Skrz naskrz 5/2019

STUDENTSKÝ UNIVERZITNÍ ČASOPIS Ročník 4. Číslo 7.

Skrz naskrz (studentský multioborový časopis) Ročník IV., 2019, číslo 7. Šéfredaktor: Mgr. Tomáš Rell Zástupce šéfredaktora: Dominik Šípoš Redakční rada: Kateřina Ortová, Lenka Brabencová, Anna Fučíková, Bc. Andrea Jaklová, Anna Brichová, Kateřina Žáková, Eliška Hrubá, Nikola Smutná Redaktoři: Pavel Hylmar, Kamila Spoustová, Mgr. Kateřina Doležalová, Denisa Malá Odborná spolupráce: Ing. Jan Petružálek Grafická úprava: Bc. Tomáš Kasapovský Vydávají studenti Univerzity Hradec Králové s podporou UHK Vychází čtyřikrát ročně.

Obsah

Úvodník

Úvodník ………………………………………………………………………………….….……....……..4

Vážené čtenářky, vážení čtenáři. Již

V neposlední řadě bych rád podě-

potřetí vás vítáme v tomto akade-

koval

mickém roce u studentského multio-

Šípošovi. Byl to právě on, kdo se

borového časopisu Skrz naskrz. Ten-

společně s Jakubem Sofkou (mimo-

tokrát jsme v rámci tématu zabrousili

chodem,

do vlastních řad a rozhodli se věno-

tohoto časopisu) podílel význam-

vat české národní povaze. Můžete se

nou měrou na zorganizování rekon-

těšit na velice fundovaný rozhovor

strukce pochodu za Jana Palacha.

s docentem Tomáše Petráčkem, na

O této akci si můžete přečíst v rubrice

článek o českém géniovi Járu Cimr-

Stalo se. Jsem přesvědčen, že takto

manovi nebo na osobní zkušenosti

odhodlaných studentů má naše uni-

ze života českých archivářů.

verzita celou řadu a že o nich v brzké

Rekonstrukce pochodu za Jana Palacha …………………………………………………..…....5 Ta naše povaha česká aneb pohled na český národ nejen očima zahraničí.............7 Rozhovor s Tomášem Petráčkem na téma Česká národní povaha……...…………......9 Jára Cimrman – největší fiktivní Čech………………….....…...……………………............15 Co se skrývá „pod skořápkou“ českých archivářů?..............................................19 Erasmus…………………………...…………………….....................................................21 Básně …………………………………………………................................……..................25

Protože jsme si dali za cíl propago-

svému

kolegovi

bývalým

Dominiku

šéfredaktorem

době mnohé uslyšíme.

vat v letošních číslech více erasmus

Blíží se zkouškové období a s ním

a mezinárodní mobility, rozhodli jsme

doba nervů. Za celou redakci bych

se vyzpovídat toho nejpovolanějšího

vám chtěl popřát, abyste tímto

– prorektora pro zahraniční styky

nelehkým období prošli jako nůž

doktora Zdeňka Berana. Originální

máslem, utrpěli co nejméně ztrát

inovaci jsme si pak dovolili udělat

a mohli se těšit na zasloužený odpo-

v zábavné sekci. Namísto tradiční kří-

činek. Např. u mistrovství světa

žovky a nově zavedené povídky jsme

v ledním hokeji, které s českou

dali tentokrát prostor poezii.

národní povahou rovněž souvisí.

Za redakční radu Mgr. Tomáš Rell

4

Rekonstrukce pochodu za Jana Palacha V pátek 25. ledna se po téměř čty-

Studenti a veřejnost se začali scházet

řech měsících příprav a plánování

v 15:30 před budovou bývalé rad-

uskutečnila rekonstrukce průvodu za

nice č. p. 1 na Velkém náměstí, kde

Jana Palacha. Akci stejně jako před

následně moderátor Jakub Novák

50 lety organizovali především stu-

pronesl několik slov na úvod. Připo-

denti královehradeckých univerzit

mněl, z jakých důvodů se pochod

a fakult, kteří tak navázali na činnost

uskutečnil v lednu 1969, tedy čin

svých předchůdců z LF UK v Hradci

a oběť studenta FF UK Jana Palacha,

králové a Pedagogické fakulty Uni-

který se na protest proti okupaci

verzity Hradec Králové. Celá akce,

ČSSR vojsky Varšavské smlouvy 16.

tedy její plánování i průběh, probí-

ledna upálil na Václavském náměstí

hala mimo školských institucí s pod-

a následně svým rozsáhlým zraně-

porou a záštitou Královéhradeckého

ním podlehl. Poté se průvod vydal

kraje a města Hradec Králové.

přes Adalbertinum, kolem Muzea

východních Čech a přes Tyršův most na Masarykovo náměstí, kde proběhl pietní akt. Zástupci studentů a představitelé jednotlivých univerzit/fakult položili smuteční květiny k fotografii Jana Palacha, která byla nesena po celou dobu v čele průvodu a následně umístěna pod sochu T. G. Masaryka. Po jednotlivých zástupcích položila květinu nebo zapálila svíčku i veřejnost. Následovala recitace úryvku z Máchova Máje nebo báseň Jana Zajíce, kterou složil k poctě svému studentskému kolegovi. Celou část na Masarykově náměstí uzavřela minuta ticha a československá hymna. Poté se někteří studenti a část veřejnosti přesunuli na FF UHK, kde proběhla beseda se signatářkou charty 77 a disidentkou Jarmilou Stibicovou.

