Sanquis 91 by SANQUIS

číslo 90 / červen 2011 / cena 79 kč

zdravý život je umění

Umění • Pařížské krásky a Edouard Manet • Tichá samota

Bohuslava Reynka

• Když zpívá

Dagmar Pecková

Zdraví • Co je to přírodní

kosmetika?

www.facebook.com / eximtours

LETO

NO VÉ VY DÁ NÍ

www.eximtours.cz

call centrum 841 115 115

Egypt | Bulharsko Španělsko | Itálie Maroko | Malta

Itálie Kalábrie Sardinie Sicílie Maroko Egypt Tunisko Djerba Španělsko Costa Brava Mallorca Andaluzie Dubaj

LETO

2011

Tunisko | Turecko Kypr | Řecko | SAE Víkendové pobyty

2011

Aktualizovaná nabídka! Novinky!

www.facebook.com / eximtours

Právě vychází úplně nové letní katalogy

Řecko Rhodos Kos Zakynthos Korfu Samos Lefkada Kréta Turecká riviéra Egejská riviéra Kypr Malta Bulharsko

NO VÉ VY DÁ NÍ

www.eximtours.cz

call centrum 841 115 115

www.eximtours.cz call centrum 841 115 115

v tomto č ísle

umění

4 Rebel ve fraku, příznačný přívlastek pro zakladatele moderního malířství. Edouard Manet odvážně razil cestu impresionistům, sám se však s jejich myšlenkami neztotožnil. 18 Hlubší vrstvy Ostravy. „Fotografování je kontinuální proces, který se nemůže přerušit,” vyznává se Viktor Kolář, který pracuje již půl století na fotografickém eseji o proměnách Ostravy. 26 Jdu dál... Operní pěvkyně Dagmar Pecková byla, je a jistě zůstane svá. Teď zrovna koncertuje po celých Čechách. 30 Tichá samota Bohuslava Reynka. V klidu své zahrady tvořil básník a grafik Bohuslav Reynek. Jeho grafické listy a olejomalby připomíná výstava na festivalu Smetanova Litomyšl. 36 Viděno skrze sklo. Sklářští výtvarníci Eva a Petr Vlčkovi se zamýšlejí nad výlučností skla a míře úspěchu v umění.

Na titulní straně: Amazonka / Léto, olej na plátně, který namaloval v roce 1882 Edouard Manet.

poznání

44 Expedice Manang. Nepálská vesnice na úpatí Annapúrny. Zdeněk Thoma ji navštívil roku 1979, jeho syn Michal po třiceti letech. 51 Kolébka psychoanalýzy. Vídeňská ulice Berggasse, číslo 19. Žil tu Sigmund Freud. S fotoaparátem se tam vydal Gűnter Bartoš. 54 Posel Merkuru. Nejmenší planeta sluneční soustavy. Co o ní víme? 56 Tygr v útoku. Skončí evropská kultura v „lihu a sklenicích”? Odpověď hledá prof. RNDr. Stanislav Komárek, Dr.

Foto: archiv, Günter Bartoš, © A. Málková

Viktor Kolář: „Rychle jsem proběhl městem a zjistil, že musím úplně zpomalit, abych pochopil, co se děje.“ (s. 18) „Vystavovat znamená získat spojence v boji,“ tak chápal svůj životní zápas Edouard Manet. Uznání se mu dostalo až na samém konci života.(s. 4)

Na pláži, 1873, olej na plátně

styl

86 Zelená opona. Státní hranice v době studené války. Dříve nedotčený prostor, jizva v krajině. Dnes? Turistická atrakce. 88 S rodinou pěšky, na kole. Začíná čas výletů. Kam se vydat? 93 Zdravá kosmetika. Příroda nabízí obrovský léčivý potenciál. Pozor ale na mámivou reklamu. kalendář

100 Galerie, film, koncerty, divadlo... Premiéra filmu Lidice. 105 Zápisník Jany Klusákové. Vychází Pokoření od Philipa Rotha. 106 Červen v Budapešti. Na jezeře mezi výtvarnými plastikami.

Dagmar Pecková slaví 30 let pěvecké kariéry. Jak jinak než hudbou. (s. 26)

zaostřeno na zdraví

Budoucnost ortopedie vidí MUDr. Vladislav Hospodár, primář ortopedie z Rehabilitační kliniky Malvazinky, v genetice a lepších materiálech.

Pohyb ve stáří očima sportovních lektorů a lékařů. Pravidelný pohyb znamená osobní nezávislost a soběstačnost. Příprava na stáří je u nás stále opomíjena. Rehabilitační ústav Kladruby poskytuje komplexní rehabilitační péči po úrazech a operacích. Pacientům nabízí stále nové přístroje a léčebné metody.

Znáte dobře bylinky? Prověřte si své znalosti. (s. 14)

v ý stava m ě s í c e

Text Irena Jirků

Rebel ve fraku

Ač to nezamýšlel, stal se revolucionářem. A malířství se začalo datovat „před Manetem“ a „po Manetovi“. S ním jedno období končí a nová etapa se začíná. Snídaně v trávě, Olympia, Hudba v Tuileriích, Prádlo, Amazonka... Co obraz, to takřka pokaždé skandál. A další krůček k moderně. Na počest rebela Edouarda Maneta pořádá pařížské Musée d'Orsay právě teď výpravnou výstavu.

Neděle, svěží ráno. Edouard Manet se prochází se svým přítelem Proustem v parku v Argenteuil. Usednou na břeh řeky a sledují bárky plující po hladině, ženy koupající si nohy ve vodě. Manet si najednou vzpomene. Už to má, to je přece Giorgionův Koncert v přírodě! Kdysi ho – jako student – kopíroval. „Je to tmavý obraz. Já to udělám znovu, v průsvitné atmosféře a s takovými lidmi, jako jsou ti, co se ně díváme. Chtějí akt! Budou ho mít! Namaluju výlet do přírody, koupání, snídaně v trávě ve čtyřech.“ Dva muži, dvě ženy. Oni, ležérně oblečení, polosedí, pololeží v trávě a o něčem rozmlouvají. Ony nahé, zasněné, jako by přišly z jiného světa. Mají lidské tvary, ale na obraze spíš působí jako součást prostředí, věci, které mají navozovat atmosféru. Starý námět umocněný ještě inspirací obrazem Paridův soud od Raffaela, ale oživený úplně moderní představou. Zlom. Poprask. Vřava, která se strhne, samotného autora zaskočí. Nejen, že obraz není přijat na oficiální Salon výtvarného umění, ale plátno působí jako výbušnina i na Salonu odmítnutých, který právě v roce 1861 poprvé uspořádá Napoleon III. Zatímco Manet doufá v uznání obyčejných lidí, oni se stejně jako členové zkostnatělé akademické poroty, jež povýšenecky rozhoduje o bytí a nebytí pařížských malířů (kdo nevystavuje v Salonu, neprodává!), chodí na tuto „protest výstavu“ od srdce zasmát. Smějí se, popadají se za břicha před Manetovým neslušným, tak pobuřujícím realismem... Koupání, neboli Snídaně v trávě, jak dav posměšně obraz pojmenoval, se stane symbolem dalších bitev, které Manet bude muset ještě podstoupit. Ještě mnohokrát bude odmítnut v Salonu, ještě mnohokrát sám uspořádá demonstrativně výstavu ve svém vlastním ateliéru, ještě mnohokrát namaluje plátno, které nikdo nebude chtít koupit. „On bude malířem, skutečným malířem,“ zapíše si v té době Charles Baudelaire. „Vyjádří epičnost našeho současného života a ukáže nám, jak jsme velcí a poetičtí ve svých kravatách a lakovaných střevících.“ Autor Květů zla jako jeden z mála věří v Maneta.. Olympia Vypískali ho, ale – udělali mu skvělou reklamu. Manet je teď navzdory fiasku se Snídaní v trávě snad nejslavnějším malířem v Paříži. V jeho ateliéru, kdysi tak prázdném, se dveře netrhnou. Už se nepokládá za poraženého. Namaluje nový akt – bez oblečených mužů. To bude odveta! Zase se inspiruje díly starých mistrů. Kdysi v Uffizi kopíroval Tizianovu Venuši z Urbina: nahá žena odpočívá na lůžku, u jejích nohou podřimuje psík. Manet celé týdny kreslí, skicuje, přimaluje služku černošku, místo psíka načrtne kočku. Starý námět opět přetváří svou silou, technikou, vede dialog mezi světlem a stínem, hraje si s barvami, s formou. Když obraz dokončí, ví, že nemusí měnit ani jeden tah štětce – a dostane strach. Nakonec plátno

Balkon, 1869, olej na plátně

Vyjádří epičnost našeho současného života. Ukáže nám, jak jsme velcí a poetičtí ve svých kravatách a lakovaných střevících...

v ý stava m ě s í ce

Nahoře : Olympia, 1863, olej na plátně Dole vlevo: U otce Lathuille, 1879, olej na plátně Na protější straně nahoře vlevo: U modistky, 1881, olej na plátně

Nahoře pravo: Berthe Morisotová s kytičkou fialek, 1872, olej na plátně Dole vlevo: Černoška, 1862, olej na plátně Dole vpravo: Čtenářka v kavárně, 1879-80, olej na plátně

v ý stava m ě s í ce

„Vystavovat znamená nacházet přátele a spojence v boji!“

Edouard Manet

Cikánka s cigaretou, 1862, olej na plátně

Snídaně v trávě, 1863. olej na plátně

zastrčí za skříň a vzdá se naděje, že by mohl uspět v Salonu 1864. Nechce zase pobuřovat. Až o rok později se nechá přáteli přesvědčit. Kupodivu, Olympia je v roce 1865 přijata do Salonu, ale jen proto, aby si členové poroty mohli znovu vychutnat vítězství. Na malíře se snese kritická palba: „Co znamená ta odaliska se žlutým břichem, sprostá modelka kdoví odkud?“ hřímá renomovaný kritik v časopise Artiste. „Nastávající matky a mladé dívky, mají-li stud, by udělaly dobře, kdyby se vyhnuly té podívané,“ přidává se jeho kolega v Grand Journal. A Manet je obviněn, že se rozhodl vyprovokovat skandál přímo na půdě Salonu.

Foto: Nadar; repro z knihy Edouard Manet – Rebel ve fraku, 2000

Amazonka Provokatér. To mu už zůstane. Ať maluje Krista s anděly, portréty úctyhodných Pařížanů a jejich ještě úctyhodnějších manželek nebo frivolních tanečnic, akademikové i úzkoprsá veřejnost mu nic neodpustí. Provokuje svou nespoutaností. Ne, nikdy by mu nevěřili, že mu výtvarné nadání nedovolí jednat jinak. Je podezřelý už pro svou vstřícnost k těm podivínům, co si říkat impresionisté. Scházejí se v pařížských kavárnách nebo v Manetově ateliéru, on s nimi sice nesdílí okouzlení plenérem, nevystavuje s nimi, ale ve skutečnosti je to právě on, kdo tohle hnutí rozpoutal! Jen si vzpomeňte! Ta křiklavě modrá Seina třeba na obraze Argenteuil z roku 1874. Kdo to jakživ viděl? Akademikové jednohlasně zamítají další Manetova díla, ještě deset let od po skandálu s Olympií musí zápasit o každou výstavu. Salon nakonec dobude, dokonce i onu Čestnou legii získá, ale všeobecné uznání...? „Myslelo se, že chce budit pohoršení, a přitom právě pohoršení ho roztrpčovalo a zraňovalo. Veřejné Narodil se v Paříži, pocty a vyznamenání by mu byly přinesly největší uspokojení,“píše Manetův životopisec Henri Perruchot. v zámožné rodině státního úředníka. To ovšem Manetovi jeho současníci nikdy nedopřejí. Dokonce i jeho přítel Proust ustoupí nátlaku ostatOtec mu předurčil dráhu právníka, ale ních členů komise a ještě v roce 1882 vyřadí z výstavy výtvarných umění dva jeho obrazy. Edouard nejprve zběhl k námořníkům Když na jaře roku 1883 Manet svádí svůj poslední boj se syfilis, maluje Amazonku. Sérii portrétů elea nakonec k umění. Šest let navštěvoval gantní dámy v cylindru, s hůlkou. Kdo mu stál modelem? Zatímco je jasné, že Olympii inspirovala modelCoutureův ateliér, na pařížském Salonu ka Victorine Meurentová, ústřední postavou obrazu Balkon je Manetova žačka Berthe Morisotová a že Jaro představuje jeho milenka Méry Laurentová, Amazonka zůstane tajemná a také nedokončená. Na Salonu poprvé vystavoval v roce 1861, pak 1883 už Manet nevystavuje. Umírá 30. dubna v náručí svého nemanželského syna, jehož se on – pověstný byl však celé roky odmítán. Dnes je rebel a bonviván – neodvážil oficiálně uznat. Až tak ho tížily konvence a touha po úspěchu. považován za otce moderního umění.

Edouard Manet (1832-83)

manet, vynálezce moderny – otevřeno do 17. 7., paříž, musée d'orsay. více na www.musee-orsay.fr

? Za

uměn

ím...

číslo 89 / květen

a jaře

zdr avý

život

je um

Co v květnu? Pojď

zdravý život je

umění

si číst... Umění • Svět Jiřího Šala mouna • Univerzáln • Katedrála mode í Shakespeare rny Bauhaus Zdraví • O transplantac ích • Děti a obezita

ění

eny D tové Šimo • Emoce Hel y rieny

ové vořák

Ad itektur itace í e arch Uměn tržitá med a mez ře Foster • Nep •

an Norm

ví Zdra ském o lid • Vše

Vydavatel Audabiac, o. s. Adresa Španělská 10, 120 00 Praha 2 DIČ CZ26524163

srdci

Napsali jste nám

Šéfredaktorka Irena Jirků / jirku@sanquis.cz

S potěšením sobě vlastním si ráda předplatím další dávku roční nadílky časopisu Sanquis. Většinu času trávím v práci a Sanquis je kamarád, který mi pomáhá udržovat kontakt s kulturním světem na úrovni. Děkuji za nabídnutou výjimečnou slevu a možnost výběru dárku k předplatnému. Těším se na počtenou. S pozdravem a přáním pěkných jarních dnů Lea Luxemburgová, Milevsko Děkuji a těším se na další čísla tak skvělého časopisu. Věra Chytilová, Praha S potešením si samozrejme predplácame ďalší ročník Vášho (a nášho)

časopisu Sanquis profesional a podľa Vašej ponuky si vyberáme 30% zľavu – teda predplatné za 553 Kč a k tomu darček. S pozdravom a želaním všetko naj pozdravujú Koščovci, Košice – Slovensko

Prosím o prodloužení předplatného Vašeho časopisu Sanquis na další rok. Časopis se nám velmi líbí, děkujeme... Hodně spokojených čtenářů přeje Vojtěška Kupcová, Otrokovice

Milí čtenáři, jsem velmi ráda, že si znovu předplácíte náš časopis a využíváte nabízené slevy. Ta platí pro všechny naše stálé příznivce, kteří navíc získávají i bonus v podobě možnosti si vybrat hned z několika zajímavých dárků. Když už o nich mluvíme, nezapomeňte také, prosím, na naši klubovou kartu a slevy, které díky ní získáte v galeriích, knihkupectvích či třeba v divadlech. Přeji krásný červen! Irena Jirků

V červnu nás ještě potkáte...

Editorka, zástupkyně šéfredaktorky Eva Pivodová / pivodova@sanquis.cz Produkční Markéta Cempírková / produkce@sanquis.cz Redaktorka Jana Nekolová / nekolova@sanquis.cz Redaktor, fotograf Günter Bartoš / gunter@seznam.cz Jazyková lektorka Marcela Píchová Odborná produkční Hana Novotná Artdirector Luděk Bárta Grafička Lenka Klimtová / klimtova@sanquis.cz Webové stránky www.sanquis.cz Filip a Blanka Peškovi / info@address.cz Stálí spolupracovníci Jan Andreska, Eva Bobůrková, Kristýna Čillíková, Boris Dočekal, Martin Frouz, Jan Gregor, Tereza Herz, Miloslav Hirsch (Řím), František Houdek, Vladimír Hulec, Josef Chuchma, Jarmila Jelínková, Cecílie Jílková, Klára Klempířová, Jana Klusáková, Jiří Kocourek, Libuše Koubská, Stanislav Mihulka, Josef Mlejnek, Milan Nakonečný, Milan Odehnal, Karel Pacner, Ondřej Petrlík, Michael W. Pospíšil, Jitka de Préval (Paříž), Lenka Procházková, Maria Procházková, Bela Schenková, Petr Sobotka, Zuzana Sobotková, Ondřej Šefců, Petr Šolar, Marek Tomin (Londýn), Josef Tuček, Ivana Vajnerová, Jana Vlková, Zdeněk Zahradník, Hana Zallmannová Odborná rada EDICE PROFESIONÁL prof. MUDr. Michal Anděl, CSc., prof. MUDr. Vladimír Beneš, DrSc., prof. MUDr. Pavel Gregor, DrSc., prof. MUDr. Jiří Mazánek, DrSc., prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc., prof. MUDr. Jan Pirk, DrSc., prof. MUDr. Richard Rokyta, DrSc., prof. MUDr. Antonín Sosna, DrSc., doc. MUDr. Bohuslav Svoboda, CSc. Inzerce Kateřina Čásenská, ředitelka, tel. 221 180 190 / casenska@sanquis.cz Veronika Měchurová, tel. 221 180 191 / mechurova@sanquis.cz Předplatné tel. 221 180 229, 221 180 194 / predplatne@sanquis.cz / www.sanquis.cz

... na hudebním festivalu Smetanova Litomyšl (10. 6.–4. 7.), na Moravském knižním salonu (9.–10. 6.) a také na Letním knižním veletrhu v Ostravě (17.–18. 6.). Stejně jako na letošním pražském Světě knihy můžete i tady získat roční předplatné s výraznou slevou a hodnotnými dárky.

Adresa redakce Španělská 10, 120 00 Praha 2, tel. 221 180 194, fax 221 180 280 Tisk ART living, s.r.o., Praha Distribuce ADLEX, spol. s r.o., PNS a. s., Kosmas s. r. o. Za obsah inzerce ručí zadavatel. Za původnost a obsahovou správnost ručí autoři. Právní režim autorských děl nabídnutých redakci se řídí zejména autorským zákonem č. 121/2000 Sb. a dalšími českými právními normami. Přijetím díla k uveřejnění nabývá vydavatel práva k šíření přijatého díla časopiseckou formou včetně možnosti zveřejnění na www stránkách časopisu, vydání na CD-ROM nebo jiným způsobem v elektronické podobě. Všechna práva k uveřejněným dílům jsou vyhrazena. Autorské právo časopisu a navazujícím elektronickým publikacím vykonává vydavatel. Registrace SANQUIS – MK ČR E 8319 Registrace SANQUIS – EDICE PROFESIONÁL – MK ČR E 18887 ISSN 1212-6535 Cena za předplatné (10 výtisků vč. 2 dvojčísel) 690 Kč Cena výtisku 79 Kč

Foto: Martin Frouz, Günter Bartoš, Jana Rabenhauptová, Dreamstime

číslo

88 / dub

1 / cen en 201

a 79 kč

n Kam

2011 / cena 79 kč

špa n ě l s k á 10

V Ů R C E

O S T L I N N É

K O S M E T I K Y

ZDVOJNÁSOBTE OMLAZUJÍCÍ ÚČINEK SVÉ PÉČE O OBLIČEJ INOVACE V PÉČI PROTI STÁRNUTÍ PLETI - 12 LET VÝZKUMU Vysoce účinné rostlinné sérum Yves Rocher intenzivně omlazuje pleť. Obsahuje 7 aktivních rostlinných výtažků a je opatřeno 9 patenty. Jediná kapka tohoto výjimečného elixíru pod Vaši denní péči o obličej zdvojnásobí její omlazující účinek. 200 žen potvrdilo dvojnásobný omlazující účinek u následujících parametrů: pevnost a struktura pleti* vyhlazení vrásek* zjemnění zrnitosti pleti* jas pleti* Elixír 7.9 je vhodný pro všechny ženy a jakýkoliv typ pleti. Složení neobsahuje parabeny.

ČÍSLO 1

V PÉČI O OBLIČEJ*

*Viditelný výsledek po jednom měsíci používání. **V objemu a obratu od roku 2006. Zdroj: Kantar World Panel Beauty v 1. čtvrtletí 2010.

ve Francii

ELIXIR

7 VÝTAŽKŮ 9 PATENTŮ www.yves-rocher.cz

klub sanquis

www.sanquis.cz/klub

Klub SANQUIS I v červnu vám přinášíme zajímavé výhody a slevy! Když kartu SANQUIS předložíte v institucích či obchodech, s nimiž spolupracujeme a jejichž adresy najdete na této stránce a také na www.sanquis.cz/klub, máte zaručenu řadu slev a výhod. Při nákupech přes internet stačí uvést heslo SANQUIS a číslo vaší karty. Na kartu můžete také sbírat body v rámci originálního bodového systému, například za úspěšnou účast v některé z našich soutěží. Za body získané na kartu posíláme kulturní odměny, podrobná pravidla také najdete na našem webu. Galerie a výstavní síně Dům umění města Brna: sleva 50 % na vstup pro dospělého. Více na www.dum-umeni.cz. Moravská galerie v Brně: sleva 50 % na vstupném po předložení karty Sanquis. Více o aktuálních výstavách na www.moravska-galerie.cz. Galerie kritiků, Praha 1: volné vstupné a sleva 20 % na všechny publikace vydané Galerií kritiků, www.galeriekritiku.cz, Facebook – Galerie kritiků. Topičův Salon, Praha 1: sleva 50 % na vstup do výstavní síně. Galerie výtvarného umění v Ostravě: sleva 30 % na publikace a 3x do roka vstup zdarma. Galerie Havelka, Praha 1: sleva 30 % na katalog k aktuální výstavě, www.galeriehavelka.cz. Národní galerie v Praze: sleva 20 % na vstupném do všech výstavních prostor. Více informací na www.ngprague.cz. Muzeum Montanelli, Praha 1: sleva 20 % na vstup – více na www.muzeummontanelli.com. Uměleckoprůmyslové museum v Praze: sleva 20 % na publikace vydávané UPM, kontakt pro uplatnění slevy – marketing@upm.cz. Museum Kampa, Praha 1: 2x za rok volný vstup pro 2 osoby (majitel karty + doprovod) a sleva 15 % na katalogy. www.museumkampa.cz S Galerie, Praha 6: sleva 10 % z prodejní ceny autorských šperků a grafiky. Kontakty: tel.: 605 149 838, www.sgalerie.cz.

knihy, DIVADLo, hudba... Nakladatelství trnka: sleva 35 % na veškeré zboží zakoupené přes www.studio-trnka.cz. Osobní odběr možný po předchozí telefonické dohodě na adrese V Podbabě 18, Praha 6, 603 535 135. WALD Press, s. r. o.: sleva 30 % na veškerou produkci – knihy, CD, DVD. Objednávky prostřednictvím e-mailu na produkce@sanquis.cz nebo na tel. 221 180 229. Nakladatelství Listen: sleva 30 % na knížky (při objednání nejméně tří publikací). Objednávky na e-mailu listen.docekal@tiscali.cz nebo telefonicky na čísle 777 620 143. Nakladatelství Práh s. r. o.: sleva 30 % na knihy objednané přes internet na www.prah.cz nebo e-mailem na prah@prah.cz. Nakladatelství TITANIC, spol. s r. o.: sleva 30 % na všechny knihy. Objednávky: www.titanic.n.cz, titanic.n@gmail.com, tel.: 257 211 257. Musica Florea: sleva 30 % na všechny koncerty v sezoně 2010/2011. Objednávky: vstupenky@musicaflorea.cz, tel. 603 832 501. Nakladatelství Mladá fronta a. s.: sleva 20 % na knižní produkci objednanou přes www.bookcafe.cz nebo prodej@mf.cz, tel. 225 347 313. Nakladatelství Slovart, s. r. o.: sleva 20 % na knihy v českém jazyce zakoupené přes internet na www.slovart.cz. Pražská komorní filharmonie: sleva 20 % na všechny koncerty do konce sezony, www.pkf.cz. Nakladatelství Meander: sleva 20 % na knihy objednané přes internet na www.meander.cz. Tel.: 773 902 100. Nakladatelství LIBRI, spol. s r. o.: sleva 20 % na knihy objednané přes www.libri.cz. Labyrint, nakladatelství a kulturní revue: sleva 20 % na publikace objednané přes internet na www.labyrint.net/labshop. Nakladatelství Galén: sleva 20 % z prodejní ceny veškeré produkce objednané přes webové stránky www.galen.cz. Nakladatelství HOST: sleva 20 % na veškerou knižní produkci při objednání přes internet na www.hostbrno.cz. Nakladatelství Brio: sleva 20 % na všechny knihy nakladatelství objednané přes internetové stránky www.briopublishing.cz. Orchestr Berg: sleva 20 % na vstupenky na koncerty abonentní sezony BERGin2011 (slevy nelze kombinovat). www.berg.cz Nakladatelství GRADA Publishing, a. s.: sleva 15 % na knižní produkci. Objednávky přes www.grada.cz, obchod@grada.cz. Nakladatelství FORTUNA: sleva 15 % na nákup knih Nástin dějin evropského umění (1. a 2. díl) v Centru učebnic, Ostrovní 30, Praha 1. Divadlo v Dlouhé, Praha 1: sleva 60 Kč z ceny jedné vstupenky na představení ve velkém sále (mimo dětská představení). Divadlo pod Palmovkou, Praha 8: sleva 20 % na všechna představení z repertoáru. Rezervace: 283 011 127, www.divadlopodpalmovkou.cz.

12 12

Nakladatelství Academia: sleva 10 % na nákup v knihkupectvích Academia v Praze a v Brně a sleva 25 % na knihu Zdeňka Ježka Ve znamení neštovic. www.academia.cz Ostatní Zábavné herní plány: sleva 25 % na leporelo úspěšných herních plánů 4 VESELÉ HRY autorky Lucie Ernestové. www.herniplany.cz Terapea, P raha: sleva 25 % na rytmickou masáž, www.terapea.cz, 775 584 485. Módní ordinace: sleva 25 % na odborné pora denství známé stylistky Kláry Klempířové, www.modniordinace.cz, info@modniordinace.cz. Kr studio & nehtová pohotovost, Praha: sleva 21 % na veškeré služby: www.krstudio.cz, info@krstudio.cz, tel.: 241 431 513. Distylelab: sleva 20 % na luxusní dámskou konfekci s kožešinou Goddess. www.distylelab.cz Kadeřnický salon La Vida: sleva 20 % na dámské kadeřnické služby. Objednávky: 222 233 297, 724 005 520, lavida@lavida.cz. Veva.cz: sleva 20 % na semináře. Objednávky: veva@veva.cz, 271 752 098, www.veva.cz. Lavera: sleva 20 % na značky alva, BEMA bio, HennaPlus, lavera, LAVERÉ, nature friends, PURITY VISION, Tautropfen, Florascent, Starglide, AlmaWin, Klar, Sonett, ImmiFlex a Sanatur. www.organictime.cz, objednavky@organictime.cz Studio Visage, Jafra Cosmetics, Praha: sleva 20 % na kosmetickou péči a vybrané sady kosmetiky. Tel.: 604 605 350, www.jafracosmetics.cz. Trigger Divers PADI 5 Star IDC Center, Praha: sleva 20 % na potápěčskou masku a další vybavení, sleva 10 % na kurzy potápění. www.trigger.cz. Alia Optic, Praha 1: sleva 15 % na brýle, měření zraku, aplikaci kontaktních čoček. www.aliaoptic.cz, optika@aliaoptic.cz, tel.: 731 417 173 Parkhotel Průhonice: sleva 10 % na hotelové služby. Kontakty: www.parkhotel-pruhonice.cz, info@parkhotel-pruhonice.cz, 267 750 405. Kitl s.r.o., Jablonec nad Nisou: sleva 10 % v e-shopu a sleva 20 % při nákupu zboží v prodejně Pasířská 60, Jablonec n. N., www.kitl.cz. AMWA: sleva 10 % na biotextil barvený bylinami (kromě položek již v akci). www.amwa.cz Merten Dental: sleva 10 % na veškeré zboží objednané přes www.merten-dental.cz. Galerie módy Heleny Fejkové: sleva 10 % na oděvní tvorbu Heleny Fejkové v kategorii vycházka, byznys, společnost i svatba. www.helenafejkova.cz Klub Měsíček, přirozená podpora zdraví: sleva 10 % na služby a zboží v prodejně i přes www.klubmesicek.cz. info@klubmesicek.cz, 603 303 146 Cestovní kancelář Juklík, spol. s r. o.: sleva 10 % na služby, www.ckjuklik.cz, tel.: 777 719 966. Art Interier, Praha 8: sleva 10 % z ceny projektu. Architektonický ateliér nabízí designové návrhy a kreativní řešení. 603 718 586, www.art-interier.cz China Tours, spol. s r. o., specialista na poznávací cesty do Číny a Asie: sleva 7 % z ceny zájezdu. Více na www.chinatours.cz, tel. 222 958 203-4.

V Ů R C E

O S T L I N N É

K O S M E T I K Y

ČÍSLO 1

V PÉČI O OBLIČEJ*

*Viditelný výsledek po jednom měsíci používání. **V objemu a obratu od roku 2006. Zdroj: Kantar World Panel Beauty v 1. čtvrtletí 2010.

ve Francii

ELIXIR

7 VÝTAŽKŮ 9 PATENTŮ www.yves-rocher.cz

w ww.s a n q u i s . cz

Kdy byliny léčí, kdy škodí? V červnovém kvízu testujeme, jak se vyznáte v bylinkách. Jaké léčivé účinky má heřmánek, k čemu je vhodná máta, a jak se upravují v kuchyni kopřivy? Na tyto otázky dokáže odpovědět snad každý. Ale umíte vybrat správnou variantu pro tyto méně tradiční rostliny?

Lopuch větší je jedovatý a nemá zvláštní uplatnění kořen se využívá při léčbě cukrovky, vyrážek a lupénky kořen je součástí čaje na choroby jater Aloe vera pomáhá při hojení ran, má příznivý vliv na pokožku používá se k výrobě mýdla je žádanou potravou pro leguány

Tolice setá kořen obsahuje hořčiny, uplatňuje se v pivovarnictví čerstvá šťáva nebo usušený prášek jsou účinné při léčbě revmatismu nať je se svým obsahem saponidů surovinou při výrobě vlasových šamponů Tužebník jilmový obsahuje kyselinu acetylsalicylovou, používal se k výrobě acylpyrinu byl v minulosti oblíbený jako prostředek k získání náklonnosti milované osoby obsahuje alkaloidy chelidonin a sanguinarin, které ničí grampozitivní kožní bakterie

Mandragora lékařská kořen se používá jako afrodiziakum z plodů se vyrábí speciální sladký sirup je celkově halucinogenní

Vilín virginský čerstvé listy zastavují hnisavé procesy v otevřených ranách macerované listy se používají při výrobě potravinářských příchutí listy se využívají při přípravě stahujících pleťových vod

Světlík lékařský šťáva z natě léčí tzv. vitiligo (světlé pigmentové skvrny kůže) výluh se používá při ošetřování hnisavých ran obklad z čerstvé natě pomáhá při léčbě dětských zánětů uší

Bříza bělokorá z mízy se vyrábí prostředek proti vypadávání vlasů macerát z kůry je výborný proti šedému zákalu z usušených pupenů se vyrábí potravinářská moučka

Ve hře jsou 3 sady luxusní přírodní kosmetiky Dr. Hauschka Každá sada v hodnotě 5000 Kč obsahuje: Pleťové čisticí mléko, pleťový čisticí krém, pleťové tonikum Special, meduňkový pleťový krém, intentenzivní pleťovou kúru, napařovací lázeň, pleťovou čisticí masku, zklidňující masku a obklady na oční víčka Soutěžní formulář, popis cen a znění podmínek soutěže najdete na

www.sanquis.cz/ soutez Soutěžit můžete až do 23. 6. 2011 Vyplněný formulář buď zašlete na adresu redakce, nebo odpovídejte v soutěžním formuláři přímo na našich webových stránkách. Jména vylosovaných výherců a správné odpovědi zveřejníme 30. 6. 2011 na www.sanquis.cz.

Přihlašuji se do soutěže:

Vyhodnocení soutěže z čísla 88 Z velkého množství správných odpovědí v testu o evropských městech kultury jsme vylosovali 1 výherce, respektive výherkyni. V rakouském Linci stráví „přírodní“ víkend Helena Černochová z Šestajovic. Gratulujeme a přejeme hezký pobyt!

