Sanquis 88 LAIK by SANQUIS

číslo 88 / duben 2011 / cena 79 kč

zdravý život je umění

Umění • Nepřetržitá meditace Adrieny Šimotové • Norman Foster a meze architektury • Emoce Heleny Zdraví • Vše o lidském

srdci

Dvořákové

Postel vašich snů Postel vašich Postel vašich snů snů

Pouze přírodní materiály Pouze přírodní materiály

Přáli Přáli byste byste si si zažít zažít ten ten nejlepší nejlepší možný možný spánek? spánek? Potom Potom vyzkoušejte vyzkoušejte noc noc v v přirozeném přirozeném přírodním přírodním prostředí, prostředí, Přáli bystevašeho si zažítdomova. ten nejlepší možnývěříme, spánek?žePotom vyzkoušejtespánek noc v přirozeném přírodním prostředí, v pohodlí V Hästens nejkomfortnější musí přicházet přirozeně. v pohodlí vašeho domova. V Hästens věříme, že nejkomfortnější spánek musí přicházet přirozeně. v pohodlí vašeho domova. V Hästens věříme, že výhradně nejkomfortnější spánek musí přicházet přirozeně. To To je je důvod, důvod, proč proč v v našich našich postelích postelích používáme používáme výhradně materiály. materiály. To je důvod, proč v našich postelích používáme výhradně materiály. HÄSTENS CONCEPT STORE HÄSTENS CONCEPT STORE Vinohradská CONCEPT 1420/33 HÄSTENS STORE Vinohradská 1420/33 12000 Praha 2 Vinohradská 12000 Praha 21420/33 Tel: +420 42 92 12000 Praha222 2 25 Tel: +420 222 25 42 92 Fax: +420 222 25 42 Tel: +420 222 222 25 25 42 42 63 92 Fax: +420 63 www.postele-hastens.cz Fax: +420 222 25 42 63 www.postele-hastens.cz www.postele-hastens.cz

HÄSTENS SHOP IN SHOP BRNO HÄSTENS SHOP IN SHOP BRNO SYKORA HOME HÄSTENS SHOP IN SHOP BRNO SYKORA HOME Hněvkovského 67 SYKORA HOME Hněvkovského 67 617 00 Brno Hněvkovského 617 00 Brno 67 Tel: +420 543 420 578. 724 760 305 617 Brno Tel: 00 +420 543 420 578. 724 760 305 www.postele-hastens.cz Tel: +420 543 420 578. 724 760 305 www.postele-hastens.cz www.postele-hastens.cz

Zastavte Zastavte se se v v jednom jednom zz našich našich showroomů showroomů Zastavte se v jednom z našich showroomů modelů Hästens na týden domů! aa domluvte domluvte si si zapůjčení zapůjčení jednoho jednoho zz nových nových modelů Hästens na týden domů! a domluvte si zapůjčení jednoho z nových modelů Hästens na týden domů!

v tomto č ísle

Na titulní straně: Tvář, 1986, (detail), reliéfní objekt, papír, 45 x 50 cm, Muzeum umění Olomouc. Jde o dílo Adrieny Šimotové, jejíž práce provázejí toto číslo Sanquisu.

umění

14 Adriena Šimotová: Od malby ke kresbě. Patří k nemnohým osob-

nostem, které se začaly prosazovat už v raném období, ale jejich nejsilnější čas přišel až ve zralém věku. Portrét umělkyně sestavil Jiří Machalický. 22 Nestydím se za velké emoce. Helena Dvořáková nastudovala roli Ysé v autobiografickém dramatu Paula Claudela Polední úděl. 26 Posunutá realita. Katarina Brunclíková chtěla být malířkou, ale se štětcem jí to prý moc nešlo. V šestnácti letech pro sebe objevila fotografii. 28 Knížky nekončí! Martin Reiner, brněnský básník, prozaik a nakladatel se vlivu elektronických čteček na tištěnou literaturu neobává. 34 Rudolf Kundera: 100 let. Vzpomínka na českého malíře v Marseille.

poznání

38 Černobyl 2011. Jak jaderná katastrofa, od níž uplynulo právě čtvrt století, ovlivnila rostliny a zvířata žijící dnes v okolí reaktoru? 42 Einsteinův rok v Praze. Když věhlasný vědec navštívil naši metropoli. 44 Zač je Goethemu Loket. „Nemáme žádné dluhy a vedle turistického potenciálu vlastníme též velké majetky,“ raduje se loketský starosta. 50 Na vlnách Slunce. Kolem Země obíhá sonda s velmi zajímavým pohonem. Tlačí ji sluneční záření dopadající na velkou tenkou plachtu. 54 Poselství kříže. Ukřižování Ježíše – moment, jenž změnil řád světa.

Tvorba Adrieny Šimotové dosáhla řady ocenění jak u nás, tak v zahraničí. Právě vystavuje v Museu Kampa a v Galerii Rudolfinum. (s. 14)

Foto: shora Hana Hamplová, archiv Adrieny Šimotové, Günter Bartoš, ilustrace: Luděk Bárta

zdraví

62 „Každý má právo si vybrat, komu svěří své srdce. Rozhodně bych nikdy neudělal to, že bych slíbil, že budu toho člověka operovat, a pak bych to nechal udělat kolegu,“ říká prof. MUDr. Jan Pirk, DrSc. 66 Ze zahraničních serverů. Novinky a zajímavosti z výzkumných laboratoří a prestižních klinik po celém světě vybírá Eva Bobůrková. 68 Mechanická srdeční podpora v současnosti představuje nejvýznamnější přístup k nemocným s terminálním srdečním selháním. 71 Transplantace srdce. Program srdečních transplantací byl u nás zahájen v roce 1984 v Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze. Od té doby tu provedli už více než 800 srdečních transplantací. styl Goethe kdysi ocenil město Loket a jeho okolí jako nepopsatelně krásné. Jedinečný genius loci stále oslovuje turisty. (s. 44)

80 Architekt, který posouvá hranice, to je Norman Foster. Jeho realizace jsou energeticky efektivní a přitom esteticky atraktivní. 86 Procházky a sport v přírodě. Golf, brusle, kola, pěší túry... 89 Umění na hedvábí. Družstvo Zádruha vzniklo v roce 1900, jeho logo vytvořil Mikoláš Aleš. Originální hedvábné šátky tu vyrábějí dodnes. 96 Oblečení, které neškodí. Při jarních nákupech mysleme na přírodu.

Přinášíme ukázky z básnické tvorby Martina Reinera. (s. 33)

kalendář

100 Galerie, film, koncerty, divadlo... Také v dubnu zveme za kulturou! 101 Maria Maria 1511/2011. Dva různé umělecké pohledy na totéž. 109 Zápisník Jany Klusákové. Divadelní hry, romány, cestopisy... Co je

nového v českých nakladatelstvích a na pultech knihkupectví? 114 Duben v Bukurešti. Pozvánka Reného Kubáška z českého centra.

Jak se mění obor kardiochirurgie? (s. 62)

Špa n ě l s k á 10 ? ěním

2011 / cena 79 kč

za um

číslo 87 / březen

am 11: K

Kam v březnu?

zdravý život je

Do lázní!

umění

zdr avý

život

je um

ění

Umění • Výtvarník roku

chvíl Krato tonín da • An av

Josef BOLF

Uměn

pr a jeho se točí • Jak rum

Fimfá

lizace

• Civi

podle

a Kamil

• Srdce Petra •

Lhotá ění

erní um ora • Mod tná H a Ku ví óza, Zdra boreli eská omylů ym L • plný příběh

Nikla na prodej! Světové galerie on-line

Zdraví • Umělé

oplodnění dnes, zítra, za 10 let...

•

Víte, co jíte?

Vydavatel Audabiac, o. s. Adresa Španělská 10, 120 00 Praha 2 DIČ CZ26524163

icína • Med století v 21.

Napsali jste nám

Šéfredaktorka Irena Jirků / jirku@sanquis.cz

Jsem obdivovatelkou Sanquisu jako vynikajícího časopisu, velmi

kultivovaného a zrovna tak vynikajícího, díky za něj! Se srdečnými pozdravy a přáním dalších let tak úspěšného časopisu MUDr. Marcela Bradáčová, Brno

Editorka, zástupkyně šéfredaktorky Eva Pivodová / pivodova@sanquis.cz Produkční Markéta Cempírková / produkce@sanquis.cz Redaktoři Jana Nekolová / nekolova@sanquis.cz Günter Bartoš / bartos@sanquis.cz Jazyková lektorka Marcela Píchová Odborná produkční Hana Novotná Artdirector Luděk Bárta Grafička Lenka Klimtová / klimtova@sanquis.cz Fotograf Ondřej Petrlík Webové stránky www.sanquis.cz Filip a Blanka Peškovi / info@address.cz Stálí spolupracovníci Jan Andreska, Eva Bobůrková, Kristýna Čillíková, Boris Dočekal, Martin Frouz, Jan Gregor, Tereza Herz, Miloslav Hirsch (Řím), František Houdek, Vladimír Hulec, Josef Chuchma, Jarmila Jelínková, Cecílie Jílková, Klára Klempířová, Jana Klusáková, Jiří Kocourek, Libuše Koubská, Stanislav Mihulka, Josef Mlejnek, Milan Nakonečný, Milan Odehnal, Karel Pacner, Michael W. Pospíšil, Jitka de Préval (Paříž), Lenka Procházková, Maria Procházková, Bela Schenková, Petr Sobotka, Zuzana Sobotková, Ondřej Šefců, Petr Šolar, Marek Tomin (Londýn), Josef Tuček, Ivana Vajnerová, Jana Vlková, Zdeněk Zahradník, Hana Zallmannová Odborná rada EDICE PROFESIONÁL prof. MUDr. Michal Anděl, CSc., prof. MUDr. Vladimír Beneš, DrSc., prof. MUDr. Pavel Gregor, DrSc., prof. MUDr. Jiří Mazánek, DrSc., prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc., prof. MUDr. Jan Pirk, DrSc., prof. MUDr. Richard Rokyta, DrSc., prof. MUDr. Antonín Sosna, DrSc., doc. MUDr. Bohuslav Svoboda, CSc.

Před časem jsem Vám děkovala za Váš časopis. Dnes jsem byla nadšená

opět. Viděla jsem, co vyprodukovaly děti a Vaše redakce – Junior číslo 1. Mimochodem, úžasný to nápad!!! Protože pracuji ve škole, vyučuji děti na 1. stupni ZŠ, chtěla bych jim přiblížit Vaši nabídku a zapojit je do tvorby dalšího čísla. Myslím si, že děti jsou úžasné bytosti, do kterých můžete hodně vložit a ony vám to s láskou vracejí, a pokud cítí od Vás zájem a lásku, jde jim vše ve škole mnohem lépe. Ráda bych těm mým druháčkům, popřípadě i ostatním, starším dětem, které budou chtít, pomohla. Napište mi, prosím, jakým způsobem mám postupovat, co budete potřebovat, jak se přihlásit a zapojit. Mějte se moc hezky, Renata Hubáčová, Znojmo

Inzerce Kateřina Čásenská, ředitelka, tel. 221 180 190 / casenska@sanquis.cz Veronika Měchurová, tel. 221 180 191 / mechurova@sanquis.cz Předplatné tel. 221 180 229, 221 180 194 / predplatne@sanquis.cz / www.sanquis.cz

Jsem nadšená možností vytvořit dětskou redakci, pro děti je to úžasná motivace. Určitě Vás budeme zásobovat obrázky mého syna Lukáše, který je někdy doslova chrlí. S přátelským pozdravem Lucie Ernestová, Praha

Adresa redakce Španělská 10, 120 00 Praha 2, tel. 221 180 194, fax 221 180 280 Tisk ART living, s.r.o., Praha Distribuce ADLEX, spol. s r.o., PNS a. s., Kosmas s. r. o.

Mluvili jsme spolu po telefonu o zájmu našeho syna podílet se na Vašich

aktivitách souvisejících s dětskou redakcí. Jmenuje se Krýša, chodí do 4. třídy a letos v květnu mu bude 10 let. Mnoho let navštěvuje v KC Zahrada na Praze 4 výtvarné kurzy vedené paní Ilonou Němcovou. Výstavu PLAY jsme si také nenechali ujít. Je veliký čtenář a často maluje. Má rád i PC hry, a tak často maluje postavy z her anebo jeho vlastní postavy, se kterými vytváří vlastní příběhy nebo přímo hry, a Vaše nabídka jej zaujala. Marian Bularga, Praha

vážení čtenáři, Vaše početné dopisy a pozitivní reakce zvláště na první číslo

Za obsah inzerce ručí zadavatel. Za původnost a obsahovou správnost ručí autoři. Právní režim autorských děl nabídnutých redakci se řídí zejména autorským zákonem č. 121/2000 Sb. a dalšími českými právními normami. Přijetím díla k uveřejnění nabývá vydavatel práva k šíření přijatého díla časopiseckou formou včetně možnosti zveřejnění na www stránkách časopisu, vydání na CD-ROM nebo jiným způsobem v elektronické podobě. Všechna práva k uveřejněným dílům jsou vyhrazena. Autorské právo časopisu a navazujícím elektronickým publikacím vykonává vydavatel. Registrace SANQUIS – MK ČR E 8319 Registrace SANQUIS – EDICE PROFESIONÁL – MK ČR E 18887 ISSN 1212-6535

EDICE JUNIOR mě velmi těší. Těm, kdo mají zájem s námi spolupracovat (a především jejich dětem), se v dohledné době ozveme. Bližší informace najdete také na www.sanquis.cz a na straně č. 6 v tomto časopise. Zdraví Irena Jirků

Cena za předplatné (10 výtisků vč. 2 dvojčísel) 690 Kč Cena výtisku 79 Kč

Foto: Martin Frouz, Günter Bartoš, Jana Rabenhauptová, Dreamstime

číslo

86 / ún

1 / cen or 201

a 79 kč

a 20 Evrop

Classic servis Opel. Profesionální servisní program pro dokonalou péči i o starší vozy.

Čím starší Opel, tím levnější opravy! Naše nabídka: Stáří vozu podle VIN čísla 4 roky 5–6 let 7 a více let

www.opel.cz

Sleva při opravě z prodejní ceny náhradních dílů Opel 10 % 20 % 30 %

Sleva na práci v autorizovaných servisech Opel 5% 10 % 15 %

Špa n ě l s k á 1 0

SanQUIS – edICe JunIor

Nápad vydat časopis s dětmi a pro děti se setkal

s pozitivní odezvou nejen na výstavě PLAY, kde jsme na konci února „křtili“ první číslo, ale i v širším okruhu, řekněme, spřízněných duší. Dostáváme dopisy od dětí, jejich rodičů i učitelů, kteří chtějí spolupracovat. Podrobnější informace o Ateliéru Sanquis, EDICI JUNIOR a všech souvisejících akcích, které připravujeme, najdete na stránkách www.sanquis.cz/atelier. Pište na redakční adresu nebo na jirku@sanquis.cz, volejte na 221 180 195. Těšíme se!

Nad první číslem se radovali malí i velcí

Dvoustrana ze Sanquisu – EDiCE JUNiOR

Návrh titulní stránky od Davida vavrušky (13 let)

Obrázek vojty Šuplera (5 let)

Navštivte náš tvořivý ateliér na www.sanquis.cz/atelier! ,,Tajemné orchideje a život kolem nich“ – to je název unikátní hmatové výstavy, která se konala v druhé polovině března v Botanické zahradě Troja. Pořadatalé přizvali ke spolupráci také kreativní projekt Barvy slov, určený pro integraci nevidomých do společného uměleckého díla: nevidomí i vidící návštěvníci se proměnili v tvůrce, kteří se inspirovali květy orchidejí a zapoji se do vytváření originální Loukamosaic, největší společné mozaikové louky. Všechny vzniklé mozaiky budou teď po celý duben vystaveny v Konírně Trojského zámku. další informace na www.femancipation.com

Soutěž BERG První dva čtenáři, kteří pošlou správnou odpověď a své kontaktní údaje na e-mail pivodova@sanquis.cz, získají abonentní vstupenku pro dva na koncerty Orchestru BERG v rámci cyklu BERGin2011. SOUTĚŽNÍ OTÁZKA: Orchestr Berg založil dirigent Peter Vrábel

v roce 1991 v roce 1995 v roce 2001

V dubnu nás potkáte...

... mimo jiné v Galerii módy Heleny Fejkové, která se přestěhovala z pražského paláce Lucerna na novou adresu: do elegantního butiku v Martinské ulici číslo 4.

www.helenafejkova.cz

Foto: archiv redakce a Heleny Fejkové

Orchideje, barvy, mozaiky

FOLLOW YOUR CONVICTIONS ”FREE ACCESS TO ALL HUMAN KNOWLEDGE. SOME CALLED IT IMPOSSIBLE, I CALLED IT WIKIPEDIA.” Jimmy Wales, Founder of Wikipedia

V roce 2003 následoval Jimmy Wales vlastní přesvědčení. Založil Wikipedii a zdarma otevřel cestu k vědění pro celý svět. Maurice Lacroix, stejně tak jako Jimmy Wales, jdou za svým cílem a vytváří jedinečné strojky a mnohokrát oceněné hodinky dle vlastní filozofie a přesvědčení. Více informací na www.MauriceLacroix.com

Masterpiece Squelette

Výhradní zastoupení: NEST, spol. s r.o. Informace o modelech a prodejních místech: www.svycarskehodinky.cz

klub sanquis

www.sanquis.cz/klub

Klub SANQUIS I v dubnu vám přinášíme zajímavé výhody a slevy! Když kartu SANQUIS předložíte v institucích či obchodech, s nimiž spolupracujeme a jejichž adresy najdete na této stránce a také na www.sanquis.cz/klub, máte zaručenu řadu slev a dalších výhod. Při nákupech přes internet stačí uvést heslo SANQUIS a číslo vaší karty. Za body získané na kartu vám pošleme odměnu, pravidla najdete na našem webu. Do klubu Sanquis přibyl v dubnu tento nový partner: Nakladatelství trnka: sleva 35 % na veškeré zboží zakoupené přes www.studio-trnka.cz. Osobní odběr možný po předchozí telefonické dohodě na adrese V Podbabě 18, Praha 6, 603 535 135. Galerie a výstavní síně Dům umění města Brna: sleva 50 % na vstup pro dospělého. Více na www.dum-umeni.cz. Moravská galerie v Brně: sleva 50 % na vstupném po předložení karty Sanquis. Více o aktuálních výstavách na www.moravska-galerie.cz. Galerie kritiků, Praha 1: volné vstupné a sleva 20 % na všechny publikace vydané Galerií kritiků, www.galeriekritiku.cz, Facebook – Galerie kritiků. Topičův Salon, Praha 1: sleva 50 % na vstup do výstavní síně. Galerie výtvarného umění v Ostravě: sleva 30 % na publikace a 3x do roka vstup zdarma. Národní galerie v Praze: sleva 30 % pro vstup na výstavu Karla Škréty (do 10. 4. 2011), www.ngprague.cz. Galerie Havelka, Praha 1: sleva 30 % na katalog k aktuální výstavě, www.galeriehavelka.cz. Muzeum Montanelli, Praha 1: sleva 20 % na vstup – více na www.muzeummontanelli.com. Uměleckoprůmyslové museum v Praze: sleva 20 % na publikace vydávané UPM, www.upm.cz. Museum Kampa, Praha 1: 2x za rok volný vstup pro 2 osoby (majitel karty + doprovod) a sleva 15 % na katalogy. www.museumkampa.cz S Galerie, Praha 6: sleva 10 % z prodejní ceny autorských šperků a grafiky. Kontakty: tel.: 605 149 838, www.sgalerie.cz.

knihy, DIVADLo, hudba... WALD Press, s. r. o.: sleva 30 % na veškerou produkci – knihy, CD, DVD. Objednávky prostřednictvím e-mailu na produkce@sanquis.cz nebo na tel. 221 180 229. Nakladatelství Listen: sleva 30 % na knížky (při objednání nejméně tří publikací). Objednávky na e-mailu listen.docekal@tiscali.cz nebo telefonicky na čísle 777 620 143. Nakladatelství Práh s. r. o.: sleva 30 % na knihy objednané přes internet na www.prah.cz nebo e-mailem na prah@prah.cz. Nakladatelství TITANIC, spol. s r. o.: sleva 30 % na všechny knihy. Objednávky: www.titanic.n.cz, titanic.n@gmail.com, tel.: 257 211 257. Musica Florea: sleva 30 % na všechny koncerty v sezoně 2010/2011. Objednávky: vstupenky@musicaflorea.cz, tel. 603 832 501. Nakladatelství Mladá fronta a. s.: sleva 20 % na knižní produkci objednanou přes www.bookcafe.cz nebo prodej@mf.cz, tel. 225 347 313. Nakladatelství Slovart, s. r. o.: sleva 20 % na knihy v českém jazyce zakoupené přes internet na www.slovart.cz. Pražská komorní filharmonie: sleva 20 % na všechny koncerty do konce sezony, www.pkf.cz. Nakladatelství Meander: sleva 20 % na knihy objednané přes internet na www.meander.cz. Tel.: 773 902 100. Nakladatelství LIBRI, spol. s r. o.: sleva 20 % na knihy objednané přes www.libri.cz. Labyrint, nakladatelství a kulturní revue: sleva 20 % na publikace objednané přes internet na www.labyrint.net/labshop. Nakladatelství Galén: sleva 20 % z prodejní ceny veškeré produkce objednané přes webové stránky www.galen.cz. Nakladatelství HOST: sleva 20 % na veškerou knižní produkci při objednání přes internet na www.hostbrno.cz. Nakladatelství Brio: sleva 20 % na všechny knihy nakladatelství objednané přes internetové stránky www.briopublishing.cz. Orchestr Berg: sleva 20 % na vstupenky na koncerty abonentní sezony BERGin2011 (slevy nelze kombinovat). www.berg.cz Nakladatelství GRADA Publishing, a. s.: sleva 15 % na knižní produkci. Objednávky přes www.grada.cz, obchod@grada.cz. Nakladatelství FORTUNA: sleva 15 % na nákup knih Nástin dějin evropského umění (1. a 2. díl) v Centru učebnic, Ostrovní 30, Praha 1. Divadlo v Dlouhé, Praha 1: sleva 60 Kč z ceny jedné vstupenky na představení ve velkém sále (mimo dětská představení). Divadlo pod Palmovkou, Praha 8: sleva 20 % na všechna představení z repertoáru. Rezervace: 283 011 127, www.divadlopodpalmovkou.cz. Nakladatelství Academia: sleva 10 % na nákup v knihkupectvích Academia v Praze a v Brně a sleva 25 % na knihu Zdeňka Ježka Ve znamení neštovic. www.academia.cz

Ostatní Terapea, P raha: sleva 25 % na rytmickou masáž, www.terapea.cz, 775 584 485. Módní ordinace: sleva 25 % na odborné pora denství známé stylistky Kláry Klempířové, www.modniordinace.cz, info@modniordinace.cz. Kr studio & nehtová pohotovost, Praha: sleva 21 % na veškeré služby: www.krstudio.cz, info@krstudio.cz, tel.: 241 431 513. Distylelab: sleva 20 % na luxusní dámskou konfekci s kožešinou Goddess. www.distylelab.cz Kadeřnický salon La Vida: sleva 20 % na dámské kadeřnické služby. Objednávky: 222 233 297, 724 005 520, lavida@lavida.cz. Veva.cz: sleva 20 % na semináře. Objednávky: veva@veva.cz, 271 752 098, www.veva.cz. Lavera: sleva 20 % na značky alva, BEMA bio, HennaPlus, lavera, LAVERÉ, nature friends, PURITY VISION, Tautropfen, Florascent, Starglide, AlmaWin, Klar, Sonett, ImmiFlex a Sanatur. www.organictime.cz, objednavky@organictime.cz Studio Visage, Jafra Cosmetics, Praha: sleva 20 % na kosmetickou péči a vybrané sady kosmetiky. Tel.: 604 605 350, www.jafracosmetics.cz. Trigger Divers PADI 5 Star IDC Center, Praha: sleva 20 % na potápěčskou masku a další vybavení, sleva 10 % na kterýkoli kurz potápění. Kontakty: 233 351 711, www.trigger.cz. Alia Optic, Praha 1: sleva 15 % na brýle, měření zraku, aplikaci kontaktních čoček. www.aliaoptic.cz, optika@aliaoptic.cz, tel.: 731 417 173 InteriorStudio, Praha: sleva 10 % na kuchyňský a obývací nábytek. Tel.: 224 913 187, 224 912 562, info@interiorstudio.cz, www.interiorstudio.cz. Parkhotel Průhonice: sleva 10 % na hotelové služby. Kontakty: www.parkhotel-pruhonice.cz, info@parkhotel-pruhonice.cz, 267 750 405. Kitl s.r.o., Jablonec nad Nisou: sleva 10 % v e-shopu a sleva 20 % při nákupu zboží v prodejně Pasířská 60, Jablonec n. N., www.kitl.cz. AMWA: sleva 10 % na biotextil barvený bylinami (kromě položek již v akci). www.amwa.cz Merten Dental: sleva 10 % na veškeré zboží objednané přes www.merten-dental.cz. Galerie módy Heleny Fejkové: sleva 10 % na oděvní tvorbu Heleny Fejkové v kategorii vycházka, byznys, společnost i svatba, Palác Lucerna, Praha / www.helenafejkova.cz. Klub Měsíček, přirozená podpora zdraví: sleva 10 % na služby a zboží v kamenném i internetovém obchodě www.klubmesicek.cz. Kontakt info@klubmesicek.cz, tel. 603 303 146. Cestovní kancelář Juklík, spol. s r. o.: sleva 10 % na služby, www.ckjuklik.cz, tel.: 777 719 966. Architektonický ateliér Art Interier, Praha 8: sleva 10 % z ceny projektu. Ateliér nabízí designové návrhy a kreativní řešení. atelier.sedlackova@ email.cz, 603 718 586, www.art-interier.cz China Tours, spol. s r. o., specialista na poznávací cesty do Číny a Asie: sleva 7 % z ceny zájezdu. Více na www.chinatours.cz, tel. 222 958 203-4, 731 440 070.

Milan_New York_London_Berlin_Shanghai_Rome

Fleur collection Fleur collection

Výhradní dovozce: L.G.R., s. r. o.. Telefon 776 040 268, 777 255 661, Prodejny Morellato – Palác Flóra, Vinohradská 149, Praha 3, OC Arkády Pankrác, Na Pankráci 86, nová prodejní místa v Praze v OC Palladium a v OC Chodov

w ww.s a n q u i s . cz

Evropská města kultury Soutěžte s námi v dalším kvízu! Ti z vás, kteří vyberou správnou odpověď na všech 11 otázek včetně té speciální (na stránce vpravo) postupují do slosování o zajímavou cenu a získávají také 2 body na kartu Sanquis. Body můžete vyměnit za zajímavé prémie!

Prestižní označení Evropské město kultury získávají každý rok dvě města na popud Rady ministrů Evropské unie každé dva roky jedno město na popud Evropské komise každý rok jedno město na popud Evropského parlamentu Český duel o titul Evropské město kultury pro rok 2015 prohrála Plzeň Ostrava Praha Kultura se dá obecně dělit na kulturu horní a dolní na kulturu vysokou a nízkou na kulturu horní, střední a spodní Stal se známým díky své antropologické definici kultury jako ,,konfigurace naučeného chování a jeho produktů sdílených členy určité společnosti“, jež se stala základem oboru kulturní antropologie. Jmenoval se Edward Burnett Tylor Wilhelm Schmidt James George Frazer Prvním Evropským městem kultury vůbec byl/y Atény v roce 1985

Dublin v roce 1991 Graz v roce 2003 Do programu projektu Praha – Evropské město kultury 2000 spadala mimo jiné akce vystoupení klavíristy Yefima Bronfmana s programem složeným z Mozartových symfonií výstava s názvem Praga Mystica v podzemí Václavského náměstí cyklus dokumentárních filmů s názvem Praha mizerná Kultura, evropský program pro období 2007–2013, má rozpočet ve výši celkem 400 milionů eur 700 milionů eur 257 milionů eur Mezi dlouhodobé priority českého ministerstva kultury pro další působení České republiky v Evropské unii nepatří ochrana a uchování kulturního dědictví rozvoj nadnárodních kulturních center ekonomika kultury ve vazbě na Lisabonský proces Časový interval mezi počátkem výběrového řízení a samotným vyhlášením daného místa Evropským městem kultury činí 6 let 4 roky 60 měsíců

Hrajeme o víkend v Linci Jeden vylosovaný výherce získá „přírodní víkend“ v Linci pro 2 osoby. Odměna zahrnuje 3 noclehy (pátek až pondělí) s polopenzí ve tří- nebo čtyřhvězdičkovém hotelu a také kartu Linz-Naturcard, která poskytuje volné vstupy do botanické zahrady a dalších zajímavých míst, s třídenní platností.

Speciální otázka: Ve kterém roce byl Linec vyhlášen Evropským městem kultury?

1989

1999

2009

Soutěžní formulář, popis ceny a znění podmínek soutěže najdete na

www.sanquis.cz/ soutez

Soutěžit můžete až do 20. 4. 2011 Vyplněný formulář buď zašlete na adresu redakce, nebo odpovídejte v soutěžním formuláři přímo na našich webových stránkách. Jméno vylosovaného výherce a správné odpovědi zveřejníme 26. 4. 2011 na www.sanquis.cz.

Přihlašuji se do soutěže: Jméno: ............................................... Adresa: ..............................................

Vyhodnocení soutěže z č. 86 Účast v soutěži na téma Krása ženy v literatuře byla hojná a ti, kdo měli všechny odpovědi správně, dostávají 2 body na klubovou kartu. Výpravnou publikaci Probuďte svou krásu získávají: I. Plechatá, J. Šindelková, J. Štukhejlová, V. Kmínková, D. Tučková, M. Novák, Z. Kápička, V. Bicanová, J. Štěpničková, K. Čampulová, J. Křenová, L. Pazderková, L. Popelková, A. Formánková, Š. Kučerová, A. Novotná, D. Víšková, I. Svobodná, V. Malá, M. Hubáčková. Gratulujeme!

........................................................... E-mail: ............................................... Číslo klubové karty Sanquis: .............

Připravila Eva Pivodová, foto: archiv redakce

Projekt Evropské město kultury inicioval/a islandský ministr kultury francouzský ministr kultury řecká ministryně kultury

Linec – metropole kultury a zelená oáza

Informace a rezervace Tourist Information Linz, Hauptplatz 1, 4020 Linec, Rakousko, Tel.: +43 732 7070-2009, e-mail: tourist.info@linz.at

www.linz.at/tourismus www.linz-tourismus.info

edi to ri a l

Text Irena Jirků šéfredaktorka

Pocta paní Adrieně Šimotové dařilo. Paní Šimotová je velmi nemocná. Nicméně je mi velkou ctí, že nám alespoň poskytla reprodukce svých děl, a tak se s ní prostřednictvím Sanquisu můžete také setkat. Je až k neuvěření, že Adriena Šimotová, umělkyně, jejíž díla dnes vlastní prestižní galerie na celém světě, nemohla více než dvacet let ve své rodné zemi vystavovat. Jako by to nestačilo, v těch zlých normalizačních dobách ztratila osudového přítele a manžela Jiřího Johna, pak dokonce syna. Na jednu lidskou bytost těžký úděl. Adriena Šimotová ho unesla. Nepřestala malovat, rýt do karbonových papírů, stříhat... A stále, přes všechna současná zdravotní omezení, kreslí, tvoří. „Nechtěla to někdy vzdát? Je přece po předcích francouzsko-švýcarského původu, mohla z téhle země odejít. A její práce mohla mnohem rychleji dojít uznání, ne?“ Moje otázka zůstala viset v prostoru. Pavel Brunclík, spolupracovník paní Šimotové, který se mnou právě vybíral reprodukce pro časopis, pouze zvedl obočí: „Emigrovat? To nevím. Ale jsem si jist, že kdyby odtud odešla, takové dílo by nevzniklo. Jen se podívejte!“ Ano, běžte se podívat. Až dočtete toto číslo, doporučuji vydat se na dvě pražské výstavy, které k 85. narozeninám významné české výtvarnice pořádají Museum Kampa a Galerie Rudolfinum. Třeba se tam potkáme.

Na protější straně: Adriena Šimotová: z cyklu Dotek barvou – Nanebevzetí, 1992–93, pastel, čínský papír, čtyři díly, jeden díl 97 x 180 cm, Muzeum umění Olomouc

Foto vlevo: Tomáš Beran, foto vpravo: archiv Adrieny Šimotové

Navštívit Adrienu Šimotovou v jejím ateliéru se nám nepo-

v ý stava m ě s í c e

Text Jiří Machalický

Dvě expozice, jediný projekt. Dílo významné

Její tvorba se stala zvláštní nepřetržitou meditací, v níž obsah souzní s formou... 14

Foto: Hana Hamplová – z archivu Adrieny Šimotové

umělkyně je vystaveno v Rudolfinu i v Museu Kampa.

adriena Šimotová: Od malby ke kresbě

Adriena Šimotová: První hlasy, 1998, grafit, pigment, sklo, 25 dílů, jeden díl 30 x 30 cm. Pohled do ateliéru na rozpracované dílo, Galerie Benedikta Rejta v Lounech.

v ý stava m ě s í ce

V šedesátých letech na sebe upozornila hlavně malbou a také pozoruhodnou grafikou (té se ostatně s určitými přerušeními věnovala celý život). Ale teprve v průběhu sedmdesátých let, tedy v době, kdy prožila osobní tragédii a kdy za normalizace navíc celkem pochopitelně patřila k těm, kteří nemohli vystavovat, se její projev začal přes všechny překážky rozvíjet s plnou důrazností. Tvář, figura...