Dominik Šípoš

5

Ta naše povaha česká aneb pohled na český národ nejen očima zahraničí

co zakokrhá kohout a chodí spát se

a realit, že odmítáme si připustit,

slepicemi.

že to jde i jinak? Proč jsme tak neo-

Moravané zase vidí lidi z Čech jako naivní, málo aktivní až doslova líné,

Říká se, co Čech, to muzikant. Ale

si nás v zahraničí pamatují jako pra-

taky, co Čech, to zloděj. Tak co

zvláštní národ někde v srdci Evropy.

je vlastně pravda? Možná obojí

Že máme pro ně špatně pochopi-

a možná nic. Každý jsme jinak ori-

telný humor a zvyky, které na vyspě-

ginální, všichni jsme sví. Jaké tedy

lejší státy působí až prehistoricky.

všeobecné předsudky o nás panují?

Velmi originálně ztvárnil povahu čes-

Pro okolní svět jsme dobří hokejisté,

kého člověka pan Troška ve filmu

statní

rezervo-

Slunce, seno … nebo pan Viewegh

vaní a nudní. Jsme ale prý i přátel-

v románu Účastníci zájezdu. Musíme

ští, ochotní pomoct a velmi čistotní.

pánům dát za pravdu, že dokázali

A jak to vidíme my? Ačkoliv by se

ztvárnit předsudky o Češích opravdu

neměli lidé, rasy ani národy škatul-

přesvědčivě.

Tyhle zkušenosti mě dovádí k otázce,

Ale předsudky nepanují jen v zahra-

zda, byť nezáměrně, nezaměňu-

pivaři,

nestranní,

kovat, musíme uznat, že prostě jsou nám některé povahy o něco bližší.

Občas si vezmeme domů něco, co nám nepatří a opravňujeme to tvrzením, že to je jen suvenýr z dovolené. Jak jinak taky nazvat ta maličká mýdla z hotelů. Pivo máme nejlepší na světě, tak se nedivme, že tak chutná nejen nám. A nejsme rezervovaní. Vlivem režimů v dějinách naší země jsme již mnohokrát dokázali zarputilost, neústupnost a bojovnost českého lva. Avšak nutno přiznat, že toto je pouze jedna část tváře, kterou nastavujeme světu. Většinou 7

ničí. Tahle typicky lidská vlastnost je hojně zakořeněná i v nitru celého českého státu. Například předsudky lidí z Čech vůči Moravě. Pravidelně se setkávám s opravdu úsměvnými situacemi, jejichž vlivem se často cítíte jako „neandrtálci“ nedůstojní

vychytralé a lehce úplatné. Jako lidi velmi uzavřené a velmi neochotné

chotni si připustit, že rozdílnost není vždy na škodu a že to naopak může znamenat krok vpřed? Jsme až tak neohleduplní, nebo se jen bojíme?

si připustit, že třeba jen potřebují

Když se rozhlédneme kolem sebe,

pomoci. Lidi, kteří si každé ráno

vidíme svět. Stížnosti a nespokoje-

nasazují neproniknutelnou mrazivou

nost s okolím, s podmínkami nebo

masku, kterou ukazují světu, jako by

i sami se sebou nás obklopují dnes

zapomenuli, co to je se smát. Jako

a denně. Tento svět je náš a je jen

lidi odtažité a chladné, bez radosti

na nás, jak bude vypadat a jak s ním

ze života. Osoby ignorující hodnoty

bude naloženo i nadále. Stejně tak je

člověka a úctu k tradicím.

i na nás, jak na nás bude nahlíženo.

jeme zaostalost s folklorem a daleko sahajícími zvyklostmi. Nebo naopak chladnou

uzavřenost

například

s obranným mechanismem. Nesnažíme se mezi sebou tak záměrně vytvořit propast, která by nás víc

Není důvod, proč bychom se měli bát nebo se stydět. Buďme národem hrdým i nadále, a pokud přece jen nalezneme něco, co by mohlo být lepší, tak jen nediskutujme … ale konejme.

Kateřina Bachůrková

a víc rozdělovala? Jak je možné, že

civilizované společnosti. Dle někte-

i když nás od sebe dělí jen několik

rých lidé žijící na území Moravy

set kilometrů, je naše realita každo-

nejspíš celé dny tráví destilováním

denního života a mentalita natolik

alkoholu zavření někde ve sklípcích.

odlišná, že je odsuzujeme už jako

Neví, co je Wi-Fi a signál na tele-

divné nebo jiné. Není to tím, že se

fonu mají, pokud fouká správně vítr.

bojíme vyjít ze své komfortní zóny,

Všude chodí v krojích, vstávají, jen

ze své bubliny zaběhlých zvyklostí 8

Rozhovor s Tomášem Petráčkem na téma Česká národní povaha Tomáš Petráček je teolog, církevní historik a římsko-katolický kněz. Vystudoval historii a etnologii na Ústavu hospodářských a sociálních dějin FF UK Praha a teologii ve švýcarském Fribourgu a CMTF PU v Olomouci. Přednáší historii na KTF UK v Praze a na PdF UHK v Hradci Králové, kde je zároveň vedoucím Katedry kulturních a náboženských studií. V Hradci působí také jako kaplan univerzitní obce. V roce 2013 byl jmenován postulátorem procesu blahořečení pátera Josefa Toufara.

Nebavíme se o povaze lidí, ale spíše

O tom panuje velká diskuze mezi

o typu chování nebo reakcích, které

historiky, filosofy a mysliteli. Někteří

společnost projevuje v důležitých

tvrdí, že něco takového existuje

momentech nebo krizích. Teď se to

a snaží se to definovat a jiní to zase

hodně diskutovalo právě u tzv. Osmič-

vyvracejí. Myslím si, že něco jako

kových let. Pokud jde o klasické ste-

národní povaha není, ale existují

reotypy jako „Češi se ohnou a nebo-

určité vzorce jednání nebo většinová

jují“, tak to myslím není spravedlivé.

mentalita, které stojí za to rekon-

Existuje česká sebemrskačská tra-

struovat nebo se je snažit popsat.

dice. Češi mají tendenci se shazovat

hrdé, sebevědomé nebo naopak ušlápnuté, a postupovat generalizacemi. V dějinách se věci vyvíjí a mění. Není to něco, co je dané jednou provždy. Také ta generalizace je na tom nejproblematičtější, protože se vztahuje na všechny.

valvovat. Češi odmítají patos, což je

ných evropských zemích se nacisti

na jednu stranu pozitivní, je to pre-

snažili vytvořit z místních divize SS,

vence proti nacionalismu, ale na

a většinou je opravdu postavili, tak

druhou stranu bez pozitivních vzorů

u nás to nikdy ani nezkusili. Nikdy

to moc nejde.

vážně nepřemýšleli, že by z českých fašistů udělali divizi SS, která by bojovala po boku Německa. Němci nás měli za tak vyhraněné vůči jejich

Existuje něco jako národní povaha?

Nelze říct, že jsou nějaké národy

odboje. Zatímco v jiných okupova-

a tvrdit, že jsou národem Švejků nebo že tu bylo hodně kolaborantů a udavačů za války a tak dále. Přitom míra udavačství nebyla vyšší než v jiných okupovaných evropských zemích. Češi měli svůj rozsáhlý a vypracovaný odboj a dokázali věci, které

režimu a tolik nám nedůvěřovali, že k tomu neudělali žádné vážné kroky.

To je věc, která není samozřejmá.

Nemohl tento postoj k autoritám vzniknout již za rakousko-uherské monarchie? Z nějaké nemožnosti seberealizace?

Myslím si, že Češi měli spoustu prostoru pro seberealizaci. Dnes už to tak historici, kromě zastydlých komuni-

Takže je to tedy tak, že se Češi

stů a nacionalistů, vůbec nevnímají.

obecně považují za pesimisty?

Během krátké doby se České země

To ano, některé národy to mají obrá-

velmi

ceně a snaží se zdůrazňovat pozitivní stránky. Nafukovat svá vítězství a pěstovat kult klíčových osobností, zdůrazňovat jejich zásluhy. Kdybychom se měli bavit o nějakých neblahých českých trendech, tak jeden

intenzivně

modernizovaly

a vznikl kompletní moderní národ se svými průmyslovými, politickými a intelektuálními elitami. To všechno vzniklo v rámci Rakouska-Uherska.

Pro většinu Čechů byl vztah k tehdejší monarchii a například k Fran-

z nich je bytostná potřeba sho-

tišku Josefovi vyloženě pozitivní.

dit

To se začalo měnit až na samém

nebo

zrelativizovat

jakékoliv

morální autority a vzory, například útoky na Václava Havla. Jakmile se objeví někdo, kdo by mohl hrát roli morální autority, kterou by společ-

konci, ale dlouho si i české vůdčí politické elity nedokázaly představit budoucnost jinak než v rámci Podunajské monarchie. I tam jsou

nikdo jiný nedokázal. Nejvýše posta-

nost respektovala a která by ji táhla

Takže se jedná o národní povahu

vený nacista zabitý za druhé světové

k náročnějším hodnotám, tak se

obecně zásadním přelomem byla až

v uvozovkách?

války byl Heydrich, dílo českého

objeví protitlak, který se ji snaží zde-

první světová válka. U nás to hodně

9

jistě velké otřesy ve víře v elity, ale

10

přebila radost ze vzniku samostat-

ze strany Německa, kde po okupaci

dřívějším dobám. Nevnímají se jako

utů. Individualismus je neskutečně

ného státu. Pak tu byl masary-

následovalo šest ponižujících let. Pak

součást nějakého celku, ale sledují

náročný.