Jméno: ............................................... Adresa: .............................................. ........................................................... E-mail: ............................................... Číslo klubové karty Sanquis: .............

Připravil Jiří Zocher, foto: archiv redakce

Jírovec maďal nálev z květů se používá na kožní záněty plody jsou výborné po upečení nad dřevěným uhlím z kůry se vyrábí průmyslová tkanina

„Ráda se jednou za den srdečně zasměji“

MOJE SMÍŠENÁ PLEŤ CHCE BÝT POCHOPENA NOVÝ

Meduňkový pleťový krém

Dr.Hauschka www.medunkovy-pletovy-krem-drhauschka.cz

„Být otevřená novým nápadům, je co mě baví“

www.yinyang.cz

„Moje pokožka, stejně jako já milujeme přírodu“

Navštivte nás Dr.Hauschka Revoluční 10, Praha1

www.drhauschka.cz

edi to ri a l

Text Irena Jirků šéfredaktorka

O titulní stránce Amazonku maloval Edouard Manet v posledních měsících

Foto: © Viktor Kolář

svého života. Obraz měl patřit do cyklu ročních období, krásná elegantní dáma v cylindru a s hůlkou v ruce symbolizovat Léto. Nemocný malíř při práci trpěl velkými bolestmi, portrét několikrát přepracovával. Jedna ze skic, roztržená v půli, se našla až po jeho smrti na podlaze ateliéru... Když jsem si měla vybrat z několika návrhů pro titulní stránku tohoto čísla Sanquisu, bez váhání jsem sáhla po Amazonce. Respektive, nejprve jsem hodně váhala. Uvědomovala jsem si, že s Amazonkou porušujeme zásadu, která po tři roky, co vydáváme časopis v novém designu, platila bez výhrad. Titulní stránka Sanquisu se dosud vždy vázala k hlavnímu tématu, tedy k rozhovoru s některým ze současných českých výtvarníků a k jeho pracem, které ilustrovaly celé číslo. Výjimku jsme za tu dobu povolili jedinou: v případě Karla Škréty a jeho pražské výstavy. Žil v jiné době, ale byl přece natolik výjimečný. Výjimeční, a přitom tak rozdílní tvůrci se sešli také v tomto čísle Sanquisu. Podle našich pravidel měla být na obálce fotografie Viktora Koláře. Proč není, pochopíte, když se podíváte na vedlejší stránku, když budete dál listovat. Snad žádná z jeho ostravských fotografií by neunesla výřez, aniž by neztratila něco ze své výpovědi. Ostravu fotí Viktor Kolář desítky let, respektujeme jeho názor. A mimochodem, titulní stránka s Amazonkou je krásná, ne?

Viktor Kolรกล : Ostrava, 1983

se t k á n í

Text Günter Bartoš / foto © Viktor Kolář a Günter Bartoš

Viktor Kolář Hlubší vrstvy Ostravy Půl století pracuje Viktor Kolář na fotografickém eseji o proměnách industriálního města a světa. Kolářův skvělý soubor Ostrava můžeme zařadit do dějin fotografie hned vedle klasických děl, jako jsou třeba Koudelkovy Exily a Američané od Roberta Franka.

Ostrava vypadá z věže Nové radnice vlastně docela hezky. Domy se zdají být opravené, ulice uklizené, drsnou industriální minulost připomínají hlavně železárny a těžní věže na horizontu. Těžký průmysl město jakoby obkličuje, z komínů se ještě kouří, ale už ne tolik. S fotografem Viktorem Kolářem jsme vyjeli na radniční věž, abychom Ostravu viděli trochu z nadhledu a ve větším celku. Kromě pěti let v emigraci v Kanadě tu prožil Kolář celý svůj život. Jako fotograf našel v temném srdci industriální pustiny své životní téma: „Ostrava představuje nevyčerpatelný materiál. Její odlišnost neučesali ani bolševici, ani moderní konzumní časy. Stále tady objevuji něco nového.“ Tváře v proudu času Kolář označuje sám sebe jako fotografa změny, který „jde těmi časy“. Fotografovat začal v padesátých letech, první výstavu měl v roce 1964 a ze začátku šedesátých let také pocházejí nejstarší fotografie z jeho ostravského cyklu. Ještě na nich vidíme poslední stopy tradičního světa – lidé

Ostrava představuje

nevyčerpatelný materiál. Stále objevuji něco nového.

Ostrava, 1978

setkání

Ostrava v letech 1963, 1983 (nahoře zleva), 1966, 1984, 1979 (dole zleva)

na nich pasou krávy nebo husy, sedí na lavičce na kopečku u kostelíka, ale důlní věže a výsypky hlušiny jsou už za humny a brzy jejich domky a zahrady pohltí. Kolář často pracuje s kontrastem, někdy až brutálním. Člověk bývá na jeho fotografiích obklopen nehostinným industriálním nebo městským prostředím, ale pořád si dělá své běžné lidské věci – krmí labuť, rozjímá nad hrobem, baví se s ostatními, popíjí pivo, nebo si coby dítě jen tak hraje. Tím vlastně dehumanizovanému prostředí vzdoruje. Nic však není černobílé, i ten industriál má nějakou estetickou kvalitu, nějaký charakter, nějakou identitu. Vtiskl se do Ostravy i tváří jejich obyvatel. Co by bez něj byli? „Drsná mentalita místních lidí byla zformována klasickým industriálním světem, který je zotročil a chtěl po nich všechnu jejich energii. Za to jim dal trochu peněz, mohli se jít ožrat. Zároveň se v kontaktu s fyzičnem odehrával nějaký zápas – nebezpečná práce formovala poctivé charaktery, solidaritu, soucit. Teď už žádné zápasy v obličejích nejsou,“ říká Kolář. Možná proto jsou lidé na jeho starších fotografiích výrazní a osobití, jako by se jim těžký život odměnil alespoň tím, že jim dal zajímavé tváře. I děti se občas tváří vážně a dospěle. Na porevolučních fotografiích se lidské tváře příznačně ztrácejí, málokdy někomu vidíme pořádně do obličeje. Stará identita zmizela, nová ještě nevznikla. Industriální pustinu pomalu nahrazuje pustina konzumní. Lidé se pohybují jen jako stíny na parkovištích a mezi halami nákupních center. „Dřív měla třeba hospoda ve Vítkovicích ‚výběh‘ s pulty, u kterých se postávalo s pivem a povídalo. Teď jsou lidé izolovaní v tmavém členitém prostoru s pěti obrazovkami, navzájem na sebe ani nevidí. Každý je už jen za sebe a je to znát,“ lamentuje Kolář nad ztrátou tradiční pospolitosti, která byla pro Ostravu typická. Komunistický režim ji zneužil k svému prospěchu a Kolářovy fotky z normalizace ukazují tehdejší všeobecnou tupost. Ale na jeho starších záběrech z šedesátých let lidé tak osamělí a prázdní jako dnes nejsou.

Ostrava volá zpátky Po krachu Pražského jara emigroval Viktor Kolář do Kanady. Živil se různě, ve volném čase dělal to, co v Ostravě – fotil obyčejné lidi. „Ti mají ještě ve tváři nějaké emoce. Když je člověk bohatý nebo ze střední třídy, tak své emoce obvykle skrývá.“ Kolář se pozvolna etabloval na umělecké scéně. Dostával granty na fotografické projekty a měl slíbenou výstavu v New Yorku. Rýsovala se před ním kariéra slavného amerického fotografa. Přesto se po pěti letech vrátil. „Jen o fous jsem

Ostrava, 1968

Foto: © Viktor Kolář

Fotografování je kontinuální proces, který se nemůže přerušit

Na porevolučních fotografiích se lidské tváře příznačně ztrácejí, málokdy někomu vidíme pořádně do obličeje Ostrava, rok 1959 (nahoře) a rok 1975 (dole)

setkání

unikl vězení. Dali mi podmínku na 15 měsíců a práci na směny na nakládce v železárnách.“ Kolářovy důvody k návratu se dají pochopit. Vedle vyčerpání z rychlého uměleckého provozu to bylo především lidsky cizí prostředí, v němž „nehrál jako dítě kuličky“. V emigraci se naučil být sám sebou a s nabytou vnitřní svobodou se mohl vrátit k svému tématu. „Rychle jsem proběhl městem a zjistil, že musím úplně zpomalit, abych pochopil, co se děje.“ Říká se, že fotografové rádi objevují nové světy, potřebují dávat očím stále novou potravu, ale pro seriózní tvorbu to úplně neplatí. Fotografování v neznámém prostředí ulpívá na povrchních bizarních zajímavostech. Metafyzická esencialita se skrývá v hlubších vrstvách, k těm se musí člověk dlouho a těžce propracovávat. Proto Kolář fotografoval každodenní život v běžných situacích, žádná atraktivní místa či události. Omezené životní možnosti za reálsocialismu paradoxně pomáhaly jeho tvůrčí koncentraci, protože kromě práce a péče o rodinu tady toho člověk jinak moc dělat nemohl. Snad jen pít. „Josef Koudelka žil ve vnějším exilu, já ve vnitřním, v principu to bylo to samé,“ srovnává Viktor Kolář svou situaci s jiným významným českým fotografem. V malé Ostravě našel svůj velký svět.

I velice průměrné focení je součástí

každodenní disciplíny

Těžká cesta

Ostrava, 1968

Viktor Kolář (*1941) Po maturitě vystudoval Pedagogický institut a učil na základní škole. Fotografovat začal v roce 1954, první výstavu měl o deset let později. V letech 1968 až 1973 žil v emigraci v Kanadě, kde získal několik stipendií a vystavoval. Po návratu pracoval v Nové Huti a od roku 1975 jako kulisák v divadle. Od roku 1984 je na volné noze, fotografuje divadlo a pohlednice. V roce 1991 dostal cenu Nadace Mother Jones v San Francisku. V letech 1993 až 1994 učil na Pedagogické fakultě v Ostravě a od roku 1994 do současnosti přednáší na FAMU v Praze. Vydal šest publikací, naposled reprezentativní monografii Ostrava v nakladatelství Kant. Jeho fotografie jsou zastoupeny ve významných světových fotografických sbírkách.

Foto: © Viktor Kolář, Günter Bartoš

Dlouhodobá práce na jednom tématu, v Kolářově případě téměř padesátiletá, je nesmírně obtížná a frustrující. Po určitém čase se základní situace a motivy vyčerpají a na jakékoli nové „zajiskření“ se musí trpělivě čekat. „Každý nový přírůstek je velmi náročný, těžký, ale k dobrým fotkám jiná cesta nevede.“ Kolář je trpělivý introvertní typ, který se naučil překonávat planá období: „Extroverti snadno rezignují: tady nic není, tady nic nekvete, jdu pryč... Přitom i velice průměrné focení je součástí každodenní disciplíny, pracovního rytmu. Fotografování je kontinuální proces, který se nemůže přerušovat.“ Působí jako poctivý člověk ze staré školy a stejně seriózní je i ve své tvorbě. „Když to není na vážno, tak to není vůbec...“ V časech hravé postmoderny se na klasický fotografický dokument někdy hledí jako na zastaralý, protože formálně či koncepčně už nic nového nepřináší. Mladí fotografové to celkem pochopitelně chtějí zkusit jinak než jejich předchůdci, hledají nové estetické formy. Samotný Kolář ještě nepřestal fotografovat a už někteří označují jeho tradiční přístup za „přežitý“. I kdyby to tak bylo, kvalitu Kolářovy práce to nijak nesnižuje. Jeho fotografie jsou osobité, hluboké, vypovídající, možná i pro tu celoživotní investici a empatii, které do nich vložil. Vedle zprávy o jednom konkrétním městě a jeho obyvatelích také promlouvají o existencialitě současného člověka, o jeho světě.

Národní galerie v Praze www.ngprague.cz Hlavní partner:

Patron:

Hlavní mediální partner:

Mediální partneři:

Partneři:

Předplaťte si SANQUIS Časopis vychází ve dvou mutacích: předplatné Sanquisu – edice profesionál stejně jako Sanquis, verzi pro veřejnost, si můžete objednat několika způsoby. Ušetříte peníze, pošleme vám dárek. Všichni předplatitelé automaticky dostávají klubovou kartu Sanquis, která přináší řadu výhod. Předplatné také můžete věnovat!

Červnové předplatné s dárkem za 690 Kč! Každý předplatitel získává ještě klubovou kartu Sanquis.

Ta vám poskytne zajímavé slevy a další výhody v galeriích, knihkupectvích či nakladatelstvích, v kosmetických a wellness centrech, prodejnách zdravé výživy a v řadě dalších obchodů.

10 číslo 90 / červen 2011 / cena 79 kč

čísel časopisu, zaplatíte za rok pouze 690 Kč

1 dárek vouchery na volné vstupy do Národní galerie v Praze v hodnotě 600 Kč

zdravý život je umění

Umění • Pařížské krásky a Edouard Manet • Tichá samota

Bohuslava Reynka

• Když zpívá

Dagmar Pecková

Zdraví • Co je to přírodní

kosmetika?

klubová karta výrazné slevy v knihkupectvích, galeriích, dalších institucích...

Jak objednat předplatné telefonicky Zavolejte na +420 221 180 229 či +420 221 180 194 ve všední dny od 9 do 17 hod.

přes internet Vyplňte a odešlete formulář na webové stránce www.sanquis.cz/predplatne, vyberte EDICI PROFESIONÁL nebo EDICI LAIK.

e-mailem Na predplatne@sanquis.cz pošlete e-mail, uveďte jméno, příjmení a adresu, vyberte EDICI PROFESIONÁL nebo EDICI LAIK a jaký dárek si vybíráte.

Sleva pro studenty: ISIC, ITIC, ALIVE – 40 %* ostatní – 30 %* * Sleva se počítá z prodejní ceny časopisu na pultech, tedy celkem ze 790 Kč. Zašlete kopii adekvátního průkazu.

zprávou sms Na +420 731 479 423 pošlete SMS zprávu bez diakritiky ve formátu: SQS, LAIK nebo PROFI, jméno, příjmení, ulice, číslo domu, město, PSČ, DAREK (například: SQS, PROFI, ales, novak, dlouha, 15, praha, 110 00, DAREK 1). Zálohovou fakturu dostanete obratem, po zaplacení vám pošleme dárek a klubovou kartu Sanquis. Letní dvojčíslo vychází 24. června 2011.

Všeobecné podmínky Dárek dostane prvních 100 čtenářů, kteří si objednají roční předplatné a zaplatí danou částku do 23. 6. 2011. Při objednání vždy uvádějte, kterou variantu dárku si vybíráte, v případě VARIANTY 2 vám kombinaci voucherů vybereme v redakci. V případě vyčerpání prvních sto cen vám pošleme jiný dárek v podobné hodnotě. Dárek a klubovou kartu zašleme nejpozději do 2 měsíců po úhradě předplatného. S dotazy nás kontaktujte na telefonu +420 221 180 229 nebo +420 221 180 194, na e-mailu predplatne@sanquis.cz nebo na redakční adrese.

Foto: archiv redakce, NG v Praze

ích

100

př

VARIANTA 1: Pro 40 z vás máme připraveny dvě poukázky na volný vstup pro dva (celkem pro 4 osoby) do Veletržního paláce v Praze, kde sídlí sbírky moderního umění 20. a 21. století. VARIANTA 2: Dalším 60 novým předplatitelům pošleme dvě poukázky na volný vstup pro dva (opět celkem pro 4 osoby) do výstavních prostor z následujícího výběru: Schwarzenberský palác, Šternberský palác, palác Kinských, Anežský klášter, klášter sv. Jiří. Více na www.ngprague.cz.

pro pr s u

DÁREK K PŘEDPLATNÉMU: vouchery na volné vstupy do Národní galerie

bon

a dostanete od nás:

platitelů

osobnost

Text Jana Nekolová / foto © Alena Málková

Jdu dál...

Když se poprvé objevila na scéně, hned vzbudila rozruch. Svým vzhledem, vystupováním, názory. Operní pěvkyně Dagmar Pecková dnes, po třiceti letech koncertování, zůstává svá. V letošním roce vystupuje v České republice se svým jubilejním programem.

Mezzosopranistka Dagmar Pecková koncertuje po celém světě, s manželem a dvěma dětmi žije v Německu. Život jí – známé rebelce – drápky moc neobrousil. Na otázku, zda s věkem není přece jenom trochu shovívavější, rázně odpoví: „A vůči čemu, nebo komu mám být shovívavější? A kdo je, nebo byl shovívavý ke mně?“ Snad jen její role se změnily. Od vášnivé Carmen ke zralým ženám. V lednu ztvárnila vdovu Kabanichu v Janáčkově Kátě Kabanové, na podzim ji čeká Brangäna ve Wagnerově Tristanovi a Isoldě. „V plánu mám ještě Waltrautu v Soumraku bohů. Ráda bych si někdy zazpívala Fricku. Mým velkým snem je Klytaimnestra (Straussova Elektra) a Janáčkova Kostelnička,” říká Dagmar Pecková, která tento rok slaví třicet let své pěvecké kariéry. Vstupujete stále na scénu s nadšením? Teď už zase ano. Bývaly ale doby, kdy mě stálo velké úsilí si „nadšení“ v sobě vypěstovat.   Překvapí vás ještě něco v operním světě? Překvapuje mě neustále. Někdy i pozitivně. Ale nevím, jestli bych měla odvahu v „dnešním operním světě“ začít. Naštěstí kariéru člověk většinou začíná s mladickým elánem a naivitou.     Podařilo se vám skloubit rodinu s kariérou špičkové operní zpěvačky… Věřte mi, že mě to stálo mnoho sil, které jsem mohla uplatnit k rozvoji svého hlasu a tím pádem by se třeba i má kariéra posunula jinam. Ale vůbec toho nelituji. Na své profesní cestě jsem měla drobná zaškobrtnutí i dramatické držkopády. Vždy jsem se zvedla a šla dál. Mám v dnešní složité době výborně fungující rodinu, manželství a skvělé děti. Jsem ráda, že to tak je a že se vždy mám kam vracet.

Místem, kam se vracíte, je nyní Německo. Čím je vám tamní život blízký?  Můj manžel říká, že jsem němečtější a pedantštější než všichni Němci dohromady. Mám na to být hrdá? Je pravda, že akurátnost, plnění slova a pořádkumilovnost tohoto národa mi velmi vyhovuje. V Čechách často koncertujete. Na co se sem těšíte?  Samozřejmě na obecenstvo, které chodí na mé koncerty a na mé programy, o nichž je známo, že jsou vždy zárukou kvality. Vystupujete také na festivalu Smetanova Litomyšl. Prý tam máte i pamětní desku?  Pamětní deska byl vtip, na který jsem přistoupila. Netýká se vysokého umění, ale umění kojit. V jednom podloubí je vše zaznamenané. Do Litomyšle jezdím ráda. A ráda tam i pobývám. Nedaleko se nachází mé rodiště, lidé jsou zde otevření a připraveni přijmout něco nového, neoposlouchaného. Navíc mě pokaždé nadchne architektura a proměny města za posledních dvacet let.  Část vašeho programu se jmenuje Poznání a síla písně. V čem je dnes síla Wagnerových, Mahlerových či Dvořákových písní? Proč dnes? Jejich síla se staletími nezměnila. Byla jen opomíjena. Tedy u nás v Čechách. Jsem ráda, že jsem mohla svým skromným přispěním tuto tradici obnovit a dát publiku poezii vyjádřenou tóny a přesně vyváženými akordy, ať už v doprovodu klavíru nebo orchestru.   V čem je dnes vůbec síla vážné hudby? Umíme jí ještě naslouchat? To si musí každý zodpovědět sám. Samozřejmě, že pokud někteří kolegové poskytují krmivo snobům, podbízejí se písněmi typu

„O Sole Mio“ a vydávají to za operu, pak nelze mluvit o osvětě. Jen my zbylí musíme doufat, že u těchto lidí alespoň zlomek něčeho, co zrovna mimo tento obor slyšeli, zůstane. A popřípadě o tom budou i přemýšlet.  Jak život šel, tak zní podtitul vašich jubilejních koncertů. Jak život půjde dál?  Neznám mnoho lidí, kteří by si dnes a denně nekladli otázku, co bude zítra. Zvláště mají-li se podílet na plánování života svého, nebo dvou dětí, chodu rodiny a manželství. Ráda bych ještě nějaký čas, s dovolením, na jevišti zůstala. A pak uspořádám koncerty s názvem „Tak jsme došli...“ Ale teď vážně. Příští sezonu povedu pod hlavičkou FOK mistrovské interpretační kurzy s názvem Pozdní romantika v německé písni. Jeden podobný kurz už jsem měla na Šlesvicko-Holštýnském festivalu před pár lety, v oboru česká píseň. Učení mě baví. Tak by ještě vedle aktivního zpívání mohlo celkem dobře fungovat i vyučování. koncert:

ii. zámecké nádvoří, litomyšl, 16. 6.

Dagmar Pecková (*1961) Absolventka pražské konzervatoře pokračovala v operním studiu v Drážďanech. Zde byla také angažována do Semperovy opery, poté řadu let působila jako sólistka Německé státní opery v Berlíně. Vystupuje na nejrůznějších světových scénách, natočila mnoho nahrávek. K těm nejvíce ceněným patří alba s Mahlerovými a Mozartovými skladbami. Roku 1999 obdržela cenu Thálie za titulní roli Carmen od Georgese Bizeta. Má dvě děti, dceru Dorotheu a syna Theodora.

Operní svět

mě překvapuje neustále, někdy i pozitivně.

tanec

Doporučuje Jana Nekolová

Tančící obraz

„Když tvořím choreografii, zdá se mi, že kreslím,” říká Sidi Larbi Cherkaoui.

Foto: © Hugo Glendinning / Sadler�s Wells

Belgický tanečník a choreograf Sidi Larbi Cherkaoui je po otci Maročan, po matce Vlám. Možná proto se v jeho tanečních choreografiích mísí všechny možné kultury a hudební inspirace. S tancem začal až v šestnácti letech. Jeho prvním uměleckým vyjádřením prý byla kresba a v jeho choreografiích je to dodnes znát. Těla tanečníků jako by kreslila na pódiu výjevy z obrazů. „Už jako malý jsem měl neustálé nutkání se pohybovat, až tanec mi umožnil používat svou inteligenci na jiné úrovni.“ Na festivalu Tanec Praha uvede taneční představení Sutra, na kterém se spolupodíleli slavný výtvarník a designér Antony Gormley a hudební skladatel Szymon Brzóska. Inspirací jim byla dovednost, síla a duchovnost buddhistických mnichů. Tělo i duše jedno jsou Sedmnáct mnichů z šaolinského kláštera ve věku od 12 do 26 let tančí na scéně spolu s choreografem. Kromě svých těl využívají i několik dřevěných beden, které přemisťují, škrábou se na ně či v nich bydlí. Jsou symbolem naší cesty z vnějšího světa do světa vnitřního. Tělo i duše jedno jsou, napadne člověka při prvních gestech, krocích tanečníků. Duchovní rozměr je na první pohled patrný. Sidi Larbi si tímto představením splnil i svůj dávný sen, kdy ještě jako malé dítě obdivoval bojové umění kung-fu. O mnoho let později, už jako dospělý, odjíždí na několikaměsíční pobyt do původního šaolinského kláštera v čínské provincii Che-nan. Tam spolu s mladými mnichy proniká do tajů buddhismu, tam se rodí první choreografické nápady budoucího tanečního představení. „Sutra nadchne jak milovníky akrobacie a bojových umění, tak náročné publikum současného tance. Navíc bude Praha jedním z posledních míst světového turné tohoto úspěšného projektu,“ uvedla za pořadatele Yvona Kreuzmannová. hudební divadlo karlín, praha, 25., 26. a 27. 6.

Tanec Praha 2011 Spiritualismus šaolinských mnichů vystřídá spiritualismus Blízkého východu. Akram Khan, další hvězda festivalu, přiváží svou novou choreografii Vertical Road, jež je inspirována tradicí súfismu a dílem perského básníka a filozofa Rumího. O zahájení festivalu se postará dánský soubor Granhøj Dans, který tentokrát předvede vizuálně-taneční koncert na skladby Leonarda Cohena a choreografii čerpající z hudebního odkazu skladatele Gustava Mahlera. Novým festivalovým prostorem je letos Nová scéna Národního divadla, na které zatančí například italský soubor Compagnie Zappalà Danza. Mnoho dalších českých i zahraničních souborů vystoupí v Praze a v dalších devíti českých městech. 6.–29. června, www.tanecpraha.cz

smeta n ova l i to m yš l

Text Jana Nekolová

Tichá samota Bohuslava Reynka Stavení uprostřed rozlehlé zahrady. Kolem hluboká tmavá noc, jen z okna domu probleskuje světlo. Za oknem v kuchyni sedí drobný muž v brýlích, osamocen, pohroužený do své práce. Básník a grafik Bohuslav Reynek vyrývá své vidění světa do měděné destičky.

svými lepty a suchými jehlami či hledající slova pro své básně, využívá klidu noci. A ráno? Když se kolem něj vše začíná probouzet, jde přes dvůr nakrmit prasata. Ten starý dům v Petrkově z počátku 18. století, obklopený rozlehlou zahradou, je pro Bohuslava Reynka vším. Právě tady nachází motivy pro své verše a grafické listy. Daleko od chaosu světa, v tichosti, ve svých úzkostech i prostých radostech mu petrkovské stavení, s malými či většími odlukami, zůstává navždy domovem.

Útěk do samoty

Bohuslav Reynek ve svém rodném domě Na protější straně: Zátiší s autorem, 1955

Narodil se tu poslední květnový den roku 1892 v rodině statkáře. Poprvé tento odlehlý kousek světa opouští z rozhodnutí rodičů. Chtějí synovi poskytnout patřičné vzdělání, statek pronajímají a stěhují se do Jihlavy. Tady, na reálném gymnáziu, v mladém Bohuslavovi zaseje semínko zájmu o kreslení profesor Max Eisler, jeho první i poslední učitel. Po maturitě na přání rodičů odjíždí do Prahy studovat inženýrství. Tak moc mu ale chybí lesy, klid a krása petrkovské zahrady. K nevoli rodičů studia zanechá a roku 1912 se vrací do své tiché samoty. Dvacetiletý muž, obklopený stromy a květinami, pročítá si tu francouzské a německé knihy, hledá svou cestu k umění. „Sevřen zdmi a stromy piji život z ruky tvojí, Pane, jako včela prostřed kytice. Sladkost kane z prstů tvých, mé rty jsou šťastny, medem na sebe se lepíce.“ V té době mu vycházejí první tištěné básně, má za sebou první olejomalby.

Zde je tvůj život Hned následující rok se mu naskýtá jedinečná příležitost odjet do Francie. V Bretani, v kraji tak podobném Vysočině svou drsnou krásou, objevuje moře. Nekonečný oceán jej naplňuje štěstím a dlouho zůstává v jeho srdci i básních. „Vody, vás miluji, zrcadla duše mé, která jest obrazem Božím, – vody hluboké a moudré, radostné nádrže divů.“ Ne v Paříži, ale na samém konci země poznává poezii a kulturu Francie. Paříž navštíví jen krátce, ale možná právě někde v malém pařížském knihkupectví se mu do rukou dostává svazek veršů Ta vie est là od mladé básnířky Suzanne Renaud.

Foto: archiv redakce, vpravo: repro obrazu z pozůstalosti B. Reynka – foto © F. Nárovec

Vstává již o druhé hodině ranní, kdy všichni v domě spí. U kamen, skloněný nad

Ze své klidné samoty se nedá vyrušit...

Džbán na okně, 1938

Zavírání dveří, 1962

Její poezie je mu velmi blízká a po návratu do Čech její verše překládá. Když se osmělí, Suzanne napíše dopis. Roku 1923 se na její pozvání vydává do Grenoblu. Ona, bohatá kultivovaná žena, jejíž rodina patřila k místním intelektuálním kruhům, on plachý, obtížně navazující přátelství. Přesto se ti dva lidé, z tak odlišného prostředí, sbližují. „Vždyť přece, drahý příteli, smýšlíme stejně o všech závažných věcech života, vábí nás stejný ideál, to vím jistě! Plně tedy důvěřujte své přítelkyni, která nechce víc než blahodárně působit na Váš život a utěšovat Vás v každém trápení, o němž jí povíte nebo jež ona dokáže vytušit,“ píše mu v jednom z dopisů. O rok později, po smrti její matky, ji Bohuslav Reynek žádá, rovněž dopisem, o ruku. Váhá nezvykle dlouho, ale nakonec se 13. března 1926 v Grenoblu za samotářského Čecha provdá. A nejen to, následuje jej do jí neznámé země, jejíž jazyk nezná, do nevlídného kraje, z městského ruchu do ticha petrkovského statku. „Ach, je tu příliš větru, příliš dálek, příliš ticha, příliš loučí uhaslých v rozježděných cestách, příliš slz, usedlých na konečcích větví, příliš kroků, jejichž stopa je navždy ztracena…” Přesto zůstává po boku svého muže až do své smrti roku 1964.

… je u nás na smrt smutno... Suzanne, stejně jako její muž, nachází útěchu a radost v zahradě. Na kamenné lavičce, kam dopadají paprsky slunce, které jí tu tak chybí. Bohuslavu Reynkovi se zas nejoblíbenějším místem stává altán, ukrytý mezi stromy a křovím. Tam mizí na dlouhé hodiny, pročítá knihy, svým dvěma synům čte pohádky. Když na Vysočinu přichází zima, ujíždějí Reynkovi před zimními plískanicemi do rodného Suzannina města. Celých deset let. On však z města uniká do přírody, kde zachycuje tužkou a pastely kraj v okolí Dauphiné. Když se s prvními jarními slunečními paprsky vracejí na Vysočinu, nachází tu motivy pastvin s ohníčky a pasáčky, lesy a rybníky zarostlé rákosím.

Mezi nebem a zemí Kurátor Pavel Chalupa uspořádal pro festival Smetanova Litomyšl mimořádnou výstavu Bohuslava Reynka. Představuje na ní především dosud neznámý soubor Reynkových kreseb a jeho olejomalby. zámecký pivovar, litomyšl, 11. 6. – 6. 7.

Jsme nespoutáni,

pevni jak ty stromy. Víří v nás vůle žít.

Repro z knihy D. Halasová, Bohuslav Reynek (vlevo) a Krajina u Petrkova, GVU Havlíčkův Brod, © F. Nárovec (vpravo). Foto: dům Reynkových – archiv redakce, © O. Pajer

Nekonečný oceán zůstává dlouho v jeho srdci i verších

s m e tanova litomyšl

Krajina u Petrkova, 30. léta 20. stol.

