A nejmocnější byla slova

Velké vzhůronožné domy Fialové ševelící stromy Rostliny s alabastrovými květy Zlatem pokryté brány mezi světy

Stébla trávy ze slunečních paprsků Skleněný palác ukrytý v náprstku Králové, co kalhoty naruby nosí Místo koruny pak paroží losí

Velkolepé bitvy na pláních podivna Ve sklepeních ukrytá knihovna Kámen, který se do mísy leje Hruška, která se jablku směje

Elfové s trpaslíky vedou hádky Víly a skřítci jarní mají hrátky Hobit na zápraží dýmku kouří Lesem cválají kopyta kentauří

Na hromadách drahých pokladů Leží drak tvrdě spící Mysl plnou ničemných úkladů Jak zapálit vesnici

Nikdo nezná tenhle kouzelný svět Neslyší tichou melodii zapadlých vět Štěbetání malých ptáčků Povídačky myší ve fráčku

Vracím se k prázdným řádkům Bouřím se proti daným pořádkům Chytří hrdinové a silní bojovníci Proti nim nepřátelé, útočníci

A když do boje se vydají Pozvednu husí brk Mrtví k zemi padají Slovy zlámu jim všem krk

Pak nad obzorem hvězdy září Milenci zemřou velmi staří Děťátko v kolébce se usmívá Třpytící ranní rosa, nový den začíná

Píšu radosti i tragédie Nechť tento zemře a tamten žije! Tvořím bídu, žal i krásu Zoufalý v lásce najde spásu

Slova jako stonky ohýbám

A kdo že já to jsem? Noční můra i překrásný sen. K realitě velký chovám odpor. Jsem totiž lidmi zapomenutý autor.

Sára Procházková