Pro Hedviku

Amélie T.

LListy, jejich složitý tvar a jedinečnost každého druhu.

Listy, jejich složitý tvar a jedinečnost každého druhu. Přemýšlím o tom, jak ladně padají ze stromů a lehce se usazují na zem, stejně jako kávová usazenina na dno šálku. Spadne a zůstane nehnutě ve spletitých obrazcích. Odkryje zkřivené větve, které jsou ohnuté do různých úhlů. Strom odhalí svou jednoduchost a pod ním se vytvoří hromada oranžové, žluté a hnědé barvy. Přemýšlím o dětech, které se listím proběhnou. Budou z toho celé nadšené, obdivují šustění a vykopávají listy co nejvýše k obloze. Napadl mě obraz se dvěma kamarády, milenci nebo klidně rodiči, jeden nedává pozor a ten druhý mu nad hlavou vytvoří oblak, ten pod ním už jen cítí, jak se listy zachycují všude, kde se jen udrží. Tak bych si představila začátek listové potyčky. Známe určitě někoho, kdo u každého stromu hledá kaštany, ať už tam mají být nebo nemají, vždy je objeví. Přijde pak za vámi a začne “hele, přinesl jsem ti kaštan”. Až skončí podzimní období, najdete v kapsách kaštany různých velikostí a barev. Některé, opravdu lesklé a hezké si ale objevovatel schová pro sebe a později je doma pokládá úplně všude. Kočky si s nimi rády hrají a babička na ně ráda nadává. Není to úplně šťastné, ale patří to k tomu. Ráda pozoruji, jak listí mizí ze stromů a postupně i ze země. Tohle kouzlo ponurého podzimního času má ráda jedna dívka. Nedá se říct, že by našla krásu úplně ve všem, ale dokáže ji najít tam, kde ji ostatní nevidí, jako třeba v chladném listopadovém dni. Líbí se mi, když projdeš kolem uschlé větvičky s listy a začneš je drtit, posloucháš jak praskají, šustí a usmíváš se. Máš z toho radost, jdeš dál a snažíš se najít další takový kousek. Ostatní přihlíží a nepřipustí, že tohle příště zkusí, protože je to nadchlo. Nenápadně si to od tebe převezmou a příště je to potěší taky. Líbí se mi na tom ta jednoduchost. Nechme radost, štěstí, vyplout na povrch a zkusme najít kus půvabu v každodennosti. Hledáme složité věci, ale krása přitom zůstává v těch nejjednodušších.