V roce 1962 se stala jednou ze zakládajících členek dnes již slavné a vlivné skupiny UB 12 (sdružující malíře, sochaře, grafiky i teoretiky), která přinesla českému umění osobnosti rozdílných uměleckých názorů a jejímž základem se stala tolerance k ostatním. Poměrně brzy bylo zřetelně vidět, že se stane jednou z nejdůležitějších představitelek generace nastupující na počátku šedesátých let. Po celý život ji inspiruje hlavně lidská postava a tvář. Její tvorba se tak přiblížila proudu nové figurace, která se prosazovala zhruba od poloviny šedesátých let v reakci na dosud převládající abstrakci různého zaměření. Do jejího projevu nejdříve pronikly všední situace, jež nás neustále v různých obměnách provázejí. Již v raných obrazech je zřejmé, že se na české scéně objevila autorka, vnímající svět kolem nás velmi nezvyklým způsobem a vyjadřující své pocity jemnými nápověďmi. Šlo o zachycení každodenních motivů, o vystižení prostorových a časových vztahů a hlavně o ztvárnění hlubokých pout mezi lidmi. Ještě dnes jsou velmi působivé i rané grafiky vytvářené klasickými technikami tisku z hloubky, v nichž se setkáváme s neokázalými gesty, která přitom mohou tolik znamenat.

Střídmý výraz, hluboký cit

V sedmdesátých letech přivedl Adrienu Šimotovou celkový společenský vývoj i tragické životní okamžiky k ještě silnějšímu prohloubení výrazu. V její dílně vznikaly kromě křehkých kreseb také prostřihávané látkové koláže, v nichž zůstávala figura jen v náznacích. Její projev byl stále úspornější a přitom měl stále jasněji vyjádřený obsah. Naprosto civilní formou se do něj promítaly i nejtěžší prožitky. Postupně se z něj vytrácela barva, umělkyně dospěla ke střídmému výrazu, v němž se však zřetelně zrcadlil hluboký cit. Zároveň jí šlo o vymezení prostoru, ve kterém byly nastíněny určité situace nebo ve kterém se odehrávaly konkrétní děje a příběhy, jejichž vyjádření však dosahuje obecné platnosti. V osmdesátých letech pracovala Adriena Šimotová s otisky částí lidského těla, se stopami doteků, do nichž se opět vrátila výraznější barevnost. Její vrstvené kresby, vytvářené někdy dost drsným „zraňováním“ karbonových papírů a pronikáním do prostoru, si přesto zachovaly jemnost. Přitom vyjadřovaly její vztah ke světu složitým prostupováním rozmanitých významových vrstev. Autorčino rozsáhlé, soustředěné a přitom výrazově bohaté dílo vyjadřuje s nevšední přesvědčivostí její osobní prožitky a také tíživost doby, v níž se rozvíjelo a kterou tak přesně vystihovalo. Estetické a zároveň etické principy, na nichž je založeno, platí samozřejmě kdykoli, ať už je celkový vývoj společnosti jakýkoli. Pro Adrienu Šimotovou bylo jistě důležité i prostředí, kde takřka po celý život pracovala. Po několik desetiletí užívala ateliér v ulici Nad Královskou oborou, v jehož blízkosti pracovalo i několik přátel ze skupiny UB 12 (Stanislav Kolíbal, Václav Boštík, ...). Stejně důležité však pro ni byly i studijní či pracovní pobyty, ať už doma, nebo později v cizině. Například v klášteře v Hostinném našla v přátelské atmosféře klid, který jí dovolil, aby se plně soustředila na svou uměleckou tvorbu. V ní se odráží stav mysli, promítá se do ní mapování prostoru, otisky všedních, každý den užívaných předmětů, které v sobě ukrývají neopakovatelné příběhy.

Adriena Šimotová: Důlek, 1986, reliéf, papír, 88 x 57 cm, soukromá sbírka

Výrazově bohaté dílo

vyjadřuje osobní prožitky

autorky a také tíživost doby

Foto vlevo: Martin Polák. Foto vpravo: Ateliér Drtikol, archiv Adrieny Šimotové, Hana Hamplová, Jaroslav Brabec, Bohdan Holomíček, Jaroslav Krbůšek – z archivu Adrieny Šimotové.

V Čechách není tak časté, aby umělec postupně vyzrával a hlavních vrcholů své tvorby dosáhl až v pozdějších letech. Spíše se stává, že slibně začne, zazáří a pak se brzy vyčerpá a sám sebe opakuje. Adriena Šimotová však patří k nemnohým osobnostem, které se začaly prosazovat už v raném období, ale jejich nejsilnější a nejobjevnější čas přišel až ve zralém věku.

Adriena Šimotová (*1926)

Adriena Šimotová v roce 1930

Pochází z česko-francouzsko-švýcarské rodiny. Studovala nejprve na Střední grafické škole Praha a poté na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze u profesora Josefa Kaplického. Spolu s manželem, malířem Jiřím Johnem patřili v 60. letech k zakladatelům umělecké skupiny UB 12. Od počátku 70. let nesměla vystavovat. Po roce 1989 se její dílo představilo na desítkách samostatných expozic v České republice i v zahraničí. Je zastoupeno v řadě prestižních sbírek u nás a ve světě (Tokio, Washington, Paříž...). Adriena Šimotová je držitelkou mnoha zahraničních a českých ocenění včetně Medaile Za zásluhy I. stupně z roku 1997.

Jiří John a Adriena Šimotová v roce 1954

Umělkyně ve svém ateliéru, kolem poloviny 80. let

S Václavem Boštíkem, vernisáž výstavy v Domě pánů z Kunštátu v Brně, 1986

Při pracovním pobytu v bývalém františkánském klášteře v Hostinném, 1984

Adriena Šimotová v ateliéru, 2001

S Pavlem Brunclíkem, vernisáž výstavy A. Šimotové v AP Galerii, Praha, 2000

Vernisáž další výstavy – Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem, 2008

v ý stava m ě s í ce

Dílo jako meditace

Výstava v Museu Kampa se koná u příležitosti významného autorčina jubilea. Sama Adriena Šimotová ji nazvala Menší ohlédnutí. Představuje její tvorbu z let 1975–91. museum kampa, praha, do 25. 4., www.museumkampa.cz Na projekt v Museu Kampa navazuje výstava Vyjevování (2008–2010), v Rudolfinu návštěvníci uvidí tvorbu Adrieny Šimotové z posledních tří let. galerie rudolfinum, 7. 4. –19. 6., www.galerierudolfinum.cz

Museum Kampa, Rudolfinum První výstava pořádaná v Museu Kampa se zaměřuje na perforované kresby, které vznikaly hlavně v osmdesátých letech. Jde tedy o jakési ohlédnutí a zároveň komorní zhodnocení jedné oblasti, do níž autorčina tvorba zasahuje a která je pro ni velmi důležitá. Druhá expozice se zanedlouho otevře v tzv. malé galerii pražského Rudolfina, která je ovšem poměrně rozsáhlá. Její čtyři sály budou hostit kresby Adrieny Šimotové z posledních tří let, které vznikají zvláštním způsobem. Vzhledem k tomu, že umělkyně není v posledních letech zdravá, musí pracovat za pomoci hůlek, na kterých jsou připevněny pastely. Těmi pak kreslí na papíry rozložené na zemi. Jde ovšem opět o velmi citlivé výpovědi o jejích pocitech, koncentrovaných do zjednodušených tvarů i složitých struktur. Pro Adrienu Šimotovou jistě nebylo snadné, když musela před časem opustit svůj půvabný (i když skromný) podkrovní ateliér, ve kterém byla tolik let zvyklá pracovat, protože

Umělkyni zajímá neustále se proměňující poměr mezi jistotou a nejistotou, blízkým a vzdáleným, tíží a lehkostí...

Na protější straně: Adriena Šimotová: Modlitba za opuštěnou vesnici I – Záda, pastel, uhel, čínský papír, 160 x 97 cm, Galerie Klatovy/Klenová

se dům musel rekonstruovat. Nyní už několik let žije a pracuje v novém prostoru v Podolí, kde ovšem vznikají stejně působivé kresby jako v minulosti. Adriena Šimotová patří k osobnostem, které se nevzdávají. Má za sebou, jak už jsem naznačil, řadu těžkých životních okamžiků. Brzy jí zemřel muž – významný český malíř Jiří John, jehož práce se vyznačuje mimořádnou citlivostí k přírodě. Pak přišla dokonce i o syna, ale prostřednictvím své tvorby dokázala tyto ztráty přece jen překonat. Vždycky se však do ní výrazně promítaly. O tomto aspektu se zmiňuji hlavně proto, že po smrti manžela se výraz její tvorby ještě prohloubil. Umělkyně přestala malovat a zcela se soustředila na křehké a přitom silné kresby a papírové reliéfy či objekty, v nichž si našla svou nejtypičtější metodu, rozvíjenou v četných proměnách dodnes.

Foto: archiv Adrieny Šimotové, © G. Fárová

Adriena Šimotová vystavuje v Museu Kampa a v Rudolfinu

Projev Adrieny Šimotové získává v posledních dvou desetiletích stále výraznější konceptuální charakter. Autorka mnohdy uskutečňovala instalace určené pro konkrétní prostor nebo vytvářela kresby či objekty, které mohou vést dialog s různými druhy prostředí. Zároveň průběžně upřesňovala symboliku, s níž vyjadřovala vztahy mezi lidmi nebo rozmanité pocity, s nimiž se každý musí sám vyrovnat. Její dílo se stalo zvláštní nepřetržitou meditací, v níž obsah souzní s formou. Zajímá ji neustále se proměňující poměr mezi jistotou a nejistotou, blízkým a vzdáleným, tíží a lehkostí, kontrast mezi fikcí a skutečností, působení prvků vytržených z původního kontextu, vztah mezi celkem a jeho fragmenty. Adriena Šimotová patří k nemnohým českým umělcům, jejichž tvorba dosáhla řady ocenění nejen u nás, ale i v zahraničí a která se přirozeně vřadila do mezinárodních souvislostí. V roce 1979 obdržela hlavní cenu na Mezinárodním bienále grafiky v Lublani, kterou z českých umělců získal už jen Jiří Anderle. A šlo o ocenění ve své době velmi uznávané. V roce 1990 dostala prestižní Herderovu cenu, roku 1991 Rytířský řád za literaturu a umění od Francouzské republiky. Však také ve Francii vícekrát vystavovala a navíc pochází z rodiny, kde se (díky její francouzské babičce) francouzsky mluvilo. V roce 2001 jí pražská Národní galerie uspořádala ve Veletržním paláci retrospektivní výstavu, k níž byla vydána obsáhlá monografie, která pak po několika letech znovu vyšla v rozšířené a upřesněné podobě. Brzy následovala velká výstava ve Slovenské národní galerii v Bratislavě zaměřená jen na lidskou tvář, jíž se umělkyně v průběhu let zabývala stejně intenzivně jako figurou. Zájem o její dílo stoupal i v dalších zemích. Její tvorba je zastoupena v četných významných sbírkách doma i v zahraničí. Systematicky se jí zabývají především teoretici začínající se skupinou UB 12, tedy Jiří Šetlík a Jaromír Zemina, kteří jejím členům zůstávají dodnes věrní. V posledních letech organizuje i koncipuje její výstavy Pavel Brunclík, který je také autorem dvou posledních expozic, tvořících vlastně jediný projekt, jehož obě součásti se na několik týdnů protnou.

koktejl

Doporučuje Eva Pivodová

Adolf Loos v Londýně Až do 3. května probíhá v londýnském Royal Institute of British Architects (RIBA) repríza výstavy Adolf Loos – dílo v českých zemích, o níž jsme také psali v Sanquisu. Nově ji zde doplní originální tiskoviny díla Adolfa Loose ze sbírek RIBA a také expozice věnovaná rekonstrukci Müllerovy vily v Praze. www.

Mika Waltari Egypťan Sinuhet Významný historický román poutavě načetl v roce 1983 pro Československý rozhlas Josef Schwarz-Červinka. Nyní vychází v remasterované podobě (režie Petr Adler). radioservis

architecture.com/theriba

Knižní novinka Spisovatelka Kateřina Janouchová zve ve své nové knize s názvem Tajné sexuální fantazie švédských žen do tajných zákoutí – ženy z různých vrstev a věkových kategorií se jí svěřují se svými představami. mladá fronta

Opera

Pro děti

Donizettiho nejznámější operou je Lucie di Lammermoor. Státní opera Praha ji nyní po úspěchu z prvního uvedení hraje v obnovené premiéře. termíny představení na www.opera.cz

Publikace Dagmar Koškové Kolik je hodin naučí děti zábavnou formou rozeznávat čas. grada

Vladimir Ashkenazy opět v Praze Pražská komorní filharmonie si v letošní sezoně pozvala k hostování mimořádnou osobnost z hudebního světa – Vladimira Ashkenazyho. Jako sólistu navíc přivítá jeho syna, klavíristu Vovku Ashkenazyho. Na jejich společný koncert se mohou milovníci krásné hudby těšit 3. dubna v pražském Rudolfinu. K dalším dubnovým specialitám PKF patří hostování německého dirigenta Rolanda Kluttiga, odborníka na soudobou hudbu, který povede závěrečný koncert cyklu Krása dneška ve Švandově divadle v úterý 19. dubna. www.pkf.cz

Opera, klavírní koncert, filmové a literární tipy Letošní 21. Festival spisovatelů Praha se koná na Nové scéně Národního divadla ve dnech 16.–20. dubna. Téma přehlídky zní „Někdo to rád horké“. Přivítá například Petru Hůlovou, Sylvu Fischerovou, Dereka Walcotta, Nedima Gürsela a řadu dalších osobností literárního světa. www.pwf.cz

V další romantické komedii Woodyho Allena hrají Anthony Hopkins, Gemma Jones, Naomi Watts či Josh Brolin. magic box

Speciální recepty

Nadační fond ŽENA Nový Nadační fond ŽENA byl založen s cílem podporovat ženy a děti v tíživé situaci. Jeho pilotním projektem je spolupráce s Dětským centrem při FTN (Kojenecký ústav) – vedle finanční podpory chce také šířit povědomí o problematice dětských center a kojeneckých ústavů mezi veřejností. www.nf-zena.cz

Alan Coxon, podle ankety BBC Food jeden z 10 nejlepších kuchařů na světě, uvádí na český trh svou řadu speciálních octů. Připravte si třeba steak marinovaný v Ale-Gar octu s grilovanou zeleninou (na snímku)! Octy prodává Concept Store Potten & Pannen – Staněk v Praze na Újezdu. www.alancoxon.com

Foto: archiv redakce, 2media, PKF, nakl. Grada

Film na DVD

Festival spisovatelů

Předplaťte si SANQUIS a dostanete od nás tři knihy povídek současných českých autorů z Nakladatelství Listen v hodnotě 540 Kč + klubovou kartu

0 0 1

př

b onus

o prvn

ích

edplati

Vyberte si tři knihy z těchto titulů: Už tě nemiluju, Tenkrát za totáče, Nech mě žít, Schůzky s erotikou nebo Někdy jindy, někde jinde.

CELOROČNÍ PŘEDPLATNÉ

Klubová karta Sanquis

690 Kč (ušetříte 100 Kč)

vám poskytne zajímavé slevy a další výhody u nakladatelů, v galeriích, v kosmetických a wellness centrech, v prodejnách zdravé výživy a v řadě dalších obchodů.

+ 3 knihy z Nakladatelství Listen podle vašeho výběru + klubová karta Sanquis Objednávejte na predplatne@sanquis.cz, na tel. +420 221 180 229 nebo on-line na

www.sanquis.cz/predplatne

Váš průvodce labyrintem zdraví a kultury

Všeobecné podmínky Dárek dostane prvních 100 čtenářů, kteří si objednají roční předplatné časopisu Sanquis a zaplatí danou částku do 24. 4. 2011. Při objednání uvádějte, které knihy si vybíráte. Pokud bude některý titul vyčerpán, vyhrazujeme si právo poslat vám jiný podle našeho výběru. Dárek s klubovou kartou zašleme nejpozději do dvou měsíců po úhradě předplatného. S dotazy nás kontaktujte na 221 180 229 nebo 221 180 194, na predplatne@sanquis.cz nebo na redakční adrese.

d i va dl o

Text Jana Nekolová / foto Ondřej Petrlík

Nestydím se za velké emoce

Za tragicky vášnivou Faidru získala Helena Dvořáková v roce 2007 cenu Alfréda Radoka. Nyní zkouší roli osudové ženy ve hře francouzského dramatika a diplomata Paula Claudela. Mimochodem, roku 1909 působil jako konzul také v Praze.

Město však

Paulu Claudelovi bylo jen pouhým „ledovým bivakem“, přestupnou stanicí mezi Čínou a Německem, zatímco herečka Helena Dvořáková už považuje Prahu za svůj domov. I když kdo ví, kam ji neklidný vítr v její duši ještě zavane... Claudelovo komorní drama Polední úděl má v Divadle v Dlouhé premiéru 12. dubna. Nabízí neotřelý pohled do lidské duše, příběh o nikdy nenaplněné touze a trýznivé lásce. Je vlastně Claudelovou autobiografií. Ve dvaatřiceti letech prožil životní zlom. Odstoupil od kněžského slibu a rozhodl se pro světský život. Při cestě lodí do Číny potkal osudovou ženu, Polku Rosalii Vetch (neboli Ysé), která je pro něj prohlédnutím i zkouškou zároveň. Jaká je Ysé, jediná žena mezi třemi muži? Ysé byla ve skutečnosti o něco starší než Claudel. Žena, která už mělo leccos odžito,

matka čtyř dětí. Následovala manžela na cestě do Číny s jeho vizí rychlého zbohatnutí, ale zároveň cítila, že ji tento vztah nenaplňuje, a toužila po svobodě. Je i vám blízká její touha po svobodě? Mám také chuť vrhnout se do něčeho neznámého, byť je to někdy až zničující. Občas se ráda pohybuji na hraně. Naštěstí mám divadlo, kde je takový stav dokonce žádoucí. Prostřednictvím rolí se očišťuji od těch svých démonů. A role osudových žen k tomu přímo vybízejí. Za vaším rozhodnutím studovat divadlo stála také chuť vrhnout se do neznáma? Nepocházím z divadelní rodiny. K divadlu mě přivedli až spolužáci na gymnáziu – Jan Mikulášek, který později vystudoval režii na JAMU, a Marek Cpin, který se rozhodl pro

Když máme

v divadle generálky,

celé dny si „rvu své vnitřnosti“

scénografii. Naštěstí mě rodiče vždy podporovali v tom, za čím jsem si šla. Už jako malá jsem zpívala a také jsem hrála na příčnou flétnu. Máma mi tenkrát sice říkala, ať si rozmyslím, jestli se chci opravdu divadlem živit, jenže já si byla jistá. Dnes bych jí mnohdy dala za pravdu a vážně o tom přemýšlela. Už byste na divadelní fakultu nešla? Těžko říct, ale vysvětlím vám, proč se na to dnes dívám jinak. Když nastane v divadle čas generálních zkoušek, jsme tam zavření od nevidím do nevidím. Celé ty dny si „rvu své vnitřnosti“, praská mi z toho hlava a propírám se znovu a znovu, protože jediným hereckým nástrojem jsem si já sama. To není snadné přežít nejenom pro mě, ale často se kvůli tomu komplikují i vztahy venku, v reálném životě. Asi ne všichni herci pracují natolik intenzivně, ne všichni ovšem mají

to štěstí spolupracovat s režisérem, jako je Hana Burešová. Proto se někdy sama sebe ptám, jestli mi to za to stojí, ale jak vidíte, dělám to pořád dál. Režisérka Hana Burešová vás přivedla do Prahy? Setkala jsem se s ní při svém prvním angažmá v Brně, tenkrát tam hostovala. Padly jsme si do oka, nabídla mi angažmá v Divadle v Dlouhé. Spolu s dramaturgem Štěpánem Otčenáškem si vybírají nepříliš známé divadelní kusy, které vyprávějí o bloudění lidské duše. Haně důvěřuji, umím jí naslouchat. Také v Brně jste hrála krásné role. Role Lady Macbeth v Divadle U stolu vám přinesla nominaci na Cenu Thálie... I František Derfler, umělecký šéf a režisér Divadla U stolu, vyhledává takové tituly,

Helena Dvořáková (*1979) Po absolutoriu JAMU se stala členkou souboru Městského divadla v Brně, hrála i v tamním Divadle U stolu, kde za roli Lady Macbeth byla nominována na Cenu Thálie a Cenu Alfréda Radoka. Nyní je v angažmá v pražském Divadle v Dlouhé. Hostovala v Činoherním klubu (Ivanov) a v Divadle Ungelt (Niekur/ Nikde), ve stejném divadle hostuje nyní ve hře Origami. Roku 2007 obdržela Cenu Alfréda Radoka za roli Faidry (v Divadle v Dlouhé), roku 2009 byla nominována na Cenu Thálie za ztvárnění Doni Mencíi v inscenaci Lékař své cti (tamtéž). V televizním seriálu Kriminálka Anděl si zahrála policejní psycholožku, s Lenkou Kny natočila film Stínu neutečeš (2009).

d i va d l o

Helena Dvořáková

má ráda role plné vášně a emocí. Taková je Faidra, kterou zničí nešťastná láska k nevlastnímu synovi Hippolytovi, či Doňa Mencía de Acuña, milující žena, jejímuž manželovi stačí pouhé podezření z nevěry a rozpoutá krvavé drama. Dvě silné ženské postavy, jejichž mužské protějšky – hraje je pokaždé Miroslav Táborský – bojují především se svou vlastní slabostí. Faidra, antická Senekova „klasika“ ve verších, a španělské Calderónovo barokní drama Lékař své cti mají v Divadle v Dlouhé mnoho společného nejenom obsahově. Za oběma inscenacemi stojí dramaturg Štěpán Otčenášek a režisérka Hana Burešová. Všichni čtyři tvůrci se nyní opět scházejí u dalšího lidského dramatu na divadelních prknech, v inscenaci Polední úděl od Paula Claudela.

Nebylo těžké odejít z tak dobrého divadla a z rodného města? Mně se to tenkrát hodilo. Dostala jsem divadelní nabídku v Německu, kde jsem potkala člověka, se kterým jsem chtěla žít. A z Prahy je to do Německa blíž. Samozřejmě je tu oproti Brnu více možností, jak se herecky angažovat. Hrát divadlo v cizím jazyce, to musela být ohromná zkušenost. Měla jsem velké oči. Z němčiny jsem sice maturovala, ale člověk zapomíná. Naučila jsem se text slovo od slova. Když jsem přijela do Německa, zjistila jsem, že mám za sebou teprve třetinu práce. Myslím, že jsem nakonec uspěla, hned jsem totiž dostala nabídku na další rok. Je německé divadlo jiné než české? Začnu trochu oklikou. Předminulou sezonu jsem zkoušela v Divadle Ungelt se španělským režisérem Carlosem Be hru Origami. Je to hra nabitá emocemi, neuvěřitelně silná. Divák nemá šanci si při ní oddychnout. V Německu se takových představení nebojí. U nás máme potřebu až na některé výjimky emoce shodit, odlehčit. Myslím, že je důležité, abychom se v divadle za velké emoce nestyděli, ukázali všechno, co je uvnitř, nebáli se diváky vychovávat. Když jsou lidé po představení šokovaní, je to dobře. Hra je zasáhla a přinutila je přemýšlet.

Paul Claudel: Polední úděl Básníkem, dramatikem i diplomatem, tím vším byl Paul Claudel (1868–1955). Od roku 1895 působil v Číně jako francouzský diplomat, ale stále přemýšlel o složení kněžského slibu... V říjnu roku 1901 plul zpět do Číny na zaoceánském parníku Ernest-Simons. Potkal tu osudovou ženu Rosalii Vetch neboli Ysé původem z Polska a podlehl jejímu kouzlu. Zoufale se do ní zamiloval, prožil svou první zkušenost s láskou. Ona byla vdaná, měla čtyři děti. Jemu bylo 32 let. „Proč se mi to děje? Proč vás musím potkat? Na této lodi, v tomto okamžiku, kdy se mi nedostává sil. Je těžké nebýt milován. Je těžké být sám. Je těžké čekat…“ Po její zradě, šílený bolestí, napsal v roce 1905 Partage de Midi, v českém překladu Polední úděl. Drama jedné ženy mezi třemi muži začíná v poledním žáru na palubě parníku a končí ve městě na jihu Číny. Proč Hana Burešová se Štěpánem Otčenáškem upravili pro Divadlo v Dlouhé právě tuto hru? „Působí silně svou autenticitou a Claudelovou jedinečnou schopností nahlédnout do vesmíru lidské duše – duše usilovně hledající, a proto často bloudící, duše chybující, trpící a milující,“ říkají. divadlo v dlouhé, praha, premiéra 12. 4., dubnové termíny představení 13. 4., 18. 4., 26. 4., www.divadlovdlouhe.cz

Drama začíná ve slunečním žáru na palubě parníku... 24

Nechtěla jste v Německu zůstat? Představovala jsem si, že tam budu žít. Jsme už jiná generace, hranice se posouvají, můžeme cestovat, skoro všichni mluvíme anglicky. Ale nevím, jestli bych se tam mohla věnovat divadlu, možná bych pracovala v mateřské škole. To už teď nedomyslím. S přítelem jsme se rozešli, vrátila jsem se. Čím jsem starší, uvědomuji si více své kořeny, jsem hrdá, že jsem Češka. Tady jdu svou cestu, na které jsem šťastná. Praha je teď tedy vaším jediným domovem? Nedávno jsem si uvědomila, že Dejvice jsem si zamilovala. Praha je metropole, takže kam dál by herec mohl jít za kariérou? Takový mám momentálně vztah k Praze. K Brnu už cítím spíš melancholii, díky milým vzpomínkám, díky kamarádům, kteří mi tam zůstali. Jsou však daleko a já si s nimi nesděluji své každodenní radosti a starosti. Ale kdo ví, kudy ta moje cesta dál povede.

Foto: © Martin Špelda. Děkujeme Hotelu Josef za poskytnutí prostoru k fotografování.

Moje osudové ženy...

které nás přesahují, které jsou jakousi rozpravou mezi nebem a zemí.

Fo t o : R o be rt Va n o

Značkové prodejny MOIRA: Brno - Grohova 17, Brno 1 � České Budějovice - Nám. Přemysla Otakara II. č. 23. � H. Králové - V Kopečku 88 � Jihlava - Masarykovo nám. 1220/53 � Karlovy Vary - Dr. Davida Bechera 908/29 � Liberec - 5. května 70/37 � M. Boleslav - U Kasáren 1379/3 � Olomouc - Ostružnická 332/20; OC Olomouc City, Pražská 41 � Ostrava - OC LASO - Masarykovo nám. 15 � Písek - Smetanova 78 � Plzeň - Americká 1125/62 � Praha - Malá Štěpánská 14, Praha 2; Hybernská 1, Praha 1; Antala Staška 114/20, Praha 4; Veverkova 1411/6, Praha 7; J. Plachty 28, Praha 5 � Strakonice - Kochana z Prachové 121 � Ústí nad Labem - Mírové nám. 66/18 � Zlín - Zarámí 89 � KATALOG PRO VÁS NA ADRESE: MOIRA CZ, a.s., Kochana z Prachové 121, 386 01 Strakonice, e-mail: info@moira.cz � www.moira.cz

f oto g a l e ri e

Text Günter Bartoš / foto © Katarina Brunclíková

Posunutá realita

Katarina Brunclíková chtěla původně být malířkou, avšak se štětcem jí to prý moc nešlo. V šestnácti letech pro sebe objevila fotografii. Fotografování se někdy

považuje za mechanickou záležitost – samotný fotoaparát rozhoduje ve velké míře o výsledku a fotografické médium je příliš popisné, nedává prostor naší fantazii. Práce Katariny Brunclíkové omezení média radikálně překonávají – realita je v nich zastřena, překódována, vlastně jen poskytuje stavební prvky pro její imaginaci, prostor k nahlédnutí světa novým způsobem. Katarina Brunclíková začínala s fotografií realistickou a rychlou – fotila reportáže pro studentské noviny. Pak ale osud přehodil výhybku. Neurologické onemocnění ji připoutalo na nemocniční lůžko. Na rok. Celou tu dobu pozorovala světlo – jak se láme přes žaluzie, modeluje předměty v pokoji... Začala světlo lámat přes různé hranoly či vázy, „domalovávat“ objekty pomocí svítilen, kombinovat dlouhé osvity a dvojexpozice. „To mě baví a fascinuje, v tom jsem se našla. Realita sama mi připadá svazující.“ Moderní počítačové efekty se podle Katariny u fotografií rychle okoukají, digitální aparát svádí k inflačnímu mačkání spouště. Uplatňuje opačný přístup. Záběry vymýšlí „strašně dlouho dopředu“, ale fotí krátce, přičemž výsledná podoba obrazu vzniká ponejvíc už v ateliéru. Například na buñuelovský cyklus fotografií spotřebovala jen asi 50 záběrů. Své fotografie pojmenovala až dodatečně kvůli galeriím, ve své monografii je publikuje bez názvů, protože ty mohou být pro vnímání obrazu zavádějící, byť zde inspiraci surrealismem nezastírá. Příprava knížky zabrala Brunclíkové rok, kdy nefotografovala, a tím se oprostila od předchozí tvorby. „Teď chodím a všude vidím fotky. Zatím jsou ale v neuchopitelném stadiu, ještě je nemohu zaznamenat.“

Z cyklu Praha

www.katarinabrunclikova.com

26 26

Z cyklu Praha

Z cyklu Plech

Z cyklu Oči pro Buñuela Z cyklu Sen

l i t e rat u ra

Text a foto Günter Bartoš

Knížky nekončí!

Po letech tápání se začínají masově prosazovat elektronické formáty v distribuci knih a tiskovin. Končí Gutenbergova éra tištěných knih? Na podobné úvahy je pravděpodobně ještě brzo. Určitě jsme se ale posunuli někam jinam, než kde jsme byli před deseti lety, kdy se společnost IBM snažila udělat ve Frankfurtu hit ze své čtečky. Tehdy to byl jen jakýsi výkřik ze tmy, dnes jsou ovšem e-knihy novým silným fenoménem, který bezpochyby ovlivní budoucnost knižní kultury. Jak jako nakladatel budete reagovat na tento trend? S Michalem Vieweghem jsme se o možnostech elektronické distribuce jeho knih

bavili už před rokem. Ale vzhledem k problémům s formátováním a s účinnou ochranou obsahu jsme se tehdy rozhodli ještě počkat. Nicméně už za pár měsíců bylo na trhu několik distributorů e-booků, kteří některé problémy vyřešili, a tak jsme se také zapojili do hry. Zatím jsme na začátku, tržní podíl elektronických knih je v tuto chvíli spíš k pousmání. Navíc tenhle nový fenomén není zatím řádně právně ošetřen, čehož se snaží využít agentura DILIA jako kolektivní správce. Do přirozeně se rozvíjejícího vztahu mezi zainteresovanými subjekty přišla s tvrzením, že distributoři jsou vlastně nakladatelé. Snaží se tímto způsobem vyšachovat kamenná nakladatelství ze hry a sama zastupovat autory.

U nás je elektronická distribuce roztříštěná, chybí tu velký hráč. Co ještě jí brání? Podle starších průzkumů kupují až osmdesát procent knih ženy, které si tolik nelibují v technických „hračkách“ jako chlapi. A navíc budou tradiční čtenáři ve svém celku téměř jistě stárnout, takže se domnívám, že klasická kniha vydrží ještě dost dlouho. Aby bylo jasno, já rozhodně nepatřím mezi e-bookové skeptiky. Předpokládám, že už brzy budou některé knihy vycházet pouze elektronicky. Vezměte si, že většina básnických sbírek se prodává pouze v desítkách kusů. Není papírové vydání takové knihy přepych? Výroba elektronické knihy přijde výrazně levněji a trvá kratší dobu než u té tištěné.

Foto vpravo: Ondřej Petrlík

Internetové knihkupectví Amazon loni ohlásilo, že poprvé za dobu své existence prodalo více e-knih než těch tištěných. Elektronické knihy se začínají prodávat i u nás, ale spisovatel a nakladatel Martin Reiner to přesto na pohřeb klasické knihy zatím nevidí.

Nehrozí nakladatelům, že se spisovatelé bez nich obejdou a budou si knihy vydávat sami? Odpovím otázkou. Co si myslíte, že hrozí nakladateli, když ho opustí básník, jehož sbírka stojí 25 tisíc a vydělá nějakých šest? A nejde jen o poezii; osmdesát procent autorů, které jsem kdy vydal, bylo ztrátových. Kniha u nás stojí průměrně okolo 300 korun, z toho autor běžně dostává 10 procent. Pokud by sám vydával elektronicky, mohly by se přímé náklady vejít do 40 procent a zůstalo by mu nakonec víc, i přes nižší cenu elektronické verze. Vás ta představa, jak se autoři na nakladatele vykašlou a začnou si vydávat sami, evidentně vzrušuje.

