Issuu on Google+

Ă­slo  listopad  cena  k

medicína•v da•um ní

Franta: ZajĂ­mĂĄ mÄ› Ä?lovÄ›k! • Onkologie • Bylo 17. listopadu 1989


Nová kolekce v obchodě od října 2009! www.hastens.com

HÄSTENS CONCEPT STORE Vinohradská 33/1420 12000 Praha 2 Tel: +420 222 25 42 92, Fax: +420 222 25 42 63

SYKORA HOME Hněvkovského 67 617 00 Brno www.sykorahome.cz


obsah

umění

12 Franta včera a dnes, tam a zde. František Mertl už přes 50 let žije

Na titulní straně: Obraz Palma (1988, olej na plátně, 193 x 130 cm) malíře Franty, jehož díla ilustrují toto číslo Sanquisu.

a tvoří v jižní Francii. „Vím, že mě ani nenapadne Francii opustit,“ říká.

18 Revoluce, divadlo a já. Jan Potměšil vzpomíná na listopad 1989. 20 Plakáty, které změnily náš život. Výstavu plakátů z listopadu

1989 sestavil Filip Blažek. Když před dvaceti lety vznikaly, byl u toho. 24 Trojí historie Divadla v Dlouhé. Čím vším prošla jedna z nejprestižnějších pražských scén za osmdesát let své existence? 32 Urozený barbar Ondřej Kohout. Český malíř žijící ve Vídni o sportu i sexu ve svých obrazech, o emigraci, rodině a o umění.

věda

42 Listopadový příběh ve fotografiích Antonína Nového a také

v ohlédnutí Karla Pacnera, jež tehdejší události mapuje den po dni.

44 Bylo 17. listopadu 1989... České osobnosti vzpomínají, jak onen

den prožívaly a co listopadová revoluce znamenala pro jejich obor. 52 Světy pod mikroskopem. Unikátní záběry z celé zeměkoule. 62 Květa Legátová. Exkluzivní rozhovor pro Sanquis vedla s autorkou Želar a Jozovy Hanule spisovatelka Lenka Procházková.

Foto: © Jacques Renoir, Ondřej Petrlík, www.olympusbioscapes.com, repro: © Franta, kresba: Luděk Bárta

„Radili mi: figura už se nedělá, zkuste něco jiného. Ale já chtěl malovat lidi! Pozorovat a zachytit člověka, to mne stále zajímá!“ (s. 12)

medicína

70 10 mezníků v rozvoji onkologie uvádí prof. MUDr. Pavel Klener, DrSc. 72 Rád vidím výsledek hned, říká prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc. 76 Novinky v léčbě karcinomu prsu. Je to především biologická léčba. 79 Germinální nádory varlat postihují v první řadě mladé muže. 82 Včasná diagnostika zhoubných nádorů. Musí být posílena! 87 Diagnostika a léčba lymfatických otoků. MUDr. Zuzana Navrátilová, Ph.D., popisuje příčiny a léčbu této choroby.

93 Moderní urologie a její nová tvář. Prof. MUDr. Jan Dvořáček,

DrSc., píše o pokroku, novinkách i nedostatcích ve svém oboru.

98 Novinky ze zahraničních serverů. O čem píší odborníci ze světa? styl Již šest let vyhlašuje firma Olympus soutěž o nejlepší mikroskopický snímek. Přinášíme výběr těch nejzajímavějších fotografií. (s. 52)

102 Slavonice: druhý pokus o renesanci. Malebné městečko se

jen s obtížemi zbavuje nánosů komunistické šedi. 108 Nenávist. Milan Nakonečný a další autoři píší o této lidské emoci. 114 Vozy s nízkou spotřebou. Automobily dneška i budoucnosti. 116 Malá degustace Sahary, to je pozvánka do její tuniské části.

Nenávist je protikladem lásky. Jak vzniká a co je pro ni charakteristické? (s. 108)

kalendář

Moderní onkologie se neustále vyvíjí. Jaké jsou zásadní mezníky tohoto oboru za poslední dvě dekády? (s. 70)

126 Ale já jsem sochařka... Camille Claudel v divadle Alfred ve dvoře. 128 Galerie, filmy, nové knihy, koncerty... Vybíráme z kulturního dění. 143 Zápisník Jany Klusákové opět přináší ty nejlepší literární tipy. 144 Nové dobré časy. Povídka Lenky Procházkové. 146 V labyrintu Věčného města. Ředitel Českého centra Řím

Miloslav Hirsch popisuje atmosféru italské metropole a doporučuje zajímavé akce na přelom listopadu a prosince.

3


www.sa n q u i s . cz

Galerie SANQUIS

Jiří Slíva Lucie Novotná

Petr Sís

Speciál: onkologie Hlavním tématem listopadového čísla je onkologická léčba, a tedy rakovina. Souhrn všech článků, které k tématu, jež se dotýká snad každého z nás, v časopise vyšly za posledních 10 let, najdete na naší webové stránce – v rubrice SANQUIS PLUS.

Antonín Střížek

Díla současných českých výtvarníků, která pravidelně ilustrují jednotlivá čísla Sanquisu, už tvoří zajímavou galerii. Od 15. listopadu ji můžete navštívit také na našem webu – ve speciální rubrice GALERIE SANQUIS.

Jan Balej

Sanquis jako dárek Hledáte originální dárek pro své blízké? Objednejte jim Sanquis a předplatné pořídíte s výraznou vánoční slevou! Balíček s certifikátem, aktuálním číslem časopisu a kosmetickým krémem (bonus zdarma!) stačí jen položit pod stromeček... Jitka Štenclová

4

Michal Machat

Foto: Ondřej Petrlík, repro: archiv redakce

Petr Nikl


Classic servis Opel.

Profesionální servisní program pro dokonalou péči i o starší vozy.

Čím starší Opel, tím levnější opravy! Sleva na originální díly Opel až 30 % Sleva na práci v autorizovaných servisech Opel až 15 %

www.opel.cz infolinka 800 101 101


čís lo

69 /

zá ří

20 09

/ ce na

95 kč

špa n ě l s k á 10

cína•

věda

•umě

číslo 70

/ říjen

2009 /

cen a 95

medi

medicín

a•věda•um

ění

Vydavatel WALD Press, s. r. o. Adresa Španělská 10, 120 00 Praha 2 DIČ CZ63674688 malu

je M

ichal

Šéfredaktorka Irena Jirků / jirku@sanquis.cz

Mach

at • Česk

á ped

Lucie Krajiny

Novotné

• Jak se učí

l ym Topo

Jách icína •

vá med

ko • Spán

iatrie

Redakce Editorka Eva Pivodová / pivodova@sanquis.cz Produkce Líba Vichrová / vichrova@sanquis.cz Věda, technika Pavel Kočička / kocicka@sanquis.cz Kultura Jana Nekolová / nekolova@sanquis.cz Jazyková redakce Marcela Píchová

umě

Artdirector Luděk Bárta Grafici Ondřej Petrlík / grafik@sanquis.cz, Lenka Klimtová / klimtova@sanquis.cz

Napsali jste nám

Webové stránky www.sanquis.cz Filip a Blanka Peškovi / info@address.cz

Jsem moc ráda, že jsem si časopis předplatila, že nemusím pátrat

po trafikách, kdy vyjdete. Ale mám trochu problém s dodáváním. Protože je časopis velký a řekla bych „nepřeložitelný“, poštovní doručovatelka se snaží jej doslova nacpat do schránky, což se samozřejmě nepodaří a větší část vyčuhuje ven, takže si časopis může každý libovolně vzít. Jitka Donátová, Pardubice

Stálí spolupracovníci Jan Andreska, Günter Bartoš, Eva Bobůrková, Kristýna Čillíková, Boris Dočekal, Zuzana Fischerová, Martin Frouz, Jan Gregor, Tereza Herz, František Houdek, Josef Chuchma, Jarmila Jelínková, Cecílie Jílková, Klára Klempířová, Jana Klusáková, Kateřina Kočičková, Petr Kolář, Soňa Kotulková, Libuše Koubská, Monika Kuželová, Josef Mlejnek, Milan Nakonečný, Aleš Pejchal, Michael W. Pospíšil, Jitka de Préval (Paříž), Lenka Procházková, Maria Procházková, Bela Schenková, Petr Sobotka, Petr Šolar, Ivana Vajnerová, Jana Vlková, Zdeněk Zahradník

Časopis se mi moc líbí, dobré články, je čtivý... Jen bych měla jednu připomínku. Formát časopisu se mi zdá příliš velký. Například při čtení v metru se špatně drží. Myslím, že pokud si ho bude někdo chtít koupit v trafice cestou do práce, vybere si spíše menší formát, a to mi vzhledem k tématům ve vašem časopise přijde škoda. Jinak Vám přeji hodně čtenářů. Klára Petříková, ohlas z Facebooku

Odborná rada EDICE PROFESIONÁL prof. MUDr. Michal Anděl, CSc., prof. MUDr. Vladimír Beneš, DrSc., prof. MUDr. Pavel Gregor, DrSc., prof. MUDr. Jiří Mazánek, DrSc., prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc., prof. MUDr. Jan Pirk, DrSc., prof. MUDr. Richard Rokyta, DrSc., prof. MUDr. Antonín Sosna, DrSc., doc. MUDr. Bohuslav Svoboda, CSc. Inzerce Kateřina Čásenská, ředitelka, tel. 221 180 190 / casenska@sanquis.cz Veronika Měchurová, tel. 221 180 191 / mechurova@sanquis.cz Andrea Mouaddab Vémolová, tel. 221 180 192 / vemolova@sanquis.cz Břetislav Rott, tel. 221 180 193/ rott@sanquis.cz

Váš časopis znám a jsem z něj nadšená. Fanouškem jsem již dlouho. Pár čísel časopisu nám přišlo do práce, ale jak to začalo, tak to i k velké škodě skončilo. Nyní bych chtěla rozhodně Vaši 70tku, ale i objednávku časopisu. Avšak doposud mi v tom bránila a brání velikost mé soukromé poštovní schránky. Tak co s tím? Daniela Vránová, ohlas z Facebooku

Marketing Jana Šulcová, tel. 221 180 261 / sulcova@sanquis.cz

Natálie Brožová, tel. 221 180 297 / brozova@sanquis.cz Předplatné tel. 221 180 261, 221 180 194 / predplatne@sanquis.cz / www.sanquis.cz

Děkujeme za pozitivní ohlasy i za připomínky. Máte pravdu, formát

Adresa redakce Španělská 10, 120 00 Praha 2, tel. 221 180 190–9, fax 221 180 280

časopisu je na české poměry nezvyklý, může se zdát nepraktický, velký. Tyto otázky jsme si při změně designu také kladli, ale jestliže jsme se přesto rozhodli pro formát 230 x 280 mm, máme pádný důvod. Sanquis totiž není jen na čtení! Tiskneme ho na křídovém papíře a ve velkorysém rozměru, aby obrazy, fotografie či grafiky, které ho ilustrují, přinášely Vám, čtenářům, také co nejsilnější zážitky. Sanquis je nejen pro svůj ­obsah, ale i pro svou podobu na českém trhu zcela unikátní, a my doufáme, že na tom nebudeme muset nic měnit. Co poradit těm, kdo mají potíže s doručováním? Někde vše vyřeší schránka (novější typy jsou větší a Sanquis do nich přesně zapadne), anebo domluva na poště (časopis Vám mohou schovávat u přepážky)... A kdyby to nefungovalo, napište nám! Hezký podzim přeje redakce

Tisk ART living, s.r.o., Praha Distribuce ADLEX, spol. s r.o. Za obsah inzerce ručí zadavatel. Za původnost a obsahovou správnost ručí autoři. Právní režim autorských děl nabídnutých redakci se řídí zejména autorským zákonem č. 121/2000 Sb. a dalšími českými právními normami. Přijetím díla k uveřejnění nabývá vydavatel práva k šíření přijatého díla časopiseckou formou včetně možnosti zveřejnění na www stránkách časopisu, vydání na CD-ROM nebo jiným způsobem v elektronické podobě. Všechna práva k uveřejněným dílům jsou vyhrazena. Autorské právo časopisu a navazujícím elektronickým publikacím vykonává vydavatel. Registrace MK ČR E 18887, ISSN 1212-6535 Sanquis® je registrovanou ochrannou známkou vydavatele. Cena za předplatné (10 výtisků vč. 2 dvojčísel) 850 Kč Cena výtisku 95 Kč

6

Foto: Martin Frouz, Günter Bartoš, Jana Rabenhauptová, Dreamstime

Když


v   to mto čí s l e

Text Jana Nekolová

17. 11. 1989

oku knout bez nár ko dopis otis ja e lz t x te PS: Tento . 2009 Sázava 8. 10

na honorář!

Páteční večer 17. listopadu

jsem chtěla jít na třídní sraz gymnázia. Předtím jsem zašla na Albertov. Až na množství lidí demonstrace nebyla nějak výjimečná. Možná proto, že byla oficiálně povolená. A tak jsem se hlavně těšila na grog. Jenže ten večer jsem si už grog nedala, zato jsem zažila cestou na Národní něco, co ve mně dodnes vyvolává lehké mrazení v zádech. Samozřejmě i mně tento den změnil od základu život. Slovy Jaroslava Seiferta: „v té zpropadené voliéře Čech“ jsem chtěla být kavárenským povalečem. To se mi nepodařilo a já od té doby učím cizince česky. 17. listopad 1989 mi donedávna sloužil při výuce jako metodická pomůcka. Často vysvětluji Francouzům, že když na nás něco opravdu zapůsobí, jen suše poznamenáme „jo, je to dobrý“. Slova jako „nezapomenutelný“ či „působivý“ my Češi užíváme málokdy. Já třeba, když mluvím o dni, kdy jsem stála na nádvoří Pražského hradu, v ruce láhev bohemky, v očích slzy, a z balkonu promluvil Václav Havel... Nedávno jsme se po dlouhé době opět sešli se spolužáky. A bilancovali těch dvacet let. Stejná gesta, stejné řeči, někdo úspěšný, někdo méně. Spolužák, kterého jsem občas zahlédla na demonstracích v roce 1989 a podle jehož rádoby nezúčastněného výrazu a neustále sledujících očí bylo jasné, na jaké straně stojí, najednou prohlásil: „Vidíte, vy jste pařili a já jsem tam byl a dělal revoluci!“ Tak teď hledám jinou metodickou pomůcku a raději pěkně po česku říkám: „Jo, bylo to dobrý, ale hlavně, stálo to za to!“ Oslovili jsme umělce, vědce, lékaře, někdejší studenty i emigranty, osobnosti známé i méně známé. Požádali jsme je o krátkou vzpomínku, text... Na listopadové dny roku 1989 vzpomínají na stranách 18–22 a 42–50. Obsáhlejší příspěvky najdete též na www.sanquis.cz.

8

Foto: Běla Nekolová

ta, mého Trilobi c než polovina ví je – at ů ov ak ch 0 zn ím za ekolová, mysleli – 3 60 jímž se snaž Milá paní N si pro mne vy ůsobu psaní, te zp js ý nkfurtu ém er m ra kt i F l, př domácí úko en mi trvá děli letím do T ne s. po ne e D ož F ot A. A navíc: zdě, pr pro sobotní M ánu SMYČK dy přichází po m te ro st kterého píšu ho do ní se k tomu žá ed e svého posl i dny. Vaš péria, takže tř ní im o dá or ho vy sk ké , ké ts u ec it vě u so kval trhu něm ní akt rozpad knižním vele e... drobně posled po k t jinak a dobř představit na ro ta rá o ak nt te dv ji al u ps ed sl na ndřeje Kohou to tu bi , jak bych svého syna O m ví od Právě v Trilo ne se a  em ěm js , když dostanu i v n povědět chci obrazy. tématu jistě ň stručně od po es al t některé jeho humi. Přijel va ám ko V u od pr re německé Boc Nicméně te do de pa bu zá e rnstsl v  ě čí ho výstav režíroval v E právě v onom kterou jsem prožil – na je a, st em dozvěděl, že js m kurátor e ní 89 ož ev 19 ot stopad i být, pr y Malá kr áž hr is é rn sv ve ře té ié Sedmnáctý li na á jsem ě po prem těl, ale chtěl ho první velk amburku těsn l do Vídně le rie. Byla to je by le jsem tam z H ch ga by ké ts ně ěs ál tro m ater. Norm celé jedno pa aceti let. Deutsch-The é už i k dispozici rc ů tv do dalších dv l z da ra ovensku, kter n od an ý m ln el si pi la S da er voj v Českosl u vý Pet m al štou že m ba , jí í m n za lí posled ce velice ava, a mys s Rumunskem oto, že Něm u pr ol souborná výst ské ké sp až ta k á pr ta o  o en avštív zprávu i a zůstal Byla skvěle n sílal rozhlas berlínské zd vy d do o, pá ik dr n a n já ti lo os dé lo i tvr skutečn n nereagova yž už se louči e tušili, že ve kd m déle než týde js i, oc iž n ln ů A  p a. Šmíd cialismu. O rti studenta ‚reálného‘ so evníci policií, a o sm é n ce a hrana. il lá lší jejich vrst m on vy zv onešová a da režimu od V demonstraci m tí va E dnotky že a je i, n í st n že alující li zvlášt li jsme si ji světlil velite ndřej, jeho m vy O nezemřel, by h li yc di a přítomsa ab li , ob eš as i zděj em tam vč ho muži od js je , il il az op O pár dnů po or ch D po Vídni. hle to ně sporu. Ryc ý konzulát ve a špatné stra československ n í oj ď mám st . že .. , ě vlasti d, že na to te yslancem lení. Jsem rá rychlé návštěv es povolané velv k  kr z  za ví ka li oj ti u čení dv áci si vyn kazila vysvěd ní Čechoslov mně vždycky že t, da do Zbývá své lidi!


ed i to ri a l

Text Irena Jirků šéfredaktorka

Kokardy, jásot, na praporu prapor. Srdce se v dálku rozletí. Jak je to krásné překonati zápor a býti, růsti, stavěti! Leč všichni vy, jichž srdce pýchou ztvrdla, jež opíjí dne oslava, poslyšte výkřik z básníkova hrdla: Boj teprve nám nastává! Boj se sebou, se všemi zlými pudy, se sobectvím, jež vede v sráz. Nezapomeňte na svých otců bludy, nezapomeňte běsů v nás! Vichřici strašnou slyším ještě skučet. Chraň, čeho's nabyl, vlastní říš. Čas není, bratři, připravovat účet, jejž rodné zemi předložíš! Ne na svůj zájem, ale na budoucnost hleď v moři krve prolité, A nebude-li v srdci čistá vroucnost, jak uhájíme dobyté? Kokardy, jásot, na praporu prapor. Srdce se ažaž rozletí. Jak je to krásné překonati zápor a býti, vésti, stavěti. Leč všichni vy, jichž srdce náhle ztvrdla, jež opíjí dne oslava, poslyšte výkřik z básníkova hrdla: Boj teprve nám nastává!

Foto: Tomáš Beran

Píseň noci 29. října, tak nazval Viktor Dyk před více než devadesáti lety svou báseň. Myslím, že ani dnes, dvacet roků po listopadové revoluci, nemusím nic dodávat...

10


Franta: Zuřivost, 1995, olej na plátně, 200 x 200 cm

11


Text Irena Jirků / foto © Jacques Renoir

Jacqueline. To je obraz, s nímž se nikdy nerozloučí. Výjimečně ho půjčil letos v říjnu na svou brněnskou výstavu. Jacqueline je dívka, kterou potkal v roce 1956 v Perugii. Jacqueline je osud. Půl století žije František Mertl, jenž svá plátna podepisuje FRANTA, se svou ženou Jacqueline ve Francii. Žije, maluje... A je šťastný.

12


s e tkání

Franta včera a dnes, tam a zde 13


Ten obraz nikdy neprodá a do Čech se už také nikdy natrvalo nevrátí. Když mi to

říká, lehce se usmívá. „Jednou – už je to dávno – mě pozvali na společnou výstavu ve Vallauris. Vybral jsem tři plátna, mezi nimi i Jacqueline. Zabalím obrazy do deky, vezmu pod paží, přijdu do výstavní síně – a uprostřed stojí Picasso, kousek dál Max Ernst. Zkameněl jsem, nevěděl jsem, jestli tam vůbec můžu vstoupit, natož abych rozvěšoval své práce vedle jejich! Teprve když odešli, sebral jsem odvahu. A jakž takž jsem se uklidnil, až když už obrazy visely na stěně. Silný moment. To plátno prostě musí zůstat se mnou!“ Za  úsměvnou vzpomínkou se skrývá ovšem skutečnost, že práce tehdy mladého a neznámého umělce v absolutně nejtvrdší konkurenci obstála. Emigrant z komunistického Československa zaujal svou tvorbou dokonce do té míry, že v roce 1963 již mohl reprezentovat mladé francouzské umělce na Mezinárodním bienále současného umění v Paříži. „České úřady mi vzaly občanství, Francouzi mi ho nabídli. A k tomu přidali příležitost, přátelství. To se nezapomíná.“ Mimochodem, jeho přáteli se postupně stali i Pablo Picasso a Max Ernst.

Cesta do svobody Jak se ale mladý muž původem z Brtnice u Jihlavy vůbec dostal do jižní Francie? Psal se rok 1956, studoval v pátém ročníku pražské Akademie výtvarných umění, když se spolužáky Bedřichem Dlouhým a Theodorem Pištěkem objevili, že existuje jistá naděje, že by mohli na pár měsíců vyjet do Itálie. Itálie! Vidět na vlastní oči Michelangela, Leonarda da Vinciho! „Tak jsme si podali žádost na ministerstvo školství a čekali. Několik měsíců. Až odpověděli, že to není špatný nápad, ale nejsou peníze. Jenže mně tohle vysvětlení nestačilo. Vzpomněl jsem na někdejšího otcova spolupracovníka Aloise Hanzlíka. Kdysi ve 20. a 30. letech spolu v Itálii zakládali a vedli firmu s českým sklem. Otec toho časem nechal, ale pan Hanzlík zůstal. Co kdyby mi pomohl? V Čechách má sestru, mohl bych mu náklady splácet...“ Stačil jeden dopis, ze studijní cesty se stala soukromá cesta a ministerstvo kultury vydalo příslušné razítko. „Naskočil jsem na první vlak, ještě jsme nedojeli na italské hranice a už u nás doma byla policie. Prý jsem dostal povolení omylem. A ať se hned vrátím. Otec jen krčil rameny – a činil tak pokaždé, když ho v následujících měsících policisté navštívili. “ Ne, tehdy ještě neemigroval. Vázala ho odpovědnost za lidi, kteří se za něho úřadům zaručili, byl mezi nimi i jeho učitel, profesor Miroslav Holý. František nechtěl ohrozit jeho postavení na  akademii nebo dokonce jeho soukromý život (stále se psala strašná padesátá léta!), navíc sám doufal, že další cesta na západ nebude už tak spletitá. Kromě

Sedící žena, 1988, bronz, výška 34 cm Na vedlejší straně: Skladiště 58, 1993, akryl na plátně, 200 x 200 cm

touhy po vzdělání, po kontaktu s moderním uměleckým světem, měl k ní ještě jeden pádný důvod – Jaqueline. Půvabnou Francouzku, studentku italštiny a dějin umění, kterou na univerzitě v Perugii potkal hned v první dnech. „Doufali jsme, že i když musím odjet zpět do Prahy, brzy se uvidíme. Jacqueline mi chtěla poslat pozvání do Francie. Byli jsme naivní snílci. Hned na českých hranicích mi vzali pas – a pak mi začali líčit, co všechno jsem v té Itálii vyváděl: tančil jsem rock'n'roll, chodil na americké filmy... Po celou dobu mě pečlivě sledovali. A když jsem se vrátil domů, spadla klec.“ Jacqueline za Frantou dvakrát přijela do Prahy. Aby tu zůstala? To úřady jednoznačně zamítly. A aby pochopila, že to není hra, při druhém pobytu ji státní bezpečnost podrobila tvrdému výslechu. „Pochopil jsem, že zbývá jen emigrace. Za  dva měsíce jela pražská akademie do východního Berlína. Cestou do galerie jsem se od spolužáků odpojil a namířil jsem si to k hranicím do britského sektoru města. Přidal jsem se

14

Foto: © Jacques Renoir a archiv Franty

Dával jsem si sakramentský pozor, abych zůstal věrný sám sobě


s et kání

Byly doby, kdy jsem pochyboval. Kdo mi pomohl? Picasso! ke skupině dělníků, která tam jela pracovat. Bylo to hop, nebo trop. Ruská ruleta. Kdyby mne objevil někdo z východoněmeckých policajtů, skončil bych ve vězení.“ Štěstí stálo na jeho straně. Po pár měsících strávených v utečeneckém táboře mohl konečně odjet za Jacqueline do jihofrancouzské Nice.

Jak jsem nejel do Paříže „Paříž je cíl, mekka. I když jí dnes zdatně konkuruje New York, Paříž je stále to místo, kam chce snad každý malíř dojít a porovnat svou práci s nejlepšími. Když jsem odjížděl za Jacqueline do Nice, když jsem si tam nechal vystavit nové doklady, když jsem hledal bydlení a práci, stále jsem myslel na Paříž. Jak to nakonec dopadlo? Nikdy jsem tam neodešel. A nelituju!“ Do Nice dorazil tehdy v jedné košili, kalhotách. Aby se uživil, samozřejmě si musel nejprve najít nějakou práci – manuální, jak jinak. „Asi po dvou měsících za mnou přišli Jacquelinini rodiče s otázkou, jestli by nebylo lepší soustředit se na malování. Pracovat celý rok a pak zkusit výsledky svého snažení prosadit. A když to nepůjde, najít si něco jiného – třeba reklamní grafiku. Nabídli mi finanční pomoc a já s díky přijal. Po čtyřech měsících jsem poznal majitele jedné galerie v Nice, moje plátna se mu líbila, takže mi dal smlouvu na tři roky. Byl to skromný měsíční plat, nijak neomezující mou tvorbu. Byl jsem šťastný, že můžu pracovat. S podobnou štědrostí jsem se ve Francii setkával často.“ Přiznám se, že teď trochu nevěřím. Žila jsem jistý čas ve Francii a vím, jak těžké je se tam – jako cizinec – prosadit. Dovedu si představit, jak moc musel dřít, pracovat. Poslouchá moje námitky zase s jemným úsměvem. „Po třech letech jsem si myslel, že už na to

FRANTA František Mertl (*1930) Absolvent Školy uměleckých řemesel v Brně a pražské Akademie výtvarných umění žije a tvoří od roku 1958 v jižní Francii v městečku Vence. Uspořádal dosud více než 120 osobních výstav, jeho díla jsou zastoupena v mnoha francouzských, českých a dalších evropských sbírkách – soukromých i veřejných. Koncem osmdesátých let zaznamenal Franta úspěch v New Yorku. Ředitel Guggenheimova muzea Thomas Messer, Charlotta Kotíková z Brooklynského muzea, kritici Dore Ashton a Robert Pincus-Witten věnovali jeho dílu studie v odborném tisku a v katalozích. U nás naposledy vystavoval v říjnu na brněnském Špilberku.

15


set k á n í

stačím sám, odpoutal jsem se od galerie – a bylo to těžké. Občas jsem musel dělat zase něco jiného.“ Počítá: osm, možná devět let trvalo, než si mohl dovolit většinu svého času dát jenom malování. A až v roce 1970, kdy dostal nabídku vystavit celé své dosavadní dílo v Muzeu města Paříže, na něj také definitivně vsadil. Uzavřel se tehdy před okolím, před světem a dva roky maloval a maloval. Dnes má za sebou 120 osobních výstav po celém světě, jeho obrazy jsou zastoupeny v soukromých i veřejných sbírkách včetně těch nejznámějších, jako je Centre de Pompidou v Paříži, Picassovo muzeum v Antibes či Guggenheimovo muzeum v New Yorku.

Vlevo: Jacqueline, 1965, olej na plátně, 73 x 60 cm Uprostřed: Osmý den,1993, bronz, výška 215 cm; právě tato socha je symbolem občanského sdružení Audabiac, které ji ve zmenšené podobě každý rok udílí jako cenu Paprsky humanity Vpravo: Vrakoviště, 1992, akryl na plátně, 200 x 200 cm

„Od dob studií jej zajímala lidská figura... Člověk, jeho tělo, lidská hmota v konfrontaci s technikou a násilím, jež jsou průvodními znaky naší civilizace, se staly hlavním tématem bohaté, již padesátileté tvorby autora. Vynikající znalosti anatomie, kresby lidského těla a malířské dovednosti dovolují Frantovi vytvářet umělecká díla, jež nás svou expresivitou a sílou výrazu nutí zamýšlet se nad světem, v němž žijeme, nad absurditou neustálého plození násilí, které brání žít člověku plně…“ Čtu si v komentáři k jeho poslední velké výstavě, která se konala v říjnu 2009 na hradě Špilberk, dívám se na jeho sugestivní obrazy a malíř mi otázky snad odečítá ze rtů. „Dával jsem si od počátku sakramentský pozor, abych zůstal věrný sám sobě. Svým představám a myšlenkám. Nezapomenu, jak mi první galeristé v dobrém radili: figura už se dneska nedělá, zkuste něco jiného. Jenže já chtěl dělat figury! Já chtěl malovat lidi! Pozorovat a zachytit člověka, to mě stále zajímá!“

Jenže já chtěl dělat figury! Pozorovat a zachytit člověka, to mě stále zajímá.

Foto a repro: © archiv Franty

Být věrný sám sobě


Poprvé jsem potkal obnaženého člověka. V pravém slova smyslu. Jeho obrazy jsou angažované. Ne, jinak se to nedá nazvat. Na svá plátna promítá lidské emoce i události, které je formují. Dlouho se vypořádával s tématem emigrace, o padesát let později ho zasáhlo a vepsalo se do jeho tvorby také 11. září 2001. Ne, to nejsou zrovna témata, která chtějí mít lidé každý den na očích, pověsit si je do salonu. „Samozřejmě byly doby, kdy jsem pochyboval. Kdo mi pomohl? Picasso! Žil a působil patnáct kilometrů od Vence, vlastně byl na dosah. Stačilo mi pár jeho výstav, abych si ujasnil, že se člověk ještě může malováním zajímat o člověka.“ Silnou oporou mu byli i další přátelé: Mark Chagall, Max Ernst a také třeba spisovatel Graham Greene, který bydlel v nedalekém Antibes a seznámil ho s díly Milana Kundery a Francise Bacona, jež jsou Frantovu vnímání velmi blízké. V Nadaci Maeght v Saint-Paul de Vence tvořil také po boku Antonia Tápiese, Joana Miró, Eduarda Chillidy, Jeana-Paula Riopella, Paula Rebeyrolla a dalších. Tak jako v šedesátých a sedmdesátých letech dominovalo jeho obrazům téma střetu člověka s moderní technikou, v osmdesátých letech převládly africké motivy. Jak jinak, malíř citlivý na „lidská témata“ nemohl zůstat nezasažen, když se poprvé vydal se svou ženou Jacqueline do země jejích předků, do Alžíru.

Afrika. Afrika! „Africký kontinent se mnou zalomcoval. Potkal jsem se tam poprvé s obnaženým člověkem v tom pravém slova smyslu. Ten člověk lpí na základních vazbách vůči nebi a půdě . Neruší ho všechny nástroje, které se nám snaží takzvaně pomáhat v komunikaci. On je nepotřebuje a přitom skvěle komunikuje se vším, co ho obklopuje!“ Teď mu oči září. Projel se svou ženou Tunisko, Alžír i Maroko, pobýval v Keni, v Nigérii, Senegalu, Gambii i Burkina Faso... Deset, dvanáct, možná dvacet dlouhodobých cest. „Začal jsem se dívat na člověka znovu, od počátku. Zajímalo mě jeho rameno, loket, koleno, jeho postoj, jeho pohyb, jeho základní poměr k přírodě. Afričané jsou velmi chudí, ale možná že jsou bohatší než my všichni tady v Evropě. V Africe jsem znovu začal věřit, že v člověku je něco, co by stálo za to opracovat. A stále si kladu otázku, jestli ten pokrok, o kterém mluvíme, je správná cesta.“

Otázky a odpovědi Je večer. Stojíme u okna, díváme se na pražské střechy, na kopuli Obecního domu, na elegantní hotel Paříž. V tomhle podkrovním bytě na Starém Městě pražském malíř pobývá při svých návratech do Čech a na Moravu. Vrací se ale zřídka, pobude obvykle také jen pár dní. Takže jste dnes už Francouz? Otázka, která prostě musí padnout. Pokrčí rameny. „To nevím, Ale vím, že mě ani nenapadne Francii opustit. Poskytla mi pomoc v práci i v soukromí. A má žena, děti a tři vnuci mi pomohli zapustit kořeny. Prožil jsem tam dvě třetiny svého života,“ usmívá se zase. „A není to vlastně jedno? Čech, nebo Francouz! Hlavní je splnit své poslání, najít si své místo ve společnosti.“ Dívám se zase na Frantova plátna. Ten zápas! Už víte, kdo je člověk? Kam směřuje? „Věřím v Boha, ale ještě víc v člověka. Snažím se mu rozumět – a nedaří se mi to. Jak je možné, že je schopen tolika úžasných věcí a současně má momenty, kdy úplně vykolejí a stane se z něho skoro zvíře, nebo možná ještě něco horšího. Tak si kladu otázky a současně je kladu tomu, kdo se před mým plátnem zastaví.“ Už vám někdo odpověděl? Pohlédne zpět na pražské střechy. „Neodpověděl. Anebo jen zčásti. A to mě právě asi tlačí k tomu, abych ještě pracoval. Snažil se. Usiloval. Vede mě touha rozdělit se o radost, o obavy a neslevit. Nevzdat se i té sebemenší části nabídnuté svobody. “ Povídali jsme si několik hodin. Nazítří ráno sedl do auta a odjel na jih. Ve Vence ho čeká Jacqueline. A spousta nezodpovězených otázek.

17

Nahoře: Žena Tuaregů, 1990, akryl na plátně, 150 x 150 cm Dole: Odpočinek, 2004, akryl na plátně, 162 x 130 cm


l i stopa d 19 89

Text Jan Potměšil

očima komentátora

Lidé, kteří se zabývají divadlem,

bývají kreativní, každé téma jsou schopni nahlížet z mnoha stran. To muselo před rokem 1989 zákonitě narážet na tehdejší režim. Když si vzpomínám na tu dobu a na své vlastní zážitky, znovu cítím vzrušení z toho, kolik inspirací se může zjevovat, jak dobrodružné a omamné může být hledání. Do divadla se v té době chodilo nejen pro zábavu, ale pro pocit srozumění, spříznění. Kdo chtěl, naslouchal. Těsně před revolucí jsem hrál v Divadle na Vinohradech, v Divadle Na zábradlí, všude zůstávali herci i diváci po představení, měli potřebu mluvit o tom, co zažili. V obou divadlech fungovalo vedení loajální k režimu, ale zároveň dokázalo vytvořit svobodné prostředí. Na studentskou demonstraci na Albertov jsem 17. listopadu šel, ale musel jsem brzy odejít. S Jaroslavou Šiktancovou jsme totiž zkoušeli Romea a Julii, ten den zrovna ve zkušebně Adrie tehdejší Laterny Magiky. Z Adrie jsem vběhl rovnou do metra a jel na představení Divadla na provázku na žižkovskou

Chmelnici. Nevěděl jsem nic o tom, co se stalo na Národní třídě. Na Koněvce jsem proti sobě poprvé ten den uviděl obrněné transportéry a všechno mi došlo. Myslím, že představení se tehdy nedohrálo, přicházeli první lidé se svědectvím z Národní. Vrátil jsem se do centra a pak šel do Činoherního klubu. Zkoušel jsem i tam: nádhernou hru Josefa Topola Sbohem Sokrate! v režii Jana Kačera a s jádrem „starého Činoheráku“. Stejně jako Romeo a Julie se nedočkala premiéry. Následující den, v sobotu, jsme měli znovu zkoušku Romea a Julie. Zkoušeli jsme scénu na plese a bylo to neobyčejně silné – my a oni, my a policajti. Pak jsem běžel do Divadla na Vinohradech, tam jsem byl v angažmá. Představení 18. listopadu, myslím, že to měl být Záviš z Falkenštejna, se už nehrálo, věděli jsme, že to nemůže být jinak. Jarka Šiktancová naopak chtěla zkoušet dál, ale už to nešlo. V neděli jsem jí ze zkoušky utekl a šel na Spartu na fotbal. Vysílala ho v přímém přenosu televize, tak jsme se šli s Ondrou Vetchým

Jan Potměšil s Ivetou Rálkovou jako Romeo a Julie

18

domluvit s fotbalisty, aby veřejně vyjádřili svůj postoj. No a tam mě policajti zatkli a na 48 hodin zadrželi. Ten rok to bylo už podruhé, poprvé se to stalo o Palachově týdnu v lednu. Tentokrát jsem se je snažil přesvědčit, že mám večer představení Steigerwaldovy Neapolské choroby s Leošem Suchařípou. Samozřejmě mě nepustili. Z vězení jsem se vrátil v půlce týdne, kdy v Divadle na Vinohradech už fungoval stávkový výbor a každý den se místo představení pořádaly mítinky s diváky. Setkání to nebyla úplně jednoduchá, občas docházelo mezi hledištěm a jevištěm k ostrým diskusím. Herci museli diváky získat na svou stranu, být přesvědčiví. Fungoval jsem jako spojka mezi divadlem a DAMU, běhal jsem se vzkazy do Laterny Magiky, k Havlům domů. Každý den jsme do noci seděli na Vinohradech s Tomášem Töpferem, Janem Vedralem, Eliškou Balzerovou a Janem Kačerem a plánovali, co je třeba udělat druhý den. Vyjížděli jsme na spanilé jízdy, já naposled 8. prosince s Janem Kačerem do Ostravy: naše cesta skončila 9. prosince nad ránem vedle dálnice – na dohled od Prahy. Moje přesvědčení, že to, co začalo 21. srpna 1988 a pokračovalo přes 28. říjen, Palachův týden v lednu 1989, Několik vět, zase srpen až k 17. listopadu, je jediná správná cesta, bylo neskutečně silné. Nemohl jsem si pomoci. Nebyla to otázka rozhodnutí, rozhodnutý jsem byl přece dávno. Když něčemu věřím, jdu do toho naplno. Před revolucí jsem neřešil, jestli to, že se angažuju proti režimu, bude mít vliv na moje studium nebo kariéru. Stejně tak jsem nikdy neřešil, proč se ten úraz, po kterém jsem zůstal na vozíku, stal zrovna mně. Náhoda neexistuje. Stalo se to v době, která byla významná pro společnost i pro mě. Takže – proč by se to nestalo zrovna mně.

Foto: archiv Jana Potměšila, Wikimedia

Revoluce, divadlo a já


Darujte Sanquis pod stromeček!

Skvělé čtení na celý rok za 660 Kč místo 950 Kč

Originální dárek pro vaše blízké • prosincové číslo časopisu Sanquis

• celoroční předplatné (dárkový certifikát) • kvalitní kosmetický krém zdarma

Objednávky a informace:

www.sanquis.cz/vanoce Balíček s prosincovým číslem časopisu, dárkovým certifikátem a krémem pošleme na vaši adresu. Stačí položit pod stromeček!

ZDARMA Kvalitní švýcarský krém Swiss Nature na ruce a nehty v hodnotě 240 Kč


v ý stava m ě s í ce

Text Filip Blažek

Plakáty, které

změnily náš život Výstava plakátů z listopadu 1989 zrovna koluje po Českých centrech v zahraničí. Sestavil ji Filip Blažek – kdysi student, který ty plakáty pomáhal před dvaceti lety tisknout a vylepovat. Dnes vzpomíná...

Když se v roce 1989 začaly hroutit komunistické režimy ve východní Evropě, s na-

pětím jsme čekali, kdy toto zřízení padne také u nás. Blížil se konec roku a já jsem žil v přesvědčení, že se totalitní režim v Českoslovenku přehoupne i do roku 1990. Pak přišel pátek 17. listopadu, jedna z mnoha manifestací proti režimu, které Praha v roce 1989 zažila. Atmosféra této demonstrace však byla jiná, jako by se lidé tolik nebáli. Možná proto vzali rodiče s sebou i mě. Byl týden po pádu Berlínské zdi a pár dní po blahořečení Anežky České. Pokojná demonstrace byla mimořádně brutálně potlačena, tentokrát však nevyzněla do ztracena. Už během víkendu jsem se s rodiči účastnil vzniku několika občanských skupin, lidé psali dopisy vyjadřující rozhořčení nad krvavým útokem policie a posílali je jak do médií, tak orgánům státní moci. Vznikly stávkové výbory ve školách a divadlech a konečně v neděli bylo založeno Občanské fórum. Zásadním problémem Občanského fóra, tedy platformy pro diskusi s oficiálními místy, bylo vyřešit, jak informovat veřejnost o aktuálním dění. Státní televize a rozhlas poskytovaly cenzurované, zkreslené nebo zcela lživé informace (trefně glosované sloganem Televize lže, jako když Rudé právo tiskne). Celostátní deníky Svobodné slovo a Mladá fronta sice poskytovaly podrobnější informace, ale jejich náklad byl likvidován a mimo Prahu se dostával jen obtížně. A tak přišly ke slovu letáky a plakáty.

Na tento přímočarý plakát měl jeho autor Ivan Král velmi málo času, proto jej kreslil přímo na síto, ze kterého se tiskl

Už si nepamatuji, jestli to bylo v pondělí 20. nebo v úterý 21. listopadu, kdy jsme s tátou, sociologem Bohuslavem Blažkem, přestěhovali naši jehličkovou tiskárnu do Mánesa, kde bylo jedno z center odporu proti režimu. Kdosi mě posadil do malé, šíleně zakouřené místnosti před osmibitový počítač Commodore 64, který sem přinesl jiný náš známý i s tiskárnou. Nikdo jej však neuměl ovládat. Mně bylo patnáct a s počítačem jsem si dobře rozuměl. Připojil jsem k němu najednou obě tiskárny a začal přepisovat a tisknout jeden dokument za druhým. Vše se tisklo na perforovaný papír se třemi nebo čtyřmi kopiemi. Ráno jsem chodil do školy, která byla ve stávce, takže se neučilo, ale diskutovalo. Odpoledne jsme se spolužáky vyrazili manifestovat na Václavské náměstí a večer jsem šel do Mánesa, kde jsem každý den pracoval asi do půlnoci. Když po pár dnech došla barva v pásce v tiskárně, musel jsem ji celou ručně natřít štětcem razítkovou barvou – koupit se nedala. Přepsal jsem do počítače nejrůznější prohlášení a dokumenty, které se pak už jen tiskly a kopírovaly, takže jsem dostal další práci: připravovat podklady pro tisk na cyklostylu, což byla jakási archaická kopírka. Nejprve se text musel na psacím stroji přepsat na speciální blány, ty se pak vložily do stroje a vytiskly v několika desítkách exemplářů, víc blána nevydržela. A tak jsem každý den dokola přepisoval Několik vět nebo Chartu 77... Asi po třech týdnech, kdy se práce Občanského fóra významně zprofesionalizovala, jsem z Mánesa odešel. Několik vět jsem znal nazpaměť. Atmosféra v Mánesu byla báječná, všichni na sebe byli nesmírně milí a zejména první dny bylo cítit obrovské spojenectví mezi lidmi, kteří tam chodili dobrovolně pomáhat. V přední části byla obrovská dílna, kde studenti dnem i nocí malovali transparenty,

20

Plakáty: archiv Filipa Blažka

Mánes, místo odporu


Na plakátu Občanského fóra nejsou pravé podpisy, ale skici Michala Cihláře. Kubistický plakát Jaro 68/Podzim 89 navrhl Aleš Najbrt. ‚Vítejte v Československu‘ vydal ještě před revolucí Roman Werner. Fotografii na posledním snímku pořídil Václav Jirásek.

21


v ý stava m ě s í ce

Plakát Jiřího Votruby jsem vylepil ve třídě hned vedle tabule a bavil se sledováním, jak na něj učitelé budou reagovat. Jako jediná potrefená husa se ohradila dějepisářka–ruštinářka. Klidné Vánoce s Občanským fórem vyrobil během šesti dnů Michal Cihlář.

vznikaly během chvilky, jiné

několik dní...

Ve své době představovala volba loga Občanského fóra mimořádně šťastný tah. Ručně kreslené logo s jemným humorem vytvořil Pavel Šťastný.

O dvě dekády později Plakáty téměř dvacet let ležely ve skříni, za tu dobu jsem si je prohlédl jen několikrát. Desáté výročí sametové revoluce proběhlo téměř bez zájmu médií i  veřejnosti, zřejmě bylo ještě brzy na jakoukoli reflexi sametové revoluce. Když jsem se o kolekci zmínil koncem roku 2008 přátelům, věc se rozkřikla a o plakáty začal být velký zájem. Řada sdružení a institucí zabývajících se naší historií chtěla reprodukce pro nejrůznější knížky a projekty, originály plakátů byly vystaveny v Českých centrech v Tokiu, Moskvě, Stockholmu a do konce roku se objeví ještě v několika evropských městech. Úřad vlády vystavil kopie na zahradě Strakovy akademie. A čeho si cením nejvíce a co by mě před dvaceti lety opravdu nenapadlo, je, že povedu se třinácti autory plakátů rozhovory, které právě vycházejí knižně v nakladatelství XYZ. Ostatně v té době jsem ani nevěděl, že se sám stanu grafickým designérem a budu se na plakáty dívat nejen s nostalgií, ale i s odborným zaujetím. Na plakátech mě stále udivuje pozoruhodná stylová rozmanitost. Od čistě typografického řešení přes práci s fotografií po umělecká díla provedená linorytem nebo litografií. Některé plakáty vznikaly překotně, Ivan Král měl na  svůj přímočarý plakát Konec vlády jedné strany! jen několik hodin, jiné – jako vánoční linoryt Michala Cihláře – vynikaly dokonalým zpracováním i těch nejmenších detailů. Z hlediska působení se plakáty výrazně liší: zatímco některé glosují aktuální dění pomocí karikatury, jiné hledí vstříc budoucnosti a nastiňují vizi směřování státu. Těžko hledat mezi plakáty nějaké pojítko, přesto lze při pohledu na celou kolekci učinit jisté závěry. Soubor především dokumentuje fakt, že i přes kulturní izolaci Československa v  době totality si čeští výtvarníci udrželi svobodnou mysl a  dokázali najít výrazové prostředky adekvátní situaci, pro kterou je škola ani praxe nepřipravovala: pro svobodné vyjádření zásadních myšlenek. Text byl původně napsán pro časopis TYPO, kde vyjde v prosincovém vydání číslo 37. Ukázky dalších plakátů na www.designiq.cz/1989.

