SNOW 103 - říjen 2017 by SNOW media

Plešivec | Paseky n. Jiz. | Monínec | Slevy: 1 000 Kč na levnelyze.cz | 50 % na servis v Intersportu

103 – ŘÍJEN 2017

SNOW 103

ŘÍJEN 2017

CENA: 74 KČ / 3,49 EUR

NEJTRAGIČTĚJŠÍ LAVINA ITÁLIE | 50 LET SP BEZ PŘÍKRAS | NEJ LYŽAŘSKÉ FOTKY STOLETÍ

Nejtragičtější lavina Itálie Tajemství přezkáčů Nejlepší lyžařské fotky století Trefy & minely marketingu horských středisek

50 let

Světového poháru bez příkras

WWW.SNOW.CZ

Děti – budoucnost lyžování

Skitouring v Česku

Němci a lyžování v Česku

Neznámé prašanové kouty Gruzie

Jak se jezdí na obřačce

Report: Passo San Pellegrino (I), Samnaun (CH), GPS: Spieljoch (A)

Olympijský rok 2018

NOVINKA:

SNOWBIZ PŘÍLOHA O HORSKÉM BYZNYSU

10TÉMAT

SERVOTEC Přináší maximální stabilitu ve vyšších rychlostech a snadné zahájení oblouku.

LIGHT WOODCORE Topolové jádro pro snížení hmotnosti a snadnou ovladatelnost.

ELEGANT LIGHTWEIGHT LOOKS Elegantní černo-bílý design, ideální lyže pro sportovní lyžařky.

Výhradní dovozce a distributor pro ČR a SR: AMER SPORTS Czech Republic s. r. o.

|4|

NO COMMENT

FOTO: WILL WISSMAN, RED BULL ILLUME

|5|

|6|

OBSAH

12 14 18 20 22 24 26 30 34 36 38 46 48 52 54 56 58 60 62

70 78 80 86 88 94

50 let Světového poháru bez příkras Chcete mít vzdělané děti? Lyžujte! Školní lyžařské kurzy – historie, nebo budoucnost? Kam na lyže s dětmi Nejlepší rodinná střediska blízkých Alp Jak učit a naučit Vybavení pro děti: kritické body a zásadní tipy Barvitý příběh lyžařské boty I Nostalgie: Zlaté časy na Nosu Ski with me: dlouhé a nejdelší APUL news Olympijský rok 2018 Léto českých reprezentantů v alpském lyžování Talent: Bubu z Vrchlabí Oddíl: Záhrobský racing Německé lyžování u nás Historie bílého sportu na Ještědu 1. vrstva: věřit, či nevěřit, toť otázka

100 106 110 112 114 124

Report: Passo San Pellegrino – klidný soused údolí Fassa Report: Samnaun – bezcelní brána do jiné lyžařské dimenze Report: Carvingberg Fanningberg Nejdelší sjezdovky Alp: Fügen – Spieljoch SNOWtour: Galtür – proč je tak prázdný? On the road: Skotsko pro ryzí srdcaře

Fotogalerie Redbull Illume Freeride fest 2017: oslava prašanu Gruzie: freeride mezi strážními věžemi Skialpinismus x skitouring: Co je co? Na skialpy v České republice Pohřbeni zaživa v hotelu Rigopiano

Články označené

doporučujeme!

127

130 Jak zdravá jsou horská střediska? 134 Návštěvnost očima AHS ČR 136 151 lyžařských dnů na Monínci 138 PR trefy & minely 142 Dvoulanové kabinkové lanovky (1. díl) 144 Socmédia v zákaznických službách 146 Nekrolog magazínu Skiing 148 Brand2 [na druhou] 150 Držet svou lajnu 152 Údržba zasněžovací techniky

|8|

REDAKCE ŠÉFREDAKTOR

Petr Socha Tom Řepík (SNOWbiz)

Elixír mládí

ZÁSTUPCE ŠÉFREDAKTORA

A je to tu zas. Skončilo léto a my začínáme vyhlížet první příznaky zimy. Čas nezastavíš. Tedy aspoň ten, co proudí venku kolem, proměňuje svět, posunuje jara a léta jako vyjedené vagony někam do pozadí dějin. Síla toho valícího se světa je děsivá. Má mimo jiné za následek, že držíte v ruce další, 103. SNOW – což je dost možná pro leckoho vůbec první dotek s určitou formou sněhu před zimní sezónou 2017/18. Tak nějak doufáme, že první SNOW je pro vás často i zlom, moment, kdy končí už trochu omrzelá letní zábava a dopředu se začnou tlačit vážné tóny předehry dlouhé zimní opery. A že jedna její melodická linka, samozřejmě zdaleka ne ta nejsilnější, ale zase ani bezvýznamná, sic jemná, ale s potenciálem ovlivnit na mnoho způsobů celý hlavní příběh a osudy hrdinů, je skryta na dalších stranách tohoto svazku

Radek Holub Ondřej Novák GRAFIKA

SNOW, Č. 103, ROČNÍK XVI

SNOW – OFICIÁLNÍ PARTNER

Petr Antoníček Markéta Antoníčková Michal Šindler VYDAVATEL SLIM media s.r.o., INZERCE Husitská 344/63, Praha 3 Petr Havelka IČ 27175511 Veronika Bezpalcová Tomáš Rucký (SNOWtour) ADRESA REDAKCE Tom Řepík (SNOWbiz) SNOW Husitská 344/63 DISTRIBUCE 130 00 Praha 3-Žižkov Andrea Rosenbaumová redakce@snow.cz Lenka Jarošová ( 222 780 286 Příspěvky, fotografie a názory

INTERNET zasílejte na adresu redakce. Petr Havelka, Radek Holub, INZERCE

Tomáš Roba ( 775 610 757, inzerce@snow.cz

a svazků budoucích. Náš tým se přes letní přestávku zkonsolidoval, ba rozrostl. Asi jste hned na první pohled postřehli, že časopis nějak přibral – může za to zejména nový oddíl, který vyrostl na základech někdejší rubriky Byznys a který má dnes ambice fungovat jako jakýsi samostatný časopis v časopisu. Jmenuje se SNOWbiz, byznys spojený sněhem, diriguje ho Tom Řepík, a jsme velmi zvědavi, jak vám tato sekce bude znít. Po krátké studijní a relaxační pauze se k aktivní tvůrčí práci naplno vrátil Ivan Sosna. Ivan už na samém počátku SNOW výrazně formoval jeho obsahový rámec a nyní se propracoval do role libera – píše svobodně a jen a právě to, co uzná za smysluplné. Jistojistě podobné příspěvky nikde jinde nenajdete. Do každodenní

Všichni výše uvedení používají PŘEDPLATNÉ e-mailovou adresu ve tvaru: Česká republika: jmeno.prijmeni@snow.cz www.snow.cz/predplatne REDAKTOŘI A STÁLÍ SPOLUPRACOVNÍCI

Pavel Božák, Michal Bulička, Andrea Drengubáková, Karel Hampl, Kristian Hanko, Petra Ivánková, Vojtěch Lím, Vít Moudrý, Radim Polcer, Michal Roba, Kateřina Sochová, Ivan Sosna, Aleš Suk, Ondra Tůma, Lukáš Vavrda, Jana Vlková, Alena Zárybnická

tvorby se zapojil i Ondřej Novák… No a to jsou další důvody, proč nyní držíte v ruce JAZYKOVÁ KOREKTURA

158stránkového macka.

Tereza Kožíšková

Prvním větším tématem tohoto vydání jsou děti. Možná ani sami netušíte, jaké pozitivní dopady lyžování generuje na jednotlivce i společnost. Vzdělání lyžařské

PŘEKLADY

Kateřina Sochová

v dětech konzervuje jejich dětskou podstatu, podporuje je v přirozené cestě žít pro hru, čistě a plně, uchovává je mladými.

ODBORNÍ PARTNEŘI Asociace profesionálních učitelů lyžování Asociace horských středisek ČR Horská služba ČR

že někde vedle běží čas, opít rozum a vzbudit duši. Zacouvat do dětských časů, neřešit dospělácké zbytečnosti, prožívat přítomnost tak silnou, kdy jediná momentální touha je, „aby to nikdy neskončilo“ – to je právě onen moment, kdy mládneme. Vsadil bych se, že když se kloužeme z kopce, šedé vlasy tmavnou, vrásky se vyství onoho kouzelného lyžařského elixíru mládí. Užijte si ho a pořádně omládněte v sezóně 2017/18! Petr Socha a SNOW

Rozšiřuje: PNS a.s., Mediaprint & Kapa Pressegrosso s.r.o., PressMedia s.r.o. a síť sportovních prodejen. Vychází 7x ročně. Toto číslo vyšlo 5. října 2017, další vyjde 19. října 2017.

Články označené tímto logem jsou komerční prezentací. Články v rubrice SNOWtour obsahují product placement. Náklad je ověřován ABC ČR.

Všechna práva vyhrazena. SNOWmag je ochrannou známkou. © SLIM media s.r.o. 2017

Tentýž elixír se nabízí i nám dospělým. K mládnutí je potřeba zapomenout na to,

hlazují a tkáň regeneruje. Snad i SNOW v sobě nese byť jen homeopatické množ-

Cena výtisku: 74 Kč/3,49 EUR MK ČR: E13878 ISSN: 1214-0007

OBÁLKA/FOTO: Salomon

má obdobné konsekvence jako vzdělání obecné a odborné. Ale hlavně, děti samy lyže milují – kde jinde najdou tak akční a zábavný, a přitom legální sport! Lyžování

predplatne@snow.cz ( 775 My SNOW (775 697 669) Slovensko: www.ipredplatne.sk objednavky@ipredplatne.sk ( +421 0800 188 826

/casopis ELEKTRONICKÉ ČASOPISY:

Jižní Tyrolsko hledá lyžující požitkáře. Jižní Tyrolsko Tě hledá.

Máte rádi lyžování uprostřed malebných hor? Srdce italských Dolomit nabízí 300 slunečných dnů v roce, téměř 100% garanci sněhu a unikátní kombinaci středomořské a alpské kuchyně v útulných horských chatách. Na své si přijdou i rodiny s dětmi, pro které je Jižní Tyrolsko jako dělané. Přesvědčte se sami, že Jižní Tyrolsko představuje to nejlepší z Itálie! www.suedtirol.info/lyze

| 10 |

! U M É TN A L P D RÁDOVI... E Ř P K KČ AMA M K E A ONŮ/ B Ě Č W B I O N LATNÉ SO 0 SN Á R ) : 1 20 /KČ 0 H 4 P 1 C ETÉ PŘED NŮ 22 A S VEL. 1 SNOWBO A ( A T T L S : 1 600 KÁ VE VESDNEJTE DVOUE! OW! N DĚTS ĚLÁ VESTA S I S DOSP VAŠ AŤTE OBJE L E J P D A EST . PŘE s i O p N ... A V O o Í s a NEN c / O z T c U . w NĚH o n s . BEZ S www

| 12 | SPORT

Lyže, co zase zatáčejí

Kdo na startu nebude?

adcházející závodní sezónou, která je navíc okořeněna olympiádou v Jižní Koreji, určitě zahýbají nové parametry mužských obřaček. Od roku 2012, kdy došlo k razantní změně parametrů, se závodilo na lyžích s minimálním poloměrem 35 metrů. Letos dochází ke snížení na „ženských“ 30 metrů, rozdíl mezi dámskými a pánskými lyžemi bude tedy parametrově pouze v délce. Podle tréninkových videí z letošního léta je vidět, že už se zase hezky zatáčí a mužský obří slalom je opět pohlednou disciplínou. A komu změna přinese výhody? To uvidíme již za pár týdnů v Söldenu. (on)

prvním a pravděpodobně i v několika dalších závodech Světového poháru budou chybět dvě velká jména. Při tréninku na ledovci Mölltall se zranil šestinásobný vítěz celkového hodnocení SP, Marcel Hirscher. Podle dosavadní prognózy by se měl na start postavit na konci listopadu v Beaver Creek. S tréninkovým zraněním kolene bojuje i slovenská superstar Veronika Velez-Zuzulová. Na konci září absolvovala ve francouzském Lyonu speciální operaci předního zkříženého vazu a návrat na svahy plánuje již za dva měsíce. Její účast na olympiádě by tak neměla být ohrožena. (on)

SP 2017/2018 – ženy se vrací

o loňských zraněních a operacích se letos do kolotoče SP vrací několik velkých jmen. Na startu v prvním závodě SP v Söldenu bude opět stát Lara Gut, která ukončila sezónu po zranění před týmovým závodem na MS 2017 Sv. Mořici. Druhý comeback čeká také Annu Veith (Fenninger), která po svém loňském návratu v únoru opět ukončila sezónu a podstoupila další operaci kolena. Těšit se můžeme také na Evu Mariu Brem, která po komplikované zlomenině nohy vynechala celou sezónu 2016/17. (on)

SP 2017/18 – muži se vrací

ejvíc se samozřejmě očekává návrat Teda Ligetyho, který naskočil do loňské sezóny po zranění kolene, ale podobně jako Anna Veith sezónu v lednu ukončil a podstoupil operaci nervu v levé noze. Podobně je na tom i Aksel Lund Svindal, který po loňské operaci předního zkříženého vazu letos absolvoval operaci menisku a teprve v srpnu se připojil k norskému týmu na ledovci Fonna. Po téměř dvou letech bude na startu k vidění i Matteo Marsaglia. Po zranění boku v únoru 2016 se vrátil na svahy v září 2016 a při tréninku si přetrhl přední zkřížený vaz, což ho vyřadilo ze hry i v sezóně 2016/17. (on)

strana

SPORT

Roku 1964 ustavil vůbec první závodní oddělení. Konkurenční Paul Michal z malého Dynamicu v téže době rozvinul krabicovou konstrukci s ovíjeným jádrem neboli torzní box a modelem VR 17 převahu francouzských lyží završil. LEGENDÁRNÍ ŠAMPIONÁT BEZ LEGEND A ILUZÍ

Škatulata, hejbejte se

etní okurková sezóna přinesla několik zásadních změn vlastníků předních výrobců lyžařského vybavení. Za prvním z obchodů roku stojí finský gigant Amer, který vlastní lyžařské značky Atomic, Salomon, Dynamic či Volant. Letos v létě pod jeho křídla připlula i věhlasná americká freeski značka Armada. Ještě zajímavější obchod se ale odehrál na domácí půdě. Novoměstský Sporten, který ještě loni uvažoval o koupi slovinského Elanu, se v únoru 2017 stal majetkem bývalého vrcholového a dnes vášnivého lyžaře a investora Tomáše Němce. Ten je spolumajitelem firmy LevelSportKoncept, která na českém trhu zastupuje značky Leki, Kästle a Kjus, a další zajímavý obchod v portfoliu lyžařských značek ještě chystá. Nechte se překvapit. Změnu vlastníka zaznamenaly i značky K2, Völkl, Dallbello, BCA a další. Investiční gigant Newell Brands se rozhodl zbavit téměř celého portfolia sportovních a outdoorových značek a prodal je investiční společnosti Kohlberg&Company. Podrobnosti přinese SNOW 104 market. (on)

Ondra Bank na Sportenech?

lavní roli v propagačním videu Skiareálu Špindlerův Mlýn na předprodej sezónních jízdenek hraje bývalý český reprezentant v alpských disciplínách Ondřej Bank, který se pro nadcházející sezónu stal tváří nejznámějšího českého skiareálu. Zajímavější však je, že Ondra v klipu pózuje s obřačkami Sporten, navíc ve zcela neznámém, o to však povedenějším designu. Jaké a jak velké bude spojení Ondrova jména s tradiční značkou, je podle něj zatím trochu tajné, ale každopádně se něco kuje. (on)

| 13 |

FOTO: HEAD

strana

Za pomoci členstva z řad německých lyžařů z Liberce byl skikros – v originále pojmenovaný jako kilometrová jízda s vrchu s překážkami – ve skutečnosti první takovou malebnou disciplínou lyžeckou u nás. NĚMECKÉ LYŽOVÁNÍ U NÁS

strana

Když inteligence není dostatečně používána a zaměstnávána, zakrní. Sport tomu pomáhá bránit, jelikož trénuje potenciál paměti a mentálních schopností člověka. CHCETE MÍT VZDĚLANÉ DĚTI? LYŽUJTE!

Ted Ligety se svým svébytným stylem bude v sezoně 17/18 opět přitahovat zraky fanoušků

| 14 | SPORT

FOTO: TURISKI.ES

Ital Senoner sebral Francouzům jediné zlato, ale aspoň taky na lyžích Dynamic

CAMPEONATO MUNDIAL DE SKI ALPINO 1966 Legendární šampionát bez legend a iluzí

Kulaté výročí jsme propásli jen těsně. V srpnu uplynulo už 51 let od nejkurióznějšího lyžařského mistrovství světa. Ano, toho památného v chilském Portillu 1966.

ozoruhodnostmi tohoto MS byly léto, jižní polokoule, dominantní Francouzi a vznik Světového poháru. Toto všechno na vás, vesměs opisované, vypadne z kdejakého zdroje. Zkusíme se proto zaměřit na okolnosti a dění mnohem méně dostupné a známé.

Krásné a úspěšné? „Bylo pronikavým úspěchem,“ tvrdí Kulhánkova Zlatá kniha lyžování (1989). Vážně? Pro koho? Celé to byl dobový exces, snad i tehdejší naivní představa, že lyžovat v horkém létě na druhém konci světa je pro závodníky i fanoušky děsně cool. Hlavně ale bylo reklamní akcí dvou vykutá-

Ivan Sosna Jeden z největších odborníků na tematiku sjezdového lyžování nejen v Česku. Sám stál u zrodu několika lyžařských projektů, časopisů a webů, pilotní autor SNOW lených amerických podnikatelů. Ano, úspěšnou. Tehdy nové prťavé středisko – i dnes má směšných 15 km tratí – se díky MS natrvalo zapsalo mezi lyžařské pojmy. Přesně podle teorie, známé jméno úspěšně přilákalo kupu prominentů. Jako „pronikavý úspěch“ mohli Portillo brát snad jen triumfující Francouzi. A ovšem, přítomní funkci-

| 15 |

FOTO: TURISKI.ES

Jean-Claude Killy byl ještě v Portillu podle vlastních slov na prudkém v obřáku bez šance, půl roku poté už v prvním SP vyhrál všechny

onáři FIS, ti si zadarmo užili nebývalou exotiku. A pár novinářů okolo Serge Langa s takřka informačním monopolem. Ten si dokonce pochvaloval absenci „kupy nezvaných návštěvníků“! Znamenalo „úspěšnou propagaci lyžařství po celé Latinské Americe“, jak zřejmě opisuje z nějakého samožerného bulletinu FIS Zlatá kniha? Zbožné přání. Kolik by z něj zbylo, kdybychom odečetli letní trénink zahraničních závodníků a návštěvníky z USA? Jenže Richard Aldrich, synovec Nelsona Rockefellera, a finančník Robert Purcell, kteří krachující projekt resortu v roce 1960 zprivatizovali, žádné záplavy lyžařů nepotřebovali. Kam by je také v dolíku s jediným monstrózním 125pokojovým Grand Hotelem Portillo umístili? Co by tam dělali, kde lyžovali? Jejich cílovkou byli především movití Američané toužící po troše nevšední letní exotiky. A jméno si udělali stejně jako kdysi Lake Placid 1932 a Squaw Valley 1960: vrcholnou sportovní akcí. Nezastavily je ani kiksy. 1961: kupa dovážených amerických prominentů uvázla kvůli lavině ve vlaku úplně ve stylu Chytilové Kalamity. 1965: generálka MS, středisko odříznuté od světa lavinami, až 200km orkán, vše možné poničené, část závodníků

se prý k odjezdu vlakem musela probojovávat lyžmo! Celé spojení se světem totiž představovala jediná telefonní linka a jediná kolej horské železnice. Jak asi museli být činovníci FIS zainteresováni, že navzdory tomu MS potvrdili? Francouzi možná i proto, že jejich lyže tehdy měly jen malý podíl na trhu a oni velice stáli zejména o ten americký. Navíc dopravní zařízení do Portilla dodával Pomagalski. Po tom všem tak vlastně oním „pronikavým úspěchem“ bylo už to, že MS proběhlo, vše se nakonec odjelo a všichni přežili. A vysmátá Purcellovic rodina si mne ruce dodneška. Žádný div, že se taková divočina už nikdy neopakovala. I když obchodník hovězím Ernesto Lowenstein, majitel argentinského Las Lenas, si v 80. letech přes Serge Langa zařídil pár závodů SP a snažil se i o MS 1991.

Vyhrála profesionalita Francouzky a Francouzi tam tehdy pobili zbytek světa způsobem, jaký v alpském lyžování už nikdy nikdo nezopakoval: 16 medailí z 24, sedm zlat i stříber z osmi. Přitom až do onoho léta nedominovali. Sjezdy MS 1962 i ZOH 1964 vyhráli Schranz a Zimmermann, Schranz byl celkově

nejlepší i v zimě 1965/66. „Kidd je nejlepší lyžař na světě,“ psal Lang v lednu 1966, „nejsilnější slalomový specialista,“ tvrdil rakouský AZ o Švédu Grahnovi. Jenže přišlo Portillo a „letní mistrovství Francie“. Jak se jim to vlastně podařilo? Obecné floskule o hvězdách, formě a štěstí nestačí. Dopřejme si širší kontext a jako lyžaři i odbornější detaily. Francie jako velmoc upadala. Její prestiž utrpěla nejenom Hitlerem v Paříži, ale i porážkou ve Vietnamu, ztrátou Alžírska i dalších kolonií. Zarytý patriot de Gaulle, prezident 1959 až 1969, se pokusil o obnovu její velikosti svou Politique de grandeur. Její součástí se stal i „sněhový“ Plan Neige. Měl zastavit vylidňování hor, kde s výjimkou pár míst jako Megeve či Chamonix nebyla práce ani obživa, a zatraktivnit je jak pro domácí, tak pro turisty i lyžaře. Známým produktem jsou i ona paneláková střediska 1. generace. Současně rozjeli investice do sportu, tedy i do lyžování. Prvním počinem bylo MS 1962 v Chamonix, vrcholem megalomanské ZOH 1968 v Grenoblu, zadáním samozřejmě úspěch. Francouzští lyžaři tak získali podmínky, o jakých se jiným nesnilo. Jako první tým měli moderní týmové zabezpečení specialisty. V Portillu

| 16 | SPORT Obálka časopisu Match s největší hvězdou akce, Francouzem Périllatem

byly starty sjezdů ve výškách přes 3 000 metrů, neváhali proto angažovat i odborníky na aklimatizaci ve velehorách. Slavný horolezec Maurice Herzog, první člověk na osmitisícovce, vše jistil z funkce státního sekretáře a poté ministra sportu. S největším rozpočtem a nasazením tak i nejlépe vyladili formu. Šetřící Rakušané se těsně před MS přetrénovali a „odešli“. Ideální osobou pro tento přísný kurs se ukázal Honoré Bonnet. Účastník odboje, poté lampasák, pilot vrtulníku, trenér vojenských lyžařů v obsazeném Rakousku, od roku 1959 šéftrenér. Charismatický vyznavač trenérského biče i šikovný dávkovač otcovského cukru. Tvrdé šéfování mu fungovalo i proto, že ještě chytil Generation silencieuse, mlčící či tichou (cca 1925–1945, např. Killy 1943), vesměs horské děti bez vyššího vzdělání, ještě zvyklou poslouchat autority a „nenakaženou“ volnomyšlenkářstvím a vzdorem let šedesátých. Teorií vše futroval a v praxi hned trenérsky zkoušel tělocvikář Université Grenoble-Alpes Georges Joubert, asi nejvlivnější evropský lyžařský odborník-publicista 60. let.

Rossignol nejprve (1959) vnesl do závodění úspěšné rychlé sendviče s hliníkovými nosnými plátky (Allais 60, Allais Major), poté (1965) i vynikající slalomky/obřačky Strato s plátky fiberglassu. Roku 1964 ustavil vůbec první závodní oddělení. Konkurenční Paul Michal z malého Dynamicu v téže době rozvinul krabicovou konstrukci s ovíjeným jádrem neboli torzní box a modelem VR 17 převahu francouzských lyží završil. V Portillu nakonec pobraly skoro všechny medaile, na ostatní zbylo jediné stříbro (Blizzard) a pár bronzů. Beylova nadčasová špička vázání Look Nevada s dlouhou podélně umístěnou pružinou byla v té době elasticitou lepší než starý Markerův Simplex s krátkou pružinkou vertikální, o slovo se začal silně hlásit i Salomon. Rossignol, Dynamic a Josephův Dynastar si nešli po krku jako Kästle s Kneisslem a poté i Fischerem a Rohrmoserem (Atomic). Killy si tak směl podle chuti volně vybírat mezi lyžemi Rossignol a Dynamic. Naproti tomu „jednotnou“ rakouskou reprezentaci představovaly tvrdě konkurenční firemní týmy s napjatými vztahy. (Takže rakouský trenér Gamon na Kästlích byl na OH 68 obviňován, že v obřáku vysílačkou schválně poradil Schranzovi na Kneisslech dole přibrzdit – aby nevyhrál. Báječná týmová atmosféra…)

FOTO: TURISKI.ES

Také lyže a technika

Francouzi dokázali nejlépe zúročit důsledky jízdy ve sníženém postoji a promítnout je i do dalších disciplín. Odpoutali se od zbytků klasického velkého předklonu, tzv. závěsu, učili se váhu v oblouku rozložit do celého chodidla. Slavný Hoppichler to nazval „harakiri-technikou“, již poté až do maxima dovedli Russel a Augert. Jako první (Dynamic) posunuli nejužší místo lyže více dozadu. Bonnet jim připravil odpovídající trénink fyzičky. V sezóně 1965/66 s tím ještě bojovali hlavně na prudkém, ale lepšili se. Killy byl ještě v Portillu podle vlastních slov bez šance na prudkém v obřáku, půl roku poté už v prvním SP vyhrál všechny. (Na ZOH 1968 v Grenoblu si po krpálech 1964 a 1966 ale Francouzi postavili – naposledy „postaru“ – obřák plošší, rychlý a plynulý se 1 650 / 440 m. Podobně sjezd.) Letní výlet na druhý konec světa byl pro národní federace krutým zásekem do financí i tréninkových plánů. Jak vůbec do ročního cyklu vestavět po lednu či únoru další srpnový vrchol?

A po něm se brzy připravit na další sezónu? Je to takřka neřešitelné a neporadili bychom si ani dnes, i se vší vědou a profesionalizací. Cestovaly redukované výpravy, mnozí včetně ČSSR se nezúčastnili, na startu bylo jen 23 zemí. Malá byla i účast médií. Televize s velkým úspěchem přenášela už MS 1958 a od 1959 i FIS závody nejvyšší kategorie, zde chyběla. Trochu diváků přijelo až na závěrečný slalom, jinak v cíli až strašidelné prázdno. Šampionát bez diváků, bez televize a „pronikavý úspěch“?

Killy? Ne, Périllat! Marielle a Bob Lange Killy sice vyhrál zlato ve sjezdu a kombinaci, ale nejlepším závodníkem MS byl jeho zkušený kolega Guy Périllat. Ve sjezdu vedl, ale těsně před cílem mu vypnula špička vázání. Krátká trať 2 660 / 803 m s pěti fest utaženými zatáčkami nahoře chtěla kratší lyže, přesto ji vítěz sjel ďábelským průměrem 101,4 km/h.

| 17 | Co se neodehrávalo na kopci, koncentrovalo se v jediném tamním hotelu

FOTO: TURISKI.ES

Sex, drugs and rock’n’roll?

FOTO: TURISKI.ES

Périllat tím ztratil šanci v kombinaci i na tři zlata. Obří slalom totiž vyhrál, ve slalomu byl druhý. Kdežto Killy jen 5. a 8. Druhé kolo obřáku s 1 240 / 464 m/ 50 branek někteří považovali za nejtěžší v historii MS. „Kdo vyhraje tohle, je pravý šampión,“ prohlásil autor tratě Othmar Schneider. Povinnou kvalifikaci ve slalomu jelo 77 závodníků ve 13 skupinách a Schranz i Killy postoupili až v opravné jízdě. V 1. kole všechny deklasoval Bengt-Erik Grahn, ale jako obyčejně tento „mistr světa jednoho kola“ na velké akci druhé neustál. I tak se stal prvním vzorem skorosousedovi, školáku Stenmarkovi… Ital Senoner sebral Francouzům jediné zlato, ale aspoň taky na lyžích Dynamic. Když kuriózně, tak pořádně: sjezd v Portillu vyhrála Rakušanka Erika Schinegger na Kneisslích, jež se později stala mužem, za šampionku proto od roku 1988 platí tehdy druhá Marielle Goitschel, také vítězka obřáku a kombinace, druhá ve slalomu. Šestnáctiny tam oslavila hrdinka olympiády 1976 a doživotní miláček Němců: ano, Gold-Rosi Mittermaier, zlato, zlato, stříbro v Innsbrucku 1976 a velký globus k tomu.

S várkou svých revolučních celoplastových bot dorazil Američan Bob Lange. Vytrvale je nabízel k vyzkoušení, lapal komentáře, zapisoval připomínky. Koncentrovaný výkvět světové sjezdařiny mu tam ochotně a zadarmo poskytl neocenitelnou zpětnou vazbu. Boty už dokonce použilo prvních pár závodníků. Poznatky a připomínky zužitkoval, zasadil brouky do hlav. O pouhých osm měsíců později v nich Nancy Greene vyhrála úvodní ročník Světového poháru. Portillo byl exces, ale také doklad probíhajícího vývoje. Prosadily se nové (francouzské) lyže a konstrukčně poprvé převládl fiberglass, vyzkoušely bezpečnostní paty vázání. Poprvé na MS jeli muži dvě kola obřáku, poprvé už nikdo nešněroval boty. Francouzi naznačili i další směr techniky. Naposledy se tam na kraji světa závodilo v kamarádském duchu průkopnických let. Založení Světového poháru, obvykle stokrát omleté povídání o pánech Langovi, Bonnetovi a Beattiem u flašky v portillském baru, a začátky nové soutěže, si necháme na příště. Bez otrockého opisování Langa, jeho synátora a jejich novinářských melody boys.

Portillská „ponorka“ – všichni v jednom baráku, na pár kopcích, lanovkách, mládí v rozpuku sil i vášní v dalekých vysokých horách pod Jižním křížem – musela být až omamná. Zažijete snad někdy dneska na svěťáku, že se ve frontě u vleku týmy snaží navzájem přezpívat? Rozdávají na závěr bohaté mančafty svou výbavu těm „chudým“? A skáčou přitom všichni v botách a snad i s lyžemi do bazénu? A po večerech a v soukromí? Tolik emocí a hormonů? Mnohé a mnozí by jistě mohli vyprávět. LSD v USA zakázali až 1968… Jestlipak už děvčata měla tehdy novou antikoncepční pilulku a o to víc si to užila? Bouřlivě slavící Francouzky v čele s Marielle dělaly v noci takový opilecký binec, až jedna ze Švýcarek mistryni světa ve slalomu Annie Famose profackovala. No, být ve třiadvaceti nejlepší na světě, nevyváděli byste taky? Trenér Bonnet asi věděl, kdy nechat vypustit páru. Francouzi si po zásluze užili i návrat domů. Cestovali/y měsíc, přes Rio a kus Jižní Ameriky do Mexika a USA a pak luxusní lodí France do Evropy. Dvojnásobní medailisté první třídou. Na ostatní čekala doma kritika a vyprázdněné pokladničky. Hlavně Rakušané doufali, že v zimě na klasických sjezdovkách přijde odveta. Sice přišla, ale trvalo to. To už je ale další příběh.

Na základě výstupů z kongresu zimních sportů v Rotten-Egernu zpracoval Lukáš Vavrda

FOTO: DEPOSITPHOTOS

| 18 | TÉMA: DĚTI – BUDOUCNOST LYŽOVÁNÍ

LYŽUJTE!

Chcete mít vzdělané děti? Lyžující děti mají lepší školní výsledky. Tvrdí to alespoň vědci. A v překvapivém souznění.

Vzít děti ze školy? Nebo radši nejít lyžovat a každý den je poctivě posílat sedět do školní lavice? Toť otázka nejednoho z našich čtenářů-rodičů. Jak ovlivní den lyžování výsledky dítěte ve škole, zkoumal vědec v oblasti mozkových funkcí a sportu Frieder Beck. Analyzoval různé studie s cílem vyvodit z nich doporučení pro praxi. A výsledek? Pohyb nás dělá chytřejšími!

Co například ukázaly vědecké studie? tudie sledující více než čtvrt milionu osob prokázala, že S s lepší trénovaností kardiovaskulárního systému v osmnácti letech je spojena vyšší inteligence a lepší možnosti tréninku paměti v pozdějších letech. 4 500 studentů základních škol se po dobu jednoho roku účastnilo dobrovolného fitness programu, načež prokazatelně vykázali lepší výsledky v matematice a jazykových dovednostech. Stejně tak se naopak prokázala souvislost mezi tělesnou pasivitou a horšími školními výsledky. Podle průzkumu mezi 5 000 jedenáctiletými dětmi, u nichž se intenzita denního pohybu měřila pomocí senzorů srdeční aktivity a krokoměrů, bylo prokázáno, že děti se střední až vysokou sportovní aktivitou mají v průběhu následujících let lepší studijní výsledky.

| 19 | PARTNER RUBRIKY

Sport pomáhá i seniorům! Sport je prospěšný i pro metabolismus a ventilaci každodenního stresu, to podložil další studií Dr. Hubert Horterer. A v ní dokázal, že pravidelně cvičící šedesátníci jsou na tom fyzicky lépe než neaktivní čtyřicátníci. Lyžařští instruktoři jako trenéři mentálních schopností Že zimní sporty jsou pro děti jednoznačným přínosem a jejich provozování významně zlepšuje výsledky ve škole, potvrdil i prezident německé

FOTO: HEAD

dyž inteligence není dostatečně používána a zaměstnávána, zakrní. Sport tomu pomáhá bránit, jelikož trénuje potenciál paměti a mentálních schopností člověka. Frieder Beck vychází z mnoha mezinárodních vědeckých studií, které potvrdily přímou souvislost mezi sportovní aktivitou dětí a jejich školními výsledky.

Ptá se, proč tomu tak je. Jako bývalý trenér německého národního týmu ve freestylu vidí klíč v trénovatelných výkonnostních funkcích mozku, které lze stimulovat pomocí sportu. „O co jde ve škole a práci? O soustředění se na jednu věc, aktivitu. O kreativitu a pamatování.“ Tak jako ve sportu.

lyžařské asociace Wolfgang Pohl. Lyžařští instruktoři dnes podle něj nejen že učí samotnou techniku jízdy na lyžích, ale jsou i trenéry vývoje mentálních schopností dětí a učitelé zdravého životního stylu. Školy lyžování zanedbávají! Ve školách je sport zanedbáván, lyžování především – to tvrdí Barbara Roth, prezidentka Bavorského spolku sportovních učitelů. Navrhuje proto zavést lyžování do škol externě v rámci projektu 40 dní lyžování pro děti ve školách. „Je třeba říct rodičům a učitelům, jak důležitá je výchova ke sportu!“

Mozek miluje sport Jak tedy mohou být vytrénovány mozkové funkce? Co se děje při trénování mozku? Věda detailně popisuje funkci neurosynapsí, jakýchsi jednotek aktivity mozku. Neurony díky nim předávají informaci z jedné buňky do jiné. Učení se je proces aktivující větší počet synapsí, které tak dokážou přenášet větší kvantum informací za kratší čas. To je zajištěno mediátorem synapsí, dopaminem, a vrozenou schopností synapse trénovat. Tento systém reaguje i na fyzický pohyb. Beckův závěr tedy zní: „Synapse milují sport.“ Prokazatelně větší vliv, až o 20 %, má anaerobní, vytrvalostní trénink. Trénovanost při něm

přichází i rychleji, v řádu dní, stejně tak však rychleji odeznívá. Je to způsobeno právě zvýšením hladiny dopaminu a následnou aktivací synapsí.

Dobrovolně a s nadšením Který sport je tedy pro děti nejlepší z hlediska tréninku mozkových funkcí? Která aktivita vede ke komplexnímu růstu hladiny dopaminu a aktivaci synapsí? Ta, kde se spojí trénink koordinace, jež má vliv na neuromotorické vlastnosti mozku, aerobní trénink (čili cvičení neuronových struktur) a pravidelnost. Sportovní vědci jsou toho názoru, že vhodný je sport, který je prováděn dobrovolně a ve stimulující atmosféře, jelikož čím více je prostředí stimulující, tím více dopaminu se vyplavuje. A největší radost prožíváme kdy? (Samozřejmě při lyžování.) Tak dochází Frieder Beck k zimním sportům, především lyžování. „Dítě se učí základní techniky jako brzdění a zatáčení a postupně si vytváří pozitivní zkušenost. Ta je počáteční jiskrou, motivací jít lyžovat znova. Zážitek je umocněn i horským prostředím a kouzlem sněhu, takže se dítě brzy samo rozhoduje, že chce lyžovat znovu.“

Venku mozek funguje líp Právě to, že se odehrává v přírodě, považuje Beck také za důležitý faktor, proč zavést do škol více lyžování. Děti jsou samy venku, mozek je zaměstnán sám sebou – sebereflexí, organizací dne… Zkrátka venku mozek funguje lépe než ve školní lavici.

FOTO: DEPOSITPHOTOS

Hlasy z kongresu zimních sportů v Rotten-Egernu

Sport podporuje koncentraci Inteligenční kvocient nemůže být vytrénován, ale může být trénován náš výkon a využití mozku, schopnost koncentrovat se nebo si odpočinout i ve stresujících situacích. „Při pravidelném cvičení často stimulujeme stejné mozkové systémy, které zajišťují právě fungování mozkových funkcí potřebných ve škole a práci.“ Pro porozumění této souvislosti se Frieder Beck vrací do prehistorie, kdy se utvářela základní struktura lidského mozku – zhruba 30 000 let zpátky. „Bylo nezbytné nejen najít jídlo, ale také nenechat se zabít predátory. Když lidé skolili mamuta, museli jej také naporcovat, schovat zbytky a najít cestu domů. Svět byl plný smrtícího nebezpečí a přežil jen ten, kdo dokázal předat správné geny a zplodit aktivní a kreativní potomky. Dnes, když se pohybujeme v přírodě, aktivujeme právě tyto tisíce let staré geny.“

Zázrak dopamin Dopamin je chemická látka, která funguje jako neuropřenašeč: v jistých částech mozku umožňuje přenos impulsů. Pravděpodobně nejznámější funkce plní dopamin v tzv. mezolimbické dopaminové dráze vedoucí ze středního mozku do čelní kůry. Tato dráha hraje zásadní roli ve vzniku motivace, emocí, ale hlavně v systému potěšení a „odměn“. Způsobuje vznik příjemných pocitů buď v reakci na různé události či aktivity – mimo jiné třeba sex, fyzický pohyb nebo vlivem stimulačních drog. Drogová závislost je dávána do souvislosti právě s touhou jedince po příjemných pocitech navozených dopaminem.

| 20 | TÉMA: DĚTI – BUDOUCNOST LYŽOVÁNÍ

Na základě analytické studie KPMG a podkladů AHS ČR zpracovala redakce SNOW

ŠKOLNÍ LYŽAŘSKÉ KURZY – historie, nebo budoucnost?

Povinné, či nepovinné? To je velké téma těch, kdo lyžování mají rádi – anebo se jím živí. V posledních letech počet žáků základních a středních škol na lyžařských výcvicích nepříjemně klesá. Zmapovat tento negativní trend se pokusila studie, kterou zadala Asociace horských středisek ČR společnosti KPMG. Jak dnes lyžařské kurzy na školách fungují?

současnosti je organizace lyžařského výcviku plně v kompetenci jednotlivých škol a jejich ředitelů. Lyžařské vybavení, ubytování, skipasy a dopravu hradí rodiče žáka. Finanční podpora od státu či jiné organizace zatím neexistuje. Proto může lyžařský kurz, který běžně trvá 5–7 dní, citelně zasáhnout do rozpočtu rodin. Do roku 1989 byly školní lyžařské kurzy povinné a účastnilo se jich na 90 % žáků a studentů. Od té doby počet absolventů kurzů pravidelně klesá. Zatímco ve školním roce 1989/90 se účastnilo přibližně 80 % žáků, v letech 2015/16 už pouze 61 %. Špatná zpráva pro české lyžování je, že v absolutních počtech – na nichž se silnou měrou podílí i demografická situace Česka – je v dnešní době počet dětí vyslaných na školní lyžařský kurz o 49 % nižší než v roce 1989! Lyžařských kurzů se častěji než středoškoláci účastní žáci základních škol. Zatímco mladší děti vyjedou v optimistickém počtu 79,5 %, středoškoláci se propadají až na pouhých 41 %. Důvodů bude zřejmě víc: finanční náročnost lyžařského kurzu na střední škole, ale nejspíš také obava středních škol z kázeňských rizik (však to známe ze slavného filmu) – zjisti-

lo se, že školy z opatrnosti kurzy propagují jen omezeně. Je to špatně. Právě toto vývojové období hraje významnou roli ve formování osobnosti, ať už jde o sociální integraci, nebo tvorbu názorů a postojů, právě na středoškolských kurzech se může formovat názor na svět, zrodit nebo upevnit vztah k lyžování. Tato kantorská (ne)aktivita ostatně ilustruje obecně nezdravou situaci v dramaticky podhodnoceném školství. Analýza dochází k alarmujícím číslům. Z důvodu snížení počtu žáků na školami organizovaných lyžařských kurzech v období od r. 1989 došlo k poklesu potenciálního počtu lyžařů o cca 1 milion osob!

Socioekonomické hledisko Lyžařské kurzy přinášejí významné socioekonomické dopady. Lyžování přispívá k seberealizaci, je to svého druhu neobvyklá výzva, mladý člověk při něm poznává své limity, hranice vlastních možností, lépe poznává sám sebe. Prožívá emoce, sdílené zážitky pomáhají navazovat nové vztahy, odbourávají stres. Lyžování podporuje zdravou a žádoucí sociální aktivitu a obsahuje i preventivní aspekt. Prostě lyžařské kurzy často bývají nikoli nevýznamným milníkem v sociál-

ČR je na prvním místě v podílu osob s nadváhou a obezitou podle mezinárodního srovnání procentního zastoupení dospělých osob v jednotlivých státech s BMI vyšším než 25. A obecně pohybová aktivita dětí v Česku klesá, nadváha hrozí až třetině dětí. Právě sport působí jako prevence vedle obezity i kardiovaskulárních chorob, diabetu 2. typu, arterosklerózy a dalších. Ukázalo se, že každých 100 Kč investovaných do prevence ušetří státu 253 Kč na nákladech na léčení.

ním vývoji člověka. Ostatně, dost možná, pokud jste rodiči, si na to sami vzpomínáte. A naopak, neúčast na školním lyžařském zájezdu nehledě na příčiny může vést k pocitu vyčlenění z kolektivu a celkový sociální dopad pak mít logicky negativní. Lyžařské kurzy ale také podporují zdravý životní styl a přispívají k fyzickému zdraví a prevenci proti onemocnění. Tím pádem mají potenciál dlouhodobě snižovat i státní výlohy na zdravotnictví.

Velká chyba, přicházet o lyžaře Vinou chybějící podpory školních lyžařských kurzů stát nepřichází pouze o významné počty lyžujících dětí, ale zejména o budoucí dospělé lyžaře. Se získanými dovednostmi se později absolventi kurzů na naše hory vrací a často je navštěvují dlouhodobě. Utrácejí své peníze v lyžařských střediscích, čímž přispívají ke stabilizaci ekonomiky a sociálního smíru horských míst a venkova.

Současný stav školního lyžování v České republice Absolutní počet žáků vs. počet žáků vyslaných na školní lyžařské kurzy Trend školního lyžování od r. 1989

350 000

Nejvyšší počet účastníků LK, 240 tis.

Do r. 2005/2006 stabilní trend, poté pokles

Celková účast žáků na LK cca 61 %

300 000 250 000 200 000 150 000 100 000 50 000 -

Počet žáků v 7. r. ZŠ a 1. r. SŠ

Počet vyslaných žáků na LK

Zdroj dat: ČSÚ a MŠMT ČR * od školního roku 2006/07 došlo ke změně metodiky, začaly se započítávat také lyžařské kurzy nabízené na středních odborných učilištích a speciálních středních školách

Přínosy ze školních lyžařských kurzů tak lze rozdělit jak na ty okamžité – v rovině osobní a sociální –, tak na ty dlouhodobé – ekonomické, sociální, zdravotní, kulturní… –, které plynou z mnoha budoucích návštěv lyžařů probíhajících často po celou dobu jejich aktivního života.

Anebo jinak: pokud se nepodaří dlouhodobě zvýšit účast žáků na školních lyžařských kurzech, mohou veřejné rozpočty za 15 let přijít v úhrnu až o cca 1,6 miliardy korun. Turistický průmysl pak může přijít o agregovanou spotřebu ve výši až 4,7 mld. Kč.

Kvůli snížení počtu žáků na kurzech od r. 1989 došlo k poklesu potencionálního počtu lyžařů o cca 1 milion osob! Lyžaři plní veřejné rozpočty Lyžování je sport veskrze drahý. Kdo chce lyžovat, musí si pořídit vybavení, koupit skipas a ubytování, uhradit dopravu do hor, tam se stravovat a tak dále. Nikoli nevýznamná část takto utracených peněz se potom přímo vrací do státní kasy ve formě daní. Analýza KPMG nad výše jmenované přidává další pozitivní dopady: snížení nezaměstnanosti,

Čas na podporu je právě teď Z demografického profilu české populace je zřejmé, že je nejvyšší čas začít. Lze očekávat nárůst počtu dětí ve školách až o 25 %, počet dětí v 7. třídách základních škol nyní bude narůstat a svého vrcholu dosáhne přibližně za 7 let. Lyžování je kulturní hodnota, stačí selský rozum k tomu, aby bylo zřejmé, že společnosti může obecně jenom prospívat. Uváděná analýza potvr-

Trend školních lyžařských kurzů za posledních 10 let dlouhodobá účast žáků ZŠ se

120 000

pohybuje okolo

Základní školy

100 000

79,5 %

80 000 60 000 40 000 20 000 0

Počet žáků v 7. ročníku ZŠ

Počet vyslaných žáků na LK Zdroj dat: ČSÚ a MŠMT ČR

Trend školních lyžařských kurzů za posledních 10 let dlouhodobá účast žáků SŠ je 160 000

pouze necelých

41 %

Střední školy

120 000 80 000 40 000

1999Kč

Počet žáků v ročnících SŠ, kde jsou standardně nabízeny LK Počet vyslaných žáků na LK

prevence kriminality, podpora psychického zdraví, výchova mládeže, zvýšení sounáležitosti obyvatel, tvorba a předávání hodnot, nárůst návštěvnosti měst a obcí, spolupráce regionů, podpora zájmu o sport a další. Dochází k výsledku, že každých 100 Kč spotřebovaných v souvislosti s uskutečněným lyžařským kurzem vygeneruje příjem do veřejných rozpočtů ve výši cca 35–40 Kč.

zuje, že veškeré přínosy se projeví na celém těle společnosti: od jednotlivého člověka přes horské obce, regiony až po celý stát a jeho rozpočet. A jak to dělají v jiných lyžařských zemích? Každý po svém, ale rozhodně na podporu školních kurzů nerezignují. Více o vybraných zahraničních modelech podpory se dočtete v dalších SNOW.

DĚTSKÉ LYŽE KID 300

Krátký rádius (4 m) a malý rocker usnadňují tvoření oblouku. Lyže jsou pružné a hrany s 3D strukturou mají vynikající přilnavost. Velikost: 77 cm a 87 cm.

| 22 | TÉMA: DĚTI – BUDOUCNOST LYŽOVÁNÍ

KAM NA LYŽE s dětmi Nejmenší začátečníci: 3 až 4 roky

CO POTŘEBUJÍ?

O tom, kam vyrazit na lyže s dětmi, rozhoduje mnoho faktorů, ty ryze osobní nevyjímaje. Někdo preferuje klidné místo, druhý zase resort naplněný atrakcemi. Někdo chce být doma, někdo v zahraničí, typicky si rodič chce zalyžovat i sám. Přístupů je tolik jako rodin samých. Obecně se dá říci, že obvykle bývají „přirozeně rodinnější“ malá, kompaktní střediska, ve kterých se snadno zorientujete a která nepřitahují davy návštěvníků.

Ti nejmenší potřebují v podstatě jen plac, ať už na hraní, nebo na první lyžařské pokusy, a k tomu nablízku dostatečné zázemí – ideálně domovský hotel, vyhřívanou odpočívárnu nebo aspoň přívětivou hospodu. Ideální formou seznámení mrňat s lyžemi jsou dětské výukové parky, kde je veselé zvířecí či pohádkové figurky, překážkové dráhy či tunely jednak baví, jednak motivují „k učení“. Ty už jsou běžnou součástí jak domácích, tak zahraničních středisek – rozdíly ovšem mohou být ve vybavení i přístupnosti parku, nebývají vždy volně přístupné –, někdy je potřeba extra skipas, někdy jsou vyhrazené jen pro výuku lyžařské školy.

Mírně pokročilí a pokročilí lyžaři: 5 až 10 let

Jakmile děti zvládnou bezpečně zatáčet, budou potřebovat klidné a málo zalidněné tratě, a to velmi lehké až lehké obtížnosti, na kterých získají sebevědomí a jistotu. Mnohem důležitější než kde bývá kdy, protože víkendové mraveniště na trati je stresující pro malé lyžaře a ještě více pro rodiče. Modré sjezdovky začnou brzy nudit a dítě nevynechá jedinou chvilku, kdy může odskočit na nejrůznější vlnky a překážky v okolí tratě. Velmi se proto hodí snowpark, crossová dráha nebo tzv. fun line. (rh)

ALPY VERSUS ČESKO

Alpy

Česko

obře vybavené dětské parky i v menších střediscích, pojízdné koberce, dětské D školky

omácí prostředí – odpadá D jazyková bariéra

Dobře vyškolení instruktoři ve všech školách – není třeba vybírat školu podle kvality

Nižší ceny výuky

Střediska specializovaná na děti – dětské sjezdovky, trasy po celém areálu

Obvykle nižší cena celkového pobytu

ezpečnější lanovky s automatickým zavíráním a uzpůsobené dětem B (ale není to standard) Více kilometrů sjezdovek – větší možnost vyžití pro starší a lyžující děti Dětské freestyle parky Až třikrát vyšší cena výuky Jazyková bariéra ysoká návštěvnost v hlavní sezóně – právě dětské a začátečnické sjezdovky V mohou být často přeplněné více než u nás, ale je to spíše problém velkých a vyhlášených středisek

orší orientace v kvalitě lyžařských H škol – nutnost pozornějšího výběru enší počet středisek s kvalitně M vybavenými dětskými parky enší počet středisek s nabídkou M výhodného jízdného pro děti nebo rodiny cela výjimečné jsou freestyle Z parky pro nejmenší (on)

Text: Radek Holub

Hledejte bezpečné vleky Jak na cvičných, tak větších sjezdovkách by měla být přepravní zařízení „přiměřená“ schopnostem malého začátečníka. Vhodné jsou malé pomy, na něž dítě dobře dosáhne a na nichž dokáže lyžovat i samo bez doprovodu. Moderní variantou jsou sedačkové lanovky s bezpečnostní pojistkou, která brání otevření zábrany během jízdy. Za nejbezpečnější pro děti se považuje kabinková lanovka, kde se navíc zahřejí či občerství.

Bydlete blízko Při výběru místa ubytování je zvláště ve větším středisku dobré promyslet, jak snadná je cesta přímo na svah, kde se bude lyžovat – nejen příchod či příjezd k lanovce –, ale i samotná cesta vzhůru a případné přejezdy mezi lanovkami. Ideálem je hotel hned u sjezdovky nebo na ní.

Myslete na počasí

Zadní přezka s dlouhým páskem

Ačkoliv počasí si předem neobjednáte, celkový dojem z lyžování rodičům i dítěti zásadně ovlivní. Ideální rodinné středisko má prostorné, bezlesé pláně, kde se můžete vyhřívat na sluníčku, stejně jako lesem chráněné svahy, kam se schováte při větrném počasí nebo horší viditelnosti. Prožitek z lyžování velmi ovlivní i období, ve kterém vyrazíte. Jaro s dostatkem slunce a dlouhými dny je mnohem přívětivější než mrazivý a temný leden.

Počítejte, co je opravdu zdarma V Česku lyžují děti v doprovodu rodičů nejčastěji do 6 let zdarma, stejně tak v Rakousku. V Itálii mívají děti skipas zdarma do 8 let, najdou se ale i střediska s bezplatným lyžováním pro děti až do 10 let. Před sezónou nebo na jaře se dají sehnat i zvýhodněné balíčky s ubytováním, v nichž mohou děti získat skipas zdarma třeba až do 15 let. Skipas zdarma ovšem nemusí nutně znamenat nejvýhodnější cenu pro celou rodinu, vyplatí se počítat.

Zabavte děti i po lyžování Děti se málokdy zabaví jen lyžováním, a proto budete velmi rádi za každé další zpestření. Velmi oblíbené jsou vodní radovánky – bazény a akvaparky najdete ve většině středisek nebo jejich okolí, vlastní bazén má i leckterý hotel. Velmi často využijete i další atrakce a možnosti alternativních sportů, například sáněk či běžek.

999Kč DĚTSKÉ LYŽAŘSKÉ BOTY 300

Zadní vstup umožňuje široké otevření a snadné nazutí. Asymetricky tvarovaná zadní část poskytuje lýtkům pohodlí. Velikost: 16,5 cm; 17,5 cm a 18,5 cm.

| 24 | TÉMA: DĚTI – BUDOUCNOST LYŽOVÁNÍ

Text: Radek Holub

Nejlepší rodinná střediska blízkých

ALP

Tip: klidný (prodloužený) víkend Lofer, situovaný na severním okraji rakouských Alp nedaleko hranic s Německem, je snadno dostupným alpským centrem i na víkend. Menší, rodinně zaměřený areál neláká náročné lyžaře, a tím pádem nabízí dostatečný klid a bezpečný provoz na svazích. Mírná, přehledná a malebná pastvina Loferer Alm je protkána převážně lehkými sjezdovkami, samozřejmostí je i dětské hřiště s maskotem Lofim na dobře dostupném a slunečném místě přímo v centru areálu. Atmosféru dokreslují malebné dřevěné chaloupky rozeseté po pastvinách. V nabídce jsou výrazně zvýhodněné rodinné skipasy.

/stredisko/259

čkoli výběr vhodného střediska pro lyžování s dětmi je do značné míry individuální, a tedy těžko objektivizovatelný, pokusili jsme se o analýzu, kombinující tvrdá data (vhodné terény, vybavení, atrakce) i subjektivní dojmy, které však považujeme za relevantní pro většinu rodin (kompaktnost střediska, atmosféra). Výsledkem pak je žebříček rodinných středisek, který může má sloužit hlavně jako tip, kde se porozhlédnout – nejlépe v něm vycházejí střediska s nejlepším „průměrem” ve výše uvedených ohledech. Počet středisek vhodných pro rodiny s dětmi se jen ve střední Evropě počítá na stovky, tento výběr tedy není ani zdaleka úplný – vyjmenovává především bližší, osvědčená nebo výjimečná místa Alp. Hodnotí se vhodnost terénu, tedy cvičné svahy, sjezdovky, na kterých mohou malí lyžaři získávat sebevědomí, lehké překážkové tratě (např. funslope), vybavenost střediska (vhodné vleky a lanovky, zázemí, restaurace), možnost ubytování přímo na svahu i celková atmosféra. Naopak není zohledněna cenová úroveň střediska.

Scuol

7,9

Davos Klosters – Madrisa

7,1

Savognin

5,9

Itálie Seiser Alm

9,5

Folgarida Marilleva

8,1

Alta Badia

8,1

Val di Fiemme – Alpe Lusia

8,0

Folgaria

7,7

Obereggen

7,7

Paganella

7,5

Kronplatz

7,3

Val di Fassa – Catinaccio

7,1

Civetta

7,1

Livigno

6,8

Tonale Ponte di Legno

6,7

Monte Bondone

6,7

Aprica

6,6

Serfaus Fiss Ladis

8,8

Lofer

8,2

Galtür

7,9

Stubaier Gletscher

7,7

Dachstein West

7,7

Hinterstoder

7,7

Wildkogel

7,5

Katschberg

7,5

Hochzillertal Hochfügen

7,3

Zillertal Arena

7,3

Nassfeld

7,2

Alpbachtal Wildschönau – Ski Juwel

7,0

Obergurgl Hochgurgl

6,9

Kaprun – Maiskogel

6,6

Filzmoos

6,6

Hochkönig

6,1

celkem bodů z 10 možných

Rakousko

Švýcarsko

Tip: rajská zahrada pro malé děti Seiser Alm je prakticky dokonalé místo pro děti, zvlášť ubytujete-li se v některém z hotelů přímo na horské louce na sjezdovce. Terény jsou mírné a přehledné, klima vlídné, provoz klidný, lanovky s dětskými pojistkami. Samozřejmostí je výukový park lyžařské školy, která zajišťuje i hlídání dětí. Výtečný je zdejší snowpark, který zabaví ty nejmenší i zkušené freestylery. Na louce je i množství sáňkařských drah. A ty výhledy! Cenovka tomu všemu samozřejmě odpovídá.

/stredisko/137

FOTO: HEAD

6 odvětrávacích otvorů zajišťuje odvod vlhkosti

Tip: eldorádo pro celou rodinu na týden Západotyrolská střediska Serfaus, Fiss a Ladis na slunečné terase nad údolím Innu jsou pravděpodobně nejnablýskanější výkladní skříní rodinných středisek v Alpách. Obrovský a moderní lyžařský areál vyhoví všem věkovým kategoriím – od nejmenších, učících se první obloučky, přes teenagery, trikující ve snowparcích, až po náročné dospělé. Malé lyžaře zde čekají dětské parky s pojízdnými koberci, kolotoči a houpačkami, překážkovými dráhami, pohádková či indiánská vesnička nebo iglú. Pokročilejší si mohou sjet lehkou trať, procházející tlamou bručícího medvěda, nebo objevit tajemnou jeskyni. Děti z lyžařské školy obědvají v dětské restauraci, kde mohou usednout třeba do kokpitu rolby. Samozřejmostí je i hlídání dětí ve školce a velkorysá dětská hřiště. Ubytování ve všech třech vesničkách je v pěší vzdálenosti od lanovek.

/stredisko/29 Podrobněji o dětských lyžařských střediscích čtěte na:

/deti

289Kč DĚTSKÁ LYŽAŘSKÁ PŘILBA H100

Měkké chrániče uší. Skořepina z ABS je odolná proti poškrábání. Vnitřní pěnové polstrování. Kolečko pro nastavení obvodu hlavy a nízká hmotnost 410 g / vel. S.

| 26 | TÉMA: DĚTI – BUDOUCNOST LYŽOVÁNÍ

Text: Ondřej Novák

Jak učit

A NAUČIT Z

ačneme od úplného začátku. Když dítě nechce lyžovat, nenuťte jej. Možná chce dělat úplně jiné sporty, nebo vůbec něco jiného. K výchově dítěte a stejně tak i k výuce lyžování dětí bychom neměli přistupovat direktivně. Naopak. Všímejte si, co chce dítě dělat, kam směřuje svoji pozornost a snažte se tomu přizpůsobit program. Nakonec, podstatné je, aby bylo dítě šťastné, k čemuž vedou i jiné cesty než lyžování.

Dětský psychomotorický vývoj lze rozdělit na základní fáze:

3–5 let

Je mnoho cest jak přivést děti k lyžování. Aby se jim stalo koníčkem a dokázaly z něj čerpat po zbytek života, měli bychom znát hlavní dětské předpoklady a efektivní metody závisející na věku a vyzrálosti dítěte.

Hrát si, hrát si, hrát si!

Nejmenší děti v předškolním věku si rády hrají a v tomto období je to také jejich hlavní činnost. Jejich usuzování je vázáno na představy, mají zvýšený zájem o pohádky, příběhy a povídání. Důležité je vědět, že jejich pozornost je velmi nestálá a trvá maximálně 5 minut. Budete tedy muset dělat časté pauzy a rychle obměňovat témata, ke kterým chcete nasměrovat jejich pozornost. Mezi dětmi v tomto věku také vidíme velké rozdíly v pohybové zdatnosti. Ke svému pohybu, v tomto případě k lyžování, používají velké svalové skupiny, k rozvoji jemné motoriky a použití

Intenzivní drilování určitých pohybů může vést k nepřiměřené zátěži dětského kloubního aparátu i vazů.

jemných svalových skupin teprve začíná pomalu docházet. Vyžadovat od nejmenších dětí v tomto věku dokonalé provedení pohybů a ideální vyvážený základní postoj je zcela zbytečné. Většinou to nezvládnou. Výuka lyžování předškoláků je také mnohem více věcí koordinace, rozvíjení všeobecných pohybových dovedností a obratnosti. Naopak intenzivní drilování určitých pohybů vede k nepřiměřené zátěži jejich kloubního aparátu i vazů. Nechte děti pouze lyžovat. Přirozeně, tak, jak to ony nejlépe cítí, a učte je metodou úkolu. Zkuste nechat výuku na nich samotných a hrajte s nimi hry, které je přivedou k jakékoliv manipulaci s lyžemi. Když vyberete ideální mírný a pomalý svah, stačí postavit dítěti do cesty překážku, která ho donutí zastavit nebo korigovat rychlost. Můžete mu ukázat, že nejsnáze to dokáže rozšířením stopy nebo pluhem, ale ve většině případů na to děti přijdou sami. Jednoduše nějak zastaví a vaším úkolem není jejich zastavení korigovat do své technické představy o lyžování, ale pochválit je za to, že zastavili. Tedy je motivovat. Motivace je totiž nedílnou součástí výuky lyžování, o to více pak u dětí. S motivací však souvisí i samotná výuka techniky. Posuďte sami, je lepší dítěti stále opakovat „dej lyže na hrany, jeď po hraně“, nebo vyhlásit soutěž „kdo udělá v zatáčce nejlepší koleje jako vlak“, tedy motivovat k dosažení nějakého cíle? Zároveň si zkuste uvědomit, která řeč je pro děti přijatelnější, ale hlavně srozumitelná? Při výuce nejmenších dětí je třeba vše převádět do příběhů, pohádek a úkolů. Technické pokyny jako zatlač, zaber, kolena dopředu a podobně, kterým bez podrobnějšího vysvětlení nerozumí ani dospělí začátečníci, u dětí těžko dojdou porozumění a úspěchu.

