SNOW 110 - říjen 2018

3

X

Monínec | Paseky n. Jizerou | Karolinka Sleva 1 000 Kč na Levnelyze.cz

110 – ŘÍJEN 2018

SNOW 110

CENA: 74 KČ / 3,49 EUR

ŘÍJEN 2018

MARCEL HIRSCHER | KAROLÍNA ERBANOVÁ | V PRAŠANU JAPONSKÉ SOPKY

Marcel

Hirscher exkluzivní rozhovor

V prašanu japonské sopky

WWW.SNOW.CZ

Race Face: David Ryding

Mountain: Největší horolezecká tragédie

Mag: Emigranti z Pece

Travel: Merano a okolí

Academy: Jin a jang lyžaře

SNOWbiz: Trefy a minely horského marketingu

Tech: Podstatný detail – ponožky

SNOWBIZ

PŘÍLOHA O HORSKÉM BYZNYSU

Sjezdové lyže jsou vybaveny osvědčenou technologií Servotec, kterou používají i naši špičkoví lyžaři ve Světovém poháru.

Výhradní dovozce a distributor pro ČR a SR: AMER SPORTS Czech Republic s.r.o.

|4|

NO COMMENT

#76

FOTO: KIN MARCIN/RED BULL CONTENT POOL

|5|

#DOLOMITISUPERSKI DOLOMITISUPERSKI.com

DOLOMITI SUPERSKI: Kouzelné království omámí Vaše smysly Nechte se okouzlit nekonečným půvabem Dolomitů, světového dědictví UNESCO, a vstupte do nové dimenze svobody a zázraků. Území Dolomiti Superski je tvořeno 12 lyžařskými areály, v rámci kterých můžete používat jediný skipas. Dohromady obsahují 1200 km sjezdovek, které jsou denně upravovány do perfektního stavu. Wellness péče na míru určitě uspokojí Vaše očekávání a úžasné horské chaty a restaurace oceněné michelinskými hvězdami Vás přilákají skutečnými kulinářskými lahůdkami. Bez ohledu na Vaše záliby nebo na Váš věk, jedno je jisté: v Dolomiti Superski na Vás čeká nezapomenutelné dobrodružství.

#BeSuper

RACE

16| 22| 24| 26| 28| 30| 32| 34|

Marcel Hirscher: Jdu do toho, ale už trochu jinak Na síti D ave Ryding: z kartáčů až do světové špičky Vítejte v Síni slávy!

Evropský pohár na Liberecku Psalo se v roce 1968 J ak držet krok s první ligou žákovského lyžování Junioři vstupují do nové sezóny s novým týmem i koncepcí

MAG

36| 38| 40| 44|

Křižovatky Karolíny Erbanové Snowterest Soused?

Sok! Z Pece za svobodou

ACADEMY

50| 52| 54| 56|

Znovu elévem Jak se dobře rozlyžovat Jin a Jang – rovnováha nejen při lyžování APUL news

TECH

58| 68|

Malá revoluce ve vázáních: Atomic Shift MNC 13 Ponožky: s čím vším si musí poradit?

16|

Marcel Hirscher: Jdu do toho, ale už trochu jinak

58|

Malá revoluce ve vázáníc Atomic Shift MNC 13

FOTO: CHRISTIAN LEOPOLD / RED BULL CONTENT POOL

OBSAH

SPORT & MAG

|8|

FOTO: VOJTĚCH LÍM

FOTO: WIKICOMMONSJOKER

|9|

78|

98| Norský Voss: nezdolný průvodce s motorovou pilou

118|

FOTO: RADEK HOLUB – SNOW

Paganella: líheň malých lyžařů

92| 94| 98| 102| 118|

Mountain úvod Riširi: freeridová sopka v moři Rider on the snow Leninova pomsta

Travel úvod Merano a okolí: lyžování v pravém srdci Tyrolska Paganella: líheň malých lyžařů GPS: Magistrála střežená Grossglocknerem Norský Voss: nezdolný průvodce s motorovou pilou

121|

Trefy & minely Horského marketingu

SNOWBIZ

FOTO: JIMMI PETTERSON

MOUNTAIN

88|

Leninova pomsta

76| 78| 86| 88|

TRAVEL

FOTO: DEPOSITPHOTOS

Riširi: freeridová sopka v moři

121| 126| 128| 130| 132| 134| 137|

Trefy & minely Jakou máte kapacitu?

Plné auto ideálem Be simple!

Jednoduchý lyžařský start-up Nákladní lanovky Johan Eliasch: Chcete spasit planetu? Kupte ji!

Annonce: řádková inzerce

| 10 |

REDAKCE ŠÉFREDAKTOR

Petr Socha

ZÁSTUPCE ŠÉFREDAKTORA

Radek Holub

ODBORNÍ REDAKTOŘI

Ondřej Novák, Ondřej Katz, Tom Řepík (SNOWbiz), Lukáš Vavrda

KRESBA: ONDŘEJ TŮMA

GRAFIKA

Hurá, zima!

Zatímco když jsme byly děti, byly zimy a roky pořádně dlouhé, jak ale člověk stárne, vše se mu zkracuje. Kromě paměti či těla také vnímání času. Dnes, když sedím u psaní úvodníku prvního vydání v sezóně, připadá mi, jako bych ten předchozí psal včera. Tak snad i vám to dlouhé horké léto pěkně uteklo a jste pořádně natěšeni. Teď ta chvíle přišla – držíte první vydání 17. sezóny časopisu SNOW! Jediná smutná zpráva je, že jsme zase o rok starší. Ale i stárnutí je relativní. SNOW si například nárokuje návaznost na nejstarší sportovní periodikum na světě, časopis Zimní sport, nebo taky Lyžařství. To už je bratru 112 let, kdy vyšel první výtisk, takže jeho šéfredaktor nebo úvodníkář se už hodně desítek pozemských let prohání po kopcích, kde je jen samý prašan a azuro a kde se každý oblouk jede čistě po hraně. V Ráji, samozřejmě. A protože tam nahoře je už jen ideál, můžeme se domnívat, že se tam čas zastavil, lyžař nestárne a ta rajská jízda nemá konce. To je pane představa. Vsadil bych se, že onen redaktor by i samotnému Marcelu Hirscherovi (který si v tomto vydání mimochodem zarezervoval hned šest stran) nadělil pořádných pár sekund. A když si představím, jaký asi tvoří nebeský lyžařský časopis!

Jenže my jsme na zemi, do Dokonalosti se nám ještě nechce, protože právě na zemi jsou hory, a tak je zřejmě nezbytné se s našimi pozemskými limity smířit. Ze zkušenosti víme, že je jenom ztrátou času skrývat se za maskou dokonalosti. Lidi ji stejně prokouknou jako každou přepudrovanou fňuknu a na lyžích vám póza zapůjčená od Marcela stejně ujede a nechá vás samotného napospas horám. Není jich málo, kdo při tom věčném přebíhání ke své masce zbloudili a ztratili i skutečného sama sebe. A to je teprve tragédie! Buďme radši nedokonalí, ale sví.

A že nelyžujete dokonale? Není to jen chiméra? Třeba vás uspokojí statistická fakta: jako průměrný čtenář SNOW lyžujete s vysokou pravděpodobností lépe než 95 % domácí populace, ale

Petr Antoníček Markéta Antoníčková Michal Šindler INZERCE

Petr Havelka Veronika Bezpalcová Tomáš Rucký (SNOWtour) Tom Řepík (SNOWbiz)

DISTRIBUCE

Andrea Rosenbaumová Lenka Jarošová, Marie Potužilová

INTERNET

Petr Havelka, Radek Holub, Tomáš Roba Všichni výše uvedení používají e-mailovou adresu ve tvaru: jmeno.prijmeni@snow.cz STÁLÍ SPOLUPRACOVNÍCI

Pavel Božák, Andrea Drengubáková, Karel Hampl, Kristian Hanko, Vojtěch Lím, Vít Moudrý, Radim Polcer, Michal Roba, Kateřina Sochová, Ivan Sosna, Aleš Suk, Ondra Tůma, Jana Vlková, Alena Zárybnická JAZYKOVÁ KOREKTURA

Drahomíra Kožíšková PŘEKLADY

Kateřina Sochová

Asociace profesionálních učitelů lyžování Asociace horských středisek ČR Horská služba ČR

IČ 27175511

ADRESA REDAKCE

SNOW Husitská 344/63 130 00 Praha 3-Žižkov redakce@snow.cz ( 222 780 286 Příspěvky, fotografie a názory zasílejte na adresu redakce.

INZERCE ( 775 610 757, inzerce@snow.cz

PŘEDPLATNÉ Česká republika: www.snow.cz/predplatne predplatne@snow.cz ( 775 My SNOW (775 697 669) Slovensko: www.ipredplatne.sk objednavky@ipredplatne.sk ( +421 0800 188 826 Cena výtisku: 74 Kč / 3,49 EUR MK ČR: E13878 ISSN: 1214-0007 Rozšiřuje: PNS a.s., Mediaprint & Kapa Pressegrosso s.r.o., PressMedia s.r.o. a síť sportovních prodejen.

Vychází 7x ročně.

Toto číslo vyšlo 4. října 2018, další vyjde 18. října 2018.

Články označené tímto logem jsou komerční prezentací. Články v rubrice SNOWtour obsahují product placement.

Náklad je ověřován ABC ČR.

Všechna práva vyhrazena.

SNOWmag je ochrannou známkou. © SLIM media s.r.o. 2018

směle napsat do časopisu. (Klidně tenhle text předložte jako důkaz manželce, manželovi, příteli či přítelkyni).

/casopis ELEKTRONICKÉ ČASOPISY:

Petr Socha a SNOW

SLIM media s.r.o., Husitská 344/63, Praha 3

Markewitz; jezdec: Cody Townsend

ODBORNÍ PARTNEŘI

záleželo, ale průzkumy tvrdí, že jste skutečná špička! A když tak hovoří průzkumy, můžeme to

Těšíme se na společnou 17. sezónu a přejeme vám všem zimu brzkou, dlouhou, optimistickou

VYDAVATEL

OBÁLKA/FOTO: Salomon / Scott

hlavně lépe než 99 % světové populace! Ne že by na tom v našem zdravém hobby pojetí lyžování

a bohatou na sníh i zážitky!

SNOW, Č. 110, ROČNÍK XVII.

SNOW – OFICIÁLNÍ PARTNER

| 12 |

ZAČÍNÁME 17. LISTOPADU 2018

NEJDŘÍVE NA LYŽE! ZASNĚŽOVÁNÍ PŘI TEPLOTÁCH NAD NULOU HORNÍ KOTVA 500 metrů červená sjezdovka HOTELOVÁ SJEZDOVKA S VLEKEM POMA 200 metrů, modrá sjezdovka

WWW.MONINEC.CZ

| 14 |

SPORT MAG

Jako mnoho let nazpět se Světový pohár otevírá na ledovci v Söldenu, tentokrát 27.–28. 10. 2018.

Mezi favoritky jistě patří Sofia Goggia na snímku

| 15 | Otvírák v Söldenu

Poslední víkend v říjnu odstartuje již tradičně kolotoč Světového poháru v alpském lyžování v rakouském Söldenu. Jednu z nejtěžších tratí obřího slalomu celého seriálu absolvují nejdříve ženy 27. 10., druhý den pak poměří své síly muži.

Loni zahájila sezónu nejúspěšněji Viktoria Rebensburg, za ní se v šesti desetinách sekundy naskládaly Tessa Worley a Manuella Moelgg, pro kterou to byl také její poslední závod na ledovci Rettenbach, když na konci sezóny 2017/18 ukončila kariéru. Muži

Many Feller

Jeho příjmení znamená v němčině „chlápek“. A myslím, že to docela sedí. Vypadá opravdu jako chlápek, co šel zrovna okolo a přimotal se rovnou na start.

Jeho výrazný knír se na televizních obrazovkách začal objevovat v posledních dvou letech. Víte třeba, kdo byl v roce 2017 druhý ve slalomu na mistrovství světa ve Sv. Mořici? Feller. A kdo ve stejné disciplíně vyhrál juniorské mistrovství světa v roce 2013 v kanadském

Holky, kdo to už zabalil?

Mont Sainte-Anne? Feller. A komu loni uteklo jen o 20 bodů třetí místo v celkovém hodnocení obřího slalomu v SP? Fellerovi. Many překvapuje a může překvapit i na letošním otvíráku sezóny. Pokud dojede do cíle. U jména talentovaného mladíka totiž často najdete poznámku „nedokončil“ a jeho styl „siege oder fliege“ trochu připomíná jednoho slavného Američana.

Každý začátek nové sezóny provází dlouhý seznam jmen těch, kteří už závodění pověsili na hřebík. Na startu ženské kategorie SP už neuvidíme hned několik legendárních jmen. S neuvěřitelnými 399 starty, 36 pódii v SP a 5 na mistrovstvích světa končí ročník 1984, Julia Mancuso. S podobným součtem, 30 pódii v SP, ale s „pouhými“ 183 starty se stylově v kroji rozloučila na svém posledním závodě v Ofterschwangu Veronika Velez Zuzulová (ročník 1984). Veronika se navíc chystá na úplně

novou roli maminky. Jen o rok mladší (1985) Michaela Kirchgasser za svých 284 startů v SP stála 17krát na pódiu, ve sbírce nechybí ani tři bedny z mistrovství světa. Na startu SP stála 207krát, z toho 10krát na podiu. Ze zdravotních důvodů končí i švédská stálice Maria Pietilae Holmner (1986), která má ve sbírce i dvě pódia z mistrovství světa. Uvidíme ji ale na mistrovství světa 2019 ve švédském Äre, kde bude pomáhat organizátorům jako odborný poradce.

Kluci končí taky, ale později?

legendám, které reprezentovaly na olympijských hrách během své kariéry hned dvě země. Na olympijských hrách v Soči 2014 získal bronzovou medaili ve sjezdu. Mezi ty, kteří ukončili kariéru na mužské poměry trochu dříve, patří i Američan Tim Jittlof.

Tréninkový partner Teda Ligetyho startoval 2krát na olympijských hrách a 125krát v SP. Po dlouhá léta patřil do užší špičky v obřím slalomu, přesto své pódiové úspěchy slavil pouze v Evropském poháru, kde na stupně vítězů vystoupil hned 7krát. Jeho jméno je také spjato s mladou značkou lyží Croc/ Augment, kterou jako první viditelně přinesl do Světového poháru.

Nepřehlédněte:

I mezi muži startovní pole trochu prořídlo, byť už na ročnících narození je vidět, že kluky prostě netlačí mateřské povinnosti a závodí v klidu a pro radost mnohem déle. Zářným příkladem je jméno Patrick Thaler. Ve čtyřiceti letech (ročník 1978) se loučí s kariérou italský slalomář Patrick Thaler. V SP startoval 172krát, z toho 3krát se postavil na pódium. V kolotoči SP strávil více než 20 let. S kariérou se loni rozloučil i Čechokanaďan Jan Hudec (1981), který se po vleklých sporech s kanadskou reprezentací rozhodl od roku 2016 podporovat barvy České republiky.

Se 181 starty a 5 pódii v SP patří ke sjezdařským

FOTO: GEPA IMAGES/ATOMIC

pro nepřízeň počasí loni neodstartovali, což bylo provázeno mnoha výtkami směrem k organizačnímu týmu i k FIS. Na startu chyběl po zranění kotníku Marcel Hirscher a jeho věčný rival Ted Ligety podlehl možná trochu paranoidnímu podezření, že zrušení závodu nahraje ve sběru bodů potřebných pro celkové vítězství v SP právě Hirscherovi. Letos jsou oba připraveni, a pokud nezakročí vyšší moc, můžeme se těšit na Rettenbachu zase na ojedinělý souboj. Do toho může zasáhnout ale mnoho dalších jmen. Jedno za všechny? Manuel Feller.

(on)

16 36 44 68

Marcel Hirscher „Jdu do toho, ale už trochu jinak.“...........................................................................................................................................

Křižovatky Karolíny Erbanové Lyžařka, co zběhla k bruslím.....................................................................................................................................................

Z Pece za svobodou O krkonošské lyžařské emigraci.............................................................................................................................................

Lyžařské ponožky Vše, co o nich musíte vědět......................................................................................................................................................

| 16 |

RACE  STAR

FOTO: ANDREAS TRÖSTER / RED BULL CONTENT POOL

| 17 |

Text: Ondřej Katz

Marcel

Hirscher

„Jdu do toho, ale už trochu jinak.“ Věřte nevěřte, v létě si na nás vzpomněla největší hvězda současného alpského lyžování a dost možná nejúspěšnější lyžař všech dob, Marcel Hirscher. O jeho plánech, o touze vyhrávat a o tom, co to obnáší, být prostě nejlepší, jsme si povídali v krásném prostředí loveckého zámečku ve Fuschl am See, kousek za Salcburkem nedaleko Marcelova rodiště.

V těchto dnech už Marcel Hirscher „do toho jde zase“. I když trochu jinak.

V

loni touto dobou na tom Marcel Hirscher se zdravím nebyl vůbec dobře. V předsezonní přípravě na ledovci si zlomil nohu v kotníku a olympijská sezona tím pádem vypadala přinejmenším nejistě. Nakonec však zima 2017/18 byla tou úplně nejúspěšnější, jakou Hirscher doposud zažil. „Byl jsem ve velké nejistotě, všechna očekávání šla najednou stranou. Pro mě úplně nová situace… Ale vypořádal jsem se s tím dobře, víc než dobře, takže teď už můžu říct, že mě ten průšvih s kotníkem posílil,“ zamýšlí se držitel mnoha rekordů, geniální slalomář nad událostmi starými rok a méně. Ze všeho, co si na tomto místě o Marcelu Hirscherovi přečtete, je patrné, že během posledního roku významně změnil pohled na závodní lyžování jako takové. A jeho postřehy jsou skutečně zajímavé…

Otázka, kterou se všichni zabývali až do začátku léta, tedy zda bude Marcel Hirscher dále závodit, je nyní definitivně zodpovězena…

Ano, Marcel Hirscher bude i letos závodit.

Ale určitě to nebude vypadat jako dřív.

Abych to vysvětlil… Samozřejmě chci pořád vyhrávat závody. Ale nechci tomu

už podřizovat tolik věcí a celý svůj život.

Posledních patnáct let jsem věnoval lyžování, dal jsem tomu 120 % svého času, veškeré úsilí. Dával jsem lyžování úplně všechno a vše ostatní šlo stranou. Ale teď už to tak nechci.

Do mého života přišla celá řada dalších pozitivních impulsů, spousta okolností, spousta dalších výzev, na které se těším. A můžu jim jít vstříc pouze tehdy, když vymyslím nějaký přijatelný kompromis mezi lyžováním a vším ostatním.

Nejsem ještě ready dát lyžování sbohem.

Na to mám lyžování moc rád a pořád mě ohromně baví. Chci být součástí toho dění, kterému hlavně vy, novináři, říkáte bílý cirkus.

Ale už trochu jinak než dřív.

Upřímně, já nevím, jak to bude fungovat.

Neplánuju být v závodech, ve kterých budu startovat, horší než doposud. Asi nepojedu tolik závodů jako dřív, určitě se nebudu připravovat tak, jako jsem se připravoval posledních deset let, protože jsem toužil vyhrát World Cup Overall. Vyhrát celkové hodnocení Světového poháru znamená být na kopci dennodenně, odjezdit obrovské množství závodů… A když náhodou nejsi na kopci, jseš v posilovně. A tohle už nechci. A přitom chci vyhrávat závody. Tak uvidíme, jak to všechno půjde, nebo možná nepůjde dohromady.

| 18 |

RACE STAR

Kvantita už v tvojí přípravě nebude hrát hlavní roli. Asi půjde spíš o kvalitu, správné zaměření, načasování…

Přesně tak. Budu se připravovat trochu jinak, budu jinak přemýšlet a možná i jinak závodit.

Ale pořád chci vyhrávat, i když už k tomu chci dospět trochu jinou cestou.

Je tu ale jedna důležitá věc, já se nepouštím do žádných šílených experimentů. Na určitých změnách už jsem postupně pracoval třeba poslední čtyři roky. Dřív jsme jezdili trénovat na Nový Zéland a do Jižní Ameriky, ale já jsem poslední roky celou přípravu odjezdil na rakouských ledovcích. A zjistil jsem, že tak je to správně. Co jsme tu všechno zažili! Mlhu, vítr, déšť, měkký sníh… A dnes to hodnotím tak, že co tě nezabije, to tě posílí.

Mimochodem, ty nekonečné přesuny mezi kontinenty, ty mě fakt zabíjely. :-) V absolutní světové špičce se držíš už téměř deset let, to je na dnešní poměry dost neobvyklé. Co v tomto ohledu děláš lépe než ostatní?

V první řadě mám obrovské štěstí. Po rodičích jsem zdědil velmi dobré dispozice pro tento sport, teď myslím především fyzickou stránku. Pro to jsem nemusel udělat vůbec nic, prostě mě bůh takto podaroval. Ale taky jsem s tím darem nějak dál pracoval a na tomto místě musím říct, že mám opět obrovské štěstí na lidi, kteří se zapojili do mého týmu. Před sedmi lety jsem například angažoval kondičního trenéra, který kom-

pletně změnil systém mojí přípravy. Ono to zpočátku bylo docela překvapující, pro někoho možná i kontroverzní… Úplně jsem třeba přestal jezdit na kole, myslím tedy pro nabírání kondice. A přišly i další specifické kroky, kterým by možná každý nedůvěřoval.

Ale já jsem trenérovi věřil a vyplatilo se to.

Nebylo to ale tak, že bych neměl nabírat svalovou hmotu, právě naopak. Jen jsme změnili způsob posilování. Víš, já jsem asi tak do sedmnácti let vůbec nevěděl, jak to vypadá v posilovně. Nebavilo mě zvedat činky, chtěl jsem jen lyžovat. Brzy se ale ukázalo, že to ve vrcholovém lyžování není možné. V následujících letech jsem tedy musel hodně zesílit. Spousta lidí říká, že jsem za poslední roky strašně narostl.

| 19 |

FOTO: GEPA PICTURES / MARIO KNEISL

V porovnání s tím, jak jsem vypadal ve dvaceti, určitě ano, ale řekl bych, že teď už jsem tak tři čtyři roky na stejné váze a více méně ve stejné tělesné kondici.

Chtěl bych ale také zmínit, že my to v Rakousku opravdu asi máme jednodušší než lyžaři v Česku, v Polsku, v Holandsku…

Já si tohle dobře uvědomuju. V Rakousku máme, jak se říká, sjezdovku za každým barákem, dobře tady fungují lyžařské oddíly a nad tím vším Rakouský lyžařský svaz.

Máme skvělé podmínky pro přípravu a také proto jsem i já schopný držet se dlouhodobě ve špičce. A smekám před každým, kdo vyrůstal mimo alpské země a něco v lyžování dokázal. Podívej se třeba na Davida Rydinga, to je příběh jako z hollywoodského filmu! Strašně moc bych Davidovi přál, aby konečně vyhrál závod Světového poháru. Co on musel v přípravě dlouhodobě překonávat, s čím se musel jako lyžař z Anglie vyrovnávat! Nedávno byl o něm na Servus TV krásný dokument, a když jsem to viděl, byl jsem normálně naměkko. Klobouk dolů, co ten chlap dokázal. A já jsem přesvědčený, že dokáže ještě víc. Ta ohromná vůle! Strašně mu fandím. Ukazuje to, že když chceš, dokážeš cokoliv. Dave Ryding by mohl být vzorem pro spoustu mladých lyžařů, nejen v Anglii.

Ty jsi měl nějaké sportovní vzory?

Měl, samozřejmě. Zpočátku hlavně chlapy, co skákali na motorkách, jako Travis Pastrana a tak.

V lyžování bych mohl zmínit třeba Bodeho Millera, Darona Rahlvese, u nás v Rakousku Benniho Reicha a určitě Hermanna Maiera.

Statistiky ukazují, že v porovnání s ostatními závodníky ze světové špičky, tvými největšími rivaly, jen velice málo závodů nedokončíš. Čím to je?

Budu se připravovat trochu jinak, budu jinak přemýšlet a možná i jinak závodit. Ale pořád chci vyhrávat, i když už k tomu chci dospět trochu jinou cestou.

Protože se strašně bojím spadnout! Vážně, dnes už děsně nerad padám.

Dřív to tak nebylo. Pokud si ještě pamatuješ, na začátku mojí kariéry ve Světovém poháru jsem snad padesát, možná sedmdesát procent závodů nedokončil. Protože jsem

často jezdil až za hranicemi svých možností.

Ale byl to záměr, tenkrát to ještě nevadilo.

Učil jsem se posouvat svoje limity dál a dál a hlavně pracovat s tím, čemu říkáme risk management. Je prostě potřeba vědět, jak daleko se v dané situaci dá jít, kdy to má smysl a kdy už ne. Dneska díky tomu nemusím jezdit za hranicí svých schopností, znám svoje možnosti víc než dobře. Asi proto málo padám. Nechodím do neúměrného rizika, to ničemu neprospívá.

Na to navážu otázkou na tvoje „angažmá“ v rychlostních disciplínách.

Souvisí to nějak s tím, co jsi popsal výše?

Ano, v podstatě ano. Už to pokoušet nebudu, skončil jsem s tím. Ale hodně jsem o tom přemýšlel, opravdu hodně. A právě proto říkám ne.

Nejde zase tolik o to, že bych se bál. Ale už na to jednoduše řečeno není čas. Podívej, když chceš ve Světovém poháru vyhrávat sjezdy, musíš se všechny tratě naučit tak, že bys je sjel i poslepu. Když nemáš sjezdovku dokonale načtenou, jseš v obrovské nevýhodě, protože na startu jsou chlapi, kteří ji znají líp než svoje boty. A jenom tohle „studium“ by mně zabralo tak dva roky.

Potom bych na těch známých sjezdovkách začal systematicky posouvat svoje limity, bez zbytečného risku, protože pád ve sjezdu tě ze hry lehce vyřadí na celou zimu. Nedej bože, aby nějaké takové zranění přišlo! Hned jsi zase o rok zpátky…

Vyhrál jsem ve Světovém poháru jedno super-G, dvakrát jsem ještě byl na bedně, takže díky, úplně mi to stačí. Ale byla to z velké části náhoda nebo spíš shoda okolností. A to je právě ono, nedá se z toho nic vyvozovat. To můžeš, až když to bereš vážně, poctivě trénuješ a dáš tomu všechno, co je třeba. A to já už nemůžu, nechci.

Nechtěl bys porazit Lindsey Vonn?

Ani ne. A v Lake Louise bych ji asi ani neporazil. No ale v Kitzbühelu bych si na ni věřil! :-) A co na Mikaelu Shiffrin? Ve slalomu myslím… Byla by fenomenální slalomářka schopna poměřit se s muži?

Určitě, ona je výjimečná. Její výkonnost, technika, psychika…

Ale stejně to nedává žádný smysl, tyhle úvahy o závodění mužů a žen. Dobře se o tom mluví, ale je to úplně mimo realitu. Ženy jezdí na jiných lyžích, na jiných sjezdovkách, mají to jinak postavené… V ženském a v mužském lyžování je všechno jinak. Nedá se to srovnávat, nemá to vůbec žádný smysl.

Když se chce někdo dívat, jak jezdí holky a jak to samé jezdí chlapi, měl by určitě sledovat finále Světového poháru. Tam je

| 20 | RACE STAR

v tomto ohledu k vidění maximum a přijde mi to super. Méně závodníků, jenom ti nejlepší, na stejném kopci, jeden za druhým.

Bohatý program, všechno na sebe navazuje, všechno má spád a nikdo se nenudí. Čekat mezi prvním a druhým kolem tři hodiny jako při běžném závodě, to je z pohledu diváka šílenost.

Změnil bys něco na současné podobě závodění, zejména tedy na podobě Světového poháru? Nebo je podle tebe vše ok?

Vždy je potřeba přemýšlet, zda by se to, co děláme, nedalo dělat lépe. Takže existují různé názory a naštěstí také nápady, jak by se scéna závodního alpského lyžování dala zatraktivnit. Třeba Bode Miller před časem otevřel otázku firemních týmů, tedy týmů, které by reprezentovaly výrobce lyžařského vybavení. Tak, jak to známe třeba z prostředí motosportu.

Já jsem toho názoru, že by toto mohlo fungovat velice dobře pro závodníky, jako jsem já, jako byl Bode, a určitě pro pár dalších. Řekněme třeba pět závodníků na každou značku, možná to vynásobme dvěma, teď myslím ještě na pět žen v každém týmu. Potom si spočítejme, kolik tu máme výrobců, kteří by v takové soutěži byli konkurenceschopní. Šest nebo sedm? No a teď si uvědom, že jenom Rakouský lyžařský svaz v současnosti v alpských disciplínách reprezentuje zhruba 450 lyžařů.

Úspěchy tě změní

FOTO: GEPA PICTURES / DANIEL GOETZHABER

„Nejsem stejný Hirscher, jako jsem byl před patnácti lety.

Všechno se vyvíjí a člověk si rovná svoje priority. Moc dobře si pamatuju, když jsem poprvé startoval ve svěťáku, když jsem poprvé vyhrál, když jsem se kvalifikoval na finále Světového poháru… To všechno byly velké milníky v mojí kariéře a člověka to samozřejmě někam posouvá. Nebo když jsem se doma v Rakousku stal mistrem světa!“

Ono by to bylo bezvadné pro tu absolutní, sponzorovanou špičku a věřím, že by takový formát dlouhodobé soutěže byl atraktivní i pro diváky. Ale pro ostatní závodníky, zejména pro mládež, by to byla pohroma.

Ti budou vždy závislí na podpoře národních lyžařských svazů a na systému, který svazy někdy lépe a někdy hůře realizují.

Víš, závodit v Evropském poháru nebo ještě na nižší úrovni není z pohledu sponzoringu vůbec zajímavé. Ale všichni jsme si tím museli projít a maximálně jsme využívali podpory, kterou nám dávají národní lyžařské svazy.

A toho se asi žádný „factory team“ neujme.

Silný sponzor si mezi sportovci vždy vybere ty nejlepší a jenom ty podporuje. Takže nevím nevím, jak by to mohlo dlouhodobě fungovat.

Ono se snadno řekne, nebudeme závodit za svoje země, ale za Atomic nebo za Head. Zní to zajímavě, ale muselo se by se změnit mnohem víc věcí. A to nebude vůbec jednoduché.

O tobě se ví, že se až neuvěřitelně detailně zabýváš vybavením. Testuješ, kombinuješ, dlouho vybíráš lyže, potom je měníš…

To je pravda. Jsem si totiž jistý, že je to jedna z nejdůležitějších příčin mého úspěchu.

Nikdy bych nevyhrál závod, kdybych neměl vždy to naprosto nejlepší vybavení pro dané podmínky. Ano, já mám vždy ty nejlepší lyže, vždy správnou desku, pokaždé ty nejlepší boty… Vyžaduju to a podílím se na tom. Znám spoustu kluků, kteří ve Světovém poháru jednou zajeli perfektní výsledek, protože se zrovna, jak se říká, všechno potkalo. Ale už to nezopakují, protože dost dobře nevědí, co jim k životnímu výsledku pomohlo. Já asi nejsem o moc lepší lyžař než ostatní kluci ze špičky.

Když půjdeme všichni do závodu na stejných lyžích, já asi nevyhraju. Já musím jet každé kolo slalomu na lyžích, které jsme ve spolupráci s mým týmem vybrali, ty lyže budou správně nabroušené, boty vyladěné přesně tak, jak chci… A potom jsem schopný vyhrávat.

Evidentně je v tom hodně tvých osobních zkušeností, znalostí… … a hodně práce. O tom vůbec nepochybuj. Je to velká část toho, co dělá Marcela Hirschera Marcelem Hirscherem.

Budeš chtít toto know-how, až jednou skutečně přestaneš závodit, někomu předávat?

(Dlouho přemýšlí.) Ani ne. Tohle je moje tajemství.

V Rakousku jsi neskutečně populární.

Neobtěžuje to už někdy?

Jasně, když to lidi přehánějí, pořád se ti někdo věší na krk… Já nemám problém pozdravit,

FOTO: SALZBURGERLAND TOURISMUS / FRANZ NEUMAYR

| 21 |

Marcel Hirscher * 2. 3. 1989 v Annabergu Sedminásobný vítěz celkového hodnocení Světového poháru, zvítězil 7x v řadě!

Držitel pěti malých Křišťálových glóbů za GS a pěti za SL. Mistrovství světa: 4x zlato (2x SL, 1x GS, 1x K), 3x stříbro (2x GS, 1x K) Olympijské hry: 2x zlato (GS a K) 1x stříbro (SL)

poděkovat, podepsat se, prohodit pár slov.

Ale mám rád, když si fanoušci drží určitý odstup, to je přece normální. Fyzický kontakt úplně nevyhledávám.

Další věc jsou potom ta očekávání, která dnes všichni mají: Marcel Hirscher musí všechno vyhrát. Když je druhý, je to neštěstí.

Ale to je úplný nesmysl! Ano, chci vyhrát každý závod, který jedu, ale někdy je člověk spokojený, i když skončí třeba pátý. Fakt, zažil jsem to. Vždycky přece záleží na okolnostech.

Když máš mimořádně špatně rozdané karty, ale odevzdáš svoje maximum, můžeš pak být se sebou spokojený, i když výsledek třeba nevypadá jako úplně top. Vyhrávat není samozřejmost, vždy je to mimořádné.

Ta super očekávání ze strany odborné i široké veřejnosti mohou být také docela svazující, nebo ne?

Přesně tak, vytváří to nepříjemný tlak. Člověk už se naučil nebrat to tak vážně, nějak tomu čelit, ale stejně…

Když jsem nastupoval do loňské sezony po zranění kotníku, neočekávali jsme vůbec nic. Nikdo nevědel, jak dobře a už vůbec jak rychle rekonvalescence půjde, nemělo cenu dávat si nějaké cíle. Jediným cílem pro mě bylo zkusit to, jezdit, jak nejlépe to půjde, a postupně se vracet do formy. Nebyl bych vůbec zklamaný, kdybych před rokem na podzim jezdil desátá místa, protože mi ten handicap v přípravě prostě víc nedovolil. Neměl jsem žádná očekávání, zbavil jsem se jakéhokoliv tlaku… A mělo to neuvěřitelně pozitivní vliv. Jezdilo se mi mnohem lépe, přicházely výsledky a nakonec z toho byla moje úplně nejlepší sezona. Takže bych se z toho chtěl poučit. Nenechám už na sebe vytvářet žádný tlak, nic už nemusím. Když další glóbus nevyhraju, nic se nestane. Mým cílem už není Křišťálový glóbus ani zlatá medaile, cílem je bavit se lyžováním, posouvat zase dál limity, když to půjde.

D 2018 LISTOPA

č. 112

 PŘÍŠTĚ:

Hans Knauss nejen o jevech ve Světovém poháru

| 22 | RACE NA SÍTI Jon Olsson Jsem defitivně zadán

Anna Veith Musím se postarat sama Zrovna jsem postnul special Vlog s naší Love story! Dva dny jsem byl v posteli, ale co jsem zkouknul tohle video, hned je mi líp.

Jsem ohromně šťastný, že mám tu úplně nejlepší ženu a konečně můžu skutečně říct, že je MOJÍ ŽENOU!

A takový to býval divoch.

18. prosince otvíráme!

Fanoušci lyžování, sněhu a dobrého vína, všichni jste zváni do Veith Sport ve Rohrmoos/ Schladming!

Škoda, nejezdila špatně, Anna. Není nad to dobře se vdát…

Mikaela Shiffrin Zdravím ze zákulisí F1

Andre Myhrer To jsme to zase roztočili Tedy to byl den! Díky,@ mathfaivre, žes mě sem vzal.

A taky díky @ redbullracing, že jste nám ukázali garáž a pit station. Nikdy jsem netušila, na jakých detailech ve Formuli 1 záleží, co všechno se tu řeší… Ale podobně by asi ostatní byli překvapeni z lyžování. :-)

Mathieu určitě. Vezmi ho někdy na lyže, Míšo!

Včera jsme v Bergsjö a v Hudiksvall nádherně oslavili moji zlatou olympijskou medaili. Jsem moc vděčný všem, kdo přišli a podíleli se na tom, že jsem zažil nezapomenutelný den.

Zahrát si tak, když nemrzne, třeba v Česku, to by teprve bylo něco, kluci!

Aksel Lund Svindal Ano, šéfe!

Lara Gut Mám doma fotbalistu Dobré jídlo je základ, když se chcete celý den honit v přírodě.

To jako myslíš masové kuličky z IKEA, chlape?

Většina holek se v létě zasnoubila, já se vdala. Tady fandím svému nastávajícímu na fotbalovém mistrovství světa v Rusku, ano jsem totiž řekla středopolaři švýcarské reprezentace Valonu Behramimu.

Po MS s fotbalem končí a bude se věnovat jenom mně.

S ženskou doma si už člověk nekopne, to je jasný.

Jižní Tyrolsko hledá lyžující požitkáře.

Jižní Tyrolsko Tě hledá.

Máte rádi lyžování uprostřed malebných hor? Srdce italských Dolomit nabízí 300 slunečných dnů v roce, téměř 100% garanci sněhu a unikátní kombinaci středomořské a alpské kuchyně v útulných horských chatách.

Na své si přijdou i rodiny s dětmi, pro které je Jižní Tyrolsko jako dělané.

Přesvědčte se sami, že Jižní Tyrolsko představuje to nejlepší z Itálie! www.suedtirol.info/lyze

| 24 | RACE FACE

Dave Ryding Text: Ondřej Katz

z kartáčů až do světové špičky Brit Dave Ryding v posledních sezónách doslova píše historii sjezdového lyžování na ostrovech. A tím pádem vlastně i tu světovou. Tenhle vytáhlý sympaťák už si svým skromným vystupováním a samozřejmě parádními výkony získal sympatie mnoha fanoušků alpského lyžování.

N

o a zájem o něj roste i s tím, jak se na veřejnost dostává Davidova story: Ryding je přece ten Angličan, co se na světové sjezdovky vypracoval z „kartáčů“. Ano, na britských ostrovech to se sněhem nebývá nijak slavné, a tak si tam relativně velkou popularitu získalo sjezdové lyžování „na suchu“, tedy na plastových kartáčích, případně podobných umělých površích. David se už co by starší žák „na kartáčích“ ukazoval jako mimořádný šikula a postupem času tedy přestoupil na sníh. Nejdříve do haly, v tom jsou Britové hodně podobní Holanďanům, no a pak už přišly na řadu opravdové sjezdovky, hlavně ty francouzské. „Kartáče nejsou sníh, to je jasné. Je v tom velký rozdíl, už jen to, že na umělém svahu vlastně jezdíš takové 12vteřinové sprinty, což se se sjezdovkou nedá porovnávat. Ale něco to člověku taky dá. A hlavně, nebýt kartáčů, tak jsem vůbec neměl možnost s lyžováním začít, takže já jsem za to vděčný,“ vzpomíná na svoje začátky Ryding.

Ve svém počátečním hendikepu dnes vidí i jistá pozitiva, což je sympatické: „Já jsem samozřejmě věděl, že oproti klukům, kteří

vyrůstají na sněhu a lyžují třeba od tří let, budu mít vždycky co dohánět. Ale zase mě to správně motivovalo.“ Tuhle vlastnost na anglickém slalomáři ocenil v exkluzivním rozhovoru pro SNOW i Marcel Hirscher, velký Rydingův příznivec.

přichází se skromností a sebekritikou: „Je bezva, že mám čistý oblouk, ale je tady pořád třináct kluků, kteří jsou rychlejší než já. Takže mám pořád hodně co vylepšovat,“ naráží s úsměvem na fakt, že ani slalom se nejezdí na krásu, ale na čas.

Rydingův oblouk se líbí

Na (staro)nových lyžích vstříc vrcholům kariéry

Dave Ryding se obecně u svých soupeřů těší velkému uznání, mnozí o něm dokonce hovoří jako o slalomáři s vůbec nejčistším obloukem. „Lhal bych, kdybych říkal, že mi jsou takové pochvaly ukradené. Je to moc

Uvidíme, jak se Davidovi bude letos dařit, zda bude opravdu zase o něco rychlejší.

Pomoci by mu k tomu měly nové lyže, trochu překvapivě odešel po pěti letech od Fischeru k francouzské značce Dynastar. „Silně emotivní záležitost… Já jsem na Dynastarech a v botách Lange závodil celé dětství, jsem s tou značkou srostlý. Cítím, že právě teď jsem asi na vrcholu své kariéry a jezdit v tomto období znovu na Dynastarech je pro mě…

Prostě very special,“ vyznal se Ryding ze své lásky k francouzským lyžím. No, musí to být velká láska, protože Dynastary v posledních letech na nejvyšších příčkách mužského lyžování jaksi nevidno. Doveze je tam Dave Ryding, ten Angličan, co se na světové sjezdovky vypracoval z kartáčů?

Kartáče nejsou sníh, to je jasné. Je v tom velký rozdíl, už jen to, že na umělém svahu vlastně jezdíš takové 12vteřinové sprinty. příjemné, slyšet, že mě ostatní uznávají. Já jsem taky technice věnoval ohromné množství času a úsilí, tak snad to teď nese ovoce,“ usmívá se Dave a říká, že také on samozřejmě sleduje své soupeře a snaží se řadu věcí přiučit. „Každý má ale svůj oblouk, svoji techniku, která se třeba liší jen v detailech.

Není možné někoho stoprocentně kopírovat, to nefunguje.“ A jak je pro něj typické, hned

FOTO: FISCHER SPORTS/GEPA PICTURES

FOTO: ÖTZTAL TOURISMUS/GRAHARD BERGER

| 25 |

| 26 | RACE ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

Štafeta

Síně slávy!

Text: Tomáš Haisl

České lyžování má za sebou dlouhou řadu úspěchů.

O to delší, o co je menší naše země a její hory. Nositelé těch největších výsledků jsou náležitě oslavováni, a ukáže-li se časem, že jejich výsledek v historických statistikách přežívá, bývají uvedeni do symbolické Síně slávy českého lyžování. Konkrétně tam vstoupí ti, kdo získají cenný kov na mistrovství světa nebo na zimní olympiádě, jejich trenéři, ale i průkopníci lyžování obecně, úspěšní předsedové Svazu lyžařů, vysocí činovníci FIS, lyžařští pedagogové, cvičitelé, rozhodčí i další.

Štafeta Síně slávy První úsek rozjíždí…

 Kateřina Neumannová Nejcennější medaile: olympijské zlato Další úspěchy: Světový pohár: 18 x 1. místo Mistrovství světa: 2 x 1. místo + 3 další medaile

D 2018 LISTOPA

č. 112

Olympijské hry: 1 x 1. místo + 5 dalších medailí … Štafetu přebírá…

Olga Charvátová Křížová

FOTO: GETTY IMAGES

| 27 |

První vyhraný Světový pohár v Ramsau, první medaile na MS v Trondheimu, ZOH Nagano, první zlato z MS v Oberstdorfu.

Nad všemi momenty ale samozřejmě ční Turín a olympijské zlato na 30 km.

Jak jste snášela neúspěch?

Prohry ke sportu patří a také jich bylo mnoho. Pokud člověk ví, proč prohrál a jak to pro příště zlepšit, tak se po chvilce „oklepe“ a jde dál. Horší je, když nevíte, proč se nedaří…

Jak jste uměla slavit vítězství?

Během sezóny se moc neslaví, úspěch spíš oslaví realizační tým.

Závodník musí být připraven na další závody. Obvykle jsem ale slavila s mými kamarády a fanklubem na Šumavě po sezóně, to občas bývalo velké. Největší oslavy byly asi po prvních medailích z OH v Naganu.

Co byste na sobě v době, kdy jste závodila, zpětně změnila?

Zkušenosti jsou nepřenositelné a nejchytřejší jsem byla, až když jsem skončila. Určitě bych nyní uměla asi trénovat efektivněji, lépe odpočívat, i psychicky bych některá období kariéry uměla zvládnout lépe. V určitých obdobích bych asi chtěla mít o 3 kg váhy méně. To se ale s odstupem času snadno řekne.

Vstupme tedy společně do útrob pomyslné místnosti a položme stejné otázky těm, na které tam narazíme. Dobrý den, Katko Neumannová!

ak jste se k lyžování dostala?

Pocházím z Písku, odkud je docela blízko na Šumavu. Navíc v Písku je dodnes svah s umělou hmotou, tam jsem strávila kus dětství.

Vyhrávala byste, kdybyste závodila v dnešní době?

To se nedá posoudit. Potkala jsem se s třemi generacemi výborných lyžařek, každá etapa měla svou hvězdu, která byla těžko k poražení. Současné ženské lyžování má také své hvězdy, ale řekla bych, že širší světová špička byla za nás silnější. Nyní vyklidily pozice Italky, Němky, Švýcarky.

Vyhrát je asi stejně těžké, před deseti lety ale bylo určitě složitější bodovat ve Světovém poháru.

Na jaký moment v kariéře nejraději vzpomínáte?

Bylo jich mnoho, některá vítězství se vryjí hluboko do paměti.

Co děláte (profesně) po konci aktivní kariéry?

Mám pořád blízko ke sportu, pracuji na ministerstvu obrany,

J

které má v působnosti resortní sportovní centrum. Také blízce a ráda spolupracuji s ČOV. Jak se promítly úspěchy do vašeho dalšího života?

Moje jméno a tvář asi stále zůstává v povědomí lidí, kteří mají rádi sport a často mi připomínají především Turín. Díky sportu mám v této oblasti hodně kontaktů.

Co vám lyžování dalo a vzalo?

Dalo mi mnoho a určitě to převažuje nad ztrátami. Emoce, vítězství, zajímavá místa a lidé, které při cestování potkáváte. Člověk rád vzpomíná na to hezké, ale samozřejmě mi sport vzal období dospívání mezi vrstevníky, normální roky studia, chození na rande, první pracovní zkušenosti. To vše jsem mít nemohla, protože jsem trénovala a závodila.

Jak se snažíte udržovat v kondici?

Jsem konzervativní, takže když mohu, tak lyžuji, běhám, jezdím na kole, v zimě občas fitko. Jde spíš o to, kolik najdu času, který jinak věnuji dceři.

Jak často se dnes dostanete na lyže?

Během uplynulé zimy jsem si užila hodně krásných víkendů na Šumavě, pracovně se dostanu každou zimu dvakrát až třikrát do Itálie do Dolomit, kde jezdím i na sjezdovkách. Když komentuji pro ČT sport lyžování, tak mám možnost lyžovat víc, loni třeba v Koreji, v nadcházející zimě mě snad čeká MS v Seefeldu.

Sportovci v Síni slávy Adolf Josef Bartoň Antonín Bartošová Alena Benc Pavel Burkert Rudolf Cardal Jaroslav Dick Wilhelm Dluhoš Ladislav Donth Franz Erlebach Josef Ettrich Albert Goder Tomáš Häckel Franz Henych Stanislav Höhnl Rudolf Jaškovská Miroslava Jež František Kodejška Karel Korunka Václav Křížová-Charvátová Olga Kučera Milan Lipčíková Sylva Mačát Michal Malec Jiří Motejlek Dalibor Musil Cyril Neumannová Kateřina Německý Otakar Novák Vladimír Nyč Radim Parma Jiří Paulů Blanka Pecková-Jeriová Květa Petrásek Martin Ploc Pavel Podzimek Vladimír Raška Jiří Rygl Ladislav

Hvězdná štafeta

Na co jste se vždycky chtěla zeptat Olgy Charvátové Křížové?

Olgo, tvoje dcera také závodně lyžovala. Převažovaly u tebe během její kariéry spíš mateřské instinkty (aby se jí nic nestalo, aby se dobře učila…), nebo pohled bývalé lyžařky, která řeší tréninky, techniku, materiál?

Sakala Jaroslav Skopek Radomír Šikolová Helena Šimůnek František Švanda Ladislav Š vubová-Palečková Dagmar Wende Franz Zeman Bohumír

| 28 | RACE ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

Text: Pavel Zelenka

na Liberecku 1980

Evropský pohár

Historie plakátu 1.

Text: ???

Je tomu 39 let, kdy v únoru 1980 na slalomovém svahu na Tanvaldském Špičáku a v Liberci na Ještědu změřily své síly mladé sjezdařky v rámci nově založeného Evropského poháru.

U

spořádáním tohoto závodu – prvního takto významného závodu v Česku – pověřil tentokrát Svaz lyžařů trojlístek lyžařských oddílů ze severu Čech. Byl to především TJ LIAZ Jablonec nad Nisou, zkušený pořadatel MČR. Jeho čtyřem funkcionářům (Josef Winter, Vladimír Šourek, Jindřich Ťukal a Václav Špringl) byla posléze dána příležitost zajet se studijně podívat na závody Světového poháru přímo do Mekky alpských disciplín – na 39. ročník Hahnenkammu do Kitzbühelu. V té době něco neobvyklého…

TJ Bižuterie Jablonec, druhý zainteresovaný oddíl, mířil tehdy svou péči nejen na mlá-

dež, kde jeho členové dosahovali výsledků na úrovni juniorské reprezentace, ale i na rozvoj masového lyžování výstavbou hned tří lyžařských areálů: Bedřichova, Severáku u Hrabětic a především Tanvaldského Špičáku, kde vyrostlo středisko se dvěma sjezdovými tratěmi (1 350 m a 1 450 m) a slalomovým svahem dlouhým 1 050 m.

Třetím do pořadatelské party je TJ Ještěd Liberec. Ten pod vedením reprezentačního trenéra Karla Hampla připravuje především mládež. Kromě uspořádání obřího slalomu na Ještědu byl Liberec i hlavním sídlem organizačního výboru. Byly tam také ubytovány

| 29 |

Karel Pekárek: lyžař a kreslíř, nebo kreslíř a lyžař?

Karel Pekárek (*1917) studoval před 2. světovou válkou právo a coby dobrý lyžař se ocitl ve sportovním klubu Vysokoškolský sport Brno, který tehdy vedla vynikající lyžařka, reprezentantka R. Beinhauerová.