22

Plakáty: archiv Filipa Blažka

Plakáty jsou pestré, některé

plakáty, provolání, výzvy ke generální stávce a podobně. Zhruba po týdnu se vše začalo mnohem více organizovat, objevovaly se první tištěné letáky a plakáty a z Mánesa se stalo jedno z hlavních distribučních center těchto tiskovin. Bral jsem si vždy po jednom nebo dvou plakátech od každého a lepil jsem je ve škole na okna. A tak jsem nevědomky položil základ sbírce, která je prezentována v tomto článku.


sense and simplicity


d i va d l o m ě s í c e

Trojí historie Divadla v Dlouhé

Málokterý divadelní sál má tak turbulentní historii jako ten, který už osmdesát let sídlí na adrese Dlouhá 39, Praha 1. Jeho jeviště už vidělo polonahé subrety, čerty i Adolfa Hitlera. 24


Text Radka Prchalová / foto archiv Divadla v Dlouhé

25


d i va d lo m ě s í c e

Přesněji řečeno, Adolf Hitler teprve přijde – v nové hře Arnošta Goldflama U Hitlerů v kuchyni, kterou připravuje jeden z kmenových režisérů Divadla v Dlouhé Jan Borna. Není důležité, kdo bude hrát hlavní roli. Sem se nechodí na herce, ale „na Dlouhou“. Na poetiku souboru, který vznikl jako nečekaný a odvážný projekt a už čtrnáct let programově nepěstuje hvězdy. Divadlo v Dlouhé pravidelně boduje ve všech nejprestižnějších divadelních anketách, ročně na jeho představení přijde osmdesát tisíc diváků. Čtrnáctým rokem v jeho čele stojí ředitelka Daniela Šálková, režiséři Jan Borna a Hana Burešová a dramaturg Štěpán Otčenášek. Ze souboru za tu dobu odešel jeden jediný herec. Řeklo by se idyla, spokojenost. Přesto má ředitelka Daniela Šálková obavy – ne o svůj tým, ale přímo o sál, v němž se divadlo hraje od 4. prosince 1929. Dům je v soukromém vlastnictví, nedávno změnil majitele a Divadlo v Dlouhé má nájemní smlouvu jen do roku 2012. Otázka je, zda pražský magistrát bude chtít dál platit komerční nájem... Kino? Ne, opereta! Velkoobchodník Ottomar Sušický nechal v roce 1928 zbourat několik starých domů na rohu Dlouhé a Hradební ulice a začal stavět moderní palác s pasáží a kinosálem. Do jeho záměrů zasáhl jiný tehdejší podnikatel – dravý Bedřich Jeřábek, ředitel holešovické Uranie. Jeho životní trefou bylo, že získal k prvnímu českému uvedení Frimlovu operetu Rose Mary, která v Uranii dosáhla počtu 270 repríz. Toužil po podniku zaměřeném na tehdy populární žánr, který bude splňovat nejvyšší umělecké a společenské nároky. Z už hotových plánů kina vznikl ne úplně ideální divadelní prostor. Pro operetu nevelké hlediště pojalo osm set sedících diváků. Ani jeviště o rozměrech dvanáct krát osm metrů neumožňovalo realizaci velkolepých operetních výprav. Nicméně Bedřich Jeřábek si splnil sen o exkluzivním, ryze operetním podniku se špičkovými umělci, početným orchestrem, sborem, baletem a luxusními výpravami. Obchodním tajemníkem se stal komik Hugo Kraus. Teprve potom začal Bedřich Jeřábek řešit překážky. Jednou z nich byla nepříliš šťastná poloha nového divadla, které se nacházelo sice v centru, ale uprostřed změti malých uliček Starého Města, na místě, kde scházela divadelní tradice. Divadelní ředitel musel neustále bojovat se svými představami a možnostmi divadla, kam se všichni účinkující ve výpravných inscenacích „mohli sejít před diváky jen při děkovačkách, namačkáni jako sardinky.“ Ukázalo se, že Jeřábkův záměr hrát pro nejbohatší klientelu vede divadlo do záhuby. Jeřábek se nechtěl záměru vzdát z prestižních důvodů, zkoušel provoz Velké operety dotovat výnosy z jiných scén, ale jeho fyzické síly velkému náporu nestačily a v roce 1933 zemřel. Velkou operetu nakonec zachránilo konsorcium finančníků – jedním z nich byl i majitel budovy Ottomar Sušický. O zbytek se postaral obchodně zdatný Hugo Kraus. Za šestnáct let trvání uvedla Velká opereta 63 inscenací. Konec Velké operety znamenalo 1. září 1944 a uzavření všech divadel na území velkoněmecké říše a protektorátu. Po osvobození byla opereta jako žánr uvržena do opovržení.

Sál divadla po povodni v roce 2002 a dnes ???????????????????????????????

Po krátké anabázi, kdy prostor divadla v Dlouhé ulici poskytl azyl Studiu Národního divadla a Činohře 5. května, nastala v druhdy noblesním sále dlouhá etapa divadla pro děti. „Když jsme sem v roce 1996 přišli, bylo tu všechno uzpůsobené pro dětský provoz  – nezničitelné, dobře omyvatelné a… příšerné,“ vzpomíná dnešní ředitelka Daniela Šálková. Historie divadla, které mělo za cíl politicky vychovávat, začala 12. září 1949. Scéna se zaměřila hlavně na původní tvorbu a dramatizace sovětských románů. Provoz byl ­zprvu

Do divadla ročně přijde na 80 tisíc lidí 26

Foto: archiv Divadla v Dlouhé

Zvířátka, čerti a princezny


Apropo – velkolepý kabaret Z inscenace Oněgin byl Rusák

Dlouhá pravidelně boduje v nejprestižnějších divadelních anketách

27


Spojení dvou různých souborů s naprosto odlišnou poetikou

28


di vadlo měsíc e

se zprvu zdálo jako odvážný nápad. Ale vyplatilo se. v­ yčerpávající, protože divadlo hrálo dvě představení denně pro školní mládež a o víkendech pro širší veřejnost. Jen v prvních letech se v čele Divadla Jiřího Wolkra (tak se v tu dobu jmenovalo) vystřídali tři umělečtí ředitelé, kteří řešili, co a jak hrát pro tak specifickou skupinu diváků. Teprve v roce 1957 v čele divadla stanul režisér Vladimír Adámek, který jako první přinesl pevnější dramaturgickou i inscenační koncepci. Divadlo vychovalo vlastní autory, ať už to byl zdejší režisér Václav Tomšovský či člen hereckého souboru Jan Jílek. Dalším dlouholetým ředitelem divadla byl Karel Richter, který vystřídal Vladimíra Adámka v roce 1974 a odešel až v roce 1990 do důchodu. Také on uváděl původní tituly od současných autorů. Dramaturgie se více zaměřila na starší děti, hvězdami souboru se stali Ivan Vyskočil a Ivana Andrlová. Za Karla Richtera došlo také k největšímu zásahu do architektury sálu. Při rekonstrukci, která trvala dlouhých sedm let, zmizela předválečná noblesa a vystřídala ji umakartová praktičnost přizpůsobená proudu školních tříd. Počátkem devadesátých let se divadlo zbavilo jména komunistického básníka v názvu a zvolilo neutrální jméno Divadlo na Starém Městě. Společensko-politická situace té doby způsobila divácký odliv, navíc se vyostřily vztahy mezi souborem a novým ředitelem Janem Řeřichou. Soběstačnost divadla klesla pod 16 % oproti 33 % v roce 1960. Skončilo to stávkou a rozpuštěním souboru. Už tehdy pražský magistrát uvažoval, že sál v domě, který se opět vrátil do majetku rodiny Sušických, opustí. Nakonec přece jen vyhlásil konkurz.

Foto: archiv Divadla v Dlouhé

Odvážný projekt Psal se rok 1996 a Dejvické divadlo v čele s režisérem Janem Bornou mělo titul Divadlo roku a maličká scéna mu začala být těsná. Soubor tvořili Bornovi někdejší žáci z katedry alternativního divadla. Na druhé straně Prahy živořila výrazná skupina kolem režisérky Hany Burešové a dramaturga Štěpána Otčenáška. Rok předtím museli odejít kvůli neshodám s vedením z divadla Labyrint, ačkoli jejich inscenace patřily k divácky nejúspěšnějším. „Vlastně to byl odvážný nápad, s nímž přišel Honza Borna,“ vzpomíná Daniela Šálková. „Bylo to spojení dvou souborů s naprosto odlišnou poetikou. Lidsky jsme mezi sebou nikdy neměli problém, ale ukázalo se, že byl problém třeba jen ve změně prostoru, který vyžadoval odlišnou techniku hraní. Některé hotové inscenace ani nešlo přenést.“ Tým Daniely Šálkové v koncepci, s níž zvítězil, napsal: „Naším cílem je repertoárové divadlo ohledávající různé žánry a výrazové prostředky divadla (od činoherního přes hudební a pohybové až k loutkovému) a zároveň možnosti jejich komunikativnosti s různými věkovými skupinami diváků. Právě žánrová a stylová pestrost a tvorba pro různé věkové kategorie diváků je jedním z charakteristických rysů, které obě skupiny spojují a které se dají vysledovat v jejich práci.“ Tato sázka vyšla beze zbytku. Různých prestižních cen za inscenace i herecké výkony přibývalo, diváci chodili, festival mimopražských divadel Dítě v Dlouhé byl každoročně vyprodaný. V kancelářích ve druhém patře vládla spokojenost, na prázdniny v roce 2002 všichni odjížděli s pocitem, že všechno dobře funguje. Jenže… V srpnu 2002 přišla tisíciletá povodeň. Voda v sále dosahovala až do čtvrté řady na balkoně. „Paradoxně nás to nakoplo. Ani na vteřinu jsme nezapochybovali, že nepřestaneme hrát,“ vzpomíná Daniela Šálková. „Byli jsme nejvíc postiženým divadlem. Více než rok jsme hráli na čtyřech místech v Praze, neustále jsme převáželi kulisy sem a tam.“ Naštěstí majitelé domu díky pojistce kývli na generální rekonstrukci. Architekt a scénický výtvarník David Marek obnovil původní vzhled prostoru z roku 1929. Toho se dočkala i jedna z posledních bezprostředních pamětnic Velké operety, Edita Widderová-Sušická, dcera Ottomara Sušického a tehdejší spolumajitelka domu. Znovuotevření po rekonstrukci přivítala jako hold svým rodičům, kteří nepřežili druhou světovou válku. Dnes už paní Widderová nežije a ostatní dědici dům prodali. Budoucnost divadelního sálu je tak trochu ve hvězdách. (S využitím materiálů Divadla v Dlouhé.) www.divadlovdlouhe.cz

29

Plakát Divadla Jiřího Wolkra k inscenaci ??????????????????????????????? Příběh opravdového člověka

Ze současných inscenací Oněgin byl Rusák, Faidra a Vějíř s broskvovými květy


d vo j hl a s

Lenka Procházková

Aleš Pejchal

Ideály a iluze Rozjímání o ideálu s Ferlinghettim S ideály je to jako se zuby. Nenarodíme se s nimi,

Naprosto a jednoznačně, ba dokonce bezvýhradně

ale postupně nám dorůstají. A my k nim. V ideálním případě. Protože dostat ideály hotové, vyfasovat je jako umělý chrup, co se na noc odkládá do skleničky, nám sebevědomí nezvedá. Navíc takovým vyndavacím ideálům hrozí, že nám nečekaně vypadnou i na veřejnosti a zůstaneme bezzubí. Člověk, který se narodil ve šťastné době nebo aspoň ve šťastné rodině, si své ideály může vybrat a pěstovat. Ale i takový šťastně nastartovaný člověk během života o některé ideály přichází. Buď proto, že k nim nedorostl, a tak je zavrhne, aby nepřekážely, nebo proto, že je přerostl a na jejich základě si vytváří nové, vyšší.

souhlasím s Lawrencem Ferlinghettim, že „svět je báječné místo k narození“… Půjdu dokonce dále, neznám ideálnějšího místa pro prožití života, než je svět. K tomuto pocitu stačí neskonale málo a současně strašně moc: věřit, že ideál není pojem pro snílky, blázny či nezodpovědná individua, ale má co do činění se svobodou každého z nás. Svobodné rozhodnutí, neovlivněné „poměry“, „situací“, „možnostmi“, „budoucností našich dětí“ a tak dále, vždy v  sobě obsahuje směřování k  ideálu. Ideálů je nepřeberné množství. Ideální může být dům, stejně jako žena vašich snů. Ideální myšlenka bude zatříděna do stejné kategorie jako ideální auto. Leč samotný „ideál“ není až tak důležitý. Mnohem zajímavější a vzrušivější je cesta k jeho naplnění. Samozřejmě cesta poctivá, solidní, jež není pokryta mrtvolami „ideálů“ jiných poutníků. Rezignace na  „ideál“ značí jediné. Vyhovuje mi nesvoboda a raději půjdu vyšlapanou cestou jiných, nebo nemám sil vůbec jakkoli vykročit kterýmkoli směrem. „Ideál“ byl pro vězně nacistických koncentračních táborů i  bolševických lágrů jedinou silou, která jim dovolila důstojně přežít, a o to důstojněji pokračovat v životu. A vsadím se, byť jsem nikdy v životě vězněn nebyl, že člověk, jenž neztratí víru v „ideál“, zůstává svobodným i v tom nejtemnějším žaláři.

Být ochoten pro ideál zemřít

je výsada nemnohých

Ideály šířené vzrušenými slovy řečníka (iluzionisty) nás fascinují, ale jen dočasně. Skutečnou nákazu ideálem „chytneme“, jen je-li za slovy i skutek. (Slova hýbají, příklady táhnou…) Věrnost takovému ideálu pak vyžaduje trpělivost, schopnost pokory a v mezních situacích i mravní a fyzickou statečnost. Být ochoten pro ideál osaměle zemřít je úděl (a výsada) jen nemnohých. Bojování a umírání hrstky Sparťanů u Thermopyl v sobě také neslo ideál a ve svém důsledku zachránilo Evropu před perským přelitím. I čestná smrt židovských obránců pevnosti Masada v nás dodnes vzbuzuje úctu, při které až mrazí. Jejich ideál byl pevně spjat s vírou v Hospodina, ale lze ho chápat i bez toho posvěcení jako poslední a předem beznadějnou obranu vlasti proti okupantovi. Ale nemusíme se ohlížet tak daleko, také naše nedávná historie nám odkázala pomníky těch, co položili životy pro ideál svobody, suverenity a demokracie. Na pamětních deskách čteme: „Zemřeli, abychom my mohli žít.“ S ideály… „Ony tě ty ideály brzo přejdou!“ prorokovala mi spolužačka kdysi na gymnáziu, když jsem tam organizovala stávku. Dopad věštby mnoho let zkontrolovat nemohla, odjela do emigrace. Teď je zase zpátky, což byla osudová chyba, jak mi opakuje pokaždé, když se náhodně potkáme. „A co ty? Jak přežíváš ten zdejší binec?“ „Píšu o tom.“ „Ty jsi furt stejně naivní. Prosím tě, kdy už z těch ideálů vyrosteš?“ mateřsky krčí čelo. Směju se. Je to jednodušší než slova. Očekávat, že každý potřebuje k životu ideály, je samozřejmě iluze.

Sám ideál není tak důležitý.

Směřovat k  „ideálu“ znamená, opět řečeno společně s  Lawrencem Ferlinghettim – „a prostě vůbec si to užívat“. Probůh nevolme proto menší zla, ale hledejme „ideály“. Nehledejme pragmatické cesty k ještě pragmatičtějšímu cíli, ale použijme co nejracionálnější prostředky k tomu, abychom se přiblížili „ideálu“. A je úplně jedno, že ten můj „ideál“ vůbec neodpovídá mínění ideálem „nepostižené“ většiny. A  právě v  takovémto životním rozpoložení mi i  docela bude konvenovat závěr Ferlinghettiho básně, jenž lakonicky konstatuje, že „když jste v nejlepším, přijde usměvavý funebrák“.

30

Foto: Günter Bartoš, archiv Aleše Pejchala

Mnohem zajímavější je cesta k jeho naplnění.


... Ať je zima krásnější...

EKOFRANCE spol. s. r. o. – krby, krbové vložky, kamna – Zborovská 3, Praha 5, 150 00, tel.: 220 510 303, mob.: 723 804 086, www.ekofrance.cz, e-mail: krby@ekofrance.cz


o so b no s t

Text Jana Nekolová / foto Ondřej Petrlík

Urozený barbar

Ondřej Kohout

Malíř Ondřej Kohout žije a maluje ve Vídni a v Čechách. Jeho otec, spisovatel Pavel Kohout, ve své knize Kde je zakopán pes o tehdy malém synovi napsal: „Ondřej býval upovídaný chlapeček, který mě často lekal, když obsah normálního filmu vyprávěl tři hodiny. Pak začal malovat a přestal mluvit.“ A to trvá dodnes. Moc toho nenamluví, ale je vidět, že malování ho nejen baví, ale že se jím i sám baví. A literární geny zděděné po otci? Stačí si přečíst názvy obrazů. 32


33


o sob n o s t

Jednou jste vaše obrazy popsal jako nesymbolický nesmysl… Nesymbolický nesmysl? To jsem měl kdysi rozhovor v hospodě U Zlatého tygra a měl jsem v sobě několik piv. Takže to byla taková směsice slov, která ze mě vypadla hlavně díky alkoholu. Teď nevím, co jsem tím tehdy myslel, ale ujalo se to. Byla to spontánní nesmyslná odpověď, zřejmě proto, že těžko dovedu převést do slov to, co maluju. Protože jinak bych to spíš popisoval, než maloval. Odpověděl jsem velmi zjednodušeně, něčím, co vlastně nemá žádný smysl.

Ondřej Kohout (*1953) Syn Pavla Kohouta a Anny Kohoutové absolvoval Akademii múzických umění v Praze, obor scénografie. V roce 1978 podepsal Chartu 77 a dva roky poté se odstěhoval do Vídně, kde žije dodnes. Od roku 1983 vystavuje převážně v Rakousku, Německu a Belgii, po roce 1989 měl i řadu výstav v České republice. Vytvořil také několik scén a kostýmů pro divadlo.

Ale symbolika pohybu ve většině obrazů je dosti jednoznačná – sex. Jsou i tací, kteří ho za sport považují, že ano. Tedy aspoň někteří účinkující v mých obrazech, a protože bych je nerad ovlivňoval, nechávám je při tom. Manipulace mi není blízká.

Jak vlastně takový obraz vzniká? Chvíli mi to trvá, protože já nedělám přímo podle modelu. Občas si najdu fotky v  nějaké publikaci, kde mě nějaký pohyb fascinuje, a při prohlížení mě napadne ještě něco navíc, co by se s tím dále dalo dělat. Nebaví mě jenom komentovat to, co vidím. I když to může být hezká barevnost, hezký pohyb. Něco hezkého, nebo ošklivého, to je jedno, ale potřebuju tam za tím vidět ještě druhou linii nebo třetí, čtvrtou, která není na  první pohled vidět a kterou tam dostávám někdy i formou pohybu. Nedílnou součástí vašich obrazů jsou jejich názvy. Kde berete nápady? To je různé. Může to být nějaký slovní obrat, který mi dlouho vězí v  hlavě, a najednou uvidím situaci a řeknu si, že to je přesně ono, pak už pouze hledám odpovídající pohyb na  nějaké fotce. Nebo

Dole, vpravo, nahoře, uprostřed a vlevo jako obličej maskovaná hlava, 2009 (olej/plátno)

34

Repro: © Ondřej Kohout, foto: Ondřej Petrlík

Malujete sportovce. Téma sportu vás přitahuje? Můj přítel Jan Chlíbec do  jednoho mého katalogu napsal, že trpím flagelanstvím, které se projevuje denním až tříhodinovým cvičením. Přesto není sport v mé tvorbě vůbec směrodatný. Mne zajímá určitá symbolika pohybu, která se k tomu vztahuje, a já to dávám do jiných souvislostí. Trochu to ironicky nadsadím nebo podsadím. A pracuji i s textem, titulem obrazu.

Nenapadlo vás malovat i jiný pohyb? Ještě mě to nenapadlo, ale třeba se k  tomu někdy dostanu. Možná, že mi symbolika sexu někdy z  obrazů zmizí. Stále mě to nějakým způsobem fascinuje, ale trošku ironickým způsobem. Myslím, že samotný sex i  nějak popírám. Já jej nepopisuju, to mi nepřipadá normální. Vycházím z  pohybu, který vlastně se sexem nemá nic společného, ale vždy se mi tam objeví, dostane se tam zadními vrátky.


Pět jednonohých na pláži, 2001 (olej/karton)

35


o so b n o s t

Zajímá mě symbolika pohybu.

Příliš sehraný smíšený pár, 2007 (olej/plátno)

Opalující se pes a žena na pláži, 2005 (olej/plátno)

Veřejné tajemství – tajemná otevřenost, bezmocná moc – mocná bezmocnost, veselý smutek – smutná veselost, vyslovené mlčení – mlčenlivá výřečnost, pravdivá absurdita – absurdní pravda, ironická vážnost – vážná ironie, zvířecí lidskost – lidská zvířeckost, částečná úplnost – úplná částečnost, neviditelná bezhlavost – bezhlavá neviditelnost jsou neviditelné znaky mé tvorby, ty viditelné je možno vidět. – Ondřej Kohout o svých obrazech

V poslední době se na vašich obrazech objevují i lidé na mořských plážích... Někdy se mi moje prožitá zkušenost objeví v  obraze. Když jsem byl u  moře a viděl tam typy, které se vyvalují na plážích a různě konzumují všechno možné, tak se mi do malování dostaly trošku jiné dimenze a je to takové spíš… Nevím, jak bych to nazval. Se sportem to nemá nic společného, se sexem už snad ani taky ne. Je to spíš takový antisex. Vaše první obrazy měly politické náměty. Zmizely po vaší emigraci do Rakouska? Vždy mě zajímal fenomén manipulace a jeho následky, v tehdejším Českoslo-

vensku na  tom byl založen celý systém. Má tehdejší výpověď byla pravděpodobně viditelnější a  krátce po  tom, co jsme se vystěhovali, ještě převládala dost pochmurná nálada, ze které jsem se musel vymalovat. Protože vliv prostředí na tvorbu, aspoň tu mou, je nepopiratelný, začaly se barvy vyjasňovat a viditelnost jakéhosi poselství se začala snižovat. Problém manipulace mě stále zajímá, i když není na první pohled zřetelný. I v demokracii nepřestává být velkým lákadlem. Kdy jste se rozhodl pro emigraci? Skončil jsem školu – s  nemalými problémy, dodělal diplomku a pak jsem se většinou věnoval pivu a  podobným záležitostem. Podepsal jsem Chartu 77 a  zjistil – s  pomocí státní bezpečnosti – že tady dost těžko budu moct něco

36

dělat. Nemohl bych ani mýt okna. V té době jsem se rozhodl pro emigraci. Jaké byly začátky ve Vídni? Vystěhovali jsme se v roce 1981 se ženou Evou, také malířkou, a malým synem Mikulášem, protože tehdejší kancléř Kraisky prohlásil, že přijme všechny signatáře Charty 77 jako politické uprchlíky. Nejdřív jsme bydleli v jedné místnosti v  penzionu, chodili půl roku na  kurzy němčiny. Pak jsme dostali provizorní byt, ve kterém jsme konečně mohli začít malovat, i když ve stísněných podmínkách. Dva roky se o  nás staral stát a  od  roku 1983 jsme převzali odpovědnost sami za sebe a protloukáme se jako výtvarníci. V roce 1985 jsme se přestěhovali do velkého bytu, kde žijeme dodnes a kde také oba máme ateliéry.

Repro: © Ondřej Kohout

naopak. Vše vzniká volným způsobem, ať vycházím z titulu, nebo ze situace.


Zpravidla ji ironicky nadsadím, nebo podsadím. Pomáhal vám otec? Otec nám byl velkou oporou, ale proces integrace nám nemohl a  zcela správně nechtěl odejmout, své zkušenosti si každý musí udělat sám. Především díky jemu jsem se podílel jako scénický výtvarník na několika divadelních inscenacích a  také na  jednom filmu – Ucho podle knihy Jana Procházky. V Rakousku jste tedy začal dělat scénografii, kterou jste vystudoval? Svou první scénu jsem dělal ještě v  Praze pro otce, který už byl tehdy venku. V  divadle Josefstadt tehdy inscenoval svého Augusta. Zadal mi scénu a kostýmy, které jsem udělal a poslal cestou, kterou zařídil agent StB – jak jsme zjistili později, samozřejmě. Naštěstí to nezabavil a  poslal to dál. Přes něj jsme si dopisovali, on to všechno pilně přečetl a  podal zprávy. Pak jsem dělal pár scén v Německu a Belgii a před šesti lety naposledy v  Hamburku. Scénografie mě sice bavila, ale malování je přece jenom činnost, kterou mohu dělat kdykoli, která se nevztahuje ke konkrétnímu zadání. Malování mě baví a je to můj svět. Co vám v emigraci chybělo? Plzeňské pivo. Ne, vážně, máma, kamarádi. Ale člověk byl pořád v  nějakém pohybu a nebyl čas na velké chmury. Vy a váš otec jste žili ve Vídni, sestra Kateřina ve Švýcarsku. V Čechách zůstaly maminka a mladší sestra Tereza. Pro ně to tu asi nebylo jednoduché… To je pravda, obě neměly pas – Tereze ho sebrali, když ji v roce 1978 nebo 1979 pustili na  „západ“ s  nadějí, že tam zůstane, a ona se vrátila. A mámu prostě terorizovali tím, že nás už nikdy neuvidí. Byli jste v kontaktu? Jak dlouho jste maminku neviděl? V  kontaktu jsme byli telefonicky, s  vědomím, že na  lince nejsme sami.

Vaše manželka Eva Vones je malířka – ovlivňujete se nějak navzájem? Řekl bych, že podvědomě nějakým způsobem určitě ano. Bez ovlivnění nic nevznikne. Ale abychom si něco vysvětlovali nebo se takzvaně umělecky hádali, to ne. My o  tom v  podstatě nějak moc nemluvíme. Když se nám zdá, že je něco dobré nebo špatné, tak k  tomu velmi stručně něco poznamenáme. Jednou větou… Jedním slovem.

Omezený muž, 1988 (olej/plátno)

Když bylo něco důležitého, tak se našly kanály, jak to sdělit či poslat. Až když jsme s  tátou přepadli Biľaka při jeho navštěvě Rakouska 1988 a  intervenovali za  mámu a  nejen za  ni, tak dostala pas a  mohla nás po  sedmi letech navštívit. Tak hodný byl Biľak. Po roce 1989 jste neuvažoval o návratu do Čech? Říkal jsem si, že je to nesmysl, Vídeň není daleko, tak proč někde něco rušit a  tady si zařizovat něco nového. Mohu kdykoli jezdit sem, vzdálenost je malá a  navíc máma má chalupu v  jižních Čechách, kterou jsme zrenovovali a tam teď také pracujeme. Definitivní přesun by byl nesmyslný. A  Vídeň je velmi příjemné město pro život.

37

Oba dva se malováním živíte. Dá se jím opravdu uživit? Tak ještě jsme neumřeli hlady. Není to nic jednoduchého, protože nikdy nevíte, kdy co prodáte, jak dlouho vám peníze vydrží. Když třeba prodám obraz, nebo dostanu větší částku za prodej obrazů, tak si nepřipouštím, že máme peníze a že se nám daří dobře. Vím, že z toho zase musím zaplatit nejnutnější věci a nemůžu jít do nějakých extra vydání za něco, co nepatří k mému životu. Maximálně se zajedu podívat k  moři na  ty „vyžrance“, získat tam inspiraci. A to je vlastně součástí mé práce. Syn nikdy netoužil malovat jako jeho rodiče? Mikuláš měl a jistě stále má velký talent. Věděli jsme, že slušně maluje a že ho to také docela baví. Poradili jsme mu proto, ať zkusí grafickou školu. Ke zkouškám ale musel odevzdat několik svých prací. A on zjistil, že aby se dalo z  čeho vybírat, musí těch věcí udělat nejméně sto. Najednou se mu nechtělo, neměl na to asi trpělivost. Zjistil, že malováním není posedlý a  pokud tím člověk není posedlý, tak to nemá smysl. Rozhodl se jít na gymnázium a potom studoval ekonomii. Říkal, že nechce být chudý jako rodiče. Víceméně se o sebe postaral sám. Dnes pracuje v  bance a  já doufám, že už brzy bude kupovat naše obrazy.


Vrstvy pocitů

Se svou písní Stranger Angel se letos na jaře umístila čtvrtá v konkurenci dvaceti tisíc účastníků mezinárodní skladatelské soutěže. V porotě seděl i Tom Waits... Baskytaristka a skladatelka Eva Turnová právě vydala své první autorské album. 38


album měsíc e

Text Eva Pivodová

Je to ponor do světa, který se ničím moc nepřikrášluje Váš hudební projev se liší od hudby Plastiků, se kterými pravidelně hrajete. Jak se vám „přebíhá“ mezi žánry? Hraní s Plastiky cítím jako nějakou zodpovědnost vůči světu a lidem, k nimž jsem přilnula, protože jim věřím. Že jsem stanula v roli Mejly Hlavsy, byla nejdřív těžká věc, ale nakonec jde o to, co za těch devět let působení vzniklo mezi námi, kteří jsme tam zbyli. Co se týče žánru, nevnímám to jako přebíhání. V  Plastikách jsem přijala roli interpreta, který má v  rámci daných věcí prostor. Moje vlastní hudba vychází z toho, jaká zrovna jsem. Neřeším dopředu, jaká hudba bude. Prostě ji dělám.

Foto vlevo Richard Řeřicha, foto vpravo Karel Šustr

Proč jste vůbec natočila vlastní CD? Začínala jsem jako hráčka na baskytaru v rockových kapelách. Až někdy kolem roku 2000 mě Mejla Hlavsa přizval ke  spolupráci na  elektronickém albu Plastiků Šílenství. Zaujalo mě použití samplů a  způsob vyjadřování pocitů jejich prostřednictvím. Bavilo mě, že nemusím přemlouvat žádného bubeníka, aby mi nahrál bubny, protože jsem měla plný šuplík smyček. Pocítila jsem svou sílu víc v  komponovaném  celku než v  tom, že budu jen hráč na  jeden nástroj – interpret, což je má úloha například v Plastic People. Takže při skládání jste svobodnější. Moje skladby vznikají většinou z nějakého vnitřního pocitu nutnosti. Vstala jsem třeba ve  tři ráno a  za  hodinu byla hrubá skladba hotová. Je to takový ponor do světa, který se ničím moc nepřikrášluje, ale pocitově vrství. Ale ambient to není. Nejdřív si najdu rytmus, pak nahraju basu, kytaru nebo klávesy a  hledám zvuky,  potom složím text, který nazpívám, nebo si najdu nějaký, který mě inspiruje. Teď mám hodně textů od  své finské kamarádky Minny Pyyhkaly. Základní schéma dělám sama, ohledně  aranží většinou někoho oslovím. Právě zakládám – konečně – kapelu z živých lidí.

S Plastiky v Národním divadle

Eva Turnová (*1964) Vystudovala angličtinu a češtinu na Karlově univerzitě v Praze. Baskytaristka, zpěvačka, skladatelka, textařka, překladatelka a herečka působila v hudebních uskupeních Odvážná srdce, DG 307, Půlnoc, Zbytky charismatu, Eturnity. Skládá hudbu k reklamám i filmům. Od roku 2000 hraje s kapelou The Plastic People of the Universe. Její debutové album se jmenuje Happiness Is A Learned Condition. Lze si o něj napsat na eturnova@volny.cz

Říkáte si Eturnity, název alba zní Happiness Is A Learned Condition... Eturnity je vlastně slovní hříčka – složenina mého jména a slova „věčnost“ v angličtině. Název alba je věta z knihy mého oblíbeného autora Toma Robbinse. Volně přeloženo – Štěstí je přijatý (naučený) stav. Vyjadřuje, že pocit štěstí nezávisí tolik na  vnějších okolnostech, ale na  vnitřním nastavení člověka. Že si ho člověk může sám „vygenerovat“ soustředěním se na  to „cítit se dobře“ a potlačováním toho „cítit se špatně“. K  tomu bych já sama přidala, že to všechno pak ale stejně nemusí znamenat, že žije správně – tedy podle svých schopností a  darů. Můžete žít takzvaně dobře, všechno zdánlivě funguje, ale víte, že jste mimo svou cestu, a necítíte naplnění. Je to složitá věc.

39

Zároveň právě vzniká nové album Plastiků, vyjde před Vánoci. Jaké bude? Nové cédéčko vychází s odstupem devíti let od posledního alba. Stejně si pořád drží ten typický sound, který dělá z  Plastiků pro mě nadčasovou kapelu, co nepotřebuje být „trendy“. Zvláštní je tím, že se na něm autorsky podílíme skoro všichni, kdežto na všech předchozích albech byl výlučným skladatelem Mejla Hlavsa. Je odlehčenější, různorodější. V kapele jste jediná žena. Jak se spolupracuje se samými muži? Já si částečně připadám jako muž, takže komunikace je košatá, ale jsou chvíle, kdy bych uvítala ženu, jednak proto, že by nechrápala, a  jednak proto, že by některé věci víc chápala. Ale mužský svět mi celkem vyhovuje, je přímější, logičtější, vyhovuje mi, že se učím být pragmatická... Navíc Plastici si na nic nehrají a zároveň jsou pořád hraví, ničím nezatížení. Jak říká Vráťa Brabenec, „všechno tkví v uvolněnosti“. Jezdíte po koncertech a turné s Plastiky, skládáte. To ale ještě není všechno... Kromě toho překládám a učím angličtinu. Píšu takovou divadelní hru, k divadlu mě váže silné pouto. A taky píšu svou biografii počínající od  doby, kdy jsem byla malá – tak, jak si to pamatuju. Jsem u svých dvanácti let. A čekám, kdy se to zvrtne.


Franta: Porada, 1989, akryl na plรกtnฤ›, 195 x 300 cm

40


Bylo 17. listopadu 1989 •

Světy pod mikroskopem

věda

• Vesmír roste jako z vody • Květa Legátová • V sousedství Měsíce

Dějiny, objevy, osobnosti 41


blízká minulost

Časový odstup dovoluje

ponořit se do minulosti

bez rozdíravých pocitů

42


Text Josef Chuchma, MF Dnes / foto Antonín Nový

Text Karel Pacner

Listopadový příběh Digitální technologie „válcují“

klasickou fotografii. Tradiční filmový materiál, vývojky a ustalovače si kupují už jen nenapravitelní konzervativci anebo fajnšmekři. Digitální technologie ale také oživují negativy, na něž by možná už nikdy nedošlo, které by skončily zaprášené kdesi a zmizely kamsi, neboť jejich majitelé by už třeba v sobě nenašli síly a finanční prostředky, jak dostat záznamy z negativů na fotografický papír. Dnes se nejeden fotograf vrací ke svému archivu a políčka z negativů si digitalizuje... Takto svůj archiv nyní probírá i Antonín Nový (1942). Jeho „šanony“ schraňují také záběry z podzimu 1989. Na světlo vyplouvají snímky dosud neviděné. Cenné je to tím spíše, že Antonín Nový se tehdy pohyboval velmi blízko revolučního centra. Autor k tomu měl dostatek důvodů. Nejen formálně proto, že tehdy v Československu pracoval pro zahraniční agenturu AP, nýbrž i proto, že dějiny do jeho života fatálně zasahovaly a nemohl být, ani kdyby chtěl, člověkem apolitickým. Kdo chce tyto jeho peripetie poznat detailněji, ať si nalistuje knihu Osočení, kterou v roce 1993 v nakladatelství Sixty-Eight vydala Zdena Salivarová-Škvorecká (vyšlo znovu v  roce 2000 v Hostu s podtitulem Pravdivé příběhy lidí z „Cibulkova seznamu“). Antonín Nový ve  svém příspěvku podává svůj stručný příběh: otec, sociální demokrat, v  roce 1948 emigroval, matka skončila ve vězení, on u dědečka v Plzni. Cejch si nesl až do 60. let, kdy se mu podařilo dostat na Filozofickou fakultu UK, ale vzápětí podlehl kouzlu fotografie a začal se jí profesně věnovat – v agentuře ČTK. Po srpnu 1968 emigroval, ale zakrátko se kvůli rodině vrátil. V normalizující se ČTK logicky ztratil zaměstnání, a tak se živil různě: jako řidič mikrobusu či jako dělník v čističce odpadních vod. Fotografovat nepřestal, místo fotoreportáží či dokumentárních cyklů se věnoval fotografiím žen, aranžovaným často v interiérech domu spisovatele Jiřího Muchy na pražských Hradčanech. Psala se sedmdesátá léta, byl předvoláván k výslechům na StB, což v  Osočení konkrétně popisuje. Kvůli čemu se jeho jméno objevilo posléze v  seznamech spolupracovníků? To si prý vysvětlit nedokáže, protože nikdy jejich vědomým spolupracovníkem, jak tvrdí, nebyl. Ve zmíněném textu přiznává, jaký zásah pro něho Cibulkovy seznamy znamenaly, jak strašlivě se cítil později v redakci listu The Prague Post, když mu tam kdosi oznámil: Jsi na seznamu. Není zde na nás soudit, jak to tenkrát bylo. Ale není důvod nevěřit Antonínu Novému, když v Osočení píše, že od roku 1978, kdy se vzepřel dalším a stále dotěrnějším

Osobní dilemata je zdravé nezamlčovat výzvám ke  spolupráci, se začal vyhýbat „veškerým aktivitám občanského odporu“ – z čiré a ochromující hrůzy, aby se opět neocitl ve vnitrácké „kachlíkárně“. Tuto občanskou poslušnost a vyhýbavost porušil až na konci 80. let, při spolupráci s agenturou AP; i tak byl však „pouhým“ svědkem dění, nikoli jeho aktérem. A teprve dvacet let od tehdejších převratných událostí se vrací k naexponovaným snímkům. Asi v tom nebudou hrát roli jen stávající technologické možnosti, nýbrž i nutný, hojivý časový odstup, který autorovi dovolil ponořit se do minulosti bez silně rozdíravých pocitů. Osobní dilemata Antonína Nového je zdravé nezamlčovat, ale pod nesnadným příběhem by neměl zaniknout fakt, že autorovy snímky z podzimu 1989 jsou neustrašené a jejich dokumentární hodnota jen poroste.

43

Den po dni Pátek 17. listopadu: V podvečer se scházejí v Praze na Albertově studenti. Chtějí si připomenout 50. výročí přepadení českých vysokých škol nacisty, ale nejde už jen o ten symbol. Od Vyšehradu zamíří asi polovina lidí s rozžatými svíčkami do centra, ve Vyšehradské ulici je zastaví jednotka Pohotovostního pluku. Dav tedy pokračuje po nábřeží k Národnímu divadlu a na Národní třídu. Před křižovatkou se Spálenou ulicí se jim znovu staví do cesty hradba ozbrojenců, další oddíl tlačí demonstranty od nábřeží. „Máme holé ruce!“ skanduje na dva tisíce lidí... A potom z důvodů, které se dodnes nepodařilo objasnit, mladíci v uniformách začnou své vrstevníky v civilu surově bít.

Sobota 18. listopadu: Dopoledne se scházejí vysokoškoláci na FAMU: „Vstoupíme do stávky!“ Současně vyzývají divadelníci a studenti celou zemi ke generální stávce na 27. listopadu. Po Praze se šíří zpráva o smrti studenta Šmída, který měl být zabit na Národní. Do stávky vstupují všechna pražská divadla. Někteří členové předsednictva ÚV KSČ zvažují, zda nemají povolat armádu a milice. V poledne se vrací ze své chalupy na Hrádečku Václav Havel. Večer je v Realistickém divadle, kam redaktorka Svobodného slova Jana Šmídová přivádí také svého syna: „To je Martin Šmíd, kterého včera zabili na Národní třídě.“ Neděle 19 listopadu: I když fáma o mrtvém studentovi je vyvrácena, v ulicích přibývají lidé. Všude visí prohlášení studentských výborů a opozičních skupin – žádají potrestání viníků a komunistických politiků. Odpoledne se scházejí disidenti v bytě Václava Havla: Jan Urban, Jiří Hájek, Rudolf Battěk, Jiří Křižan, Saša Vondra, Vladimír Hanzel, Radim a Martin Paloušovi a Karel Štindl. Havel navrhujel ustavit štáb všelidového odporu – neboli Občanské fórum. Je pak založeno večer v Činoherním klubu, který doslova praská ve švech. Do hlediště se


blízká minulost

natlačily stovky lidí, kamery západních televizí, nechybí ani agenti StB. Havel čte návrh rezoluce s požadavky vůči vládě. Opozice žádá vládu, aby se vzdala privilegií a začala se chovat demokraticky. V Bratislavě vzniká občanské hnutí Veřejnost proti násilí (VPN). Večer vyhlašuje federální ministr vnitra František Kincl pro celé území státu třetí stupeň mimořádných bezpečnostních opatření.

Pondělí 20. listopadu: Rudé právo kritizuje „provokace antisocialistických živlů“. Mladá fronta a Svobodné slovo přinášejí první informace o pátečním masakru. Ostatní deníky, rozhlas a televize se drží pokynů z ÚV KSČ. Dopoledne se schází předsednictvo ÚV KSČ a slovy Milouše Jakeše rozhoduje, že policie nebude zasahovat. Od rána se shromažďují na Václavském náměstí lidé. Zapalují svíčky, vyvěšují transparenty. Mají na kabátech trikolory. K večeru přicházejí zástupy vysokoškoláků s transparenty jednotlivých škol a fakult. V rukou státní vlajky, portréty Masaryka a Beneše: Svobodné volby!, Stop totalitě!, Žádáme demisi!, Konec demokratizace – začátek demokracie!, Nežít ve lži!, Dělníci, pojďte s námi! Otto Čmolík, ředitel ČTK, která sídlí v centru Prahy, přijíždí na ÚV KSČ s omračující zprávou: „Na Václavském náměstí se sešlo přes sto tisíc lidí.“ Také v Brně, Ostravě, Olomouci a Bratislavě se scházejí desetitisíce lidí.

Připravila redakce

Bylo 17. listopadu

1989

a na Národní třídě v Praze se začala psát nová kapitola českých dějin. Jak na ten den dnes vzpomínáte? Co pro vás znamenal?

Úterý 21. listopadu: Deník Mladá fronta vyšel s titulkem Brutální zásah. Michal Horáček a Michal Kocáb se jako zástupci ini-

ciativy Most pokoušejí dojednat schůzku OF s předsedou vlády Adamcem. Jeho poradce Oskar Krejčí hlásí: „Soudruh předseda vlády souhlasí, ale bez Havla!“ S premiérem tedy jednají disident Jan Ruml, herec Jiří Bartoška a student Martin Mejstřík, za Most Horáček a Kocáb. V podvečer se na Václavském náměstí schází na 150 tisíc lidí. Na balkon Melantrichu vystupují Radim Palouš a Václav Havel, aby veřejnosti představili Občanské

17. listopadu 1989 jsem odpoledne šel na  Albertov. Přišel jsem trochu dřív, než byl čas shromáždění, protože moje žena pracuje na  přírodovědecké fakultě a chtěl jsem se u ní zastavit. Scházím dolů po schodech od Karlova a  vidím poměrně málo lidí. Ale než jsem došel na Albertov, bylo najednou plno. Viděl jsem svou ženu na schodech děkanátu, ale už jsem se k ní pro nával nedostal. Hned vedle ní držel transparent s nějakým protikomunistickým nápisem dnešní senátor Štětina. A pod tím transparentem stál, asi aniž by si toho byl vědom, přední fakultní komunista, o kterém bylo známo, že když je rozčilen nebo připravuje nějaké politické rozhodnutí (rozuměj sviňárnu), tak

44

má  našikmo pusu.  Měl ji prakticky svisle... Pro vědeckou práci je nejdůležitější kontakt s  kolegy, výměna názorů, volný pohyb – a nic z toho jsme neměli. 17. listopadem se vše uvolnilo a  myslím, že vědci byli první, kdo se (ihned) integroval nejen do Evropy, ale do celého světa.

Jan Tříska, herec V ty dny jsem ve Springfieldu, ve státě Massachusetts, hrál šňůru představení „Watch on the Rhine“ (Lilian Hellman: Stráž na  Rýně). Každý den po  představení jsme s  kolegy chodili do  malého baru za rohem od divadla. V televizi jsme sledovali vývoj událostí v  Evropě. Zoufale jsem držel palce Československu. Ale Praha pořád jako by nepřicházela

Foto: Antonín Nový

Václav Pačes, vědec, biochemik


... a nahlas se začal modlit Otčenáš na  řadu. 17. listopadu ráno (massachusettského času) jsem si koupil nové bílé běhací boty. V ten večer po  představení jsme konečně viděli Prahu v plné parádě. Teklo šampaňské. Také slzy. Jenom pár měsíců poté jsem – v  těchže bílých botách – běhal po Praze. Ve Smetanově síni jsem zkoušel Utrpení svatého Šebastiána. A na Bohdalci točil Obecnou školu.

Lucie Trmíková, herečka Utkvěla ve  mně jedna situace... Studenti DAMU se sešli na velkém sále. Vyučoval se tam tanec, jevištní pohyb, zkrátka se tam trénovala těla budoucích herců a hereček. Asi tam tehdy zaznělo mnoho důležitých slov, ty už dohromady nedám. Pamatuji si ale atmosféru, která byla zároveň vypjatá a zároveň nějak zvláštně klidná a  důstojná. A  pamatuji se, jak se potom začal Pavel Lagner, můj spolužák z  ročníku, nahlas modlit Otčenáš a  jak se k  němu ti, kteří slova znali, připojili. A  jak jsem s  údivem zjistila, že Otčenáš celý neznám, že jsem ho vlastně nikdy nevyslovila. Děvče z ateistické rodiny. A jak jsem se za  to styděla, ale zároveň jsem věděla, že mě nesou ti ostatní a že to nevadí. Následovaly neskutečné dny a noci,

které jsme trávili na  škole, pořád jsme něco kopírovali, roznášeli letáky, chodili na demonstrace… Pořád nám spousty lidí nosily hory jídla… Málo jsme spali, a tak jsme aspoň hodně jedli. A mezitím jsem jela párkrát domů do Kolína a vykládala rodičům, co se to tam v Praze děje. A  taky jsem jela za  dědou a  babičkou do Chotouchova a děda to nechtěl a nemohl pochopit. Seděli jsme v síni naproti sobě u stolu a já vůbec nevnímala, co říká on, jen jsem byla přesvědčená, že přece musí uznat, že „žil celý život ve lži“! Je to dvacet let, mně bylo dvacet a  moji milovaní děda i  babička jsou už tam, kde je vše nejasné projasněno... Cože pro mě tedy 17. listopad znamenal? Zjistila jsem, že se chci umět pomodlit Otčenáš a  že stejně jako před dvaceti lety ani teď nemůžu nic vidět ani vědět úplně a jasně.

fórum. „Je zamýšleno jako okamžitá a prozatímní reprezentace kriticky smýšlejících občanů,“ říká Havel. „Může se k němu spontánně přidat kdokoliv, kdo se cítí být jeho členem.“ Lidé vytahují klíče: „Poslední zvonění! Končíme, Miloši!“ Předsednictvo ÚV KSČ rozhodlo, že do Prahy povolá Lidové milice z venkova. Ráno stojí na okrajích Prahy 4000 milicionářů.

Středa 22. listopadu: U Berouna se připravují tanky. Vojáci některých útvarů Vnitřní stráže MV dostali policejní štíty a pendreky. „Jakýsi vnitřní instinkt mně napovídal, že se zasáhnout neodváží,“ řekl posléze Havel. „Nicméně jsem zároveň cítil povinnost s touto možností počítat. Nesli jsme odpovědnost za osudy mnoha lidí. Proto jsme usilovali o jednání u kulatého stolu s představiteli vlády. Tím jsme chtěli odvrátit nebezpečí násilného zásahu.“ Venkov neví, co se v Praze děje – uvědomili si v Koordinačním centru OF. Do mnoha míst nedochází Svobodné

Helena Illnerová, vědkyně, fyzioložka Vrátila jsem se zrovna z  týdenního pracovního pobytu na  Slovensku a  šla jsem s  mužem na  návštěvu k  přátelům. Tam nám volala vylekaná dcera, které se podařilo uniknout z  obklíčeného průvodu na Národní. Od toho dne jsem již slovo, Lidová demokracie a Mladá fronta, které se snaží pravdivě informovat. Rozhlas a televize lžou. Herci a studenti vyjíždějí z Prahy. Budou vysvětlovat lidem, o co jde.