MÝTY ANEB CHYBUJÍ SPÍŠ DOSPĚLÍ

Na záchodě

Všechny malé děti jezdí trochu v záklonu, lidově řečeno jako „na záchodě“. Vychází to z jejich růstu a neschopnosti použít jemné svalstvo. Ruce na kolena to nevyřeší, ba naopak. Dejte dětem do rukou nějakou hračku a nechte je jezdit. Zlepší to jejich celkovou rovnováhu. Navíc tak získáte hned důvod k prvnímu příběhu, či úkolu. „Dovez hračku tam dolů“.

Nepřikláněj se

Děti budou vždy jezdit více přikloněné ke svahu. A i když se vám často bude zdát, že jedou více po vnitřní lyži, není tomu tak. Stejně, jako kdyby jely na kole, se automaticky opírají o vnější lyži a vnitřní nohu pod sebou krčí. Snažit se to napravit je jedním ze základních omylů všech rodičů. Děti lyžují zcela přirozeně tak, jak bychom chtěli lyžovat my dospělí. Jen naše těžiště se od dětských let posunulo mnohem výš a strach někam se naklonit se zvětšil. Děti ho nemají a je to dáno především jejich malým vzrůstem a nízko posazenému těžišti, ze kterého plyne mnohem lepší stabilita.

I škola má být hrou

Větší děti ve věku 6 až zhruba 11 let už se učí trochu rychleji. Jsou více pohybově zralé, ve svých pohybech spontánní a rychleji zvládají nové dovednosti. Je to dáno tělesným růstem, který je plynulý, byť kloubní spojení jsou stále ještě ve vývinu. Dokážou však více používat jemnou motoriku a jejich lyžování už není zdaleka závislé pouze na velkých svalových skupinách. Jsou schopné se učit složitější pohyby, zlepšuje se také jejich koordinace. V tomto věku také dochází k prudkému rozvoji obratnosti a rychlosti, cvičení podporující dynamiku bez nutnosti dlouhého odpočinku jsou tedy nasnadě. Vzhledem ke stále se vyvíjejícímu kloubnímu aparátu jsou ale zcela nevhodná silová cvičení s dlouhodobou jednostrannou zátěží. Plná soustředěnost u starších dětí už dosahuje 10 minut, stejně jejich myšlení už není zcela závislé na příbězích a pohádkách jako u předešlé věkové kategorie a je mnohem více konkrétní. Při výuce hraje velkou roli i názornost, děti mnohem více kopírují svého učitele. Stále však platí pravidlo úkolové metody výuky a hry oproti nesrozumitelným příkazům z oboru techniky lyžování.

12–15 let

6–11 let

| 27 |

Malí dospěláci

Nejstarší věková skupina, asi 12 až 15 let, je pro výuku lyžování nejproblematičtější. Dochází k rychlému a nerovnoměrnému růstu dolních i horních končetin, což je často provázeno neobratností a sníženou koordinací pohybů. Zároveň se však rozvíjí motorika, hbitost, jemná pohybová koordinace, smysl pro rovnováhu a hlavně síla. Díky tomu všemu lze u této věkové skupiny

klást větší důraz na přesnější provedení pohybu než u předešlých kategorií. Děti se rychle učí pohyby a jsou schopny je aplikovat i v proměnlivých podmínkách, stoupá u nich obecně i zájem o sport jako o soutěživou disciplínu, nikoliv pouze jako prostředek k zábavě. Při výuce se objevuje poprvé efekt pochopení vysvětlovaného. Již není tolik třeba názorné ukázky. Děti lépe vnímají svoje pohyby i pohyby používaného náčiní, dokážou je i předvídat a lépe reagují i na odbornější pokyny. Zájem o hry, pohádky a příběhy opadá a přesouvá se k abstraktnímu myšlení. Proto můžeme pro výuku použít už i jiné metody než pouze úkolové, můžeme lyžování častěji připodobňovat k jiným činnostem, které jsou jim známé a které pak dokážou úspěšně na lyžování aplikovat.

Decathlon specialista na děti

Vybavení na lyže může dětem přinášet problémy: je velké, těžké, nesedí… Abyste se na svahu netrápili, myslete na pohodlí a bezpečnost už při nákupu:

Lyžáky: pro správné zpevnění nohy by rozdíl mezi délkou chodidla a vnitřní vložkou, na kterou si dítě stoupne, neměl přesáhnout 1 cm.

Lyže: vybírejte pružné lyže o 5–15 cm kratší než dítě. Délku lyží zvyšujte s pokroky dítěte. S „rockerem“ ve špičce bude mít snazší nástup do oblouků při zachování stability lyží.

Hole: nechte dítě, ať hůl obrátí vzhůru nohama a uchopí ji pod talířkem. Když ruka v lokti svírá pravý úhel, je to správně.

Vrstvy oblečení: i u dětí platí zásada: 1. je přiléhavá a odvádí pot, 2. udržuje teplo a izoluje, 3. je větruodolná a nepromokne. Pro malé děti volte kombinézu.

Kalhoty: vybírejte se zvýšenou zadní částí a šlemi. Zabrání ztrátě tepla a sníží množství sněhu, které se pod oblečení dostane v případě pádu.

Dětská helma H450 s hledím s UV ochranou, konstrukcí Hardshell, utahovacím kolečkem zajistí ochranu a pohodlí. Náhradní hledí na objednávku. Vyrábí Decathlon, cena 1 499 Kč.

Postroj SKIWIZ má kapsu na svačinu, jmenovku, dlouhý popruh a krátké madlo pro snadné zvednutí dítěte ze země. Vyrábí Decathlon, cena 389 Kč

Helma: vybírejte s dítětem a zároveň zkoušejte i brýle. Pokud dítě nosí dioptrické brýle, bude pohodlnější helma s hledím. Kontrola pohybu: zkuste postroj, dítě vám neujede, snadno mu Pumzi Kid 500: inovativní dětské lyžáky rostou s nohou dítěte (4 velikosti 26–32). Výborný poměr mezi zpevněním a pohodlím (flex 40). Vyrábí Decathlon, cena 1 899 Kč. pomůžete na rovince i v kopci.

| 28 | TÉMA: DĚTI – BUDOUCNOST LYŽOVÁNÍ

LYŽAŘSKÁ ŠKOLA VERSUS RODIČ

Rodič....................................

Lyžařská škola............................

známé prostředí pro dítě, absence strachu, úspora peněz

odborně vyškolení instruktoři, vybavená dětská školka, bezpečný a vhodný terén pro výuku, úspora času i nervů pro rodiče, stimulující dětský kolektiv

neodborný přístup, absence know-how, nevhodný terén pro výuku, absence vybaveného prostředí dětské školky, nedostatek vhodného typu autority Resumé: ideální pro první krůčky s nejmenšími

u nejmenších strach z neznámého prostředí, finanční náročnost Resumé: není lepší cesta než učit se v dobré škole pod dobrým učitelem

Sedm tipů pro výběr správné lyžařské školy

Ptejte se, kde jsou vyškoleni instruktoři, jaké mají zkušenosti a zda je škola držitelem nějakého certifikátu či členem nějaké vzdělávací organizace. Doporučujeme APUL nebo APLŠ. Dobrá lyžařská škola má kancelář, v ideálním případě spolu s půjčovnou vybavení a malým servisem. Jednotné oblečení instruktorů je samozřejmostí. Tam, kde každý pobíhá v jiné bundě, raději ani nechoďte. Propagační materiály a webové prezentace napoví mnoho.

Prostor pro výuku začátečníků a dětí, dětský park a další služby jsou velmi důležité. Stejně tak je důležitá možnost výběru instruktora, který se bude o vaše děti starat. še výše uvedené je hrubým návodem, na co se zaměřit V a čeho se vyvarovat. Výjimky potvrzují pravidlo a často můžete být nakonec příjemně i nepříjemně překvapeni tam, kde byste to vůbec nečekali.

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

1 2 3 4 5 6 7

Dejte na reference. Tam, kde se líbilo vašim přátelům, bude se líbit i vám.

Piccolo Hotel Sciliar

Seiser Alm / Alpe di Siusi, Jižní Tyrolsko, Itálie Tradice, rodinná atmosféra a kuchyně s bohatým menu v srdci Dolomit s panoramatickým výhledem. Příjemná restaurace, bar, dětský sál, slunečná terasa, velké parkoviště pro hosty Krytý bazén s denním světlem, vířivka, infrasauna

e j o k o p z přímo naKU SJEZDOV RODINY S DĚTMI VÍTÁNY!

www.piccolohotelsciliar.it

| 30 | TÉMA: DĚTI – BUDOUCNOST LYŽOVÁNÍ

FAQ dětské

VESTA S CHRÁNIČEM PÁTEŘE Vesta s odnímatelným chráničem z inteligentní hmoty, pro děti je k dispozici v reflexních barvách, aby je rodiče na kopci nepřehlédli. Vyrábí se ve velikostech 122 a 140. K dostání i na e-shopu SNOW.CZ za 1 200 SNOWbonů.

Pokud vybíráte mezi novými lyžemi, nebo máte tu možnost i v půjčovně, zkuste porovnat několik párů lyží a pocitově zvolit ty, které se prohýbají nejsnáze. Průhyb ovlivňuje typ vázání, pokud můžete, zkuste si proto porovnat průhyb různých lyží i se zapnutou dětskou botou.

Všechno o dětském vybavení na lyže čtete na snow.cz! /clanek/2003

www.snow.cz/eshop

DECATHLON DĚTSKÉ LYŽE WED’ZE KID 300 Velmi lehké lyže pro začínající lyžaře s výškou 85 až 100 cm. Hrany s 3D strukturou a nabroušením na 89° mají vynikající přilnavost. Krátký rádius (4 m) a malý rocker usnadňují vjezd do oblouku. Délka lyže 77 nebo 87 cm. Parametry lyže ve vel. 87 cm: 103/65/89, 4 m. Vyrábí Decathlon, cena lyží je včetně vázání.

Tvrdé boty ne! Stejně tak sledujte i flexi bot. Příliš tvrdé boty dětskou nohu nepatřičně fixují, neumožňují dopředný náklek, a dítě pak přirozeně zvolí jízdu s oporou o zadní část bot. Pak nepomůže ani sebelepší instruktor.

Velké boty ne! Boty, které byly pod stromečkem ideální, jsou často v únoru už malé. Přesto ale volte boty, které se co nejvíce blíží skutečné velikosti nohy dítěte. Velká bota, stejně jako u dospělých, generuje chyby už v přirozeném základním postoji, o technice ovládání lyží ani nemluvě. Elan přišel nedávno s jednoznačným konceptem, jak dětem lyže i boty změkčit. Lyže změkčují příčné prolisy, zatímco ve styčných místech skeletu najdete pryžové tlumiče.

www.decathlon.cz

DECATHLON LYŽAŘSKÉ KALHOTY WED’ZE 300 PULL'N FIT Rostou s dítětem. Systém pull’n fit umožňuje nastavit délku nohavic, pasu i odepínacích šlí. Kalhoty tak obsáhnou 2 lyžařské sezóny. Jsou hřejivé s nepromokavým zátěrem 5 000 mm a nepropustnými švy na hýždích. Výztuhy na nohavicích zaručují odolnost vůči poškození hranami lyží. Vyrábí Decathlon.

www.decathlon.cz

S hůlkami, či bez hůlek? Hole pořiďte až po solidním zvládnutí prvních oblouků. Při prvních krůčcích na lyžích se dětem hole pletou a stávají se i pro ně zbytečně nebezpečným předmětem. Na druhou stranu není jediný důvod otálet, když dítě už je na lyže zralé. Řiďte se jednoduchým pravidlem. Dejte svým dětem hůlky kdykoliv je chtějí a jsou schopné je udržet.

2 1 Kč 99

Jak poznat měkké lyže?

Pokud se nejedná o závodníka (který má výběr lyží stejně z velké míry „nalajnován“), volte lyže více vykrojené a měkké. Vykrojení zajistí mnohem snazší ovladatelnost a spolu s malou podélnou tuhostí v ohybu přivede děti mnohem rychleji k paralelnímu vedení lyží, ale i k mnoha rodiči tolik vysněnému carvingu.

69 Kč 9

Měkké, nebo tvrdé?

12 Kč 00

lyžařské výbavy

Kdy páteřák? Riziko zranění způsobené dítětem samým je při jeho výšce, váze a rychlosti poměrně malé, hlavním rizikem jsou okolní lyžaři. Páteřák nasaďte ve chvíli, kdy se s dítětem pustíte se mezi lyžující veřejnost. Ujistěte se, že chránič je pohodlný (správná velikost) a neomezuje dítě v pohybu.

Kdy přilbu? Ihned společně s prvními skutečnými lyžemi. Nejpozději pak v momentě, kdy dítě opustí chráněnou lyžařskou školičku.

Český start-up zaměřený na půjčování sportovního vybavení. Klade důraz na komfort služby – vybavení doveze až domů – a kvalitu půjčovaného vybavení.

DECATHLON DĚTSKÁ KOMBINÉZA WED’ZE 3 V 1 S kapucí má vnější nepromokavou vrstvu (zátěr 5 000 mm), nepropustné hlavní švy a hřejivou fleecovou vložku. Obě vrstvy lze od sebe oddělit a nosit spolu či nezávisle na sobě. Kombinéza je vybavena kapsou na zip i štítkem pro vepsání jména. Vyrábí Decathlon.

www.decathlon.cz

12 Kč 99

Text: Ondřej Novák

PŘEDSEZONNÍ VÝPRODEJ LYŽAŘSKÉHO VYBAVENÍ Nordica CRUISE S 60

Tecnica TEN 2 8R W

Lyžařské boty určené především pro začátečníky nebo ty, kteří preferují širší boty na klidnou rekreační jízdu.

Dámské sjezdové boty s ﬂex indexem 80, určené pro středně pokročilé lyžaře

místo 4 499,-

místo 5 799,-

2 499,-

- 44 %

- 31 %

2 999,-

- 48 %

Head EDGE J 2 Dětská dvoupřezková lyžařská obuv pro začínající a mírně pokročilé lyžaře místo 2 490,-

1 699,-

Více informací o produktech na www.sportisimo.cz

Na vyb ran prodejn ých á SPORT ch IS a na e-s IMO hopu.

| 32 |

SIMPLERENT – lyže až domů Koupit dítěti botu, ze které nevyroste za půl sezóny, bývá náročný rodičovský oříšek. S lyžemi je to podobné – vydrží obvykle jedinou sezónu. Proto stále stoupá poptávka po jiných řešeních: a právě tu vyslyšel start-up SimpleRent – vybudoval projekt, který až zázračně maže veškeré nedostatky tradičních půjčoven, nabízí mimořádnou kvalitu a nevídaný komfort. Například vám lyže přivezou až domů…

impleRent se na trhu objevil loni a vymazal fakticky všechny negativní jevy, které si s půjčovnami lyží spojujeme: Zrušil čekání ve frontě. Vymazal potřebu někam s dítětem cestovat, a tak zabít celé odpoledne. Zamezuje riziku, že si půjčíte zastaralý nebo poničený model. Odebírá z vás, rodičů, veškerou starost o servis a reklamace. Nemusíte řešit prodej

lyží, až z nich dítě po roce vyroste. Nemusíte platit zálohy. Společně s rozumnou cenou to výrazně šetří rodičovskou peněženku.

1. krok – rezervace na webu Na přehledném webu simplerent.cz si vyberete druh aktivity – sjezdové lyžování, snowboard nebo běžky, vyplníte jednoduchý dotazník, zadáte údaje o dítěti – věk, váhu, výšku… a nakonec vyplníte adresu a místo, kam chcete lyže dovézt.

Od poloviny října bude měsíc v rámci společné akce se značkou Mercedes Benz rozvážet mobilní půjčovna vybavení klientům zdarma.

| 33 | Brzy poté vám zavolá dispečink, potvrdí si detaily a pak před dveřmi vašeho domu zastaví speciální dodávka Mercedes, pojízdná půjčovna se širokým sortimentem setů lyží a snowboardů. Společně s dítětem – a třeba po poradě s profesionálním personálem – si na místě vyberete konkrétní model lyží, důkladně vyzkoušíte boty, vyfasujete patřičné hole, a chcete-li i přilbu a brýle. Technik na místě seřídí vázání a za chvilku máte komplet hotovo. Ušetříte spoustu času, stresu, dostanete individuální a ničím nerušenou konzultaci a s ní jistotu, že vaše dítě má to nejlepší možné vybavení – přesně to, co potřebuje.

Celosezonní zápůjčka, nebo sdílení? SimpleRent půjčuje dětské vybavení zpravidla na celou sezónu. Má to opět řadu výhod: vybavení máte stále u sebe, jako by bylo skutečně vaše, můžete kdykoli kamkoli vyrazit. Nemusíte se starat o před- a posezónní servis nebo o skladování. Lyže a boty prostě vrátíte. Vlastně to není typická půjčovna, ale spíš projekt na bázi sdílení: sdílíte dětské lyže, které za vás operátor ošetřuje, skladuje a pak dále distribuuje. V případě, že některý zapůjčený kus přestane z nějakého důvodu vyhovovat – například se ukáže, že bota nesedí přesně – zajdete ho jednoduše vyměnit do některé SimpleRent půjčovny, nebo si opět zavoláte kouzelnou dodávku, která přiveze boty jiné.

Pozor! Nyní rozvoz zdarma! Po Praze za vámi standardně přijede půjčovna za poplatek 149 Kč, ale pozor: od poloviny října bude měsíc v rámci společné akce se značkou

Mercedes Benz rozvážet mobilní půjčovna vybavení klientům zdarma. Přesné datum akce rozvozu zdarma najdete na facebooku SimpleRent nebo na simplerent.cz

SimpleRent ručí za kvalitu Lyžařská půjčovna je postavená na produktech Atomic a Salomon, čili na osvědčených a repre-

zentativních značkách, za které se nemusí stydět ani vrcholný puberťák. Za drobný příplatek je možné si vždy objednat zcela nové boty nebo zapůjčit i doplňkové vybavení jako lyžařské brýle či helmu, případně obal na lyže. Snowboardová půjčovna letos nabízí vše kompletně nové. Prkna a vázaní od legendární značky Nitro a boty Growboots.

A cena?

Vrátím lyže, půjčím si kolo SimpleRent přenesl koncept celosezonního půjčování i na léto. Stejné problémy jako s lyžařským vybavením řeší většina aktivních rodičů opět v létě – s jízdním kolem. Vrácení lyží tak můžete spojit se zápůjčkou kola. Stačí zavolat a SimpleRent opět přistaví dodávku, v které najdete tentokrát dětské kolo a zaručeně si vyberete to správné – třeba osvědčenou značku Specialized nebo moderní lehké kolo Growbikes. Více informací najdete na:

www.simplerent.cz

Co se týče finanční stránky, SimpleRent i přes své luxusní služby zůstává překvapivě dostupný a jeho ceny konkurují standardním kamenným půjčovnám. Pokud přičtete slevu pro držitele karty IKEA Family, vyjde letos celosezónní půjčení lyžařského setu (lyže s vázáním + boty + hole) pro nejmenší lyžaře na 1 190 Kč. Tolik nezaplatíte ani za nejošumělejší set lyží a bot z bazaru. Není třeba být ani průměrný matematik, abyste poznali, že cena za půjčení vychází jednoznačně výhodněji.

| 34 | SPORT

Motto: Historie lyžařských bot je pozoruhodná, ale oproti lyžím hůře popsaná a méně známá. Byla i nejdivočejší, s nadčasovými nápady a řešeními, ale také s pokusy, omyly, kiksy až bizarnostmi. A přechod z kůže na plasty byl největší a přitom jedinou skutečnou, neboť rychlou, revolucí lyžařského materiálu vůbec. Foto: Ivan Sosna

Barvitý příběh

LYŽAŘSKÉ BOTY I O významu lyžařských bot se my lyžaři dávno přesvědčovat nemusíme. Bota nám dokáže zařídit ráj i peklo, lyžařský fajnšmekr nemá nic cennějšího. Přesto si lesku a slávy lyží neužívají. Lyže si mazlivě personifikujeme, v testech je přirovnáváme k ženám či vínům, naopak boty až příliš často asociujeme s nepohodlím, otlaky, chladem, ba bolestí.

seriálu se zaměříme na sjezdové boty „moderní“, nyní přibližně padesátileté. Snahou bude přinést informace málo známé, upřesňovat chyby a omyly, zasazovat do souvislostí, ukázat trendy vývoje.

Jediná skutečná revoluce Jako revoluci rádi označujeme kdejakou větší změnu. I u lyžařské výzbroje už jsme tuto nálepku připlácli na kdeco: lyže nedřevěné, krátké, carvingové, široké, rockerové, na bezpečnostní vázání, kovové hole. Přitom ale všechny tyto novinky měly svůj nerevoluční vývoj, leckdy i hodně postupný. Jestli už něco skutečně zametlo s minulostí, pak jedině boty. Změna, kterou přivodily během pár let plasty – materiál naprosto netradiční a takřka neznámý – nemá v lyžařské branži obdoby. Lyže, vázání i boty se vyvíjely s využíváním dávno vyzkoušených materiálů – dřeva, kovu, kůže. Konstrukce lyží se vrstvila (sendvič) od konce 20. let, tehdy přišel i kov v podobě hran, po válce nastoupil hliník, v kombinaci se dřevem

vyzkoušený v letadlech. I průnik plastů byl postupný: ve 40. letech skluznice a později skromné dodatečné plátky fiberglassu. Ještě roku 1964 braly všechny slalomové medaile na olympiádě celodřevěné Kästle. Vázání byla už dlouho z kovu a kovovýroba byla dávno zavedeným oborem. Vačka se zdvihátkem, princip moderních vázání, byly známy už ve 13. až 14. století. I bezpečnostní vázání vznikala evolučně a trvalo jim roky, než se prosadila. Sailer měl špičku Marker Simplex až v roce 1958, o deset let později ještě Killy a spol. nepoužívali patní automat. Výroba lyží i vázání se mohla opřít o potřebné technické obory, jejich teorii, know-how, nasbírané zkušenosti, odborníky. Existovaly teoretické základy a kontinuita. Zásady pružnosti a pevnosti, stěžejní pro namáhání lyže coby složeného nosníku, už byly definovány dávno předtím a šprtal je každý student příslušných oborů. Dlouhá desetiletí, kdy se lyžáky vyráběly z kůže a kdy tradice, fortel, zkušenosti kožařského průmyslu a ševcovských generací fungovaly, na tom byly stejně. Jenže tohle všechno se během pár let zhroutilo. S nedlouhou epizodou plastifikovaných kompozitních konstrukcí se překotně

Bob Lange experimentoval s plastem už od roku 1958. Tuto botu z roku 1962 testovali instruktoři z Vailu, až o tři roky později vyvinul Lange konstrukci, která se posléze úspěšně prodávala.

Jestli už něco skutečně zametlo s minulostí, pak jedině boty. přešlo čistě na plasty a lyžařské boty se tak zcela zásadně změnily. Vznikla naprosto bezprecedentní situace. Všestranně nepřipravené aktéry – výrobce, prodejce i uživatele – překvapila a zaskočila. Samotná výroba umělých hmot byla značně nová a ve vývoji. Výrobci bot sáhli po novém materiálu vlastně velice brzy, ještě v době, kdy se celý obor teprve usazoval. Technický background, expertiza, zkušenosti se teprve rodily. Nové boty vznikaly překotně a za pochodu, mnohdy metodou pokusů a omylů. Obojího nebylo málo. Legendární soudruzi z NDR se svými lžičkami nebyli zdaleka jedinými chybujícími. Navíc byly v plenkách i biomechanické a podologické znalosti dynamického fungování nohy vůbec, natož v neznámých podmínkách tak tuhého skeletu. Samotná podologie tehdy ještě ani neexistovala.

Gagarin a šněrování V takové situaci je logické, že heroické doby vzniku a etablování moderní plastové boty přinášely řadu neúspěšných řešení, daných mimo jiné i „rozvojovým“ stupněm vědomostí v příslušných oblastech. Ševci-praktici nebyli vzděláni, ti ortopedičtí byli vycvičeni na řešení abnormalit, ortopedi sice znali všechny kosti v noze, ale ani oni neměli jasno,

Koncem šedesátých let přinesl Lange první plastové boty s přezkami

Rosemount – kuriózní bota se skeletem ze skelného laminátu, do níž se vstupovalo „dvířky“ zboku. Dobový inzerát z prosince 1968 už vyzdvihuje přenos sil na hrany Když Sputnik obkroužil Zemi (1957), Hannes Marker ještě čekal na udělení patentu pro své jednoduché vázání s otočnou patou. Když Gagarin vyletěl do vesmíru (1961), skoro všichni lyžaři ještě své boty šněrovali. A když Armstrong s Aldrinem už kráčeli po Měsíci (1969), našlapovali lyžaři stále většinou v lyžácích kožených.

Plast i kůže

jak noha v lyžáku pracuje, či pracovat ideálně má. Jak by mohli, vždyť do té doby tak tvrdé boty, schopné až brutálně fixovat nohu a omezovat její přirozené pohyby, neexistovaly. Měkké jednoduché sportovní plátěnky, ikonické boty dřívějších sportovců (Converse, Pro-Keds – „kecky“) k žádnému velkému studiu fungování sportující nohy nenutily. Celoplastové lyžáky tak všechny, od výrobců přes uživatele po ortopédy, postavily do nové situace, jakou dosud neznali. Přitom je docela roztomilé uvědomit si, jak pozdě se vlastně lyžování vyvíjelo. Tři sta metrů vysoká Eifelovka (1889) se stavěla v letech, kdy otec alpského lyžování Zdarsky ještě ani neuměl lyžovat a Rössler-Ořovský si nechal poslat své slavné první lyže (1887). Úchvatný Empire State Building (1931) už stál v době, kdy byly novinkami kandahár a kovové hrany na lyžích. Inženýři uměli spočítat parametry slavného mostu Golden Gate (1937) už tehdy, kdy se teprve etablovalo alpské závodění.

Kůže, po vyčinění správně useň, je v obuvnictví nenahraditelná dodnes. Jako materiál pro lyžařské boty ale má k ideálu daleko. Coby hygroskopický viskoelastický materiál podléhá degradaci zejména působením vody, slunce, kolísáním teplot, mechanického namáhání. Její kompletní zpracování je zdlouhavé a nákladné, vlastní výroba bot pracná a pomalá, tedy s mizernou produktivitou. Jakmile se od konce 50. let sešla rostoucí poptávka po botách s dokonalejšími lyžemi a s prudkým vývojem plastů, bylo jen otázkou času, kdy se někdo pokusí o modernizaci. Tuto vzrušující dobu lze interpretovat i jako střetnutí radikálních lyžařských inženýrů s umírněnými progresivisty typu Boba Lange a s evropskými tradicionalisty. Ti první, jako inženýr Frank Werner s firmou Rosemount s kuriózní botou se skeletem z fiberglassu, do níž se vstupovalo „dvířky“ zboku, správně zjistili, že plastový lyžák už vlastně není botou, nýbrž specializovaným nástrojem komunikace mezi sněhem, lyžemi, vázáním a lyžařem. Vypadalo to jednoduše: nohu ve skeletu stačí obklopit vhodnou přiměřeně měkkou/tuhou hmotou tak, aby ani neplavala, ani netlačila. Jako „nelyžaři“ a neševci ale nepochopili fungování nohy

| 35 |

při jízdě a biomechanické zásady. Výplně botiček byly navíc nedokonalé a působily řadu problémů. Neuspěli, ale jejich výstupy vešly do historie. Tradicionalističí „ševci“ si naopak bez kůže botu představit nedokázali. Ani od nich se zásadní materiálová revoluce čekat nedala. A přiznání plastové reality mnohým trvalo tak dlouho, že jejich zavedené firmy buďto zkrachovaly, nebo lyžáky vyrábět přestaly. Jiní ale pružně zareagovali a se svým modernizovaným know-how uspěli. Pragmatik Bob Lange už spolu s tvůrci slavného Absolventa (kniha 1963, film s Dustinem Hofmanem 1967) dobře odhadl, že „budoucnost patří plastům“. Byl dostatečně pokorný, neodvážil se zavrhnout myšlení ševcovské, ale dokázal být i dostatečně technický. Po letech trápení a pokusů nabídl první použitelné celoplastové boty v létě 1966. Na olympiádě 1968 už si lebedil a záhy poté ukázal směr, jímž se všichni museli vydat. Stal se symbolem branže, byť osobně, oslněn vlastní skvělostí, v tvrdém byznysu neuspěl. Do historie lyžáků zásadně vstoupily i přezky. Už v polovině 50. let, ale jejich prosazení v konzervativním prostředí trvalo skoro dekádu. Navíc, věřte nevěřte, dnes tak běžná přezka na lyžáku vlastně, přísně vzato, žádnou přezkou není. Tohle všechno se nám semlelo v relativně krátké historické době. Tematika je to stále čerstvá, a přitom málo zmapovaná. Nádherné pole působnosti. Co víc si lze přát?

Kožené boty s přezkami přišly v polovině 50. let, ale trvalo ještě desetiletí, než se prosadily. Na obrázku bota od firmy Strolz přibližně z roku 1960

| 36 | SPORT NOSTALGIE ZAŠLÝCH ZIM

1960

ZLATÉ ČASY

NA NOSU

Lyžování – ale třeba i filmy, muzika a nakonec i život sám – prý nikdy 1950 nebyly tak dobré jako v padesátých a šedesátých letech. Nebo snad sedmdesátých? Osmdesátých? Nevadí. Starší čtenáři si třeba zavzpomínají, mladší se možná něco dozví.

1940

Text: Tom Řepík Foto: Stowe Mountain Resort

Charlie Lord (uprostřed v klobouku) s přidělenými vojáky při stavbě sjezdovky Nos

čkoli se Ameriky druhá světová válka dotkla jen nepřímo, bezprostředně po jejím skončení se v tamních bankách neprohýbali ochotou, když k nim zašel nějaký génius s nápadem půjčit si na rozjezd lyžařského areálu. Většina průmyslových zdrojů, včetně třeba ocelových lan, mířila přednostně do poválečné výstavby; dokončení před válkou rozestavěných a už notně prorezlých vleků tak zůstávalo dál nadlouho u ledu. Všude se ale našla nějaká konopná lana, také kladky a motory ze starých náklaďáků. A tak v roce 1948, kdy v Československu startoval rudý puč, za velkou louží se už točilo bezmála tisíc jednoduchých, často provazových vleků – třikrát víc než před válkou. V kalifornské Sierra Nevadě anebo ve východoamerickém New Hampshire bylo v té době tolik skiareálů, kolik už nikdy potom. Prakticky veškerá horská krajina vhodná pro výstavbu středisek byla ve vlastnictví státu. Vládní lesní správa, odhodlána propagovat využití přírody i jinak než jen k farmaření a dřevorubectví, nadšeně podporovala každého zájemce o pronájem pozemků pro skiareál s podobnou vervou, s jakou o půlstoletí později stejné záměry metla ze stolu. Lyžování v severní Americe bylo odjakživa zakládáno a provozováno dobrodružnými solitéry. Na rozdíl od Alp, kde horský byznys zůstává většinově komunitním podnikáním, američtí provozovatelé už od pionýrských dob vlastnili

vleky, lyžařské školy, restaurace a hotely, a rozhodovali si o marketingu celého místa vesměs sami. Spousta odhodlaných průkopníků s jistým troufalým snem v hlavě přicházela do hor přímo z jednotek legendární Desáté horské divize americké armády, v níž nasazovali životy v krvavých

lomenými zatáčkami v úzkém lesním průseku vytýčil místní lyžařský evangelista Charlie Lord s přidělenou partou vojáků dlouho předtím, než na kopci vyrostly sedačkové lanovky, chaty a restaurace; vymýšlel ji na ještě divoce zarostlém kopci bez jediného vleku.

Měli jsme tehdy jen sekery, pily a trochu dynamitu – kde jsme mohli, skalám jsme se raději vyhnuli ostrou objížďkou. Trasu sjezdovky jsme změnili možná sedmkrát. bitvách italských Alp. A svůj sen – živit se něčím okolo lyžování – si navzdory svým prázdným kapsám obvykle dokázali plnit. Provozovali obchody a hotely, jiní vyučovali lyžování. Ještě jiní se naučili stavět vleky, projektovat sjezdovky – a založili si vlastní skiareál. Aspen, Vail a řada dalších středisek vznikla právě takhle. Tehdejšímu zámořskému lyžování vévodila trojice resortů vzniklých ještě před válkou – Sun Valley, Stowe a Mont Tremblant. V roce 1950 se Stowe sebevědomě prohlásil středobodem východoamerického sjezdování, a po právu. Umístěn na východním úbočí nejvyššího vermontského kopce Mount Mansfield, přezdívaného Nose, Stowe nabízel nejlepší sjezdovky široko daleko. Nejslavnější se jmenovala Nose Dive – ve slovníkovém překladu Pád střemhlav, v tom lokálním Sešup z Nosu. Prudkou trať se zrádně

Doživotní stoweský rezident a patriot Charlie Lord později vzpomínal: „Nejde spočítat, kolikrát jsme museli vyšlapat nahoru a spustit se příkrým padákem v divokém porostu dolů, než jsme se zatáčkami trefili tam, kam jsme potřebovali. Měli jsme tehdy jen sekery, pily a trochu dynamitu – kde jsme mohli, skalám jsme se raději vyhnuli ostrou objížďkou. Trasu sjezdovky jsme změnili možná sedmkrát. Dnešní černá Nose Dive, už o mnoho širší a s upraveným terénem, je slabým odvarem toho, čím byla ve třicátých letech, když jsme ji klestili divočinou. V některých úsecích byl průsek úzký sotva pět šest metrů. Jezdilo se ale vesměs velmi opatrně – neměli jsme techniku ani dobré vybavení. Naší technikou byla hrubá síla, neznalost věcí a sázka na unavené štěstí.“ Sjezdovka byla otevřena v roce 1934, první vlek blízko ní až o řadu let později. Pamětník

| 37 |

Lord: „Hodně zim jsme museli kopec šlapat po svých; na lyžích se stoupacími pásy nám to zabralo skoro hodinu. Taky jsme ale měli sjezdovku pro sebe – na svahu bývalo sotva deset lidí. V roce 1941 jsme sehnali provazové lano a benzínový motor z vojenského Jeepu. Byla válka, a tak jsme potřebovali povolení od armády, abychom mohli vlek postavit a motor použít. Uvedli jsme, že sjezdovka slouží jako rekreační zařízení pro armádní personál, a povolení jsme dostali. Kdykoli se pak objevil někdo v uniformě, pouštěli jsme ho lyžovat zdarma. Otevřeno jsme mívali dost chaoticky, tak čtyři nebo pět hodin denně a jeden den v týdnu jsme měli zavřeno. Nikdo si však nikdy nestěžoval, všichni jsme byli šťastní, že můžeme jezdit. Byla to zlatá doba.“ Zámožný pojišťovací magnát Cornelius Vander Starr, rodák z Chicaga, jenž zbohatnul v Šanghaji, kde v roce 1919 založil největší pojišťovnu světa AIG, nalil ke stáru část svého jmění právě do expanze lyžování na vermontském Nosu. Starrovy peníze učinily ze Stowe padesátých a šedesátých let centrum nejen amerického, ale vpravdě i světového závodního lyžování – to, čím se staly Vail a Beaver Creek v pulsujících devadesátkách. Starr nepokrytě uplácel tehdejší lyžařské hvězdy, jež na něco takového nebyly zvyklé, aby jezdily závodit na jeho kopec. V roce 1954 řada evropských potentátů coby čestných hostů historického závodu Arlberg-Kandahar nemohla rozdýchat, že v ikonické alpské soutěži nestartují největší sjezdařská esa jako Toni Sailer, Anderl Molterer nebo Adrien Duvillard. Nedalo se nic dělat – pánové totiž závodili za Starrovy dolary ve Stowe.

Jiný bohatý chicagský rodák, průmyslník a filantrop Walter Paepcke spolu se svým švagrem Paulem Nitzem (významným americkým politikem, později asistujícím Reaganovi při uzbrojení Sovětů) poskytli v roce 1946 ustavující vklad do společnosti Aspen Skiing Corporation. Tamní bývalí závodníci v čele s rakouským imigrantem Friedlem Pfeiferem a 17násobným americkým šampionem Dickem Durrancem proklestili na aspenském kopci první tratě a postavili na něm ve své době nejdelší sedačku světa. Dva roky nato magnát Paepcke učinil z Aspenu kulturní a hudební centrum letního turismu, když v něm uspořádal světové oslavy dvoustého výročí narození spisovatele Johanna Wolfganga Goetheho. Jména jako Albert Schweitzer a řada dalších intelektuálních a kulturních ikon zaplavila v té době neznámé hornické městečko schované

Desátá horská divize americké armády 10. horská divize americké armády vznikla roku 1943 z prvního horského praporu, který byl založen v roce 1941 (10th Division, od roku 1944 10th Mountain Division). Byla zaměřena na boj v horských oblastech a její příslušníci byli mimo jiné cvičeni v horolezectví a přesunech na lyžích i sněžnicích. Do bojů 2. světové války zasáhla v roce 1945 v severní Itálii. Krátce po 2. světové válce byla divize rozpuštěna.

v jakémsi údolí coloradských Skalnatých hor. Rok nato tu Paepcke založil světoznámý Aspen Institute a stejného roku mezinárodní lyžařská federace FIS svěřila Aspenu pořadatelství lyžařského mistrovství světa, prvně v historii konaného mimo Evropu. Aspen tak srovnal krok s tehdejšími lídry mezi destinačními resorty, Sun Valley a Stowe. Zlatá éra lyžování právě startovala.

Tom Řepík Rekreačně lyžující amerikanofil, expert na marketing horských středisek. Šéfredaktor přílohy SNOWbiz, bloguje na Snowbiz.cz.

 PŘÍŠTĚ: D 2017 LISTOPA

č. 105

Millere, ven! Tenisová branže má svůj „sport“, golfová „hru“. Sněhové sporty, odjakživa se zaobírající svým (ne) růstem, mluví o „oboru“, pokud ne rovnou o „horském průmyslu“.

| 38 | SPORT UNIVERZITA D O D AVAT E L V Y B AV E N Í

Jak se jezdí na obřačkách

Dlouhé

A NEJDELŠÍ

Na různých typech lyží se jezdí různě. Začneme obřačkami, jsou nejdelší, a sezóna bude zase dlouhá. Doufejme. Bylo hodně vos, cibule měly ze severní strany silnou slupku a léto bylo zase mizerný. Obřačka je dlouhá jak týden před výplatou, velmi málo vykrojená a většina lyžařů se jí bojí. Proč? No protože je dlouhá a malé vykrojení budí mezi většinovými lyžaři nejen pohoršení, ale i strach, že nezatočí.

obřačkách se říká, že jsou určeny pouze na upravený svah, hodinu po ránu, kdy na sjezdovce nikdo není a může se to na nich pořádně kouřit. Obřačky potřebují širokou sjezdovku, protože umí jen dlouhé oblouky a na úzké sjezdovce se s nimi nikam nevejdete. Na obřačky je ideální spíše mírnější modrá, maximálně červená sjezdovka. Když to sečteme a podtrhneme, je obřačka zcela nevhodná pro české podmínky. U nás je na kopci rušno už od rána, dlouhých a mírných tratí poskrovnu a těch širokých bychom napočítali na ploutvi průměrného českého kapra. Takže od obřaček pryč a můžeme to pro dnešek dopsat, dočíst a zabalit. Jenže tak zadarmo to nebude, obhajoba dlouhých lyží právě začíná.

Sedmý ročník seriálu Skiwithme jsme pojali zcela odlišně. Nebude tolik o technice lyžování jako o materiálu. Materiál je totiž faktor, který lyžování zásadně ovlivňuje. Vzal jsem tedy pět různých párů lyží, na každých jel jen jednu jízdu a zkoušel stejné oblouky na stejných úsecích. Proč se na některých jezdí o něco lépe, na co jsou určeny, pro koho a proč, to se dozvíte v letošních pěti dílech, které budou opět doprovázet videa. A jinak mě najdete zase celou zimu na kopci. Pokud si budete chtít společně zalyžovat, volné termíny najdete na www.skiwithme.cz.

www.skiwithme.cz

Konstrukce Když se řekne obřačka, každý si představí něco úplně jiného. To je u tohoto typu lyží totiž taková zvláštní schizofrenie. Obřačky můžeme jednoduše rozdělit na závodní a tzv. komerční, tedy ty určené pro nás smrtelníky. Závodní obřačky jsou v dnešní době opravdu velmi málo vykrojené a velmi dlouhé. Pravidla FIS je pro závodní použití definují jasně. Muži od letošní sezóny závodí na minimální délce 193 cm s poloměrem 30 metrů, ženy se stejným poloměrem na minimální délce 188 cm. Zvládnout takové lyže už vyžaduje vysokou úroveň dovedností, odvahu, rychlost a velmi dobře připravenou sjezdovku. Náš pohled ale zaměříme do třídy lyží určených pro nás hobíky.

Ondřej Novák Zástupce šéfredaktora SNOW, instruktor lyžování a telemarku s dlouholetou praxí v ČR, Rakousku a Austrálii, autor projektu Skiwithme.cz

Skiwithme TIP Jízda na obřačkách vyžaduje zejména rychlost. S rychlostí přichází náklony, s náklony větší zahranění, se zahraněním aktivní působení na lyže, jejich prohnutí a zkrácení poloměru. Přestože je lyže dlouhá a lecjaké drobné nedostatky v předozadní rovnováze by mohla odpustit, poctivá obřačka je naopak trestá, zejména v zahájení oblouku. Tam je třeba stát velmi přesně, kolmo na lyže a s mírným kontaktem s jazyky bot, abyste měli kontrolu nad špičkami a lyže od nich začaly také zatáčet. Rocker v této kategorii lyží často absentuje, a pokud nedostanou obřačky impuls od špičky, odmítají zatáčet. Stejně tak pozor na zakončení oblouků. Tuhá patka nic neodpouští a záklon trestá nikoliv v podobě backflipu jako na slalomkách, ale dlouhým traverzem, ze kterého se jen špatně vystupuje a navazuje dalším obloukem. Obřačka je rozhodně jednou z učitelek dobrého a uvolněného základního postavení na lyžích.

| 39 |

CO UMÍ OBŘAČKA Dlouhé oblouky umí velmi dobře, zejména pokud je méně vykrojená a delší. U délek kolem 175 cm s poloměry 16 metrů už mohou být v opravdu dlouhých obloucích neklidné. Jízda přes poloměr žádným lyžím nesvědčí, a pokud svojí jízdou stlačíte 16 metrů na 13, bavíme se už jednoznačně o středních obloucích. Střední oblouky jsou její doménou a většina komerčních obřaček je v tomto ranku velmi hravá a agilní. Krátké oblouky umí také. Samozřejmě je třeba je utrhnout z čisté jízdy po hraně, kde je limitována svým poloměrem. Ale jinak je krátký mírně smýkaný oblouk na obřačce čirým potěšením. Výhodou pro celodenní lyžování je jednoznačně její délka. Dlouhé lyže lépe tlumí nerovnosti, poskytují komfort předozadní rovnováhy a není na nich třeba tolik balancovat jako na krátkých lyžích. Paradoxně můžeme říct, že vám v porovnání s krátkými lyžemi i leccos odpustí.

Máme na výběr ze široké škály tzv. komerčních obřaček, které se těm závodním v lecčems podobají, ale jsou jaksi upraveny pro běžné použití, a to zejména ve dvou parametrech. Prvním je délka. Nesvazují nás žádná pravidla, proto můžeme volit střízlivé délky atakující hranici 180 cm. Další je poloměr, který rozhoduje o tom, jak bude lyže točivá a manévrovatelná. Poloměry „public“ obřaček se pohybují v kratších délkách již kolem 15 metrů, v délkách kolem 180 cm pak oscilují kolem 20 metrů, ale i více nebo méně. Záleží jen na tom, co si vyberete. Aby se lyže tohoto typu ještě více přiblížily dovednostem a požadavkům běžných sportovních lyžařů, jsou většinou vybaveny mírným rockerem ve špičce, který usnadní zahájení oblouku

Konkrétně tyto oblouky byly odjety na lyžích Salomon X Race LAB 182 (116–65–99 při 182 cm, R 17 m), které patří do kategorie velmi sportovních obřaček bez rockeru a s velmi úzkým středem. Poloměr 17 metrů je přitom v této délce velmi hravý, celkově se však jedná o lyže pro dobré sportovní jezdce, které se vyznačují vysokou podélnou a torzní tuhostí a doporučit je lze zejména pro rychlou jízdu na velmi dobře upravených svazích. Celodenní rozhodně nejsou. jinak poměrně tuhé lyže a zlepší průchodnost horším terénem. Spolu s rockerem hraje roli i širší střed lyže, který se v této kategorii běžně pohybuje kolem 70 mm. Tyto dvě konstrukční položky rázem dělají z „nepoddajné“ obřačky téměř celodenní univerzálku.

Realita Teď, když víme z čeho vybírat, můžeme vyvrátit hned několik mýtů popsaných v úvodu. Díky poměrně univerzální konstrukci a poloměrům v drtivé většině pod 20 metrů lze komerční obřačky použít na celodenní lyžování na upravených sjezdovkách. Ranní vypreparovaná hodinka není jediná, kdy si na obřačkách zalyžujete. Široká

těch komerčních, se pohodlně vejdete na tři urolbované pruhy, na mírnějším svahu vám budou stačit i dva. A hlavně nezapomínejte na zásadní pravidlo. Na lyžích nelyžujeme po jejich poloměru, nebo dokonce po větším, snažíme se ho svými dovednostmi naopak zkrátit. Rázem je tedy z dvaceti metrů patnáct a z patnácti deset.

Pro koho je Komerční obřačky jsou určeny pro sportovně naladěné jezdce, učitele lyžování, hobíky a jedince s vyspělou technikou nebo dostatkem síly, která techniku nahradí. Lze je doporučit jako téměř celodenní univerzálku, velmi však záleží na šířce

Na obřačkách, obzvlášť těch civilních, se pohodlně vejdete na tři urolbované pruhy, na mírnějším svahu budou stačit i dva. sjezdovka? Ani na obřačku s poloměrem 30 metrů není potřeba žádná extra šířka. Lyžuje se dolů z kopce a lyže zatáčí nejen díky svému poloměru, ale zejména díky svému prohnutí v oblouku, které může jezdec svojí technikou zásadně ovlivnit. Dlouhé oblouky nejsou od lesa k lesu, ale delší zatáčky držící se převážně směru dolů, nikoliv do strany. Představte si obří slalom, podívejte se na trénink závodníků a rázem uvidíte, jak málo prostoru je třeba pro stavbu obřího slalomu. Na obřačkách, zejména

JAKÉ JSOU OBŘAČKY 2017/18, PROZRADÍ SUPERTEST VE SNOW 104 MARKET Detailní test všech obřaček včetně odladěných najdete ve vydání SNOW 104 market, které vychází v polovině října 2017. Společně s nimi je v rámci Supertestu pořádaného německým časopisem SKImagazin na 150 detailních popisů lyží ze sezóny 2017/18.

středu (testované lyže měly pouhých 65 mm na středu, což je opravdu záležitost pro dobře upravený a tvrdší kopec) i poloměru. Podle svého více sportovního nebo univerzálního zaměření můžete volit lyže s rockerem nebo bez něj. Lyží bez rockeru v této třídě poslední dobou opět přibývá. Všechny lyže na:

Kompletní přehled nabídky na trhu si můžete udělat na SNOW.cz v sekci Lyže. Lze tam studovat a filtrovat desetitisíce modelů až 10 sezón nazpět. Na katalog jsou napojeny i testy.

/video/4637

| 40 | SPORT

2017–18

STÖCKLI S

Švýcarská značka letos přichystala pro své zákazníky mnoho novinek. A nejsou to jen novinky v kolekci lyží.

töckli je i přes svůj roční obrat 65 milionů švýcarských franků stále rodinnou firmou, která ovšem pořád roste. Přes 40 % své roční produkce vyváží do dalších 40 zemí.

LASER SL

Do sezóny s novou továrnou

LASER SC

Stávající výrobní prostory v Malters už nedokázaly plnohodnotně pokrýt poptávku po lyžích Stöckli, která rok od roku stoupá ruku v ruce s úspěchy lyží Stöckli ve Světovém poháru, a v Malters byl v polovině prosince 2016 položen základní kámen ke stavbě nových výrobních prostor a rekonstrukci stávajících. V březnu 2017 byly práce dokončeny a současná továrna o rozloze více než 2 000 m2 je o 20 % větší, než tomu bylo doposud. S většími prostory nenarostla pouze produkce, ale zlepšily se i výrobní postupy, a Stöckli tak mohou zase lépe držet švýcarskou kvalitu, kterou je značka proslulá. Kromě nové továrny ale značka Stöckli otevřela na ploše 150 m2 i první Concept Store ve Wädenswilu a dvě nová testovací centra lyží v Engelbergu a Zermattu.

Lyže 2017/2018 Letošní kolekce Stöckli je opět plná novinek, a to zejména konstrukčních. Na oblíbené řadě lyží Laser určené pro závodníky a velmi sportovně zaměřené lyžaře najdeme technologii V.R.T. (Vario Racing Technology). Ta pracuje s logickou myšlenkou, že pokud je jádro lyže na středu silnější a na koncích slabší, měl by tuto ideu kopírovat i titanal. Proto je titanal ve špičce a patě užší, a lyže je tedy ohebnější a dokáže snadněji zahájit i ukončit oblouk. Novinkou v kolekci allroundových modelů jsou lyže O Tree, které si zakládají zejména na ekologickém provedení a použití přírodních

LASER GS

O TREE

O TREE MOTION

STORMRIDER 83 materiálů. Jedním z nich je bambus, který se zásadně promítá do stavby obou modelů kolekce, pánských a mírně širších O Tree a dámských zářivě bílých O Tree Motion. O Tree se kromě ekologického provedení vyznačují velmi nízkou hmotností, přesto jsou to výborné sportovní univerzálky na upravené sjezdovky. S úspěchem také pokračují inovované allmountainové modely Scale. Nejužší Alpha se 72 mm na středu, stejně jako nejširší model řady, 83milimetrová Delta, disponují novinkou, která se táhne napříč celou letošní kolekcí Stöckli. S.M.E. (Solid Metal Edge) znamená silnější hrany pro všechny lyže Stöckli z kolekce 2017/18. Technologie prodlouží životnost a přidá počet brousicích cyklů, nové hrany jsou ale i odolnější vůči škrábancům a zásekům.

K inovacím došlo i v legendární řadě freeridových lyží Stormrider. Kromě osvědčeného lehkého jádra z balsy nebo fumy* se zde setkáváme s letošními technologiemi Stöckli ve velkém. Řada Stormrider jako by jimi byla nabita. Typický zástupce kolekce Stormrider 105 disponuje nejen závodní technologií V.R.T. nebo silnějšími hranami S.M.E., ale i zajímavou novinkou nazvanou Titec. Tu ostatně najdete na všech modelech Stormrider a uvidíte ji na první pohled. Jejich horní designová vrstva je vyrobena z titanalu, který byl novou technologií zbroušen tak, aby dokázal sublimovat potisk lyže. Došlo tak k zajímavé designové struktuře, ale zároveň k další úspoře hmotnosti, protože titanalová vrstva je zároveň poslední vrstvou konstrukce lyže.

*Fuma je africká dřevina. Jedná se o velmi lehké dřevo používané zejména u nábytku, ale i při stavbě lyží, podobně jako balsa nebo paulovnie.

Skipasy

ZDARMA

do zimních středisek v Rakousku, Čechách, Polsku i na Slovensku.

Hole, helmy, běžky Doprava

ZDARMA

| 42 |

ATOMIC REDSTER

Závodní řada Redster je v kolekci firmy Atomic již stálicí. Letos přichází ve zcela novém designu a hlavně s novými technologiemi a konstrukcemi.

Redster G9

rvní lyže s posilovačem řízení“, říká propagační materiál na nové obřačky G9. A principiálně není daleko od pravdy. Po dlouholeté nadvládě legendární konstrukce Doubledeck přichází letos Atomic s konstrukcí Servotec, která našla své pojmenování v německém výrazu „Servolenkung“, tedy servo řízení, jak ho známe z osobních automobilů. Titanový „Servotec“ spojující špičku lyže a vázání dokáže ovlivnit flexi lyží podle aktuální rychlosti a poloměru oblouku. Při nižších rychlostech a přímější jízdě působí jako posilovač

„

a pomáhá ke snadnějšímu zahájení oblouku, naopak při vyšších rychlostech je lyže tužší a výrazně stabilnější. Navíc tento systém dokonale tlumí nežádoucí vibrace. Nové G9 mají klasický dřevěný sendvič vyztuženy titanalem a kromě zmíněného Servotecu, který najdeme na všech lyžích označených v kolekci devítkou (S9, X9, G9) a na dámské lyži Cloud 12, disponují i technologiemi High Speed Sidecut a Full Sidewall. Servotec najdete i na závodních FIS modelech G9 určených pro Světový pohár.

Redster CS 130 S přepracovanými modely lyží závodní řady Redster přichází letos na trh i nové závodní boty Redster. Na úzkých anatomických botách je určitě nejzají-

mavější nová technologie Progressive Race Shell. Boty jsou v porovnání s předchozí řadou vyrobeny ze silnějšího materiálu, který je ale zároveň mnohem měkčí a pružnější, tím zlepšuje předozadní flexi a lépe tlumí rázy. Nová geometrie celého komínu boty umožňuje mnohem agresivnější jízdu ve všech myslitelných podmínkách. S ním souvisí i nastavení dvou různých náklonů boty, 16 a 18 stupňů. Klasikou naopak zůstává technologie Memory Fit, díky které můžete skelet i vnitřní botičku nových Redsterů tepelně tvarovat a bota pak dokonale padne na vaši nohu. Celý proces u Redsterů zabere jen 12 minut.

SKI ALPIN CROSS COUNTRY SNOWBOARD FREESTYLE

SKI SCHOOL SCHLERN 3000

ALPE DI SIUSI / DOLOMITES / SÜDTIROL

Tel. +39 0471 704 279 · WWW.SKI3000.IT

SunnyCard je tím PRAVÝM sezónním skipasem pro nadšené lyžařské rodiny! Neboť pokud si objednají SunnyCard oba rodiče, lyžují všechny děti do 15 let v rodině celou zimu zdarma. Prostě tak.

• • • •

www.skisport.com

PROSTĚ JEDINEČNÉ. DĚTI DO 15 LET* ZDARMA. LEDOVEC L SCHNALSTA U V J. TYROLSK

platná v 9 vyhlášených skiareálech** snadno dostupné po dálnicích sněhová jistota, rozmanité sjezdovky pro spořivé lyžaře ve výhodné variantě Pondělí - Pátek

*ročník 2003 a mladší, po prokázání rodinného vztahu (OP, rodný list) **platné ve skiareálech: Hinterstoder, Wurzeralm, Hochficht, Kasberg/Grünau, Grossglockner/Heiligenblut, Ötscher, Hochkar, Kössen a ledovec Schnalstaler Gletscher v Jižním Tyrolsku.

Předp rodej do 31 mís .10. to € 505 jen za

€4 05 pro dos pělé ho

PROSTĚ LYŽOVÁNÍ. CELOU SEZÓNU.

| 44 | SPORT

HARFASPORT

oslavil svých 20 let vskutku pestrými novinkami!

SVĚT LYŽÍ A KOL

Sjezd, běžky či cyklistika – na co si jen vzpomenete

okud máte rádi pořádný výběr, pak jste jistě již navštívili, nebo brzy navštívíte Harfasport. Z jedniček v oboru v lyžařské branži zde najdete výrobce jako Atomic, Fischer, Strolz, Stöckli, Rossignol, Salomon, Scott, Dynastar, Colmar, MountainForce, Thermic a mnoho dalších! V této speciálce si vybere každý dle svých preferencí, ať už začátečník, rekreační jezdec, sportovec nebo závodník. Kromě letního a zimního sortimentu od významných světových a českých výrobců poskytuje také celou řadu služeb. Vaše výbava dostane profesionální servis do pěti dnů, můžete si pohodlně z domova zarezervovat pěkný kousek z půjčovny včetně těch nejaktuálnějších z testcentra, což náramně poslouží před koupí konkrétního modelu. Pro specializované prodejce Harfasportu jsou lyže a kola životním stylem, tudíž vám vždy s radostí poradí. Mimoto vám zhotoví boty na míru díky spolupráci s rakouskou značkou Strolz, a tak si na sjezdovce konečně dopřejete skutečný komfort. Další přelomové technologie pro individualizaci bot představují výrobci Atomic a Salomon, jež vám prodejci rovněž rádi nabídnou. Úprava na míru však není záležitostí jen zimy, cyklisté využívají možnosti úpravy posedu kola, neboli bike fittingu.

Ještě větší, ještě lepší Druhé kulatiny neustále vyvíjející se speciálce Harfasport opravdu svědčí! Po rozsáhlé rekonstrukci můžete vybírat po celý rok na třech patrech o rozloze cca 1300 metrů z významně rozšířeného zimního i letního zboží, v suterénu zajít do servisu a k tomu navštívit v přízemí též HUDYsport. Prodejna vás zvenku přivítá působivě barevným designem s mnoha vystavenými novinkami. Otevřeno má nyní 10 hodin denně, takže nemusíte pospíchat nakoupit honem po práci. V Harfasportu nyní běží také nový věrnostní systém, díky němuž získáte již u základní zákaznické karty 10% slevu na veškeré zboží a služby! Co se týče novinek mezi dosavadními značkami, během letní sezóny v prodejně přivítali prvotřídního výrobce kol Trek, vybavení Bontrager, přilby Met či cyklistické oblečení nevšedních veselých designů Maloja. Na zimu zcela čerstvě dorazí oblečení značky Descente reprezentující TOP kvalitu, a to jak v oblasti používaných materiálů, technologií, střihů, ale také elegantního designu. Co můžete dále očekávat? Kupříkladu skialpy od výrobce Scott, které se do prodejny přivalí se zimní sezónou, dále testování lyží včetně vysoce pokrokových technologií, jako je Servotec (Atomic), a další „harfasporťácké“ akce! Těšit se na vás bude největší speciálka lyží a kol v České republice!

FOTO: ATOMIC

Přichází podzim, a tak se z obchodů postupně vytrácí cyklovýbava. Jak tedy sehnat kolo v zimě a lyže v létě? Od toho je tu největší pražská specializovaná prodejna Harfasport, kde pořídíte zimní i letní výbavu po celý rok! Své dvacetileté výročí oslavila přestavbou, díky níž na vás nyní čekají tři patra plná širokého sortimentu od špičkových výrobců, plus další patro s profi servisem a půjčovnou. S narozeninami přišly však i další novinky, o nichž se zde dočtete!

Harfasport Českomoravská 41, Praha 9 Otevřeno denně od 10:00 do 20:00

www.harfasport.cz

| 45 |

SALOMON FRONTSIDE

V kolekci, která nese své standardní pojmenování Frontside již několik let, letos nezůstal kámen na kameni. Příkladem je nejen nová řada lyží XDR, ale i novinky v kolekcích helem, brýlí a lyžařského oblečení.

cela nové lyže XDR 84 Ti s typickým allmountainovým středem 84 mm jsou určeny pro široké možnosti použití a velkou škálu různých terénů od tvrdé urolbované pisty až po prašanová dobrodružství daleko za hranicemi lyžařského střediska. Vývoj nové řady XDR směřoval k vytvoření opravdových allmountainů, které nebudou jen rozšířenými verzemi svých užších bratříčků určených na upravenou sjezdovku, ale opravdovými univerzály, jež se budou výborně chovat i v hlubokém prašanu, dokážou se udržet na tvrdé sjezdovce a zároveň budou dobře tlumit větší nerovnosti v rozbitém odpoledním sněhu. Klíčem k takovým lyžím je klasické dřevěné jádro vyztužené titanalem a karbonem spolu s unikátní technologií C/FX, která díky progresivnímu rockeru ve špičce garantuje výborné chování v měkkém sněhu a přizpůsobí lyže každému terénu. Jako ideální kombinace k allmountainovým XDR se nabízí nová přilba Driver+, jež disponuje

nejnovějšími technologiemi, které zaručí maximální ochranu hlavy. Jednou z nich je Salomonem patentovaná EPS 4D technologie. Helma Driver+ má navíc integrovaný OTG (on the glass) systém se snadno vyměnitelnými zorníky, který umožňuje použití dioptrických brýlí. V neposlední řadě bychom neměli opomenout ani ideální „allmountainové“ oblečení. Jedním z jeho zástupců je velmi zajímavá zimní bunda Whitezone Jacket, která disponuje unikátní technologií Flowtech System. Ta, díky otvorům v přední části bundy, jež lze libovolně uzavírat, a panelům na podšívce v oblasti zad, nechává v bundě cirkulovat vzduch a efektivně odvádí pot, nikoliv však teplo. Testování technologie ukázalo, že Flowtech je v udržení stálé tělesné teploty o 12 % úspěšnější než jiné konstrukce, přitom zajišťuje efektivní odvětrání, a tedy menší produkci potu.

apul news

ASOCIACE PROFESIONÁLNÍCH UČITELŮ LYŽOVÁNÍ A LYŽAŘSKÝCH ŠKOL (APUL) GENERÁLNÍ PARTNER APUL:

PARTNEŘI APUL:

CO SE UDÁLO A CO NÁS ČEKÁ?