Autoři se

Spíš mě zajímá, jestli nové technologie nezmění knižní byznys podobně radikálně, jako se to stalo v distribuci hudby. Pro většinu autorů je nakladatel důležitý tím, že na sebe bere ekonomické riziko s vydáním spojené – a to by platilo i v případě menších nákladů u e-knihy. Pak existují nakladatelé, kteří platí honoráře i nevýdělečným autorům; alespoň o jednom pozitivně vím… Dobrý nakladatel taky nabízí kvalitního redaktora, který může sehrát důležitou roli pro konečnou podobu díla, jak by vám nejeden autor potvrdil. Nakladatelství se stará také o grafickou podobu knih, která může pro výsledek hodně znamenat.

bez nakladatelů neobejdou ani v době elektronickýh knih a čteček

Zavedení autoři jako třeba Michal Viewegh si tohle všechno mohou zaplatit a „udělat se pro sebe“. Zůstal by jim větší díl koláče. A kolik takových autorů v Čechách podle vás je? Ano, třeba Simona Monyová, které vydává knihy její manžel, to tak dělá. Na svých webových stránkách si dělá i milé promo, ale jsou nepochybně autoři, kteří takovou práci rádi nechají na někom jiném. Taky ještě pořád žijeme v prostředí, kde značky jako Host, Torst či Petrov zaštiťují vydané knihy vlastní vydobytou prestiží. Zvláště pro začínající autory má tohle nedocenitelnou hodnotu. Viewegh se ovšem umí prodávat docela dobře sám. Jak si třeba po vydání Biomanželky všude stěžoval na své manželství, to byl geniální marketing. Michal v průběhu let jaksi přirozeně vplul do role „erbovního“ českého spisovatele, stal se symbolem. Média během roku neustále přinášejí fragmenty jeho životního

l i t e rat u ra

Brněnský básník a prozaik. Pracoval jako referent v taneční škole, prodavač v antikvariátu, doručovatel tisku i inspicient v operetě. Po listopadu 1989 spoluzakládal politicko-kulturní revue Proglas, působil také jako tiskový mluvčí na ministerstvu kultury a šéfredaktor nakladatelství Lidová demokracie-Petrov. Je autorem devíti básnických sbírek, souboru fejetonů Plachý milionář přichází (2008) a románu Lucka, Maceška a já (2009), po nakladatelství Petrov (zaniklo v roce 2005) se nyní věnuje svému nakladatelství Druhé město. Vydává knihy Michala Viewegha.

příběhu, takže vydaná kniha je pak vlastně jen pokračováním této nepřetržité komunikace se čtenáři. Navíc ovšem nese tu exkluzivitu výhradního autorského pohledu. Michal může psát o svém soukromí, protože všichni mají dojem, že ho dobře znají. Což je iluze, kterou jako dobrý autor pomáhá udržovat při životě. Jako nakladatel jste vydělal miliony a psával o tom ironické sloupky do novin. Jak takový milionář proplouvá krizí? Zdárně. Transformací Petrova v Druhé město jsem omezil vydávání ztrátové literatury, takže mně přirozeně zbývá víc peněz. Jako občan jsem si určitě polepšil a stát si polepšil se mnou, protože daně, které platím, jsou horentní. Krize oficiálně vypukla na podzim 2008. My jsme ale právě v té době vydali „Román pro muže“, kterého se prodalo během necelého půlroku sto šest tisíc kusů, což přesáhlo jakékoli předchozí prodeje. Vydělali jsme velké peníze. Jak si stojí Biomanželka? Prodali jsme asi šedesát tisíc výtisků a tiskneme dalších patnáct. Teď se asi bude titul prodávat o něco volněji, ale až bude film, jakože bude, tak to jistě přihodí dalších dvacet tisíc výtisků. Třeba se časem zase dobereme ke stovce. Jste nakladatel a milionář, tedy homo economicus, ale též básník a prozaik, tedy umělec. Nevyvolává to ve vás konflikty? Vzhledem k tomu, že jsem se stal milionářem, aniž bych se o to opravdu snažil, tak to jde. Na začátku devadesátých let jsem začal vydávat poezii a jakýmsi omylem jsem na vydávání vydělal. Vášeň pro peníze mi ovšem celoživotně chybí. Jelikož nemám mentální ustrojení klasického českého milionáře, není ani žádný vnitřní konflikt. Vždycky jsem měl pocit, že v sobě přechovávám víc různých já, a je jen otázkou, čemu dám víc prostoru.

Paradoxně právě v době finanční krize jsem dosáhl

velkého úspěchu

Píšete zároveň prózu a poezii, což také není obvyklé. Nejeden autor, který začínal s poezií, se později proměnil v prozaika. Rozdíl mezi nimi a mnou je jen v tom, že mě poezie jaksi neopustila a nemám potřebu ji v sobě dusit. Próza mě lákala, chtěl jsem to zkusit a docela to dopadlo, takže určitě budu pokračovat. Ale pokud mám nějaký talent, tak je to spíš talent poetický. U prózy musím daleko víc

pracovat hlavou. A rukama, ovšem. Nejsem typ nutkavého vypravěče, a proto budou moje prózy vždycky víc „konstruované“, než je v kraji zvykem. To mám možná z poezie, kde se na formě pracuje daleko důsledněji. Na románové prvotině „Lucka, Maceška a já“ mě zaujalo, jak moc se ve vyprávění odrážejí reálné události vašeho života a života básníka Ivana Blatného, který je předobrazem postavy básníka Macešky. Jsou autoři, kteří příběh kompletně fabulují, ale podle mě jich není mnoho. Většina vychází při psaní z vlastní zkušenosti a fabule pak tkví třeba v tom, že události řadí jiným způsobem, než chronologicky nastaly, že jednání více osob dle potřeby přisoudí osobě jediné, totéž platí pro charakter postavy. Jinde, kde je třeba příběh rozvinout, dotáhnout, dokončit, pak použijí čistou fabuli. Takhle to prostě vzniká – nejrůznější dojmy, příběhy a události si sesbíráte a vytvoříte z nich nový obraz. Ten obraz se mi zdál příliš reálný. Čtu o Maceškovi a musím u toho myslet na Blatného. Proto se odhalí Maceškova homosexualita, aby se narušila silná vazba mezi reálným Blatným a jeho obrazem Maceškou? Myslím, že „vazbu mezi reálným Blatným a Maceškou“ přeceňujete. Sice jsem se nijak netajil, že předobrazem Macešky byl Blatný, ale kolik čtenářů ví, kdo to byl Blatný, a kolik jich zná tak detailně jeho osud? Totéž platí pro mě, domnělou předlohu Tomáše Mráze. Mimochodem, jeho odlišná sexuální orientace vůbec v původním zadání knihy nebyla, vyplynulo to až během psaní, kdy mi jeho charakter, záměrně co nejodlišnější od mého, začal připadat něčím zvláštní. A vzpomněl jsem si na některé „nepřiznané“ homosexuály ze svého okolí. Blatný byl lehce perverzní, pokud jde o sexuální zvyklosti, ale homosexuálem nebyl. Spíš bych řekl, že byl „nedomazlený“, jak říkává moje žena. Rodiče mu umřeli příliš brzy, ostatně jeho matka byla dost chladná. Navíc od dětství vyrůstal s tím, že bude básník, což znamená nějaké mentální ustrojení, nějaký životní projekt, včetně zvláštního, možná až umělého vztahu k ženám. Co považujete za nezvláštní, přirozený vztah k ženám? Prostě sbalit nějakou buchtu a bydlet s ní.

Foto: Günter Bartoš

Martin Reiner (*1964)

Dr.Hauschka Med

Z přírody pro člověka blahodárná péče pro extrémně citlivou pokožku a o ústní dutinu Intenzivní krém Kosmatec Intenzivní tělové mléko Kosmatec Labimint - akutní péče o rty Zubní pasta Sole Sensitiv Zubní pasta Máta Forte Dětská zubní pasta Pomeranč Ústní voda Šalvěj

www.yinyang.cz

Navštivte nás Dr.Hauschka Revoluční 10, Praha 1

www.drhauschka.cz

p o ezie

„Záře slunečnic zahřívá jen blázny...“

Martin Reiner

(ukázky z básnických sbírek)

Sbírka HUBENÁ STEHNA TWIGGY (Host, 2010) Computer Love Na dětské párty polib na rty žábu; bude ti jasné, jak snem prochází se:

Tuleni u dveří ukaž rybu, vylez na ulici a jdi stále doprava Jdi doprava, vrať se ke vchodu, podplať stráž a zakřič do otvoru: „Maska čerta skáče a čelo vosí ženy se rosí!“ Je-li ryba dosud panna, je to znamení: Ponech sen, ten srstnatý prst horstev, ponech yettimu… Jdi do bažin a ukaž tlusté ženě královskou pečeť

Sbírka TÁNÍ CHŮZE

Sbírka STARÉ A JINÉ ČASY

(Petrov, 1998)

(Host, 2002)

Kosmodrom

Tvá perspektiva (K poctě Ivana B.)

Dovolte mi představit se: Jmenuji se Reiner. Světem se procházím v parukách snů. Dovolte mi představit se: — Čistič, Bůh pracující pod povrchem vašich kalných vod. Skrze mne teď dohlédnou dne i zraku prostí. Jenom se rozkročím — uvidíte vchod, uvidíte, že je v nebi malá zlatá brána, pod kterou si nadběhnete do náruče rána… Jsem i lžíce zaražená v černé kaši noci. Kdo nabere si, tomu ústa shoří. Však z popela mlčení odlétá pernatý kočár přímo do vesmíru… Ach, jako tchoři se tam prosmrdíte, jako hnis puchýřem atmosféry se vyvalíte do stříbřitého chladu. Jasně: všichni si potrpíme na parádu. Poslední poznámka před cestou: Klér. Na ty pány širočinu. Jsou to svině! Už žádný další špacíry po hladině… (Což po povrchu jít nesvede i dítě?) Kéž v mléce drah koketně se nezardíte! Kéž ambra prchavá zavoní v podpaží tmy! Já šerem prozřel jsem a dvěma prsty očí roztáčím pro dnešek ruletu noci. Bůh jsme my! Ruleta se točí…

Blázni a čarodějky

Kresba: Luděk Bárta

Stopařko na rohu třetího světa, zapudruj si tvář, poletíme stoletím vonícím po mandlích…

Ve světlíku na římse uvězněný holub. Duše, uvězněná v něm, se naklání, komíhá; takových světlíků jsou v Brně tisíce. Z hlubiny mluví něco k peří vázy, světlíky jsou velmi poetické srázy. Díváš se, vidíš jen obrysy, jež s tebou hrají hru Na kdysi.

Odpověď Ptali jsme se toho pána, co rozeznal v barovém šansonu hlas popelavého skřivana. V neděli ráno se modlil kleče v pražské tramvaji. Všecko, co potřebuji, řekl nám na refýži, ke mně přichází v pravý čas. Brzdící tramvaj; skřípavé přitakání Nebes.

obrázky (Na motivy National Geographic a K. J. Erbena) Slunce je měsíčník, mizí zraku, končí v hlubinách. Ozařuje jiné světy.

Metla kyanidu, hubená stehna Twiggy, ropa zemřelých.

Pokojíček mrtvé Běty, na jehož zametený práh snášejí se jikry.

Vivat sabat!

Podzim, stařec příkrý, od vodní hladiny pohled odvrací.

Záře slunečnic zahřívá jen blázny.

Ryba, jež zde utonula, je příliš podobna purpuru v oblacích.

vzpomínka

Text Irena Jirků

Rudolf Kunde r a

100 let

„Malování? To je mé řemeslo, pak teprve záliba. Nic jiného neumím, a tak od rána do večera musím kreslit,“ říkal Rudolf Kundera. Český malíř, jehož znají více Francouzi než Češi, by se dožil sta let. Je ráno, pod okny se budí starý přístav v Marseille. Přijíždějí první loďky, rybáři vyklá-

dají zboží, zvesela pokřikují, láteří, dobírají si zákazníky, zvláště pak hezké zákaznice... Rudolf Kundera stojí u okna, naslouchá, pak si zapaluje první viržinko a dává se do práce. Rozmáchlými tahy maluje to, co má nejraději. Modrý přístav. Tak už mi zůstane v paměti. U jeho dveří jsem poprvé zazvonila v září roku 1990. V ruce jsem třímala knížku Jiřího Muchy Podivné lásky a doufala, že mne moravský bodrý malíř (jak ho Mucha v knize zvesela vylíčil) nevyžene hned od prahu, ale snad budu moci zapnout magnetofon a položit pár otázek pro české noviny. Kdyby jen pár otázek! Ruda otevřel dveře dokořán, pozval nás všechny dál – a že jsme byli čtyři a neohlášení, uvařil guláš a do noci vyprávěl. O svém dětství v brněnských Tuřanech, o studiu na pražské akademii, o svém setkání s Alfonsem Muchou, s jeho krásnou dcerou Jaroslavou i nezbedným synem Jiřím. „Zatímco pro Alfonse jsem pracopatřil do okruhu českých umělců, kteří prchli před Němci do Paříže. Všichni se tam setkávali většinou u Jiřího Muchy a Rudolfa Kundery, kteří si pronajali ateliér ve známé ulici ve Val-de-Grâce. Rudolf při těchto příležitostech své přátele maloval. Většinu portrétů významného hudebního skladatele vlastní dnes Nadace Bohuslava Martinů.

S Alfonsem Muchou se Rudolf Kundera potkal nejprve v Brně, kde mistr Mucha hledal

pomocníky pro opravu Slovanské epopeje mezi tamními studenty. Když Rudolf začal studovat na pražské akademii, stal se rodinným přítelem Muchových. V roce 1931 získal Prix de Rome za svůj velký nástěnný obraz, což představovalo roční stipendium v Itálii. Do Říma za ním posléze na několik dní přijel i Alfons Mucha (na snímku jsou zachyceni ve Forum Romanum).

Foto: archiv Rudolfa Kundery a Ireny Jirků

Bohuslav Martinů

Starý přístav v Marseille, oblíbené téma Rudolfa Kundery

val a pomáhal mu podmalovávat plátna, s Jirkou jsme běhali za holkami,“ smál se a vyprávěl také o Vítězslavě Kaprálové, Rudolfu Firkušném či Bohuslavu Martinů, s nimiž se v roce 1939 setkal zase v Paříži. Zatímco však jeho přátelé směřovali po obsazení francouzské metropole německými vojsky do Ameriky či Anglie, Rudolf se rozhodl zůstat v jižní Francii. Tamní barvy, lidi, ta úžasná rána mu učarovala – natolik, že se tu nakonec usadil natrvalo. „Po válce jsem se sice vrátil domů, stihl jsem jednu velkou výstavu v Praze u Topiče, ale po komunistickém převratu mi bylo jasné, že musím odejít. Už jsem nechtěl žít v nesvobodě.“ Zamířil tedy zase do Marseille, tam za ním v následujících letech jezdili na prázdniny i všichni staří přátelé – Mucha, Martinů... Magnetofon jsem tehdy vypnula až někdy nad ránem. A pak jsem se za ním pravidelně vracela. Jsem Rudovi vděčná, že mi dovolil naslouchat, zapisovat jeho příběh a vlastně příběh celé jeho generace, tak tvůrčí a zajímavé. Anebo jsem se mohla dívat, jak pracuje. Až do vysokého věku maloval: pohledy na přístav, krajinu kolem Aix-en-Provence, uličky v městečku Cassis, kde měl druhé útočitě v ateliéru pár kroků od moře. Maloval, co měl rád, ale stejně tak soustředěně dokázal pracovat na portrétu ředitele banky či místního starosty. „Není vůbec lehké se štětcem živit víc než padesát let,“ vysvětloval mi. A byl hrdý, že nikdy nemusel hledat jinou práci. Jeho oleje a kresby jsou dnes rozptýlené v galeriích a sbírkách po celé Evropě. Francouzi především znají jeho mistrovské portréty Paula Valéryho, Clary Haskil, Pabla Casalse či Bohuslava Martinů. U nás jsme až v roce 1995 mohli vidět jeho velkou retrospektivní výstavu v Moravské galerii v Brně. Bylo to poprvé a naposledy, kdy se vrátil na delší čas domů, město Brno ho tehdy také jmenovalo svým čestným občanem. Alespoň tak se mu dostalo jistého uznání, i když už bude vždy patřit mezi české umělce více méně nedoceněné. Jak ho ale znám, na pocty a medaile si stejně nepotrpěl. Raději měl krásné ženy, dobré víno, ústřice, modrou oblohu nad hlavou... Rudolf Kundera zemřel 9. ledna 2005 ve Francii, letos – 9. března – by oslavil sté narozeniny.

Foto: Martin Polák – z archivu Adrieny Šimotové

Adriena Šimotová: z cyklu Hlavy – Hlava ve větru, 2008, výřez, grafit, pastel, pigment, 100 x 70 cm, soukromá sbírka. Na protější straně: z cyklu Hlavy – Hlava ve větru, 2008, detail.36

Na vlnách Slunce •

Loket a Goethův marný sen

• Einstein v Praze

POZnánÍ

Genius loci, objevy, historie 37

událost

Text Eva Bobůrková, MF Dnes / foto Václav Vašků

Černobyl: peklo, nebo ráj?

První rok po výbuchu Černobylu, právě před 25 lety, panovalo v krajině ticho. Vědci, kteří zde odebírali vzorky, aby stanovili úroveň radioaktivity v půdě a spodních vodách, vzpomínají, že odtud zmizeli všichni ptáci. Následujícího jara se vrátili – a už zůstali. „Černobylská katastrofa při vší hrůze vůbec nebyla tak strašná pro přírodu“ – i takové odvážné zprávy se v posledních letech objevují. V oblasti po výbuchu pětadvacet let poté skutečně nepanuje jaderná poušť.

Americký časopis Forbes řadí Černobyl mezi „nejvýjimečnější destinace světa“ Co když zvířatům radioaktivita v oblasti ubližuje méně než zdánlivě běžné zásahy člověka do životního prostředí?

Radioaktivní, ale živé Z bezprostředního okolí zničeného reaktoru zmizelo tehdy vše živé, zemřely lesy. V letech po neštěstí to bylo území potkanů a zdivočelých psů. Ale brzy se tu začalo dařit i dalším druhům. V Černobylu je dnes radioaktivní všechno. Houby, zvířata, rostliny. Ale jak ukázaly vědecké výpravy, přesto tu život vzkvétá – alespoň na první pohled. „Na borovicích rostoucích severně od havarovaného reaktoru vyrašily nové větve, sice s nepravidelně dlouhým jehličím, přesto však žijí a zelenají se. Už na počátku devadesátých let se také lesy naplnily radioaktivními srnci a divočáky. Potom se objevili losi a za nimi následovali rysové a vlci,“ píše Alan Weisman v knize Svět bez nás v kapitole věnované černobylské havárii. Zatímco lidé museli opustit oblast kvůli ohrožení života, kolem zamořených řek jsou k vidění jestřábi, rybáci, konipasové, černí čápi, orli. Jako by přírodě radioaktivita nevadila, byla smrtící jen pro náš lidský druh a nic jí neprospělo víc, než když z ní člověk vycouval... „Běžná lidská činnost je pro biologickou rozmanitost a hojnost místní flóry a fauny mnohem ničivější než ta nejhorší katastrofa jaderné elektrárny,“ nechal se slyšet radioekolog Robert Baker z Texaské technické univerzity. Nikde jinde nemají vysazení losi či rysové takový klid. Do uzavřené zóny kolem elektrárny byli převezeni i zubři a dokonce také koně Převalského. Jak uvádí fotograf Václav Vašků, který

V Černobylu je radioaktivní všechno. Ale nikde jinde nemají vysazení losi či rysové takový klid.

Názory vědců se různí. Jedni tvrdí, že fauně a flóře katastrofa paradoxně prospěla, jiní se svými výzkumy snaží dokázat, jak moc radioaktivní látky rostliny a zvířata ničí a deformují. O tom, kdo má pravdu, rozhodne až vzdálená budoucnost.

Černobyl v nás Katastrofa nezasáhla jenom území kolem Černobylu. Po výbuchu vznikl radioaktivní mrak, který hnal vítr nad Skandinávii, přes Polsko směrem na tehdejší Československo a Rakousko. Druhá velká vlna radioaktivního zamoření zasáhla i Bulharsko. V České republice, zejména v místech, kde tehdy pršelo, dodnes nalézají myslivci při zkoumání lesní zvěře v organismech vysoké hodnoty radioaktivních prvků. Půda, houby a lesní plody v oblastech nejvíce postižených radioaktivním spadem stále mohou obsahovat vyšší množství cesia 137 a stroncia. Jejich poločas rozpadu činí 30 let.

událost

Černobyl se stal netradiční přírodní laboratoří Oběti Černobylu V reaktoru číslo čtyři jaderné elektrárny v Černobylu došlo k explozi 26. dubna 1986. Tisíce lidí, kteří se – často bez jakýchkoli ochranných pomůcek – pokoušely hořící reaktor hasit, zemřely buď hned, anebo v přímé návaznosti na událost v následujících letech. Jen na Ukrajině bylo podle oficiálních údajů asi 2,3 milionu lidí zasaženo radioaktivním spadem, který způsobuje různé druhy rakovinného bujení. Odhad počtu přímých obětí se podle odlišných zdrojů liší, od 4000 obětí podle Mezinárodní agentury pro atomovou energii až po 100 000 lidí podle údajů organizace Greenpeace. Celková zdravotní bilance katastrofy zůstává i nadále nejasná.

Studie a důkazy Přestože se nesplnily předpovědi, že po zdejších loukách budou pobíhat zajíci s dvěma hlavami, mnozí vědci oponují: Je to ráj pouze na pohled. Mezi ty, kdo nechtějí ani slyšet o přírodní idyle kolem Černobylu, patří i americký biolog Tim Rousseau z University of South Carolina a jeho kolega Anders Moller z Pařížské univerzity. Dlouhá léta sledují živé organismy v evakuované zóně, která zabírá více než čtyři tisíce kilometrů čtverečních a zasahuje do území Ukrajiny, Běloruska a Ruska. Když loni publikovali výsledky svého dosud nejrozsáhlejšího sčítání divoce žijících zvířat, ukázalo se, že se zde snížila rozmanitost hmyzích druhů a ubylo rovněž savců ve srovnání s nezasaženými oblastmi. Zatím poslední studie, kterou tito dva vědci zveřejnili počátkem roku v odborném časopise PLoS One, se zaměřila na ptáky. Prozkoumali mozky 550 jedinců přináležejících k 48 druhům. Ukázalo se, že jsou až o pět procent menší než mozky ptáků v místech nezasažených radioaktivním zamořením. Čím to je? O tom se nyní vědci dohadují – zda je zvýšená hladina radioaktivity stresovým faktorem, který vede ke změnám na mozku, zda radioaktivita způsobuje přímo chybný vývoj mozku či zda se mozek zmenšuje v důsledku nedostatku hmyzu a tedy potravy. Robert Baker z Texaské technické univerzity a Ronald Chesser z University of Georgia zase nalezli zvýšený počet mutací v buňkách hrabošů. Zjistili, že hraboši (a podobně i vlaštovky) tu žijí kratší dobu, zato dříve dospívají a častěji se rozmnožují. Co budou tyto změny pro přírodu znamenat, dosud nedokáže nikdo přesně odhadnout. Černobyl dozajista stále představuje unikátní přírodní laboratoř, ale také už i turistickou atrakci. Stále více lidí touží strávit jeden den v místě katastrofy a ukrajinské cestovní kanceláře to skutečně umožňují tisícům turistů ročně. Americký časopis Forbes řadí Černobyl mezi nejvýjimečnější destinace světa.

Kolik lidí nejen v bezprostřední blízkosti, ale také v Evropě se narodilo s postižením nebo předčasně zemře v důsledku katastrofy na rakovinu, nelze jednoduše stanovit. Dopady na zvířata a na krajinu vědci stále zkoumají.

Jako by přírodě radioaktivita

nevadila a byla smrtící jen pro

náš lidský druh

Foto: Václav Vašků

Černobyl několikrát navštívil a fotografoval, údajně by mělo na území v okolí jaderné elektrárny žít celé stádo devadesáti vzácných koní!

výro čí

Text František Houdek

Einsteinův rok v Praze Právě před sto lety přijel do Čech Albert Einstein. Některé podstatné myšlenky obecné teorie relativity vznikly v Praze.

Co se špičky fyziky týče, v Praze v minulosti působily čtyři osobnosti, které významně změ-

nily naše chápání hmotného světa. Na prvního přijde asi každý – Johannes Kepler, objevitel zákonů oběhu planet. Další dva ve veřejném povědomí příliš nefigurují – Christian Doppler, objevitel tzv. Dopplerova jevu, a vynikající experimentátor a hluboký myslitel Ernst Mach. Chronologicky posledním z oné čtveřice je Albert Einstein. Jeho obecná teorie relativity je považována za jeden z nejúžasnějších výtvorů lidského ducha. Málokdo ví, že Einstein prožil jistý čas v Praze.

Přátelé a kolegové Právě před sto lety: 15. dubna 1911 (někdy se uvádějí i data 11. či 12. 4.) dorazil z Curychu do Prahy tehdy dvaatřicetiletý fyzik s manželkou Milevou a se dvěma synky, aby tu přednášel na německé univerzitě. Co ho přivedlo z Curychu, centra plného slavných badatelů, do cizojazyčné „díry“ na Vltavě? První řádná profesura v jeho životě – tedy prestižní postavení s odpovídajícím platem (zdůrazňuji, že to bylo před sto lety). Einstein se ubytoval v prostorném moderním bytě v dnešní Lesnické ulici na Smíchově, působil v klidné důstojné budově ve Viničné ulici na Novém Městě; z pracovny měl výhled do zahrady nedalekého blázince. Do práce rád chodil pěšky. Jeho veřejná přednáška 24. května 1911 se stala vrcholnou vědecko-kulturní událostí, ale jinak nežil kdovíjak společensky. Z německých kolegů udržoval takřka každodenní styky hlavně s matematikem Georgem Pickem, který – kromě toho, že také hrával na housle – mu navrhl nejvhodnější matematiku pro vznikající obecnou relativitu. Einstein však rád vyhledával židovské intelektuály Franze Kafku a Maxe Broda. Brod dokonce v Einsteinovi, kterého velmi obdivoval, zřejmě našel model pro postavu mladého Johannese Keplera ve svém románu Vykoupení Tychona Brahe. Z Einsteinových styků nahodilých pak nelze pominout pravděpodobné setkání s Jaroslavem Haškem, v jehož povídkách z té doby se ve švejkovském duchu několikrát mluví o bláznovi, který hlásá jakýsi nový vesmír. Naproti tomu, jakkoli to vypadá neuvěřitelně, se za celých patnáct měsíců

Často se scházel s Kafkou, Pickem, Brodem

pražského pobytu Einstein ani jednou nesetkal se svým vrstevníkem Františkem Záviškou, který už tehdy přednášel na české univerzitě speciální teorii relativity.

Albert Einstein s manželkou Milevou v roce 1911 (nahoře), hudba a hra na housle byly fyzikovou vášní, obzvláště obdivoval Mozarta (dole)

Teoretický fyzik a „einsteinolog“ Jiří Bičák k tématu „Einstein v Praze“ s oblibou cituje starořeckého básníka Hésioda: „Každé úspěšné dílo vyžaduje dřinu. A bohové určili, že musíš platit předem.“ A dodává: „Einstein na své cestě k obecné relativitě platil mnoho v Praze...“ Co konkrétně Einstein v Praze vybádal? Zatímco základní idea obecné teorie relativity ho napadla už v roce 1908, v Praze, jak sám vzpomíná, objevil hlavně dvě věci: možnost gravitačního posunu spektrálních čar k červenému konci a možnost gravitační výchylky světelných paprsků v blízkosti Slunce. Právě nalezení odchylky světelných paprsků gravitací Slunce později platnost Einsteinovy teorie potvrdilo. Nutno říct, že v Praze se Einsteinovi moc nelíbilo. Uznával, že „na podívání je to krásné město“, ale „vodu lze pít jen převařenou..., obyvatelstvo (tvořené tehdy z 90 % Čechy, poznámka autora) neumí většinou německy a k Němcům se chová nepřátelsky“. O pražských Němcích napsal: „To nejsou lidé s přirozenými vztahy; panuje u nich bezcitnost a podivná směs stavovské ješitnosti a servilnosti... Nafoukaný přepych vedle bídy na ulici. Myšlenková poušť prostá víry.“ Možná i pro nedostatek adekvátní společnosti se Einstein na problém gravitace plně soustředil (vedle faktu, že „tenkrát v Praze jsem neměl žádnou administrativu“), takže pár měsíců po skončení pražského pobytu měl finální tvar teorie na dosah ruky. Jedna chybná úvaha a odklon od původního směru, k němuž se po usilovném přemýšlení a bádání nakonec vrátil, zpozdily konečnou formulaci až do listopadu 1915. Z Prahy Einstein odjel koncem července 1912 zpět do Curychu, kde nastoupil jako profesor místní polytechniky, tehdy jedné z nejlepších škol toho druhu v Evropě.

Foto: archiv

Krásná jen na pohled

UV-CClean antibakteriální vysavač the Unseen Doporučeno pro alergiky a astmatiky Raycop prokazatelně zabije 99,9% bakterií E.Colli, Stafylokoků, kvasinek, virů a plísní. Efektivně odstraní více než 93,5% roztočů.

Raycop je jako jediný oceněn a schválen Britskou nadací pro alergie a otestován Japan Food Research lab.

Zabiják alergenů Přibližně třetinu svého života strávíme na lůžku, v němž se ukrývají miliony prachových roztočů, bakterií, virů a plísní. Jejich výkaly obsahují silný alergen, který způsobuje svědění kůže, pálení očí, kašel a kýchání. Naštěstí existuje účinný certifikovaný pomocník a zabiják alergenů UV-C antibakteriální vysavač Raycop, který pomocí UV-C germicidní lampy, vibračního klepače a výkonného sání všechny alergeny zničí. Pravidelné používání vysavače Raycop pomáhá s léčbou alergií, astma a kožních nemocí u dětí i dospělých.

Efektivní čištění matrací, lůžkovin, textilií a čalouněného nábytku bezchemickou cestou.

Seznam autorizovaných prodejců na:

www.raycop.cz

BLAKAR trading s.r.o., Kupeckého 843/6, Praha 4 tel.: 606 839 644, 774 377 458, e-mail: info@blakar.cz

gen i u s l o c i

Jen úzká vysoká šíje brání tomu, aby se Ohře kolem města uzavřela jako smyčka

Středověký charakter města narušily necitlivé přestavby v některých partiích

Text a foto Günter Bartoš

Zač je Goethemu Loket

Velký básník ocenil město Loket a jeho okolí jako nepopsatelně krásné, jako umělecký skvost krajiny, proto tam často jezdil. Jeho poslední návštěvu ale okořenila hořká marnost nenaplněné lásky. Už se nikdy nevrátil. 45

ge n i u s l o ci

radikálně změnit směr. Tak je tomu i v místě dnešního Lokte, kde řeka musí obkroužit nepravidelný skalnatý kužel a jen úzká vysoká šíje brání tomu, aby se uzavřela jako smyčka (ostré zahnutí toku ve tvaru lidského lokte dalo místu jméno). Proto tu postavili v raném středověku hradiště, jež strategickou polohu v ohbí Ohře plně využívalo, stejně jako pozdější románský hrad z 12. století. Vznik středověkého města na terasách v podhradí, jeho stupňovitá silueta, korunovaná tmavou hmotou hradu, dotvořila jedinečný charakter místa, majícího u nás srovnání snad jen s Českým Krumlovem.

Skvost nad řekou

„Dnes jsme byli v Lokti, nádherně položeném městečku, jež je, viděno krajinářsky, pravý skvost,“ napsal J. W. Goethe v dopise příteli Kneblovi o své první návštěvě 1. července 1807. Zachovala se i jeho kresba loketského hradu. Po bouřlivém středověku a třicetileté válce se v éře baroka a raného kapitalismu město přestavuje, rozvíjí, byť je prostorově omezené svým umístěním na skalnatém ostrohu, s řekou jako přirozenou hranicí. I proto si Loket uchoval svůj romantický charakter, dokonale ladící s okolní krajinou. „Romantický prostor je spíš topologický než geometrický. V urbanistické rovině to znamená, že jeho základní konfigurace tvoří hustý neurčitý shluk a velmi rozmanité řazení. Urbanistický prostor je nepravidelně uzavřen, funkce jsou v něm jen všeobecně uspořádány a nesměřují k pravidelnému, určenému rozvrhu,“ vysvětluje Christian Norberg-Schulz v klasické studii Genius loci, čím je středověký urbanismus romantický. Jak se taková romantika zhmotnila v Lokti? Od úzké šíje, jediného přirozeného vstupu do města, rotují hmoty budov proti proudu Ohře, postupně se zvedají až k samotnému vrcholu nad skalnatým srázem, s tmavým hradem jako korunou. Do Norberg-Schulzovy charakteristiky perfektně zapadají i vnitřní struktury města – nepravidelné náměstí na radiálním půdorysu se sloupem sv. Trojice jako významovou vertikálou uprostřed, svažitý terén, který protkávají křivé uličky, špičaté štíty domů... A také bohatství iracionálních detailů a drobných prvků. Hermeneutické „jak nahoře, tak dole“ mů-

žeme v Lokti přepsat na „jak vně, tak uvnitř“ – samotné město totiž nezůstává v míře romantičnosti pozadu za svým okolím. To může v citlivých duších, jako jsou třeba básníci, evokovat silné emoce.