Čtvrtek 23. listopadu: Miroslav Štěpán chce získat podporu ČKD Lokomotiva Sokolovo. Jenže dělníci vedoucího tajemníka MV KSČ vypískají. A večer dokonce i televize vysílá reportáž o jeho zesměšnění. Špičky armády se radí, jak rozprášit demonstrace. Ministr Václavík nařizuje: Od pátku 24. 11. 08.00 hodin platí pohotovost k akci Zásah! Podvečer se natlačí na Václavské náměstí a do jeho okolí 300 tisíc lidí. Pátek 24. listopadu: Generální štáb jmenoval velitelem vojsk, která mají zasáhnout, generálporučíka Floriána Rygála. Pluk tanků z Rakovníka je připraven k výjezdu. Velitel Západního vojenského okruhu gen. Mojmír Zachariáš vydává rozkaz útvarům: „Vyčleňte síly a prostředky k zásahu proti civilnímu

45


blízká minulost

Dav se choval jako inteligentní osoba, obyvatelstvu!“ Naproti tomu velitel českobudějovické divize pluk. Michal Miťka prohlašuje: „Nedopustím, aby mé jednotky šly proti lidem!“ K zásahu nakonec nedojde, generály zrazují i pracovníci aparátu KSČ. Dopoledne se schází ve Veleslavíně plénum ÚV KSČ. Gen. tajemník Jakeš mluví o chybách, kterých se KSČ dopustila, o nedocenění vývoje v sousedních zemích, ale také o „protisocialistické aktivitě určitých společenských skupin“. V podvečer se Václavské náměstí opět zaplňuje. Televize poprvé vysílá přímý přenos. „Byli jsme rádi, že se na balkoně Melantrichu objevil také Dubček,“ vzpomínal později Jiří Křižan. „Říkali jsme si, že vybudí Slováky, od kterých jsme ještě cítili slabou odezvu.“ Havel opět vyzývá vládu: „Voláme po svobodných volbách, po zrušení vedoucí úlohy jedné strany, po zrušení Národní fronty jako manipulačního nástroje této strany.“ Diskuse na plénu ÚV KSČ je ostrá, nakonec Jakeš i s celým předsednictvem odstupuje, jeho nástupcem je jmenován Karel Urbánek,

byla každé odpoledne na  demonstraci ve  vnitřní Praze, zpočátku v  průvodu z Václavského náměstí na Národní a poté již přímo na  Václavském náměstí. Jeden z nejšťastnějších okamžiků v mém životě byl, když ve  středu toho požehnaného týdne na náměstí dorazilo ČKD za skandování „Už jsme tady!“. To jsem brečela. Byly to nezapomenutelné dny... Začala jsem ještě s dalšími převracet poměry v  ústavu, kde jsem pracovala. Z laboratorní vědkyně se stávala vědní administrátorka a politička. Bylo mi smutno, že ztrácím úzký kontakt se svou laboratoří a s prací, kterou jsem měla ráda. Ale věděla jsem, že jsem nemohla jinak. Jen mě dnes trápí, že o  rozvoji vědy se v naší současné společnosti nerozhoduje dostatečně kvalifikovaně a moudře. Věřila jsem, že vývoj ve svobodné zemi může jít jen dopředu. Možná jsem se mýlila.

ptejte přímo Martina Šmída, „mrtvého studenta“ z Národní třídy. Hraje v kapele Klec. Mějte se. Havel na Hrad!

Jarda Svoboda, hudebník

Vladimír Kokolia, malíř

Jarda (tehdy student PedFak UK) stál v  Praze na  Národce a  bušilo mu srdce. Následujících deset let se pak učil zacházet a žít s nabytou svobodou. Existovala kapela Mrtví brouci Martina Šmída, ale nevím, kde jim konec. Možná se poze-

Uprostřed listopadu jsem jel kamarádovi na svatbu. Veselka se odehrávala kdesi na horské chajdě. Příbuzní nevěsty si zdivočelou bandu umělců prohlíželi s  výrazem, který nevěstil nic dobrého. Někteří ze strýčků měli vzadu na vlasech vodorovnou

Michal Anděl, lékař 17. listopadu 1989 jsem šel spolu se svou manželkou v  průvodu z  Albertova na  Vyšehrad a  pak na  vltavské nábřeží a  na  Národní třídu. Tento moment pro mne nejprve znamenal strach smíchaný s  nadějí a  posléze obrovskou radost.  Pak, po necelém roce, velký společenský i profesní vzestup a konečně po mnoha letech i  dosti trpké poznání, že kořeny krize naší společnosti jsou mnohem hlubší, než se původně zdálo. Pro medicínu přinesl rozhodně velké změny: odstranění kádrových stropů, zavedení pojišťovenského systému, větší přísun financí do nemocnic a moderní vyšetřovací i léčebné metody obecně.

neznámý aparátník, který nedávno přišel z Brna. Večer diváci poprvé vidí v televizi záběry studentů FAMU zachycující řežbu policistů do bezbranných lidí na Národní třídě.

Sobota 25. listopadu: Televize vysílá v přímém přenosu z Katedrály svatého Víta mši na oslavu prohlášení Anežky Přemyslovny za svatou. Slouží ji kardinál František Tomášek, jeden ze symbolů opozice. Kabinet navrhuje prezidentu Gustávu Husákovi, aby jmenoval ministry z řad nečlenů KSČ a aby udělil amnestii politickým vězňům. Ministrům vnitra uložil, aby postavili mimo službu velitele zásahu na Národní třídě. Na Letenskou pláň přišlo tři čtvrtě milionu lidí. Foto: Antonín Nový

Neděle 26. listopadu: Dopoledne se v Obecním domě v Praze scházejí zástupci vlády a Národní fronty s představiteli Občanského fóra. Na každé straně stolu sedí přes deset lidí, ale většinou mluví Adamec a Havel. Třebaže mrzne a sněží, na Letné

46


pozitivně naladěná, se smyslem pro humor se opět tísní na tři čtvrtě milionu lidí. Havel radostně oznamuje „Dialog moci s veřejností dnes začal.“ Poručík Ludvík Pinc z motorizované Pohotovostní jednotky, jejíž příslušníci zasahovali na Národní třídě, přišel, aby jménem kamarádů požádal o odpuštění. Po jeho slovech nastane nebezpečné ticho. Když si to Václav Malý uvědomí, začne se hlasitě modlit Otčenáš. Lidé se rozpomínají na ta slova:: „... a odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům...“

Pondělí 27. listopadu: V poledne po celé zemi zní sirény. Generální stávka! Život se na dvě hodiny zastavuje. V OF se začíná mluvit o tom, že by Václav Havel mohl být prezidentem. Ale cožpak parlament, ve kterém mají komunisté velkou většinu, zvolí do nejvyšší funkce disidenta? Nesmysl!

Středa 29. listopadu: Federální shromáždění vypouští z ústavy článek o vedoucí úloze KSČ a marxistické ideologii. Federální vláda

vlnku, kterou jsem vyhodnotil jako zářez od brigadýrky. Ještě více obav ve mně však budili ti, jejichž účes onen zářez nevykazoval – usoudil jsem, že pracují v  civilu. Ženich, který byl svazák a snad i stranický funkcionář – avšak my jsme ho přesto měli rádi pro jeho horoucí srdce a malířské nadání – během večera naši předtuchu potvrdil. Prozradil nám, že teď s touhle rodinou konečně v městské organizaci prosadí všechny ty dobré věci, které mu doposud soudruzi nechtěli dovolit. Byl páteční večer 17. listopadu 1989… Se strýčky nás za celou noc nesblížily ani bohatýrské dávky alkoholu a  dalšího dne jsem s kocovinou nastoupil do ucouraného brněnského rychlíku. Doma jsem zjistil, že se v Praze něco děje. To mě probralo. V pondělí ráno jsem do Mánesa donesl dva transparenty. V  průvodu vládla směs euforie a úzkosti. Nebylo jisté, jestli tenhle tábor lidu nedopadne ještě hůř než v pátek na Národní. Ťapkali jsme směrem na Václavák, sbíralo se množství lidí. Stál jsem na Můstku v klaustrofobické tlačenici a jen periferně jsem sledoval, co se děje na balkoně. Moje hlavní starost byla, aby dav nikoho nezašlapal nebo nenamáčkl na zábradlí. Ten dav byl ale pozoruhodný

a  pro mě vlastně znamenal to nejnadějnější na celé věci. Prokazoval zvláštní inteligenci a vnímavost, a to jak v pohotových, většinou zázračně jednotných odpovědích, tak kdykoli, kdy se mělo třeba udělat místo pro sanitku. Choval se jako normální osoba, navíc pozitivně naladěná, občas i se smyslem pro humor! Od těch chvil na Václaváku si následujících sedm dní pamatuju jakoby v  jedné kouli, z níž se noří jen pár jasných momentů. Bylo to dáno tím, že jsem se připletl do  Špálovy galerie, kde vznikalo jedno z  center distribuce informací. Tam jsme pak až do neděle skoro nespali a na běžícím páse jsme sdělovali zprávy zástupům informačně podvyživených spoluobčanů, přebírali hromady tiskovin a distribuovali je dál těm, kteří je odjížděli šířit na venkov. V  úterý a  ve  středu jsme se někteří ještě na chvilku utrhli, abychom šli na Václavák – snad v obavě, že tam bude málo lidí. Atmosféra se však rychle proměňovala. S tím, jak hrozba převálcování celého hnutí slábla, se demonstrace stávaly středoproudovější, v  něčem primitivnější a  pro mě i  trochu méně sympatické. Kupodivu jsem za celou dobu nezažil pověstné cinkání klíči, které se stalo pro ta masová shromáždění syno-

47

zrušila výjezdní doložky, také nařizuje odstranit zátarasy na hranicích s Rakouskem.

Čtvrtek 30. listopadu: Koordinační centrum OF se dozvídá, že od Tábora jedou na Prahu ozbrojené síly. Kocáb a Klaus jdou za generálem Zachariášem: „My se k ničemu takovému, pánové, nechystáme.“

Pátek 1. prosince: Michail Gorbačov vyjadřuje svůj obdiv k pražskému jaru 1968. Předsednictvo ÚV KSČ odsoudilo srpnovou invazi sovětských vojsk.

Sobota 2. prosince: Na Maltě jednají Michail Gorbačov a George Bush. SSSR potvrdil, že nebude zasahovat proti státům, které nyní prožívají revoluci. Oba státníci oznámili, že po více než čtyřiceti letech studená válka končí. Nová Adamcova vláda složila v sobotu slib a oznamuje, že začíná jednat se Sověty o statutu pobytu sovětských vojsk na našem území.


blízká minulost

Neděle 3. prosince: Patnáct komunistů a pět nekomunistů v nové federální vládě – to přece nejde! Lidé na ulici i OF protestují: „Požadujeme novou vládu do soboty 9. prosince, amnestii pro politické vězně a odstoupení Husáka do 10. prosince. Volby by se měly konat příští léto.“ Pondělí 4. prosince: V centru Prahy se opět scházejí statisíce lidí. OF jedná o výměně zkompromitovaných poslanců FS.

Středa 6. prosince: Mezi českými disidenty vykrystalizoval názor, že prezidentem má být Havel. Druhým kandidátem je Dubček. Čtvrtek 7. prosince: Předsednictvo ÚV KSČ vyloučilo ze strany Jakeše a Štěpána. Husák vyhlašuje amnestii pro politické vězně a pověřuje Mariána Čalfu sestavením vlády. Sobota 9. prosince: Husák v televizi ohlašuje, že se vzdává prezidentské funkce. Neděle 10. prosince: Vláda národního porozumění – jak ji vzletně nazvali novináři – skládá slib do rukou prezidenta Husáka. Lidé se naposled shromáždili na Václavském náměstí. Havel: „Naše pokojná revoluce zvítězila. Devět z dvaceti členů

nymem. Vysvětluju si to tím, že klíči se začalo zvonit až v dalších dnech... Do Špálovky nám pak přišel jeden večer poděkovat i  Václav Havel s  celou sui­ tou. To už jsem měl za sebou selhání vlastní občanské statečnosti: když jsem se vrátil do rodné vesnice a v tašce táhl všechny ty důležité osvětové tiskoviny, abych je rozdal sousedům, uvědomil jsem si, že to nezvládnu. V Praze se revoluce dělá daleko líp.

Tonko Mardešić, lékař Jeden z  velmi intenzivních pocitů, které jsem do  té doby nezažil, byla (po zvolení Václava Havla prezidentem) hrdost na svého prezidenta. Za tu relativně dlouhou dobu jsem také pochopil, že chci-li naplnit své představy o smysluplné práci, jsem za  svá rozhodnutí pouze já odpovědný  se všemi případnými riziky. O to větší radost je, když se vize daří postupně naplňovat. Za  to, že jsem se toho dočkal, jsem osudu vděčný.

Karel Schwarzenberg, politik Možná si ještě pamatujete, že se na 28.  října plánovaly demonstrace v Praze, ale pak to valně nedopadlo. Celá Evropa vřela a v Praze bylo klidno. To mne samo-

48

zřejmě štvalo, a tak – abych se uklidnil – jsem se vydal s partou přátel do Maďarska na  bažanty. Jen jsme dorazili na  místo, kdosi přiběhl, ať se jdeme podívat na televizi, že se dá přijímat slovenské vysílání. A  že se zdá, že se u  nás něco děje. Když jsem uviděl ty záběry, zavolal jsem vedoucí své kanceláře do Vídně, ať se mi pokusí sehnat vízum do  Prahy, a  vyrazil jsem. Vízum mi ovšem československé velvyslanectví neudělilo, vzkázali mi, že bych měl vědět, že jsem doma stále nežádoucí persona. Tak jsem seděl ve Vídni... Až se po nějakém čase tolik změnilo, že mi vízum nadšeně dali. A já spěchal do Prahy!

Eva Syková, lékařka, vědkyně V roce 1989 jsem pracovala v  ústavu AV ČR – tehdy ČSAV – na Bulovce. Vládl tam tuhý prokomunistický režim, moji studenti na  Národní třídě demonstrovali s vědomím, že jak já, tak oni riskují vyhazov. My, vedoucí studentů, jsme jim měli vysvětlovat, proč se demonstrací nemají účastnit. Vše mělo trochu konspirační ráz, šeptalo se a v přítomnosti určitých kolegů se akce úzkostlivě tajily. Měli jsme strach, jak to dopadne, rozhodně jsme neočekávali, že změny budou tak rychlé, ale nadšení

Foto: Antonín Nový

Úterý 5. prosince: Havel navrhuje Adamcovi nové členy vlády: „Čtyři místopředsedy – za lidovce, za socialisty a za nás Valtra Komárka a Vladimíra Dlouhého, oba z Prognostického ústavu. Na ministra zahraničí doporučujeme Jiřího Dienstbiera, na finance bankovního experta Václava Klause, na práci a sociální věci dělníka Petra Millera, na vnitro právníka Pavla Rychetského...“ Vláda by měla být ustavena nejpozději 10. prosince, na Den lidských práv! Premiér nechce takové vládě předsedat. Jeho mluvčí Miroslav Pavel navrhuje, aby usiloval o prezidentský post. Kdo by měl být premiérem? Marián Čalfa.


®

ANTIBAKTERIÁLNÍ VYSAVAČ

První Antibakteriální vysavač určený na úklid postelí a matrací

%

99,9 í č i n z ětlo UV-C sv roztočů! ií a iky g bakter r e l a é pro n d o h V iky. t a m t s aa

V průměrné matraci žije okolo 2 milionů roztočů a bakterií způsobujících alergie. Živí se naší odumřelou, opadanou kůží a škodlivé alergeny nacházející se v jejich výkalech vyvolávají alergie, astma, kožní onemocnění a další závažné nemoci u dětí i dospělých. Raycop® je první antibakteriální vysavač, který prokazatelně zničí 99,9% bakterií a roztočů v postelích, matracích, polštářích, přikrývkách a čalouněném nábytku.

BLAKAR trading s.r.o. Kupeckého 763/9, Praha 4 tel.: 606 839 644

www.raycop.cz

Raycop® je jediný produkt svého druhu na světě a je oceněn a schválen Britskou alergologickou nadací.


blízká minulost

nové vlády má naši podporu.“ Jiří Bartoška oznamuje, že OF a VPN navrhují za prezidenta Václava Havla.

Pondělí 11. prosince: Komunisté chtějí prosadit přímou volbu prezidenta. V žebříčku veřejného mínění vysoko vede Adamec. Čtvrtek 15. prosince: „Čalfa přišel s myšlenkou, že mám být zvolen ještě 29. 12., abych mohl přednést novoroční projev,“ vzpomínal později Havel. „Ve Federálním shromáždění dojednal podrobnosti...“ Pátek 23. prosince: Ministři zahraničí Dienstbier a H. D. Genscher přestřihávají dráty na česko-německé hranici.

Úterý 28. prosince: Federální shromáždění volí za svého předsedu Alexandra Dubčeka, byli kooptováni noví poslanci.

některých studentů, učitelů a  vědců bylo obrovské. K tomu, jak se režim zdiskreditoval, přispěla jak brutalita zásahu, tak to, že nikdo už nevěřil lžím a frázím režimu. Pro mě osobně tato změna nastartovala neuvěřitelné možnosti. Mohla jsem rozšířit svoji vědeckou skupinu, cestovat, jezdit na kongresy, mohla jsem se stát docentkou a  profesorkou. Pochopitelně se výrazně zlepšily nejen výzkumné, ale i  osobní finanční podmínky českých vědců. Začal se rozvíjet aplikovaný výzkum a  spolupráce s  podnikatelskou sférou. To vše přispělo k tomu, že jsem se mohla začít věnovat výzkumu kmenových buněk a jejich aplikaci v medicíně. Měli bychom si každé ráno vážit toho, že můžeme svobodně dýchat.

Vladimír Morávek, režisér Byl jsem dva měsíce v  angažmá na  Provázku, učil jsem tam děti chodit přes jeviště, aby se zdálo, že jdou úplně přirozeně, do  toho 17. listopad... Provázek hrál na  Chmelnici, odjel do  Prahy, pak v  televizi říkali, že se něco stalo. Jel jsem tam hned za nimi – všichni byli bledí a vyděšení a rozhodnutí. Peter Scherhaufer pořád říkal ‚Kurva kurva kurva kurva‘ a já si nebyl jistý vůbec ničím, jen tím, že

jsem  na  Provázku. Trochu jsem počítal s tím, že nás všechny zavřou – a bál jsem se, co na to řekne maminka – ale i tak jsem se pořád držel poblíž Trůdy a Petra Olzlého – kdyby něco bylo potřeba, abych pomohl. Nebylo třeba většinou nic. Pak jsem byl svobodný, pak odpovědný, pak zoufalý, pak jsem mohl cokoli. Tak mi narostla křídla – trochu blbě se s tím chodilo.

Adéla Pollertová, baletka Byl to pro mě všední den – škola, trénink, gymnastika, úkoly. Večer jsem byla doma (bylo mi 13 let); rodiče i  bratr šli v průvodu z Albertova na Národní. Přišli domů pozdě a ještě dlouho do noci jsem poslouchala, co všechno se dělo. Znělo to jako z nějakého filmu. Došlo mi, že se stalo něco převratného, když už i tatínek, který je „kliďas“, byl patřičně nervózní... Pak se otevřely hranice. Náročným konkurzem jsem se  dostala do  souboru slavného choreografa Johna Neumeiera v  Hamburku, čímž jsem získala zkušenosti, z nichž čerpám dodnes. Ano, listopad 89 mi změnil život, ale protože nejsou žádná „kdyby“, beru to jako osud. Kráceno redakcí, příspěvky v původním znění najdete na www.sanquis.cz.

Středa 29. prosince: Ve Vladislavském sále Pražského hradu se volí prezident. Václav Havel získává všechny hlasy poslanců.

Nový rok 1990: „Milí spoluobčané,

Foto: Antonín Nový

čtyřicet let jste v tento den slyšeli z úst mých předchůdců v různých obměnách totéž: jak naše země vzkvétá, kolik dalších milionů tun oceli jsme vyrobili, jak jsme všichni šťastni, jak věříme své vládě a jaké krásné perspektivy se před námi otevírají. Předpokládám, že jste mne nenavrhli do tohoto úřadu proto, abych vám i já lhal. Naše země nevzkvétá...,“ tak vítá prezident Havel občany v novém roce. „Můj nejvýznačnější předchůdce zahájil svůj první projev citátem z Komenského. Dovolte mi, abych já svůj první projev ukončil vlastní parafrází téhož výroku: Tvá vláda, lide, se k tobě navrátila.“

50


Ponořte se do klasiky Nejslavnější díla klasické hudby 27.– 29.11.2009 na www.rozhlas.cz/d-dur

www.rozhlas.cz/vltava

www.rozhlas.cz/d-dur


v ě da

Dřevo zkamenělé do podoby achátu, které bylo zachyceno pomocí polarizovaného světla. Druhá cena za rok 2008 v soutěži Olympus BioScapes, autor Thomas Shearer, USA (webové stránky celého projektu jsou na www.olympusbioscapes.com).


Text Pavel Kočička

Světy

pod mikroskopem Již šest let vyhlašuje firma Olympus soutěž BioScapes Digital Imaging o nejlepší mikroskopický snímek. Každým rokem se v soutěži sejdou obrázky živočichů, rostlin i nerostů v dech beroucích barvách. Z posledních tří ročníků jsme vybrali několik nejzajímavějších snímků. Výsledky letošního klání najdete na našem webu.


věda

Krystal vínanu v jednoročním bílém víně Moscato Azul z La Sirena Winery. Foto Sondra Barrett, USA.

Foto z výstavy rozsivek ( jednobuněčných řas s křemičitou schránkou) ze sbírky Klause Kempa, která představuje celkem 471 exemplářů. Foto Stephen Nagy, USA, čestné uznání 2008.

Většina snímků se neupravuje. Jsou jen dobře nasvětleny. Chalcidka druhu Alpatus magnimius, nejmenší blanokřídlý druh světa (měří 0,21 mm). Spike Walker, Velká Británie, hlavní cena za rok 2008.

Mýdlové bubliny. Foto Karl Deckart, Německo. Čestné uznání v soutěži Olympus BioScapes roku 2008.

54


Foto: www.olympusbioscapes.com

Cévy a astrocyty v sítnici oka krysy při zvětšení 40x. Cévy jsou zobrazeny modře, astrocyty (podpůrné buňky nervového systému) většinou červeně. Při stárnutí organismu mohou astrocyty přispívat k degeneraci. Hussein Mansour, Austrálie, 1. místo 2005.

Snímek nálevníka Brousilky nezmaří, která se pohybuje pomocí brv, vznikl zvětšením 600x. Foto Gerd Günther, Německo.

Třetí cena za rok 2008: snímek schránky vyhynulého druhu třetihorní rozsivky. Foto Dr. Stephen Nagy, USA.

55


věda

Korýš hrotnatka (známější jako dafnie), obrázek z temné komory při 45x zvětšení. Earl Nishiguchi, University of Hawaii, USA.

Sumka (Ascidiella aspersa), mořský živočich připomínající rostlinu, zachycená konfokální mikroskopií. Michael Veeman, University of CA, USA.

56

Foto: www.olympusbioscapes.com

Obrázek vytvářející se zubní skloviny. Dolní část pod obloukem tvoří zubovina, ze které se vzhůru vyvíjí sklovina. Obrazce vírů souvisejí s biomechanickou odolností zubu ke žvýkacím silám. Timothy Bromage, USA, a Alejandro Perez-Ochoa, Španělsko.


V soutěži rozhoduje i příběh obrázku, nikoli pouze krása Oko včely medonosné (Apis mellifera) ve 40x zvětšení. Foto Ralph Grimm, Austrálie. Krascovití mají pestré zbarvení těla. Prokreslení detailů u brouka krasce druhu Chrysochroa fulgens způsobilo zkombinování několika obrázků. Foto Charles Krebs.

Krysí embryo snímané konfokální mikroskopií. Foto Dr. Yuki Tajika, Japonsko.

Semínko kozlíku dvoudomého (Valeriana dioica) při zvětšení 10x. Foto Viktor Sýkora, UK, Česko.

Snímek těla a části oka brouka krasce zachycený pomocí difúzního odraženého světla. Charles Krebs, USA.

57


věda

Od buňky k molekule Okolo 984 – Ibn Sahl objevil optickou refrakci, kterou dnes nazýváme Snellův zákon. Prakticky můžeme efekt Snellova zákona pozorovat při šíření vlnění na rozhraní dvou prostředí – například na lžičce ve sklenici s vodou, která vypadá, jako by byla zlomená. Ibn Sahl svá zkoumání použil k vytvoření čočky pracující bez geometrické odchylky. 14. století – V Itálii objevili metodu broušení čoček, které byly později použity ke zlepšení zraku. Okuláry se staly nejen zdravotní pomůckou, ale i módou. 1590 – Holandští bratři Hans a Zacharias Janssenovi vyrobili první mikroskop tak, že umístili dvě čočky do tubusu. 1667 – Robert Hooke zkoumal pod mikroskopem různé objekty a své výsledky publikoval v knize Micrographia. Při pozorování skrojku korku se zmiňuje o pórech či buňkách. 1675 – Anton van Leeuwenhoek použil primitivnější mikroskop tvořený jednou čočkou. Zkoumal jím krev, hmyz a různé další objekty. Jako první popsal bakterie a buňky, přestože měl poměrně malý mikroskop, který však měl na svou dobu neuvěřitelně dobrou čočku. 18. století – Optické mikroskopy se stále zlepšují, díky čemuž získávají popularitu mezi vědci. Důležitý je objev, že čočky ze dvou typů skla dokáží redukovat chromatickou vadu. Ta způsobuje „záři“ kolem objektů v důsledku rozdílného lomu světa. 1830 – Joseph J. Lister vyřešil problém sférické aberace. Zařazením několika slabších čoček v určité vzdálenosti získal dobré zvětšení bez rozostření obrázku. 1878 – Ernst Abbe vytvořil matematickou teorii korelace rozlišení k vlnové délce světla. Podle této rovnice se dá vypočítat maximální možné optické rozlišení mikroskopů. 1903 – Richard Zsigmondy vyvinul ultramikroskop, který je schopen zkoumat objekty menší, než je vlnová délka světla. Za to získal v roce 1925 Nobelovu cenu za chemii. 1932 – Frits Zernike vynalezl fázovou kontrastní mikroskopii, díky které je možné zkoumat nebarevné a transparentní biologické materiály. Za to získal v roce 1953 Nobelovu cenu za fyziku. 1938 – Ernst Ruska vyvinul elektronový mikroskop. Díky tomu se výrazně zlepšilo rozlišení a podstatně se posunuly dosavadní hranice lidského poznání. Ruska získal Nobelovu cenu za fyziku v roce 1986. 1981 – Gerd Binnig a  Heinrich Rohrer vyvinuli skenovací tunelový mikroskop, který zobrazuje trojrozměrné obrázky objektů na úrovni atomů. Za tento objev získali Nobelovu cenu za fyziku v roce 1986. 2009 – Elektronová mikroskopie umožňuje zkoumat stále menší objekty. Letos v srpnu se vědcům z  IBM podařilo vyfotografovat molekulu. Pomocí tenké jehly zkoumali  dvacet hodin povrch destičky ze vzdálenosti 0,5 nanometrů při teplotě pouhých 5 Kelvinů. Výsledek jejich snažení stál za to a stal se dalším vědeckým mezníkem.

Elektronová mikroskopie umožnila zobrazit malé objekty 58

Foto: IBM, Wikimedia a archiv, s využitím Nobelprize.org

Po více než 400 letech výzkumu se vědcům podařilo zobrazit molekulu. Dostali se tak na pomyslnou hranici: menší objekty zatím sledovat mikroskopem nelze.


v ý ročí

Text František Houdek

Vesmír roste jako z vody Koncem roku 1919 přišel na hvězdárnu Mount Wilson v Kalifornii začínající astronom Edwin Hubble (narozen 20. listopadu 1889 v  americkém Marsh­ fieldu). Měl za sebou zajímavou anamnézu. Ředitel střední školy se s  ním loučil slovy: „Edwine Hubble, čtyři roky jsem tě zkoumal a ani jednou jsem si nevšiml, že bys aspoň deset minut dával pozor... Tady máš stipendium na univerzitu!“ Když posléze Hubble jako student s partou zeměměřičů vytyčoval v pusté oblasti Velkých jezer trasu pro železnici, přepadli ho bandité. I s nožem v zádech zmlátil jednoho tak, že druhý vzal nohy na ramena. A když mu otec zakázal hrát fotbal za univerzitní jedenáctku, poněvadž ho považoval za příliš hrubý sport, Edwin se z trucu dal na box. Šel mu tak dobře, že to nějakou dobu vypadalo na profesionální ring.

masona tedy Hubble studoval spirální mlhoviny. Po  pár letech je identifikoval jako galaxie srovnatelné s naší Mléčnou dráhou a  dokázal, že představují vyšší, takříkajíc velkorozměrný stupeň struktury vesmíru („hvězdné ostrovy“ ve „vesmírném oceánu“). Poprvé své poznatky publikoval 22. listopadu 1924 v New York Times. Už tímto objevem vstoupil na astronomický Olymp.

Spektra nelžou Mlhoviny–galaxie začal následně spektrálně třídit. Logicky se přitom domníval, že mezi nimi najde objekty s žádným, modrým i  rudým dopplerovským posuvem, že tedy vůči Zemi budou buďto nehybné, nebo se budou přibližovat či se vzdalovat. Ke svému úžasu shledal, že se téměř výhradně vzdalují. Dokonce nejen od  nás, ale i  od  sebe navzájem...

Expandující talent Těsně před první světovou válkou dokončil v Oxfordu studium mezinárodního práva. Místo vstupu na dráhu diplomata však začíná psát dizertaci z astronomie. Může za to dalekohled, který dostal od dědy k osmým narozeninám. „Nechal jsem práva plavat kvůli astronomii. Věděl jsem, že i  kdybych v  ní vůbec nevynikl, byla to astronomie, na čem mi záleželo.“ Hned po válce, jejíž konec strávil jako dobrovolník v  evropských zákopech, se pustil do  studia nejvzdálenějších a  nejtajemnějších objektů tehdejší astronomie – mlhovin. Observatoř na Mt. Wilsonu si vybral proto, že disponovala tehdy největším dalekohledem světa (o průměru zrcadla dva a půl metru). Za pomoci výtečného pozorovatele Miltona Hu-

Edwin Hubble, právník a hlavně astronom

60

Ba, vesmír jako celek se rozpíná! Z hodnot rudých posuvů Hubble dokonce formuloval matematický zákon této expanze: radiální (zde ve  smyslu „odstředná“, přičemž pomyslným středem je pozorovatel) rychlost galaxií je přímo úměrná jejich vzdálenosti od  pozorovatele. Konstanta této úměrnosti dnes nese Hubbleovo jméno. Když svůj objev Hubble v  březnu 1929 publikoval (v  měsíčníku Národní akademie věd USA), astronomický svět utrpěl šok. Padla totiž od věků přijímaná představa vesmíru neměnného, věčného; představa zafixovaná natolik, že jí podlehl i  takový vědecký obrazoborec, jakým byl Albert Einstein. Již z jeho původních rovnic obecné teorie relativity z  roku 1915 totiž plynulo, že vesmír se buď smršťuje, nebo rozpíná. Zděšený génius proto rovnice „spoutal“ uměle vloženou kosmologickou konstantou tak, aby vesmír zůstal statický. Později to nazval největším omylem svého života. „Sotva se někomu z astronomů, o Koperníkovi a Galileovi nemluvě, podařilo udělat tak revoluční převrat v  našich představách o  vesmíru, a  přitom za  tak krátké období,“ shrnuli později Hubbleovo dílo dvacátých let dva významní sovětští astronomové. Edwin Hubble, nobelovským výborem velkoryse přehlížený autor jednoho z největších objevů světové přírodovědy, zemřel koncem září 1953 na infarkt. Jím objevený „jízdní řád vesmíru“ však platí navěky – v současnosti se vesmír rozpíná rychlostí 74 km/s na jeden milion parseků (1 pc je zhruba tři biliony km), každý krychlový metr jeho objemu tedy ročně nabude o čtvrt kubického milimetru.

Foto: archiv

Na listopad připadají dvě výročí Edwina Hubbla, objevitele rozpínání vesmíru, eponyma nejvýznamnějšího astronomického dalekohledu dneška.


Stavìj jako genius!

robot

slon

baggy

ptáèek

lorry

pully

Výhradní dovozce: RNDr. Karel Martyèák Zahradní 1a, 664 41 Troubsko tel.: 603 254 123, 547 227 533 e-mail: info@ucebnipomucky.net

koèièka

kiditec® je atraktivní a funkèní konstrukèní systém nejvyšší kvality. Velké konstrukèní bloky jsou vyrobeny z velmi kvalitního plastu ABS. Stavebnice kiditec® podporují: manuální zruènost, koordinaci oèí a rukou, dovednost a pøesnost, koncentraci a matematické myšlení, obrazotvornost a kreativní myšlení Vašich dìtí.


pa m ě ť

Text Lenka Procházková / foto ČTK – Jaromír Čejka

Květa Legátová Přepis tříhodinového rozhovoru paní Věra pro otištění v Sanqui-

Dvě české spisovatelky – Květu Legátovou (vlastním jménem Věru Hofmanovou) a Lenku Procházkovou pojí více než jen vášeň pro slova. Znají se už řadu let a za tu dobu mezi nimi vznikl osobní vztah. A tak když šla letos Lenka Procházková popřát Květě Legátové k devadesátým narozeninám, vznikl z toho exkluzivní rozhovor pro časopis Sanquis.

su zkrátila a  autorizovala. Ponechala v něm tykání, neboť se intenzivně známe již sedm let. Moje maminka a  její bratr však poznali „slečnu vychovatelku“ už v  dětství. V  letech války vedla Věra Hofmanová skupinu starších dětí v  letní ozdravovně v  Třebětíně, kam byly posílány děti ze sociálně slabých brněnských rodin. Ředitelem školy, která ozdravovnu provozovala, byl můj dědeček. V  roce 1943 byl jako účastník odboje zabit gestapem. Když si moje maminka přečetla knihy ŽELARY a  JOZOVA HANULE, poprosila mě, abych ihned sehnala adresu autorky. Potom se za ní i s bratrem vydala do Brna a  po  mnoha letech se s  milovanou „slečnou vychovatelkou“, která uměla vyprávět tak krásné a dobrodružné příběhy, zase setkali. Pak se rodinná sešlost rozrostla i o mě. Pokaždé, když otevřu některou tvoji knihu, působí na mě její jazyk jako průzračná voda z lesní studánky. Kdy jsi začala psát a publikovat? Psát jsem začala dost netradičním způsobem. Žádná lyrika, žádné příběhy. Psala jsem dialogy. Ještě na  gymnáziu. Zapisovala jsem naše názorové jiskření, které svědčilo o  tom, že v  lidské epoše konečně nastupuje generace, která vidí do  hloubky, NOVĚ a  PRAVDIVĚ, a  která je tedy povolána k tomu, aby zvelebila svět. Ale bez ohledu na  velkolepost našich myšlenek – byla s  nimi spojena i  dokonalá řešení všelidských problémů – se skutečnost sunula úplně jiným směrem a naše jis-

62

toty nás postupně opouštěly. Nakonec nás opustily úplně. A pak se tomu říká, že člověk dostal rozum… My jsme dostali rozum na  začátku hitleriády – pěstí do  nosu. Série mých záznamů tím ovšem neskončila. Na fakultě, až do likvidace našeho vysokého školství, jsem vytvářela skeče k pobavení svých duchovně spřízněných spolužáků. Nedávno jsem našla Daktyly kuřete NAPIPI – střet jednoho studenta s obávaným i uctívaným cholerikem, profesorem Trávníčkem. Vůbec jsem netušila, že mé skeče zanese otec jednoho dne do  brněnského rozhlasu. Působila tam tehdy dramaturgická dvojice František Kožík a Dalibor Chalupa. Nejspíš si pomysleli: je to sice studentská recese, ale dědek to asi píše sám a  stydí se za  to. Požádali ho, aby dceru AUTORKU přivedl. Pro mě to byla hrůzná situace. Byla jsem tehdy, ač vysokoškolačka, pořád jen ‚bázlivou venkovankou‘. Nicméně nakonec jsem se odvážila. Kožík s  Chalupou se mé trémě určitě skrytě chechtali. O tom pochybuju. Kožíka jsem stihla poznat, byl to rytířský typ a dokázal podporovat mladé talenty. Mého tátu přiměl k psaní filmových scénářů. Tehdy neexistovala televize a  rozhlas byl největší vymoženost. Rozhlasová hra se rozvíjela. Za  zmínku stojí i to, jak se první republika dokázala postarat i  o  začínající lyriky a  prozaiky. Existoval výtečný Studentský časopis, určený středoškolákům. Vysokoškoláci, pokud měli nadání, se už uchytli v  některém


Žádná lyrika, žádné příběhy. Psala jsem dialogy.

Květa Legátová (*1919) Když Květa Legátová vydala v roce 2001 povídkovou knihu ŽELARY, která byla označena jako prvotina tehdy dvaaosmdesátileté autorky, zapůsobila na českém literárním nebi jako meteor. Vzbudila uznání nejen čtenářů, ale i odborné kritiky, a byla za knihu oceněna státní cenou. Květa Legátová (vlastním jménem Věra Hofmanová) však psala pod různými pseudonymy už od dob svých studií. (Absolvovala v Brně dvě fakulty: češtinu a němčinu a matematiku a fyziku.) Zpočátku to byly rozhlasové skeče a hry, později i povídky inspirované lidmi a krajinou moravsko-slovenského pomezí, kde na vesnických školách učila. Podle novely JOZOVA HANULE, vydané roku 2002, byl natočen film ŽELARY. V dalších letech autorka vydala kromě sbírek starších rozhlasových textů i detektivní příběhy NIC NENÍ TAK PROSTÉ a sbírku drobných apokryfů MUŠLE A JINÉ ODPOSLECHY. Letos 3. listopadu oslavila devadesáté narozeniny.

63


pa m ě ť

Květy Legátové

Slyším v tvém hlase nostalgii. No ano. Mám za  to, že jsme naší současné poezii (a tvrdím, že jsme národ poetů) cosi dlužni. Které autory jsi v mládí milovala? V raném mládí, přiznám se, byli mou láskou Tři mušketýři.

Želary Kniha (2001) zahrnuje ucelený cyklus devíti povídek, které propojují jednotlivé postavy. Ústředním motivem jsou osudy lidí ze zapadlé beskydské vesnice Želary v době první republiky. Autorčiny popisy tragických osudů jsou tvrdě realistické a až mrazivě antisentimentální, současně nepostrádají poetiku, pochopení a obdiv k lidské touze po svobodě, po nevědomém směřování k něčemu vyššímu, jež je jejím hrdinům vlastní. paseka

Jozova Hanule Novela (2002) uzavírá želarský cyklus Květy Legátové. Její postavy – opět obyvatelé Želar – jsou tentokrát situovány do období druhé světové války. V centru vyprávění je zde osud mladé lékařky, která se v zapadlé horské vesnici ukrývá před nacistickým pronásledováním, a která v této nesnadné situaci nachází hluboký milostný vztah k prostému vesnickému kováři. paseka

Protože je to plné energie? Plné romantiky – to znamená plné nádhery lidského života. Četla jsem to tajně, bylo to v  ‚zakázaném šteláři‘ otcovy knihovny. A  četla jsem to několikrát. Poprvé jsem některým věcem vůbec nerozuměla, ale střežila jsem se zeptat otce nebo matky, co je to například ‚cejch poběhlice‘. Tehdy jsem taky dokázala vidět hrdinství i v tom, že někdo někoho zapíchne. Z  mušketýrů si pamatuju tolik citátů, že bych tě mohla do  rána bavit. ‚Hej pane, který se skrýváte za  tou okenicí, povězte mi, čemu se smějete, abychom se mohli smát společně‘. To když se posmívali žluté barvě D’Artagnanova koně. Já to znám v překladu: ‚Chci se smát též‘. Některé citáty jsem zařadila do  své paměti jako moudra. K  výchově svého syna Raula řekl Athos toto: ‚Snažím se zapomenout na  nectnosti, které mám, a předstírat ctnosti, které nemám‘. A co čeští autoři? Koho jsi v mládí obdivovala? Bylo jich mnoho. Ale jako vyznavačka recese jsem četla především satiriky. Můj zájem budila posměšná lidová píseň, trojice epigramistů – Havlíček,

64

Květa Legátová po léta učila na venkovských školách na Valašsku a Moravském Slovácku

Machar, Dyk – a  samozřejmě Haškův Švejk. U  osobností satiriků a  polemiků mě oslňují i  jejich lidské malichernosti – vždy využívané protivníky. Za čtení stojí polemiky Karáska ze Lvovic a Šaldy. Karáska jsem znala osobně, kdykoli jsem byla v  Praze, navštívila jsem jeho výstavu obrazů v Tyršově domě. Byl to jemný gentleman, důstojný starý pán. Ale když Šalda označil dekadenci jako ‚delirium brblans‘, dovedl to Karásek tomu rovněž jemnému gentlemanu pořádně vrátit. Polemika Černého s Kožíkem vyznívala pro nás recesisty jako boj o to, kdo umí líp francouzsky. Tyto literární půtky však nikomu z  osobností v  mých očích neuškodily. Dovol mi ještě poznámku. Dyk mi imponoval tím, že se pokusil založit politickou stranu ‚slušných lidí‘. Ani za první republiky se to nepodařilo! Jenže pasovat se na slušného člověka, to zní moc pyšně. Možná právě proto by tam skutečně slušní nešli. Máš pravdu. A neslušní by se tam jen hrnuli. Jedině kdyby Dyk vymezil slušnost tak, že by neslušní brali nohy na ramena. Protože hlásat nádhernou myšlenku a realizovat ji, to jsou dvě různé věci. V lidské historii máme nesčetné případy toho, že IDEA slouží MOCI, kterou stvořila. Místo aby tomu bylo naopak. I opačné tendence tu ovšem byly – včas odhaleny a zmasakrovány.

Foto: archiv Květy Legátové a nakladatelství Paseka

Knihy

z  uznávaných literárních časopisů. Touhou lyriků byl Kritický měsíčník Václava Černého. Nebylo výjimečné, že začínající autor se prosadil svou první knížkou už před maturitou. V  Brně třeba Ivan Blatný. Pro prozaiky tu zase bylo Petrovo nakladatelství.


Výkřik — Jiří Surůvka — 1996

Nový veletrh umění současné a moderní umění / fotografie staré umění / antikvity / užité umění / design

26. – 29. 11. 2009 Brno – Výstaviště, Česká republika

www.brnoartfair.cz

Veletrhy Brno, a.s. Výstaviště 1 647 00 Brno Tel.: +420 5 4115 2822 Fax: +420 5 4115 3066 www.brnoartfair.cz brnoartfair@bvv.cz


pa m ě ť

Občas ten prostor, nebo spíš skulina, vznikne. Vzpomínám si, že v roce 1968 uspořádal filozof Milan Machovec na Karlově univerzitě křesťansko-marxistický kongres, kam přijeli intelektuálové z celé Evropy. I  já jsem zažila něco podobného, AKADEMICKÝ TÝDEN na  Gruni, který vedl teolog Dr. Habáň. Hovořil tam Čep, než emigroval, Zahradníček, skvělý člověk, profesor Stiebitz, známý ‚antikrist‘, překladatel z řečtiny a latiny, a jiní. Všichni se shodli na  základních principech lidské tolerance. Nic bohatšího jsem v životě nezažila. Kdybych měla říct

motto tohoto setkání, bylo by to: Krásně žít se dá jen bez nenávisti. Víra musí být bez nenávisti. Ale pokud prezentuju víru tím, že potírám nevěru, jsem na  scestí. Nejkrutější jsou střety nenávistí uvnitř té které ideologie. Veliký americký režisér Griffith natočil němý film, který se jmenuje Intolerance. Tam zachytil nesnášenlivost v různých fázích historie, jedna ta fáze byla i francouzská revoluce, protože v každé revoluci se ten prvek znova a  znova uplatnil. V  bojích o nejlepší ideje. On byl katolík, Griffith, ale přesto neváhal v  tom filmu ukázat i epizodu o noci bartolomějské, kdy byli vyvražděni hugenoti. V  tom filmu zachycuje, jak se vleče intolerance v lidské historii až po  současnost. A  my pořád předstíráme, totiž každá ta intolerantní strana předstírá, že ona bojuje za  tu správnou pravdu. Ta druhá strana má samozřejmě taky tu správnou pravdu. Volba metody je vždycky stejná, směřující k likvidaci protivníka. I lidi, kteří takzvaně bojují za  svobodu člověka, často bojují jenom o svou moc, a toto je jenom prapor, ­kterým mávají.

Často připomínáš první republiku. Je to něco, na co bychom mohli navázat? Žijeme v  historickém posunu, čili vrátit se nelze. Je nám souzeno dělat tytéž chyby v jiných kulisách. Zkušenosti jsou nepřenosné… Ta věta mě vždycky dráždila! Myslím, že smyslem umění a zvlášť literatury je pokusit se ty zkušenosti předávat. Citem. Jenže k tomu, aby člověk opravdu začal číst, musí být někým doveden, inspirován. Nikdy nezapomenu na svou učitelku češtiny na základní škole, která nám při každé pětadvacáté hodině vyprávěla děj nějakého světového románu. V nejnapínavějším momentě vždycky zazvonilo. Tentýž den jsme běželi do knihovny, abychom si tu knihu přečetli… Kdy ty ses rozhodla pro učitelské povolání? Oba rodiče byli kantoři, takže jsem věděla, co volím. Jako dítě jsem žila v  naprosté svobodě. ‚Svoboda‘ byl můj základní životní pocit. Měla jsem štěstí. Tohle bych přála každému dítěti. Tuto svobodu ovšem provází jedna věc, taky velmi cenná. Člověk už od dětství ví, že za svou svobodnou volbu taky sám odpovídá. Že všechny nesnáze, které jsou s ní spojeny, musí bez reptání přijmout. Připadalo mi spravedlivé, že denně vstávám v  pět, abych se včas dostala na  zastávku dělnického dálkového autobusu, dojela k  železniční stanici, vystoupila a  čekala na vlak – s tehdy označeným STUDENTSKÝM VOZEM – vystoupila na  brněnském nádraží a  pěšky došla do  školy na Staré Brno, protože tehdy tudy ‚šalina‘ ještě nejezdila. Nebyla jsem v tom sama. Putovala jsem v  houfu stejně svobodných usmrkanců, odhodlaných proměnit svět – samozřejmě k lepšímu.

Květa Legátová s Jiřinou Šiklovou (vlevo) a Lenkou Procházkovou na české ambasádě v Bratislavě

66

Foto: archiv Lenky Procházkové

Vychází mi z toho, že hlasatele určité ideologie vždycky nemusíme pokládat za její stoupence. Vychází ti to přesně. Snášenlivost, soucit, osobní skromnost, spravedlnost, svoboda, čest – kdo by to nepodepsal! Zase vzpomenu na  Dyka: ‚Pro podpis ruka nebolí, já podepíšu cokoli!‘ Ale vymezit ty pojmy a  shodnout se na  jejich vymezení – to je, oč tu běží. Prostor porozumění.


OTESTOVALA JSEM SI SVOJI ZDRAVOTNÍ POJIŠŤOVNU ANO

NE

Zajistí vám vaše zdravotní pojišťovna ošetření vždy a všude bez ohledu na vaši sociální situaci či místo pobytu v ČR?

Zaplatí vám vaše zdravotní pojišťovna i ty nejnáročnější lékařské zákroky?

Máte u vaší zdravotní pojišťovny garantovanou odpovídající zdravotní péči?

Má vaše zdravotní pojišťovna kontaktní pracoviště v každém okrese, aby vám byla v případě potřeby stále nablízku?

Je pro vás důležitější zajištění lékařské péče v jakékoliv situaci než odměna za přeregistraci k jiné pojišťovně?