Dům Reynkových v Petrkově

Blíží se konec války a obyvatelé staré usedlosti ještě jednou, nedobrovolně, opouštějí dům, zahradu, altán i kamennou lavičku. Na celý rok ji totiž zabírají nacisté. A po válce? Přicházejí družstevníci... Z kdysi krásného selského dvora je státní statek, budovy chátrají, dvůr je plný bahna. Ještě roku 1960 píše Tereze Sumové, dceři svého spolupracovníka Otty Alberta Tichého: „Zevně je u nás na smrt smutno. Dvůr stále plný lidí ze vsi, kteří se nudí, hlomozí atd. – nikdy nevíš, co si ještě vymyslí – realizovat mohou vše. Zatím zabíjejí selské koně, lepší kousky si vykrajují a ostatek vaří slepicím. Tak se za nás pomodli, a nezapomeň.“ Přesto tu Reynkovi zůstávají, žijí v chudobě, někdy opravdu z ruky do úst. V padesátých letech Bohuslava Reynka provází na jeho grafických listech Job. Biblická postava, která zažila mnoho osudových ran. Jak přízračné. První poválečná výstava Reynkových prací se uskuteční až roku 1964. Hned vzbuzuje zájem o toho „podivínského samotáře“. Do ztichlého domu začínají přijíždět televizní štáby, novináři. Z Petrkova se stává vyhledávané místo umělecké generace 60. let. I když Reynkovi zájem o jeho osobu jistě přináší potěchu, ze své klidné samoty se nedá nikým vyrušit. Umírá 28. září roku 1971, na svátek svatého Františka z Assisi. Je pohřben vedle Suzanne, na nedalekém hřbitově Svatý kříž. „Smrt nemá půvabu ni hrůzy pro ty, kdo jsou takto sami,“ napsal už ve své první básnické sbírce Žízeň. „Jaký ubohý život a hloupý život, myslí si asi většina dnešních pokrokových lidí. Nemá tušení, že pan Reynek by s nimi neměnil a že je velmi šťasten – šťastnější než každý z nich. Protože žije v Království Božím, zná jeho tajemství niterného života věčného, zná jeho moudrost a spravedlnost. Bohat milostí, raduje se z jeho krás a zpívá jeho chválu,” vyznává se do katalogu Bohuslava Reynka malíř Jan Zrzavý. Literatura: D. Halasová, Bohuslav Reynek, Petrov, 1992, B. Reynek, Básnické spisy,

Archa, 2009, B. Reynek, Dnes jen o té prašivině, Paseka, 2005. výstava: zámecký pivovar, litomyšl, 11. 6. – 6. 7.

f e st ival

Text Jana Nekolová

Foto: archiv Festivalu Smetanova Litomyšl, www.olgaromanko.com

1. Olga Romanko, 2. scéna z opery Dalibor, 3. Richard Wagner, 4. Bedřich Smetana, 5. Gerd Albrecht

Lohengrin a Dalibor, to jsou dva bájní rytíři, nebojácní hrdinové,

ovšem již tehdy byl, ale věděl jsem, že s tím nesmím začít, nechci-li si zatarasiti cestu na vždycky.“ Odpovědi na všechny otázky můžeme najít v novém projektu Gerda Albrechta připraveném speciálně pro Smetanovu Litomyšl. Německý dirigent sestavil program ze známých árií Lohengrina a Dalibora, které přednesou sólisté Olga Romanko, Petra Froese, Michal Lehotský a Svatopluk Sem. Doprovodí je sbor a orchestr Státní opery Praha. Podaří se jim objevit něco z Wagnera ve Smetanovi či ze Smetany ve Wagnerovi? druhé zámecké nádvoří, litomyšl, 18. 6.

kteří inspirovali díla významných představitelů hudebního romantismu Richarda Wagnera a Bedřicha Smetany. Oba pro tyto dramatické příběhy složili silnou hudbu plnou vášně, přesto se vkrádá otázka: Mají jejich opery Lohengrin a Dalibor opravdu něco společného? Richard Wagner často pobýval v Čechách, v Mariánských Lázních začal dokonce připravovat koncepci k libretu Lohengrina. Je tedy nasnadě, že se tito hudební velikáni znali, možná i vzájemně ovlivňovali. V jednom ze svých dopisů však Bedřich Smetana píše: „Wagnerův směr

Mundus vocalis neboli vokální svět je podtitulem 53. ročníku mezinárodního hudebního festivalu Smetanova Litomyšl. Pořadatelé představí lidský hlas jako prostředek uměleckého vyjádření ve všech možných podobách, ať je to zpěv operní, koloraturní, sborový či pouhý přednes. Na programu je například Janáčkova Její pastorkyňa, v premiérách bude uveden Nápoj lásky Gaetana Donizettiho anebo Pucciniho Turandot. Přední koloraturní sopranistka Sumi Jo z Jižní Koreje zazpívá árie z Verdiho oper či Koncert pro koloraturní soprán a orchestr f moll, op. 82 Reinholda Gliera. Výhradně pro festival také vznikl hudebně-taneční projekt na hudbu Carla Orffa a Igora Stravinského Písně a tance lásky. A dílo slavného rodáka Bedřicha Smetany? To prochází napříč celým programem a zazní na mnoha koncertech. litomyšl, 10. 6.–4. 7., www.smetanovalitomysl.cz

r o z hovo r

Text Jana Nekolová

Viděno skrze sklo

Čím sklo přitahuje výtvarníky? Eva: Sklo jako sochařský materiál umožňuje i pohled dovnitř, jeho vnitřní prostor poskytuje další možnosti, které při tvorbě můžeme využít. Petr: Sklo je samo o sobě výlučné a krásné, práci usnadňuje. I méně zdatný sochař může pomocí nějakých fines dosáhnout takového efektu, že všichni řeknou: „To je nádherné!“ A někdo na to i hřeší.

Vy také? Eva: To nechám posoudit jiné. Petr: Na to bych nespoléhal. Na své poslední výstavě jsem vedl nesmyslný rozhovor s jedním člověkem o jednoduchých tvarech mých nejnovějších prací. Jenže já k této jednoduchosti došel po dvaceti letech intenzivní tvorby. Eva: To je normální vývoj umělce. Malíř také může dojít k abstrakci a naopak.

Petr: Tvoříte rok, dva, tři každý den, najednou vás začnou zajímat určité podněty, které nezaručují okamžitý úspěch. Snažíte se dělat věci blízké vašemu naturelu, ale přitom se svým naturelem nemusíte vždy souhlasit. Vlastní dílo se vám ani nemusí líbit! Do jisté míry je ten proces trýznivý a taky frustrující. V ateliéru vyrobíte v osamění sochu, o které jste přesvědčen, že vás někam posune, a on si jí třeba nikdo ani nevšimne. Vytvoříte další věc,

Foto: archiv manželů Vlčkových, © Gabriel Urbánek

O výlučnosti skla, míře úspěchu v umění i o tom, že občas není doma nikdo, kdo by umyl okna, jsem si povídala se sklářskými výtvarníky Evou a Petrem Vlčkovými.

Netvoříme spolu. Každý máme svůj vlastní prostor. o které víte, že jste nad ní ani moc nepřemýšlel, a lidé jsou z ní nadšení. Jak se vlastně měří úspěch v umění? Dobrým pocitem umělce? Cenou díla? Petr: Pozor, v autorském zákoně stojí, že umění je činnost, která primárně nesměřuje k vytvoření zisku. Eva: Pouze úspěch bych od umění nikdy neočekávala. Zpočátku jsem považovala za úžasné, že jsem vůbec mohla studovat UMPRUM. Bylo by samozřejmě fajn, kdybych měla zajímavé zakázky, například v architektuře. Chtěla bych třeba zjistit, zda jsem schopná zrealizovat nějaký zajímavý prostor. Samotná tvorba ale pro mě zůstává vrcholem. Tvoříte spolu? Petr: Kdepak, každý máme svůj prostor. Pomáháme si pouze při výrobě forem. Eva: U velkých forem musíme přiložit ruku k dílu oba dva. Jsou to často hektolitry sádry a hodiny práce. Petr: Je to taková „práce všeho druhu“. Připadá mi to hodno posměchu. Eva: To si nemyslím. Není vůbec na škodu udělat všechno od začátku do konce i se zaprášeným obličejem. Akorát by bylo dobré to tak nedělat úplně pořád. Do práce si ale aspoň někdy mluvíte? Petr: Když přijdu k manželce, připadá mi, jako by pokaždé pracovala na jiném díle, tak rychle se jí pod rukama proměňuje. Nedokáže v pravý čas zastavit proces tvorby. Jako malíř, jenž vrství barvy do síly dvou centimetrů... V určitém okamžiku ale musíte dokázat říct si dost. Eva: Začínám s přesnou představou, dám se do díla – a najednou to nejde. Není mi jasné, co by kam mělo zapadat, mám pochybnosti. Musím si projít určitou katarzí, abych se utvrdila v kvalitě díla. Petr: Já zachraňuji její práce před zničením. Když byla v jiném stavu, dělala spíš menší věci. Občas jsem její skicy tajně zaformoval a utavil. Nejprve se zlobila, dokonce mi vyčetla, že jsem na prachy. Po pár letech něco z toho našla a říkala, jak je to výborné. Moje žena mě na oplátku zase naučila nerealizovat vše, co mi padne do ruky. Vidím, že se vzájemně výborně doplňujete. Jak byste ohodnotili tvorbu toho druhého? Petr: Teď nám došla řeč… Eva dělá komplikované věci, nějaké vnitřní prostory, termitiště,

Objekty Evy Vlčkové: nahoře Blue Vessel A, 2009, dole zleva: Blueshape, 2010, Stone II., 2009, Red Screen, 2007, uprostřed objekty Petra Vlčka – Accordion, 1990 (vlevo), Princess, 1990 (vpravo)

r o z h ovo r

Umělecká tvorba reprezentuje pouze výsek osobnosti

Pochází ze sklářské rodiny, její otec pracoval na sklářské huti. Absolvovala Střední odbornou školu sklářskou v Železném Brodě. V letech 1987– 1993 studovala na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v ateliéru skla u prof. Vladimíra Kopeckého. Od roku 1992 vystavuje po celém světě. Její dílo je zastoupeno ve sbírkách doma i v zahraničí. Učí výtvarnou výchovu na střední škole. S manželem vychovávají syna Petra.

Petr Vlček (*1962) Maturoval na střední ekonomické škole, poté pracoval v antikvariátu. Současně se přihlásil na večerní studium grafické Výtvarné školy Václava Hollara. V letech 1984– 1990 studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v ateliéru prof. Bedřicha Hanáka. Jeho soubor grafik odkoupila Národní galerie v Praze. O sklo se zajímá od roku 1988, kdy vytvořil první tavené skleněné plastiky. Vystavuje doma i v zahraničí, jeho díla nechybí v řadě soukromých a veřejných sbírek.

Může umělecké dílo vyjádřit charakter člověka? Petr: Tvorba reprezentuje pouze výsek osobnosti. Existuje spousta krásných děl, s jejichž

autorem byste při osobním setkání neztratila ani slovo. Na druhou stranu je pár lidsky kvalitních výtvarníků, jejichž tvorbu považuji za velmi slabou. Já svá díla buduji jako svou obranu, Eva je o své věci vnitřně přesvědčena a nepotřebuje se tedy tak důrazně prezentovat. Působí velmi citlivě, ale v nasazení dokáže být daleko důslednější. Já se sice vztekám jako čert, ale v podstatě jsem ovladatelný. Eva: Mně se Petra ovládat nedaří. Ale to bych ani nechtěla. Oba jste studovali na UMPRUM – znáte se tedy už od školy? Petr: Když se Eva poprvé mihla před naším ateliérem, měla tepláky s lampasem. Ohromně se mi líbila. Jenže si mě zařadila do kategorie „mrzutá teta“. Tím mě dost otrávila. Znovu jsme se setkali v Novém Boru. Já tam realizoval své první práce, Eva byla na praxi. Měl jsem kousek od Boru pronajatou chalupu od kamaráda a ujel mi autobus… Dva umprumáci zůstali sami v malém městě. Šli jsme do kina a trochu se sblížili. Setkání s ní bylo pro mě po všech stránkách úlevné. Eva nemá typické ženské myšlení. Neříká: „Ježišmarjá, já nemám umytá okna“, ale „Ježišmarjá, mně zaschla modelovací hlína“. Eva: Pravda. Jednou jsem přišla domů, uvařila si kafe, rozhlédla se a musela konstatovat: „Chtělo by to tu ženskou ruku“!

Pohled do ateliéru – Petr Vlček (vpravo) s kolegou při výrobě sádrové formy

Foto: archiv manželů Vlčkových, Günter Bartoš

Eva Vlčková (*1966)

které k něčemu slouží, chodby, které někam vedou. Vše má hlubší logiku, ale vy vlastně nevíte přesně jakou. Nezajímá ji technologie tavení, tu musím vyřešit já. Její věci jsou svébytné, ale v její tvorbě vidím někdy i vliv sklářského školení ze střední školy. Chtě nechtě tam nasála zvláštní estetiku, která se vyznačuje určitou toporností. Eva: Petrovy věci se mi zdají jasně čitelné, čisté. Představuje typ tvrdých ostrých forem. Nezajímá jej detail, když po objektu přejede rukou a cítí nějaké nerovnosti tvaru, nevadí mu. Potřebuje, aby divák vstoupil a viděl – tady jsem JÁ, to je moje ego. Ať jde o sklo nebo o bronz. Petr: Jde mi vůbec o diváka? Eva: Nevím, možná ani ne. Pokud si tě někdo najde a zajímá se, máš radost. Já věci víc zaobalím, když chci něco sdělit. Ty vše řekneš na rovinu. V tvých věcech cítím koncentrovanou energii, kterou jsi tam „nacpal“. Je to silná výpověď, kde se přelévá tvá vnitřní energie. Myslím, že máš svou tvorbu za jistý transformátor. Vytváříš sochy, které působí démonicky, díla mají ostře řezané tvary. Já chci naopak oslovit harmonií.

ČESKÉ CENTRUM PRAHA RYTÍŘSKÁ 31, PRAHA 1 OTEVŘENO PO / PÁ 10:00—18:00, SO / NE 12:00—18:00 WWW.CZECHCENTRES.CZ/PRAGUE

PŘESAHY CROSSOVERS ČESKÉ CENTRUM 17—24/06/2011

VÝSTAVA PŘESAHY JE SOUČÁSTÍ DOPROVODNÉHO PROGRAMU PQ + PRAŽSKÉHO QUADRIENNALE, NEJVĚTŠÍ MEZINÁRODNÍ SOUTĚŽNÍ PŘEHLÍDKY SCÉNOGRAFIE A DIVADELNÍ ARCHITEKTURY.

21/06/10 –17/VÝTVARNÁ VÝTVARNÁ DÍLNA PRO DĚTI KREATIVNÍ HRY S UMĚNÍM 22/06/18.30/DEBATA SALON LJUBY FUCHS 23/06/18.30/LITERÁRNÍ SALON LITERATURA S DIALOGEM: DAVID JAŘAB A KŘEST KNIHY DIVADELNÍ KOSTÝM 20. STOLETÍ

DOPROVODNÝ PROGRAM

r e d a k čn í t i p y

Doporučují spolupracovníci Sanquisu

Praha je město staré – říká se stověžaté Koncert Jaroslava Hutky zahájí v pátek 10. června v 17 hodin víkendovou výstavu výtvarných prací dětí ze Základní umělecké školy v Hostivaři v malebném prostředí farní zahrady kostela Stětí sv. Jana Křtitele v Domkářské ulici 21/1 v Praze 10. Výstava věnovaná tematicky Praze a osobně architektu Janu Kaplickému potrvá do neděle 12. června. Že jde přes krátkodobost expozice o mimořádný projekt stojící za povšimnutí, potvrzuje i fakt, že záštitu převzala Eliška Kaplicky a katalog finančně podpořila nadace VIZE 97. Děti svými vystavenými obrazy, kresbami, kolážemi a modely reagují nejen na osobnost architekta Kaplického, jeho dílo a citáty, které budou výstavu provázet, ale i na knihu Petra Síse Tři zlaté klíče. Tematický záběr výstavy cestou od architektury k pověstem akcentuje ve volně navazujících cyklech pražská tržiště, sídlištní lodžie, svět pod hladinou Vltavy, ale také jezdecké pomníky, mezi které dětská fantazie zařadí bez váhání třeba i „tatínka na koni“. maria procházková, filmová režisérka

Děti svými obrazy reagují na osobnost architekta Kaplického a knihu Petra Síse Zátiší kanceláří Jiřího Lindovského Jeden obraz a několik netradičně pojatých kreseb výtvarníka Jiřího Lindovského (*1948), profesora pražské AVU, představuje Galerie Havelka. Inspiraci pro svá nová díla hledal v obyčejných kancelářských prostorách. Jeho dílo však neobvykle spojuje současný život s odkazy na umění starých mistrů. galerie havelka, praha, 1.–30. 6. www.galeriehavelka.cz

Zhruba tři roky trvalo, než se první román Tomáše Zmeškala Milostný dopis klínovým písmem dostal z redaktorských šuplíků na pulty knihkupectví. To bylo v září roku 2008 a v roce 2009 za něj Tomáš Zmeškal získal nominaci Magnesia Litera a posléze cenu Josefa Škvoreckého. „Tomáš Zmeškal reflektuje problematiku české společnosti na originálních lidských příbězích, navíc osobitou optikou a vyspělým jazykem a stylem. Zmeškalova prvotina se rázem stala událostí soudobé české prózy,” komentoval Zmeškalovo vítězství předseda poroty, literární kritik Vladimír Karlík. Tomáš Zmeškal vystudoval anglický jazyk a literaturu. Pracoval jako tlumočník, lektor, překladatel a odborný asistent na Univerzitě Karlově. V současnosti pracuje jako středoškolský učitel. Jeho nejnovějším dílem je román Životopis černobílého jehněte. Ač ani románům Tomáše Zmeškala nechybí humor, přesto možná čtenáře jeho próz překvapí, že si pro svůj debut na poli dramatiky, přesněji řečeno rozhlasové dramatiky, vybral žánr komedie. Spolu s hrdiny se ocitneme na malém městě, nebo – jak autor uvádí – městysi, či dokonce jen nafouklé vesnici. Poklidný život obce rozvíří archeologický nález na jejím katastru. Jedná se o keramiku terra sigillata. Její původ by mohl sahat až do druhého století našeho letopočtu a její výskyt by zároveň dokládal kontakt se starým Římem. A to by byl objev zásadního významu. Před obcí sužovanou nezaměstnaností, nezájmem turistů a odlivem obyvatel by se tak otevřely nové obzory. Na jednání zastupitelstva, v úvodní scéně komedie, se zrodí plán vybudovat za pomoci Evropské unie Obecní muzeum, které by spravovalo tento vzácný nález. V cestě ale stojí řada překážek. Více se nesluší prozrazovat. Snad jen představitele hrdinů této komedie. V roli ambiciózního starosty uslyšíte Davida Novotného, jeho asistentku hraje Andrea Elsnerová, poněkud plachého vedoucího archeologického oddělení krajského muzea, objevitele nálezu, hraje Martin Myšička, naopak velmi ráznou a svéráznou profesorku Krásnou, která svým dobrozdáním může nové obzory otevřít, Dana Syslová. Dále uslyšíte Otakara Brouska, Zdeňka Žáka, Oldřicha Vlacha, Jana Vlasáka a další. Inscenaci připravil režisér Ivan Chrz. Premiéru další hry z volného cyklu současné rozhlasové dramatiky Vinohradská dvanáctka si můžete poslechnout v úterý 28. června ve 21.30 na stanici Český rozhlas 3 – Vltava. martin velíšek, slovesný dramaturg, český rozhlas 3 - vltava

Repro: archiv ZUŠ Hostivař, Galerie Havelka

Tomáš Zmeškal: Obecní muzeum

Viktor Kolรกล : Ostrava, 1982

Osudy expedice Manang •

Vídeň, kolébka psychoanalýzy

• Klub pokusných morčat • Posel u Merkuru

POZnánÍ

Výpravy, dějiny, fenomény 43

ob j e v y

Text Markéta Čaňková / foto Zdeněk a Michal Thomovi

Když před třiceti lety Zdeněk Thoma sestupoval z průsmyku Thorung-la do Manangu, nevěděl, co pod ním nalezne – mnoho cizinců sem tehdy nezavítalo. Dnes je z Manangu důležitá aklimatizační zastávka na treku kolem masivu Annapúrny.

Do nepálské vesnice ležící na úpatí Annapúrny doputoval fotograf Zdeněk Thoma na podzim roku 1979. Jeho syn Michal navštívil stejná místa přesně za třicet let. Vznikl unikátní časosběrný soubor fotografií.

objevy

Fotograf, publicista a cestovatel Zdeněk Thoma po dobrodružství a objevo-

vání toužil už jako malý kluk. Své první fotografické krůčky začal podnikat s dětským fotoaparátem Babybox, ve dvanácti letech potom dostal od otce první zvětšovák. Brzy nato se vypravil s kamarádem autostopem na desetidenní cestu kolem republiky, kde pilně fotografoval a své postřehy zaznamenával. Inkoustovým perem pak napsal svou první knížku, vyšla v jediném výtisku. Tím položil základní kámen k tomu, co ho celý život baví a těší: fotografování, cestování a spisování...

Zdeněk Thoma (*1938)

Rok 1979 versus 2009: na pláni pod průsmykem zachytil Zdeněk Thoma místní slavnost, o třicet let později tady stojí několikapatrové hotely

Fotograf, publicista a cestovatel vydal na dvacet publikací o orientální kultuře, například Umění japonských zahrad, Nepál, království pod Himálajem, Svět tibetského buddhismu, Pod hradbou Himálaje..., sestavil také řadu fotografických knih s českou tematikou (Česko, 101 nejkrásnějších domovních znamení Prahy). Jeho ucelené soubory fotografií se již prezentovaly ve více než sedmdesáti galeriích po celém světě.

Asie včera a dnes V roce 1970 se Zdeněk Thoma vydal s Expedicí Sakura na téměř roční cestu autostopem napříč Asií až do Japonska. Od té doby se do země vycházejícího slunce vrátil jedenáctkrát. A tak se stala Asie, čarokrásný kontinent, plný života a fascinujících protikladů, jeho celoživotní láskou. Romantické kouzlo pronikání do krajin nepoznaných a s tím spojená očekávání plná napětí prožíval Zdeněk na svých cestách opakovaně. Na podzim roku 1979 navštívil v himálajském království Nepál odlehlou horskou vesnici Manang, která leží na úpatí třinácté nejvyšší hory světa Annapúrny. To údolí bylo teprve druhým rokem otevřeno pro turisty, Thoma patřil k vůbec prvním Evropanům, kteří se sem dostali. Několik dní tu fotografoval impozantní krajinu a dokumentoval život místních obyvatel, byl také svědkem pozoruhodné náboženské slavnosti. Z mnoha snímků později vybral asi dvanáct nejlepších a tuto kolekci s názvem Vesnice ve stínu Annapúrny prezentoval v celé řadě českých galerií. Uplynulo třicet let. Syn Zdeňka Thomy Michal se dobrovolně a s nadšením, jak sám říká, nechal inspirovat otcovou profesí. Kráčí v jeho stopách obrazně i doslova. Do Manangu odcestoval v roce 2009. „Šel jsem přesně po tátově trase a nesl s sebou zvětšené snímky jeho fotografií z tehdejší doby. Vesnice se podstatně zcivilizovala a domorodci se dnes živí hlavně turistickým ruchem. Když jsem tam dorazil, nastalo napínavé pátrání po tvářích, které táta kdysi zachytil na fotkách. Ve chvíli se kolem mě srotil asi třicetičlenný dav, snímky šly z ruky do ruky, mnoho lidí ze starých fotografií se podařilo nalézt. Vznikla úžasná atmosféra, ti lidé se smáli, volali na sebe, ukazovali jeden na druhého, jak se poznávali, nebo aspoň své příbuzné a známé… K večeru jsem měl co dělat, aby se mi všechny fotky vrátily zpátky.“

Michal Thoma (*1979) Absolvoval Filozofickou fakultu UK, obor kulturologie, deset let se zabývá publicistikou a fotí. Je spoluautorem knih Příběh čaje, Pod hradbou Himálaje, 101 nejkrásnějších domovních znamení Prahy a také řady cestopisných článků. Jeho soubor reportážních fotografií Čajválové byl již vystaven na řadě míst v České republice. Spolupracuje s cestovní kanceláří Livingstone jako průvodce v Nepálu a Bhútánu.

po stopách svého otce

a hledal lidi z jeho fotografií

Z holčičky na vrcholu žebříku je dnes podnikatelka, v Manangu má obchod a jídelnu pro trekaře

Foto: Zdeněk a Michal Thomovi

Vrátil jsem se

Zdeněk Thoma se stal kdysi v Manangu svědkem místního festivalu Badhe. Lama Ap Thapka (nahoře vpravo) zde v posvátném tranzu zasáhl střelou z luku 30 metrů vzdálený terčík, který drželi dva dobrovolníci (dole). Dnes na starého lamu nad fotografiemi s dojetím vzpomíná jeho dcera (nahoře vlevo).

Během uplynulých třiceti let se z kdysi chudé a zaostalé vesnice stalo lokální turistické centrum, v němž dnes stojí i několikapatrové hotely, vybavené elektřinou a sloužící trekařům z celého světa. Michal Thoma všechno fotograficky zdokumentoval a po jeho návratu domů se s otcem rozhodli vytvořit z nových a starých snímků časosběrný soubor. Nazvali ho „Manang po třiceti letech“ a postupně ho vystavují v Nepálu i v Čechách. O svých aktivitách informují průběžně na zvláštních webových stránkách.

Putující výstava

Vyvrcholením projektu je prezentace souboru „Manang po třiceti letech“ v Domě U Kamenného zvonu (GHMP) od 15. 6. do 31. 7. 2011

Expozice čítá celkem čtyřicet fotografií, z toho právě polovinu snímků tvoří staré Zdeňkovy černobílé fotografie zhotovené klasickým zvětšováním na archivní fotopapír, druhou polovinu představují nové barevné digitální tisky, které pořídil Michal. Těžištěm souboru jsou dvojice fotografií srovnávající podobu vesnice a jejích obyvatel v minulosti a současnosti. Doplňuje je ještě několik dalších, solitérních snímků z časů starých i nových, které hovoří o změně a vývoji samy za sebe. Projekt odstartoval loni v listopadu v Praze, odkud byl soubor fotografií převezen do Káthmándú v Nepálu a tady vystaven až do března 2011 v prestižní Kathmandu City Hall. Fotografie v prosinci 2010 doprovodily Káthmándský mezinárodní festival horských filmů, poté se přemístily do manangského buddhistického kláštera v Káthmándú. Ten je součástí stúpy (neboli buddhistické sakrální stavby) Svajambhúnáth, která byla zapsána na seznam světového dědictví UNESCO. Začátkem března se pak autoři projektu vypravili se svými přáteli, nosiči a všemi fotografiemi přímo do Manangu. Byla to velká výzva vydat se do výšky 3540 metrů nad mořem, do vesnice vzdálené pět dní pochodu od nejbližší silnice v samém nitru velehor, a uspořádat zde pro místní lidi výstavu. Fotografie tu od 4. dubna visí v prostoru vesnického muzea, které vede Společnost manangské mládeže, v Manangu zůstanou pak jako trvalá expozice. Počítá se i s tím, že vznikne podobně zaměřený film. Po návratu z Nepálu autoři zhotoví ještě druhý výstavní soubor, rozšířený o nové reminiscence z vernisáže v Káthmándú, z cesty do hor a ze současného Manangu. Soubor bude následně putovat po České republice a Slovensku, od poloviny června bude vystaven v Domě u Kamenného zvonu v Praze. více informací najdete na www.manang.thoma.cz

v ýro čí

Text František Houdek

Posel zákeřného viru 30 let od objevení nemoci AIDS

Gottlieb pacienta podrobně vyslechl, ale nezjistil nic, co by mohlo jeho nemoc jakkoli vysvětlit. Pravda, byl homosexuál a prodělal pár pohlavních nemocí, ale Pneumocystis se pohlavně nepřenášel a žádné ze tří infekčních agens, jež ho trápily, obvykle nezpůsobovalo onemocnění u mladých dospělých. Zkrátka, nedávalo to smysl. Když Gottlieb provedl krevní testy, záhada se ještě prohloubila. Pacientova schopnost vytvářet protilátky zůstala nedotčena, ale reakce jeho T-lymfocytů byla v podstatě nulová! T-lymfocyty plní řadu důležitých úkolů při infekci, identifikují vetřelce a dávají signál zbývající části imunitního systému, aby se začal bránit proti mikrobům. Bez fungujích T-lymfocytů se žádný vyšší organismus neubrání útoku ani tak neškodného mikroorganismu, jakým Pneumocystis za normálních okolností je. V březnu museli pacienta hospitalizovat. Gottlieb a jeho kolegové z univerzity na něm vyzkoušeli nejrůznější klasické i moderní léky. Marně. Dne 3. května 1981 muž zemřel. Pitva odhalila plíce plné prvoků Pneumocystis. To už však nebyl ojedinělý případ, tehdy měl Gottlieb už další tři homosexuální pacienty s PCP. Ani u jednoho léčba nezabírala.

Psalo se 5. června 1981, když se američ-

tí lékaři poprvé dočetli o novém zvláštním onemocnění amerických homosexuálů. Jako první popsal komplex zdravotních problémů, záhy pojmenovaný AIDS, doktor Michael Gottlieb ze zdravotnického střediska Kalifornské univerzity v Los Angeles. Někdy na podzim 1980 byl Gottlieb přivolán do ambulance k velmi neobvyklému případu respiračních potíží. Pacientem byl chatrný třiatřicátník, smrtelně bledý, hubený na hranici anorexie. Ústa měl plná bílého „tvarohu“ svědčícího o plísňové infekci. Trpěl nezvladatelnými záchvaty kašle a stěžoval si na značné bolesti na prsou. Vypadalo to na zápal plic. Neuvěřitelné – běloch jeho věku takhle vážně onemocní uprostřed vysoce civilizovaného Los Angeles! Už první výsledky biochemického rozboru Gottlieba ohromily. Byl to takzvaný PCP, zápal

plic způsobený parazitickým prvokem Pneumocystis carinii. PCP se vyskytoval téměř výhradně u novorozenců na jednotkách intenzivní péče a u pacientů s nádorovým onemocněním v terminálním stadiu nemoci, maximálně tak ještě u starých lidí v pečovatelských domech a podobných kolektivních zařízeních. Prvoka Pneumocystis carinii má v těle skoro každý, ale tento mikrob obvykle nepůsobí žádné potíže, protože ho drží v šachu náš imunitní systém. Typičtí pacienti s PCP měli vždy výjimečně slabý imunitní systém a častý úzký kontakt s jinými lidmi s oslabenou imunitou. Dále z laboratoře ohlásili, že bílé boláky v pacientových ústech jsou způsobeny kvasinkovou plísní Candida albicans, která se může přenášet pohlavním stykem. A v mužově krvi našli dalšího sexuálně přenosného a obvykle neškodného mikroba Cytomegalovirus.

Všechny čtyři případy se tedy navzájem velice podobaly. Šlo o bělochy, gaye ve věku 29–36 let. PCP u nich probíhala souběžně s infekcí candidou a cytomegalovirem. Měli abnormální imunitní reakce, udávali četné sexuální partnery a příležitostně používali jako sexuální dráždidla amylnitritové prostředky „poppers“ (původně inhalované proti angině pectoris, zde měly zvyšovat sexuální výkonnost). Jeden z nich se přiznal k injekčnímu užívání drog. Gottlieb sepsal krátké hlášení, které poslal na oddělení pohlavních nemocí CDC (amerického Střediska pro prevenci a kontrolu nemocnosti se sídlem v Atlantě). Šéfy střediska zpráva zaujala natolik, že se rozhodli zveřejnit ji ve zpravodaji Morbidity and Mortality Weekly Report, jenž vyšel 5. června 1981. Tento „zdravotní problém“ byl napřed nazvám GRID (Gay-Related Immunodeficiency Disease), ale v srpnu 1982, kdy už se vědělo, že nejde o nemoc výhradně homosexuálů, byl přejmenován na AIDS (Acquired Immune Deficiency Syndrome). Jeho původce, objevený v roce 1983, dostal označení virus HIV.

Příznaky nedávaly smysl, krevní testy záhadu ještě prohloubily 48

Foto: sxc.hu

První zveřejnění

www.moravska-galerie.cz

Moravská národní galerie 194 let od založení Moravská galerie v Brně

24/6–30/10 2011

expozice a umělci z více než 70 zemí // interaktivní výstavy a instalace // představení // přednášky, diskuse // filmové projekce // program pro děti // scénograe // architektura // nová média // světelný a zvukový design // móda

PRAŽSKÉ QUADRIENNALE 16.–26. ČERVNA 2011

PRAHA

POUZE JEDNOU ZA 4 ROKY!

v nehy nehy eh bné ém bodě odě sv od s ěta ěta, jenž jenž e se to točí čí : za prvé prvé a za za dru drruhé é

Veletržní palác // Piazzetta Národního divadla // Pražská křižovatka // a další divadla, ulice a náměstí Pořádá

a realizuje

Podpořeno z programu Kultura Evropské unie

www.pq.cz

Za podpory

Pod záštitou prezidenta České republiky Václava Klause, primátora hlavního města Prahy Bohuslava Svobody a starosty Městské části Praha 7 Marka Ječménka. Hlavní mediální partner

Mediální partneři

Text a foto Günter Bartoš

g e ni us loc i

Kolébka psychoanalýzy Dům ve vídeňské Berggasse 19, kde téměř půl století žil a pracoval zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud, je pro jeho stoupence „posvátným“ místem.