JARNÍ SOUSTŘEDĚNÍ LEKTORSKÉHO SBORU S KALIBRACÍ LEKTORSKÝCH DOVEDNOSTÍ niky lyžování na upravené sjezdovce procházejí lektoři hodnocením úrovně lyžování také při jízdě v boulích či při několika ukázkách drilů a cvičení. Letošní kalibrace kladla vyšší nároky také na úroveň výuky, při které lektoři představili své lektorské dovednosti při vedení workshopů na volné téma a v ukázce prezentace předem specifikovaného tématu z kurzů. Hluboké znalosti z oblasti techniky a biomechaniky lyžování jsou předpokladem úspěšné analýzy pohybu, což každý z lektorů předvedl v průběhu technické diskuze a při zpracování písemné eseje. Jak je z této krátké reportáže patrné, vysoké nároky neklademe pouze na kandidáty všech úrovní kurzů, ale také na samotné lektory. Naší snahou je ukotvit APUL v mezinárodním kontextu tak, aby o něm bylo více slyšet a stále více se dostával na mapu těch nejvyspělejších zemí světa v oboru výuky zimních sportů. Výsledky konkurzu a žebříček lektorů budete moci nalézt na našem webu a s lektory se setkáte při podzimních akcích, které začínají 1. listopadu v Söldenu.

FOTO: APUL

| 46 |

Text: Tomáš Mical

Jedním z hlavních cílů APUL je garance mezinárodních standardů v oblasti vzdělávání instruktorů zimních sportů na území ČR. Zdrojem neustálého vývoje vzdělávacího systému APUL jsou zkušenosti a know-how, které se z celého světa vrací zpět domů skrze jednotlivé členy lektorského sboru. Jsme přesvědčeni, že vytrvalá práce lektorského sboru je nejen onou garancí kvality, ale také tou nejlepší pozvánkou na vdělávací kurzy a akce, které organizujeme.

edním ze základních stavebních kamenů vzdělávacího systému APUL je desetibodová hodnotící škála, která slouží na všech kurzech APUL k určení úrovně dovedností kandidátů. Cesta vzděláním začíná na úrovni jednoho bodu této škály a znamená úroveň dovedností dostatečnou pro získání licence APUL D. Pro úspěšné absolvování licence APUL A musejí poté kandidáti ve všech dovednostech získat alespoň 6 bodů na této škále. Hodnocení lektorských dovedností na

úrovni 6 bodů ale teprve začíná. Jednou za dva roky pořádáme tzv. konkurz, který je kalibrací dovedností lektorského sboru a na kterém mohou lektoři prokázat, zda mají dovednosti nutné pro lektorování vyšších kurzů. Závěr loňské sezóny patřil v pořadí již třetí kalibraci dovedností lektorského sboru hodnocené metodickou komisí. Stejně jako na každém z široké nabídky kurzů APUL, také při kalibraci lektorů se hodnotí dovednosti v oblasti lyžování, výuky a analýzy. Krom základních ukázek tech-

APUL INTERSKI TEAM Mezinárodní kongres INTERSKI se koná jednou za čtyři roky a účastní se ho zástupci všech lyžařských zemí světa. Přípravu na kongres INTERSKI 2019 v bulharském středisku Pamporovo jsme zahájili již na jaře tohoto roku, a to výběrem lektorů do APUL Interski Teamu.

éto události předcházela dlouhá příprava a plánování, které se ujal člen metodické komise Jiří Nohejl. Na základě jeho zkušeností z obdobných akcí na Novém Zélandu a v USA jsme vytvořili

| 47 |

SLOŽENÍ APUL INTERSKI TEAM těpán Koudela Š Jana Nohejlová Tomáš Mical Jiří Nohejl Marek Meluzín David Špunda David Pražák Miroslav Kostka Jiří Novotný (1. náhradník) Martin Knot (2. náhradník)

PODZIMNÍ AKADEMIE APUL A DALŠÍ AKCE NA LEDOVCI Dostává se vám do rukou první letošní číslo APUL news a většina z vás se jistě už těší na zimu. Letos máme připravený vskutku nabitý začátek sezóny. S lektory APUL se můžete potkat již od 1. listopadu v Söldenu na mnoha akcích a kurzech, které se vzájemně prolínají. Pojďme nahlédnout pod pokličku metodické komise, která usilovně pracuje na přípravě podzimních akcí, a podívejme se, co pro vás pod vedením Tomáše Micala, vedoucího vzdělávání APUL, připravila.

okud patříte mezi ty, kteří se v minulé sezóně účastnili podzimního rozlyžování a prolongací, tak víte, že tato tradiční akce již vloni zaznamenala řadu změn. Do programu jsme zařadili společenskou akci v podobě přednáškového bloku s následným rautem a diskusí a na kopci jsme představili formát půldenních tematických workshopů. Skvělé zpětné vazby na tyto změny a vaše spokojenost nás motivovala k tomu, že podzimní akci v podobném formátu nyní sjednotíme pod novým názvem Podzimní Akademie APUL a o den prodloužíme. Podzimní Akademie APUL bude tedy jednou společnou čtyřdenní akcí pro všechny členy APUL. Na Akademii si budete moci vybírat z tematických workshopů, opět máme v plánu přednášku s rautem a plánujeme i večerní promítání filmů. Tradiční podzimní akce se ponese v přátelském duchu, setkávání se s lektory a možnosti zvolit si z různých workshopů dle chuti. Prolongace bude bezprostřední součástí Akademie a každý, kdo se zúčastní pěti workshopů a večerní přednášky, automaticky získá prolongaci své licence na další 3 roky, bez ohledu na to, jak dlouho mu licence ještě platí.

Podzimní Akademie však nebude jedinou probíhající akcí. V minulých letech se účastníci podzimní akce na ledovci mohli setkat s kandidáty na lektorskou licenci APUL L a dobrovolníci se podíleli na výsledném hodnocení budoucích lektorů. Souběh více akcí během jednoho prodlouženého víkendu se velmi osvědčil, a proto letos budou v rámci Akademie, vedle kurzu APUL L, probíhat ještě dva další kurzy APUL. Pro ty, kteří o práci instruktora teprve přemýšlejí a chtějí získat instruktorskou licenci, bude probíhat kurz APUL D. Vezměte s sebou kamarády, kteří ještě nejsou instruktory lyžování, a přihlaste je do úvodního kurzu tohoto krásného povolání. Naopak ostřílení instruktoři se zájmem rozšířit si vzdělání mají možnost účastnit se kurzu úvodní trenérské licence pro závodní lyžování, jejíž splnění je nutné pro získání ISIA známky. Během Akademie totiž bude probíhat i kurz APUL Race Kouč 1. Pokud budete chtít, můžete s účastníky kurzů APUL D a APUL Race Kouč 1 zůstat až do pondělí 6. 11. 2017 a držet jim palce u zkoušek a následně se s nimi radovat z jistě dobrých výsledků. A pokud jste již kurz APUL Race Kouč 1 absolvovali, ale chybí vám test v obřím slalomu, můžete s námi do pondělí zůstat také a APUL Test si opravit.

sérii individuálních a teamových úkolů, které simulovaly všechny aspekty role člena demoteamu na mezinárodním kongresu. Snaha o zajištění odpovídající úrovně výběru členů teamu, která je běžná ve světě, vedla k rozhodnutí obohatit výběrovou komisi o zahraničního hosta. Tuto roli na sebe vzal Jonathan Ballou, ředitel lyžařské školy v Aspenu, předseda technické komise americké PSIA-RM a člen PSIA National Team, který přijal od Jiřího Nohejla pozvání a spolupracuje s námi již od podzimu minulého roku. Jonathan se své role ujal s maximálním nasazením a profesionalismem. Jeho účast byla přínosem a velkým zážitkem nejen pro výběrovou komisi, ale také pro účastníky. Během dvou dnů se přihlášení lektoři účastnili aktivit v malých teamech, které testovaly schopnost týmové spolupráce a řešení krizových situací, a velký důraz byl kladen i na individuální prezentační dovednosti v cizím jazyce. Podstatná část výběru na sněhu byla zaměřena na dovednosti v oblasti synchronního lyžování, které je na kongresu INTERSKI součástí prezentace technických dovedností jednotlivých národních týmů. Podzimní Akademie APUL pro členy a další kurzy v prvním termínu: Gratulujeme všem zúčastněným za výborné výkony a nové1.–5. listopadu 2017 Podzimní Akademie APUL (prolongace a rozlyžování během jedné akce) mu APUL Interski Teamu držíme 1.–5. listopadu 2017 Kurz APUL Lyžování L (zkouška pro získání lektorské licence) palce při tréninku a přípravách 1.–6. listopadu 2017 Kurz APUL Lyžování Race Kouč 1 (úvod do závodního lyžování a tréninku) na kongres INTERSKI Pamporovo APUL Test v obřím slalomu (srovnání závodních dovedností s předjezdci) 6. listopadu 2017 2019. S celým demoteamem se 1.–6. listopadu 2017 Kurz APUL Lyžování D (úvodní kurz pro instruktory lyžování) můžete setkat během podzimní Akademie APUL, která se uskutečKurzy vyšších licencí APUL v druhém termínu: ní na začátku listopadu v Söldenu. 7.–13. listopadu 2017 Kurz APUL Lyžování C (kurz pro instruktory lyžování druhé úrovně) Těšit se můžete nejen na trénink 7.–16. listopadu 2017 Kurz APUL Lyžování B (kurz pro instruktory lyžování úrovně ISIA) demoteamu, ale i na to, že pro vás 7.–14. listopadu 2017 Kurz APUL Lyžování A1 (první modul licence čtvrté úrovně – APUL A) členové teamu povedou některé z workshopů.

TERMÍNY AKCÍ A KURZŮ V SÖLDENU

Text: Tomáš Mical

Množství dalších kurzů licencí D a C chystáme v prosinci v ČR – sledujte kalendář na www.apul.cz

ČLENSKÉ LYŽAŘSKÉ ŠKOLY APUL: GARANCE KVALITY PRO KLIENTY, GARANCE DOBRÉ PRÁCE PRO INSTRUKTORY APUL

Text: Jiří Nohejl

KONTAKTY NA www.apul.cz

| 48 | SPORT

OLYMPIJSKÝ 2018 ROK Už můžeme odpočítávat. Od 9. do 25. února 2018 proběhnou další olympijské hry, již 23. oficiální. Je na co se těšit, proto se při této příležitosti podíváme dozadu – na naše někdejší olympijské úspěchy – i dopředu – na naše vyhlídky. Začínáme disciplínou SNOW nejbližší, alpským lyžováním.

Nejstarší národní svaz Jedno prvenství Čechům nikdo nesebere – tentokrát i vždycky příště se budou zimních olympiád účastnit coby členové nejstaršího národního lyžařského svazu na světě. Aby se nám vzpomínalo na ty starý doby pohodlně a věrně, zahájil Svaz lyžařů proces digitalizace všech historických vydání časopisů Lyžařství a Zimní sport. Všechny budou zveřejněny na internetu. Snad již brzy. Budeme samozřejmě informovat!

| 49 | Text: Tomáš Haisl

Olympijské příběhy Olga Charvátová Křížová: První medaile pro československé sjezdové lyžování Sarajevo, olympijské hry, rok 1984. Historický moment pro české sjezdové lyžování, které se díky Olze Charvátové Křížové dočkalo prvního cenného kovu. Tehdy jednadvacetiletá závodnice původem ze Zlína na své první a zároveň jediné olympiádě šokovala, když si ve sjezdu dojela pro bronzovou medaili.

Foto: ČTK

a startu olympijského sjezdu odpočítávala poslední vteřinky. Napětí v očích se skrývalo pod černými lyžařskými brýlemi. V hloučku trenérů a rozhodčích zářilo bílé startovní číslo 16 a především pestrobarevná duhová kombinéza. Olga Charvátová měla však naplno zazářit až na samotné trati. Dvakrát se mohutně zhoupla v kolenou. Odraz. Tři svižné odpichy hůlkami… Ale ještě zpět na úplný začátek cesty k vysněnému olympijskému bronzu. Lyžařský osud rodačky ze Zlína byl do velké míry předurčen. Její otec byl vysokoškolským pedagogem na katedře tělesné výchovy, navíc bývalý úspěšný sjezdař a trenér. Není divu, že tehdy malou Olgu postavil poprvé na lyže ještě jako malé dítě, které sotva umělo chodit. Nechybělo však mnoho a vyhrál by jiný sport.

Naše olympijské naděje

Kryštof Krýzl

Ester Ledecká

Po odchodu Ondřeje Banka do lyžařského důchodu je nejzkušenějším členem mužské reprezentace. Majitel celkem čtyřiadvaceti národních titulů, kromě těch českých má ve sbírce také například rakouský, německý, ruský nebo čerstvě novozélandský. Závodník, kterému v lyžařském prostředí nikdo neřekne jinak než „Kitan“, pravidelně boduje ve Světovém poháru, je držitelem křišťálového glóbu v soutěži národních týmů. Zúčastnil se sedmi mistrovství světa, jeho nejlepším umístěním byla osmá příčka ve slalomu na MS 2009 ve Val d’Isere. Za sebou už má tři olympiády, jeho dosavadním olympijským maximem je sedmnácté místo v superkombinaci ve Vancouveru 2010.

Přestože atmosféru olympijských her okusila už před čtyřmi lety v Soči, v Pchjongčchangu si odbyde premiéru. V Rusku totiž závodila ještě „pouze“ na snowboardu, teď k němu přidá i sjezdové lyžování. Nevídaná sněhová obojživelnice a dvojnásobná mistryně světa na snowboardu bude na prkně patřit mezi největší favoritky. Vysoké ambice ale bude mít i na lyžích. Mezi lyžařskou elitu vlétla ve velkém stylu v sezóně 2015/16 a širokou veřejnost nepřestala udivovat ani v uplynulém ročníku, kdy pravidelně sbírala body ve Světovém poháru a vylepšovala svá maxima. Jejím dosavadním nejlepším výsledkem je třinácté místo ve sjezdu v Ga-Pa. Letos absolvovala také své první mistrovství světa alpských lyžařů.

12. 10. 1986

23. 3. 1995

| 50 | SPORT „Olympiáda byla můj cíl odmalička, ještě když jsem začínala jako gymnastka a sledovala Věru Čáslavskou, to byl můj sportovní vzor. Tehdy mi bylo ještě úplně jedno, s jakým sportem na olympiádu pojedu. Nakonec vyhrály lyže,“ vzpomínala Charvátová Křížová. Jejím zimním teritoriem byl především areál Kohútka-Portáš na moravsko-slovenském pomezí. Talent a genetické předpoklady se rychle projevily. Prošla mládežnickými výběry, již v necelých patnácti letech obsadila druhé místo v obřím slalomu na mistrovství Evropy juniorů, o rok později přivezla z téže akce bronz ze slalomu. Nebylo tedy příliš divu, že se jí dveře do seniorské reprezentace a s nimi i do toho opravdu vrcholového lyžování otevřely už před šestnáctými narozeninami. Poté, co na mistrovství světa 1978 v Ga-Pa nasbírala zkušenosti, už se těšila na své první olympijské hry. Ačkoliv splnila kritéria, do Lake Placid se

Olympiáda byla můj cíl odmalička, ještě když jsem začínala jako gymnastka a sledovala Věru Čáslavskou, to byl můj sportovní vzor.

Kateřina Pauláthová 23. 7. 1993

Rodačka z Havířova nakoukla mezi lyžařskou elitu už ve svých sedmnácti letech, Světový pohár jezdí od roku 2010. Jejími nejsilnějšími disciplínami jsou obří slalom a alpská kombinace. Je velká bojovnice, ačkoliv ji minulou sezónu provázely zdravotní problémy, v jejím úplném závěru si dojela pro své dosavadní životní maximum, když na SP v Crans Montaně obsadila dvacátou příčku. V Pchjongčchangu prožije své druhé olympijské hry, na těch prvních v Soči si připsala 25. místo v super-G.

nakonec nepodívala, v československé výpravě na ni nezbylo místo. Svou neúčast obrečela, v hlavě se jí kupily myšlenky o konci kariéry. S lyžováním však naštěstí nesekla, na to ho měla příliš ráda. Znovu se vydala na cestu za dětským snem a stále více okolnímu světu dokazovala svůj talent. V sezóně 1980/81 nashromáždila do té doby v Československu rekordních 84 pohárových bodů, což stačilo na celkové patnácté místo. Na mistrovství světa 1982 byla nejlepší z našich reprezentantek a brala páté místo v kombinaci a devátou příčku ve slalomu. V téže sezóně navíc poprvé vystoupala na stupně vítězů Světového poháru, když dojela třetí ve slalomu v Mariboru. V dalším ročníku si připsala také první triumf v rámci nejprestižnějšího seriálu, když ovládla kombinaci v Megéve a celkově v sezóně skončila osmá se 111 body. A pak už přišel rok 1984, ve kterém se Charvátová natrvalo zapsala do historie československého lyžování. Tehdy jedenadvacetiletá závodnice zamířila na své první olympijské hry. Ti nejlepší sportovci z celého světa se sjeli do Sarajeva – místa do té doby vrcholným lyžováním takřka nepolíbeného. Československá reprezentantka, ošlehaná závody ve Světovém poháru a povzbuzená četnými úspěchy, si na medaili věřila. Původně však ve zcela jiné disciplíně. Svůj podíl na tom měly i rozmary počasí. Větrné bouře na vrcholcích pohoří Jahorina nedaleko Sarajeva tvrdě zkoušely připravenost pořadatelů a komplikovaly plynulý průběh původně nastaveného programu. „Na medaili jsem si věřila, ale myslela jsem, že ji budu mít ze slalomu. Jenže hodně sněžilo, závody se dlouho odkládaly, takže jsem pořád trénovala sjezd a na slalom nebyl čas,“ popisovala Charvátová. O svých vysokých ambicích dala znát hned ve svém prvním startu, když v obřím slalomu obsadila osmé místo. Vrchol měl však teprve

Martina Dubovská

Jan Zabystřan

Zkušená pětadvacetiletá stálice v reprezentaci, po konci kariéry legendární Šarky Strachové je českou slalomovou jedničkou. Světový pohár jezdí už od roku 2011, svého zatím životního výsledku dosáhla v minulé sezóně. To ve slalomu v rakouském Semmeringu obsadila osmnácté místo. Premiéru pod pěti kruhy si odbyla před třemi lety v Soči. A ve své oblíbené disciplíně rozhodně nezklamala, dojela na 22. místě.

Mladá naděje a velký příslib do budoucnosti českého sjezdového lyžování. Že mu byla do vínku dána vrchovatá porce talentu, přesvědčoval s železnou pravidelností ve všech mládežnických kategoriích. Doposud nejvíce o sobě dal vědět v roce 2016, kdy na olympijských hrách mládeže v Lillehammeru skončil dvakrát v elitní desítce. A především pak na juniorském šampionátu, kde v kategorii do osmnácti let vybojoval dva tituly a domů si kromě dvou zlatých medailí odvezl i dvě stříbra. Atmosféru vrcholné seniorské akce už okusil na mistrovství světa ve Svatém Mořici.

27. 2. 1992

26. 1. 1998

| 51 | přijít. 16. února se jel sjezd, disciplína svými nároky na technické zajištění a přípravu v tuzemských poměrech takřka nenatrénovatelná. Charvátová v závodě rozhodně nepatřila mezi největší favoritky na cenný kov, přesto všechny naprosto zaskočila. Skvěle odstartovala, na trati si počínala suverénně a díky bezchybné jízdě ještě na posledním mezičase vedla! Průběžně vedoucí Švýcarka Michela Figiniová v cíli nervózně přešlapovala, stejně jako její krajanky – druhá Maria Walliserová a třetí Ariane Ehratová. Jenže ve spodní části trati, kde byla paradoxně v měřených trénincích nejrychlejší, vjela Charvátová do neuježděného sněhu, který ji zbrzdil a připravil o zlato. Cíl nakonec protnula v čase 1:13.53, za vítěznou Figiniovou zaostala o 17 setin sekundy a za druhou Walliserovou o 12 setin. Po projetí cílem pohledem zkontrolovala světelnou tabuli, zapumpovala pravou paží a potom zvedla obě ruce i zrak k nebesům. Euforie vypukla naplno. A zatímco se Olga v cílovém prostoru objímala s vítězkou, český tým v čele s reprezentačním trenérem Pavlem Šťastným a ten den pátou Janou Gartnerovou Šoltysovou o kousek dále slavil historicky první československou olympijskou medaili ve sjezdovém lyžování.

„Na medaili jsem si věřila, ale myslela jsem, že ji budu mít ze slalomu.“ Hned druhý den se jel slalom, na který se však Charvátová nestačila podle svých slov dostatečně připravit. I tak se znovu vešla do elitní desítky. A ze Sarajeva mohla odjíždět navýsost spokojená. Ačkoliv do tehdejšího Československa přivezla bronz, příliš ohlasu to pohříchu nevzbudilo. „Málokdo to ocenil, ale nepřekvapilo mě to, situaci v alpském lyžování jsem znala. Byli jsme pořád bráni jako buržoazní sport a často se uvažovalo, jestli se jako vrcholový sport nezruší. Byla to politická záležitost. Vím, že tatínek jezdíval často z lyžařských schůzí, kde se to řešilo, a byl z toho nešťastný,“ vzpomínala pro iDnes.cz.

Filip Forejtek 3. 11. 1997

Další z velkých talentů českého alpského lyžování. Letos v únoru poprvé startoval na seniorském mistrovství světa a téměř přesně o rok později si může připsat také premiéru na olympijských hrách. V uplynulé sezóně se stále ještě devatenáctiletému závodníkovi vydařil juniorský světový šampionát, dvakrát poměřil síly s těmi nejlepšími ve Světovém poháru a na Českém poháru ve Špindlerově Mlýně předvedl zatím svůj životní výsledek, když urval 19 FIS bodů.

Ve skvělých a stabilních výkonech pokračovala Charvátová i po olympijských hrách. Ve Světovém poháru sbírala další a další pódiová umístění, v roce 1985 skončila celkově jedenáctá, o sezónu později obsadila v celkovém hodnocení nejprestižnějšího seriálu dokonce šesté místo. Rok 1986 byl ale zároveň také tím posledním v její hvězdné lyžařské kariéře. Ukončila studium na FTVS UK v Praze a ve svých 24 letech se dobrovolně rozloučila s dráhou vrcholné lyžařky. Na dnešní poměry něco naprosto nevídaného. „Byla jiná doba, děvčata tehdy nelyžovala do třiceti. Měla jsem to nastavené tak, že pokud budu studovat, tak budu lyžovat, a až dostuduji, tak skončím,“ vysvětlovala. Po absolutoriu nastoupila jako učitelka tělocviku na technologické fakultě v tehdejším Gottwaldově. Lyžování ale zcela neopustila, založila a společně s manželem trénovala lyžařský tým mladých talentů, v rodinné tradici navíc pokračuje její dcera a současná česká reprezentantka Klára Křížová. I přes brzký konec aktivní kariéry se Olga Charvátová Křížová natrvalo zapsala do historie českého lyžování.

Ondřej Berndt 29. 9. 1988

Devětadvacetiletý závodník patří k nejzkušenějším členům české reprezentace. Do seriálu Světového poháru poprvé nakoukl už v roce 2009. V minulé sezóně prokázal, že se směle může měřit se světovou elitou. V lednu letošního roku dokázal ve Světovém poháru poprvé v kariéře bodovat, a to rovnou na slavném Wengenu, kde v alpské kombinaci dojel na třiadvacátém místě. Zúčastnil se dvou mistrovství světa, na olympijské hry ale pojede poprvé.

Klára Křížová 13. 7. 1989

Jedna z těch služebně nejzkušenějších členek aktuální soupisky české sjezdařské reprezentace. V posledních sezónách ji brzdila zranění, vždy se ale dokázala vrátit ještě silnější díky velké píli a talentu. Ten jí byl dán do vínku vrchovatou měrou, je pokračovatelkou slavného rodu a dcerou bronzové olympijské medailistky ze Sarajeva Olgy Charvátové Křížové. Na olympijské hry se vydá už potřetí, premiéru si odbyla před sedmi lety ve Vancouveru a o čtyři roky později si v Soči připsala svůj zatím nejlepší výsledek – 17. místo v super-G.

Ester Ledecká

| 52 | SPORT

Text: Eva Kurfürstová Foto: Svaz lyžařů ČR / Zoom Agence

LÉTO ČESKÝCH REPREZENTANTŮ v alpském lyžování Závodní sezóna s vrcholem na XXIII. zimních olympijských hrách v Pchjongčchangu již klepe na dveře. Jak se na ni naši reprezentanti připravovali?

Kryštof Krýzl

vláště pak ti, které 28.–29. října čeká úvodní závod Světového poháru v obřím slalomu na rakouském ledovci Sölden. Jisté je, že Českou republiku zastoupí dva muži: Kryštof Krýzl a Ondřej Berndt. V ženách zůstává situace zatím otevřená. Ze zranění kolene zotavující se Kateřinu Pauláthovou měla nahradit Martina Dubovská. O svém startu ale zatím není rozhodnutá, a tak by na řadu mohla přijít Ester Ledecká, která rovněž na začátku října nemá jasno, zda by příležitost v Söldenu chtěla využít. Martina Dubovská strávila čtyři a půl týdne na Novém Zélandu, kde kvalitně trénovala a úspěšně závodila. Podařil se jí husarský kousek, když zvítězila v paralelním slalomu na Audi Quattro Winter Games a odvezla si nejen hodnotné hodinky, ale také finanční odměnu, díky níž pokryla náklady novozélandského pobytu. Na něj přispělo také Centrum sportu Ministerstva vnitra, které se podílelo na letence.

„Velmi mě to vítězství potěšilo a paralelním formátem závodu jsem se hodně bavila, přála bych si, aby takovýchto závodnicky i divácky atraktivních akcí bylo víc.“ Martina v následujícím Australsko-novozélandském poháru (ANC) zajela ve slalomu 3. místo za perfektních 10,96 FIS bodů, spokojená už ale tolik nebyla. „Brousila jsem si zuby na vítězství a pokazila jsem si to na posledních patnácti brankách. Měla jsem to vyhrát,“ posteskla si. „Na druhou stranu jsem dostala poučení a jasný signál, co ještě doladit, a na tom jsme na podzim makali.“ Kryštof Krýzl byl taktéž na Novém Zélandu a závodil také v Austrálii. Paralelní slalom na Winter Games sice kvůli ANC v Austrálii vynechal, ale zase se odměnil celkových vítězstvím v Australsko-novozélandském poháru. Že se stal vítězem, zjistil až po příletu domů, když definitivně zrušili kvůli nepřízni počasí sérii rychlostních disciplín. „Nečekal jsem to, nikdo nemohl vědět, že rychlostní disciplíny zruší. Je to příjemný, je to poprvé, co jsem takto celkově vyhrál kontinentální pohár. Asi to nějakou hodnotu má, docela o tom psaly i zahraniční servery, což je dobrá reklama před sezónou. Jednou budu moci říct svým dětem, že jsem vyhrál takovýto seriál,“ usmívá se Kryštof a prozrazuje: „Konkurence letos byla opravdu vysoká, navíc na nových obřákových lyžích (rádius 30 m oproti loňským 35 m) se rozšířila na více závodníků, kteří na to najednou mají. Důležité bylo, že jsem byl ve výsledcích stabilně nahoře, tím jsem ostatním závodníkům poslal signál, že i když v Söldenu začnu sezónu s podstatně vyšším startovním číslem než loni, musí se mnou letos počítat. Celkově jsem na jižní polokouli měl super trénink a hodně se mi tam líbilo. Určitě bych příští rok chtěl takovouto přípravu zažít znovu.“ Akce proběhla za podpory Dukly Liberec a Tomáše Němce, který podporuje tým, jehož je Kryštof Krýzl součástí, a taky Emirates Airline a DB Schenker. Ostatní členové týmu podporovaného Tomášem Němcem – Ester Ledecká, Jan Zabystřan a Filip Forejtek se s Ondřejem Berndtem a juniorským reprezentantem Tomášem Klinským koncentrovali na soustředění rychlostních disciplín v Chile. Právě Ondřej Berndt, který bude startovat také v Söldenu, se v Chile v Jihoamerickém poháru (SAC) blýskl vítězstvím ve slalomu a životními FIS body 14,66, dále dvěma kvalitními výsledky v super-G, rovněž s nejlepšími FIS body kariéry 25,86 a 26,48, a 12. místem v alpské kombinaci za vynikajících 26,12 FIS bodů. V alpské kombinaci také zazářil a dosavadního dobového maxima dosáhl nejmladší člen reprezentačního týmu, Jan Zabystřan (*1998). Nejrychlejším druhým kolem, čili slalomovou částí, se prosadil na 15. místo za výborných 27,12 FIS bodů.

SPORT | 53 | Již tradičně v Chile všechny soupeřky rozdílem až dvou tříd deklasovala Ester Ledecká. V super-G i ve sjezdech vítězila s dvouvteřinovými náskoky a dokonce si takto sama na sobě, rozumějte díky obrovskému odstupu na soupeřky, vyjela v super-G skvělých 14,66 FIS bodů. Rozhodně se ale neztratila ani v technických disciplínách. Ve slalomu v SAC skončila 3. a v obřímu slalomu na 2. místě za 17,66 FIS bodů. „V Chile jsme letos měli super trénink, v rychlostních disciplínách lepší než loni, napadlo více sněhu, skluznice se tolik nevypalovaly kolem hran, dobře jsme otestovali. Trénink obřáku ale nebyl tak kvalitní, jak bych potřeboval. Právě kvůli většímu množství sněhu nebyla podložka na obřák tak tvrdá, jak bychom si představovali,“ zhodnotil chilský měsíc šéf akce a osobní trenér Ester Ledecké Tomáš Bank. Kateřina Pauláthová měla původně startovat v Söldenu, ale zdraví ji na start prestižní soutěže ještě nepustí. Po loňské sezóně jí reprezentační lékař MUDr. Jiří Beznoska diagnostikoval přetržený přední zkřížený vaz v pravém koleni a 20. dubna podstoupila jeho plastiku. V současné době se již po pěti měsících a náročné rekonvalescenci vrací na sníh. „Začátek po operaci byl drsný, hrozně to bolelo, ale byla jsem vzorný pacient. Plnila jsem všechno a taky mi moc pomohlo dokonalé zázemí na Olympu ve Stromovce (Centrum sportu Ministerstva vnitra, jehož je Kateřina členem). Denně čtyři až šest hodin rehabilitace s doktorem Matoušem a fyzioterapeutkou Smrčkovou. Voda, laser, magnet, bazén, masáže, cvičení… a tak pořád dokola. Týden v Praze, další týden rozhýbávaní doma. Tolik různých balančních nebo i dechových cvičení jsem nepoznala za celý sportovní život,“ vzpomíná. Do závodního kolotoče se chystá nahlédnout v listopadu na závodech Severoamerického poháru (NAC) v USA. „Do Světového poháru chci nastoupit až stoprocentně připravená. Pokud všechno půjde

podle plánu, mohlo by se to povést začátkem ledna,“ vyhlíží. Po vynechané závodní sezóně 2016/17 a po operaci nosní přepážky a dutin, snad s vyřešenou finanční situací, je od začátku května v přípravě na olympijskou sezónu čistokrevná sjezdařka Klára Křížová. Od léta má nový tým ve složení Andrej Možina (trenér) a Primož Skrbinek (servisman). „Na jaře na Hintertuxu a Kaunertalu jsem

Martina Dubovská jezdila spíš volně, až na začátku září v Saas-Fee jsme trénovali naplno v bránách. Zařadili jsme osvědčené delší tréninkové bloky na sněhu, jeden v září, druhý nás čeká od začátku října. Pak soustředění v Rakousku a na konci listopadu kanadská Nakiska a Světový pohár v Lake Louise. Už se nemůžu dočkat.“

Slovinského trenéra Boštjana Božiče má již druhou sezónu Gabriela Capová, 67. slalomářka světa a po ukončení kariéry Šárky Strachové druhá z Češek, která se začíná postupně zlepšovat také v obřím slalomu. Od olympijské sezóny vstupuje nejen s vyšším sebevědomím, podpořeným kvalitními bodovými výsledky z březnových Far East Cupů (FEC) v Rusku, ale také s novým materiálem. Od jara sedlá lyže značky Croc. Hvězda světového lyžování a kanadský medailista ze ZOH 2014 v Soči Jan Hudec navzdory vleklým zdravotním potížím s kolenem bojuje a připravuje se na olympijskou sezónu. Na jarním soustředění na rakouském ledovci Kaunertal sice při nepříjemném pádu doslova vyletěl z upravené sjezdovky do volného terénu, kde si mezi kameny poranil rameno, ale nevzdal se, rehabilitoval a jde dál za olympijským snem. „Kroky si letos kladu postupné. Chtěl bych jet SP v Lake Louise, Beaver Creek je otázkou, ve Val Gardeně bych chtěl nastoupil alespoň v super-G a strašně rád bych mezi svátky jel Bormio, tam mě to baví. Po této sérii už budu vědět, jak na tom letos jsem, což bude důležité, protože OH jsou sice snem, ale chci tam taky o něco pořádného závodit,“ říká Honza, který se letos připravuje pod Markem Schrommem, s kondičním trenérem Danielem Ivanem a tréninkově kooperuje s týmem polského sjezdaře Babického. Český tým včetně reprezentačního výběru se během letní přípravy sešel také na společném soustředění žen na Passo Stelvio koncem září a společném soustředění mužů koncem května na Kaunertalu. Další společné soustředění je naplánováno těsně před openingem v Söldenu. Do přípravy našich reprezentantů nepřímo zasáhla Šárka Strachová, když každému členovi A týmu poskytla voucher na vstupní fyzioterapii a další terapie dle potřeb a individuálního výběru reprezentantů z nabídky služeb jejího VO2max, systému celostní terapie a sportu.

VYBÍREJTE V ESHOPU H C Á N J E D O R P V www.intersport.cz

Nikola Bubáková Disciplína: Alpské lyžování Narozena: 1. 6. 1999

FOTO: ARCHIV NIKOLY BUBÁKOVÉ

| 54 | SPORT

Bydliště: Vrchlabí Trenér: Lukáš Ohrádka Oddíl: TJ Spartak Vrchlabí Partneři: Ski Areál Bubákov, M&M Reality, Don Quiet, Reusch

Text: Ondřej Novák

BUBU Z VRCHLABÍ

ačínala jako většina dětí, které bydlí na horách. Její starší sestry lyžovaly, rodiče jakbysmet, takže se Nikola poprvé na lyže postavila pod dohledem táty už ve dvou letech. Začínala na domácím kopci a v 5 letech už stála na startu prvního závodu. V 8 letech začala navštěvovat tréninky Sportovní akademie ve Špindlerově Mlýně, kde se také později potkala se svým současným trenérem Lukášem Ohrádkou. Od roku 2015 trénuje v soukromém týmu spolu s dalšími nadějemi českého alpského lyžování, jako je Aneta Fleischerová, Jan Koula nebo Jiří Milata. Vzhledem k úrazu kolene, který prodělala v sezóně 2015/16, si dala od závodění rok pauzu a letos podruhé nastupuje v juniorské kategorii. Zároveň je členem juniorského reprezentačního družstva žen pro nadcházející

sezónu 2017/18. V žákovské kategorii se stala několikanásobnou mistryní ČR v letech 2013, 2014, 2015, stejně tak zářila i v roce 2014 na vyhlášeném Skiinterkriteriu v Říčkách v Orlických horách. Jak ji lyžování baví a co považuje za své největší úspěchy? Nikolo, co tě na závodním lyžování nejvíc baví? Je to moje druhá rodina. Baví mě ten kolektiv, spousta legrace kolem, ale baví mě i samotné závodění. Pocity nervozity na startu a naopak pocity štěstí v cíli, když se závod podaří. Ale i když to zrovna není na bednu, mám lyžování ráda. A opačně, co tě na něm nejvíc nebaví? O tom jsem nikdy nepřemýšlela. Asi to, že nejsem moc doma a že člověk ztrácí soukromí, těžko udržuje nějaký vztah, špatně se to kombinuje se soukromým životem i se školou. Když jsem byla zraněná, užívala jsem si běžného života doma, bez tréninků a závodů, ale nakonec už jsem se zase těšila, až se vrátím k lyžování a závodění. Kolik dnů v roce strávíš na sněhu? To úplně přesně nevím, ale nedávno jsme počítali s trenérem, kolik dnů v roce se nevidíme. A napočítali jsme jen 30 dnů. Takže trénink, ať už na suchu nebo na lyžích, mám v podstatě pořád.

FOTO: ARCHIV NIKOLY BUBÁKOVÉ

Nikola Bubáková je na lyžích jako doma. Narodila se do lyžařské rodiny Bubákových, kteří mimo jiné vlastní lyžařský areál Bubákov na cestě z Vrchlabí do Špindlu. Bydlí na sjezdovce a v zimě jezdí domů lanovkou.

Jak vypadá tvůj běžný den, když chodíš na gymnázium? V zimě vstávám kolem páté hodiny, jedu do Špindlu na trénink na kopec, kolem desáté se dostanu do školy a po škole od tří hodin zase trénink v tělocvičně zhruba do pěti. Co považuješ za svůj největší úspěch? Nad tím nemusím moc přemýšlet. Je to určitě 3. místo v obřím slalomu na Evropském zimním olympijském festivalu mládeže. A jaké jsou tvoje další plány? Letos chci zkusit poprvé startovat v Evropském poháru a samozřejmě bych se postupně chtěla dostat dál až do Světového poháru a pravidelně tam bodovat. A taky mě láká olympiáda, ale to asi všechny. Kterým disciplínám se budeš hlavně věnovat? Slalomu a obřímu slalomu. Klouzavé disciplíny nejsou mojí silnou stránkou a hlavně ani oblíbenou. A myslím, že už se to nezmění. A čím budeš, až nebudeš lyžařkou? To je ještě daleko, i když třeba taky ne, člověk nikdy neví. Ale chtěla bych zůstat u sportu, takže asi fyzioterapie, kondiční trenér, něco podobného. Určitě nechci být celý rok na sněhu jako teď a trénovat žáky nebo juniory.

Největší úspěchy . místo GS, Evropský zimní olympijský festival 3 mládeže, Turecko 2017 1. místo GS v kategorii U 16, Whistler Cup, 2015 1. místo SL v kategorii U 16, Whistler Cup, 2015 1. místo SG, MČR žáků, Špindlerův Mlýn, 2015 2. místo SL, MČR žáků, Špindlerův Mlýn, 2015 2. místo GS, MČR žáků, Špičák na Šumavě, 2014 1. místo SL, MČR žáků, Hochficht, 2013 2. místo GS, MČR žáků, Hochficht, 2013 1. místo SG, La Scara, Val d’Isère, 2013

| 56 | SPORT

ml., Richard Šebor, Igor Gecelovský, Matěj Heller, Jan Müller

Hlavním cílem každého v našem týmu by ale mělo být zlepšit své lyžování, ať už to znamená nominaci do reprezentace, nebo vůbec první start v závodě.

ZÁHROBSKÝ RACING Text: Ondřej Novák

Slavné jméno a vynikající oddíl s mladou historií. To je Záhrobský racing, který založil Petr Záhrobský mladší po skončení své úspěšné kariéry, aby předával své zkušenosti novým generacím závodníků. A daří se mu to velmi dobře.

Vznik a historie

áhrobský racing je tréninková skupina, která vznikla v roce 2012. Ve stejném roce také vznikl lyžařský klub Racing team Záhrobský, který byl zaregistrován do Svazu lyžařů ČR a pod jehož hlavičkou většina členů tréninkové skupiny závodí. Záhrobský racing založili společně Petr Záhrobský mladší a Richard Šebor. Petr Záhrobský rok předtím ukončil závodní kariéru alpského lyžaře a chtěl u lyžování zůstat. Richard Šebor, také bývalý závodník, tou dobou už několik let působil jako trenér nejen lyžařský, ale také kondiční. Petr a Richard spolu v minulosti strávili několik sezón společným trénováním a závoděním a rozhodli se společné zkušenosti využít a pokusit se vytvořit novou velmi profesionálně pracující tréninkovou skupinu, která by vhodným způsobem skloubila výkonnostní a sportovní přístup k alpskému lyžování. Takový tým měl svým svěřencům zajistit ty nejlepší možné tréninkové podmínky, ale také přátelskou atmosféru a partu kamarádů s podobnými zájmy. Od začátku bylo snahou jednak nabídnout moderní tréninkové

přístupy, ale zároveň takovou formu tréninku, která bude přizpůsobena věku svěřenců a která bude pro ně i zábavná. „Sídlo týmu je v Praze, ale od začátku byli členy lyžaři z celé republiky, a s tím souvisí i způsob práce v našem týmu. Protože nemáme vlastní sjezdovku, kde bychom mohli pravidelně trénovat, funguje náš tým převážně na bázi společných výjezdů na soustředění a případně na závody. Skoro by se dalo říci, že naším domovským střediskem je rakouský Stubai, kde strávíme asi nejvíce lyžařských tréninkových dní a kde máme někdy až tři tréninkové tratě současně. V zimě v Česku se pak nejvíce našich tréninků odehrává na Božím Daru, v Deštném v Orlických horách a také ve Špindlu. Trénink lyžařů se ovšem zdaleka neodehrává jen na lyžích. Kondiční příprava a sportovní všestrannost je pro alpské lyžování nesmírně důležitá, proto probíhají naše týmové akce v podstatě po celý rok a kromě soustředění na lyžích máme i výjezdy zaměřené na suchý trénink – běhání, kola, kolečkové brusle a další aktivity. Od začátku naší činnosti je vrcholem letní přípravy soustředění u moře v Itálii, které trvá dva týdny. Pro ty členy, kteří jsou z Prahy a okolí, máme pravidelné kondiční tréninky dvakrát až třikrát týdně. Svěřenci od věku přibližně dvanácti let, tedy od kategorie žáků, navíc mezi výjezdy na soustředění trénují individuálně podle tréninkového plánu, při jehož dodržování se nám výborně osvědčily sportovní aplikace pro chytré telefony, které výrazně zkvalitňují spolupráci mezi sportovcem a trenérem na dálku,“ popisuje Petr Záhrobský ml.

FOTO: ARCHIV

Záhrobský racing Rok vzniku: 2012 Počet členů: 54 Trenéři: Petr Záhrobský

FOTO: ARCHI

HELLYHANSEN.COM

Členskou základnu týmu budují postupně. Začínali na prvních soustředěních ve složení dva trenéři a tři děti. V roce 2012 otevřeli lyžařský kroužek na pražské soukromé škole Dino Schools a o rok později přidali další školu, tentokrát Nový Porg v Krči. „S oběma školami spolupracujeme dodnes a vzešla z nich i řada aktivních závodníků. Když jsme se začali objevovat na závodech, našla si k nám cestu i řada lyžařů, kteří už předtím někde trénovali, ale z různých důvodů zde nebyli spokojeni a náš přístup jim byl blízký. Těší nás, že drtivá většina z nich s námi spolupracuje dodnes. Do aktuální sezóny tak vstupujeme se základnou 54 členů, kteří pokrývají všechny kategorie od přípravky až po závodníky masters. V tréninkové skupině se s námi připravuje ještě několik dalších závodníků, kteří ale reprezentují své mateřské kluby. O všechny se dnes stará celkem 5 trenérů,“ dodává Richard Šebor.

Největší úspěchy a současnost První větší úspěchy pro klub zajistila Alena Labaštová, která v sezóně 2014/15 získala bronz na MČR žáků v SG a v téže sezóně se stala členkou reprezentačního družstva žáků. O rok později ji vstupem do reprezentace napodobila Tatiana Tobolková a letos tyto dvě závodnice doplnili mezi žákovskými reprezentanty ještě Barbora Peroutková, Marek Müller a Daniel Ryška. „Poslední sezóna byla pro klub vůbec mimořádně úspěšná, a to zejména díky výborným výsledkům v kategorii žáků, kde jsme na mistrovství republiky získali celkem 10 medailí, z toho 2 zlaté (Elese Sommerová, Tatiana Tobolková). Navíc se náš tým stal poprvé vítězem celkového bodování klubů žákovského Poháru České pošty pro rok 2017. Elese Sommerová také letos vyhrála tradiční dětské mezinárodní závody Skiinterkritérium v Říčkách ve slalomu starších žákyň. V kategorii masters nás medailovými umístěními na závodech velmi úspěšně reprezentují např. Petr Svinka, Robert Lucák nebo Marek Syrovatský.“

Cíle Takhle úspěšná sezóna je velkou motivací do další práce. Záhrobský racing se bude snažit být i nadále úspěšný v žákovské kategorii, což samozřejmě přepokládá pečlivou práci už s nejmenšími v kategoriích přípravky a předžáků, kde dělají velmi dobré pokroky Kristian Kolík a Kateřina Křivanová. Ještě větší výzvou pak bude převést co nejvíce úspěšných žáků do kategorie juniorů, protože v závodnickém životě je toto období klíčové a řada nadějných závodníků s lyžováním končí právě v kritickém věku 16–18 let. „S některými závodníky pracujeme už řadu sezón, dělá nám vekou radost jejich postupný výkonnostní vzestup, a proto se budeme snažit společné tréninkové úsilí nadále stupňovat, aby se mezi reprezentanty udrželi i v kategoriích juniorů a dospělých. Tím hlavním cílem každého v našem týmu by ale mělo být zlepšit své lyžování, ať už to znamená nominaci do reprezentace, nebo vůbec první start v závodě.“

Financování

WHEN YOU CAN’T CHOOSE THE CONDITIONS CHOOSE LIKE A PRO

CHOOSE TO CONTROL YOUR BODY’S TEMPERATURE IN A JACKET WITH THE UNIQUE H2FLOW™ TEMPERATURE REGULATION SYSTEM. THAT’S WHY HELLY HANSEN IS THE APPAREL BRAND TRUSTED BY SKI PROFESSIONALS WORLDWIDE.

„Záhrobský racing je ve svém fungování z velké části závislý na rodičích svěřenců, kteří chod oddílu financují největším dílem, za což jim patří obrovský dík. A i když nám pomáhá několik partnerů, nepovažujeme tento stav zdaleka za ideální. Pokud by se nám v budoucnu podařilo být úspěšnější v hledání sponzorů a partnerů, rádi bychom rodičům jejich situaci ulehčili. V posledních letech se nám alespoň podařilo získat dotační podporu zejména od Hlavního města Prahy a také od Ministerstva školství. Tyto prostředky sice v celkových nákladech na sezónu nejsou nijak dominantní, přesto jsme za ně, stejně jako za zmíněnou podporu našich partnerů, velmi vděční. I díky tomu máme velmi dobré materiálové zabezpečení (tyče, vrtačky, vysílačky, časomíry apod.), bez kterého si kvalitní tréninky nelze představit,“ zakončuje Petr Záhrobský ml. MARCUS CASTON / PROFESSIONAL SKIER

| 58 | SPORT: HISTORIE – NĚMECKÉ LYŽOVÁNÍ V ČESKU

Německé

Text: Aleš Suk Foto: archiv autora

LYŽOVÁNÍ U NÁS Zimy odtávají jedna za druhou. S nimi pomalu mizí i vzpomínky. O to více ty, které účelově nebyly připomínané: na německé průkopníky lyžování, krkonošské starousedlíky. Dobový tisk je nazýval českými Němci. Téměř vše – trofeje, diplomy, kroniky, fotografie – zůstalo v jejich rodných chalupách poté, co byli vysídleni a odsunuti jako následek poválečného napětí.

edaile, poháry, plakety, považované národními správci za krámy a haraburdí, končily na smetištích. Čestné výjimky, zejména fotografie, jsou v muzejních archívech. Desítky jich představil Heinz Polednik v knize Stolze Erinnerungen. Další momentky, opatrované v jabloneckém a vrchlabském muzeu, vybledlé a zohýbané, přesto s nezpochybnitelným půvabem, vypovídají o exkluzivitě a invenci zimních turistů a lyžařských závodníků z Vrchlabí, Špindlerova Mlýna, Janských Lázní, Liberce a Svobody nad Úpou. Byli to právě borci klubů, později seskupených v Hlavním svazu němec-

Výlety na hřebeny, oblíbená kratochvíle skijáků ze Špindlu, tady se zastavili u Boudy u Sněžných jam a zapózovali i s pejskem majitele na řádně prosněžené střeše boudy

| 59 |

S tradičním německým SKI HEIL! si jezdci ze Špindlu vydali pohlednici mladých nadějí, sjíždějících a padajících po svážnici z Míseček

kých spolků zimních sportů, kteří pro Československou republiku vozili z prvních lyžařských světových šampionátů a zimních olympijských her špičková umístění a medaile. Dodnes jsme

Než nechme statistiky spát. Vraťme se k příběhům vzniku a prvním krůčkům německých lyžařských spolků v Krkonoších a Jizerských horách. Nezaškodí vzpomenout klopotných, úsměvných setkání a glosovaných událostí pravěku lyžařské historie, kdy Češi hráli prim a v německy osídlených městech brnkali na skijácké struny. Řídící Buchar vzpomíná: „Jednoho zimního večera roku 1895 jsme z Jilemnice projížděli Vrchlabím; o půl sedmé hodině večerní zabaleni v kožiších a usazeni společně do vhodně upravených saní, do nichž dvé hbitých běloušů zapřaženo bylo. Každý z nás měl své ski vedle sebe vztyčeny, a tak při jasné noci měsíční byl pohled na náš povoz dosti zajímavý. Zvláště ve Vrchlabí budili jsme nemalou pozornost a volání: ‚Norveger hier!‘ často se opětovalo, čemuž v odvět naše ‚Na zdar!‘ následovalo.“ A k čertovinám německo-českých a česko-německých poměrů v praéře lyžácké přidejme ještě vzpomínku J. Petra, vrchlabského občana. „Pamatuji se, jak se vymýšlely nové typy lyží, některé pouze 130 cm dlouhé, zato 15 cm široké, a že Češi měli v těchto prvotních dobách náskok před Němci aspoň tři roky. Tehdy jsem bydlel ve Vrchlabí a paměť mám znamenitou: ‚Dý Pimákn hóhn ja sua longa Holcla auf Fussa unt fárn ja fom Berg herunta via Toifl‘ (Ti Češi mají taková dlouhá prkna na nohou a jezdí z kopce jako čerti – fonetický přepis krkonošského horského německého dialektu), ovšem potom tomu přišli také na chuť…“ Národnostní třenice, ba i projevy nacionálního šovinismu v posledním deceniu 19. a prvním 20. věku, probleskávaly pohříchu i uvnitř lyžařských klubů českých a německých, vyvolávajíce nezdravou řevnivost jak u závodících, tak i výlety vyznávajících lyžařů. Snahu hraběte Harracha a členů KČT získat do hřebenových bud české nájemce, otevřít proponované skijácké soutěže jezdcům klubů obou národností, znevažování mnohdy až neuvěřitelně dominantních výsledků českých vítězů v německy mluvících zemích, to vše bylo reálnou kulisou vývoje lyžování. Nejenom toho turistického, ale i soutěžního, včetně metodiky a struktury přípravy. Uplynula hrstka bílých sezón, kdy jsme na stránkách SNOW vzpomínali na peripetie začátků práce významných českých klubů z Jilemnice, Prahy, Vysokého, Harrachova, Nového Města na Moravě. Sluší se stejnou formou ozřejmit činnost pionýrských spolků německých v srdci českých hor. Dodržme proporce a pojďme neokázale nahlédnout do prvních zim čile se ohánějících německých lyžců ve Vrchlabí, Špindlerově Mlýně, Liberci, Janských Lázní a Svobodě nad Úpou. Klubový ruch tady nebyl minelkou, okolní stráně a hřebeny halasily požehnaným zápalem vyznavačů bílého sportu; jeho kouzlo se zmocnilo všech, kteří ho ochutnali. A bylo jich habaděj.

Mezi roky 1914–1938 získali lyžaři Československé republiky na mistrovstvích světa a olympiádách celkem 19 medailí a z toho 13, tedy více než dvě třetiny, přivezli závodníci z našich německých klubů.

Parta členů Spolku německých lyžařů ve Vrchlabí dokončuje stoupání z Benecka na Mísečky, dnes je za lesíkem za nimi bufet Stopa a standardní běžecké tratě, vodovodní cestou po jejich pravici se sjíždí do špindlerovského Bedřichova

jim za jejich výkony zůstali dlužni ocenění. Objektivní statistika hovoří jednoznačně: mezi roky 1914–1938 získali lyžaři Československé republiky na mistrovstvích světa a olympiádách celkem 19 medailí a z toho 13, tedy více než dvě třetiny, přivezli závodníci z našich německých klubů.

| 60 | SPORT: HISTORIE – NĚMECKÉ LYŽOVÁNÍ V ČESKU

Historie

Lyžaři v Jizerkách a na Ještědském hřebeni Text: Aleš Suk Foto: archiv Petra Kurtina

BÍLÉHO SPORTU NA JEŠTĚDU Pánové Turnwald, Schütze a Wildner mají prsty ve vzniku lyžařského odboru SK Reichenberg již v sezóně 1899, když do té doby SK vyznával zejména fotbal a nářaďový tělocvik. Úvodem činnosti německých skijáků byly hned ve stejném roce zosnované lyžařské závody. Na periferii Liberce stálo na startu čtrnáct pánů a jedna dáma. Podnik, první toho druhu na severu Čech, byl navštíven diváky přehojně.

yžařský odbor Sportovního klubu v Liberci čítal podle ročenky Lyžařského svazu Krkonoše v sezóně 1904/5 26 členů, když dámy byly v převaze. Pro valnou hromadu Svazu 21. 1. 1905 ve Schreiberhau měl liberecký odbor dva hlasy a obdržel pořadatelství svazových přeborů v jízdě na lyžích 2. nebo 3. sobotu a neděli lednovou 1906 v okolí Liberce. Přední instruktoři odboru, Dr. Karl Walther a Dr. Rudolf Turnwald, byli na valné hromadě Lyžařského svazu Krkonoše schváleni do funkce revizorů účtů. Plánované závody lyžařského odboru SK Reichenberg (Sport klub Reichenberg) se v závěru ledna 1905 kvůli oblevě odložily. V sezóně vykonali lyžaři SK Liberec výlety do Jizerek a Krkonoš. Navštíven byl Ještěd, Smrk a Sněžka. Výbor odboru tvořili K. Walther – první instruktor, R. Turnwald – druhý instruktor, zapisovatel Herman Henninger a jednatel Rudolf Demuth.

Liberecký odbor má o rok později – 1905/06 – už 40 členů a pořádá svou valnou hromadu 3. února v hotelu Reichenberger Hof. III. Svazové závody uspořádali liberečtí lyžaři 3. a 4. února na východním hřebenu ještědském za skvostného počasí. V sobotu se běžela na distanci 12 km hlavní jízda se startem na vrcholu Ještědu přes Černou horu, Rašovku, stoupáním na Obří sud na Javorník do cíle v Jeřmanicích. Závodilo 14 jezdců, mezi nimi 5 Norů. Historicky prvním vítězem na Ještědsku byl Johann Hollmann ze Špindlerova Mlýna v čase 48 minut 15 vteřin. V neděli 4. 2. se jel svazový běh na 8 km, opět na Ještědském hřebeni a v konkurenci 14 běžců byl první Anton Erlebach ze Špindlerovky za 36 minut rovných. Běh mládeže na 2 km mezi 8 hochy vyhrál Gustav Lorenz z Hořejšího Vrchlabí. Závod dam, kterých soutěžilo 8, taktéž na 2 km, se stal kořistí slečny Marty Zipfel ze Špindlu. V kategorii starých pánů nad 35 let potěšil pořadatele vítězstvím liberecký Dr. Rudolf Turnwald; trať v délce 2 000 m zvládnul za 6:55 min. Na jeden a půl metru vysokém můstku v mládežnické kategorii skočil 10 m a byl prvním mezi 4 skokany Franz Hollmann, závodící za WSV Špindlerův Mlýn. Muži na stejné šanci skákali zprvu skok na zkoušku a tři skoky do soutěže. Tu

| 61 | Lyžaři v Jizerkách a na Ještědském hřebeni

Černá Studnice má jako lyžařské místo dlouhou tradici

mezi 11 skokany vyhrál Nor O. Enderut z Osla, docíliv nejdelšího skoku 12 m. Cenu za nejhezčí skok obdržel vrchlabský továrník Max Ehinger. Na závěr III. mistrovství svazu uchvátili publikum exhibičními dvojskoky Norové a skokani ze Spindelmühle. 18. února 1906 se jela štafetová jízda Ještěd – Sněžka – Vrchlabí. První úsek z Ještědu do Jeřmanic projel Dr. Karl Walther ze SKR za 45 minut, celou trasu v délce 90 km s převýšením 1 700 m absolvovalo 26 lyžařů z 8 sportovních

klubů. V cíli jim v Hořejším Vrchlabí u školy naměřili čas 12 hodin 25 minut. Jelikož se takový rozestavný běh zanořil účastníkům hluboko pod kůži, býval, a dokonce je nepravidelně vypisován vlastně jako štafeta z Jizerských hor do Krkonoš. Propagátorem a vůdcem českých zimních turistických výprav na Ještěd, Pláně, Hlubokou, Rašovku či Javorník byl zanícený milec zimní přírody Josef Aleš Lyžec. V časech své kantořiny na severu Čech společně s výpravami ČSK Praha vyhledával zejména jižní stráně Plání, nejvhodnější pro výcvik v lyžbě. V letech 1908–1910 sem kromě členů ČSK Praha zajížděly skupiny lyžařů z Turnova, Mnichova Hradiště a Mladé Boleslavi. Ubytování a služby nejčastěji poskytoval Altmanův hostinec.

Výprava závodníků lyžařského odboru SK Reichenberg před Altmanovým hostincem na Pláních v sezóně 1906

Za svoji horskou stagionu si Pláně pod Ještědem zvolilo členstvo Českého spolku pro zimní sporty v Praze, korporace vzniklé v sezóně 1908. Zakoupili pozemek a na Pláních vybudovali svoji lyžařskou chatu. Na přelomu století zajíždějí do Čech na pozvání klubů norští instruktoři. Královský poručík z Kristianie, Nikolai Ramsgaard Oestgaard na Pláních vyučoval jízdě na lyžích už v sezóně 1910 a do jeho kurzu dojížděli skijáci z okolí. Třeba členové lyžařského odboru SK Turnov se přišli poslední den výcviku rozloučit s milovaným mistrem, který připravil později populární taškařici – hon na lišku, již představoval. Projel se svými unešenými pronásledovateli kdejakou strž, úvoz a mez v panenském terénu Plání a sklízel ovace přihlížejících a soutěžících nevídanými, až dvacetimetrovými terénními skoky. O dvě zimy později přijíždí vyučovat do Čech Nor znovu. Přivítán jsa na klubovém večírku 31. 12. sledoval vyhlášení výsledků závodů na Pláních. Ty se uskutečnily o pár dnů před jeho příjezdem, 25. a 26. prosince 1912. Osm závodních čísel v aranžmá Českého spolku pro zimní spory zahajovala osmikilometrovka z Plání do Proseče a zpět, následovala krasojízda, skok, štafeta na 1 500 m, jízda dam na 1 000 m, nováčků a starších pánů na stejné trati a nakonec originalita – jízda s vrchu s překážkami, jakýsi akrobatický skikros. Tyto závody byly vypsány o přebornictví klubu, přičemž přeborníkem ČSpZS bude ten, který dosáhne nejvíc bodů z jízdy na 8 km, krasojízdy a skoku. Za pomoci členstva z řad německých lyžařů z Liberce byl skikros – v originále pojmenovaný jako kilometrová jízda s vrchu s překážkami – ve skutečnosti první takovou malebnou disciplínou lyžeckou u nás. Místní němečtí lyžařští fajnšmekři, znalí terénu z časů svých prvních pionýrských túr, doporučili skvostný terén, ozvláštněný průjezdem hustým lesíkem, přejezdem rokle a skokem přes kamennou skalku. O století později se jiný Severočech, Tomáš Kraus v této adrenalinové, progresivní disciplíně stává dvojnásobným mistrem světa a vítězem Světového poháru.

FOTO: SENSOR

| 62 | SPORT

1. vrstva

Text: Petr Havelka

VĚŘIT, ČI NEVĚŘIT,

toť otázka

V dnešní době jsme zavaleni kvanty lehce dostupných informací a tvrzení, ověřených i neověřených, pravdivých i klamavých. Vyznat se v nich a rozpoznat, kam je zařadit, může být docela složitá disciplína. A například blížící se volby nám poskytnou vhodné prostředí pro její trénování.

ak ale pravda a klam, přesné a nepřesné informace souvisí s funkčním prádlem? Bohužel i do tohoto odvětví se některé mýty infiltrovaly. Naštěstí jich není mnoho a samy deklarované vlastnosti, i když neplatí vůbec nebo omezeně, nemohou člověku přímo ublížit. Nápad na to podívat se na oblečení z tohoto úhlu mi vnukl rozhovor s kamarádem, který pracuje v oblasti výživových doplňků. V této branži jde totiž o zdraví a o nemalé peníze zákazníků, proto Evropská komise již delší dobu ladí procesy, jak servírovat spotřebiteli pokud možno pravdivé a vědecky ověřené informace o jednotlivých přípravcích nebo látkách v nich obsažených. Platné zákony pracují s takzvanými „zdravotní-

mi tvrzeními“, což zjednodušeně znamená, že výrobce může vyzdvihovat léčebné účinky svého přípravku jen tehdy, pokud obsahuje látku, u které byla vědecky prokázána patřičná souvislost. Tento proces by měl především omezit klamavá tvrzení a dodat váhu ověřeným faktům. Pro výrobce to přináší komplikace a zdlouhavý proces, pokud chtějí využít látku, která zatím procesem neprošla (i když potřebné vlastnosti má), pro spotřebitele je to jakási ochrana. Tedy typická regulace se svými klady i zápory. Vraťme se ale k prádlu. Po delší době v této souvislosti totiž opět budeme psát o bambusu, přesněji řečeno viskóze z bambusu, která hraje v dezinformační rovině materiálů používaných pro prádlo jednoznačně prim.