Ve víru vášní Podle hraběte Kašpara Šternberka měl být Goethe raději přírodovědcem: „Činnost básnická, jak se zdá, jeho ducha jenom odváděla... Goethe by býval mohl v každém oboru dosáhnout mimořádných výsledků, ještě větších než ve skutečnosti dosáhl, kdyby ho nesvazoval jeho olbřímí duch.“ Vedle pití minerálky, společenského života a tanečků na bálech měl přírodovědec Goethe během dlouhých lázeňských pobytů také čas na celkem rozsáhlý geologický průzkum vulkanické krajiny Karlovarska a Českého středohoří a napsal o tom několik studií. V Lokti si prohlédl místní raritu – velký železitý meteorit (107 kg), který prý dopadl na hradní nádvoří: „Věčná škoda, že tak drahocenný přírodní úkaz rozřezali na kusy, zrovna jako by někdo ve snaze podělit se rozštípal velký diamant nebo jako by, dle Šalamounova rozsudku, i rozpůlené dítě zůstávalo kojencem.“ Jaro a léto „mezi starými skalami a v blízkosti horkých pramenů“ dělaly starci tak dobře, že jeho pozornost zaujaly i mnohem živější a půvabnější objekty, než je studený kus železa z hlubin vesmíru. Mladé dívky. Ty ostatně považoval za jediný způsob „jak omládnout, a to chce přece každý“. V červnu 1808 slaví lázeňská společnost v Lokti 23. narozeniny Silvie von Ziegesar, která vyniká „štíhlou

Hmoty budov

se proti proudu řeky zvedají

až k vrcholu nad skalnatým srázem s tmavým hradem jako korunou

Romantický členitý ráz města (vlevo) Goethemu učaroval stejně jako mladičká Ulrika (uprostřed). Loketské náměstí má nepravidelný radiální tvar (vpravo).

Foto: Günter Bartoš

Řeka Ohře protéká na Karlovarsku tvrdým granitovým masivem, který ji na několika místech nutí

Jaro a léto v Lokti, mezi starými skalami a v blízkosti horkých pramenů, dělaly Goethemu dobře...

Jedinečná silueta loketského hradu a kostela nad zátočinou Ohře

ge n i u s l o ci

bílou postavou a milou, protáhlou tvářičkou“. Rozněžnělý Goethe o ní v oslavném veršovaném vinši píše jako o miláčkovi. O dva roky později přijíždí básník do Lokte s „rozkošnou a chytrou“ Židovkou Mariannou von Eybenberg, dlouholetou přítelkyní, jíž bylo v době jejich seznámení okolo dvaceti. Veřejným tajemstvím, o němž si špitala celá Evropa, se stalo vzplanutí Jeho excelence, výmarského tajného rady a ministra, k mladičké Ulrice von Levetzow, které v Lokti došlo do hořkého konce. Johannes Urzidil píše v monografii Goethe v Čechách o básníkovi jako o člověku, který tenkrát prožíval další pubertu – zaplavily ho city, hýřil s dojemnou mladickou a stařeckou zbrklostí svým oživeným srdcem. „Postupně oblažující styky od něj vyžadují den ode dne větší nasazení. Dívce se dvoří se zápalem mladého milence. Denně jí posílá květiny, kupuje perníky a sladkosti.“ Bouřila v něm vášeň a lidské hranice ho svíraly. S lékařem probírá fyzické aspekty případného sňatku (nemá námitek) a písemně požádá o Ulričinu ruku.

Bohové mne rvou pryč

V kameni vysochaný básník, který sám rozhodně kamenné srdce neměl...

Recepční hotelu Bílý kůň marně hledá ve svazku klíčů ten pravý. Stojíme před Goetheho terasou nad řekou Ohří, dřív se jmenovala Schwarzenberská, kde básník slavil s von Levetzowými dne 28. srpna 1823 své narozeniny. Klíč se najít nepodaří, a tak se jdeme podívat alespoň do restaurace. Na zdi tu visí obraz Ulriky a Goetheho. „Sedmdesát procent našich hostů přijíždí z Německa a všichni se na to ptají,“ říká sympatický recepční, pocházející z Litvy. Míní několik návštěv básníka v hotelu, aféru s Ulrikou a oslavu jeho narozenin. „Jak pěkná číše,“ podotkl tehdy Goethe, když dostal jemně broušený pohár z českého skla s třemi vyrytými jmény sester Levetzowých: Ulrika, Amalie, Berta. Za celou oslavu nepadne slovo narozeniny a nikdo nepřipomene Goethův věk. Bylo mu 74. Zdravý rozum hraběnky von Levetzow Goetheho žádost o ruku odmítl. Nabízeli jí místo u dvora, penzi deset tisíc tolarů ročně, v rodině by měla největšího génia doby, ale obávala se trapnosti manželství starce a devatenáctileté dívky. „Vzniklého kontrastu se zhrozila,“ píše Urzidil a pokračuje: „Kdo ví, třeba by bývalo lepší kývnout, protože Goethe by byl šťastný a Ulrika by se postupně neproměnila v starou, starší, ba prastarou pannu.“ Zemřela neprovdána ve věku 95 let. Místo Ulričina mládí a krásy dostal Goethe jen broušenou číši jako symbolickou náhradu. Hořkosladký kalich nenaplněné lásky vypil až do dna. „Mně ztracen svět, já sobě ztracen hynu, já, jenž jsem býval bohů miláčkem; mne bozi svedli – skříňku Pandořinu mi dali, slastmi bohatou i zlem; k rtům přitiskli mne opojivých darů a rvou mne pryč – vstříc rvou mne mému zmaru,“ vyznává se básník

V romantickém Lokti se můžete zamilovat. Jako ten Goethe. ze své bolesti v Elegii, kterou začíná psát pár dnů po narozeninách v Lokti, v dostavníku na cestě do Výmaru. Do Čech, kde strávil celkem tři roky života a prožil velkou českou romanci, se už nikdy nevrátil. Jeho libido tu vyhaslo. O deset let později v březnu 1832 Goethe umírá ve Výmaru.

V hotelu Bílý kůň byl Goethe nejvyhlášenějším hostem

Starosta Jaroslav Hlavsa je v Lokti určitě šťastnější než Goethe. Spokojeně pokuřuje u okna dýmku, jeho pohled občas sklouzne přes střechy domů a řeku Ohři k městským lesům na svazích nad ní: „Loket je na tom výborně. Sice máme jako všechna města zanedbanou infrastrukturu a potřebovali bychom na opravy 400 milionů, ale nemáme žádné dluhy a vedle obrovského turistického potenciálu vlastníme též velké majetky, hlavně lesy. O další se soudíme se státem.“ Před válkou žilo v Lokti jen šest procent Čechů. Drastický úbytek obyvatelstva po odsunu Němců (v roce 1980 tu bylo dvakrát méně obyvatel než těsně po válce) vedl spolu se socialistickým hospodařením k neuvěřitelnému chátrání historických památek. Desítky cenných hrázděných domů zmizely, v samotném jádru města se dělaly problematické přestavby. V roce 1962 dokonce zrušili na dvacet let status městské památkové rezervace. Přes deset procent zástavby tvoří dodnes ruiny, protože je po revoluci skoupili spekulanti a nejsou na ně žádné páky. Ale po turistech a agentovi Bondovi (natáčelo se tu Casino Royale) určitě objeví Loket coby inspirující místo k bydlení i nějací přistěhovalci. Do Karlových Varů to je pár kilometrů, nemají tu romské ghetto jako jiná západočeská města, zato dost nemovitostí v nabídce. Ceny jsou zatím normální, silný genius loci jako bonus. K romantickému Lokti můžete mít vztah, něco tu prožívat, třeba se i zamilovat. Jako ten Goethe.

Foto: Günter Bartoš

Romantika jako bonus

o b l o ha

Text Zuzana Sobotková Česká astronomická společnost

Na vlnách Slunce V dubnu můžeme nad Českem sledovat

netradiční plachetnici

Kolem Země obíhá sonda s velmi zajímavým pohonem. Tlačí ji sluneční záření dopadající na velkou tenkou plachtu. Astronomové doufají, že slunečních plachetnic bude ve vesmíru s časem přibývat. Motivace je jasná – žádné náklady na pohon.

Sluneční plachetnice dosahuje vysokých rychlostí na dlouhých trasách

Provoz levných letů na velké vzdálenosti ve Sluneční soustavě se dá zajistit s pomocí přírodních zdrojů energie – tento trend ostatně v posledních letech musela začít respektovat v podstatě všechna odvětví lidské činnosti. Také v oblasti astronomie se hledají cesty, jak energii „zadarmo“ co nejlépe zapojit k pohonu kosmických sond. Myšlenka využití tlaku slunečního záření pro jejich pohyb ale není novinkou – s prvními podobnými nápady přišel už ve středověku Johannes Kepler, ten samý astronom, který zboural představy o dokonale kruhové dráze pro pohyb vesmírných těles. V minulém století se o udržení a rozvoj myšlenky slunečního plachtění postarali zejména autoři sci-fi literatury jako slavný Jules Verne nebo Arthur C. Clark. Proč jsme tedy doposud o tomto způsobu cestování Sluneční soustavou neslyšeli? Jednoduše proto, že jeho realizace není zdaleka jednoduchá. Tlak slunečního záření je velice malý. Kupříkladu pro dosažení zrychlení kolem jednoho milimetru za sekundu na druhou by musela mít plachta rozměry až několika kilometrů při minimální hmotnosti. Na druhou stranu je dosažené zrychlení stabilní – působící tlak záření se prostě nevypíná, a tak jednoduchým výpočtem zjistíme, že za jediný den by sonda s takovou obří plachtou nabrala rychlost téměř 90 m/s. A pořád by zrychlovala! 50

Reálně se pro sluneční plachetnice používají mnohem menší plachty s průměrem jen několik metrů. Jejich hlavní vlastnost představuje dobrá odrazivost – částice slunečního záření nesmí plachta pohlcovat, naopak se do ní musí pořádně „opřít“. Samozřejmě nesmí sondu brzdit svou vlastní vahou – vyrábí se z velice lehkého materiálu a tloušťka typické sluneční plachty dosahuje jen asi desetiny průměru lidského vlasu. Na oběžnou dráhu se vynáší složená a k jejímu rozložení se využívá odstředivá síla. Jinak řečeno, sonda se při vypuštění musí roztočit, aby se plachta mohla postupně napnout. Tento proces trvá několik dní. Rotace sondy má pak nadále velký význam, protože udržuje plachtu v napnutém stavu.

Průkopníci První, kdo se pokusil o vypuštění sondy s plachetnicí, byly americké organizace Planetary Society a Cosmos Studios ve spolupráci s ruskou Lavochkin Association v roce 2005. Sonda s názvem Cosmos 1 však v důsledku selhání nosné rakety oběžné dráhy nedosáhla. Průkopníky se stali až Japonci se svou plachetnicí IKAROS. Po vypuštění v květnu roku 2010 zdárně dosáhla orbity, rozvinula plachtu a vydala se na cestu k sousední planetě Venuši. Tu úspěšně obletěla dva týdny před loňskými Vánoci. V pořadí druhým úspěšným pokusem byla plachetnice NanoSail-D, která se od své mateřské sondy odpoutala v polovině ledna letošního roku a v současnosti se nachází na oběžné dráze Země ve výšce kolem 600 kilometrů. Díky tomu ji můžeme pozorovat pouhým okem podobně jako telekomunikační družice nebo třeba Mezinárodní vesmírnou stanici. Přelet sluneční plachetnice nad hlavami pozorovatelů se projevuje výrazným zjasněním, kdy se družice během několika vteřin stane nejjasnějším tělesem na obloze a pak za neustálého pomalého pohybu postupně zeslábne. Kdy bude vidět, kde ji spatříte a jak bude jasná, se nedá říct obecně. Podle polohy a pohybu družice se však předpovědi přeletů dají spočítat. Hotové předpovědi pro konkrétní polohu na Zemi naleznete na internetu (viz postup vpravo). Astronomové vidí budoucnost slunečního plachtění ve vesmíru velmi pozitivně. Úspěchy z poslední doby dokázaly, že tato technologie je plně funkční. Uplatnění se předpokládá zejména u letů na větší vzdálenosti. Plachetnice totiž neustále zrychluje a na dlouhé trati se stává daleko rychlejší než tělesa s jinými zdroji pohonu. Při nesení sond do vzdálených částí Sluneční soustavy by tak mohla nahradit doposud využívaný jaderný pohon, který je stále předmětem mnoha sporů. Budoucnost patří plachtění na vlnách Slunce!

Recept na pozorování přeletu NanoSail-D: •

Do internetového prohlížeče zadejte adresu heavens-above.com.

•

Na hlavní stránce v kategorii Configuration nastavte svou polohu pomocí zadání na mapě (select from map), nebo výběrem polohy z databáze států a měst (from database). Zdatnější uživatelé mohou zadat přímo svou zeměpisnou šířku a délku.

•

Ve druhé kategorii Satellites vyberte možnost NanoSail-D.

•

Výsledkem bude tabulka předpovědí na dalších deset dní. První sloupec udává datum, druhý předpokládanou jasnost. Platí, že čím nižší číslo v tomto sloupci najdete, tím jasnější bude záblesk. Další tři sady sloupců udávají popořadě čas, výšku nad obzorem a světovou stranu pro začátek přeletu, dále pro jeho nejvyšší bod na obloze a také pro konec přeletu.

•

Pokud znáte alespoň základní vlastnosti úhlů, výšku nad obzorem uhádnete snadno. V tabulce je zadaná ve stupních, přičemž horizont rovná se nule a přímo nad hlavou máme vždy 90 stupňů. Zbývá jen zjistit, kde je u vás na zahradě nebo za městem v poli sever, a můžete směle vyhlížet plachetnici.

Oddělení družice FASTSAT od rakety, 20 min po startu

Start nosné rakety

vypuštění NanoSail-D, 7 dní po startu

Foto: archiv NASA, JAXA

Stačí zadat

Postupný slet do atmosféry, 70–120 dní po startu

Plně rozvinutá plachta, 10 dní po startu

Schéma vypuštění družice

svou polohu

a zjistit, kde se nachází sever

te ch nika

Text Günter Bartoš

Budoucnost patří LEDu Po 130 letech se loučíme s Edisonovou žárovkou. Je geniálně jednoduchá, levná a na její teplé příjemné světlo mnozí nedají dopustit. Jenže mnohem více energie protopí, než prosvítí.

Proto Evropská unie administrativně omezuje prodej klasické žárovky až k jejímu úplnému „vyhynutí“. Dlouho se zdálo, že ji nahradí kompaktní zářivka s podobným tvarem, ale mnohonásobně větší účinností. Jenže rychlý pokrok technologie na bázi světlo emitujících diod LED (light-emitting diodes) a pokles vysokých cen posílají kompaktní zářivku na technologické smetiště. První svítivá dioda, využívající princip elektroluminiscence neboli vyzařování světla polovodičem pod elektrickým napětím, byla objevena v roce 1962. Její masová produkce začala o deset let později. LED diody moc nestály, měly zanedbatelnou spotřebu a z praktického hlediska „věčnou“ životnost desetitisíců hodin. Nevýhodou byla malá svítivost a zabarvené světlo. Proto se používaly jen jako kontrolky nebo segmenty v displejích. Obrovské investice do výzkumu v minulých letech udělaly technologii LED použitelnou i na běžné svícení, i když ani dnes ještě LED žárovka není schopna dosáhnout svítivosti klasických nebo „úsporných“ žárovek. LED lampy už umějí vyzařovat bílé nebo nažloutlé světlo jako žárovky. Spotřebují však až šestkrát méně energie a jejich životnost se pohybuje mezi 15 000 až 40 000 hodinami. Za takové parametry si musíte připlatit – LED lampa se světelným tokem přes 400 lumenů, tedy náhrada klasické 40wattové žárovky, stojí okolo 400 korun.

Foto: Günter Bartoš, Dreamstime

Hlídejme svítivost

Doba životnosti LED žárovky je dvacetkrát delší než u té klasické

Majitel pražského obchodu LED LINE Tomáš Novák vsadil prozíravě na novou technologii už před pěti lety. Jeho zákazníky jsou hlavně architekti, kteří barevná LED světla využívají k dekorativním účelům. Od loňského roku ale registruje stále větší zájem i z řad běžné veřejnosti. „Teď prodáváme tak napůl profesionálům a zákazníkům v maloobchodě. Lidé už mají o výhodách LED více informací, ale stále ještě neumějí správně počítat.“ Matematika je to přitom jednoduchá. Pokud nahradíte 40wattovou žárovku LED, úspora energie při svícení okolo pěti až šesti hodin denně pokryje její vyšší cenu už za jeden rok. Další peníze se ušetří díky delší životnosti, která dosahuje průměrně až dvacetinásobku oproti klasické žárovce. Ještě ekonomicky výhodnější by mohla být náhrada halogenových bodových žárovek za malé LED se spotřebou 3 watty. Že se LED stává „lidovou technologií“, potvrzuje její prodej v jednom z řetězců diskontních supermarketů. Můžeme předpokládat, že cena LED lamp bude stále klesat, byť 20 korun jako obyčejná žárovka nikdy stát nebudou. Jak se však nenapálit při jejich koupi dnes, kdy je LED lampa za 1000 korun s ekvivalentem svítivosti 60wattové žárovky dražší než mobilní telefon? Srovnávací informace na obalech bývají často zavádějící, dejte proto jen na tvrdá data – svítivost žárovky v lumenech. Náhrada za 40wattovou žárovku musí svítit přes 400 lumenů, za 60wattovou přes 700 lumenů.

v el i k o n o ce

Text a foto Günter Bartoš

Poselství kříže

Skandální umučení Ježíše na vrchu Golgota se stalo obratem v dějinách, zakládajícím nové náboženství, novou kulturu, novou civilizaci. Toho dne zemřel na kříži samotný Bůh. Notoricky známý velikonoční příběh není třeba převyprávět, i neznabozi vědí, co se ten-

krát událo. Tím „nejkrutějším a nejhnusnějším způsobem“ (Cicero o ukřižování) popravili v Jeruzalémě Ježíše z Nazaretha. Sám se prohlásil za mesiáše a syna Boha, islám ho považuje za významného proroka, ale z hlediska dobového oficiálního židovství byl kacíř a „svůdce lidu k smrti v hanbě“. Vedle různých názorů na samotného Ježíše se lze shodnout na faktu, že jeho brutální umučení přerostlo z incidentu místního významu v historickou událost, zásadní obrat, měnící řád světa, podobně jako třeba Francouzská revoluce. Má tedy vliv i na ty, kteří v Ježíše jako spasitele nevěří. Co se tedy vlastně stalo? Křesťané si s vraždou na Golgotě spojují spásu světa prostřednictvím Kristovy oběti, která z nich snímá dědičný hřích. Skandální poselství kříže se však podle sv. Pavla nedá chápat jako oběť, vyžadovaná krutým Bohem, ale právě naopak jako nejhlubší vyjádření Boží lásky: „Bůh ani vlastního syna neušetřil, nýbrž ho za nás vydal; jak by nám tedy spolu s ním nedal také všechno ostatní?“ Spojovat s křížem poselství o spáse, tvrdit, že se na něm děje boží zjevení, se v antice jevilo jako poněkud perverzní. Křesťané byli už ve druhém století obviňováni z ateismu, protože

Expresivní krucifix od Pavla Vance v klášteře Emauzy (2006): korpus Krista na zavěšeném kříži se vznáší „metafyzicky“ nad oltářem kostela. Protože visí v protisvětle, není vidět do jeho tváře, kterou stejně zakrývají vlasy (nikdo nezná Boží tvář). Zvrásněné, umučené tělo z mosazi je ve světelném stínu tmavé, jakoby mrtvé, rozsvěcuje se a ožívá až s dopadem paprsků světla.

Z ukřižování jako incidentu místního významu se stala

historická událost

měnící řád světa

Myslbekův krucifix z Ringhofferovy hrobky v Kamenici (1885): pracoval na něm bez objednávky z vlastní potřeby deset let. Proto je možná jeho dílem nejlepším a jemu nejbližším. Modelace, realistická, ale s romantickou nadsázkou, rozehrává velkou skladbu rozvlněných tvarů, v akademicky krásných formách dosahuje velikosti, monumentality.

v e l i k o n o ce

Bůh na kříži umírá jako transcendentní „správce světa“

Bronzový krucifix na Karlově mostě (1629): jde o klasické vyobrazení, unikátní je však hebrejský a pro Židy až potupný nápis „Svatý, Svatý, Svatý Hospodin zástupů“. Ten byl zhotoven roku 1696 za peníze z pokuty, kterou dostal od soudu Elias Backoffen za údajné rouhání kříži. I když se toto obvinění ukázalo být nakonec falešné, hebrejský nápis na krucifixu zůstal až dodneška.

svět odbožšťovali. „Golgota a Olymp se spolu nesnášejí. První přikázání odporuje každé mytologii, Ukřižovaný skutečně a nutně svět i lidi odmytologizovává,“ píše teolog Erich Käsemann.

Kam zmizel Bůh? Kromě překonání mýtu či polyteismu způsobí ukřižování ještě další dvě radikální změny v symbolickém řádu – smrt Boha a nový začátek. Ježíšův nářek na kříži, „Eli Eli lama sabachthani“ (Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil), je totiž vedle výpovědi o jeho zoufalství i zprávou od samotného Boha, jeho demisí. Nechává se vytlačit v podobě Krista na kříž a opouští tak svět. Ba co víc, podle filozofa Hegela nezemřela na kříži jen lidská inkarnace samotného Boha, ale Bůh sám, což je zřejmé i křesťanům. „O, veliká bída! Bůh sám leží mrtev. Na kříži zemřel,“ zpívá se ve středověké písni. Starozákonní Bůh byl stvořitelem a hybatelem světa, novozákonní Bůh promlouvá nepřímo, prostřednictvím Ježíše. Mrtvý Bůh už do ničeho nezasahuje, nic neovlivňuje a tedy za nic nemůže. Ani za přírodní katastrofy, ani za genocidy. Podle filozofa a křesťanského ateisty Slavoje Žižka umírá na kříži Bůh jako transcendentní „správce světa“, jako skrytý Pán, který zná „hlubší smysl“, zaručuje šťastné vyústění našich činů a zatemňuje tak krutou realitu dějinných katastrof. „Bůh jako morální, politická, přírodovědecká pracovní hypotéza je odstraněn, překonán; ale stejně je překonán i jako pracovní hypotéza filozofická a náboženská,“ napsal v dopise z nacistického vězení teolog Dietrich Bonhoeffer. A klade otázku: „Kde má teď Bůh ještě své místo?“ Pointou velikonočního příběhu, novým začátkem ze zničující nicoty smrti je Kristovo zmrtvýchvstání na onom světě, v transcendentnu. Co však dala událost na Golgotě našemu imanentnímu světu? Vedle zprávy o smrti Boha, jež implikuje svobodu a odpovědnost člověka („už je to jen na vás“), to je podle Žižka především idea znovuzrození coby zásadní rozchod s pohanským fatalismem: „Křesťanství sází na možnost radikálního zlomu, vyhlašuje rovnost a přímý přístup k univerzalitě právě na základě toho, že prosazuje nejradikálnější rozdíl/zlom.“ Z bodu nula se ustanovil nový řád, nová subjektivita, dodnes moderní a aktuální, přetrvávající i v postkřesťanském světě.

Obraz Ukřižovaného se v našem kulturním okruhu stal všudypřítomným. Po tak dlouhé době od Golgoty v něm vidíme už jen symbol oné události, její reálnou hrůznost si již plně neuvědomujeme. Skutečnou brutalitu ukřižování před časem předvedl film Mela Gibsona Umučení Krista (2004), který byl ale kritizován za to, že věc pojal jako nepřetržitý proud násilí. Může se taková událost vůbec zobrazovat reálně, bez odstupu? Není nakonec rozumný postoj evangelíků, kteří kříž jako symbol používají, ale bez umučeného těla? Na druhou stranu jsou některá zobrazení Krista umělecky působivá a podnětná, dokonce i pro ateisty. Gibsonův vysoce profitabilní spektákl (600 mil. dolarů) se zařadil mezi filmy, které se pokoušejí téma ukřižování ukázat jinak nebo je reinterpretovat. Kontroverzi a v některých zemích i zákaz promítání vzbudil film Martina Scorseseho Poslední pokušení Krista (1988). Ježíš je v něm pokoušen ďáblem ještě na kříži, místo umučení prožívá „alternativní“ poklidný rodinný život, který ale nakonec odmítne, a tak se svou obětí transformuje ve Spasitele („Dokonáno jest!“). Kanadský film Denyse Arcanda Ježíš z Montrealu (1989) zase ukazuje skupinu herců, kteří se připravují na představení Pašijí. Přehrává motivy ze života Krista (křest, soud či pokoušení), ale jako příběhy v současném civilním kontextu, které směřují k „zmrtvýchvstání“ hlavního hrdiny – po jeho tragické smrti jsou jeho orgány darovány několika lidem. Ukřižování coby horor předvádí film Stigmata (1999) od režiséra Ruperta Wainwrighta. Duch mystického kněžího posedne po jeho smrti mladou hezkou kadeřnici (sic!), která je mučena neznámou silou obdobně jako Ježíš, což na ní zanechává stigmata. Působivým vrcholem této duchovní pornografie je jakási feministická varianta ukřižování, kdy její krásné tělo visí v pozici Krista v proudu světla.

Foto: Günter Bartoš

Kontroverzní obrazy

Linec – metropole kultury a zelená oáza „Linec se změnil,“ zní heslo města na Dunaji, které má návštěvníkům co nabídnout. V roce 2009 byl Linec evropským hlavním městem kultury. Po prohlídce působivé architektury, od moderních prosklených budov až po historické štukové fasády, mohou návštěvníci relaxovat v městských parcích, nebo se vydat na průzkum zdejší kulinářské nabídky. Rozhodně by měli ochutnat linecký dort, který se připravuje podle nejstaršího dortového receptu na světě.

(do 29. května). Ars Electronica Center se v interaktivní expozici věnuje supermoderním technologiím a interaktivně laděnému mediálnímu umění. Zaměřuje pozornost na obory, které prošly v poslední době nejvýraznějším vývojem, na takzvané vědy o životě (life sciences). Stahlwelt (Svět oceli), což je návštěvnické a výstavní centrum firmy voestalpine AG, seznamuje diváky zblízka se zpracováním oceli.

Od současného umění až po vědy o životě

Město na Dunaji je názorným příkladem toho, že průmysl a kvalita života nejsou v rozporu, nýbrž že patří v moderním městě nerozlučně k sobě. Přes 60 % rozlohy Lince pokrývá zeleň. Příroda v Linci znamená oddech, kvalitu života, čistý

Umělecké muzeum LENTOS představuje v rámci různých výstav mistrovská díla od 19. do 21. století. V současné době je zde ke zhlédnutí expozice Che fare? Arte Povera. Historická léta

Příroda v Linci

vzduch, ale také cestu, jak procesy a zkušenosti z přírody integrovat do každodenního života. Zahradnická výstava Landesgartenschau v Ansfeldenu u Lince představuje návštěvníkům od 15. dubna do 2. října „symfonii v zeleném“. Skoky vzduchem a vodní hrátky na lineckých střechách zaručuje od 12. května do 16. října akce zvaná Höhenrausch.2 (Opojení z výšek). Botanická zahrada patří svými venkovními zahradami a skleníky o celkové rozloze 4,2 hektaru k nejkrásnějším v Evropě. Největším univerzálním muzeem v Rakousku je linecké Zámecké muzeum, které ve své stálé expozici Příroda Horního Rakouska přináší řadu poznatků o vývoji zdejší krajiny. K jeho atrakcím patří model devět metrů dlouhého žraloka.

365 dní na jevišti – výběr toho nejlepšího

12.–17. 4. 2011 Crossing Europe Filmfestival Linz Mezinárodní filmový festival se současnými pohledy na svět. 26.–30. 4. 2011 Culinary Art Festival Kuchařské hvězdy z celého světa se postarají o ohňostroj smyslových zážitků. 12. 5.–16. 10. 2011 Höhenrausch.2 – „mosty v nebi” Přírodní výstava na střechách Lince. 20.–22. 5. 2011 LinzFest Kulturní festival pod širým nebem pro všechny. 25. 6. 2011 Bruckner Orchester Open Air Koncert Brucknerova orchestru na hlavním náměstí. 7. 7. 2011 Open air highlight před kulisami impozantního Nového Dómu „Klasika u Dómu“ s Elinou Garancou & přáteli. 21.–23. 7. 2011 Pflasterspektakel Jeden z největších festivalů pouličního umění v Evropě.

Centrální poloha

Linec má centrální polohu a vynikající spojení na všechny strany. Hlavní nádraží bylo už po šesté vyznamenáno jako nejatraktivnější nádraží v Rakousku a na letiště „Blue Danube Airport“ je to z města velmi blízko. K cestám do Lince lze využít i Dunaje: ať už lodí, nebo podél řeky na kole po cyklostezkách či pěšky po dálkové pěší trase.

Užít si víkend ve znamení přírody… od 101 eur za osobu!

V ceně jsou 3 dny/2 noclehy ve dvoulůžkovém pokoji se snídaní a karta Linz-Naturcard (platí 3 dny).

Informace a rezervace Tourist Information Linz, Hauptplatz 1, 4020 Linec, Rakousko, Tel.: +43 732 7070-2009, e-mail: tourist.info@linz.at

www.linz.at/tourismus www.linz-tourismus.info

d ot e k y dě j i n

Text Karel Pacner

Ani Rooseveltova smrt nepomohla Rudá armáda se blížila k Berlínu, západní spojenci postupovali k Labi. V tu dobu ministr propagandy Josef Goebbels plný radosti telefonoval Hitlerovi, který se skrýval v podzemním bunkru uprostřed Berlína: „Můj vůdče! Blahopřeji vám! Roosevelt je mrtev! Bůh nás neopustil. Ve hvězdách je napsáno, že pro vás bude znamenat druhá polovina dubna rozhodující obrat.“

ní cesty do Jalty strašlivě unaven. Zmínil se o tom i ve svém projevu ke kongresmanům, kterým podával 1. března zprávu o jednáních s Churchillem a Stalinem. A také jim potvrdil svou poněkud naivní představu o Sovětském svazu: „Nikdy v dějinách se ještě nestalo, aby hlavní spojenci byli tak jednotní nejen pokud jde o válečné cíle, ale také v pohledu na svět.“ Ve skutečnosti poukazy na věrolomné jednání sovětského spojence v zemích, které osvobozoval od nacistů, sílily i v jeho nejbližším okolí. Upozorňovali na ně velvyslanci v Polsku a Turecku stejně jako někteří další vládní úředníci, diplomaté a generálové. Přitom sám prezident zastával názor, že vývoj atomové bomby, o němž věděl Churchill, musí zůstat před Stalinem utajen. Teprve když mu začátkem dubna oznámili, že Kreml instaloval ve Varšavě polskou vládu složenou z komunistů, uvědomil si, že sovětskému vůdci naletěl. Koncem března odjel Roosevelt do svého letního sídla ve Warm Springs, aby si tam odpočinul. Lucy Rutherfurdová, údajně jeho intimní přítelkyně, tam pozvala malířku Elisabeth Shoumatoffovou, aby Roosevelta portrétovala. Dopoledne 12. dubna podepsal prezident několik spisů a potom si některé další četl. Malířka ho přitom kreslila. Podle jejího názoru vypadal velmi dobře. Když si zapálil cigaretu a vdechl kouř, najednou si sáhl na čelo, na šíji, zbledl a řekl: „Bolí mě strašně hlava.“ Pak ztratil vědomí. Za dvě hodiny skonal.

Vlajka SSSR, v pozadí Braniborská brána

Hitlera tahle zpráva vzrušila, Goebbels dál horoval. Právě totiž četl Carlyleovy Dějiny Friedricha Velikého, v nichž se píše, jak zpráva o smrti ruské carevny Alžběty zachránila Friedricha před sebevraždou, protože si myslel, že v sedmileté válce, kterou vedl, je všechno ztraceno. Teď by se také mohlo spojenectví Západu se Stalinem rozpadnout. Vždyť tuhle nesourodou alianci spojoval prezident, který včera odešel na věčnost. Dnes je pátek 13. dubna. Necháme vypracovat pro vůdce horoskop. Astrologové, tihle umělci v předvídání, sdělili nacistickému

dvoru úžasnou novinu: Nacistické Německo vedené geniálním vůdcem Adolfem Hitlerem nakonec zvítězí! Všichni pochopili, že teď zasáhnou „zázračné zbraně“, o kterých se stále mluví, a navíc se angloamerická vojska pustí do boje se sovětskými – západní plutokrati proti bolševikům. V bunkru otevřeli šampaňské. Všichni byli nadšeni. „Tak vidíte, vy, kteří jste mi nechtěli věřit,“ holedbal se Hitler.

Jednotní spojenci? Franklin Delano Roosevelt se koncem února vrátil do Washingtonu z šestitýden-

Zatímco celý demokratický svět truchlil za Roosevelta, Hitler nařídil svým vojskům, aby ustoupila k Berlínu – tím usnadní dotyk a rychlý souboj východních a západních spojenců. V pondělí 16. dubna zahájila Rudá armáda dobývání Berlína. Proti Němcům nasadila ohromnou sílu – takřka 42 tisíc děl, přes 6 tisíc tanků a 7,5 tisíce letadel. A ve středu 25. dubna se setkali američtí a sovětští vojáci u Torgavy na Labi v přátelském objetí. Za několik dnů si Hitler uvědomil, že jeho naděje byly marné. Tisíciletá říše se řítí do zkázy. V pondělí 30. dubna spáchal ve svém podzemním krytu v Berlíně sebevraždu. Nechtěl se dostat do rukou bolševiků, jejichž vojska se krok za krokem probojovávala do středu hlavního města jeho „tisícileté říše“. Hitler přežil Roosevelta o osmnáct dnů. Oba se zapsali do dějin 20. století – jeden jako masový zločinec, druhý jako velký vůdce demokratického světa.

Foto: archiv

Berlín pokořen

propagace značky

SOUTĚŽ

Odpovězte nám na jednoduché anketní otázky a zařaďte se do slosování o 5 kosmetických balíčků přírodní švédské kosmetiky Oriflame každý v hodnotě 2 000 Kč.

Utrácíte za kosmetiku?

1) jste: a) muž b) žena 2) ve věku: a) do 30 let b) 31–40 let c) 41–55 let d) nad 55 let 3) kde nejčastěji nakupujete kosmetiku: a) v lékárně b) v drogérii c) od kamarádky z katalogu některé z firem přímého prodeje d) parfumérie a jiné specializované obchody e) jinde. Prosím uveďte kde. 4) vyzkoušeli jste už někdy kosmetiku Oriflame? Máte s ní osobní zkušenost? a) ano – jednou v minulosti, jednorázově b) ano – používám často nebo pravidelně c) ne – nikdy d) ne – ale chtěl/a bych vyzkoušet 5) listoval/a jste někdy katalogem Oriflame? a) ano – někdy v minulosti b) ano – mám možnost pravidelně do něj nahlédnout c) ne – nikdy jsem katalog Oriflame neviděl/a 6) pokud byste kosmetiku Oriflame chtěli zakoupit, víte na koho se obrátit? Máte ve svém okolí nebo znáte nějakou kosmetickou poradkyni? a) ano b) ne, o nikom nevím c) znám místo (Studio Oriflame) kde bych se mohl/a stavit d) ne – ale měl/a bych sama zájem dostávat pravidelně katalogy a distribuovat kosmetiku Oriflame pro své okolí

Zkuste na ní vydělávat Připojte se k Oriﬂame a získejte dárky v programu pro nové kosmetické poradkyně. Více na www.oriﬂame.cz

Své odpovědi zasílejte nejpozději do 15.5. 2011 e-mailem na adresu: zuzana.stankova@oriflame.cz a do předmětu napište slovo SOUTĚŽ nebo poštou na adresu: Oriflame Czech Republic, Zuzana Staňková, V Olšinách 82/16, Praha 10, 100 00. Odpovědi posílejte v jednoduchém formátu např. 1b, 2c,… Z došlých odpovědí vylosujeme výherce, kterým zašleme výhry do konce května.

Foto: Hana Hamplová – z archivu Adrieny Šimotové

Adriena Šimotová: Strach, 1984, vrstvená kresba, karbonový papír, 280 x 90 cm, Museum Kampa, Nadace Jana a Medy Mládkových. Na protější straně: Strach, 1984, detail.

ZdRaVÍ

• Léčba nemocí srdce • Mechanická srdeční podpora • Transplantace srdce

Kardiovaskulární chirurgie 61

z d rav í

Vývoj oboru? Srdeční zákroky, které byly před dvaceti lety nemyslitelné, jsou dnes rutinou.

Text Libuše Koubská / foto Günter Bartoš

Prof. MUDr. Jan Pirk, DrSc.

Každý má právo si vybrat, komu svěří své srdce Na domluvené setkání přišel s malým zpožděním, zdržela ho operace. Šlo o náhradu aortální chlopně a pětinásobný bypass. Což zní hodně dramaticky, ale na otázku, jak to bylo obtížné, se prof. MUDr. Jan Pirk, DrSc., jen trpělivě usmál: „Nijak zvlášť.“ ta ven kabel, spojený se zdrojem energie. Až se podaří uskutečnit přenos elektřiny přes kůži, aniž by muselo z dotyčného něco koukat, bude to úplně bez problémů a do velké míry to může nahradit transplantaci srdce. Budeme pak moci zašít miniaturní čerpadlo beze zbytku dovnitř stejně jako to děláme s kardiostimulátory.

Když v prosinci roku 1967 provedl jihoafrický chirurg Christian Barnard v Kapském Městě první transplantaci srdce u člověka, byl to naprosto unikátní výkon. Jaké operace srdce jsou považovány za jedinečné dnes? Dnes není žádná operace na srdci považována za unikátní. Kardiochirurgie je zavedená metoda, takže nic není výjimečné. Provádíme zákroky, které byly před dvaceti lety nemyslitelné, a děláme je rutinně. Nic tak světoborného, revolučního jako Barnardova transplantace se už neodehrává.

Jak dlouhou životnost to zařízení má? Lidé s ním žijí léta. Jediná nevýhoda je, že nesmějí plavat, mohou se pouze sprchovat. Ve Spojených státech tohle čerpadlo už oficiálně schválili jako náhradu transplantace srdce.

Foto na protější straně: Dreamstime

Za co tomuto postavení kardiochirurgie vděčí? Máme mnohem lepší ochranu srdečního svalu, modernější a účinnější léky na posilování srdeční činnosti, takže dokážeme operovat vady, které jsme dřív operovat nemohli. Celý komplex péče se pozvedl. Operujeme pacienty osmdesátileté, pětaosmdesátileté, oni zákrok dobře přečkají a pak ještě žijí řadu let. Spokojeně. Vraťme se přece ještě k transplantacím srdce. Kolik jich v IKEMu ročně uděláte? Nejdřív musím upozornit, že tyto transplantace tvoří jen tři procenta ze všech prováděných operací srdce. Ale abych odpověděl na vaši otázku: do konce loňského roku to bylo přesně osm set za celou naši éru, tedy od roku 1984, kdy profesor Pavel Firt úspěšně uskutečnil tu vůbec první. V posledních letech jich pak děláme průměrně kolem čtyřiceti ročně. Což je dáno tím, že se nedostává dárců. Čekatelů máme mnohem víc. Protože nám umírali pacienti na čekací listině, zavedli jsme před osmi lety do praxe alternativu: mechanickou srdeční podporu, k níž se lze uchýlit v konečné fázi srdečního selhávání. Už jsme ji od té doby pou-

žili u více než stovky nemocných. Vidíte, ani to už nepatří k unikátům, jen loni jsme jich udělali dvacet sedm. Každých čtrnáct dní jednu. Mechanická podpora srdce – to znamená něco jako umělé čerpadlo krve? To, co používáme teď, je takové čerpadýlko. Funguje místo levé komory. Našíváme ho na její hrot. Ukážu vám model: tady to odebírá krev, tady je turbínka, tady se to vrací. A tudy vede kabel ven, který představuje spojení s venkovním řídicím systémem. Celé je to docela malé, ale Američané už začínají vyvíjet zařízení ještě menší. Zatím ovšem pořád vede z pacien-

Když jste po návratu ze stáže v New Orleans v roce 1983 s docentem Zdeňkem Náprstkem implantovali automatický defibrilátor pacientovi, jemuž selhával srdeční rytmus, byl to tenkrát velký kardiochirurgický výkon. Trval tři hodiny, museli jste otevřít hruď. Stále se to ještě takhle dělá? Tehdy to byl, jak říkával kolega Náprstek, první defibrilátor na východ od Rýna. Dnes se ovšem už nejedná o takový rozsáhlý zásah, defibrilátor se zavádí podobně jako kardiostimulátor. Dělají to kardiologové. Během času, jak bude přibývat z hlediska chirurgů méně invazivních metod a naopak z hlediska kardiologů metod více invazivních, se totiž obory kardiologie a kardiochirurgie sejdou. V jednom rozhovoru jste řekl, že pacienti s poruchami srdečního rytmu mohou být léčeni i bez defibrilátorů. Že zjistíte, kde leží ložisko arytmie, a pak je chirurgicky odstraníte. Co si pod tím ložiskem lze představit? Může to být jizva po drobném infarktu nebo rozhraní mezi infarktovým ložiskem

z drav í

Nikdy jsem nikoho neodmítl, když chtěl, abych ho operoval a zdravou svalovinou, kde je tkáň položivá, polomrtvá – tam se nacházejí ta ohniska, která způsobují patologické vzruchy.

kontrolou stentgraf. Což je pro pacienta určitě mnohem šetrnější. Jak se dotkla Kardiocentra IKEM rozbouřená situace ve zdravotnictví? Vůbec se nás to nedotýká. V celém IKEMu dalo výpověď v rámci akce Děkujeme, odcházíme necelých šest procent lékařů, přičemž z kardiochirurgie, z kardioanestezie, z preventivní kardiologie ani jeden. Z kliniky kardiologie, kde pracuje přes šedesát kardiologů, dali výpověď tři mladí doktoři. Čili na chodu kardiocentra se to absolutně neprojevilo.

V dubnu to bude dvacet let, co jste se stal přednostou Kliniky kardiovaskulární chirurgie. Jak byste ty dvě dekády charakterizoval? Krásná práce. A dřina. Ale jak říká neurochirurg profesor Vladimír Beneš z vojenské nemocnice ve Střešovicích: Copak vás unavuje něco, co vás baví?! Ze začátku jsem si vůbec nebral dovolenou, ale teď už jsme si tu vychovali dostatek zkušených kardiochirurgů. Už mohu operovat méně než dřív. Co to znamená méně? Dělával jsem kolem tří set třiceti operací ročně. Zhruba dvě operace denně. Loni už to byly jen dvě stovky. V průměru nyní operuji jednou denně. Zítra mě sice zase čekají dvě, protože tu pak další den nejsem, ale to je výjimka. Mezi pacienty je o vás pořád velký zájem. Znám takové, kteří pyšně říkají: Já mám čtyřnásobný bypass od Pirka. Za ta léta odhaduju, že jsem operoval něco kolem pěti tisíc lidí. Nikdy jsem nikoho neodmítl, když chtěl, abych ho operoval. Ať to byl univerzitní profesor, nebo důchodce ze Šumavy. Každý má přece právo si vybrat automechanika, kadeřníka, a tím spíš toho, komu svěří svoje srdce, svůj život. A rozhodně bych nikdy neudělal to, že bych slíbil, že budu toho člověka operovat, a pak bych to nechal udělat kolegu. Kolik máte operačních týmů? Čtyři. Zavedl jsem tu úplně jiný systém práce, konzultantský. Jednotliví lékaři nemají přiděleny pokoje, tak jak tomu bývá v klasickém modelu českého zdravotnictví vycházejícím ještě z rakousko-uherské podoby. Lékaři

Prof. MUDr. Jan Pirk, DrSc. (*1948) V roce 1972 vystudoval Fakultu všeobecného lékařství UK, v roce 1988 získal titul doktor věd, v roce 2000 byl jmenován profesorem. Od roku 1974 do roku 1990 pracoval jako chirurg na Klinice kardiovaskulární a transplantační chirurgie Institutu klinické a experimentální medicíny v PrazeKrči. V letech 1983–84 absolvoval stáž v Ochsner Medical Foundation v americkém New Orleansu. V letech 1990–91 pracoval na oddělení chirurgie v Odense University Hospital v Dánsku. Od roku 1991 dosud je přednostou Kliniky kardiovaskulární chirurgie IKEM a od roku 1995 stojí v čele Kardiocentra IKEM. u nás mají pacienty trvale přidělené. A ať pacient leží na kterémkoli oddělení, v kterémkoli pokoji, vždycky o něj pečuje tentýž tým. Bývá složen ze čtyř lékařů, v jejichž čele stojí atestovaný kardiochirurg. Ti se starají o pacienta od přijetí až do propuštění. Je to anglosaský způsob, o němž jsem přesvědčen, že je nejlepší. Také operační sály máme na kardiochirurgii čtyři. Jeden z nich, takzvaný hybridní operační sál, představuje to nejmodernější, co v této oblasti existuje. Kombinuje invazivní kardiologickou a chirurgickou techniku. To znamená, že při jedné narkóze můžeme provést současně třeba náhradu protézou v jedné části a do další části vložíme pod rentgenovou

Čím si to vysvětlujete? Pracovat v kardiocentru je zřejmě pro lékaře dobrá věc. Konkrétně třeba na kardiochirurgii jsou mladí doktoři denně do večera, vůbec si žádné přesčasy nepíšou. Špičková medicína se nedá dělat od–do. To bych také mohl říct, že mám podle odborů nárok na svačinu, praštit se skalpelem a jít svačit. Mladí doktoři, když se chtějí něco naučit, musejí být v práci déle než osm hodin denně. Vím, co mluvím, pracoval jsem ve Spojených státech, kde se říkalo, že výcvik mladých lékařů je na úrovni otrokářství. Jednou, když jsme dělali vizitu pozdě večer, poté, co jsme skončili operační program, jsem se osmělil požádat, protože jsem měl svoje civilní kalhoty v čistírně a byl jsem nervózní, že mi tam už zavřou: Pane, já bych už potřeboval odejít. A šéf si mě změřil – To máš tak málo práce, že sis umazal civilní kalhoty? Ale co se tam člověk za rok naučil! Podobnou zkušenost máte i z Dánska? Tam byl pětatřicetihodinový pracovní týden, na jednom operačním sále probíhala jediná operace denně a ti kluci, kteří sloužili v sobotu a v neděli, dostali pak týden náhradního volna… Ve čtyřiceti letech ještě vůbec nic neuměli. Ne každý ovšem chce tohle podstoupit, ne každý má na tohle kapacitu. Ale pokud se někdo chce vypracovat, musí dřít. Je známo, že si potrpíte na to, aby na sále při operaci vládla přátelská atmosféra, dokonce že si k práci pouštíte jazz. Pořád to platí? Myslím si, že když na sále panuje napětí, křičí se, nebo se hází nástroji, jen to snižuje výkon týmu. Zkušený operatér zná svoje lidi, ví, že tenhle je šikovnější, ten pomalejší, téhle instrumentářce musím říct, co potřebuji, o chvilinku dřív. Jiné zas nemusíte říkat skoro nic a ona vždy ví, co vám má podat. Důležitý je soulad.

Foto: Günter Bartoš

Jak se změnilo za vaši kariéru spektrum srdečních onemocnění? Nezměnilo se vůbec. Největší podíl mají pořád nemocní s ischemickou chorobou srdeční – kolem šedesáti procent všech operovaných. Zato se ale změnil věk nemocných, protože populace stárne. Dříve jsme běžně operovali padesátileté pacienty a postupně jsme došli k průměrnému věku šedesát pět až sedmdesát let. U nich ovšem bývá hodně často kombinovaná porucha – chlopňová vada plus ischemická choroba srdeční. Čímž trpěl ten pán, kterého jsem operoval dnes dopoledne.

www.moravska-galerie.cz

Viktor Kolář

Moravská galerie v Brně

11/3–5/6 2011

novinky

Připravila Eva Bobůrková, MF Dnes

Ze zahraničních serverů

Zablokování genu brání rozvoji rakoviny Britští vědci objevili gen, kvůli kterému se nádorové buňky šíří v těle. Cílem dalších bádání bude zjistit, jak funkci genu blokovat. BBC Health Dosavadní léky většinou zničí jen primární nádor, ale už nezabrání šíření nádorových buněk krví nebo lymfou a vzniku sekundárního tumoru – neboli metastáz. Při experimentech na tkáňových kulturách tým Andrea Chantryho z Východoanglické univerzity zjistil, že distribuci rakovinných buněk v organismu napomáhá gen s označením WWP2. Gen totiž brání činnosti inhibitoru Smad7, který normálně drží buňky pod kontrolou. Jak vědci zveřejnili v odborném časopise Oncogene, bez přítomnosti zmíněného inhibitoru nádor sledovaný v laboratoři rostl. Badatelé soudí, že zablokováním genu lze tedy zabránit šíření nádoru v těle. Nyní genetici chtějí s pomocí chemiků najít látku, která bude blokovat aktivitu „nádorového“ genu a která tak bude umět zastavit rozvoj agresivních nádorů. Doufají, že díky jejich objevu by mohla být v horizontu příštích deseti let vyvinuta nová generace protinádorových léků.

Velká snídaně – více kalorií Kdo se pořádně nasnídá, nesní tolik přes den. Pravda, nebo pověra? BBC Health Lidé, kteří ráno vydatně jedí, zpravidla konzumují velké porce také k obědu a k večeři. Snížení ranního kalorického příjmu by jim mohlo pomoci zhubnout, domnívají se vědci z Mnichovské univerzity. Výsledky studie zveřejnili v odborném časopise Nutrition Journal. Badatelé sledovali návyky téměř čtyř stovek lidí po dobu čtrnácti dnů. Dobrovolníci si zaznamenávali vše, co snědli, dále také dobu, kdy se vážili, a kolik kilogramů jim váha ukázala. Část z nich jedla bohatou snídani, další dostávali normální – malou porci, třetí skupina snídani vynechávala úplně. Lidé z první skupiny, jejichž snídaně byla zhruba o 400 kalorií vydatnější než malá snídaně, nesnědli v celkovém denním součtu méně. Přijali jednoduše o 400 kalorií více než ostatní skupiny. „Výsledky naší studie ukazují, že snídaně nijak nesnižuje množství jídla, které lidé snědí k obědu a k večeři,“ říká vedoucí studie Volker Schusdziarra. Dietologové nesouhlasí

Chudší lidi více ohrožuje selhání srdce

Zcela pominout význam snídaně ale nelze – výživoví experti ji brání dál. Například podle Sian Porter z Britské dietetické asociace má člověk díky pravidelné snídani lépe rozložený denní kalorický příjem. „Lidé, kteří snídají, čelí prokazatelně menšímu riziku nadváhy, shazují kila snadněji a rovněž jim méně hrozí nemoci spojené s obezitou.“ Navíc odborníci upozorňují, že kdo vynechá snídani, dopoledne či během dne snáze podlehne různým nezdravým lákadlům.

Britští vědci zkoumali, zda výše příjmů a selhání srdce souvisejí. University of Leicester novena čtyřikrát častěji než u těch s průměrnými příjmy. Dvakrát častěji než Evropany postihne tento problém lidi původem z jižní Asie. Vyplývá to z nové studie kardiologů z univerzity v Leicesteru, vůbec první práce, která zkoumala závislost srdečních chorob na ekonomickém postavení a etnické příslušnosti. „Ukazuje se, že různé sociální skupiny vyžadují různou míru naší pozornosti,“ uvádí autorka výzkumu Hanna Blackledge. „Její práce je významným přínosem k tomu, co víme o srdečních chorobách v typické západní průmyslově vyspělé zemi,“ dodává profesor Iain Square, který se na zkoumání rovněž podílel. Selhání srdce představuje konečné stadium mnoha kardiovaskulárních chorob, například srdečního infarktu, vysokého tlaku a onemocnění srdečního svalu. Hovoříme o něm tehdy, když srdce nedokáže čerpat do těla tolik krve, kolik je nezbytné pro transport kyslíku, živin a odstraňování zplodin látkové výměny. Selhání se může vyvinout náhle, pak jde o akutní srdeční selhání, anebo obtíže vznikají postupně při chronickém srdečním selhání.

Foto: Dreamstime, archiv

U lidí ekonomicky nejslabších je diagnóza selhání srdce sta-

Text MUDr. Ondrej Szárszoi, Ph.D., MUDr. Ivan Netuka, Ph.D., prof. MUDr. Jan Pirk, DrSc.

z drav í

Institut klinické a experimentální medicíny, Praha

Mechanická srdeční podpora jako alternativa k transplantaci srdce Terminální fáze srdečního selhávání často nelze ovlivnit pouze medikamentózní terapií, a tak další možnosti léčby můžou nabídnout jenom specializované nefarmakologické postupy. Transplantace srdce

je v současné době zatím jediným prokázaným a uznávaným řešením terminální fáze srdečního selhání s dlouhodobým přijatelným efektem. Nicméně zvyšující se počet pacientů s chronickým srdečním selháním a k tomu ostře kontrastující snížení počtu vhodných dárcovských srdcí vede k postupnému prodlužování čekací doby pacientů na transplantační listině a s ní spojenou výrazně vyšší nemocností i úmrtností. Poslední odhady naznačují, že jenom ve Spojených státech amerických se nachází v terminální fázi srdečního selhání 250 000–500 000 pacientů, kteří již nereagují na medikamentózní terapii (dle American Heart Association). Prognóza takto nemocných je neutěšená, protože jejich předpokládané roční přežití dosahuje jenom 6 %. Nedostatek dárců a indikační a kontraindikační kritéria příjemců i dárců způsobují, že transplantace srdce je dostupnou metodou léčby stále jen pro omezený počet těchto nemocných. I u indikovaného kandidáta transplantace srdce může dojít kdykoli v době čekání na vhodného dárce k akutnímu zhoršení chronického srdečního selhání, které je odolné vůči nitrožilní léčbě. Proto se v poslední době hledají jiné, alternativní možnosti terapie, které by měly minimálně srovnatelné výsledky jako transplantace srdce. V současnosti jsou v terapii chronického i akutního srdečního selhání jednou z nejdynamičtěji se rozvíjejících oblastí moderní kardiologie a kardiochirurgie mechanické srdeční podpory (MCS – mechanical cardiac support). Mechanické srdeční podpory můžeme definovat jako čerpadla krve schopná u pacientů s pokročilým, život ohrožujícím srdečním selháním částečně či úplně převzít funkci srdce v krevním oběhu s cílem obnovení dostatečného srdečního výdeje. V terapii terminální fáze chronického srdečního selhání mechanické srdeční podpory nalézají uplatnění v indikacích: bridge-to-transplantation (most k ortotopické transplantaci srdce, srdce dárce se umístí na místo vyňatého srdce příjemce), bridge-to-candidacy (most k zařazení na čekací listinu pro transplantaci srdce) anebo v poslední době u nejrychleji se rozrůstající skupiny tzv. destinační terapie, kdy je umělá srdeční podpora implantována jako permanentní řešení u pacientů v terminálním stadiu srdečního selhání.

kařem Julienem Jeanem LeGalloisem. Historie přímých mechanických podpor selhávajícího krevního oběhu a srdce sahá až do třicátých let minulého století. Největším pokrokem tohoto snažení byl vývoj a použití mimotělního oběhu, který znamenal revoluci v srdeční chirurgii. Poprvé ho použil John Gibbon v Massachusetts General Hospital v Bostonu v roce 1953 při operaci defektu síňového septa u osmnáctileté dívky. V ČSSR se první použití mimotělního oběhu přiznává prof. MUDr. Janu Navrátilovi, DrSc., z II. chirurgické kliniky Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně, který jej využil 5. února 1958 taktéž při uzávěru defektu síňového septa. První implantace mechanické srdeční podpory proběhla v Houstonu v USA, kde Cooley voperoval srdeční náhradu, kterou vyvinuli DeBakey a Liotta, pacientovi neodpojitelnému od mimotělního oběhu po resekci aneuryzmatu levé komory. Ten byl následně po 64 hodinách úspěšně transplantován. Během 70. let minulého století k rozvoji této technologie zásadně přispěli Jarvik, Kolff a Olsen první dlouhodobou srdeční náhradou Jarvik-7 TAH. Ve druhé polovině 80. let jsou již k dispozici první komerčně dostupné systémy mechanické srdeční podpory. V historickém přehledu nelze nezmínit ve své době průkopnické experimenty prof. Vašků v Brně, které sklidily značný mezinárodní ohlas.

Současnost Systémy mechanické srdeční podpory se od té doby rozvinuly do několika dnes zcela odlišných technologických skupin. Krátkodobé mechanické srdeční podpory (např. Levitronix CentriMag – Levitronix GmbH, Curych, Švýcarsko) se používají hlavně v terapii akutního srdečního selhání, například po kardiochirurgickém výkonu, akutním infarktu myokardu nebo po myokarditidě. U pacientů s chronickým srdečním selháním, kandidátů na transplantaci srdce nebo u nemocných bez šance na transplantaci jako konečné řešení se používají k dlouhodobé podpoře především implantabilní mechanické podpory levé komory. Tento typ mechanické srdeční podpory se skládá z pumpy umístěné paralelně s levým srdečním oddílem, se kterým je spojen pomocí vtokové a výtokové kanyly zavedené do hrotu levé komory a do aorty. Pumpa je umístěna ve většině případů preperitoneálně nad bránici, méně častá varianta je intraperitoneální implantace. Představitelem takové levostranné podpory je systém

Osmdesát let vývoje Existence a využití mimotělního oběhu a systémů mechanické srdeční podpory byla předpovězena již v roce 1812 francouzským lé-

Nová generace axiálních rotačních pump je menší a tišší Levacor (WorldHeart Inc., Oakland, CA, USA), pumpa s magneticky levitující centrifugální planární turbínou, centrifugální HVAD Pump (HeartWare Inc., Framingham, MA, USA) nebo axiální průtokové pumpy Jarvik 2000 (Jarvik Heart, Inc., NewYork, USA), MicroMed DeBakey VAD (MicroMed Technology, Inc., Houston, TX, USA) a HeartMate II (Thoratec Corp., Pleasanton, CA, USA – obr. 1).

Destinační terapie versus transplantace Jako nejnadějnější se jeví axiální průtoková pumpa (obr. 2) druhé generace HeartMate II, která se osvědčila v zatím největší a nejdelší studii zaměřené na použití mechanické podpory v indikaci jako destinační terapie (HeartMate II DT trial). Tato studie prokázala výborné výsledky dlouhodobého přežívání implantovaných pacientů; jednoleté přežívání pacientů bylo 68 % a dvouleté 58 %. To jsou výsledky, které jsou již srovnatelné s pacienty po transplantaci srdce a zcela jistě mnohem lepší než u pacientů léčených optimalizovanou medikamentózní terapií, kde se dvouleté přežití pohybuje pod deseti procenty. V průběhu celé studie nedošlo k selhání přístroje a někteří pacienti žili s touto mechanickou podporou i více než čtyři roky bez nutnosti její výměny. Proto byla pumpa HeartMate II v lednu 2010 schválena Americkým úřadem pro výživu a léčiva (FDA – Food and Drug Administration) pro implantaci u pacientů s refrakterním srdečním selháním jako destinační terapie. Nová generace axiálních rotačních pump je menší, tišší, s jednodušší implantací a s lehčími bateriemi, které mají delší životnost než jejich předchůdci, a je již vhodná k použití pro destinační terapii. Elektrický pohon z akumulátorů a jejich malé rozměry dovolují volný pohyb nemocného, a tudíž možnost plné rehabilitace a začlenění se zpátky do běžného života. Nicméně zatím stále nemůžeme mluvit o plně implantabilní mechanické podpoře, která by byla ideální pro destinační terapii jako alternativa k transplantaci srdce. Pumpa, která se nachází v těle pacienta, se prozatím spojuje s externím zdrojem energie pomocí kabelu, který prochází kůží. Řešením tohoto problému je možné použití transkutánního přenosu elektrické energie (TETS – transcutaneous energy transfer system) přes speciální cívku pod kůží, která je spojena s vnitřním motorem podpory. Až bude úspěšně vyřešen problém s napájením mechanických srdečních podpor pomocí TETS, nebo v budoucnosti nějakou jinou technologií, je pravděpodobné, že se mechanické srdeční podpory stanou srovnatelnou alternativou terapie terminální fáze srdečního selhání k transplantaci srdce.

Ilustrace vlevo: Dreamstime, schéma vpravo použito se souhlasem Thoratec Corporation

Obr. 1: Umístění implantabilní levostranné MCS HeartMate II na pacientovi

Slibná alternativa Program implantabilních mechanických srdečních podpor je využíván na pracovišti autorů od prosince 2006. Doposud byla podpora HeartMate II implantována u 58 pacientů. Převažující etiologií byla ischemická a dilatační kardiomyopatie. V 22 případech byla již provedena úspěšná transplantace, 11 nemocných zemřelo. Ostatní pacienti pokračují na srdeční podpoře na čekací listině k transplantaci. Nejdelší doba podpory prozatím dosáhla 2 roky a 7 dní. Mechanické srdeční podpory dnes představují nejvýznamnější přístup k nemocným s terminálním srdečním selháním. Vzhledem k nedostatku dárců pro transplantaci srdce je použití dlouhodobých levostranných mechanických srdečních podpor jako destinační terapie slibnou a zatím jedinou alternativou pro narůstající populaci těchto pacientů.

Obr. 2: Průřez axiální nepulsatilní MCS HeartMate II napojenou přes hrot levé komory

Mechanické podpory

mohou částečně či úplně převzít funkci srdce 69

Je na čase podpořit imunitu lék Wobenzym® může pomoci i Vám

Problémy s imunitou nás trápí především v průběhu zimy a bezprostředně po ní, kdy je naše tělo výrazně oslabené. Platí to zejména po tak dlouhé a proměnlivé zimě, jaká byla právě letos. Cítíme se unaveni a hrozí nám chřipky a onemocnění dýchacích cest.

Enzymy – režiséři imunitního systému

Medicína už zná několik tisíc různých druhů enzymů, které se účastní všech procesů látkové výměny. Některé z nich také modulují a řídí imunitní systém. Dokáží ho nastartovat a zvýšit jeho obranyschopnost a ve správný okamžik zase dovedou jeho aktivitu utlumit. Enzymy tedy udržují imunitní systém ve zdravé rovnováze.

Wobenzym pomáhá už přes čtyřicet let

posiluje oslabenou imunitu urychluje léčbu zánětů

Tradiční lék z přírodních zdrojů k vnitřnímu užití. Čtěte pečlivě příbalovou informaci. Léčbu dětí konzultujte s lékařem.

www.wobenzym.cz konzultace na tel.: 267 750 003 MUCOS PHARMA CZ, s.r.o., Uhříněveská 448, 252 43 Průhonice

Nejznámějším enzymovým lékem je Wobenzym. Ve světě si ho lidé kupují už přes čtyřicet let. Jen v České republice ho každý rok užívá více než sto tisíc zákazníků, mnozí z nich opakovaně. Kdyby si sami neověřili, že jim pomáhá, určitě by se k němu nevraceli. Výhodou Wobenzymu je, že působí komplexně. Příznivě ovlivňuje průběh zánětů, zmírňuje otoky a posiluje oslabenou imunitu. Je vhodný i pro děti, které nejčastější trpí opakovanými záněty dýchacích cest.

NENÍ ENZYM JAKO ENZYM Lék Wobenzym obsahuje unikátní směs enzymů, jejíž účinnost je ověřena rozsáhlým vědeckým výzkumem, řadou kontrolovaných klinických studií a více než 40letou léčebnou praxí. Každý enzym a jeho přesně stanovené množství zde má svůj význam. Zvlášť cenný je živočišný enzym trypsin, který má výrazný protizánětlivý účinek a zlepšuje hojení. Účinek jiných enzymových směsí může být zcela odlišný.

inzerce

z dr aví

Text MUDr. Josef Bešík, Ph.D. Institut klinické a experimentální medicíny, Praha

Transplantace srdce

Jeden z nejslavnějších lékařů starověkého světa, Hippokrates z Kosu, prohlásil, že „srdce nemůže onemocnět, neboť by přestalo bít“. Navzdory tomuto tvrzení představují v dnešní době právě choroby srdce a cév velký socioekonomický problém.

Léčbou srdečních onemocnění se zabývají nejen kardiologové a kardiochirurgové, ale i lékaři celé řady jiných odborností. Dle údajů Světové zdravotnické organizace jsou kardiovaskulární onemocnění ve státech střední a východní Evropy příčinou více než 50 % všech úmrtí. Díky velkým pokrokům moderní medicíny a farmakoterapie a zavádění nových terapeutických metod se prodlužuje střední délka života populace a zlepšuje se kvalita života. Přesto, nebo snad právě proto se dnes více než v letech minulých setkáváme s pacienty v terminálním, konečném stadiu onemocnění srdce, jejichž jedinou léčebnou možností je transplantace srdce.

60. let se na první transplantaci srdce od lidského dárce připravovalo hned několik světových center. Bylo 3. prosince 1967, když Jihoafričan Christian Barnard (1922–2001) poprvé úspěšně transplantoval lidské srdce v nemocnici v Groote Schuur v Kapském Městě. Pacient, sedmapadesátiletý Louis Washkansky, zemřel 18 dní po úspěšném výkonu na oboustrannou pneumonii v důsledku extenzivní imunosuprese. Pouhé tři dny po Barnardovi transplantoval Američan Adrian Kantrowitz (1918–2008) v Brooklynu (USA) dětské srdce. Tato transplantace nebyla tak úspěšná, neboť příjemce žil pouze 6,5 hodiny. Již 2. ledna 1968 provedl Barnard svou druhou transplantaci. Ke konci roku 1968 se realizovalo 102 transplantací v celkem 17 zemích světa.