Na první pohled je to jen běžný měšťanský dům z druhé poloviny 19. století ve stylu Grün-

derzeit, jakých jsou po Vídni tisíce. Vnější fasáda je hezky členitá, vnitřní schodiště hezky vyšlapané. Dlouhá desetiletí po něm stoupali pacienti, aby navštívili ordinaci lékaře v prvním patře. „PROF. Dr. Freud“ stávalo na jmenovce u dveří. Nyní zdobí schodiště citáty z psychoanalytikova díla a místo pacientů šlapou po schodech návštěvníci Freudova muzea. Ročně jich přichází na osmdesát tisíc. Sigmund Freud si tu nejprve otevřel v roce 1891 ordinaci neurologie, to byl teprve docentem. O pár let později se sem přistěhoval i s početnou rodinou. V Berggasse žil a pracoval až do června 1938, kdy musel po anšlusu Rakouska emigrovat. Čtyřicet sedm let, nejproduktivnější část života. Proto má tohle místo pro psychology a psychoanalytiky, spolu s Freudovým rodištěm v Příboru na Moravě a Londýnem, kde zemřel, až „posvátný“ význam. Zde Freud analyzoval své pacienty, zde sepsal své nejdůležitější studie, zde se zrodila psychoanalýza... „Před rokem tu byl na návštěvě jeden americký psychoanalytik a rozplakal se dojetím,“ říká Peter Noemaier z vedení Freudova muzea.

První občan Vídně

Foto: Sigmund Freud Copyrights

Sigmund Freud (1856–1939) Zakladatel psychoanalýzy se narodil v Příboru na Moravě. Po třech letech se rodina stěhovala nejprve do Lipska a potom do Vídně, kde Freud vystudoval lékařskou fakultu tamější univerzity a kde žil až do svého odjezdu do emigrace v červnu 1938. Umírá v Londýně.

Psychoanalytik Jiří Kocourek navštívil poprvé Berggasse jako dvacetiletý student „s velkou úctou, ale malou obeznámeností s Freudem“. Během druhé návštěvy těsně po pádu železné opony dokonce přespal v hostinských pokojích psychoanalytické svatyně: „A spalo se mi tam dobře. Myslím, že by psychoanalytik tato památná místa (Příbor, Vídeň, Londýn) měl skutečně navštívit a nechat na sebe působit onoho genia loci. Konec konců tato zkušenost oživuje a mnohdy i motivuje jedince znovu a opakovaně v jeho návratu ke kořenům, ale také k obnovení určité pokory.“ Podle doktora Kocourka poskytuje návštěva muzea nejen vhled do osobního života Freuda a jeho rodiny, ale i do atmosféry Vídně 19. a 20. století. Freuda si už od Vídně nemůžeme odmyslet a naopak to také nejde. Zlatou moderní éru města tvořily výjimečné osobnosti v hudbě (Mahler, Strauss), architektuře (Wagner, Loos), malířství (Klimt, Schiele), filozofii (Wittgenstein, Popper). Přesto Vídeň zůstává prodchnutá především freudovskými asociacemi. „Rakousko nevnímá Freuda jako nejslavnějšího obyvatele Vídně první poloviny 20. století, ale svět ano. Je první osobou, kterou si s Vídní spojují,“ potvrzuje Noemaier. Pro Freuda, odhalujícího temná zákoutí lidské psýché, bylo město ideální zkumavkou. Už od dob mocnářství se tu hodně dalo na dekorum, nedílnou součástí vídeňské mentality proto bylo nepříjemné věci tajit nebo skrývat za zavřenými dveřmi. Vídeňský psychiatr Erwin Ringel považuje Vídeň za typickou živnou půdou pro neurózy a potlačené představy.

V čekárně se zformovalo psychoanalytické hnutí

Rukopis zakladatele psychoanalýzy

Umělecká reflexe slavné pohovky

Chceme, aby lidé přemýšleli, proč tady Freudova

pohovka a pracovní stůl

už nejsou...

A podle starého bonmotu se prý Sigmund Freud mylně domníval, že všichni lidé jsou jako jeho vídeňští pacienti. I za zdobnou fasádou v Berggasse 19 se možná skrývalo leccos jiného a nebyly to jen ujeté sny a fantazie Freudových pacientů. Když Peter Noemaier zavede skupinu novinářů do bývalé Freudovy ložnice a ukáže na dveře sousední místnosti, kde bydlela Freudova švagrová Minna Bernaysová, ukazuje také vchod do Freudovy 13. komnaty. Většina životopisců má jejich poměr za hotovou věc, dokonce se podle některých indicií a narážek spekuluje o potratu. Minna se o rodinném trojúhelníku svěřila korunnímu princi psychoanalytického hnutí Carlovi G. Jungovi, ale vzhledem k pozdější roztržce mezi ním a Freudem se Jungovo svědectví nebralo vážně. Jenže před pár lety se našla hotelová kniha, v níž se „Dr Sigm. Freud und Frau“ zaregistrovali jako manželský pár 13. srpna 1898 v pokoji číslo 11 v hostinci Schweizerhaus v Majole, a sto let starý skandál znovu ožil. Na dvoutýdenní dovolené ve Švýcarsku totiž byla s Freudem místo manželky Marty její mladší sestra Minna, tehdy třiatřicetiletá. Z pozdějších dopisů Marty vyplývá, že intimní život Freudových ustal záhy, ale manželství zůstalo harmonické. Minna Bernaysová, druhá či „prázdninová“ žena zakladatele psychoanalýzy, s nimi žila v jedné domácnosti dvaačtyřicet let.

Foto: Günter Bartoš, Sigmund Freud Copyrights

Sigmunda Freuda nelze v Berggasse přehlédnout

Návštěva muzea nabízí nejen vhled

do osobního života Freuda

a jeho rodiny, ale i do atmosféry Vídně

g e ni us loc i

Dožít jako svobodný člověk Sigmund Freud měl později v prvním patře v Berggasse 19 také svůj byt. Napočítal jsem šestnáct místností plus různé chodby a zákoutí. Freud důsledně odděloval pracovní prostor od rodinného, každý měl svůj vlastní vchod. Od rodiny se naučil separovat už během školních let, protože ho početné sestry rušily při studiu. I klavír musel z domu. Sám večeřel, aby nemusel poslouchat židovské obřady před jídlem. Nejautentičtějším místem muzea jsou šatna a čekárna, zrekonstruované téměř do původní podoby. Na věšáku visí Freudův klobouk a hůlka, na podlaze leží kožený kufr s monogramem S.F. Jako by se pan profesor právě vrátil od holiče nebo z nějaké cesty. V tomhle prostoru se musejí freudiáni cítit jako doma, protože kromě důvěrné znalosti samotného Freuda znají přes jeho analýzy případy slavných pacientů, kteří tu sedávali. Každou středu večer se v čekárně scházela skupina psychoanalytiků, z níž se v roce 1910 ustanovila Vídeňská psychoanalytická společnost.

V Berggasse strávil čtyřicet sedm let

Hned ve vedlejší místnosti pouštějí na obrazovkách „domácí video“ rodiny Freudových, jak se natáčeli filmovou kamerou. Anna Freudová, nejmladší Freudova dcera a taktéž psychoanalytička, záběry komentuje. Místo Freudových se najednou na záběrech objevují vlajky s hákovými kříži a hajlující Vídeňáci. S anšlusem Rakouska skončil v Berggasse také Freud a psychoanalýza. Naštěstí byl příliš významnou osobností, přimlouval se za něj i Mussolini, nacisté ho nemohli jen tak narvat do transportu a zavraždit někde v Treblince. Po dlouhém boji s byrokracií a zaplacení výkupného ve výši 31 329 říšských marek, takzvané emigrantské daně, mohl 4. června 1938 Freud odejít. „Kvůli německé invazi jsem musel opustit svůj domov ve Vídni a přijet do Anglie, kde doufám dožiji jako svobodný člověk,“ řekl Freud v rozhovoru pro BBC necelý rok před svou smrtí. Jeho čtyři sestry takové štěstí neměly a zahynuly v koncentračním táboře. Se syny Ernstem a Martinem za války

S vnuky Heinzem a Ernstem

Freud se vrací S Freudem a jeho rodinou odjelo do emigrace i kompletní vybavení z Berggasse. Včetně slavné psychoanalytické pohovky a více než dvou tisíc starožitností, které Freud tak obsedantně shromažďoval. Asi potřeboval jako ateista zaplnit prázdno po Bohu jinými archaickými relikty. Před třiceti lety vzniklo v Berggasse Freudovo muzeum. Jak ale prezentovat patriarchu psychologie a jeho svatyni, když byly všechny věci pryč? Navíc „Freud, který svůj život strávil tím, že zkoumal důvěrná tajemství, která lidé usilují skrýt jak před sebou samými, tak i před druhými, se nesmírně bránil odhalovat svá vlastní tajemství.“ (Anthony Storr) Například v roce 1884 Freud zničil své poznámky, dopisy a rukopisy za posledních čtrnáct let, protože „nikterak netouží usnadnit práci svým budoucím životopiscům“. Muzeu velmi pomohla Anna Freudová. Vrátila do Vídně vybavení čekárny, některé Freudovy osobní věci a část starožitné sbírky z Kypru. Naštěstí předchozí nájemníci v bytě nic nepředělali, dochovaly se dokonce původní malby a obklady, což posiluje autenticitu místa. Hlavně muzeum nehraje s návštěvníky žádnou falešnou hru. Jistě, mohli nechat udělat kopii slavné pohovky a sehnat nějaké staré koberce a nábytek, ale neučinili tak, a na stěnách prázdné Freudovy ordinace a pracovny jsou „jen“ dobové fotografie, jak to tam za jeho života vypadalo. „Chceme, aby lidé přemýšleli, proč tady Freudova pohovka a pracovní stůl už nejsou, proč musela jedna židovská rodina utéci z Rakouska,“ vysvětluje Peter Noemaier, ředitel oddělení komunikace muzea. V ostatních místnostech jsou vystaveny autentické Freudovy rukopisy a dopisy, odkazy na slavné pacienty a také umění, které má s psychoanalýzou nějakou souvislost. Muzeum buduje vlastní uměleckou sbírku, podporuje výzkumné projekty a pyšní se největší knihovnou psychoanalytické literatury v Evropě (přes 38 000 svazků). „Nejsem totiž vůbec mužem vědy, nejsem pozorovatel, experimentátor ani myslitel. Nejsem nic jiného než konkvistadorský temperament, dobrodruh, pokud chceš, s onou zvědavostí, smělostí a houževnatostí, která k tomu patří,“ napsal Sigmund Freud v roce 1900 v dopise příteli Fliessovi. Později Freuda označili za „archeologa lidského nevědomí“. V Berggasse 19 se ale role obrátily a objektem zvědavého zkoumání se stala samotná osoba zakladatele psychoanalýzy, jeho život a dílo. Symbolicky či obrazně můžeme říci, že na psychoanalytické pohovce teď leží i samotný Freud.

Ve své pracovně v roce 1938 53

o b l o ha

Umělou

družicí se sonda nestane jen tak, trvá to roky!

Americká sonda MESSENGER se stala první umělou družicí Merkuru. Půltunové zařízení bude zkoumat nejmenší planetu minimálně jeden rok.

Snímek povrchu planety Merkur pořízený při druhém přeletu sondy MESSENGER

Povrch Merkuru je posetý krátery, například kráter Vivaldi měří v průměru 200 km

Text Zuzana Sobotková / foto NASA Česká astronomická společnost

Posel u Merkuru Už i nejmenší planeta sluneční soustavy má svou umělou

trysek největšího z motorů proti směru pohybu sondy, což způsobilo zbrzdění na takovou rychlost, aby sonda zůstala pevně připoutána k planetě a stala se její umělou družicí. Už při prvním průletu v lednu 2008 pořídil MESSENGER podrobné snímky asi poloviny doposud neprozkoumaného povrchu. Proběhla také první měření, zejména proto, aby badatelé mohli po dobu následujících let upřesnit svůj vědecký program a upravit plán zkoumání planety po navedení sondy na oběžnou dráhu. A že bylo co testovat. Co se týká měřicích přístrojů, výbava půl tuny vážící sondy je bohatá. Kamery s filtry pro barevné či černobílé snímkování má dvě, jednu širokoúhlou a druhou s užším zorným polem. Spektrometrů nese hned několik: gama, neutronový, rentgenový, plazmový a speciální spektrometr pro studium složení atmosféry a povrchu. Pro měření výšky nad planetou disponuje laserovým výškoměrem a na palubě je i magnetometr a přístroj pro radiový experiment měřící rychlost sondy a její vzdálenost od Země. Skupinu celkem sedmi vědeckých přístrojů chrání před agresivním slunečním zářením speciální štít vysoký asi dva metry. Vzhledem k podobnému rozměru samotné sondy je to dostatečná velikost. Samozřejmě mluvíme o rozměru bez solárních panelů, ty ale není potřeba chránit žádným štítem, ba naopak, musí být co nejvíce vystavené okolí. Díky malé vzdálenosti od Slunce solární panely přijímají hned dvakrát víc energie, než by dostaly v blízkosti Země. Takto získaná energie je pro provoz všech přístrojů nesmírně důležitá. Plánovaná doba, po kterou bude MESSENGER provádět měření a držet planetu Merkur pod drobnohledem, byla stanovena na jeden rok. Sonda by nám měla pomoci nalézt odpovědi na spoustu otázek o složení a geologické historii planety, o síle jejího magnetického pole, o existenci tekutého jádra... Doposud nejméně prozkoumaná planeta tak bude moci zaplnit více stránek v encyklopediích. Kdo ví, třeba nám ještě navíc připraví nějaké to překvapení.

družici. Od poloviny března kolem Merkuru obíhá americká sonda MESSENGER. Po necelých sedmi letech své cesty sluneční soustavou posel ze Země dosáhl svého cíle a jako průvodce Merkuru pro příští období nám pomůže seznámit se s touto planetou podrobněji. Ano, jistě se dá namítat, že planetu nejblíže u Slunce už poměrně dobře známe – před 36 lety se k ní letěla podívat americká sonda Mariner 10. Už z prvních snímků, jež pořídila, bylo více než jasné, že povrch Merkuru se velmi nápadně podobá našemu Měsíci. Pokrývá ho nesčetné množství kráterů, z nichž ten největší s názvem Caloris Basin má průměr neuvěřitelných 1500 kilometrů. Řadí se tak k největším obdobným útvarům ve sluneční soustavě. Celkově ale byla fotograficky zmapována asi jenom polovina povrchu této planety. To proto, že Mariner 10 se nikdy nestal oběžnicí Merkuru, jen třikrát proletěl kolem něj a navíc pokaždé nad stejnou polokoulí. Dodnes tedy nemáme ani pořádnou mapu této malé planety. Po vyřazení Pluta ze seznamu planet v roce 2006 se Merkur stal nejenom nejmenší, ale zároveň nejméně prozkoumanou planetou sluneční soustavy.

Zkrocená družice Tato situace se bezpochyby změní díky sondě MESSENGER. Zemi opustila už v roce 2004. Ve sluneční soustavě se však nedá cestovat rovnou „za nosem“. Energeticky nejméně náročná cesta bývá delší, a tak se nemůžeme divit, že rok po startu MESSENGER znovu prolétal kolem Země. V následujících letech ještě dvakrát obletěl kolem Venuše a pak celkem třikrát kolem Merkuru – v lednu a říjnu 2008 a také v září 2009. Cílem takového meziplanetárního slalomu je, aby se postupně dráha družice podobala dráze Merkuru bez nutnosti vynaložit na to velké množství energie. Využívá se gravitace okolních planet a vlivu Slunce. Kolem něj MESSENGER proletěl hned patnáctkrát. Vesmírná pouť sondy byla ukončena letos 18. března zážehem

Co už víme o Merkuru? •

• •

Je nejmenší planetou sluneční soustavy. Tento status však nemá dlouho. Přesněji od srpna 2006, kdy Mezinárodní astronomická unie v Praze rozhodla o vyřazení Pluta ze seznamu planet. Ze všech planet se nachází nejblíže u Slunce. Během dvou oběhů kolem Slunce se planeta Merkur otočí pouze třikrát kolem své vlastní osy. Jeden oběh Merkuru kolem Slunce trvá 88 pozemských dnů. Teplotní rozdíly na povrchu přivrácené a odvrácené strany dosahují až 600 stupňů a jsou tedy největší ve sluneční soustavě. Hned po Zemi představuje druhou nejhustší planetu sluneční soustavy. Až do poloviny poloměru planety zasahuje velké železo-nik-

•

lové jádro. Nic zvláštního, vezmeme-li v úvahu, že při utváření sluneční soustavy se právě těžké prvky vyskytovaly nejblíže u Slunce. Má magnetické pole. Jeho intenzita je sice asi setina intenzity toho zemského, ale taková Venuše nebo Mars nemají pole vůbec žádné. Může být generováno pohybem tekutého jádra jako u Země, pravděpodobnější však je, že jde o zbytkový magnetismus zachovaný v minerálech bohatých na železo. Obklopuje jej slabá atmosféra, ale kvůli malé gravitaci a vysoké teplotě si ji nedokáže udržet. Tlak atmosféry na Merkuru je srovnatelný s ultravysokým vakuem. I v obyčejné žárovce tedy nalezneme mnohem hustší atmosféru než na Merkuru.

Všechny věci mají svůj začátek, kulminaci a konec, tak proč by ho neměla mít i Evropa?

p oznání

Text a foto Günter Bartoš

Tygr v útoku

Jako biolog zkoumal Stanislav Komárek živočišné druhy, jako filozof a esejista promýšlí společenský vývoj, zejména stagnaci Evropy a vzestup Asie. Skončí evropská civilizace jako mrtvý muzeální exponát, obrazně řečeno „v lihu a sklenici“, podobně jako vzorky v depozitáři Přírodovědecké fakulty UK, kde profesor Komárek vyučuje? V médiích často vystupujete jako Kassandra věštící budoucí čínskou nadvládu nad světem. Co vás k tomu vede? V Číně jsem třikrát byl a viděl ji tak říkajíc in situ. Pokud vidíme něco ekonomicky bujet a rozkvétat, těžko můžeme tvrdit, že ten jev neexistuje. Zatím nad tím můžeme zavírat oči, ale i to se nevyplácí. Problém nakonec není rozvoj Číny, ale ztráta dynamiky Evropy.

Knihy s tituly jako Soumrak Západu vycházejí už sto let, západní civilizace se ale spíše rozšiřuje. O Japonsku se také psávalo, že mu bude patřit budoucnost, a dnes je v krizi. Čína má desetkrát víc obyvatel než Japonsko. Jen tím zastíní všechny ostatní země, nemusí dělat nic jiného. Samozřejmě žádný strom neroste do nebe, ani ten čínský nebude. Evropský strom stojí dávno za vrcholem své slávy. Každé civilizace je na planetě do času a vyprávět si o tom, že ta evropská trvá věčně, je snad vhodný bod do školního katechismu. Všechny věci mají začátek, kulminaci a konec, proč ne Evropa. Neznamená to ale, že zmizí. Jak se čínská dominance v Evropě projeví? Číňané už nyní nakupují španělské a portugalské státní dluhopisy – a takových a podobných nakoupí nepochybně ještě mnoho. Tím získají značný vliv v ekonomice a posléze i v politice. Jestli se Evropa jako celek bude třít o nohy dračího trůnu v Pekingu, nebo se rozpadne a vzniknou tak nástupnické státy, se teprve ukáže. Pro Čínu představuje Evropa prostor k dalším podnikatelským aktivitám. V určitém momentu by evropské dluhy mohly být vyměněny za volné přistěhovalectví. Lze tomu nějak zabránit? Evropa je v pasti, nedá se podstatně zreformovat. Pokud by se přistoupilo na radikální

snížení státních výdajů, lid se vzbouří a zvolí strany, které uvedou chod v opak. Z toho důvodu se žádná reforma nedá prosadit. Není chudnutí a mizení střední třídy signálem, že už vlastně změna skrytě probíhá a stáváme se pod tlakem globalizace banánovou republikou? Společnosti bez střední třídy jsou labilní. Střední třída nese celou společenskou zátěž v Evropě a USA. Nachází se ve stejné situaci jako nevolní rolníci za tereziánské éry. Na nich také ležela celá tíha státu, také chudli, ubývalo jich. Josef II. si pak velmi lámal hlavu, jak je vlastně udržet při životě a prosperitě. Přežije západní liberalismus a individualismus? Bude mít společnost zase navrch nad jednotlivcem, ztratíme moderní subjektivitu? Do jaké míry ji ale ještě máme? Všichni si věříme, že jsme bůhvíjaká individua, ale přitom jsme jako kopie z jednoho kadlubu – čteme na internetu tytéž věci, musíme mít tytéž cíle... Značná část naší individuality je iluzí. Zůstala jen bojovnost a neustálé konkurování jiným. Ale to, co individualitu zakládá, nějaká skutečná a hluboká rozdílnost, nejen nechat si obarvit vlasy namodro, v podstatě ztrácíme. Může západní individualismus Asii nějak „infikovat“? Čína je jiná než Evropa a chápe i osobní svobodu jinak. Ono se teprve ukáže.

Značná část naší individuality je pouhou iluzí 57

Ekonomický úspěch Číny se zakládá na sociálním a státním dumpingu. Přináší ale čínská emancipace světu nějaké nové ideje? Možná že oprašuje některé „staré“. Evropa zásadním způsobem nepochopila to, co Asie ano, a co je v evropském myšlení přítomno jen málo – například u Hérakleita z Efesu, LévihoStrausse a Carla G. Junga: totiž že oba členové páru polarit mají na světě svůj význam. Náš svět je vždy prožíván podvojně a rozpadá se na protichůdné kategorie typu horký–studený, světlý–tmavý, vysoký–nízký. V tradici evropské intelektuality lze chápat jednu polaritu jako určující a tu druhou jako odvozenou, nebo dokonce vůbec neexistující. Například majoritní proud teologie po Platónovi chápe zlo jako nedostatek dobra. Kdo se se zlem někdy setkal, ví, že jde o cosi, co jakoby má vlastní substancialitu. Úplně nám nedochází, že když jednu z polarit neustále podporujeme, tak ta druhá se na nás vrhne někde ze zálohy, protože rostla ve skrytu. A strašně se tomu divíme. Tenhle poznatek přitom v Asii křičí vrabci ze střech. Proto vznikl třeba zničující fenomén nacismu – jako kompenzace univerzalistického humanismu? Jung by řekl, že vznikl zanedbáním mýtu, který se pak ve své drsné a nevypočitatelné podobě hrne do reálu. Mýtus není svou povahou ani špatný, ani dobrý, ale je to věc potenciálně nebezpečná. Nacismus vznikl spářením mytologie a technologie, proto byl tak destruktivní. Proudy v lidských duších, které by v budoucnu mohly k něčemu podobnému vést, jsou tu vždy a volají po nějaké míře reflexe. Paradox polarit zase vede k tomu, že na dlouhé lokte dosáhneme přesně opačného výsledku, než jaký jsme si původně předsevzali. Zakladatelé Sovětského svazu nepochybně chtěli pro pracující vybudovat ráj na zemi. Vybudovali pro ně peklo.

poznání

Starý kontinent je strašně obtížné udržet pohromadě

Prof. RNDr. Stanislav Komárek, Dr. (*1958) Vystudoval biologii na Univerzitě Karlově v Praze, absolvoval v roce 1982. Krátce nato emigroval do Rakouska, kde se na Vídeňské univerzitě zabýval etologií a antropologií. Zájem o psychologii a psychoanalýzu (učení Freuda a později Junga) ho přivedl k zkoumání vzájemných vztahů přírodních a kulturních fenoménů. V roce 2001 byl jmenován profesorem filozofie a dějin přírodních věd. Je autorem více než třiceti knih esejů a beletrie, hodně cestuje.

Čína i Evropa mají stejnou ideu:

mít se dobře

Americký filmový průmysl nás nepřetržitě zásobuje katastrofickými vizemi. Nejsou jakýmsi novodobým proroctvím? Nikdy není tak zle, jak se to maluje ve fantaziích. Ani za obou světových válek, které byly naprostou katastrofou, Evropa neztratila víc než pět procent obyvatelstva. Samozřejmě nás vždy mrazí, že by mělo něco podobného přijít znovu. Změny tedy nebudou katastrofické? Ke společnosti dynamika patří. Pokud se zanedbají reformy, zpomalená evoluce se náhle urychlí v revoluci. Rok 1989 přinesl u nás extrémní zrychlení vývoje, ale nikoli revolucí. Komunisté se po lampách nerozvěšovali. Pozoruhodné je, že čínské myšlení potřebu katastrof nemá a Čína byla vždy naladěna mimořádně optimisticky, i když na katastrofy, přírodní i společenské, chudá nebyla. I za nejhorších časů kulturní revoluce budila dojem, že to nejlepší je před ní. Indie naopak i v dobách velmi dobrých působí, že to nejlepší už má dávno za sebou. Z čeho vyplývá čínský optimismus? Společnost je mnohem více kolektivistická, větší než naše, přežití Číny jako celku je tedy nepochybné. Měli dobrá období, špatná období, ale neosobní princip tao, řídící svět, se po vychýlení z rovnováhy do ní zase vrátí. Naturalistický způsob chápání světa je v Číně silný, nevidí valný rozdíl mezi přírodními a společenskými procesy. Po selektivních potratech a politice jednoho dítěte je tao vychýleno ve směru masivního přebytku mužů. Jak se tohle srovná? Co kdyby šli nadbyteční chlapečkové podnikat do Evropy, která je z čínského hle-

diska téměř liduprázdná a plná rozmanitých šancí? A kdyby se jich přistěhovalo dostatek, tak jejich ekonomika si vystačí sama se sebou, jak vidíme třeba na Singapuru. Loni jsem navštívil Sydney, Melbourne a Auckland a šokovalo mě, že vypadají úplně jako Singapur. Města jsou plná přistěhovalců z Asie, nikde není žádný průmysl a přitom spousta peněz. Kde se tam berou? Čínská ekonomika se někdy považuje za bublinu, která musí zákonitě prasknout, podobně jako praskla za asijské krize v letech 1997–1998. Ulevilo by se nám pak? Vidím tu pravděpodobnost asi takovou, jako že tygra v útoku raní infarkt. Šance ale není nenulová, spoléhat se na ni nedá. Prognóz o kolapsu Číny v posledních třiceti letech vyšlo mnoho. Jistě i Čína nebude ekonomicky bujet do skonání světa. Bude-li však tak činit ještě dvacet let, velmi se podivíme. Největším evropským problémem je demografický úbytek a stárnutí populace. Jak se dá dobrovolné sebevraždě Evropy zabránit? Jedině tak, že určité procento z platů dětí by šlo rodičům jako penze, zřejmě už nic jiného nezbývá. V Evropě děti představují soukromý citový rozmar, z něhož vzniká jenom škoda – blokují kariéru, zábavu, konzum, a pak nemají vůči rodičům ani stín povinnosti. Kdo by si takového malého parazita nasadil do domu? Je pár let sametově roztomilý a pak nás dalších třicet let komanduje. Naštěstí ho příslušné pilulky odpuzují jako repelent ovády. Pokud se Evropa nerozmnožuje a nasává mladé produktivní lidi z ciziny, nesmí se potom divit, že tito takzvaně „nesdílejí její hodnoty“. Proč by také proboha měli? V čem ještě Evropa tahá za kratší konec? Organizuje se v podstatě kmenově, což v Číně zmizelo už před dvěma a půl tisíci lety. Evropu je strašně obtížné udržet pohromadě. Není právě evropská integrace snahou překonat kmenovou mentalitu? My ale evropské povědomí skoro nemáme. Vnímáme se jako Češi, Němci, Francouzi, nikoli jako Evropané. Evropská unie je pozdní nevědomý pokus nastolit „Říši středu“ jinými prostředky, s podobnými rysy jako Čína – například mít vládu byrokracie a demokratické procesy jen na spodních úrovních. I v Číně se na vsi volí starosta. A podobně jako Čína i Evropa nemá jinou ideu než mít se dobře.

Foto: Günter Bartoš

Nekanalizuje se dnes – naštěstí – potřeba mýtu obskurními neškodnými způsoby typu sportovní fanouškovství, popové idoly nebo náboženství Jedi? Je pozoruhodné, že již sedmdesát let nedošlo k žádné velké válce, což se domnívám souvisí se začátkem televizního vysílání v padesátých létech. Za studené války nás začali proplachovat emocemi. Ale vždy, když si myslíme, že všechno máme nejvíc „v paži“ a všechny problémy jsme rozlouskli, přichází obrat. V roce 1910 se to jevilo také dobře – bujely vědy, umění, technologie, nikdo v Evropě neměl hlad, a leccos bylo přitom přede dveřmi. Koneckonců nejsme schopni ani předpovědět, jaké bude za čtrnáct dnů počasí. A takhle je to téměř se vším.

Jazykové kurzy v zahraničí

N N

22 490,-

25 180,-

29 840,-

23 990,-

2 týdny kurzu angličtiny Torbay, Anglie

JE N

pro mládež

2 týdny kurzu angličtiny Sliema, Malta

2 týdny kurzu španělštiny Benalmádena, Španělsko

2 týdny kurzu němčiny Lindau, Německo

INTACT nabízí jazykové kurzy v zahraničí již 21. sezónu! Nejširší výběr, skvělé ceny. Napište si o katalog zdarma! Cena zahrnuje výuku, ubytování, stravování a program pro volný čas.

 800 555 700 www.intact.cz

d ot ek y hi s to ri e

Text Karel Pacner

Spolek odvážných letců „Mívali jsme tu ty blázny Australany, / pár Francouzů, nějaké Čechy a Poláky, / dokonce i nějaké Yankeje, / Bůh buď jejich vzácným duším milostiv. / Co se ale Kanaďanů týče, / sotva by vás tohle napadlo: / nesnášeli totiž ten náš přízvuk, / tak museli dostat vlastní pavilon.“ Tak končí hymna tzv. Klubu pokusných morčat, který vznikl právě před 70 lety.

V červnu roku 1941 založilo Klub pokusných morčat (Guinea Pig Club) prvních 39 pacientů – mezi nimi i Češi František Truhlář a Josef Koukal. Byl to spolek velmi exkluzivní – členy se mohli stát jen letci, kteří přežili rozsáhlé popáleniny a které léčil v Nemocnici královny Viktorie v East Grinsteadu plastický chirurg Archibald McIndoe. Angličané se rádi sdružují do klubů, ale „morčata“ brali pacienti zpočátku spíše jako recesi a snahu humorem překonávat bolestivou a dlouhou léčbu. Za první světové války zahynulo mnoho letců na těžké popáleniny po požáru jejich letadel. Britským konstruktérům se zčásti podařilo vymyslet ochranu palivových nádrží stíhaček,

které nejčastěji hořely, ale velké riziko přetrvávalo. Velitelství britského královského letectva RAF přidělilo už v roce 1938 čtyři civilní plastické chirurgy jako konzultanty k vojenským nemocnicím. Počítalo s tím, že budou popálené letce léčit. Skupinu vedl dr. Harold Gillies, který získal zkušenosti ve Francii, patřil do ní i jeho bratranec dr. Archibald McIndoe, který pracoval jako patolog na proslulé Mayově klinice v USA. V roce 1930 mu Gillies nabídl, aby se přestěhoval do Anglie a vyzkoušel si u něho plastickou chirurgii. Prvního pacienta dostal McIndoe ve speciálním III. oddělení nemocnice v East Grinsteadu západně od Londýna v prosinci 1939.

Spojenci omylem sestřelili pilota Williama Cruickshamka, který utrpěl popáleniny nohou, zad a hlavy. McIndoe se později přiznal: „Když se přede mnou poprvé objevil popálený chlapec a já jsem viděl, že mu musím nahradit jeho oční víčka, byl to Bůh, kdo vedl moji pravou ruku.“ Nejtěžší byla rekonstrukce obličeje zničeného popálením. V odborné literatuře našel jen všeobecné zásady rekonstrukční operace a i u těch ojedinělých případů chyběl popis postupu, přičemž výsledek byl spíše žalostný.

Jiný přístup k léčbě McIndoe si uvědomil, že dosavadní způsob léčby – potření popáleniny chemickou

Ilustrační foto – repro z knihy Druhá světová válka, Knižní klub, 2010, archiv

Ve Velké Británii a v Kanadě se těšila „morčata“ velké úctě směsí, která chrání ránu, zabraňuje mokvání a sepsi – není vhodný. U těžkých popálenin byla tato koagulační léčba dokonce nebezpečná, protože koagulát ztuhl do nepoddajné vrstvy a ztěžoval prokrvení, což vedlo k infekci. Vrátil se tedy k starým osvědčeným metodám: ránu přikryl rouškou napuštěnou vazelínou a dál ji ošetřoval. Přidal pravidelné koupele v teplém solném roztoku, nezbytné k udržování čistoty rány. Potom následovala rekonstrukce poškozených míst včetně třeba vymodelování nového obličeje. Někdy poškozený obličej letce vyžadoval až dvacet operací... McIndoe byl ve službě prakticky čtyřiadvacet hodin denně sedm dnů v týdnu. Objížděl i okolní nemocnice a vybíral si z nich nejhůře popálené letce. Svému povolání obětoval i rodinný život, na své dvě dcery neměl čas.

Město nemocných hrdinů Na III. oddělení neexistovala nějaká pravidla. Všichni si byli rovni, rozdíly mezi důstojníky a poddůstojníky se smazaly. Každý jedl, když měl hlad, k dispozici měli pivo, z postele vstali, jakmile se k tomu vzmohli, nikdo jim nebránil navštěvovat město. Mnozí pacienti tak chodili ven v době, kdy plastiky jejich obličejů a rukou ještě nebyly dokončeny – vypadali až hrůzostrašně. Prozíravý McIndoe na to už dopředu připravil občany

u pozemního personálu. Z McIndoea se stala vážená osobnost.

Návrat zpátky Okřídlené morče – symbol klubu tím, že je zval na návštěvu nemocnice, seznamoval je s obtížemi, které musí letci i personál překonávat, přednášel o nich, pořádal koncerty a sportovní utkání. A zdůrazňoval: „Tihle ranění jsou naši hrdinové!“ Město se vlastně stalo pomyslnou součástí týmu pro psychologickou podporu pacientů. Obyvatelé zvali zraněné letce do svých rodin, přátelili se s nimi. Místní dívky se do letců nezřídka zamilovávaly a vdávaly se za ně. Některá divadla a kina v metropoli dokonce zvala „morčata“ na premiéry a další představení, uvaděčka na ně vždy upozornila ostatní diváky, kteří je brali jako vzácné hosty. Eastgrinsteadské nemocnice si kromě lokálních deníků všimly rovněž londýnské listy a později i americké. Povědomí o statečných letcích pomáhal udržovat i sám Klub pokusných morčat, který vydával vlastní časopis. Velitelství letectva se snažilo raněným co nejvíce usnadnit návrat do života. Letce, kteří byli schopni opět létat, přijímalo zpět do služby. Ti, kteří trpěli různými obtížemi, zůstávali

Koncem druhé světové války měl Klub pokusných morčat 649 členů, v roce 2004 už jich zůstalo jenom 120. McIndoe zemřel náhle v roce 1960, těsně před svými šedesátinami. Ve Velké Británii a v Kanadě se těšila „morčata“ velké úctě, lidé a úřady jim vycházeli vstříc. Hůře se měli po návratu domů Češi. Majoru Františku Truhlářovi, který se dostal do McIndoeovy péče dvakrát, řekla spolucestující v kupé vlaku, aby šel raději jinam, že se ho její pětiletá dcera bojí. Truhlář zahynul v roce 1946 ve svém spitfiru, když se předváděl nad svou rodnou Lomnicí nad Popelkou. Alespoň ušel ponížení, které komunisté přichystali všem západním letcům, když se dostali v únoru 1948 k moci. Druhého zakládajícího člena Klubu pokusných morčat majora Josefa Koukala vyhodili od letectva a dožíval jako válečný invalida. Nízký důchod si vylepšoval opravováním aut. Zemřel v roce 1980. Major Alois Šiška, jehož bombardér sestřelili v prosinci 1941 Němci, se dostal do zajetí a až po válce ho léčil McIndoe. Šiška se pak živil jako opravář televizorů. Teprve prezident Václav Havel odčinil nespravedlnosti a zesnulé povýšil na plukovníky. Alois Šiška zemřel v roce 2003 jako generál.

Viktor Kolรกล : Ostrava, 1974

Budoucnost ortopedie • Pohybová terapie • Nejčastější letní úrazy • Zaostřeno na oči

ZdRaVÍ

Rehabilitace včera a dnes 63

Dříve byl častý loket oštěpařský, dnes je četnější golfový... Ale diagnóza stále stejná.

z d r aví

Text Libuše Koubská / foto Günter Bartoš

MUDr. Vladislav Hospodár

Budoucnost ortopedie: lepší materiály a genetika Fotografie, již má v pracovně MUDr. Vladislav Hospodár, primář ortopedie na Rehabilitační klinice Malvazinky v Praze, jsem si všimla až po skončení rozhovoru. Na vrcholu velehory stojí muž, horolezec, jednu nohu mu nahrazuje protéza. Už jsem se nestihla zeptat na detaily. Ten dotyčný však dokázal vystoupat do míst, kam se běžný smrtelník nevyškrábe. Pomohla mu určitě silná vůle, bez dobrého ortopeda by mu ale byla k ničemu.

Foto vlevo: Matthias Kabel/Wikipedia

Proč jste si vybral ortopedii? Když kluk neví, jestli má být automechanik nebo doktor, tak se z něj stane ortoped. Se svým nahlížením na svět, s tím, že jsem akční člověk, potřebuju, aby se něco dělo. Spíš než věda je pro mě důležité „dílenské zpracování“. Protože po chirurgovi zbude jizva a to, co se odehrálo pod kůží. To ho zdobí, ne tituly. Medicínu jsem vystudoval v Hradci Králové, tenkrát to byla Vojenská lékařská akademie, začínal jsem v roce 1983 a promoval v roce 1989. Pocházím z Hradce, ale medicína v rodině nikdy nebyla, tatínek pracoval jako sládek a maminka prodávala v potravinách. Vlastně nevím, kdy jsem se pro medicínu rozhodl. Vždycky jsem hodně sportoval, hrál jsem hokej, to byl můj svět. Po promoci jste nastoupil v pražské vojenské nemocnici ve Střešovicích. Jaké to bylo? Přišel jsem tam na dvouleté postgraduální studium v červenci 1989. Pak nastal listopad, změna režimu. Díky tomu už jsem nemusel podepsat povinnou vojenskou přísahu, podařilo se mi, že mě propustili z armády a přitom jsem mohl v nemocnici zůstat. Velice mi pomohl doktor Milan Jirásek, výborný ortoped a dlouholetý předseda Českého olympijského výboru. Pobyl jsem ve Střešovicích čtrnáct let a získal v rámci tamější traumatologie cenné zkušenosti. Zažil jsem také rozkvět této nemocnice, když se stala součástí traumaplánu velké Prahy.

V rámci toho vznikl ve střešovické nemocnici osvětlený heliport na střeše budovy chirurgie, úrazy nám přiváželi jak na běžícím pásu. Operovali jsme od rána do večera. Od začátku jsem pracoval na ortopedii. A v rámci ortopedie jste operoval cokoli? Víceméně ano. I když dnes už je ortopedie také rozdělená na různé podobory – pediatrii, onkologii, artroskopickou sekci, páteř, váhonosné klouby. V Ústřední vojenské nemocnici jsem nepřišel do styku s dětskými pacienty, zkušenost s jejich ošetřováním nemám. Stejně tak pokud jde o tumory, onkoortopedie patří do rukou úzké skupiny specialistů. Teď už osm let pracujete jako primář ortopedie na Malvazinkách... Rehabilitační klinika vznikla v roce 2002, operovat jsme začali o rok později. Původně, od roku 1924, to byla nemocnice pro zaměstnance pošt. V roce 1948 se z ní stalo stěžejní zdravotnické zařízení ústředního výboru KSČ, pověstný SANOPZ. Po roce 1989 se rozpadl, v polovině 90. let tady měla Nemocnice na Homolce jen sklad. Čemu tedy klinika vděčí za svou existenci? Pak přišla skupina čtyř lékařů, kteří udělali holding, jehož součástí se klinika stala. Spolu s docentem Pavlem Kolářem, přednostou kli-

niky rehabilitace a tělovýchovného lékařství 2. lékařské fakulty UK a Fakultní nemocnice Motol, jsme tenkrát přišli na myšlenku, že vlastně v České republice vůbec neexistuje zařízení, kde pacienta odoperují a pak ho také hned sami zrehabilitují. I v Evropě je tento model ojedinělý. Rehabilitačních lůžek máme ovšem víc, takže rehabilitujeme pacienty nejen po operacích ortopedických, ale i neurologických, nebo po úrazech, autohaváriích. Pacienty na rehabilitaci nám posílají ze všech pražských nemocnic. Kolik máte ve svém oddělení lékařů? Celkem je nás devět. Jakým chirurgickým výkonům se věnujete? Provádíme totální endoprotézy kyčelního a kolenního kloubu, operace na periferii dolních končetin, operace ramene, lokte. Ruku tolik neděláme, ta je specifická, obrovské renomé má chirurgie ruky ve Vysokém nad Jizerou, která je na špičkové evropské úrovni. Rovněž provádíme artroskopii kolene a ramene. Víte, pane doktore, co to znamená okovec? Olecranon, výběžek loketní kosti. Proč se ptáte? Před dvěma lety jsem si ho zlomila při cestování po Chile, skvěle mi ho tam operovali a pak už doma v Čechách při vyjímání drátu

z drav í

Dvacet let působíte u sportovních týmů, včetně národních. Jak jste se k péči o sportovce dostal? Sám jsem vždycky sportoval, v Praze jsem chodil cvičit a plavat na Julisku. Tam jsem se seznámil s trenéry Jiřím Liškou a Vladimírem Orságem, kteří trénovali na Dukle házenou. Slovo dalo slovo. Skončilo to tím, že jsem byl sedm let lékařem českého reprezentačního týmu. Poznal jsem trenéra našich reprezentantů Vladimíra Habera, úžasného člověka, jednoho z nejférovějších, nejserióznějších, nejpoctivějších chlapů, jaké jsem kdy potkal. S házenkáři jsem absolvoval několik mistrovství světa a Evropy. Krásná zkušenost, navíc všichni byli takoví nadšení, snad to bylo i tím, že první roky po listopadové revoluci byly entuziastické, lidé měli k sobě blíž. Začínal jsem s házenkáři, pak jsem se staral o fotbalisty z Blšan. Poté o basketbalisty a o hokejisty. Tři roky jsem byl u „dvacítky“, u reprezentačního výběru do dvaceti let, pak dva roky s trenérem Růžičkou u A mužstva. Co práce lékaře špičkových sportovců obnáší? Mnoho cestování a péči o celkové zdraví manšaftu. Když se něco přihodí, je třeba to rychle vyřešit, aby mohli co nejdříve zase hrát. Je rozumné u sportovců zkracovat klid a rehabilitaci? Zřejmě se to dost často děje… Zejména u sportů spojených s vyššími finančními odměnami jsou sportovci značně motivovaní, aby se co nejrychleji vrátili. Ovšem – jsou dospělí. Prát se s nimi nemůžu, můžu pouze vysvětlit rizika. Načež oni řeknou, mně je teď pětadvacet, já chci teď sportovat, teď vydělávat peníze. Chci ještě pět let vydržet, následky mě nezajímají. S tímhle vědomím do toho jdou. Daleko horší než u vrcholových sportovců je to ale u juniorů. Ve věkové kategorii mezi šestnácti až devatenácti lety. Talent už se projevil, dotyčný má v zádech dva agenty a rodiče. Táta ho tlačí, kluk se v tom potácí. Jak musí lékař národního týmu uvažovat a postupovat, aby nenarazil na potíže s antidopingovou kontrolou? Doping je záležitost příslušného sportovce. Opakuji – je to dospělý člověk. Jestli chce

MUDr. Vladislav Hospodár (*1965) V roce 1989 absolvoval Vojenskou lékařskou akademii v Hradci Králové. Od roku 1989 do roku 2002 pracoval jako ortoped v Ústřední vojenské nemocnici v Praze. Od roku 2003 je primářem ortopedie na Rehabilitační klinice Malvazinky. Působí také jako lékař sportovních týmů. Staral se např. o akrobatickou lyžařku Nikolu Sudovou; zúčastnil se operace fotbalisty Tomáše Rosického na londýnské klinice. riskovat, že si zničí zdraví a podvádět, je to jeho volba. Ptám se jich na rovinu: Bereš něco? Podle toho se chovám. Protože se často stává, že si sportovec sem tam něco vezme a ve finále trest dostane doktor, který o ničem nevěděl. Ale já z toho zase tak velkou starost nemám, protože sporty, u nichž jsem byl, nejsou dopingem příliš zatížené. Horší je to u sportů individuálních. Liší se práh bolesti u sportovců? Záleží na druhu sportu. Třeba hokejisté snesou hodně stejně jako házenkáři, ti navíc nejsou ničím chránění. Rozhodně jsou sportovci lépe připraveni na úraz, například svalově. Ale vnímání bolesti je individuální, dané geneticky. Známe typická zranění sportovců – tenisový, golfový, oštěpařský loket, skokanské koleno… Jsou ještě nějaká další, respektive nová? Dříve byl loket oštěpařský, dnes je četnější golfový. Ale je to stejná diagnóza: zanítí se úpon flexorové skupiny předloktí, který se upíná na pažní kost. Nejde o úraz, ale o následek chronického přetěžování. Pokud jde

o úrazy, u hokejistů se to týká hlavně ramen – jde o zlomeniny klíčků, luxace, pak poranění krční páteře, obličeje. Všechno nejčastěji při nárazech na mantinel. Fotbalisté zase mívají zraněná kolena, hlezna. Úrazů nepřibylo, ale v 70. nebo 80. letech ještě nebyla tak vyspělá diagnostika, když si někdo podvrtnul kotník, dostal led a elastický obvaz. Dnes máme magnetické rezonance, CT, artroskopie. Zjistíme, že v rámci podvrtnutého kotníku je ještě utržený meniskus, utržený vaz – přední či zadní zkřížený, vnější či vnitřní postranní. Nebo vytržená chrupavka, zlomená čéška, odlomený kondyl. Najednou je tu mnohem více diagnóz. Proto dnešní šedesátníci říkají, že za jejich mládí tolik úrazů nebylo. Ale ony byly, jen je lékaři nedokázali pojmenovat. Své sehrává i obuv. Dříve hráli všichni ve stejných keckách, venku i vevnitř. Dnešní kopačky nebo halové boty jsou tak promyšlené a jejich adheze je tak výrazná, že nohu nepustí. Když kdysi sportovci uklouzli, odnesl to kotník, dnes se noha přilepí k podlaze, kotník to udrží, a proto je zase více úrazů kolena. Změnily se nejen „kecky“, ale také materiály ve vašem oboru... Materiály jednoznačně. A vůbec si myslím, že během mé dosavadní éry došlo k nejdramatičtějším změnám, které kdy ortopedii potkaly. Když jsem začínal s medicínou, pan doktor Jirásek dostal od svého švýcarského kolegy artroskop, na který jsme se chodili dívat jako na relikvii. Nebo vstřebatelné materiály, to byla před dvaceti lety sci-fi. Dnes dáte pacientovi šroub, ten se do roka vstřebá a zmizí. Konstrukce endoprotéz se daleko více blíží ideálu kinetiky, stejně tak princip stabilních osteosyntéz, ošetření niktrokloubních zlomenin, kde je požadavek na anatomičnost, která by měla zůstat zachovaná. Osteosyntetický materiál se profiluje podle tvaru kostí. Ortopedie udělala obrovský skok. Máte štěstí na plodnou etapu. Zjevně ano. Od roku 1990 to bylo mimořádně dynamické. Změnilo se i nahlížení lékařů, ortopedie je mnohem razantnější oproti předchozím konzervativním postupům. Bude další vývoj směřovat k ještě lepším materiálům, nebo méně invazivním operacím? Hlavně k materiálům. Méně invazivní už asi být nelze. Budoucnost je určitě také v genetice, vždyť dnes už se dá klonovat chrupavka!

Vstřebatelné materiály, to byla před dvaceti lety sci-fi... 66

Foto: Günter Bartoš

chirurg použil tohle krásné české slovo. Řekl, že se dnes už málo používá. To by byla ostuda, kdybych ho neznal.

výborná kuchyně * prvotřídní služby * romantické okolí * na dosah od centra Prahy ... ideální místo pro školení, zasedání, mítinky či prezentace

www.parkhotel-pruhonice.cz

Parkhotel Průhonice, Uhříněveská 12, 252 43 Průhonice, Praha – Západ, + 420 267 750 405, 763-5, info@parkhotel-pruhonice.cz

41st CONGRESS AND CHAMPIONSHIP OF THE WORLD MEDICAL TENNIS SOCIETY 20th – 26th August 2011, KARLOVY VARY, CZECH REPUBLIC Grandhotel PUPP and Tennis Club Gejzírpark Karlovy Vary ORGANIZED BY CZECH MEDICAL TENNIS SOCIETY AND CONGRESS PRAGUE

OFFICIAL WEBSITE:

WWW.CLTS.CZ/WMTS2011

z dr aví

Text MUDr. Hana Liščáková Rehabilitační klinika Malvazinky, Praha

Klinika Malvazinky: komplexní pohled na léčbu

Ilustrace: archiv

Rehabilitační klinika Malvazinky je jedním z nejvýznamnějších zdravotnických zařízení v oblasti soukromého sektoru u nás. Po náročné rekonstrukci a přestavbě byla slavnostně znovuotevřena v únoru 2003. Poskytuje rehabilitační a ortopedickou léčbu a zahrnuje i oddělení chronické resuscitační intenzivní péče, které bylo loni transformováno na oddělení dlouhodobé intenzivní péče. Klinika, na jejímž vzniku a stávající podobě se významně podílel doc. PaedDr. Pavel Kolář, Ph.D., se nachází v klidné vilové čtvrti na kopci jen pár minut od rušného Smíchova. Malvazinka byla původně barokní viniční usedlost, kterou vlastnil od roku 1628 malostranský měšťan Tomáš Malvazy. Ten zde vybudoval hospodářskou usedlost, jež byla v průběhu staletí několikrát přestavována až do dnešní novoklasicistní podoby s barokními prvky. Zde sídlí v současné době ředitelství společnosti Mediterra s.r.o., jíž klinika patří. Vlastní budova kliniky se nachází v bezprostředním sousedství historické budovy Malvazinka. Její historie se datuje od 12. dubna 1912, kdy se v budově otevřela První pražská nemocenská pokladna obchodních a soukromých zřízenců. V roce 1922 zahájila První pražská pokladna jednání se Spolkem pro vybudování středostavovského sanatoria, které zde bylo slavnostně otevřeno v roce 1923 pod názvem Sanatorium poštovních zaměstnanců – SANOPZ. Od roku 1938 existovalo zařízení jako nemocnice doc. MUDr. Nedvěda. Po roce 1948 převzal nemocnici stát, který zde vybudoval sanatorium pro úzký okruh vedení ÚV KSČ. Po vybudování nového SANOPZ v Nemocnici Na Homolce bylo zařízení v roce 1989 předáno vládou k dispozici zdravotnictví, které zde zřídilo Nemocnici neodkladné péče Záchranné služby. Součástí zařízení byl na tu dobu ojedinělý centrální příjem a osvětlený heliport. V druhé polovině devadesátých let Záchranná služba postupně omezovala svůj provoz, až došlo k uzavření budovy v roce 1999. Rehabilitace představuje základní odbornost kliniky. Je pro ni vyčleněno 112 lůžek, která mají charakter lůžek následné péče pro déletrvající léčebnou rehabilitaci (přibližně do tří měsíců). Pracoviště se zaměřuje převážně na péči o lůžkové pacienty. Lůžková část má k dispozici kompletní zázemí elektroléčby, vodoléčby včetně bazénu, fitness, tělocvičny pro skupinové cvičení, pracoviště ergoterapie, logopedie. Na klinice působí lékaři všech základních odborností včetně psychologa.

Rehabilitační klinika se zaměřuje převážně na péči o pacienty po ortopedických operacích, ať již artroskopických nebo po aloplastikách kyčelních a kolenních kloubů. Předností pracoviště je přímá návaznost rehabilitace na ortopedické oddělení. Pacient, který podstoupí operaci náhrady kyčelního nebo kolenního kloubu, přechází po operaci přímo na rehabilitační oddělení, kde je i nadále pod dohledem svého operatéra. Pod jednou střechou tedy absolvuje operaci i následnou rehabilitaci. Ambulantní péče na Rehabilitační klinice Malvazinky úzce navazuje na péči lůžkovou, slouží ke sledování a doléčení pacientů po hospitalizaci. Nabízí řadu programů zaměřených zejména na prevenci a kompenzaci negativních vlivů současného moderního životního stylu, pro který je typické především dlouhé sezení, ať už v autě nebo u počítače, jednostranná pohybová zátěž a obecně nedostatek pohybu. V této souvislosti se používá výraz car spine nebo computer spine. Dále je na Malvazinkách péče věnována sportovcům a zmírnění negativních dopadů sportovního zatížení na pohybový aparát. V rámci placených programů se nabízí vyšetření rehabilitačním lékařem, internistou, který zhodnotí stav kardiovaskulárního systému, individuální fyzioterapii zaměřenou na korekci funkčních svalových dysbalancí, seznámení se základy ergonomie dle charakteru práce, skupinové cvičení v bazénu nebo na suchu, fitness pod vedením zkušeného fyzioterapeuta. K těmto preventivním programům náleží i relaxační procedury jako různé druhy masáží, rašelinové zábaly, sauna, pára. Cílem těchto procedur je snížit napětí a stres provázející dnešní moderní dobu.

Moderní metody léčby Předpokladem úspěšné léčby na rehabilitační klinice je nejen kvalitní fyzioterapie, ale komplexní pohled na nemocného jako na celek. Pacient má nejen tělo, ale i duši, která reaguje individuálním způsobem na nemoc, již obvykle provází úzkost, nejistota, obavy z budoucnosti.

z drav í

Při kvalitní fyzioterapii nesmí chybět ani péče o psychiku

Viniční usedlost v minulém století a současná klinika. Jedním z jejích klíčových programů je péče o pacienty po amputaci dolních končetin.

Mezi další nejčastěji používané techniky v rehabilitaci patří měkké a mobilizační techniky. V posledních letech se změnil pohled na kloubní blokády. Blokáda je vnímána jako důsledek nerovnováhy svalů upínajících se na daný kloub. To způsobuje „decentrované“ postavení kloubu. V takovém případě pak mobilizační nebo manipulační technika nepřináší dlouhodobý efekt. Blokáda v krátké době recidivuje, často ještě dříve, než pacient dojde z ordinace domů. Naopak blokáda může spontánně vymizet, a to v případě, že se odlehčí přetěžovaný úsek posílením posturální funkce zejména trupového svalstva nebo ramenních či pánevních pletenců. Korekce funkčních svalových dysbalancí pak vede k vymizení blokád bez nutného působení na kloub samotný. V rámci diferenciální diagnostiky je věnována v poslední době větší pozornost vztahu pohybového aparátu a vnitřních orgánů. Reflexní změny totiž mohou přetrvávat i po zdárném vyléčení interního onemocnění a mohou být příčinou subjektivních obtíží, i když je pacient již vlastně z pohledu internisty zdráv. Podobně po operacích mohou přetrvávat obtíže podmíněné „aktivní“ jizvou. Léčba spočívá v jemném tlaku bříšky prstů a vyčkávání na uvolnění tkání, které jsou v napětí.

Aby mohla léčba zdárně probíhat, je nutné rozptýlit negativní emoce pacienta při vstupu na kliniku. K tomu napomáhá především vstřícný a ochotný personál na všech úrovních od recepčních přes ošetřující personál, sestry, fyzioterapeuty a lékaře, ale i příjemné prostředí kliniky. Rehabilitace dnes nabízí širokou škálu technik, mezi něž patří měkké a mobilizační techniky, cvičení na neurofyziologickém podkladě, například Vojtova metoda, PNF (periferní neuromuskulární facilitace podle Kabata), techniky dle Čápové, Bobathův koncept, Klappovo lezení, cvičení dle Mojžíšové, cvičení dle McKenzie, Brüggera, spirální dynamika a řada dalších. Většina moderních fyzioterapeutických postupů vychází z neuroplasticity centrálního nervového systému – přizpůsobení se novým podnětům funkčně anatomickou přestavbou. Techniky nejčastěji využívají různých dostředivých vstupů z periferie k oslovení a ovlivnění plasticity nervové tkáně a funkční neuronální rezervy ke zpětnému ovlivnění periferie. Zvýšením dostředivých stimulů se zvyšuje facilitace centrálního nervového systému, dochází k přestavbě a reparaci například motorických okruhů. Výběr techniky záleží na zkušenostech a osobnosti fyzioterapeuta. Jedním ze základních fyzioterapeutických postupů využívaných na klinice je Vojtova metoda, která patří mezi metody pracující na neurofyziologickém podkladě. Profesor Vojta vycházel z předpokladu, že jedinec se rodí již s geneticky danými programy vzpřimování a lokomoce. Stimulací bodů na periferii je ovlivňována funkce centrálního nervového systému, a tím se aktivuje funkce predisponovaných motorických okruhů. Této neuroplasticity mozkové tkáně a funkčních rezerv nervové soustavy lze využít při rehabilitaci nejen u dětí například s dětskou mozkovou obrnou, ale i u dospělých pacientů s motorickým postižením například po proběhlé cévní mozkové příhodě anebo s roztroušenou sklerózou, ale i u funkčních svalových dysbalancí. Nevýhodou Vojtovy metody je závislost pacienta na fyzioterapeutovi, který stimuluje tzv. spoušťové body. Některé techniky – například dynamická neuromuskulární facilitace podle Koláře nebo postupy dle Čápové a další – využívají poloh z lokomotorického vývoje jedince (z procesu plazení, otáčení a vzpřimování) k aktivnímu cvičení pacienta. Pacient při cvičení zaujme danou polohu, s minimálním volním úsilím, spíše s myšlenkou na pohyb aktivuje svalové řetězce ve správné koordinované souhře a proběhne náznak pohybu. Taková cvičení již může provádět klient v domácím prostředí bez závislosti na fyzioterapeutovi.

Jedním z klíčových programů Rehabilitační kliniky Malvazinky je péče o pacienty po amputacích dolních končetin. Rehabilitace u amputovaných pacientů se dělí na individuální a skupinovou terapii. Základem je ale individuální fyzioterapie, která se spíše než na analytické cvičení s pahýlem zaměřuje na komplexní metodiky vycházející z vývojové kineziologie a neurofyziologie. Součástí fyzioterapie je nácvik individuální školy chůze s protézou v bradlovém chodníku, kde se trénuje stojná, švihová fáze kroku, chůze vpřed, vzad, bokem. Dále následuje nácvik chůze o dvou francouzských berlích po rovině. K nácviku chůze v terénu se využívá speciálně upravené části v parku, kde se nacházejí různé druhy povrchů – štěrk, kámen, písek, dřevěná lávka apod. V našem zařízení zacvičujeme pacienty i s nejmodernějšími typy protéz kolenního kloubu typu C-Leg (computer leg). C-Leg je první plně mikroprocesorem řízený systém dolních končetin. Při chůzi myslí noha společně s uživatelem. Umožňuje uživateli protézy provozovat řadu sportovních aktivit, které dříve nebyly se staršími typy protéz myslitelné. Skupinová terapie na suchu nebo v bazénu má pro amputované pacienty velký význam zejména z psychologického hlediska. Plné znění článku viz www.sanquis.cz

Foto: archiv autorky a Rehabilitační kliniky Malvazinky

Základní program

Sportujete nadoraz? lék Wobenzym® urychluje hojení posiluje oslabenou imunitu

Milé dámy i pánové, v žádné případě Vám nepřejeme nic špatného, ale sami víte, že při sportování můžete přijít k úrazu velmi snadno. Přijměte proto tento tip:

Účinná pomoc při zranění

Ve vrcholovém sportu se už řadu let osvědčuje především k urychlení hojení po úrazech a při léčbě poruch imunity enzymový lék Wobenzym. Velmi dobré zkušenosti s ním mají fotbalisté, atleti, lyžaři, hokejisté, boxeři, cyklisté a mnozí další. Také tisíce rekreačních sportovců mohou z vlastní zkušenosti potvrdit, že jim Wobenzym pomohl urychlit hojení po úrazu a návrat do zaměstnání a že díky tomuto léku mohli začít dříve znovu sportovat.

Význam enzymů po úrazu

Enzymy, které obsahuje Wobenzym, urychlují vstřebávání otoků a krevních podlitin a zkracují dobu hojení úrazu až o polovinu doby, která by jinak byla zapotřebí. Proto se Wobenzym hodí k léčbě otoků, krevních podlitin a výronů, pohmožděnin, ale i vykloubení a zlomenin. Při zranění přitom platí zásada, že čím dříve po úrazu se začne s podáváním Wobenzymu, tím účinnější je jeho působení.

Posílení imunity, urychlení regenerace

Zvýšená fyzická zátěž při intenzivním sportování podobně jako psychické vypětí a stres oslabují imunitu. Wobenzym posiluje oslabenou imunitu a urychluje regeneraci. Po namáhavém sportovním výkonu to Vaše svaly zvládnou s Wobenzymem mnohem lépe.

NENÍ ENZYM JAKO ENZYM

Více na www.wobenzym.cz Wobenzym je tradičním lékem z přírodních zdrojů pro vnitřní užití. Pečlivě pročtěte příbalovou informaci. www.wobenzym.cz, konzultace na tel.: 267 750 003 MUCOS PHARMA CZ, s.r.o., Uhříněveská 448, 252 43 Průhonice

Enzymy jsou biologické katalyzátory. V organismu je několik tisíc druhů enzymů. Každý enzym je vyhraněný specialista: působí určitým způsobem pouze na určitou látku. Jen některé enzymy mohou být použity pro léčbu. Lék Wobenzym obsahuje unikátní směs enzymů, jejíž účinnost je ověřena rozsáhlým vědeckým výzkumem, řadou kontrolovaných klinických studií a více než 40 letou léčebnou praxí. Každý enzym a jeho přesně stanovené množství zde má svůj význam. Zvlášť cenný je živočišný enzym trypsin, který má výrazný protizánětlivý účinek a zlepšuje hojení. Účinek jiných enzymových směsí může být zcela odlišný.

inzerce

z drav í

Text MUDr. Marie Kulakovská Rehabilitační ústav Kladruby

Pohybová terapie v Rehabilitačním ústavu Kladruby Stavy po operacích meziobratlových plotének, skoliózy, postižení periferních nervů, kostí a kloubů, paraplegie a paraparézy, tetraplegie... V Rehabilitačním ústavu Kladruby je poskytována komplexní rehabilitační péče pacientům po úrazech a operacích pohybového a nervového systému. Léčebné zařízení v Kladrubech bylo vystavěno v roce 1939 na úpa-

přestavován, dobudováván, měnili se ředitelé, pod jejichž vedením se ústav rozvíjel až do dnešní podoby. Nyní má Rehabilitační ústav Kladruby 250 lůžek, zřizovatelem ústavu je Ministerstvo zdravotnictví ČR. Cílem ucelené rehabilitace v rámci ústavu je zlepšit zdravotní stav pacienta, obnovit jeho pracovní schopnosti, umožnit mu úspěšně se vrátit do domácího prostředí a k běžnému způsobu života. Rehabilitační léčba se uskutečňuje v bezbariérovém prostředí, v komplexu budov vzájemně propojených systémem chodeb. Pacienti jsou uby-

tí vrchu Kostelík, sedm kilometrů od Vlašimi. Založil jej MUDr. Viktor Schiller. Ústav byl budován jako sanatorium k léčení kostní tuberkulózy. Původnímu účelu však nikdy nesloužil. V roce 1939 jej převzali nacisté, stavbu dokončili v roce 1942 a sloužila jako vojenská nemocnice. Dne 1. prosince 1947 byl oficiálně zahájen provoz v zařízení s názvem „Státní ústav doléčovací“ se 160 lůžky, od listopadu 1955 přejmenovaného na „Státní ústav rehabilitační“ s kapacitou 210 lůžek. V průběhu let byl ústav

Nabízíme pacientům stále nové přístroje a léčebné metody lizace (sklopná lehátka, stojany, dynamické stojany, parapodium), nácvik chůze – v bradlech, s chodítky, s opěrnými pomůckami, v přístroji Lokomat, určeném k lokomoční terapii pro pacienty po traumatech mozku a míchy i po mrtvicích. Lokomat pomáhá pacientům pohybovat dolními končetinami podle modelu shodného s normálními pohyby při chůzi.

továni na šesti lůžkových odděleních. Jedním z lůžkových oddělení je Spinální rehabilitační jednotka se 40 lůžky, která se otevřela 1. července 2002. Přijímá pacienty od 6. do 26. týdne od vzniku onemocnění. Maximální délka pobytu na Spinální rehabilitační jednotce dosahuje pěti měsíců. Cílem intenzivní rehabilitační léčby je, aby pacient nabyl maximální možnou soběstačnost i s využitím všech prostředků zdravotnické techniky.