Proto v USA patřičná státní komise omezila užívání nepravdivých informací, například se nesmí u textilií používat slogany ve stylu „vyrobeno z bambusu“.

FOTO: HELLY HANSEN

Největší bublina: antibakteriální bambus Toto tvrzení je pravdivé. Bambus, jakožto rostlina, je odolný proti bakteriím, proto se dá pěstovat bez užití pesticidů. A vzhledem k tomu, že rychle roste a není nijak zvlášť náročný na přísun vody, je vhodný i jako zdroj celulózy pro výrobu textilií. Ovšem výsledným produktem již není „antibakteriální bambus“, ale zcela běžná viskóza (chemicky regenerovaná celulóza). Studie prokázaly, že antibakteriální vlastnosti viskózy vyrobené z bambusu ve srovnání s tou vyrobenou z jiných zdrojů celulózy (např. dub, smrk, eukalyptus) se neliší. Celkově je antibakteriální odolnost velmi podobná té u bavlny, dle některých studií jen nepatrně větší.

Pánská profesionální lyžařská bunda NORDBLANC BULLET (6400) se super nepromokavou a extra prodyšnou membránou TERATEX®20000 a propracovanou ergonomií

• • • • • • • • • • • •

vodní sloupec 20 000 mm, prodyšnost 15 000 g dokonale padnoucí střih, strečový materiál vysoce funkční podšívka s rychleschnoucí úpravou DRYFOR® termoizolační výplň z dutého vlákna FURTHERM® lepené švy, YKK nepromokavé zipy, větrací zipy v podpaží vnitřní bederní pás proti proniknutí sněhu pod bundu předformované rukávy, dvojité zakončení rukávů s otvory na provlečení palců regulace obvodu vnějších rukávů, stahování dolního lemu bundy odepínací kapuce s možností stahování, dvojitý límec vnitřní síťované kapsy na brýle, mobil a MP3 přehrávač, vnější kapsa na skipas integrovaný čistič na brýle, SOS štítek, reflexní prvky cena: 9 995 Kč

Pánské lyžařské NORDBLANC

• kalhoty GALLOP (6435), cena 3 795 Kč • rukavice CRUCIAL (5977), cena 995 Kč • brýle TACTICLE (4429), cena 1 195 Kč

nordblanc.cz

FOTO: CRAFT

| 64 | SPORT

Dnes už víme, jaké vlastnosti tedy „bambusové vlákno“ má, taky víme již desítky let, že jeho zpracování do podoby viskózy (vyrábí se od roku 1884) je docela náročné na spotřebu chemických látek a energie, zejména pokud se vyrábí zastaralou výrobní technologií (což je u výroby v Asii stále možné). Dnes je tedy ověřeno, že viskóza z bambusu má jednu výhodu pro výrobce, a to že je levná, ale jinak není ani antibakteriální, ani „eco-friendly“, a je tedy až s podivem, jaká bublina se kolem ní dokázala od roku 2006, kdy se začala masově vyrábět, vytvořit. Produkční kapacita v Číně byla pravděpodobně obrovská, bylo tedy potřeba nastartovat odbyt. Nejlogičtější cestou bylo vyzdvihnout přirozené vlastnosti bambusu, mezi které antibakteriální účinky rostliny jednoznačně patří. Pak se dalo vyzdvihnout, že je to výrobek přírodní – o náročnosti chemického procesu není třeba mluvit, stejně by tomu nikdo nerozuměl. A tak se začala napříč celým světem šířit takto laděná marketingová tvrzení a nálepka „Made by bamboo“ se začala pojit s přírodou a skvělými vlastnostmi. V této fázi penetrace trhu se začal tento bambus trochu „tlačit“ i do funkčního prádla, ale tam se rychle odhalilo, že veškerá viskóza transportní funkčnost stejně jako bavlna nemá a že do výkonnostně laděných trik se logicky

Celulóza je polysacharid zcela nerozpustný ve vodě. Je hlavní stavební látkou rostlinných primárních buněčných stěn a podílí se i na stavbě sekundárních buněčných stěn; celulóza je nejrozšířenějším biopolymerem na zemském povrchu. Termín celulóza se často nesprávně používá pro označování papírenského polotovaru, buničiny. Viskóza je vlákno, které je vyrobené na bázi regenerované celulózy. Základní surovinou pro výrobu bývá nejčastěji dřevo nebo bavlna, popř. jiná surovina s větším obsahem celulózy. Antibakteriální odolnost znamená schopnost zamezovat přirozenému rozmnožování bakterií, v našem případě v oděvních tkaninách.

informací, například se nesmí u textilií používat slogany ve stylu „vyrobeno z bambusu“ apod., ale musí se uvádět konkrétně, že použitý materiál je z viskózy vyrobené z bambusu. Obdobně legislativně postupují i jiné státy a chrání tak své občany, ale potažmo třeba i výrobní podniky.

Jak tedy vybrat to „správné“ oblečení? Promyslete, při jaké aktivitě prádlo využijete, jak intenzivní bude váš pohyb a v jakých teplotních podmínkách se budete pohybovat. nehodí. Pořád ale nachází využití v prádle kombinující například merino a viskózu, které najde uplatnění pro běžné nošení, případně sport při velmi nízké intenzitě. Dá se odhadovat, že zavádějící nálepka bambusu výrobcům funkčního prádla vadila, ale až tolik je neohrožovala. Ekonomicky začala nejvíce vadit zpracovatelům bavlny, protože ji bambusová viskóza měla tendence nejvíce nahrazovat, a k tomu o sobě tvrdila, že je přírodní, antibakteriální, dostupná, skvělá! Silné bavlnářské lobby začalo logicky pracovat na tom, aby se šířené informace uvedly na pravou míru. Proto v USA patřičná státní komise omezila užívání nepravdivých

Zvyšuje komprese výkon a zlepšuje regeneraci? Komprese je se spodní vrstvou velmi úzce spjatá a čeří vodu již řadu let. Prvotní inspiraci pro použití pro sport pravděpodobně převzala z lékařského oboru, kde je využívána již delší dobu při léčbě otoků a zánětů. Výrobci jí přisuzují schopnosti, které by měly zvýšit výkonnost a výdrž při aktivitě, dále by komprese měla napomáhat efektivnější regeneraci. Přitom zatím nejsou k dispozici jednoznačné studie, které by popisovaly a kvantifikovaly mechanismy, jež by vysvětlovaly, jak kompresní oděvy mohou pozitivně ovlivňovat výkon a regeneraci. Dle vý-

SPORT | 65 |

HELLY HANSEN LIFA® MERINO

4 Kč 190

BRYNJE LADY WOOL THERMO LIGHT

www.norske-termopradlo.cz

16 Kč 50

Nejjemnější merino vlna, kterou oceníte v mrazech i v pokojové teplotě. Místa, kde je potřeba odvádět pot, jsou vybavena síťovinou, takže tričko se nelepí na tělo. Merino vlna je posílená polyamidem, je pevná, lépe odvádí pot a drží tvar.

NOVINKA pro rok 2017 HH LIFA® MERINO SEAMLESS je nejteplejší základní vrstvou značky pro jakýkoli druh aktivity v chladném počasí. Jedinečná základní vrstva 2 v 1 ze 100% merino vlny kombinovaná s technologií Lifa® Stay Warm v bezešvé konstrukci. HH Lifa® MERINO Seamless přináší veškeré výhody vlněných vláken merino spolu s jedinečnými vlastnostmi technických vláken Lifa®. Bezešvá konstrukce přináší maximální pohodlí a volnost pohybu. Složení: 45 % merino vlna, 44 % polypropylen, 11 % polyamid.

www.hellyhansen.com

2 3 Kč 90

www.norske-termopradlo.cz

www.hellyhansen.com

HELLY HANSEN LIFA® MČŘNO SEAMLESS

13 Kč 50

BRYNJE SUPER THERMO Norský patent na teplo. Nejlepší tepelněizolační vlastnosti oceňuje i norská armáda a záchranáři. Mohou se pohybovat v nejhlubších mrazech i teplotách do 20 stupňů. V síti s velkými oky se drží přímo u těla vzduchové kapsy, které dokonale izolují a drží se v nich teplo. Polypropylen dokonale odvádí pot od těla i při vysoké aktivitě.

HH LIFA® MERINO je určena pro jakýkoli druh aktivity v chladném počasí. Jedinečná základní vrstva 2 v 1 ze 100% merino vlny kombinovaná s technologií Lifa® Stay Warm v dvojvrstvé konstrukci. HH Lifa® MERINO přináší veškeré výhody vlněných vláken merina spolu s jedinečnými vlastnostmi technických vláken Lifa®, která jsou v kontaktu s tělem a zajišťují tak rychlý odvod vlhkosti. HH LIFA® MERINO nosí profesionální lyžařské týmy, například Canada Alpine ski team.

HELLY HANSEN LIFA® ACTIVE

HH LIFA® Active je funkční základní vrstva přinášející vynikající odvod vlhkosti a lehké zateplení při celoročních aktivitách. HH LIFA® ACTIVE je moderní dvouvrstvá konstrukce se 100% vláknem Lifa z rubu a technickými vlákny odvádějícími vlhkost z lícu. Jde o nepřekonatelnou kombinaci odvodu vlhkosti, odlehčeného zateplení a celodenního pohodlí. Složení: 65 % polyester, 35 % polypropylen.

www.hellyhansen.com

Dámská lyžařská bunda MOTLEY (6420) s vysoce vodonepropustnou a prodyšnou membránou TERATEX®10000ELP speciálně vyvinutou pro ženskou potřebu tepelné regulace a cirkulace

13 Kč 90

www.norske-termopradlo.cz

SÍŤOVINA UVNITŘ

Nejteplejší norské oblečení, dvě vrstvy najednou, dokonale sedí na těle. Ideální spojení silné merino vlny a vzduchové izolace zachycené ve velké síti. Přímo na těle je síť z polypropylenu, která dokonale odvádí pot. Vzduchové polštáře vás izolují od vnějšího prostředí a vy si teplo držíte pěkně u těla.

2 1 Kč 90

BRYNJE ARCTIC DOUBLE

Pánské funkční triko, ve kterém se nemusíte bát pořádně zabrat. Díky pokročilé technologii bodymapingu víme, kde je potřeba mít pleteninu co nejtenčí a kde naopak přidat, aby triko zajišťovalo optimální termoregulaci a vy jste se cítili v pohodě. Vyššímu komfortu přispívá konstrukce s minimem švů. Triko bude skvělým parťákem na jakékoliv intenzivnější aktivity nyní na podzim, kdy jsou teploty ještě nad nulou, stejně jako v zimě při intenzivnější skialpové túře. Triko spoléhá ze 100 % na polyesterové vlákno.

Pánské funkční technicky propracované triko určené pro maximální výkon. V zimě ho použijete při jakémkoliv intenzivním tréninku nebo závodě jako první vrstvu pod bundu nebo mikinu. Jako jediná vrstva dokonale poslouží při workoutu v chladné tělocvičně nebo teplejších dnech na jaře a na podzim venku. Nová tkanina z vlákna COOLMAX PRO přináší jedinečné spojení maximálního komfortu, unikátní prodyšnosti, chladivého efektu, rychlého transportu potu a schnoucích vlastností. Extrémně odlehčená tkanina v podpaží a kolem zápěstí zajišťuje v těchto oblastech maximální prodyšnost.

www.craft.cz

• • • • • • • • • •

vodní sloupec 10 000 mm, prodyšnost 8 000 g funkční design, dokonale padnoucí střih, strečový materiál termoizolační výplň z dutého vlákna FURTHERM® nepromokavé zipy, vnitřní protisněhový pás předformované rukávy s dvojitým zakončením odepínací kapuce s možností stahování boční kapsy zateplené fleecem s uvnitř skrytým stahováním spodního lemu bundy vnitřní náprsní kapsa, síťované kapsy na brýle a MP3 přehrávač, vnější kapsa na skipas s elastickým držákem reflexní prvky cena: 4 995 Kč

Dámské lyžařské NORDBLANC

• kalhoty LIMPID (6440), cena 2 695 Kč • rukavice CRUCIAL (5977), cena 995 Kč • brýle GABLE (4428), cena 895 Kč

12 Kč 90

CRAFT ACTIVE EXTREME 2.0 LONGSLEEVE

10 Kč 90

CRAFT ACTIVE INTENSITY LONGSLEEVE

nordblanc.cz

| 66 | SPORT FAQ – funkční prádlo

Jak funkční prádlo funguje?

zkumu týmu z Connecticutské univerzity z roku 2004 se předpokládá, že kompresní oděv může být účinný při snižování otoků a zánětlivých procesů spojených s poškozením svalů. Pravděpodobně je to proto, že stlačení kompresní tkaninou snižuje prostor pro otoky. Dále odborníci usuzují, že mechanické poškození svalových vláken spouští řetězec událostí, který může vést k nárůstu osmotického tlaku uvnitř tkáně. Toto zvýšení tlaku předpokládá výtok tekutiny z kapilár svalu do mezitkáňových prostorů. Použití komprese může zmírnit tuto změnu osmotického tlaku a následně snížit stupeň zánětu, cirkulaci zánětlivých látek a omezit pocit bolesti (Kraemer a kol., 2004). Tolik odborná citace. Pokud se vrhnete do čtení odbornějších studií na téma komprese a sport, kterých již bude existovat několik desítek, nedozvíte se žádné jednoznačné výsledky. Studie, které sledují ovlivňování výkonu, předpokládají, že je toho dosaženo například redukcí svalových otřesů (tím se zmenšuje jejich poškození a oddaluje se únava) a také zvýšeným přísunem kyslíku do tkáně. Výsledky popisující reálný dopad na zvýšený výkon a vytrvalost jsou ale nejednoznačné, některé i protichůdné. Jednotná metodika samozřejmě neexistuje, různí se sportovci, prostředí, zátěže, postupy měření.

Proč smrdíme, když se potíme? Na povrchu našeho těla jsou až neuvěřitelné počty bakterií, které s námi (povětšinou) žijí v symbióze. Když se potíme, kůže nevylučuje jen čistou vodu, ale i soli, tuky. Tedy potravu pro naše takřka neviditelné kamarády. Ty nabídnutou stravu zpracují a při tom dochází i k uvolňování pachu. Tedy vše v souladu s přírodou. Proč smrdí prádlo, když se potíme? Bakterie se snaží množit, kdekoliv jen jsou pro ně alespoň trochu vhodné podmínky. A když se potíme a prádlo do sebe „nasaje“ krom vody i tuky, soli, jemné zbytky z naší pokožky apod., začíná se v něm vytvářet vhodné prostředí pro růst bakterií. Těm se v syntetických materiálech dobře daří, proto se vlákna ošetřují například pomocí iontů stříbra tak, aby život bakteriím aspoň částečně znepříjemnila.

Jak funguje merino? Vlna merino nemá podobně jako polyester, polypropylen či polyamid transportní vlastnosti (díky povrchovému napětí se na těchto materiálech šíří vlhkost na větší plochu). Z tohoto pohledu je merino nefunkční, což poznáte tak, že když se v něm hodně rychle zpotíte, tak mokré fleky zůstanou lokálně třeba v podpaží, na hrudi a na zádech, kdežto u transportních materiálů by se tato vlhkost šířila do větší plochy. Merino vlna má tu skvělou vlastnost, že díky své kadeřavosti vláken dokáže hřát (drží ve své struktuře skvělý izolant vzduch), i když je mokrá. Navíc látky obsažené ve vláknu, zejména lanolin, nevytváří prostředí vhodné k množení bakterií, tedy prádlo tak rychle „nezasmrádne“.

Užijte si každý den, každý trénink, každý běh, každý skialpový výšlap. Tohle tričko skvěle poslouží jako první vrstva pro veškeré sportovní aktivity a navíc vám udělá radost kombinací bezešvé technologie a strečovým materiálem BECOOL®, který vám poskytne dokonalý komfort a svobodu pohybu. Tento materiál dělá z tohoto modelu jednu z nejlepších základních vrstev vůbec.

Velmi technický, bezešvý střih kombinovaný s novou přízí BECOOL®, udělá z tohoto dámského kousku velmi rychle vaše nejoblíbenější funkční triko, které se brzy stane nepostradatelnou součástí vaší základní vrstvy oblečení. Skvěle poslouží jako první vrstva pro veškeré sportovní a především aerobní aktivity, protože poskytuje dokonalý komfort a svobodu pohybu a navíc respektuje anatomii ženského těla.

Polartecové pánské triko s dlouhým rukávem z kolekce Mammut Eiger Extreme využijete po celý rok jako základní vrstvu pro všechny outdoorové aktivity. Bezchybně odvádí přebytečnou vlhkost od těla a příjemný strečový materiál padne každému jako ulitý. Rychle se přizpůsobí každému pohybu, hřeje a přitom je lehké.

www.hudy.cz

MONS ROYALE ORIGINAL LS VERT

www.monsroyale.com

2 3 Kč 90

www.monsroyale.com

Merino produkty od Mons Royale patří k těm nejlepším na světě. Nejinak je tomu i v případě trika Temple Tech. Svou výbavou je předurčeno k tomu, aby splnilo i ty nejtěžší požadavky. Je lehké, má delší záda (která tak neustále neobtěžují s vytahováním z kalhot) a vypasovaný střih. Shrnování rukávů brání dírky na palce. Přirozenému odvodu tepla napomáhá síťovina na zádech a pod rameny. Gramáž 140 g/m2.

2 1 Kč 50

Stoprocentní merino v superuniverzálním balení. Triko Mons Royale Original, ušité ve střihu Standard, slouží jako perfektní první vrstva nejen při lyžování, ale i dalších sportech. Delší střih garantuje ochranu nižších partií zad i při nejkrkolomnějších manévrech. Neotřelý design z vás udělá královnu après-ski. Gramáž 190 g/m2.

MONS ROYALE TEMPLE TECH LS GEO

3 4 Kč 99

MAMMUT MOENCH ADVANCED HALF ZIP LONGSLEEVE

19 Kč 99

LA SPORTIVA NEPTUNE 2.0 LONG SLEEVE

19 Kč 99

LA SPORTIVA TROPOSPHERE 2.0 LONG SLEEVE

Při fyzické aktivitě produkují svaly nadbytečné teplo. Aby tělo udrželo konstantní teplotu, musí se efektivně ochlazovat. Toho dosahuje především tím, že na svůj povrch dostává kapičky potu, který při odpaření odebírá tepelnou energii z povrchu našeho těla, a dokáže jej tak ochlazovat. Tímto procesem se tělo ochlazuje i při teplotách nad 37,5 °C (například v sauně nebo při tropických teplotách).

Pro pořádek, říkejme mu raději prádlo transportní. Víme, že potřebujeme, aby se na našem těle voda odpařovala, a tím nás ochlazovala. Zkuste si představit, že by jeden litr vody byl umístěný v malém lavoru a pak ve velkém bazénu o průměr 4 metry. Logicky se litr vody odpaří rychleji z větší plochy bazénu. A podobně to je i u transportního prádla. Když se náš pot „rozline“ po povrchu velmi tenkých vláken spředených v textilii funkčního prádla (tato vlákna jsou u polypropylenu a polyesteru velmi málo nasákavá), násobně se tak zvýší plocha, z níž se voda může odpařovat. Odpařování a ochlazování je tedy efektivnější.

MONS ROYALE LIFT ACCESS SOCK Merino vlna je jemná, teplá, pohodlná, odvádí pot a nenatahuje nepříjemné pachy. A takové jsou i ponožky Mons Royale Lift Access. Poskytované pohodlí je umocněno ergonomickým střihem, zesílením na chodidlech i bezešvou špičkou. 65 % merino, 35 % akrylové vlákno.

www.monsroyale.com

69 Kč 0

Proč se potíme?

FOTO: CRAFT

Studie zabývající se regenerací po výkonu jsou na tom velmi podobně, i když zjednodušeně řečeno vycházejí v průměru malinko pozitivněji. Tedy najdete studie, které potvrzují, že dlouhodobé používání kompresních návleků zlepšuje regeneraci, přitom další studie zlepšení neznamenaly. Z toho vyplývá, že neexistuje jasný důkaz, že by komprese fungovala (a jakým mechanismem), ale není ani zdaleka jisté, že nefunguje. V tomto případě tedy není důvod, proč by výrobci nemohli s klidným svědomím používat slogany a tvrzení vyzdvihující blahodárný vliv při sportovní výkonu i po něm. I kdyby nijak kompresní prádlo nepomohlo, stejně tak neuškodí. A každému uživateli dává prostor pro to, aby čerpal ze svého placebo fondu. A my taky už dlouho víme, že dobré přilnutí funkčního prádla zvyšuje jeho transportní výkon. Jak tedy vybrat to „správné“ oblečení? Promyslete, při jaké aktivitě prádlo využijete, jak intenzivní bude váš pohyb a v jakých teplotních podmínkách se budete pohybovat. Kvalitní výrobci uvádějí, pro jaké kombinace je konkrétní model nejvhodnější. Viskóze (jedno jestli z bambusu nebo ze smrku) se u vysoce funkčního prádla vyhněte, komprese se nebojte, třeba zrovna vám pomůže. Dobrou volbu!

SENSOR MERINO AIR

SENSOR MOTION

www.sensor.cz

11 Kč 95

Melírované prádlo Motion tvoří jednolící elastický úplet vyrobený ze speciálního bikomponentního mikropolyesterového vlákna Pulsar, které je speciálně tvarované tak, že zaručuje výborné fyziologické vlastnosti – rychlý odvod vlhkosti od těla a velmi rychlé schnutí. Prádlo je vhodné na běh v chladnějších podmínkách, zimní sporty, sálové sporty i na běžné volnočasové aktivity. Motion má volnější střih a je možné jej použít jako první i druhou vrstvu. Vyrobeno v ČR! #sensoractivewear

SKINS je světový leader ve vývoji a produkci kompresního oblečení. Systém dynamické stupňované komprese napomáhá k povzbuzení činnosti krevního oběhu, zvýšení přísunu kyslíku do namáhaných svalů a podpoření vaší výkonnosti, výdrže a díky zrychlenému odplavování kyseliny mléčné i následné regenerace. Produkty rovněž významně stabilizují a podporují svaly během pohybových aktivit. Kartáčovaný vnitřek udržuje teplo a poskytuje tepelnou pohodu při nízkých teplotách. Produkty výborně odvádějí vlhkost, mají trvalé antimikrobiální ošetření a UV ochranu 50+. Topy jsou opatřeny ventilačními (mesh) panely v podpaží a přídržnou silikonovou páskou na lemu.

www.skins.cz

• • • • • • • • • • •

vysoce nepromokavá a vysoce prodyšná membrána TERATEX®10000 - vodní sloupec 10 000 mm, prodyšnost 8 000 g dokonale padnoucí technický střih, vysoce elastický materiál funkční podšívka, termoizolační výplň FURTHERM® nepromokavé zipy, větrací zipy v podpaží vnitřní bederní pás zabraňující proniknutí sněhu pod bundu předformované rukávy s dvojitým zakončením a možností regulace spodního okraje suchým zipem sofistikované stahování spodního okraje bundy skryté v kapse odepínací kapuce s možností stahování vnitřní síťovaná kapsa na brýle a MP3 přehrávač, vnější kapsa na skipas s elastickým držákem reflexní prvky cena: 4 795 Kč

Pánské lyžařské NORDBLANC

• kalhoty JET (6436), cena 2 995 Kč • rukavice TRULY (5976), cena 1 495 Kč • brýle LOOK (4430), cena 795 Kč

2 9 Kč 90

www.sensor.cz

Pánská lyžařská bunda NORDBLANC GRADE (6405) z vysoce strečového materiálu s pokročilými funkčními vlastnostmi zaručujícími optimální teplotní komfort a maximální volnost pohybu

12 Kč 95

Lehké funkční triko vyrobené z nového exkluzivního úpletu Merino Air. Slavnému merinu v tomto případě dodává šmrnc špetka polyamidu, která zlepšuje termoregulaci úpletu, zvyšuje elastičnost, tvarovou stálost a prodlužuje životnost. Jedná se o jednolícní úplet ze směsové příze velmi jemné merino vlny a polyamidového hedvábí. Výrobek oživují barevné ploché švy. Vyrobeno v ČR! #sensoractivewear

SKINS DNAMIC THERMAL MEN'S & WOMEN'S COMPRESSION TIGHTS & TOPS

nordblanc.cz

| 68 | SPORT

Novinkou pro letošní sezónu značky Kjus je Freelite – první celopletená ultra-strečová lyžařská bunda na světě. Je vytvořena z jediného vlákna a navržena tak, aby zvýšila přirozenou pružnost vašeho těla. Pro maximální svobodu pohybu. Disponuje úpletem s tvarovou pamětí, který se ohýbá a pruží při každém pohybu. Bezkonkurenční míra pružnosti, která reaguje na pohyb těla.

FREELITE

První celopletená ultra strečová lyžařská bunda na světě

reelite se skládá ze tří strečových vrstev a každá z nich je inovací. Výsledkem je nový standard neomezené svobody pohybu, naprostá ochrana před povětrnostními vlivy a vyrovnaná tělesná teplota ve všech situacích. Je nepromokavá a prodyšná, lehká a odolná a navíc udržuje teplo nebo vás ochladí, kdykoliv to bude potřeba. „V této bundě se budete cítit, spíše jako byste na sobě měli svetr, a ne bundu,“ říká Kenneth Kurtzweg, vedoucí inovací ve firmě KJUS. „Musel jsem se několikrát štípnout, protože blíž k dokonalosti se snad už ani nejde dostat.“ Švýcarská značka prvotřídního sportovního oblečení uvádí na trh bundu Freelite společně s webovými stránkami, které uživatele pozvou na cestu po sjezdovkách i na prohlídku po našich laboratořích. Ti, co se zaregistrují mezi prvními, získají přístup k exkluzivnímu obsahu. Například 3D animovaný film vizualizuje technologii pleteniny využité v konstrukci bundy a film

| 69 |

Svoboda pohybu Člověk nejlépe pocítí okamžitý rozdíl, když si bundu oblékne. Tvarová paměť vám odhalí přirozenou pružnost vašeho těla a dovolí vám extrémní pohyby. Díky bezkonkurenční úrovni pružnosti bunda reaguje s každým pohybem těla. Nový materiál bundy Freelite se ohýbá společně s vašimi klouby a vrací se zpět do svého původního tvaru.

Inovace v každém coulu V rychlejším tempu se Freelite představuje v celé své kráse. Inovace můžete pocítit okamžitě díky nejsvobodnějšímu lyžařskému prožitku svého života. Navržena pro výkon Je to poprvé, co byla lyžařská bunda kompletně celá upletena, což představuje zásadní průlom pro pohodlí a svobodu pohybu. Abychom učinili úplet Freelite zcela odolný proti povětrnostním vlivům, spojili jsme dohromady látku s naší exkluzivní membránou KJUS FAST 20 a DWR potahem, čímž jsme dali vzniknout bundě, která je nepromokavá, a přesto prodyšná.

Aktivní design Dynamická konstrukce bundy Freelite poskytuje dokonalou rovnováhu mezi formou, módním vzhledem a vysokou výkonností. Inspirací pro design se nám stali plazi, kteří se sami proměňují, když mění svou starou kůži za novou. Tento oživující přístup se pro nás stal výchozím bodem. Nejen, že výrobní postup pleteniny splnil tyto podmínky, dosáhl toho mnohem víc: Umožnil nám konstruovat návrh zcela novým způsobem, ve kterém se přímo v tkanině spojuje funkčnost i umělecké zpracování.

Dynamické materiály Díky tomu, že je tvořen z jediného vlákna, nabízí nový pletený materiál dvojnásobnou napínavost normální tkaniny, čímž vám umožní proplouvat zatáčkami s maximální precizností.

s názvem „Pursuit of Freelite“ vypráví příběh vzniku bundy Freelite od prvních nápadů až po její uvedení a představuje osoby, které se na její tvorbě podílely. Jako zlatý hřeb kampaně uvedeme 1. prosince film, který představí paralely mezi lyžováním a moderním tancem k ilustrování naprosté svobody pohybu. Spuštění stránek bude doprovázet soutěž s možností vyhrát první Freelite bundu, která kdy byla vyrobena. Zamčené stránky Freelite budou spuštěny 14. listopadu a zároveň s nimi bude zahájena soutěž. Zaregistrujete-li se, získáte přístup ke stránce exkluzivního obsahu. Od 1. prosince budou stránky odemčeny a produkt bude k dispozici k zakoupení na stránkách kjus.com a ve vybraných obchodech po celém světě.

Udrží vás v příjemném chladu Otvory KJUS AC-Vent™ na předloktích podporují přirozenou termoregulaci vašeho těla, čímž snižují energii potřebnou k udržení ideální tělesné teploty během lyžování. Bunda Freelite rovněž disponuje technologií KJUS Fast 20, ultra tenkou membránou s napínavostí přesahující 200 %. Adaptabilní izolace Polartec Alpha schne podstatně rychleji než tepelně izolační tkaniny dostupné v současné době a udržuje vás v teple i za mokra. Zároveň však vytváří teplo i bez toho, aby k tomu potřebovala objemnou hmotnost, jak tomu bývá u ostatních bund; nejdrsnější povětrnostní podmínky dokáže přetavit do pohodlného a odlehčeného lyžařského prožitku.

Technické specifikace 1. KJUS AC-Vent™ Podporuje přirozenou termoregulaci vašeho těla, čímž snižuje energii potřebnou k udržení ideální teploty vašeho těla během lyžování. 2. Švýcarské 3D designové prvky Designový detail vytváří na bundě Freelite 3D efekty. 3. Ochrana brady Ochraňuje vaši kůži před kontaktem se zipem. 4. Integrovaný nákrčník Bezešvá ochrana proti nežádoucím povětrnostním vlivům, plně integrovaná k uchovávání tepla a ochraně před zimou. 5. Viditelná membrána Odkrývá materiály použité na vaší bundě Freelite. 6. Odepínací kapuce Dodává vám možnost působit štíhlejším dojmem na sjezdovkách i mimo ně.

Již od začátku října je možné bundu Freelite v dámském i pánském provedení zakoupit ve vybraných obchodech v České republice a na Slovensku! Váš nejbližší obchod s vybavením značky KJUS naleznete na:

kjus.cz

| 70 | MOUNTAIN

strana

Skialpinistické trasy vedou zejména po značených turistických trasách, ale některé sjezdy nebo části výstupů jsou vedeny volným terénem… NA SKIALPY V ČESKÉ REPUBLICE

strana

…již v roce 1986 zde lyžaři měli k dispozici čtyřsedačkové lanovky a švýcarského helioperátora s lavinovými batohy… FREERIDE MEZI STRÁŽNÍMI VĚŽEMI

FOTO: OSKAR ENANDER, RED BULL ILLUME

| 71 | PARTNER RUBRIKY

Nejlepší lyžařské fotky všech dob

polečnost Red Bull je známá svým nekonformním přístupem k marketingu. Jeho součástí je i fotografická soutěž Red Bull Illume, největší podobná akce na světě. Konkrétně její čtvrté edice se zúčastnilo 5 654 fotografů ze 120 zemí, kteří dohromady poslali 34 624 fotek! Na následujících stránkách si můžete prohlédnout ty nejlepší lyžařské. Dost možná nejlepší lyžařské fotky všech dob. (ps) >>>

MOUNTAIN FWT novinky 2018

reeride World Tour je tradiční sérií závodů, jakýsi svěťák ve freeridu, putující po nejlepších destinacích světa. Letos přidá dvě zastávky a bude se tak odehrávat dohromady na třech kontinentech. Novými lokacemi jsou legendární japonské středisko Hakuba a kanadský Kicking Horse. Finále se tradičně pojede ve švýcarském Verbier na přelomu března a dubna. Významnou novinkou je i otevření kategorie Under14 pro mladé ridery. Na webu FWT jsou již také zveřejněna upravená pravidla letošního ročníku. (lv)

10 let SNOWfestu

„Moje rodina, všichni mí blízcí byli ztraceni. Přišel jsem o všechno... ale rozhodl jsem se, že se nevzdám. Naděje umírá poslední…“ POHŘBENI ZAŽIVA V HOTELU RIGOPIANO

strana

ubileum oslaví letos pravidelný festival vysokohorského lyžování pořádaný redakcí SNOW. První ročník 2008 byl velká neznámá s nakonec rekordní účastí hodně přes sto lidí. Počty freeriderů ještě navýšil první český freeridový závod, který to za tři roky trvání dotáhl až do FWT***. Poté SNOWfest zkomorněl a stabilizoval se v příjemnou freeridovou akci nejen pro ty, kdo chtějí s lyžováním v terénu začít. Někdejší dost divocí freerideři jsou dnes často zodpovědní otcové a matky děsící se doby, kdy se u jejich potomků začnou projevovat rodičovské geny. Letos se SNOWfest opět vrací domů, tedy pokud se vše vydaří. Zbývá doladit jen detaily a brzy se na akci s podtitulem Back to Davos budete moci přihlásit na www.snowfest.cz. Tímto bych chtěl pozvat hlavně vás, pamětníky. Snad se podaří domluvit i nějaký speciální dětský program, aby zbyly aspoň nějaké hodiny na šampaňský davoský prašan. (ps)

FOTO: SEVERIN WEGENER, RED BULL ILLUME

| 72 | MOUNTAIN GALERIE

| 73 |

FOTO: ERICHARD WALCH, RED BULL ILLUME

| 74 | MOUNTAIN GALERIE

FOTO: PALLY LEARMOND, RED BULL ILLUME

| 75 |

| 76 | MOUNTAIN GALERIE

FOTO: ELLIOTT BERNHAGEN, RED BULL ILLUME

PARTNER RUBRIKY

| 77 |

FOTO: JAKUB FREY

| 78 | MOUNTAIN

FreerideFest se konal první dubnový víkend v rakouském Hochfügenu a akci pořádanou týmem kolem Robina Kalety přijela podpořit řada sportovních osobností – Ondra Bank, Nikola (Matějcová) Sudová, freeriderka Simona Hrstková či kajakář Vávra Hradilek.

Ačkoli podmínky pro prašanové lyžování nejsou v Česku zrovna optimální, komunita vyznavačů královské lyžařské disciplíny není vůbec malá. Loni na konci sezóny se její část sešla, aby svérázným způsobem oslavila povedenou sezónu a možná život vůbec. Ostatně, kdo jste loni četl SNOW, víte. Text: ???

OSLAVA PRAŠANU Workshopy

reeridový workshop vedli přední čeští freerideři Robin Kaleta a Simona Hrstková doplnění o slovenskou špičkovou jezdkyni Katku Lehockou. Skialpinistický workshop s výstupem na Klein Gilfert měli na starost horští vůdci Zdeněk Hák alias Háček a Lukáš Pálka. Baletem na lyžích provázela Nikola Matějcová Sudová, technikou lyžování instruktoři Radek Drahoňovský a Zuzka Kitto a freestyle snowboard si vzal na bedra Jožin Toufar. Lavinových workshopů se zhostil Ján Blažej. S Alešem Zemanem měli zájemci možnost vyzkoušet split board a Jakub Frey, Jano Tekel a Luděk Šmerda zasvěcovali do tajů sportovního focení.

FOTO: JAN TEKEL

do přijel, mohl testovat lyže Scott, Line, Black Crows, Forest Skis a Bear Skis, hůlky Plichto‘s poles a vyzkoušet lavinové vybavení značky Arva a Ortovox.

FOTO: LUDĚK ŠMERDA

Testování lyží a materiálu

FOTO: JAKUB FREY

| 79 |

Srandazávody

Závodníci pojali závod opravdu od podlahy, a čím větší recese, tím lepší zábava. Viděli jsme chlupatou blondýnu v paruce, borce s odpáleným lavinovým batohem, někdo zase celý svah sjel otočkami, další odvážlivec zkusil skok šipkou do cílové rovinky a jiný zase zvolil jízdu ve slipech.

rogram obohatily netradiční závody: začal to skialpinistický „Břéťův memoriál“ neboli sprint s obráceně nasazenými stoupacími pásy. Vrcholem celé akce byl freeridový závod s vlastními pravidly: pánové s rozepnutými lyžáky a aktivovaným walk modem. A hlavně…

Dámy v plavkách!

Závěrečná party

yla divoká a dlouhá. Ondra Bank dostál svému závazku zatančit si s vítězkou závodu: rozdat si to na place tak musel se všemi 16 závodnicemi.

Krásný styl, krásná těla a krásné úsměvy úžasných žen zvětšily publikum skoro na trojnásobek.

FOTO: JAN TEKEL

FOTO: LUDĚK ŠMERDA

no, dámy se pouštěly do svých prašanových lajn pouze v plavkách. Do poroty zasedli Ondra Bank, Vávra Hradilek, Robin Kaleta, ale závodnice byly na tak vysoké úrovni, že nakonec zvítězily všechny.

| 80 | MOUNTAIN

t: Tex

E i D m í I n i ž á m R r e t ž s ě i E v z e E m R

rek ká e jP dře On

cz es. d i u eg rid e e , fr

| 81 |

FOTO: ONDŘEJ PEKÁREK

Tetnuld

Gaudari G R U Z I E Goderzi

Tbilisi

Gruzie je malá země ležící na hranici mezi Evropou a Asií. Ze severu ji ohraničuje horský masiv Velkého Kavkazu, ze západu je obklopená Černým mořem a tato zemička, která je jen o málo větší než Chorvatsko, se pomalu, ale jistě zarývá do podvědomí milovníků freeridového a skialpového lyžování.

lavním lákadlem pro ně nejspíš až dosud bylo lyžařské středisko Gudauri ležící ve středním Kavkazu, na dohled od majestátní hory Kazbek s výškou 5 047 m n. m. Toto středisko se nachází 160 km severně od hlavního města Tbilisi a je největším a nejstarším v Gruzii. Pro zajímavost – již v roce 1986 zde lyžaři měli k dispozici čtyřsedačkové lanovky a švýcarského helioperátora s lavinovými batohy. Vždy bylo toto středisko vyhledáváno spíše freeridovými dobrodruhy než standardními lyžaři, jelikož se zde nacházejí bez nadsázky gigantické pláně, které nemají v Alpách srovnání. A tyhle obryně jsou zároveň dostupné přímo od lanovek bez nutnosti šlapání, nebo jen s velmi krátkými výšvihy na vrcholy. Z vrcholů se pak sjíždí nekonečnými severními pláněmi na starou vojenskou silnici, kde na vás po domluvě čekají místní taxikáři, aby vás dopravili zpět do střediska. Za poslední roky, co Gudauri navštěvuji, se proměnilo takřka k nepoznání. Před třemi lety jsme místním taxikářům horko těžko vysvětlovali, kde že nás mají na vojenské cestě vyzvednout. Vozili nás v osobácích bez zahrádek, maximálně s dřevěnými trámy na střeše, a lyže připevňovali vázacím drátem nebo je strkali do pootevřeného okénka. Potkávali jsme tu lyžařské instruktory, co sice měli na nohách freeride lyže, ale nikdy na severních pláních nebyli. Dostávaly nás také sjezdovky, kde člověk nevěděl, zda jede po nich, nebo vedle v neupraveném terénu. A hlavně dalších freeriderů byste tu napočítali na prstech jedné ruky.

FOTO: MARTIN DURA

| 82 | MOUNTAIN

FOTO: ONDŘEJ PEKÁREK

Zapadlé kouty Svaneti

Vozili nás v osobácích bez zahrádek, maximálně s dřevěnými trámy na střeše, a lyže připevňovali vázacím drátem nebo je strkali do pootevřeného okénka. Stačily však jen a pouze dvě sezóny a taxikář, který nás vozil, pořídil velkého transita 4x4 s boxem na lyže. Instruktoři lyžování začali masově podnikat výlety s obrovskými skupinami klientů na severní pláně. Sjezdovky byly upravené snad lépe než v Itálii a ostatní freerideři tvořili hned první den po sněžení fronty delší, než jaké jsou ráno na prasečák na Aiguille du Midi v Chamonix. Zkrátka genius loci z tohoto střediska již naprosto vyprchal. Gudauri stále sice je a vždy

Osada Adishi bude Big Mountain ráj, ale už se tu budete vždycky o sjezdy dělit se spoustou chrtů, kteří si budou chtít urvat zrovna vaši lajnu pro sebe. Naštěstí místní vláda utápí nemalé peníze v rozvoji infrastruktury a lyžařská střediska nejsou výjimkou! A tak zde resorty rostou jak houby po dešti. Jedním z těch nových je Goderdzi. Nenajdeme ho ve Velkém Kavkazu, ale v Arménské vysočině, která je sice mnohem nižší než Kavkaz, ale její obrovské plus spočívá v poloze. Nachází se totiž jižně od Kavkazu a tvoří první nárazník západnímu proudění vlhkého vzduchu od Černého moře. Toto proudění zde musí vystoupat do 2 500 m n. m., kde se rázem ochladí a spadne v podobě bílého zlata. Roční úhrny srážek se tu tím pádem pohybují v podobné míře jako v zemi vycházejícího slunce. V resortu Goderdzi se nachází jedna gondola s převýšením 700 m. Tato lanovka byla postavena před třemi lety na podzim, ale místní vlekaři ji neuměli spustit. A tak se slavnostní

zahájení o rok protáhlo do doby, než středisko navštívili vlekaři z Gudauri a ukázali, který knoflík zmáčknout. Středisko se nachází v nadmořské výšce 1 700–2 300 m n. m. a lyžuje se především v pásmu lesa na ne moc prudkých svazích, zato většinou v neuvěřitelném prašanu. Další oblastí, kde bylo vybudováno nové lyžařské středisko, je Svaneti – resort Tetnuldi, vedle kterého najdeme starší středisko Hatsvali u města Mestie. Dříve než začnu nostalgicky vzpomínat na lyžování ve Svaneti, musím vás seznámit s tímto zapadlým krajem i jeho svéráznými obyvateli. Svaneti je oblast v západním Kavkazu, zcela obklopená horami. Tyto hory tvoří přírodní hradby, za které se místní obyvatelé uchýlili již v době Byzantské říše. Ještě dnes to po asfaltce z údolí do místní metropole – města Mestie – trvá pět hodin jízdy. Drsní horalové tu žili po staletí naprosto odříznutí od okolního světa. Měli vlastní řeč a byli naprosto nezávislí na okolí.

FOTO: MARTIN DURA

| 83 |

Strážní věže chránily obyvatele před nájezdníky a částečně také před akty krevní msty okolních klanů, odplaty, která se zde dodnes uplatňuje.

FOTO: ONDŘEJ PEKÁREK

Průjezd městem Mestie

Sjezd k osadě Adishi

| 84 | MOUNTAIN

Prozatím je to divoký východ, který zná jen pár lokálů, Rusů, Němců a Čechů. Jediní, kdo tuto oblast pravidelně navštěvoval, byli nájezdníci plenící místní vesnice. A tak ve 12. století vznikly kamenné strážní věže, které jsou pro celou zdejší oblast charakteristické. Tyto věže chránily obyvatele před nájezdníky a částečně také před akty krevní msty okolních klanů, odplaty, která se zde dodnes uplatňuje. V 80. letech minulého století zasáhla Mestii a blízké okolí série obrovských lavinových neštěstí. Po této přírodní katastrofě začal úpadek údolí a násilné vystěhovávání místních obyvatel. Situace se vyhrotila a vyústila v uzavření celé oblasti – místní začali přepadávat vládní i nevládní kolony, které do Svaneti přijížděly, což probíhalo až do

roku 1995, kdy sem vtrhly vojenské síly a nastolily pořádek. V dnešní době se místní lidé do Svaneti opět vracejí. A to především s příchodem turistického ruchu, převážně v letním období. Nicméně i v zimním čase má tato oblast co nabídnout. A myslím, že je toho hodně. Najdete tu freeridové eldorádo! Upřímně jsem rád, že do Gudauri dorazilo pro mě nesnesitelné množství lyžařů, které mě donutilo vyrazit hledat nová, prozatím nepoznaná místa Velkého Kavkazu. Svaneti leží v jeho západní části. V této oblasti sněží o poznání více než v té centrální, s několikrát zmiňovaným střediskem Gudauri. Oblast je doslova obklopená kopci, které sahají k 5 000 m n.

m. Nacházejí se zde pláně připomínající velké pastviny, na kterých můžete bezstarostně prášit dlouhé oblouky dolů do údolí. Našli jsme tu plochy s převýšením 1 600 m, ale i extrémně prudké žleby a lajny à la Chamonix. A v neposlední řadě se zde dají nalézt staré borovicové lesy. Do nich je dobré se ukrýt v případě sněžení, které tu potkáte opravdu velmi často. Díky sněžení z obrovské výšky a zpravidla za bezvětří tu leží sníh naprosto prachový, takže se dá po pláních jezdit zabořený až po uši v powderu. Zkrátka, je to ráj, který mě nenechal chladným. Celým středobodem Svaneti je město Mestie. Stará metropole obklopená strážními věžemi,

projekt z papíru stane realitou, vznikne největší lyžařské středisko v zemi. Letos zde fungovaly čtyři lanovky. Rozhodně sem ale prozatím nemá cenu jezdit na sjezdovky, jelikož ty jsou opravdu velmi mírné nebo neupravené. Zato freeridové terény, to je jiná pohádka. Nejdřív chci ale poukázat na naprosté diletantství místních. Představte si úplně novou multifunkční budovu, postavenou před třemi měsíci – půjčovnu lyží, restaurace, záchody. Přijdete na WC umýt si ruce. Jeden kohoutek nefunguje, druhý vám dá při puštění přímý zásah proudem vody do obličeje a až třetí je ten správný. Pak se při vstupu do haly podíváte na zem a uvidíte velkoplošné dlaždice tlusté tak 8 mm, které jsou od země odloupané, položené přímo na dřevěném roštu, a to s roztečí tak 30 cm. A poslední lanovka, která by vás mohla vyvézt na hřebeny do 3 160 m n. m., je na naftu. Na naftu!? To znamená, že nejezdí! Zkrátka, přeci jen je místní genofond značně vyčerpaný. Nemyslím to zle, ale měli byste s tím počítat. Pečlivě se na všem předem dohodněte a nic neplaťte dopředu. Pokud budete chtít následně

z dohodnuté věci vycouvat nebo zjistíte, že jste si cokoliv špatně dohodli, máte prostě smůlu. Místní se zde vážně s ničím a nikým nepářou. Na druhou stranu se není čeho bát, pokud se k nim budete chovat slušně a zdvořile. V opačném případě nezapomínejte, že jsou to pořád ti, kteří přepadávali karavany a nenechávali nevyřízené účty se sousedy. To jsem ale hodně odbočil od lyžování. Takže zpět. Středisko Tetnuldi s výškou 2 265– 3 165 m n. m. leží přilepené na stejnojmenné hoře Tetnuldi vysoké 4 858 m n. m. V tomto středisku najdete jen a jen pláně. A rozhodně nemá cenu zajíždět do místního lesa. Žádný kloudný les tu totiž není. Co ale rozhodně stojí za to, je vyrazit do Adishi. Adishi je starobylá vesnička ohraničená strážními věžemi a obývaná jen pár rodinami. Do této vesnice se dá dostat z nejvyššího bodu střediska – když se budete držet vlevo, nelze ji minout. Určitě vás místní pozvou na vlastní víno a uspořádají vám u sebe v obýváku hostinu. V plánu rozvoje resortu je přivést lanovku a sjezdovky až do této vesnice. V tu chvíli se z místních pastevců a honáků stanou majitelé stánků s kebabem. Nebude to dlouho trvat a i zde bude eldorádo dobyto hordou freeriderů. Prozatím je to divoký východ, který zná jen pár lokálů, Rusů, Němců a Čechů. Možná by bylo dobré položit si otázku, proč se o těchto nově objevených místech bavit s ostatními? Proč si je nenechat jen pro sebe? Udržet je jen pro sebe co nejdéle. Na to je jednoduchá odpověď – celý svět je jeden velký freeride. Existuje spousta krásných míst a byla by škoda zůstávat jen na jednom. Tak mě donuťte vyrazit hledat nová místa a jeďte si užít eldorádo do Svaneti. Moc děkuji všem, kteří mi pomáhají hledat nové freeride destinace! ArmadaSkis, The North Face, Dynafit, Boatpark a Dr. Zipe.

FOTO: ONDŘEJ PEKÁREK

| 85 |

nad kterou se tyčí dominanta oblasti – hora Ušba 4 710 m n. m. O 8 km dál od Mestie se nachází lyžařské středisko Hatsvali a v něm zmiňovaný starý borovicový les s nádherným výhledem na horu Ušbu. Jestliže vyjedete hledat borovicový prales na vlastní pěst, buďte značně opatrní. S největší pravděpodobností skončíte ve zdejších neprůjezdných houštinách a návrat do střediska se vám protáhne na několikahodinové prodírání se křovím. Na druhou stranu, kdo hledá, ten najde. Dalším místním resortem je středisko Tetnuldi vzdálené 20 km od Mestie. Bylo otevřené před dvěma lety a až se kompletní

Široké pláně pod horou Ušba

| 86 | MOUNTAIN Text: Lukáš Vavrda

SKIALPINISMUS x SKITOURING Co je co? Mezi lyžaři se vedou dlouhé diskuse o tom, kdy provozujeme skialp a kdy zase skitouring. Karel Kříž v předloňském článku (SNOW 91, listopad 2015) popsal názvosloví používané pro freeride a jeho odnože, my to letos pomalu a postupně zkusíme s… Prostě s tím sportem, kde se na lyžích s nalepenými pásy stoupá nahoru, a potom se sjíždí – ideálně v prašanu – zase dolů. stavit jednotlivé větve této krásné sportovní rodiny. Právě proto, aby čtenáři, kteří krok tímto směrem ještě neučinili, nalezli třeba to pravé pro sebe. Skialp nebo skitouring – pojmy, které nemají přesnou hranici a které se neobyčejně výrazně překrývají – totiž v sobě skrývají jedinečnou svobodu. A to, podle zvolené formy, pro každého.

Skitouring Pojem, zahrnující nenáročnou turistiku (touring) s pomocí lyží a pásů (ski). Jedná se o celo- i vícedenní výlety, během kterých nemusí být cílem žádný vrchol ani sjezd, ale pouze výšlap za panoramaty či strávení času se skupinou přátel. Je to prostě turistika na lyžích, kterou si sem tam můžete v závislosti na vašem lyžařském umu zpestřit nějakým pěkným sjezdem. Protože se provozuje nejčastěji v neledovcovém terénu a často jen na turistických cestách, nepotřebujete nic jiného než při běžné turistice. Samozřejmě kromě lyží s pásy a základního lavinového vybavení – ano, lavinové vybavení patří i k základnímu skitouringu, byť pravděpodobnost pohybu v lavinovém terénu je menší až minimální. Klidný skitouring je ideální přípravou na budoucí náročnější výlety do větších hor, pro takové případy je třeba se s lavinovým vybavením sžít. Půjčení skitouringové výbavy nabízí většina velkých středisek, zpravidla organizují i výšlapy s lokálním vůdcem, který pomůže s prvními krůčky na pásech. Skitouring je tedy nejjednodušší cestou jak začít s chozením na lyžích, a pokud vám stačí dojít si za výhledem mimo středisko a popovídat si u toho s přáteli, jste ideální kandidát na „ski turistu“. Výbava: Lyže s pásy, skitouringové vázání, hole (teleskopické), skialpinistické boty (jsou pohodlnější než sjezdové), základní lavinový set (lopata-vyhledávač-sonda), oblečení a ostatní výbava jako na zimní turistiku, vhodný batoh s bezpečnostní výbavou, pitím apod., případně i lehká lyžařská nebo horolezecká přilba.

FOTO: K2

orem skitouringu je mnoho, záleží především na cíli, kterého chceme pomocí pásů dosáhnout – od závodění na čas přes šlapání za prašanem po několikadenní přechodové expedice. Skialpinismus vznikl kdysi z potřeby dopravit se po zasněžených Alpách k horolezeckým terénům – jednalo se tedy o alpinismus, při němž se používaly ski. Od těch dob se ale tento prostý nástup pod stěnu emancipoval a stal se z něj svébytný sport, který se navíc postupem času rozvětvil do mnoha forem. Cílem našich příspěvků bude zejména malinko pročistit džungli v jeho chápání a před-

| 87 |

Fitness skitouring Čím dál populárnější disciplína, která sleduje zejména zlepšování fyzické kondice. V alpských zemích se již běžně objevují skupinové tréninky ve vyhrazených koridorech lyžařských středisek či na částech sjezdovek, samozřejmě kdekdo vyráží i sám třeba po práci. A v tempu – jde o fyzičku – se stoupá až vybíhá, zpravidla podél vleku nebo po vhodné cestě nahoru na kopec. Zpět se sjíždí obvykle po sjezdovce. Tato aktivita se tedy odehrává obvykle v hranicích lyžařského střediska a výstup může sportovec absolvovat klidně i několikrát za sebou. Nejde o požitek z jízdy nebo stoupání, ale o trénink.

Původně takto trénovali především závodníci, kteří potřebovali nastoupat určité kvantum výškových metrů, dnes se o fitness skitouring zajímají i rekreační sportovci, kteří třeba chtějí místo běžeckých lyží vyzkoušet efektivnější skialpy: pohyb do kopce na pásech je fascinující a mnohé chytne a nepustí. Není nutná nikterak vybraná technika sjezdu, jelikož sjet se dá po té nejmírnější dostupné sjezdovce. Tato forma pohybu na lyžích sice až na výjimky (třeba tu na fotce) postrádá romantiku skitouringu v podobě chůze hlubokým sněhem a po trasách v přírodě, kam se běžně lyžař nedostane, ale má mnohá další plus: je nenáročná na přípravu a vybavení a užije si ji například rodič,

který stráví den s rodinou na sjezdovce a večer chce dát trochu zabrat svalům a rozhýbat se. Aktuálně bují diskuze, jak mají střediska k návštěvníkům tohoto typu, kteří neplatí skipas, ale využívají plochu sjezdovek a technický sníh střediska, přistupovat. Hodně si o tom budete moci přečíst v dalších SNOW. Nicméně některá střediska jsou vstřícná a již za tímto účelem nabízejí i zapůjčení vybavení. Výbava: Skitouringové lyže s pásy, hole, boty, (příp. přilba). Jediná výjimka, kdy není zapotřebí lavinový set, za předpokladu, že se pohybujete pouze na sjezdovce nebo po značených cestách.

Náročnost (5 je nejnáročnější)

FOTO: DYNAFIT

Typ skialpinismu

Na vybavení

Skitouring

Fitness skitouring

Na techniku

Na fyzickou kondici

Cenová

Na znalosti (laviny, pohyb v horách)

Riziko

| 88 | MOUNTAIN

Tip:

Text: Lukáš Vavrda s přispěním Vojtěcha Dvořáka, Alphaguide.cz

NA SKIALPY v České republice

Skitouring je mezi českými lyžaři i zimními turisty stále vyhledávanější. Vyrazit do Alp žádá určitou znalost destinací, větší dovednosti a zkušenosti s velkými horami. Podobně slovenské hory jsou divoké a hůře dostupné, přinejmenším s porovnání s přívětivými a útulnými českými kopci, které i tak poskytují dostatek vhodných terénů pro šlapání na pásech, potažmo sjezd. Jenže…

ětšina využitelných terénů je v národním parku či chráněné krajinné oblasti, takže dle zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny a zákona č. 289/1995 Sb. o lesích jsou skialpinisté odkázáni na pohyb po značených cestách a sjezdovkách. O problematice pohybu skialpinistů na sjezdovkách budeme podrobně psát v jednom z nejbližších SNOW, nyní se vydáme trochu více do přírody. Jaké možnosti mají lyžaři, kteří chtějí zažít pořádnou túru, s lavinovým vybavením a volným terénem? Skitouring lze provozovat ve všech českých horách. A jelikož je o něj zájem, půjčovny lyžařského vybavení rozšiřují portfolio o skialpové vybavení. Krásy českých hor tak můžete objevovat i se stoupacími pásy na skluznicích lyží. Navíc, české hory v konkurenci těch větších u našich sousedů vůbec nemusí propadnout. Málokde jinde zažijete tak hřejivé útulny v takové koncentraci a přímo v nitru lyžařského hřiště. Vyrazit můžete klidně jen na den – anebo si naplánovat pořádnou haute-route skrz celé pohoří.

V Krkonoších to začalo Psal se rok 2010, kdy pro české skialpinisty přišla pozitivní zpráva v podobě tiskového prohlášení správy KRNAPu, která ve spolupráci s Horskou službou a Českou asociací horských vůdců vytvořila seznam osmi doporučených skialpinistických tras v našem nejvyšším pohoří, v Krkonoších. Tyto povětšinou kopírují značené zimní turistické trasy, ale některé sjezdy nebo části výstupů jsou vedeny i volným terénem tak, aby nedocházelo k ohrožení vegetace – podmínkou pro absolvování trasy je minimálně 30 cm vysoká sněhová pokrývka a obligátní „dodržování zásad bezpečného pohybu v terénu“. Při pohybu po krkonošských trasách je nutné respektovat veškeré zásady skitouringu – i v Čechách padají smrtící laviny, příkladem budiž ta ze Studniční hory roku 2015, jejíž obětí se stal muž lyžující mimo povolenou trasu. V roce 2010 zahynul v lavině skialpinista i v Jeseníkách.

Horský vůdce z Krkonoš Vojto, jako horský vůdce, když máš poptávku po skialpové túře v Česku, kam s klienty chodíš? Samozřejmě za humna. Tedy do Krkonoš, které jsou podle mého názoru skialpovou jedničkou u nás. Ideální na první i vícedenní přechody, jednodenní ochutnávky, lavinové kurzy nebo i výstup a sjezd ze Sněžky. Tvoje nejoblíbenější krkonošská trasa? Mám rád výstup Modrým dolem, okolí Širokého hřbetu, sjezd do Obřího dolu a výstup a sjezd ze Sněžky. Tady už to začíná vypadat jako na velkých horách, ale nechybí tomu ten „severský“ charakter. To není země, to je zahrádka! Dokážeš najít takovou trasu, aby tam byl pěkný a samozřejmě legální sjezd? Jasně. Všechny trasy s klienty jsou legální. Kolik lidí na skialpech v českých horách potkáváš? Největší koncentrace je na Výrovce. Tam bývá opřených víc skialpových lyží než běžek. V terénu je to pořád dobrý. Tohle si myslím, že Krkonoše zvládnou. Setkáváš se se situacemi, že by skialp škodil přírodě? Porostu třeba? S klienty spíše provozujeme skitouring a pohybujeme se mimo místa, kde by sekání větviček, borůvčí, stromů či plašení mechů a brouků hrozilo. A když, na jaře tam naběhne lesnická škola v rámci výuky, vykácí to a vrtulník to pak vozí na Dolní Mísečky, kde nikdo neví, co s tím. Kdyby se obnovil Májový závod, chtěl bys být u toho? Jestli bych chtěl být u toho? Já za poslední tři roky stál v tomto závodu na bedně! Májový závod žije. Ať to frčí!

Vojtěch Dvořák, horský vůdce UIAGM z Jilemnice, alphaguide.cz

FOTO: VOJTĚCH DVOŘÁK

Mějte v mobilu telefonní čísla na boudy, kam chcete dorazit. Uložte si i číslo na horskou službu: +420 1210. V případě, že si sami na první skialpovou túru netroufáte, najměte si horské vůdce. Ti vás efektivně a elegantně zasvětí do tajů pohybu na skialpových lyžích.

| 89 |

Trasy Krkonoše Trasy jsou rozděleny do několika sektorů, podle výchozího bodu. Na stránkách KRNAPu lze stáhnout GPX záznam tras. Některé trasy lze spojit v trasu delší. Informace o lavinové situaci v Krkonoších jsou dostupné na www.hscr.cz nebo v mobilní aplikaci SnowSafe. Více na: www.krnap.cz/trasy-pro-skialpinisty

Vysoké kolo

2 Sněžka

Kotel

Medvědín

3 8

Na Rozcestí

Špindlerův Mlýn

Rokytnice nad Jizerou Pláň

Pec pod Sněžkou

Špindlerův Mlýn a okolí

Pec pod Sněžkou a okolí

1 Svatý Petr – po sjezdovce Stoh A (doporučujeme haršajzny) – po modré Cesta úbočím Stohu (velmi nebezpečný úsek!) – Klínové boudy – po zelené k Chalupě na rozcestí – dále po červené k Výrovce – po zelené Dlouhým dolem – Svatý Petr

5 Pec pod Sněžkou – po červené výstup do Modrého dolu – zimní tyčovaná cesta Modrým dolem k Výrovce (procházíte mohutnou lavinovou dráhou a především v závěru můžete mít problém s orientací – zafoukané tyče) – po zelené přes Richterovy boudy sjezd – Pec pod Sněžkou (varianta s odbočkou na červenou na rozcestí U Richterových bud do Zeleného dolu nebo na červenou Železnou stezku)

2 Martinova bouda – po zelené k Labské boudě – po modré do Labského dolu – Labským dolem po modré k Dvorskému potoku – kolem srubu po pěšině výstup k Patejdlově boudě (úzká pěšina – úsek určený spíše pro výstup) – po zelené k Martinově boudě 3 Špindlerův Mlýn – po žluté po Dřevařské cestě – Bouda U Bílého Labe – po modré (Weberova cesta) údolím Bílého Labe (velmi nebezpečný úsek!) – v závěru odbočení z modré značky k Bílému Labi, přechod Labe a podél toku po levé straně (z pohledu proti proudu) – Luční bouda – po červené Starou Bucharovou cestou k Tetřevímu žlabu (strmý úsek, odtrhová zóna) – po vrstevnicové svážnici do Hrazeného dolu – žlabem podél Hrazeného potoka (podmínka 30 cm sněhu) – Dlouhý důl – po zelené do Svatého Petra 4 Medvědí koleno – po zelené k Medvědí boudě – po žluté na Brádlerovy boudy – po modré směr Ptačí kameny – necelý 1 km pěšina pod Moravskou boudu – sjezd po žluté k Davidově boudě – Školní cestou po modré buď k Medvědí boudě a po zelené do Medvědího kolene, nebo šikmo vzhůru 150 m výstup na Brádlerovy boudy (pozor na oblast Medvědího potoka – sesuv sněhu, možná lavina)

6 Pec pod Sněžkou – po modré do Obřího dolu – do sedla pod bývalou Obří boudou – po červené přes vrchol Sněžky – dolů po žluté k horní stanici lanovky na Růžové hoře – průsekem pod lanovkou (pozor, v úseku leží podélně 2 ocelová lana) – dolní stanice lanovky – při sjezdu: dále po žluté buď na modrou a do Pece, nebo přes louky enkláv Větrník a Karlův vrch a po neznačené cestě do Velké Úpy. Bezpečná varianta je též Růžohorky – zelená a žlutá značka – horní stanice Boboliftu – po sjezdovce dolů do V. Úpy. Při výstupu: lze z Pece užít i zelenou značku Bukovým údolím, ale nedoporučujeme ji pro sjezd. (Na celé trase se opakovaně nachází úseky se strmým a často velmi zledovatělým terénem!)