Ilustrace: archiv autora

Historie Zahájení programu klinické transplantace srdce, považované kdysi za „fantastickou spekulaci pro budoucnost“, předcházelo více než šedesát let práce v experimentálních laboratořích v mnoha zemích světa. Hlavními problémy, které bylo potřeba vyřešit, byla operační technika, ochrana orgánu odebraného z těla dárce během transportu, imunologické aspekty transplantace a v neposlední řadě právní a logistické předpoklady tohoto programu. Za průkopníky experimentální transplantace srdce jsou považováni zejména francouzský chirurg Alexis Carrel (1873–1944), vynálezce cévního stehu, držitel Nobelovy ceny za fyziologii a medicínu (1912), a americký fyziolog Charles Guthrie (1880–1963). V roce 1905 provedli Carrel a Guthrie na univerzitě v Chicagu první zdokumentovanou transplantaci srdce. Srdce odebrali od malého psa a transplantovali jej na krk psa většího. Orgán obnovil činnost, ale protože pes nedostal léky proti srážení krve, došlo po zhruba dvou hodinách k trombóze a pokus byl ukončen. Dalším pionýrem v oblasti experimentální transplantologie byl ruský chirurg V. P. Demikov (1916–1998), který dne 12. 6. 1951 vykonal na fence jménem Damka první ortotopickou transplantaci (tj. transplantoval dárcovské srdce na místo vyňatého srdce příjemce). Operace proběhla bez přístroje pro mimotělní oběh, pes se z operace zotavil, přijímal potravu a zemřel šestý pooperační den. Skutečný přelom znamenal vynález přístroje pro mimotělní oběh v polovině 50. let. Druhá polovina tohoto desetiletí pak přinesla zdokonalení techniky a strategii ochrany odebraného orgánu. Konečně v prosinci roku 1959 Američané Richard Lower (1930–2008) a Norman Shumway (1923–2006) uskutečnili první plně úspěšnou ortotopickou transplantaci srdce, po níž se pokusné zvíře zcela uzdravilo. V polovině 60. let tak byly položeny základy k zahájení klinického programu. Lékaři však stále nevyřešili problém odběru srdce, protože ještě nebyl akceptován koncept mozkové smrti, a tak při první transplantaci srdce člověku v roce 1964 nepoužili lidské srdce. Americký chirurg James D. Hardy (1918–2003) při této operaci v univerzitní nemocnici v Mississippi odebral srdce od velkého šimpanze, při výkonu použil techniku vypracovanou Shumwayem, srdeční štěp však za 90 minut po odpojení od mimotělního oběhu selhal a pacient zemřel. Koncem

České počátky V této vlně nadšení uskutečnil téhož roku první a na mnoho let i poslední pokus o transplantaci srdce na území bývalého Československa profesor Karol Šiška v Bratislavě. Operace skončila katastrofou, když pacient prakticky neopustil operační sál. Podobně neslavně končila v té době velká část transplantací, a protože průměrné přežívání nepřesahovalo měShumwayova technika

Bikavální technika

Ilustrace znázorňující nejčastěji používané techniky transplantace srdce

síc, byl program transplantace srdce, s výjimkou několika tradičních center (např. na univerzitě ve Stanfordu v Kalifornii), na několik let přerušen. Akceptovatelnou klinickou metodou se transplantace srdce stala až se zavedením cyklosporinu A do imunosupresivní léčby na počátku 80. let. V roce 1984 byl zahájen program srdečních transplantací i u nás. Dne 31. ledna 1984 provedl v pražském Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) tým vedený profesory Kočandrlem, Firtem a Fabiánem první úspěšnou transplantaci srdce v Československu. IKEM se tak stal vůbec prvním centrem v rámci bývalého východního bloku, kde byl program transplantace srdce úspěšně zaveden. Do doby vzniku tohoto článku zde

z drav í

Český program transplantace srdce patří mozkového kmene. Smrt mozku musí být nezpochybnitelná a diagnóza musí být podpořená některým z instrumentálních vyšetření, které podrobně popisuje tzv. „transplantační zákon“. Vhodným dárcem je zemřelý, který nemá v anamnéze kardiovaskulární onemocnění, má normální elektrokardiogram a echokardiografický nález, u starších nemocných se provádí též selektivní nástřik věnčitých tepen (koronarografie). Kontraindikací pro odběr je například dlouhodobý pokles krevního tlaku, kontuze srdce, septický stav, pozitivita HIV a v neposlední řadě věk nad 65 let. Samozřejmostí je biologická shoda dárce a příjemce (krevní skupina, panel základních protilátek), dárce a příjemce musí mít přibližně stejnou hmotnost. Jistě není bez zajímavosti fakt, že shoda pohlaví není nutná.

bylo provedeno již více než 800 srdečních transplantací. Druhým centrem v České republice je od roku 1992 Ústav kardiovaskulární a transplantační chirurgie v Brně. Tato dvě centra plně pokrývají potřeby transplantačního programu u nás, a proto se o otevření dalších neuvažuje.

Výběr nemocných k transplantaci srdce Transplantaci indikujeme u pacientů ve velmi pokročilé fázi srdečního selhání, u kterých již byly vyčerpány všechny ostatní možnosti interní a chirurgické léčby a nelze je léčit jiným způsobem. Velmi pokročilá (terminální) fáze srdečního selhávání je obvykle charakterizována výrazným omezením kvality života nemocného, pokročilým stupněm dysfunkce levé srdeční komory a je spojena se špatnou životní prognózou nemocného. Uvádí se, že z prognostického hlediska je transplantace indikována tehdy, je-li pravděpodobnost dvouletého přežití při konzervativní léčbě pod 50 %. Bylo popsáno téměř 150 faktorů, které mohou přispět k odhadu prognózy. Patří mezi ně faktory klinické (zejména snížená tolerance zátěže, úbytek na váze a jiné), faktory hemodynamické (nízká vypuzovací frakce levé komory, nález dilatace komory s nedomykavostí mitrální chlopně či nízký srdeční výdej), ale i faktory elektrofyziologické a biochemické. V posledních letech přibývá nemocných, kteří jsou odesláni do kardiocentra s programem transplantace srdce ve stadiu, kdy není o indikaci k transplantaci nejmenších pochyb. Jejich stav vyžaduje pobyt na lůžku s monitorací EKG a základních hemodynamických parametrů, podávání inotropně působících léků a nezřídka i zavedení mechanické srdeční podpory k přemostění do doby transplantace. Tito pacienti se zařazují na čekací listinu v urgentním pořadí a mají naději na transplantaci v období dnů až týdnů. Na druhou stranu existují i faktory, které srdeční transplantaci znemožňují. Mezi tzv. absolutní kontraindikace patří například probíhající infekce, recentní malignita či drogová závislost. U faktorů, jež označuje-

Operační technika se v zásadě neliší od ostatních kardiochirurgických výkonů s tím rozdílem, že současně probíhá, často na vzdáleném místě, odběr srdce z těla dárce. Odběr srdce je většinou součástí tzv. multiorgánového odběru, kdy se nejprve provádí preparace břišních orgánů. Teprve poté se otevírá perikard. Po podání heparinu se do vzestupné aorty zavede kanyla, jíž je po naložení příčné svorky na aortu podán kardioplegický roztok, který přivodí srdeční zástavu. Následně se srdce opatrně vyjme a uloží do transportního boxu. Odběrový tým musí svou činnost dokonale koordinovat s transplantačním týmem, protože tolerance srdce k ischemii je nejnižší ze všech odebíraných orgánů a k obnovení průtoku krve věnčitými tepnami v těle příjemce musí dojít do čtyř hodin od začátku odběru. V součinnosti s odběrovým týmem je příjemce na operačním sále transplantačního centra uveden do celkové anestezie, provede se sternotomie a po podání heparinu se připojí mimotělní oběh kanylací aorty a obou dutých žil. Poté se nemocné srdce odstraní tak, že se ponechají pahýly obou dutých žil (odtud též název „bikavální technika“), zadní stěna levé síně s vyústěním plicních žil, vzestupná aorta a kmen plicnice.

Průběh srdeční transplantace: zleva dva netradiční pohledy do hrudníku s vyjmutým srdcem, vpravo úprava dárcovského srdce při transplantaci

V této fázi se dárcovské srdce vybalí z převozního kontejneru, uloží se do misky s ledovým fyziologickým roztokem a upraví se tak, aby bylo možno provést vlastní transplantaci. Prvním krokem je sutura levých síní, následuje sutura dolní duté žíly, horní duté žíly, plicnice a aorty. Všechny tyto anastomózy se šijí pokračujícím stehem z nevstřebatelného materiálu, nejčastěji z polypropylenu. Po odvzdušnění srdce je uvolněna příčná svorka z aorty, a tím se obnoví průtok krve věnčitými tepnami transplantovaného srdce. Po stabilizaci srdeční činnosti zvolna ukončujeme mimotělní oběh tak, aby nové srdce v těle příjemce postupně převzalo svou nezastupitelnou úlohu.

me jako relativní kontraindikace (mj. věk nad 60–65 let), se musí pečlivě zvažovat potenciální rizika spojená s některými přidruženými onemocněními, která by mohla výsledek srdeční transplantace negativně ovlivnit. Z hlediska diagnózy indikujeme k transplantaci srdce nejčastěji nemocné s dilatační kardiomyopatií a s ischemickou chorobou srdeční.

Dárce srdce Dárcem srdce je osoba, která zemřela nejčastěji v důsledku spontánního mozkového krvácení či úrazu hlavy. Základní předpoklad odběru srdce představuje prokázaná smrt mozku, tedy úplný a trvalý zánik funkce

Foto: archiv kliniky kardiochirurgie IKEM, literární zdroj: Jan Pirk, Ivan Málek a kolektiv: Transplantace srdce. Karolinum, 2008.

Chirurgická technika

10. ročník cyklu tematických koncertů

Vítání k nejúspěšnějším na světě Péče o pacienta s transplantovaným srdcem V prvních dnech po transplantaci zůstává pacient obvykle pod kontrolou anesteziologů na pooperačním oddělení, do konce prvního týdne po operaci je pak v péči kardiochirurgů na lůžkovém oddělení. V dalším průběhu zajišťují péči převážně kardiologové. Při nekomplikovaném průběhu trvá obvykle hospitalizace po transplantaci srdce čtyři týdny. Během této doby se provádí první čtyři endomyokardiální biopsie, jejichž smyslem je odhalit případné rejekce. Rejekce, neboli odhojovací reakce štěpu, je důsledkem imunologického procesu, kterým organismus příjemce reaguje na přítomnost cizích antigenů. K odhojování štěpu dochází v důsledku tvorby protilátek (tzv. humorální typ), nebo infiltrací transplantovaného orgánu lymfocyty (tzv. buněčný typ), popřípadě kombinací obou těchto mechanismů. K potlačení těchto procesů slouží celoživotně podávaná imunosupresivní léčba. První dávku léků tlumících imunitní systém dostává pacient již během transplantace na operačním sále, v dalších týdnech a měsících jde především o hledání určitého kompromisu mezi dosažením dostatečně účinné imunosuprese při minimalizaci nežádoucích účinků. K nejzávažnějším nežádoucím účinkům imunosupresivní léčby patří omezená obranyschopnost organismu proti infekčním nemocem a s potlačením imunity velmi úzce souvisí i zvýšený výskyt maligních onemocnění, neboť je redukována schopnost imunitního systému ničit potenciální nádorové buňky. Z mezinárodního registru se dozvídáme, že po transplantaci srdce se nádorová onemocnění vyskytují 4–7krát častěji než u ostatní populace. Z výše uvedeného vyplývá, že pacient s transplantovaným srdcem zůstává doživotně v péči lékařů specializované ambulance transplantačního centra, svého praktického lékaře, kardiologa a dalších regionálních specialistů.

Úterý 22. března / 20 hod. Kostel U Salvátora / Salvátorská 1, Praha 1

Jarní rozjímání se souborem

SPIRITUÁL KVINTET Čtvrtek 31. března / 20 hod. Velký sál Městské knihovny / Mariánské nám. 1, Praha 1

Písničky z pod taláru

IVO JAHELKA Středa 6. dubna / 20 hod. Velký sál Městské knihovny / Mariánské nám. 1, Praha 1

Irské jaro se souborem

ASONANCE irské a skotské balady

Výsledky Jak již ukázal úvodní historický přehled, v počátcích programu transplantace srdce byly výsledky velmi neuspokojivé. A i když v průběhu 70. let došlo k určitému zlepšení, zásadní obrat přineslo až klinické využití cyklosporinu A jako základu imunosupresivní léčby. Teprve při „klasické“ imunosupresivní trojkombinaci (cyklosporin, azathioprin a prednison) bylo dosaženo žádoucích výsledků: jednoleté přežívání více než 80 %, pětileté 70 % a desetileté 50 %. Hlavními příčinami úmrtí pacientů po transplantaci srdce jsou selhání štěpu, rejekce, infekce, koronární nemoc štěpu a malignity. Tyto komplikace se podílejí na potransplantační mortalitě asi ze 70 %. Podíl jednotlivých příčin se přitom výrazně liší ve vztahu k časovému období, které uplyne od provedení transplantace. Zatímco v prvním roce dominuje časné selhání štěpu, rejekce a infekce, v následujícím období jsou hlavní příčinou úmrtí důsledky koronární nemoci štěpu a malignity. Česká republika patří v celosvětovém měřítku k zemím s nejúspěšnějším programem transplantace srdce. V roce 2009 se ČR zařadila na druhé místo na světě počtem 7,6 transplantací srdce na milion obyvatel. Rovněž křivka přežívání našich pacientů je srovnatelná s nejlepšími světovými centry (zdroj: IKEM). V péči specializované ambulance Institutu klinické a experimentální medicíny jsou dokonce i pacienti, kteří byli transplantováni v samotných začátcích programu, naším nejdéle žijícím pacientem je muž, od jehož transplantace uplynulo již více než 26 let. Přes všechna uvedená rizika představuje transplantace srdce účinnou léčbu pro pacienty v terminálním stadiu srdečního selhání, u nichž byly vyčerpány všechny ostatní terapeutické možnosti, s velmi uspokojivými časnými, střednědobými i dlouhodobými výsledky.

Středa 20. dubna / 20 hod. Kostel U Salvátora / Salvátorská 1, Praha 1

Velikonoce se souborem

CHOREA BOHEMICA

host: VERONIKA ŽILKOVÁ

Pořádá:

Informace a rezervace vstupenek:

www.vitanijara.com Nabídka platí do vyprodání vstupenek.

z drav í

Připravuje MUDr. Milan Odehnal, MBA Oční klinika dětí a dospělých 2. LF UK a FN Motol, Praha

Zaostřeno na oči

Úrazy oka: zvláštní kapitola oftalmologie Mechanismy i charakter poranění oka jsou velmi různorodé. Zasažena může být vlastní oční koule (neboli bulbus) nebo její okolí. V oftalmologické praxi se nejčastěji setkáváme s tržnými rankami víček a cizími tělísky na rohovce. Mezi nejvážnější úrazy patří pronikající poranění nebo poleptání chemikáliemi. mechanicky uchycen okohybný dolní přímý sval. Chirurgické řešení spočívá v uvolnění okohybného svalu a plastické úpravě kostí spodiny očnice.

Nejobávanější poranění Pronikající poranění oka je nebezpečné, protože otevřená rána v oku vytváří vstupní bránu infekce, nehledě na devastaci těžko nahraditelných nitroočních tkání. Tyto úrazy vznikají působením velké a náhlé kinetické energie a většinou ostrými předměty (nůž, drát apod.). Patří sem i střelná poranění. U penetrujících poranění může být také přítomno nitrooční cizí tělísko. Na tuto možnost myslíme již při anamnéze úrazu (u manipulace se střelnou zbraní, při bušení do kamene kladivem atd.) Penetrující poranění oka patří vždy na specializované oční pracoviště. Primární terapií je hermetické, mikrochirugické uzavření porušených očních obalů – rohovky nebo bělimy. Často přichází na řadu rekonstrukce předního segmentu oka, vyjmutí zkalené čočky i ošetření sítnice. Cizí nitrooční tělíska (nejčastěji umístěná ve sklivci nebo na sítnici) se extrahují složitými, tzv. vitreoretinálními zákroky. Také chemické poškození oka při neopatrné manipulaci s kyselinami a louhy znamená nešťastné poranění. Louhy považujeme za horší zlo, protože pronikají velmi agresivně do očních tkání (rozpouštějí buňky) a v krátké době poškodí především rohovku. První pomoc je u chemických poranění klíčová. Rozhoduje o budoucnosti zrakových funkcí. Spočívá v okamžitém, opakovaném a třeba i násilném vyplachování oka obyčejnou vodou. Rychlé zředění škodliviny pomůže, ale nestačí. Z oka musíme co nejrychleji odstranit zbytky chemikálií a škodlivin. Jakékoli zbytky například vápna, malty, štuku ukryté pod víčky nebo ve spojivkovém vaku začnou nenapravitelně ničit oční tkáně. Proto neváháme otočit víčka (hlavně horní) a manuálně odstranit všechny zbytky škodlivin. Po očistě oko sterilně přikryjeme, nedáváme žádné kapky a masti a co nejrychleji odešleme na odborné oční pracoviště. Popálení oka způsobí cigareta, přímý oheň, horká voda apod. Léčebný postup je obdobný jako u chemického poškození. K poškození oka ultrafialovým zářením dochází při svařování nebo slunění pod umělým horským sluníčkem a bez ochranných brýlí. V popsaných situacích vzniká ultrafialová keratokonjunktivitida – velmi bolestivý zánět rohovky, který většinou v pozdních nočních hodinách přivádí pacienty jako slepce do ordinací očního lékaře. Podobné příznaky vyvolá pobyt ve vysokohorském prostředí bez náležitých ochranných brýlí (tzv. sněžná slepota).

Příroda chrání tento jemný orgán, který nám zprostředkovává 80 procent vjemů z okolního světa, velmi důmyslně. Na komplexní ochraně oka se podílejí kosti nosu a oční jamky, ale i reflexní sevření víček, možnost pootočit hlavou a chránit se rukama. I vlastní bulbus je vůči negativním vlivům dost odolný. Přesto v některých případech, zvláště tam, kde působí velká kinetická rychlost a zásah je příliš masivní, obranné mechanismy nestačí. Dle statistik úrazy oka postihují především muže a přibývá úrazů oka u autonehod. Osvěta a prevence mají přednost před pokroky zdokonalující se léčby. Mezi nejčastější úrazy v okolí oka patří tržné ranky kůže víček a obočí. Bývají důsledkem pádů na různé předměty nebo úderů předmětů do oblasti v okolí očí. Vídáme je při autonehodách, napadeních, ale také při pokousání zvířaty. Po chirurgickém zákroku se i rozsáhlé a krvácející rány většinou velmi dobře hojí. U některých poranění víček (např. kousnutí psem) bývají porušeny odvodné slzné cesty. Při jejich přerušení je nutná mikrochirurgická rekonstrukce, protože hrozí porucha fyziologického odtoku slz. Oftalmologové se často setkávají s pacienty, kteří přicházejí s cizím tělískem v oku – pod víčky, na spojivce nebo v rohovce. Tyto úrazy vznikají při broušení různých předmětů, pilování či vrtání bez ochranných brýlí, ale také při vymetání sazí nebo škrábání omítky. I drobné tělísko představuje vždy bolestivé postižení, které značně dráždí oko. Z víček jej odstraňujeme mechanicky štětičkou, někdy musíme převrátit horní víčko. Z rohovky odstraňujeme tělíska pod mikroskopem speciálními nástroji. Bolestivé příznaky má i eroze rohovky, která vzniká škrábnutím prstíkem dítěte, větvičkou apod. Další skupinu představují tupá poranění oka – při autonehodách, pádech, rvačkách. Tato poranění jsou zrádná, nemusí být na první pohled patrná, a přesto mohou poškodit oční struktury. Mohou být provázena i zlomeninami očnice. Mezi nimi má zvláštní místo hydraulická zlomenina neboli blow-out fraktura, při které v důsledku prudkého úderu (míčkem, pěstí) dochází k prolomení spodiny očnice. V místě zlomeniny je mezi úlomky kosti

První pomoc při očních úrazech Až na mimořádně důležitou první pomoc při chemickém poleptání oka u ostatních úrazů oka radikální primární ošetření raději nedoporučujeme. Jemné struktury oka by mohly být při nešetrné manipulaci poškozeny. Postačí, když oko sterilně přikryjeme, pacienta celkově zklidníme a zajistíme rychlý odvoz na oční pracoviště. Článek je podpořen MZOFNM 2005

Nejnebezpečnější

je chemické poleptání oka.

První pomoc má zcela zásadní význam!

Kde mohu darovat kostní dřeň?

Co pomáhá cévám? Jinan dvoulaločný je jedním z nejstarších existujících druhů stromu na světě. Charles Darwin jej prý kdysi označil za živou fosilii... Běžně ho dnes známe spíše pod názvem ginkgo biloba anebo zkrátka ginkgo. Léčivé preparáty s výtažky z jeho listů mají antioxidační účinky a také rozšiřují cévy (tzv. vazodilatace). Díky tomu organismem lépe protéká krev a transportovaný kyslík a živiny se dostanou i do těch nejjemnějších kapilár. V lékárnách je ginkgo k dostání ve formě tablet, kapek, roztoků a také kapslí, z nichž se účinné látky uvolňují do organismu postupně v průběhu dne.

Transplantace krvetvorných buněk od zdravého dárce – to znamená jeho kostní dřeně, kmenových buněk z periferní krve či pupečníkové krve – bývá často jediným způsobem léčby pacientů s poruchou krvetvorby. Chceme-li pomoci lidem, které postihla leukémie, anémie či jiná zhoubná choroba, není to nic složitého. Český registr dárců krvetvorných buněk Praha se sídlem v areálu IKEM stále hledá nové dárce. Stačí splnit podmínku věku (18–35 let) a být zdravý. Po odběru malého množství krve určí v laboratoři vaše genetické znaky na bílých krvinkách, výsledky vloží do databáze, a pokud se najde pacient, jehož znaky se s vašimi shodují, ozvou se vám. Samotný odběr kostní dřeně probíhá jako malá operace v celkové anestezii, vyžaduje třídenní pobyt v nemocnici. Organismus se ale ze zákroku velmi rychle zregeneruje, takže není důvod se obávat! www.czechbmd.cz, www.darujzivot.cz a www.ikem.cz

Hledáte radu odborníka? Ptejte se na www.sanquis.cz /poradna Angiologie 2010

POKROKY V ANGIOLOGII

MAXDORF

www.maxdorf.cz

ANGIOLOGIE 20

www.angiologie.cz

POKROKY V ANGIOLOGII

Velký lékařský slovník definuje obor angiologie jako „podobor vnitřního lékařství, jenž se zabývá diagnózou a léčbou nemocí cév“, přičemž obvykle bývá chápán jako součást kardiologie. Sborník Angiologie 2010 obsahuje nejnovější poznatky od našich předních odborníků na tuto problematiku. Věnuje se mimo jiné prevenci aterosklerózy a žilních onemocnění. maxdorf

Foto: Ondřej Petrlík, archiv redakce, Dreamstime

09_JH_inzerce 1 1

otáz ky / od pověd i

Připravila Eva Pivodová

ANGIOLOGIE

20 P O Ř A D AT E L É +*Ļ¶ 41«ė*- ! MIROSLAV CHOCHOLA ! DEBORA KARETOVÁ !

MAXDORFJESSENIUS

22.2.2010 10:26:27

Jak se dobře vyspat? Co to vlastně znamená, když se řekne „Dobře jsem se vyspal“? Většina lidí by tento „stav“ popsala asi následovně: rychle usnuli, celou noc se neprobudili, nebylo jim ani příliš velké horko ani nepříjemná zima a ráno pak vstali s pozitivní náladou a odpočatí. Jak takového dobrého spánku dosáhnout? Platí řada důležitých zásad, například: ukládat se ve chvíli, kdy cítíme únavu, bezprostředně před spaním nejíst, nepít alkohol a nekouřit, pokud možno vytvořit v ložnici útulné prostředí a nepoužívat pokoj současně třeba jako pracovnu, vyvětrat a v noci místnost zbytečně nepřetopit (ideální je teplota kolem 20˚ C). Významnou roli hraje dále kvalitní matrace a stabilní postel, která při každém pohybu nevydává rušivé zvuky. Konečně záleží i na tom, v čem spíme: pohodlné a praktické jsou noční úbory z tzv. funkčních materiálů. Jednak jsou příjemné pro kůži, udržují teplo, ale zároveň odvádějí přebytečný pot, který – pokud se vsákne do normální látky – může v noci studit. Funkční materiály tedy dokáží tělesnou vlhkost převést na vnější stranu prádla a odpařit. Pleteniny určené pro výrobu nočního prádla totiž vytvářejí vlastní mikroklima tím, že podrží jen určité množství vlhkosti přesně podle potřeby pokožky a zbytku se „zbaví“. Tyto noční úbory nabízí řada zahraničních výrobců, z českých firem je to třeba značka Moira (www.moira.cz).

diagnóza

Připravuje Kristýna Čillíková Revize textu: doc. MUDr. Martin Bojar, CSc., Neurologická klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha

Migréna Medicínský i lidový název nemoci: migréna Migréna je chronické záchvatové onemocnění, charakterizované náhlými bolestmi hlavy (převážně na jedné straně) středně silné či silné intenzity, které trvají obvykle 4–72 hodin. Třikrát častěji se migréna vyskytuje u žen a nezřídka je závislá na menstruačním cyklu.

Příznaky: Bodavá, pulzující bolest hlavy na jedné straně, začínající často v týlu a šířící se za oko, nechutenství, dvojité vidění, rozmazané vidění, různé zrakové vjemy nazývané aura (zářivé body, útvary), přecitlivělost na světlo, zvuk, pocit na zvracení, zvracení, závratě, průjem, častější močení, vzácně zácpa, zhoršená tolerance pohybu a tělesné zátěže při záchvatu. Příčiny:

- porucha tvorby a účinku neuropřenašečů a jejich odlišné působení na krevní cévy (zvyšuje se propustnost cévních stěn pro určité látky – dochází k úniku látek z krevní cévy do okolní tkáně, kde tyto látky způsobují dráždění receptorů bolesti; kromě toho serotonin vyvolává uvolnění přenašečů, např. prostaglandinů, které v mozku způsobují zúžení cév a mimo mozek rozšíření cév – rozšíření cév v zažívacím traktu je zřejmě u mnoha pacientů s migrénou příčinou nevolnosti, zvracení a průjmu), snížená hladina krevního cukru - hormonální antikoncepce, hormonální změny (např. po menstruaci), substituční hormonální léčba po klimakteriu - vrozená predispozice, citové problémy, některé potraviny (alkohol, čokoláda, káva, ořechy, sýr), prostředí (silné osvětlení, tabák, parfém, počasí, změna tlaku), stres (nemoc, práce, nedostatek spánku), úzkost

Fáze migrény:

Úvodní příznaky: prodromy – pocit napětí, předtucha nastupující migrény, podrážděnost, změna chuti, únava, citlivost na světlo a zápach, zadržení tekutin. Aura: záblesky před očima, zdvojené vidění, snížená citlivost, obtíže s mluvením, aura předchází záchvatu migrény pouze u 20 procent osob. Bolest hlavy: středně silná až silná bolest hlavy, obvykle jednostranná, pulzující charakter bolesti, nucení ke zvracení, ospalost, citlivost na světlo, zápach a hluk, přechodná porucha vidění, vyjadřování, někdy slabost končetin. Odeznění: zvracení, spánek. Zotavení: omezení chuti k jídlu, únava.

Diagnóza: Důležitá je anamnéza a popis příznaků migrény, neurologické vyšetření, vyšetření krční

páteře, biochemické vyšetření krve, zobrazovací metody (CT, magnetická rezonance, EEG – elektroencefalografie), u některých typů migrény i lumbální punkce.

Léčení: Jde o dlouhodobou léčbu, způsob závisí na druhu záchvatů, jejich trvání a intenzitě. Migrénu zpravidla nelze vyléčit, pouze snížit frekvenci, sílu záchvatů a nepříjemné, někdy i závažné doprovodné příznaky. Doporučují se: – studené obklady – pobyt v tmavé místnosti – pro vyloučení vzruchů – dostatečný spánek, ale nepřespávat v ranních a dopoledních hodinách – vyhýbat se provokujícím vlivům (červené víno, alkohol, hladovění) – pravidelný rytmus spánku a bdění – léky (antiemetika = léky proti zvracení – pro zlepšení vůlí neovladatelných příznaků, jako je např. nevolnost, analgetika = léky proti bolesti, specializované léky: triptany – tablety, podkožní injekce, nosní sprej, dále ergotaminy) Na koho se obrátit: V první fázi na praktického (obvodního) lékaře, který podle povahy potíží spolupracuje s dalšími odborníky, jako jsou neurolog, otorhinolaryngolog a oftalmolog.

Další zdroje informací:

www.migrenik.cz – informace o onemocnění, deník migrenika – záznamy pacienta pro lékaře www.bolestihlavy.cz – analýza typu bolesti hlavy, rady a doporučení při migréně

Více čtěte v archivu Sanquis! Eva Bobůrková: Ze zahraničních serverů, http://www.sanquis.cz/index2.php?linkID=txt58 Prof. MUDr. Richard Rokyta, DrSc.: Bolest je vždy individuální, tištěný SANQUIS č. 82/2010, str. 83, http://www.sanquis.cz/index1.php?linkID=art3217 Kolektiv autorů – Ústav normální, patologické a klinické fyziologie, 3. LF UK, Praha: Vztah bolesti a stresu, tištěný SANQUIS č. 41/2005, str. 12, http://www.sanquis.cz/index1.php?linkID=art338

Foto: Dreamstime

Tento typ bolesti se zpravidla nedá zcela vyléčit

Bavte se a procvičte své mozkové závity se zvířaty na safari. Jedinečná kombinace hlavolamu a společenské hry pro jednoho hráče. V každém z rébusů jsou stovky možností, ale vždy pouze jediné řešení.

VYZKOUŠEJTE TAKÉ DALŠÍ Z ŘADY SMART Games

www.smarthry.cz, www.smartgames.eu

Foto: Hana Hamplová – z archivu Adrieny Šimotové

Adriena Šimotová: z cyklu Magie věcí VI (Židle – Pašije), 1991, frotáž, uhel, korejský ruční papír, 168 x 135 cm, Galerie Klatovy/Klenová. Na protější straně: detail z obrazu.

Tajemství pohoří Harz •

Vrcholné stavby Normana Fostera • Umění na hedvábí

STYl

Architektura, cesty, ekologie 79

a r c h i t e k t u ra

Text Günter Bartoš

Architekt, který posouvá hranice

Skleněný monolit kancelářské budovy v anglickém městě Ipswich

Lord Norman Foster je považován za nejvlivnějšího světového architekta a vůdčího

urbanistu naší doby. Jeho práci ocenili šlechtickým titulem, dvakrát také prestižní Stirlingovou cenou a samozřejmě i „architektonickou nobelovkou“ – Pritzkerovou cenou. Někomu mohou jeho stavby připadat příliš technicistní a racionální, jako dokonalý, chladně zářivý hi-tech design. Foster však zosobňuje příklad novátorského architekta, který uvažuje o architektuře a urbanismu v širších souvislostech a mění základní principy fungování té které budovy, třeba kanceláře či letiště. Podle svých slov je „posedlý vynalézáním“ a navrhuje budovy „v naději, že posouvají hranice“ obvyklých znalostí a zkušeností. Musí být například kancelářská budova hranatá, plochá, nudná, uvnitř prostorově roztříštěná a tmavá a ke všemu ještě energeticky náročná, jak se takové výškové stavby obvykle konstruují? Nemusí. Foster to předvedl na londýnském mrakodrapu 30 St Mary Axe, který si pak lid přejmenoval na Okurku.

Otevřené budovy Norman Foster navazuje na velké modernisty, jako jsou Ludwig Mies van der Rohe, Le Corbusier, Oscar Niemeyer a Frank Lloyd Wright. Architektonické studio, dnes známé pod jménem Foster + Partners, založil v roce 1967 a hned druhou realizací z let 1970 až 1975 dosáhl věhlasu. Tmavý skleněný monolit rodinné pojišťovny Willis Faber & Dumas v anglickém městě Ipswich mnozí označují za metafyzicky provokativní, možná až psychotickou stavbu, podobnou černému obelisku v Kubrickově filmu 2001: Vesmírná odysea. Ve dne odráží skleněný plášť obraz svého okolí, po setmění je naopak vidět osvětlený interiér. Vedle hi-tech materiálů tu Foster uplatnil ještě jeden princip, který se pro jeho návrhy kancelářských budov stane určujícím. Místo fragmentování vnitřního objemu na malé kanceláře vytvořil na horních dvou podlažích otevřený, patřičně integrovaný a plně demokratický pracovní prostor, propojený namísto klaustrofobních výtahů eskalátory. Nadčasový design za 35 let nezestárl, jako by to postavili včera, přičemž stavba je už od roku 1991 památkově chráněna. Foster nalezl nový způsob, jak uspořádat sociální, estetické, technické a ekonomické funkce budovy, a dokázal o něm přesvědčit investora. Ten byl za svou odvahu odměněn kromě nestárnoucího designu též přidanou hodnotou, kterou nejlépe vystihuje anglický neologismus „future-proof“ – odolnost vůči budoucnosti. Anticipuje budoucí změny, i když nezná jejich charakter. Otevřený prostor lze totiž uspořádat podle momentálních potřeb, a tak firma už nemusela investovat do přestaveb nebo nové budovy. Stejné principy, jen ještě důsledněji a v mnohem větším měřítku, uplatnil Foster na přelomovém návrhu sídla banky HSBC v Hongkongu z roku 1985. Prý je to nejdražší a nejlepší výšková stavba celé dekády. Samotný Foster ji považuje za architekturu bez kompromisů: „Naším úkolem nebylo nic menšího než nejlepší bankovní budova na světě.“ Stavba nemá vnitřní železobetonové jádro, obvyklé u tak vysokých budov, ale sestává z ocelových modulů, které visí na čtyřech párech nosných sloupů. Kovová struktura působí otevřeně, transparentně (paprsky slunce mohou prostupovat celým objemem) a flexibilně (už několikrát změnili vnitřní uspořádání), což znamená zcela nový způsob organizace interiéru tak velké budovy. Vedle nejmodernějších prvků se tu uplatnily též principy harmonického učení feng-šuej.

Foto: Günter Bartoš, archiv, Delphine de Andria/Freeimages.co.uk

Okurka, Reichstag, viadukt u Millau. Stavby britského tvůrce Normana Fostera jsou víc než „jen“ špičková architektura. Stávají se symboly, pamětihodnostmi, a to hned po svém vzniku.

Londýnská Okurka – zábavná a ekologická...

