Sanquis 84, 85 by SANQUIS

číslo 84–85 / prosinec 2010 / cena 79 kč

Kam na Nový rok? Do galerie!

zdravý život je umění

Umění • Barokní příběh:

Karel Škréta

• Temná optimistka

Monika Načeva

• Rezavé květy

Čestmíra Sušky na Vltavě

Zdraví • Co všechno víme o mozku • Lze nahradit

zrak?

Nenechte se zaskočit zimou. Preventivní prohlídka jen za 99 Kč!

Připravte se na zimu v autorizovaných servisech Opel. Nechte si svůj vůz kompletně zkontrolovat od profesionálů a projeďte nadcházející zimou v pohodě a bez nepříjemných překvapení. Využijte i nabídky našeho servisního programu Classic servis pro dokonalou péči o starší vozy. Navštívit Opel servis se vyplatí.

Naše nabídka:   

www.opel.cz

Sleva 36 % na zimní pneumatiky zn. Kleber, Michelin a BF Goodrich Sleva 30 % na originální náhradní díly Opel a 15 % na servisní práci při opravě vozů starších 6 let Sleva 36 % na vybrané originální příslušenství Opel

infolinka: 800 101 101

v tomto č ísle

umění

14 Kdo byl Karel Škréta? „Malíř jedinečný, bezsporu kníže všech malířů v Čechách,“ napsal o něm kdysi Bohuslav Balbín. 22 Cesta do krajiny dětství. Procházka interaktivní expozicí PLAY na vlast ní kůži. A také program hudebního festivalu a workshopů na další týdny. 28 Temná optimistka Načeva. Jak ji v její tvorbě inspirují děti a mateřství? 32 Rezavé květy na Vltavě. Železné skulptury Čestmíra Sušky se vzná šejí na řece u výstavní síně Mánes. Mají za sebou dobrodružnou cestu. 40 Paul Gauguin. Londýnská Tate Modern uspořádala unikátní výstavu. 42 Rosťa Novák: Odvážnému štěstí přeje. Divadelník, jehož projekt La Putyka se stal fenoménem, připravuje další cirkusové představení.

Na titulní straně: Výřez ze Škrétova obrazu Paris a Helena (kolem r. 1672). Díla barokního malíře ilustrují toto dvojčíslo Sanquisu.

Foto: archiv, © Census of Marine Life – Molly Timmers NOAA PIFSC Coral Reef Ecosystem Division, repro: © NG v Praze, kresba: Luděk Bárta

poznání

50 Kolik je v moři ryb? Vědci zjišťovali stav ve světových oceánech v rámci projektu Census of Marine Life. Nalezli nové živočišné druhy. 58 Exoplanety objevujeme už 15 let. Stále přibývají nové poznatky. 62 Množení je příznak životní radosti, tvrdí psycholog Jeroným Klimeš. 68 Recept pro Karla IV. Nepít, cvičit, smát se! Rady středověkých lékařů se od moderních zásad zdravého životního stylu příliš nelišily. Výstava Karel Škréta (1610–1674): Doba a dílo je dosud největší přehlídkou zakladatele barokního malířství v Čechách. (s. 14)

zdraví

76 Mozek a hudba. Vést děti k hudbě znamená obohatit jejich život. Jaké funkční a strukturální změny probíhají v mozku muzikantů? 79 Slyšíme díky mozku, říká prof. MUDr. Josef Syka, DrSc., z Ústavu experimentální medicíny Akademie věd. 82 Zahraniční servery. Píší například o vlivu zeleného čaje na zdraví. 100 Péče o nedonošené děti. Které látky nesmějí chybět v jejich výživě? cesty

104 Město svatého Františka. Pozvánka na výlet do italského Assisi. 106 Evropská města vyprávějí o osobnostech, které v nich žily. 108 Zrcadlo doby. Po sjednocení Německa se Postupimské náměstí

Inventura mořského života právě skončila. Vědci z projektu Census of Marine Life objevili 1200 nových živočišných druhů. (str. 50)

mělo stát svorníkem rozděleného města. Povedlo se?

styl

120 O kaštanovníku a kaštanech. Kde se vzala oblíbená pochoutka? 126 Asijská inspirace ve dřevě. Aneb když nábytek léčí. 128 Vánoční radosti. Slavnostní móda, sváteční líčení, tipy na dárky.

Ještě jednou se vracíme k výkladu snu o ženě, městě a o růži. (s. 48)

kalendář

140 Carnegie Hall? Proč ne! Hudební skupina The Tap Tap se těší stále většímu úspěchu v hudebních klubech a na festivalových pódiích. 142 Sváteční tipy. Výstavy betlémů, speciální koncerty. Kulturní zážitky! 145 Vánoční syntéza Chorea Bohemica. Tanec, hudba, divadlo, umění. 154 Zápisník Jany Klusákové. Knížky, které potěší v prosinci a v lednu. 162 Přelom roku ve Vídni. V Albertině, na plese, v Českém centru...

Plesy a večírky si žádají zvláštní výbavu. Splývavé šaty, elegantní doplňky a šperky. (s. 128)

živo t

je um

zdravý život je

me si hrát!

umění

ění

Umění

í Uměn alypsa era • Apokhala Sing a vila Mic lní Bílkov ná é • Origi yptologov eg avců • Čeští yni pl sk v Je st Zdraví léčí bole se • Jak ismus • Aut

• Pražský Mánes :

PLAY

Když se výstavní síň promění v hřiště. .. ... a vzniknou obrazy

Pavla Mrkuse

... nástroje Petra Nikla ... originální objekt y

38 umělců

Zdraví •

Stárneme

•

Sebevědomí je lék

Jak si zachovat svěží mysl i tělo

• Zdravý český

venkov

Vydavatel WALD Press, s. r. o. Adresa Španělská 10, 120 00 Praha 2 DIČ CZ63674688

Napsali jste nám

Šéfredaktorka Irena Jirků / jirku@sanquis.cz

Dobrý večer, v týdnu jsem se nemohla dočkat časopisu Sanquis, který jsem poprvé zahlédla v Brně na veletrhu se zdravotní tematikou. Všechno dobře dopadlo, časopis dorazil, já listovala, četla a budu listovat a budu číst. Jsem spokojená, že jsem si časopis předplatila. Pro mě zajímavá témata – Jeseníky, gerontologie, pěkná auta a – šok. Jedním dechem jsem četla e-mailový rozhovor s Danem Bártou a najednou konec. Na straně 32 už jiná kapitola. Příště prosím ještě jednu stránku, děkuji, Martina Komárková Milá paní Komárková, Vaše přání rádi vyslyšíme! Přeji hezké zážitky i nad dalšími čísly časopisu. Vše dobré do nového roku přeje Irena Jirků.

Artdirector Luděk Bárta Grafička Lenka Klimtová / klimtova@sanquis.cz Fotograf a grafik Ondřej Petrlík / grafik@sanquis.cz Webové stránky www.sanquis.cz Filip a Blanka Peškovi / info@address.cz

S časopisem jsem velmi spokojená a každý měsíc čekám na další číslo

Stálí spolupracovníci Jan Andreska, Eva Bobůrková, Kristýna Čillíková, Boris Dočekal, Martin Frouz, Jan Gregor, Tereza Herz, Miloslav Hirsch (Řím), František Houdek, Vladimír Hulec, Josef Chuchma, Jarmila Jelínková, Cecílie Jílková,2790 Klára Klempířová, Jana Klusáková, náhrdelník Kč, prsten 2090 Kč Jiří Kocourek, Libuše Koubská, Stanislav Mihulka, Josef Mlejnek, Milan Nakonečný, Milan Odehnal, Karel Pacner, Aleš Pejchal, Michael W. Pospíšil, Jitka de Préval (Paříž), Lenka Procházková, Maria Procházková, Bela Schenková, Petr Sobotka, Zuzana Sobotková, Ondřej Šefců, Petr Šolar, Marek Tomin (Londýn), Josef Tuček, Ivana Vajnerová, Jana Vlková, Zdeněk Zahradník, Hana Zallmannová

a těším se na umělce, kteří časopis doplňují. S pozdravem a přáním všeho nejlepšího celé redakci Hana Valešová, Liberec.

Vážení, omlouvám se, že nehlídám termín předplatného na rok 2011.

Částku 665 Kč jsem po vašem upozornění poukázala. Za dárek děkuji, memoárové knížky moc nepreferuji, jestli zbude kosmetika Mary Kay, potěší. Teď čtu poslední číslo, moc se povedlo. S přáním dalších úspěchů a vše dobré do roku 2011, Vaše čtenářka MUDr. M. Chvátalová, CSc.

Odborná rada EDICE PROFESIONÁL prof. MUDr. Michal Anděl, CSc., prof. MUDr. Vladimír Beneš, DrSc., prof. MUDr. Pavel Gregor, DrSc., prof. MUDr. Jiří Mazánek, DrSc., prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc., prof. MUDr. Jan Pirk, DrSc., prof. MUDr. Richard Rokyta, DrSc., prof. MUDr. Antonín Sosna, DrSc., doc. MUDr. Bohuslav Svoboda, CSc.

Milí čtenáři, chápeme, že si nepamatujete termín, kdy Vám končí roční předplatné časopisu, a proto Vás sami upozorňujeme zvláštním dopisem. V této souvislosti nabízíme možnost výběru dárku k předplatnému z několika variant a také nezanedbatelnou věrnostní slevu, která je určena právě jen pro naše stálé čtenáře. Teď, těsně před Vánoci, můžete navíc využít i naši speciální nabídku a časopis darovat pod stromeček jako netradiční dárek svým blízkým. Všechny informace najdete na webu www.sanquis.cz, nebo na stranách 20–21 tohoto čísla Sanquisu. Připomínám, že učiníme vše pro to, aby Vám pošta dodala speciální balíček nejpozději 23. 12. Stačí pak jen ovázat mašlí a položit pod stromeček. Hezké Vánoce přeje redakce

Výhradní dovozce:

Editorka, zástupkyně šéfredaktorky Eva Pivodová / pivodova@sanquis.cz Produkční Markéta Cempírková / produkce@sanquis.cz Redaktoři Jana Nekolová / nekolova@sanquis.cz Günter Bartoš / bartos@sanquis.cz Jazyková lektorka Marcela Píchová Odborná produkční Hana Novotná

Simply precious.

Inzerce Kateřina Čásenská, ředitelka, tel. 221 180 190 / casenska@sanquis.cz Veronika Měchurová, tel. 221 180 191 / mechurova@sanquis.cz Předplatné tel. 221 180 229, 221 180 194 / predplatne@sanquis.cz / www.sanquis.cz Adresa redakce Španělská 10, 120 00 Praha 2, tel. 221 180 190–9, fax 221 180 280 Tisk ART living, s.r.o., Praha Distribuce ADLEX, spol. s r.o., PNS a. s., Kosmas s. r. o.

Za obsah inzerce ručí zadavatel. Za původnost a obsahovou správnost ručí au toři. Právní režim autorských děl nabídnutých redakci se řídí zejména autorským zákonem č. 121/2000 Sb. a dalšími českými právními normami. Přijetím díla k uveřejnění nabývá vydavatel práva k šíření přijatého díla časopiseckou formou včetně možnosti zveřejnění na www stránkách časopisu, vydání na CDROM způsobem v elektronické k uveřejněným L.G.R., s.r.o., Telefon: 776 040 268, 777 255nebo 661,jiným Prodejna Morellato – podobě. Palác Všechna Flóra, práva Vinohradská 149, Praha dílům jsou vyhrazena. Autorské právo časopisu a navazujícím elektronickým posociální celé ČR www.lgr.cz, www.morellato.cz NavštivteProdejce náš profil na síti najdete na publikacím vykonává vydavatel.

Spojte se s námi na Facebooku!

Facebook – na www.facebook.com/ casopisSanquis najdete pravidelně aktualizované informace o dění v naší redakci, ukázky z připravovaných čísel či fotografie z akcí, kde naše hostesky nabízejí výhodné předplatné. Připravujeme také zajímavé soutěže. Staňte se našimi fanoušky!

Registrace SANQUIS – MK ČR E 8319 Registrace SANQUIS – EDICE PROFESIONÁL – MK ČR E 18887 ISSN 12126535 Sanquis® je registrovanou ochrannou známkou vydavatele. Cena za předplatné (10 výtisků vč. 2 dvojčísel) 690 Kč Cena výtisku 79 Kč

Foto: Martin Frouz, Günter Bartoš, Jana Rabenhauptová, Dreamstime

zdr avý

Na podzim? Pojď

collezione Bali_onice naturale e cristalli_info 800 199 931

číslo

82 / říje

0 / cen n 201

a 95 kč

číslo 83 / listopad

2010 / cena 95 kč

Špa n ě l s k á 10

náhrdelník 3490 Kč, náušnice 2390 Kč Výhradní dovozce: L.G.R., s.r.o., Telefon: 776 040 268, 777 255 661, Prodejny Morellato – Palác Flóra, Vinohradská 149, Praha 3, nově otevřena OC ARK ÁDY PANKRÁC, Na Pankráci 86, Praha 4. Nová prodejní místa v Praze otevřena od listopadu v OC Palladium a od prosince v OC Chodov. Prodejce po celé ČR najdete na w w w.lgr.cz, w w w.morellato.cz

4.11. 2010 – 31.1. 2011 v Mánesu koncepce Petr Nikl Maja Dvořáková Milan Cais Michael Delia

r idle oš F Lub

ley an t nS Jiří Wald ma t bo Ro

And reas Sche nk

Petr Korecký

Sen uido Q vá tero h c i R nika Pavel M rkus O Vero ndřej Pu chta M ojmír Pu ova kl g u H iler e S i Uel

Cih lář ová

Václav Smol ka

Štěpán Soutn er

Marianna Str ánská

Čestmír Sušk a

Jan Tu rzo

Generální partner výstavy

...prostě pomáhá

Pořádající organizace:

Mart in Jan íček Ondř ej Jan ouše k

Roma n Ťals ký D ušan Váňa

Kri stý na

da vo Po

š fá ár y G ej at M

an m z Ho ich ř d Ol

Kateřina Joselová

Ond řej S mey kal

Filip Jevič

Če rn ý

Jiří Konvrzek

renc Petr Lo

Ingrid Višňovská

Bar bar a Jä ggi

osek Lukáš K

vá šíko ajdo ie G Silv

Kořán Jaroslav

Přineste si s sebou do Mánesu jakoukoli věc, která se vám vejde do kapsy, jako svého zástupce, pobývajícího zde až do konce výstavy.

M iro sla v

iáš rem řej E Ond

otevřeno denně 10:00–19:00 kromě pondělí

láš iku M

ý sk ov am Ad

Hlavní mediální partner:

Zdeněk Šmíd

WWW.ORBIS-PICTUS.COM WWW.GALERIEMANES.CZ Exkluzivní partner: Časopis o umění zdravě žít

Hlavní partner:

Partneři:

wald pr ess

SANQUIS WALD Press Award 2010

Ueli Seiler-Hugova (na fotografii vpravo), uznávaný waldorfský pedagog a autor poutavých publikací o nejrůznějších fenoménech okolo nás, získal v Praze začátkem listopadu letošní WALD Press Award. Při slavnostním ceremoniálu na vernisáži expozice PLAY v pražském Mánesu mu zlatou plaketu udělil Jiří Wald. Ocenil tak Seilerovu „odvahu překonávat předsudky a dogmata při výchově mladých lidí ke svobodě a celoživotní popularizaci waldorfské pedagogiky“. Švýcar Ueli Seiler-Hugova navštěvuje Českou republiku pravidelně – organizuje přednášky pro české waldorfské učitele, seznamuje své švýcarské studenty s českými reáliemi, podílí se výstavách v rámci projektu Orbis pictus aneb... a v nakladatelství WALD Press také vycházejí české překlady jeho knih. Teď právě se na pultech knihkupectví objeví jeho Integrální nauka o hvězdách.

Ueli Seiler-Hugova Integrální nauka o hvězdách

jako vánoční dárek

Co praví o hvězdách fenomenologie, astronomie, astrologie a astrosofie? Autor srozumitelně a čtivě shrnuje různé přístupy k nauce o hvězdách. Bohatě ilustrovaná kniha je nabitá informacemi (český překlad Radomil Hradil). Objednat se dá ve WALD Pressu – telefonní číslo 221 180 229, nebo prostřednictvím internetového knihkupectví www.kosmas.cz.

Foto: Ondřej Petrlík, Marie Votavová, repro: Egon Schiele Art Centrum

Objednávejte do 15. 12. Ještě jste nenašli ten správný vánoční dárek pro své blízké? Máte poslední příležitost – objednejte jim Sanquis! Jestliže tak učiníte do 15. 12., získáte výraznou slevu a ještě dostanete dva luxusní dárky. Diáře firmy Paperblanks, jeden pro dámu, druhý pro pána, zabalíme do balíčku s vánočním Sanquisem, dárkovým certifikátem a naší klubovou kartou, takže stačí jen převázat mašlí a položit pod stromeček. Vánoční speciální balení Sanquisu objednávejte na 221 180 229 nebo 194, přes e-mail predplatne@sanquis.cz či prostřednictvím naší webové stránky. Zaplatíte-li obratem, dárek je do Štědrého dne na vaší adrese. Jděte na:

Pozvánka na přehlídku Heleny Fejkové Přední návrhářka nazvala svou vánoční módní přehlídku prostě: Helena Fejková design – 21 let & 2011. Koná se v neděli 12. 12. v 16 a v 19 hodin v Galerii módy v pražské Lucerně a nám je ctí být jako mediální partner při tom. více na www. helenafejkova.cz

www.sanquis.cz/vanoce 7

klub sanquis

www.sanquis.cz/klub

Klub SANQUIS Přinášíme vám další zajímavé výhody a slevy. Vítejte v klubu SANQUIS! Když kartu SANQUIS předložíte v institu cích či obchodech, s nimiž spolupracujeme a jejichž adresy najdete na této stránce a na www.sanquis.cz/klub, máte zaručenu řadu výhod. Při nákupech přes internet stačí uvést heslo SANQUIS a číslo karty. Nezapomeňte, že body získané na kartu měníme za zajímavé prémie! Do klubu San quis přibyli v prosinci tito noví partneři: Nakladatelství FORTUNA: sleva 15 % na nákup knih Nástin dějin evropského umění (1. a 2. díl) v knihkupectví Centrum učebnic, Ostrovní 30, Praha 1. Výstava PLAY v pražském Mánesu: sleva 30 % na každé vstupence pro dospělé ho. Více na www.sanquis.cz. Galerie a výstavní síně Galerie kritiků, Praha 1: volné vstupné a sleva 20 % na všechny publikace vydané Galerií kritiků, www.galeriekritiku.cz, Facebook – Galerie kritiků. Topičův Salon, Praha 1: sleva 50 % na vstup do výstavní síně. Moravská galerie v Brně: sleva 30 % na publika ce a 2x do roka vstup zdarma. Galerie výtvarného umění v Ostravě: sleva 30 % na publikace a 3x do roka vstup zdarma. Národní galerie v Praze: sleva 30 % pro vstup na výstavu Karel Škréta (24. 11. 2010–10. 4. 2011) ve Valdštejnské jízdárně. www.ngprague.cz Galerie Havelka, Praha 1: sleva 30 % na katalog k aktuální výstavě, www.galeriehavelka.cz. Muzeum Montanelli, Praha 1: sleva 20 % na vstup – výstavy multimediálního, současného i klasického umění. www.muzeummontanelli.com Uměleckoprůmyslové museum v Praze: sleva 20 % na publikace vydávané UPM, www.upm.cz. Museum Kampa, Praha 1: 2x za rok volný vstup pro 2 osoby (majitel karty + doprovod) a sleva 15 % na katalogy. 257 286 148, www.museumkampa.cz. S Galerie, Praha 6: sleva 10 % z prodejní ceny autorských šperků a grafiky: S Galerie, tel.: 605 149 838, www.sgalerie.cz.

knihy, DIVADLo, hudba... WALD Press, s. r. o.: sleva 30 % na veškerou produkci – knihy, CD, DVD. Objednávky: info@sanquis.cz, tel. 221 180 194. Nakladatelství Listen: sleva 30 % na knížky (při objednání nejméně 3). Objednávky: listen.docekal@tiscali.cz, tel. 777 620 143. Nakladatelství Práh s. r. o.: sleva 30 % na knihy ob jednané přes www.prah.cz nebo na prah@prah.cz. Nakladatelství TITANIC, spol. s r. o.: sleva 30 % na všechny knihy. Objednávky: www.titanic.n.cz, titanic.n@gmail.com, tel.: 257 211 257. Musica Florea: sleva 30 % na všechny koncerty v sezoně 2010/2011. Objednávky: vstupenky@musicaflorea.cz, tel. 603 832 501. Nakladatelství Mladá fronta a. s.: sleva 20 % na knižní produkci objednanou přes www.book cafe.cz nebo prodej@mf.cz, tel. 225 347 313. Nakladatelství Slovart, s. r. o.: sleva 20 % na knihy v českém jazyce zakoupené přes www.slovart.cz. Pražská komorní filharmonie: sleva 20 % na všechny koncerty v roce 2010, www.pkf.cz. Nakladatelství Meander: sleva 20 % na knihy ob jednané na www.meander.cz. Tel.: 773 902 100. Nakladatelství LIBRI, spol. s r. o.: sleva 20 % na knihy objednané přes www.libri.cz. Labyrint, nakladatelství a kulturní revue: sleva 20 % na publikace objednané přes internet na www.labyrint.net/labshop. Nakladatelství Galén: sleva 20 % z prodejní ceny veškeré produkce objednané přes www.galen.cz. Slevu nelze kombinovat s jinými druhy slev. Nakladatelství HOST: sleva 20 % na veškerou knižní produkci při objednání z webových strá nek www.hostbrno.cz. Nakladatelství Brio: sleva 20 % na všechny knihy nakladatelství objednané přes internetové stránky www.briopublishing.cz. Orchestr Berg: sleva 20 % při koupi vstupenky těs ně před koncertem nebo v kamenných prodejnách Via Musica, více na www.berg.cz. Nakladatelství GRADA Publishing, a. s.: sleva 15 % na knižní produkci. Objednávky přes www.grada.cz, obchod@grada.cz. Divadlo v Dlouhé, Praha 1: sleva 60 Kč z ceny jedné vstupenky na představení ve velkém sále (mimo dětská představení). Divadlo pod Palmovkou, Praha 8: sleva 20 % na všechna představení z repertoáru. Rezervace: 283 011 127, www.divadlopodpalmovkou.cz, Nakladatelství Academia: sleva 10 % na nákup v knihkupectvích Academia v Praze a v Brně a sleva 25 % na knihu Zdeňka Ježka Ve znamení neštovic. www.academia.cz Ostatní Terapea (centrum regenerace a rekondice), Praha: sleva 25 % na rytmickou masáž, www.terapea.cz, 775 584 485. Módní ordinace: sleva 25 % na odborné pora denství známé stylistky Kláry Klempířové, www.modniordinace.cz, info@modniordinace.cz.

Kr studio & nehtová pohotovost, Praha: sleva 21 % na veškeré služby: www.krstudio.cz, info@krstudio.cz, tel.: 241 431 513. Distylelab: sleva 20 % na luxusní dámskou konfek ci s kožešinou Goddess. www.distylelab.cz Kadeřnický salon La Vida: sleva 20 % na dámské kadeřnické služby. Objednávky: 222 233 297, 724 005 520, lavida@lavida.cz. Veva.cz: sleva 20 % na semináře. Objednávky: veva@veva.cz, 271 752 098, www.veva.cz. Lavera: sleva 20 % na značky alva, BEMA bio, HennaPlus, lavera, LAVERÉ, nature friends, PU RITY VISION, Tautropfen, Florascent, Star-glide, AlmaWin, Klar, Sonett, ImmiFlex a Sanatur. www. organictime.cz, objednavky@organictime.cz Studio Visage, Jafra Cosmetics, Praha: sleva 20 % na kosmetickou péči a vybrané sady kos metiky. Tel.: 604 605 350, www.jafracosmetics.cz. Trigger Divers PADI 5 Star IDC Center, Praha: sleva 20 % na potápěčskou masku a další vybavení, sleva 10 % na kterýkoli kurz potápění. Kontakty: 725 185 000, 233 351 711, trigger.praha@trigger.cz, www.trigger.cz. Alia Optic, Praha 1: sleva 15 % na brýle, měření zraku, aplikaci kontaktních čoček. www.aliaoptic.cz, optika@aliaoptic.cz, tel.: 731 417 173. InteriorStudio, Praha: sleva 10 % na kuchyňský a obývací nábytek. Tel.: 224 913 187, 224 912 562, info@interiorstudio.cz, www.interiorstudio.cz. Parkhotel Průhonice: sleva 10 % na hotelové služby. Kontakty: www.parkhotel-pruhonice.cz, info@parkhotel-pruhonice.cz, 267 750 405. Kitl s.r.o., Jablonec nad Nisou: sleva 10 % v e-shopu a sleva 20 % při nákupu zboží v pro dejně Pasířská 60, Jablonec n. N., www.kitl.cz. AMWA: sleva 10 % na biotextil barvený bylinami (kromě položek již v akci). www.amwa.cz. Merten Dental: sleva 10 % na veškeré zboží objednané přes www.merten-dental.cz. Galerie módy Heleny Fejkové: sleva 10 % na oděvní tvorbu Heleny Fejkové v kategorii vycházka, byznys, společnost i svatba, Palác Lucerna, Praha / www.helenafejkova.cz. Klub Měsíček, přirozená podpora zdraví: sleva 10 % na služby a zboží v kamenném i inter netovém obchodě www.klubmesicek.cz. Kontakt info@klubmesicek.cz, tel. 603 303 146. Cestovní kancelář Juklík, spol. s r. o.: sleva 10 % na služby, www.ckjuklik.cz, tel.: 777 719 966. Studio DIRES: DIagnosticko RElaxační Studio – kineziologický rozbor, bodystat, starvac, IPL. Sleva 10 % na služby, www.dires.cz, tel. 777 811 481. Architektonický ateliér Art Interier, Praha 8: sleva 10 % z celkové ceny projektu. Ateliér po skytuje služby v oblasti interiérů a malých staveb. Nabízí studie a designové návrhy i kreativní řešení v současných trendech. www.art-interier. cz, atelier.sedlackova@email.cz, 603 718 586. China Tours, spol. s r. o., specialista na poznávací cesty do Číny a Asie: sleva 7 % z ceny zájezdu. Více na www.chinatours.cz, tel. 222 958 203-4, 731 440 070.

FOLLOW YOUR CONVICTIONS ”FREE ACCESS TO ALL HUMAN KNOWLEDGE. SOME CALLED IT IMPOSSIBLE, I CALLED IT WIKIPEDIA.” Jimmy Wales, Founder of Wikipedia

V roce 2003 následoval Jimmy Wales vlastní přesvědčení. Založil Wikipedii a zdarma otevřel cestu k vědění pro celý svět. Maurice Lacroix, stejně tak jako Jimmy Wales, jdou za svým cílem a vytváří jedinečné strojky a mnohokrát oceněné hodinky dle vlastní filozofie a přesvědčení. Více informací na www.MauriceLacroix.com

Pontos Décentrique GMT

Výhradní zastoupení: NEST, spol. s r.o. Informace o modelech a prodejních místech: www.svycarskehodinky.cz

w ww.s a n q u i s . cz

Co víte o horách a lyžování? Soutěžte s námi v našem kvízu! Ti z vás, kteří vyberou správnou odpověď na všech 12 otázek včetně té speciální (na stránce vpravo) postupují do slosování o zajímavou cenu a získávají také 3 body na kartu Sanquis.

Hrajeme o lyžařský pobyt v Ramsau am Dachstein Výhra zahrnuje týdenní pobyt v lyžařském regionu Ramsau am Dachstein pro dva (6 nocí ve 3 nebo 4hvězdičkovém hotelu s polopenzí) a skipasy.

Hlavní hrdinové filmu Krakonoš a lyžníci z roku 1981 se jmenují Petr a Aleš Matěj a Jeník Lukáš a Marek V Čechách se objevily první lyže v roce 1887 v roce 1878 v roce 1903 Fotograf Vilém Heckel není autorem publikace Naše hory Hory a lidé Hory a sníh I. zimní olympijské hry se konaly ve Svatém Mořici v Chamonix v Innsbrucku První národní lyžařský svaz vznikl v roce 1905 ve Švýcarsku v roce 1903 v Čechách v roce 1904 v Rakousku

Děti nemusí při lyžování povinně nosit helmu v Itálii v Rakousku v Německu Nejvíce závodů Světového poháru vyhrál Hermann Maier Ingemar Stenmark Alberto Tomba Jiří Raška vybojoval pro Československo zlatou medaili ve skoku v roce 1964 v roce 1972 v roce 1968 Jako první zdolal všech 14 osmitisícovek, jako první vystoupal na Mt. Everest bez použití kyslíku a jako první provedl sólo výstup bez lan na tuto horu Jerzy Kukuczka Edmund Hillary Reinhold Messner Nejmladší ze sportů sdružovaných Mezinárodní lyžařskou federací jsou skoky na lyžích je akrobatické lyžování je snowboarding

Speciální otázka:

Kolik kilometrů sjezdovek mají k dispozici lyžaři v Ramsau am Dachstein?

740 km

860 km

930 km

Soutěžní formulář, popis ceny a znění podmínek soutěže najdete na

www.sanquis.cz/ soutez

Soutěžit můžete až do 20. 1. 2011 Vyplněný formulář buď zašlete na adresu redakce, nebo odpovídejte v soutěžním formuláři přímo na našich webových stránkách. Jméno vylosovaného výherce a správné odpovědi zveřejníme 25. 1. 2011 na www.sanquis.cz.

Přihlašuji se do soutěže: Jméno: ............................................... Adresa: .............................................. ........................................................... E-mail: ............................................... Číslo klubové karty Sanquis: .............

Připravila Veronika Měchurová, foto: archiv

Jako kolébka lyžování se označuje Finsko Norsko Rakousko

Zimní sportování pro celou rodinu

Lyžařský region Ramsau am Dachstein Nejslunnější lyžařská louka Rakouska

Kontaktní adresa: Lyžařský region Ramsau am Dachstein

www.skiregion-ramsau.at

Informace o rezervacích: Svaz cestovního ruchu Ramsau am Dachstein Tel.: +43 (0) 3687-81833 E-mail: info@ramsau.com Web: www.ramsau.com

edi to ri a l

Text Irena Jirků šéfredaktorka

Alespoň jeden sen Stal jsem se součástí fyzikálního pokusu. Připadal jsem si

Nejlepší informace o zdraví a stavu českého umění najdete v časopise Sanquis. Krásné Vánoce a šťastný nový rok 2010!

Foto: Tomáš Beran, repro: © Národní galerie v Praze

jako vynálezce, jenž se snaží o něco sice snadno představitelného, ale těžko realizovatelného... Tak popisuje Čestmír Suška pocity, které s ním „lomcovaly“, když za pomoci jeřábu, hasičské lodi, pontonů, týmu potápěčů a pomocníků instaloval své dvě obrovské skulptury – těžké železné koule – na hladině Vltavy. Pokus, na první pohled marný až šílený, se mu nakonec podařilo dotáhnout do zdárného konce. Jeho rezavé květy plavou! Můžete se přesvědčit u výstavní síně Mánes či na stranách 32–37 tohoto Sanquisu. A Čestmír Suška? Jistě si hýčká ony objevitelské pocity a těší se z odvahy a pochopení lidí, kteří mu jeho sen pomohli uskutečnit. Myslím, že tohle by mi v roce 2011 úplně stačilo. Jeden sen a pár odvážných...

Paris a Helena (dvojportrét Františka Antonína Berky hraběte Hovory z Dubé a Lipého a Aloisie Ludoviky Anny de Montecuccoli), kolem 1672, olej na plátně

v ý stava m ě s í ce

Poté, co třicetiletá válka vyhnala múzy z Čech, vzkřísil české malířské umění

Hra o jablko (Děti pojídající jablka a zápasící o ně), 1635–1638, olej na plátně

Text Irena Jirků / reprodukce © Národní galerie v Praze

Píše se rok 1627 a Obnovené zřízení zemské jako bič v rukou císaře Ferdinanda II. vyhání z Čech všechny, kdo nechtějí vyznávat katolickou víru. Odchází také sedmnáctiletý nadějný malíř. Po čem touží? To se můžeme dnes jen dohadovat, jedno je však jisté. O deset let později se do Prahy vrátí a dobude ji.

Karel Škréta Zakladatel barokní malby i novodobé české malířské tradice. Historikové dnes

nešetří obdivem k dílu Karla Škréty. Unikátní výstava, která se právě teď koná na jeho počest v Praze, je koneckonců toho důkazem: Škrétovy portréty včetně slavné podobizny Dionysia Miseroniho a jeho rodiny, působivé oltářní obrazy, Svatováclavský i Pašijový cyklus, Hra o jablko, Paris a Helena, Svatý Martin..., desítky grafik, kreseb, studií nejen jeho, ale i jeho žáků a spolupracovníků z dílny, kterou v Praze založil a jež patřila k nejvyhledávanějším a také k nejlépe placeným. Je obdivuhodné, co všechno stihl vytvořit a jak pevné získal postavení v zemi, která se zdála být pro něho navždy ztracenou. Kde se v něm vzala ta síla? Ta ambice, energie a neústupnost? Kdo byl Karel Škréta?

Umučení sv. Vavřince, kolem 1650, kresba perem a štětcem, podkresba olůvkem

Šotnovští ze Závořic Narodil se v domě U Černého jelena v Týnské ulici v Praze pravděpodobně v roce 1610. Patřil k třetí generaci pražského měšťanského rodu, jehož zakladatel Jan Škréta byl původem z okolí Kunštátu na Moravě a povoláním kožešník. Jako obchodník s vínem a majitel šenku získal v roce 1559 měšťanské právo, o jedenáct let později ho císař Maximilián II. povýšil mezi erbovní měšťany a udělil mu přídomek Šotnovský ze Závořic. I když získaný erb nepovyšoval rodinu do šlechtického stavu, poskytoval jí vážnost ještě desítky let poté, co byl – jako všechny takové tituly – zase zrušen. Tři synové Jana Škréty se stali vysokými úředníky, čtvrtý vystudoval na lékaře. U Škrétů se vždy velmi dbalo na vzdělání. To potvrzuje i závěť Kundrata Škréty, nejstaršího Janova syna, v níž svou ženu nabádá, aby jejich sedm dětí vedla k „bázni boží a literárnímu umění“. Tak se také stalo, takže jeho nejstarší syn dokonce sepsal veršovanou latinskou skladbu, než se stal posléze v Basileji lékařem. Medicínu a přírodní vědy studovali i jeho synové, z nichž například přírodovědec a autor medicínských traktátů Jindřich Škréta byl ještě v 18. století v protestantsky smýšlejících zemích známější než jeho strýc – český katolický malíř. I tomu se však dostalo kvalitního vzdělání... Karel Škréta ve svých sedmnácti letech mluvil plynně německy, italsky, latinsky, asi i francouzsky a samozřejmě česky. Byl vzdělán v řadě humanitních oborů jako

Karel Škréta (1610–1674): Doba a dílo Výstava je otevřena od 26. 11. 2010 do 10. 4. 2011 v Jízdárně Pražského hradu a ve Valdštejnské jízdárně, více na www.ngprague.cz.

v ý stava m ě s í c e

Nebylo šlechtice, který by nechtěl mít portrét od Škréty

Po vlastních stopách Vrátit se znamenalo popřít víru předků, spřátelit se třeba i s jejich zapřísáhlými odpůrci – a pak se vrhnout do soudních tahanic o zkonfiskovaný majetek. Karel se tohoto úkolu, jímž ho rodina pravděpodobně pověřila, zhostil s razancí. Před soudy vždy trval na tom, že byť je synovcem Daniela Škréty, onoho známého stavovského direktora a císařova protivníka, sám z vlasti neutíkal, ale putoval do Itálie za zkušenostmi. Na tom trval a nakonec uspěl, vydobyl zpět majetek v Praze i na venkově. Dá se předpokládat, že mu v té zdlouhavé bitvě pomohly rodinné kontakty ještě z předbělohorských časů, nicméně je také jisté, že řadu vlivných přátel mezi pobělohorskou šlechtou a v katolické církvi si získal také svým diplomatickým jednáním a hlavně uměním. Ne náhodou právě jemu zadali zderazští augustiniáni výzdobu svého kláštera, ne náhodou právě od něho se nechal portrétovat pozdější litoměřický biskup Maxmilián Rudolf ze Šlejnic či mocný nejvyšší purkrabí Bernard Ignác z Mar-

Podobizna Marie Maxmiliány ze Šternberka v dětském věku, 2. polovina 40. let 17. století, olej na plátně

Vrátit se znamenalo

popřít víru předků

a vrhnout se do soudních pří o zabavený majetek

Repro: © Národní galerie v Praze

sourozenci, od nichž se však zásadně lišil výtvarným talentem. Absolvoval malířskou školu u cechovního mistra a v roce 1627 zamířil do Basileje za svým bratrem, posléze putoval do Německa, kam se uchýlila matka, a nakonec do Itálie. Historikové se dnes přou, zda už při odchodu z vlasti konvertoval ke katolíkům, či zda se ještě hlásil k víře předků, každopádně následujících deset let se v Itálii soustředil na malování, užíval si svobody v bohémské intelektuálské společnosti, čerpal inspiraci u klasiků i svých souputníků. Tady vznikly první charakteristické portréty, první velké obrazy, tady si stihl získat renomé, ba i slávu. Proč se toužil přesto vrátit domů? Vše nasvědčuje tomu, že to nebylo jen jeho osobní rozhodnutí, ale volba celé rodiny.

„Malíř jedinečný. Bezesporu kníže všech malířů v Čechách.“ (B. Balbín)

Svatá rodina se sv. Kateřinou a Barborou (výřez), 1. polovina 60. let 17. století, olej na plátně

v ý stava m ě s í c e

Žádný emocemi zmítaný umělec, ale energický diplomat

Jákobův příchod k Lábanovi, kolem 1643, kresba perem a štětcem, podkresba olůvkem

Repro: © Národní galerie v Praze

tinic. Když se v roce 1645 Karel Škréta ženil s Veronikou Grönbergerovou, nebylo snad už v Čechách jediného církevního řádu, který by si nechtěl chrám ozdobit jeho pracemi (maloval pro kapucíny, františkány, cisterciáky, pro maltézské rytíře i pro jezuity, pro Ferdinandovu univerzitu), nebylo snad šlechtice, který by netoužil mít od něho portrét (maloval Šternberky, Fürstenberky, Černíny, Martinice, Nostice, Berky z Dubé). Postupně si musel přizval pomocníky, vybudoval škrétovskou dílnu... „Malíř jedinečný, bezsporu kníže všech malířů v Čechách,“ napsal Bohuslav Balbín, když 30. července 1674 Karel Škréta zemřel. Univerzitní vědec patřil ke Škrétovým přátelům, obdivoval jeho talent i šíři znalostí. Učený malíř, takový přívlastek by jistě Škrétovi náležel. A také energický, cílevědomý, žádný uzlíček emocí, ale tvrdý diplomat. Do Prahy se rozhodl vrátit po zralé úvaze – a příležitosti, které se mu nabídla, pak řádně využil. Kdo byl Karel Škréta? Úspěšný malíř. Úspěšný muž. Zpracováno podle publikace „Karel Škréta (1610–1674): Doba a dílo“, kterou sestavili Lenka Stolárová a Vít Vlnas při příležitosti stejnojmenné výstavy.

V roce 2011 se Sanquisem Objednáte-li si sami nebo někomu věnujete v době od 8. 12. do 27. 1. 2011 novoroční předplatné časopisu, přidáme vám dva praktické a elegantní dárky. Pánský a dámský značkový diář Paperblanks nepotěší jen vás, ale i vaše blízké. A sloužit vám budou po celý rok 2011.

Novoroční předplatné s 2 diáři za 690 Kč! Každý předplatitel získává ještě klubovou kartu Sanquis.

Ta vám poskytne zajímavé slevy a další výhody v galeriích, knihkupectvích či nakladatelstvích, v kosmetických a wellness centrech, prodejnách zdravé výživy a v řadě dalších obchodů.

10 číslo 84–85 / prosinec 2010 / cena 79 kč

čísel časopisu, zaplatíte za rok pouze 690 Kč

2 dárky 2 značkové diáře Paperblanks v celkové hodnotě 728 Kč

klubová karta výrazné slevy v obchodech... až do roku 2013

Kam na Nový rok? Do galerie!

zdravý život je umění

Umění • Barokní příběh:

Karel Škréta

Jak objednat předplatné 2011

• Temná optimistka

telefonicky

• Rezavé květy

Zavolejte na +420 221 180 229 či +420 221 180 194 ve všední dny od 9 do 17 hod.

Monika Načeva Čestmíra Sušky na Vltavě

Zdraví • Co všechno víme o mozku • Lze nahradit

zrak?

přes internet Vyplňte a odešlete formulář na webové stránce www.sanquis.cz/predplatne vyberte EDICI PROFESIONÁL nebo EDICI LAIK.

e-mailem Na predplatne@sanquis.cz pošlete email, uveďte jméno, příjmení a adresu, vyberte EDICI PROFESIONÁL nebo EDICI LAIK.

zprávou sms

Sleva pro studenty: ISIC, ITIC, ALIVE – 40 %* ostatní – 30 %*

Na +420 731 479 423 pošlete SMS zprávu bez diakritiky ve formátu: SQS, LAIK nebo PROFI, jméno, příjmení, ulice, číslo domu, město, PSČ (například: SQS, PROFI, ales, novak, dlouha, 15, praha, 110 00). Zálohovou fakturu dostanete obratem, po zaplacení Vám pošleme dárek, první číslo roku 2011 vychází 27. 1. 2011.

*zašlete kopii adekvátního průkazu Všeobecné podmínky Dárek dostane prvních 100 čtenářů, kteří si objednají roční předplatné časopisu Sanquis a zaplatí danou částku do 27. 1. 2011. Dárek zašleme nejpozději do měsíce po úhradě předplatného. S dotazy či připomínkami nás kontaktujte na telefonu +420 221 180 229 nebo +420 221 180 194, na e-mailu predplatne@sanquis.cz nebo na redakční adrese.

př

lů

100

bonu

pro p r v

ní

a diářem Paperblanks!

edplatite

DÁRKY K ROČNÍMU PŘEDPLATNÉMU: 2 diáře Paperblanks

K předplatnému vám pošleme dámský diář French Ornate Vert Midi (v hodnotě 399 Kč) a pánský diář Black Moroccan Slimi (v hodnotě 329 Kč). Každý diář obsahuje dvě látkové záložky a zadní kapsičku s vloženým mini adresářem. Stránky jsou vysoce neprůsvitné, a tak se inkoust nepropíjí. Společnost Paperblanks podporuje různé organi zace, které pomáhají lidem na celém světě – jako například Lékaře bez hranic nebo nadaci Nelsona Mandely. www.paperblanks.com

Termitiště nekonečných proměn. Tady se přemisťuje, staví, boří a znovu staví... Tvoří se! 22

p lay

Text Jana Nekolová / foto Ondřej Petrlík

Cesta do krajiny dětství Když v těchto dnech vstoupíte do pražské výstavní síně Mánes, jako byste při otevření dveří zmáčkli tlačítko „play“ u nějakého zvláštního rádia. Ze všech stran se linou zvuky. Brnkání, troubení, pískání, vrzání… Vydávají je roztodivné artefakty, které vytvořili čeští i zahraniční umělci v režii Petra Nikla.

Lépe řečeno,

zvuky z nich dolují návštěvníci interaktivní výstavy PLAY. Malí i velcí. I když těm menším to jde o poznání lépe. Ani je nenapadne podivovat se nad tím, z čeho všeho člověk může vyloudit melodii. Zvony na čištění odpadu na Zvonici, Orloj snivců – melodicko-rytmický nástroj z kovových tyčí, Pozemní klavír či Znějící židle vytvářejí bizarní směsici zvuků, kterou občas přerušují radostné výkřiky dětí. A někdy i dospělých. Postarší, elegantně oblečená dáma právě ze všech sil šlape na „kolostroji“, aby se jí za tu námahu odměnil a pěkně zahrál. Trochu zmatená tou přemírou zvuků si sedám do Křesla ticha – a vše ztichne. Dění kolem sebe začínám tedy vnímat jiným smyslem, zrakem. Přede mnou kanon vyfukující kouřové kroužky, pokud do něj někdo dostatečně bouchne, Petorchestr – les barevných plastikových lahví, kterým můžete procházet, zdánlivě vysloužilé, ale přitom funkční elektronické přístroje, na kterých se dají vytvářet neuvěřitelné zvuky... Uprostřed sálu se rozkládají kupy harampádí. Jako na francouzském venkově při „vide-greniers“, kdy lidé přinášejí vše, co doma nepotřebují, a za malý peníz si zase něco odnesou. Tady se však neprodává, ale přemisťuje, staví, boří a znovu staví. Petr Nikl se svými kolegy nazvali toto „termitiště nekonečných proměn“ Krystalízou. Záleží jen na návštěvnících, jak se vykrystalizuje.