Rokytnice nad Jizerou a okolí 7 Rokytnice nad Jizerou – podél potoka v Liščím Doupěti – napojení na žlutou značku (Vlčí cesta) – Okružní cesta – sjezd průsekem U Vlka – Vrata – napojení na trasy KČT 8 Hoření Domky – výstup po modré sjezdovce – dále po modré značce na rozcestí Zadní Plech – po žluté na Krakonošovu snídani – po modré (Harrachovou cestou) výstup na rozcestí U Čtyř pánů – po zelené (České cestě) – Růženčina zahrádka – po červené do Kotelského sedla – varianta 1: tyčovaná cesta – Lysá hora – po sjezdovkách sjezd do Rokytnice nad Jizerou, varianta 2: po červené sjezd na Dvoračky, odtud sjezd po značených cestách do Rokytnice nad Jizerou nebo přes Vlčí hřeben

| 90 | MOUNTAIN

Šumava Po vzoru krkonošských kolegů šumavští nezaháleli a o dva roky později Horská služba a město Železná Ruda otevřeli sedm skialpinistických tras o celkové délce 48 km. Cílem bylo stáhnout skialpinisty z lesního porostu na letní trasy KČT, nenarazíte zde tedy na úplně volný terén. Trasy jsou oproti krkonošským značeny – žlutými kulatými značkami s lyžařem. Převýšení naberete cestou na vrcholy Špičák nebo Pancíř, okolo nichž se všechny trasy motají. 7

Špičák

Čertovo jezero

5 4

Pancíř

1 Železná Ruda

Trasy Šumava: 1 Ze Železné Rudy přes Čertovo jezero do SA Špičák Od benzinové pumpy v Železné Rudě stoupáme po modré turistické značce cca 1 km na rozcestí s červenou turistickou značkou (pomník A. Kašpara), zde doprava a po červené značce až na Čertovo jezero. Od Čertova jezera klesáme po žluté až na sjezdové tratě Sport areálu Špičák a po nich dolů. Délka trasy: 6,4 km, časová náročnost: 1,5 hod, náročnost výstupu: nízká, převýšení: 325 m. e Železné Rudy přes Čertovo jezero 2 Z a Rozvodí do SA Špičák Až k Čertovu jezeru vede trasa shodně s trasou 1. Odtud dále po červené až na Rozvodí. Z Rozvodí sjíždíme po „Rozvodské“ cestě (zelená) a dále na Prokopovu louku. Z jejího pravého dolního roku lesní cestou na dojezd sjezdové trati č. 4 a po ní do Sportovního areálu Špičák. Délka trasy: 9,7 km, časová náročnost: 2,5 hod., náročnost výstupu: střední, převýšení: 417 m. 3 SA Špičák – vrchol Špičák Nahoru průsekem lanové dráhy na vrchol Špičáku, po černé sjezdové trati č. 4 (tzv. Šance) dolů. Délka trasy: 2,6 km, časová náročnost: 1 hod., náročnost výstupu: vysoká, převýšení: 337 m. 4 Sportovní areál – Špičácký okruh Průsekem lanové dráhy cca 400 m vzhůru na křížení se žlutou turistickou značkou, zde doleva a na Čertovo jezero, na křížení s červenou odbočíme doprava a stoupáme po červené na Rozvodí (nejvyšší bod trasy – 1167 m n. m.). Odtud sjíždíme po tzv. „Rozvodské“ cestě stejně jako u trasy 2. Délka trasy: 6,3 km, náročnost výstupu: střední, převýšení: 300 m.

5 Ze Špičáku přes Pancíř do Železné Rudy Z parkoviště Špičácké sedlo po červené turistické značce na vrchol Pancíř (nejvyšší bod trasy – 1212 m n. m). Z vrcholu sjíždíme západním směrem po sjezdové trati lyžařského areálu na Pancíři. Od dolní stanice lyžařského vleku pokračujeme po modré značce zpět na Špičácké sedlo. Délka trasy: 4,9 km, časová náročnost: 1–1,5 hod., převýšení: 235 m. 6 Ze Špičáku přes Pancíř do Železné Rudy Ze železniční stanice Špičák stoupáme po červené turistické značce na turistické rozcestí pod Weissovou loukou, odtud po zelené k bytovému domu Hrnčíř a dále po zelené přes turistické rozcestí Pod Švýcárnou na mezistanici sedačkové lanové dráhy na Hofmanových boudách. Odtud po trase lanové dráhy po upravené lyžařské cestě na vrchol Pancíře. Sjíždíme po stejné trase na Hofmanky a odtud po modré turistické značce přes rozcestí „Pod Hofmankami“ po upravované lyžařské trase kolem hotelu Belvedér ke konečné stanici vleku Lyžařského areálu Nad nádražím a dále k železniční stanici Železná Ruda – město. Délka trasy: 9 km, časová náročnost: 2–2,5 hod., převýšení: 425 m. 7 Z Brčálníku přes Pancíř na Špičák Ze železniční stanice Hojsova Stráž – Brčálník stoupáme po žluté turistické značce, postupně překročíme hlavní silnici č. II/190 Nýrsko – Špičák a lyžařskou běžeckou trasu Hojsova Stráž – Špičák a přes rozcestí Pod Můstkem a Pod Habrem pokračujeme po žluté turistické značce až na rozcestí Tomandlův kříž. Odtud pokračujeme vpravo po červené až na vrchol Pancíře, odkud sjíždíme po upravené lyžařské trase pod sedačkovou lanovou dráhou na přestupní stanici Hofmanky a odtud po sjezdové trati ke spodní stanici lanové dráhy Špičák – Hofmanky – Pancíř. Odtud již bez lyží přes silnici na železniční zastávku Špičák. Délka trasy: 8,9 km, časová náročnost: 2–2,5 hod., převýšení: 400 m.

| 91 |

Beskydy V Beskydech je doporučených tras pět. Všechny vedou kompletně po značených turistických cestách a sjezdových tratích, což jim však neubírá na kvalitě. O trasy se zasloužil spolek BESKI spolu s CHKO Beskydy a Lesy ČR.

Lysá hora

1 Krásná

1 Lysá hora z Papežova Nástupním místem je parkoviště Krásná, Papežov. Výstup zahájíte po široké zásobovací komunikaci, po které budete mírně stoupat necelé 2 km. V místě, kde zásobovací komunikaci křižuje výstupová a sjezdová trasa na Zlatník, uvidíte žlutou značku Dynafit. Zde se dáte prudce vpravo na lesní komunikaci a stoupáte stále rovně cca 1 km, než přijdete znovu na zásobovací komunikaci, ke které se připojuje červená turistická značka, kterou už až na vrchol Lysé hory neopustíte. Pro návrat využijte v maximální míře širokou zásobovací komunikaci. 2 Lysá hora ze Zlatníku Nástupním místem je parkoviště u starého vleku Fela v Krásné-Zlatník, na které se dostanete po projetí mezi parkovišti a odbočení vpravo z hlavní silnice ze Zlatníku na Visalaje. Od parkoviště můžete stoupat buďto přímo rovně po sjezdovce kolem stožárů původního vleku, nebo mírnější variantou po louce vlevo. Po zdolání louky najdete na jejím horním okraji vstup na lesní cestu a tou se vydáte stále přímým směrem (cca 2 km) až na červenou turistickou značku, po které pak stoupáte až na vrchol Lysé hory. Základní trasa vč. sjezdu měří cca 10 km, překonává převýšení 700 metrů. Na důležitých místech je trasa označena žlutými terčíky. Pro sjezd se doporučuje v maximální míře využít asfaltovou komunikaci.

Javorový vrch

Ropice

Řeka

1 Komorní Lhotka / Řeka Na start přijedete přes obec Komorní Lhotka po hlavní silnici na parkoviště s konečnou linkového autobusu. Dál je vjezd povolen jen pro dopravní obsluhu. Pěšky pokračujte po hlavní komunikaci. Minete odbočku zelené turistické značky, až dojdete na rozcestí se značkou Dynafit, vydejte se po lesní cestě vlevo až k rozcestí s turistickou a běžkařskou trasou. Odtud vpravo po červené turistické značce k chatě Ropička a od ní dále po červené. Těsně před vrcholem opustíte červenou značku rovně a pokračujete k infotabuli zákazu vstupu do ptačí rezervace Ropička. Do rezervace nevstupujete, dáte se už bez pásů vlevo dolů a přijedete k horní stanici vleku Skiareálu Řeka. Nejdelší a nejprudší beskydská sjezdovka vás přivede k dolní stanici. Tady znovu nasadíte pásy a stoupáte po silnici, která je značená jako cyklostezka, vlevo od sjezdovky. Držíte se stále nejširší komunikace, až přijdete zpět na rozcestí, ze kterého jste stoupali na Ropičku. Tady jen překřížíte hlavní turistickou trasu a sjedete zpět k výchozímu bodu trasy. Trasa měří cca 16 km a překonává převýšení 690 metrů. 2 Řeka Přímo ze Skiareálu Řeka můžete absolvovat skitouringový výlet, který je zkrácenou variantou předchozí trasy. Začíná u spodní stanice vleku, odkud se vydáte vlevo od sjezdovky po značené cyklostezce až po křížení turistických značek. Odtud pokračujte vlevo po červené turistické značce k chatě Ropička a od ní dále po červené. A dále jako po předchozí trase. Trasa měří cca 12 km a překonává převýšení 650 metrů. 3 Javorový vrch Výchozím bodem je parkoviště u dolní stanice sedačkové lanovky v Třinci-Oldřichovicích. Podle stavu sněhu se na lyžích nebo pěšky vydáte po cestě, která lemuje parkoviště po pravé straně, a po ní se dostanete až k nástupu do prudkého kopce, končícího Javorovým vrchem. První část výstupu absolvujete průsekem přímo nahoru do míst, kde končí sjezdovka, a můžete se vydat buďto dále rovně nahoru, nebo po modré značce vpravo, nebo zelené vlevo. Trasu si můžete prodloužit tak, že se z vrcholu Javorového vrchu vydáte po asfaltové komunikaci dolů směr Tyra a po ní si zase vystoupáte nahoru. Pro sjezd volte vždy výhradně sjezdovku a v dolní části na ni navazující průsek. Základní trasa měří cca 5,2 km včetně sjezdu a překonává převýšení cca 500 metrů.

Krušné hory V Krušných horách se do volného terénu legálně nevypravíte, zato zde zapůjčíte kompletní skialpovou výbavu a v půjčovně vám i doporučí okruhy, které jsou pro skitouring vhodné. Na některých z nich se realizují i závody ČP ve skialpinismu. Můžete se vydat po stopě závodu z Mikulova lesním průsekem a navazujícími cestami na Bouřňák. Lze se dostat do volného terénu, sjezd Plívošův pytel je trasa povolená Horskou službou a značená šipkami na stromech. Mimoto lze sjíždět i z Pramenáče. Více na stránkách pořadatele skialpových závodů a provozovatele půjčovny www.skialpnadhrobem.cz.

Jeseníky Jeseníky jsou hory s významným skitouringovým potenciálem. Jeseničtí ochranáři ale zatím nepovolili žádné volné terény, takže se zde musíme, pokud nechceme porušovat zákonné předpisy, striktně držet značených tratí. Doporučit lze třeba trasu z Karlova přes Temnou. Po žluté turistické značce se dostanete na vrchol, odměnou vám budou výhledy na celé pohoří. Sjezd po upravené cestě podél Jelení studánky ústí na sjezdovce Kazmarka. Dalším vyhledávaným zážitkem je čtyřdenní přechod celého jesenického hřebene.

| 92 | MOUNTAIN

OBYČEJNÝ

Film Obyčajní chlapci není jen sportovní reportáží o dvojici nejlepších slovenských skialpinistů, ale také příběh o lidských hodnotách, o skromnosti a pokoře. Jeho autorem je slovenský režisér, scenárista a kameraman Rasťo Hatiar.

CHLAPEC Ptala se: Jana Ryantová Foto: archiv SNOW film fest

byčajní chlapci je dokument o „zlaté éře“ slovenského skialpinismu. Jak tě napadlo zrovna tohle téma? Byla to taková souhra náhod. Požadavek byl natočit film o nejznámějším skialpinistickém závodě na Slovensku – Bokami Tatier. Shodou okolností je jedním z pořadatelů právě Dušan Trizna. Aktivním závodníkem na tomto závodě je zase Milan Madaj. A tito dva Madaj – Trizna jsou pro nás Slováky, skialpinisty, horaly legendární dvojicí z 90. let, kdy patřili ke slovenské a evropské špičce. Tak mě napadlo natočit film o nich a zároveň o Bokami. Jak oba skialpinisti reagovali na to, že o nich chceš natočit film? Chtělo se jim? Reagovali tak, jak je pro ně typické. Moc se jim do toho nechtělo. Přesvědčilo je asi jen to, že jsem jim slíbil, že to bude film hlavně o závodě Bokami a trochu o nich. Nakonec to je hlavně o nich a trochu o Bokami. Bylo obtížné posbírat natočený dobový materiál? Z čeho jsi čerpal? Milan Madaj mi poskytl svoje záběry, ještě na páskách, za období možná 20 let. Nechal jsem je zdigitalizovat a potom jsem se v tom trochu přehraboval. Hodně mi pomohl i Pavol Barabáš, který mi poskytl mnoho záběrů ze svého archivu, také na páskách. Běžně natáčíš v horách, v zimě, v létě, v jakýchkoliv podmínkách. Vzpomeneš si na nějakou krizovou situaci při natáčení? Hrozila tobě nebo někomu z týmu újma na vybavení nebo dokonce na zdraví? Už jsem přišel o spoustu vybavení, ale vždycky to bylo mojí vinou. Tři kamery mi ukradli, ztratil jsem displej, autem jsem si přejel slider,

zkrátka nedostatek pozornosti. Nedávno jeden můj kamarád natáčel v Tatrách, visel ve stěně Jestřebí věže v Pochylého plotnách, omylem zavadil o pojistku objektivu a ten se zřítil 200 m dolů ze stěny. Je třeba dávat neustále pozor, ale dřív nebo později to stejně přijde, nějaká ta ztráta. Při takovém objemu natáčení po několik let to ani jinak nejde. Jen se to nesmí stávat moc často. Dokud jde o jen techniku, tak se vlastně nic moc neděje, zásadní je, aby nešlo o zdraví. Jak se říká: „Když nejde o život, nejde o nic.“ Nejsi jen režisér, píšeš si i scénáře a filmy zpracováváš jako kameraman, zvukař, střihač. To je z nouze, nebo máš rád jistotu toho, že si všechno uděláš sám? Kdyby sis měl vybrat jedinou roli, která by to byla a proč? Profesionální filmaři nad tím budou asi kroutit hlavou, také uznávám, že by to bylo snazší, ale já jsem spíš individualista. Občas se s někým spojím, ale většinou jsem na to sám. Rád natáčím, jinak to ani nejde, rád potom záběrem vdechuji duši do konečné podoby filmu. Mám rád všechna stádia produkce i postprodukce. Ze všeho nejméně rád mám shánění peněz na film, na to bych potřeboval někoho šikovného, stejně tak na propagaci filmu. Vidím problém v tom, že ve filmu nechávám svoje srdce a jednoduše neznám nikoho, kdo by v tom byl zaangažovaný stejně

| 93 | jako já. Často to souvisí i s penězi, které mám na produkci, až na jednu výjimku jsem všechny filmy natočil za pár korun a v takovém případě je těžké sehnat někoho, kdo by do toho šel se mnou na úkor mnohého a nechal tam srdce. Znamená natáčet s horolezci, lyžaři a dalšími sportovci také umět lézt, lyžovat, sportovat? Pomáhá ti k unikátním záběrům i to, že jsi sám aktivní sportovec? To je absolutní výhoda. Bez toho to prostě nejde. Který z tvých filmů je pro tebe srdcovka? Takový, který tě během tvorby nejvíce zasáhl? Pro mě je srdcovka vždy ten nejnovější film, který natočím. Vždy se snažím posouvat nejen řemeslně – formálně, ale hlavně obsahově. Možná k sobě budu zbytečně moc tvrdý a možná ani ne, když řeknu, že mám zatím jen dva filmy, které stály za to natočit. Je to film Slepá dôvera o nevidomém chlapci Jurovi Prágerovi, který se snaží stoupat na svoje vlastní vrcholy, a Obyčajní chlapci, film o lidech, jakých je na Slovensku stále méně, pomalu se řadí mezi vyhynulé druhy. Dnes je to spíš o umění se prodat, tlachat o sobě na sociálních sítích a mít ostré lokty a nedostatečnou sebereflexi. Kdyby bylo lidí, jako je Madaj, Trizna nebo Práger, na světě více, měli bychom se lépe.

Máš nějaký filmařský sen? Je těžké mluvit o filmařském snu. Před 15 lety, když jsem začínal, bylo mým filmařským snem mít film na mezinárodním festivalu, to už se mi podařilo. Je to vlastně legrační. Ve skutečnosti jde jen o to natáčet smysluplné filmy, které u lidí po odchodu ze sálu zanechají silný pocit a které si budou pamatovat i po letech. Mojí největší touhou je udržet si vášeň pro tuto práci a vždy ve filmu nechat kus srdce. Potom je úplně jedno, jestli za něj získám cenu, nebo ne. Až se vášeň vytratí, tak filmy natáčet přestanu, nestály by za nic.

Film Obyčajní chlapci uvidíte na festivalu SNOW FILM FEST. Festival během října až prosince zavítá do více než 200 měst v Česku a na Slovensku. Dále uvidíte horolezecký film Výstup na Link Sar, snímek s výstižným názvem Dog power, reportáž ze zimního ultramaratonu Ven(ca) a další lyžařské filmy. Informace k filmům, data a místa promítání najdete na www.SnowFilm.cz.

| 94 | NIČIVÉ LAVINY DNEŠKA A HISTORIE Jak neuvěřitelně podob může mít sníh! Od jemné něžné hmoty, která rozradostní i zatuhlou duši, po nezměřitelně ničivou substanci, která sebere a zničí vše, co jí přijde do cesty… Laviny v historii sehrály nejedno zlé představení, zničily mnoho horských stavení, osad i vesnic. Že je historie i současností, co bylo dřív, může přijít dnes, dokazuje letošní tragédie italského hotelu Rigopiano. Útulné místo stvořené k dokonalé relaxaci se během vteřin změnilo ve studený hrob.

Kdy: 18. ledna 2017 Kde: Hotel Rigopiano, lyžařské středisko Farindola, provincie Pescara, střední Itálie

POHŘBENI ZAŽIVA V HOTELU RIGOPIANO Připravuje: Martin Müller

Nejtragičtější lavinu v Itálii od roku 1916 prý odstartoval zvuk podobný výbuchu bomby. Alespoň tak ho popsal jeden z hrstky přeživších, které záchranáři po desítkách hodin zuřivé snahy vyprostili z trosek luxusního hotelu Rigopiano. „Hotel Rakev“, jak mu začali lakonicky přezdívat místní novináři, pohřbil v lednu tohoto roku celkem 29 lidí. Záchranná akce přitom začala až se značným zpožděním, místní úřady totiž oznámení o neštěstí považovaly několik hodin za vtip. to dostane těžká technika. Hosté začínali být nervózní a někteří zvažovali odjet dříve, než je počasí definitivně uvězní v horách. Pak přišly první otřesy.

Uvnitř mrazivého vězení

Z tohoto pohledu je pochopitelné, jak nešťastně byl hotel situován. Nikoho by sice asi dříve nenapadlo, že sněhová masa dokáže získat tolik energie, aby pokosila les v údolí a ještě jí zbylo dostatek na kompletní destrukci zděného hotelu…

tředa 18. ledna nepatřila v lyžařském středisku Farindola k nejklidnějším. Ředitel vysokohorského hotelu Rigopiano Bruno di Tommaso už několik dní z okna své kanceláře neklidně pozoroval, jak se na svazích a útesech přilehlé hory Gran Sasso kupí sníh. Toho podle odhadů meteorologických stanic připadlo několik metrů. Okolním vesnicím hrozilo odříznutí od světa a hotel na tom také nebyl nejlépe. Příjezdovou silnici zasypal sníh a Bruno věděl, že bude trvat možná celé dny, než se na mís-

O půl jedenácté dopoledne zasáhlo centrální Itálii zemětřesení o síle 5,7 stupňů Richterovy škály. V Římě přestalo jezdit metro a byly evakuovány školy, v okolních městech zahynulo 5 lidí a část otřesů dorazila přes Jaderské moře až na pobřeží Chorvatska. V hotelu Rigopiano mezitím Bruno shromáždil veškerý personál a v jeho čele se vydal uklidňovat vyděšené hosty a obhlédnout škody na budově. Sluchátka telefonů byla hluchá, mobilní signál váznul a v generátoru elektřiny zbývalo palivo na jediný den. Hosté se vyptávali, co se stalo, a někteří z nich si začali balit věci k odjezdu. Bruno by je rád uklidnil, ale neměl čím. Vydal se proto radši s personálem odklízet silnici vedoucí k hotelu.

Povedlo se jim prorazit tunel sněhem až ke státní silnici SS42, která byla ale sama téměř neprůjezdná. Ve dvě hodiny odpoledne se Bruno vrátil do kanceláře a sepsal naléhavý e-mail pro místní policii a úřady. Na jeho základě se o několik dní později rozjede vyšetřování celé tragédie. V e-mailu stálo: Chtěl bych oznámit, že vzhledem k aktuálním událostem se zdejší situace stává neúnosnou. V oblasti Rigopiano připadly 2 metry sněhu a v našem hotelu je zaplněno 12 pokojů. Generátor vydrží do zítřka a my pevně věříme, že se dodavateli nějak podaří dostat k nám palivo. Telefony nefungují, hosté jsou kvůli zemětřesení vyděšení a mnoho se jich zdržuje mimo hotel. Udělali jsme vše, co bylo v našich silách, ale uklidnit se nám je nepodařilo. Jelikož nemohou po zasypaných silnicích odjet, chystají se někteří z nich strávit noc ve svých autech. Lopatami jsme pročistili příjezdovou silnici, ale víc udělat nemůžeme. Naléhavě proto žádáme, abyste zasáhli.

| 95 |

Kdysi to bývala idyla, místo jako z pohádky nebo katalogu romantické cestovky. Život nám ale dokazuje, že smrt a zmar jsou pořád nablízku připraveni zasadit nám ránu

Bruno zmáčkl tlačítko odeslat, zamknul kancelář a vydal se ke svému vozu. Rozhodl se zkusit štěstí a dostat se do nedalekého města Pescara, odkud by mohl popohnat příjezd těžké techniky a ujistit se, že dodávka paliva pro generátor opravdu dorazí.

Podezřelé praskání větví Hosté, shromáždění v prostorné recepci, viděli jeho auto mizet v bílé mlze. Následovat se ho neodvážil nikdo. Mezi lidmi probíhaly vzrušené debaty o zemětřesení a masivní sněžné bouři, kterou v oblasti desítky let nikdo nepamatoval. Klidné útočiště v horách, kam si vyjeli od-

Model ukazuje, z jaké plochy se sníh slil v ničící živel. Jen v posledních dnech ho připadlo až několik metrů, než ho setřáslo do údolí nedaleké zemětřesení.

počinout od práce a dalších starostí, se v jejich očích proměnilo v past, z níž nebylo úniku. Mezi hosty byl i kuchař Giampiero Parete se svou ženou Adrianou a dvěma dětmi. Zhruba okolo páté hodiny se jeho synovi udělalo zle a Giampiero se proto vydal do svého auta pro léky. Venku stále sněžilo a auta připomínala velké kostky

ledu. Když zmrzlými prsty konečně nahmatal klíče, odemknul a vzal za kliku dveří, uslyšel za svými zády podezřelé zvuky. „Slyšel jsem zvuk praskajících větví. Otočil jsem se a uviděl padající lavinu. Začal jsem utíkat, a když jsem míjel strom kousek od parkoviště, sníh mě taky zasypal. Naštěstí jen trochu. Postavil jsem se na nohy a pohlédl k hotelu. Auta na parkovišti byla rozházená jako sirky, ležela jedno na druhém a měla na sobě tři, čtyři metry sněhu. Hotel zmizel. V tom momentě se mi rozpadl svět, přišel jsem o všechno,“ vypověděl Giampiero pro stanici CBS News. Když se vzpamatoval z šoku, odříkal krátkou modlitbu, vytáhl z kapsy mobil a zavolal na tísňovou linku. Signál byl ale slabý, takže si nebyl jistý, jestli ho operátor vůbec

sledující: Giampierovi se skutečně povedlo dovolat na tísňovou linku, operátor ale přesně nerozuměl jeho výpovědi nebo ji považoval za planý poplach, či snad dokonce za vtip. Přesto zavolal hotelovému manažerovi Brunovi, aby si u něj zprávu potvrdil, nebo vyvrátil. Bruno byl však tou dobou v Pescaře a o lavině neměl nejmenší potuchy. Proto operátorovi řekl, že hotel je „v pořádku“ a žádná záchranná akce není třeba. Toto nešťastné nedorozumění zdrželo záchrannou akci o další hodiny a možná stálo několik lidí jejich životy. Věci se daly do pohybu až v momentě, kdy se Brunovi dovolal hotelový údržbář a celou situaci mu vylíčil. Trvalo však několik dalších hodin, než se na místo vydala záchranná četa.

Seřadili jsme se proto za sebe v dvacetimetrových rozestupech, abychom to v případě pádu laviny neodnesli všichni. slyšel. Zavěsil a začal v okolí hotelu pátrat po dalších přeživších. Po nějakém čase spatřil v dálce pohyb a nakonec narazil na hotelového údržbáře, který také lavině o fous unikl. Signál jeho telefonu byl silnější a povedlo se mu dovolat se Brunovi di Tomasso. „Moje rodina, všichni mí blízcí byli ztraceni. Přišel jsem o všechno… ale rozhodl jsem se, že se nevzdám. Naděje umírá poslední. Řekl jsem si – třeba ještě můžu udělat něco pro to, abych je zachránil,“ vzpomíná Giampiero.

Osudné nedorozumění V tomto momentě se výpovědi lidí, zapojených do záchranných prací, začínají rozcházet. Nejpravděpodobnější varianta je však ná-

Giampiero a údržbář se mezitím marně pokoušeli sehnat další pomoc. Hodiny ubíhaly a záchrana stále nikde. Giampiero věděl, že pokud jeho rodina nějakým zázrakem zával přežila a zůstala ve vzduchové bublině, dochází jí čas. „Volali jsme, křičeli. Ale nebylo nic slyšet. Panovalo totální ticho. Nic. Nic,“ popisuje Giampiero. Záchranáři nemohli kvůli zavátým cestám použít auta, takže se na místo dostávali na lyžích a sněžnicích. To je zdrželo natolik, že dorazili až mezi třetí a čtvrtou ráno, téměř 12 hodin po odtrhu laviny. „Vyrazili jsme kolem půlnoci v hrozivé sněžné vánici,“ popsal dramatickou cestu jejich vedoucí, Lorenzo Gagliardi. „Bylo nás jen dvanáct a meteorologové nás navíc varovali, že hrozí pád dvou dalších

| 96 | NIČIVÉ LAVINY DNEŠKA A HISTORIE stromů a kusy pobořené budovy. A mezi nimi nacházela první mrtvá těla. Na záběrech z místa tragédie jsou vidět hotelové haly a chodby totálně zatarasené sněhem. Záchranáři si budovu rozdělili do několika oblastí a metr po metru prohledávali každé zákoutí ve snaze najít někoho, kdo přežil. Situaci ale komplikovalo husté sněžení a taky množství vzduchových bublin v útrobách hotelu, které mátly záchranářské psy.

Přeživší v hotelové kuchyni Celou noc prohrabávali záchranáři sutiny, snažili se kontaktovat možné přeživší a kopali tunely v mase sněhu. Milan Walter sdělil novinářům, že se připravuje transport dalších pomocných sil pomocí vrtulníku na místo činu. Těsně před polednem zaslechl reportér agentury Associated Press policejní hlášení, podle nějž se možná našlo několik přeživších. Hodinu a půl nebylo jasné, co je na

Když si něčím podobným projdete, už nikdy vás nepustí pocit, jak je život pomíjivý. Jednu chvíli tady jste, další je po vás.

Záchranné práce probíhaly po mnoho dní, poslední živé bytosti se podařilo vyprostit pět dní po tragédii. Tři malá štěnata

lavin. Seřadili jsme se proto za sebe v dvacetimetrových rozestupech, abychom to v případě pádu laviny neodnesli všichni. Na čele průvodu jsme se střídali, razit cestu sněhem je totiž velmi namáhavé.“ Když dorazili na místo činu, zhrozili se. „Z hotelu nezbylo téměř nic. Stála tam jen velká bílá homole. Sníh byl úplně všude, vypadalo to, jako by ho do útrob hotelu vstřelil nějaký obří kanón. Hotel se navíc posunul asi o 20 až 30 metrů,“ dodal Gagliardi. Záchranná operace začala.

Hluboko pod lavinou „Pomoc! Umíráme zimou!“ stálo v SMS zprávě, kterou jeden z přeživších pod lavinou stačil poslat na tísňovou linku, než se mu vybil telefon. Záchranná četa mezitím jen za pomoci lopat a krumpáčů v nočním mrazu odhrabávala těžké kusy sněhu a ledu, smíseného s úlomky

„Máme pořád naději. Při minulých záchranných akcích jsme našli přeživší i tři dny po pádu laviny,“ řekl médiím na místě jeden ze záchranářů Milan Walter. „Pracujeme, jak nejrychleji dovedeme, ale nemůžeme použít těžkou techniku. Ta by totiž mohla způsobit další závaly nebo přímo rozmačkat lidi, kteří pod sněhem čekají na záchranu.“ Mluvčí italských hasičů Luca Cari popsal stav hotelu z místa činu: „Je zcela zničený, rozmetaný na kusy. V okolí zbořeniště je hromada suti a dokonce jsem viděl matraci, kterou náraz odmrštil 100 metrů od hotelu.“ Jako by toho nebylo málo, přes 100 000 obyvatel regionu zůstalo toho večera bez elektřiny, což koordinaci záchranných prací dále komplikovalo. Daiana Nguyen, obyvatelka nedaleké usedlosti Teramo, řekla reportérům z italské televize, že za poslední dny napadly 3 metry sněhu a lidé jsou zcela izolovaní od zbytku světa. „Přišlo 30 nebo 40 chlapů s lopatami, my ale potřebujeme těžkou techniku!“ rozčilovala se na kameru.

něm pravdy. Až poté začala italská média přinášet zprávy, ověřené z oficiálních zdrojů. Podle prvních odhadů bylo zachráněných pět až osm a na místo už mířil lékařský vrtulník. Zachráněným se po nárazu laviny povedlo dostat do kuchyně, jejíž zdi a střecha vydržely nápor sněhu a kde se vytvořila vzduchová bublina. Tam pak přežili den a půl, než je záchranáři vysvobodili. V pět hodin odpoledne bylo jasno: mluvčí Luca Cari potvrdil 8 zachráněných, mezi nimi i Giampierovu ženu a syna. Přeživší se soukali ven tunelem jeden po druhém a extaticky se vítali se záchranáři.

Zachráněná holčička chce sušenku „Byli tak nadšení, když nás spatřili. Objímali se s námi a nazývali nás ‚anděly‘. Nemohli věřit svým očím. Četl jsem jim emoce z obličejů: vypadali, jako by se znovu narodili,“ popsal šťastné chvíle policejní záchranář Marco Bini. „Původně jsme o nich vůbec nevěděli, neslyšeli jsme žádné zvuky.

| 97 | otci. Ten své pocity shrnul o pár dní později v rozhovoru s CBS News takto: „Jsem šťastný za sebe a svou rodinu. Ale lidé, se kterými jsem se při té katastrofě seznámil, zůstanou navždy v mém srdci. Je mi jich velmi líto a nemám chuť slavit. Cítím povinnost respektovat jejich smutek.“

Nadšení střídá tragédie Nový sníh v pohybu s lavinou dosahuje rychlosti supersportovních aut a je to do značné míry neprozkoumaný živel. Bere si s sebou obří projektily ve formě kmenů stromů a kamení

Upozornil nás až velmi silný zápach dýmu. V tu chvíli jsme všichni začali hrabat holýma rukama. Narazili jsme na střechu a provrtali do ní díru. Pak jsme je konečně uviděli, jak se tísní v malém prostoru kuchyňky. Byl to nádherný okamžik. Sníh je zaizoloval jako v iglú, díky tomu přežili. Tohle je ta nejlepší odměna za naši práci,“ líčí Bini. Všichni zachránění byli vrtulníkem dopraveni do nemocnice v Pescaře na březích Jaderského moře. Giampiero byl v nemocnici s omrzlinami, když se tu šťastnou novinku dozvěděl. Stále se však pohřešovalo přes 30 lidí, včetně jeho šestileté dcery. O 4 hodiny později, kolem desáté večer, přišla další šťastná zpráva.

Příbuzní dalších pohřešovaných čekali v Pescaře na podobný zázrak ještě několik dní. Nedočkali se. Ač záchranáři dělali, co mohli, další osoby už se zpod ruin vytáhnout nepodařilo. Jediný záblesk naděje se objevil 23. ledna, pět dní po závalu, když byla z trosek vyproštěna tři zdravá štěňata. Pro záchranáře to byl signál, že v sutinách stále existují vzduchové bubliny. Naděje však brzy vyhasla. V úterý (šest dní od laviny) navíc záchranné práce podkopala další tragédie. Zatímco záchranáři tahali z trosek bezvládné tělo sedmnácté oběti, o kousek dál se zřítil vrtulník horské služby. V něm zahynulo pět členů záchranného týmu a jeden lyžař, kterého se zraněními převáželi do nemocnice. Toho dne se záchranáři konečně probourali do vstupní haly v centrální části hotelu, kde nalezli další těla bez známek života. Od úterý také probíhaly první pohřby. Nálada byla na bodu mrazu. Pár dní nato zastavily úřady pátrání po přeživších nadobro. Celkový počet obětí se vyšplhal na hrozivých 29.

Hledat radši viníka, nebo poučení? Ničivá hmota prošla naskrz hotelem, který posunula o nějakých deset metrů, do hotelového bazénu

Z ruin se povedlo vyprostit i Giampierovu dceru Ludovicu, devátou zachráněnou osobu. Dva dny musela malá holčička přežít v mrazu a temnotě zavaleného hotelu. A co byla první věc, která ji po záchraně zajímala? „Je v pořádku. Chce sušenku Ringos,“ volal Giampierův šéf a rodinný přítel Quintino Marcello šťastnému

Už pár dní po tragédii začaly italské úřady vyšetřovat místní samosprávu za pomalou reakci a zpoždění při vyslání záchranných týmů. Obvinění bylo závažné – hromadné zabití z nedbalosti. Prokurátoři zkoumali, D 2017

LISTOPA

č. 105

 PŘÍŠTĚ:

zda se na úmrtích podílela chaotická komunikace, podhodnocení rizik a neadekvátní reakce na sněžnou vánici. Kromě toho zkoumali i stav hotelu, a zda by měl být v takových podmínkách vůbec otevřen. V dubnu pak prokuratura oznámila, že vyšetřuje celkem šest podezřelých, mezi nimi i manažera hotelu Bruna di Tomasso. Ten je podezřelý ze zanedbání bezpečnosti na pracovišti. Spekuluje se také o tom, zda neměl být hotel evakuován hned poté, co oblastí otřáslo zemětřesení. Žalobu zvažoval podat i starosta města Farindola, a sice na satirický magazín Charlie Hebdo, který zveřejnil karikaturu smrtky, jak na lyžích sjíždí po lavině směrem k hotelu a v rukou má místo tyček dvě kosy. Podle starosty byly ilustrace „za hranicí dobrého vkusu“. I kdyby se viník našel a za satiru se někdo z magazínu omluvil, mrtvým to život nevrátí. To ví moc dobře i Giampiero Parete, který o celé události hovoří se smířlivostí člověka, co přežil vlastní smrt. „Myslím, že takový zážitek posiluje rodinné cítění. Když si něčím podobným projdete, už nikdy vás nepustí pocit, jak je život pomíjivý. Jednu chvíli tady jste, další je po vás. Může se to stát stejně tak mně na horách, jako vám na ulici ve městě,“ shrnuje svou zkušenost. „V naší společnosti nikdy nemáme čas zastavit se, posadit se a přemýšlet. Pořád pobíháme z místa na místo. Možná nám musí příroda čas od času připomenout, co je a co není důležité.“ Oběti: 29 hotelových hostů Přeživší: Rodina kuchaře Giampiera Parete, šest dalších osob a tři štěňata

Jak se válčí v Alpách Sníh – možná náhodně, možná řízen vyššími silami – vstupoval i do politiky. Snad v každé válce na území Alp překvapil některou z válčících stran a té druhé zase pomohl…

| 98 | TRAVEL

Na tuto trať by se měli vydávat jen zamilovaní lyžaři. Její profil totiž svádí spíš k romantickým zastávkám ve voňavém lese než ke svižné jízdě. PASSO SAN PELLEGRINO: KLIDNÝ SOUSED ÚDOLÍ FASSA

strana

100

V Indii spadl strom

eštěstí na lanovce, natož s oběťmi na životech, mají ve zprávách své místo jisté, a to i když se stanou na druhé straně světa – jako v případě himálajského Gulmargu. V červnu se tam zřítila jedna kabinka, když na lano kvůli silnému větru padl strom. Je to velmi smutné, nicméně lanová technologie jako taková je v tom pravděpodobně nevinně. Strom může spadnout na lanovku, stejně jako třeba na houbaře. V českých médiích přitom jasně vedl titulek „spadla lanovka“, který má děsivější náboj. My strach z lanovek šířit nechceme, a proto zůstaňme u toho, že v Indii spadl strom. (rh)

TRAVEL Pomáhá technický sníh klimatu?

asněžování se mezi klimatology netěší velké přízni. Výzkumníci z rakouského institutu Joanneum Research ve Štýrském Hradci ale oponují – zasněžená plocha odráží tepelné záření na rozdíl od holé, která jej pohlcuje, a tím vlastně zpomaluje oteplování planety. Je to sice dost zjednodušené, ale fyzikální logika tam je. Kritici studii cupují, třeba i proto, že na ni přispěli provozovatelé středisek. Přírodní zákony snad ale neuplatili. (rh)

S dokonalým manšestrem se kromě Britských ostrovů můžete setkat i v lyžařské továrně Silvretta Arena nad švýcarským Samnaun

| 99 |

112

FOTO: ENGADIN SCUOL SAMNAUN VAL MÜSTAIR

strana

106

Celé údolí Zillertal se vyznačuje velkým převýšením mezi jeho dnem a vrcholy, takže tři z deseti nejdelších sjezdů v Rakousku se nacházejí právě v něm. ČERVENÝ MARATON V KLIDNÉM KOUTU ZILLERTALU

strana

Čím se Silvretta Arena vymyká poměrům ve východních Alpách, je sezóna od konce listopadu do začátku května, a to nikoliv s „propagačním“ provozem pár sjezdovek po několik týdnů. SAMNAUN: BEZCELNÍ BRÁNA DO JINÉ LYŽAŘSKÉ DIMENZE

| 100 | TRAVEL REPORT

Text a foto: Radek Holub

PASSO SAN PELLEGRINO

klidný soused údolí Fassa

Lyžařské území kolem průsmyku Passo San Pellegrino v Dolomitech není tak známé jako údolí Fassa nebo Fiemme, ačkoliv s nimi přímo sousedí. Má podobně rozsáhlé lyžařské terény, ale je celkově komornější.

| 101 | Přímo v sedle je jen pár hotelů, a tak se sjezdovky ráno zaplňují velmi pomalu

I T Á L I E

o Dolomit se jezdí za sluncem, divotvornou krajinou, vlídnými či jemně pikantními svahy a za pohodou. A to splňují prakticky všechna střediska. Není proto třeba se bát ani těch méně známých, neokoukaných, která nemají čím zklamat, spíš naopak. V případě horského sedla Pellegrino, které spojuje letoviska Moena a Falcade, je potěšující hlavně vzdálenost z hotelu ke sjezdovkám, která se měří v jednotkách kroků. Moc hotelů tu není, o to většího klidu si tu ale užijete – třeba i na ranních sjezdovkách, které se oproti rušnějším lokalitám v údolích Fassa a Fiemme plní mnohem vlažnějším tempem.

Na trať z Passo Vallees by se měli vydávat jen zamilovaní lyžaři. Její profil totiž svádí spíš k romantickým zastávkám ve voňavém lese než ke svižné jízdě. Tři údolí se 100 km sjezdovek

Zástupce šéfredaktora SNOW, expert na evropská lyžařská střediska, za posledních 15 let ve SNOW jich navštívil a popsal už stovky

Kdo si Passo San Pellegrino nejlépe užije? pohodový lyžař sportovní lyžař

Na sjezdovky jen pár kroků, slunné a pohodové jižní a sportovní severní svahy. A méně lidí než v sousedních údolích.

Oblast, dříve nazývaná Tre valli, má dva lyžařské areály, propojené skibusem – rozsáhlejší a výletnější San Pellegrino, propojené s městečkem Falcade, a kompaktnější Alpe Lusia. Značka Tre valli připomínala, že se sjezdovky rozkládají mezi třemi údolími Val di Fiemme, Fassa a Biois, ponejvíce na protáhlém hřebeni s nejvyšším vrcholem Col Margherita, tyčícím se do dvou a půl tisíc metrů. Nad Pellegrinem se ale lyžuje v první řadě na protějších jižních svazích, kde se rozlévá typický dolomitský ráj prostorných modrých, modro-červených a červených sjezdovek. Po severně orientovaném svahu pod vrcholem Col Margherita pak stékají říznější červené a černé tratě, směrem k Falcade zase dominují dlouhé, až výletní červeno-modré dálnice. Strmý a sportovní „sever“ a mile přívětivý „jih“ má i Alpe Lusia, rozkročená mezi největším letoviskem oblasti Moenou a vesničkou Bellamonte.

| 102 | TRAVEL REPORT Jižní svahy Pellegrinapůsobí při pohledu z vrcholu Col Margherita jako loučky, ale mají i temperamentní červené sjezdovky ze sousedního vrcholku Monte Pradazzo do průsmyku Passo Vallees. Z mezistanice Le Buse do Falcade padá lesem středně široká, občas zatáčející černá trať, která se později zmírní a zúží a poměrně dlouze směřuje k nástupní stanici kabinky. Kuriozitou je dlouhá modře značená vyhlídková trať z Passo Vallees do Falcade, na kterou by se – jak její název Pista Innamorati napovídá – neměli vydávat jiní než zamilovaní lyžaři. Její profil totiž svádí spíš k romantickým zastávkám ve voňavém lese než ke svižné jízdě.

Alpe Lusia: střemhlav i v pohodě San Pellegrino: slunečné pláně a výlet pro zamilované Jižní svah průsmyku Pellegrino má dvě hlavní osy v podobě rychlých 4sedačkových lanovek, které kopírují tři velmi svižné červené sjezdovky – dvě podél kryté 4sedačky Costabella, s hangy a terénními hupy, a jedna přímá dálnice podél expresní 4sedačky Gigante. Mezi nimi se v mělké kotlince stékají mírné široké dálnice, které slouží zároveň jako propojky mezi jednotlivými sjezdovkami. Z nejvyššího vrcholu L´om Picol, který ční nad přehlednými pláněmi, spadá přímá černá trať a také točivější červená po „zadní“ straně hory. Celkově přívětivý a slunečný terén láká hlavně pohodové lyžaře a začátečníky. Dětem slouží výukový park přímo v průsmyku v lokalitě Costabella, zdatnější děti se mohou vyřádit v „překážkové“ dráze funslope. Zcela jiný ráz má protilehlý mohutný severní svah dvouapůltisícové Col Margherity, na kterou z průsmyku vyjíždí visutá kyvadlová kabina. Zpět si kromě původní sportovně červené sjezdovky s černým hangem v závěru klestí cestu i nová velkoryse široká černá trať Volata s několika

hangy a „dálničním“ profilem bez terénních nerovností, jen v horních skalnatých partiích je trochu neposednější. Prostorná a velmi pohodová červená trať odtéká z Col Margherity po odvráceném úbočí k Lago Cavia, tedy směrem na Falcade. Nad Falcade se zdvihá dvouačtvrttisícový hřeben s vrcholem Laresei s několika příjemnými středně obtížnými sjezdovkami rozptýlenými

Stinný severní svah s vrcholem Le Cune bičují široké magistrály s velmi sportovním duchem, které lze v horním patře objet obloukem i po přívětivé a prostorné červeno-modré trati. Nejstrmější, přitom velkoryse široká černá trať Piavac padá zpočátku jako do propasti, postupně jsou jednotlivé hangy už méně strmé a střídané klidnějšími úseky. Slalomově sportovní jsou i dva hangy na červené sjezdovce Mediolanum, využívané pro tréninky. Hlavní červená trať Fiamme

Lehká a hravá ski- a snowboardcrossová dráha má dokonce čtyřmístný start. v panoramaticky modelované krajině. Horní lyžařské patro zdolává přehledná, široká červená magistrála s mírným a zúženým dojezdem nebo o něco strmější, zato subtilnější a točivější červená trať, která končí traverzovitým dojezdem kolem cvičné zóny nad mezistanicí. Příjemně červená trať se závěrečným hangem klesá

Jelen na jehličí a bramborové těstoviny Všude narazíte na horské chaty v tradičním stylu i samoobslužné restaurace. Na jižním svahu průsmyku Pellegrino je velmi milá Baita Paradiso s typickou denní nabídkou i specialitami jako jelení steak pečený na jehličí. V oblasti Alpe Lusia jsou příjemné dřevěné horské chaty zejména na jižní straně. Velmi oblíbené (a tedy s nutnou rezervací) jsou večeře na horských chatách – třeba v Rifugio Fuciade, která je přístupná jen džípem nebo rolbou. Zdánlivě obyčejná dřevěnice je uvnitř vkusně „horsky“ vyšňořená a má prvotřídní kuchyni. Výborná je zvěřina, ale překvapí i nápaditosti jako „bramborové“ těstoviny.

Oro II je široká a příjemně svižná, od mezistanice dolů se už jako značně načernalá Fiamme Oro I v lehkých zatáčkách propadá širokým lesním průsekem do údolí. Na jižní straně hřebene se na horských loukách vlní příjemně červené pláně a k tomu jedna široká černá direttissima, vždy s plošším

| 103 | Passo San Pellegrino

Hravá červená neposedná červená trať, střídající hangy, zatáčky a terénní zlomy, kopíruje v několika variantách 4sedačku Costabella, která vyjíždí na vrchol Prealon

L´om Picol Prealon

KARLSRUHE

Col Margherita

Z nejvyššího vrcholu v tempu severní svah dvouapůltisícové Col Margherity bičují přímé i točivé červené a černé tratě s perfektním sněhem dlouho do jara

STUTTGART

Passo San Pellegrino

Z hotelu na sjezdovku jediným letoviskem s pěší či lyžařskou dostupností sjezdovek z hotelů je průsmyk MÜNCHEN Pellegrino – z Falcade, z Moeny i z Bellamonte je nutné ke stanicím lanovek SALZBURG dojíždět, byť jen kousek skibus s krátkými intervaly jezdí mezi Moenou, Alpe Lusiou a San Pellegrinem s možností přestupu na další skibusové linky do Val di Fassa (zatímco parkoviště jsou zdarma, do skibusu je třeba „skibusenka“, INNSBRUCK která bývá v ceně ubytování anebo za cca 2 eura na den)

MEMMINGEN

GMUNDEN

HOLZKIRCHEN

BAD TÖLZ

SCHAFFHAUSEN

BAD REICHENHALL

BASEL

KONSTANZ

KUFSTEIN

GARMISCH

Falcade

BREGENZ

Col Margherita BESANCON

VADUZ

LUZERN

NEUCHATEL

Laresei

Passo Vallees

BERN

LANDECK

SAMNAUN

CHUR

BRUNECK

LIENZ

SPITTAL/DRAU

Passo San Pellegrino Falcade BRIXEN

HERMAGOR

BOLZANO

MONTREUX

3 500 3 000

SIERRE AGORDO

BELLINZONA MARTIGNY

TRENTO

SONDRIO

LUGANO

BELLUNO

FELTRE

2 000

BERGAMO

1 000

VICENZA

Falcade

MILAN

BRESCIA

VERONA%

500

PADOVA

57 V%ENEZIA

12 %

24 000

TURIN

os./hod.

www.skiareasanpellegrino.it /stredisko/143

dojezdem. Níže pak směrem k Bellamonte klesá lesem přehledná a široká supermodrá dálnice s více variantami. Pohodové červené sjezdovky s hravými terénními vlnami spadají i ze sousedního vrcholu Laste. Lehká a hravá ski- a snowboardcrossová dráha šněruje jak severním (podél modré sjezdovky Pozil), tak jižním svahem (podél červené Le Cune), zde dokonce se čtyřmístným startem. Soutěživé atrakce završuje měřený slalom a „letmý kilometr“ s měřením rychlosti podél černé Direttissimy z Le Cune, další měřený slalom bývá postaven podél spodního úseku kabinky z Bellamonte. O něco výše je vyšejpován dlouhý snowpark se skoky, zábradlími a bednami. Velký dětský výukový park se nachází přímo u dolní stanice kabinky nad Bellamonte.

Hravá překážková dráha z vrcholu Le Cune zabaví nejen děti

ŘÍJEN

KVĚTEN

ČERVEN

DUBEN

BŘEZEN

ÚNOR

Jen pro zamilované dlouhá modře značená Pista Innamorati z Passo Vallees je především cestou voňavým lesem, svádějící k romantickým zastavením

LEDEN

BRIANCON

1 ZÁŘÍ

1 ČERVENEC

6 2 1 3

SRPEN

Vyhlídková pláň široká a příjemně načervenalá sjezdovka se závěrečným užším traverzem a s výhledem na Civettu a Pale di San Martino klesá z vrcholu Laresei do mezistanice Le Buse

m n. m.

LISTOPAD

CHAMBERY

GRENOBLE

1 500

70 km 70 km

LECCO

PROSINEC

VARESE

AOSTA ALBERTVILLE

BOVEC

BLED

2 513 2 500 U DINE

BORGO VALSUGANA

ANNECY

MODANE

VILLACH KLAG

4 000

Le Buse

SION

MURAU

TAMSWEG

MERANO

INTERLAKEN

GENEVA

MAUTERNDORF

STERZING

DAVOS

FRIBOURG

LAUSANNE

RAMSAU

MITTERSILL

FELDKIRCH

Monte Pradazzo

LIEZEN

SAALFELDEN

LERMOOS

ST. GALLEN

ZURICH

BIEL

PONTARLIER

OBERSTDORF

1 323 m

TRIESTE 1 190

KRVAV

LJUBLJA

| 104 | TRAVEL REPORT KARLSRUHE

Alpe Lusia (Moena)

STUTTGART

Laste Le Cune

MEMMINGEN

Valbella

Střemhlav nejstrmější trať z vrcholu Le Cune padá střemhlav podél 4sedačky do mezistanice Valbella Malý, velký a největší skipas Moena, hlavní město lyžařské oblasti, je typické turistické a hotelové městečko, které tunelem protíná hlavní dopravní tepna ÜNCHEN směřujícíMdo údolí Fassa, zatím nemá se svým areálem na Alpe Lusia přímé spojení SALZBURG lanovkou, je však v plánu, a tak se dojíždí autem či skibusem ačkoliv Moena leží v údolí Fassa, tamější skipas zde neplatí – pořídit si můžete buď lokální skipas pro areály Alpe Lusia a San Pellegrino, nebo dražší Valle di Silver INNSBRUCK (platí i ve Fasse, Fiemme a v San Martinu di Castrozza, v nabídce je 5- nebo 6denní), anebo nejdražší Superski

LINZ ENNS STEYR

GMUNDEN

HOLZKIRCHEN

BAD TÖLZ

SCHAFFHAUSEN

BAD REICHENHALL

BASEL

KONSTANZ

KUFSTEIN

GARMISCH

BREGENZ

Moena – Ronchi

RAMSAU

MITTERSILL

FELDKIRCH

BIEL

VADUZ

LUZERN

NEUCHATEL

LIEZEN

SAALFELDEN

LERMOOS

ST. GALLEN

ZURICH

BESANCON

OBERSTDORF

LANDECK

MAUTERNDORF

MURAU

TAMSWEG

PONTARLIER

BERN

STERZING BRUNECK

DAVOS

LIENZ

SPITTAL/DRAU

Alpe Lusia

MERANO

INTERLAKEN

LAUSANNE

Alpe Lusia (Bellamonte)

SAMNAUN

CHUR

FRIBOURG

BRIXEN

HERMAGOR

3 500

I T

Laste SION

SIERRE

BELLINZONA

TRENTO

SONDRIO

LUGANO

BELLUNO

FELTRE

MARTIGNY

3 000

AGORDO

ENEVA LeGCune

2 000

BERGAMO

ALBERTVILLE

1 500

24 km 24 km

LECCO

1 000

VICENZA

MILAN

VERONA

50 %

500

17 %

VENEZIA %

PADOVA

Bellamonte – Castelir

os./hod.

ŘÍJEN

KVĚTEN

ČERVEN

DUBEN

ÚNOR

BŘEZEN

LEDEN

BRIANCON

ZÁŘÍ

ČERVENEC

m n. m.

12 000

TURIN

SRPEN

MODANE

BRESCIA

LISTOPAD

CHAMBERY

PROSINEC

VARESE

AOSTA

www.skiareaalpelusia.it

Školní dálnice š iroká modrá sjezdovka s několika variantami podél přístupové kabinky z Bellamonte je hlavně výukovou tratí

/stredisko/143 CENY SKIPASŮ dospělí 6 dní............................................. 221,5 EUR děti 6 dní (6–15 let)....................................111 EUR

Velké vzdálenosti překlenuté rychlými lanovkami Vzhledem k nemalým vzdálenostem zaberou přesuny mezi některými lokalitami určitý čas, lanovky jsou ale rychlé a dobře trasované. Jižní svahy Pellegrina obslouží hlavně dvě páteřní 4sedačky, které doplňuje pár kratších vleků a sedaček. Na dominantní vrchol Col Margherita pendluje visutá kabina. Pláně mezi vrcholem Margherita a městečkem Falcade pročesávají tři rychlé 4sedačky, z údolí startuje moderní prostorná kabinka. Při návratu z Falcade na San Pellegrino je někdy nutná zajížďka k poněkud odloučené sedačce z Passo Vallees, protože „přímá“ sjezdovka k Lago Cavia bývá zabrána tréninkem. Přejezd mezi San Pellegrinem a Col Margheritou je bezproblémový díky přemostění silnice.

Alpe Lusia je rychle a pohodlně přístupná ze strany od Moeny moderní kabinkovou lanovkou, která přes mezistanici vyjíždí až na vrchol Le Cune, v horním patře pak operují kryté 4sedačky. Jak sjezdovky na jižních pláních, tak v severně orientovaném kotli tvoří kompaktní, dobře propojenou síť, tedy ideální pro lyžování nahoru dolů bez přejezdů. Jedinou záludností je nástupní stanice 4sedačky Piavac, umístěná v dolíku pod mezistanicí Valbona, odkud nelze pokračovat dále do údolí.

D 2017

LISTOPA

č. 105

 PŘÍŠTĚ:

Albula Hory mezi Davosem a sedlem Albula jsou syrové a komorní, nezkolonizované do turistického lunaparku.

CENY POBYTŮ hotel*** – ubytování s polopenzí a skipasem 2 500 Kč

3 500 Kč

apartmán (4 os.) – ubytování se skipasem 1 500 Kč

BLED

BOVEC

2 500 U DINE 2 340

I E

BORGO VALSUGANA

ANNECY

GRENOBLE

VILLACH KLAGENFURT

4 000 BOLZANO

MONTREUX

2 000 Kč

Orientační ceny pobytů vycházejí z nabídek CK a místních turistických kanceláří a jsou přepočítané na 1 den lyžování.

KLADY A ZÁPORY pohodové sjezdovky, okořeněné sem tam náročnější tratí rychlé a komfortní lanovky neokoukatelná kulisa Dolomit občas dlouhé přejezdy oba areály propojené jen skibusem

970 m

1 370 TRIESTE

KRVAVEC

LJUBLJANA

SLUNCE SNÍH TYROLSKO Užijte si úchvatnou přírodu východotyrolských hor. Ski in – ski out. Zimní radovánky přímo na sjezdovce. www.enjoy-osttirol.at

GRADONNA ****SUP MOUNTAIN RESORT CHÂLETS & HOTEL

DOLOMITEN RESIDENZ ****SUP SPORTHOTEL SILLIAN

Grossglockner Resort Kals-Matrei je největší lyžařskou oblastí ve Východním Tyrolsku. Přímo na sjezdovce Blauspitz v Kalsu ve výšce 1 350 metrů nad mořem se nachází exkluzivní „horská obec“ Gradonna****SUP Mountain Resort s hotelem a 41 chalety. Hosté startují do svého lyžařského dne přímo od dveří. Ubytovat se mohou v suitách s plochou až 57 m² apartmá nebo v chaletech až pro 8 osob s plochou 120 m². Interiér je zařízen z místního mramoru, dřeva borovice limby, kůže nebo lnu. Hotel má wellness centrum s 3 000 m², přírodní dětský klub pro děti od 3 let a Club 12+ pro mládež, sportovní obchod, lahůdkářství a restauraci, která nabízí moderní kuchyni z převážně místních surovin. Díky podzemnímu parkovišti je celý resort bez autoprovozu.

Postel téměř vedle sjezdovky, krásný a sněhově spolehlivý lyžařský areál a typickou pohostinnost Východního Tyrolska si můžete užít v Dolomiten Residenz**** SUP Sporthotel Sillian, prvním rodinném wellness hotelu Východního Tyrolska. Lyžařský areál Hochpustertal je ideální pro rodiny s menšími dětmi. Skipas si vyzvednete přímo na recepci, testovací lyže pak ve sportovním obchodě hned naproti. A když děti na svah nechtějí, žádný problém: 12 hodin péče o děti denně a také Teenie-Programm pro mládež od 12 let je v ceně pobytu. O odpočinek se postará Vitalresidenz s rozlohou 3 000 m². V restauraci se pak necháte rozmazlovat vydatnou, regionální a sezónní východotyrolskou kuchyní.

www.gradonna.at

www.sporthotel-sillian.at

Dolomiten Residenz ★★★★sup Sporthotel Sillian

Gradonna ★★★★sup Mountain Resort

Hochpustertaler Bergbahnen Nfg. GesmbH & Co KG I Sporthotel Sillian, A-9920 Sillian I ATU 44074407 Großglockner Mountain Resort Kals GesmbH & Co KG I Gradonna 1 I A-9981 Kals am Großglockner I ATU 65650066

| 106 | TRAVEL REPORT

Text: Radek Holub

SAMNAUN: bezcelní brána do jiné lyžařské dimenze

Mezi lyžařskými velikány východních Alp sice není rakouskošvýcarská Silvretta Arena tím největším, zato pravděpodobně nejmodernějším a s jednoznačně nejdelší a nejspolehlivější lyžařskou sezónou. Ať přijedete v prosinci nebo v dubnu, můžete se prakticky spolehnout na provoz všech hlavních lanovek a „zimní“ atmosféru. A taky čilý ruch. Klidnější branou do dokonale vybudovaného lyžařského světa je švýcarská vesnička Samnaun.

monstrózní Silvretta Areně se těžko hledá parametr, v němž by nebyla alpským premiantem – od rozlohy a pestrosti přes infrastrukturu až po sněhovou jistotu. Je to prostě místo, které zasytí, ba snad dokonce udáví i toho nejhladovějšího lyžaře. Dokonalá lyžařská dimenze na Zemi, možná až příliš.

Vysokohorský matrix Každopádně lyžařské terény jsou ve vysokohorské pustině mezi švýcarským Samnaun a rakouským Ischglem líbivé – široké, přehledné a dobře propojené, s až marnotratným výběrem sjezdovek ve všech obtížnostech. Na dně kotlin se rozlévají modravé pláně, k nimž z okolních hřebenů padají pohodové i sportovnější červené

Kdo si Samnaun nejlépe užije? pohodový lyžař sportovní lyžař

Jedno z nej míst pro lyžařské nezmary, kteří nejraději po večeři padnou do postele. magistrály, okořeněné i mnoha černými stěnami. Lyžaři je kolonizován každý svah, což na jednu stranu činí arénu náramně kompaktní s minimem hluchých přejezdů, na druhou stranu ale velmi hustě zasíťovanou lanovkami. Jestliže se třeba na Idalpu, hlavním lyžařském náměstí nad Ischglem, setkává devět lanovek, z nichž šest se navzájem kříží, nemáte už úplně pocit, že jste v alpské přírodě, ale spíš ve virtuálním lyžařském matrixu.

FOTO: RADEK HOLUB – SNOW

Hlavní rozcestí sjezdovek na Idalpu: příroda, nebo továrna?

| 107 |

Někdo to rád z kopce Jako v rajské zahradě si mohou dopřávat milovníci upravených a poctivě černých tratí, překonávajících 500 a více výškových metrů. Hned několik se jich řítí z centrálního vrcholku Greitspitze, a to drobnými kaňonky, podél skal i po širých pláních. Velmi výživné jsou také poměrně přehledné černé tratě s dlouhými přímými úseky pod Höllspitze. Nefalšované dálnice s příjemně plochým dojezdem pak padají ze sousedního Palinkopfu. Po parádní „černošce“ se svezete i z Pardatschgratu směrem k Ischglu, navíc zčásti už v lesním porostu, přívětivém i v horším počasí. A to ještě nemluvě o doprovodných červených variantách těchto tratí. V takovém počtu jako v Silvretta Areně se ryze sportovní tratě nescházejí snad v žádném jiném východoalpském areálu.

Největší křižovatka lanovek v Alpách

Rušný Ischgl, poklidnější Samnaun Sjezdovky vyplňují několik vysokohorských kotlin – ty nejstrmější padají z hraničních, bezmála třítisícových vrcholů Greitspitz a Palinkopf a dále z více než dvouapůltisícového Pardatschgratu nad Ischglem, typické rekreační dálnice zase proudí na obě strany z hraničních sedel Idjoch a Viderjoch. Na švýcarské straně arény jsou tratě pohodovější, modro-červené, místy příjemně zvlněné, zato je jich méně než na rakouské, kde je naopak více červených a černých, celkově však rušnějších. Jen málo sjezdovek klesá pod 2 000 m n. m., prakticky pouze sjezdy do údolního Ischglu.

Romantika v továrně I když vysoká koncentrace tratí spolu s hyperkapacitními lanovkami vytváří „továrenský“ dojem, najdou se i romantičtější zákoutí – kromě švýcarské Alp Belly třeba výletní červená trať dlouhým údolím Velilltal do Ischglu. Naopak nedávno nově zpřístupněný vrcholek Piz Val Gronda s rovněž výletní červenou sjezdovkou je za slunečného počasí hojně dobýván, romantičtější je až sjezd volným terénem za hranice areálu k horské chatě Heidelberger Hütte. Milým výletem jsou i dlouhé červené sjezdy Duty-Free zpět do Samnaun, které střídají příjemné jezdivé pasáže s odpočinkovými, dojezd však mají plochý. V případě Laretu ani nekončí u lanovky, nýbrž u stanice skibusu.

Přepravní park je moderní, efektivní a mimořádně kapacitní, přitom „lyžařsky bezbariérový“ – kromě přístupových lanovek z údolí arénu pročesávají výhradně sedačkové lanovky, většinou kapotované, odpadá tedy neustále zouvání lyží do kabinek, které jsou „vymožeností“ mnoha dnešních moderních areálů. Na hlavních křižovatkách – Alp Tridě a Idalpu – se ovšem kvůli velkému počtu stanic lanovek možná napoprvé netrefíte tam, kam chcete.

Bezprecedentní prosincová jistota Čím se Silvretta Arena vymyká poměrům ve východních Alpách, je sezóna od konce listopadu do začátku května, a to nikoliv s „propagačním“ provozem pár sjezdovek po několik týdnů. Typicky se v první den sezóny rozjedou všechny hlavní lanovky a třetina až polovina sjezdovek, na jaře se běžně končí s třemi čtvrtinami stále sjízdných tratí. Zárukou sezóny je přitom kromě polohy většiny tratí nad 2 000 m n. m. samozřejmě supervýkonný zasněžovací systém s 1 200 děly, instalovaný prakticky podél každé tratě.

Od knedlíků po rösti Přeshraniční aréna otevírá pokličky jak rakouské, tak švýcarské kuchyně – tedy od knedlíčkových polévek přes řízky a palačinkové trhance až po „bramborákové“ rösti. Na švýcarské straně najdete jak moderní a kapacitní restaurace (Alp Trida Sattel, Salaas), tak tradičnější (Alp Trida) a útulnější (Alp Bella). Potěší, že lze vždy platit i v eurech, a to ve výhodném směnném kurzu a s vrácením zpět opět v eurech.

Jak Samnaun o bezcelní zónu (ne)přišlo První obyvatelé přišli do Samnaun už před tisíci lety z Engadinu, když hledali horské pastviny pro dobytek. Až do r. 1800 se tu mluvilo výhradně rétorománsky, což připomínají jména osad i hor. Jediné spojení se světem představovala horská sedla směrem do Engadinu, do údolí Paznaun nebo do dnešního Pfundsu. Díky obchodu s Tyrolskem začaly být v 17. století stezky frekventovanější, a došlo tak i k jazykovému promísení. Dodnes se tak zde mluví tyrolsko-bavorským dialektem, rétorománština už počátkem 20. století zanikla. Po sjednocení švýcarských cel v r. 1848 však přestal být obchod s Tyrolskem lukrativní a samnaunští obyvatelé tím ztratili významnou část příjmů, nehledě na to, že vše dovážené se jim značně prodražilo. Až v r. 1892 bylo vyhověno jejich žádosti, aby území kolem Samnaun bylo vyňato ze švýcarského celního prostoru. Po stavbě silnice ze švýcarského území (r. 1912) měla být bezcelní zóna zrušena, nakonec se tak ale nestalo. Status bezcelní zóny byl naposledy ohrožen v 90. letech, ale i kvůli konkurenci nedalekého Livigna zůstal zachován. Na rozdíl od Livigna, kde se nevybírá ani DPH, však Samnaun odvádí do státní kasy „paušální daně“.

Téměř nejlevnější skipas Švýcarska Euro-poloha samnaunského areálu se příznivě projevuje i v ceně skipasu, která je stanovena v eurech, a není tedy „dotčena“ vysokým kurzem švýcarského franku. Paradoxně tak monumentální Silvretta Arena prodává jeden z nejlevnějších skipasů ve Švýcarsku, ačkoliv z nejdražších v Rakousku.

Klid a tabáček Zatímco Ischgl je vyhlášenou „pařírnou“ Rakouska, Samnaun je klidná horská vesnička s hotely převážně vyšší kategorie, kde snad jediný après-ski bar duní na dojezdu návratové sjezdovky v osadě Dorf. Hlavní přístupová cesta šplhá serpentinami od rakouského Pfundsu v údolí Inntal, naopak úzká silnička s mnoha těsnými tunely ze švýcarské Martiny je obtížněji průjezdná a také lavinově ohroženější. Právě chybějící přístup ze Švýcarska byl důvodem, proč má Samnaun statut bezcelní zóny s levnými pohonnými hmotami, tvrdým alkoholem, tabákem či kosmetikou.

MÜNCHEN

MEMMINGEN

SALZBU

HOLZKIRCHEN

| 108 | TRAVEL REPORT

BAD TÖLZ

SCHAFFHAUSEN

BAD REICHENHALL

BASEL

Ischgl

KONSTANZ

Samnaun / Silvretta Arena

KUFSTEIN

GARMISCH

Höllspitze

ZURICH

BESANCON

VADUZ

LUZERN

NEUCHATEL

Idalp

INNSBRUCK3 500

MITTERSILL

3 000

LANDECK

2 872

2 500

PONTARLIER

BERN

SAMNAUN

CHUR

MONTREUX

16 %

LUGANO

AGORDO

FELTRE

BELLUNO

87 900

BORGO VALSUGANA

9L 3 4 18

2 2 3

ECCO

ÚNOR

LEDEN

MILAN

BŘEZEN

BERGAMO

ALBERTVILLE

CHAMBERY

m n. m.

BRESCIA

www.samnaun.ch

os./hod. LISTOPAD

VARESE

19 %

ŘÍJEN

AOSTA

LIENZ

500

TRENTO

ZÁŘÍ

ANNECY

1 377

1 000 BOLZANO

SONDRIO

ČERVENEC

BELLINZONA MARTIGNY

1 495 m

1 500

BRIXEN

SRPEN

GENEVA

SIERRE

KVĚTEN

SION

2 000

BRUNECK

MERANO

238 km 226 km 65 %

INTERLAKEN

LAUSANNE Velilltal

STERZING

DAVOS

FRIBOURG

ČERVEN

Höllboden

Ischgl

SAALFELDEN

4 000

LERMOOS

FELDKIRCH

BIEL

Pardatschgrat

OBERSTDORF

VICENZA

VERONA

Hlavní nádraží Nejvyšší vrchol je ostře řezaný GRENOBLE TURINk Idalpu ty křižovatka lanovek na Idalpu je „hlavním z Greitspitze se spouštějí směrem /stredisko/114 nádražím“ rakouské strany arény, kam z hraničnejstrmější tratě arény s mnoha variantami, zčásti ních sedel Idjoch a Viderjoch klesají dlouhé, se prosmýkají mezi impozantními skalisky velmi rušné, ale pohodové a prostorné modroVýlet pustou krajinou -červené dálnice Svižné tratě mimo hlavní ruch výpravná červená trať putuje z vrcholu hlavní sjezd z Idalpu do Ischglu se brzy velko dlouhé, přímé i točivější, ale vždy strmé tratě mimo hlavní ruch Piz Val Gronda, zpřístupněném futuriryse široce a lehce šikmo rozbíhá po strmém areálu stékají zpod Höllspitze směrem k Paznauner Thaya stickou kabinovou lanovkou, pustou svahu, od mezistanice se však zužuje a spíš jen z opačné strany od Höllbodenu sem přitékají příjemné, provysokohorskou krajinou s krátkými traverzuje, atraktivnější jsou varianty padající storné červené tratě s hangy i odpočinkovými úseky, svižnějšími pasážemi a dlouhým z Pardatschgratu kryté lesem plochým dojezdem

PROSINEC

Idjoch

BREGENZ ST. GALLEN

DUBEN

Viderjoch

Piz Val Gronda

Palinkopf

Greitspitze

PADOVA

VENEZIA

MODANE

BRIANCON

Sonnenhotel Soldanella-Sonneck Švýcarský hotel – světové lyžování – rakouské ceny

www.soldanella-sonneck.ch *včasná objednávka znamená objednávka s předstihem minimálně 3 měsíce před termínem příjezdu

Sněhová garance 2017/18: od 23. listopadu do 1. května Domácí atmosféra Výběrová kuchyně Doprava k lanovce a zpět 10% sleva při včasné objednávce*

| 109 | Samnaun

Palinkopf

CENY SKIPASŮ

Greitspitze

dospělí 6 dní.................................................247 EUR děti 6 dní (6–16 let)....................................148 EUR

Idjoch Viderjoch

Salaas

CENY POBYTŮ

Alp Trida

hotel*** – ubytování s polopenzí a skipasem 3 500 Kč

Alp Bella

4 500 Kč

apartmán (4 os.) – ubytování se skipasem 2 500 Kč

3 500 Kč

Orientační ceny pobytů vycházejí z nabídek CK a místních turistických kanceláří a jsou přepočítané na 1 den lyžování.

Samnaun

KLADY A ZÁPORY

Mnohaproudá hravá ranvej široká, příjemně zvlněná a velmi svižná modrá dálnice s přímější červenou variantou se slalomovým hangem klesá od horní stanice přístupové kabiny na dno kotliny Alp Trida Dálnice hlavně pro tranzit dlouhé, pohodové a prostorné modro-červené dálnice z hraničního sedla mezi Rakouskem a Švýcarskem jsou kvůli své tranzitní funkci nejrušnějšími tratěmi švýcarské strany arény

Přívětivá červená v kotlince z Greitspitze padá k jihu po zprvu strmějším hangu přívětivá červená trať s mírným dojezdem do lokality Salaas Výlet k dvoupatrové kabině dlouhé sjezdy do osad Samnaun-Laret a Samnaun-Dorf s možností bezcelních nákupů mají hlavně turistický charakter, ale i příjemně červené pasáže od dojezdu v Laretu je třeba dojít pěšky cca 200 m k zastávce skibusu, z Dorfu vede mírná promenáda přímo ke stanici lanovky

dlouhé a prostorné sjezdovky všech sklonů rychlé, efektivní a pohodlné sedačkové lanovky mimořádně dlouhá a spolehlivá sezóna překvapivě jedno z levnějších švýcarských středisek atmosféra spíš továrny než hor značný ruch po celou sezónu v absolutních cenách dražší destinace

D 2017

LISTOPA

č. 105

 PŘÍŠTĚ:

Sella Ronda Čas nejkratší trasy se dá stlačit do dvou a půl hodin, „závodníci“ ji už ale pokořili i za méně než dvě hodiny.

.ch

ky na d í b Na

naun m a s ww.

Lyžařské zážitky bez hranic od listopadu do května • 238 km sjezdovek a 45 nejmodernějších lanovek a vleků z Graubündenu až do Tyrolska • Skipas na 6 dní od 192 eur (denní skipas od 49 eur) • Top události se světovými hvězdami a bezcelní nákupy Informace pro návštěvníky Samnaun • Tel. +41 (0)81 861 88 30 samnaun@engadin.com • www.samnaun.ch

| 110 | TRAVEL REPORT

K S

Text a foto: Radek Holub

Carvingberg

Pro milovníky carvingu je Fanningberg ve všední dny téměř dokonalou „tělocvičnou“.

FANNINGBERG KARLSRUHE

STUTTGART

Kdo si Fanningberg nejlépe užije?

Jeden kopec se dvěma lanovkami a vlekem na deset sjezdovek, a to v oblasti, která je sama o sobě chráněná před masovými nájezdy lyžařů, je nadějným příslibem nezahuštěných sjezdovek. MÜNCHEN MEMMINGEN Fanningberg v rakouském Lungau je ideální Carvingberg, hora s velkorysým prostorem pro milovníky řezaného oblouku.

sportovní lyžař SALZBURG

Nejmenší

AMSTETTEN

SCHEIBBS GMUNDEN

GÖSTLING/YBBS

BAD TÖLZ

SCHAFFHAUSEN

LASSING

Fanningberg

BAD REICHENHALL KONSTANZ

Všechny tratě kromě jedné „šněrovací“ modré 4 000 anningberg je skromnější a dobře schomíří prakticky bez zatáček přímo po spádnici BREGENZ 3 500 vaný areál v salcburském Lungau, které ST. GALLEN dolů, a jsou tak velmi přehledné, nikoliv však INNSBRUCK 3 000 ZURICH je horami dobře stíněné jak ze severu, nudné – zvrchu se jemně vlní, ve střední pasáži 2 500 tak z jihu, že i Taurská Ldálnice se sem překonávají i strmější „schod“. Terén je Vsvahu ADUZ UZERN 2 150 musí prodírat tunely. Většinu lyžařů přijíždějících navíc zbrázděn jemnými prohlubněmi, do nichž 2 000 od Salcburku díky Btomu zadrží rozsáhlé sítě sjezse zostra zanořují černé varianty, zatímco ty C HUR ERN 1 500 1 497 LIENZ dovek kolem Flachau a dále do Lungau proniknou červené je míjejí. Dojezd k parkovišti je plošší, 30 km 1 000 hlavně ti, kteří vědí, proč právě tam – láká je převyužitý i pro cvičnou louku. LAUSANNE K LAGENFURT 500 25 km V ILLACH devším větší klid a slunečnější klima. Fanningberg Nejfrekventovanější je červená carvingová BOLZANO je ze tří hlavních lyžařských center v Lungau tím magistrála podél centrální 6sedačky Samson Jet, 44 % 23 % 33 % m 0n. m. nejmenším, což jeho komornost jen umocňuje. z níž jsou dostupné i tři krátké černé varianSION GENEVA BELLINZONA ty. Kolem vzdálenější 6sedačky BELLUNO TRENTO Zirbenjet se SONDRIO 8 500 UDINE LJUBLJANA Desetkrát přímo dolů propadají černě značené tratě, mají ale i mírnou LUGANO os./hod. 3 2 Ze zpola zalesněného hřebene klesá prostornýobjížďkovou variantu. Přejezdovou cestou je mi průseky zhrubaAdeset variant tratí s převýšepřipojen ještě kilometrový vlek Moserkopf se VARESE OSTA LECCO TRIESTE ním okolo 500 m, které dvě lanovky a jeden vlek dvěma BERGAMO subtilnějšími sjezdovkami na odvrácené ani nemohou přespříliš zaplnit. Většinu z nich straně hřebene. VICENZA obsáhne centrální 6sedačka Samson Jet, starNahoře i podél sjezdovek jsou milé, útulwww.fanningberg.info MILAN BRESCIA VERONAsamoobslužný tující přímo od kaskádového parkoviště několik né dřevěné chaloupky, žádný VENEZIA PADOVA /stredisko/300 kilometrů a serpentin nad obcí Mariapfarr. „krmelec“. LIEZEN

SAALFELDEN

LERMOOS

MITTERSILL

LEOBEN

MAUTERNDORF

FELDKIRCH

BIEL

PONTARLIER

SAMNAUN

STERZING

BRUNECK

DAVOS

SPITTAL/DRAU

INTERLAKEN

MERANO

BRIXEN

HERMAGOR

MONTREUX

BLED

BOVEC

SIERRE

KRVAVEC

AGORDO

FELTRE

MARTIGNY

BORGO VALSUGANA

GRENOBLE

MODANE

BRIANCON

TURIN

PROSINEC

LISTOPAD

ŘÍJEN

ZÁŘÍ

ČERVENEC

SRPEN

KVĚTEN

ČERVEN

DUBEN

ÚNOR

BŘEZEN

LEDEN

ANNECY

ALBERTVILLE

BRUCK/MUR

MURAU

TAMSWEG

I E

LANDECK

NEUCHATEL

FRIBOURG

MÜRZZUSCHLAG

RAMSAU

I T

KUFSTEIN

GARMISCH

OBERSTDORF

BESANCON

CHAMBERY

ST. PÖLTEN

YBBS/DONAU

ENNS STEYR

HOLZKIRCHEN

BASEL v Lungau

LINZ

pohodový lyžař

653 mGRAZ

| 111 | Fanningberg CENY SKIPASŮ Fanninghöhe Frischinghöhe

dospělí 6 dní.................................................226 EUR děti 6 dní (6–15 let)....................................113 EUR

CENY POBYTŮ hotel*** – ubytování s polopenzí a skipasem 2 000 Kč

3 000 Kč

apartmán (4 os.) – ubytování se skipasem 1 500 Kč

2 000 Kč

Orientační ceny pobytů vycházejí z nabídek CK a místních turistických kanceláří a jsou přepočítané na 1 den lyžování.

KLADY A ZÁPORY carvingové dálnice jako z učebnice kratší, ale poctivě černé úseky dvě rychlé 6sedačky

Nahoru a dolů, červeně a přehledně hlavní trať podél 6sedačky z Frischinghöhe je přímá, přehledná a široká červená magistrála se strmější střední pasáží a plošším dojezdem, její černé varianty mají vždy krátký, ale vydatný „padák“

všechny sjezdovky v podstatě na jednom svahu

Pár serpentin z údolí Fanningberg je ze dna údolí Lungau přístupný horskou silnicí z obce Fanning několika serpentinami, které končí ve výšce 1 500 m n. m., kde je pod nástupní stanicí lanovky kapacitní a bezplatné poschoďové parkoviště.

Malý Fanningberg s hodně sjezdovkami je typicky víkendovým střediskem, navštěvovaným hlavně místními lyžaři, pro milovníky carvingové „tělocvičny“ z daleka je pak téměř dokonalým tajným tipem.

D 2017

LISTOPA

č. 105

 PŘÍŠTĚ:

Lavarone Malý a milý areál v sousedství Folgarie s domáckým duchem navštěvují hlavně méně zdatní lyžaři z okolí.

Na Les Menuires se vám budou líbit obrovské lyžařské terény s garantovaným sněhem od poloviny prosince do konce dubna, i ideální orientace sjezdovek, abyste mohli lyžovat celý den na slunci. Také pohodlné ubytování přímo na sjezdovkách, bezkonkurenční poměr kvality a ceny a široká nabídka aktivit. Nejvíce vás ale překvapí atmosféra v Les Menuires. Každý si tu najde místo pro svoje malé radosti.

FOTO: GILLES LANSARD

Les Menuires: malé radosti, velké zážitky Nechte se unést

Bavte se

Les Menuires jsou dny opravdu intenzivní. Začínáte už v 8 hod. na vrcholku Pointe de la Masse, abyste si užili ranní manšestr. Skalní příznivci lyžování milují první stopy v čerstvě urolbovaném sněhu a nádherné výhledy na okolní hory ve světle vycházejícího slunce, a čerstvý a čistý vzduch. Novinka letošní zimy: 3 Vallées Selfie – jako suvenýr si můžete odvézt kousek zdejších vrcholků.

Radost na kopci se nejlépe sdílí s přáteli nebo rodinou. S novým skipasem Ski Premium si tyto radostné okamžiky můžete užít naplno. Co takhle bitva sněhovými koulemi, jízda na bobech na dráze roc’n bob nebo vyzkoušet speed mountain? Všichni se na chvíli stanou zase dětmi!

a mají vřelý přístup k hostům. Podělí se s vámi o svou lásku k údolí, které se za 50 let rychle rozvinulo. Milují svou zemi, jsou pyšní na své kořeny a s vášní předávají své horalské zkušenosti. Zároveň vytváří z hor bezpečnou destinaci, kde se všichni cítí dobře.

Vibrujte

Inspirujte se

Když děti dosáhnou na první hvězdičku v lyžařské škole Piou-Piou, když si změříte síly s nejlepšími v Derby Bon Appétit nebo v 3 Vallées Enduro, když projedete náherný volný terén Yvoses nebo Vallée des Encombres v doprovodu instruktora… pak budete nejspíš hrdí! Z takových malých osobních vítězství se skládají nezapomenutelné vzpomínky.

Středisko slaví 50. narozeniny, a přesto je moderní. V posledních letech byly postaveny nové chalety a 4hvězdičkové hotely, budovy ze 60. let dostávají nový kabát. Nová noční show Les Nuits Chromatiques oživuje architekturu centra střediska na Croisette. Středisko je stále moderní, živé a atraktivní. Žádná „trapná padesátka“!

Vypněte Relaxaci si v tomto středisku Třech údolí také užijete: pomalu roztajete v teplé vodě vířivky, meditovat můžete s výhledem na bílé nedotčené hory… Přírodní rezervaci kolem jezera Lac du Lou lze projít na sněžnicích nebo na běžkách. Nezapomeňte se zastavit v nově zrekonstruované horské útulně u jezera, dýchne tu na vás klid a čistá příroda. Vypněte, abyste se odpočatí zase mohli připojit.

Pro dobrý pocit V Les Menuires jsou všichni – instruktoři, obchodníci, ubytovatelé – většinou místní lidé,

en.lesmenuires.com

| 112 | TRAVEL NEJDELŠÍ SJEZDOVKY ALP: FÜGEN – SPIELJOCH

Text a foto: Radek Holub R

ČERVENÝ MARATON V KLIDNÉM KOUTU ZILLERTALU

Nenápadné středisko Fügen – Spieljoch v ústí údolí Zillertal mile překvapí nejen relativním klidem, ale i jednou z nejdelších sjezdovek s velmi harmonickým profilem, který sportovnějšího lyžaře snadno zláká k opakovaným jízdám.

elé údolí Zillertal se vyznačuje velkým převýšením mezi jeho dnem a vrcholy, takže tři z deseti nejdelších sjezdů v Rakousku se nacházejí právě v něm. Sjezd z Onkeljochu do Fügenu se sice umisťuje až s odstupem za nimi, na atraktivitě mu to ale nijak neubírá. V horní třetině se trasa rozlévá po široké, příjemně terénně členité pláni, poté se noří do lesa

a v nesčetných lehkých zatáčkách uhání v dostatečně širokém průseku a po mýtinách až do údolí. Přestože je sjezdovka značená červeně, v mnoha úsecích je dokonce ještě ostřejší – hranici černého sklonu (40 %) sice překonává jen o málo, zato velmi často, což sjezdu dodává sportovní koření. Zanedbatelnou výjimkou jsou naopak rovinaté nebo jakkoliv nezáživné úseky, což je u takto dlouhých tratí obzvlášť potěšující, neboť to není zcela obvyklé.

00 4 000 m n. m. 3 750 3750 3 500 3500

Klein Matterhorn – Zermatt nejdelší sjezdovka Alp délka: 13 981 m převýšení: 2 200 m

3 250 3250 3 000 3000 2 750 2750 S

2500 2 500

Časová náročnost výjezdu a sjezdu V

Onkeljoch 2 030 m n. m.

Atraktivita sjezdu

Mezi 50 nejdelšími alpskými sjezdy je ten z Onkeljochu do % Fügenu 5. nejatraktivnější, co se týče poměru „jezdivých“ úseků vůči jeho celé délce. V Zillertalu jej lehce překonává jen trať z Gedrechteru v sousedním lyžařském komplexu Hochzillertal Hochfügen.

převýšení: 1 396 m

SJEZDOVKA: KOMFORT: GENIUS LOCI:

NEJ

KLADY A ZÁPORY velmi harmonický a sportovněji laděný sjezd relativně klidnější areál nová přístupová kabinka z údolí

13. sjezd s největším převýšením v Rakousku v údolí Zillertal jsou další tři sjezdy s převýšením více než 1 500 m

1750 1 750 1500 1 500 1250 1 250 1000 1 000 750

750

Fügen 634 m n. m.

57 %

36 %

500

250

1 00501 00001 0059 0009 0058 0008 0057 0007 0056 0006 0055 0005 0054 0004 0053 0003 0052 0002 0051 0001 005

750

1500

2 250

3 000

3750

4500

5250

6000

6 750

7 500

8 250

9 000

9 750

10 500

11 250

12 000

12 750

13 500

14 250

0 15 000

2 000

Lysá hora – Rokytnice n. Jiz. nejdelší sjezdovka ČR délka: 3 095 m převýšení: 652 m

Změřená náročnost sjezdu

pomalá 3sedačka na vrchol celkově nižší nadmořská výška

2250 2 250

max. sklon: 58,73 % Φ sklon: 27,75 % šik m ád élk a: 5 28 2 m

Onkeljoch

>104

Výjezd až do loňska zajišťovala malá 4místná kabinka s mezistanicí, na niž navazuje pomalá 3sedačka, takže cesta na vrchol do sedla Onkeljoch z údolí trvala zhruba za půl hodiny. Nově vybudovaná prostorná 10místná kabinková lanovka ovšem výjezd výrazně zrychlí.

D 2017

LISTOPA

č. 105

 PŘÍŠTĚ:

Kappl Hluboko zařezané údolí Paznauntal má příhodnou konfiguraci pro extrémně dlouhé „vydatné“ sjezdy.

sjez

dov

ek<

Od horní stanice 3sedačky v sedle Onkeljoch se trať vlní po velmi prostorné a „houpavé“ pláni v příjemně červeném sklonu – její první kilometr má v průměru 30% sklon. Jakmile ji začne lemovat les, sklon přitvrdí – následujících 250 m klesá v průměru o 37 % (max. 59 %). Na dojezdu k nástupní stanici vrcholové 3sedačky trať poleví, ale další načernalý úsek na sebe nenechá dlouho čekat – hned poté se propadne na 500 m v průměrném sklonu 38 % (max. 56 %). Pak přichází jediná 400m „rovinka“ a po ní opět „padáček“ se sklonem 36 % v úseku 500 m (max. 52 %), na němž se ze subtilnějšího lesního průseku trať vynoří na mýtinu, kde se prudce stočí a svižně pokračuje ještě 400 m (v průměru 37 %, max. 51 %). Pak ještě nabídne příjemně červený, postupně se zmírňující 700 m dlouhý úsek s průměrným sklonem 30 % a nakonec 500m lehký dojezd (18 %).

FOTO: SPIELJOCHBAHN

Fügen

www.alpecimbra.it

| 114 | TIPY A MOMENTKY: TO NEJ ZE SNOWTOUR

GALTÜR: proč je tak prázdný? Na konci tyrolského údolí Paznauntal stojí Galtür – ani malé, ani velké středisko, zato hravé a rozmanité, sněhově jisté a krajinově kouzelné. Není to ideál? Proč je tedy tak liduprázdné? Protože jeho sousedem je slavný Ischgl…

Nej sjezdovka Galtüru se nám hodně zalíbila červená pista Kopsee, která vede od V sedačkové lanovky Ballunspitzbahn, má několik sportovních sešupů prostřídaných širšími odpočinkovými úseky a nakonec vám otevře výhled na tyrkysově zbarvenou přehradu, u níž i končí.

V Galtüru je „jen“ 43 km sjezdovek, ale k tomu množství atrakcí. Areál je pomyslně rozdělen do šesti zón s fantazijními názvy – od dětského parku přes dobrodružný svět s pohádkovým lesem nebo crossovou dráhou, akční park s měřením rychlosti nebo slalomem mezi boxovacími pytli, sjezdovkový a běžkařský ráj až po tzv. říši hrdinů, což je vlastně freeridový terén.

Kdo je nejrychlejší? „Bouchni do toho!“ areálu natrefíte na různé výukové prvky, třeba V lehké boxovací pytle, kolem kterých mohou děti jezdit jako ve slalomu, a pokud si bouchnou, potrénují i balanc.

To si můžete ověřit na trati Speedway, tedy měřeném úseku nacházejícím se kousek pod výstupem lanovky Birkhahnbahn, a to klidně i s dětmi. Odstartujete, sbalíte se do vajíčka a uháníte po rovném a svižném úseku k cílové fotobuňce, kde se na displeji ukáže vaše (maximální) rychlost.

| 115 |

Akce! Skicrosska pro všechny V zóně Abenteuerland, tedy v dobrodružném světě, je jednoduchá skicrossová trať s velkými terénními vlnami, na kterých si zkušenější mohou i poletět. Nej vyhlídka Osamocené místečko zhruba v polovině traverzu Panoramaabfahrt je podle nás nejlepší vyhlídkou na přehradu Kopsee.

Galtür jedním dechem O co méně má komornější Galtür sjezdovek, o to více si je užijete – žádné návaly, přitom profil jako v mnohem slavnějších resortech. A malí lyžaři se zabaví i bezpočtem lyžařských atrakcí. Ubytování přitom najdete i pár kroků od lanovek. Video na:

/clanek/4610 Afrika v Alpách Pan Adi byl na výletě v Jižní Africe a vesnice Addis Abebar ho okouzlila tak, že podle ní pojmenoval i svou restauraci v Galtüru. Addis Abebar je ideálním místem na oběd – má prosluněnou terasu, velké porce a výhled na černou sjezdovku Birkhahnabfahrt. A můžete klidně zůstat až do après-ski!

Andrea Drengubáková Nadšená sportovní lyžařka, která si hory užívá se vším všudy. A tipy ze svých cest za inspirací, zvaných SNOWtour, si nenechává pro sebe.

Více informací:

www.galtuer.com

Pro freeridery

SKIARENA ANDERMATT-SEDRUN

V SRDCI FASCINUJÍCÍCH ŠVÝCARSKÝCH HOR Andermatt leží v nadmořské výšce 1 444 metrů v srdci švýcarských Alp a těší se výjimečné sněhové nadílce, což jej činí velmi sněhově jistým střediskem. Oblast je skvělá pro provozování zimních sportů zahrnujících sjezdové a běžecké lyžování a skitouring. Díky rozmanitému zaměření alpských svahů je skiaréna ideální pro všechny dovednostní úrovně: začátečníky, pokročilé i experty.

Gotthardský region, skvělá freeridová oblast, je mezi freeridery tajným tipem už léta. Zvláště Gemsstock vám s nesčetnými žleby a skalkami, klasickým alpským terénem a svahy s převýšením až 1 500 metrů dopřeje bezpochyby dostatek adrenalinu.

www.skiarena.ch | www.andermatt.ch

Pro větší pohodlí SkiArena Andermatt-Sedrun modernizuje a rozšiřuje dva lyžařské areály Andermatt a Sedrun, aby mohla nabídnout celkem 120 kilometrů sjezdovek. Investice se zaměřují na výměnu starých vleků, budování nových lanovek a sjezdovek mezi Nätschen/Gütsch a Oberalpem vedoucí k propojení obou areálů. Instalují se rovněž zasněžovací systémy, které zajistí nepřetržitý provoz po celou zimní sezónu. Nová SkiArena Andermatt-Sedrun bude zahrnovat 24 lanovek a vleků.

Pro skitouring Na skituristy čeká okolo Andermattu úchvatná ledovcová a skalnatá krajina se širokými a prudkými zasněženými svahy a působivými výhledy. Jedna z nejúžasnějších lyžařských túr je Urner Haute Route. Tato trasa s mnoha historickými spojitostmi vás provede z Andermattu do Engelbergu obzvlášť liduprázdnou částí země.

Na après-ski Tato unikátní jízda vlakem z Andermattu do Disentisu je nejdelší jízda après-ski vlakem ve Švýcarsku. Cesta vede lyžařským střediskem a podél slavné trati Ledovcového expresu. Vychutnejte si drink, dobrou hudbu a nádherné okolní scenérie.

Na drink Otevření hotelu The Chedi Andermatt vneslo nový standard do designu a pohostinnosti v Alpách. V pětihvězdičkovém hotelu se mísí alpský chic styl s asijskými rysy. Architekt Gathy dosáhl této vzájemné soudržnosti použitím lokálních prvků s velkým smyslem pro detail – velkých krbů, dřevěného obložení a teras šikovně propojujících vnitřní a venkovní prostory. Poznejte je a dejte si drink u krbu v útulném baru.

Na jídlo SkiArena Andermatt-Sedrun nabízí lákavou kulinářskou úpravu: Horský gril ve skandinávské grilovací chatičce zvané kota. Zvláště v době oběda je velmi populární – grillkoty slibují zimním sportovcům teplé místo u ohně. Po nezapomenutelném obědě má každý dost energie pro návrat do údolí, ať už na lyžích, na sáňkách, nebo pěšky.

Munich

GERMANY

Frankfurt

Vorarlberg

Basel

Jak se dostat do Andermattu

Z Prahy přes Mnichov a Altdorf trvá cesta autem přibližně 8 hodin. Průsmyk Oberalppass je v zimě zavřený, jedinou možností příjezdu do Andermattu z Graubündenu zůstává přeprava autovlakem ze Sedrunu. Alternativou je letecky do Curychu, cesta do Andermattu pak trvá 2 hodiny vlakem nebo 1,5 hodiny autem. Využít lze i noční vlak Praha–Curych.

Zurich

AUSTRIA

FRANCE Berne

Lucerne Buochs

Anderma

SWITZERLAND

Furka Pass

Oberalp Pass

St. Go hard Pass

Geneva

Lugano Chiasso Milan

ITALY

| 118 | TRAVEL

HOLZKIRCHEN

široké a bezpečné sjezdovky SION

Č E S K Á R E P U B L I K A

GENEVA

Plešivec:

DĚČÍN

4 000

LIBEREC

ÚSTÍ NAD LABEM

TEPLICE

3 500

LITVÍNOV

TURNOV

VRCHLABÍ

MOST CHOMUTOV

JIČÍN

JÁCHYMOV

2 500

KARLOVY VARY

HRADEC KRÁLOVÉ

PRAHA

CHEB

2 000 PARDUBICE

1 000 500

83 %

KLATOVY

323 m

14 600

BRNO

os./hod. PROSINEC

ŘÍJEN

ČESKÝ KRUMLOV

ZÁŘÍ

KVĚTEN

ČERVEN

DUBEN

ČESKÉ BUDĚJOVICE

ČERVENEC

VIMPERK KUBOVA HUŤ HORNÍ VLTAVICE STRÁŽNÝ VOLARY MITTERFIRMIANSREUT

SRPEN

ARBER

MOH

JIHLAVA

PÍSEK

ÚNOR

1 023 700

ŠTÍTY

9 % 8 % m 0n. m.

STRAKONICE

3 1 2

HANUŠ

1 500

12 km 12 km

MARIÁNSKÉ LÁZNĚ

TRUTNOV

3 000

MLADÁ BOLESLAV

LISTOPAD

Úplní začátečníci se mohou první krůčky na lyžích naučit v jednom z největších dětských parků v republice, vybaveném pojízdnými koberci, kolotočem a až čtyřmi desítkami nejrůznějších výukových prvků a atrakcí. V neposlední řadě je Plešivec velmi dobře dostupný z Karlovarska, Plzeňska i z Prahy, a to bez nutnosti zdolávat horské úseky silnic. Parkoviště se nacházejí jak v Pstruží, tak kousek od Abertam.

LEDEN

lešivec v Krušných horách je moderně vybudovaným střediskem, což se projevuje nejen na infrastruktuře ještě vonící novotou, ale hlavně na parametrech sjezdovek – ty patří mezi nejširší v Česku, takže nejsou ani při vyšší návštěvnosti nepříjemně zaplněné a bezpečně se na nich budou cítit i rodiče s dětmi. Z vrcholu Plešivce se spouštějí tratě všech obtížností, přičemž převládají ty lehké.

BŘEZEN

PLEŠIVEC

Příznivý poměr plochy sjezdovek vůči kapacitě lanovek je jednou z největších předností Plešivce

LIPNO

www.skiarealplesivec.com

1+1 ZDARMA Jeden z dvojice lyžuje 1x v sezóně zdarma Kupón s podmínkami najdete na konci časopisu!

Nejsnáze přístupným občerstvením je après-ski bar na křižovatce sjezdovek pod vrcholem.

ZNOJMO

Stezka v oblacích Sky Walk

Zima 2017/18 10 km sjezdovek 100% garance sněhu

/dolnimorava /stezkavoblacich /wellnesshotelvista

www.dolnimorava.cz

Zimní free style a snow park Speciální crossová trať

| 120 | TRAVEL

HOLZKIRCHEN

Paseky jsou za pěkného počasí už od brzkého rána zalité sluncem

SION

PASEKY NAD JIZEROU: GENEVA

Č E S K Á R E P U B L I K A

Paseky nad Jizerou: 4 000

dost prostoru pro každého DĚČÍN

TEPLICE

3 000

ÚSTÍ NAD LABEM

LITVÍNOV

VRCHLABÍ

OST

TRUTNOV

2 000

HOMUTOV

MLADÁ BOLESLAV

10 km 8 km 62 %

ÁCHYMOV

1 500

JIČÍN

1 000

HRADEC KRÁLOVÉ

38 %19 %

500

860 620

240 m

m n. m.

PARDUBICE

HANUŠOVICE

5 660

ÁZNĚ

4 1

ŠTÍTY

PROSINEC

LISTOPAD

ŘÍJEN

ZÁŘÍ

ČERVENEC

SRPEN

KVĚTEN

DUBEN

os./hod.

ÚNOR

ARIÁNSKÉ

BŘEZEN

HEB

TURNOV

M veze oblíbená 4sedačková lanovka anebo vleky, C u kterých se jen zřídka vytvoří fronta. Brzké ranní lyžaře potěší, Jže se jezdí už od 8 hodin. Ani v lednu K tuARLOVY nemusíte mrznout, protože na jihovýchodní VARY svah svítí po celý den slunce. A zahřát se můžete PRAHA pravým krkonošským kyselem v chatě U Hermíny, přímo u nástupní stanice lanovky. Novinkou sezóny bude sociální zařízení s přebalovacím pultem, M L umístěné mezi Hermínou a lanovkou.

LEDEN

ak se Paseky jmenují, takové i jsou – klidné, přehledné, vlídné a domácké. Jsou výtečným místem pro děti a rodiny, ale i ambicióznější lyžaře, kteří chtějí mít na svahu hodně místa pro sebe. Zhruba kilometr dlouhé sjezdovky se rozpínají po širokých a hravě C zvlněných loukách s lehkými modrými a svižnějšími červenými sjezdovkami. Samozřejmostí je moderně vybavený dětský park. Na svah vás vy-

2 500

ČERVEN

3 500

LIBEREC

MOHELNICE

OLO

www.skipaseky.cz JIHLAVA

KLATOVY PÍSEK STRAKONICE

1+1 ZDARMA ARBER

VIMPERK KUBOVA HUŤ HORNÍ VLTAVICE MITTERFIRMIANSREUT

ČESKÉ BUDĚJOVICE

STRÁŽNÝ VOLARY

Jeden z dvojice lyžuje 1x v sezóně zdarma ZNOJMO

ČESKÝ KRUMLOV

Kupón s podmínkami najdete na konci časopisu!

LIPNO

Z bezplatného parkoviště na Pizáru je to jen pár kroků do dětského parku i k lanovce

BRNO

sníh

led

adrenalin V říjnu a listopadu ve 200 českých a slovenských městech. Čtyři hodiny

špičkových filmů.

Extrémní lyžování, freeride, zimní expedice, skialpinismus a další zimní šílenosti. FESTIVAL PODPOŘILI:

www.SnowFilm.cz

KATSCHBERG: rodinná dovolená v pohodě

Čerstvý horský vzduch, slunce, sníh, ale hlavně lyžařská pohoda pro celou rodinu. Taková je top prázdninová oblast Katschberg na jižní straně rakouských Alp.

do by si nepřál pro svou rodinu zimní dovolenou jako vystřiženou z katalogu? Na Katschbergu, umístěném na jižní straně hlavního alpského hřebene v nadmořské výšce 1 150 až 2 250 m, se na ni můžete spolehnout. Horské sedlo na pomezí Salcburska a Korutan spojuje to nejlepší z obou spolkových zemí, má více než 70 km sjezdovek s moderními lanovkami, top infrastrukturu pro děti, a to vše před dveřmi hotelu.

Prvotřídní hotely přímo na sjezdovce

Katschberghöhe najdete několik špičkových čtyřhvězdičkových hotelů, ale i apartmány nebo chalety, a to hned v dosahu lanovek a sjezdovek. V nedalekém Rennwegu a okolí jsou k dispozici další penziony, gasthofy a apartmánové domy. Mnohé hotely hýčkají své hosty velkorysými wellness zónami a pro děti nabízejí herny nebo speciální dětská menu.

Top dětský lyžařský svět Aby byl lyžařský pobyt i pro ty nejmenší děti opravdu nezapomenutelný, o to se postará

FOTO: RFRANZ GERLD / KATSCHBERG

| 122 | TRAVEL

Prázdninová pohoda na Katschbergu lyžařská houpačka se 70 km sjezdovek, které jsou široké a přehledné a 100% zasněžované obě lyžařské lokality Aineck a Tschaneck jsou propojené lyžařským mostem s posuvným kobercem 16 lanovek a vleků s přepravní kapacitou 27 500 os./hod. většina hotelů v sedle Katschberghöhe se nachází přímo pod sjezdovkami, z 6 km vzdáleného Rennwegu jezdí bezplatný skibus (10 min) lyžařské školy se speciálním výukovým a zábavným programem pro děti

dětský park Katschi’s Kinderwelt s veselými mluvícími figurkami, které mohou děti projíždět a podjíždět. Samozřejmostí je vyhřívaný pavilon pro odpočinek. A co mohou kromě perfektních sjezdovek zažít rodiče? Výborné jídlo v horských chatách anebo typické rakouské après-ski. Více informací:

ski.katschberg.at/cs

FOTO: RFRANZ GERLD / KATSCHBERG

Hlavní složkou pohodové rodinné dovolené je vhodné ubytování. Přímo v sedle

TRAVEL | 123 |

NASSFELD:

opravdu aktivní středisko

110

km rozmanitých sjezdovek, 30 moderních lanovek a vleků a 100% sněhová jistota po celou sezónu. To ovšem není zdaleka všechno, neboť Nassfeld má vždy a pro každého nějaké překvapení. Aktivní a sportovní lyžaři mohou změřit své síly v paralelním slalomu nebo se nechat natočit na video. Ti, kdo raději freestylové lyžování, najdou v Nassfeldu denně

udržovaný snowpark. Neobjevený ráj tu čeká i na freeridery, ať už si chtějí užít prašanových oblouků na volných pláních, či v řídkém lese. A to vše v dosahu lanovek a vleků. Pořádná jízda čeká lyžaře i v horských chatách s korutanskou i italskou kuchyní. Díky poloze na rakousko-italské hranici si všichni mohou užít až o 100 hodin více slunce za sezónu než v severních Alpách, o čemž vás přesvědčí speciální sčítací sluneční hodiny, umístěné přímo na sjezdovce.

Nassfeld SkiHit: nocí s polopenzí a 5denním skipa6 sem od 7. 12. 2017 od 18. 3. 2018 od 599 eur / os. (děti –50 %)

Infocentrum a rezervace Nassfeld – informační kancelář Praha Přemyslovská 4, Praha 3 e-mail: czech@nassfeld.at tel.: +420 222 220 997

www.nassfeld.at/cz

| 124 | ON THE ROAD

SKOTSKO Pro ryzí srdcaře Sedím v malé kavárně u lanovky v lyžařském středisku Nevis Range. Zatímco píšu tyto řádky, moje prsty začínají zvolna rozmrzat, spodní prádlo i svršky mám promočené a vlasy mokré a rozcuchané. Než jsem sem vstoupil, sundal jsem si rukavice a vlněnou čepici a z každého vyždímal půl litru vody. Byl to den lyžování ve Skotsku a já si užíval každý okamžik.

e Skotsku se říká, že pokud se vám nelíbí zdejší počasí, máte pět minut počkat a změní se. Počasí je rozhodně velká část z dojmu ze skotského lyžování. Pokud se bohové počasí usmívají, je lyžování zrovna tak příjemné. Pokud ale nemáte štěstí, je dobrý nápad mít u sebe dlouhý seznam palíren whisky a pivovarů k exkurzi. Počasí může být nestálé, ale scenérie jsou velkolepé. Cestou do Cairngormu, naší první lyžařské zastávky, byla krajina protkána strmými, skalnatými horami a dlouhými úzkými jezery, které připomínají norské fjordy. Krávy, ovce a občas i jeleni se pásli na skalnatých travních porostech. Projížděli jsme malebnými vesnicemi se starými kamennými domy, útulnými penziony a hospůdkami.

Scenérie jsou úchvatné navzdory drsnému počasí

Text a foto: Jimmy Petterson

| 125 |

Dva týdny před naším příjezdem tu napadly téměř tři metry sněhu. Teď tu vládlo pozdní jaro a sníh mizel tak rychle, jako předtím napadl. Spodní polovina svahů už sníh postrádala, horní část byla poseta lyžaři, kteří si užívali sníh nahromaděný ve žlebech, zatímco hřebeny byly již také holé. Vládlo typické skotské počasí – déšť přecházel ve sněžení a sem tam svítilo i sluníčko. V Cairngormu nás prováděli lokálové. Všichni, Helen, Jamie i Craig, si stěžovali, jaká je to škoda, že sníh takhle rychle slezl. Nemohli nám totiž ukázat své oblíbené sjezdy. Upřímně řečeno, hodně středisek na světě by už při tomto stavu sněhu zavřelo – všechny otevřené sjezdovky se v půlce stékaly do úzkého bílého pruhu mezi obnaženými kameny a vřesy. I v tom ale spočívá kouzlo skotského lyžování – nadšení místních lyžovat až do hořkého konce sezóny bez ohledu na podmínky. Helen toho byla příkladem: Ve skvělé skotské sezóně 2010 lyžovala na Highlands každý měsíc v roce. V pozdním létě pak Helenino lyžování spočívalo v tom, že si vyšlápla na vrchol a v severní stěně udělala čtyři nebo pět oblouků. Když jsme lyžovali spolu, nastřádala ve svém milovaném Cairngormu již 18 po sobě jdoucích měsíců s lyžařskými oblouky.

Nevis Range Další den jsme přijeli do západního Skotska na Nevis Range. Vítr skučel, lilo jako z konve a naši průvodci Jamie a Craig nás očekávali s obvyklým množstvím entuziazmu. Lyžařský areál nebyl kvůli podmínkám otevřen veřejnosti, ale personál nám starou dvousedačku na zadní straně hory pro túru s průvodci pustil. Když jsme dorazili na vrchol, byli jsme promočení, a to jsme ještě neudělali ani oblouk. Jamie nás vedl přes plató a přitom vysvětloval možnosti – Summit Gully, Spikes, Easy Gully... Vlastně to byl výběr mezi „extrémním, šíleným nebo směšným“. Stáli jsme na převisu v bílé tmě a na sněhu, který někdo mile nazval „sloní nudle“. Měl jsem pocit, že naši odvážní týpci doufali, že nás provedou Easy Gully, lajnou pojmenovanou nějakým Skotem se smyslem pro humor, protože to byla nejextrémnější ze všech tras. Nakonec jsme vybrali Chancer, sjezd s poněkud vhodnějším názvem. Pár hodin jsme takhle, na staré nekryté sedačce Braveheart a v neustálém dešti, lyžovali, a i když se oba průvodci za podmínky neustále omlouvali, nikdy nenavrhli, že bychom to měli zabalit. Nakonec jsem podlehl svému promočenému tělu a namítl, že už jsem zralý na vyhřátou chatu. Naučili jsme se, o čem je skotské lyžování

Sjezd Flypaper. S úseky o sklonu okolo 45 ° je to jedna z nejstrmějších oficiálních sjezdovek na světě

Naše lyžování bylo v kontrastu s krásným jarním výhledem na zelené pastviny a lesy obklopující třpytivé vody jezera Loch Morlich

– o drsném terénu, počasí a o lidech, kteří jsou ještě drsnější než okolní podmínky. Další den jsme s Klausem byli znovu připraveni, ale Craig s Jamiem byli zaneprázdněni. Areál opět nebyl otevřen pro veřejnost, ale hodný personál byl ochotný svým dvěma hostům otevřít. Počasí se změnilo. Sice pořád pršelo, ale vítr podstatně nabral na síle. Jízda kabinou proběhla hladce, zato výjezd čtyřsedačkou byl pekelný. Vítr zesílil do hurikánu

Naučili jsme se, o čem je skotské lyžování – o drsném terénu, počasí a o lidech, kteří jsou ještě drsnější než okolní podmínky.

| 126 | ON THE ROAD

– až 120 km/h – a bil nám přímo do obličeje. Když poryvy dosáhly této rychlosti, sedačka se automaticky zastavila a my jsme na ní byli ponecháni pohupujíce se do rytmu větrných nárazů. Mezi poryvy se „vánek“ ustálil na rychlosti okolo 100 km/h a lanovka se začala plíživě pohybovat směrem vpřed. Náš výjezd se zdál být nekonečný, a když jsme dosáhli vrcholu, byli jsme opět promočení až na kost. Jeli jsme skútrem na další část hory a hned jsme se spěchali schovat do budky horské služby. Kromě výkonného topení tu jeden ze záchranářů měl i půl lahve skotské. Po našem odchodu musel být tento inkriminovaný kus výbavy nahrazen, zato my jsme opět byli připraveni čelit vichřici.

Sníh byl pořád mokrý a my jsme se s Jeffem, vedoucím záchranářů, spustili v dlouhých obloucích po strmém svahu kotle. Déšť stále pokračoval a jihozápadní vítr kvílel. Po první sérii oblouků se Jeff usmál a řekl: „Kráááása.“ Ano, byl to pravý Skot

Glencoe Glencoe je nejstarším lyžařským areálem ve Skotsku. Někteří jej považují za skotskou odpověď na francouzské La Grave. Bylo velmi nejisté, zda bude resort vůbec v provozu. Návštěvu jsme s Craigem a Klausem zahájili na základně několika šálky kávy. Pak, jako je to tak často, se počasí změnilo. Co nejrychleji jsme se odebrali nahoru. Jízda na vrchol je příběh sám o sobě. Po přibližovací sedačce je obvykle na řadě Plateau Poma, která ale v tu chvíli neměla dost sněhu. Místo toho jsme se směstnali do Range Roveru z poloviny 80. let bez předních světel a nejspíš právě vytaženého z vrakoviště. Krátká cesta vyplnila mezeru mezi přístupovou sedačkou a starou jednosedačkou zvanou Cliffhanger. Tato lanovka byla vskutku památkou na dávnou éru lyžování… A to bylo právě ono. Cliffhanger se narodil v krásné době, kdy lyžování bylo kratochvílí hrstky dobrodruhů,

a ne miliardový průmysl pro masy. Faktem je, že nejen tato lanovka tu byla ponechána přes polovinu 20. století. Hora, hosté, zaměstnanci a majitel – ti všichni patřili na sépiově zbarvenou stránku lyžařských tradic. Glencoe měl často finanční problémy a během 90. let musel být několik sezón provozován jen za pomoci dobrovolníků z místního lyžařského klubu. Po sezóně 2009 byl po dvou bankrotech v průběhu pěti let málem uzavřen, když se Andy Meldrum, mladý idealista se smyslem pro historii, dal dohromady se skupinkou kamarádů a investovali do oživení resortu.

Lyžování bylo stvořeno horaly. Mnoho let se rozvíjelo, v mnoha případech do něčeho jiného – něčeho měkčího a jednoduššího – přijatelnějšího pro masy. Pokud chcete zažít originální verzi lyžování, ryzí, neošizenou, čistou, necenzurovanou, jeďte do Skotska. Bude se vám líbit

„Nejmladší vlek je 22 let starý,“ vysvětlil mi Andy, „a sloupy u kotvy byly postaveny ze starého železa z loděnic, kde v 60. letech stavěli Queen Elizabeth.“ „Údržba byla velmi zanedbaná. Stálo nás to spoustu úsilí, ale díky našim šikovným a schopným zaměstnancům a také pravidelným hostům, kteří jsou fantastičtí, jsme to zvládli.“ „Dám vám příklad,“ pokračoval. „13. března, když tu napadlo tak strašně moc sněhu, chtěl každý lyžovat. Jenže lanovky byly totálně zapadané, přibližovací lanovka musela jezdit pozadu, aby zaměstnance dopravila nahoru. Poprosili jsme naše stálé hosty a členy skiklubu o lopaty. Asi 30 návštěvníků pak s koupeným skipasem pomáhalo celé dopoledne vyprošťovat vleky, až se nám v poledne konečně podařilo resort otevřít.“ Craig nás vedl přes vrchol ke sjezdu zvanému Flypaper. S úseky o sklonu okolo 45° je to jedna z nejstrmějších oficiálních sjezdovek na světě. My jsme však byli uchváceni scenérií, která nás zároveň trochu rozptylovala, když jsme se pokoušeli dělat oblouky na 45stupňovém svahu. Přímo pod strmým sněhovým polem se skládalo ohromující puzzle jezer, potoků a dalších hor v dálce. Traverzem jsme se vrátili kolem hory, udělali pár oblouků na vřesovišti mezi zbytky sněhu, abychom se vrátili k lanovce. „Když jsi nelyžoval na vřesu, jako bys ve Skotsku nelyžoval,“ řekl Craig, když jsme se blížili ke Cliffhangeru. Ale něco bylo špatně. Lidé mířili dolů. Co se stalo? „Vítr se dramaticky zvednul,“ řekl nám vlekař. „Dneska bude zavřeno.“ Předpokládám, že jste také nelyžovali ve Skotsku, aniž byste měli lyžařský den omezen nepříznivým počasím. Přemýšlel jsem zpětně o naší cestě. Když jsem šel den předtím s Jeffem z Corie Lochanu, promočený na kost, s vichřicí v obličeji, ptal jsem se ho, jestli by se raději nechtěl v kanceláři u teplého šálku kávy věnovat papírování. „V žádném případě,“ odpověděl. „Já tohle miluju.“ Craig, Jamie a Helen – ti to také milují. Je na nich vidět vášeň. A je z nich i cítit.

Socmédia v zákaznických službách|Branding na druhou

103 Příloha časopisu SNOW

Jak zdravá jsou horská střediska?

Jaroslav Krejčí:

snow factory po roce PR trefy a minely Údržba zasněžovací techniky

| 128 |

editorial

OBSAH

NEVĚŘME NIKOMU POD 103 Dneska už nelze věřit nikomu. Zvlášť jde-li o byznys, nevěřte ani nejlepším přátelům. A pokud to musí být, tu máte jednu nažluklou zkušenost z první ruky. Asi jako i vám, i mně chodí tuny e-mailového spamu. Zajímalo by mě, odkud to všechno ví, že mi posílají nabídky na XL balení Viagry, přípravky na zvětšení penisu, růst vlasů, refinancování půjček, vyřešení dluhů, klipy proti chrápání a tak dál a dál. Přitom všechno blbosti. Jako proč bych si měl chtít zvětšovat penis – já, natěsno obouvající sedmačtyřicítky? Absurdní. Jenže trochu by člověk přeci jen věřit měl. Některé z těch nabídek vypadají solidně. Nedávno jsem třeba dostal e-mail od jednoho šlechtického dědice z Čadu, který mi napsal – abych to zkrátil – že by mi rád poslal 103 mio dolarů. Upřímně, jeho vysvětlení jsem moc nerozuměl, ale v kostce šlo o to, že se ve věci jeho dědictví vyskytl jakýsi problém (byrokracie, kdo by neznal!) a po poradě s právníky ho napadlo, že si problém vyřeší tím, že někomu pošle přes sto milionů, přičemž natrefil na mé jméno. Nabídka vypadala skoro až moc dobře, aby to byla pravda; na druhou stranu já sám vím nejlíp, jak dlouho jsem na podobnou chvíli čekal. Celý život! Odepsal jsem, že jsem ochotný mu pomoct a jeho peníze si vzít. Asi tušíte, co bylo dál. Po několika vyměněných e-mailech mi princ napsal, že se vyskytly drobné problémy, a aby se věc dala do pohybu, potřeboval by poslat „zálohu na transakci“ 5 tisíc dolarů. Trochu se mi to nezdálo a i kamarádi mě varovali, že jde o podvod a ať rozhodně nic neposílám. Jenže mně 5 tisíc přijde jako sakra výhodná investice pro 103 míčů. Samozřejmě, že jsem ty peníze poslal. Nedlouho nato nový e-mail z Čadu s omluvou za nové problémy, které by vyřešilo dalších 5 tisíc dolarů. V tenhle moment se mi už přátelé cynicky smáli, že budu idiot, pokud mu ještě nějaké peníze pošlu. A že bych měl celý podvod ohlásit. Jak já se vám nechtěl vzdát představy o všech těch milionech! No, pět tisíc jsem ještě ten den poslal. Opět všechno zkrátím. Pár dní nato v podvečer pod mými okny potichu přibrzdila velká tmavá dodávka. Princ mi svých 103 mega poslal přes UPS ve 436 papírových krabicích od hádejte-čeho. Teď mám ty peníze po baráku úplně všude. Pokud si chci koupit třeba skiresort, vezmu dvě krabice a jdu si nějaký vybrat. Nic najednou není problém! A pročpak asi? Protože jsem nevěřil svým přátelům! Už to vlastně ani mí přátelé nejsou – teď, když jsem boháč. Si stejně líp rozumím s těmi novými, které jsem potkal tam, kde se kupují skiresorty. A ačkoli vám všem nemůžu garantovat, že ve svých byznysech dosáhnete stejného úspěchu jako já, jedno vám slíbím. Že když se začtete do následujících stran a aspoň trochu – jako já tehdy – uvěříte, budete mezi prvními, kteří to udělají. Což není marný. Anebo je? Tom Řepík P.S.: Celý tento historicky první SNOWbiz věnuju – ne čadskému princi, tomu je to fuk, ten už má svůj problém vyřešen – právě vám! (V mazané biz-teorii, že si pomyslíte: „Hele, nový časopis a věnovaný mně osobně! Nečekám snad na tuhle chvíli celý život? Měl bych si předplatit plný ročník a mým nejlepším přátelům taky!“)

Šéfredaktor projektu SNOWbiz: Tom Řepík Dlouholetý autor magazínu SNOW, marketingový konzultant a znalec reálií zámořského horského byznysu. Je předním oborovým opinion makerem a průkopníkem zodpovědného marketingu v tuzemské horské branži. Prosazuje udržitelnost jako důležitý PR nástroj; zasazuje se o kultivaci vztahů všech klíčových zájmových skupin v odvětví – turistů, provozovatelů, ochranářů, marketérů, developerů, managementu a legislátorů – a jejich odlišných vlivů na prostředí hor. Tom několik sezón pravidelně připravoval příspěvky pro čtenářsky úspěšnou rubriku Horský byznys, která se stala základem pro tuto novou přílohu SNOWbiz. Vedle mnoha komplexních a překvapujících pohledů na jednotlivé aspekty sněhového odvětví uplatňuje svou profesionální znalost trhu USA a přináší tipy a inspiraci ze země, která je zejména z pohledu byznysu horských středisek dekádu v předstihu před starým kontinentem.

další řada příspěvků na SNOWbiz.cz

130

ZIMNÍ SEZÓNA 2016/17: JAK ZDRAVÁ JSOU HORSKÁ STŘEDISKA?

Z kombinace mírně nadprůměrného sněhu, vyspělých technologií a slušné ekonomiky vzešla velmi dobrá sezóna. Co čeká branži dál?

134 136 138 142 144

očima AHS ČR: V českých horských střediscích přibývá i návštěvníků

Snow factory: 151 lyžařských dnů na Monínci

Jaroslav Krejčí z Monínce popisuje první rok s revoluční technologií Snow factory.

STŘEDISKOVÝ MARKETING: PR TREFY & MINELY

Marketingové zásahy a občasné přešlapy od horských resortů v tuzemsku i zahraničí.

Lanovkové kuriozity: Dvoulanové kabinkové lanovky SOCIÁLNÍ ÚČTY : SOCMÉDIA V ZÁKAZNICKÝCH SLUŽBÁCH

Sociální média se během dekády stala mocným nástrojem zákaznického servisu. Jak s nimi zachází váš skiareál?

146 148 150 152

OBOROVÝ TISK: NEKROLOG MAGAZÍNU SKIING STŘEDISKOVÝ BRANDING: BRAND2 [NA DRUHOU]

Netuctové nápady a ikonické produkty mohou posunout značku horského střediska na zbrusu novou úroveň.

STŘEDISKOVÉ PRODEJNY: DRŽET SVOU LAJNU

Lyžařské obchody nenápadně mizí z ulic měst. To otevírá šance provozovatelům horských středisek.

SKIAREÁL MIMO SEZÓNU: ÚDRŽBA ZASNĚŽOVACÍ TECHNIKY

Je váš zasněžovací systém připraven čelit jakýmkoli výzvám, které může zanedlouho nachystat nevyzpytatelné počasí?

Vyspělá technologie umožňuje efektivní výrobu sněhu a je základem úspěšného lyžařského provozu. Christian Erroi, Kronplatz/Plan de Corones Italské středisko Kronplatz spoléhá už řadu let na zasněžovací techniku od TechnoAlpinu. Neustálé inovace zaručují nejlepší kvalitu vyráběného sněhu a stálé zdokonalování zasněžovacího systému.

pre ďalšie informácie o zasnežovacom systéme, prosím navštívte

www.technoalpin.com

uplynulá sněhová sezóna

| 130 |

JAK ZDRAVÁ JSOU

HORSKÁ STŘEDISKA? Z kombinace mírně nadprůměrného sněhu, vyspělých technologií a slušné ekonomiky vzešla velmi dobrá sezóna. Co čeká branži dál?

elkový dojem akcentovaný největšími tuzemskými resorty může vyznívat impozantněji, než jaká je převládající realita uvnitř horského odvětví. Byznys hlavních hráčů (TMR, Špindl, Skiresort Pec, Klínovec, Dolní Morava a pár dalších) za uplynulou sezónu ne nevýznamně rostl (obvykle o 10 až 15 procent); tato střediska pohodlně docílila trojciferného počtu provozních (lyžařských) dní, jejich školy na tom nebyly hůř než v předchozích letech, mírně víc utráceli návštěvníci velkých areálů i v gastroprovozech. Odbyt po vailském vzoru konstruovaného (prozatím jediného tuzemského) typu sezónky, tatransko-špindlerovského Gopassu, dosáhl nových maxim. (Ostatní seriózní oborové hráče podobný strategický marketingový krok nejspíš nevyhnutelně čeká.) Bylo by však pokrytecké nevidět, že za většinou zmíněných konejšivých ukazatelů stojí jediný zaměstnanec, který jak nikdo umí vzít za práci, ale je taky velmi nespolehlivý. Panímáma Příroda. Otázkou zůstává, zda my všichni máme vůli budovat obor, který by dokázal prosperovat i v letech, kdy mámina morálka povolí.

Generační záležitost Bližší pohled dovnitř středisek (včetně středních a malých) mi naznačuje, že obor se preferuje chovat krátkozrace a ambice na déledobější systematický růst jako by byla mimo jeho zorné pole. Odvětví už druhou dekádu neprodukuje konzistentně nové návštěvníky. Rostoucí statistická čísla velkých středisek jsou dílem realizována na úkor středních a malých areálů, jež živoří a omezují provozy; dílem provozovatelé

rodě, bez zájmu umět lyžovat, dobře na lyžích vypadat, dodržovat etiketu, často bez zájmu se na hory vracet. Pokud vám někdo kouří na lanovce pod nos, neomaleně šlape po lyžích, vyhazuje odpadky z lanovky, parkuje bez ohledu na průjezd ostatních či nedejbože vám srazí dítě na svahu a od kolize ujede, přetěžko to bude celoživotně na hory mířící srdcař. Půjde

ku a konci sezóny též o dvakrát zdravém odvětví nevypovídá. Nezkouším tu rýsovat žádné titanikové paralely – v oboru se děje hodně povzbudivých věcí a kus srdce v něm nechává mnoho pracovitých lidí. Vybavenost středisek je na vysoké – v mých staromilských očích na často až neadekvátně vysoké – úrovni, materiál lyží a prken je uživatelsky tak dokonalý, že ani ten nemůže nést racionální vinu, pokud nováček u sportu nezakotví. Ti, kteří jsou sjíždění ochotni upsat duši, začínají mít k dispozici první příležitosti výhodných sezónek – a jak už naznačeno, v následujících letech čekám v této oblasti zřetelnou akceleraci vývoje nových produktů. Zvlášť po dobrých sezónách jako té uplynulé by střediska neměla váhat budovat na lyžařské náladě a optimismu návštěvníků. Resorty současně začínají investovat do svých letních programů – tento trend poroste v následující pěti- až desetiletce snad nejmasivněji ze všech ostatních, v horách viditelných. Lidi navíc v čím dál větší míře chtějí trávit let-

Rostoucí statistická čísla velkých středisek jsou dílem realizována na úkor středních a malých areálů, jež živoří a omezují provozy. o nový druh importovaného zákazníka s měšťáckými manýry, od nichž se ještě donedávna ujíždělo do hor si odpočinout. Nakolik jde o nevratný společensko-generační trend, jemuž střediska vědomě pomohla na svět a nyní jej „jen“ obsluhují – a jemuž je marné se příčit, toť otázkou. V návaznosti na ni se řada dalších otázek sama vnucuje: Dokážou horské technologie stabilně triumfovat nad vrtkavou přírodou? Začne nejpočetnější starší generace svahy zřetelněji opouštět, anebo se bude statečně držet dál? Dokážou hory v souboji o budoucího zákazníka vzdorovat čím dál agresivněji konkurujícím městským aktivitám? Anebo, začneme považovat oborovou stagnaci – jak jsem se ne náhodou ptal v předchozím SNOW 102 – za nový „růst“? Kdy v klimaticky nepříznivých zimách budou účastnická čísla padat a za dobrých zim se vrátí k pomyslnému stropu, jenž nikam neroste přinejmenším od dob zenitu carvingových heyday časů přelomu milénia?

Byznys hlavních hráčů ne nevýznamně rostl; střediska pohodlně docílila trojciferného počtu provozních dní. novodobých skicirkusů vábí nelyžařskou populaci na své dumpingové taktiky s okamžitým, byť krátkodobým – a nezřídka jen jednorázovým – efektem (sami si tě přivezeme, přidáme pár kupónů a ty jen utrácej namísto v nákupáku projednou u nás na horách). Byznys plán velkých středisek se tak čím dál dominantněji orientuje na lidi bez vztahu k pří-

Text: Tom Řepík

Ekonomika hlavních středisek v uplynulé sezóně benefitovala z vydařené trifekty – dobrých podmínek na vánoční svátky a vesměs výborných přes jarní prázdniny i Velikonoce; prvně po třech letech. Jaké jsou však šance, že se takový hattrick bude často, natož pravidelně, opakovat? Pohled na rok za rokem stále prázdnější svahy (dtto hotely a související služby) na začát-

ní dovolené v tuzemsku a hory jsou či budou pro mnoho z nich přirozenou destinací první volby. Za takovým preferenčním trendem stojí celá škála důvodů od ekonomických po geopolitické. Lidi začínají mít po krk (a to jsme na začátku!) eskalujícího terorismu a souvisejících čím dál absurdnějších ztrát svobod, pravidelně doprovázených jalovými řečmi politiků, že nyní už se semkneme a svůj svět nedáme. No jistě. Dosáhnout na pamětihodný, smysluplný životní zážitek v bezpečném prostředí bude mít pro běžné lidi čím dál větší hodnotu a apel. Pro takový typ poptávky máloco předčí československé hory, v létě i zimě. V horském odvětví se toho tedy děje víc než dost a obor rozhodně neusnul za volantem.

Dobrovolná slepota Přesto, ony nikam nerostoucí a v čase spíš mírně klesající celkové stavy mohou působit znepokojivě. Záměrně píšu vágně „stavy“, jelikož přesná statistická čísla oficiálně nejsou k mání. Ne, že by jednotlivá střediska své přesné statistiky neznala, ale brání se je zveřejnit pod vágním důvodem obchodního tajemství. Možná dokonce věří, že tím svůj byznys chrání; ve skutečnosti však v dlouhodobé perspektivě sobě – a svým přispěním i celému odvětví – ubližují. Znemožňují samy sobě i oboru efektivně se semknout a organizovaně rekrutovat novou krev i hledat způsoby, jak ji udržet. Viz dále. Obor bude muset začít koordinovaně produkovat výukové programy nového typu. Tím nemám na mysli dosavadní tradiční modely lyžařských škol, z nich si střediska zkoušejí dělat

uplynulá sněhová sezóna lyžařské školy jako samostatného profit centra, tím to bude oslabovat její tradiční primární úlohu – vychovávat nové lyžaře a produkovat jejich stabilní přísun na regulérní trh. Vždyť proč by si v tomto ohledu neměla vzít branže příklad z nejnapakovanějších obchodníků na světě – drogových dealerů. Ti nečekají před školou a na hřištích, aby na dětech vyloudili tisícovku dvě a dali jim za to vzorek materiálu. V téhle úvodní fázi jim jsou prachy fuk. Budou vám rozdávat drogu tak dlouho, až jí propadnete. Dobře vědí, co dělají.“ Mimochodem, cena lekce, jakkoli pro většinu nových lidí zřejmě zásadní aspekt, by neměla být hlediskem nutně jediným. Jsou lidé, pro něž peníze nehrají takovou hodnotu jako jejich čas. Pro takové vailský marketing ve svých střediscích zavedl volně lyžující, ihned dostupné instruktory, doslova obdobu rozsvícených prázdných taxíků na svahu. Lyžař si takového může zastavit a na místě si koupit individuální lekci pro své specifické potřeby. Žádné rezervace, žádné prostoje. Že by další inspirace pro tuzemské svahy? Proč by ne. Že se lyžařské výukové programy budou muset čím dál víc orientovat na dospělou klientelu včetně nejrůznějších specifických demografických segmentů (ženy, etnika, senioři atd.), bude pro udržitelnost byz-

FOTO: FACEBOOK

vysoce ziskové složky svých provozů. (Nic proti tomu.) Novým typem výuky míním náborové kampaně na třeba dva týdny, ideálněji na měsíc – třeba po vzoru USA, kde leden pravidelně zasvěcují bezplatnému (či extrémně levnému) lovení nových duší. A následné svědomité práci s nováčky, aby se z nich měli šanci stát celoživotní lyžaři, a ne jen nahodilí a k lecčemu lhostejní zážitkáři dočasně ukradení víkendovým nákupním a zábavním chrámům. Vloni mi v TMR ukazovali, jak inspirováni mou vailskou reportáží Verbování nových duší (dostupné na snowbiz.cz/7296) připravují podobnou verzi programu pro své tatranské provozy. Připomínám, že Vail tehdy nabídl v pěti vyprodaných turnusech pokaždé 300 nováčkům celodenní skipas, zápůjčku materiálu včetně oblečení, celodenní instruktáž a první après-ski drink, vše gratis; dohromady tak zdarma představil lyžování 1 500 novým duším. Těšil jsem se, že tuzemské prostředí zažije první organizovanou penetraci bezplatného (či jen symbolicky placeného) výukového projektu. Když jsem viděl vizuál programu světácky nazvaného „Winter Passion, Ski School Revolution“, začal jsem být k výsledku skeptický – 89 eur za pět lekcí je jistě výhodná cena v relaci obvykle nelevných služeb TMR, avšak o přívětivém verbování nových duší takový přístup vážně nevypovídá. Má skepse ohledně poptávky se nepřekvapivě potvrdila i v realitě; u revoluce zůstalo jen na plakátě.

| 131 |

si každopádně nemůže dovolit na příznivější okolnosti nečinně čekat. A právě zde se v plné nahotě ukazuje hendikep mentality střediskového tajnůstkaření. Národní oborová asociace by dávno mohla v rámci prorůstových kampaní studovat a analyzovat trendy lyžařských návštěv a identifikovat demografické skupiny zralé na cílení. V Americe to jde od konce sedmdesátých let, v Evropě od devadesátých – proč by nemělo jít u nás? Podobnou medvědí službu si dopřává retailová složka branže. Pro ilustraci – pokud by z oborových statistik plynulo, že prodeje klíčového

FOTO: FACEBOOK

Nakolik jde o nevratný společensko-generační trend, jemuž střediska vědomě pomohla na svět a nyní jej „jen“ obsluhují – a jemuž je marné se příčit, toť otázkou.

Chce-li obor seriózně mluvit o revoluci, musí dostat kuráž přiblížit se přístupu, jejž jsem popisoval v označeném výchozím textu; zejména: „Vail si troufá atakovat dosud zažitý úzus lyžařské výuky coby výdělečné oblasti. Jenže paradoxně, čím víc se bude upřednostňovat model

nysu horských středisek nezbytné – dětí se rodí dlouhodobě stále míň. Vidíme to všichni ve svých komunitách – tam, kde dřív plná základní škola znamenala třeba 500 dětí, dnes nezřídka jen 200 či míň (pokud školu už nezavřeli). Míň dětí ve školách nutně znamená dlouhodobě málo dětí pro výukové programy lyžařských středisek, i kdyby nakrásně všechny lyžovat mohly či chtěly (utopie). Střediska se tak snaží zvětšovat svůj obsluhovaný rádius participujících měst a nejednou vstupují prvně do cizích teritorií, dřív přirozeně příslušících do revírů jiných kopců. Nezávisle na tom, zda se na obzoru rýsuje nějaké demografické ozdravení či jde jen o fata morgánu, éra škol s 500 žáky se už nejspíš nikdy nevrátí, podobně jako ladovské zimy. Odvětví

tvrdého zboží byly nadprůměrné, znamenalo by to, že lidi začali být ochotni déledoběji do lyžování investovat, a na tento impuls by mohla adekvátně navázat marketingová taktika středisek (v rámci koordinované iniciativy oborové asociace). Jelikož lyžařská návštěvnost je vedle toho, že lidem napadne sníh před očima na dvorku, významně ovlivňována právě ekonomickými náladami lidí a jejich vírou v dobré příští.

Trend celoročnosti Tuzemský obor ve víře v sílu kolektivního vědění prozatím – zdá se, že dobrovolně – selhává. Kéž přestane. Do té doby – pro případ, že Matka Příroda se rozhodne opět polevit – střediska se moudře snaží snížit svou závislost na počasí a expandovat sortiment svých služeb i do letního čtvrtletí. Jsem názoru, že v následující

uplynulá sněhová sezóna dekádě budeme svědky investičního boomu do letních aktivit podobného kalibru, jako do zimní vybavenosti v dekádě uplynulé. Opět jako v případě partnerství se školami z okolních aglomerací, i coby letní destinace má středisko důvod nabídkami oslovovat civilní (míněno ne nutně lyžující) obyvatele měst a metropolí široko daleko. Významnou část práce tu pro resorty vykoná sofistikovaný databázový marketing z inteligentně strukturované zákaznické databáze. Střediska nicméně musí své letní investice pečlivě zvažovat a počítat s neúprosným ROI, faktickou investiční návratností. Měla by znát a pečlivě brát v potaz, jaké atrakce existují v okolních resortech. Pokud třeba v okruhu 30 km operuje zavedená bobová dráha, I TAKTO LZE VNÍMAT HODNOTU ZÁKAZNÍKA: PRVNÍ STOPA PLACENÁ V TUZEMSKÉM POJETÍ VS. BEZPLATNÉ PODĚKOVÁNÍ VAILSKÝM je na pováženou chtít nějakou dal- SEZÓNKÁŘŮM ší srovnatelnou duplikovat. StanObšírněji se zabývat jarními a letními akti- rační rodiny… všechny si vyžadují trochu jiný dardní investice do takové vyjde na 30 až 40 milionů korun a potřebuje 60 až 80 tisíc zákazníků vitami středisek budeme v březnovém čísle přístup, odlišný produktový mix. Opět práce za rok, aby vůbec začala vydělávat peníze. Což SNOW. Nyní ještě na skok zpět do zimy po oslím pro inteligentní databázový marketing, nové je na letní provoz horského střediska návštěv- můstku toho, co střediska mohou udělat pro zaklínadlo následujících dekád. Uplynulou sezónu jsem mluvil s jednou znánost velmi ambiciózní, ne však utopická – jak svůj sněhový povrch už v létě. Vedle optimalidokladuje situace Dolní Moravy s letní návštěv- zování konfigurace svého zasněžovacího systé- mou, jež se po asi pětadvaceti letech pauzy vráností přes 300 tisíc lidí (více o dolnomoravském mu mohou udržovat v co nejlepší kondici letní tila k lyžování. O jarních prázdninách vyrazila se svahy sjezdovek – zde prakticky neexistuje stav, svou dvanáctiletou dcerkou – mladou tenistkou letním programu na snowbiz.cz/7715). do jistého krkonošského skiresortu. Pochopitelně jsem se zajímal, co bylo nejsilnějším zážitkem pro někoho, kdo prakticky znovuobjevuje novodobou tvář hor. Ani mě moc nepřekvapilo, že nemluvila o lanovkách, restauracích nebo Pokud je horské středisko položeno stranou kdy by věcem nemohla být věnována ještě lepší vybavenosti půjčoven: „Co si budu pamatovat, frekventovaného dopravního proudu, mno- péče. Za problematické zimy, která dovolí vyro- je můj čas v křesle lanovky s Ivankou. Bylo mi hem lepší efektivitu bude mít originální lanový bit jen omezeně sněhu, může nezanedbávaný fuk, kde jezdíme a jak nám to jde; ale těch šest park s investicí několika jednotlivých milionů, greenkeeping dělat rozdíl mezi ekonomickým minut párkrát za den – jen já a ona, žádné mok jehož ziskovosti bude stačit kolem 5 až 8 tisíc fiaskem a slušně zachráněným provozem. Sně- bily, žádní trenéři, žádný stres, co známe z turnajů. To pro mě byl nezapomenutelný zážitek. lidí ročně – víkendová návštěva v Dolní Moravě hové bohy neradno pokoušet. Ta šance být chvíli spolu bez vyrušení.“ za slušného počasí. Pro skiresort bude nadto Požehnaná střediska, jež vezmou tuhle ausnazší proměnit letní návštěvníky do zimních právě z lanových parků než třeba skluzavek. Co tedy s už dvě generace nerostoucím obo- tentickou zákaznickou zkušenost v potaz. HorŘada letních atrakcí láká širokou množinu ná- rem? Nejspíš nikdo uvnitř branže nepochybuje, ské resorty mají v rukávu spoustu unikátních vštěvníků hledajících dobrodružství, často ale že je třeba přivádět novou (a nejlíp i mladou) atrakcí. Spíš než na umělou hudbu a na naftu ne těžší fyzickou aktivitu. Lanové parky tak bu- krev; současně ještě nikdo nenašel spolehlivý v sobotu večer tančící rolby pod palbou ohňodou líp oslovovat typ lidí, kteří hledají více akč- způsob, jak. Možná, že celková stagnace odvět- strojů tu mám na mysli ten staromódní kvalitní nosti a kteří by si následně mohli oblíbit i lyže ví by mohla být novou ekonomickou metou: čas s rodinou či někým blízkým ve zdravém, neztrácet z pozic příliš rychle za špatných zim klidném prostředí. V čím dál paranoidnějším či snowboard. Účelem je vybrat vhodný mix vzájemně sou- a dostat zpět co nejvíc ztracených duší za dob- světě preventivně vyděšeného z každého divvisejících aktivit, tvořících atraktivní balíček rých. Těžit z toho, že starší generace 50+ se těší ného zvuku, pohybu, pohledu nebo zapomesouznící s vybaveností střediska, polohou, ná- nejlepší fyzické kondici v historii lidstva, a udr- nutého batohu půjde o stále vyhledávanější vštěvnickým profilem a finančními možnostmi. žet si ji co nejdéle na svazích prostřednictvím a stále víc ceněný životní styl. Dokáže jej obor Může jít o cokoli od dvou, tří po třeba šest nebo na ně zaměřené zákaznické péče všeho druhu, srozumitelně komunikovat směrem k potenciálním novým duším – ale třeba i do těch rodin víc aktivit. Každopádně neplatí tupá mantra včetně (avšak nejen) cenotvorby. Jednou z klíčových taktik zůstane přívětivý kdysi lyžujících matek a dospívajících dcer, kte„postavme to a lidi přijdou“, fungující v éře nevybavenosti devadesátých let. Dnes platí: „peč- přístup k rodinám. Pokud možno specificky cí- ré si pro kouzlo okamžiku nepřijdou samy? Možná právě tohle je hlavní výzvou soudobé livě zvolme, co postavíme, a stejně pečlivě to lený na rodiny s malými dětmi, odrostlými, na single rodiny, na bezdětné rodiny, na trojgene- horské branže. propagujme“.

Zvlášť po dobrých sezónách jako té uplynulé by střediska neměla váhat budovat na lyžařské náladě a optimismu návštěvníků.

Stagnace novým růstem?

FOTO: FACEBOOK

| 132 |

www.audry.cz • info@audry.cz

Revoluce v zasněžování, startovní teplota –1 °C Speciální, patentově chráněná nukleace 15 výkonových stupňů, vodní filtr 250 µm Sledování polohy podle GPS Ovládání manuální nebo přes internet Oskara Nedbala 1131 500 02 Hradec Králové 2 Tel./Fax: +420 495 211 747 Mobil: +420 603 226 386

návštěvnost očima AHS ČR

| 134 |

Text: na základě analýzy KPMG a podkladů AHS ČR zpracovala Lucie Lysáková

V českých horských střediscích roste nabídka,

a tím přibývá i návštěvníků Horská střediska pro své návštěvníky připravují každoročně nové atrakce a zlepšují svoji vybavenost. Majitelé tuzemských skiareálů investovali v posledních letech v součtu řádově jednu miliardu korun ročně, aby zlepšili služby pro své zákazníky. Jak se tato snaha odráží v číslech a kdo jsou vlastně návštěvníci českých hor?

dpovědi jsme nalezli v analýze návštěvnosti horských středisek v České republice. Studie, kterou vypracovala renomovaná auditorská společnost KPMG, jako první zmapovala důkladně návštěvnost českých horských středisek, včetně profilace návštěvníků a faktorů, jež návštěvnost ovlivňují. Zimní sezónu pro lepší přehled rozdělme do dvou období. První z nich je během vánočních svátků. Druhou část tvoří hlavní zimní sezóna, tedy období od ledna do konce března, kdy se do návštěvnosti promítají zpravidla příznivé a stálé klimatické podmínky. Velký pozitivní vliv mají jarní prázdniny základních a středních škol, které lákají rodiny na dovolené a výlety.

Podíl zahraničních a domácích hostů „Prvním zaznamenáníhodným trendem je relativně vysoký poměr domácích hostů,“ vysvětluje ředitel Asociace horských středisek ČR Libor Knot. Během prosincových svátků navštěvuje česká horská střediska zhruba 80 % domácích a 20 % cizinců. Z toho 40 % zahraničních návštěvníků a turistů pochází z Německa. Následuje Polsko s 33 % a Nizozemí s 10 %. Celkem se v tomto období podařilo zaznamenat na českých horách 2,7 mil. přenocování a denních návštěv. Ve srovnání se svátečním obdobím se v hlavní sezóně zvyšuje podíl českých lyžařů o 5 %, ti horská střediska navštěvují z 85 %, zbylých 15 % tvoří lyžaři ze zahraničí. Zahraniční lyžaři tak jako v prvním období pocházejí většinou z Německa a jejich nejoblíbenější destinací jsou stále Krkonoše. „Odhaduje se, že v tomto období bylo na horách realizováno 6,3 mil. přenocování a denních návštěv,“ říká k návštěvnosti Libor Knot z Asociace horských středisek ČR. Zaznamenáváme kratší, zato častější návštěvy.

O 20 % více než v prvním období jedou lidé na hory „jen na otočku“, přesněji 61 %. U zahraničních hostů se pak zvyšuje tohle číslo skoro až na 80 %. Průměrný počet návštěv/nocí klesá ze zhruba 3 dnů o svátcích na 2 dny v tomto období.

1. období Vánoce / Silvestr

Struktura zahraničních návštěvníků/výletníků a turistů dle státu, ze kterého pochází Německo

40%

Polsko

33%

Nizozemsko

10%

Slovensko

Ostatní

13% 0%

10%

15%

20%

25%

30%

35%

40%

45%

2. období leden – březen Struktura zahraničních návštěvníků/výletníků a turistů dle státu, ze kterého pochází Německo

44%

Polsko

33%

Nizozemsko

Slovensko

Ostatní

14% 0%

10%

20%

30%

40%

50%

Nejoblíbenější české destinace Nejoblíbenější destinací, kam lyžaři vyrážejí, jsou jednoznačně Krkonoše. Ty navštěvuje 38 % českých výletníků a turistů, ze zahraničí je to pak 60 %. Celkově pak 40 % všech lyžařů navštíví horské středisko za účelem jedné návštěvy nebo noci. Pokud se rozhodnou zůstat déle, jedná se z 28 % nejčastěji o 2 až 3 noci, to odpovídá prodlouženému víkendu. Rozdělení českých návštěvníků/výletníků a turistů podle cílové destinace 38%

Krkonoše 13%

Jizerské hory

12%

Šumava

10%

Jeseníky

27%

Ostatní 0%

10%

20%

30%

40%

50%

Rozdělení zahraničních návštěvníků/výletníků a turistů podle cílové destinace 60%

Krkonoše 15%

Krušné hory 10%

Šumava

Jeseníky

Ostatní 0%

10%

20%

30%

40%

50%

60%

70%

návštěvnost očima AHS ČR Jak bydlí a kolik utrácí Češi a cizinci? Pokud jde o ubytování, Češi vyhledávají ty levnější varianty. Sázejí na penziony či vlastní chaty nebo chalupy. Volný čas na horách tráví nejčastěji výlety do přírody. Zato cizinci si dovolenou užívají plnými doušky, častěji využívají vícehvězdičkových hotelů, které poskytují například wellness procedury, a ty si rádi dopřávají. Není divu, vždyť průměrný příjem domácnosti po odečtení

| 135 |

bydlení je v cizině více než 30 tisíc korun, naopak Češi musí ušetřit ze svých 10–20 tisíc korun. Nejvyšší výdaje všech návštěvníků jsou za ubytování a jídlo, v zimní sezóně je to navíc skipas. Případně další atrakce, parkování či zapůjčení sportovního vybavení. V průměru utratí cizinci 1 500 Kč denně, naproti tomu Češi zhruba 1 050 Kč.

A podle čeho si středisko vybíráme? Co je pro nás nejdůležitějším faktorem při rozhodování navštívit horské středisko?

„V zimě hraje velkou roli především bezproblémová dopravní dostupnost, oblíbenost daného střediska, dobré zkušenosti či doporučení přátel,“ dodává Libor Knot. Z výzkumu vyplývá, že pro zahraniční hosty je nejdůležitější poměr kvality a ceny. Zajímavým údajem je, že tento důvod uvedlo pouze zhruba 10 % hostů z Česka. Zajímavá je také statistika mapující důvody návštěvy horského střediska. S drtivými 80 procenty zde jasně vítězí sjezdové lyžování. Zimní sezóna

sezóna Důvod, který rozhodl o Zimní návštěvě horského střediska Důvod, který rozhodl o návštěvě 35% horského střediska

Zimní sezóna

Hlavní důvod návštěvy

Hlavní důvod návštěvy horského střediska 100% 80%

31%

80%

30% 35% 25% 30%

60%

20% 25%

40%

15% 20%

20%

10% 15%

8% sjezdové lyžování

běžecké lyžování

příroda

Jiný

0% 5%

Další důvody návštěvy

Další aktivity plánované v horském středisku 30%

20%

31%

22% 22%

28% 17% 12%

12%

kvalita sjezdovek

vlastní bydlení

kvalita sjezdovek

vlastní bydlení

poměr kvalita / cena poměr kvalita / cena

17%

5% 10%

25%

Mezi jiné patří například oblíbenost horského střediska, slevový voucher, rodinné Mezi jiné patří například rozhodnutí, dobré zkušenosti aj. oblíbenost horského střediska, slevový voucher, rodinné rozhodnutí, dobré zkušenosti aj. 28%

výborná doporučení dopravní od přátel dostupnost výborná doporučení dopravní od přátel dostupnost

4% 4% cena skipasu cena skipasu

Jiné Jiné

Důvod, který rozhodl o návštěvě horského střediska:

23%

• 31 % návštěvníků/turistů přesvědčila výborná dopravní dostupnost. Důvod, který rozhodl o návštěvě střediska: • Druhým nejčastějším důvodem, horského který rozhodl o návštěvě horského střediska bylo přátel. • doporučení 31 % návštěvníků/turistů přesvědčila výborná dopravní dostupnost.

20% 16%

15%

11%

10%

•

Druhým nejčastějším důvodem, který rozhodl o návštěvě horského střediska bylo doporučení přátel.

Kdo je turista a kdo návštěvník:

Turista stráví v daném středisku minimálně 1 noc. Návštěvník/výletník navštíví středisko bez přespání, přičemž zde stráví alespoň 3 hodiny. Všechny dohromady nazýváme v článku hosty.

Počet člověkonocí (TURISTé)

Počet osobonávštěv (návštěvníci/výletníci)

Návštěvnost celkem

ZIMA

4 992 046

3 896 623

8 888 669

jaro

1 920 436

1 752 008

3 672 052

LÉTO

4 125 622

2 657 591

6 782 510

PODZIM

2 461 896

2 093 778

4 556 769

celkem

13 500 000

10 400 000

23 900 000

OBDOBÍ

Počet člověkonocí (TURISTé)

Počet osobonávštěv (návštěvníci/výletníci)

Návštěvnost celkem

ZIMA

37 %

jaro

14 %

17 %

15 %

LÉTO

31 %

26 %

28 %

PODZIM

18 %

20 %

19 %

celkem

100 %

OBDOBÍ

Tato tabulka s celkovou návštěvností českých hor nám mimo jiné ukazuje zajímavou skutečnost – podíl zimy je jen 37 %, zatímco ve zbytku roku na naše hory zavítá zbylých 63 %. Pokud bychom se ale podívali na ukazatel tržeb, zjistíme, že podíl je zde zcela opačný – významná většina spotřeby je realizována v zimě a jen malá část ve zbytku roku. Studie návštěvnosti horských středisek je zajímavá také tím, že pro sledování počtů, skladby, původu a pohybu návštěvníků použila v tomto segmentu poprvé přesnou analýzu dat z jejich mobilních telefonů. Monitoring probíhal selektivně od zahájení zimní lyžařské sezóny do ukončení hlavní letní turistické sezóny, a to v letech 2014–2016. Metodika zjištění profilu respondentů se zakládala na osobním dotazování respondentů v horských střediscích. Tito respondenti byli vybíráni náhodným výběrem a v každém samostatném výzkumu jich bylo dotazováno minimálně 50. Cílovou skupinou byli tuzemští i zahraniční turisté a návštěvníci horských středisek v ČR. Cílem bylo zjištění informací o profilu respondentů.

technologie snow factory

| 136 |

151 lyžařských dnů

na Monínci FOTO: TRIGEMA

Loni se odehrála historická událost – první lyžařské středisko na světě si pořídilo zařízení na výrobu technického sněhu za plusových teplot, aby tak zajistilo dostatek sněhu pro své sjezdovky na celou sezónu. Snow factory se stal novým fenoménem a už ho nakupují či se o něj zajímají další česká střediska. Před blížící se zimou jsme si přizvali ředitele areálu, Jaroslava Krejčího mladšího, aby nám shrnul své zkušenosti se zařízením po první sezóně jeho ostrého provozu.

aké máte obecné dojmy po prvním roce provozování Snow factory? Převažuje spokojenost? Po první sezóně určitě stoprocentní spokojenost. Díky Snow factory jsme byli schopni připravit parádní podklad, a když si vezmu, že před Vánoci bylo devět mrazivých dnů a do toho dvě oblevy, tak Snow factory zajistilo pohodový provoz. Troufnu si říci, že bez Snow factory bychom areál horko těžko zprovoznili 25. 12. Zda to byl tah správným směrem, se ale ukáže až v příštích pěti letech, kdy zimy nemusí být tak příznivé jako ta poslední.

Jak se ve výsledku ustavil ideální význam použití systému? Je skutečně použitelný pro (první) zasněžování celého střediska s kilometrovou sjezdovkou? Po naší roční zkušenosti mohu říci, že jako podkladový sníh je to ideální volba – sníh ze Snow factory je absolutně suchý, taje velmi pomalu a na teplejším povrchu se slije v pevný podklad. Druhá věc je výrobní kapacita zařízení. Produkce našich Snow factory je cca 500 m3 sněhu za 24 hodin, a i když jsme loni dokázali vysněžit celých 1 200 m poměrně brzy, bylo to náročné. Hlavně je obtížné dobře spočítat, kdy začít s vý-

Ptal se: Petr Socha robou sněhu. Výhodou je, že si sníh nafoukáte přesně na místo, které si určíte, bez úletu mimo sjezdovku. Dále si můžete v době oblevy doplňovat sníh na ohrožená místa. To jsou všechno velmi důležité faktory, které rozhodují o úspěšnosti sezóny. Jaký si dnes myslíte, že je ideální zákazník – kopec, sjezdovka, středisko, snowpark… – pro technologii Snow factory? Snow factory technologie byla primárně vytvořena pro biatlonové tratě a skokanské můstky. To, že je použitelná i ve sjezdovém lyžování, mohu jen potvrdit a potvrzuje to i mezinárodní lyžařská federace FIS. U nás si to nakonec vyzkoušeli i mladí čeští reprezentační sjezdaři. Zařízení se opravdu osvědčilo a v kombinaci s tradičním systémem zasněžování to je cesta budoucnosti možná i pro větší areály. Jak ve výsledku vyšla cena sněhu ze Snow factory, nepočítáme-li samozřejmě pořizovací náklady? Dokážete po roce praxe určit, o kolik je takový sníh dražší než tradiční technický? Výrobní cenu sněhu ze Snow factory jsme si samozřejmě spočítali ještě před tím, než jsme zařízení koupili. Po roce provozu můžeme říci, že jsme se v odhadu moc nemýlili. Obecně cenu ovlivňuje několik faktorů. Je to především cena elektrické energie a ta může být v lyžařských areálech různá podle zvolené sazby a dodavatele. Dalším důležitým faktorem je teplota vzduchu při výrobě sněhu. Letos v létě jsme vyráběli sníh i při teplotách +25 °C a množství vyrobeného sněhu bylo odhadem o 20 % menší. Také faktor odbornosti obsluhy Snow factory hraje svou roli. V konečném výsledku můžeme říci, že cena sněhu ze Snow factory vyšla v našich podmínkách na trojnásobek ceny sněhu vyrobeného tradičními sněhovými děly při teplotách kolem –4 °C. Nese výroba sněhu ze Snow factory nějaké další následné technologické či finanční náklady? Stačí jeho rozhrnutí a úprava běžnou rolbou, nebo vyžaduje jeho proměna ve sníh pro lyžování nějaký specifický proces? Teplota jader šupinkového sněhu ze Snow factory je –5 °C, a když ho vyrábíte při teplotách těsně nad nulou, tak je sypký a nesoudržný. Přišli jsme na to, že za těchto podmínek je dobré ho již během výroby jemně vlhčit, a tím jsme dosáhli efektu slití jader a kompaktnosti sněhu. Stále se učíme a zkoušíme. Koupili jsme velkou lžíci na rolbu, která slouží k převozu sněhu na delší vzdálenost. Jinak se sníh ze Snow factory velice dobře rozhrnuje standardním postupem a není potřeba žádných speciálních strojů. Musíme ještě přidat náklady na čerpání, přívod a čištění vody, která musí na vstupu do Snow factory odpovídat parametrům pitné vody.

HELLYHANSEN.COM

technologie snow factory Ten loni nový Käsbohrer, resp. jeho koupě, byla motivována specifickou potřebou Snow factory, nebo jste prostě potřebovali výkonnější stroj? V areálu jsme měli dvě starší rolby a po poradě s Marcelem Souralem, většinovým vlastníkem Monínce, jsme se rozhodli pro výměnu jedné z nich za silnější s přídavným zařízením. Tím jsme chtěli předejít možným problémům s rozhrnováním sněhu ze Snow factory. A co lidi? Potřebujete pro provoz Snow factory specialisty, nebo stačí proškolený zaměstnanec? Snow factory je automat, který není náročný na obsluhu. Vše je automatické, řízené počítačem s minimální nutností zásahů. Proškolen byl celý zasněžovací tým pro běžnou obsluhu. Vedoucí směn, kteří se zúčastnili celého procesu montáže a oživování zařízení, mají pochopitelně hlubší znalosti technologie a řídících automatických jednotek. Loňská sezóna provozovatelům lyžařských středisek přála. Dokážete odhadnout, o kolik dní vám ji mohl Snow factory prodloužit? Když bych počítal sezónu i s hotelovou sjezdovkou, kde jsme začínali 26. 10., tak jsme měli 151 lyžařských dnů. My ale počítáme začátek od 17. 11., kdy byla plnohodnotně vysněžena horní

Jak po loňských zkušenost budete koncipovat letošní začátek zimy a využití Snow factory? Kdy, kde a jak se začne lyžovat? Z loňska víme, že čím déle necháme sníh v hromadách, tím více ho uchováme. Není to nic převratného, ale vzhledem k jeho ceně si hodně rozmýšlíme, kdy sníh rozhrnout. Letos začneme opět akcí Burton Open 29. 10., ale hotelovou sjezdovku budeme otvírat s podzimními prázdninami 26. 10. Hotel už máme po loňské zkušenosti naplněn, tak proč neudělat našim věrným hostům radost. 17. 11. spustíme horní kotvu – 600 m v 30–35m šíři – a budeme dál vyrábět sníh směrem k nástupu lanové dráhy. Pokud přijdou 2–3 mrazivé dny, dosněžíme děly spodní část, rozhrneme sníh ze Snow factory a spustíme celý areál. Rád bych, aby se vše povedlo mezi 8.–20. 12., ale příroda je mocná, a tak k tomu přistupujeme s velkou pokorou. Je vaše technologické vybavení – systém zasněžování – již ve stavu finálním, nebo stále investujete do nových prvků? Jakých? Modernizace a obnova zasněžovací technologie je bohužel nekonečný proces. Momentálně zpracovávám plán obměny sněhových děl a budeme pokračovat v jejich umístění na

WHEN YOU CAN’T CHOOSE THE CONDITIONS CHOOSE LIKE A PRO

Z loňska víme, že čím déle necháme sníh v hromadách, tím více ho uchováme. Není to nic převratného, ale vzhledem k jeho ceně si hodně rozmýšlíme, kdy sníh rozhrnout. část 600 m dlouhé sjezdovky, a tak to vychází na 132 dnů. V minulých zimách jsme se pohybovali mezi 80–100 dny. Sezónu jsme sice prodloužili do dubna, ale na jaře byla znát nasycenost lidí z lyžování a návštěvnost po jarních prázdninách byla slabší. Co se týče ekonomiky, jak dopadla loňská sezóna ve srovnání s minulými podobnými zimami, třeba 2012/13? I přes vyšší provozní náklady dopadla po 3 letech v černých číslech. Hodně pozorovatelů má za to, že v systému musí figurovat chemie. Jak to z tohoto ohledu je ve skutečnosti? Také se nás lidé na to často ptají a nevěří, že sníh se dá technicky vyrobit bez chemie. Můžeme zodpovědně říci, že vyrobený sníh ze Snow factory je zdravotně nezávadný. Letos v létě jsme dodávali sníh na různé společenské a firemní akce a garance nezávadnosti sněhu je samozřejmostí. Mrazicí systém je uzavřený a oddělený od styku s vodou. Dokladem nezávadnosti sněhu ze Snow factory je používání tohoto zařízení v zemích jako je Norsko a Německo, kde jsou velmi přísné hygienické normy.

věže. Také technologie Snow factory se i díky našim zkušenostem drobně vylepšuje. Tady musím pochválit výbornou spolupráci s našimi slovenskými partnery z TechnoAlpinu.

HELLY HANSEN IS THE APPAREL BRAND TRUSTED BY SKI PROFESSIONALS WORLDWIDE.

A jaké plánujete nejbližší investice – nepamatuji se, že by byl rok, kdy se na Monínci neudálo něco velkého… Letos připravujeme nové parkoviště, rychlé občerstvení s teráskou přímo u nástupu na dvojkotvu, kde budeme zahajovat provoz v listopadu. Chtěli bychom přiblížit služby návštěvníkům, jak se říká, „až pod nos“. V příštím roce plánujeme přístavbu budovy M2 o velkou půjčovnu a prodejnu INTERSPORT RENT. V prostorách stávajícího zázemí lyžařské školy a prodejny chystáme kromě nové lyžařské školy propojené s Intersportem zřídit dětské klubové zařízení. Když vše půjde podle plánu, tak se chceme v roce 2018 pustit do rekonstrukce chaty Javorka a předělat ji na ubytování tříhvězdičkového hotelového typu včetně zázemí pro speciální hotelovou lyžařskou školu s půjčovnou. Ubytovaní hosté tak budou mít služby pohromadě a přímo na hotelové sjezdovce.

MIKE TONGE / SKI PATROLLER / FERNIE

STŘEDISKOVÝ MARKETING

| 138 |

Text: Tom Řepík

PR TREFY & MINELY N

Je na místě zdůraznit, že následující výběr nereprezentuje žádný veřejný průzkum nebo anketu; jde o čistě subjektivní přehled autora, jenž se v oboru střediskového marketingu nějaký pátek pohybuje a troufá si publikovat svůj názor. Účelem je konstruktivně identifikovat za pozornost stojící pokusy a současně vysvětlit, jak a proč někteří šlápli ve svých snahách vedle. Je pochopitelné, že jeden člověk nedokáže prohlédnout většinu, natož všechny oborové PR výstupy. Pokud kdokoli z vás čtenářů narazí na netuctový marketingový počin – tuzemský či zahraniční – hodný zaznamenání v některém z příštích pokračování, prosím napište mi o něm na email uvedený v tiráži tohoto magazínu nebo na našem webovém portálu snowbiz.cz.

Horský kancl

Nač spravovat nerozbité

Pro mnoho lidí přístup „pracovat i žít naplno“ může znamenat brát si práci s sebou do hor. Aby

Zdařilou grafiku (na protější straně nahoře) jsem marketingu TMR chválil už vloni ve své analýze sezónky Gopass (dostupné na snowbiz.cz/7699). Doslova jsem tehdy napsal: „Srozumitelné a dobré po všech stránkách. Žádné zbytečné umění, polopaticky to pomáhá pochopit koncept prodejní strategie, která ne každému na jaře byla zcela jasná (prepáčte slovnú hračku!), neopomíná zmínit důležitou věc: co z toho bude zákazník mít. Sice na ty šipky a titulek nasněžilo víc než na svahy za celou zimu, ale c’est la vie.“ Považuju za moudré, že uživatelsky fungující vizuály nechává středisko žít i do další sezóny, možná dvou – a nesnaží se mermomocí inovovat věci jen pro inovaci samou. Čistá práce má nárok na dlouhý život; navíc když už i ten napadaný sníh je tam na místě.

FOTO: VAIL RESORTS

ic, co byste už neslyšeli: marketing je neustále se vyvíjejícím živočichem a je prakticky nemožné udržet zcela krok s posledními trendy, příležitostmi a zákaznickými preferencemi. Nic z toho však většině horských středisek nebrání, aby držet krok zkoušela – některá úspěšněji, jiná míň. Kreativita a uvěřitelnost jsou tím, na čem by podle mého solidně odvedená marketingová práce měla stát a padat. Hranice přístupů, které fungují a které ne, se neustále někam posunují. Dál lze ještě narazit na tradiční reklamní obrázky smějících se expertních lyžařů v pestrobarevných outfitech, zachycených v neuvěřitelné poloze na neuvěřitelném sněhu, obklopených neuvěřitelnou scenérií v neuvěřitelném počasí; vše korunované slaboduchým sloganem. Přesto, u stále víc a víc vizuálů se přistihnu, že přestávám rolovat myší dolů či listovat papírovými stránkami, zastavím se a studuju ideu konceptu, její provedení a jazyk sdělení. Oborová reklama zůstává ve svých principech stejná – už přinejmenším půlstoletí. Zdá se vám takové tvrzení přestřelené? Na tohle jsem narazil v pracovním archivu: od prvních vailských grafiků ručně vyvedené návrhy lyžařských vizuálů ze sedmdesátých let. Změnilo se snad něco zásadního v ohledu pojetí, rétoriky, motivů kampaní? Pramálo.

Založit zvučný brand a udržet jej při životě není úkolem pro padavky. Jsou střediska, jimž se to daří; ta se vezou na vlně oborové rozpoznatelnosti a uznání. Na řadu jiných stále čeká úvodní výzva na této cestě – nalézt a srozumitelně definovat svou vlastní identitu.

humilovní pracanti si tak mohou na hodinu ($20) nebo na celý den ($50) pronajmout pracovní stůl v Lakeview Lodge u horního terminálu lanovky California Tram. Projekt nazvaný Tahoe Mountain Lab dostal profesionálně vyvedené a do velké míry samovysvětlující logo složené z piktogramu jedle a grafického symbolu zapnutí. Marketing Vail Resorts tím testuje schopnost efektivně oslovit zbrusu novou cílovou skupinu z domova pracujících či těch, kteří se za epických sněhových podmínek dokážou ulít ze zaměstnání, odjet na sníh a ještě stihnout odvést svou práci, zatímco jsou na kopci ve 2,5tisícové výšce.

FOTO: VAIL RESORTS

Marketingové zásahy a občasné přešlapy od horských resortů v tuzemsku i zahraničí.

nemuseli odpovídat na e-maily z křesel lanovek anebo vyřizovat telefonáty v hlučném prostředí střediskové restaurace, provozovatel Vail Resorts testuje ve svém kalifornském areálu Heavenly nabídku ski in/out kancelářských prostor lyžařům ke krátkodobému pronájmu přímo na kopci. Sně-

Když web je retro Když je primárním produktem střediska snowpark, primárním komunikačním kanálem nemohou být webstránky nebo papírové noviny. Pensylvánský Big Boulder chytře oslovuje své publikum tam, kde se samo spontánně zdržuje;

nejdéle, co tam kdo pamatuje. V mnoha ohledech šlo o sen každého marketéra; v pár jiných ohledech o nebezpečnou provozní noční můru. Ke konci ledna hlásila Siera-at-Tahoe měsíční nadílku 255 palců, šest a půl metru sněhu. Jejich střediskový emailing mohl ignorovat nebezpečí, která s takovýmito sněhovými přívaly chodí ruku v ruce, a jen lákat lidi z měst hlasitou anoncí historické hojnosti čerstvého prašanu. Jenže to neudělali. Sice historickou nadílku vypíchli v titulku – tak jak měli, ale v emailingu i na Facebooku zpráva pokračovala opět tak, jak měla: „Zatímco je všechen tenhle náš historický sníh tolik vzrušující, vyžaduje si taky extrémní dávku respektu. Žádný oblouk v prašanu nestojí za riskování života.“ Vzkaz pokračoval popisem ostatních rizik a odkazem na střediskový web s bezpečnostní tematikou. Na konci textu přišel čas na pozvání do střediska a přání užití si prašanového víkendu bez újmy a starostí – ale důležitý obsah dostal přednost. Velký respekt tamnímu marketingu.

Zkraje března se z jednoho víc než vysokého spustil místní snowboarďák @alpal s GoPro kamerou na přilbě. Dopad ze svého zamýšleného skoku zrovna neustál, ale pokus to byl statečný. Půlminutový klip z jeho pádu, z něhož díky přebohaté vrstvě sněhu odjel bez újmy, sklidil jen na střediskovém Facebooku přes 70 tisíc zhlédnutí. Kromě spektakulárního dropu ukázal i hluboké duchny prašanu dokola po celém kopci – což pravděpodobně přimělo ještě víc jemu podobných dobrodruhů odjet do Utahu a zkusit skok ustát líp. Pravděpodobně nejpovedenější marketingové využití lyžařské nehody v uplynulé sezóně.

Sto dní do sněhu Monínec vloni investoval do technologie Snow factory od TechnoAlpinu, a může si tak určovat, kdy otevře, ba kdy začne zasněžovat. A byl by to

FOTO: INSTAGRAM

FOTO: FACEBOOK

udělal ze svého Instagramu pilíř střediskové marketingové komunikace. Téměř 18 tisíc sledujících (považte, na pouhý snowpark!) nachází na této sociální platformě denně uploadované fotky od návštěvníků i střediskového fotografa, ale i veškeré potřebné provozní informace od personálu. Jde o jeden z nemnoha skiareálů v oboru, jenž si Instagram zvolil za hlavní komunikační kanál. Až bude vaše středisko sestavovat marketingový rozpočet na příští sezónu, možná byste se měli po vzoru bigboulderského snowparku zamyslet nad tím, zde by si vaše „bezplatné“ sociální kanály nezasloužily adekvátní prostředky na základě skutečného dosahu na vaše publikum, který produkují. Všechno by nemělo jít do kapsy webmasterovi a tiskárně, pokud většina obecenstva sleduje středisko na jiných platformách.

| 139 |

FOTO: FACEBOOK

FOTO: TMR

STŘEDISKOVÝ MARKETING

Seskok do peřin

Pozvánka do hlubočáku Sněhoví bozi byli v uplynulé sezóně na Kalifornii štědří – jako by chtěli Zlatému státu vynahradit předchozí čtyři suché roky. Nadílka v mnoha kalifornských resortech byla – technicky korektně – historická; na Mammothu lyžovali až do srpna,

Letos nejen Kalifornie, ale i Utah obdržel tolik sněhu, že se spoustě Američanů nejspíš chtělo dát v práci výpověď, s lyžemi do auta dostat i svou rodinu a odstěhovat se do Salt Lake City. Utažský Brighton někdy v polovině února překročil patnáctimetrovou metu kumulované sezónní nadílky a otevřel svůj legendární extrémní terén se spoustou vysokých skalních útesů.

špatný markeťák, kterého by nenapadlo využít této vědomosti, jakou nemá žádný jiný skiareál u nás, ve prospěch střediskového PR. Žádné druhé tuzemské horské středisko si nemůže dovolit odpočítávat dni v dvouciferných číslech do zahájení provozu, jehož termín obvykle nezná dřív, než se přiblíží na několik málo dní. Za sebe doporučuju – a co čísla trojciferná? Což takhle v horkém létě polechtat zákaznický apetit odpočítáváním 100 dní do začátku zasněžování (událost spolehlivější než vlastní otevírací datum)?

STŘEDISKOVÝ MARKETING Nevadský skiresort Mt. Rose napadlo, proč proces placení za sezónky nezbavit bolesti a nezkusit z něj udělat naopak zábavu. Středisko tak každoročně uprostřed května pořádá párty u příležitosti nejvýhodnějšího obnovení si sezónek, jehož součástí je spousta hodnotných tombolových výher jako zájezdy, lyže nebo – sezónka gratis. Taky grilování, živá muzika a celkově víc než zdravá porce nadšení proměnit kdysi podvědomě obávaný moment každoročního nemalého výdaje v událost, na niž se místní sezónkáři těší. Upřímně, placení za sezónku nebude nikdy zcela bezbolestné; oslavná párty na Mt. Rose však procesu dodává tolik transakční anestezie, kolik jen může.

Sám podobný typ rad hučím do střediskových manažerů horem dolem: nechte už spát ty nevěrohodné fotomodely nebo experty z lyžařských škol a namísto nich foťte, filmujte a zpoví-

FOTO: MONÍNEC

FOTO: SUNSHINE VILLAGE

| 140 |

Nejdražší skipas světa

FOTO: TWITTER

Vail se stal odborníkem na taktiku, jak na svou záměrně předraženou cenu denního skipasu ($189) nalákat pozornost médií, a tuto pozornost médií vzápětí využít coby hlásnou troubu pro „výhodnější alternativu“ jejich cenotvorby, sezónku Epic Pass. Nedaleko položený coloradský Sunlight Mountain však dokázal Vail porazit v jeho vlastní hře. K 50. výročí svého založení se pochlubil novým produktem Sunny 700 – záměrně prezentovaným jako nejdražší skipas na světě. $700 lístek skutečně v uplynulé sezóně platil na jeden den lyžování, jeho součástí nicméně byly i ve speciální edici vyrobené lyže. Že tak šlo prakticky o koupi lyží se skipasem k tomu (v oboru nic neobvyklého), je vedlejší – důležitý je úhel marketingového přístupu. A zde Sunlight vyhrál na plné čáře – na jejich chytrou formulaci skočila celostátní média včetně tak zvučných, jako jsou The Washington Post, The Denver Post nebo Forbes. Malé středisko v zapadlém coloradském údolí tím porazilo největší lyžařskou korporaci světa jejími vlastními zbraněmi. Blíže jsme kampaň popsali na snowbiz.cz/7840.

Lyžařská svépomoc

FOTO: SUNLIGHT MOUNTAIN

Od soustruhu před kameru

Oslava utrácení Že utrácet (vlastní) peníze bolí, je každému dobře známá věc. Behaviorální ekonomové takovou emoci doslova nazývají „bolestí z placení“, a když přijde na lyžařské srdcaře, asi máloco je pro ně citlivější než vytáhnout kartu a odevzdat menší či větší jednorázový „ranec“ za sezónní skipas.

dejte běžné každodenní zákazníky – a taky vaše zaměstnance! Videosérie s nimi půjde daleko za hranice běžného marketingu; benefitovat budou i vaše zákaznické služby a HR. Což je něco, co dokáže velmi málo konvenčních marketingových kampaní.

Většina skiresortů své zaměstnance schovává, zatlouká – nejspíš jelikož má za to, že jsou u nich přechodně, měli by jít radši něco dělat a vůbec, nejsou dost fotogeničtí pro dlouhé sklo zrcadlovky. Ne tak v kanadské Sunshine Village. Středisko pravidelně zaměstnance svým návštěvníkům představuje i s jejich osobními příběhy na fotografiích i videích na sociálních sítích. Publiku je tak umožněno nahlédnout za kulisy běžného provozu resortu, zaměstnance z přední zákaznické linie pak často poznávají na place, vidí v nich charaktery z filmu. Návštěvníci si tím pěstují přirozené osobní vazby ke středisku v míře, jak by to nesvedl žádný umělý motivační program.

Tak jako většina světových horských resortů i tatranská Jasná pořádá veřejné čištění svého terénu od kamenů a civilizačního nepořádku. Středisko po skončení letních prázdnin přes své sociální kanály svolá své skalní příznivce, kteří se sejdou o jednom zářijovém víkendu na brigádu za triko a oběd na vrcholové Rotundě – ale zejména pro dobrý pocit podané pomocné ruky místu jejich srdce. Scházejí se v úctyhodném počtu, možná i tříciferném. Lepší způsob autentické kultivace vztahu lyžař–areál by dalo fušku vymyslet. Na snímku čistí brigádníci na výskyt kamení nejproblematičtější horní pasáže Pretekárskej trati na severní straně Chopku. Škoda jen, že středisko tuto i jiné své pro přírodu a návštěvníky přátelské akce líp mediálně neakcentuje; zpětně v kyberprostoru najít nějaké informace bylo nad mé schopnosti. Přitom oborové korporace by si měly každou šanci na bohulibě znějící PR hýčkat jak Sněhurku. Karmy není (a nebude) nikdy dost.

Neduplikujte obsah

PŘÍRODA DO VAŠEHO DOMOVA. OD MISTRŮ Z VYSOČINY.

Vítězství přírody nad technikou Čas od času stačí jen tak – docela bezelstně – vyfotit přítomný moment; z čiré radosti, z vděku. V polovině letošního ledna, kdy většina tuzemských hor začala dostávat po několika hubených letech opět nějaké ty (na zdejší poměry) velkorysé nadílky prašanu, touto geniální momentkou svou situaci vyobrazili ve Skiresortu Černá hora – Pec. Za mě nejvýstižnější symbol lapidárně rekapitulující uplynulou tuzemskou sezónu.

Nový přístup k tradiční věci Skiareál Snow Trails v americkém Ohiu si vypůjčil osvědčený koncept barevného osvětlení z městských disco bowlingů a aplikoval jej jako jeden

FOTO: FACEBOOK

V průběhu let mnoho středisek u nás i ve světě spadlo do pasti zdánlivé úspory času tím, že propojilo svůj facebookový účet s twitterovým a každý nový facebookový status tak automaticky odtvítovalo svému obecenstvu. Nakolik je tento přístup riskantní, řada z nich zjistila v průběhu minulého roku (další z nich o tom nejspíš ani neví). Zhruba od léta 2016 se začaly automatické retvíty facebookových statusů s fotografií nebo videem na desktopových prohlížečích zobrazovat jako neexistující, nefunkční stránka. Některá střediska už tak víc než rok nevědomky rozesílají svému obecenstvu namísto propagačního obsahu desítky a stovky iritujících chybových zpráv, k nimž se – o to hůř – musel příjemce proklikat. Ušetřit čas automatickými procesy má svou nezpochybnitelnou hodnotu; avšak čím početnější je střediskové sociální publikum, tím náročnější je mu vyhovět a tím pečlivěji je k němu nutno přistupovat. Střediska tu důvěřovala kódovému souboru napsanému kdovíkým nedbalým, komu svěřila věrohodnost prezentace svého byznysu. Pár extra minut času pro manuální odeslání obsahu běžnou cestou by udělalo velký rozdíl pro jejich mediální obraz a nějaký nejspíš i v jejich kase. To když necháme stranou fakt, že duplikovat jakýkoli marketingový obsah z jednoho média na druhé je principiálně závadné a publikum odrazující.

z prvních v branži do svých snowtubingových koryt. Pak už jen přidal chytlavou muziku a vymyslel název nového produktu: Glow Tubing. Atrakce v podobě efektní světelné párty přilákala do areálu spoustu nových návštěvníků, kteří si užívali atmosféru a o vizuální zážitek se spontánně dělili se svým okolím na sociálních sítích. Natolik, že report z akce se stal nejčtenějším a nejsdílenějším statusem v historii střediskového facebookového účtu. Podle šéfa tamního marketingu Nate Wollesona barevnou snowtubingovou tradici založili před třemi lety jako jednorázový večer, jenž letos expandoval už do tří plných víkendů s rekordní účastí typicky městských nelyžařů, přičemž každý z večerů dokázali vyprodat. Občas vše, co je potřeba, je podívat se na stávající aktivitu, aplikovat na ni ověřený koncept z jiného prostředí a bezplatně ji propagovat na socmédiích. A nečekaně tím naplnit střediskové pokladny a v procesu získat spoustu kontaktů na lidi, z nichž se v budoucnu mohou rekrutovat noví lyžaři. Ne tak špatné na jeden napodobovací nápad.

FOTO: FACEBOOK

STŘEDISKOVÝ MARKETING

www.ju-sruby.cz tel.: 731 105 209

lanovkové kuriozity

| 142 |

Text a foto: Radim Polcer, Lanove-drahy.cz

Dvoulanové kabinkové lanovky (1. díl) Dvoulanová oběžná dráha s odpojitelnými vozy je vynálezem starým již téměř 150 let, na celém světě jich však bylo postaveno jen několik desítek. A v současnosti jde již o postupně vymírající druh.

díky stabilizačnímu efektu dvojice lan namísto jediného a menší spotřeba elektrické energie vzhledem k menší hmotnosti pohybujících se částí dráhy, což přináší také menší provozní opotřebení a nižší náklady na údržbu. Výhodou je také možnost vytvářet značná volná rozpětí lana bez podpěr a vyšší komfort při přejezdu podpěr bez jakéhokoliv „drncání“ typického pro jednolanové systémy.

Vymírající druh

I tak bylo ale lanových drah dvoulanového systému vzhledem k vyšším investičním nákladům postaveno na celém světě jen pár desítek a po krátké renesanci vysokokapacitních dvoulanových drah na přelomu milénia se v současnosti až na jednu výjimku tyto lanovky již nestaví. Díky pokroku techniky se totiž jednodušší jednolanové dráhy dnes staví i na trasách, kde by ještě před 20 až 30 lety přicházel v úvahu jedině systém dvoulanový. Naopak na opravdu extrémních trasách nebo tam, kde je vyžadována vysoká odolnost proti větru (a souNEJSTARŠÍ OBĚŽNOU OSOBNÍ DVOULANOVOU DRÁHOU JE DRÁHA KAMPENWANDBAHN OD FIRMY HASENCLEVER SE ROZJELA časně provozovatel SCHAUINSLANDBAHN U FREIBURGU S JEDNÍM NOSNÝM A DVĚMA TAŽNÝMI ROCE 1957 A V PROVOZU JE V ORIGINÁLNÍM STAVU DODNES nechce investovat LANY, KTEROU POSTAVIL HECKEL JIŽ V ROCE 1930 do provozně drahého funitelu), dostal lanový oběžný systém, který si nechal posléze přednost systém 3S, což je dvoulanová dráha ž do konce druhé světové války byla na patentovat. Právě u tohoto typu lanovek se se dvěma nosnými a jedním tažným lanem, tomto druhu lanovek povolena pouze poprvé začal používat název „Gondelbahn“, mnohdy nesprávně označovaná jako trojlanová. přeprava nákladu, protože tehdejší spína- tedy gondolová lanovka, což je synonymem ke A vzhledem k tomu, že starší dvoulanové dráhy cí aparáty ještě nevykazovaly potřebnou bez- kabinkové lanovce. Přestože o pár let později jsou v posledních letech postupně nahrazovány pečnost, aby mohla být povolena také přepra- přišly na scénu také podstatně jednodušší a lev- moderními dráhami (ať už jednolanovými, nebo va osob. Teprve v roce 1947 vyvinul rakouský nější jednolanové kabinkové lanovky, ty dvoula- systémem 3S), celkový počet klasických dvoulakonstruktér Georg Wallmansberger dostatečně nové oproti nim vykazovaly celou řadu výhod. nových lanovek ve světě neustále klesá a tento spolehlivý a bezpečný spínací aparát pro dvou- Mezi ně patří především lepší stabilita ve větru systém se tak stává vymírajícím druhem.

Kabinky na dvou lanech byly první

Německo domovem dvoulanových kabinek

TAKTÉŽ LANOVKA WALLBERGBAHN V ROTTACH-EGGERNU FIRMY POHLIG SE ROZJELA VE STEJNÉM ROCE A SVÉZT SE NA NÍ MŮŽEME DODNES

JEN O NĚKOLIK ÚDOLÍ DÁLE SE MŮŽEME DODNES SVÉZT NA BRAUNECKBAHN V LENGGRIES, KTEROU POSTAVILA V ROCE 1950 FIRMA KRUPP

V Rakousku dnes existuje již jen jedna jediná poslední z původních 15 dvoulanových lanovek, které se nacházely v Gasteinu, Kitzbühelu, St. Antonu, Wurzeralmu, St. Gilgenu, Gmundenu, Halleinu, na Mutterer Almu (ta měla jako jediná otevřené

lanovkové kuriozity

| 143 |

Rýnem (Rheinseilbahn), těmi zrušenými nebo nahrazenými pak byly dráhy v Spitzingsee a v Thale na Hexentanzplatz.

Čeští a slovenští zástupci Dvoulanové oběžné dráhy vyráběla celá řada firem, které DVOULANOVÉ KABINKOVÉ DRÁHY VYRÁBĚLA I CHRUDIMSKÁ TRANSPORTA POSLEDNÍ EXISTUJÍCÍ DVOULANOVÁ DRÁHA TRANSPORTA SE NACHÁZELA používaly rozdílné – NA SNÍMKU LANOVKA Z JANSKÝCH LÁZNÍ NA ČERNOU HORU, KTERÁ BYLA V NĚMECKÉM THALE NA HEXENTANZPLATZ – V PROVOZU BYLA V LETECH PROVOZOVÁNA V LETECH 1980 AŽ 2006 1970 AŽ 2011 typy spínacích aparátů. Šlo především dvoumístné sedačky se sezením bokem ke smě- v Mayrhofenu a na ledovci Stubaier Gletscher o firmy Pohlig (později PHB), Bell, Waagner ru jízdy, které byly později nahrazeny oválnými (viz dále) a ve Švýcarsku, kde jich postupem Biró, Girak a Von Roll. V nabídce ho měla i chručtyřmístnými kabinkami), nebo u Grazu a také času bylo postaveno 9 (v Arose, Davos Klosters, dimská Transporta, která po prototypu v bosenském Sarajevu v roce 1959 postavila lanovky na Malino Brdo u Ružomberoku, z Tatranské Lomnice na Skalnaté Pleso (2 úseky), z Janských Lázní na Černou horu a také již zmíněnou dráhu v německém Thale. Vyrobila i lanovku pro Irán, která však nakonec nebyla nikdy namontována. Dalšími zeměmi, DVOUÚSEKOVÁ DVOULANOVÁ LANOVKA GIRAK Z ROKU 1953 S VELMI KABINKOVÁ LANOVKA ZWÖLFERHORNBAHN NAD JEZEREM WOLFGANGSEE kde byla postaveNETYPICKÝMI KABINKAMI VEDLA TAKÉ NA MUTTERER ALM U INNSBRUCKU BYLA POSTAVENA V ROCE 1957 FIRMOU GIRAK, PROVOZ BYL DEFINITIVNĚ – PROVOZ UKONČILA V ROCE 1999 A JEŠTĚ PŘED PÁR LETY BYLO UKONČEN V LETOŠNÍM ROCE na alespoň jedna V JEJÍ MEZISTANICI MOŽNO VIDĚT PŮVODNÍ TECHNOLOGII A NĚKOLIK dvoulanová oběžná ORIGINÁLNÍCH KABINEK lanovka, jsou Itálie, Bad Ragazu, Kriensu, Celeri- Francie, Švédsko (nejdelší osobní lanovka světa ně, Lungernu, Crans-Montaně Örträsk-Menträsk), Španělsko, Andorra, Polsko, a Anzère), již dokonce vymize- Slovinsko, Chorvatsko, Makedonie, Bulharsko, ly zcela – poslední z nich byla USA, Kanada, Libanon, Japonsko, Argentina, nahrazena před 10 lety. Domo- Venezuela, Singapur, Hongkong a Jižní Korea. vem dvoulanových lanovek je I z nich už však zůstal v provozu jen zlomek. naopak Německo, kde jich bylo postaveno celkem 8 a zatím byly nahrazeny jen dvě z nich. Našli bychom je v Rottach PŘÍŠTĚ: -Eggernu (Wallbergbahn), LenD 2017 Dvoulanové kabinky (2. díl) ggries (Brauneckbahn), Aschau LISTOPA Další dvoulanové lanovky zvládající rychlost (Kampenwandbahn), Ga-Pa č. 105 větru až 100 km/h se už pak stavěly pouze (Kreuzeckbahn), Freiburgu jako novostavby s kabinami pro 15 až 17 (Schauinslandbahn s 1 nosným VE STEJNÉM ROCE SE ROZJELA I GRÜNBERGSEILBAHN V GMUNDENU OD osob a vysokou přepravní kapacitou. FIRMY VÖEST-ALPINE, PROVOZ BYL UKONČEN V ROCE 2010 a 2 tažnými lany) a v Kolíně nad

pružiny do všech typů bubínků lyžařských vleků ÁMOSOVO PÉRO náhradní Pavel Sodomka, ÁMOS CHRUDIM, tel.: 724 203 467, e-mail: pavel.sodomka@agentura-amos.cz

www.amos-chrudim.cz

sociální účty středisek

| 144 |

SOCMÉDIA V ZÁKAZNICKÝCH SLUŽBÁCH Sociální média se během dekády stala mocným nástrojem zákaznického servisu. Jak s nimi zachází váš skiareál?

FOTO: DEPOSITPHOTOS

enomén sociálního internetu odstartoval před deseti lety u běžných lidí. Lidí komunikujících, sdílejících, zvědavě sledujících ostatní. Lidí se zorničkami rozšířenými z představy kdykoli v jediném okamžiku rozeslat svůj vzkaz do světa. Návštěvnost webstránek tehdy kulminovala, nově vznikající sociální sítě však rostly jak z vody. Byla tu nová éra komunikace. Marketéři přivyklí zdržovat se tam, kde se nachází lidi, se do sociálních sítí brzy nastěhovali. Včetně sítí střediskových; v lákavé představě dosáhnout po bezplatné platformě s doslova žádnými omezeními na masy lidí skiresorty skákaly do socmédií jeden po druhém. Už někdy v roce 2011 mělo facebookový nebo twitterový účet víc tuzemských skiareálů, než nemělo. V té době se ze sociálních médií začala stávat plnohodnotná marketingová platforma. Nově zrozená schopnost běžných lidí vysílat do světa svůj obsah byla unikátní sama o sobě, o to víc pak představa vysílání obsahu střediskových brandů bok po boku s nimi. Lidi si nemuseli kupovat reklamní čas v médiích a střediska nemusela pracně sbírat a třídit emailové adresy, natož fyzické jako v předchozí éře, kdy pravidelně utrácela masivní sumy za tisk brožur a poštovné. Přesto tu naráz obě strany – avatary lidských obličejů i střediskových brandů – byly vedle sebe a sdílely stejné vzkazy stejným lidem stejných zájmů, na stejné platformě, ve stejný čas. Ocitly se na nezmapovaném území. S výhodou zpětného pohledu, střediska měla další fázi vývoje předpokládat. Některá to dokázala, jiná ne. Nebyla to ani komunikace skiareálů směrem k lidem, anebo lidí směrem k jiným lidem, co přistihlo střediskové marketéry s kalhotama dole. Byla to nikdy dřív neexistující schopnost běžných lidí promlouvat ke střediskovým brandům. Naráz bylo snadné komunikovat s ústředím Špindlu, Zermattu nebo Aspenu podobně jako s Lojzou Slunéčků odvedle. Sociální média už nebyla výlučným marketingovým nástrojem, za což je střediska mylně považovala a mnohá považují dál. Rodila se podoba zákaznického servisu nikdy předtím v našem odvětví nevídaného. Ani v žádném jiném.

Nové výzvy Ve světle těchto nových poměrů čelí střediskové marketingy v zásadě dvěma překážkám. První: veškerá jejich současná interakce s publikem se odehrává na otevřeném veřejném prostoru. Ve starých časech měla střediska všechno komfortně pod kontrolou. Lidi si museli zavolat na konkrétní telefonní číslo během konkrétních provozních hodin, a pokud se dovolali, osoba na drátě je řešila jednoho po druhém – pěkně z pohodlí firemní kanceláře, za zavřenými dveřmi, kde nikdo cizí neposlouchal. Někomu se to nelíbilo? Jeho smůla. Skiareály měly pramálo důvodů ztrácet čas nad občasnou zákaznickou nespokojeností a zákazníci ještě míň možností krom zahudrování si na okně pokladny, ve vteřině vytláčeni dalšími ve frontě. Dokud se všichni neocitli na nezmapovaném území. Dnes může lyžař s 500 followery odtvítovat vzkaz na sociální účet střediska tak, že každý z jeho pěti set přátel zprávu potenciálně uvidí.

Text: Tom Řepík Co víc, pokud by kdokoli z těchto pěti set lidí chtěl naskočit do debaty, může. Po nedobrém dni, kdy ve středisku něco na lanovkách, na svazích nebo ve stravovně nefungovalo, jak mělo, se může jeden zklamaný rodič v mžiku proměnit v celou jejich armádu. Desítky, stovky nespokojených hlasů, každý před očima svých pár set přátel, všech vidících všechno. Druhá překážka, jíž skiresorty čelí, tkví v očekáváních uživatelů sociálních sítí. Přátelé na Facebooku jeden od druhého okamžité reakce nevyžadují ani neočekávají; pokud však jde o zákaznické služby, poptávka po okamžité odpovědi se nijak nezměnila od dob, kdy lidi přestali volat na zákaznickou linku a začali tvítovat. Polovina uživatelů sociálních sítí očekává od komerčního subjektu reakci do 60 minut – to

není můj divoký odhad, nýbrž citace z jistého aktuálního spotřebitelského výzkumu. Ten dále uvádí, že zmíněných 50 % se týká běžných dotazů. V případě stížností tento poměr vyskočí na 78 procent. Tolik generalizující statistika – ze své praktické zkušenosti oborového marketéra dodávám, že pokud se zákazník rozhodl přes střediskovou sociální síť řešit nějakou svou nespokojenost, očekává odpověď hned, zatímco nad problémem stále sedí. Či v ní aspoň doufá. Tato už tak kritická situace zákaznické netrpělivosti je dál zhoršována limitovanými personálními stavy středisek. Ve většině z nich je na každou konkrétní činnost k dispozici jeden konkrétní člověk – se svou pracovní dobou, únavou a trablemi. Jenže publikum na sociálních sítích se ukázněně nepřestane ptát v pátek v pět odpoledne. Pro řadu středisek je toto existujícím problémem a pro mnohá jiná tikající časovanou bombou, než se jim něco na lanovce, svahu nebo v restauraci pokazí. Zatímco se vesměs všechna snaží s prostoji v reakcích něco dělat, průměrným standardem tuzemské horské branže je otázka čekající na zdi střediska k zodpovězení – tipli jste si? – pětapadesát hodin. Přes dva dny.

sociální účty středisek

| 145 |

Čelíce o mnoho náročnějším očekáváním, než je oborových 55 hodin, čím by měla střediska začít? Jednoduchým krokem – vyhradit aspoň jednoho člověka (obvykle z marketingového oddělení), jenž bude aktivity publika na střediskových sociálních účtech pročítat a bude mít plán, jak v které situaci zákazníkům odpovědět. Na rozdíl od starých časů, kde jediný člověk stíhal vyřizovat střediskové telefonáty jeden po druhém, dnes musí stejná osoba sledovat příchozí komentáře a případné stížnosti z řady směrů – a rychlost reakcí by měla být relevantní k tomu kterému médiu. Například na Facebooku může publikum napsat na zeď střediskového účtu, okomentovat střediskem sdílený komentář, reagovat na status či komentář jakéhokoli druhého návštěvníka, který napíše na střediskový profil, tagem názvu střediska označit status na vlastním soukromém profilu anebo středisku poslat soukromou zprávu. Na Twitteru a Instagramu, kde téměř veškerá komunikace je veřejná, to je ještě komplikovanější. Ačkoli by se mohlo zdát, že s takovou spoustou kanálů, kudy se veřejnost může zapojit do komunikace, je monitorování situace obtížné až utopické, řešení je relativně snadné: využívat mobilních alertů na nativních aplikacích každé platformy. Kolega Dan Bergeron, jenž měl donedávna ve Vailu na starosti sociální média, tuto praktiku potvrzuje: „Na každý kanál jsem měl nastavenu nativní aplikaci pro iPhone a reagoval jsem na alerty. Včas jsem tak zvládal odpovídat na relevantní komentáře. Protože ale každý občas potřebuje den volna, stejné aplikace měli v mobilech i kolegové manažeři pro web a eventy. Pak je pár klíčových lidí, kteří mají z pozice své odbornosti co říct – zejména ve snowparcích nebo ze zasněžovací skupiny – ti pak mají pravomoc reagovat podle uvážení na specifické dotazy ze svých soukromých účtů.“

FOTO: DEPOSITPHOTOS

Automatický monitoring

Z krátké historie sociálních sítí dobře známe, jak snadno může nespokojený internetový dav vzít ztečí nic netušící brand. Ale i skiresorty mají jednu novou možnost, kterou v dřívějších časech telefonátů nebo osobního kontaktu neměly. Dnes mají volbu, zda na sociální komentář budou vůbec reagovat. „Vždycky jsem se snažil vyřešit tazatelův problém, ale co se týče stížností a negativních komentářů, vypěstoval jsem si během let cit posoudit, zda ten člověk hledá řešení, nebo si chce jen stěžovat. Pokud to druhé, nechával jsem ho to udělat a nereagoval,“ vysvětluje Dan Bergeron a dodává: „Občas jediné, co frustrovaný zákazník chce, je být slyšen a emocionálně ventilovat svůj problém, který vidí jen vlastní optikou a ani se nenamáhá srozumitelně jej vysvětlit. Jen po-

Naráz je snadné komunikovat s ústředím Špindlu, Zermattu nebo Aspenu podobně jako s Lojzou Slunéčků odvedle. Nezávisle na tom, kdo bude odpovídat, dynamika socmediální komunikace se od tradičního zákaznického servisu mírně liší a střediska to musí brát v potaz. Když někdo zavolá na zákaznickou linku nějaké velké společnosti se speciálním dotazem, bude přepojen na příslušné oddělení, které jeho problém kompetentně vyřeší. Když udělá totéž na sociálním účtu horského střediska, osoba na druhém konci nemusí mít všechny odpovědi v rukávu a může potřebovat nějaký čas k tomu, aby je zjistila. Do jisté míry je to jako tvítovat na @Lidl s otázkou, zda lokální supermarket v Bechyni má ještě ve výprodeji ty dánské rybí saláty.

Řešení stížností Dotazy na téma sněhových podmínek nebo střediskového ceníku jsou jedna věc. Co ale stížnosti?

třebuje vypustit páru. Ale takový je život na sociálních sítích, ne každý návštěvník si vystěžuje omluvný oběd v restauraci se skipasem navrch.“ Ale ačkoli je pravdou, že každý případ stížnosti není nutné ani vhodné řešit omluvným dárkem, vailský zákaznický servis má k dispozici určitý sortiment promo položek v brandu koncernové Epic sezónky, jimiž podle vlastní úvahy řeší nejakutnější zákaznické konflikty v těch případech, kdy cítí vinu na své straně. Obvykle pomůže, když se středisko soukromou zprávou stěžovatele zeptá, co pro něj může udělat. I ten nejrozzuřenější renegát se obvykle zklidní a osobní zájem střediska mu polichotí. Což jen potvrzuje Danova slova výše – zákazník jen nechce být přehlížen a chce mít pocit, že mu skiareál naslouchá a cení si jeho peněz. Nic, co by střediska dobře nevěděla od dob, kdy se do tohoto byznysu pustila.

Všechno pouze začíná Bez ohledu na to, jak se každé středisko k sociálním sítím postaví, tyto platformy nikam v dohlednu nezmizí. Jde tohoto času o nejlogičtější způsob, kudy dosahovat na zákaznické služby – dostupný (často v kapse), neformální (bez nutnosti vyplňovat formulář), rychlý (či by aspoň být měl). Výzvou pro většinu skiresortů je naplnit zákaznická očekávání obdržet rozumně rychlé inteligentní reakce tím, že poskytnou k dispozici adekvátně početný a kompetentní personál. Jedna monitorující osoba s jedním dvěma zaskakujícími náhradníky je obvykle všechno, co je potřeba. Nevyspalý a podrážděný provozovatel, který se před půlnocí dostane domů a před krátkým spánkem si střihne hodinku ironických reakcí na střediskovém Facebooku, adekvátním řešením jistě nebude. To už skiareálu může stát za úvahu socmediální účty opustit. Ne, že by se to (ve světě i u nás) už nedělo. Na místě je nepovažovat sociální média za výlučnou reklamní hlásnou troubu, ani však za trn v patě. Jde o výborný nástroj ke stále relativně novému fenoménu obousměrné komunikace – a výbornou příležitost poznat své publikum, vytvořit si s ním vztah a začít budovat základy onoho mytického hodnotného zákaznického zážitku. O jakém se v PR materiálech středisek mluví a píše odshora dolů, ale o to míň na něj návštěvníci v reálném světě naráží. Střediska těžko kdy realisticky srazí průměrnou dobu reakcí na pět minut. Ale ignorovat limitovanou trpělivost stále zhýčkanějších zákazníků by neměla. Koneckonců téměř všichni z těch dobře situovaných velkoměstských návštěvníků s kožešinovými límci a výbavou z půjčovny, pro něž bývají skiresorty ochotny udělat cokoli, mají své twitterové a facebookové účty. A pokud začnou namísto telefonování tvítovat, areál by měl být připraven.

OBOROVÝ TISK

| 146 |

Text: Tom Řepík

NEKROLOG MAGAZÍNU SKIING se nikdy nevrátili. Ránu z milosti pak zasadil kdysi slavnému titulu internet – a zejména Facebook – s jejich snadno kvantifikovatelnou investiční návratností.

FOTO: SKIING USA

Kultovní americký magazín Skiing je po smrti. Odešel letos na jaře v 69 letech po dlouhé těžké nemoci a prožil pozoruhodný život.

stejní redaktoři. Konec nejméně jednoho z titulů byl cítit ve vzduchu. Vlastnická korporace ve snaze vybojovat si zpět bohaté inzerenty autoznaček a alkoholu ze zlatých časů šedesátých a sedmdesátých let začala dělat stejné triky, jaké dělají všechna mainstreamová periodika – uměle nafukovat svůj tiskový náklad. „Lyžaři, přihlas se na ten a ten partnerský závod nebo si kup skipas do Vailu a dostaneš předplatné zdarma.“ Ze skutečných předplatitelů udělala tato taktika během let ohrožený druh, velcí inzerenti

Americký magazín Skiing a náš SNOW před pár lety na dálku spojila v jeden daný moment paradoxní telepatie, když oba tituly vycházející ve stejném týdnu si na svou obálku (vydání z listopadu 2014) vybraly zdánlivě stejnou fotografii, SNOW však asi o půlvteřinu mladší sekvenční záběr. O žádné druhé podobné situaci v branži nevím. K fascinující a poučné historii oborových publikací se ještě rád vrátím v některé z budoucích Nostalgií zašlých zim. Do té doby, R.I.P. Skiing Magazine.

FOTO: SKIING USA

asopis založil v roce 1948 válečný veterán z Desáté horské divize Merrill Hastings původně jako na zprávy zaměřený lyžařský bulvárek nazvaný Rocky Mountain Skiing. Po několika přejmenováních se v roce 1956 titul ustálil jako Skiing, aby pak čelil snad půltuctu vlastnických změn. Hastings byl typem umíněného paličáka s pevným – a dlužno dodat, že taky dobrým – intuitivním názorem, co za obsah chtějí lyžaři číst. Byl pověstný svými telefonáty šéfům středisek a výrobcům značek, s nimiž dopředu hodlal diskutovat možnou absenci jejich produktů, pokud se nerozhodnou v magazínu inzerovat. Skiing a o něco starší SKI byly krvelačnou konkurencí; podle Hastingse SKI nebyl magazín, nýbrž „nepřítel“. Nejdůležitější vlastnická změna se pro Skiing odehrála v roce 1964, když Hastings prodal magazín newyorskému vydavatelskému domu Ziff Davis. Vlastník Bill Ziff vymyslel časopisu přídomek „magazín pro náročného lyžaře“ a skokově vyšrouboval tiskový náklad na historický oborový rekord všech dob, více než 480 tisíc výtisků – jedinkrát a nakrátko víc, než kolik vykazoval konkurent SKI. Druhým nejvýznamnějším vlastníkem bylo newyorské vydavatelství Times Mirror Company, vlastník SKI, které v roce 1987 utratilo přes 150 milionů dolarů za skupinu časopisů cílících na trhy, které už vydavatelství obsluhovalo; včetně 25 milionů za Skiing. Dva odjakživa znepřátelené časopisy, neustále válčící o čtenáře a inzerenty, byly naráz pod jednou střechou. Nejenže byly prodávány stejnými lidmi; zanedlouho oba magazíny psali

E M Á N Í ZAČ A 2017 N J Í Ř . 26

NEJDŘÍVE NA LYŽE! ZASNĚŽOVÁNÍ PŘI TEPLOTÁCH NAD NULOU OD 26. ŘÍJNA 2017 Hotelová sjezdovka

OD 17. LISTOPADU 2017 Horní kotva

WWW.MONINEC.CZ

STŘEDISKOVÝ BRANDING

| 148 |

BRAND

[na druhou]

žera Nicka Lamberta jako „zážitkové zpestření“ pro návštěvníky. Na okraji výukového svahu střediska postavili „cukrovou budku“, z místních naříznutých javorů stáčeli cukrovou mízu a vyráběli sirup přímo před očima návštěvníků. Ochutnávky sirupu a na místě připravovanou limonádu zprvu nabízeli gratis jako poděkování lyžařům za jejich návštěvu. Ze stále sílícího ruchu před budkou si však relativně rychle uvědomili, že by měli sirup stáčet do lahví a prodávat. Vedle cukrové stáčírny začali sirup servírovat i ve střediskové restauraci. „Tím, že se návštěvník s naším produktem setkává na několika místech areálu, začíná si podvědomě komponovat jeho speciální sladkou chuť do svého celkového zážitku u nás,“ přemítá Lambert. Resort nenechal nic náhodě: investoval čas i úsilí do pečlivého výběru vhodných lahví s kvalitním pákovým uzávěrem a designu

FOTO: TRAPP FAMILY LODGE

Netuctové nápady a ikonické produkty mohou posunout značku horského střediska na zbrusu novou úroveň.

Text: Tom Řepík

osilování vnímaného významu značky může mít nepřeberně podob. Progresivní horská střediska začínají být vynalézavá v hledání cest, jak toho docílit – nad rámec obligátního opatření trik a kšiltovek se svým logem v naději, že se v nich někdo objeví v létě u vody. Níže zmíněné resorty se namísto toho učí dívat dovnitř sebe, kým jsou a jaké hodnoty reprezentují, a následně vytvářejí produkty a zážitky, které souzní s jejich identitou. A rozšiřují tak povědomí o své značce daleko za běžné hranice vymezené sjezdovkami a trváním sněhové sezóny. Ať slouží jako zdravá inspirace i tuzemskému oboru.

Gurmánské Deer Valley Často vyhlašované za skiresort s nejlepším zákaznickým servisem na světě, utažské Deer Valley se pyšní kdečím, nejvíc snad ale úrovní své gastronomie. Legendární položkou na tamních jídelních lístcích je lokálně připravované turecké chilli, servírované na mnoha místech střediska. Asi před patnácti lety si uvědomili, že jeho trvale neobvyklou popularitu by měli otočit do šance přeleštit světoznámou zelenou značku střediska. „Naši šéfkuchaři jsou tradičně velmi vstřícní ohledně sdílení svých receptů s návštěvníky i v médiích,“ prozrazuje mluvčí střediska Emily Summers. „Jen jediný recept neprozrazujeme – naše turecké chilli. Namísto toho prodáváme balíček našeho tajně namíchaného koření.“ Fenomén tajného receptu si v Deer Valley žije vlastním životem; vypráví se, že uniformovaní asistenti na parkovištích nedostávají nejčastější otázku na cestu k záchodům nebo k hotelu, ale na vyzrazení receptu. Tím, že Deer Valley umožňuje návštěvníkům vychutnat si připomínku střediska i doma a podělit se s ostatními, vtiskuje svou nezaměnitelnou chuťovou stopu na jazyky nejen těch, co resort navštívili, ale i těch,

Resorty se učí dívat dovnitř sebe – kým jsou a jaké hodnoty reprezentují, a následně vytvářejí produkty a zážitky, které souzní s jejich identitou. etikety s logem střediska. Lambert dodává: „Náš javorový sirup jde v ohledu střediskového brandingu mnohem dál, než jen natisknout logo na nějaký hrnek či mikinu. Návštěvník si může unikátní značkový výrobek odvézt domů nebo si ho

FOTO: SUNDAY RIVER RESORT

PIVNICE VE VERMONTSKÉ TRAPP FAMILY LODGE

objednat online z domova, pokud přijel odněkud zdaleka a nechce se s lahvemi tahat. Produkt funguje jako unikátní emocionální i fyzická připomínka návštěvy našeho střediska.“

Sladký Sunday River Skiresort Sunday River z amerického Maine se pustil do kultivace zákaznického vnímání střediskové značky sladkou cestou – v areálu vyráběným javorovým sirupem. K výslednému řešení se dobrali postupně; nejprve jen adoptovali napohled excentrický nápad jejich marketingového manaJAVOROVÝ SIRUP ZE SUNDAY RIVER

které pálivé chilli možná k návštěvě zláká. Od té doby resort přidal zeleným jelením logem obrandovanou domácí hořčici, sušenky, sýry a omáčky. Tisková mluvčí říká, že každý z produktů musí splňovat velmi vysokou úroveň kvality – jakou návštěvníci v jejich středisku očekávají od příjezdu na parkoviště až po odjezd z něj. Tato mentalita pak předurčuje přísný výběr, které produkty budou mít výsadu zařazení pod střediskový branding. Všechny gastro položky musí být snadné zabalit, prodat a odvézt si domů a až tam je servírovat – jako jedinečnou připomínku neméně jedinečného Deer Valley.

Ležák z Říše Klíčovým se pokaždé zdá dokázat nalézt ten správný produkt, který s původním brandem

Střediskový branding

| 149 |

FOTO: DEER VALLEY RESORT

pivního produktu záměrně reflektuje rodinnou značku hotelu – od fontu logotypu, přes druh piva po jeho vysokou kvalitu. Jak potvrzuje Sam von Trapp, spojení značky piva s historickým brandem hotelového resortu se ukazuje být stále efektivnějším. V současnosti je sice hotel stále spíše podporovatelem značky piva, ale v budoucnu se tento poměr může změnit: „Ve vnímání prvonávštěvníků nejprve naše známá značka hotelu představuje a podporuje u nás vyráběné pivo, ale za čas pak pivo bude propagovat hotel. Umím si představit situaci, kdy se v budoucnu lidi dozví o našem hotelu díky pivu, které si oblíbí někde stovky a tisíce mil od Stowe. To spojení je zkrátka dokonalé.“ Von Trapp prozrazuje, že rodinnému rozhodnutí vařit pivo a spojit ho se značkou hotelu předcházelo dlouhé rozvažování. „Každou chvíli za námi někdo přijde s nějakým nápadem, jak se svézt na naší známé značce. Otec se těmto námluvám vždycky bránil, zejména protože nemohl mít do detailu pod kontrolou kvalitu partnerského výrobku, a vysoká kvalita je pro brand von Trappů kritickým aspektem. Jednou se rozhodl – pivo ano, ale vařme ho sami. Bylo to skvělé rozhodnutí, které funguje. Kontrolou kvality jsme ale posedlí dodnes, to rozhoduje o úspěchu. Je dobré mít v zádech silnou značku, kterou každý rozezná, ale nakonec jde o vlastní kvalitu piva – na té jediné záleží.“

OBRANDOVANÁ GASTRONOMIE UTAŽSKÉHO DEER VALLEY

FOTO: TRAPP FAMILY LODGE

provázat. Ve vermontském Stowe sídlí rakouská šlechtická rodina Trappů v luxusní Trapp Family Lodge, postavené baronem George von Trappem po emigraci z Rakouska v roce 1938. Součástí velkorysého alpského hotelu s 93 pokoji je i rodinný pivovar. V něm vařený Trappův ležák je perfektním prodloužením silné historické značky Trappů. Jak prozrazuje mluvčí a manažer resortu, baronův vnuk Sam von Trapp, šlo o pečlivě promyšlené řešení: „Můj otec chtěl vždycky dělat

Chata, nebo letiště? Jiný slavný horský resort, Timberline Lodge při Mount Hood v Oregonu, získal vloni na podzim

exkluzivní prodejní prostory v odbavovací hale hlavního portlandského letiště, v nichž si otevřel svou detašovanou prodejnu. Odbavovacím prostorem denně projde přes 5 tisíc lidí, kteří mohou potenciálně do krámku zavítat. Timberlinští věděli, že v místě musí nastolit přísnou kopii charakteru historické horské chaty. Návštěvníci tak v jediném okamžiku vejdou ze sterilního prostředí moderní letištní haly do teplého, přívětivého pohodlí horského hotelu. Každý detail reflektuje autentické prostředí v chatě – od dřevěných sloupů a trámoví se starou patinou, přes kopii timberlinského krbu, po typ staré podlahy totožné s tou z chaty třicátých let. Letištní reprezentační obchod otevřeli v listopadu a hned vzápětí si uvědomili hodnotu, jakou bude přinášet timberlinskému brandu: „Je pro nás až zarážející, kolik lidí procházejících letištěm nemělo ani potuchy o našem resortu. Dokonce místní z Oregonu,“ komentuje manažerka resortu Jenna Stewart. Návštěvníci tu získají promo materiály o horském resortu a mohou si nakoupit resortem pečlivě vybraný, vesměs luxusní butikový upomínkový sortiment, jemuž se rozhodli propůjčit svou pečeť. Resortu potrvá nějaký nezbytný čas, než bude schopen změřit praktický dopad své letištní investice na reálnou návštěvnost v oregonských horách, ale už nyní je nepochybné, že spousta lidí je unešena kouskem nefalšovaného horského prostředí v městské letištní hale: „Já sama se kolikrát musím upomenout, že jsem na letišti, a ne v horách,“ přiznává manažerka. Současně potvrzuje, že resort aplikoval myšlenku společnou všem předchozím zde uváděným případům: „Věděli jsme, že nemůžeme jen vzít naše logo a umístit ho sem na nějakou výstavku. Musíme zůstat tím, čím jsme, a kousek našeho kopce přenést sem.“ A o to přesně jde – lhostejno zda formou javorového sirupu, rakouského piva nebo letištního butiku; správně provedené umocnění střediskového brandu může přenést jeho kopec kamkoli daleko.

něco zábavného a všiml si, že na většině míst ve zdejším okolí vařili tmavá piva. On se chtěl pustit do něčeho tradičnějšího, svázaného s naším rakouským původem – něčím jako kvašený ležák.“ Netrvalo dlouho a rodina si uvědomila, že jejich značka piva je skvělým doplňkem brandu horského hotelu. V osmdesátých letech po požáru přestavěný hotel má v přízemí velkolepou pivnici napojenou na prostory pivovaru. Trappova rodina rozváží pivo do sedmi amerických států a své distribuční teritorium chce dál rozšiřovat. Každý aspekt jejich

FOTO: TIMBERLINE LODGE

NA RODINNÉ USEDLOSTI VAŘENÝ TRAPPŮV LEŽÁK

LETIŠTNÍ BUTIK TIMBERLINE LODGE NA PORTLANDSKÉM LETIŠTI

STŘEDISKOVÉ PRODEJNY

| 150 |

Text: Tom Řepík

DRŽET SVOU LAJNU Lyžařské obchody nenápadně mizí z ulic měst. To otevírá šance provozovatelům horských středisek.

FOTO: VAIL RESORTS

Lekce z toho plynoucí pro střediskové prodejny kdekoli na světě je zřejmá: zachovejte si vlastní identitu a slaďte ji s identitou střediska. Původním personálem vedené lokální prodejny, dodávající sortiment na míru poptávce místní klientely a poskytující expertní služby od bootfittingu po servis lyží mohou být enormně úspěšné – a navíc si budovat svou vlastní reputaci a kultivovat střediskový brand. Většina střediskových provozoven VRR začíná prodejní sezónu krátce před listopadovým svátečním víkendem Díkůvzdání, kdy tamní areály otevírají. Typicky pak drží své plné ceny do konce února, kdy zahajují prvním kolem slev a ceny přizpůsobují momentálním sněhovým podmínkám. Za sněhově silných zim se obchody snaží držet plné ceny dál a se slevami přichází až v momentě, kdy tržby začínají zřetelněji slábnout.

Střediskové prodejny vládnou mocí posílit a rozšířit povědomí o značce resortu. Provozním ředitelem VRR je Kat Jobanputra, dřívější šéf coloradského řetězce Specialty Sports Ventures (SSV), který vailská skupina před několika lety akvírovala. SSV sdružoval asi 150 vesměs malých sportovních obchodů v centrech měst, na rozlehlých amerických předměstích i v horských střediscích – s tím, že všem nechával vlastní původní identitu. Prodejny byly řízeny decentralizovaně, aby si udržely loajalitu svých věrných zákazníků a nepříčily se místním zvyklostem a podmínkám; benefitovaly ale z centralizovaného nákupu a distribuce zboží, skladování, IT, marketingu, HR a mzdové agendy.

Řetězec obsluhuje své věrné zákazníky už od předválečných let; skupina byla založena jako Gart Sports v roce 1928, v devadesátých letech pak své jméno prodala silné oborové značce Sports Authority. Od ní Gartovy obchody koupila vailská skupina v roce 2010 s existujícím personálem i dosavadní provozní filozofií. To znamená zachovat původní vývěsní štíty starých provozoven a nebořit zákazníkům iluzi, že jde o nezávislé místní prodejny, ač ve skutečnosti vlastněné největší oborovou korporací světa. Portfolio VRR sdružuje zavedená retailová jména jako Colorado Ski & Golf, Boulder Ski Deals, Aspen Sports, Telluride Sports, Ski Depot nebo Any Mountain Sport. „Filozofií VRR je provozovat nejlepší prodejny v každém ze středisek a jejich spádových aglomerací. Značky většiny prodejen jsou v místních podmínkách tak ikonické, že nedělalo žádný smysl zkoušet je sjednocovat pod společný brand,“ vysvětluje Jobanputra.

FOTO: VAIL RESORTS

rodej sportovního zboží není snadným byznysem za žádných okolností; provozovny v horách mají život o to těžší vinou sezónnosti a silné závislosti na počasí. Střediskové prodejny nicméně vládnou mocí posílit a rozšířit povědomí o značce resortu. A se stále se snižujícím počtem specializovaných lyžařských obchodů ve městech roste i příležitost vylepšit retailové tržby střediska. Své o tom ví globální lídr branže, koncern Vail Resorts, provozující prostřednictvím své filiálky Vail Resorts Retail (VRR) bezmála 200 amerických sportovních prodejen.

Utažský mohykán Jedním z posledních větších řetězců lyžařských speciálek ve Skalistých horách, který projevenému nákupnímu zájmu vailského koncernu (prozatím) odolává, je utažský Ski N See se čtrnácti provozovnami složenými vždy z prodejny, půjčovny a servisu. Ačkoli obecně mívají řetězce

STŘEDISKOVÉ PRODEJNY

FOTO: VAIL RESORTS

| 151 |

Stoweská diverzifikace

Motýli všude

Například v nově akvírovaném vailském resortu Stowe ve Vermontu, ač areál zůstává otevřen po celý rok, svou hlavní střediskovou prodejnu na jaře zavírají a celoročně nechávají otevřen jen malý obchůdek s necelými 100 m2 v hotelovém komplexu. Velká středisková prodejna vede coby hlavní sortiment lyže, ale v prodejích dosud nijak nevévodily ostatnímu sortimentu. V rámci vailského VRR se silně věří, že demotesty na kopci jsou jediným způsobem, jak ve střediscích prodávat lyže, a tak stoweský prodejní model čekají koncepční změny. V jejich rámci lze třeba zákazníkovi, který si ve střediskovém obchodě koupí lyže (ve vailských provozech nikdy nijak levné), zpětně proplatit cenu až tří dnů testování, které k nákupu vedly.

Prodejní nika coloradského střediska Monarch je ještě vymezenější. Toto malé, obvykle sněhem zasypané středisko nemá u svahů žádné ubytování; lyžaři tam jezdí za prašanem, ne nakupovat. Malá středisková prodejna je v létě zavřená a ani v zimě nevede lyže. Nejdřív prodávali jen levné oblečení a – tak jako v každém střediskovém

Lekce je zřejmá: zachovejte si vlastní identitu a slaďte ji s identitou střediska.

FOTO: VAIL RESORTS

Řetězce s více provozovnami, jako zde zmíněný Ski N See, benefitují z pár výhod nad solitérními střediskovými obchody: podle potřeby mohou přemísťovat zboží z jedné prodejny do druhé a obvykle prodávají po celý rok dokola. Střediskový obchod takovou flexibilitu nemá – zvlášť, když jej resort na léto zavře. Což jen stupňuje tlak na efektivitu takové provozovny v každé produktové kategorii, kterou chce obsluhovat.

„Dosud jsme prodávali kolem 200 párů lyží za sezónu, což na zdejší poměry není nijak zlé, avšak ani skvělé číslo. Snowboardy nám ale nejdou na odbyt vůbec. Jejich věková skupina si chce prkna kupovat ve městě anebo doma online, nevím,“ přemítá manažer stoweské prodejny. V hlavním obchodě zkusili vyčlenit dvojnásobný prostor proti lyžím měkkému sortimentu oděvů a experiment se ujal. Prodejna přistupuje k tomuto sortimentu ne jako doplňujícímu, ale věnuje mu plnou odbornou pozornost jako u lyží. Zve si dealery prodávaných značek, aby vyškolili personál na co nejvyšší praktickou odbornost. Na rozdíl od řady jiných středisek, personál věkově starší. Manažer vysvětluje: „Většina skishopů je plná ještě-skoro-dětí, které zajímá jenom to, kolik musí odpracovat, aby dostaly skipas. Věkový průměr našeho personálu je 45 až 50 let. Naši lidi jsou tady proto, aby prodávali – a prodávají.“ Vedle oblečení se ve Stowe prodává hodně přileb, zejména dospělým. Plus mnoho doplňků: „Poskytujeme obrovský výběr pro zimomřivé návštěvníky jako palčáky, prstové rukavice nebo ohřívače rukou. Umí nám tady na východě uhodit mrazy. Když je víkend či svátek a mrzne a fouká, dokážou nás vykoupit i z bohatých zásob,“ uzavírá stoweský manažer.

v údolích měst prodejní plochou větší provozovny než nahoře ve střediscích, Ski N See mělo štěstí na rozlehlé prostory přímo v Deer Valley, protože zrovna byly k mání; značka nezaváhala a získala tím ve středisku věhlas pro svůj kvalitní servis i půjčovnu, ačkoli obvykle se byznys tohoto zaměření snaží kontrolovat sami provozovatelé středisek. Celkově jsou v městských Ski N See provozovnách úspěšnější v prodeji tvrdého zboží (lyží), kdežto ve střediscích nepřekvapivě vévodí prodeje nejrůznějších pohotovostních měkkých doplňků typu čepic, rukavic, brýlí.

skishopu – množství doplňků. Pak se soustředili na výběr lyžařských brýlí a sortiment se ujal. Naposledy zkusili totéž s dražším oblečením a prádlem; výsledky vyhodnocují. Avšak nikou, na niž se v Monarchu zaměřili skutečně důkladně, jsou různé položky s logem střediska, známým motýlem. Většina horských středisek nabízí nějaké produkty se svým logem, ale zřejmě těžko v rozsahu jako Monarch. „Zdejší vedení chce vidět všechno s logem motýla,“ okomentovala mi věc tamní PR manažerka. Zákazníci zdejšího skishopu tak najdou okřídlené logo Monarchu mimo jiné na půllitrech, hrnečcích, klíčenkách, kšiltovkách, tričkách, mikinách, čepicích, odznacích a po vzoru Vailu třeba i na televizních dekách. Malý krámek, v němž se to rojí motýly. (Krapet důmyslnějším využíváním střediskového brandingu se zabývá hned následující článek.)

Snáz se o tom mluví Vailský retailový manažer Jobanputra nabízí jednu univerzální radu střediskům jakékoli velikosti a ambicí: „Když před dekádou udeřila krize, ekonomika dostala tvrdý zásah, jenž se nevyhnul ani horským střediskům. Museli jsme svůj byznysový model hodně překopat. Potvrdili jsme si, že srdcaři budou jezdit lyžovat stále, nezávisle na časech; většina ale začala být citlivá na dobrou hodnotu. Sestoupili jsme proto o schod dolů s cenami, možná o dva. Teď je ekonomika zpátky a ještě výš než dřív, stejně tak naše ceny. Jenže v kostech tak nějak cítím, že se cyklus bude opakovat,“ prorokuje. „V dobrých i špatných časech je důležité držet vztahy s dodavateli. Jsou to naši partneři, nikdy soupeři. Ano, když to šlo, využili jsme výhodných cen, ale nikdy jsme je do ničeho netlačili. To se nikdy dlouhodobě nevyplatí. Stejnou hru se snažíme hrát se zákazníky. Jsme k nim upřímní a snažíme se jim poskytovat dobrou hodnotu, která má svou zdůvodnitelnou cenovku. Žádného zákazníka nebereme na lehkou váhu. Snáz se to říká, o mnoho hůř každodenně plní,“ uzavírá vailský manažer.

SKIAREÁL MIMO SEZÓNU

| 152 |

Text: Tom Řepík

ÚDRŽBA ZASNĚŽOVACÍ TECHNIKY FOTO: KILLINGTON MOUNTAIN RESORT

Je váš zasněžovací systém připraven čelit jakýmkoli výzvám, které může zanedlouho nachystat nevyzpytatelné počasí?

osledních několik zimních sezón ukazuje horským střediskům napříč Evropou – velkým i nejmenším – důležitost výkonného a efektivního zasněžování. Jedním z nezbytných aspektů je, vcelku pochopitelně, účinný systém samotný; neméně nutná je však jeho adekvátní údržba. Dalšími důvody pro nezanedbávání údržby jsou vedle efektivity výkonu i bezpečnost a spolehlivost provozu. Správně připravený zasněžovací systém znamená rozumně bezpečné prostředí pro obsluhující personál i lyžující návštěvníky a umožní nerušeně zasněžovat hned, jak to podmínky dovolí. Adekvátní údržba je zejména důležitá v sezónách, kdy jsou zimní střediska postižena suchým a teplým počasím, nemohou příliš či vůbec zasněžovat a neuloží svou techniku ke spánku tak, jak by měla. Okna zasněžovacích příležitostí se stále zkracují a každý areál se spoléhá na výrobu maximálně možného množství sněhu v kterýkoli okamžik, kdy to podmínky dovolí. Všechny složky zasněžovacího systému včetně čerpadel, rozvodů a koncových výrobních zařízení musí být připraveny ke spuštění prakticky na okamžitý povel. Důsledný plán posezónní a předsezónní údržby

umožní systému začít pracovat na plný výkon od prvního možného dne.

Schizofrenní situace Taková věc však často nezáleží na provozních pracovnících, nýbrž si vyžaduje angažovanost vedení střediska. Manažeři mohou mít tendenci chtít čekat až do posledních chvil, aby ušetřili za energie spojené se zprovozněním celé zasněžovací konfigurace. Ostré spuštění nedosta-

Jak tedy šetřit náklady? Málokterý dodavatel energie se asi zřekne šance naúčtovat si sazbu za neobjednaný nadměrný odběr pro testování systému; středisko by nicméně mělo zkusit takovou možnost vyjednat. Pokud to nebude možné, pak riskovat překročení naobjednaných limitů v minimalizované míře tím, že se budou testovat jednotlivé prvky – například čerpadla a kompresory – postupně, jedno zařízení za druhým. Koordinovat s lanovkami a jinými letními provozy, pokud jsou pod společným elektroměrem, ve snaze vyhnout se společnému odběru v jeden čas. Co kontrolovat? Pod běžným provozním tlakem otestovat všechny důležité komponenty a zkontrolovat, zda neuniká vzduch ani voda. Zařízení, které přes léto zůstává venku (hadice, hydranty, děla, potrubí, rozvodné skříně, ovládací panely) se může stát azylem pro včelstva nebo hlodavce; všechny prvky je třeba prohlédnout a pročistit předtím, než se jejich funkčnost začne testovat. Pokud přes léto na svazích pracoval bagr či jiná těžká technika, mohla napáchat neviditelnou škodu na rozvodech, již je vhodné odhalit co nejvčasnějším předsezónním testem. Pro kontrolu koncových zařízení je třeba natlakovat celý systém s tyčemi na svých místech, vyčistit jakékoli ucpané trysky, vyměnit defektní a zkontrolovat stav všech. Při prvním zapnutí systému je třeba nechat hydrant propláchnout a teprve, až jím bude protékat čistá voda, připojit k dělům. Rez a jiné malé částice dokážou zanést čisté filtry a trysky prakticky okamžitě. S revizí systému by středisko mělo začít co nejdříve; čím dřív začne, tím důkladnější si může dovolit být. I relativně malý tým tak zvládne zkontrolovat mnoho techniky a bude mít dost času na objednání náhradních dílů, pokud budou potřeba. Některé díly, zejména u čerpadel a kompresorů, mohou mít dodací lhůtu několik měsíců. Nejpraktičtější je otestovat systém hned po skončení lyžařské sezóny, kdy je ještě konfigurace z většiny na svém obvyklém místě, a identifikovat jakékoli závady. Potřeba údržby nebo výměny dílů je nejzřetelněji vidět, když je technologie v provozu. Inspekce později v létě je pracnější a stojí i víc času. Včasný přístup urychlí proces výměny dílů, rutinní letní kontroly i přípravu na podzimní start provozu.

Posledních několik sezón ukazuje horským střediskům napříč Evropou – velkým i nejmenším – důležitost výkonného a efektivního zasněžování. tečně prozkoušeného systému však může vést k nepříjemným překvapením, frustraci a fatálně opožděné výrobě sněhu. „Zasněžování musím mít v takovém stavu, aby když přijde rozhodnutí o začátku, se po stisknutí tlačítka všechno rozjelo, jak má, a vyrábělo sníh s maximální možnou efektivností podle daných podmínek. Nic se na údržbě nevyplatí ošidit,“ řekl mi provozní technik jednoho tuzemského střediska.

Následuje ilustrativní seznam rutinních úkonů kontrolní údržby hlavních částí zasněžovacího systému, do něhož mi přispělo několik zkušených techniků z tuzemských skiareálů.

Trysky Hlavními položkami k revizi jsou vodní trysky, nukleátory a masky filtrů. Kontrola stavu každé trysky. Opotřebená nebo zanesená tryska snižuje

Těžká technika Vizuální kontrola ramen tyčí a ostatního zařízení. Inspekce volného pohybu všech jednotlivých částí, které se pohybovat mají, odstranění všech dočasných svorek, držáků atp. Oprava nebo výměna netěsnících ventilů u vodních i vzduchových hadic. Revize stavu hadic, pročištění a test jejich opotřebení. Kontrola zámků spojek hadic, výměna jakýchkoli volných fitinek a preventivně i těch, které vypadají, že budou mít tendenci v nadcházející zimě povolit. Při novém spojování hadic na začátku sezóny zkontrolovat korektní usazení všech spojek. Jako prevenci proti vniku hmyzu a hlodavců uzavřít igelitem nebo strečovou fólií každý otvor, panel nebo spojku. Kontrola všech hydrantů – pokud se přes léto po svahu pohybují návštěvníci, mohli zapnout vodní nebo vzduchové hydranty. Natlakovat vodní systém a zkontrolovat jeho těsnost; opravit a propláchnout jej předtím, než se připojí k dělům. Pokud bude třeba kopat do země, nepromarnit léto a podzim, nenechávat to na zimu. Zkontrolovat a pročistit vzduchové potrubí a filtry. U mobilních děl zkontrolovat pneumatiky kol, zda nejsou fyzicky poškozeny a zda dobře drží vzduch.

Čerpadla, kompresory a elektromotory by měly projít kontrolní údržbou hned na jaře. To pomůže redukovat nadměrné odběry elektřiny přes léto a podzim, kdy bude třeba energie k testu koncových zařízení. Náhradní díly těchto zařízení mívají také nejdelší dodací lhůty. Elektromotory čerpadel, kompresorů a ostatních chladicích zařízení by měly projít inspekcí certifikovaného elektrikáře (kontroly elektroniky se obecně obává většina personálu, kromě nejzkušenějších a nejkvalifikovanějších lidí v týmu).

Tyčové sprchy Zkontrolovat stav spojek, odchylky z tvarů, chybějící části, čelní těsnění. Revize všech přívodních hadic, které zůstávají připojeny k tyčím. Kontrola a promazání všech klikových a jiných zvedacích mechanismů; ujistit se, že se funkčně pohybují celou dráhu nahoru i dolů, aby byl zajištěn provozní přístup k hlavici sprchy v každé poloze. Ohledat povrch tyče i hlavice kvůli jakýmkoli trhlinám či jiným poškozením.

Vrtulová děla Zrevidovat historii provozu každého děla za uplynulou sezónu – pokud po celou zasněžovací periodu nefungovalo, jak mělo, zjistit proč a problém napravit. Zkontrolovat vodní filtry, zda nemají porušené masky, zkontrolovat kroužky a obojí vyčistit. Pokud nutno, vyměnit těsnění na filtrech a uzávěry, jelikož mohou popraskat a zpozdit tak zahájení zasněžování. U kompresoru vyměnit olej, zkontrolovat vzduchové filtry, ohledat povrch vzduchové hadice kvůli trhlinám a únikům vzduchu. Jakýkoli únik vzduchu ovlivní funkci nukleátorů. Kontrola tlakových ventilů, stavu gumových tlumičů, utažení všech šroubů. FOTO: KILLINGTON MOUNTAIN RESORT

výkon děla a jeho schopnost funkčně produkovat sníh v marginálních teplotách tím, že budou potřebovat nižší teplotu k nastartování výroby. Každý výrobce zasněžovací techniky udává přesný rozměr otvorů trysek pro různé jejich typy. Kontrola jakéhokoli viditelného opotřebení – pokud je otvor trysky nepravidelný nebo zjevně zvětšený, ovlivní to rozprašovací schéma trysky, zejména v její úvodní fázi, na které nejvíc záleží právě v hraničních podmínkách. Výrobci nabízí kontrolní nerezové hroty sloužící k porovnání původní velikosti otvoru se současnou a k odhalení, které trysky je už třeba vyměnit. Odstranit jakýkoli nános prachu, jehličí nebo hmyzu, jenž může trysku nebo nukleátor blokovat. Pročistit vodní trysky hrotem nebo jemným ocelovým kartáčem, nukleátory hrotem, tlakem vody nebo vzduchu. Kontrola a pročištění každého nukleátoru, který má vnitřní masku. Vyměnit kroužky těsnění pokaždé, kdy voda tryskou prosakuje.

| 153 |

FOTO: KILLINGTON MOUNTAIN RESORT

SKIAREÁL MIMO SEZÓNU

Zkontrolovat elektrický přívodní kabel kvůli fyzickému poškození; pokud je přes léto odpojován, zkontrolovat řádné fázování a otáčky motoru po opětovné instalaci kabelu. Kontrola externího ovládacího panelu a ochranného krytí. Revize chodu všech motorů – ventilátoru, výkyvu i kompresoru. Zkontrolovat elektrické vedení a všechny kontrolní skříně kvůli možnému zneužití pasažéry, kvůli poškození zatékající vodou, hlodavci nebo hmyzem. Ohledat podvozek kvůli prasklinám, ohnutí či jinému mechanickému poškození. Promazat všechny otočné čepové části. Kontrola funkčnosti vyrovnávacích zvedáků. Zkontrolovat podpěry proti prasklinám či chybějícím dílům.

Automatická zařízení Kontrola přesnosti meteostanice a tlakových sensorů. Zkontrolovat vlhkost vzduchu na obou koncích spektra; při nízké vlhkosti nadýchat na sensor a ujistit se, že citlivě reaguje. Zkontrolovat řádnou funkčnost čerpadel. Během léta rozpojit komunikační kabely na všech možných místech, otevřít pojistky a jističe, odpojit hlavní přívod, aby se minimalizovalo poškození v případě zásahu bleskem. Pokud má systém záložní baterie, zkontrolovat jejich řádné odpojení. Na podzim systém znovu zapojit a provést kontrolní test provozu, včetně komunikace mezi děly a centrálním počítačem.

| 154 | HAPPY END

Poznejte

Najděte odpověď na soutěžní otázku: Jak se jmenuje horská louka, na které se rozkládá lyžařský areál a kam z lázeňského města od r. 2019 povede nová moderní lanovka?

NÁPOVĚDA Termální prameny a 200 km sjezdovek jsou osvědčenými lákadly jedné z pěti lyžařských oblastí Ski amadé, v posledních letech přesto přibývají ještě další atrakce, jako je třeba 140 m dlouhý visutý vyhlídkový most na jednom z vrcholů. Ještě adrenalinovějším zážitkem je 300 m dlouhý průlet na laně s výhledem na lázeňské město a tamní vodopád. Novinkou zimní sezóny 2017/18 pak bude program Made My Day, při němž v malé skupince s průvodcem prožijete den plný nevšedních zážitků – éterické povahy možná ocení lyžování kombinované se cvičením jógy na energeticky silných místech přímo v lyžařském areálu, epické zase snídani ve výšce 2 700 m n. m., následovanou freeridovým dopolednem, jízdou na laně a jako après-ski degustaci ginu.

Odpovězte Vyhrajte

Přejděte na www.snow.cz/souteze a vyplňte krátký soutěžní formulář. Šance na výhru není malá, neboť otázku najdete pouze na této stránce v časopise! Pokud budete mít štěstí, vyhrajete: 2x 6denní skipas pro celou lyžařskou oblast Ski amadé.

OBDOBÍ PLATNOSTI: 1.–31. 1. 2018

KUPÓN AKTIVUJTE NA WWW.SKIPAS-ZDARMA.CZ NEJPOZDĚJI 1 DEN PŘED NÁVŠTĚVOU A VYPLŇTE: aktivační kód:

jméno:

1+1 ZDARMA 1 DEN

datum návštěvy:

OBDOBÍ PLATNOSTI: 20. 11.–22. 12. 2017

OBDOBÍ PLATNOSTI: 1.–30. 11. 2017

SLEVA 50 % na 1 SERVIS LYŽÍ nebo SNOWBOARDU!

ČESKO KRUŠNÉ HORY

OBDOBÍ PLATNOSTI: DO 31. 10. 2017

KUPÓN NA SLEVU VE VÝŠI 1 000 KČ V E-SHOPU LEVNELYZE.CZ PLEŠIVEC

NEVYTRHÁVEJTE

1+1 ZDARMA 1 DEN

datum návštěvy:

NEVYTRHÁVEJTE

ČESKO ČESKÁ SIBIŘ

jméno:

KUPÓN AKTIVUJTE NA WWW.SKIPAS-ZDARMA.CZ NEJPOZDĚJI 1 DEN PŘED NÁVŠTĚVOU A VYPLŇTE: aktivační kód:

datum návštěvy:

jméno:

1+1 ZDARMA 1 DEN OBDOBÍ PLATNOSTI: 1.–31. 1. 2018

Nelze kombinovat s jinými akčními nabídkami. Nevztahuje se na použitý materiál.

MONÍNEC

aktivační kód:

Nelze kombinovat s jinými akčními nabídkami a slevovými kupony.

ČESKO KRKONOŠE

KUPÓN AKTIVUJTE NA WWW.SKIPAS-ZDARMA.CZ NEJPOZDĚJI 1 DEN PŘED NÁVŠTĚVOU A VYPLŇTE:

NEVYTRHÁVEJTE

PASEKY N. JIZEROU

JAK ZÍSKAT SKIPAS ZDARMA:

1. Kupón aktivujte na www.SKIPAS-ZDARMA.cz nejpozději 1 den před návštěvou areálu. Obratem se zobrazí váš aktivační kód, který najdete spolu s datem návštěvy i ve svém uživatelském profilu. (Před první aktivací je nutné se zaregistrovat pomocí e-mailové adresy.) 2. Na kupón vyplňte získaný aktivační kód, jméno a datum návštěvy areálu. 3. Kupón vytrhněte až při nákupu skipasu v pokladně areálu a odevzdejte jej. Za kupón obdržíte při koupi jednodenního skipasu druhý jednodenní skipas zdarma, a to v období 1. 1.–31. 1. 2018. Každý má nárok na výměnu jednoho kupónu během platnosti akce. V případě, že aktivační údaje vyplněné na www.SKIPAS-ZDARMA.cz nesouhlasí s údaji na dokladu totožnosti nebo aktivace není provedena alespoň jeden den před návštěvou, nárok zaniká. Nárok na výměnu kupónu nelze vymáhat, a to zejména mimo udané datum návštěvy nebo při opakované návštěvě areálu. Změna vyhrazena.

www.skipaseky.cz

JAK ZÍSKAT SKIPAS ZDARMA:

1. Kupón aktivujte na www.SKIPAS-ZDARMA.cz nejpozději 1 den před návštěvou areálu. Obratem se zobrazí váš aktivační kód, který najdete spolu s datem návštěvy i ve svém uživatelském profilu. (Před první aktivací je nutné se zaregistrovat pomocí e-mailové adresy.) 2. Na kupón vyplňte získaný aktivační kód, jméno a datum návštěvy areálu. 3. Kupón vytrhněte až při nákupu skipasu v pokladně areálu a odevzdejte jej. Za kupón obdržíte při koupi jednodenního skipasu druhý jednodenní skipas zdarma, a to v období 20. 11.–22. 12. 2017. Každý má nárok na výměnu jednoho kupónu během platnosti akce. V případě, že aktivační údaje vyplněné na www.SKIPAS-ZDARMA.cz nesouhlasí s údaji na dokladu totožnosti nebo aktivace není provedena alespoň jeden den před návštěvou, nárok zaniká. Nárok na výměnu kupónu nelze vymáhat, a to zejména mimo udané datum návštěvy nebo při opakované návštěvě areálu. Změna vyhrazena.

www.moninec.cz

SLEVU MŮŽETE UPLATNIT V TĚCHTO PRODEJNÁCH INTERSPORT: Brno-Modřice: OC Olympia, U Dálnice 777 Hradec Králové: OC Futurum, Brněnská 1825/23a Kolín: OC Futurum, Rorejcova 906 Liberec 3: OC Nisa, České mládeže 456 Olomouc: Galerie Šantovka, Polská 1 Ostrava: Forum Nová Karolina, Jantarová 3344/4 Pardubice: Afi Palace Pardubice, Masarykovo náměstí 2799 Plzeň-Černice: Olympia Plzeň B/Shopping center II, Písecká 1093/6 Praha-Čestlice: Spektrum Průhonice, Obchodní 113 Praha 5: Galerie Butovice, Radlická 117 Praha 6: OC Šestka, Fajtlova 1090/1 Praha 9: OC Letňany, Veselská 663 Praha 9: Galerie Harfa, Českomoravská 2420/15a Zlín-Malenovice: Centro Zlín, 3. května 1170 Jablonec nad Nisou: Komenského 18 Vice informací na: www.intersport.cz

PODMÍNKY:

Lze uplatnit pouze na zboží s dostupností „skladem (1 až 2 dny)“ při celkové minimální hodnotě objednávky 8 000 Kč. Do hodnoty se započítává pouze hodnota zboží. Platnost kupónu do 31. 10. 2017. Slevový kód: SNOW2017 – vložte do pole „promo kód“ v objednávce.

www.levnelyze.cz

JAK ZÍSKAT SKIPAS ZDARMA:

www.skiarealplesivec.com

PlAy POwERFul OuTSiDE, COMFORTAblE iNSiDE.

CuSTOM SHEll Možná vás napadne, že trouba není zrovna vhodné místo pro boty, ale tohle není obyčejná trouba. Custom Shell je pozoruhodnou ukázkou vyspělé technologie. Celý tento proces trvá pouhých 20 minut a výsledkem je skelet boty přesně vytvarovaný podle vaší nohy.

CuSTOM FiT 3D léta experimentování a dolaďování trvalo, než se podařilo vytvořit tuto patentovanou technologii tvarování vnitřní botičky Custom Fit 3D. Za pouhých 25 minut máte k dispozici otisk chodidla a jistotu komfortu obuvi upravené přesně vám na míru.

S nohama je to jako s otisky prstů. Nenajdete dvě stejné nohy. Dokonce ani ty vaše nejsou obě stejné. Poradit si s touto výzvou a přijít s dokonale padnoucí botou vyžadovalo změnu myšlení. A výsledek? Ne jeden, ale hned dva vynálezy: technologie Custom Shell a Custom Fit 3D. Pozoruhodný konstrukční počin, díky němuž se boty vašim nohám přizpůsobí zevnitř i zvenčí. NOVINKY!

Výhradní dovozce a distributor pro ČR a SR: AMER SPORTS Czech Republic s. r. o., www.amersports.cz

Seznamte se s novými přístroji Suunto Spartan Trainer Wrist. Seznam autorizovaných prodejců najdete na www.suunto.cz