Mezi přednostmi, kterými si získával Pekárek respekt a oblíbenost u lyžařů, nebyly ani tak mimořádné výkony mezi brankami, ale jeho smysl pro humor a hlavně talent pohotového kreslíře. Zjednodušeně řečeno, Pekárek, pokud nejel na lyžích, kreslil vším, co mu přišlo do ruky, a na cokoli, co bylo právě k dispozici. Portréty a karikatury svých přátel vyhotovenými třeba v průběhu večeře na jídelních lístcích a později na rubu účtenek. Po válce se mu podařilo dokončit studium, ale jako by tušil problémy, které před mladého juristu navrší totalitní režim, absolvoval výtvarnou školu v Brně a posléze se vydal na dráhu umělce na volné noze. Realizoval se jako autor stovek rozmanitých plakátů a diplomů, byl ilustrátorem mnoha lyžařských publikací. V prosinci 1946 vyšla kniha nazvaná „Hory, lyže, sníh“, v roce 1967 pak „Čáry na sněhu“. Při tom všem nepřestával lyžovat až do seniorského věku. Na dotaz, jaký byl lyžař, odpověděla jedna z jeho obdivovatelek: „Jezdil velice elegantně, byl mistrem úzké stopy, jak se tehdy vyžadovalo, a vyhledával svahy pokryté prašanem“.

zahraniční reprezentace, kterých dorazilo celkově 13.

Po návratu z Kitzbühelu se funkcionáři dali ihned do příprav závodu. Předně byl sestaven organizační výbor v počtu 21 osob, kde každý z činovníků měl přesně vymezené své povinnosti. O 16 funkcionářů více čítalo čestné předsednictvo. To se soudruhy jen hemžilo, počínaje předsedou ÚV ČSTV Antonínem Himlem přes krajské a okresní tajemníky strany, SSM až po ředitele národních podniků. Bohužel, taková byla doba.

Po vzoru kitzbühelských se organizátoři rozhodli pro vydání plakátu. Pro jeho vytvoření oslovili jednoho z nejpovolanějších a tím byl Karel Pekárek.

Incredible dream

Startovní listina uvádí jména mladičkých sjezdařek, pozdějších medailistek z mistrovství světa nebo olympijských her. Sedmnáctiletá Maria Walliserová ze Švýcarska je na ZOH 1984 stříbrná ve sjezdu, o rok starší naše Olga Charvátová bronzová ve stejné disciplíně. Šestnáctiletá

Historické prvenství ve Světovém poháru

Prvenství pořadatelské

Italka Paoli Magoniová je o čtyři roky později v Sarajevu olympijskou vítězkou ve slalomu.

Ve středu 20. února 1980 se jel na Ještědu na perfektně preparované trati obří slalom.

Zvítězila Rakušanka Erika Gfrererová, před Cornelií Quitetovou z Francie, třetí místo obsadila Italka L. Frigová. Z našich děvčat skončila v první desítce Olga Charvátová osmá a Lenka Vlčková desátá.

O den později se jel na stejně kvalitně připravené trati slalom na Tanvaldském Špičáku. První dvě místa patří Rakušankám Kronbichlerové a Totschningové. S odstupem 0,3 s na vítězku je Olga Charvátová třetí, 4. místo obsadila Lenka Vlčková (–0,34 s). Se ztrátou necelé sekundy (–0,97 s) zajela výborně Vladěna Housková a skončila sedmá. Maria Walliserová byla osmá.

Pro úplnost je třeba uvést, že na 13. místě skončila Jana Harvanová před Paoli Magoniovou.

Tento výsledek našich děvčat ve srovnání s dnešní reprezentací se může zdát jako „incredible dream – neuvěřitelný sen“. Ve stejné době konání EP je Pavel Šťastný na ZOH v Lake Placid s Janou Šoltysovou. Ta ve sjezdu obsadila desáté místo.

Za poskytnutí historických dokumentů patří poděkovat Zdeňku Špringlovi, v té době předsedovi LO TJ LIAZ Jablonec n. N. Plakát pochází ze sbírky autora, tehdy ve funkci šéftrenéra alpských disciplín.

Rakouský Altenmarkt-Zauchensee byl v sezóně 1980/81 poprvé zařazen do kalendáře Světového poháru žen. Přesně 17. prosince na trati pojmenované Weltcupstrecke-Zauchensee se jel sjezd a následující den slalom. Místní nadšenci s ročním předstihem v letních měsících udělali řadu zemních úprav, aby trať splňovala potřebné parametry. Start byl pod vrcholem Gamskogel (2 188 m) ve výši 1 970 m n. m., cíl o 590 m níže, délka tratě 2 230 m. Pořadatelé se rovněž postarali o důkladnou publicitu a kromě řady upomínkových předmětů s emblémem Světového poháru vydali i zajímavý plakát.

Pro logo použili siluetu kamzíka, který je symbolem zmíněného vrcholu. Od této premiéry se zde svěťák pořádal již 11x, v nepravidelných intervalech. Naposledy v roce 2017, další termín je plánovaný na leden 2020.

Prvenství československé Výkonnost reprezentačního družstva žen po třech letech pod vedením Pavla Šťastného krystalizovala do světové špičky. Hlavní opory týmu byly Olga Charvátová a Jana Šoltysová. Prvně jmenovaná byla „allround“ jezdkyně, Jana inklinovala k rychlostním disciplínám. To ukázala již v předešlé sezóně, kdy dvakrát skončila na bedně: druhá byla v Zell am See a třetí v Piancavalo. Ze sedmi startů ve sjezdu skončila 5x do desátého místa.

Sobota 17. prosince 1980 je pro československé sjezdové lyžování historickým mezníkem. Jana Šoltysová je první lyžařkou, která vítězí ve Světovém poháru. Na sjezdovce Weltcupstrecke v Zauchensee poráží o 0,08 setiny Švýcarku Doris De Agostiny časem 1:25,11. Na třetím místě se zpožděním 0.25 setin končí Norka Torill Fjeldstad. K dovršení úspěchu československých barev je Olga Charvátová devátá (1:26,22) O náročnosti tratě vypovídá průměrná rychlost vítězky 93,05 km/h.

| 30 | RACE ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

Psalo se v roce Text: Tomáš Haisl

'68

Vracíme se opět na stránky starých lyžařských časopisů, abychom si připomínali, že vlastně všechno už tu kdysi bylo. I v lyžování.

A jelikož jsme v létě zaznamenali výročí 50 let od okupace ČR vojsky Varšavské smlouvy, mrkneme se do roku 1968.

K

omunistická propaganda v úvodnících i v dalších textech vrcholila v roce 1949. Psalo se o přípravě sovětských závodníků, přestože v té době ještě takřka žádné zkušenosti z mezinárodních akcí neměli a poprvé na ZOH startovali až v roce 1956. Jiné zahraničí jako by neexistovalo.

Postupem času v průběhu 60. let došlo k uvolňování atmosféry a mírnění cenzury a objevily se články o lyžařském dění na celém světě. Rok 1968 pak znamenal návrat do dob cenzury, byť setrvačnost svobodného psaní ještě chvilku držela a redaktoři se rozumně snažili na stránky časopisu politiku netahat.

Historie lyžařských periodik do r. 1989: 1906 Tři roky po založení svazu vydal Český Ski Klub Praha v prosinci poprvé svůj klubový časopis Týdenní zprávy ČSK Praha 1909 Z původních Týdenních zpráv ČSK se stává pouze příloha listu Sport a hory, posléze přejmenován na Lyžectví 1911 Od ročníku 1911–1912 je časopis přejmenován na Zimní sport, který se udrží až do roku 1948 1915 Pro válečné události je vydávání časopisu přerušeno 1921 Po šestileté odmlce je vydávání Svazem lyžařů obnoveno. Časopis vycházel od listopadu do března vždy 2x do měsíce s celkovým nákladem 10 čísel.

1943 9. března bylo vydávání vzhledem k válečné situaci přerušeno 1946 Po válce bylo vydávání Zimního sportu obnoveno, první číslo 15. listopadu 1948 Svaz lyžařů po revoluci na nějakou dobu de facto zanikl, přišel o samostatnost a stal se součástí Jednotné tělovýchovné organizace Sokol. Poté vyšla ještě dvě poslední čísla – 1. 12. a 24. 12. 1948, tímto časopis Zimní sport skončil 1949 Po sjednocení tělovýchovy musel časopis změnit název a 12. prosince vydala Československá obec sokolská první číslo Lyžařství 1973 Vedoucím redaktorem se stává Jaroslav Trousil, ten dává časopisu novou podobu do dalších mnoha let. Pravidelné rubriky, zprávy ze světa, hodnocení trenérů z vrcholných akcí, rada časopisu tvořená odborníky…

FOTO: GETTYIMAGES

| 32 | RACE ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

Skiinterkriterium Jak držet krok s první ligou žákovského lyžování

Text: Ondřej Katz Foto: Petr Wagenknecht a Ondřej Katz

„Ř

íčky? Samozřejmě, že si pamatuji, to byly velké závody. Rád na ně vzpomínám,“ řekl onehdy českým novinářům Ivica Kostelič už coby mega star světového lyžování. Docela to zahřálo u srdce, přestože jsme dobře věděli, že jak on, tak jeho ještě úspěšnější sestra na černé sjezdovce v Říčkách v Orlických horách v minulosti také závodili. A nebyli sami, kdo opakovaně zažíval atmosféru závodů na svazích kopce Zakletý. Mezi mnohými později slavnými jmény můžeme samozřejmě vzpomenout třeba Šárku Záhrobskou či Slovenku

Pro české a slovenské sjezdaře bývalo Skiinterkriterium branou do mezinárodního lyžování. Těžko bychom dnes mezi lyžaři narozenými po roce 1980 hledali závodníka, který by tradiční podnik v Říčkách neznal. A i když lesk vyvolaný kvalitou zúčastněných závodníků v posledním desetiletí přece jen poněkud pohasl, Skiinterkriterium má historicky na scéně mezinárodního žákovského lyžování pevnou a stále také uznávanou pozici.

Veroniku Zuzulovou. Ti všichni a mnozí další jezdili do Říček získávat první zkušenosti z velkých závodů. „Skiinterkriterium vždycky patřilo mezi nejlepší závody. Kdo tady vyhrál, byl skoro jako malý bůh,“ vzpomíná na žákovské závody i nejpopulárnější český sjezdař posledních let Ondřej Bank.

Konkurence je tvrdá

Historie zdejších závodů sahá až do roku 1963, ovšem na mezinárodní úrovni se v Říčkách poprvé soutěžilo v zimě roku 1972. Od té doby už do Orlických hor zavítaly stovky závodníků ze zemí lyžování zaslíbených i z těch, kde byste lyžaře možná nehledali.

| 33 |

nebo krajských výběrů, maximálně výběrů Svojí účastí v minulosti Říčky poctili třeba spolkových zemí. Takže kontakt s trenéry nebo závodníci z Argentiny, Islandu či Libanonu. dalšími činovníky mládežnického lyžování Pravdou ale je, že dnes bychom na zdejší v dané zemi je poměrně složitý a všechno to závodní trati také rádi vídali Rakušany, Švýcary vyžaduje hodně mravenčí práce,“ potvrzuje nebo Němce. Startovní listinu v posledních tuto doměnku nestor organizace českých letech přitom vedle Čechů a Slováků zhusta lyžařských závodů Miroslav Jarouš. naplňují zejména závodníci ze zemí bývalého Jednotlivé země své přihlášky na SkiinterSovětského svazu a Jugoslávie. „Říčky byly ve kriterium zpravidla posílají během prosince své době špičkovým mládežnickým závodem a začátku ledna, a tak bude opět zajímavé na evropské úrovni, ale není možné nevidět, sledovat, kolik reprezentačních výprav se letos že dnes už je takových závodů celá řada. do Říček vydá.

V lednu jsou před Hahnenkammem prestižní žákovské závody v Kitzbühelu, v březnu je Jak dělat dobré závody slavné Trofeo Topolino, na konci zimy jsou pak Známá jména byla možná tím, co závodům tradiční závody ve Val d’Isére… A do toho se v Říčkách při zpětných ohlédnutích dávalo do popředí zájmu dostaly i podniky v Záhřebu lesk a punc výjimečnosti. Nicméně kvalita a především slovinská Skofja Loka,“ říká tratí a celé organizace je odjakživa dílem někdejší předseda Úseku alpských disciplín bezejmenných. A přitom si členové organiSLČR Miroslav Jarouš. Z jeho úvah se dá vyčíst, začního výboru Skiinterkriteria bezpochyby že pokud si dnes týmy z vyspělých lyžařských zaslouží velké uznání. Na přípravách pod zemí mohou vybírat, potom u nich logicky vedením Luboše Bäuchela každý rok systevítězí podniky pořádané v Alpách. Jeho slova maticky pracuje zhruba 20členný tým, který nepřímo potvrzuje i bývalý špičkový sjezdař, se při závodech samotných rozšíří o dalších dnes trenér mládeže, Petr Záhrobský: „FIS se zhruba 70 lidí – především techniků, rozhodv poslední době snaží počty ‚ostrých startů‘ čích, lékařů nebo členů Horské služby. A na u žákovských kategorií spíš redukovat, což je trati je to znát. Sportovní ředitel závodů Jarov podstatě správné, protože musí být čas také slav Křístek je poprávu pyšný na to, že pokud na tréninky. I z toho důvodu si trenéři musí to počasí jen trochu umožní, bývá černá vybírat, jakých závodů se se svými mladými sjezdovka pod vrchem Zakletý perfektně svěřenci zúčastní. A ta konkurence je tvrdá, to připravená. V tomto ohledu se výtečně osvědje prostě realita.“ Přitom vyzdvihuje pořadatelčil nový systém zasněžování, který v Říčkách skou kvalitu závodu v Říčkách, která je podle před nedávnem vybudoval Ski klub Ústí Záhrobského na absolutní špičce. „Vím, že se nad Orlicí. Ovšem nejen závodníci, ale také velmi snaží znovu do Říček přivést lyžařské diváci, kteří v druhé polovině ledna zavítají velmoci. Objevují se na podobných závodech pod Zakleťák, se mají na co těšit. Zážitek jim v zahraničí, aby Skiinterkriterium prezentovali snad umocní i některé technologické novinky mezi trenéry a činovníky zahraničních svazů.

Přeju jim i našim závodníkům, aby se to povedlo a mohli jsme se na našem domácím kopci zase měřit s těmi nejlepšími.“ Pro pochopení současné situace je nutné si uvědomit, že před dvaceti třiceti lety byla organizace podobných závodů z určitého pohledu vlastně jednodušší, neboť mládežnické výběry byly většinou organizované na národní úrovni, a to nejen v Československu. „Dnes Rakušani Od roku 1985 zdobí medaile, diplomy i plakáty postavička žádnou žákovskou populárního krtečka kreslíře Zdeňka Milera. Krteček samozřejmě reprezentaci nemají, dostal odpovídající lyžařské vybavení a stal se tradičním maskotem tam se to odehrává Skiinterkriteria. na úrovni oddílů

posledních let. V dojezdové části je to především veliká digitální tabule, kde mohou vidět jednotlivé pasáže trati, které závodníci projíždějí, a samozřejmě přehlednou grafiku s jejich výslednými časy. A pro ty, kteří se do Říček na závody nedostanou, bude i letos z dění na trati přichystaný přímý přenos, který si budou moci pustit na internetu kdekoliv na světě.

Časy se mění, ale jistoty zůstávají

Časy se mění, mění se lyžování a samozřejmě i Skiinterkriterium. Za víc než padesát let se toho změnilo hodně. Výbava, lyže, tratě, zázemí… Vlastně všechno. Nejlépe to bylo vidět na výstavě, která se v roce 2012 uskutečnila u příležitosti padesátiletého jubilea populárních závodů. „Každý si po návštěvě výstavy mohl sám udělat obrázek, kam se sjezdové lyžování za padesát let posunulo,“ konstatoval šéf organizátorů Skiinterkriteria Luboš Bäuchel. Stačilo, když se návštěvník zastavil u lyží z prvních ročníků se šroubovanými hranami a „kandahárem“ a poté u dnešních carvingových slalomek. Vývoj šel v otázce vybavení neskutečně dopředu, jedna věc však zůstává neměnná. Řeč je o místu konání. Kopec Zakletý je pro mladší a starší žáky i po padesáti letech stále stejně velkou výzvou. Stejně jako pro organizátory, kteří i letos, stejně jako před dvaceti, třiceti a čtyřiceti lety, znovu udělají maximum pro to, aby se závodilo na perfektně připravené závodní sjezdovce. Pokud se závody kvůli totální nepřízni počasí nezruší, což se v historii Skiinterkriteria stalo pouze třikrát, zase budou i na mezinárodní úrovni sklízet uznání lyžařské veřejnosti.

Petr Záhrobský mladší: „Trenéři si dnes musí vybírat, jakých závodů se se svými mladými svěřenci zúčastní.“

| 34 | RACE ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

Text: Eva Kurfürstová Foto: archiv ÚAD SLČR

Junioři

vstupují do nové sezóny s novým týmem i koncepcí

Členové českého juniorského reprezentačního týmu v alpském lyžování se letos – podobně jako v minulých letech – pilně připravují na novou sezónu. Tentokrát však s podstatnými změnami – tým má novou koncepci a trenérské zajištění v podobě oficiálního trenéra Jana Fiedlera a oficiálního kondičního trenéra Františka Andrleho. Jinými slovy juniorský tým poprvé dostal širší zajištění.

N

ové vedení Úseku alpských disciplín v čele s předsedou Ladislavem Forejtkem zavádí novou koncepci v českém alpském lyžování. „Zavedli jsme více týmovou přípravu. Je to samozřejmě otázka peněz, ale snaha je, aby byla příprava finančně zajištěná po celý rok.

Podle mě je to totiž v našich podmínkách nejefektivnější způsob,“ říká nový předseda ÚAD Ladislav Forejtek.

Konečně týmová příprava

Momentálně se podařilo velmi dobře podchytit tým juniorů. „Na jaře jsme vypsali výběrové řízení na celoročně placeného

šéftrenéra a v létě vybrali také celoročně placeného kondičního trenéra. Šéftrenérem juniorů je Jan Fiedler. Kromě toho, že se kompletně stará o juniorskou kategorii, je také zapojen do žákovského lyžování, kde má na starosti nejstarší ročník, který sleduje. Kondičním trenérem se stal František Andrle. Ten je zároveň i asistentem na svahu. Funkci kondičního trenéra ale neplní pouze u juniorů, k dispozici je také pro dospělácký A a B tým mužů i žen. „Když si závodníci platili kondičního trenéra sami a peníze jen trochu chyběly, byl kondiční trenér první, na čem šetřili. Proto jsme se rozhodli vzít kondičního trenéra pod Úsek,“ PARTNEŘI OSÚ AD SLČR

PARTNEŘI CZECH SKI ALPINE POOL SPORT EQUIPMENT

upřesňuje Ladislav Forejtek a doplňuje: „Finance na tyto lidi jsme zajistili vnitřními úsporami a pomocí sponzorských peněz.“ Juniorský tým je v současné době programově spojený, holky a kluci trénují spolu, ale systém je nastaven tak, aby se koncepčně mohl propojit i se staršími závodníky. „Například starší junioři se občas spojují s muži z áčka a béčka, momentálně máme nejstarší ročník juniorů s muži v Chile.

Naopak plánujeme i propojení opačným směrem. Vize je taková, aby si například s mladšími juniory mohli zkusit zatrénovat posledním rokem žáci,“ vysvětluje nový šéf Úseku AD.

| 35 | Martina Dubovská a Tereza Kmochová na soustředění v Les Deux Alpes

Juniorský tým má k dispozici svazové auto, tyče, terče, vrtačku, kameru a další nezbytně nutný materiál. Posledním přírůstkem je zbrusu nová časomíra Brauner s dvěma mezičasy. Na všech soustředěních je k dispozice také fyzioterapeutka. „Podobným způsobem, ne-li lepším, bychom rádi zajistili i mužskou a ženskou reprezentaci. Ale to je otázka času a peněz. K dospělácké reprezentaci musíme mít odpovídající personální trenérské zajištění v podobě podstatně většího počtu lidí v realizačním týmu,“ nastiňuje Ladislav Forejtek a pokračuje: „Pokud chceme vytvořit fungující model vzájemně propojené přípravy našich reprezentačních týmů, která vychází ze společných akcí, je potřeba začít od mladších závodníků tak, aby si zvykli trénovat spolu a vzájemně se podporovat, zkrátka budovat týmového ducha v jinak individuálním sportu.“

A muži spolu

Z tohoto pohledu velice solidně funguje mužský A tým. Trénují převážně společně a organizačně má tým pod taktovkou nový šéftrenér mužů Filip Marek, jinak osobní trenér Jana Zabystřana. „Filip Marek není placen Svazem, ale pravidelně nám předkládá plán společných akcí na následující měsíc, na kterém se společně s ostatními trenéry domluví a podle něj pak trénují. Dobré je, že se nám podařilo více finančně podpořit právě společnou přípravu a kluci spolu dobře spolupracují.

Reprezentační soustředění juniorů v Saas-Fee bylo doplněno o některé členy B týmu mužů

Teď jsou na měsíčním soustředění v Chile, po návratu budou mít dva týdny pauzu od lyží a v říjnu je čeká slalomový trénink v hale ve Witenburgu a soustředění na ledovci Pitztal.

To už Ondřej Berndt bude dolaďovat formu na první Světový pohár v Söldenu, který vypukne na konci října,“ dodává Forejtek a my doplňujeme, že česká jednička Kryštof Krýzl, který si přetrhl přední zkřížený vaz v koleni těsně před olympijskými hrami v Pchjongčchangu, už se naplno připravuje na sezónu, koleno drží a v Chile dokonce absolvoval i baterii tréninku sjezdu. Do Söldenu se ale nechystá. „Na závody se chci vrátit v okamžiku, kdy budu stoprocentně připravený a na lyžích opravdu rychlý. Třeba se kvůli tomu na začátku zimy zavřu do nějakého střediska, kde budu jen makat a makat,“ řekl Kitan. Mimo tým je momentálně na delší dobu Filip Forejtek, pátý nejrychlejší junior světa ve sjezdu 2018. Filip se rozhodl jít studovat do Colorada (USA),kde už je od poloviny prázdnin.

A ženy samy

Navýšený rozpočet na společnou přípravu mají i ženy. „Společné soustředění už absolvovaly, ale obecně je u nich situace jiná.

Jsou zvyklé dlouhá léta trénovat každá sama a tento model si většina z nich přeje zachovat.

Jsou kvůli tomu ochotny obětovat i peníze, které jsou podmíněné právě společným tréninkem. „Z jistého úhlu pohledu je to škoda, protože jako tým mají na ledovcích větší šanci

na dobrou pistu, respektive lepší trať. Na druhou stranu holky mají rozsáhlé kontakty a dokáží se úspěšně spojovat se zahraničními týmy, které dobré pisty dostávají. Akorát se musí těm týmům přizpůsobit a jezdit postavenou trať tak, jak zrovna potřebuje konkrétní zahraniční tým, a ne ony samy,“ říká vedoucí týmu žen Eva Kurfürstová.

Dvě želízka v Söldenu

V Söldenu, na prvním Světovém poháru sezóny 2018/19, tedy bude Českou republiku reprezentovat Ondřej Berndt. V ženách se poprvé v kariéře v Söldenu představí Gabriela Capová. Těšit se můžete 27.–28. října. První den se již tradičně představí ženy, v neděli muži. Kdyby se podařilo našemu duu utrhnout nějaký svěťákový bod, bylo by to víc než perfektní zahájení nové sezóny.

Závěrem se ještě vraťme k mužům v Chile.

Začátkem září se jim tam v Jihoamerickém poháru (SAC) povedl husarský kousek, když kompletně obsadili stupně vítězů ve slalomu.

S převahou vyhrál Ondřej Berndt před Janem Zabystřanem a Tomášem Klinským.

Ondřej vyhrál SAC už podruhé v kariéře. Loni si na stejném místě, v El Coloradu, rovněž podmanil celé startovní pole. Letos si k tomu vyjel nejlepší body kariéry ve slalomu. Jejich hodnota je 12,44 FIS bodů, což je Ondrovo dosavadní maximum, a my mu gratulujeme.

České podium v SAC v Chile: 1. Ondřej Berndt, 2. Jan Zabystřan, 3. Tomáš Klinský

| 36 | MAG TÉMA

Křižovatky

Karolíny Erbanové

Text: Aleš Suk Foto: archiv Karolíny Erbanové

helmu a rukavice na první tréninky dostává zapůjčeno od kustoda Nyče. Tři sezóny v obraně patří k nejlepším hráčům v oblasti a hlavně – nachází vnitřní pocit spokojenosti z kolektivní hry – puk, míč, tenisák – dávní kamarádi z dětství ji vtahují do tréninkové aktivity v éře hokejové. Mezitím stihne klouzat na snowboardu, získat pohár o vakacích v ženském nohejbalu. Koučové a rodiče se mají co ohánět, asistujíce při dceřině neutuchající žízni po pohybu. Povětšině sama, co nejdéle a co nejlépe. Hokejový zlom přikvačil v sezóně 2006; matka s hrubou nelibostí snáší vulgární poznámky tatíků spoluhráčů, jak jim Karolínina suverenita na ledě vadí, když se zastínění synci nemohou prosadit do první lajny, kterou šéfuje děvče.

Lyžařka, co zběhla k bruslím Podtitulek fejetonu by mohl mít taky podobu: „Mohla mít ČR na ZOH víc sjezdařských medailí?“ Povídání s bronzovou medailistkou z rychlobruslařské pětistovky K. Erbanovou přineslo reminiscence na její sportovní začátky. Tam měla sjezdařina svůj post – Kája se na lyžích z kopce spouštěla ve Špindlu od svých 3 let až do 5. třídy ZŠ.

R

obátko Karolínu (*1992) obdarovaly sudičky náležitým apetitem pohybovým. Ani ne dvouletá kroužila v bazénu rodného domku maminky Simony v nafukovacím kruhu, brumlajíc opakovaně „já šama, já šama…“ a rejdila po hladině do zmodrání. O pár let později v prázdninovém čase (všichni ještě spali) tloukla tenisákem hokejkou do garážových vrat. Denně prý stovky střel. Strejda Tomáš ji brával v Milevsku na nohejbalové tréninky; kam se Kája vždy blížila se ždibcem naděje, že hráčů bude licho a ona si jako zadák užije řádné pinkačky. Ledva se naučila běhat, vynalezla v rozlehlém bytě babičky dlouhou trasu obíhání pokojů, chodeb, komnat a vydržela i půl hodiny běhat s papírovou myškou na provázku, sledována hravým kocourem.

Na lyžích ve Špindlu

A udeřily bílé týdny doma ve Špindlu; táta Jirka, pravověrný sjezdař, běžec, skialpinista a horolezec, připravil krátké lano a karé s dcerkou na svah. Karolíně ten zápřah jaksi nevoněl a na prkýnkách se jala hmoždit sama. První školní roky se jí věnoval tělocvikář Lukáš, odpoledne tatík. Úvodní dětské závody jsou památné situací, kdy trenér zapudil od startu matku, mírnící dceřin očekávaný kalup slovy: „Kájo, jeď pomalu, ať se ti to nerozjede, připluž si!“ 3. a 4. třída – to už bylo sjezdování ve Vrchlabí, a pátá třída?

Erbanová drandí na ski ve společnosti Evy Samkové, spolužačky, z běžek je sleduje Lucie Charvátová. Povedený ročník. Na sklonku sezóny je jaksi sjezdový život gumován, na jaře bez povyku osnuje autor tohoto článku přechod do týmu mladších žáků HC Vrchlabí;

Na brusle

A je tu nájezd do 1. životní křižovatky Karolíny. V kratičké diskuzi, který sport by Káje seděl, neváhá stejný kantor ani chvilku a ponouká k rychlobruslení. Týden nato odváží sjezdařku a hokejistku do Harrachova na soustředění. Kouč Novák, Sáblíková, Jirků… Vyjevená žákyně sportovních tříd v dubnu 2006 vlétla do křižovatky plné rozjetých bouráků – šampiónů na rychlých nožích. V jejich společenství se protrénovala 8 náročnými roky usilovné, vyčerpávající, až nelidské dřiny. Pokud laik nevěří, ať zajede do Harrachova a prubne si 3x vyběhnout schody, vedoucí na vrchol mamutího můstku – to byla jedna z několika denních tréninkových porcí. Výkonnost Erbanové však letí jiskrně nahoru, po roce přípravy už startuje na mistrovství světa juniorů.

Začátky nepatřily k úhledným a učesaným – 3x zlomená pravá klíční kost (kolo a kolečkové brusle) sváděla k zahořknutí.

Zaúřadovala vlastnost, která ji držela nad vodou vždy, když se nedařilo. Co jí šlo, co jí přinášelo výsledky, co ji bavilo, dělala by 25 hodin denně. Vlastní zátěž v přípravném i hlavním období byla náramně trýznivá, trenér ordinoval 3–4 fáze denně, intenzita vysoká a závodní, kompenzační a nízké intenzity se nevedly. Většinou se v cyklistice, kolečkových bruslích, běhu, tumlovala v čele Sáblíková a vláček ostatních se ji snažil dohonit. Bez ohledu na stupeň připravenosti, věk, tréninkovou zralost… S nadsázkou pakárna, kterou přežili toliko výrazně odolní jedinci.

Jedním z prvních výroků, které zůstaly – co naplat – v paměti Karolíny, bylo Novákovo …„z tebe sprinterka nikdy nebude…“ Vše marno, při apelech závodnice na změnu tréninkové struktury se vždy ozvalo – hybaj a punkto. Leč nelze trenéra

| 37 | jen zatracovat, s přepychovými dispozicemi Martiny a Karolíny se dalo nějak pracovat; nakonec 11 medailí z juniorských mistrovství světa, tři tituly juniorské světové šampiónky ve víceboji a utvoření dosud platného světového juniorského rekordu, je zřejmé, že grunt tady Kája získala dobrý. Leč stále chyběl ten pověstný pocit, že tělo potřebuje střídat zátěž; monotónní dlouhodobá práce ve vysoké intenzitě nejenom, že nezlepšovala výkony na delších distancích, a logicky ani výrazné výsledky na 500 a 1 000 m byly lapálií se ždibcem top výsledků. Citově a psychicky trýznivě na Káju, možná nejenom na ni, působily ústrky a zákazy činností ve volném čase na výcvikových táborech. Bez cavyků nařízený zákaz poslouchání hudby doprovázelo vysvětlení – to by vám narušilo koordinaci. Opravdu taškářské.

Marný souboj s trenérskou doktrínou zničující přípravy ve snaze navodit optimálnější tréninkový rytmus („pořád jsem cítila, že můžu být hodně a hodně rychlá”) se Erbanová připravila na průjezd 2. křižovatkou rychlobruslařského žití. Po ZOH ve Vancouveru (spokojená) a Soči (malý progres) přišlo ve dvaceti letech balení a odjezd do Holandska, země rychlobruslení zaslíbené. Chválabohu – tisíce závodníků, party kvalitních koučů, propracovaná metodika, dlouholeté medailové mezinárodní žně. Velký příběh Karolíny se protáhnul na čtyři roky, výkonnostní pik se zvedal – z těch top nelze pominout bronzovou z korejských ZOH, titul mistryně Evropy ve sprinterském čtyřboji, 2. místo celkově ve Světovém poháru sprinterů. Na základech páně Nováka stavěla dvě sezony v Nizozemsku Mariane Timmer, olympijská šampiónka na 1 km, ve finále Denis van der Gun. Vzpomínky na tyto trenéry má Kája epochálně kladné – chovali se k ní jako ke svým, když zvítězila na ME, měli radost stejně jako komentátoři holandské televize. Karolína se z úspěchu těšila stejně, jako když v roce 2010 ve Finsku získala své první juniorské medaile.

Dnes se ohlíží a hodnotí oba tréninkové systémy – nizozemský pracoval zejména s tříbením techniky – z každého odrazu, skluzu, kroku nesmělo vyzařovat šlampáctví, naopak – pilovaly se i nejmenší nuance. Jako příklad je odlišné provedení startovního rozběhu – u Čechů se vyjetí aplikuje z vnitřní hrany, u Holanďanů z vnější.

Karolína Erbanová je od malička spontánní, odpovědnou, samostatnou, lehce introvertní dámou. Většinu činností neřešila dopředu, byla bezprostřední, školu zvládala levou zadní. Přesto řadu nepatřičností považuje za křivdu a švindl. V prvních dvou sezónách v cizině si většinu nákladů na světové poháry hradila sama, snad jako jediná sportovkyně

Dvouleté koťátko doma ve Špindu

Ve 4. třídě ZŠ ve Špindlerově Mlýně už coby vyškolená sjezdařka

u nás. Už dva roky se táhne případ, kdy jí svaz nepotvrdil žádost o udělení trenérské licence, na což má jako maturantka na sportovním gymnáziu a reprezentantka právoplatný nárok. Bohužel, charakter jejího prvního kouče nebyl velkolepý; jistá zášť vůči Holandsku vypučela a cizincům nemůže přijít na jméno. Vzdělaný trenér by se měl umět podívat za plot vlastní zahrádky a uznat, že jinde to umějí taky dobře.

Teď stojí česká rychlobruslařka před rozhodnutím zajet do 3. křižovatky. Věřím, že se z té nejrušnější křižovatky čtvrtstoletí svého života elegantně vymotá. Přeju jí to z celé své emeritní trenérské duše.

Nad Vrchlabím trápila Kája svoje komerční prkno

Jako obránce chlapeckého manšaftu HC Vrchlabí, rok před přechodem na rychlé nože

Autor tohoto textu, její někdejší trenér a hybatel Karolíniny kariéry, Aleš Suk, předává Karolíně vzácný artefakt – brusli z okolí Hronova starou 125 roků. Tehdy se pro pohyb bruslařů používalo pouze jedné brusle a z druhé nohy se bruslař odrážel jako na koloběžce. Metodicky a historicky doloženo!

| 38 | MAG NÁPADY SNOW Lyže nemusí nutně žít jen jeden lyžařský život. Zůstávají inspirativní i poté, co opustí bílé svahy a přesunou se někam do sklepa, potažmo do dílny. Však se inspirujte!

Postavit z lyží plot je sice jednoduché, ale asi byste museli rušit celou půjčovnu.

Důležité je správné designové rozložení modelů, když se zadaří, vznikne krásné křeslo.

Prosté zapíchnutí lyží do země a vytvoření improvizované sedačky je začátek. Kdo chce na ski sedávat i doma, musí se na pár dní zavřít v dílně.

A ještě chybí osvětlení interiéru. Stojací lampy ze starých lyží vyrobíte jednoduše.

Stačí vyměnit nosnou nohu lampy za lyži.

Přesto může mít lyžařský plot své kouzlo – ať už jsou lyže jako latě s mezerami, …

… nebo vytvoří neprůhlednou zeď.

Zde už doporučujeme vázání odmontovat, do zad by trochu tlačilo.

K židličkám patří také stoleček. Elegantně Jednoduchá je i výroba lampičky na lze vyřešit pomocí skleněné desky. noční stolek.

A nakonec něco velkého. Brána ze starých lyží na Douglas Island je asi největší a také nejnáročnější stavbou tohoto typu.

PŘIPRAVIL: LUKÁŠ VAVRDA

Někde nesundávají ani vázání.

+ LEHKÉ & ŠTÍHLÉ + SNADNÝ NÁSTUP & VYSOKÝ KOMFORT + VYNIKAJÍCÍ PŘENOS SIL

OBJEVTE NOVÉ ZÁŽITKY! NOVÉ BOTY DS S POWERCAGE

NOVÉ DALBELLO DS S TECHNOLOGIÍ POWERCAGE ZARUČUJE PERFEKTNÍ PŘENOS SIL V KOMBINACI S VYSOKÝM KOMFORTEM, A TÍM MAXIMALIZUJE PROŽITKY NA SVAHU.

#DAFAMIGLIA

DALBELLO.IT VOELKL.CZ

| 40 | MAG NOSTALGIE ZAŠLÝCH ZIM 1960

1970

1980 FOTO: ROBERT BUGG, SKI USA

1950

Soused? Sok! Text: Tom Řepík

Lyžování – ale třeba i filmy, muzika a nakonec i život sám – prý nikdy nebyly tak dobré jako v padesátých a šedesátých letech.

Nebo snad sedmdesátých? Osmdesátých? Nevadí. Starší čtenáři si třeba zavzpomínají, mladší se možná něco dozví.

Z

atímco americká střediska už od sedmdesátých let předváděla světu, jak pragmaticky, disciplinovaně a v plném počtu umí táhnout za jeden provaz, když jsou ve hře jejich společné zájmy stran pojištění proti odpovědnosti, v mnoha jiných ohledech stejný typ spolupráce jakoby rutinně selhával.

Dělo se tak zejména v situacích, kdy bylo namístě posoudit propojení svých vleků se sousedem v jediné středisko, pod společný skipas. Tak jako to bylo v té době už obvyklé v alpských skiareálech, jejichž návštěvníci mohli přejíždět lanovkami z jedné oblasti do jiné a jejichž provozovatelé neměli problém vyřešit spíš elementární účetní úkol, jak

rozdělit tržby ze skipasů mezi jednotlivé vlastníky vleků.

Američtí majitelé středisek se naopak v navlas stejné situaci dívali na své bezprostřední sousedy jako na nebezpečné rivaly, kteří jim ukrojí z jejich byznysu.

Neobvyklou výjimkou byl v tomto ohledu v jedné z předchozích Nostalgií zmíněný šéf pojišťovny AIG pan Thomas Watson Jr., který v šedesátých letech vlastnil kopec Madonna Mountain, pár set metrů vzdálený od vrcholku Spruce Peak, patřícího pod největší vermontský resort Stowe. Watson přišel za svými sousedy s tehdy novátorskou strategií, ať oba areály zkusí prodávat společný skipas a marketingově se prezentovat jako jediná propojená oblast, největší na východním pobřeží. Vedení stoweského střediska však Watsonův návrh odmítlo; neviděli v něm pro

sebe žádnou finanční výhodu. Pojišťovacího magnáta omrzelo ztrácet ve svém skiareálu peníze a kopec po několika letech vlastnictví zase prodal. (Ten do současnosti přežil pod jménem Smugglers‘ Notch, avšak nikoli díky nákladným investicím do vysokorychlostních lanovek, nýbrž přesně opačným přístupem – deklaroval se jednoduše vybaveným, zákaznicky nejpřívětivějším střediskem Ameriky zaměřeným na rodiny s dětmi a je za takový poprávu považován dodnes.)

Podobně jako v případě blízce sousedících Killingtonu a Pico nebo Park City a Deer Valley, i stoweští manažeři preferovali chránit si svůj stávající trh před variantou rozšířit si klientelu.

Nebyli v Americe rozhodně sami; tamní provozovatelé typicky nahlíželi na své sousedy jako na konkurenci, která jim hrozí sebrat byznys, než na někoho, s kým by se jim vyplatilo se spojit. V sedmdesátých letech lídr amerického horského byznysu, společnost Aspen Skiing Corporation (SkiCo), utratil statisíce tehdejších dolarů jen za soudní poplatky, aby se bránil – marně – právě tomuto principu.

V roce 1977, po patnácti letech prodávání společného skipasu platného ve všech čtyřech aspenských střediscích (Aspen, Buttermilk, Snowmass a Aspen Hihglands), se SkiCo zaběhlým pořádkům vzpříčila a odmítla pod společný skipas dál zahrnovat i středisko Aspen Highlands, jež jako jediné ze čtyř dotčených přímo nevlastnila.

Soukromý majitel střediska pan Whip Jones zažaloval SkiCo za monopolní praktiky a bránění volnému obchodu. Během dalších osmi let spor přes jednotlivé instance dorazil až k ústavnímu soudu. Ten označil provozovatele (SkiCo mezitím koupilo silné filmové studio Twentieth Century Fox) za monopo-

FOTO: 3X SKICO

| 41 |

Aspenské svahy zkraje sedmdesátých let nad tehdy ještě řídce zastavěným údolím

Dnešní Gondola Plaza v Aspenu, 1980

m 5k +2 os let Projekt podporuje

215 km sjezdovek

40

lanovek

135 vleků

| 42 | MAG NOSTALGIE ZAŠLÝCH ZIM

Dnešní noblesní rezidenční oblast Spruce Peak resortu Stowe

FOTO: VAIL RESORTS

listu, nařídil, že čtvrtému středisku Aspen Highlands nesmí být bráněno v zařazení pod společný skipas, a přisoudil jejímu majiteli odškodné ve výši $11 milionů, 25 milionů dolarů v dnešní hodnotě. (V americké justici šlo o průlomové rozhodnutí a případ nazvaný Aspen Skiing Co. vs. Aspen Highlands z roku 1985 má svou stránku na Wikipedii i je k němu dodnes referováno coby precedentu v případech, kdy nízkoinstanční soudy řeší podobný typ oborových sporů.)

Dlužno dodat, že aspenský vlastník nikdy nepropojil čtyři tamní střediska lanovkami a navzdory zřejmým benefitům nejen pro návštěvníky, ale třeba i pracovní personál a v neposlední řadě pro životní prostředí, lyžaři v Aspenu dál cestují do jednotlivých resortů kolem města ve svých benzín spalujících autech nebo autobusech. V Alpách by v podobné situaci všechna střediska propojovaly rychlé, tiché a k životnímu prostředí mnohem šetrnější gondoly.

S vlastními správními komunitami, v jejichž katastrech skiresorty své sjezdovky a vleky provozovaly, mívaly vesměs dobré až vřelé vztahy; ne však stále a ne všude. Optika obecních municipalit a cíle horských měst se od těch komerčních provozovatelských lišívaly zejména v případech, kdy tamní rezidenti nevnímali v té době bující expanzi středisek jako prospěšnou pro zájmy komunity, anebo ekologicky udržitelnou.

Právě v Aspenu se taková disharmonie projevovala víc než viditelně; třeba když se tamní provozovatel SkiCo dostal do sporu s editorem největších tamních novin Aspen Times.

V ten čas SkiCo řídil vysoký, svalnatý a adekvátně arogantní Darcy Brown, jenž si stál za svým, že do způsobů, jakým středisko vede, městu ani nikomu dalšímu nic není. Tehdejším vlastníkem a editorem dodnes hlavního tamního deníku byla v každém ohledu miniaturní verze hromotluckého aspenského šéfa, principiální Bil Dunaway, bývalý závodní lyžař a horolezec – a taky možná nejlíp píšící editor lokálních novin v celé Americe.

Rezolutní novinář z hloubi srdce věřil, že co si Brown dělá na svých kopcích, není výhradně jeho věcí, nýbrž týká se celé komunity. Mám rád žurnalisty, co nepostrádají kuráž psát netuctové, vtipné a klidně i ostře broušené úvodníky; řadu těch dobových Dunawayových jsem v archivech Aspen Times četl a mnoho z nich si nebojácně bralo na paškál

právě SkiCo a otevřeně ironizovalo jejich kontroverzní kroky. Panovačného Browna každé nové vydání ranních novin prý rozpalovalo do nepříčetnosti.

Dlouhodobou slovní válkou mezi těmito dvěma místními šéfy žilo i se bavilo celé město. Jenže se taky začalo čím dál zřetelněji polarizovat na dva názorové tábory. Radikální původní rezidenti nazývali turisty ovcemi k oškubání a často i hůř, čímž rozhodně nepomáhali obchodním zájmům svých sousedů provozujících obchody a penziony. Aspenský duch sousedské harmonie a spojenectví šedesátých let čím dál víc slábnul a vytrácel se do vzpomínek; ruku v ruce s tím, jak stoupaly do oblak ceny tamních nemovitostí, vyhánějící stále víc pracovního personálu a zanedlouho i obyčejných rezidentů, kteří na aspenském turismu nevydělávali, daleko za hranice čím dál dražšího města. Kultivaci občanské atmosféry v ikonickém horském resortu dvakrát nepomohlo ani to, že úzká (nikdo nepochybuje, že podplacená) část tamních voličů v referendu zablokovala projekt obnovení historické železnice vedoucí aspenským údolím, jenž by vyřešil mnoho

praktických starostí pracovníkům nuceným denně dojíždět z čím dál větších dálek a významně by býval ulehčil životnímu prostředí.

Ve vermontském Stowe vlastnila středisko společnost Mount Mansfield Company, největší zaměstnavatel v oblasti, běžný případ v horském oboru Ameriky sedmdesátých let. Společnost provozovala vleky, chatu, lyžařskou školu, restaurace a obchody v resortu. Municipalita naopak zajišťovala hotelové postele pro turisty, jejich večerní zábavu a starala se o místní silnice, aby se lyžaři ráno dostali k vlekům. Každá ze stran brzy začala mít pocit, že ta druhá by měla dělat víc pro přilákání nových návštěvníků. Netrvalo dlouho a skončily v otevřeném sporu, kdy jedna strana konfrontovala druhou, že nedělá, co by měla. A tak se stalo, že ve městě, v němž vládla koalice nejvlivnějších místních majitelů obchodů, si navzájem zablokovali výstavbu centrální nákupní pěší zóny, s níž v oboru průkopnicky přišel Vail už při svém otevření v roce 1962 a stoweští podnikatelé měli v plánu svého vzdáleného hlavního konkurenta mezi destinačními středisky napodobit.

Absence nějaké rozumné strategické vize rozvoje střediska přispěla k postupnému upadávání významu Stowe coby jednoho z dominantních horských středisek Ameriky. Resortu nepomohlo ani vlastnictví pojišťovnou AIG, v jejímž čele se střídali jeden ostrý a bezohledný manažer za druhým, každý mající za úkol přivést hospodaření střediska stabilně do černých čísel. Investice do zasněžování a lepších vleků byly každým z nich neustále odkládány; ekonomiku resortu dokázal na čas obrátit až možná nejtvrdší boss ze všech, Maurice Greenberg, ve své době magazínem Fortune prohlášený za nejnáročnějšího šéfa Ameriky, pro jakého lze pracovat. Jeho úspěch nicméně neměl s lyžováním moc přímo společného – postavil a prodával drahé apartmány a rodinné domy na jižní straně střediskového kopce Spruce Peak, čímž založil separátní horskou vesnici, jednu z nejnoblesnějších na východním pobřeží. Metaforický kruh se spojil před několika lety, kdy ekonomicky stále nestabilní středisko Stowe převzala do provozování právě odjakživa konkurující vailská korporace.

| 44 | MAG TÉMA

Z Pece za svobodou Text: Aleš Kučera

Po srpnové okupaci v roce 1968 opustily Československo desetitisíce našich občanů. Z lyžařské komunity, která byla o poznání svobodomyslnější, jich odešly na Západ stovky.

Obdobné příběhy českých lyžařů zažívaly všechny horské oblasti v pohraničí, my si připomeneme osudy několika z těch, jejichž původním domovem byla Pec pod Sněžkou a nejbližší okolí. Přes Svobodu nad Úpou se vydávali za skutečnou svobodou.

Poslední roky Májového závodu

P

řed padesáti lety, 21. srpna 1968, vstoupila na území Československa vojska Varšavské smlouvy (vyjma Rumunů, kteří se odmítli na okupaci podílet), a pásy sovětských tanků tak rozdrtily ambice tzv. Pražského jara a směřování naší země k demokracii.

Tato sovětská okupace zapříčinila hluboké společenské změny a dotkla se výrazně i sportu a lyžařské komunity, pro kterou bylo uvolnění koncem 60. let ohromnou inspirací i díky možnosti po dlouhé době vycestovat do Alp. Po srpnovém vpádu vojsk mířily za svobodou desítky našich lyžařů a horských záchranářů. Na Západ emigrovalo v období od roku 1968 až 1989 přes 150 tisíc Čechoslováků (v prvních dvou letech okolo 70 tis.). Někteří se nemohli smířit s nástupem komunistických praktik a rozpínajícího se sovětského impéria, jiní utíkali za novými možnostmi ve sportu – pro ně byly nové domovy místem sportovní seberealizace, kde nové tréninkové možnosti a vybavení světových značek přinášely lepší výkonnost i radost z lyžování. Šedesátá léta v západní Evropě patřila k době plné elánu, volnosti a zároveň bouřlivého rozvoje alpského lyžování…

Rok 1968 byl i posledním rokem, kdy se jel v Peci pod Sněžkou na strmých svazích Studniční hory slavný Májový závod, po roce 1945 přejmenovaný na Závod osvobození, – více o historii v doplněném článku na SNOW.cz/clanek/4002. Díky pamětníkům se podařilo dohledat, že poslední dva ročníky se jely v květnu 1967 a 1968 (tři předchozí roky se závod pro nedostatek sněhu nejel) jako mistrovský závod ČR v obřím slalomu a jako kvalifikace do celostátní první sjezdařské ligy smíšených družstev, soutěže deseti smíšených oddílových družstev. Organizátoři z lyžařského oddílu Lokomotivy Trutnov museli v roce 1967 kvůli nesouvislé sněhové pokrývce pospojovat sněžná pole sněhovými chodníčky, aby se závod mohl vůbec uskutečnit. Těchto dvou posledních ročníků se účastnila řada závodníků, pro které byl tento nejnáročnější český závod mezníkem v jejich životě. Večer před závodem na Luční boudě, kde závodníci spali (tedy spíše nespali), je plný nezapomenutelných historek. Přestože v roce 1967 ještě nad ránem, v den Májového závodu, bušil do bubnu v baru na Luční boudě reprezentant Radim Koloušek, závod na svazích Studniční hory vyhrál. Organizátoři se později ještě pokusili přesunout lyžařské závody na okresní úrovni na Modrý důl, na jižní svahy Studniční hory, poslední závod ale v roce 1975 počátkem května přerušila bouřka a přívaly deště.

Nový vítr v 60. letech

Členové z horské služby vyjížděli na první cesty na západ od Šumavy od poloviny 60. let, aby od svých kolegů získávali nové zkušenosti v záchraně v horách a v lavinové prevenci. V celé západní Evropě symbolizují 60. léta uvolnění a nové možnosti způsobené ekonomickým růstem. Nové kontakty, nové lyžařské vybavení a vysněné alpské terény otevřely celé generaci našich lyžařů a horských záchranářů oči. Horská služba v Československu byla na nejvyšší úrovni ve východní Evropě, zásluhou Jaroslava Mikoláše a Miloše Vrby se oba tito zástupci HS ČSSR v roce 1966 zúčastnili jako pozoro-

„Byl jsem dobrudruh a měl jsem pocit, že naše hory mně nestačí. Útěk z komunismu byla pro mě výzva, …, a tam jsem dostal za uši. Radši bych zůstal v Peci, mám tady skvělé kamarády…“ vatelé zasedání Mezinárodní komise alpských záchranných služeb IKAR v Ga-Pa. V roce 1967 získala Krkonošská HS první sněžné skútry ze Západu. Díky vysoké úrovni lavinové služby a osobní iniciativě Miloše Vrby, dobrovolného člena HS v Peci pod Sněžkou a v Evropě uznávaného lavinového specialisty, byla HS ČSSR 21. 6. 1968 přijata do IKARu na zasedání na chatě Monzino pod Mont Blankem. Především druhá polovina 60. let přinesla uvolnění v cestování na Západ a také v působení našich lyžařů na mezinárodní scéně, kteří se vydávali na alpské svahy do francouzského Val d’Isére na Kriterium prvního sněhu, do italské Cervinie na Kilometro Lanciato (letmý kilometr) a do Švýcarska, kam se závodníci se svojí výbavou vydávali vlakem s mnoha přestupy. Po Zimních olympijských hrách v Grenoblu se lyžařská veřejnost opájela zlatem a stříbrem Jiřího Rašky. Hry přinesly propagaci sjezdového lyžování a nové trendy – tzv. francouzským stylem se začalo jezdit i na našich horách. Českoslovenští zástupci, vedle jugoslávské delegace, se jako jediní

FOTO: FRANTIŠEK KUČERA

| 45 |

Pec pod Sněžkou a pohled na Studniční horu s nadmořskou výškou 1 554 m. Fotografie byla pořízena v zimě 1968/69

z východního bloku vydali na 8. konferenci Interski v Aspenu, odkud přivezli mnoho nových trendů ve výcviku mládeže a tréninkových přístupů. V červenci 1968 se v Cervinii zúčastnili čtyři čeští sjezdaři 5. ročníku Kilometro lanciato, Radim Koloušek se umístil na 7. místě, dosáhl rychlosti 167,4 km/h a postoupil do finále (to se však pro špatné počasí již neuskutečnilo).

žebníků v Peci mezi sympatizanty s komunisty nepatřila, jejich diskuze s příznivci KSČ byly často velmi bouřlivé a někdy končily různými výstřelkami na hraně zákona.

Náčelník HS Krkonoše Otokar Štětka, který členem KSČ být musel, neúnavně zahlazoval u vedení na ÚV ČSTV průšvihy a verbální výpady svých členů proti místním horlivým komunistům.

Příchod Pražského jara do horské služby

Od skautů k horské službě – a do uranových dolů

Během Pražského jara došlo i ke zrušení cenzury tisku, který byl po dvě desetiletí pod neoblomnou kontrolou komunistů. Zakladatelé Horské bezpečnostní a záchranné služby v Peci pod Sněžkou, která byla založena v roce 1945, Karel Brabec, Jaroslav Kácovský a Josef Šourek a Josef Burda z Janských Lázní napsali v březnu dopis s výzvou „Více demokracie do krkonošské Horské služby“ a text otiskli, právě díky uvolněné cenzuře, v novinách. Výhrady směřovaly proti autoritativnímu vedení Horské služby na ÚV ČSTV, pod který služba spadala. Většina horskoslu-

Signatáři Výzvy byli po srpnových událostech na základě politického rozhodnutí vyloučeni

spoluobčanů v roce 1949 zatčen a v lednu 1950 internován spolu s dalšími dvěma kolegy z nově založené HS v Peci – Josefem Bursíkem a Václavem Prokopem – na dva roky v táboře nucených prací v uranových dolech v Příbrami. Podařilo se mu však po půl roce uprchnout a připravoval útěk i pro své dva kamarády. Skrýval se po republice a podařilo se mu dostat přes hranici do Vídně riskantním přeplutím Dunaje mezi Děvínem a Bratislavou.

Od té doby aktivně bojoval proti komunistickému režimu, spolupracoval s americkou rozvědkou CIC, přes hranice převáděl pronásledované osoby, „přenášel“ letáky a vybavení.

O Vánocích 1951 byl však dopaden v Bratislavě při distribuci protistalinistických letáků a při výslechu brutálně mučen. Následně byl odsouzen na 17 let nejtěžšího kriminálu v Příbrami, na dole Nikolaj, kde byl několikrát těžce zraněn a ošetřován na následky nelidského zacházení. Propuštěn byl na amnestii v roce 1960.

Díky svým riskantním přechodům Dunaje v gumovém skafandru US Army, kterých učinil 20 oběma směry, byl přezdíván jako Žabí muž, Král Dunaje nebo jako Plaváček.

Jen z Pece pod Sněžkou odešla za svobodou desítka lyžařů z generace, pro kterou byl rok 1968 zlomovým ve sportovní kariéře z řad horských záchranářů, snaha o jejich rehabilitaci na konci roku 1968 skončila neúspěchem. Zde nelze nevzpomenout aktivní odpor jednoho ze signatářů Výzvy a zakladatelů HS v Peci Karla Brabce (nar. 1918), příkladného skauta a člena Foglarova oddílu. Brabec byl na základě vykonstruovaného udání peckých

| 46 | MAG TÉMA

Karla Brabce provázely po srpnu 1968, po krátkém závanu demokratizace Pražského jara, další ústrky a pošpiňování v Rudém právu. Kamarádi z HS v Peci usilovali v roce 1968 o rehabilitaci všech zakladatelů krkonošské HS v Peci. Přestože rehabilitace zločinů obětí komunismu z 50. let již probíhaly, krátké uvolnění politických poměrů však neumožnilo ji dokončit a zakladatelé HS v Peci a signatáři výzvy museli čekat další dlouhá dvě desetiletí. V březnu 1992 byli rehabilitováni všichni členové Horské služby Krkonoše, kteří byli postiženi komunistickým režimem. Dva Brabcovi kamarádi, členové horské služby v Peci – Josef Bursík a Václav Prokop – zemřeli na následky ozáření v uranových dolech a rehabilitace se nedožili.

Z Pece do Davosu

Davos se před 50 lety stal místem, které bylo symbolicky spojené s Pecí pod Sněžkou. V říjnu roku 1968 tam vyrazila při své cestě do Rakouska, Švýcarska a Itálie parta členů Horské služby z Pece pod Sněžkou, mezi nimi Bohouš a Herbert Bergerovi, Jožka Šuran, Ervin Krpata, Standa Paulů ze Špindlerova Mlýna a Láďa Urban z Janských Lázní. V té době již v Davosu působila krátce rodina Příhodových, českých emigrantů z Pece, se kterými se Pecáci setkali a v okolí Davosu podnikli několik túr. Z lyžařské rodiny se v Davosu aktivně lyžování věnovala Jitka Příhodová. Po návratu záchranářů do Československa ještě málokdo tušil, jaké změny ve společnosti nastanou s nástupem normalizace.

Mnozí lyžaři se s drastickou změnou před 50 lety, kdy Československo obsadila sovětská armáda, nedokázali smířit a měli strach z dalšího vývoje. Byli na vrcholku svých sil a měli ambice lyžovat a závodit i v zahraničí.

Jen z Pece pod Sněžkou odešla za svobodou desítka lyžařů z generace, pro kterou byl rok 1968 zlomovým ve sportovní kariéře, a emigrovali do Švýcarska, Německa, Rakouska nebo Kanady, USA či Austrálie. Tehdy největším lyžařským talentem z Pece vedle Milky Kubínové-Brožové byla Alena Glásrová. Již jako 18letá v březnu 1968 získala na Skalnatém Plese mezi ženami celorepublikový titul v obřím slalomu. Byl to její první a poslední titul mistryně ČSSR, po srpnové okupaci emigrovala se svým trenérem Milošem Vavřínem z Janských Lázní do Švýcarska na závodech ve Svatém Mořici v listopadu 1968. Bohužel závodit za Švýcarsko nemohla s ohledem

na tehdejší regule FIS a věnovala se výuce v lyžařské škole v Davosu. Začátky v cizině byly pro oba velmi těžké a výuka lyžování na uživení nebyla, s narozením syna počátkem 70. let její lyžařská kariéra skončila.

Ústrky a emigrace do Alp

Pro svůj nečeský původ už od raného dětství zažíval ústrky talentovaný lyžař Kurt Matz, který měl rakouskou národnost. Od roku 1948 ho vychovávala v Trutnově babička, vídeňská Češka. Přestože byl velký talent a často soutěže vyhrával, na stupně vítězů se musel postavit pod jménem jiných, bezproblémových závodníků nebo pod jménem smyšleným – jako třeba Kurt Ludvík.

I s takovými ponižujícími paradoxy se vedle příkoří musel ve svém životě smířit. V roce 1963 se stal na hrách ČSLA v Banské Bystrici

Strach z Rusů po srpnové okupaci

Po srpnové okupaci v letech 1968 a 1969 opustilo Československo přes 70 tisíc občanů, pookupační uprchlíci byli přijímáni v zemích západní Evropy velmi vřele a solidárně. Čeští a slovenští emigranti mířili ve Švýcarsku především do německy a francouzsky mluvících regionů, některé odhady uvádějí až 18 tisíc emigrantů po roce 68 (přes dvě třetiny jich ve Švýcarsku dostalo politický azyl), během další vlny emigrací v 80. letech našlo ve Švýcarsku nový domov přes 10 tisíc Čechoslováků. Další část emigrantů zůstala v Bavorsku, přeci jen němčina byla v Krkonoších jazykem, který nebyl tak vzdálený.

Normalizace zavřela hranice

V roce 1970 nastoupila tzv. normalizace, jejímž cílem byly i kádrové prověrky a potrestání tisíců těch, kteří nesouhlasili se sovětskou okupací, omezení svobody slova a dosazování „prověřených osob“, loajálních s KSČ, do funkcí. Normalizace se dotkla i sportovních odvětví, na vrcholové úrovni zpočátku nebyla tak zřejmá a na cesty na Západ se vydávali se závodníky jen režimem prověření nomenklaturní kádři, kteří měli na závodníky dohlížet a referovat bezpečnostním složkám (StB), nepohodlní trenéři a závodníci nedostali povolení vycestovat. Bafuňáři si přivlastňovali sportovní vybavení určené pro závodníky,

Jen z Pece pod Sněžkou odešla za svobodou desítka lyžařů z generace, pro které byl rok 1968 zlomovým ve sportovní kariéře mistrem Československa ve skocích na lyžích, a to jako starší dorostenec. O rok později získal titul krajského přeborníka štafetového běhu na 3x 5 km, kdy s P. Švenkou běžel ve štafetě jako první i jako třetí, v převlečení za svého chybějícího kolegu. Kurtu Matzovi nebylo pro jeho původ umožněno se zúčastnit soustředění reprezentace v Liberci, což těžce nesl. Díky uvolnění poměrů v polovině 60. let byl však přijat na vysokou školu a při studiích si úspěšně přivydělával v Peci jako boudař. V roce 1972 byl ale nakonec ve svých 26 letech komunistickou státní bezpečností donucen i s manželkou emigrovat do Rakouska, kde žije dodnes v Kufsteinu na rakousko-německém pomezí.

Na konci 80. let se vypracoval na pozici ředitele sportovního oddělení firmy Kneissl.

Ze své obchodní pozice pomáhal přes vedení Československého svazu lyžování s materiálním zajištěním čs. lyžařských reprezentantů, ale i tenistů. Jako činovník rakouského lyžařského svazu českým kolegům pomáhal i na světovém sportovním fóru a počátkem 90. let krátce působil na Svazu lyžařů ČR jako generální sekretář. Čechorakušan Kurt Matz poskytoval podporu a pomoc českým lyžařům, a měl tak i díky svým obchodním zájmům, kdy zpřístupnil našim sportovcům kvalitní nedostatkové lyžařské vybavení, podíl na úspěších Čechů ve světě. V roce 2016 vstoupil do Síně slávy Svazu lyžařů ČR.

Trutnovští občané spolu s obyvateli východních Krkonoš po vpádu vojsk Varšavské smlouvy uspořádali na řadě míst v Trutnově barikády, zapalovali nákladní automobily, měnili směrovky v ulicích a strhli z pomníku sovětský tank (oslavující osvobození Rudou armádou v roce 1945), který umístili do podjezdu pod železniční tratí za Šestidomím, na hlavní přístupové silnici od Polska, odkud invaze probíhala. Protest a odpor proti okupaci polských a sovětských vojsk byl nebývale silný, agenti KGB informovali o komplikovaném vstupu do Trutnova až moskevské ústředí. Po nástupu normalizace byly za nesouhlas s invazí potrestány stovky lidí na Trutnovsku, byly vyhazováni ze zaměstnání, škol, byla jim znemožněna společenská a sportovní činnost. Následné čistky a represe uspíšily u mnohých obyvatel krkonošského regionu emigraci.

FOTO: JOSEF ŠURAN

Členové Horské služby Krkonoše se v říjnu 1968 vydali do Švýcarska. Na fotografii jsou záchranáři na Flüelapassu mezi Davosem a Suschem FOTO: JOSEF ŠURAN

Ti, kterým se nepodařilo opustit naši zemi v roce 1969 před uzavřením hranice, zrealizovali svůj plán až po dlouhých více než deseti letech později, v 80. letech, kdy došlo k částečnému ochabnutí normalizace a otevřela se cesta přes Jugoslávii, kam bylo možné se štěstím nebo přes známé získat devizový příslib, případně využít organizovaného zájezdu státní cestovní kanceláře.

Počátkem 80. let dospěla další generace talentovaných lyžařů, která opojná 60. léta nezažila – šedivá tvář komunismu v pohraničí, ubíjející normalizace, snad i strach, že komunisté ještě více omezí život v zemi, je vedl myšlenkami na Západ. V Peci pod Sněžkou byla pro přípravu podmínek k emigraci pověstná bouda ve Velké Úpě, která byla rekreačním zařízením Státní banky československé. Zde dělali počátkem 80. let boudaře hned tři lyžaři – Karel Koula, Antonín Fišer a František Tichošlápek, poslední dva jmenovaní byli současně i členové horské služby.

Díky zaměstnavateli, státní bance, se dostali k výjezdní doložce a devizovému příslibu (úřední povolení Státní bezpečnosti vycestovat mimo země sovětského bloku; pokud žadatel nesplňoval politické požadavky, byla žádost ve většině případů zamítnuta) a po vycestování na Západ jeden po druhém postupně emigrovali.

Wolfgang Berger st. v pol. 60. let při svozu zraněného na kanadských saních.

Bratři Wolfgang a Bohumír Bergerovi se na popud Karla Brabce pokusili v roce 1951 emigrovat do Německa. V pohraničí byly chyceni, Bohumír po odsouzení skončil v dolech v oddílech PTP

Pohled na horské městečko Davos v nadmořské výšce 1 560 m v roce 1968 na dobové pohlednici, kterou zaslali horskoslužebníci do Pece SBÍRKA DANUTY ŠTROUGALOVÉ

Nové cesty na Západ

První sněžný skútr v Krkonoších, který se objevil v roce 1967, – typ Evinrude Skeeter 67 (dnes Bombardier USA) se záchranářem L. Krupičkou a jeho dcerou před Luční boudou v zimě 1968 SBÍRKA WOLFGANGA BERGERA ML.

kteří pak pracně sháněli i základní výbavu od kamarádů a kolegů, nebo byli nuceni jezdit v nevyhovujícím vybavení. Režim utahoval opasek stále více a skončilo tak období relativně bezproblémového cestování do Alp. Koncem 70. let došlo postupně k zakonzervování komunistického myšlení a návratu do šedi života v sovětském satelitu. V roce 1975 bylo Miloši Vrbovi, zarputilému nestraníkovi, zrušeno komunistickými funkcionáři členství v Mezinárodní glaciologické společnosti a po sedmi letech byl odstraněn i z postu delegáta lavinové komise v IKARu, stejný osud postihl i další jeho kolegy, kteří neprošli čistkami. Vrba se o rok později vzdal členství v HS znechucen normalizačními praktikami.

V lyžařských oddílech na nižších úrovních panovalo díky pospolité komunitě názorově otevřené prostředí a lyžaři tak „utíkali“ každý víkend na oddílové boudy v Krkonoších, které byly daleko od „probonzovaných“ měst.

FOTO: FRANTIŠEK KUČERA

| 47 |

Dva kamarádi na cestě za dobrodružstvím

Za svobodou se vydali i dva talentovaní lyžaři – Petr Kakeš a Vladimír Čechotovský.

Strach z vojny, povinné dvouleté základní vojenské služby, a mizivé vyhlídky na lepší život v zanedbaném pohraničí přiměl dva

Zájezd horskoslužebníků z Pece do švýcarského Davosu v říjnu 1968. Na fotografii s manžely Příhodovými záchranáři H. Berger, B. Berger, E. Krpata, L. Urban, S. Paulů

SBÍRKA JOSEFA ŠURANA

| 48 | MAG TÉMA

Zájezd horskoslužebníků z Pece do Rakouska, Švýcarska a Itálie v říjnu 1968.

Na fotografii jsou záchranáři Ladislav Urban a Josef Šuran

kamarády z Krkonoš k naplánování útěku.

Pod záminkou letního lyžařského soustředění v Alpách získali přes kamarádku v bance devizový příslib a výjezdní doložku na Západ.

O záměru opustit Československou socialistickou republiku neměli potuchy ani rodiče a blízcí. Po dobře utajené přípravě oba lyžaři spolu se svojí kamarádkou ve svých 21, resp.

23 letech opustili v srpnu 1980 republiku.

Petr Kakeš z Pece pod Sněžkou, syn boudaře na Vyhlídce, později hoteliéra z hotelu Hvězda, a Vladimír Čechotovský, vnuk Emmy Hanč (která díky náhodě nebyla v roce 1946 z Vrchlabí odsunuta a podařilo se jí dostat i z internačního tábora v Herlíkovicích), emigrovali do Bavorska. Ve Škodě 1000 MB, s balíky lyží a slalomových tyčí na střeše, zamířili přes Železnou Rudu do Mnichova.

První svobodnou noc oslavili na břehu jezera Ammersee u obce Herrsching, kde se škodovkou zapadli. Vladimír Čechotovský na tento opojný okamžik vzpomíná: „Zaparkovali jsme částečně nedobrovolně přímo na pláži tohoto jezera, malinko jsme se s tou Petrovou starou škodovkou zahrabali. Ráno jsme se probudili, okolo nás bylo spoustu surfařů, který na nás naprosto nechápavě koukali. Speciálně na náš automobil, natřený štětkou v barvě řeznického vozu, který vypadal spíš jak UFO s lyžařskou výbavou na střeše. Naštěstí nás ti sportovci ochotně vytlačili z písku a naše odysea mohla dále pokračovat…“ Petr Kakeš se hned další sezonu v roce 1981 umístil v otevřeném mistrovství Německa na bedně a v dalších letech patřil především k průkopníkům rychlostního lyžování ve světě a účastnil se známého závodu Kilometro lanciato. V roce 1992

vytvořil český rekord v rychlostním lyžování s hodnotou 223 km/h a byl jeho držitelem po dlouhých 11 let až do roku 2013. Dnes žije v USA v Oregonu, kde má půjčovnu lyží a školu lyžování. Mezi jeho nejlepší kousky v emigraci patřil vlastní závod „fregata“, kdy se 20 borců vydalo na skijakách, gumových lyžích alias plovácích připevněných na nohy, s nimiž se závodník pohyboval pomocí dlouhých pádel, přes kanál La Manche – vítězem z dvojice odvážlivců, kteří „došli“ z Velké Británie až k francouzským břehům, byl po 9,5 hodinách Petr Kakeš, druhý byl Helmut Strohmayer, syn výrobce skijaků. Vladimír Čechotovský získal díky německým předkům, žijícím po odsunu v západním Německu, německé občanství a pas. Věnoval se úspěšně lyžování v Německu, ale též závodům na skijakách a v roce 1984 se účastnil Mistrovství světa v Rakousku. Spolu s dalšími emigranty, Jaroslavem Hrinkivem a Petrem Golou, organizoval od roku 1983 mistrovské závody emigrantů českého původu v Hintertuxu až do svého úrazu v roce 1988. „Václavského obřího slalomu“ se účastnilo neuvěřitelných 110 lyžařů, kteří opustili naši republiku.

Vrátit do ČSSR se však mohl až po listopadu 1989 tak jako další emigranti, kteří byli ve své vlasti odsouzeni k nepodmínečnému trestu za opuštění republiky a byl jim zabaven majetek.

V 90. letech se mu podařilo zpět získat horskou boudu svých předků – boudu založil ve 30. letech jeho děda Bohumil Hanč, synovec v březnu 1913 tragicky zemřelého lyžaře Bohumila Hanče. Dnes se věnuje naplno rodinnému pokladu, Hančově boudě – hotelu s výbornou restaurací na Benecku. Vytvořil zde lyžařskou oázu s alpským nádechem.

Alpy snem i realitou

Dalším úspěšným rodákem z Pece je Martin Fiala, který se dostal do emigrace též v druhé vlně v roce 1982 jako čtrnáctiletý se svými rodiči, otcem Františkem, členem horské služby v Peci, do Německa. Dnes má německé občanství a žije v Bavorsku. Talentovaný lyžař z Krkonoš v Německu pokračoval v úspěšných výsledcích a svoji kariéru v alpském lyžování završil v roce 1995, jeho úspěšnými disciplínami byl hlavně sjezd a kombinace. Na mistrovství světa v roce 1991 dosáhl 14. místa v kombinaci a 18. místa ve sjezdu.

O dva roky později na Světovém poháru v roce 1993 se umístil na 15. místě v kombinaci a na 20. místě ve sjezdu. Po aktivních letech v alpských disciplínách působil až do

Poslední závan svobody pod Sněžkou Posledním závanem větru svobody z hor pro ty, kteří do emigrace neodešli, bylo v roce 1972 a 1973 srpnové „setkání pod Sněžkou“, které organizovali členové Horské služby v Peci s lyžařským oddílem Sokol Stěžery v Obřím dole. Přijeli již tehdy zakázaní herci a umělci Petr Štěpánek, Jarda Hanzlík nebo jazzová zpěvačka Eva Olmerová. Na improvizovaném podiu ve stínu Studniční hory a Sněžky probíhaly necenzurované výstupy umělců, Hanzlík napodoboval „Káju“ a herec Petr Štěpánek recitoval již zakázané autory. Desítky návštěvníků stanovaly na louce okolo horských bud lyžařského oddílu, přes den horská služba organizovala sportovní klání – jako třeba letní „lyžařské“ závody na běžkách s brodem přes Úpu. Svými kousky zaujal záchranář Pepa Kouba, když skákal ze stromu na strom. Po odpoledních přednáškách o ochraně přírody a horách, kde vystupovali pro normalizační vedení KRNAPu nepohodlní ochranáři, se upínala pozornost na večerní koncerty u ohně, hrály se písně Karla Kryla a tóny kytar utichaly až s východem slunce. Na tomto ostrůvku svobody v Obřím dole byla tak uvolněná atmosféra, že při půlnoční jízdě z Pece převrátil boudař z Milířů služebního gazíka do Úpy a pak se společně s horskoslužebníky snažili auto přes noc „uklidit“. O rok později se akce, která se ocitla v nepřízni komunistů, ještě přemístila na louky okolo boudy pod Studniční.

Tato spontánní „lyžařská“ akce v době srpnového výročí vpádu sovětských vojsk a především zakázané Krylovy písně však neunikly pozornosti všudypřítomných obránců režimu a byla zakázána pod hrozbou vysoké pokuty pro organizátory akce.

Z Krkonoš za oceán

V druhé vlně emigrace z Československa v 80. letech, ať již nově „otevřenou“ cestou přes Jugoslávii, kam bylo možné získat na počátku 80. let jednodušeji devizový příslib, nebo do zámoří se zájezdem cestovní kanceláře na Kubu, opustili Krkonoše dva členové horské služby. Vášnivý lyžař Tomáš Mezera, který byl velkým milovníkem rychlých aut, se vydal z Jugoslávie přes Rakousko do Austrálie, kde se usadil a splnil si sen – závodil v rychlostních závodech automobilů ve Formuli 3 a Formuli Racing a obsadil v roce 1995 v prestižním Australském poháru 5. místo (Australian Touring Car Championship). Od roku 1987 žije v Anglii a pokračuje v závodění, nyní dělá testovacího jezdce sportovních automobilů Porsche. Josef Kouba utekl v roce 1982 do Kanady, při mezipřistání letadla v Montréalu, směřujícího na zájezd na spřátelenou Kubu, s manželkou opustili letadlo i přes dohled příslušníků tajné bezpečnosti na palubě.

Josefa Koubu to po vyučení na chovatele koní táhlo z Chuchle do hor, kde cítil volnost, a vydal se naslepo do Svobody nad Úpou.

Díky osudovým setkáním se ocitl v roce 1966 v Peci pod Sněžkou a začal pracovat v lese, kde se seznámil s Wolfgangem Bergerem z horské služby, který si prací v lese přivydělával – a to byl krok ke vstupu k záchranářům.

Srdcem byl dobrodruh a vynikal ve všestrannosti od lyží až po skály, v Peci boudařil především v zimě na složitě dostupném bufetu v Obří boudě. Svůj kočovný život však završil v roce 1982 dobrodružnou cestou do Kanady, když si s manželkou koupili organizovaný zájezd na Kubu. Doma nechali 2 syny a věřili, že na základě Helsinských dohod se s nimi do 6 měsíců setkají. Tato lhůta byla v případě beztrestnosti rodičů reálná. Při mezipřistání se vydali za kanadským imigračním úředníkem, Kouba však neuměl kromě jedné naučené

věty anglicky ani slovo. Přivolaný rumunský pilot, tlumočením přes ruštinu, manželům Koubovým pomohl se zorientovat v podmínkách tak, aby je nevrátili zpět do ČSSR. Kanada v té době již vstřícná k uprchlíkům nebyla a Koubovi měli v kapse mizivé finanční prostředky pouze na pár dní pobytu v Kanadě.

Prvních 1,5 roku bylo velmi těžkých, Kouba se snažil finančně připravit na přílet dětí, pracoval 14 hodin denně (8 hodin se živil výškovými pracemi a pak 6 hodin pomáhal v kuchyni).

Bohužel setkání s dětmi se komplikovalo, po opuštění republiky byli v nepřítomnosti odsouzeni a tím již neměli čistý trestní rejstřík – postup úředníků na MZV a příslušníků StB využíval metody vydírání celé rodiny a nastoupilo úmyslné oddalování procedury.

Doba setkání s dětmi se u emigrantů mnohdy protáhla na 6 až 9 let! Koubovi pomohli po 3 letech přátelé a cesta na vydání dětí z Československa byla otevřená. V Kanadě si postupně vybudoval úspěšnou úklidovou firmu a dnes žije u Vancouveru. „Byl jsem dobrodruh a měl jsem pocit, že naše hory mně nestačí. Útěk z komunismu byla pro mě výzva, byl jsem zvědavej, jak to u nich vypadá, udělal jsem si výlet, a tam jsem dostal za uši. Radši bych zůstal v Peci, tady se mně moc líbí, mám tady skvělé kamarády…“ uzavírá Kouba.

Tento článek vzdává hold všem, kteří se po srpnové okupaci vydali na složitou cestu za svobodou do emigrace a vzdali se svého domova, přátel a rodiny na desítky let, také těm, kteří se za normalizace neohnuli, stáli si za svými životními názory a nikdy se nesmířili s nesvobodou.

Fotografie emigrantů na lyžích v Hintertuxu v zimě 1982, na snímku je Vladimír Čechotovský a Petr Kakeš s kamarády SBÍRKA V. ČECHOTOVSKÉHO

roku 2010 ve skicrossu, kde se mu podařilo prosadit tento nový a divácky atraktivní sport na ZOH ve Vancouveru a tamtéž 31. místem završil svoji závodní kariéru. Od roku 2003 až 2008 byl viceprezidentem Bavorské lyžařské asociace BSV, nyní je ředitelem Světového poháru ve skicrossu na FISu. Do Švýcarska zamířil ve svých 39 letech v roce 1982 i František Tichošlápek, výborný lyžař, který byl do svého odchodu asistentem trenéra Antonína Mezery tréninkového centra mládeže v Peci pod Sněžkou a TJ Slovan Pec, a také další člen horské služby z Pece. Usadil se nedaleko Davosu, v městečku Grüsch, poblíž Landquartu v blízkosti rakouské hranice, kde dlouho žil v karavanu a věnoval se sportu. V emigraci žil až do roku 1999.

SBÍRKA V. ČECHOTOVSKÉHO

| 49 |

Článek v plném znění včetně uvedení zdrojů a pramenů najdete na

/clanek/5128 Poznámka autora: Tento článek jsme začali připravovat s Adolfem Klepšem přibližně před rokem, kdy některé změny ve společnosti začínaly připomínat normalizaci a začaly zasahovat do životů lidí. Děkuji všem, kteří se k přípravě článku a mapování cest za svobodou postupně připojili, a mohli jsme tak dokončit článek, který by si Adolf Klepš († 10. 10. 2017), dnes již bývalý náčelník dobrovolníků HS ČR a oblasti HS ČR Krkonoše, rád přečetl.

Na sestavování článku spolupracovali: Adolf Klepš, Danuta Štrougalová roz. Šuranová, Petr Hais, Wolfgang Berger Konzultanti a pamětníci, kterým patří poděkování: Alena Glásrová, Miroslav Polisenský, Jan Verl, Hana Šuranová, Jaroslava Horáčková, Hynek Spurný, Pavel Klimeš, František Vambera, Ivo Doležal, Mikuláš Sitte, Arnošt Neubauer, Vladimír Čechotovský, Přemek Kovařík, Petr Hromátka, Josef Kouba, Michal Berger…

Vladimír Čechotovský a Petr Kakeš byli propagátory netradičního „lyžařského“ sportu – závodech na skijakách. Na snímku se Vladimír Čechotovský připravuje před MS na řece Salza v Rakousku v roce 1984, hodně štěstí před závodem mu přeje výborná lyžařka (v té době též emigrantka) Martina Bergerová

| 50 | ACADEMY MEZI UŠIMA

Znovu elévem Text: Tom Řepík

Často pozoruju z křesel lanovek lyžařské instruktory a jejich počínání na svahu. Dost z nich jako by si chtělo udržet své zákazníky věčně. Ještě poučnější je pro mě sledovat reakce studentů – a nejvíc těch, kteří vypadají, že budou docela marní.

J

eden z mýtů, který ve sportovní instruktáži (zdaleka nejen lyžařské) přežívá, zní, že úspěšný žák by se měl snažit provádět sport jako někdo, kdo je v tom mistr – nejlíp nějaký profík. Chceš lyžovat jako Ligety? Sleduj, co dělá – a zkoušej ho napodobit. Díky technologiím digitálního videa s možností si cokoli zpomalit, zastavit či rozfázovat nebylo nikdy snazší analyzovat sebesložitější pohyb svůj i profíkův, nechat si instruktorem vysvětlit rozdíly, pak se vrátit na svah a zkoušet aplikovat příslušné změny.

Evidentní vada takového typu přístupu je nabíledni: co je správné pro elitního závodníka, nemusí být a obvykle nebývá pro rekreačního lyžaře. Závodníci dělají ve svých jízdách takové pohyby, které v nižších rychlostech často nebývají proveditelné; všichni to dobře víme. Nakolik má žalud plný potenciál stát se jednou dubem, neznamená to, že takového potenciálu docílí nejlíp tím, že začne imitovat dospělý strom.

Prioritní by mělo být

naučit se,

jak se učit.

Vezměme v úvahu ještě jiný související fenomén: instruktoři, každý přináležící ke své doktríně příslušné výukové asociace, se zaměřují na strukturální elementy svých metod, jako by šlo o ultimativní formu učení.

Zdá se to až nevyhnutelné: jakmile nějaká metoda začne být akceptována oborovou autoritou a její instruktoři ji musí vyučovat, vlastní výuková síla takové metody má tendenci být zanedlouho nahrazena rutinou a dogmatismem bez opravdového porozumění. V dnešní kultuře orientované na rychlý výsledek bývá pro sezónně najímané instruktory běžné, že budou vyučovat, cokoli jim jejich autorita nařídí, aby učili – namísto aby vkročili do nepohodlí přemýšlet sami za sebe a snažili se pochopit dynamiku vlastního učení se.

pokoru, aby se člověk

Vyžaduje to

nebránil tomu,

že bude začínat na mírných

Tím, že jsem vlastně nikdy nebyl žákem nějaké lyžařské školy a jejích osnov, nikdy mě nezajímaly často až plamenné debaty o tom, která oficiální technika lyžování je lepší než jiná. Věřím v ideál jakéhosi přemostění průrvy mezi schopností přirozeně se učit a takovou formou technické instruktáže, jež není svázaná pevnými dogmaty příslušné certifikované metodologie. S tím, že prioritní (pro studenta i instruktora) by mělo být naučit (se), jak se učit – a jak co nejdřív jakoukoli vnější instruktáž přestat potřebovat tím, že se naučím pracovat na sobě sám, zcela přirozeně, podle vlastních schopností.

znovu

plackách.

Málokterý jiný sportovní artikl se vyvíjí tak intenzivně a bez ustání, jako výzbroj pro sjezdové lyžování. Náčiní samotné nese dramatický podíl na vývoji procesu učení se lyžovat i na změnách v samotné technice jízdy. V uplynulých dekádách museli profesionální závodníci i rekreační lyžaři prokazovat neustálou vůli učit se novému a přizpůsobovat se změnám. Z mého pohledu jde o vítaný proces; cokoli, co nás nutí k adaptaci, změně a neustálému vývoji, nám nejenomže pomáhá překonat obvyklou lidskou tendenci uvíznout v bažině rigidních šablon, ale rovněž nás připravuje na nový typ učení se, které je v soudobém rapidně se proměňujícím světě musem.

Jednou si jeden starší instruktor sedl vedle mě na lanovce a já se ho začal ptát. Bylo mu něco přes padesát a šlo o dřívějšího špičkového snb závodníka, který jízdu na snowboardu v současnosti vyučuje. Řekl mi, že se v rámci školy specializuje na klienty, kteří už umí obstojně na lyžích a chtějí se naučit jezdit na prkně. Mluvil o tom, že naučit se na snowboardu obvykle vezme mnohem míň času než to samé na lyžích; ale že zkušení lyžaři mívají nejednou psychologický problém vědomě se opět stát začátečníky. „Vyžaduje to dost pokory, aby se člověk nebránil tomu, že bude znovu začínat na mírných plackách, ačkoli třeba na lyžích rutinně sjíždí černé svahy.“

Soudobý moderní život

není dvakrát

byl.

nakloněn rutině, pokud kdy

Připravenost stát se dobrovolně znovu nováčkem považuju za nutnou ingredienci k tomu, abych mohl být dobrým studentem – bez ohledu na obor i dosavadní úroveň dovedností. Je to právě ochota „nevědět“ a nemít problém s tím, že neumím, co nás vedlo jako děti – a vede i jako dospělé – k tomu, abychom se učili nové věci beze strachu ze zesměšnění se, z fyzické újmy, i bez jakýchkoli jiných strachů. Musím zvládnout odložit svou představu o sobě coby dospělé kompetentní bytosti a být ochoten začít znovu, od píky, jako prvňáček. Nic, čemu většina nejen lyžařů není vystavena v pracovních kariérách svých civilních životů, kde nové technologie a globalizační reorganizace vyžadují vládnout stále novými dovednostmi. Soudobý moderní život není dvakrát nakloněn rutině, pokud kdy byl. Po skoro každém je vyžadováno, aby se odnaučil staré, už zrušené způsoby dělání věcí a byl schopen adaptovat se na nové změny, aniž by ztratil rovnováhu schopnosti dělat věci intuitivně správně už v procesu učení se. Prakticky po každém z nás současný život chce, abychom v sobě objevili vrozený talent pro učení se, který je v nás už od raného dětství – dokonce i když to nejednou znamená aplikovat koňskou dávku pokory.

Podobně tak naučit se na lyžích nebo snowboardu není ani tak o lyžích či prkně, jako o vlastním učení se. O tom, jak a proč chce někdo posoudit naučit se jezdit na tom či onom. Stejné bude i ambicí tohoto nového seriálu Mezi ušima. O delikátním umění zkoušet najít rovnováhu mezi spontánním zapálením dělat nové věci intuitivně jako v dětství a racionální aplikací instruktážní agendy, jež destiluje to nejlepší ze starého osvědčeného.

Vím, že nejsem zdaleka sám, kdo vnímá lyžování jako trefnou metaforu pro svobodu a autonomii, kterou si chceme nechat ve svých životech po celý jejich zbytek. Ať už na kterémkoli náčiní, vždy jde o strhující pocit klouzání po sněhu rychlostí mnohokrát

přesahující tu běžnou, kterou nám dovoluje vlastní tělo. Dokázat takovou věc s grácií, elegancí a rozumně nadávkovanou odvahou nikdy neztratí ze svého půvabu.

Nadměrná instruktáž lyžování škodí – není to sport, jenž by testoval a měřil přizpůsobování se nastaveným pravidlům a doktrínám; jde o prostředek k ochutnání nové dimenze lidské svobody a posílení víry ve své vlastní schopnosti a vnitřní rovnováhu. Která teprve zajistí nezbytnou rovnováhu vnější, zatímco tělo cestuje ve vysokých rychlostech.

Lyžování je jako trefná

Častěji, než chci, se ale tenhle kýžený stav umí změnit ve větší či menší trápení: stačí nějaká znepokojivá obava a já ztrácím přirozený rytmus, opakuju staré zažité chyby, padám.

Sbírám se z mokré studené země, občas pochroumaný, a ptám se v duchu sám sebe, zda mám zapotřebí stále něco nového riskovat, pokoušet se posouvat vlastní mantinely stagnace, v níž mé dovednosti uvízly. Mám vůbec šanci ještě dovednostně růst? Jeden vnitřní hlas mi radí, ať s tím nepočítám, další ve mně se hádá, že má význam to zkoušet pořád dál.

Naše největší (nejen lyžařské) výzvy a v důsledku toho i největší možnosti leží v překonání mentálních limitů, jež jsme si do hlav nakladli my sami a jež nám brání rozvíjet se plně až k hranicím svého osobního fyzického potenciálu. Strachy a pochyby v naší mysli jsou automaticky přenášeny do našeho těla v nejrůznějších formách napětí, ztuhlosti a nešikovnosti, jež nám brání nejen lyžovat plynule, ale současně i vidět terén pod sebou jasně a pravdivě.

metafora

pro svobodu a autonomii, nechat kterou si chceme ve svém životě až do Lyžování může být jedinečnou paralelou pro lidský život v moderní době, která nepřetržitě vyžaduje zvládání pohybů ve stále se měnícím a nám dopředu neznámém terénu, zatímco my potřebujeme zůstat dostatečně mentálně bdělí, abychom zajistili rozumné bezpečí své i ostatních.

Pokud mi v lyžování všechno jde, jak má, pocity z něj přebíjejí snad všechno ostatní, co jsem schopen zažívat v jiných aktivitách.

Když se kontrolovaně spouštím dolů terénem a nechávám na intuici samotného těla, aby si našlo vlastní rovnováhu v každém z oblouků, nemusím na nic z prováděného úporně myslet, moje hlava je čistá a srdce plesá, ochutnávám úroveň zážitku, o němž marketéři píšou ve svých reklamách; zážitku, jenž mě nutká vrátit se na sníh i příště, pro víc toho stejného.

jeho konce.

Tajemství úspěchu neleží v úporné snaze a nejlepším učitelem lyžování je vlastní osobní zkušenost každého z nás. Rozvíjí a kultivuje zdravou úroveň vlastního sebevědomí, která nám dovolí vnímat své chyby a pády jako příležitosti se něčemu novému naučit spíš než důvod ke studu, vzteku a frustraci.

Stejným způsobem jsme se jako děti naučili chodit, mluvit, jezdit na kole a cokoli dalšího z přirozených dovedností. Opírali jsme se o podvědomou mysl a instinkty spíš než úmyslný záměr. Tento přístup se nikdo nemusíme učit, už jej umíme.

FOTO: DEPOSITPHOTOS

| 51 |

| 52 | ACADEMY SKI WITH ME D O D AVAT E L V Y B AV E N Í

Jak se dobře

rozlyžovat

Sezóna je za dveřmi, vybavení připraveno a nás čeká první výlet za sněhem a na něm první oblouky. A vězte, že na nich záleží úplně nejvíc. Jak se rozlyžujete, tak budete pak lyžovat celou sezónu. V následujících řádcích vám zkusím poradit, jak na to.

P

rvní sníh znamená pro většinu lyžařů mnoho očekávání, nedočkavosti a adrenalinu. Každý si už při cestě na ledovec, lanovkou, nebo nejpozději při obouvání lyží promítá poslední loňské oblouky a vzpomíná na ty zvlášť vydařené jízdy. Logicky se těmto pocitům chceme přiblížit hned při první letošní jízdě, ale nikdy se nám to úplně nepodaří. Proti hraje ale příliš mnoho faktorů. Na konci zimy byl pěkný měkký sníh, teď je jen tvrdý a technický. Mám nové lyže, boty, nebo dokonce obojí. Na sjezdovce se plete příliš mnoho nedočkavců.

A tak dále. Hlavně ale naše tělo odvyklo specifickým pohybům, pocitu rovnováhy a skluzu, a i když jste ho nenechali v létě zahálet, první jízda na lyžích je pro něj prostě trochu cizí.

Hlavně pomalu

Typickou chybou je první rychlá jízda s přáním ukázkových carvingových oblouků. Už po prvních zatáčkách si ale uvědomíte, že to

prostě tak trochu nejde, lyže vám nezatáčí tak jako na jaře, ujíždějí vám pod nohama a nohám, které si celé léto hověly v odpočinkové obuvi, se nechce s tuhými lyžáky spolupracovat. A navíc to všechno tak nějak divně bolí. Začněte tedy hlavně pomalu. A ideálně v pluhu. Není to ostuda a po letní přípravě tak začínají i ti nejlepší závodníci.

Pluhem k lepším zítřkům

Najděte si tu úplně nejmírnější sjezdovku a rozjeďte se v pluhu. Soustřeďte se na ideální základní postavení s pokrčenými klouby a narovnaným tělem. Přílišný předklon či záklon jsou pro první jízdy typické a velmi pomalou jízdou si můžete na ideální postavení „na středu“ hned přivyknout. Snažte se cítit mírný kontakt s jazyky bot. Budete tak mít jistotu, že kotníky, kolena i kyčle jsou pokrčeny a připraveny pro rotaci dolních končetin, kterou budeme potřebovat k prvním obloukům. Zkuste navázat pár oblouků

Osmý ročník seriálu Skiwithme vám v pěti dílech přinese několik užitečných rad jak samostatně trénovat a vylepšovat svoje lyžování. Pokusíme se zodpovědět vaše časté dotazy a ukázat si funkční techniku lyžování i na fotografiích, které seriál již tradičně provází. A kdo chce vědět víc, může si se mnou přijet zalyžovat.

Volné termíny i plánované akce najdete na:

www.skiwithme.cz Ondřej Novák Zástupce šéfredaktora SNOW, instruktor lyžování a telemarku s dlouholetou praxí v ČR, Rakousku a Austrálii, autor projektu Skiwithme.cz.

v pluhu a soustřeďte se postupně na dvě věci. Kam chcete jet, otáčejte svými chodidly a postupně vnímejte zatížení lyží. Vnější noha by měla sloužit jako opora, vnitřní noha je naopak uvolněná a snažíme se o ni nijak neopírat. Uložte si do paměti jednoduchý princip. Chci doprava, opírám se o levou nohu, chci doleva, opírám se o pravou. Stejně tak můžete použít „chci doprava, uvolním pravou nohu“. Při prvních obloucích si hlídejte opět ideální základní postavení a snažte se po celou dobu jízdy udržovat mírný kontakt s jazyky bot.

| 53 |

Konečně lyžovat

S holemi, bez nich i s jednou

Pokud se při pomalé jízdě cítíte dobře, zkuste lyžovat bez holí. Pro vaše balancování na lyžích to bude mít další význam. Zapojíte tak více vnitřní svalstvo a začnete si uvědomovat přítomnost břicha, pod kterým se samostatně otáčí dolní končetiny. K tomu vám může pro začátek pomoct i jednoduché cvičení s hůlkou před tělem. Držte ji podhmatem, třeba jen mezi prsty a uvolněně. Snažte se ji udržovat pevně před tělem tak, že při jízdě rovně jsou špičky lyží uprostřed hůlky. Při zatáčení pak otáčejte nohami tak, abyste špičkami lyží „zajeli“ pod rukojeť hůlky, v následujícím oblouku naopak pod kroužek.

Hned na povel to nepůjde a ani to nechceme.

Pomalá jízda nám vyhovuje, a pokud vše klape podle plánu a naše pohyby a zejména oblouky začínají být stabilní a plynulé, je čas dát lyže z pluhu do paralelního postavení.

Zkuste to ale zase pomalu. Pokud cítíte dostatečnou oporu o vnější nohu, pomalu přisouvejte vnitřní až do paralelního postavení. Na konci oblouku ji zase vysuňte do postavení v pluhu, přeneste na ni hmotnost a začněte při zatáčení přisouvat druhou. Mezi instruktory lyžování se tomu říká „mistrovství světa v přívratu“, vám však postačí třeba i nějaká kombinace nájezdu do oblouku v širší stopě a následně její postupné zužování přisouváním vnitřní lyže. Po pár obloucích stejně zjistíte, že jste z pluhu přešli do běžného paralelního postavení, na které jste zvyklí.

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

Lyže k sobě postupně teď !

I v „paralelních“ obloucích se snažte ještě chvíli vydržet a nic neuspěchat. Snažte se jet pomalu, v širší stopě, která zaručí dostatek stability a lepší kontrolu nad správným zatížením vnější lyže. Můžete přejít i na mírně strmější kopec, pořád se ale snažte o pomalou jízdu a více zavřené oblouky. Zároveň zkuste upotřebit pocit aktivně otáčejících se nohou pod klidným a pevným břichem, který jsme si oživili v jízdě v pluhu s hůlkou před tělem. Vyzkoušet můžete i jízdu po vnější lyži se zvednutou patou vnitřní lyže.

Nakonec tedy nezbývá než se pustit do kýženého carvingu. Zkuste tedy trochu popustit uzdu svým paralelním obloukům, nechte lyže jet více z kopce a místo otáčení nohou se soustřeďte na jejich překlápění.

S větší rychlostí přijdou i vykrojené oblouky, o které jste se chtěli snažit hned na začátku.

Pouze s tím rozdílem, že teď máte za sebou půl či hodinku pomalého rozlyžování, při kterém jste si v klidu zopakovali, o kterou nohu se opírat, kterou nechat uvolněnou a že se nezatáčí břichem a hlavou, ale nohama.

Takže příště to můžeme už posunout o pěkný kus dál.

| 54 | ACADEMY NAŠE TĚLO A LYŽE

Jang:

Jine, jak to mám tedy udělat? V práci nevím kudy kam a četl jsem, že sport 3x týdně přece ten stres odstraňuje, tak co bys ještě chtěl?

Jin:

Jangu, ono je to krapet složitější a vše se dozvíš postupně v dalších dílech. Velmi záleží na tom, jak intenzivně sportuješ – já vím, že chceš makat, ale ideální je to prostřídat s velmi lehkou aktivitou, takovou, kdy se ani nezadýcháš a dáš šanci projevit se i mně. Taky se denně jenom tak aspoň na chvilku nenásilně natáhni, uvolni celé tělo, ztratí se tak svalové napětí, a tím i napětí a stres zevnitř…

Jin a Jang Text: Ivan Balek

– rovnováha nejen při lyžování Čekáte hlubokou filozofii? Musím vás trochu zklamat, princip Jin a Jang, dvou opačných, ale doplňujících se sil, totiž tentokrát připodobní, jak funguje (nejen) lyžařovo tělo.

Dominuje-li jedna část, vyvolá opačnou reakci druhé, aby náš organismus setrval v rovnováze. Rovnováha je totiž základním principem nejen pohybu na lyžích.

ILUSTRACE: DEPOSITPHOTOS

P

ři každé činnosti jsme řízeni nervovým systémem, který se skládá z centrálního „procesoru“ – mozku a ze systémů drah vedoucích celým tělem. Po nich „jezdí“ směrem k mozku impulzy z čidel například ve svalech a opačným směrem proudí příkazy, co ty svaly mají udělat. Kromě vědomé aktivity, tedy třeba pohybů vzniklých z našeho rozhodnutí, jsou v nervovém systému skryté „naprogramované“ procesy. Tyto – počítačovou hantýrkou bychom řekli procesy na pozadí – mají za úkol odlehčit vědomé činnosti mozku, aby se náš procesor nezahltil a systém stíhal reagovat dostatečně rychle. Je to taková lidská automatika, kterou si pěstujeme proto, abychom

zvládali hodně činností najednou. Většinou nevíme, že dýcháme, že nám bije srdce, ale třeba ani to, že udržujeme rovnováhu – to za nás řídí automat. Zapojuje všechny jednotlivé tělesné systémy (hormony, srdce, plíce, svaly…), které koordinovaně reagují na určité situace.

Tyto zmíněné naprogramované procesy, aby to nebylo tak snadné, podléhají dvěma operátorům, kteří spolu zdánlivě soupeří, ale za účelem dosažení maximální vnitřní souhry a v zájmu co největšího prospěchu pro celek.

Vyvažují tělesné systémy, aby na všech úrovních vládla pokud možno rovnováha, tedy i celek byl v komplexní harmonii. Příměr najdeme i v technice lyžování, kde se jako

klíčový faktor prosazuje stále více komplexnost: není možné izolovaně vyzdvihnout jeden dílčí pohyb nebo část těla, ale pohyby a činnost všech částí působí ve prospěch celku. A tady se dostáváme k těm čínským kámošům.

Pan Jang

První systém, pan Jang, se také jmenuje sympatikus a má na starosti akceleraci: zvýšení aktivity všech provozních systémů těla včetně všech souvislostí, jako je třeba dostatečné zásobení svalů kyslíkem. Potřebuju rychle napumpovat krev do těla, aby mé svaly zvládly tu boulovatou trať? Žádný problém, detektory pošlou zprávu a pan Jang (neboli sympatikus) to zařídí – zvedne hladinu potřebných hormonů a srdce rapidně zvýší svoje obrátky. To vše samozřejmě zcela automaticky, bez toho, aby lyžař nebo někdo jiný musel cokoli vědomě učinit. Celá popsaná posloupnost je samozřejmě mnohem složitější – ten náš počítač se nezdá, ale je supervýkonný – ale pro představu, kdo je to pan Jang, to postačuje.

Pan Jin

A pan Jin? Ten se mezi znalci a vědci jmenuje parasympatikus a je to přirozeně pravý opak svého bratra. Nazvat bychom ho tedy mohli třeba i jako brzda. Všechno dělá bratru navzdory, ale nebojte se, není zlý. Je to jeho úkol ve společné snaze ustavit celkovou rovnováhu organismu.

Jin všechny systémy uklidňuje a kromě jiného zabezpečuje, abychom neplýtvali energií. Hlídá, aby to aktivní Jang moc nepřehnal a nezavařil některý ze systémů, nebo dokonce centrální procesor. Brání třeba zvýšit úroveň srdeční aktivity nad nevyhnutelně potřebnou míru, reguluje i metabolismus ap.

Společně pro tělo

A protože to jsou staří bráchové, kteří s lidmi žijí tisíce a tisíce let, jejich koordinace je dokonalá a plně automatická.

A jsou to právě oni, kdo zodpovídají za naše lyžařské posuny, zlepšování nebo stagnaci.

Někdo by si možná myslel, že tréninkem posilujeme svaly, sílu nebo vytrvalost.

Není to úplně tak. Pro naši lyžařskou praxi je podstatné vědět, že tréninkem zdokonalujeme hlavně nervovou soustavu.

Zdokonalujeme propojení jednotlivých drah a trénujeme reakce celého systému na zátěž. A další věc, kterou ne každý ví: nezlepšujeme se při tréninku, ale až po něm na základě tréninkem vyvolané adaptace při oddechu. Vidíte, jak se Jin s Jangem doplňují?

Ukažme si to na příkladu: Když systém zjistí, že konkrétní svaly jsou aktivitou již vyčerpány (samozřejmě je aktivoval Jang, sympatikus), protějšek Jin neváhá a začne automaticky zavírat kohouty paliva – všech potřebných výživových substrátů. Obává se bratra Janga, že to přežene i příště, tak ihned začíná alokovat rezervy. Známe to pod pojmem „superkompenzace“, kvůli ní každý začátečník dosahuje zpočátku rychlé pokroky, přičemž ani nemusí trénovat zrovna správně. Je zřejmé, že postupně se míra schopnosti navyšovat tyto rezervy snižuje – Jin a Jang dostanou celek do nové rovnováhy. Proto sportovec na vyšší úrovni už musí o každé promile zlepšení mnohem více bojovat – až pokud nedosáhne svého teoretického geneticky daného potenciálu.

Pokud se chceme přibližovat k tomuto maximu, je doporučeníhodné využívat poznatky vědy, která zná způsoby, jak ten který atribut trénovat optimálně a bez ztráty času metodami pokus-omyl.

Rovnováha je princip života

Řekli jsme si to, co asi každý tuší: náš organismus je stavěn tak, aby v dlouhodobém horizontu byly obě složky zastoupené rovnoměrně. Ano, lidské tělo snese hodně, dokáže se extrémně vychýlit, že někdy je to v hraničních situacích doslova zázrak (přežití v mrazech, bez kyslíku nebo potravy). Každý výkon se na nás ale podepíše, nebo chcete-li propíše se do nás. Pokud chceme sportovat do vysokého věku, musíme se zamýšlet nad tím, jestli Jin a Jang jdou shodným tempem ruku v ruce.

Kdo nám vládne?

A jak poznáme, jestli nám aktuálně vládne Jin, nebo Jang? Jednoduše. Jestli máte běžnou hektickou práci a navíc sportujete, na sto procent vám vládne pan Jang! Jinými slovy máte příliš aktivovaný sympatikus.

Vaše tělo jede většinu času v režimu, kdy jsou do krve pumpovány stresové hormony, které jsou nevyhnutelné pro jakoukoliv akci, nejen fyzickou, ale i duševní! Tyto hormony aktivují všechny systémy v těle – krevní tlak, tep, trávicí enzymy a podobně. Nemůžeme si přitom myslet, že naše tělo je schopno jet pořád na plný plyn, jednotlivé jeho „součástky“ (cévy, játra, mozek, …) totiž mají svoji životnost, a nemají-li čas na zotavení, mohou se dramaticky opotřebovat.

Zásadním pro náš sportovní život je poznatek, že vliv psychický (práce, stres) a fyzický (sport, trénink) jsou kumulativní!

Oba akceleruje Jang a Jin pak nestíhá. Nikoli výjimečně proto slyšíme o pilně sportujících manažerech, kteří dostali infarkt. Samozřejmě následky nemusí být vždy fatální.

Přinejmenším kvůli dysbalanci Jin a Jang sportovci nedosahují zdaleka svých výkonnostních možností.

Jin potřebuje dostatek času na to, aby dal tělo zpět do rovnováhy. Pokud ho nemá, nedokáže to. I proto v posledních letech víc a víc rezonuje význam odpočinku a regenerace u vrcholových sportovců. Ve skutečnosti se ale týká každého. Hodně lidí umí hodně trénovat, ale málo umí dostatečně regenerovat.

A poslední rada na konec: Trénink má být jenom minimálně nezbytný stimul na vyvolání zlepšení, nikdy ne víc.

Ivan Balek Lyžařský a sportovní nadšenec, co nic neumí dělat polovičatě. Popularizátor vědy za scénou se snahou překládat ji do lidské a lyžařské řeči.

100 km sjezdovek a ryzí zábavy!

W W W. A L P EC I M B R A . I T

| 56 |

apul news

ASOCIACE PROFESIONÁLNÍCH UČITELŮ LYŽOVÁNÍ A LYŽAŘSKÝCH ŠKOL (APUL) GENERÁLNÍ PARTNER APUL:

PARTNEŘI APUL:

INSTRUKTOR LYŽOVÁNÍ V NOVÉM TISÍCILETÍ Ve vleku společenských a ekonomických změn realizovaných na přelomu tisíciletí se také na českých horách začali ve větším množství objevovat lyžařští instruktoři. Pamatujete? Ve Špindlu, v Harrachově nebo v Peci pod Sněžkou většinou nešlo mladíky a slečny v dobře rozpoznatelném oblečení lyžařských škol přehlédnout. Na sjezdovkách i v après-ski barech rádi dávali na odiv, že mají práci snů. Jsem učitelem lyžování, kdo je víc? Také český učitel lyžování se ale postupně vyvíjel a s léty, anebo spíš zimami, dospěl.

A

čkoliv je lyžování pro většinu instruktorů stále sezónním zaměstnáním, nelze už se dnes na tuto profesi dívat pouze jako na krátkodobou brigádu.

Ano, zima na českých horách netrvá déle než čtyři měsíce, celá řada lyžařských instruktorů si však sezónu prodlužuje v zahraničí, což jim umožňují v česku získané licence běžně akceptované v Alpách, ale i v odlehlejších koutech světa. A pokud instruktora lyže v létě neživí ještě na jižní polokouli, vyplňuje zpravidla letní měsíce dalšími sportovními aktivitami, ať už v lyžařském středisku nebo jinde. Učitel lyžování dnes není brigáda na tři měsíce. Je to životní styl. Atraktivní a navíc zdravý. „Život na horách má svoje kouzlo. Neobjeví ho každý, ale kdo mu propadne, těžko už se s tímto prostředím loučí,“ říká Ondřej Novák,

lektor Asociace profesionálních učitelů lyžování s 20letou praxí v Čechách i v zahraničí.

Fakt, že v lyžařských střediscích bývá zejména v exponovaných termínech pěkně živo, je podle něj většinou tím prvním, co nového lyžařského instruktora osloví. „Není na tom nic špatného, lidé se o dovolené na hory

Profesní růst – příjemná nutnost

Málokdo z těch, kdo to s prací učitele lyžování či snowboardingu myslí vážně, vysedává po hodinách, jež na svahu strávil s klienty, v hospodě. „Ta doba je naštěstí pryč. Lyžařské školy dnes svým učitelům často nabízejí opravdu atraktivní možnosti trávení volného

Pracovat jako lyžařský instruktor v některém ze známých alpských středisek, to je další, nepochybně vyšší úroveň práce učitele lyžování. přijíždějí bavit a dobrý lyžařský instruktor jim umí být nápomocen i v tomto ohledu. Pro mne, stejně jako pro většinu mých kolegů, ale to pravé kouzlo hor spočívá v něčem jiném.

Je to hlavně příroda, aktivní životní styl plný pohybu a určitě i komunita lidí, kteří to cítí podobně,“ přemýšlí Ondra Novák. Být na horách jako host, nebo tu být doma, je podle něj veliký rozdíl.

času,“ říká prezident Asociace profesionálních učitelů lyžování (APUL) Libor Knot. Myslí tím kromě skipasu zdarma třeba cenově zajímavé pobídky ke sportování na ostatních sportovištích lyžařských areálů, jindy to může být možnost nakouknout společně s rolbařem do tajů úpravy sjezdovek nebo prohlídka strojovny moderní lanové dráhy. Nedílnou součástí práce a vlastně i volného času lyžařského

| 57 |

instruktora je ale také doškolování a s tím související zvyšování kvalifikace. To se samozřejmě neodehrává ve školních lavicích. „Kromě pořádání kurzů lyžařských instruktorů a následného udělování licencí si naše asociace klade za cíl také průběžné vzdělávání učitelů, rozšiřování jejich kvalifikace a obecně zvyšování jejich odbornosti. Umožňuje nám to systém a celková struktura fungování APUL, našimi lektory jsou totiž nejlepší učitelé a často vedoucí pracovníci lyžařských škol sdružených v APUL,“ říká znovu Libor Knot. Lyžařské školy tedy zpravidla v průběhu zimní sezóny organizují doškolování svých instruktorů a záleží na jednotlivých školách, zda účast na těchto praktických seminářích ponechají na uvážení samotných učitelů, nebo ji dokonce vyhlásí jako povinnou. Ale řekněte sami, vadila by vám „povinnost“ zdokonalovat pod odborným vedením techniku svého oblouku, v praxi rozebírat efektivitu výukových metod anebo třeba trénovat obřák?

Go west

Pracovat jako lyžařský Kurz APUL lyžování D instruktor v některém ze 1.–6.

11. 2018............... Rakousko, Sölden známých alpských středisek, to je další, nepo26. 11.–1. 12. 2018..... Monínec chybně vyšší úroveň 4.–9. 12. 2018.............. Špindlerův Mlýn, Klínovec, Bílá v Beskydech práce učitele lyžování.

10.–15. 12. 2018......... Pec pod Sněžkou, Harrachov Zaměstnání v lyžařských školách ve Svatém Antonu či v Söldenu, Kurz APUL snowboarding D ve Sv. Mořici, v Cortině 26. 11.–1. 12. 2018..... Monínec d’Ampezzo anebo třeba 4.–9. 12. 2018.............. Špindlerův Mlýn v zámoří už bezpochyby 10.–15.

12. 2018......... Pec pod Sněžkou náleží také určitá prestiž.

A není se co divit, pro získání pracovního Kurz APUL lyžování D1 – specializace děti povolení a následně zaměstnání ve světozná10.–15. 12. 2018......... Pec pod Sněžkou Více na www.apul.cz mém lyžařském středisku 14.–20. 1. 2018........... Janské Lázně budete vedle adekvátní jazykové vybavenosti muset prokázat skutečně hodně vysokou odborvýboru APUL Jiří Kotaška. APUL je od roku nost a kvalitu. Že jste excelentní lyžaři, se předpo1994 členem International Ski Instructors kládá tak nějak samozřejmě. „Vyšší licence vydané Association (ISIA) a také díky tomu se její naší Asociací profesionálních učitelů lyžování jsou lektoři pravidelně zúčastňují mezinárodních většinou celosvětově akceptované, což rozhodně kongresů a seminářů, na nichž své zkušenení samozřejmost,“ podotýká člen výkonného nosti konzultují s lyžařskými profesionály z celého světa. „Návaznost vzdělávacího systému APUL na partnerské organizace ve světě je vysoce ceněná a nebudu zastírat, že to naší asociaci ve značně konkurenčním a poměrně nepřehledném a prostředí, jaké momentálně v České republice panuje, dává oprávněný punc výjimečnosti,“ říká znovu Jiří Kotaška, který je současně i členem presidia ISIA. Základním stavebním kamenem, o nějž se fungování APUL opírá, je tedy především vysoce kvalitní lektorský sbor, jehož členové prošli náročným vzděláváním a dnes svoji praxi obohacují i rozsáhlými zkušenostmi získanými jak v Čechách, tak v zahraničí.

Pro celou řadu začínajících lyžařských instruktorů jsou toto jistě zajímavé informace a často také jeden z důvodů, proč své učitelské vzdělání realizují právě prostřednictvím APUL. Možnost práce v zahraničí je bezpochyby lákavá, jakkoliv se všichni oslovení shodují na tom, že by „zahraničnímu angažmá“ českého lyžařského učitele logicky měla předcházet adekvátní zkušenost z českých hor.

Text: Ondřej Katz Foto: APUL

ČLENSKÉ LYŽAŘSKÉ ŠKOLY APUL: GARANCE KVALITY PRO KLIENTY, GARANCE DOBRÉ PRÁCE PRO INSTRUKTORY APUL

KONTAKTY NA www.apul.cz

ATOMIC/SALOMON SHIFT MNC 13

| 58 | TECH RECENZE

MALÁ REVOLUCE VE VÁZÁNÍCH

Plnou verzi recenze včetně videa sledujte na

/recenze/454 Petr Socha

Loňské ISPO představilo jednu zásadní novinku na poli lyžařských vázání. S čistým svědomím můžeme říct, že revoluční, jelikož podobný koncept se v lyžařském světě ještě neobjevil.

J

edná se o vázání, jehož ambicí je nabízet při stoupání veškeré výhody vázání pinových, a naopak při sjezdu poskytne vlastnosti vázání sjezdových se všemi jeho přednostmi. Takové vázání s označením Shift se objevilo na lednovém ISPU a my jsme měli možnost ho otestovat.

První pocity

Zatímco pata vypadá jako díl běžného alpského vázání, špička se přihlásí o větší pozornost: zejména tvarem, ale i použitím a typem plastu, který špičce dominuje, ovšem v mechanicky přesné kombinaci s kovovými prvky. Kvůli minimalizaci hmotnosti technici vybrali – vůbec poprvé pro lyžařské vázání – karbonem vyztužený polyamid, který má poměr pevnosti a hmotnosti pro tyto účely optimální. Na páteřní prvky konstrukce je použita ocel a hliník.

Malý, ale pro smrtelníky důležitý detail: brzdičky dokážou lyže k sobě krásně pevně zaklesnout

Hrazda zvedá botu do úhlu 10°, některá vázání umí úhly vyšší, ale v praxi se stejně příliš nepoužívají a do velké míry je kompenzuje moderní bota s velmi pohyblivým komínem

Kluzná podložka u špičky reguluje polohu podešve s ohledem na použitý typ boty. Shift spolupracuje se všemi normami

Hmotnost

Podařilo se tak dosáhnout hmotnosti 1 700 g na pár. Taková hmotnost je konkurenceschopná s obdobně „silnými“ vázáními pinových konceptů (Market Kingpin: 1 460 g, Dynafit Beast 14: cca 1 600 g), ale výrazně lehčí než adekvátní rámová vázání (Fritschi Freeride Pro: 2 014 g, Marker Baron 13: 2 450 g, Atomic Tracker 13: 2 920 g, Tyrolia Adrenalin 13: 2 720 g).

A naše poznatky?

Oproti pinovým vázáním dominuje Shift zejména v režimu sjíždění, přičemž zřetelné jsou tři výhody: Bezpečnostní funkce, která splňuje předpisy pro sjezdová vázání (DIN 6–13). Netřeba rozebírat. K té se váže i elasticita vázání. Salomon tvrdí, že elasticita Shiftu je shodná jako u vázání STH12 roky úspěšně používaného pro konvenční sjezdové vázání. Při jízdě to nepoznáme, ale když si zahýbeme s upnutou botou ve vázání, nemáme důvod toto tvrzení rozporovat. Zmíněná fakta nejenže snižují riziko pro tělo, ale nejsou nevýznamná ani z hlediska psychologického: důvěra v kvalitu a funkčnost vybavení je předpoklad pro plnohodnotné zážitky na kopci. Dobrý pocit podporuje i přímější přenos sil ze špičky, tedy nikoli přes piny.

Uživatelský komfort

Líbil se nám. Chce to trochu grif, ale pokud ho získáte, není potřeba hrubá síla. Zcela radostné je zejména užívání v módu sjezd. Při tomto režimu nenajdete rozdíl mezi Shiftem a vázáním sjezdovkovým včetně třeba zaklesnutí lyží do sebe pomocí brzd při transportu. Za nějakých 14 dní našeho testu jsme nenarazili na problém.

Teoretickou nevýhodou je nutnost vystoupit z vázání při přenastavování režimu sjezd/ chůze. Situací, kdy přepínáte režim, a při tom si nesundáváte/nenandáváte stoupací pásy (které samozřejmě vyžadují sundání lyže), ale nebývá moc.

Stoupání je obdobné jako při použití jiných pinových modelů. Nižší podpatěnka s úhlem zdvihu 10° koresponduje s trendem, kdy větší náklon při strmých stoupáních absorbuje významně ohebná bota.

Při použití tvrdších bot to ale může komfort výstupu trochu omezovat.

Pro všechny boty

Významná výhoda Shiftu je i možnost upnout do sebe boty všech norem, tedy touringové a alpské, aniž by se omezila bezpečnostní funkce vázání.

Jen je potřeba nastavit správnou výšku kluzné podložky špičky, což obstará jeden šroub. Díky separátní montáži paty a špičky také neexistují velikostní varianty produktu, což ocení třeba obchodníci. Pěkné a unikátní je, že na čistě sjezdové použití si můžete vzít třeba závodní boty bez pinů.

Pro koho je?

Shift je primárně pro ty, kdo chtějí nekompromisně sjíždět nejen prašanové kopce, ale klidně i sjezdovky. A při tom si sem tam i někam šlápnout, spíš za hezkým sjezdem než za turistikou.

Možná, že spíše než toho pravého uživatele bychom mohli doporučit optimální model lyže, na který Shift namontovat: každá, která je stavěna primárně na sjezd a na stoupání až následně. Jinými slovy každá freeridovka, případně allmountainka, kterou nárazově používáte na nenáročné formy skitouringu. mimořádný poměr hmotnost/ funkčnost nekompromisní bezpečnostní funkce elasticita vázání přenos sil přes celou šíři lyže a uživatelský komfort (zejména v režimu sjezd) nutnost sundat lyži při změně režimu sjezd/chůze nižší podpatěnka

| 59 |

2018/2019

STÖCKLI N

Stöckli WRT-ST

aprostou novinkou v letošní kolekci je závodní model Stöckli WRT-ST. WRT – Worldcup Racing Team, to už hovoří za vše. Lyže, které v sobě snoubí to nejlepší ze speciálek určených pro slalom i obří slalom, jsou neuvěřitelnými univerzálkami se závodním duchem pro všechny sportovní a výkonnostně zaměřené jezdce. V kolekci je najdeme hned ve dvou délkách. Kratší varianta 162 cm se blíží více slalomce, delší verze 172 cm se 14,8 metry poloměru naopak inklinuje k obřačkám. Na středu mají pouhých 66 mm, což je předurčuje pro dobře technicky vybavené lyžaře, kteří se nebojí tvrdých svahů, rychlých reakcí a využijí závodní krojení lyží k rychlým přehraněním a jízdě plné agresivity. Na modelu WRT-ST jsou použity zásadní technologie, které najdeme i na všech závodních modelech značky. Sendvičová konstrukce SST (Sandwich Sidewall Technology) se drží osvědčeného postupu stavby závodních lyží a dává WRT-ST do vínku výborné držení na ledě, optimální průhyb, ale také dlouhou trvanlivost. Technologie FEC (Full Edge Contact) naopak pracuje s osvědčeným rozšířením špičky a zásadně usnadňuje zahájení oblouku a kontakt hrany lyže v průběhu oblouku. Delší varianta 172 cm disponuje stejnou technologií i v patce lyže, stejně jako třeba obřačky Stöckli Laser GS.

Oblečení Stöckli

Švýcarská značka Stöckli přichystala pro nadcházející sezónu spoustu novinek a její příznivci se mají rozhodně na co těšit.

Stöckli Laser MX

Novinkou mezi lyžemi určenými dobrým lyžařům je i model Stöckli Laser MX, který je orientován zejména na sportovně zaměřené ženy a dívky.

A není to jen otázka líbivého designu, ale zejména konstrukce, která je něžnému pohlaví uzpůsobena. Na vývoji modelu se podílela i legenda Světového poháru v alpském lyžování Tina Maze a sama nové Laser MX s oblibou používá. Lyže jsou vyráběny

Ilka Stuhec je zpátky

ve čtyřech kratších délkách (144, 150, 156 a 162 cm), které budou vyhovovat právě ženám. Větší vykrojení dává lyžím do vínku snadnou ovladatelnost, stejně jako lehké dřevěné jádro, na jehož konstrukci byly použity dřeviny jako balsa a fuma. Typická sendvičová konstrukce je dále obohacena o nejlepší technologie jako FEC nebo SOFTFLEX, která velmi usnadňuje průhyb lyží a je používána na všech dámských modelech značky.

Potěšující zprávou a zároveň novinkou je návrat legendy Světového poháru v alpském lyžování, Slovinky Ilky Stuhec. Řady závodního týmu Stöckli rozšířila před sezónou 2016/2017, která byla v její kariéře také tou historicky nejlepší. Šest vítězství ve Světovém poháru završila nakonec ziskem malého křišťálového globu za celkové prvenství v disciplíně sjezd a ve švýcarském Sv. Mořici přidala ještě titul mistryně světa. Dobře rozjetý vlak zastavilo před následující sezónou zranění kolene, ale nyní je Ilka zpátky a opět na Stöckli, které ji v královské sezóně vynesly až na úplný vrchol.

V letošní sezóně přichází švýcarská značka Stöckli i s rozsáhlou kolekcí oblečení pro dámy i pány. Stejně jako jsou lyže Stöckli vyráběny ve Švýcarsku, ani výroba oblečení neopustila Evropu, což se pozitivně projevuje nejen na kvalitě zpracování.

Základem kolekce jsou použité strečové materiály Gelanots a Amaterrace. Obě membrány se vyznačují vysokou hodnotou vodního sloupce 20 000 mm a velmi dobrou prodyšností 20 000 g/m2/24 h (u materiálu Amaterrace dokonce 30 000 g/m2/24 h).

K zateplení lyžařského oblečení jsou použity vybrané materiály Primaloft, nebo peří od firmy Happy Goose. Široká nabídka oblečení je rozdělena do několika kolekcí, které korespondují i s designem a výkonnostním určením kolekce lyží. K lyžím WRT – ST tak můžete zvolit kolekci oblečení WRT, k závodním modelům LASER se naopak hodí oblečení RACE LINE.

| 60 | TECH

SALOMON Freeride Pro freeride a backcountry přináší letos Salomon na trh hned několik novinek.

Lyže a boty QST, které známe již z minulých sezón, prošly mnoha inovacemi, převratné je ale zejména skitouringové vázání Shift.

Boty QST Pro 130 TR a helma Sight

Pro backcountry, ale zároveň pro celodenní allmountain lyžování je určen velmi univerzální model QST Pro 130 TR. Kromě flexe 130, kterou ocení všichni sportovní lyžaři, disponuje otvory pro uchycení „pinových“ skitouringových vázání nebo revolučním jazykem Endofit, který v módu chůze výrazně usnadňuje pohyb. Samozřejmostí jsou technologie individuálního přizpůsobení vnitřní botičky i skeletu My Custom Fit 3D a Custom Shell HD. Bonusem je pak velmi nízká hmotnost, pouhých 1,6 kg.

Nejen pro backcountry je určena i nová helma Sight. Přichází na trh s novou technologií SMART Safety. Ta se snaží chránit lyžaře tam, kde to nejvíce potřebuje. Respektuje tedy kritická místa případného nárazu, kde je osvědčená konstrukce EPS 4 D zesílená za použití materiálu s nízkou hustotou. Samozřejmostí už je přizpůsobení usazení helmy Custom Air Fit System, letos opět vylepšený směrem k většímu komfortu.

S

Lyže QST

lyžemi označenými QST se v kolekci setkáváme již několik sezón. V nabídce je letos najdeme hned v pěti různých šířkách. Nejširší QST 118 jsou určeny výhradně pro prašanové dny, ale ostatní modely v šířkách 106, 99, 92 a 85 už lze díky jejich univerzálním vlastnostem využít i pro celodenní allmountain lyžování.

Model QST 106 se stal v posledních dvou letech jasnou volbou Salomon freeski teamu a spolu s třetí nejširší variantou QST 99 dostal letos do vínku inovovanou konstrukci. Nové verze QST 106 a 99 mají vylepšenou technologii C/FX 3. C značí v tomto případě karbon, F potom lněná vlákna.

Tyto materiály jsou kombinovány do klasické sendvičové konstrukce a zcela nahrazují běžně používaný titanal, přesto si zachovávají všechny důležité vlastnosti: Jsou velmi pevné v torzi, dávají lyži potřebnou dynamiku, ale jsou přitom velmi lehké. Jejich nízká hmotnost při zachování špičkových vlastností je tak předurčuje i na delší backcountry výlety.

Vázání Shift

Přelomovou novinkou je ale vázání Shift. Velmi lehké vázání určené pro skitouring je vůbec prvním na světě, které získalo kromě touringové i plnou certifikaci pro alpské lyžování. Je plně bezpečnostní, na špičce i patě můžete nastavit 6–13 DIN. Jeho unikátní konstrukce navíc poskytuje při sjezdu stejný pocit a požitek jako standardní vázání pro alpské lyžování.

V poloze pro sjezd vypadá na první pohled jako běžné vázání. Standardní špička, standardní uchycení boty ve špičce i v patě jako u alpských vázání.

Pokud přepnete na režim chůze, čelisti vázání se ve špičce otevřou a místo nich se objeví skitouringové piny,

které botu uchytí pro režim chůze a poskytnou jí maximální volnost pohybu ve vázání.

Unikátní kombinace karbonu, kovu a speciálního plastu dává vázání i velmi solidní hmotnost 1,7 kg/pár.

Salomon Shift jsme podrobně otestovali a recenzi najdete v tomto čísle na straně 58, plné znění pak na webu SNOW.CZ v rubrice recenze.

| 61 |

ATOMIC Backcountry

A

Se svojí kolekcí skitouringového vybavení Backland je Atomic nejrychleji rostoucí značkou v oboru. Na sezónu 2018/19 přináší na trh hned několik novinek. Tou stěžejní je ale převratné touringové vázání Atomic Shift.

tomic Shift je unikátní hned z několika důvodů. Je to vůbec první touringové vázání na trhu, které má plnou certifikaci TÜV určenou pro běžná sjezdová vázání. Na první pohled také tak vypadá a jen těžko bychom v jeho útrobách hledali piny určené pro uchycení boty v režimu stoupání. Ty jsou totiž chytře skryty v čelistech špičky a objeví se až po přepnutí do módu chůze. V režimu sjezdu naopak zmizí a lyžař si užívá všech výhod standardního sjezdového vázání bez ukotvení boty v pinech. Atomic Shift je navíc plně kompatibilní se všemi normami podrážek na trhu a není nutné ho používat pouze se speciálními skitouringovými botami.

Atomic Backland je kolekce kompletního vybavení pro skitouring na všech úrovních. Ve třech kategoriích Endurance, Adventure a Freeride určených pro výkonnostní skialpinismus, rekreační skitouring a backcountry freeride najdeme vázání, batohy, hole, brýle, helmy, ale také lyže. Ty v kolekci najdeme v šířkách od 65 po 109 mm. V letošním roce jsou opět výrazně lehčí díky novému jádru z lehkého dřeva caruba, a díky použití technologie HRZN, která se velmi osvědčila na legendárním freeridovém modelu Bent Chetler. Jedná se o tenčí a zároveň širší profil špičky lyže, která při sjezdech lépe prostupuje terénem, zároveň poskytuje o 10 % více plochy než běžné špičky. Výhody technologie ale oceníte i při výstupech hlubokým sněhem.

| 62 | FASHIONSTORY

W HH LIFA MERINO GRAPHIC 1/2 ZIP 2 290 Kč

W HH LIFA MERINO GRAPHIC CREW 2 190 Kč

W HH LIFA MERINO GRAPHIC PANT 1 990 Kč

W HH LIFA ACTIVE GRAPHIC CREW 1 390 Kč

W HH LIFA SEAMLESS PANT 1 190 Kč

W HH LIFA ACTIVE GRAPHIC PANT 1 190 Kč

W HYTTE SOCK 349 Kč

| 63 |

LIFA LOFT HYBRID INSULATOR JACKET 4 790 K훾

HH LIFA SEAMLESS CREW 1 190 K훾

W LIFA LOFT INSULATOR JACKET 5 390 K훾

HH LIFA ACTIVE CREW 1 290 K훾

| 64 | FASHIONSTORY

www.hellyhansen.com

SKISTAR JACKET 13 490 Kč

MOUNTAIN BEANIE FLEECE LINED 690 Kč

ALPHA 3.0 JACKET 11 990 Kč

FORCE PANT 6 790 Kč

POWDERSTAR JACKET Woman 13 490 Kč

LEGENDARY PANT Woman 5 290 Kč

| 65 |

GARIBALDI JACKET 11 390 K훾 GLORY JACKET Woman 7 990 K훾

GARIBALDI PANT 7 490 K훾

SWITCH CARGO 2.0 PANT Woman 5 790 K훾

| 66 | FASHIONSTORY

ZÁKLAD PRO POHODLÍ a dlouhé hodiny na svahu

Fuseknit Comfort nahrazuje velmi oblíbenou řadu Active Comfort, aby přinesla ještě měkčí materiál a bezešvou konstrukci nabízející vyšší pohodlí během rozmanité škály zimních aktivit. V porovnání se svým předchůdcem je řada Fuseknit Comfort upletena z jemnějšího materiálu a přichází také s novým vzhledem. Navíc nová pletenina obsahuje ekologicky certifikovanou přízi podle standardu Oeko-Tex®.

Chytře a elegantně řešený límec Kromě tradičního střihu s kulatým „výstřihem“ končícím těsně dole u krku si návrháři vyhráli s verzí se stojáčkem.

Ten se u pánské a dámské veze liší a dodává trikům osobitý design.

| 67 |

Warm Intensity, ačkoliv působí velice huňatým a měkkým dojmem, překvapí svojí funkčností, díky níž obstojí při opravdu intenzivních sportovních aktivitách v zimním období. 3D struktura pletení využívá dutá vlákna a umožňuje vytvořit oblasti s různou strukturou, které jsou chytře rozmístěny podle toho, kde jsou na těle zóny s vyšší koncentrací tělesné vlhkosti a potu. Design koresponduje s dynamikou celé řady Active. Je skvělou volbou právě pro sjezdové lyžování.

www.craft.cz

NEJVYŠŠÍ

VYSOKÁ

INTENZITA POHYBU

V Craftu víme, že univerzální funkční prádlo neexistuje. Přes 40 let zkušeností a vývoje jsme vložili do celkem jedenácti řad funkčního prádla, které máme nyní v nabídce. Je úplně jedno, jestli jsi výkonnostní sportovec, zapálený nadšenec nebo sváteční sporACT IVE ACT IVE

WAR M STŘEDNÍ

INTE

COO

EXT

L ME

REM

E 2.0

COO

L IN

NSI

IT C

KLID

-20

TY

-10

COO

OMF

L CO

ORT

MIX

NÍZKÁ

UPE

RLIG

HT

Y

EKN

ESSE N WAR TIAL M

SH S

NSIT

FUS INTE

tovec. Vyber si to nejlepší funkční prádlo nejen na lyžování, ale na každou svoji sportovní aktivitu. K tomuto účelu jsme připravili interaktivní selektor funkčního prádla, který najdeš na webu na adrese www.craft.cz/microsites/selektor.

TEN

SITY

MFO

RT

&M

ATC H ESSE

NTIA

MER

INO L

IGHT

L

WEIG

HT

0

10

20

OKOLNÍ TEPLOTA

30

FOTO: SENSOR

| 68 | TECH PRVNÍ VRSTVA

Ponožky Text: Petr Havelka

S čím vším si musí poradit?

V říjnovém SNOW se vždy věnujeme první vrstvě oblečení, a tradici neporušíme ani letos.

Pod drobnohled se tentokrát dostanou ponožky, neboť jsou v nejtěsnějším kontaktu s našima nohama a roli první vrstvy plní na 100 %. Anebo toho mají na práci ještě víc?

N

ásledující řádky se týkají ponožek sportovních, tedy i těch lyžařských.

Od „všednodenních“ modelů se liší například v použitých materiálech (bavlnu v nich budete hledat marně) a dále také designu a konstrukci, neboť funkční ponožky si mohou dovolit hýřit barvami, ale také musí mít správně vymyšlené jednotlivé zóny tak, aby fungovaly pro sport (a obuv), pro který byly navrženy. A navíc musí něco vydržet, když jejich cena není nejnižší.

Materiály

Sportovní ponožky jsou logicky vyráběny ze stejných materiálů jako první vrstva funkčního prádla. Najdete v nich nejčastěji polyester, polypropylen, polyamid a merino vlnu, a to v různých poměrech a kombinacích. Co ve sportovních ponož-

| 69 |

kách nikdy nechybí, jsou elastany (funkční prádlo se bez nich v některých případech dokáže obejít). Ty zajišťují to, aby ponožky sedly i na různě tvarovaná chodidla a lýtka a hlavně držely precizně na svém místě.

Proto vlákna elastanu, zpravidla opředeného polyesterovým nebo polyamidovým vláknem, tvoří nosnou síť pro další materiály v pletenině ponožky. Další materiály jsou voleny dle určení ponožky, mění se dle zóny (špička a pata je zesílena a obsahuje větší poměr odolného materiálu, zpravidla polyamidu) a v neposlední řadě také rozhoduje jejich cena. Nejdražší je merino, které se ale v ponožkách nikdy neobjevuje zcela

osamoceně, protože je zároveň nejméně odolné. Už samotná příze u ponožek proto kombinuje vlnu se syntetickým materiálem, navíc se někdy dále oplétá odolnějším syntetickým vláknem. Nejodolnějším materiálem je polyamid, proto posiluje namáhané partie, ovšem je dražší a má horší transportní vlastnosti (hůře distribuuje vlhkost) než polyester a polypropylen.

Poslední zmíněný vysoce funkční materiál se již vyrábí jen na Slovensku a najdete jej proto nejčastěji v ponožkách vyrobených v zemích Visegrádské čtyřky. Možnosti kombinací materiálů jsou obrovské a takřka neomezené.

Staplová a nekonečná příze: kde je jí konec?

Staplová příze je vytvořena, přesněji spředena z obrovského množství kratších vláken. Touto technologií jsou zpracovány všechny přírodní materiály, jako je bavlna, len a samozřejmě i merino vlna. I střiže syntentických materiálů mohou tvořit staplovou přízi, nebo mohu být mixovány s vlákny přírodními, čímž se upravují vlastnosti i cena výsledného materiálu.

Zajímavé je, že technologie výroby ponožek je totožná se zpracováním bezešvého (tzv. seamless) funkčního prádla. Jen počet jehel se odvíjí od průměru „válce“, který je pleten.

FOTO: MOOSE

Nekonečná vlákna (syntetické polymery jako polyester, polypropylen a polyamid) jsou tvořena od začátku do konce jedním (monofily) nebo více (multifily) nepřerušenými vlákny.

Strojové vybavení v třebíčské společnosti Moose, kde jsme získali cenné informace o výrobě funkčních ponožek a seamless prádla

FOTO: CRAFT

FOTO: HELLY HANSEN

| 70 | TECH

Technologickou náročnost výroby moderních sportovních ponožek ilustruje skutečnost, že stejným způsobem se vyrábějí bezešvá funkční trika nebo kalhoty. Jen roste průměr „pletacího válce“ a počet jehel na něm. U ponožek stačí 144 až přibližně 200 jehel, kdežto stroj pro pletení seamless prádla – jako ten na obrázku dole – jich má například 1 295.

Samozřejmě existují menší či větší stroje dle velikosti produktů, pro které jsou určeny

Vše řídí počítač „Jáchyme, hoď ji do stroje!“ by mohl říct technolog svému kolegovi poté, co doladili výrobní program lyžařské ponožky nebo bezešvého funkčního prádla.

Pletací stroje mají ve svém nitru počítač s operačním systémem Linux, který pomocí pravidelně aktualizovaného softwaru řídí každou jednotlivou jehlu, podavače a unašeče, u cívek dokáže hlídat pomocí senzorů napětí příze (aby kličky nebyly ani volné ani moc utažené) a všechny pohyby navzájem propojí tak, aby vznikla přesně taková lyžařská ponožka, triko nebo kalhoty, jak bylo naprojektováno.

Navíc moderní stroje umí v připojeném modulu precizním stehem zašít i špičku ponožky, takže z nich doslova vypadávají hotové kusy. Jeden stroj vyrobí zhruba 6 párů lyžařských ponožek za hodinu.

| 71 |

Nepleťme si moderní pletací stroje s pletacími jehlicemi a silnou „vlnou“ našich babiček. Současné mašiny mají stovky jehel a dokáží plést najednou z mnoha přízí (elastan, merino, polyamid, polypropylen a polyester, navíc v různých barvách).

Zajímavé je, že technologie výroby ponožek je totožná se zpracováním bezešvého (tzv. seamless) funkčního prádla.

Jaká pro koho?

Rekreační lyžaři volí pohodlnější sjezdovou obuv, ve které dříve nebo později vznikají vůle. Volbou teplejších a objemnějších ponožek tento hendikep zčásti řeší, souběžně s tepelným komfortem. Naopak výkonnostní

Historie ponožek Snad již jen ruští vojáci znají detailně onuce (do roku 2013 je měli ve své zimní výbavě), neboli také ovinky či zavinovačky, tedy pruhy látky, které se omotávaly kolem nohou v chladném období. Dnes jsou plně nahrazeny ponožkami, jejichž historie také sahá hluboko do minulosti.

Ponožky zmiňuje již Hésiodos, řecký básník žijící v 8. a 7. století před naším letopočtem, používali je také staří Římané a Egypťané. Ovšem v té době byly známkou luxusu. Až po vynálezu plochého pletacího stroje v roce 1863 se staly masově dostupné.

CRAFT WARM COMFORT Díky velkému podílu merino vlny jsou podkolenky s norským vzorem velmi hřejivé a příjemné. CRAFT Warm Comfort nabízejí ideální kombinaci přírodních a syntetických materiálů, vysoký tepelný komfort, odvod potu, pružnost. Střih ponožek je rozlišen pro pravou a levou nohu (označení ve vnitřním horním lemu).

Materiál: 48 % merino vlna, 50 % polyamid, 2 % elastan.

550 Kč

www.craft.cz

lyžaři si kupují boty tuhé a těsné, často na míru dotvarované, a prostor pro „tlustou“ ponožku tam nemají a ani mít nechtějí, protože ovládání lyží by pak nebylo tak precizní. Proto volí tenké lyžařské ponožky (v extrémních případech dokonce silonky či jezdí naboso, ale to už je mimo téma tohoto článku). Silný i tenký model může být vyroben ze stejných materiálů, ovšem bude se lišit styl pletení. Tenké ponožky budou využívat hladkého pletení bez kliček, protože ty přidávají výslednému materiálu objem (například v přední části na holeni).

Voňavé ponožky, sen každé lyžařky

Pot, bakterie, pachy = vděčné téma a někdy silné kafe. Syntetické materiály mohou být ošetřeny ionty stříbra, čímž se vytvoří méně příznivé prostředí pro množení bakterií a nástup nepříjemných pachů se oddaluje (bohužel jen trochu). V tomto směru je velmi výkonná merino vlna, neboť je přirozeně antibakteriální. Navíc je to materiál, který díky své struktuře dokáže hřát, i když je mokrý, což je pro lyžařské ponožky častá situace: a) noha se potí, ale odpařování vlhkosti přes uzavřený skelet je mizivé; b) navíc se prachový sníh nebo jarní firn dostane mezi plasty a následně se rozpustí, čímž přidává další dávku vlhkosti).

Pozor při praní! Netřeba to s vůní přehánět, rozhodně ne s pomocí aviváže. A pozor i na vysoké teploty při praní či sušení.

Značně zastoupený elastan na vysoké teploty reaguje tak, že se smrští. Kvalitní

KNICKERS CRAFT WARM INTENSITY Pánské funkční 3/4 spodky určené pro sportovní aktivity s nízkou intenzitou pohybu v chladných podmínkách.

Ideální například pro sjezdové lyžování. 3D struktura pleteniny – tři rozdílné hustoty materiálu (190–265 g/m2) s bezešvými přechody kopírují různě se potící zóny těla.

Materiál: 66 % polyester, 28 % polyamid, 6 % elastan

ponožky již bývají teplu vystaveny na konci výrobního procesu (např. jsou vyrobeny o číslo větší a teplem se cíleně „smrsknou“ na finální velikost), aby vás zmíněná vlastnost elastanů nepřekvapila ve své plné síle až doma.

Co musí umět

Co všechno tedy sportovní ponožky musí zvládnout? Samozřejmě plnohodnotně funkci vrstvy první, často funkci vrstvy druhé neboli izolační (dle okolních teplotních podmínek), to navíc v mikroprostředí silně ovlivněném obuví, kterou pro konkrétní sport využíváme. Může se jednat o skelet lyžařské boty, pohorku s membránou či bez nebo například tenkou prodyšnou běžeckou botu. Je patrné, jak složité je vyvinout vhodné ponožky pro daný sport a počasí, stejně tak není úplně jednoduché tu správnou vybrat…

FOTO: SENSOR

Jak se plete ponožka

SENSOR ZERO MERINO Teplé lyžařské podkolenky Sensor Zero Merino sendvičové konstrukce jsou ideální na všechny zimní sporty. Ponožky jsou anatomicky tvarované a na holeních mají zesílený materiál pro větší pohodlí. Díky složení materiálu s vysokým podílem vlny Merino skvěle odvádějí pot od pokožky, ale také mají vysokou odolnost proti zápachu.

Pata a špička jsou vyztuženy. K dostání ve více barevných variantách, vyrobeno v ČR :-).

455 Kč

1 090 Kč

www.craft.cz

REFIT ICE GEL 129 Kč / balení á 230 ml

www.sensor.cz

Na záda, svaly a klouby.

Okamžitý a dlouhodobý pocit uvolnění a osvěžení, extra silný účinek.

Výrazně napomáhá regeneraci organismu po jakékoliv fyzické námaze.

www.icegel.cz

| 72 | TECH PRVNÍ VRSTVA SENSOR THERMOSNOW NORWAY Dětské teplé lyžařské podkolenky Sensor Thermosnow sendvičové konstrukce jsou ideální na všechny zimní sporty. Ponožky jsou anatomicky tvarované a na holeních mají zesílený materiál pro větší pohodlí. Díky složení materiálu s vysokým podílem Coolmaxu skvěle odvádějí pot od pokožky. Pata a špička jsou vyztuženy. K dostání ve více líbivých barevných variantách.

Vyrobeno v ČR :-).

295 Kč

www.sensor.cz

SKINS DNAMIC THERMAL MEN'S & WOMEN'S COMPRESSION TIGHTS & TOPS

MOOSE SLALOM

MOOSE SUPER G

Špičková podkolenka na základu hladké vlněné podkolenky s anatomickým selektivním plyšováním.

Výrobek je určen pro aktivní lyžaře a vychází ze závodních profesionálních výrobků. Ideální funkčnost je vhodné podpořit kvalitní lyžařskou botou.

Zimní podkolenka pro většinu aktivit v teplotách pod nulou. Díky použitému materiálu je velmi lehká a měkká, vysoký podíl vlny zajišťuje teplo a rychlý odvod potu od pokožky.

Ponožka je po celém povrchu zesílená proti oděru dodatečnou vrstvou polypropylenu.

449 Kč

299 Kč

MICO V IN04152 OFFICIAL CZE (PÁNSKÉ)

MICO V IN07010 M1 PRO PERFORMANCE

www.moose.eu

www.moose.eu

Speciální česká edice pánského bezešvého trička MICO s dlouhým rukávem zajišťuje výbornou termoregulaci. Třídimenzionální strukturu a perfektní pohyblivost si oblíbili čeští alpští reprezentanti v čele s Kryštofem Krýzlem.

Lze doplnit 3/4 kalhotami ve stejném designu.

Pánské bezešvé triko s dlouhým rukávem Mico M1 WINTER PRO PERFORMANCE. Perfektní odvod vlhkosti je zajištěn kombinací dvou vrstev, vnitřní hydrofobní látky odvádějící pot a vnější hydrofilní vrstvy, která vytváří mezi první a druhou vrstvou vzduchovou past, jež zlepšuje odpařování a ventilaci vzduchu.

SKINS je světový leader ve vývoji a produkci kompresního oblečení.

Systém dynamické stupňované komprese napomáhá k povzbuzení činnosti krevního oběhu, zvýšení přísunu kyslíku do namáhaných svalů a podpoření vaší výkonnosti, výdrže a díky zrychlenému odplavování kyseliny mléčné i následné regenerace. Produkty rovněž významně stabilizují a podporují svaly během pohybových aktivit.

Kartáčovaný vnitřek udržuje teplo a poskytuje tepelnou pohodu při nízkých teplotách. Produkty výborně odvádějí vlhkost, mají trvalé antimikrobiální ošetření a UV ochranu 50+. Topy jsou opatřeny ventilačními (mesh) panely v podpaží a přídržnou silikonovou páskou na lemu.

2 990 Kč

www.skins.cz

2 890 Kč Pánské bezešvé tříčtvrteční kalhoty Mico M1 winter PRO PERFORMANCE. Perfektní odvod vlhkosti je zajištěn kombinací dvou vrstev, vnitřní hydrofobní látky odvádějící pot a vnější hydrofilní vrstvy, která vytváří mezi první a druhou vrstvou vzduchovou past, jež zlepšuje odpařování a ventilaci vzduchu.

2 340 Kč

LA SPORTIVA ARTIC LONG SLEEVE MEN

LA SPORTIVA TUNE LONG SLEEVE WOMEN

Funkční pánské triko od značky La Sportiva vám skvěle poslouží jako první vrstva pro aktivity v zimním období.

Kombinuje bezešvou technologii s novým materiálem BeCool™ z polyamidových vláken, která odvádí až o 30 % více potu než Nylon.

Slušivé a funkční dámské tričko od značky La Sportiva využijete jako první vrstvu pro všechny zimní aktivity. Kombinuje bezešvou technologii s novým materiálem BeCool™ z polyamidových vláken, která odvádí až o 30 % více potu než Nylon.

1 879 Kč

www.hudy.cz

1 879 Kč

www.micosport.cz

1 690 Kč

www.micosport.cz

DIRECT ALPINE FURRY LONG 1.0 Funkční pánské triko s dlouhým rukávem vyrobené ze 100% Merino vlny od značky Direct Alpine. Toto triko se hodí pro celoroční nošení, především díky příjemnému materiálu, který je hřejivý, přírodní a odolný vůči pachu.

Využijete ho při všech sportovních aktivitách, jako je skialp, lyžování nebo turistika.

www.hudy.cz

1 590 Kč

www.hudy.cz

Pořiďte dětem

nestárnoucí lyže a lyžáky!

Když z nich vyrostou, vyměníme jim je za větší garance výměny 2 roky cena za výměnu 999,- CZK výměna včetně nového vázání zesílená špička a patka proti poškození

dětský lyžařský set ELAN RACE PRO SPORT + EL4.5

vhodný rádius lyží pro děti

dětská lyžařská obuv ALPINAJ2/J4 Velikosti lze libovolně měnit! (platí i pro lyžařskou obuv)

Kupte dětský lyžařský set ELAN RACE PRO SPORT + EL4.5 (vel. 80-130 cm) nebo dětskou lyžařskou obuv ALPINA J2/J4 (vel. 18-25) za výhodnou cenu a využijte do dvou let možnosti výměny setu nebo obuvi.

Kompletní informace o akci najdete na www.sportisimo.cz/kampane/nestarnouci-lyze-a-lyzaky/

Nastala doba pletená Maximální svoboda pohybu kjus.cz/freelite

| 76 |

MOUNTAIN

Andrzej Bargiel při výstupu na K2. Pokud chcete vidět Andrzeje při jízdě, mrkněte na stranu 4–5: tu jsme mu věnovali na počest jeho výkonu. Není tam ale zachycen na bájné K2, nýbrž ve freeridové oblasti La Grave

| 77 |

První sjezd z vrcholu K2

K2 je považována za technicky nejobtížnější osmitisícový vrchol.

O jeho sjezd na lyžích proběhlo několik neúspěšných pokusů, až letos se to napodruhé podařilo 23. 7. 2018 Poláku Andrzeji Bargielovi. Výstup zvládl za 3,5 dne, dole však byl za pouhých sedm hodin. Při aklimatizaci navíc jeho bratr Bartek pomohl dronem, kterým sjezd natáčel, lokalizovat ztracené

kolegy v nouzi a zorganizovat záchrannou akci – použití dronu při záchraně v Himálaji je také novinkou. Zase máme tedy o jeden nesplněný cíl méně, pokud však máte chuť, více než polovina osmitisícovek je zatím bez kompletního sjezdu.

Další rekordy posunuty

poznámek v cíli: „Už nikdy nic takového znova nepoběžím!“ Spolu s ním se zapojila i jeho kolegyně Malene Blikken Haukøy (26), která nastavila vůbec první ženský rekord v této disciplíně: Za stejný čas zdolala úctyhodných 15 440 metrů.

Lyžaři, kteří vedle sjíždění i stoupají, mezi sezónami nelenili a zapsali i další nesmazatelné zářezy na pažbu skialpinismu. Lars Erik Skjervheim, sedmatřicetiletý Nor, 20. května 2018 vystoupal v průběhu 24 hodin převýšení téměř 21 kilometrů, přesně neuvěřitelných 20 939 výškových metrů. Jak mu v cíli asi bylo, ilustruje jedna z jeho prvních

(lv)

Článek a video sledujte zde:

/clanek/5081

(ps)

Více čtěte zde:

/clanek/5054

Chcete si i vy vyzkoušet, jaké to je vozit se v prašanu, ale přitom zbytečně neriskovat? Naučit se základní zásady lavinové prevence a pohybu v zimních horách? Pobýt s podobně naladěnou partou lidí a nasát letité zkušenosti od našich zkušených průvodců profesionálů z řad UIAGM? Anebo prostě jen využít manšestr nekonečných a tou dobou zaručeně volných sjezdovek legendárního Davosu a k tomu přidat nějaký ten speciální zážitek? Vyrazte

Nepřehlédněte:

FOTO: MAREK OGIEN / REDBULL CONTENT POOL

SNOWfest 2019: do Davosu opět vlakem s námi na SNOWfest! Jeho už 12. ročník se po loňském úspěchu koná opět v Davosu. A první nezapomenutelný zážitek začíná už v Česku na hlavním nádraží v Praze – kdo chce, může jet opět až na místo nočním vlakem našeho oficiálního dopravce, Českých drah.

Ze zastávky Davos Dorf je náš hotel Montana dvě minuty pěšky.

(ps)

Přihlašujte se hned na:

www.snowfest.cz

Riširi – freeridová sopka v moři Riširi je vulkán vystupující z moře – nic víc, nic míň.

V zimě ho ale zasype prašan........................................................................................

Leninova pomsta Když se utrhne ledovec, je to víc než lavina.

Největší horolezecká tragédie v dějinách.............................................................

78 88

| 78 | MOUNTAIN  FREERIDE TRIP

| 79 | PARTNER RUBRIKY

J

A

P

O

N

S

K

O

Riširi

Tokio

Text a foto: Vojtěch Lím

Riširi

Již 5 let nám japonský prašan nedává oddychnout a musíme se kvůli němu každý rok na Hokkaidó vracet. Začali jsme ježděním na jihozápadě ostrova.

Ze známého Niseka jsme rychle zamířili do ostatních středisek v oblasti. Poté se nám zachtělo více do backcountry a přesunuli jsme svoji pozornost do centrálního Hokkaida, konkrétně do Národního parku Daisetzusan s nejvyššími vrcholky na ostrově.

Pět set sopek, které se na Hokkaidu nachází, by nás jistě ještě na pár let zabavilo, my jsme ale hledali něco speciálního.

freeridová sopka v moři

| 80 | MOUNTAIN FREERIDE TRIP

P

V nohách jsem už měl zhruba 80 dní lyžování v Japonsku, přesto lajna, kterou jsme ten den sjeli, byla rozhodně nejlepší v sezóně: Na 700 výškových metrech jsem udělal asi tři obřákové oblouky.

řed pár lety jsem viděl video lyžařské výpravy na Onekatan v souostroví Kuril. Parta freeriderů se snažila dostat na zdánlivě nepřístupný ostrov v Pacifiku. Plavba vypadala dost drsně, ale lyžování a výhledy, ke kterým se dostali, byly jak z jiného světa. Na pár let jsem tu myšlenku pustil z hlavy. Minulý rok jsem na Google Earth hledal na Hokkaidu lajny, které by nás dovedly až k oceánu. Po pár dnech civění do mapy jsem se přeorientoval na ostrovy na sever od Hokkaida a nemohl si nevšimnout téměř dokonale symetrického vulkánu, který si pluje na svém vlastním ostrově. Riširi má zhruba 60 kilometrů na obvodu a kromě sopky, jednoho Seicomartu (japonská večerka), dvou restaurací a jednoho penzionu tam toho opravdu moc není.

Hora jednoho guida

Riširi se nachází 20 kilometrů západně od pobřeží ostrova Hokkaidó. Rýži, Onigiri a denní tisk, který ještě stále nedokážeme přečíst, tam dováží ranní trajekt. Dal jsem si za úkol najít nějaké „fun facts“ o Riširi, ale kromě toho, že je ostrov živ hlavně z rybolovu, letního turismu a v roce 1848 tam doplul jistý FOTO: WIKICOMMONSJOKER

Sopka Riširi – zapomenutá freeridová hora

anglický učitel, toho k dohledání moc není.

Jestli cestujete do Japonska za chrámy, toto místo můžete s klidným srdcem vynechat.

Gejšu jsme tam také nezahlédli. V případě, že ale máte rádi skialpy, japonský prašan a výhled na oceán na všechny strany, měli byste si Riširi napsat do úkolníčku. 1 721 výškových metrů nedotčeného japonského prašanu a zhruba 10 freeriderů na ostrově.

Poté, co jsem zjistil, že na Riširi se lze celkem normálně dostat, jsem zkontaktoval místního guida Takeho – jediného na ostrově. S potěšením jsem zjistil, že provozuje i rodinný penzion a v březnu nás může na ostrově přijmout. Obeslal jsem freeridery, kteří s námi v Japonsku již byli, a ti méně moudří, s chutí zkusit výlet s nejistým výsledkem, se ozvali. S partou šesti lidí jsem se

potkal obligátně na letišti v Sapporu, odkud jsme se vydali na 55minutovou cestu něčím, co spíše než letadlo připomínalo autobus s křídly. Své romantické představy probíjet se na ostrov lodí jsem se musel z logistických důvodů vzdát. I tak jsme ale po nástupu do letadla měli pocit jak z „bondovky“. První den jsme vychytali azuro, v momentě, kdy jsme nalétávali na ostrov, jsme tudíž byli všichni

| 81 |

Nahoře nás má asi někdo hodně rád, protože veškeré mraky se rozplynou a my s otevřenou pusou koukáme na Japonsko na jedné straně, Rusko na druhé a oceán všude okolo.

| 82 | MOUNTAIN FREERIDE TRIP

Kdo je to v prašanové akci? Sám autor článku!

| 83 |

Take udělá něco, co je možné asi jenom v Japonsku: Na vrchol pošle z druhé strany asistenta Jusukeho a nakáže mu, ať si tam v mracích a ve větru udělá záhrab a čeká, až mraky zmizí.

neprodyšně přilepení na okénku a užívali si pohled na sopku plující na vodě. Pilot, jako by nám chtěl dopřát, obletěl celý ostrov.

Na Riširi jsme kromě ježdění „big lines“ v prašanu přijeli i kvůli výstupu na vrchol.

Po výlezu z letadla se při pohledu na severní stěnu Riširi na sebe podíváme, zakroutíme hlavou a přemýšlíme, jak se „sakra“ na ten vrchol budeme dostávat. Takhle zespoda jsme si připadali trochu jak v Himálaji. Nicméně, náš guide Take na nás již na letišti čekal a jeho větrem ošlehaný a sluncem osmahlý vysmátý obličej nám dával naději, že to nějak půjde.

Take nás zavezl svojí Toyotou Hiace, kterou jezdí asi polovina populace Hokkaida, do svého penzionu. Vzhledem k nízkému zalidnění ostrova a mizivého množství infrastruktury jsme neměli velká očekávání. Jeho penzion nás však velmi příjemně překvapil. Čekali jsme papírové zdi a futony, a dostali jsme klasické zdi a pokoje s postelemi. Já osobně bych stále preferoval futon, ale postel také zvládnu.

Pohostinnost po Japonsku

Ještě před vybalením zavazadel jsme Takemu rázně vysvětlili, že jsme banda zkušených freeriderů, ať nás s plány na zítra rozhodně nešetří a že bychom rádi na vrchol. Jestli má být hezky, tak ideálně zítra. Klasičtí Češi.

Podle Takeho výrazu to asi nebyly úplně standardní první věty, na druhou stranu byl zřejmě nadšený, že si s námi zalyžuje, a jestli bude počasí, tak vyleze i na vrchol. Byl na něm již zhruba 500x. Take se narodil na Riširi, celý život tam prožil provozováním dvou věcí: rybolovem a lyžováním a po zásluze to vypadalo, že mu ostrov a hora patří. Měli jsme pocit, že jsme v dobrých rukách.

Druhý den ráno nám Takeho rodina připravila japonskou snídani. Já bych po třech měsících na Hokkaidó rybu docela i oželel, ale zbytek bandy byl z prvního kulinářského japonského zážitku nadšený. Krátká zastávka v Seicomartu, kde kamarádi vykupují měsíční zásobu suši trojúhelníků, já sahám po něčem západnějším – vejcích natvrdo. Podle mě je toto bezkonkurečně nejlepší prodejní artikl

| 84 | MOUNTAIN FREERIDE TRIP PARTNER RUBRIKY

místních večerek, i když mnoho lidí se mnou toto přesvědčení nesdílí. Cestou zjišťujeme, co pro Takeho znamená „customer service“.

Jeho pomocník Jusuke s sebou táhne dvě zrcadlovky s různými objektivy. S výsledky jeho práce se můžete seznámit právě v okolí tohoto textu. Take má zrcadlovku další. Není divu, že si místy připadáme jak na nějakém castingu.

Prvních 200 výškových metrů překonáváme taženi za skútrem. Nikdo proti takovéto zkratce neprotestuje. Riširi je v mracích, takže to dnes na vrcholový den nevypadá. V nižších polohách vidíme při túře moře, což je pro většinu účastníků výletu nový zážitek. Ve vyšších to ale dnes bude spíše o ježdění než kochání se.

Take má poměrně svérázný způsob guidingu. Řekl bych, že poměrně nejaponský. Je to vyloženě bavič, a i když tuhle výstupovou cestu leze nejméně po třísté, řádně si to užívá.

Jednu japonskou charakteristiku mu upřít nelze, nemluví téměř anglicky. Jeho povely typu „please on ski crampons“ nás vždycky rozesmějí. Instrukce jsou vždy maximálně pětislovné a já si říkám, že mu k dokonalosti chybí jenom gong. Druhý den lze charakterizovat jako pěkné ježdění v prachu a v mlze.

A v porovnání s tím, co přijde, nic, o čem je nutné se extra rozepisovat.

Třetí den nás probudí blue bird (azuro).

Všichni se upínají na vrchol, ale Take zůstává klidný. Odpoledne se vrchol prý zatáhne a bude lepší jít zítra. Vzhledem k tomu, že tu zná každý kámen, nezbývá než mu věřit. Výlez do cca 1 400 metrů není úplně nejrychlejší, protože všichni jsou u vytržení z výhledů na oceán a Take je nucen ordinovat fotopauzy.

Na vrcholu sjezdové lajny vytáhne ramen nudle a bandasku s teplou vodou a já si říkám, proč mě tohle geniální spojení nenapadlo dřív na našich túrách.

Náš věrný guide Take

Nahoře na sopce

The best line of the year

Je docela těžké popsat pocit z jízdy, kterou jsme ten den jeli. V nohách jsem už měl zhruba 80 dní lyžování v Japonsku, přesto lajna, kterou jsme ten den sjeli, byla rozhodně nejlepší v sezóně: Na 700 výškových metrech jsem udělal asi tři obřákové oblouky a užíval si to jak malé dítě. I když podle Takeho to byl pouze předkrm, já mohl jít v ten moment maximálně nasycen klidně domů.

Pro lepší představu budete na Riširi buď muset zavítat, nebo se podívat na video z dronu na snow.cz/video/5225.

Další dvě lajny byly samozřejmě taky krásné, jedna otevřená, druhá v lese. Sjíždíme ke skútrům a v mysli máme už jen večeři a onsen.

Ještě ten večer nás Take navnadí, že zítra bude zřejmě den D a polezeme na vrchol. Odpal je v 6 ráno. Odkládáme zapíjení dnešních lajn a jdeme si na batoh přidělat cepíny a mačky.

Konečně si připadáme jako velcí kluci.

Vzhůru na vulkán

Ráno realizujeme snídani v dodávce a míříme k úpatí hory. Vrcholek je opět v mracích, ale Take vypadá optimističtěji než včera. Je si vědom naší motivace a udělá něco, co je možné asi jenom v Japonsku: Na vrchol pošle z druhé strany asistenta Jusukeho a nakáže mu, ať si tam v mracích a ve větru udělá záhrab a čeká, až mraky zmizí. Japonská oddanost je pro nás v tu chvíli nepochopitelná, ale jsme za ni sakra vděční.

My zatím postupujeme na pásech severní expozicí. Ve 1 200 metrech je třeba nasadit mačky a překonat poměrně prudký svah.

Všichni se boříme hluboko do sněhu a náš pohyb připomíná spíš vertikální plazení se prašanem. Tato aktivita odrovná dva ještě trochu nemocné parťáky, kteří chtěli pokus o vrchol zkusit i přes rýmičku. Nešlo to a vracejí se s dalším asistentem dolů.

| 85 |

Summit team dorazí k bivaku, kde se zabydlíme a čekáme na Jusukeho povel. Zatímco my jsme chráněni před větrem a sněhem, Jusuke čeká někde v záhrabu s vysílačkou v ruce. Po hodině nám konečně dává zelenou a razíme na vrchol. Po nějaké době zakládáme ski depo, nasazujeme mačky, bereme cepíny a dál pokračujeme bez lyží. Nahoře nás má asi někdo hodně rád, protože veškeré mraky se rozplynou a my s otevřenou pusou koukáme na Japonsko na jedné straně, Rusko na druhé a oceán všude okolo. Dorazíme na vrchol a říkáme si, jestli v životě uvidíme ještě někdy něco krásnějšího.

Po pár obligátních fotkách seběhneme zpět do ski depa a brousíme si zuby na nedaleký kuloár. Na skialpu mám rád, že den dosažením vrcholu zdaleka nekončí a to nejlepší máme vlastně ještě před sebou. Kuloár vypadá na pohled prudší než ve skutečnosti, jedná se tedy celkem o pohodovou jízdu dolů

na sluníčku a s výhledem na moře. Guide Take opět koordinuje focení jak při epizodě Salomon Free Ski TV.

A to je skoro konec

Na Riširi poté strávíme poslední den, než se přesuneme do centrálního a severního Hokkaida.

Takeho necháváme na jeho domovském ostrově a vydáváme se omrknout naše nejoblíbenější lajny v národním parku Daisetsuzan.

Začínáme sjezdem hory Kurodake s nejvyšším převýšením na ostrově. V dalších dnech lezeme na Asahidake, nejvyšší vrchol Hokkaida, kde se pří jízdě dolů můžete kochat vulkanickou párou unikající ze sopky. Následuje obligátní Furano, místo se zřejmě nejlepším freeridem dostupným z lanovky na celém ostrově.

Každý japonský výlet běžně zakončujeme řádnou party v Sapporu. Předpokládám však, že jen málokterý čtenář SNOW je zvědavý na hlášení z noci, kde se banda lyžařů neko-

ordinovaně pohybuje po pátém největším městě Japonska, navštěvuje všechny možné a nemožné karaoke bary a s postupem času čím dál více riskuje zmeškání ranního letu zpět do Evropy. Končím tedy hlášení a budu se na vás těšit v Japonsku!

Vojtěch Lím Vojtěch Lím pořádá pod hlavičkou Sherpas Ride freeridové a skialpové kempy na Hokkaidu v Japonsku. V dubnu se pak přesouvá za polární kruh do Norska a pořádá Ski and Sail expedice – přečtete si o nich v dalších vydáních SNOW. Více na www.sherpasride.cz nebo vojta@sherpasride.com.

/video/5225

| 86 | MOUNTAIN

Rider on the snow Text: Jana Ryantová Foto: archiv Jana Kopky

Nejen lyže zprostředkují jedinečné zimní dobrodružství. O tom, jak chutná sníh pod koly bajku, ví možná nejvíce Honza Kopka. Český extrémní biker, kterého před akcí nezastaví ani mráz ani sníh.

M

áš za sebou řadu zimních putování, čemuž koneckonců odpovídá i název tvojí první knihy Cesty peklem a sněhem. Co snášíš lépe, mráz, nebo horko?

Pravděpodobně lépe snáším zimu. Jel jsem třeba závod s plným zatížením v Austrálii, kde bylo i 50 až 60 stupňů na slunci, a organismus to překvapivě dobře snesl. Ale proti zimě se dá snáz bojovat. Každý někde máme limit, pod který už to nejde. Na Aljašce jsem zažil týden, kdy teploty padaly pod 40 stupňů mrazu, a fungoval jsem.

Do jakých zasněžených krajin už ses s kolem podíval?

Byla to Aljaška a sever Skandinávie, Laponsko. Ono nejde jen o to, kam by se člověk chtěl podívat, ale aby se člověk mohl na kole pohybovat krajinou, je třeba, aby v té oblasti byly aspoň trochu nějaké cesty, i když třeba málo používané. Někdy nastanou podmínky, že je sníh ufoukaný a utažený mrazem tak, že se dá jet mimo cesty otevřeným terénem, a to je pro sněžného bikera největší požitek.

Je kolo vhodný dopravní prostředek?

Nebylo by lepší jen na lyžích nebo jít pěšky?

Třeba ten závod na Aljašce má 1 800 km a já jsem celkem 300 km tlačil, z toho 150 km v kuse. Ale je to závod, kterého se účastní cyklisti, lyžaři a běžci a skoro vždy vyhrává cyklista. V podmínkách, kde aspoň občas nějaká cesta je, je to pořád nejrychlejší

způsob přepravy. Za den jsem schopen urazit v průměru 50 i 60 km, kdežto běžec na lyžích, když jsou podmínky ideální, s těžkými saněmi ujde třeba 20–30 km. Ale pak jsou chvíle, kdy těžké kolo, naložené jídlem, vodou, bivakovacím vybavením, oblečením, … táhnu hlubokým sněhem, a potom těm běžcům závidím a mám chuť tam to kolo zahodit.

Kolik váží takové plně naložené kolo na zimní závod?

Se základním vybavením zhruba 40 kg.

A k tomu ještě jídlo a voda. Třeba na Aljašce jsem vozil 6 litrů. Tu vozím v camelbagu pod bundou, aby nezmrzla. Všude je sice spousta sněhu na rozpouštění, ale to trvá dlouho a ne všude jde zastavit a vařit si vodu.

Popiš nám, v čem se liší vybavení do arktických podmínek od vybavení na běžnou cyklistiku.

Na všechny závody bez podpory, na zimní i na letní, je to skoro stejné. Na zimu je samozřejmě potřeba kolo se silnými plášti, tzv. snowbike. Ale jinak jsou potřeba brašny.

Ideální jsou ty závěsné, ne ty, které se dávají na nosič, protože nosič časem může prasknout, popruhy drží. Dneska je to móda, ale dřív jsme si všechno museli vyrábět, brašny si šít doma. Vždycky mám s sebou základní léky, potom věci na přežití – hadřík napuštěný benzínem, abych mohl kdykoliv z ničeho rozdělat oheň, nůž, buzolu, abych v mlze dokázal držet směr, provaz – protože někdy jsou cesty ledovaté a prudký svah s kolem

| 87 |

Jaké cesty osudu tě dovedly až k takovým extrémním výpravám?

Původně jsem se věnoval sjezdovému lyžování, vrcholově silniční i horské cyklistice, ale já vlastně celý život nemám naplánovaný a jedu podle pocitu, ve všem, i v tréninku. Když jsem měl poct, že to nejede a jsem unavený, tak jsem odpočíval. Samozřejmě na vrcholové úrovni jsme měli nějaké tréninkové plány a ty bylo třeba plnit. Ale z lyží mě to vždycky táhlo víc na kolo. Bavilo mě trénovat a baví doteď, ale po deseti letech tréninkového drilu jsem měl chuť vyzkoušet i něco dalšího a objevil jsem závody tohoto typu. Tenkrát těch příležitostí nebylo tolik a nebylo to tak rozšířené, byli jsme takoví pionýři toho sportu a to bylo na tom to pěkné. Tyhle závody nejsou jen sportovní počin, je to objevování nové dimenze cyklistiky, sebepoznání, improvizace, je to mnohem komplexnější zážitek.

Co je na tom to nejhezčí?

Ta obrovská svoboda a ten přirozený způsob žití. Že je to jako dřív, kdy člověk neměl jiné starosti, než se někam dostat a sehnat něco k jídlu. Často také setkávání s „domorodci“, kteří žijí někde, kde vůbec nemůžeme pochopit, jak jde přežít, a oni jsou tam šťastní a možná i šťastnější než my s naším životním stylem. Ten kontrast člověka skoro obrací naruby. A navíc zjistíte, že k životu potřebujete jen pár věcí, jen to, co uvezete na kole.

A že bez těch věcí jste vlastně šťastnější, protože ty nám berou svobodu a čas. O každou věc se musíme starat, když se rozbije, tak koupit novou. A tady najednou máte 24 hodin denně jen pro sebe a svoje myšlenky. nejde vylézt, takže se dostanu nahoru bez něj a kolo za sebou vytáhnu na provaze. Všechno to vychází z několikaletých zkušeností.

Náhradní oblečení skoro nevozím, pořád je to závod, takže abych byl nejrychlejší, musím být co nejlehčí. Jsou závodníci, kteří jezdí skoro s ničím, to já bych nedokázal. Ale mám navíc maximálně jedno triko, čepici, rukavice.

Takže když se člověk namočí, tak je to vážně problém.

Na spaní vozím dva různé spacáky, slabší a silnější, abych se vyspal i venku v záhrabu, i třeba ve srubu. Potom mám karimatku a bivakovací pytel. Stan nevozím, ten je moc těžký.

Snow Film Fest 2018 Festival zimních cestovatelských a sportovních filmů Říjen – prosinec, 200 českých a slovenských měst www.SnowFilm.cz.

Jezdí s tebou na kole tvoje rodina?

Strhnul jsi k podobným aktivitám někoho dalšího?

Moje partnerka k tomu má hodně blízko, často sbalíme kola a odletíme s nimi prozkoumávat vzdálený kout světa. A většinou za mnou přiletí po závodě a zůstaneme delší dobu, abych si mohl to místo takzvaně docestovat. Protože při závodě není moc čas se zdržovat a mě mockrát mrzí, že potkám zajímavé lidi a nemůžu s nimi strávit víc času. Záměrně si vybíráme co nejméně civilizovaná místa, kde je ten život ještě tak trochu primitivnější.

A jestli jsem někoho strhnul? Podařilo se mi před osmi lety založit závod Tisíc mil, což je podobný závod, bez zabezpečení, sice u nás, v poměrně obydlené krajině, ale i tak se nám povedlo vymyslet trasu tak, aby závodníci i trochu trpěli tím osaměním, zažili tu svobodu, to vyčerpání, a čím dál tím víc lidí pochopilo smysl toho závodu a vrací se každý rok. A to mě těší.

| 88 | MOUNTAIN NEBEZPEČÍ V HORÁCH

Kdy: 13. července 1990 Kde: Leninův štít v pohoří Pamír, na hranici Tádžikistánu a Kyrgyzstánu Kdo: 43 horolezců ze všech koutů světa

LENINOVA POMSTA

Největší horolezecká tragédie v dějinách Připravuje: Martin Müller

Píše se rok 1990 a oči celého světa se upínají k Sovětskému svazu. Mocná komunistická říše je na kolenou, republiky vyhlašují nezávislost a celým světem zní volání po svobodě. Málokdo si proto v sobotu 14. 7. všimne novinového titulku, oznamujícího smrt 43 horolezců na Leninově štítu. Jako by se sám vůdce-zakladatel mstil za rozpad svého impéria a jednou mocnou lavinou ukončil jejich životy. Československo toho dne získalo svou první horskou tragédii, mezi oběťmi bylo i šest jeho občanů.

Leninův štít je s výškou 7 134 metrů nad mořem nejvyšším vrcholem Zaalajského hřbetu. Do takové výšky někdo vynesl i bustu nesmrtelného Vladimíra Iljiče

N

ad Zaalajským hřbetem vycházelo slunce a Ian McLagan se právě soukal ven ze svého stanu. V obličeji se mu zračilo rozmrzení, už dávno měl být se svou skupinou na dalším stanovišti, ale jejich sovětští kolegové udělali chybu a dodali jim špatné palivo do přenosných vařičů.

Kvůli tomu museli zůstat v Táboře I a čekat na nové zásoby, zatímco sovětská část expedice pokročila do Tábora II. McLagan se napřímil a zamžoural do dálky, k táboru klo-

pýtala zbídačená silueta člověka v lezeckém oblečení. Okamžitě zburcoval několik svých kolegů a společně se příchozímu vydali naproti. Po chvíli bylo jasné, že jde o jednoho z horolezců z horního tábora. Volali na něj, jestli se něco stalo. Když k nim konečně došel, vyšla z něj jen tři slova: „Všichni jsou mrtví.“ Co se vlastně stalo? Abychom celý příběh největší horolezecké tragédie v dějinách obsáhli, musíme začít o sedm let dříve, v ulicích Petrohradu, tehdy ještě známého jako Leningrad.

Nezdolný úderník s cepíny

Leonid Troshchinenko byl už dlouhá léta jednou z nejzářnějších hvězd sovětského horolezectví. Leningradský rodák, dobrodruh a sportovec, který se ve volném čase bavil zlézáním kostelů ve městech a během výpravy na třetí nejvyšší horu světa, Kančendžengu, pořídil unikátní videozáznam celé expedice, si na Leninův štít brousil zuby už delší dobu.

Jeho tým se na pokoření Leninova štítu začal pořádně připravovat už v roce 1983. Třetí nejvyšší hora Sovětského svazu představovala vítaný zářez jejich horolezecké kariéry, než ale poprvé zabořili své cepíny do těla sedmitisícového obra, zlézali několik let vrcholy Kavkazu a Ťan-šanu, které samy o sobě vyžadují velkou dávku odvahy a hluboké horolezecké zkušenosti. Teprve až po pěti letech příprav našli dostatek odhodlání velikána pokořit.

Svůj první pokus započali v lednu roku 1988. Ačkoli se rozhodli pro severní trasu, krytou před větrem, postupovali pomalu. Sněžné bouře a omrzliny je zpomalovaly, teploty klesající k padesáti stupňům pod nulou dělaly z každého dne na svahu peklo. Po jedenácti dnech se z původně dvacetičlenného týmu povedlo vyšplhat na vrchol pouhým šesti mužům, zbytek se před blizardem ukrýval v jeskyni.

Mezi nimi byl i Troshchinenko, kterému spíše než zdolání vrcho-

FOTO: DEPOSITPHOTOS, ARCHIV

Říká se, že neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Zdá se, že se toto pořekadlo ale umí v určité momenty posunout. Když pak neštěstí vyrazí do hor, a jsou v nich i lidé, může dojít k tragédii. Třeba jako v porevolučním létě 1990.

| 89 |

Na vrchol vede několik cest, největší rizika jsou vysoká nadmořská výška, faktor počasí a prostup ledovcem

lu leželo na srdci zdraví svých lidí. Po zhodnocení venkovního počasí a stavu promrzlých, vyčerpaných mužů, udělal zásadní rozhodnutí. Naposledy obrátil zrak směrem k nedostižné špičce hory a pak zavelel k návratu do tábora. V duchu ale přísahal, že se jednoho dne vrátí a otiskne svou šlápotu do sněhu revolučního vrcholu, i kdyby ho to mělo stát život.

Jeho přání se nakonec z části naplnilo. Bohužel z té špatné.

Bok po boku vstříc nebezpečí

O dva roky později žila celá Evropa i svět sjednocením Východu a Západu, doposud rozdělených železnou oponou. V tomto du-

Pohled na Leninův štít z Alajské doliny v Kyrgyzstánu. V Tádžikistánu byl vrchol přejmenován v roce 2006 podle slavného středověkého lékaře na Vrchol Avicenny

chu se nesla i červencová expedice na Leninův štít, která sestávala ze zhruba 140 lidí ze všech koutů světa. Britové si tu podávali ruku se Sověty, Čechoslováci se Španěly a Izraelci. Výstup byl plánován na stejnou dobu, kdy se konal sovětský mezinárodní horolezecký kemp, pořádaný už od roku 1974.

Expedice se dělila na několik skupin, které postupovaly různým tempem. Zatímco sovětští úderníci se po zkušenostech z roku 1988 hrnuli dopředu s touhou zdolat nezdolnou horu za každou cenu, ostatní postupovali opatrněji. To byl i případ kanadské části expedice, která na několik dní uvízla v základním táboře na vyvýšené květnaté louce mezi dvěma prudkými horskými bystřinami.

Nečekaně mrazivé počasí proměnilo idylickou lučinu v ledovou past a jen ti nejodvážnější – nebo nejšílenější – se rozhodli prorazit si cestu dál. Když se Kanaďané konečně dostali do Tábora I, psal se pátek 13. července. Smolné datum si nikdo ze skupiny nepřipouštěl, jak už bylo řečeno na začátku, měli dost starostí se špatným typem paliva do vařičů. Zatímco večer ulehali do svých stanů, o několik set metrů nad nimi se schylovalo k prvnímu dějství dramatu, jaké horolezecká komunita ještě nezažila.

Jednou za 500 let…

Blizard v červenci, navíc v místě tak blízko rovníku, rozhodně nepřichází každý den. Bouře podobných rozměrů nastala naposled v roce 1974 a tehdy po sobě zanechala osm mrtvých horolezkyň, které jedna po druhé umrzly při sestupu do základního tábora. Zlá předtucha proto visela v myslích mnoha horolezců, kteří se toho osudného pátku přesouvali do Tábora II. Podvědomý strach způsobil, že se několik skupin shluklo dohromady a do cíle dorazili všichni společně.

Tábor II ležel na skalní římse ve výšce téměř 6 000 metrů, které se přezdívalo pánev. Po šedesát let se na tom samém místě zastavovali horolezci na cestě k vrcholu. Nikdo si nejspíš neuvědomoval, že přímo nad ním visí serak, neboli ledovcový blok.

Seraky jsou pro horolezce obzvláště nebezpečné, protože se jejich pád jen obtížné předvídá.

Navíc se mohou utrhnout i během nočních hodin, což u klasických lavin kvůli nízkým teplotám

tolik nehrozí. Na jejich přesuny má totiž spíše než tání sněhu vliv pohyb ledovce, který se nedá pozorovat.

Serak nad Táborem II byl však považován za stabilní. Dle slov Iana McLagana se měl utrhnout nejvýš jednou za 500 let. Jaké jsou šance, že se tak stane zrovna v den, kdy se pod ním ve stanech choulí téměř padesát lidí, které svedla dohromady vzácná červencová bouře?

Po ledovci v ponožkách

V Táboře II nocoval kromě elitního leningradského týmu Leonida Troshchinenka i další sovětský tým, který nesl název Čo Oju. Jeho velitel Vladimir Balyberdin se ještě toho večera rozhodl, že se s pár přáteli vydá napřed do Tábora III, aby se před výstupem rozcvičili a aklimatizovali. Rozloučili se se svými druhy s tím, že se druhého rána sejdou a vyrazí společně na vrchol.

Pár hodin před tragédií tak ve spodním Táboře I čekalo několik týmů včetně toho kanadského na lepší počasí, v horním Táboře III nocoval kus týmu Čo Oju a v prostředním Táboře II se na pánvi krčily desítky horolezců, které neměly ani ponětí, jak hrozný osud je zanedlouho stihne. Pátek třináctého si na ně už brousil zuby.

Začalo to zemětřesením, které se rozburácelo během noci.

Země i hory se otřásly a serak nad Táborem II nápor nevydržel.

Ledovcový blok se utrhl a během několika vteřin pod svou nesmírnou vahou navždy pohřbil téměř všechny, kteří pod ním toho dne nocovali.

Když se Balyberdin ráno probudil a shlédl ze svého vyvýšeného stanoviště dolů, chvíli si myslel, že má vidiny. Místo tábora plného lidí totiž viděl jen nekonečnou bílou plochu. Žádná těla, rozházené oblečení nebo plachty stanů. Jen omračující prázdnota. „Nic jsme neslyšeli, protože to nebyla klasická lavina, ale pád seraku, který se po dopadu rozprskl po okolí. Povrch ledovce

| 90 | MOUNTAIN NEBEZPEČÍ V HORÁCH „Pomáhali jsme jim a měli za to, že jde o první z mnoha těl, která budeme toho dne přenášet. To jsme se ale pletli.“

Navždy ztracení

Hřbitov horolezců nevypadá nijak veliký. Ale jen během léta 1990 v oblasti zahynulo 48 lidí

Ostatky mnoha horolezců vydala hora až v roce 2008. Často šlo o hrůzné nálezy…

Československá stopa Jak se nakonec ukázalo, všech šest československých občanů bylo ze Slovenska, konkrétně z Banské Bystrice. Patřili k dnes již zaniklému horolezeckému oddílu ve Slovenské Ľupči.

Jejich ostatky vydala hora spolu s ostatními těly až v roce 2008, když v místě tragédie roztál v důsledku oteplování klimatu sníh a na ostatky narazila jiná expedice, která tudy zrovna procházela.

Jména československých horolezců: Vladimír Dávid, Ján Perďoch, Miloš Šivec, Dušan Uličný, Branislav Valent a Ján Štefány

navíc pohltil otřesy, takže jsme neslyšeli ani to zemětřesení,“ popisuje kanadský horolezec Ian McLagan důvody, proč až do rána nikdo netušil, co se v Táboře II vlastě stalo. „Kdyby nám Sověti nenechali v táboře špatné palivo, byli bychom tam s nimi,“ dodává.

Horolezci v Táboře II slyšeli valící se led velmi dobře. Pokoušeli se dostat do bezpečí, ale sesuv přišel příliš rychle a nečekaně.

Celkem 43 z 45 lidí uvázlo pod nánosem, pevným jako beton.

Zachránili se pouze dva lidé, Rus Alexej Koreň a Slovák Miroslav Brozman.

Podle Brozmanova líčení je lavina zasáhla jen pár vteřin poté, co s kamarády uslyšeli hluk a vyběhli ze stanu. Během okamžiku dostal ránu do hlavy a probudil se o něco později jen ve spodním prádle, zabořený po pás do sněhu. Druhý přeživší Koreň ho našel a pomohl mu ven. Společně přečkali noc pod zbytky jednoho ze stanů a druhý den se jen v ponožkách vydali na několikahodinový pochod ke spodnímu Táboru I. Koreň později vypověděl, že celou dobu slyšel volání o pomoc ostatních zavalených horolezců, ale holýma rukama se k nim nebyli schopní dostat. Až když konečně celí omrzlí dorazili do tábora a zprávu o neštěstí rozšířili, rozjela se záchranná akce. „Jestli ve mně něco navždy zůstane, je to ten moment, kdy jsme viděli, jak snáší první tělo,“ popisuje McLagan situaci v sobotu ráno, těsně po tragédii.

Záchranáři se nejprve pokoušeli najít přeživší, ale marně. Ani helikoptéry z Moskvy a specialisté na horolezecká neštěstí z Pamíru jim nepomohli. Zaměřili se tedy na hledání těl, ani tady však nebyli o moc úspěšnější. Našla se pouze čtyři těla, mezi nimi i Čechoslovák Ján Štefány. Zbylých pět Československých horolezců zůstalo spolu s ostatními členy expedice pohřbených pod miliony kubických metrů sněhu a ledu.

A jak na tragédii reagovali ostatní horolezci? Po ukončení záchranných prací jich většina oblast opustila nebo se alespoň přesunula do základního tábora. Ian McLagan a jeho tým se ale rozhodli Leninův štít i přes všechnu tragédii přeci jen pokořit, ačkoli jim to mnoho lidí v táboře rozmlouvalo. Nakonec se dostali do výše cca 6 700 metrů, než je vražedný mráz zahnal zpátky.

McLagan přiznává, že si při cestě zpátky dělali starosti o to, jak je přijmou ostatní horolezci, především jejich „třídní nepřátelé“ ze Sovětského svazu. Z Tábora I se autem svezli do základního, a když vylezli ven, seběhla se k nim skupina Rusů. „Jako Američani, tedy já Kanaďan, ale na tom příliš nesejde, jsme v jejich očích museli vypadat jako takoví ti zhýčkaní turisti ze Západu. Vzhledem k tehdejším napjatým americko-sovětským vztahům jsme navíc byli ti poslední, s kým by chtěli boj o Leninův štít prohrát. O to víc mě překvapilo, jak byli rádi, že nás vidí živé a zdravé.“ Krátce po tragédii zemřelo dalších pět lidí. Jeden Švýcar se při výstupu na Leninův štít D 2018 LISTOPA zřítil do trhliny, 1 č. 1 2 další čtyři sovětští horolezci zahynuli na sousedním

vrcholu. Celkem tak jen během léta zahynulo v oblasti 48 lidí.

Věčný odkaz tragédie

Horolezecká hvězda Leonid Troshchinenko ani nikdo z jeho početného leningradského týmu se na vrchol Leninova štítu už nikdy nedostali. Jejich ztrátou utrpěl Sovětský horolezecký svaz ránu, ze které se až do svého rozpuštění nevzpamatoval. „Tragédie takových rozměrů nemá obdoby v sovětské, a řekl bych, že ani ve světové horolezecké historii,“ řekl krátce po potvrzení totožnosti obětí vedoucí horolezeckého oddělení sovětské státní sportovní komise Vladimir Šatajev. Počet obětí převýšil i tragédii z roku 1952, kdy při výstupu na Mount Everest zahynulo údajně až 40 občanů SSSR. Sovětský svaz ale číslo nikdy nepotvrdil.

Ian McLagan tvrdí, že mu celá událost dala novou životní perspektivu. „Stoupali jsme vzhůru, zatímco oni snášeli dolů těla a nad hlavami jim kroužila helikoptéra. Říkal jsem si, že tohle je přece jenom koníček, taková zábava. Vlastně si jen tak hrajeme a oni mezitím snáší dolů mrtvá těla. Snažím se v hlavě ty dvě emoce oddělovat, nemíchat zábavu s tím, co jsme tam tehdy viděli a zažili.“ Kromě toho se s kamarády dohodli, že před každou expedicí dají svým blízkým vědět, kam mají namířeno a co tam hodlají dělat. McLagan vzpomíná, jak v roce 1990 volal svým rodičům z letiště, aby jim oznámil, že tragédii přežil, a ukončil tak jejich několikadenní obavy o jeho život. „Od té doby vždy rodiče žádám o svolení, jestli se na podobnou expedici můžu vydat,“ dodává s úsměvem člověka, který ví, jaké to je uniknout o vlásek jisté smrti.

 PŘÍŠTĚ:

Smrt přichází po špičkách aneb 26 mrtvých z dolu Granduc

VE 200 ČESKÝCH A SLOVESNKÝCH MĚST

SNOW

FILM FEST FESTIVAL ZIMNÍCH SPORTOVNÍCH A CESTOVATELSKÝCH FILMŮ ŘÍJEN – PROSINEC 2018

Zažij dobrodružství... na plátne tvého kina!

Autor fotograe Chistoffer Sjostrom, poskytnul Amer Sports.

^

WWW.SNOWF ILMFEST.CZ

| 92 |

TRAVEL

Šanghajská lyžařská hala Wintastar bude zářit jako ledový drahokam

| 93 |

Ledovcům bylo letos opět horko

Pohled na alpské ledovce lyžařským okem je v horkém létě, jako bylo to letošní, tristní. Věčný led během něj běžně zhubne o jeden až dva metry, po sněhu nezůstane ani památka. Některá lyžařsky důležitá místa se chrání alespoň fólií, která zamezí i více než dvěma třetinám úbytku ledové masy, většina ledovcových areálů si také schovává zásoby loňského sněhu v tzv. deponech nebo je vybavena zasněžovacím systémem nezávislým na venkovních teplotách, aby mohla lyžařská sezóna

na podzim začít co nejdříve. Není těžké uvěřit, že jednou ledovce třeba zmizí úplně. Ostatně glacioložka Andrea Fischer z innsbrucké univerzity potvrzuje, že by to nebylo poprvé – podle nálezů na Stubaiském ledovci je pravděpodobné, že roztál již před 10 tisíci lety a les se rozšířil o několik set metrů výše než dnes. I když lyžaře takové vyhlídky nepotěší, stubaiští vlekaři zas tak netruchlí – v posledních pěti letech totiž vyhnala letní horka na ledovec o 30 % návštěvníků více.

I lanovky bourají

ramatické kabiny při cvičení neřízeně vrazila „záchranná“ plošina. Jestli bude v zimní sezóně opět „fit“, není ještě jasné. O sezónu ale téměř určitě přijdou dvě klíčové lanovky ve francouzském Argentiere nedaleko Chamonix, jejichž stanice koncem léta vzplály. I když z těchto událostí zamrazí v zádech, můžeme se spolehnout, že přispějí k ještě vyšší bezpečnosti již tak spolehlivé lanové dopravy. Kéž by „jen“ zničeným materiálem a poučením končily i ostatní dopravní nehody!

Koncem minulé sezóny vzrušila lyžařský svět kuriozní nehoda nové „západní“ lanovky v Gruzii, když ta se v nouzovém režimu rozjela pozpátku vysokou rychlostí a nastoupené lyžaře rozmetala při zběsilé otočce sedaček ve stanici. Podle všeho fatálně chybovala obsluha, když odpojila všechny bezpečnostní systémy, které mohla. Ještě hrůzněji, i když zcela bez zranění, dopadla fungl nová lanovka na německou Zugspitze, do jejíž pano-

Čína chystá největší lyžařskou halu světa

Nepřehlédněte:

FOTO: KOP PROPERTIES

Už v roce 2022 si obyvatelé a návštěvníci čínské Šanghaje budou moci zalyžovat v kryté hale, která bude třikrát větší než ta v Dubaji.

Kromě tří sjezdovek různých stupňů obtížnosti se bude možné „vyřádit“

při 25 dalších zimních aktivitách, chybět nebude ani akvapark, divadlo, obchodní dům a samozřejmě hotelová lůžka. Nechme se překvapit, kolik taková atrakce „vyrobí“ nových lyžařů… (rh)

Merano a okolí: lyžování v pravém srdci Tyrolska Výlety v okolí Merana slibují malé, milé a turistů prosté areály, ale i mnoho dojíždění po klikatých horských silnicích....................................

94 98 102

Paganella: líheň malých lyžařů Paganella je příjemným rodinným hnízdem s italsko-českou atmosférou a lákavými cenami..................................................................................

Magistrála střežená Grossglocknerem Sjezd ze Scharecku do Heiligenblutu je 4. nejdelší sjezdovkou Korutan a z nich je lyžařsky i panoramaticky nejatraktivnější............

| 94 | TRAVEL REPORT

Merano a okolí: Text a foto: Radek Holub

lyžování v pravém srdci Tyrolska

Jihotyrolské Merano není vůbec typickou lyžařskou adresou, i když v jeho okolí se zdvihají třítisícovky a na jejich svazích nemálo vynikajících sjezdovek. Výlety v okolí Merana slibují malé, Kdo si Merano nejlépe užije? milé a turistů prosté areály, ale i mnoho dojíždění po klikatých pohodový lyžař horských silnicích. Je to ideální oblast pro milovníky komorních sportovní lyžař lyžařských středisek a silničních horských „prémií“ v jednom.

Krásné vysokohorské sjezdovky s minimem lyžařů dají zapomenout na to, že jich je pouhých pár desítek kilometrů.

Meranský lyžařský areál rozprostírá své sjezdovky ve slunečné a velkoryse rozlehlé kotlině s výhledy od údolí Vinschgau až k Dolomitům

| 95 | Merano 2000

Merano 2000

4 000 3 500 3 000

I T

Mittager

Á L I E

Kuhleiten

40 km 40 km 62 %

8%

1 500

1 609

os./hod.

LISTOPAD

ČERVENEC

0

m n. m.

10 600

1 SRPEN

KVĚTEN

1 ČERVEN

DUBEN

ÚNOR

2 BŘEZEN

Hafling

LEDEN

3

741 m

500

ZÁŘÍ

30 %

2 350

2 000

1 000

ŘÍJEN

Piffing

2 500

PROSINEC

Kesselberg

www.meran2000.com Z vrcholu Piffing (1 900 m), kde končí přístupová kyvadlová lanovka z údolí, klesá lesem prostorná modrá, červená i černá sjezdovka, všechny brzy zkrotnou na plochý lehký dojezd – buď k bližší dvousedačce, nebo vzdálenější kabince (Falzeben, 1 609 m). Přímo na vrcholu je dětský výukový park a školka.

Pomalá 3sedačka odtud traverzuje do vzdálenější bezlesé kotliny mezi vrcholy Kuhleiten, Kesselberg a Mittager s modrou, červenou a černou sjezdovkou a jejich variantami (převýšení 350 až 400 m). Po slunečném jižním svahu Kuhleitenu (2 185 m) rolují dvě dálničně přehledné a příjemné červené sjezdovky podél 4sedačky s bublinou. Z Kesselbergu (2 296 m) sjíždí

modrá sjezdovka se dvěma variantami nejprve svižněji, později mírně po dně horské kotliny. Z Mittageru (2 289 m) padá k jihozápadu široká a přímá černá sjezdovka, která se v polovině zmírní a stočí na severovýchod. Lehké i záludnější freeridové terény ve žlabech Kesselbergu a na pláních Mittageru.

Moderní je velká přístupová kabina z Merana, 8místná kabinka z Haflingu a 4sedačka s bublinou St. Oswald, obě další lanovky v hlavní lyžařské kotlině jsou pomalé 2- a 3sedačky, pomalá je i „přejezdová“ 3sedačka mezi vrcholem Piffing a hlavní kotlinou. Návrat z kotliny k přístupové kabině vede po dlouhé a místy rovinaté cestě.

Z

a „pravé“ Tyrolsko považujeme spíš jeho větší, rakouskou část a tu italskou, označovanou jako Südtirol neboli Jižní Tyrolsko, máme spíš za vzdálenou a lehce extravagantní příbuznou.

Historie ale ví, že původně tomu bylo naopak – prvním sídlem tyrolských hrabat byl hrad Tirol nad Meranem, který dal jméno i celému tyrolskému území. Teprve o několik století později se vládci přesunuli do Innsbrucku.

Ve zhruba hodinové dojezdové vzdálenosti od Merana se nachází pět lyžařských areálů vždy s několika málo desítkami kilometrů sjezdovek a svébytnou atmosférou. Ve všech zároveň platí superskipas Ortler Ski Arena, pokrývající celkem 16 středisek se 400 km sjezdovek v západní části Jižního Tyrolska.

Merano 2000: na lyže, procházku i oběd

Do samotného Merana jezdí turisté za památkami, termálními lázněmi, vycházkami, ale lyžovat nad město vyrážejí prakticky jen místní. Zdejší lyžařský areál, jednoduše nazvaný Merano 2000, je sice poněkud

/stredisko/1116 neforemný, ale příjemně domácký, přitom se zřetelnými vysokohorskými rysy a hlavně mimo víkendy a prázdniny neuvěřitelně liduprázdný.

Merano 2000 sestává ze dvou lokalit, propojených dlouhou a pomalou sedačkovou lanovkou a přejezdovou cestou. Od horní stanice přístupové kabinové lanovky klesají přívětivé lesní průseky směrem k vesničce Hafling, o poznání dále je pak rozlehlá a bezlesá horská kotlina se třemi vrcholy, třemi sedačkovými lanovkami a třemi páteřními tratěmi, od každé obtížnosti jedna, s drobnými variantami.

Na „malé“ středisko překvapí obrovská plocha, na které se lanovky a sjezdovky rozkládají. Nečekaně panoramatická je i celá hlavní lyžařská planina, odkud se dá shlížet a vyhlížet do údolí Vinschgau, na nejvyšší jihotyrolskou horu Ortler, masiv Brenty i Dolomity.

O oblibě Merana 2000 pro „víkendové“ povyražení obyvatel Merana, ať už na lyže, skialpy, sněžnice nebo sáňky, vypovídá i množství horských chat, které jsou rozeseté po svazích a jež výrazně převyšují počet sjezdovek. V areálu se upravuje i množství pěších zimních stezek.

Merano či některá z přilehlých vesniček jsou zároveň strategicky výhodným místem ubytování při poznávání lyžařského okolí – mnoho hotelů má ovšem v zimě zavřeno, „hlavní“ je totiž letní sezóna.

Pfelders: Himálaj pro sportovní lyžaře

Až na konci světa, nebo spíš ještě o kus dál, se zdá být Pfelders. Z Merana je horská vesnička na konci údolí Passeiertal u rakouských hranic vzdálena necelých čtyřicet kilometrů, je to ale dobrá hodinka jízdy v nekonečných zatáčkách. Vždy, když už se zdá, že musíte být na

| 96 | TRAVEL REPORT Pfelders

Pfelders

4 000 3 500 3 000

I T Á L I E

18 km 18 km 50 %

22 %

1 500

1 601

ZÁŘÍ

ŘÍJEN

LISTOPAD

os./hod. ČERVENEC

KVĚTEN

0

m n. m.

4 300

1 ČERVEN

DUBEN

ÚNOR

Pfelders

BŘEZEN

LEDEN

1

901 m

500

28 % 2

2 502

2 000

1 000

SRPEN

Grünboden

2 500

PROSINEC

Karjoch

www.pfelders.info Z nejvyššího bodu Karjoch (2 502 m) se červeně značená „společná“ sjezdovka nejprve prosmýkne užší, ale jezdivou serpentinou. Jako první se oddělí krátká, ale extrémně strmá černá varianta Kletterwand, červená pokračuje ještě jednou zatáčkou na malé „náměstíčko“, odkud se lze připojit k černé sjezdovce, nebo pokračovat hlavní kotlinou po širokánském, červeném (místy i načernalém) a terénně lehce zvlněném svahu až k mezistanici Grünboden (2 020 m). Lesem do údolí (1 601 m) pak pokračuje přímo po spádnici neobvykle široká černá sjezdovka, již křižuje užší, serpentinovitá, ale perfektně vyspádovaná mírnější červená trať. Po lesních cestách se dá do údolí sklouznout i „modře“.

/stredisko/1484

Z údolí vede

kabinkoKkombinovaná ARLSRUHE sedačková lanovka STUTTGART s vyhřívanými sedáky (Telemix Grünboden Express), na niž nad hranicí lesa navazuje 4sedačka s bublinou (Karjoch). Dole ve vsi jsou i cvičné svahy s vleky.

a standardní „alpskou“ nabídkou (polévky, řízek, těstoviny), na dojezdu sjezdovek je pak ještě jedna tradičněji vyhlížející chata.

Pfelders je malá horská vesnička, z níž je vykázán autoprovoz – kapacitní záchytné parkoviště je kousek před vesnicí přímo u nástupní stanice kabinko-sedačkové lanovky Grünboden Express.

MÜNCHEN

MEMMINGEN

Schwemmalm: malý neznámý Kronplatz

Více než dvouapůltisícový kopec v dlouhém a klikatě zpřístupněném údolí Ultental je u místních jedničkou mezi meranskými lyžařskými areály – už jen proto, že je z nich INNSBRUCK pocitově největší. Sjezdovky stékají po jeho

SCHAFFHAUSEN

BAD REICHENHALL

BASEL

KONSTANZ

KUFSTEIN

GARMISCH

BREGENZ ST. GALLEN

ZURICH

BESANCON

SAALFELDEN

RAMSAU

OBERSTDORF

MITTERSILL

FELDKIRCH

BIEL

VADUZ

LUZERN

NEUCHATEL

GMUNDEN

SALZBURG

HOLZKIRCHEN

BAD TÖLZ

MAUTERNDORF TAMSWEG

LANDECK

PONTARLIER

BERN

SAMNAUN

CHUR

STERZING BRUNECK

DAVOS

FRIBOURG

LAUSANNE

LIENZ

BRIXEN

HERMAGOR

VILLACH BOLZANO

MONTREUX

Pfelders je malebná vesnička utopená mezi velehorskými stěnami Ötztalských Alp SION

GENEVA

ANNECY

ALBERTVILLE

HAMBERY

RENOBLE

MODANE

BRIANCON

BOVEC

SIERRE

BLED

AGORDO

BELLINZONA SONDRIO

MARTIGNY

místě, silnice si najde v úzkém údolí skulinku, kterou se protáhne dál.

Pfelders je velmi těsně obklíčené horami, jejichž vrcholy převyšují tři tisíce metrů – na C severu je to hlavní hřeben Ötztalských Alp, který odtud působí spíš jako zeď, z jihu pak horská skupina Texel, kde je do horské kotliny pod sedlem Karjoch vsazenGmalý, výškově však velmi urostlý areál. Úzké údolí obklopené velehorami, trochu připomínajícími Himálaj, se těší i silnému návětrnému efektu, díky němuž tu bývá – na jihotyrolské poměry – opravdu hodně přírodního sněhu.

Poměrně strmý horský kotel pod dvouapůltisícovým Karjochem je jediným lyžařským územím Pfeldersu, ovšem dostatečně prostorným a s geniálně trasovanými sjezdov-

SPITTAL/DRAU

MERANO

INTERLAKEN

LUGANO kami. Ty se přimykají ke dvěma navazujícím lanovkám a dokonale využívají přirozeně V A strmější sklon svahu. Dokonce i „lehčí“L úseky B sjezdovek, které svahem traverzují, jsou dostatečně široké a z velké části vymodeloMILAN vané do spádnice. Vyloženě lehké sjezdovky – kromě cvičných luk na kraji vesnice – tu sice nejsou, hlavní TURIN svah je zato aspoň opravdu široký, a dovoluje tak i pohodovější styl jízdy.

Sněhová jistota Pfeldersu je díky nadmořské výšce, severní orientaci svahu, návětrnému efektu i zasněžování vyhlášená, hlavně mezi zasvěcenými – na podzim zde ještě před oficiálním zahájením provozu trénují lyžařští reprezentanti.

V mezistanici je moderní, vkusná a s okolím ladící budova se samoobslužnou restaurací OSTA

ARESE

ECCO

ERGAMO

TRENTO

FELTRE

BELLUNO

o Merana se dá přijet buď po dálnici od D Bolzana, nebo dobrodružněji přes horské sedlo Jaufenpass od Sterzingu, kousek pod Brennerským průsmykem – sedlo Jaufenpass je udržované i v zimě, má však V noční uzavírku. Bezplatné parkovací plochy BRESCIA ERONA jsou u dolníVstanice kabinové lanovky nad VENEZIA PADOVA Meranem i u kabinky v Haflingu.

Do Pfeldersu se jede z Merana stále vzhůru a vzhůru, jedna zatáčka za druhou, cesta se zdá nekonečná (40 km). Parkuje se bezplatně kousek nad nástupní stanicí telemixu.

Na Schwemmalm dorazíte z Merana po klikaté horské silnici údolím Ultental – u obce Kuppelwies je přímo na hlavní silnici moderní terminál s nástupní stanicí kabinky a kapacitní parkoviště.

BORGO VALSUGANA

ICENZA

UDINE

TRIESTE

| 97 | Schwemmalm

Schwemmalm

4 000 Mutegg

3 500 3 000

I T Á L I E

Schwemmalm Breiteben

21 km 21 km 12 %

1 500

1 505

LISTOPAD

ŘÍJEN

ZÁŘÍ

SRPEN

os./hod. ČERVENEC

KVĚTEN

0

m n. m.

9 700

1 ČERVEN

1 DUBEN

1 120 m

500

57 %

BŘEZEN

ÚNOR

LEDEN

Kuppelwies

2 625

2 000

1 000

31 % 1 3

2 500

PROSINEC

Asmol

www.schwemmalm.com Z nejvyššího vrcholu Mutegg (2 625 m) po jižním, terénně zvlněném úbočí padá poměrně přímá sjezdovka s načernalými pasážemi, díky své přehlednosti a přilehlé expresní 4sedačce s bublinou ale poměrně oblíbená (převýšení 520 m).

Z vrcholu se k severovýchodu do hory zařezává kotlina, vystlaná velmi širokou, zvlněnou a plnotučně červenou sjezdovkou Asmol, kterou obsluhuje 3sedačka (převýšení 400 m). Dále do lesa se pak noří dvě široké, už spíše dálniční červené sjezdovky podél

4sedačky Breiteben (převýšení 310 m). Do údolí pak pokračuje ještě točivá a postupně dosti subtilní červená trať, již obstarává 2sedačka (převýšení 400 m). Zpět k údolní stanici přístupové kabinky v Kuppelwiesu (1 150 m) sjezdovka nevede.

Hlavní přístupovou lanovkou je moderní kabinka z osady Kuppelwies na jižním úpatí svahu, na niž navazuje 4sedačka s bublinou.

Ze severovýchodu na vrchol stoupají tři navazující pomalé sedačky.

/stredisko/254 a dále domácký Reinswald, který je podobně jako Schwemmalm oblíbeným víkendovým cílem místních lyžařů, v tomto případě z Bolzana.

Ze všech těchto míst se tak dá poskládat i plnohodnotný lyžařský „poznávací“ týden, jen s více kilometry strávenými dojížděním, než je obvyklé. Absence typického masového turistického ruchu ale může tento hendikep snadno vynahradit.

CENY SKIPASŮ ORTLER SKI ARENA dospělí 6 dní........................................... 246 EUR děti 6 dní (6–14 let)........................161,50 EUR

CENY POBYTŮ hotel*** – ubytování s polopenzí a skipasem 2 500 Kč

3 500 Kč

apartmán (4 os.) – ubytování se skipasem 1 500 Kč

Schwemmalmské sjezdovky se rozbíhají po svazích rozložité více než dvouapůltisícové hory Mutegg (pohled na červenou sjezdovku Asmol)

jižní a severovýchodní straně, přičemž se setkávají na vrcholu Mutegg. Areál je tak poměrně kompaktní, navíc tratě jsou mezi sebou propojeny i „zkratkami“. Sjezdovky jsou přitom líbivého typu – široké, převážně červené a poměrně přehledné, přitom příjemně zvlněné podle přirozených terénních nerovností. Velmi oblíbená je „lehce“ černá trať Mutegg na slunečném jižním svahu s rychlou a pohodlnou 4sedačkou. Největší pestrost sjezdu pak skýtají proměnlivě červené tratě prosmýkající se zvlněnou horskou kotlinou podél pomalé 3sedačky Asmol a dále lesními průseky až ke 4sedačce Schwemmalm.

Schwemmalm navštěvují sice hlavně místní z Merana a okolí, zato rádi, takže o víkendech tu dokáže být dost živo, všední dny jsou však zpravidla příjemně poloprázdné.

Z horních partií svahu je daleký rozhled – na obzoru zahlédnete jak Dolomity, tak Brentu.

Na (od)polední posezení je oblíbená horská chata Aussere Schwemmalm s velkou slunečnou terasou na jižním svahu, „rychlá“ sámoška je pak na mezistanici Breiteben.

Lyžování bez turistů

Po hodině jízdy se dá z Merana dosáhnout ještě velmi působivý ledovcový Schnalstal

2 500 Kč

Orientační ceny pobytů vycházejí z nabídek CK a místních turistických kanceláří a jsou přepočítané na 1 den lyžování.

KLADY A ZÁPORY prostorné vysokohorské terény dostatek moderních lanovek komorní atmosféra malé areály na konci světa dlouhé dojíždění z údolí ke sjezdovkám

D 2018 LISTOPA

č. 112

 PŘÍŠTĚ:

Nauders pod Reschenpassem: tyrolská klasika s italským žolíkem

| 98 | TRAVEL REPORT

Nejzážitkovější sjezd míří z vrcholu Paganelly po červené trati Nuvola Rossa do mělké rokle – užijete si výhledů i svižně červených pasáží

Paganella: Text a foto: Radek Holub

líheň malých lyžařů

Paganella je prakticky bezchybné rodinné středisko s velmi vlídnými lyžařskými terény, atrakcemi pro děti a příjemným městečkem přímo na úpatí sjezdovek, kde se dá pořídit pobyt v hotelu za přiměřenou cenu i v hlavní sezóně. O víkendu nebo prázdninách ovšem můžete z množství lyžařských kurzů, svíjejících se po sjezdovkách jako hadi, získat pocit, že bez dětí je sem vstup zakázán.

Kdo si Paganellu nejlépe užije? pohodový lyžař sportovní lyžař

Paganella je příjemným rodinným hnízdem s italskočeskou atmosférou a lákavými cenami.

| 99 | děti 3 až 4 roky děti 5 až 6 let děti 7 až 10 let Cvičné louky pro začátečníky se nacházejí jak na kraji městečka Andalo poblíž nástupních stanic hlavních lanovek, tak v mezistanicích. Velmi mírný, přehledný a slunečný terén se rozkládá na horské louce Malga Terlaga v lokalitě San Antonio, ale nenáročná je i většina červených sjezdovek v celém areálu, pečlivě zabezpečených sítěmi.

V mezistanici Pian Dosson je malý lehčí snowpark.

Na tratích je celkově pomalejší provoz díky množství začátečníků a lyžařských škol.

Červená sjezdovka s varováním

O víkendu nebo prázdninách můžete snadno získat pocit, že bez dětí je sem vstup zakázán.

D

voutisícový vrchol Paganelly s panoramatem Dolomit, Lago di Garda a Brenty nese zhruba třicet kilometrů sjezdovek italského „dálničního“ typu, tedy bez terénních nerovností a prudkých změn sklonu, zapuštěných do řídkého i hustšího lesa nad městečkem Andalo.

Svah se dá pomyslně rozčlenit do tří lyžařských pater – horní bezlesé a vyhlídkové s poměrně širokými sjezdovkami, střední zalesněné, ovšem stále s prostornými tratěmi a nakonec nejnižší s o něco užšími dojezdy. Modré sjezdovky jsou velmi mírné, červené spíše jen načervenalé a jediná černá je „pouze“ poctivě červená, a to pouze v krátkém úseku. Sjezdovky jsou mezi sebou dobře propojené se snadnými přejezdy mezi jednotlivými lokalitami.

Lesem bezpečně

Vzhledem k modro-červenému až červeno-modrému sklonu všech tratí je zdejší lyžování velmi příjemné, i když poněkud jednotvárné, což jen podtrhuje rodinnou konfiguraci střediska.

Sjezdovky jsou až úzkostlivě zabezpečené sítěmi, což poněkud limituje hravé odskoky dětí na lesní cestičky – opravdu „hravá“ je snad jen neznačená spojka z vrcholu Paganella do lokality San Antonio. Pečlivě jsou ohrazená i potenciálně nebezpečná křížení sjezdovek.

Proud lyžařů je celkově pomalejší, většina se po sjezdovce sune v opatrnějších obloucích. Zkrátka milé lyžování s pocitem bezpečí.

Velmi příjemná a odpovídajícně frekventovaná je hlavní červená sjezdovka, s volitelnou černou „vložkou“ v prostřední části, značená jako Olimpionica, která stéká z vrcholu Paganella podél 4sedačkové lanovky a dále do údolí pod přístupovou kabinkou z Andala.

Supermodrá, tedy oblíbená školami, je celá oblast pod podružným vrcholem San Antonio se dvěma čtyřsedačkami a širšími přehlednými sjezdovkami. Směrem do mezistanice Prati di Gaggia odtud pokračují „normální“ červené sjezdovky s velmi výrazným plůtkem a upozorněním, že se jedná o červené tratě – na Paganelle se pohybují začátečníci a velmi málo zdatní lyžaři v tak vysoké míře, že je radno je upozornit i na takovou „banalitu“.

Nejčlenitější je výpravný sjezd z vrcholu směrem do vesničky Fai, který se nejprve v pohodově červeném sklonu protáhne roklí a posléze soutěskou, podél cvičné louky poleví a nakonec v prostorných serpentinách doteče až do údolí.

Parky na výuku i zábavu

U každé údolní nástupní stanice a ještě v mezistanicích jsou cvičné louky a dětské výukové nebo hrací parky. Dětské parky slouží nejen pro výuku lyžování, ale pro hrátky na sněhu všeho druhu – od skákacích hradů až po snowtubing, kuriozitou je knihovna v „iglú“. V mezistanici Pian Dosson se pak nachází i malý snowpark s vlnami, překážkami a skoky.

Skalní stěna jako všudypřítomná tapeta

Paganella je opravdu mimořádný vyhlídkový vrchol s 360° panoramatem od Dolomit – snadno lze rozeznat nejvyšší Marmoladu nebo třeba „stolový“ Schlern – přes údolí řeky Adiže a jezero Lago di Garda až po Brentu.

| 100 | TRAVEL REPORT

Paganella 4 000

Paganella

3 500 3 000

I T

San Antonio

Á L

2 500

I E

Doss Pela Malga Zambana

35 km 35 km 36 %

Fai della Paganella

1 500 1 000

1 040

3 % m 0n. m.

24 000 LISTOPAD

ŘÍJEN

os./hod.

ČERVENEC

KVĚTEN

2 ČERVEN

BŘEZEN

5

ÚNOR

LEDEN

7

61 %

DUBEN

Meriz

2 125 1 085 m

500

ZÁŘÍ

Andalo

SRPEN

Pian Dosson

2 000

PROSINEC

Paganella

www.paganella.net /stredisko/134

Z vrcholu Paganella (2 125 m) klesá směrem k Andalu do mezistanice Doss Pela (1 782 m) centrální, postupně se rozšiřující, přehledná a pravidelná červená trať Olimpionica, z níž odbočuje k Malga Zambana (1 800 m) lehčí slalomový rukáv, využívaný pro tréninky.

Od výstupní stanice kabinky z Andala se středně širokým lesním průsekem prosmýká „odlehčená“ červená sjezdovka Cacciatori k mezistanici Pian Dosson (1 480 m), přímo po spádnici sem klesá černá Olimpionica s kratší strmější a užší pasáží uprostřed trati. Z mezistanice Dosson do údolí (1 050 m) pokračuje užší trať Olimpionica s červenějšími pasážemi a široká modrá Cacciatori, která klesá lehce a v konstantním sklonu.

Z vrcholu směrem k Fai della Paganella se traverzuje buď na krátký červený hang Panoramica, nebo rovnou klesá po červené sjezdovce Nuvola Rossa, která spadá do rokle, pak mírněji přechází do skalní soutěsky, jíž se dvěma krátkými „schody“Kčerveně propadá až ARLSRUHE na cvičnou louku nad mezistanicí Meriz (1 447 m).

Na Panoramicu navazuje od mezistanice LaSTUTTGART Selletta středně široká pohodová, lehce zatáčející červená trať Dosso Larici, obsloužená krytou 4sedačkou z mezistanice Meriz. Z mezistanice La Selletta se směrem k Malga Zambana odděluje ještě kratší, příjemně točitá červená Tre-Tre, obsloužená 2sedačkou.

Až do údolního Fai (1 038 m) klesá lesem užší, točivá až serpentinovitá lehčí červená trať.

V lokalitě San Antonio se z nejvyššího bodu (1 920 m) spouští velmi mírné modré tratě, které se později slévají do společného „náměstí“, ústícího k polstrované 4sedačce San Antonio. Do mezistanice Prati di Gaggia BASELdvě červené – Paganella 2 (1 333 m) odtud klesají a Lupetto – s mírnější i sportovnější pasáží a společným pozvolným dojezdem. Do údolí pak pokračuje užší,ST. GALLEN červená trať s jedním krátkým červeným hangem ZURICH a dlouhým, rovinatým dojezdem do Andala.

CENY SKIPASŮ dospělí 6 dní........................................... 216 EUR děti 6 dní (8–15 let).............................. 151 EUR

CENY POBYTŮ hotel*** – ubytování s polopenzí a skipasem

1 000 Kč

MEMMINGEN

KLADY A ZÁPORY GARMISCH

BREGENZ

TAMSWEG

SAMNAUN

HAMBERY

RENOBLE

Turistické městečko s obchody i akvaparkem

MODANE

BRIANCON

Živé turistické letovisko Andalo má velké množství hotelů, obchodů, kaváren a nechybí

HERMAGOR

VILLACH

S Paganella má optimálně „rodinně“ rozsáhlý B lyžařský terén, který výborně vyhoví méně S LUGANO až středně zdatným jezdcům, a ubytovací zázemí s mnohými atrakcemi bezprostředně V A L pod sjezdovkami. Vzhledem k lákavým cenám B pobytu je tak spolu s nedalekými středisky Folgaria, Tonale či Marilleva přirozenou MILAN volbou pro rodiny, které chtějí i s omezeným rozpočtem co nejplnější lyžařský zážitek.

BOVEC

SIERRE

ELLINZONA

ONDRIO

MARTIGNY

OSTA

ARESE

ECCO

ERGAMO

TURIN D 2018 LISTOPA

č. 112

 PŘÍŠTĚ:

Dolnorakouský Mostviertel (Hochkar a Annaberg)

SPITTAL/DRAU

BOLZANO

Pro každou kapsu

ALBERTVILLE

LIENZ

BRIXEN

MONTREUX

ANNECY

BRUNECK

MERANO

INTERLAKEN

Sjezdovky lemuje velké množství horských chat, barů a restaurací, a to tradičních i modernějších, od bufetových okének přes „tácovky“ až po vyšňořené s obsluhou. Typickým levným občerstvením jsou panini – zapečené C housky se šunkou, sýrem, párkem či řízkem.

Z většiny barů a chat prakticky celodenně vyhrává hudba, občas lákají i na plzeňské pivo G a obsluhu v češtině – právě Češi jsou spolu s Poláky nejpočetnějšími zahraničními hosty.

STERZING

DAVOS

Většina sjezdovek je sice zasazena v lese, mu ani sportovně-relaxační vyžití, z něhož LAUSANNE nejoblíbenější je určitě akvapark. i z nich se ale protilehlý hřeben Brenty plný skalních komínů a věží náramně vyjímá.

ION

MAUTERNDORF

méně tratí atraktivních pro náročnější jezdce značný „začátečnický“ ruch

CHUR

FRIBOURG

GENEVA

RAMSAU

LANDECK

PONTARLIER

Menu i v češtině

SAALFELDEN

OBERSTDORF

MITTERSILL

FELDKIRCH

VADUZ

BERN

BAD REICHENHALL

přehledné a prostorné modré a červené sjezdovky kompaktní areál s ubytovacím městečkem na svém úpatí INNSBRUCK cenově velmi příznivé středisko KUFSTEIN

BIEL

LUZERN

GMUNDEN

SALZBURG

HOLZKIRCHEN

BAD TÖLZ

KONSTANZ

NEUCHATEL

2 000 Kč

Orientační ceny pobytů vycházejí z nabídek CK a místních turistických kanceláří a jsouM přepočítané na 1 den lyžování. ÜNCHEN

SCHAFFHAUSEN

BESANCON

3 000 Kč

2 000 Kč

apartmán (4 os.) – ubytování se skipasem

BLED

AGORDO

TRENTO

FELTRE

BELLUNO

BORGO VALSUGANA

Příjezd z Brennerské dálnice od Mezzolombarda vede po horské silnici s více (přes Fai) či méně V (přes Cavedago) serpentinami až na náhorní Bplošinu RESCIA kolem Andala. Menší parkovací garáž VERONA VENEZIA PADOVA je přímo u nástupní stanice kabinkové lanovky Doss Pela v centru Andala, venkovní plochy pak u cvičné louky Rindole kousek nad stanicí, což je zároveň podél dojezdové sjezdovky. Asfaltové parkoviště je také u nástupní stanice kabinky Prati di Gaggia na okraji Andala i u sedačkové lanovky Santel za Fai della Paganella. Od hotelů k nástupním stanicím lanovek jezdí skibusy.

ICENZA

UDINE

TRIESTE

ALPINE SKI NORDIC SKI SNOWBOARD FREESTYLE

SKISCHOOL 3000 I-39040 SEISER ALM/ALPE DI SIUSI (BZ) DOLOMITES · SÜDTIROL · ITALY

TEL. +39 0471 704 279

WWW.SKI3000.IT · INFO@SKI3000.IT

Piccolo Hotel Sciliar

Seiser Alm / Alpe di Siusi, Jižní Tyrolsko, Itálie Tradice, rodinná atmosféra a kuchyně s bohatým menu v srdci Dolomit s panoramatickým výhledem.

E j o k o p Z na přímo u k v o d sjez RestauRace, baR, dětský sál, slunečná teRasa, kRytý bazén, vířivka, infRasauna

www.piccolohotelsciliar.it

| 102 | TRAVEL NEJDELŠÍ SJEZDOVKY ALP Text a foto: Radek Holub

Magistrála střežená Grossglocknerem Korutanský Heiligenblut je obklopen impozantní vysokohorskou pustinou s členitými a dlouhými, převážně červenými sjezdovkami s výhledem na Grossglockner.

V

ysoké Taury, domov nejvyššího rakouského vrcholu Grossglockner, jsou mohutné a přirozeně strmé hory s ostrými rysy, což potvrzují i parametry jedné z nejdelších zdejších sjezdo-

R

vek, která se z více než dvouapůltisícového Scharecku svažuje do malé horské vesničky Heiligenblut ve 1 300 m n. m. – při délce pěti kilometrů červeně značená trať překoná převýšení přes 1 200 m. Nejprve široce a přímo po spádnici roluje po bezlesém svahu, pak

A

K

O

O

00

S

3 750 3750 3 500 3500

V

max. sklon: 50,50 % Φ sklon: 25,37 %

KOMFORT:

K

4 000 m n. m.

0:40

SJEZDOVKA:

S

trochu poleví a v hravých vlnách přetraverzuje k mezistanici, kde se zanoří mezi stromy a několika mýtinami se prodere až do údolí.

Kromě jednoho ploššího traverzu uprostřed sjezdu se nikdy „nezastaví“ a poctivě využívá celé spektrum své „červené“ náročnosti.

Časová náročnost výjezdu a sjezdu

Klein Matterhorn – Zermatt nejdelší sjezdovka Alp délka: 13 981 m převýšení: 2 200 m

U

3250 3 250

J

3000 3 000 2750 2 750

Schareck 2 551 m n. m.

GENIUS LOCI:

převýšení: 1 232 m

NEJ c ca 75. nejdelší sjezdovka Alp 4. nejdelší sjezdovka Korutan z nich je nejatraktivnější co do „jezdivého“ sklonu Atraktivita sjezdu Bezmála devět desetin celého sjezdu má „jezdivý“ profil, hluché % přejezdy jsou výjimkou – i když trať místy traverzuje nebo se „motá“, vždy si zachovává svižný sklon. Výborná je především horní nejprve sytě červená, později přívětivější dálniční pasáž, ale dobře ubíhá i užší a spletitější dojezd z mezistanice do údolí.

87

šik má dé lka :

Lysá hora –Rokytnice n. Jiz. nejdelší sjezdovka ČR délka: 3 095 m převýšení: 652 m

KLADY A ZÁPORY dlouhý, členitý, přitom kompaktní sjezd bezproblémový výjezd dvěma kabinkami kulisa Vysokých Taur a Grossglockneru místy užší a neposedná trať na jaře měknoucí sníh kvůli jižní orientaci svahu

2500 2 500 2250 2 250

50 40 m

1750 1 750 1500 1 500

1 250 Heiligenblut 1250 1 319 m n. m. 1000 1 000

750

750

500

500

Změřená náročnost sjezdu

4%

48 %

45 %

250

5%

250

1 00501 00001 0059 0009 0058 0008 0057 0007 0056 0006 0055 0005 0054 0004 0053 0003 0052 0002 0051 0001 005

0

750

1500

2 250

3 000

3750

4500

5250

6000

6 750

7 500

8 250

9 000

9 750

10 500

11 250

12 000

12 750

13 500

14 250

0 15 000

00

2 000

0

0

| 103 | Schareck

Spatzlalm

Rossbach

Heiligenblut

Kromě svého poměrně sportovního a proměnlivého profilu trať potěší i nerušeným výhledem na Grossglockner. I bez něj je ale zdejší horská pustina nezapomenutelná, tím spíš, že tu nikdy nebývá příliš rušno.

Výjezd z Heiligenblutu na Schareck zajišťují dvě navazující sekce lanovky s malými, 4místnými kabinkami, mezi nimiž je nutno přestoupit.

I když je sjezdovka vystavená převážně k jihu, bývá díky své vyšší nadmořské výšce sjízdná až dolů prakticky po celou sezónu.

Ve vrcholu zimy je v těchto výškách slunce obzvlášť příjemné a na jaře se zase nabízí během dne postupně povolující firn, který umí nabídnout naprosto skvostný vodivý povrch. Velmi nepříjemná je naopak případná mlha, neboť v holém terénu nad úrovní mezistanice pak chybí spolehlivá orientace.

Z vrcholu Schareck se červená sjezdovka hned rozbíhá jako široká dálnice a na úvodních 900 m překoná převýšení 300 m (sklon 33 %), přičemž nejprudší hang padá na 250 m v průměrném sklonu 40 %, tedy již „černě“. Následuje odbočka kolem horské chaty Spatzlalm na krátký traverz a 900 m dlouhý odpočinkový úsek (22 %). Po něm se trať opět stáčí do zvlněného, prostorného a 600 m dlouhého přejezdu šikmo svahem (22 %). Ještě před mezistanicí Rossbach ji zpestří 400 m dlouhý hang (v průměru 34 %, max. 46 %). Po 500 m dlouhém mírném traverzu s přejezdem v zimě uzavřené Grossglocknerské vysokohorské silnice trať zamíří do údolí a stane se subtilnější a více zatáčející. Sjezd po mýtinách má dvě výraznější 100 m, resp. 400 m dlouhé červené pasáže (33 %, resp. 30 %) a prudký 100 m dlouhý dojezd k nástupní stanici (40 %).

Vrcholová pasáž sjezdu ze Scharecku je široká, svižná a panoramatická

| 104 | TRAVEL

NABRAT SÍLU SAMI V PŘÍRODĚ CESTOVAT ZA ZÁŽITKY PRYČ OD STAROSTÍ

Někdy se naše životy během okamžiku obrátí vzhůru nohama. Někdy jsou to malé a obyčejné věci, které nám dodají novou sílu do života. Může to být první jízda na čerstvě upraveném manšestru, výborná večeře s rodinou nebo výlet na skialpech s nejlepším kamarádem. Přečtěte si, jak se žije lidem v Tyrolsku na horách. Vyprávějí, pro co tluče jejich srdce.

| 105 | VÝCHODNÍ TYROLSKO

Východnímu Tyrolsku se říká střecha Rakousku. Najdete tu nejvyšší hory a také 7 lyžařských skiareálů. Zalyžujete si v menších útulných střediscích vhodných pro děti a začátečníky, i na prudkých sjezdovkách, na kterých se jezdí závody světového poháru. Návštěvníci Východního Tyrolska oceňují unikátní kombinaci vysokého počtu slunečních dnů na jižní straně Alp a jistoty sněhu díky vysoké nadmořské výšce. www.osttirol.com

SJEZDOVKA BYLA MOJE HŘIŠTĚ V dětství Daniela Ganzera platilo jednoduché pravidlo: Vítězem je ten, kdo víckrát lyžoval! „To, že u nás ve Východním Tyrolsku vypadá příroda tak nedotknutě, má svůj důvod. Ochranu přírody bereme opravdu vážně.

To je dobře. Ostatně všechno je u nás takové víc opravdové. A také klidnější. A to poznáte i na sjezdovkách.

Jako dítě jsem se naučil lyžovat na kopci za domem. Bylo to vlastně naše hřiště. Pořád jsme se trumfovali, kdo byl vícekrát lyžovat: „Já už lyžoval šedesátkrát a já už sedmdesátkrát.“ Můj rekord bylo 64 lyžařských dnů za jednu zimu.

Dnes rád chodím na skialpech nebo jezdím freeride mimo sjezdovky. Párkrát už jsem byl i na vrcholku Großglockneru. V zimě i v létě. V zimě je to jako ve snu. Málo lidí, všude bílo, modrá obloha. A hlavně na lyžích jsi dole během chvilky.“

DANIEL GANZER, HOTELIÉR

Daniel Ganzer si jako dítě dal za úkol lyžovat každý zimní den. Dneska je mu 30 let a dělá zástupce šéfkuchaře v hotelu Outside v Matrei. Rodinný podnik byl už několikrát oceněn zasvůj unikátní koncept a inovace.

| 106 | TRAVEL

JAKO ŽÁDNÁ JINÁ Thomas Santer pracuje tam, kde se natáčel James Bond.

„Lanovka Giggijochbahn byl zdaleka největší projekt, který jsem kdy měl na starosti. Od samého začátku jsme se soustředili na maximální pohodlí. Proto můžou lyžaři nastupovat do 10 kabinek najednou, čímž naprosto zmizelo čekání a fronty.

Giggijochbahn jsme začali plánovat už na podzim 2014. Když lanovku vidíte na vlastní oči, tak si uvědomíte, jak moc se posunul komfort a kvalita služeb v Tyrolsku. Přepravní kapacita je 4.500 lidí za hodinu, to je absolutní světový rekord!

THOMAS SANTER, PROVOZNÍ ŘEDITEL LANOVEK V SÖLDENU

Thomasi Santerovi bylo 20 let, když v květnu 2005 začal pracovat v Söldenu.

Po 10 letech, už jako provozní ředitel, měl na starosti stavbu jedinečné lanovky na vrchol hory Giggijoch. Moderní kabinky pro 10 osob překonají převýšení 921 metrů za necelých 9 minut.

Giggijochbahn je tak s kapacitou 4.500 osob za hodinu nejvýkonnější lanovkou na jednom laně na světě.

Lidé se mě často ptají, co dělám v létě? Málokdo si totiž dokáže představit, kolik práce a příprav se schovává za naší dobře fungující továrnou na radost.“

ÖTZTAL

Výběr lyžařských areálů v údolí Ötztal je bohatý. Lyžovat můžete na ledovci v Söldenu, ve vysokohorském skiareálu Obergurgl-Hochgurgl nebo v rodinném středisku Hoch-Oetz. Domov v Ötztalu našel i slavný James Bond při natáčení filmu „Spectre“. Ve výšce 3.054 můžete navštívit nově otevřené interaktivní muzeum Jamese Bonda „007 Elements“ www.oetztal.com.

| 107 |

ŽIVOTA NA HORÁCH SE NIKDY NEPŘEJÍME Hodně práce i zábavy, manželský pár z Tyrolska žije svůj sen. „Pokaždé, když vysvitne sluníčko, vypadají hory nádherně. To si pak cestu do práce vyloženě užíváte. Být sám sobě šéfem na Schatzbergu byl vždy můj sen. Prvních 10 let nám vyšlo parádně, tak jsme si řekli, že smlouvu prodloužíme o dalších deset let. Tady nahoře jsme prostě šéfové my.

Nahoru dorazíme v půl deváté. Pak všechno musí běžet jako po drátkách, už se nezastavíme. Všichni si pomáháme, a hlavně pracujeme s úsměvem na tváři, to pak jde všechno lépe.

Máme také farmu s tyrolským šedým skotem. Na Schatzbergu vaříme samozřejmě jen z našeho masa – sekanou, hovězí guláš, burgery – prostě to, co máme sami nejradši.

Kromě lyžařů k nám často chodí i skialpinisté. Hlavně místní si rádi nasadí pásy a vyrazí po svých. Na konci sezóny pro ně dokonce děláme rozlučkovou párty. Uvaříme speciální meníčko, všichni tančí v přezkáčích, prostě nezapomenutelné zážitky.“ STEFAN A DANIELA THALEROVI, PROVOZOVATELÉ HORSKÉ CHATY NA SCHATZBERGU

Oblíbená horská chata se nachází ve výšce 1.900 metrů přímo pod vrcholovým křížem Schatzbergu. Horská restaurace je vyhlášená výbornou kuchyní a nádhernými výhledy na Zillertalské Alpy, Wilder Kaiser a Kitzbühelské Alpy.

SKI JUWEL ALPBACHTAL WILDSCHÖNAU

Lyžařský klenot Ski Juwel Alpbachtal Wildschönau patří se 109 kilometry sjezdovek mezi největší lyžařské areály v Tyrolsku. Díky své poloze blízko českých hranic, rozumným cenám a skvělému lyžování ho mají v oblibě zejména rodiny s dětmi. Lyžaři oceňují pestrou skladbu sjezdovek, moderní lanovky a nádherné výhledy na Kitzbühelské Alpy. www.skijuwel.com

| 108 | TRAVEL

HLAVNÍM ŠÉFEM JE PŘÍRODA Velký sportovec, biofarmář a milovník přírody.

Andreas Eisenmann je dobrodruh, který pomáhá najít lidem vnitřní klid.

„Začal jsem lyžovat jako každý u nás, když mi byly tři nebo čtyři roky. Pak jsem si udělal státní zkoušku pro učitele lyžování a horského vůdce. Miluji, když vidím, jak se lyžařům líbí u nás v Tyrolsku. To jsou kouzelné chvíle. Když se zklidní a začnou si vychutnávat přírodu, sníh a hory. Když přestanou počítat, kolikrát sjeli sjezdovku nebo kolik výškových metrů zvládli a otevřou sebe a své oči pro to, co je podstatné.

SKIWELT WILDER KAISER – BRIXENTAL

V lyžařském světě Skiwelt, v jednom z největších lyžařských areálů v Rakousku, si užijí všichni příznivci lyžování a snowboardingu. Moderní vleky a 90 lanovek propojují 284 km sjezdovek ve výšce 1.800 metrů nad mořem. Na své si přijdou i děti na některém z lyžařských hřišť nebo ve speciálních lyžařských školkách. www.skiwelt.at

Jsem také ekologický farmář. Udržitelnost je pro mě hodně důležité téma. Ve sportu i v zemědělství je to stejné. Můžeš si naplánovat, co chceš, ale šéfem zůstává příroda. Nabízí tolik tváří. Stejná skála může vypadat 100x jinak. Záleží na světle, teplotě a počasí. Hory jsou pro mě výzva, ale současně právě tady najdu svůj klid.

Díky mému stádu krav běhám přes léto hodně po horách. Většinou se snažím na pastviny vybíhat. Když mám málo času, tak běžím přímo do kopce, a to trvá necelých 40 minut. Ale raději běhám přes vrchol Hohe Salve. To je krásná cesta a zvládnu ji za 2 hodiny. Cesta do práce je můj každodenní trénink. „

ANDREAS EISENMANN BIOFARMÁŘ A VELKÝ SPORTOVEC

Potřeboval by, aby měl den více než 24 hodin. Andreas hospodaří spolu se svou ženou Magdalenou na ekologické farmě „Knolln“. Hosté, kteří u něj bydlí, jsou rozmazlováni domácím špekem, marmeládou a jogurty. Kromě toho je Andreas učitelem lyžování, horským vůdcem, učitelem běžeckého lyžování a členem lavinové komise v Tyrolsku.

Pro co bije tvoje srdce Zasněžený svah, horská chata nebo horní stanice lanovky. To jsou místa, kde se odehrávají každodenní příběhy Tyroláků.

Každý z nás má svoje místo, kam se těší, a kde si užívá života naplno. Zažijte v Tyrolsku svůj vlastní příběh a zjistěte, pro co bije vaše srdce.

· www.love.tirol

| 110 | TRAVEL FOTO: DAVID LUGMAYR

Kompaktní a přehledná střediska Horního Rakouska jsou ideálním zimním hřištěm pro rodiny.

Od dětského parku až po

střediska nadchnou děti pro lyžování

Děti si mají na lyžích užít hlavně radost, ostatně stejně jako dospělí.

Je jasné, že pro jejich první obloučky je potřeba vybrat vhodné středisko s atraktivním začátečnickým parkem.

A když děti opustí cvičný svah, budou v první řadě potřebovat přehledný areál sjezdovek. A přesně taková jsou hornorakouská střediska.

FOTO: DAVID LUGMAYR

boulový svah Hornorakouská

FOTO: HERMANN ERBER

FOTO: STEFAN MAYERHOFER FOTO: DAVID LUGMAYR

| 111 |

V

Hochficht: děti stále na dohled

šumavské oblasti Böhmerwald, hned za českými hranicemi, leží rodinný lyžařský areál Hochficht. Nejenže je největším rakouským ski centrem mimo Alpy, ale hlavně je zcela zaměřen na rodiny.

Hned u nástupní stanice se nachází velkorysý dětský park, kde se ratolesti zabaví ve sněhu a rodiče mohou odpočívat v přilehlé rodinné kavárně, aniž by své potomky ztratili z dohledu.

Moderní, teprve v roce 2017 spuštěná 10místná kabinková lanovka na Reischlberg má mezistanici přímo ve výukové zóně, kde je k dispozici zastřešený pojízdný koberec.

V přehledném lyžařském areálu jsou rozmanité sjezdovky všech obtížností od lehké „rodinné“ tratě až po sportovní sjezdovku FIS, kde se konají závody.

Feuerkogel: lyžařský kamarád drak

Feuerkogel leží vysoko nad oblíbeným jezerem Traunsee v Solné komoře. Přístupová lanovka, která se blýskne novými moderními kabinami, stoupá od jezera z města Ebensee do výšky 1 600 m n. m. Vrcholová planina je protkána lehkými až středně náročnými sjezdovkami o délce 15 km. V dětském Dračím parku s pojízdnými koberci a lanovými vleky se malí lyžaři hravě seznámí s novým sportem a setkají se i s Franzim, drakem z Feuerkogelu.

Feuerkogel je ale všestranným zimním centrem: je zde pět značených tras pro sněžnice a mnoho skitouringových tras pro skialpinisty.

Kasberg: pohádkový les

Typicky rodinným střediskem je i Kasberg nad městečkem Grünau im Almtal. Pohodlná kabinková lanovka vynese lyžaře do mezistanice, kde se nachází dětská aréna Bruno der Kasbär se třemi pojízdnými koberci, pohádkovým lesem i dětskou závodní dráhou.

Celkem 21 km sjezdovek se rozprostírá do výšky 1 600 m n. m. Jako zpestření tu můžete vyrazit i na jednu ze tří značených sněžnicových tras.

Dachstein West: hravé lyžování pro malé i velké

Pestrá lyžařská zábava je krédem oblasti Dachstein West v Solné komoře, největším lyžařském středisku Horního Rakouska, které je rozprostřené po mnoha členitých pahorcích mezi Gosau, Russbachem a Annabergem. Ideálním nástupním místem je Gosau. Hned u nástupní stanice lanovky na Hornspitz se nachází park Brumsiland, kde se děti hravou formou učí pohybu na lyžích.

Nahoře v lyžařském areálu děti (i rodiče) zabaví hravé tratě různé náročnosti, tzv. Gaudipisten. Začátečníci se mohou zdokonalovat v Rookie-Parku, zkušenější pak mohou poměřit své síly na závodní trati s časomírou. A ti, co si na lyžích rádi zaskáčou, mohou překonávat vlny a skokánky v dětském skicrossu. Ty nejzkušenější jistě zláká neupravovaná boulová sjezdovka Donnergroll.

Wurzeralm: nejrychlejší lanovkou za panoramaty

Na jihovýchodě Horního Rakouska poblíž města Spital am Pyhrn, v alpské oblasti Pyhrn-Priel, zpřístupňuje nejrychlejší pozemní lanovka světa lyžařský areál Wurzeralm. Ta během několika minut vyveze lyžaře do výšky 1 400 m n. m., kde se jim otevře útulná horská výšina s rodinnými sjezdovkami. Sunny Kids Park s pojízdným kobercem, lanovým vlekem a kolotočem je hlavním lyžařským hřištěm pro nejmenší. Kdo hledá více vzrušení na lyžích, vydá se na zážitkové tratě, tzv. Erlebnispisten, kde jej prověří vlny, zatáčky nebo přímý rychlostní úsek. A když vyjedete až do nejvyššího bodu areálu ve Frauenkaru, kromě dlouhých sjezdovek se vám otevře i dechberoucí alpské panoráma.

Více informací: Hochficht: www.hochficht.at Feuerkogel: www.feuerkogel.info Kasberg: www.kasberg.at Dachstein West: www.dachstein.at Wurzeralm: www.hiwu.at Horní Rakousko pro návštěvníky: www.hornirakousko.cz

| 112 | TRAVEL

Nassfeld SkiHit od 7. 12. 2018 do 16. 3. 2019: 6 nocí s polopenzí a 5denním skipasem v hlavní sezóně od 614 eur / os. (děti –50 %)

Nassfeld: velkoryse sportovní

Uvedená cena zahrnuje DPH, nikoliv povinný příplatek 3 eura os./noc (od 17 let). Více na www.nassfeld.at/agb

N

assfeld je nejen velké středisko se 110 km sjezdovek, 30 moderními lanovkami a vleky, 100% sněhovou jistotou, ale také velkorysé. V průměrné zimě v Nassfeldu napadne 7 až 8 m sněhu a díky poloze na jižní straně Alp se těší až 100 hodinám slunečního svitu navíc oproti severu. A na sportovní lyžaře tu čeká i nejedno milé překvapení „nice surprise“ – mohou změřit své síly v paralelním slalomu, nechat si natočit svou jízdu na video, předvádět triky ve snowparku nebo si užívat prašanových oblouků na volných pláních i v řídkém lese.

Akce 2018/19: Začátek sezóny: 7. 12. 2018 Winter Calling: 14. až 16. 12. 2018 10 let Schlag das Ass: 18. až 19. 1. 2019

Infocentrum a rezervace: Nassfeld – informační kancelář Praha Přemyslovská 4, Praha 3 e-mail: czech@nassfeld.at tel.: +420 222 220 997

www.nassfeld.at/cz

SunnyCard je tím PRAVÝM sezónním skipasem pro nadšené lyžařské rodiny!

Neboť pokud si objednají SunnyCard oba rodiče, lyžují všechny děti do 15 let v rodině celou zimu zdarma. Prostě tak.

• • • •

www.skisport.com

PROSTĚ JEDINEČNÉ.

DĚTI DO 15 LET* ZDARMA. LEDOVEC L SCHNALSTA U V J. TYROLSK

platná v 9 vyhlášených skiareálech** snadno dostupné po dálnicích sněhová jistota, rozmanité sjezdovky pro spořivé lyžaře ve výhodné variantě Pondělí - Pátek

*ročník 2004 a mladší, po prokázání rodinného vztahu (OP, rodný list) **platné ve skiareálech: Hinterstoder, Wurzeralm, Hochficht, Almtal-Bergbahnen/Kasberg, Grossglockner/Heiligenblut, Ötscher, Hochkar, Kössen a ledovec Schnalstaler Gletscher v Jižním Tyrolsku.

Předp rodej do 31 mís .10. to € 519 jen za pro dos pělé ho

€4 15

PROSTĚ LYŽOVÁNÍ.

CELOU SEZÓNU.

| 114 | TRAVEL

Paseky nad Jizerou

Paseky nad Jizerou 4 000

1 500

10 km 8 km 62 %

1 000

38 %

0

5 660

TRUTNOV

PROSINEC

ZÁŘÍ

VRCHLABÍ

ŘÍJEN

SRPEN

ČERVENEC

KVĚTEN

os./hod. ČERVEN

DUBEN

BŘEZEN

ÚNOR

ION

240 m

m n. m.

1 2 1 1

HOLZKIRCHEN

860 620

500

LISTOPAD

bude letos v Pasekách lyžaře nově vozit expresní 4sedačka, která nahradí obecní vleky. Na rozdíl od mnoha jiných středisek je v Pasekách příjemné lyžování i v lednu, neboť na jihovýchodní svah svítí po celý den slunce. Ze sjezdovek se navíc otevírají S nádherné výhledy na Západní Krkonoše, GENEVA Pojizeří i Český ráj. Zahřát se tu můžete pravým krkonošským kyselem nebo italským bombardinem v chatě U Hermíny, přímo u nástupní stanice lanovky.

LEDEN

K

3 000 2 500 2 000

slunečná louka s novou lanovkou lidné, přehledné, vlídné a domácké Paseky nad Jizerou jsou výtečným místem pro děti a rodiny, ale i ambicióznější lyžaře, kteří chtějí mít na svahu hodně místa pro sebe. Díky šíři a členitosti svahu můžete jet stejnou sjezdovku pokaždé trochu „jinak“. Svou techniku si každý může otestovat na měřené slalomové trati. V areálu je i moderně vybavený dětský park Médi Kubíka pro hravou výuku malých lyžařů. Kromě 4sedačky nad chatou Hermína

3 500

Č E S K Á R E P U B L I K A

www.skipaseky.cz

DĚČÍN

LIBEREC

ÚSTÍ NAD LABEM

TEPLICE LITVÍNOV

TURNOV

MOST CHOMUTOV MLADÁ BOLESLAV JIČÍN

JÁCHYMOV

KARLOVY VARY

HRADEC KRÁLOVÉ

PRAHA

CHEB

JESENÍK

RYCHNOV N/K

PARDUBICE

MARIÁNSKÉ LÁZNĚ

VAMBERK

HANUŠOVICE

ŽAMBERK

VYSOKÉ MÝTO

CHRUDIM

ÚSTÍ N. ORL.

LITOMYŠL

1+1 ZDARMA

ŠTÍTY LANŠKROUN

ŽĎÁR N. S.

TÁBOR

PÍSEK STRAKONICE

VIMPERK

STRÁŽNÝ VOLARY

SVITAVY

ŠTERNBERK

OLOMOUC

NO

NOVÉ MĚSTO N. M. PŘEROV

IHLAVA

Kupón s podmínkami najdete na konci časopisu! ČESKÉ BUDĚJOVICE

Novinky 2018/19:

BRUNTÁL

MOHELNICE

ŽDÍREC N. D.

Jeden z dvojice J lyžuje 1x v sezóně zdarma

ŠUMPERK

ČESKÁ TŘEBOVÁ

HLINSKO

KLATOVY

KRNOV

KRÁLÍKY

ZNOJMO

ČESKÝ KRUMLOV

nová expresní 4sedačka místo vleků

HRANICE VALAŠSKÉ MEZIŘÍČ

KROMĚŘÍŽ

BRNO

VSETÍN

ZLÍN

Karolinka: 4 000 3 500

Č E S K Á R E P U B L I K A

3 000 2 500 2 000

HOLZKIRCHEN

1 500

2,7 km 2,1 km

SION

GENEVA

1 000 500

100 %

1 200

PROSINEC

LISTOPAD

ŘÍJEN

ZÁŘÍ

SRPEN

ČERVENEC

KVĚTEN

TRUTNOV

ČERVEN

VRCHLABÍ

MLADÁ BOLESLAV

DUBEN

TURNOV

CHOMUTOV

BŘEZEN

ÚSTÍ NAD LABEM

MOST

os./hod.

LEDEN

TEPLICE LITVÍNOV

0

m n. m.

1

LIBEREC

ÚNOR

DĚČÍN

JIČÍN

JÁCHYMOV

KARLOVY VARY

www.skikarolinka.cz

HRADEC KRÁLOVÉ

PRAHA

CHEB

JESENÍK

RYCHNOV N/K

PARDUBICE

VAMBERK

HANUŠOVICE

ŽAMBERK

VYSOKÉ MÝTO

CHRUDIM

ÚSTÍ N. ORL.

LITOMYŠL

Karolinka: nejbližší sjezdovka od Vsetína

BRUNTÁL

OSTRAVA

MOHELNICE SVITAVY

ŽDÍREC N. D.

TÁBOR

ŠUMPERK

ŠTÍTY LANŠKROUN ČESKÁ TŘEBOVÁ

HLINSKO

KLATOVY

KRNOV

KRÁLÍKY

MARIÁNSKÉ LÁZNĚ

ŠTERNBERK

FRÝDEK-MÍSTEK

OLOMOUC ŽĎÁR N. S.

NOVÝ JIČÍN

NOVÉ MĚSTO N. M. PŘEROV

JIHLAVA

HRANICE VALAŠSKÉ MEZIŘÍČÍ ROŽNOV P. R.

KROMĚŘÍŽ

VSETÍN

PÍSEK

STRAKONICE

VIMPERK

STRÁŽNÝ VOLARY

V

| 115 |

Karolince, nejsnáze dostupném areálu v údolí od Vsetína do Velkých Karlovic, se lyžuje na příjemně členité červené sjezdovce o délce 1 000 m, jedné z nejrozmanitějších v Beskydech, která potěší hlavně náročnější a sportovně založené lyžaře. Její nejprudší část se dá objet mírnějším „rukávem“, se kterým nemají potíže ani menší děti nebo lyžařské kurzy.

Vyhlášeným lákadlem Karolinky je ale i snow-

BRNO

ZLÍN

ČESKÉ BUDĚJOVICE

ZNOJMO

ČESKÝ KRUMLOV

park, nejdelší v Beskydech. Ve snowparku se vyřádí jak začátečníci, tak pokročilí rideři, neboť sestává ze dvou lajn – lehké a těžší. Podle sněhových podmínek vyrůstají skoky, kromě nichž v parku nechybí ani umělé překážky, bedny a raily. Časní ranní lyžaři mohou využít skipas „ranní lyžovačka“, který platí každý den od půl deváté do půl jedenácté a dostanete k němu kávu zdarma v restauraci U Vleku, kde se podává i snídaně nebo brzký oběd.

1+1 ZDARMA

pro cestující vlakem ČD

Jeden z dvojice lyžuje 1x v sezóně zdarma Kupón s podmínkami najdete na konci časopisu!

Ze Vsetína na sjezdovku za 45 minut a se slevou 20 % Na sjezdovky skiareálu Karolinka je možné ze Vsetína pohodlně dojet vlakem Českých drah v 7.42 h za cca 45 minut (vlak zastavuje hned pod sjezdovkou v 8.27 h). Zpět se spoje ČD vrací po skončení lyžování v 16.00 h s příjezdem do Vsetína v 16.45 h. Vlak lze využít i na večerní lyžování ve všední dny – ze Vsetína v 14.53 nebo 15.53 h a zpět ve 20.10 h s návratem do Vsetína ve 20.55 h.

Jedna cesta vyjde lyžaře cestujícího vlakem ze Vsetína a při zakoupení zpáteční jízdenky na 41 Kč. Přeprava lyží, snb a zavazadel je zdarma.

V rámci projektu ČD Ski obdrží cestující od 12. 1. do 31. 3. 2019 po předložení platné jízdenky s cílovou stanicí Karolinka slevu 20 % na jednodenní skipas. Čtenáři SNOW, kteří přijedou vlakem, mohou využít v období od 12. 1. až 27. 1. a od 9. 3. do 31. 3. 2019 nabídku skipas 1+1 zdarma (vytrhávací kupón najdete na konci časopisu).

Více na:

www.cd.cz/cdski

734 520

214 m

| 116 | TRAVEL

Modře značená trať o délce 1 050 m letos spojí areál Sněžník se Slonem

Dolní Morava Text: Radek Holub

chce být příběhem

Nová sjezdovka od Slaměnky ke Slonovi a další vyhlídková horská chata s restaurací čeká letos na lyžaře v Dolní Moravě pod Králickým Sněžníkem. Za posledních 10 let se tu investovala již půldruhá miliarda korun a plány ještě zdaleka nejsou u konce. To hlavní, čím chce Dolní Morava konkurovat, jsou ale zážitky.

M

oderních lyžařských středisek s výkonnými lanovkami a dobře upravovanými a zasněžovanými sjezdovkami je po světě nepočítaně. Jejich kvalitní infrastruktura je „samozřejmost“, která je sice hlavním lákadlem lyžařů, ale ne jediným. Nejvyhledávanější destinace se od ostatních odlišují něčím „navíc“. V případě Dolní Moravy je tím „navíc“ dlouhá řada atrakcí a zážitkových akcí, které si návštěvníci mohou dopřávat po celý rok.

| 117 |

Novinky 2018/19 a plány: nová lehká sjezdovka spojující Sněžník a svah U Slona nová restaurace Skalka v moderním stylu a s výhledy 3 km dlouhá bobová dráha od horní stanice lanovky Sněžník (léto 2019) nový hotel, wellness centrum (v plánu) áhrada stávajících lanovek vč. kabinky od nástupní stanice U Slona až n k výstupní stanici lanovky Sněžník (v plánu)

okolí či cyklotrasy. S tím je třeba budovat i nové gastroprovozy, zejména v herních parcích, kde se pohybuje hodně návštěvníků. Ubytovací kapacitu v budoucnu zvýší nový hotel, projektuje se i nové a mnohem rozsáhlejší wellness centrum, přístupné jak hotelovým hostům, tak veřejnosti.

Nové atrakce každý rok

Množstvím a originalitou atrakcí Dolní Morava mezi českými horskými středisky dlouhodobě vyčnívá, což je i záměr, který potvrzuje Martin Palán, obchodní ředitel resortu: „Dolní Morava má být nejatraktivnějším horským resortem u nás.“ Na to je potřeba nejen značná dávka inspirace či vlastní invence, ale i administrativní zručnosti – povolení zcela nové atrakce svého druhu je i kvůli bezpečnosti náročnější než „kopie“ toho, co léta funguje jinde. A novátorské nápady mají na Dolní Moravě přednost před importem osvědčených vzorů, jak přisvědčuje Martin Palán: „Nemáme žádný přesný vzor ani doma, ani v zahraničí, atrakce nám nevymýšlí marketingová agentura, jdeme si zkrátka svou vlastní cestou.“

Vyhlídková sjezdovka

Brzy dolů bobovkou i od Slaměnky

Nejvýraznější celoroční atrakcí Dolní Moravy je vyhlídka Stezka v oblacích, letos v létě přibyl interaktivní Obří mamut, který je naučným i hravým modelem pravěkého tvora v jednom. V plánu pro příští rok je výstavba 3 km dlouhé bobové dráhy, která bude obsahovat všechna myslitelná zpestření jízdy a povede od konečné stanice sedačkové lanovky Sněžník až k nástupní stanici v Mamutíkově vodním parku.

Přibývat budou další naučně-zábavné stezky po

FOTO: RESORT DOLNÍ MORAVA

FOTO: VÍTEK LUDVÍK

Lyžaři se letos dočkají nové sjezdovky – i když na první pohled působí v mapě jen jako propojovací cesta, Martin Palán slibuje, že půjde o plnohodnotnou – pohodovou a vyhlíd-

kovou – sjezdovku, jejíž nejužší místo bude mít 18 m, v průměru pak 25 až 30 m. Modře značená trať o délce 1 050 m při převýšení 165 m spojí areál Sněžník se Slonem. Vznikne tak zároveň nová trasa sjezdu ze Slamníku až na úpatí Slona o délce 3 km s převýšením 540 m.

Při jízdě se otevřou výhledy na Králický Sněžník i údolí Moravy.

Panoramatická restaurace Skalka

V nejvyšších partiích lyžařského areálu, přímo pod Stezkou v oblacích, vzniká i nová restaurace Skalka. Její kapacita včetně venkovní terasy dosáhne 200 míst, samozřejmostí bude i prostorné sociální zázemí pro lyžaře a návštěvníky Stezky v oblacích. Skalka je postavena v moderním stylu, jemuž dominuje dřevo, kámen a sklo, její specialitou bude posuvná prosklená střecha, která se za příjemných slunných dní otevře.

V budoucnu lanovkou od Slona přímo ke Slaměnce Do budoucna se počítá i s výměnou stávajících lanovek – největší změnou bude plánovaná kabinková lanovka od parkoviště U Slona až k chatě Slaměnka. Dále vzniknou nové podzemní parkovací plochy pod hotelem Vista, velká úschovna a u lanovky dětská indoor zóna pro malé unavené lyžaře.

Kromě velkých projektů se průběžně pracuje i na „bezpečnostním“ rozšiřování tratí nebo úpravě frekventovaných a kritických míst, jako jsou výstupy z lanovek.

Dolní Morava na prvním místě

A jak si má značku Dolní Morava pamatovat její návštěvník? „Že vytváříme hory zážitků, vytváříme příběhy. Chceme v našich hostech vyvolávat zvědavost a závislost na všem, co a jak děláme. Chceme, aby náš host dostal vždy něco navíc, “ přeje si Martin Palán.

| 118 | TRAVEL ON THE ROAD

Voss Nezdolný průvodce Text a foto: Jimmy Petterson

Norský

s motorovou pilou

Lyžování má mnoho aspektů. Není to jen o tom, kde lyžujete, na jakých prkénkách a na jakém sněhu. Také je důležité, s kým lyžujete. Jestli ostatní dobrodružné sporty jako surfing, paragliding, kajaking nebo windsurfing jsou považovány za sporty individuální, lyžování je spíš sportem skupinovým a zároveň společenskou, seznamovací hrou.

V

resortu Voss jsme měli tu čest pohybovat se s lyžařským průvodcem, který zná okolní hory asi lépe než kdo jiný. To on navrhl a vytvořil místní sjezdovky. A do svých současných 54 let si dotáhl životopis se 32 lety ve funkci ředitele lyžařské školy ve Voss.

Einar si hned všiml, že Voss je jiný než většina norských areálů. Například většina jich je postavena na zelené louce a lidé se tam stěhují za prací, která přichází s cestovním ruchem. Kdežto Voss, městečko u stejnojmenného jezera obklopeného horami, bylo úplně stejným městečkem u stejnojmenného jezera

| 119 |

obklopeného horami dávno před postavením prvního lyžařského vleku.

Nahoru přímo z města vozí lyžaře malá lanovka, ale většina terénů je na druhé straně hory, kde také sídlí většina lokálních borců – v Bavallenu, pod vleky na druhé straně hory.

Einar nás ve své domovské oblasti vítá, hrdě přitom ukazuje na dlouhé sjezdovky střediska a komentuje: „V norských resortech nenajdete moc terény pro začátečníky, takže když jim chcete něco nabídnout, musíte trať postavit trochu klikatě, aby nemuseli jet přímo po spádnici dolů. Tyhle tratě jsem navrhnul, ale vlastně stačilo označit místa, která mají rolbaři upravit.

No, je mi jasné, že se nechcete celý den plácat na lehkých sjezdovkách. Pojeďme na naši slalomovou a sjezdovou trať. Mnoho let jsme zde pořádali závody FIS.“ Dost mluvení, jde se jezdit. Následovali jsme Einara místy, kde Ingemar Stenmark vyjížděl svou zlatou medaili.

Einar jel rychle, ale když jsme ho předjeli, měli jsme pro sebe čistý manšestr nejvyšší kvality.

„Jezdíte tu také off piste?“ ptal se jeden z mých kolegů. „Víte, jak se udržuji fit mimo sezónu?“ odpovídá Einar otázkou. „Chodím okolo těch hor s motorovou pilou a legálně, ale někdy i nelegálně kácím nějaké ty stromy…

Svahy jsou soukromé, takže to většinou dělám tajně. Jedna z výhod Voss je kombinace otevřených plání a lesních linií. Tam se dá sjet ze sjezdovek i za horší viditelnosti, jen se musí trochu prořezat výjezdy – mlází tam roste opravdu rychle.“ Na ta slova nás Einar vzal do níže položené, relativně prostorné off piste oblasti Slettafjell.

Ne příliš prudký terén, akorát stromů a malých dropů, takže jízda je vyváženou zábavou bez většího nebezpečí. To bylo pro rozehřátí. Rozehříval se však i sníh, proto jsme se nevydali prozkoumat náročnější oblast Super Bodega.

Lavinové nebezpečí nebylo nijak značné a dovolilo nám několik sjezdů, jen jarní sníh nebyl úplně ideální. „Vezmu vás ale dolů do Dyrvedalenu a na to bude vhodnější tohle vybavení,“ prohlásil a rozdal nám místo carvingových lyží pár freeridových tlustých fošen. V části dne, kdy už většina lidí myslí na vybalení nohou z bot a kvalitní après-ski, chystal Einar zvednout laťku. Kdo jsme, abychom si dovolili vzdorovat? Ostatně, po téměř celodenním hoblování manšestru bylo jasné, že bary nejsou cílem, ba ani součástí výletu.

Carl a já jsme následovali našeho průvodce třemi vleky na vrchol a ještě si přišlápli pár minut k nejvýše položenému vleku. Einar obul lyže a sklouzli jsme na druhou stranu hory do gigantického údolí. Byly tam stovky, ne, tisíce možností sjezdových linií. Záleželo jen na naší chuti šlapat po hřebeni, než se pustíme ze svahů rozličných sklonů. Čím dál půjdete, tím prudší svahy se pod vámi otevřou.

Sníh byl děsivý – kombinace krusty, ufoukaného ledu a jarní břečky, která se střídala s téměř každým obloukem. Zvolili jsme průjezd co nejměkčím sněhem a vjeli do kaňonu, před jehož nižšími pasážemi nás Einar předem varoval kvůli lavinám. Drželi jsme se tedy výše ve svahu a Einar kreslil oblouky mezi obrovskými balvany, sem tam kolem zapomenutého zbytku ledovce, objížděl elegantně tenké břízy, a když to jen trochu šlo, přeskakoval zasněžené překážky – vytvořil si ze svahu takový malý přírodní fun park. To já, já bokem sesouval svah, přejížděl traverzem kaňon, zkrátka dělal cokoliv, abych přežil a dostal se pryč. Kaňon se brzy začal více podobat rokli s vodopádem.

Tehdy Einar utrousil slova, kterých jsem se bál: „Nojo, jaro dorazilo opravdu brzo,“ řekl jen tak mimochodem. Když řekne lyžařský vůdce něco takového, nemluví opravdu o pouhé změně ročních období. Jeho slova by se spíš dala vyložit nějak takto: „Čouhá tam víc ostrých

kamenů, než jsem myslel, dejte si pozor na ty pružné březové větve, které leží normálně pod sněhem, ale teď jsou z nich ukázkové pasti na lyžaře. Nevím, jestli když je tak málo sněhu, dokážeme z toho údolí vyjet do strany…“ Musím přiznat, že jsem se trochu bál, ale Einar nevypadal, že by se tím nechal vzrušovat.

Po více než třiceti zimních sezónách v oblasti zná každý kámen a strom v údolí a umí si mezi nimi vyhledat průjezd. „Koukám, že to tu v létě zase budu muset vzít pilou, trocha zahradničení a prořezů…,“ dodal s úsměvem, zatímco si probíjel cestu skrz několik zvlášť hustých křovin. Hravě pokračoval v plynulém tanci mezi smrtícími překážkami, zatímco já s Carlem jsme se koupali v bazénech potu, který byl produktem naší snahy o zabránění katastrofě při každém následujícím oblouku.

Konečně se před námi otevřela planina na dně kaňonu. Byl jsem znaven, ale oddychl jsem si. Konec sjezdu byl však ještě daleko. Začala běžkařská část výletu. Následující půlhodinu jsme střídavě šli a klouzali tříkilometrovým lesním úsekem s planinami, na kterých byly lehce zasněžené ruiny někdejších farem a domů.

K silnici jsme došli až v šest hodin. Hned jsme si zavolali taxi.

Mou snahu tvářit se neunaveně podrazilo mé tělo. Rozplácl jsem se na zadní sedačku auta a poklimbával, zatímco Einar se s přáteli telefonicky domlouval na večerním kitingu na zamrzlém jezeře. Při loučení ještě prohlásil: „Skvělá část roku, tenhle duben. Tma je pozdě, takže po celodenním tripu stihnu ještě nějakou tu zábavu doma po práci!“

Nepřehlédněte:

| 120 |

Jakou máte kapacitu?

Máte představu, kolik vám z vaší optimální obsazenosti lanovek ubírá neefektivní provoz? Lze to zjistit..............................................................

Plné auto ideálem Kreativní způsoby přepravy návštěvníků i zaměstnanců horských středisek vailské korporace................................

Johan Eliasch Jeden z nejbohatších Švédů, nekompromisní byznysmen i obětavý ochránce životního prostředí. Ale hlavně majitel a výkonný ředitel skupiny Head...........................................................................

126 128 134

FOTO: PETR HAVELKA – SNOW

STŘEDISKOVÝ MARKETING

Text: Tom Řepík | 121 |

TREFY & MINELY Ve všem humbuku, jemuž jsou spotřebitelské smysly vystaveny na denní bázi – úkol přimět publikum, aby si všimlo právě vašeho brandu, zastavilo se a prohlédlo, poslechlo nebo si přečetlo nachystaný vzkaz, vyžaduje dělat poctivou marketingovou práci. Po letech učení se, experimentování a souvisejících častých přešlapů se zdá, že v oboru se zabydluje čím dál větší vyzrálost.

V

Nový trend a nová úroveň kvality služeb: pojízdná půjčovna lyží. Rozhovor s majitelem na straně 130

rámci profese každoročně prohlížím trojciferné kvantum vizuálů horských středisek z nejrůznějších míst světa. Stále víc resortů svou propagaci dělá tak, že proti tomu nelze nic věcného namítnout – v celém vějíři médií, od printu a e-mailového marketingu po YouTube nebo Instagram. To je pro obor vskutku dobrá zpráva. Současně si všímám míň toho opravdu výjimečně povedeného, avšak taky míň průšvihů; na které, když se prohnaly virální množírnou sociálních sítí, se bolelo i dívat (na mysli vyvstává neslavná dvouminutovka dálkového běžce Standy Řezáče s bezmála třemi miliony kombinovaných zhlédnutí na YouTube, ještě víc na Facebooku).

Při monitoringu oborové reklamy se snažím všímat si rojících se trendů (což v začátcích procesu bývá vždy těžké rozpoznat); tam, kde vidím důvod, přidám poznámku – vždy míněnou konstruktivně. Kupříkladu během uplynulých dvou tří sezón jsem na tuzemské scéně zaznamenal snad víc soutěží na sociálních sítích, než bylo nakonec dní s teplotou pod nulou. (V zámoří už začíná jít o opouštěný trend.) Nehodnotím, nakolik je to dobře či ne – soutěže na Facebooku, Twitteru, Instagramu nebo Pinterestu mohou být efektivní cestou, jak si vybudovat sledující publikum – a co je důležitější – podnítit jej k aktivitě. Když však středisko uchopí věc nedobře – třeba pokud je nesnadné do soutěže vstoupit, nebývá pravidelně aktualizována anebo se zanedbá dostatečně viditelné zveřejnění výherců, může nabrat zcela jiný efekt, a dokonce se otočit v neprospěch střediska, jelikož samotné sítě si ve stále větší míře rozhodují, kolika a jakým lidem příspěvek ukážou.

Jiný příklad: když horský resort propaguje své různé socmediální skupiny, měl by mít na mysli zdravou personifikaci – ale ani ji zbytečně nepřehánět. Letos na jaře jsem si všiml e-mailingové kampaně jednoho tuzemského střediska, v níž doporučovalo vcelku standard-

ní věc – aby adresát lajknul jejich facebookovou stránku. Jenže e-mailing (přinejmenším jeho část) jim odešel s vadným (nejspíš s databázově posunutým nebo proházeným) oslovením ve vztahu k e-mailové adrese příjemce; kampaň se tedy otočila do tak neosobní, jak jen mohla být. A pravděpodobně (ne, že by takovou věc někdo na straně odesílacího střediska přiznal) přinesla marketingově opačný výsledek, než měla.

Mám-li mluvit o oborových trendech, jež vidím v Americe a jež k nám během pár let dorazí (o čemž osobně nepochybuju – s pravidelností se to děje přinejmenším poslední dvě dekády, co tamní i zdejší scénu sleduju), tisková reklama není mrtvá, to především. Velké zámořské resorty své marketingové rozpočty řádně diversifikují přes všechny konvenční kanály. Tradiční printová média zůstávají (tak jako kdykoli v minulosti) pilířem jejich kampaní; v poslední sezóně objem tiskové reklamy oproti předchozím letům pocitově (i podle vyjádření tamních kolegů z branže) roste.

Poměrně sofistikovaně se střediska naučila používat video; nejen technologicky, ale i obsahově – ukazují v klipech zdravě různorodý koktejl dobrého, špatného, legračního i doslova odstrašujícího, mnohdy v dobré víře poučit špatným příkladem. Dřív tolik protěžované explicitní „ski porno“ již zdaleka není dominujícím žánrem, jakkoli je ho stále všude hodně.

Horskostředisková sociální média už v zámoří meziročně nerostou – a jakkoli neexistují verifikovatelná oborová čísla, nejspíš nebudou do pár let ani v Evropě, pokud už nyní nestagnují (osobně tipuju, že ano). Všechno navzdory tomu, co si lidé z marketingu středisek o jimi využívaných socmediálních nástrojích myslí nebo si přejí (viz zajímavý experiment mého amerického kolegy publikovaný na SNOWbiz.cz/9279 a následujících článcích záložky Socmédia). Ani už v tuzemsku, natož pak vyspělejší cizině, sociální média nemohou být a nejsou považována za nová – jde o marke-

| 122 |

STŘEDISKOVÝ MARKETING

tingový standard. Stále víc horských středisek se snaží hledat cesty, jak porozumět, kdo je jejich publikum – jejich digitální obsah to pak zřetelně reflektuje. Loví spíš harpunou, než že by pokládala sítě, dovolte metaforu.

Tak jako vždycky u podobných přehledů, i zde platí, že nejde o žádnou anketu nebo průzkum; nýbrž subjektivní přehled vypíchnutý autorem článku, jenž od srdce rád klouže v různých formách po sněhu a strká nos a prsty do oborového marketingu. Nakolik je nemožné, aby jeden zvládl prohlédnout většinu, natož všechny relevantní vizuály, pokud na nějaký pozoruhodný narazí zdejší čtenáři, bude od nich milé na takový redakci upozornit; může se objevit v příštím přehledu zde v magazínu nebo na blogu SNOWbiz.cz.

Snowbirdští ale vtip nenechali jen tam: střediskové účtenky mají na spodu vyraženu jednu hvězdu, kampaň má svou stránku na střediskovém webu, tamní obchody nabízejí obrandované vybavení s piktogramem jedné hvězdy a v hale hlavního střediskového hotelu Snowbird Lodge je na obří centrální obrazovce vysílána smyčka obsahující zpomaleně zpracovanou videoverzi kampaně. Většinu času je před obrazovkou plno a rodiče malých lyžařů jim v dobré víře, aby záměr klipu pochopili, trpělivě pointu vysvětlují. Palec nahoru pro Snowbird nejen za odvahu použít kritiku a vymyslet vtip samotný, ale možná ještě víc za to, že jeho potenciál nenechali jen zavřený na stránkách magazínů. Kampaň jsem blíže popsal na SNOWbiz.cz/8375.

Pro lyžování začátečníků jsme pro Vás připravili nově otevřený Bambini park, který se nachází nad výukovým Fox parkem. Děkujeme za pochopení.“ Sláva – konečně závan čerstvého luftu v přístupu tuzemských středisek. Jak kdyby to foukalo od Ameriky… nebo aspoň z Tuzexu!

Když tu zmiňuju Lipno, chci taky vyzdvihnout ukázkovou filmařinu tamního marketingu. Videoklipy jsou kvalitně koncepčně pojaté už zevnitř, od neviditelné produkce. Na jejich civilizovaně informativních výstupech pak střediskový moderátor odvádí výbornou práci v každém ohledu tohoto nelehkého řemesla, v zimě v létě.

Míň bývá víc Do pasti snažit se na jediné inzertní ploše vyjádřit nadměrně, přeplácaně mnoho sdělení padají marketéři mnohem častěji než ne.

Pro nákladné velkoplošné bigboardy to platí

Kuráž postavit to na negativismu Obvykle stačí jediná úvodní jízda nahoru gondolou, abyste se ujistili o skálopevné (metafora záměrná) pravdě, že utažské středisko Snowbird není pro každého lyžaře. Někteří z těch, kterým je nad jejich síly, pak svůj deficit ventilují skrz uživatelskou recenzi. A protože snowbirdský expertní terén může být pro všechny nepřipravené začátečníky nejen nepříjemný, nýbrž doslova nebezpečný, tamní marketéři se rozhodli postavit konvenční způsoby propagace na hlavu a použili negativní zákaznické recenze do velkoplošných tištěných inzerátů. Ty představují nejsilnější stránky střediska přes zákaznické stížnosti, jež utrpěly pověstnou jednu hvězdičku z pěti možných.

Bezpečnost nad tržby O jednom únorovém víkendu rozeslal lipenský resort následující e-mailing (text vzkazu zkrácen): „Z důvodů naplnění kapacity a bezpečnosti klientů lyžařské školy dojde v neděli a pondělí k uzavření Fox parku pro veřejnost.

zvlášť. Jejich pozice umožňuje projíždějícím řidičům věnovat jim pouze několik málo rychle plynoucích vteřin pozornosti, nadto nutně sdílených se sledováním silničního provozu (doufejme). Přesto dokážou být extrémně efektivním reklamním nosičem, když jsou věci

| 123 |

STŘEDISKOVÝ MARKETING

udělány, jak mají. Tak jako v případě kanadského střediska SilverStar, kde na billboard jednoduše napsali, že v červenci pustí novou gondolu, nic víc. Žádné nabídky, akce, ceny, žádné kontaktní informace ani nic jiného; jen stručný vzkaz, jejž kolemjedoucí dokážou snadno vstřebat a zapamatovat si. Současně šlo o inzerci největší letní investice střediska.

Mohli nabízet akční slevy na otevírací den, popsat polohu lanovky nebo přidat web adresu?

Mohli, ale neudělali. A právě proto si myslím, že jde o skvěle provedenou kampaň.

Něco snad ještě jednoduššího – bezpochyby i efektnějšího – si dobře pamatuju z kalifornského Mammothu. Upřímně ale – šlo by vůbec takovýto geniální nápad přehlídnout a dobře si nezapamatovat?

by podle stejné kýčovité šablony: zakryjte si na takovém místopisnou informaci a nejspíš nerozeznáte, kam takové video láká. (Nic, co by pohříchu neplatilo o spoustě reklam i v jiných formátech a tematických směrech, mimochodem.) Zcela opačně a jaksepatří zčerstva šel na věc – opět! – kanadský SilverStar Mountain Resort a nastavil žánrovou laťku náborových videí sebevědomě vysoko svým kreativně pojatým dvouminutovým klipem.

V něm bujaře a důvtipně představuje většinu hlavních nabízených pracovních pozic způsobem, který ve vás probouzí přinejmenším dvě věci: pokud nechcete být rovnou součástí tamního týmu, pak aspoň nemáte problém ztotožnit se s lyžařskou branží, když se umí prezentovat takto šmrncovně a s nadhledem.

V březnu vydané video přes letní mimosezónu sklidilo na YouTube 9 tisíc zhlédnutí; najdete jej na SNOWbiz. cz/9297.

Nejlepší náborové video

Lyžování je svoboda

Pracovat v lyžařské branži není žádný med, na druhou stranu pro spoustu lidí jde o téměř džob mladistvých snů: lyžování zadarmo, přístup k levné výbavě, práce v krásném prostředí a ještě by se toho asi našlo. Přesto, střediska mají o lidi nouzi a po rekrutech vykazují konstantní poptávku. Notoricky známý hlavní důvod takového stavu, tedy mzdu, tu nechci rozebírat. Prakticky každé hlavní horské středisko, včetně tuzemských, zkouší natáčet krátké náborové klipy, obvykle jako-

Tuto frekventovanou frázi je snadné vyřknout či do nějaké reklamy někam vepsat, ale zřídka, pokud kdy, středisko ukáže snahu specifikovat, od čeho lyžování má osvobozovat.

Ale marketing utažského Deer Valley, pověstný svými schopnými copywritery (viz např.

SNOWbiz.cz/7600), zdá se, to vystihl. Jedna z jeho magazínových reklam je složená jen z jediné věty: „Překvapující, jak se život vyjasní s trochou toho sněhu v očích.“ Zákazníci lyžařských středisek obvykle pochází z měst

a předměstí, kde žijí své rušné civilní a pracovní životy, daleko od bělobou zasypaných svahů. Právě občasný útěk od mentálního shonu rutinních životů je přesně rolí, kterou lyžování v kontextu dané reklamy hraje. Deer Valley vymyslelo inzerát, jenž jednoduše a stručně mluví k jejich obecenstvu na srozumitelné úrovni, pročež jej považuju za jeden z nejlepších printových vizuálů uplynulé sezóny.

Přeborníci sémantiky Sleduju tuzemskou scénu dlouho na to, abych si byl jist tvrzením, že nikdo jiný v historii si nedokázal hrát se svými slogany (a současně do nich umně komponovat hashtagy) jako borci z pankáčského Neklidu. Jáchymov byl neklidských slovních hříček plný. Jejich lapidární „To chce #neklid“ bude čekat na překonání asi dlouho. Tím spíš, že areál akvíroval rozpínající se soused – a je klid.

| 124 |

STŘEDISKOVÝ MARKETING

Dopravní kiosek What’s new, copycat?

Mnoho lidí se mylně domnívá, že TMR podniká v lyžařské branži; sama korporace deklaruje, že dělají revoluci v turistickém ruchu.

Já vnitřní oborovou optikou pozoruju, jak jedou svůj imitační model amerických lídrů, zejména vailské skupiny. A konstatuju, že jej jedou z většiny šikovně a chytře (ať používám copywritersky korektních paralel). V loňském přehledu si vysloužil palec nahoru jejich Zelený Chopok a i letos chci vyzdvihnout veřejné předsezónní čištění tatranských i špindlerovských svahů. Proč? Protože takovou věc by mělo dělat každé středisko, malé i velké – a kultivovat v procesu vztahy se svými návštěvníky; ať už ti přijdou uklízet jen pro svůj dobrý pocit, anebo za gulášovku (s dobrým pocitem navrch).

Za další z chvályhodně zkopírovaných amerikanismů tatranskou skupinou považuju Ski Depot, tedy šatny s úschovnou. U je-

jich jiných provozních imitací typu centrální recepce s eskalátory à la Beaver Creek, plápolajících gastro stolů à la tamtéž či Vail – a jejich propagace coby hlavního lákadla pro návštěvníky, za mě bez palců.

To v samotném Vailu nemají kopírovat od koho, tam se ocitají v pozici razičů trendů. Jeden z pravděpodobných budoucích začali letos v létě testovat na pěší zóně svého centrálního náměstí Lionshead.

Jde o informační panel, vysílající několik živých záběrů z často nárazově zacpávané dálnice I-70 procházející Vailským údolím, po níž naprostá většina návštěvníků středisko opouští. Mají tak možnost zjistit, jaký je na silnicích aktuální stav, a namísto třeba dvou hodin tvrdnutí v zácpě si na dvě hodiny sednou do restaurace, a až dopravní špička související se zavíracími hodinami střediska opadne, dostanou se domů mnohem rychleji, byť celkově v pozdější hodinu. Pro čím dál víc lidí není totiž bolavý čas, kdy přijedou domů, nýbrž ten, který promrhají uvízlí v kolonách. Tolik jim rozumím.

| 125 |

STŘEDISKOVÝ MARKETING

Největší mamut světa

Tři, dva, jedna…

Když jsem na jaře sledoval, jak na Dolní Moravě začali stavět jejich obřího mamuta, já konzervativní dinosaurus si říkal, že tohle je přesně typ atrakce, které do středisek patří a proti kterým neřeknu ani ň. Atrakce s enormním výukovým přesahem a pravdivou historickou konotací k místu. V kalifornském Mammothu mají svého Woollyho v životní velikosti, dolno-

Jedním z přirozených způsobů, jak marketingově podnítit lyžařskou nadrženost, je odpočítávání dní do kýženého stavu. (Starší čtenáři si vzpomenou, jak takovou nadrženost stimulovalo stříhání jejich vojenského metru.) 50 nebo 100 dní do otevíracího dne si umí dovolit předem určit jen velmi málo vysokohorských středisek, naplánovat začátek zasněžování už je přeci jen snazší – přinejmenším u těch areálů, které investovaly osmimístnou sumu korun do technologie Snowfactory. A těch je, nepletu-li se, v tuzemsku už pět (a ruce svrbí pár dalším). Jejich markeťáci by neměli nápad s propagací odpočtem dní do začátku spuštění děl odzívat. Tak snad příští rok?

S láskou k lyžování Tenhle facebookový status potůčkovského majitele Marka Plachého si sem do rubriky suším od Nového roku. Nepotřebuje žádný

Haló? Někdo doma?

To takhle zbloudíte na konci dubna na webovky skiareálu, jenž má už kdovíjak dlouho zavřeno, na teploměru 17 stupňů a na webkamerách zeleno. Přesto jeho domovská stránka hlásá: „Sezóna zahájena, každý den otevřeno.“ Poučení pro ostatní: choďte na internety trochu častejc.

moravští ve skoro čtyřnásobné. Jejich (ani žádné jiné) stezce v oblacích bych pochvalu nedal, ani kdyby se na mě za to půl dne neusmáli; tento nápad i jeho provedení ji mají jak vyšitou i s mým přáním, ať mamutím výukovým interiérem projde co nejvíc nejen dětí.

doprovodný komentář, jen zkráceně přepsat.

Tenhle typ přístupu je důvodem, proč budu do posledního dechu nadržovat malým, organickým rodinným provozům před korporátní syntetikou. „Veřejná omluva. Omlouváme se všem 14 lyžařům včetně pana Nováka, kteří včera dorazili na večerní lyžování, a to nebylo, přestože jsme změnu provozní doby vyvěsili na FB předem. Pan Novák byl situací pohoršen, asi nás na FB nesleduje. Jako kompenzaci jemu a všem nabízíme jedno večerní lyžování zdarma. Váš Skipot.“

| 126 |

PROVOZ LANOVEK

Text: Tom Řepík

JAKOU MÁTE KAPACITU? FOTO: PRACOVNÍ ARCHIV AUTORA

Máte představu, kolik z vaší optimální obsazenosti lanovek vám ubírá neefektivní provoz? Lze to zjistit.

N

ejedno horské středisko se ve svých marketingových materiálech chlubí hodinovou kapacitou svých přepravních zařízení. Skutečná kapacita jejich lanovek je však nižší, mnohdy významně nižší. A na tom záleží.

Mnoho provozních manažerů ignoruje rozdíl mezi skutečnou kapacitou (SK) a původní projektovanou kapacitou (PK) jejich lanových drah. Změřit rozdílnost obou stavů a korigovat příčiny vedoucí ke snižování přepravní kapacity není jen věcí nehmatatelné efektivity; optimalizace SK šetří provozní náklady, zlepšuje zákaznickou spokojenost, a v krajních případech může předcházet stížnostem nebo i žalobám.

Většina s přepravním objemem souvisejících nedostatků pramení z mylné domněnky, že dynamickou skutečnou kapacitu nelze měřit, či hůř, že na ní nezáleží. Nicméně naučit se měřit SK a napravovat kapacitní nedostatky není složité, jelikož většina jich pramení z propásnutí sedaček při nástupu, nevhodně upravených nástupních a výstupních zón na terminálech a z toho plynoucích nucených zastávek provozu. A všechny tyto aspekty provozovatel může – a měl by – mít pod plnou kontrolou.

Spočítat projektovanou hodinovou kapacitu lanovky, pokud ji neznáte, není těžké. Předně, hodina má 3 600 vteřin; ty vydělte nástupním intervalem křesel lanovky (typicky mezi šesti až osmi vteřinami). Výsledkem je počet

sedaček rotujících za hodinu; ten vynásobte počtem míst na závěsu a máte oficiální PK. V případě čtyřsedačky s šestivteřinovým intervalem tedy 3 600 / 6 = 600 křesel x 4 sedačky; výsledná PK činí 2 400 osob za hodinu. Pokud by se stejná lanovka točila v osmivteřinovém intervalu, pak by její PK zněla 3 600 / 8 x 4 = 1 800 osob za hodinu.

ale na terminálech se provoz křesel přepojuje na lano se šestivteřinovým intervalem, tudíž výsledná PK je stejná na obou přepravních zařízeních. Na rychlejším hlavním laně pak křesla cestují zhruba dvojnásob mezi sebou odsazená než na pomalém, řekněme 20 metrů oproti 10 m na pomalém laně terminálů.

Nástupní interval vždy rozhoduje o maximální kapacitě a počtu lyžařů, kteří dokážou s úspěchem usednout během určité časové periody. Toto je důležité si pamatovat.

Ke zjištění nejvyšší praktické kapacity dané lanovky lze dojít několika způsoby. Obsluha může například zorganizovat formace nastupujících lyžařů tak, aby byla plněna všechna křesla v závěsech a pak experimentovat se zkracováním nástupních intervalů. Takový přístup nicméně téměř vždy selhává, protože se zaměřuje pouze na jediný kritický aspekt provozu.

Abyste zajistili co nejlepší efektivitu obsazování lanovky, je pro to důležité uzpůsobit její kompletní okolí – čekací zónu před turnikety, oblast řazení u nástupních závor („Čekejte zde“) i vlastní nástupní plochu na spodním terminálu a na horním zlomovou hranu, výstupní oblast i odjezdové zóny. Též pomůže, když začnete s realistickým nástupním intervalem a posléze experimentujete s malými změnami směrem k vyšší efektivitě.

Nástupní interval vždy rozhoduje o maximální kapacitě a počtu lyžařů, kteří dokážou úspěšně nasednout.

Paradoxem a vpravdě důvodem k měření a experimentům s vlastní kapacitou je fakt, že SK s osmivteřinovým intervalem lanovky se může blížit, či dokonce převyšovat SK stejné lanovky s intervalem šestivteřinovým.

Až na výjimky, nejefektivnější dosažená SK nikdy nedosáhne PK. Ta je teoretickým nejvyšším limitem předpokládajícím bezchybný chod bez žádných zastávek provozu z jakéhokoli důvodu.

Vše je o intervalu

Faktory ovlivňující SK

Všimněte si, že PK lanovky není odvislá od rychlosti lana, nýbrž závisí na nástupním intervalu sedačkových závěsů. Rychlost točícího se lana pouze určuje, jak dlouho bude cesta lanovkou trvat. Například: srovnejme si lanovku s fixním závěsem točící se rychlostí 2 metry za sekundu s lanovkou odpojitelnou, jež udává rychlost dvojnásobnou, 4 m/s. Pokud obě lanovky používají například šestivteřinový nástupní interval, jejich PK bude stejná, 2 400 osob za hodinu. Je to proto, že hlavní lano odpojitelné lanovky je sice dvojnásob rychlejší,

Maximalizování SK a nastavení správného nástupního intervalu závisí na mnoha faktorech; jedním ne nevýznamným je proměnlivá schopnost lyžařů nasednout do křesel za daného rychlostního intervalu. Letitá zkušenost provozních lanovkářů říká, že interval 10 až 12 vteřin funguje nejlíp pro začátečníky, jelikož jim dopřeje dost času na přípravu a zasednutí.

Pro zkušené lyžaře je nicméně dostačující interval poloviční.

Aby byl zajištěn realistický provoz, proměnné parametry lanovek jako nástupní interval

a rychlost lana se nastavují tak, aby respektovaly nejnižší dovednostní úroveň lyžařů, kteří budou zařízení používat. V případě pasažérů na snowboardu je nutné předpokládat, že nebudou schopni nebo ochotni obsadit všechna křesla na závěsu.

Dalšími ovlivňujícími faktory jsou nepříznivé počasí a na obecné úrovni pak rychlost lana – na obou typech lanovek, odpojitelné i neodpojitelné. Ačkoli to nemusí být na první pohled patrné, příliš vysoká rychlost lana může zvyšovat nejistotu a produkovat zmatky v chování nejen nastupujících pasažérů, ale i při výstupu.

Asi nejčastější, stále přetrvávající a mnohdy nerozpoznaný důvod snížené provozní kapacity je výstup na neodpojitelné lanovce.

Kritickým místem je zlomová hrana, kde musí pasažér absolvovat dva téměř současné úkony – vysednout z křesla a současně se skluznicemi lyží dostat na skloněnou plochu, po níž odjede z rampy dolů. Hrana nejenomže musí být precizně umístěna, ale v průběhu celé doby provozu stále udržována.

Co činí tuto hranu tak kritickou? Jde o jediný bod, na němž musí být pasažér schopen vstát z křesla a ihned nabrat právě takovou odjezdovou rychlost, aby zůstal před pokračujícím křeslem, z něhož vystoupil, a které se po lanáči pohybuje stále dopředu k otočce na vratnou větev. K tomu musí rampa a sklon odjezdového svahu vyhovět i málo zkušeným pasažérům tak, aby odjezd ustáli bez pádů a kolizí, jež by zastavovaly provoz lanovky v případě strmého sklonu, ale i aby bezpečně odjeli bez sejmutí křeslem zezadu v případě sklonu příliš mírného. Vlastní umístění zlomové hrany má své specifické opodstatnění; udává se, že hrana by měla být aspoň 1,8 metru od osy lanáče pro dvousedačku, 2,1 m pro trojsedačku a 2,4 m pro čtyřsedačku.

Obecně vzato, čím širší je závěs křesel a čím rychlejší lano, tím kritičtější zónou se zlomová hrana stává. Pokud bude umístěna příliš blízko tečně lanáče, většina pasažérů nenabere dostatečnou rychlost k tomu, aby odjeli otáčejí-

FOTO: PRACOVNÍ ARCHIV AUTORA

PROVOZ LANOVEK

Provoz středisek | Noví lyžaři | Branding & PR | E-mail marketing | Sociální média | Retail & služby | Skipasy | Ostatní inspirace ráno před začátkem provozu musí být hrana precizně na svém původním, nejlíp fixně označeném místě.

Mezi další faktory, jež umí zredukovat přepravní kapacitu lanovek, patří zejména výška sedaček, špatný půdorys nebo sklon čekací zóny na obou stranách turniketů, nedostatek organizovaného řazení čekajících pasažérů či nepozorná nebo laxní obsluha. Všechno jmenované si zaslouží pozornost. Jak identifikovat problém v nějaké z těchto oblastí? Měřením.

Zjištění SK Změření skutečné přepravní kapacity je rutinním manuálním úkonem. Počet sedačkových závěsů, které projedou přes určitý bod během určitého času – a počty pasažérů v jejich křeslech – mohou být sčítány a součty zapisovány.

Tam, kde areál využívá radiofrekvenční bezdo-

Stále přetrvávajícím a mnohdy nerozpoznaným důvodem snížené provozní kapacity je výstup na neodpojitelné lanovce. címu se křeslu, z něhož vystoupili. Nadto, vnější konec křesla cestuje významně rychleji než vnitřní a často odjíždějícího pasažéra dohoní, srazí jej do pádu, což si může vynutit lanovku vypnout.

Během denního provozu se tato zlomová hrana typicky posouvá směrem nahoru, jak špičky lyží a snowboardů sbírají z původní linie hrany sníh. Obsluha lanovky musí průběžně ručně hranu upravovat, přičemž každé

On-line obsah

tykové skipasy, je možné využít jich, v ostatních případech stačí stopky a zápisník.

Každý ze způsobů pomůže odhalit, jak často se lanovka zastavuje, jak efektivně operátoři plní křesla lanovek, zatímco lano se točí.

Pokud provozovatel nedosahuje skutečné kapacity poblíž úrovně té projektované, měl by najít svá slabá místa v celkovém provozním systému lanovky a pracovat na jejich nápravě.

snowbiz.cz NOVINKA! Řádková inzerce pro nabídku zboží, práce, ale i osobní vzkazy či lyžařské gratulace!

Objednávejte na snowbiz.cz/annonce

Classic Ski School Harrachov: Jedna z největších lyžařských škol v Krkonoších hledá INSTRUKTORY lyžování a snowboardingu. Hledáš práci, která ti bude koníčkem? Skvělou partu lidí a zážitky, na které se nezapomíná? Pak se přidej k nám.

Classic Ski School Harrachov nabízí práci na HPP, nebo jako brigádu. Nadprůměrné výdělky. Ubytování, stravu i permici zajistíme.

S licencí na výuku poradíme. Možnost účasti na trénincích závodního lyžování. Zdokonalovací lekce pod vedením lektora APUL zdarma.

Slevy na vybavení. Buď Classic!

Více informací na 777 896 304 nebo marie@classicskischool.cz.

Další inzeráty na straně 137

| 128 |

Středisková doprava

Text: Tom Řepík

PLNÉ AUTO IDEÁLEM FOTO: PRACOVNÍ ARCHIV AUTORA

Kreativní způsoby přepravy návštěvníků i zaměstnanců horských středisek vailské korporace.

J

ak ironické, že v oboru, který vydělává na nabídce zážitků ve volné přírodě, bývají centrální prostory na úpatích svahů středisek zhusta skoupé na jakékoli volné místo.

Včetně prostor parkovacích. Zkombinujte to s obvykle těsnými horskými silnicemi, předcházejícím dlouhým cestováním po ne vždy propustných dálnicích a dostanete množství podnětů k realizaci netradičních strategií zmírňujících dopravní zácpy a související stres, současně přitom šetřících náklady finanční.

Strategií respektujících rostoucí ekologické ohledy mladých generací X a Y, posouvajících

pirickou praxi), že žádné hlavní skiresorty už nikde vznikat nebudou, vysoce efektivní dopravní logistika při zachování či zvýšení návštěvnického pohodlí bude mít čím dál vyšší prioritu. Vailská korporace vyhledává a ve svých střediscích testuje různé variace strategií, jak co nejlépe čelit dopravnímu přetížení ve všech jeho běžných formách. Tato řešení zahrnují různé kombinace pobídek na spolujízdu, využívání veřejné dopravy až po alternativní – byť vlastně ty nejpůvodnější – způsoby přesunu jako běžky, bicykl nebo jogging.

Většina elitních amerických horských resortů se bez organizovaného svážení zaměstnanců neobejde. kdysi jen marketingové fráze o zelené dopravě na novou, realistickou úroveň.

Za předpokladu (vím, poněkud optimistického – jde koneckonců o skibranži), že návštěvy středisek nebudou klesat, a za dalšího předpokladu (zde už jde naopak o em-

Zaměstnanecké pobídky Většina elitních amerických horských resortů se bez organizovaného svážení zaměstnanců neobejde. Důvodem je (na internetu dostatečně popsaný) fenomén zvaný Aspenský efekt, kdy okolnostmi vyšroubované životní

náklady ve středisku vytlačují původní obyvatele s běžnými příjmy dlouhé desítky mil dolů údolími. Například vailské Park City sváží zaměstnance z více směrů – z metropole Salt Lake City na západě i rezidenčního údolí Heber Valley jižním směrem, v obou případech ze vzdálenosti přes 50 km. V rámci samotného Park City a jeho rozlehlých rezidenčních periferií pak vailský koncern poskytuje bezplatnou frekventovaně jezdící (každých 10 až 20 minut) skibusovou dopravu komukoli se skipasem i bez, podobně jako v jiných svých střediscích, například Vailu, Beaver Creeku nebo Breckenridge.

Kde jezdí veřejná doprava, jako ve vailském údolí nebo v Aspenu, vlastnické korporace své zaměstnance motivují využívat tyto způsoby formou významných příspěvků na jízdné. Ve specifické situaci se nachází mnohá utažská střediska jako Alta, Snowbird, Solitude nebo Brighton – leží v blízkosti hustě zalidněné oblasti, ale současně jsou jejich parkovací prostory na úpatí svahů velmi omezené vzhledem ke strmému a úzkému údolnímu terénu. Středis-

| 129 |

FOTO: PRACOVNÍ ARCHIV AUTORA

Středisková doprava

ka to vyřešila společnou dohodou s UTA Bus, hlavním provozovatelem hromadné přepravy v Salt Lake City, s tím, že každý pasažér, který ukáže platný skipas (včetně zaměstnaneckého), může používat autobusy bezplatně.

Zaměstnanci vailských resortů, dopravující se do práce vlastními auty, musí obvykle parkovat na nejvzdálenějších okrajových plochách a pro vnitrostřediskovou dopravu použít skibusy nebo lanovky.

Veřejnou dopravu a střediskové skibusy nicméně nelze využít pro transport zaměstnanců na nočních směnách. Jiní mohou bydlet mimo dosah běžných svážecích tras. V takových případech středisko podporuje (v některých dokonce nařizuje) spolujízdu, aby zaměstnanecká auta jezdila zcela plná. Například kalifornský Kirkwood se svou komplikovanou polohou asi 50 km na jih od nejbližšího města South Lake Tahoe nepokrývá žádná veřejná

valo. Dokonce i resorty, jež jsou v pobídkách dlouhodobě aktivní, stále hledají cesty, jak svou podporu ještě zlepšit.

Zelenající myšlení Další důvod pro komunitní dopravu: návštěvnická skladba resortů se mění a začíná sledovat nové priority. Mezi nimi stojí vysoko environmentální ohledy, které ovlivňují, jak návštěvníci na horské středisko nahlíží. Soudobé zákazníky zajímá už nejen hledisko cena vs. hodnota, ale i uhlíková stopa – zejména u destinačních klientů, jejichž cestování nezřídka zahrnuje použití aerolinek a pronájem SUV na letišti. Pro mnoho mladých mileniálů přestávají být takové způsoby přepravy akceptovatelné.

Vailská střediska se snaží nabízet různé stimuly pro zelenější dopravu i svým zákazníkům.

Aby pomohli ulevit notoricky přecpané dálnici I-70 z Denveru směrem do Vailu, ve vailském

najali drahé a žíznivé SUV a přitom svůj pobyt trávili ve městě jako Vail, kde funguje velkorysá bezplatná doprava po celé aglomeraci od rána do noci. Striktním vybíráním nelevného parkovného vailští tento trend ještě posilují – šest dní zaparkovaného auta ve Vailu přijde na $120, přičemž cesta z Denveru do Vailu výše jmenovaným expresem na $40.

Velkoryse propracovaný systém veřejné dopravy má kalifornské městečko Truckee, obklopené celou řadou skiresortů, včetně olympijského Squaw Valley nebo vailského Northstar.

Spousta zaměstnanců tento dopravní systém (TART) využívá; Truckee provozuje i noční autobusové linky Nightrider, speciálně zajíždějící ke skiareálům, s jízdním řádem časově přizpůsobeným střídání směn.

Ne vždy se ale zákazníci spoléhají jen na střediska; řadu let si už pořádají vlastní spolujízdy přes různé facebookové skupiny nebo specificky zaměřené weby jako Skicarpool.org, neziskový dobrovolnický projekt lyžařů z coloradského Denveru. Obecně všude tam, kde návštěvníci berou organizaci společné dopravy do vlastních rukou, jde o zřetelný signál, že by příslušné středisko mělo téma zákaznicky přívětivějšího transportu zařadit do své agendy k prioritnímu řešení.

Zaměstnanci vailských resortů, dopravující se do práce vlastními auty, musí parkovat na nejvzdálenějších okrajových plochách. dopravní síť. Zaměstnavatel Vail Resorts kompenzuje tamnímu personálu jízdní náklady na základě počtu cestujících v autě formou firemních kuponů, směnitelných ve střediskových provozech za jídlo nebo pohonné hmoty.

Jiný resort provozovaný vailským koncernem, kalifornský Northstar, vyvinul zaměstnanecký program podporující různé zelené transportní varianty – od používání veřejné dopravy přes spolujízdu po dojíždění na kole nebo jogging (či běžky) z nedalekého města Truckee. Všichni si své zelené míle registrují na personálním oddělení Vail Resorts a každé dva týdny se dostanou do slosování o různé ceny s novým hlavním slosováním na konci sezóny.

Těžko by šlo narazit na hlavní americké středisko, které by nějakým z popsaných způsobů svým zaměstnancům cestu do práce nedoto-

středisku Keystone odmění každé auto se čtyřmi pasažéry, které stihne přijet včas, nasměrováním na prémiové parkoviště nejblíž vleků.

Jiná než kompletně plná auta tam nejsou pouštěna. Dokonce i na některých placených vailských parkovištích jsou na nejbližší pozice pouštěna pouze plně obsazená auta. (Máloco ale v zelené přívětivosti trumfne utažský Sundance Roberta Redforda, kde každý čtvrtý pasažér v autě lyžuje gratis.)

Vail Resorts participují s denverským (DEN) letištěm na řadě alternativních dopravních možností, včetně sdílených letištních shuttle dodávek Colorado Mountain Express nebo pronájmu jednosměrných luxusních limuzín stejného brandu. Pro týdenní dovolenkáře nedává valný ekonomický ani ekologický smysl, aby si po příletu na DEN letiště na týden pro-

bezpečnostní sítě ochranné sítě pro lyžařské svahy ochranné matrace proti nárazu Berger-Huck s.r.o. Vanišova 552 53374 Horní Jelení tel.: +420 466 673 306 e-mail: info@berger-huck.cz

www.berger-huck.cz www.huck.cz

| 130 |

trendy v půjčování vybavení

Be simple!

Text: marek trojka

Jednoduchý lyžařský start-up

J

ak vlastně funguje váš koncept?

Alfou a omegou našeho konceptu je jednoduchost, což ostatně zachycuje i název Simplerent. Chtěli jsme zjednodušit službu zejména rodičům, aby pro ně bylo snadné pořídit pro děti kvalitní lyžařské vybavení, a přitom nemuseli hledat informace a dělat složitá rozhodnutí.

Jak se ta myšlenky zrodila? Měli jste nějakou zkušenost z oboru?

Poprvé jsme se inspirovali v Itálii v jednom z tamních půjčovacích řetězců, kde jsme kdysi kupovali ojeté lyže pro další použití na našem trhu, zejména bazarový prodej, tam jsme se poprvé setkali s existencí sezónních pronájmů. Konkrétně ale náš koncept vznikl od stolu v roce 2015, kdy jsme s bratrem uvažovali, jak naše podnikání v lyžařině posunout a kultivovat. Šlo nám o to, aby to, co děláme, bylo udržitelné, dalo se to rozvíjet a mělo to nejen ekonomický smysl. Rozhodli jsme se udělat velký krok, přičemž v zádech jsme měli zkušenosti nevýznamného garážového prodejce, který byl zpočátku vedle lyžování zaměřen ještě více na windsurfing.

Vysledovali jste, co je na tom konceptu pro vaše klienty, typicky rodiče, nejvíce přitažlivé?

Když se bavím s našimi klienty, tak je na nás bavíc nejvíc to, že nemusejí trávit zbytečně času v našich provozovnách, že na ně nechystáme žádná další lákadla, že k nám prostě jdou cíleně za jedinou službou. To je v kostce to, co na nás mají naši zákazníci rádi. Prostě jednoduchost.

Všechno má jasnou cenu, jasný čas, jasná pravidla.

Jak se v tomto ohledu osvědčila pojízdná půjčovna lyží?

Pojízdná půjčovna začíná plnit plán, který jsme si dali, zpočátku jsme mysleli, že půjde v první řadě o marketingový tah, abychom přilákali zájem, ale ukazuje se, že to je velmi významná služba a lidi jsou ochotní připlatit za to, že ušetří čas a energii na cestu do kamenné provozovny. Dá se říct, že kapacita pojízdné půjčovny je

FOTO: SIMPLERENT

Všechno se dá vždy dělat lépe, anebo alespoň nově. I v tak konzervativní branži, jako je půjčování lyží. Její vody rozvířil před nějakými dvěma třemi lety nový koncept s označením Simplerent. Zaměřil se na komfort a kvalitu služby a… nese to ovoce. Abychom pohlédli malinko do zákulisí projektu, pozvali jsme k rozhovoru ředitele a spolumajitele společnosti, Lukáše Juska. Říkal jste, že jste ve fázi start-upu. Chcete samotný koncept dále rozšiřovat, přidávat nějaké služby či oslovovat jiné cílové skupiny?

Určitě. Máme plán růstu, všechny kanály a souvislosti tohoto podnikání jsme si osahali, takže už se máme od čeho odrážet. Rok 2019 považujeme dokonce za přelomový, kdy chceme ještě výrazněji expandovat.

Třeba tak, že budete půjčovat lyže i pro dospělé?

Ty už nabízíme i nyní, říkáme jim „lyže k dětem“, poptávka po nich průběžně roste, protože dospělí často zjistí, že aby mohli s dětmi lyžovat, potřebují lyže i pro sebe. I toto budeme rozvíjet, i když zůstaneme asi čistě u „lyží k dětem“, tedy u nějakého „entry levelu“, lyží cenově dostupných, vhodných pro nenáročné lyžování s dětmi.

Ekonomické trendy? Rostete? Jak? Simplerent je nyní v podstatě stále v režimu start-upu, přesto můžeme říct, že každý rok držíme meziroční nárůsty nad naše očekávaní.

Můžeme směle říct, že za ty tři roky jsme se vypracovali mezi největší oborové hráče.

Kolik činí poměr půjčených běžek, sjezdovek a snowboardů?

U nás jsou zásadní sjezdovky, to je sortiment, který rodiče řeší nejvíce, protože děti potřebují jezdit na hory nebo na lyžáky, kde sjezdovky potřebují. Ostatně na běžky se dostávají spíše až děti starší, podobně na snowboard. Čili u nás jsou s převahou první sjezdovky, pak běžky a nakonec snowboard. U něho ještě čekáme významnější rozvoj, jelikož letos ho budeme nabízet teprve druhým rokem. Ale i tak má snowboarding v našich očích to skóre špatné, viditelně prožívá těžkou dobu.

Jak vidíte budoucnost tohoto typu podnikání?

Zejména trend půjčování a pronajímání obecně vidím jako trend silný, spolehlivý. Lidé už nechtějí vlastnit, ale užívat, o to víc dětské produkty, které skutečně nevydrží déle než jednu sezónu. V branži na to reagují všichni, od fabrik až po všelijaké provozovatele napojené na cílové zákazníky. Myslím, že pokud by se mělo něco kazit, třeba v souvislosti s globálním oteplováním, budeme to my, půjčovny, které zmizí z trhu jako poslední.

Když přijde rodič na půjčovnu, dokáže poznat, která lyže je dobrá a která špatná?

No to je otázka, kterou pokládáte vy jako odborníci, ale většina lidí to takto nevnímá. Co je to dobrá lyže? Aby byla vhodná, zásadní pro děti je určitě délka. Dbáme na to, aby každý člověk na každé provozně dokázal poradit, odhadnout to které dítě a doporučit vhodné vybavení a jeho správnou délku, která u dětí o pocitu z lyžování rozhoduje. K tomu přispívá i další výhoda tohoto konceptu, garance výměny vybavení, pokud nebude dítěti vyhovovat. Když

prakticky vyprodaná. Letos proto budeme mít víc aut a víc řidičů a pojízdná půjčovna pojede v podstatě nonstop.

| 131 |

FOTO: SIMPLERENT

trendy v půjčování vybavení

lyžování s jistotou zkazí, takže se držíme pravidla „vždy raději kratší než delší“, protože krátká lyže je menší zlo. Sledujeme a porovnáváme i parametry u starých a moderních lyží. Zde je na místě varování zejména před starými snowboardy, z větší části jsou vždy úzké, tvrdé a těžké, mají špatnou polohu vázání a výrazný camber (prohnutí) Dnešní prkna jsou plochá s rockerem a mají super pružLUKÁŠ JUSKO (VPRAVO) NA JEDNÉ Z VÝPRAV DO HOR SE SPOLUPRACUJÍCÍMI INSTRUKTORY MICHAELEM TURKEM A ONDŘEJEM NOVÁKEM nost, absolutně kopírují terén i pod lehse třeba dítě vytáhne nebo se významně zlep- kým dítětem. Tady myslím bohužel výrobci ší, může si vybavení kdykoli v průběhu sezóny lyží zaostávají za výrobci snowboardů. prostě vyměnit za jiné vhodnější. To je největší výhoda konceptu celosezónního půjčování, A vy si pro svoje potřeby dětské lyže testukdy rodiče nemusejí dělat kompromisy co do jete? délky lyží či velikosti bot, aby v nich dítě vydrže- Ano, kombinaci lyže, vázaní a lyžáku vždy testulo alespoň do konce sezóny. Při nákupu vybave- jeme. Aktuálně máme nové vzorky a už se těšíní mají rodiče samozřejmě nutkání koupit tako- me na otevření ledovcové sezóny, kde novinku vé lyže a boty, které vydrží na dvě sezóny, takže otestujeme. typicky tu první jsou lyže dlouhé a boty velké a komfortní lyžovaní je pro tu sezónu v háji.

Jaký životní cyklus má taková lyže, kterou My se snažíme být v úzkém kontaktu s lidmi, si rodič půjčí na sezónu, ale dítě na ní odlykteří se v lyžařině pohybují, kteří sledují trendy žuje třeba 14 dní? a i ze své vlastní praxe vědí, jaké vybavení je pro Tam je právě zásadní rozdíl, kde tu lyži půjčí. děti optimální. Tyto poznatky pak aplikujeme Životnost lyže se počítá na odlyžované dny, na všechny spolupracovníky, aby dokázali rodi- takže pokud si ji půjčujete někde na horách, čům spolehlivě poradit. kde jezdí plus minus každý den, může mít ten rok nová lyže za sebou třeba 100 dní lyžování.

Kdo je důležitější faktor při výběru lyže: Pokud bychom brali, že lyže u našich klientů rodič, nebo dítě? najezdí například 15 či 20 dní, bude stejně Nejdůležitější faktor, jak se dostat do půjčov- opotřebovaná za pět let. My kupujeme výny, jsou maminky, které jsou v obraze, hledají hradně lyže nové a pracujeme s několikaletým informace a servírují je rodině, ale u výběru lyží cyklem, kdy jsme si na 100 % jisti, že budeme pro děti má rozhodčí právo otec. Dost často se půjčovat ještě zcela funkční lyži. Ještě mnostává, že otec chce pro své dítě něco, čemu sám hem citlivější je tento problém u bot, boty věří a o čem je sám přesvědčený. V praxi hledí z každodenní půjčovny vypadají po sezóně zejména na značku, třeba parametry lyže řeší půjčování pochopitelně diametrálně jinak než jen promile lidí. Zásadní je první dojem, vztah boty po sezóně rodinného využívání. ke značce a barevnost, aby se lyže líbila.

Při nákupu vybavení je pro vás rozhodující Máte zkušenost s tím, jak a jestli vůbec děti cena, nebo kvalita? ovlivňuje nevhodná lyžařská výstroj?

Samozřejmě obojí. Ale na kvalitu hledíme Máme za sebou nemálo testovacích dnů, kdy možná víc než jiní, Simplerent určitě nikdy nejsme s dětmi na horách, a samozřejmě se je- skončí u neověřených lyží z Číny s neověřeným jich prostřednictvím snažíme dobrat toho, co vázáním, to je cesta, kterou se nikdy z principu funguje dobře a co třeba ne. Zkoumáme to nevydáme. Od počátku nabízíme lyže Atomic i ve spolupráci s našimi partnerskými instruk- a Salomon a myslíme, že to je dobrá volba. Aktory a samozřejmě vliv vybavení může být zá- tuálně se spolupodílíme na přípravě produktu, sadní. Třeba dlouhé lyže nezkušenému dítěti který dětské lyžování ještě posune. To je blízký

strategický krok, který ale ještě musí zůstat zahalen tajemstvím.

Jak si udržujete klienty? Komunikace, doprovodný servis, informace…?

Zatím jsme v tomto ještě v rozvoji, ale cílem je nabízet našim klientům celý sport, nejen jednou za rok pronajmout lyže, ale sdílet s nimi sportovní akce, dostat je na hory. Už loni jsme nabídli nějaké tematické zájezdy s výukou lyžování a v tomto určitě hodláme pokračovat.

Chtěli bychom být garantem toho, že naše rodiny pojedou na zájezd, kde potkají stejně smýšlející rodiny s podobně starými dětmi, nabídnout možnost trávení volného času sportem v lyžařské komunitě.

Co se týče doplňkových služeb, novinkou letošní sezóny je balíček „ochrana“, což není opatření proti dalším nechtěným potomkům, ale zajištění proti zničení, poškození, a dokonce i odcizení půjčeného vybavení. Připravili jsme ho ve spolupráci s pojišťovnou Allianz, jeden balíček vyjde klienta na 190 korun za lyžařský set.

A co až přijde léto?

U nás zima moc nekončí, odvrácená část tohoto byznysu je ta, že se v létě staráte o materiál, kontrolujete vázání, servisujete lyže, čistíte boty… Fyzické volno máme tak měsíc.

Navíc zhruba od března přecházíme na „kolovou“ sezónu, kdy začínáme místo lyží nabízet kola. Dětská kola půjčujeme v podobném režimu jako lyže a vlastně tak stejné klientele nabízíme zajištění dětského sportovního vybavení i přes léto. U kol je faktor nevhodné velikosti snad ještě silnější než u lyží, pro děti 4 až 7 let se dá říct, že – aby kolo bylo optimální – potřebujete i dvě na jednu sezónu.

A to se samozřejmě kupovat nedá, zatímco v režimu pronájmu to problém není. Máme kola od odrážedel po 26palcová horská kola s odpruženou vidlicí, tedy pro děti do asi 150 cm výšky. Speciální pozornost by u rodičů měl vzbudit tzv. coaster, 20palcové kolo pro děti, které přecházejí z 16palcového na větší, obvykle s přehazovačkou a volnoběhem. Děti jsou tak rázem odkázány na to brzdit rukou, což může být až nebezpečné. Coaster má obě brzdy na řidítkách, ale lze brzdit i nohou, aby děti měly bezpečný čas naučit se brzdit rukama. Takové kolo byste si samozřejmě nikdy nekoupili, protože aktuální pro dítě může být třeba jen měsíc, je to ale ta nejbezpečnější cesta pro přechod z 16- na 20palcové kolo.

Svěříte nám své aktuální podnikatelské trápení?

Rád bych vám ho svěřil, ale přiznám se, že jsme nyní v takovém kalupu, že mě ani žádné trápení nenapadá. Aktuálně prostě jedeme a na trápení nezbývá čas.

| 132 |

lanovkové kuriozity

Text a foto: Radim Polcer, Lanove-drahy.cz

Nákladní lanovky Mezi dříve velmi rozšířený a dnes téměř vymřelý druh lanových drah patří nákladní lanovky, sloužící k přepravě nejrůznějšího materiálu.

V tomto článku se nebudeme zabývat různými lesnickými lanovkami nebo malými lanovkami pro zásobování horských chat, kterých i dnes existuje celá řada. Stejně tak vynecháme šikmé výtahy pro obsluhu přehrad. Zaměříme se pouze na velké visuté nákladní lanovky, převážně oběžného systému.

Téměř vyhynulý druh lanovek

N

ákladní lanovky začaly být využívány ještě mnohem dříve, než byly otevřeny první lanovky pro přepravu osob. Postupně vznikly jejich modernější varianty a nejčastěji sloužily k přepravě vápence, rudy, magnezitu, bauxitu, uhlí nebo hlušiny, uplatnily se ale také pro přepravu stavebního materiálu při stavbě přehrad. Až na pár výjimek s jednolanovým provedením šlo výhradně o oběžné dvoulanové lanovky s odpojitelných uchycením nákladních vozíků, většinou s nosností do jedné tuny. Nákladní lanovky jsou velmi výhodné z energetického hlediska – vzhledem k tomu, že vozíky většinou přepravují náklad z horní stanice do dolní (plné vozíky směřující dolů tak pomáhají vytáhnout prázdné vozíky nahoru), lanovka nespotřebovává prakticky žádnou elektrickou energii a díky rekuperačnímu brzdění motorem energii naopak vyrábí (ta se pak využije na-

příklad pro pohon strojů v lomu). Vnější energie je potřeba pouze krátkodobě při rozjezdu dráhy. V průběhu času byla celosvětově většina nákladních lanovek v souvislosti s útlumem těžby zrušena a v současnosti se již nové nákladní lanovky až na několik výjimek nestaví, ve výrobním programu je nahradily nejrůznější lanem poháněné dopravníkové pásy, např. RopeCon firmy Doppelmayr nebo Flyingbelt firmy Agudio.

Asi nejvíce dosud provozních nákladních lanovek v Evropě má Rakousko. Našli bychom je u obcí Hochfilzen (přeprava magnezitu), Vils (přeprava betonářského štěrku), Golling (přeprava sádrovce), Bad Aussee (přeprava sádrovce, v posledních letech modernizována firmou BMF), Radenthein a nejnovější z nich z roku 1992 od firmy Felix Wopfner pak v Oberfeistritz-Anger v Korutanech (přeprava mastku). Po dvou nákladních lanovkách bychom napočítali také v Německu (Dotternhausen

RAKOUSKÁ NÁKLADNÍ LANOVKA U OBCE VILS SLOUŽÍ K PŘEPRAVĚ BETONÁŘSKÉHO ŠTĚRKU

a Leimen–Nußloch), ve Švýcarsku (Melbach a Frick), ve Francii (Ariège-Luzenac a Ciments Vicat u Grenoblu, modernější jednolanový systém) a v Itálii (dvojice paralelních lanovek v Savoně s délkou přes 16 km). S nákladními lanovkami se můžeme setkat ještě také v Rumunsku (nová moderní lanovka Campulung-Boteni od firmy Agudio z roku 2012), v Polsku (Janikowo-Piechocin), v Bosně (Lukavac), ve Velké Británii (Claughton-Hanson Brick Mining, jednolanový systém), na Ukrajině (Zarnya) a minimálně jedna se nachází také v Maďarsku.

Velmocí nákladních lanovek bylo Československo

Ve velkém množství (odhadem až 200) se nákladní lanovky nacházely také v bývalém Československu, dnes zbyly v provozu poslední čtyři z nich. Většinu z nich vyrobil domácí výrobce Transporta Chrudim, nechyběly zde ale ani lanovky zahraničních výrobců Bleichert a Pohlig. Na území České republiky se rozsáhlá síť nákladních lanovek nacházela především v Ostravě, setkat jsme se s nimi mohli ale také třeba v okolí Berouna, v Ústí nad Labem, Ratíškovicích, Oslavanech, Brně-Maloměřicích, Ejpovicích, Kadani, Kladně nebo Třinci.

Jedna z nejdelších na světě funguje dodnes

Dnes je v České republice v provozu již jen jediná oběžná nákladní lanovka v Podkrkonoší na trase z lomu v Černém Dole do vápenky

NÁKLADNÍ LANOVKA U ŠVÝCARSKÉ OBCE MELBACH POBLÍŽ LUCERNU PŘEPRAVUJE SÁDROVEC

| 133 |

lanovkové kuriozity

NEDALEKO FRANCOUZSKÉHO GRENOBLU BYCHOM NAŠLI MODERNĚJŠÍ JEDNOLANOVOU NÁKLADNÍ LANOVKU, KTERÁ PŘEPRAVUJE VÁPENEC DO CEMENTÁRNY CIMENTS VICAT A POSTAVENA BYLA FIRMOU POMA V ROCE 1988

v Kunčicích nad Labem. Postavena byla v roce 1963 firmou Transporta Chrudim a díky své úctyhodné délce 8 350 metrů patří k nejdelším na světě. Má k dispozici kolem 300 nákladních vozíků s nosností 750 kg, které za hodinu přepraví až 135 tun vápence a celou vzdálenost urazí za 45 minut. Trasu lanovky tvoří 49 podpěr o výšce 6 až 30 metrů, šest kotevních a napínacích stanic a dva lanové přechody.

Za zmínku stojí ještě malá kyvadlová lanovka sloužící pro obsluhu meteorologické stanice na Milešovce.

Na Slovensku mají lanovku pro auta Rovněž na Slovensku byla nákladních lanovek dříve celá řada – jmenujme například Jelšavu, Dúbravu, Košice, Banskou Bystrici, Nováky, Handlovou nebo Varín. Dnes jsou v provozu již jen poslední tři. Dvě starší generace od firmy Transporta Chrudim sloužící k přepravě vápence bychom našli v Lietavské

NAKLÁDACÍ STANICE ČERNÝ DŮL POSLEDNÍ ČESKÉ OBĚŽNÉ NÁKLADNÍ LANOVKY

Lúčce u Žiliny (z roku 1948) a v Žiranech u Nitry (z roku 1959). Třetí je značně modernější, byla postavena v roce 2002 firmou Doppelmayr, a jde o funitel pro přepravu osobních aut na testovací dráhu v automobilce Volkswagen v Bratislavě.

Pokud bychom se vydali mimo Evropu, narazíme v některých zemích samozřejmě na další nákladní lanovky. Autorovi tohoto článku jsou známy dvě lanovky v Brazílii (Rio Branco a Apiai, obě v poslední době kompletně modernizovány firmou Agudio) a po jedné v Austrálii (Kandos), na Novém Zélandu (Stockton) a v Indii (Renusagar).

D 2018 LISTOPA

č. 112

 PŘÍŠTĚ:

Lanovky s otáčejícími se kabinami

8 350 METRŮ DLOUHÁ TRASA NÁKLADNÍ LANOVKY ČERNÝ DŮL – KUNČICE NAD LABEM

ROZSÁHLÁ SÍŤ NÁKLADNÍCH LANOVEK PRO PŘEPRAVU UHLÍ SE NACHÁZELA V OSTRAVĚ – NA SNÍMKU ÚHLOVÁ PODPĚRA JEDNÉ Z NICH, KTERÁ SPOJOVALA DŮL PETR BEZRUČ S KOKSOVNOU KAROLINA

NÁKLADNÍ LANOVKA S DÉLKOU 2 880 M PŘEPRAVUJE JIŽ 70 LET VÁPENEC DO CEMENTÁRNY V LIETAVSKÉ LÚČCE U ŽILINY

| 134 |

osobnosti byznysu

Text: Alois Žatkuliak FOTO: HEAD

JOHAN ELIASCH Chcete spasit planetu? Kupte ji!

Je jedním z nejbohatších Švédů, dlouhé roky ale žije v Londýně. Radil bývalému britskému premiérovi Gordonu Brownovi a je blízkým přítelem prince Andrewa. A také si prožil románek s filmovou hvězdou Sharon Stone. Co je však pro mnohé zajímavější, hodnota jeho majetku se odhaduje na 1,35 miliardy liber. Nekompromisní byznysmen i obětavý ochránce životního prostředí. Vlastník velkého kusu amazonského deštného pralesa. Všechny tyto informace spojuje jedno jediné jméno: Johan Eliasch. Zbývá ještě doplnit jednu, pro nás poměrně zásadní informaci: majitel a výkonný ředitel skupiny HEAD.

P

šéf Headu odpovědět na to, zda to myslel s lákavou finanční vějičkou opravdu vážně, snažil se svou nabídku zlehčit. „Byl to jen žert,“ tvrdil.

Vzápětí ale přiletěla otázka, co by tedy dělal, pokud by Cuche přece jen kývl a pokračoval v závodní kariéře. „Pak bych mu tu částku vyplatil,“ vypálil Eliasch bez jediného zaváhání.

Šéf pevný v postojích Není důvod mu nevěřit. Proč? Za svým slovem si totiž stojí. A pevně. Stejně jako za sportovci, kteří hájí značku Head, již Eliasch v roce 1995 koupil jako ke dnu klesající firmu.

FOTO: HEAD

ětapadesátiletý rodák z Djursholmu, města severně od švédské metropole Stockholmu, je mužem mnoha tváří – samozřejmě obrazně řečeno – i mužem protikladů.

Ve světě byznysu jednoznačně veleúspěšným.

Důkazem není jen odhadovaná hodnota jeho jmění, ale i leckteré jeho činy a kroky. Třeba když před pěti lety fenomenální Didier Cuche oznámil, že končí, dostal od Eliasche nabídku ve výši jednoho milionu eur, pokud svou skvostnou kariéru ještě o rok prodlouží. Ani tahle kulatá sumička ale jedno z největších es lyžařské stáje Head nezviklala… Když pak měl

HERMANN MAIER BYL PRVNÍ HVĚZDOU SVĚTOVÉ VELIKOSTI, KTERÁ PŘESTOUPILA DO ELIASCHOVY STÁJE

Když dopinkoví komisaři odhalili, že si ruská tenisová kráska Maria Šarapovová pomáhala podpůrnou látkou, která se ale teprve nedávno dostala na seznam těch zakázaných, Head jako jeden z mála partnerů nehodil ruskou tenistku přes palubu. Naopak, podpořil ji. „Upřímnost a odvaha, kterou prokázala v okamžiku, kdy oznámila a uznala svou chybu, jsou obdivuhodné. Head stojí za Marií a bude i v budoucnu,“ reagoval tehdy Johan Eliasch. Šarapovové hrozil dokonce čtyřletý trest, vyfasovala dvouletý, ale ten jí byl posléze snížen o devět měsíců. Důvod? Neprokázalo se, že by podváděla vědomě. Meldonium, které ruská hráčka užívala dlouhodobě ze zdravotních důvodů, bylo totiž zařazeno mezi zakázané látky teprve až od začátku roku 2016. „Ukázalo se, že bylo správným rozhodnutím stát za Marií v pro ni těžkých časech. Stále si myslíme, že její potrestání bylo nefér,“ potvrdil tehdy Eliasch v dalším prohlášení neměnnost svého stanoviska.

Když byla řeč o muži mnoha tváří, tak Eliasch umí ukázat i tvář nekompromisního obchodníka. Dokáže plnou vahou své osobnosti sportovce podpořit, stejně jako ho bez rozpaků a průtahů hodit přes palubu. Nebo mu nedarovat ani cent bez ohledu na předchozí zásluhy a dlouholetou spolupráci. Na vlastní kůži to zažil australský tenista Bernard Tomic. Vloni ve Wimbledonu vypadl tenhle kontroverzní protinožec hned v prvním kole. Sám to komentoval tak, že nemohl najít motivaci, že ho tenis vlastně ani příliš nebaví a v tom zápase se vlastně tak trochu nudil. Reakce na sebe nenechala dlouho čekat – nejdřív dostal pokutu 15 tisíc dolarů od tenisové federace, což by ho ještě tolik nebolelo, ale vzápětí přišel i nekompromisní vyhazov

| 135 |

FOTO: HEAD

osobnosti byznysu

BODE MILLER, ZLOBIVÉ DÍTĚ SVĚTOVÉHO LYŽOVÁNÍ, POZLOBIL TAKÉ STRÝČKA ELIASCHE

od společnosti Head. A to už zabolelo. „Výroky jednoho z našich sportovců během Wimbledonu nás extrémně znepokojily. Neshodují se s naším přístupem k tenisu, s profesionalismem a přístupem k této hře. Proto ukončujeme spolupráci s Bernardem Tomičem,“ znělo komuniké Headu posvěcené šéfem společnosti.

Rychlá omluva americké hvězdy Smlouva je smlouva a ne nějaký cár papíru.

To zase platilo pro Bode Millera. Majitel šesti olympijských medailí jezdil na lyžích Head skoro deset let a patřil k prominentním osobnostem firmy. Když v roce 2015 opouštěl sjezdovky a předčasně ukončil smlouvu s Headem, dohodl se Miller s firmou, že další dva roky nebude propagovat žádnou jinou značku.

Netrvalo to ale tak dlouho a americký sjezdař se v 39 letech chtěl, asi jen tak na oko, pokusit o návrat na sjezdovky. Jenže už na lyžích značky Bomber, s jejichž vývojem údajně sám pomáhal. Pro své konání se pokusil hledat oporu i u soudu, ale narazil. I na tvrdý odpor Headu. „Je pro nás obrovským zklamáním, že Bode nehodlá dodržet své slovo a chce porušit naši dohodu,“ reagoval tehdy na Facebooku

Johan Eliasch. Prostě, když jde o obchod, není pro nějakou slabost místo.

Možná i proto, při vědomí, jak nekompromisní umí šéf Headu být, přispěchala rychle s pokáním a omluvou i Lindsey Vonn. Co se stalo? Vonn loni v únoru nedojela sjezd v La Thuile. Vypnula jí lyže. Američanka lyži poté demonstrativně kladivem zničila a video z této destrukce umístila na sociální sítě. Dlouho tam nezůstalo. Samotná závodnice si nejspíš rychle uvědomila, že šlápla vedle. A rychle se omlouvala i firmě Head. „Byla to ode mě velká chyba. Vznikla z frustrace po mém neúspěchu. Proto ty emoce. Rozhodně to nebylo namířené proti společnosti Head. Bylo to ode mě nešťastné,“ sypala si lyžařská hvězda popel na hlavu. Nejspíš se jí hodně ulevilo, když od Johana Eliasche slyšela slova pochopení. „Stává se, že sportovci zničí své tenisové rakety nebo golfové hole. To jsou emoce… Znám Lindsey hodně dobře a ona je především špičková sportovkyně. Nebylo to šťastné, ale už se stalo. Lindsey se omluvila, přiznala chybu a dál to řešit nebudeme,“ reagoval Eliasch na výstup americké sjezdařky, která pak jen den poté stvrdila svůj triumf ve Světovém poháru.

První kroky jako „kobylka“ Eliasch je sám velmi dobrý lyžař. Zrovna tak miluje a dobře hraje golf, tenis a nadmíru rád se projede poněkud svižněji za volantem rychlých vozů. Ale to, co umí nejlépe, je byznys. Začal s ním už hodně brzy. Byl sice vnukem bohatého švédského podnikatele a developera G. A. Svenssona, ale nechtěl jen tak se založenýma rukama čekat na lukrativní dědictví, na které měl podle závěti nárok, ale až po své padesátce. Z Eliasche se stal kapitálový manažer, kterým se ve světě byznysu přezdívalo kobylky. Naučil se to v New Yorku, kam po studiích ve Stockholmu přesídlil. On a jemu podobní odkupovali krachující společnosti, poté je vyčistili a ozdravili a se ziskem zase prodávali.

V osmdesátých letech založil společně s partnery v Londýně společnost Tufton Group. Během té doby se jim podařilo například postavit zpět na nohy uvadající obuvnickou firmu Scholl. V roce 1991 se ale Eliasch osamostatnil a založil vlastní firmu. O čtyři roky později odkoupil potápějící se rakouskou společnost Head-Tyrolia-Mares (HTM). Ta v té době byla už obrazně řečeno na smrtelné posteli, v posledních křečích, s dluhy ve výši 1,8 miliardy

osobnosti byznysu

FOTO: HEAD

| 136 |

Stone, reagoval na dotaz, jaký je mezi nimi vztah, velice stručně: „Bez komentáře.“ A víc nepřidal ani nikdy později. Zkrátka do svého soukromí veleúspěšný byznysman jen tak nahlédnout nenechá.

Je stejně tajuplné a neprostupné jako amazonské deštné pralesy…

Ochránce deštných pralesů

Soukromí? No Comment.

Paralela nikoliv náhodná. Že nejde amazonská zeleň dohromady s aktivitami tvrdého byznysmena?

Ale ano. V případě Johana Eliasche určitě. Šéfa Headu asi děsí mírné zimy, prý s nostalgií vzpomíná, jak v dětství jezdil od listopadu do března do školy na lyžích. „Dobře si pamatuji na zimy a léta ve Švédsku! Ale teď když v listopadu přijedu do Stockholmu, nedokážu si představit, že bych mohl jezdit do školy na lyžích. Je to tragédie,“ prohlásil Eliasch. Změnu klimatu přičítá oteplování planety a za příčinu označuje úbytek deštných pralesů. A rozhodl se je chránit po svém. Podle hesla: Chcete spasit planetu?

Kupte ji! Už v roce 2005 koupil 160 tisíc hektarů deštného pralesa v Manausu za 360 milionů liber. Jen proto, aby ho zachoval a zabránil další těžbě. Sám založil organizaci Cool Earth, která motivuje lidi pro ochranu deštných pralesů a každoročně se snaží odkoupit další pralesy. Snadné to ale není, protože narazil i na odpor brazilských politiků. Jeden z místních časopisů o něm napsal, že „tenhle švédský gringo by snad chtěl naši džungli odstěhovat do Evropy“.

Johan Eliasch je muž mnoha zájmů i tváří.

Tvrdý a úspěšný podnikatel, stejně jako zapálený ochránce životního prostředí. Kombinace zvláštní, ale fungující.

Zatímco Eliaschovy obchodní aktivity jsou nepřehlédnutelné – a není jich málo vzhledem k jeho angažovanosti ve správních radách několika dalších firem – do svého soukromí jen tak nahlédnout nenechá. Z manželství s Amandou, fotografkou a filmařkou, které se rozpadlo po 21 letech, má syny Charlieho a Jacka. Charlie se určitě nepotatil, byznys se nestal jeho životem. Neúspěšný ale není, vždyť si ve 20 letech odbyl jako operní pěvec velkou premiéru ve slavné newyorské Carnegie Hall. Když se Eliasch před pár roky objevil v Los Angeles po boku filmové divy Sharon

CHCETE ZACHRÁNIT TROPICKÉ DEŠTNÉ PRALESY?

ELIASCHOVY OVEČKY NA STARTU ZIMY 2017 – JAKO VŽDY, HODNĚ DLOUHÝ SEZNAM HVĚZD SVĚTOVÉHO LYŽOVÁNÍ

šilinků. Eliasch v prvních krocích zrušil veškeré vedlejší činnosti firmy, propustil zhruba tisícovku lidí a ukončil ztrátové výroby golfových holí a sportovního oblečení. „Byly to opravdu hodně těžké časy,“ přiznal před lety v rozhovoru pro Die Weltwoche, v jednom z mála, které kdy Eliasch poskytl.

Sázka na carving a zuřící Atomic Problémy a kostlivci na něj padali na každém kroku, celkem 46 bank po něm chtělo své pohledávky, zatímco HTM v té době každý měsíc ztrácelo 140 milionů šilinků. Do oživení firmy investoval své peníze, pomohly i banky. Ze všeho nejvíc podporoval výzkum a vývoj, aby díky inovacím dohnal a předstihl konkurenci.

Vyzval vývojáře, aby navrhli dokonalou tenisovou raketu, nejlépe z titanu či grafitu. V té době něco zdánlivě nemožného. „Vyzkoušejte to, než řeknete své ne,“ tlačil na vývojáře Eliasch. O několik měsíců později se staly první rakety z titanu skutečností a s nimi pomalu dobýval světový trh. Zrovna tak firma vyvinula raketu tlumící vibrace při úderu a eliminovala tak typické zranění zvané tenisový loket.

Head a Johan Eliasch se ukázali jako šťastné spojení – pro firmu i pro nového majitele. Přestože v devadesátých letech se zdálo, že budoucnost patří snowboardu, Eliasch měl jinou vizi a vydal se cestou výroby carvingových lyží.

A byla to skvělá volba. Odvážná sázka, která po letech krize posadila do sedla nejen Head, ale i další rakouské výrobce Atomic a Fischer.

Carvingové lyže ovládly lyžařské svahy. Eliasch si ale pomohl i dalšími cestami. Když se Head

ještě potácel nad propastí, rozhodl se nový majitel nalézt atraktivní reklamní tvář pro posílení image značky. Stal se jí Hermann Maier, sjezdařská legenda s přezdívkou Herminator. Atomic, předchozí Maierův partner, zuřil.

K získání Herminatora pro Head přitom stačilo v podstatě docela málo – Eliasch nabídl sjezdařské hvězdě zajímavou práci po skončení sportovní kariéry.

Za pouhé tři roky Eliasch otočil kormidlo uvadající společnosti na zcela opačnou stranu. Proměnil Head v silnou firmu, která vedle lyží a snowboardů vyrábí tenisové rakety a míče, potápěčské hodinky, sportovní oblečení a další produkty. Ve svých továrnách po celém světě zaměstnává několik tisíc lidí.

S pohodlnými 66 procenty akcií je Johan Eliasch jediným vládcem společnosti. A rozhodně nepomýšlí na to, že by Head měl někdy v nejbližších letech měnit majitele.

| 137 |

ANNONCE

BYZNYS SPOJENÝ SNĚHEM Vyrábíme sportovní sítě, bezpečnostní sítě a ochranné sítě pro všechny druhy sportů. Speciálně pro lyžařské skiareály, horská střediska nebo lyžařské školy dodáváme záchytné nebo vymezovací sítě s různou velikostí oka, ochranné matrace proti nárazu různých velikostí nebo lyžařské sněžné plůtky.

Více najdete na www.berger-huck.cz nebo volejte 466 673 306.

Lyžařská škola Sport areálu Klíny hledá kolegy do našeho týmu lyžařské školy. Jsme rodinný areál 90 km od Prahy a učíme 7 dní v týdnu, takže se s námi můžeš domluvit na jakýkoliv den, podle toho, jak se ti to zrovna hodí, a vydělat si můžeš 120–250 Kč/ hod.! Jsi z daleka a chtěl/a bys učit na plný úvazek? Rádi ti poskytneme ubytování v areálu. Pokud nemáš licenci, informace o licenci se dozvíš u nás. Hledáme i pokladní do školičky. Více informací na www.kliny.cz nebo 606 862 686.

Hledá se hlavní shaper do snowparku Rejdice Pokud máš rád snowboarding a nebo freeskiing a chceš strávit zimu v jednom z největších snowparků v ČR, tak tebe hledáme. Budeš se starat o snowpark, učit v něm skákat, organizovat v něm závody a půjčovat lyže a snowboardy. Za dobře odvedenou práci nadstandardní výplata plus ubytko a sezonka zdarma. Více info na 724 302 507 nebo rejdice@classicskischool.cz.

LŠ JPK Harrachov hledá posilu na pozici šéfinstruktor/organizátor výuky a nové instruktory lyžování!

Jsi komunikativní, loajální, flexibilní, zodpovědný, máš příjemné vystupování, domluvíš se anglicky nebo německy, rád a dobře lyžuješ a chceš strávit zimu na horách? Tak to hledáme právě tebe! Nabízíme odpovídající finanční ohodnocení, práci v mladém kolektivu, ubytování, skipas na volné lyžování a další benefity. Déle už neváhej a ozvi se nám na harrachov@jpk.cz nebo tel. 776 300 036.

K+K Ski School z východních Krkonoš s pobočkami v Janských Lázních a Peci pod Sněžkou hledá instruktory a pracovníky půjčovny. Pokud tě láká pracovat na horách, poznat krásy Krkonoš, zlepšit svůj skill, naučit se své dovednosti předat dalším, najít si nové přátele, začni pracovat pro nás. Volej na 731 655 426 nebo napiš na tonda@ski-school.cz.

Lyžařská škola SKOL MAX hledá do svého týmu instruktory lyžování. Skvělá práce na horách s řadou benefitů v nejznámějším lyžařském středisku v ČR. Plat až 350 Kč/hod., ubytování zdarma, proplacený kurz a celosezónní skipas k tomu. Čerstvý horský vzduch a nádherné prostředí v srdci Krkonoš. Nepropásni příležitost prožít zimu, na kterou budeš vzpomínat celý život! Více na www.pracujvespindlu.cz, nebo volej přímo šéfinstruktorovi Jirkovi 739 471 176.

Instruktor-ka lyžování / SNB ve Strážném v Krkonoších Hledáme nové kolegy! Pokud nemáš licenci, nevadí. Zařídíme ti kurz Instruktora lyžování APUL a ještě ti na něj přispějeme. Nabízíme dobré platové ohodnocení, garanci práce min. 5–7 hod. denně, a to celou sezonu, prima ubytování, rodinnou atmosféru firmy i střediska, personální zvýhodněné stravování, služební oblečení, skipas zdarma a super partu.

Volej 606 264 508 (Martin) nebo piš na info@xski.cz. Těšíme se na tebe!

SkiResort Live SCHOOL, areálová škola SkiResortu ČERNÁ HORA – PEC, působící ve střediscích Janské Lázně, Pec pod Sněžkou, Černý Důl a Velká Úpa, nabírá do svého týmu instruktory lyžování a snowboardingu. Pracuj a lyžuj s námi v největším SkiResortu v Česku. Vlastní skipas, výborný plat, společné tréninky a akce, firemní benefity.

Zájemcům se budou osobně věnovat Jirka Matějů (mateju@skiresort.cz, 777 801 050) a Ondra Kalaš (kalas@skiresort.cz, 777 122 187).

Řádkovou inzerci v sekci Annonce objednáte na SNOWbiz.cz/annonce

PEKLÁK ČESKÁ TŘEBOVÁ Hledáme instruktory do lyžařské školičky na víkendy, pracovní dny nebo celou sezónu. Nabízíme pohodový profesionální kolektiv, nadstandardní ohodnocení, areálové výhody. Volejte tel.

734 862 484. Dále hledáme vlekaře (zasněžovače). Nabízíme pracovní smlouvu na dobu určitou, zajímavou práci v dobré partě a areálové výhody. Rádi zaučíme. Více na tel.

736 518 002. Těšíme se na vás!

LYŽAŘSKÁ škola Yellow Point hledá pracovníky na zimní sezónu 2018/2019. Staň se instruktorem lyžování/snb v areálech po celé ČR. Máš rád zimní sporty a nechceš to dělat jen pro zábavu? My tě za to budeme platit. Rád se podělíš o své zkušenosti s ostatními? My tě to naučíme s profesionálním přístupem. Dokážeš to i v cizím jazyce? Tak to hledáme právě tebe! Zajistíme ti ubytování a zajímavý finanční příjem po celou zimu.

Máš zájem? Kontaktuj Terezu, tel. 739 182 060, tereza@ypoint.cz.

JPK Klínovec – Boží Dar JPK Klínovec – Boží Dar přijme instruktory lyžování/snowboardingu. Nabízíme práci na celou sezonu, nebo jen brigádu dle domluvy v lyžařské škole s letitou tradicí. Vyškolení zajistíme (APUL) a kurzovné proplatíme. Sleva na stravování, ubytování ve Skiareálu Klínovec, dobré ohodnocení (150–220 Kč/hod.) + další bonusy.

Požadujeme věk min. 17 let, znalost alespoň jednoho světového jazyka (AJ, NJ), flexibilitu, kladný vztah k horám, ke sportu a dětem.

Napiš nám na klinovec@jpk.cz nebo zavolej 725 700 902.

SKI SCHOOL BOUŘňák Máš rád hory? Lyžuješ a baví tě práce s dětmi?

Lyžařská škola na Bouřňáku v Krušných horách přijímá nové instruktory pro nadcházející zimní sezónu. Pokud nemáš potřebnou licenci, rádi pomůžeme s výběrem vhodného kurzu za zvýhodněných podmínek.

Informace písemně na info@skischoolbournak.cz anebo telefonicky na 606 120 089.

| 138 | HAPPY END

Poznejte

Najděte odpověď na soutěžní otázku: Jaká je nadmořská výška městečka, odkud je lanovkami zpřístupněn ledovcový areál zobrazený na fotce?

NÁPOVĚDA

Pět tyrolských ledovcových areálů je oblíbeným podzimním cílem nejen českých lyžařů – jeden láká celoročním provozem, další velkorysým zázemím pro děti, jiný zase vysokohorským klidem. Ten, který máte poznat, by se dal označit za nejslavnější. Skládá se ze dvou ledovcových polí, propojených lyžařským tunelem. Na zdejším svahu také každoročně startuje kolotoč Světového poháru. A jeho kulisy posloužily v nejnovější bondovce Spectre.

Odpovězte Vyhrajte

Na www.snow.cz/souteze vyplňte krátký soutěžní formulář. Šance na výhru není malá, neboť otázku najdete pouze na této stránce v časopise!

Pokud budete mít štěstí, vyhrajete: 4denní skipas pro 2 osoby platný na kterémkoliv z 5 tyrolských ledovců

NEVYTRHÁVEJTE

aktivační kód:

jméno:

1+1 ZDARMA

(1 DEN NEBO 1 VEČER)

datum návštěvy:

KAROLINKA ČESKO JAVORNÍKY

KUPÓN AKTIVUJTE NA WWW.SKIPAS-ZDARMA.CZ NEJPOZDĚJI 1 DEN PŘED NÁVŠTĚVOU A VYPLŇTE: aktivační kód:

jméno:

1+1 ZDARMA 1 DEN

datum návštěvy:

JEN S PLATNOU JÍZDENKOU ČD DO STANICE KAROLINKA (NEPLATÍ ZE ZASTÁVEK KARLOVICE, JANOVÁ, HOVĚZÍ, HUSLENKY, HALENKOV A NOVÝ HROZENKOV)

OBDOBÍ PLATNOSTI: 12. 1.–27. 1. a 9. 3.–31. 3. 2019

ČESKO KRKONOŠE

OBDOBÍ PLATNOSTI: DO 31. 10. 2018

KUPÓN NA SLEVU VE VÝŠI 1 000 KČ V E-SHOPU LEVNELYZE.CZ PASEKY N. JIZEROU

NEVYTRHÁVEJTE

OBDOBÍ PLATNOSTI: 19. 11.–21. 12. 2018

KUPÓN AKTIVUJTE NA WWW.SKIPAS-ZDARMA.CZ NEJPOZDĚJI 1 DEN PŘED NÁVŠTĚVOU A VYPLŇTE: aktivační kód:

datum návštěvy:

jméno:

1+1 ZDARMA 1 DEN OBDOBÍ PLATNOSTI: 1. 1.–31. 1. 2019

Nelze kombinovat s jinými akčními nabídkami a slevovými kupony

ČESKO ČESKÁ SIBIŘ

KUPÓN AKTIVUJTE NA WWW.SKIPAS-ZDARMA.CZ NEJPOZDĚJI 1 DEN PŘED NÁVŠTĚVOU A VYPLŇTE:

NEVYTRHÁVEJTE

MONÍNEC

JAK ZÍSKAT SKIPAS ZDARMA:

1. K upón aktivujte na www.SKIPAS-ZDARMA.cz nejpozději 1 den před návštěvou areálu. Obratem se zobrazí váš aktivační kód, který najdete spolu s datem návštěvy i ve svém uživatelském profilu.

(Před první aktivací je nutné se zaregistrovat pomocí e-mailové adresy.)

2. Na kupón vyplňte získaný aktivační kód, jméno a datum návštěvy areálu.

3. Kupón vytrhněte až při nákupu skipasu v pokladně areálu a odevzdejte jej.

Za kupón obdržíte při koupi jednodenního nebo večerního skipasu druhý jednodenní, resp. večerní skipas zdarma, a to v období 19. 11.–21. 12. 2018.

Každý má nárok na výměnu jednoho kupónu během platnosti akce. V případě, že aktivační údaje vyplněné na www.SKIPAS-ZDARMA.cz nesouhlasí s údaji na dokladu totožnosti nebo aktivace není provedena alespoň jeden den před návštěvou, nárok zaniká. Nárok na výměnu kupónu nelze vymáhat, a to zejména mimo udané datum návštěvy nebo při opakované návštěvě areálu. Změna vyhrazena.

www.moninec.cz

JAK ZÍSKAT SKIPAS ZDARMA:

1. K upón aktivujte na www.SKIPAS-ZDARMA.cz nejpozději 1 den před návštěvou areálu. Obratem se zobrazí váš aktivační kód, který najdete spolu s datem návštěvy i ve svém uživatelském profilu.

(Před první aktivací je nutné se zaregistrovat pomocí e-mailové adresy.)

2. Na kupón vyplňte získaný aktivační kód, jméno a datum návštěvy areálu.

3. Kupón vytrhněte až při nákupu skipasu v pokladně areálu a odevzdejte jej.

Za kupón obdržíte při koupi jednodenního skipasu a předložení platné jízdenky ČD do stanice Karolinka (neplatí ze zastávek Karlovice, Janová, Hovězí, Huslenky, Halenkov a Nový Hrozenkov) druhý jednodenní skipas zdarma, a to v období 12. 1.–27. 1. a 9. 3.–31. 3. 2019.

Každý má nárok na výměnu jednoho kupónu během platnosti akce. V případě, že aktivační údaje vyplněné na www.SKIPAS-ZDARMA.cz nesouhlasí s údaji na dokladu totožnosti nebo aktivace není provedena alespoň jeden den před návštěvou, nárok zaniká. Nárok na výměnu kupónu nelze vymáhat, a to zejména mimo udané datum návštěvy nebo při opakované návštěvě areálu. Změna vyhrazena.

www.skikarolinka.cz

PODMÍNKY:

Lze uplatnit pouze na zboží s dostupností „skladem (1 až 2 dny)“ při celkové minimální hodnotě objednávky 8 000 Kč. Do hodnoty se započítává pouze hodnota zboží.

Platnost kupónu do 31. 10. 2018.

Slevový kód: SNOW2018 – vložte do pole „promo kód“ v objednávce.

www.levnelyze.cz

JAK ZÍSKAT SKIPAS ZDARMA:

1. K upón aktivujte na www.SKIPAS-ZDARMA.cz nejpozději 1 den před návštěvou areálu. Obratem se zobrazí váš aktivační kód, který najdete spolu s datem návštěvy i ve svém uživatelském profilu.

(Před první aktivací je nutné se zaregistrovat pomocí e-mailové adresy.)

2. Na kupón vyplňte získaný aktivační kód, jméno a datum návštěvy areálu.

3. Kupón vytrhněte až při nákupu skipasu v pokladně areálu a odevzdejte jej.

Za kupón obdržíte při koupi jednodenního skipasu druhý jednodenní skipas zdarma, a to v období 1. 1.–31. 1. 2019 Každý má nárok na výměnu jednoho kupónu během platnosti akce. V případě, že aktivační údaje vyplněné na www.SKIPAS-ZDARMA.cz nesouhlasí s údaji na dokladu totožnosti nebo aktivace není provedena alespoň jeden den před návštěvou, nárok zaniká. Nárok na výměnu kupónu nelze vymáhat, a to zejména mimo udané datum návštěvy nebo při opakované návštěvě areálu. Změna vyhrazena.

www.skipaseky.cz

NOVINKY!

©SALOMON SA. All Rights Reserved.

Seznamte se s novými přístroji Suunto 9 Baro.

Seznam autorizovaných prodejců najdete na www.suunto.com

S

BO R CA T X A OO M B /

N

MORE SNOW FEEL, LESS WEIGHT. Vyvinuté ve spolupráci s odborníky a závodními lyžaři ze Salomonu.

Boty S / MAX CARBON představují nové a radikální řešení lyžařských bot.

Konstrukce Coreframe má tenčí skelet s vnitřní karbonovou výztuhou, čímž je S / MAX CARBON lehčí, citlivější a reaguje naprosto přesně, takže absolutně překonává předešlé srovnatelné modely.

Ucítíš hrany lyže a různorodost terénu, jako nikdy předtím.