Frajer nezabije

Bzučí brouci ve dne v noci, kde se svítí na ulici, těžko zlomit tužku když má tuhý kořínek a píše, dobře vím, buď sám jak bys byl s ním. Nevěřím v otroctví dobrovolné jak jízda na koni, nikdo se nedá prodat za cenu, za kterou nestojí, každej chce víc, páč nemá… Sou ryby v hrnci, ulovil je ráno, co komu do toho je že je to jinak psáno, bys byl sám jinak učinil bys věděl co ti platí, vo co hraješ, co je tvý jméno, dobrý či zlý, ne slavný. Červená zeď je samej flák, proč asi, odvraťte tváře, čeká vás taky soud, bílá bude vize před střelou, hluk není, tiše klesáš, ačkoliv ostatní to bolí. Nezabiješ brouka, chcípne sám až se mu zachce, uškvaří se na světle, to vše je dáno, pomalý ráno, nehraj to na sebe, v hlavě máš binec jak při kocovině, to čeká každýho, časem se to stane a pak nezbývá než třást rukama při modlitbě, chrám studený tlačí tíhu lodi do tebe, ničí ti krk jak škrtí mašlí a ty se ztrácíš, hlavně když doufáš že smyješ hřích. Drsňákům vtloukaj do hlavy tupý moudro, jaký, to pověz mi ty… Jen se nenech vláčet po zemi a na nohy se zvedni, co ti vadí běhání, když celejs balvan. Ničíš mi svědomí, tož kolik vlasů máš na hlavě a kolik buněk v mozku, snad přijde tě podpořit ta havěť, která s tebou trávila noci, přisátá ke tvé kůži jak upír a tys ho nezabil, však měl hlad. To tě šlechtí jak jinak.