PLAY bude v Mánesu krystalizovat

až do konce ledna 2011

p lay

S překvapením zjišťuji, že smyslů nemám pět, ale dvanáct Na vlastní smysly Nastal čas přestat pouze pozorovat. Opouštím krajinu ticha a stávám se aktivním hráčem. Občas do něčeho bouchnu, prásknu, strčím hlavu do tajemného otvoru. Při svém putování se ocitám před stařičkým počítačem neboli Manipulátorem budoucnosti od švýcarského umělce Andrease Schenka. Můžu si prý na něm zmanipulovat svou budoucnost. Lákavá nabídka. Následuji pokyny a počítač mi uděluje číslo. Za určitou dobu se mám dostavit, číslo zadat a dozvím se výsledek. Vydávám se krabicovým tunelem Mojmíra Pukla o patro níže. Hned pod schody se zastavím u zvukového objektu Házení hrachu na zeď. Kolikrát jsem už slyšela: „Je to jako házet hrách na zeď“. Teď si to házení mohu doopravdy vyzkoušet pomocí speciální páky. Připravuji se na další vrh, jenže se kolem mne srocují o trochu menší děti než já, tak jim ustoupím. O pár kroků dále je ze mne opět nevědomý dospělák. Stojím u Harfie, bílého kruhu, a přemýšlím, co s ním dělat. Kolem mě proběhne malý capart, bez přemýšlení plácne rukou na fialový čtvereček a kruh se rozezní. Hraje všemi tóny. Pokračuji za černé závěsy, pozoruji proměňující se barvy, točím všemožnými klikami, z okna sleduji železné skulptury – květy Čestmíra Sušky vznášející se na Vltavě. V samém závěru mého návratu do krajiny dětství přemýšlím, který z pěti smyslů jsem tu ještě nevyzkoušela. Čich? Chuť? A najednou stojím u dřevěných panelů – zážitkového smyslového objektu – a s překvapením zjišťuji, že smyslů nemám pět, ale dvanáct! A tak si jako ve škole opakuji, abych nezapomněla – životní smysl, smysl pro slovo, pro teplo, pro pohyb a pro rovnováhu, smysl pro já druhého člověka… À propos: moje poslední cesta skutečně vedla zpátky k Manipulátoru budoucnosti. Jak to dopadlo, neprozradím. Je to přece jenom moje budoucnost, i když zmanipulovaná. Ale pokud jste zvědaví na tu svoji, přijďte do Mánesu. Poslouchejte, dívejte se, dotýkejte, bouchejte a mačkejte všechno možné, hledejte svůj smysl pro myšlenky toho druhého, prostě si hrajte. Když si nebudete vědět rady, jednoduše pozorujte děti. Ukážou vám, jak na to. www.orbis-pictus.com, www.galeriemanes.cz

Foto: Ondřej Petrlík

Můžete (si) hrát nebo třeba zmanipulovat svou budoucnost

p l ay

Festival PLAY ORBIS PICTUS la, každý robot hraje na svůj vlastní nástroj společ ně s robotickou zpěvačkou. Vystupují Roboti. 17. 12. – 19:00 Yellow Sisters a Maok, ČR/SK Skupina představí desku Tubab Woman o bílé ženě s černou duší.

TIPY Z LEDNOVÉHO PROGRAMU 4. 1. – 19:00 – 21:00 Večer filmu Chačipe a diskuze s Miroslavem Jankem 6. 1. – 19:00 Koncert Hrachtadel 8. 1. – 19:00 Hra tříkrálová 9. 1. – 15:00 Příběh o královně ESTER (MŠ, ZŠ) 11. 1. – 19:00 Večer dokumentárního filmu a diskuse s Bernardem Šafaříkem III.

9. 12. – 19:00 České středověké duchovní písně a lidové zpěvy, ČR Tradiční a zároveň originální písně. Vystupují Markéta Dvořáková, Petr Matuszek.

18. 1. – 19:00 Večer dokumentárního filmu a diskuse s Anifestem III. 19. 1. – 19:00 Hrajeme si pohádky

10. 12. – 19:00 Deneb – balkánský folklor a moderní akustická hudba, ČR Divoké východní rytmy, českomoravské ohlasy i vlastní tvorba akustické skupiny. Vystupují Bára Podobská, Jitka Malczyk, Martina Adlerová, Jakub Severin, Martin Vejvoda.

12. 12. – 15:00 Příběh o Jonášovi Divadelní představení na motivy starého biblického příběhu. Hrají: Renata Kubišová a Arjana Shameti, výprava, loutky a režie: Čest mír Suška, hudba: Česjana a tradicionál. 12. 12. – 19:00 Kuzmič Orchestra, ČR Večer improvizace a vzájemné interakce v podání dua Kuzmič Orchetra – Petra Nikla a Miroslava Černého. Vystupují Dorota Barová, Josef Ostřan ský, Miroslav Černý, Petr Nikl. 14. 12. – 19:00 Večer dokumentárního filmu a diskuse s Bernardem Šafaříkem II. 15. 12. – 19:00 Vánoce s Choreou Bohemicou, ČR Večer plný písní, hudby a slov. Vystupuje soubor Chorea Bohemica a hosté. 16. 12. – 19:00 Robotí kapela CLOÉ'S ROBOT BAND, ČR/USA Robotí kapela se skládá ze sedmi robotů. Jedná se o první vystoupení na veřejnosti, kterého se zúčastní dcera a vnučka vynálezce, po nichž je kapela pojmenována. Je to opravdová robotí kape

21. 1. – 19:00 Koncert Naked 25. 1. – 19:00 Interaktivní filmová tvorba s Marcusem Bergnesem

18. 12. – 19:00 Tomáš Vtípil a Max Bilitza, ČR/Německo Německý rapový básník Max Bilitza, český hudeb ník Tomáš Vtípil. Můžete se těšit na tučné beaty a agresivní germánský rap i na křehké soudobé kompozice. Možná bude i kungfu! 19. 12. – 15:00 Noemova archa Kdo se vlastně mezi zvířata a Noemovu rodinu do archy vpašoval a proč? Hrají: Štěpán Žežula a děti z domácí školy, výprava: Čestmír Suška, režie: Arjana Shameti. 21. 12. – 19:00 Večer dokumentárního filmu a diskuse s Anifestem II. – Litevská retrospektiva Ojedinělá retrospektiva, uvedená na AniFestu 2010 v Teplicích, představí návštěvníkům festivalu průřez dějinami litevské animované tvorby od roku 1913 po současnost. Jedná se pravděpodobně o první samostatnou retrospektivu této pobaltské země u nás. Po projekci následuje diskuse s dramaturgy ní programu, lituanistkou Dagmar Váňovou. 22. 12. – 17:00 Vánoční hra – Hra Rajská a Pastýřská Tradiční vánoční hry v podání studentů akademie Tabor nejen připomenou čas vánoční, ale také vnesou klid do rušné předvánoční atmosféry.

26 26

26. 1. 19:00–21:00 Pohybovat se, setkat se, prožít se 27. 1. – 19:00–21:00 Mandelbrotovy kostičky 28. 1. – 19:00–21:00 Létající koberec = NOC V MÁNESU = Mysteriozní noc, kdy exponáty ožívají a roze hrávají svou melodii. Nevšední zážitek doplní netušené impulzy, které rozhýbají vaše tělo. Kdy? Nechte se překvapit!

Více informací hledejte na www.orbis-pictus.com a www.galeriemanes.cz

Foto: Ondřej Petrlík

11. 12. – 19:00 Rybaření na Manhattanu, ČR Improvizované hudebnědivadelní představení. Vystupují Petr Nikl, Irena a Vojtěch Havlovi, Kristýna Lhotáková a Ladislav Soukup.

20. 1. – 19:00 Koncert The Tap Tap

Expozici

a "Krystalízu – kolektivní krajinu představ" podpořily zejména tyto ﬁrmy, kterým vyjadřujeme svůj dík:

Workshopy 9. 12. – 10.00–13.00 Hra s barvami (od 3. třídy ZŠ, SŠ) Aneb malování akvarelovými barvami do mokrého podkladu. 11. 12. – 19:00 Nepředvídatelný workshop s Petrem Niklem Workshop s všestranným umělcem – fascinující zážitek pro všechny generace.

www.mossplastics.cz

www.kores-praha.cz

www.davona.cz

www.czechoffice.cz

www.kvant.sk

www.bss-elektro.cz

www.fontai.com

www.mediawork.cz

www.kanalizacezplastu.cz

14. 12. – 10.00–13.00 Svět barev (2. stupeň ZŠ, SŠ) Proč vlastně může malování a vůbec vlastní umělecká tvorba léčit. Vede Kristý na Brabcová z Akademie sociálního umění Tabor. 14. 12. – 14.00–17.00 Harmonie forem (2. stupeň ZŠ, SŠ) Léčivá kouzla ornamentů a motivů proplétaných forem odhalí účastníci pod vedením Petra Šimka z Akademie sociálního umění Tabor. 21. 12. – 10.00–17.00 Teplo vlny (ZŠ, SŠ) Práce s vlnou – od čištění po předení na kolovratu, technika filcování a su ché jehly. K plstění potřebujete teplou vodu, mýdlo a dvě šikovné ruce! 16. 12. – 10.00–13.00 Od ovečky do kuličky (pro všechny generace) Pracovníci textilní dílny Gawain provedou účastníky procesem zpracování ovčí vlny. Více podrobností o dílně a její činnosti na www.gawain.cz. 6. 1. – 10:00–13:00 Masky, loutky a objekty z přírodnin (pro všechny) Kreativní dílny členů divadla KRASOHLED. S dětmi vyrábějí jednoduché lout ky, masky a objekty z různých materiálů – přírodnin, papíru, textilií.

Za podporu výstavy děkujeme také těmto ﬁrmám:

11. 1. – 10:00–14:00 Tajemství společného díla (ZŠ) Aneb vrstvené malování akvarelovými barvami. Průběžně příchozí přistu pují k rozpracovanému dílu. Vede Eva Vejražková, lektorka WŠ Jinonice. 13. 1. – 10:00–13:00 Variace na zimní téma (od 4. třída ZŠ)   Hra se stává komunikačním prostředkem dětí i dospělých – ve formě barev, pohybu, slova. Vede Hana Valová z waldorfské mateřské školy v Olomouci. 20. 1. – 10:00–13:00 Kouzlení s nožíkem (2. stupeň ZŠ, SŠ, dospělí) Kdo dnes může říci, že si sám vyřezal lžíci, vidličku, nůž či mísu…? Vede Ivo Brzák a přátelé Akademie sociálního umění Tabor z Camphill České Kopisty.

www.uniobal.cz

27. 1. – 10:00–13:00 Lidová píseň – v jednoduchosti je krása (pro všechny) Na křídlech hudby se proletíme světem folkloru českého, moravského, sloven ského i romského. Vede Jan Chromeček z Akademie sociálního umění Tabor.

www.daneco.cz

Provaznictví www.sipral.cz

18. 1. – 10:00–17:00 Věříme ještě na duši? (SŠ, VŠ) Na motivy řeckého mýtu o Érótovi a Psýché vás obrazy duševního světa prove de PhDr. Anežka Janátová z Akademie sociálního umění Tabor. 25. 1. – 10:00–17:00 Zjevný a skrytý význam práce se zemí (SŠ, VŠ) Vede Petr Janát Dolista, ekologický zemědělec a lektor akademie Tabor.

www.zeman-art.cz

www.provaznictvi.cz

www.ﬂorasis.cz

www.amati.cz www.solosirkarna.cz

Festival a workshopy se konají zároveň s výstavou PLAY ve výstavní síni Mánes, Masarykovo nábřeží 250, Praha 1 SUNAP plastové součásti s.r.o.

www.petrof.cz

BELT PLAST s.r.o.

Ensinger s.r.o.

Ecotronic s.r.o.

r o z hovo r

Monika Načeva (*1966) Začínala jako herečka (A Studio Rubín, HaDivadlo, divadlo Sklep). Od roku 1992 se věnuje hudbě. Nejdříve působila jako zpěvačka ve skupině Něžná žláza, poté ve vlastní kapele Načeva. Její manžel, Angličan Martin, otevřel v Praze první obchod s vinylovými deskami. Mají dvě děti, jedenáctiletého syna Ryu a osmiletou dceru Marii.

Text Jana Nekolová / foto Ondřej Petrlík

Temná optimistka

Načeva

vota. vstupujete do jejího ži ě, db hu o te dá ví po onikou Načevou Když si se zpěvačkou M u. životě, slyšíte její hudb ém sv o í áv pr vy m vá ž Kdy Nejnovější album pojmenovala podle básně Williama Blakea The Sick Rose (Nemocná růže). Natočila jej s anglickým zvukovým experimentátorem Timem Wrightem. Nové písně zazněly poprvé na vernisáži výstavy Dekadence Now! v Rudolfinu, která mapuje dekadenci v současném umění. Monice Načevě však k srdci přirostla dekadence česká z období konce devatenáctého a počátku dvacátého století. Co vás na ní přitahuje? Především to tajemství, když člověk hledá sám sebe a vstupuje do hlubin své duše, do temna. Pak také spojení s přírodou, která je tajemná, silná... Když jsem v divoké přírodě, mohu zažívat čisté emoce strachu i krásy. To mě zajímá. Jste věřící? Žádnou konkrétní víru nevyznávám. Je to všechno pro mě velké tajemství, ve kterém si sama studuji. Myslím, že to tajemství je pro nás nekonečné, a proto pořád máme co zkoumat. A to je krásné! Příroda je pro vás očividně důležitá. Jako malá jsem jezdívala k dědovi do Bulharska, pamatuji si široké pláně

a kopce okolo. Děda, pastevec ovcí, moc nemluvil, když jsem byla s ním, pozorovala jsem jen ten úžasný prostor kolem sebe. Teď už také devátým rokem bydlím v přírodě, odstěhovala jsem se z města. Startem v tomto ohledu pro mě byly děti. Necítíte se na venkově trochu sama? Potřebuji být sama. V tu chvíli můžu přemýšlet o svých niterných záležitostech. Zatímco ve městě má člověk stále někoho kolem sebe. Jsem velmi emocionální a když už se ocitnu mezi lidmi, pořád něco řeším, čas běží a já nic neudělám, nevytvořím. Pro vás hudba – emoce – žití jedno jest. Co kdybychom prošly vaším životem skrze vaši hudbu? Dobrý nápad. Ráda. Vaše první a velmi úspěšné album Možnosti tu sou vyšlo v roce 1994. Rockové album… Tak začala moje hudební cesta. Chtěla jsem být herečkou, ale nedostala jsem se na školu. Hrála jsem tedy v různých amatérských divadlech, zkusila jsem i zpívat. Měla jsem to štěstí dostat se rovnou k Michalu Pavlíčkovi, který mou desku produkoval

a ve většině i zhudebnil. Byla jsem takový „naturščik“, řídila jsem se svým pudem. Najednou se mi otevřely jisté možnosti a já je šla zkoumat. Za důležité pro tuto dobu považuji i setkání s Jáchymem Topolem. V jeho samizdatové knížce Miluji tě k zbláznění mě zaujal text „Udržuj svou ledničku plnou...“. Oslovila jsem ho, aby pro mě něco napsal. Později mi řekl, že kdybychom se nepotkali, nikdy by nevznikly takové básně. Další deska Nebe je rudý z roku 1996 se dá nazvat jako elektronická. Proč zrovna elektronika? Já nikdy nevím proč. Jdu životem, potkávám lidi a nechávám se nadchnout novými věcmi. Někdy narazím na neznámé dveře a zajímá mě, co je za nimi. Baví mě je otevírat. U nás se v té době poslouchal hodně Massive Attack, elektronická hudba z Anglie, ovlivnilo mě to. Hudbu k této desce jsme vytvořili spontánně s kapelou. O dva roky později vyšlo album Mimoid. Co vás nadchlo tentokrát? Mimoid, to bylo setkání s anglickým dýdžejem Gusem a úžasná doba strávená v Paláci Akropolis, kde se odehrávalo

r o z hovo r

Možná jsem ta nemocná růže z básně Williama Blakea A vaše poslední cédéčko? Moje zpracování písně Serge Gainsbourga La Décadanse provázelo před dvěma lety výstavu Česká dekadence v Bruselu. Mezi působivými obrazy jsem našla inspiraci pro další práci. Hodně výtvarníků z té doby psalo básně, například Karel Hlaváček. Když zpívám jeho „Jdou mraky pod vodou, jdou nad vodou“, připadá mi, jako by je psal nějaký stařec. A on je napsal ve svých 23 letech! Pravda, zbýval mu jen rok života. Dále jsem pak v knihovně Klementina našla Antonína Sovu, Irmu Geisslovou a řadu jiných osobností z české moderny a dekadence.

Album muselo zaznamenat největší odezvu u cizinců žijících v Čechách, ne? Je to tak. Pro našince to asi bylo příliš. Já ale moc nepřemýšlím, jestli lidé přijmou moji hudbu, anebo ne. Vše dělám upřímně, tak jak to cítím. Nedělám pop music. Hudba mě zajímá jako experiment – kam mě zavede, co nového můžu poznat. Další album: Fontanela z roku 2001. Podle názvu je jasné, za jakých okolností vzniklo. Ryu jsem měla ve 33 letech. Nebyla jsem už tak mladá a mateřství jsem si užívala. Zároveň vše bylo nové – výborný materiál! Zaznamenávala jsem si zvuky

miminka, chtěla jsem do alba vtisknout silné pocity z porodu a z mateřství. Ty pro mě vyvolávaly etnické nástroje. Použili jsme dva africké bubny, didgeridoo... Je vaše „porodní“ deska temná? Slovo ‚temné‘ pro mě znamená hluboké, neznámé. Vše, co vychází zevnitř, z neznáma. To byl také pro mě i porod. Takže i mateřství je vlastně temné? Jasně. Celé mateřství je tajemné a neznámé, ale ne depresivní. Spousta lidí říká, že jim moje hudba tak připadá. Já depresemi netrpím. Řekla bych, že moje muzika je – když už – spíš melancholická. Následovalo další mateřské album... Měla jsem druhé dítě a to už je docela velký zápřah. Hledali jsme dům na venkově, potřebovala jsem si zvyknout, srovnat se a uvědomit si, co přesně chci. Chtěla jsem vytvořit hnízdečko, kde budeme bydlet. Na muziku jsem dlouho nemyslela a opravdu jsem se soustředila jenom na rodinu. Když byla Maruška větší, děti si už vystačily samy, teprve pak přicházely zase nápady. Na svět přišlo album jednoduše nazvané Mami.

Jak vypadá váš běžný den? Vstávám v šest, děti odjedou do školy, udělám povinnosti, uklidím. Potom mám čas na sebe. Buď na něčem pracuji, nebo odpočívám. Nejsem žádný workoholik, umím sedět na zahradě, projít se v lese. Poslouchám stále novou muziku. Čtu. Znovu a znovu se vracím ke Carlu G. Jungovi a Krishnamurtimu. Jsou to mí učitelé, kteří mě provázejí myšlením. Četba Junga není příliš odpočinková… Za ta léta jsem se jím prokousala. Myslím, že mu rozumím. Ať otevřu jakoukoli stránku, vždy mě něco osloví a posilní... Tedy to jsem toho napovídala. Tak skončeme dekadentním básníkem Oscarem Wildem. Ten řekl: Člověk nedosahuje své dokonalosti tím, co má, dokonce ani tím, co dělá, ale jedině tím, čím je. Čím je Monika Načeva? Pořád se hledám. Možná jsem ta nemocná růže z básně Williama Blakea.

Foto: Ondřej Petrlík

vše podstatné. Dolů se chodilo hrát, nahoru bydlet, mezitím byla restaurace... S Gusem jsme na desce pracovali u nás v bytě – strávili jsme tak sedm intenzivních měsíců. Poprvé jsem tehdy vnikla do čisté elektroniky, zažila samplování, minimalismus. Natáčeli jsme různé zvuky, měli jsme z okna našeho bytu spuštěný mikrofon, chodili s ním po parku, po hospodách a točili. Hodně jsme experimentovali. Spoustu lidí tehdy Mimoid překvapil.

Jsme zpátky u dekadence. Jste dekadentní? Nerada bych se pouštěla do teorií, co znamená být dekadentní. Řídím se tím, co mě zajímá. Třeba i smutné melancholické věci považuji za krásné, protože přinášejí živé, povznášející pocity. Slovy to nelze dobře popsat.

znamená: Luxusní zápisníky, adresáre a diáre • Elegantní stylový design s motivy z celého sveta Kvalitní zpracování • Neprusvitný papír • Šetrnost k životnímu prostredí

Dana Èermáková, zástupce znaèky Paperblanks e-mail: dcermakova@hartleyandmarks.com, tel.: +420 607 522 649

www.paperblanks.com

p ří b ě h

Text Eva Bobůrková / foto Günter Bartoš

Rezavé květy

na V ltavě U pražské výstavní síně Mánes, na hladině řeky, se objevily zvláštní útvary. Něžné a robustní železné koule – skulptury sochaře Čestmíra Sušky. Jako by se vznášely nebo plavaly na vodě.

V úkazu, který je k vidění na Vltavě v centru Prahy, je přes

všechnu tíhu pořádný kus hravosti. Ostatně, vždyť je tato instalace součástí výstavy PLAY. „Vybral jsem pro ni dvě ocelové skulptury – koule o průměru 250 centimetrů. Každá váží okolo dvou tisíc kilogramů,“ vysvětluje Čestmír Suška. Obě dokončil nedávno, první v srpnu a druhou těsně před instalací na Vltavě, tedy někdy koncem října. Cisterny a rezavé kotle začaly zajímat sochaře již před pár lety. V americkém Vermontu narazil na šrotovišti na staré rezavé železné nádoby, vyřazené plynové kotle a cisterny. Koule pro Mánes teď vyrobil se svými pomocníky ze zbytků cisteren, jež se už před čtyřmi roky proměnily v jiné skulptury. Železné kusy čekaly v bednách na dvoře sochařského studia Bubec v pražských Řeporyjích a zvolna rezavěly. „Vytáhli jsme je na světlo, kladli do půlkulovitého kopyta a svářečkou spojovali v obrovské koule.“ Ta první byla vystavena v září v Brandýse nad Orlicí, kde vzniká ve spolupráci města a místních občanů sochařský park inspirovaný dobou, kdy zde pobýval a tvořil J. A. Komenský. Při výstavě PLAY se Čestmír Suška zase rozhodl své kulaté objekty uložit na vodní hladinu. Chtěl, aby „plavaly“ po Vltavě. Něco podobného si vyzkoušel již v roce 2005 ve Vermontu. Menší předchůdkyně pražských koulí tehdy pluly po řece Gihon. Impozantní sochy–koule na počátku cesty

Přes zdymadla a pod mosty Americká plavba a instalace však byla daleko jednodušší. „Tahle expozice na Vltavě, u Mánesa, má trvat tři měsíce. Museli

Stali jsme se součástí výjimečného pokusu

Výprava začíná v holešovickém přístavu Vzácný náklad se dává do pohybu

Železné koule

Foto: Günter Bartoš

opustily Řeporyje a vydaly se do srdce Prahy

Každá skulptura váží na dva tisíce kilogramů

p říběh

Dobrodružná

p ří b ě h

cesta vedla přes tři zdymadla

Hasičská loď tlačí náklad po Vltavě Zaměstnanci Povodí Vltavy v akci

Foto: Günter Bartoš

Instalace koule s podpůrným pontonem

jsme počítat i se změnami hladiny, silným proudem, plovoucími kmeny a tak dále,“ líčí Suška. To vše – včetně rozměrů a váhy skulptur – se mu za daných časových a finančních možností zdálo jako neřešitelná situace. „Nicméně jsme se s několika pomocníky a vědeckými poradci pustili do výroby pontonů. Když byly hotové, i s koulemi a autojeřábem jsme je naložili na velký ponton v holešovickém přístavu a ten dotlačila hasičská loď pana Kedršta přes tři zdymadla a pod několika mosty až k Mánesu.“ Tam proběhla dramatická celodenní instalace za vydatné pomoci dalších lodí a pracovníků Povodí Vltavy. Vše se, jak podotýká Suška, zdařilo jen díky velké trpělivosti všech zúčastněných. „Stali jsme se součástí fyzikálního pokusu, připadal jsem si jako vynálezce, jenž se snaží o něco sice snadno představitelného, ale těžko realizovatelného.“ A pokus ještě zdaleka neskončil. „Ode dne instalace jsme v průběhu tří týdnů vyrazili na řeku ještě třikrát s partou lidí z Povodí Vltavy a týmem potápěčů. Pokaždé něco opravujeme a bojujeme s labilitou pontonů.“ Posledně chtěl Suška chlapům popřát hezké Vánoce. Ale oni jej odbyli s tím, že „se do Štědrého dne ještě určitě několikrát uvidíme a že by se nedivili, kdybychom se na řece potkali i na silvestra...“ Až půjdete po nábřeží nebo pojedete kolem tramvají, možná je uvidíte – hravé obří koule na hladině. „Vězte, že beze zbytku naplňují dramaturgický scénář interaktivní výstavy PLAY.“

Pohled z prostor výstavní síně Mánes

koktejl

Doporučuje Eva Pivodová

Vánoční trhy 2010

100 let Domu umění města Brna

Devátý ročník veletrhu na Výstavišti Praha v Holešovicích nabídne široký vánoční sortiment a také pestrou nabídku spotřebního zboží. Součástí jsou hrnčířské a řemeslné trhy (10.–12. 12.) a doprovodný program pro děti i dospělé. 10.–19. 12., www.incheba.cz

Rozsáhlá expozice připomene nejvýznamnější mezníky v dějinách této instituce. V hlavní budově Domu umění bude prezentována stavební historie budov, dokumenty z počátečního období i díla z expozic poválečných let. V Domě pánů z Kunštátu se představí tvorba osobností, které se podařilo v Domě umění vystavit ještě před rokem 1989 (mj. Jiří Kolář, Adriena Šimotová, Zdeněk Sýkora, Eva Kmentová), a také autorů, kteří sem zavítali na přelomu tisíciletí (např. Tony Cragg, Magdalena Jetelová, Daniel Spoerri). Instalace výtvarných děl bude konfrontována se soudobým děním prostřednictvím fotografií. 15. 12. 2010–13. 2. 2011, www.dumb.cz

3 otázky pro... kapelníka Duende Tomislava Zvardoně Vaše skladby spojují jazz, pop a etnickou hudbu, nejsilněji se v nich projevují funk a latinské motivy. Čím vás exotické vlivy přitahují?  Především svým společným jmenova telem – výrazným rytmem. Důležitý je u „latinské hudby“ navíc temperament a výrazné emoce. Tato kombinace je pro mne vzrušující. Oba tyto styly představují vlastně fúzi několika etnik, například u latiny španělskou výbušnou krev spolu s africkým klidem a výrazným rytmickým cítěním. Druhou a zatím poslední desku Duende New Words In The Dictionary produkoval renomovaný hráč a producent Peter Binder. Jak jako skladatel snášíte zásahy producenta?   Záleží vždy na domluvě. Myslím, že producent může dát skladateli a kapele dobré zrcadlo a přispět nezaujatým a hlavně novým pohledem na věc. Řekl jsem Peterovi svou myšlenku, on od stranil ostré hrany, vyleštil ji, dobarvil, a poslal na svět. Prostě se potřebujete někdy někoho zeptat: „Co myslíš, je tento zvuk dobrý? A co tahle aranž...?“ Binder je výborný producent!

V listopadu zahájila PKF populární cyklus Koncerty pro děti. Setkání probí hají v sobotu v 10 a ve 12 hodin. Na 8. ledna je připraven program s názvem Hudební forma není pro bábovku!, kde se děti seznámí s díly Brahmse, Griega, Haydna, Janáčka a Mozarta. Již nyní také mohou rodiče rezervovat vstupenky na speciální Pohádkový koncert, který se uskuteční 27. února ve Dvořákově síni Rudolfina, a připravit tak krásný vánoční dárek pro své blízké. Koncert představí poklady hudební tvorby v českých pohádkách. Moderátoři večera Sabina Laurinová a Jan Čenský uvedou nejzajímavější dialogy, seznámí publikum s autory skladeb a přiblíží vznik a zákulisí hudeb ního doprovodu. Hostem bude Aneta Langerová, která zastoupí projekt Světluška. Ke koncertům se váže také výtvarná soutěž. Více na www.pkf.cz.

Zveme na výstavu do moravské metropole! Počátek

Akční sci-fi s Leonardem DiCapriem v hlavní roli zavádí diváky na různá místa po celém světě a také do intimního a nekonečného světa snů. Režie Christopher Nolan. magicbox

15 typů lidí Čtivá publikace doplněná fotografie mi je určena nejen vedoucím pracov níkům – popisuje jednotlivé typy, radí, jak s daným člověkem s úspěchem jednat, jak jej nejlépe vést a motivovat. grada

Jak se nejlépe seznámit s kapelou Duende – na cédéčku, nebo na koncertě? Nedovedu říct, který způsob je lepší. Asi zaleží na každém, čemu dává přednost. CD zachycuje momentální náladu kapely, je vyčištěné od zbyteč ných ruchů a člověk si ho může užít někde v soukromí, udělat si atmosféru sám tak, jak mu nejlépe vyhovuje. Oproti tomu koncert má určité napětí, které vytváří publikum spolu s kapelou. Na koncertech hodně improvizujeme, každé vystoupení je originál. Pokud se nám podaří s publikem navázat takový kontakt, že se stane vlastní součástí skladeb a improvizací, je to nepopsa telný zážitek. Právě tento stav vyjadřuje slovo „duende“! www.duendeband.cz ptal se günter bartoš

Foto: archiv redakce, PKF, Grada, Duende, DUMB

Pražská komorní filharmonie dětem

Slunce a léto po celý rok EXOTIKA

STŘEDOMOŘÍ

Keňa Q Maroko Q Kostarika Q San Andrés Q Mexiko Q Kuba Q Kapverdy Q Isla Margarita Q El Salvador-Roatan -Panama Q Chile-Brazílie -Argentina-Uruguay Q Peru Q Dominikánská republika Q Spojené arabské emiráty

Q Q Q Q Q Q Q Q Q Q Q Q Q Q

Egypt Tunisko Itálie Sardínie Sicílie Kalábrie Španělsko Ibiza Malta a Gozo Mallorca Costa Brava Bulharsko Řecko Turecko Kypr

on-line prodej na www.eximtours.cz call centrum 841 115 115

l on dýn

Doporučuje Eva Pivodová

Paul

Gauguin Narodil se v Paříži v roce 1848, vyrůstal ale v Limě – jeho rodina musela odejít do exilu. Možná právě tehdy se v malém Paulovi ozvala touha po cizokrajných zážitcích. V sedmnácti se dal k obchodnímu námořnictvu, o tři roky později se vrátil na pevninu a stal se burzovním úředníkem. Velmi se mu dařilo, ale přišel rok 1883 a propad na burze. „Budu se živit malováním!“ rozhodl se. Jeho žena, Dánka Mette-Sofie, s níž měl dceru a čtyři syny, však představu chudoby neunesla a manželství se rozpadlo. Paul pak maloval obrazy ve svém vlastním stylu tzv. „pozměněného impresionismu“ v Paříži, v Pont-Aven, v Arlès, na Martiniku... A také na Tahiti, kde propadl půvabům krásné Teha'amany. Paul Gauguin nakonec zemřel na ostrově Hiva'Oa ve Francouzské Polynésii v květnu roku 1903. Rozladěn, jako malíř neuznán. „V Londýně naposledy vystavovali díla Paula Gauguina v tomto rozsahu před 55 lety,“ uvedla Christine Riding, jedna z kurátorek vyhlášené Tate Modern. K vidění je tady dnes na 150 děl zapůjčených z celého světa včetně pražské Národní galerie: oleje, akvarely, kresby, tisky i sochy. paul gauguin: tvůrce mýtu, tate modern, londýn, do 16. 1. 2011, informace o vstupném na www.tate.org.uk/modern

Vlevo: Teha'amanu má mnoho rodičů, 1893, olej na plátně, 76,3 x 54,3 cm, Na protější straně nahoře: Zjevení po kázání, 1888, olej na plátně, 73 x 92 cm, dole: Nevermore O Tahiti, 1897, olej na plátně, 60 x 116 cm

40 40

Repro: © Tate Modern, © The Art Institute of Chicago, USA, © National Gallery of Scotland, Edinburgh, © Courtauld Gallery, Londýn

Osobnost postimpresionismu, geniální malíř, milovník exotických krajů. Jeho dílo vystavují v Londýně.

Jako kdyby stále utíkal. Nejlépe se malíř cítil v nedotčeném tropickém ráji.

41 41

Nerozlišuju žánry.

Pro mě je všechno divadlo!

xx edstavení Labyrint světa a ráj srdce v pražském Divadle v Celetné

os o bnost

Text Bela Schenková

Rosťa Novák

Odvážnému štěstí přeje Vystudovat DAMU a myslet si, že se tím dveře do světa divadelních prken samy otevřou, je velký omyl. Herec, loutkář a performer Rosťa Novák dokázal neusnout na vavřínech a nezůstat průměrným. Nejenom že ví, co chce, ale taky si za svými sny jde. Navzdory únavě, bolesti a nejistotě.

Foto: Michal Hladík/Divadlo v Celetné

Patříte k osmé generaci Kopeckých, starého loutkářského rodu. Váš děda se narodil v maringotce a zažil to pravé kočování s koňmi. Co vám vyprávěl? Zažil jsem rodinné sešlosti počínaje pátou generací Kopeckých. Předávaly se tam historky i zkušenosti. Děda třeba vyprávěl, jak byl jako dítě na návštěvě u kouzelníka – večer už byl unavený, tak si lehl na palandu a pod peřinou ležel ohromný had... Navštěvoval provazolezce, vzpěrače, jezdil na kole a lepil plakáty. Maringotky byly za jeho dětství opravdu tažené koňmi, později si děda koupil autobus, starého forda, v kterém celá rodina – máma, strejda Matěj, babička i děda – bydlela. Jen na část roku se vraceli do svého domu. Takže život loutkářů se dá přirovnat k lidem od cirkusu? Ano, i když sami mezi sebou to rozlišovali. Já jsem ten rozdíl nevnímal, protože máme v rodině i cirkusy, například cirkus Praga, který funguje dodnes, a cirkus Arko, ten provozovala rodina z babiččiny strany. Nicméně děda byl pyšný na to, že je právě z té loutkářské větve Kopeckých. Pokud jde o cirkus, i v rámci rodiny si mezi sebou příbuzní kradli štace, probíhaly třenice o místa, kde se smí a nesmí hrát. Ale to bylo mezi loutkáři také. A loutkáři se navíc dělili na ty, co zastávali svou práci

řekl bych poctivě, dělali celé inscenace – tam patřil děda – a na ty, co měli varietní vystoupení a jejich pojetí se spíš blížilo cirkusáckému způsobu života. Vlastně umění versus padlá zábava. Váš děda pracoval také s Josefem Kroftou v královéhradeckém Draku. Děda přešel od klasických her lidových loutkářů do Draku, kde začínal jako technik, potom pracoval jako řidič a až pak ho využili v hereckém ansámblu. Byl u toho, když Krofta provedl tu zásadní změnu v jevištní práci s loutkou: odkryl iluzivní vodění loutek a herce vzal jako jejího partnera. Děda využíval svého potenciálu, dokázal odehrát v inscenaci hlasově klidně devět nebo i patnáct postav, hrát se čtyřmi marionetami najednou. Navíc jezdil po celém světě a sbíral zkušenosti, které dál předával svým dětem, mé mámě a strejdovi Matějovi, později i nám. Tyhle věci bych se na žádné škole nenaučil. Co pro vás tedy znamená loutka? Když se mě zeptáte, co to je loutka, vybaví se mi dětství. Byl jsem loutkami obklopen. Je to svět ve svém světě, svět fantazie. Ale také si vybavím určitou vzpouru, protože jsem nikdy nechtěl dělat loutkové divadlo. Bral jsem to jako podřadný obor v divadle. Táta je činoherec, takže jsem

chtěl spíše dělat činohru. Až v osmnácti jsem skrze dědu a právě také skrze Josefa Kroftu objevil kouzlo loutkového divadla. Loutkové divadlo se často podceňuje. Čím to je? Myslím, že lidé, kteří loutkovému divadlu nedůvěřují, si asi ani nedovedou představit, co to obnáší hrát dopolední představení pro děti. Dětský divák je často mnohem chytřejší než dospělý, máloco vám odpustí. Snažíte se vytvořit nějakou iluzi, uděláte sebemenší chybu – a děti ji hned odhalí. Navíc hrát ráno není legrace, musíte se naučit k tomu přistupovat zodpovědně. Co se týče hierarchie, vůbec nerozlišuju činohru, loutkové divadlo, pohybové divadlo a další, pro mě je všechno DIVADLO. Baví mě přecházet mezi žánry. Problém loutkového divadla spočívá v tom, že když kdysi vznikaly inscenace v Draku nebo v Plzni, myslelo se při nich i na dospělého diváka, což se dnes vytratilo. Kde jsou ty časy, když dělal Vláďa Marek nebo Venda Poul Mistéria Buffa anebo když se hráli Loupežníci na chlumu... A to se hrálo večer, a přesto bylo plno. Vy sám střídáte různé formy: loutky, pohyb, činohru... Co je vám nejvlastnější? Do osmnácti let jsem sportoval a divadlo úplně odmítal. Ale určitě se do mě

osobnost

Setkávám se s dědou na jevišti, cítím vazbu, jež mezi námi byla podobě – na projekci či ve zvuku. A cítil jsem vazbu, která mezi námi byla.

už tehdy vtisklo, což jsem si uvědomil později. Sport mě ale ovlivňuje pořád, i co se týká přípravy na představení. Věnoval jsem se atletickému desetiboji a také v divadle chci být všestranný, hledat limity sám v sobě, hrát ráno v Minoru pro děti a večer pak třeba ve Švandově divadle. Stejně tak mě baví taneční představení se skupinou DOT 504, zkusil jsem si i pouliční divadlo, reklamu nebo televizní seriál. Za nic z toho, co jsem zatím dělal, se nestydím, všechno mě něčím obohatilo. Svou zřejmě nejúspěšnější roli jste ztvárnil v sólovém projektu 8 – polib prdel kosům, který měl nedávno derniéru. Co vás přimělo k nastudování tak osobního představení? To nebyl nápad můj, ale tvůrčí dvojice Skutrů. V Divadle Archa pořádali tematický cyklus s názvem Tradice – konvence – pud. Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský přišli s tím, že by zrealizovali představení o naší rodině. Chtěl jsem, abychom v něm hráli všichni, ale kluci trvali na tom, že jen já. Nejprve mě to vyděsilo. Pak jsme začali sbírat materiály, hledali jsme v archivech, vyzpovídávali členy rodiny, v té době ještě žijící sestru

Rostislav Novák (*1979) Je potomkem jednoho z nejstarších českých loutkářských rodů Kopeckých, náleží k jeho osmé generaci. Vystudoval DAMU, je členem divadelního uskupení Skutr, hostuje v divadle Minor, v Národním divadle, v Divadle v Celetné, v inscenaci Hidden Landscapes tanečního souboru DOT 504, v La Fabrice... Je autorem a režisérem úspěšného představení v žánru nového cirkusu La Putyka. Do kin nedávno vstoupil hraný snímek s dokumentárními prvky Piko o drogově závislých, kde zvárnil jednu z hlavních rolí.

a bratra mého dědy. Věděli jsme také, že musíme najít někoho, kdo mě naučí jinému pohybu, než na jaký jsem byl doposud zvyklý, a tak jsme oslovili Martina Vraného, vynikajícího tanečníka. Inscenace v sobě nesla faustovské téma a znamená pro mě osobní vyrovnání se s tradicí. Dlouho mi trvalo, než jsem se osamostatnil, aniž by mě někdo přirovnával k lidem, které mám za sebou. Hra pro mě byla velký zážitek, setkával jsem se s dědou na jevišti, i když v „placaté“

Co by asi na Putyku řekl váš děda? Ocenil by, že v současných podmínkách jdu do něčeho naplno a jen o tom nekecám, že investuju i své peníze a hlavně, že to děláme poctivě. Asi by chodil na každou reprízu. Co dalšího v divadle chystáte? Projekt, který by měl být v principu více cirkusem. Chtěl bych vytvořit manéž ve tvaru křižovatky s tématem 24 hodin ve městě, opustit popisnost a dosáhnout toho, aby divák více zapojil hlavu, věci si domýšlel. Zvolit formu jakési metafory. Vás program je nabitý, máte tři děti... Jak relaxujete? Hlavně sportem. Ale je těžké dělat naplno práci a zároveň se dostatečně věnovat rodině. Na dětech si uvědomuju, jak čas letí a jak věci prošvihávám. Je to začarovaný kruh.

Foto: Martin Faltus, z představení La Putyka

Z představení La Putyka v La Fabrice v Praze

Ve vašich projektech je jasně zřetelná touha tvořit, přemýšlet... Důkazem je například vaše neustále vyprodaná La Putyka. Věděl jsem, že u nás nemáme multifunkční umělce, kteří by ve třech lidech dokázali utáhnout hodinu a půl dlouhé představení. Mým cílem bylo především pokusit se smazat hranice mezi tanečníky, akrobaty, herci, hlavně dát dohromady partu, která by měla chuť táhnout za jeden provaz, lidi, kteří by se navzájem inspirovali a šli by do projektu s maximálním nasazením. Snad se to v případě La Putyky povedlo a já si toho vážím. Jakmile nemáte dostatek finančních prostředků, třeba zrovna na pohybovou průpravu a podobné věci, musíte o to více zapojit fantazii. Scénu v La Putyce nezavaluje design, vše, co na jevišti je, se absolutně využije. V něčem nakonec představuje překážka v podobě finančního omezení velkou výhodu.

Karel Škréta: Jákobův příchod k Lábanovi – Setkání Jákoba a Ráchel, 1643, olej na plátně, © NG v Praze

Objevujeme exoplanety • Kolik je v moři ryb • Tři děti – záruka dobrého manželství? • Recept pro Karla IV. Nepít, cvičit, smát se!

poznání

Psychologie, dějiny, věda 47

p syc h ol o g i e / s n y

Text doc. PhDr. Jiří Kocourek, Ph.D.

Sen o růži – II.

Všechno, o čem sníme, je

vyjádřením

naší osobnosti

o výkladu snu, který vychází z klasické psychoanalýzy a který lze nazvat výkladem na objektivním stupni. Toto rozlišení učinil Jung s tím, že vedle tohoto typu výkladu přinesl ještě jeden nový pohled a postup, který se dnes stal přirozenou součástí výkladu daného snu –jak přístupem snícího, tak i návrhem snového vykladače. Přístup Jung označil jako výklad na subjektivním stupni. Jedná se o to, že všechny postavy, předměty a někdy dokonce i jevy a procesy jsou vlastně specifickým transformovaným vyjádřením osobnosti snícího, resp. jeho komplexního Já. Připomeňme si ještě jednou sen o růži: snící se setkává někde ve městě se svou bývalou láskou a je tímto setkáním velmi potěšen. V ruce má růži, kterou jí dává. Žena je překvapena a ptá se, jak to mohl tušit, že se spolu setkají – že jí mohl tu růži koupit. On říká, že to nevěděl, že růže kupuje „jen tak“. Ve výkladu na subjektivním stupni je terapeut obyčejně výrazně aktivnější, nabízí snícímu možnosti pojetí a výkladu. Ale stále se nechá vést původním segmentováním a i některými již akceptovanými skutečnostmi předcházející formy výkladu. Sen je pak jakýmsi proscéniem dramatu intrapsychických sil. Snící, který sebe sama i takto ve snu chápe a se sebou se identifikuje, bude zřejmě vědomá část jeho Já. V přijetí této skutečnosti není pro snícího žádný problém. Město, kam vstupuje, resp. kde se pohybuje, bude nám už z předcházející formy výkladu zřejmě korespondovat s ženskou (mateřskou) částí jeho psychiky. Zřejmě se zde cítí dobře, bezpečně a zajištěně – město mu tady implicite poskytuje otevřenou přijímající náruč, ne-li reevokaci intrauterinní existence. Postava jeho partnerky z doby bývalé je pro něj stále živá a emoce jsou aktuální, jejich rozchodem se „čas pro něj zastavil“.Tato figura je evidentně vyjádřením Animy – tedy opačněpohlavní části jeho Já („Eva v mysli Adama“). Její význam je velmi problematický a v podstatě dialektický. Je postavou jeho největší touhy a lásky (zde nacházíme dionýsovské prvky aktivující primitivní biologické potřeby sexuálního charakteru až po polohu partnerky emočně a intelektově rovnocenné). Ale zároveň z ní cítí něco ohrožujícího a zlověstně destruujícího – ona jej opustila, zranila a nechala jej se trápit. Tato jáská komponenta, která ukazuje na neujasněnost a nevřaditelnost feminní části snícího Já, může být dost alarmující a zřejmě i v realitě pro něj nebezpečná. Růže – dle které sen dostal své jméno – bude jednoznačně dokladem a vyjádřením falické složky jeho Já. Ukazuje explicitní a jevovou převahu a naladění mužského dobyvatelsko-dvorného typu. Tento lakonický pohled na sen z hlediska výkladu na subjektivním stupni vlastně dobře navazuje a propojuje se s výkladem předcházejícím. Snícího Já je jednak přijatelně zralé a diferencované, schopné se vystavit a unést konfrontaci s feminní částí sebe sama. Určitá nespojitost a cizost v pojetí této části Já byla otevřeně při sezeních – v jiném kontextu – řešena. Snad s přijatelným výsledkem pozitivního přitakání ženskému světu, kde velmi nápomocna byla kladná zkušenost s jeho matkou, která mu pomohla vytvořit a zvnitřnit pozitivní a ochranný aspekt ženství. Svoji faličnost vlastně přijímá, ale dává jí kultivovanou a zralou podobu. Uvedené skutečnosti byly se snícím diskutovány a v návaznosti na výklad na objektivním stupni zřejmě i přijaty. Což koneckonců potvrzovaly i další terapeutické sese.

Kresby: Luděk Bárta, pramen textu F. Houdka: Boorstin III, 167 + Sartori 45

V předcházejícím článku jsme si udělali aspoň povrchní, i když realitě blízký obraz

Descartes zřejmě první na světě pochopil společný základ přírodních věd. Jak? Na základě svých snů. Libuše Koubská

Jak sny přicházejí k básníkům Letos v listopadu se připomínalo dvousté výročí narození K. H. Máchy. Ve své poezii dával také značný prostor snům. V Máji se Vilém uvězněný v kobce během noci před svou nadcházející popravou děsí toho, co přinese budoucí čas?! – zejtřejší den?! – Co přes něj dál, pouhý to sen. / Snad spaní je i život ten, / jejž žiji teď; a příští den / jen v jiný sen jej změní. Když uvažoval o svých snech, které bývaly, jak si zapsal do deníku, podivné, poznamenal si, že jejich příčinou by mohlo být čtení lorda Byrona, Mickiewicze a zříceniny bezdězské. „Bůh vás chraň takových snů. Jediný snad účinkuje na celé živobytí,“ usuzoval Mácha. V povídce Pouť krkonošská pak pustil jeden z těch „podivných“ snů ze řetězu. Podle literárních teoretiků měl reálný základ v básníkově zážitku z výletu na Bezděz, kde se v ruinách válely kostry mrtvých mnichů. Ti pak ve snu a následně i v povídce ožili a vystavili mladého poutníka strašlivému divadlu. To vše v kulisách přeludu gotického kláštera na vrcholu Sněžky. Vášnivý chodec neúnavně putující po lesích, horách, zříceninách jednou také uprostřed noci dorazil do hradu Houska na Kokořínsku, kde přenocoval v podzemní chodbě. Sen a skutečnost se i tam dokonale prostoupily, básník v dopise svému příteli popsal dantovské peklo. Dobrou noc! Tichý sen!!!, uzavřel pak jednu ze svých tajemně fantasmagorických básní. Přání, o němž byl přesvědčen, že vyplní-li se, tak jedině až po smrti. Letos v listopadu zemřela básnířka Viola Fischerová. Svými verši dokázala čarovat, vyslovit nevyslovitelné. V jedné z jejích sbírek Matečná samota jsem našla text nazvaný V tom snu. Věnováno Pavlovi. V tom snu / jsi přiběhl živý / Hltali jsme se a milovali / na chodníku i na po-

stelích / V tom snu / šeptala jsem ti do vlasů / jsi byl mrtvý / V tom snu jsme oba zaplakali / nad lítostí / která nám zaživa / kopala hrob. Onen Pavel byl první muž Violy Fischerové – spisovatel Karel Michal (autor brilantních próz Bubáci pro všední den, Čest a sláva, Gypsová dáma), který v roce 1980 – po dvanácti letech, co spolu žili v exilu v Basileji, spáchal sebevraždu. Emigrace byla nad jeho síly. Tak tedy: Dobrou noc! Tichý sen!!!

František Houdek

Sen, který změnil ráz vědy

Šlechtickému synku René Descartesovi se dostalo skvělého základního vzdělání, načež byl poslán na univerzitu, aby se stejně jako jeho otec stal právníkem. Ze studií však zběhl a jako žoldnéř se potuloval po středozápadní Evropě. Po vypuknutí třicetileté války se přidal k bavorskému vévodovi Maxmiliánovi. Na podzim 1619, to mu bylo třiadvacet, jeho jednotka tábořila kdesi na horním Dunaji. Descartes tam bydlel na privátu, sám v klidném, vyhřátém pokoji. Tam v noci na svatého Martina 49

(10./11. listopadu) jeho meditace vyvrcholila třemi za sebou jdoucími sny: 1. Vítr jím zcela ochromeným smýká ke kostelu, cestou dostává darem žlutý meloun z cizí země. Procitá a modlí se za spásu svojí duše. 2. Druhý sen ho probudil rachotem podobným hřmění, místností zasršel snopec jisker. 3. Ve snu třetím našel na stole knihu s názvem Corpus poetarum a otevřel ji na verši Quod vitae sectabor iter? (Kterou stezkou života se dám?). Kdosi neznámý mu nabídl verše začínající slovy Est et non (Ano a ne). Pak kniha záhadně zmizela a nahradil ji slovník. Jak si náš hrdina ony sny vyložil? První pochopil jako připomínku svých hříchů a pobídku k pokání, meloun zde představoval „půvab samoty“. Ve druhém snu na něj sestoupil duch pravdy a posedl ho. Ve třetím pak odpověď Est et non (pochází z Pythagorových spisů) naznačovala rozdělení mezi pravdou a nepravdou v lidském poznání. Slovník pak symbolizoval sjednocení všech věd. Byl té noci Descartes přejedený, přiotrávený kamny, nebo se mu nějak projevil Bůh? Či prostě rozpor mezi stávajícím způsobem života a vnitřním puzením zbytněl natolik, že za příhodných podmínek vytryskl z nevědomí? Následky této noci byly dalekosáhlé: Descartes tehdy zřejmě první na světě pochopil společný základ přírodních věd (skepse místo důvěřivosti, racio místo citů, matematika místo slov). Praštil s vojančením, vykonal očistnou pouť do Lorety a až do konce života „rozum pěstoval a k poznání Pravdy jak jen možno se bral“. A jelikož stále hluboce věřil v Boha, musel v člověku striktně oddělit nehmotnou a věčnou „božskou“ duši od její fyzické, proto smrtelné, smysly poznatelné a matematicky popsatelné schrány. Tak ze sna zrozená idea karteziánského dualismu posunula vědu na zcela novou kvalitu. Dnes je tato idea překonána a lidský jedinec se (arci na zcela jiné úrovni) opět pojímá jako bio-psycho-spirituální kontinuum.

o ce á n

Text Eva Bobůrková / foto Census of Marine Life

Kolik je v moři ryb? „Jsme na začátku velkého dobrodružství. Podobá se cestě na Měsíc. O něm toho možná víme víc.“ Těmito poněkud patetickými slovy před deseti lety představil Jesse H. Ausubel z Nadace Alfreda P. Sloana ambiciózní projekt průzkumu moří a oceánů – Census of Marine Life. Nepřeháněl však. Vědci zatím pod vodou objevili 1200 nových živočišných druhů.

Inventura mořského života právě

teď skončila. Stála 650 milionů dolarů. Dno pacifického pobřeží pokryli vědci sítí podmořských senzorů. Na moře se vydalo 540 expedic a strávily na něm 9000 dní. Do projektu se zapojilo přes 2000 vědců z 600 institucí ze 40 zemí z celého světa. Co všechno jsme se o životě v hlubinách i v pobřežních vodách, ale také o škodách, které lidstvo ve světových oceánech napáchalo, dozvěděli?

Kavárna U bílého žraloka Do sledí školky velikosti Manhattanu „chodí“ 250 milionů mladých sleďů. Žraloci se zase s oblibou shromažďují na dříve neznámém místě v Pacifiku. Vědci mu dali přezdívku „White Shark Café“, tedy „Kavárna U bílého žraloka“. Sledování dalších známých živočichů – rypoušů, lososů či velryb – však bylo jen jednou malou položkou velké mořské inventury.

Žralok šedý útesový a žralok černoploutvý se vznášejí nad korálovým útesem u ostrova Malden. Foto Enric Sala

Plž vejcovka obručová má v angličtině krásný název – jazyk plameňáka. Nechala se vyfotografovat poblíž Kajmanských ostrovů. Foto Kacy Moody

Oceánografové, mořští biologové a genetici pátrali i po životě dosud nepoznaném, a to jak v místech snadno dostupných, tak tam, kam lidé zatím nepronikli. Nalezli 1200 zcela nových druhů. Fotografie nevídaných tvorů obohacovaly celé ty roky všední zprávy tiskových agentur a zdobily stránky novin a časopisů. Největším miláčkem se stal dravý krab Kiwa hirsuta, přezdívaný „yetti“, na něhož narazili v hlubinách u hlubokomořských vývěrů hydrotermálních pramenů, tak řečených „černých kuřáků“. Obdiv vědců i veřejnosti vyvolala podivná chobotnice rodu Grimpoteuthis – podle ploutviček ve tvaru sloních uší ihned dostala přezdívku Dumbo. Dech berou snímky průsvitných sumýšů, bizarních medúz i podivných mořských červů s hlavami v barvách orchideje... Mnohonásobně více objevů učinili výzkumníci ve světě mikroorganismů. Spousta vzorků se teprve bude zpracovávat, ale už teď se tuší, že druhy mikrobů lze počítat v miliardách.

Otázky zůstávají Ano, po deseti letech bádání lidé zapojení do obřího projektu tuší, kolik neobjeveného v mořích stále zůstává. Když nepočítáme bakterie, známe nyní 250 tisíc mořských živočichů a rostlin. A odhadem 750 tisíc stále neznáme – vědci připouštějí, že například vody kolem Austrálie jsou stále z osmdesáti procent neprozkoumané. Dokonce i ve Středomoří zůstávají zřejmě více než tři čtvrtiny hlubokomořských tvorů stále nepoznané. „Největší ‚mokré tajemství‘ biodiverzity představují mořské oblasti v hloubce větší než 200 metrů,“ uvedl vědecký ředitel projektu Ron O'Dor z Dalhousie University v kanadském Halifaxu. O kilometrových hlubinách nevíme ještě téměř nic. Na otázky „Co žije v mořích? Kde to žije? A kolik toho je?“ tento dosud největší a nejdražší projekt svého druhu neodpověděl, jak připomíná odborný časopis Nature. Slova o Měsíci, jejž známe víc než moře, vlastně sedí. A kolik že je tedy v moři ryb? Zatím došli badatelé k počtu

16 764 druhů. Práce v laboratořích však bude ještě dlouhá léta pokračovat.

Temná stránka moří Mořská inventura odhalila kromě neznámé krásy a rozmanitosti života také temné, i když tušené stránky světových oceánů: znečištěnou vodu, zdevastované rybí populace, obří odpadkové skvrny z plastů. Jako tragická tečka a doklad těchto chmurných nálezů přišla v závěru projektu ropná katastrofa v Mexickém zálivu. Během deseti let výzkumu vydali vědci nejednu dramatickou zprávu o stavu světových vod: masivní rybolov, který nedovolí rybím populacím obnovu, může způsobit totální kolaps již v roce 2050. Vymření hrozí všem velkým mořským rybám. Dramaticky ubývá mečounů, tuňáků, tresek i platýzů, dokonce i sardinek. Jistou útěchou či nadějí do budoucna mohou být ovšem další slova Rona O'Dora. Inventura podle něj rovněž zdokumentovala, že řada míst se naopak postupně z lidských ran vzpamatovává. www.coml.org

o ce á n

Dech berou snímky průsvitných sumýšů či bizarních medúz

Mořské medúzy Chrisaora fuscenscens v kalifornském zálivu Monterey. Foto Richard Hermann – Galatée Films

Foto: Census of Marine Life

Humr americký v mělkých vodách u východní Kanady. Foto Mike Strong, Maria-Ines Buzeta

Krab yetti dostal jméno podle svého neobvyklého ochlupení. Objeven byl v roce 2006 poblíž Velikonočního ostrova. Foto Ifremer, A. Fifis Vánoční strom v angličtině, rournatec ozdobný v češtině – mořský červ nalezený ve vodách kolem Lizard Island. Foto John Huisman – Murdoch University

Moře ještě zdaleka neznáme,

stále nás čekají překvapení 53

oceán

Ryba z čeledi ledařkovitých nemá žádný krevní pigment ani červené krvinky. Přizpůsobila se životu v nízkých teplotách. Foto J. Gutt, © AWI/Marum, Univerzita Brémy

Velká mořská inventura zjistila, že vše, co se dá jíst, je v ohrožení

54 54

Foto: Census of Marine Life

Lososi pacifičtí (Oncorhynchus). Za čtyřicet let možná budou divoce žijící hejna jen vzpomínkou. Foto Galatée Films

Co lidé zkazí, moře

napravuje. Oceán má

očistnou sílu.

Nový druh krevety (Hippolyte catagrapha) byl nalezen u Kapského města. Pod ním též nově objevený žlutě zbarvený lilijovec, oba tvorové žijí v symbióze. Foto Guido Zsilavecz – SURG Červnatec sasankový hraje všemi barvami – od purpurové po krémově hnědou. Žije v tropických pobřežních vodách a u ústí řek. Foto Karen Gowlett-Holmes

v ý ročí

Granát odražený papírem

Text František Houdek

„Teď už vím, jak vypadá atom!“ S tímto prohlášením vtrhl jednoho těsně předvánočního dne roku 1910 Ernest Rutherford do pracovny svého německého postdoktoranda Hanse Geigera. No, tak docela to ještě nevěděl, nicméně stejně šlo o jeden z nejsilnějších, přestože nejstručnějších výroků v dějinách fyzikálního poznání. Ale vezměme to po řadě. Někdy na jaře 1909 Rutherforda, v té době osmatřicetiletého profesora na univerzitě v Manchesteru (původem farmářského synka z Nového Zélandu, nyní už nositele Nobelovy ceny za chemii z roku 1908) zaujal jev, který zpočátku považoval za ryze otravný – rušil mu měření. S Geigerem totiž postavili dlouhou trubici, do které nechali vlétat částice alfa ze zdroje, těžkého radioaktivního prvku radia. V trubici mohli částice pozorovat a počítat. Vadilo jen to, že částice se často odchylovaly od původně přímočarých drah. Jenže místo aby se Rutherford snažil tento jev potlačit, začal jej studovat. Přesněji řečeno, pověřil tím Hanse Geigera a Ernesta Marsdena, talentovaného krajana. Ten vzpomínal: „Rutherford se na mě obrátil se slovy: Co kdybyste zkusil zjistit, zda mohou být alfa částice odráženy pevnou kovovou látkou? Nečekám od toho sice nic moc zajímavého, ale pro jistotu se na to tu a tam mrkněte.“ Geiger s Marsdenem tedy ostřelovali fólie z různých kovů proudem tzv. helionů – ony částice alfa jsou rychle letící holá jádra izotopu helium 4. Podle tehdejších představ měly atomy vypadat jako kladně nabité homogenní kuličky, v nichž jako rozinky v pudinku „plovalo“ odpovídající množství záporných elektronů. V takovém případě by průletů částic alfa ubývalo úměrně s tloušťkou prolétané vrstvy. Jenže – třeba u zlaté fólie, tenounké pouhou tisícinu milimetru, sice drtivá většina helionů dle očekávání rovně prosvištěla, avšak asi jedna osmitisícina se navzdory vysoké pohybové energii velmi odchýlila ze směru letu či dokonce odrazila zpátky. Rutheford později napsal: „Byl to určitě nejneuvěřitelnější výsledek, který jsem kdy v životě dostal. Bylo to skoro tak neuvěřitelné, jako kdyby někdo vystřelil patnáctipalcový granát proti listu hedvábného papíru a ten granát se vrátil a trefil jeho samotného!“ Planetární model

Před 100 lety objevil Ernest Rutherford atomové jádro

Uběhlo půldruhého roku. Poslední předvánoční víkend přesně před sto lety se Rutherford dovtípil: Atom není homogenní útvar, jak se myslelo dosud, nýbrž sestává z malého, velmi hmotného, neprůchodného jádra, kolem kterého relativně daleko obíhají nepatrné elektrony a svými drahami vymezují objem atomu. Mezi jádrem a elektrony – nicota. Z četnosti odrazů částic a tloušťky i druhu kovu fólie badatel dokonce vypočítal přibližný rozměr jádra. Rutherfordovu modelu se brzy začalo říkat planetární; koneckonců podobnost se sluneční soustavou (Slunce – jádro, planety – elektrony) se přímo nabízela.

Schematicky vyznačený rozptyl alfa částic v Rutherfordově modelu

Co Rutherford onen předvánoční pondělek ještě nevěděl: jaké povahy jsou jádro i síly, které částice ovlivňují? Jsou to síly gravitační jako ve vesmíru, nebo jde spíš o síly elektrické? Přesné okolnosti, za nichž to Rutherfordovi došlo, nejsou zřejmé, určitě v tom ale hrál roli již známý záporný náboj elektronů. Každopádně v květnu 1911, kdy Rutherford ideu planetárního modelu zveřejnil, bylo už všechno jasné: jádro atomu obsahuje velmi hmotné kladné částice (protony), kolem něho pak kolotají lehounké záporné elektrony. Jakkoli je dnes představa planetárního modelu atomu dávno překonána, i díky ní se zrodila atomistika moderního střihu, jeden ze základů dnešní velkolepé „kuchařky mikrosvěta“ – kvantové mechaniky. Ernest Rutherford na sklonku světové války, už na staroslavné Cambridgi, ještě jako první na světě provedl umělou přeměnu jednoho chemického prvků v druhý. Další Nobelovu cenu prý odmítal se slovy: „Dejte ji raději některému z mých žáků!“

Foto: Wikimedia Commons

Mezi jádrem a elektrony? Nicota.

NOVÉ SVĚTLO V PÉČI O DĚTI Trpí vaše dítě někdy nemocemi horních cest dýchacích nebo kožními ekzémy? Je vaše dítě po fotbale nebo vybíjené samá modřina? Toto jsou jedny z nejčastějších problémů, které matky musí řešit. Každá starostlivá matka se nyní může spolehnout na pomoc světelné terapie BIOPTRON, moderního lékařského přístroje, který je vhodný pro všechny děti.

BIOPTRON PRO1

BIOPTRON 2

BIOPTRON COMPACT III

Dětská kožní onemocnění Atopický ekzém Záněty horních cest dýchacích Neurologická onemocnění Poranění svalů a kostí v dětském věku

BIOPTRON – VAŠE RODINNÁ TERAPIE Světelná terapie BIOPTRON pracuje jako váš rodinný lékař. Pomáhá posilovat imunitní systém a hojit poranění pokožky, včetně popálenin. Přináší také úlevu od bolesti, která vám a vašim dětem brání užít si život naplno. BIOPTRON navíc poskytuje každodenní komplexní péči o pleť. Světelná terapie má dlouhou historii. Již přes tisíc let lidé na celém světě znají pozitivní účinky světla na zdraví. Pokrok vědy a techniky umožnil vylepšení systému světelné terapie. Výsledkem tohoto výzkumu je polarizované polychromatické světlo BIOPTRON, jež v sobě spojuje viditelné a infračervené světlo. Velmi podstatnou výhodou je fakt, že světlo BIOPTRON neobsahuje UV záření a je tedy na rozdíl od slunečního světla naprosto bezpečné. Světlo BIOPTRON působí velmi pozitivně na dětská kožní onemocnění, atopický ekzém, záněty horních cest dýchacích, alergické dechové obtíže nebo neurologická onemocnění a onemocnění svalů a kostí v dětském věku. Je vhodné také pro použití u novorozenců trpících kožními problémy, zánětem žil, proleženinami nebo opruzeninami. Doporučená doba léčby novorozenců a dětí je 10 minut. Použití světla BIOPTRON je zcela bezpečné, bezbolestné a nemá žádné známé vedlejší účinky. Jednou z jeho největších výhod je velice snadná aplikace a krátká doba léčby, která nijak nenaruší váš denní režim a děti si mohou dál spokojeně hrát.

Pro úplné informace o rozsahu léčebných indikací, pro které byl BIOPTRON úspěšně klinicky testován, navštivte naše internetové stránky www.zepter.cz nebo kontaktuje svého obchodního zástupce společnosti Zepter: infolinka: 311 331 888, e-mail: bioptron@zepter.cz Kontakty na obchodní zástupce: www.zepter.cz STAŇTE SE ČLENEM NAŠEHO TÝMU Zepter Medical – divize společnosti Zepter International – je jednou z nejinovativnějších společností ve svém oboru. A Vy nyní máte příležitost stát se členem našeho úspěšného týmu. • Zařadíme Vás do našeho komplexního vzdělávacího programu. • Poskytneme Vám nezbytné poznatky a podporu. • Pomůžeme Vám dosahovat skvělých výsledků od samého začátku. • Poznáte nové technologie. • Budete schopni pomáhat své rodině či přátelům mírnit mnoho zdravotních potíží. Zašlete nám svůj životopis na bioptron@zepter.cz s kódem SANQUIS nebo volejte na tel. 221 990 838. Více informací o naší nabídce na www.zepter.cz.

ve s m í r

Text Zuzana Sobotková Česká astronomická společnost

Exoplanety

objevujeme už 15 let

Dnes už víme, že se nemýlil. Právě tento rok si připomínáme patnáct let od objevení první exoplanety, tedy planety obíhající kolem jiné hvězdy než Slunce. A za ty roky jsme v objevování i zkoumání těchto cizích planet pěkně pokročili.

na osm planet naší Sluneční soustavy, zjistíme, že jsou většinou viditelné okem. Kdybychom je ale umístili do vzdálenosti byť té nejbližší hvězdy, neměli bychom nejmenší šanci je vidět i těmi největšími dalekohledy světa. Další problém? Velký nepoměr jasu planety a hvězdy, okolo které obíhá. Zatímco planeta svítí pouze díky malému množství odraženého světla, hvězda je samozřejmě mnohem jasnější, někdy třeba až milionkrát. Jako bychom

Svíčky vedle reflektorů V současnosti už známe kolem pěti set exoplanet. Je však možné takové objekty přímo pozorovat? Podíváme-li se

Foto: NASA a NASA/ESA.

Mezi základní filozofické problémy lidstva patří po celé věky otázka, zda i jinde ve vesmíru žijí lidé nám podobní, nebo je-li ještě někde planeta nosící život. Prvním zastáncem myšlenky mnoha světů byl už antický učenec Epikúros.

„Nekonečně mnoho světů je ve vesmíru. Některé jsou jako náš, jiné jsou naprosto odlišné.“ (Epikúros) ze vzdálenosti několika kilometrů chtěli vidět svíčku vedle reflektoru na fotbalovém stadionu.

Vychýlené hvězdy mají planety Spatřit exoplanetu bychom mohli pouze v případě, že by byla dostatečně daleko od své mateřské hvězdy, a také za předpokladu, že bychom zářivou hvězdu nějakým způsobem zakryli. To se astronomům skutečně podařilo realizovat – a tak už v současnosti máme fotografie třinácti exoplanet. U většiny exoplanet to však není možné. Jak vlastně vůbec víme, že ve vesmíru nějaké exoplanety jsou? Pomáháme si znalostmi fyziky. I malé dítě ví, že planety obíhají kolem Slunce. Ve skutečnosti však střed Sluneční soustavy je o něco málo posunutý oproti středu Slunce, jelikož jej vychyluje gravitační působení planet. Slunce také obíhá kolem středu Sluneční soustavy a není pořád na jednom místě. Stejně působí i exoplanety na své mateřské hvězdy – nutí je se pohybovat kolem společného těžiště. Tento pohyb je pro astronomy naštěstí poměrně snadno měřitelný. Přítomnost planety z něj pak dokáží snadno zpětně dopočítat.

Po zakrytí kotouče zářivé hvězdy Fomalhaut se kromě prachového prstence ukazuje i exoplaneta, jež se v něm pohybuje

hledy za sebou už několik úspěchů a ještě mnohem více by jich podle odborníků mělo následovat. Očekávají se minimálně stovky objevených exoplanet!

Sluneční soustavy jsou i jinde

Často máme štěstí a můžeme pozorovat ještě jiný projev související s přítomností exoplanety u hvězdy: přechod planety před diskem hvězdy při jejím oběhu. Říká se tomu tranzit a jde vlastně o pokles jasu hvězdy, když planeta zakryje část zářivého kotoučku. Z toho, jak dlouho takový tranzit trvá a jak hluboce poklesla jasnost hvězdy, můžeme lehce vypočítat velikost exoplanety. Tato metoda je velice úspěšná zejména proto, že pozorováním tranzitů se mohou zabývat i amatérští astronomové bez potřeby drahých vědeckých přístrojů.

O planetách u cizích hvězd tedy už sbíráme poznatky. Jak je to ale s existencí celých planetárních systémů? Ani v tom není Sluneční soustava jedinečná. Dnes už známe několik hvězdných soustav podobných té naší. Nejpočetnější je soustava u hvězdy HD 10180, kde bychom našli celkem sedm planet. Pět se velikostně podobá Neptunu, jedna má rozměry jako Saturn a jedna dokonce připomíná naši Zemi. Je jen o polovinu těžší a představuje zatím také nejmenší objevenou exoplanetu. Bydlet na ní by však bylo hodně náročné. Najdeme ji totiž velice blízko její mateřské hvězdy, oběžná doba trvá pouhých 28 hodin. Nový rok bychom mohli oslavovat každý den...

Lovci exoplanet ve vesmíru

Co bude následovat?

Za patnáct let výzkumu vědci vyvinuli hned několik metod k objevování exoplanet. Na pomoc v posledních letech přišly navíc speciální vyhledávací dalekohledy ve vesmíru. V roce 2006 byla vypuštěna družice COROT a o tři roky později Kepler. Dalekohledy prohlížejí stanovené oblasti na obloze a hledají nové exoplanety. Samozřejmě mají oba daleko-

Přes všechen pokrok nejsou vlastně naše poznatky příliš vzdáleny od úvah Epikúra, byť je máme podloženy důkazy. Očekávání astronomů do budoucnosti jsou přesto velká. V příštích desetiletích by rádi nalezli a prozkoumali všechny blízké exoplanety a ideálně také objevili nějaké projevy života. Hledání živých organismů je totiž stále tou nejpalčivější otázkou.

Stínící exoplanety se odhalují snáz

Planety, na nichž bychom nechtěli bydlet, aneb exoplanetární obludárium: „Tornádová“ exoplaneta

Kvůli nesmírně protáhlé dráze je tato planeta ně kdy velice blízko u své hvězdy, v druhé fázi svého oběhu se naopak značně vzdaluje. Nerovnoměrné ohřívání a chladnutí atmosféry planety způsobuje vzdušné proudy o rychlosti až deset tisíc kilometrů za hodinu! To je mnohonásobně víc než rychlost větru v nejsilnějších tornádech na Zemi.

Led, nebo peklo

U jedné z hvězd v souhvězdí Andromedy po zorujeme planetu, jež se vyznačuje vázanou rotací podobně jako náš Měsíc vůči Zemi. Ke své mateřské hvězdě tedy natáčí pořád je nom jednu polokouli. Kvůli tomu je na jedné polovině teplota až 1500 stupňů a na druhé by přitom bez problémů zamrzala voda.

U kanibalské hvězdy

Na exoplanetě WASP 12b bychom také nechtěli žít. Brzo by nám totiž mohl dojít dech. A to doslova. Planeta je tak blízko své mateř ské hvězdě, že si nedokáže vlastní gravitací udržet atmosféru, ta postupně přetéká do ply nového disku kolem hvězdy. Hvězda vlastně vysává atmosféru své vlastní planety.

do t ek y dějin

Text Karel Pacner

Nekonečný souboj Sacharova s režimem

Když byl v roce 1953 zvolen členem

prestižní Akademie věd Sovětského svazu, bylo mu pouhých dvaatřicet let. Pro zahraničí bylo tehdy na začátku 50. let jeho jméno překvapením. Nikdo netušil, že mladý vědec je otcem sovětské vodíkové bomby, jejíž výroba se blíží dokončení – vyzkouší ji v srpnu. V roce 1948 objevil nový princip termonukleární zbraně a o dva roky později novou koncepci termonukleárního reaktoru nazvaného Tokamak. Je však třeba říci, že se Sacharov účastnil těchto prací, ale použití zbraní ho děsilo. V roce 1957 ho šéf atomového projektu Igor Kurčatov požádal, aby napsal článek odsuzující přípravu takzvané čisté atomové bomby, která by měla zanechávat málo radioaktivního spadu. Mladý vědec se tedy pustil do tohoto úkolu – a velmi důkladně. Vypočítal, že výbuch čisté vodíkové bomby o síle jedné megatuny vytvoří radioaktivní uhlík, který zaviní smrt nejméně 6600 lidí v následujících 8000 letech. Tahle zpráva ale nestačila, a tak se Sacharov posléze pokusil ovlivnit i nejvyšší-

Do vyhnanství Sacharov byl příliš čestný člověk, než aby v prosazování svých názorů nepokračoval. Nakonec přispěl k tomu, že Sovětský svaz podepsal spolu se Spojenými státy a Velkou Británií v roce 1963 smlouvu o zákazu pokusů v atmosféře, pod vodou a ve vesmíru. Zůstala možnost testování nových zbraní v podzemí. „Rozdělení lidstva hrozí destrukcí. Civilizace je ohrožena jadernou válkou, hladověním, narkotiky masové kultury, byrokratickou demagogií a degenerací v důsledku změn životních podmínek na naší planetě.“ Tahle tvrdá slova napsal Sacharov v eseji Úvahy o pokroku, mírovém soužití, koexistenci a intelektuál-

testoval proti sovětské vojenské intervenci v Afghánistánu, rozhodlo politbyro vládnoucí strany, že ho musí umlčet. V úterý 22. ledna 1980 ho na ulici v Moskvě přepadlo komando tajné policie KGB. Ještě ten den ho letadlo převezlo do města Gorkij, kde měl zůstat v izolaci. Na protest proti perzekuci Sacharov třikrát držel hladovku. A nepřestával bojovat.

Návrat domů Když začátkem roku 1985 vystřídal nehybného Konstantina Černěnka v křesle generálního tajemníka strany Michail Gorbačov, napsal mu Sacharov dopis. Žádal o návrat do Moskvy, aby mohl opět vědecky pracovat, a také o to, aby Gorbačov vyhlásil amnestii pro politické vězně. Nový sovětský vůdce zatelefonoval slavnému fyzikovi, že se může vrátit. Když potom za několik dnů Sacharov navštívil seminář ve Fyzikálním ústavu v Moskvě, uvítal ho nadšený potlesk přeplněného sálu. V dubnu 1989 zvolili Sacharova do nového parlamentu – Všesvazového sjez-

I ve vyhnanství myslel na svobodu druhých ní svobodě v květnu 1968. V Moskvě text koloval v opisech, až se dostal na Západ, kde ho přetiskl deník New York Times. Reakce Kremlu byla okamžitá: Sacharova vyhodili z výzkumu. Musel se tedy uchýlit k plně teoretické fyzice. A v roce 1970 spolu se dvěma disidenty založil Moskevský výbor pro lidská práva. V roce 1975 dostal Sacharov Nobelovu cenu míru. Když v prosinci 1979 pro-

du lidových poslanců. Musíme zrušit článek 6 sovětské ústavy o vedoucí úloze komunistické strany! – požadoval jménem demokratické opozice. V noci na 15. prosince 1989, po dnu plném diskusí na zasedání demokratické opozice, Sacharov zemřel. Zradilo ho srdce. Počátkem následujícího roku byla vedoucí role komunistické strany konečně zrušena.

Foto: archiv

V noci na 15. prosince 1989 zemřel Andrej Dmitrijevič Sacharov, významný fyzik, obránce lidských práv a nositel Nobelovy ceny.

ho kremelského vládce Nikitu Chruščova. V létě 1961 si Chruščov jako předseda vlády svolal fyziky kvůli přípravě nové série atomových zkoušek. Sacharov nesouhlasil: „Testy by naprosto zpochybnily jednání o zákazu zkoušek a o odzbrojování, vedly by k novému kolu zbrojení, zejména v oblasti řízených střel.“ Chruščov názor předního fyzika odmítl.

www.bunecnaterapie.cz

Z neurálních prekurzorů také vznikají gliové buňky (červená) Diferenciace neurálních kmenových buněk v neurony

Kmenové buňky

Kmenové buňky mohou nahradit tkáně poškozené při mnoha

Aplikace kmenových buněk pacientovi

Poranění mozku vede k rozsáhlému zániku buněk a ke zjizvení tkáně, která je nefunkční

devastujících onemocněních, například při iktu (mrtvici), Parkinsonově chorobě, Alzheimerově chorobě, roztroušené skleróze, míšním poranění, cukrovce, chronickém onemocnění srdce, selhání ledvin či jater, náhradě kostí a chrupavek nebo při rozsáhlých popáleninách. Jednou z nejčastějších příčin úmrtí na celém světě je ischemické/ traumatické poškození mozku, které ročně postihne několik milionů lidí a třetina z nich má vážné trvalé následky. Jen v České republice se například výskyt ischemického poškození mozku pohybuje kolem 250 případů na 100 000 obyvatel. Proto je výzkum kmenových buněk, které by bylo možné použít pro regeneraci ischemicky poškozené nervové tkáně, v centru zájmu i v České republice.

Regenerativní medicína, lékařský vědní obor, který se zabývá využitím kmenových buněk a biomateriálů k terapii, se zabývá i možností transplantace lidských neurálních kmenových/prekurzorových buněk do poškozeného mozku pacienta po traumatickém poranění či cévní mozkové příhodě. Kromě použití v regenerativní medicíně umožňuje studium kmenových buněk i objasnění mechanismů, které se podílejí na regeneraci nervové tkáně. Znalost těchto mechanismů je nezbytná pro vývoj léčebné strategie poškozeného centrálního nervového systému. Neurální kmenové/prekurzorové buňky mohou být transplantovány ve formě buněčné suspenze a mají potenciál generovat základní nervové buňky. Díky své schopnosti volně se pohybovat tkáněmi mohou být kmenové buňky využity také jako nosiče pro vnesení různých genů, růstových a troﬁckých faktorů, chemokinů či cytokinů do poškozených tkání v těle. Pomocí exogenních diferenciačních faktorů je možné dospělé kmenové buňky nebo linie embryonálních kmenových buněk v laboratořích cíleně směrovat do speciﬁckých buněčných typů různých orgánů v těle pacienta.

Přispějte i Vy na výzkum buněčné terapie na účet veřejné sbírky 204635139/0300 Zašlete DMS na číslo 87 777 ve tvaru: DMS BUNECNATERAPIE

r o z hovo r

Text a foto Günter Bartoš

Množení

je příznak životní radosti Pokud spolu mají manželé tři děti, rozvedou se s poloviční pravděpodobností oproti partnerům s jedním potomkem, uvádí se ve statistice z roku 2006. Proč jsou děti pojistkou dobrého vztahu, vysvětluje psycholog Jeroným Klimeš.

S jakými problémy za vámi lidé nejčastěji chodí? Proměňují se nějak jejich potíže s tím, jak se společnost vyvíjí? Moje profesní kariéra začala v roce 1996, nejsem tedy pamětník. Navíc jsem dělal různé věci – adopce, policii, marketingový výzkum, střídal různá prostředí, takže nemám přehled o vývoji v jedné oblasti. Každý obor navíc přitahuje lidi s jinými potížemi. Teď se zabývám partnerskými vztahy, takže mám převážně „normální“ klienty, protože patologie se týká jen asi pěti procent populace. I když je prostředí rozchodu bláznivé a nepřirozené, dělám víc poradenství než terapii, protože se zdravými klienty není co terapeutizovat.

Co tedy s nimi děláte? Vysvětlím jim, co se děje, a učím je speciální techniky, jak zvládat divné stavy, které ještě v životě nepoznali. Například schizofrenici mívají depersonalizace a derealizace často, ale člověk po rozchodu to může zažít poprvé, protože v tak šílené krizi nikdy předtím nebyl. I když přijde jen jeden z páru, dá se často z jeho povídání odvodit hodně o druhém člověku. Platí biblické „... a stanou se jedním tělem“, jak se perfektně znají. Jak dlouho poznávání partnera trvá? I poznávání partnera se řídí učební křivkou, během prvních dvou let načerpáte až devadesát procent informací.

Každé dítě prodlužuje vztah mezi dospělými o šest let Používáte nějakou metodu či techniku, jak „opravovat“ nefungující vztahy? Pracuji podobně jako doktor Plzák, nastavíme s klienty parametry vztahu, jak má jako stroj fungovat, necháme ho běžet a city pak naskočí. To je hodně racionální, antiromantické. Po celou éru antiky a středověku, vlastně až do devatenáctého století, byl vždy rozum primární a city se braly jako nespolehlivé, sekundární. Potom se to překlopilo. Lidé dnes žijí pod diktátem citů, jsou určujícím kritériem: „Cítím, ergo činím. Necítím, ergo nečiním.“ Například člověk má rodinu, kariéru a chce si to zničit, protože se zamiloval do milenky a přísahá na své city. Všechny ty strakaté časopisy hlásají přitom zásadu, že když vztah, tak jedině se zamilovaností na začátku. Já říkám, že stačí sympatie. Pro některé lidi dokonce představuje seznamování nepříjemný zážitek a těžké období, kterým musí projít jako temným lesem, pokud nechtějí zůstat sami. Ale bez zamilovanosti to nemá, jak se lidově říká, takovou šťávu. Právě. Lidé spatří člověka – to je on! Tak za ním jdou – průšvih. Horko těž-

Křivka přežití vztahů Osa X představuje délku trvání vztahu v letech, na ose Y je procento ještě fungujících vztahů v dané době. Z grafu tedy vyplývá zřejmý vliv počtu dětí na délku vztahu. Není znám žádný jiný element, který by tak silně působil na stabilitu vztahu, jako je právě reprodukce.

ko se odpoutají a zahledí se do někoho dalšího, kdo je ale stejný. Zase průšvih. Zjistíte, že si třeba systematicky vybírají protějšky, které se podobají tátovi nebo jinému vzoru z rodiny či blízkého okolí. Když je taková volba chronicky vadná, radím se nejlákavějšímu vzoru vyhnout a vybrat jiný typ, který třeba není na první pohled tak atraktivní. Takový model funguje lépe, už proto, že člověk neopakuje stále stejnou chybnou volbu. Freud tomu říkal tendence či puzení k opakování. Z toho odvozuji, že si mnohdy nevybíráme partnera, který se podobá rodiči opačného pohlaví, ale toho, který se podobá tomu, s kým jsme měli v dětství problém. Máme nevědomou potřebu pokračovat v konfliktu z dětství? Přesně tak. A vybereme si člověka, který nám to umožní. Takový protějšek vyvolává nejsilnější emoci. Jaké další mechanismy ve vztazích fungují? Třeba přitažlivé a odpudivé síly, které pociťujeme ke svým partnerům. Platí zásada, že se přetlačují, ale nemíchají se. Jsou na sobě nezávislé, jako olej se nerozpouští ve vodě. Když klient 100 %

povídá, že má na partnera vztek, tak já vím, že vztek rychle odezní a tam dole zůstane láska. Naopak když se někdo snaží zachránit vztah, tak pod touto přitažlivou silou má schovanou pěknou agresi. A ta často vypluje na povrch, až když se druhý partner chce vrátit. Tato práce s klienty je převážně racionální. Pracuji s pocity, které nejsou aktuální, ale latentní. Měl jsem tady klienta, který mě považoval za poloboha, protože jsem mu vždy dopředu řekl, co jeho žena udělá. Ale bylo to jednoduché – ona byla málo flexibilní, a tedy snadno předvídatelná. O doktoru Plzákovi jste napsal, že byl typem expertního psychologa. Jste v tom jeho následovníkem? Plzákova metoda fungovala geniálně. Když nějaký člověk uspokojuje naše partnerské potřeby, přesměrujeme na něj postupně svá očekávání a vzniká i pocit lásky. Říká se, že ženy spí s tím, koho milují, a muži milují tu, se kterou spí. Když nám to funguje, city naskočí. Plzák udělal partnerskou smlouvu, nastavil uměle podmínky, co a jak se má dělat, kdy má být sex a podobně. Vztah začal plnit své funkce a city časem naskočily samy. „Ono to pude, je

všechny vztahy – průměr žádné dítě jedno dítě dvě děti tři a více dětí milenecký vztah sestěhování bez dětí

90 % 80 % 70 % 60 % 50 % 40 %

Graf: archiv J. Klimeše

30 % 20 % 10 % 0%

r o z hovo r

Máte děti, přátele, majetek. A teď to řezejte pilkou napůl. to pudové,“ říkával Plzák. Zkrátka život nemusí být jízdou na splašené krávě, i city mají svou logiku.

Ve středověku trvalo průměrné manželství také jen patnáct let, možná i méně, lidé dřív umírali. Není nakonec přirozené, že lidé spolu celý život nevydrží? Jenže řezání rodinného systému a partnerských vztahů jsou jatka. Možná je nepřirozené zůstat spolu, ale komu se do těch jatek chce? Máte děti, rodinu, přátele, majetek. A teď to řezejte pilkou napůl. Stojí ty „šachy machy“ za to? Často stačí chybný systém mírně poupravit a dostanete to, co čekáte od nového vztahu. A stará „vyhořelá“ manželství, kde děti už odešly? Lidé jsou v takovém manželství často otrávení ne ze vztahu, ale ze života. Jeden nebo druhý stojí na vrcholu kopce a dole už vidí jen svůj hrob. Co považujete za největší problém v soužití dnešních lidí? Provizorní a polorozpadlé vztahy mladých lidí do třiceti let rovná se největší průšvih naší doby. Berou se až ve třiceti, protože třeba dlouho studují a nemají pomyšlení na rodinu. Vedou provizorní

V tom vidíte hlavní úskalí liberální sexuální morálky? Lidé počítají ve svém životě rozchody, ne soulože. Příjemné zážitky se nepočítají, ale ty nepříjemné, bolesti, ano. Proto je důležité vychovávat děti, aby se té bolesti vyhnuly, aby byly schopné naskočit do vztahu a dožít v něm.

PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. (*1967) Studoval hydrogeologii na Přírodovědecké fakultě UK a psychologii na Filozofické fakultě UK a na americké University of Texas. Vedle rodinné a manželské terapie a poradenství působí jako poradce veřejného ochránce práv. V nakladatelství Portál vyšly jeho knihy Partneři a rozchody (2005) a Psycholog a jeho svědectví o Kristu (2008). Další odborné texty jsou dostupné na www.klimes.us. Je ženatý, má dvě děti.

Co se dá udělat pro to, aby vztah vydržel? Mít děti, nejlépe až tři. Milenecký vztah podle Freuda, Plzáka či Kratochvíla většinou nepřežije čtyři roky. Zamilovanost vyprchá a věci, které potom vztah drží pohromadě – společné bydlení a rodina – tam nejsou. Už sestěhování prodlužuje délku vztahu, ale i ten není dobré přetahovat přes čtyři roky a měl by se transformovat v reprodukční vztah. Každé dítě prodlužuje existenci vztahu o šest let, rodiny s třemi a více dětmi se rozvádějí minimálně.

život, kdy stihnou i tři přechozené vztahy a bolestné rozchody, takže se naučí vztahům nedůvěřovat. Vlastně platí, že čím víc vztahů máte, tím méně jste schopen udržet ten následující.

Děti jako pojistka proti rozpadu vztahu? Děti fungují jako konzervant. Čím více konzervantu nasypu, tím déle vztah vydrží. Ale pokoušet se jimi zachránit třeba dvouletý nefunkční vztah je hloupost, stejně jako nezavařujeme nahnilé ovoce.

Ale vysoká rozvodovost se uvádí i v konzervativních zemích jako třeba ve Spojených státech nebo na Slovensku. Je důsledkem ekonomických tlaků? Myslím, že ano. Dřív byl zakázán předmanželský sex především z ekonomických důvodů, protože svobodná matka umírala hladem a bídou. Visela rodičům na krku nebo se musela vdát pod svou úroveň. Když zmizely ekonomické důvody, ty morální se s velkým hurá pohřbily. Dnes z toho poněkud střízlivíme. Sice si pěkně zasouložíme, ale nedokáže-

Co by nás na vysoké rozvodovosti mělo nejvíce znepokojovat? Je jako středověký mor, bacteria pestis, která klidně vybila i třetinu populace. Dnes připadá na jednu ženu asi 1,4 dítěte, pro čistou reprodukci potřebujeme 2,1. Takže s každou generací přicházíme o třetinu populace – mizí lidé, genom, češství, kultura... Prostě vše, co máme rádi, nám takhle po třetinkách umírá. Hrozí vznik nestabilní společnosti. Přitom je množení příznak životní radosti.