Nové možnosti a metody

V současné době se ústav zaměřuje na využití dalších nových přístrojů a nových léčebných metod. Z projektů Integrovaného operačního programu a Regionálního operačního programu EU získal přístroje na analýzu a trénink chůze (dynamické stojany, vibrační cvičné plošiny, chodník pro nácvik chůze), motodlahy pro cvičení ramen, hlezen a kolen, přístroje pro kardiotrénink (veslovací trenažér, rotopedy s možností kontroly tlaku a pulzu, krosový trenažér), vybavení pro EEG biofeedback, přístroj pro magnetickou stimulaci, EMG přístroje, sonograf na vyšetření močového měchýře, hardware i software pro alternativní ovládání počítače ústy, pohybem hlavy, pohybem očí, software pro diagnostiku a terapii logopedických a kognitivních funkcí. K zajištění bezpečnosti pacientů byl zakoupen kamerový počítačový systém pro lůžková oddělení a nový signalizační systém k lůžkům. Nově se používá i léčba oxidem uhličitým. Kromě individuální pohybové terapie se pacienti účastní také skupinových cvičení v tělocvičnách a bazénech. Trénink pacientů probíhá i ve fitness. Doplňkem pohybové terapie je fyzikální terapie, v rámci níž jsou k dispozici vířivky, termoterapie, laseroterapie a další, provádějí se masáže klasické, reflexní i v hydromasážní vaně.

Co se léčí v rehabilitačním ústavu:

paraplegie a paraparézy, tetraplegie a tetraparézy, hemiplegie a hemiparézy, stavy po amputacích končetin, diskopatie, stavy po operacích meziobratlových plotének, skoliózy, postižení periferních nervů, postižení kostí a kloubů, stavy po operacích včetně umělých náhrad (endoprotézy), vertebrogenní algické syndromy

Ilustrační foto: archiv redakce, ostatní foto: archiv autorky a RÚ Kladruby

Spinální rehabilitační jednotka v Rehabilitačním ústavu Kladruby spadá do sítě specializovaných zdravotnických zařízení, kterou tvoří v České republice 15 spondylochirurgických pracovišť, 4 spinální jednotky (Ostrava, Liberec, Praha-Motol, Brno) a 3 spinální rehabilitační jednotky (Kladruby, Hrabyně, Luže-Košumberk). Těmito pracovišti projde ročně 250 nemocných po akutním míšním traumatu, z nichž téměř 200 pacientů zůstává na vozíku. Průměrný počet pacientů s čerstvým míšním poškozením na Spinální rehabilitační jednotce v Kladrubech je 110 za rok, tři čtvrtiny tvoří stavy po úrazech míchy, čtvrtinu pacienti s poškozením míchy po výhřezu plotének, poškození nádorem, ischemií nebo infekcí. Z celkového počtu léčených v ústavu zůstává 70 % pacientů na vozíku pro

Zleva: budova Rehabilitačního ústavu Kladruby v současnosti, skupinové cvičení pacientů v tělocvičně, spinální rehabilitační jednotka

Součástí rehabilitačního programu je ergoterapie (léčba prací), a to buď individuální, cíleně zaměřená na léčebnou výchovu k soběstačnosti, anebo skupinová, zaměřená cíleně na procvičování porušených pohybových stereotypů, a kondiční k udržení dobré psychické i fyzické zdatnosti. Realizuje se v cvičebnách (dílnách) – výtvarné, tkalcovské, truhlářské, oděvní, keramické, v kovodílně a také v učebně výpočetní techniky. Logopedickou péči využívají pacienti s poruchami řeči, poruchou polykání, případně s obrnou lícního nervu. Kromě klasických pomůcek se nabízejí nové softwarové tréninkové programy Mentio, Altík, Neurop. Dále se v léčebném spektru nacházejí masáže mluvidel, orofaciální stimulace, cvičení mluvidel, dechová, artikulační cvičení. Oblíbená je též muzikoterapie. Do rehabilitačního programu patří i péče psychologická, zdravotně sociální a protetická. Nechybí bohaté kulturní a sportovní aktivity. Od roku 2008 je Rehabilitační ústav Kladruby akreditovaným zařízením, v roce 2009 získal tři certifikáty „Spokojený pacient“. Plné znění

invalidy (45 % pacientů s kvadruplegií, 55 % s paraplegií). Součástí léčby na Spinální rehabilitační jednotce je i vybavení pacientů prostředky zdravotnické techniky (včetně vozíků) pro život v domácím prostředí.

Průběh rehabilitace Na rehabilitačním oddělení ústavu se realizuje vlastní cvičební program naordinovaný ošetřujícím lékařem. Personál, který se stará o léčbu pacientů, tvoří fyzioterapeuti, ergoterapeuti, všeobecné sestry, instruktoři léčby prací, sanitáři. Stěžejním terapeutickým prvkem, který se pacientům nabízí, je pohyb. Pohybová terapie probíhá na základě důkladného vyšetření lékařem, dle doporučeného programu a komplexního kineziologického vyšetření. Fyzioterapeut vybírá z celé řady fyzioterapeutických metod a postupů: neurofacilitační metody (Vojtova reflexní lokomoce, Kabatova metoda, proprioceptivní neuromuskulární facilitace, senzomotorická cvičení, terapie bazálními programy dle Čápové aj.), manuální techniky (mobilizace kloubů a měkkých tkání), nácvik mobility, vertika-

článku viz www.sanquis.cz

z drav í

Připravuje MUDr. Milan Odehnal, MBA Oční klinika dětí a dospělých 2. LF UK a FN Motol

Zaostřeno na oči

Zánět spojivek nesmíme podcenit Záněty spojivek patří mezi nejčastější oční onemocnění. Infekce se do oka může přenést přímým kontaktem, rukou, ručníkem, vodou, u dětí v průběhu porodu nebo druhotně ze zánětlivých ložisek, například z dýchacích cest nebo ucha. sobil. Cílená terapie je založena na pravidelné a dostatečně dlouhé aplikaci lokálních antibiotik ve formě kapek a mastí. V komplikovanějších případech podáváme antibiotika i celkově. Zvláštní kapitolou jsou bakteriální záněty spojivek u novorozenců a kojenců, tzv. neonatální konjunktivitidy. Tyto záněty vznikají poměrně snadno, protože hned po porodu není ještě vyvinutý imunologický a obranný systém oka. Bakteriální záněty novorozenců začínají většinou mezi 5. až 8. dnem po porodu a jejich prognóza po cílené terapii je dobrá. Pozornost si zasluhují chlamydiové záněty spojivek. Chlamydie patří mezi gramnegativní bakterie. Dítě se infekcí většinou nakazí při průchodu porodními cestami. Klinickým projevem cca mezi 5. až 14. dnem po porodu je hlenohnisavá sekrece jednoho nebo obou očí a tvorba membrán na spojivce. Chlamydiální záněty mohou doprovázet zduření uzlin kolem úst a uší. Diagnózu potvrdí speciální testy z výtěrů spojivky. Vyšetřit by se měla matka i její sexuální partner. U dospělých se při chlamydiové konjunktivitidě tvoří drobné váčky na spojivce. Chlamydiální záněty se léčí celkovými antibiotiky erytromycinové řady a lokální antibiotickou terapií. Virové záněty postihují nejen spojivku, ale i rohovku a víčka. Příkladem je tzv. epidemická keratokonjunktivitida způsobená adenoviry. Tento zánět se objeví většinou po akutní infekci horních cest dýchacích. Oči jsou podrážděné, objevují se zduření příušních uzlin a tečkovité defekty v epitelu rohovky. Léčebně se podávají nesteroidní antiflogistika, uváženě kortikoidy v kapkách a mastích. Jiné virové konjunktivitidy způsobují herpetické viry.

Neinfekční záněty

Příčinou infekčních

konjunktivitid, jak se zánětům očních spojivek odborně říká, jsou bakterie, viry nebo paraziti. U neinfekčních zánětů dominují jako vyvolávající faktory alergické reakce oka a syndrom suchého oka. Pacienti se zánětem spojivek mají obecně dobrou prognózu, neměli by ale onemocnění podceňovat. Chronický průběh, dlouhodobé subjektivní potíže i patologické anatomické změny mohou být následkem pozdě diagnostikovaných nebo nedostatečně léčených zánětů spojivek.

Konjunktivitidy neinfekčního původu mohou mít řadu příčin. Patří sem mimo jiné alergické konjunktivitidy, kdy oko nepřiměřeně reaguje na opakované setkání s alergeny (prach, pyly, roztoči, léky atd.). Vyskytují se sezonně, hlavně na jaře, a souvisejí se sennou rýmou nebo bronchiálním astmatem Základním příznakem je svědění a slzení očí. Objektivně převládá v klinickém obrazu otok spojivky i víček. Léčba alergických konjunktivitid spočívá v odstranění vyvolávajícího alergenu a ve specifické desenzibilizaci – znecitlivění. Lokálně se podávají moderní antihistaminika – léky ve formě kapek či mastí. V komplikovaných případech pomáhají kortikoidy. Mezi další příčiny neinfekčních zánětů spojivek patří nedostatek slz u syndromu suchého oka, vliv zevních škodlivin, jako jsou kouř, chlad, horko, vítr, UV záření, dále anomálie v postavení víček, ale také nekorigované refrakční vady, poruchy binokulárního vidění, nedostatek spánku a stres (syndrom vyhoření). Článek je podpořen MZOFNM 2005

Bakteriální a virový původ

Bakteriální záněty spojivek nejčastěji způsobují stafylokoky, streptokoky nebo pneumokoky. Mezi typické příznaky akutních bakteriálních zánětů patří hojná hnisavá sekrece a překrvení oka. Postiženo je nejprve jedno, pak rychle druhé oko. Pacient si stěžuje na pálení, škrábání a slzení oka. Diagnóza spočívá v klinické a laboratorní identifikaci mikroorganismu, který zánět způ-

1. Při hnisavém zánětu obou očí, který neustupuje do dvou dnů, navštivte očního lékaře. 2. První pomoc při zánětech spojivek spočívá ve vyplachování hnisavého sekretu borovou vodou, případně v opatrném vytírání navlhčenou gázou. Lze aplikovat oční kapky nebo přírodní léčivé přípravky, případně dezinfekční oční mastičky. U dětí hlídáme, aby neměly ucpaný nos, a mastičky raději nedáváme. 3. Při zánětu spojivek oči nezakrývejte obvazem. 4. Sluneční brýle pomohou při světloplachosti. 5. Při léčbě antibiotiky ve formě kapek nebo mastí dbejte na pravidelnost (někdy kapeme i po hodinách), léčba většinou trvá přibližně 10 dní. V podávání léků pokračujeme, i když už zánět ustoupil (což se většinou děje již druhý nebo třetí den terapie). 6. Aplikace očních léků se musí nacvičit. Je důležité, aby se kapky a mast dostaly přímo do spojivkového vaku oka. Před nakapáním vždy odstraníme opatrně hnis sterilní navlhčenou gázou. 7. Při léčbě infekce dodržujte pečlivě hygienická pravidla, aby se zánět spojivek nerozšířil na ostatní členy rodiny.

Foto: Ondřej Petrlík

Praktické rady pro léčbu

Bohuslav Reynek: Krvavý pot, 1949, olej, plátno, 53 x 40 cm, z pozůstalosti autora, foto: František Nárovec.

Mezi Mezinebem nebema azemí zemí

Bohuslav Reynek: Krvavý pot, 1949, olej, plátno, 53 x 40 cm, z pozůstalosti autora, foto: František Nárovec.

Bohuslav BohuslavReynek Reynek

Časopis Sanquis hledá uchazeče pro pozici

inzertní poradce se specializací na farmacii Požadujeme: • orientaci v oblasti médií, reklamy a farmacie • prokazatelné výsledky v prodeji inzertního prostoru farmaceutickým klientům • vynikající komunikační a prezentační schopnosti • obchodního ducha • reprezentativní vystupování • odolnost vůči stresu, schopnost rychle se učit

Pracovní náplň: • prodej inzertního prostoru v časopise Sanquis • hledání nových inzerentů a udržování obchodních vztahů se stávajícími klienty • tvorba nabídek, prezentací a příprava mediaplánů pro klienty

Nabízíme: • samostatnou práci v komorním kolektivu • časovou flexibilitu a možnost individuálního přístupu k práci • fixní základ a provizní složku odměny závislou pouze na vlastních schopnostech

Kontakt: Irena Jirků, Sanquis, Španělská 10, 120 00 Praha 2 tel. 221 180 195, e-mail: jirku@sanquis.cz

Smetanova Smetanova Litomyšl Litomyšl o. p. o. s.p.ves. spolupráci ve spolupráci s Městskou s Městskou galerií galerií Vysoké Vysoké Mýto Mýto Bývalý Bývalý zámecký zámecký pivovar pivovar rekonstruovaný rekonstruovaný Josefem Josefem Pleskotem Pleskotem v Litomyšli v Litomyšli 11. června–6. 11. června–6. července července 2011, 2011, denně denně od od 10 do 10 do 18 hodin 18 hodin Výstava Výstava se koná se koná pod záštitou pod záštitou Mons.Mons. Dominika Dominika Duky,Duky, arcibiskupa arcibiskupa pražského, pražského, metropolity metropolity a primase a primase českého, českého, velvyslance velvyslance Francouzské Francouzské republiky republiky v České v České republice republice J. E. Pierra J. E. Pierra Lévyho Lévyho a Janya Pernicové, Jany Pernicové, radníradní Pardubického Pardubického krajekraje pro školství, pro školství, kulturu kulturu a památkovou a památkovou péči.péči. Smetanova Smetanova Litomyšl, Litomyšl, o.p.s.,o.p.s., Jiráskova Jiráskova 133 (zámek), 133 (zámek), 570 01570 Litomyšl, 01 Litomyšl, tel.:+420 tel.:+420 461 612 461575, 612+420 575, +420 461 616 461070, 616 fax 070,+420 fax +420 461 616 461071, 616 071, e-mail: e-mail: festival@smetanovalitomysl.cz, festival@smetanovalitomysl.cz, www.smetanovalitomysl.cz, www.smetanovalitomysl.cz, www.operafestival.eu. www.operafestival.eu.

Text: MUDr. Iva Tomášková (SurGal clinic) MUDr. Jana Martinková (Chironaxinvest n.z.z) RNDr. Hana Lepková (CESA VUT v Brně) Mgr. Lucie Engelová (CESA VUT v Brně)

z d rav í

Pohyb ve stáří očima sportovních lektorů a lékařů Moderní doba postupně pozměnila chování lidí. Z běžného života se vytratila fyzická aktivita a nahradil ji sedavý způsob života charakterizovaný nedostatkem pohybu, tzv. inaktivitou. I proto na začátku 21. století význam pohybu jako zdravotního benefitu stoupá. Pravidelná pohybová aktivita ve vztahu k jednotlivci, jeho zdravotnímu stavu a trénovanosti zaprvé zlepšuje kloubní pohyblivost, funkční a nezávislý život, sílu kostí, spánek a kontrolu tělesné hmotnosti, soběstačnost; za druhé snižuje riziko infarktu, mrtvice, vzniku cukrovky typu II., zlomenin, depresí, nadváhy, ztráty paměti a demenci; za třetí má pozitivní vliv na psychiku jedince a je jedním z prvků socializace.

intenzita pohybové aktivity, délka trvání, trénovanost či netrénovanost jedince, jeho zdravotní stav aj. na pojem pohybová aktivita. Benefit pravidelného pohybu lze u seniorů pojmout také jako zabezpečení jejich soběstačnosti a osobní nezávislosti. K dosažení žádoucí tělesné zdatnosti není nikdy pozdě. Důležité je stát se, anebo trvale zůstat pohybově aktivním. Změna životního stylu je však procesem dlouhodobým a probíhá v postupných stadiích a etapách od období bez úvah o pohybových aktivitách až po stadium trvalé pohybové aktivnosti (pohybové aktivity se staly již nedílnou součástí života jedince). Změna životního stylu se opírá o zisk nových vědomostí a praktických dovedností. Význam hraje i znalost změn v lidském organismu, které přináší stárnutí. Podstatný význam mají pak informace o pohybových aktivitách (jak začít, jak je správně vykonávat,

Pravidelný pohyb jako benefit Pohybovou aktivitu lze chápat jako „jakýkoliv tělesný pohyb, který je charakterizován svalovou kontrakcí, při níž dochází k zvýšení energetického výdeje“ (European Physical Activity Guidelines, 2008). Současně je zde důležité uvědomit si přímou vazbu ukazatelů, jako je

Cvičení a posilování – součást léčby Každý živý organismus souvisí s prostředím a tvoří s ním jednotu. Jedním ze základních zákonů života je přizpůsobování organismu životním podmínkám. Změny v prostředí vyvolávají změny stavby i funkce organismu. V oblasti pohybových aktivit jsou důležité změny biologických pochodů. Pohybový aparát se skládá z kostry a svalů. Kostra je jeho pasivní část, svaly jsou částí aktivní. Kosti jsou živou tkání s bohatou látkovou výměnou. Během života jsou schopny měnit svou vnitřní strukturu. Pravidelným sportováním se stávají pevnější a stabilnější. Úbytek kostní hmoty Dnes jsou v módě léky na osteoporózu. Dlouhodobé užívání těchto preparátů může

zvýšit kostní denzitu (zavápnění), ale kost zůstává křehká. Důležitá je i organická složka kostní hmoty. Jedním z preventivních opatření na osteoporózu je právě dostatek pohybu, silový trénink a přiměřený pohyb na slunci. S tím souvisí i správná výživa s dostatkem bílkovin, D-vitaminu a vápníku. Pohybová aktivita je součástí léčby osteoporózy. Doporučují se silová cvičení s kombinací cvičení vytrvalostních (aerobních).

Degenerativní procesy v kloubech Změny na kloubní chrupavce, úrazy kostí, kloubů, vazů a úponů s přibývajícím věkem komplikují život a přinášejí s sebou řadu omezení. Je třeba vědět, že kloubní chrupavka nemá schopnost plnohodnotné regene-

race. Pokud si ji poškodíme, nová nám nevyroste! Potrhané kloubní vazy (pouzdra) se obvykle zahojí po 6 týdnech. Pokud se léčba nedodrží, může být výsledkem nestabilní kloub. Zlomeniny, zejména zlomenina krčku stehenní kosti, se řeší převážně operačně (osteosyntéza nebo kloubní náhrada podle typu zlomeniny). Po operaci se pacienti co nejdříve vertikalizují na podpažních berlích. Součástí rehabilitace je dechová a cévní gymnastika, celkové kondiční cvičení. Z chirurgického lůžka je pacient transferován na rehabilitační oddělení (průměrná doba hospitalizace tři týdny), případně do léčebny dlouhodobě nemocných, kde je možná až tříměsíční hospitalizace a rehabilitace.

Pravidelný pohyb znamená osobní nezávislost a soběstačnost jak dlouho, co dělat před začátkem a po ukončení dané aktivity). Program změny životního stylu je programem individuálním, každý má své tempo pro vytváření nových návyků a každý skončí v jiné fázi vývoje. Ale dosažením poslední zmíněné fáze získá jedinec, nejenom starší, nejvíce benefitů pokrývajích jeho fyzio-psycho-sociální podstatu.

Pohybové aktivity Člověk vykonává nepřeberné množství pohybových aktivit, které lze dělit různými způsoby. Jedním z nich je obecné dělení dle amerických doporučení k pohybovým aktivitám (2008): (1) základní pohybové aktivity – běžné denní aktivity lehké intenzity jako úklid, vaření, vysávání, pomalá chůze, aj. (2) zdraví podporující aktivity – aktivity stojící vedle základních pohybových aktivit, obvykle o střední až vysoké intenzitě jako rychlejší chůze, jízda na kole, plavání, jóga, aj. Právě druhý zmíněný typ zde shrnujeme pod pojem pohybové aktivity. Nicméně, nelze je od sebe oddělit, ale spojit v celek a nechat, aby se v životě jedince vzájemně doplňovaly. Vyvážený program pro rozvoj a udržení tělesné zdatnosti by měl zahrnovat pohybové aktivity vytrvalostního charakteru, cvičení na rozvoj síly a cvičení na kloubní pohyblivost, rovnováhu a koordinaci. Rozsah, respektive množství pohybu pro seniory za týden a jejich náplň je potřeba přizpůsobit aktuálnímu zdravotnímu stavu každého jedince, a popřípadě zohlednit i jeho trénovanost či netrénovanost. Zdraví podporující pohybové aktivity u staršího jedince by měly být vykonávané nejen kvalitně po obsahové stránce (pod vedením odborníků), ale i po určitou dobu a s určitou intenzitou. Mezinárodní doporučení se setkávají v délce trvání pohybové aktivity o střední intenzitě alespoň 30 minut denně a alespoň 5, nejlépe 7 dní v týdnu. Přičemž daná pohybová aktivita by měla být vykonávána souvisle nejméně 10 minut. Pro docílení komplexního pojetí pohybových aktivit by měl jedinec 2x-3x týdně provozovat cvičení na rozvoj síly (počet opakování 8-12, individuální, vliv trénovanosti). Celou tuto

O návratu do normálního plnohodnotného života rozhoduje více faktorů: zhojení zlomeniny bez komplikací, celková psychická a fyzická kondice před úrazem, docvičení svalové síly postižené končetiny a senzomotorický trénink (důležité pro stabilitu při chůzi a celkový kondiční trénink v pozdní fázi rehabilitace.

Ilustrace: archiv, Dreamstime

Úbytek svalové hmoty Nositelem pohyblivosti opěrného a pohybového ústrojí jsou svaly. Smršťováním a uvolňováním svalů připojených na kosti dochází k pohybu jednotlivých částí těla. V lidském těle je více než 600 svalů. Velmi významnou skupinou jsou svaly posturální, které zabezpečují vzpřímené držení těla (posturu) trvale zvýšeným napětím (tonusem). Tyto svaly mají tendenci ke zkracování, proto je vhodné je cíleně protahovat (strečink). Naopak svaly s tendencí k osla-

bení je třeba pravidelným cvičením systematicky posilovat. S přibývajícím věkem dochází k úbytku svalové hmoty (sarkopenie). Úbytek aktivní svalové hmoty je stejně jako úbytek kostní hmoty fyziologický, nejedná se o chorobu. Po třicátém roce věku nám ubývá každou dekádu 7 %, po padesátém roce věku až 10 % aktivní svalové hmoty. Nejlepší prevencí je kombinace správné výživy s dostatkem bílkovin (minimum = 1 g čisté bílkoviny na 1 kg hmotnosti/den) a silového tréninku. Ideální je pravidelné cvičení v posilovně. Minimální frekvence silového tréninku by měla být 2x týdně. Cvičební jednotka musí být přizpůsobena věku a zdravotním omezením, které senior má. Ideální je kombinace silového tréninku a senzomotoriky (cvičení na labilních plochách), což vede ke zlepšení stability chůze. Senioři po úrazech a operacích docvičují svalovou sílu v posilovně.

77 77

Srdečně-cévní onemocnění Tak, jak se mění v poslední době léčba kardio-vaskulárních onemocnění, tak se mění i přístup k pohybovým režimům. Pohyb a dodržování životosprávy se po překonání akutního stadia nemoci stávají nedílnou součástí léčby a snižují úmrtnost na tato onemocnění o 20–25 %. Pohybový režim při srdečně-cévních onemocněních by měl být z větší části vytrvalostního charakteru (tedy aerobní). Tento typ zátěže minimalizuje riziko vzniku závažných arytmií (poruchy rytmu), pomáhá udržovat ideální tlak a pulz, a tím šetří (ekonomizuje) srdeční sval při práci. Pohyb nenahradí léky, ale po pravidelném pohybovém režimu se může dávkování některých léků snížit nebo se mohou některé vysadit (vždy pod kontrolou lékaře). Doporučené pohybové aktivity jsou chůze, nordic walking, plavání nebo pohybové režimy na aerobních tre-

z drav í

skladbu cvičení by měla doplňovat rovnovážná cvičení a cvičení na rozvoj flexibility v průběhu celého týdne. Při cvičení a podpoře kladného vlivu pohybových aktivit na zdraví jedince je důležitá pravidelnost.

Programy pro seniory Příprava na aktivní stáří je u nás opomíjena a je velmi individuální. Přístup k této problematice se liší region od regionu. Neexistuje žádný model nebo systém. Pohybové programy pro seniory, některé i včetně přípravy lektorů, zabezpečují např. Klub českých turistů (KČT), Česká asociace sportu pro všechny (ČASPV) nebo Český svaz rekreačního sportu (ČSRS). Objevují se také programy pro seniory v kulturních centrech menších měst. Na vysokých školách v programech kurzů celoživotního vzdělávání U3V (Univerzita třetího věku) se pro seniory pořádají již několik let přednášky z psychologie nebo sociologie. Jen sporadicky jsou zařazovány i přednášky o lidském těle a pohybových aktivitách. Vysoké učení technické v Brně od roku 2005 pravidelně pracuje se seniory. Program Pohybového studia pro seniory je rozdělen do dvou kurzů, každý v délce 4 semestrů. Základní kurz tvoří cyklus 40 přednášek z biologicko-lékařských a společensko-vědních oborů a 40 hodin pohybových aktivit. Výběr a volba pohybových aktivit jsou postaveny na práci s vlastním tělem. Senioři si pod vedením vysokoškolských učitelů a odborníků z praxe osvojují správné stereotypy pohybového chování a získávají návody. Pohybový program je vyvážený, jsou v něm aktivity silové, vytrvalostní i aktivity udržující a rozvíjející koordinaci a flexibilitu. Navazující kurz je postaven již na programech pohybových aktivit v minimálním rozsahu dvě hodiny týdně. Absolventi kurzů U3V se stávají členy Seniorské akademie, která pro ně organizuje celoroční pohybové programy, včetně speciálních pohybových programů na horách nebo u moře. V současné době je na VUT v Brně 112 „aktivních“ seniorů a od září se otevírá nový základní kurz, o který projevilo zájem 90 seniorů. Více informací najdete na www.cesa.vutbr.cz

Zátěžové testy Pravidelná pohybová aktivita je doporučována řadě pacientů jako nedílná součást léčby. Především v poslední době se zvyšuje počet pacientů s cukrovkou, vysokým tlakem, po srdečním infarktu a s nadváhou (civilizační choroby, choroby neinfekční). Pokud chce člověk začít sportovat a nikdy pravidelně nesportoval (po čtyřicátém roku věku a výše nebo pokud je v rodině srdečně-cévní onemocnění, potom i v mladém věku), je vhodné nechat se vyšetřit lékařem, aby se předešlo možným, především srdečním komplikacím.

V případě, že neužívá žádné léky a není si vědom žádné choroby, potom je vhodné navštívit sportovního lékaře, který provede nejen interní prohlídku, ale i zátěžový test, který zjistí reakci srdce a doporučí vhodné pohybové aktivity dle věku a kondice. Jestliže zájemce o cvičení má již nějaké onemocnění, může požádat svého obvodního lékaře o preventivní vyšetření a pokud jeho lékař uzná za vhodné, může jej odeslat na zátěžový test ke sportovnímu lékaři. Zátěžovým testem rozumíme ambulantní vyšetření, kdy vyšetřovaného zatížíme jízdou na rotopedu nebo pásu a během zátěže se sleduje EKG (srdeční funkce), pulz a krevní tlak. Lze sledovat i plicní výkon při zátěži. Pojišťovna hradí zátěžové testy pouze nemocným, zdraví jedinci si musí vyšetření zaplatit. Doporučení preventivní prohlídky platí i pro pravidelně rekreačně sportující

78 78

populaci nad 40 let pro minimalizaci zdravotních rizik při zátěži. V případě přítomnosti onemocnění blízkých příbuzných je vyšetření zátěžovým testem vhodné co nejdříve. Vrcholoví sportovci mají povinnost tyto prohlídky absolvovat jednou až dvakrát ročně. Použitá a doporučená literatura: (1) Hana Lepková a kol. Jak dokonale zvládnout indoorcycling. Grada, 2007. ISBN 978-80-2471748-7 (2) Jitka Dýrová, Hana Lepková a kol. Kardiofitness vytrvalostní aktivity v každém věku. Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2273-3 (3) W.H.Ettinger, B.S.Wright, S.N.Blair. Fit po 50 aktivním životem k dobré kondici a zdraví. Grada, 2007. ISBN 978-80-247-2203-0 4) U. S. Department of Health and Human Services (USDHHS). (2008). Physical activity guidelines for Americans. Washington, DC: U. S. Department of Health and Human Services.

Foto: Dreamstime

nažérech (kardiofitness) jako např. jízda na stacionárních kolech, na veslařských trenažérech nebo chůze na mechanických pásech. Ideální je cvičit alespoň 3x týdně po dobu 40–60 minut.

PROPAGA C E ZNAČKY

Radonová voda – léčí a pomáhá Malé krušnohorské městečko Jáchymov, které leží blízko německých hranic, oplývalo vždy bohatstvím. V minulosti to byly obrovské zásoby stříbra, které jej vynesly do takřka světových výšin, po stříbře přišel uran... A dnes? K nejcennějším zdejším pokladům patří nejvyšší hora Krušných hor – Klínovec, kouzelná okolní příroda a léčivá radonová voda.

léčí, věděli už středověcí horníci, kteří si v ní pravidelně koupali drobná zranění. V roce 1906 byly založeny první radonové lázně světa a od té doby, již více než sto let, přináší každý rok tisícům lidí radonová voda štěstí v podobě úlevy od nejrůznějších bolestí.

Smůla proměněná v pohádkové štěstí

V radonových lázních se léčí už více než sto let, zdejší odborníci měli tedy dostatek času na sestavení optimálních léčebných plánů, které se upravují přesně pro potřeby každého hosta. Základ tvoří minimálně deset koupelí, při kterých je tělo vystaveno tzv. energetické sprše měkkého záření alfa. Toto léčivé záření obsahuje pouze 0,5% radonu, 75% z této dávky se z těla vyloučí během následujících 20 minut. Při třítýdenní léčbě tedy tělo stihne vstřebat maximálně tolik radonu, kolik dostane při jednom rentgenovém snímku plic. Aby plyn z koupele nevyprchal, napouští se do speciálních van zespodu – nikoliv tradičně z kohoutku. Nemusíte se bát ani nastydnutí, teplota radonové koupele se pohybuje v rozmezí 35 – 37 °C. Nepostradatelným léčebným prvkem jáchymovských lázní je ideální kombinace koupele s kvalitní

Jen si to představte! Jste 500 metrů pod zemí, v úzké šachtě, dobýváte stříbrnou žílu. Už se vidíte mezi šlechtou, v honosném oblečení, u tabule s plnými talíři, když tu najednou… Stříbro mizí, zbývá jen jakási černá hmota. To je ale smůla! A přesně podle ní novou, neznámou rudu nazvali jáchymovští horníci – smolinec. Kdo tenkrát mohl tušit, že jáchymovský smolinec vůbec smolný není? Až významná fyzička Marie Curie Sklodowská objevila význam tohoto nerostu, když z něho vydobyla desetigram soli radia. Oním smolincem byl uran. Dešťová voda, protékající uranovým podložím, byla a je obohacována o všemožné minerály, včetně radonu – plynu, který je ve vodě rozpuštěn a tvoří právě onu potřebnou léčivou složku. Že jáchymovská voda

Radonová koupel, roky prověřený přírodní zdroj zdraví

rehabilitací. Proto v Jáchymově působí tým špičkových fyzioterapeutů, který ke každému klientovi přistupuje individuálně. Lékaři vám i všechny ostatní procedury napíší na míru tak, abyste z lázní odcházeli bez bolestí, nabití energií. Další formou aplikace radonové léčby jsou tzv. jáchymovské krabičky. Jedná se o speciální ozařovací metodu zvanou brachyradiumterapie. Klient při ní dostává minimální protizánětlivou a protibolestivou dávku gama záření, jehož zdrojem jsou soli radia. Krabičky se přikládají přímo na bolestivé klouby. Radonová léčba výrazně pomáhá při potížích s pohybovým aparátem, aktivuje regenerační schopnosti těla, výrazně zvyšuje obranyschopnost organismu, přispívá k prokrvení kostí a kloubů, léčí onemocnění páteře a působí jako antirevmatický prostředek bez vedlejších účinků. Dokáže mírnit bolesti ještě 8 až 10 měsíců po léčbě, navíc je ideálním „lékem“ po úrazech a operacích. Nepopsatelně ulevuje od bolestí lidem s revmatismem a Bechtěrevovou chorobou.

A protože radonová voda doopravdy pomáhá, vrací se za její léčivou mocí každý rok tisíce klientů.

