni FURTHERM® z dutého vlákna. Vysoce strečový powerfleece materiál s rychleschnoucí DRYFOR® úpravou, ergonomický a funkční střih zaručí maximální komfort a volnost pohybu i při náročnějších aktivitách.

12 Kč 55

SENSOR THERMO Novinka ze značkového vlákna Coolmax All Season Fresh je ideální pro všechny zimomřivce. Toto vlákno zajišťuje dvě funkční vlastnosti najednou – transport vlhkosti od těla a termoregulační schopnost. K tomu přidejte permanentní bakteriostatické vlastnosti na bázi iontů stříbra, trendy norský potisk a výrobu v Česku.

K dispozici i varianta s kapucí a dámská verze! #sensoractivewear

17 Kč 95

NORDBLANC LITHE Pánský hřejivý svetr NORDBLANC LITHE z úpletového materiálu s počesanou rubovou stranou z řady TECNOPOLAR® fleece má výborné tepelněizolační vlastnosti. Funkční svetr technického střihu připomíná klasický pánský svetr na běžné nošení, ale především se užije jako třetí vrstva pro lehké sportovní aktivity, outdoor a volný čas, nebo jako druhá vrstva pod bundu. Příjemný materiál a kvalitní zpracování zajistí komfort po celý den.

19 Kč 95

www.hudy.cz

www.northshop.cz

• • • • • •

• • • • • • • • •

vodní sloupec 20 000 mm, prodyšnost 15 000 g strečová podšívka s rychleschnoucí úpravou DRYFOR® termoizolační výplň z dutého vlákna FURTHERM® lepené švy, YKK nepromokavé zipy, větrací zipy v podpaží vnitřní bederní pás zabraňující vniknutí sněhu předformované rukávy s dvojitým zakončením s poutkem na prostrčení palců regulace spodního okraje vnějších rukávů sofistikované stahování spodního lemu bundy skryté v kapse odepínací kapuce s možností stahování jejího obvodu vnitřní síťované kapsy na brýle, mobil a MP3 přehrávač vnější kapsa na rukávu na čipový skipas zateplení bočních kapes vnitřním fleecem integrovaný čistič na brýle, SOS štítek reflexní prvky cena: 9 995 Kč

Dámské lyžařské NORDBLANC

4 8 Kč 90

www.hudy.cz

V této bundě získáte spolehlivého spojence pro všechna svá dobrodružství.

Jedinečná hybridní bunda navržená do zimních aktivních hor. Přední a zadní díl bundy je zateplen hřejivou izolací Microloft, zatímco ostatní části jsou z pružného Thermostretche. Bunda, která je zacílena na aktivní dámy, jež u krbu hned tak neposedí.

Výjimečný design a dokonalé zpracování však jistě osloví i ostatní typy dívek a žen.

4 9 Kč 99

Hybridní izolační bunda navržená pro skialpy i jiné horské aktivity. Přední a zadní panel je vyroben z hřejivého výborně sbalitelného Microloftu®, zatímco ostatní části bundy jsou z pružného Thermostretche.

Bunda má vynikající prodyšnost a celkový vzhled s moderními prvky vás zaujme na první pohled. Sníh, vítr, zima ani jiné potvory už nebudou mít na horách šanci. V této bundě si na vás jednoduše netroufnou.

MILLET LADY HYBRID NEEDLES HOODIE

• kalhoty NORDBLANC GLEE (6438), cena 3 695 Kč • rukavice NORDBLANC CRUCIAL (5977), cena 995 Kč • brýle NORDBLANC GABLE (4428), cena 895 Kč

nordblanc.cz

| 90 | SPORT

NOHY V TEPLE a pohodlí jsou základ Se začínající zimní sezónou se kromě potěšení z prvního lyžování začínají stále častěji vkrádat do vašich bot a přezkáčů zimní mrazíky, od nichž pak velice snadno promrznou i ty nejotrlejší z vás. Kvalitní funkční prádlo a ponožky regulují tělesnou teplotu, eliminují nežádoucí ochlazení, zvyšují výkonnost a hlavně požitek z lyžování.

P

okud chcete vsadit na jistotu, vyberte si některý z produktů italské značky MICO, která se výrobou ponožek a funkčního prádla zabývá již přes 40 let a na domácím trhu si drží pozici lídra ve svém oboru. Nejnovější materiály a technologie, které MICO ve svých produktech využívá, odrážejí nepříznivé vnější vlivy a zároveň pracují s přirozenými procesy těla, které vznikají během tělesné aktivity. Když se odborníci na technologie spojí s legendárním sportovcem, jakým je Alberto Tomba, úspěch je zaručen.

Jednu z novinek pro nadcházející zimní sezónu ocení muži i ženy a především rodiče, kteří chtějí mít své ratolesti v maximálním teple a pohodlí. MICO ve spolupráci se společností PRIMALOFT® vypracovalo vlákno, které posunuje hranice termoregulačních vlastností spodního prádla a ponožek zase o krok dál.

Primaloft – více tepla, méně materiálu Syntetickou izolaci PRIMALOFT® lze použít v řadě modifikací, hlavními vlastnostmi jsou vynikající izolační vlastnosti, hřejivost a nízká hmotnost. PRIMALOFT® se svými termoregulačními vlastnostmi blíží peří. Výsledkem spolupráce firmy MICO a PRIMALOFT® je unikátní kolekce ponožek a spodního prádla, které vás nezklamou ani v největších mrazech.

V kolekci ponožek MICO PRIMALOFT® naleznete unisexové ponožky, dámské ponožky, jež jsou vytvořené přesně na dámskou nohu, a v neposlední řadě také dětské ponožky, aby byli co nejlépe chráněni i ti nejmenší lyžaři.

Vlákno MICO PRIMALOFT® je vyrobeno z velké části kombinací vlny merino a materiálu PRIMALOFT®. V oblasti kotníku, prstů a Achillovy paty jsou ponožky propracovány tak, aby

Petra Vlhová používá

BRUBECK

Značka BRUBECK, přední evropský výrobce vysoce funkčního bezešvého termo prádla, je již druhým rokem sponzorem slovenské sjezdařky Petry Vlhové. Zároveň výrobky této značky používá a testuje i celý její realizační tým.

P

etra Vlhová si ze široké nabídky značky BRUBECK vybrala pro svoji přípravu i vlastní závodní činnost výrobky z těchto osvědčených produktových řad:

pro letní přípravu síťované vysoce funkční prádlo z kolekce BASE LAYER. Toto tenké a lehké (101 g/m2) prádlo s vysokým podílem antibakteriálního polypropylenového vlákna je vyrobené speciální 3D technologií. Zajišťuje optimální termoregulaci při vysoké zátěži.

Pro lyžování při vyšších teplotách se nejlépe osvědčilo prádlo z kolekce DRY. Toto prádlo, díky použitým materiálům, ventilačním kanálkům a síťované struktuře úpletu v místech zvýšené potivosti, aktivně zabraňuje přehřátí organismu.

Při chladném zimním počasí Petra Vlhová používá komplet z kolekce THERMO. Tato kolekce je z nabídky značky BRUBECK nejvhodnější pro příznivce sjezdového lyžování. Použité unikátní vlákno NILLIT INNERGY obsahuje minerální látky, které přeměňují tepelnou energii organizmu v infračervené záření a vrací ho zpět na pokožku. Tím se zvyšuje výhřevnost termo prádla o 1–2 °C a je tak zajištěn teplotní komfort i při celodenním použití.

Více informací o značce BRUBECK najdete na:

www.huraven.cz, www.arnox.sk

pomáhaly zvýšit výkon a udržovaly nohu v permanentním teple. Ponožky zároveň výborně odvádějí pot a udržují nohy v suchu.

Kompletní seznam prodejců nejen ponožek, ale i funkčního prádla v České i Slovenské republice naleznete na stránkách:

www.micosport.cz

| 92 |

www.jpsportservis.cz

| 93 |

NAŠE MÓDA NEMÁ OMEZOVAT. NAOPAK. MÁ OTEVÍRAT NOVÉ PERSPEKTIVY.

| 94 |

Luis Trenker je italská lifestylová značka, jejíž filozofie je inspirovaná životním stylem jihotyrolské legendy, horolezce a režiséra Luise Trenkera. Design produktů vychází z propojení tradiční alpské módy, původních střihů a přírodních materiálů s vlastnostmi a technickými parametry moderního sportovního oblečení. www.jpsportservis.cz

JSOU LIDÉ, KTEŘÍ HRANICE VYTVÁŘEJÍ. A JSOU LIDÉ, KTEŘÍ HRANICE PŘEKONÁVAJÍ…

| 95 |

Švýcarská značka Kjus si vytváří náskok před ostatními v unikátním „3D stretch“ konceptu. Ten zahrnuje všechny součásti oblečení. Od podšívky, přes izolace a švy, po vrchní látky s membránou. Díky spolupráci s nejlepšími výrobci jsou designéři KJUS schopni stavět bundy podle požadavků těch nejlepších lyžařů. Tím jistě byl i jeden ze zakladtelů značky Kjus a legenda sjezdového lyžování Didier Cuche, jehož bunda také nechybí v letošní kolekci. kjus.cz Pánská bunda Kjus Cuche II - 41 240 Kč

Pánské rukavice Kjus BT 2.0 glove s integrovaným „handsfree“ skrytým v rukavici - 9 590 Kč

Pohodlná pánská druhá vrstva Kjus Diamond halfzip – 4 640 Kč

Celopletená ultrastrečová lyžařské bunda Kjus Freelite - 27 490 Kč

Dámské rukavice Kjus the mitt 2.0 mitten - 4 390 Kč

Dámská bunda Kjus Laina - 16 490 Kč

Celopletená ultrastrečová lyžařské bunda Kjus Freelite - 27 490 Kč

Dámský pohodlný svetr se zipem Kjus Sella Knit Halfzip - 9 590 Kč

Dámská bunda Kjus Duana - 24 740 Kč Produkty Kjus ze současné kolekce lze zakoupit v dámském i pánském provedení ve vybraných obchodech v České republice a na Slovensku. Váš nejbližší obchod s vybavením značky Kjus naleznete na kjus.cz

Naší vášní je sport ve všech jeho podobách.

A základním předpokladem pro jakýkoliv optimální výkon je vhodně zvolené funkční prádlo. Nabízíme to, co nikdo jiný:

UNIVERZÁLNÍ FUNKČNÍ PRÁDLO NEEXISTUJE...

10 RŮZNÝCH ŘAD FUNKČNÍHO PRÁDLA! Každá řada funkčního prádla Craft má jiné vlastnosti a parametry. Umožní Ti správný výběr prádla v závislosti na typu aktivity, intenzitě pohybu, okolních podmínkách, dalším vrstvení a podle osobních preferencí.

Přestaňme chtít od svého prádla nemožné.

Radost a požitek z pohybu závisí i na tom, co si vezmeme na sebe. Je to jen na nás.

Na našem dobrém nebo špatném rozhodnutí. Je čas naučit se konečně optimálně oblékat...

SINCE 1977

ACTIVE EXTREME 2.0

ACTIVE INTENSITY

Nejvýkonnější funkční prádlo pro dlouhodobou vysokou zátěž a maximální výkon v mírných až chladných podmínkách. Dvouvrstvá tkanina ACTIVE EXTREME 2.0 z odlehčeného vlákna CoolMax Pro s unikátním patentovaným průřezem přináší vynikající prodyšnost a extrémně rychlý transport potu od pokožky.

Zcela nová řada prádla pro vysoký výkon v chladných podmínkách. Svými vlastnostmi ACTIVE INTENSITY navazuje na původní legendární „craftí“ Pro Zero.

Optimální míra zateplení, příjemná, elastická pletenina s proměnlivou strukturou a bezešvými přechody, skvělé funkční vlastnosti a sportovní efektní design.

UDĚLEJ SI JASNO! NEJVYŠŠÍ

VYSOKÁ

INTENZITA POHYBU

10 RŮZNÝCH ŘAD FUNKČNÍHO PRÁDLA CRAFT! VYBER SI TO NEJVHODNĚJŠÍ V ZÁVISLOSTI NA INTENZITĚ POHYBU A OKOLNÍ TEPLOTĚ.

ACT IVE ACT IVE

WAR M STŘEDNÍ

INTE

L CO

Y

NÍZKÁ

NOR

L ME

REM

E 2.

0

SH S

UPE

RLIG

HT

NSIT

Y

ACT IVE

NSIT

WOO

INTE

COO

EXT

COO

L IN

COM

TEN

SITY

FOR

T

MIX

MFO

RT

COO

&M

ATC H

L CO

MFO

RT

DIC W

KLID

OOL OKOLNÍ TEPLOTA

-20

-10

WARM INTENSITY Další nová řada teplého prádla pro pohyb v pásmu střední intenzity ve velmi chladných podmínkách. Vysoce funkční propojení požadavků na termoizolaci a zároveň rychlý odvod potu od těla spolu s přebytečným teplem.

0

10

20

30

WOOL COMFORT Vysoce komfortní řada dvouvrstvého prádla kombinující nejlepší vlastnosti syntetického vlákna a merino vlny. Perfektní volba pro aktivity se střídavou intenzitou pohybu v chladných a velmi chladných podmínkách - skialpinismus, zimní turistika a treking, horolezectví apod.

| 102 | SPORT COLMAR ENGADINA Dámská lyžařská bunda Engadina z alpské kolekce s anatomickým střihem v oblasti pasu a asymetrickým šestiúhelníkovým potiskem. Na pružné svrchní tkanině je laminována prodyšná a voděodolná membrána Colmar Proof-tech s vodním sloupcem 20 000 mm.

Zateplena je materiálem Thermore® Classic. Bunda má předtvarované rukávy, voděodolné zipy, odnímatelný fleecový límec a odnímatelnou kapuci s umělou kožešinou, kterou lze také odepnout. Ventilační průduchy se nachází na strategických místech. Bunda má povrchovou vodoodpudivou úpravu Teflon™ EcoElite™, která je extrémně šetrná k životnímu prostředí a bez PFC.

COLMAR

Vývoj, inovace, historie Lyžařská kolekce technického oblečení Colmar navazuje na trendy z minulé sezóny (sport, styl a rodinný příběh) a pro zimu 2017/18 klade největší důraz na inovace a vývoj. Výsledkem je špičkové funkční nepromokavé oblečení plné nápadů.

P

řes 90 % kolekce Colmar má moderní a ekologickou povrchovou úpravu Teflon™ EcoElite™, která je při dosažení vysoké míry vodoodpudivosti ekologicky odbouratelná a také velmi odolná.

Colmar spolu se společností Directa Plus vyvíjí technologii Graphene Plus G+, díky které získal ocenění na letošním veletrhu ISPO. Využití nachází grafen ve více výrobcích, ať už na jejich povrchu, u membrány nebo například v podšívce. Hlavním přínosem technologie G+ je to, že umožňuje tkanině působit jako filtr mezi tělem a vnějším prostředím, čímž zajišťuje ideální teplotu pro uživatele.

Vzhledem k tepelným a vodivým vlastnostem grafenu je teplo produkované lidským tělem zachováno a rozloženo rovnoměrně v chladném prostředí, přitom se rozptýlí v teplém prostředí a umožňuje tak udržovat rovnoměrnou tělesnou teplotu během fyzické aktivity. Tkaniny

COLMAR ERWIN

COLMAR USHUAIA Dámská lyžařská bunda vyniká mladými liniemi a strečovými bočními panely, které zajišťují maximální pohodlí. Svrchní tkanina kombinuje nízkou hmotnost se zvýšenou odolností proti protržení.

Izolační výplň je z jemného prachového peří.

Bunda disponuje voděodolnou technickou membránou s vodním sloupcem 20 000 mm, má sněžný pás, pohodlnou odnímatelnou kapuci, předtvarované rukávy a voděodolné zipy. Bunda má povrchovou vodoodpudivou úpravu Teflon™ EcoElite™, která je extrémně šetrná k životnímu prostředí a bez PFC.

ošetřené technologií G+ jsou také elektrostatické a bakteriostatické. Pokud je grafen umístěn na vnější straně oděvu, např. jako v případě lyžařské kombinézy francouzského národního týmu, G+ snižuje tření se vzduchem a vodou, což umožňuje špičkový sportovní výkon.

Colmar Bucler je na veletrhu ISPO další oceněná bunda, která se vyznačuje integrovanými chrániči. Tento model je vyvíjen ve spojení se světoznámým výrobcem Acerbis, a pro sezónu 17/18 byl opět inovován.

DNA značky má nenápadnou přítomnost na všech modelech a funkčnost je ukrytá také v důležitých detailech, jako je například rozšiřitelná kapuce, která pojme i přilbu a při tom je odnímatelná, dále jsou to prostorné kapsy, ergonomické střihy, kvalitní voděodolné zipy…

Prodejce Colmar v Česku a na Slovensku vám najde STORE LOCATOR na:

www.colmar.it

Ideální partner pro vaše nejdivočejší dobrodružství

vodotěsný do 15 m

nárazuvzdorný mrazuvzdorný do 2,1m do - 10 °C

tlakuvzdorný (100 kg)

Tough! TG-5 U běžného fotoaparátu by přechod z mrazivého alpského vzduchu do tepla horské chaty obvykle způsobil zamlžení objektivu. S fotoaparátem TG-5 je to však již minulostí.

12 990 Kč

Vše pod jednou střechou v centru Prahy.

Největší prodejna fototechniky v ČR.

Nejlepší e-shop roku 2014, 2015 a 2016.

Centrum FotoŠkoda – Palác Langhans, Vodičkova 37, Praha 1

Autorizovaný servis v zázemí firmy.

Většina zboží skladem.

Nově otevřeno i v neděli.

11:00 - 18:00

www.fotoskoda.cz

| 104 | MOUNTAIN …svítí jasný úplněk, jehož světlo se odráží ve vodě. Tajně doufáme, že se objeví i nazelenalý tanec polární záře, která se v těchto zeměpisných šířkách občas ukáže.

NEKONEČNÉ NORSKO

strana

106

Mobil do hor je stále důležitější

S

kialpinista s mobilem místo navigace? Existuje hned několik aplikací, které lze využít pro skitouring. Počínaje navigací s rozsáhlým seznamem zaznamenaných skialpových túr od Outdooractive či Onyx Technologies přes seznam túr tvořený horskými vůdci Alpen Guide Skitouren až po aplikaci firmy Ortovox, která mimo map a tras nabízí i informace o lavinové situaci, pomůcky typu kompasu či sklonoměru a také tlačítko nouzového volání horské služby. Skialpinisté tedy nejenže najdou informace o túře a aktuálních podmínkách na mobilním telefonu, ale mohou tyto aplikace využívat i přímo v terénu. (lv)

MOUNTAIN

Skialpem to začalo III

FOTO: FREDRIK SCHENHOLM

S

eriál Skialpem to začalo letos pokračuje již třetí sérií. Má tentokrát osm dílů a nese podtitul Jak si užít zimu – ten naznačuje akcent na všechny možnosti vyžití, které zasněžené hory nabízejí. Pořad pro Českou televizi vyrobila společnost North Trappers, reprezentovaná značkou Norská móda. Provázet jím budou opět Alena Zárybnická a Jiří Hölzel, ale potkáte se v něm i s mnoha osobnostmi lyžařského světa: Kateřinou Neumannovou, Tomášem Krausem, Filipem Trejbalem, Robinem Kaletou, Michalem Novotným, Karlem Křížem či Slovinci Tinou Maze a Jure Koširem. Seriál poběží od začátku listopadu do konce prosince každou sobotu na programu ČT Sport. (ph)

| 105 |

strana

122

Mnoho z nich jsem viděl plakat, někteří měli tváře pokryté ledem. Podle velícího důstojníka prý každý den tři nebo čtyři muži přes noc umrznou…

JAK SE VÁLČILO V ALPÁCH

126

strana

Podobně jako v případě sněhových lavin, i riziko pádu do stromové studny prudce vzrůstá během a bezprostředně po silném sněžení. Pokud je následováno studeným počasím, sníh kolem stromů nemusí slehnout ještě po řadu dní, či dokonce týdnů.

STUDNA

Norsko je specifická země. Je s podivem, kolik tam leží neobjeveného lyžařského potenciálu. Místa, která jsou kvůli kvalitě sněhu srovnávána s Kanadou či Japonskem, ale i fenomény zcela typické a unikátní: lyžování nad fjordy s výhledem na moře, lyžování v noci, nebo dokonce lyžování pod dohledem Aurory Borealis – polární záře. Na obrázku severní a málo známá Alta – více o ní na straně 110

| 106 | MOUNTAIN

Text: Lukáš Vavrda, Petr Socha

Nekonečné

Lofoty jsou centrem dobrodruhů s lyžemi, nekonečné výhledy na mořskou modř jsou vykoupeny absencí prašanu, který teplé moře rychle mění na zrnitý sníh

FOTO: ONDŘEJ PEKÁREK, WWW.FREERIDEGUIDES.CZ

NORSKO

| 107 | PARTNER RUBRIKY

LOFOTY: nejčastější cíl lyžařů

Lofoty

polohách, zde si zalyžuje a zároveň se nemusí bát o nedostatek kyslíku.

Směrem k největšímu městu v okolí Svolvearu lze najít také mnoho skialpově přívětivých pohoří, kvalitní terény jsou i u vesnice Ä na samém konci silnice E10. Za návštěvu také stojí nedaleká ves Reine. Ta je vyhledávaná pro nejlepší možnosti fotografování. Snoubí se zde vysoká šance zachytit polární záři s typicky lofotskou architekturou – červenými domky, které se tyčí z moře na dřevěných kůlech a střechu mají pokrytou přírodním trávníkem.

FOTO: GORE-TEX / MANUEL FERRIGATO

Je to nejseverněji položené místo na planetě, kde průměrná teplota vzduchu neklesá pod bod mrazu

FOTO: GORE-TEX / MANUEL FERRIGATO

Č

astým východiskem pro lyžařské túry je vesnice Laupstad – lyžování je zde velmi rozmanité, převýšení sjezdů se pohybuje okolo 600 metrů a končí zpravidla až u pobřeží. Lesy zde nepotkáte, lyžuje se na rozlehlých pláních nebo v úzkých žlabech či na ostrých žebrech… Kvůli velmi proměnlivému počasí nelze předpokládat přítomnost prašanu, sníh bývá spíš tvrdší a mokrý, destinace je ostatně vyhledávána spíš pro výhledy a možnost sjet až k oceánu. Navíc pokud někomu nedělá dobře pobyt ve vyšších

N O R S K O

Nejčastěji zmiňovaným lákadlem pro freeridové výlety v Norsku jsou Lofoty. Souostroví se skládá z více než osmdesáti samostatných ostrovů.

FOTO: MARTIN DURA, WWW.FREERIDEGUIDES.CZ

| 108 | MOUNTAIN

Kolik podob může mít lyžování…

Text: Ondřej Pekárek

fotograf, kameraman, pořadatel freeridových kempů nejen v exotických destinacích. www.freerideguides.cz

Postřehy znalce: kdy na Lofoty?

S

ouostroví Lofoty patří bezesporu mezi jednu z nejkrásnějších skialpových destinací na světě. Nádherná panoramata, která se zaryjí hluboko do paměti každého, kdo si vyšlape na prakticky jakýkoliv vrchol ze souostroví Lofoten.

Výhledy jsou ale draze vykoupeny zdejším podnebím. Díky působení Golfského proudu je klima na Lofotech, vzhledem k jeho poloze za polárním kruhem, relativně mírné. Je to nejseverněji položené místo na planetě, kde průměrná teplota vzduchu neklesá pod bod mrazu. To znamená, že je zde tepleji než třeba na Sněžce. To má za následek dvě věci. Že nikdy neklesá teplota pod –15 °C a že oblevy jsou zde velmi časté. Člověk se také musí připravit na opravdu velmi větrné počasí.

V součtu to znamená, že během dne vám klid-

ně bude sněžit, pršet, foukat vichřice a může být i naprostý azur. A tak je dobré se na toto připravit velmi kvalitním prodyšným a zároveň nepromokavým oblečením. Místní domorodce před skialpovým výletem jen tak nějaký déšť neodradí a vás by taky neměl. Protože místní moc dobře vědí, že déšť může kdykoli přejít v hezké počasí.

Pokud chcete nastupovat a sjíždět až k samotnému oceánu po sněhu, je ideální měsíc březen. Protože dříve máte brzy tmu a později už přichází velmi rychle a rázně jaro. Na druhou stranu díky oceánu je sníh prosolený a ani vydatný déšť mu výrazněji neublíží. Zažil jsem na Lofotech déšť 8 dní v kuse a sněhová vrstva byla i po takové době kompaktní a nezaznamenal jsem ani jednu základovou lavinu. To samozřejmě neznamená, že by nemohla přijít.

Jen se zde sníh chová jinak, než jste zvyklí ze střední Evropy.

Není potřeba vstávat v brzkých ranních hodinách kvůli přílišnému tání sněhu v odpoledních hodinách. V půlce dubna slunce již prakticky nezapadá za horizont a drží se celý den nízko nad obzorem. Nemá tedy takovou sílu, jako je tomu v Alpách. Takže v dubnu můžete vyrážet na svah klidně v 8 večer.

Jednoznačně nejvíce sněhu je na Lofotech vždy na ostrově Austvågøya. To je ten, na kterém je i metropole Svolvær. Na tomto ostrově se nacházejí i nejhezčí sjezdy pro běžné skialpinisty. Pokud bude málo sněhu zde, rozhodně nemá cenu vyrážet dál ke konci souostroví. Zde má Golfský proud ještě mnohem větší sílu a sníh tam 100% nebude.

Pokud přeci jen dorazíte na Lofoty a sněhu již bude velmi málo, doporučil bych přejet do okolí Narviku.

Více čtěte na:

/clanky/4737

Lyngseidet

LYNGENSKÉ ALPY

Jak na tebe působí tamní kultura, zejména ta lyžařská?

V místě je poklidná atmosféra, lidi jsou daleko od stresu, který je u nás vidět na každém kroku. Lyžaři, převážně skialpinisti, mají k dispozici nekonečné terény, průvodci jsou profíci, jen ceny jsou dost vysoké.

Co tě tam nejvíc překvapilo?

Jeden den jsme vyjeli na lyže a byl silný déšť. Ještě když jsme se obouvali do lyží, dost pršelo, po pěti minutách pochodu se obloha roztrhla a bylo nádherně! Počasí se na Lofotech mění dost rychle.

Pro jaký ty lyžařů myslíš, že je to ideální cíl?

Pro lyžaře, alpinisty, freeridery a aktivní lidi, které zajímá krajina, příroda a zajímavé výhledy.

Máš tam nějaký tajný tip na destinaci, aktivitu…?

Při špatném počasí je možné zajet do pár kilometrů vzdáleného Unstadu a zajezdit si na surfu v legendárním místě Unstad arctic surf.

Nemusíte s sebou nic mít, všechno vám zapůjčí.

Kombinovat lyžování a surfing na moři hned tak někde nejde. (ps)

Více čtěte na:

/clanky/4736

JACHTOU NA LYŽE Lyngenské Alpy pro lyžaře objevili Francouzi, jejich první jachty se v norských fjordech za polárním kruhem objevily asi před deseti lety. Dnes se v zimních měsících – což zde znamená polovinu února až konec května – proplétají mezi ostrovy Lyngenských Alp dvě desítky jachet s lyžaři na palubě. Většina z nich je pronajata v Tromsø – máte-li patřičnou licenci a dostatek kamarádů skitouristů, nic vám nestojí v cestě za vlastním polárním dobrodružstvím.

Na jachtě dojedete pod kterýkoli kopec a zažijete tak plnohodnotnou svobodu okořeněnou jedinečnými túrami a sjezdy. (ps)

FOTO: ONDŘEJ PEKÁREK

Čím tě Norsko oslovilo?

Norsko je krásná, pro nás exotická země. Na jeho rozlohu je řídce obydlená. I na místech, která jsou krásná a zajímavá, jako jsou Lofoty, není počet lidí ani turistů velký.

D

alší velezáživnou lyžařskou destinací Norska jsou Lyngenské Alpy, horský pás v severozápadním cípu země, východně od města Tromsø. Hory sledují západní pobřeží od jihu na sever v délce 90 a šířce 15–20 kilometrů. Jejich dominantou je poloostrov Lyngen s nejvyšším vrcholem Jiekkevarre s 1 833 metry nadmořské výšky, v centrálních horách leží také několik ledovců.

Terén by se skoro mohl označit za ideální pro skitouring pro každého, extrémní zlomy se dají většinou objet a dá se efektivně minimalizovat riziko. Túry jsou někdy až neuvěřitelně pohodová s dlouhými prašanovými sjezdy.

Mezi tamní highlights patří výstup na vrchol Kjelvagtinden na soukromém ostrově Uloya. Na ostrov, který se dá v klidu přejít napříč za den, se dá dostat pouze lodí. A když budete mít štěstí, na vrchol vás doprovodí jeho majitelka Hege. Sjezd na závěr je ideálně strmý a velmi příjemně dlouhý.

FOTO: GORE-TEX / MANUEL FERRIGATO

Tomáš procestoval s lyžemi kus světa a Norsko je právě jeho aktuálně oblíbenou destinací. Jak ho vidí on?

N O R S K O

TOMÁŠ KRAUS O NORSKU

FOTO: MARTIN DURA

| 109 |

FOTO: FREDRIK SCHENHOLM

| 110 | MOUNTAIN

ALTA: norské Japonsko

N

orské město Alta leží daleko za polárním kruhem a ročně jej navštěvují tisíce turistů za jediným cílem: polární září. Alta je díky své poloze o poznání chladnější oproti jiným norským lokalitám, což ji činí netypickou, protože sníh si tu déle uchovává původní konzistenci.

Máte tak dost velkou šanci, že si polyžujete v šampaňském prašanu. Ostatně díky lehkému

sněhu a možná i díky řídkým porostům připomíná tamní lyžování legendární prašanové resorty v Japonsku. A jelikož jsme na souostroví protkaném fjordy, modrá v údolí je takový norský estetický bonus.

Ve výčtu výhod však můžeme pokračovat: když do Alty přijedete s lyžemi, setkáte se s údivem místních – vždyť lyžovat se jezdí na Lofoty nebo do Tromsø! Alta je doposud neobjevený ráj

a nebudete se s nikým prát o první stopu.

No a nakonec ona slavná polární záře. Asi se nedá protestovat, že její přítomnost povýší každé lyžování na nezapomenutelný zážitek.

Chcete-li ji spatřit, pak do Alty vyrazte v březnu, západ vás tam přepadne kolem páté a nabídne dostatek tmy, kterou polární záře vyžaduje.

Dost pravděpodobně se ale budete těžko smiřovat s tím, že jde o fyzikální jev, nikoli zázrak.

N O R S K O

Alta

FOTO: FREDRIK SCHENHOLM

| 111 |

FOTO: FREDRIK SCHENHOLM

Když do Alty přijedete lyžovat, setkáte se s údivem místních – vždyť lyžovat se jezdí na Lofoty nebo do Tromsø! Alta je neobjevený ráj…

Nepřipomíná vám ta fotka něco? Že by Japonsko? Ale co ten fjord dole?

| 112 | MOUNTAIN

Nejvýhodnější na lyžování a pozorování polární záře je březen. Zpočátku je sice ještě dost krátký den, ale 18. března se den a noc srovnají, což může být optimální – půl dne světla na lyžování, půl dne na pozorování polární záře

HELLYHANSEN.COM

WHEN YOU CAN’T CHOOSE THE CONDITIONS CHOOSE LIKE A PRO

HELLY HANSEN IS THE APPAREL BRAND TRUSTED

BY SKI PROFESSIONALS WORLDWIDE.

ELEVATION SHELL JACKET

MIKE TONGE / SKI PATROLLER / FERNIE

| 114 | MOUNTAIN Text a foto: Fredrik Schenholm

DRSNÉ LYŽOVÁNÍ V BODØ

„H

ele, mám v rukavici burák!“ říká Øyvind Gjersvik.

Hlasitě se smějeme tomu, jak vytřepává ztracený burák ze své rukavice a vkládá jej do úst, jako by nic. „Perfektní, zrovna jsem potřeboval malou pauzu na jídlo před posledními metry,“ říká Øyvind, háže po nás okouzlující úsměv, načež obrací zrak na zbývající kousek cesty na vrchol hory Ronsfjellet.

Pauzu na napití a snězení svačiny potřebujeme všichni. Øyvind, náš lokální vůdce, se zde narodil a vyrůstal v těchto horách celý život.

Mimo práci horského vůdce také provozuje

N O R S K O

Bodø se nachází na severu Norska. Může nabídnout více než muzeum létání, největší populaci mořských jestřábů na světě a silný vítr v Saltrømmenu.

Dost blízko městu i letišti je několik destinací, které posouvají možnosti skitouringu nad standardní hranici. Na Glamfjordu jsme zažili západ slunce i lyžování v měsíčním svitu. A to při typicky seversky jedinečných výhledech na fjordy a moře a špičaté hory, tyčící se více než tisíc metrů vzhůru přímo z fjordů. Svými rodnými horami nás tu provázel místní rider Øyvind.

Bodo

tu nám zbývá pouze několik stovek výškových metrů. Parádní jsou především rozhledy – na jedné straně pod námi shlížíme na Bjærangfjord, zatímco na straně druhé neleží nic než rozsáhlý Atlantický oceán. Východní srázy Kjeldalstindenu jsou z našeho pohledu od sedla pod Ronsfjelletem opravdu impozantní. Okolní vrcholy dosahují něco málo přes tisíc metrů výšky a několik z nich je slyžovatelných až dolů, ke slané a chladné mořské vodě fjordu.

Z Glomfjordu, jak se jmenuje fjord a zároveň drobné město se zhruba tisíci stálými obyvateli, se po hodině jízdy dostáváme do oblasti Ytre Kjeldal, kde chceme zaparkovat půjčené auto a vyrazit na lyžařskou túru. Cestou podjíždíme obrovský ledovec Svartisen osmikilometrovým tunelem a dostáváme se do cílové destinace – od města Bodø jsme nyní asi tři hodiny jízdy na jih. „Čas obout lyže! Dost zírání do přírody!“ prohlašuje stále usměvavý Øyvind Gjersvik.

Dosáhli jsme vrcholu Ronsfjelletu. Sjíždět budeme severozápadní stěnou hory, která je pokryta otravnou krustou, což dokonalost zážitku snižuje na pouhých 96 %. V sedle mezi Ronsfjelletem a Reindalstindenem se však mění orientace svahu na severovýchodní a dále míříme dolů, k zamrzlému jezeru Reindalsvattnet. Před námi je sjezd o perfektním sklonu,

Tajně doufáme, že se objeví i nazelenalý tanec polární záře, která se v těchto zeměpisných šířkách občas ukáže. firmu Meløy adventure a také pracuje jako výškový pracovník na ropné plošině v Severním moři. Tato práce je sice drsná, ale také dovoluje Øyvindovi trávit mnoho dní doma, v horách. Na lyžích proto tráví během sezóny mezi padesáti a osmdesáti dny.

Jsme v okrese Meløy, který se rozkládá podél jižního pobřeží Glamfjordu. Na vrchol Ronsfjelle-

bez jediné stopy, bez dalších lidí a s mnohem kvalitnějším povrchem, než který tvořila výše zmíněná krusta.

Když jsme dole u Reindalsvattnetu, je čas si plácnout – máme v nohách 700 výškových metrů výborného sjezdu. Lyžování už nemůže být o moc lepší než tohle. Ovšem Øyvind pro nás má další plány, takže je čas se posunout dál.

| 115 | PARTNER RUBRIKY

| 116 | MOUNTAIN

Západně od nás se tyčí prudká hora. Lyže tedy vážeme na batohy a škrábeme se asi o tři sta metrů výš, na trochu mírnější část, kde už můžeme nazout lyže s pásy. Míříme na horu Reindalstiden, na kterou jsme již ten den hleděli z protějšího vrcholu. Slunce se pomalu kloní k horizontu, stíny se prodlužují a noc pomalu zakrývá hory severního Norska. Dny jsou krátké – jsme za polárním kruhem v polovině zimy, na začátku února.

Než zapneme čelovky na posledních pár kroků k vrcholu, zahledíme se severně, do temných vod Glomfjordu. Na druhé straně, podél pobřeží Glomfjordu, leží malé vesničky, všechny se postupně rozsvítí, stejně jako klikaté sjezdovky malého areálu nad Glomfjordem. Vypadá to, jako by se ve tmě rozsvěceli kroutící se světelní hadi. Nad Glomfjordem svítí jasný úplněk, jehož světlo se odráží ve vodě. Tajně doufáme, že se objeví i nazelenalý tanec polární záře, která se v těchto zeměpisných šířkách občas ukáže, ale my dnes to štěstí nemáme.

I během druhé světové války lidé seděli na svazích těchto hor a zírali do tmy. V září roku 1942 byla zahájena operace Muskedunder, při které bylo vysazeno dvanáct vysoce postave-

ných vojáků z Anglie, Kanady a Norska francouzskou ponorkou Junon v Bjærangfjordu, stejném fjordu, ve kterém jsme nechali zaparkované naše auto. Byly to těžké časy, Norsko bylo okupováno nacisty a bojovalo o svou svobodu. Nikoho tehdy ani nenapadlo, že by se vydal na vrchol hory, jen aby si užil lyžování a přírodní romantické výhledy. Cílem operace bylo sabotovat glomfjordskou elektrárnu, která produkovala množství energie z tajících vod ledovce Svartisen. Dvanáct mladých mužů přešlo horu s vizí zničit haly plné turbín a přívodních rour. V reakci na sabotáž okupanti vzdali plánovanou expanzi průmyslu v Glomfjordu, ale po operaci Muskedunder se podařilo do Švédska utéct pouze čtyřem vojákům. Jeden zemřel následkem pobodání bajonetem německým vojákem a zbylých sedm bylo zajato a odesláno do koncentračního tábora v Sachsenhausenu, kde byli v říjnu popraveni zastřelením.

Dolů sjíždíme za svitu čelovek. Sníh je v nižších polohách trochu horší, ale i tak je jízda zábavná, a navíc téměř bez rizika. Øyvind má tento sjezd dobře prozkoumaný a ukazuje nám nejlepší a nejzábavnější cestu dolů. Dojíždíme ke starému domu, kde nás vyzvedává žebrová

loď. Přejíždíme tmavé vody fjordu, prorážejíce tenkou vrstvu ledu, a po dosažení břehu jsme vyloženi u jiného starého domu. „Vítejte, připravila jsem pro vás mořského platýse. Pojďte se zahřát!“ Tak nás vítá už na molu Švédka Helena a její báječný pes Taiga, aljašský husky. Když vkročíme do Helenina příjemně útulného a vyhřátého příbytku, zjišťujeme, že jde o starý rybářský srub. Letité rybářské bundy visí na stěnách, na stropě zase rybářské náčiní a sítě. V jednom rohu hoří v krbu dřevo, v druhém se nachází bar. „Dá si někdo irskou kávu?“ Pojídáme platýse, kterého ulovil manžel Heleny ve vodách fjordu dnes odpoledne. K bílému masu ryby dostáváme česnekovou omáčku, pečenou kořenovou zeleninu a salát s domácím dressingem. Helena vypráví o svém setkáním s manželem a vládne pohodová atmosféra.

Tak vypadá v Norsku dlouhý den plný lyžování. Čtrnáct hodin poté, co jsme vstali z postelí, se do nich opět ukládáme. Tentokrát však s unavenýma nohama, nasyceni platýsem, irskou kávou a hlavně zážitky. Zítra je v plánu výstup na Istinden, královskou lyžařskou túru Glomfjordu, než se zase posuneme dál.

8 0 0 2 e c n i s s p m a c e d i r e e fr S O V DA

o t k c Ba 0. 1. 2018

INi G H C A CrOide autoritam E D I R e FžRovEánEí s českými fre T ly ES T I K DE EEridSe lyží I R FR E E ee FR test fr Y D A &aLčátečníky Y S A E eride pro z IDoEžákem fre R E MP E A B R C m F e l UR RíEfreeride s Pav O T CO I K n t &Sv horách exper E H C Ne, záchrana A L A AVová prevenc lavin

KO OŽÁK S B R L A E C V F, ŠVÝ ERIDER PA R O D E S DAVO OŘÁK, FR , A N V A MONT OJTĚCH D L E T V T, HO EL KŘÍŽ, LOPENZE Ě P Z O TAM A IAGM KAR , HOTEL, P M E K U S VLA Í VŮDCI SKIPA rtner: Í T N Š N R E av n í p a l D H HO 6 Ě JE V CEN ři Partne

t Garanové lavin ence prev

z c . t s e f w o n s . w ww

í Odborn

partne

ři

FOTO: DAVOS TOURISMUS

2 – .

3 1

| 118 | MOUNTAIN

Skialpinismus

S

Text: Lukáš Vavrda s přispěním Vojtěcha Dvořáka, Alphaguide.cz

SKIALPINISMUS x SKITOURING II

Co je co?

Je to vlastně jenom hra se slovy, ale i ta k životu a do časopisu patří.

Skitouring nebo skialpinismus, jak nazýváme pohyb po zasněžených horách s lyžemi a na nich nalepenými stoupacími pásy, se na našem území ještě neusadil termínově ani významově. Navážeme tedy na předchozí SNOW a – po skitouringu, resp. fitness skitouringu – si představíme obsah toho nejzákladnějšího skialpového pojmu a jednu jeho cestovací variantu.

kialpinismus můžeme vnímat jako hlavní kořen – jak aktivity, tak i souvisejících termínů. Ski znamená lyže a alpinismus pohyb v Alpách či podobném horském terénu. Skialpinismus zrodili horolezci, kteří se na lyžích dostávali zimním terénem pod lezecké stěny.

Při skialpinismu, jak pojem chápeme dnes, se tedy dostáváme již do odlehlejších hor, často s přespáním v horské chatě či přístřešku.

Cílem pro skialpinisty už není stěna ke zlezení, ale skialpinismus sám: třeba výstup na určitý vrchol, ale i sjezd po jeho svazích dolů. Může to být i okružní horská túra, třeba přes více vrcholů a sedel překonat kus pohoří. Shrnuto a podtrženo, pod skialpinismem si představme chůzi na pásech zpravidla po zimních trasách i mimo ně v horách a sjezd volným terénem.

Romantika pobytu hluboko v horách je zde důležitým faktorem – není to jen procházka jako skitouring. Také je nezbytná fyzická zdatnost a schopnost pohybovat se v náročnějším skalním, někdy i ledovcovém terénu. Při „dolézání“ na vrchol bývá standardní výstup na mačkách, při přechodu ledovce zase navázání skupiny do ledovcového družstva… I proto je skialpinismus komplexnější než skitouring – spojuje více činností, které je v horách nezbytné ovládat, včetně orientace, základního horolezectví či meteorologie. Stejně tak je nutné vyznat se ve sněhových podmínkách a lavinové situaci – riziko lavin je velmi reálné.

Výbava: Lyže s pásy, skialpinistické vázání + haršajzny, hole, boty, základní lavinový set, lavinový batoh většího objemu, mačky a cepín. V ledovcovém terénu k tomu 30m lano, sedací úvazek a základní horolezecký materiál pro vyproštění z trhliny, horolezecká helma.

FOTO: FISCHER

| 119 |

Horské přechody

i jídlo. Což znamená větší a těžší batoh, a tedy vyšší nároky na fyzičku. Vzhledem k nemožnosti úniku z nitra hor je nutné vyznat se v počasí i terénu, ovládat orientaci, záchranu v horách a znát zkrátka všechny aspekty pobytu v horách.

Horské přechody bychom mohli pojmenovat třeba haute route (z francouzštiny vysoká cesta) skialpinismus, ale to není úplně používané spojení. Každopádně skialpinista, který se tomuto druhu sportu věnuje, většinou říká, že chodí tzv. přechody (hor). Prostě přechází přes hory z jednoho místa na místo jiné pomocí vlastních sil.

Zpravidla je tedy určena trasa, spí se na horských chatách, ale každý den na jiné. Trasa může být buď okruh (pokud se potřebuje lyžař vrátit za několik dní například k autu), nebo přímá linie skrz hory, čehož si většina takových skialpinistů váží nejvíce. Nejslavnější haute route je přechod z Chamonix do Zermattu, který trvá obvykle okolo týdne. Celou cestu spíte jen na horských chatách mezi 2 a 3 tisíci metrů a máte možnost zapomenout, že dole pod horami existuje cosi jako civilizace. Své haute route mají i další místa, například Zillertalské Alpy i Vysoké Tatry.

Oproti modelu bydlení na jedné chatě s túrami hvězdicovitě po okolí je při přechodu třeba nést s sebou věci pro spaní a pobyt na chatě, případně

Výbava: Lyže s pásy, vázání, boty (vše lehké, denně musíte ujít nemalou vzdálenost), teleskopické hole, horolezecké vybavení, lehké mačky a cepín, lavinový set, větší (ideálně lavinový) batoh s možností upnutí lyží, mapa, GPS, lékárna, věci pro spaní na horské chatě, bivakovací vak… Náročnost tohoto pojetí spočívá v tom, že se musíte delší dobu postarat sami o sebe: boty musí sedět, abyste v nich mohli třeba týden šlapat, když se něco rozbije, musíte si poradit… Obvykle se lyžařské horské přechody chodí pod vedením horského vůdce – je to více než doporučeníhodné.

Náročnost (5 je nejnáročnější) Na vybavení

Skialpinismus Horské přechody

Na techniku

Na fyzickou kondici

Cenová

Na znalosti (laviny, pohyb v horách)

Riziko

FOTO: FISCHER

Typ skialpinismu

98 Společnost HUDYsport nabízí na českém trhu prémiové outdoorové vybavení už 27 let. Kvalitní a horami prověřené oblečení a vybavení se hodí pro vaše aktivity na lyžích, běžkách, freetouringu nebo skialpu. S těmito luxusními a funkčními kousky od značek jako je La Sportiva, Millet a Mammut už vás v zimě na horách nic nepřekvapí.

L A

S P O R T I V A

Elysium Primaloft Jacket Dámská zateplená bunda, 100 % větruodolná a hřejivá

L A

S P O R T I V A

L A

S P O R T I V A

Zenti Pant Women

Hyperspace Jacket

Technické kalhoty s regulací teploty těla

Primaloftová bunda s ochranou před mrazem, větrem a částečně i deštěm L A

S P O R T I V A

Vanguard Pant Pohodlné a odolné kalhoty ideální pro aktivity v horách

99

L A

S P O R T I V A

Quasar GTX Jacket Men GORE-TEX bunda pro extrémní zatížení ochrání před deštěm, sněhem i větrem díky 3vrstvé membráně

L A

S P O R T I V A

Nova GTX Jacket Women Technická GORE-TEX bunda s ochranou před deštěm, sněhem i větrem

FOTO: K2

| 122 | MOUNTAIN

Text: Tom Řepík

STUDNA Kývající se starej Brůna býval trýznivou noční můrou nejednoho z nás, dětí husákovské generace. Avšak i dnes může představa smrtonosné studny právem kazit spánek mnoha lyžařů.

„K

dyž napadne prašan, neexistují kámoši,“ říká se. A ačkoli je takové rčení nejspíš stejně staré jako lyžování samo, jde o dost nebezpečný nápad, jak ostatně dokladuje každá skončená zima. V té uplynulé jen v Kalifornii, jež obdržela po čtyřech hubených letech rekordní sněhový příděl, zahynulo šest lidí na zadušení se sněhem. Příčinou všech těchto fatalit byl pád do takzvané stromové studny (tree well) – hlubokých vzduchových trychtýřů kolem kmenů, zamaskovaných zasněženými spodními větvemi stromů.

Jednou z obětí byl 17letý student z Evropy, jehož vytáhli v bezvědomí, ale ještě s tlukoucím srdcem; skonal v nemocnici o několik dní později. Dva týdny nato zemřel ve vedlejším středisku 28letý snowboardista, kterého začali pohřešovat po skončení provozní doby, kdy se nesešel s ostatními ze skupiny. V té době již byl několik hodin mrtvý. Oba případy jsou charakteristické svým statistickým profilem obětí – typicky jde o mladé muže jezdící sólo

CO JE TREE WELL?

Osvěta základem Americká asociace horských středisek NSAA spustila před několika lety na svém webu organizovanou osvětu a začala podněcovat jednotlivé resorty v koordinovaném úsilí upozorňovat své návštěvníky na hrozící nebezpečí výstražnými tabulemi při vjezdech do volného terénu od horních terminálů lanovek. Podobně jako v případě sněhových lavin, i riziko pádu do stromové studny prudce vzrůstá během

Pokud hojně sněží a fouká, stromové studny mohou číhat doslova kdekoliv. v průběhu či vzápětí po silném sněžení, často poblíž udržovaných sjezdovek horského resortu. Zda jde o lyžaře, nebo snowboardisty, nedělá z dlouhodobého statistického hlediska rozdíl. Spadne-li oběť do několik metrů hluboké stromové studny hlavou dolů, zůstane zaklíněna kmenem stromu a mocnými spodními větvemi, obvykle neschopna pohybu – a udusí se dovnitř neustále se sypajícím sněhem.

a bezprostředně po silném sněžení. Pokud je následováno studeným počasím, sníh kolem stromů nemusí slehnout ještě po řadu dní, či dokonce týdnů.

Nejjistějším bezpečnostním opatřením – opět jako v případě lavinového nebezpečí – bývá takové oblasti se vyhnout. Pokud do studny člověk spadne, prakticky jedinou jeho nadějí je mít někoho dalšího poblíž. Plány sejít se dole u lanovky nepomáhají – oběť spadlá do sněhové

Doslovným překladem „stromová studna“, vlastně jáma, která vzniká okolo stále zelených stromů při epizodě sněžení, a tedy průběžně celou zimu.

Spodní větve stromu brání sněhu dostat se do blízkosti kmene, kde se tak utváří vzduchové dutiny. Pokud prašan napadl při bezvětří, strom je zasypaný sněhem, zatímco pod hustými větvemi zůstává dutina – stromová studna nebo past.

Při jízdě mezi stromy, která je zejména na severoamerickém kontinentu velmi oblíbená, protože nabízí atraktivní lyžařskou alternativu i při sněžení a nízké viditelnosti, hrozí, že lyžař po pádu skončí v dutině u stromu, a to obvykle hlavou dolů.

jámy hlavou dolů obvykle umírá do 20 minut, často rychleji.

Na rozdíl od lavin, stromovým studnám horský obor dlouho příliš pozornosti nevěnoval.

Kovaní horalové toto nebezpečí znali, občasné oběti však přičítali vesměs smůle, co chodí po lidech i po horách. Sám jsem byl svědkem jednoho vailského experimentu, při němž místní patrola vybrala několik dobrovolníků na lyžích a několik na snowboardu, a spustila je do sněhových studní u stromů v takové pozici, v jaké bývá většina obětí nalezena – některé hlavou přímo dolů, jiné více v horizontální pozici. Z bezpečnostních důvodů u testu asistovali lékaři s nachystanými dýchacími přístroji i dostatek personálu s lopatami. Všichni dobrovolníci měli kolem pasu uvázané lano.

FOTO: NSAA

| 123 |

Kdy a kde očekávat stromové pasti V USA průměrně 4 nehody za sezónu V neupraveném terénu, po vydatném sněžení Kde jsou stromy a vysoké sněhové úhrny Obdobný fenomén může hrozit i bez stromů – např. vzduchová kapsa pod kamenem či prudkým svahem s keři apod.

a kratší široké lyže s rockerem poměry velmi mění. Spousta soudobých městských lyžařů namotivovaných okázalým obsahem oborových reklam a videoprodukcí se sebevědomě pouští tam, kde před dvaceti lety nikoho jezdit ani nenapadlo. Dnes prakticky neexistuje místo, kam by si lidi netroufli.

Nejspíš prvními, kdo si začali nebezpečí plynoucí z nástrah stromových studní uvědomovat a lyžařskou veřejnost s ním seznamovat, byli

„Když napadne prašan, neexistují kámoši,“ říká se.

Až se ucho utrhne Jak se čím dál víc maistreamových lyžařů snaží uniknout blázinci přeplněných sjezdovek tím, že se pouští do volného terénu, apel na koordinovanou bezpečnostní osvětu roste. V jejich odhodlání je obřím dílem podporuje i progresivní vývoj vybavení – na dřívějších úzkých a dlouhých lyžích se do obtížného terénu mezi stromy pustil málokdo; dnešní snowboardy

FOTO: WU CHANNEL

Zážitek to byl poučný a vcelku strašidelný. Jen dva z těch, kteří byli do studny „spadnuti“ horizontálně, se dokázali z pasti sami dostat. Ostatní – včetně všech spuštěných hlavou dolů – chtěli z jámy pomoci ven ještě předtím, než uplynul smluvený dvouminutový limit. Po vytažení byli všichni jakoby omráčení, někteří s už modrajícím obličejem.

Sněhem přetížené spodní větve, neustále do jámy tekoucí prašan a samotný kmen stromu dovolovaly figurantům minimální či vůbec žádný pohyb. Jak posléze zkušenost popsali, už samotná jejich pozice v pasti způsobovala dýchání extrémně obtížným. Ostatně z dostupných lékařských záznamů vyplývá, že řada obětí ve stromových studnách umře na takzvané poziční zadušení – což znamená, že zakřivení těla v dané pozici zcela zablokuje dýchací funkce.

Dlouhodobé americké statistiky uvádějí průměrný věk obětí sněhového ponoru na 23 let mezi snowboardisty a 31 let u lyžařů; dominantně jde o muže. Většina neštěstí ve sněhových studnách nastala na mírných svazích s řídce roztroušenými stromy, mnohdy blízko upravovaných sjezdovek.

Ze statistik nevyplývá žádná korelace mezi typem vázání a fatalitami – tedy že by snowboardisti byli ohroženější skupinou než lyžaři. Vypínací vázání lyží riziko nijak nezmenšuje. Lyžovat s partnerem v bezprostředním dohledu však zcela.

kanadští heliski operátoři. Zcela pochopitelně – vzhledem k charakteru terénu, kde své služby provozují, je vedle lavinového nebezpečí riziko pádů do stromových studen tím z nejakutnějších. Většina konvenčních horských středisek ke stinným stránkám prašanového lyžování záměrně pozornost veřejnosti nepřitahuje; jejich přístup obvykle změní až nějaká tragická událost či jejich série. Například coloradský Steamboat, dřív tento typ bezpečnostní osvěty opomíjející, byl za uplynulou dekádu svědkem šesti fatalit

| 124 | MOUNTAIN spojených s pádem do stromové studny. Dnes steamboatský marketing upozorňuje na hrozící nebezpečí po každé hojné nadílce v příslušném denním sněhovém reportu a v letácích rozdávaných na pokladnách střediska. V terénu má rozmístěny standardizované bíložluté varovné cedule od oborové asociace NSAA.

Dnes prakticky neexistuje místo, kam by si lidi netroufli. ČÍSLA

JAK ZABRÁNIT NEHODĚ?

Northwest Avalanche Institute provedl průzkum lyžařských nehod pádem do tree well – z výsledků se dá usuzovat, že obětí jsou často dobří lyžaři. Největším nebezpečím je sólo jízda bez přátel.

Stejný mechanismus ale můžeme také sledovat při obyčejném pádu v opravdu hlubokém prachovém sněhu, kdy se oběť nehody není schopna dostat na povrch vlastními silami. I zde je nejspolehlivější záchranou ta kamarádská – probíhá do půl hodiny, kdežto mobilizace záchranných složek (pokud existuje někdo, kdo by záchranáře mobilizoval) je zdlouhavá.

Prevence pádu do tree well je jednoduchá. Vždy jezděte ve více lidech – kamarádská pomoc je klíčová! Pokud například lyžujete v lese s kanadskou organizovanou skupinou, jezdí se zásadně ve dvojicích, kdy se oba průběžně sledují a jsou jeden za druhého odpovědní. Výhodným indikátorem toho, že jste v pořádku, pokud se ztratíte z dohledu, je zvuk – zpívejte, pískejte si nahlas či prostě ječte. Pokud se vám druhý ztratí z dohledu či doslechu, je na místě rychlá záchranná akce.

Další bezpečnostní tipy: je dobré nemít ruce v poutkách hůlek – stejně jako v lavinovém terénu. Podobné je i vybavení – povinná trojice pípák, sonda, lopata, k tomu píšťalka pro zvukovou signalizaci a telefon pro upozornění záchranářů.

V případě tree well je efektivním doplňkem i tzv. Avalung – vesta či batoh s náhubkem, kterým vydechujete CO2 pryč z vlastní sněhové dutiny, kde si tak uchováte více kyslíku a neotrávíte se vyprodukovaným CO2. Při správném použití vám může získat trochu času.

Co dělat při pádu do stromové pasti 1) Uvědom si, co se stalo, proč jsi hlavou dolů a že největší problém bude dušení sněhem.

2) Nepropadej panice. Čím víc zběsilých pohybů, tím více sněhu v obličeji. Šetři energii i vzduch. Pokud to jde, upoutej pozornost ostatních pískáním či křikem.

3) Snaž se co nejdříve zachytit o kmen či větve stromu, udržet hlavu nahoře.

4) V klidu dýchej, najdi si vzduchovou kapsu.

5) Rozhodni se, zda se zkusíš dostat ven. Pokud ne, vytvoř co největší vzduchovou kapsu, pokus se na sebe upozornit a vyčkej záchrany.

6) Pokud se rozhodneš pokusit dostat vzhůru, zkus otáčet celým tělem (válet sudy) a dostat tak sníh pod sebe. Nahoře udržuj především hlavu. Pomalu se soukej po stromu směrem nahoru.

Do stromové pasti nejčastěji padají pokročilí jezdci, v 72 % jezdící se skupinou.

FOTO: NSAA

S PARTNERY ČI BEZ

Největší šanci na záchranu má lyžař, kterého jeho parťák viděl do jámy spadnout. V případě, že si vás nevšiml, prodlužuje se čas hledání a záchrany nad jednu hodinu, a pokud budete spoléhat na profesionální záchranu, průměrný čas záchrany je až 15 hodin.

sami 28 %

LYŽAŘSKÁ ÚROVEŇ OBĚTÍ středně pokročilí 18 % pokročilí 82 %

s partnery 72 %

SIS: STROMOVÉ STUDNY VS. HLUBOKÝ SNÍH neznámé

hluboký sníh 28 %

stromová studna 67 %

VIDITELNOST TĚLA OBĚTI Z POVRCHU

Nejvíce nehod se děje v obdobích typického powder stresu, roky bohaté na dlouhá vydatná sněžení jsou rizikovější i ohledně stromových studní. Stejný efekt – SIS – může nastat i v hlubokém sněhu, křoví či terénní prohlubni.

Stromové pasti ale mají na svědomí většinu takovýchto neštěstí.

ne 13 %

ano 87 %

Ve 13 % případů podle výzkumu NAI byla oběť kompletně skrytá ve sněhu, v ostatních případech byla viditelná část těla či oděvu.

ZDROJ: WWW.DEEPSNOWSAFETY.ORG

Číhají všude Pochopitelně ne ve všech horských oblastech je nebezpečí pastí stromových studní podobné. Riziko vzrůstá s četností nadílek prachového sněhu a také s převažujícím typem porostu zejména mladších jehličnanů se spodním patrem větví sahajících k zemi. Avšak i nízká kosodřevinová kleč kompletně zakrytá sněhovými návějemi umí být jedno záludně neviditelné vězení z větví a sypkého prašanu. Sám jsem vloni do několika takových terénních pastí vjel na širokých backcountry lyžích při přejezdech krušnohorských rašelinišť; lepší praktickou školu, jak napříště svědomitěji číst zasněžený terén, jsem těžko mohl dostat. Pokud hojně sněží a fouká, stromové studny mohou číhat doslova kdekoliv.

Umenšit jejich nebezpečí lze stejně jako v případě lavin: vedle už zmíněného nejjistějšího opatření – vyhnutí se rizikovým oblastem – jde o lyžování v neustálém dohledu partnera či skupiny. Ve sněhové pasti pramálo záleží na tom, že máte přilbu, bezpečnostní vázání, lavinový vyhledávač anebo vysílačku. Jediné, co vás zachrání, bude okamžité vytažení někým, kdo vás viděl náhle zmizet z povrchu pod zem.

FOTO: NSAA

| 125 |

MECHANISMUS SIS

P

ři pádu do tree well dochází k tzv. SIS – Snow Immersion Suffocation, což lze přeložit jako dušení uvězněním ve sněhu. Člověk uvězněný hlavou dolů v tree well je prakticky znehybněný, lyže se zapříčí nahoře a obvykle není v silách jednotlivce dostat se z pasti ven. Podle průzkumů a testování na dobrovolnících bylo schopno dostat se ze „studny“ vlastními silami pouhých 10 % postižených. Tato situace je tedy smrtelně nebez-

Vázání Hagan CORE

Moderní, funkční a komfortní skialpinistické vázání s minimální hmotností je určeno pro klasický skialp a po dovybavení i pro tour freeride.

Š

pička – má optimalizovanou konstrukci pro snadné nastupování, integrovaná brzda funguje i při ztrátě lyže během výstupu.

Pata – díky patentované výstředníkové konstrukci minimalizuje stranové pohyby a tím je zajištěn přesný přenos sil na hranu.

Mačky Hagan Materiál: Titanal, hmotnost od 64 g Šířky: 70, 86, 97, 108 mm

ATK přední deska pro vázání Hagan CORE slouží jako širší základna pro uchycení špičky vázání Hagan CORE na lyži o šířce nad cca 90 mm umožňuje posuv špičky +- 13,5 mm

Hrazda má 2 polohy, vzadu je fixovaná magnetem, do aktivní polohy (dopředu) se přepíná snadno holí.

Pata má integrovaný systém E.R.S (Elastic Response System). Pokud vjedeme do protisvahu, lyže se prohne a tím se zkrátí prostor pro botu. Aby nedošlo ke zničení nebo vytržení vázka, umožní systém E.R.S. posunutí patky dozadu proti síle vnitřní pružiny a nedojde k nadměrnému tlaku mezi špičkou a patou vázání.

Text: Lukáš Vavrda

pečná, doba od pádu do úmrtí oběti je někdy srovnatelná jako při tonutí ve vodě, což se děje při vdechnutí sněhu, který se uvolňuje a sesýpá při snaze o vyproštění se, jindy se oběti otráví vydechovaným CO2. Pokud není nikdo, kdo by lyžaři poskytl kamarádskou pomoc, varianta udušení se sněhem je velmi reálná. Stejně dobře ale může člověk prostě umrznout – uvěznění ve sněhu je vlastně velmi podobné tomu pod lavinou.

Po doplnění vázání Hagan CORE o přední desku se širokým uchycením k lyži a o SPACER, o který se může opřít pata boty po dopadu skoku nebo při silovém náklonu v zatáčce, lze toto vázání použít pro široké TOUR FREERIDE lyže. motnost: 350 g (1 špička H s integrovanou brzdou + 1 pata) Lze objednat různé šířky brzd a různé šířky maček.

Materiál: letecký dural Vypínací síly: DIN 5–12 Posuv paty: 30 mm

Univerzální SPACER pro vázání Hagan CORE Slouží jako podpěra paty boty.

www.skialpshop.cz

| 126 | NIČIVÉ LAVINY DNEŠKA A HISTORIE

Sníh – možná náhodně, možná řízen vyššími silami – vstupoval i do mezinárodního dění a spoluutvářel dnešní geopolitickou rovnováhu. Snad pokaždé, když se vojska dostala do Alp, překvapily je laviny. A sebraly tolik životů, kolik si dnes málokdo umí představit. Dodnes, 100 let po konfliktu, ledovec vydává mrtvá těla vojáků…

Kdy: 13. prosince 1916 Kde: Planina Gran Poz pod horou Marmolada v Dolomitech, Itálie Oběti: Až 10 000 vojáků na obou stranách italsko-rakouské fronty Kdy: Konec listopadu 218 př. n. l.

Kde: Blíže neurčené místo v italských Alpách Oběti: Dle různých odhadů až 20 000 mužů a množství válečných zvířat

JAK SE VÁLČILO V ALPÁCH Připravuje: Martin Müller

Žádné jiné místo na Zemi není tak bohaté na laviny jako Alpy. Najdete zde svahy a údolí, kde i letmé zašeptání může probudit hory ze spánku a svalit do údolí stovky tisíc tun sněhu. Co se asi stane, když se do těchto míst dostane vojenská mašinérie nebo početná armáda s bojovými slony? To si na vlastní kůži zažili italští a rakouští generálové za první světové války. A o dva tisíce let před nimi i kartaginský vojevůdce Hannibal, kterého laviny při přechodu Alp připravily o polovinu armády.

Dobová ilustrace válečného konfliktu: rakouské vojáky strhává lavina

V

ystoupat v potu tváře na jeden z vrcholků italských Dolomit je zážitek na celý život.

Někde v dálce svolává bača svá stáda, v údolích se líně povalují ovce a krajinu prostupuje cinkání kravských zvonců. Po setmění rozzáří temnotu stovky světlušek a nebe

se hemží ornamenty, utkanými z hvězd. Jste na jednom z nejkrásnějších míst na světě. A zároveň na jednom z nejděsivějších.

Byly to právě italské Alpy (jejichž jsou Dolomity součástí), které se před více než 100 lety staly dějištěm nejkrutějších bojů 1. světové války. Zatímco na západní frontě padaly statisíce mrtvých těl pod kulometnou palbou do blátivých polí, vysoko v horách na rakousko-italské hranici zabíjel kromě olověných kulek ještě jiný – společný – nepřítel: mráz, sníh a laviny.

Itálie se do války zapojila aktivně v roce 1915 s vidinou zisku teritorií Rakouska-Uherska podél Jaderského moře a Alp, především Tyrolska. Velká Británie jim je přislíbila výměnou za podporu proti armádám Rakouska-Uherska a regimenty italských vojáků byly okamžitě vyslány na rakousko-ital-

skou hranici v Alpách s cílem dobýt nepřátelské pozice v Dolomitech a v Julských Alpách.

Co mělo být rychlým vítězstvím, se proměnilo v léta utrpení na obou stranách. Rakouské pozice byly totiž dobře opevněné a postup Italů se po těžkých ztrátách zcela zastavil. Následovaly dlouhé dva roky bojů o každý metr země, které vešly ve známost jako „bílá válka“.

Mráz horší než pušky Vojáci na obou stranách mířili vstříc naprosté záhubě. Zatímco vesničané v Alpách si po tisíciletí předávali zkušenosti, jak se horám pokud možno vyhnout, jak se před nimi chránit a jak s nimi žít v míru, tisícové regimenty se i s těžkou technikou vrhly přímo do těch nejnebezpečnějších horských oblastí s jasným cílem: dobýt co nejvyšší

| 127 |

Bohoslužba za mrtvé pod Marmoladou. Zemřelo na 270 mužů, 230 z nich zůstalo pohřbeno ve sněhových masách

V průběhu války byly hory na hranicích Rakouska a Itálie provrtány kilometry tunelů

pozici a získat tak taktickou převahu nad nepřítelem.

Koncept vysokohorské války byl pro všechny zúčastněné novou výzvou. Alpské národy sice většinou měly vojenské oddíly cvičené na boj v extrémních podmínkách, nebyly však zatím testovány ve skutečném boji. S vojenskou strategií nebo složitými přesuny v takovém terénu neměl zkušenosti vůbec nikdo.

Operace v horách komplikoval nespočet překážek. Teploty, padající hluboko pod bod mrazu, strmé kopce, po kterých nebyly tažné muly s nákladem schopné vystoupat, nebo nedostatek vody, zamrzlé v ledu a na svazích. Vojáci byli nezkušení a nepřipravení. Odhaduje

se, že třetinu všech úmrtí na alpské frontě měla na svědomí zranění související s nelidskými mrazy. „Muži v italských zákopech byli většinou velmi mladí a jejich uniformy zcela nevhodné pro takový typ boje. Chlad je decimoval od rána do večera během všech těch

nekonečných dnů, po které museli držet frontu. Mnoho z nich jsem viděl plakat, někteří měli tváře pokryté ledem. Podle velícího důstojníka prý každý den tři nebo čtyři muži přes noc umrznou,“ zpravoval v roce 1917 britský důstojník Pitt-Taylor svět o podmínkách na hoře Monte Grappa.

Když už se vojáci dokázali poprat s přírodou, hynuli pod nepřátelskou palbou. Ta byla v horách extrémně efektivní, jelikož se kulky od všudypřítomných skal buď odrážely, nebo tříštily na smrtící šrapnely. Pokud se navíc jedné straně povedlo dostat na vyšší místo než nepřítel, následné ostřelování seshora vyústilo v masakr. Už tak dost bídnou morálku na obou stranách pak dorazila série lavin, která si na obou stranách vyžádala zhruba stejný počet obětí jako boje samotné.

Tváří v tvář přírodě „Nejstrašlivějším nepřítelem byla příroda sama. Celé čety byly rozmačkány, pohřbeny bez stopy, bez jediného výkřiku, bez jakéhokoli jiného zvuku než toho, který vydávala ta obrovská bílá masa,“ popsal řádění lavin na alpské frontě italský novinář a spisovatel Paolo Monelli.

Podobné jevy byly na alpské frontě bohužel poměrně běžným jevem. Jak se regimenty posouvaly do stále vyšších poloh, dostávaly se do méně zalesněného terénu s větší kumulací sněhu na svazích a převisech. Bez přirozených přírodních bariér způsobila sebemenší lavina katastrofální škody a zabíjela muže v uniformách po stovkách.

V době první světové války neexistovaly žádné systémy lavinového varování. Vojáci navíc museli držet frontovou linii stůj co stůj, hrozba laviny nebyla důvodem opustit bunkry a pozorovatelny.

Každý pohyb v nestabilních horách přitom vytvářel lavinové riziko. Dusot desítek párů těžkých vojenských bot nebo těžké techniky způsoboval vibrace, které uvolňovaly sníh ze svahů. Když se

rozezněly pušky nebo nedejbože děla, bylo riziko o to vyšší.

Spekuluje se dokonce o tom, že laviny byly jednou či druhou stranou uměle spouštěny, aby zavalily nepřátelské linie. To je však velmi nepravděpodobné, neboť nevypočitatelná povaha laviny nedovoluje trasu sněhu přesně „zacílit“ a hrozí tak potenciální zasažení vlastních řad.

Vojáci se před padajícím sněhem chránili všelijak. Kasárnám se vyztužovaly střechy a pro bunkry se hloubily otvory v ledovcích či ve skalách, které poskytovaly přirozenou ochranu. Často byly voleny lokace těsně pod strmými svahy, na kterých se nehromadil sníh. Patrolující hlídky mezi sebou udržovaly rozestupy až 25 metrů, aby v případě sesuvu neskončila pod sněhem celá jednotka. Muži byli navzájem propojeni provazem, aby se jeden druhému neztratili. Ani veškerá opatrnost ale nezabránila přírodě, aby v řadách vojáků rozsévala smrt.

Zkáza na den svaté Lucie V srpnu roku 1916 se praporu rakouských císařských střelců podařilo zaujmout výhodné postavení těsně pod vrcholem hory Marmolada, nejvyšší v Dolomitech. Na planině zvané Gran Poz pak postavili bunkry a dřevěná kasárna pro celý prapor. Budovy byly z italských pozic téměř nedobytné: Kasárna přináležela ke skalním útesům, které je kryly proti nepřátelské palbě, a ležela tak vysoko, že je nebylo možno ani bombardovat dělostřeleckou palbou. Zdálo se, že Rakušany nemůže z jejich pozic nic vyhnat.

Dalších pár měsíců se neslo ve znamení relativního klidu, s prosincem se však do Dolomit přihnala sněhová bouře, která zanechala na Gran Poz podle odhadů 8–12 metrů sněhu. Když bouře odtáhla, přišlo stejně nečekaně prudké oteplení. Sněhové podloží na svazích začalo tát a mohutná bílá masa hrozila každou chvíli utržením.

| 128 | NIČIVÉ LAVINY DNEŠKA A HISTORIE záchranné operaci se povedlo vytáhnout pouze 40 těl, zbytek zůstal pohřben a některá těla čekají v horách na odhalení dodnes. Ačkoli se incident stal ve středu, vešel ve známost jako „bílý pátek“. Snad kvůli zpoždění, s jakým se tehdy šířily zprávy do světa.

Podobná lavina spadla toho dne i na nedalekou 7. divizi italského horského praporu (tzv. jednotky „Alpini“), který potkal stejný osud jako jeho rakouské protivníky. To byl však teprve začátek. Mohutné sněžení v kombinaci s prudkým oteplením spustilo v celých Alpách sérii lavin, které po celý prosinec zabíjely vojáky, lhostejno jaké národnosti, praporu či regimentu.

Podle střízlivých odhadů pod nimi zemřelo během jednoho měsíce až 10 000 mužů.

Ani jedna strana se nepoučila a obě dále pokračovaly v odpalování bomb, min a dělostřelecké palbě, což mělo za následek další a další sesuvy. Válka v Alpách byla

Takto nějak vypadal italský voják z horské divize

Velící důstojník, kapitán Rudolf Schmid, si dal dvě a dvě dohromady a okamžitě poslal telegram svému nadřízenému, polnímu maršálovi Ludwigu Goingerovi z 90. pěší divize. V něm marně žádal o přesun ležení mimo oblast lavinového nebezpečí s poznámkou, že hrozí jeho kompletní zničení. V následujících dnech začalo masivně sněžit, telefony ohluchly a zásobovací linie zapadaly sněhem.

Ve středu 13. prosince se Italové v nížinách pomalu probouzeli k oslavám svátku svaté Lucie, zatímco o tisíce metrů výše se na kost promrzlí vojáci choulili v postelích a na horách okolo nich se kupil sníh. O půl šesté ráno, těsně před rozedněním, jeden ze svahů nad Gran Poz povolil. Na nic netušící muže se svalilo přes milion krychlových metrů sněhu a ledu.

Dřevěná budova neměla proti takovému náporu šanci, byla rozmetána na kusy a 270 mužů uvnitř rozdrceno a umačkáno. Při

z nejodvážnějších vojenských podniků své doby a ve snaze obejít obranné linie římských armád a jejich spojenců přešel se svou armádou Alpy. Na konci pochodu však jeho oddíly prořídly téměř na polovinu a invaze dopadla o mnoho hůře, než plánoval.

Hannibala dohnalo k jeho plánu pokoření, v němž odmalička vyrůstal. Jeho rodné město Kartágo úpělo pod římskou nadvládou, zuřila v něm občanská válka a obyvatelé museli platit vysoké daně vítěznému Římu. Hannibal vyrůstal od svých deseti let ve Španělsku, kam odjel se svým otcem, generálem Hamilcarem, dobývat nová území. Po smrti otce se ve 22 letech stal nejvyšším velitelem kartaginských armád a rozhodl se dobýt zpět ztracenou čest svého lidu.

Dostat se k římským branám s armádou 50 000 mužů, 9 000 koní a 37 válečných slonů byl úkol, nad kterým si Hannibal lámal hlavu mnoho měsíců. Římané ovládali mořské

Muži i zvířata zpanikařili a snažili se prchnout, ale marně. Bílá masa rozmetala Hannibalovy šiky na všechny strany, pohřbila zaživa muže, zvířata i povozy se zásobami. stejně jako jinde v Evropě zoufale ustrnulá na místě a trvalo další dlouhé tři roky, než se italské armádě podařilo prorazit rakousko-uherské linie. Kapitulační vlajku v barvě alpského sněhu doručil rakouský posel italským důstojníkům 3. listopadu 1918.

Hannibal vs. Alpy V Alpách však pod sněhovými sesuvy umírali válečníci už o dvě tisíciletí dříve. Vyprávět by o tom mohl samotný Hannibal, který se v roce 218 př. n. l. vydal na jeden

trasy a cestou po souši by se vojska střetla s pevnostmi a početnou obranou římských legií. Hannibal se proto rozhodl pro do té doby nevídaný krok: Překročit neprozkoumané a tehdy zcela nezmapované velehory a vtrhnout Římanům do zad.

Kartaginský vojevůdce, vychovaný v Africe a jižním Španělsku, však neměl ani ponětí o nebezpečích, která jeho armádě hrozí.

Pochod smrti Africká armáda celkem bez potíží prošla Pyrenejským pohořím a ve

| 129 | ustálé boje s lépe připravenými horskými kmeny je vyčerpávaly a decimovaly jejich řady. Hannibal navíc odmítl odložit přechod na jaro ze strachu, že Římané mezitím stihnou přesunout své armády na obranu hlavního města, a nahnal vojáky do vysokých hor na přelomu podzimu a zimy.

Pýcha předchází pád laviny

Mapa pochodu Hannibalova vojska

Přeprava válečných slonů na vorech přes evropské řeky

Francii překročila řeku Rhônu i se svými slony za pomocí obřích raftů se vztlakovými vaky z prasečích měchýřů. Na cestě odráželi útoky divokých galských kmenů a začali počítat první ztráty. Když se konečně na jaře roku 217 př. n. l. probojovali k úpatí Alp, byla už morálka vojska značně nalomená.

Za pomoci místních horských vůdců si masivní armáda začala razit cestu nehostinnou krajinou, která sestávala z nebezpečné kombinace bahna a ledového

permafrostového podloží. Zvířata se bořila a prohýbala pod těžkým nákladem a těžce obrněnými jezdci, sloní šlépěje otřásaly horskými štíty, které na oplátku shazovaly na nebohá zvířata i muže tu menší, tu větší kupy sněhu.

Hannibalovi muži byli povětšinou afrického původu a na kruté horské mrazy nebyli navyklí. Ne-

Největší problém ale nastal při sestupu z Alp do Itálie. Jednoho podzimního rána přinesl vítr sněžnou vánici, která zasypala cestu sněhem a pochod zastavila. Prchlivý Hannibal, který jel tou dobou na konci procesí, se na svém koni vydal do čela zjistit, co se stalo.

Historik Titus Livius vylíčil podmínky takto: „Ale ani on (Hannibal) nebyl o moc moudřejší; postup byl znemožněn, jelikož pod tenkou vrstvou sněhu čekala nohy vojáků jen kluzká směs ledu a tajícího sněhu.

Výsledkem byl hrozivý zápas s povrchem, který při pochodu neposkytoval žádnou oporu, tím spíše když bylo třeba stoupat do kopce. Muži padali jeden po druhém a nedařilo se jim zvednout ani tehdy, když se zapřeli o ruce a kolena zároveň. Nikde nebyly žádné pařezy ani kořeny, za které by se dalo zachytit. Jednoduše řečeno, nebylo možno dělat nic jiného

než klouzat a válet se na ledu a tajícím sněhu.“ Hannibal zuřil. Každé zdržení hrozilo sebrat jeho armádě moment překvapení – zatímco oni téměř stáli na místě, Řím vztyčoval opevnění a legie ze všech koutů říše spěchaly na jeho obranu. Vytáhl proto svou zdobnou hůlku a vší silou s ní udeřil do země na důkaz toho, že je pevná a umožňuje snadný pochod. V tu chvíli se hory kolem něj rozburácely a ze svahů se na postupující vojsko začal řítit sníh.

Muži i zvířata zpanikařili a snažili se prchnout, ale marně. Bílá masa rozmetala Hannibalovy šiky na všechny strany, pohřbila zaživa muže, zvířata i povozy se zásobami. Mnoho se jich zřítilo ze srázů kolem úzké horské cesty, když se snažili před lavinou utéct, mnohé z nich lavina do srázu strhla s sebou.

Trvalo dlouhé čtyři dny, než se zbytek armády vyhrabal ze sněhu a podařilo se mu sestoupit na italské pláně. Ztráta zhruba poloviny mužů, zvířat i výbavy však Hannibalovi znemožnila Řím dobýt. Místo toho několik let plenil italský venkov a městské státy, než byl povolán zpět na obranu Kartága před římským protiútokem. A my se už nikdy nedozvíme, jak by dnes vypadal náš kontinent, kdyby jeho moderní podobu neutvářela evropská, ale africká mocnost.

Počty obětí v obou případech vycházejí z odhadů historiků.

Přesná čísla známa nejsou, neboť mnoho mrtvých bylo pohřbeno pod sněhem a sutinami v horách. Dodnes se v Alpách objevují mrtvá těla vojáků z 1. světové války, naposled v roce 2014 nedaleko horské vesnice Pejo.

Předpokládá se, že vlivem tání ledovců bude podobných nálezů více a více. V případě Hannibalova přechodu Alp vycházejí údaje z dochovaných zápisů tehdejších historiků, vědeckých odhadů a simulací. Ještě dnes není např. zcela jisté, kudy vlastně kartaginská armáda Alpy překonala.

EC 2017 PROSIN

č. 107

 PŘÍŠTĚ:

Vesnice, které rozmetal sníh Napadlo vás někdy, co vlastně leží pod vším tím sněhem v Alpách? ... Pohřbených budov, usedlostí a celých vesnic je tam nepočítaně. A tragických příběhů se s nimi pojí ještě víc.

| 130 | TRAVEL

Oblast kolem Albuly je stvořená pro lyžaře, které už známé alpské lunaparky omrzely.

ALBULA: KOMORNÍ HORY ZA DAVOSEM

strana

132

TRAVEL Nová lanovka zničí obživu vlekaři

V

bavorském předhůří Alp na Sudelfeldu staví novou 8sedačkovou lanovku. Její trasa se ovšem nelíbí vlekaři, jehož zařízení se kvůli ní stane v podstatě bezcenným.

Kdyby nešlo o pionýra sudelfeldského lyžování a „srdcaře“, který vždy otevíral i uzavíral tamní sezónu, spor by zřejmě vyšuměl. Takto jej ovšem aktéři vystupňovali až k rozpadu společného skipasu.

Staré dobré časy versus novoty pro masy.

Zvítězí nakonec pocity, nebo rozum?

A bude to rozumné? (rh)

Hlídači v Aspenu

N

oviny si pochutnávají na avantýrách amerického prezidenta. Jednou z nich je i týdenní lyžařský pobyt jeho dětí v Aspenu, který prý přišel daňové poplatníky v přepočtu na 4,5 milionu korun. Dvojnásobek této částky pak byl potřeba na ubytování, skipasy a vybavení ochranky. To v ní asi muselo být ochotných brigádníků… (rh)

| 131 |

Kolem masivu Sella kroužili lyžaři ještě před tím, než jej obtočily lanovky a vleky

148

FOTO: HELMUT RIER

strana

140

282 milionů eur bylo v posledních 10 letech investováno do nových lanovek, zasněžování a zázemí lyžařského areálu Silvretta Arena.

ISCHGL A JEHO VELKÁ ČÍSLA

strana

Masiv Sella se dal na lyžích objet mnohem dříve, než byly lanovky a vleky propojeny ve výletní okruh.

SELLA RONDA V TEMPU

| 132 | TRAVEL REPORT

ALBULA Text a foto: Radek Holub

komorní hory za Davosem Davos je velikostí, všestranností i vzdáleností z Česka jednoznačně jedním z nejatraktivnějších lyžařských cílů Švýcarska, nicméně pozoruhodně lákavá je i oblast „za“ Davosem. Oblast mezi průsmyky Albula a Julier, tedy hlouběji v Graubündenu, nadchne hlavně ty, kdo sní o dovolené jinde a jinak, tedy mimo známé destinace a s rozmanitějším programem.

H

ory mezi Davosem a sedly Albula a Julier jsou syrové a komorní, nezkolonizované do turistického lunaparku, i když atraktivních (a navštěvovaných) cílů je tu dost a dost. Kromě lyžování se tu běžkuje, bruslí i sáňkuje – a věřte, že i tyto „doplňkové“ aktivity jsou v Albule nezapomenutelné, zvláště s dětmi.

Ale hlavním lákadlem zimní dovolené jsou pro lyžaře samozřejmě sjezdové terény. Nejvýznamnějšími lyžařskými centry oblasti kolem Albuly jsou Lenzerheide a Savognin. Zatímco Lenzerheide, propojené s Arosou do druhé největší graubündenské lyžařské houpačky, je všestranným, moderním a rušnějším místem, menší Savognin, více zapadlý v horách, má

klidnější život a zároveň lákavou nabídku pro rodiny s dětmi. Prvořadým lyžařským cílem pobytu ale klidně může být i slavný Davos, neboť vzdálenosti mezi všemi těmito středisky jsou překonatelné i při denním dojíždění – z Tiefencastelu, centra albulské oblasti, je to 10 km do Savogninu i Lenzerheide, do Davosu pak 30 km.

| 133 | Parsenn je mohutný, členitý masiv s dlouhými výletními sjezdovkami a dalekým výhledem

Davos Klosters: velký lyžařský svět Lyžařská oblast, roztažená po svazích kolem městského Davosu a vesničtějšího Klostersu, zahrnuje čtyři areály s více než 200 km sjezdovek, propojené skibusy a červenými vlaky Rétské dráhy, zahrnutými v ceně skipasu. Největším z nich je Parsenn, kompaktnějším a lyžařsky harmoničtějším Jakobshorn, mile opuštěným Rinerhorn a nakonec je tu ještě malá a přívětivá Madrisa. Každý areál má svůj genius loci a stojí za celodenní návštěvu, takže čtyř- až pětidenní skipas je na poznávání oblasti ideální volbou.

Jakobshorn: jedna hora pro všechno Jakobshorn je mohutná a lyžařsky parádně využitá hora, která se tyčí nad davoskou čtvrtí Platz, s níž ji spojuje moderní kyvadlová kabina.

Přední strana Jakobshornu je přirozeně strmá s červenými až načernalými svahy, klidnější tratě se rozlévají podél Clavedeler Alpu. Hlavní tratě jsou velkoryse široké a s jemně odstupňovanými obtížnostmi, takže si zde zajezdí rekreační i sportovnější lyžaři. Tratě jsou „na jednom kopci“, navíc vzájemně dobře a jednoduše propojené, což dělá z Jakobshornu lyžařsky velmi kompaktní areál. Úzký a klikatý návrat lesem do údolí nestojí za opakované jízdy, alternativou je samozřejmě sjezd lanovkou. Vyhlášený a velkoryse opečovávaný je zdejší snowpark.

Z údolí vylétá vzhůru moderní jumbo kabina anebo expresní 2sedačka, nahoře se točí dvě kryté a dvě expresní sedačky.

Hlavní tratě Jakobshornu nad městem Davos Platz jsou velkoryse široké a s jemně odstupňovanými obtížnostmi, takže si zde zajezdí rekreační i sportovnější lyžaři.

Zástupce šéfredaktora SNOW, expert na evropská lyžařská střediska, za posledních 15 let ve SNOW jich navštívil a popsal už stovky.

Kdo si Albulu nejlépe užije? pohodový lyžař sportovní lyžař

Oblast kolem Albuly je stvořená pro lyžaře, které už známé alpské lunaparky omrzely.

Š

V

Ý

C

A

R

S

K

O

Parsenn: velká lyžařská vyhlídka, kde chybí jen více červené Parsenn je naproti tomu velmi členité a dosti rozsáhlé lyžařské území, tvořené především dvěma kotlinami pod vrcholem Weissfluh a propletené lanovkami a sjezdovky křížem krážem. Ve svébytném areálu je mnoho lehkých sjezdovek i přejezdových úseků, či dokonce protisvahů, zároveň ale nechybí ani strmé svahy a pestrý freeridový terén. Vzhledem ke tvaru celého masivu je Parsenn zároveň jedna velká lyžařská vyhlídka.

Z nejvyššího vrcholu Weissfluh padá poměrně přímá a široká černá do sedla Weissfluhjoch, naopak neposedná a klikatá černá, která překvapí padáčky i občasným protisvahem, klesá směrem do Klosters. Její náročnost naznačuje už krátký pěší výšlap od stanice kabinové lanovky. Centrální a nejrušnější oblast kolem Totalpu vystélá široká a mírná modrá magistrála.

Směrem do Klosters k mezistanici Schiffer putuje dálková červená trať s vícero rovinkami a příjemnou, klikatou a svižnou pasáží v lese, odkud následuje buď nekonečný návrat dvouúsekovou, vyhlídkově trasovanou kabinkovou lanovkou do centra areálu na Weissfluhjoch, nebo ještě delší a nezáživný sjezd do údolního Klosters.

Nad Klosters se tyčí výrazný vrchol Gotschna, odkud se líně rozbíhá síť sjezdovek s mnoha rovinatými úseky směrem k Totalpu, zpět do Klosters, anebo na Schwarzseealp. Tam klesá příjemná okružní červená trať se svižnou přímou variantou, zanořující se nakonec v pohodovém sklonu do řídkého lesa. Nekonečné a ploché sjezdy do údolí – ať už do Klosters, natožpak do ještě níže položené vísky Küblis, jsou v první řadě výletním podnikem.

Z Weissfluhjochu směrem k Davosu roluje podél přístupové zubačky a 6sedačky příjemná, lehce zvlněná dálniční modrá Rapid.

Z mezistanice pokračuje do Davosu černá trať, která začíná prudkým a konstantně skloněným hangem. Poté, co podejde trať zubačky a lehce odtraverzuje, padá širokým svahem v řídkém porostu, nakonec se zavlní mezi zástavbou Davosu a skončí schodištěm vedoucím na hlavní třídu.

Rinerhorn: úchvatné kotvové retro Hora Rinerhorn, zdvihající se nad osadou Glaris na jižním konci Davosu, je staré dobré retro – na kabinku z údolí navazují pouze kotvové vleky, a to s dnes již neuvěřitelnou délkou i převýšením. Rinerhorn má až překvapivě rozsáhlý svah,

| 134 | TRAVEL REPORT

KARLSRUHE STUTTGART

Davos – Jakobshorn

Široké ranveje pro náročné i méně zdatné přední strana Jakobshornu je přirozeně strmá s červenými až načernalými svahy, klidnější tratě se rozlévají podél Clavedeler Alpu hlavní tratě jsou velkoryse široké a s jemně MÜNCHEN MEMMINGENobtížnostmi, takže si zde odstupňovanými zajezdí rekreační i sportovnější lyžaři

Jakobshorn Brämabüel

Clavadeler Alp

SALZBURG

HOLZKIRCHEN

BAD TÖLZ

SCHAFFHAUSEN

BAD REICHENHALL

BASEL

KONSTANZ KUFSTEIN

Davos Klosters GARMISCH

BREGENZ

ZURICH

BESANCON

INNSBRUCK I T

VADUZ

LUZERN

CHUR DAVOS

239 km 28 %

BELLINZONA

SONDRIO

LUGANO

KVĚTEN

BRESCIA

ČERVEN

DUBEN

BŘEZEN

ÚNOR

LEDEN

TURIN

Retro lyžování bez lidí na kabinku z údolí navazují pouze kotvové vleky, a to s dnes již neuvěřitelnou délkou i převýšením hlavními tratěmi jsou přímé a široké, poctivě červené dálnice podél vleků Juonli

61 400

7 3

VERONA

os./hod.

VICENZA

PADOVA

/stredisko/96 lehce zbrázděný terénními muldami. Hlavními tratěmi jsou přímé a široké, poctivě červené dálnice podél vleků Juonli. Marnotratně nevyužitá působí kotlina s vlekem Nülli, jíž procházejí pouze subtilnější modrá (pravidelná, přímá) a točivější červená, využívající strmější postranní svah. Členitá červená padá do kotliny podél zalomeného vleku Hubel, obkroužená ještě zvlněnou modrou.

Pod mezistanicí kabinky je kratší vlek Trainer

Dobrodružství na sáňkařské dráze z Rinerhornu Je rychlá, místy opravdu strmá, s prudkými zatáčkami a rovinkami, a dokonce tunelem – zkrátka dobrodružná. Sáňky se půjčují v obchodě u nástupní stanice kabinky, takže si ji můžete sjet i v lyžařské přestávce – přezkáče jsou ovšem nevhodné, nelze s nimi citlivě brzdit a hrozí převrácení saní. Záludností dráhy jsou zejména „vyježděné“ vlny, na nichž sáňky i cestující více či méně nadskočí. Spolu se sáňkami si lze zapůjčit i „brzdicí“ podrážky na boty, což zvláště opatrnějším jezdcům může dost pomoci. Velmi vhodné jsou i protisněhové návleky a brýle! Dráha je 2x týdně osvětlená od 19 do 23 hod.

4

www.davosklosters.ch

BRIANCON

0

AGORDO

m n. m.BELLUNO

PROSINEC

20 2 6 6

LECCO

MILAN MODANE

810

BORGO VALSUGANA

BERGAMO

CHAMBERY

HER

FELTRE

LISTOPAD

VARESE

21 %

ŘÍJEN

AOSTA ALBERTVILLE

TRENTO

ZÁŘÍ

ANNECY

Sáňkařská dráha na Rinerhornu je zábavná i záludná a není snadné ji zdolat zcela bez karambolu

SPITT

500

ČERVENEC

SION

1 000

BOLZANO

55 km 51 %

2 034 m LIENZ

1 500

BRIXEN

SIERRE

MARTIGNY

GRENOBLE

2 000

BRUNECK

MERANO

MONTREUX

2 844

STERZING

SRPEN

LAUSANNE

Juonli

I E

SAMNAUN

INTERLAKEN

Nüllisch Grat GENEVA

MITTERSILL

2 500

L

BERN FRIBOURG

Hubel

3 000

LANDECK

Á

NEUCHATEL

PONTARLIER

Davos – Rinerhorn

3 500

FELDKIRCH

BIEL

Davos Platz

SAALFELDEN

4 000

OBERSTDORF

ST. GALLEN

VENEZIA

U

HOLZKIRCHEN

BAD TÖLZ

SCHAFFHAUSEN

BASEL

KONSTANZ

| 135 |

ACHENKIRCH

GARMISCH REUTTE

BREGENZ

Piz Cartas

Piz Martegnas

ST. GALLEN

ZURICH

BESANCON

LERMOOS

LECH FELDKIRCH

Savognin

KÜHTAI

VADUZ

LUZERN

BERN

I T

ENGELBERG

3 000

2 000

MADESIMO

MARTIGNY

km L12 UGANO

ČTYŘI ÚDOLÍ VERBIER SAAS-FEE

GRAND MASSIF LE GRAND BORNARD

ZERMATT CERVINIA

FLAINE CHAMONIX

ANNECY LA CLUSAZ

MEGEVE COURMAYER

ALBERTVILLE

MONTE ROSA

AOSTA

GRESSONEY

ALAGNA VARALLO

40 %

VARESE

1 500

1 000

SONDRIO

APRICA

47 %

LECCO

500

13 %

BERGAMO

LA THUILE

VALLOIRE ALPE D´HUEZ

VALMEINIER

VALFREJUS

SESTRIERE

LES 2 ALPES SERRE CHEVALIER

0

BRIANCON

MONTE BONDONE

ROVERETOF

ŘÍJEN

ZÁŘÍ

ČERVENEC

os./hod.

VERONA

www.savognin.ch /stredisko/115

ORCIERES

GAP

RISOUL VARS

LES ORRES

s dětským slalomem mezi zvířátky, za stromem schovanou ježibabou se záludnou houpací lávkou a lehkým snowparkem se skoky (nebo spíš obřími hupy). Milý červený sjezd do údolí klesá řídkým lesem a po mýtinách s jemně zvlněnými svižnými pasážemi i užšími klikatými traverzy.

Na odvrácené straně svahu stéká úzká, proměnlivá červená trať z nejvyššího bodu Rätschenjoch, kam vede vlek. Sjezd do údolí nejprve střídá přejezdové úseky s širokými červenými hangy, poté se zanoří do lesa a jako „bobová dráha“ klesá až na dno údolí, odkud pokračuje

Za stromem na děti číhá ježibaba se záludnou houpací lávkou.

Mimořádně oblíbená, dlouhá a točivá je sáňkařská dráha, která se v klopených zatáčkách provléká podél přístupové kabinky do údolí.

nejprve po rovině a poté po příjemně klesající cestě podél horské bystřiny až do Klosters.

Dřevěnice i palmy Na svazích je přiměřené množství horských chat.

Zvláště na Jakobshornu jsou horské chaty a bary dosti osobité, jejich výbavou bývají plážová křesla a palmy. Na Madrise zaujme nová horská chata Madrisa Hof – v salašovém stylu, ale luxusním provedení a vytříbenou kuchyní (i „obyčejné“ Älplermacaroni se dají udělat jako delikatesa). Podsedáky z ovčí kůže, lustry ve tvaru kravských zvonců… Ceny jsou vyšší než v „euro“-zemích – polévka do 10 CHF, hlavní jídlo obvykle od 15 do 20 CHF, ale i více.

Běžkařská magistrála ve městě Davos se nachází na náhorní plošině, která je terénně mimořádně příhodná pro běžkaře. Běžecké stopy se proto táhnou po celém území Davosu – od Wolfgangu až po Frauenkirch – s odbočkami do postranních údolí. Hlavní trasa je poměrně rovinatá, upravená na klasiku i bruslení. Míjí želez-

Madrisa: pohodlná dálnice i výletní návrat do údolí Madrisa, na jejímž úpatí leží Klosters, je rodinně nejpřívětivějším areálem v celém Davosu – kompaktním a klidným s vlídnými sjezdovkami.

Moderní, příjemná a přehledná je „přední“ strana hory, romantická zase ta „zadní“ s jednou kotvou a výletním sjezdem do údolí. Z Klosters dlouze stoupá na hranici lesa kabinková lanovka, nad níž se rozléhá hlavní svah Schaffürgli s hravě zvlněnou a svižnou červenou sjezdovkou, obkrouženou z jedné strany velmi dlouhou a lehkou až plochou modrou sjezdovkou, z druhé pak širokou, ale terénně neposednou červenou podél zrušeného vleku (příjezd i návrat traverzem). Tratě obsluhuje nejmodernější sedačková lanovka Švýcarska s bublinou, vyhříváním, automatickým otevíráním i výškově nastavitelným nástupištěm, takže děti dokáží nasednout samy.

Podél cvičného vleku nad mezistanicí je vytyčen slalom a „tobogánová“ dráha.

Po 6 km sáňkařské nirvány z Predy do Bergünu se můžete občerstvit v samoobslužném valníku, kde se hřejí párky či punč

S. MARTINO DI CASTRO

FELT BORGO VALSUGANA

m n. m.

BRESCIA

CAVALESE VAL DI FIEMME

TRENTO

VIA LATTEA

Zábavná trať s hledáním kozorožců nejpohodovější trať celého Savogninu klesá ze Somtgantu do Tigignas chloubou této trati jsou vlny a dolíky, ve kterých děti rády dovádí, hledat při tom mohou i „poschovávané“ kozorožce PUY ST. VINCENT

MILAN

SRPEN

TURIN

LA GRAVE

1

KVĚTEN

GRENOBLE

ÚNOR

VAL CENIS MODANE

LEDEN

TŘI ÚDOLÍ

Savognin

1

ČERVEN

ESPACE KILLY

1

DUBEN

LA PLAGNE

BŘEZEN

6

LES ARCS

CANAZEI A CAREZZA VAL DI FASSA MARM LATEMAR MOENA PREDAZZO TRE VALLI

1 200

14 500

LA ROSIERE

CHAMBERY

VAL GARDENA ALTA B C

SEISER ALM

1 513 m

BOLZANO

MARILLEVA FOLGARIDA TONALE MADONNA DI CAMPIGLIO PAGANELLA PONTE DI LEGNO PINZOLO

CHIESA IN VALMALENCO

BELLINZONA

AVORIAZ

BRIXEN

PEJO

80 km

LISTOPAD

GENEVA

Tigignas

BR PLOSE

MERANO

2 500

SIERRE

GITSCHBERG JOCHTAL

2 713

SULDEN

LIVIGNO ST. MORITZ BORMIO

CRANS MONTANA

SION

RATSCHINGS STERZING OBERGURGL

LENZERHEIDE

ADELBODEN

MONTREUX

HINTERTUX

LADURNS

KAUNERTAL

SCHNALSTAL

I E

ANDERMATT

JUNGFRAU

MA

NEUSTIFT STUBAITAL

SÖLDEN

NAUDERS

L

LAUSANNE Radons

ÖTZTAL

AXAMER LIZUM

PITZTAL

DAVOS

AROSA

Á

MEIRINGEN INTERLAKEN GRINDELWALD

SAMNAUN

CHUR

FLIMS LAAX FALERA

4 000 3 500

SILVRETTA ARENA

KLEWENALP SÖRENBERG

FRIBOURG

SERFAUS

ISCHGL

FLUMSERBERG BAD RAGAZ

STOOS

PONTARLIER

LANDECK MONTAFON

YBRIG

SCHWYZ

ZILLERTA

GLUNGEZER PATSCHERKOFEL

HOCHÖTZ

ST. ANTON

NEUCHATEL

PORTES DU SOLEIL

INNSBRUCK

KLEINWALSERTAL DAMÜLS

BIEL

Somtgant

ZUGSPITZE EHRWALD

PROSINEC

Savognin

OBERSTDORF

LAVARONE

OLGARIA

VICENZA

PAD

| 136 | TRAVEL REPORT

Haus Albula: malebný dům v krásné vesničce Jedním z půvabných domů, který si lze pronajmout na dovolenou, je Haus Albula v horské vesničce Schmitten, jež se sluní na jižním svahu mezi Davosem a Tiefencastelem. Je prostorný, nadčasově zařízený a samozřejmě pečlivě udržovaný.

Jeho srdcem je velkoryse prosvětlená obývací místnost s krbem, tu obklopují tři ložnice a mansarda.

Vesnička Schmitten je mile ospalá, za lyžováním a jinými aktivitami – kromě bruslení na malé ledové ploše a běžkování – je nutné dojíždět.

Dům si lze pronajmout přes Interhome s nejrozmanitější nabídkou rekreačních objektů ve Švýcarsku. On-line rezervační systém umožňuje filtrovat objekty podle všech myslitelných kritérií – od jejich polohy a vybavení přes cenu až po hodnocení klientů. Po odeslání rezervace a platbě obdržíte cestovní podklady s informacemi k příjezdu, odjezdu, kontakty i místem, kde si vyzvednout klíče – ty v případě Albuly drží starší manželé z vesnice, zároveň správci domu. Předání domu je přátelské, ale typicky švýcarsky pedantské.

Více na www.interhome.cz (kód objektu: CH7281.300.1)

niční i autobusové zastávky, probíhá v blízkosti zástavby, a je tak ideální i pro krátké vyjížďky podle chuti a času. Vstup do stop je bezplatný, což není v Alpách úplně samozřejmé. Trasy jsou lemované také vycházkovými stezkami. Aktuální množství upravených stop přirozeně závisí na sněhových podmínkách, díky nadmořské výšce se ale dá na běžkování prakticky po celou sezónu spolehnout.

V centru Davosu je i nově vybudovaný „bruslařský svět“.

Z Čech jedno z nejbližších švýcarských středisek Příjezdové cesty vedou do Davosu od Landquartu přes Klosters anebo od Tiefencastelu – obě mají lehce horský charakter a jsou dobře udržované.

Parkovací plochy u hlavních lanovek Jakobshornu i Madrisy jsou placené (cca 5 CHF / den), jen pod Rinerhornem se parkuje zdarma. Přímo u lanovky na Parsenn v centru Davosu parkoviště není.

Do Davosu lze přijet pohodlně i vlakem z ČR – lůžkovým vagónem až na území Švýcarska a dále místním přípojem.

Savognin: dlouhé sjezdovky i vleky Nenápadný Savognin, utopený mezi graubündenskými horami, má třípatrový lyžařský areál, jemuž dominují dlouhatánské sjezdovky. Hlavní

CENY SKIPASŮ DAVOS KLOSTERS osa je tvořena moderními lanovkami a zasněžovanými sjezdovkami dálničního typu, po stranách se pak odehrává dokonalé retro lyžování na kotvách a hravě terénně členitých sjezdovkách.

Dominantní červená dálnice z centrálního vrcholu Piz Martegnas je přehledná, jemně zvlněná a klesá – stejně jako „její“ 6sedačková lanovka – lehce šikmo svahem, přímé úseky jsou tak proložené mírnými širokými traverzy.

Nevídané jsou nekonečné kotvy na sousední vrchol Piz Cartas s celkovým převýšením přes 800 m. Dlouhé sjezdovky s červenými hangy a odpočinkovými modrými úseky se valí z vrcholu po bezlesých pláních přes hupy a jemné terénní vlny až na ploché úpatí Radons, odkud klesá romantická, ale místy rovinatá návratová spojka do mezistanice Tigignas. Tato lyžařsko-sáňkařská cesta prochází osadami s příjemnými horskými chatami lákajícími k odpolednímu zastavení.

Velmi houpavé jsou červená a modrá sjezdovka Laritg podél vleku se zatáčkou, které spadají do kotlinky po odvrácené straně Piz Martegnas.

Střední lyžařské patro mezi Tigignas a Somtgant podél moderní a rychlé 10místné kabinky Panorama je vcelku strmé – po spádnici jej překonává poctivě červený „slalomák“. Velkým obloukem ho obíhá příjemná modrá sjezdovka, nejpohodovější trať celého Savogninu, využívaná i lyžařskými školami. Chloubou této trati jsou vlny a dolíky, ve kterých děti rády dovádí, hledat při tom mohou i „poschovávané“ kozorožce.

Nejspodnější patro zdolává středně široká červená trať, v rychlém sledu střídající krátké hangy a plošší úseky, při svižnější jízdě je tedy i dostatečně hravá.

dospělí 6 dní................................................. 342 CHF mládež 6 dní (6–12 let)............................. 137 CHF

CENY SKIPASŮ SAVOGNIN dospělí 6 dní................................................. 267 CHF mládež 6 dní (10–15 let)........................... 134 CHF

CENY POBYTŮ hotel*** – ubytování s polopenzí a skipasem 3 500 Kč

5 000 Kč

apartmán (4 os.) – ubytování se skipasem 1 500 Kč

3 500 Kč

Orientační ceny pobytů vycházejí z nabídek CK a místních turistických kanceláří a jsou přepočítané na 1 den lyžování.

KLADY A ZÁPORY velké i malé lyžařské areály v okolí mimořádně rozmanité nelyžařské vyžití na sněhu mnoho zákoutí pro milovníky retra vysokohorská kulisa příznivé ceny skipasů pro děti více nepropojených areálů místy zastaralé a dlouhé vleky méně výkonné zasněžování v přepočtu nadprůměrné alpské ceny

EC 2017 PROSIN

č. 107

 PŘÍŠTĚ:

Paznauntal „Zbývající“ střediska údolí Paznauntal si stín Ischglu nezaslouží, neboť jej v mnohém i předčí.

| 137 | Holé vrcholové tratě z Piz Martegnas i Piz Cartas jsou na mnoha místech „rozpůlené“ dřevěnými větrolamy, což značí, že tu umí i pěkně fučet.

Cvičná louka La Nars se nachází mimo hlavní areál na okraji střediska.

Švýcarská rodina s termoskou Na první pohled nevlídná betonová budova restaurace v první mezistanici Martegnas skrývá kompletní zázemí – od toalet přes obchod a půjčovnu až po samoobslužnou restauraci i vytápěnou piknikovou místnost, ideální pro „nerušený“ odpočinek. I švýcarské rodiny si s oblibou přinesou vlastní termosku s čajem a sendvič!

Na sjezdovce bez lyží

Sjezdovka z Gotschnagratu na Schwarzseealp nabízí komorní provoz a výhled do údolí Davosu

V Savogninu se dá zabavit i bez lyží. Cube Active Park v mezistanici Tigignas má k zapůjčení arzenál nevšedních sněhových „vozítek“ (10 CHF / hod.), využitelných hlavně na krátké cvičné sjezdovce s pojízdným kobercem. Nejpraktičtější je snowbike, se kterým se dá slušně zatáčet, mnohem méně stabilní je jakási lyže se sedátkem (skifox) – jako odpolední zpestření pro děti proč ne.

Snowpark v mezistanici Somtgant nabídne skoky, zábradlí či bedny.

Přímo pod údolní stanicí lanovky se nachází kluziště a typicky švýcarsky velkorysá je síť zimních vycházkových cest i sáňkařských drah v areálu.

NA LYŽE vlakem!

Každý rok se vydávají vlakem na hory tisíce lyžařů a především v alpských zemích je cesta na lyže vlakem „in“, na rozdíl od auta. Ani v Česku není lyžování z vlaku žádná utopie – za zimu cestuje vlakem na lyže přes tři tisíce lyžařů.

I

ndividuální doprava do skiareálů není vždy ideální, přitom vlaky Českých drah dnes nabízejí pohodlnou a rychlou alternativu. Při cestě vlakem navíc můžete v rámci projektu ČD Ski lyžovat v 6 areálech v Čechách a na Moravě se slevou 20 %. Cesta na Slovensko autem je ještě náročnější a nezáživnější, naopak nabídka vlaků je mimořádně výhodná, a to především při lyžování ve skiareálu v Ružomberku nebo ve Vysokých Tatrách. Ve čtyřech areálech na Slovensku s 88 km sjezdovek můžete využít 20% slevu na dvoudenní skipasy.

Na lyže v Čechách a na Moravě K získání 20% slevy na jednodenní skipasy od 13. 1. do 2. 4. 2018 v partnerských skiareálech stačí cestujícím, kteří se na lyže vydají vlakem ČD, prokázat se u pokladny platnou jízdenkou z určených stanic. Ke stávajícím areálům – v Jizerských horách Ski Bižu Tanvaldský Špičák, v Jeseníkách Jonas Ostružná, v Beskydech Skiareál Karolinka, na Šumavě Ski & Bike Špičák,

v Krušných horách areál Vila Pernink a v Krkonoších Sportovní areál Harrachov letos přibude ještě Lipno na Šumavě s bonusovým produktem ČD Yetti se slevou na skipas ve výši 30 %.

Na slovenské sjezdovky pendolinem nebo v lůžku Výhodné lyžování v rámci projektu ČD Ski nabízejí partnerské skiareály též na Slovensku v Tatrách, kam mohou lyžaři dojet nejrychlejším spojem do Tater, vlakem SC Pendolino Košičan, nebo pohodlně přes noc lůžkovými vlaky. Čeští lyžaři mohou od 13. 1. do 2. 4. 2018 uplatnit slevu 20 % na dvoudenní skipasy v partnerském resortu Ski & Bike Ružomberok – Malinô Brdo, ve skiareálech Tatry Mountain Resorts ve Vysokých Tatrách (Štrbské Pleso a Tatranská Lomnica) a v Nízkých Tatrách (Chopok – Jasná). Především skiareály na Štrbském Plese a v Tatranské Lomnici jsou dobře dostupné vlakem ze Štrby nebo Popradu od spojů Českých drah z Prahy, Olomouce a Ostravy.

ČD YETTI NABÍZÍ VÍC Nově je do projektu ČD Ski zařazen bonusový produkt ČD Yetti ve skiareálu Lipno. Lyžařům, kteří přijedou do skiareálu Lipno na Šumavě vlakem Českých drah, nabízí slevu 30 % pro denní skipas.

Voucher pro získání slevy cestující získá bezplatně na pokladně ČD při zakoupení jízdenky. Výhodné lyžování na Lipně využijí především obyvatelé Českých Budějovic a Tábora. Cesta vlakem a návazným skibusem přímo k lanovce trvá z Českých Budějovic necelé 2 hodiny.

Více informací o projektu ČD Ski, podmínky čerpání slev, tipy na spojení a výhodné jízdenky najdete na

www.cd.cz/cdski

| 138 | TRAVEL REPORT

Sjezdovky z vrcholu Piz Cartas v Savogninu mají výtečnou délku i členitost, ale je třeba si je odpracovat výjezdem na kotvě

Děti skoro neplatí Savognin láká rodiny s dětmi cenovou dostupností – děti do 9 let včetně v doprovodu rodičů platí jen 3 CHF / den lyžování, tedy lyžují prakticky zdarma.

Jinak se dá Savognin označit za typické „dětské“ středisko jen s varováním. Děti se tu každopádně hravě vydovádí, ale zároveň tu najdou i dost příležitostí ke svému zocelení – záleží totiž, do které části areálu je rodiče pustí. Obzvlášť výjezd 2 km dlouhou a dosti strmou kotvou na Piz Cartas nebo zalomený vlek Laritg si budou pamatovat dlouho.

Savognin coby místo působí spíš jako prázdninový resort než původní rétorománská vesnička – v okolí nástupní stanice lanovky dominují hlavně moderní rekreační budovy.

Skateline Albula: bruslařská dráha lesem z kopce Lyžaři ne zrovna vyhledávanou, přitom do značné míry příbuznou aktivitou je bruslení. Koho nebaví kroužit po stadiónu, ten se může projet po „uměle ledové“ cestě lesem z Alvaneu Bad do Suravy, značené jako skateline Albula. Stezka se klikatí v lese, občas krátce a mírně stoupá, spíš však klesá, takže 4 km dlouhá trasa není příliš namáhavá, a to ani pro děti. Nouzově lze pohodlně brzdit ve sněhu podél trati. Trasa je jednosměrná, a to samozřejmě „z kopce“. Půjčovna bruslí vč. vyhřívané převlékárny a malý bufet na dojezdu, kde je i parkoviště a stanoviště taxibusu, odvážejícího non-stop bruslaře na start.

Bergün: sáňkařská metropole Švýcarska Výjimečným zážitkem je i sáňkování na dráze mezi vesničkami Preda a Bergün, která by se dala označit za svaté poutní místo sáňkařů. Na start 6 km dlouhé sáňkařské dráhy se totiž dostanete výhradně vlakem a dolů pak svištíte kaňonem mezi slavnými viadukty Rétské železnice.

Bergün je krásná zachovalá graubündenská vesnička utopená v horách, s kamennými domy

s malými čtvercovými okny a zakřivenými zdmi.

Siluetu malebné vesničky, v zimě však sáňkařské metropole, rámuje kostelíček.

Sáňkařskou dráhou je silnice, v zimě pochopitelně uzavřená, která se z Predy do Bergünu proplétá četnými serpentinami. Oproti obvyklým sáňkařským drahám, šněrujícím cik-cak jeden svah odshora dolů, je zdejší dráha výletem s velmi rozmanitými průběhem, od dlouhých přímých úseků přes mírné zatáčky až po typické „vracečky“. Sklon je poměrně pozvolný a pravidelný, jak se dá od horské silnice očekávat – dá se tedy jet „na plný plyn“, mnoho úseků vede přímo po spádnici. První kilometr klesá jen velmí mírně z kopce, sáňky je potřeba spíše táhnout. Poslední kilometr zase prochází vesničkou Bergün, a to rovněž

platí jak na vlak (do 23.00 h), tak na lanovku (do 16.30 h).

Vlak jezdí každou půlhodinu. Kromě běžných vagónů jsou nasazovány i jednoduché kapacitní sáňkařské soupravy s dostatkem prostoru pro uložení saní a skromným sezením na sklápěcí lavičce. Z Bergünu se červený vlak přes důmyslně vyprojektované viadukty a tunely šroubovitě šplhá strmým kaňonem do osady Preda pod průsmykem Albula, v zimě přístupné právě jen po železnici. Kulisu tvoří horský kaňon a hlavně jedinečná architektura Albulské železnice.

Půjčovny jsou na nádraží v Bergünu i v Predě, vracení saní je možné na dojezdu dráhy v centru Bergünu. K občerstvení slouží samoobslužný dřevený valník s punčem, koláčky i klobásou nebo malý obchůdek ve vyřazeném vlakovém

Zatímco lyžařských středisek jsou plné Alpy, sáňkařské středisko je jen jedno – Bergün. po rovině. V ulicích přitom potkáte auto jen zřídka, zato jimi korzují lidé táhnoucí na provázku své dřevené „vozítko“.

Jízda se dá pojmout jako pohodový rodinný výlet, stejně jako zážitek se sportovními ambicemi. Dráhu se na své cestě Evropou čas od času snaží zdolat dokonce i asijští turisté s kufry, kteří se tak postarají o atypickou pohyblivou překážku. Dráha je osvětlená, přičemž večerní jízdy mají blíže k párty na sněhu.

Kromě hlavní trasy se můžete nechat vyvézt ještě hrkavou dvousedačkou Darlux do strmého postranního svahu na klasickou serpentinovitou sáňkařskou dráhu šikmo svahem, která je dobře zajištěná dřevěnými plůtky. Obě dráhy jsou přímo propojené v malé sáňkařské safari a celodenní sáňkařská permanentka

vagónu, přičemž stanovená suma se do kasičky platí také samoobslužně, s vírou v poctivost sáňkařů. Na návsi v Bergünu je ještě ledový bar, který navečer ožije sáňkařskou obdobou après-ski.

Zatímco lyžařských středisek jsou plné Alpy, sáňkařské středisko je jen jedno – Bergün.

Zimní dovolená jinak Uvažujeme-li tak, že sjezdovky jsou všude v Alpách pěkné a že o výběru konkrétního místa má rozhodnout hlavně výhodnější cena, pak pravděpodobně Švýcarsko své sousedy netrumfne. Kdo si ale zimní dovolenou rád prožije v rozjímavějším duchu a něčím si ji ozvláštní, pro toho bude mít Švýcarsko nevyčerpatelné kouzlo. A o oblasti kolem Albuly to platí do poslední tečky.

Piccolo Hotel Sciliar

Seiser Alm / Alpe di Siusi, Jižní Tyrolsko, Itálie Tradice, rodinná atmosféra a kuchyně s bohatým menu v srdci Dolomit s panoramatickým výhledem.

Příjemná restaurace, bar, dětský sál, slunečná terasa, velké parkoviště pro hosty Krytý bazén s denním světlem, vířivka, infrasauna

e j o k o p z přímo naKU SJEZDOV RODINY S DĚTMI VÍTÁNY!

www.piccolohotelsciliar.it

| 140 | TRAVEL REPORT

| 141 | Kdo si Sella Rondu nejlépe užije?

I T

pohodový lyžař

Á

sportovní lyžař

L I E

Největší a nejhustší síť sjezdovek v Dolomitech Sella Ronda je krásná, ale není „zadarmo“!

Okruh lyžařského pravěku

S

ella Ronda se dá ověnčit celou řadou superlativů a jedním z nich je, že byla pravděpodobně vůbec první okružní lyžařskou trasou v Alpách. Masiv Sella se dal totiž na lyžích objet mnohem dříve, než byly lanovky a vleky propojeny ve výletní okruh.

Ba dokonce možná ještě předtím, než se první lanovky rozjely.

Jedna z historek říká, že prvním pokořitelem Sella Rondy byl jakýsi meranský lyžař Peter Bottl začátkem 20. století. Lidé se mezi údolími pohybovali na lyžích ještě před ním, ať už při návštěvách příbuzných, nebo třeba při lovu, ne-

Masiv Sella se dal na lyžích objet mnohem dříve, než byly lanovky a vleky propojeny ve výletní okruh.

Text a foto: Radek Holub

dochovaly se o tom však téměř žádné doklady.

Jisté je jen to, že v Dolomitech se lyžovalo od konce 19. století – jednalo se samozřejmě výhradně o túry, které by se dnes nazývaly skialpinistické. První lanovky se stavěly pro letní využití a kromě jedné v Cortině d’Ampezzo vyrůstaly

Ačkoliv Sella Ronda je známá hlavně jako výletní okruh, dá se tak vymezit i celé lyžařské území čtyř údolí uprostřed Dolomit, které je propojené lanovkami a sjezdovkami. Sella Ronda je pak druhou největší lyžařskou oblastí v Alpách, a tedy nejbohatší lyžařské eldorádo po francouzských Třech údolích.

spíš v okolí měst (Bolzano, Merano). Ve 30. letech se pak objevily lanovky „sáně“, a to v údolích Badia, Gardena nebo na Seiser Almu, později nahrazené vleky dnešního typu. První opravdu lyžařskou lanovkou byla jednosedačka na vrchol Col Alt v Corvaře, postavená po 2. světové válce (r. 1946), jež byla zároveň první lanovkou tohoto druhu v Itálii. V Dolomitech měla premiéru i první odpojitelná sedačková lanovka Itálie, to byla však v St. Vigilu pod Kronplatzem (r. 1978).

SELLA RONDA v tempu

| 142 | TRAVEL REPORT

Na vrcholku Piz Seteur ve Val Gardeně se můžete „dobít“ klobáskou, preclíky a kolou i bez sundání lyží

bossové lyžařského a turistického byznysu sešli v hotelu Posta v Corvaře, kde společný superskipas posvětili. Přidaly se dokonce i areály mimo Sella Rondu, a tak od sezóny 1974/75 mohli lyžaři využívat jeden skipas také v Cortině d’Ampezzo a na Kronplatzu, celkem na 740 km sjezdovek. Ještě dlouho poté neměla nově vzniklá oblast Dolomiti Superski v Alpách obdoby.

Na lyžích rychleji než autem

Skipasová revoluce

Orientační čas jízdy jednotlivých lanovek na oranžové trase Expresní 4sedačka Costabella

3 min

10místná kabinka Dantercepies

12 min

8místná kabinka Borest

4 min

8místná kabinka Boe

7 min

Expresní 4sedačka Campolongo – Bec de Roces

4 min

Expresní 6sedačka Arabba Fly

2 min

Funifor Portavescovo

5 min

Krytá 4sedačka Fodom

8 min

Krytá 4sedačka Lezuo

5 min

8místná kabinka Pradel – Rodella

9 min

4sedačka Cavazes – Grohmann

4 min

Expresní 4sedačka Sole

3 min

Vlek Plan de Gralba

2 min

3sedačka Fungeia

1 min Celkem

69 min

Orientační čas jízdy jednotlivých lanovek na zelené trase 8místná kabinka Borest

Bouřlivý rozvoj lyžařské infrastruktury pak nastal v 60. a 70. letech. V údolích Badia, Gardena, Fassa a Livinallongo už fungovalo značné množství lanovek a vleků, ovšem různých provozovatelů, takže na každé zařízení se kupovala jízdenka zvlášť. Údolí přitom byla lanovkami a vleky prakticky propojena, nepočítaje přechody s lyžemi na ramenou přes některá sedla či městečka. Myšlenky na propojení jednotlivých vleků jak fyzicky, tak jednotným skipasem zrály léta. Jedním z průkopníků společného skipasu pro vleky více provozovatelů byla rodina Marzolů, dodnes jedna z nejvlivnějších lanovkářských oligarchů v Dolomitech. V r. 1973 se tehdejší

Sella Ronda neztratila svůj původní „komunikační“ rozměr ani v moderní době, kdy začala sloužit především jako atrakce turistům. V 80. letech, tedy před vznikem internetu, bylo mnohdy obtížné dopravit se z jednoho údolí do druhého autem, neboť horské silnice bývaly často uzavřené kvůli lavinovému nebezpečí. Novináři z ladinského týdeníku La Usc di Ladins proto často převáželi diskety se svými texty do redakce v údolí Gardena v batohu na lyžích, neboť to bylo mnohem rychlejší než objíždět celé Dolomity autem.

Sella Ronda Challenge Zatímco v 70. letech – s pomalými a ne vždy dokonale navazujícími lanovkami – dokázali okruh v jednom dni zdolat se štěstím jen opravdu zdatní sportovci, dnes jeho hlavní trasu spluží i začátečníci. Čas nejkratší trasy se dá stlačit do dvou a půl hodin, „závodníci“ ji už ale pokořili i za méně než dvě hodiny. Tři okruhy za den jsou tak při svižné jízdě hecovačkou bez velkého časového rizika, čtyři už vyžadují značnou disciplínu (nečůrat, neobědvat, nezpomalovat) i vhodné podmínky, zejména absenci front a pět kol se kromě mimořádné fyzické kondice neobejde bez dávky štěstí i místních znalostí (je nutné, aby první lanovka vyrazila už co nejdříve po osmé ranní, nesmí „před nosem“ ujet lanovka na Porte Vescovo v Arabbě ap.).

4 min

Expresní 4sedačka Sodlisia

3 min

8místná kabinka Plans

4 min

8místná kabinka Frara

5 min

4sedačka Val Setus

3 min

Expresní 4sedačka Cir

3 min

8místná kabinka Ciampinoi

7 min

Krytá 4sedačka Piz Seteur

4 min

Krytá 4sedačka Citta dei Sassi

4 min

Expresní 6sedačka Sasso Levante

5 min

8místná kabinka Pian Frataces – Gherdecia

7 min

Krytá 6sedačka Sass Bece

4 min

Krytá 6sedačka Alpenrose

3 min

Expresní 6sedačka Arabba Fly

2 min

Expresní 4sedačka Arabba – Monte Burz

4 min

Expresní 4sedačka Le Pale

4 min

4sedačka Costoratta

5 min Celkem

71 min

Výšinu Dantercepies na rozhraní údolí Badia a Gardena zdobí moderní panoramatická restaurace a špičaté štíty horské skupiny Puez

| 143 |

Horské kulisy každého údolí jsou jedinečné – ve Val di Fassa jsou postavené z „hradu” Sella a ze skalních zubů masivu Sasso Lungo

Alta Badia

Uklidňující pahorky zvlněná krajina mezi Corvarou, vrcholem Pralongia a sedlem Campolongo s modrými a červenými tratěmi je nejklidnější a nejvlídnější alternativou hlavní trasy Sella Rondy

Vallon

Passo Campolongo

Colfosco

Sjezd z nebe příjemná, přestože černě značená a mimořádně vyhlídková trať Vallon v masivu Boe klesá do pahorkatiny Alta Badia „jako z nebe“

Corvara

Pralongia

Sportovní…

Arabba Sass Pordoi

Porta Vescovo

Burz

Arabba

Černé direttissimy z Porta Vescovo se do Arabby řítí černé a červené tratě zpříma i oklikami v mnoha variantách po severním svahu, který nemá v Dolomitech co do strmosti, rozmanitosti a kvality sněhu konkurenci Druhá nejlepší vyhlídka Dolomit Marmoladu sice Sass Pordoi nepředčí, ale ani za ní mnoho nezaostává, přitom je však nesrovnatelně méně frekventovaná

O co méně času se spotřebuje na samotný průjezd čtyřmi údolími, o to více zbývá na lyžování na mnohdy prvotřídních sjezdovkách mimo hlavní trasu.

Náruživější lyžaři jistě neodolají pokušení okořenit si okruh „černými“ odbočkami. V Alta Badii čeká příjemná a navíc mimořádně vyhlídková černá trať Vallon – po výstupu ze žluté kabinky Boe od Corvary stačí povyjet pomalou dvousedačkou do skalního světa masivu Sella.

Z Colfosca je zase dvěma kabinkami přístupný krátký, ale strmý a přitom širokánský „padák“ z vrcholu Col Pradat.

O co méně času se spotřebuje na samotný průjezd čtyřmi údolími, o to více zbývá na lyžování na mnohdy prvotřídních sjezdovkách mimo hlavní trasu.

BAD REICHENHALL

BASEL

KONSTANZ KUFSTEIN LIEZEN

GARMISCH

BREGENZ

| 144 | TRAVEL REPORT

ST. GALLEN

ZURICH

BESANCON

LUZERN

NEUCHATEL

INNSBRUCK MITTERSILL MAUTERNDORF

Marmolada

LANDECK

Sella Ronda

BERN

SAMNAUN

CHUR

4 000

STERZING BRUNECK

DAVOS

FRIBOURG

LIENZ

3 500

SPITTAL/DRAU

3 269

MERANO

INTERLAKEN

BRIXEN

HERMAGOR

I T

LAUSANNE

3 000

VILLACH KLAGENFURT

Á

Belvedere M

2 500

L

BOLZANO

ONTREUX

I E

SION

GENEVA

2 000

SIERRE

MARTIGNY

TRENTO

SONDRIO

LUGANO

BELLUNO

FELTRE

407 km 352 km 11 %

BORGO VALSUGANA

ANNECY

VARESE

AOSTA

LECCO

36 %

BERGAMO

ALBERTVILLE

53 %

UDINE 1 236 1 000 500 0

m n. m.

268 700

VERONA

PROSINEC

LISTOPAD

os./hod.

ŘÍJEN

ZÁŘÍ

SRPEN

ČERVENEC

KVĚTEN

ČERVEN

ÚNOR

Canazei

DUBEN

44 49 24 20PADOVA 20VENEZIA12 3 LEDEN

TURIN

BRESCIA

BŘEZEN

MILAN MODANE

BRIANCON

www.dolomitisuperski.com Nenápadný černý Diego z širokého a rušného svahu Belvederu padá z jeho nejvyššího bodu, dostupného jen visutou kabinou, do mezistanice Pecol nová, nenápadná a dosti strmá černá trať Diego

/stredisko/1136 CENY SKIPASŮ dospělí 6 dní.................................................294 EUR mládež 6 dní (8–16 let).............................206 EUR

Val Gardena CENY POBYTŮ hotel*** – ubytování s polopenzí a skipasem 3 000 Kč

Dantercepies

4 500 Kč

apartmán (4 os.) – ubytování se skipasem Ciampinoi

2 000 Kč

3 000 Kč

Orientační ceny pobytů vycházejí z nabídek CK a místních turistických kanceláří a jsou přepočítané na 1 den lyžování.

KLADY A ZÁPORY

Langental

jedno z nejkrásnějších lyžařských safari v Alpách propojená síť až 500 km sjezdovek rychlé a výkonné lanovky okruh bývá otevřen po celou sezónu jedinečná vyhlídková místa přívětivé klima s vysokým podílem slunečných dnů

Wolkenstein

Strmě, zato v klidu z vrcholku Dantercepies je nejklidnějším, přitom nikterak náročným sjezdem černá trať Cir a zejména její odbočka do postranního údolí Langental

hlavní trasa je lyžařsky málo atraktivní některé velmi vytížené sjezdovky, zvláště za slunečných dnů celkově rušná a dražší oblast Recenze sportovních hodinek Garmin Fenix3

Ještě lákavějším cílem je Arabba. Po příjezdu od sedla Campolongo se dá odskočit expresní 4sedačkou na vrcholek Burz, odkud se řítí prostorná a přitom opomíjená černá sjezdovka, velmi pěkná je i její červená varianta. Hned několik černých variant protíná i hlavní svah Porta Vescovo – od členité a točivé Sourasas, prosmýkající se kaňonkem s impozantním průhledem na masiv Sella, až po nekompromisně přímou Fodomu. Značně strmý je i úvodní „trychtýřovitý“ svah z Porta Vescovo, kterému od méně zdatných lyžařů ulevilo nové trasování lanovek

BLED

1 500

VICENZA

CHAMBERY

GRENOBLE

2 033 m BOVEC

KRVAVEC

AGORDO

BELLINZONA

Pecol

MURAU

TAMSWEG

VADUZ

PONTARLIER

Sass Pordoi

RAMSAU

FELDKIRCH

BIEL

Val di Fassa

SAALFELDEN

OBERSTDORF

(díky tomu není ani na jedné trase Sella Rondy nutné vyjíždět až sem), a tedy vydrží ve sjízdném stavu po většinu dne.

Ve Val di Fassa na přehledném svahu Belvederu byla nově postavena černá trať Diego, v celé délce je však přístupná pouze z vrcholku Col dei Rossi, kam vyjíždí visutá kabina, což jí zajišťuje i poměrně komorní provoz.

Ve Val Gardeně vede hlavní trasa okruhu po dně údolí, což je v podstatě jen promenáda přerušovaná krátkými výjezdy vleky. Záživnější je proto trasa „vrchem“ přes vrcholy Piz Sella a Ciam-

/recenze/373 pinoi, kde si náročnější lyžaři mohou „střihnout“ černý Saslong do St. Christiny a tréninkovou černou do Wolkensteinu. Z vrcholku Dantercepies nad sedlem Passo Gardena stojí za to jedna jízda navíc po překvapivě liduprázdné černé sjezdovce Cir se zajížďkou až do Val Langental.

… i panoramatické odbočky Už hlavní trasa Sella Rondy prochází špičkovými vyhlídkovými body – k těm nejkrásnějším patří

TRIESTE

LJUBLJANA

| 145 |

pohled z vrcholku Dantercepies nad údolím Gardena na ranním sluncem ozářenou stěnu Sasso Lunga, panorama od horní stanice kabinky Boe nad Corvarou, výhled z Porta Vescovo v Arabbě na Marmoladu a na masiv Selly a nakonec ještě z Belvederu v údolí Fassa na Sellu a tři „zuby“ Sasso Lunga, Cinque Ditta a Sasso Levante.

Kdo se nechce vydávat s davy na určitě nejatraktivnější „odbočku“ na Marmoladu, může do své trasy zařadit panoramatický vrcholek Sass Pordoi nad stejnojmenným sedlem mezi Arabbou a údolím Fassa – výhled na celou centrální část Dolomit se tomu z „přecpané“ Marmolady vyrovná. Zpět sice nevede žádná sjezdovka, zato odvážnější ocení nezapome-

nutelný freeride dramaticky vyhlížejícím, ale prostorným kuloárem s krásnými výhledy na Marmoladu. Jinak je lyže samozřejmě možné zanechat v dolní stanici lanovky. K její dolní stanici je nutné od stanice lanovky Fodom dojít pěšky zhruba 300 m, dále do údolí Fassa už ale vede příjemná červená „spojka“, která se zároveň vyhýbá přespříliš frekventovanému vrcholku Belvedere.

V Alta Badii potěší zajížďka mezi Corvarou a sedlem Campolongo přes milé, pahorkaté a poměrně klidné terény kolem Pralongie – vyhnete se tak hektickému sjezdu z Boe na Campolongo a možná i načerpáte z vlídně modelované krajiny pozitivní energii.

Věřte kalendáři Sella Ronda, stejně jako každá jiná turistická atrakce, se pod tíhou svého úspěchu mění. Všechna její lákadla – prvotřídní svahy, romantické vyhlídky nebo horské chaty s gurmánskými delikatesami – se snadno promění v parodii sama na sebe, ucpe-li je dav, dychtivý po nezapomenutelných zážitcích. Na samotný okruh se za slunečných dní v hlavní sezóně vydává okolo 14 tisíc lyžařů – nejvíce začátkem týdne anebo poté, co se vyčasí.

To jsou právě ty dny, kdy je nejlépe se od hlavní trasy co nejvíce vzdálit. Naopak v prosincových či lednových všedních dnech nebo v druhé půlce března si Sella Rondu můžete užít takovou, jakou ji líčí reklamní prospekty.

Třikrát a dost!

Koncem března 2017 kroužila skupinka českých novinářů po oranžové trase Sella Rondy od časného rána do pozdního odpoledne, aby si ověřila, „kolikrát to jde“. Žádné zbytečné zastávky, žádné odbočky. Po třech kolech v půl čtvrté odpoledne je „splněno“ a místo hecu, ve kterém údolí by čtvrté kolo skončilo, se jde na après-ski do Clubu Moritzino.

O statistiku se postaraly sportovní hodinky Garmin Fenix3 – bytelné, jednoduše ovladatelné i v rukavicích a s možností režimu „měř jen sjezd“. Jeden okruh se zvládl za 2 hodiny 20 minut, tři okruhy pak tedy za rovných 7 hodin. Čistého času se ale lyžovalo „pouhé“ 2 hodiny a 19 minut, zbytek připadl na lanovky, přestupy a prostoje. Hodinky dále zaznamenaly nalyžovanou vzdálenost bezmála 74 km při průměrné rychlosti 32 km/h.

SKI ALPIN CROSS COUNTRY SNOWBOARD FREESTYLE

SKI SCHOOL SCHLERN 3000

ALPE DI SIUSI / DOLOMITES / SÜDTIROL

Tel. +39 0471 704 279 · WWW.SKI3000.IT

| 146 | TRAVEL NEJDELŠÍ SJEZDOVKY ALP: LATTENJOCH–KAPPL R

A

K

O

U

S

K

O

Text a foto: Radek Holub

VYSOKOHORSKÁ SLUNEČNÁ RANVEJ

tratí, přičemž tou nejlákavější je Lattenabfahrt v „zadním“ údolíčku ze sedla Lattenjoch, která přehledně roluje v příjemně červeném sklonu až na hranici lesa. Tím si pak proklestí cestu až na dno údolí již subtilnější trať, střídající padáčky, ale i serpentiny a plošší traverzy, které z plnohodnotného lyžařského zážitku trochu uberou.

Z Kapplu, přímo od hlavní silnice protínající údolí Paznauntal, vyjíždí zastaralá 4místná kabinka, na niž navazují dvě modernější sedačkové lanovky s bublinou až na vrchol Alblittkopf.

Díky jižní orientaci svahu je sjezd velmi slunečný a díky nadmořské výšce po velkou část sezóny i sněhově bezproblémový, na jaře však dojezd do údolí přeci jen dříve ztěžkne.

Naproti rušnému Ischglu se na slunečných svazích nad Kapplem vyhřívají sjezdovky, které si svými lyžařskými parametry se slavným sousedem nezadají.

H

luboko zařezané údolí Paznauntal lemované poměrně strmými, až třítisícovými svahy má příhodnou konfiguraci pro extrémně dlouhé „vydatné“ sjezdy. Ty nejdelší se řítí z hraničního

rakousko-švýcarského hřebene do Ischglu, ovšem ani ty v Kapplu příliš nezaostávají a naopak mají méně přejezdových úseků a více těch „šťavnatých“, červených.

Z nejvyššího vrcholu Alblittkopf se dá do údolního Kapplu sklouznout vícero variantami

00 4 000 m n. m.

3 750 3750

SJEZDOVKA: KOMFORT:

Klein Matterhorn – Zermatt nejdelší sjezdovka Alp délka: 13 981 m převýšení: 2 200 m

3 500 3500

NEJ

3 250 3250

11. sjezd s největším převýšením v Rakousku nejatraktivnější sjezd do údolí v celém Paznauntalu

převýšení: 1 465 m

S

V

m J

Atraktivita sjezdu Horní polovina sjezdu je příjemně a poměrně konstantně červená, % v té dolní naopak přibývá „neharmonických“ úseků – hangů, následovaných prudkou zatáčkou, nebo přejezdových rovinek.

68

2 750 2750

2500 2 500 2250 2 250

1750 1 750 1500 1 500

Kappl 1000 1 000 1 177 m n. m.

750 750

Lysá hora – Rokytnice n. Jiz. nejdelší sjezdovka ČR délka: 3 095 m převýšení: 652 m

dlouhé příjemně červené pasáže sjezd mimo ruch lanovek a vleků

500

500

Změřená náročnost sjezdu

13 %

54 %

30 %

250

3%

250

1 00501 00001 0059 0009 0058 0008 0057 0007 0056 0006 0055 0005 0054 0004 0053 0003 0052 0002 0051 0001 005

0

750

1500

2 250

3 000

3750

4500

5250

6000

6 750

7 500

8 250

9 000

9 750

10 500

11 250

12 000

12 750

13 500

14 250

0 15 000

00

2 000

1250 1 250

KLADY A ZÁPORY

dojezd do údolí užšími serpentinami jižní orientace svahu s brzy měknoucím jarním sněhem

3 000 3000

max. sklon: 45,24 % Φ sklon: 21,17 % šik m ád élk a: 71 22 m

Lattenjoch 2 642 m n. m.

Časová náročnost výjezdu a sjezdu

h

GENIUS LOCI:

0

0

| 147 |

Alblittkopf

Lattenjoch

Od horní stanice kryté 4sedačky na Alblittkopfu trať po odvrácené straně hory traverzuje (13 %, 400 m) do sedla Lattenjoch, odkud se mělkým údolíčkem rozlévá přehledná a pohodová červená trať č.

9 Lattenabfahrt (v průměru 27 % na 3 000 m, max. 45 %), která se jen občas lehce stáčí a vlní. Na hranici lesa od Huisleralmu se 300m traverzem (11 %) vlije do užší, červeně značené č. 4 Talabfahrt, která je zároveň mnohem neposednější, proměnlivější a točivější. Nejprve se střídají zhruba 100 m dlouhé červené hangy s krátkými mírnějšími úseky (v průměru 22 % v úseku 1 300 m, max. 40 %), pak následuje 400 m dlouhý traverz a nakonec se mezi vesnickou zástavbou trať (15 %, 1 300 m) prosmýkne na závěrečný „padáček“ nad údolní stanici lanovky.

Huisleralm

Kappl

EC 2017 PROSIN

č. 107

Ski & Stay pobyty ve Wellness hotelu Vista**** přímo na sjezdovce

Neomezený vstup do wellness www.hotel-dolnimorava.cz /wellnesshotelvista

9,5 kilometru sjezdovek Obrovský dětský ski park Útulné ubytování u lanovky

Moderní wellness centrum Saunové rituály Skvělá kuchyně

 PŘÍŠTĚ:

Davos Klosters Nekonečné sjezdy do údolí do Klosters, natožpak do ještě níže položené vísky Küblis, jsou v první řadě výletním podnikem.

| 148 | TIPY A MOMENTKY: TO NEJ ZE SNOWTOUR

ISCHGL a jeho velká čísla

Ischgl a jeho perfektně promyšlená a hypermoderní lyžařská pavučina je jako magnet na lyžaře, kteří se sem sjíždějí a slétají doslova z celého světa. A má je opravdu čím ohromit.

70 %

ejprudší sjezdovka padá N z vrcholu Greitspitze a má sklon až 70 %, navíc je zařezaná mezi mohutnými skalními stěnami, které ji dělají ještě působivější.

Kdo se ale rád na černé sjezdovce projede po hranách, ten si více užije pisty kolem sedačkové lanovky Höllspitzbahn, které jsou příjemně široké a méně frekventované.

238

Tolik kilometrů sjezdovek zajišťuje Ischglu 4. místo v žebříčku megastředisek. Nejen sjezdovky, ale i lanovky se tu proplétají křížem krážem, a to ve velmi svižném tempu. Celý den, ba celý týden můžete jezdit třeba jen modré, nebo naopak červené a černé, a nudit se nebudete.

167

V přepočtu 167 euro stál týdenní skipas v sezóně 1963/64, tehdy však neměli lyžaři k dispozici 45 lanovek a vleků jako dnes, nýbrž pouhé dva.

100 Až 100 m široké jsou sjezdovky na horských pláních, navíc bývají jen lehce členité, takže už při první jízdě se zdají dostatečně přehledné.

| 149 |

2 000

Sjezdovky v Silvretta Areně nad rakouským Ischglem a švýcarským Samnaun jen výjimečně klesají pod 2 000 m n. m., díky čemuž se tu spolehlivě lyžuje od konce listopadu až do začátku května. I v dubnu se můžete spolehnout na snowparky v plném provozu a s množstvím skoků a překážek, které nemá v Alpách obdoby.

1 035

Více než tisíc krav, téměř čtyři sta telat a tři stovky ovcí dodali v posledních 20 letech místní zemědělci do horských chat na sjezdovkách.

80

Sky Fly je aktrakce, kde se na laně řítíte rychlostí až 80 km/h.

Nástup se nachází v mezistanici kabinkové lanovky A1 a můžete na ni vyrazit klidně s lyžemi, které vám i s hůlkami připnou na speciální sedák na zádech. Dvoukilometrová jízda na laně vyjde na 39 eur a můžete svištět i dva vedle sebe – tedy pokud druhému parťákovi neujedete…

282 000 000 Tato suma v eurech byla v posledních 10 letech investována do nových lanovek, zasněžování a zázemí lyžařského areálu Silvretta Arena. Od vzniku až dodnes si proto akcionáři lyžařského komplexu na dividendách nevyplatili ani cent, vše reinvestují.

16 až 19

Každou středu mezi 16. a 19. hodinou se můžete v místním muzeu lanovek přenést o desítky let nazpět, v porovnání s dnešní úrovní přepravního parku do „doby kamenné“. Uvidíte zmenšené modely lanovek i skutečné staré exempláře, do nichž se můžete posadit a na obrazovce sledovat lyžařskou historii Ischglu včetně astronomických částek, které za tu dobu vlekaři na svazích prostavěli.

Ischgl jedním dechem V Ischglu najdete, na co si vzpomenete, alespoň z čistě lyžařského pohledu – přehledné modré pláně, pohodové i sportovnější červené i ryzí černé tratě. Zamlouvat se tu určitě bude spíš zkušenějším lyžařům, už kvůli rozlehlosti a rušnosti areálu. A také milovníkům après-ski. Video na:

/clanek/4610 Andrea Drengubáková Nadšená sportovní lyžařka, která si hory užívá se vším všudy. A tipy ze svých cest za inspirací, zvaných SNOWtour, si nenechává pro sebe.

Více informací:

www.ischgl.com

| 150 | TRAVEL TIP: Chcete-li si užít dovolenou ve Špindlu laciněji, pořiďte si zdarma věrnostní kartu Gopass. Levněji zakoupíte nejen skipasy, ale i občerstvení a vybavení v půjčovnách.

Stačí se jen zaregistrovat na:

www.gopass.cz

ŠPINDLERŮV MLÝN

nové Mísečky přívětivější pro rodiny s dětmi Největší novinkou zimní sezóny 2017/18 ve Špindlerově Mlýně bude nově postavená čtyřsedačková lanovka vedoucí z Horních Míseček na Medvědín a rozšířená přilehlá sjezdovka. Těšit se můžete i na unikátní Špindlerovské ledárium, letos ve stylu Star Wars.

Horní Mísečky s novou lanovkou a snowparkem

S

kiareál letos investoval přes 50 milionů korun do stavby čtyřsedačkové lanovky vedoucí z Horních Míseček na Medvědín. Jde o původní čtyřsedačku, kterou ve Svatém Petru nahradila současná vyhřívaná šestimístná lanovka na Pláně. Je kompletně repasovaná, jsou tedy vyměněny všechny opotřebované díly a některé nahrazené zcela novými. Nové budou například čalounění sedaček a nástupní brány. Oblíbená sjezdovka Machytka na Horních Mísečkách se rozšíří o 1,5 hektaru. Původní lyžařské vleky M, M1 a M2 zůstanou, odstraněn musel být vlek Machytka (L).

Nejenže díky nové lanovce bude výjezd z parkoviště na Medvědín pohodlnější a rychlejší, ale nově zpřístupněný a rozšířený prostor bude přívětivější i pro začátečníky a rodiny s dětmi.

| 151 |

Novinkou sezóny je také Burton snowpark na Horních Mísečkách pro milovníky snowboardingu a freestylového lyžování. Má zcela novou dispozici i pod trasou nové lanovky a využít jej mohou začátečníci i zkušení jezdci.

Oblíbený Fresh Track se snídaní Špindlerův Mlýn nabízí i v letošní zimní sezóně nejvíce sjezdovek v jednom areálu z České republiky, a to 25 km. Ze Svatého Petra zajišťuje komfortní výjezd moderní vyhřívaná šestimístná lanovka s bublinou proti nepříznivému počasí.

Užít si můžete i večerní lyžování na Hromovce, nejdelší osvětlené sjezdovce v Čechách, Funtrack se spoustou překážek pro učení nových triků na snowboardu i lyžích, nebo Fresh Track – fantastické ranní lyžování na čerstvě urolbované sjezdovce ještě před oficiálním spuštěním lanovek s bohatou horskou snídaní.

Nová měřená trať obřího slalomu s časem Ondřeje Banka Novinkou letošní zimy je měřená trať obřího slalomu pro veřejnost Audi Race Track. Ta je každé ráno nově vytyčena na upravené sjezdovce ve Svatém Petru v horní části černé sjezdovky, tzv. Hřiště. Lyžaři si mohou vyzkoušet závodní trať se vším všudy od startu až do cíle a svůj čas si porovnat s časem nejznámějšího českého sjezdaře Ondřeje Banka. Toho bude možné vidět ve Špindlu na řadě eventů. Skiareál s ním chystá i závody, takže si zájemci budou moci poměřit své lyžařské schopnosti s Bankem osobně.

Ledárium Star Wars Oblíbenou atrakcí pro celou rodinu je špindlerovské Ledárium u horní stanice lanovky Svatý Petr – Pláň. Originální výstava ledových soch tu bude již třetí zimní sezónu, letos se mohou

příchozí těšit na umělecká díla ve stylu Star Wars.

Unikátní expozici tentokrát doprovází i tematická audiovizuální show. Nově bude Ledárium přístupné i večer, kdy ledový chrám působí obzvlášť magicky.

Nová samoobslužná restaurace ve Svatém Petru Skiareál letos také zrekonstruoval samoobslužnou restauraci na dojezdu sjezdových tratí ve Svatém Petru. Moderní restaurace Stadion má nový interiér a vyšší kapacitu k sezení. Novou přístavbu získala i oblíbená panoramatická restaurace Na Pláni na hřebenech hor, kde si můžete objednat i tzv. zážitkovou večeři.

Více informací:

www.skiareal.cz

| 152 | TRAVEL Mariánky v Mariánských Lázních přívětivá sjezdovka s kabinkovou lanovkou sportovní „slalomák“ s dvěma vleky výuka dětí v dětském parku a půjčovna lyží občerstvení a restaurace na dojezdu areálu

Moderní web a on-line nákup skipasů

N SNOWHILL v novém kabátě

Lyžařské skiareály značky Snowhill vstoupí do zimní sezóny 2017/18 v novém grafickém kabátě a s novým moderním webem a bonusy za on-line objednávky.

Kamenec v Jablonci nad Jizerou š iroké a bezpečné sjezdové tratě večerní lyžování i pro závodní trénink občerstvení na svahu a pod svahem měřená slalomová trať zdarma

Herlíkovice ve Vrchlabí r odinné, sportovní i závodní terény 3 lanovky a 12 atraktivních sjezdovek zábava pro děti v dětském parku ubytování pod svahem v hotelu Eden***

a nová sněžná děla nebo rolby si návštěvníci areálů zvykli jako na samozřejmost. Co ale zdaleka ještě není běžné, jsou přehledné a nápaditě vybrané informace pro návštěvníky na webu či sociálních sítích, a to s možností objednat si výhodně ubytování, skipas či lyžařskou školu. Nové a moderní webové stránky Snowhill proto budou přehledné při prohlížení na počítači, v tabletu i ve smartphonu a umožní on-line nákup skipasů, ale i dalších služeb, a to za akční ceny nebo s bonusy za provedené nákupy.

Na lyže skibusem V nabídce bude i nadále oblíbená skibusová doprava z Prahy do Krkonoš se slevou nejen na skipasy, ale i samotnou dopravu, takže na hory si může dovolit vyrazit opravdu každý.

„Cílem je ve správný čas informovat zákazníky o novinkách a akcích ve skiareálech Snowhillu. Nejenže si příjemně zalyžují, ale mohou využít i výhodných nabídek v celém lyžařském resortu Snowhill.“

Šachty ve Vysokém nad Jizerou s jezdovky pro rodiny s dětmi samostatný dětský areál pro výuku večerní lyžování každý den ideální svahy pro lyžařské výcviky

1+1 ZDARMA Jeden z dvojice lyžuje 1x v sezóně zdarma Kupón s podmínkami najdete na konci časopisu!

DĚČÍN

TEPLICE

LIBEREC

| 153 |

ÚSTÍ NAD LABEM

LITVÍNOV

TURNOV

VRCHLABÍ

MOST

TRUTNOV

CHOMUTOV MLADÁ BOLESLAV JIČÍN

JÁCHYMOV

KARLOVY VARY

HRADEC KRÁLOVÉ

PRAHA

CHEB

MARIÁNSKÉ LÁZNĚ

RYCHNOV N/K KRÁLÍKY

PARDUBICE

Č E S K Á R E P U B L I K A

VAMBERK

VYSOKÉ MÝTO

CHRUDIM

LITOMYŠL

ČESKÁ TŘEBOVÁ

MO SVITAVY

Lipno: J

ŽĎÁR N. S.

KLATOVY

NOVÉ MĚSTO N. M.

IHLAVA

4 000

TÁBOR PÍSEK STRAKONICE

BRNO

3 500 3 000

ČESKÉ BUDĚJOVICE

2 500

STRÁŽNÝ VOLARY

ŠTÍTY LANŠKROU

HLINSKO ŽDÍREC N. D.

VIMPERK

ZNOJMO

ČESKÝ KRUMLOV

2 000 1 500

11,8 km 11,8 km 78 %

Z

V lyžákách jen pár kroků Vše potřebné je na jednom místě včetně vlastní půjčovny a servisu lyžařského a snowboardového vybavení Intersport Rent a prodejny sportovního oblečení a doplňků. Během pobytu oceníte i bezplatný skibus, který vás dopraví od vlaku nebo ze širokého okolí Lipenska přímo do areálu.

Ještě více zábavy v sezóně 2017/18 Těšit se můžete na 1 200 m zábavného skicrossu, který je postaven tak, aby si ho užily i děti. V provozu bude snowpark pro začínající i pokročilé freestylisty a také měřený slalomový úsek. I ten je přístupný pro všechny a užijí si ho malí i velcí lyžaři s duší závodníka.

Baví i Skischool Lipno Kromě klasické jízdy se můžete naučit základy freestylu a během vícedenních lekcí absolvují děti lyžařský závod o věcné ceny. Lipenská lyžařská

500

17 % 5 % m 0n. m.

11 600

škola patří k tuzemské špičce a má mnohaleté zkušenosti s metodikou výuky těch nejmenších lyžařů. První obloučky s instruktory zde zažívají děti již od 3 let. Ty se učí formou hry v dětském hřišti Fox park, kde je baví a motivuje oblíbený maskot lišák Fox. Pro pokročilé klienty je vyhrazena samostatná sjezdovka, kde mají potřebný prostor a bezpečné zázemí pro zdokonalování techniky.

Pobyt na Lipně se spoustou výhod Stačí použít kartu hosta Lipno.card a získat třeba zvýhodněné skipasy, vstupy na Stezku korunami stromů se slevou 20 % a další akční nabídky.

Například Stezkabus a Skidepot, ve kterém si uschováte lyže a půjčíte boty pro výstup do korun stromů, máte s Lipno.card zcela zdarma.

Pro děti jsou připraveny každodenní animační programy s lišákem Foxem, občerstvení najdete přímo na svahu nebo pod ním v jedné z provozoven Lipno Gastro. A v okolí naleznete i další zázemí pro sport a relaxaci. Po lyžování můžete vyrazit například do Aquaworldu a odpočinout si ve vířivce nebo sauně. Na Lipně je také naplánováno mnoho akcí se spoustou zábavy pro celou rodinu.

cestující 1+1 ZDARMA pro vlakem ČD

Jeden z dvojice lyžuje 1x v sezóně zdarma Kupón s podmínkami najdete na konci časopisu!

PROSINEC

ŘÍJEN

ZÁŘÍ

ČERVENEC

SRPEN

KVĚTEN

ČERVEN

DUBEN

os./hod.

BŘEZEN

ÚNOR

LEDEN

3

zábava pro malé i velké a zážitky na Lipno míří každoročně desítky tisíc turistů. V létě je přitahuje množství sportovních aktivit v prostředí krásné přírody na březích jezera, v zimě pak jedno z největších českých středisek – Skiareál Lipno. Široké, bezpečné a špičkově upravené sjezdovky a lyžařská škola se zaměřením na výuku těch nejmenších dělá z Lipna „nejrodinnější“ areál u nás. Na 12 km sjezdovek vyvezou návštěvníky 3 čtyřsedačkové lanovky, v dětských výukových hřištích Fox Park a Bambini Park se pak malí lyžaři svezou na pojízdných kobercích. Parky jsou pro návštěvníky zdarma, stejně jako velké parkoviště přímo u nástupu lanovky.

1 000

LISTOPAD

LIPNO:

www.lipno.info Z Českých Budějovic na Lipno vlakem se slevou ČD Yetti 30 % Nově je do projektu ČD Ski zařazen bonusový produkt ČD Yetti ve skiareálu Lipno. Lyžařům, kteří přijedou do skiareálu Lipno na Šumavě vlakem Českých drah, nabízí areál slevu 30 % na denní skipas. Voucher pro získání slevy cestující získá bezplatně na vyžádání na pokladně ČD při zakoupení jízdenky nebo ve vlaku při cestě do skiareálu.

Výhodné lyžování na Lipně využijí především obyvatelé Českých Budějovic nebo Tábora. Cesta vlakem a návazným skibusem přímo k lanovce trvá z Českých Budějovic necelé 2 hodiny.

Do Lipna je možné pohodlně dojet vlaky Českých drah z Českých Budějovic v 6.00 h nebo 8.08 h za 1 hodinu a 45 minut (s návazným přestupem v Rybníku). Zpět se spoje ČD vrací v 16.14 nebo 18.14 h s příjezdem do Českých Budějovic v 17.51 nebo 19.58 h. Při zakoupení Skupinové víkendové jízdenky pro Jihočeský region (na jízdenku můžou cestovat tam a zpět 2 dospělí a až 3 děti) zaplatí všichni 259 Kč. Přeprava lyží, snb a zavazadel je zdarma. Čtenáři SNOW, kteří přijedou vlakem, mohou využít od 13. do 28. ledna a od 18. března do 2. dubna 2018 po předložení platné jízdenky vydané ve stanici České Budějovice nebo Tábor s cílovou stanicí Lipno nad Vltavou skipas 1+1 zdarma.

Bližší podmínky použití slev najdete na:

www.cd.cz/cdski

HAN

ŽAMBERK ÚSTÍ N. ORL.

900 709

191 m

| 154 | TRAVEL

V soutěži o nejčasnější začátek sezóny v Česku bývá Branná pravidelně mezi vítězi

HOLZKIRCHEN

BRANNÁ SION

GENEVA

LIBEREC

ÚSTÍ NAD LABEM

LITVÍNOV

TURNOV

VRCHLABÍ

MOST

TRUTNOV

CHOMUTOV

Branná:

MLADÁ BOLESLAV

JÁCHYMOV

JIČÍN

HRADEC KRÁLOVÉ RYCHNOV N/K

PARDUBICE

MARIÁNSKÉ LÁZNĚ

TÁBOR

ÚSTÍ N. ORL.

LITOMYŠL

ŠUMPERK

ŠTÍTY LANŠKROUN

3 000

BRUNTÁL

ČESKÁ TŘEBOVÁ

HLINSKO

2 500

MOHELNICE SVITAVY

ŽDÍREC N. D.

2 000

ŠTERNBERK

OLOMOUC

ČESKÉ BUDĚJOVICE

1 500

HRANICE VALAŠSKÉ MEZIŘÍČÍ ROŽNOV P. R.

PŘEROV KROMĚŘÍŽ

VSETÍN

ZLÍN

BRNO

1 000 500

41 %

0

m n. m.

ZNOJMO

2 000

ČESKÝ KRUMLOV

3 1 ŘÍJEN

ZÁŘÍ

ČERVENEC

SRPEN

KVĚTEN

ČERVEN

DUBEN

ÚNOR

os./hod.

BŘEZEN

OSTRAVA FRÝDEK-MÍSTEK

NOVÝ JIČÍN

NOVÉ MĚSTO N. M.

2,2 km 1 km 59 % ŽĎÁR N. S.

JIHLAVA

PÍSEK

VIMPERK

HANUŠOVICE

ŽAMBERK

VYSOKÉ MÝTO

CHRUDIM

STRAKONICE

STRÁŽNÝ VOLARY

VAMBERK

3 500

KRNOV

KRÁLÍKY

CHEB

KLATOVY

4 000

JESENÍK

PROSINEC

v pohodovém duchu. Dvousedačkovou lanovku a pomu obtékají červená, ta je trochu sportovnější, a přívětivá modrá sjezdovka, nejmenším slouží KARLOVY VARY na úpatí svahu ještě „tahátko“ neboli provázkový PRAHA vlek. Výkonné zasněžování a mikroklima sevřeného údolí nezřídka dovolí zahájit sezónu už na přelomu listopadu a prosince. Veškeré zázemí od občerstvení až po lyžařskou školu najdete přímo pod sjezdovkami a v restauraci se můžete dobře najíst i ohřát u planoucího krbu.

TEPLICE

Č E S K Á R E P U B L I K A

LEDEN

B

ranná v Jeseníkách je známá nejen jako každoročně jedno z prvních středisek v republice, které otevírá lyžařskou sezónu, ale hlavně jako příjemné místo pro rodiny s dětmi. Jeho tváří není žádný pohádkový maskot, ale sám majitel, přezdívaný Bandita. Můžete se s ním setkat přímo na svahu a téměř vždy v dobré náladě a s veselými historkami, což jen podtrhuje domáckou atmosféru střediska, ve kterém se lyžuje hlavně

DĚČÍN

LISTOPAD

lyžování u Bandity

www.skibranna.cz

1+1 ZDARMA Jeden z dvojice lyžuje 1x v sezóně zdarma Kupón s podmínkami najdete na konci časopisu!

Branná je pohodové středisko, ale náročnějším nabídne i svižnou červenou trať pod lanovkou

750 630

120 m

| 155 |

Malinô Brdo 4 000 3 500

O S K E N O V L S

3 000 2 500 2 000 1 500

12 km 8,5 km

na lyže pohodlně vlakem

J

edním z nejpohodlněji dostupných lyžařských středisek na Slovensku je díky vlakovému spojení Malinô Brdo nad městem Ružomberok ve Velké Fatře.

Malinô Brdo je horská terasa Velké Fatry nad městem Ružomberok, na níž se rozléhá příjemný a prostorný lyžařský areál s dalekým výhledem. Dvoudenní lyžování si tam můžete dopřát pohodlně a výhodně zároveň, pokud se do Ružomberku vydáte vlakem – skibus vás „na zavolanou“ přiveze ke kabinkové lanovce, jejíž stanice je vzdálená pouhý kilometr od města, navíc získáte 20% slevu na dvoudenní skipas.

Ubytovat se můžete jak nahoře na Malině Brdu, tak v Hrabovu v moderních apartmánech.

Široká pláň i non-stop sjezd do údolí Lyžařský areál na Malině Brdu s 12 km tvoří jedna širokánská a přehledná carvingová pláň se sedačkovou lanovkou, v jejímž sousedství se nachází ještě řídce zalesněný a členitější svah s vlekem, kde si na své přijdou i nenároční freerideři. Až do údolí se můžete svézt po jedné z nejdelších sjezdovek Slovenska – 3,9 km dlouhé trati s příjemně červeno-modrým sklonem a více než 600m převýšením. Freeskieři i snowboardisté ocení zdejší snowpark s délkou přibližně 250 m a mnoha překážkami. Přímo na horské terase se nachází i cvičná louka s dětskými vleky a výukovým parkem. Pro zpestření nechybí ani snowtubingová dráha.

Na své si za dobrých sněhových podmínek mohou přijít i běžkaři, jimž se upravuje 10 km

tratí, a to jak v údolí na vlkolíneckých loukách, tak v hřebenových partiích Velké Fatry.

Na Malině Brdu je příjemné i odpočívat – třeba na slunečné terase chaty Dária se samoobslužnou restaurací. Kdo raději odpočívá formou après-ski, toho přímo pod sjezdovkou uvítá Apres ski bar.

Pendolinem na Malinô Brdo se slevou 20 % Skiareál na vrcholu Malinô Brdo ve Velké Fatře se vyplatí navštívit na více než jeden den a tomu je přizpůsobena i nabídka ČD Ski – cestující ČD obdrží od 13. ledna do 2. dubna 2018 slevu 20 % na dvoudenní nebo třídenní skipas. Skiareál Ski & Bike Ružomberok – Malinô Brdo nabízí cestujícím ČD lyžování v rámci ČD Ski již za 39 eur za dva dny! Ubytování je možné ve velmi klidné lokalitě Hrabovo, přímo u dolní stanice lanovky.

Do slovenského skiareálu je nejrychlejší přímé spojení vlakem kategorie SuperCity Pendolino do Ružomberka. Spoj SuperCity 241 vyjíždí z Prahy v 7:10 h, z Olomouce v 9:16 a Ostravy v 10:13 hod s příjezdem do Ružomberka ve 12.16 h. Zpět se vrací z Ružomberka spoj SC 240 v 17:10 h. Především pro lyžaře z Moravy je doba jízdy zajímavá.

Na Slovensko je možné cestovat vlakem SuperCity 240/241 za atraktivní ceny, s Včasnou jízdenkou Evropa, do Ružomberka z Prahy již okolo 559 Kč, z Olomouce a Ostravy již okolo 373 Kč vč. místenky.

500

25 %

0

m n. m.

8 500 PROSINEC

LISTOPAD

ŘÍJEN

ZÁŘÍ

ČERVENEC

os./hod.

SRPEN

KVĚTEN

ČERVEN

1 DUBEN

8 3 BŘEZEN

50 %

ÚNOR

25 %

LEDEN

MALINÔ BRDO

1 000

www.skipark.sk

cestující 1+1 ZDARMA pro vlakem ČD

Jeden z dvojice lyžuje 1x v sezóně zdarma Kupón s podmínkami najdete na konci časopisu!

Po příjezdu spoje SC 241 do Ružomberka cestující ČD mohou využít bezplatnou přepravu do skiareálu Ski & Bike Ružomberok – Malinô Brdo. Prostřednictvím SMS na tel. +421 907 839 754, a to min. 2 hodiny před příjezdem do Ružomberka (plánovaný příjezd ve 12:16 h), je možné odeslat zprávu s počtem osob a před staniční budovu bude přistaven skibus zdarma pro cestující s platnou jízdenkou ČD. Zpět ke spoji SC 240 (odjezd z Ružomberka v 17:10 h) odjíždí ze skiareálu skibus v 15:55 h, k železniční stanici přijíždí v 16:11 h. Milá nádražní restaurace Mariett nabízí lyžařům příjemné posezení a teplé jídlo. Čtenáři SNOW, kteří přijedou vlakem, mohou využít od 13. do 28. ledna a od 18. března do 2. dubna 2018 po předložení platné jízdenky vydané v České republice s cílovou stanicí Ružomberok skipas 1+1 zdarma.

Více informací, tipy na spojení a výhodné jízdenky najdete na

www.cd.cz/cdski

1 209 545

664 m

| 156 | ON THE ROAD

První jarní plavba společnosti One Ocean Expeditions je pravidelně určena dobrodruhům – lyžařům nebo kajakářům

ANTARKTIDA poslední hranice „Hledám muže pro nebezpečnou výpravu. Nízký plat, třeskutý mráz, dlouhé měsíce úplné tmy, stálé nebezpečí, bezpečný návrat nejistý. Čest a uznání v případě úspěchu.“ Takový inzerát vyšel v roce 1916 v londýnských novinách, když Sir Ernest Shackleton prováděl nábor do svého týmu pro dnes legendární expedici napříč Antarktidou.

Na pevninu turisty vyvážejí menší čluny, tzv. zodiaky

Text a foto: Jimmy Petterson

S

ir Ernest obdržel 5 000 žádostí, aby naplnil 28 míst na své lodi Endurance.

Ať už zájemce přitahovalo ryzí dobrodružství, prostá a nedotčená příroda, lákadlo neznámého nebo působení nejmocnějších sil přírody, vždy bylo na Antarktidě něco, co vzbuzovalo lidskou zvědavost a fantazii.

Od doby objevování Antarktidy uplynulo už celé století, ale přitažlivost zůstala. S jedním podstatným rozdílem. Dnes je Antarktida o něco dostupnější než v Shackletonově éře, a to až natolik, že v posledních dvaceti letech nabízí množství cestovních kanceláří expedice dostupné rostoucímu počtu dobrodruhů.

Jednou z takových společností je One Ocean Expeditions. Každý rok je její první jarní cesta na míru ušitá dobrodruhům – se sněžnicemi, kajakem nebo touringovými lyžemi navíc oproti standardnímu itineráři. Mým osobním záměrem bylo lyžovat na mém sedmém kontinentu.

| 157 | Nové zážitky čekají za každým rohem a v každé zátoce

Cesta na konec světa Letěl jsem do Buenos Aires a pak do Ushuaii, hlavního města Ohňové země. 90 % návštěvníků bílého kontinentu odjíždí právě odsud. Není to sice konec světa, ale neleží daleko od místa, kde už lodě vypadávají z mapy.

Z malého přístavu se jede 130 námořních mil průlivem Beagle do Drakeova průlivu, jednoho z nejdrsnějších na Zemi. Pokud se vaše loď rovnou nevrátí, může být pohlcena rozbouřeným mořem anebo vás v nejlepším případě zanechá slabého, se závratěmi a dehydratovaného po dlouhém záchvatu mořské nemoci. Ty, kteří jsou dost silní nebo mají dost štěstí překonat tuto zřídka plavenou mořskou oblast, čeká na druhé straně Antarktida.

V této části světa není nic jisté – nejméně z toho však počasí. Smlouva One Ocean zahrnuje upozornění, že naplnění organizovaného programu záleží na povětrnostních podmínkách.

Tento výlet byl sázkou do loterie, ostatně jako život sám. Pro mě to ale nebylo poprvé. Žádný risk, žádný zisk.

Vlny až 15 metrů Na cestu jsme se vydali lodí Akademik loffe 8. listopadu v 18 hodin. Zatímco jsme pluli v zatím klidných vodách Beaglu, velitel výpravy Aaron Lawton nám podal informace ohledně proplutí Drakeovým průlivem. „Buďte opatrní, když si berete skleničky, šálky nebo jiné křehké předměty s sebou do kajuty, a umístěte je tak, aby nemohly spadnout a rozbít se. To samé udělejte s fototechnikou. Netušíme, jestli plavba bude ve stylu ‚Drake shake‘, nebo ‚Drake lake‘, takže nejlepší je připravit se před spaním na nejhorší,“ vysvětloval Aaron.

Po večeři jsem se s bloody Mary usadil v lodní knihovně – skvělém místě pro získání různých pohledů na kontinent, na nějž jsme měli brzy vstoupit. Výběr zahrnoval inspirativní knihy o mořském životě a ptácích a spoustu historických záznamů o expedicích Shackletona, Amundsena, Scotta a dalších hrdinů a obětí Antarktidy.

Byly tu mimo jiné dvě knihy od Caroliny Alexander o Shackletonově expedici, kde zmiňuje, že „mohli očekávat vlny vysoké až 15 metrů“. To číslo mě automaticky poslalo do kajuty pro kinedryl.

Okolo půlnoci jsme vpluli do Drakeova průlivu. Rozdíl byl hned cítit. Na scénu vstoupil Elvis – byl čas na rock’n’roll. Taky byl čas se odebrat do postele. V koupelně jsem musel při čůrání držet prkénko. Vplul jsem pod peřinu, kde mě ukolébalo houpání na vlnách.

Následující ráno teploměr ukazoval teplotu vzduchu +1 °C a moře +4 °C, vítr vál 15 m/s.

Obloha byla tmavě šedá a loď se stále nakláněla ze strany na stranu. Posádka chytře umístila blicí pytlíky podél zábradlí a zdí ve všech místnostech a na schodištích. Na snídani jsem viděl, že mnoho spolucestujících dalo před jídlem přednost pobytu v posteli. Musím říct, že moře bylo pro tuto část světa zatím relativně klidné.

Než jsme znovu dosáhli země, strávili jsme na moři ještě celé dva dny. Ale o program bylo postaráno. Mezi posádkou byli experti na všechny aspekty Antarktidy, takže následující dny jsme měli možnost navštívit přednášky na téma fotografování, tučňáků, velryb, Shackletona a dalších. Dokonce byl k dispozici špičkový ornitolog, jenž byl schopen popsat kteréhokoliv opeřence, který nám zkřížil cestu.

Vylodění za lyžováním Drake proběhl rychle a relativně klidně a brzy jsme se ocitli na Jižních Shetlandech, připraveni na vylodění. Loď byla vybavena deseti motorovými nafukovacími čluny – zodiaky –, které jsou zvlášť odolné a vhodné pro náročná přistání v tomto prostředí.

Vylodili jsme se na Half Moon Islandu nedaleko skály, která vypadala jako posetá sněhem.

Ale nebylo tomu tak... Bližší zkoumání odhalilo, že celý svah je hnízdištěm tučňáka uzdičkového – tisíce srandovně se kolébajících stvoření nás přišly přivítat v Antarktidě.

Náš tým lyžařů se skládal ze čtyř Kanaďanů a mne a vedli nás dva zkušení vůdci z Nového

Zélandu. Naše první túra byla velmi krátká – pouhý test, jak jsme na tom se schopnostmi.

Nahoru jsme šli kolem tučňáků. Pozorovali nás chvíli se zájmem a pak si šli po svém. Naše skupina jimi byla rozhodně zaujatější než naopak.

Odpoledne jsme vpluli úzkým vjezdem zvaným Neptune’s Bellows do zátoky impozantního ostrova Deception Island, opuštěné velrybářské základny uprostřed zatopeného aktivního vulkánu. Jako skanzen tu stojí staré skladovací kádě, suchý dok a spousta budov v různém stadiu rozkladu.

Nasadili jsme si pásy a vyšli na 250metrový vrchol, který nám nabídl úžasný výhled na velrybí zátoku i Neptune’s Bellows. Pod námi byli asi v polovině cesty lidé na sněžnicích a v zátoce dováděla v tmavých vodách skupinka kajakářů.

Sníh byl vulkanickým prachem zbarven dohněda, ale byl to slušný firn. Musím připustit, že jsem v Antarktidě čekal asi všechny druhy sněhu, jen firn ne. No dobře, koneckonců bylo jaro. Aby bylo jasno, my se nebudeme vystavo-

| 158 | ON THE ROAD

Pátý den nám příznivé počasí dopřálo strávit mimo loď celý den

vat extrémním teplotám, které panují uprostřed kontinentu. Naše expedice se odehrávala na severozápadě Antarktidy, kde v tuto roční dobu teploty obvykle padají jen pár stupňů pod bod mrazu. Mé lyže se zařízly do antarktického firnu, rozstříkly ho směrem k Neptune’s Bellows a na světě bylo zase všechno, jak má být.

Poznání i historie Člověk se nedostane na Antarktidu každý den a naše skupina nechtěla strávit celý týden lyžováním. V nabídce bylo od všeho trochu. Jedno odpoledne jsem se připojil k výpravě, abychom prozkoumali ty nejúžasnější plující ledovce. Na zodiaku jsme zajeli do moře plujících ker, abychom se dostali k těm nejúchvatnějším. Byly tu pohádkové hrady, gotické katedrály, díry, jeskyně a oblouky, všechny v různých odstínech modré.

Součástí výletu byla i historie. Jedno ráno jsme přistáli v Port Lockroy, bývalé britské základně fungující v letech 1944–1962, která je nyní každé léto provozována jako muzeum a prodejna suvenýrů. Tři mladé dámy, které s námi cestovaly na lodi, zde vystoupily na svou letní brigádu. Základna je skvěle opravená, aby náležitě vyvolala atmosféru v době rozkvětu.

Britská vlajka stále hrdě vlála nad základnou, kterou ovšem už v podstatě obsadili tučňáci oslí.

I oni předváděli poutavou přehlídku, jako by soutěžili s muzeem o lepší hodnocení.

Po ranním okénku do historie a života tučňáků jsme byli připraveni na další dávku lyžování a naše odpolední zastavení nám připravilo opravdové pohoštění – prašan! Jak jsem se již zmínil, v Antarktidě jsem nečekal firn, ale musím připustit, že jsem tu moc nečekal ani prašan.

Zatímco Antarktický poloostrov, kde jsme se zdržovali, má větší srážkový úhrn než vnitrozemí, průměrně 200 mm ročně, zbylý kontinent je považován za poušť.

Pokud chcete lyžovat v prašanu, jeďte do Utahu nebo Niseka. Ale jestli se chcete projít na skialpech a lyžovat uprostřed nejdramatičtější a nejsilnější scenérie, jakou matka příroda dokáže nabídnout, pak je Antarktida to pravé. Prašan je obrovský bonus.

Přistáli jsme v San Eladio Point na Bryde Island. Ranní sněžení ustalo a zanechalo po sobě

10 cm prachového sněhu, ale mraky byly stále tmavé a zlověstné. I přesto byla dobrá viditelnost a my pospíchali asi 150 metrů nad bezcílně plující ledovce. Pak rychle sbalit pásy a asi 50 oblouky zase zpět k pobřeží. A bez okolků opět nahoru. Jsem si jistý, že by každý rád zůstal déle, ale čluny mají svůj řád a brzy nastal čas odjet.

Dny plynuly a nové zážitky nás čekaly za každým rohem a v každé zátoce. Jeden třeba v Neko Harboru. Zátoku obklopovaly mohutné ledovce Deville a Arago, jejichž kolmé ledovcové stěny padaly do moře. Vydali jsme se na túru a tentokrát jsme se dostali 330 metrů nad hladinu moře. Nebyl to Mt. Everest a my si jistě nezasloužíme žádné ocenění za výdrž, ale pokud bychom mohli srovnávat, bylo to tu pravděpodobně ještě krásnější než na Everestu.

Slunce na Antarktidě Pokud prašan třetí den nebyl vrcholem našich lyžařských zážitků, pak ho nahradily sluneční svit a jarní teploty pátý den. Slunečno a bezvětří nám umožnilo strávit celý den mimo loď a my se vydali na pásech 750 vertikálních metrů na silně zaledněný Mt. Tennant na Rongé Island. Vrchol nám dopřál impozantní panorama zasněžených hor, plovoucích ledovců a třpytivého pobřežního ledovce.

Cestou dolů jsme se zastavovali a pořídili spoustu fotek. Sníh byl všelijaký – někde pocukrovaný novou vrstvičkou, někde firn, pár míst pokrývala zákeřná bořivá krusta – ale dokonce i tyto oblouky byly s výhledy, jež nás obklopovaly, přijatelné.

Všechno má svůj konec Rychle to uteklo a naše poslední lyžařská túra byla zdolána. Ten večer, když jsme mířili zpět do Drakeova průlivu, jsem seděl s pár dalšími cestujícími v horké lázni a užíval si výhled na poslední, sněhem pokryté ostrovy Antarktidy. Připili jsme si na oslavu splněné mise, a jak jsme vyprazdňovali plechovky piva, Drake vyprazdňoval naši vanu. Loď se houpala ze strany na stranu a při tom se z našeho minibazénku vylily vždy jeden nebo dva litry vody.

Jak jsem tak relaxoval, vzpomněl jsem si na přednášku Denisy Landau z lodního personálu, která deset let pracovala jako mluvčí turistického průmyslu na Konzultativním zasedání Smlouvy o Antarktidě. Její prezentace nesla název „Kdo vlastní Antarktidu?“. Denise vysvětlovala, že území na bílém kontinentu si nárokují státy Austrálie, Nový Zéland, Velká Británie, Argentina, Chile, Francie a Norsko. Smlouva o Antarktidě ze 60. let minulého století však všechny nároky pozastavuje a prohlašuje, že kontinent je svobodně otevřený všem lidem pro podporu vědy a výzkumu.

Pro návštěvu Antarktidy nejsou potřeba víza ani cestovní pas. Je to jeden sdílený kontinent. Žádné vlastnictví. Jedná se o složitou dohodu, ale určitě je to krok správným směrem. Existuje naděje, že se to jednou povede na celém světě.

Nacionalismus a šovinismus se rozplyne, až se zruší hranice – jeden oceán, jeden svět, jedni lidé.

Tučňáci oslí, uzdičkoví, kroužkoví, žlutorozí a císařští spolu vždy vycházeli v klidu a míru. Vysloužili si právo vlastnit Antarktidu. Kdy si lidstvo zaslouží právo vlastnit zbytek planety?

Bývalou britskou základnu v Port Lockroy okupují většinu roku tučňáci. V létě tu ale funguje muzeum a prodejna suvenýrů

ZNAČENÍ VE SKIAREÁLECH|SNOWTUBINGOVÉ PROVOZY

105 Příloha časopisu SNOW

TÉMA ČÍSLA:

BEZPEČNOST & KONTROLA PROVOZNÍCH RIZIK Pro Zuzana Holášová včasný sníh Area manager TechnoAlpin: Model TR8 ponúka revolučný koncept a disponuje najmodernejšími technológiami.

editorial

| 160 |

OBSAH

MAJZLA NA TESTOSTERON Jak já, venkovan, to nesnáším. Jako obvykle, zas jsem při nevyhnutelném průjezdu ranní metropolí uvízl v koloně, jen sporadicky poskakující vpřed. Nevěřícně jsem na to parkoviště před sebou zíral tuše, že odpoledne si strčím dtto z opačného směru…, když tu mě z přemítání probral klakson z vedlejšího pruhu. Od pohledu slušný džentlmen v kravatě, nejspíš úředník, tipuju jménem Alois, jehož nejbrutálnější násilí v životě odhaduju na klepání koberce, tam nepříčetně troubil na vůz před sebou, na centimetry se mu lepě na kufr. Kolona se totiž na chvíli rozjela a pán před ním si dovolil držet staromódní padesátku.

Následovalo předvídatelné. Pán v předním autě stoupl na brzdu, Alois musel taky. Vzápětí pán akceleroval a jal se Lojzovi odjet. Marně. Oba naráz uháněli rychlostí aspoň 105 km/h ve snaze ujet si navzájem, čelní skla zevnitř poprskaná, jak na sebe vřískali. Brzy jsem je ztratil z očí; představuju si ale, jak si toho rána na úřadě mysleli, že chudák pan Alois zas zkejsnul v zácpě, přičemž ten se v tu chvíli v amoku řítil k Rozvadovu.

Na zpáteční cestě nepřekvapivě znovu kolona. Tam, kde dva pruhy ústily v jeden, se řidiči navzájem pouštěli systémem zipu. Ne všichni: přímo mně před očima se k sobě na dotek přibližovaly dvě limuzíny a zas bylo tak nějak předvídatelné, co bude. To, že se ani jeden nevzdá, bylo jasné už pár minut předem – provoz se šinul po decimetrech. Přesto, oba řidiči se téhle nejzbytečnější kolizi na světě nevyhnuli, neměli na vybranou. Kdyby totiž jeden zastavil, přiznal by tím, že má kratší lyže1. Testosteron zařídil, že doslova vjeli jeden do druhého, v rychlosti asi půl kilometru za hodinu.

Kdoví, zda jde o stejný typ testosteronu, co má na svědomí chování jelenů. Kteří, místo aby si hodili mincí, se budou hodiny a hodiny mydlit parožím hlava nehlava, aby se ukázalo, kdo bude mít romanci se znuděně čekající laní, nechápající, s jakými trotly se to zapletla. Až odejde spát, jeleni budou dalších pár hodin pokračovat v mlátičce, než konečně jeden „vyhraje“. Jen škoda, že v jeho hlavě, která na tom nebyla valně už na začátku, teď šplouchá taková bramboračka, že si začne namlouvat první trs borůvčí, o který zavadí.

Všechno tohle mi vyvstalo v mém kotlíku na bramboračku, když jsem letos na jaře viděl dva testosteronem překypující lyžaře – jeden z nich se nejspíš jmenoval Alois – formulovat si své argumenty při řazení se na lanovku. Abych při nové jízdě z křesla pod sebou sledoval, že ti dva už dolů nesjeli a rokují po jelením na sjezdovce, bez ohledu na provoz.

Těžko se mi na tyhle věci dívá; na silnici i na kopci. Jako by to tam i tam nebylo na hraně i bez nadbytečného testosteronu. Dobře, že tahle stopětka překypuje bezpečnostní tematikou skrz naskrz. Na rozdíl od testosteronu na sněhu i asfaltu, takového obsahu nikdy nadbytek nebude.

Tom Řepík 1. Původně stál v textu výraz XXXXX. Po bezprostředním přátelském dotazu vydavatele, zda těch XXXXX nebylo už v mém předchozím editorialu až až, v doslovném překladu „Ještě jeden XXXXX a můžeš se vrátit do montovny,“ jsem si uvědomil, že řidič by svým ústupkem přiznal, že má kratší lyže. Úplně si to vybavuju. Lyže.

Šéfredaktor projektu SNOWbiz: Tom Řepík Dlouholetý autor magazínu SNOW, marketingový konzultant a znalec reálií zámořského horského byznysu. Je předním oborovým opinion makerem a průkopníkem zodpovědného marketingu v tuzemské horské branži. Prosazuje udržitelnost jako důležitý PR nástroj; zasazuje se o kultivaci vztahů všech klíčových zájmových skupin v odvětví – turistů, provozovatelů, ochranářů, marketérů, developerů, managementu a legislátorů – a jejich odlišných vlivů na prostředí hor.

Na

také nechcete přehlédnout:

Co z toho bude zákazník mít, když přijde zrovna k vám? | Obsah střediskového POV videomarketingu: příběh nad efekt | Upřímnost středisek: neutíkat před pravdou | Socialismus v Americe? Lyžování za babku! | Neptejte se, co skiareál může udělat pro vás. Nýbrž, co pro něj uděláte vy | Záleží na termínu, kdy skiareál spustí svou videokampaň? | Lze proměnit nefér kritiku v reklamní trefu roku?… | a další a další texty!

161

značení sjezdovek: dík, pane disney!

Barevné označení sjezdových tratí přijímáme jako samozřejmou věc, která tu byla odjakživa – přinejmenším co současná lyžující generace pamatuje. Ale i tato napohled jednoduchá klasifikační metodika prošla zajímavým vývojem.

162

značení ve skiareálech: sdělte to polopatě

V každém horském středisku je k nalezení přehršel nápisů a značek, typicky několik set. Nepochybuju, že právě váš skiareál má – podle vašeho názoru – všechno značení, které potřebuje. Možná dokonce i víc, než potřebuje.

164

bezpečnost na svahu: jde to i jinak

V jistém americkém skiareálu přistoupili na nevídanou věc, nad níž kroutí hlavou kdejaký oborový provozovatel.

Dobrovolně si zakázali používat přes den rolby a skútry a řídí středisko z lyží. Funguje jim to – už čtvrt století.

166

snowtubingové provozy: rychlá koryta

Nezávisle na ekonomických časech může snowtubing pro chytré (a vhodně situované) skiareály představovat zdroj relativně snadných peněz i líheň nových zákazníků.

169

snowtubingová bezpečnost: udržet risk na uzdě

Vážná zranění bývají u snowtubingu výjimkou; když k nim však dojde, formální „převzetí rizika“ může zůstat jen vágní právnickou formulací.

171 172 174

hodnocení středisek: hodnocení horských středisek čr v zimní a letní turistické sezóně lanovkové kuriozity: dvoulanové kabinkové lanovky (2. díl)

technické zasněžování: pro včasnou zimu

Technologický pokrok činí soudobé technické zasněžování čím dál účinnějším a nákladově efektivnějším, už i v marginálních podmínkách.

Text: Tom Řepík | 161 |

DÍK, PANE DISNEY

Barevné označení sjezdových tratí přijímáme jako samozřejmou věc, která tu byla odjakživa – přinejmenším co současná lyžující generace pamatuje. Ale i tato napohled jednoduchá klasifikační metodika prošla zajímavým vývojem.

Z

atímco v poválečné Evropě přišel nějaký mně neznámý průkopník v mně neznámém roce s jednoduchým barevným značením modrá– červená–černá, jež si postupně osvojily jednotlivé lyžařské asociace v čele s rakouskou a jež coby oficiální klasifikace přetrvává dodnes, na druhé straně velké louže měla historie lyžařského značení klopotnější vývoj.

v Americe žlutě. Tuto barvu si Evropa později přisvojila pro nepatrolovaný volný terén, přičemž Amerika naopak pro tutéž situaci zvolila červenou. A tak dál a dál; dobrých důvodů ke karikaci se našlo až až. Řešení na sebe nenechalo dlouho čekat. NSAA se tehdy doslechla zákulisní drb, že velký Walt Disney se chystá v kalifornské Sekvojové rezer-

Disneyho řešení bylo tak logické a pokrokové, že jej NSAA přijala za severoamerický standard, jenž vydržel beze změn dodnes.

FOTO: BOB CRAM, SKI USA

FOTO: WDI

První impuls k jednotné metodologii značení tratí přišel v roce 1964 od tehdy čerstvě založené americké asociace horských středisek NSAA, jež začala čelit tlaku od pojišťoven učinit lyžování bezpečnějším. Nejpopulárnější oborový časopis, americký SKI, tehdy v říjnu 1964 uveřejnil sérii kreslených legrácek z pera předního lyžařského karikaturisty Boba Crama, nyní u nás přetiskovaných po 53 letech. V té době navržené lyžařské značení (hodně odlišné od dnešního) připadalo nejen redakčnímu kreslíři matoucí a hodné ironie: nejtěžší svahy nebyly černé, nýbrž kaštanové barvy, v Evropě v té době nejrozšířenější středně obtížná trať byla značena červeně, přičemž

černý kosočtverec. NSAA považovala Disneyho řešení za tak logické a pokrokové, že jej v roce 1968 přijala za severoamerický standard, jenž vydržel beze změn dodnes. Jen v osmdesátých letech, kdy vaci postavit vlastní lyžařský resort Mineral King se zdokonalila úprava tratí a kladl se čím dál větší (psali jsme v loňském SNOW 98 a 99). K realizaci důraz na bezpečnost, oboroví marketéři pod tlaskiareálu nakonec nedošlo, nicméně svědomitý kem poptávky pozvat běžnou veřejnost i na černé stvořitel Mickeyho Mouse měl už dlouho předem svahy přišli s dvěma a později i třetím kosočtvernaplánované detaily na svou dobu revoluční covým „diamantem“ coby varováním před těmi umělé lyžařské vesnice s kompletním technic- nejnáročnějšími terény ve středisku.

Jak je Disneyův systém jednoduchý a nadčakým zázemím v podzemí, se zamaskovanými lanovkami a zubačkami dovezenými ze Švýcarska, sově intuitivní, se ukázalo třeba v roce 2001, kdy zajišťujícími bezautomobilový provoz po vzoru v chaosu po teroristických atacích na New York a souvisejícím dočasném zastavení letecké doZermattu. pravy americké úřady použily jeho lyžařské symboly k regulaci rychlosti postupu ve frontách na tehdy narychlo zavedené bezpečnostní prohlídky. A tak cokoli si kdo myslí o jménu Walt Disney a jeho mocném brandu, jednu věc lze těžko popřít: zábavní parky po celém světě už přes půl století otrocky kopírují Disneyho koncept, lyžařská branže jeho značení, a kdyby předčasně nezemřel a stihl zrealizovat svůj velkolepý lyžařský projekt, kdoví, jak by dnes vypadal vzor lyžařských resortů. (Ne tedy, že by právě nejslavnější účelově postavené horské WALT DISNEY PŘI PREZENTACI SVÉHO LYŽAŘSKÉHO PROJEKTU MINERAL KING aglomerace, v čele třeba s Vailem, Obrovskou pozornost věnoval pan Walt, sám nepřipomínaly disneylandskou Main Street, U.S.A. dobrý lyžař, i značení sjezdovek; praktické reakce míň než hodně.)

Sebevíc sjednocené lyžařské značení může jen zákazníků na kombinace jednotlivých barev a geometrických tvarů dlouhé roky testoval ve svém těžko cejchovat terén uniformně; snaží se pouze Disneylandu. Došel k poznatku, že nejsnazší terén změřit relativní obtížnost tratí v rámci jednoho by měl být označen kruhem, psychologicky vní- střediska. Je zjevné, že lyžař, který bude mít co maným jako laskavý, mírný tvar, a zelenou barvou, dělat s černou barvou v Prkenném Dole, by si asi podvědomě chápanou jako měkkou. Pro středně měl nechat zajít chuť na stejně označený Streif těžký terén vymyslel modrý čtverec a pro nejtěžší nebo třeba Direttissimu.

FOTO: SMUGGLERS NOTCH

ZNAČENÍ SJEZDOVEK

ZNAČENÍ VE SKIAREÁLECH

| 162 |

Text: Tom Řepík

SDĚLTE TO POLOPATĚ V každém horském středisku je k nalezení přehršel nápisů a značek, typicky několik set. Nepochybuju, že právě váš skiareál má – podle vašeho názoru – všechno značení, které potřebuje. Možná dokonce i víc, než potřebuje.

Marný je to Zanedlouho budete znovu otevírat sjezdovky – rok od roku pro vás stále zaběhlejší rutina. Co kdybyste si letos položili možná novou otázku: Máme opravdu všechno značení, které potřebujeme, a na správném místě? Nejde zdaleka jen o případné přidání více tabulí; jde i o to, zda vaše stávající značení má vhodnou formu, znění, velikost a v neposlední řadě – vhodné umístění.

Na druhou stranu, typický zákazník se nebude zdráhat zfleku zkritizovat cokoli, co nebude schopen hned najít, když se něco pokazí či když si ublíží. Zraněný host se může dodatečně – nezřídka na radu svého nelyžujícího právníka – rozhodnout, že v místě jeho újmy scházelo adekvátní značení, které by jej varovalo před potenciálním rizikem.

Co kdybyste se letos zeptali: Máme opravdu všechno značení, které potřebujeme, a na správném místě?

Pokud se takový zraněný host rozhodne, že bude středisko žalovat, v soudní při může proti skiareálu uspět, dojde-li porota k názoru, že měl být varován preciznějším označením nebezpečného místa. V Americe je běžné, že většina zranění lyžařů končí u soudu – ve sporu buďto proti jiným lyžařům nebo proti skiareálům. Nejednou už soud dospěl k výroku, že označení v místě újmy bylo nedostatečné – a nařídil středisku platit.

FOTO: MAMMOTH MOUNTAIN

Pomáhat a chránit

Poznat, jak efektivní je značení ve vašem středisku v očích návštěvníků, není triviální – hosté ostatně málokdy budou resort chválit za samotné nápisy. Současně je poměrně snadné vybavit

Na základě čeho posoudíte, jaké značení je pro vaše středisko vhodné? Dobrý a konzistentní přístup ke značení by měl jít ruku v ruce s co nejsvědomitější snahou pomáhat návštěvníkům. A chránit je. Všechny vaše nápisy by měly být jednoznačné, stručné, zřetelné a vhodně umístěné.

V minimalistickém pojetí musí mít každé středisko dostatečné značení vyhovující platným zákonům a oborovým předpisům. Kromě tohoto „povinného“ sortimentu je však v resortech k nalezení přemíra ostatního značení, jen zříd-

Pokud se manažer rozhodne neinstalovat žádné značení do konkrétního místa trati, musí být připraven obhájit důvody takové volby. si plejádu příkladů návštěvníků, kteří vašemu existujícímu značení nevěnují pozornost: „Je to marný, je to marný, je to marný,“ souzníte s filmovým klasikem. Přesto je důležité, abyste dělali všechno pro to, udržet své návštěvníky informované. Případně varované.

peněženek, třeba odkazující k nějaké slevové akci v místní prodejně? Či se jedná o sdělení chránící hosta před nějakým nebezpečím?

Naznačené důvody existence cedulí přitom rozhodují o jejich umístění, o formulaci sdělení, dokonce i o barvě provedení. Či by aspoň rozhodovat měly.

kakdy uniformní a vzájemně harmonická. Je důležité se ptát, k jakému účelu daný nápis slouží. Jde o informaci poskytující lepší návštěvnický komfort, například kde se naobědvat či kde si půjčit výbavu? Anebo jde o reklamu pomáhající dostat se do zákaznických

Každá cedule by měla být umístěna tam, kde bude nejužitečnější – ačkoli ani sebelíp narafičený billboard nezaručí, že si všichni hosté všimnou jeho sdělení, že si ho přečtou a uvědomí či že se jím budou řídit. Každý provozovatel střediska by mohl sypat z rukávu tuny příkladů dokumentujících bezbřehou návštěvnickou ignoranci.

Zvláštní pozornost je potřeba věnovat varovným nápisům; ty by měly být umístěny tak, aby měl host šanci změnit své chování ještě předtím, než k nebezpečné situaci může dojít. Pokud například určité lanovky obsluhují pouze expertní terén, návštěvník se potřebuje k této informaci dostat ještě dřív, než se postaví do fronty k příslušným turniketům. Pokud je jakákoli oblast uprostřed kopce uzavřena či omezena například běžícím zasněžováním či vytátými místy, středisko by mělo takovou informaci poskytnout ještě v místě, než se lyžař spustí daným svahem. Děláte to tak u vás?

Mnohdy se včasné sdělení informace neomezuje jen na umístění značky v terénu. Například FOTO: SKI UTAH

K

oneckonců, máte vyrobené značení navádějící vaše zákazníky, kde si mohou zaparkovat vůz, kde si mají koupit lístky, kde si vypůjčit výbavu, kde se občerstvit, kde si odskočit, kde se postavit do fronty, kam nevstupovat, kde najít informace, kde nastoupit na kterou lanovku, které sjezdovky jsou otevřené a které ne. A to celé je pouhý začátek – v každém středisku lze narazit na bezpočet nápisů z různých oddělení, všech snažících se informovat, usměrnit nebo poučit návštěvníky.

ZNAČENÍ VE SKIAREÁLECH

| 163 |

FOTO: SKI UTAH

anebo příliš dlouhý a složitý, bude vašim hostům pramálo k užitku. Stejný efekt budou mít cedule s potiskem letitou sluneční expozicí vyšisovaným, s chybějícími písmeny anebo v neprakticky malém provedení – vzkaz zkrátka nebude sdělen.

Soudní test

pokaždé, když silný vítr zastaví provoz jediné jihoklínovecké lanovky v Jáchymově, se na sociálních sítích ozývají zklamaní řidiči, kterým taková informace (fyzická cedule či internetový alert) chyběla včas na kruhovém objezdu, z něhož předtím zbytečně odbočili k zavřené lanovce a přes nějž se o půlhodinu později museli vrátit a objet kopec na jeho severní stranu. A tak alespoň oni přes Facebook kolegiálně varují ostatní.

Vailští manažeři, v posledních letech navyklí rutinně revidovat výchozí informační značky jednoho akvírovaného střediska za druhým, používají pro posouzení adekvátnosti značení následující pravidlo selského rozumu: pokud by manažer střediska měl hájit nějakou zdravotní újmu na jeho svazích projednávanou u obvykle náročného amerického soudu, byl by hrdý na fotodůkazy značení, které v daném místě či ve směru před ním skiareál instaloval? Pokud odpověď nezní zřetelné „ano“, vailští značení v místě změní či doplní do té míry, aby u pomyslného extrémně přísného soudu uměli věrohodně argumentovat.

Protože jestli by značení nebylo dost dobré pro soudní porotu, jak by mělo být pro skutečné ná-

Typický zákazník se nebude zdráhat zfleku zkritizovat cokoli, co nebude schopen hned najít, když se něco pokazí či když si ublíží. vštěvníky? Pokud se vailský manažer rozhodne neinstalovat žádné značení do konkrétního místa trati, musí být připraven obhájit důvody takové volby.

FOTO: TOM ŘEPÍK

Kritická bezpečnostní varování by v terénu měla být podávána formou, která na první pohled vybočuje ze způsobů, jakými jsou poskytovány ostatní informace týkající se návštěvnic-

TechnoAlpin, řešení zaručující budoucnost našeho podnikání.

Eduardo Valenzuela, Sierra Nevada

Už roky nám TechnoAlpin umožňuje zajistit si to nejzákladnější pro provoz našeho skiareálu, sníh. Díky naší spolupráci může Sierra Nevada, nejjižnější lyžařský resort Evropy, v zimě hostit významné sportovní události i si udržet svůj provoz v budoucnu.

kého komfortu. Designově stylová grafika ladící s ostatním dekorem je v pořádku u vývěsního štítu restaurace, ne tak u označení nejsnazšího způsobu, jak se začátečník dostane s kopce dolů.

Takové značení musí být co nejnápadnější – které upoutá pozornost a lze jej snadno přečíst.

Pokud návštěvník vašeho střediska přijede ke křížení či dělení tratí, u něhož je les cedulí, důležité varovné nápisy by měly na první pohled vystupovat, aby nezapadly v bludišti dalšího značení. Podobně tak každý nápis, který je zasněžený

Před nastupující zimní sezónou neuděláte chybu, když si projdete celý svůj areál a pokusíte se jej vidět očima nějakého vzdáleného lufťáka, který u vás ještě nikdy nebyl a v místě se neorientuje. Pokud odhalíte sporná místa, kde by takovému člověku pomohlo srozumitelné značení, posuďte jej nainstalovat. Půjde v porovnání s ostatní vaší vybaveností o relativně nízkou investici, jejíž návratnost může být – a pravděpodobně bude – v dlouhodobém horizontu významná.

www.technoalpin.com

BEZPEČNOST NA SVAHU

| 164 |

Text: Tom Řepík

JDE TO I JINAK V jistém americkém skiareálu přistoupili na nevídanou věc, nad níž kroutí hlavou kdejaký oborový provozovatel. Dobrovolně si zakázali používat přes den rolby a skútry a řídí středisko z lyží. Funguje jim to – už čtvrt století.

měl za sebou více než třicetiletou historii používání skútrů a roleb jako běžných dopravních prostředků mezi lyžujícími zákazníky. Ředitel absolvoval bezpočet sezení s klíčovými zaměstnanci a nad diskuzemi, jak mají být stroje v provozní době eliminovány, strávili řadu týdnů.

Každou profesi a každý rutinní úkol na kopci museli vzít zvlášť v potaz a přehodnotit dosavadní zavedené poměry. Většinu procedur formálně i neformálně modifikovali tak, aby vyhověly (tehdy i dnes zcela unikátnímu) vyloučení motorových dopravních prostředků z otevřené plochy. Riley zdůrazňuje, že nerokovali zbůhdar-

H

Protože nechtěli vyhnat ze svahů lyžaře, vyhnali mašiny.

FOTO: HOLIMONT MOUNTAIN

pečí kolize tím, že na svah během otevíracích hodin nesmí vjet žádná motorizovaná technika. Letošní sezóna už bude 24. v řadě, kdy se středisko omezením řídí. Jedinými dvěma výjimkami ze striktního zákazu je jejich tzv. Code Blue Procedure – situace, při níž by bylo potřeba vyjet k vážně zraněnému lyžaři a nemohly se použít skipatrolou ručně ovládané saně s nosítky; a potom stav, kdy by bylo nutno evakuovat pasažéry z lanovek. Ani jedna z výjimek za celých 24 sezón nenastala. Opatření holimontským umožnilo významně zlepšit bezpečnost na svazích a vedle toho i šetřit peníze.

FOTO: HOLIMONT MOUNTAIN

oliMont je příjemný klubový skiresort nižší střední velikosti, ležící v americkém státě New York, na půl cesty mezi Torontem a Pittsburghem. Asi padesát sjezdovek a sedm lanovek – taková východoamerická klasika. V roce 1993 tam zaznamenali ošklivou srážku lyžaře se skútrem. Ta skončila trvalými následky pro oběť a prohraným soudním případem o odškodnění pro areál. Vedení střediska pochopilo, že lhostejno, jak úzkostlivě budou přistupovat ke kontrole rizika, dřív či později k podobnému neštěstí dojde zas. Jako jediné trvalé řešení jim vycházelo absolutně eliminovat nebezpečí kolize. A protože nechtěli vyhnat ze svahů lyžaře, vyhnali mašiny.

V následujícím roce zavedli interní agendu Mountain Man Program, zajišťující eliminaci nebezPŘES PROVOZNÍ DOBU JE V HOLIMONTU PRO MOTOROVOU DOPRAVNÍ TECHNIKU ZAVŘENO

Dlouholetý šéf střediska Dave Riley vysvětluje: „Vedle sníženého rizika odpovědnosti, kterou areál legálně nese za každého lyžaře, a vedle ušetřených peněz náš program znamená i kvalitnější produkt pro zákazníky. Spolupráce a komunikace mezi zaměstnanci se zvýšila jak směrem dovnitř mezi jednotlivými odděleními, tak i ve vztahu k hostům.

ma – zaangažovanost jednotlivých zaměstnanců do plánování změn mu podle jeho slov poskytla praktický vhled a zákulisní provozní informace, jaké by jinak těžko získal a jaké obvykle zůstávají odděleny neviditelnou bariérou formálního vztahu vedení vs. řadoví zaměstnanci. Neobvyklá otevřenost ze strany vedení střediska současně

Opatření umožnilo významně zlepšit bezpečnost na svazích a vedle toho i šetřit peníze.

To v návaznosti zlepšilo kvalitu naší práce. Rolbaři i zasněžovači získávají každodenní zpětnou vazbu o své práci, protože přes den používají k dopravě lyže, snowboardy a lanovky.

Jsou v osobním kontaktu se vším, co se na kopci v každý okamžik děje.“

Zavádění změn První vážnou výzvou, které v devadesátých letech vedení střediska čelilo, bylo vysvětlit opatření zaměstnancům a dostat je spontánně na svou stranu. Riley vzpomíná, že to bylo mimořádně obtížné a nepovedlo se to přes noc – koneckonců v roce 1962 založený resort

přispěla k tomu, že zaměstnanci přijali změny spontánněji než jen jako strohé pracovní nařízení. „Vzpomínám, že jedním z nejsložitějších rébusů tehdy bylo najít bezpečné lyžáky pro vlekaře. Bota musela být dobrá pro lezení po sloupech lanovek, ani nesměla klouzat po běžných tvrdých površích, jako jsou keramické podlahy nebo kovová stupátka. Běžná lyžařská bota tyhle požadavky nesplňovala, nakonec jsme zakotvili u telemarkových s gumovou-vibramovou podrážkou, které byly pro personál dostatečně pohodlné i bezpečné. Zpočátku jsme měli většinu personálu na telemarkových lyžích, dnes už používají zhruba rovnoměrně běžné lyže, volnou patu i snowboardy,“ říká šéf Riley.

Dalším úkolem bylo sjednotit lyžařské umění personálu za samozřejmého využití místní lyžařské školy. Během první sezóny vyhradili zaměstnancům část pracovních hodin k tomu, aby

| 165 |

se s pomocí klubových instruktorů zdokonalili v telemarkových dovednostech. Toto rozhodnutí považuje Riley za jedno z nejúspěšnějších v kariéře; zaměstnanci to přijali vesměs s nadšením a z většiny se stali nadprůměrní lyžaři. Když najímali sezónní zaměstnance do čelní linie s přímým zákaznickým kontaktem a do ranní směny zasněžovačů, hledali mezi zkušenými lyžaři a snowboardisty; avšak i jim nabídli pokročilé lekce k dalšímu zdokonalení své techniky.

Efektivní areál

FOTO: HOLIMONT MOUNTAIN

Vedoucí vlekařů je v HoliMontu zodpovědný za práci kompletního front-endového i technického personálu tamních sedmi lanovek a jednoho vleku; nonstop monitoruje jejich činnost lyžováním po svazích a průběžnou kontrolou jejich

FOTO: HOLIMONT MOUNTAIN

práce, zejména v ohledu kontaktu se zákazníky.

Tím, že současně celý den používá lanovky, dokáže posoudit technický stav přepravních zařízení natolik, že nezřídka odhalí nějakou funkční komplikaci ještě v zárodku a doporučí vhodnou preventivní údržbu.

Vlekařští technici vozí batoh se základním nářadím pro nutnost naléhavého pohotovostního zásahu a jsou propojeni vysílačkami se všemi terminály lanovek střediska. Zůstávají tak celou

směnu flexibilní a často dokážou rektifikovat potenciální problém dřív, než se stane opravdovým problémem.

Zasněžovací skupina funguje na podobném principu; celá ranní směna je na svazích a středisko má rozdělené tak, aby bylo celé pod dohledem, činnost děl je konstantně monitorována a seřizována. Zasněžovači svou stálou přítom-

ností na lyžích tak z první ruky získávají unikátní zpětnou vazbu o kvalitě sněhu, který vyrábí. V reálném čase mohou regulovat děla, kdykoli se jim pod nohama něco nezdá.

Reakční doba na zárodky jakékoli události se napříč všemi odděleními skiresortu významně zrychlila, jelikož někdo se pravděpodobně stále pohybuje v blízkosti problému. Pokud se stane, že zasněžovací technik není přítomen anebo potřebuje větší asistenci, vlekařský i technický personál je vyškolen pro kompetentní úkony v odstraňování základních problémů. Výsledkem je navenek patrný zharmonizovaný provoz celého areálu.

Striktní vyloučení motovozidel v provozních hodinách donutilo vedení lépe plánovat zasněžovací rozvrhy, kdy se veškerý přesun děl odehrává večer a v noci. Svědomitější plánování vyústilo ve vyšší efektivitu zasněžování. Na neobvykle vysokou úroveň se dostala komunikace mezi zasněžovači a řidiči roleb; na konci každého provozního dne, kdy se rolbaři chystají na svou večerní směnu, obdrží od kolegů z jiných oddělení cenná praktická doporučení, jak a kde je potřeba zdokonalit úpravu.

Nezanedbatelnou část své pracovní doby je na lyžích i bezpečnostní manažer střediska, jenž kontroluje pracovní procesy všech oddělení pří-

FOTO: HOLIMONT MOUNTAIN

BEZPEČNOST NA SVAHU

jen malou částí toho, na kolik by nás přišel denní provoz roleb a skútrů. Kdyby nic jiného, tak finanční úspora našeho programu by měla být dostatečným důvodem pro následovníky, aby náš model posoudili implementovat.“ Jedním z neviditelných benefitů je i mnohem lepší vědomí všech do procesů zainteresovaných zaměstnanců, co všechno obnáší provozovat skiresort. Personál vidí celkový obraz mozaiky a o mnoho líp chápe, co ostatní oddělení dělají a potřebují, čemu čelí. Mnohem empatičtěji reaguje na jakoukoli neplánovanou situaci a celkově se každodenní provoz odehrává v přátelské a nápomocné atmosféře, eliminující mnohde běžnou vnitřní řevnivost a intrikaření na rozumné minimum. Nové nápady od zaměstnanců přichází podle Rileyho častěji než dřív a obvykle ústí

Zasněžovači svou přítomností na lyžích získávají zpětnou vazbu o kvalitě sněhu, který vyrábí. mo v terénu. Model, při němž je většina skiareálu řízena ze svahu namísto z vyhřátých kanceláří, představuje velmi bezpečné místo pro personál a zejména pro návštěvníky. Mezi další zjevné benefity patří konstantní monitoring a aktualizace sněhových podmínek, lepší odezva na změny podmínek a nadstandardní asistence místní patrole v případě úrazů, včetně právně-administrační – ze čtvrtstoletí starého prohraného soudu si v HoliMontu vzali opravdu důkladné a trvalé poučení, jako zřejmě málokde jinde.

Vysoce cenění zaměstnanci Holimontský ředitel Dave Riley zmiňuje ještě další pozoruhodnost: „Všech zmíněných provozních vylepšení jsme dosáhli současně při nezanedbatelném snížení operativních nákladů. Výdaje na trénink personálu a nákup jejich lyžařské výbavy jsou

v nová vylepšení a okamžitou modifikaci provozu. V samé podstatě je pak z holimontského personálu podle ředitelových slov mnohem silnější a akceschopnější tým než za starých motorizovaných časů. „Náš personál se stal v branži velmi cenným artiklem, jehož si ale sami vážíme nejvíc – většina z holimontských pracovníků dokáže plnohodnotně zaskakovat na obvykle několika dalších technických pozicích. Taková hodnota jim poskytuje větší jistotu dlouhodobého pracovního kontraktu i lepší plat. Taky ale dobře vím, že jsou naši zaměstnanci zdravější, spokojenější a v mnohem lepší formě, než kdyby se pořád vozili v rolbách a na skútrech.

Myslím, že i oni si to uvědomují,“ zamýšlí se ředitel Riley a uzavírá výstižnou pointou: „Co je ale nejdůležitější – za celých 24 let jsme tu neměli žádnou další kolizi, ani takovou tu pověstnou ,to bylo o fous‘ situaci. A máme víc než dobrou jistotu, že žádný podobný incident bychom neměli zažít ani v budoucnu.“ Kolik jiných středisek tohle může prohlásit?

SNOWTUBINGOVÉ PROVOZY

| 166 |

Text: Tom Řepík

RYCHLÁ KORYTA FOTO: FRISCO ADVENTURE PARK

Nezávisle na ekonomických časech může snowtubing pro chytré (a vhodně situované) skiareály představovat zdroj relativně snadných peněz i líheň nových zákazníků.

S

nowtubing, nízkodovednostní a mnohými tuzemskými provozy prozatím podceňovaná alternativa ke sjezdaření, v Americe už druhou dekádu pozvolna a nenápadně, o to však konzistentněji, roste. Nejen co do nově přibývajících snowtubingových areálů; řada těch středisek, jež mají snowtubing už delší dobu v nabídce, své provozy rozšiřuje a vylepšuje – a vykazuje rostoucí návštěvnická čísla.

Provozovatelské kouzlo snowtubingu spočívá mimo jiné v tom, že přivádí dosud nelyžující populaci do charismatického zimního prostředí, které ji snadno může ponouknout chtít si sjezdaření vyzkoušet. Potenciální snowtubingové publikum je přitom takřka bezbřehé. Ne pro každé středisko je nicméně snowtubing vhodným doplňkem hlavního provozu; co bude pro ně-

které areály fungovat bezvýhradně, pro ostatní nemusí – či se může ukázat dokonce kontraproduktivním.

Díky svým nízkým až nulovým nárokům na dovednost a kondici zákazníků, relativně malým provozním nákladům a mezi laickým publikem stále rostoucí popularitě se snowtubing může stát ne nevýznamným přispěvatelem do horskostřediskových kas. To je taky důvod, proč má přes 70 procent amerických skiareálů nějakou formu snowtubingu ve standardní nabídce. Na rozdíl od středisek tuzemských, která potenciál oslovení laické nelyžující veřejnosti prozatím v mnoha ohledech přehlíží.

U většiny amerických skiresortů tvoří tržby ze snowtubingu kolem 10 až 15 % celkových příjmů střediska, přičemž výše marže obvykle dosahu-

je 70 až 80 procent, zhruba trojnásobek běžné míry přirážky v ostatních oborových provozech.

Pokud středisko dokáže zajistit dobré vysněžení, snowtubing přináší zdaleka nejrychlejší návratnost, nezávisle na povětrnostních a sněhových podmínkách. Provoz drah se odehrává na obvyk-

Potenciální snowtubingové publikum je takřka bezbřehé. le nevelké ploše, kterou lze vysněžit typicky do týdne až dvou – což by mělo zajistit dostatek sněhu až do jara. Lyžařské svahy jsou oproti tomu neporovnatelně větší a nákladnější infrastrukturou.

Průměrné americké středisko vykazuje 60 až 100 tisíc platících zákazníků snowtubingu v sezóně.

SNOWTUBINGOVÉ PROVOZY Massanutten, 16 drah Během dvou dekád, kdy snowtubing jako nově vyvinutý doplňkový obor vyspěl, jeho provozní logistika urazila významný kus cesty, zejména co se bezpečnosti a uživatelského komfortu týče.

Ač však provozovatelé dělají všechno rozumně možné, aby rizika zranění u často málo pohybově disponované veřejnosti minimalizovali, aspekt legální odpovědnosti zůstává pro horská střediska stále jedním z hlavních imperativů. Více o této kritické provozní problematice hned v následujícím článku.

Vedle bezpečnosti je dalším klíčovým faktorem ve věci zákaznické spokojenosti udržení účastnických počtů na spotřebitelsky akceptovatelné úrovni – něco, v čem horská branže není dvakrát dobrá, jak víme. Ve středisku Massanutten ve Virginii, asi 100 km západně od Washingtonu, rozdělují snowtubingový program do dvouhodinových segmentů v rámci třináctihodinového provozního režimu (od 9 do 22 hodin) s tím, že limit na každou dvouhodinovou seanci je 200 zákazníků v každé z 16 tamních drah (při vstupném $22 v týdnu a $26 o víkendech a svátcích).

potřebuje ve své špičce jednoho pracovníka na start každé otevřené dráhy a jednoho na dojezd každých dvou drah, aby udrželi proces v rozumném chodu. Významným pomocníkem pro docílení plynulosti a bezpečnosti provozu je relativně nenákladná světelná signalizace zelená/červená (podobného typu, který je používán pro regulaci jednosměrného průjezdu částečných uzavírek silnic).

Gorgoza Park, 7 drah Ne všechna střediska se však snowtubingu věnují do takové míry jako Massanutten. Například mnohokrát větší vailské středisko Park City má snowtubingový provoz sotva poloviční – a nadto „outsourcovaný“ ze svého areálu pryč. Což reprezentuje možná nejnovější trend v této oblasti – postavit si snowtubingové dráhy v separátním prostoru, stranou od lyžařského mumraje.

(Podobně jako moderní výuková centra a dětské zóny, mimochodem.) Park City si v roce 2000 otevřelo od svého resortu asi 8 mil vzdálený Gorgoza Park, jenž má pochopitelně vedle obsluhujícího personálu i své vlastní manažerské vedení.

www.audry.cz info@audry.cz Revoluce v zasnì�ování, startovní teplota –1 °C Speciální, patentovì chránìná nukleace 15 výkonových stupòù, vodní filtr 250 μm Sledování polohy podle GPS Ovládání manuální nebo pøes internet

Snowtubing se může stát ne nevýznamným přispěvatelem do horskostřediskových kas.

Jeho šéf Tom Butz, který vede provoz už od jeho výstavby, mi řekl: „Nejsme nijak velcí, od počátku máme sedm koryt, dva provazové vleky a jeden dopravní pás. Některé dráhy mají 150 metrů, jiné 300. Všechny jsou ale zcela přímé, komfortně široké, s bezpečnými okrajovými mantinely, vedoucí z mírného, souvislého svahu a končící rozumně dlouhým protisvahem. V začátcích jsme experimentovali se zatáčkami jako většina ostatních resortů, ale zjistili jsme, že ty jsou velmi náročné na údržbu a navíc jíz-

FOTO: MASSANUTTEN RESORT

Zdaleka nejdůležitějším faktorem pro bezpečnost a zákaznickou spokojenost je adekvátně početný a trénovaný pracovní personál. Lidská pracovní síla bývá obvykle nejrobustnějším nákladovým břemenem, nicméně úspěšní provozovatelé snowtubingových svahů se shodují, že jde o nezbytnou investici – a navíc de facto levnou v porovnání s příjmy, které dobře zvládnutý (a efektivně propagovaný) snowtubingový areál generuje. Typický frekventovaný provoz

Oskara Nedbala 1131 500 02 Hradec Králové 2 Tel./Fax: +420 495 211 747 OBŘÍ PROVOZ VE VIRGINSKÉM MASSANUTTENU SE 16 DRAHAMI

Mobil: +420 603 226 386

SNOWTUBINGOVÉ PROVOZY Kdo jsou zákazníci?

hradí lyžaře a snowboardisty, jejich kmenové O tom, zda a nakolik bude snowtu- zákazníky. Ti typicky utrácejí víc – za skipasy, bing pro středisko úspěšným v půjčovnách, servisech, školách. Na snowtubera programem, rozhoduje zejména v lyžařském pelechu holt pozor. Ačkoli možná ne vlastní umístění areálu, jeho terén- nutně – v nahoře zmíněném Massanuttenu mají ní možnosti a pak jeho hlavní zá- zkušenost, že jejich obří snowtubingový provoz kaznická skupina: tubing má totiž prospívá celkové návštěvnosti střediska i u vícerozdílný apel pro nelyžaře, denní denních hostů. Řada početnějších rodin zkrátka lyžaře, víkendové a dovolenkáře. nepřijede na zimní dovolenou (anebo i víkend) Nejpříznivější lokací pro snowtu- někam, kde nenajdou dost zábavy pro každého bing se jeví být spíše menší ly- svého člena, i nelyžujícího; snowtubing může žařské kopce s hustě obydlenou být onou rozhodující součástí balíčku (ačkoli Maaglomerací v krátké dojezdové ssanutten má krom dalšího i vodní park s fitness vzdálenosti kolem jedné hodiny centrem). Opět však platí známá pravda, že často času. Tedy se spoustou nelyžující stačí nelyžaře pod záminkou doplňkové aktivity ODLOUČENÝ AREÁL VAILSKÉHO STŘEDISKA PARK CITY GORGOZA populace v okolí, kterou lze vhod- dostat do blízkosti svahů, aby tím proces jeho PARK SE SEDMI DRAHAMI TRŽÍ ROČNĚ ZA SNOWTUBING PŘES 2 MILIONY ně zacíleným marketingem oslo- mentální konverze v budoucího lyžaře nevratně DOLARŮ vit. Naprostá většina tuzemských středisek spl- začal. Což je pro obor budoucí čistý zisk. da v nich vyžaduje o mnoho vyspělejší techniku po- ňuje právě taková kritéria.

To mě přivádí k označení těch nejnepravdědobnou sportovní jízdě v bobovém tobogánu. Proto Jsou ale i provozy, jež díky svému výhodnému podobnějších zákazníků snowtubingu – tedy jsme vyprojektovali souvislý mírný svah, který je bez- geografickému umístění umí přilákat všechny někoho, jako jsem já, jenž jsem v duši namoupečný za každého počasí včetně ledovky.“ čtyři zmíněné demografické skupiny. Coloradské duši nikdy neseděl – protože nevím, co bych v ní Gorgoza Park je otevřený v denní i večerní ho- město Frisco, posazené na dálnici I-70 z Denve- měl chtít najít. Zanícení sportovní lyžaři, co svou diny a potřebuje mezi 14 až 22 obsluhujícími lidmi. Dvouhodinová snowtubingová seance stojí $28, zhruba třetinu běžného denního lyžařského lístku. Park nabízí i populární jízdy na malých dětských sněžných skútrech po odděleném okruhu kolem celého areálu, jednu jízdu na 10 okruhů ru do Vailu, se v roce 2012 rozhodlo za 6 milionů energii věnují svému hlavnímu náčiní a pro které prodává po 12 dolarech. „Ve slušné sezóně k nám dolarů z městské kasy postavit snowtubingový tubing postrádá dostatek sexepílu. (Ačkoli hyperareál navzdory tomu, že blízká sousedící střediska aktivní děti, které je potřeba něčím unavit do popřijde 80 tisíc lidí,“ uzavírá Tom Butz.

Copper Mountain a Keystone své zavedené snowtu- stelí, mívají i kovaní lyžaři.) bingové dráhy mají. Asi 350 metrů dlouhý snowtuZa největší ctnost snowtubingu lze považovat, Nastupující bezpečnostní trend separace bingový svah města Frisco o 6 korytech dokáže při- že rozšiřuje potenciální základnu pro (lhostejno snowtubingového provozu od hlavního lyžař- lákat mix destinačních návštěvníků, denních lyžařů, jaký typ) lyžování. Nevyžaduje speciální dovedského dění potvrzuje i případ kalifornského místních lidí i po dálnici cestujících náhodných vý- nosti ani učení a do duše si umí kecnout babička střediska Sierra at Tahoe, které před několika lety letníků. Dvě hodiny tubingu tu stojí $36, pro místní i vnuk. A každé středisko, které dokáže svůj trh přestěhovalo svůj tubing do odděleného kou- rezidenty – a to je mi sympatické! – $30. rozšiřovat o opravdu nové duše (slovní hříčce neObezřetná by měla být destinační středis- odoláno) a nejen přetahovat stávající zákazníky tu svého území nazvaného Blizzard Mountain.

V překrásném zalesněném prostředí s optimálně ka spoléhající se dominantně na nocležníky okolním skiareálům, takové je hodno úcty. Ba mírným sklonem tam provozují dvě dráhy s kom- – snowtubingoví hosté jim tak v postelích na- obdivu. fortně dlouhým dojezdovým protisvahem. Součástí areálu s vlastním parkovištěm a zázemím je tematický dětský minipark s maskoty, muzikou i rodinám přizpůsobeným gastroprovozem.

Park má svého manažera, jenž zodpovídá za bezpečnost provozu za všech povětrnostních podmínek: „Každé ráno před začátkem provozu provádíme v obou drahách testovací jízdy s asi 70kg pytli písku, abychom správně určili místo startu pro daný den,“ prozrazuje. „Ke každé snowtubingové jízdence poskytujeme jednorázový kupon na lyžařské nebo snowboardingové začátečnické lekce v našem mateřském středisku. Dost návštěvníků se totiž tubingu po krátkém čase nabaží, klouzání po sněhu je ale nadchne a chtějí víc. Ze snowtubingu se nám tak daří dělat dobrý mezikrok – navíc placený – , jak rekrutovat nové lyžaře. Snažíme se pojímat snowtubing jako přípravku dětí i dospělých na další sjíždění,“ uzavírá manažer. Park je otevřený od 10 do 16 hodin, dvouhodina tubingu stojí $40, vstup do tematického sněhového parku pak $20 na celý den.

MĚSTSKÝ SNOWTUBINGOVÝ PROVOZ V COLORADSKÉM FRISCU

Pokud středisko dokáže zajistit dobré vysněžení, snowtubing přináší zdaleka nejrychlejší návratnost.

Blizzard Mountain, 2 dráhy

FOTO: FRISCO ADVENTURE PARK

FOTO: VAIL RESORTS

| 168 |

SNOWTUBINGOVÁ BEZPEČNOST

Text: Tom Řepík | 169 |

UDRŽET RISK NA UZDĚ Vážná zranění bývají u snowtubingu výjimkou; když k nim však dojde, formální „převzetí rizika“ může zůstat jen vágní právnickou formulací.

FOTO: MASSANUTTEN RESORT

Z

atímco se snowtubing pomalu zabydluje na úpatích stále více horských středisek a generuje jim pravidelné tržby, marketéři pro tuto atrakci používají sémantiku stupňovanou od „bezpečné rodinné zábavy“ po „jízdu na ledové horské dráze“. Bohužel, podobně jako v zábavních parcích, čas od času dojde k nehodě a návštěvníci utrpí újmu od pohmožděných kolen nebo kotníků po otřes mozku. Anebo něco horšího: před několika lety narazil zákazník snowtubingu ve virginském Massanuttenu na dojezdovém úseku hlavou do zmrzlého sněhového mantinelu na konci dráhy, poranil si páteř a ochrnul od hrudníku dolů. V soudním sporu proti areálu, stále ještě nerozsouzeném, nárokuje 25,4 milionů dolarů – maximum, kolik virginské zákony dovolují. Šlo by o největší individuální kompenzaci v dějinách horské branže.

Riziko je u jakékoli verze sjíždění pochopitelně neustále přítomné, jelikož horský terén zahrnuje označené i neoznačené překážky v kombinaci se stále se měnící kvalitou povrchu. Jenže zákazníci snowtubingu se povětšinou rekrutují z nelyžařů a typicky věří iluzi, že snowtubingová dráha je konstruována podobně jako lochneska v lunaparku – tedy že veškeré nebezpečí opuštění tobogánu je tam konstrukčně vyřešeno. „Nepochybuji, že všechno je vymyšlené tak, aby to bylo blbuvzdorné,“ nechal se před časem do denverských novin citovat otec dvou dětí.

PROVOZ V MASSANUTTENU S MODROU DOJEZDOVOU STĚNOU KRUSH KUSHIONZ

mulace o vzdání se práva nárokovat odpovědnost za újmu. Ta se navíc na snowtubingové provozy automaticky nevztahuje, jak plyne z řady nepříznivých soudních verdiktů. Jeden čerstvý případ za všechny: předloni si v jistém kalifornském středisku snowtubingový zákazník zlomil kotník, když se mu při jízdě dostala noha mezi duši a sněhový mantinel na okraji dráhy. Soudní výrok zněl, že žalobce mohl rozumně předpokládat, že dráha bude bezpečná – nezávisle na faktu, že podepsal standardní prohlášení, že nebude v případě nehody areál soudit. Poměrem hlasů 4 ku 3 soudní porota rozhodla, že „je nelogické pouštět do dráhy veřejnost, aby nesla riziko újmy, kterou nemá schopnost ani právo mít pod kontrolou.“

Praxe snowtubingových atrakcí ukazuje, že žádná bariéra není optimální.

V amerických statistikách lze dohledat, že každoročně v tamních nemocnicích ošetří kolem 150 tisíc zranění klasifikovaných jako „související se snowtubingem, sáňkováním a bobováním“, přičemž většině zraněných je 14 a méně let. Významná většina nehod se stane na dojezdech drah a typicky zahrnuje kolizi se stromy, kameny, jinými pevnými objekty nebo dalšími lidmi.

Protože statistiky nespecifikují lokality nehod, nelze z nich dedukovat, kolik událostí připadá na snowtubingové areály; americká asociace horských středisek NSAA odhaduje, že organizované snowtubingové provozy se na celkovém počtu nehod podílí jen jednociferným procentem.

Přesto se to civilními žalobami na americké skiareály hemží – navzdory tomu, že na rubu kdejakého lístku stojí standardní právnická for-

Ošetřit dojezd Pokud je řeč o kontrole rizika ve snowtubingových provozech, do hry vstupuje množství proměnných. Ta zahrnují vlastní design drah včetně dojezdového protisvahu. Je prakticky nemožné vyprojektovat dojezd, který by byl příliš dlouhý; 50 i víc metrů je dobrá délka s tím, že sklon stoupání protisvahu šest a víc procent významně pomůže plynule redukovat dojezdovou rychlost.

Jsou areály, jejichž terén nabízí dlouhý a adekvátně prudký protisvah, na němž se duše zastaví přirozeně a zcela bezpečně; většina provozů však dostatečně dlouhým dojezdem nedisponuje

a musí se spoléhat na nějaký typ umělé polstrované bariéry, charakterem podobné těm, o něž zastavují sprinteři v atletických halách.

Stále mnoho provozů se ještě primárně soustředí na to, aby to zákazníkům v tobogánech pořádně jelo, a na dojezdech spoléhají na umělé bariéry, často nedostatečné. Až nějaká vážná nehoda je přinutí přehodnotit celou dispozici vedení koryt, pracovat víc s topografií kopce a hledat přirozený protisvah. Přičemž i když jej najdou, často zjistí, že nějakou závěrečnou bariéru potřebují. Na trhu jsou elastické sítě, různé pěnové produkty nebo zpomalovací rohože. Nejednou až kombinace zmíněného se ukáže být dostatečnou.

Na současném vrcholu tržní nabídky snowtubingových bezpečnostních pomůcek jsou bariéry vybavené pokročilou technologií Krush KushioNZ umožňující polštářově měkké přistání při rychlostech až 50 km/hod. Technologii už asi patnáct let testují a plnohodnotně při svém výcviku používají (zejména cirkusoví) akrobati.

Systém při dopadu odvede prakticky veškerou nárazovou energii pryč od těla; to zastaví během tří setin vteřiny s nulovým odrazem zpět.

Technologie je to pochopitelně nákladná: 10 metrů bariéry stojí 25 tisíc dolarů, přes půl milionu korun. Přičemž stejně dlouhá bariéra z klasického pěnového polstrování vyjde na desetinu peněz.

| 170 |

SNOWTUBINGOVÁ BEZPEČNOST

FOTO: VAIL RESORTS

lístek a vyvedeme ven,“ prozrazuje Steve Showalter a dodává: „Jenže často rozeznat úmysl od nešikovnosti je problém, a navíc když teplota spadne na –15 °C a do toho se opře ve směru jízdy vítr, do bariér začnou lítat všichni. Tehdy se snažíme spustit sněžná děla, aby se dojezd zpomalil. Snažíme se být o krok před počasím, ale není to lehké a nikdy to nekončí – co fungovalo dnes, nemusí zítra.“

Zákazníci snowtubingu věří iluzi, že nebezpečí opuštění tobogánu je konstrukčně vyřešeno.

Tohle vám vzkazujem

Československým skiareálům, jež budou snowtubingový provoz posuzovat, posílá Steve pár zkušenostních rad: „Předem si stanovte pevná pravidla a předpisy, která budou nejen zaměřená na váš cílový demografický trh, ale budou i uvažovat design vašich tratí. Měly by zahrnovat věci jako minimální výšku postavy, maximální počet dovolených osob v jedné duši, anebo zda dovolíte duše spojovat k sobě do skupin, či ne. Nespoléhejte na to, že lidi dokážou přirozeně brzdit nohama o povrch – to jsme se museli sami na vlastních incidentech naučit už první rok; dokonce ani někteří dospělí nedosáhnou z duše nohama na zem.“ VAILSKÁ STŘEDISKA POUŽÍVAJÍ NA DOJEZDECH SVÝCH PROVOZŮ ZPOMALUJÍCÍ ROHOŽE A DVA „Výcvik DOJEZDOVÉ ASISTENTY NA 5 KORYT personálu je dovek; opět byl nějaký čas klid, než lidi začali sítě dalším kritickým aspektem. Úspěšný snowtuv rozjetých duších podjíždět. Proto jsme před sítě bingový provoz stojí a padá s přístupem obnastavěli zatížené duše a nárazové pytle, ale stále sluhy. Zaměstnanci, kteří pouštějí pasažéry to nebylo ideální. Po té vážné nehodě jsme investo- v duších do dráhy, musí zodpovídat za to, že vali do drahé absorbční stěny napříč celým dojez- cesta pod nimi je v dostatečné vzdálenosti dem našich 16 drah a nadto jsme nakoupili brzdné volná, než pustí dalšího zákazníka. Obsluha rohože, o které se duše na dojezdu zpomalují. Jejich dole na dojezdu musí vědět, co všechno a jak počet měníme v závislosti na rychlostních podmín- má udělat, aby byla schopna včas sbírat volkách, občas jich používáme i deset za sebou v jedné né duše a nedovolit kolizi s novými dojíždějídráze. Víc už těžko můžeme dělat,“ píše Showalter. cími. Naši trénovaní lidi zvládají na dojezdu

Až nějaká vážná nehoda přinutí areály přehodnotit dispozici vedení koryt a pracovat víc s topografií kopce.

Praxe snowtubingových atrakcí však ukazuje, že žádná bariéra nebude optimální. Nezávisle na tom, jak je dokonalá, někteří – zejména mladí – riskující jezdci se vždycky budou snažit akcelerovat na dojezdu tak, aby do bariéry okázale vrazili v co nejvyšší rychlosti. „Dáváme jim jedinou výstrahu, že pokud náraz zopakují, vezmeme jim

anebo se dočasně zavře a dojezd se přerolbuje. Je řada věcí, co lze udělat, aby se rychlost dostala pod kontrolu, ale musí se udělat hned. V drahách to umí kriticky namrznout během minut a pak může jít o holé zdraví,“ uzavírá Steve Showalter, massanuttenský provozní manažer.

Stejným směrem mířená rada od Toma Butze, šéfa vailského Gorgora Park u utažského Park

KOMPLETNÍ SEGMENT NÁRAZOVÉ BARIÉRY KRUSH KUSHIONZ

City: „Jak se snowtubing vyvíjí, počáteční nehody typu dětí vypadávajících z duše uprostřed svahu, duše při jízdě bourající jedna do druhé anebo dojíždějící duše atakující vystupující pasažéry před nimi se vytrácejí. Většina soudobých incidentů souvisí s nějakým typem nárazu na dojezdu – lidi s újmou si zpětně stěžují (obvykle přes právníky), že dojezd byl moc krátký, nevhodného sklonu, anebo že byl použit nedostatečný typ nárazové bariéry. V každém případě ať je vedení areálu připraveno u případného soudu dostatečně obhájit svou volbu vybavení na dojezdu koryt.“

ODKRYTÝ SEGMENT NÁRAZOVÉ BARIÉRY KRUSH KUSHIONZ

obsluhovat tři dráhy, někteří nezkušení však stěží dvě,“ pokračuje Steve. A dodává: „Každému skiareálu doporučuju ustanovit manažera striktně pro snowtubingový provoz, aby neměl jiné povinnosti.

Protože pokud začnou duše v rychlosti narážet do dojezdové zábrany a být to divoké, manažer musí v minutě rozhodnout, zda se bude zkracovat start,

FOTO: SHORTSTOPZ

První snowtubingový provoz na světě, který si tuto nákladnou technologii pořídil, byl v souvislosti s výše zmíněnou rekordní žalobou americký Massanutten – investici podstoupil následující sezónu poté, co se u nich neštěstí přihodilo. Provozní manažer tamního střediska Steve Showalter mi k tomu napsal: „Během osmnácti let naší existence jsme vyzkoušeli snad každou technologii v oboru; Krush KushioNZ shledávám být zdaleka nejsofistikovanější. Jakmile do ní někdo najede, nárazem se okamžitě vypustí vzduch ze systému tím, že půldruhého metru dlouhé prsty tělu uhnou, a vzápětí samy systém opět nafouknou.“ „Sami jsme si prošli složitým vývojem; první rok provozu jsme měli jen sice dlouhý, ale mírný protisvah s žádným oplocením na jeho konci – fungovalo to do okamžiku, kdy někdo konec dráhy přeletěl a skončil na našem parkovišti. Tak jsme ohradili konec protisvahu sítěmi, kterými se lemují okraje sjez-

FOTO: SHORTSTOPZ

Až se ucho utrhlo

Jak se střediska v průběhu let učí z provozních chyb vlastních i od ostatních areálů, snowtubing se postupně stává uživatelsky stále bezpečnější aktivitou. Provozovatelé však musí zůstávat obezřetní, protože kdykoli lidi sviští ve velké rychlosti po sněhu, k trablím není nikdy daleko. A to i v těch nejvelkoryseji vybavených areálech, jak ostatně upozorňuje stále otevřená kauza massanuttenské události – nelítostně vystřízlivující připomínka pro celou horskou branži.

hodnocení středisek

Text: Libor Knot, AHS ČR | 171 |

HODNOCENÍ HORSKÝCH STŘEDISEK V ZIMNÍ A LETNÍ ČESKÉ REPUBLIKY TURISTICKÉ SEZÓNĚ V zimní sezóně 2016/17 se u nás poprvé objevil systém hodnocení lyžařských středisek, který je založen na zpětné vazbě přímo od klientů. Tedy zákaznické hodnocení, jak jej známe například ze systémů booking.com, které prostřednictvím krátkého dotazníku vyplní a odešle klient po návštěvě daného střediska.

Historie hodnocení lyžařských středisek v ČR

j

iž od roku 2002 sice v ČR fungovala „Kategorizace zimních středisek ČR“ – ony známé hvězdičky ve stupnici od 1 do 5, ale platnost této kategorizace vypršela ke dni 30. 4. 2015. Od roku 2013 byla zahájena realizace projektu „Klasifikace lyžařských středisek“, která je navázána na Český systém kvality služeb, ale její rozšíření je minimální.

Dříve používané hodnocení lyžařských středisek bylo založeno pouze na hodnocení vybraných technických kritérií. Nevýhodou byla zejména absence hodnocení ze strany zákazníka a naopak vykazování všech ukazatelů pouze samotnými skiareály.

Důvody pro zavedení nového systému „Hodnocení horských středisek ČR“

Aby byl podnícen zájem o hodnocení horských středisek, bylo třeba zavést nový systém, který bude jednoduchý, nenáročný pro respondenty, pro hodnocená střediska a zejména bude mít relevantní vypovídající hodnotu. Nabízelo se vytvořit systém na bázi digitálních technologií se zapojením samotných zákazníků čerpajících služby.

Přínosem nového systému „Hodnocení horských středisek ČR“ je jeho jednoduchost – vyplnění otázek zabere hodnotiteli velmi krátkou dobu a další kritéria (pevné hodnocení středisek) zadá administrátor ze své databáze. Již v první zkušební sezóně 2017/18 se do systému zapojilo množství zimních středisek – pevné hodnocení má 94 areálů a online napojení má zhruba třetina z nich. Hodnocení probíhá u 90 % velkých a 50 % středních středisek, celkové počty hodnocení jdou do desítek tisíc odpovědí. Do hodnocení se může zapojit

jakékoliv horské středisko v ČR bez rozdílu velikosti nebo členství v profesní asociaci. Využívání systému je pro všechny zúčastněné subjekty zdarma.

Výhodu získávají i samotné zapojené subjekty – horská střediska, protože obdrží podrobný výpis výsledků hodnocení vlastního areálu, ze kterého je ideální možnost vyhodnocení a zpětné vazby. Pečlivý výběr otázek a zejména technické prostředky k odfiltrování opakovaných a zkreslených odpovědí a vysoké počty hodnocení jsou zárukou vysoké validity získaných údajů. Přichystáno je celoroční využití systému – po skončení zimní sezóny se vždy provede změna režimu a otázky a hodnocení horských středisek budou směrovány na letní sezónu a poskytované aktivity v této neméně důležité fázi roku.

Pomocí tzv. pevného hodnocení se jednotlivá střediska rozdělí do tří velikostních kategorií – vel-

ká, střední a malá. Použijí se standardní kritéria jako počet lanovek a vleků, délka sjezdových tratí, přepravní kapacita, apod. Takto vznikl pro Českou republiku seznam 21 velkých středisek, 11 středních a 63 malých areálů. Pro každé ze středisek potom existuje samostatné elektronické „hodnocení od klientů“. Vychází se z předpokladu, že i malé středisko může mít vysoké hodnocení nebo velké středisko může mít průměrnou známku. Princip tedy stejný jako například u hotelů, kde známe nejen počet hvězd (tedy kategorii ubytování a služeb), ale i hodnocení od zákazníků.

Klienti mohou ohodnotit střediska buď přímo na jejich webových stránkách, na portálu holiday­ info.cz, nebo na dalších partnerských serverech. Jednotlivé otázky jsou členěny do celků – např. hodnocení střediska a kvality poskytovaných služeb.

Jsme přesvědčeni, že systém hodnocení bude užitečný i pro samotné klienty – rozřazením do velikostních kategorií středisek a přiřazení konkrétního hodnocení od klientů vzniká komplexní obrázek vypovídající o daném středisku, který je pro zákazníky velmi užitečný a využitelný.

lanovkové kuriozity

| 172 |

Text a foto: Radim Polcer, Lanove-drahy.cz

Dvoulanové kabinkové lanovky (2. díl) V minulém díle jsme se zabývali první generací dvoulanových lanovek.

Po delší přestávce následovala renesance dvoulanových kabinkových drah, kdy byly nejprve rekonstruovány lanovky Kanzelwandbahn a Eisgratbahn. Další dvoulanové lanovky zvládající rychlost větru až 100 km/h se už pak stavěly pouze jako novostavby, převážně s kabinami pro 15 až 17 osob a vysokou přepravní kapacitou.

Krátká renesance

D

voulanové lanovky starší generace, převážně s 4- nebo 6místnými kabinami, byly stavěny do roku 1975 (nepočítaje dráhu na Černou horu v Krkonoších, jejíž výstavba se nakonec protáhla až do roku 1980). Poté přestal

být tento typ lanovek s rozmachem jednolanových systémů konkurenceschopným a jeho další vývoj byl ukončen. Tím nastala dlouhá pauza, která byla přerušena renesancí dvoulanového systému na konci 80. let. Nejprve se v roce 1989 rozhodl provozovatel rakouské

dvoulanové lanovky Kanzelwandbahn v údolí Kleinwalsertal nahradit ji novým výkonnějším zařízením. Protože si byl dobře vědom výhod dvoulanového systému, bylo rozhodnuto rekonstruovat stávající zařízení se zachováním dvoulanového systému. Původní čtyřmístné kabiny byly nahrazeny novými šestimístnými od firmy CWA a vůbec poprvé u tohoto systému byla povolena dopravní rychlost 5 m/s.

Rovněž velmi kompaktní staniční technologii bylo možno umístit do stávajících budov. Kanzelwandbahn se jako jediná rakouská dvoulanová oběžná lanovka dochovala do dnešních dnů. V menším rozsahu byla v roce 1995 rekonstruována i dvouúseková dvoulanová šestikabinková lanovka Eisgratbahn na ledovec Stubai, která byla v roce 2016 nahrazena moderní dráhou systému 3S. Obě rekonstrukce v Rakousku realizovala firma Waagner Biró. Další dvoulanové lanovky se už pak stavěly pouze jako novostavby převážně s většími kabinami pro 15 až 17 osob a vysokou přepravní kapacitou, o tom ale až příště.

Nejmodernější dráha v Zillertalu dlouho nevydržela První moderní vysokokapacitní dvoulanová dráha se objevila v rakouském Mayrhofenu v údolí Zillertal. Stará kyvadlová lanovka z Mayrhofenu

PRVNÍ ZÁSADNĚ REKONSTRUOVANOU DVOULANOVOU DRÁHOU A TÍM I POČÁTKEM RENESANCE TOHOTO DRUHU LANOVEK BYLA KANZELWANDBAHN V ÚDOLÍ KLEINWALSERTAL

lanovkové kuriozity

V ROCE 1995 BYLA REKONSTRUOVÁNA I DVOUÚSEKOVÁ EISGRATBAHN NA STUBAIER GLETSCHER – NA SNÍMKU PRVNÍ ÚSEK

| 173 |

DRUHÝ ÚSEK LANOVKY EISGRATBAHN, KTERÁ BYLA V LOŇSKÉM ROCE NAHRAZENA NOVOU DRÁHOU SYSTÉMU 3S

na Penken s čtyřvozovým provozem a s přepravní kapacitou 500 osob za hodinu již nestačila nárokům na primární dopravu lyžařů do hlavního lyžařského střediska Zillertalu, provozovatel této lanovky proto přistoupil na nabídku firmy Waagner Biró, která navrhovala postavit moderní dvoulanovou oběžnou lanovku, jejíž 15místné žluté kabiny zajistily požadovanou kapacitu 2 000 osob za hodinu. V polovině března 1995 byla stará lanová dráha demontována a již v prosinci téhož roku byla do provozu uvedena nová lanovka. Nejpozoruhodnější na nové lanovce byla především dlouhá lanová pole bez podpěry. Lanové pole mezi dolní stanicí a podpěrou č. 1 měřilo 1 260 m a kabiny se v něm pohybovaly ve výšce až 180 metrů nad zemí. Lanové pole mezi podpěrami č. 1 a 2 dosaho- PRVNÍ MODERNÍ VYSOKOKAPACITNÍ DVOULANOVOU LANOVKOU BYLA PENKENBAHN V MAYRHOFENU valo délky 1 360 m a maximální výška nad terénem činila až 170 metrů. CWA byly po obvodu opatřeny lavicí s osmi Vzhledem k novému umístění dolní stanice místy k sezení. V roce 2015 byla Penkenbahn EC 2017 PROSIN bylo nutno zalomit trasu lanovky na 1. podpě- po pouhých 20 letech provozu nahrazena č. 107 ře v úhlu 7°. Pro případ uvíznutí kabin na trati nejmodernější dráhou systému 3S od firmy  PŘÍŠTĚ: byly na podpěrách č. 1 a 2 umístěny záchranné Doppelmayr, která zajistila další zvýšení přeDvoulanové kabinky (3. díl) plošiny s navijáky. Kabiny typu Beta od firmy pravní kapacity na téměř dvojnásobek.

pružiny do všech typů bubínků lyžařských vleků ÁMOSOVO PÉRO náhradní Pavel Sodomka, ÁMOS CHRUDIM, tel.: 724 203 467, e-mail: pavel.sodomka@agentura-amos.cz

www.amos-chrudim.cz

TECHNICKÉ ZASNĚŽOVÁNÍ

| 174 |

Text: Zuzana Holášová, Tom Řepík

PRO VČASNOU ZIMU FOTO: TECHNOALPIN

Technologický pokrok činí soudobé technické zasněžování čím dál účinnějším a nákladově efektivnějším, už i v marginálních podmínkách.

N

a první pohled jde o třeskutě jednoduchý recept: vezměte vodu, smíchejte s trochou vzduchu, dejte zmrazit a vrhněte do vzduchu – máte sníh. V reálném světě je ale k nevíře, jak komplikovaný tenhle triviální recept může být. Na trhu jsou v nabídce desítky typů zasněžovacích děl, každý určený pro specifické podmínky a použití. A to jsou sněžná děla pouze koncovou částí nekrátkého zasněžovacího potravinového řetězce, napojeného na různé hydranty, potrubí, čerpadla, kompresory, chladicí věže, nosné konstrukce a další. Umístěte vše zmíněné do přírodních proměnných v podobě horského terénu, kolísajících teplot a vlhkosti, větru, lidského (pracovního) elementu, přidejte přinejmenším jednu proměnnou nepřírodní, o to víc však omezující (limitovaný rozpočet) – a hned dostanete komplexní hlavolam k prakticky nepřetržitému řešení.

Na té nejzákladnější úrovni se technologie zasněžování láme na volbu mezi vrtulová a tyčová děla. Vrtulová děla mají svůj vlastní interní kompresor a nepotřebují tak centrální přívod vzduchu, tyčová děla mohou mít interní kompresor

anebo centrální přívod vzduchu. Tyčová děla tak spotřebují méně elektřiny, na rozdíl od energeticky náročnějších ventilátorových. Skiareály, jež mají limitován průběžný odběr vody i elektřiny, musí brát na okolnosti energetické spotřeby děl ve svých konfiguracích o to větší ohled.

Vrtulová děla bývají primární volbou v situacích, kdy je třeba pokrýt relativně velkou plochu, kde je výhodou jejich dlouhý dosah sněžení, a též do větrných podmínek – jelikož trysky věnce tubusu tohoto typu děl lze mít mnohem líp pod kontrolou než u tyčových děl. Tyče se pak používají zejména pro doladění kvality vrchních

sjezdovky, jež jsou méně vystaveny větru a kde se nevyužije dlouhý dosah ventilátorových kanónů.

Další důležitý dílek hlavolamu: zasněžování je bez přestávky se vyvíjejícím technologickým uměním. Ačkoli v perspektivě dekád lze nabýt dojmu, že pokrok zde upaluje mílovými přískoky, jednotlivé změny z roku na rok bývají spíš rafinovaně pozvolné – například nové velikosti otvorů trysek či nové nukleační konfigurace. Jakkoli už nejde o novinku, stále víc se prosazuje automatizace; dříve považovaná za luxus, dnes se stává standardem. Některá technologická vylepšení stávajících zasněžovacích sestav mohou být pro

Na první pohled jde o třeskutě jednoduchý recept: vezměte vodu, smíchejte s trochou vzduchu, dejte zmrazit a vrhněte do vzduchu – máte sníh. vrstev sněhu. Podle stávajících instalací zasněžovací techniky v tuzemských skiareálech lze odhadnout, že nákladnější vrtulová děla jsou zastoupena zhruba z 55 % vůči asi 45 % děl tyčových. Doménou tyčových děl bývají spíš užší

menší areál mimořádně nákladná, zatímco v jiných případech může relativně nevelká investice znamenat velký krok vpřed v ohledu ekonomiky, zasněžovacího výkonu i kvality sněhu. Je toho spousta, co musí skiareál posuzovat.

| 175 |

FOTO: TECHNOALPIN

TECHNICKÉ ZASNĚŽOVÁNÍ

Tyčová sněžná děla

FOTO: TECHNOALPIN

Zřejmě největší technologickou inovací posledních let jsou nízkoenergetická děla. Co to přesně znamená, nikde specificky definováno není; podle jednoho výrobce zasněžovací techniky jde o děla se spotřebou tlakového vzduchu nižší než 500 litrů za minutu (mnoho starších děl má tuto hodnotu vysoko nad hranicí tisíce litrů). Vývoj v této oblasti je spektakulární – obor za posledních pět let viděl hodnotu spotřeby vzduchu spadnout z 900 litrů na 200. Na trhu jsou dnes děla s parametry kolem 140 l/min, a ani to jistě není konečný stav. Budou se v budoucnu vyrábět funkční sprchy při stolitrové, padesátilitrové spotřebě přívodního vzduchu? Nejspíš ano.

Množství vzduchu potřebného k výrobě kvalitního sněhu není konstantní; mění se podle takzvané vlhké teploty, definované teplotou a vlhkostí vzduchu, atmosférickým tlakem a rychlostí větru. Platí, že čím vyšší teplota a vyšší vlhkost, tím více vzduchu je třeba. Proto nízkoenergetická děla s nízkou spotřebou vzduchu bývají málo účinná v hraničních podmínkách kolem -3 °C mokré teploty.

Výroba sněhu při těchto marginálních teplotách je dnes kritickou výzvou pro většinu horských provozovatelů. Dokázat otevřít svůj klíčový terén před vánočními svátky se stalo určujícím faktorem celkové profitability střediska. V soudobé éře klimatických změn to znamená nutnost plně využívat krátká okna teplotních příležitostí, kdykoli nastanou. Zasněžovat při minus deseti dnes dokáže každý – co ale na svazích svede při kolísavých minus třech až dvou stupních, dnes čím dál víc rozhoduje o včas otevřeném, či bolestně dlouho zavřeném areálu. Středisko si tak při hraničních podmínkách může vyrábět na kvalitu nenáročný podkladový sníh a pro kvalitní vrchní vrstvu použít tyče s vysokou spotřebou vzduchu, případně si počkat na suchý mráz. Jakkoli současným trendem je ambice vyrábět kvalitní sníh už od podkladových vrstev.

Ve snaze adaptovat se na teplotní rozkolísanost výrobci přišli s dalším technologickým trumfem – multiregulačními děly. Na trhu jsou děla s až 9 spínacími stupni a méně, až po jediný.

Každý spínací stupeň zjednodušeně reprezentuje teplotní rozdíl jednoho až dvou stupňů Celsia k dobru. Nejlevnější jednostupňové tyče jsou

Zasněžování je bez přestávky se vyvíjejícím technologickým uměním. vhodné do lokalit s konstantní teplotou, klidně při hraničním stavu. Tam, kde teplota často kolísá, dovolí víceregulační stupně děl efektivně bez přestání zasněžovat i za takových nestálých podmínek.

Výrobci často experimentují s designem trysek – jakákoli změna konfigurace či velikosti otvoru

TECHNICKÉ ZASNĚŽOVÁNÍ vodních i nukleačních trysek dokáže mít enormní vliv na výkonnost. Totéž platí pro materiál trysek, ovlivňující i jejich životnost. Nerezová ocel mívá delší životnost než levnější mosaz, velmi nicméně záleží i na čistotě vody a vzduchu, transportovaných systémem. Typická trvanlivost trysek se počítá na tři až pět let. Existují i výrazně dražší keramické trysky, prakticky neopotřebovatelné.

Přídavné trysky a keramické vložky pro sněžné dělo TL6 V rámci neustálého hledání inovací přišel technický tým italské značky TechnoAlpin s novým prvkem – třetí tryskou s keramickou vložkou na každém okruhu. Novinku komentuje zástupkyně značky pro tuzemský trh Zuzana Holášová: „Za touto technickou evolúciou stojí myšlienka pokračovať vo zvyšovaní efektívnosti a výkonnosti snežných diel.

Keramické vložky odolné proti opotrebovaniu, ktoré sú štandardne aplikované na tyčiach V3 a V3ee, zabezTUZEMSKÁ ZÁSTUPKYNĚ pečia dlhú životnosť TECHNOALPINU ZUZANA dýz tyčového dela HOLÁŠOVÁ TL6 3N. Napr. aj pri styku s agresívnou vodou sa zachováva neporušenosť mechaniky dýz, a to zabezpečí stále vysokú kvalitu snehu počas každej sezóny. Prídavná dýza na každom krúžku umožňuje posilniť výkonnosť výroby snežnej tyče pri minimálnych teplotách s prihliadnutím na kvalitu a množstvo snehu. Kľúčovými prvkami výroby, ktoré sú znakom snežných diel spoločnosti TechnoAlpin, sú najmä vysoká kvalita snehu.

Nepredvídateľné klimatické podmienky, ktoré lyžiarske strediská zažili za posledné obdobia, poukazujú na nesmiernu výhodu pre optimalizáciu výroby snehu. Rovnako aj tretia dýza zabezpečí vyšší výkon snežnej tyče, ak je prevádzkový tlak v zasnežovacom systéme nižší.“

Ventilátorová děla Vrtulová děla svým vysokým výkonem a dalekým dosahem až 100 metrů se oproti úsporným tyčím zdají být energetickými otesánky. Platí však to samé, co bylo zmíněno v souvislosti s tyčovými sprchami: nejnovější produkce znamená nejen znatelně nižší energetickou spotřebu, nižší hlukové emise a nižší

citlivost na vibrace, ale i vyšší efektivitu při hraničních teplotách.

Jak se skiareál snaží využít přerušovaných oken teplotních příležitostí, schopnost vyrobit velké množství sněhu v co nejkratší době je zvlášť v začátku sezóny kritickým faktorem. Větráky mají oproti tyčím navrch v nízkých teplotách, jakmile však nastanou hraniční podmínky, jejich efektivita klesá. Zasněžovací výkon ovlivňuje i průtok vody, který dělo pojme – tyčové sprchy obvykle končí u 250 litrů za minutu, velké ventilátorové turbo kanóny pojmou v ideálních podmínkách i přes 700 litrů vodního průtoku. Jakmile ale teplota vzduchu roste, výkon vrtulových děl jde znatelně dolů; při startovacích mokrých teplotách zvládnou vrtulové kanóny kolem 80 litrů vody, tyče v těch samých podmínkách kolem 50 litrů za minutu.

prvotriedna teplota vzduchu. Technológia variabilných otáčok pohonu, ktorá reguluje chod motora, poskytuje nepretržitú prevádzku pri zachovaní maximálnej účinnosti. Okrem toho nemá jeho efektívna konštrukcia s integrovanou meteo stanicou a výstražnou kontrolkou LED žiadne vyčnievajúce časti, kde by sa mohol hromadiť sneh.

Jeho bočné panely sa otvárajú smerom nahor, čo poskytuje jednoduchý prístup ku všetkým hlavným komponentom dela, vďaka čomu sa veľmi jednoducho udržiava.“

Nový normál: automatizace Mít svou zasněžovací konfiguraci plně automatizovanou se stává základní devízou dobré efektivity střediska. Skiareály, které naskočily na palubu zasněžování až v pozdější etapě zhruba poslední dekády a s automatickým řízením po-

Dokázat otevřít svůj klíčový terén před vánočními svátky se stalo určujícím faktorem celkové profitability střediska.

Zasněžovací výkon ale není jediným hlediskem při volbě typu děla. Poslední produkce ventilátorových kanónů snižují svou velikost i hmotnost a díky zlepšené mobilitě tak umožňují použití v problematičtějším terénu, kam se dřív kvůli své robustnosti nebyly schopny dostat.

Novinky v produkci vrtulových děl značky TechnoAlpin představuje Zuzana Holášová: „Séria TR8, predstavená začiatkom tohto roka, ponúka revolučný koncept a disponuje najmodernejšími technológiami: Samostatný energeticky účinný motor IE4 napája turbínu a bezolejový rotačný lopatkový vzduchový kompresor. Stlačený vzduch sa chladí v jednotke integrovanej v bloku vodného ventilu, čím sa zabezpečuje nepretržite

čítaly už od projektu, jsou ve významné výhodě proti většině ostatních, čelících nevyhnutelnému trendu s flotilou starých manuálních děl s vysokou spotřebou a nezřídka od několika různých výrobců.

Jakákoli dodatečná změna existujícího zasněžovacího systému na automatický nepřijde středisko lacino. Areály, které mezi prvními podstoupily významné investice do manuálního zasněžování, jež jim funguje, nejednou bývají proti přestavbě rezistentní. Automatizace se však zdá být zejména pro střední a větší provozy nevyhnutelnou cestou. A mít díky automatice slušný sníh na začátku zimy může reprezentovat rozhodující bod zlomu mezi ztrátovou a ziskovou sezónou.

FOTO: TECHNOALPIN

| 176 |

| 177 |

FOTO: TECHNOALPIN

TECHNICKÉ ZASNĚŽOVÁNÍ

FOTO: TECHNOALPIN

PŘÍRODA DO VAŠEHO DOMOVA. OD MISTRŮ Z VYSOČINY.

ATASSPLUS OD TECHNOALPINU JE ŘÍDÍCÍ SOFTWARE NA EFEKTIVNÍ VÝROBU SNĚHU NEJVYŠŠÍ KVALITY SE SPRÁVOU SJEZDOVEK (PISTENMANAGER). TA ZOBRAZUJE PŘEHLED VŠECH SJEZDOVEK, POSKYTUJE RELEVANTNÍ HODNOTY JAKO SPOTŘEBA VODY, ENERGIE NEBO VZDUCHU, A TYTO DÁVÁ DO SOUVISLOSTI S PRŮMĚRNOU TEPLOTOU NA SJEZDOVCE. INTEGROVANÁ SPRÁVA ZASNĚŽOVÁNÍ (SNOWMANAGER) SYSTÉMU ATASSPLUS BYLA VYLEPŠENA A NYNÍ KROMĚ GRAFICKÉHO ZNÁZORNĚNÍ NABÍZÍ I AKTUALIZOVANÉ SNÍMÁNÍ DAT. DODATEČNĚ SE VE STEJNÝ ČAS ZOBRAZUJE I VÝŠKA SNĚHU A SPOTŘEBA VODY, COŽ PŘEHLED DÁLE ZLEPŠUJE.

Pro těch málo opozdilých provozů, které ještě do zasněžování plně neinvestovaly, bude dnes snazší a zejména prozíravější začít přímo s automatikou. Například arizonský Snowbowl, o jehož trablích s ekoaktivisty jsem psal v loňském SNOW 100 (dostupné na snowbiz.cz/7845), se mohl pustit do projektu svého zasněžování až po osmi letech soudních průtahů, v roce 2012. Z žádného zasněžování tam skočili rovnou do velkého zasněžování a nakoupili 35 plně automatizovaných velkých ventilátorových děl. To jim umožnilo na svém kopci vytvořit, jak to sami nazvali, vlastní mikroklima.

Pro střediska, jež mají investováno jmění ve starších typech manuálního zasněžování, může být kompletní přestavba na automatiku finančním soustem nad jejich síly. Ekonomickou alternativou je vybavit automatikou svou hlavní trať a/ nebo výukovou zónu, díky čemuž lze otevřít zkraje

sezóny tyto pro středisko klíčové provozy dřív, než by to šlo s manuálním systémem. Přesto zejména pro malé skiareály zůstává otázkou, zda se investice do automatizace jejich provozu vyplatí.

Přes všechen technologický pokrok – občas, zdá se, skoro atakující hranici fyzikálních zákonů – žádný zasněžovací model není aplikovatelný pro všechna střediska. Klimatické poměry, velikost kopce, rozpočet, stáří a stav existujícího systému – to všechno jsou faktory diktující směry jakýchkoli případných vylepšení stávajících konfigurací.

Na místě je však podotknout, že nízkoenergetické zasněžovací technologie nejsou otázkou budoucnosti, nýbrž už přítomnosti. Během několika posledních let se snížila spotřeba elektrické energie děl i o víc než 20 procent. Což si o myšlenku přinejmenším posoudit aktuální produkci říká samo o sobě.

www.ju-sruby.cz tel.: 731 105 209

NÁPOVĚDA Na jihu Horního Rakouska se nachází prázdninová oblast, obklopená majestátními vrcholy pohoří Totes Gebirge, se dvěma lyžařskými centry a více než 60 km sjezdovek. Jejich hlavní předností je rozmanitost – nejnáročnější tu najdou trať Světového poháru či freeridové terény, pokročilí si užijí dlouhé a široké červené sjezdovky a začátečníci podniknou své první lyžařské krůčky v perfektně vybavených parcích a na mírných přehledných loukách. Děti do 10 let přitom lyžují s tzv. Schneemannkarte za pouhá 3 eura na den. Výborná je i dopravní dostupnost oblasti po dálnici A9 od Lince.

Odpovězte Vyhrajte

Na www.snow.cz/souteze vyplňte krátký soutěžní formulář. Šance na výhru není malá, neboť otázku najdete pouze na této stránce v časopise!

Pokud budete mít štěstí, vyhrajete: 3 noci v hotelu s polopenzí a 2denní skipas pro 2 osoby v prázdninové oblasti

FOTO: RÖBL/OÖT

FOTO: SULZBACHER

Najděte odpověď na soutěžní otázku: Jak se jmenuje lyžařské středisko, jehož nejvyšší bod leží v 1 870 m n. m.?

FOTO: HINTERRAMSKOGLER

Poznejte

FOTO: MANDL

| 178 | HAPPY END

LIPNO ČESKO ŠUMAVA

OBDOBÍ PLATNOSTI: OD ZAČÁTKU SEZÓN Y DO 31. 1. 2018

KUPÓN AKTIVUJTE NA WWW.SKIPAS-ZDARMA.CZ NEJPOZDĚJI 1 DEN PŘED NÁVŠTĚVOU A VYPLŇTE: aktivační kód:

jméno:

1+1 ZDARMA 1 DEN

datum návštěvy:

JEN S PLATNOU JÍZDENKOU ČD DO STANICE LIPNO N. VLTAVOU ZE STANICE ČESKÉ BUDĚJOVICE NEBO VZDÁLENĚJŠÍ

OTESTUJTE LYŽE ZDARMA!

RUŽOMBEROK – MALINO BRDO

ZDE ZAPIŠTE SVÉ JMÉNO A E-MAIL: jméno:

e-mail:

Obsluha provozovny může při použití kupónu požadovat prokázání totožnosti za účelem zamezení zneužití akce.

Využitím kupónu udělujete poskytovateli slevy souhlas s marketingovým zpracováním poskytnutých údajů dle zákona č. 101/2000 Sb., a to na dobu neurčitou. Tento souhlas můžete kdykoliv bezplatně odvolat.

aktivační kód:

jméno:

1+1 ZDARMA 1 DEN

datum návštěvy:

JEN S PLATNOU JÍZDENKOU ČD DO STANICE RUŽOMBEROK Z ČESKÉ REPUBLIKY

ČESKO JESENÍKY

PŮJČENÍ LYŽÍ NA JEDEN DEN ZDARMA!

KUPÓN AKTIVUJTE NA WWW.SKIPAS-ZDARMA.CZ NEJPOZDĚJI 1 DEN PŘED NÁVŠTĚVOU A VYPLŇTE:

SLOVENSKO

BRANNÁ

OBDOBÍ PLATNOSTI: 13. 1.–28. 1. a 18. 3.–2. 4. 2018

OBDOBÍ PLATNOSTI: 13. 1.–28. 1. a 18. 3.–2. 4. 2018

KUPÓN AKTIVUJTE NA WWW.SKIPAS-ZDARMA.CZ NEJPOZDĚJI 1 DEN PŘED NÁVŠTĚVOU A VYPLŇTE: aktivační kód:

datum návštěvy:

jméno:

1+1 ZDARMA 1 DEN OBDOBÍ PLATNOSTI: 1. 1.–31. 1. 2018

NEVYTRHÁVEJTE

datum návštěvy:

1+1 ZDARMA 1 DEN

NEVYTRHÁVEJTE

ČESKO KRKONOŠE

jméno:

NEVYTRHÁVEJTE

aktivační kód:

NEVYTRHÁVEJTE

KUPÓN AKTIVUJTE NA WWW.SKIPAS-ZDARMA.CZ NEJPOZDĚJI 1 DEN PŘED NÁVŠTĚVOU A VYPLŇTE:

NEVYTRHÁVEJTE

HERLÍKOVICE

JAK ZÍSKAT SKIPAS ZDARMA:

1. K upón aktivujte na www.SKIPAS-ZDARMA.cz nejpozději 1 den před návštěvou areálu. Obratem se zobrazí váš aktivační kód, který najdete spolu s datem návštěvy i ve svém uživatelském profilu.

(Před první aktivací je nutné se zaregistrovat pomocí e-mailové adresy.)

2. Na kupón vyplňte získaný aktivační kód, jméno a datum návštěvy areálu.

3. Kupón vytrhněte až při nákupu skipasu v pokladně areálu a odevzdejte jej.

Za kupón obdržíte při koupi jednodenního skipasu druhý jednodenní skipas zdarma, a to v období od začátku sezóny do 31. 1. 2018.

Každý má nárok na výměnu jednoho kupónu během platnosti akce. V případě, že aktivační údaje vyplněné na www.SKIPAS-ZDARMA.cz nesouhlasí s údaji na dokladu totožnosti nebo aktivace není provedena alespoň jeden den před návštěvou, nárok zaniká. Nárok na výměnu kupónu nelze vymáhat, a to zejména mimo udané datum návštěvy nebo při opakované návštěvě areálu. Změna vyhrazena.

www.herlikovice.cz

JAK ZÍSKAT SKIPAS ZDARMA:

1. K upón aktivujte na www.SKIPAS-ZDARMA.cz nejpozději 1 den před návštěvou areálu. Obratem se zobrazí váš aktivační kód, který najdete spolu s datem návštěvy i ve svém uživatelském profilu.

(Před první aktivací je nutné se zaregistrovat pomocí e-mailové adresy.)

2. Na kupón vyplňte získaný aktivační kód, jméno a datum návštěvy areálu.

3. Kupón vytrhněte až při nákupu skipasu v pokladně areálu a odevzdejte jej.

Za kupón obdržíte při koupi jednodenního skipasu a předložení platné jízdenky ČD (do stanice Lipno n. Vltavou ze stanice České Budějovice nebo vzdálenější) druhý jednodenní skipas zdarma, a to v období 13. 1.–28. 1. a 18. 3.–2. 4. 2018.

Každý má nárok na výměnu jednoho kupónu během platnosti akce. V případě, že aktivační údaje vyplněné na www.SKIPAS-ZDARMA.cz nesouhlasí s údaji na dokladu totožnosti nebo aktivace není provedena alespoň jeden den před návštěvou, nárok zaniká. Nárok na výměnu kupónu nelze vymáhat, a to zejména mimo udané datum návštěvy nebo při opakované návštěvě areálu. Změna vyhrazena.

www.lipno.info

JAK SI PŮJČIT LYŽE V TESTCENTRU:

Lyže z testů časopisu SNOW označené symbolem HARFASPORT si můžete zdarma půjčit na jeden den v lyžařské speciálce HARFASPORT v Praze 9 na ulici Českomoravská 41. Otevřeno denně do 10 do 20 hodin.

Při půjčení lyží na více dní máte jeden den zdarma a cena vám bude adekvátně snížena. Pokud si lyže zakoupíte, bude vám z ceny odečteno celé půjčovné (maximálně však dva dny).

Rezervace vybavení se provádí výhradně osobně na prodejně HARFASPORT. Více info také na +420 284 811 212.

Lyže si můžete standardně vyzvednout den před platností zápůjčky od 15 do 20 hodin a vrátit do 12 hodin následující den po ukončení zápůjčky. Přesný čas vyzvednutí a vrácení bude upřesněn obsluhou testcentra po provedení rezervace.

Při vyzvednutí lyží je potřeba přinést časopis SNOW 105 s vyplněným kupónem. Obsluha testcentra jej vystřihne.

Jedna osoba si může v rámci této akce půjčit maximálně jeden pár lyží na jeden konkrétní den a na jednu smlouvu. Dohromady jedna osoba může v sezoně 2017/18 využít půjčení lyží zdarma maximálně 2x. Lyže je možno vypůjčit v období od 1. 11. 2017 do 31. 1. 2018.

Půjčení na den zdarma se vztahuje na lyže označené symbolem HARFASPORT v rámci testů lyží ve SNOW. www.harfasport.cz Změna vyhrazena.

JAK ZÍSKAT SKIPAS ZDARMA:

1. K upón aktivujte na www.SKIPAS-ZDARMA.cz nejpozději 1 den před návštěvou areálu. Obratem se zobrazí váš aktivační kód, který najdete spolu s datem návštěvy i ve svém uživatelském profilu.

(Před první aktivací je nutné se zaregistrovat pomocí e-mailové adresy.)

2. Na kupón vyplňte získaný aktivační kód, jméno a datum návštěvy areálu.

3. Kupón vytrhněte až při nákupu skipasu v pokladně areálu a odevzdejte jej.

Za kupón obdržíte při koupi jednodenního skipasu a předložení platné jízdenky ČD (do stanice Ružomberok z České republiky) druhý jednodenní skipas zdarma, a to v období 13. 1.–28. 1. a 18. 3.–2. 4. 2018.

Každý má nárok na výměnu jednoho kupónu během platnosti akce. V případě, že aktivační údaje vyplněné na www.SKIPAS-ZDARMA.cz nesouhlasí s údaji na dokladu totožnosti nebo aktivace není provedena alespoň jeden den před návštěvou, nárok zaniká. Nárok na výměnu kupónu nelze vymáhat, a to zejména mimo udané datum návštěvy nebo při opakované návštěvě areálu. Změna vyhrazena.

www.skipark.sk

JAK ZÍSKAT SKIPAS ZDARMA:

1. K upón aktivujte na www.SKIPAS-ZDARMA.cz nejpozději 1 den před návštěvou areálu. Obratem se zobrazí váš aktivační kód, který najdete spolu s datem návštěvy i ve svém uživatelském profilu.

(Před první aktivací je nutné se zaregistrovat pomocí e-mailové adresy.)

2. Na kupón vyplňte získaný aktivační kód, jméno a datum návštěvy areálu.

3. Kupón vytrhněte až při nákupu skipasu v pokladně areálu a odevzdejte jej.

Za kupón obdržíte při koupi jednodenního skipasu druhý jednodenní skipas zdarma, a to v období 1. 1.–31. 1. 2018.

Každý má nárok na výměnu jednoho kupónu během platnosti akce. V případě, že aktivační údaje vyplněné na www.SKIPAS-ZDARMA.cz nesouhlasí s údaji na dokladu totožnosti nebo aktivace není provedena alespoň jeden den před návštěvou, nárok zaniká. Nárok na výměnu kupónu nelze vymáhat, a to zejména mimo udané datum návštěvy nebo při opakované návštěvě areálu. Změna vyhrazena.

www.skibranna.cz

PANTERRA 120 MY FIT 100% přizpůsobení skeletu a vnitřní botičky noze lyžaře

KEY FEATURES : CACHING GEO LLO D A L BE

- Novinka Nízká hmotnost 1860–2050 g - Novinka Laserová úprava / materiál - Novinka Přezky / Nová grafika - Novinka Vnitřní botička - Novinka Kinetický DB jazyk - Technologie Cover Tech - Snadnější obouvání

NT TREASURE HU DALBELLO TREASURE HUNT Připojte se k digitálnímu systému Panterra, hon na poklad ve vybraných lyžařských oblastech, a vyhrajte permanentky na lanovky a jedinečné dárky Dalbello.

Pro více informací se podívejte na www.Dalbello.it

GRIPWALK Nový systém výměnných podrážek pro pohodlí při chůzi a výkon při lyžování

PANTERRA ALL MOUNTAIN VŠESTRANNÉ VYUŽITÍ BOT PANTERRA

VYROBENO PRO LYŽAŘE, KTEŘÍ POŽADUJÍ VŠESTRANNOST, VYSOKÝ VÝKON A KOMFORT.

#DAFAMIGLIA DALBELLO.IT WWW.VOELKL.CZ/DALBELLO