Foto: Günter Bartoš

Čím to, že kolem sebe vidíme tak málo fungujících a uspokojivých vztahů, když je to v principu tak jednoduché? Vezměte si klasický přechozený vztah. Lidé se seznámí, čtvrt roku jsou krásně zamilovaní, potom mají produktivní období dva až tři roky, kdy vše běží jako po másle. Potom je už jen období setrvačností. Po šesti sedmi letech to jde „zu grunt“. I když se k sobě hodíme a milujeme se, přesto nemáme zaručenou existenci vztahu, definitivu. Že to krásně poběží až do smrti, je iluze, která zodpovídá za to, že lidé ignorují elementární zákonitosti vztahů, které mají tendenci se samy rozpadat.

me mít hezký partnerský vztah. Otázka je, co má větší hodnotu.

a u ta / t i p y

Připravuje Luděk Vokáč, iDNES

Novinky pro příští rok Volkswagen připravuje nezamrzající skla Automobilka Volkswagen nachystala ve spolupráci s Frauhofer Institute for Surface Technology zajímavou technickou novinku: nezamrzající čelní skla automobilů. Bohužel, pro letošní a nejspíše i tu příští zimu se jich nedočkáme. Speciální vrstva, která na vnějšku skla zamezuje jeho ochlazování a zabraňuje tím kondenzaci vody a jejímu mrznutí, ještě potřebuje zdokonalit. V současné podobě totiž například tlumí signál mobilních telefonů.

Elegantní sedan s liniemi kupé Mercedes CLS, zakladatel kategorie čtyřdvéřových kupé, se prodává již od roku 2004, a tak automobilka připravila nástupce. Ten se představil v říjnu na autosalonu v Paříži a na trh se vydá nyní v lednu. Elegantní čtyřdvéřový sedan s liniemi kupé je ještě krásnější a dostal také novou techniku. Z počátku budou pod kapotou šestiválce 3,5 CGI (benzinový) a 3,0 CDI (naftový) s výkonem 306 respektive 265 koní. Později přijdou i motory 2,1 CDI a osmiválcový 4,7 biturbo pro CLS500. Všechny motory mají stop-start systém. Mercedes také před nedávnem potvrdil, že bude vyrábět i kombi variantu s názvem Shooting Brake. A časem možná přijdou i menší podobně střižené modely.

Američané v novém Automobilka Chrysler oznámila, že pro rok 2011 modernizuje všechny modely ve své nabídce. Auta značek Chrysler a Dodge se dočkají řady vylepšení, která pramení ze spolupráce s Fiatem. Nás v Evropě může asi nejvíce zajímat model 200, který je vylepšením stávajícího Sebringu. Ačkoli se nová generace ze starého kontinentu pravděpodobně stáhne, mohl by vůz posloužit jako základ velkého sedanu značky Lancia nebo Fiat. Pod kapotu by se pak zřejmě nastěhovaly i jiné motory než čtyřválec 2,4 litru o výkonu 173 koní a šestiválec 3,6 litru s 283 koňmi. V zákulisí se mluví ještě o dalším modelu, který přejde z USA do Evropy. Z Jeepu Grand Cherokee by se mohlo stát luxusní SUV Maserati a Alfa Romeo. V nejvyšší verzi s motorem z Ferrari.

Nejlehčí hybridní SUV Foto: archiv automobilek

V listopadu na autosalonu v Los Angeles Audi oficiálně uvedlo sportovně-užitkový model Q5 ve verzi hybrid quattro. Automobilka se chlubí, že hybridní Q5 je nejlehčím SUV s tímto druhem pohonu. Kombinace dvoulitrového čtyřválce TFSI a elektromotoru dává dohromady maximální výkon 180 kW a točivý moment 480 Nm. Na stovku zrychlí Q5 hybrid quattro za 7,1 sekundy, jede 222 km/h a spotřebuje průměrně 7 litrů benzinu na 100 kilometrů. Pouze na elektrický pohon umí jet Q5 až stovkou a rychlostí 60 km/h zvládne vzdálenost asi tři kilometry.

Výzkum „Efektivita reklamní kampaně v čekárnách ordinací“ realizovaný společností STEM/MARK potvrdil účinnost TV obrazovek v čekárnách lékařů! • Televizní vysílání v čekárnách lékařů sleduje více než 70% návštěvníků • Spontánní výbavnost vysílaných pořadů a reklam je až 40% •Recall reklamy až 44% zdroj: STEM/ MARK, a.s., září 2009

WWW.MEDIAPHARMA.CZ Tel.: 325 553 934, Fax: 325 553 935, E-mail: info@mediapharma.cz

dějiny

Totéž, co nám odborníci na výživu doporučují dnes, radili kdysi jejich lékaři i Lucemburkům

Foto: © Stanislav Merhaut

Banket ve Velkém sále Paláce Cité v Paříži

Text Josef Tuček

Recept pro Karla IV. Nepít, cvičit, smát se! Naše obvyklá představa o královské hostině? Samé vybrané pokrmy, lahodná vína. Podle lékařských doporučení však strava králů – přinejmenším u středověkých Lucemburků – byla mnohem skromnější. A rady tehdejších lékařů se kupodivu příliš nelišily od současných příruček, které pojednávají o správné životosprávě. Dlouholetým koníčkem profesorky Milady Říhové, přednostky Ústavu dějin

lékařství a cizích jazyků 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze, je životospráva Lucemburků na českém trůně. Její vášeň? Sedět v Apoštolské knihovně ve Vatikánu nad latinskými rukopisy ze středověku. „V rukopisných odděleních knihoven si můžete nechat zhotovit fotokopie, ale stojí to hodně peněz a kopie často bývají obtížně čitelné. Text proto musím nejdříve opsat do notebooku a pak přepis ještě chodit porovnávat s původním rukopisem,“ líčí metodu své práce. Letos vydalo nakladatelství Paseka knihu „Lékaři na dvoře Karla IV. a Jana Lucemburského“ (zatím první díl), kterou sepsala profesorka Říhová spolu s mladými historiky Danou Stehlíkovou z Masarykovy univerzity v Brně a Davidem Tomíčkem z Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. A co tedy vlastně lékaři králům na českém trůně radili?

Repro vlevo: z knihy F. Šmahela Cesta Karla IV. do Francie, Argo 2006

Velké jídlo jednou denně Ráno vstát, vyprázdnit se, umýt ruce i obličej v létě studenou, v zimě vlažnou vodou, vyčistit si zuby, zajít na mši, zacvičit si na zdravém vzduchu a pak posnídat – ale lehce, žádné přejídání! A velké jídlo, buď oběd, nebo večeři, jen jednou denně. To jsou rady pro nikoho menšího než pro krále a pozdějšího císaře Karla IV. K vyčištění zubů ovšem nesloužil kartáček, ale citronová kůra nebo rozdrcená větvička z broskvoně. Cvičení na vyvýšeném místě mělo zabránit tomu, aby panovník dýchal zplodiny z městských komínů a ohnišť, saze z řemeslnických dílen a zápach z koželužen. Ke cvičení patřily běh, skok do výšky i dálky, jakési zavěšování se za trámy (zřejmě shyby) a také házení kalibrovaných kamenů do dálky. Dalšími doporučenými aktivitami byly jízda na koni, veslování a chůze. K tomu se měl král snažit, aby se po celý den v zájmu udržení dobré psychiky vyvaroval smutků a úzkostí. To vše panovníkovi doporučoval Havel ze Strahova, Karlův dvorní lékař, astronom a jeden z prvních profesorů univerzity, později zvané po svém zakladateli Karlovou.

Lékařský škrabopis už ve středověku Janu Lucemburskému (titul českého krále měl v letech 1310–1346), jeho synu Karlovi IV. (1346–1378) a pak Karlovým synům Václavovi IV. (1378–1419) a Zikmundovi

Rukopisy z fotoarchivu Milady Říhové: vlevo stránka ze soupisu rad pro Karla IV. z roku 1360, které vlastní rukou napsal jeho lékař Reimbotus Eberhardi de Castro. (repro Bibliotheca Apostolica Vaticana) Vpravo radí lékař Jan z Göttingenu králi Janu Lucemburskému, aby si dával pozor na nezvyklou chuť jídla – mohlo by být otrávené. (repro Wiener Schottenkloster)

dějiny

První kuchařské recepty se objevují v lékařských spisech Lucemburskému (1419–1437) radilo několik lékařů. Psali pro ně knihy o doporučené životosprávě. Nedochovaly se ovšem v úhledné a dobře čitelné podobě sepsané profesionálními písaři. Historikové se musí spokojit s rukopisnými koncepty autorů a s výpisky, které si pořídili jiní lékaři. „Doktoři škrábali vždycky. Luštění jedné stránky jejich rukopisu může zabrat i několik dní práce. Někdy nejde kvůli písařským zkratkám anebo chybám slovo zcela rozpoznat a zbývají dohady editora,“ říká Milada Říhová. „Obrovskou radost jsem měla, když jsem ve Vatikánské apoštolské knihovně objevila zatím neznámý soupis rad pro Karla IV. Byl to originál textu, takzvaný autograf, který psal vlastní rukou lékař Reimbotus Eberhardi de Castro. Přišel do Prahy v doprovodu druhé manželky Karla IV. Anny Falcké. Byl jejím lékařem a když zemřela, léčil také Karla IV. Ve Vatikánské apoštolské knihovně jsem nalezla i dosud neznámou předepsanou životosprávu pro Karlova syna Zikmunda, možná nejobsáhlejší životosprávu pro jedince v celých dějinách lékařské literatury. Sepsal ji Johannes dictus Bononiensis, čili Jan řečený Boloňský, bakalář z Montpellier a rektor školy v Kutné Hoře. Více o něm nevíme.“

První recepty

Pozor na jed

Busty panovníků z triforia Svatovítského chrámu na Pražském hradě: Eliška Přemyslovna (nahoře) Jan Lucemburský (uprostřed) Karel IV. (dole)

Jednoduché jídlo s jednoduchým kořením, které má nezaměnitelnou chuť, doporučovali lékaři i z dalšího důvodu. „V bohaté směsi ingrediencí se snadno skryje jed,“ varoval krále Jana Lucemburského jeho lékař Jan z Göttingenu. Proto mu radil, aby se vyhnul nápojům a jídlům příliš kořeněným, sladkým, slaným, ostrým nebo kyselým, odrazoval jej od cukrovinek, dortů a různě nadívaných kornoutů. Ty by obelstily královu chuť i čich, takže by případný jed nemusel postřehnout. V každém případě měl král z podávaného pokrmu nejdříve jen opatrně ochutnat skromné sousto a pozorně sledovat, zda se v jeho chuti neskrývá něco utajovaného. Jan z Göttingenu k tomu dodal, že vedle ochrany před jedem jde i o součást dobrých mravů při stolování, neboť „nesluší se pro urozené osoby přecpávat si břich jídlem a pitím, nýbrž vhodné je pojíst jen málo a s uměřeností ve všem“.

Foto: Martin Frouz – National Geographic Česko

Lékařská věda pozdního středověku považovala vhodnou stravu a náležitý způsob života za nejvýznamnější lék i prevenci chorob. „První kuchařské recepty se objevují právě v lékařských spisech. Speciální kuchařské knihy se vyvinuly až později. Způsob psaní kulinářských receptů ostatně vychází ze starších lékařských a lékárnických předpisů,“ uvádí historička. V rozporu s představami o králi, který se přecpává a ohryzané kosti háže psům, měli Lucemburkové od svých lékařů předepsánu především střídmost. Měli jíst tak, aby se jim neměnil dech ani pulz, jídlo jim nenarušovalo spánek ani bdění, nezpůsobovalo nadýmání, škytání, říhání a nevolnost, neměnilo obvyklé množství moči ani stolice. Důraz kladli lékařští rádcové na to, aby panovníci jedli čerstvé potraviny, ať už šlo o maso, vejce, zeleninu nebo ryby. Ryby byly jako strava považovány za vynikající postní (tedy dnes vlastně dietní) jídlo. Ale pouze když byly bezpochybně čerstvé a z čistých, pramenitých vod s kamenným dnem. Slanina, uzená masa, ryby nasolené v kádích nebo zelenina nakládaná v soli a v octu patřily k zavrhovaným položkám. „Lékaři tyto pokrmy považovali za těžké pro trávení a zřejmě se obávali i toho, že by mohly být zkažené. Brali je na milost jen jako jídlo na cestách.“ K masům (hovězímu, vepřovému, skopovému, zvěřině, drůbeži) upravovaným pečením, grilováním na rožni nebo dušením patřily přílohy jako chléb, placky, různé kaše, luštěniny, zelenina. Pro krále se – zřejmě z Itálie – dovážela i rýže.

dějiny

Český královský poklad, dobové iluminované rukopisy a listiny, relikviáře, pečeti, staré min ce, sochy... Výstava s názvem Královský sňa tek prostřednictvím řady vzácných exponátů přibližuje dění v rodině Jana Lucemburského a mapuje také historii Prahy na přelomu 13. a 14. století. Váže se k významnému výročí: letos uběhlo právě sedm set let od doby, kdy Jan Lucemburský nastoupil na český trůn a oženil se s princeznou Eliškou Přemyslovnou. Svatba se konala 1. září 1310 v německém Špýru. Kromě prvního českého krále z rodu Lucem burků tedy kurátoři – přední čeští i zahranič ní odborníci – seznamují návštěvníky také s osobností královny a s jejími přemyslovskými kořeny. Hlavním místem expozice je pražský dům U Kamenného zvonu, kde Jan s Eliškou pobývali po svém příchodu do Prahy. Výstavu pořádají společně Muzeum hlavního města Prahy, Galerie hlavního města Prahy a Archiv hlavního města Prahy. Trvá do 6. února 2011, další informace a také po drobnosti o přednáškách v rámci doprovodné ho programu jsou na www.kralovskysnatek.cz.

Svatební koruna z pokladu ze Slezské Středy, o níž se neví, zda patřila Elišce nebo jiné princezně či královně, která prošla pražským dvorem před rokem 1349

Všichni králové pili alkohol. A ne málo!

Ostatková scéna: freska z kaple sv. Kateřiny na Karlštejně znázorňující předávání ostatků později vsazených do ostatkového neboli korunovačního kříže. Vlevo je znázorněn pozdější francouzský král Karel V., který v prosinci 1356 předal na říšském sněmu v Metách Karlovi IV. dvě částečky trnové koruny a kusy dřeva svatého kříže. Uprostřed stojí (snad) král řecký, předává části kříže a houby. Vpravo Karel IV. ukládá ostatky do kříže.

Skromnost se zdůrazňovala také v pití. Tak například Havel ze Strahova důrazně ve svém spise připomíná Karlu IV., aby byl v pití velmi umírněný. Doporučeným nápojem králů bylo víno, vodu nejspíše z hygienických důvodů neměli lékaři v oblibě. Pivo, protože bylo převařené, brali na milost. „Zdá se nejenom podle zpráv kronikářů, ale i podle lékařských doporučení, že všichni čeští Lucemburkové pili hodně vína. Václav IV., který neměl následníka trůnu, se patrně i z tohoto vědomí upil k smrti,“ říká profesorka Říhová. Jestliže králové neposlouchali lékařské rady o umírněném pití alkoholu, jak se tedy řídili ostatními pokyny? „To dnes neposoudíme, protože dochované písemné prameny se o tom nezmiňují,“ připouští Milada Říhová. „Můžeme se na to podívat i takhle – doporučení současných příruček o životosprávě jsou ve své podstatě podobná jako byla ta pro Lucemburky. A myslíte, že se jimi dnes lidé řídí?“

Zdravé jídlo chudých Jak v pozdním středověku jedli chudí lidé? „Máme zajímavé svědectví, které do svých poznámek

Korunovaný český lev, znak fundátorů kostela sv. Anny Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny (detail klenebního svorníku, opuka, 2. čtvrtina 14. století)

Petr z Aspeltu oddává Jana a Elišku před hlavním oltářem císařského dómu ve Špýru (ilustrovaná kronika Balduina Lucemburského, Koblenz)

napsal Albík z Uničova, profesor Karlovy univerzity, lékař a v roce 1412 na čas i arcibiskup pražský, jinak zdravotní poradce Václava IV. a Zikmunda Lucemburského,“ říká Milada Říhová. Albík z Uničova si zaznamenal, že chudí lidé jedí zdravější chléb než bohatí. Chléb venkovanů se pekl z žitné a pšenič né mouky i s otrubami. Podle Albíka delikátnější žaludek šlechticů, zvyklých na pečivo z mouky bez otrub, by z toho mohl mít trávicí potíže. Ve 14. a 15. století zemědělství používalo trojpolné hospodaření (s cyklickým střídáním plodin) a půda se hnojila, takže vcelku bylo možné nasytit obyvatelstvo. Venkované měli přijatelné množství obilí a pohanky, zařazovali do stravy luštěniny i zeleninu, vařilo se z kopřiv či lebedy. Jako obohacení sloužily borůvky, maliny a další lesní plody včetně hub. „V mnoha evropských zemích se lidé hub báli, aby se neotrávili. Ale v českých zemích se houby jedly hodně.“ Venkovský jídelníček obsahoval méně masa, než se podávalo na šlechtických stolech. „Ovšem třeba ryb bylo dost a považovaly se téměř za podřadné jídlo. Celkově by se strava chudých lidí dala z dnešního hlediska považovat za zdravou.“ Stačila však třeba epidemie moru, jež zahubila zemědělce, kteří by jinak pracovali na polích, a už mezi chudými řádil hladomor. Stejně tak za války, kdy vojsko zabavovalo úrodu pro sebe, trpěli obyčej ní lidé bídou a hladem. Husitské války pak dobu tehdejšího poměrného dostatku potravin přerušily.

Foto: © GHMP, MHMP a NM v Praze, Martin Frouz – National Geographic Česko

Královský sňatek

www.moravska-galerie.cz

...a nezapomeňte na květiny Pražákův palác 26/11/2010–27/2/2011

Donátoři, mecenáši, sběratelé Místodržitelský palác 19/11/2010 –13/2/2011

Podzim v Moravské galerii v Brně Kamil Lhoták čili Útěcha z techniky Uměleckoprůmyslové muzeum 3/12/2010–3/4/2011

Bližší informace o výstavách a akcích také v tištěných programech Každý první pátek v měsíci volný vstup do stálých expozic

Romantika...

Karel Škréta: Narození sv. Václava, 1640, olej na plátně, © NG v Praze

• Jak

Mozek a hudba

nahradit sluch a zrak • Novinky ze zahraničí

• Péče o nedonošené děti

Co víme o mozku 75

zdraví

z d rav í

Text prof. MUDr. Josef Syka, DrSc. Ústav experimentální medicíny AV ČR, v.v.i., Praha

Mozek a hudba

Hudbu jako zvukový artefakt si člověk vytvořil ke svému potěšení. Podobně je tomu i s lidskou řečí, ta má však zcela jiný účel – představuje hlavní prostředek dorozumívání a komunikační signál lidí.

Jak v případě hudby, tak u řeči však signál vstupuje do našeho mozku stejnou cestou, sluchovým systémem, a směřuje do stejné části mozkové kůry, do sluchové kůry ve spánkovém laloku, kde se však zpracování obou signálů do jisté míry liší. Zvuk se dostává do lidského mozku receptory – vláskovými buňkami ve vnitřním uchu. Sluchová část mozku se skládá z pěti převodních jader, kde se zpracovává sluchová informace. Pro zpracování hudebního signálu je podstatná především mozková kůra, resp. její část – sluchová kůra. Je přítomna v obou hemisférách v tzv. spánkovém laloku. Sluchová kůra má část primární, která se nachází v tzv. Heschlově závitu, a části sekundární, k nimž se u člověka řadí také tzv. Wernickova oblast, nazvaná po svém objeviteli, lékaři žijícím v 19. století. Wernickova oblast nám umožňuje, abychom rozuměli řeči, a podílí se na zpracování hudebního signálu. Pro zjednodušení můžeme konstatovat, že když posloucháme bílý šum, neboli zvukový signál, který obsahuje rovnoměrně všechny frekvence zvuku dráždící náš sluch, je podrážděna pouze primární sluchová kůra. Když však nasloucháme řeči či hudbě, rozšíří se aktivace na sekundární oblasti – i na oblast Wernickovu. Platí zde významné pravidlo: Wernickovu řečovou oblast máme ve spánkovém laloku pouze jedné hemisféry, u 90 % lidí se nachází v hemisféře levé. Analogická oblast v mozkové hemisféře vpravo je důležitá právě pro vnímání hudby. Tím jsme však celý problém velmi zjednodušili – ve skutečnosti je to tak, že sluchová kůra hemisféry pravé se zabývá zpracováním informace o frekvenci zvuku, tzn. o výšce a barvě hudebních tónů a jejich změně, jinými slovy o frekvenční modulaci, a sluchová kůra hemisféry levé se zaměřuje na zpracování informace o časových parametrech hudebního signálu, o rytmu a je aktivována především řečí. K dokreslení celého obrazu je třeba říci, že v levé hemisféře se také u 90 % lidí nachází v čelním laloku tzv. Brocovo centrum. Jeho úkolem není řeč vnímat, ale vytvářet. Jak se věda o mozku dopracovala k takovým informacím? V devatenáctém a v první polovině dvacátého století byly zákla-

Díky moderním

zobrazovacím

metodám víme, jak se mozek proměňuje

Hudebníci lépe rozeznají rozdíly ve frekvenci tónů dem neurologické a patologicko-anatomické studie, které popisovaly ztrátu schopnosti vnímat či generovat řeč nebo vnímat hudbu po poraněních určitých částí mozku anebo při nádorech či krvácení do mozku v uvedených oblastech. V druhé polovině dvacátého století a zejména v posledních dvaceti letech se k tomu přidaly moderní radiologické metody, počítačová tomografie, pozitronová emisní tomografie, magnetická rezonance a zvláště funkční magnetická rezonance. Nesmíme zapomínat ani na elektroencefalografii a magnetoencefalografii. Principy metod se velmi různí, většinou ukazují, která oblast je v daném okamžiku aktivní, a tudíž spotřebovává větší množství kyslíku. Protože valná většina sluchových drah se v mozku kříží a protože levá sluchová kůra je dominantní pro vnímání řeči, platí i pravidlo, že pravé ucho lépe vnímá řeč a levé ucho lépe vnímá hudbu.

rozdíly ve frekvenci tónů, a také lepší pracovní paměť, tj. schopnost si rychle zapamatovat sled dějů. Kromě toho několik studií prokázalo, že hudebníci na rozdíl od nehudebníků více aktivují svůj zpětnovazební, tzv. olivokochleární systém. Ve sluchovém systému mozku se totiž vyskytuje velké množství nervových vláken, jež vytvářejí zpětnovazební okruhy – kontrolují zpracování informace shora. Jedním z nich je olivokochleární svazek. Začíná v mozkovém kmeni, směřuje do vnitřního ucha a kontroluje činnost receptorů, vláskových buněk. Hudebníci byli schopni při stimulaci jednoho ucha šumem díky této zpětné vazbě více ovlivnit odezvu druhostranného ucha na zvuk. V odborné řeči se tento jev nazývá větší suprese otoakustických emisí, tzn. reakcí vnitřního ucha na zvuk, kdy se vlivem zvukového podráždění stáhnou vnější vláskové buňky v Cortiho orgánu a tento stah je propagován jako zvuk nazpět do zvukovodu.

Foto vlevo: Dreamstime, foto vpravo: archiv autora

Řada rozdílů V posledních letech se objevilo mnoho důkazů o tom, že hudební výuka, resp. výuka hry na hudební nástroj vyvolává v mozku významné změny funkční i strukturální. Podnět k výzkumům v tomto směru přinesly práce, ve kterých bylo využito magnetoencefalografie a zaznamenávaly se velikosti dipólů v mozku vyvolané například poslechem jednotlivých tónů klavíru u hudebníků a nehudebníků. Sluchová kůra lidského mozku není dobře přístupna elektroencefalografickému vyšetření, a proto se zde lépe uplatňuje magnetoencefalografie. Toto zařízení je však velmi nákladné a například v Evropě se vyskytuje jen na několika málo místech. Jaké byly výsledky vyšetření? Významně větší dipól byl zaznamenán u hudebníků v oblasti sluchové kůry ve srovnání s nehudebníky, zvláště když se jednalo o hudebníky s absolutním sluchem. Rozdíly se neprojevily, pokud se jednalo o čistý tón, vytvořený elektronickým generátorem zvuku. Odlišnosti ve velikosti dipólu hudebníků byly proti nehudebníkům tím větší, čím dříve se hudebník v dětství začal učit hře na klavír. Podobně stejná skupina vědců prokázala, že houslisté mají větší magnetický dipól v projekční oblasti mozkové kůry z levé ruky a (analogicky jako v případě poslechu klavíru) prokazují tím větší rozdíl proti nehudebníkům, čím dříve se začali v dětství učit hře na housle. Jiná studie s použitím funkční magnetické rezonance ukázala, že hudebníci při pasivním poslechu hudby ve větší míře aktivují levé planum temporale (nachází se na horní ploše spánkového laloku) a levou oblast čelního laloku, tzv. posteriorní dorzolaterální prefrontální kůru, nehudebníci ve stejné situaci aktivovali více analogické oblasti vpravo. Stupeň aktivace opět koreloval dobře s věkem, kdy se hudebníci naučili hře na hudební nástroj. V poslední době se také podařilo prokázat, že hudebníci ve srovnání s nehudebníky mají díky svému tréninku podstatně lepší výsledky v testech rozeznání řeči v šumu, dále lepší schopnost frekvenční diskriminace, tedy schopnost rozeznat

Rekonstrukce snímků z funkční magnetické rezonance. Barevně je označena aktivita ve sluchové kůře. Vlevo subjekt naslouchá melodii přednesené zpěvním hlasem, vpravo stejné melodii zahrané hudebním nástrojem.

Klíčem je opakování I morfologické změny v mozku hudebníků ve srovnání s nehudebníky se dnes daří prokázat především díky magnetické rezonanci. U hudebníků byla prokázána ve sluchové kůře a v dorzolaterální (zadní boční) frontální kůře větší tloušťka šedé hmoty, tj. té části mozkové kůry, která obsahuje těla nervových buněk. Podobně ztluštělá vrstva nervových buněk byla u hudebníků, členů symfonického orchestru, popsána v levém dolním čelním závitu, v Brocově oblasti. Podstatou uvedených změn mozku je, že mozek je zvláště v mládí velmi plastický a jeho změny ve funkci se při opakování, tedy při hudební výuce, zakotví ve změnách mozkové struktury. Může jít o pasivní naslouchání či aktivní hru na nástroj. Hudba nás provází celým životem, náš mozek se díky ní rozvíjí a obohacuje. Věnujme proto větší pozornost hudební výchově svých dětí, než tomu dnes je zvykem.

roz h ovor

Text Josef Tuček / foto Günter Bartoš

Prof. MUDr. Josef Syka, DrSc.

Slyšíme díky mozku Každý ví, že orgánem sluchu je ucho. Prof. MUDr. Josef Syka, DrSc., vedoucí pracovník Ústavu experimentální medicíny Akademie věd v Praze a profesor 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, však zdůrazňuje, že nejdůležitější pro slyšení je mozek. „Pokud člověk neslyší,

nedokáže se ani naučit mluvit – se světem se pak dorozumívá znakovou řečí,“ říká profesor Syka. Vědci se už ovšem naučili v mnoha případech sluch navrátit díky technice a samozřejmě díky poznání činnosti mozku a celé nervové soustavy.

Takže se dá na nervovou dráhu uměle připojit... Vnitřní ucho funguje jako frekvenční filtr. Rozpozná, jaké frekvence zvuku dopadají na bubínek. To dělá velice účinně. Jakmile určí, že se jedná o nízkou nebo vysokou frekvenci, informace o tom se dostává až do mozkové kůry. Lékaři dnes dokážou voperovat takzvaný kochleární implantát, zařízení, jehož jedna část je umístěna za ušním boltcem. Vypadá jako běžné naslouchací zařízení, které zvuk jenom zesiluje, ale není tomu

Foto: Dreamstime

Jak se dá navrátit ztracený sluch? Pro srovnání: existuje velký rozdíl v poruše sluchu a v poruše zraku. Člověk, který přijde o zrak, obvykle ztratí v oku sítnici. To je nesmírně složitý nervový orgán, složený z mnoha typů nervových buněk, které dnes nedokážeme nahradit. Oproti tomu ztráta sluchu se většinou omezí jenom na vnitřní ucho. Tam obvykle chybějí receptory, tedy

buňky, které přijímají informaci o zvukovém vlnění. Ale celá další nervová dráha až do mozku se většinou zachová. A to je pro nás podstatné.

tak – přístroj mikrofonem zachycuje okolní zvuky a jeho elektronické obvody je rozdělí na frekvence podobně, jako by to udělalo vnitřní ucho. A tuto informaci přenese přes kůži do vhojeného zařízení uloženého na povrchu kosti. Z ní jde dvaadvacet tenoučkých elektrod, což jsou desetimikronové drátky. Přenášejí informaci o zachycených frekvencích do různých částí vnitřního ucha a odtud je už nervy předávají do mozku. Proč toto zařízení nepomůže všem neslyšícím? Brání tomu důvody zdravotní, například přerušená vlákna sluchového nervu po úrazu, kdy se poruší skalní kost. Ale existují také důvody ekonomické.

r o z hovo r

Mozek je sice úžasně pružný, ale má své hranice perace plus aparatura plus následná O rehabilitace stojí dohromady kolem milionu korun. Pojišťovny léčbu hradí, ale prostředky stačí jen asi na čtyřicet operací ročně. Přitom se u nás každý rok narodí přes sto neslyšících dětí, tedy asi jedno až dvě z tisíce narozených. V polovině případů jde o dědičnou chorobu zaviněnou vadou jednoho nám už známého genu. Těmto dětem by právě kochleární implantát pomohl. Když jej dostanou nejlépe do dvou či tří let věku, naučí se obvykle normálně slyšet i mluvit. Řeč se totiž vytváří souhrou sluchu a mluvidel, a to jen v určité fázi vývoje mozku, mezi prvním a pátým rokem života. Když neslyšící dítě získá implantát až v pozdějším věku, už se normálně mluvit nenaučí.

Prof. MUDr. Josef Syka, DrSc. (*1940) V roce 1965 vystudoval Lékařskou fakultu hygienickou Univerzity Karlovy, v roce 1971 získal titul kandidát věd a v roce 1991 titul doktor věd. Roku 1996 byl jmenován profesorem na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Publikoval více než 400 odborných prací z oboru neurofyziologie sluchu a výzkumu vnitřního ucha. Pracoval ve Fyziologickém ústavu a později v Ústavu experimentální medicíny Akademie věd, kde působil v letech 1994–2001 jako ředitel. V letech 1992–2000 byl místopředsedou Rady vlády pro výzkum a vývoj, v letech 2000–2008 předsedou Grantové agentury ČR.

Jak kochleární implantáty pomáhají dospělým? Lidé, kteří sluch ztratili v dospělosti, představují druhou skupinu osob, jimž by takový implantát velice prospěl. Díky implantátu se mohou vrátit do doby, kdy normálně slyšeli. Zato lidé narození jako neslyšící, kteří implantát včas nedostali, mohou po získání implantátu v pozdějším věku slyšet zvuky, třeba jedoucí auto. Slyší i zvuk řeči, ale už jí nerozumějí a ani mluvit normálně se už nedokážou naučit. Mozek je sice úžasně pružný, ale tohle už nezvládne. Tito lidé se pak musí dorozumívat znakovou řečí. Takže je vlastně škoda, že se na všechny nedostane. Rozhodně. A bohužel se u nás povinně nedělá test, který by neslyšící dítě našel už brzy po narození. V mnoha jiných zemích včetně Slovenska jej přitom provádějí u každého novorozence. Dělá se tak, že se do zvukovodu dítěte vloží malý mikrofon a reproduktor a vyšle se příslušný zvuk. Když sluchové orgány dobře pracují, tento zvuk ve vnitřním

uchu rozkmitá vláskové buňky, které přenášejí informace na sluchový nerv a do mozku. Ony se v rytmu zvuku smršťují, což je samo o sobě také zdrojem zvuku, a tento velmi slabý zvuk se šíří zase zpět, stejnou cestou, jakou přišel dovnitř – přes kůstky středního ucha a bubínek se vrátí do zvukovodu, kde jej mikrofon zachytí. Lékaři takto hned zjistí, jestli dítěti sluch dobře funguje. Ale u nás je toto povinné vyšetření zatím hudbou budoucnosti. Čeští neonatologové momentálně o případných testech diskutují, ale zatím na ně nedošlo. Proč jste se vlastně začal zabývat sluchem, řečí a jejich zpracováním v mozku? Když jsem začínal vědeckou dráhu, pracoval jsem v laboratoři profesora Jana Bureše, kterého považuji za nestora našich neurověd. Zabývali jsme se obecnými mechanismy činnosti mozku – pamětí, spánkem, bděním a podobně. V té době jsem přemýšlel, jak se budu specializovat, a rozhodl jsem se pro sluch. Především proto, že sluch je vlastně vstupní branou pro řeč a řeč je součástí myšlení. Roli hrálo i to, že se mladý člověk potřebuje dostat ven, poznávat něco nového. Jaké zkušenosti jste si přivezl ze zahraničních studií? V letech budování socialismu byly zavřené hranice a jediná rozumná laboratoř, která mě napadla a byla dostupná, sídlila v tehdejším Leningradě. Vedli ji profesoři Grigorij Geršuni a Jakob Altman a zabývali se výzkumem sluchu. Strávil jsem tam několik měsíčních pobytů, z té doby pochází řada mých prací. Česká foniatrie neboli výzkum řeči a audiologie neboli výzkum kvality slyšení v té době měly také velmi dobrý zvuk. Působil jsem tehdy ve Fyziologickém ústavu Akademie věd a v roce 1975 jsem se stal vedoucím

Bohužel se u nás povinně netestuje sluch novorozenců 80

Foto: Günter Bartoš, Wikimedia Commons

Zatím nehrozí, že by se dalo „nahlížet“ do hlavy bez vědomí člověka

malé laboratoře elektrofyziologie sluchu v nově zakládaném Ústavu experimentální medicíny Akademie věd v Praze na Karlově náměstí. Bylo to v podzemí, běhali tam kolem nás potkani a švábi... Pracovali jsme však s velkým nasazením a radostí, byla to úžasná doba. Zjišťovali jsme, jakou funkci má vnitřní ucho a také jaký vliv má hluk na sluchový systém i na centrální část sluchového systému. A tahle specializace mi vydržela dodnes, kdy už můžeme být a jsme v kontaktu s celým vyspělým světem a pořádáme u nás třeba vysoce ceněné mezinárodní konference. Mimochodem, škodí hluk hodně? To ano, ale nelze to shrnout tak jednoduše. U savců – včetně lidí – se vyskytuje úžasný fenomén, kterému říkáme přechodný posun sluchového prahu. Neboli i po velké zátěži způsobené hlukem má sluchový systém schopnost vrátit se do normálu a obnovit svou funkci. Může to trvat hodiny i dny, ale ta schopnost se skutečně uplatní. Ovšem ne v případě, pokud už je sluch poškozený opravdu velkým hlukem kolem 130 decibelů. To odpovídá situaci, jako když startuje tryskové

letadlo, vy se postavíte vedle něj a nemáte chrániče sluchu. Nebo jako když vám u hlavy někdo vystřelí. Intenzita zvuku v tom případě může dosáhnout i 150 nebo 160 decibelů a sluch poškodit nevratně. Celkově se ale situace v minulých desetiletích podstatně zlepšila. Zmizely ty příšerně hlučné nákladní automobily jako tatrovky stojedenáctky, na Ruzyni už nelétají ruské iljušiny a tupolevy. To všechno snížilo hlukovou zátěž. Na druhou stranu zrovna dnes mě ráno probudili nějací šílenci, kteří neuvěřitelně hlučným fukarem shrabují listí. Problém nastává, když hluk proniká do mozku, obtěžuje jako stresový faktor, kazí nám spánek. Stále více víme, co se v mozku děje. Dokonce se uvažuje, že jednou bude takto možné určit, na co člověk myslí. Neděsíte se společnosti, která nám takto uvidí až do hlavy? Je to nepříjemná představa, ale jednou lidem zřejmě nezbude, než aby si na to zvykli. Zatím neumíme detekovat aktivity nervových buněk přímo, aniž bychom zasáhli do mozku. Ale disponujeme metodou zvanou funkční mag-

netická rezonance, která umožňuje zvenčí, bez zásahu do mozku rozpoznat prokrvení jednotlivých jeho částí. Zvýšené prokrvení ukazuje na vyšší spotřebu kyslíku, a tedy i vyšší aktivitu neuronů. Teoreticky nic nebrání tomu, abychom tímto způsobem detekovali myšlenkové pochody. Ale jsou velmi subtilní, hraje v nich roli souhra činnosti různých částí mozku, zejména mozkové kůry, takže zatím se nedá přesně určit, na co člověk myslí. Nicméně řekl bych, že dejme tomu během sta let to věda dokáže. Ještě štěstí, že při zobrazování mozku magnetickou rezonancí musí být vyšetřovaný v tunelu přístroje. Dění v jeho mozku se dá sledovat jen tehdy, když o tom dotyčný ví. Copak si myslíte, že v budoucnu nikdo nevymyslí detektor, který dokáže číst změny prokrvení vašeho mozku i na větší vzdálenost, a tedy bez vašeho vědomí? Není to otázka blízké budoucnosti, ale nemyslím, že se tomu lidstvo vyhne. Ať se nám to líbí, nebo ne. Snad se nám alespoň podaří uvést v platnost zákaz takové činnosti z etických důvodů.

novinky

Připravila Eva Bobůrková, MF Dnes

Ze zahraničních serverů

Zelený čaj proti rakovině nefunguje Na rozdíl od dřívějších výzkumů a doporučení nová studie ukazuje, že pití zeleného čaje nechrání proti rakovině prsu. Live Science

Kde je pravda

Již dřívě byla provedena řada výzkumů na toto téma. Jejich výsledky se však různily. Podobně zamě řené studie (z let 2003 a 2009) skutečně prokázaly mírně snížené riziko rakoviny prsu u žen pijících pravi delně zelený čaj. Nejnovější výzkum naopak potvrzuje výsledky dvou rozsáhlých studií z let 2001 a 2004, pro vedených v Japonsku. Ani jedna z nich nepotvrdila, že zelený čaj má vliv na výskyt karcinomu prsu. Rozporné výsledky vysvětluje autor studie z roku 2009 dr. Qi Dai tím, že zelený čaj může chránit proti nádoru prsu jen ženy v určitém věku nebo s určitými dědičnými dispozicemi. „V žádném případě by však lidé kvůli rozdílným výsledkům odborných studií ne měli s pitím zeleného čaje přestat,“ zdůrazňuje Iwasa ki. Všechny druhy totiž obsahují antioxidanty polyfe noly, které zneškodňují volné kyslíkové radikály, a tak brání poškozování buněk. Dai rovněž připomíná, že řada vědeckých prací konstatovala příznivý vliv pití zeleného čaje na jiné druhy rakoviny – včetně nádorů vaječníků, žaludku, konečníku, močového měchýře.

Hyperaktivních dětí přibývá Desetina amerických dětí trpí syndromem ADHD, neboli hyperaktivitou s poruchou osobnosti, vyplynulo z průzkumu americké vlády. Associated Press Pro děti se syndromem ADHD je těžké udržet pozornost. Vyrušují ve škole, skáčí li dem do řeči, neposlouchají, chovají se příliš impulzivně až nezvladatelně. Tuto poruchu lze léčit medikamenty i behaviorální terapií, nejlépe pak oběma přístupy současně. Od roku 2003 do roku 2008 se zvýšil počet dětí s ADHD ve Spojených státech o 22 pro cent, upozornili odborníci z Centra pro prevenci a kontrolu nemocí (CDC). Studie byla pu blikována v Morbidity and Mortality Weekly Report. V průzkumu 9,5 procent dotázaných rodičů uvedlo, že jim zdravotník sdělil diagnózu ADHD, což odpovídá asi 5,4 milionům dětí. V roce 2003 to bylo o milion dětí méně. Vědci neznají přesnou odpověď na otázku, proč se výskyt nemoci tak výrazně zvýšil. Vedoucí autorka studie Susan Visser se však domnívá, že část narůstajícího množství přípa dů připadá na vrub větší pozornosti, které se ADHD dostává ze strany lékařů i veřejnosti, lepší informovanosti a intenzivnějšímu vyhledávání a sledování této poruchy. Nárůst ADHD je ovšem patrný napříč všemi státy a regiony, u dětí všech ras a sociál ních vrstev. V České republice odhady odborníků hovoří o šesti až devíti procentech dětí trpících ADHD, to odpovídá zhruba dvaceti tisícům dětí.

Léky na bolest užívané dlouhodobě ohrožují plod Dlouhodobé užívání analgetik v těhotenství představuje riziko pro plod mužského pohlaví, varují vědci. BBC Health Analgetika zvyšují riziko poruchy sestupu varlat do šourku. Tzv. kryptorchismus, neboli nesestouplá varlata u hochů, může v budoucnu vést k neplodnosti a zvyšuje riziko rakoviny. Výzkum dánských, finských a francouzských vědců se zaměřil na více než dva tisíce těhotných žen a jejich děti. Badatelé zjistili, že ženy, které užívají dlouhodobě léky proti bolesti, se vystavují vyššímu riziku, že se jim narodí syn s některou formou kryptorchismu, než ženy, kte ré tyto přípravky neužívají. Používání jakýchkoli analgetik zvyšuje riziko této poruchy na dvojnásobek. Ibuprofen a aspirin se podle nich pojí s rizikem čtyřnásobným. Druhý trimestr, tedy 14. až 27. týden těhotenství, je v tomto ohledu podle autorů výzkumu nejrizikovějším obdobím. Vědci se domnívají, že léky proti bolesti narušují přirozenou rovnováhu mužských hormonů u nenarozených chlapců, a tak poškozují normální vývoj plodu. Studie na pot kanech jejich teorii potvrdila. Dr. Henrik Leffers z Rigshospitalet v Kodani, který vedl vý zkum, říká: „Již dlouho víme, že tzv. endogenní disruptory (hormonálně aktivní látky) jsou odpovědné za narůstající neplodnost mladých mužů v západním světě. Náš výzkum uka zuje, že pozornost musíme věnovat i slabým analgetikům užívaným matkami v těhoten ství.“ Těhotné ženy by se měly pravidelnému užívání analgetik vyhnout, a tím chránit své nenarozené děti, zdůrazňují autoři studie zveřejněné v časopise Human Reproduction.

Foto: archiv, Dreamstime

Tým doktora Motokiho Iwasakiho, epidemiologa z japonského Národního centra pro výzkum rakovi ny, sledoval více než 54 tisíc japonských žen ve věku od čtyřiceti do devětašedesáti let. Dotazoval se jich na jejich zvyklosti ohledně pití zeleného čaje – na za čátku studie a pak znovu po pěti letech. „Podle našich zjištění konzumace zeleného čaje nijak nesnižuje riziko nádoru prsu,“ uvedl Iwasaki pro MyHealthNewsDaily. Nová studie byla publikována v odborném ča sopise Breast Cancer Research. Ženám ve středním věku a starším, které pijí více než deset šálků zeleného čaje denně, nehrozí nádorové onemocnění prsu méně než ženám, které vypijí půl šálku či ještě méně za tý den, jak se dříve myslelo. Čtrnáct let po začátku studie totiž vědci zjišťovali, kolik žen mezitím postihla rako vina prsu. Onemocnělo 581 žen – avšak napříč všemi skupinami bez ohledu na to, kolik čaje vypijí, či zda jej vůbec nekonzumují.

inzerce

Tipy Nakladatelství BRÁNA Tři dárkově vypravené knihy mapují životní osudy nejvýznačnějších českých lékařů, z nichž každý byl nebo je kapacitou ve svém oboru.

Knihy žádejte u svých knihkupců, nebo na adrese Nakladatelství BRÁNA, a.s., Jankovcova 18, 170 37 Praha 7

www.brana-knihy.cz

INDIES SCOPE poslouchej ukázky písní, stahuj MP3 i ZDARMA, kupuj CD, DVD a LP, čti o kapelách a koncertech, sleduj videoklipy . . .

Systém kochleárního implantátu Cochlear Nucleus 5 Zvukový procesor nošený za boltcem zachycuje zvuky a převádí je na elektrické signály. Ty jsou vysílány prostřednictvím antény do přijímače-implantátu umístěného pod kůží za uchem. Z implantátu vede svazek 22 mikroelektrod do hlemýždě vnitřního ucha, kde stimuluje na různých místech sluchový nerv a vyvolává tak sluchové vjemy.

www.cochlear.com www.aima.cz

Nástin dějin evropského umění ojedinělý zdroj informací o evropské kultuře Jiří Tušl a kolektiv

NEJLEPŠÍ WEB KE STAHOVÁNÍ HUDBY • MP3 v kvalitě 256/320 kB, s obalem – přední i zadní stranou • ukázky písní z alba k poslechu, spuštěné jedním klikem • možnost platby kartou, Paypal, Paypay, převodem na účet • podrobný přehled o stavu zakázky

3B – Bongo BonBoniéra

Počúvajte, co vám povím...

Musica Folklorica

Tara Fuki – Sens

Nové CD s písničkami pro děti a jejich rodiče. Triu 3B – Bibi, best Boy, Bongo – vypomohli na albu Jablkoň, Radůza, Čankišou, Tata bojs, Žamboši, Hm..., Květy, Dva, Zuby Nehty a další. V digipacku najdete booklet se všemi texty a originální “tři bé” brýle, které Vám budou slušet.

Publikace nabízí přehled vývoje výtvarného umění, literatury, divadla a hudby v evropském kontextu. První díl mapuje období od starověku až po pozdní středověk, druhý období renesance a baroka. Kvalitní reprodukce uměleckých děl a další barevné ilustrace přispívají k snazšímu pochopení výkladu. Nechybí slovník odborných výrazů a jmenný rejstřík.

Tip na vánoční dárek z nakladatelství Fortuna, Ostrovní 30, 110 00 Praha 1 e-mail odbyt@fortuna.cz www.for tuna.cz

z dr aví

Text prof. MUDr. Josef Syka, DrSc. Ústav experimentální medicíny AV ČR, v.v.i., Praha

Jak lze nahradit poškozený sluch a zrak? Jedno až dvě děti z tisíce se dnes rodí jako neslyšící, meningokok stále připravuje o sluch děti i dospělé, makulární degenerace bere milionům lidí na světě zrak... Kromě hledání příčiny uvedených nemocí a účinných látek k jejich léčbě stojí před lékařským výzkumem závažný úkol – nahradit ztracené receptory či celé nervové sítě umělými protézami.

Ilustrační foto: Dreamstime

Lidský mozek je nejdokonalejší výtvor přírody. Předčí všech-

a otolaryngolog Graeme Clark, který vyzkoušel nejprve na opicích a později u pacientů stimulaci sluchového nervu pomocí vhojených elektrod. Jiná slupina vědců prováděla podobné pokusy v Houseově ústavu v Los Angeles. Vytvořit smysluplnou a fungující sluchovou neuroprotézu se ukázalo jako mnohem jednodušší než v případě náhrady zraku. U ztráty sluchu jde totiž v naprosté většině o to, že pacientovi zcela schází anebo má nefuknční tzv. receptorové – vláskové buňky. V lidském vnitřním uchu se jich normálně nachází 3500 a pojí se s čtyřiceti tisíci vlákny sluchového nervu. Kromě toho je vnitřní ucho vybaveno ještě 12 tisíci vnějších vláskových buněk, díky kterým můžeme slyšet i velice slabé zvuky. Naproti tomu má lidské oko 125 milionů receptorů, tyčinek a čípků, které předávají informaci mnoha nervovým buňkám sítnice, a tuto informaci přenáší do mozku jeden milion vláken zrakového nervu.

ny dosud známé počítače. Na jeho vstupu se nacházejí smyslové orgány, které mozek neustále zásobují proudem informací o vnějším světě a o dění uvnitř těla. Výstupy z mozku řídí činnost tělesných orgánů a vysílají zprávy vnějšímu světu, například ve formě lidské řeči. V důsledku četných patologických stavů může dojít k zablokování činnosti smyslových orgánů. Příčinou může být působení mikrobů a virů nebo toxických látek, poranění, ale i dědičná onemocnění vázaná na geny. Jak si moderní medicína počíná s protézováním neboli nahrazováním těchto činností? První pokusy v tomto směru pocházejí již z 60. let minulého století: anglický badatel G. S. Brindley z univerzity v Cambridge uveřejnil v roce 1968 výsledky svých pokusů, při nichž vhojil do zrakové kůry nevidomého pacienta matici osmdesáti elektrod a snažil se o vyvolání záblesků, které by se nakonec naučil pacient systematicky rozeznávat. Pracovní představa byla, že si pacient osvojí následkem trénování schopnost získávat takto zrakové informace a někdy později snad bude schopen i číst. I když Brindley tvrdil, že na základě jeho prototypu bude možné vyvinout zrakovou neuroprotézu, jeho záměr se neuskutečnil. Potrvá ještě mnoho let, než budeme schopni protézovat zrak. Hlavní příčinou tohoto neutěšeného stavu je, že ztráta zraku se obvykle pojí se zánikem funkce celé sítnice. Ta představuje neuvěřitelně komplikovaný systém receptorů, nervových a gliových (podpůrných) buněk, o jejichž funkci zatím víme jen velmi málo. V téměř stejné době jako G. S. Brindley ve Velké Británii se zabývali badatelé na několika místech světa vývojem elektronické náhrady ztraceného sluchu. V Austrálii to byl především fyziolog

Zrakové protézy Již z porovnání uvedených čísel vyplývá, že nahradit sítnici znamená mnohem náročnější úkol. Při nejčastější chorobě sítnice, degenerativním onemocnění retinitis pigmentosa, odumírají buňky pigmentového epitelu relativně pomalu a s nimi zanikají i příslušné receptory. Úlohou implantátu je převzít funkci zaniklých receptorů a převést informaci na přežívající buňky gangliové. Proto se umisťují pokusné implantáty nejčastěji ve formě destičky s maticí dráždicích elektrod buď na povrchu sítnice, epiretinálně, nebo mezi vrstvou receptorů a pigmentovou výstelkou, tzn. subretinálně. Vstup matice elektrod pochází obvykle z miniaturní kamery umístěné před okem. Signál z kamery se do oka může přenášet také miniaturním laserem, jehož paprsek dopadá

z d rav í

Výsledky některých studií sahají až do oblasti science fiction na fotodiodu umístěnou v oku. Epiretinální či subretinální verzi implantátu dnes vyvíjí několik laboratoří na světě, nevidomí jimi mohou velmi hrubě rozeznat rozhraní tmy a světla.

nost rozumět řeči a naučí se mluvit – ale pouze tehdy, když se implantát vhojí v raném období vývoje, nejlépe v prvních dvou letech. V pátém roce života se okno pro rozvoj řeči uzavírá a zůstává jen schopnost vnímat zvuky. Samotná implantace zařízení (u nás je každoročně zavedeno asi 40 neslyšícím) ještě není zárukou, že pacient bude dobře slyšet, porozumí řeči a – v případě malých dětí – že se naučí mluvit. Po implantaci následuje dlouhá rehabilitace, kdy se postupně zlepšuje vnímání zvuků. Pokrok a výsledky v tomto směru jsou individuální. Ve většině případů nositelé implantátu rozumějí mluvené řeči a komunikují bez použití znakové řeči.

Kochleární implantáty Odlišná a mnohem pozitivnější je situace na poli protézování sluchu. Zde se potýkáme pouze s náhradou zaniklých receptorů vnitřního ucha, resp. jeho sluchové části. Frekvence zvuku vstupujícího do zvukovodu se zjišťují v kochleárním implantátu v elektronickém čipu umístěném v závěsné části zařízení za uchem. Obsahuje kromě elektronického frekvenčního filtru i vysílací cívku, která přenáší signály v digitální podobě na vhojenou cívku pod kůží. Z implantovaného přijímacího obvodu vychází svazek několika desítek miniaturních elektrod – drátků, které se zakončují v různých částech hlemýždě. Elektrickým proudem se dráždí vždy jen malá oblast hlemýždě a v závislosti na místě zakončení drátku – elektrody vzniká vjem nízkého nebo vysokého tónu. Nutnou podmínkou je přítomnost funkčních vláken sluchového nervu. Ty pak přenesou informaci do centrálního sluchového systému. Kochleární implantáty dnes úspěšně používá přes 100 tisíc původně neslyšících na světě. V České republice byla nedávno provedena pětistá implantace, a to na otolaryngologické klinice 2. LF UK v Praze-Motole, jež operuje kochleární implantát, označovaný také jako sluchová neuroprotéza, dětským pacientům. I dospělí dostávají kochleární implantát v Motole – na Klinice otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku 1. LF UK. Kochleární implantáty dostávají nejčastěji neslyšící děti. Naučí se díky nim vnímat svět zvuků, navíc se u nich rozvine schop-

Výsledky některých studií, zabývajících se nahrazováním spojů lidského mozku se světem, sahají někdy až do oblasti science fiction. Jedna z nich pochází z laboratoře F. Guenthera z bostonské univerzity ve Spojených státech a zaměřuje se na pacienty s amyotrofickou laterální sklerózou – onemocněním, kdy se funkce mozku do značné míry zachovává, ale postupně se zhoršuje ovládání mluvidel, a tím možnost komunikace se světem. Neuvěřitelný výsledek této práce? Vědci vyvinuli zařízení schopné generovat na základě povelů z pacientova mozku samohlásky. Zatím jeho výkon nedosáhl takové úrovně, aby pacient mohl ovládat složitější souhlásky. Výzkum v tomto směru na bostonské univerzitě pokračuje. Práce však naznačila možné cesty, jak bude možné protézovat komunikaci mezi mozkem a světem i u velmi těžkých defektů senzorických a motorických drah. Science fiction se v tomto případě stává skutečností. Plné znění článku viz www.sanquis.cz

Speciální set k protézování zraku: V brýlích jsou světločivé prvky, jejich výstupy se po zpracování v elektronických čipech vysílají na přijímací cívku na povrchu oka. Odtud drátky vedou k matici elektrod, které leží epiretinálně či subretinálně a dráždí buňky sítnice.

Schéma kochleárního implantátu: Z implantované přijímací cívky vychází svazek elektrod, který je v průběhu operace zaveden skrze oválné okénko do hlemýždě vnitřního ucha. Zde se jednotlivé elektrody postupně zakončují.

Schémata: Canadian Hard of Hearing Association, Dr. Elliot McGucken – University of North Carolina, Chapel Hill, USA

Nové experimenty

Inzerce

Dárek pro rodiče a blízké Pomůže tělu, potěší duši... Bolí je klouby a pořád nic nepomáhá?

Příčinou může být zánět, který změny v opotřebeném kloubu zpravidla doprovází. Enzymy v léku Wobenzym omezují projevy zánětu a urychlují ústup otoků. To vede ke zmírnění bolesti a zlepšení pohyblivosti kloubu.

Mají problémy s hojením ran?

Wobenzym zlepšuje prokrvení tkání a průchodnost lymfatických cév. Díky tomu dochází k lepšímu zásobení postiženého místa živinami a odstraňování nežádoucích látek z rány a jejího okolí. To umožňuje nastartovat procesy hojení i u dlouhodobě se nehojících ran.

Čeká je operace?

Wobenzym zkracuje dobu hojení a omezuje výskyt pooperačních komplikací např. s hnisáním rány. Urychluje vstřebávání otoků, krevních výronů a podlitin a zmírňuje bolest. Nejlepšího účinku lze dosáhnout, začne-li se Wobenzym užívat co nejdříve po operaci, samozřejmě po předchozí konzultaci s lékařem.

Mají potíže s imunitou?

Trápí je neustálé chřipky a angíny? Obranyschopnost organizmu bývá nejvíce ohrožena v podzimních a zimních měsících a také ve stáří, kdy už je imunitní systém do jisté míry opotřebován. Wobenzym posiluje oslabenou imunitu a pomáhá bránit častému opakování nemoci.

To jsou čtyři důvody, proč darovat lék Wobenzym. A jeden navíc:

K Wobenzymu 800 tbl.

zdarma 2 dárky:

kniha „Enzymy – jak působí, pomáhají a léčí“ + CD s vánočními skladbami

NENÍ ENZYM JAKO ENZYM Enzymy jsou biologické katalyzátory. V organismu je několik tisíc druhů enzymů. Každý enzym je vyhraněný specialista: působí určitým způsobem pouze na určitou látku. Jen některé enzymy mohou být použity pro léčbu. Lék Wobenzym obsahuje unikátní směs enzymů, jejíž účinnost je ověřena rozsáhlým vědeckým výzkumem, řadou kontrolovaných klinických studií a více než 40letou léčebnou praxí. Každý enzym a jeho přesně stanovené množství zde má svůj význam. Zvlášť cenný je živočišný enzym trypsin, který má výrazný protizánětlivý účinek a zlepšuje hojení. Účinek jiných enzymových směsí může být zcela odlišný.

Wb Wobenzym jje ttradičním dič í lék lékem z přírodních ří d í h zdrojů d jů k vnitřnímu užití. Čtěte pečlivě příbalovou informaci. MUCOS PHARMA CZ, s.r.o., Uhříněveská 448, 252 43 Průhonice, www.wobenzym.cz, konzultace na tel.: 267 750 003.

Bavte se a procvičte své mozkové závity se zvířaty na safari. Jedinečná kombinace hlavolamu a společenské hry pro jednoho hráče. V každém z rébusů jsou stovky možností, ale vždy pouze jediné řešení.

VYZKOUŠEJTE TAKÉ DALŠÍ Z ŘADY SMART Games

www.smarthry.cz, www.smartgames.eu

z dr aví

MUDr. Hana Zallmannová, Český zelený kříž, o. p. s.

Správné návyky – zdravé zuby

Dnes už s jistotou víme, že zubní kaz ani paradentóza se nedědí. Zdraví zubů tedy záleží výhradně na tom, jak se o ně staráme. Zásady správné péče bychom proto měli dětem vštěpovat odmala.

ňujícím frázím jako „neboj se, nic ti nebudou dělat“, protože pokud budou, v dítěti vzbudíme nedůvěru. O nezbytné spolupráci s dentální hygienistkou píšeme pravidelně – a také v případě malých pacientů opět přichází na řadu. Dentální hygienistka (také k ní se chodí každých šest měsíců nebo i v kratším intervalu podle doporučení zubního lékaře) v první řadě opraví chyby, kterých se dítě při čištění zubů dopouští. Poradí, jak vybrat kvalitní zubní kartáček, a také ukáže rodičům, jak pomoci svým potomkům v péči o chrup – například jak správně dočišťovat zuby u nejmenších dětí. Jednou z nejdůležitějších rolí rodičů v tomto ohledu je hlídat, co děti jedí. Znamená to v první řadě omezit množství sladkostí v jídelníčku na minimum. Nejvíce škodí, pokud se konzumují během dne opakovaně nebo téměř nepřetržitě. Když sladkosti, tak nejlépe najednou, a hned pak by si dítě mělo vyčistit zuby. Pokud není kde, tak alespoň vypláchnout ústa vodou nebo vzít si žvýkačku bez cukru. Na zuby dále velmi negativně působí sladké nápoje, úplně nejhorší je, pokud se upíjejí po doušcích během dne. A pravidlo číslo jedna? Jděme dětem příkladem!

Foto: RANO Implantologické centrum

Zážitky rodičů a prarodičů, kteří kvůli záchraně zkažených zubů museli trávit dlouhé hodiny na zubařském křesle, nebo o zuby dokonce přišli, se dnešním dětem v naprosté většině mohou vyhnout. Čím dál více lidí si dobře uvědomuje, že kvalitní stomatologické ošetření je velmi nákladné a dodržováním pravidel prevence už od nejútlejšího věku vlastně šetří do budoucna. Jakmile se prořežou první zuby, musí rodiče svému dítěti najít zubního lékaře. Na kontroly je pak nutné ho (stejně jako sebe) objednávat dvakrát za rok. Máme-li špatné zkušenosti s ošetřením u zubního lékaře, určitě bychom o tom dětem neměli vyprávět. Mohly by si vytvořit zbytečný blok, který by se pak jen těžko odbourával. Před návštěvou u zubního lékaře se vyhněme uklid-

Zubní kaz a mléčné zuby • Opakovaně musíme vyvracet mylné tvrzení, že mléčné zuby „nestojí za to“ ošetřovat. Tento mýtus je nepravdivý – naopak, zubní lékař musí mléčný chrup pravidelně kontrolovat při preventivních prohlídkách. Také pokud si dítě stěžuje na bolest v ústech, okamžitě jej vezměte k lékaři. • Málo se ví, že i u mléčného chrupu se často musí v zájmu včasného odhalení kazů zhotovovat RTG snímky. Ze začínajícího kazu se totiž u mléčného chrupu velmi rychle stane kaz, který zasahuje až „do nervu“ a už se nedá opravit jen plombou. Nechodíme-li na pravidelné prohlíd ky, nezasáhne se včas a dítě vystavíme bolestivým zákrokům.

• Zubní kaz způsobují bakterie. Zkažené zuby rovná se infekční ložisko, které oslabuje a zatěžuje celý organismus. Zubní kaz je navíc nakažli vý – zkazí-li se jeden zub, s vysokou pravděpodobností vznikne dříve či později kaz i na zubu sousedním. Zkažený mléčný zub může také poškodit zárodek zubu stálého. • Když je péče nedostatečná a zub se musí předčasně vytrhnout, mo hou okolní stálé zuby prořezávat nesprávně a zvyšuje se pravděpo dobnost, že bude třeba ortodontická léčba. Hrozí pak problémy s vý slovností a s řečí celkově, roli hraje též estetické hledisko.

z drav í

Připravuje MUDr. Milan Odehnal, MBA Oční klinika dětí a dospělých 2. LF UK a FN Motol

Zaostřeno na oči

Dioptrické vady: když potřebujeme brýle Dioptrické neboli refrakční vady nepatří mezi akutní stavy ohrožující zrak, ale přinášejí svému nositeli řadu subjektivních obtíží a ovlivňují kvalitu života. Vznikají v důsledku nerovnováhy mezi délkou oka a jeho lomivostí. Mezi základní dioptrické vady patří krátkozrakost, dalekozrakost a astigmatismus. Specifickou vadou je anisometropie, o níž bude pojednáno v příštím čísle, a určitou roli v problematice má i presbyopie – vetchozrakost.

Refrakci nelze terapeuticky ovlivnit ani očním cvičením, ani vitaminy. Optimálním postupem při řešení vad je brýlová korekce, aplikace kontaktních čoček, nebo využití metod refrakční chirurgie.

V případech progredující myopie lze provést operační zákrok, tzv. cer glage. Speciálním páskem se „obejme“ obvod oka a omezí se jeho nadměrné zvětšování. Další variantou řešení krátkozrakosti je chirurgická aplikace před někomorové nebo zadněkomorové nitrooční čočky, například při operaci ka tarakty. Moderní způsob představují i laserové metody refrakční chirurgie.

Krátkozrakost U krátkozrakosti je osová délka oka příliš velká (axiální myopie), nebo je přítomna nadměrná lomivost optického aparátu (refrakční myopie). Opticky se okolní objekty zobrazují před sítnicí a nikoli fyziologicky na sítnici. Krátko zraký člověk vidí proto dobře na blízko (výhoda i ve vyšším věku) a špatně na dálku. Krátkozrakost je nejčastější dioptrickou vadou v naší populaci. V etio logii hraje určitou roli genetická predispozice. Myopie se častěji vyskytuje u nedonošených či neurologicky postižených dětí. Existují také některé syn dromy spojené s krátkozrakostí. Myopie je ovlivňována i hormonálně či meta bolicky: například se může měnit v průběhu těhotenství nebo u cukrovky. Aby lépe viděl, pomáhá si krátkozraký mhouřením očí – zúžením oční štěrbiny. Subjektivní potíže z nekorigované krátkozrakosti mohou vyústit v bolesti hlavy, překrvení spojivek nebo v psychickou labilitu. Krátkozrakost vzniká nejčastěji ve školním věku, mluvíme o školní myopii. Tento typ krátkozrakosti se většinou stabilizuje kolem dvacátého roku věku a nepřesahuje hodnoty čtyři až pět dioptrií. Vážnější, ale méně časté jsou progresivní formy myopie, které mohou způsobit problémy. Oko se nadměrně prodlužuje a tento růst negativně ovlivňuje nitrooční struktury. Vážnou komplikaci u těžké krátkozrakosti představuje akutní od chlípení sítnice. Rizikovým pacientům nedoporučujeme namáhavou práci nebo nevhodnou sportovní aktivitu (zvedání břemen, údery do hlavy, pády a dopady). Prevencí jsou častější kontroly a včasné ošetření patologických míst na sítnici laserem. Lékař krátkozrakému v první řadě předepíše brýle. Zvolí vždy nejnižší di optrickou korekci (nejméně dioptrií), s níž pacient normálně vidí. Není prav da, že jak jednou předepíšeme brýle, dioptrie se už budou zvyšovat. Naopak správná korekce stabilizuje dioptrickou vadu. Další možnost představují kontaktní čočky, které jsou v přímém kon taktu s povrchem rohovky. Čočky mají určité výhody: méně redukují obraz, neovliňují zorné pole a nezatěžují oko svou hmotností. Mohou se využít pro jednorázové nebo celodenní nošení. Při správném způsobu používání jsou kontaktní čočky bezpečné.

Dalekozrakost U dalekozrakosti je bulbus kratší nebo naopak lomivost oka menší. Okolní obrazy se promítají za sítnici. Aby dobře viděl, musí dalekozraký člo věk zvýšit akomodaci do dálky a ještě více na blízko. Trvalé zaostřování může být příčinou tzv. astenopeických potíží, které se projevují celkovou únavou, zčervenáním očí, slzením nebo záněty okrajů víček. U dalekozrakých presby opů přicházejí potíže se čtením a prací na blízko dříve. Další problém předsta vuje nekorigovaná dalekozrakost u dětí, kde nadměrná akomodace spojená s konvergencí predisponuje ke vzniku šilhání. Dalekozraké oči mohou být svou anatomií rizikové pro vznik zeleného zákalu. Primární korekční pomůckou u dalekozrakosti jsou brýle. Zásadou je korigovat plnou dalekozrakost, tzn. i latentní složku vady. Předepisujeme nej vyšší počet dioptrií, se kterými pacient vidí ostře. Na správné korekci záleží také u dětí se šilháním. Brýle pomáhají redukovat stupeň šilhání a pomáhají v prevenci vzniku tupozrakosti. Dalekozrakost lze také korigovat kontaktními čočkami či pomocí laserové refrakční chirurgie. Člověk se může stát daleko zrakým i uměle – například po extrakci zkalené čočky při operaci katarakty. Chybějící optickou mohutnost čočky je v tomto případě nutno nahradit brýlo vou korekcí, lépe kontaktní čočkou a optimálně umělou nitrooční čočkou.

Astigmatismus Tato dioptrická vada může být pro svého nositele subjektivně nepříjemná a pro oftalmologa „oříškem“ při korekci. Astigmatismus nejčastěji způsobuje nestejnoměrně zakřivená rohovka, což opticky působí distorzi obrazu. Astig matismus se dělí na několik typů podle kombinace zjištěných dioptrických vad a rozdílů lomivosti v hlavních osách. Může vzniknout i po úrazech nebo ano máliích rohovky či patologickými změnami čočky. Korekce této vady je možná brýlovými čočkami – cylindrickými nebo torickými skly, která jsou vybroušena v hlavních lomivých osách. Další možností řešení této vady je využití refrakční chirurgie nebo kontaktních čoček. Článek je podpořen MZOFNM 2005

Foto: Dreamstime

Neplatí, že pokud pacient dostane brýle, oči se mu budou zhoršovat

oční optika • optometrie • kontaktní čočky • speciální optické pomůcky

Největší prodejce speciálních optických pomůcek pro zrakově postižené v České republice. Nabídka speciální optiky pro odborná, vědecká a lékařská pracoviště.

• Poradíme při vysokých nebo složitých dioptrických korekcích • Prodej špičkových lup, hyperokulárních brýlí a dalekohledových brýlí Eschenbach, Coil England, Lesa France • Speciální dalekohledové brýle pro lékaře Carl Zeiss • Kamerové a digitální lupy Optelec Nizozemí, Rehan Irsko a Reinecker Reha-Technik Německo • Poradenství, individuální změření a vyzkoušení (po předchozí domluvě) na našem optometrickém pracovišti • E-shop zaměřený na speciální optické pomůcky

www.optikplus.cz Optik Plus s.r.o., Na Dlouhém lánu 11, 160 00 Praha 6, tel.: 251 097 290, e-mail: info@optikplus.cz

Při laparoskopické operaci kamera a speciální přístroje „prodlužují“ zrak lékařů Odstranění žlučníkových kamenů se v režimu jednodenní chirurgie provádí často

Nižší riziko infekce, rychlá

rekonvalescence,

preciznější zákroky

z dr aví

Text Ivana Vajnerová / foto Günter Bartoš

Podceňovaný půvab jednodenní chirurgie Pojem „podceňovaný“ skutečně platí pro poměry v Čechách. Naopak v západních zemích jednodenní chirurgie stále nabývá na významu. Přináší výhody jak pro zdravotní pojišťovny, tak pro pacienty a samotné lékaře. Jedním z českých průkopníků jednodenní chirurgie je MUDr. Jiří Jungwirth, primář v pražském Sanatoriu sv. Anny. Tento speciální lékařský přístup se začal vyvíjet v 70. le-

Kromě miniinvazivních metod podpořil zrod jednodenní chirurgie také rozvoj anesteziologie, která umožnila užívat moderní anestetika s minimem vedlejších nežádoucích účinků a také anestetika s ultrakrátkou dobou účinku. Tento vývoj neušel pozornosti (nejprve amerických) zdravotních pojišťoven. Jejich představitelé rychle pochopili, že nové metody umožní zkrátit dobu hospitalizace a také že nižší procento raných komplikací výrazně sníží náklady na lékařskou péči. Klasická chirurgie založená na „otevřeném operačním přístupu“ je totiž dražší mimo jiné v důsledku účasti většího počtu zdravotního personálu a zajišťování chodu velké nemocnice. „Ekonomický tlak se stal jedním z hnacích motorů, ale i sami lékaři pochopili, že se jim naskytla nová šance. Skutečným otcem jednodenní chirurgie byl pravděpodobně James Nicoll (1864–1921), dětský chirurg v Sick Children’s Hospital and Dispensary v Glasgow ve Skotsku.“ James Nicoll operoval děti s kýlami, fimózami, mastoiditidou, lehčími formami rozštěpů rtů a patra, některými ortopedickými a dalšími onemocněními. V režimu jednodenní chirurgie ošetřil na přelomu 19. a 20. století bezmála 9000 dětských pacientů – v roce 1909 publikoval v The British Medical Journal soubor přesně 8988 operací. Položil tak základy tomuto přístupu. „Největší zásluhu na rozšíření moderní jednodenní chirurgie mají ovšem chirurgové ve Spojených státech,“ říká MUDr. Jungwirth.

tech minulého století, v následujících dvou desetiletích postupně získával čím dál větší respekt, a tím pádem i zvyšující se podíl na celkovém objemu chirurgických zákroků. Ve Spojených státech se v současnosti v rámci jednodenní chirurgie provádí zhruba 60 až 70 % chirurgických zákroků, ve Velké Británii je to 50 %, v Nizozemsku 40 %. U nás je v porovnání se západními státy jednodenní chirurgie stále „v plenkách“, ale již získala věrné zastánce, propagátory, provozovatele a také spokojené pacienty.

Vznik a podstata Druhá polovina 20. století je z hlediska medicíny spojena s vývojem řady zcela převratných postupů, založených hlavně na novinkách ve zdravotnické technice. Ta umožnila zavedení nových operačních postupů, především takzvaných miniinvazivních technik, jejichž základem je laparoskopie. V ortopedii se obdobná metoda nazývá artroskopie. Zjednodušeně řečeno, jejich podstatou je šetrné zavedení 3 a 10 mm slabých trubiček neboli portů přes jiné tkáně ke tkáni cílové. Trubičkami se zavede kamera a pracovní nástroje o síle nejčastěji 3 nebo 5 mm, které ovládá specialista. Při jednodenních chirurgických zákrocích se tedy nemusí provádět řezy, kterými se při běžné operaci musí pronikat kůží, podkožím, svaly, fasciemi atd. „Většina pooperačních komplikací vzniká při klasické chirurgii právě kvůli ranám, které pacienta bolí a jsou náchylné k infekcím. Pokud se rány infikují, bývá nutná delší hospitalizace a intenzivnější lékařský dohled po operaci. Miniinvazivní výkony minimalizují riziko rané infekce, méně zatěžují organismus – z hlediska hojivých procesů se jeví jako jemnější, operování je preciznější. Jeden z největších přínosů oproti výkonům klasickým představuje mimořádně zkrácená doba rekonvalescence pacienta,“ vysvětluje doktor Jungwirth.

Podmínka? Speciální oddělení Ne každé použití mininvazivních technik rovná se automaticky jednodenní chirurgie. Vývoj medicíny usnadňuje a zkracuje hospitalizaci obecně, ale ani propuštění pacienta za 24 hodin ještě neznamená jednodenní chirurgii. Nedílným atributem metody naopak je samostatné oddělení včetně vlastního operačního sálu, tak aby nedocházelo ke křížení s jinými provozy, které v režimu jednodenní chirurgie nepracují.

z d rav í

Jednodenní chirurgie přináší nemalé úspory a lepší péči ročně. Sám primář Jungwirth má za sebou na dva tisíce laparoskopických operací tříselných kýl. Indikační tým zahrnuje chirurga, internistu a anesteziologa a odborně zdatné sestry. Tým si pacienty vhodné pro operaci v režimu jednodenní chirurgie vybírá, ne pro každého je ideální. „Musíme detailně znát celkový stav pacienta – jak z dodaných podkladů, tak z výsledků vyšetření – raději si provádíme většinu předoperačních vyšetření pacientů na našem pracovišti. Za situace, kdy pacienti nastupují ráno a jsou během dne operováni, nelze dodělávat těsně před výkonem nehotová vyšetření. Vzbuzuje to nervozitu pacienta, rozptyluje pozornost lékaře.“ Tato situace je podle zkušeností MUDr. Jungwirtha v některých zemích – například v USA – řešena tak, že pacient (do určitého věku) absolvuje podrobný dotazník, který s ním provede sestra.

Co se operuje Jaké operace se v režimu jednodenní chirurgie realizují? „V podstatě platí, že jednodenní chirurgie při současném vývoji medicíny není vhodná pro operace některých orgánů. Zákroky u střev, žaludku, slinivky a podobných orgánů sice také mohou být v řadě případů postaveny na miniinvazivních technikách, ale pochopitelně nemůže být pacient tentýž nebo následující den propuštěn. Musí se dlouhodoběji sledovat a je nezbytné disponovat vybavením ARO či JIP.“ V Sanatoriu u sv. Anny v Praze 3 se zaměřují na operace kýl, laparoskopickou cholecystektomii, laparoskopickou appendektomii, diagnostickou laparoskopii, operace křečových žil, operace konečníku, některé výkony ortopedické, urologické. V západní Evropě a hlavně ve Spojených státech je spektrum výkonů v jednodenním režimu široké a zahrnuje prakticky všechny chirurgické zákroky. Podle primáře Jungwirtha by bylo potřeba i v českých podmínkách vytvořit jasná a jednotná kritéria pro způsobilost jednotlivých typů pacientů k operacím v režimu jednodenní chirurgie – včetně podrobného dotazníku, stejně jako je tomu v zahraničí. Zakládání oddělení jednodenní chirurgie v rámci nadbytečných nebo špatně prosperujících nemocnic by mohlo přispět k tomu, aby se zachovala pracovní místa v chirurgických odděleních, aby se zvyšovala kvalita péče o pacienty a dosáhlo se tolik potřebných úspor ve zdravotnickém systému.

Lékařský tým zahrnuje chirurga, internistu, anesteziologa a sestry

Jak by pracoviště jednodenní chirurgie mělo správně vypadat? Nejlepší variantou je vybudovat oddělené zařízení s relativně malým počtem lůžek v poměru k operačním sálům s rychlým obratem pacientů a také vytvořit tým lékařů a personálu, kteří se věnují výlučně této práci. Striktně oddělovat pacienty například s gynekologickými či chirurgickými onemocněními v rámci zařízení ale není nutné – pooperační péče se ve většině případů velice podobá, nebo se vůbec neliší. „Zásadně jde o dvě věci – o minimalizaci rizika infekcí a úspory za zdravotní péči. Běžně se v nemocnicích například při nočním provozu provádějí operace septické a po dezinfekci sálů pak i aseptické. Na JIP, jednotkách ARO či dialýzách přežívají nozokomiální neboli nemocniční kmeny vysoce odolných bakterií. Za současných podmínek nelze nikde na světě zcela eliminovat riziko přenosu infekce v nemocnici,“ upozorňuje MUDr. Jungwirth.

Výhody režimu Přednost jednodenní chirurgie představuje těsný kontakt pacienta a lékaře. Zahrnuje psychologickou i edukační přípravu na zákrok, maximální informovanost i v pooperačním období a během rekonvalescence, co nejmenší stres pro pacienta a co nejdůstojnější a nejpříjemnější zázemí. I z těchto důvodů se v některých zemích ve vybraných zařízeních jednodenní chirurgie připlácí za nadstandard, u nás to však není pravidlem. Další výhodou je, že se lékaři na odděleních a v zařízeních jednodenní chirurgie specializují pouze na několik konkrétních typů operací, které provádějí v podstatě denně, takže jejich odborná úroveň velmi rychle roste. Například v Sanatoriu svaté Anny se provádí zhruba 500 miniinvazivních operací

Operace křečových žil Operace kýl Appendektomie Cholecystektomie Operace benigních onemocnění konečníku Operace benigních a maligních onemocnění prsu Exstirpace podkožních nádorů

Foto: Günter Bartoš

Operace realizované v režimu jednodenní chirurgie:

S RES CONG

D ŠTÌ GOLF JE

SS NE WELL

T LABYRIN

Kongres – Zábava Golf – Relax – Wellness CENTRUM BABYLON zajistí ideální spojení vašeho kongresu se zábavou a sportem. Kongresové prostory nabízejí mnoho variabilních využití, jednotlivé sály disponují kapacitou od 10 do 950 osob. Každý sál má jedineènou atmosféru, samozøejmostí jsou služby „ušité“ na míru, ochotný personál, nadstandardní gastronomické služby a vstøícný pøístup k vašim požadavkùm. Pøijeïte zhodnotit naše zaøízení a vezmìte s sebou rodinu a pøátele. Komplex CEN-

TRA BABYLON nabízí – kromì hotelových služeb špièkové úrovnì – i pestrý výbìr zábavy pro všechny vìkové skupiny. Pro nejmenší LUNAPARK ve stylu staroèeské pouti, starším je urèen iQPARK – interaktivní poznávací centrum, kde i vìda je zábava, a tematicky zamìøený AQUAPARK. Nedílnou souèástí komplexu je i WELLNESS CENTRUM s rozliènou nabídkou procedur ve stylu antických lázní. K CENTRU BABYLON neodmyslitelnì patøí i golfové høištì GOLF CLUB JEŠTÌD se za-

jímavým terénem a zasazené pod høeben Ještìdu. Každá z 9 jamek nabízí jedineèný hráèský zážitek a atmosféru. I zde naleznete èást vìnovanou dìtem – prolézaèky, houpaèky, exponáty z iQPARKU, indiánské táboøištì, pùjèovnu kolobìžek. Volný èas zde mùžete strávit mnoha lákavými zpùsoby. Vyzkoušejte možnost spojit kongresy se sportem, oživte své pracovní aktivity relaxací a zábavou. Komplex CENTRUM BABYLON je tím pravým místem.

Letos byl ocenìn agenturou CZECH TOURISM jako „Nejlepší turistický produkt v ÈR“. CENTRUM BABYLON, NITRANSKÁ 1, 460 12 LIBEREC, TEL.: +420 485 249 202, WWW.BABYLONLIBEREC.CZ

5. sympozium Pracovní skupiny Plicní cirkulace České kardiologické společnosti ve spolupráci s Českou společností pro trombózu a hemostázu 1. přehledné přednášky pozvaných autorů. Témata:

Zobrazovací metody v diagnostice plicní hypertenze Interdisciplinární přístup k nemocným s plicní hypertenzí Výjimečné situace u nemocných s plicní hypertenzí 2. vybraná volná sdělení je možno přihlásit do dvou následujících témat

Klinické práce Experimentální práce Odborní garanti programu prof. MUDr. Michael Aschermann, DrSc. místopředseda České kardiologické společnosti; předseda Pracovní skupiny Plicní cirkulace ČKS MUDr. Pavel Jansa vedoucí Centra pro plicní hypertenzi, II. Interní klinika VFN a 1. LF UK místopředseda Pracovní skupiny Plicní cirkulace ČKS prof. MUDr. Jan Kvasnička, DrSc. předseda České společnosti pro trombózu a hemostázu

Organizační zajištění: Galén-Symposion s. r. o. Břežanská 10, 100 00 Praha 10 Tel.: 222 518 535, Fax: 222 516 013 Kontaktní osoby: Hana Středová h.stredova@gsymposion.cz Šárka Jelínková s.jelinkova@gsymposion.cz

14.–15. ledna 2011 Hotel Arnika, Labská 111, Špindlerův Mlýn Registraci a informace naleznete na

www.gsymposion.cz

Inzerce.indd 1

Ý B O H AT VO D N Ý O R P O D AM PRO GR

30.11.2010 16:22:58

HRNČÍŘSKÉ A ŘEMESLNÉ TRHY

10. - 19. 12. 2010 Výstaviště Praha - Holešovice

Denně od 10.00 do 18.00 hod. www.incheba.cz/vanoce

otáz ky / od pověd i

Připravují Eva Pivodová a Eva Bobůrková

Třikrát o nachlazení

Jak se nejlépe léčit doma?

Lze bojovat proti alergiím na pyl? Astmatem, alergickou rýmou, zánětem spojivek a ekzémy trpí více než třetina dospělých a rovněž každé třetí dítě. Podle Světové zdravotnické organizace se tento problém stále nedaří řešit, alergiků bude naopak v dalších letech přibývat. Moderní medicína se v případě alergií vydává hlavně směrem imunoterapie, která léčí nejen příznaky, ale i příčiny alergie. Dosud měli čeští pacienti jako prevenci k dispozici vakcíny a kapky pod jazyk. Nový preparát Oralair farmaceutické společnosti Stallergenes ve formě tablet obsahuje alergeny pylů pěti druhů trav – denně si má alergik vzít jednu. Lék posiluje obranyschopnost organismu a podle profesora Phillipa Devillie ra z univerzity v Remeši, který na jeho vývoji pracoval, se dosavadní zkušenosti z dvacítky evropských zemí ukazují jako pozitivní. Když pacienti dostávají lék preventivně před zahájením pylové sezony, uleví jim od obtíží a brání rozvoji vážnějších forem alergie, mimo jiné i astmatu. Na český trh přišla tableta 1. listopadu, z velké části je hrazena z prostředků veřejného zdravot ního pojištění. Pacienti doplácejí za roční terapii zhruba 1000 korun. www.stallergenes.cz

Nachlazený člověk by měl být v klidu a teple, hodně pít (vodu, bylinné čaje) a dbát na pravidelné zvlhčování nosohltanu, nejlépe přípravky s obsahem mořské soli. Vysušené sliznice, které nachlazení provázejí, jsou totiž ideální základnou k dalšímu množení virů. Díky zvlhčování může nosní výstelka správně fungovat – tedy bránit infekcím, aby se dostaly do organismu.

Které byliny pomohou?

Foto: archiv redakce, Dreamstime

Při nachlazení dokáže ulevit celá řada bylin. Kloktání heřmánkem potlačuje zánět v krku, jitrocel a hluchavka usnadňují vykašlávání, lípa uvolňuje rýmu, šalvěj působí antibakteriálně, čaj z květu mateřídoušky (na obrázku výše) zmírní suchý a dusivý kašel. Pokud léčivé byliny nemáte kde v průběhu roku nasbírat, poradí vám v lékárně s výběrem hotové léčivé směsi.

Jak problémům předejít?

Co nového v péči o kontaktní čočky?

Kontaktní čočky se musí každý den po vyjmutí z očí pečlivě manuálně vyčistit a poté uložit do dezinfekčního roztoku. Firma Bausch + Lamb vyvinula víceúčelový roztok nové generace Biotrue, jehož složení vychází ze skutečné fyziologie lidského oka a udržuje své pH na úrovni zdravých slz. Pomáhá čočkám, aby zůstaly čisté a zvlhčené po celý den, a zaručuje intenzivní dezinfekci. www.biotrue.com

Radíme na www.sanquis.cz Dárek pro zdraví

Očkování proti chřipce, pneumokoku pro seniory, klíšťové encefalitidě nebo HPV (rakovině děložního čípku) lze věnovat jako dárek v podobě poukázky do jednoho z 20 očkovacích center Avenier u nás. Ptejte se na bezplatné telefonní lince 800 123 321 nebo navštivte www.ockovacicentrum.cz.

Za prvé: žít zdravě a posilovat imunitu – zařazovat do jídelníčku pravidelně zeleninu, ovoce a další potraviny obsahující stopové minerály (zinek, selen a další), vitaminy, probiotika. Za druhé: v zimě se pořádně obléknout. Za třetí: při prvních příznacích nachlazení neváhat a snažit se nachlazení „zahnat“ pastilkami s antiseptikem a lokálním anestetikem.

Originální stavebnice

Čím podpořit představivost dětí? Třeba stavebnicí PlayMais, jejíž díly se vyrábějí z kukuřice a přírodních barev. Stačí je navlhčit a hned lze vytvářet libovolné tvary. Až spoje uschnou, mohou se dílky oddělit a použít znovu. www.penshop.cz

97 97

diagnóza

Připravuje Kristýna Čillíková Revize textu: MUDr. Karel Lukáš, CSc., IV. interní klinika 1. LF UK a VFN v Praze

Zácpa Medicínský název nemoci: obstipace Lidový název: zácpa Zácpa představuje obtížné vyprazdňování tuhé stolice. Stolice je obvykle tvrdá, vyprázdnění často namáhavé, občas bolestivé. Frekvence vyprazdňování je velmi individuální, nemusí být každodenní ani pravidelná. Také normální rozsah je individuální. Příznaky: tužší až tvrdá stolice, nepříjemný pocit tlaku a přeplnění, bolesti břicha, hlavy, pocit celko vé nepohody, hemoroidy jako následek.

Rizikové faktory a příčiny:

nedostatečný příjem tekutin, málo pohybu, nízký podíl vlákniny ve stravě, užívání některých léků (viz příbalové letáky – nežádoucí účinky), potlačování nutkání na stolici, pravidelné a nadměrné užívá ní projímadel, které vede ke zpomalení pasáže stolice tlustým střevem. Zácpa může vzniknout i z vážnějších příčin (zúžení střeva zánětem, srůstem, nádorem, ochabnutím střeva při některých neurologických chorobách, v důsledku řitních trhlin).

Diagnóza:

Stanoví ji praktický lékař na základě příznaků a následně odešle pacienta na další vyšetření tlustého střeva (rektoskopii, kolonoskopii, irigoskopii). Zácpu lze rozdělit na funkční a organickou: – funkční zácpa: dlouhodobé trvání, stálý nebo proměnlivý průběh, vzniká na základě poruchy vy prazdňovacího reflexu (např. společenské zábrany, oddalování vyprázdnění při nevhodné toaletě apod.), vlivem sedavého způsobu života, ochablosti břišního lisu (porod, choroby, stavy po operaci), vlivem poruch střevní činnosti (křeče či ochabnutí úseků tlustého střeva). – organická zácpa: má většinou závažnější charakter, může být akutní nebo chronická (dlouhodobá). Příčinami bývají nádory, záněty, zúžení střev, hemoroidy, řitní trhliny.

Léčba:

Více čtěte v archivu Sanquis! MUDr. Václava Kunová: Jak se kvalitně najíst a nestrádat? (tištěný Sanquis č. 50/2007) http://www.sanquis.cz/index1.php?linkID=art147 MUDr. Martin Nouza, CSc., MUDr. Karel Nouza, DrSc.: Zima a imunita (tištěný Sanquis č. 42/2005) http://www.sanquis.cz/index1.php?linkID=art318

Další zdroje informací:

http://zacpa.biz – informace o zácpě a její léčbě www.babyonline.cz/nemoci-deti/zacpa.html – informace o zácpě u dětí

1. funkční zácpa: ranní tělocvik nebo procházka, ovocné šťávy, pití většího množství tekutin, příjem vlákniny a sušených švestek, nácvik vyprazdňování (každodenní pravidelná snaha o vyprázdnění – ná cvik vyprazdňovacího reflexu, opakovat pravidelně denně). 2. organická zácpa: léčba závisí na příčině, zúžení je nutno obvykle léčit chirurgicky. Projímadla (laxativa) jsou vhodná při náhle vzniklé zácpě, jde o symptomatickou léčbu (léčí se přízna ky, nikoli příčina).

Druhy laxativ:

Objemová laxativa – obsahují polysacharidy, které mají podobný účinek jako vláknina, učinkují při dostatečném přívodu tekutin, při dlouhodobém užívání mohou odvádět minerální látky z těla. Látky s osmotickými vlastnostmi – podporují sekreci v tlustém střevu. Kontaktní (stimulační) projímadla – dráždí střevní sliznici a tím snižují absorpci vody a elektrolytů, zvětšuje se střevní obsah a zvyšuje se střevní motilita. Sedmero prevence zácpy: 1. Strava bohatá na vlákninu a chudší na kalorie (ovoce, zelenina, celozrnný chléb, sušené ovoce nebo cereálie). Objem vlákniny ve stravě zvyšujte postupně kvůli riziku nadýmání. 2. Jezte menší porce jídel častěji během dne (5 menších jídel je lepší než 3 velká). 3. Důležitá je pravidelnost ve stravování. 4. Dodržujte pitný režim (1,5–2 litry tekutin denně, nejlepší je voda, bylinkové čaje). 5. Poslouchejte své tělo – v případě nutkání na stolici neodkládejte vyprázdnění na později. 6. Tělesný pohyb podporuje pohyb střev a podněcuje látkovou výměnu. 7. Někdy se ani úpravou životního stylu nepodaří zácpě zabránit. V tom případě je možné použít šetr né projímadlo, např. ve formě kapek, glycerinových čípků nebo přírodních projímadel. – když je zácpa novým a neobvyklým příznakem – když zpozorujete krev ve stolici – když zácpa trvá tři týdny nebo déle – když vyprazdňování bolí

Co uleví? Ranní procházka, ovocné šťávy nebo vláknina. 98

Foto: Dreamstime

Kdy vyhledat lékaře?

Vzdělávací akce Termíny na rok 2011  23.–25. 2. 2011

XIII. MORAVSKÉ UROLOGICKÉ SYMPOZIUM (Dlouhé Stráně)

 18. 3. 2011

ROKITANSKÉHO DEN (Hradec Králové)

 31. 3.–1. 4. 2011

INTERNÍ MEDICÍNA PRO PRAXI – VI. KONFERENCE AMBULANTNÍCH INTERNISTŮ (Olomouc)

 7.–8. 4. 2011

MEDICÍNA PRO PRAXI – IX. KONGRES PRAKTICKÝCH LÉKAŘŮ (Olomouc)

 8. 4. 2011

III. KONFERENCE DERMATOLOGIE PRO PRAXI (Olomouc)

 15. 4. 2011

IV. KONFERENCE SESTRA V PRAXI (Olomouc)

 13.–14. 5. 2011

V. KONGRES PRAKTICKÉHO LÉKÁRENSTVÍ (Olomouc)

 27.–28. 5. 2011

KONGRES PEDIATRŮ A DĚTSKÝCH SESTER – XXIX. DNY PRAKTICKÉ A NEMOCNIČNÍ PEDIATRIE (Olomouc)

 2.–3. 6. 2011

VIII. SYMPOZIUM PRAKTICKÉ NEUROLOGIE (Brno International)

 6.–7. 10. 2011

MEDICÍNA PRO PRAXI – VIII. KONGRES PRAKTICKÝCH LÉKAŘŮ (Praha)

 21.–22. 10. 2011

III. KONFERENCE CHLAMYDIOVÁ INFEKCE – ZÁKEŘNÝ NEPŘÍTEL (Olomouc)

 3. 11. 2011

II. OLOMOUC KAZUISTICKÁ (Olomouc)

 9.–11. 11. 2011

VII. DNY DIAGNOSTICKÉ, PREDIKTIVNÍ A EXPERIMENTÁLNÍ ONKOLOGIE, XIX. SJEZD ČESKÝCH A SLOVENSKÝCH PATOLOGŮ, XCVII. MEZIREGIONÁLNÍ MEZIOBOROVÝ SEMINÁŘ ČESKÉ DIVIZE IAP XIX. SJEZD ČESKÉ SPOLEČNOSTI HISTOLOGICKÝCH LABORANTŮ (Olomouc)

 24.–25. 11. 2011

III. ČESKO-SLOVENSKÁ KONFERENCE PALIATIVNÍ MEDICÍNY (Olomouc)

 1.–2. 12. 2011

PSYCHIATRIE PRO PRAXI – VIII. KONFERENCE AMBULANTNÍCH PSYCHIATRŮ (Olomouc)

ORGANIZAČNÍ SEKRETARIÁT: SOLEN, s. r. o., Lazecká 297/51, 779 00 Olomouc Ing. Karla Břečková, tel.: 582 397 457, mob.: 777 714 677, breckova@solen.cz Ing. Veronika Ješátková, tel.: 582 396 038, mob.: 777 557 415, jesatkova@solen.cz Mgr. Herta Mihálová, tel.: 585 209 207, mob.: 777 622 039, mihalova@solen.cz

 bližší informace na www.solen.cz

z drav í

Text MUDr. Martin Gregora Dětské oddělení Nemocnice Strakonice

Péče o nedonošené děti Nedonošené děti mají problémy přizpůsobit se životu mimo matčino tělo. Jejich zranitelnými body jsou dýchání, udržení tělesné teploty, výživa a ochrana před infekcí. Po propuštění z neonatologického oddělení zvláštní péče o tyto novorozence zdaleka nekončí. Na svá bedra ji musí převzít rodiče. Nezralý novorozenec nemá dostatečné zásoby energie

Neonatolog z oddělení, kde se dítě narodilo, je většinou hlavním lékařem rizikové poradny. Novorozence zná a ví, jak probíhaly jeho první poporodní dny, což přináší velkou výhodu. Při návštěvách v ambulanci zhodnotí jeho zdravotní a výživový stav, nemocnost, růst, vývoj schopností a dovedností. Vyjádří se k možnostem očkování a k tomu, zda a jak upravit jeho očkovací schéma. Do rizikové poradny si dítě zve obvykle jednou za tři měsíce. Vedle neonatologa zahrnuje tým rizikové poradny také řadu specialistů. Neurolog musí včas zachytit odchylky v psychomotorickém vývoji a doporučit případnou léčbu. Dětský neurolog koriguje plán cvičení, rehabilitace. Mezi pomocná vyšetření, důležitá pro jeho rozhodnutí, patří ultrazvuk hlavy, jenž může odhalit některé anatomické odchylky, EEG záznam, který v podobě charakteristické křivky zachytí mozkovou aktivitu,

a potřebuje výživu od prvních chvil života. Přednostně by ji měl dostat při kojení mlékem od matky. Ne vždy je to ale možné. Tehdy dítěti lékaři musí podávat výživu prostřednictvím infuzních roztoků do žíly.

Specifická výživa Pokud to umožňuje jejich stav a stupeň zralosti a jsou-li nedonošené děti časně ošetřovány přímo u matky, může být značná část z nich normálně kojena. Mateřské mléko obohacuje imunitní systém novorozence o důležité složky, představuje pro ně cenný dar. Výživa významně ovlivňuje psychomotorický vývoj dítěte. U novorozenců s velmi nízkou a extrémně nízkou porodní váhou má své zvláštnosti. Předčasně narozené děti, zejména ty

s porodní hmotností pod 1500 gramů, nejsou schopné vypít takové množství mléka, aby dostatečně pokrylo jejich výživové potřeby. Proto se pro ně mateřské mléko dosycuje výživovým doplňkem, který obsahuje bílkoviny, cukry, minerály a vitaminy. Mluvíme o fortifikaci mateřského mléka. Pro nedonošené děti, které nemohou být kojeny, existují speciální mléčné formule – kaloričtější mléka rovněž obohacené o bílkoviny a minerály. Tuto speciální výživu se obvykle doporučuje podávat do šesti až osmi týdnů tzv. korigovaného věku (kalendářní věk minus týdny, které chyběly do plánovaného termínu porodu).

a magnetická rezonance, velmi citlivá zobrazovací metoda, jež se používá k vyšetření mozkové tkáně především po srůstu lebečních kostí, kdy již nelze použít ultrazvuk. Nevýhodou tohoto vyšetření je, že se dítě musí uspat. Rehabilitace neodmyslitelně patří do komplexu péče o předčasně narozené děti, zde přichází na řadu fyzioterapeut. S rehabilitací se často začíná již v porodnici, pokračuje potom doma. Její úspěšnost se odvíjí od spolupráce rodičů. Zacvičený rodič se totiž stává hlavním a také nejlepším terapeutem dítěte. Používají se dva hlavní cvičební systémy: 1. Metoda reflexní lokomoce – Vojtova metoda, která spočívá v tlakovém dráždění bodů na končetinách a trupu, čímž se aktivují svaly a vyvolává se reflexní odpověď. Cvičení se zpočátku provádí 4–5x denně po dobu asi 5 minut, u staršího dítěte 2–3x denně 20 minut. 2. Bobath koncept (aktivní senzomotorické učení) je vhodnou variantou pro starší děti, které netolerují Vojtovu metodu, anebo může být jejím doplňkem. Využívá prostředků zevního prostředí k motivaci dítěte provést určitý pohyb a stává se součástí běžných denních aktivit.

Role lékařů Ačkoli hlavním poradcem pro matku je praktický lékař pro děti a dorost, vyžadují navíc nezralé děti po propuštění z nemocnice péči dalších odborníků. Jak dlouho bude trvat a jak bude vypadat závisí vždy na stupni nezralosti či postižení. Proto se při perinatologických centrech zřizují ambulance specializované péče neboli rizikové poradny, kde dítě při pravidelných návštěvách vyšetřuje celý tým lékařů.

100

Ilustrační foto: Günter Bartoš

Mateřské mléko obohacuje imunitní systém novorozence

Tým odborníků se zaměřuje na speciální vyšetření

Dalším v týmu je oční lékař. Všichni novorozenci podstupují plošné vyhledávací vyšetření (screening) šedého zákalu, katarakty. Nedonošené děti mohou mít navíc poraněnou sítnici. Vůbec nejčastější vadou zraku u těchto dětí je šilhavost, refrakční vady (krátkozrakost a dalekozrakost) a tupozrakost. Úspěch léčby přímo závisí na včasném zachycení vady. ORL specialista vyšetří nedonošeným dětem před propuštěním domů sluch, případně provede jiná vyšetření. Stejně jako donošené děti vyšetřuje novorozence nedonošené ortoped minimálně při třech návštěvách. Úvodní vyšetření, včetně ultrazvuku kyčlí, proběhne v prvních čtyřech týdnech, další kontroly následují v šesti týdnech a ve třech měsících. V úvahu připadají podle stavu dítěte i další lékaři (pneumolog, kardiolog, urolog, neurochirurg). V pozdějším věku bývají potřebné návštěvy logopeda či psychologa.

jednu kapku denně obvykle až do věku 1,5 roku. Vitamin K je nezbytný pro tvorbu faktorů krevní srážlivosti v játrech. Jeho podávání zabraňuje krvácivým stavům. Nedonošeným dětem se aplikuje vitamin K v injekční formě a poté se většinou podává u kojených dětí jedenkrát týdně ve formě kapek do tří měsíců věku. Kyselina listová podporuje rychle se dělící buňky rostoucího organismu, mimo jiné také v kostní dřeni. Proto se někdy přidává nedonošeným při léčbě chudokrevnosti. Malé zásoby železa, jednoho z hlavních stavebních kamenů krevního barviva, se do organismu předčasně narozeného dítěte doplňují ve formě kapek. Obvykle se podávají do šestého měsíce kalendářního věku. Vitamin B6 má zase význam pro rozvoj nervového systému. Některé nedonošené děti musí doma užívat ještě další, speciální léky, v závislosti na potížích nebo nemocech, které je trápí. Ačkoli je pro matku a pro celou rodinu narození nezralého dítěte bolestným zklamáním, jedinou cestu k jeho překonání představuje co nejdříve a co nejvíce se aktivně zapojit do náročné péče o nedonošence. Jen tak lze dosáhnout budoucího úspěchu – zdravého vývoje potomka.

Co nesmí chybět Které látky nesmějí chybět ve výživě předčasně narozených dětí? Vitamin D potřebuje novorozenec pro správný růst a pevnost kostí. Nedonošené děti ho užívají stejně jako donošené –

101

Karel Škréta: Narození P. Marie, kolem 1640, olej na plátně, © NG v Praze

102

Assisi, rodiště sv. Františka •

Starobylá města vyprávějí

• Proměny Postupimského náměstí

To nejlepší z Evropy 103

cesty

Každý rok sem míří davy poutníků i milovníků umění

K bazilice náleží také zvonice, jež pochází z roku 1239

104

Text a foto Boris Dočekal

cest y

Město svatého Františka Svatý František by se asi pořádně divil, kdyby dnes měl možnost vidět baziliku vystavěnou na jeho počest v Assisi. Jeden z nejoblíbenějších křesťanských světců se tady ve 12. století narodil a kromě zbožnosti vynikal i ve své době nevídanou skromností až asketičností.

Prostranství před bazilikou sv. Františka z Assisi (nahoře) a její interiér (dole). Katedrála je od roku 2000 součástí světového dědictví UNESCO.

Ostatně i jeho následovníci z mnišského řádu františkánů chodili za každého počasí bosí. Bazilika, v níž dnes spočívají uctívané ostatky, však rozhodně skromná není. Stavět ji začali už dva roky po světcově smrti v roce 1228 a postupem času ji vyzdobili přední italští umělci toho období jako Pietro Lorenzetti a především Giotto, jehož dvacet osm fresek líčí Františkův život a patří k nejkrásnějším v celé Itálii. Přímo pod tímto nádherným horním kostelem se nalézá ještě kostel dolní. I ten zaujme působivými freskami. V podzemí se nalézá překvapivě strohá krypta s Františkovým hrobem. Tohle pro křesťany jedno z nejposvátnějších míst navštíví každý rok statisíce poutníků i milovníků umění. Bez svatého Františka by Assisi bylo jen jedním z italských měst a městeček, které si zachovaly svůj středověký charakter. Půvab rozhodně nepostrádá samotné staré město ve svahu nad rovinatou částí Umbrie. Před třinácti lety ho poškodilo silné zemětřesení, ale domy i kostely velmi rychle opravili, takže škody už prakticky nejsou vidět. Kromě slavné baziliky se tu nacházejí ještě další pozoruhodné kostely. Například bazilika, v níž odpočívá Františkova současnice svatá Klára, zakladatelka řádu klarisek. Dóm San Rufino vyniká nádherným románským průčelím s raně gotickou rozetou. Nejstarší assiská památka pochází z doby římského císaře Augusta, ovšem z Minervina chrámu na Piazza del Comune se dochovala pouze přední část s mohutnými antickými sloupy. Za malé zastavení určitě stojí i zajímavá fontána a otevřená arkáda s restaurovanými zbytky fresek. Nad středověkým městem s úzkými uličkami se vypíná hrad Rocca Maggiore, jehož současná podoba pochází ze 14. století. Z hradeb a vysokých věží se nabízí nádherný pohled na staré i moderní Assisi i na značnou část celé Umbrie. Pro Assisi platí totéž co pro většinu turisticky oblíbených cílů – ceny ve zdejších restauracích jsou na italské poměry poměrně vysoké, nicméně milovník dobrého jídla si vlastně nijak výrazně nepochutná. Občerstvit se doporučuji raději v nějaké zapadlejší trattorii v uličkách nové části města, kam chodí místní, anebo ještě lépe v některém z blízkých městeček  – třeba cestou k překrásné středověké vesnici Montefalco, v níž navíc prodávají výtečné víno. 105

e v ro pa

Připravila Jana Vlková

Evropská města vyprávějí... Eisenach, město Bachovo a Luterovo

Vídeň, opera jako za Strausse Hlavní město Rakouska je kulturním a uměleckým centrem. Jedním z nejoblíbenějších turistických cílů je vídeňská Státní opera. Ačkoli dnes již navštěvují stánek vážné hudby turisté v ležérním oblečení, stále se tu najde hodně diváků, kteří si dopřávají starosvětský večer v dlouhé róbě či obleku a se vším všudy; stejně jako v dobách, když bývali řediteli divadla Gustav Mahler nebo Richard Strauss. Po představení se sluší zajít na něco dobrého – třeba na Tafelspitz. Chutné a zvolna vařené hovězí se nejčastěji podává s bramborami, křenem a jablkovým pyré, pije se dobře vychlazené pivo. Snad nejlépe umí Tafelspitz v hotelu Sacher hned vedle opery, kde maso upravují přesně tak, jak je kdysi jedl sám František Josef I. Vídeň také láká prestižními galeriemi: vedle světoznámé Albertiny se těší oblibě muzejní čtvrť, vytvořená z komplexu bývalých koníren. Původní stavby rozšířené o moderní prvky ukrývají vedle muzeí i výstavní síně, kavárny a designové butiky. Do Vídně to vlakem nebo autobusem trvá jen pár hodin!

Antverpy, Rubensova inspirace Město na břehu řeky Šeldy se nejčastěji vybaví ve spojitosti s diamanty, ale také se jménem největšího barokního malíře. Paul Rubens přišel do Antverp v třiatřiceti letech. Pořídil si tu dům, na jehož úpravách strávil pět let a v němž pak tvořil až do své smrti. Budova se zahradou, kde se dnes nachází nepříliš rozsáhlá sbírka malířových obrazů, je nádherná sama o sobě. Další zajímavé místo, kde se návštěvníci mohou potěšit Rubensovým odkazem, představuje muzeum Plantin-Moretus se zachovalým tiskárenským vybavením ze 16. a 17. století. S rodinou tiskaře Jana Moretuse měl Rubens velmi blízké styky. Umělcova díla pak nejlépe vynikají v hlavní antverpské katedrále. www.antwerpen.be

www.wien.info/cs, www.wiener-staatsoper.at

106

Foto: Jana Vlková, Swissimage, Deutsche Zentrale für Tourismus, Vienna Tourist Board, archiv

V Duryňském lese leží krásný hrad Wartburg a pod ním malé městečko Eisenach. Dříve než Wartburg nepříliš lichotivě proslavily automobily s dvoutaktním motorem, působili zde dva němečtí velikáni: Martin Luther a Johann Sebastian Bach. Luther tu trávil studia a část své kazatelské kariéry. S jeho příběhem se návštěvníci mohou seznámit přímo v domě, kde v Eisenachu pobýval. Také kroky hudebního skladatele Johanna Sebastiana Bacha zůstávají dodnes pečlivě zmapovány: socha velkého umělce se dívá na dům, kde žil se svou početnou rodinou. Staré stavení bylo nedávno rozšířeno o novou přístavbu. V této moderní budově se nachází i část expozice, ale především koncertní sál. www. eisenach.de, www.nemecko.travel

Bach, Rubens, Matisse... Poznejte jejich život a dílo z jiné stránky: přímo v domech, kde kdysi žili! Basilej, ráj muzeí a architektury Švýcarská Basilej bývá spojována především s chemickou výrobou. Kulturně založené cestovatele ovšem bude zajímat spíše to, že zde najdou na čtyřicet muzeí, z nichž mnohá stavěli architekti zvučných jmen. Například budovu pro umístění mistrovské sbírky nadace Beyeler Hildy a Ensta Beyelerových (čítá dvě stě děl od čtyřiceti umělců) vystavěl Renzo Piano v roce 1991. Odvážná stavba se nachází na předměstí Basileje v anglickém parku z první poloviny 19. století. A vzhledem k velkému počtu farmaceutických firem, které v Basileji sídlí, nepřekvapí ve výčtu muzeí ani muzeum lékárnictví. www.basel.com

Mohuč, kolébka knihtisku

Muzea připomínají známé umělce Nice, Matissova láska Významný impresionista se přistěhoval do města na Francouzské riviéře na radu přátel. Poradili mu, že je to nejlepší místo, kde trávit zimní měsíce, aby si člověk upevnil podlomené zdraví. Malíř se do města zamiloval a zůstal zde až do své smrti. Středoevropská zima se tu dá příjemně přečkat i dnes. Matissovo muzeum stojí nad městem ve vile v janovském stylu. Její krásná okrová fasáda míří do parku Arènes de Cimiez. V muzeu vystavují umělcova díla i osobní předměty. V Nice se nachází ještě několik dalších muzeí a do všech, s výjimkou Chagallova, je vstup zdarma. www.nicetourisme.com

107

Mohuč leží nedaleko soutoku Rýna a Mohanu a je ideální pro všechny druhy nenáročné městské turistiky. Vyznačuje se přiměřenou německou uspořádaností a na druhou stranu přívětivostí, již sem v dávných dobách přinesli Římané. Ikonou města zůstává Johannes Guttenberg – vynálezce knihtisku, původním povoláním zlatník. Právě v Mohuči, poblíž velké katedrály svatého Martina a Štěpána, prováděl své první pokusy s literami. Guttenbergovo muzeum je dnes skvěle dokumentuje – a nechybějí zde ani originály spousty vzácných prvotisků. www.nemecko.travel

gen i u s l o ci

Náměstí, symbol německého a berlínského sjednocení,

je v podstatě úspěch Atmosféra prostranství láká všechny generace

108

Text a foto Günter Bartoš

Zrcadlo doby

Nejrušnější místo předválečného Berlína srovnalo bombardování se zemí. Dlouhá desetiletí bylo územím nikoho, tichým prázdným prostorem mezi dvěma mocenskými bloky. Po sjednocení Berlína a Německa se znovuzrozené Postupimské náměstí mělo stát svorníkem rozděleného města a symbolem jeho nového statusu. Povedlo se? Ano.

Oválná střecha nad Sony Center

Skyline náměstí s „horou Fuji“ nad Sony Center

Železniční stanice Potsdamer Platz

Nepotřebujeme kluby, pobavíme se sami

109

110

Foto: Günter Günter Bartoš Bartoš Foto:

g e ni us loc i

Pod výškovými budovami vznikl městský prostor přitahující denně desetitisíce návštěvníků

Postupimské náměstí – moderní architektura s lidským měřítkem

111

ge n i u s l o c i

Demonstrace německé prestiže začíná v Berlíně již na ultramoderním hlavním

nádraží (Hauptbanhof). Odtud může návštěvník kráčet asi dva kilometry po „ose moci“ podél vládních architektonických monumentů – spolkového kancléřství, parlamentních budov a Reichstagu – a Pařížského náměstí s Postupimskou branou. Na jejím konci se nachází Potsdamer Platz, po Alexandrově náměstí na východě a stanici ZOO na západě třetí velké městské centrum. Ještě před deseti lety tu stálo největší staveniště Evropy, nad nímž se zvedaly jako les desítky jeřábů. Berlíňané mohli vznik nového Postupimského náměstí sledovat z pozorovacích plošin, jakoby v přímém přenosu. „Nejlepší architekti světa nám tady staví své nejhorší stavby,“ lamentovali někteří. Dnes vidíme, že obavy byly liché. Výškové budovy vytvořily nejen novou „skyline“ Berlína, ale pod ní také vznikl živý městský prostor, přitahující každý den desetitisíce návštěvníků. Žádná mrtvá kancelářská zóna, jako je například pařížská La Défense.

Periferie se stává centrem Historické Postupimské náměstí přijelo, obrazně řečeno, po železnici. Město nechtělo vpustit dráhu za hradby, a tak skončila v roce 1838 v těsné blízkosti před nimi. O pár set metrů dál vzniklo v roce 1841 další nádraží – Anhaltské – a první stanici U-Bahnu tu otevřeli v roce 1896. Transportní brána do města, na konci 19. století třetího největšího na světě, se v dalších desetiletích postupně etablovala na jeho centrum. Všechno, co tu postavili, bylo nej – nejrušnější křižovatka v Evropě s vůbec prvním semaforem a průjezdem desetitisíců automobilů denně, obrovský obchodní dům Wertheim s 300 metrů dlouhou fasádou, dva největší kontinentální hotely Excelsior a Esplanade, každý s 600 pokoji, nebo restaurant Café Piccadilly s 2500 místy. Postupimské náměstí, plné divadel, barů a tančíren, žilo dnem i nocí.

Náměstí kdysi žilo dnem i nocí. A všechno tu bylo nej! Wendersův film Nebe nad Berlínem z roku 1987 ukazuje, co z něj zbylo po válce – téměř nic. Přetrvává už jen jako geografické označení na mapě, cedule na sloupu uprostřed ničeho, vzpomínka v hlavě devadesátiletého herce Curta Boise. Chodíval každý den do slavného Café Josty „poklábosit, pozorovat publikum a vykouřit cigáro“. Masivní bombardování ale udělalo ze středobodu Berlína prázdný prostor, žijící už jen na fotografiích a v dobových filmech. Jako by Postupimské náměstí bylo zrcadlem novodobých berlínských dějin, v němž se více než kde jinde odráží duch doby, Zeitgeist: rychlý rozvoj v industriální éře, dekadentní předválečná atmosféra, zkáza za války i rozdělení města po ní. Prostor zmizelého Postupimského náměstí proťala v roce 1961 berlínská zeď. Za studené války bylo tichým, prázdným „mezisvětem“ mezi dvěma mocenskými bloky, kde místo publika „korzují“ jen hlídky pohraniční policie.

Pád Berlínské zdi osvobodil nejen obyvatele východní části města, ale též samotné Postupimské náměstí. Najednou se uvolnil velký pozemek v atraktivní lokalitě v samém centru metropole, což je v historické Evropě výjimečná možnost. Obnova Potsdamer Platz však znamenala víc než jen příležitost pro developery. Bylo to též politikum, symbol spojení rozděleného Berlína a jeho nového statusu hlavního města celé země. Citlivá záležitost. Příklad pařížské La Défense ukazuje, že postavit dobré a funkční městské cen-

112

Ze zbourané berlínské zdi dovezli alespoň zbytky (nahoře), velkorysý vstup do suterénu náměstí (dole)

Foto: Günter Bartoš

Život se vrací

Zrcadlo novodobých berlínských dějin, v němž se více než kde jinde odráží duch doby

Bahn Tower – sídlo německých železnic

113

ge n i u s l o ci

Na Postupimském náměstí se podařilo vytvořit funkční

Tři kancelářské věžáky s Kollhoff Tower uprostřed

Harmonie velkoměsta Urbanismus nového Postupimského náměstí vznikl podle vítězného plánu mnichovské architektonické firmy Hilmer a Sattler. Náměstí se rozdělilo na čtyři části, ty se prodaly velkým investorům, kteří je v intencích urbanistické koncepce zastavěli. Přestože je celkové řešení víceméně konvenční – bloky domů a prostor mezi nimi – a ačkoli se

114

Berlínští udrželi

developery

po dlouhých diskusích a bojích naštěstí na uzdě Foto: Günter Bartoš

trum není kvůli protichůdným zájmům jednoduché. La Défense koncipoval prezident François Mitterrand jako impozantní památník své éry. Výborná příležitost pro investory, ale místo samé je pro běžné obyvatele Paříže a návštěvníky nepřátelské. „To, čím La Défense na návštěvníka zapůsobí v první řadě, je evidentní nepohostinnost místa: všechno kolem tu sice vzbuzuje úctu a respekt, ale přesto odrazuje člověka, aby se zastavil a delší dobu zde pobyl,“ píše sociolog Zygmunt Bauman. Budovy se zdají panovačné a nepřístupné, záměrně se odvracejí od náměstí, na kterém stojí. V Berlíně tak egocentričtí politici jako Mitterrand od jisté doby nejsou a po dlouhých bojích udrželi na uzdě i developery. Na plánovacím sympoziu v Berlíně v roce 1990 před nimi varoval i významný britský architekt Richard Rogers, který se na vzniku nového Postupimského náměstí podílel: „Když navrhneme projekt investorovi, táže se: Proč potřebujete stromy, proč arkády? Developery zajímá jen kancelářský prostor, že se budova zaplatí za deset let.“ Kancelářské, obytné a komerční plochy stanovili v poměru 50:30:20.

veřejný prostor, kam má člověk důvod přijít a pobýt proti prvním plánům zvedly kancelářské budovy na samotném náměstí do značné výšky, působí celek harmonicky. Ulice a hmoty budov v západní polovině náměstí se sbíhají do jednoho středobodu, v němž stojí, možná symbolicky, replika původního semaforu z dvacátých let. Plochu náměstí člení světelné tubusy a dva velkorysé vstupy do obrovských suterénních prostor se stanicí podzemní dráhy a nákupním centrem. Tři kancelářské věže a výškový hotel za soumraku září jako majáky do tmy. Poletují mezi nimi hejna havranů, kteří svým krákoráním poněkud zmírňují technicistní strohost. Renzo Piano, Richard Rogers, José Rafael Moneo, Arata Isozaki... Světoví architekti dostáli na Postupimském náměstí své pověsti. Dvě realizace se vymykají. Cihlová „retroarchitektura“ sto metrů vysoké budovy Kollhoff Tower od německého architekta Hanse Kollhoffa a hi-tech stan či šapitó, připomínající svým tvarem posvátnou horu Fuji, které nad Sony Center zavěsil architekt Helmut Jahn. Oválná neobarokní struktura bývá dokonce přirovnávána k vatikánskému náměstí sv. Petra od Berniniho.

Ekologie především Agnis nim nos er susciliquisi tie dolo Prostor přívětivý v klidu i ve spěchu

Kancelářské

budovy a hotel

září jako majáky

Na Postupimském náměstí se podařilo vybudovat funkční veřejný prostor, kam má člověk důvod přijít a pobýt. Turisté sem přijíždějí za moderní architekturou, Berlíňané za nákupy či zábavou do několika filmových multiplexů a divadel. Dá se tu i usednout na lavičku nebo si lehnout na trávník v přilehlém parku. Nakonec se na novém Postupimském náměstí odrážejí dobové trendy stejně jako na tom starém. Stavěli ho ekologicky, veškerý materiál přijížděl po železnici. Budovy mají energeticky úsporné fasády a klimatizační systém. Na zelených střechách se sbírá dešťová voda, která se využívá na splachování. Potěmkinovské fasády na přilehlém oktogonu Lipského náměstí zase ukazují, jak na nové centrum Berlína dolehla ekonomická krize. Přestože se slavnostně otevřelo před deseti lety, nebylo ještě úplně dostavěno. Perfektní dojem kazí i lešení, které kvůli padající fasádě již několik let „zdobí“ prestižní Kollhoff Tower. Potsdamer Platz je, zdá se, dokonalým symbolem berlínského a německého sjednocení – v podstatě úspěch, i když s problémy.

S-Bahn, U-Bahn, autobusy. Veřejná doprava je výborná.

115

ho ry

Připravila Jana Vlková

Na lyže, na snowboard!

Schladming-Dachstein: na prodloužený víkend Do rakouských středisek jezdí čeští návštěvníci tak často, jako by Alpy byly naše hory. Schladming-Dachstein není žádný tajný tip, ale dobře známé a mezi lyžaři oblíbené místo. V roce 2013 se tady dokonce bude konat mistrovství světa v alpském lyžování. Už pro letošní sezonu proto středisko přichystalo několik novinek: o dvacet hektarů sjezdovek byl rozšířen lyžařský areál v údolí Preunegg, přibyla nová lanovka s vytápěnými sedačkami. Na Galsterbergu vylepšili možnosti vyžití v dětském areálu Gallisches Skidorf, oblast Riesneralm také přidala třicet kilometrů sjezdovek i další sněžná děla. www.skiamade.com, www.schladming-dachstein.at

Alpe d'Huez: na celý týden

Sluneční paprsky, nadýchaný sníh, nekonečné sjezdovky... Grosser Arber: na jeden den

Velký Javor leží jen čtvrt hodiny jízdy od našich hranic. Populární šumavské středisko disponuje deseti kilometry sjezdovek, mezi nimiž nechybí červená trať se závodními parametry a dětské plácky vybavené třemi „pojízdnými koberci“. Turisté se tu dobře domluví i česky – třeba v půjčovnách lyží a v restauracích. Na rozdíl od české strany tu řidiči mají celodenní parkování zdarma. www.arber.cz

Sulden: na víkend Jihotyrolské středisko Sulden (italsky Solda) nabízí nevelký lyžařský areál, který se rozkládá přímo naproti nejvyššímu vrcholku Ortlerských Alp (3905 m n. m.). V Suldenu mohou lyžaři a snowboardisté využít čtyřicet kilometrů sjezdovek, z nichž více než polovina leží výše než 2600 metrů nad mořem. Další pěkné a dlouhé tratě se pak sbíhají přímo do stejnojmenné horské ves ničky. Sulden je klidné místo, ideální pro rodinný sportovní výlet. www.sudetirol.info, www.sulden.com

116

Foto: archiv, Mark Buscail, Ski-Amadé/Leo Himsl, Arber-Bergbahn, Suedtirol Marketing

Historie Alpe d'Huez se pojí s těžbou stříbra a uhlí a také s osobou inženýra Pomagalského, který na zdejších kopcích kdysi testoval první vleky. V létě se vesnice Alpe d'Huez obvykle stává cílem některé etapy Tour de France, v zimě sem zase kvůli členitému terénu míří nároční lyžaři. Středisko se nachází v nadmořské výšce přibližně 1800 metrů, ale vrcholky pohoří dosahují místy až nad 3000 metrů. Alpe d'Huez ovšem uspokojí i začátečníky nebo rodiny s malými dětmi. Hned za hotely a rezidencemi se totiž rozprostírají velmi mírné zelené a modré sjezdovky, které chrání bezpečnostní plůtky. Celotýdenní pobyt si mohou návštěvníci zpestřit koupáním v místních dvou bazénech, nočním lyžováním a v případě špatného počasí třeba prohlídkou národopisného muzea. www.alpedhuez.com, www.sataski.com

Lyžařský region Ramsau am Dachstein

SLUNCE & SNÍH & ZÁBAVA Pohodové lyžování bez hranic na náhorní plošině plné slunce v Ramsau am Dachstein Zimní sportování pro celou rodinu Na tomto přírodním jižním balkonu Alp leží „nejslunnější lyžařské louky Rakouska“ a díky nim prožijete lyžařskou dovolenou v Ramsau am Dachstein & ledovci Dachstein ve znamení pocitu blaha. Tuto rozlehlou lyžařskou oblast charakterizují nabídky příznivé pro rodiny, nádherné sjezdovky a původní přirozený ráz. Naše vysokohorská infrastruktura nabízí optimální podmínky pro zážitky z lyžování na nejvyšší úrovni – stranou masové turistiky. Ideální podmínky na našich sjezdovkách najdou rodiny s dětmi, začátečníci, školní lyžařské kurzy, senioři a lidé s postižením. Také na náročné lyžaře čeká rozsáhlá nabídka NOVĚ v Ramsau na Rittisbergu s novou úžasnou sjezdovkou. am Dachstein: Region Ramsau am Dachstein je živě přitom – „live dabei“ ve Ski Amadé – nejrozsáhlejším propojení lyžařských oblastí v Rakousku! Nekonečné lyžařské potěšení si můžete užívat na 860 km sjezdovek s 270 lanovkami a vleky. S jedním jediným skipasem je tak možné lyžovat ve všech pěti lyžařských střediscích.

„Kaliho zimní svět“

Maskotek „Kali der Ramsaurier“, roztomilý zelený ještěr, se těší, až přijedeš a bude tě na obrázcích doprovázet všemi zastávkami ve své kouzelném zážitkovém světě.

Lyžařské paušály Ramsau

Skvělé paušály pro (znovu)začátečníky s platností od 08. 01. do 06. 02. 2011 a od 12. 02. do 19. 02. 2011: 7 nocí se snídaní • 6denní skipas pro lyžařskou oblast Ramsau • bezplatný skibus • 1x večerní sáňkování na Rittisbergu Při rezervaci: 25 % sleva na půjčení lyží a lyžařského vybavení 25 % sleva na lyžařskou školu od 3 dnů: pro děti na celodenní kurz, pro dospělé na polodenní kurz 25 % sleva na vstup do vodního ráje a saunové oázy

Informace o rezervacích: Svaz cestovního ruchu Ramsau am Dachstein Tel.: +43 (0) 3687-81833 E-mail: info@ramsau.com Web: www.ramsau.com

www.skiregion-ramsau.at

7 dní pro dospělého od 7 dní pro dítě od 7 dní pro mládež od

372,50 eur 187,00 eur 344,00 eur

3 dny pro dospělého od 3 dny pro dítě od 3 dny pro mládež od

193,50 eur 95,50 eur 177,00 eur

Karel Škréta: Zlický kníže Radslav se pokořuje sv. Václavu, asi 1641, olej na plátně, © NG v Praze

118

O kaštanovníku a kaštanech •

Asijská inspirace ve dřevě

• Malovaný recept na Vánoce • Sváteční móda a kosmetika

Styl

Potěšení pro každý den 119

v á n o ce

Text Jan Andreska Pedagogická fakulta UK v Praze, Katedra biologie a environmentáních studií

... castaneasque nuces, mea quas Amaryllis amabat...  (... a kaštanová jádra, která měla ráda Amaryllis...) [vergilius, ekloga ii, verš 52]

O kaštanovníku a kaštanech Adventní chladný den v městských ulicích, prodavač kaštanů se svými kamínky na kolech křičí Kaštany! Maroni! a kolemjdoucí kupují horké pečené kaštany. Trochu k zahřátí rukou v kapsách, ale zejména pro jejich lahodnou chuť. Kde se vůbec vzaly jedlé kaštany?

Kaštanovník setý, též jedlý (Castanea sativa) patří mezi staré kulturní rostliny. Jeho plody byly vyhledávanou lahůdkou ve východním Středomoří už ve starověku. V 5. století před Kristem se dovážely kaštany do řeckých obcí z jižního Černomoří, což dokládají četná zaznamenaná označení jako sardské žaludy, ořechy ze Sinope či Trapezuntu. Severní svahy Malé Asie se také odedávna pokládaly za originální prostředí kaštanovníku. Nejblíže dnešnímu pojmenování se ocitl básník Nikandros z Kolofonu, který kaštany nazval kastanské ořechy. Toto slovo zjevně pochází z arménského kask, tedy plod kaskeni – kaštanovníku. Obecně se předpokládá, že do západního Středomoří kaštanovník rozšířili Římané. Existuje ale také zcela nová teorie, která na základě pylové analýzy vyznačuje ve Středomoří celkem šest původních areálů výskytu, mezi nimi i lokality na Pyrenejském, Apeninském i Balkánském poloostrově. Výsledkem dlouhodobého výběru jsou odrůdy, u nichž se v pichlavé schránce tvoří místo tří malých nažek pouze dvě, anebo dokonce jen jeden velký plod, zvaný maron. Kaštany pronikly také do latinské pastorální poezie, najdeme je například u Vergilia. Za Alpami se kaštan začal pěstovat v souvislosti s římskou expanzí. Významné jsou dodnes výsadby

v Porýní, kde kaštan od starých dob dokonce částečně zplaňuje. V této oblasti si kaštanovník oblíbil také král Karel Veliký. Ve druhé fázi byl kaštanovník šířen – zprvu možná i jako léčivá rostlina – ještě severněji a východněji. Tak pronikl i do české kotliny. Za první doklad výskytu se považuje jeho popis v Mathioliho herbáři (Praha, 1562). „Kaštan jest strom mnohým známý: ačkoli není ho tak mnoho v Čechách, jako we vlasškých a w jiných některých krajinách.“ Mathioli se s kaštanem nepochybně setkal už v dětství v toskánské Sieně a s jeho léčebným využitím se jistě seznámil při svých studiích medicíny v Padově. Jeho popis řídkého výskytu kaštanovníku v Čechách naznačuje, že u nás tehdy mohlo jít o starší výsadby jednotlivých stromů v klášterních zahradách.

Do nádivky, do koláčů Užitek, který kaštanovník dává, je velký: kromě lahodných a výživných plodů zejména kvalitní dřevo, které ve Středomoří sloužilo jako speciální surovina k výrobě vinných sudů a pro svou trvanlivost i jako kůly do vinohradů. Pevné kaštanové dříví mělo ideální vlastnosti pro lodní stavitelství a pro konstrukci krovů; první vazba chrámu sv. Petra v Římě byla zhotovena

120

Ilustrace: Luděk Bárta

Dával si sakramentský pozor, abych zůstal věrný sám sobě. Dával si sakraments zor,

z kaštanovníkových trámů dovezených z Kavkazu.Prodej horkých pečených kaštanů na zimních korzech patřil spíše k městskému folkloru, podstatněji se uplatnily v kuchyni a v cukrářství. Na vánoční stůl, jmenovitě k obědu na Boží hod vánoční, patřila kdysi i v Čechách tradičně krůta plněná nádivkou s jedlými kaštany. Tento slavnostní pokrm má svůj protiklad v každodenním požívání jedlých kaštanů ve formě mouky, které je typické zejména pro starou korsickou kuchyni. V roce 1830 se na Korsice rozprostíralo 1200 mlýnů určených k mletí kaštanů. K přežití zimy prý stačilo Korsičanům nasbírat pouhé tři pytle kaštanů na jednoho strávníka, zlí jazykové v kontinentální Francii právě toto pokládali za prapůvod pověstné korsické lenosti. Dodnes se zde zachovalo už jen pouhých 31 mlýnů, z kaštanů se však stále připravují vyhlášené lokální speciality: „U Castagnu“ neboli koláč z kaštanové mouky, canistrelli – sladké sušenky, pisticcini – sladké jednohubky, „U mullone“ – neboli měkké konzervované kaštany. Jako příloha k pokrmům přestal jedlý kaštan „existovat“ v okamžiku, kdy do Evropy doputovaly brambory, nicméně lyonský „nougat“ je jednou provždy jako cukrářská laskomina

nenahraditelný. Původně se vyráběl v Lyonu z místní odrůdy maronu a přidával se do něj med a karamel.

Kaštanovníky a kaštany v Čechách Snahy o pěstování kaštanovníků u nás se prosazují až v době těsně předbělohorské – tehdy byla jezuity založena jedna z první kaštanek na Chomutovsku. Na chotkovském panství Nové Dvory se kaštanovníky pěstovaly od roku 1776, což naznačuje dopis hraběte Jana Karla Chotka z prosince 1775. Ten avizoval zásilku jedlých kaštanů a přikazoval zahradníkovi, aby se o kaštany dobře staral. Cílem měla být jak produkce plodů kaštanů, tak i dřeva. V lednu 1776 pak místní správce Dienelt dovezl dvacet mladých stromků a pytel plodů, které do jara ošetřovali ve studené části skleníku. V listopadu 1776 přišla další zásilka, tentokrát jihotyrolského původu, a bylo nařízeno kaštany vysadit na různých místech panství. Roku 1782 na panství dovezli další kaštany z Uher (pravděpodobně z malokarpatských kaštanek nad dnešní Bratislavou) a také sto liber kaštanů italských. Chotkům na pěstování kaštanů zjevně záleželo, přesto se z jejich tehdejších novodvorských výsadeb nezachovalo vůbec nic.

121

v á n o ce

Kaštany na způsob zeleniny, kaštanová zmrzlina, kompot... Lepší osud měla a má slavná kaštanka u Nasavrk, založená souběžně roku 1776 na pokyn Jana Adama Auersperga. Tam se některé stromy z původní výsadby zachovaly dodnes a území je chráněno jako přírodní rezervace. V Pixově Klíči štěpařském (čili nawedení k štěpowání owocních stromů a popis nejznamenitějších druhů owocních w Čechách), vydaném roku 1848 nákladem Českého musea, věnuje autor kaštanovníku kapitolu, ve které se popisuje pěstování včetně roubování marononosných odrůd na seté podnože. Významný ovocnář František Pixa působil jako farář v Malíně u Kutné Hory a nepochybně znal také chotkovské výsadby na Nových Dvorech. Dnes se kaštany občas vysazují do zahrad a parků, nezachovaly se pouze ve starých výsadbách.

Vánoční krocan s nádivkou Kaštanovník kvete jehnědami v červnu

Nejstarší český doložený recept zahrnující kaštany pochází ze souboru receptů nazývaného Rukopisná kniha kuchařská šlechtická. Šlechtická proto, že se neznámý autor často odvolává na to, že konkrétní recept pochází z té či oné šlechtické kuchyně. Rukopis je datován 1645: „Jak se kapún nadívati má. Má se kapún k pečení nasolit, potom jadérka vzíti, čím více, tím lepší a drobno skrájeti, cibulu v kapúně smažiti, tolikež řezný chlíb drobno pokrájeti, smaženů petruželi, majiránku a pepřu, spolu smíšeti, do kapúna nadíti a zašíti, a tak péci, móže ho též nadíti z vařenými šmekami, austreami, nebo kaštanmi, neb drobno sekanú telecí něrkú (ledvina; pozn. aut.) s chlebem smíchanů.“ Pražská kuchařka (1824) uvádí vánoční silnou polívku z kaštanů a kuřat. Obvykle spolehlivé kuchařky Magdaleny Dobromily Rettigové (1826) a Marie Janků-Sandtnerové (1924) sice neselhávají, receptů s kaštany nabízejí ale až překvapivě malý počet. Ovšem Mathilda Erhardtová ve vídeňské Grosses illustriertes Kochbuch z roku 1901 uvádí receptů celou řadu, například polévku z kaštanů, dušenou kachnu na kaštanech, kaštany na způsob zeleniny, kaštanový nákyp či nádivku, dále také kaštanový kompot, zmrzlinu a mnohé další možnosti zpracování. Co konstatovat závěrem? Kvůli drsnějšímu středoevropskému klimatu nemůžeme kaštany využívat v kuchyni neomezeně – kaštanovníky totiž ve vyšších polohách a silnějších zimách omrzají. Tak jako naši předkové si je můžeme užít alespoň při svátečních příležitostech. Vůně božíhodového krocana právě vytaženého z trouby a jedinečná chuť kaštanové nádivky provázejí mé vzpomínky i na jinak dost děsivé socialistické Vánoce. A dnešní Vánoce? Pečené kaštany se sice znovu objevují na předvánočních trzích, do oněch idylických dob, kdy se adventní čas dobře obešel bez akustického smogu koled v obchodech a importovaných červených skřetů, nás Zvláštní poděkování však jejich vůně pravděpodobně nevrátí.

Kaštany se v létě postupně zvětšují Základ: – 1 krocan (zhruba tříkilový) – sůl, 15 dkg másla, 10 dkg slaniny – ½ až 1 dkg mouky Nádivka: – 12 dkg másla – 20 dkg kaštanů – 3 žloutky, ze 3 bílků sníh, 4 celá vejce – 25 dkg bílé housky – 1/8 l mléka – 10 dkg strouhanky z bílé housky – na špičku nože cukru – na špičku nože muškátového květu – sůl Příprava krocana k pečení se nijak neliší od běžné drůbeže. Kaštanovou nádivku připravíme takto: Housky rozkrájíme, mírně zalijeme mlékem, přebytečné mléko vymačkáme a housky prolisujeme. V míse si umícháme máslo se solí, přidáme žloutky, celá vajíčka ( jedno po druhém) a prolisované housky. Pak přidáme do nádivky na špičku nože muškátového květu a cukru, z bílků ušlehaný sníh a podle potřeby nádivku zahustíme strouhankou z bílé housky. Dále přidáme do nádivky jedlé kaštany. Kaštany musíme napřed oloupat, uvařit ve slané vodě nebo v mléce a prolisovat nebo jemně posekat a do nádivky zamíchat. Vyplatí se alespoň část nádivky péci zvlášť jako kouli, dříve se propeče a udělá se lepší kůrka.

Plody dozrávají během září

V říjnu kaštany v číšce opadávají

Následuje sběr a zpracování

autora patří manželům Reittererovým z Vídně za cenná ústní sdělení.

122

Foto: Jan Andreska, ilustrace: Luděk Bárta

Kulinářské potěšení

Edici Česká povídka vydává Nakladatelství Listen Jihlava. Edice obsahuje už dvacet šest souborů povídek známých i méně známých českých spisovatelů. Každá knížka má své téma - totalita, láska a erotika, humor, tajemství, život v zahraničí atd. Kompletní přehled edice a veškeré produkce nakladatelství najdete na www.kosmas.cz, hledej nakladatele – Listen. Podobnější informace: 777 620 143, listen.docekal@seznam.cz. Knihy lze koupit v knihkupectvích, na internetu i na dobírku přímo u nakladatele.

124

ochut návka

Text Irena Jirků / foto Ondřej Petrlík

Když zavoní vánoční čas...

... tak tedy po vanilce a čerstvém jehličí, po hřebíčku, anýzu a skořici. Přesně tak to vonělo v Parkhotelu Průhonice letošní první adventní neděli. Vánoční atmosféra

už v tomto rodinném hotelu stojícím v centru Průhonic, pár kroků od parku chráněného UNESCO, dýchala ze všech koutů. Kuchaři dopekli první várku vánočního cukroví (pět druhů – českou klasiku), rybáři přivezli z Třeboně čerstvé štiky, pokojské ladily poslední detaily sváteční výzdoby. „Žádný přemrštěný luxus. Jsme spíš konzervativní, ale vždy trváme na kvalitě. Ta se pozná v ochotě personálu, v jeho chování, také ve výběru surovin pro kuchyň, v celkovém servisu. Držím se osvědčených zkušeností. Naši hosté se pravidelně vracejí, přivádějí další své přátele, kolegy, známé, a to bez rozdílu – ať jsou to Češi, Italové nebo Rakušani, jednotlivé páry, rodiny nebo firmy. Nepotřebujeme naštěstí velkou reklamu. Naši hosté také nežádají zlaté kliky v koupelně, nepotrpí si na složitá cizokrajná jídla, ale ocení výbornou svíčkovou, dobré víno a především rodinnou atmosféru. Na té si i my zakládáme,“ říká Daniel Sedláček. V roli ředitele působí už patnáctý rok a moc dobře ví, jak nelehké je zvláště dnes udržet hotel na kraji metropole a se sotva dvaceti pěti pokoji na špičkové rovni. „Před patnácti lety jsem dostal dvě nabídky – první byla z velkého hotelu, ale já zvolil tu druhou. V nadnárodním řetězci by vše klapalo jako na drátku, podle zaběhnutého systému, jehož já bych byl ovšem jen nepatrnou součástí. Tady? Jsem sám sebou, hotel je takový, jak to vidím já. Tuhle práci pak snad ani nemůžete dělat jen pro peníze. Je to vášeň, radost a taky velká bitva. Kdykoli si myslíte, že už máte vyhráno – tým je stabilizovaný, klientela věrná – dojde ke třesku. A začínáte znovu.“ Takhle začínal, jak sám říká, Daniel Sedláček už několikrát. Naposledy před třemi roky musel obměnit od základů personál a snížit jeho počet o třetinu. „Krize ťukala na dveře, jediný recept na úspěch – výborní kolegové. Neberu je jako své podřízené, jsou to spolupracovníci, kteří vyznávají stejná pravidla hry. Nesnáším třeba ty automatické neosobní systémy rezervace pokojů, u nás tohle nepěstujeme. Když zavolá host, recepční mu musí najít volný pokoj, tedy prověří všechny rezervace a vymyslí řešení.“ Přistupujete-li ke své práci v podobném duchu, časem zapojíte celou svou rodinu. Osmnáctiletý syn Sedláčkových občas už pomáhá v recepci, paní Sedláčková se stará o každodenní provoz. Teď aranžuje stoly, zdobí stromeček, pak pojede na nákupy... Voní vanilka, v krbu praskají polena. Nad otázkou, co mohou nabídnout hostu s bezlepkovou dietou nebo vegetariánovi, Sedláčkovi nezaváhali a předložili mým spolustolovníkům zajímavý jídelní lístek. Ne, bio tady výhradně neprosazují, ale kvalitní suroviny jsou zákonem. A co z nich šéfkuchař vytvořil pro mne? Salát s černými olivami a pomerančem, candáta se šťouchaným bramborem, pak přišly na řadu parkhotel průhonice, uhříněveská 12, vanilkové rohlíčky... Chutnaly jako od maminky. průhonice, www.parkhotel-pruhonice.cz

125

Candát na římském kmíně Čerstvý filet z candáta pečený na římském kmíně patří k neokázalé specialitě Parkhotelu Průhonice. Jak prosté a – dobré! Příprava Ostrým nožem nařízneme kůži na filetu a přidáme pár kapek olivového oleje. Rybu okořeníme solí, bílým pepřem, římským kmínem a citronovou šťávou. Takto připravené porce ryby vložíme kůží dolů na rozehřátou pánev. Filet připravujeme na olivovém oleji, tepelná úprava netrvá více než 8 minut. Na konci pečení přidáme k rybě kousek čerstvého másla. Podáváme s různě upravenými bramborami nebo grilovanou zeleninou. Doporučení K candátovi patří bílé víno. V Průhonicích vám jistě doporučí Sylvánské zelené – pozdní sběr 2007 z vinných sklepů Valtice.

by dl en í

Text Günter Bartoš

Asijská inspirace ve dřevě Jan Venzara založil uměleckou řemeslnou Rukodílnu Organika, ve které se vyrábí oblý nábytek podle harmonických principů feng šuej. Jan Venzara (*1971) nad truhlářským ponkem v Praze – Hostivaři, kde má v areálu filmových ateliérů dílnu. S kulturním dědictvím Východu pracoval už ve svém předchozím zaměstnání – učil bojová umění, hlavně karate, na Fakultě tělesné výchovy a sportu UK v Praze. Jednou ale vyzkoušel práci se dřevem, které se kdysi dávno jako bytový truhlář vyučil, a rozhodl se změnit profesi. „Práce se dřevem mě nadchla, přinesla mi vnitřní uspokojení. Najednou jsem viděl, jak moc mi to scházelo.“ Dílnu Venzara nebudoval jako další obyčejné truhlářství. Celou ji zařídil a uspořádal podle principů feng šuej, které se též uplatňují při návrzích a výrobě nábytku, spolu s holistickou antroposofií Rudolfa Steinera. „Naše atypické výrobky se od běžné produkce odlišují organickými živými tvary, unikátní kombinací přírodních materiálů a tím, že je tvoříme na míru konkrétním lidem.“ Zákazníci si třeba intuitivně volí druhy dřev, které jim vyhovují, dodatečnou výzdobu, nátěr. Barvy a oleje jsou výhradně bio. Až na výjimky se staví jen z masivu, u kterého vynikne přírodní struktura a barevnost materiálu. Žádný „papírový“ nábytek ani dřevotříska. Ta má sice výhodné konstrukční vlastnosti, ale Venzara ji považuje za studený „mrtvý“ materiál. „Umělé materiály jsou dobré tak akorát pro pohodlné či líné lidi,“ říká s nadsázkou. Precizní ruční práce, umělecká výzdoba a masivní materiály se ovšem promítají do ceny. Taková feng šuej postel, která má všech „pět energií“ v dokonalém souladu a vyzařuje vitální energii – tzv. čchi – může přijít až na padesát tisíc. Pokud se vyrobí z levnějšího masivu, dá se cena srazit na polovic. Člověk ale stráví v posteli třetinu svého života a ta z Rukodílny Organiky prý vydrží navždy... „Pořádná práce a materiál prostě něco stojí.“ Venzara nechce dělat kompromisy a nakonec ani nemusí. Jeho celostní přístup přitahuje klientelu „jakou chce“, ozývá se sama. Zdá se, že vedle principů feng šuej ovládá též wu wej – umění nechat věci plynout přirozeně a spontánně. www.rukodilna.cz Náš nábytek je atypický, říká Jan Venzara

Organické tvary, přírodní materiály a precizní provedení Čajový stolek z Organiky

126

„Přímka není v přírodě přirozená a rovné tvary vytvářejí negativní energii,“ vysvětluje

m alova ný r ec ept

Připravuje Marie-Paule Pospisil

Vánoční bažant Vánoční večeře se ve Francii tradičně odehrává s křupavě vypečenou krůtou nebo husou. Jenže dozlatova vypečené husy či krůty s kmínem si v Čechách užíváme dost a dost. Aby byla nějaká změna, představím vám originálnější verzi slavnostního pokrmu, jíž je nadívaný bažant. Hlavní tajemství tkví v nádivce. Pro 4 porce: 1 bažant (zhruba 1,3 kg) velmi tenké plátky slaniny na obalení bažanta 1 vepřová ledvina 400 g drůbežích jater 200 g žampionů tymián, nové koření, mrkev, cibule 3 vejce sádlo, sůl, pepř 4 housky, namočené v mléku, ale vyždímané 200 g hrozinek macerovaných v koňaku 8 plátků briošky malý kelímek smetany

Hlavní tajemství tkví v nádivce: naplňte bažanta chutnou směsí, jak jen to půjde! 127 127

Ledvinu a drůbeží játra nakrájejte na malé kousky a osmažte je na pánvi na dvou lžících sádla, přidejte nakrájené žampiony s rozetřenými houskami, poté tři rozmíchaná vejce, trochu soli a hodně pepře. Podle chuti můžete použít i další koření. Až je vše řádně udělané, nahrubo směs rozmixujte. Naplňte bažanta, jak je to jen možné, zbytek nádivky si dejte stranou, abyste jí pak natřeli opečené plátky briošky. Obalte bažanta plátky slaniny a ovažte nití. Předehřejte troubu. V hrnci opečte bažanta zhruba 5 minut ze všech stran. Pak hrnec přikryjte pokličkou a dejte do trouby na 20 minut. Otočte bažanta, podlejte vlastní šťávou a vsypejte do hrnce na kolečka nakrájenou mrkev, cibuli, tymián, bobkový list a případně i pár bobulí nového koření. Přidejte sklenku koňaku. Vraťte do trouby a pečte zhruba 35 až 40 minut. Pak vyndejte bažanta, vyhoďte mrkev i cibuli. Do hrnce vložte zbytek nádivky, macerované hrozinky a další malou skleničku koňaku. Na prudkém ohni nechte 3 minuty osmahnout. Mimo oheň vlijte malý kelímek smetany. Řádně promíchanou omáčkou pokryjte bažanta na servírovací míse společně s křupavým zeleným salátem. Opečené briošky namazané nádivkou rozprostřete okolo. Servírujte se suchým bílým vínem nebo trochu těžším burgundským. Dobrou chuť a veselé Vánoce plné gastronomických objevů!

Jak oslavit konec roku? Na slavnostní vánoční nebo silvestrovské večírky se oblékám do gala.

Když mám vyrazit na setkání s přá-

teli, na ples nebo pracovní party, konečně mohu ze skříně vytáhnout oblečení a doplňky, na které jinak během roku dojde jen výjimečně. Šaty jako z přehlídkového mola, kožešiny, šperky... Na těchto klasických kouscích je sympatické, že do nich můžu hodně investovat s čistým svědomím, protože jen tak z módy nevyjdou. Mou oblíbenou kombinací jsou splývavé šaty s blýskavými odlesky a menší, avšak o to zářivější doplňky. Většinou volím kvalitní bižuterii s křišťály, při významnějších událostech si půjčuji rodinné šperky. K dlouhé róbě se hodí saténové večerní rukavice a také kabelka – psaníčko. Přeji vám elegantní prosincové a lednové oslavy!

... s elegancí a noblesou! 128

m ód a

Doporučuje Klára Klempířová

Kočičí oči Stříbrné náušni ce ze stříbra se zelenými kameny do společnosti i pro běžné nošení. just cavalli, prodává morellato, 2290 kč, www.morellato.cz

Jako vločky

Diamanty se dají přidávat postupně a vytvářet tak libovolný tvar přívěsku z bílého zlata. snowflakes od tamary comolli, klenotnictví dušák, www.dusak.cz, info o ceně v obchodě

Nevšední

Noční obloha

Přívěsek Reginetta di bellezza z bílého 18kt zlata vykládaný diamanty a safíry. alo jewelry, cena na www.alo.cz

Křištály

Náušnice Alida vyrobené z křišťálů Swarovski Element jsou velmi ženské a elegantní. 1599 kč, dyrberg/kern, www.mirrorshop.cz

Prsten z německé šperkařské dílny Niessing. Šikovně umís těnému diamantu se dostává světla ze všech stran. lia halada, pařížská 7, praha 1, info o ceně v obchodě

Pírko

Luxusní brož Lady Glamour se dá nosit i jako přívěsek. Je z bílého 18kt zlata s 314 diaman ty. alo jewelry, cena na www.alo.cz

Netopýr

Přívěsek Chauve-souris z bílého zlata vykládaný ametystem, diamanty a safíry. info o ceně v butiku boucheron, four seasons hotel, praha 1

Foto: archiv firem, Ondřej Petrlík

Vesmírné

Královna plesu Na večer

Saténová kabelka s ozdobným štrasovým držadlem. stuart weitzmann, 9020 kč, j.a.m. couture

Střevíčky s pavím peřím od italské obuvnické značky Sergio Rossi. info o ceně v pařížské 18, praha 1, www.prospektamoda.cz

129

Hodinky zdobené 425 modrými sa fíry na saténovém náramku. rado, prodává klenotnictví dušák, na příkopě 17, praha 1, info o ceně v obchodě

kosmetika

Doporučuje Klára Klempířová

Ovoce, růže i orient

7 1

Jedna žena – jedna vůně? Ne! Parfémy střídejte podle příležitosti, nálady... 8

[1] nadčasový Už před dvaceti lety představila značka Lancôme vůni Trésor, kterou si oblíbily ženy po celém světě. Květinový tón má základ v růžích, konva linkách a kosatcích. 50 ml/2270 kč [2] vůně vánoc V limitované edici parfémované toaletní vody Burberry Brit rozeznáme vůni pečeného jablka a skořice. burberry, 100 ml/2190 kč [3] svěží Toaletní voda pro večerní příležitosti s vůní rebarborových listů a ovoce. cartier, 50ml/2050 kč [4] jako šperk Novin kou od šperkařské firmy Boucheron je orientálně laděný parfém Boucheron. info o ceně v boucheron boutique, four seasons hotel [5] paříž! Květinová, nadčasová, velmi ženská vůně. parisienne, ysl, 50 ml/1780 kč [6] speciální Parfém Private Collection vytvořila kreativní ředitelka Aerin Lauder, inspirovala se přitom uměleckými díly, které sbírala její babička, zakladatelka společnosti. estée lauder, 30ml/2050 kč [7] jemná Pivoňková toaletní voda obsahuje pižmový základ, bergamot, grapefruit, santalové dřevo a růži. l'occitane, 75 ml/895 kč [8] plná fialek Limitovaná edice toaletní vody od francouzské návrhářky Lolity Lempicki. 100 ml/1990 kč [9] odvážný sen Toaletní voda Enigma Dare to Dream od Oriflame z kvítků pulchérie a vodního melounu. 50 ml/929 kč [10] ze starých časů Vintage flakon skrývá smyslný parfém a navíc ozdobí toaletní stolek. beyoncé heat ultimate elixir, 50 ml/990 kč

130

Foto: archiv firem, Dreamstime

Klasické a netradiční

Revoluční 10, Praha 1 www.drhauschka.cz www.yinyang.cz

kosmetika

Doporučuje Klára Klempířová

Sváteční líčení

K večerním šatům a šperkům si můžu dovolit také výraznější líčení. Základem je kvalitní make-up.

Řasenka a lesk na rty, to do slavnostní společnosti nestačí. Záruku úspěchu před stavuje rovnoměrný podklad z lehkého makeupu. Drobné nesrovnalosti vždy schovám ko rektorem – používám hlavně rozjasňovač pod oči, který vyretušuje tmavé kruhy. Zdravou barvu dodá tváři bronzový pudr. Také stíny i rtěnku nanáším přes pudr, tak vydrží déle. S sebou do kabelky si beru malý parfém a pudřenku se zrcátkem, abych se mohla kdykoli upravit. I když před ochodem z domu strávím před zrcadlem dost času, snažím se, aby to nebylo ve výsledku příliš znát. Přirozenost je vždy lepší než uměle namalovaná maska!

Zvýraznit líce, rozjasnit oči, začínáme!

4 2 5

[1] provokativní Řasenka Lash Stiletto dodává řasám černý lesk a vyživuje je. maybelline, 219 kč [2] perly Tónovací perly pleť vybarví do příjemného zlatavě béžového odstínu. fleur chérie, l'occitane, 30 g/795 kč [3] skvělý pomocník Sametově jemný oblý štětec Kabuki pomůže rovnoměrně nanést všechny druhy pudrů a tvářenek – na tvář, na ramena, na dekolt. info o ceně v obchodech profimed, www.profimed.cz [4] zlaté ruce Proč si nenalakovat nehty v barvě zlatých šatů nebo doplňků? manicure couture, ysl, 900 kč [5] krásná pleť Vyhlazující makeup neutralizuje barevné nedokonalosti a dodává zdravý vzhled. l'oréal, 519 kč [6] mladistvý Lesk na rty s vitaminem E a mateří kašičkou. ladies night, miss sporty, 79 kč [7] zářivé oči Paleta očních stínů s tzv. velvet komplexem, který na víčku zanechá texturu lehkou jako pírko. ombre absolute palette 1390 kč, lancôme [8] do kabelky Luxusní pudřenka poslouží, kdykoli je třeba opravit líčení. golden sundial metal compact, estée lauder, 2100 kč [9] rudá Rtěnka z limitované edice Rouge d'Armani. giorgio armani, 990 kč

132

Foto: archiv firem

Zlato a třpyt

pr ůb ěh u

25 %

zís ká te

ku po ne m

ze so 10 rtim 0% e n ka t z šm bo íru ží .

tím to

GOBI Kašmír, V Jámě 3, Praha 1, www.kasmir.cz

pr os in ce 20 10

oděvy ze 100% kašmíru

s t yl

Doporučuje Kateřina Čásenská

Vánoční dárky

Souprava na kávu

Šálek a podšálek Alessi Bettina navrhl Jan Kaplický. designpropaganda, 616 kč, www.designpropaganda.com

Náramek či hodinky potěší dámu, netradiční rádio a pokerová sada zase pána.

Pro bílé zuby

Bělicí zubní sada Swissdent Red (zubní pasta, bělicí pero, sprej pro svěží dech). profimed, 1340 kč, více na www.profimed.cz

Champagne

Na víno

Postříbřený chladič z kolekce Anémone/Belle Époque se secesním motivem. cena v concept store praha 1 – újezd, www.pottenpannen.cz

Jako v kasinu

Komplet Poker deluxe ve stříbrném kufří ku obsahuje žetony, dvě sady karet, hrací kostky a žeton Dealer. cena od 645 kč, k dostání na www.modernihry.cz

Kvalitní francouz ské šampaňské Luc Mérat se prodává v esho pu na stránkách www.artwest.cz. cena od 699 kč

Z růží

Přes ramena

Příjemná kašmírová šála pašmína – elegantní dopl něk v jakémkoli počasí. gobi kašmír, 2260 kč, www.kasmir.cz

Originál

Ozdoba

Stylový náramek Just Cavalli. morellato, 4950 kč, www.morellato.cz

Designové rádio Brion Vega RR227. designpropaganda, 5460 kč, www.designpropaganda.com

134

Přesný čas

Luxusní dámské hodinky z ušlechtilé oceli s diamanty ukazují i fáze Měsíce. maurice lacroix, dováží nest, cena a seznam prodejců na www.svycarskehodinky.cz

Foto: archiv firem, Ondřej Petrlík

Zakoupením exkluziv ní sady Dr. Hauschka – Růžový balzám pro citlivou kůži a černý čaj s růžovými lístky v bio kvalitě – podpo říte pěstitele ekologic kých růží. 625 kč, www.drhauschka.cz

inzerce

Ván o č ní t ipy Lampe Berger: vzduch, který voní čistotou Lampe Berger s patentovaným kahanem AIR PUR System 3C® procesem katalytické oxidace rozkládají nežádoucí molekuly pachu obsažené ve vzduchu, a tak jej čistí. Oproti běžným osvěžovačům vzduchu a aromalampám, které zápachy jen překryjí vůní, Lampe Berger vzduch aktivně čistí a zanechají jej příjemně provoněný. Lampe Berger jsou nejen vysoce funkční, ale také krásnou dekorací. Na výběr je z více než 50 interiérových parfémů a funkčních vůní, např. antibakteriální nebo repelentní. Lampe Berger prodávají reprezentační prodejny Potten & Pannen – Staněk a www.VaseKuchyne.cz.

Elegantně prostřeno Starožitný čajový a jídelní servis značky Týnec z 30. let 19. století je vyroben z měkké kameniny se smetanovou glazurou a kobaltem tištěným dekorem. Prodává aukční dům Dorotheum (www.dorotheum.cz), cena 66 000 Kč.

Diáře inspirované uměním Ručně vázané zápisníky a diáře Paperblanks se zrodily v rukou knižních nakladatelů, kteří věří, že psané slovo je stále velmi důležité. Proto i ozdobné desky těchto skvostů jsou inspirovány skutečnými uměleckými díly, jež vznikala napříč lidskou historií. Nechte se fascinovat třeba autentickým rukopisem velikánů, jakými byli Darwin, Shakespeare, Freud či Goethe. Paperblanks kombinuje svědomitou výrobu, elegantní design a pečlivou ruční práci s citlivým přístupem k přírodě, aby vytvořil jedny z nejžádanějších zápisníků na světě. www.paperblanks.com

Dárek z Francie Zajímavým vánočním či novoročním dárkem může být francouzské champagne Luc Mérat, které nově na náš trh přináší společnost Art West. Kvalitní champagne pocházející z vinic v oblasti Montagne de Reims, jedněch z nejprestižnějších v Champagne a klasiﬁkovaných jako „Grand Cru“, dokonale podtrhne sváteční atmosféru. Doporučená cena od 749 Kč, www.artwest.cz (i e-shop).

inzerce

Váno č ní t ipy Philips Sonicare for Kids První sonický kartáček pro děti! Patentovaná technologie pomáhá jemně ale efektivně čistit zuby včetně mezizubních prostor a okraje dásní. Odstraňuje více plaku než manuální kartáček. Během 90 dní prodlouží délku čištění na 2 minuty, dle doporučení dětských zubařů. Časovač dělí čisticí režim na 4 části pro rovnoměrné čištění. Mezi jednotlivými částmi a na konci čištění kartáček zahraje krátkou, postupně se prodlužující melodii. Nabízí dva čisticí režimy: intenzivní režim určený pro školáky, jež si čistí zuby bez dohledu rodičů, a jemný režim pro malé děti, jež se seznamují se sonickou technologií. Cena: 1890 Kč

Zeštíhlující kalhoty s aktivními látkami Zhubněte nejméně o 2 velikosti! Kalhoty účinkují okamžitě a dlouhodobě – zeštíhlují a působí proti celulitidě. Aktivní látky se doplňují do textilie pravidelně během praní díky speciálním náplním. www.zestihlujicikalhoty.cz

Luxusní péče z přírody Dopřejte svým blízkým biokosmetiku, která potěší pokožku i duši. V dárkové kazetě Granátové jablko najdete výživný balzám na rty, luxusní tělový a masážní bio olej a revitalizující bio Karité balzám se vzácným olejem ze semínek granátového jablka. Olej i balzám vyživují pokožku, dodávají jí hebkost, zpevňují ji a zpomalují stárnutí. Dárkové kazety Saloos najdete v bioprodejnách, dárkových prodejnách, bylinkářstvích atd. www.saloos.cz

Funkční prádlo CRAFT Zero Udržuje tělo v suchu a optimální teplotě při pohybu v chladném počasí. Ideální jako první vrstva oblečení pro zimní sportovní aktivity. Spolehlivě odvádí pot a hřeje. Dámská verze Zero Women's respektuje přirozené tvary ženského těla. Fenomén mezi funkčními prádly letos opět v nových trendových barvách a s efektními potisky. Barvy: oranžovo-červená, šedá a černá s potiskem, černá. Velikosti: S–XL. Triko s dlouhým rukávem: 950 Kč. www.vavrys.cz

Scrabble – hra se slovy

Už vás někdy napadlo, že můžete vyhrát díky svádění? Nebo naopak díky rozcházení? A nemusí to být vůbec žádná tragédie. A je lepší milenec, nebo manžel? Rozhodně manžel, i když jen o jeden bod... Ponořte se s přáteli do skvělé hry, která se prodává po celém světě. www.scrabble-hry.cz

Vzpomínka na dětství Pokud právě teď máte doma malého špunta nebo již brzy očekáváte jeho narození, máte jedinečnou možnost uchovat si památku na to, jak maličký kdysi byl. Sada pro vytvoření otisku ručičky nebo nožičky obsahuje vše potřebné. Smícháte písek s přiloženým lepidlem, otisknete ručičku nebo nožičku a výtvor je na světě! Hmota tuhne asi hodinu, takže máte více než jen jeden pokus. K dispozici jsou sady v různých barvách, v dřevěném rámu nebo i bez něj. Nově i ve tvaru srdíčka. Více informací na www.plinky.cz.

Záhadný hrad Záhadný hrad je zároveň hra, hlavolam i stavebnice, která procvičí mozkové závity dětí od 3 let i jejich rodičů. Postavit z krásných dřevěných kostek hrady podle zadání 48 rébusů není tak snadné, jak se na první pohled zdá. Rozvíjí IQ a prostorovou představivost dětí. www.mindok.cz

Svět, otázky a odpovědi Cesta kolem světa ve 2400 otázkách aneb zábavná hra pro zvídavé pozemšťany. Jak dobře znáte svůj domov – planetu Zemi? Vydejte se s námi na dobrodružnou cestu kolem světa plnou poznání a brzy se z vás stane opravdový světoběžník. V této vědomostní hře najdete 2400 otázek týkajících se planety Země a jejích obyvatel. www.modernihry.cz

138

The Tap Tap ve Státní opeře • Vánoce v galeriích • Chorea Bohemica na Hradě • Knižní tipy pod stromeček • Konec roku ve Vídni

kalendář

Kdy a kam za kulturou 139

Máme smělé hudební sny.

Ale dosažitelné!

140

hud ba

Text Jana Nekolová / foto Robin Gottfried

Carnegie Hall ? Proč ne! Chodbou se rozléhají bicí, bonga a další rytmické nástroje. Občas se ozve také saxofon či klávesy. Za dveřmi v malé místnosti právě zkouší hudební skupina The Tap Tap. Nic neobvyklého. Jen většina hudebníků sedí na invalidním vozíku. Když Šimon Ornest začalpřed čtrnácti lety pracovat v Jedličkově ústavu, vůbec se mu

nelíbila tamní pasivní a „důchodcovská“ atmosféra. Jako aktivní muzikant-saxofonista s tím chtěl něco udělat. „Dal jsem si za cíl ty mladé lidi rozhýbat.“ Jenže jak sestavit kapelu ze studentů, kteří se hudbou nikdy nezabývali, nikdy na žádný nástroj nehráli? „Vnímat melodii a dokázat ji interpretovat je mnohem těžší než vyťukat rytmus lidové písničky. Napadlo mě začít s rytmickými nástroji.“ Budoucí muzikanti tedy začínají zkoušet, později i vystupovat. „Rychle jsme zjistili, že pokud chceme, aby naše vystoupení dokázalo strhnout posluchače, nemůže se jednat jen o nějakou léčebnou terapii. Došlo nám, že musíme fungovat jako normální kapela.“ Začali zkoušet v technicko-administrativní budově Jedličkova ústavu, jíž se od nepaměti říká Tapka. A odtud znělý a rytmický název The Tap Tap.

Ne soucit, kvalita! The Tap Tap se schází dvakrát týdně, před koncertem i častěji. Členové si sami píší zjednodušené rytmické zápisy a vybírají písně interpretů české populární scény. Občas se při výběru dohadují, každý má trochu jiný hudební vkus. Jenže kapelník Šimon Ornest je nekompromisní, pokud se mu skladba nelíbí, neustoupí. Přísná pravidla platí i pro čtyři profesionální muzikanty, kteří s kapelou hrají. „Dlouho jsme hledali lidi, kteří by přijali naše podmínky – pokuty za pozdní příchody, za neodvedenou práci... Ale podařilo se.“ Skupina právě piluje písničku Já na tom dělám od Marka Ebena. „Všichni vzadu byli pozdě,“ přerušuje zkoušku kapelník. „Znova!“ K velkým talentům The Tap Tap patří bubeník Marek Valenta nebo zpěvák Jiří Holzmann. „Jirka dokáže do hudby vložit strašně moc energie, styl zpěvu má odposlouchaný a umí skvěle napodobovat,“ říká Šimon Ornest. S Jirkou a jeho hudebním kolegou Ladislavem Angelovičem jsem si po zkoušce povídala o kapele a hudbě vůbec. Jak se oni sami vnímají? „The Tap Tap je jedinečný nářez, který jen tak nikde neuvidíte. Nejen v Čechách, i na světě. Jsme opravdu třeskutá kapela. Hrajeme už i na firemních večírcích – a to za slušné peníze. Myslím si, že rozumní podnikatelé by neplatili jen proto, že to hrají nějací vozíčkáři. Snažíme se prosadit kvalitu a daří se nám to,“ tvrdí Ladislav. A Jirka rozvážně dodává: „Soubor se za několik let posunul z tělesa, které vydělávalo na oblíbeném soucitu lidí, na normálně šlapající kapelu.“ Každý hudebník v The Tap Tap má nějaké přání, s kým by si jednou rád zahrál, na jaké scéně by chtěl vystupovat. „Už několik let si v kapele motivačně říkáme, že Carnegie Hall v New Yorku pro nás není nedosažitelná. A cílevědomě k tomu směřujeme.“ Sen je to smělý, určitě ne příliš přehnaný.

Hudební skupina studentů se zdravotním postižením The Tap Tap vznikla pod vedením dirigenta Šimona Ornesta roku 1998 v Jedličkově ústavu v Praze. Využívá převážně bicí nástroje, ostatní party (saxofon, příčná flétna, tuba, klávesy) náleží profesionálním hudebníkům. Repertoár se skládá ze skladeb vlastních i z originálně přepracovaných písní známých umělců (například David Koller, Dan Bárta, Matěj Ruppert, Ewa Farna, Marek Eben či skupina Elán). S velkým úspěchem vystupují na festivalech a v hudebních klubech. V roce 2010 vydali své nové album Párty na kolečkách. 6. prosince skupina vystoupí ve Státní opeře v Praze a chystá také turné po Českých centrech v zahraničí. více na www.thetaptap.cz

Je to jedinečný nářez, který se jen tak někde nevidí 141

sv á t e čn í t i p y

Vybírá a doporučuje Jana Nekolová

To nejlepší pro sváteční dny...

Galerie

Hudba

K návštěvě výtvarných síní po celé České republice láká vedle betlémů řada zajímavých expozic. Olomoucké baroko, muzeum

Kam se v průběhu vánočních svátků vydat za operou? praha: národní divadlo – Prodaná nevěsta, 25. 12., Kouzelná flétna, 29. a 30. 12. praha: státní opera – La Traviata, 28. 12., Car-

umění olomouc, do 27. 3. Temná noc, jasná noc, wortnerův dům v českých budějovicích, do 31. 1. Výstava betlémů, městské muzeum mimoň, do 31. 12. Miroslav Tichý: Podoby pravdy, ghmp, praha, do 20. 3. Galina Miklínová: Lichožrouti a jiné příběhy, oblastní galerie v liberci, do 16. 1. Skleněné Lichožrouti a jiné Vánoce v Betlémské příběhy kapli, praha, do 3. 1. Česká grafika 60. let, galerie moderního umění v hradci králové, do 2. 1. Krajina – zahrada, galerie města plzně, do 27. 1.

Jak jsem se ztratil aneb ...

Divadlo Kam za zážitky? Na divadelní představení s vánoční tematikou v pojetí tradičním i neobvyklém, pro děti, dospělé či pro celé rodiny. ostrava: národní moravskoslezské divadlo – Louskáček (balet), 26. 12., Ideální manžel, 31. 12. praha: divadlo v dlouhé –

Sněhová královna

Dvě hodiny patnáct

Jak dlouho jede vlak z Prahy do Drážďan? Vý stava s podtitulem Mladé umění z Drážďan a Prahy představí svěží výtvarnou generaci obou měst. topičův salon, praha, do 7. 1.

Jak jsem se ztratil aneb Malá vánoční povídka, 26., 27. a 29. 12. brno: městské divadlo brno – Sluha dvou pánů, 28. 12., Dobře rozehraná partie, 27. a 30. 12. praha: národní divadlo – Zlatovláska (balet), 25. 12., Sněhová královna, 25. a 27. 12., Naši furianti, 27. 12. české budějovice: jihočeské divadlo, Saturnin, 27. 12., Kupec benátský, 29. 12., Perfect days, 31. 12. olomouc: moravské divadlo, Doma u Hitlerů, 28. 12., Jak je důležité míti Filipa, 29. 12., Úžasná svatba, 31. 12.

Zlatovláska

142

La Traviata ve Státní opeře men 30. 12. brno: národní divadlo – Netopýr, 31. 12. ostrava: divadlo antonína dvořáka – Carmen, 28. 12., Italka v Alžíru, 30. 12. Na přelomu roků pořádají symfonické orchestry slavnostní koncerty. Kde a kdy? česká filharmonie, rudolfinum, praha, 31. 12., filharmonie hradec králové, sál fhk, 31. 12., fok, obecní dům, praha, 1. 1., moravská filharmonie, reduta, brno, 6. 1., janáčkova filharmonie ostrava, dům kultury a mládeže ostrava, 6. 1.

Vánoční mše J. J. Ryby Tušil J. J. Ryba, že i za více jak dvě stě let bude jeho mše Hej, mistře provázet české Vánoce? brno: hadivadlo, 23. a 24. 12, praha: kostel sv. šimona a judy, 25. 12., divadlo bez zábradlí, 26. 12.

Foto: archiv galerií a divadel, © 2media.cz, © Státní opera Praha, F. Ortmann, © B. Holomíček, © Diana Zehetner, © ND / H. Smejkalová

Skleněné Vánoce v Betlémské kapli

WWW AEROFILMS CZ

uvádí

DANIEL PEŠTA LEVITACE 10.9.2010 - 1.2.2011 Muzeum Montanelli Nerudova 13 118 01 Praha 1 Út - So: 12.00 - 18.00 Ne: 12.00 - 16.00

www.muzeummontanelli.com

di vad lo

Text Günter Bartoš / foto archiv Chorea Bohemica

Vánoční syntéza Chorea Bohemica Lidové divadlo hudebnětanečního souboru Chorea Bohemica se pro některé lidi stalo nedílnou součástí českých Vánoc stejně jako třeba Ladovy obrázky nebo Rybova mše.

Někdy se stane, že umělecké soubory hned v samém počátku najdou svůj osobitý

výraz a tvar, ke kterým už není třeba nic moc přidávat. Takovým příkladem je vedle jiných českých klasik (Laterna Magika, Spirituál kvintet, divadla Semafor, Sklep) i lidové divadlo souboru Chorea Bohemica. Hned jejich první představení s názvem České legendy a zpěvy vánoční se trefilo do černého. Hraje se už přes čtyřicet let a je stále vyprodané. „Vánoce s Choreou se staly už ve své době pojmem, s přibývajícími lety legendou,“ napsal historik a muzikolog Jindřich Pecka. V 60. letech, kdy Chorea Bohemica vznikla (přesně v roce 1967), byl folklor poněkud zprofanovaný. Jako „lidové umění“ ho podporovala a organizovala tehdejší totalitní moc, která si zase říkala „lidová demokracie“. Zakladatelské osobnosti souboru, choreografka Alena Skálová a skladatel Jaroslav Krček, se však od tradičních folklorních souborů odlišily

145

d i va d l o

Spojení legend, vánočních koled, choreografie, živé hudby značnou mírou stylizace, v té době neobvyklou. „Takové spojení legend, vánočních koled, stylizované choreografie a živé hudby v trochu naivním lidovém výkladu a s duchovním rozměrem tady tenkrát chybělo. Ukázalo se, že všechny tři komponenty vizuálního, textového a hudebního projevu jsou ve společné syntéze mnohem víc sdělné než samostatně,“ říká hudebník Jiří Urban, který do souboru nastoupil při první generační obměně na začátku sedmdesátých let a nyní působí i v jeho vedení. Dnes se o stylizaci pokouší kdekdo. Hrát staré lidové písně jako „standardy“ nemusí totiž tvůrčí typy dlouho bavit, i když právě stylizace může být podle dalšího člena vedení Chorey Bohemiky Jana Borůvky nejtěžší. „Do vánočního představení jsme postupně zpracovali čtrnáct legend. Některé se nepovedly nebo nechytly a na repertoáru se neudržely. Na druhou stranu, když jsme se blížili zemitému folkloru nejvíc, tak to třeba diváka vůbec nezasáhlo.“ Jasné rozhraní mezi lidovým a umělým se časem ztrácí a neškolený posluchač nerozliší původní lidovou melodii (kterou stejně někdo vytvořil) od té vymyšlené či „inspirované“. „Skálová, Krček, Pecka, Poklický a další naši autoři měli obrovský dar promluvit jazykem, který je dnešnímu člověku srozumitelný,“ dodává Borůvka. Vystoupení stojí na přímé vazbě s divákem. Když hráči a tanečníci prožívají role naplno, emoce se přenesou do publika. „Představení musí žít a pulzovat. Když někomu z nás spadne soustředění, je to hned znát a přenos na posluchače nefunguje,“ vysvětluje Urban.

Hledáme osobnosti Soubor vznikl jako amatérský, vystřídalo se v něm několik generací umělců. Po změně režimu se musel profesionalizovat, aby přežil. Premiéra zatím posledního (dvanáctého) programu se konala v roce 1998... Chorea Bohemica nejspíš stojí před otázkou, na jakou hledají odpověď i jiné umělecké ansámbly: Jak přežít odchod osobitých zakladatelů, kteří jim vtiskli tvář? Jaroslav Krček odešel už v 70. letech, Alena Skálová na začátku 90. let. „Máme problém najít tvůrce, choreografy a skladatele, kteří by převzali žezlo a přišli s novými náměty. Velké osobnosti chtějí jít svojí cestou, hledat vlastní identitu. Jenže podstatou Chorey Bohemiky je forma vytvořená Alenou Skálovou. Tu musí noví tvůrci přijmout za vlastní a musí se ztotožnit s výrazovými prostředky souboru, což mohou vnímat jako omezující,“ říká Jan Borůvka. Na tvůrčí činnost však nerezignují a v mezičase restaurují to nejlepší z minulosti. Tedy i Vánoce s Choreou, které se již staly svého druhu klasikou.

Vánoce s Choreou V představeních se různě obměňuje celkem čtrnáct legend. Snoubí se v nich tradiční hudba, zpěv, tanec, lidové divadlo a výtvarné umění. Lidová a umělá hudba se nepřetržitě prolínají, zaznívají také barokní kancionály, kantorské pastorely a pastýřské vytrubování. španělský sál Foto: archiv Chorea Bohemica

pražského hradu, 17., 18. a 19. 12, stavovské divadlo, praha, 21. a 22. 12., více na www.choreabohemica.cz

146

g a l e ri e

Vybírá a doporučuje Jana Nekolová

Slovanský orient

Výstava měsíce

Další grafický kabinet Národní galerie přináší opět zajímavé téma: balkánské náměty v kresbě a grafice devatenáctého století. klášter sv. jiří, národní galerie v praze, do 23. 1. 2011

Cena Jindřicha Chalupeckého Výstavu finalistů prestižní výtvarné soutěže letos doplňuje expozice prací jejích dosavadních dvaceti laureátů. centrum současného umění dox, praha, do 17. 1. 2011

Vladimír Jindřich Bufka

1984–1995/ Česká malba generace 80. let

Všechny prostory Wannieck Gallery zaplnila díla předních českých výtvarníků – mezi nimi Balabán, Diviš, Kokolia, Kovanda, Skrepl, Střížek... Celkem třiadvacet umělců spojuje náležitost ke generaci, jež zažila léta tvůrčí nesvobody a poté se velmi rychle zorientovala v nových podmínkách. K výstavě vychází rozsáhlý katalog. wannieck gallery, brno, do 20. 3. 2011

Czech Press Photo

Přestože všestranně nadaný umělec Vladimír J. Bufka zemřel v roce 1916 ve věku 29 let, značně ovlivnil vývoj české fotografie. Konkuroval i známějšímu Františku Drtikolovi. Jeho předností byla především mistrně zvládnutá technika tříbarevného gumotisku. uměleckoprůmyslové muzeum – mg, brno, do 13. 2. 2011

Expozice představuje objekty i kresby Evy Kmentové (1928–1980), členky někdejší umělecké skupiny Trasa. Svým novátorským přístupem se sochařka zařadila mezi protagonisty české nové vlny. egon schiele art centrum, český krumlov, do 6. 2. 2011

Jaroslav Róna Vpravdě renesanční člověk – originální a „tvrdohlavý” malíř, sochař, amatérský herec a literát – vystavuje svá díla v Ostravě. galerie výtvarného umění v ostravě, dům umění, 15. 12. 2010–6. 3. 2011

148

Stopy v krajině

Vítězný snímek soutěže Czech Press Photo 2010 (níže) byl pořízen na Haiti tři týdny po zemětřesení. „Dívka se nehýbala, nemluvila, jen se na mě dívala. Pohled vypovídal vše,” říká autor fotografie Martin Bandžák. „Obraz je ohromující a silně působivý, lakonický a současně ikonický,“ uvedla mezinárodní porota. staroměstská radnice, praha, do 31. 1. 2011

fi l m

Vybírá a doporučuje Jana Nekolová

Dobré srdce Hrubián Jacques hledá nástupce do svého baru. Najde jej na ulici – v mladém pobudovi, snílkovi Lucasovi. Ten však má pro práci barmana příliš dobré srdce... Nadějný islandský filmař natočil nostalgickou tragikomedii plnou absurdních situací, drsného humoru a netypických hrdinů – lidí z okraje společnosti. premiéra 6. 1.

Další rok

Projekt 100

Věrohodná studie lidských osudů režiséra Mika Leigha, „antropologa s kamerou“, pojednává o spokojeném páru, kolem nějž žijí samí nešťastní a osamělí lidé. premiéra 2. 12.

17. ročník putovní filmové přehlídky nese podtitul Zapomenuté komedie a osudová dramata. Nabízí hlavně díla klasiků české i světové kinematografie, například nový, lehce autobiografický film Andrzeje Wajdy Puškvorec. více informací na www.projekt100.cz

Domů na Vánoce

Obyvatelé norského městečka se připravují na Štědrý večer. Každý po svém. Celovečerní film režiséra Benta Hamera je především o lásce – ve všech je jích podobách a v každém věku. premiéra 25. 11.

Zvláštní tip

Nickyho rodina

Slovenský režisér Matěj Mináč uzavírá svůj cyklus dokumentárních filmů o Nicholasi Wintonovi a „jeho dětech“. Celovečerní snímek s hranými rekonstrukcemi přináší i dosud nezveřejněná svědectví. premiéra leden 2011

Krásná Junie

Francouzské drama Christopha Honoré vypráví o šestnáctileté Junii (Léa Seydoux), která po smrti své matky přechází na novou školu a potkává tu životní lásku – italského učitele. premiéra 9. 12.

Kritický zápisník Američan Snímek holandského režiséra Antona Corbijna Ameri čan působí v rámci žánru akčního špionážního thrilleru jako závan staré školy. Série o agentu Bourneovi vnesla do příběhů o paranoidních agentech, prchajících před neznámým nebezpečím, zběsilé tempo. Jenže režisér Jan Gregor šel na ohraný příběh o nájemném zabijákovi, který musí RESPEKT před odchodem do výslužby splnit ještě poslední úkol, úplně jinak. Vrací se do éry existenciálních gangsterek šedesátých a sedmdesátých let, jejichž zástupcem byl tře ba Melvilleův Samuraj s Alainem Delonem. Tempo filmu plyne pomalu až líně asi jako červencová siesta na ital ském venkově, kde se děj odehrává. Podobně subtilní je drama mezi pár postavami. Mlčenlivého zabijáka Jacka (nebo Edwarda) v podání spolehlivého George Clooney ho doplňují vesnický kněz, krásná prostitutka a kolegyně z tajné služby, pro niž Jack vyrábí speciální střelnou zbraň. Corbijn v sobě nezapře fotografa a jednoho z nej uznávanějších režisérů videoklipů. Dokonalé obrazové kompozice záběrů dotvářejí baladickou atmosféru filmu, který stojí víc na náladě než na ději. premiéra 2. 12.

150

Gulliverovy cesty

Dobrodružný cestopis Jonathana Swifta zpracovávají filmoví tvůrci často. Nyní se přidal i Američan Rob Letterman: poutavě natočil příběhy spisovatele Lemuela Gullivera, který v bouři vypadne z lodi a probudí se – jako obr – na ostrově Liliput. premiéra 20. 1.

Opravdová kuráž

Bratři Coenovi se opět pustili do westernu. Jejich verze slavného snímku True Grit z roku 1969 je výpravnější a především nelítostnější. V hlavních rolí hrají Matt Damon a Jeff Bridges. premiéra 13. 1.

Film měsíce

KAREL ŠKRétA 1610—1674 DOBA A DÍLO NáRODNÍ gALERiE v PRAzE 26. 11. 2010—10. 4. 2011 JÍzDáRNA PRAžsKéhO hRADu vALDŠtEJNsKá JÍzDáRNA www.ngprague.cz www.hrad.cz

Hlavní partner NG v Praze

Patron NG v Praze Patron SPH

partneři výstavy

Mediální partneři výstavy

Hlavní mediální partner NG v Praze

Hlavní mediální partner výstavy

knihy

Vybírá a doporučuje Eva Pivodová

Audiokniha

Kniha měsíce

William Saroyan: Tracyho tygr

Nové vydání známé novely v podobě audioknihy má mimořádné herecké obsazení: jako Tracy se představí Vojtěch Dyk, jako Laura Martha Issová, Arnošt Goldflam je Pingitzer, Ivan Trojan kapitán Huzing a Lukáš Hlavica vypravěč. Režie Jan Jiráň, hudba Dominik Renč, doslov Martin Hilský. tympanum

1989 Příběhy zdí

Jakou roli hrálo jmelí v životě starých Keltů? Co je to paškál? Co se dělá o Družebné neděli? Kdy a proč se slavily svátky bláznů? Výpravná publikace čtenáře zavede ke kořenům lidových tradic, přiblíží smysl rituálů a význam zvyků v životě lidí. Text doplňují verše, písně, koledy i ukázky z děl českých klasiků. fortuna libri

Anna Novotná: Balet nás baví

1989 PŘÍBĚHY ZDÍ

Elia

Barc

Heinr

eló

ová

ich B öll Andrea Camilleri eninckx Didier Da h is Fr c Max ilustrace th nbre age W g nnin He

Příběhy slavných italských vil Umělecko-historický průvodce

Keltské pohádky kniha je vyprávěním o putování napříč itálií za jejími slavnými vilami. v těchto stavbách, které prosluly nejen svými architekty,

keltské pohádky ILUSTROVALA RENÁTA FUČÍKOVÁ

nýbrž i událostmi ze všech oblastí kulturních

Keltská kultura oceňovala dovednost vyprávět, oživovat události, které formovaly její kořeny. Dnes se díky tomu můžeme těšit z příběhů, které se v mnoha ohledech tolik liší, a přesto mají společný základ. Soubor ilustrovala Renáta Fučíková. brio a politických dějin, se odehrály příběhy tolikrát převyprávěné, až se staly

neskutečnými. kniha je psána nejen

s vědomím, jak marná je touha zmocnit

se plně těchto staveb, a to jak z vnějšku,

tak zevnitř, nýbrž i s pocitem, že je třeba stále znovu se o to pokoušet.

na severu itálie směřuje pouť k slavným vilám benátského mistra Palladia a k pitoresknímu komplexu D’annunziově na břehu jezera

Garda. ve Florencii a jejím okolí je pozornost

věnována renesančním vilám, jejichž prostory hostily osobnosti, které stály u zrodu

novověké evropské civilizace. v okolí říma mapuje kniha několik pozoruhodných vil

a zahrad postavených zámožnými kardinály.

nevynechává ani bizarní „posvátný háj“ bomarzo. cesta končí na sicílii u vily

Palagonia, před kterou stanul v úžasu i na

ledacos zvyklý Johann Wolfgang von Goethe.

ISBN 978-80-7437-028-1

9 788074 370281

brio

Jenny Downhamová: Ještě než zemřu

Po divadlu a opeře přichází poslední část tematické trilogie, která dostala řadu ocenění včetně Ceny ministra školství. Na knize spolupracovali přední osobnosti naší baletní scény. Ilustrace Jiří Votruba. práh

Román britské spisovatelky vyšel poprvé v roce 2007 a stal se celo světovým bestsellerem. Šestnáctiletá Tessa trpí leukémií v pokročilém sta diu. Sepíše si seznam věcí, které by ještě chtěla zažít a dokázat, a pustí se bezhlavě do jejich plnění. Překlad Kateřina Lipenská. eroika

20 000 mil pod mořem jako komiks Verneovy legendární příběhy plné fantazie nyní vycházejí v povedené komiksové podobě (adap tace Dan Rafter, ilustrace Bhupendra Ahluwalia). Podaří se výpravě dostih nout tajemnou mořskou příšeru? grada

Cenná umělecko-historická pouť napříč Itálií vede k slavným vilám benátského mistra Palladia, k pitoresknímu D'Annunziově komplexu na břehu jezera Garda, do vil v okolí Florencie a Říma, do „posvátného háje“ Bomarzo a končí na Sicílii. kant

hvil toc Kra ská Jiří trušev ila Pe Ludm Ingo Schulze Olga To karczu Mik ková lós ed Vám Micitor os ha el R eyn old s

Jana Máchalová

Pr ˇ íbeˇ hy slavných italských vil K vydání připravil Ivan Chvatík

Alain de Botton Architektura štěstí Autor pojednává o tom, jak nás ovlivňuje prostředí, kde žijeme, jak na nás působí architektura, která nás obklopuje, a hlavně hledá odpověď na otázku, jak vlastně vypadá krásná budova. Překlad Eva Dejmková. kniha zlín

Pozvánka na LiStOVáNí Kterými knihami se bude listovat na jevišti v prosin ci a v lednu? Ekonomií dobra a zla Tomáše Sedláč ka (vydalo 65.pole, scénického čtení se autor sám zúčastní) – a to 16. prosince na Nové scéně Ná rodního divadla, 22. ledna pak v HaDivadle v Brně románem Emila Hakla Intimní schránka Sabriny Black (vydalo Argo). více na www.listovani.cz

152

Foto: archiv nakladatelství

Milada Motlová: Český rok od jara do zimy

Velkoryse ilustrovaná antologie přináší deset povídek velkých evropských spisovatelů (Jiří Kratochvil, Ludmila Petruševská, Max Frisch, Heinrich Böll...). Hlavní téma? Nesmyslné zdi, které rozdělují lidstvo, ať už kvůli rase, víře kultuře nebo pro majetek. Doporučujeme! host

Jana Máchalová: Příběhy slavných italských vil

Jana Máchalová Příběhy slavných italských vil

Zvláštní tip

David Spence: Renoir

Čtení Ireny Jirků

Kniha z nové ediční řady Velcí malíři představuje život a tvorbu Pierra Augusta Renoi ra. Zahrnuje více než 100 ba revných ilustrací. Další díly do knihovny? Michelangelo, Rembrandt, Monet, van Gogh a Picasso. grada

Dagmar Šimková: Byly jsme tam taky Když manželé Škvorečtí vydali v Sixty Eight Publishers poprvé tuhle knihu vzpomínek, snesla se na autorku kritika ze všech strany. I její „nejbližší“, ty, které s ní byly kdysi vězněny, neunesly syrovost výpovědi. Snad chtěly zapomenout. Jenže, TO přece nejde zapomenout.

Ani kapku patosu si nepovolila Dagmar Šimková, když v austral

ském exilu začala psát svůj vězeňský deník. Vznikla dech beroucí zpráva o utrpení v ženských věznicích 50. a 60. let, o ponížení, o násilí, jež je možné páchat jen na ženách, jež jen ženy mohou snést a také si způsobit, o lidské bezmoci, nenávisti a hlouposti, o tom, že i hrdinky bývají někdy zbabělé a vražedkyně lidské... Ano, ano, typická ženská knížka, od níž se však, pánové věřte nevěřte, nemohou odtrhnout ani chlapi. Prostě ji zhltají za jednu noc. Přesně jako jsem to udělala já, když mi ji poprvé půjčili. Respektive můj profesor z katedry bohemistiky mi ji tehdy – jen tak mezi řečí – zastr čil mezi skripta: „Další čtení! Na jednu noc, ráno musí jít dál!“ Celou noc jsem nespala, četla a zase se vracela: abych lépe pochopila, představila si, uvědomila. A ráno? Místo abych knížku, tak jako všechny ostatní, jež ke mně dosud touto – jak by řekli soudruzi – nelegální cestou přicházely, poslala k dalšímu nedočkavému čtenáři, sedla jsem, natočila do psacího stroje osm průklepových papírů a dala se do práce. Už si nevzpomínám, jak dlouho to trvalo, někdy mi pomáhala kamarádka s diktováním, jindy jsem datlovala sama, nicméně nemohla jsem přestat. Stroj drnčel vysokoškolskou kolejí jako špatně seřízený kulomet, slova, nelítostné forhendy, bušila do špatně přiléhající oken, obrazy znásilněných, umučených, týraných se promítaly na zdi. Až jednou ráno do našeho pokoje vtrhla svázácká kontrola... Ne, nebojte se, nepsal se rok 1951. Svazáci byli drobně přiopilí a nekonečně sebejistí, takže lehce uvěřili báchorce o rozepsané diplomové práci, dali si dalšího panáka a odpotáceli se na mejdan. Svých osm kopií jsem ještě tu noc dopsala, slepila a roznesla po kamarádech. Je skvělé, že knížka Dagmar Šimkové mohla už potřetí vyjít v Čechách v běžném vázaném formátu. Nejnovější výtisk leží na mém stole vedlé té osmé, skoro nečitelné kopie. Schovávám ji pro své dcery. A jejich muže. Na to přece nemůžeme zapomenout. Na to všechno. vydala monika vadasová-elšíková

Haruki Murakami: Po otřesech

Roku 1995 zažilo Japonsko zemětřesení v Kóbe a sarinový útok v Tokiu. Působivé povídky se odehrávají v mezičase. odeon

Irving Stone: Vášně mysli

Čtivý román zachycuje osudy zakladatele psychoanalýzy a nabízí čtenáři napínavý pohled na intelektuální zrání velkého experimentátora. jota

Prehistorie

Obrazový průvodce vývojem života na zemi Monumentální encyklopedické dílo srozumitelné všem věkovým generacím se člení do tří částí: úvodní oddíl Mladá země se soustředí na vznik a vývoj naší planety, těžiště knihy předsta vuje vyčerpávající katalog více než 500 druhů mikroorganismů, hub, rostlin a živočichů, závěreč ná část se věnuje vývoji člověka. Překlad z anglického originálu vytvořila desítka českých příro dovědců. knižní klub

Zdeněk Petráň: Ilustrovaná encyklopedie české, moravské a slezské numismatiky Právě vychází druhé vydání unikátní publikace, která přehledně mapuje všechny známé ražby, jež u nás obíhaly (včetně zahraničních). Vysvětluje celou numismatickou terminologii, nechybí obrazová příloha. libri

Václav Cílek Archeus

Jádrem knihy s podtitulem Fragment radostné vědy o trpaslících je dlouhá stať o trpaslících, jejich druzích i národohospodářském významu. dokořán

153

Tip: Umění Velký obrazový průvod ce představuje kvalitně zpracovaný exkurz do vývoje umění po ce lém světě. Doprovází jej na 2500 reprodukcí. Se stavil Andrew GrahamDixon. knižní klub

knihy

Zápisník Jany Klusákové

„Ani ten nejvášnivější rozhovor se nemůže rovnat intimitě fyzického kon taktu. Důvěřuju vzájemným dotekům kůže. Dokonce bych řekla, že ostatním smyslům tolik nevěřím. Jsem přesvědče ná, že k člověku, kterého se nedotknu, nemůžu mít žádný vztah,“ tvrdí hrdinka nové prózy mladé japonské prozaičky Hitomi Kaneharové (ročník 1983) v knize Autofikce. Autorka, jejíž debut Hadi a náušnice vyvolal v roce 2003 doslova senzaci ( jen v Japonsku se prodalo přes milion výtisků), je podle svědectví překla datele Jana Levory půvabná žena s tváří nevinné panenky, která v tvorbě čerpá z vlastních zkušeností značně problematic ké teenagerky: trpěla anorexií, opakovaně do sebe řezala nožem, nesnášela matku, v jedenácti utekla ze školy a v patnácti se odstěhovala k milenci. Pak začala psát. A Hitomi Kaneharová píše skvěle.

„Lidé s autizmem mě naučili zpomalit moje uspěchané tempo. Čím více trpělivosti jsem měla při práci s těmito lidmi, tím trpělivější jsem byla i ve svém osobním životě a tím krásnější se mi zdál svět,“ svěřuje se dětská terapeutka Linda Cecavová v knize profesorky Anny Strunecké Přemůžeme autizmus? V nakladatelství Almi vydal Miloš Palatka. Toto je jedinečná, komplexní a nepostradatelná kniha o medicínských, psychologických a transpersonálních aspektech autizmu. Velmi dobře a srozumitelně napsaný text poskytuje směrodatný a vyčerpávající přehled o všem, co je o tomto problému v současné době známo. Ačkoliv byla původně určena rodičům autistických dětí, měla by představovat povinnou četbu pro všechny profesionální zdravotníky, kteří pečují o děti s autizmem a zápasí s jejich problémy...

Paul Grof MD PhD FRCP, Profesor psychiatrie, Univerzita Toronto, Kanada

Prof. RNDr. Anna Strunecká, DrSc.

Miloš Palatka – AlMI

Další novinka Karmelitánského nakladatelství je knížka od italského psychologa Osvalda Poliho Maminky, které milují příliš, aneb Jak nevychovat tyrany ani rozmazlence (překlad Markéta Štěpánková). Otvírám namátkou na straně 60: „Mnoho dětí má v ro dinách ohromnou moc. Jsou brány tak vážně, že mohou s konečnou platností rozhodovat i o tom, co se jich vůbec netýká. Rozvedené ženy si často už žádného partnera nenajdou, protože jim to jejich dítě nedovolí.“ Jak v ta kových či podobných případech postupovat? Čtěte knížku Maminky, které milují příliš – dozvíte se mimo jiné, že přehnaná láska může dítě zdeformovat na celý život.

PŘEMŮŽEME AUTIZMUS?

Přemůžeme autizmus? (Almi)

Autofikce (Argo)

Někde tady (Host)

154

Nakladatelství HOST mělo šťastnou ruku, když vydalo monografii básníka Petra Hrušky Někde tady aneb Český básník Karel Šiktanc. Autor v úvodu napsal: „V příběhu díla Karla Šiktance před sebou máme jakési malé české dějiny. S hluchým nadšením 50. let, úzkostným napřimováním se v letech šedesátých, vzdorem nicotě normalizačních nečasů, nadějí i trnutím let devadesátých a dryáčnickým povykem současnosti.“ A ještě osobní poznámka: kdyby Karel Šiktanc napsal jen Královské pohádky (se značným opožděním vyšly v roce 1994), je to pro mne navždy PAN SPISOVATEL.

Foto: archiv nakladatelství a Jany Klusákové

Maminky, které milují příliš (Karmelitánské nakladatelství)

Svatí na každý den (Karmelitánské nakladatelství)

Zdravím do Kostelního Vydří a ráda představuji ediční počin Karmelitánského nakladatelství – čtyřdílnou publikaci Svatí na každý den; pro vydavatelství San Paolo ji vytvořil tým třiceti odborníků. Jedinečné dílo představuje na dva a půl tisíce svatých mužů a žen dvoutisícileté křesťanské historie ze všech zemí od nejstarších dob po současnost. Česká verze bohatě ilustrované encyklopedie (překlad Adam Mackerle, Pavla Drinocká a Jan Lachman) zohledňuje církevní kalendář českých a moravských diecézí. Svatí na každý den vycházejí s podtitulem Historie – spiritualita – umění. Vřele doporučuji kapitolu „Svatí lásky k bližnímu“, kterou začíná měsíc duben.

PŘEMŮŽEME AUTIZMUS?

Dívka se zlatými kalhotkami (Odeon)

Juan Marsé je vyučený zlatník a zamlada si vydělával jako šperkař. Bylo mu 36, když vyšel jeho první román – Poslední odpoledne s Terezou, což bylo dobré vykročení k řadě dalších próz. Odeon teď vydal Marséův román, který v roce 1978, kdy vyšel poprvé, šokoval nejen svým názvem: La muchacha de las bragas de oro, neboli Dívka se zlatými kalhotkami. Knihu plnou erotických fantazií i reálií přeložila Marie Jungmannová.

Prof. RNDr. Anna Strunecká, DrSc.

Španělský spisovatel

h u db a

Vybírá a doporučuje Jana Nekolová

Bryn Terfel

Tip měsíce

Tomáš Hobzek Quartet

Basbarytonista Bryn Terfel, uznávaná osobnost světové operní scény a držitel mnoha ocenění, se po roce vrací do Smetanovy síně Obecního domu. praha, 20. 1.

Kvarteto ve složení Tomáš Hobzek (na smínku), Marcel Bárta, Vít Křišťan a Tomáš Liška představuje ambiciózní projekt talentovaných jazzmanů. praha, 22. a 23. 12., 27. 1., nový jičín, 28. 1., www.tomashobzek.com

Výrazné osobnosti slovenské alternativní scény Shina Lo a Daniel Salontay neboli Longital vydaly nové CD Teraz. Nyní ho uvádějí před české publikum. praha, 8. 12., břeclav, 10. 12., kopřivnice, 11. 12., www.longital.com

Nápoj lásky

Německé requiem

Opera italského skladatele Gaetana Donizettiho je hravou komedií s několika jedinečnými áriemi. Tu nejslavnější – Una furtiva lagrima – mají v repertoáru snad všichni světoví tenoristé. Operní parafrázi pověsti o Tristanovi a Isoldě nastudoval se souborem Národního divadla Simone Sandroni. V hlavních rolích alternují Marie Fajtová a Jaroslav Březina (na snímku). národní divadlo, praha, premiéra

Chorvatská sopranistka Martina Zadro, turecký barytonista Önay Günay a Český filharmonický sbor Brno se spojí při provedení Brahmso va díla. dům kultury teplice, 27. 1.

15. 12., další termíny 17., 19., 31. 12. a 22. 1.

Diář Zdeňka Zahradníka Trio Nété

Zdeněk Zahradník hudební skladatel

V programu zahajovacího koncertu listopadových Dnů soudobé hudby mne zvláště zaujal jeden soubor: Trio Nété (www.trionete.com). Tvoří jej tři mladí kytaristé – Ďusi Burmeč, Anna Slezáková a Vlastimil Flajšingr. Žádné neobvyklé spojení, ovšem dokud se jejich ná stroje nerozezní – a to nejen v dokonalé souhře, ale s takovým emocionálním vkladem, že přestáváte vnímat svět kolem sebe a prožíváte opojivou krásu tónů a především poselství hudby, již hráči tlumočí. Trio Nété má i své vydavatelství, v němž postupně vydává skladby ze svého repertoáru. Název tria stejně jako jméno jeho vydavatelství – „Mesé“ – mají kořeny ve starořecké filozofii. Plútarchos ve svých Hovorech při hostině (IX 14, 745b) píše o rozdělení vesmíru do tří sfér, z nichž každou střeží jedna Múza: Hyparé sféru nejvyšší, která náleží stálicím, Nété pak sféru nejnižší, střežící vše, co se nachází pod Lunou. Mesé je svěřena starost o sféru prostřední, náležející planetám; ta propojuje věci smrtelné s božskými a pozemské s nebeskými a v mezích možností zajišťuje jejich společný záměr. Lednový koncert Tria Nété se koná 13. 1. 2011 v 19.00 v Novém Jičíně v Malém sále Beskydského divadla. A mé přání do nového roku? Aby múza Mesé přibrala do své pracovní náplně nejen vydavatelství (včetně Sanquisu, samozřejmě), ale i všechny instituce, které se mají starat a propojení věcí pozemských s nebeskými.

156

MGMT v Arše

Brooklynské duo MGMT (Andrew VanWyngarden a Ben Goldwasser) vystoupí poprvé před českými diváky. divadlo archa, praha, 10. 12.

Szidi Tobias Slovenská šansoniérka a herečka s drsným, ale podmanivým hlasem připravila pro své příznivce dva předvánoční koncerty. reduta, brno, 19. 12., divadlo palace, praha, 20. 12.

Kapela Longital

Album měsíce Čechomor: Pověsti a písně Kouzelné i tajuplné legendy hradů a zámků v Čechách, na Moravě a ve Slezsku vyprávějí herci Barbora Hrzánová a Miroslav Vladyka a zpěváci Ewa Farna a Radek Pastrňák. Variace na lidové písně, které z mystických vyprávění vycházejí, nahrála kapela Čechomor. Speciální vánoční box se třemi CD obsahuje všech 21 příběhů a 24 písní, které již ve vydavatelství vyšly. supraphon

Dvořák: Kompletní dílo pro cello a orchestr / T. Jamník Symfonický orchestr Českého rozhlasu se sólistou Tomášem Jamníkem hraje Dvořákovy skladby pod taktovkou dirigenta Tomáše Netopila. Nahrávka zaujme tvůrčí energií mladých umělců. supraphon

Hugo Haas

Zdeněk Štěpánek

Afro Cuban Suite

Petr Smetáček se svou ka pelou Los Rumberos vydal debutové autorské CD, vůbec první český nosič s tímto žánrem, nazýva ným „salsa“. Sklidil chválu kritiky. afro-cuban 001

MECENÁŠSKÝ KLUB NÁRODNÍHO DIVADLA – POKRAČUJME V NÁRODNÍ TRADICI!

Officium Novum Pokračování nahrávky Officium (1994), kterou New York Observer popsal jako „kolaps veškerých bariér, které existují mezi jazzem a klasikou, svatým a profánním, starobylou zašlostí a současností“. ecm/2hp production

STAŇTE SE ČLENEM MECENÁŠSKÉHO KLUBU NÁRODNÍHO DIVADLA MECENÁŠSKÝ KLUB ND – rozvíjí oboustrannou komunikaci mezi divadlem a milovníky umění, které spojuje touha pomáhat,

Zpěvy sladké Francie

láska ke kultuře a úcta k historii

Lidové písně a básně z 15. až 18. století hraje Chairé Příbram, recitují Hana Maciuchová a Alfred Strejček. radioservis

Symphonies Symfonii D dur J. V. H. Voříška, Overturu D dur a Symfonii Es dur Antonína Rejchy hraje na dobové nástroje Musica Florea. arta

– umožní Vám přímo vyjádřit své sympatie k Národnímu divadlu, například finanční podporou konkrétního představení

... featuring Norah Jones Nové album několikanásobné držitelky Grammy je zajímavou tvůrčí fúzí: celá řada výrazných interpretů, se kterými již dříve zpívala a hrála, se s ní nyní sešla ve studiu. emi

157

– nabízí svým členům řadu zajímavých benefitů a skutečnou účast na kulturním i společenském životě naší první scény – vítá nové členy klubu již za příspěvek ve výši 1.500 Kč ročně

ZAREGISTRUJTE SE NA www.narodni-divadlo.cz Volejte: 731 603 641 Pište: k.pestova@narodni-divadlo.cz

d i va d l o

Vybírá a doporučuje Jana Nekolová

NoD Quijote Tvůrčí tým David Prachař, Pavel Fajt (autor hudby) a Ján Nebeský přichází s pozoruhodnou variací na Cervantesova Dona Quijota a grafické listy Bohuslava Reynka. Hrají David Prachař, Lucie Trmíková, Pavel Fajt a Joe Karafiát, kytarista z The Plastic People of The Universe. roxy/ nod, praha, 11. 12.

Hra měsíce

Zvláštní tip:

Bolšoj balet

Korespondence V + W

Oidipus král „... věčné naléhavě rezonující drama o dialektice života člověka a univerza, které může být vůči jedinci nesmírně kruté, nikdy se však nesmí stát panstvím náhody a zvůle.“ To je Sofoklova tragédie o zločinu a trestu, vině, sebepoznání a odpovědnosti. Thébského krále Oidipa hraje v režii Stanislava Moši Jiří Mach, královnu Lokastu Ivana Vaňková. městské divadlo brno, 13. a 16. 12.

Doporučujeme: Úl Projekt Petra Kolečka a Thomase Zielinského nazkoušel soubor A Studia Rubín. Hudbu k představení složil Ivan Acher. nová scéna národního divadla, praha, 7. a 20. 12., 13. 1.

Konec masopustu Hra Josefa Topola vypráví osudy jednoho rodu při kolektivizaci venkova. divadlo jiřího myrona, ostrava, 10. a 16. 12., 12., 13. a 31. 1.

Kritický zápisník Divadlo Alfa Plzeň

Marné lásky snaha O této Shakespearově komedii (v překladu Martina Hilského) se říká, že je „hostinou jazyka“ či „gejzírem jazykového vtipu“. V režii Braňa Mazúcha hrají Tomáš Lněnička, Jan Sklenář či Martina Eliášová. klicperovo divadlo, hradec králové, 8., 20. a 29. 12.

Plzeň se v roce 2015 stane evropským hlavním městem kultury. Loutkové Divadlo Alfa už takovým „hlavním loutkovým divadlem“ u nás i v Evropě je. Anebo aspoň jedním z hlavních. Za poslední roky navštívilo Rakousko, Francii, Itálii, Slovinsko, Slovensko, Německo, Japonsko, nedávno Čínu. Jejich Tři mušketýři, které mají stále na reperto áru, se stali v roce 2006 v anketě Divadelních novin inscenací roku. Groteskní horor Krvavé koleno podle Arnošta Godflama a pocta Petry Tejnorové filmovému režiséru Vladimír Hulec, Timu Burtonovi Bártndžus jsou návštěvnickými hity pro všechny generace. To samé Divadelní noviny lze říci i o Jamesi Blondovi Vítka Peřiny, který v listopadu získal Cenu Erik pro nejlepší loutkářskou inscenaci sezony 2009/2010 u nás. Divadelní lahůdkou je exotický příběh Démonův pramen. Podle čínské pohádky jej sepsal dramatik Hubert Krejčí a režijně zpracoval Jan Antonín Pitínský. Zatím poslední premiérou Divadla Alfa byl v polovině listopadu hudebně-činoherní kabaret Královský poker, který podle apokryfů Roarka Bradforda připravil dramaturg divadla Pavel Vašíček. Režisér Tomáš Dvořák, věren autorově interpretaci, přenáší starobiblické příběhy do prostředí černošských komunit v USA. Představení plné humoru, nadhledu a také erotiky a boží moudrosti j e opět ur čeno všem generacím, tentokrát tak od 13–15 let výše. termíny na www.divadloalfa.cz

158

Po vystoupení Pařížského baletu mohou diváci sledovat na plátně kin přímé přenosy nejslavnějšího baletního souboru z Velkého divadla v Moskvě. 23. ledna zatančí slavnou Giselle. více informací o programu a termínech na www. aerofilms.cz

Drahý vykuku, Příšerný kedlubne, Milý barokní příteli či prostě Člověče – i tak se v dopisech oslovovali Jiří Voskovec a Jan Werich. Z knižně vydané korespondence představitelů Osvobozeného divadla vychází inscenace, již režíroval Jan A. Pitínský. Hrají Václav Vašák a Jiří Vyorálek. národní divadlo brno, 6. a 27. 12., 9. a 27. 1.

d ět i

Vybírá a doporučuje Pavla Zumrová, ředitelka HAP PZ Motto na prosinec:

„Hudba je nejlepší umění. Zahání smutek.“ Martin Luther

Hej, koleda! Dětská Hudební akademie Praha připravila speciální vánoční vystoupení Hej, koleda! Vystoupí studenti hudebně-dramatických, dramatických a muzikálových ateliérů s pestrým a veselým vánočním programem, nebudou chybět originální převleky a kostýmy. Představení se koná v neděli 19. prosince v Palace Illusion na Vinohradské třídě 48 od 15 a od 17 hodin. více informací

Hudební kvíz Nejstarší hudební nástroje byly: a) bicí b) strunné c) dechové

Housle mají: a) 3 struny b) 4 struny c) 6 strun

na www.hudebniakademiepraha.cz

Sloupek HAP Jak si poradit, když mají naše děti splín?

Pavla Zumrová operní pěvkyně, pedagožka

Také se během zimních rán budíte s pocitem větší lenosti a menší chuti k čemukoli? Stejně jako dospělé dokáže i děti rozladit ponuré ráno či zachmuřený podvečer. Tesklivě vzpomínají na optimistické dny plné slunce, kdy jim vše šlo lépe od ruky. Jak si poradit se špatnou náladou našich ratolestí? Co když se z minuty na minutu rozhodnou, že už ‚„nikdy‘‘ nepůjdou do školy, do kroužku, na trénink nebo že navždy končí jejich celoživotní přátelství s nejlepším kamarádem? Nekonzultujme naprosto vy děšeni jejich rozporuplné chování všude možně a nehledejme žádná zvláštní znamení, která by měla signalizovat jakýsi rozklad jejich osobnosti. Přitom ale negativnímu naladění dětí nepodléhejme. Připomeňme jim jejich předsevzetí a dřívější úspěchy s tím, že únik a nedokončení daných úkolů jim onen pocit nejistoty a malého sebevědomi jen prohloubí. Vskutku blahodárný vliv má v těchto situacích kolektivní práce – doporučuji aktivity sportovní či umělecké a kulturní. Ať se děti ze špatné nálady prostě vypovídají, vyběhají, vykřičí! Zachmuřené obličeje se nakonec rozzáří na hřištích, na rodinných výletech, v múzicky zaměřených školách či kroužcích. Vyřáděný školák je sice unavený, ale hlavně spokojený. Hned se mu lépe a klidněji spí – a také vstává. Šedivou zimu tedy v očích našich dětí proměňme v zábavné a barevné období, které bude celou rodinu motivovat k tvořivosti, novým nápadům a nejrůznějším fantaziím. Krásný konec roku!

Audiokniha: Jana Eyrová

František Hrubín: Říkejte si pohádky

Dojemný romantický příběh mladé Jany Eyrové a podivínského pana Rochestra z prostředí anglického venkova čte na nahrávce Českého rozhlasu z roku 1997 herečka Marta Vančurová. radioservis

Zveršované pohádky Františka Hrubína s ilustracemi Jiřího Trnky jsou klasikou české poezie pro děti. Knížka připomíná sté výročí básníkova narození. studio trnka

Pohodlně u knížky

Sedací pytle FatBoy nabízejí nekonečně způsobů, jak se posadit nebo si lehnout, takže se síly působící na páteř rovnoměrněji rozprostřou na větší povrch těla. Bolavá záda z dlouhého předčítání? Už nikdy! www.fatboy.cz

Cesta za Krásným ostrovem Další dobrodružné pohádky loďky Matyldy, určené dětem ve věku 5 až 9 let, napsala Stanislava Bumbová a ilustrovala Zdeňka Študlarová. grada

159

l i t e r at u r a

Cecílie Jílková

Cesta na Drromm „Co tu voní?“ opřel se Teodor o trám verandy. „Uvidíš sám,“ pokynula mu s úsměvem Alba. Sedl si za stůl vedle chlapců a přihlížel, jak plní misky vařenými fazolemi a masem. „Díky. Už dlouho pro mě nikdo nevařil.“ „Jedls syrové jídlo?“ podivila se žena a usedla ke stolu proti němu. „Ne,“ rozesmál se Teodor, „vařil jsem si sám.“ Afer vypoulil oči. „Tak to kecáš!“ „Proč bych měl?“ „Ty vážně umíš vařit?“ zkoumavě se na něho zahleděla Alba. „Jistě,“ pokrčil rameny. „Co je na tom zvláštního?“ Jen se pro sebe pousmála. Když dojedl, vstala a natáhla ruku.

„Vyperu ti to, jestli chceš.“ Pozemšťan zaváhal, ale pak se zvedl a stáhl si už poněkud špinavé triko s logem Drrommu přes hlavu. Ve stínu verandy zasvítila jeho bílá hruď. Žena si ho prohlédla. „Nejsi nemocný?“ V rozpacích vsunul ruce do kapes šedých nanokalhot. „Osm let jsem nebyl na slunci.“ „Taky jsme tak po přistání vypadali,“ ozval se za nimi Nasův hlas. Stál na prahu verandy, lněnou košili v ruce, snědá ramena mokrá potem. Vteřinu ulpěl očima na Albě, ale pak pokynul Teodorovi: „Zajímá tě, kde budeš spát?“ Než usnul, ještě dlouho přemýšlel. Cestoval ze Země do Alfa Centauri celých dvacet let, aby se dostal zpět

160

na začátek. Až kamsi do dětství lidské společnosti. Drrommané vědí, co je to moc, strach z ní a boj o ni – dobře se seznámili s pozemskou historií. Mají tedy představu o tom, čemu se zdaleka vyhnout. Život bez manželství, peněz a jiných pozemských samozřejmostí dává vhodné podmínky pro zalidnění planety. A respektování výše uvedeného poskytuje osamělé hrstce lidí možnost přežít. Otázka je, jak dlouho tahle utopie na Drrommu vydrží. Teodor si vzpomněl na Nasův strach tehdy v noci na terase: ‚Děsí mě to, co s námi bude. Hlad, konflikty, násilí a smrt.‘ A dal mu za pravdu. „JAKÝ TO NOVÝ DEN!“ rozpřáhl ráno paže Plautus v okně ložnice. „Blyštivý jako ostří, pádí, uhání a tiká, svižný, krásný a mokrý jak právě ulovená štika...“ „Zalez!“ usadil ho podrážděný hlas z Matheova okna. „Anebo se najez. Víš, že nalačno ti to moc nejde,“ doporučil kdosi z jiné ložnice. Ozval se smích. „Á,“ zamručel básník a mávl rukou. „Po ránu jste příliš líní chápat mé umění!“

Kresby: Luděk Bárta, foto: archiv

(úryvek z nového románu)

Ptala se Irena Jirků

„Nejen po ránu...“ podotkl ospalý hlas. „On je i večer na ránu,“ dodal Matheus. „To bylo ubohé!“ křikl Plautus z okna nakvašeně. Přitom na sebe hodil jakýsi kus lněné látky, svázané na rameni do uzlu, zvedl ze stolu zkumavku a vyšel ze dveří. Pomalu, s obezřetností a pohledem upřeným na žlutavý obsah zkumavky, sestoupil do přízemí, prošel chodbou k okovaným dveřím a zadal kód. Suchý, klimatizovaný vzduch mu vnikl do chřípí. Oféliin trup byl srdcem domu, napůl ponořen v zemi – tak, jak se do ní zaryl při přistání – skrýval ve svých útrobách to nejdůležitější: sklad železných zásob, léků a surovin, solární akumulátor, čerpadlo podzemní vody, laboratoř. A tam právě zamířil Plautus. „Tady to máš,“ postavil zkumavku na pult a zatvářil se znechuceně. „Už mě to nebaví...“ „Mě taky ne,“ vzhlédl Naso od mikroskopu. „Předpokládám, že je zase tvoje. Kdybys alespoň tak nechlastal. Vypadáme v těch záznamech jak banda alkoholiků. Není to objektivní. Já potřebuji moč různých lidí,“ zdůraznil. „Tak si ji obstarávej sám!“

Fantazie má blahodárné účinky

, říká Cecílie Jílková, jíž Na obálce své nové knížky se představujete jako dcera a vnučka spisovatelů, což obvykle děti všeobecně známých lidí nedělají. Vy právě vychází nemáte tendenci jako řada takto „postižených potomků“ se odstřih- první román. nout, jít jinou cestou? Dcera Dnes už ne, ale prošla jsem si tím. Když se vás každý ptá na známé roLudvíka diče, štve to. Měla jsem i fázi, kdy jsem odmítala číst knihy rodičů a předVaculíka stava, že bych sama měla taky psát, mi připadala směšná. A pak jsem si za pár let zděšeně uvědomila, že píšu. Přišlo to plíživě. Dnes nemám pro- a Lenky blém přiznat, že si hluboce vážím toho, co vytvořili moji rodiče i děda. Procházkové A považuji za čest, že jsem se narodila do téhle rodiny. Možná je to tím, že se vydává už sama mám dítě. Chápu najednou hodnotu rodiny v plném rozsahu. na cestu, Rodinné zázemí, texty otce, maminky i dědy Jana Procházky jsou na níž samozřejmě pro vás tedy velmi důležité... V první řadě mi to dává jakýsi pocit patřičnosti. Jako v rodině lékařů je nebude v pořádku jít na medicínu. U nás se psaní nebere jako výstřednost, ale jako ušetřena zaměstnání. S tím se k tomu také přistupuje. S tím pocitem povinnosti. srovnávání. A díky psaní máme spolu o jedno pouto víc – kromě toho příbuzenského ještě to „kolegiální“, i když já se samozřejmě cítím být v roli učně.

... na něhož se samozřejmě snese i kritika. Nebojíte se toho srovnávání? Bojím. Přestože píšu o něčem jiném a jinak než například táta, kvalita textu porovnávat jde. A já už předem vím, jak to srovnání dopadne. Ale utěšuji se tím, že do té „velikosti“ třeba ještě s věkem dorostu. Nejdříve jste psala básně, písňové texty, znám vaše publicistické články, povídky. Proč teď román? Musím upozornit, že Cestu na Drromm jsem napsala už před čtyřmi lety. Předchozí vydavatel si na vydání žádal o grant a ten jsme nedostali. Tímto se odsunulo na neurčito a já se vrhla právě na publicistiku a scenáristiku. Millenium Publishing na vydání grant nepotřebuje, takže knihu nic nebrzdí. Jinak mi ale přijde ten vývoj logický – od básně k románu. To je pro mě jako od koloběžky k automobilu. Chápu ale, že by s tím mnohý básník nesouhlasil. Vím, že napsat dobrou báseň je někdy těžší než celý román. Pro mě ale byly ty básně taková rozcvička. Což je na nich možná znát. A proč science-fiction? Víte, ono to vlastně není čistokrevné sci-fi. Zdeněk Rampas, český scifi guru, dělal korektury a potvrdil mi to. Je to dobrodružný příběh, který se stane za dvě stě let. To samo o sobě obnáší futuristické kulisy, ale o kulisách ta kniha není. Pojednává především o přátelství, o lásce, trochu se tam přemítá nad hodnotou života. Neumím to přesněji popsat. Každý ať si to zařadí sám. Pro mě je důležité, aby kniha čtenáři dala to, co v ní hledá. Aby ho na chvíli odnesla pryč od dennodenních starostí. Věřím, že fantazie má na lidi blahodárné účinky. A s tím jsem to psala. cesta na drromm vyšla 30. 11. v nakl. millenium publishing, pokřtěna bude 13. 12. v kavárně knihkupectví academia

161

rakousko

Text Taťjana Langášková ředitelka Českého centra Vídeň

Vánoční Vídeň! metropole celoročně bohatý a různorodý program, a to i v čase (před)vánočním, tradičně zaměřeném spíše komerčním směrem. V muzejní čtvrti, dynamickém multifunkčním kulturním centru ve středu města, začala zimní sezona již 11. listopadu. Vedle výstav, představení a kulinárních zážitků nabízí i open space hudební program, prodej speciálních vánočních dárků či ledovou plochu na curlingové akce. Prosincová Vídeň je také nerozlučně spojena s tradicí atraktivních vánočních trhů. V upoutání diváckého zájmu se každoročně předhánějí všechna velká místní muzea a galerie. Senzací letošního podzimu byla právě skončená souborná výstava Friedy Kahlo. Albertina, kde se nachází největší sbírka grafického umění v Evropě, teď připravila hned dva divácké magnety – vedle první velké výstavy Michelangela po více než dvaceti letech představuje Pabla Picassa. Pohled na dílo Augusta Rodina přináší barokní galerie Belvedere; a zájemcům o současné umění je zde určena retrospektiva multimediální tvorby letos sedmdesátileté avantgardní rakouské umělkyně Valie Export. Pojednává téměř výlučně sociální, společenská a politická témata. Ráda bych upozornila i na unikátní expozici v galerii Českého centra: „Josef a František Seidel/Český Krumlov objektivem moderní historie“. Zprostředkovává netradiční pohled na známé město a tvorbu a osud jeho nejvýznamnějších fotografů. Noblesa zaniklých časů kontrastuje se snímky z komunistických dob dramatického 20. století. V lednu se ve vídeňské metropoli po krátké „posilvestrovské kocovině“ pozvolna rozjíždí bouřlivá plesová sezona. Pro tancechtivé je připraveno na tři sta akcí v čele s prestižním plesem ve Vídeňské opeře. www.tschechischeszentrum.at

Kdy a kam ve Vídni

Nový pohled Picasso / Mír a svoboda

Expozice nabízí dvě stě obrazů, fotodo kumentů a dalších exponátů. Představuje Picassa z nezvyklého úhlu pohledu – jako sociálně a politicky angažovaného umělce. do 16. 1. 2011, www.albertina.at

Hudební festival Resonanzen / Resonance

Sochy Rodin a Vídeň

Mezi 15. a 23. lednem proběh ne ve vídeňském Konzerthausu fes tival staré hudby mezi středověkem a barokem. Na přehlídce – letos s podtitulem Třpytivé obchody – se představí přední evropské sou bory. www.konzerthaus.at

Galerie Dolní Belvedere prezentuje návštěvníkům až do 6. února svůj fundus díla Augusta Rodina, obohacený o zápůjčky a historické fotografie. Rodinův novátorský tvůrčí přístup spočívá zejména v užití ploch k efektu světla a stínu. www.

Studie Michelangelo: Kresby génia Do 9. ledna je otevřena výstava 120 Michelangelových kreseb, umožňující souborný pohled na jeho tvorbu. Nesmírně vzácné listy pocházejí z vlastních sbírek a významných evropských i amerických muzeí. www.albertina.at

162

belvedere.at

Malby Hans von Aachen, dvorní umělec v Evropě Ti, kdo zmeškali výstavu dvorní ho malíře Rudolfa II. na Praž ském hradě, mají možnost ji zhlédnout do 9. 1. v Kunsthisto rickém muzeu. www.khm.at

Foto: archiv autorky, Privatsammlung C. Succession Picasso/VBK, Wien 2010, © Kunsthistorisches Museum Wien, © Belvedere, Wien, © WienTourismus/Peter Rigaud

Díky velkorysé vídeňské kulturní politice nabízí rakouská

S GREE NPAN jste VY i KANÁ REK V BEZP EČÍ!