Léčebné lázně Jáchymov a.s., T.G. Masaryka 415, 362 51 Jáchymov, Tel.: +420 353 833 333, Fax: +420 353 834 567, info@laznejachymov.cz

www.laznejachymov.cz

Divadlo Na Jezerce Divadelní spoleãnost Jana Hru‰ínského Jevan Brandon Thomas

Charleyova teta V hlavní roli: RADEK HOLUB

YASMINA REZA

KUMŠT /ART/ PO ROCE OPĚT V PRAZE Petr Jarchovsk˘/ Jan Hfiebejk

MUSÍME SI POMÁHAT 8. a 16. června OPĚT UVÁDÍME NENECHTE SI UJÍT

Městská část Praha 4

Generální partner

Foto: Ivan Kahún Hlavní partner

www.divadlonajezerce.cz

p rv ní pomoc

Připravuje Lucie Frantálová

Úrazy v létě Drobná chirurgická poranění, zlomeniny předloktí a podvrtnutí kotníku jsou nejčastějšími letními úrazy. „Oproti jiným ročním obdobím se ovšem spektrum úrazů rozšiřuje o prázdninách ještě o tepelná poškození organismu (popálení, úžeh, úpal), tonutí, některé typy otrav (houbami), uštknutí hadem, alergickou reakci po bodnutí hmyzem nebo poleptání medúzou,“ říká pediatr strakonické nemocnice MUDr. Martin Gregora. Podle údajů České pojišťovny došlo například v roce 2009 v průměru ke 427 úrazům denně, z toho 22 % (94) připadlo na děti do 18 let. V létě se pravidelně tento počet o 10–15 % zvyšuje. Otlaky a sedřené puchýře, uklouznutí, zakopnutí, zranění při výletech či nevolnosti, průjmy,

zácpy – odborníci (nejen lékaři, ale i zdravotní pojišťovny a další) mají letní aktivity dobře zmapované. Následují úrazy utržené při sportu, vedle atletiky jich nejvíce přináší tenis, squash, badminton, in-line bruslení, cyklistika a plavání. Z kolektivních sportů pak fotbal, hokej, basketbal, volejbal a další. Trochu jinak vypadá přehled úrazů dětí, i když co do počtu nezůstávají pozadu. Česko totiž v rámci Evropské unie patří dlouhodobě k zemím s vysokou dětskou úrazovostí a v jejich důsledku i úmrtností. Nejbezpečnějšími zeměmi jsou naopak Švédsko a Holandsko.

Nejčastější dětské zranění? Vyražený dech. A první pomoc? Je důležité, aby dítě začalo co nejrychleji dýchat. V případě, že je bez dechu více než pár sekund, musí se ihned uvolnit dýchací cesty, dát pozor, aby nezapadl jazyk a zavolat lékařskou záchrannou službu. Častá jsou také rozbitá kolena, lokty a zlomeniny. Při jízdě na kole, kolečkových bruslích a při podobných aktivitách by děti měly mít chrániče a samozřejmá je helma. Cyklisté vůbec hodně riskují nejen při jízdě po rušných silnicích. Krkonošští záchranáři například zachraňovali cyklistu, který spadl z kola při rychlosti přes 74 kilometrů v hodině a těžce si poranil hlavu. Byl v bezvědomí a do nemocnice ho musela dopravit letecká záchranná služba. Měl nakonec štěstí – přežil a uzdravil se. A časté následky nezvládnuté jízdy na koni? Polámané nohy, ruce, poranění páteře... Dokonce i dívčí paže, která se tak spálila o třmen, že musela být ošetřena v popáleninovém centru. Krvácení do mozku, zlomeniny spodiny lebeční, roztržení sleziny či jiných vnitřních orgánů

– smutná bilance každého léta. Když se přihodí takto vážný úraz, je dobré mít uzavřené úrazové pojištění. Zatím je však u nás velmi podceňované, a to jak u dospělých, tak u dětí. Přesto se učíme. „Podle statistik je v době prvního úrazu úrazově pojištěna pouze polovina dětí. V případě druhého už jsou to tři čtvrtiny,“ říká tiskový mluvčí České pojišťovny Václav Bálek.

První pomoc musí být včasná a erudovaná. Každá příruční lékárnička by měla obsahovat dva sterilní

obvazové balíčky, elastické obinadlo, dobře lepicí fixační náplast, jodovou tinkturu (ajatin), deset tablet proti bolesti, zavírací špendlíky, případně oční kapky. Z náplastí je třeba vybrat ten správný typ. Vezměme si třeba puchýře, u nichž je jednou z možností léčby využití tzv. vlhkého hojení (pomocí náplastí), jiné typy náplastí jsou určeny pro odřeniny, na řezná poranění nebo popáleniny. Po ruce bychom měli mít také elastická fixační obinadla, která se vyznačují různou tažností. Existují také obinadla tzv. hadicovitá, která jsou příčně i podélně pružná. Tvarují se podle těla, jsou jemná a prodyšná, určená pro široké spektrum použití. K urychlení procesu hojení napomáhají také některé enzymové léky (nejznámější je Wobenzym). Proteolytické enzymy, které tyto přípravky obsahují, působí proti otokům a zánětům a výrazně zkracují dobu léčení, což jistě o prázdninách všichni uvítáme víc než kdykoliv jindy. Pokud však úraz vyžaduje lékařské ošetření, je třeba je neodkládat!

Foto: Wikipedia, Ondřej Petrlík

Slovníček pojmů Přírodní lékárna: Látky obsažené v některých bylinách působí protizánětlivě, zlepšují prokrvení tkání a urychlují jejich regeneraci, zabraňují také tvorbě jizev. O způsobu zpracování a užití je však třeba se poučit v příslušné literatuře. Pozor na možné alergie. Nejčastěji užívanými bylinami na hojení ran jsou kostival lékařský, měsíček zahradní, řepík lékařský, šalvěj lékařská, heřmánek pravý, jitrocel kopinatý a arnika. Traumatický šok vzniká v důsledku ztráty krve, silné bolesti, poškození tkání, infekce, podchlazení. Pacient v šoku je nápadně bledý a má studenou kůži, málo močí a klesá mu krevní tlak, zatímco pulz se zrychluje, ale bývá špatně hmatný. Objevují se také další příznaky postižení jednotlivých

Chcete vědět víc? Čtěte v archivu Sanquis! MUDr. Martin Gregora, Letní úrazy a jiné nehody, tištěný Sanquis č. 79/2010, http://www. sanquis.cz/index1.php?linkID=art3089 MUDr. Milan Odehnal, MBA, Úrazy oka: zvláštní kapitola oftalmologie, tištěný Sanquis č. 88/2011, http://www.sanquis.cz/index1. php?linkID=art3557

orgánů včetně poruch vědomí. První pomoc: tlumení bolesti, energická zástava krvácení, zabránění ztrátám tepla a rychlý převoz do nemocnice. Léčba pak zahrnuje podávání kyslíku, zabezpečení žilního přístupu, infuzi tekutin a podporuje srdeční činnosti. Pacient musí být trvale monitorován.

Vlhké hojení pomáhá při léčbě akutních i chronických ran (odřenin, popálenin, oparů, bércových vředů, dekubitů, diabetické nohy apod.). Princip je jednoduchý – tekutina, kterou rána vylučuje, obsahuje růstové faktory a výživné látky, přispívající k hojení a moderní materiály jsou schopné toto prostředí v ráně udržovat. Kromě toho dokáže vlhké krytí udržet konstantní teplotu rány a výměnu plynů, absorbuje či odvádí exsudát, netraumatizuje ránu při převazech a intervaly mezi nimi jsou delší.

p rv n í p o m o c

Připravila Lucie Frantálová

Co signalizují střevní potíže? Křeče v břiše, plynatost, ale také horečka, zvracení a celková únava – průjmová onemocnění mohou mít mnoho příznaků i komplikací. Průjem přitom často bývá obrannou reakcí organismu při narušení trávicího ústrojí, zejména střev, žaludku, slinivky či jater, může ale signalizovat jinou nemoc. Průjem se zpravidla projevuje častou stolicí (více než 3krát denně), většinou řídkou až vodnatou. Při podráždění trávicího traktu zrychlují střeva svůj pohyb, nedostatečně tráví a vstřebávají živiny. Většinu tekutin pak bez užitku z těla vyloučí.

Kdy jít k lékaři? Při průjmovém onemocnění bychom měli jít k lékaři, pokud potíže přetrvávají déle než

pět dní, provázejí je vysoké horečky a zvracení, nebo když se ve stolici objeví krev. V každém případě bychom ho měli navštívit s nemocným kojencem či batoletem, průjem by neměly podceňovat starší osoby a malé děti. Pacienta by měl lékař vidět v okamžiku, kdy u něj dochází k rychlé dehydrataci, což se opět týká hlavně starších osob a malých dětí. Velký úbytek důležitých minerálů, především pak nedostatek draslíku, může totiž vyvolat poruchy srdečního rytmu a u starších osob vést až k cévní mozkové příhodě. Pacienti s dlouhodobým průjmem také často ubývají na váze, což se v důsledku často mění v podvýživu.

Jaká léčba je vhodná? Zpočátku řeší postižení průjem samoléčbou, zde je třeba dodržovat určitá režimová opatření. Ztracenou tekutinu a minerály vhodně doplňují neslazené čaje, nesycené minerálky či iontové nápoje. Draslík můžeme doplnit tak, že o něco více osolíme polévku. Součástí léčby by měla být strava bohatá na vitaminy, nesmí však zatížit trávicí ústrojí. Dieta by se měla skládat ze sucharů, piškotů, banánů nebo odvaru z rýže. Když se zdravotní stav pacienta zlepší, lze mu do jídelníčku zařadit i vařené brambory, vařené nebo dušené bílé maso atd. „Léčbu průjmů lze řešit i prostřednictvím volně prodejných léků. Protože nebývá známa jejich příčina a není ani zřejmé, zda se jedná o průjem virový nebo bakteriální, je vhodné vybrat pro pacienta takovou léčbu, která funguje na všechny typy. Je vhodné použít přípravky, které působí na přírodní bázi, dokážou navázat toxické látky, nezrychlují ani nezpomalují trávení, mají minimální nežádoucí účinky, protože se nevstřebávají. Léčivé přípravky by však neměly barvit stolici, protože krev v ní může upozornit na vážnější onemocnění,“ říká MUDr. Marek Beneš z hepatogastroenterologické kliniky pražského IKEM. Co nabídne lékárnička? Dnes máme k dispozici léky, které jsou například připravovány na bázi přírod-

ního čištěného jílu. Účinná látka se nazývá diosmectit a po požití ji organismus nevstřebává, takže trávicím traktem prochází v nezměněném stavu. Má i tu výhodu, že lék mohou užívat děti i dospělí včetně těhotných a kojících žen. Na rozdíl od tzv. živočišného uhlí jíl stolici nezbarvuje. Přírodní čištěný jíl má schopnost adsorpce (vázání na povrch), která mu umožňuje zachytávat i toxiny, viry a bakterie.

Pomůže preventivní očkování? Malým dětem (zpravidla do pěti let věku) mohou způsobovat průjmy a zvracení rotaviry. Zdravotní stav dítěte se může přitom natolik zhoršit, že může vést až k jeho hospitalizaci. Rotaviry jsou součástí našeho života a ani zvýšená hygienická opatření šíření rotavirových infekcí nemohou zcela zabránit. V této souvislosti vidí lékaři jedinou vhodnou prevenci v očkování. Očkovací látka se podává ústy, dávky jsou ve čtyřtýdenních intervalech. Vyberou-li si rodiče vakcínu s dvoudávkovým schématem, může být očkování dokončeno již v 10 týdnech věku dítěte. Obě dávky však musí být podány nejpozději do 24. týdne věku miminka. Jaké jsou novinky v boji s průjmy? Novinkou pro milovníky exotických destinací jsou vybrané druhy

probiotik, které je ochrání před nepříjemnostmi na cestách. Jedná se o osvědčenou kombinaci deseti probio tických kmenů a dvanácti miliard zdraví prospěšných bakterií. Probiotika jsou sestavena tak, aby člověku stačilo vzít jednu kapsli denně. Léčivý přípravek působí preventivně a dokáže stimulovat zažívací trakt natolik, že dokáže případnou ne příliš velkou „kontaminaci“ zvládnout.

Chcete vědět víc? Čtěte v archivu Sanquis! Josef Tuček: Na vině je naše strava, rozhovor s MUDr. Zdeňkem Benešem, CSc., tištěný Sanquis č. 78/2010, http://www. sanquis.cz/index1.php?linkID=art3001 Doc. MUDr. Evžen Hrnčíř CSc., MBA: Úkoly, postavení a perspektivy cestovního lékařství, tištěný Sanquis č. 66/2009, http://www. sanquis.cz/index1.php?linkID=art2204 Prof. MUDr. Roman Prymula CSc., Ph.D.: Očkování a jeho role v prevenci infekčních nemocí v ČR, tištěný Sanquis č.64/2009, http://www.sanquis.cz/index1.php?linkID=art2080 MUDr. Zdena Manďáková: Průjmy cestovatelů, tištěný Sanquis č. 29/2003, http:// www.sanquis.cz/index1.php?linkID=art580

Navštivte lékaře, pokud problémy

trvají déle než pět dní Funkce střev

Střeva přečerpají za den až 9 litrů tekutin. V tenkém střevě se 90 procent tekutin vstřebá, 8 procent tekutin je zde zpracováváno, zbytek odchází stolicí. V případě narušení tohoto procesu dochází k řidší stolici nebo průjmu.

Foto: Dreamstime

Akutní, nebo chronický průjem? Průjmová onemocnění dělíme podle jejich délky a příčiny na akutní a chronická. Akutní průjem postihuje člověka náhle a trvá maximálně čtrnáct dní. Způsobit jej mohou viry nebo bakterie, někdy mohou být na vině také paraziti. Viry způsobují průjmy asi z jedné třetiny a ohrožují onemocněním především děti a starší lidi. Proniknou do buněk v tlustém nebo tenkém střevě, kde se množí, ničí buňky a brání správnému vstřebávání tekutin. Bakteriální průjmy zpravidla doprovází horečka a celková slabost, postižený zvrací a bolí ho břicho, někdy se může ve stolici objevit krev. Příčinou dlouhodobého průjmu bývá často tzv. dráždivý tračník s následnými poruchami vyprazdňování. Nemocní trpí zácpou nebo průjmem, který trvá déle než dva týdny. Chronické průjmové onemocnění vyžaduje důkladné lékařské vyšetření, protože může signalizovat mnohem závažnější zdravotní problémy, například rakovinu tlustého střeva či konečníku, alergii na lepek, cukrovku a mnoho dalších.

inzerce

Chcete pomoci dětem z dětských domovů trvalým přátelstvím? Staňte se KMOTREM NEBO KMOTROU

Chcete obdarovat děti v dětských domovech? Můžete se zapojit do sbírky použitých nebo nových věcí. Více na stránkách

www.vespojenios.cz v odkazu KMOTROVSTVÍ a v odkazu DÁRKOVÝ BAZAR

MIL Fanousek 92x105.indd 1

17.5.11 10:0

Letní výlety s rodinou •

Přírodní kosmetika

• Zelená opona v Německu

Viktor Kolář: Ostrava, 1974

STYl

ZdravĂ˝ pohyb, ekologie 85

ce s t y

Text a foto Jana Vlková

Zelená opona

Fenomén státní hranice v době studené války po sobě zanechal unikátní přírodní koridor. Ten je rouben památníky a memoriály, připomínajícími někdejší systematickou „ochranu“ státní hranice. Pamětníky mrazí, děti nechápou. Hranice mezi bývalou Německou demokratickou republikou a jejím spolkovým pro-

tějškem byla německy důkladná. Široké koridory měly ze strany východního bloku několik pásů: základem byl hluboký vybetonovaný příkop, vedle něj vedla cesta vhodná i pro obrněnou techniku, pak následovalo drátěné pletivo, na němž v období nejtužšího boje proti prohnilému kapitalismu byly instalovány dokonce smrtící samostříly, a nakonec zbýval široký úsek zoraného pole. Tento pás táhnoucí se podél celé hranice přerušovaly jen strážní věže, psince, sklady munice. Lidé sem pochopitelně nemohli. Po desetiletí nedotčený prostor je dnes znám také jako Zelená opona. V místech státní hranice se hospodařilo poměrně unikátním způsobem. Pravidelně se tady kácely křoviny a stromy, aby byl pohraniční koridor pro větší přehlednost zcela prost vegetace. Zřetelný prostor státní hranice lemoval ještě další „nárazníkový“ pás, kde se příroda rozvíjela v nerušeném klidu a ekosystémy v těchto místech dosáhly výjimečné stability a s tím spojené pestrosti. Dnes je tento – de facto unikátní – Zelený pás součástí mezinárodního projektu, který se snaží zachránit pozitivní dopady minulého, jinak poněkud šíleného, období evropských dějin. Bývalá státní hranice lemující Durynsko měří 763 kilometrů, což je nejdelší úsek ve třech původně hraničních spolkových zemích. Významný bod zde představoval Point Alpha, z něhož do dnešních dnů zbyly na oblém pahorku trosky kasáren a strážní věž. Vojáci tady sledovali, zda se přírodním koridorem mělkého údolí směrem od Frankfurtu nad Mohanem neblíží tzv. imperialisté, okolní vesnice byly poddolované protiatomovými kryty. Kousek původního koridoru vede dnes k nově postavenému muzeu. Truchlivé místo, kde můžeme sledovat, jak rychle se dají hranice zadrátovat: začínalo se s volně položenými kládami s ruským nápisem „Stoj!“, končilo neprůchodným systémem opevnění...

Symbolické memento bývalé státní hranice

Pás podél celé hranice přerušovaly strážní veže

Příroda se tu rozvíjela v nerušeném klidu Na zelenou stezku

Point Alpha: pozůstatek kasáren a věže

Cesta se zámkovou dlažbou pro těžkou techniku

Foto: archiv DZT

Podobně zůstalo zachováno místo nedaleko vesnice Teistungen v kraji Eichsfeld. Kamenné muzeum ještě čeká na své dovybavení, ale v nedalekých polích vypráví o smutné minulosti pozorovací věž. V líbezné pahorkatině stojí i další mementa – betonové sloupky v německých barvách. Černočerveno-žluté vysoké patníky vypadají jako symboly státní hranice mezi oběma někdejšími republikami, jsou to však falešné patníky, které osazovala vláda NDR ještě na svém vlastním území. Odvážlivci, kteří překonali všechna protivenství a tady si zhluboka oddychli, měli záhy poznat, jak moc se zmýlili. Skutečná hranice se nacházela o pár set metrů dál, pohraničníci mohli každého uprchlíka tady ještě beztrestně odstřelit – byl přece narušitelem hraničního prostoru socialistického státu. Hora Brocken, další oblíbené výletní místo, k němuž vede úzkokolejná železnice. Tady, na nejvyšším vrcholku pohoří Harz musela být vojenská služba hodně drsná. Podle meteorologických statistik je tady tři sta šest dní v roce mlha, sto dní tady leží sníh. Bašta odposlouchávání západoněmeckých „štvavých centrál“ a sídlo elitní rušičky se dnes změnila v malé muzeum. Další památníky lemují bývalou hranici až k Baltu a vytvářejí stále v očích těch, kteří si na doby, kdy Evropa byla rozdělena ostnatými dráty, vzpomínají, šílenou jizvu v krajině. Pro ty, kteří měli štěstí se narodit později, však už je to většinou jen cesta nádhernou přírodou. Konečně.

Celá desetiletí

nedotčený

prostor, jizva v krajině

Odtud vojáci sledovali, zda se neblíží imperialisté Dnes je turistickým lákadlem hlavně příroda

XXXXpresivní krucifix do Pavla Vance v klášteře Emauzy

cesty

Připravila Jana Vlková

S rodinou pěšky, na bruslích... Lázně Luhačovice – prameny a procházky Jedny z největších a také nejkrásnějších českých lázní leží v těsné blízkosti Bílých Karpat. Na jejich území vyvěrá šestnáct minerálních pramenů, z nich nejznámější je asi Vincentka. Atmosféra lázní v sobě spojuje kolorit malého města jakoby „na konci světa“ se starodávným mondénním šarmem letoviska, které nepoznalo stres. Luhačovice jsou vhodným místem pro dovolenou s dětmi na hranici mezi dětstvím a dospělostí. Když je omrzí procházky po elegantní kolonádě, ochutnávky pramenů a hraní minigolfu, mohou se vydat k luhačovické přehradě. Z Luhačovic se také dají podnikat zajímavé výlety – například do skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm. www.luhacovice.cz

Valašsko – za přírodními panoramaty na kolech V údolí lemovaném hřebeny Javorníků a Vsetínských vrchů, sahajících do výšky tisíce metrů, jsou ideální podmínky pro cyklistiku všech úrovní. Nenáročné projížďky po cyklostezce si užijí rodiny s mladšími dětmi, středně těžké hřebenovky i technicky a fyzicky náročné trasy jsou určené pro zkušenější a trénované bikery. Cyklostezka Bečva vede po proudu Vsetínské Bečvy z Velkých Karlovic do Vsetína. Tento zhruba 35 kilometrů dlouhý výlet je díky svému profilu poměrně nenáročný. Komu přece jen dojdou síly dříve, může se vrátit zpět na začátek trasy vlakem, zastávku mají cyklisté v úzkém údolí Horního Vsacka doslova pod nosem a vagony jsou uzpůsobeny pro přepravu kol. Cyklisté, kteří vyhledávají jízdu po neupravovaných cestách v přírodě, mohou využít přes 150 kilometrů značených tras pro horská kola. I zde se najdou mírné úseky vhodné pro rodiny s dětmi stejně jako náročné pasáže plné kamení a kořenů. V každém případě jsou ze sedla kola vidět nádherné scenérie krajiny Západních Karpat. www.trails.cz

Středočeská zřícenina středověkého hradu je oblíbeným místem malých návštěvníků. Děti vítají jeho historickou atmosféru a jsou rády, že si na cokoli mohou bez omezení sáhnout a nemusí poslouchat dlouhé výklady z historie. Na hradě i v podhradí navíc žije spousta domácích zvířat, která patří kastelánovi. V zimě pustá zřícenina „chytá druhý dech“, v letních měsících hrad slouží jako efektní kulisa nejrůznějším akcím. Konají se zde trhy, představení historického šermu, koncerty i zábavy. Z hradeb se nabízejí překrásné výhledy – na jednu stranu do malebného Českého krasu, na druhou do temnějšího Křivoklátska. www.tocnik.cz

Foto: archiv

Točník – hrad jako z pohádky

... kolorit města „na konci světa“ se mísí se starodávným mondénním šarmem letoviska, které nepoznalo stres... Bodensee – na bruslích kolem jezera O jezero Bodensee se dělí Švýcarsko, Německo a Rakousko. Na jeho březích panuje klidná, jakoby lázeňská atmosféra a zdejší kvalitně upravené stezky pro cyklisty a bruslaře se v oficiálních průvodcích řadí mezi vůbec nejlepší evropské trasy. Pro in-line bruslaře je zvlášť pohodlný rovný povrch bez výmolů a s minimálním převýšením. Cyklostezky jsou dlouhé desítky kilometrů, můžete tedy vyrazit z libovolného městečka nebo vesnice na břehu jezera a vždy se dobře projedete. www.vorarlberg.travel

Balaton – vodní radovánky Maďarské Blatenské jezero neboli Balaton patří k největším evropským vodním plochám. V letních měsících se ruch na jeho březích dá srovnat s koloritem pláží u Středozemního moře. Velkou výhodou pro nás ovšem je, že Balaton leží podstatně blíž. Ke koupání se hodí zejména jeho jižní břehy. Mělká voda dovoluje i malým dětem bezpečné hrátky, v létě dosahuje teplota vody až 27 °C. Velká a klidná vodní plocha vybízí k provozování vodních sportů – plachtění a windsurfingu. Motorové čluny mají totiž na Balaton vstup zakázán! www.madarsko.cz

Kitzbühelské Alpy – tradiční vesnice Tyrolsko je svébytný evropský region, patří sice do Rakouska, ale svým charakterem notně čerpá také z Bavorska a Itálie. Kitzbühelské Alpy zahrnují známé turistické cíle jako Grossglockner, ale také nenápadné vesničky, jejichž návštěva zpříjemní výletníkův den. Snad ve všech stojí domy s freskami s loveckými výjevy a s muškáty v oknech, dirndly a kožené kalhoty „s padacím mostem“ jsou tu stále běžnou součástí garderoby... Právě taková je i vesnice St. Johann in Tirol, která leží přibližně ve středu širokého údolí. Místní zimní běžecký areál v létě láká k vyjížďkám na kole nebo k různě náročným trekům. www.kitzalps.cc

cesty

Text Jana Vlková

Výlety kolem evropských řek Vodní toky skýtají zákoutí romantická i divoká a jsou tak ideální pro jarní výlety.

Spréva: řeka nakládaných okurek

Canal du Midi: památka na Krále Slunce Vodní kanál, k jehož zbudování vydal v roce 1666 povolení Ludvík XIV., řečený Král Slunce, je dodnes plně funkční. Canal du Midi byl prakticky celoživotním dílem barona Pierre-Paula Riqueta, který zemřel krátce před jeho uvedením do provozu. Konstrukci kanálu následně ještě zdokonalil maršál Vauban, mistr vojenských staveb. Canal du Midi, který se po otevření stal důležitou dopravní tepnou, později nahradila železnice. Dnes je vyhledávaným místem pro rekreační plavby, z palub lodí se nabízí výhled na krásné přírodní scenérie. www.franceguide.com, www.sunfrance.com

Projížďky na loďkách,

procházky po březích...

Krka: kaňony a krápníky Chorvatská řeka Krka protéká severně od města Šibenik. Typická krasová řeka pramení mohutným vývěrem a pak se valí mezi bělostnými vápencovými skalami. Od roku 1985 se zde rozprostírá národní park a její kaňony se sedmi vodopády jsou možná ještě krásnější než známější Plitvická jezera. Mimo unikátních přírodních útvarů, jež vytvořila voda ve skalách, mohou návštěvníci obdivovat pestrou faunu i flóru včetně několika endemitů. www.npkrka.hr, http:// croatia.hr/cs

Lorelei: parníkem kolem skály Území kolem středního toku Rýna poblíž města St. Goarshausen se označuje jako údolí Lorelei podle vysoké skály na východním břehu. Řeka se v těchto místech zužuje a obtéká ji v oblouku. Kdysi to bývalo místo pro navigaci značně nebezpečné. Divoké hučení větru v úžině dalo vzniknout legendě o siréně Lorelei, jisté záhubě plavčíků. Dnes je místo naopak oblíbeným cílem výletních parníků. www.welterbe-mittelrheintal.de

Foto: www.spreewald.de, ATOUT FRANCE/Fabian Charaffi, HTZ Renco Kosinozic, Deutsche Zentrale für Tourismus

Brandenburskými rovinami protéká řeka Spréva. Pramení v Lužických horách v České republice a v Berlíně se vlévá do řeky Havoly. V rovinatém kraji Spreewald vytváří Spréva četné meandry, slepá ramena, lemují ji podmáčené louky a porosty lužních lesů. Oblast pro její neobyčejné přírodní bohatství vyhlásili biosférickou rezervací. Je ovšem také proslulá pěstováním okurek a jejich konzervováním na nejrůznější způsoby. S výrobou sprévaldských nakládaček se zde začalo již na konci devatenáctého století. Oblíbenou turistickou atrakcí tu dnes představují projížďky na různých malých plavidlech. A na některých se samozřejmě podávají jako občerstvení okurky! www.nemecko.travel

MAĎARSKO - TERMÁLNÍ LÁZNĚ

SÁRVÁR 13. 06. – 04. 09.

SPIRIT HOTEL THERMAL SPA*****

(kromě 12. 08. – 15. 08.)

7 990,- / os. ve 2 lůžk. pokoji PREMIUM 8 990,- / os. v 1 lůžk. pokoji PREMIUM CK HUNGARIATOUR info@hugnariatour.cz www.hungariatour.cz

PRAHA BRNO

Cena zahrnuje: 4x ubytování s polopenzí, uvítací drink, neomezené využívání lázeňského a wellness centra (11 bazénů s léčivou termální vodou je denně nově napouštěno a nepoužívají se žádné chemické přípravky), svět sauny (9.30 – 22.00), fitness centrum, zapůjčení županu a osušky. Cena nezahrnuje: pobytová taxa cca 1,5 EUR / osoby nad 18 let – platba na místě, parkování 4 EUR / noc – platba na místě.

tel.: 224 828 205, Dlouhá třída 38, PSČ 110 00 tel.: 542 217 671, Moravské náměstí 4 (1. patro), PSČ 602 00

OSTRAVA PÍSEK

tel.: 596 115 139, Českobratrská 2227/7, PSČ 702 00 tel.: 382 213 937, Harantova 1359, PSČ 397 01

inzerce

Granátové jablko

Levandulový emulgel na nohy

Intenzivně vyživující péče pro suchou, zralou a náročnou pleť. Regeneruje a omlazuje pokožku, chrání ji před nepříznivými vlivy, zjemňuje vrásky a dodává pleti sametovou hebkost. V biokvalitě, bez syntetických konzervantů, bez barvicích a vonných látek. K dostání v bioprodejnách, lékárnách, bylinkářstvích, prodejnách zdravé výživy, dárkových prodejnách aj. www.saloos.cz

S čistě přírodními, stoprocentními éterickými oleji, bez konzervantů... Jedinečná hydratační a zvláčňující směs přírodních složek, která osvěžuje, zjemňuje a zklidňuje suchou a drsnou pokožku nohou a zanechává je jemné, s příjemným pocitem lehkosti. Obsahuje 100% čistě přírodní aromaterapeutické oleje Levandule, Lavandin, Tea tree, mentol, zklidňující extrakt z vilínu virginského, mořský plankton a bambucké máslo. Zelená linka 800 191 999 www.lachevre.cz

Přírodní látky pro dobrý pocit Přípravky Bioturm jsou založeny na rostlinných tucích a syrovátce. Neobsahují konzervační látky, vonné přísady, barviva ani parafín. Vyzkoušejte např. Intimní mycí pěnu, která chrání a podporuje přirozenou intimní flóru. Jemná pěnová konzistence zaručuje šetrnou očistu. V létě se osvědčí deo kulička se stříbrem ve dvou intenzitách (bez hliníku!), která pomocí směsi účinných minerálů bojuje proti potu. Více informací na www.ekozena.cz.

Intisan a Albisan

Balzám Intisan je skvělým pomocníkem, který účinně napomáhá zklidnit projevy při mykózách, je vhodný k ošetření intimních míst před návštěvou bazénu, skvěle se uplatňuje při ošetření krvácejícího konečníku, při hemeroidech. Olej Albisan využívá výjimečných vlastností levandule a čajovníku. Je skvělým a šetrným doplňkem při léčbě mykóz pohlavních orgánů, účinně napomáhá chránit symbiotickou mikroflóru sliznice. www.originalatok.cz

kos met ika

Text Marcel Sauer

V hlavní roli: zdravá kosmetika

Přírodní kosmetika či biokosmetika představují setkání touhy po zkrášlování a uvědomění si, že tak lze činit přirozenými prostředky. Ty využívají léčivý potenciál nabízený přírodou a náš svět přitom zatěžují minimálně. Odvětví, které začalo před pár desítkami

let jako spíše pamětnická cesta za recepty našich babiček, se vyvinulo v exkluzivní řadu kvalitních produktů dobývajících si zasloužené místo na trhu. Tento trend dynamicky sílí a není divu, že se z něho snaží profitovat i některá kosmetická impéria, která ovšem nemají s přírodou takřka nic společného. Aby šly s dobou, některé firmy prostě jen své osvědčené konvenční receptury obohatí pár kapkami rostlinného výtažku, anebo prohlásí krém s obsahem ropných derivátů za přírodní a úspěch mají zaručen. Současná legislativa takové jednání totiž umožňuje. V obchodu s kosmetikou se dnes ocitáme v hustém lese rašících výhonků a statných stromů, kde větve vzrostlejších a mohutných kmenů záměrně brání v rozhledu. Je snadné podlehnout příjemnému mámení reklamních kampaní. Anebo se nedáme ošálit a pak hledáme odpověď na prostou otázku: Co je a co není přírodní kosmetika?

Jak naléhavé dokáže být

mámení

reklamy!