kovský étos, obdivovaní legionáři

v roce 1948, kdy došlo k podcenění

své vlastní životní strategie a tyto

a

českých

komunismu ze strany politických

kolektivní identity už pro ně nejsou

národních dějin, ve kterých bylo

elit, které málo vzdorovaly v období

založení Československa vyvrchole-

1945-48. Nakonec v roce 1968 vše

tak důležité. Minimálně pro mladší

ním vývoje, ale První republika skon-

skončilo příjezdem sovětských tanků

čila nešťastně deziluzí a zklamáním

a “spřátelených” armád. Společnost

z okupace. Miliony lidí chtěly bojovat

jako by si zvykala, že nerozhoduje

a bránit republiku, ale nakonec byly

o vlastním osudu, že se o něm roz-

poslány domů a politické elity jim

hoduje někde jinde a nejlepším

řekly, že je sice dobře být připravený

způsobem přežití je sklonit hlavu

podat nejvyšší oběť, ale nakonec, že

a rezignovat.

pokrokářský

výklad

o to nestojí.

generace. To vyvolává určitou krizi identity, která se projevuje například návratem k nacionalismu, fundamentalismem, strachem z migrantů a obecně ze společenských změn.

Zčásti je to také tím, že velká část historické paměti starších generací je už v dnešní době vlastně nepouži-

V dnešní době mají velký vliv tech-

telná kvůli technologickému rozvoji.

Pro pochopení současné situace je

nologie a různé sociální sítě. Soci-

V jedenáctém, třináctém a osmnác-

důležité i to, že naše země přišla ve

ální a kulturní hranice mezi národy

tém století se žilo podobně, zatímco

třech vlnách o velkou část elit. Jednu

se stírají, proto se ptám, jestli vůbec

teď se život nelidsky rychle mění.

část zabili nacisté za druhé světové

potřebujeme něco jako národní

války. Další část odešla po roce 1948

povahu?

nebo byla zlikvidována komunis-

Záleží na tom, jak lidé konstruují svou

tickým režimem, a dokonce i elity,

identitu. Dříve se lidé vnímali jako

které si sami komunisté postupem

součást nějakého národního a stát-

času vytvořily, tak část z nich zase

ního celku. Identita se tvořila pomocí

utekla po roce 1968. Tohle nemůže

historické paměti a zároveň jejím

být bez dopadu na strukturu a stav

budováním. Velmi se zápasilo, jak se

společnosti. Když chybí myšlenky

ta paměť bude konstruovat, jestli to

a postoje kvalitních elit, tak je to

bude paměť komunistická, katolická,

znát. Ještě k tomu ta trojí zkušenost

občansko-agrárnická

brutálního násilí až znásilnění spo-

testanská, ale dnes se lidé vnímají

lečnosti… První začalo v roce 1938

mnohem více individualisticky oproti

11

nebo

pro-

Otázkou je, jestli je tu vůbec prostor pro kolektivní identitu. Není lepší se vydat cestou individuální identity, aby se člověk srovnal sám se sebou?

Přijde mi, že když se podíváme do historie dvacátého století, tak vidíme u lidí nejdříve nadšení jako „cinkání klíči“ a pak deziluzi a zklamání. To je možná ta rezignace, o které jste mluvil.

To kritizoval už Havlíček a Masaryk, že se Češi snadno nadchnou, ale nemají vůli ke každodenní práci na demokracii a udržování svobody.

V osmnáctém a devatenáctém století, právě když řádil nacionalismus, byla jedna z pangermánských myšlenek, že Slovani jsou otrocké národy, které si nedokáží sami vládnout. Za První republiky si Československo vládlo samo docela dobře.

Ještě bych k tomu chtěl říct dvě věci. První, že máme tendenci posuzovat dobu, ve které jsme, kriticky

Jenomže to je náročné a pracné.

a myslet si, že normální stav je nějaká

Často to končí tím, že lidé mají různé

statická ideální stabilita, ale těchto

úzkosti a deprese. Lidé pak přetěžují

momentů je v historii málo. Dějiny

vztahy a snadno nalétnou různým

jsou samé větší nebo menší krize, ať

demagogickým politikům a obchod-

už hospodářské, společenské nebo

níkům se strachem. Plní se čekárny

politické. Navíc většinou společnost

psychoanalytiků

funguje jako údržba a jen čas od času

a

psychoterape-

12

se objeví nějaký starosta, premiér

konfliktem, který nás dostal na peri-

vlivy židovské nebo italské kultury.

nebo král, který má vizi a schopnosti

ferii tehdejší Evropy.

Vzniklo tu velké množství památek.

Ale teď trochu pozitivně. Co jsme

Dobře, a co bude dál? Co přejete

my, Češi, dali světu dobrého?

Čechům?

Když jsem studoval ve Švýcarsku,

Jsou tu dobrá znamení v podobě

a nějak to nakopne, posune, ale to je spíš výjimka než normální stav.

Ještě když se vrátím k těm vzorcům, tak v české tradici je takový

tak mi jeden Američan řekl, že nás

moment, kterému říkám promrhané

Čechy vnímají jako národ modelek

konjunktury. O tom už v roce 1925

a hokejistů. Tenkrát před 15 lety

mluvil vynikající český historik Josef

mě to docela pohoršilo, přišlo mi to

Pekař - pokaždé, když Češi něčeho

banální, ale co bychom za to dnes

dosáhnou, tak si to potom sami zkazí

dali. Teď vážně. Světu jsme toho dali

neschopností udržet si ten úspěch

moc. Spoustu hudebníků, malířů,

a rozvíjet ho. To si myslím, že tu do

architektů, inženýrů. Třeba v První

značné míry je. Od počátku našich

republice nebyla žádná samozřej-

dějin je jedno z velkých témat snaha

most, že se v tom chaosu tehdejší

o posunutí se z pozice mezi jádrem

doby podařilo udržet něco jako Čes-

evropské civilizace a její periferií

koslovensko. Václav Havel je obrov-

pevně do jádra. My jsme součástí

ská a unikátní persona. Podívejte

západu a nejsme úplná periferie jako

se, jak to vypadalo, když přišel do

Pobaltí nebo Balkán, ale také nejsme

Kongresu v USA. Dále pak tradice

úplně součástí jádra, kam patří napří-

českého

klad Porýní nebo severní Francie.

občanskoprávní étos, který vyzna-

Několikrát jsme se tomu přiblížili,

čoval ještě 20 let po revoluci 1989

ale pokaždé to nějak nedopadlo. Pří-

naši zahraniční politiku. Ze starší

kladem je, když jsme se díky stříbr-

doby je toho také dost. České země

nému bohatství a vládě posledních

byly od třináctého století unikátní

Přemyslovců a Lucemburků opravdu

a multikulturní, naši Němci se vní-

posunuli do toho jádra, tak to skon-

mali jako německy mluvící Češi až do

čilo náboženskou rozepří, husitstvím,

devatenáctého století. Jsou tu velké

13

undergroundu

a

vůbec

probouzení občanské společnosti.

Výhled není tak katastrofický a jednostranný. Záleží na tom, jak se zmobilizuje a politicky zorganizuje proevropsky smýšlející a demokratická část obyvatelstva. Dlužíme to mladším generacím. Ono se pořád nadává na Evropskou unii, ale všichni v ní nakonec chtějí žít. Dokonce i ti migranti přicházejí, protože unie nabízí největší míru svobody a prosperity. Bylo by dobře, kdyby si právě mladá generace uvědomila, že to není žádná samozřejmost a zbavila se apolitického postoje a nezájmu o veřejné věci.

Pavel Hylmar

14

Jára Cimrman – Největší fiktivní Čech „Největším světovým spisovatelem, vynálezcem, malířem, fyzikem, lyžařem a filosofem za posledních sto let byl český velikán Jára Cimrman. Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat.“ (Jára Cimrman ležící spící,

Zdeněk Svěrák a Ladislav Smol-

ruhodné, ale to není vše. Cimrman

jak napsali dohromady 15 her, jež

má navíc své vlastní muzeum, přes-

jsou uváděny jako mistrovské kusy

něji řečeno Muzeum a Maják J. C.

Járy Cimrmana, a prostřednictvím

Jedná se o rozhlednu, jejíž přízemí

vědeckých seminářů, které předchází

je uzpůsobeno jako muzeum, kde

každé divadelní hře, vykreslili jeho

si lze prohlédnout sbírku nejrůzněj-

1983)

podrobný portrét se všemi talenty

Když se mluví o české národní povaze, nelze vynechat takový fenomén, jakým je Jára Cimr-

i nešvary. Dnes už je Jára Cimrman

man. Těžko říci, zda by si u jiného národa dokázala získat takovou oblibu a slávu postava

dobře znám jako spisovatel, princi-

veskrze fiktivní. Domnívám se, že předpokladem pro něco takového je smysl pro humor

pál kočovné divadelní společnosti,

a recesi, což jsou rysy jednoznačně pozitivní, umožňující národu zachovat si i v těžkých chvílích zdravou mysl. A nebudeme si nic namlouvat, rysy u tak malého národa, jako je ten náš, bezpochyby nepostradatelné.

si nejspíš představit, jak dalekosáhlý

tivní, ale nelze ho označit za postavu

dopad tento čin bude mít. Cimrma-

neexistující. Zrodil se jako myšlenka,

nologové si dali za úkol seznámit

aby postupem času získal téměř

český národ s jeho opomenutým

pevné obrysy. Poprvé se jméno Járy

a neuznaným géniem z přelomu 19.

Cimrmana objevilo roku 1966 v Čes-

a 20. století, jehož pozůstalost se

koslovenském rozhlase v nealkoho-

našla v pojizerské vesničce Liptákov,

lické vinárně U Pavouka, v pořadu

a to se jim rozhodně povedlo.

Cimrmanova osobnost a životopis, jak je známe dnes, se však začaly rýsovat až později. Když na konci šedesátých let zakládalo pár nadšenců (Zdeněk Svěrák, Jiří Šebánek, Miloň Čepelka a Ladislav Smoljak) Divadlo Járy Cimrmana, nedokázali

15

datel, kriminalista a samozřejmě horlivý obránce českého národa,

Jára Cimrman je sice postavou fik-

Zdeňka Svěráka a Jiřího Šebánka.

vynálezce, pedagog, hudební skla-

který doplatil na to, že ve své době nenašel uznání a je tedy na nás, aby byla alespoň zpětně náležitě doceněna jeho genialita.

ších Cimrmanových vynálezů a předmětů, které používal. Nechybí ani Cimrmanova busta, jejíž rysy jsou však značně strhané a o podobě českého velikána nám tak mnoho nenapoví. Pro muzeum bylo vybráno příznačné místo, vesnička Příchovice na pomezí Jizerských hor a Krkonoš, která je oním bájným Liptákovem, kde byla nalezena truhla s Cimrmanovou pozůstalostí. Přímo vedle roz-

Už to, že je dnes Jára Cimrman ve

hledny se mohou turisté občerstvit

všeobecném povědomí a jen málo-

v hostinci U Čápa a ochutnat Cimr-

kdo o něm nikdy neslyšel, je pozo-

manovo pivo „Světoběžník“.

Příchovický „pomník“ všestranného

T. G. Masaryka. Cimrman už je

génia založili sami jeho stvořitelé,

zkrátka nedílnou součástí české kul-

ale jsou důkazy o tom, že Cimrman

tury, s čímž sice můžete nesouhlasit,

je inspirací i pro širší lidové vrstvy.

ale to je to jediné, co s tím můžete

Nedaleko Semil ve vesnici Nou-

dělat.

zov vybudoval nadšený amatérský cimrmanolog

nejnižší

rozhlednu

J. C. Je to vlastně taková ohrádka,

Kateřina Žáková

jejíž podlážka se nachází mírně pod úrovní okolního terénu. V Českém ráji pod Klokočskými skalami jsou zase necky s otiskem dětské ručičky malého Járy.

Cimrmanův věhlas však dokazuje ještě jedna skutečnost, kdyby nebyl vyřazen z hlasování o Největšího Čecha pro svou neexistenci, stal by se vítězem a předstihl by jak otce vlasti Karla IV., tak tatíčka národa

17

18

Co se skrývá „pod skořápkou“ českých archivářů?

BE NICE TO ARCHIVISTS THEY CAN ERASE YOU FROM HISTORY

Téma tohoto čísla je zajímavé v tom,

v dávné minulosti, kde byli v bada-

že má přinést jakousi sebereflexi

telně obsluhováni podivnou bytostí

ohledně naší české povahy. Ta má

s šedivými vlasy a optickými sklíčky

ale také několik specifik a fenoménů

tlustými nejméně pět centimetrů.

a troufám si říci, že archiváři jsou

Ráda bych se pokusila tento mýtus

jedním z nich.

podobný tomu o lochneské příšeře

Když jsem byla přijata na studium archivnictví, říkala jsem si, jestli nezapadnu mezi dav tichých studentů s brýlemi, vášnivou touhou zkoumat do noci prastaré písemnosti, denně pročítat stohy knih a nakonec platit za asociálního človíčka, který je sice chodící encyklopedie, ale ve

vyvrátit. Pravdou je, že jsou archiváři povětšinou tišší a neškodná stvoření, která nosí brýle (ale v poslední době už se díky pokroku skla zužují a když přidáme trendy obroučky, tak jsme dokonce „in“). Dále to jsou nejčastěji lidé milující historii a mající velkou úctu ke všemu, co se z minulosti

skutečnosti s emoční inteligencí na

zení s archivním materiálem, víceméně nemožné. Zkrátka jsou to duší historici a ochranitelé dávné minulosti a za to jim patří obdiv a dík (a to píši tak nejobjektivněji, jak jen můžu a umím), ať už do výše uvedené škatulky zapadají, anebo se jí naprosto vymykají.

Ano, někteří totiž dokonce žádné brýle nenosí, chodí oblékáni podle

knih, ale krásné roky života.

hodně čtou a píší odborné články,

Takže až půjdete navštívit archiv

ale dokážou se i uvolnit na nějaké společenské

akci

nebo

dokonce

komunikovat s lidmi na úrovni. Prostě není archivář jako archivář. Stejně jako všude jinde na světě nebo jen v České republice. Každý jsme indiprávo. Nikdo není víc ani míň, ať už

konci článku, abych vás nepřipravila

nebo vám někdo odhodlaně poví, že studuje archivnictví, nechte předsudky stranou a uvědomte si, že je to jediná bytost, která má schopnost vás vymazat z historie. :) Mgr. Kateřina Doležalová

chodí s brýlemi z počátku 20. století,

o napětí.)

nebo s brýlemi zn. Ray-Ban; studuje

Co si budeme povídat, to je před-

archivnictví, nebo medicínu.

stava většiny lidí, když se řekne to

A já vám něco povím, ať už je ta

magické slůvko „archivář“ nebo když

dochovalo. Někteří by se nejraději

někomu řeknete, že to archivnictví

s

„nedejbože“ i studujete. V někte-

skvosty každý den „poňuchňali“, ale

rých tento obor vzbudí hrůzu, hro-

to už je vzhledem k bezpečnostním

madu otazníků nebo dokonce nelibé

opatřením, kdy je nutno nosit za

vzpomínky

všech okolností rukavice při zachá-

19

kterým to nebylo jen studium stohů

nejnovějších trendů, doma si sice

viduální a na to máme také svaté

nule. (Jak to dopadlo, se dozvíte na

slem pro humor a krásnou duší, díky

na

návštěvu

archivu

těmi

nejúžasnějšími

listinnými

naše česká povaha jakákoliv, ať už se o archivářích říká cokoliv, já jsem neskutečně vděčná, že jsem se před těmi x lety na studium archivnictví přihlásila, potkala jsem díky tomu neuvěřitelně úžasné lidičky se smy20

Erasmus

Evropě (přesněji řečeno mobility

je dost často třeba mít našetřeno

mezi členskými státy EU, členskými

něco málo navíc. Co myslíte vy?

státy

Okolo tématu Erasmu, zahraničních mobilit, výjezdů do zahraničí a podobně existuje velké

Evropského

hospodářského

prostoru, tedy Norskem, Islandem

množství mýtů, kterých je tolik, že je často problém se vůbec vyznat v tom, jak to vlastně

a Lichtenštejnskem, dále Tureckem

funguje. Rozhodli jsme se tedy udělat rozhovor s naším, loni na podzim jmenovaným, pro-

a bývalou jugoslávskou republikou

rektorem pro zahraniční vztahy doktorem Zdeňkem Beranem.

Pro začátek: z vlastní zkušenosti

A co ta studentská mobilita? V čem

vím, že se studentům občas pletou

se liší?

pojmy Erasmus a studentská mobilita. O co přesně jde?

Erasmus+ je dle přesné definice „vzdělávací program EU na období 2014–2020, který podporuje spolupráci a mobilitu ve všech sférách vzdělávání, v odborné přípravě a v oblasti sportu, mládeže a neformálního vzdělávání“. Po roce 2020 se pochopitelně očekává, že bude pokračovat,

protože

se

jedná

o velmi úspěšný program EU, v němž se dokonce uvažuje o výrazném navýšení finančních prostředků. Čili Erasmus+ je zjednodušeně řečeno obrovský balík peněž, díky němuž mohou studenti cestovat za zahraničními stážemi či studijními pobyty,

Studentskou mobilitou může být semestrální pobyt na partnerské

Severní Makedonie) a dokonce část mobilit mimoevropských.

Co naše univerzita, jsme úspěšní?

Jak si stojí naše univerzita v této oblasti?

vysoké škole, odborná či pracovní stáž

Pokud jde o studenty UHK, kteří vyjíž-

na instituci korespondující s odbor-

dějí na studijní pobyt, pak si stojíme

ností daného studenta, pro začátek

vcelku dobře, hlavně výjezdy za úče-

bývají vhodné také kratší mobility,

lem odborných stáží a výjezdy mimo

jako například účast na zahraničních

náš kontinent jsou stále častější.

konferencích, workshopech, letních

Velmi dobře jsme na tom ovšem jen

školách a tak podobně.

v některých oborech. Rezervy proto

Takže Erasmus se vztahuje jenom na členské státy EU, nebo spolupracující, typu Norsko například.

Zatímco studentská mobilita je

spatřuji právě v tom, ukázat i studentům z oborů, kde se dosud tolik nevyjíždělo, že studijní pobyt či stáž v zahraničí má smysl.

Nejsem si jistý, napadlo mě například vidět fungování společnosti, školský systém, ale to vlastně souhlasí i s vaší odpovědí. Ale například mě, jakožto studenta, který kromě historie a češtiny studuje pedagogický základ, by zajímalo Finsko, protože jejich systém je často kladen za vzor.

Můžete se, stejně jako každý jiný student snadno podívat na naše partnerské univerzity rozdělené podle fakult na stránkách UHK. (https:// www.uhk.cz/cs-CZ/UHK/mezinarodni-spoluprace). Pokud jde o Finsko, vaše fakulta, tedy PdF, momentálně Finsko v nabídce bohužel nemá, ale máte velmi aktivní a přátelskou proděkanku, proto buďte aktivní a klidně vyjádřete svá přání. Dele-

možná v podstatě kamkoliv, kde

Mimoevropské rostou. Co myslíte,

gace UHK i v letošním roce navštíví

mohu studovat svůj obor a máme s

že ta tím stojí?

několik významných světových vele-

univerzitou partnerskou smlouvu?

Chápu to dobře?

Zřejmě lidi víc láká exotika, Evropu už do jisté míry znají. Také si dovo-

trhů, kde bude jistě možné navázat kontakt s Finskem.

ale také velmi efektivní administ-

Ano, Erasmus+ je projektový rámec,

lím říci, že Češi bohatnou, tak asi

Jak je na tom UHK a zahraniční

rativní rámec, díky němuž lze tento

který nám finančně umožňuje rea-

i dnešní studenti mají více prostředků

studenti? Dá se říci, že jsme láka-

pohyb osob organizovat.

lizovat drtivou většinu mobilit po

od rodičů, protože na „mimoevropu“

vou destinací? Odhaduji především

21

22

kvůli svému pohybu na FF, s tím že

zím na očkování ohledně své příští

šenosti v zahraničí téměř zcela podle

tam potkávám množství studentů

zahraniční cesty a potkávám se tam

vaší vůle a kdy většina má ještě sne-

z Jižní Ameriky nebo Afriky.

s lidmi, kteří platí opravdu velké

sitelnou zátěž povinností, protože

peníze za dovolené a výlety do exo-

to jsou faktory, které se ve vašem

tických končin, přitom naši studenti

životě s vysokou pravděpodobností

k tomu mají velice snadný přístup

již nebudou takto výhodně vyskyto-

v rámci svého studia, což je opravdu

vat.

UHK navštěvuje rok od roku stále více zahraničních studentů. Je důležité toto skutečně využít a utvářet mezinárodní kurzy a třídy, nenechat

škoda nevyužít. Ale stejně je to

cizince a domácí studovat a žít na

i s Evropou. Je tu ještě tolik co pozná-

dvou vzdálených planetách.

vat, čím se inspirovat, moře v Chor-

Myslíte tedy, že studenti UHK se

vatsku a pár eurovíkendů skutečně

nedostatečně snaží „spřátelit“?

k poznání Evropy a její rozmanitosti nestačí.

Je to výzva i pro studentské kluby.

UHK má velmi dobře nastavené procesy komunikace a leckde fungují

Jaké největší výhody má podle vás

skvělé studentské spolky, tady bych

cesta do zahraničí za studijním úče-

chtěl opravdu moc za jejich zápal a nasazení poděkovat, ale určitě v mnoha oborech jsou rezervy a ty já právě vidím i ve větším propojení se zahraničními studenty na UHK – ale chápu, že to není vždy jednoduché. Je super, že se u nás schází i spolky ze všech fakult dohromady

lem?

Pozdější profesní život bude často o konexích, a tak teprve časem doceníte možnost stavit se u známého v Mexiku, požádat o scan v knihovně kamaráda z Německa, dostat přeposlanou nabídku práce od spolužáka

Co byste tedy vy osobně studentům nebo všem, kdo cestu do zahraničí za poznáním plánují, doporučil?

Těm, kdo ji již plánují, už nemám příliš co doporučit, ti udělali správné rozhodnutí, kterého v naprosté většině nebudou litovat. Možná jen, aby se nenechali zviklat a dotáhli své plány až do úspěšného konce.

Z průzkumů ale vím, že je velké

z Francie apod. A i kdybyste netoužil

množství studentů, kteří o výjezdu

pracovat mimo hranice České repub-

do zahraničí vážně přemýšlí, ale

fakult, budovat značku UHK – uzavřít

liky, tak je důležité dokázat komu-

nakonec se nerozhoupou… právě

se v růžové, modré, zelené či žluté

nikovat a chápat jiné kultury, to je

ty bych rád oslovil, aby to vzali

bublině je málo – to je jako koleje

jedním z hlavních principů demokra-

jako osobní výzvu, byli odvážní

v Bradavicích, ale celek, za který

cie a svobodné společnosti. Jeden

a využili ten poměrně krátký čas, kdy

všichni kopeme, je jedině UHK.

příklad k tomu, já zrovna dochá-

nám nějaká organizace zaplatí zku-

– něco takového také vidím jako svůj úkol: dávat dohromady lidi z různých

23

Dominik Šípoš

24

Básně Slunce zapadlo

Je ráno,

a tma ve své pýše

v kostele z pálených cihel

neodpouští

mluví kněz v taláru okrových barev o naději

opilcům prostopášnosti.

Gotické stíny barokních věží u kostela a ozdobné klepadlo si žádá heslo

a já cítím na patře chuť kávy a azbestu, napůl robusta hádám další ráno bez tebe.

jako chrliči v Notre-Dam. Zapadá slunce za kouř ze solné drti, ještě se leskne na hladině řeky.

Mrzne, obloha temní i myšlenky se zaobírají smrtí. Čekám, chvěji se zimou a modrými výčitky začínám chápat, že kostelník otevírá dveře až ráno a že já stejně neznám ta správná slova ani mluvnici,

Listopád veršů ospalých, Ti trnem v noci na rty kreslí, jak malíř prstem na kalich, podivná slova, divné runy, jejichž překlad bychom neunesli ...

abych formuloval věty v jazyce, který jde tak lehce vyjádřit doteky, ale tak obtížně slovy.

25

Martin Šeba