... její větrání není závislé jen na vnitřní klimatizaci

Heroický viadukt u Millau je nejvyšší na světě

Ve stavbách se uplatňují hi-tech prvky i principy harmonického učení feng-šuej

a r c h i t e k t u ra

Fosterovy realizace jsou

energeticky efektivní

a přitom esteticky atraktivní Skleněná kopule na Reichstagu se stala sama o sobě politickou událostí

Stroje na světlo V rozhovoru pro britský deník Guardian lord Foster vysvětluje, jak nachází všude v okolním světě inspiraci pro svou tvorbu. Nejúžasnější lekcí aerodynamiky pro něj bylo, když z větroně pozoroval nablízko let orla. Jeho nenucenost a lehkost a zároveň sílu, preciznost a odhodlání. Podobnými slovy se dá popsat i charakter Fosterových staveb – jsou jakoby lehké, nehmotné, ale zároveň pevné a precizní. Rafinovaný hi-tech funkcionalismus, kdy se architekt záměrně vyhýbá konfrontaci různých stavebních materiálů mezi sebou a staví jen ze skla a oceli, však může podle renomovaného londýnského kritika Deyana Sudjice udělat z budov jen „mechanismus na řízení světla“. Jiní zase Fosterovým stavbám vytýkají, že nenesou žádný Zeitgeist, ducha doby, a že jsou „jen“ nejlepším možným řešením řady otázek. Jak Foster takové otázky řeší (provozní, bezpečnostní a ekonomické), si můžeme ukázat na jeho návrhu londýnského letiště Stansted. Veškeré technologie a infrastrukturu umístil do podzemí, kde nikomu nepřekážejí. Cestující se pohybují po přízemní přehledné hale, kterou osvětluje přirozené denní světlo přes lehkou střechu se světlíky a odraznými deskami. Nic víc. Jednoduché, levné, úsporné (polovina obvyklých provozních nákladů), bezpečné, přátelské (snadná orientace). Estetický účinek se dosahuje opakováním jednoduchých prvků, jako jsou opěrné sloupy, které vypadají jako stromy. Norman Foster je inženýrský typ architekta. Dříve používal aerodynamický tunel, dnes modeluje na počítači. Od takových tvůrců se nejspíš nedají očekávat „iracionální“ tvarové výstřelky nebo osobitější projev. Příznačně si ani nepostavil žádnou hi-tech vilu a bydlí ve starém zámku ze začátku 18. století uprostřed vinic. Fosterovo přemýšlení o návrhu ale není ryze technokratické a nekončí na hranicích stavebního pozemku. Budovy totiž nelze separovat od zbytku města, ani od společenské reality, ani od přírody, vždy vzniká nějaký vztah, za který nese architekt odpovědnost. Fosterův jazyk je v rozhovorech a statích plný pojmů, jež vzájemné vztahy popisují (přátelské místo, demokratické prostředí, sociálně žádoucí, oslava veřejného prostoru) a které jeho architektura reflektuje. Fosterova přestavba Reichstagu, německého parlamentu, se stala politickou událostí.

Budova banky HSBC v Hongkongu, nejdražší a nejlepší výšková stavba 80. let

Nejdřív dlouhá fronta, potom přísná bezpečnostní prohlídka a nakonec našlapaný výtah. Pohled z terasy Reichstagu na panorama Berlína za to ovšem stojí – a nic nestojí. Největším zážitkem je mohutná skleněná kopule s chodníkem ve tvaru spirály, který vede k jejímu vrcholu. Přes skleněnou desku můžete shlížet dolů do zasedací místnosti parlamentu na rokující poslance. Transparentní kopule reinterpretovala vztah mezi politiky a veřejností (vidíme na vás, jsme nad vámi) a jako nový a výrazný architektonicky prvek odstřihla symbolicky budovu od temné minulosti, změnila její vnímání. Reichstag se okamžitě stal symbolem sjednoceného německého státu a jeho otevřené demokracie, a také proto si jej loni vybrali islámští teroristé jako cíl útoku, naštěstí neuskutečněného. Německý parlament se stal i symbolem citlivého přístupu k životnímu prostředí. Se „silami přírody“, které Foster často zmiňuje, se tu nebojuje, ale architekt je ve svém návrhu co nejvíce využívá. Denní světlo se odráží soustavou zrcadel do nitra budovy, odpadní teplo se shromažďuje v podzemních zásobnících k pozdějšímu využití, nechybí solární panely. Výsledek? Prakticky nulové emise. Energeticky efektivní a přitom esteticky atraktivní je další Fosterova berlínská realizace – filologická knihovna Freie Universität. Její vnější tvar připomíná lebku člověka, vnitřek pak rozevřenou knihu. Chytrý plášť budovy využívá sluneční energii a důmyslný systém ventilace a snižuje tak energetickou náročnost o 70 procent. „Green is cool,“ říká Foster. Malou inventuru díla britského architekta ukončím dvěma výraznými stavbami z posledních let. Viadukt u Millau v jižní Francii, nejvyšší most na světě, má pylony vyšší než Eiffelova věž – „heroický ve svém měřítku, epický ve svých proporcích“. Jeho dramatická silueta vytvořila delikátní rovnováhu mezi světem přirozeným a světem vykonstruovaným. Krásné údolí pozměnila, ale nezničila. Již zmíněné londýnské sídlo pojišťovny Swiss Re na adrese 30 St Mary Axe, známé pod přezdívkou Okurka („Gherkin“), je zase svým zaoblením ohleduplné k okolním úzkým ulicím. Má falický radiální tvar, který zaručuje objemovou a energetickou úspornost, a spolu s průhlednou strukturou formuje specifickou identitu a mění charakter okolí. A lidem se tato výšková budova v londýnském City opravdu líbí.

Foto: Günter Bartoš, archiv

Síly přírody

Zrcadla v kopuli Reichstagu přivádějí denní světlo Knihovna Freie Universität v Berlíně

n ov i n k y

Připravuje Luděk Vokáč, iDNES

Auta pro každou příležitost

Nejdřív kombík, potom sedan

Jarní ženevský autosalon přinesl nespočet

různorodých novinek. Mezi ty praktičtější patří nové Hyundai i40, které bude konkurovat bestsellerům, jako jsou VW Passat, Ford Mondeo nebo třeba Škoda Superb. Nový korejský model střední třídy se nečekaně představil nejprve v provedení kombi, sedan bude následovat na podzim. Necelých 4,8 metru dlouhý kombík nabídne dostatek místa a zpočátku bude k dispozici se čtyřmi motory. Benzin spaluje šestnáctistovka s výkonem 99 kW a dvoulitr o výkonu 130 kW, což představuje nadprůměrné hodnoty. Nafta může pohánět jeden ze dvou motorů o objemu 1,7 litru. Výkony jsou 85 a 100 kW, spotřeba slabšího z nich dosahuje pouhých 4,3 litru na 100 kilometrů. Později přijde ještě silnější varianta dieselu.

Futuristická nádhera BMW se v Ženevě pochlubilo konceptem Vision ConnectedDrive. Futuristický roadster disponuje nádhernými linkami, ve vysokém pontonu karoserie a malých dveřích najdeme odkaz na legendární model Z1 s dveřmi zajíždějícími do podlahy. Vision ConnectedDrive ukazuje novou koncepci interiéru a spolupráci vozu s internetem. Spolujezdec může data, která vyhledá na velkém displeji, zobrazit řidiči na novém head-up displeji, který je nově schopen 3D zobrazení. Třeba navigační pokyny se tak k řidiči postupně blíží stejně jako sama odbočka.

Dvojí tvář Land Roveru V Ženevě prezentoval Land Rover, britský specialista na „teréňáky“, dva naprosto odlišné a přitom velmi příbuzné vozy. Nový Range Rover Autobiography je nejdražší a nejluxusnější auto, jaké kdy značku neslo. Dva pasažéři vzadu mají maximum komfortu a mohou využívat možností dvou standardně dodávaných tabletů iPad. Studie Range_e, první hybridní Range Rover, vychází z modelu Sport. Silné osmiválce vyměnil za dieselový šestiválec a elektromotory, na kilometr jízdy vyprodukuje jen 89 gramů CO2. To odpovídá zhruba 3,5 litrům nafty na 100 kilometrů.

Ve střední třídě nejsou kupé zrovna běžnou karosářskou variantou. Mercedes na toto pole s třídou C vstupuje vůbec poprvé. Kupé bude konkurovat především trojkovému BMW stejného zaměření a má k Mercedesu přilákat mladší zákazníky. Zpočátku bude k dispozici pět motorů, čtyři čtyřválce a jeden šestiválec. I nejsilnější motor 3,5 V6 má mít průměrnou spotřebu jen 6,8 litru na 100 kilometrů, diesel s manuální převodovkou spotřebuje pouze 4,4 litru nafty.

Foto: archiv automobilek

Mercedes pro milovníky BMW

Výzkum „Efektivita reklamní kampaně v čekárnách ordinací“ realizovaný společností STEM/MARK potvrdil účinnost TV obrazovek v čekárnách lékařů! • Televizní vysílání v čekárnách lékařů sleduje více než 70% návštěvníků • Spontánní výbavnost vysílaných pořadů a reklam je až 40% •Recall reklamy až 44% zdroj: STEM/ MARK, a.s., září 2009

WWW.MEDIAPHARMA.CZ Tel.: 325 553 934, Fax: 325 553 935, E-mail: info@mediapharma.cz

zážitky

Text Jana Vlková

Procházky a sport v přírodě Gurmánské zážitky v Brocu a Gruyères Jedním ze symbolů Švýcarska jsou odjakživa krávy, z jejichž mléka se vyrábějí oblíbené čokolády a také sýry. Speciální „sýrová a čokoládová stezka“ v kantonu Fribourg vede z Charmey do Gruyères, překonává dřevěné lávky i vodou vymleté tunely. Prohlídka výrobny čokolády pak čeká na návštěvníky v městečku Brocu a sýrárna zase v Gruyères. www.moje.svycarsko.com

Na kole podél řeky

Pohořím Harz za čarodějnicemi Toho, kdo navštíví hluboké lesy v německém pohoří Harz, asi nepřekvapí, že právě tady se prý o Walpuržině noci slétají čarodějnice... Kopce tu nedosahují příliš vysoko, ale celkově prostředí působí syrově. Vlhké smrkové lesy vyplňují hluboká temná údolí, přes která je vidět daleko do krajiny. Harzská tematická stezka čarodějnic neboli Harzer Hexen Steig měří desítky kilometrů a představuje výletníkům vedle fantastického světa mýtů o ježibabách také dějiny hornictví. Během putování se nabízí odpočinek v poetických městečkách s hrázděnými domy. www.nemecko.travel

Cyklostezka kolem francouzské řeky Le Loir dobře zapadá do okolní nepříliš zalidněné krajiny. Tok, jenž se často zaměňuje se známější, jižněji položenou řekou La Loire, se vine nížinami mezi hrady, zámky a panskými usedlostmi, skrz vinice nebo ovocné či ořešákové háje. Stezka vede cyklisty po okresních silnicích nebo po štěrkem zpevněných cestách. Ti výkonnostně založení si zde sice příliš neužijí, zato požitkáři budou spokojeni. www.vallee-du-loir.com

Golf je ideální sport pro každou věkovou skupinu. Není tak fyzicky náročný a má společenský charakter. Lze ho hrát na mnoha úrovních od zábavného „adventure golfu“ přes klasický golf na veřejných hřištích až po výkonnostní hru registrovaných hráčů. Tento ušlechtilý sport má silná etická pravidla a umožňuje pobyt v přírodě. Golf lze začít hrát i v pozdním věku – potvrzuje to bezpočet seniorů, kteří mají relativně více volného času a hlavně chuť se něčemu novému naučit. V golfovém areálu Ještěd byl vybudován nový zábavný a výukový „adventure golf“, pro který návštěvníci nemusí mít vlastní vybavení. Hole vám tu půjčí a golfový míček vám zůstane na památku. Adventure golf je zábavná společenská hra se sportovními prvky pro děti, dospělé i seniory, zkrátka pro celou rodinu. Podještědský adventure golf je prvním areálem svého druhu v České republice, který byl vybudován přímo na golfovém hřišti. Pro vstup a hru na adventure golfu není třeba oprávnění ke hře ani registrace (zelená karta). Naopak, hřiště slouží k zábavě a případně i k výuce golfu a jeho pravidel. Zájemci všech věkových kategorií si vše mohou vyzkoušet a osvojit si základy golfové hry. Podrobnější informace naleznete na www.golfjested.cz.

Foto: Jana Vlková, Swissimage, DZT

Ještěd: golf pro všechny

počasí není důvod

Oblékáme celou rodinu...

www.vavrys.cz

výborná kuchyně * prvotřídní služby * romantické okolí * na dosah od centra Prahy ... ideální místo pro školení, zasedání, mítinky či prezentace

www.parkhotel-pruhonice.cz

Parkhotel Průhonice, Uhříněveská 12, 252 43 Průhonice, Praha – Západ, + 420 267 750 405, 763-5, info@parkhotel-pruhonice.cz

z nač ka

Text Jana Vlková

Repro: Zádruha 1900, s.r.o.

Umění na hedvábí Motivy ze středověkých knih, barokních ozdob i Muchových obrazů. vzory vytvořené při příležitosti výstav, na zakázku firem i osobní přání. To vše vytištěné ručně na hedvábí – na šátcích, kapesníčcích anebo kravatách... Už více než 111 let firma Zádruha pěstuje tohle krásné řemeslo.

Zádruha – to je více než 100 let tradice. A spousta příběhů. Začaly se psát v roce 1900,

když vzniklo družstvo umělecké rukodělné výroby. Kdo že tenkrát maloval firemní logo? Nezaměnitelný rukopis Mikoláše Alše dodnes pozná každý absolvent základní školy... S umělci, s předními osobnostmi české výtvarné scény spolupracovalo družstvo i v následujících obdobích. A že to tedy doby nebyly nejjednodušší a ne vždy uměleckým řemeslům přály. Jistého rozmachu Zádruha dosáhla po druhé světové válce, chodilo se sem pro zboží vyráběné v malých sériích, což později v časech socialistických a všeobecně masových býval zajímavý luxus. Pro družstvo v té době pracovaly akademické textilní výtvarnice jako Květa Hamsíková, Emílie Frýdecká nebo Ludmila Dvořáková. Po roce 1989 většina malovýrobců, sdružených v družstvu, začala pracovat na sebe. Značku Zádruha se nakonec rozhodla koupit Marie Vurcfeldová a dál pokračovala v tisku na hedvábí. Její radost z podnikání však trvala dočasně – do povodně roku 2002, která vyplavila všechny firemní dílny i kanceláře. „Vniveč přišly stroje, hotové zakázky, šanony s agendou, ale bohužel i cenný archiv starých předloh. Měli jsme návrhy šátků nebo i metráže třeba od malíře Františka Kysely nebo Antonína Kybala. Jak nedozírnou hodnotu mají sto let staré papíry, to se nedařilo pojišťovně vysvětlit,“ říká dnes Marie Vurcfeldová. Nevzdala to. Její současná produkce je určena především podnikům, stále se však vztahuje k umění, k historii. Motivy na šátcích, kravatách či kapesnících často vycházejí ze starobylých uměleckých skvostů – například z iluminace Bible Zámojských, která byla sepsána roku 1450. Jiný šátek zdobí ornamenty, jež vznikly podle kované mříže královského mauzolea v Katedrále svatého Víta na Pražském hradě. Pro výstavu zabývající se obdobím Lucemburků zase byl určen šátek s ledňáčkem, který je namalovaný v Boskovické bibli, na dalším šátku se uplatnily motivy z chrámu svatého Bartoloměje v Plzni – lemuje jej řada andělských tváří. Jedna ale v řadě chybí, přesně podle předlohy, kterou upravila pro tisk na hedvábí současná spolupracovnice Zádruhy Viera Bošková. „Na onoho andělíčka totiž údajně v kostele kdysi sáhl kat – po něm pak tisíce lidí, kteří kostel navštívili. Nemohli odolat, znáte to, čeho se dotkne mistr popravčí, to podle staré pověry přináší štěstí. Obličej andílka Plzeňané doslova roznesli na prstech,“ usmívá se Marie Vurcfeldová. Bereme do rukou její další šátek. Další umělecký návrh, další příběh... www.zadruha.cz

m ó da

Doporučuje Klára Klempířová

Pohodlně a elegantně Těhotenství je většinou nejkrásnější období v životě ženy. A platí to i v oblékání... Dávno neplatí, že oblečení pro nastávající matky musí být neatraktivní. Výrobci dbají vedle pohodlí a kvality také na elegantní střihy, používají přírodní materiály a řada z nich označuje své zboží etiketami „eko„ a „bio“. O co těhotné ženy musí svůj šatník doplnit v každém případě? Určitě o příjemné a speciálně uzpůsobené spodní prádlo (podpůrné podprsenky, kalhotky, které poskytují oporu břichu a ulevují od bolesti v zádech) a také o delší halenku – tuniku z pružného úpletu, která s nimi „poroste“. V letních měsících najde využití módní overal z tenkého bavlněného batistu nebo dlouhé šaty z gázoviny.

Zajímavé doplňky zlepší náladu!

Kočičí oči

Přívěsek Bali má různé podoby: k jednomu řetízku z ušlechtilé oceli patří tři přívěsky z drahého kamene: bílý, modrý, růžový. morellato, 2790 kč

Těhotenská tunika se dá nosit přes kalhoty nebo jen k silným punčocháčům či legínám. cena na www.belly button.de

Kostkovaný

Bavlněný šátek s vytkávanou kostkou. Zahřeje, ozdobí. marie lund, van graaf, 699 kč

Krok za krokem Klasické jednoduché botasky – model Botas 22 Lolly Pop. Měkké, praktické a slušivé. botas, 1599 kč

Na pochůzky

Kabelka ze speciálního textilního materiálu dobře vypadá a snadno se udržuje. george gina&lucy, van graaf, 7499 kč

Foto: Dreamstime, archiv firem a L. Špačka

Univerzální

Na koncert

Proti paprskům

Přívěsek ALO Diamantové pokušení z bílého zlata vykládaný diamanty. cena na www.alo.cz

Jemné a elegantní brýle v retro stylu s kvalitními skly. agent provocateur, cena v obchodě – pařížská 12, praha 1

Jarní vzor Nosí se přes tričko, tílko anebo samotný – overal s květinovým vzorem je pohodlný a v pase se dá přizpůsobit tak, aby netlačil. orsay, 849 kč

Elastický pás

Podpůrný těhotenský pás se dá nosit s jakoukoli kombinací oblečení. cena na www.bellybutton.de

Se zdravotní stélkou Uvnitř stélky semišových střevíců se skrývá pohyblivý gel, který se formuje podle tvaru nohy a absorbuje energii nárazů. scholl, 2290 kč, www.scholl.cz

Jako pro vílu I ve vysokém stupni těhotenství po těle příjemně splynou šaty z bavlněné gázoviny. f&f blue, kolekce woodstock, 750 kč

Módní etiketa podle Ladislava Špačka Jakkoli je těhotenství velké štěstí pro ženu, vždy patřilo k privátní sféře. Nebylo žádoucí vyzdvihovat ho oblečením, které zvýrazňovalo zvětšující se břicho, postava se překrývala volnými splývavými a nařasenými látkami, tunikami a kabátky. Vrcholem odvahy byly „laclové“ kalhoty před dvaceti a více lety, které sice skrývaly, ale současně zdůrazňovaly těhotenské břicho. Dnes je mateřství dáváno nepokrytě najevo a to, co bylo dřív tabu – pohled na obnažené břicho nastávající matky – dnes najdeme běžně nejen v mnoha bulvárních a společenských časopisech, ale i na ulici. Je věcí osobního vkusu, jestli nám budou odhalená břicha v osmém měsíci připadat natolik atraktivní, aby si je prohlížely statisíce cizích lidí, ale musíme brát jako fakt, že móda už mateřství neskrývá. Nicméně, nejde jen o módu, nejde jen o etiketu prezentace mateřství, jde především o pohodlí nastávajících maminek. To je hlavní kritérium volby oděvu. Těhotenství je náročné období, bohové věděli, proč je vložili na bedra ženám a ne mužům. Proto by i oděv měl fyzicky obtížný úděl ženám usnadnit.

kosmetika

Doporučuje Klára Klempířová

V očekávání Kosmetika pro těhotné musí obsahovat speciální přísady, měla by být přírodní a neparfémovaná. Devět měsíců těhotenství, porod, kojení a úplná změna každodenního tempa v následujících týdnech představují pro ženské tělo značnou zátěž. Kromě léčebných procedur, které doporučí ošetřující lékař, o sebe matky mohou pečovat také kvalitní kosmetikou určenou přímo pro ně. V naprosté většině těchto přípravků dominují ve složení přírodní látky – účinné rostlinné výtažky, jejichž pozitivní působení na organismus je dobře prověřeno. Kosmetika určená pro těhotné anebo pro matky krátce po porodu by neměla obsahovat chemické, uměle dodávané látky, které mohou způsobit alergické reakce a jiné zdravotní obtíže. Vybírejte obezřetně!

Kosmetické firmy vyrábějí pro nastávající matky zvláštní přípravky 5

4 2

1 7

Než se narodí

[1] při kojení Ochranný balzám na bradavky pomáhá předcházet podráždění. melvita, 50 ml/580 kč [2] proti pocení Deodorant roll-on bez obsahu aluminia. fresh&floral, the body shop, cena na www.thebodyshop.com [3] zdravé mytí Intimní emulze s pH 3,8 neobsahuje mýdlo a alkalické složky, je určena pro jemnou denní hygienu intimních míst. sebamed 200 ml/190 kč, www.seba.cz [4] pěsticí Tělový masážní olej působí proti vzniku drobných podkožních prasklinek – strií. saloos, 50 ml/80 kč, www.saloos.cz [5] univerzální Bambucké máslo uleví suché, citlivé nebo ekzematické kůži. Obsahuje vitaminy a skořicové kyseliny, též je prevencí proti striím. institut karité, 165 ml/ 610 kč [6] na celé tělo Olej s výtažky z šípkové růže a kokosu zvláčňuje pleť. it's your body – stretch mark oil, 100 ml/195 kč mothercare [7] na zuby Pasta bioXtra® Mother byla vyvinuta speciálně pro těhotné. 75 ml/ 160 kč

Foto: archiv firem, Dreamstime

Collagenceutical

znásobený intenzivní

účinek

omlazení

Collagenceutical emulze zvenku

Collagenceutical tablety zevnitř

doplněk stravy

Intenzivní tvorba collagenu a elastinu

exkluzivně v lékárnách

kosmetika

Radosti z přírody Jak se pozná organická kosmetika? Musí být označena mezinárodním certifikátem a na obalu nesmí chybět přesný popis složení.

Doporučuje Klára Klempířová

[1] výživný Noční krém pro všechny typy pleti s kombinací rostlinných olejů a vody. Obsahuje výtažky z bambuckého másla, slunečnice, mandlového a jojobového oleje, ženšenu a zázvoru. materia herba nourishing night cream, 50 ml/885 kč, korres [2] osvěží Deodorant v kuličce s čistými esenciálními oleji z organického čajovníku, citronu, rozmarýnu a ze šalvěje. Neobsahuje aluminium ani parabeny. tisserand tea-tree deodorant 35 ml/249 kč, tisserand, www.profimed.cz [3] k hojení Sérum Calendula urychluje hojení a regeneraci buněk, zklidňuje zánětlivé projevy nejen na obličeji. Hodí se pro všechny typy pleti. nobilis tilia, 20 ml/189 kč, www.nobilis.cz [4] na rty Alverde je pečlivě kontrolovaná přírodní biokosmetika. Nabízí rtěnky a lesky v různých barvách. prodává dm drogerie, www.dm-drogeriemarkt.cz [5] pro zklidnění Chrpová voda má zjemňující a zklidňující účinky, díky kterým je obzvláště vhodná jako čisticí voda pro oční okolí. melvita, 200 ml/265 kč [6] regenerace Šampon z italských červených hroznů obohacený o antioxidanty s ochrannými UV filtry. organics, 236 ml/295 kč, www.desertessence.cz [7] pro tělo i mysl Olej s čokoládovým nádechem v tuhé konzistenci se stává tekutým přibližně při 25 stupních Celsia a prospěje citlivé pokožce. saloos, cena na www.saloos.cz [8] úleva pro nohy Rozmarýnové tonikum přináší úlevu nejen oteklým kotníkům a unaveným nohám. dr. hauschka 100 ml/518 kč, obchod dr. hauschka, revoluční 10, praha 1, www.yinyang.cz

Foto: archiv firem, Dreamstime

Tentokrát v bio kvalitě

VÌDOU ZDRAVÉ PLETI

OSLAVTE S NÁMI 5.5. DEN KÙŽE V týdnu od 2. 5. do 8. 5. 2011 získáte

50% slevu

na klasickou øadu kosmetiky SEBAMED ve Vaší lékárnì.

Sebamed představuje kosmetickou řadu pro hygienu a péči i o citlivou a problematickou kůži a pomáhá udržovat ple� zdravou a krásnou. Sebamed uvedl řadu zdravotní kosmetiky prvním mýdlem bez mýdla a alkalických složek SYNDET s pH 5,5 v roce 1967. Kosmetika Sebamed je vhodná k ošetření normální, citlivé, problematické i náročné pleti.

Více na www.seba.cz

ekologie

Text Zora Kasiková, Arnika

Oblečení, které neškodí Když jaro, tak tedy obměna šatníku. Ideální načasování. Vždyť obchodníci také pohotově nabízejí výjimečné slevy! Jenže – co když právě takovými nákupy ubližujeme planetě? Studie cambridgeské univerzity s názvem „Well Dressed?“ ukázala, že slevy všeho druhu

Díky elastanu

prádlo sice dobře sedí,

ale do skříně si s ním pověsíme i kapku ropy

představují ve vyspělých zemích jeden z nejintenzivnějších impulzů pro nákup nového šatstva. Masivní slevou dávají obchodníci najevo, že zboží nebude dlouho k dispozici, a vnucují tak spotřebitelům pocit, že musí nakupovat ihned. Jenže stále vyšší spotřeba oblečení znamená větší zátěž pro životní prostředí. Ani přesun výroby z Asie zpět do Evropy spojený se zkrácením vzdáleností, které musí oděv urazit na cestě k cílovým zákazníkům, není řešením. Čím rozmanitěji se prostě oblékáme, tím více škodíme planetě. Důvody jsou nabíledni. Za prvé: většina běžných oděvů obsahuje polyester, elastan nebo lycru. Tato umělá vlákna se vyrábějí z ropných derivátů. Jako kdybychom si do skříně pověsili s každým kouskem i kapku ropy. Tyto materiály se snadno udržují, jejich výroba je však energeticky náročná, spojená s emisemi znečišťujících látek do prostředí i obtížnou likvidací – například nylon se rozloží až za třicet nebo čtyřicet let (záleží na konkrétním složení)! Za druhé: k planetě ohleduplné není ani pěstování bavlníku, zřejmě nejvyužívanější plodiny pro získávání přírodních vláken. Rostlina je náročná na vodu a živiny, velmi náchylná k chorobám. Při jejím pěstování se proto používá 10–15 % z celkového množství pesticidů aplikovaných na světě a 25 % ze všech insekticidů. Tyto škodlivé látky mohou ovlivnit lidskou plodnost a způsobovat četné alergie, ve velkém devastují přírodu. Za třetí: mezi největší vývozce textilu dnes patří asijské státy v čele s Čínou, která disponuje levnou, ale mnohdy vykořisťovanou pracovní silou. Nacházejí se zde tzv. sweatshopy: textilní továrny či manufaktury, které porušují jak všechny zákonné, tak etické a morální normy. Denní pracovní doba se tady pohybuje mezi 10 až 14 hodinami (výjimkou nejsou ani 22 hodin dlouhé směny), mzda je naprosto minimální (20 amerických centů za hodinu).

Pravidla nakupování Tváří v tvář všem těmto faktům radost z jarních nákupů trochu hořkne, že? Ne, nemusíme se oné radosti zcela vzdát, ale je třeba přemýšlet. Jak můžeme pomoci? Vybírat bychom si měli kvalitní oblečení s delší životností, oděvy z přírodních obnovitelných materiálů a výrobky pocházející přímo ze země, v níž je kupujeme. Ty správné nesou označení Fair Trade, Fair Wear či Bio. Nemusíme ale nutně odvrhnout vše, co není bio. Jenom než si koupíme „něco na sebe“, zamysleme se nad tím, zda to opravdu potřebujeme. Oblečení, které už nenosíme, určitě uvítají charitativní organizace. A nepoužitelný textil patří na sběrné místo či do speciálních kontejnerů. www.arnika.cz, www.bioobleceni.cz

Víte, že… • oděvy z biobavlny zatěžují životní prostředí toxickými látkami až o 90 % méně než ty z bavlny pěstované konvenčním postupem? • podle Světové zdravotnické organizace ročně v rozvojových zemích umírá na otravu pesticidy 20 000 lidí, přičemž mnoho z těchto chemikálií se používá právě při pěstování bavlny? • při výrobě 1 kilogramu oblečení se do ovzduší vypouští v průměru 6 kilogramů skleníkových plynů?

• průměrné džíny urazí při cestě do obchodů okolo 19 000 km? • ve světě je ročně zabito na 90 milionů zvířat pro potřeby kožešinového průmyslu a u nás 7 velkých registrovaných farem chová okolo 40 tisíc zvířat? • len a vlna bývaly tradičními materiály pro výrobu textilu v českých zemích, dnes ovšem vlnu dovážíme a len používáme jen jako technickou plodinu?

m alova ný r ec ept

Připravuje Marie-Paule Pospisil

Blinis s lososem Blinis jsou obdobou českých lívanečků, leč na slano. Ve Francii se prodávají všude – v supermarketech, lahůdkářstvích a mnohdy i u dobrých řezníků. Domácí, opravdu poctivé blinis se ale nedají srovnat s tím, co je pod stejným názvem k dostání v obchodech, byť by to bylo ve Francii. Není všechno blinis, co se tak jmenuje! Lívanečky se nejedí samotné, ale s vhodnou oblohou – třeba s rozpuštěným máslem a kaviárem nebo s plátky uzeného lososa. V tom případě na blinis nejprve naservírujte jemnou vrstvu „crème fraîche“ (husté smetany), lehce ochuťte čerstvě nasekaným koprem, polože plátek lososa, nakonec pokapejte citronem. Tento recept určitě nadchne vaše hosty! Na těsto pro 6 až 8 porcí: 500 g krupice 750 g hladké mouky 5 rozšlehaných celých vajec 2 kostky droždí půl litru vlažného mléka máslo na smažení

1 kávová lžička soli Do mísy nasypte krupici (ptejte se v orientálních obchodech po „semoule“) a zalijte vroucí vodou. Nechte vychladnout. Rozklepněte vejce a spolu s moukou poctivě prohněťte. Rozmělněte droždí v troše mléka, přidejte sůl a vše vlijte do mísy. Přikryjte ji utěrkou. Nechte těsto vykynout na teplém místě, třeba u radiátoru. Během kynutí těsto dvakrát až třikrát promíchejte.

Lívanečky servírujte jako chutný a sytý předkrm 97

Na malé kulaté pánvi a na rozpáleném másle udělejte blinis obdobně jako palačinky, měly by být zhruba půl centimetru silné. Hotové blinis pak pokládejte na vyhřátý talíř a opět hned přikrývejte utěrkou, aby se co nejdéle uchovaly teplé. U stolu si pak každý sám potře své blinis smetanou s koprem, přidá plátek lososa a pokape jej citronem.

Vlevo: A. Šimotová: Schoulení (I), 2009–10, výřez, kaligrafický papír, pigment, pastel, 234 x 97,5 cm, soukromá sbírka, vpravo: detail z obrazu. Foto: Martin Polák – z archivu A. Šimotové.

kalendář

Popelka v Národním divadle

• Ostře sledované vlaky v Mladé Boleslavi • JazzFest v Brně

Divadla, galerie v dubnu 99

g a l e ri e

Vybírá a doporučuje Jana Nekolová

Výstava měsíce

Foto virus/ C Action Fotografie od talentovaných umělců a dokumentace světové fotografické scény na 3000 stranách unikátní publikace budou k vidění v Langhans Galerii Praha. do 15. 5.

Sean Shanahan: Placery, Tracery

Postupné proměny na fotografické scéně posledních dvou dekád zachycuje rozsáhlá expozice na příkladu více jak sto padesáti děl. Dvacet autorů či autorských dvojic, jež s fotografií pracují jak přímo, tak i nepřímo, vystavuje v pěti částech expozice, nazvaných Piktoralisté, Stratégové, Manipulátoři, Nefotografové a Po fotografii. Kurátor Pavel Vančát vybíral například z prací Václava Jiráska (nahoře reprodukce jeho fotografie ze souboru Infection), Veroniky Bromové, Michala Pěchoučka, Daniela Pitína či Markéty Othové. galerie rudolfinum, praha, do 1. 5.

Martin Parr: Assorted Cocktail

„Když lidé při pohledu na mé fotografie mají chuť smát se a plakat zároveň, je to přesně to, co ve mně samotném tyto obrazy vyvolávají,” říká o svém díle významný britský dokumentární fotograf Martin Parr, člen prestižní agentury Magnum Photos. centrum současného umění dox, praha, do 16. 5. 2011

Tomáš Císařovský: Kam až Nejnovější práce Tomáše Císařovského představují rozměrné, barvami hýřící akvarely. Jedním z autorových inspiračních zdrojů byla jeho cesta do „posledního ráje na Zemi“ – do Polynésie. galerie václava špály, praha, do 1. 5.

Cyril Blažo: Pekný žobrák

Zvláštní tip: Šperky vyprávějí příběhy Šperk jako osobité umělecké dílo představuje roudnická galerie. Vystavuje tu sedm autorů střední generace, mezi nimi Jolana Nováková, Petr Vogel či Ludmila Šikolová. galerie moderního umění v roudnici, do 17. 4.

Cyril Blažo (*1970), výrazná osobnost slovenské výtvarné scény, pracuje s částečnou inverzí oboustranných reprodukcí ze starých knih a časopisů. moravská galerie v brně, pražákův palác, do 22. 5.

100

Mutující médium

První česká prezentace Seana Shanahana (*1960), irského umělce žijícího v Itálii, zavede návštěvníky do „prostorů v prostoru”. Umělec se dlouhodobě zabývá vztahy a významy mezi barvami, prostorem a takzvaným. „nepředmětným“ obrazem. Typickým znakem jeho tvorby jsou dřevěné desky, se kterými pracuje místo klasických pláten. dům umění české budějovice, do 28. 4.

Dürerovo duchovní pojetí ženy inspiruje umělce dodnes

Albrecht Dürer: Nemesis

Maria Maria

Staré Dürerovy tisky a díla současné umělkyně Teresy Diehl postavilo do zajímavé konfrontace Muzeum Montanelli. Roku 1511 poprvé knižně vychází cyklus dřevořezů Život Panny Marie od Albrechta Dürera, významného malíře a grafika období německé renesance. Jeho zobrazení Panny Marie a duchovní pojetí ženy vůbec inspirují umělce dodnes. Na výstavě Maria Maria 1511/2011 v Praze se potkávají pět set let staré dřevořezy a další vzácné tisky Albrechta Dürera s moderní tvorbou americké umělkyně Teresy Diehl, původem z Libanonu. Její instalace tvoří křehké figurky z ručně strouhaného glycerinového mýdla. I přes zcela odlišnou techniku a výtvarný jazyk se její díla zdají být s grafickými listy německého autora jaksi spřízněny. Expozice vznikla za spolupráce německého Domu Felixe Nussbauma a na doprovodném programu se podílí Goethe-Institut v Praze.

Teresa Diehl: Cleansing time

muzeum montanelli, praha, do 22. 5.

101

fi l m

Vybírá a doporučuje Jana Nekolová

Film měsíce

„3“ = Tři Mezilidské vztahy jsou oblíbeným tématem německého režiséra Toma Tykwera. Svůj nový film navíc natočil s velkým důrazem na výtvarnou stránku. Děj splétá osudy manželského páru – novinářky Hanny a architekta Simona – a do jejich životů nově příchozího Adama. Hanně a Simonovi připadá, že každodenní radosti už mají dávno za sebou. Nyní však oba podlehnou Adamově kouzlu... premiéra 14. 4.

Strastiplné putování uprchlíků ze sibiřského gulagu mapuje režisér Peter Weir, vychází přitom ze vzpomínek polského vojáka Sławomira Rawicze. premiéra 7. 4.

Lurdy

Lepší svět Zlatý glóbus a Oscara za nejlepší cizojazyčný film získal letos snímek dánské režisérky Susanne Bier. Klade otázku: Je naše západní kultura tím pravým modelem pro lepší svět? premiéra 24. 2.

Jack se chystá vyplout Tirza

Dny evropského ﬁlmu

Vtipný snímek o obyčejných lidech s obyčenými starostmi napsal a natočil Philip S. Hoﬀman. A sám sobě svěřil také hlavní roli. premiéra 7. 4.

Již 18. ročník festivalu uvede na 40 filmů z posledních dvou let z více než 25 evropských států. Jedním z aktuálních témat přehlídky je například fenomén dobrovolnictví. praha – světozor, lucerna, 14.–21. 4., brno – bakala, 22.–28. 4., program na www.eurofilmfest.cz

Czech Made Man Skutečný příběh jednoho českého „byznysmena“: rok 1989 jej zastihl v psychiatrické léčebně, a pak už šlo vše rychle. Kluk z rodiny alkoholiků se stává králem internetových domén a úspěšným podnikatelem. Happyend se však nekoná. Hlavní roli v černé komedii režiséra Tomáše Řehořka hraje Jan Budař. premiéra 28. 4.

Kritický zápisník Odnikud někam Sofia Coppola svým novým filmem potvrzuje, že by se mohla stát ženskou obdobou Jima Jarmusche. Stále vybrušuje minimalistickou poetiku, spočívající v dlouhých záběrech, které odhalují životní prázdnotu hrdinů. Zde je hlavním aktérem hollywoodská hvězda Johnny (Stephen Dorrf). Znuděnému floutkovi, jehož běžné dny se odehrávají v mantinelech alkoholových večírků, nudných tiskových konferencí a návštěv striptérek v hotelových pokojích (není to tak hrozná představa), vstoupí jednoho dne do života jedenáctiletá dcera Cleo (Elle Fanning). V rámci hodiny a půl se toho moc nestane, jen v Johnnym se nakonec něco asi hne, jak Jan Gregor najednou polopaticky ukazuje závěr, který se svou prvoplánovou metaforou hodí spíše do studentského filRESPEKT mu než do portfolia režisérky nádherné love-story Ztraceno v překladu. Coppola se ve svých filmech pořád autoterapeuticky vyrovnává s vlastním vyrůstáním v prominentní hollywoodské rodině (v přenesené rovině se tento motiv objevil i v její Marii Antoinettě), možná by už ale mohla změnit téma. Dívat se na filmy o tom, jací jsou ti boháči a celebrity vlastně nešťastní chudáci, se totiž relativně rychle přejí. premiéra 14. 4.

102

Foto: archiv redakce, J. Gregora, Bontonfilm, Cinemart, Aerofilms, Bioscop, Falcon, Artcam, Dny evropského filmu, Wikimedia Commons

Útěk ze Sibiře

ochutnejte Golf golfové kurZy pro začátečníky zakončené zkouškou

Kurzy jsou pětidenní a po celou dobu sezony 2011. Nástup je zpravidla v neděli a ukončení závěrečnou zkouškou ve čtvrtek (nástup do kurzu možno domluvit individuálně). U pobytových kurzů je možnost zakoupení klubového členství s 50% slevou, tj. za 1 500 Kč.

Adventure golf v golfovém areálu ještěd Podještědský adventure golf je prvním svého druhu v České republice, který byl vybudován na golfovém hřišti. Tvoří ho dvakrát devět greenů s jamkami. Greeny jsou ohraničeny kamennými mantinely a každý má „svůj“ PAR. Jejich povrch tvoří umělá tráva a hraje se pouze putterem. Cílem hry je dostat golfový míček na co nejmenší počet ran do jamky. Pro vstup a hru na adventure golfu není třeba oprávnění ke hře ani registrace (zelená karta). Naopak, hřiště slouží k zábavě a případně i k výuce golfu a jeho pravidel. Zájemci všech věkových kategorií si právě zde mohou vyzkoušet a osvojit základy golfové hry. Adventure golf je společenská hra se sportovními prvky pro děti, dospělé i seniory, pro celou rodinu. Přijďte si hru vyzkoušet a pobavit se. GOLF CLUB JEŠTĚD, Rozstání 5, 463 43 Český Dub tel.: +420 604 247 053, +420 485 163 478 fax: +420 485 163 499, e-mail: info@golfjested.cz

www.golfJested.cz

Golfové kurzy zahrnují: • 18 hodin výuky (driving, chipping, putting, teoretická část, pravidla, hřiště) • Zapůjčení golfových holí • Volný vstup na driving range a míčky v neomezeném množství • Knihu Golf do kapsy a DVD „HRAJ, CESTUJ A UŽÍVEJ – GOLF & RELAX 60+“ • Volný vstup na adventure golf po celou dobu kurzu • Závěrečnou zkoušku a přiznání klubový HCP 54 • 1x hrací fee na 18 jamek na některé hřiště ze sítě BHC&G (www.bhc.cz) • Jednorázový vstup do aquaparku v areálu CENTRUM BABYLON LIBEREC Kurzy jsou nabízeny v několika cenových variantách - „ZÁKLADNÍ“ bez ubytování (5 600 Kč při min. 2 osobách v kurzu), „STANDARD“ s ubytováním včetně snídaně v areálu golfového hřiště v Penzionu Ještěd (od 6 990 Kč dle počtu osob v kurzu), „KOMFORT“ s ubytováním včetně snídaně formou bufetu v HOTELU**** BABYLON (od 14 900 Kč), zahrnující neomezené vstupy do AqUAPARKU, iqPARKU a LUNAPARKU po celou dobu pobytu.

Relaxujte a bavte se po golfu v nedalekém Centru Babylon

www.

bAbylon b Abylon lI l lIbeRec Ibe beR Rec.cz

• hotel**** • AQuAPARK • Wellness • xd theAteR • iQPARK • lunAPARK • boWlInG • IndooR Golf • cAsIno • dIsco

ti p y re da k ce

Vše co jste chtěli vědět o Spojených národech Nová publikace o OSN VŠE

JSTE

TĚL

VĚDĚ O SPOJ

ENÝCH

NÁRODECH

PRO STUDENTY STŘEDNÍCH ŠKOL

Víte, že od roku 1945 pomohla Organizace spojených národů vyjednat přes 170 mírových smluv? Že sehrála důležitou roli při získání nezávislosti více než 80 států nebo že Světový potravinový program, agentura OSN, je největší humanitární organizací na světě? Takové a mnohé další informace a zajímavosti obsahuje fotografiemi bohatě ilustrovaná publikace Vše co jste chtěli vědět o Spojených národech, již vydalo Informační centrum OSN v Praze. V šesti kapitolách představuje historii i současnost OSN, hlavní témata a cíle, organizační strukturu a fungování. Je určena především jako studijní příručka pro středoškoláky, zaujmout ale může každého, kdo se zajímá o dění ve světě a mezinárodní vztahy. Jak publikaci získat? Buď osobně v Domě OSN na smíchovském náměstí Kinských (zdarma), nebo si o ni můžete napsat (Dům OSN, nám. Kinských 6, 150 00 Praha 5), anebo – dáváte-li přednost elektronické verzi – ji najdete na stránkách www.osn.cz.

Petr Šabach: S jedním uchem naveselo

Králova řeč Nesmělý a koktající Albert je mladší syn britské panovnické rodiny, Lionel Logue zase neortodoxní logoped z Austrálie. Výsledek jejich setkání? Jeden z nejpozoruhodnějších příběhů první poloviny 20. století (autoři P. Conradi, M. Logue). mladá fronta

Knížka obsahuje šest nejlepších textů, které vyšly v souborech Nakladatelství Listen, a čtyři nové povídky. Ty mají poměrně vážnější charakter, zatímco staré texty vynikají typicky šabachovským známým humorem. nakladatelství listen/paseka

Divadlo: Blázinec Vyhýbáte se výškám. Děsí vás výtahy. Věřte, že v tom nejste sami. Přijďte se za prvního jarního úplňku podívat do pražského NoDu na představení Blázinec. Sejde se tu spousta bláznivých postav v podání herců, zpěváků, tanečníků a muzikantů v autorském projektu Anny Polívkové (scénář a režie), Jana Lstibůrka (hudba) a Robina Krále (texty písní). Autoři slibují divákům balancování nejen na pomezí bláznovství a normálu, ale také uměleckých druhů a žánrů jako například kabaret, disko, revue nebo taneční divadlo. Představení nechce zesměšňovat blázny ani ty druhé, spíše se pokouší bláznovství detabuizovat a ukazovat jeho barevnost, bohatost i temná zákoutí. Pozornost autorů se zaměřila na obsedantně kompulsivní poruchu, klaustrofobii, bulimii, schizofrenii, ale i narcistní poruchu osobnosti, pedofilii nebo autismus. Více o tvůrcích a vzniku projektu je na stránkách www.doblazince.cz. teatro nod, praha, 18. 4.

Stravinskij po čtyřiceti letech

lokterý autor mátl své kritiky tolik jako on. Do povědomí široké veřejnosti se zapsal na začátku 20. století balety Pták Ohnivák, Petruška a Svěcení jara určenými pro proslulé Ballets Russes Sergeje Ďagileva. Premiéra Svěcení jara v roce 1913 vyvolala v pařížském divadle Théâtre des Champs-Élysées dnes už legendární skandál. Skladatel se následně stal jedním z hlavních reprezentantů neoklasicismu v hudbě a ke konci života přišel s osobitou odezvou na dvanáctitónovou hudbu Arnolda Schönberga a Antona Weberna. Na výpravě představení s jeho hudbou se podíleli Henri Matisse nebo Pablo Picasso, literární texty k jeho dílům psali André Gide, Jean Cocteau nebo W. H. Auden. Jak sám skladatel říkal, nestaral se o to, jakým směrem by se měl vývoj hudby ubírat. Šel tam, kam ho vedly jeho hudební chutě. Český rozhlas 3 – Vltava u příležitosti 40. výročí úmrtí skladatele chystá na 6. dubna speciální Den s Igorem Stravinským. Zvláštní náplň budou mít mj. programové řady Partitury, Rondo, Psáno kurzívou, Matiné, Akademie a Hudební fórum. V Rondu bude Bohuslav Vítek recenzovat nové CD s nahrávkami Stravinského duchovní hudby. V cyklu Psáno kurzívou si můžete poslechnout vlastní Stravinského text nazvaný Úvahy osmdesátníka. Skladatel jej napsal na sklonku života, a i když je plný osobních vzpomínek a subjektivních úvah o hudbě staré i současné, čiší z něj smysl pro humor. Zcela zvláštní odpolední pořad o přijímání Stravinského hudby u nás připravil dramaturg festivalu Pražské jaro Antonín Matzner. Večerní Akademie bude patřit duchovní hudbě, kterou psal skladatel zejména v druhé polovině života. Ke zhudebnění si vybral texty ruské, anglické, latinské i hebrejské. Středou ale vše nekončí. Operní večer v sobotu 9. dubna přinese záznam Stravinského opery Slavík z Národního divadla v Praze s ruskou sopranistkou Olgou Trifonovovou v titulní roli. Více o programu na vltava.rozhlas.cz     ,  

104

Foto: archiv redakce

Jen málokterý skladatel prožil tak pestrý a na spolupráce tak různorodý život jako Igor Stravinskij. Jen má-

PhiliP SeymouR hoffman

amy Ryan

john oRtiz

daPhne Rubin-vega

JACK SE CHYSTÁ VYPLOUT Režijní debut PhiliPa SeymouRa hoffmana dRžitele oScaRa za Roli ve filmu caPote Podle úSPěšné divadelní hRy na bRoadwayi v kinech od 7. dubna 2011

lidovky.cz Zpravodajský server Lidových novin

knihy

Vybírá a doporučuje Eva Pivodová

Tip měsíce

Matthias Nöllke: Trénink slovní sebeobrany

Catherine Cusset: Skvělá budoucnost

Za tuto knihu, vycházející z její vlastní zkušenosti, získala francouzská autorka prestižní ocenění Prix Goncourt des Lycéens 2008. Sága se odehrává v letech 1950–2006, jejím hlavním motivem je nesnadná cesta matky k přijetí snachy a smíření s vlastním potomkem. host

Kniha s 50 cvičeními a mnoha praktickými tipy radí, jak sebevědomě čelit slovním napadením. Popisuje, jak se nenechat ochromit nečekaným útokem a jak v nepříjemné situaci vytvořit duchaplnou odpověď. grada

Vývoj života

Jiří Trnka, český výtvarník, sochař, scenárista a jeden ze zakladatelů českého animovaného filmu, byl také osobitým ilustrátorem knížek pro děti. Kdo by neznal jeho kouzelnou Zahradu, jeho vyobrazení příběhů Míši Kuličky anebo Karafiátových Broučků? Nový Špalíček pro děti obsahuje lidová říkadla, písničky, hádanky, pranostiky a pohádky a je plný známých i méně známých ilustrací Jiřího Trnky. Kniha se tematicky dělí na samostatné části podle ročních období, některé verše se váží k tradičním lidovým zvykům a obyčejům. studio trnka

Audiokniha

Lenka Procházková: Za Fidelem na Kubu

Kavárna nad Prahou

Spisovatelka Lenka Reinerová ve své nejznámější německy psané knize vzpomíná na přátele a známé, jejichž životy se protnuly v Praze. tympanum

Za Fidelem na Kubu Lenka Procházková Bez názvu-4 1

Saša Sokolov: Palisandreia

Mika Waltari: Město smutku a radosti

Román si získal označení jako ironicko-alternativní verze sovětské historie a parodie na Nabokovovu Lolitu zároveň. Vzpomínky Palisandra Dalberga (příbuzného Lavrentije Beriji, jednoho ze sloupů stalinské hrůzovlády) se týkají stalinského a postalinského období. prostor

Jedno z autorových nejlepších a nejsilnějších děl vychází česky vůbec poprvé v překladu Markéty Hejkalové. Novela se odehrává během jarního dne roku 1936 v Helsinkách. hejkal

106

20.2.2011 20:49:50

Padesát let staré zápisky otce přimějí autorku k cestě na Kubu. S turistickým vízem nebude cesta k Fidelovi, s nímž chce udělat rozhovor, snadná... Reportáž i román o současné Kubě zároveň. millennium publishing

Augusto Cury: Prodavač snů Bestseller uznávaného brazilského lékaře, spisovatele a univerzitního profesora vypráví o tom, že „každý člověk je složitý vesmír, a proto zasluhuje obdiv...“ knižní klub

Foto: archiv nakladatelství

Klára Trnková, Jiří Trnka: Nový Špalíček – Malíř naděluje dětem

Jak vznikl život? Jak se vyvinulo oko? Odkud se vzala DNA? Co je to vědomí? Proč umíráme? Odpovědi hledal renomovaný biochemik Nick Lane z University College v Londýně. Vzniklo dílo, které mimo jiné dokazuje oprávněnost evoluční teorie. kniha zlín

Divadlo Na Jezerce Divadelní spoleãnost Jana Hru‰ínského JIŽ JI DE RO VP

William Shakespeare

OTHELLO I ta nejbûlej‰í tváfi mÛÏe skr˘vat tu nejãernûj‰í du‰i

Martin SITTA, Radek HOLUB, Tereza NùMCOVÁ a dal‰í ReÏie: JAN Městská část Praha 4

HRU·ÍNSK¯

Generální partner

Foto: Ivan Kahún Hlavní partner

www.divadlonajezerce.cz

Jarní novinky: romány,

knihy

reportáže, divadelní hry... Zápisník Jany Klusákové Nakladatelství Větrné mlýny

Písek a jiné kousky (Větrné mlýny)

„Praděd našeho hrdiny, legendární Pivesco da Núlla, přišel do Posady z jižních plantáží s pevným úmyslem studovat vědy lékařské. Dík selské houževnatosti svůj úmysl uskutečnil a studoval nepřetržitě 35 semestrů.“ Tak začíná kniha Ve stínu kaktusu, humoristický román Jaroslava Žáka, autora populární Cesty do hlubin študákovy duše. Tropická romance o vítězství hmoty nad duchem se sice odehrává ve fiktivní jihoamerické zemi Hodoquas, ale autor v ní stylem hořké satiry, jímž mistrně vládne, zobrazuje realitu protektorátu a poválečného Československa. Vydal Albatros Plus, ilustroval Martin Velíšek.

vydalo černobílou pruhovanou knihu Arnošt Goldflam: Písek a jiné kousky s Arnoštem Goldflamem v černobílém pruhovaném tričku na titulu. Připomínám, že Arnošt Goldflam, ročník 1946, je muž mnoha talentů. Postupně byl studentem medicíny, skladníkem, úředníkem, výtvarníkem, absolventem režie na Janáčkově AMU v Brně, divadelním i filmovým hercem, režisérem, spisovatelem, dramatikem, pozdním tatínkem – a to zdaleka není všechno. Kniha obsahuje Goldflamovy divadelní hry včetně té předposlední, Doma u Hitlerů. Tu dosud poslední, Blbá Veruna se jmenuje, v nastudování autora uvádí Divadlo Husa na provázku.

Ve stínu kaktusu (Plus)

Nakladatelství Věry Matoušové Kalina je malé, ale perspektivní: s dvojsvazkovým dílem Josefa Kostohryze zvítězilo v roce 2009 v anketě Lidových novin o nejlepší knihu roku. Teď Věra Matoušová vydala práci putimské rodačky, novinářky Jaroslavy Pixové Na břehu Blanice o historii dolního toku řeky, kterou my přespolní známe nejvýš z populární písničky. Je to hold kraji a krajině se vším a všemi, co k ní patří. A s řadou (především historických) snímků. Na břehu Blanice (Kalina)

Foto: archiv nakladatelství a Jany Klusákové

Každý umírá sám (Jota) K nejúspěšnějším dílům britského historika Davida Howartha patří kniha Každý umírá sám aneb Mrazivým severem za svobodou. Jota ji vydala (v překladu Nadi Funiokové) v rámci edice Opravdové příběhy. Tento opravdový příběh se odehrál za druhé světové války (v roce 1943) v severní části okupovaného Norska. Američtí recenzenti nešetřili chválou: „Na tuhle knihu nezapomenu! Jeden z nejúžasnějších útěků z obklíčení! Příběh románu Každý umírá sám se stane legendou!“

„Zaparkovala tam, kde parkovala vždycky, a po krátké cestě k bráně šla tak pomalu, jako chodila vždycky. Vytěsnila z hlavy všechno, co se týkalo jejího vlastního života, a vyklidila ten prostor jen pro něho. Měl v její hlavě pevné místo; neuplynula ani hodina, aby si nekladla otázku, co asi právě dělá, jak se mu asi právě daří…“ Co vám říká jméno Bernhard Schlink? Tento německý právník napsal čtyři detektivní romány a přivedl na svět soukromé očko – detektiva Selba, ale především je to autor románu Předčítač, zfilmovaném nedávno ve stejnojmenném oscarovém snímku. Prostor vydal nový Schlinkův román Víkend, napínavý příběh čerstvě propuštěného teroristy. Překlad Lucy Topolská.

Víkend (Prostor)

109

h u db a

David Koller: Teď a tady

JazzFestBrno Jubilejní desátý ročník brněnského jazzového festivalu představí řadu významných umělců z celého světa. I letos pokračuje osvědčený formát dvojkoncertů, které navíc doplňují noční jam sessions. Vystoupí například talentovaný ruský saxofonista Dmitrij Baevsky v doprovodu Američana Joea Cohna, legendárního hráče na bebopovou kytaru, či afroamerická zpěvačka Carla Cook (na snímku). K vrcholům přehlídky bude patřit koncert kvartetu Michaela Formanka, amerického basisty s českými kořeny. brno, 29. 3.–21. 4., www.jazzfestbrno.cz

Držitel hudební ceny Anděl 2010 – vítěz v kategorii zpěvák – své album charakterizuje jako „temné, občas vtipné a těžké”. Písně z cédéčka bude hrát v rámci turné. uhlířské janovice, 2. 4., brno, 14. 4.

Please The Trees Silný text a smysl pro melodii jsou hlavními devízami české skupiny ve složení Václav Havelka (kytara, zpěv), Zdeněk Kadlec (kytara), Míra Syrný (baskytara) a Jan Sváča (bicí). ústí nad labem, 1. 4., liberec, 2. 4., domažlice, 22. 4.

Diář Zdeňka Zahradníka

Figarova svatba Mozartovu operu o lišáckém Figarovi a jeho nevěstě Zuzance připravil se souborem brněnského Národního divadla vídeňský dirigent Caspar Richter (v italštině s českými titulky). ndb, mahenovo divadlo, brno, 8. 4.

Velikonoční festival Praha Na konec dubna letos připadají velikonoční svátky, tedy doba, kdy bychom si měli najít čas na zastavení a rozjímání a také pomyslet na všechny ty, kteří nám odešli. V této době pořádá Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK již tradičně Velikonoční festival. Začíná 19. 4. v kostele sv. Šimona a Judy koncertem Zdeněk Zahradník souboru Tiburtina ensemble. Zazní středověká liturgichudební skladatel ká hra Visitatio sepulchri (Navštívení Kristova hrobu). Na dalším koncertě 21. 4. tamtéž uvede Pražské jazzové kvinteto spolu s Alfredem Strejčkem hudební suitu Petra Hořínka Porta coeli, proloženou liturgickými texty; Musica Florea zahraje pak ve stejných prostorách 26. 4. Janovy pašije Johanna Sebastiana Bacha. Na posledním koncertě u sv. Šimona a Judy vystoupí Ensemble Toubillon a představí skladby Marina a Rolanda Maraise a Antoinea a Jeana-Baptisty Forqueraye. Ve Smetanově síni Obecního domu vystoupí v rámci festivalu 27. a 28. 4. opět FOK se symfonií č. 8 Antonína Dvořáka a s Taras Bulba Leoše Janáčka. Sólistou v Čajkovského koncertu pro klavír a orchestr č. 2 bude Nikolai Tokarev. Velikonoční festival uzavře 30. 4. ve Dvořákově síni Rudolfina klavírní recitál Paula Badury-Skody se skladbami Mozarta, Beethovena, Schuberta a Martina. Je na co se těšit! www.fok.cz

Tine Thing Helseth a Filharmonie Brno Mladá norská trumpetistka zahraje Haydnův koncert pro trubku Es dur a koncert pro trubku Johanna Nepomuka Hummela z období pozdního baroka. besední dům, brno, 14. a 15. 4.

HUUN-HUUR-TU Soubor z Tuvy předvede hrdelní zpěv, jež ovládali původní obyvatelé sibiřské tajgy. Zpěvák při něm dokáže produkovat současně dva i tři tóny. Hudebníci již spolupracovali i s Frankem Zappou či Kronos Quartetem. divadlo u hasičů, praha, 7. 4.

Magdalena Kožená / Private Musicke a Pierre Pitzl: Lettere Amorose Komorní písně méně známých italských autorů raného baroka zní na novém albu Magdaleny Kožené. Z těch známějších je to třeba Si dolce e il tormento Claudia Monteverdiho. Mezzosopranistku doprovází soubor Private Musicke. deutsche grammophon

110

Tip měsíce

Vybírá a doporučuje Jana Nekolová

d i va d l o

Vybírá a doporučuje Jana Nekolová

Světáci

Představení měsíce

Divadelní inscenaci podle známé filmové komedie Zdeňka Podskalského připravil Vladimír Michálek. klicperovo divadlo v hradci králové, 2., 12., 15. a 21. 4.

Ostře sledované vlaky Ivo Krobot se ujal dramatizace a režie slavné Hrabalovy novely. Mladého Miloše Hrmu hraje Matouš Ruml. městské divadlo mladá boleslav, 1. a 13. 4.

Legenda o svatém pijanovi Skoro každé ráno se probouzí a ptá se sám sebe: Kde to jsem? Kdo jsem? Než si odpoví, dá si svou první, pak druhou skleničku. A kdo že to je? Pijan, nevyléčitelný alkoholik Andreas Karták. Dalším kusem z cyklu Rakouská sezona je komorní hra podle literární předlohy Josepha Rotha, rakouského spisovatele a novináře. Roli Andrease svěřil režisér David Jařab Martinu Pechlátovi. divadlo komedie, praha, 1., 12. a 21. 4.

Měsíc nad řekou Šrámkův příběh vypráví o abiturientském sjezdu, který otřese pohodlným maloměstským životem. Slávku ztvárnila Tereza Richtrová, Villyho Jiří Suchý. moravské divadlo olomouc, 12., 20. a 30. 4.

Baletní pohádku Popelka na hudbu Sergeje Prokofjeva nastudoval francouzský choreograf Jean-Christoph Maillot. národní divadlo, praha, premiéra 14. 4.

Být či nebýt Černá komedie se odehrává v okupovaném Polsku během války. V režii Daniela Špinara hrají Miroslav Donutil, Miluše Šplechtová a další. nd, stavovské divadlo, praha, 15. a 23. 4.

... aneb Divadlo ke kávě 2011, to je netradiční festival nezávislého divadla, při kterém se jedenáct souborů (Buranteatr, Divadlo Festo, DNO a další) představí v jedenácti brněnských kavárnách. brno, do 31. 4., termíny na www.brnenskylunapark.cz

Kritický zápisník Divadlo jako životní i herecké mistrovství

Divadlo není jen inscenovaný příběh a text, ale také setkání s herci, zpěváky či tanečníky, dnes by se řeklo performery. Nejvzácnější z takových setkání bývají večery, kdy jste svědky spojení skvělého textu a silného příběhu s legendárním hercem či performerem. Sám nikdy nezapomenu na Ženitbu v nuselském divadle, ve které jsem viděl Oldřicha Nového s Laďkou Kozderkovou, nebo na Furianty v Národním ještě s Eduardem Kohoutem. Anebo na Jana Třísku jako Krále Leara na Pražském hradě. Obdobně nezapomenutelná jsou setkání s herečkou Lubou Skořepovou. A když je navíc jedinečný i text, jde o událost, kterou by si žádný divadelní fajnšmekr – a vlastně jakýkoli divák – neměl nechat ujít. Monodrama Pomluva od české herečky a dramatičky Hany Zavadilové, která žije v Paříži a podepiVladimír Hulec, suje se pseudonymem Hannelore K., mělo premiéru začátkem roku v pražském Divadle v Řeznické v režii mladičké Jany Podlipné. ZaDivadelní noviny chycuje život (a popravu) francouzské královny Marie Antoinetty (1755–1793). Hannelore K. umně propojuje vlastní vizi soukromého života a úvahy této historické postavy s dějinnými fakty. Luba Skořepová svým charizmatem, lidskou empatií a hereckým mistrovstvím dává této postavě rozměr velké dramatické figury. Dokáže být až klaunsky hravá a ironická, dokáže s diváky koketně komunikovat, ale je také vášnivá, tragická, opravdová. Nenechejte si setkání s dvěma velkými postavami – jak herečkou, tak panovnicí – ujít. Budete na ně vzpomínat ještě na smrtelné posteli. Ať na ní budete ležet zítra, nebo až za sto let. divadlo v řeznické, praha, 28. 3., www.reznicka.cz

112

Popelka

MECENÁŠSKÝ KLUB NÁRODNÍHO DIVADLA POKRAČUJME V NÁRODNÍ TRADICI! Mecenášský klub přinesl Národnímu divadlu za rok své existence téměř milion korun! V roce 2011 podpoří -

premiéru inscenace činohry ND Konec masopustu premiéru Laterny magiky Legendy magické Prahy umělecký soubor baletu Národního divadla nákup Hammerklavieru pro Orchestr ND restaurování meandrů ve Stavovském divadle

Podpořit další projekt můžete právě Vy – staňte se členem Mecenášského klubu Národního divadla. Vítáme nové členy již od příspěvku 1.500 Kč ročně! Kontakt: manažerka Mecenášského klubu ND Karolína Peštová - tel.: +420 731 603 641, e-mail: k.pestova@narodni-divadlo.cz

www.narodni-divadlo.cz/mecenas

Členové Mecenášského klubu ND s ředitelem ND Ondřejem Černým na oslavě 1. narozenin klubu

rumunsko

Text René Kubášek ředitel Českého centra Bukurešť

Duben v novodobé Bukurešti Návštěvníka rumunské metropole ohromí asi

nejvíce ta neuvěřitelná směs různých architektonických stylů. Vedle neoklasicistních a secesních domů z dob, kdy se Bukurešti neřeklo jinak než „Paříž východu“, najdete funkcionalistické vily i pozůstatky divokých devadesátých let dvacátého století. To vše v těsné blízkosti megalomanských staveb z dob vlády Nicolae Ceauşesca. Zážitkem je také návštěva druhé největší budovy světa – Paláce lidu. Dnešní Bukurešť je ale především kulturně nesmírně zajímavým městem, jež právě prochází obrovskou proměnou. Vznikají tu neustále nové galerie, kavárny, divadla nebo hudební kluby, které ale záhy zase mizí, aby se zítra jinde objevily nové... Svou dynamikou a kulturním životem současná rumunská metropole připomíná tak trochu Prahu počátkem devadesátých let. Místní hudební a klubová scéna koncem března a v dubnu nabídne například koncerty skvělé polské formace Dagadana (24. 3. v Control Clubu) či barcelonských Otros Aires (viz níže), kteří kombinují elektronickou hudbu s tangem, zahraje tu také francouzský hudebník španělského původu Manu Chao (16. 4. v Sala Palatului). Experimentální galerie Atelier 35 vystaví práce tři českých umělkyň, které pod značkou Trash Made vytvářejí originální šperky z použitých elektronických součástek. Filmovou sezonu zahájí v první půli dubna mezinárodní festival Next. Nabídne i filmy současné rumunské produkce, dnes po celém světě oslavované podobně jako v šedesátých letech minulého století česká „nová vlna“. Bukurešť ale v dubnu ukáže i svou tradiční tvář. Na Velikonoce se rozsvítí místní pravoslavné kostely tísicemi svící a v jejich nádherné atmosféře proběhnou nezapomenutelné koncerty a vystoupení pěveckých souborů. A před všudypřítomnými kavárnami se konečně objeví stolky s židlemi, protože jaro už je v plném proudu! http://bucharest.czechcentres.cz

Hudba Jednou z mnoha hudebních akcí v Bukurešti je koncert skupiny Otros Aires. Koná se 14. dubna v divadle Godot Cafe. www.godotcafeteatru.ro

Film

V termínu 6.–10. dubna probíhá v Bukurešti čtvrtý ročník stále populárnějšího filmového festivalu NEXT. www.nextfilmfestival.ro

Výstava Úspěšná designová kolekce z recyklovaných materiálů Trash Made se představí od 7. dubna v bukurešťském Atelieru 35. V rámci expozice proběhnou také tvůrčí dílny pro veřejnost. www.atelier35.eu

114

Architektura Palác lidu, kvůli jehož stavbě muselo být v 80. letech vystěhováno ze svých domovů přes 40 000 lidí, stojí za návštěvu nejen pro vzpomínku na doby nedávno minulé – sídlí zde také rozsáhlá Galerie současného umění MNAC. www.mnac.ro

Foto: archiv Reného Kubáška a redakce, sxc.hu

Kdy, kde, kam?

Léto

STŘEDOMOŘÍ novinka Q

2011

Slevy až

10 % do 15.4.2011

Q Q Q Q Q Q Q Q Q Q Q Q

Maroko Turecko Itálie Sardínie Sicílie Kalábrie Španělsko Mallorca Costa Brava Bulharsko Egypt Tunisko Řecko Kypr Malta a Gozo

EXOTIKA novinka Q

Q novinka Q Q Q Q Q Q Q Q

Keňa USA a Kanada San Andrés Kuba Kapverdy Isla Margarita Chile-Argentina -Brazílie-Uruguay Peru Dominikánská republika Spojené arabské Spojen emirát emiráty

www.eximtours.cz

call centrum 841 115 115