VZP je správná volba: zajistí nám dostupnou péči, ať jsme kdekoliv postará se o nás v těžkých životních situacích nabízí komplexní lékařskou péči - spolupracuje s lékaři všech specializací šetří náš čas - disponuje více než 200 přepážkovými pracovišti nemusí uplácet klienty na ulicích a slibovat nesplnitelné

9 9 9 9 9

www.testpojistovny.cz

infolinka 844 117 777


Franta: Harlem II – přitlačeni ke zdi, 1989, olej na plátně, 190 x 300 cm

68


medicína

10 mezníků v rozvoji onkologie • Léčba karcinomu prsu • Germinální nádory varlat • Včasná diagnostika zhoubných nádorů • Moderní urologie a její nová tvář

Kapitoly z moderní onkologie 69


me d i cí n a

Text prof. MUDr. Pavel Klener, DrSc. 1. interní klinika 1. LF a VFN a ÚHKT Praha

mezníků v rozvoji onkologie Diagnostika a léčba nádorových onemocnění zaznamenaly v posledních dvaceti letech mimořádný vývoj. Je velmi obtížné stanovit deset nejvýznamnějších objevů, kterým lze tento pokrok přičíst. Souvisejí totiž s obrovským rozvojem sofistikovaných technologií, umožňujících jak zavádění nových diagnostických metod, tak i konstrukci nových účinných léčiv. Mimoto došlo k prohloubení poznatků o patogenezi

nádorového onemocnění, zejména v  detailnějším poznání nitrobuněčných pochodů maligní transformace. Změnilo se i nazírání na povahu nádoru. Proti původnímu redukcionistickému pojetí, které považovalo nádor za homogenní soubor nádorových buněk, vnímáme dnes nádor jako komplex nádorových buněk, stromatu a  dalších elementů mikroprostředí s  důležitými vzájemnými interakcemi. V  neposlední řadě je nutno zmínit i  poznání role nádorových kmenových buněk omezeně citlivých na  všechny dostupné léčebné modality, které jako nositelé nekonečné sebeobnovy jsou zpravidla hlavní překážkou trvalého vyléčení nádoru. Pokusím se vybrat alespoň nejdůležitější mezníky, které v  posledním desetiletí významně zlepšily onkologickou diagnostiku i léčbu.

70


Změnilo se i nazírání na samotnou povahu nádoru V diagnostice nádorových onemocnění se kromě počítačové tomografie a magnetické rezonance začala v širší míře uplatňovat pozitronová emisní tomografie (PET) a  její kombinace s počítačovou tomografií (PET-CT) s vysokou citlivostí a rozlišením, umožňující včasnou diagnostiku nádorových ložisek o velikosti 2,5 mm. V oblasti laboratorní diagnostiky byly významným pokrokem nové molekulárně biologické metody, především metoda polymerázové řetězové reakce (PCR), sloužící mimo jiné k detekci tzv. zbytkové populace nádoru. Cytogenetické metody odhalují dnes u mnoha nádorů genetické odchylky s prognostickým významem. Tyto tzv. biomarkery mohou být vodítkem pro výběr způsobu léčby u každého individuálního nemocného, což jsou počátky tzv. terapie šité na míru („tailored medicine“). Biomarkery mohou také stanovit potenciální riziko vzniku zhoubného nádoru (například mutace tumor supresorového genu BRCA pro vznik karcinomu prsu či ovaria).

malignit (imatinib, bosutinib, nilotinib), tak v léčbě solidních nádorů (sorafenib, sunitinib, lapatinib aj.).

Terapeutické ovlivnění

nádorového mikroprostředí je dalším významným přínosem. Kromě pokusů o ovlivnění metastatické kaskády je to především možnost inhibice novotvorby cév. Angiogeneze je totiž jednou z důležitých podmínek růstu nádoru a jeho metastazování. Rozvoj antiangiogenní terapie lze zaznamenat zejména v  posledním desetiletí a  zahrnuje různé způsoby blokády angiogenních faktorů buď monoklonálními protilátkami (bevacizumab) nebo tyrozinkinázovými inhibitory angiogenní signální dráhy (například vatalanib).

Pokroky imunoterapie lze spatřovat v zavedení a klinic-

kém uplatnění imunomodulátorů (thalidomid, lenalidomid), které se dnes používají v léčbě mnohočetného myelomu a některých dalších lymfoproliferací, dále v zavádění terapeutických protinádorových vakcín i  vakcín profylaktických (například vakcína proti papilomavirům).

V  terapii došlo k  pokrokům v  aplikaci všech léčebných modalit. Radioterapie dnes použitím lineárních urychlovačů a podstatným zdokonalením plánovací techniky může účinně a  cíleně ozářit nádorové ložisko s  minimálním poškozením ­normálních tkání.

Hormonální léčba u hormonálně závislých nádorů, jako je karcinom prsu a  karcinom prostaty, nabyla větší účinnosti zavedením nových přípravků zejména ze skupiny inhibitorů aromatáz pro karcinom prsu (anastrozol, letrozol) a antiandrogenů pro karcinom prostaty (bicalutamid).

Ačkoli postavení chemoterapie jako jedné ze základ-

ních léčebných metod se nezměnilo a zásadně se nezměnila ani taktika jejího podávání, byla paleta cytostatik obohacena o nové látky. Lze jmenovat například tzv. epigenetická cytostatika (inhibitory histondeacetyláz), nebo modifikované formy cytostatik ­(liposomální nebo pegylované).

Genová terapie se za posledních deset let stává z pouhé experimentální disciplíny metodou, jejíž klinické využití je otázkou blízké budoucnosti. Z mnoha metod se zkouší zejména genetická oprava mutovaných tumor supresorových genů, nebo vpravení tzv. sebevražedných genů do nádorových buněk.

Zavedení monoklonálních protilátek a možnosti jejich konstrukce pomocí genového inženýrství přinesly významný obrat v  efektivitě protinádorové léčby. Rituximab v  kombinaci s chemoterapií změnil podstatným způsobem prognózu nemocných s maligními lymfomy, další protilátky se uplatnily v léčbě solidních nádorů (například trastuzumab u karcinomu prsu, cetuximab v léčbě kolorektálního karcinomu a nádorů ORL oblasti).

Všechny metody protinádorové léčby přinášejí současně i ne-

žádoucí účinky, vyžadující účinnou podpůrnou léčbu. I zde došlo k významným pokrokům: je to například širší použití hematopoetických růstových faktorů (filgrastim), zavedení nových účinných antiemetik (setrony) nebo účinnějších prostředků k tlumení bolesti včetně použití nových lékových forem (náplasti opioidů). Je zcela evidentní, že pokrok v léčbě nádorových onemocnění je dán komplexním přístupem využívajícím všech zmíněných novinek. Nové léčebné strategie znamenají výrazné zvýšení finančních nákladů jak na diagnostiku, tak zejména na léčbu. Řešení těchto ekonomických problémů je velmi složité a stává se v mnoha zemích žhavou politickou kauzou.

Foto: Ondřej Petrlík

Přelomovým objevem

byla syntéza imatinibu (v  roce 2000), prvního inhibitoru fúzního onkoproteinu BCR/ABL, která přinesla nejen zásadní obrat v léčbě chronické myeloidní leukémie, ale zahájila éru tzv. cílené léčby. Tato léčba různými malomolekulárními látkami působící inhibici signálních drah (transdukčních kaskád) může s větší specifitou ovlivnit proces přeměny normálních buněk v buňky nádorové. Ačkoli v  samostatném podání (s  výjimkou imatinibu) nesplnila cílená léčba jednoznačné přednosti proti konvenční chemoterapii, v  kombinaci s  chemoterapií přinesla pozoruhodné výsledky. Uplatňuje se jak v  léčbě hematologických

Pro další léčebné úspěchy

bude potřeba více peněz 71


r o z h ovo r

Text Libuše Koubská / foto Ondřej Petrlík

Prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc.

Rád vidím výsledek hned Když v roce 1996 odstranil zhoubný plicní nádor prezidentovi Václavu Havlovi, dostal se prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc. do centra veřejné pozornosti. Noviny psaly zevrubně i o tom, co snídá, že jezdí do práce na kole, že si jako dítě přál stát se řidičem trolejbusu, protože se mu líbila přímočarost, s níž trolejbusy jezdí. A že chirurgii, na rozdíl od interny či psychiatrie, považuje také za přímočarou, bez zatáček. Kdy jste se rozhodl při studiu medicíny pro chirurgii? Už na začátku. Já mám rád exaktní práci. A rád vidím hned výsledek. Někdy špatný, někdy dobrý. Ale takové to celoživotní léčení, kdy schizofrenika léčíte a léčíte, to pro mě není. Jako medik jsem se hodně zajímal o anatomii, od třetího ročníku jsem si přivydělával jako demonstrátor, poté jako asistent v Anatomickém ústavu a současně jsem se chodil učit chirurgii do pražské Nemocnice Na Františku. Anatomie je pro chirurga dobrý základ.

přelomové. Jako přelomové chápu to, že pacient se stal zdrojem peněz. Víte, já jsem z  generace lékařů, která nevnímala pacienta jako klienta! Jestli je to dobře nebo ne, netroufám si říct. Ale rozhodně si myslím, že české zdravotnictví by mělo jasně deklarovat, na co má pojištěnec nárok a co je nadstavba, ona část zdravotní péče, kterou nejsme schopni z balíku, jejž pojišťovny vyberou, uhradit. Český občan si zvykl na dva komunistické slogany: „lid má právo na zdraví“ a „veškerá zdravotní péče je bezplatná“. Obojí je hloupost.

Právě si připomínáme dvacáté výročí změny režimu u nás. Je to příležitost k bilancování. Pokud jde o české zdravotnictví, jak se za uplynulých dvacet let změnilo? Minulý týden ředitelství motolské nemocnice vyhlásilo, že musíme určit ambulantní dobu, požádal jsem tedy vrchní sestru, aby napsala, od kdy do kdy to bude. A  ona svoje oznámení začala oslovením Vážení klienti! Řekl jsem jí: „Paní vrchní, nevím, jestli to máme někde nařízené, ale pro mě to jsou pořád pacienti. Přepište to, prosím.“ Největší změnou, která podle mého názoru nastala ve  zdravotnictví po  revoluci v  roce 1989, je proměna pacienta v  klienta. Samozřejmě nastalo tisíce změn, vyvíjejí se nové léky, přístroje, ale to neberu jako

Jak tedy postupovat? Ani ve Spojených státech, které dávají čtrnáct až šestnáct procent hrubého domácího produktu na  zdravotnictví, nebo v  evropských zemích, kde je to zhruba osm procent, ani tam není pro všechny na  všechno. Jednou je třeba říct lidem, na  co pojišťovny mají a  na  co ne. Zatím si tu hrajeme jakousi hru, že všechno je kryté z  pojišťovacích peněz. O  letošních prázdninách jsem jezdil pár dní na  kole v  Rakousku kolem Dunaje, mluvil jsem s místními i na tohle téma. Tam se s osmdesátiletým člověkem nikdo moc „nemaže“. Má bolesti v  kyčli? Dostane proti ní tablety. Ani oni nemají tolik peněz, aby každému mohli nahradit nemocný kloub. Ale samozřejmě vysoké procento Rakušanů má privátní připojištění.

72

V interview pro BBC jste před časem řekl, že byste do budoucna stál o to, aby se u nás prováděly operace odstraňující plicní hypertenzi. Už se to děje? Už jsme odoperovali první pacientku. Plicní hypertenze je závažné onemocnění, které končí fatálně; transplantace je poslední možností, jíž předchází dlouhá léčba konzervativní. K transplantaci plic se přistupuje – jako ke všem ostatním transplantacím – až poté, co byly vyčerpány veškeré ostatní léčebné možnosti. Pro lékaře je důležité, aby odhadl správnou dobu. Nemůže transplantaci nabídnout ještě relativně zdravému člověku, protože je to riskantní záležitost. Každý organismus se snaží vyloučit cizorodý orgán, je třeba tedy potlačit imunitu, obranyschopnost, potlačit to, aby nedošlo k obraně a vyloučení transplantovaného orgánu. Tím ale zároveň potlačíte imunitu dotyčného proti infekcím. Jistě, navíc plíce jsou jediným orgánem, jehož prostřednictvím jste s každým nádechem v kontaktu s vnějším prostředím včetně infekcí, které v něm plují. Na rozdíl od  jater, ledvin, srdce, jež jsou v  těle schovány. Nemocní jsou tedy ohroženi bezprostředněji. Tohle lékař musí zvážit: odhadnout čas, kdy to ještě nedělat, protože riziko převažuje nad ziskem, nemocný má ještě šanci na řadu let života. A kdy


Jednou je třeba říct lidem, na co pojišťovny mají a na co ne to už nedělat, protože dotyčnému zbývá jen několik týdnů, maximálně pár měsíců. Správnému načasování se říká transplantační okno a  vy se musíte do  toho okna trefit. Nevybrat ty, kteří jsou ještě nahoře na kopci, ani ty, kteří už jsou dole pod ním. Nýbrž ty, kteří z kopce jedou. To je nejtěžší z celé transplantologie. Problém je v tom, že transplantace pro pacienta vytváří vlastně jinou nemoc. Zbavíte ho sice té první, ale on vzhledem k zásahu do imunity zůstane do  konce života v  nepřirozeném stavu. Ovšem tohle je individuální, někteří lidé mají komplikace, někteří ne. Což ale není otázka chirurgické techniky, ta už je všeobecně dobře nacvičená.

Existuje nějaká mezinárodní spolupráce plicních chirurgů? A podílí se na ní Česká republika? Před časem, pár let po listopadu 1989, jsem byl přítomen tomu, že Česká republika měla do takovéto spolupráce vstoupit, konkrétně do  evropské organizace Eurotransplant. V Karolinu už byla připravena sláva, chlebíčky a víno, když tu se dostavil náměstek ministra zdravotnictví, který oznámil, že se všechno ruší. Důvody neznám. Výhodou takové mezinárodní spolupráce je především to, že v  případě urgentní potřeby máte větší možnost získat příslušný orgán, než když je to jen v rámci deseti milionů obyvatel naší republiky.

Kolik lidí u nás v současné době průměrně čeká na transplantaci? Zhruba třicet čtyřicet. Pořád je víc čekatelů než vhodných orgánů. Ostatně na celém světě umírá velké procento lidí, kteří byli na čekací listině, ale nedočkali se. Orgánů je jednak málo, jednak pro konkrétního pacienta je potřeba určitá odpovídající velikost, adekvátní krevní skupina.

Řekl jste, že technika hrudní chirurgie je u nás už dobře nacvičená. Kde jste získávali zkušenosti, od koho jste se učili? Od Rakušanů. Vídeň má největší plicní transplantační program v celé Evropě. Nejvyšší počet transplantovaných ročně. Je to i tím, že mají dárce rovněž z Maďarska a ze Slovenska. Dva roky jsme jezdili do  Vídně k  profesoru Walteru Klepetkovi. Byly

73

to pio­nýrské doby; večer zavolali z  Vídně – většina transplantací se dělá v  noci, přes den se všechno připraví a v noci pak se provádí vlastní operace – tak jsme sedli do vlastního auta a honem jeli. Z první stovky transplantací, co jsme provedli, proběhlo nanejvýš osm ve dne, jinak všechny v noci. Ve Vídni jsme tedy asistovali, učili se, a pak zas rychle do auta a ráno jsme normálně pracovali v nemocnici. Jak vypadaly vlastní české začátky? Než se dostane do  povědomí všech plicních lékařů v celé republice nová metoda, nějakou dobu to trvá. Rakouští kolegové nám vyprávěli, že nejdřív také jenom objížděli, přesvědčovali, přednášeli, prostě snažili se plicní lékaře všemožně zainteresovat. Ze začátku jsme měli velmi málo pacientů, protože se o nás nevědělo. Nebo nám zase posílali pacienty, u nichž bylo předem jasné, že to nepůjde; třeba osmdesátiletou babičku, které řekli, běžte za Pafkem, on vám vymění plíce… Tehdy jsme naráželi na etické problémy, pacient k vám přijde jako k poslední ­instanci


r o z h ovo r

V České republice nemáme žádnou primářku chirurgie

Prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc. (*1940) Vystudoval Fakultu všeobecného lékařství UK v Praze, celý život působí v oboru hrudní a břišní chirurgie. Od roku 1992 dodnes stojí v čele III.chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerziy Karlovy a Fakultní nemocnice v Praze – Motole. V motolské nemocnici vytvořil špičkové pracoviště pro transplantace plic odpovídající evropskému standardu.

A jaké jsou současné trendy? Dnes už máme oněch pětatřicet, čtyřicet pacientů, zatímco tenkrát jich bylo několik. Druhá věc je, že se zvýšil počet dárců, respektive – jako každý, když začíná – jsme dřív vybírali pokud možno optimální plíce. Nyní sáhneme i po méně optimálních. Takhle vypadá trend, jehož součástí je i to, že se ve Fakultní nemocnici v  Motole vycvičili odborníci. Transplantace není pouze operace, to si jen tak lidé představují, když vidí v  seriálu, jak přijde chirurg v  roušce a  vykoná velké dílo. Na každé transplantaci se podílí kolem třiceti lidí včetně řidičů sanitek, kteří musejí jet hodně rychle, aby přivezli příslušný orgán. Na  jedné straně musejí být připraveni dárci, na  druhé příjemci. Ta souhra se za  dvanáct let už nacvičila, všichni vědí, co mají dělat. České prostředí je pořád velice benevolentní ke kouření. Vy se s jeho smrtícími následky setkáváte celý život. Čím si tu nebezpečnou shovívavost vysvětlujete? Poslancům v  parlamentu při debatě o  zákazu kouření v  restauracích jsem řekl: buď nevěříte, že kouření škodí, nebo jste zainteresováni tabákovým průmyslem. Žádná třetí varianta neexistuje. Všude v  Evropě už to pochopili, přijali legislativní opatření, jen u nás z toho udělali naprostý paskvil. Přitom už půl století je jednoznačně prokázán vztah mezi kouřením a  plicními onemocněními. Většinu práce hrudních chirurgů tvoří operace plicní rakoviny. Když slyším stupidní argumentaci, že restauratér je podnikatel a  nikdo mu nemá co mluvit do toho, jak si vede, může mě čert vzít. Jednak tam přichází veřejnost a také, i když restaurace podnikateli patří a sídlí v jeho domě, stejně mu tam přichází hygienická kontrola zkontrolovat lednici a kuchyň. Taková svoboda bez hranic pře-

74

ce neexistuje. Kromě toho v české populaci kouří jen 28 procent lidí, proč by se jim mělo ustupovat? Nade vším jsou zkrátka zisky tabákového průmyslu. Postavte se někdy ráno před základní školu… Kdy vy jste si to zkusil poprvé? Asi ve čtrnácti s kamarádem ve sklepě. Ale nechutnalo nám to. Zmínil jste se, že byste chtěl příští rok s prací skončit. Jako přednosta určitě. Bude mi sedmdesát a myslím, že už jsem se napracoval dost. Chirurgie není práce na osm hodin, já jsem si moc života neužil. Málo jsem četl, když jsem cestoval, tak spíš po kongresech. Prostě neustále jsem uháněl v profesním tunelu. Přitom život by měl být víc než jen jízda tunelem. Máte dost korunních princů a princezen? Určitě. I když s těmi princeznami je to složitější. V České chirurgické společnosti je pouze třináct procent žen. Není tu jediná primářka chirurgie, přitom máme v České republice 180 chirurgických lůžkových zařízení. Ani v jednom z nich nestojí v čele žena. To jsou fakta. Asi ten obor ženy opravdu nevyhledávají. Ale když už tu je těch třináct procent, očekával bych, že každý desátý primář bude žena. Z toho pro mě plyne, že se ženy nechtějí pouštět do konfliktů, rozhodovacích stresů. Rády udělají určitou práci, když je někdo vede: tady udělej tohle, toto odoperuj… Ženy jsou opatrnější od přírody, má to tak být. A v naší profesi se to ukazuje v číslech. Ani jedna z vašich tří dcer se nedala na lékařskou dráhu. Zřejmě když u mě viděly, co práce lékaře obnáší, co všechno je jí třeba obětovat, daly se jiným směrem. Dvě vystudovaly dějiny umění a jedna němčinu. Ale jsem vzdálen tomu glorifikovat medicínu. Nejdřív se učíte řemeslo, když ho zvládnete, začnete uvažovat o  etice, o  mezilidských vztazích. To povolání vás pohltí.

Foto: Ondřej Petrlík

a vy mu sdělíte, že už žádná naděje není. Někdy jsem to vnímal jako malou informovanost lékařů, někdy se mi zdálo, že se jednoduše zbavili odpovědnosti.


1 øešení pro 4 problémy atopické a suché kùže pro dìti i dospìlé Suchá kùže (XEROSIS)

JAK POMÁHÁ KOSMETICKÁ ØADA LETI AT-4 ØEŠIT TYTO PROBLÉMY?

XEROSIS mùže být definován jako suchá kùže, v první øadì díky ztrátì lipidù a zvyšování ztráty vlhkosti z vrchní vrstvy kùže. Tato zmìna zpùsobuje snížení pøirozené obranyschopnosti pokožky. Nejèastìjším symptomem je svìdìní a suchost.

1) SUCHÁ KÙŽE Ceramidy / esenciální mastné ω - 6 kyseliny Ceramidy pøispívají k obnovì struktury kožních bunìk a tím minimalizují ztrátu hydratace. Posilují obranyschopnost kùže. Ceramidy a esenciální mastné ω - 6 kyseliny mají zvláèòující, zmìkèující a hydrataèní úèinky. Shee butter Je bohatý na mastné kyseliny - stearovou (38%), olejovou (49%), palmitovou (6%) a linolovou (4%). Je také bohatý na lipidy, které poskytují zvláènìní, hydrataci a ochranu. Studie ukazují, že dlouhodobé používání zvláèòujících pøípravkù mùže snížit potøebu užívání kortikoidù. 2) SVÌDÌNÍ Polydokanol Vysoce úèinný proti svìdìní. 3) PODRÁŽDÌNÍ Peptidoglykan a polysacharidy ze lnu setého Pomáhají snižovat pronikání dráždivých látek vytvoøením ochranného filmu z kyseliny z polysachridù a ß - glukanu. 4) INFEKCE Posilování pøirozené mikroflóry versus patogenní mikroflóra (S.aureus) α - glukan oligosacharidy. Jsou užívány jako potrava pro pøirozenou mikroflóru. Podporují její obnovu a tím chrání kùži pøed atakem škodlivých (napø. Staphylococcus aureus). Posílením kožního ekosystému v první øadì bojujeme proti škodlivým vnìjším vlivùm.

Atopický typ pokožky má 4 typické pøíznaky: 1. SUCHÁ KÙŽE - obvykle suchá pokožka je náchylná k poškození a zmìnám ve vrchní vrstvì lipidù. Nemá dostateènou ochranou funkci a dochází k jejímu praskání a tím i ztrátì vhkosti. 2. SVÌDÌNÍ - vede k podráždìní, škrábání pokožky a dalším komplikacím. Kùže mùže mít pozdìji ekzematický vzhled. 3. PODRÁŽDÌNÍ - vzniká pùsobením škodlivých vlivù a škrábáním u suché kùže. 4. NÁCHYLNOST K INFEKCI - zmìna a snížení pøirozené ochranné bariéry pleti umožòuje množení bakterií jako je napø. Staphylococcus aureus. Tím mùže docházet k infekcím kùže a jejímu podráždìní a zanícení.

ØADA OBSAHUJE KOMPLETNÍ PÉÈI O ATOPICKOU A SUCHOU KÙŽI. Žádejte ve své lékárnì! Každá lékárna Vám mùže výrobek objednat i v pøípadì, že sortiment nevede:

Vyzkoušejte kosmetiku LETI AT 4.

Pleèový krém 50ml - objednací APA kód 2017144 Krém Intensive 100ml - objednací APA kód 2153675 Pleèový krém SPF 20 50ml – APA 2332816 Krém na opruzeniny 100ml – APA 2332824

Mark Distri s.r.o., Na Floøe 2, 143 00, Praha 4, tel.: 244401993-6, email: info@markdistri.cz

Mycí emulze 200ml - objednací APA kód 2017128 Šampon 150ml - objednací APA kód 2153683 Tìlové mléko 250ml - objednací APA kód 2017151 Tìlový krém 200ml - objednací APA kód 2017128

Zašlete nám tento kupón na vzorek na adresu: Mark Distri s.r.o., Na Floøe 2,143 00 Praha 4.


Text MUDr. Zuzana Donátová, MUDr. Martin Foldyna, prof. MUDr. Jitka Abrahámová, DrSc.

med i cí n a

Onkologické oddělení Fakultní Thomayerovy nemocnice s poliklinikou, Praha

Novinky v léčbě karcinomu prsu Na naší planetě je diagnostikováno ročně 10 milionů nových zhoubných onemocnění. 6 milionů osob na tuto nemoc zemře. Denně jí podlehne 80 lidí a každých 8 minut přibude nový onkologický pacient. V roce 2030 lze očekávat trojnásobné zvýšení výskytu nádorových onemocnění na celém světě.

standardní a nedílnou součástí pooperační onkologické péče. Radiační léčba se uplatňuje v dalších indikacích pokročilejšího karcinomu prsu a paliativně při léčbě některých typů metastáz.

Systémová léčba Další léčebnou modalitou je systémová medikamentozní léčba, kam patří léčba chemická, léčba hormonální a léčba biologická. Biologická léčba představuje léčbu zasahující nádorovou tkáň cíleně, s  nižším profilem nežádoucích účinků ve  srovnání s aplikací chemoterapie. Je zařazena do léčby pokročilých a metastatických nádorů, ale i  do  zajišťovací pooperační adjuvantní léčby pacientek s nepokročilým karcinomem prsu, a to na základě standardních doporučení. V  podmínkách komplexních onkologických center je léčba koordinována na základě rozboru rizikových faktorů, imunohistopatologických charakteristik nádoru, charakteristik genové exprese a rozsahu choroby, a to vždy individuálně. Cílená biologická léčba zahrnuje spektrum inhibitorů růstových faktorů, inhibici membránových a cytoplazmatických receptorů, ovlivnění transdukční kaskády či zablokování regulačních proteinů buněčného cyklu a v neposlední řadě inhibici angiogeneze a metastazování navozením apoptózy a diferenciace. Mezi preparáty biologické léčby nově využívané u karcinomu prsu patří trastuzumab, lapatinib a bevacizumab. Podmínkou jejich použití je identifikace určitých struktur na nádorových buňkách, což zjišťuje patolog. Tam, kde tyto struktury nejsou zjištěny, léčba příslušnou látkou (trastuzumab, lapatinib) není indikována. Trastuzumab je humanizovaná monoklonální protilátka proti extracelulární části receptoru HER 2. Tento receptor pro lidský růstový faktor je nadměrně exprimován asi u 20–30 % invazivních karcinomů prsu a má prediktivní význam pro léčebné použití trastuzumabu, které vede k zastavení proliferace nádorových buněk ovlivněním G1 fáze buněčného cyklu, narušením signalizační kaskády a  inhibicí angiogeneze. Podává se s  chemoterapií (taxany) či hormonální léčbou (inhibitory aromatáz) a na základě dosud publikovaných studií se podává po dobu jednoho roku po dokon-

Karcinom prsu je nejčastějším nádorem u žen. Ve vyspělých

zemích představuje až 23 % všech zhoubných nádorů a i přes pokroky v léčbě v posledních letech je stále spojen s významnou mortalitou. Na  snižování úmrtnosti se (při narůstajícím počtu nově diagnostikovaných případů) podílí jednak screening v  podobě preventivních mammografií, jednak efektivnější léčba. Ze všech uvedených údajů jasně vyplývá, že v budoucnosti lze očekávat nedostatek onkologů a zvýšené náklady ve všech oblastech péče. V  České republice existuje celoplošný organizovaný screening od roku 2002. Je na velmi dobré úrovni a díky němu je plynule zajišťován záchyt nepokročilých stadií karcinomu prsu (tj. stadií v dosud nehmatné podobě). Zjišťuje se relativně vysoké procento pacientek s mikrokarcinomy a tumory ve stadiu I a II, zatímco dříve převyšovala stadia vyšší a tím i hůře léčebně zvladatelná.

Léčba Terapie karcinomu prsu je komplexní a multimodální.Uplatňuje se v ní léčba chirurgická s následnou další komplexní onkologickou léčbou, jejíž nedílnou součástí je radioterapie a systémová léčba. Chirurgie a radioterapie jsou prostředky léčby lokální.

Chirurgie Díky zvýšenému záchytu časných stadií nádorů prsu je možné relativně často provést záchovný, prs šetřící výkon, nejlépe s použitím techniky odstranění takzvané strážné uzliny. Z toho vyplývá

Biologická léčba zasahuje nádorovou tkáň cíleně pozitivní psychické působení na nemocnou, neboť prs je zachován a šetrnější operace přináší minimum pozdních následků.

čení chemoterapie v adjuvantním podání s cílem prodloužit bezpříznakové období a celkové přežití pacientek s karcinomem prsu. Při metastatickém postižení karcinomem prsu léčba trvá do objevení progrese onemocnění. Při progresi choroby je možné provést změnu cytostatika nebo změnit kombinaci na  další biologickou látku lapatinib s jiným cytostatikem (kapecitabin).

Radioterapie Po  záchovných výkonech však zůstává nutnost radioterapie v  adjuvantní (zajišťovací) místní léčbě. Zde je radioterapie stále

76


Foto: Ondřej Petrlík

Správná léčba správnému pacientovi ve správný čas

Trastuzumab by měl být do  léčby zařazen vždy co nejdříve (1. linie léčby). Trastuzumab nepodléhá klasickým mechanismům lékové resistence a funguje i nadále u žen, které vyžadující následnou léčbu po progresi onemocnění, ačkoli již dříve dostávaly léčbu s  trastuzumabem. Adekvátně léčené, stabilizované metastázy v centrálním nervovém systému (CNS) nejsou kontraindikací léčby trastuzumabem. Retrospektivní analýzy prokazují, že nemocné s  mozkovými metastázami léčené trastuzumabem přežívají déle než nemocné bez trastuzumabu. Nejlepší účinnost trastuzumabu je pozorována u  pacientek s  imunohistochemickým průkazem HER pozitivity a  prokázanou amplifikací genu HER2 metodou FISH. Jen takto vyšetřené nemocné a s uvedeným výsledkem jsou vhodné pro léčbu trastuzumabem. Během léčby je nutná monitorace kardiálních funkcí a nutno zvažovat indikaci k léčbě trastuzumabem u anamnézy kardiálního onemocnění. Lapatinib patří do skupin inhibitorů tyrosinkináz receptorů skupiny EGFR: HER 1 a HER 2. Působí v intracelulární části blokádou fosforylace a aktivace receptoru s následným blokem signální kaskády buňky vedoucí k aktivaci buněčného cyklu. Lapatinib je v kombinaci s kapecitabinem indikován k léčbě pacientů s pokročilým či metastazujícím karcinomem prsu, jejichž nádory ve zvýšené míře exprimují ErbB2 (HER2) a  kde došlo k  progresi onemocnění po předchozí léčbě, která musí zahrnovat antracykliny a taxany a dále léčbu trastuzumabem pro metastazující onemocnění s  cílem prodloužit období do progrese onemocnění. Malá molekula lapatinibu prostupující hematoencefalickou bariérou je indikována i u metastáz v oblasti CNS při karcinomu prsu. Toxicita léčby je přijatelná, je nutná pravidelná monitorace kardiálních funkcí a hepatálních funkcí. Jednoznačnou podmínkou použití této látky je průkaz HER 2 patologem. Bevacizumab je humanizovaná monoklonální protilátka proti endotelovému růstovému faktoru (vascular endothelial growth factor – VEGF), který je nejdůležitějším proangiogenním fakto-

rem ve vývoji nádoru. Svou vazbou na VEGF zabraňuje interakci mezi VEGF a receptory. V rámci první linie léčby metastatického karcinomu prsu v  kombinaci s  cytostatikem  paclitaxelem je doporučeno bevacizumab podat u pacientek bez nadměrné exprese HER-2 receptoru, nebo u pacientek s kontraindikací léčby trastuzumabem. Vhodná je také u pacientek s HER-2 negativitou nebo HER-2 pozitivitou, které již byly léčeny trastuzumabem. Není k dispozici laboratorní marker pro výběr těchto pacientek. Bevacizumab se podává vždy do progrese, a to i v případě dřívějšího ukončení souběžně podávané chemoterapie. I když tato látka slibuje dobré efekty, neprošla dosud předepsaným a v naší zemi závazným schvalovacím řízením a bude moci být používána pravděpodobně až během příštího roku.

Hormonální léčba Až dosud dominoval v hormonální léčbě tamoxifen (nejčastěji používaný antiestrogen). Díky registraci inhibitorů aromatáz (AI) v této indikaci v naší republice je nyní k dispozici několik AI s dobrým profilem účinnosti a toxicity a pohodlnou a jednoduchou aplikací. Všechny tyto léky (nesteroidní – anastrozol, letrozol; steroidní – exemestan) mají výbornou dostupnost při per­ orálním podání 1x denně. Dle doporučení České onkologické solečnosti zvažujeme v  adjuvanci primárně tamoxifen po  dobu 5 let. U  pacientek se středním a vysokým rizikem relapsu podle definice St. Gallen lze použít v iniciální léčbě inhibitor aromatázy, nebo sekvenční léčbu inhibitorem aromatázy po 2–3 letech adjuvantní léčby tamoxifenem, nebo prodlouženou adjuvantní léčbu inhibitorem aromatázy po dobu 5 let u pacientek léčených 5 let tamoxifenem. Cytostatika jsou nadále nedílnou součástí léčby karcinomu prsu a uplatňují se v nejrůznějších kombinacích klasických i v kombinacích s novými látkami. Léčebná paleta se značně rozšířila, ale musíme se se řídit vždy prohlášením České onkologické společnosti: Správná léčba správnému pacientovi ve správný čas.

77


Wobenzym®

lék prvé volby ve farmakoterapii poruch lymfatické drenáže

Snižuje viskozitu séra a plazmy, snižuje agregaci trombocytů a zvyšuje flexibilitu erytrocytů. Vede k lýze lymfatických zátek a k obnovení průchodnosti lymfatických cest, kterými jsou pak snadněji odplaveny produkty proteolýzy extravazálně deponovaného fibrinu a dalších bílkovin. Enzymy potencované rutosidem zlepšují reologické vlastnosti lymfy a krve a zajišťují zlepšení transportní kapacity lymfatického systému a mikrocirkulace.

Latentní lymfedém

(lymfoscintigrafie pacientky po operaci prsu pro nádor s odstraněním lymfatických uzlin v axile) stav před zahájením monoterapie Wobenzymem®

stav po 6 měsících léčby Wobenzymem® (2x5 drg. denně)

hromadění radiofarmaka

normalizace nálezu

Zkrácená informace o přípravku: S: Pancreatinum 100 mg, Bromelaina 45 mg, Papainum 60 mg, Trypsinum 24 mg, Chymotrypsinum 1 mg, Amylasum 10 mg, Lipasum 10 mg, Rutosidum trihydricum 50 mg v 1 dražé. IS: Varium, enzymový přípravek. I: Jako alternativa k dosud užívaným postupům – poúrazové otoky, lymfedém, fibrocystická mastopatie. Jako podpůrná léčba – některé pooperační stavy v chirurgii, záněty povrchových žil, potrombotický syndrom, revmatoidní artritida, revmatismus měkkých tkání, artróza, mnohočetná mozkomíšní skleróza, chronické a recidivující záněty (v oblasti ORL, horních cest dýchacích, močového a pohlavního ústrojí, trávicí trubice, kůže aj.), jako podpůrná léčba při podávání antibiotik. KI: Přecitlivělost na složky přípravku, těžké poruchy krevní srážlivosti. Před operacemi vzít v úvahu fibrinolytický účinek přípravku, podávání v těhotenství zvážit. NÚ: Ojedinělé změny konzistence, barvy a zápachu stolice. Při užívání vyšších jednotlivých dávek se mohou objevit pocity plnosti, nadýmání, výjimečně nevolnost. D: Léčba se zahajuje dávkou 3x5 až 3x10 dražé denně. S ústupem chorobných projevů se dávkování postupně snižuje až na udržovací dávku 3x3 dražé denně. Při infekčních zánětech nenahrazuje léčbu antibiotiky, ale zvyšuje jejich účinek. Volně prodejný lék. Bez úhrady VZP. Datum poslední revize SPC: 17. 12. 1998. Úplné informace o léku jsou k dispozici v Souhrnu údajů o přípravku a na adrese: MUCOS Pharma CZ, s. r. o., Uhříněveská 448, 252 43 Průhonice, tel.: +420 267 750 003, fax: +420 267 751 148, e-mail: mucos@mucos.cz

www.mucos.cz


m e dic ína

Text MUDr. Tomáš Büchler, Ph.D. Onkologické oddělení Fakultní Thomayerovy nemocnice a 1. LF UK, Praha

Germinální nádory varlat Germinální nádory varlat jsou nejčastější malignitou mužů ve věku 15–35 let. Vznikají z mužských zárodečných buněk. V roce 2003 Světová zdravotnická organizace přijala novou klasifikaci primárních germinálních nádorů. Rozlišuje tři hlavní typy: (i) teratomy a nádory ze žloutkového váčku novorozeneckého a kojeneckého věku (nádory typu I), (ii) seminomy a neseminomy adolescentů a mladých dospělých (nádory typu II), a (iii) spermatocytický seminom starších mužů (nádory typu III).

vzestup četnosti těchto nádorových chorob. Testikulární germinální nádory jsou onemocnění s výraznou rasovou, geografickou a věkovou distribucí. Z dlouhodobých studií vyplývá, že 90 % všech TGN na světě se nachází u rasy bílé, 6,6 % se vyskytuje u rasy černé a 3,4 % připadá na ostatní rasové skupiny. Největší incidence těchto chorob je v Dánsku, nejmenší na Dálném východě. V České republice je patrný vzestup výskytu testikulárních nádorů jak v číslech absolutních, tak relativních. Za rok 2006 byla incidence 9/100 tisíc mužů (450 osob) a mortalita 0,64/100 tisíc mužů (32 osob). Toto onemocnění postihuje především mladé muže, v období 2001–2006 byl u nás střední věk pacientů se seminomy 38 let, u pacientů s neseminomovými nádory 29 let. Tabulka 1. Prognostické schéma testikulárních germinálních nádorů podle IGCCCG

Z  klinického hlediska má význam rozdělení germinálních nádorů varlat dospělých na seminomy (55 %) a skupinu neseminomových nádorů (40 %), jejímiž hlavními zástupci jsou embryonální karcinom, teratokarcinom, choriokarcinom a nádor ze žloutkového váčku. Neseminomové nádory často současně obsahují okrsky různých výše uvedených histologických typů. Nádory stejné histologie občas vzniknou i mimo varle, nejčastěji v retroperitoneu, mediastinu nebo v pineální žláze. Tyto primární extragonadální germinální tumory jsou zřídkavě se vyskytující malignitou a tvoří asi 2 až 5 % všech germinálních nádorů u mužů. Mají horší prognózu než testikulární germinální nádory. Negerminální nádory varlat jsou málo časté a vyskytují se spíše u mužů ve vyšším věku. Patří mezi ně primární testikulární lymfom, nádory z Leydigových či Sertoliho buněk a metastázy jiných solidních a hematologických malignit. Časná diagnóza testikulárních germinálních nádorů snižuje expozici pacientů náročné kombinované chemoterapii a  podle některých studií zlepšuje celkové přežití pacientů. Navzdory tomu, že varle je velmi dobře přístupné fyzikálnímu vyšetření, jež lze provádět i jako samovyšetřování, pacienti přicházejí k lékaři až po relativně dlouhé době od objevení prvních příznaků.

Prognóza

Seminomy

Neseminomy

5 let přežívá

příznivá

kterákoli primární lokalizace, kromě plic bez viscerálních metastáz

primárně ve varleti/ retroperitoneu a bez viscerálních metastáz (kromě plicních), S0 nebo S1

90 %

intermediární

jakákoli primární lokalizace s viscerálními metastázami ( jinými než plicními)

primárně ve varleti/ retroperitoneu a bez viscerálních metastáz (kromě plicních) a S2

75 %

nepříznivá

není

primárně v mediastinu nebo viscerální metastázy jiné než plicní nebo S3

50 %

Onemocnění postihuje

především mladé muže

Etiologie germinálních nádorů varlat není přesně známá. Uznávanými rizikovými faktory jsou kryptorchizmus, chirurgické korekce toto riziko jen o něco sníží (čím dříve je orchidopexe provedena, tím je redukce rizika významnější). Atrofie testis a neplodnost můžou být projevy intratubulární germinální neoplázie, jež se považuje za prekancerózu invazivních germinálních nádorů. Riziko vzniku testikulárního nádoru v druhém varleti je u pacientů s anamnézou germinálního testikulárního nádoru přibližně 2–5 %, což je jeden z argumentů pro celoživotní dispenzarizaci

2. Epidemiologie TGN jsou onemocněním poměrně řídkým. Ve většině zemí s bílou populací představují 1 až 1,8 % všech zhoubných nádorů. V  hospodářsky rozvinutých zemích se však zaznamenává trvalý

79


me d i cí n a

4. Terapie

po úspěšné terapii. Vyšší riziko mají i rodinní příslušníci prvního stupně, zejména shodná dvojčata pacientů.

Cílem u všech pacientů s nově diagnostikovaným testikulárním germinálním nádorem jakéhokoli stadia je dosáhnout dlouhodobé kompletní remise čili vyléčení. To se nám daří u  téměř 100 % pacientů s nepokročilým nádorem. Až 56 % pacientů s metastatickým testikulárním nádorem patří do  skupiny s  dobrou prognózou,  90 % z  nich se vyléčí. Avšak z  pacientů v  nepříznivé prognostické skupině přežívá 5 let méně než 50 % a  z  pacientů s relapsem po léčbě kombinovanou chemoterapií na bázi platiny méně než 20 %. Výhodnost léčby ve specializovaných centrech se prokázala pro časná i pokročilá stadia germinálních nádorů. Primárním léčebným výkonem jakéhokoli testikulárního nádoru je vysoká ingvinální orchiektomie. Transskrotální přístup je kontraindikován, podobně jako heroické výkony k  radikálnímu odstranění retroperitoneálních či jiných nádorových mas před zahájením chemoterapie, které jsou odsouzeny k neúspěchu a znemožní časné zahájení potenciálně kurativní systémové léčby. Terapie po orchiektomii se řídí histologickým typem nádoru a prognostickou skupinou podle IGCCN (tabulka 1). Před zahájením chemoterapie je nutné těmto většinou mladým pacientům nabídnout kryoprezervaci spermatu. U seminomů ve stadiu IA a IB přicházejí v úvahu tři alternativy, u nichž se prokázalo stejné dlouhodobé přežití: adjuvantní chemoterapie (1 cyklus karboplatiny v monoterapii), pooperační

3. Symptomatologie a diagnostika První symptomy asi 90 % pacientů jsou lokální: bolest ve varleti, zvětšení varlete, bulka na varleti. V našem souboru pacientů bylo iniciálním příznakem nádoru varlete zvětšení varlete u 54 %, bolest ve varleti u 22 % a hmatná bulka v nebo na varleti u 17 % nemocných. Přibližně u 10 % pacientů jsou vstupně přítomné příznaky metastatického onemocnění jako například bolesti dolní části zad, bolest břicha, dušnost, hemoptýza či neurologická symptomatologie. Vysoká hladina choriogonadotropinu (HCG) u některých neseminomových nádorů s  choriokarcinomovou složkou může způsobit bolestivost a zduření prsních bradavek až gynekomastii. Fyzikální vyšetření odhalí nebo potvrdí bulku či zduření varlete, u pacientů s pokročilým onemocněním se může zjistit periferní lymfadenopatie či hmatný nádor v břiše. Prvním zobrazovacím vyšetřením u  pacienta s  podezřením na testikulární nádor je sonografické vyšetření varlat s posouzením podezřelého ložiska a krevního průtoku dopplerovskou metodou. To zpravidla vyloučí časté benigní příčiny rezistence ve skrótu. V laboratorním vyšetření vyšetřujeme parametry, které zrcadlí celkový stav pacienta a jeho schopnost podstoupit chemoterapii (krevní obraz, renální funkce, jaterní funkce), a markery související

Důležitou oblastí klinického výzkumu je individualizace léčby s typem nádoru a rozsahem případného metastatického postižení (kyselina močová, nádorové markery alfa-fetoprotein [AFP], choriogonadotropin (HCG) a laktátdehydrogenáza [LDH]). Zvýšené hladiny AFP, HCG a LDH po orchiektomii signalizují metastatické onemocnění a hodnoty těchto nádorových markerů se využívají pro rozdělení pacientů do prognostických skupin s rozdílným léčebným postupem (tabulka 1 na předchozí straně). Základní zobrazovací metodou pro staging testikulárních nádorů je počítačová tomografie (CT) břicha, malé pánve a hrudníku (u seminomu s negativním nálezem na CT břicha postačuje skiagram hrudníku). CT mozku je obligátní při neurologické symptomatologii a  doporučuje se u  pacientů s  vysokou vstupní hladinou HCG, protože choriokarcinom, jehož je HCG markerem, často metastazuje do centrálního nervového systému. Pozitronová emisní tomografie zatím není standardním vyšetřením v rámci stagingu, využívá se ke sledování pacientů se seminomem po léčbě. Biopsie skrotální masy je kontraindikovaná, diagnostickým a terapeutickým výkonem je vysoká ingvinální orchiektomie. Stadia testikulárních nádorů podle klasifikace TNM jsou shrnuta v tabulce 2. Podíl nově diagnostikovaných nádorů varlete ve stadiu I v čase neustále narůstá a v roce 2006 dosáhl 68 %.

radioterapie na paraaortální uzliny a observace. Výběr mezi těmito možnostmi záleží zejména na individuálním posouzení rizika relapsu, předpokládané compliance pacienta s častými kontrolami a přání nemocného. Neseminomy stadií IA a IB se po orchiektomii nejčastěji léčí adjuvantní chemoterapií 2 cykly BEP. Alternativami jsou retroperitoneální lymfadenektomie technikou šetřící nervové pleteně a  metoda přísného dohledu u  dobře spolupracujících pacientů s nízkým rizikem metastáz. Stadia IS, IIA a IIB jsou indikací k primární chemoterapii 3 cykly BEP nebo 4 cykly EP (při kontraindikaci bleomycinu). Nemocní s neseminomovým nádorem stadia IIC, III nebo s extragonadálním primárním nádorem patří do skupiny s vysokým rizikem a léčí se chemoterapií BEP x 4 nebo vysokodávkovanou chemoterapií v  rámci klinických studií. Pokud po  chemoterapii dojde k  normalizaci nádorových markerů, je u  všech stadií neseminomu doporučováno chirurgické odstranění resekovatelných zbytkových tumorů. U pacientů s relapsem nebo perzistencí nádoru zjištěnou klinicky, zobrazovacími metodami nebo podle hladin nádorových markerů je zpravidla indikovaná chemoterapie 2. linie – vinblastin, ifosfamid, cisplatin (VeIP) nebo paclitaxel, ifosfamid, cisplatin

80


(TIP). V úvahu přichází i vysokodávkovaná chemoterapie s autologní transplantací krvetvorných buněk (v  rámci klinických studií). Pokud nemoc dále progreduje i po 2. linii léčby platinovými cytostatiky či dokonce po vysokodávkované chemoterapii, je prognóza velmi nepříznivá. V ojedinělých případech lze dosáhnout dlouhodobých remisí kombinovanou chemoterapií obsahující paclitaxel, oxaliplatinu a gemcitabin.

Tabulka 2. TNM stadia testikulárních nádorů pTis intratubulární neoplazie pT1 nádor omezen na varle a nadvarle, bez vaskulární/lymfatické invaze pT2 nádor postihuje varle a nadvarle s vaskulární/lymfatickou invazí nebo prorůstá do tunica vaginalis pT3 postižení funiculus spermaticus pT4 prorůstání do kůže skrota pN1 retroperitoneální uzliny ≤ 2cm a ≤ 5 uzlin

5. Dispenzarizace a pozdní komplikace

pN2 retroperitoneální uzliny 2 až 5 cm nebo > 5 uzlin nebo extranodální šíření

Cílem dispenzarizace je časný záchyt relapsu a  podchycení pozdních komplikací terapie. Nepanuje všeobecná shoda o opti­ málním způsobu vyšetřování pacientů po  úspěšné terapii. Klinické vyšetření, laboratorní vyšetření (HCG, AFP, LDH) a zobrazovací metody (CT břicha, CT plic, PET) jsou indikovány podle individuálního stavu pacienta a předchozí léčby. Zpravidla v prvních dvou letech po léčbě provádíme klinické vyšetření a stanovení onkomarkerů každé tři měsíce a zobrazovací vyšetření každých šest měsíců. Poté se intervaly prodlužují a po pátém roce po terapii postačí u většiny pacientů tato vyšetření jednou ročně. Z  dlouhodobých následků terapie je nejčastější poškození sluchu, ledvin a periferních nervů platinovými cytostatiky. Bleomycin může způsobit plicní fibrózu. Pacienti mají někdy sníženou fertilitu, ale až u 70 % z nich se do dvou let po léčbě chemoterapií na bázi platiny spermatogram vrací k předléčebným hodnotám. Chemoterapie dále zvyšuje dlouhodobé riziko hypertenze a  dalších kardiovaskulárních komplikací včetně infarktu myokardu na  přibližně dvoj- až čtyřnásobek. Závažnou komplikací jsou sekundární malignity. Riziko je u  pacientů přežívajících deset let po  ukončení terapie pro testikulární nádor asi dvojnásobné oproti celkové populaci. Nejčastějšími sekundárními malignitami jsou leukémie, lymfomy, nádory plic, tlustého střeva, pankreatu a  žaludku. Riziko je nejvyšší u  pacientů léčených chemoterapií i radioterapií.

pN3 retroperitoneální uzliny > 5 cm M1a postižení ne-regionálních mízních uzlin nebo metastáza do plic M1b metastáza v jiné lokalizaci Kategorie S SX

hodnoty sérových markerů nejsou dostupné

S0

sérové nádorové markery jsou v normálních mezích LDH

S1 S2 S3

< 1,5 × N

HCG [mIU/ml] a

1,5–10 × N nebo > 10 × N

nebo

< 5000

AFP [ng/ml] a

< 1000

5000–50 000

nebo

1000–10 000

> 50 000

nebo

> 10 000

Stadium 0

pTis N0 M0 S0, SX

Stadium I

pT1–4 N0 M0 SX

Stadium IA

pT1 N0 M0 S0

Stadium IB

pT2 N0 M0 S0 pT3 N0 M0 S0 pT4 N0 M0 S0

Stadium IS

jakékoli pT/TX N0 M0 S1–3

Stadium II

jakékoli pT/TX N1–3 M0 SX

Stadium IIA

jakékoli pT/TX N1 M0 S0 jakékoli pT/TX N1 M0 S1

Stadium IIB

jakékoli pT/TX N2 M0 S0 jakékoli pT/TX N2 M0 S1

Stadium IIC

jakékoli pT/TX N3 M0 S0 jakékoli pT/TX N3 M0 S1

Stadium III

jakékoli pT/TX jakékoli N M1, M1a SX

Stadium IIIA

jakékoli pT/TX jakékoli N M1, M1a S0 jakékoli pT/TX jakékoli N M1, M1a S1

Stadium IIIB

jakékoli pT/TX N1–3 M0 S2 jakékoli pT/TX jakékoli N M1, M1a S2

Stadium IIIC

jakékoli pT/TX N1–3 M0 S3 jakékoli pT/TX jakékoli N M1, M1a S3 jakékoli pT/TX jakékoli N M1b, jakékoli S

6. Závěr Testikulární germinální nádory mají mezi solidními nádory jedinečné postavení, protože jsou u  většiny pacientů vyléčitelné i v pokročilých stadiích. Důležitou oblastí klinického výzkumu je individualizace léčby tak, aby se co nejvíce snížila pravděpodobnost dlouhodobých komplikací při zachování dobré účinnosti terapie. Pacienti s vysoce rizikovým typem neseminomových nádorů a nemocní s relapsem nebo perzistencí nádoru po léčbě mají relativně nepříznivou prognózu a měli by být léčeni ve specializovaných centrech. Text byl podpořen grantem IGA NS 10420-3/2009 a Nadačním fondem onkologie pro 21. století. Literatura viz www.sanquis.cz.

Vyléčí se téměř 100 procent pacientů s nepokročilým nádorem 81


me d i cí n a

Text doc. RNDr. L. Dušek, Ph.D.1, prof. MUDr. J. Daneš, CSc.2, prof. MUDr. M. Zavoral, Ph.D.3, MUDr. V. Dvořák4, doc. MUDr. B. Seifert, Ph.D.5, prof. MUDr. J. Abrahámová, DrSc.6, prof. MUDr. J. Vorlíček, CSc.7

Včasná diagnostika zhoubných nádorů Česká epidemiologická data hovoří jasně: včasná diagnostika zhoubných nádorů musí být posílena nádorů je Národní onkologický registr ČR (NOR). NOR je součástí komplexní onkologické péče a při reprezentativním pokrytí 100 %  české populace obsahuje za  období 1976–2006 více než 1,4 milionu záznamů. Registrace novotvarů je legislativně zakotvena a je povinná. Veřejnosti jsou data zpřístupněná v agregované podobě na webovém portálu www.svod.cz.

Realita ČR: vysoká onkologická zátěž a příliš mnoho pozdě zachycených onemocnění Tabulka 1 dokládá, že ČR patří ke státům s velmi vysokou onkologickou zátěží, a počty maligních onemocnění se pravděpodobně budou dále zvyšovat v důsledku stárnutí populace. Pro posuzování počtu onkologických pacientů nestačí pouze znalost diagnózy, nutná je i  stratifikace dle klinických stadií onemocnění. ČOS buduje systém, který nabízí predikce počtu léčených pacientů včetně klinického stadia (tab. 2). Včasný záchyt je bezpochyby jedním z  nejdůležitějších předpokladů úspěšné léčby nádorových onemocnění. Z  tohoto pohledu lze malignity v ČR rozdělit do tří skupin. První skupinu tvoří novotvary s  nízkým podílem časných stadií, u kterých zásadní zlepšení stavu není reálně očekávatelné. Jde především o  některé nádory trávicího traktu (nádory jater, žlučníku a  žlučových cest, slinivky břišní), dále nádory plic a nádory hlavy a krku. Druhou skupinu tvoří novotvary s relativně vysokým podílem časných stadií, u nichž již je dostupná efektivní diagnostika, nebo je zaveden screening. Patří sem všechny nádory kůže, nádory varlete, nádory prsu a  hrdla děložního a  dále nádory ledvin, močového měchýře a prostaty. Třetí skupinu tvoří novotvary s relativně nízkým podílem časných stadií, které jsou však preventabilní a zvýšení podílu časných stadií je reálně možné. Jde především o nádory tlustého střeva a konečníku, u kterých je sice zaveden screening, nicméně k  žádoucímu nárůstu podílu časných stadií zatím nedochází (z ročně nově diagnostikovaných 8300 pacientů je více něž 54 % zachyceno v klinickém stadiu III a vyšším). Zde má česká onkologická péče největší rezervy, jejichž náprava je

Vysoká onkologická zátěž české populace je všeobecně známa. Neustále stoupající incidence překročila v  roce 2006 hranici 68  000 nově diagnostikovaných pacientů; ročně na zhoubné nádory umírá více než 27 000 osob. Jedná se o  celospolečenský problém, kterému můžeme účinně čelit pouze se znalostí adekvátních faktů, což znamená především identifikaci rizikových faktorů a ohrožených skupin obyvatel, znalost počtu nemocných a trendů v léčebné zátěži. V dané situaci buduje Česká onkologická společnosti ČLS JEP (ČOS) svou informační strategii na  kombinaci populačních a klinických registrů. Poděkování zaslouží všichni pracovníci a zejména lékaři, kteří zajišťují sběr dat nad rámec svých pracovních povinností. Jen díky tomu jsou k dispozici využitelná data, což doloží i tento článek. Základem systému musí být ovšem data reálná, sbíraná v  klinické praxi. Nelze pouze přejímat mezinárodní údaje, tyto nepomohou posoudit problémy v našem zdravotnickém systému. Hlavním zdrojem dat o  epidemiologii zhoubných 82


Podmínkou úspěchu jsou pravidelné preventivní prohlídky Tabulka 1. Přehled epidemiologie zhoubných nádorů (ZN) v české populaci* Parametr

Celkem

Muži

Ženy

Roční incidence ZN (r. 2006)

663,4/100 tis. obyvatel

714,9/100 tis. mužů

614,2/100 tis. žen

Absolutní počet nově diagnostikovaných ZN (r. 2006)

68 246

35 932

32 314

Roční mortalita ZN (r. 2006)

271,2/100 tis. obyvatel

305,5/100 tis. mužů

238,4/100 tis. žen

Absolutní počet zemřelých na ZN (r. 2006)

27 895

15 354

12 541

Tři nejčastější diagnózy (% nově hlášených diagnóz v r. 2006)

jiný kožní nádor (24,3 %) tlusté střevo a konečník (11,5 %) plíce (9,1 %) prs (8,7 %)

jiný kožní nádor (24,1 %) prostata (13,5 %) tlusté střevo a konečník (12,8 %) plíce (12,7 %)

jiný kožní nádor (24,5 %) prs (18,3 %) tlusté střevo a konečník (10,0 %) děloha (5,9 %)

*Všechny zhoubné nádory včetně jiných nádorů kůže (C00–C97)

možná pouze kooperací všech angažovaných lékařských odborností (praktických lékařů, gastroenterologů, gynekologů, onkologů) a posílením screeningu. Screening je v  ČR iniciován u  tří preventabilních onkologických diagnóz, nicméně o reálném úspěchu můžeme zatím hovořit pouze u mamografického screeningu karcinomu prsu. Ovšem ani sebedokonalejší screening sám o  sobě nic nezmůže, nebudou-li se ho lidé účastnit. Nedokáže-li české zdravotnictví oslovit a motivovat cílovou populaci k pravidelné účasti na  preventivních vyšetřeních, vyjde veškerá snaha

nadarmo. Další podmínkou úspěchu je pravidelně opakovaná účast lidí ve  screeningu. V  případě, že nebudou respektovány doporučené intervaly návštěv, příznivý efekt screeningu může být anulován. Informace o screeningových programech probíhajících v ČR jsou uvedeny na stránkách www.mamo.cz, www.cervix.cz a www.kolorektum.cz.

Včasná diagnostika není pouze screening Při zdůrazňování významu včasné diagnostiky nesmíme zapomínat na vysokou prevalenci malignit, která v roce 2006 v ČR přesáhla 380 000 pacientů. Rostoucí prevalence s sebou nese obrovskou zátěž pro všechny lékařské odbornosti zapojené do dispenzární péče. Dříve diagnostikovaní onkologičtí pacienti tvoří nadto vysoce rizikovou skupinu, ohroženou jednak relapsem primárního onkologického onemocnění a dále také zvýšeným rizikem výskytu jiné, následné malignity. Tuto skutečnost lze demonstrovat na příkladu kolorektálního karcinomu, kde k epidemiologické zátěži české populace významně přispívá výskyt nádorů kolorekta jako dalších (druhých, případně třetích) primárních nádorů u téhož pacienta. Analýza dat NOR odhalila narůstající počet těchto mnohotných maligních onemocnění v  čase. Zatímco v  období do roku 1990 šlo o necelá 3 % z celkového počtu kolorektálních karcinomů, v  období po  roce 1995 již tento podíl překročil 10 % a dostupná data z roku 2006 odhalují více než 15 % těchto onemocnění. V současnosti se karcinom kolorekta v postavení dalšího primárního nádoru dá očekávat až u 1200 osob ročně. Onkologická pracoviště se samozřejmě musejí plně věnovat i těmto pacientům.

Tabulka 2. Příklad výstupů informačního systému ČOS ČLS JEP – predikce počtu léčených pacientů v roce 2010 (příklad dvou velmi častých diagnóz ZN)* Diagnóza/klinické stadium (KS)

Predikované počty léčených pacientů v r. 2010 (90 % intervaly spolehlivosti)

Karcinom prsu: nově diagnostikovaní pacienti KS I

2847 (2658; 3036)

KS II

2057 (1897; 2216)

KS III

828 (732; 924)

KS IV

436 (381; 490)

Karcinom prsu: diseminované relapsy dříve léčených onemocnění

1426 (1316; 1536)

Foto: Ondřej Petrlík

Karcinom kolorekta: nově diagnostikovaní pacienti KS I

1475 (1327; 1620)

KS II

1872 (1715; 2030)

KS III

1878 (1746; 2012)

KS IV

1310 (1218; 1403)

Karcinom kolorekta: diseminované relapsy dříve léčených onemocnění

1 ředitel Institutu biostatistiky a analýz, Masarykova univerzita, Brno; 2 předseda Ko-

1738 (1581; 1894)

mise odborníků pro mamární diagnostiku (KOMD) Radiologické společnosti ČLS JEP; 3 vedoucí Rady koordinátorů Národního programu screeningu kolorektálního karcinomu ČR; 4 předseda České gynekologické a porodnické společnosti ČLS JEP; 5 vědecký sekretář Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP; 6 předsedkyně Rady Národního onkologického registru; 7 předseda České onkologické společnosti ČLS JEP

*Odhad zahrnuje všechny nádory, včetně nádorů prsu a kolorekta v pozici další malignity u téhož pacienta.

83


propagace značky

Systémová enzymoterapie na kongresu Lympho 2009

Jaký je konkrétní vztah farmakologických účinků proteináz k  patofyziologii lymfedému? Proteolytický a  zejména fibrinolytický efekt proteináz vede k lýze lymfatických zátek a obnovení průchodnosti lymfatických cest, kterými jsou pak snadněji odplaveny produkty proteolýzy extravazálně deponovaného fibrinu a dalších bílkovin. Antiedématózní a edém-protektivní efekt proteináz potencovaný rutosidem zlepšuje reologické vlastnosti lymfy a  krve, zajišťuje zlepšení transportní kapacity lymfatického systému a mikrocirkulace. Aktivace mikrofágů zajišťuje urychlené odklizení produktů proteolýzy. Aktivace NK buněk a dalších složek celulární a humorální imunity výrazně příznivě ovlivňuje chronické zánětlivé procesy v  indukované tkáni. Snížení hladiny TGF-β eliminací „rychlým“ α2-makroglobulinem, aktivovaným vazbou s proteinázou, sníží riziko rychlé fibrotizace lymfedémem poškozené tkáně. Reologický efekt (snížení viskozity krve a  plazmy, snížení agregace trombocytů a zvýšení flexibility erytrocytů) zajišťuje lepší arteriální prokrvení a snazší žilní návrat. Efekt vehikula se uplatní tím, že proteinázy zajišťují zvýšené koncentrace antibiotik v  krvi i  tkáních a  tím usnadňují rychlejší vyléčení akutních i chronických infekcí v lymfedémem postižených tkáních. Analgetický efekt vyvolávají proteinázy jednak přímo – peptidolytickým odbouráváním mediátorů bolesti, jednak nepřímo – snížením onkotického tlaku a omezením zánětlivé reakce. Je tedy logické, že společnost MUCOS Pharma CZ, s. r. o., která se zabývá nejen dovozem a distribucí léků systémové enzymoterapie na území ČR a dalších středo- a  východoevropských zemí, ale zejména také dalším rozvojem této relativně nové léčebné metody, je pravidelně přítomna na  kongresech Lympho, pořádaných každoročně Českou lymfologickou společností. Nejinak

Foto: Dreamstime, archiv MUCOS Pharma CZ, s. r. o.

Jednou z významných indikací, kde se uplatňují léky systémové enzymoterapie (SET) – hlavně Wobenzym® – je lymfedém různé etiologie. Tento preparát přinesl zásadní změnu v přístupu k farmakoterapii lymfedému. Jeho farmakologický efekt zasahuje na úrovni téměř všech patofyziologických mechanismů, které vyvolávají a udržují lymfedém. Tím je schopen rozetnout circulus vitiosus a normalizovat lymfatickou cirkulaci v postižené oblasti. V případě již plně vyvinutého lymfedému 3. a 4. stadia jsou enzymové léky schopny výrazně zlepšit trofiku již indurované a sklerotizované tkáně.


Generální ředitel MUCOS Pharma CZ, s. r. o., RNDr. Z. Masinovský, CSc., předává cenu vítězce soutěže o nejlepší kasuistiku H. Váchové

Wobenzym® je už tradičně hlavním partnerem kongresů Lympho

tomu bylo letos, kdy společnost opět byla hlavním partnerem kongresu. Rozvoj lymfologie v poslední době ubíhá mílovými kroky a stále více se potvrzuje význam lymfatického systému jako takového – především toho, jak zásadní roli hraje v patogenezi nejen lymfedému, ale i rozličných onemocnění. Kromě vědeckých studií, jak experimentálních, tak klinických, prospektivních i retrospektivních, je také velmi důležité sledování účinnosti, snášenlivosti apod. i  v  podmínkách terénní praxe. Proto se firma MUCOS Pharma CZ, s. r. o., rozhodla podporovat konkrétní jednotlivce z řad lékařů, fyzioterapeutů, lymfoterapeutů, kteří se aktivně podíleli na ověřování vědeckých poznatků systémové enzymoterapie v  praxi. Tento cíl sledovalo i  vyhlášení soutěže o nejlepší kazuistiku na téma Lymfedém a  Wobenzym®. Poprvé to bylo u  příležitosti kongresu Lympho 2008 v Brně. Letos se kongres konal ve Františkových Lázních ve dnech 16. –17. 10. a  na  sympoziu společnosti MUCOS Pharma CZ, s.  r.  o., v  rámci konání kongresu Lympho 2009 vyhlásil vítěze 2. ročníku této soutěže generální ředitel této společnosti RNDr. Zinovij Masinovský, CSc., který také vyjádřil záměr vedení firmy nadále pokračovat v této tradici i v dalších letech. První oceněnou byla letos Kornélie Bartošová z Lymfocentra Trutnov, které se zabývá též pacienty s onemocněním ruky z chronického přetěžování (se syndromem karpálního tunelu, s De Quervainovou nemocí, lupavým palcem, tenisovým loktem, paresou nervus ulnaris). O tom pojednávala i její přednáška prezentovaná v rámci sympozia. Cílem vlastní léčby bylo předejít nebo zmírnit lymfedém také proto, aby nedošlo k útlaku nervu. Základem léčby byly lymfodrenáže (manuální i  přístrojové), ke  kterým s  úspěchem přidávala Wobenzym®, protože tato kombinace přinášela rychlejší účinek a zlepšilo se subjektivní hodnocení pacienta – ruka nebolela, nebrněla, zlepšila se jemná motorika. Pro pacienta bylo důležité, aby se nevyřadil z pracovního procesu a mohl svou práci vykonávat bez větších omezení. Poté svoji vítěznou kazuistiku prezentovala Hana Váchová z  kliniky RHB a tělovýchovného lékařství 2. LF UK a FN MOTOL v Praze. Její sdělení bylo

na  téma Možnost využití CDT při léčbě diafyzárních zlomenin. V  tomto případě šlo o  muže po  autonehodě s  otevřenou zlomeninou bérce, kde základním pravidlem léčby bylo odstranění ischemizovaných a  devitalizovaných měkkých tkání a snaha zakrýt místo dobře prokrvenými měkkými tkáněmi. Pacient po  chirurgickém ošetření včetně autotransplantace štěpu ze stehna ke  krytí defektu bérce absolvoval v  rámci rehabilitace magnetoterapii a  vodoléčbu, podstoupil léčebný tělocvik a  i  kvůli přetrvávajícímu otoku v místě plastiky absolovoval CDT (komplexní dekongestivní terapii) – tj. farmakoterapii s  Wobenzymem®, manuální a později i přístrojové lymfodrenáže a bandáže. Výsledkem byla redukce otoku a změkčení implantátu a  podle snímků RTG i  rychlejší hojení kostí, které pak umožnilo zvětšení rozsahu pohybu v  kotníku i  rychlejší nástup správného stereotypu chůze. Na závěr sympozia vystoupila se svým sdělením MUDr.  Klára Císařová. Informovala o  nových poznatcích, které se týkaly významu lymfatického systému a potažmo vzniku lymfedému v souvislosti se zánětlivými onemocněními dýchacích cest (DC). Stále více se odkrývá důležitost role lymfatického systému i v patogenezi chorob DC, tedy v oblasti, kde tato souvislost doposud nebyla příliš vnímána (Baluk a kol., 2005). Proto lepší porozumění principům fungování lymfatického systému a vzniku lymfedému sliznic při zánětu může nabídnout nové cesty při hledání dalších léčebných postupů pro astma a jiná zánětlivá onemocnění dýchacích cest. Skupině pacientů s astmatem, kterým přes standardní léčbu přetrvávala klinická symptomatologie, vysoké hodnoty FENO (marker eozinofilního zánětu) apod. byl do komplexní léčby zařazen Wobenzym®. Po třech měsících jeho užívání došlo ke zlepšení klinického skóre a ke snížení FENO (Bergendiová, 2008). Její výsledky potvrzuje i další výzkum v České republice (Vokálová, 2009). Stojí tedy za to, aby se pokračovalo v dalším sledování a hlubším zkoumání i v tomto směru. Průběh sympozia o systémové enzymoterapii v rámci kongresu Lympho 2009 tak potvrdil význam této léčebné metody v komplexní léčbě lymfedému.

Druhý ročník soutěže o nejlepší kazuistiku

85


IV.

kongres âeské gastroenterologické spoleãnosti

MAMMA HELP centrum Praha U Vinohradské nemocnice 4 Tel: 272 731 000, 272 732 691, 739 632 884 praha@mammahelp.cz MAMMA HELP centrum Brno Nerudova 7 Tel: 549 216 595, 739 632 885 brno@mammahelp.cz MAMMA HELP centrum Hradec Králové Gočárova 760 Tel: 495 221 947, 739 632 887 hradec@mammahelp.cz

10.–12. 12. 2009 Clarion Congress Hotel Praha

MAMMA HELP centrum Zlín Lorencova 3791, v objektu Business Line, 1. patro Tel: 577 011 641, 739 632 888 zlin@mammahelp.cz

Více informací o kongresu najdete na webov˘ch stránkách akce www.guarant.cz/gastropraha2009

MAMMA HELP centrum Plzeň Žlutická 1694/2 (v objektu bývalé MŠ), sídliště Košutka Tel: 377 917 395, 739 632 886 plzen@mammahelp.cz

Generální partner

Hlavní partnefii

MAMMA HELP centrum Přerov Dr. Skaláka 14 Tel: 581 702 124, 733 126 958 prerov@mammahelp.cz

Pomáháme ženám s rakovinou prsu už 10 let www.mammahelp.cz


m e dic ína

Text MUDr. Zuzana Navrátilová, Ph.D. Ambulance dermatologické angiologie, Brno

Diagnostika a léčba lymfatických otoků Lymfatický otok je chronické, velmi často celoživotní onemocnění, způsobené narušenou funkcí mízního systému a poruchou štěpení bílkovin. Jejich důsledkem dochází k nahromadění vysokomoleku-

lárních látek, zvláště proteinů a tekutiny v interstitiu. Není-li včas zahájena správná terapie otoku, může dojít k výrazným změnám tvaru a funkce končetin, rozvoji kožních, infekčních, neurologických a ortopedických komplikací, které mohou vést v nejtěžších případech k invaliditě nemocného. Stejně jako jiná chronická onemocnění i lymfedém výrazně narušuje kvalitu života nemocných.

Foto: Dreamstime

Etiologie lymfedému Etiologicky rozlišujeme primární (idiopatický) lymfedém a sekundární lymfedém. Primární lymfedém vzniká v důsledku vrozené anomálie mízního systému – dysplázie mízních cév (aplázie, hypoplázie nebo hyperplázie) a/nebo uzlin, vzácněji může být jeho příčinou fibróza inguinálních uzlin. Může se rozvinout jako samostatné onemocnění, nebo může být kombinován s jinými dyspláziemi (například Turnerův syndrom, Noonanové syndrom a  další). Vyskytuje se náhodně, nebo je hereditárně podmíněný (Nonne–Milroy syndrom, Meige syndrom). K jeho rozvoji může dojít ihned po narození, časně do 35 let a pozdně po 35. roce. Sekundární lymfedém je otok objevující se následkem známé příčiny, která vedla k získanému postižení mízního systému. Největší skupinu našich pacientů tvoří nemocní s  iatrogenním lymfedémem (pooperačním a poradiačním), časté jsou otoky poúrazové a pozánětlivé, méně časté maligní (v důsledku útlaku primárním tumorem nebo metastázou), vzácné arteficiální. Lymfedém se dlouho nemusí manifestovat (latentní stadium), později se může objevit pouze přechodně a opět vymizet. Toto stadium reverzibilního otoku je však většinou krátké a dříve nebo později dochází k rozvoji trvalého edému, který v nejtěžších případech může vést až do stadia elefantiázy. Na manifestaci lymfedému se může podílet celá řada faktorů (úrazy, erysipel, chirurgické zákroky, imobilizace končetiny, poštípání hmyzem, delší statická zátěž). Může se také zhoršovat v důsledku současně se vyskytujících jiných onemocnění, například pravostranného srdečního selhávání, ortopedických potíží, obezity nebo diabetes mellitus.

Klinický obraz a diagnostika lymfedému Onemocnění nejčastěji postihuje končetiny, méně často ­ bličej a genitál, může však zasáhnout i oblast krku, břicha, hýždí, o hrudníku či zad. Pouze v počátku je otok měkký, poměrně rychle však dochází k rozvoji typicky tuhého, bledého a většinou nebolestivého edému. Při oboustranném postižení končetin je lymfedém vždy asymetrický – na rozdíl od otoků kardiální, ledvinné, jaterní nebo polékové etiologie. Primární lymfedém při dysplázii mízních cév se rozvíjí od  periferie směrem centrálním, jedním

87


med i cí n a

Nezbytná je péče o kůži a úprava životního stylu pacienta z ­prvních diagnostických příznaků je pozitivní Stemmerovo znamení (neschopnost utvořit kožní řasu na prstech v důsledku fibrotizace podkoží). Sekundární lymfedém a primární lymfedém v důsledku fibrózy inguinálních uzlin začínají vždy pod překážkou v oblasti mízního systému a šíří se od ní do periferie. U tohoto typu otoku nemusí být Stemmerovo znamení pozitivní. V pokročilých stadiích lymfatického edému můžeme na kůži pozorovat tvorbu lymfocyst, zvýšenou suchost kůže, zesílení papilárních linií až verrukózní změny (verrucosis lymphostatica). Základem správné diagnostiky onemocnění je řádné zhodnocení anamnestických údajů a důsledné vyšetření pohmatem a pohledem. Erudovaný lékař, věnující se problematice lymfedému, může na  základě výše uvedených vyšetření diagnostikovat lymfedém. Potvrdit jej mohou další vyšetření, jejichž senzitivita ani specifita však nejsou stoprocentní. Největší výtěžnost lze očekávat od lymfoscintigrafie, její výsledek však vždy musíme konfrontovat s klinickým obrazem. Jako doplňující vyšetření lze použít vyšetření ultrazvukem nebo magnetickou rezonancí.

ných, u kterých je vyšší pravděpodobnost aterosklerózy karotické tepny, výrazně zvyšující riziko embolizace aterosklerotického plátu během ošetření. Individuálně musíme zvážit rizika léčby u nestabilních nádorových onemocnění. Aplikace zevní komprese působí jako zevní bariéra proti šíření otoku, také obdobně jako lymfodrenáž stimuluje vstřebávací a transportní kapacitu mízního systému, významný je i její účinek protizánětlivý. K  redukci edému je vhodné používat vícevrstevnou kompresivní bandáž, v udržovací fázi léčby pacienti aplikují kompresivní elastické návleky. Užití zevní komprese však není možné u nemocných s těžkým onemocněním periferních tepen a  dekompenzované ischemické choroby srdeční, opatrnost je nutná i  u nestabilní hypertenze, nemocných s  projevy periferní angio­patie a neuropatie a některých srdečních arytmií. Vhodná pohybová aktivita a speciální protiotoková gymnastika, prováděná s aplikovanou kompresí, je dalším důležitým prvkem dekongestivní terapie. Nedílnou součástí péče o nemocné s lymfedémem je pravidelná péče o kůži a prevence infekcí kůže a podkoží, úprava životního stylu nemocného. Adjuvantně podáváme u nemocných farmaka s fibrinolytickým, protizánětlivým a lymfokinetickým účinkem (proteázy, bioflavonoidy). V posledních letech se stále více rozvíjí i chirurgické výkony, které vždy provází současně probíhající kon-

Současné léčebné možnosti Soustavná péče o nemocné s lymfedémem nemá u nás dlouhou historii, první pracoviště specializované péče o tyto pacienty se začala tvořit počátkem devadesátých let. Postupně se však stále více do podvědomí zdravotníků i laické veřejnosti dostávají informace o  možnosti terapeutického ovlivnění lymfatických otoků, vzniká síť specializovaných pracovišť – lymfocenter, která zabezpečují komplexní léčbu lymfatických otoků. Léčba je zaměřena na stimulaci reabsorbce a transportu mízy, která vede k  redukci otoku a  úpravě tvaru postižených tělesných partií. Jejím základem je komplexní dekongestivní terapie (CDT) – soubor tří navzájem se doplňujících konzervativních postupů – lymfodrenáže, komprese a cvičení. Léčba probíhá většinou ve dvou fázích. Ve fázi redukce otoku se snažíme při intenzivním, nejlépe každodenním ošetření po dobu 4–6 týdnů docílit co nejvýraznější regrese otoku a řádně nemocného edukovat v samoošetření během navazující udržovací, často celoživotní fáze. Manuální lymfodrenáž je jemná, pomalá hmatová technika podporující a  posilující dosud zachovanou vstřebávací a  transportní kapacitu mízního systému. K jejímu provádění se využívá čtyř základních hmatů a jejich kombinací a modifikací. Manuální ošetření může být částečně nahrazeno v oblasti dolních končetin přístrojovou lymfodrenáží. I když hraje lymfodrenáž jednu ze stěžejních rolí v léčbě lymfedému, je nutné připomenout celou řadu obecných omezení k jejímu použití. Není možné ji provádět u nemocných s otoky kardiální, ledvinné či jaterní etiologie, u  akutních bakteriálních onemocnění, při hyperthyreóze, některých srdečních arytmiích, ošetření končetin není možné u akutních zánětlivých onemocnění žilního systému. Velmi opatrní musíme být u starších nemoc-

Lymfologie je mladý obor,

zájem o něj stále vzrůstá

zervativní CDT. Nejčastěji jsou to resekční výkony a lipofibrosukce, méně často kauzální mikrochirurgické výkony. Dojde-li k manifestaci lymfatického otoku, je jeho léčba většinou dlouhodobá či celoživotní. Při podezření na lymfedém by měl být pacient vždy včas odeslán na specializované pracoviště k potvrzení diagnózy a zahájení správné léčby. Ta může vést k vymizení klinických projevů nebo výraznému zlepšení onemocnění.

Setkání odborníků Lymfologie je mladý obor, na kterém participují lékaři, fyzioterapeuti a zdravotní sestry – lymfoterapeutky mnoha odborností. Ti se setkávají každoročně na podzim při kongresech LYMPHO, pořádaných Českou lymfologickou společností JEP. Letošní kongres se uskutečnil 16.–17. 10. 2009 ve Františkových Lázních, zúčastnilo se jej více než 260 zdravotníků. Z úst zahraničních a tuzemských přenášejících zde zazněla řada sdělení, mapujících další postupy v diagnostice a léčbě lymfatických otoků. Samostatná sekce byla věnována hodnocení současného stavu vzdělávání zdravotníků v léčebné péči o nemocné s lymfedémem. Kongres svým průběhem potvrdil vzrůstající zájem o lymfologii i stále se zvyšující erudici pracovníků, kteří se tomuto oboru věnují.

88


I KDYŽ JE KŮŽE BEZ ZNÁMEK ZÁNĚTU

EKZÉM JE VŽDY PŘIPRAVEN ZAÚTOČIT

DLOUHODOBÁ KONTROLA EKZÉMU VYŽADUJE AKTIVNÍ ŘEŠENÍ ZÁNĚTU, KTERÝ SE SKRÝVÁ V DOLNÍCH VRSTVÁCH KŮŽE.1

Vzplanutí atopického ekzému je možné zvládnout v krátké době, avšak pod povrchem kůže číhá hrozba dalšího vzplanutí. Nový léčebný režim - Protopic® dvakrát týdně nabízí účinný způsob dlouhodobé kontroly ekzému, léčbou subklinického zánětu v období mezi vzplanutími.2 Předchází zhoršení a prodlužuje dobu mezi exacerbacemi dospělých a dětí se středně závažnou a těžkou formou atopického ekzému.2 NEČEKEJTE NA DALŠÍ VZPLANUTÍ EKZÉMU A POUŽIJTE PROTOPIC® DVAKRÁT TÝDNĚ PRO DLOUHODOBOU KONTROLU EKZÉMU.

REFERENCES: 1. Leung DYM et al. J Clin Invest 2004; 113(5): 651-657. 2. SPC Protopic, 2009. NÁZEV PŘÍPRAVKU: Protopic® 0,1% mast a Protopic® 0,03% mast. SLOŽENÍ: 1g Protopic® 0,1% mast obsahuj 1 mg tacrolimusum monohydricum (0,1%) a 1g Protopic® 0,03% mast obsahuje 0,3 mg tacrolimusum monohydricum (0,03%). INDIKACE: Léčba středně závažných až těžkých atopických dermatitid dospělých a dětí (ve věku 2 let a starších), kteří adekvátně nereagují na konvenční léčbu jako jsou lokální kortikoidy, nebo kteří tuto léčbu netolerují. Udržovací léčba středně závažných až těžkých atopických dermatitid k prevenci a prodloužení období bez vzplanutí u pacientů s frekvencí exacerbací 4 x ročně a více, kteří reagovali do 6 týdnů na léčbu Protopic® 2 x denně. DÁVKOVÁNÍ A ZPŮSOB PODÁNÍ: Protopic® lze používat ke krátkodobé nebo intermitentní dlouhodobé léčbě. Léčba má být přerušovaná. Nanáší se na postižené oblasti kůže v tenké vrstvě. Ošetřené oblasti by neměly být překryty. Léčba by měla být zahájena při prvních příznacích do jejich vymizení. Poté je vhodné nasadit udržovací léčbu. Při prvních příznacích vzplanutí by měla být léčba znovu zahájena. KONTRAINDIKACE: Přecitlivělost na makrolidy obecně, na takrolimus a na kteroukoli jinou složku

Nový léčebný režim dvakrát týdně pro dlouhodobou kontrolu ekzému.

přípravku. ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ: Protopic® by se neměl podávat pacientům s vrozeným nebo získaným imunitním deficitem nebo podstupujícím léčbu způsobující imunosupresi. Protopic® by neměl být aplikován na léze, potenciálně maligní nebo premaligní. Před zahájením léčby by měla být lokální infekce vyléčena. Potenciál pro lokální imunosupresi, která by mohla mít za následek infekce anebo kožní malignity, není při dlouhodobé léčbě znám. Protopic® se nesmí dostat do kontaktu se sliznicemi a očima. TĚHOTENSTVÍ A KOJENÍ: Mast by neměla být aplikována během těhotenství a kojení. NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY: Pocity pálení, pruritus a erytém které v průběhu prvého týdne léčby vymizely. Zvýšená citlivost kůže a pocity mravenčení, nesnášenlivost alkoholu. Uchovávání: Při teplotě do 25°C. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI: Astellas Pharma Europe B.V., Elisabethhof 19,2353 EW Leiderdorp, Nizozemsko. REGISTRAČNÍ ČÍSLA: EU/1/02/201/001,002,005. DATUM REVIZE TEXTU: 26. 2. 2009. Výdej přípravku je vázán na lékařský předpis a je částečně hrazen z prostředků veřejného ZP. Předtím než lék předepíšete, přečtěte si SPC. Úplný souhrn údajů o léku lze získat na vyžádání na adrese: Astellas Pharma s.r.o., Sokolovská 100/94, Praha 8, tel.: +420 236 080 310.


novinky / zdraví

Připravují Kristýna Čillíková a Pavel Kočička

Kardiostimulátor má výročí První kardiostimulátor v České republice byl voperován pacientovi právě před pětadvaceti lety v Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze. Při příležitosti tohoto výročí představili v IKEM nové ambulantní pracoviště pro pacienty se srdečním selháním, jehož součástí je modernizovaný katetrizační sál a nový echokardiograf.

Erbitux a výsledky studie Crystal Nová data ze studie CRYSTAL byla prezentována na 15. kongresu Evropské organizace pro léčbu nádorů (ECCO) a 34. kongresu Společnosti pro klinickou onkologii (ESMO) v září v Berlíně. Výsledky prokazují prodloužení celkové doby přežití pacientů léčených Erbituxem – to je poprvé, kdy takového výsledku dosáhl inhibitor EGFR. www.merck.cz

www.ikem.cz

Nové léky, výzkumy a poznatky ze všech oblastí medicíny Nebezpečí jménem opěrkový syndrom

Diabetes a konverzační mapy

Všeobecná zdravotní pojišťovna připravila pro každého, kdo se stane do konce roku 2009 jejím novým pojištěncem, zdarma roční zdravotní pojištění Garance Max od Pojišťovny VZP, a. s. To je kombinací pojištění pro případ hospitalizace a pojištění úrazu a zaručí vyplacení pojistného plnění za každý den pobytu v nemocnici při hospitalizaci z důvodu nemoci, úrazu nebo těhotenství. Sjednáním pojištění navíc lidé získají přístup do praktického systému lékařských asistenčních služeb. www.vzp.cz

Společnost Healthyi ve spolupráci s International Diabetes Federation přišla s neotřelým způsobem, jak poučit pacienty každého věku a každého typu diabetu o podstatě jejich onemocnění, o dietních principech a omezeních, které diabetes může přinášet. Zatím byly vytvořeny čtyři tematické „hrací desky“ – konverzační mapy, u kterých se mohou sejít tři až deset pacientů. Zkušenosti zdravotníků praktikujících tuto metodu edukace ukazují, že je účinná a podporuje compliance pacientů. Více informací na www.diabetes.healthyi.com.

Kyselina nikotinová brzy na našem trhu Niacin (kyselina nikotinová, zdrojem jsou například ořechy) má pozitivní efekt na rizikové faktory kardiovaskulárních chorob. Nový lék Tredaptive s obsahem niacinu (ER niacin/laropiprant v dávkování 1 g/20 mg) je již registrován na SÚKL a v lékárnách se objeví napřesrok. www.sukl.cz

Novinky v elektrokonvulzivní terapii Elektrokonvulzivní terapie (ECT) je v psychiatrii užívána již 70 let, mechanismus jejího účinku je ale dosud nejasný. Tým J. V. Busnella nově zjistil, že léčba ECT významně aktivuje rozklad adenosinových nukleotidů v mozku. Právě to by mohlo vysvětlovat dlouhodobý efekt ECT. více viz www.tigis.cz, psychiatrie 13/2009, suppl. 2.

90

Foto: archiv, Dreamstime, foto a kresba vpravo: archiv R. Litvika

FN Královské Vinohrady v Praze letos spustila informační kampaň a dlouhodobý vzdělávací projekt na téma opěrkového syndromu. Ten vzniká poraněním krční páteře při automobilové nehodě a běžné testy jej často neodhalí. Protože má poranění závažné následky, je třeba co nejdříve provést náležité vyšetření: jednou z cest je použití speciálního přístroje TETRAX. U nás jsou tyto přístroje dva, oba právě na oddělení ORL ve FN Královské Vinohrady v Praze. www.fnkv.cz

Pojištění zdarma od VZP


Dermatologie

Atopický ekzém: podstata je v bariéře V podání MUDr. Radka Litvika je dermatologie nesmírně vzrušující obor. Výzkum různých vrstev kůže a jejích funkcí připomíná detektivku. Kam až dospěla moderní medicína ve zkoumání atopického ekzému a tzv. kožní bariéry?

O kožních bariérách se poslední dobou hodně mluví. Proč?

Tato moderní léčba dokáže ekzém zcela odstranit?

Přišlo se na to, že mají zcela zásadní vliv na atopický ekzém. Pokud to řeknu zjednodušeně, bariéra existuje proto, aby kůže správně fungovala. Při nefunkční bariéře je kůže jako cedník, jehož otvory vnikají alergeny nebo látky, které mohou kůži dráždit. Naopak děrami v tom „cedníku“ uniká do  okolí voda a  kůže se stává extrémně suchou. Tím dochází k dráždění volných nervových zakončení v pokožce a nemocný se začne škrábat. Proto je nesmírně důležité, že léčbu lze nyní přímo zacílit na  zlepšení bariéry v  pokožce a  zároveň na  ovlivnění zánětu, který je tam neustále přítomen.

Pokud se neléčíte emolienciemi, tak máte exacerbace každých 13 až 15 dnů. Pokud si pravidelně aplikujete promazávadlo a lék s obsahem takrolimu, tak to bude co 141 dnů. To je téměř půl roku bez projevů atopického ekzému.

A lék je nutné aplikovat trvale?

Lék s  obsahem takrolimu aplikujeme pouze dvakrát týdně. Mazání navíc nemá nežádoucí účinky z nadužívání léků. Také se každý den natíráte promazávadlem, ale to je běžná kosmetická péče, která kontroluje ekzém.

Koupání, nebo sprchování?

Slyšel jsem, že laikům ukazujete fungování kůže na modelu zdi.

Zásadně sprchování, protože tělo nemá takový kontakt s vodou. Když ležíte ve vaně, tak vám nabobtná rohová vrstva a zhoršuje se bariérová funkce. Promazávadlo je následně nejlepší aplikovat do tří minut po sprše.

Celou epidermis si můžete představit jako cihlovou zeď. Cihly jsou základní stavební části, které spojuje malta. V rohové vrstvě je asi dvacet vrstev, což je naše kožní bariéra. Cihly jsou korneocyty a malta je intercelulární cement, který utěsňuje spoje mezi cihlami, aby se voda nedostávala ven a škodliviny nešly dovnitř. Když dole vznikne nová vrstva cihel, musí nahoře jedna vrstva „spadnout“, aby to bylo konstantně silné.

A

B

C

D

Jak rychle dochází k obnově kůže?

Běžně je cyklus 28 dní, během kterých dojde k obnově celé pokožky. Ale třeba u psoriázy se vystupňovává tvorba epidermis, celý cyklus trvá jenom tři dny a kvůli tomu je tam defektní bariéra. Podobně zánět u atopického ekzému způsobuje překotnou tvorbu cihliček, ale ještě kromě toho se tam ve zvýšené míře tvoří serinové proteázy, které štěpí vazby mezi cihličkami, více je odchlipují z horní vrstvy a tím se bariérová vrstva ztenčuje.

Může si sám nemocný „opravit“ nefunkční kožní bariéru?

Podle profesora Pensylvánské univerzity Dr. Alberta M. Klingmana se tomu říká korneoterapie. Spočívá v aplikování promazávadel neboli emoliencií. Správnou aplikací lze aktivně ovlivnit funkci kožní bariéry.

Každý atopik vám řekne, že vybrat správný krém je věda.

Jistě že lidé mohou být citliví na  různé složky krémů nebo na  texturu emoliencia. Ale v  dnešní době se již dají v  lékárně koupit taková promazávadla, která mají obdobný poměr tukových částí a ceramidů, jaký je v kůži, nebo jaký by v ní měl být. Při aplikaci zároveň dodají do kůže také chybějící vodu a utěsní bariéru. A další emoliencia ještě navíc mohou obsahovat extrakt léčivé látky, který dokáže tlumit zánět a potlačit překotnou tvorbu buněk.

Průnik iritancií a alergenů kožní bariérou vede ke vzplanutí atopické dermatitidy: modelem kožní bariéry je cihlová zeď. U zdravých jedinců (A) představují korneocyty cihly a intercelulární lipidy symbolizují cement. Jednotlivé cihly se postupně odlučují, dole vznikají nové (B). Mýdlo a ostatní faktory životního prostředí zeď narušují (C), dochází ke zvýšenému průniku alergenů a mikrobů a rozvoji zánětlivé reakce (D).

Ovšem v léčbě akutní formy ekzému se používají kortikosteroidy.

Kortikosteroidy účinkují velmi rychle, ale kvůli nim se už tak oslabená bariéra dále ztenčuje a  navíc mají tyto hormony potenciál se dostat do  systému. Když sečtete všechna pozitiva a  negativa, vycházejí kortikoidy nepříznivě. Důležitý pokrok v léčbě přinesly imunomodulátory s  obsahem takrolimu, který nemá nežádoucí účinky popisované u kortikosteroidů. Zatímco kortikosteroidy se bariérou vstřebávají, takrolimus má tak velkou molekulovou hmotnost, že kůží prochází, jenom když je porušená bariéra.

Měl by se pravidelně mazat i zdravý člověk?

Určitě. Pokud chcete mít kůži v dobré kondici, je nutné se o ni starat. Tomu pomáhají právě emoliencia.

To je fakt, nebo teoretický předpoklad?

Ženy jsou s kosmetikou běžné sžité, ale co muži?

U nás máme laboratoř nukleární medicíny, kde dokážeme monitorovat hladinu takrolimu. V ní jsme zkoumali pacienty před a po aplikaci masti s obsahem takrolimu a nezjistili jsme jediný případ, kdy by se vstřebal do těla.

Mužům jsou určena speciální promazávadla, která nevoní, a oni tak nemusejí mít pocit zženštilosti. Takové krémy mají příjemnou matnou, gelovokrémovou texturu. Potom nikdo ani nemusí poznat, že se promazáváte.

91


Inzerce

Správně fungující thymus vyřeší mnoho imunitních poruch Správně fungující imunitní systém chrání organismus jednak proti pronikání infekcí zevně a jednak proti jeho vlastním zmutovaným buňkám. Zvláštní úlohu zde hrají T-lymfocyty, B-lymfocyty, makrofágy, NK buňky (natural killers – přirození zabijáci), neutrofily a další. Ty jsou schopny přesně odhalit a zlikvidovat nejenom viry a bakterie, ale i vlastní zhoubné buňky nádoru. Tuto schopnost získávají T-lymfocyty v thymu. Komplex biologicky aktivních látek, které by zabezpečily harmonický vývoj T-lymfocytů, je velice těžké vyrobit uměle. Existuje však možnost získat je z thymu některých živočichů. Od používání telecích brzlíkových výtažků se ustoupilo a v současné době se s úspěchem používá thymový extrakt z tuleně s názvem Thymunex, u kterého nehrozí nebezpečí kontaminace virem BSE ani jinými bovinními viry nebezpečnými pro člověka.

Thymunex vyrábí kanadská biofarmaceutická společnost Constab International Inc. Obsahuje směs polypeptidů, které jsou nutné k dosažení správné buněčné komunikace a zdravého fungování imunitního systému, zejména pro maturaci, proliferaci a aktivaci T-lymfocytů. Thymunex působí jako imunoregulátor: neovlivňuje normální parametry imunitního systému, ale vrací je do normálního stavu, pokud jsou nevyvážené v důsledku působení interních nebo externích deregulačních faktorů. Thymunex ovlivňuje diferenciaci a zrání thymocytů a významně stupňuje i produkci cytokinů a některých dalších růstových faktorů, což příznivě ovlivňuje nejen vlastnosti T-lymfocytů, ale i NK buněk, granulocytů a trombocytů. Jako vyvážený přírodní komplex imunoaktivních molekul je úspěšně používán v terapii infekčních, onkologických a autoimunitních onemocnění.

Thymunex je vyroben ve formě spreje a používá se perorálně. Aplikuje se pod jazyk, což zabezpečí jeho rychlé vstřebání do lymfatického systému.Užívá se jedenkrát denně po dobu 5 dní, poté 1x týdně. Je netoxický a nemá žádné vedlejší účinky. Kontraindikován je pro těhotné a kojící ženy a pro pacienty užívající imunosupresiva. Vliv Thymunexu na imunitní systém: • • • • • • •

výrazné zlepšení stavu imunitního systému během 5–10 dní zvýšení aktivity NK buněk (přirození zabíječi) utlumení mnoha typů virových infekcí za 24–48 hodin potlačení chronického únavového syndromu za 5–10 dní posílení funkce jater stimulace regeneračních procesů neovlivňuje normální parametry imunitního systému, ale vrací jej do normálního stavu

Infekce mnoha typů (virové, bakteriální atd.) Akutní a chronická hepatitida Angina Onemocnění dýchacích cest: bronchitida, bronchiální astma Opakující se aftózní stomatitida Kombinovaná imunodeficitní porucha Syndrom získané imunodeficience (AIDS) Alergie Atopický ekzém Psoriáza Revmatoidní artritida Systémový lupus erytematodes Sklerodermie Rakovina Hodgkinova nemoc (lymfogranulomatosa) Hnisavé chirurgické infekce Eklampsie Poruchy buněčné imunity spojené se stářím Chronický únavový syndrom Roztroušená skleróza

www.novapharma.cz

Dávkování: 1x denně večer, 30 minut před jídlem. Vstříknout sprej do úst pod jazyk a pak polknout. Děti 3–6 let 1 vstřik spreje, děti 6–12 let 2 vstřiky, děti od 12 let a dospělí 3 vstřiky spreje. Podává se takto po dobu 5 dní, poté 1x týdně. Balení: 30 ml 1.0 fl oz (oz liq). (pro dospělého stačí na 1,5 měsíce) Vyrábí: CONSTAB INTERNATIONAL INC. Toronto, Ontario, Kanada L4C 0H9 Výhradní distributor: Novapharma, spol. s r. o., Nekázanka 11, Praha 1, tel.: 224 012 022


akad emie

Text prof. MUDr. Jan Dvořáček, DrSc. Emeritní přednosta Urologické kliniky VFN a 1. LF UK v Praze a exvedoucí Katedry urologie IPVZ Praha

Moderní urologie a její nová tvář

Foto: Dreamstime

V průběhu posledních několika desetiletí zaznamenala urologie řadu pozitivní změn, které tento obor posunuly výrazně kupředu. Diagnosticky k tomu přispěla ultrasonografie (USG), která se stává neodmyslitelnou součástí práce urologa. Z rtg metod počítačová tomografie (CT) postupně vytlačuje urografii. Stále více se prosazuje význam CT v kombinaci s PET skenem stejně jako magnetické rezonance. Naše diagnostické možnosti nesmírně rozšířila urodynamika (nauka o transportu moče), která nachází největší uplatnění u  neurogenních poruch mikce a  urogenitálních vrozených vad (VV). Prenatální USG umožnila diagnostikovat některé závažné VV již před porodem. Okamžitou pomocí po  narození lze tak zmírnit jejich destrukční vliv a předejít komplikující močové infekci. Mikrochirurgická úprava hypospádií pomocí živeného laloku z vnitřního listu předkožky nebo bukální sliznice umožňují jejich kosmetickou i funkční úpravu již v předškolním věku. V souvislosti se „sexuální liberalizací“ se akcentoval problém infekcí močových cest vázaných na pohlavní styk (STD). U dívek a  žen přicházejících většinou v  kombinaci s  gynekologickými záněty. Klasické pohlavní choroby (kapavka, syfilis) ustoupily do pozadí chlamydiím a mykoplasmatům. Složitost těchto STD spočívá v tom, že jsou symptomatické jen u některých jedinců a jsou pro své biologické vlastnosti obtížně léčitelné. Jejich eradikace vyžaduje současné léčení obou (všech) sexuálních partnerů. Neméně závažné je i to, že na rozdíl od klasických STD vyžadují léčbu podstatně delší a také jinými léky. Léčba urolitiázy prodělala neuvěřitelný zvrat, který z  ní nesprávně učinil v očích veřejnosti banální onemocnění. Operační léčbu vyžaduje dnes jen asi 4 % konkrementů. Za tímto „zázrakem“ stojí diagnosticky USG a nové sofistikované technologie: litotripse mimotělní rázovou vlnou (LERV) a endourologie. LERV umožňuje neinvazivní destrukci močových konkrementů v dutém systému ledviny a částečně i v močovodu. Pokud jsou větší než 2 cm, přichází na řadu jejich perkutánní odstranění (PEK). Tak lze laserem odstranit i drobné papilární tumory ledvinné pánvičky. Ureterolitiáza se nyní řeší ureteroskopem (miniendoskop zavedený

přes uretru do močovodu). Při infekčních komplikacích je prvořadým úkolem založení perkutánní nefrostomie (drén zavedený přes kůži do ledviny), kterou lze relativně snadno provést punkční technikou pod USG vedením, podobnou zavádění nefroskopu. Muže po  padesátce často trápí zvětšená prostata (BHP). Obava a stud jsou u nich nejčastějším důvodem odkladu návštěvy urologa. A tak i dnes nemálo mužů dává přednost zmapování veřejných záchodků a podle nich naplánování tras svých „dobrodružných“ vycházek. I z pohledu podobných obtíží u CaP je to jednání velmi nezodpovědné.

Lidé nejčastěji odkládají návštěvu urologa kvůli obavám a studu Pro počínající stadia BHP je k  dispozici účinná farmakoterapie. Jsou to alfa-1 blokátory (snižují svalové napětí v  prostatě a hrdle močového měchýře) a inhibitory 5-alfa reduktázy (vedou ke zmenšení prostaty). Tam, kde léčba „prášky“ nevede ke zlepšení, anebo přestala účinkovat, nastupuje léčba chirurgická. Zlatým standardem zůstává transuretrální resekce prostaty („frézování“, TUR). I zde se však prosazuje miniinvazivita formou holmiového anebo nejnověji zeleného laseru aplikovaných transuretrálně. Velké prostaty (přes 50 g) čeká i nadále otevřená operace přes močový měchýř (per sectionem altam).

Onkourologie Narůstající incidence urologických nádorů, většinou potenciálně životu nebezpečných, je pro onkourologii velkou výzvou.

93


a k ade m i e

Je až s podivem, kolik mužů přichází k lékaři zbytečně pozdě Nádory varlat jsou chorobou mužů středního věku. Při včasném odhalení a adekvátní léčbě (orchiektomie + aktinoterapie/chemoterapie) pravděpodobnost jejich vyléčení stoupla až na 95 %. Přesto je s podivem, kolik mužů, ačkoli se denně myjí a snadno tedy zjistí, že v šourku je něco „navíc“, stále přichází k lékaři až s několikaměsíčním opožděním. Nedostatečná hygiena předkožkového vaku spolu s  papillomaviry vedou nejčastěji ke vzniku rakoviny penisu. I u tohoto karcinomu je chirurgická léčba základem. Přínosem se staly laserová ablace a intersticiální brachyterapie. I nadále platí, že pokud se karcinom penisu rozšířil do tříselních uzlin, je i přes emaskulinisaci (odstranění penisu a topořivých těles) s ingvinální lymfadenektomií a chemoterapií naděje na jeho vyléčení minimální.

Karcinom prostaty Postrachem vyzrálých mužů je karcinom prostaty (KP). Je to onemocnění seniorů, a  proto jeho hrozba s  prodlužováním lidského věku roste. Univerzální systémová léčba KP stále chybí. Díky prostatickému specifickému antigenu (PSA) se diagnostika tohoto nevyzpytatelného nádoru posunula k  raným stadiím. Zrádnost KP spočívá v rozdílnosti  biologických vlastností (maligního potenciálu). Pod označením KP se skrývají na jedné straně tumory zcela neškodné a na druhé straně malignomy, které velmi rychle rostou, metastazují a nemocného hubí. Pouze KP omezené na prostatu jsou vyléčitelné radikální prostatektomií (RaPE) nebo aktinoterapií. Oba způsoby léčby jsou podle EBS studií prakticky rovnocenné. U RaPE se stále více prosazují laparoskopie anebo robotem asistovaná laparoskopie. Incidence nežádoucích účinků po lokální léčbě (inkontinence moče, erektilní dysfunkce, střevní potíže) se obtížně porovnává a není možné zaujmout jednoznačné stanovisko. KP, který opustil prostatu, není vyléčitelný, ale pouze dočasně (paliativně) léčitelný. U  pokročilých KP přichází léčebně na  prvním místě androgenní deprivace (AD). Cílem AD je potlačení účinků androgenů na nádorové buňky, které ovlivňují růst, funkci i apoptózu prostatických buněk. Klasické odstranění varlat (hlavního zdroje androgenů) vytlačuje v poslední době farmakologická kastrace LH-RH analogy, případně v kombinaci s antiandrogeny. Nemocným s  hormonálně independentním karcinomem prostaty přinesla naději na prodloužení života chemoterapie taxany (první chemoterapeutika prodlužující život o cca osmnáct měsíců). Nebezpečí komplikací z kostních metastáz KP (obratle) lze předcházet aplikací kyseliny zoledronové. Skutečností zůstává, že více mužů umírá s  KP než na  něj. Podmínkou pro zahájení léčby KP je histologický průkaz, většinou z biopsie. PSA má velkou sensitivitu, ale malou specificitu. Stanovení limitu PSA není možné a byl stanoven arbitrárně na 4 ng/ml, aktuálně se hranice snížila na 2,5 ng/ml. Tento nedostatek na jedné straně vede k  vysokému procentu negativních biopsií prostaty a  na  straně

Prof. MUDr. Jan Dvořáček, DrSc. (*1943)

– Je emeritním přednostou Urologické kliniky 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a exvedoucím katedry urologie IPVZ v Praze. – V letech 1999–2003 byl předsedou Vědecké rady Ministerstva zdravotnictví České republiky. – Podílel se na 223 publikacích jako první autor, z toho 42 vyšlo v zahraničních odborných periodikách. – Je členem České urologické společnosti ČLS JEP, čestným členem European Association for Urology a dalších mezinárodních společností – Absolvoval stáže na urologických klinikách v Moskvě, v Berlíně, v Londýně, na Miami a v Baltimoru.

druhé k nezanedbatelnému počtu nerozpoznaných KP. Význam scree­ningu KP pomocí PSA je neuzavřený. Jeho velkou nevýhodou je diagnostika indolentních KP až ve třetině případů, u nichž je aktivní léčba zbytečná a nemocné poškozuje. Dvě velké EBM studie skončily  protichůdnými výsledky a  zatím profit z  celoplošného PSA screeningu neodpovídá nákladům. Obrat se očekává od nových molekulárních markerů, které jsou již zaváděny do praxe (například PCA3 v moči po masáži prostaty).

Mezi nádory močových cest dominují uroteliální tumory (CaMM). Z nich 70 % nedosahuje svaloviny a jsou řešitelné transuretrální resekcí (TURMM) s následnou jednorázovou intravezikální instilací chemoterapie. Cestou k větší úspěšnosti je včasná dia­ gnostika, kde dominují cytologie moči a  cystoskopie. Cytologie

94

Foto: archiv autora

Nádory močového ústrojí


má malou senzitivitu a endoskopie je zejména u Ca in situ (Cis) nespolehlivá. Kvantitativní určování antigenu typického pro uroteliální nádor (Bard BTA test) a stanovení proteinu 22 nukleární matrix (NMP-22) přinesly naději. Problémem je zatím jejich cena. Při cystoskopii mužů představuje výrazný pokrok flexibilní cystoskop, který toto vyšetření činí snesitelným i u velmi citlivých mužů. Validitu cystoskopie zvýšilo zavedení fotodynamické technologie a  v  poslední době NBI (Narrrow Band Image). Inovací TURMM je resekce pomocí bipolární kličky, umožňující práci i v ionizovaném roztoku a bez nebezpečí záškubů vyvolaných podrážděním obturátorového nervu. Prevencí recidivy a progrese Cis a vysoce rizkových CaMM se stala intravezikální instilace BCG vakcíny. U svalovinu infiltrujících CaMM je standardem pánevní lymfadenektomie s radikální cystektomií doplněná ortotopickou náhradou mechýře tenkým střevem (napojení na močovou trubici, kontinentní) anebo uretero-ileostomií. U nemocných neschopných podstoupit tyto náročné operace přichází v úvahu radioterapie. Pokud nádor generalizoval, je indikována chemoterapie gemcitabinem. V incidenci adenokarcinomů ledvin (KL) zaujímáme ve světě čelné místo. Vysvětlení pro to nemáme. U KL rezistentních na aktinoterapii a  chemoterapii zůstává chirurgická léčba základním pilířem. I zde se prosazuje laparoskopická nebo retroperitoneální technika. Sklon k multiplicitě KL vedl ke změně paušální radikální nefrektomie za nefrony šetřící chirurgii (resekci) malých nádorů. KL do průměru 4 cm jsou za příhodných anatomických podmínek indikovány k  pouhé resekci. Při resekcích se stále více uplatňují fibrinová lepidla. U metastatických karcinomů ledviny vystřídala málo účinnou imunoterapii biologická léčba (inhibitory tyrosinkinázy nebo angiogeneze). Pětileté přežívání u nemocných s lokalizovaným Kl je 75–85 % oproti metastatickým KL, kde je jen 0–5 %. I přes dosažený pokrok má více než 40 % KL infaustní prognózu.

Inkontinence Ženy od středního věku trápí inkontinence moče. Častěji se jedná o stresovou inkontinencí (únik moče při zvýšení nitrobřišního tlaku). Příchod suburetrálních „pásek“ učinil tuto problematiku poměrně snadno řešitelnou. Páska z inertního materiálu (TVT, TOT) se nenáročnou operací vaginálně vsunuje pod ženskou močovou trubici, kterou podepírá a fixuje. Efektivita těchto operací je kolem 90 %. I u urgentní inkontinence se díky novým farmakologickým prostředkům (solifenacin, tolterodin, fesoterodin) léčebné možnosti zlepšily. Stručný přehled toho, kam urologie v době nedávné postoupila, dokumentuje nevídanou dynamiku rozvoje tohoto oboru. Urologie patří k nejdražším medicínským oborům, její vysoká úroveň je ve stále větší míře podmíněna technickými i farmakologickými inovacemi. Brzdou dalšího rozvoje oboru je nemožnost širokého uplatnění všech novinek vzhledem k jejich vysoké ceně.

MediGEN genetika pro zdraví

MediGEN – specialista na genetické diagnostické metody. S vysokou citlivostí stanovujeme původce různých infekcí na základě jejich genetické informace. Lze stanovit i některé typy vrozených genetických poruch, případně míru rizika vzniku geneticky podmíněných onemocnění.

Připravili jsme preventivní a podpůrný program pro vaše pacienty. Jedním ze závažných infekčních onemocnění je přetrvávající infekce papilomaviry, které způsobují rakovinu děložního čípku, nádory prsu nebo kondylomata. Rakovina děložního čípku je jedno z nejčastějších nádorových onemocnění. Častou příčinou chronických zánětů až sterility u žen bývá nepoznaná infekce Chlamydia trachomatis. Vhodným způsobem lze doplnit a upřesnit preventivní vyšetření, kdy se zvyšuje záchyt na více jak 90 %. Vyšetření je vhodné před a po provedené konizaci děložního čípku. Nabízíme aktivní prevenci nádorových onemocnění, upřesnění diagnózy virových a mikrobiálních infekcí u mužů a žen.

Informujte se o možnostech spolupráce. MediGEN s. r. o., NZZ Hrusická 5, 141 00, Praha 4 tel: 777 269 499 e-mail: medigen@volny.cz


k o n g re sy

Připravila Josefína Matyášová

Kam na kongres v zahraničí Novinky z oblasti prevence, diagnostiky a léčby, setkání s kolegy – odborníky z celého světa... Kdy a kam se vydat na zajímavé zahraniční kongresy? 23

rd AnnuAL MEETIng

April 7–10, 2010 Fairmont the Queen Elizabeth Hotel

Transplantace krve a kostní dřeně

Evropská skupina pro transplantaci krve a kostní dřeně (EBMT) je federace, která byla založena před pětatřiceti lety v Maastrichtu a sdružuje prakticky všechna transplantační centra v Evropě. V roce 2010 pořádá významnou hematologickou akci, složenou z více kongresů – na prvním místě

je to 36. výroční setkání EBMT, dále 26. setkání Sesterské skupiny EBMT, 9. setkání Skupiny správců dat a 2. setkání Kvalitativního managementu. Místem konání je Vídeň, termín spadá mezi 21. a 24. březen. www.congrex.ch/ebmt2010.

a cévní anesteziologii. Abstrakty se přijímají do 30. ledna 2010. Více informací naleznete na www.scahq.org/sca3/events/2010/cpb.

Forenzní psychoterapie

Mezinárodní Asociace Forenzní Psychoterapie (IAFP) funguje od roku 1991 a není čistě lékařskou organizací. Naopak sdružuje odborníky z širokého spektra oborů, kteří věnují svoji činnost a zájem léčbě a navazování kontaktů s de-

Montréal, Québec, Canada

Pediatrická onkologie

Třiadvacáté výroční setkání společnosti ASPHO Society of Pediatric Hematology/Oncology se EAmerican koná 7.–10. dubna v Montrealu. ASPHO x H I B I TO r P rO S P E c T u S

Infekční choroby a HIV

Zhodnocení současného stavu výzkumu, prezentaci jeho nejaktuálnějších výsledků, diskusi s předními specialisty v oboru a široké spektrum dalších příležitostí nabízejí pořadatelé mezinárodního sympozia ISHEID – International Sympozium on HIV + Emerging Infectious Diseases – „From Basic Science to Clinical Practice”. Koná se v Marseille od 24. do 26. března. V řídícím výboru a přípravné komisi zasedli evropští a australští

Kardiologie

Konference Cardiopulmonary Bypass s podtitulem „Interdisciplinární přístup k péči o kardiochirurgického pacienta” má plně aktualizační funkci a náplň a i letos je styčným bodem jejího programu kardiopulmonální bypass. Odehraje se ve dnech 21.–26. března v kanadském Whistleru. Patnáctý ročník kongresu vzniká pod záštitou Společnosti kardiovaskulárních anesteziologů (SCA), která dnes sdružuje přes 6000 kardioanesteziologů a odborníků v hrudní

Duben 2010

odborníci. Podrobný rozpis bohatého programu je spolu s dalšími technickými údaji k dispozici na www.isheid.com.

Gynekologie

SGI (Society for Gynecologic Investigation) organizuje každý rok své výroční setkání. V roce 2010 půjde již o sedmapadesáté – SGI 57th Annual Scientific Meeting – v Orlandu na Floridě ve dnech 24.–27. března. Hlavním předmětem konference bude epigenetická regulace. Účast na SGI '09 činila cca 1100 lidí. Svoji práci budou prezentovat také dva ocenění členové společnosti – konkrétně jde o držitele ceny „President´s Distinguished Scientist” a „President´s Achievement Awardee”. Samotnému ASM předchází jednodenní sympozium, věnující se těmto tématům: endometrium, placenta, myometrium, fetální fyziologie a problematika předčasných porodů. Registrační podmínky a více informací o konferenci i dalších akcích SGI jsou na www.sgionline.org.

96

23rd Annual Meeting je jednou z nejvýznamnějších akcí svého druhu v oboru pediatrické onkologie a hematologie na světě. American Society of Pediatric Hematology/Oncology vznikla v roce 1981 a nyní čítá kolem 1600 členů. Její výroční setkání navštěvuje cca 700 delegátů. ASPHO uděluje v rámci svého AM dvě ceny – Young Investigator Award a Young Investigator Travel Stipend Award, obě s cílem podpořit a povzbudit mladé vědce v jejich práci. Přihlašovací podmínky jsou na www.aspho.org/ education/annualmeeting2010.html, kde bude v dohledné době zveřejněn také podrobný program konference.

Cévní chirurgie

Na adrese http://scvs.vascularweb.org naleznete domovské stránky americké Společnosti klinické cévní chirurgie – Society for Clinical Vascular Surgery (SCVS). Vedle vydávání Journal of Vascular Surgery (ve kterém jsou publikovány nejnovější poznatky v cévní chirurgii – výsledky klinických a experimentálních studií, novinky

v neinvazivních technikách diagnostikování, mikrovaskulárních chirurgických technikách, angiografii, endovaskulárním managementu apod.) organizuje SCVS své výroční setkání – v roce 2010 proběhne 38th Annual Meeting od 7. do 10. dubna ve Scottsdale (Arizona).

Ilustrace: archiv kongresů, nakladatelství Academia a Milana Nakonečného

Březen 2010

likventy. 19. mezinárodní konference s podtitulem „Příběhy ve forenzní psychoterapii”, plánovaná na 25. až 27. března do Oxfordu, je určena zejména psychoterapeutům a kriminologům. www.forensicpsychotherapy.com/ activities/conference2010


MIKROSKOPY KVALITA ZA PŘÍZNIVÉ CENY OD TRADIČNÍHO DODAVATELE

s prodlouženou zárukou 5 let

Recenze Richard A. Lippa: Pohlaví, příroda a výchova, Praha, Academia 2009 (vychází v překladu J. Havlíčka a J. Valentové)

BA 400 PC/∞

Milan Nakonečný psycholog

Badatelský mikroskop robustní konstrukce. Brilantní obraz zajišťuje optická soustava korigovaná na nekonečno. Pětiotvorová revolverová hlavice s objektivy, možnost volby pravo nebo levorukého ovládání stolku. Dokonalé osvětlení při pozorování objektů pomocí výklopné čočky, centrovatelného kondenzoru a halogenové žárovky 30 W, umístěné v externím boxu.

Problém psychologických rozdílů mezi muži a ženami je prastaré téma,

k němuž se na počátku křesťanské éry s jistou dávkou misogynie vyjadřovali již svatí otcové (patristé), pokládající ženu za neřestnou „bránu pekelnou“. Teprve ve dvacátých letech minulého století začal soustavný vědecko-empirický výzkum psychických a fyzických rozdílů mezi muži a ženami, který se poté rychle rozvíjel, takže jsou dnes k dispozici již mnohá zjištěná fakta o těchto rozdílech, které až do konce 19. století mnohokrát zdůrazňovanou fyzickou a zejména „charakterovou méněcennost ženy“ (O. Weininger) zcela vyvrátily. Ženy se ve vyvinuté industriální společnosti dožívají v průměru vyššího věku, jsou však fyzicky slabší a v celkovém psychologickém srovnání s muži jsou v mnohém jiné, nikoli však „horší“.  V knize jsou podrobně prozkoumávány historické a kulturní rozdíly v rolích mužů a žen (dnes oblíbené téma „genderových rolí“ a „schémat“). Napsal ji profesor psychologie na kalifornské státní univerzitě a s velkým přehledem dané problematiky a autorsky přehledně v ní přinesl zajímavé poznatky o diferenciální psychologii mužů a žen; v čem se psychologicky liší a co mají psychologicky společného (rozdíly v chování a osobnostní znaky maskulinity a feminity). Toto obsáhlé srovnání mužské a ženské psychiky zabírá ovšem také pokus o vysvětlení zjištěných faktů, analýzu interakce jejich základních činitelů, tj. genetické výbavy a jejích evolučních základů, ale také historicko-společenských životních podmínek utvářejících role pohlaví a jeho schémata (gender). Tak se v této velmi zajímavé a čtivé knize dozvídáme o pohlavních rozdílech v aktivitě, v riskování, v sociálním chování, v sexualitě, ve výběru partnera, v kognitivních a fyzických schopnostech, v prožívání emocí, v dětských hrách, typech přátelství, pojetí sebe sama a dalších. Podstatná část knihy je věnována tématu genderu, jeho výzkumu a teoriím, v nichž se střetává starý problém „příroda či výchova“ (tj. dominantní vliv vrozených činitelů či individuální zkušenosti v chování i ve vlastnostech osobnosti, například v agresivitě). Ve skutečnosti oba druhy těchto činitelů se ve svém působení podmiňují a jejich vzájemná interakce pak vytváří onen „gender“ jako „složité řetězce příčin“, které je velmi těžké rozdělovat na kategorie „vrozené“ a „naučené“ (Lippa). Platí to patrně pro obě stránky genderu, tj. pro rozdíly v chování i pro rozdíly v maskulinitě a feminitě.

97

LM 806 PC/∞ Laboratorní mikroskopy modelové řady LM 800 jsou vybaveny planachromatickými objektivy s optikou korigovanou na nekonečno. Maximální pohodlí při manipulaci s pozorovaným objektem zajistí orientace šestiotvorové hlavice s objektivy směrem k rameni přístroje a zejména pak unikátní hlavice s možností naklopení v rozsahu 0°–40° (binokulární i trinokulární verze). Dokonalé osvětlení při pozorování objektů přes imerzní objektiv zajišťuje výklopná čočka kondenzoru a halogenová žárovka 30, 50 nebo 100 W.

AE 31 Inverzní mikroskop je vybaven kondenzorem s dlouhou pracovní vzdáleností, objektivy s dlouhou praconí vzdáleností a zařízením pro fázový kontrast. Jedná se o plně profesionální přístroj, vhodný pro sledování živých tkáňových kultur a dalších objektů v živém médiu, umístěném ve speciálních laboratorních nádobách s maximální tloušťkou dna 1,4 mm. Mikroskop umožňuje pozorování v procházejícím světle ve světlém poli a metodou fázového kontrastu.

FL BMS 76 PC/∞ Trinokulární verze špičkového laboratorního mikroskopu s fluorescenčním zařízením. V základní výbavě jsou B a G filtry, 100W rtuťová výbojka a 30W halogenové osvětlení pro pozorování v procházejícím světle. Možnost připojení digitálních fotoaparátů a kamer.

KOMPLETNÍ NABÍDKU CELÉHO SORTIMENTU, CENY A MNOHO DALŠÍCH INFORMACÍ NAJEDETE NA

www.intracomicro.cz INTRACO MICRO spol. s r. o. Karlštejnská 97, 252 17 Tachlovice, tel./fax: 311 670 781, mobil: 777 585 275, 602 288 456 e-mail: kontakt@intracomicro.cz cekal@intracomicro.cz


novinky / zdraví

Připravuje Eva Bobůrková, Ekonom

Ze zahraničních serverů

Rakovina může přejít z matky na plod v děloze Vědci potvrdili, že nádorové buňky mohou z organismu matky přejít i na její nenarozené dítě. Zdroj: BBC News, www.bbc.co.uk/health Případy, kdy se objeví stejný typ rakoviny u matky i dítěte, jsou sice velmi vzácné – přenosu brání imunitní systém dítěte – ale přesto se vyskytují. Právě touto problematikou se zabývali ve své analýze vědci z britského Ústavu pro výzkum rakoviny. Studii zveřejnili v odborném časopise Proceedings of National Academy of Science (PNAS).

Přenos přes placentu

Otázku, zda může matka „nakazit“ své ještě nenarozené dítě, řešili vědci již dobrých sto let. Rakovinné buňky mohou vstoupit do organismu dítěte přes placentu, na vetřelce v krvi však okamžitě zaútočí imunitní systém dítěte. Jenže nyní se ví už o sedmnácti případech, kdy se u matky a dítěte projevil zcela shodný typ nádoru – převážně leukémie nebo melanom. Nedávno zveřejněná studie zkoumala tento jev u japonských žen a jejich dětí, které trpěly leukémií. Zaměřili se zejména na případ 28leté japonské ženy, která nedlouho po porodu zemřela na leukémii – a v roce věku jejího dítěte se projevilo nádorové onemocnění i u něj. Vědci použili nejmodernější genetické analýzy k tomu, aby zjistili, že nádorové buňky, které

u dítěte zapříčinily leukémii, mají původ u matky. Skutečně dokázali, že u  obou pacientů vykazují tyto buňky identickou genetickou mutaci, avšak dítě tuto mutaci nemohlo od  matky zdědit. Muselo ji od ní získat v období těhotenství. V izolaci od matky by se tento typ nádoru u dítěte nikdy nevyvinul. Pak vědci experimentovali s  nádorovými buňkami. Chtěli zjistit, jak funguje imunitní systém dítěte a  zda je schopen nádorové buňky „zneutralizovat“. Ukázalo se, že tyto buňky nerozpoznal, a to kvůli chybějící části DNA genu v oblasti, která rozlišuje vlastní buňky od cizích – pro-

to vůči nim imunitní systém dítěte nezmobilizoval obranu. Vedoucí výzkumného týmu profesor Mel Graves k tomu řekl: „Jsme samozřejmě rádi, že se nám podařilo vyřešit letitou hádanku, na druhou stranu musíme ubezpečit matky, že tento případ je velice vzácný a riziko přenosu rakoviny z matky na dítě je minimální.“ To potvrzuje i profesor Peter Johnson z příspěvkové organizace Cancer Research: „Přenos rakoviny na dítě je velmi neobvyklý, nicméně ženy, které podstoupily nebo procházejí protinádorovou léčbu a uvažují o dítěti, by určitě měly hledat radu u specialisty.“

Nová látka působí na nádory i na drogovou závislost Lék, který je právě ve vývoji jako protinádorové léčivo, účinkuje u myší i jako prostředek proti kokainové závislosti. Zjistili to američtí výzkumníci. Zdroj: University of California, Irvine, www.uci.edu, Futurity.org Butyrát sodný (máselnan), látka, jejíž chemoterapeutické účinky se nyní ověřují při léčbě rakoviny, může pomoci překonat také závislost na kokainu. Je tu naděje, že by se mohl stát podpůrným lékem při psychologické odvykací léčbě a zabránit návratu ke drogám, soudí neurovědci z Kalifornské univerzity v Irvine na základě svých experimentů s myšmi. Myši „závislé“ na kokainu mu po požití butyrátu sodného odvykly mnohem rychleji a účinněji než hlodavci, kteří butyrát nedostali. Lidé závislí na kokainu obvykle podstupují kognitivně behaviorální léčbu, jejíž součástí je nácvik nových dovedností při vyhýbání se kokainu a při zvládání stresu a ostatních problémů. Žádný lék dosud neexistuje, někdy se k léčbě využívají antidepresiva. Tento léčebný postup je však zdlouhavý a pacienti se velmi často k droze vracejí. Dosud zkoušené látky, které byly určeny na doplnění této terapie, mají jen omezený účinek, říkají vědci. „Naše výsledky jsou velice zajímavé, zdá se, že butyrát sodný, který funguje jako histon-deacetylázový inhibitor, působí na základní molekulární mechanismus. Dalšími experimenty chceme objasnit, zda lze s jeho pomocí léčit tento druh drogové závislosti u lidí,“ uvedl vedoucí výzkumného týmu neurobiolog Marcelo Wood. V rámci své studie Wood s kolegy umístili myši do kontejneru se třemi oddělenými komorami. V jedné komoře dostávala zvířata dávku kokainu – a velmi rychle začala dávat právě této „drogové“ místnosti přednost. Potom vědci přísun kokainu přerušili – a některým myším místo toho podali dávku butyrátu sodného. Během 24 hodin tyto myši přestaly hledat kokainovou komůrku, zatímco u neléčených myší to trvalo přes týden. Později badatelé provedli další experiment. Znovu podali myším kokain, pak je opět vpustili do kontejneru. Léčené myši navštěvovaly jednotlivé komory bez jakékoli preference, zatímco neléčené myši okamžitě zamířily ke komoře, kde předtím byla droga. „To bylo přesně stejné chování, jaké vidíme u lidí při drogové recidivě,“ vysvětluje Wood. Efektivita butyrátu sodného tak byla prokázána.

98

Foto: iStock

Myši hledají kokain


Jaan Tätte

Tajemné rozcestí

Režie: Lída Engelová Hrají: Ladislav Mrkvička, Lucie Pernetová, Martin Písařík, Zdeněk Vencl

Premiéra 21. listopadu 2009 v Divadle

ABC

Zlatá rybka po estonsku


Franta: Harlem, 1985/1986, olej na plรกtnฤ›, 190 x 300 cm

100


Slavonice: druhý pokus o renesanci • Emoce: nenávist • Vozy s nízkou spotřebou • Malá degustace Sahary styl

Místa, cesty, psychologie 101


Člověk se tu nemůže cítit anonymně. Město mu nastavuje tvář, a tak si zachová i tu svou.

Nejhezčí mázhaus ve městě, s vějířovitou sklípkovou klenbou

102


g e ni u s loc i

Text a foto Günter Bartoš

Slavonice, druhý pokus o renesanci

Ostrý studený vítr žene sněhové vločky prázdnými ulicemi a náměstími. Posled-

ních pár turistů si prohlíží sgrafita na fasádách renesančních domů. Sezonní hospody a penziony už mají většinou zavřeno. Uprostřed chladného podzimu působí Slavonice trochu syrově a prázdně. Ale návštěvníka tak alespoň nic nerozptyluje a může vnímat renesanční krásu města bez rušivého lomozu turistického průmyslu.

Slavonická renesance nám i s odstupem 500 let ukazuje, jak skvělá doba to tenkrát byla...

Město plné tváří Slavonice jsou skromnější, přehlednější a  intimnější variantou nedaleké Telče. Obě města patřila vzdělanému humanistovi Zachariášovi z Hradce, který je v 16. století s pomocí italské inspirace a dovezených stavitelů vystavěl do dnešní podoby. Na historickém centru města je dodnes zřejmý půdorys středověkých hradeb. Dokonce se dochovaly dvě brány a fragmenty fortifikačního systému včetně jednoho bastionu. Středem Slavonic, geografickým i významovým, je zaoblený blok domů s kostelem Nanebevzetí Panny Marie a  městskou věží, který stojí mezi dvěma náměstími a odděluje je od sebe svou hmotou. Větší dolní náměstí Míru se od Panského domu v jeho čele sbíhá do průsečíku na opačném konci jeho osy, který povedená rekonstrukce architekta Romana Kouckého „narýsovala“ do dlažby. Slavonická renesance nám i  po  půl tisíciletí ukazuje, jak skvělá doba to tenkrát byla. Její odlesk prosvítil také studené místo na sever od Alp, nazývané pro své klimatické podmínky Česká Kanada. Tehdy ještě nebyl ornament zločinem. Domy těší svou krásou a zdobností, manifestovaným uměním žít a užívat. Sgrafita na fasádách, plné lidských obličejů, vyprávějí biblické a  světské příběhy. Domy knihy. Ve  Slavonicích

103

Sgrafita vyprávějí

biblické a světské příběhy...


gen i u s l o c i

se člověk nemuže cítit anonymně, odlidštěně, jako třeba v pařížské La Défense nebo na pražském Jižáku. Město mu nastavuje tvář a tak si tu svoji člověk zachová taky.

Tři čistky a pak dráty

se rozhrnula renesanční opona města.

Kulturní šok.

Na slavonických fasádách se zrcadlí dějiny (vlevo), historie procházela také podloubím Panského domu

Pohraničníci kontrolovali vlaky a autobusy, tajní slídili po městě. Když se jim někdo nezdál, tak ho sebrali. „Byla tu stísněná atmosféra. Člověk v tom žil, tak vám to přišlo jako normální,“ říká Marta Borková, která se do Slavonic přistěhovala v roce 1963.

Komunismus na věčné časy Normální to nebylo. Normální svět začínal až za ostnatým drátem pár kilometrů na jih v Rakousku. Rozdíl je dodnes patrný. Během čtyřiceti let komunistického režimu se nedevastovaly jen památky, kulturní dědictví, ale celá společnost, mentalita lidí. A ta se nedá opravit stejně rychle jako fasáda renesančního domu. Podle bible se až třetí generace po odchodu z otroctví rodí svobodná.

104

Foto: Günter Bartoš

Míjeli jsme kilometry ostnatých drátů... Pak

Slavonice vznikly na průsečíku dvou cest: mezi Prahou a Vídní a Pasovem a Brnem. Zřízení poštovní stanice v roce 1526 podtrhlo jejich význam. Městem projížděly císařské průvody a Marie Terezie tu údajně během jedné zastávky porodila. Jenže císařovna nařídila vést trasu od roku 1750 přes Znojmo a Jihlavu, což pro Slavonice znamenalo propad do bezvýznamnosti. Velké dějiny dvacátého století pak s malými Slavonicemi, městem na hranici slovanského a  germánského etnika, zametly. Nejdřív se německé obyvatelstvo dívalo, jak po Mnichovu a následném připojení Slavonic k rakouskému okresu Waidhofen z města mizí Češi a Židé. Sami je za pár let na cestě bez zpáteční jízdenky následovali – během divokého odsunu v červnu 1945 byli všichni vyhnáni do Rakouska. Město dosídlili přistěhovalci z vnitrozemí. Po vzniku železné opony spadly Slavonice do hraničního pásma. Dvacet rodin, ocejchovaných za  politicky nespolehlivé, muselo odejít. V  roce 1959 vyjmuli město z  hraničního pásma, otevřelo se návštěvníkům. „Působilo to jako cesta do  Zóny ve filmu Stalker. Jedete kilometry podél plotů z ostnatého drátu, kde je každých dvě stě metrů budka s ostrahou. Třikrát vás kontrolují. Měla jsem vždy úzkostný pocit,“ vzpomíná sochařka Isabela Fárová. „Po příjezdu na náměstí se rozhrnula renesanční opona Slavonic. Kulturní šok.“


105


gen i u s l o c i

Střet se starousedlíky byl přirozený, čas ho však obrousil Ve  Slavonicích má problém kvůli historickým souvislostem ostřejší kontury než jinde. „V roce 1989 jsme zažili chvilkovou euforii, pak se to vrátilo do starých kolejí,“ komentuje polistopadový vývoj starosta Luboš Kryzan (nezávislý). Třídně uvědomělé a prověřené obyvatelstvo Slavonic volilo dalších šestnáct let do čela města komunisty. Dnes vládne křehká koalice. Slavonice se podle starosty Kryzana dodnes nevzpamatovaly ze změny ekonomického systému: „Zmizely fabriky, služby, pracovní příležitosti v  zemědělství, střední škola. Všechno je pryč, život se zastavil.“ Nezaměstnanost je nad deset procent, polovina lidí dojíždí za prací do okolí. V letní sezoně zachraňuje město turistický průmysl. Vzdálené místo bez velkého zaměstnavatele a se špatnou dopravní dostupností má objektivně horší ekonomické podmínky. Ale za dvacet let nikdo z vedení města nepřišel s vizí nebo koncepcí, jak Slavonice znovu rozhýbat a oživit. „Funguje tady postsocialistický syndrom. Všichni čekají, že nějaké peníze přijdou zvenku. Nikdo se nestará o to, aby se generovaly doma,“ říká Olga Žampová ze Slavonické renesanční společnosti (SRS). „Tak to ale nefunguje, musí se pro to mnohé udělat.“ Jako příklad uvádí rekonstrukci bývalého německého Spolkového domu nedaleko náměstí, ve kterém bylo za socialismu kino. Dům patřil městu a SRS shánělo dotace na jeho přestavbu na kongresové centrum, které by přivedlo do města návštevníky po celý rok. Ve finální fázi se podle Olgy Žampové radnice zasekla a nenarovnala právní vztahy nutné k získání peněz: „Řekli nám, že na to není nikdo zvědavý. Ať si to koupíme za dva miliony, i když se předtím jednání vyvíjelo jinak. Než jsme sehnali peníze, uplynuly dva roky a možnosti jsme prošvihli.“ Dnes SRS přestavuje Spolkový dům na nízkoenergetické environmentální centrum. Krátkozraký přístup města ilustruje rozprodej historických renesančních domů, podle velikosti a stavu za 2 až 6 milionů, kterými se saturuje 45milionový rozpočet města. A co budou Slavoničtí dělat, až nebude co prodat? „To je otázka. Snad se změní přerozdělování finančních prostředků, které je pro malá města nevýhodné,“ odpovídá starosta Kryzan.

Domy těší svou krásou a zdobností, manifestovaným uměním žít a užívat...

„Od Boháčovy Besídky to začíná. Vedle je paní Fárová, pak Ital, na prodej, na prodej, Pražák, a z druhé strany to samé.“ Paní Marta Borková stojí u pumpy na dolním Mírovém náměstí. Když vysvětluje majetkové poměry ve městě, ukazuje rukou k Hornímu náměstí, které by se mohlo přejmenovat na Pražské. Po revoluci objevili renesanční kouzlo zapomenutých Slavonic pražští intelektuá­ lové. Kupovali vybydlené domy, opravovali je, rozjížděli kulturní projekty. Kavárna Besídka je jejich enklávou, Ellis Islandem, přes který noví přistěhovalci vstupovali do města. Naštěstí rychle překročili kritické množství a nebyli vyštváni, jak se to stalo třeba v Broumově. Náplava č. 2 se od náplavy č. 1 odlišuje také tím, že má větší kreativní a finanční potenciál, který město obohacuje. A nenese v sobě morální konflikt lidí, kteří se nastěhovali do domů, jež nebyly jejich. Nejzajímavější slavonickou rekonstrukcí je Fárův dům s dvěma štíty na  Horním náměstí, který kromě bydlení slouží jako depozitář. Dům opravila významná kunsthistorička Anna Fárová, která se před lety přistěhovala do Slavonic – „cizího města, které přestalo být cizí a stalo se blízké působením své jedinečné krásy“. Zdevastovaný interiér přestavěl architekt Koucký v minimalistickém, avšak působivém stylu, oceněném Grand Prix v roce 2000. Střet se starousedlíky byl přirozený, v  mediích propíraný, čas ho však obrousil. „Oni se sem natáhli, skoupili baráky, to je pravda. Ale kdyby nepřišli, tak Slavonice nevypadají, jak vypadají. Je to tu zase hezký!“ říká paní Borková. Má pravdu.

106

Foto: Günter Bartoš

Pražské náměstí


p syc h o l o g i e

Text prof. PhDr. Milan Nakonečný

Jen stěží najdeme více údajů o emoci nenávisti i v obsáhlých monografiích o emocích a v učebnicích sociální psychologie, protože je většinou chápána jen jako složka tzv. triády nepřátelství. Nicméně E. Stephan (1987 v  jedné obsáhlé encyklopedii psychologie) píše: „Nenávist je opakem lásky. Nenávist vyvstává jako reakce na  emocionálně velmi zraňující (např. přerušení vztahu v  lásce) nebo existenci ohrožující zážitky. Vzniká snaha po zničení objektu hněvu“. Nenávist je ponejvíce spojována s hněvem a nepřátelstvím a výše zmíněná „triáda nepřátelství“ je následující:

Nicméně nenávist je psychologicky významnou dimenzí života, jak napsal už jeden z největších filozofů – básníků starého Řecka Empedokles (492–432): „Láska a nenávist byly vždycky. Budou vždycky. Nekonečný čas se nikdy nezbaví ani jedné, ani druhé“ (Fragm. 16); láska a nenávist jsou dva přirozené lidské vztahy. Významný etolog I. Eibl-Eibesfeldt (1970) k  tomu poznamenává, že láskou se tu nemíní jen vztah mezi pohlavími, nýbrž „citová lidská vazba člověka k jinému člověku“, a její protiklad, nenávist, pak chápe jako „individualizované emocionální odmítnutí a z toho vyrůstající skupinovou nenávist“; obojí jsou evolucí vytvořené emocionální a behaviorální tendence, uplatňující se v boji o život. Nenávistí a agresí člověk reagoval na překážky, které mu v životě při dosahování cílů kladli jiní lidé. Nepřátelství a nenávist koneckonců vedly k tomu, co je jedním ze znaků „pokroku“, k vynálezu a stálému zdokonalování zbraní, k vytváření kasty bojovníků a armády jako důležité společenské instituce. Život nepřinášel hrozby jen jedincům, ale i skupinám, a tak se vytvářela nenávist a nepřátelství i mezi národy a rasami; některá taková nepřátelství byla však vytvářena uměle ideologiemi, které

hněv

agrese triáda nepřátelství nenávist Kromě toho se pocit nenávisti spojuje ještě s takovými emocemi, jako jsou: opovržení, rozmrzelost, animozita (podrážděná zaujatost vůči někomu), opovržení a s řadou různých charakteristických forem agrese (zejména násilí, krutost a posměch).

108

Kresby: Luděk Bárta

Teologická fakulta JU v Českých Budějovicích, katedra psychologie


Ze zklamání se stala bezmoc, z ní pak nenávist... František Houdek

potřebovaly politickou prezentaci nepřítele pro mobilizaci mas (třídní a  rasový nepřítel v  komunistické a  nacistické ideologii). A  tak „pokrok“ znamenal také „brutalizování moderního světa“ (F. Hacker, 1971). Lidské vztahy jsou dnes nepřátelstvím přímo zahlcovány (šikana, nárůst násilných trestních činů, týrání dětí atd.). Spojení nenávisti s nepřátelstvím (hostilitou) zdůraznil v monografii o emocích C. E. Izard (1981): nepřátelství chápe jako „zážitkově motivační fundament agrese“, avšak jako motivace nevede vždy k otevřenému chování, nemusí ani nepřátelství vést k nutkavé a otevřené agresi; vedle hostilní „hněvivé agrese“ existuje ještě naučená „instrumentální agrese“ bez doprovodu hněvu a nepřátelství (situačně podmíněná taktická technika sebeprosazování). V nepřátelství interagují „fundamentální emoce“ hněvu, hnusu a opovržení a relativní síla těchto tří emocí spolu s kognitivními situačními činiteli patrně určuje pravděpodobnost a druh agrese, např.: čím větší je „hněv, ‚horká emoce‘ v triádě nepřátelství“, tím větší je pravděpodobnost „impulzivních agresivních aktů“, fyzického nebo verbálního napadení objektu agrese. Nenávist je úzce příbuzná s  nepřátelstvím, je to „afektivně-kognitivní orientace, v níž je tento afekt složen z určité kombinace emocí“ (Izard). Podle největšího představitele tzv. „rozumějící psychologie“ H. W. Gruhleho (1956) totéž, co lze říci o lásce, lze říci i o nenávisti, která může nastoupit místo lásky, např.: je-li milující milovanou osobou hluboce zklamán, může u něho vystoupit pohotovost k pomstě a místo lásky nastoupí nenávist. Mnozí lidé nejsou schopni otevřených projevů nenávisti a převádějí ji často do oblasti fantazie (sní o pomstě, pokoření nenáviděné osoby), protože by za  projevy nenávisti mohli být potrestáni. Opovržení provázející nenávist má velmi silný „destruktivní potenciál“ a jeho účinky mohou být silnější než nenávist, neboť nenávist je nejčastěji oboustranná, subjekt se cítí nadřazený objektu své nenávisti a opovrhuje jím, ale může něco na něm i oceňovat (tak Hitler, který nenáviděl Stalina, prý na něm obdivoval jeho bezohlednou krutost). Potřeba nepřítele (objekt nenávisti) s odpovídajícím vlastním pojetím jeho oběti se utváří jako „stálá šablona agrese“ již v raném dětství a udržuje se jako „obranné klišé“ až do vysokého věku; vždy jsou agresivní jen ti druzí, nikoli my sami, a musíme-li být agresivní, potom jen proto, že se musíme bránit, neboť nás k tomu druzí donutili. Zdrojem je nevědomá projekce prožitých frustrací a hrozeb do vnějšího světa, která nás chrání před pocity, které ohrožují naši vnitřní duševní rovnováhu (pocity viny, selhání, ale i nenávisti a další): člověk „zdravěji“ nenávidí jiné, když jim přisuzuje (promítá do nich) svou vlastní nenávist, a může nevědomě nenávidět i sám sebe, když se extrémně idealizuje a zakouší neúspěchy. Tak historik R. C. Tucker (Stalin, 1995) vysvětluje Stalinovu nenávistnost a krutost vlivem jeho nevědomé sebenenávisti („nenáviděné já“), která je promítána navenek na jiné; vznikla z jeho extrémní sebeidealizace, nepřipouštějící přiznat si vědomě omyly a neúspěchy, za které jsou pak obviňováni a trestáni jiní.

Černý květ bezmoci Žili byli v 19. století dva Angličané. Oba vystudovali medicínu. Gideon Mantell, syn ševce, jí musel živit sebe i rodinu, pročež od rána do večera běhal po pacientech. Při jedné z jízd za naléhavým případem se s ním převrhla bryčka a pan doktor si zlomil páteř. Zůstal nadosmrti mrzák. Přesto na jihoanglickém venkově dál obětavě léčil lidi a nevzdal se ani svého koníčka: s nezdolnou vytrvalostí vyhledával, vykupoval, po nocích čistil, popisoval a zařazoval kosterní zbytky dinosaurů a psal o nich studie, až se stal jejich znalcem a jedním ze zakladatelů paleontologie. O čtrnáct let mladší Richard Owen, syn bohatého obchodníka, zvolil onačejší postup. Svůj talent prosazoval stylem hochštaplera, takže se brzy stal nejvlivnějším britským přírodovědcem předdarwinovské doby. Byl to ješitný, bezskrupulózní nenasyta, ostatním kradl výsledky a všemožně zlehčoval jejich zásluhy. Mantell to zprvu přehlížel, ale když se mu to zdálo příliš, začal se bránit. Jeho stížnosti však narážely na neprostupnou hráz Owenova vlivu (kumuloval funkce) a známostí (vetřel se i do přízně královské rodiny). Mantell byl skutečný gentleman; ani v té nejvypjatější chvíli nesáhl k podpásovce. Jeho bezmoc proti Owenově nebetyčnému hamounství a aroganci se však časem změ109

nila v nenávist. Jeden z mála jeho příznivců, vycházející vědecká hvězda Thomas Huxley, prohlásil: „Je ohromující, s jakou nenávistí na Owena pohlíž�� většina jeho současníků, přičemž Mantell ho nenávidí ze všech nejvíc!“ Nyní se přesuňme o půldruha století blíže v čase i prostoru. Těsně před koncem 20. věku Václav Havel vystopoval u české veřejnosti „blbou náladu“. Většina přemýšlivých lidí ji pochopila jako určité podobenství, ti, kteří ji vyvolali, její existenci zuřivě popírali. Znovu jsem si na tu náladovou epizodu vzpomněl v souvislosti s blížícím se výročím listopadu 1989. Zdá se mi totiž, že blbá nálada je tu zas, navíc jaksi starší, „uzrálejší“. Jak asi se za těch dalších deset let vyvinula? Vzpomeňme na Mantella: z nerozptýleného nesouhlasu se časem stalo zklamání, a když ani to nemělo jak pominout, vybujela z něho bezmoc. A z ní... Nejsem žádný sociální senzibil, jen mám otevřené oči a uši. Pokud to naši mocipáni takhle owenovsky potáhnou dál, netěším se na 20. výročí sametové revoluce. Bojím se kumulace nenávisti mezi námi, nota bene lidmi minulým režimem vůbec nevedenými k džentlmenství. Bojím se zneužití naší nenávisti populisty a extremisty. Bojím se jejích výbuchů ve společnosti s omezovaným právním vědomím. Bojím se budoucnosti.


p syc h o l o g i e

Libuše Koubská

Michael W. Pospíšil

5. cenová skupina

Nenávist, nebo láska?

Nenávist – se svou partou temných syno-

Je nenávist opakem lásky, nebo lze dokonce říci, že je nenávist jen jinou formou lásky? Možná se dá kladně odpovědět v obou případech. Zadal jsem nenávist na internetu. Hledal jsem citáty. Velice často se nenávist objevila v souvislosti s láskou. Ti uznávaní citovaní lidé, ať už z jakékoli doby, kultury či země, ať jsou básníci, dramatici, filosofové, politici či náboženští vůdci, se projevují ve svých úvahách buď jako cynici, nebo jako naivní apoštolové dobra. Po přečtení mnoha myšlenek jsem musel konstatovat, že velké hlavy naší judeokřesťanské civilizace patří či patřily většinou do kategorie cyniků. Správnější by asi bylo nazvat je pragmatickými realisty. Uvedu jen pár příkladů. Například Balzac napsal: „Láska a nenávist jsou pocity, které vznikají samy od sebe; z těch dvou má delší život nenávist.“ A Machiavelli konstatuje: „Nenávist se na člověka lepí, ať činíme dobro nebo zlo.“ Henri Laborit zase tvrdí: „Daleko více zločinů se udělalo ve jménu lásky než ve jménu nenávisti, u níž by se to dalo očekávat.“ Čechov se zase nechal slyšet: „Ani láska, ani přátelství, ani obdiv nespojují lidi tak silně, jako společně sdílená nenávist.“ Mezi menší skupinku, nazvanou výše apoštolové dobra, lze zařadit W. Shakespeara, tvrdícího: „Hodně lze dosáhnout nenávistí, ale ještě více láskou.“ Známý odpůrce násilí a filosof dobra Gándhí zase prohlásil: „Pociťujte nenávist vůči hříchu, ale lásku vůči hříšníkovi.“ Nedělal jsem si přesnou statistiku z mého internetového poletování, ale na první pohled vychází láska jako pocit s výrazně menší životností než nenávist, kteroužto v životě potkáváme častěji i silněji. Je to konstatování velmi smutné, svědčící o nenapravitelnosti lidského pokolení. Všechny náboženské a politické modely od samého vzniku lidstva přece skloňují lásku na všechny způsoby, od dětských let jsou nám tyto principy předkládány. A přesto se neposouváme výrazně dále. Sotva trochu povyrosteme, už se naším motorem na všech koncích tohoto světa stává nenávist, které dle potřeby dáváme jména jiná. Důležité je přece zůstat politicky korektní… Tohle vše mě napadá právě v měsíci listopadu roku 2009, kdy si připomínáme 20. výročí pádu berlínské zdi a tudíž i reál­ného komunismu (alespoň v jedné části světa). Nepoučeni minulostí, potýkáme se opět s podobnými ideologiemi, které jen občas změní mírně jméno. Přejmenováním se ale přece nic neřeší. Ve jménu dobra a spravedlnosti se vedou další války, někdy se zbraní v ruce, jindy jen slovy a politickými kampaněmi, kde je daleko více přítomná nenávist než láska. Příklady najdeme denně na našem politickém kolbišti, abychom se nemuseli plahočit někam daleko.

nymních pohůnků jako zášť, nevraživost, odpor, zloba – představuje šerednou emoci. Karel Čapek prohlásil, že kdo nenávidí, měl v sobě tu nenávist vždycky, kde by se v něm najednou vzala. Na konci té věty udělal vykřičník. Nenávidím lásku, že mi unikla, nenávidím nenávist, že mi zbyla, psala kdysi jedna mladá básnířka v básni nazvané Tomu, který říkal Věře Marcelo. A solila to tak ostře, jak jen zhrzená mladá holka, které se milovaný nedostavil na rande, dovede: nenávist k sobě, že jsem přišla, nenávist k tobě, že jsi nepřišel, nenávist k celému světu, že ti zabránil přijít. Včera se vdávala kamarádka, nenávist k ní, že někoho má. Rozdrtit svět svým podpatkem nebo koketovat s tím pánem, co sedí naproti a má oči jako ty – vypíchnout, má vlasy jako ty – vytrhat. Básnička je to půvabná, taková beatnická a v dané situaci pochopitelná. Ale jinak mi nenávist vždy připadala patologická, a pokud jsem ji pociťovala, určitě bez toho, že bych se těšila, jak předmět mé nenávisti bude trpět. Spíš jsem si přála, aby zmizel z mého obzoru. Třeba za normalizace – z duše jsem nenáviděla ty, kteří nás dvacet let nechali přešlapovat v bahnem zaneseném bezčasí. Když zmizeli, oddychla jsem si a šťastně na ně

zapomněla. Řeknete, že je to zbabělá pštrosí politika a že normalizátoři nezmizeli, že se transformovali, nebo tu nechali svůj ničemný odkaz. Ale co s tím, nenávidět až za hrob? Bohužel teď, dvacet let po listopadu 1989, jsou na scéně opět úkazy, které by měly rychle zmizet co nejdále. Vysoce nebezpečné, egoistické, mafiánské. Jestli je nenávidím? Spíš se jich bojím, jsou mi protivné, cítím k nim averzi. Pokud něco nenávidím, tak vlastní bezmocnost, nemožnost či neschopnost se bránit. Jeden můj francouzský kamarád řekl, že v lásce člověk sebe sama ztrácí, kdežto v nenávisti sebe sama hledá. Že by to přece jen mohla být výjimečně i užitečná emoce, která dokáže vyburcovat k obraně? Nemyslím. Tomáš Akvinský ji marně nezařadil mezi sedm smrtelných hříchů. A Michal Horáček s Petrem Hapkou na jídelní lístek hospody 5. cenové skupiny, který ji nabízí spolu s pivem a buřty.

110

Kresba: Luděk Bárta

Kdo nenávidí, měl v sobě tu nenávist vždycky!


Předplaťte si Sanquis Časopis vychází od března 2009 ve dvou mutacích. Předplatné Sanquisu – edice Profesionál stejně jako Sanquis, verzi pro širší veřejnost, si můžete objednat několika způsoby. Ušetříte peníze, pošleme vám dárek. PŮLROČNÍ PŘEDPLATNÉ

(zahrnuje 2 luxusní dvojčísla)

(zahrnuje 1 luxusní dvojčíslo)

10

5

čísel časopisu, zaplatíte jen 850 Kč, ušetříte tedy 100 Kč

1

kosmetický dárek od firmy Lavera v hodnotě 552 Kč

čísel časopisu pouze za 390 Kč místo 475 Kč

číslo 71 / listopad 2009 / cena 95 kč

CELOROČNÍ PŘEDPLATNÉ

Bylo 17. listopadu 1989...

zdravý život je umění

Umění • Těla, tváře a krajiny malíře Franty • Květa Legátová vzpomíná, naslouchá

Sleva 25 % pro studenty*

Lenka Procházková Kohout

• Barbar Ondřej

*zašlete kopii adekvátního průkazu (ISIC, výkaz o studiu atd.)

Zdraví • Na vlastní kůži: Chemoterapie • Éčka, daň našemu pohodlí

telefonicky Zavolejte na +420 221 180 261, +420 221 180 263 nebo +420 221 180 194 ve všední dny od 10 do 18 hod.

číslo 70 / říjen 2009 / cena 95 kč

Jak si objednat Sanquis Průvodce labyrintem umění a zdraví

zdravý život je umění

přes internet Vyplňte a odešlete formulář na webové stránce časopisu www.sanquis.cz, vyberte EDICI PROFESIONÁL nebo EDICI LAIK. Ihned obdržíte potvrzení o přijetí objednávky. Zálohovou fakturu dostanete obratem, nejnovější číslo časopisu ihned po zaplacení, nejdříve však po 15. dni v měsíci.

e-mailem Na predplatne@sanquis.cz (pro EDICI LAIK) nebo info@sanquis.cz (pro EDICI PROFI) pošlete e-mail, uveďte jméno, příjmení a adresu.

zprávou sms

Umění • Jáchym Topol nechce být komentátorem • Impresionisté a jejich prchavé pocity • Lucie Novotná okouzlena krajinou Zdraví • Spánek: jak ho léčit • Novinka jménem biotextil

Na +420 731 479 423 pošlete SMS zprávu bez diakritiky ve formátu: SQS, LAIK nebo PROFI, jméno, příjmení, ulice, číslo domu, město, PSČ (například: SQS, PROFI, ales, novak, dlouha, 15, praha, 110 00). Všeobecné podmínky Dárek dostane prvních sto čtenářů, kteří si objednají roční předplatné časopisu Sanquis a zaplatí danou částku do 15. 12. 2009. Dárek vám zašleme nejpozději do dvou měsíců po úhradě předplatného. S dotazy či připomínkami nás kontaktujte na telefonu +420 221 180 261, +420 221 180 263 nebo +420 221 180 194, na e-mailu predplatne@sanquis.cz nebo na redakční adrese.


elů

1

0 0

tit

bo

prvníc o r

h

nus p

a dostanete od nás:

předpl

a

DÁREK K PŘEDPLATNÉMU: Čisticí pleťové mléko a Ochranný krém aloe vera značky Lavera Lavera Faces Čisticí pleťové mléko s regenerující BIO aloe vera odstraňuje nečistoty, zbytky make-upu i celodenní únavu. Pečující mandlový olej navíc pleť zvláčňuje a zpevňuje. Lavera Faces Ochranný krém Aloe vera poskytuje pleti výživu a uvolnění. Kombinace hojivé BIO aloe vera, směsi léčivých bylin a exotického bambuckého a avokádového másla chrání pleť i před nepříznivými vnějšími vlivy a propůjčuje jí zdraví a krásu. Kompletní portfolio značky Lavera najdete na www.organictime.cz.


a u to / n ov i n k y

Připravuje Luděk Vokáč, iDNES

Vozy s nízkou spotřebou Téměř za litr

Evolucí k roztomilosti Svou dravější masku à la Maserati odložil faceliftovaný Fiat Punto ve prospěch roztomilejší tváře. Ta se nyní podobá menšímu modelu 500. Nový Punto Evo dostal od konstruktérů i řadu nových motorů, přičemž většina z nich plní emisní normu EURO V. Pro zákazníka tento fakt znamená sníženou spotřebu. Nejvýkonnější model 1.4 MultiAir Turbo je tak paradoxně i z benzinových verzí nejúspornější. Má 99 kW a spotřebuje 5,6 l/100 km.

Volkswagen L1 je studie úzkého dvoumístného vozítka, ve kterém spolujezdec sedí za řidičem a auto spotřebuje na 100 km jen 1,36 litru nafty. K nízké spotřebě přispívá hybridní pohon spojující dvouválcový motor TDI s objemem 0,8 litru a elektromotor. Příkladná je aerodynamika, zpětná zrcátka jsou nahrazena kamerami. Hmotnost činí pouhých 380 kilogramů. Vůz jede maximálně 160 km/h a na stovku akceleruje za 14,3 sekundy.

V nedaleké budoucnosti už se řidiči nebudou muset obávat, že se na laku jejich vozu objeví škrábance. Automobilka Toyota vyvinula nový čirý lak, který se vyznačuje nejen zvýšenou odolností, ale také se dokáže v případě deformace sám částečně obnovit. Vůz bude chráněn především před škrábanci od kartáčů v myčce nebo od nehtů, ale „objetí“ auta klíčem nebo dvacetikorunou zatím nezabrání. Novou technologii použije nejprve luxusní Lexus LS 600h, časem se určitě rozšíří.

114

Foto: archiv automobilek

Auta bez škrábanců


Svoje zdraví byste do ruky jen tak někomu nesvěřili. A co zdraví vašeho vozu?

Autorizovaný servis Chevrolet nabízí výměny Oleje a filtru

Brzdových destiček

Předních tlumičů

Zadních tlumičů

Zadního tlumiče výfuku

Spark

1256 Kč*

1276 Kč*

4117 Kč*

3165 Kč*

4860 Kč*

Kalos

1511 Kč*

1146 Kč*

5461 Kč*

3316 Kč*

3695 Kč*

Aveo

1556 Kč*

1146 Kč*

5461 Kč*

3316 Kč*

4891 Kč*

Lacetti benzín

1508 Kč*

1266 Kč*

5565 Kč*

5593 Kč*

6279 Kč*

Lacetti diesel

2800 Kč*

1266 Kč*

5565 Kč*

5970 Kč*

6279 Kč*

Platí u participujících dealerů Chevrolet. Více o programu Rychlý servis Chevrolet naleznete na www.chevrolet.cz.

GET REAL. www.chevrolet.cz

* Doporučená prodejní cena na zákazníka včetně práce a DPH.


cesty

Malá degustace Sahary O Sahaře, největší poušti světa, se traduje spousta příběhů. Za výpravu rozhodně stojí její tuniská část. Právě ta se náramně liší od obecných očekávání většinových turistů. Naopak naplňuje bohatě romantické představy o skutečné bezbřehosti pouště.

116


Text a foto Jana Vlková

Cesta přes kamenité pustiny i pí-

by se chtěly každou chvíli rozpadnout, ale nejspíš je nikdo nikdy ani nedokončil. Většina z nich absurdně hlásá prodej pohonných hmot. Asi tu tankují motorkáři. Oáza vznikla kolem vydatného pramene; je teplý a  v  jeho vývěru podobnému tůni se dá koupat. Jsou tu háje datlových palem, několik kempů, hotel s  bungalovy a  komická prodejna suvenýrů. Kolem dokola samé duny. Pár set metrů odtud zasypává písek opuštěnou stavbu – dříve sloužila jako zásobárna karavan, pak jako stanoviště francouzských vojáků za druhé světové války. Civilizace sem dorazila v různých formách a střetává se v lehce absurdním koktejlu s místní přírodní realitou. K večeru přijíždějí terénní vozy s výletníky, kolem nichž podupávají černí berberští jezdci s temnýma očima orámovanýma kholovými linkami. Motorky předjíždějí velbloudy. Nad hlavou plane Orionův pás a kousek dál hučí agregát vyrábějící elektřinu na  klimatizaci bungalovů, což jsou ale spíše stany. Přes to všechno je síla pouště veliká. Stačí vyjít pár kroků za oázu.

sečné duny působí překvapivě zklidňujícím dojmem. Všednodenní problémy se pod horkým sluncem seschnou na nepatrnou spóru. Chvějivý strach z nekonečna je v přítomnosti zkušeného průvodce příjemným vzrušením. Bez něj se cesta přes pustiny příliš nedoporučuje, i  když sem míří náruživí motorkáři, kteří si tady posilují ego pokořováním přírody na silných strojích. Ale ti jezdí v tlupách. Seznámení s tuniskou Saharou se dá vyzkoušet třeba na následujícím itineráři se začátkem v nejjižněji položeném tuniském městě Tatouine. Do něj se dá snadno dojet z ostrova Džerba, kde je velké mezinárodní letiště. Okolí Tatouinu je relativně zalidněné, koneckonců byl to region, kde se karavany obchodníků chystávaly na dlouhé přechody.

Velbloudi i motorkáři Zdejší krajina má dramatický půvab, v  němž se střídají koryta vyschlých řek s horami tvořenými suky tvrdých hornin, které zatím vítr nedokázal ohlodat. Trochu to připomíná fotogenickou krajinu amerického Colorada a to včetně narudlé barvy hornin. Tady to ovšem patří Berberům. Jejich velké temné stany nejsou žádná rarita; jsou k vidění docela často. Čím se jejich obyvatelé živí, může být cestovateli záhadou. Krajinou bloudí ovce a kozy a jejich pastevci je honí mezi suchou vegetací, kterou oko Středoevropana prakticky nevidí. Jsou to možná jedni z  posledních. Povinná školní docházka nutí i  nomády, aby se usazovali ve  městech, a o kočující stáda se nemá kdo starat. Silnice vedoucí z  Tatouinu směrem do jedné z oáz – Ksar Ghilaine – vypadá, jako by tudy kdysi projel pluh, který jen lehce vyrovnal terén a po stranách vyhrnul přebytečný štěrk. Cesty se tajemně spojují a zase rozcházejí, značení tu není žádné, o patnících nemluvě. Sem tam se objevují studny s čerpadly na solární panely. Do  Ksar Ghilaine se vjíždí skrz podivný shluk staveb, které vypadají, jako

Velbloudi, stany Berberů, duny... Je to jiný svět, do kterého stojí za to nahlédnout.

Cestování do Tuniska Tunisko má přibližně 10 milionů obyvatel. Leží ve stejném časovém pásmu jako Česká republika. Turisté, kteří sem cestují s cestovními kancelářemi, nepodstupují žádné složité formality, cestovatelé „na vlastní pěst“ si musejí zažádat v České republice o vízum. Tuniskou měnou je tuniský dinár, jehož aktuální kurz je asi 14 korun. Pojištění na cesty je stejné jako pro evropské země. Cesta do země nevyžaduje žádné zvláštní očkování, region nepatří do malarické oblasti. Město Tatouine se nachází přesně 531 kilometrů od hlavního města Tunis. Má přibližně 60 tisíc obyvatel. Město Douz bývalo hlavní oázou v jižním Tunisku, dnes má asi 27 tisíc obyvatel.

117

Slavnosti pouště Městečko Douz (přezdívané často „Brána do  Sahary“), vzdálené asi sto kilometrů od  Tatouine, ožívá především na konci kalendářního roku, kdy se tady odehrávají pouštní slavnosti. Písek je v těchto místech ještě bělejší... Přes Douz jsme mířili do místa jménem Kemp Me­ hari. Uprostřed dun tam stojí několik červených chatek a stanů. V  kempu jsou společné sprchy jako na letním táboře, osvětlení sporé a v noci cestu k  toaletám osvětlují jen hvězdy a měsíc. Se západem slunce sem přicházejí karavany velbloudů. Prý skupina turistů. Ráno jsou velbloudi úpravně rozvaleni vedle zaparkovaných džípů a unyle zírají do  té bezbřehé nicoty. Splynout s  tímto královským zvířetem uprostřed moře písku musí být o mnoho lepší než náhon na všechny čtyři kola. A to je tuniské Douz teprve na samém kraji Sahary.


m ó da

Doporučuje Klára Klempířová stylistka

Zdravé prádlo

Od podzimu do jara vrstvím kousky oděvů na sebe. Čím víc, tím líp, říkám si. Tak proč je mi ale stejně stále zima, proč jsem pořád nachlazená a proč mám opakované záněty močových cest? Primář urologického oddělení v Krajské nemocnici v Liberci Jan Mečl radí: „Co se

oblečení týká, doporučoval bych vám, aby jednotlivé vrstvy byly z co nejkvalitnějších materiálů, přičemž nejkomfortnější by měla být ta, která je na těle.“ Na spodním prádle jsem přece nikdy nešetřila, sama radím svým zákaznicím, aby formovaly siluetu kosticemi a stahovacími kalhotkami... Pan doktor Mečl mi pobaveně vysvětluje, že krajkové podprsenky a tanga jsou sice prima, mám si je však schovat na jiné příležitosti. „Na běžné nošení bych v zimě doporučoval tílko s vyššími kalhotkami – tak, aby byl zakryt celý trup. Centrum těla prostě musí být v teple a v permanentním suchu.“ Je pravda, že móda bokových kalhot si o dlouhá tílka přímo říká. Mám se tedy vydat do obchodů a hledat bavlněné prádlo? „Proti bavlně nic nemám, ale zkusila jste termoprádlo?“ Ano, na horách, ale nosit ho denně po městě mě nenapadlo. V prodejně s outdoorovým zbožím mají velký výběr. Prodavač mi

Záda a břicho musejí být stále v suchu

Anatomicky tvarovaná podprsenka, direct alpine, 550 kč

ukazuje tílka z merino vlny (vlna ze speciálně vyšlechtěných ovcí, žijících v chladnějších oblastech) nebo ze směsových, technicky vypracovaných rychleschnoucích materiálů. Nabízí mi sportovní podprsenky a kalhotky s ionty stříbra pro antibakteriální ochranu. Sortiment mají jak pro ženy, tak i pro muže. Na zimu jsem tedy vybavila sebe i manžela, ale ani krásného krajkového prádla jsem se nemusela vzdát. Převlékám se do něj ovšem příležitostně.

Ja k n a   to

Tílko (635 Kč) a kalhotky (329 Kč) Sloggi, triumph

Trenýrky s vytkávanou gumou, styx, 395 kč

118

Triko Craft Pro Warm, craft, 1550 kč

Foto: Ondřej Petrlík, archiv firem

Při nákupu bychom měli myslet na následující: * Všechno kvalitní funkční prádlo je dnes díky technicky vylepšovaným materiálům velmi pružné, aby plnilo dobře svoji funkci (hřálo a odvádělo pot), je dobré kupovat ho ve velikosti přímo na tělo. * Pánové mohou nosit to, v čem se cítí nejlépe (slipy, trenky, boxerky), prádlo ale musí být ze strečového materiálu nebo ve střihu, který umožňuje volnost pohybu.


Ž Á D E J T E

O R I G I N Á L

M O I R A

N O V Á

J E

J E N

K O L E K C E

J E D N A !

F I T N E S S

ZNAČKOVÉ PRODEJNY MOIRA: B RNO - G ROHOVA 17, B RNO 1 � H. K RÁLOVÉ - V K OPEČKU 88 � K ARLOVY V ARY - D R . D AVIDA B ECHERA 908/29 � L IBEREC - 5. KVĚTNA 70/37 � M. B OLESLAV - U K ASÁREN 1379/3 � O LOMOUC - OC O LOMOUC C ITY , P RAŽSKÁ 41 � O STRAVA - OC LASO M ASARYKOVO NÁM . 15 � P ÍSEK - S METANOVA 78 � P RAHA - M ALÁ Š TĚPÁNSKÁ 14, P RAHA 2; A NTALA S TAŠKA 114/20, P RAHA 4; V EVERKOVA 1411/6, P RAHA 7; J. P LACHTY 28, P RAHA 5 � S TRAKONICE - K OCHANA Z P RACHOVÉ 121 � Ú STÍ NAD L ABEM - M ÍROVÉ NÁM . 66/18 � Z LÍN - Z ARÁMÍ 89 � KATALOG PRO VÁS NA ADRESE: MOIRA CZ, A . S ., K OCHANA Z P RACHOVÉ 121, 386 01 S TRAKONICE , E - MAIL : INFO @ MOIRA . CZ � WWW . MOIRA . CZ


m ó da

Doporučuje Klára Klempířová stylistka

Elegance na tělo Po náročném pracovním dni mě čeká společenský večer... Z hedvábí

Pohodlná

Sada příjemného bavlněného prádla Pretty Dolly Print nejen pro mladé ženy. roxy, podrpsenka 890 kč, kalhotky 450 kč

V krajkách

Podvazkový pás nabízí tvarování siluety v retro stylu. revival feelings, triumph, 879 kč

Romantika

Prsten s perlou zasazenou do ušlechtilé oceli, který je ozdoben broušenými křišťály. morellato, 2090 kč

Vášnivá

Souprava spodního prádla z hedvábného saténu. chantelle, podprsenka 2100 kč, kalhotky 990 kč

Výrazné

S ranní rosou

Přívěsek z 18karátového zlata s pěta­ osmdesáti brilianty. alo diamonds, golden rose, www.alo.cz

Do ruky

Nosí se psaníčka ve všech velikostech, i tak malé jako peněženka. coccinelle, 3500 kč

120

Prádlo s exotickými potisky lemované luxusní krajkou. kolekce divine, chantelle, podprsenka 2100 kč, kalhotky 990 kč

Foto: Ondřej Petrlík, archiv firem

Když šátek, tak od věhlasné francouzské značky Hermés. hermés, cena v obchodě


k o sm e t i k a

Doporučuje Andrea M. Vémolová

V hlavní roli vlasy Příčin padání vlasů je mnoho. Stres, kožní choroby, dědičnost... V boji proti přírodě pomůže léčivá kosmetika.

7

5 2

6 3

1

Séra a kúry [5] léčivé ampule Poradí si s padáním vlasů, které je způsobeno lupy a mastnotou. Aktivní složky vlasovou pokožku prokrví, odstraňují bakterie a plísně. ampule n, kapyderm – www.kapyderm.cz, 693 kč/6 ks [6] vlasový detox Jemným vlasům, jež potřebují dodat na objemu, prospěje jednou týdně samohřející kúra, která zlepší mikrocirkulaci okolo vlasových folikul. To umožní lepší absorbci živin přímo do vlasového váčku. Výsledkem je zrychlení růstu vlasu a posílení jeho zdraví. hot shots volume detox (3x15 ml), lee stafford – v prodejnách profimed, 250 kč [7] s kofeinem a vitaminy Dědičné a dočasné vypadávání vlasů lze omezit až o 50 procent s použitím séra, jež obsahuje účinný Energizing komplex – například kofein stimuluje krevní oběh v pokožce a vitaminy zlepšují vlasovou strukturu. sp balance scalp energy serum, wella professionals– v salonech, 859 kč

4

Šampony a spol. [1] biopomoc Šampon s komplexem glykogenu a výtažků z rozmarýnu, moringy a indického stromu kino stimuluje tkáň v okolí kořínků a snižuje vypadávání vlasů až o 51 procent. šampon proti vypadávání vlasů, bema – k dostání na www.organictime.cz, 375 kč [2] vlasový balzám Tento kondicionér s chininem se před Vánoci prodává v balíčku s šamponem a sprchovým gelem. balíček posilující péče proti vypadávání vlasů, klorane – v lékárnách, 398 kč [3] kúra i styling Stimulující sprej zabraňuje padání a dodává vlasům objem. finální péče soin densitive gl, kérastase – v salonech, 600 kč [4] zklidňující maska Ošetří citlivou pokožku hlavy a posiluje její ochrannou bariéru, zabraňuje také svědění. sp balance scalp mask, wella professionals – v salonech, 559 kč

Šampon s hořčíkem a pšeničnými proteiny působí jako preventivní prostředek a zásobuje pokožku hlavy látkami potřebnými pro zdravý růst vlasů. Posiluje je od kořínků ke konečkům, zabraňuje lámání, vypadávání a přispívá k pružnosti. korres magnesium and wheat shampoo, 310 kč

122

Foto: archiv firem

Ti p p ro p á n y


S kofeinem proti vypadávání vlasů Po čtyřicátém roce začíná v ženském těle klesat hladina estrogenů a zesiluje se účinek testosteronu. Tyto změny mohou mít v průběhu menopauzy za následek zhoršení kvality vlasů. Vlasy jsou jemnější a začínají vypadávat.

Ubývání estrogenů:

Zesiluje se působení testosteronu: • jemné, lámavé vlasy • předčasné vypadávání vlasů Menopauza

20

30 40 Věk

Vědecký tým institutu Dr. Kurt Wolff ve spolupráci s univerzitní klinikou v Jeně vyvinul skupinu účinných látek, tzv. fytokofeinový komplex, který chrání vlasové kořínky před negativním účinkem testosteronu. Při pravidelném používání přípravků Plantur39 s fytokofeinovým komplexem mohou ženy účinně zastavit hormonálně podmíněné vypadávání vlasů.

Plantur39 pro ženy po čtyřicítce, které si barví vlasy Fytokofeinový komplex je obsažen rovněž v novém šamponu Plantur39 na barvené a poškozené vlasy. Šampon nechte působit po dobu dvou minut, aby mohl kofein vrátit vlasům energii. Výtažky z pšenice a provitamin B5 vyhlazují namáhanou vlasovou strukturu a dodávají lesk.

K dostání v lékárnách a ve vybraných kadeřnických a kosmetických salonech. Vyzkoušejte si vlasový test na www.plantur39.cz.

Pořiďte si vánoční balíček Plantur39. Zasoutěžte si o wellness pobyt pobyty nebo parfémy dle vlastn vlastního výběru. Jako dárek navíc získáváte cestovní balení Kofein Kofeinového tonika a vonnou svíci.


Franta: Stěhování, 1985, olej na plátně, 190 x 300 cm

124


Jan Merta v Brně • Francouzský film v Čechách • Richard Müller na turné • Don Juan v Soho • Listopad v Římě

kalendář

Kdy a kam za kulturou 125


p r em i é ra

Doporučuje Jana Nekolová

Ale já jsem sochařka... Krása a vnitřní síla Camille byly pro Augusta Rodina neustálým

zdrojem inspirace. Ji však vztah s ženatým umělcem navždy poznamenal. Chtěla být jeho jedinou ženou, Rodin však hledal krásu nejen u ní, ale i u mnoha jiných žen. Byla jeho žačkou, uměleckou partnerkou i milenkou. Žila v jeho stínu a velmi těžce se umělecky prosazovala. Jejich vášnivý a dramatický vztah trval patnáct let a skončil pro Camille špatně. Zraněná, zavržená společností i vlastní rodinou se zavírá do svého ateliéru. A ničí většinu svého díla. Poslední léta svého života tráví v psychiatrické léčebně. A Rodin? Vrací se ke své oddané družce Rose. Divadelní představení, v němž hrají ­Veronika Riedbauchová a Robert Janč, odkrývá prostřednictvím pohybových a vizuálních metafor příběh plný vášně, snů a přání. Klade si otázku, kde vlastně leží hranice mezi šílenstvím a realitou. „Pro mě osobně je nejdůležitější moment její vnitřní samoty a pak samoty, do které utíká před veřejností,“ říká scénografka Lucia Škandíková. divadlo alfred

ve dvoře, praha, 6., 7., 8. 12, www.afredvedvore.cz

126 126

Foto: © P. Borecký, © M. Mařák

Autorská inscenace Veroniky Riedbauchové a Lucii Škandíkové v divadle Alfred ve dvoře pojednává s velkou hravostí a nadsázkou o tragickém osudu francouzské umělkyně Camille Claudel.


„To je ona? Vypadá velice mladě. A už mu stojí modelem? To je vulgárnost, ten Polibek! Že se nestydí!“

127 127


k a l e n d á ř / g a l e ri e

Vybírá a doporučuje Jana Nekolová

Výstava měsíce

Jan Merta

Krátce z galerií

Jedna z vůdčích osobností české malby osmdesátých let dvacátého století vystavuje své obrazy a sochy především ze svého posledního tvůrčího období. Expozice je jedinečnou příležitostí zhlédnout tvorbu výtvarného umělce, jehož díla jsou zastoupena v mnoha prestižních soukromých i veřejných sbírkách a který navazuje na českou tradici humanistické tvorby. Akademický malíř Jan Merta zvolil velmi prostý název výstavy „Výstava“ a rozdělil ji do čtyř souborů: Ševely regionu, Liberec II, 11 alegorií a 11 moralit. wannieck gallery,

Otevřená vize Rozsáhlá výstava současného čínského umění, která reflektuje aktuální svět, zahrnuje malby, tušové kresby, fotografie i instalace a sestavila ji Národní galerie Číny. ng, veletržní palác, praha, do 10. 1. 2010

Milan Dobeš: Pulsing Emotions

Světově uznávaný představitel kinetického a optického umění, který letos oslavil 80. narozeniny, prezentuje své světelné objekty. gvu, ostrava, do 6. 12.

brno, do 30. 1. 2010

Psáno na obrazy hřbitovů Neobvyklý výstavní projekt kombinuje fotografické obrazy Petry Růžičkové s mysteriózní hřbitovní tematikou a básnické texty, inspirované těmito fotografiemi. Jejich autory jsou tři výrazní čeští básníci – Jana Štroblová, Vladimír Skřivánek a Jan Suk. Ojedinělost tohoto projektu je dána právě tím, že ke každému obrazu vznikly tři básnické rukopisy od uvedených autorů – tak dochází k nevšední konfrontaci obrazného vidění s literárním pojetím. galerie břehová, praha, do 30. 11.

Miloslavu Hilskému Na vzpomínkové výstavě na výtvarníka Miloslava Hilského jsou vedle jeho obrazů, fotografií a soch také obrazy jeho přátel. chvalovský zámek, praha, do 6. 12.

Linie a dráty – Dialog Zdeněk Sýkora – Karel Malich Koncepci společné výstavy předních českých umělců připravil významný německý teoretik Hans-Peter Riese. Spočívá

Z. Sýkora: Linie č.142

K. Malich: Mrak

v porovnání vývoje obou tvůrců za posledních dvacet let. Každému z obrazů Zdeňka Sýkory odpovídá „drátěný” objekt Karla Malicha. Srovnání je zajímavé i tím, že formálně příbuzná díla mají odlišná východiska. museum kampa, praha, do 10. 1. 2010

128

Šárka Radová: Sedící

Souznění

Keramická a sochařská tvorba tří členů rodiny Radových – Pravoslava, jeho manželky Jindřišky a dcery Šárky – nabízí nejen kvalitní díla, ale také zajímavé srovnání tří osobností a dvou generací. sgvu v litoměřicích, 4. 12.–14. 2. 2010

Foto: archiv galerií, © NG v Praze, © O. Palán, © P. Růžičková

Zvláštní tip


Fotografická publikace

Anna Fárová Dvě tváře Především studie o světové a české fotografii obsahuje kniha přední české historičky fotografie Anny Fárové. V knize čtenář nalezne i autorčiny vzpomínky a unikátní snímky. torst

Tip měsíce

Formáty transformace 89–09

Aneta Mona Chisa: Whatafuck

Sedm pohledů na novou českou a slovenskou identitu, tak zní podtitul výstavy, která uměleckými i teoretickými prostředky popisuje změny v české a středoevropské společnosti od roku 1989 až dodnes. Účastní se jí desítky umělců. Expozice vznáší otázku, zda – a do jaké míry – má umění dopad na  chod celé společnosti. Koordinátor výstavy František Kowolowski říká, že tento projekt „by měl ukázat, nakolik jsou pojmy jako kritika, subverze, ironie, odpor, odmítání... obsaženy v  uměleckých postojích a  projevech posledního dvacetiletí”. Nedílnou součástí tohoto výstavního počinu jsou kulaté stoly, přednášky a performace, jichž se účastní umělci z Polska, České republiky, Maďarska a Slovenska. .dům umění města brna, 18. 11.–17. 1. 2010., www.dum-umeni.cz

Ján Mančuška: Velké zrcadlo

Martin Kuriš: Mořské panny

Dvacet po dvaceti CZ–SK

Na kreativní přístup a myšlení architektů, kteří začali studovat vysokou školu po sametové revoluci, poukazuje výstava, která v projektu „20 po 20” představuje dvacet českých a dvacet slovenských mladých architektů. galerie jaroslava fragnera, praha, 16. 11.–10. 1. 2010 

Kateřina Vincourová: Bez názvu

129

Tomáš Džadoň: Super Flat


k a l en dá ř / fi l m y

Vybírá a doporučuje Jana Nekolová

Zvláštní tip

Film měsíce

Bába Vítězka studentské sekce Cinéfondation na letošním festivalu v Cannes Zuzana Špidlová pojednává v krátkometrážním snímku o pubertální dívce, která se musí starat o svou nemohoucí babičku. premiéra 19. 11.

Komedie Láska prochází žaludkem Španělská romantická komedie vypráví o Sofii, mladé ženě, jež vyrůstá v restauraci svých rodičů a chce se stát nejlepší kuchařkou na světě. Na cestě za svým snem se zamiluje do dvou mužů. premiéra 26. 11.

Česká premiéra

Mikulášovy patálie Kdo by neznal knížku francouzského spisovatele Reného Goscinnyho o malém neposedovi a jeho kamarádech, kteří spolu prožívají dobrodružství? Od jejího prvního vydání uběhlo padesát let. A příběhy Mikuláše teď míří na filmové plátno v režii Laurenta Tirarda. Milý film pro malé i velké diváky. premiéra 10. 12.

12. ročník Festivalu francouzského filmu

stella Podzimní sychravé počasí přímo láká k návštěvě kina. Navíc je tu tradiční příležitost strávit příjemný čas s mistrovskými francouzskými filmy: již dvanáctý ročník oblíbeného Festivalu francouzských filmů. Během sedmi dní mohou diváci v Praze, Brně, Českých Budějovicích,

la vida loca

herečky na scénu

Hradci Králové, Olomouci, Pardubicích, Ostravě a Plzni vidět řadu snímků uvedených v předpremiéře. Patří k nim například Prorok režiséra Jacquese Audiarda, jenž je francouzskou kritikou považován za nejlepší filmový počin tohoto roku. Za zhlédnutí budou stát

130

i francouzské krátké filmy či koprodukční snímky jako například dokument La Vida Loca. V nové sekci Ciné Classique si návštěvníci připomenou ta nejzásadnější díla, která proslavila francouzskou kinematografii. 19.–25. 11., více na www.festivalff.cz

Foto: archiv AČFK, Bontonfilm, Artcam, Aerofilms, Atypfilm, Warner Bros., archiv Festivalu francouzského filmu

Zoufalci

Realistická komedie zachycuje osudy šestice třicátníků z Jablonce, kteří se scházejí na večírku v Praze, kam se všichni postupně přistěhovali. Najednou se rozhodnou realizovat dávný nápad – odejít z města a žít společně na vysněném statku. Podaří se jim být šťastni? premiéra 12. 11.


NEBOJME SE TOHO, JE TO V NAŠICH RUKÁCH!

Nadace DrAK připravuje projekt

RUKU NA PRSO

Cílem projektu je informovat veřejnost, zejména ženy, o metodě MammaCare. Metoda MammaCare je vědecky vyvinutá systematická metoda hmatového samovyšetření prsu. Prostřednictvím odborníků vyškolených touto metodou se mohou ženy naučit poznat anatomii prsu a použít správnou palpaci k jeho vyšetření. Pravidelným a správným samovyšetřením mohou takto ženy rozpoznat sebemenší změny a včas vyhledat odborného lékaře.

www.nadacedrak.com

UniCredit Bank, č.ú.: 516 616 009/ 2700, info@nadacedrak.com

1. výrobce certifikované přírodní bio kosmetiky v České republice

Bio Aroma roll-ony

• povzbuzují a nabíjí novou energií • osvěžují při únavě a cestovní nevolnosti • zklidňují a uvolňují mysl při stresu • zvyšují pocit sebevědomí • pomáhají při nespavosti • hojí opary, zanícenou a aknózní pleť

novinka !

K dostání v lékárnách, bioprodejnách, bylinkářstvích, dárkových prodejnách aj. www.saloos.cz • www.salus-mh.cz


IZRAEL, NĚMECKO, FRANCIE 2008

SCÉNÁŘ KAMERA ARI FOLMAN ARI FOLMAN, YONI GOOGMAN BRIDGIT FOLMAN, FILM GANG

TITULKY ČESKÉ

ZVUK 5. 1 2.0 STEREO

Jeden z nejoceňovanějších mexických snímků (1995) se odehrává na předměstí Mexico City a byl natočen podle románu egyptského spisovatele Nadžiba Mahfúze. V dramatické filmové mozaice se představují jednotlivé osudy hlavních postav. Roli místní krásky Almy, jež má problémy s drogami a prostitucí, ztvárnila půvabná Salma Hayek. magicbox

Ulička zázraků

HUDBA MAX RICHTER

DÉLKA 90 MIN

STŘIH NILI FELLER

BONUSY TRAILER, SPOT

DALŠÍ DVD AUDIOSLAVE VYCHÁZÍ 2. 10.

52 Kč

Ctihodný občan

VALČÍK S BAŠÍREM

Film nominovaný loni na Oscara za nejlepší neamerický film je působivým vyprávěním Ariho Folmana, režiséra a současně i hlavního hrdiny, o krutých masakrech během izraelské války. V animovaném válečném dramatu se pokouší dopátrat pravdy: vydává se za dávnými známými a vzpomíná, jakou roli on sám v těchto událostech hrál. aerofilms

Valčík s Bašírem

Historický film natočený podle divadelní hry Jeana Anouilhe v roce 1964 se zabývá sporem Jindřicha II. a katolické církve, respektive kardinála Thomase Becketa, ve středověké Anglii, jenž je nakonec zavražděn. Vynikající drama v podání herců Richarda Burtona a Petera O’Toola získalo Oscara za scénář a dalších jedenáct nominací. mido

Foto: archiv J. Gregora, archiv AČFK, Bontonfilm, Artcam, Aerofilms, Atypfilm, Warner Bros.

O FILMU | Režisér a hlavní hrdina filmu Ari Folman byl v září 1982 vojákem izraelské armády. Účastnil se izraelské invaze do západního Bejrútu a byl u toho, když v palestinských uprchlických táborech Sabra a Šatíla došlo ke krutým masakrům. Jenomže má problém - nic z toho si nepamatuje. V animovaném válečném dramatu Valčík s Bašírem se vydává za svými dávnými známými, kteří mu mohou pomoci překonat trauma a amnézii. Vyzraje na svou vlastní paměť, která mu odmítá vydat svědectví oněch temných dnů? Režisér Ari se jednou sejde v baru se starým kamarádem a ten se mu svěří, že mívá děsivé sny – každou noc se mu zdá stejná noční můra, ve které ho honí 26 krvelačných psů. Vždycky stejný počet. Oba muži nakonec dospějí k tomu, že noční můra má nějakou souvislost s jejich působením v izraelské armádě při první libanonské válce, která proběhla počátkem 80. let. Ari s překvapením zjistí, že si z této etapy svého života vůbec nic nepamatuje. Je tím natolik znepokojen, že se rozhodne vyhledat staré přátele a kolegy, kteří se zatím rozprchli do celého světa, a zjistit, na co si pamatují oni. Musí se dopátrat pravdy o tom, co se tehdy stalo a jakou v tom hrál roli. Čím hlouběji Ari do této záhady proniká, tím častěji mu v paměti vyvstávají podivné surreálné obrazy… ARI FOLMAN | V polovině 80. let po skončení vojenské služby se Ari Folman vydal na svou vysněnou cestu kolem světa jen s baťohem na zádech. Pouhé dva týdny a dvě země po odjezdu si Ari uvědomil, že cestování není nic pro něj, a tak se usadil v malém hotýlku v jihovýchodní Asii a psal kamarádům dopisy, ve kterých si svou dokonalou cestu kolem světa od začátku do konce vymyslel. Zůstal na jednom místě téměř celý rok a sepisoval výplody své nespoutané fantazie, až dospěl k přesvědčení, že by se měl vrátit domů a začít studovat film. Mezi lety 1991 a 1996 natočil Ari řadu televizních dokumentů o okupovaných teritoriích. V roce 1996 napsal a zrežíroval celovečerní film Svatá Klára (Saint Clara), který se inspiroval románem Pavla Kohouta. Svatá Klára získala sedm cen Izraelské filmové akademie, včetně ceny za nejlepší režii a ceny za nejlepší film. Valčík z Bašírem byl nominován na Oscara za Nejlepší neanglicky mluvený film.

VALČÍK S BAŠÍREM REŽIE ARI FOLMAN ANIMACE:

VERZE

Zakletý v čase

HEBREJSKONĚMCKO-ANGLICKÁ

132

Clare je v podstatě odjakživa zamilovaná do Henryho. Má to však háček. Henry cestuje časem a přesouvá se bez možnosti kontrolovat svůj pohyb z minulosti do budoucnosti. premiéra 19. 11.

Romantika Dva charizmatičtí herci Gerard Butler a Jamie Foxx stojí proti sobě v drsném dramatu o muži, který se nechce smířit s tím, že z vězení propustili vraha jeho manželky a dětí. Když ostřílený právník zařídí, aby se parta zabijáků dostala brzy po zatčení na svobodu, z průměrného Američana se stává nelítostný mstitel. premiéra 19. 11.

Becket O FILMU | Autorský dokument Annie Leibovitz: Život objektivem je součástí oceňovaného cyklu American Masters, který v průběhu svého čtyřiadvacetiletého trvání získal tři ceny Emmy. Fascinující dokumentární portrét zachycuje osobnost legendární americké fotografky Annie Leibovitzové, která proslavila skupinu Rolling Stones a pracovala pro časopisy Vanity Fair či Vogue. Fotografovala Micka Jaggera, Hillary Clintonovou, Patti Smithovou, Demi Mooreovou, Keithe Richardse či Arnolda Schwarzeneggera. Se svým fotoaparátem však také neohroženě dokumentovala válečnou apokalypsu v Sarajevu a ve Rwandě. V uplynulých třiceti letech se podílela na formování podoby současného světa a dnes je stejně slavná jako celebrity, s nimiž pracovala. Barbara Leibovitzová zachycuje svou starší sestru jako osobnost, která si dokázala ochránit soukromou sféru a udržet integritu i v dramatických, nátlakových situacích. V práci, na idylické rodinné farmě i nad poslední knihou svých fotografií – všude tam je Annie Leibovitzová ženou, která nikdy neztratila tvář. To potvrzují i všechny známé osobnosti, které režisérka zpovídá. BARBARA LEIBOVITZ | je mladší sestra fotografky Annie Leibovitzové. Svou profesní dráhu zahájila v roce 1987, kdy se začala pro televizní stanici CBS podílet na programu 48 Hours. Pracovala také pro stanici Nine Network v australském Sydney a po návratu do USA se osamostatnila a natočila řadu ceněných televizních dokumentů. V roce 1995 debutovala snímkem Salvaged Lives, který jí vynesl cenu za nejlepší dokument na MFF v Santa Barbaře. Další televizní dokumenty: L. A. Lifeguards (1998), The FBI (2003) natočený pro National Geographic, Extreme Aerialists: The World’s Best Tightrope Walkers (2005, spolurežie Jaime Hellman). Autorský dokument Annie Leibovitz: Život objektivem je součástí ceněného televizního cyklu American Masters, který v průběhu svého čtyřiadvacetiletého trvání získal tři ceny Emmy.

ANNIE LEIBOVITZ: ŽIVOT OBJEKTIVEM

USA 2006

REŽIE PRODUKCE KAMERA HUDBA STŘIH BARBARA BARBARA EDDIE MARRITZ, JAMIE HELLMAN, GALLI SHOEN KRISTEN HUNTLEY, LEIBOVITZ LEIBOVITZ BARBARA LEIBOVITZ JED PARKER VYSTUPUJÍ: MICK JAGGER, DEMI MOOR, ARNOLD SCHWARZENEGGER, YOKO ONO A DALŠÍ.

VERZE ANGLICKY

TITULKY ČESKÉ

ZVUK 2.0 STEREO

DÉLKA 90 MIN

Tohle není love story, upozorňuje na počátku filmu režiséra Marca Webba vypravěč. Že tenhle divácký hit z festivalu v Sundance nepodléhá klasickému schématu romantických komedií, napovídá už úvodní oznámení tvůrců: „Každá podobnost s osobami živými či mrtvými je čistě náhodná. Obzvlášť s tebou, Jenny Beckmanová. Děvko.“ Příběh vypráví lehce Jan Gregor zhrzený mladík Tom (Joseph Gordon-Levitt), který se stále RESPEKT ještě nevzpamatoval z kopaček, které mu dala jeho přítelkyně Summer (Zooey Deschanel). Nechronologické vyprávění skáče zběsile od konce vztahu k seznámení a nazpátek, od hezkých vzpomínek po ty, které by náš hrdina nejraději vytěsnil. Úspěch filmu spočívá v tom, že podkopává idealistické představy o souznění duší a připomíná, že do vztahu často každý z partnerů přichází s jinými očekáváními. Sympatická a pragmatická Summer si nestaví vzdušné zámky, zatímco Tomovy romantické představy o lásce byly ovlivněny „raným vystavením vlivu smutné britské popové hudby a totálně nesprávným pochopením filmu Absolvent“. Ne náhodou kdosi snímek označil za Annie Hallo­ vou 21. století. premiéra 26. 11.

500 dnů se Summer

V hudební komedii od jednoho z nejzábavnějších scenáristů současnosti Richarda Curtise (režíroval také snímek Láska nebeská) účinkují ti nejlepší britští komici – Bill Nighy či Kenneth Branagh – a hrají se nejlepší hudební „pecky“ ze šedesátých let minulého století. Příjemně rebelantský film je o excentrických dýdžejích, se kterými by snad každý rád prožil alespoň část svého života... bontonfilm

Piráti na vlnách

BONUSY TRAILER

DALŠÍ DVD SHAKIRA ORAL FIXATION VYCHÁZÍ 16. 10. 15

52 Kč

8

86974 55699

2

Kritický zápisník

ANNIE LEIBOVITZ:

Je to pták, nebo letadlo? Ne, je to kluk, kterému jeho táta, slavný vědec, přisoudil sílu a schopnost létat nad oblaky. Astro Boy je dílem Osamu Tezuky, jenž je nazýván Bohem mangy neboli Bohem japonských komiksů. premiéra 26. 11.

Fascinující dokument o světově proslulé fotografce Annie Leibovitz natočila její sestra Barbara. Ve svém filmu mimo jiné zpovídá osobnosti, které Annie ztvárnila na svých fotografiích. A všichni se jednoznačně shodují v jednom – slavná umělkyně nikdy neztratila svou tvář. aerofilms

Annie Leibovitz: Život objektivem

Tipy na nová DVD

Astro Boy

k a l en dá ř / fi l m y

Vybírá a doporučuje Jana Nekolová


19

LIBRI 2009

25. knižní veletrh a 16. literární festival

.–2

1.

LIS TO PA D

U

SCHOLA MEA 2009

20

09

veletrh pro školy

l Široká nabídka nakladatelů, vydavatelů a knihkupců. To nejlepší z antikvariátů l Učebnice, školní pomůcky, zařízení, nábytek, vybavení tělocvičen, počítačová technika, studijní

a učební obory l Kniha Libri, Noc básníků, Poezie ze šuplíku, Literatura bez taháku (soutěže), Nejkrásnější české

knihy 2009 / Magnesia litera / Zlatá stuha – oceněné knihy, Počátky a vývoj českého exlibris, Ondřej Sekora, Škola včera a dnes (výstavy) l Autorská čtení, besedy a autogramiády se spisovateli, básníky a publicisty

26.—28. 11. 2009 Veletrh plastické a estetické chirurgie Fair of plastic and aesthetic surgery Veletržní palác, Praha 7

Veletrh MediArt Prague bude probíhat v prostorách Veletržního paláce souběžně s přehlídkou exkluzivních automobilových, motocyklových a lifestylových značek mmotion09.

www.acexpo.cz

hlavní mediální partner /

·ÅÆ·Æ»½³

hlavní internetový partner /

Lekari-online.cz

www.mediartprague.cz produktoví partneři /

mediální partneři /

internetoví partneři /


k a l en dá ř / k n i hy

Claude Habib: Francouzská galantnost

Autorka čtenářům přibližuje jednotlivé roviny galantnosti – její historický, společenský, literární a obecně kulturní význam, francouzské kořeny a celosvětové přesahy. Vychází v českém překladu Leny Aravy. academia

Paulo Coelho Vítěz je sám V románu Coelho navazuje na myšlenky ze svých přechozích knih Jedenáct minut a Záhir. Poukazuje na smutnou charakteristiku dnešního světa, kde peníze a úspěch jsou – bohužel – na prvním místě. Na Filmovém festivalu v Cannes se setkává Supertřída – lidé slavní v oblasti filmu či módy. Pro své udržení v tomto okruhu jsou ochotni udělat v podstatě cokoli. Ale kdo z nich vlastně skutečně ví, o co mu v životě jde, a kdo dokáže svůj sen doopravdy realizovat? V překladu Jindřicha Vacka. argo

Martin Štoll a kolektiv: Český film – Režiséřidokumentaristé

Další publikace z cyklu Biografické encyklopedie se věnuje autorům uměleckého, publicistického i vědeckého dokumentu z celé České republiky a ze všech generací. libri

Zvláštní tip

Psychologie Vladislav Šolc: Archetyp otce

Lenka Procházková: Smolná kniha

Sám autor, nadaný esejista a zkušený psycholog, své dílo Archetyp otce (a jiné hlubinně psychologické studie) vystihuje tak, že nabízí „pohled na život za…“, tedy „za jeho každodenní i vědeckou empirií", a názorně přitom demonstruje neuvěřitelný rozměr lidské psychiky. S teoriemi a principy analytické psychologie zachází originálně a živě. triton

Stěžejní dílo významné české spisovatelky nedávno vyšlo v novém vydání. Jeho hrdinkou je opět Pavla, již čtenáři znají z románu Oční kapky. Příběh začíná na silvestra roku 1983 a končí na podzim 1985 a zachycuje krizi milostného vztahu hlavních protagonistů na pozadí policejního slídění a výslechů. eroika

Nejkrásnější bible středověku

Audiokniha

Paul Tůma: Football Faust

Fotografie Jan Ságl

Jan Ságl je jedním z průkopníků barevné fotografie u nás. Ve své tvorbě se zaměřuje na krajinu a zákoutí kulturních metropolí, hlavně Paříže. fototorst

Herec Michal Dlouhý vypráví „fotbalový román“ o muži se zvláštními schopnostmi, kterým ovšem nikdo nedůvěřuje. Erik nicméně pravdivě předpoví příchod vyvoleného fotbalisty – boha a po letech se s ním také sám setkává... tympanum

134

Výjimečná ilustrovaná vydání bible se představují v publikaci s více než 250 barevnými reprodukcemi. slovart

Jiří Suchý: A noc je nahá černoška Výbor z písní Jiřího Suchého zahrnuje texty notoricky známé i ty verše, které ještě do obecného povědomí nepronikly. dokořán

Foto: archiv nakladatelství

Kniha měsíce

Vybírá a doporučuje Eva Pivodová


k a l e n d á ř / h u db a

Vybírá a doporučuje Jana Nekolová

Koncert měsíce Neobyčejný hudební zážitek slibuje koncert izraelského hudebníka Avishaie Cohena, který si dokáže podmanit publikum i pouhými několika tóny... Jeho hudba, která v sobě obsahuje různé hudební tendence a rytmiky, zajímavě přesahuje hranice jazzu. Především z ní však vyzařuje opravdová radost z interpretace. Na pražském koncertě představí Cohen své nové album Aurora, jež zpracovává arabskoandaluský a hebrejský příběh o pouštních beduínech. Vypráví o životě, lásce, mládí a svobodě. dvořákova síň rudolfina, praha, 29. 11., www.jmw.cz

Diana Krall

Kanadská jazzová pianistka a zpěvačka, držitelka dvou Grammy, bývá v hudebním světě nazývána „Sinatrou v sukních”. Na svém koncertě představí nové album Quiet Nights. kongresové centrum, praha, 26. 11.

Zvláštní tip Agon orchestra Magorova summa

Zhudebněné básně legendy českého undergroundu Ivana Martina Jirouse v podání originálního souboru Agon Orchestra zazní při příležitosti vydání stejnojmenného alba. městské divadlo, louny, 22. 11., divadlo archa, praha, 23. 11., divadlo 29, pardubice, 24. 11.

Diář Zdeňka Zahradníka

Premiéra v opeře

Hry o Marii

Čtyři samostatné části tvoří hudebně dramatické dílo, jež Bohuslav Martinů napsal v letech 1933 až 1934. Hlavním tématem je nejen dobrota a soucitnost Marie, Kristovy matky, ale především ženství: moudré i pošetilé, vášnivé i láskyplné, velkorysé i marnivé. národní divadlo, praha, 13. a 16. 12.

Proč ne vášně v hudbě?

Anebo snad Vášně v hudbě – proč ne? Na první otázku by se chtělo odpovědět: protože hudba má vznešené poslání a vášně do ní nepatří. Na druhou otázku odpoví pohled do programu koncertu, kterým Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK v rámci své jubilejní 75. sezony zahajuje zcela nový – nedělní rodinný – cyklus. Koncert dne 22. 11. ve Smetanově síni pražského Obecního domu začíná již v 16.00 hodin. Vstupenka Zdeněk Zahradník na koncert v hodnotě 200 Kč umožňuje zároveň navštívit i právě probíhahudební skladatel jící výstavy v Obecním domě. Vraťme se k té vášni. Úvodní skladba Alborada del gracioso Maurice Ravela stejně jako následující Suite Punta del este pro bandoneon a orchestr Astora Piazzolliho ji probouzejí svou hudbou s bohatstvím k tanci vybízejících melodií, Manuel de Falla ji pak navíc připomene vášnivým písňovým cyklem Čarodějná láska v orchestrálně zářivých barvách podmanivých španělských rytmů. Vedle skvělé mezzosopranistky Nadii Ladkany se ve skladbě A. Piazzolliho představí akordeonista Ladislav Horák. Ptáte se, na co že to bude hrát? Také jsem se musel zeptat. A dozvěděl jsem se, že bandoneon je menší harmonika, která místo akordů pro pravou ruku má řadu rejstříků k obohacení virtuózní melodiky. Jistě i temperamentní dirigent David Švec přesvědčí o přítomnosti vášně ve všech třech skladbách.

136

Foto: archiv Z. Zahradníka, © Y. Lenqette, © O. Sochorová, Agentura 10:15, Makroconcert, www.muller.sk, archiv festivalů Alternativa, Stimul, © J. Turek/SONYBMG, © D. Gass

Avishai Cohen


Nová CD...

Koncertní tkanička Tomáše Kluse

Nerez Pocta Zuzaně Navarové

Záznam pochází ze čtyř koncertů, které v letošním roce uspořádali členové skupiny Nerez k nedožitým padesátým narozeninám nezapomenutelné zpěvačky Zuzany Navarové. emi

Hudebníci svá turné často nazývají „šňůry“. Tomáš Klus ale nechtěl sérii svých podzimně zimních koncertů nazvat tak velkolepě – a odtud skromné pojmenování koncertní tkanička. Mladý talentovaný písničkář v jejím rámci představí především své nové album Hlavní uzávěr splínu. listopad, prosinec, více na www.tomasklus.cz

Infinite Quintet Speak Slowly

V čele vynikajícího jazzového kvintetu mladých hudebníků stojí trumpetista Miroslav Hloucal, který dnes patří ke špičce ve svém oboru. Nyní vydávají debutové, ryze autorské album. animal music

Electric Light Orchestra

Blíží se jedinečná příležitost poslechnout si největší šlágry britské kultovní kapely, které se hned v počátcích své existence podařilo výjimečné spojení rocku s vážnou hudbou. Kapela vyráží na turné na počest člena kapely Kellyho Groucutta, který nedávno zemřel. sareza arena, ostrava, 3. 12., hala lokomotiv, plzeň, 4. 12., kongresové centrum, praha, 6. 12.

ecyneD sevarG

Denyce Graves

zc.stsitrallagithcan.www ,zc.orptekcit.www ,zc.tekcitaimehob.www :keneputsv jedorpdeřP iřentrap ínláideM

iřentraP

Album vychází na počest 150. výročí narození skladatele Josefa Bohuslava Foerstera a jsou na něm árie například z oper Debora, Jessika, Nepřemožení, Srdce či Svatý Václav. radioservis

Festival

Nadšené kritiky a ovace u publika sklízí tato operní diva po celém světě svým vokálním uměním, ale i přirozeným heprojevem. usalhzoreckým r ohék seČ rtsMezzosopraehcro ýkcinofmyS nistku doprovodí rútŠSymfonický valsitsaR/tnegiriD orchestr antéČeského lf/illecrrozhlasu eM ompod issaM/tsoH nidoh 02 e v taktovkou Rastislava Štúra. 9002/státní 21/opera 3 praha, 3. 12.

letadařoP

J. B. Foerster Scény z oper

Legenda avantgardy Diamanda Galás

V rámci hudebního festivalu STIMUL, který k nám přiváží hudbu jinak běžně nedostupnou, se v listopadu představí charizmatická zpěvačka známá svým expresivním temným vokálem. divadlo archa, praha, 27. 11.

Golden Diskó Ship

Alternativa 09 Pořadatelé 17. ročníku mezinárodního hudebního festivalu se opět zaměřují na netradiční hudební žánry. K účasti na festivalu pozvali světové osobnosti z oblasti jazzu, rocku, world music, soudobé vážné hudby i experimentální elektroniky. praha, 21.–28. 11.,www.unijazz.cz

Richard Müller: Best of Tour 2009

Slovenský zpěvák se po čtyřech letech vrací na koncertní pódia. Na koncertní šňůře zazní známé skladby z jeho dosavadní hudební kariéry. informace o programu na www.muller.sk

Big Sexy Noise

137


Podzim v Moravské galerii v Brně

Alfons Mucha Český mistr Belle Epoque

O barvě Český kolorismus od Slavíčka po současnost

Zdaleka i zblízka Středověké importy v moravských a slezských sbírkách

16/10/2009 –24/1/2010

6/11/2009 –31/1/2010

30/10/2009 –7/2/2010

Uměleckoprůmyslové muzeum Husova 14

Pražákův palác Husova 18

Místodržitelský palác Moravské nám. 1a

Výstava Muchových plakátů, dekorativních panó, kreseb, fotografií a obrazů u příležitosti 70. výročí úmrtí a 150. výročí narození světově proslulého umělce, pocházejícího z nedalekých Ivančic, který se v uměleckém prostředí Paříže na sklonku 19. století stal vedle Julese Chéreta a Henriho de Toulouse-Lautreca zakladatelem secesního plakátu a významným představitelem art nouveau, nazývaného ve spojitosti s jeho pařížskou tvorbou „le style Mucha“. Výstava je uspořádána ve spolupráci s Uměleckoprůmyslovým museem v Praze a za podpory Muchovy nadace Praha.

V české malbě najdeme výrazná koloristická díla už v dávné minulosti (Theodorik, Brandl, Navrátil, Purkyně). Zřejmě je kolorismus něco, co v tomto prostředí silně rezonuje. Je jím poznamenáno i celé 20. století. Na tuto tradici, na její bohatost, stejně jako na bohaté a různorodé souvislosti mezi tvorbou jednotlivých autorů od moderny až po současnost, se snaží výstava upozornit. Nechce být přitom didaktická, chce spíše evokovat tyto příbuznosti, poskytnout divákům radost z objevování a překvapit souvislostmi, které doposud nejsou pojmenované. Výstava představí výrazné koloristy v české malbě od minulého století až k současnosti.

V moravských a slezských sbírkách se nachází početná skupina výtvarných děl pocházejících z cizích uměleckých oblastí. Na naše území se dostala buď vzácně jako původní dobové importy, nebo jako výsledek novodobých sběratelských aktivit. Protože tyto práce svou stylovou povahou překračují rámec domácích umělecko-historických vztahů a jejich studium je velmi pracné, zůstávaly stranou dosavadního odborného zájmu. Soubor sedmi desítek děl tvoří vesměs jednotlivé, kvalitní solitérní kusy, jak deskové obrazy, tak polychromované řezbářské práce, výjimkou nejsou ani větší celky. Jde o díla rozmanitého geografického a uměleckého původu vzniklá v průběhu 15. a první poloviny 16. století.

V 100/50 Kč R 220 Kč S 30 Kč/os.

V 80/40 Kč R 170 Kč S 30 Kč/os. V 80/40 Kč R 170 Kč S 30 Kč/os.

Moravská galerie v Brně Husova 18, 662 26 Brno Telefon: +420 532 169 111 info@moravska-galerie.cz www.moravska-galerie.cz

Otevírací doba středa – neděle: 10.00–18.00 čtvrtek: 10.00–19.00 pondělí, úterý: zavřeno V úterý otevřeno pro předem ohlášené skupiny, kontakt da@moravska-galerie.cz nebo 532 169 146.

V Vstupné R Rodinné S Skupina


kale ndář / hud ba

Připravil Zbyněk Havránek

Zápisník Pražské komorní filharmonie

Prague Modern objevuje hudební krásu dneška Umělecký soubor pro soudobou hudbu, který tvoří přední hráči Pražské komorní filharmonie a jejich hosté, vstoupil do druhé sezony.

Foto: ©Archiv PKF, ©PKF/Vít Kršul

Členové souboru Prague Modern

Pražská komorní filharmonie založila soubor Prague Modern na základě pozitivních ohlasů na její Cyklus moderní a soudobé hudby Krása dneška. Krásy (nejen) hudebního dneška tento úspěšný ansámbl objevuje, prozkoumává a předává dál již druhým rokem. Záměrem souboru Prague Modern je pravidelně zprostředkovávat pražskému publiku soudobou vážnou hudbu, provádět posluchače světem hudby, která se rodila nejen v  časech nadšení nad možnostmi pokroku a  umělecké avantgardy, ale i  v  nocích skepsí a  civilizačních zatmění. Prague Modern zároveň zajišťuje kontakt s  aktuální tvorbou autorů české i  mezinárodní scény. Hudebním ředitelem tohoto tělesa je francouzský dirigent a dlouholetý přítel Pražské komorní filharmonie Michel Swierczewski.

Svět hudby, která vznikala

v jedinečných

kontextech...

Tuto koncertní sezonu uskupení Prague Modern otevřelo poloscénickým provedením Stravinského Příběhu vojáka, při němž sedm hudebníků doplnili herci Švandova divadla a společně vyprávěli příběh jak stvořený pro časy hospodářské krize: voják podlehl slibům ďábla a  naléhání svojí milované, své housle vyměnil za  tajemnou knihu předpovídající vývoj na  burze pět dní dopředu a… Se zlou se potázal. Koncerty Krásy dneška se konají ve  Švandově divadle na  Smíchově, v  zajímavém prostoru hlavního divadelního sálu, který jim dodává výjimečnou a spíše netradiční atmosféru. Nyní má soubor Prague Modern tvůrčí přestávku, zájemci o poznávání hudební Krásy dneška budou mít další příležitost 12. ledna, kdy vedle skladeb moderních velikánů Luciana Beria a Henriho Dutilleuxe zazní i dílo našeho současníka Hanuše Bartoně pro klarinet a elektroakustickou stopu. Více na www.pkf.cz.

Michel Swierczewski a Prague Modern ve Švandově divadle

139


k a l e n d á ř / d i va d l o

Vybírá a doporučuje Jana Nekolová

Zvláštní tip

Tanec

SlovenskoČeské tango/Hra na city Radošínské naivné divadlo přiváží svou typickou poetiku v retrokomedii se zpěvy a tanci. Po třiceti letech se Stanislav Štěpko a Zuzana Kronerová znovu setkávají na divadelních prknech v aktualizované hře, která ve své době měla velký úspěch. café teatr černá labuť, praha, 29. 11.

Kritický zápisník

420PEOPLE Small Hour Ago Taneční uskupení 420PEOPLE, které založili Nataša Novotná a Václav Kuneš, přichází se zcela novou originální choreo­grafií Small Hour Ago. Oba tvůrci sbírali bohaté zkušenosti v jednom z nejprestižnějších souborů tanečního divadla Nederlands Dans Theater Jiřího Kyliána. Svým projektem poukazují na vrstevnatost, barevnost a široký záběr současného tance. divadlo archa, praha, 30. 11., 1. a 2. 12.

Krátce z divadel S vyloučením veřejnosti Nemilosrdné drama francouzského filozofa a spisovatele JeanaPaula Sartra vypráví o odpovědnosti za naše prohřešky. Tři lidé se scházejí v jednom pokoji: každý se svou vinou, kterou se snaží ospravedlnit. divadlo j. k. tyla, plzeň, 24. 11.

Mezi průkopníky nového cirkusu u nás patří vedle jiných francouzsko-české akrobatické duo Seiline Vallée a Salvi Salvatore (Lubor Kubeš). Nejprve hráli a vystupovali jako součást Divadla Continuo, v roce 2007 založili vlastní soubor Décalages. Ve svém repertoáru mají již čtyři inscenační projekty. K Letokruhům, Posedlosti a TaBaladě přibyla Vladimír Hulec, na podzim inscenace Bez Země, jež měla premiéru 8. října Divadelní noviny na festivalu ... příští vlna/next wave... v pražském Teatro NoD. Jako téma a inspiraci Décalages zvolili známý příběh Petra Pana, malého chlapce, který nechtěl vyrůst. Petr Pan je více než metrová loutka vytvořená podle návrhu nedávno zemřelého výtvarníka Matěje Němečka. Akrobaté ztvárňují další dvě postavy této magické pohádky, Zvonilku a Piráta. Seiline Vallée a Salvi Salvatore jsou mistři v akrobacii na zavěšeném laně. V této inscenaci se víc než v předchozích vydávají do dalších tvůrčích oblastí: tančí, mimují, hrají s loutkou, vytvářejí dramatické situace. Důležitá je i „filmová“ hudba Dana Fikejze, jež dotváří atmosféru a vykládá mnohé situace, stejně jako světelný design Roberta Janče. Výsledkem je kompaktní jevištní tvar vhodný jak do otevřených prostorů, tak do uzavřených sálů. Décalages se tímto vydávají z ulic a náměstí, kde dosud hlavně vystupovali, do klubů a divadel. Sluší jim to tam. program na www.decalages.eu

Zkouška orchestru Film slavného italského režiséra Federica Felliniho je nejen o vzpouře proti autoritativnímu dirigentovi, ale především zamyšlením o podstatě lidské povahy a smyslu umění. Na divadelní prkna jej převedl Martin Stropnický. V představení účinkuje téměř celý umělecký soubor. divadlo na vinohradech, praha, 20. 11, 7. a 10. 12.

140

Don Juan v Soho

Moderní verze Molièrovy hry Don Juan od anglického dramatika Patrika Marbera je dalším představením z projektu Současní autoři. Zámožný cynik a svůdník tentokrát žije v Soho. divadlo v celetné, praha, 28. 11.

Foto: archiv divadel, T. Ruta, J. Josková, R. Šťastný, © S. Saelensminde, M. Hladík, M. Halada, P. Křivánek, T. Bořil

Décalages: Bez země


Nejnovější román

Vázaná | 376 stran

299 Kč

DaviDa LoDge

Poslední láska hostujícího profesora

Žádejte u svého knihkupce nebo se slevou 15 % na www.bookcafe.cz


KDYŽ NEDĚLÁ VRKŮ, JDI MU PO KRKÚÚÚ!

NÁSLEDOVNÍK KMOTRA NOMINOVANÝ NA OSCARA V KINECH OD 3. PROSINCE VSTUPENKY - Pokladna divadla Radka Brzobohatého

ticketpro.cz ®

ticketportal.cz

ticket-art.cz


Detektivní romány, básně, odborné příručky, životopisy...

Woosterovská krev vzkypěla. Okolnosti let minulých se vyvrbily způsobem, že postavily tohoto nekňubu do pozice, kterou byste mohli označit za pozici domácího Mussoliniho: ale když si to odmyslíme a budeme se držet čistě faktů, co je Jeeves vlastně zač? Komorník. Placený sloužící. A člověk na mém místě se prostě nemůže věčně kořit – opravdu kořit? Vím, že to začíná na „k“ – svému komorníkovi. Přijde okamžik, kdy si musí vzpomenout, jak se jeho předkové vyznamenali v bitvě u Kresčaku, a dupnout si. A tento okamžik právě nastal.

P. G. Wodehouse Díky, Jeevesi

Zápisník Jany Klusákové Paseka nabízí další kousek z oblíbené série

P. G. Wodehouse Díky, Jeevesi PASEKA

ISBN 978-80-7185-987-1

PA S E K A

Díky, Jeevesi (Paseka)

Poté co Bertieho neústupnost ve věci nového koníčka, hry na banjo, dovede jeho dosud loajálního sluhu až k rozhodnutí podat výpověď, projeví o Jeevesovy služby baron Chuffnell, Bertieho starý přítel, který je nyní rovněž zamilován do jeho bývalé snoubenky Pauline. Chuffyho finanční situace však není právě růžová, a tak mladík s vyznáním svých citů spíše otálí. Bertiemu nezbývá než podat kamarádovi pomocnou ruku – už jen proto, že dívčin otec, jehož plán odkoupit Chuffyho sídlo se začíná hatit, má hned několik důvodů přinutit dceru, aby se vrátila k někdejšímu nápadníkovi.

P. G. Wodehouse o poněkud potrhlém gentlemanu Bertiem Woosterovi a jeho komorníku Jeevesovi. Román Díky, Jeevesi vychází česky (v překladu Milana Žáčka) poprvé; vždy loajální sluha Jeeves je tentokrát silně vyveden z míry novým koníčkem svého pána, na němž si tento vypěstoval silnou závislost – je jím hra na banjo. Knihu Díky, Jeevesi ve výlohách knihkupectví nepřehlédnete díky obrázku Davida Hitche na přebalu.

Foto: archiv Jany Klusákové a nakladatelství

Hrál jste někdy s krávou? zeptali se Josefa Hlinomaze na jedné besedě. – Hrál jsem s několika krávama, ale promiňte, nebudu je jmenovat, odpověděl Hlinomaz. Ikar vydal vzpomínkovou knihu Michala Herzána a Marie Formáčkové Josef Hlinomaz – Něžný drsňák. A tak ještě slova vynikajícího českého herce a malíře Josefa Hlinomaze, jimiž začíná kapitola O příchodu na svět: „Všichni jsme komedianti v tom nejavantgardnějším kuse, jaký kdy byl napsán. V kuse, který se rovnou hraje, který se improvizuje, který je stejně absurdní jako realistický, stejně avantgardní jako zpátečnický. Ve hře, kterou nikdo neuvidí celou; ve hře, o které si nikdo není jistý, jak skončí.“

Josef Hlinomaz, Něžný drsňák (Ikar)

Zkouška dítětem (Argo)

„Všimla sis někdy, jak se jednotlivé páry dohadují o výhodách a nevýhodách toho, jestli mít děti dřív nebo pozdějc? – zeptal se mě naléhavě. Jeho tvář byla bystrá a živoucí. Byl to ten typ muže, jakého potkáte v metru a přejete si dozvědět se víc, přičemž vaše oči vrhají nekontrolovatelné pohledy k jeho levému prsteníku.“ Jste žena, je vám kolem třiceti a váháte mezi kariérou a dítětem? Nápovědu k vyřešení osudového problému hledejte v románu Emily Giffin Zkouška dítětem.

Hrou náhody hned vedle Zkoušky dítětem leží na mém redakčním stole příručka Stanislava Trči Plánované rodičovství aneb Nejlepší cesta k narození zdravého dítěte – vydala Grada. Dozvíte se, co učinit pro rychlé otěhotnění, i když se to nedaří; jak se chovat a stravovat v době těhotenství a mnoho dalších užitečných rad.

Detektivní romány z BBartu se vyznačují solidní kvalitou – platí to i v případě už třetí detektivky britského spisovatele Grahama Hurleye Krev a med. Také tentokrát je hlavním pátračem detektiv inspektor Faraday – cesta k pachateli zločinu, který zanechal jedinou stopu, vyplavenou mořem (bezhlavé tělo), vede ke skupině imigrantů z bývalé Jugoslávie… Krev a med přeložila Petra Klůfová.

Plánované rodičovství (Grada)

Krev a med (BBart)

Logopedické poradenství (Grada)

Máte doma leváka? Nic se neděje, je to normální, jen byste o tom měli víc vědět, píše zkušená logopedka Alžběta Peutelschmiedová v příručce Logopedické poradenství (vydala Grada) a pokračuje: O levácích je zmínka již v Bibli, levák byl Leonardo da Vinci, Josef Lada a Paul McCartney. Na závěr této kapitoly autorka nabádá: Zásadně levoruké dítě nepřecvičujte!

James Cook se narodil v roce 1728 jako rolnický synek a dotáhl to na jednoho z nejvýznamnějších mořeplavců 18. století. O jeho životě a objevných plavbách toho víme dost, ale holandskou spisovatelku Annu Enquist více zajímaly osudy Cookovy ženy Elizabeth. Vpředla je s přirozeností empatické autorky mezi Návrat domů mezníky Cookova života. (Mladá fronta) Výsledkem je oceňovaný román Návrat domů (překlad Petra Schürová).

143

Básně (Kalina)

Povídky a jiné prózy (Kalina)

Čest a sláva jihočeskému nakladatelství Kalina – v Putimi ho založila Věra Matoušová především proto, aby vydala ve dvou svazcích Dílo Josefa Kostohryze; jsou to jednak Básně, jednak Povídky a jiné prózy. Nevíte, kdo je Josef Kostohryz? Ve škole jste ho nebrali? Nejspíš ho neznali ani vaši učitelé literatury; tento básník, spisovatel, překladatel a intelektuál evropského rozhledu, rodák z jihočeských Křenovic, byl v roce 1951 zatčen a odsouzen na doživotí. Z vězení se dostal koncem roku 1963. Zač tak krutý trest? Jak vyplynulo z o mnoho pozdější úplné rehabilitace, za nic. Tátovy básně Barušce napsal Josef Kostohryz pro svou osmiletou dcerku v tranzitní cele na Pankráci v roce 1955 při přesunu do jáchymovského tábora Rovnost. Tehdy měl za sebou čtyři roky vězení a čekal ho ještě osmiletý pobyt v několika československých lágrech. Když sluníčko vyjde, na tebe vzpomínám. Po ptáčku obláčku pozdrav ti posílám, Tebe a maminku v náruč svou zavírám. A večer na nebi hledám tvou hvězdičku, za tebe modlím se Baruško, miláčku.


p ov í d k a

„Bruncvík nemá meč! Třeba se mu zlomil, únava materi-

álu, co myslíš?“ zeptala se. Ale on neodpověděl, kroužil lžičkou v šálku, hleděl na náčrtek té pitomé postele. Dřív spolu u snídaně mluvili. „Dnes bude pěkně,“ pokusila se přivolat staré dobré časy. „Namočím prádlo, pak zajdu nakoupit. K obědu udělám cmundu, co říkáš?“ Neřekl nic, čmáral si v bloku. „Odpoledne to pověsím na balkón,“ pokračovala v marném monologu. „Do večera to uschne,“ dodala unaveně. Tak unaveně, jako by večer už byl, jako by už měla vyžehleno. Muž zvedl oči k  hodinám, překvapeně hvízdl a vstal. „Co budeš dneska dělat?“ hlesl nepřítomně. Zaťala zuby. „Hlavně neper, bude pršet,“ řekl ještě a odešel do pokoje. Za zavřenými dveřmi se ozval nenáviděný zvuk hoblování. Ale když s tím nápadem přišel, připadalo jí to ohromné. Celý první den pozorovala jeho promyšlené pohyby a  vdechovala vůni rozřezávaného lesa. Později její nadšení opadlo, už si nepřipadala jako účastnice obřadu a  jeho usilovné bušení a pilování ji vyhánělo do ulic. Prodlužovala nákupy, poslouchala banální hovory cizích lidí a dokonce i houkání aut jí znělo sympaticky. Pak ale zavřela domovní dveře a podpůrné zvuky města vystřídal skřípot pily. Když podvakrát přeslechl její zvonění, začala si odemykat sama a hned se ublíženě uchýlila do kuchyně, kde chystala pracný, protože laciný oběd. V jednu ho pravidelně přitáhl reflex hladu, ale potom u stolu poznala, že je mu jedno, co má na talíři, zatímco dřív… Kdy dřív? Vlastně teprve před třemi týdny! Teprve před třemi týdny si přivezl ta prkna. Řidič dodávky mu je pomohl složit v mezaninu, odkud už je vynášel do patra sám, a ona, samodruhá, seděla na schodech a hlídala ten zbytek, ráda, že skončí provizorní noclehování na matračce. Tu noc mu poprvé voněly dlaně lesem a ráno jí ukázal nákres postele. Žasla nad její plánovanou rozložitostí a výškou a připadalo jí to nádherné, taky proto, že po dlouhém období skleslosti nabral další dech. Nebylo to sice řešení jejich situace (víc než novou postel potřebovali nové konto nebo spíš jakoukoli výdělečnou práci), ale jako rekonvalescence se to zdálo být skvělé. Až po několika dnech ji napadlo, že on to nebere jako vitaminovou kúru, že je to pro něj už droga, pohlcující a nepostradatelná. S určitostí to poznala, když začal pracovat i v noci, tajně. Když ho poprvé přistihla, hloubil v prknech ručním vrtákem dírky pro kolíčky. Předtím byla kostra postele sbitá hřeby, myslela, že je to definitivní. Dřevěné kolíčky znamenaly, že to protahuje, že už nejde o to vyrobit, ale vyrábět. „Tak důkladnou postel nebude mít nikdo v celém městě,“ hlesla tehdy. „Nikdo, jen my tři,“ sjel pohledem k jejímu břichu a pak ji doprovodil k matračce. „Spěte, já hned přijdu,“ slíbil, ale nepřišel, další hodinu slyšela tlumené zatloukání kolíčků, měl kladivo obalené hadrem. Jednou to ale dokončit musí. Nejzazší termín je daný, přitiskla si dlaň na břicho. Ale z čeho budem celou tu dobu žít? Vstala od stolu a šla se podívat na zbytek zásob.

Lenka Procházková

Nové dobré časy

144


Hukot deště jí zněl i ve snech, ale ani rachot

Kresba: Luděk Bárta

hromu a policejní sirény pod oknem ji nedokázaly probrat k vědomí

Horní dva regály byly prázdné, v dalším se osaměle choulil Proust, ale toho jí vrátili už minule, a tak se odhodlala k probírce Remarqua. Zvolila přísnou metodu, věřila, že Remarque by to pochopil, a tak na regále zbyli jen Tři kamarádi. Oběti odsouzené k prodeji uložila opatrně, jako zlaté cihly, do tašky. Jestli se do tří dnů nic nestane, přijde na řadu Böll, pak Steinbeck. (Kromě Na východ od ráje, ten patřil mezi železné rezervy uložené v regále při zemi, tam, kam snadno dosáhla i ze své molitanové matračky, když v noci nemohla spát a poslouchala údery kladiva obaleného hadrem.) V  antikvariátu si stoupla do  fronty, položila tašku k  nohám a vyndala z ní horní zlatou cihlu – Noc v Lisabonu. Nejdřív jen otáčela stránky, nakonec ji museli upozornit, že je na řadě. „Tak už Remarque,“ pokývl hlavou nákupčí a začal sepisovat položky. Konečnou cifru dvakrát podtrhl. „Jen osmdesát šest?“ podivila se. Mladík pokrčil rameny. „Beletrie už neletí. Dnes lidi uvažujou prakticky a na tyhle zdržovačky,“ cvrnkl nehtem do hřbetu knihy, „nikdo čas nemá. Jaká Cesta zpátky, prosím vás?“ zakončil rozčileně. Ještě na náměstí přemýšlela o jeho slovech, a tak se zapomněla vyhnout soše uražené Karolíny, jejíž knihy provařila už v zimě. „Tak mi to odpusť,“ řekla jí kajícně teď, ale Karolína podmračeně pozorovala vozovku. „To víš, dnes lidi nemaj v šuplatech diamantový spony pro zlé časy!“ vyhrkla osobní narážku, ale vtom někde blízko kdosi cosi vykřikl. Byl to mužský hlas, zněl rozzlobeně. Nerozuměla slovům, ale podle rytmu odhadla, že opakuje stále dokola jednu větu. Lidé se zastavovali, hledali původce křiku, ke kterému se už přidaly údery kovu o kov. Je to u refýže, uvědomila si, u kolejí. Poplach? Zvedla hlavu k nebi. Bylo stejnoměrně modré bez bílých letadlových čar, a  tak uklidněně vykročila k zastávce. Nástupní ostrůvek byl prázdný, hlouček čumilů stál na  chodníku, takže toho muže, zběsile bušícího tyčí do  koleje, viděla zřetelně. Překvapilo ji, že tak silný hlas může vycházet z tak skrovného těla. „Osmnáctko ke mně!“ volal, vlastně řval ten bělovlasý rozkročený pán. Tyč svíral oběma rukama, z místa kam dopadala, létaly jiskry. „Osmnáctko ke mně!“ Lidé ho fascinovaně pozorovali, nikdo se nesmál, ta scéna směšná nebyla. „Osmnáctko ke mně!“ vykřikl naposled, narovnal se a vykročil vstříc té tramvaji, kterou přivolal. Měl vrásky ve tváři i ve švech kabátu, o tyč se opíral jako o hůl a volnou rukou kynul řidiči. Ale dřív, než tramvaj zastavila, přiřítilo se policejní auto. Tyč cinkla o dlažbu. „Oni ho zase pustěj,“ těšil ji prodavač v  zelinářství, „je magor a má na to papíry. Může si řvát co chce. Tu tyč bych mu měl schovat.“ Když se vrátil do obchodu, všiml si jejích volných šatů. „Vemte si k těm bramborům taky pomeranče,“ zatřepal bednou. „No tak, nebuďte macecha.“ Park byl před polednem pustý, a  tak si sedla na  lavičku před vodní nádrží. Vybrala ze sáčku největší pomeranč, otřela ho a pomocí nehtů začala loupat. Dřeň byla tuhá a suchá, chutnala jak sladké piliny. U betonového okruží bazénku se zastavila

stará žena. Plaše se rozhlédla, pak vyndala z koženkové tašky bandasku a dvě hliníkové trubky. Zručně je zasunula do sebe, na konec připevnila širokou síťku. Druhý pomeranč byl šťavnatější. Stařena mezitím ulovila tři zlaté rybičky, schovala je do bandasky a odešla si vařit oběd. Na  cestičku pleskavě dopadly veliké kapky. Obloha potemněla, slunce zmizelo. Jak to ráno mohl vědět? Když prošla pasáží do  příčné ulice, déšť zestudeněl a  zhoustl. „Proše paněn!“ ozvalo se jí za zády. Otočila hlavu. Byl zarostlý, ale v pěkném šedém obleku, teď už provlhlém deštěm. V  kapesníku na úzké dlani uviděla dva zlaté snubní prsteny. „Proše paněn?“ Omluvně zavrtěla hlavou a on se lehce uklonil, jako odmítnutý tanečník. Než couvl do sucha pasáže, všimla si, že má polobotky nazuté jen tak, přímo na bosé šlapky. Spěchala svažitou ulicí, poryvy deště ji hnaly jako biče. Dveře domu nešly odtrhnout, teprve když se zavěsila na kliku plnou vahou, podařilo se to. S bouchnutím za ní zapadly a nastalo ticho. Ani na schodech nezaslechla obvyklé usilovné zvuky z jejich bytu a než našla v kabelce klíč, otevřel jí už sám. Vtáhl ji do předsíně a přitiskl k sobě. „Kdes byla tak dlouho? Měl jsem strach!“ „Strach?“ žasla. „Jsi mokrá na kůži, honem to svleč, napustím ti vanu. Nesmíš teď onemocnět!“ Vběhl do koupelny, točil kohoutkem, klel. Teplou vodu jim odpojili už před týdnem, ale asi si toho nevšiml. „Tak si lehni, pořádně se zabal, uvařím čaj.“ Než si navlékla flanelovou košili, už ho nesl, a tak rychle vklouzla na matračku a přitáhla si peřinu k bradě. „Kde máš fén?“ sáhl jí na  vlasy. „V  bazaru!“ řekla vesele. Ochutnala čaj a překvapeně zamrkala: „Kdes vzal rum?“ „Koupil. A ještě pár jiných důležitých věcí.“ „Jakých? A  za  co? Někdo nám půjčil peníze?“ „Měl jsem tajnou rezervu, tak už to dopij.“ Podala mu prázdný hrnek a nabídkově odhrnula duchnu. „Ne. Musíš teď spát!“ Přikryl ji a ohlédl se k oknu, na které bušil déšť. „A ty?“ hlesla. „Co budeš dělat?“ „Mám ještě nějakou práci na té posteli.“ „A jo,“ zívla. „Postel. Na tu jsem zapomněla.“ Hukot deště jí zněl i ve snech, ale ani rachot hromu a policejní sirény pod oknem ji nedokázaly probrat k  vědomí. Zdálo se jí, že je v lese, že někdo kácí stromy, slyšela údery sekyry. Pak se sypalo sklo a nad hlavou jí proletěl ledový závan, ale to se hned zlepšilo, když ji pevné paže podebraly, přenesly do bezpečí a omotaly peřinou. Konečně otevřela oči. Hleděla přímo do  modré oblohy, po které kroužily šiky ptáků. Dva rackové seděli na vysokém zábradlí jejich postele, která se kolébala na  vlnách. „Dáš si kávu?“ Muž vedle ní odšrouboval víko termosky. Vytřeštěně si sedla a rozhlédla se po té nekonečné spoustě vody všude kolem. Obzor neexistoval a cesta zpátky byla jen legendou. Spolykala teplou kávu a opláchla hrnek. „V šuplíku na tvé straně je dalekohled. Najdi mi ho, prosím tě,“ požádal ji. (duben 1989)

145


kalendář / itálie

Text Miloslav Hirsch ředitel Českého centra Řím

V labyrintu Věčného města na jejím území pohybuje až 7 milionů osob a fungující infrastruktura jich pojme pouze 1,5 milionu. Kromě metra není v Římě funkční MHD, jízdní řády neexistují, a tak drtivá většina Římanů tráví denně hodiny za volantem do práce a zpět s rizikem, že se jim třeba ani nepodaří zaparkovat. Turistovi, který stráví v Římě zhruba týden, zůstane nezapomenutelný zážitek na celý život, ale Říman musí pořád hledat způsoby, jak v tomto labyrintu čelit stále se zmenšujícímu prostoru na vlastní život. I tak lze najít klidná zákoutí, která turisté jen málo znají, a to dokonce přímo v centru. Například na Aventinu, jednom ze sedmi římských pahorků, je možné spočinout v klidu návštěvou starokřesťanské baziliky Santa Sabina, která neztratila skoro nic ze své původní podoby. Nebo v  přilehlém parku mezi pomerančovníky můžete vzhlížet na panorama Říma a popojdete-li o sto metrů dále, naskytne se vám nejhezčí pohled na kopuli sv. Petra. Stačí se jen sehnout a nahlédnout do klíčové dírky zahrady Řádu maltézských rytířů. A tím to ještě nekončí. Sejdete-li z Aventinu do čtvrti San Saba, narazíte na klenot románské architektury, kostel San Saba s překrásnými freskami. V jeho okolí jsou romantické uličky s typickými trattoriemi, které znají jenom místní, a tak si můžete být jistí, že se tam vaří dobře a ceny nejsou přemrštěné. Přes všechny problémy velkoměsta má Řím ideální polohu. K moři je to půl hodiny a ještě si po cestě můžete prohlédnout antický areál Ostia Antica. V dosahu něco přes hodinu jízdy autem jsou i zimní letoviska, z nichž Campo Imperatore u Gran Sassa uspokojí i náročné lyžaře. České centrum Řím vzniklo teprve v roce 2005, ale rychle si získalo své publikum. Letos na podzim pořádáme v Římě přehlídku českých filmů od 60. let po současnost, konferenci k sametové revoluci, výstavu Jana Saudka a instalaci velkého betlému řezbáře a sochaře Jiřího Netíka v římském Pantheonu v čase adventním a vánočním. A česká kultura expanduje i na celý italský kontinent a ostrovy: příkladem je sicilské Palermo, kde se nám daří realizovat řadu zajímavých projektů. www.czechcentres.cz/rome

Kdy a kam v Římě Literatura Prezentace povídky Spisovatel Jiří Kratochvíl představí svou povídku napsanou exkluzivně do sborníku s názvem „1989“ v rámci knižního veletrhu v Římě. 5.–6. 12., www.czechcentres.cz/rome

Umělecký dokument České mechanické betlémy V produkci Českého centra Řím vznikl krátkometrážní snímek režiséra Petra Kaňky a kameramana Jana Malíře. Inspirací pro jeho natočení byl obrovský zájem o tento druh lidového umění v Itálii. Spolu s autentickou hudbou Adama Michny z Otradovic a koledami z Podkrkonoší vrací Vánocům jejich duchovní charakter. Vyšlo i na DVD. www.filmbethlehem.cz

Výstava betlémů Klanění pastýřů

Koncert

Jedinečným zážitkem bude instalace vícerozměrného betlému řezbáře a sochaře Jiřího Netíka v římském Pantheonu. Zahájení proběhne 29. listopadu. wwww.czechcentres.cz/rome

Do Říma míří se svou show kapela Deep Purple – legenda britského rocku. aréna palalottomatica,

Filmová projekce Síla lidskosti

Deep Purple

12. 12., www.forumnet.it

146

Dokument o siru Nicolasi Wintonovi se bude promítat v Českém centru Řím s italským dabingem při příležitosti jeho stých narozenin. 1. 12., www.czechcentres.cz/rome

Foto: Michael Fišer, Jan Kratochvíl, Jiří Netík, Andrea Krejdlová Foto: archiv, Karel Cudlín, archiv

Současná italská metropole má 3 miliony obyvatel, přes den se


Hledáte optimální vůz do vašeho vozového parku? Už nemusíte! Hyundai i30cw má vše na čem opravdu záleží! www.hyundai.cz

Kombinovaná spotřeba 5,3–8,1 l/100 km, emise CO 2 125–193 g/km.



Sanquis professional 71