Foto: Dreamstime

Kolik bambuckého másla? Začněme s průzkumem u popisků na obalu každého kosmetického výrobku. Etikety se složením přípravku jsou od toho, aby se četly. Složení přísad je seřazeno podle množství látky použité ve výrobku. Takzvaný INCI (International Nomenclature of Cosmetic Ingredients) standard je povinný a řídí se určitými pravidly. Všechny složky výrobku musí být seřazeny sestupně, přičemž na začátku přehledu jsou uváděny ty suroviny, kterých je v balení nejvíce. Snadno si tak lze ověřit, zda například v balení bambuckého másla je opravdu bambucké máslo či zda alespoň patří mezi hlavní složky. V současném světě, kdy má větší váhu naše peněženka než náš hlas, ovlivňujeme svými nákupy chování firem i jejich přístup

kosmetika

Zdravá přírodní kosmetika musí mít národní certifikát. Přírodní kosmetika neobsahuje látky podezřelé z negativního ovlivňování lidského zdraví. Základními surovinami jsou rostlinné oleje (například jojobový, mandlový, avokádový), rostlinné vosky (například včelí), rostlinné extrakty (například měsíček, levandule, meduňka) a esenciální oleje. Neobsahuje syntetická barviva a parfémy, silikony, geneticky modifikované suroviny, chemické UV filtry a ropné produkty (například vazelínu, parafín). Jako emulgátory (suroviny, které spojují vodu a olej) se používají látky, které jsou doporučeny pravidly pro kontrolovanou přírodní kosmetiku (např. na bázi rostlinného glycerinu a přírodních mastných kyselin – třeba z kokosového oleje). Jako konzervanty fungují i mořská sůl, rostlinné bylinné výtažky chránící před růstem bakterií, nebo přírodní nedenaturovaný alkohol. Suroviny nejsou testovány na zvířatech. Biokosmetika – její produkty vznikají také na bázi surovin přírodního charakteru, které ale současně pocházejí z ekologického zemědělství a pro tento účel mají platná nezávislá osvědčení. Ze zdravotního hlediska je podstatné, že při pěstování rostlinných surovin určených pro biokosmetiku nesmí být použita syntetická hnojiva ani syntetické přípravky proti škůdcům, jejichž nejznámější skupinou jsou pesticidy. Konvenční kosmetika používá minerální oleje a vosky z ropného průmyslu (ropné produkty, parafíny, silikony). U mnoha z nich existuje

k životnímu prostředí. Právě proto je jedním ze základních hesel obchodu transparentnost, kdy společnosti zveřejňují informace nejen o složení a původu surovin, ale třeba i o své snaze zabývat se sociální situací pěstitelů. Na rozdíl od biopotravin však u přírodní kosmetiky bohužel neexistuje nikde na světě zatím potřebná legislativní ochrana spotřebitele. Výrobci mohou jako přírodní nebo bio tedy označit cokoliv. Jak se jim máme ubránit? Chceme-li skutečně používat jen kosmetiku, která je zdravá a šetrná k přírodě, musíme hledat takovou, jíž byl udělen národní certifikát. Certifikační organizace Kontrola ekologického zemědělství (KEZ) uděluje dva různé certifikáty: Certifikovaná přírodní kosmetika označuje výrobek, který je z přírodních surovin, značka CPK bio potom potvrzuje, že výrobek obsahuje více než deset procent surovin z ekologického zemědělství. V České republice se tyto certifikáty udělují od roku 2007, v sousedním Německu už od roku 1996. Tamní certifikáty mají platnost patnáct měsíců a během této doby může být výrobce namátkově kontrolován.

přírodní kosmetiky, kterou vyrábějí členské firmy z různých zemí světa. Tato organizace se zároveň zasazuje o zavedení zákonných standardů, které by vymezily právní rámec pro značení přírodní kosmetiky. NaTrue rozlišuje tři stupně kontrolované přírodní kosmetiky: 100% přírodní kosmetiku bez obsahu jakýchkoliv chemických látek, přírodní kosmetiku se 70% podílem bio složek a biokosmetiku, v níž nejméně 95 % surovin pochází z kontrolované ekologické produkce nebo volného kontrolovaného sběru. Tato přísná kritéria splňuje například americká Burt´s Bees, nebo německé firmy. Představitelem tradičních a kvalitních německých producentů je třeba Dr. Hauschka. Firma už od roku 1935 vyrábí antroposofická léčiva, koncem šedesátých let uvedla na trh také přírodní kosmetiku pod značkou Dr.Hauschka. Při výrobě využívá speciální rytmický způsob k získání rostlinných výtažků zředěných vodou, které jsou dlouho uchovatelné i bez jakéhokoliv přidání alkoholu. V roce 1989 také řetězec drogerií DM vsadil na přírodní kosmetiku a založil Alverde. Podle německé Společnosti pro výzkum spotřeby je dnes Alverde tamní nejprodávanější certifikovanou značkou - a to za dostupné ceny. Na českém trhu najdeme zatím jen několik firem, které nabízejí certifikované produkty přírodní kosmetiky – jsou to např. Nobilis tilia, Botanicus nebo Saloos.

Evropské parametry V roce 2007 založili evropští výrobci přírodní kosmetiky neziskovou organizaci NaTrue, která díky jednotnému označení produktů nabízí lepší orientaci v nabídce

Foto: Dreamstime

podezření, že neprospívají lidskému zdraví, navíc pokrývají pokožku neprodyšným filmem, který brání přirozenému fungování a dýchání kůže. Jako emulgátory se obvykle vyžívají syntetické polyethylenglykoly – PEG deriváty, které změkčují pokožku a činí ji tak propustnější pro další škodlivé látky ve výrobku. PEG deriváty často obsahují dioxiny s ethylen oxidem, které jsou rakovinotvorné a poškozují dědičné geny. Jako rozpouštědla v parfémových směsích se často používají ftaláty, které mohou způsobovat poruchy rozmnožovacího a hormonálního systému, poruchy ledvin a jater, kde se také hromadí. Jako konzervanty fungují například ropné produkty – parabeny, formaldehydy a jejich deriváty, které obsahují zdraví škodlivé halogenorganické sloučeniny. Při nadcházejícím létu je třeba zvláště zmínit opalovací krémy, které jsou postaveny v konvenční kosmetice na syntetických UV filtrech (často oxybenzon podezřelý z hormonálního působení). Tyto filtry pronikají skrz kůži, ukládají se v těle a jejich stopy byly nalezeny i v mateřském mléce. Přírodní kosmetika naopak používá minerální pigmenty (např. oxid titaničitý), které odrážejí sluneční paprsky a nevstřebávají se do kůže.

Indická přírodní kosmetika Růžová voda Růž Blaho Blahodárná péče o pleť • Harmonizuje a regeneruje reg • Zpevňuje a hydratuje

BIO Kokosový olej Vaření • Pečení • Masáže • Péče o pokožku • Zdravý životní styl

BioEpil 100% přírodní cukrová depilace • I na citlivé partie třísel a podpaží p p

www.purityvision.cz koupíte n a e .c z ic t im w w w.organ

kosmetika

Lehkým krokem

Doporučuje Klára Klempířová

1 4

Čas procházek v páskových sandálech či střevíčkách je tady. Už zbývá jen připravit na ně také své nohy. Co nejrychleji!

5 6

Domácí pedikúra

[1] změkčovač Intenzivní krém na popraskané paty viditelně zlepšuje stav suché kůže již během několika dní. Do měsíce vyléčí i ty nejhlubší praskliny. Je bezpečný i pro diabetiky. compeed, 75 ml/179 kč [2] přírodní Peeling mechanicky odstraňuje hrubou kůži, urychluje regeneraci buněk, působí preventivně. scholl, 75 ml/105 kč [3] léčivý Účinný gel odstraní otlaky, kuří oka či nevzhledné kožní léze. wartner, 1,5 ml/249 kč, www.altermed.eu [4] pro zklidnění Ledový gel okamžitě uleví oteklým nohám. Esenciální oleje z bio levandule dodávají nohám příjemný pocit. yves rocher, 50 ml/149 kč [5] svěží Pudr na nohy se rychle vstřebává a chrání před nežádoucími pachy. Bergamotový olej osvěžuje a limetka má antibakteriální a povzbuzující účinky. feet up deodorising foot powder, oriflame 75 g/199 kč [6] s vanilkou Peeling na chodidla s vanilkou a hnědým cukrem hydratuje a zjemňuje. Vanilka brání vysoušení, krystalky hnědého cukru odstraňují odumřelé buňky. foot works, avon, 139 kč, www.avoncosmetics.cz [7] léčivý Přípravek určený k léčbě mykotických onemocnění kůže účinkuje již po čtrnácti dnech. Působí širokospektrálně proti plísním a bakteriím. Na kůži vytváří silikonový ochranný film a ulevuje od nepříjemného svědění. nailexpert, 30 g/119 kč

Výzkum „Efektivita reklamní kampaně v čekárnách ordinací“ realizovaný společností STEM/MARK potvrdil účinnost TV obrazovek v čekárnách lékařů! • Televizní vysílání v čekárnách lékařů sleduje více než 70% návštěvníků • Spontánní výbavnost vysílaných pořadů a reklam je až 40% •Recall reklamy až 44% zdroj: STEM/ MARK, a.s., září 2009

WWW.MEDIAPHARMA.CZ Tel.: 325 553 934, Fax: 325 553 935, E-mail: info@mediapharma.cz

Viktor Kolรกล : Ostrava, 1985

Tata Bojs v Třebíči •

Dostojevskij v Brně •

Petr Kvíčala v DOXu • Červen v Budapešti

kalendář

Kdy a kam za kulturou 99

h u db a

Vybírá a doporučuje Jana Nekolová

Les enfants terribles

Alice Nellis se ujala režie komorní opery Philipa Glasse. Hraje soubor Národního divadla. premiéra proběhne v areálu pl bohnice 17. 6., reprízy 18., 20., 21., 23. a 24. 6.

Tata Bojs

Cecilia Bartoli

Již téměř dvacet let patří Italka Cecilia Bartoli k nejuznávanějším hvězdám operního nebe. Na pražském koncertu zazpívá za doprovodu špičkového francouzského souboru Ensemble Matheus. rudolfinum, praha, 9. 6.

Tip měsíce Pavel Haas Quartet

Kytarista Dominic Miller Britský rockový kytarista je známý jako dvorní hráč Stinga. Vydává i sólová alba a díky svému interpretačnímu umění se pohybuje v mnoha hudebních žánrech. praha, 2. 6., kopřivnice, 3. 6., popice, 4. 6.

Kvartet pojmenovaný po českém skladateli 20. století sbírá pocty po celém světě. Mladí hudebníci, houslistky Veronika Jarůšková a Eva Kárová, violista Pavel Nikl a violoncellista Peter Jarůšek, se stali Objevem roku 2007 v soutěži BBC Music Magazine Awards. Za své druhé album, které zahrnuje kvartetní dílo Leoše Janáčka a Pavla Haase, získal soubor roku 2009 cenu MIDEM Classical Award v Cannes. Na červnových koncertech zazní Prokofjevovy a Čajkovského skladby. zámek slavkov u brna, 9. 6., zámek boskovice, 10. 6.

Diář Zdeňka Zahradníka Hudební Doubravka

Vydáte-li se v sobotu 11. června odpoledne z Chotěboře překrásným údolím řeky Doubravy, můžete se v 17 hodin stát svědky mimořádného hudebního zážitku. Již z dálky zaslechnete tóny slavnostní fanfáry, kterou Pražský žesťový soubor v romantickém zákoutí řeky Doubravy před obcí Bílek na znovuobnovené přírodní scéně otevře vystoupení dvou pěvců světového formátu – sopranistky Evy Děpoltové a barytonisty Romana Janála. Umění obou ve stěžejních rolích českého i světového repertoáru známe nejen ze scén Zdeněk Zahradník pražského Národního divadla a Státní opery, ale i ze světových operních domů. Za klavírhudební skladatel ního doprovodu Iriny Roměnské na koncertě zazní árie a dueta z La Traviaty G. Verdiho, Dona Giovanniho W. A. Mozarta, Hubičky a Tajemství B. Smetany, Jakobína a Rusalky A. Dvořáka. V úvodní i závěrečné scéně se k sólistům připojí také Smíšený pěvecký sbor Doubravan z Chotěboře se sbormistryní Renátou Piklovou. Tento sbor, který bude v příštím roce slavit 150. výročí od svého založení, vystoupil i při slavnostním položení základního kamene Národního divadla v Praze v květnu roku 1868. O slovní doprovod se postará televizní moderátorka Gabriela Filippi. Sladkou tečkou za koncertem může být zastavení v nedalekém penzionu Bílek, jehož kuchyni i koláče může jen máloco nahradit. Rád se tam po koncertě s vámi všemi pozdravím! www.pbe.cz

100

United Islands

Hudební festival promění centrum Prahy v jedno velké jeviště. Vystoupí na sto kapel z 15 zemí (například Gipsy.cz, Republic of Two, The Tap Tap...) 23.–25. 6., www.unitedislands.cz

Jeff Beck a NEeMA Kytarový mág Jeff Beck při svém prvním vystoupení v Čechách uvede jako svou předskokanku kanadskou písničkářku NEeMU. tesla arena, praha 23. 6.

Foto: archiv Z. Zahradníka, Agentura Solis Art, Arts MArketing, festival United Islands, Tata Bojs, © ND/H. Smejkalová, © Decca/U. Weber,© M. Borggreve

Populární „Kapela z Hanspaulky“ vydává v červnu album s názvem Ležatá osmička. Novinky z CD představí i na aktuálních koncertech. třebíč, 4. 6., cheb, 10. 6., valašské meziříčí, 25. 6.

Dům umění Vystavovatel a jeho diváci 04 05 — 12 06 2011 Rudolf Štursa Fotografie 04 05 — 12 06 2011 Raum: Selbst Berlin — Brno 24 06 — 14 08 2011

Dům pánů z Kunštátu A, B, C, D, E, F Abeceda diplomanta FaVU 15 06 — 31 07 2011

Dům umění města Brna The Brno House of Arts Dům umění / The House of Arts Malinovského náměstí 2, Brno

Veřejná prostranství v Brně Brno Art Open 2011 Sochy v ulicích 11 06 — 28 08 2011

Otevřeno úterý – neděle 10 –18 h Open Tuesday – Sunday 10am – 6pm

Dům pánů z Kunštátu / The House of the Lords of Kunštát Galerie G99 / G 99 Gallery Dominikánská 9, Brno

Martin Vybíral Fotografie 24 06 — 14 08 2011 www.dum-umeni.cz

Anatomia Metamorphosis Anna Zemánková Luboš Plný František Dymáček

15. 6. do 30.9. 2011 Muzeum Montanelli Nerudova 13, Praha 1 Tel: + 420 257 531 220, info@muzeummontanelli.com www.muzeummontanelli.com

Otevřeno: út – so: 12.00 – 18.00, ne: 12.00 – 16.00 Opening hours: Tue – Sat: 12 – 6 pm, Sun: 12 – 4 pm

Výstava bude doplněna o komentované prohlídky a program pro mládež, školní třídy i studenty, který bude k shlédnutí na webových stránkách Muzea Montanelli.

d i va d l o

Vybírá a doporučuje Jana Nekolová

Představení měsíce

Poslední chvíle lidstva

Trapná muka

Obsáhlého dramatu Karla Krause, považovaného často za „nehratelné” se zhostili herci Divadla Komedie pod vedením tří hostujících německých režisérů. divadlo komedie, praha, 2., 7. a 24. 6.

Cyklus Čapek na Provázku si klade za cíl představit tvorbu Karla Čapka z jiného úhlu. Druhé představení, v dramatizaci a režii Jana Mikuláška, vychází ze sbírek Boží muka a Trapné povídky. Neobvyklá scéna (průřez třípatrovým domem) Marka Cpina umožní divákům sledovat několik situací najednou.

Světlo a tma Výstava upozorňuje na významného režiséra a scénografa světové divadelní scény 19. a 20. století Edwarda Gordona Craiga (na snímku se svou matkou). gjf, praha, do 25. 6.

Cvrch, pastorela ze současnosti

Komunismus 14. únor 1984, večer. Kde? V jednom bytě, kdekoliv v ČSSR. Přesně v tento okamžik se odehrává hra slovenského dramatika Viliama Klimáčka. Režíroval Petr Štindl. městské divadlo zlín, 9. a 18. 6.

Thomas Artz je mladý rakouský dramatik, jehož hry si berou na paškál nepříjemná témata dneška. Odmítáme minulost, žijeme teď a tady a po nás potopa. V režii Martiny Schlegelové hrají herci Divadla Letí. divadlo komedie, praha, 26. 6.

Kritický zápisník Moravské divadlo Olomouc

Něžná Podle Dostojevského povídky napsal Ivo Krobot scénář přímo na tělo hercům Petře Bučkové a Janu Kolaříkovi. Sám se ujal i režie. divadlo u stolu, brno, 9. a 14. 6.

Loni do pozic uměleckých šéfů baletu a činohry nastoupily v Moravském divadle nové osobnosti – Michael Tarant, respektive Robert Balogh, a tak jsem se tam vydal, abych nahlédl, co se za fasádou měšťanského domu děje. V době vydání tohoto textu bude mít za sebou premiéru rockový epos v režii Michaela Taranta Markéta Lazarová, takže o něm třeba někdy jindy. Intelektuální komedie, či spíš „problémová hra“ – jak ji nazývají shakespearologové – Něco Vladimír Hulec, za něco Williama Shakespeara je výrazným krokem k soudobému divadlu. Divadelní noviny Režii měl umělecký šéf polské scény Těšínského divadla Bogdan Kokotek, který si pozval i polské spolupracovníky – výtvarníka Krzysztofa Malachowského a hudebníka Zbyhněva Siwka. Vytvořili výtvarně, hudebně i pohybově působivý tvar, kde obraz i pohyb jsou podkladem přitažlivé – téměř poetické – hry, ve které se neztrácí slovo a herci mají prostor pro akci i výrazné interpretace postav. Svůj talent prokázala především Klára Klepáčková v roli křehké, naivní, a přitom neústupné a odvážné Isabely. Její tanec na stole hned ve druhém dějství před udiveným Angelem v podání Jiřího Suchého z Tábora patří mezi nezapomenutelné okamžiky „čisté divadelní krásy“, jakých v životě moc nezažijete. Celá inscenace pak je zářivým paprskem oživujícím poklidnou moravskou metropoli stylizovaným, moderním divadlem. Doufejme, že se k němu připojí další. Třeba zrovna Markéta Lazarová. www.moravskedivadlo.cz

102

Soukromý skandál

Zamilovaného manažera ve finančních nesnázích v grotesce Patricka Hartla hraje Kryštof Hádek. divadlo palace, praha, premiéra 19. 6.

Foto: archiv galerií a divadel, NG v Praze, Studio Dva, © A.Hudeček, © V. Kronbauer, © K. Polívková, © J. Hankeová, © J. Hanke

divadlo na provázku, brno, 7. 6.

g aler ie

Výstava měsíce

Růžena. Příběh malířky Růžena Zátková (1885–1923), malířka spojovaná především s futuristickým hnutím, není u nás příliš známá. Neprávem opomíjená umělkyně studovala malbu u Antonína Slavíčka, brzy poté odjela se svým manželem, ruským diplomatem, do Říma. Inspiraci často hledala v ruském lidovém umění, zaujaly ji i perské miniatury. Příběh a dílo Růženy Zátkové mapuje výstava, jejíž součástí jsou i práce italských futuristů Giacoma Bally a Umberta Boccioniho a také jejích blízkých přátel Michaila Larionova a Natalie Gončarovy. císařská konírna, pražského hradu, do 31. 7.

Jakub Švéda Pojítko tvorby mladého umělce Jakuba Švédy (*1973) – jeho maleb, kreseb a videí – představuje hlavně příroda. Expozice uvádí jeho starší i nová díla. chemistry gallery, praha, 11. 6.–6. 7.

Příběhy tisíce a jedné noci Na 240 uměleckých předmětů islámského světa (textilie, šperky, zbraně a různé netradiční předměty) ze sbírek Moravské galerie je nyní přístupno veřejnosti. uměleckoprůmyslové muzeum, brno, do 31. 7.

Jako doma Kurátorka Claude Allemand-Cosneau, ředitelka francouzských sbírek Fonds National d'Art Contemporain, přiváží do Čech současné konceptuální umění a design. galerie štěpánská 35, praha, gask, kutná hora, do 28. 8.

Petr Kvíčala / Sight-Specific

Brněnský výtvarník Petr Kvíčala (*1960) vystavuje své linie a ornamenty v pastelových barvách na abstraktních obrazech. Součástí přehlídky je i Zig Zag koridor, monumentální nástěnná malba červenobílých pravoúhlých linií. centrum současného umění dox, praha, do 20. 6.

103

Rudolf Kremlička

Do dějin moderního českého malířství se Rudolf Kremlička zapsal svým originálním figurálním stylem. Byl však i výborným krajinářem. Výstava je souhrnným pohledem na jeho tvorbu. výtvarné centrum chagall, ostrava, do 26. 6.

Jan Preisler: Pohádka Známý obraz Jana Preislera z roku 1904 mohou návštěvníci zhlédnout po více jak 70 letech. Národní galerii v Praze byl zapůjčen z Kodlovy rodinné sbírky. klášter sv. jiří, do 30. 9.

Jiřina a Jiří Hankeovi

Společná výstava manželů Hankeových upozorňuje na osobité umělce ve dvou zvláštních oddílech. Cyklické krajiny zahrnují tvorbu Jiřiny Hankeové (nahoře), Pohledy času (dole) fotografie Jiřího Hankea. národní muzeum fotografie, jindřichův hradec, do 21. 8.

fi l m

Vybírá a doporučuje Jana Nekolová

Film měsíce

Lidice

Výpravný film podle scénáře Zdeňka Mahlera se vrací k tragickému osudu obyvatel Lidic. Snímek v režii Petra Nikolaeva je neobvyklým pohledem – skrze příběhy obyčejných lidí – na válečnou genocidu. Milostný dopis stačí jako záminka k vypálení celé vesnice. Účinkují Karel Roden, Zuzana Fialová a další. premiéra 9. 6..

Melancholie

Dánský režisér Lars von Trier o svém příběhu dvou sester v podání Kirsten Dunst a Charlotte Gainsbourg říká, že je „překrásným filmem o konci světa“. Na starobylém venkovském sídle se odehrává svatba mladší ze sester. Jenže Zemi právě ohrožuje rudá planeta. Drama rozehrává neočekávané zápletky a přináší překvapivé zvraty – přesně, jak bývá u Triera zvykem.premiéra 26. 5.

V peřině

3D muzikálová filmová pohádka F. A. Brabce je podobenstvím o našich snech, těch dobrých i těch zlých, které se ukrývají v peřinách. premiéra 16. 6.

Princ a pruďas

Oddychový dobrodružný film o dvou zcela odlišných bratřích. Natalie Portman v něm ztvárnila neohroženou bojovnici. premiéra 23. 6.

Pan Popper a jeho tučňáci

Jim Carrey hraje byznysmena, jemuž podnikání zkomplikuje šest zděděných tučňáků. Úsměvný film na motivy stejnojmenné knihy pro děti z roku 1938 natočil Mark Waters. premiéra 23. 6.

Dospívající dívka Hanna (Saoirse Ronan) je hrdinkou nového filmu anglického režiséra Joea Wrighta. Hannin otec, bývalý pracovník CIA, z ní vychovává dokonalého zabijáka. Když je výcvik skoro u cíle, začíná si klást znepokojivé otázky... premiéra 7. 7.

Paul

Sci-fi komedie vypráví o dvou přátelích a mimozemšťanu Paulovi. Všichni tři se chovají tak trochu „pubertálně“... Hrají Simon Pegg a Nick Frost, režie Greg Mottola. premiéra 9. 6.

Kritický zápisník Slečna Kicky Příjemný švédský nízkorozpočtový film Slečna Kicky natočil mladý režisér Häkon Liu. Svou melancholickou atmosférou připomíná nejvíce snímek Sofie Coppoly Ztraceno v překladu. Odehrává se totiž prakticky celý na Tchaj-wanu a vypráví příběh o dvou lidech, kteří si k sobě v bludišti asijského velkoměsta hledají postupně cestu. Matka Kicky (Pernilla August) se vrací z Ameriky k sedmnáctiletému synovi Viktorovi (Ludwig Palmell), kterého nevychovávala. Aby se vzájemně poznali a získali k sobě důvěru, naplánuje si s ním dovolenou v Tchaj-pej. Kicky ovšem před synem něco skrývá: přes Skype udržuje vášnivý flirtovní vztah s místJan Gregor ním bohatým obchodníkem a plánuje si, že ho překvapí svou návštěvou. I Viktor si drží jisté tajemství: spřátelí se v průběhu výletu RESPEKT s místním chlapcem, čímž se nechtěně zaplete do sporů s místním podsvětím. Häkon Liu točil svůj debut improvizovaně s neherci přímo na Tchaj-wanu, což přispívá k autenticitě vyprávění. Ale jeho největší devízou je slavná Pernilla August v titulní roli – energická, ale také křehká a osamělá žena, která lásku zároveň hledá a učí se ji dávat odcizenému synovi. premiéra 9. 6.

104

Foto: archiv J. Gregora, archiv Bontonfilm, Bioscop, Falcon, H.C.E., archiv J. Klusákové a nakladatelství, © Ch. Geisnaes

Hanna

kale ndá ř / knihy

Zápisník Jany Klusákové

Česká vize (divadlo Husa na provázku, MU v Brně)

„Měla jsem to jednoduché: Svatí byli v nebi a strážní andělé měli křídla, která mohli roztáhnout jako Batman, a můj táta zemřel a odešel žít na strom na našem dvorku.“ Jota vydala Strom (V koruně naděje, v kořenech smutek), překlad Jan Kozák. Je to literární debut Judy Pascoe, Australanky, která začínala jako cirkusačka, proslavila se díky britskému sci-fi seriálu Červený trpaslík a dnes je z ní úspěšná prozaička. Vypravěčkou příběhu je desetiletá holčička.

Divadlo Husa na provázku spolu s Masarykovou univerzitou Brno vydalo malou, ale důležitou knížku; jmenuje se Česká vize aneb Hledání identity 21. století a několik desítek osobností (celkem 92) má za úkol pojmenovat deset nejdůležitějších hodnot, na kterých by měla stát budoucnost naší společnosti. Seznam autorů je úctyhodný: začíná Madeleine Albrightovou a končí Miroslavem Zikmundem. Zdeněk Lukeš, ročník 1954, historik architektury, napsal: „Pro mě je podstatné, že jsem se dočkal života ve svobodné zemi. To s sebou ovšem nese celou řadu problémů, zejména po těch padesáti letech totality. Ale nečekal jsem, že se vše promění jako mávnutím kouzelného proutku, a proto nejsem zklamaný. Ta svoboda něco stojí a ještě bude stát. A to je dobře; nic nemá být příliš snadné.“ Monika Dostálová (1952), vdaná matka dvou dcer, po třicetileté praxi právničky onemocněla rakovinou prsu. O životě s rakovinou, o klikaté cestě za zdravím píše otevřeně v knize Rakovina a já aneb Od nemoci k moci a nakladatel Miloš Palatka (ALMI) dodává: Snad pro vás, nemocné i zdravé, bude tato kniha inspirací, Rakovina a já možná i impulzem (ALMI) ke změně stávajícího způsobu života.

Rukopis knihy pro čtenáře od šesti let, nazvané O Kačence a tlustém dědečkovi, přinesl krátce před smrtí do nakladatelství Albatros Václav Čtvrtek – a tahle moc pěkná, tak trochu antičtvrtkovská knížka (s ilustracemi Tomáše Řízka) vyšla v roce dvojnásobného autorova výročí: uplynulo 100 let od narození a 35 let od smrti Václava Čtvrtka.

O Kačence a tlustém dědečkovi (Albatros)

Tatranská plesa (Knižní klub)

Knižní klub nabízí fotografickou publikaci Milana Lackoviče Tatranská plesa aneb Perly slovenských Tater – zalistujete a neodoláte vábení hor...

Dosud poslední prózu Pokoření aneb Lovestory bez kompromisů! vydal Philip Roth předloni a Mladá fronta ji v překladu Jiřího Hanuše posílá na knižní pulty v těchto dnech. On – pětašedesátiletý herec, co už mu to nehraje. Ona – o dvacet let mladší, všeho schopná. Autor ji má zjevně rád, takhle ji vidí: „Pegeen měla mírně přiléhavou černou žerzejovou sukni, červený kašmírový svetřík a červenou vestu bez rukávů s pletenými uzly na ramenou, lesklé černé punčochy, kabelku přes rameno z měkké kůže zdobenou ve švech drobnými koženými třásněmi a na nohou černé špičaté lodičky s otevřenou patou, vykrojené, aby byla vidět klenba chodidla. Působila měkce a lákavě: do pasu červená a od pasu dolů úplně černá, a nesla se nenuceně a klidně.” Mimochodem, od roku 2003 vydává Philip Roth, ročník 1933, dosud bez Nobelovy ceny, rok co rok román – a kritika i čtenáři se shodují na tom, že ve věku, kdy se blíží osmdesátce, dosahuje absolutního tvůrčího vrcholu.

Pokoření (Mladá fronta)

Strom (Jota)

105

maďarsko

Text Michal Černý ředitel Českého centra Budapešť

Budapešť po vodě i po souši

Stejně jako Praha od Vltavy, otvírá se Budapešť od Dunaje. Máte-li na prohlídku města jen hodinu, kupte si lístek na okružní plavbu výletní lodí. Máte-li času více, vypravte se večer na A 38 – bývalou ukrajinskou nákladní loď přestavěnou na bar, restauraci, galerii a hudební klub, jeden z nejprestižnějších v maďarské metropoli. Milovníky moderního umění čeká v Městském parku (Városligeti tó) hlavní výtvarná atrakce letošního léta: v rámci projektu Art on Lake budou moci po tři měsíce proplouvat v loďkách kolem plastik a nejrůznějších instalací dvaceti pěti předních výtvarníků ze čtrnácti evropských zemí. Evropský svátek hudby má být prý letos ještě větším happeningem než v minulých letech. Podle francouzské tradice se ve svatojánskou noc 21. června veřejná prostranství opět rozezní melodiemi všech žánrů. Svátkem milovníků dobrého jídla a pití bude Budínský gurmánský festival. Tento rok se na něm sejdou mistři kuchaři ze střední a východní Evropy, aby se utkali o postup do finále soutěže o cenu CEEFOOD, jež bude vavřínem pro nejlepší restauraci regionu. Jaké pivo asi budou čepovat ve vítězném lokálu? http://budapest.czechcentres.cz

Kdy, kde, kam? Hudební zážitek na lodi Paluba lodi A 38 nabídne 3. června velkolepou hudební show. Společnou akci maďarských, českých, polských a slovenských muzikantů pořádá Středoevropská kulturní platforma pod názvem „River'n'dance“.

Art on Lake V městském parku Városligeti tó se během léta na jezeře objeví plastiky různých výtvarných umělců. Mezi nimi i díla Krištofa Kintery či Jiřího Davida. do 4. 9.

Pivní festival

Budapešť je vyhlášeným centrem výborného jídla. Kuchařští mistři ze střední a východní Evropy se na červnovém gurmánském festivalu utkají o finále soutěže CEEFOOD.

Odpočinek v lázních Do Budapešti si nikdy nezapomeňte vzít plavky! Vždyť o zdejších léčivých pramenech věděli už staří Římané. Za největší boom lázeňství sice město vděčí stopadesátileté turecké okupaci, ale některé finesy přinesla až moderní doba.

pešť, 8.–12. 6.

106

Foto: archiv autora

Budínský gurmánský festival

Od té doby, co je oslovily hrabalovské příběhy, mají Budapešťané důvěrný vztah k českému pivu. Rádi jej demonstrují u stánků českého pivního festivalu. buda-

Přineste si s sebou do Technického muzea v Brně jakoukoli věc, která se vám vejde do kapsy, jako svého zástupce, pobývajícího zde až do konce výstavy.

en S o id u Q

a ov g u -H r e eil Pet S rK i l or Ue ec Mart ký in Jan íček Ondř ej Jan ouše k

ta ch u P řej d On

Jaroslav Kořán

Ond řej S mey kal

Milan Cais Michael Delia

Jiř íK on vr ze k

Pet r Lo ren c

otevřeno denně 9:00 – 17:00 kromě pondělí

vá íko oš a ajd ír Sušk eG Čestm lvi Fidler Si Luboš

Interaktivní výstava 19. 4.– 17. 7. 2011 v Technickém muzeu v Brně koncepce Petr Nikl

Mirosla v Černý

VÝSTAVA WORKSHOPY KONCERTY

Hlavní mediální partneři: