Sanquis 89 LAIK by SANQUIS

číslo 89 / květen 2011 / cena 79 kč

Co v květnu? Pojďme si číst... Umění • Svět Jiřího Šalamouna • Univerzální Shakespeare • Katedrála moderny Bauhaus

zdravý život je umění

Zdraví • O transplantacích • Děti a obezita

„Pokud je krása uměním, vy jste její inspirací.“

KLINIKA PLASTICKÉ CHIRURGIE – KUFA, PROS & Co. tým plastických chirurgů: MUDr. Roman Kufa, MUDr. Zdeněk Pros, MUDr. Jiří Paděra, MUDr. Jaroslav Hirňák, MUDr. Jiří Ferra, MUDr. Jaroslav Moravec | chirurg: MUDr. Lukáš Frajer | anesteziologové: MUDr. Petr Mizner, MUDr. Miroslav Hanák | specialista na ambulantní liposukci: MUDr. Walter Linzer

v tomto č ísle

umění

Na titulní straně: Do zubů a do srdíčka, 1985, návrh filmového plakátu od Jiřího Šalamouna, jehož práce ilustrují květnový Sanquis.

14 Smutně veselý svět Jiřího Šalamouna. „Nikdy jsem nechtěl dělat nic jiného,“ říká dnes už legendární český kreslíř a ilustrátor.

26 Vyjde na scénu a zkrásní. Zuzana Michnová je právě na turné s Petr

Kalandra Memory Bandem. „Jsem hýčkaná jako nikdy,“ chválí spolupráci. 30 Proč je Shakespeare univerzální? Zamyšlení překladatele Martina Hilského při příležitosti vydání unikátní publikace Dílo (Academia). 32 Čtení a knihy nemusí být nuda, tvrdí Lukáš Hejlík, manažer a herec v projektu Listování. Cyklus scénických čtení organizuje již osm let. 37 Pojďme si číst... Na různých místech Libně se 11. května budou číst texty autorů z Finska, Francie, Portugalska, z Čech... Sanquis bude u toho.

poznání

44 Bauhaus, katedrála moderny. Stylu dal jméno komplex budov uměleckého učiliště v německé Desavě. Vypravil se tam Günter Bartoš. 50 Na křídlech slávy. Právě před sto lety podnikl Jan Kašpar první dálkový let v Čechách se svým strojem Blériot XI. 52 Lední medvědi mají ještě šanci. Zalednění Arktidy totiž nezmizí v příštích sto letech ani v nejslabších místech, tvrdí američtí geologové. 56 Od meteorologie k politice. M. R. Štefánik, jeho láska k vědě a vlasti. 58 Bretaňské farní dvory. Podobně jako údolí řeky Loiry oplývá výstavnými zámky, pro Bretaň jsou typické poetické farní dvory.

Jiří Šalamoun: „Pro mě je literární dílo předmětem k malování stejně konkrétním, jako je pro někoho krajina, kytice nebo akt.“ (s. 14)

Foto: Günter Bartoš, archiv Zuzany Michnové, ilustrace: Luděk Bárta, repro: © Jiří Šalamoun

styl

86 Káva jako sto let stará vášeň. V roce 1896 začal Gaetano Carraro ve svém zelinářství prodávat kávové boby. Caffé Carraro je na trhu dodnes. 92 Šetrná zahrada. Zahradničení a kutilství versus ochrana přírody. 93 Kohout na víně. Tajemstvím úspěchu je kvalitní víno a čokoláda. kalendář

100 Galerie, film, koncerty, divadlo... A v květnu především literatura! 103 Pražské jaro 2011. Výjimeční interpreti, pestrý repertoár. 113 Zápisník Jany Klusákové. Knížky, které potěší, poučí i pobaví. 114 Květen v Moskvě. Pozvánka Dany Brabcové z Českého centra. Ideje německého Bauhausu, nejvýznamnější meziválečné umělecké školy, se ukazují být i po sto letech stále živé... (s. 44)

zaostřeno na zdraví

„Transplantace už nemá aureolu nedosažitelnosti,“ říká přednosta Transplantcentra v pražském IKEM, MUDr. Pavel Trunečka, CSc.

Při Noci literatury ožije pražská Libeň knížkami! (s. 37)

Obezita dětí jako globální epidemie. MUDr. Dalibor

Pastucha, Ph.D., MBA, se zaměřuje na terapii obézních dětí. Proč jich u nás i ve světě stále přibývá?

Další milník v medicíně – úplná transplantace tváře. V březnu lékaři v bostonské nemocnici provedli první úplnou transplantaci obličeje v USA. Vedl ji český chirurg MUDr. Bohdan Pomahač.

Zuzana Michnová je na turné po Čechách. Jak vzpomíná na Marsyas? (s. 26)

březn

u? D

o lázn

í!

Kam na jaře? Za zdravý život je

uměním...

umění

zdr avý

život

je um

ění

í Uměn roku arník LF • Výtv

BO Josef etra Nikla tové • Svě ie on-line galer

eP ! • Srdc na prodej

ví

Zdra

ělé dnes, nění oplod 10 let... za zítra, te? jí e, co • Vít

• Um

Umění • Nepřetržitá medi tace Adrieny Šimotové • Norman Fost er a meze architektu ry • Emoce Hele Zdraví ny • Vše o lidském srdc

Dvořákové

Vydavatel Audabiac, o. s. Adresa Španělská 10, 120 00 Praha 2 DIČ CZ26524163

Napsali jste nám

Šéfredaktorka Irena Jirků / jirku@sanquis.cz Editorka, zástupkyně šéfredaktorky Eva Pivodová / pivodova@sanquis.cz Produkční Markéta Cempírková / produkce@sanquis.cz Redaktoři Jana Nekolová / nekolova@sanquis.cz Günter Bartoš / gunter@seznam.cz Jazyková lektorka Marcela Píchová Odborná produkční Hana Novotná

Časopis Sanquis jsem si velice oblíbila a považuji ho na českém trhu za jedinečný a ojedinělý počin, za který jsem velice vděčná. Nerada bych, aby někdy minul moji poštovní schránku... Přeji mnoho spokojených čtenářů a kvalitních nápadů na články do Sanquisu. S pozdravem Alena Bedrníková, Nová Paka

Artdirector Luděk Bárta Grafička Lenka Klimtová / klimtova@sanquis.cz Fotograf Ondřej Petrlík Webové stránky www.sanquis.cz Filip a Blanka Peškovi / info@address.cz Stálí spolupracovníci Jan Andreska, Eva Bobůrková, Kristýna Čillíková, Boris Dočekal, Martin Frouz, Jan Gregor, Tereza Herz, Miloslav Hirsch (Řím), František Houdek, Vladimír Hulec, Josef Chuchma, Jarmila Jelínková, Cecílie Jílková, Klára Klempířová, Jana Klusáková, Jiří Kocourek, Libuše Koubská, Stanislav Mihulka, Josef Mlejnek, Milan Nakonečný, Milan Odehnal, Karel Pacner, Michael W. Pospíšil, Jitka de Préval (Paříž), Lenka Procházková, Maria Procházková, Bela Schenková, Petr Sobotka, Zuzana Sobotková, Ondřej Šefců, Petr Šolar, Marek Tomin (Londýn), Josef Tuček, Ivana Vajnerová, Jana Vlková, Zdeněk Zahradník, Hana Zallmannová Odborná rada EDICE PROFESIONÁL prof. MUDr. Michal Anděl, CSc., prof. MUDr. Vladimír Beneš, DrSc., prof. MUDr. Pavel Gregor, DrSc., prof. MUDr. Jiří Mazánek, DrSc., prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc., prof. MUDr. Jan Pirk, DrSc., prof. MUDr. Richard Rokyta, DrSc., prof. MUDr. Antonín Sosna, DrSc., doc. MUDr. Bohuslav Svoboda, CSc.

Vážená paní šéfredaktorko, včera nám poštou přišlo nové číslo

časopisu Sanquis. S nadšením jsme hned na šesté stránce nalistovali obrázek našeho syna Vojty, který se do dětského čísla nevešel. Ještě jednou děkujeme a přejeme hodně úspěchu ve Vaší dosavadní bohulibé práci. S pozdravem Libor Šupler

Inzerce Kateřina Čásenská, ředitelka, tel. 221 180 190 / casenska@sanquis.cz Veronika Měchurová, tel. 221 180 191 / mechurova@sanquis.cz

Milý pane Šuplere, děkuji za milá slova. Pozdravujte prosím Vojtu a vzkažte mu, že 21. 5. v 10:00 se v redakci časopisu Sanquis – na adrese Španělská 10, Praha 2 – koná první redakční porada EDICE JUNIOR. Zveme všechny děti, které se chtějí zapojit do vydávání tohoto časopisu, a moc se těšíme na další spolupráci. Vítáni jsou samozřejmě i jejich rodiče. Více informací najdete na straně 6 tohoto čísla, na webové stránce www.sanquis.cz/junior. Všem dětem, které přispěly do prvního čísla, pošleme také osobní pozvánku. Zdraví a na brzkou shledanou se těší Irena Jirků

Předplatné tel. 221 180 229, 221 180 194 / predplatne@sanquis.cz / www.sanquis.cz Adresa redakce Španělská 10, 120 00 Praha 2, tel. 221 180 194, fax 221 180 280 Tisk ART living, s.r.o., Praha Distribuce ADLEX, spol. s r.o., PNS a. s., Kosmas s. r. o. Za obsah inzerce ručí zadavatel. Za původnost a obsahovou správnost ručí autoři. Právní režim autorských děl nabídnutých redakci se řídí zejména autorským zákonem č. 121/2000 Sb. a dalšími českými právními normami. Přijetím díla k uveřejnění nabývá vydavatel práva k šíření přijatého díla časopiseckou formou včetně možnosti zveřejnění na www stránkách časopisu, vydání na CD-ROM nebo jiným způsobem v elektronické podobě. Všechna práva k uveřejněným dílům jsou vyhrazena. Autorské právo časopisu a navazujícím elektronickým publikacím vykonává vydavatel.

Dobrý deň, dnes som dostala dalšie číslo Vášho časopisu a už sa teším na to, co v ňom najdem. Ďakujem! Mám ale otázku, je to v poriadku, keď plastový obal, v ktorom je časopis zabalený, je poškodený vystrihnutý? Obálka z firmy poškodená nie je, takže pošta to nespôsobuje. Neviem, či k tomu dochádza pri nesprávnom zabalení, alebo niekto odtial niečo odstraňuje. Prosím, dajte mi vedieť. Ďakujem. Miroslava Nagyová

Registrace SANQUIS – MK ČR E 8319 Registrace SANQUIS – EDICE PROFESIONÁL – MK ČR E 18887

Vážená paní Nagyová, Váš mail jsme přeposlali distribuční firmě, která časopis dopravuje na Slovensko, doufáme, že zjistí, proč k tomuto poškozování dochází. Obratem se Vám pak ozveme. Nicméně – na minulém čísle nebyl přibalen žádný dárek, takže jste nebyla o nic ošizena. Děkujeme Vám za přízeň i za tyto velmi užitečné informace. Zdraví redakce

ISSN 1212-6535 Cena za předplatné (10 výtisků vč. 2 dvojčísel) 690 Kč Cena výtisku 79 Kč

Foto: Martin Frouz, Günter Bartoš, Jana Rabenhauptová, Dreamstime

číslo

87 / bře

1 / cen zen 201

a 79 kč

číslo 88 / duben

v Kam

2011 / cena 79 kč

špa n ě l s k á 10

Milan_New York_London_Berlin_Shanghai_Rome

Fleur collection

www.morellato.cz • tel. 776 040 268

Fleur collection

Cena šperku 2 290 Kč Palác Flóra

arKÁDy PaNKrÁC

Palladium

Vinohradská 149, Praha 3

Na Pankráci 86, Praha 4

Nám. Republiky 1, Praha 1

špa n ě l s k á 1 0

Play zamířila do Brna Hravá výstava Petra Nikla a spol. se po svém úspěchu v pražském Mánesu, kde ji navštívilo přes 100 000 lidí, přesunula do jihomoravské metropole a už zase baví a těší děti i dospělé. Pro Technické muzeum v Brně, které právě slaví své 50. narozeniny, však sestavili výtvarníci trochu jinou expozici. „Nástrojů máme velkou zásobu, takže pro každou novou výstavu je můžeme vybírat podle toho, jak se hodí do daného prostoru,“ vysvětluje Petr Nikl. Pro brněnské muzeum zvolil hlavně předměty, jež se nějak vztahují k technice či vynálezectví, nechybí však ani hrající objekty a také světelné instalace. Orloj snivců, Motýl zpěvavý, Periskop rybí oko, Varhanní bicykl, Harfii, Křeslo ticha, Křeslo mámení a další nástroje jsou rozmístěny po celé budově, místy se prolínají se stálou expozicí – tedy například s historickými vozidly, letadly, motory a přístroji všeho druhu, což dává PLAY jakoby další, zajímavý rozměr. Výstava, na níž je dovoleno si hrát, dotýkat se exponátů, ba dokonce do nich i bušit, je otevřena v Technickém muzeu v Brně od 19. dubna až do 17. července. V přízemí, v prostoru věnovaném Leporelohře, najdete opět i náš Ateliér Sanquis. Zveme všechny děti, aby přišly namalovat titulní stránku Sanquisu. Nejzajímavější návrhy zařadíme do EDICE JUNIOR – čísla 2 a samozřejmě jejich autory odměníme! Více informací hledejte na www.sanquis.cz/atelier a na www.orbis-pictus.com.

První redakční schůzka časopisu Sanquis ... na knižním VeLetrHU SVět KNIHy, který se koná od 12. do 15. 5. 2011 na pražském Výstavišti. Náš stánek najdete už tradičně v pavilonu a (staré křídlo). Přivítáme v něm zajímavé hosty, společně s předplatným nabídneme hodnotné knížky jako dárek. Děti mohou opět malovat titulní stránku a také soutěžit v ateliéru Sanquis.

EDICE JUNIOR – 21. 5. 2011 Nápad sestavit z obrázků a textů dětí, které navštívily interaktivní výstavu PLAY v pražském Mánesu, speciální dětské vydání Sanquisu, se setkal s velkým ohlasem. Zveme tedy všechny děti, které s námi chtějí dále spolupracovat, na první redakční schůzku EDICE JUNIOR. Začíná v sobotu 21. května 2011 v 10 hodin v naší redakci (na adrese Španělská 10, Praha 2). Moc se na vás všechny budeme těšit! více informací najdete na stránkách www.sanquis.cz/junior, anebo volejte na čísla 221 180 194–197.

Foto: Eva Řezáčová, Hynek Zlatník, archiv redakce

V květnu nás ještě potkáte...

Postel vašich snů

Pouze přírodní materiály Přáli byste si zažít ten nejlepší možný spánek? Potom vyzkoušejte noc v přirozeném přírodním prostředí, v pohodlí vašeho domova. V Hästens věříme, že nejkomfortnější spánek musí přicházet přirozeně. To je důvod, proč v našich postelích používáme výhradně přírodní materiály. HÄSTENS CONCEPT STORE Vinohradská 1420/33 12000 Praha 2 Tel: +420 222 25 42 92 Fax: +420 222 25 42 63 www.postele-hastens.cz

HÄSTENS SHOP IN SHOP BRNO SYKORA HOME Hněvkovského 67 617 00 Brno Tel: +420 543 420 578. 724 760 305 www.postele-hastens.cz

Zastavte se v jednom z našich showroomů a domluvte si zapůjčení jednoho z nových modelů Hästens na týden domů!

klub sanquis

www.sanquis.cz/klub S Galerie, Praha 6: sleva 10 % z prodejní ceny autorských šperků a grafiky. Kontakty: tel.: 605 149 838, www.sgalerie.cz.

Klub SANQUIS I v květnu vám přinášíme zajímavé výhody a slevy! Když kartu SANQUIS předložíte v institucích či obchodech, s nimiž spolupracujeme a jejichž adresy najdete na této stránce a také na www.sanquis.cz/klub, máte zaručenu řadu slev a výhod. Při nákupech přes internet stačí uvést heslo SANQUIS a číslo vaší karty. Za body získané na kartu posíláme odměny, pravidla najdete na našem webu. Do klubu Sanquis přibyli v květnu tito noví partneři: Národní galerie v Praze: sleva 20 % na vstupném do všech výstavních prostor. Více informací na www.ngprague.cz. Zábavné herní plány: sleva 25 % na leporelo úspěšných herních plánů 4 VESELÉ HRY autorky Lucie Ernestové. Leporelo obsahuje 4 originální herní plány na míru šité předškolákům, u kterých se pobaví celá rodina. www.herniplany.cz Galerie a výstavní síně Dům umění města Brna: sleva 50 % na vstup pro dospělého. Více na www.dum-umeni.cz. Moravská galerie v Brně: sleva 50 % na vstupném po předložení karty Sanquis. Více o aktuálních výstavách na www.moravska-galerie.cz. Galerie kritiků, Praha 1: volné vstupné a sleva 20 % na všechny publikace vydané Galerií kritiků, www.galeriekritiku.cz, Facebook – Galerie kritiků. Topičův Salon, Praha 1: sleva 50 % na vstup do výstavní síně. Galerie výtvarného umění v Ostravě: sleva 30 % na publikace a 3x do roka vstup zdarma. Galerie Havelka, Praha 1: sleva 30 % na katalog k aktuální výstavě, www.galeriehavelka.cz. Muzeum Montanelli, Praha 1: sleva 20 % na vstup – více na www.muzeummontanelli.com. Uměleckoprůmyslové museum v Praze: sleva 20 % na publikace vydávané UPM, kontakt pro uplatnění slevy – marketing@upm.cz. Museum Kampa, Praha 1: 2x za rok volný vstup pro 2 osoby (majitel karty + doprovod) a sleva 15 % na katalogy. www.museumkampa.cz

knihy, DIVADLo, hudba... Nakladatelství trnka: sleva 35 % na veškeré zboží zakoupené přes www.studio-trnka.cz. Osobní odběr možný po předchozí telefonické dohodě na adrese V Podbabě 18, Praha 6, 603 535 135. WALD Press, s. r. o.: sleva 30 % na veškerou produkci – knihy, CD, DVD. Objednávky prostřednictvím e-mailu na produkce@sanquis.cz nebo na tel. 221 180 229. Nakladatelství Listen: sleva 30 % na knížky (při objednání nejméně tří publikací). Objednávky na e-mailu listen.docekal@tiscali.cz nebo telefonicky na čísle 777 620 143. Nakladatelství Práh s. r. o.: sleva 30 % na knihy objednané přes internet na www.prah.cz nebo e-mailem na prah@prah.cz. Nakladatelství TITANIC, spol. s r. o.: sleva 30 % na všechny knihy. Objednávky: www.titanic.n.cz, titanic.n@gmail.com, tel.: 257 211 257. Musica Florea: sleva 30 % na všechny koncerty v sezoně 2010/2011. Objednávky: vstupenky@musicaflorea.cz, tel. 603 832 501. Nakladatelství Mladá fronta a. s.: sleva 20 % na knižní produkci objednanou přes www.bookcafe.cz nebo prodej@mf.cz, tel. 225 347 313. Nakladatelství Slovart, s. r. o.: sleva 20 % na knihy v českém jazyce zakoupené přes internet na www.slovart.cz. Pražská komorní filharmonie: sleva 20 % na všechny koncerty do konce sezony, www.pkf.cz. Nakladatelství Meander: sleva 20 % na knihy objednané přes internet na www.meander.cz. Tel.: 773 902 100. Nakladatelství LIBRI, spol. s r. o.: sleva 20 % na knihy objednané přes www.libri.cz. Labyrint, nakladatelství a kulturní revue: sleva 20 % na publikace objednané přes internet na www.labyrint.net/labshop. Nakladatelství Galén: sleva 20 % z prodejní ceny veškeré produkce objednané přes webové stránky www.galen.cz. Nakladatelství HOST: sleva 20 % na veškerou knižní produkci při objednání přes internet na www.hostbrno.cz. Nakladatelství Brio: sleva 20 % na všechny knihy nakladatelství objednané přes internetové stránky www.briopublishing.cz. Orchestr Berg: sleva 20 % na vstupenky na koncerty abonentní sezony BERGin2011 (slevy nelze kombinovat). www.berg.cz Nakladatelství GRADA Publishing, a. s.: sleva 15 % na knižní produkci. Objednávky přes www.grada.cz, obchod@grada.cz. Nakladatelství FORTUNA: sleva 15 % na nákup knih Nástin dějin evropského umění (1. a 2. díl) v Centru učebnic, Ostrovní 30, Praha 1. Divadlo v Dlouhé, Praha 1: sleva 60 Kč z ceny jedné vstupenky na představení ve velkém sále (mimo dětská představení).

Divadlo pod Palmovkou, Praha 8: sleva 20 % na všechna představení z repertoáru. Rezervace: 283 011 127, www.divadlopodpalmovkou.cz. Nakladatelství Academia: sleva 10 % na nákup v knihkupectvích Academia v Praze a v Brně a sleva 25 % na knihu Zdeňka Ježka Ve znamení neštovic. www.academia.cz Ostatní Terapea, Praha: sleva 25 % na rytmickou masáž, www.terapea.cz, 775 584 485. Módní ordinace: sleva 25 % na odborné pora denství známé stylistky Kláry Klempířové, www.modniordinace.cz, info@modniordinace.cz. Kr studio & nehtová pohotovost, Praha: sleva 21 % na veškeré služby: www.krstudio.cz, info@krstudio.cz, tel.: 241 431 513. Distylelab: sleva 20 % na luxusní dámskou konfekci s kožešinou Goddess. www.distylelab.cz Kadeřnický salon La Vida: sleva 20 % na dámské kadeřnické služby. Objednávky: 222 233 297, 724 005 520, lavida@lavida.cz. Veva.cz: sleva 20 % na semináře. Objednávky: veva@veva.cz, 271 752 098, www.veva.cz. Lavera: sleva 20 % na značky alva, BEMA bio, HennaPlus, lavera, LAVERÉ, nature friends, PURITY VISION, Tautropfen, Florascent, Starglide, AlmaWin, Klar, Sonett, ImmiFlex a Sanatur. www.organictime.cz, objednavky@organictime.cz Studio Visage, Jafra Cosmetics, Praha: sleva 20 % na kosmetickou péči a vybrané sady kosmetiky. Tel.: 604 605 350, www.jafracosmetics.cz. Trigger Divers PADI 5 Star IDC Center, Praha: sleva 20 % na potápěčskou masku a další vybavení, sleva 10 % na kurzy potápění. www.trigger.cz. Alia Optic, Praha 1: sleva 15 % na brýle, měření zraku, aplikaci kontaktních čoček. www.aliaoptic.cz, optika@aliaoptic.cz, tel.: 731 417 173 Parkhotel Průhonice: sleva 10 % na hotelové služby. Kontakty: www.parkhotel-pruhonice.cz, info@parkhotel-pruhonice.cz, 267 750 405. Kitl s.r.o., Jablonec nad Nisou: sleva 10 % v e-shopu a sleva 20 % při nákupu zboží v prodejně Pasířská 60, Jablonec n. N., www.kitl.cz. AMWA: sleva 10 % na biotextil barvený bylinami (kromě položek již v akci). www.amwa.cz Merten Dental: sleva 10 % na veškeré zboží objednané přes www.merten-dental.cz. Galerie módy Heleny Fejkové: sleva 10 % na oděvní tvorbu Heleny Fejkové v kategorii vycházka, byznys, společnost i svatba. www.helenafejkova.cz Klub Měsíček, přirozená podpora zdraví: sleva 10 % na služby a zboží v prodejně i přes www.klubmesicek.cz. info@klubmesicek.cz, 603 303 146 Cestovní kancelář Juklík, spol. s r. o.: sleva 10 % na služby, www.ckjuklik.cz, tel.: 777 719 966. Art Interier, Praha 8: sleva 10 % z ceny projektu. Architektonický ateliér nabízí designové návrhy a kreativní řešení. 603 718 586, www.art-interier.cz China Tours, spol. s r. o., specialista na poznávací cesty do Číny a Asie: sleva 7 % z ceny zájezdu. Více na www.chinatours.cz, tel. 222 958 203-4.

Dr.Hauschka Med

Z přírody pro člověka blahodárná péče pro extrémně citlivou pokožku a o ústní dutinu Intenzivní krém Kosmatec Intenzivní tělové mléko Kosmatec Labimint - akutní péče o rty Zubní pasta Sole Sensitiv Zubní pasta Máta Forte Dětská zubní pasta Pomeranč Ústní voda Šalvěj

www.yinyang.cz

Navštivte nás Dr.Hauschka Revoluční 10, Praha 1

www.drhauschka.cz

W WW.s a n q u i s . cz

Od klínového písma po čtečky V květnovém kvízu testujeme znalosti z oblastí velmi příbuzných literatuře – o vývoji (knih)tisku, o starodávném písmu, o významných osobnostech... ti z vás, kteří vyberou správnou odpověď na všech 11 otázek, postupují do slosování o 10 knižních cen a získají také 2 body na kartu Sanquis (pro připsání bodů vždy uvádějte číslo vaší klubové karty).

Prvním českým překladem bible přímo z původních jazyků byla  Bible pražská  Bible kralická  Bible kutnohorská Princip tisku s pomocí dřevěných destiček byl vynalezen  v Číně  v Japonsku  v Koreji Nejstarším dochovaným ručním tiskem je s vročením 868  soubor textů zenbuddhistického mnicha Bauguna  svitek buddhistické Diamantové sútry v čínštině  japonská sútra Busseltsu kokkuji jinshu ogyo Vynálezce knihtisku Johannes Gensfleisch získal své přízvisko Gutenberg  podle dvora, odkud pocházel, který se jmenoval Zum Gutenberg  na základě svého kutnohorského původu – odtud Kuttenberg  podle toho, že bydlel nedaleko hradu – odtud Guten/Berg Nejstarší písemně zaznamenanou řečí, zapisovanou klínovým písmem,  byla akkadština  byla sumerština  bylo písmo Ugaritu

Babylonský Chammurapiho zákoník byl vytesán  na portálu chrámu boha slunce a spravedlnosti Šamaše  na kamenné stéle, umístěné na veřejném prostranství  do přenosných desek z dioritu Kdo vymyslel techniku litografie, která předznamenala dnešní ofsetový tisk?  Karl Senefelder  Peter Senefelder  aloys Senefelder Jaké vlastnosti má takzvaný elektronický papír?  odráží světlo jako normální papír, nelze jej ohýbat, dá se číst i při přímém osvětlení (sluncem, lampou)  odráží světlo jako obrazovka počítače, může být ohybatelný, při přímém osvětlení je nečitelný  odráží světlo jako normální papír, může být ohybatelný, dá se číst při přímém osvětlení Naprostou většinu elektronických čteček řídí operační systém:  Microsoft Windows  Linux  Google Chrome Nejrozšířenějším otevřeným standardem pro výměnu dokumentů je formát s názvem  Portable Document Format (PDF)  Open Document Format (ODF)  ePUB (electronic Publication)

Ve hře je 10 publikací z nakladatelství Academia 2x Benedikt ried a počátky záalpské renesance 2x Řád johanitů ve středověku 2x Francouzská galantnost 2x Pražský Belvedér a severská renesance 2x Italské renesanční sochařství v českých státních a soukromých sbírkách

Soutěžní formulář, popis cen a znění podmínek soutěže najdete na

www.sanquis.cz/ soutez Soutěžit můžete až do 25. 5. 2011 Vyplněný formulář buď zašlete na adresu redakce, nebo odpovídejte v soutěžním formuláři přímo na našich webových stránkách. Jména vylosovaných výherců a správné odpovědi zveřejníme 30. 5. 2011 na www.sanquis.cz.

Přihlašuji se do soutěže: Jméno: ............................................... adresa: .............................................. ...........................................................

Vyhodnocení soutěže z čísla 87

e-mail: ...............................................

Ze všech správných odpovědí v logickém kvízu jsme vylosovali 10 výherců. Publikace z nakladatelství Grada získali: M. Peša, J. Marková, M. Rothová, M. Ottomanský, J. Hanáček, M. Doležal, J. Osladil, V. Ambrozová, V. Molišová, J. Chmelíková. Gratulujeme!

Číslo klubové karty Sanquis: .............

Připravili Eva Pivodová a Günter Bartoš, foto: archiv

Nejstarší česká tiskárna byla zřízena  roku 1468 v Plzni  roku 1466 v Praze  roku 1463 v Kutné Hoře

edi to ri a l

Text Irena Jirků šéfredaktorka

Nepromarnit a nepřecenit svůj život

„Knihy a obrázky v nich jenom čekají, zda se v nás samých

Foto: Tomáš Beran, repro: archiv Jiřího Šalamouna

po tom nebo při tom prohlížení a čtení něco pohne, uvnitř posune, co všechny ty jejich skvělé vlastnosti hlouběji zdůvodní, co dá jejich existenci vyšší oprávnění, něco, co pomůže svět či nás posunout tím správným směrem, i když to nemusí být všude stejný směr. Čekají a věří, že v těch nejlepších z nich je něco navíc, co nám pomůže při pokusu o ujasnění si naší situace ve světě, našeho vztahu k vlastnímu životu a životu kolem, něco, co nám pomůže nepromarnit ho a také nepřecenit.“ Co ještě bych měla dodávat? Jiří Šalamoun ilustroval více než sto knih, sám je také píše. Tedy moc dobře ví... Přeji Vám hezké počtení. A nezapomeňte, ve středu 11. května po šesté večer máme sraz v pražské Libni na Noci literatury. A pak nazítří, ve čtvrtek 12. května, se sejdeme na veletrhu Svět knihy na holešovickém Výstavišti. Náš stánek je na stejném místě jako loni. Těšíme se!

Jiří Šalamoun: ilustrace k detektivce Patricka Quentina Záhada pro blázny (výřez), 1976

Text Irena Jirků / foto Günter Bartoš

„Pro mě je literární dílo předmět k malování, stejně konkrétní, jako pro někoho krajina, kytice nebo akt,“ říká Jiří Šalamoun. Především o knížkách jsme si také povídali.

„Studoval jsem kdysi, po pražské akademii, v Německu na vysoké škole kromě ilustrace také typografii a užitou grafiku (dnešní grafický design), která se stala vedle ilustrování, volné grafiky či kresby a později animovaného filmu mou čtvrtou nohou, často rozviklanou u pracovního stolku: když nastala hubená nepřívětivá léta, pomohla mi přežít...“ Listuji v katalogu, který vydalo benešovské Muzeum umění k výstavě Jiřího Šalamouna v roce 2005.Třicet stránek hustě popsaných, na každé seznam: více než 100 knížek, které ilustroval a graficky upravil, přibližně 40 kreslených filmů, desítky barevných litografií, bezpočet plakátů. Katalog je vlastně podrobným soupisem díla. „Díla? Ale no tak, šetřete výrazy. Moje práce! Je to jen moje práce!“ opraví mě hned Jiří Šalamoun. Ten katalog sestavil sám, ve snaze – jak v jeho úvodu píše – „zachytit jistou profesní pořádkumilovnost a odbornou zodpovědnost k oboru práce, které jsem se zúčastnil, a její výslednou viditelnou podobu i mou účast a podíl na ní, vše v rámci možností a doufám i normální logiky bez přehánění a přeceňování, ať už zadání nebo výsledků, ale rozhodně s pokusem porozumět v dané době situaci a roli mého povolání ve hře.“ Bez přehánění a přeceňování. Tak Jiří Šalamoun o sobě a své práci mluví také dnes. O řemesle „Odmalička jsem kreslil. Banální, já vím, ale tak to bylo. Kde se to ve mně vzalo? Snad jsem to zdědil po dědečkovi, po strýci. Oba kreslili, byť jen pro svou radost, strýc byl navíc vyučený sklář. Rodiče se tedy nijak nedivili, když jsem projevil přání jít studovat na akademii. Zato já jsem se skutečně hodně bál, že se malováním neuživím. Nechtěl jsem být rodičům na obtíž, maminka byla vážně nemocná, také brzy zemřela, a otec se musel pak ještě starat o mou mladší sestru. A tak když jsem se v sedmnácti dostal na akademii a profesor Sychra mi nabízel, abych šel do jeho ateliéru, poprosil jsem ho, zda bych nemohl raději na grafiku. A té jsem se už nepustil. Grafika a typografie mě skutečně i v těch nejhorších dobách držely. Je to dobré řemeslo.“ Doby, v kterých začínal jako grafik – výtvarník na volné noze a pracoval nejprve pro časopis Film a doba, patřily právě k těm nejhorším. Padesátá léta ještě neskončila, neskončily politické procesy. Když se začnu vyptávat, jak to bylo vlastně se znárodněním rodinného majetku nebo jaké

Repro: archiv Jiřího Šalamouna

n á v št ěva v at e l i é ru

O vděčnosti: tak to zas ale prrr! (Panu V. F.)

Co se v slabé chvilce jednou slíbí Má se v té silnější taky pak dodržet I když se to už vůbec fakt nemusí hodit... Někdy se všechno třpytí jinak a jinde, než čekáte A nemusí to nutně ani něco víc znamenat Ale některé věty by se v básni měly vážně opakovat Třeba až třikrát – aby si jich někdo vůbec povšim! Foto: © Jacques Renoir a archiv Franty

22. 6. 2011

Byt Jiřího Šalamouna je plný knížek. Není divu, sám je ilustruje, píše...

n á v ště va v at e l i é ru

Mezi sazbou prorockých nebo prázdných slov se tiše zjeví obrázek a začíná hovořit. O tom, co čteme, či co číst nemůžeme. vládly tehdy poměry na akademii, mávne však pan Šalamoun rukou: „Bylo to všechno komplikované. Smutné časy, ale byl jsem mladý! Leccos jsem si neuvědomoval, spoustě věcí jsem nerozuměl, protože jsme tehdy neměli potřebné informace. Těžko se to dnes vysvětluje. Jistotou pro mě vždycky ale bylo řemeslo. Naštěstí se mi podařilo odjet na dva a půl roku do Lipska. To bylo zásadní období: na vysoké grafické škole jsem se učil typografii, našel jsem přátele, kontakty, zakázky...“ První knížka, kterou sám ilustroval, byla německá – soubor romantických povídek z 19. století. A první v češtině? Věrný strážce od polského autora Slawomira Mrožka a Puškinův Oněgin.

O knížkách „V uměřeném formátu knižního bloku, nositelného v kapse raglánu, školní aktovce, rukávu kutny nebo ve vojenském tlumoku, stránka po stránce se tiše obrací: tam v klášterní cele, ve školní škamně, dělostřeleckém bunkru poziční války či pod palmami za palisádou Pátkovy neuvěřitelné věrnosti se mezi sazbou prorockých či prázdných slov tiše zjeví obrázek v některé ze svých mnohotvárných podob a začíná hovořit: o tom, co jsme si právě přečetli, či o tom, co si přečíst nemůžeme, o tom, co si sami myslíme, či o tom, co nás ani nenapadlo, o tom, co tížilo ty před námi, či o tom, čemu porozumějí teprve ti po nás: hovoří o nám příbuzném pohledu na svět lidí nám postojem příbuzných či o nám vzdáleném názoru lidí nám nepříbuzných, snaží se nás přesvědčit, zaujmout, pobavit nás, potvrdit nám naši podobnost či naši vzájemnou rozdílnost, vysvětlit své stanovisko nebo se nám ho pokusit nezdvořile vnutit. Beze spěchu, často v onom tichu tak čím dál potřebnějším a vzácnějším, bez zvukových podmaleb a bez předem nám stanoveného času na přijetí či odmítnutí vysloveného či naznačeného, nechává nás obrázek v knize s naší vlastní

Člověk v úzkých 1. (pro V. F.)

Někdy není dost dobře Ani člověku samotnému Docela by pak doslova píchlo Kdyby někdo tu a tam zamet a trochu uklidil Aby pak bylo aspoň na chvíli dobře Zas tomu člověku samotnému... 22. 9. 2002

Jiří Šalamoun: Melancholie, originální litografie (1985)

Jiří Šalamoun typograficky upravil, ilustroval nebo se jinak podílel na výtvarné podobě více než stovky knih. [1] [2] Obálka a ilustrace knihy Vybraná díla Kozmy Prutkova (1976) [3] [4] Obálka a ilustrace knihy J. R. R. Tolkiena Hobit aneb cesta tam a zase zpátky (1992) [5] Obálka knihy Jana Šmída Upíři (1987) [6] [7] Titulní list a ilustrace knihy Rudolfa Čechury Příhody Maxipsa Fíka (1981) [8] Ilustrace k výboru kramářských písní sebraných Bohuslavem Benešem Poslyšte písničku hezkou... (1983) [9] Ilustrace románu Jamese Fenimoora Coopera Poslední Mohykán (1972) [10] Ilustrace románu Charlese Dickense Kronika Pickwickova klubu (1971) [11] Ilustrace Pan Tau (1972) [12] Ilustrace Tracyho tygr (1980)

Repro: archiv Jiřího Šalamouna

1 2

5 6

10 3

2 3

4 5 6

Repro: archiv Jiřího Šalamouna

náv š tě va v at eliér u

Člověk v úzkých 2. (pro V. F.)

Když bylo nějaké to Slovo hned na začátku To by bylo, aby se jiné nenašlo taky na konci – Budoucnost stejně začíná až po nás a po Vás A i katastrofy se odehrávají dnes už s překážkami Ale prosím nenastupovat do vozu, který ještě nepřijel... Co zbývá Hamlete, je podezření – – když tě to zajímá – A že aspoň něco shnilého je pořád ještě v tom vašem Dánsku Nestěžuj si! Leckde nemají už ani tohle, tak voč vám de? Co opravdu chybí je Čas: nestíháme! nezvládáme! A asi i ještě něco dalšího – – no v tom máš přece jen pravdu... 22. 9. 2002

Filmové, divadelní a propagační plakáty, obaly gramodesek... [1] [2] [3] Návrhy plakátu pro film Mezek (1985) [4] [5] [6] Návrhy plakátu pro film Do zubů a do srdíčka (1985) [7] [8] [9] Návrhy plakátu pro film Dneska přišel nový kluk (1981)

Jiří Šalamoun: Osud, originální litografie (1991)

možností volby délky vzájemného dialogu, kdykoliv v knize zaklapnutelný, kdykoliv znovu nalezitelný, srozumitelný a čitelný jen v nás samých již zabudovanými aparáty, jen našima očima a tím vším, co je za nimi, bez elektrických prodlužovacích šňůr a knoflíků...“ Už zase listuju, čtu si. Byt Jiřího Šalamouna je plný knih, obrázků, textů. Zamyšlení O obraze a knize napsal v roce 1978, své kresby – ilustrace – charakterizuje jako „obrázky ke čtení“. Jak výstižné. Jeho obrázky, zaplňující často papír do posledního milimetru, se prostě musí číst. Když je list po listu teď vytahuje z šuplíků a rozkládá na stole, v hlavě se mi rozsvítí vzpomínka na pošmourné čtvrteční ráno a frontu lidí před knihkupectvím. Když se dostanu konečně k pultu, slavím vítězství! Domů si nesu Saroyanova Tracyho tygra. Nedovedu si tu knížku představit jinak než s ilustracemi Jiřího Šalamouna... Pro připomenutí: psal se rok 1980, vydalo nakladatelství Odeon.

O filmu „Můj otec měl ve 40. a 50. letech promítačku a nosil si z práce domů grotesky. Pořádal představení u nás v bytě pro celý mančaft z ulice. Hrozně se mi to líbilo a udělal jsem si z krabice od bot epidiaskop a v něm promítal obrázky namalované na dlouhém proužku papíru. Na jedné straně jsem pásek roloval a na druhé rozmotával, jako film. Promítal jsem rozfázovaný, nepřerušený děj...“ Film chtěl dělat vždycky, od začátku, a jen náhodou se k němu dostal až později. „Taky to mohlo být naopak,“ usmívá se. Kdy to tedy začalo? V roce 1969, když podle scénáře Alexandra Koenigsmarka vytvořil tříminutové leporelové úvody televizního seriálu složeného z kriminálních povídek podle E. A. Poea. Tento seriál točil slovenský režisér Martin Holý, posléze celé roky Jiří Šalamoun spolupracoval především s režisérem Václavem Bedřichem a scenáristy Rudolfem Čechurou (několik filmů o Maxipsovi Fíkovi), s Jaroslavem Bočkem (Román mourovatého kocoura), s Jiřím Brdečkou (Lááááska)... „To byl moc krásný film. Na spolupráci s Brdečkou a Bedřichem vzpomínám nejraději. Animovaný film přinesl do mého života něco úplně nového. Je to týmová práce, takže výtvarník musí počítat s názory i zásahy druhých, jeho práce se najednou proměňuje. To je

Film jsem vždycky chtěl dělat! 19

n á v ště va v at e l i é ru

Pohyb figur rozehrává

režisér a animátor.

Možná tím kresba utrpí, ale výsledek má být tentokrát přece film... nový rozměr, situace, kterou musí zvládnout. Mám například představu o pohybu figur a podle toho figury také buduju. Jenže samotný pohyb rozehrává režisér a animátor a někdy se tedy kresba musí změnit. Možná tím kresba utrpí, ale výsledek má být přece film!“ Holka na zabití, Jak básníkům chutná život... K některým filmům Jiří Šalamoun kreslil titulkové sekvence či animovaný úvod, pro desítky dalších vytvořil plakáty (Do zubů a do srdíčka, Mezek, Fandy, ó Fandy, Nebožtíci přejí lásce), navrhl obal desky Johnnyho Cashe či Panochova kvarteta.

O poezii Velká komoda praská skoro ve švech: návrhy plakátů a titulních stránek, kresby, ilustrace. Roky práce, úsilí, nepřeberné množství nápadů. „Práce. Co jiného člověku zbývá. Musí přece pracovat,“ říká a zní to skoro jako omluva. Když se však pokusím „zalovit“ až v tom nejzazším „šuplátku“ jeho rozsáhlé a tak proměnlivé tvorby, podívá se na hodinky. Otázku, kde ještě bral čas na vlastní psaní, na poezii, odročí na neurčito. A pak mi přece jen půjčí pár knížek domů. První verše si čtu už v tramvaji. Jen tak mimochodem, zítra je Velký pátek. „Příliš mnoho pomalovaných vajec / dnes už také kohoutova smrt! / Každý je tento týden vševědoucí / nebo do čtvrtka přinejmenším neomylný / ale proboha ze všeho nejdřív/ a na tom musím bohužel trvat: / ať policie s konečnou platností zjistí / zda Bůh tedy vlastně je? / Nebo se zase už propána neví!“ (Kohoutova smrt) Jiří Šalamoun: Dopis na rozloučenou, originální litografie (1985)

Neoprávněné spoléhání na Milosrdenství Boží Hlavně je nutno věřit, Věřit a Doufat! Atakdál! Pochopitelně – kdo neví, zač je toho i dneska loket Má současně přirozeně namále až i na krajíčku A zřídkakdy výjimečně k tomu na růžích ustláno... Trestuhodné opakování předtím již zklamané důvěry Je napotřetí už jen stále ještě zatím nikým nepojmenovaným nebo doposud někým si nepřivlastněným přírodním Zákonem Neboť vězte: Víra a Naděje jsou jen dvě z mnoha ctností 11/2004

Jiří Šalamoun se podílel na více než 40 filmech, neslavnější je samozřejmě Maxipes Fík. [1] Animované titulky k filmu Juraje Herze Holka na zabití (1975) [2] Z animovaného filmu Jiřího Brdečky Láááska (1978) [3] Animované titulky k filmu Dušana Kleina Jak básníkům chutná život (1987) [4] Z animovaných seriálů Václava Bedřicha Maxipes Fík (1975) a Divoké sny Maxipsa Fíka (1978) [5] Z animovaného filmu Václava Mergla Sestřeničky (1988)

Foto: YouTube, repro: archiv Jiřího Šalamouna

ti p y re da k ce

Fotograf Viktor Kolář

3 otázky pro... Karolínu Peštovou, manažerku Mecenášského klubu Národního divadla v Praze Mecenášský klub Národního divadla byl založen na přelomu roku 2009 a 2010. Čím je specifický? Na rozdíl od sponzoringu, který se zabývá donátorstvím korporátním, přivádí Mecenášský klub do Zlaté kapličky mecenáše v pravém smyslu toho slova, to znamená fyzické osoby, které divadlo podporují z čistého entuziasmu a velkého osobnímu zájmu o umění a kulturu. Jinými slovy, potřebujete finanční pomoc... Na jedné straně chceme vytvářet společenství lidí odhodlaných podporovat Národní divadlo, a tím v době složité ekonomické situace vytvořit stabilní příjem pro umělecké projekty a udržování budov divadla. Na straně druhé je naším cílem podpořit Národní divadlo jako platformu zajímavých společenských setkání, jako místo, kde se schází kulturní a vzdělaná česká společnost, tak jak tomu bylo v minulosti a jak by tomu mělo být i nadále.

přesto je veřejností vnímán jako fotograf jednoho tématu – města Ostravy. A oprávněně. Jiné fotografické soubory Kolář zatím moc neprezentuje, zato jeho Ostrava vyšla několikrát knižně (naposledy v monografii z vydavatelství Kant) a do 5. června 2011 je Kolářovo celoživotní dílo k vidění v Moravské galerii v Brně. Desetiletí trvající dokumentaristický projekt zachytil proměny Ostravy v proudu času, kdy její drsnou industriální identitu nejprve pokryla duchovní prázdnota reálsocialismu a později konzumního kapitalismu. Výsledkem Kolářovy dlouhodobé práce, ze své podstaty pro autora nesmírně obtížné a frustrující, je hlubší pohled pod někdy pitoreskní povrch ostravské reality. Vedle osobité zprávy o jednom městě, nemající u nás a možná i ve světě obdoby, představuje Kolářův soubor též univerzální výpověď o existencialitě člověka moderní éry. moravská galerie v brně, do 5. 6., www.moravska-galerie.cz

Foto: © Viktor Kolář, archiv ND

Ostravský umělec během své více než půl století trvající kariéry zachytil i jiná místa a jevy,

Kdo se může stát členem Mecenášského klubu? Členem se může stát téměř každý, neboť minimální roční příspěvek může být pouze 1500 korun. Již za takovou částku má člen klubu možnost pravidelně se setkávat s umělci a poznat i zákulisí. Naši mecenáši mají v hledišti Národního divadla výjimečné postavení. A spolu s výší darované částky rostou jejich benefity: členové v kategorii Patron dostávají program k navštívené inscenaci zdarma či si mohou prohlédnout v naprostém soukromí zákulisí, členové v 50tisícové kategorii Mecenáš dostávají pozvánky na premiéry, jsou zváni na slavnostní zakončení sezony, tiskové konference a jejich jméno s poděkováním najdete v prostorách historické budovy. Podporovat divadlo by měla být především radost ve všech ohledech. Nejsnadnější cesta k členství je registrace na webových stránkách Národního divadla www.narodni-divadlo.cz/mecenas.

Výzkum „Efektivita reklamní kampaně v čekárnách ordinací“ realizovaný společností STEM/MARK potvrdil účinnost TV obrazovek v čekárnách lékařů! • Televizní vysílání v čekárnách lékařů sleduje více než 70% návštěvníků • Spontánní výbavnost vysílaných pořadů a reklam je až 40% •Recall reklamy až 44% zdroj: STEM/ MARK, a.s., září 2009

WWW.MEDIAPHARMA.CZ Tel.: 325 553 934, Fax: 325 553 935, E-mail: info@mediapharma.cz

Předplaťte si SANQUIS Časopis vychází ve dvou mutacích: předplatné Sanquisu – edice profesionál stejně jako Sanquis, verzi pro veřejnost, si můžete objednat několika způsoby. Ušetříte peníze, pošleme vám dárek. Všichni předplatitelé automaticky dostávají klubovou kartu Sanquis, která přináší řadu výhod. Předplatné také můžete věnovat!

Květnové předplatné s dárkem za 690 Kč! Každý předplatitel získává ještě klubovou kartu Sanquis.

Ta vám poskytne zajímavé slevy a další výhody v galeriích, knihkupectvích či nakladatelstvích, v kosmetických a wellness centrech, prodejnách zdravé výživy a v řadě dalších obchodů.

čísel časopisu, zaplatíte za rok pouze 690 Kč

1 dárek hydratační mléko a tělový peeling YVES ROCHER v hodnotě 514 Kč

klubová karta výrazné slevy v knihkupectvích, galeriích, dalších institucích...

Jak objednat předplatné telefonicky Zavolejte na +420 221 180 229 či +420 221 180 194 ve všední dny od 9 do 17 hod.

přes internet Vyplňte a odešlete formulář na webové stránce www.sanquis.cz/predplatne, vyberte EDICI PROFESIONÁL nebo EDICI LAIK.

e-mailem Na predplatne@sanquis.cz pošlete e-mail, uveďte jméno, příjmení a adresu, vyberte EDICI PROFESIONÁL nebo EDICI LAIK.

zprávou sms

Sleva pro studenty: ISIC, ITIC, ALIVE – 40 %* ostatní – 30 %*

Na +420 731 479 423 pošlete SMS zprávu bez diakritiky ve formátu: SQS, LAIK nebo PROFI, jméno, příjmení, ulice, číslo domu, město, PSČ (například: SQS, PROFI, ales, novak, dlouha, 15, praha, 110 00).

* Sleva se počítá z prodejní ceny časopisu na pultech, tedy celkem ze 790 Kč. Zašlete kopii adekvátního průkazu.

Zálohovou fakturu dostanete obratem, po zaplacení Vám pošleme dárek a klubovou kartu Sanquis. Červnové číslo vychází 27. května 2011.

Všeobecné podmínky Dárek dostane prvních 100 čtenářů, kteří si objednají roční předplatné a zaplatí danou částku do 26. 5. 2011. Prvním 30 z nich ještě navíc jako bonus pošleme šekovou knížku Yves Rocher se slevovými kupony. Dárek a klubovou kartu zašleme nejpozději do 2 měsíců po úhradě předplatného. S dotazy nás kontaktujte na telefonu +420 221 180 229 nebo +420 221 180 194, na e-mailu predplatne@sanquis.cz nebo na redakční adrese.

a dostanete od nás:

pro pr vn

100

př

ích

K tělovému peelingu a hydratačnímu mléku vám přidáme ještě šekovou knížku Yves Rocher, která zahrnuje výhodné slevové kupony!

bon

Dárek navíc pro prvních 30 předplatitelů

platitelů

DÁREK K PŘEDPLATNÉMU: přírodní péče o tělo od Yves Rocher Rostlinný tělový peeling Yves Rocher v sobě spojuje blahodárné účinky pudru získaného ze skořápky meruňkových jader, esenciální olej z exotické rostliny saro, sezamový olej z ekologického zemědělství a hydratační mízu z bio agáve. Tělový peeling čistí a zjemňuje pokožku celého těla a připraví ji na další péči – pro hydrataci normální a suché pokožky je určeno Zjemňující tělové mléko Yves Rocher. Obsahuje mízu z agáve z Mexika a také přírodní gumu ze zmijovce indického, která pokožku zanechává sametově hebkou. Více na www.yves-rocher.cz.

osobnost

Text Jana Nekolová

Vyjde na scénu a zkrásní „A tak si Marsyas zmámen flétnou věří a musí přetnout jedno pravidlo, sázku, a hrát líp než bůh.“ Bájný příběh troufalého satyra zpívá autorka textu i hudby Zuzana Michnová. Roku 1973 stála u zrodu kapely Marsyas. Jejich písničky ovlivnily celou jednu generaci.

sázku s bohem Apollónem, ochráncem umělců, prohraje a stává se symbolem umění zavrženého, opovrhovaného. Avšak Karel Čapek ve své stejnojmenné knize Marsyas píše, že i literatura na okraji nás může obohatit... Marsyas tak určitě učinil. Cestou na setkání se zpěvačkou, skladatelkou a textařkou mi v hlavě zní melodie a vybavuje se mi i text: „Opřou si jen tak záda, jen tak se zpívá, povídá, jen tak se říká, hádá, kdo si kde ráno posnídá.“ Vyvolává vzpomínky na večírky 80. let, kde nechyběly kytary a zpívaly se právě písničky skupiny Marsyas. Tenkrát pomáhaly. Uvědomovala jste si v té době, jakou měly vaše písničky sílu? Dodnes mě to těší. Stála jsem ale vždycky pevně nohama na zemi. Dělala jsem si, co jsem chtěla. Kolikrát jsem se však pohupovala na okraji chodníku Vinohradské ulice a přemýšlela, jestli to mám všechno zapotřebí. Jenže pak jsem si řekla, že mám, a šla dál. Vykašlala jsem se na lidi, kteří mi zakazovali texty, dělali lumpárny. Je fajn, když teď slyším, jak si všichni s námi na koncertě zpívají. Cítíte zadostiučinění? Zadostiučiněním bych to vůbec nenazvala. Mně dnes stačí, když vyjdu před publikum. Jedna kamarádka mi řekla: „Zuzko, ty vylezeš na jeviště a zkrásníš.“ Tu její větu jsem si vzala za svou a pěkně si během koncertu krásním.

Teď jedete koncertní šňůru se skupinou Petr Kalandra Memory Band. Jaký je návrat na pódia? Nemyslím si, že je to nějaký comeback. Nikdy jsem nepřestala úplně hrát. Oskar Petr mi minulý rok řekl, abych si poslechla kluky z Petr Kalandra Memory Bandu. Vůbec se mi nechtělo, protože já jsem od přírody hodný člověk, kdyby se mi to nelíbilo, asi bych jim neřekla, že mají špatný zvuk… Pozvali mě do Balbínky a byli výborní. Měla jsem sice nějaké výhrady – ale to mám vždycky ke všemu. Oskar s nimi už nějakou dobu hrál, tak jsem se přidala. Jak se hraje s muzikanty, kteří jsou o generaci mladší? Užívám si. Jsem hýčkaná jako nikdy. Hýčkaná ženská, to je to nejlepší, co může být. Musím se přiznat, že mám velký problém zapamatovat si všechny jejich křestní jména. Dřív jsem znala maminky, babičky, sestry všech členů kapely, byli jsme jedna rodina. Ne, že bych o to dneska nestála, ale už by to bylo náročné. Jsme spolu ale moc rádi. Časem si asi stejně cestu k jejich babičkám najdu. Říkala jste, že jste nikdy nepřestala hrát, ale po roce 1989 jste z hudební scény přece jen zmizela. Proč? V roce 1989 se mi narodil syn. Sedmnáct let po narození dcery. Byla jsem prostě matkou

Zuzana Michnová (*1949) Zpěvačka, skladatelka a textařka roku 1971 vytvořila s banjistou a zpěvákem Jiřím Jeřábkem folkové duo, které vzápětí rozšířil na trio kytarista, zpěvák a hráč na foukací harmoniku Petr Kalandra. V roce 1973 nahradil Jeřábka kytarista a zpěvák Oskar Petr. Začala se psát historie Marsyas. Roku 1978 nahráli své první album Marsyas, poté následovala alba Kousek přízně (1982), Jen tak (1983), sólové Rány (1987, ve spolupráci s Michalem Pavlíčkem), V přítmí (1989). Roku 2004 vyšlo CD Marsyas 1978–2004. Zuzana Michnová je vdaná, má dceru a syna. V poslední době propadla sudoku, nedávno postoupila ze třetí do druhé sudokové ligy.

Foto: archiv Zuzany Michnové a Marsyas, © Radovan B. Smokoň

Marsyas

Velký comeback? Nikdy jsem nepřestala hrát...

osobnost

Když jsem četla Buñuela, řekla jsem si: Luisi, napíšu ti písničku

K hudbě vás přivedl otec? Učil mě hrát na kytaru, jeho idolem byl Elvis Presley. Moc na ni ale neuměl. Zato hrál výborně na foukací harmoniku. Hrál i půltónovky, to Kalandra nedovedl. Chtěla jsem ho přivést na jeviště, ale nepodařilo se. Lidi by určitě koukali, takový starý chlap – a jak hraje blues! Doma maminku škádlil hrou na okarínu. Když spustil, stávala se skoro nepříčetnou, přitom byla tak mírumilovný, laskavý člověk. Okarína ji dokázala vyvést z míry, ani nevím proč. Maturovala jste na gymnáziu. Kdy jste se rozhodla hudbou živit? Po gymnáziu jsem pracovala v bance… ... vás si jako bankovní úřednici v kostýmku nedovedu představit. Já bych asi ani dobrou bankovní úřednicí nebyla. Pracovala jsem v České národní bance, abych si vydělala nějaké peníze a mohla zpívat. Platila jsem si hodiny zpěvu, večer jsem koncertovala. Moji kolegové se na mě dívali jako na holku od kolotoče, byla jsem pro ně takový plebs.

Jak dlouho jste tam vydržela? Dva roky. Ale nebouchla jsem jim dveřmi. Z banky jsem šla přímo do porodního sálu. A pak rovnou na pódium. Skupinu Marsyas jste založili s Petrem Kalandrou a Oskarem Petrem. Kdo vymyslel název kapely? Můj muž. Zkoušeli jsme jednou u mě doma a každý něco navrhoval. Manžel právě přišel z práce, podíval se do knihovny a uviděl tam knihu Marsyas od Karla Čapka. Najednou nám to došlo, Čapek se v té knize zabývá literaturou na okraji. My jsme na okraji oficiální kultury byli a v té době i být chtěli. Muži do kapely přicházeli a odcházeli z ní, zatímco vy jste zůstávala... Jak se Marsyas proměňoval? Například s Jirkou Vondráčkem v kapele nastala slušnost, kterou jsem strašně potřebovala. Oskar s Petrem byli takoví raziči každým coulem. Kdežto Jirka byl galantní. Kapelu obohatil i o svou vrozenou muzikálnost. Olin Nejezchleba zase přinesl další várku humoru a velké muzikantství. Skládala jste hudbu, tvořila texty. Nepsaly se v době nesvobody samy? Texty, napsané po revoluci, mi daly zabrat stejně jako dřív. Píšu o vztazích, ty jsou v každé době stejné.

třeba písnička Leonard ale o vztahu není. Leonard připomíná mé setkání s Leonardem Cohenem roku 1979. Měla jsem pupínky po celém obličeji, jak jsem byla rozrušená. Nechala jsem si od něj podepsat program. V době, kdy nám tady opravdu bylo těžko, mi napsal: „To the Czech people all courage“. Víte, že nevěděl, jak se píše Czech? Hrozně se styděl a musela jsem mu to spelovat. S Luisem zase vzdáváte hold španělskému režisérovi Buñuelovi… V osmdesátých letech se mi dostala do rukou neuvěřitelná knížka, přišlo mi až nemožné, že tady v té době mohla vyjít. Byla to Buñuelova autobiografie Do posledního dechu. Četla jsem ji jedním dechem, nemohla jsem kvůli ní ani spát. Řekla jsem si: Luisi, já ti musím napsat písničku. Před třemi lety vám vyšla knížka textů Země Bójů. Ve stejnojmenné písni zpíváte: tam, kam patřím já, vím jenom já. Prozradíte, kam patříte? Bójové byli Keltové a mě to stále táhne na jejich hradiště. Když byl kluk malý, procházeli jsme se na Závisti nad Zbraslaví. Říkala jsem mu: „Tady maminky našich předků vařily, tady drtily zrní a tamhle tatínkové seděli a koukali ze stráně, kde by si tak mohli s někým zabojovat.“ Na těch místech cítím velkou spřízněnost. Nabíjím se tam.

Marsyas tribute 2011 MeMOry BaND tour Aktuální turné dvou zakládajících členů kapely Marsyas Zuzany Michnové a Oskara Petra spolu s Petr Kalandra Memory Bandem připomíná osobnost předčasně zesnulého Petra Kalandry (1950–1995), na koncertech zazní průřez tvorbou všech tří zakládajících protagonistů Marsyas. Termíny jednotlivých koncertů v příštích měsících jsou na www.kalandramemory.cz.

Foto: archiv Marsyas

a starala se o dítě. Moje máma tou dobou už nežila, táta umřel dva roky po narození kluka. Moje tchyně a tchán vždycky na půl roku odjeli na chalupu. Jinak to nešlo, ale rozhodně si nestěžuju, byla to hezká doba.

výborná kuchyně * prvotřídní služby * romantické okolí * na dosah od centra Prahy ... ideální místo pro školení, zasedání, mítinky či prezentace

www.parkhotel-pruhonice.cz

Parkhotel Průhonice, Uhříněveská 12, 252 43 Průhonice, Praha – Západ, + 420 267 750 405, 763-5, info@parkhotel-pruhonice.cz

k n i ha m ě s í c e

Text Martin Hilský

Proč je Shakespeare univerzální? V polovině května bude na pražském knižním veletrhu pokřtěna publikace, která zahrnuje úplné dramatické a básnické dílo Williama Shakespeara. Nese prostý název Dílo (přeložil a sestavil Martin Hilský, vydává nakladatelství Academia), je však unikátní v mnoha směrech: českým čtenářům se poprvé dostávají do ruky všechny Shakespearovy hry i sonety v jediném svazku, celá kniha navíc vychází v překladu jednoho překladatele. Právě on se také zamýšlí pro Sanquis nad otázkou:

Proč právě Shakespeare?

Metafora světa jako jeviště nebo divadla („theatrum mundi“) byla známa od starověku, ale William Shakespeare jí dal nový význam. Bratři Burbageové, Shakespeare a jeho společníci postavili na Bankside dřevěnou metaforu kruhovitého tvaru. Divadlo Zeměkoule již svým anglickým názvem The Globe anticipovalo tu shakespearovskou globalizaci, která je dnes známou skutečností. Na počátku sedmnáctého století obcházel Duch krále Hamleta elsinorské hradby pouze v Londýně a mluvil stejně jako princ Hamlet jenom anglicky. Dnes tento Duch obchází doslova celý svět a Hamlet mluví téměř všemi jazyky této planety. Otázka zní: Proč? Proč je Shakespeare univerzální? Moderní anglické divadlo Shakespearova univerzálnost má příčiny vnější i vnitřní. K těm vnějším patří například již to, že z angličtiny, která v renesanční Evropě byla spíše okrajovým jazykem, se postupně stala lingua franca, to jest víceméně univerzální dorozumívací řeč. Stejně nepochybné však je, že toto výjimečné postavení angličtiny v moderním světě Shakespearovu univerzálnost vysvětlit nemůže. Tento argument nedává odpověď na otázku „proč právě Shakespeare?“ Proč ne některý jiný anglicky píšící básník, dramatik či spisovatel? K vnějším okolnostem, které přispěly k Shakespearově univerzálnosti, patří například i všeobecně známá, a přece často přehlížená a nedoceňovaná skutečnost, že Shakespeare a jeho současníci vlastně vytvářeli první anglické dramatické texty v moderním slova smyslu. Anglické středověké drama představuje úctyhodný korpus mysterijních her, mirákulů a moralit, ale v Shakespearově době tyto hry byly – především v důsledku anglické reformace – téměř vyhynulým divadelním druhem. Shakespearovi a jeho současníkům tak připadla průkopnická role, připomínající objevné plavby renesanční doby. Během velmi krátké doby přibližně vymezené lety 1588–1642 stvořili Shakespeare a jeho současníci moderní anglickou komedii, tragédii a historickou hru a nastavili tak pozdějším anglickým dramatikům laťku kvality neobyčejně – mnohdy nepřekonatelně – vysoko. Zjevnou skutečností například je, že v druhé polovině sedmnáctého století a ani ve století osmnáctém či devatenáctém nevznikla v Anglii jediná tragédie souměřitelná s Hamletem, Králem Learem, Othellem, Macbethem nebo Antoniem a Kleopatrou.

30 30

Vznik divadla jako instituce je třeba vidět jako převratnou a objevitelskou událost, která se velmi významným způsobem podílela na onom úžasném divadelním festivalu, jímž je anglická renesance. Shakespeare a jeho současníci dostali do ruky neobyčejně krásný, výkonný a působivý nástroj, který jedinečným a převratným způsobem obohatil anglickou renesanční kulturu. Aby Shakespearova divadelní společnost mohla přežít, musely její inscenace oslovovat co nejširší publikum, od tovaryšů řemeslnických cechů až po aristokraty, a protože často hrála i na královském dvoře, musela zaujmout i osobu královny, později krále. Tato snaha může alespoň částečně vysvětlit všestrannost či univerzálnost Shakespearových her – univerzálnost Shakespearových her alespoň částečně souvisí s univerzálností divadelního publika veřejných divadel. V divadle Zeměkoule a jiných veřejných divadlech se nehrála jen dramata Williama Shakespeara, ale také hry Jonsonovy, Dekkerovy, Marstonovy, Middletonovy, Tourneurovy a Barnesovy i mnoha dalších dramatických autorů. Otázka „Proč Shakespeare?“ se tedy neodbytně vrací. Ben Jonson v dedikační básni uveřejněné v prvním souborném vydání Shakespearových her památně napsal, že Shakespeare nebyl „pro jednu dobu, ale pro všechen čas“ (He was not of an age, but for all time!). Tento verš Shakespearovu univerzalitu vlastně založil. Ale proč Jonson vzdal Shakespearovi tento hold? Jaké důvody ho k tomu vedly? Proč je Shakespeare zcela bezkonkurenčně nejhranějším dramatikem světa? Proč se texty jeho her citují v takovém rozsahu, že s nimi může soutěžit jen Bible? Proč oslovuje Shakespeare každou dobu? Proč je stále současný? V čem tedy vlastně spočívá Shakespearova univerzálnost? Přinejmenším tři důvody Shakespearovy univerzálnosti se, alespoň podle mého názoru, jeví jako nezpochybnitelné. Tím prvním je neobyčejně široký rejstřík lidské zkušenosti, kterou Shakespeare ve svých hrách a básních obsáhl. Jako jediný z anglických dramatiků dokázal stvořit postavy tak různé jako Hamlet, Falstaff, Shylock, Lear, Macbeth, Othello, Jago, Rosalinda, Viola, šašek Feste nebo Learův šašek. Hodnota těchto postav není jen v tom, že se v nich zrcadlí tolik různých a často protikladných aspektů lidství, ale především v tom, že se z nich během času staly archetypy, které po staletí oslovují diváky a čtenáře a fungují v každé době jako sebepoznání. Druhým důvodem Shakespearovy univerzálnosti je zcela nepochybně jeho řeč. Příběhy svých her si Shakespeare až na velmi vzácné výjimky půjčoval. Řeč však vytvářel. Bez přehánění lze říci, že to, co Shakespeare dělá s řečí, nemá v anglickém dramatu obdobu. V Romeovi a Julii a v Sonetech stvořil Shakespeare zcela jedinečný jazyk lásky. Jeho vrcholné tragédie představují jazykový vesmír a jeho pozdní hry zvané romance mají zcela jedinečnou hudebnost. Pracuje stejně suverénně se soudobým erotickým slangem jako s monumentálně vyklenutým královským jambem. Umí stejně dobře řeč hospod jako řeč královských síní. A opět nejde jenom o to, že vládne úžasným řečovým rejstříkem, ale především o to, že ve svých hrách i básních předvádí zcela jedinečné a strhující shakespearovské divadlo řeči. Podstatou Shakespearovy univerzálnosti nejsou nadčasové a věčné myšlenky, ale konkrétní lidské situace. Shakespeare nevykládá svět. Neříká divákům a čtenářům, co si mají myslet. Není básníkem idejí, ale básníkem konkrétních lidských paradoxů. Ideje zastarávají, lidské situace a paradoxy se v jiných podobách neustále opakují – v tomto smyslu jsou věčné. Tím ovšem není a nesmí být řečeno, že Shakespeare není myslitel. Pravý opak je pravdou. Shakespeare je jedním z největších myslitelů anglické renesance. Jeho myšlení je však odlišné od myšlení Francise Bacona a jeho pozoruhodnost a síla spočívají právě v tom, že je to myšlení konkrétního. Zároveň je to myšlení básnické. Kniha Dílo obsahuje všechny hry komediální, tragické, historické i tzv. romance, sonety, další básnické skladby a díla sporná a apokryfní. Vedle úvodní studie je také každá hra či báseň samostatně opatřena stručnou charakteristikou. Publikace vychází ve dvou verzích: v plátěné vazbě ve stříbrném kartonovém pouzdru a v luxusním ručním provedení v kožené vazbě. www.academia.cz

Foto: Günter Bartoš

Foto: Petr Šolar, repro: archiv, nakl. Academia

Král myšlenky

Mám rád „normální“, lidské knížky, ne ponuré umělecké a těžce vykonstruované excesy, které chtějí za každou cenu šokovat

li te rat ur a

Text Eva Pivodová / foto Günter Bartoš

Čtení a knížky nemusí být nuda Před osmi lety dostala trojice mladých herců z českobudějovického divadla zajímavý podnět: scénicky zpracovat ukázky z díla spisovatele Emila Hakla. V místní kavárně se sešlo početné publikum, lidé se bavili, smáli, odcházeli nadšení netradičním literárním večerem. A tak se zrodil projekt Listování, který dnes dokáže s přehledem vyprodat i pražskou Novou scénu. Jedním z oněch tří byl Lukáš Hejlík, herec, literární nadšenec a manažer celého projektu.

„Chceme, aby knihy v našem podání lidi bavily. Nepředčítáme za stolem u lampičky, neobracíme se jen na fanoušky literatury. Jsme otevření všem divákům bez rozdílu – od školáků přes rodiny s dětmi třeba po seriózní byznysmeny,“ říká. Se spolužáky z vyšší herecké školy Pavlem Oubramem a Věrou Hollou v roce 2003 ještě přesně nevěděli, co žánr scénického čtení obnáší. Ale rádi četli, měli plno elánu, a tak vybírali jednu knížku po druhé a hledali nejvhodnější formu. Postupně se Listování profesionalizovalo, dnes hrají ročně na 220 představení v 60 českých městech. Co přesně si pod pojmem scénické čtení mám představit? V první řadě je to něco jiného než čtení autorské, což lidé donekonečna zaměňují. Vždy přinášíme průřez celou knihou, nejen vybrané úryvky. Máme kostýmy, jednoduché rekvizity, pouštíme hudbu. Naše úprava by měla být tak dobrá, aby – s nadsázkou řečeno – tu knížku vlastně diváci už ani nemuseli číst. Ale cílem zůstává, aby si ji koupili a přečetli. Nikdy se nechceme povýšit nad knihu a jejího autora. Je to divadlo, z kterého můžete utéct, když se schováte za knížku, na druhou stranu ji kdykoli můžete odhodit a začít hrát. Prezentujeme tituly živě – odtud naše slogany Prožijte knihu více smysly nebo Knihy ve 3D – vysíláme bez brýlí. Je to tedy jistá forma alternativního umění? Ani jedno z těch dvou slov nemám rád. Nikdy nechci podstatu sdělení zabalovat do nesmyslných trojvýznamů a osmých plánů a nechat po scéně pobíhat čtyři alterega jen proto, aby vše matematicky sedělo a představení bylo zajímavé jen tím, že mu nelze rozumět. Naše čtení se snažíme dělat mladě, moderně, ale přitom srozumitelně. Podle jakého klíče vybíráte knihy pro Listování? Zpracováváme většinou plus minus aktuální knížky. Není podmínkou, aby kniha byla za každou cenu co nejnovější, ale je záměrem ji uvést jako novou, upozornit na ni, prodávat ji přímo na místě. Pokud má dvě hlavní postavy a děj v dialozích, je to ideální. Ale takový

topařův průvodce po Galaxii má třicet postav S a taky jsme ho dokázali vhodně upravit, takže výběrová kritéria se nedají snadno zobecnit. Nechceme být jednotvární, volíme různé žánry a styly, knihy z různých zemí i nakladatelství. Jak se k vašemu projektu staví sami autoři a nakladatelé? Snažíme se, aby autor byl pokud možno přímo s námi v akci, na jevišti. Spolupracujeme takhle třeba s Tomášem Sedláčkem, do našich představení se vedle Emila Hakla zapojili například Robert Fulghum, Petra Dvořáková, Miloš Urban, Jan Cempírek, Petra Braunová… A jsme vždy rádi, když nějakou knihu doporučí nakladatelé. Celé Listování je vlastně jistou formou propagace, proto se nám dobře spolupracuje s nakladatelstvími, která na ni sama dbají. Listování se hraje mimo jiné pro školní děti po celé republice. Je tato forma seznamování s literaturou v něčem lepší než ostatní? Rozhodně je potřebná. Stojíme vedle rodiče a učitele jako taková „soukromá sebranka“, která jinou formou demonstruje, že číst je zábavné a obohacující. Nejslabší vztah ke knihám mají děti zhruba od páté třídy, kdy se prosazuje jejich vlastní ego – mají už svůj počítač, mobil, začínají se zaláskovávat, nechtějí poslouchat rodiče – takže je logické, že se zbavují konvenčních věcí, jako jsou knihy. Čím děti oslovujete? Ukazujeme jim, že čtení a knížky nemusí být nuda. Dítě se cítí literaturou stíhané ze všech

l i t e rat u ra

Čtete si sám před spaním? Více méně ano, ale už moc neumím číst jinak než s ohledem na Listování – jestli by se ta či ona knížka hodila pro úpravu, zda by zajímala diváky... Obecně mám rád „normální“ lidské knížky, ne žádné ponuré umělecké a těžce vykonstruované excesy, které chtějí za každou cenu šokovat.

Lukáš Hejlík (*1980) Vystudoval obchodní akademii v Lounech a Vyšší odbornou školu hereckou v Praze (absolvoval v roce 2002). Má za sebou na dvě desítky velkých divadelních rolí. Jeho první angažmá bylo v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích, poté se stal členem souboru Městského divadla Brno, kde působí dodnes. Vedle divadla účinkuje také v televizních seriálech a filmech, hodně moderuje. Je jedním ze zakladatelů projektu Listování, kterému se intenzivně věnuje jako dramaturg, manažer a herec. Je rozvedený, má pětiletou dceru Kláru.

Chceme dětem

dodat důvěru

ke knize a čtenářství

A dokážete si představit, že vám za pár let na nočním stolku místo tištěného svazku bude ležet elektronická čtečka? Používání čtečky beru spíše za projev toho být moderní a jít s dobou. Lidé argumentují, že na knihy nemají doma místo, na druhou stranu si v nadnárodních obchodech s nábytkem kupují metry knih jako dekoraci... Elektronickému trendu (a ekonomickému v podobě DPH) se ale budeme muset nějak přizpůsobit, například vydávat méně tištěných knih, ale snažit se je lépe prezentovat a prodat. Myslíte si, že se může stát, že klasické knihy zmizí? Knížka jako taková má v Čechách tradici, přežila jezuity i komunisty a věřím, že nám zůstane. Byla by ale škoda přijít o něco, co poskytuje jistou nadstavbu k přízemním každodenním věcem. Vždyť nejlepší náprava ze všech velkých katastrof vedla vždy právě přes kulturní hodnoty. V dnešní době absolutní svobody je situace o to horší, že fakticky není proti čemu zbrojit a hledat nějaký společný cíl. Přežívá ten nejsilnější na trhu. Co vás na práci v Listování nejvíc těší? Že se knížky po představení opravdu prodávají, že se lidé dál zajímají o autora, o nakladatelství... Těší mě, když s námi publikum žije. Je mi už přes třicet, takže si chci ještě užít ten čas, kdy si můžu dovolit hrát Čmeldu a Brumdu anebo Kvaka a Žbluňka. Literaturu pro děti mám opravdu rád a mám v plánu i nějakou dětskou knížku zkusit sám napsat. V našem prostředí totiž neexistuje pořádná dětská knížka, v níž by byli rodiče rozvedení, přitom je podobných rodin tolik. Asi se děti mají udržovat

v iluzi, že se to neděje a že nejdůležitější je rozeznat nadpřirozenou bytost od smrtelníka. Jaké novinky chystáte na další měsíce? Blíží se scénické čtení knížky Straka v říši entropie, taková hravá fyzika v bajkách od Markéty Baňkové, čerstvě oceněné Literou jako Objev roku. Jako takový „úlet“ budeme hrát v příští sezoně kuchařku U nás v Evropě od Markéty Hejkalové, která představuje typická jídla jednotlivých zemí Evropské unie. V našem podání to bude především legrace a recese, navíc důkaz, že i kuchařka se dá ztvárnit scénicky. Budeme mluvit všemožnými jazyky a hlavně vařit. Bude to taková naše reakce na to, že jedny z největších televizních celebrit jsou dnes kuchaři. Zkrátka „typická“ televizní show na divadle.

Listování (od roku 2003) Cyklus scénických čtení představuje každý měsíc novou knihu formou originálního hodinového představení. Tvůrčí tým dnes čítá vedle původního tria zakladatelů také další herce z Brna a Českých Budějovic. Projekt je financován ve formě příspěvků od ministerstva kultury a od magistrátů měst, kde se představení konají. Listování se hojně obrací na dětské publikum, v této souvislosti získalo záštitu od ministerstva školství pro šíření čtenářství a čtenářské gramotnosti. Repertoár prezentovaných knih je pestrý, v současné době má Listování na programu scénická čtení knih Komisař Vrťapka a prokletí zubu moudrosti, Co jsem to proboha udělal?, Mrtvý holky, Ekonomie dobra a zla, Doppler, Gottland, Lichožrouti, další se připravují. Více na www.listovani.cz.

Foto: Günter Bartoš

stran, školní povinná četba představuje doslova klepeta, ale my se snažíme jim dodat ke knize a čtenářství důvěru. Jsme jakousi interaktivní učebnicí. Po počáteční nejistotě se většinou baví téměř všichni. Učitelky nám pak říkají, že nechápou, jak mohli vydržet tak zticha. Přijďte se například podívat na Život k sežrání, jak jsou sedmáci až deváťáci vyjevení, co se děje.

České osobn osti čtou souča snou literaturu na atraktivníc h místech Pra hy

1 1 0 /2 00

: 5 11/:00–23 18

c o N A R e liT y TUR

Místo

Čte

Autor a text

LIBEŇSKÝ ZÁMEK - KAPLE GRABOVA VILA KOSTEL SV. VOJTĚCHA LIBEŇSKÝ PLYNOJEM DIVADLO POD PALMOVKOU – MALÁ SCÉNA CAFE DECADA LIBEŇSKÁ SYNAGOGA SPORTCENTRUM PALMOVKA VÝČEP VÍNA „U HRABALA“ METROSTAV TJ SOKOL LIBEŇ GYMNÁZIUM U LIBEŇSKÉHO ZÁMKU BAR NA MĚSÍCI HUSOVA KAPLE POLICIE ČR LIBEŇ LIBEŇSKÝ ZÁMEK - SÍŇ „BÍLÝ DŮM“ DIVADLO POD PALMOVKOU – ZKUŠEBNA PENZION ANDRÉ ZŠ BOHUMILA HRABALA

Jiří Langmajer Jan Budař Miroslav Táborský Karel Dobrý Zuzana Slavíková Martin Stránský Karel Vlček Lenka Vlasáková Ladislav Mrkvička Tereza Kostková Radek Valenta Jaroslav Rudiš Jan Burian Martin Preiss Taťjana Medvecká Marek Vašut Radek Zima LiStOVáNí Klára Issová Jan Teplý

Ian McEwan: Černí psi (Velká Británie) Paulus Hochgatterer: Sladkost života (Rakousko) Eduardo Mendoza: Podivuhodná cesta Pomponia Flata (Španělsko) Lotta Lotassová: Třetí kosmická rychlost (Švédsko) Milena Agusová: Kameny bolesti (Itálie) Dimitri Verhulst: Úprdelný dny na úprdelný planetě (Belgie-Vlámsko) Andrzej Bart: Továrna na mucholapky (Polsko) Krisztina Tóthová: Čárový kód (Maďarsko) Monika Zgustová: V rajské zahradě trpkých plodů (Česká republika) Peter Stamm: Krajina náhodného žití (Švýcarsko) Jan Costin Wagner: Mlčení (Německo) Gonçalo M. Tavares: Pan Valéry a logika (Portugalsko) Tomas Espedal: Jít (Aneb umění nespoutaného a poetického života) (Norsko) Kader Abdolah: Dům u mešity (Nizozemsko) Kari Hotakainen: Role člověka (Finsko) Laurent Binet: „HHhH“ (Francie) Iulian Ciocan: Než zemřel Brežněv (Rumunsko) Dan Chaon: Čekat Vaše odpověď (USA) Nadine Bismuthová: Vzala jste si psychopata? (Kanada) Thomas Gunzig: Kuru (Belgie-Valonsko)

Čtení probíhají paralelně na všech uvedených místech od 18:00 do 23:00 v 30minutovém intervalu. Sami si zvolte pořadí míst, která během večera navštívíte. VSTUP ZDARMA! Více na www.nocliteratury.cz Organizátor projektu

Spoluorganizátor

Generální partner

Hlavní partneři

Záštita

Připravila Irena Jirků

noc li t er at ury

Pojďme si číst...

Kresba: Luděk Bárta

Příběhy. Denně je prožíváme. Nebo míjíme. Město. Denně jím procházíme. Setkání s příběhy a městem – tak charakterizují Noc literatury její organizátoři. Jako kulisy zvolili letos Hrabalovu Libeň, 11. května 2011 se tady na nejrůznějších místech budou číst texty autorů z Finska, Kanady, Francie, Portugalska, Polska, z Čech... Svátek literatury!

Kari Hotakainen

Zlodějka Maija Malmikunnasová seděla ve výslechové místnosti policejní služebny a dívala se na televizi přišroubovanou na zeď. Z obrazovky hřímal zármutek nad zesnulou princeznou. Maija se v duchu ptala, proč televize běží a jestli to je přenos z desátého výročí úmrtí princezny Diany nebo nějaká obyčejná repríza. Hysteričtí lidé plakali a překotně, nesrozumitelně či útržkovitě sdělovali, co pro ně princezna znamenala. Policista se Maiji zeptal, jak se po tomhle svém prvním zadržení dívá na krádeže. Maija upřeně hleděla na obrazovku, kde se objevil Elton John v růžovém saku a žlutých kalhotách. Prohlásil, že Diana pro něho znamenala světlo, útěchu, jas a lásku. Maija se probrala a odpověděla, že zadržení samo o sobě nezmění její názor na krádeže jako takové, ale vnese na ně nový úhel pohledu. Elton John řekl, že lidstvo ztratilo v Dianě svědomí a svíci, jejíž plamínek navždy pohasl. Policista zkonstatoval, že hodlá-li mladá žena uplatňovat tenhle přístup i ve svém dalším životě, bude společnost nakonec povinna zasáhnout a přikročit k trestu odnětí svobody. Elton John už nebyl schopen mluvit, hlas se mu zlomil pláčem a potahováním. Asistent mu přinesl velký kapesník, na kterém byly vyšity Eltonovy iniciály. Policista řekl, že protentokrát Maija vyvázne s pokutou, ale příště už policie bude zvažovat jiné řešení. Po Eltonu Johnovi podstrčili mikrofon oblastní tajemnici Červeného kříže. Nebyla s to říct nic, protože Elton John za jejími zády plačky prskal. Tajemnice se snažila ustaraným výrazem naznačit, jestli by někdo tlustého barda neodsunul bulet jinam. Podle policisty by si Maija neměla zahrávat se svým životem, protože trestní rejstřík ji bude provázet po celý život. Tři chlapi v norkových kožiších a saténových kalhotách odtáhli Eltona Johna do bílého, odhadem sedm metrů dlouhého auta, na jehož střeše byla perlami zdobená anténa ve tvaru bumerangu. Podle oblastní tajemnice si princezna Diana vždycky našla čas pro chudé a nejchudší na celém světě a často navštěvovala utečenecké tábory, aby se seznámila s tamějšími tvrdými podmínkami. Policista podal Maije pokutový blok a zadoufal, že Maija to gesto nevezme ani tak kázeňsky, ale spíš jako projev starostlivosti. Maija poděkovala za lístek a dál se upřeně dívala na televizi, kde si princezna Diana třásla rukou s vyhladovělým děckem. Dětská ručka připomínala kostěnou kouzelnickou hůlku, kterou někdo přišrouboval k rameni. Když Diana povolila stisk, ručka ochabla, chvíli se klátila a pak zplihle povisla podél křehkého tělíčka. Policista si všiml, na co Maija tak intenzivně hledí, a zeptal se jí, jestli zná princeznin příběh. Maija zavrtěla hlavou. Řekl, že ta videonahrávka je jeho vlastní a rád si ji v práci pouští. Měl za to, že princeznin odkaz dává těm, kteří tu zbyli, naději a světlo. Každý z nás může činit dobro svým bližním, je to jen věc volby a vůle. Je dobré, že se v místnosti, kde se mnozí hříšníci přiznávají ke svým činům, vznáší po doznění nechutných a hnusných slov princeznin humánní duch. Maija si uvědomila, že prolomila velkou hráz, protože policista vyhrabal ze zásuvky pracovního stolu knihu s fotografií princezny Diany na obálce. Vypadal, že se chystá k dlouhé přednášce. V takových případech je dobré znát jméno přednášejícího a Maija se podívala na nášivku nad náprsní kapsou – Niittymäki Sami, komisař. Maija Niittymäkimu řekla, že knížku četla a že má bohužel teď trochu naspěch, protože musí vyzvednout dítě ze školky. Podle Niittymäkiho by se Maija hlavně kvůli dítěti měla důkladně zamyslet nad svým chováním a nad tím duchovním jměním, které nám Diana zanechala. Maija se ho zeptala, co je to duchovní jmění... Kari Hotakainen: Role člověka, Dybbuk 2011, překlad Vladimír Piskoř

n o c l i t e rat u ry

Iulian Ciocan

Spidola Jednou večer narazil na neznámou stanici v místě, kde mu až dosud drásalo uši ohlušující

praskání. Zpočátku se domníval, že to mluví sovětský hlasatel. V následujících chvílích však nastražil uši. Ten člověk, který mluvil dokonale rusky, říkal, že se americký prezident, aby učinil přítrž sovětské rozpínavosti, rozhodl přikročit k výrobě neutronové bomby. První bojové hlavice už jsou hotovy a namontovány a během několika hodin by mohly být v západní Evropě. Nepřátelský hlas ještě nikdy neslyšel. Přestože je učitel dějepisu nesčetněkrát upozorňoval, že dnes je snaha očerňovat socialismus bez vojenských zásahů, bez hospodářských blokád, bez podněcování fašistického Německa proti Sovětskému svazu, bez diplomatických bojkotů, Iulianovi ty nepřátelské hlasy připadaly vzdálené a neškodné. Teď však neomaleně vnikly i do jeho bytu. Úžas se pozvolna měnil v pobouření. Ten člověk by si zasloužil dostat pořádnou nakládačku, v duchu přesvědčení básníka Nicolaie Costenca: Nepřítel pažravý, krhavých očí, zuby si vyláme, když zaútočí!

Iulian Ciocan: Než zemřel Brežněv, Dybbuk 2009, překlad Jiří Našinec

Noc literatury pořádají už pošesté Česká centra ve spolupráci s EUNIC (European Union National Institutes for Culture) – tedy s kulturními instituty a kulturními odděleními zahraničních velvyslanectví v Praze. Letos se touto formou při veřejném čtením ve veřejném prostoru prezentuje celkem devatenáct zemí. Úryvky z knih současných autorů z Evropy i třeba z Kanady budou v Libeňském zámku, v Divadle pod Palmovkou, ve výčepu vína U Hrabala, v libeňské sokolovně a na mnoha dalších místech pražské Libně číst známí čeští herci a další osobnosti kulturní scény. Projekt má řadu doprovodných programů. Více najdete na www.nocliteratury.cz.

Setkání

s příběhem a městem,

veřejné čtení ve veřejném prostoru...

Kresba: Luděk Bárta

Ale jak dát po mordě kapitalistovi, který je stovky kilometrů daleko? Učitel dějepisu jim řekl, že nepřátelským hlasům bylo přikázáno, ať přejdou na jinou notu a nešetří silami při „humanitárním“ poslání hájit lidská práva v socialistických zemích. Byl to paradox, politováníhodný omyl? Hájit dělníky před… dělníky? Hájit rolníky před… rolníky? A kdo by je měl hájit? Vlci, kteří vždycky zůstanou vlky. „Protože hlasy těchto ,obhájců‘,“ zdůrazňoval učitel dějepisu, „k nám přece zaznívají z hlubin minulosti, kdy tito ,bojovníci za lidská práva‘ po čas války kolaborovali s fašisty, a dnes má jejich hlas břitkost kovu a v hrdle jim klokotá nenávist ke všemu, co se v zemích, kde se dopouštěli zločinů a odkud pak uprchli, získává poctivou prací.“ Dvě věci ho mátly a znepokojovaly zároveň: klidný, a dokonce příjemný hlas kapitalistického hlasatele a existence neutronové pumy. O té se často bavil s Larikem a spolužáky. Sovětský svaz měl přirozeně také své zbraně, ale už jen to, že kapitalisté vlastní takové neslýchané prostředky hromadného ničení, nahánělo člověku hrůzu. Co by se stalo, kdyby nějaký smyslů zbavený kapitalista rozpoutal válku? Sovětský svaz by bezpochyby dal ráznou odpověď, ale kolik lidí by přežilo a zvítězila by vůbec naše země? Tady byl podle Larikova mínění zakopaný pes. Třeba by po celé planetě nezbyla ani stopa. A co by se dalo dělat? Skoro nic. V případě, že by Sovětský svaz zaútočil jako první, důsledky by se nezměnily, uvažoval Larik. Prokletí kapitalisté! Toho večera už Iulian rádio nezavřel, dlouho sledoval paprsky reflektorů procházející se po stropě a kvůli znepokojení se mu těžko usínalo. Další večery se jedovaté rozhlasové stanici vyhýbal. Sovětský školák by neměl poslouchat nehoráznosti pronášené nepřítelem. Přesto ho pudila zvědavost. Kladl si otázku, jestli neexistuje nějaký pádný důvod, který by jeho zájem opodstatnil. Řekl si, že je přesvědčený pionýr, a jako takový nemůže být kapitalistickou demagogií ovlivněn. Chtěl tu rozhlasovou stanici poslouchat jen proto, aby viděl, jak daleko až mohou kapitalisté ve své mrzkosti zajít...

Připraveno ve spolupráci s Leica Gallery Prague. Výstava je součástí širšího projektu prezentace fotografií Jiřího Turka ve veřejném prostoru. Paralelně bude probíhat výstava jeho fotografií i v Leica Gallery Prague, Školská 28, Praha 1.

JIŘÍ TUREK CITYLAB 06 05→11 06

+ program: 12.05. 18:30 / literární salon Literatura s dialogem: Petr Hruška 17.05. 10—17 / výtvarná dílna Kreativní hry s uměním 25.05. 18:30 / debata Středeční salon Ljuby Fuchs / Jiří Turek a Leica Gallery

České centrum Praha Rytířská 31, Praha 1 út—pá 10—18 so 12—18 www.czechcentres.cz/prague

v ýs tava

Text Jana Nekolová

Odvážný romantik Jaroslav Kopáč Štíhlý muž v klobouku, cigareta v koutku úst, sotva znatelný úsměv. V očích však něco znepokojivého. Smutek? Zlá předtucha? Není v nich i trocha naděje? Svůj autoportrét namaloval Jaroslav Kopáč roku 1947 v Paříži. Bylo mu 43 let. Tehdy mu zbývaly

dva roky života. Navzdory svému krátkému tvůrčímu období po sobě malíř Jaroslav Kopáč zanechal na sto padesát děl. Portréty, autoportréty, pařížské ulice, bary, hospůdky, barevné obrazy plné lidí a jejich každodenního snažení. Květnová výstava v pražské Galerii Diamant je připomínkou jeho díla. Dlužíme mu ji. Střípky z jeho života jsem skládala spolu s jeho dcerou Evou Kopáčovou. Z dopisů a dětských vzpomínek. Tatínek zemřel, když jí bylo dvanáct let.

um na Ecole nationale supérieure des beauxarts, neváhal a s malou Evou odjel do Francie.

Pobyt v Paříži Poválečná Paříž nic neztratila z umělecké atmosféry třicátých let. Jaroslav Kopáč začíná studovat u profesora Souverbieho, navštěvuje kreslířskou školu Grande-Chaumière, chodí do montparnasských kaváren. Tam si kreslí a píše poznámky na papírové ubrusy. Každá neděle však patří malé Evě. Vyrážejí spolu na dlouhé procházky, tatínek jí vypráví příběhy pařížských zákoutí. Při jedné nedělní

Pouze dávné vzpomínky, dopisy, obrazy a kresby pomáhají paní Evě Kopáčové vytvořit si obraz otce. Dokáže říct, jaký byl? „Veselý a současně tragický. Zakládal si na statečnosti a vážil si jí i u ostatních. Byl velký romantik, ale to jsem si uvědomila až později.“ Z Paříže Evě v paměti zůstal obraz jedné ženy, občas ji potkávala s otcem, naposledy se viděly na hřbitově Père Lachaise. Výstřední francouzská dáma s velkými náušnicemi, vždy elegantně a pestře oblečená. Tak moc se lišila od její jemné a nenápadně krásné maminky. Po dvaceti letech se dcera malíře rozhodla paní Françoise Besnar v Paříži vyhledat. Podařilo se. Postarší dáma, stále stejně zářivá, ji překvapila, prý se měli s tatínkem brát. „Zavtipkovala jsem, že by vlastně byla mou matkou. Kouzelně se na mě usmála: Kdepak, neměli bychom na vás s tatínkem čas, dali bychom vás přece do internátu.“ Dodnes Evu Kopáčovou trápí spousta nezodpovězených otázek, dodnes je pročítání dopisů bolestné. „Mám teď jeden velký cíl: přečíst všechny jeho dopisy. Snad se z nich o tatínkovi ještě něco dozvím.“ galerie diamant, praha, 3.–29. 5.

Repro: archiv Evy Kopáčové

Hledání otce

Láska k umění Narodil se 27. května 1904 v Praze. Otec Jaroslava, ač z učitelské rodiny, se dal do výroby dětských a dámských luxusních bot. Počítal s tím, že syn po něm převezme malou továrnu, a tak jej poslal studovat strojní inženýrství. Umělecké vlohy zděděné po učitelských předcích však Jaroslav nezapřel. Nejdříve vyhrávala hudba. „Tatínek měl krásný baryton, často seděl u křídla a zpíval árie z Prodané nevěsty,“ říká dnes jeho dcera Eva. O něco později Jaroslav začal malovat. Druhá světová válka jej zastihla v nejproduktivnějším věku, zapojil se do odbojové skupiny Bílá růže, od roku 1943 navštěvoval malířskou školu spolku Mánes. Studoval figurální malířství u profesorů Liesera, Tittelbacha a Baucha. Po válce ho přijali na Akademii výtvarného umění. Zdálo se, že nic nebrání umělecké dráze malíře. Jenže konec války nepřinesl pouze úlevu. V červnu roku 1945 zemřela jeho žena Zdeňka na rakovinu, on zůstal s malou dcerkou sám. Když mu francouzská vláda nabídla stipendi-

procházce si nechá předpovědět osud. „Od té doby začal říkat, že tady dlouho nebude a že nesmím být smutná. Nebo prý vyskočí z rakve a já dostanu.“ Komunistický převrat 25. února 1948 staví stipendisty žijící v zahraničí před zásadní otázku. Vrátit se, nebo zůstat? Jaroslav Kopáč neví, co dál. Z událostí doma je však zklamaný a rozčarovaný. Přátelé mu nabízejí místo profesora na UMPRUM... Dnes už se nedozvíme, zda by se vrátil, ale v jednom z dopisů píše, že by v tíživé atmosféře té doby neměl chuť být někomu podřízen. V sobotu 16. května 1949 přechází pařížský bulvár Jourdan a uprostřed z ničeho nic klesá k zemi. Nohy mu vypovídají službu, nemůže jít dál. Za několik dní, 21. května, umírá v nemocnici. Příčina smrti? Údajně dětská obrna.

Ulice, hospůdky...

Barevné obrazy plné lidí

vznikaly především v Paříži.

Jiří Šalamoun/Zdeněk Ziegler: plakát (výřezy) – Dr. Johann Faust, Dům pánů z Kunštátu a Poděbrad, 1995

Bauhaus, katedrála moderny • Jan Kašpar • Lední medvědi mají šanci • Bretaňské farní dvory • M. R. Štefánik POznání

Architektura, historie 43

gen i u s l o c i

Text a foto Günter Bartoš

Katedrála moderny Ideje německého bauhausu, nejvýznamnější meziválečné umělecké školy, se ukazují být i po sto letech stále živé.

Na satelitních fotografiích připomíná komplex budov proslulého uměleckého učiliště

Bauhaus leteckou vrtuli. V Desavě, průmyslovém městě na půl cesty mezi Lipskem a Berlínem, jej postavil v letech 1925–1926 architekt Walter Gropius. Již před první světovou válkou snili italští futuristé o domu „z betonu, oceli a skla, bez plastických a malovaných ornamentů, který je bohatý pouze vnitřní krásou svých linií a modelace, výjimečně brutální ve své mechanické prostotě...“ V Desavě se jejich sen stal skutečností. Hlavní budovu s předsunutou skleněnou fasádou s průsvitnými rohy a odhalenými konstrukčními prvky můžeme s arabskou nadsázkou považovat za matku všech funkcionalistických staveb, byť princip otevřené architektonické estetiky uplatnil už evropský „skleněný“ expresionismus (1910–1925). Změna architektonického paradigmatu, kdy nosné cihlové zdi nahrazuje odlehčená, transparentní a prostorově úspornější ocelová nebo železobetonová konstrukce s plochou střechou, byla vedle demonstrace tehdy nových progresivních technologií též odrazem společenské změny – vzniku moderní společnosti. Novorenesanční radnice v Desavě z roku 1901 ukazuje, o jak radikální změnu šlo. Ač ji postavili jen 25 let před Bauhausem, byl její historizující styl masivních zdí, arkýřů a obloukových oken už v době svého vzniku mentálně zastaralý, možná o několik století.

Bauhaus Waltera Gropiuse ukázal architektuře novou cestu – funkcionalismus

Nová utopie „Vytvořme nový cech řemeslníků bez třídních rozdílů, kteří odstraní arogantní bariéru mezi řemeslníkem a umělcem. Společně navrhněme a vybudujme novou stavbu budoucnosti, která obsáhne architekturu, skulpturu i malířství v jediném celku a která se jednoho bude tyčit k nebesům jako křišťálový palác, dílo milionů rukou dělníků.“ Provolání Bauhausu z roku 1919 v době jeho vzniku ve Výmaru ukazuje, jak škola zamýšlela reformovat výuku užitého umění a jak politicky reagovala na válečný rozvrat. V baště německého nacionalismu takové levicové postoje neakceptovali, proto se Bauhaus po pár letech stěhoval do liberálnější Desavy. Na křišťálové paláce nedošlo, ještě za předválečné krize odpískali pseudonáboženskou vizi Bauhausu jako vztyčené katedrály socialismu. Ani se nenaplnilo „anarchistické přetvoření ideálu Gesamtkunstwerku“ (K. Frampton), kdy všechna řemesla, sochařství a malířství budou jedním – architekturou. Ale jinak byl vliv Bauhausu v předválečné Evropě neuvěřitelně silný a jeho ideje přetrvávají i téměř sto let od založení. Samotná instituce přitom existovala pouhých čtrnáct let, než ji nacisté v roce 1933 zrušili.

... navrhněme novou stavbu budoucnosti, která obsáhne architekturu, skulpturu i malířství v jediném celku... Kolej pro studenty s ikonickými balkony

Foto: Günter Bartoš

g e ni us loc i

Budoucnost Bauhausu? Školicí zařízení pro urbanisty. Na Bauhausu postupně vykrystalizoval krajně věcný styl elementaristické estetiky, kdy forma následuje funkci. Umění a technika se zde staly jedním, moderní éra našla svůj výraz. „Tváří v tvář hospodářské krizi je naším úkolem stát se pionýry jednoduchosti, to znamená najít prosté formy pro všechny potřeby života, zároveň seriózní a originální,“ napsal Oskar Schlemmer, jeden z mistrů Bauhausu. Z dílen učiliště vzešel například jednoduchý nábytek z ohýbaných trubek, světelná tělesa z lisovaného kovu nebo nápojové servisy či textilie. Mnohé produkty ve stylu Bauhaus se stále vyrábějí a prodávají za nelevicově velké peníze. Staly se vlastně ikonami. Estetika avantgardního učiliště dodnes žije i v současném designu, mimo jiné v nábytku z Ikea a v počítačích a telefonech od Apple. Jeho šéf Steve Jobs je účelnou jednoduchostí posedlý. „Jakýsi ultrabauhaus“ – tak zase označil designer Josef Tuček v rozhovoru pro Hospodářské noviny nový tvarový styl automobilky Škoda.

Silný odkaz

Foto: Günter Bartoš

Učitelé Bauhausu se rekrutovali z nejvýznamnějších umělců tehdejší doby (Kandinskij, Klee, Feininger, Mondrian, Moholy-Nagy a mnozí další). Personálně nabité prostředí bylo zákonitě plodným pařeništěm myšlenek. Řediteli školy byli během jeho krátké existence vždy významní architekti (Walter Gropius, Hannes Mayer a Ludwig Mies van der Rohe), její vliv na meziválečnou evropskou architekturu byl zásadní. Po nástupu nacistů a následné emigraci učitelů a žáků emigrovaly do světa i ideje Bauhausu, hlavně do USA, kde se usadili Gropius a Mies van der Rohe. Na seznamu kulturního dědictví UNESCO najdeme vedle samotného areálu Bauhausu v Desavě též stavby a celky, které na jeho odkaz přímo navazují – třeba vilu Tugendhat v Brně a Bílé město v Tel Avivu. V předválečném Československu byl funkcionalismus téměř oficiálním stylem nového státu, máme to v genech, už jen přes ty všudepřítomné obchodní domy Baťa. Proto se před fasádou se slavným logem nemohu ubránit určitému estetickému vytržení, které ještě posílí návštěva školní kantýny v suterénu, kde mají dnes už klasické trubkové židle. Bauhaus je již historickým fenoménem s vlastní budovou coby památníkem. Přesto zůstal jeho styl platný a pro současného člověka

Na této straně: Komplex Spolkového úřadu pro životní prostředí je přátelský k úředníkům i životnímu prostředí Na protější straně: Město Desava v roce 2011 – zajímavě nesourodý mix architektonických slohů a stylů

gen i u s l o c i

Bauhaus je dnes již historickým fenoménem s vlastní budovou coby památníkem

Cihlová budova starého nepoužívaného nádraží „hoří“ v zapadajícím slunci

stále adekvátní, na rozdíl třeba od gotické katedrály nebo barokního kostela. Moderní éra, jejíž výraz Bauhaus spoluvytvářel, v zásadě pořád trvá. Němečtí nacisté, regresivně se obracející zpět k starogermánské mytologii, chtěli osadit budovu „německou“ sedlovou střechou. Dochovala se fotografie Bauhausu s říšskou orlicí na fasádě, což je docela perverzní spojení.

Průmysl z Desavy zmizel, zato úředníci přibyli

Co zbylo z Bauhausu v samotné Desavě? Ve vzorně opraveném komplexu sídlí Stiftung Bauhaus Dessau, jež se stará o odkaz avantgardního učiliště. Starou heroickou minulost však nelze oživit, ostatně doba i okolní prostředí se změnilo. Před válkou byla Desava významným průmyslovým centrem chemického a leteckého průmyslu se silným inovátorským duchem. Ředitel Nadace Bauhaus Philipp Oswalt v rozhovoru pro časopis Spiegel popisuje město jako rané Silicon Valley. Průmysl je pryč, také velké utopie se poněkud přežily. Proto Oswalt vidí budoucnost Bauhausu jako školicího zařízení, které se bude hlavně zabývat specifickou formou designu – urbanismem. Budou analyzovat a reflektovat současné problémy městského plánování: „To může být přínos současného Bauhausu. Říkám tomu reflexivní modernismus.“ Nyní zde probíhá kurz o Baťových městech. Urbanistické problémy se řeší i přímo v Desavě. Sjednocení Německa dopadlo na město jako morová rána. Přibližně třetina obyvatelstva, téměř třicet tisíc lidí, se odstěhovala za prací na Západ. Městům v úpadku se anglicky říká shrinking cities, smršťující se města. Pro Desavu by se lépe hodil termín vyprazdňující se město. Už po bombardování za války tady zůstalo hodně volných ploch. Další nadbytečné stavby, hlavně paneláky, se ještě budou bourat. Proluky poskytují spoustu místa pro parkování, ale zároveň navozují poněkud tísnivý pocit úpadku a stálého provizoria. Nehledě na fakt, že řídce osídlené město má výrazně vyšší provozní náklady na údržbu infrastruktury. Pokud by dnešní Desavu viděl Gropius, asi by ho „trefil šlak“. Němečtí komunisté se myšlenkami levicového Bauhausu nenechali ovlivnit a město po válce dostavěli ve stylu socialistického realismu. Čtvercová okna a protáhlé půdorysy jako by navazovaly hlavně na estetiku nacistické architektury. O zločinných ornamentech a sgrafitech s budovatelskou tematikou raději nemluvit. V sousedství Bauhausu však najdeme povedené stavby z poslední doby z betonu a skla, citlivě reagující na genius loci. Zcela v souladu s ekologickým duchem současné éry je velkorysý kancelářský komplex Spolkového úřadu pro životní prostředí. Dobré klima zajišťuje přirozená cirkulace vzduchu, v dvoraně rostou stromy. Prý je to kancelářský ráj. Pokud by se v Bauhausu ještě navrhovalo, tak nejspíš takhle.

Foto: Günter Bartoš

Město v pohybu

Národní galerie v Praze

National Gallery in Prague

Stálá expozice umění Asie a starověkého Středomoří ze sbírek Národní galerie v Praze a Národního muzea Permanent exhibition of the Art of Asia and the Ancient Mediterranean from the collections of the National Gallery in Prague and the National Museum palác Kinských Kinský Palace Staroměstské náměstí 12, Praha 1 Hlavní partner NG v Praze Major partner of the NG in Prague

Patron NG v Praze Patron of the NG in Prague

Hlavní mediální partner NG v Praze Major media partner of the NG in Prague

Partneři NG v Praze Partners of the NG in Prague

Mediální partneři NG v Praze Media partners of the NG in Prague

Partneři výstavy Umění Koreje Partners of the exhibition The Art of Korea

v ýro čí

Text František Houdek

Replika Kašparova blériotu při oslavách výročí

Na křídlech slávy Sto let (postaru aviatika) mělo více kmotrů, ale jediné datum zrodu: 13. května 1911. Proč právě tehdy? Té památné soboty se totiž v Praze ženil jistý inženýr Lang. Na svatbu pozval i přítele ze studií Jana Kašpara. Ten pozvání přijal, nicméně potom na ně jakoby zapomněl, vždyť ještě noc před svatbou spal doma v Pardubicích... Pak ale šlo všechno ráz naráz: ráno vstal za svítání, na vojenském cvičišti „nakopl“ svoje letadlo a dvě minuty před čtvrt na sedm se slovy „Jen pryč, ať nezmeškám svatbu!“ odstartoval. Ve tři čtvrtě na osm pak dorazil na chuchelské závodiště. „Šlo to jako na drátku,“ liboval si po přistání. Na tento první dálkový let v českých zemích se připravoval několik roků, přestože k němu měl všechny nutné předpoklady: peníze, talent, vytrvalost. Jeho otec vlastnil hotel i řadu realit a pozemků. Jan v roce 1907 na ČVUT vystudoval strojařinu. Nějakou dobu pracoval v mladoboleslavské automobilce, ale když ho ředitel Václav Klement po neshodách vyhodil, obrátil se k aviatice, které propadl po letu zeppelinem během zkušené v Německu (pro přesnost: létání v prostředcích lehčích než vzduch se tehdy jmenovalo aeronautika). S bratrancem Evženem Čihákem napřed v únoru 1910 postavil letoun vlastní konstrukce, avšak po řadě nezdarů a zranění odjel do Paříže a za otcových 18 000 franků koupil od prvního pokořitele kanálu La Manche letadlo Blériot XI (s motorem o výkonu 22 kW/30 HP). Poprvé s ním vzlétl v dubnu 1910. „Cvičil jsem obyčejně již ráno po třetí hodině, kdy vše ještě spalo a kdy vlastně cvičiště bylo volné, neboť od čtyř se na ně vyháněl dobytek na pastvu a pásl se až do příchodu vojska.“ A právě jedna zatoulaná kráva ho naučila ve vzduchu i zatáčet...

od prvního dálkového letu u nás

„Každý z nás Čechů má dvě matky: své rodiště a Prahu, maják Slovanstva na západní jeho hranici. Ty spojiti první vzdušnou čarou chtěl ing. Kašpar...“ (z dobového tisku)

Dne 16. června Jan Kašpar úspěšně složil pilotní zkoušku a tři dny nato se – za honorář ve výši 450 korun – předvedl 15 000 diváků, kde jinde než na „domácím“ pardubickém vojenském cvičišti. Do konce roku 1910 uspořádal nejméně deset dalších leteckých produkcí po celých Čechách.

Světová špička Pravděpodobně během zimní přestávky vmontoval do svého blériota silnější motor (52 kW/70 HP). Na jaře 1911 si mladý aviatik věřil už natolik, že založil v Pardubicích vlastní leteckou společnost (ovšemže první u nás). Nedbal nešťastné třináctky v datu a posléze podnikl v květnu svůj nejvýznamnější let: za 92 minut urazil asi 120 km a dosáhl maximální výšky snad až 500 m. Tímto počinem Jan Kašpar vstoupil mezi absolutní světovou leteckou špičku. Následovala řada dalších leteckých představení, 10. prosince uspořádal v Chuchli s Čihákem společnou produkci. Asi netušil, že je to jeho letecká labutí píseň... Proč v nejlepším přestal? Možná vinou podivného požáru hangáru, při kterém mu shořely dva stroje. Možná kvůli smrti otce, na kterém Jan velmi lpěl. Poslední kapku pak představovalo naléhání maminky, která se o syna bála. Roku 1913 věnoval blériota Národnímu technickému muzeu, zbytek strojového parku mu zrekvírovali za války. Po válce se věnoval správě rodinného majetku. Pro „byznys“ ale neměl vlohy; navíc trpěl depresemi i silným revmatismem. Koncem února 1927 ho našli v bezvědomí, hlavu omotanou hadrem nasáklým benzinem. Podařilo se ho ještě vzkřísit, ale v podrážděných plicích propukl zánět, na který Jan Kašpar počátkem března 1927 zemřel. Bylo mu teprve čtyřiačtyřicet.

Na první dálkový let u nás se Jan Kašpar chystal několik let 50

Foto: archiv, © Sdružení Aviatické Pouti, 100letaviatiky.cz

Letectví české

Jazykové kurzy v zahraničí

N N

22 490,-

25 180,-

29 840,-

23 990,-

2 týdny kurzu angličtiny Torbay, Anglie

JE N

pro mládež

2 týdny kurzu angličtiny Sliema, Malta

2 týdny kurzu španělštiny Benalmádena, Španělsko

2 týdny kurzu němčiny Lindau, Německo

INTACT nabízí jazykové kurzy v zahraničí již 21. sezónu! Nejširší výběr, skvělé ceny. Napište si o katalog zdarma! Cena zahrnuje výuku, ubytování, stravování a program pro volný čas.

 800 555 700 www.intact.cz

p ř í ro da

Text Eva Bobůrková, MF Dnes

Lední medvědi mají ještě šanci

Foto: Dreamstime

Nad Arktidou letos v zimě zaznamenali meteorologové rekordní úbytek ozonové vrstvy. Ale zalednění Arktidy nezmizí v příštích sto letech ani v nejslabších místech, tvrdí američtí geologové. Co tyto zprávy znamenají pro lední medvědy? Ještě mají naději na přežití.

Čas, kdy medvědi mohou využívat ledovou plochu, se stále zkracuje

p ř í ro da

V horizontu stovky let přijde Arktida o zimní ledovou přikrývku. A první obětí změn klimatu budou lední medvědi. Tyto varovné zprávy, které jsme slýchali v posledních letech při pohledu na mizející arktickou ledovou čepičku, nyní vystřídal poněkud optimističtější pohled expertů. Zvířata, jež odjakživa představují symbol ledového severu, nevyhynou. Tedy pokud je „nedorazí“ ropa a jedy. Lední medvědi se dostali na seznam ohrožených živočišných druhů v roce 2008. Tyto dravé šelmy se stanou jednou z obětí změn klimatu, upozorňovali v této souvislosti vědci. Životy polárních medvědů na ledu zcela závisejí. Po něm se dostávají ke své hlavní potravě, tuleňům, přesouvají se z lovišť do skrýší k zimnímu odpočinku i na místa, kde rodí mláďata. Tání ledu je nejvíce znát právě v jižní oblasti, kterou medvědi obývají – kolem Hudsonova a Jamesova zálivu. S každým jarem led taje dříve na jaře a formuje se později na podzim. Čas, kdy medvědi mohou využívat ledovou pokrývku, se zkracuje a zvířata tak nestačí nashromáždit dostatek tukových zásob. To nejvíce ohrožuje březí samice a jejich mláďata, uvádí zpráva Světového fondu na ochranu přírody. Ztráta místa k životu je pro medvědy zdaleka největším nebezpečím, ne však jediným. Jedy v moři Organické jedy, jako polychromované bifenyly, dioxiny, furany a pesticidy, jsou sice již mnohde zakázány nebo alespoň pod stálou kontrolou, v životním prostředí ale přetrvávají dlouhá léta. Z jihu na sever je přinášejí větry i mořské proudy. Jakmile se dostanou do studených arktických podmínek, ukládají se do vody i půdy a vstupují do potravního řetězce. S tím, jak velká zvířata požírají malá, se v jejich organismech toxické látky koncentrují. Znečištění moří jedy ohrožuje medvěda jako vrcholného predátora nejvíce. Jak konkrétně tyto látky škodí? Medvědi s vysokou hladinou organických jedů v krvi trpí sníženou hladinou vitaminu A, hormonů štítné žlázy a protilátek, naopak mají vyšší hladinu stresových hormonů. To vše dohromady narušuje jejich růst a imunitu stejně jako schopnost rozmnožovat se.

Bez ledu by se zvířata nemohla rozmožovat

Led je pro život ledních medvědů zásadní. Bez něj

tento živočišný druh vymře.

Těžba ropy, doprava Další ohrožení představuje těžba ropy a lodní doprava. S výhledem na odlednění Arktidy si již mnohé státy „brousí zuby“ na tamní nerostné bohatství a těší se na kratší dopravní cesty. Ropný a plynový průmysl se o tuto oblast zajímá dlouho a ropné plošiny už také najdeme u pobřeží Ruska, Kanady i Aljašky. Těžba ropy a intenzivnější lodní doprava dál ubírají z velikosti zaledněného území a kouskují už tak omezená medvědí teritoria. Jenže ropa a ropné produkty znamenají pro populace medvědů velké riziko. Přímý kontakt s ropnou skvrnou může zničit izolační vlastnosti medvědí srsti. Medvědi pak potřebují více energie k udržení tělesné teploty, tepelné ztráty musí kompenzovat vyšším příjmem kalorií. A získání extra porce tuleňů může být problém, když medvědi mají velice omezený přístup k potravě – zvláště v tající Arktidě. Že je toho na medvědy trochu moc? A to ještě k výše jmenovaným ohrožením musíme přidat lov. Mezinárodní dohoda na ochranu ledních medvědů jej dovoluje pouze místním obyvatelům za použití tradičních metod. Avšak to se netýká lovu sportovního. V Kanadě mají roční kvóty a lovecká komunita jejich dodržování pečlivě hlídá, avšak podle údajů Světového fondu na ochranu přírody je zcela jiná situace v Grónsku a Rusku. Neexistuje zde ani monitoring populací, ani informace o počtech ulovených zvířat. Tudíž nikdo neví, zda je lov v rovnováze s velikostí populací. Nynější celkové počty medvědů se odhadují na 25 tisíc jedinců.

Přece jen nezmizí Čerstvá studie amerických badatelů konečně přináší poněkud optimističtější zprávy. Na posledním zasedání Americké geofyzikální společnosti v San Francisku představili vědci nejnovější modely vývoje klimatu Arktidy. Ty ukazují, že letní ledová pokrývka z pólu nezmizí ani v příštím století a může tak nadále sloužit jako místo k životu pro polární medvědy i tuleně. Podle modelů se led bude dále hromadit na kanadské straně arktického souostroví a Norska, kde se dnes vyskytuje nejslabší ledová vrstva. Část ledu vzniká přímo na místě,

Po ledových krách se medvědi vydávají na lov

Foto: Polar Bears International, Dreamstime

Zakázaný lov

Zkřížení s druhem grizzly znamená nové nebezpečí ale část přináší vítr a oceánské proudy od Sibiře. „Dříve trvalo osm až devět let, než se led dostal ze vzdálenějších míst na Arktidu, nyní je to jen sedm roků,“ uvedl geochemik Robert Newton z Lamont Doherty Earth Observatory v New Yorku. Arktická ledová oblast velká asi půl milionu čtverečních kilometrů bude s největší pravděpodobností přetrvávat celoročně po celé 21. století. „Pokud dostaneme emise skleníkových plynů pod kontrolu, věřím, že se podaří ochránit ekosystémy, v nichž přežívají lední medvědi,“ dodává spoluautorka výzkumu Stephanie Pfirman. Melanie Smith z ochranářské skupiny Audubon Alaska zmiňuje zejména dvě oblasti, kde led setrvává nejdéle: Hanna Shoal v amerických vodách a Herold Shoal v ruských vodách. Pobřežní vody Čukotského moře mezi Sibiří a Aljaškou jsou o jeden až dva stupně chladnější než okolní vody. Důraz teď leží na ochraně těchto nejstudenějších oblastí před těžbou ropy a znečištěním toxickými látkami. V loňském roce zde požádala společnost Shell o povolení k těžbě, ale projekt byl po ekologické katastrofě v Mexickém zálivu pozastaven. Transport ledu z Asie směrem ke Kanadě nesmí narušit ani lodní doprava, ani jakákoli jiná průmyslová aktivita. Jen tak se podaří lední medvědy a další arktické druhy zachránit.

„Nečisté“ populace Přesun do míst zimního odpočinku

Budou brzy žít lední medvědi už jenom v zoo?

Vzhledem k zmenšujícím se teritoriím však ledním medvědům hrozí ještě jedno dříve netušené nebezpečí: křížení. V posledních letech totiž přicházejí do kontaktu s medvědy grizzly – podobně jako se v otevřených vodách nyní mohou potkat velrybí druhy z Atlantského a Tichého oceánu. Mořský biolog z americké agentury NOAA (Národní správy oceánů a atmosféry) Brendan Kelly varuje: „Mohlo by dojít ke vzájemnému křížení, a tak navzdory všem dosavadním snahám k vymizení původních čistých populací ledních medvědů.“ NOAA již v časopise Nature publikovala studii, kde dokládá první příklady zaznamenané hybridizace. Celkem 22 druhů, zejména medvědů, velryb a tuleňů, se může křížit v nových 34 kombinacích.

Ropa v oceánu, organické jedy, lodní doprava. Medvědy

musíme ochránit!

d ot ek y hi s to ri e

Text Karel Pacner

Od meteorologie k politice Štefánik patřil do trojice lidí, kteří vybojovali pro Československo v roce 1918 samostatnost. T. G. Masaryk ho poznal jako chudého slovenského studenta na počátku století v Praze. Štefánik tehdy říkal profesorovi „otecko“, což byla důvěrnost, která Masaryka vyváděla z míry. Později na něj jako prezident v Hovorech s TGM s láskou vzpomínal: „... jednou v zimě ke mně přišel celý zkřehlý – neměl zimníku, tož jsem mu dal svůj a ještě jsem mu jej musel dát přešít, protože mu byl velký.“ M. R. Štefánika vnímáme dnes především jako politika, méně známe jeho lidskou osobnost. Byl uznávaný astronom, meteorolog, miloval dobrodružné výpravy, krásné ženy... Za hvězdami po celém světě

Pro své zvláštní kouzlo byl v Paříži oblíben

du 1915, kdy nouzově přistál na srbské frontě, těžce nemocný. Shodou náhod nemocnici, kde ležel, navštěvovala manželka známého francouzského politika Claire de Jouvenel. Štefánik ji zaujal, a tak ho pozvala do pařížského salonu, který vedla. Tam ho seznámila s ministerským předsedou Aristidem Briandem a se šedou eminencí ministerstva zahraničí Philippem Berthelotem. Štefánik oběma objasnil cíle československého odboje. Později k nim přivedl Masaryka. Tehdy se začala psát novodobá historie...

Osudný návrat Když v únoru 1916 vznikla Československá národní rada, zaujal Štefánik funkci místopředsedy. V létě 1917 odplul do USA, aby zahájil nábor mezi českými a slovenskými krajany do armády. Získal jich asi tisíc. Pomáhal také organizovat československé legie ve Francii a rychle stoupal po žebříčku hodností. Jako organizátor vojenské letecké meteorologické služby byl osmatřicetiletý plukovník Štefánik jmenován v létě 1918 brigádním generálem. Je obdivuhodné, co všechno dokázal zvládnout – vždyť ho přitom stále trápily bolesti žaludku. Svým smýšlením byl ovšem Štefánik monarchista a vyhlášení Československé republiky ho vlastně rozladilo. Možná proto dlouho otálel se svým návratem. Žil v Itálii, kde poznal svou poslední lásku – markýzu Giulianu Benzoni – a neměl chuť jet na Slovensko. Mezi důstojníky italské a francouzské vojenské mise, kteří veleli československé armádě, však vznikaly třenice a on je měl uhladit. Na cestu domů se vydal 4. května 1919. Havárii letadla vyšetřovala komise vedená kapitánem italského letectva Zapellonim. Přesnou příčinu neodhalila. Buď selhala technika, nebo nemocný Štefánik jako druhý pilot omdlel a spadl na ovládací páky letounu. Za komunistické vlády byl význam Štefánika zatemňován. Až 23. dubna 1990 přijalo Federální shromáždění zákon číslo 117, který zní: „M. R. Štefánik zaslúžil sa o vznik společného štátu Čechov a Slovákov.“

Foto: archiv

Domů se vracel v italském letadle 4. května 1919. Zvolil však stroj Caproni, známý svou poruchovostí. Letoun přiletěl k Bratislavě, chystal se na přistání, ale pilot ho v poslední chvíli zvedl... Stroj se propadl a spadl na záda. Všichni čtyři muži byli mrtví. Zahynul i první a jediný československý ministr války Milan Rastislav Štefánik.

Milan Rastislav Štefánik se narodil v osadě Brezová pod Bradlom 21. července 1880. Když s vyznamenáním odmaturoval, zamířil do Prahy, chtěl se stát stavebním inženýrem. Přitom se přihlásil do několika vlasteneckých spolků. Po pár letech přestoupil z techniky na univerzitu, zaujala ho astronomie. Přitom se však už zajímal i o politiku. Osud jeho národa mu nebyl lhostejný – časopis Čas zveřejnil v roce 1903 například Štefánikův článek Československý národní program, v němž tvrdil, že český a slovenský národ společně tvoří vyšší národní jednotku. V říjnu 1904 ho promovali na doktora filozofie a šest týdnů nato zamířil do Francie. Nebyl zdráv, od mládí trpěl žaludečními vředy, ale práci spojenou s dobrodružstvím vyhledával. Čerstvě vystudovaný astronom pracoval na hvězdárně v Meudonu, několikrát vystoupil i na Mont Blanc, kde v primitivní observatoři pozoroval oblohu. Jako vedoucí francouzské expedice pak odjel do Turkestánu, kde chtěl v lednu 1907 sledovat zatmění Slunce. Zkoumal i možnosti založení observatoře na Sahaře – počasí to však nakonec nedovolilo. Ani na Tahiti, kam připlul v létě 1910 pozorovat Halleyovu kometu, mu nepřálo štěstí. Přesto se nevzdával. V roce 1913 se vypravil do Ekvádoru, kde se při stavbě Panamského průplavu střetávaly zájmy americké s britskými a francouzskými. Na Ekvádoru a na Galapágách chtěla Paříž založit sérii meteorologických stanic a vybudovat telegrafickou síť. Štefánik byl jejím velvyslancem. Francouzská vláda ho za to odměnila křížem Rytíře Čestné legie. V Paříži byl Štefánik vítaným hostem společenských salonů. Uměl barvitě vykládat o svých cestách a měl zvláštní kouzlo, jímž přitahoval ženy. Začátek první světové války zastihl Štefánika v rekonvalescenci po operaci žaludku. Válečné střetnutí očekával a doufal, že Slovákům umožní, aby se ve svazku s Čechy osamostatnili. V lednu 1915 se hlásil do armády, ale ta ho vzhledem k jeho narušenému zdraví odmítla. Nastoupil tedy k letectvu, které takové požadavky nemělo – pilotoval pozorovací letadlo. Opět proslul neohrožeností. Skončil v listopa-

AKCE 4=3, 7=5 (PLATÍ CELOROČNĚ) + SLEVA 15 % PŘI REZERVACI 30 DNŮ PŘED NÁSTUPEM! NOVĚ! FAKULTATIVNĚ MOŽNOST PROHLÍDKY BUDAPEŠTI S ČESKY MLUVÍCÍM PRŮVODCEM.

BUDAPEŠŤ - HOTEL RAMADA RESORT - AQUAWORLD**** Hotel je největším hotelovým komplexem propojeným s aqua-parkem ve střední Evropě s vysoce kvalitními službami. Na dosah jsou město i příroda. Hotel nabízí ubytování v elegantně vybavených pokojích, junior suitech a apartmánech. Vybavení pokojů: koupelna, WC, fén, župan, klimatizace, LCD SAT-TV, rádio, telefon, mini-bar, sejf. Hotelové služby Restaurace k podávání jídel formou bufetu, kavárna, bar v orientálních lázních, recepce,neo-

mezený přístup k internetu (Wi-Fi) v celém hotelu. Pro děti nově otevřený Bongo Kids Club, přístupný z lobby hotelu i z Aquaworldu, vstup za poplatek 15 HUF/min, otevírací doba 10.00 – 21.00. Parkoviště zdarma, podzemní garáže za poplatek. Fitness, wellness, sport Hosté mohou využívat orientální lázně, wellness a fitness centrum (relaxační bazén s možností vyplavat až do zahrady, mandalový bazén, sau-

1. 5. – 11. 6. | 1. 9. – 28. 12.

11. 6. – 1. 9.

1 osoba ve 2 lůžk. pokoji Standard

1 490,-

1 790,-

1 lůžk. pokoj Standard

2 190,-

2 590,-

1 osoba ve 2 lůžk. pokoji Junior Suite

1 790,-

2 090,-

1 osoba v apartmánu pro 2-4 osoby

1 890,-

2 190,-

1 osoba v apartmánu pro 4-6 osob

1 490,-

1 790,-

přistýlka dítě do 7 let

ZDARMA

přistýlka dítě 7-14 let

790,-

890,-

1 190,-

1 290,-

přistýlka osoba nad 14 let

CK HUNGARIATOUR info@hugnariatour.cz www.hungariatour.cz

PRAHA BRNO

tel.: 224 828 205 tel.: 542 217 671

Ostrava Písek

tel.: 596 115 139 tel.: 382 213 937

ny, parní kabiny). 2 kurty na squash, otevřené tenisové kurty. Možnost léčebných a wellness procedur. Hosté mohou využívat svět sauny a mají přímý vstup do Aquaworldu. Dominantou centra zábavy je replika kambodžského chrámu Angkor, který má 5 poschodí a průměr 72 m, nadále je zde 17 vnitřních a venkovních bazénů, 180 m dlouhá horská řeka, 11 skluzavek různých délek, bazén s umělým vlnobitím, bazén pro milovníky surfování, skokanská věž a mnoho dalších atrakcí.

Cena zahrnuje: 1x ubytování s polopenzí, vstup do wellness, fitness a lázeňského centra hotelu, neomezený vstup do Aquaworldu, zapůjčení županu, parkování na parkovišti u hotelu, možnost využívat ZDARMA kyvadlovou dopravu od Aquaworldu do centra na Náměstí Hrdinů a zpět, pobytovou taxu. Poznámka: Minimální délka pobytu 2 noci. Vstup na některé skluzavky a atrakce v Aquaworldu je omezen výškou dítěte (více informací na www.hungariatour.cz). Ceny a akce neplatí v době konání Formule 1 (28. 7. – 1. 8.)

Do dvora se vchází

majestátním obloukem, v jeho centru stojí kostel

Nejhojněji navštěvovaný farní dvůr ve vesnici Saint-Thégonnec

Text a foto Boris Dočekal

cest y

Bretaňské farní dvory

Když se řekne Bretaň, vybaví se člověku moře, romantické přístavy i rázovití rybáři. Stále je tu ale co nového objevovat. Podobně jako údolí řeky Loiry oplývá výstavnými zámky, pro Bretaň jsou typické takzvané

Půvabné plastiky, které zdobí desítky nádherných bretaňských kalvárií, nevytvořili slavní sochaři, ale zdejší kameníci, kteří ve svých „ilustrovaných“ biblických příbězích zachytili zemědělce, řemeslníky a obchodníky. Namísto náboženského patosu ukazují tedy obyčejný život Bretonců – a tím větší hodnotu pro nás dnes mají. Shora dva detaily kalvárií z vesnice SaintThégonnec, dále z vesnice Sizun a Lampaul-Guimiliau.

farní dvory (enclos paroissiaux). U starých, zdmi obehnaných kostelů stojí zpravidla kamenné pohřební kaple a hlavně kalvárie. Kromě ukřižovaného Ježíše Krista na nich středověcí kameníci vytesali řadů výjevů z Bible. Jednotlivé postavy zobrazují bretaňské venkovany v oděvech, které odpovídají době vzniku kalvárií v rozmezí 15. až 18. století. Nádherných farních dvorů je v Bretani tolik, že církev i místní úřady mají velký problém s jejich udržováním i nezbytnými opravami. Zvlášť na několika z nich – jako v případě farního dvoru v Tronoënu – se podepisuje agresivní vítr vanoucí od moře. Neúprosně vyhlazuje tváře postav, a tak jsou tyto kalvárie patrně odsouzeny k zániku. Naštěstí více než desítka farních dvorů v okolí vesnice Guimiliau v centrální části Bretaně leží dostatečně daleko od moře. Přirozeným centrem každého dvora, do něhož se vchází majestátním triumfálním obloukem, je kostel. Dřevěné plastiky i ornamenty zdobící oltáře vynikají pestrými pastelovými barvami, takže ve srovnání s převážně barokní výzdobou českých a moravských kostelů působí optimistickým, snad až veselým dojmem. Nejvíce nádherných farních dvorů se nachází v údolí řeky Elorn. Spojuje je dobře značený okruh – takzvaný Circuit des Enclos Paroissiaux. Zdá se až neuvěřitelné, že v nevelkých vesnicích jako Saint-Thégonnec, Ploudry či LampaulGuimiliau dokázali místní lidé vybudovat tak působivé a finančně náročné monumenty. Ale před staletími zbohatly osady obchodem a navíc zřejmě bretaňští venkované byli velkými furianty, kteří rádi dali svým sousedům „na frak“ a ukázali, že na to mají.

Jiří Šalamoun: ilustrace z knihy Velké pythagorejské železniční neštěstí, Eulenspiegel Verlag, Berlín, 1983

Jak se hledají dárci orgánů • Transplantace ledviny • Novinky ze světa • Dětská obezita • Chronické rány a vlhké hojení zdraví

Transplantace v 21. století

K transplantaci jsou potřeba dárci orgánů, zemřelí nebo žijící. Těch druhých je v Čechách pomálu...

z d r aví

Text Irena Jirků / foto Günter Bartoš

MUDr. Pavel Trunečka, CSc.

Transplantace? Už nemá aureolu nedosažitelnosti... Právě se vrátil z konference v americkém Denveru, kde lékaři diskutovali o kontroverzních situacích, které vznikají při transplantacích. „Probírají se tam kapitoly, které se vymykají běžně zavedeným pravidlům, postupy, které jsou diskutabilní ve svých důsledcích. Fascinující fórum,“ říká MUDr. Pavel Trunečka, CSc., přednosta Transplantcentra v pražském IKEM. Za fascinující považuje i obor, kterému se téměř dvacet let věnuje. Kdysi jsem o vás psala v souvislosti s první transplantací jater u dětí. Co se za ty roky změnilo? První dítě, kterému jsme tehdy transplantovali játra, bylo asi šestileté. Mladší jsme operovat nedokázali. Dnes léčíme transplantací i kojence, několikaměsíční miminka. To je obrovský pokrok. Už žádné dítě nemusí kvůli transplantaci cestovat do zahraničí. Jestli si dobře vzpomínám, na začátku 90. let jste se vy sami učili u kolegů v Německu. Program transplantace jater měl dva zdroje, jeden byl v berlínském centru, kde se školili dva naši chirurgové a následně i hepatologové. Z Berlína jsme převzali techniku, ale pak se dále modifikovala podle dalších zkušeností z Holandska, z Ameriky. Řekl bych, že dnes se už víc blížíme co do techniky i organizace americkým programům.

Ilustrace: Dreamstime

Co všechno se dnes transplantuje? Myslíte v IKEM, nebo ve světě? Budu ráda, když srovnáte české podmínky se světovými. Začněme tedy českými podmínkami, respektive naším pracovištěm. Zcela rutinně se po mnoho let v IKEM transplantují ledviny, to je orgán, který tím, že je párový, umožňuje transplantaci od zemřelého i od žijícího

dárce, přináší velké zlepšení kvality života, prodlužuje zásadně život hlavně v mladších věkových skupinách. Těchto transplantací se provede v IKEM mezi 170 až 200 ročně. Už dvacet let také kolegové transplantují srdce; přibližně se v IKEM uskuteční 40 až 50 operací ročně. Transplantace srdce-plíce se tady realizovala jen jedna, je to velmi vzácná a náročná metoda, nicméně jsme připraveni pokračovat. Přibližně sedmdesátkrát do roka pak transplantujeme játra – dětem i dospělým. Provádí se také transplantace pankreatu, a to buď izolovaně, anebo v kombinaci s ledvinou, což je daleko častější – 20krát až 30krát do roka. A pak je tady ještě transplantace ostrůvků pankreatu. Jde o poměrně složitou metodu, kdy z odebrané slinivky zemřelého pacienta se izolují ostrůvky a ty se potom následně implantují do jater, kde se mají uhnízdit, ujmout a produkovat inzulin. Jste jedním z mála pracovišť ve světě, jež se touto metodou zabývá. A úspěšně... Metoda je málo rozšířená a skupina v IKEM, která se tomu věnuje i výzkumně, je poměrně úspěšná. Co se týká zobrazování ostrůvků, jde nepochybně o světově unikátní práci. Co se týká transplantace celých slinivek, což je samozřejmě rutinní postup, i v této metodě vykazuje Česká republika dobrou úroveň ve srovnání se světem.

Jak je to s celkovou úrovní české transplantační medicíny? V IKEM se realizuje ročně asi tak 60 procent ze všech orgánových transplantací v Čechách. Netransplantujeme však plíce, na ty se specializují v pražské nemocnici v Motole – operují tak dvacet, třicet těchto orgánů. Pak je tady ještě brněnské centrum, které se věnuje transplantaci jater, srdce a ledvin, a další čtyři centra, jež provádějí pouze transplantace ledviny a to v počtu tak do padesáti ročně. A když tato čísla srovnáme se světem... ... a přepočítáme na počet obyvatel, jsme na tom překvapivě nejlépe se slinivkou. Ledviny a játra se „pohybují“ co do množství transplantací někde v polovině evropského i světového žebříčku. Celá transplantologie je závislá na získávání dárců, což nám jde lépe u zemřelých. Naopak se nedaří najít případné dárce mezi žijícími lidmi. V tomto směru se nemůžeme se světovou špičkou srovnávat. Čím to je? Špatnou osvětou? Špatnou osvětou i nedokonalou prací lékařů, kteří mají pacienty s nemocemi ledvin v péči. U každého nemocného, který směřuje k dialýze, by měla být zvážena transplantace ledviny, tak aby nemusel vůbec na dialýzu být zařazen. To je velmi důležité! Jestliže vstoupí do transplantační léčby ještě v predialyzačním stadiu,

z drav í

Je třeba vědět, že transplantací nevracíme celé zdraví, MUDr. Pavel Trunečka, CSc. (*1957) Je přednostou Transplantcentra Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze a předním odborníkem na transplantace. Absolvoval řadu stáží v lékařských centrech v Evropě a ve Spojených státech amerických, je také členem Evropské transplantační společnosti. V polovině 90. let 20. století stál u zrodu programu transplantace jater v IKEM, kde se nyní ročně realizuje okolo 70 takových zákroků – u dospělých i dětí. Momentálně se v IKEM připravují na unikátní transplantaci střeva. Pavel Trunečka je ženatý, se svou ženou vychovává čtyři děti.

Jak se hledají žijící dárci? Nemocní mají většinou blízké, kteří jsou ochotni ledvinu darovat. Nejčastěji to bývají rodiče, sourozenci, manžel, manželka... Co když se však nikdo z nich neshoduje v krevní skupině s nemocným? Není-li vhodný dárce třeba manžel, dá se najít pár, který je v podobné situaci. A transplantovat se může takzvaně křížem. Jak prosím? Můžete mi to blíže popsat? Máme dva manželské páry – v obou je jeden z partnerů dárce orgánu a jeden příjemce, ale nevyhovují si krevními skupinami. Ale kdyby se to zkřížilo, to znamená manžel daroval ledvinu partnerce z druhé dvojice a její manžel zase daroval ledvinu paní z první dvojice, můžeme dojít ke shodě. To se dá pak zkoordinovat a transplantovat ve stejný den. Proč ve stejný den? No, přece jen existují – byť nepatrné – obavy, aby si to druhá strana nerozmyslela

a od záměru po první operaci neustoupila. Ale jsou to obavy spíše teoretické než praktické. Ve světě se takhle operuje velmi často, dokonce se dělají výměny i zřetězené, čili celé skupiny zájemců o transplantaci se složitým počítačovým systémem evidují, speciální program zoptimalizuje přenos orgánů mezi nimi, aby shod v imunologických a dalších parametrech bylo co možná nejvíce, a potom se provede výměna ve skupině desítek pacientů. Proč tohle u nás nejde? Na to jsme malá republika. To za prvé. Za druhé, jak už jsem řekl, ošetřující lékaři doporučují transplantace často jako poslední možnost. Takže my vlastně máme velmi málo dvojic doporučovaných k takovému zákroku. O to více je nemocných závislých na dialýze. A je hrozné, že řada z nich ani netuší, že by mohli získat ledvinu od žijícího dárce. A jsme zase u špatné osvěty. Souhlasím. Už v rámci zdravovědy na základní škole by děti měly dostat potřebnou informaci. A měly by vědět, že k transplantaci je potřeba dárce orgánu – zemřelý nebo žijící. Každý člověk by si měl nést tuto informaci, a když se pak do takové situace jeho rodina dostane, nebude to pro něj už žádná novinka. Postaví se problému, sám si uvědomí, že by vlastně mohl něco pro svého blízkého udělat.

Proč neběží váš informační spot třeba právě teď v televizi? Běžel. Stokrát. Česká televize ho odvysílala zadarmo, náš nadační fond platil jen výrobu klipu... Bohužel, ohlas byl poměrně malý, nezvýšil se počet dotazů na našich webovkách, nevznikla žádná diskuse, natož aby se hlásili noví dárci. Žijící dárci ledviny u nás dnes představují 10 procent z celkového počtu. Víte, kolik registrují takových dárců v USA? Polovina ze všech dárců jsou ti žijící! Stejně tak je tomu ve Skandinávii. Nejsou třeba nějak finančně motivováni? V zemích třetího světa se orgány někdy prodávají a za transplantacemi se cestuje. To se všeobecně ví. Ale ve Skandinávii či v USA jde v drtivé většině o příbuzenské páry, které vstupují do transplantačních programů. A pak se najdou dokonce lidé, kteří darují ledvinu bez toho, že by znali příjemce. V Americe je využívají v již zmíněných řetězcích. Znamená to, že v USA žije více altruistů? Myslíte-li to filozoficky, pak ano, obecně vzato je americká společnost více altruistická než česká, a to ve všech směrech. Když ale vezmeme terminus technicus altruistický dárce – jde o člověka, který věnuje ledvinu, protože miluje lidi a chce pomoci. Já to trošku bagatelizuji, nicméně takových lidí se i v USA vykytuje velice málo, naopak 99 procent dárců

Foto: Günter Bartoš, graf: archiv autora – výroční zpráva TC IKEM 2010

šance na dlouhodobé přežívání štěpu se razantně zvyšují. Při metodě transplantace od žijícího dárce se tahle šance zvláště u mladých pacientů ještě umocňuje, štěp přežívá až dvakrát déle než při transplantaci někdy v pozdní fázi z dialýzy a od zemřelého dárce. V tom je potenciál metody, pokud se aplikuje včas a správně.

je to spíš podmíněné zdraví. Ale ti lidé by jinak zemřeli! jsou blízcí příbuzní. Ale i ti musejí zapomenout být sobci. A musí překonat strach. Samozřejmě. Také musejí mít jisté možnosti. Zrovna na konferenci v Denveru se toto téma probíralo, srovnávali se dárci v různých podmínkách. Populace lidí, kteří darují orgán ve Spojených státech, je dočista jiná než analogická populace v zemích třetího světa. Američané – dárci – jsou lidé s vyšším vzděláním, bohatší, z vyšších socioekonomických vrstev. K tomu, aby člověk orgán mohl darovat, potřebuje totiž určitou jistotu. Dárce na operaci trošku tratí, protože chvíli nemůže pracovat, nemocenská nepokryje vzniklou ztrátu. Mohou také nastat komplikace, další riziko. Takže dárcovství vyžaduje do značné míry i jisté finanční zajištění.

Imunosupresiva, která užívají, ale vykazují poměrně vážné vedlejší účinky, ne? Imunosupresiva jsou vlastně jedovaté látky, které brzdí reakci organismu proti štěpu, utlumují imunitní systém. Bez nich to ale nejde. Naším cílem je vybrat pro pacienta ty nejvhodnější, podávat je v nejnižší možné účinné dávce a včas pracovat s nežádoucími účinky. Takže kostní choroba, která byla dříve velkým problémem, se dá včas diagnostikovat a léčit, stejně tak hypertenze, poruchy metabolismu tuků, cukrovka. Je třeba však vědět, že transplantací nevracíme celé zdraví. Je to spíš podmíněné zdraví. U transplantací jater, srdce a plic léčíme lidi, kteří by jinak zemřeli, jde o zachraňující výkon. Pro takového nemocného je transplantace úžasná alternativa a výsledný stav, byť i s komplikacemi, je plnohodnotnou alternativou toho, co bylo předtím.

Kolik let vůbec vydrží dobře fungovat třeba darovaná ledvina nebo játra? Transplantaci jater považuji z tohoto hlediska za excelentní zákrok: 80 procent našich pacientů žije deset a více let po operaci bez potíží, existuje reálná naděje, že se dožijí stáří. Po operaci se vracejí do práce, studují, sportují, mohou vyhrát i olympijskou medaili. Tu opravdovou, ne v paralympiádě, při vší úctě. Naši pacienti mají děti! Jejich život je normální, jen musejí brát léky a chodit na kontroly.

Máte mezi pacienty opravdu nějakého olympijského vítěze? U nás ne, ale v Denveru mají stříbrného medailistu na snowboardu. V Čechách připomenu třeba pana Rabase. Už sice dnes nezávodí na motorkách, ale na horském kole stále vyhrává závody seniorů. A to absolvoval transplantaci jater před šestnácti lety. Všeobecně vzato: každá transplantace přináší komplikace, které se dají řešit, nemusí člověka nijak limitovat v tom, co by chtěl dělat.

Transplantace orgánů v jednotlivých transplantačních centrech ČR, 2010 180

179

160

Ledviny od žijících dárců

Játra

140

Ledviny od zemřelých dárců

Inzulin produkující orgány

120

Srdce

Plíce

100 80

60 40

40 33

20 14

33 24

0 IKEM

Brno

31 17 6

Plzeň

Olomouc

Ostrava

Hradec Králové

Motol

Když to opravdu chce, zvládne to. Pak jsou samozřejmě komplikace, jež se řeší obtížněji. S transplantací orgánů jsou spojeny i nádory. Na vině je zase imunosuprese? Tyto léky ubírají imunitu, jež je namířena proti novému orgánu, ale zároveň bojuje i proti některým infekcím a nádorům. Je-li imunita omezena, zejména nádory z lymfatické tkáně nebo kožní rakovina mají velmi zvýšenou incidenci. Ale i to, řekl bych, v posledních letech trochu ubývá, protože imunosuprese je cílenější, používá se v nižších dávkách... Každý rok je vidět pokrok. Kam dojde transplantologie za deset let? Určitě se bude dál rozvíjet, ale nikoli překotně. Tento obor je po padesáti letech své existence už definován, chirurgické metody se vyvinuly ke značné dokonalosti, víme však, že dárcovský program má svoje limity. To, co se dále bude zásadně vyvíjet, je péče o pacienty po transplantaci. Přichází řada nových látek biologické povahy, které by mohly změnit postup v imunosupresi a odstranit některé nežádoucí účinky. Myslím si, že se také v posledních letech mění celkový pohled na transplantační medicínu, řada lidí už ji vnímá jako standardní postup, ne jako metodu, která je nedosažitelná. Za deset let to bude ještě zřetelnější. Nečekáte žádné převratné změny ani v souvislosti s genovým inženýrstvím? Do výzkumu se poměrně hodně investuje. Už se třeba povedlo vypěstovat tkáň průdušnice – vědci ji vytvořili ve zkumavce, jednalo se o kompozitní tkáň, čili několik vrstev z různých tkání, vypěstovali ji a voperovali. Touto cestou se určitě věda vydá. Do jaké míry uspěje? To je otázka času, peněz, které budou investovány. Genové inženýrství jistě může změnit charakter transplantací nebo medicíny jako takové, ale řekl bych, že zatím leží za naším horizontem. Není to výzkum, který by mohl v nejbližším desetiletí naši současnou praxi zásadně změnit. Co považujete za největší pozitivní zážitek ze své dosavadní praxe? Začátky transplantace jater u dětí. To bylo nesmírně emočně bohaté období, dávalo člověku silný pocit zadostiučinění. Ale víte, každá transplantace jater představuje velmi silný zážitek. A roky, které se pak potkáváme s pacienty po operaci, jsou obohacující.

novinky

Připravila Eva Bobůrková, MF Dnes

Ze zahraničních serverů

Nehty prozradí riziko nemoci Vědci oznámili, že našli nový způsob, jak předpovědět rakovinu plic – stačí prozkoumat ústřižky z nehtů u nohou. BBC News Health Z ustřižených nehtů se dá spolehlivě zjistit hladina nikotinu

v organismu a tím lze získat i poměrně přesnou představu o riziku rakoviny plic, které člověku hrozí. Pomalu rostoucí nehty u prstů na nohou totiž představují jakýsi barometr chronické expozice nikotinovému dýmu, uvádějí autoři, výzkumníci z univerzity v San Diegu, v odborném časopise American Journal of Epidemiology. Vědci zkoumali přes osm set mužů, z nichž někteří trpěli rakovinou plic. Zjistili, že čím vyšší hladina nikotinu v nehtech u nohou, tím větší pravděpodobnost onemocnění. Muži s nejvyšším nálezem nikotinu v odstřižcích nehtů dokonce čelí až trojnásobnému riziku rakoviny plic oproti mužům s nejnižšími hodnotami nikotinu. Nehty u nohou však nevypovídají jen o kuřácích cigaret, ale i o riziku, jemuž jsou vystaveni nekuřáci. Někteří muži s prokazatelně nejvyšší hladinou nikotinu totiž patřili mezi nekuřáky, byli ale vystaveni velkému množství cigaretového kouře coby pasivní kuřáci.

Antibiotika versus chřipka Užívání antibiotik při léčbě chřipky či jiného virového onemocnění nejen nepomůže, ale dokonce pacientovi přitíží, tvrdí američtí vědci v nové studii. Proceedings of the National Academy of Sciences, www.pnas.org Myši léčené antibiotiky bojovaly s chřipkou daleko obtížněji než ty,

Statistiky

Rakovina plic je nejběžnější formou rakoviny ve světě i v České republice a jednoznačně souvisí s kouřením cigaret. Ročně na světě přibývá více než 1,61 milionu případů nových onemocnění. Rakovinou plic během života v průměru onemocní jeden ze 14 mužů a jedna z 19 žen. U žen výskyt nemoci dokonce roste.

které léky proti bakteriálním infekcím nedostávaly. Antibiotika prokazatelně zhoršila schopnost myších organismů vytvářet důležitou „protichřipkovou“ molekulu interleukin-1 beta neboli IL-1 beta, která hraje nezastupitelnou roli při potlačení chřipky či jiné virové infekce. Dokázali to badatelé z Yale University.

Překvapivý objev

Antibiotika potlačují sílu organismu vzdorovat chorobám, neboť zabíjejí „přátelské“ střevní bakterie, které pomáhají imunitnímu systému v boji proti vetřelcům. „Je to nečekaný objev, ale dává smysl,“ říká imunoložka Akiko Iwasaki, šéfka výzkumného týmu. Vědci již delší dobu vědí, že střevní mikroflóra pomáhá zlikvidovat infekci v trávicím traktu. „Fascinující je zjištění, že střevní bakterie ovlivňují obranyschopnost vůči velmi vzdáleným virům, které působí v dýchacím systému,” tvrdí imunolog Alexander Chersonsky. Vyhubení střevních bakterií antibiotiky pak vede k tomu, že plíce hůře bojují s infekcí. Vědci nevědí jistě, která střevní bakterie je zodpovědná za vytváření obranného mechanismu, domnívají se však, že by mohla pocházet z rodu Lactobacillus. Práce tak naznačuje, že konzumace probiotik by mohla posílit schopnost organismu bojovat proti virovým infekcím.

Stále více mužů podstupuje plastické operace

navíc struktura operací, které muži vyhledávají, jak konstatovala Americká společnost pro plastickou chirurgii. Nejvýrazněji vzrostl zájem o facelift – o 14 procent – operací uší přibylo o 11 procent, výplň chybějících měkkých tkání si dopřálo o deset procent více mužů, počet liposukcí stoupl o sedm procent a zmenšení prsů žádalo o šest procent více mužů oproti předešlému roku. U jmenovaných zákroků tedy zaznamenali chirurgové největší nárůst zájmu. Nejvyhledávanějšími a nejpočetnějšími zákroky zůstávají stále botoxové injekce, odstranění chlupů laserem a minimálně invazivní operace kůže. Následují úpravy nosu, liposukce, zmenšení prsů a transplantace vlasů. V roce 2010 na muže připadlo devět procent, tedy 1,1 milionu všech kosmetických a plastických operací, 91 procent operací tvořily ženy. Proč tolik přibývá faceliftů a dalších kosmetických operací u mužů? Děti z někdejšího období baby boomu totiž právě nyní přicházejí do věku, kdy začínají oddalovat stárnutí. Phillip Haeck, předseda Americké společnosti pro plastickou chirurgii, říká: „Muži chtějí působit stejně mladě, jak se cítí, a proto hodlají využít všech možností, které estetická medicína nabízí.“ I oni již dnes chtějí vypadat dobře a zvýšit tak své sebevědomí.

Foto: Dreamstime, archiv

Ženy absolvují plastické operace ve jménu krásy již mnoho let a stále častěji, nový výzkum však ukazuje, že se skalpelu už nevyhýbají ani muži. Další pokračování tohoto trendu ukázaly také statistiky z roku 2010. Discovery News Počet zákroků, které podstoupili muži, se v roce 2010 zvýšil o dvě procenta oproti roku 2009. Změnila se

plinky.cz

z d rav í

Text prof. MUDr. Ondřej Viklický, CSc. Klinika nefrologie, Transplantační centrum, Institut klinické a experimentální medicíny, Praha

Transplantace ledviny od žijících dárců Transplantace ledviny je nejúspěšnější metodou léčby při nezvratném selhání ledvin. Preferovaný postup přitom představují transplantace od žijících dárců, jednak z důvodu omezené dostupnosti orgánů od zemřelých dárců a také s ohledem na lepší výsledky. K transplantaci ledviny se přistupuje při léčbě nemocných se selháním ledvin. V porovnání s dialyzačními metodami při použití této metody přežívá dvakrát více pacientů. První úspěšná transplantace ledviny byla u nás provedena v roce 1966. Na počátku tohoto programu se ledviny transplantovaly výhradně od geneticky příbuzných dárců. Většina transplantací se v českém prostředí provádí od dárců se smrtí mozku. Tito dárci jsou stále častěji starší šedesáti let, navíc trpí řadou onemocnění včetně hypertenze nebo diabetu. Transplantace ledviny od těchto tzv. marginálních dárců se pojí s horší funkcí a s kratším přežitím orgánových štěpů. Nedostatek vhodných dárců k transplantacím, lepší výsledky a reálná možnost preemptivní transplantace (tj. transplantace ledviny před zahájením dialyzační léčby) proto vedly k znovutevření problematiky. V současné době v USA a v některých zemích západní Evropy představují transplantace ledvin od žijících dárců kolem 40–50 % celého programu transplantací ledvin, v České republice je to kolem 8 %. Přitom co do počtu provedených transplantací ledvin na milion obyvatel patří Česká republika mezi země s velmi rozvinutým transplantačním programem (35 transplantací ledvin/1 milion obyvatel). Důvodů, proč jsou transplantace od žijících dárců výhodnější, se nabízí hned několik. Předně je přežití těchto ledvin podstatně delší než v případě transplantací kadaverózních ledvin (od zemřelého dárce). Zatímco střední doba funkce ledviny transplantované od kadaverózního dárce trvá 8 až 9 let, v případě žijícího dárce je to dvojnásobně dlouho. Navíc má pacient kvalitnější život a dochází k nemalé ekonomické úspoře v porovnání s dialyzační léčbou.

nebo funkčních párových orgánů. Příjemcem orgánu nebo tkáně odebrané od žijícího dárce musí být osoba blízká (podle občanského zákoníku). V případě, kdy se nejedná o osobu blízkou, lze odběr provést tehdy, pokud dárce svou svobodnou vůli vyjádří písemným prohlášením s notářsky ověřeným podpisem. Současně jej musí odsouhlasit také nezávislá etická komise určená k posuzování jednoho či více případů odběrů orgánů či tkání pro transplantace od osob, které nejsou osobami blízkými.

Vyšetření potenciálního dárce ledviny Všeobecně se soudí, že nejvhodnějším žijícím dárcem ledviny je některý z nejbližších pokrevních členů rodiny nemocného. V některých rodinách může být potenciálních dárců více. Obvykle se konečné rozhodnutí ponechává na vůli rodiny. Když mezi příbuznými není žádný vhodný dárce, většina transplantačních center akceptuje nyní dárce, kteří jsou s příjemcem emotivně spřízněni. Mohou jimi být manžel/manželka, příbuzní manželů, adoptivní příbuzní, druh/družka nebo blízcí přátelé dárce. Výsledky takových transplantací jsou při současné imunosupresi (potlačení odhojovací reakce organismu) velmi dobré. U transplantací od nepříbuzných dárců se musí zvlášť pečlivě zkoumat, zda dárce není k darování ledviny motivován jinak než svým altruismem. Úkolem nefrologa, ale i praktického lékaře nebo internisty je s dostatečným předstihem před zahájením dialyzačního léčení informovat každého nemocného s pokročilým onemocněním ledvin o způsobech jeho další léčby, a to i o možnosti transplantace ledviny od žijícího dárce. Pokud je v rodině ochota darovat ledvinu blízkému člověku, potenciální dvojice následně podstoupí detailní vyšetření v transplantačním centru. V České republice se nejvíce transplantací od žijícího dárce uskutečňuje v IKEM. V roce 2010 bylo v IKEM provedeno 20 transplantací od žijících dárců a dalších 180 transplantací od kadaverózních dárců. Podmínkou darování ledviny je svobodná vůle člověka darovat orgán a rovněž zdravotní způsobilost. Ta se ověřuje podrobným vyšetře-

Právní podmínky odběru ledviny od žijícího dárce Odběr orgánu od žijícího dárce se řídí podle „Transplantačního zákona“ (zákon č. 285/2002 Sb.). Dárcem musí být osoba schopná dát svobodný informovaný souhlas, přičemž se jedná o odběr obnovitelné tkáně

Nemocní by se také sami měli zajímat o možnosti léčby ním. Asi u 10–20 % nemocných, kteří mají jinak vhodného žijícího dárce, nemůže být transplantace provedena standardním způsobem pro jejich neshodu v krevním AB0 systému. V takovém případě existují jenom dvě možnosti: a) odstranit protilátky proti AB0 dárci některým z imunologických zásahů, nebo b) vyměnit ledviny mezi dvěma AB0 nekompatibilními dvojicemi (tzv. zkřížená transplantace). Transplantace ledvin s AB0 nekompatibilitou dárce a příjemce se úspěšně realizují v západní Evropě, USA a Japonsku již více jak deset let. Výsledky těchto transplantací lze srovnat s transplantacemi od kadaverózních dárců. V těchto případech se protilátky proti antigenu krevní skupiny (A nebo B) odstraní ještě před transplantací eliminační metodou. V IKEM jsme tuto transplantaci provedli poprvé v lednu 2011 a již nyní víme o dalších sedmi dvojicích, které by o tento typ léčby měly zájem. Po operaci je pak léčba podobná jako v jiných případech. Výborné výsledky opravňují použití této metody i za cenu vyšší imunosuprese a vyšších ekonomických nákladů. Transplantaci ledviny lze provést i tehdy, když má příjemce tzv. anti-HLA protilátky proti svému dárci. Příprava je ještě náročnější, výsledky však horší a při reálné dostupnosti kadaverózního orgánu se doporučuje na něj počkat. Pak lze opakovat předtransplantační vyšetření za několik měsíců, nezřídka klesne frekvence dárcovsky specifických protilátek natolik, že lze při specifickém imunosupresivním režimu transplantaci provést. Lepším řešením je ale provést zkříženou transplantaci, a to tehdy, existuje-li více dvojic, kde transplantace ledviny není možná z důvodů nekompatibilní krevní skupiny, nebo v případě průkazu dárcovsky specifických (anti-HLA) protilátek u příjemce (viz schéma níže). Součástí vyšetření je také rozhovor s psychiatrem, který posoudí schopnost dárce rozhodnout se k darování ledviny. Toto vyšetření je zvláště důležité v případě altruistického dárce (bez pokrevních nebo rodinných vazeb na příjemce). Pro indikace dárcovství ledviny jsou v současnosti závazná doporučení odborníků, kteří se sešli v roce 2004 v rámci tzv. Amsterdamského fóra.

transplantace ledvin od zemřelých dárců v IKeM 1990–2010 250 222

200 150

X AE

X (+)

154 132

75 59 68

2005 2006 2007 2008 2009 2010

2003 2004

2002

1999 2000 2001

1997 1998

1995 1996

1994

1991 1992 1993

1990

35 30

29 25

20 20

20 15

15 12

10 4

14 12

2005 2006 2007 2008 2009 2010

2003 2004

2002

1999 2000 2001

1997 1998

1995 1996

1994

1991 1992 1993

19 19

8 5

1990

154 144

186 176 175

transplantace ledvin od žijících dárců v IKeM 1990–2010

Výsledky transplantací od žijících dárců Transplantace ledviny od žijícího dárce je nejvýhodnější metodou léčby chronického selhání ledvin. V porovnání s transplantacemi ledvin od dárců zemřelých se rozdíly projevují již v prvním roce. První rok funguje 96 % ledvin od dárců žijících a 92 % ledvin od dárců zemřelých. Po pěti letech je funkčních 90 % ledvin od žijících dárců, v případě kadaverózních dárců pouze 84 %. Je třeba poznamenat, že bylo dosaženo určitého stropu v krátkodobých výsledcích a že naším hlavním cílem je nyní snižovat výskyt komplikací a zlepšovat především dlouhodobé výsledky. Transplantace ledvin od žijících dárců mají sice velmi dlouhou tradici, nikdy však u nás netvořily významný podíl celkového počtu výkonů. Také nikdy naši nefrologové neakceptovali obecně platnou zásadu, že každý nemocný s terminálním selháním ledvin, schopný podstoupit plánovaný výkon a imunosupresivní léčbu, by se měl – dříve než se začne uvažovat o některé z dialyzačních metod – přesvědčit, jestli nemá ve svém okolí vhodného a ochotného dárce ledviny. V posledních letech proto došlo ve světě k velkému rozvoji transplantací ledvin od žijících dárců. Bylo by velmi žádoucí, aby se nemocní s pokročilým onemocněním ledvin sami aktivně zajímali o možnosti léčby a svými ošetřujícími lékaři byli co nejdříve odesíláni k vyšetření před transplantací. Doporučení

Zkřížená transplantace ledviny

191179 191 162

Existují dva základní přístupy k odběru ledvin od žijících dárců: klasický otevřený a laparoskopický přístup. U endoskopických technik použitých při odběru ledvin k transplantaci se méně často vyskytují časné a pozdní operační komplikace a rekonvalescence trvá kratší dobu. Stejně tak je při laparoskopických technikách pooperační bolest menší než u technik otevřených. I po nefrektomii je dárce ledviny dlouhodobě sledován lékaři transplantačního centra, takže lze včas odhalit další možná onemocnění. Možná také proto dárci ledvin přežívají v porovnání s populací déle. Péče o příjemce ledviny od žijícího dárce se v principu neliší od příjemců od dárců kadaverózních.

185 179 177 175 175

100

Odběr ledviny – nefrektomie Foto: Dreamstime, schéma a grafy: archiv – výroční zpráva TC IKEM 2010

159

Dárce krevní skupiny A nemůže darovat ledvinu příjemci krevní skupiny 0. V druhé dvojici nelze transplantaci provést, protože příjemce má dárcovsky specifické protilátky. Pokud se příjemci vymění, lze k transplantaci přistoupit.

Amsterdamského fóra a plné znění článku viz www.sanquis.cz

z d rav í

Text Eva Bobůrková, MF Dnes

Další milník v medicíně: úplná transplantace tváře V dubnu roku 2009 podstoupil James Maki jako teprve druhý pacient ve Spojených státech částečnou transplantaci obličeje. Operaci, kterou tehdy sledoval celý svět, vedl český plastický chirurg MUDr. Bohdan Pomahač. a letos v březnu lékaři bostonské nemocnice pod jeho vedením provedli první úplnou transplantaci obličeje v USa. Dcera Jamese Makiho Jessica v době, kdy byl její otec operován, líčila v americké televizi ABC, co se mu stalo: utrpěl těžký úraz, když nešťastnou náhodou spadl do metra na kolej, kterou vedl elektrický proud. Následně kvůli znetvořenému obličeji musel čelit vyděšeným pohledům, posměškům, ale i slovním a fyzickým útokům. Pak se raději uzavřel před světem ve svém domě v Bostonu. Až částečná transplantace obličeje mu znovu umožnila vyjít na ulici a zapojit se do běžného života. Olomoucký rodák Bohdan Pomahač v bostonské nemocnici Brigham and Women's Hospital pracuje již patnáct let. O Makim tehdy řekl: „Nikdy jsem neviděl tak vážné poranění obličeje. Jeho tkáň se vlastně vypařila a vznikl jeden velký kráter.“ Muž ztratil nos, líce, zuby, část úst, svaly, kosti, nervy a jedno oko. Prodělal v nemocnici postupně mnoho zákroků, ale k žádnému významnému zlepšení nedošlo. Lékaři z oboru plastické a rekonstrukční chirurgie byli v koncích. Po mnoha lékařských i psychologických vyšetřeních zařadili pacienta na seznam čekatelů na transplantaci obličeje. Nikdo netušil, jak dlouho bude Maki čekat. Dárců obličeje se nedostává. Lidé jsou ochotni po své smrti věnovat srdce, plíce, ledviny nebo játra. Ale obličej, to je něco jiného. Přesto čekání nakonec netrvalo dlouho.

Dárce Řez

V dubnu 2009 byl do téže nemocnice přijat šedesátiletý Joseph Helfgot. Jeho srdeční choroba se zhoršovala a bylo jasné, že bez transplantace srdce nepřežije. Během operace jej však postihla mrtvice a mozková smrt. Když se to dozvěděla jeho žena Susan Whitman, vzpomněla si na rozhovor, který s manželem vedli před zákrokem: „Kdyby se mi něco stalo, pamatuj si, že chci být dárcem orgánů. Myslím to zcela vážně a prosím, abys mi v tom pomohla,“ žádal ji. Do nemocnice rychle povolali Jamese Makiho. Dva operační týmy, jeden pro dárce a druhý pro příjemce, začaly pracovat současně. Sedmnáctihodinová operace byla úspěšná a dodala naději podobně postiženým lidem.

Světová prvenství V roce 2009 měli lékaři na celém světě na kontě teprve sedm částečných transplantací obličeje. Makiho případ přišel právě čtyři roky potom, co ve Francii lékaři provedli úplně první takový přenos: Isabelle Dinoire znetvořil vlastní pes, který se ji snažil vzbudit, když omdlela. Pomocí darované tkáně jí chirurgové nahradili ztracený nos, ústa, rty a bradu. První úplnou transplantaci obličeje na světě potom uskutečnili v březnu 2010 plastičtí chirurgové v barcelonské nemoc-

Zotavení

Operace Oddělená tvář

tkáň „přežívá“ šest až osm hodin

Lékaři vyberou zesnulého dárce, jehož tkáňové znaky, pohlaví, rasa a věk se shodují s příjemcem

Z tváře dárce je odňata kůže včetně očních víček, důležitých krevních cév a nervů

Lékaři odstraní poškozenou kůži a tkáň z obličeje příjemce, zasvorkují přerušené cévy

Na obličej příjemce se „přišijí” postupně nervy, cévy, kůže a přilehlé tkáně. Nová tvář se nebude podobat ani dárci, ani příjemci před úrazem.

Přibližná doba trvání zákroku:

4,5 hodiny

3–4 hodiny

8–10 hodin

Příjemcovy svaly a kosti určí konečnou formu transplantované tváře. Pacient musí po zbytek života užívat léky, které brání imunitnímu systému rozpoznat a odmítnout cizí tkáň.

Průběh radikální operace, která pacientům přináší nový začátek: v posledních letech úspěšně realizují první částečné a celkové transplantace obličeje špičkoví plastičtí chirurgové z celého světa. Lidé po těžkém zohavujícím zranění anebo vážné nemoci získávají šanci na hodnotnější život.

Tvář od dárce

znamená velkou naději

nici Vall d'Hebron. Tvář mrtvého dárce pomohla farmáři, který se nešťastnou náhodou střelil do obličeje.

v březnu doktor Bohdan Pomahač pro Českou televizi v návaznosti na svůj velký odborný úspěch: jeho třicetičlenný tým právě úspěšně provedl první úplnou transplantaci obličeje ve Spojených státech. Novou tvář v Bostonu získal teprve pětadvacetiletý Dallas Wiens z Texasu, který utrpěl v roce 2008 těžký pracovní úraz při kontaktu s vedením elektrického proudu. Výboj mu spálil celý obličej, nos, oči, dýchal jen díky otvoru do krku. Lékaři při patnáctihodinové operaci tomuto muži transplantovali kompletně celou tvář. Jak ve svém prohlášení konstatuje Americká společnost plastických chirurgů, jde o významný milník v plastické chirurgii. Pacientův dědeček Del Peterson v televizi ABC uvedl:„Když jsem Dallase viděl prvně po zranění, neměl jsem tušení, co se s tím dá dělat. Dnes je plný odhodlání zotavit se a změnit svůj život.“ Sám Wiens chce nyní pomáhat podobně postiženým lidem a propagovat dárcovství orgánů a tkání. Na transplataci mezitím v Bostonu čeká další pacientka – Charla Nash z Connecticutu, kterou v roce 2009 znetvořil a oslepil šimpanz.

Foto: Dreamstime, FN Olomouc, schéma: © Cleveland Clinic

Jen cizí tkáň, nebo i identita? Pro lidi, kteří utrpěli vážný fyzický úraz nebo jejich obličej znetvořily popáleniny či nádor, se stala možnost transplantace obrovskou šancí. Jakmile se o ní začalo ve světě hovořit, hlásilo se mnoho dobrovolníků. Zároveň se ovšem stal tento chirurgický zákrok velkou etickou i odbornou výzvou. Tak například tým lékařů z Louisvillské univerzity v americkém Kentucky zažádal o povolení k transplantaci obličeje již v roce 2004 poté, co dokázal úspěšně transplantovat prvnímu pacientovi ruce od mrtvého dárce. Právě nejistota a rizika spojená se zákrokem ale nakonec projekt pozdržela. Odborníci se mimo jiné obávali, že lidé s novou tváří budou trpět psychickými problémy, že ji dokonce nebudou schopni přijmout. S transplantací obličeje se pojí také vysoké zdravotní riziko. Pacienti musí celoživotně brát léky, které zabrání odmítavé reakci organismu a odhojení transplantovaného obličeje. „Tyto léky jsou tak toxické, že mohou způsobit rakovinu, selhání ledvin a další závažné zdravotní problémy, a to i v případě, že je původní chirurgický zákrok úspěšný. Navíc mohou selhat,“ upozorňuje Arthur Caplan, ředitel Centra pro bioetiku na Pensylvánské univerzitě. John Barker, vedoucí výzkumník transplantačního centra z Louisvillské univerzity, však namítá: „Dostat novou tvář, to je benefit, který vyvažuje všechna související rizika.“

MUDr. Bohdan Pomahač (*1971) Narodil se v Ostravě, vystudoval Lékařskou fakultu UP v Olomouci. Za studií absolvoval stáž na Harvard Medical School v Bostonu. Nyní působí v bostonské nemocnici Brigham and Women's Hospital, od roku 2004 zde provozuje vlastní praxi plastické, rekonstrukční a estetické chirurgie a vede popáleninové centrum. V USA žije s manželkou Hanou, oční lékařkou, a dvěma dětmi.

Zprávy z Bostonu K dnešnímu datu ve světě lékaři provedli celkem čtrnáct transplantací tváře. Ukázalo se, že nehrozí, že by se příjemci nového obličeje podobali svým dárcům a nad psychickými problémy vítězí u pacientů spokojenost. „Ze všech dosavadních zákroků je jasné, že nový vzhled pacienta v žádném případě nezpůsobuje záměnu s původním dárcem. Pro pacienta, který nemá obličej, je podoba, i když ne úplně ideální, nebo funkce, i když ne úplně normální, nesmírně moc,“ uvedl letos

z drav í

Text MUDr. Libor Janoušek, Ph.D. Institut klinické a experimentální medicíny, Praha

Transplantace jater u dětí První transplantaci jater u dítěte provedl Thomas E. Starzl v roce 1963 v Denveru. Příčinou selhání jater byla u tohoto pacienta biliární atrézie, tedy vrozená vada žlučových cest, které se nevyvinuly. V dalších letech se transplantace jater stala léčebnou metodou při selhání jater u dětských pacientů. Díky rozvoji a ustálení chirurgických technik a objevení nových,

běru jater (!) se udává mezi 0,02–1 % a vznik komplikace vyžadující další operaci mezi 1–5 %. V České republice máme rozvinutý program zemřelých dárců orgánů a kratší čekací doby na transplantaci, proto na našem pracovišti využíváme příbuzenského odběru jater minimálně. První transplantaci jater provedl v tehdejším Československu brněnský tým II. chirurgické kliniky vedený Vladimírem Kořístkem v roce 1983. V pražském Institutu klinické a experimentální medicíny se játra transplantují od roku 1995, v roce 1998 zde byla provedena první transplantace dítěte redukovaným štěpem. Od roku 2007 probíhá program jaterních transplantací velmi malých příjemců (pod 10 kg), odesílaných do této doby k transplantaci do zahraničí. V České republice se v současnosti programem transplantací jater systematicky zabývá Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie (dále CKTCH) v Brně a Institut klinické a experimentální medicíny (dále IKEM) v Praze.

účinnějších imunosupresivních léků transplantací přibývalo, přesto ale byla dlouho úmrtnost dětí na čekací listině vysoká. Zatímco u dospělých se podařilo do 90. let minulého století snížit úmrtnost na čekací listině řádově na procenta, dětská úmrtnost se pohybovala mezi 30–50 %. Tento nepříznivý stav byl způsoben relativním nedostatkem vhodných štěpů jater pro dětské příjemce – dárce jater musí vyhovat kromě krevní skupiny i velikostně. U dětských pacientů se tím neúměrně prodlužovalo čekání na transplantaci. Proto odborníci hledali nové techniky, směřující k úpravě dostupných dospělých jaterních štěpů pro potřeby dětských příjemců. Tak vznikla technika redukce jaterního štěpu. První transplantaci redukovaným štěpem provedl Bismuth ve Francii a metoda se rychle rozšířila po celém světě. Úmrtnost dětí na čekací listině se snížila až na hodnoty 2–3 %. Operační postup redukce dospělého štěpu vychází ze znalosti anatomických struktur jater, které poprvé popsal Couinaud. Identifikoval osm segmentů jater a jejich krevní a žlučové zásobení. To umožnilo použít k transplantaci pouze část jater velikostně vhodnou pro dítě. Zbývající část jater se k transplantaci nepoužila. Úspěšnost redukce štěpů a zvyšující se počet těchto transplantací vedl k upřednostňování dětských příjemců před dospělými, ačkoli ti představují jen desetinu všech transplantovaných pacientů. Řešení situace přinesl vývoj dalších postupů, které maximálně využívaly všech jaterních štěpů. Vznikla technika splitování jater, spočívající v rozdělení štěpu na dvě funkční části, izolovaně transplantované dvěma příjemcům – obvykle dospělému a dítěti. První split provedl Pichl mayer v Německu a brzy jej následovala další evropská a světová centra. Po rozvoji této metody transplantace a s trvajícím nedostatkem vhodných dárců došlo k poslednímu kroku, kterým byl vývoj chirurgických technik příbuzenského odběru jater. První úspěšnou příbuzenskou transplantaci jater provedl Strong v roce 1989. Tak jako u splitování se využije pouze část jater a dárcem je v naprosté většině případů jeden z rodičů. Výhodu znamená kratší čekací doba a možnost výkon naplánovat. Dárce je také velmi pečlivě vyšetřen. Nevýhodu představuje etická otázka, kdy se rozhodujeme, zda máme „poškodit a zatížit“ operačním výkonem zdravého člověka. Malým, ale nezanedbatelným rizikem jsou možné chirurgické komplikace u těchto žijících dárců. Úmrtnost během příbuzenského od-

Onemocnění vedoucí k transplantaci Hlavním a nejčastějším onemocněním vedoucím u dětí k selhání jater a transplantaci je biliární atrézie – vrozené onemocnění, při kterém se žlučové cesty buď částečně, nebo úplně nevyvinuly. Postihuje přibližně jednoho pacienta z 8–10 tisíc. Toto onemocnění můžeme od roku 1959 léčit tzv. Kasaiovou operací, při které se našívá klička tenkého střeva do místa odstupu nejmenších žlučových větví z jater. Tato operaci je úspěšná asi u 40–60 % nemocných. Nicméně 75 % takto operovaných pacientů stejně dospěje v pozdějším věku k transplantaci. Výhodou operace je nicméně odložení zákroku do pozdějšího věku, kdy velikost cévních struktur dává větší šanci na technickou úspěšnost transplantace. Dalším onemocněním postihujícím žlučové cesty je Alagillův syndrom. Vyznačuje se postižením žlučových cest v játrech spolu s vrozenými anomáliemi srdce a plic. Vrozené metabolické poruchy tvoří další velkou skupinu onemocnění postihujících játra u dětí. Nejčastější z nich je deficit enzymu α1 antitrypsinu. Jiným vrozeným onemocněním je tyrosinémie, porucha metabolismu aminokyselin. Dědičnou Wilsonovu chorobu charakterizuje ukládání mědi do jater, očí, ledvin, mozku a jiných orgánů. Z méně častých metabolicky podmíněných onemocnění lze ještě vyjmenovat Crigler-Najjarův syndrom, poruchy ukládání glykogenu a metabolismu lipidů.

Děti kojeneckého věku jsou nejrizikovějšími pacienty Akutní selhání jater u dětí způsobuje jednak rozvoj základní nemoci, nebo častěji otrava léky či houbami. Poslední skupinu onemocnění vedoucích k transplantaci představují jaterní nádory. Nejčastější z nich, hepa toblastom, je spíše lokálně agresivní a metastazuje pozdně, hepatocelulární karcinom naopak patří mezi rychle rostoucí a metastazující nádory. K transplantaci jsou indikováni pacienti, u kterých nedošlo k rozšíření nádoru do těla a u nichž nejde nádor chirurgicky odstranit ani ovlivnit chemoterapií. Transplantace těchto pacientů mívají vynikající krátkodobé výsledky, dlouhodobé bohužel snižuje možnost recidivy. Mezi okolnosti zcela vylučující transplantaci u dětí patří HIV pozitivita, nekontrolovatelná infekce organismu, selhání nebo život ohrožující onemocnění mimojaterních orgánů a samozřejmě zhoubné onemocnění mimo vlastní játra. Relativních překážek pro provedení zákroku je mnoho, řadí se sem zejména vrozená onemocnění srdce, plic a postižení centrálního nervového systému. Tehdy je třeba pečlivě zvažovat možnost vratnosti postižení orgánů mimo jaterní tkáň a kvalitu života po transplantaci.

suprahepatická část duté žíly játra dárce vrátnicová žíla dolní dutá žíla

žlučovod pankreas Schematické zobrazení transplantace jater

Komplikace lze rozdělit na chirurgické a nechirurgické. Z chirurgických komplikací je nejčastější trombóza neboli uzávěr jaterní tepny. Vyskytuje se až ve 30 %. Napravit jej lze chirurgicky. Jinou častou komplikací je únik žluči nebo zúžení žlučovodu (do 25 %). Léčba spočívá v přešití žlučové anastomózy nebo zavedení speciální výztuhy – stentu. Vyskytnout se dále může stenóza či uzávěr portální žíly nebo jaterních žil (do 10 %). Řeší se operativně nebo perkutánní angioplastikou. Z nechirurgických komplikací je třeba jmenovat odhojovací reakci organismu příjemce. S akutní rejekcí se setkáváme až u 30 % pacientů časně po transplantaci. Symptomy zahrnují teploty, bolest u štěpu, zvýšení hodnot jaterních enzymů a pokles syntetické funkce jater. Potvrdit diagnózu lze odebráním bioptického vzorku z jater. Léčba spočívá v podání kortikoidů nebo antilymfocytárních protilátek. Chronická rejekce se vyskytuje u 5–10 % transplantovaných dětí. Je nezvratná a postupný zánik žlučovodů a vazivovatění jaterní tkáně může ústit v retransplantaci. Oslabený organismus dětí spolu s velkým operačním výkonem a pooperačním podáváním imunosuprese zvyšují výskyt infekcí po transplantaci. Proti některým patogenům se snažíme konkrétně zasáhnout podáváním antibiotik a očkováním. Podle typu infekce a míry rozšíření se spektrum obtíží pohybuje od trávicích problémů a zhoršení funkce jater, pneumonii, útlum kostní dřeně až po multiorgánové selhání a postižení centrálního nervového systému.

Transplantace jater v IKEM v období 1990–2010 80

79 72

67 62

60 47

41 41

Zkušenosti z praxe

40 38

Od zahájení programu transplantací jater u dětí v IKEM v roce 1995 do roku 2010 bylo operováno 62 dětí ve věku 0–18 let. U těchto dětských příjemců bylo provedeno 68 transplantací, z toho 18 v zahraničí u nejmenší váhové kategorie, než jsme v roce 2007 převzali i tento nejobtížnější program. Od roku 2007 do roku 2010 bylo v IKEM transplantováno 11 dětí ve váhové kategorii do 15 kg. Z těchto 11 dětí jich přežívá s funkčním štěpem 10. Jeden pacient zemřel na nezvratné poškození mozku vzniklé zřejmě již před transplantací. Přežívání štěpů jater a příjemců je vyšší a výskyt chirurgických komplikací je v našem souboru dětských transplantovaných pacientů nižší ve srovnání se zahraniční literaturou. Plné znění článku viz www.sanquis.cz

20 13

2005 2006 2007 2008 2009 2010

2003 2004

2002

1999 2000 2001

1997 1998

1995 1996

0 0

1994

1991 1992 1993

1990

Ilustrace vlevo: Dreamstime, schéma – archiv autora, graf – výroční zpráva TC IKEM 2010

Nejrizikovější a nejzranitelnější skupinou našich pacientů jsou děti kojeneckého věku. Vyplývá to z nezralosti jejich organismu, nepříznivého poměru povrchu těla a hmotnosti, úzkých dýchacích cest pokrytých křehkou sliznicí, sníženou koncentrační schopností ledvin, bráničním dýcháním a mnoha jinými faktory. V pooperačním průběhu se tímto zvyšuje nebezpečí dehydratace, iontové nerovnováhy, prochladnutí, snižují možnost dechové rehabilitace a vedou k odlišnému vstřebávání léků. Po operačním výkonu jsou pacienti hospitalizováni na Resuscitačním oddělení KARIP IKEM, kde monitorujeme základní životní funkce. Pravidelně se sleduje stav vnitřního prostředí a laboratorně a sonograficky sledujeme funkci jaterního štěpu. Podáváme imunosupresivní léčbu – léky potlačující odhojovací reakci organismu. Dále dítě dostává antibiotika. Pravidelně se odebírají mikrobiologické stěry, aby se mohla včas zachytit infekce. Důraz v pooperační péči je kladen na udržení tělesné teploty, zajištění krevní srážlivosti, hrazení tekutin a krevních derivátů k zabezpečení oběhové stability a produkce moči.

břišní tepna

žaludek

Pooperační péče a možné komplikace

jaterní tepna dárce

diagnóza

Připravuje Kristýna Čillíková Revize textu: MUDr. Eva Uhrová, Gynekologicko-porodnická klinika FN v Motole, Praha

Bakteriální zánět pochvy Medicínský název nemoci: bakteriální vaginóza (dříve nespecifická vaginitis) Lidový název: poševní zánět Příznaky: U 50 % pacientek bezpříznakové, jinak bohatý vodnatý výtok, nejčastěji šedobílé barvy, pách-

noucí po rybině, výtok se zvýrazňuje po pohlavním styku (poševní sekret se smíchá s alkalickým sekretem z prostaty). Příčiny: Bakteriální vaginóza vzniká přemnožením mikrobů, které jsou běžnou součástí poševní flóry. Bývá tedy způsobena současně několika různými mikroby, nejčastěji je to Gardnerella vaginalis, Bacteroides a Mobiluncus. Toto onemocnění je dále charakterizováno poklesem počtu aerobních laktobacilů. Jedná se tedy o tzv. polymikrobiální stav, při kterém se zvyšuje poševní pH, klesá počet laktobacilů a 100násobně i vícekrát se zvyšuje koncentrace jiných organismů. Věk nemocného: Je to velmi častá bakteriální infekce sexuálně aktivních žen. Pro většinu žen nepředstavuje žádné komplikace. Ulehčuje však vstup jiným infekcím (kapavka, chlamydie, kvasinky, virus HIV) a byl prokázán její význam u porodnických komplikací (předčasný odtok plodové vody). Prevence: Správné hygienické návyky, používání pH neutrálních mýdel/sprchových gelů nebo mycích prostředků určených ženám – s kyselým pH, nošení kvalitního a prodyšného spodního prádla, dodržování pravidel bezpečného sexu (kondomy), monogamní vztah. Diagnóza: Laboratorní vyšetření – u ženy mikroskopické vyšetření pochvy, kultivace stěru pro přímý průkaz přemnožení bakterií, zjišťování pH pochvy ( je vyšší než 4,5). Léčení: Na léčbu asymptomatické (bezpříznakové) infekce není jednoznačný názor. Doporučuje se přeléčit všechny pacienty s bakteriální vaginózou před plánovanými operačními výkony (endometriální biopsie, hysteroskopie atd.). Stále není přijímána rutinní terapie asymptomatických těhotných žen i při prokázaném vztahu bakteriální vaginózy k porodnickým patologiím. Na základě současných znalostí není nutná léčba sexuálních partnerů pacientek s bakteriální vaginózou. Léčba sexuálních partnerů je doporučována pouze u bakteriálních vaginóz recidivujících (opakovaných) nebo rezistentních (odolných) na léčbu. Používá se léčba lokální i celková metronidazolem a dalacinem (likvidují patogenní mikroby, ale neovlivní výskyt laktobacila). Účinnost lokální léčby se pohybuje mezi 60–70 %. Další pomocnou lokální léčbou je aplikace kyseliny mléčné nebo laktobacilů. Léčba je provázena snížením vaginálního pH, potlačením růstu patogenů a obnovením přirozeného poševního prostředí. Tuto léčbu lze upřednostňovat u asymptomatických pacientek nebo v rámci komplexní terapie poševního fluoru. Je vhodné i celkové podání probiotik k normalizaci střevní mikroflóry, která je zdrojem laktobacilů v pochvě. Během léčby se nedoporučuje pohlavní styk. Na koho se obrátit: Na svého gynekologa.

Další zdroje informací:

MUDr. Tomáš Fait, Ph.D.: Když ženy trápí výtok, tištěný Sanquis č. 79/2010, http://www.sanquis.cz/index1.php?linkID=art3128 MUDr. Aleš Skřivánek: Wobenzym v komplexní léčbě recidivující mykotické kolpitidy, tištěný Sanquis č. 52/2007, http://www.sanquis.cz/ index1.php?linkID=art101

U více než

poloviny pacientek

probíhá onemocnění bezpříznakově

Foto: www.sxc.hu

www.lekari-online.cz – možnost vyhledat lékaře zabývající se touto nemocí www.praktickagynekologie.cz – odborný časopis s gynekologickou a porodnickou tematikou

Chcete vědět víc? Čtěte v archivu Sanquis!

Doporučuje:

Více než dvě třetiny žen pravidelně trpí vaginálními problémy Narušená rovnováha vaginální mikroﬂóry: skutečnost, kterou rou ou je nutno řešit

Existuje přirozený a jednoduchý prostředek pro obnovení rovnováhy vaginální mikroﬂóry

Řešení 2 v 1 PROBIOTIKUM

TAMPÓN

Obnovuje rovnováhu vaginální mikroﬂóry

Absorbuje menstruační krvácení

mini: 14 tampónů

normal: 12 tampónů

super: super p 8 tamp tampón tampónů ampón

Bližší informaci o zdravotnickém prostředku získáte na adrese: rese: ese: S&D Pharma CZ, spol. s r.o., Písnická 22, 142 00 Praha 4, tel: +420 296 303 3370 370, www. ww. w. sdphar sdpha sdpharma. sdpharma.cz arrma rma.czz

www.ellen-tampony.cz

ELL-INZ-02-04-1 ELL-INZ-02ELL-INZ-02-04-11 04-1

ellen® probiotické tampony

Sportujete nadoraz? lék Wobenzym® urychluje hojení posiluje oslabenou imunitu

Milé dámy i pánové, v žádné případě Vám nepřejeme nic špatného, ale sami víte, že při sportování můžete přijít k úrazu velmi snadno. Přijměte proto tento tip:

Účinná pomoc při zranění

Ve vrcholovém sportu se už řadu let osvědčuje především k urychlení hojení po úrazech a při léčbě poruch imunity enzymový lék Wobenzym. Velmi dobré zkušenosti s ním mají fotbalisté, atleti, lyžaři, hokejisté, boxeři, cyklisté a mnozí další. Také tisíce rekreačních sportovců mohou z vlastní zkušenosti potvrdit, že jim Wobenzym pomohl urychlit hojení po úrazu a návrat do zaměstnání a že díky tomuto léku mohli začít dříve znovu sportovat.

Význam enzymů po úrazu

Enzymy, které obsahuje Wobenzym, urychlují vstřebávání otoků a krevních podlitin a zkracují dobu hojení úrazu až o polovinu doby, která by jinak byla zapotřebí. Proto se Wobenzym hodí k léčbě otoků, krevních podlitin a výronů, pohmožděnin, ale i vykloubení a zlomenin. Při zranění přitom platí zásada, že čím dříve po úrazu se začne s podáváním Wobenzymu, tím účinnější je jeho působení.

Posílení imunity, urychlení regenerace

Zvýšená fyzická zátěž při intenzivním sportování podobně jako psychické vypětí a stres oslabují imunitu. Wobenzym posiluje oslabenou imunitu a urychluje regeneraci. Po namáhavém sportovním výkonu to Vaše svaly zvládnou s Wobenzymem mnohem lépe.

NENÍ ENZYM JAKO ENZYM

Více na www.wobenzym.cz Wobenzym je tradičním lékem z přírodních zdrojů pro vnitřní užití. Pečlivě pročtěte příbalovou informaci. www.wobenzym.cz, konzultace na tel.: 267 750 003 MUCOS PHARMA CZ, s.r.o., Uhříněveská 448, 252 43 Průhonice

Enzymy jsou biologické katalyzátory. V organismu je několik tisíc druhů enzymů. Každý enzym je vyhraněný specialista: působí určitým způsobem pouze na určitou látku. Jen některé enzymy mohou být použity pro léčbu. Lék Wobenzym obsahuje unikátní směs enzymů, jejíž účinnost je ověřena rozsáhlým vědeckým výzkumem, řadou kontrolovaných klinických studií a více než 40 letou léčebnou praxí. Každý enzym a jeho přesně stanovené množství zde má svůj význam. Zvlášť cenný je živočišný enzym trypsin, který má výrazný protizánětlivý účinek a zlepšuje hojení. Účinek jiných enzymových směsí může být zcela odlišný.

inzerce

z dr aví

Ptala se Marta Reinitzerová

Obezita dětí jako globální epidemie

Foto: Ondřej Petrlík

Světová zdravotnická organizace prohlásila obezitu za globální epidemii a jeden z největších zdravotních problémů současnosti. Prevenci nadváhy považuje za jeden z hlavních úkolů veřejného zdravotnictví v 21. století. Proto vyhlásila 20. květen Dnem boje proti obezitě. Jak taková bitva vypadá v praxi? Ptáme se MUDr. Dalibora Pastuchy, Ph.D.,MBA, z Kliniky tělovýchovného lékařství a kardiovaskulární rehabilitace při FN a LF UP v Olomouci, kde provozují speciální dětskou obezitologickou ambulanci.

Proč se zabýváte právě dětskou obezitou? Léčbou dětí trpících nadváhou se zabývám již déle než sedm let. Mým původním oborem je pediatrie, a proto jsem chtěl zůstat v kontaktu s dětskými pacienty i po nástupu na kliniku tělovýchovného lékařství. Po získání specializace z oboru tělovýchovné lékařství jsem si uvědomil, že práce tělovýchovného lékaře nespočívá jen v preventivních prohlídkách zdravých sportovců a péči o ně, ale také v zahrnutí pohybové aktivity do prevence a léčby určitých onemocnění. Právě u dětí s obezitou představuje pohybová aktivita spolu s dietními opatřeními a psychologickou intervencí jedinou možnost prevence a terapie vzhledem k tomu, že v dětském věku jsou výrazně limitovány možnosti farmakoterapie a bariatrické chirurgie, tedy chirurgické léčby obezity. Co malým pacientům vaše ambulance nabízí? Zpočátku fungovala výhradně jako poradna pro pohybovou aktivitu dětí s obezitou. Postupně se nám ale podařilo vytvořit tým nabízející pacientům komplexní multioborovou péči. Přímo na našem pracovišti spolupracujeme s fyzioterapeutkou, nutričními terapeutkami a klinickou psycholožkou, provádíme komplexní laboratorní vyšetření, zátěžové testy a antro-

pometrická měření. Díky výborné spolupráci s ostatními kolegy v rámci Fakultní nemocnice Olomouc jsme schopni v případě již rozvinutých komplikací zajistit dětem specializovaná konziliární vyšetření například v endokrinologické a kardiologické ambulanci, v lipidové poradně nebo v ústavu lékařské genetiky. Je pravda, že dospělých i dětí trpících nadváhou neustále přibývá? Dle nejnovější analýzy International Obesity Taskforce a WHO je na světě 1,1 miliardy dospělých s nadváhou nebo obezitou, z nich asi 320 milionů spadá do kategorie obézních. A k těmto alarmujícím údajům musíme ještě navíc připočítat 118 milionů dětí. Podle studie České obezitologické společnosti „Životní styl a obezita 2005“ trpělo v tomto roce nadváhou nebo obezitou 20 % dětí ve věku 6–12 let a 11 % dětí ve věku 13–17 let. Ve skupině mladších dětí mělo nadváhu 10 % a 10 % bylo obézních. U dospívajících byly údaje o něco příznivější, ve věku 13–17 let klesl podíl dětí s nadváhou na 6 % a 5 % dětí bylo obézních. Situace v České republice odráží situaci v celé Evropské unii. Odhaduje se, že v Unii každoročně přibývá přes 400 000 dětí postižených nadváhou a obezitou.

z drav í

Na světě trpí 118 milionů dětí nadváhou nebo obezitou

Co si mám představit pod pojmem „obezitogenní prostředí“? Nejvýraznější obezitogenní prostředí pro dítě znamená jednoznačně rodina. Dítě je zrcadlem, ve kterém se odráží nejen genetika, ale především životní styl rodiny, veškeré nedostatky a neúspěchy režimových opatření vedoucí k pozitivní energetické bilanci. Dítě nezodpovídá za stavbu rodinného jídelníčku, nenakupuje, nevaří, nerozhoduje o volnočasových aktivitách. Nesmíme také opomenout negativní vliv reklamy na potraviny, které se stávají součástí „ módního stylu“. Z výživového hlediska se ovšem často jedná o nekvalitní potraviny bohaté na jednoduché sacharidy s vysokým glykemickým indexem, na tuky, cholesterol a sůl. Je to zvláštní, ale kuřák – v ideálním případě plnoletý, v mnoha případech rozumný a uvažující člověk – musí mít na své oblíbené krabičce upozornění, že kouření může zabíjet. Dítě – mentálně závislý tvor, který nedokáže oddělit klamavé informace od skutečnosti – však žádný varovný nápis na obalu svého oblíbeného fast foodu nebo pamlsku nenajde. Za tímto trendem na druhou stranu pokulhává výchova k racionálnímu životnímu stylu. Dají se v rodině určit klíčové momenty pro rozvoj dětské obezity? Mnoho studií prokázalo jednoznačně ochranný vliv kojení. Ke konci kojeneckého věku je chybou zbytečně rychle nahrazovat mléko, které v tomto období plní i úlohu tekutin, jinou, obvykle přeslazenou tekutinou. Problematické je batolecí období – dítě přestává růst tak intenzivně jako doposud a fyziologicky se proto snižuje potřeba jídla. Matky často v tomto období dítě nutí jíst a někdy jej ještě motivují pamlskem za odměnu. Tím u dítěte vytvářejí reflex přejídání. S nástupem do ma-

MUDr. Dalibor Pastucha, Ph.D., MBA (*1976) Vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. Od roku 2005 působí jako primář a zástupce přednosty pro léčebnou péči na Klinice tělovýchovného lékařství a kardiovaskulární rehabilitace při FN Olomouc. V roce 2007 ukončil doktorandské studium na LF UP, v roce 2010 absolvoval manažerský program na Prague International Business School při VŠE. Ve své praxi se zaměřuje především na problematiku dětí s obezitou a využití různých typů pohybové aktivity v prevenci a terapii dětské obezity. teřských školek se často vynechávají snídaně, což je další výrazný rizikový faktor pro rozvoj obezity. V předškolním věku děti potřebují hodně pohybové aktivity – minimálně dvě hodiny denně. Rodiče unavení z práce však často potomkovi raději nabídnou možnost sledovat televizi nebo hrát si na počítači. Není výjimkou, že předškolní děti z naší ambulance stráví před televizní či počítačovou obrazovkou déle než dvě hodiny denně. S nástupem do školy se ale situace, předpokládám, zlepší – děti mají hodiny tělocviku, mohou si chodit hrát na školní hřiště... Naopak! Pohybu dále ubývá a tento deficit by se měl kompenzovat dostatečnou aktivitou mimo školu. Jenže realita tomu neodpovídá. Navíc došlo k téměř úplnému vyřazení chůze jako nejpřirozenějšího každodenního pohybu. Přemisťujeme se autem nebo dopravními prostředky, schody nahradily výtahy a eskalátory, cestu na poštu nebo k telefonu nahrazují mobily a internet. Jaký pohyb tedy těmto dětem „ordinujete“? Z dlouhodobého hlediska je výhodné zvýšit aktivitu alespoň mírně a udržet ji. Správná pohybová aktivita zaměstnává rovnoměrně všechny svalové skupiny a přispívá k harmo-

nickému vývinu dítěte. Má také velký význam při emocionálním ladění člověka. Ze začátku by měla být prováděna pomalu, účinně a cílevědomě, měla by také rozvíjet obratnost, rychlost, vytrvalost, sílu a obecnou fyzickou zdatnost obézních dětí a vytvářet pozitivní vztah ke sportu a pohybu vůbec. Často se u svých pacientů setkávám s časnými projevy respiračních komplikací, například s povrchním dýcháním a nevyužíváním celkového obsahu plic při dýchání, proto doporučuji zahájit i nácvik správného dýchání a dechovou rehabilitaci, zaměřenou na prohloubené dýchání. Dechová rehabilitace se může zpětně využít ke korekci postury obézního dítěte. A jaké tedy doporučujete konkrétní sporty? Z pohybových aktivit jsou vzhledem k riziku přetížení nosných kloubů nohou vhodné nejprve aktivity s odlehčením těžiště. Nejlepší jsou chůze, plavání, cyklistika, tanec, modifikovaný aerobic – bez výskoků, kondiční tělocvik, běh na lyžích, bruslení, kondiční turistika a v posledních letech velmi oblíbená chůze s holemi, tzv. nordic walking. Později lze zařadit i míčové hry, stolní tenis, badminton, tenis, squash a další. Účinný je také tzv. funkční trénink neboli 3D fitness, kdy skladba cviků pomáhá provádět běžné denní aktivity s vyšší výkonností a nižším nebezpečím úrazu, vede k vyšší svalové rovnováze, napomáhá kloubní stabilitě a výrazně přispívá k prevenci zranění pohybového aparátu. Obézní děti bývají častěji nemocné. Trpí také více úrazy? Vzhledem k porušené posturální stabilitě bývají méně obratné a skutečně u nich častěji dochází při sportu k úrazům. Snažíme se, aby omezení pohybu po úrazu bylo co nejkratší a dítě znovu nepřibíralo. Pro urychlení hojení proto doporučujeme užívání léků pro systémovou enzymoterapii Wobenzym nebo Phlogenzym, se kterými máme dlouholeté zkušenosti i u sportovních úrazů dospělých. Co je podle vás v léčbě dětské obezity nejdůležitějším krokem? Jednoznačně časná diagnóza. Často se setkáváme s mýty, že dítě z obezity vyroste. Ve skutečnosti má šanci vyrůst z nadváhy zcela výjimečně – a to jen z mírného stupně obezity, nikdy z rozvinuté obezity vyššího stupně. Druhým klíčovým krokem je motivace celé rodiny. Jen změna životního stylu v celé rodině může vést k dlouhodobějším úspěchům.

Foto: archiv D. Pastuchy

Jaká bývá nejčastěji příčina této diagnózy? V naprosté většině případů se v dětské populaci jedná o dědičnou – polygenně vázanou obezitu. Jen v minimálním procentu jsou příčinou obezity jiná závažná onemocnění. Mohou to být monogenně dědičné syndromy (například Prader-Willi nebo Cohen) nebo některá endokrinologická onemocnění jako Cushingův syndrom, hypotyreóza či deficit růstového hormonu apod. Ze 40 % až 60 % se na rozvoji dětské obezity podílí genetické pozadí. Pokud jsou takto predisponovaní jedinci vystaveni výraznému vlivu toxického obezitogenního prostředí, vede to u nich k rozvoji obezity včetně všech následných komplikací.

Podpořte nové možnosti léčby! Přispějte i vy na výzkum regenerativní medicíny na účet veřejné sbírky na číslo účtu: 204 635 139 / 0300.

Zašlete DMS na číslo 87 777 ve tvaru DMS BUNECNATERAPIE nebo DMS ROK BUNECNATERAPIE Cena DMS je 30 Kč, příjemce Vaší pomoci obdrží 27 Kč. Více informací na www.darcovskasms.cz.

ÚSTAV EXPERIMENTÁLNÍ MEDICÍNY AV ČR, v.v.i.

ALZHEIMEROVA CHOROBA

Ústav řídí prof. MUDr. Eva Syková, DrSc., a je uznávaným centrem biomedicínského výzkumu. Výzkumná činnost ústavu je zaměřena kromě základního výzkumu i na využití jeho výsledků v klinické medicíně, ústav je partnerem občanského sdružení. Výsledkem výzkumu jsou již aplikovatelné výsledky v oboru neurověd, regenerativní medicíny, farmakologie, ochrany životního prostředí a diagnostických metod. Cílem činnosti ústavu je vyvíjet léčebné postupy a techniky aplikovatelné v mnoha oborech klinické praxe. V posledních letech pracují vědečtí pracovníci ústavu také na následujících projektech s přímým klinickým dopadem:

Alzheimerova choroba je závažné neurodegenerativní onemocnění, jehož četnost se se stárnutím populace zvětšuje. Trpí jím čtvrtina lidí starších 85 let. Současná medicína ho nedokáže vyléčit, jen zpomalit postup. Je spojeno se ztrátou paměti, změnou osobnosti a chování a zhoršenou orientací. V mozku dochází k významným patologickým změnám, například ukládání amyloidových plaků (1–3). Vědci zkoumali tyto změny v mozku myší Obr. 3 pomocí magnetické rezonance (4) za účelem zlepšení diagnostiky a lepšího pochopení příčin a průběhu tohoto onemocnění.

− Úrazy mozku a míchy. − Degenerativní onemocnění mozku a míchy – mozková mrtvice, Alzheimerova choroba, amyotrofická laterální skleróza a další neurodegenerativní onemocnění. − Využití kmenových buněk pro léčbu defektů rohovky, diabetu, jaterního selhání a léčbu ischemické choroby srdeční. − Náhrada kloubních chrupavek pomocí transplantace pomnožených autologních buněk chrupavky v biomateriálu na bázi biogenních makromolekul. − Využití mezenchymálních kmenových buněk pro urychlení hojení ran. − Vývoj imunofarmak s jedinečnou schopností stimulovat produkci interferonu a zvýšit tak obranyschopnost organismu proti virovým a nádorovým onemocněním. − Optimalizace vlastností biomateriálů na bázi polymerních makroporézních hydrogelů a netkaných nanovlákenných textilií pro použití v medicíně. − Vývoj diagnostických látek na bázi nanočástic oxidu železa, určených k označování a sledování buněk in vivo pomocí magnetické rezonance.

Obr. 1

Obr. 2

Obr. 4

Na vybavení laboratoří, výzkumných pracovišť a také na zavedení léčby do praxe (klinické zkoušky u pacientů) zaměřuje svou veřejnou sbírku občanské sdružení Buněčná terapie. Přispějte i vy!

Více informací na www.bunecnaterapie.cz

ptáme se

Připravila Eva Pivodová

5 otázek o citlivé pokožce Kůže, která se snadno podráždí při kontaktu se slunečními paprsky či s krémy, má atopické projevy anebo reaguje nepřiměřeně na oblečení z umělých materiálů, vyžaduje zvláštní péči.

chovat (případně koupat) jen krátce a při mytí by měli používat speciální emulze s lipidy, bez obsahu mýdla a zásaditých složek. Bezprostředně po sprše či koupeli se musí pokožka promazat. Letní radovánky v moři si lidé s atopickým ekzémem na rozdíl od plavání v bazénu s chlorovanou vodou nemusí odepřít, pokud je slaná voda nedráždí – každý reaguje individuálně. Opět platí, že se následně musí pokožka promazat.

Jak často se má kůže promazávat a čím? Po každém mytí, které vždy do jisté míry naruší ochranný lipidový film, bychom měli pokožku ošetřit hydratačními tělovými krémy, anebo ještě lépe mastnějšími přípravky s tukovými složkami (včelí vosk, vazelína, minerální a organické oleje). Vyživí ji, zvláční a pomohou jako účinná prevence proti vysušování. Také nemocní s atopickou dermatitidou mají specifický režim: promazávání je pro ně povinné jak v akutní fázi ekzému, tak v klidové fázi onemocnění – musí se mazat dvakrát denně, i když se ekzém zrovna nijak neprojevuje. Jen tak zůstane kožní bariéra efektivní „zdí“, bránící organismus před nebezpečím. Správná promazávadla (neboli emoliencia) jim doporučí dermatolog.

Které potraviny mohou vyvolat kožní problémy? Pro člověka s citlivou pokožkou náchylného k alergické reakci představují zbytečné „pokoušení“ především potraviny výrazně kořeněné, příliš sladké a kyselé – zkrátka všechny extrémy. Zdravý životní styl a s ním spojený vyvážený jídelníček (bez smažených jídel, s množstvím čerstvé zeleniny a ovoce, s dostatečným příjmem vody, bez tvrdého alkoholu) přispěje i ke zdraví kůže. Vitamin A, B12, D, zinek, vápník – všechny tyto látky dělají pokožce dobře.

Čím se mám mýt, aby pokožka netrpěla? O citlivou kůži je třeba pečovat soustavně a pravidelně. Lepší je krátká sprcha než koupel, voda nemá být teplejší než 35 stupňů, péče nesmí být agresivní, takže abrazivní přípravky, jako například peeling, jsou vyloučeny. Veškerá kosmetika, kterou použijeme, by měla být kvalitní, s minimem chemikálií. Na samém povrchu kůže se nachází speciální vrstva – ochranný kyselý plášť – a pod ním kožní bariéra, důmyslný buněčný systém s lipidovou složkou. Právě tyto mechanismy nás chrání před vnějšími vlivy, podporují přirozenou obranu a blokují průnik škodlivin (mikroorganismů, mykóz apod.). Když nefungují, přicházejí vyrážky, zarudnutí, pocit pnutí... Protože je tedy povrch kůže kyselý, je nejlepší se umývat přípravky se stejnými vlastnostmi. To znamená vyloučit klasická zásaditá mýdla a dát přednost kyselým tekutým mycím gelům nebo tzv. syntetickým detergentům, zkráceně syndetům. Ty důkladně a jemně čistí póry do hloubky, nevysušují, nedráždí.

Čím méně vystavujeme kůži slunečním paprskům, tím lépe, takže zdravé opalování vlastně neexistuje. Když už se musíme pohybovat na slunci, rozhodně nikdy nesmíme opomenout opalovací krém. Minimální ochranný faktor je SPF 15, přípravek nanášíme v dostatečném množství dvacet minut před pobytem na slunci. Někomu může slunce způsobovat pupínky, puchýřky a zarudnutí, jde o alergii na sluneční záření. Odborně se označuje jako polymorfní světelná dermatóza a v akutní fázi se léčí antihistaminiky. Pokud lidé s tímto onemocněním vycházejí ven ve slunný den, musí použít co nejvyšší ochranný faktor (alespoň SPF 50 a vyšší). Někteří výrobci pro ně nabízejí i speciální opalovací řady. Sluneční UV-B záření navíc může být jednou z příčin vzniku kožního nádoru, melanomu. Nemoc přichází až v dospělosti, ale souvisí s intenzitou pobytu na slunci v dětství. V této souvislosti je třeba pečlivě hlídat mateřská znaménka a včas zachytit možný problém. Jednou za rok vyšetřují kůži bezplatně zdravotní pracoviště po celé republice – v rámci Evropského dne melanomu. Letos proběhne 9. května. Seznam všech míst, kde se akce koná, najdete na www.dermanet.cz.

Trápí mě atopický ekzém. Je nutné se vyhýbat vodě? Při atopickém ekzému neboli atopické dermatitidě je opravdu vhodnější omezit nadbytečný kontakt s vodou. Nemocní by se měli spr-

Potřebujete radu? Ptejte se na www.sanquis.cz/poradna 80

Foto: Dreamstime

Existuje způsob, jak se „zdravě“ opalovat?

Lamellární řada Lamellární řada naplňuje revolučně pojatý přístup k intenzivní péči o problematickou pokožku. Je mimořádně jemná a splňuje ty nejnáročnější požadavky na ošetřování pokožky. Speciální směs látek – vody, lecitinu, kyseliny kaprilové, pentylenglycolu, bambuckého másla, glycerinu, squalanu, ceramidu-3 – podobná ochranné tukové bariéře lidské pokožky je v produktech uspořádána do struktury lamel, které lépe vyplní mezibuněčné prostory a zakotvují ve svrchní vrstvě. Pokožka se tak uzavírá a vytváří se vrstva, která odpovídá přirozené ochranné bariéře. Únik vlhkosti je potom minimální a zlepší se i ochrana pokožky před vnějšími vlivy. Navzájem sladěné rostlinné extrakty navázané na lamellární strukturu intenzivněji působí na pokožku. Účinněji zklidňují podráždění, svědění a alergické projevy. Navíc vytvářejí ochrannou bariéru pokožky proti vnějším vlivům a posilují její přirozenou imunitní odolnost. Pokud tedy trpíte na pokožku: ■ suchou, citlivou, podrážděnou a zčervenalou ■ praskající, se záněty a bolestivostí ■ s ekzémy, atopickými ekzémy, lupénkou ■ s dermatitidami a alergickými projevy různých druhů je tato speciální řada určena právě vám.

Produkty zakoupíte u poradců společnosti JUST CS spol. s r.o. Více informací naleznete na www.justnahrin.cz, popřípadě volejte bezplatnou linku 800 31 32 33.

XVIII. PRAŽSKÉ

CHIRURGICKÉ DNY (Jiráskovy dny)

Chirurgický kongres s mezinárodní účastí

26. – 27. května 2011

Praha, Clarion Congress Hotel Prague Pořadatel: I. chirurgická klinika 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze Česká chirurgická společnost ČLS JEP Česká asociace sester, traumatologicko-ortopedická sekce Všeobecná fakultní nemocnice Praha 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze Organizace: Congress Prague

Součástí programu kongresu bude Valná hromada České chirurgické společnosti ČLS JEP

Pro děti od 3,5 let

www.prazskechirurgickedny.cz/2011

Lucie Ernestová

Leporelo herních plánů s kostkou a figurkami zábavné a vzdělávací ilustrované herní plány doplněné hledačkami 4 hry s tématy vlaků, čarodějnic, pirátů a zvířátek jednoduchá pravidla, veselé pointy a rychlý spád praktické knižní balení vhodné i na cesty rozvíjí slovní zásobu dětí a baví celou rodinu

Sleva 25% pro členu klubu Sanquis Cena 200 Kč platí při objednávce na www.herniplany.cz. Uveďte, že jste čtenář časopisu Sanquis.

prohlédněte si a objednávejte na

www.herniplany.cz

z dr aví

Připravila Marie Kollertová

Jak vyléčit chronické rány? Lidí, které trápí chronické rány, stále přibývá. Potřebují odbornou péči i speciální obvazy, které jim uleví od bolesti. Léčbou těchto pacientů metodou tzv. vlhké terapie se dlouhodobě zabývá Mgr. Romana Lebedinská, hlavní konzultantka Centra léčby chronických ran v Oblastní nemocnici Náchod. tivní antiseptika jako cukr a med. Nelze opomenout významné osobnosti, jako byli Hippokrates, Celsus, Galén, Paré, Koch, Pasteur, Lister, ze sester určitě Florence Nightingale. Ti všichni svou prací a objevy podstatně přispěli k vývoji hojení ran. U vzniku metody vlhké terapie stál v roce 1962 profesor Winter, který jako první popsal význam adekvátní vlhkosti v ráně.

Komu centra léčby chronických ran pomáhají? Tato specializovaná pracoviště zajišťují komplexní péči o pacienty, které trápí chronické defekty. Na prvním místě jsou to bércové vředy žilní etiologie, dále pak arteriální kožní vředy jako projev pokročilé ischemické choroby dolních končetin, dekubity, neuropatické kožní vředy u diabetiků a také infikované chirurgické rány, popáleniny a onkologické rány. Centra disponují moderním vybavením a používají metodu tzv. vlhké terapie a mnohé další.

Jakými dalšími způsoby se léčí rány? Možností je celá řada. Léčba rány musí být vždy komplexní, je nutné brát v úvahu základní a vedlejší onemocnění, jejich kompenzaci, stav cévního systému, nutriční stav a mnoho jiných faktorů. Mezi další léčebné přístupy patří kompresivní terapie, vakuová terapie, tedy podtlakový uzávěr rány, nutriční terapie, aplikace roztoků k ošetřování ran, fototerapie a další.

Foto: Dreamstime

Jak pracuje váš tým pro léčbu ran? Spolupracuji se sestrami – konzultantkami, které poskytují odbornou péči u hospitalizovaných pacientů na svých odděleních. Musí mít teoretické znalosti a hlavně praktické zkušenosti. Scházíme se už druhým rokem na konzultačních schůzkách, kde sestry vzděláváme formou přednášek, diskusí či rozborů fotokazuistik. Pro tento obor musíte mít v sobě lásku a nadšení a i v dnešní nelehké situaci je takových lidí pořád dost. Jaké léčebné metody používáte? Rány ošetřujeme speciálními obvazovými materiály, které respektují podmínky pro optimální hojení – adekvátní vlhkost v ráně, správnou teplotu a pH, odstraňují z rány přebytečný sekret, bakterie, toxické produkty a faktory zpomalující hojení. Zároveň ránu chrání před zevními vlivy, infekcí a dovolují jí „dýchat“. Samozřejmě by měly také zmenšovat bolestivost a působit atraumaticky. Díky těmto obvazům se rány hojí rychleji, prodlužují se intervaly převazů, doba léčení se zkracuje a snižují se náklady. Produkty vlhké terapie se dělí do terapeutických skupin a mají svá specifika, vlastnosti a indikace. Jak postupujete při výběru nejvhodnějšího obvazu? Musíme vždy respektovat fázi hojení, v jaké se rána nachází, také zohlednit velikost

Metodu vlhkého hojení znali již staří Egypťané... sekrece a to, zda je rána infikovaná. Na trhu se nabízí široká škála terapeutických obvazů, je potřeba situaci posoudit uceleně, vybrat vhodný typ materiálu a správně ho aplikovat. Metoda vlhkého hojení je údajně velmi stará... Problematika hojení ran provází lidstvo od jeho dávných počátků. Již staří Egypťané používali různé druhy uzávěru rány a primi-

Pacientů s chronickými ranami tedy přibývá. Čím to je? Naprostá většina chronických ran vzniká jako důsledek jiného závažného onemocnění, nejčastěji jde o chronickou žilní insuficienci, ischemické choroby dolních končetin, diabetes mellitus, onkologická onemocnění. Velice často zde hrají roli kouření a obezita. To všechno jsou civilizační onemocnění a trpí jimi stále více lidí. Proto je důležité předcházet všem komplikacím, věnovat se prevenci, dávat důraz na pravidelný pohyb a celkový zdravý životní styl. Když už k nim dojde, jak nemocní zjistí, kde v jejich dostupné vzdálenosti lze defekty léčit? Přehled specializovaných center s certifikátem kvality u nás uvádějí stránky České společnosti pro léčbu rány na internetové adrese www.cslr.cz. Další užitečné informace se nacházejí také na různých webových portálech jako například www.lecbarany.cz nebo www.hojení21.cz.

Jiří Šalamoun: Obraz bratrovražedných rozbrojů v Hloupětíně, ilustrace z knihy Historie města Hloupětín, Odeon, 1989

Káva jako dávná vášeň •

Specialita: Kohout na víně • Šetrná zahrada

styl

Delikatesy, zajímavosti

z n a čk a

Gaetano Carraro dal značce jméno

ň s o e t k o let stará váš ja

86 86

Text Jana Vlková

Říká se, že italská káva je tak vynikající, protože její příprava probíhá s plným nasazením. Odhodlání provázelo po celé jedno století i rodinný podnik Caﬀé Carraro.

Z jednoduchého zelinářství, kde prodavač odvažoval zelené kávové boby z jutových pytlů, se rodinná firma propracovala k prosperující výrobně, odkud denně vyjíždějí kamiony se zbožím

V době, kdy se začal zakladatel firmy Gaetano Carraro zajímat o prodej kávy, byla již Evropa plná kaváren. Na sklonku devatenáctého století měly všechny metropole svou kavárenskou kulturu, příznivce a milovníky černého nápoje. Mimochodem první pražský podnik tohoto druhu byl založen pod Malostranskou mosteckou věží již v roce 1714. Ne každý si však mohl návštěvy podniků s obsluhou dovolit, a tak v roce 1896 přišel Ital Gaetano Carraro s nápadem, že ve svém zelinářském obchodě ve městě Schion v provincii Vicenza bude také prodávat kávu. A protože se jednalo o zelinářství, prodával zelené kávové boby, které si následně pražili zákazníci doma na peci. Podnikání s kávou se brzy stalo Carrarovou vášní, pustil se do něj s nasazením a velmi mu záleželo na dobrém jménu. Prosperující firmu s velkým potenciálem pak předal do rukou syna Maria. Obchody, jimž osud přeje, dojdou zpravidla právě v druhé generaci majitelů velkého rozkvětu, to platilo také v případě rodiny Carrarových. V roce 1927 založil Mario průmyslovou pražírnu kávy, čímž v jeho firmě definitivně skončila éra kávového amatérismu. Tak se káva Carraro vyšvihla „do vyšší ligy“. Proces pražení se nyní mohl opakovat vždy za stejných podmínek, což zajistilo setrvalou kvalitu voňavé kávy.

Conquistador a káva

Foto: archiv firmy a redakce

Chvála kávového aroma Firma Caffé Carraro vcelku dobře přečkala všeobecný výrobní útlum za druhé světové války. V roce 1962 se podařilo dokončit novou, větší továrnu a produkce stoupla na sto dvacet tun kávy ročně. Dalšího úspěchu dosáhla společnost o pár let později. Tehdy se vydala na trh – jako jedna z prvních vůbec – s vakuovanou kávou a také s kávou v plechovce. Oba tyto způsoby balení přispěly k lepšímu uchování aroma kávy. Podnik se zdárně rozrůstal, objem výroby se stále zvyšoval. Na sklonku století – v roce 1999 – byla uvedena do provozu zatím nejmodernější výrobní linka. Jak taková výroba pak vypadá? Každé ráno nejprve ochutnávači vyberou ta nejlepší zrna zelené kávy. Největší pozornost z celého procesu patří následnému pražení, tato fáze je totiž nejdůležitější pro chuť. Rychlost rotace pražícího bubnu, teplota a vlhkost jsou určující pro optimální karamelizaci cukrů v zrnech a rozvinutí kávových aroma. Každému detailu je věnována maximální pozornost. Nakonec se hotová káva nechá dozrát ve speciálních silech. Caffé Carraro v současnosti vyrábí čtyři a půl tisíce tun kvalitní kávy ročně, pyšní se prestižními certifikáty kvality a také označením Fairtrade.

Každé ráno nejprve školení ochutnavači vybírají ta nejlepší kávová zrna 87 87

Poslední řada kávy Carraro je pojmenována po Hernánovi Cortézovi, španělském dobyvateli Nového světa. Hernán se narodil do zchudlé šlechtické rodiny. Nedostudovaný právník se naučil řídit lodě a jako velitel dobyvačné ﬂotily později vyplul do Mexika. Tam jej uvítal císař Montezum II. jako vyslance boha slunce, protože dle svého vzezření Hernán výborně zapadal do aztéckých legend. Měl světlou pleť, husté vousy a brnění z kovových ochranných plátů, které na Aztéky působilo jako božský oděv. Celý život Hernána Cortéze vyplňovaly vlastně jen výboje a cesty mezi Evropou a Amerikou. Vedl například vojenské tažení do Hondurasu a také objevil Kalifornský poloostrov. Španělský král Karel V. ho v jeho konání většinou podporoval, ačkoli byl Cortéz schopen utratit spousty peněz z královské pokladny. Hernán Cortéz zemřel roku 1547 poblíž Sevilly.

m ó da

Doporučuje Klára Klempířová

Barevný květen

Květiny, proužky anebo puntíky v pestrých barvách zvýrazní celkový vzhled a rozjasní náladu. Ve výběru kabelek, bot, slunečních brýlí a šperků býváme často zby-

tečně konzervativní. Ano, určitě se vyplatí investovat do kvalitních tmavých či jednobarevných doplňků, ale s přicházejícím létem se přece jen můžeme více odvázat. Vzorovaných tašek, barevných sandálů a netradičních slunečních brýlí je na trhu tolik! A přitom ani nejsou přehnaně drahé. Myslím při jarních nákupech vždy na tuto přímou úměrnost: čím více zajímavých doplňků si pořídím, tím méně budu muset obměňovat oblečení. Originální náušnice, pásky a šálky „okoření“ starší trička a džíny. A kde hledám nápady? V časopisech i přímo v obchodech, raději ale v přírodě, v sadu či zahradě najdu tu nejlepší barevnou inspiraci. Těším se, jak vyrazím do ulic v pestrých tónech!

Medové

Elegantní náušnice z ušlechtilé oceli budou nejlépe slušet ženám s hnědýma očima. fleur collection – morellato, cena na www. morellato.cz

Na pláž, na loď

Unisex

Pro letní večery

Bavlněná květinová šálka se hodí ke sportovnějšímu tričku, k lehkým šatům i jako ozdoba do kostýmu. marie lund, van graaf, 699 kč

Semišové

Pohodlné střevíčky z nové kolekce My Ferragamo s názvem My Sleeper. salvatore ferragamo, pařížská 10, praha 1, 6740 kč

Foto: Ondřej Petrlík, archiv firem a L. Špačka

Vtipnou kabelu Pliage vytvořil pro značku Longchamp návrhář Jeremy Scott. k dostání v obchodech beltissimo, 5990 kč

Náhrdelník i náramek si mohou půjčovat partneři dle libosti. versace, cena v obchodě – u prašné brány 3, praha 1

Veselý pohled

Dívčí sen

Sluneční brýle s barevnými obroučkami poskytnou kvalitní ochranu před slunečními paprsky. orsay, 299 kč

Jemný náhrdelník s přívěskem – panenkou budou rády nosit ženy každého věku. reserved, 129 kč

Vzdušné

Sandálky Berry ze semiše mají zdravotní stélku. scholl, 1120 kč, www.scholl.cz

Jako duha

Do každého počasí

Barevný bavlněný šátek s třásněmi oživí i letité jednobarevné svetříky a bundy. reserved, 249 kč

Taška z mimořádně odolného rip-stop nylonu. lesportsac, cena na www.urbanlux.cz

Sportovní

Metalické tenisky ve stylu glamour – na den, na party. info o ceně v butiku fornarina v palladiu, praha, www.fornarina.cz

Na promenádu

Klobouk s kostkovaným vzorem v pánském stylu mohou nosit i ženy. benetton, 649 kč

Módní etiketa podle Ladislava Špačka Žena by nebyla oblečená, kdyby neměla na sobě nebo s sebou doplňky, které k ní nerozlučně patří. Některé doplňky se vážou jen k určitým typům oděvu, jiné jsou univerzální – jako třeba kabelka. Elegantně nahrazuje nesčetné kapsy, kterými disponují muži, leč za cenu, že v ní ženy mají horší přehled než muži ve svých kapsách. Kabelku žena volí podle účelu, pro který si ji bere. Měla by jich mít několik: business kabelka má být jednoduchá, ušlechtilého designu, bez výrazných ozdob, spon a nápadného loga značky. Je z pevné kůže, aby držela tvar, podobně jako pánská aktovka. Kabelka pro denní nošení, pro volný čas a pochůzky může být barevná podle vkusu majitelky, bývá větších rozměrů, aby se do ní vešly všechny potřeby, které musí mít v každém okamžiku s sebou. Takových kabelek má většina žen víc, aby je mohly měnit podle barev a stylu oděvu, ročního období a účelu vycházky. Na večeři, na večírek, na schůzku potřebuje dáma malou kabelku a ještě menší do divadla, na koncert, na ples („psaníčko“). Kabelka je intimní doplněk, nikdy nepatří do ruky mužům.

kosmetika

Doporučuje Klára Klempířová

Krásné ruce a nehty

Ruce jsou důležitou vizitkou člověka. Vždy bychom je měli mít čisté a upravené. Jak o ně nejlépe pečovat?

Už odmala víme, že si ruce musíme mýt často a důkladně. Opakované namáčení například při mytí nádobí ale vysušuje kůži a narušuje její přirozené pH. Při uklízení si vždy navlékám gumové rukavice nebo se alespoň natírám speciálním ochranným prostředkem – takzvanými neviditelnými rukavicemi. A pravidelně doplňuji do pokožky to, co jí chemie vzala. Na regeneračních krémech nešetřím, mám je všude: u kuchyňské linky, v koupelně, na nočním stolku a malé praktické balení také v kabelce. Přednost dávám těm, které se rychle vstřebávají. Zvláštní pozornost věnuji nehtům. Po koupeli, kdy jsou nehty měkké, je zapiluji a odstraním přebytečnou kůžičku kolem lůžka. Pak nanesu vrstvu regeneračního a zpevňujícího laku, poté ve dvou vrstvách krycí barevný lak – nepraktičtější je v tělové barvě makeupu. Prodlužuje opticky prsty a není na něm hned znát oprýskání.

Regenerační krémy uleví pokožce

6 2

3 5

Výživa a ochrana

[1] masážní Olej na ruce a nehty obsahuje zjemňující výtažky z arniky. arnica essentiel, yves rocher, 100 ml/295 kč [2] omlazující Krém s ochranným komplexem brání kůži před vnějšími vlivy. pro-youth hand cream, oriflame, 50 ml/169 kč [3] univerzální Krém s medem a aloe vera. melvita, cena na www.melvita.cz [4] pro citlivou kůži Balzám s formulí „olej ve vodě“ hydratuje a podporuje obnovu přirozeného ochranného pláště kůže s pH 5,5. hand and nail balm, sebamed, 75 ml/169 kč, od 2. do 8. 5. při příležitosti dne kůže (5. 5.) jsou produkty sebamed k dostání s 50% slevou na www.seba.cz a v lékárnách [5] na nehty Pěsticí přípravek s nimbovým olejem pomáhá zesílit třepivé nehty. dr.hauschka, 30 ml/577 kč [6] heřmánkový Krém zpevňuje nehty a zvláčňuje kůži. kamil vital, 100 ml/107 kč [7] hydratační Krém s bambuckým máslem zesiluje ochrannou vrstvu kůže. hand therapy, crabtree&evelyn, 250 g/600 kč

Foto: archiv firem

Indická přírodní kosmetika Růžová voda Růž Blaho Blahodárná péče o pleť • Harmonizuje a regeneruje reg • Zpevňuje a hydratuje

BIO Kokosový olej Vaření • Pečení • Masáže • Péče o pokožku • Zdravý životní styl

BioEpil 100% přírodní cukrová depilace • I na citlivé partie třísel a podpaží p p

www.purityvision.cz koupíte n a e .c z ic t im w w w.organ

ekologie

Text Zora Kasiková, Arnika

Šetrná zahrada Práce na zahradě nebo v domácí dílně je příjemným koníčkem, navíc nám vypěstovaná rajčata nebo třeba vlastnoručně vyrobená polička ušetří peníze. Ovšem nesmíme přitom zapomínat na ochranu přírody!

Při podobných činnostech bychom měli pokud možno co nejméně využívat chemické látky. Montujete dřevěnou boudu pro psa? Pozor – z barev, laků anebo lepidel, která obsahují organická rozpouštědla (například toluen), se uvolňují těkavé organické látky – trvá to měsíce, někdy i roky. Přestože je nemusíme cítit, otravují okolní životní prostředí, potažmo přispívají k rozšiřování ozonové díry v atmosféře Země. Proto bychom se jim měli vyhnout. Pokud jde o zahradničení, opět sledujte obaly – přípravky, které zaručují odolnost vůči bakteriím a plísním, musí být nutně „obohaceny“ o škodlivé pesticidy. Na zahradě sice ničí plevel a parazity, bohužel některé z nich zabíjejí rovněž ptáky, ježky, včely, slunéčka, motýly a další živočichy. Tím ale zahrada chudne a snižuje se její schopnost přirozené obrany proti škůdcům. Naopak parazitické rostliny a predátoři, které jsme chtěli vyhubit, získávají časem proti postřiku s pesticidy odolnost. Výsledek? Kvůli vidině krásné jednolité plochy se nakonec trávníky stávají spíše zelenou pouští bez života.

Vyhněte se pesticidům.

Zabijí škůdce, ale také třeba včely.

Čím více odlišných ploch (tůněk, naaranžovaných hromad kamení, skalek apod.) na zahradě vytvoříme a čím více druhů rostlin tam poroste, tím rozmanitější a bohatší bude spektrum živočichů, kteří se v tomto prostoru zabydlí. Zahrada pak bude odolnější vůči napadení škůdci. Inspiraci nabízejí ekologické permakulturní zahrady. Vytvářejí přirozená stabilní společenstva, která nepotřebují dodávat žádnou chemii zvenku. Jsou sestaveny tak, aby se jednotlivé rostliny podporovaly v růstu a vzájemně mezi sebou co nejefektivněji využívaly živiny. A jak získat nezávadné hnojivo? Takzvaným domácím kompostováním, díky němuž se dá navíc zbavit velké části domácího odpadu (až 40 procent lze kompostovat!). Vzniká tak kvalitní humus, který při dalším použití jako kypřidlo dokáže v půdě dobře vázat vodu a živiny. Kompostovat můžeme na venkově i ve městě, v rodinném domku stejně jako v paneláku. Pokud jde o zavlažování, nejlepší je dešťová voda, protože je měkká, neobsahuje vápník ani chlor.

Nezávadný domov Při nákupu potřeb pro nejrůznější domácí kutilství bychom měli dávat přednost vždy těm materiálům a výrobkům, které jsou opatřeny ekologickým certifikátem. Rozhodně nelze doporučit koupi exotického dřeva, jehož těžba přispívá k drancování deštných pralesů. Nátěrové hmoty by měly být ředitelné vodou a bez zbytečných přísad chemických látek. Při úpravě dřevěné podlahy nebo nábytku se můžeme chemii vyhnout úplně – místo lakování lze dřevo napustit přírodním olejem nebo voskem. Kromě správného ošetření nám pak parkety či dřevěná skříň budou v bytě příjemně vonět. www.arnika.cz

Víte, že… • kořenová čistírna v živé plodící ekozahradě může snadno a přírodní cestou vyčistit odpadní vodu z domácnosti, kterou pak využijete k závlaze? • některé odblešovače pro domácí zvířata mohou obsahovat vysoce nebezpečnou látku lindan, která působí negativně na centrální nervový systém?

• každý rok zmizí 14,2 milionů hektarů tropického lesa, což je více než pětinásobek plochy všech lesů v České republice? • 1/4 znečištění povrchových a podzemních vod ve světě pochází právě ze zahrádkaření? • více okopávání rovná se méně zalévání? Okopávání záhonů totiž umožňuje vodě, aby lépe prosakovala do půdy.

Živá zahrada

m alova ný r ec ept

Připravuje Marie-Paule Pospisil

Kohout na víně Před časem jsem objevila farmářské trhy v Praze, zvláště ty v Holešovické tržnici. A tady se mi někdy daří koupit kvalitní, vynikající drůbež, jemnou a chuťově mimořádnou, ideální pro jeden z nejklasičtějších francouzských receptů – kohouta na víně. Není to žádný velký kumšt, ale jeho příprava vyžaduje poměrně dost času. Pro 6 až 8 porcí: 1 pořádný farmářský kohout (3–4 kg), naporcovaný 2 lahve dobrého červeného vína na marinádu a omáčku; víno by mělo být trochu těžší (třeba burgundské). Určitě nešetřete, kohout na víně se prostě musí dělat na KVALITNÍM víně! 3 mrkve nakrájené na kolečka na kostičky nakrájený malý celer 3 nahrubo nakrájené cibule, 10 stroužků česneku 2 velké lžíce sádla nebo vypečeného tuku z kachny nebo jen obyčejný olej 200 g nakrájené anglické slaniny 500 g hub, mohou být i žampiony asi 20 malých bílých cibulek 10 cl balzamikového octa, velká lžíce medu a 4 čtverečky hořké čokolády (80 % kakaa) trochu mouky a event. koňak tymián, bobkový list, celerová nať, petržel, sůl, čerstvě nadrcený pepř

Tajemstvím úspěchu jsou kvalitní víno a čokoláda

Rozporcovaného kohouta marinujte nejméně den ve velké salátové míse se solí, pepřem, mrkví, celerem, česnekem, tymiánem, bobkovým listem a cibulí. Několikrát vším promíchejte, ať se chutě dostanou všude. Poté nechte maso okapat a vzniklou marinádu dejte stranou. Maso osušte, lehce pomoučněte a rychle osmahněte v kastrolu na silném ohni. Jakmile je dozlatova ze všech stran, můžete ho i oflambovat v koňaku. Pak přidejte kousky anglické slaniny a rovněž je osmažte. Nakonec vše z hrnce vyndejte, vlijte do něj marinádu a nechte povařit asi 6 minut. Vložte maso zpátky, přikryjte pokličkou a na mírném ohni vařte asi 2 hodiny nebo i více – podle velikosti opeřence. Mezitím osmažte cibulky s houbami. Jakmile je kohout uvařen doměkka, vyndejte maso a zbytek propasírujte, do omáčky navíc přidejte med, ocet a čokoládu (to je takové malé tajemství…). Kohouta servírujte s houbami a cibulkou a s báječnou omáčkou. Nejlepší přílohou jsou těstoviny, pokud možno čerstvé.

a u ta

Připravuje Luděk Vokáč, iDNES

Novinky v neobvyklém stylu Nejkrásnější škodovka všech dob Jarní ženevský autosalon přinesl řadu pozoruhodných novinek. Jednou z těch nejobletovanějších byl koncept Škoda Vision D. Nestává se to často, aby škodovka byla jedním z nejelegantnějších vozů na autosalonu, ale koncept z pera Jozefa Kabaně, nového šéfdesignéra automobilky, chválili odborníci i veřejnost. Koncept se ale do výroby nedostane, sériové škodovky musí být praktičtější. Vision D nicméně naznačuje, jakým směrem se bude ubírat design nových škodovek. Mimochodem, Vision D je první vůz, na který automobilka nalepila své nové logo, které je jednodušší a elegantnější než to původní.

Netradiční interiér

Malé audi jinak

Třída malých rodinných minivanů zahrnuje originální vozy. Elegantní Citroën C3 Picasso, extravagantní Škodu Roomster a Opel Meriva s dveřmi jako šatní skříň zanedlouho doplní Ford B-Max. Ten nahradí populární model Fusion a nabídne praktický interiér s nebývalou přístupností. Přední klasické dveře a zadní posuvné totiž po otevření neodhalí středový sloupek. Ten úplně chybí a pro nastupování je tu metr a půl zcela volného místa. Ford B-Max bude prvním autem s takovým řešením v sériové výrobě. Dveře mají výztuhy z vysokopevnostní oceli s přídavkem bóru, zavřené dveře se do sebe uzamknou tak, aby zaručily stejnou bezpečnost při haváriích jako řešení s klasickým sloupkem.

Ženevský autosalon byl svědkem premiéry studie Audi A3 nové generace. Koncept se představil v neobvyklém provedení sedan. Doposud měla přitom A3 pouze karoserii hatchback. A3 sedan se bude po uvedení na trh vyrábět především pro americký trh. Sportovní sedan ale ukazuje, že při neustálém zvětšování modelů je v dříve menších řadách prostor pro nové druhy vozů. A3 Concept měří na délku 4,44 metru, tedy více než Audi 80, které se vyrábělo do roku 1991. Některé díly auta budou z plastů vyztužených uhlíkovými vlákny.

Rolls-Royce představil v Ženevě hodně neobvyklý model. Na první pohled vypadá 102EX jako běžný Phantom, místo spalovacího motoru jej ale pohání elektromotory získávající energii ze sady baterií. Baterie se mohou dobíjet i bezdrátově. Limuzína má výkon 290 kW, točivý moment 800 Nm, maximálně jede 160 km/h a na jedno nabití ujede až 200 km. Pro luxusní projížďky městem jsou to jistě více než dostatečné hodnoty. Rolls-Royce bude nyní zkoumat, jak se nový druh pohonu líbí jeho zákazníkům a odborné veřejnosti, výroba zatím v plánu není.

Foto: archiv automobilek

Tichý aristokrat

György Ligeti Aaron Copland Louis Andriessen

PŘEDPRODEJ VSTUPENEK: Informace: +420 224 901 448 Obchodní odd. fax: +420 224 931 544 tel.: +420 224 901 319, 224 901 668 ntprague@narodni-divadlo.cz, info@narodni-divadlo.cz

www.narodni-divadlo.cz

PARTNEŘI NÁRODNÍHO DIVADLA PARTNEŘI NÁRODNÍHO DIVADLA

PARTNER INSCENACÍ ND

MECENÁŠI NÁRODNÍHO DIVADLA

koktejl

Doporučuje Eva Pivodová

Veletrh starožitností Hlavním motivem jarního veletrhu starožitností ANTIQUE je styl užitého umění neboli secese. Akce také připomene 20. výročí působení Asociace starožitníků v České republice. novoměstská radnice v praze, 9.–22. 5.

Legendy magické Prahy Nejnovější premiérou Laterny magiky je multimediální projekt s prvky černého divadla podle námětu a scénáře Jiřího Srnce, který celý program také režíroval. Originální formou seznámí diváky s více i méně známými pražskými legendami – například o Faustovi, o Rudolfu II., o Staroměstském orloji... Choreografii připravil Petr Zuska, hudební aranžmá Kryštof Marek. laterna magika, praha, termíny na www.laterna.cz

PKF a Pražské jaro Pražská komorní filharmonie je na festivalu Pražské jaro stálým hostem. Většinou se v jeho rámci zapojuje buď do netradičních projektů, nebo (pokud nezahajuje celý festival jako loni) vystupuje s prestižními sólisty a dirigenty. Letos byl orchestr přizván také k soutěži Pražského jara v oboru klavír. Finalisty doprovodí společně s dirigentem Petrem Vronským 14. května ve Dvořákově síni Rudolfina. Další zajímavý koncert, který proběhne 27. května tamtéž, přinese dvě zdánlivě podobné skladby: Vivaldiho Čtvero ročních období a v české premiéře Koncert pro housle a orchestr č. 2 Philipa Glasse s názvem The American Seasons. Sólistou a dirigentem zde bude Robert McDuffie. www.pkf.cz

Dílo mistra Bulgakova na vlnách Českého rozhlasu Michail Afanasjevič Bulgakov (15. 5. 1891–10. 3. 1940) byl ruský spisovatel, dramatik, ale také novinář, kulisák, divadelní režisér i herec. Narodil se v Kyjevě, jeho sourozenci bojovali v tzv. Bílé armádě a po občanské válce emigrovali do Paříže. Michail Bulgakov pracoval jako vojenský lékař a nikdy se za svými příbuznými do ciziny nedostal. Za svého života byl znám spíš jako dramatik, jeho hry se však setkávaly s neustálou kritikou stalinských režimních recenzentů a často musely být staženy z repertoáru, nebo se ani nedočkaly premiéry. Vlastní umělecká situace se stala námětem dvou Bulgakovových prozaických děl: románu Mistr a Markétka a fragmentu Divadelní román. Oba tyto texty vyšly v Sovětském svazu až po autorově smrti (Mistr a Markétka v roce 1967!) a oba patří mezi velké romány moderní světové literatury. V roce 2011 si v neděli 15. května připomínáme 110. výročí narození spisovatele, který ovlivnil svým stylem celé literární generace a stal se neodmyslitelnou postavou „magického realismu“. Jeho dílo je ovšem také zřetelnou zprávou o vítězství ducha nad tupou diktaturou, má okouzlující humor, je oslavou lásky, která vše překonává, popírá povinnou materialistickou doktrínu tím, že s lehkostí zachází s nadpřirozenými postavami i jevy, ukazuje tvůrčí svobodu jako nutnou podmínku svobodné existence. Český rozhlas 3 – Vltava připravil pro cyklus Psáno kurzívou na 13. 5. jeho slavný Dopis vládě SSSR v novém překladu Magdalény Novákové a v rámci četby na pokračování od 11. 5. Divadelní román, přeložený Alenou Morávkovou, která je také autorkou životopisné knihy Křížová cesta Michaila Bulgakova a většiny českých překladů jeho díla. alena zemančíková, český rozhlas 3 – vltava

Pokud až do konce června vyměníte jakoukoli starou pánev za zdravou keramickou pánev GreenPan™, získáte v prodejnách firmy Potten & Pannen – Staněk a v obchodech jejích partnerů slevu 250 Kč. Pánve GreenPan mají nepřilnavý povrch a jsou zdravotně nezávadné. www.greenpan.cz

Srdce pro Keňu Nezisková organizace ShineBean působí v oblasti mezinárodní humanitární pomoci. Jako milý dárek pro známé či blízké nabízí srdíčka z mastku, které vyrobili lidé z Keni – ShineBean je tak vybízí k práci a tudíž k soběstačnosti. srdíčka lze koupit na www.shinebean.org

Foto: archiv redakce, firem a institucí

Zdravé vaření

Novinky nakladatelství Listen Láska a čas Irena Obermannová, Jaroslav Rudiš, Petra Soukupová a další autoři ve svých povídkách zachycují lidské vztahy i věčnou naději na lásku.

Tajemství stržené masky

/ Irena Obermannová / Jaroslav Rudiš / / Petra Soukupová / Irena Hejdová / / Josef Moník / Igor Malijevský / Věra Nosková / / Boris Dočekal / Eva Hauserová /

tajemství stržené masky Veronika Hutková, Petr Šabach, Ivan Klíma a další čeští spisovatelé píší na stejné téma: záhady, tajemství, mystéria!

/ Petr Šabach / Miloš Urban / / Ondřej Neff / Ivan Klíma / Vratislav Kadlec / / Vítězslav Welsch / Veronika Huťková /

Zveme na výstavu skvělé dětské tvorby!

Hugo Haas

Zdeněk Štěpánek

MECENÁŠSKÝ KLUB NÁRODNÍHO DIVADLA – POKRAČUJME V NÁRODNÍ TRADICI! Virginia Wolfová: Deníky

Z rodinného alba

E-dílna, výtvarná škola manželů Elšíkových, se těší skvělé pověsti pro tvůrčí atmosféru a profesionální vedení. Není divu, že její „absolventi“ často pokračují ve studiu na středních a vysokých školách s uměleckým zaměřením. Každý rok v dílně také vzniká výtvarný cyklus na určité téma, přičemž děti volí různé formy vyjádření – od kresby přes suchou jehlu, linoryt až ke keramice či plastice. Letos portrétují své blízké... Vernisáž výstavy Z rodinného alba se koná 26. května v 17 hodin v pražském Muzeu policie ČR, veselá expozice bude otevřena do 30. srpna 2011.

Výběr z deníků anglické spisovatelky Virginie Woolfové z let 1918–1941 čte herečka Národního divadla Taťjana Medvecká. Zvukový záznam obsahuje nejpodstatnější části knižních zápisků. radioservis

MECENÁŠSKÝ KLUB ND – rozvíjí oboustrannou komunikaci mezi divadlem a milovníky umění, které spojuje touha pomáhat, láska ke kultuře a úcta k historii – umožní Vám přímo vyjádřit své sympatie

Jak nebýt perfektní, ale úspěšný „Perfektnost“ se nedá ztotožnit s úspěchem a snaha být perfektní mnohdy škodí. Proč? Autorka Simone Janson vysvětluje, že je důležitější si správně určit priority, nebát se chyb a zbytečně si věci nekomplikovat, radí také, jak nejlépe využít čas a jak se díky tomu vyvarovat stresu. Kniha zahrnuje řadu praktických cvičení a testů. grada

STAŇTE SE ČLENEM MECENÁŠSKÉHO KLUBU NÁRODNÍHO DIVADLA

k Národnímu divadlu, například finanční podporou konkrétního představení – nabízí svým členům řadu zajímavých benefitů

Síla meduňky Harmonizující meduňkový krém s výtažky z vilínu a sedmikrásky je určený pro citlivou smíšenou pleť. Dokáže vyrovnávat rozdíly mezi příliš mastnými a příliš suchými místy a pomáhá zklidnit podrážděnou a zarudlou kůži. dr.hauschka

a skutečnou účast na kulturním i společenském životě naší první scény – vítá nové členy klubu již za příspěvek ve výši 1.500 Kč ročně

ZAREGISTRUJTE SE NA www.narodni-divadlo.cz Volejte: 731 603 641 Pište: k.pestova@narodni-divadlo.cz

Caesar na Vinohradech

• Pražské jaro v O2 areně • Vasilij Kandinskij v Národní galerii • Květen v Moskvě

Jiří Šalamoun: výřez z plakátu k výstavě, Galerie ambiance, Luzern, 1986

kalendář

Kdy a kam za kulturou 99

g a l e ri e

Michal Pěchouček Dvě patra zabírá v Domě U Kamenného zvonu výstava Michala Pěchoučka pojmenovaná Hodiny v umění. Každé patro představuje tohoto významného současného umělce odlišným způsobem. V prvním návštěvníci zhlédnou fotografický projekt Filmogram, který odhaluje racionalitu fotografického média. Doprovází jej videoinstalace, již Pěchouček vytvořil společně s Viktorem Tkáčem. Ve druhém patře pak visí autorovy textilní asambláže z figurálního cyklu Time for Bed. ghmp, dům u kamenného zvonu, praha, do 5. 6.

Vasilij Kandinskij: Bitva (Kozáci)

Obraz ruského mistra abstrakce ze sbírek londýnského muzea Tate Modern míří do Prahy: na několik měsíců se stane součástí expozice zahraničního umění 20. a 21. století Národní galerie. veletržní palác, praha, do 12. 6.

Zvláštní tip: Umění v každodennosti Alessandra Svatek, Artur Magrot, Aleš Novák a Tomáš Vaněk prezentují díla, jež dávají běžným věcem nový rozměr. egon schiele art centrum, český krumlov, do 30. 10.

Lubomír Typlt

Boris Podrecca – architekt

Sarkasmus, humor i jistá absurdita jsou znát na velkoformátových, barevně expresivních obrazech Lubomíra Typlta, absolventa VŠUP Praha. dům umění města brna, do 5. 6.

„Jeho architektura je plná středomořského slunce a pohledu do nekonečné dálky Jaderského moře, severního racionalismu, tradice anglického a francouzského umění,” píše o stavbách rakouského architekta Borise Podrecca kurátor jeho aktuální výstavy v Ostravě Damjan Prelovšek. galerie moderního umění ostrava, do 3. 6.

Elizabeth Grübl a Michal Škoda

Výstava About spojila dva tvůrce: rakouskou umělkyni Elizabeth Grübl, jež pracuje se zvukem, skulpturou a objekty, a Čecha Michala Škodu, jehož práce oscilují na rozhraní architektury, sochařství a plošné realizace. galerie rakouského kulturního fóra, praha, do 19. 5.

Salvador Dalí

Monografie výstředního surrealisty zahrnuje všechny jeho provokativní obrazy. slovart/taschen

100

Magdalena Abakanowicz

Monumentálními figurami bez hlavy vyjadřuje Magdalena Abakanowicz pocity moderního člověka. Patří k nejvýznamnějším světovým sochařkám druhé poloviny 20. století. Retrospektivní výstava se jmenuje Život a dílo. muzeum moderního umění, olomouc, od 12. 5. do 28. 8.

Výstava měsíce:

Vybírá a doporučuje Jana Nekolová

GALERIE RUDOLFINUM malá galerie 7. 4 . – 1 9. 6. 2 0 1 1 Alšovo nábřeží 12, Praha 1 w w w. g a l e r i e r u d o l f i n u m . c z

ADRIENA ŠIMOTOVÁ V y j e v o v á n í ( 2 0 0 8 –1 0 ) R e v e l a t i o n s ( 2 0 0 8–10)

Generální partner

Hlavní partner

Mediální partneři

f e st ival

Doporučuje Jana Nekolová

Pražské jaro 2011 2

Je večer 12. září 1910, nový mni-

chovský koncertní sál je plný až k prasknutí. Chvíli před osmou hodinou vstupuje na scénu Gustav Mahler – klidný, jistý si sám sebou a oproštěný od všeho. Všech 180 instrumentalistů a 858 vokalistů je připraveno– Symfonie č. 8 Es dur! Dílo, které bylo Mahlerovou vůbec poslední symfonií, věnoval své ženě Almě. „Zkus si představit,“ říkal jí kdysi, „že se rozezní, rozezvučí celý vesmír. To už nezpívají a nehrají lidé, to samy planety a slunce se přidaly.“ Dozněly poslední tóny a v sále se onoho zářijového večera rozezvučel dlouhotrvající aplaus, jaký Mahler dosud nezažil. Půl roku nato zemřel. V den stého výročí Mahlerova úmrtí 18. května zazní letos Symfonie tisíců, jak se skladbě začalo říkat, na festivalu Pražské jaro. V netradičním prostoru velké sportovní areny vystoupí Česká filharmonie, Hamburský symfonický orchestr, šest sborů a osm českých a německých předních sólistů pod taktovkou Christopha Eschenbacha. Ještě nikdy se v rámci festivalu nesešlo tolik špičkových umělců dohromady! o2 arena, praha, 18. 5.

1. Mihoko Fujimura (alt) 2. Michael Nagy (baryton) 3. Petra Lang (alt) 4. John relyea (bas) 5. erin Wall (soprán) 6. Nicolai Schukoﬀ (tenor) 7. Simona Šaturová (soprán) 8. Christoph eschenbach (dirigent)

Proč bychom se neetěešiilii! Letošní ročník Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro je nepochybně ve znamení Gustava Mahlera. Mahlerova díla zahrají známé orchestry – Newyorská filharmonie s dirigentem Alanem Gilbertem a San Francisco Symphony s Michaelem Tilsonem Thomasem. Na programu závěrečného koncertu je Symfonie č. 6 v podání sira Simona Rattla a Berlínských filharmoniků. K nepřehlédnutelným festivalovým interpretům patří americká sopranistka Dawn Upshaw, čtyřnásobná nositelka Grammy Awards. V Praze vystoupí vůbec poprvé. Posluchači budou mít také možnost poslechnout si unikátní přehlídku světových houslových virtuosů Juliana Rachlina, Christiana Tetzlaffa a Lisy Batiashvili. Zahajovací koncert řídí dirigent Jiří Bělohlávek, Smetanovu Mou vlast nastudoval se Symfonickým orchestrem Pražské konzervatoře. Z řad českých hudebníků se na Pražské jaro dále chystají také sopranistka Dagmar Pecková, klavírista Ivo Kulhánek či Ensemble Martinů s violistkou Jitkou Hosprovou. Podrobné informace o jednotlivých koncertech jsou na www.festival.cz.

103

h u db a

Vybírá a doporučuje Jana Nekolová

Parsifal

Tip měsíce

Bezmála sto let si museli diváci počkat na uvedení Wagnerovy opery Parsifal. Čtyřapůlhodinové představení je posledním skladatelovým počinem, on sám jej označil za slavnostní operu. V titulní roli se představí Alfonz Eberz, diriguje John Fiore a režie se ujal Jiří Heřman. národní divadlo, praha, 15. 5.

Romská balada

Yellow Sisters

Sophie Hunger

Romantické i provokativní jsou písně mladé švýcarské písničkářky. Sophie se aktuálně řadí k výrazným objevům v evropském kontextu. palác akropolis, praha, 25. 5.

Duo Umbral

Všestranní uruguayští kytaristé Ignacio Correa a Sebastián Segarra jsou známí svou precizní interpretací. Zároveň však jejich podání komorní hudby zachovává rysy typické pro lidovou hudbu. kinosál institutu cervantes, praha, 18. 5.

Tomáš Liška

Kontrabasista a skladatel Tomáš Liška je členem mnoha hudebních uskupení a držitelem řady cen z jazzových soutěží. V květnu nahrává CD s kytaristou Stevem Walshem. zahradní dům, teplice, 2. 5., rokycany, 3. 5., www.tomasliska.com

FACE OF THE BASS Kapela Face of the Bass, v jejímž čele stojí kontrabasista Jaromír Honzák, působí na české hudební scéně právě pět let. Její debutové album zahrnuje sedm autorských skladeb a dvě cover verze. animal music

Diář Zdeňka Zahradníka Koncert konaný s desetiletým zpožděním… (aneb Svár kariéry a rodiny) Koho z vás zajímá nejen hudba, ale i psychologie, toho srdečně zvu 15. května od 19.30 do Sálu Martinů Lichtenštejnského paláce v Praze 1. Bude se tu konat koncert na počest jubilea významného představitele české violové školy a člena Stamicova kvarteta prof. Jana Pěrušky. Program koncertu se ponese v duchu řešení vnitřního sváru KARIÉRA (dráha sólisty + kvartetního hráče + pedagoga) kontra RODINA (manželka + čtyři děti). Jubilant jej vyřešil následovně: na úvod zazní Kasace A. Vranického pro čtyři violy a violoncello (provedení se zúčastní Pěruškovi studenti V. Michal, M. Kroupa, P. Šušlík a manželka Marcela), poté Telemannův Koncert G dur pro violu a smyčce – na pódium si hlava rodiny pozve i dva ze svých tří synů: Jana a Matouše (t. č. studenty Pražské konzervatoře); Zdeněk Zahradník pak uslyšíte Šest kusů z Prokofjevova baletu Romeo a Julie v úpravě B. Borisovského pro violu a klavír (u klavíru s Františkem Kůdou, hudební skladatel s nímž natočil několik CD). Po pauze nastoupí v plné parádě Stamicovo kvarteto a provede Dvořákův Smyčcový kvartet d moll. Hudbu proloží mluvené slovo – oslavenec se drží zásady: „Co nezahraješ, to okecej!“ (to ovšem neberte doslova, neb Jan Pěruška – jak vidíte, i šprýmař – je bezesporu mistrem svého nástroje). A aby k úhoně nepřišly ani chuťové buňky, jste zváni na skleničku vína a na něco k zakousnutí. Kdo se večera zúčastní, jistě ho potěší setkání s milým člověkem a báječným kumštýřem. A také zážitek z radostného „domácího muzicírování“, které je dnes k slyšení a k vidění asi podobně tak často jako sportovní hra gorodky… www.hamu.cz

104

Foto: archiv Z. Zahradníka, Institutu Cervantes, Paláce Akropolis, © R. Rambousek, © H. Smejkalová/ND, © P. Matela, www.kelarova.com

Hudba čtyř osobitých zpěvaček prochází napříč mnoha žánry (soul, funky, r'n'b, jazz, reggae...). Jejich projev je velmi spontánní, každá s melodií a rytmem zachází jinak, a přece jsou nejsilnější dohromady... zach's pub, plzeň, 5. 5.

Koncert Romská balada neboli Žaĺakeri Giĺi svede na jednu scénu Idu Kelarovou, Desideria Duždu, Tomáše Kača, Filharmonii Hradec Králové, dětský pěvecký sbor Čhavorenge a Škampovo kvarteto. sál filharmonie hradec králové, 12. 5.

d i va d l o

Vybírá a doporučuje Jana Nekolová

Wanted Welzl

Tip měsíce

Inscenace z pera Karla F. Tománka pojednává o obchodníku a náčelníku Eskymáků moravského původu Janu (Eskymu) Welzlovi. Světová premiéra se odehraje v režii Jiřího Havelky. dejvické divadlo, praha, 2., 24., 27. a 31. 5.

Holubi

Past na myši

Robert se jednoho dne rozhodne opustit každodenní stereotyp, prosperující firmu i fungující rodinu. Způsobí tím neobvyklý chaos. Navíc se objevuje jeho nevlastní bratr, který mu je tak podobný. Boj o firmu začíná... Komedie současného německého dramatika Davida Gieselmanna se dotýká dnešních společenských témat. V hlavních rolích v režii Mariána Amslera hrají Kamila Kalousová a Martin Siničák. hadivadlo, brno, 4. a 25. 5.

Legendární londýnskou detektivku Agathy Christie nastudovala Lucie Bělohradská. Účinkují Jan Teplý, Miroslava Pleštilová a další. divadlo pod palmovkou, praha, 7. a 18. 5.

KoresponDance Europe

Poslední příležitost: Extrém Je třeba zabít Sekala Drama Jiřího Křižana o sváru mezi dobrem a zlem v nás převedl na divadlo Martin Františák. městské divadlo zlín, 13., 14., 18., 20. a 26. 5.

V této sezoně mohou diváci naposledy zhlédnout moderní taneční triptych dvou významných českých choreografů a tanečníků Petra Zusky a Jiřího Kyliána. národní divadlo, praha, 27. a 28. 5.

Kritický zápisník Caesar

Petrolejové lampy Stárnoucí Štěpka (Lenka Krčková) se slepě vrhá do manželství s Pavlem (Ondřej Veselý), jeho však zajímá především její věno... Adaptaci známého příběhu vytvořili tentokrát Martin Velíšek a Petr Rajmont. jihočeské divadlo v českých budějovicích, 3. 5.

Svět politiky, to je vlastně boj o moc. A jeho vůdci – ať je u moci kdokoli – jsou bezcharakterní, samolibí panáci. Caesar (Pavel Rímský) je v inscenaci Martina Stropnického do sebe zahleděný náfuka pohrdající okolím, Brutus (Daniel Bambas) naivní idealista, přecitlivělý a efektní pózy milující jak zpěvák pop music, Cassius (Ivan Řezáč) snaživý přisluhovač mocných, jemuž jde především o prebendy, Antonius (Jan Šťastný) zase politik, který se snaží uchovat si „lidskou tvář“ a současně být v každé Vladimír Hulec, (politické) situaci u moci, netuše, že je to neřešitelný protiklad. A Octavianus (Jiří Divadelní noviny Dvořák) je chladný cynik a zákulisní manipulátor. Jediné citlivé jsou v tomto „příšerně mužském“ světě ženy, pro mě největší osobnosti vinohradské inscenace – Caesarova žena Calpurnie v tajemně hrdém podání Daniely Kolářové a Brutova manželka Porcie ve vášnivě erotickém zpracování Jany Strykové. Herci se svých partů zhostili suverénně. Zdůrazňují nejen ty viditelné, „vražedné“ okamžiky hry, ale pečlivě rozehrávají i její méně patrné, spodní proudy. Režisér Martin Stropnický příběh historicky (scénou, kostýmy) respektuje, strhnutím heroických masek ze všech postav hry a dodáním relativizujícího pohledu žen jej přesunul do dnešní bolestínské doby víc, než se na první pohled zdá. divadlo na vinohradech, praha, 10. a 27. 5.

106

Evropský taneční projekt, v rámci kterého se v uplynulých dvou letech setkávali choreografové z České republiky, Francie, Německa a Slovenska, vyvrcholí během květnového festivalu. Jedním z cílů přehlídky je obohatit českou kulturní nabídku v oblasti současného tance. brno, 9.–10. 5., praha 16.– 31. 5., více na www. korespondance-europe.eu

Statutární město Brno dotuje provoz Domu umění městaBrna, příspěvkové organizace.

Dům pánů z Kunštátu Lubomír Typlt Mobilizace 22 04 — 05 06 2011

www.dum-umeni.cz SL2011_Inzerce_Sanquis1_Sestava 1 18.4.2011 15:23 Stránka 1

Víkendy na Smetanově Litomyšli 10. – 12. června

17. – 19. června

24. – 26. června

1. – 4. července

• Bohuslav Reynek první výstava souboru kreseb a olejomaleb • Duchovní hudba v Čechách kolem roku 1600 • Haushoferova krajinářská škola • Aleš Lamr Lov začíná očima – výstava prací z posledního období • Carl Orff, Igor Stravinskij hudebně taneční představení Písně a tance lásky • Nový kostel Církve bratrské Z. Fránek, M. Grygar, K. Malich, V. Cígler • Zdeněk Sklenář Z národní pokladnice: Kupka, Štyrský, Zrzavý…

• Federico Diaz ZLATÁ SLZA • Starodávný jarmark • Svitavy – Jiří Kolář, koláže • Jan Jirásek: Paralelní světy • Vejgo Tormis: Zaklínání železa • Zdeněk Sýkora ve White Gallery • Gerd Albrecht: Lohengrin & Dalibor – Wagner a Smetana na jednom pódiu • Grafické partitury Milana Grygara v realizaci Kamila Doležala – soubor MoEns • Česká filharmonie Smetana – Novák – Mahler

• Antonín Dvořák: STABAT MATER • Martin Janecký Herbarium – skleněné plastiky na motivy dřevorytů Josefa Váchala • Petr Eben: Symfonia Gregoriana • Adolf Kašpar Filosofská historie – originály ilustrací • Lucie Suchá – Na cestě

• Jiří Hejna – Vesmír je jako pták ohnivák • Z mého života Jitka Hosprová a Wihanovo kvarteto k poctě Bedřichu Smetanovi • Andy Warhol • Gaetano Donizetti: NÁPOJ LÁSKY • Klášterní zahrady – Slavná mše s Tomášem Halíkem • SUMI JO – světová superstar

hostina hudby a vizuálního umění

www.smetanovalitomysl.cz

film

Vybírá a doporučuje Jana Nekolová

Akce měsíce: mezinárodní festival Anifilm Šestidenní setkání příznivců

Přežít svůj život

animovaného filmu v Třeboni se každoročně těší velké oblibě. Také letos diváci uvidí řadu premiér a výběr snímků, promítaných pouze na velkých světových festivalech – a tím pádem pro českého diváka těžko dostupných. Vedle Československé soutěže studentských filmů a soutěže profesionálů Kaleidoskop shorts je ústředním bodem programu Mezinárodní soutěž celovečerních animovaných filmů. Proběhne ve dvou kategoriích: první se věnuje dětské a rodinné tvorbě, druhá pak animovaným filmům pro dospělé. Sekce Kaleidoskop se zaměří na tvůrce vskutku světového – uvede retrospektivu Jana Švankmajera.

Sova

třeboň, 3.–8. 5., informace o dalších blocích a program na www.home.anifilm.cz Jahre

Paperman

Kritický zápisník Život v jednom dni

Foto: archiv J. Gregora, archiv festivalu Anifilm, AČFK, Falcon, Artcam

Jan Gregor RESPEKT

Zkoušíte si někdy představit, že ve stejném okamžiku, co vstáváte, dojíždíte do práce nebo se hádáte s partnerem, prožívá simultánně svůj osobní příběh šest miliard lidí? Raději to nedělejte, mohla by se vám z toho zatočit hlava. Místo toho si zajděte na film Kevina Macdonalda Life in a Day. Unikátní konceptuální dokument zachycuje každodenní život na této planetě, jak jej amatéři z celého světa zachytili dne 24. července 2010. Autoři měli pěkně nevděčnou práci. Výsledný pětadevadesátiminutový tvar stříhali z 80 000 příspěvků nahraných na YouTube uživateli z více než 140 zemí světa. Ti své příspěvky na téma „jeden den v životě“ točili na profesionální kamery i na mobily, ukazovali denní rituály i výjimečné události. Za každým videem obsaženým ve filmu se skrývá jiný příběh, jiná životní zkušenost, jiná motivace k natočení. Lidé v nich představují své lásky i obavy. Podstatnou část záběrů z Evropy tvoří videa z osudné Love Parade, kde bylo v onen den ušlapáno v davu osmnáct lidí. Film ukazuje radost i smutek a zaznamenává různost lidských osudů a zároveň univerzalitu naší existence. Rozhodně stojí za vidění. premiéra 12. 5.

Medvídek Pú

Piráti z Karibiku: Na vlnách podivna

Další den plný neobyčejných dobrodružství zažije Medvídek Pú s přáteli ze Stokorcového lesa. Do kin přichází nový kreslený filmu ze studia Walt Disney. premiéra 5. 5.

Johnny Depp jako extravagantní a charizmatický Jack Sparrow opět na scéně! Čtvrtý díl filmové série přináší napětí, humor, proradnost a krásné ženy (v čele s Penélope Cruz) v režii Roba Marshalla. premiéra 19. 5.

Zvláštní tip: Osmdesát dopisů Režisér Jan Kadrnka se ve svém snímku vrací do minulosti, respektive k jedinému dni – 29. březnu roku 1987. Tráví jej se svou matkou na úřadech, to proto, aby získali povolení odjet za otcem, který emigroval do Británie. premiéra 21. 4.

Banksy: Exit Through the Giftshop Hlavním tématem provokativního dokumentu plného mystifikací je současná streetartová scéna. Snímek pořídil známý britský streetartista a graffiti writer Banksy, jehož skutečná identita zůstává neznámá (neodhalil se ani při nominaci na Oscara). Nabízí ironický pohled na dnešní street art, který se stal paradoxně středem zájmu boháčů. premiéra 10. 5.

109

knihy

Vybírá a doporučuje Eva Pivodová

Reginald Rose

Kniha měsíce

JeDna

Dva tři

Čtyři

Katherine Pancolová: Žluté oči krokodýlů

Kostka Dvořák Pavlata Langmajer Javorský

Pět

ŠeSt

Rímský

SeDm

oSm Devět DeSet

JeDenáct

„Vyprávění o mužích a ženách jedné pařížské rodiny. Takových, jací jsou, jací by chtěli být, takových, jací nikdy nebudou či jakými se možná stanou. Tento román je příběhem lži, ale také příběhem lásky, přátelství, zrady, peněz i příběhem o snech. Tento román je plný smíchu i slz.Tento román je život.“ Rodinná sága francouzské autorky marockého původu zachycuje především komplikovaný vztah mezi dvěma sestrami. Hlavní hrdinkou je charizmatická čtyřicátnice Joséphine. Překlad Daniela Veškrnová. jota

Dvanáct Rozhněvaných mužů

novotný Preiss Somr oliva minajev vízner

Nizozemský student Alfred se třemi norskými kolegy se vydává na geologickou výpravu do odlehlé severní provincie Finnmark, hledají meteority. Filozofický román předního evropského spisovatele přeložila Magda de Bruin Hüblová. host

Sborník k 75. narozeninám Jiřího Černého přináší více než 80 gratulací, vzpomínek, úvah či fotografií a vzkazů významnému českému novináři a hudebnímu kritikovi. Přispěli například Václav Havel, Josef Škvorecký, Jiří Suchý, Marek Brodský... Sborník s bonusovým CD S Jiřím Černým na věčné časy a nikdy jinak! vychází v limitované číslované edici. galén

Tip

R. Murphy: Teoretizace avantgardy Richard Murphy, profesor na University of Sussex, ukazuje propojenost modernistických a avantgardních konceptů s postmoderními způsoby výkladu. Jde o první svazek nové edice Cesta avantgardy. host

Boletus arcanus

Hlavním motivem nového románu Miloše Urbana je houbaření. Knihu provázejí 3D ilustrace. argo

Svět knihy 2011: 17. mezinárodní knižní veletrh a literární festival Čestným hostem letošního ročníku literární přehlídky je Království Saúdské Arábie a hlavním tématem literatura arabského světa. Prezentovat se budou desítky knižních novinek, proběhnou autorská čtení, autogramiády, slavnostní křty... Opět nezapomeňte navštívit stánek Sanquisu–– ve starém křídle Průmyslového paláce! Nabídneme přehlídku nových i starších čísel časopisu, nejrůznější zajímavosti a znovu také otevřeme naši dětskou tvůrčí dílnu – Ateliér Sanquis. výstaviště praha – holešovice, 12.–15. 5., podrobné informace, mapka stánků a aktuální program na www.svetknihy.cz

Román

Mario Vargas Llosa: Pantaleón a jeho ženská rota

Delphine de Vigan: Ani později, ani jinde

Peruánský spisovatel Llosa získal loni Nobelovu cenu za literaturu. V hravé próze vypráví příběh mladého důstojníka, který si při plnění svého úkolu – vybudování pojízdného nevěstince pro vyhladovělé vojáky v amazonských pralesích – počíná až příliš horlivě... odeon

Mathilde, mladá vdova a matka tří dětí, po tragické smrti manžela pomalu znovu začíná žít. Thibault, lékař na volné noze, se trápí v neuspokojivém vztahu a denně cestuje za svými pacienty po celé Paříži. Protnou se jejich osudy v davu velkoměsta? odeon

110

Foto: archiv nakladatelství

V soutěži o Cenu ministra kultury za nejkrásnější českou knihu roku 2010 v kategorii „katalogy výtvarné a firemní“ zvítězila výpravná publikace Národní galerie Karel Škréta (1610–1674): Doba a dílo! více na www.ngprague.cz

V justičním dramatu Reginalda Rose významní čeští herci ztvární dvanáct porotců. Režie Jiří Hubička. xyz

W. F. Hermans: Už nikdy spánek

Po stopách velkého mokasína

Nejkrásnější česká kniha roku 2010

Audiodrama: 12 rozhněvaných mužů

Divadlo Na Jezerce Divadelní spoleãnost Jana Hru‰ínského William Shakespeare

OTHELLO NOVÁ PREMIÉRA

YASMINA REZA

KUMŠT /ART/ PO ROCE OPĚT V PRAZE Petr Jarchovsk˘/ Jan Hfiebejk

MUSÍME SI POMÁHAT 8. a 16. června OPĚT UVÁDÍME NENECHTE SI UJÍT

Městská část Praha 4

Generální partner

Foto: Ivan Kahún Hlavní partner

www.divadlonajezerce.cz

inzerce

Chcete pomoci dětem z dětských domovů trvalým přátelstvím? Staňte se KMOTREM NEBO KMOTROU

• Čtrnáctideník o knihách – časopis pro knihkupce, knihovny, nakladatele a čtenáře • Jediný časopis na našem trhu přinášející bibliografický přehled o vycházející knižní produkci • Informace o dění na českém knižním trhu, o knihách a jejich tvůrcích, recenze, rozhovory, ukázky z knih, žebříček nejprodávanějších titulů • Časopis je možné získat v knihkupecké síti po celé ČR zdarma, pravidelným zájemcům zajistíme předplatné •

ROČNÍK X /2011

4. 4. – 25. 4. 2011

JA M E S C L E N C H

Příběh královské lásky

��

Karmelitánské nakladatelství www.ikarmel.cz/d

istribuce

www

OBJEDNACÍ LÍSTEK (vychází 20 čísel za rok, předplatné celého ročníku činí 350 Kč)

Chcete obdarovat děti v dětských domovech? Můžete se zapojit do sbírky použitých nebo nových věcí.

Objednávky zasílejte na adresu: Svaz českých knihkupců a nakladatelů, P.O.Box 177, 110 01 Praha 1 Uvedené údaje můžete zaslat také e-mailem: sckn@sckn.cz ZÁVAZNĚ OBJEDNÁVÁM KNIŽNÍ NOVINKY NA ROK 2011:

Více na stránkách

Jméno a příjmení: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Firma: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . IČO. . . . . . . . . . DIČ . . . . . . . . . Adresa: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . PSČ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Tel./Fax: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . E-mail: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Podpis: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Datum: . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

www.vespojenios.cz v odkazu KMOTROVSTVÍ a v odkazu DÁRKOVÝ BAZAR

Budu platit složenkou (typ A)  Fakturou  Celý ročník . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . počet výtisků . . . . . . . . . . . . . . . Od čísla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . počet výtisků . . . . . . . . . . . . . . .

expozice a umělci z více než 70 zemí // výstavy // představení // program pro děti scénograﬁe // architektura // nová média // světelný a zvukový design // móda

PRAŽSKÉ QUADRIENNALE 16.–26. ČERVNA 2011 PRAHA

v nehybném bodě světa, jenž se točí : útržkovitě

Veletržní palác // Piazzetta Národního divadla // Pražská křižovatka // a další divadla, ulice a náměstí Pořádá

a realizuje

www.pq.cz

Podpořeno z programu Kultura Evropské unie

Hlavní mediální partner: Česká televize Mediální partneři: Týden, Český rozhlas, Lidové noviny, Radio 1, Sanquis, Era 21, Architekt

92x105 Sanqius.indd 1

19.4.2011 18:16:07

WILLIAM & KATE

knihy

Zápisník Jany Klusákové Neber ty peníze do ruky,

Sbíráme mince (Dokořán)

Foto: archiv Jany Klusákové a nakladatelství

Pro Knihu Zlín napsal Mike Perry Klec pro majáky. „Ojedinělá publikace nabitá emocemi,“ doporučuje nakladatel, a nepřehání. Je to mimořádně otevřená a statečná zpověď muže, který půl života prožil v ženském těle. Doslov sexuoložky Hany Fifkové začíná větou: „Transsexualita není duševní ani tělesná vada; je to vrozená porucha, v rámci které si dotyčný člověk přeje žít a být akceptován jako příslušník opačného pohlaví.“ Jak s tím žít? Kdy, jak a s kým to řešit? Čtěte Klec pro majáky, tam to všechno je.

Klec pro majáky (Kniha Zlín)

jsou samý bacil, napomínala mladá matka dítě v obchodě, a chlapeček, který žmoulal několik mincí, celkem logicky odpověděl: Tak je doma umyjeme. Také o tom, jak se myjí mince, píše Pavel Frouz v knize Sbíráme mince; praktickou příručku nejen pro začínající sběratele vydalo nakladatelství Dokořán. Dozvíte se mimo jiné, že československý tříhaléř 1953 byl ražen v Sovětském svazu (autor neznámý) a že v roce 1986 si občan mohl ve Státní bance koupit plátěný sáček s dvěma tisíci jednohaléřových mincí – za dvacet korun!

Útěk (Paseka) Ženám, které tápou ve svém nitru, ale i mužům, kteří kroutí hlavou nad nevyzpytatelností svých matek, sester, přítelkyň, manželek, dcer aj., je určena tvorba kanadské prozaičky Alice Munroové. Po knížkách Už dávno ti chci něco říct a jiné povídky a Nepřítel, přítel, ctitel, milenec, manžel vydala Paseka sborník povídek Útěk (překlad Alena Jindrová Špilarová). Kdo a kam utíká? V povídkách Alice Munroové utíkají ženy: buď od mužů, nebo k mužům.

Novinku Knižního klubu

Skryté kódy a velkolepé projekty, aneb Tajné jazyky od starověku po současnost (přeložil Zdík Dušek), napsal Francouz Pierre Berloquin. V kapitole o aktivních kódech zaujme odstavec o Golemovi: „Šlo o něco na způsob sloužícího robota. Jeho majitel ho aktivoval a vypínal primitivní, ale přesnou soustavou příkazů. Golem začal fungovat, když mu rabín napsal na čelo hebrejské slovo EMET – pravdivý. A zastavil se, když se umazalo první písmeno a zbylo slovo MET – tj. smrt. Tento systém příkazů je prvním příkladem použití jazyka a binární logiky v řízení strojů a robotů.“

Skryté kódy a velkolepé projekty (Knižní klub)

Vyšla další bezvadná knížka Baobabu pro děti – a jistě také pro pamětníky, protože slavného slona Babara v zeleném kabátě vytvořil francouzský spisovatel a ilustrátor Jean de Brunhoff před osmdesáti lety. Baobab vydává Příběh malého slona Babara poprvé česky (překlad Drahoslava Janderová). Babar, král civilizovaných slonů, navzdory úctyhodnému věku nezestárl – knížka se nevyhýbá ani takzvaně nedětským tématům, jako je Příběh malého slona válka, smrt a nemoci. Babara (Baobab)

Tam, kde se pálí knihy, nakonec upalují lidi – výrok Heinricha Heineho použila Geraldine Brooksová jako motto románu Stvořitelé a spasitelé (vydalo nakladatelství Plus v překladu Hany Zahradníkové). Příběh spletitého putování iluminovaného židovského rukopisu začíná v poválečném Sarajevu na jaře roku 1996 – a pak se celé to brilantní dobrodružství rozjede naplno.

Stvořitelé a spasitelé (Plus)

113

rusko

Text Dana Brabcová ředitelka Českého centra Moskva

Květen v Moskvě Posílám pozdravení z Moskvy, která je dnes bezesporu jedním ze světových center. Dle slov samotných Rusů i z mé vlastní zkušenosti je jakýmsi státem ve státě a má svá specifika. Zároveň jde o jednu z nejdražších světových metropolí, město plné kontrastů, kde se neustále pere minulost se současností. Dnes nikdo pořádně neví, kolik zde přesně žije obyvatel. Dle oficiálních statistik 11 milionů, dle neoficiálních až 15 milionů. Aby tento ohromný kolos mohl fungovat, je zapotřebí kvalitní dopravní infrastruktura. Podzemní dopravu mají v Moskvě vyřešenou znamenitě. Zdejší metro patří mezi nejkvalitnější podzemní dráhy na světě a denně sveze na 8 milionů lidí. Nejenže se jedná o nejrychlejší a nejlevnější způsob pohybu po městě, cestování moskevským metrem také potěší oči – je totiž honosně vyzdobené. Některé stanice připomínají podzemní paláce, jiné galerie umění. Pokud plánujete návštěvu Moskvy, určitě projížďku metra nevynechejte. Horší je to ovšem s dopravou na povrchu. Nejčastěji vyslovovaným slovem Moskvanů je slovo „probka“ – zácpa. Zácpy jsou tady součástí běžného života, odtud prý pochází záliba Moskvanů v drahých a luxusních automobilech, ve kterých se dá i několikahodinová „probka“ přežít. Moskva je významným kulturním centrem v mezinárodním měřítku. O přítomnost naší kultury – nejenom v Moskvě – se tu stará České centrum. Nutno dodat, že česká kultura se v Rusku těší nebývalému zájmu. České centrum Moskva sídlí přímo v budově velvyslanectví, ve velkolepé stavbě z 50. let, kterou nám všichni závidí. Z této naší centrály se snažíme expandovat do míst, kde se koncentruje uměnímilovné publikum. Naše jarní kulturní sezona se nese v duchu filmu. Nejlepší české filmy za poslední tři roky představí festival českého současného filmu Czech-In. Přehlídka se po Moskvě přesouvá do Nižniho Novgorodu a do Petrohradu. Náš květen zase bude ve znamení literatury. Tak jako v Praze a v ostatních evropských metropolích proběhne i v Moskvě Noc literatury, tentokrát věnovaná Bohumilu Hrabalovi. moscow.czechcentres.cz

Kdy, kde, kam?

V moskevské síti pekáren CHLEB & Co prodávají výborné pečivo. Speciální tip: právě zde mají ten nejlepší (byť současně i nejdražší) croissant s mandlovým krémem.

Filmový festival

České centrum v Moskvě společně s Českými centry v Londýně a Paříži představí 1. ročník „Festivalu současného českého filmu CzechIn“. Uvede nejlepší české snímky z posledních pěti let. více na moscow.czechcentres.cz

Fotogalerie V kulturním domě „Červený říjen“ (bývalá čokoládovna) se loni otevřelo Centrum fotografie bratří Lumiérů a záhy se stalo prestižním uměleckým prostorem. www.lumiere.ru

114

Výtvarné umění Centrum současného umění Winzavod je mezi mladými moskevskými umělci skutečně „in“. Nacházejí se tu nejvýznamnější galerie současného umění, ateliéry, prodejny designu, knih, kavárna... Kdo hledá novou tvář Moskvy, zde ji určitě najde. www.winzavod.com

Foto: archiv Dany Brabcové a redakce, foto-moscow.ru

Delikatesy

Interaktivní výstava 19. 4.– 17. 7. 2011 v Technickém muzeu v Brně koncepce Petr Nikl otevřeno denně 9:00 – 17:00 kromě pondělí

Jiř íK on vr ze k

Milan Cais Michael Delia

a ov g u -H r e eil Pet S rK li or Ue ec Mart ký in Jan íček Ondř ej Jan ouše k Jaroslav Kořán

Ond řej S mey kal

ta ch u P řej d On

vá íko oš ajd eG lvi Si

Přineste si s sebou do Technického muzea v Brně jakoukoli věc, která se vám vejde do kapsy, jako svého zástupce, pobývajícího zde až do konce výstavy.

n Se o id Qu

Mirosla v Černý

VÝSTAVA WORKSHOPY KONCERTY

Hlavní mediální partneři: