Potocnik 1-2009

Potočník

1. číslo 2009/10

Jedni už skončili ...

Před ústní maturitní zkouškou

Po maturitní zkoušce

... my jedeme dál

Je to tak, školní rok už začal. Nastoupily každodenní školní povinnosti. Je to neveselé, ale co naděláme. Je jasné, že jste se o prázdninách rozhodně nenudili, ale i školní rok asi bude, stejně jako ty před ním, nabitý událostmi a akcemi. Ti, kteří se nechtějí nudit ani ve školním roce, si ho určitě udělají zajímavým, nabídka je, jak jsme pro vás zjistili, pestrá.

Několik děvčat ze 3. ročníku už dokonce bylo hned ze začátku roku na studijním pobytu ve Švédsku. A na listopad se chystá další, tentokrát se jede do Florencie v Itálii, a na jaře prý taky. Ještě teď na podzim si můžeme se školou vyrazit na zahraniční zájezdy do Vídně a do polské Osvětimi.

Na třeťáky čeká na jaře turisťák. A taky se prý budou jednodenní exkurze, určitě nám příjemně zpestří jinak šedivé školní dny. Můžeme se těšit na exkurze přírodovědného zaměření, třeba do planetária v Porubě. My studenti bychom rádi zase jeli na Slezskou Hartu a možná se dočkáme a někdy opět pojedeme do Památníku Petra Bezruče v Opavě. Někteří z nás už nedočkavě čekají na nějaké to „super“ divadelní představení, jako byla loni v Těšínském divadle. Oděvářky se už určitě těší na návštěvy galérií, výtvarných i těch s módními oděvy. Ekonomové si zase užijí studentskou firmu. Chystají se různé soutěže, některých se už v září naši spolužáci zúčastnili, čtěte dále v časopise.

A určitě se nám v průběhu roku nevyhne nějaká ta módní přehlídka, ať už soutěžní v Jihlavě a v Prostějově, nebo ta každoroční školní velká módní show.

Jak vidíte, není škola jen o každodenním sezení v lavicích, biflování a strachu ze zkoušení. Ale to už záleží na každém z nás, jak si pracovní dny svého studentského života zařídí.

Pokud jste zažili nebo zažijete něco zajímavého, neobvyklého a rádi byste to vykřikli do světa, dáváme vám možnost zveřejnit to v našem časopise. A samozřejmě vás rádi přivítáme i k delší spolupráci. Novinářů není nikdy dost!

Školní rok je tady. Přejeme v něm našim čtenářům úspěchy a štěstí!

Šéfredaktorka Jana Borská, OP3.B

Vzpomínka na prázdniny

Vždycky když projíždím autobusem kolem míst, kde jsem trávila prázdniny, vzpomínám na ty krásné chvíle a toužím si všechno alespoň ještě jednou zopakovat.

Moje prázdniny byly celkem nabité. Hned na jejich začátku jsme s rodinou vyrazili na „toulky po okolí“. Naše putování začalo výletem na hrad Hukvaldy. Příjemnou prohlídku nám trošku znepříjemnil déšť. Než jsme se schovali pod střechu, byli jsme úplně promočení. Naštěstí se déšť brzo přehnal, a tak jsme mohli pokračovat v prohlídce. Další den jsme se vydali na rozhlednu Bílá hora, do Štramberka na trúbu, do muzea Zdeňka Buriana a na další místa v okolí. K večeru jsme jeli do Frenštátu pod Radhoštěm, kde jsme pod Javorníkem přespávali v maringotce, kterou nám na pět dní půjčil jeden známý. Každý den byl v podstatě stejný, ale přece jenom jiný, protože v každém jsme získali spoustu nových zážitků. Ráno jsme se vydali na túru, pokaždé jsme šli jinam, např. na Radhošť, na Pustevny … . Po vycházce jsme každý den zašli osvěžit do aquaparku. Do maringotky jsme se vraceli až večer. Tedy až na výjimky, kdy začalo pršet a my jsme zmokli tak, že už jsme vodu nechtěli ani vidět, nebo když jsme jednou v aquaparku strávili celý den.

Maringotka se nám opouštěla špatně, protože je v ní moc měkoučká postel a bylo tam moc krásně. Přijdou další prázdniny, ale já vím, že už nikdy nebudou takové jako ty letošní.

Linda Bordovská, IE 1.A

Hornické slavnosti Havířov

Každoročně se v Havířově konají hornické slavnosti. Tuto tradici tady mají od roku 1959, kdy otevřeli radnici. V tomto roce Havířov ještě neměl své jméno. Město bylo vystavěno jako obydlí pro těžce pracující horníky, odtud tedy jeho název. Letos se slavily jeho 54. narozeniny. Ale dost historie a podívejme se na letošní slavnosti.

Na své si přišla každá věková skupina. Slavilo se na dvou místech, a to u obchodního domu Elán a na rugbyovém hřišti stadionu Slávie. U obchodního domu vyhrával havířovský orchestr, své umění předvedly pěvecké soubory Meandry a Skřivánek, zatančil tradiční folklorní soubor Vonička. Tato vystoupení lahodila uchu a oku starší generace, která se zde sešla jako každým rokem v plném počtu. Vypadalo to tady téměř jako při předvolebních kampaních. 

Na hřišti Slávie se pravidelně schází jak starší generace, tak generace mladší. Úřad města se snaží zvát kapely „velkého kalibru“, a protože je vstupné směšně nízké, stojí padesát korun, přijde sem snad každý. A každý si taky přijde na své. Kromě amatérských kapel a zpěváků, kterým se dává také nemalý prostor, si mohli návštěvníci poslechnout skutečné mistry hudebního světa, jako je např. Lucie Bílá, Marie Rotrová, Divokej Bill nebo Miro Žbirka. Uvedu pár dalších příkladů celebrit, které zazářily v pátečním programu 5.9., představily se kapely NOtoto, Gipsy.cz, Mňága a Žďorp a zpěvačky Lenka Dusilová a Ewa Farna. Sobotní program 6.9. se mohl zdát pro některé pestřejší nejen díky slunečnému počasí, ale také kvůli interpretům, hráli totiž Cigánské diabli, Meky Žbirka, Desmond, Kalinka, Drupi, Nazareth.

Během sobotního večera diváky bavil svými vtípky moderátor Petr Rychlý. Hornické slavnosti svými vystoupeními uzavřeli No name a Chinaski. Prostě „paráda“.

Občerstvení bylo taky parádní. Mohli jste si dát krkovičku, ražniči, žebírka, klobásku, nebo taky třeba cukrovou vatu, marcipán a turecký med. Starší osmnácti let u stánečků degustovali víno, burčák, popíjeli pivo či si dávali něco tvrdšího na zahřátí. Atmosféra byla tak trochu pouťová, děti se vozily na labutích, mládež „blbla“ na centrifuze, kladivu, autíčkách a dalších kolotočích.

Jsem veliký fanoušek našich havířovských slavností a každému doporučuji, aby se přišel na ně podívat, ať je počasí jakékoli.

Elena Kožuszniková, OD2.

Musíš umět rychle psát … … tak to chodí na vysoké

Mnozí z vás studentů, kteří navštěvujete střední školu, uvažujete o tom, že budete pokračovat ve studiu na vysoké škole. Možná by vás proto zajímalo, jak to na ní chodí. Mám za sebou sice jen jeden den pobytu na zkoušku na ekonomické fakultě VŠB-TU v Ostravě, přesto si myslím, že stojí za to podělit s vámi o svoje zážitky z něj.

Náplní dne, ve kterém jsem se chtěla seznámit s tím, jak to asi tak na vysoké škole chodí, byly dvě přednášky a konzultace k prezentaci, kterou jsem měla s dalšími uchazeči připravit. Brzy ráno jsem se svou setrou, která už na této škole studuje, vyjela směr Ostrava. V budově školy jsme zamířily do místnosti s počítači, kde již čekaly další čtyři studentky, aby se mohly společně domluvit na prezentaci z předmětu Společenský protokol. Radily jsme se a připravovaly si řeč a scény, které budeme předvádět. Tato ranní schůzka nás pracovně naladila, a tak jsme s elánem vyrazily na přednášku z předmětu Ekonomika kultury a vzdělání. Zasedly jsme do lavic ve třídě, která se nijak moc neliší od tříd na naší střední škole. Rozdíl je jen v tom, že lavice jsou spojeny v řadách. Přednášející, která vešla do třídy, vypadala přísně a důstojně. Hovořila však tak monotónním hlasem, že téma, od kterého jsem očekávala, že bude zajímavé, mi přišlo složité a nezáživné. V takové chvíli se hodina a půl, tak dlouho totiž trvá každá přednáška, zdála nekonečně dlouhá. Ale i ta jednou skončila a my si mohly oddychnout. Snad ta další hodina bude zajímavější.

Na druhou přednášku jsme se musely přemístit do kina Vesmír, které VŠB vlastní. Kinosál posloužil jako přednášková místnost. Prostředí je tady příjemnější a pohodlnější než ve třídě. Tentokrát byl vyučovacím předmětem Audit v účetnictví a přednášel „host“ přímo z praxe, tedy auditor. Všem rozdal papíry s příklady, které pak řešil společně s námi studenty. Tato druhá přednáška byla daleko zajímavější a záživnější, a tak hodina a půl utekla velmi rychle. Díky hodinám účetnictví na naší škole jsem porozuměla mnohým informacím a situacím, se kterými jsem se tady setkala. Řešení různých problémů mě bavilo a donutilo mě nad nimi přemýšlet. I tato přednáška měla svůj konec a já se musela s vysokou školou rozloučit.

Z přednášek jsem si odnesla jednu moc důležitou zkušenost - musíš umět rychle psát, jinak ti z probraného učiva nic nezbude. Učitel látku přednáší, mluví plynule, mně se zdálo, že až moc rychle, v řeči se nezazstavuje. Jen někteří přednášející mluví pomalu a nechávají ti chvíli na dopsání myšlenky.

Když se mě sestra zeptala, jestli se už těším na své studium na vysoké škole, nedokázala jsem jednoznačně odpovědět. Na střední škole nám přece jen učitelé s lecčím poradí a pomůžou, kdežto na vysoké už si musíte vše zařizovat sami a musíte si umět sami poradit, nikdo se tady o vás nestará. Je samozřejmé, že se umíte domluvit ve skupině na prezentacích, že se nebojíte mluvit před skupinou lidí a že souvisle sdělujete skupině informace a své názory na téma, které se probírá. Co se mi moc líbí a ráda bych to zažila i na střední škole, je, že učitel o tématu hovoří společně se studenty, jako ten auditor. Ne že studentům jen něco diktuje a ti píší a píší, pak se zpaměti učí a učí, ale že o určitém tématu spolu mluví a řeší problémy společně. Když o věcech mluvíte, daleko rychleji, lépe a víc si jich zapamatujete. A také by to na střední chtělo do výuky přivést „hosty“ z praxe.

Tak jsem získala vlastní pohled na vysokoškolský život a poznala jsem, že hodina a půl může být někdy pěkně dlouhá …

Jana Borská, OP 3.B

S Nelou Chamrádovou o tom, jak to chodí na vysoké škole Opět jsem využila příjemného prostředí naší konzultační místnosti a vyzpovídala jsem tentokrát bývalou studentku naší školy Nelu Chamrádovou a také bývalou šéfredaktorkou Potočníka. Nela už rok studuje vysokou školu, proto jsem vedla své otázky tímto směrem. Musím říct, že dělat rozhovor s takovou osobností, jakou je Nela, je trošku „silnější káva“, ale byla to příjemně strávená hodinka.

Kde, na které škole a fakultě studuješ?

Já studuji obchodně podnikatelskou fakultu Slezské univerzity v Opavě, která se však nachází v Karviné. Mým oborem je ekonomika cestovního ruchu.

Jak hodnotíš přednášející na vaší fakultě?

Někteří mají dobře připravené přednášky, že na ně studenti rádi chodí. Na některé přednášky však skoro nikdo nechodí, jako třeba na informatiku. Mně se líbily hlavně přednášky z matematiky, ty jsou kvalitní.

Nejlepší přednášky, které na fakultě jsou, jsou z práva, ty vede děkanka. Ostatní nestojí ani za řeč.

Aby sis udělala obrázek, jak to na přednáškách chodí. Přednášející to berou tak, že musí být celou dobu ticho. Kdo se baví, musí jít z přednáškové místnosti pryč. A ti, kteří se tam přišli jenom vyspat, jsou taky vykázáni.

Přednášející mluví a ty si zapisuješ, a nestíháš.

Přednášejícího přitom vůbec nezajímá, že nestíháš. Tak sedíš a píšeš dvě, dvě a půl hodiny, bez přestávky. Ještě si představ, že přednášející mluví třeba slovensky, navíc monotónně, a ty nerozumíš a jenom hledíš na grafy a na obrázky. Někteří přednášející jsou taky Poláci.

A jazyky? Angličtina na vysoké je pro všechny těžká, jelikož tvoje připravenost na tu vysokoškolskou je ze střední školy malá. Každý má co dělat, aby jazykové přednášce nebo semináři rozuměl, protože tam s tebou mluví jenom anglicky. Takže doporučuji během střední školy učit se angličtinu i doma, případně v kurzech.

Studium je tedy náročné?

Když jsem nastoupila na tuto školu, nevěděla jsem, co mám vlastně čekat. Jenom jsem věděla, že se sem vždycky hlásí hodně lidí z naší školy na Potoční. Není těžké se sem dostat, ale je těžší se udržet. Mají tady na studenty nároky, na které nejsme ze střední zvyklí. Musíš počítat s tím, že tady je při studiu hodně matematiky. Ekonomika se nevyučuje ani tak jako teorie, ale spíše jako praxe.

Jak na tebe působí prostředí školy?

Škola působí celkem útulně, a přitom je tady hodně prostoru. Vstupní hala je rozlehlá a je prořád plná lidí. Je tady velký přednáškový sál, kde může přednášející taky promítat na plátně. Seminární místnosti jsou menší, jsou to takové třídy.

Jak to je s docházkou na přednášky a na semináře? Jsou povinné, nebo nejsou?

Chodíme na přednášky a na semináře, neboli cvika. Semináře jsou povinné, přednášky ne. Aspoň si člověk myslí, že se dělí na povinné a nepovinné, ale v tom se plete. I když je v nějakém předmětu jenom přednáška, děláš pak z něho zkoušku, a proto se ti vyplatí chodit na přednášky, abys věděla, co se u ní po tobě bude chtít. V 1. ročníku

máme například jedenkrát týdně sociologii, není z ní žádný seminář, ale dělá se z ní zápočet. Než jsme to zjistili, nechodili jsme tam. Některým se to pak vymstilo. Na seminářích taky funguje dobrý systém testů, které se dělají průběžně.

Jak to máš s dojížděním? Nebo jsi na internátě?

Já dojíždím. Udělala jsem si individuální rozvrh, chodím do školy třikrát týdně. Vyhověli mi kvůli mým zájmům. Ale dojíždění je mazec. Dvě hodiny tam, dvě hodiny zpátky, a to člověka unaví, než dojede do školy. Ale většinou všichni volí koleje. Koleje jsou tady hezké a nejsou ani drahé.

Zkoušky, máš nějaké za sebou? Jak dopadly?

Vlastně jsem zjistila, že mě ekonomický směr studia moc nezajímá, je to hlavně pro ty, kteří mají logické myšlení. Já jsem spíše humanitně zaměřený člověk. Teď se tedy místo přípravy na zkoušky a na zápočty na fakultě připravuji na přijímací zkoušky na jiné vysoké školy.

Samozřejmě zkoušky a zápočty byly. Nemám všechny zkoušky, protože jsem vydávala knihu. Tady na vysoké se píší průběžné testy. Probíhá to tak, že se píší v té velké vstupní místnosti. A nikdo nesmí opisovat.

To uhlídají?

To si piš. Mezi řadami chodí sedm lidí. Některé holky umí opisovat, ale prvákům je to většinou blbé. Navíc se při psaní testu nesmí nikdo vůbec bavit. Ty testy jsou hodně přísné. Když jich splníš určitý počet, můžeš jít ke zkoušce. Ta je buď písemná, nebo ústní. Lepší jsou ty písemné než ústní. Já mám za sebou jen ty písemné.

A mě právě zajímá, jak to chodí na ústních zkouškách.

Vím to od kámošek. Vybereš si otázku, jdeš na přípravu, je to jako na matuře. Pak si sedneš před zkoušejícího a začneš mluvit. A záleží na zkoušejícím, jakou má náladu, jestli tě bude „dusit“ a jestli zkoušku dostaneš. Každá zkouška je jako maturita, ale v odlehčenější formě. Nemáš takový stres. Jde přece „jenom“ o zkoušku, můžeš si ji opravit a nezávisí na ní tvůj budoucí život.

Zvládáš studium jen z přednášek?

Když přijdou někteří lidi na vysokou, myslí si, že jim stačí chodit jenom na přednášky a semináře. Ale to je chyba, musíš studovat i sám z knížek, ze skript. Doporučenou literaturu ti řeknou, a taky čekají, že ji budeš studovat. Znám hodně lidí, kteří právě na doporučenou literaturu „kašlali“, říkali si, že ji číst nepotřebují. A pak se divili, když se v testu objevily třeba grafy, které v životě neviděli. Když nestuduješ z literatury, nemáš šanci u zápočtů a u zkoušek uspět.

Už ses zmínila, že kamarády na škole máš. Takže ses rychle seznámila?

Mám kamarádky, jsou to úplně super holky. Když teď už nejsem ve škole, ony jezdí za mnou. Přišly na moje narozeniny, když jsem představovala svou knihu. I na vysoké se dá utvořit dobrá parta lidí. Já jsem měla na lidi štěstí.

Je na vysoké v Karviné někdo, kdo chodil na naši školu, nebo někdo z tvojí bývalé třídy?

O některých lidech z naší školy vím, že tady studovali, ale skončili. Jenom Míša Orlová se drží, ji to studium tady baví. Z mé bývalé třídy tady není nikdo, ani já už tady nebudu.

Jak vzpomínáš na naši školu?

Vzpomínám hodně ráda. Já jsem měla na střední super čtyři roky. Vzpomínám ráda na soutěže, na Potočník, na literární klub, na všechnu práci, kterou jsme tady dělali.. Třeba studentská firma, to mě bavilo, to jsme si užívali.

Na jedné straně třídu rozdělila, na druhé zase stmelila, dokázali jsme si vyměňovat názory. Jinak většina lidí z naší třídy už pracuje, studuje nás jenom pár.

Jana Borská, OP 3. B

Sluníčko hostilo mladé novináře Workshop Zlatého Sólokapra Jakmile jsem dostala návrh strávit víkend v příjemném horském prostředí s lidmi, kteří se věnují novinařině nebo spolupracují s televizí, nadšeně jsem souhlasila. Sdružení Solokapr.cz totiž uspořádalo 4. a 5. dubna 2009 víkendové soustředění pro účastníky regionální soutěže školních a studentských časopisů.

V sobotu 4. dubna jsem tedy vyrazila k penzionu Sluníčko na Ostravici v Beskydech. Počasí vypadalo slibně a já se těšila na nové zážitky, poznatky a možná i kamarády. Naštěstí jsem nebyla sama, reprezentovat redakci Potočníka jsem měla společně s Evou Budinskou ze třídy IE1.. Po příjezdu jsme sice dlouho čekaly na ubytování, a dokonce nás pro malou kapacitu penzionu Sluníčko ubytovali na hotelu Sepetná, to nám však vůbec nevadilo. Nebyly zde jsme přeci kvůli ubytování, ale chtěly jsme se setkat s lidmi, kteří jsou naladěni na stejnou vlnu jako my. Proto jsme zažily malý šok, když jsme zjistily, že jsme ze všech zúčastněných, kterých bylo přibližně 100, nejstarší. Všichni ostatní byli ze základních škol našeho regionu. Jako zástupkyně jediné střední školy jsme se zhluboka nadechly a šly do „boje“ s úsměvem.

Sluníčko hostilo zástupce z celkem 17 časopisů. O program tedy bylo bohatě postaráno. Nejprve jsme hodnotili jednotlivé časopisy podle prvního dojmu, řekli jsme si, co se nám líbí a co ne. Poté zástupci jednotlivých škol svůj časopis představili. Také řekli, co je právě na jejich časopisu to nejlepší a jaké rezervy v něm ještě vidí.

Protože jsme byly jedinými zástupci střední školy, prezentovaly jsme náš Potočník jako poslední. Víte, co se říká: Nejlepší nakonec. U žáků ostatních škol i u dospělých jsme sklidily velký úspěch. Líbilo se provedení titulní strany našeho časopisu, stejně jako jeho obsah. Jediné, co nám účastníci vytkli, byla volná vazba. Budeme tedy uvažovat o nějakém řešení.

Dalším překvapením pro nás byli hosté. Přišli mezi nás redaktoři televizních pořadů, státní zástupkyně, profesionální fotograf. Také zhodnotili školní časopisy a zodpověděli spoustu všetečných otázek, ale nejzajímavější bylo líčení jejich pracovních zkušeností. Redaktor pořadu Na stopě pan Jiří Šlachta mluvil o situacích, do kterých se při své práci se svým štábem dostal, velmi poutavě. Některé příhody byly až neuvěření, až se nám zdálo, že právě tohle se u nás, v naší republice dít nemůže. Výběr hostů musíme organizátorům setkání opravdu pochválit.

Kolem osmé hodiny večerní se v penzionu rozezněla hudba. To DJ z rádia KISS pozval všechny na parket a tančilo se až do nočních hodin. V neděli ráno nás však z postelí vytáhl časný budíček. Na terase penzionu se pod hromadami dobrého jídla prohýbaly stoly. Na cestu domů jsme se tedy posilnili vydatně. Personál penzionu Sluníčko zvládl celé naše setkání na jedničku a se stovkou teenagerů se s úsměvem na tváři také rozloučil. Asi jsme byli milými výjimkami potvrzujícími pravidlo, že s dospívajícími není snadné vyjít.

Sólokaprovský víkendový workshop byl pro nás určitě přínosem. Jen škoda, že jsme neměly s kým Potočník srovnávat. Bude-li se příště taková akce opět konat, budeme rádi, když se jí zúčastní zástupci z více středních škol.

Jana Borská, OP 2. A

Londýn a Paříž Jana Chromková

V dubnu skupina žáků naší školy podnikla ,,malý“ výlet za hranice naší republiky. Akce byla dobrovolná, takže jelo jen několik málo studentů z prvního a druhého ročníku. To ale vůbec nevadilo, jelikož jsme po cestě ještě přibírali studenty ze Slavičína a Teplic. Kam že jsme to jeli? No přece tam, kam je to u studentů v posledních letech nejčastější, do Velké Británie a jejího hlavního města Londýna.

V autobuse Student Agency jsme pochrupávali až do francouzského Calais, odkud jsme se přepravili trajektem přes kanál La Manche do anglického Doveru. Tady jsou ty nádherné bílé útesy, místo, kde se odehrává děj Shakespearovy hry Král Lear. Opravdu ohromující vstup do země, o které se ve škole dozvídáme jen suchopárná fakta.

Konečně jsme na místě, v Londýně. Autobus zastavil přímo u Big Benu. Tady jsme zjistili, že Big Ben nejsou hodiny, jak si všichni myslí, je to zvon, který je pojmenován po svém staviteli, siru Benjaminu Hallovi, jemuž se přezdívalo Big Ben. Zase jeden poznatek navíc. Zblízka a v celé své kráse se nám představily také Houses of Parliament a Whitehall, někdejší přechodné sídlo Jindřicha VIII. (to je ten král, který nechával useknout hlavy svým manželkám, aby se mohl znovu oženit). Nedaleko odtud stojí katedrála Westminster Abbey, kde měla pohřeb princezna Diana. Všude v Londýně narazíte na místa, která mají svou historii, kde se psaly dějiny, a to nejen angkické, ale evropské i světové.

Cestou na Trafalgar Square jsme nemohli minout Downing Street, ulici, na které stojí sídlo britského premiéra. Takový domeček.

A proč jsme šli na Trafalgar Square? Na tomto náměstí je totiž jedna z nejznámějších galerií v Londýně, National Gallery. Musím říct, že více mne však zaujali místní umělci před budovou. Například muž, který předváděl akrobatické kousky na skateboardu. Houpal se na něm ze strany na stranu a žongloval při tom se šavlemi. Další umělec zase barevnými křídami kreslil na chodník nádherné obrazy. Umělci v akci byli zajímavější než mrtvé exponáty v galerii.

Vedoucí zájezdu Vladislava Šigutová, Ing.

A teď honem na Piccadilly Circus, hlavní dějiště kultury v Londýně. Lidmi se to tady jen hemží. Odtud vede přímá cesta na náměstí Leicaster Square, kde prý můžete koupit nejlevnější suvenýry v Londýně. Dobrý tip, ne?

Pak jsme šli procházkou přes Chinatown (Čínská čtvrť) na Covent Garden. Když si Londýňané dávají s někým schůzku, tak právě tady. A není se čemu divit, je to opravdu příjemné místo.

Večera jsme se obávali nejvíce. Ubytováni bylo totiž zajištěno v anglických rodinách. Nedalo se dělat nic jiného, než konečně navázat konvarzaci s rodilými mluvčími. Ta „moje“ rodina byla skvělá.

Ráno mě odvezli na meeting point. Cesta byla příjemná, z okna auta jsem pozorovala malé obchůdky a kavárničky, které lemovaly cestu.

Mimochodem, v Londýně se jezdí vlevo, takže se středoevropan asi cítí trochu podivně, jako já, ale nakonec i na to si zvyknete.

Cestou do Windsoru jsme viděli Heathrow, největší a nejvytíženější londýnské letiště, na kterém každou minutu přistává nebo odlétá nějaké letadlo. Nad hlavami nám to pěkně hučelo. Naším hlavním cílem však bylo přechodné sídlo královny Alžběty II. Windsdor Castle.

Je to nádherný hrad. Hlídají ho pověstné stráže, tytéž stráže hlídají i Buckinghamský palác. V jednu hodinu odpoledne se gardisté střídají.

Na tuto přehlídku stojí za to si počkat. Stráže jdou průvodem, vepředu pochoduje kapela složená z několika pozounů, tub, trubek a jednoho Střídání stráží ve Windsoru bubnu, za ní pak ozbrojení gardisté. Každý z nich je obdivuhodný,

vždyť stát celé hodiny na jednom místě, ani se nepohnout a nepromluvit ani slovo, to by vydržel jen málokdo.

Když už budete v Londýně, běžte se podívat do Přírodopisného muzeum. Mají tady obrovskou repliku Země, jak vypadala, když vznikala. Do jejího nitra vedou jezdící schody, ty mě zlákaly k prohlídce. Uvnitř bylo úžasně! Neskutečné horko dotvářelo simulaci prostředí nitra planety. Připadáte si tady jako ve skutečném „břichu“ Země. Skvělý zážitek.

K večeru jsme šli nakupovat na Oxford Street. Předpoklady o báječném nakupování se skutečně vyplnily. Ve velkoobchodu jménem Primark, kde se prodává oblečení a doplňky, mají věci do 10 GBP (liber).

Třetí den dopoledne jsme se jěště stačili podívat do St. Paul´s Cathedral, která je pojmenována podle Pavla, jednoho z apoštolů, kteří přišli do Londýna, aby zde šířili křesťanství, a do Tower of London. Tato památka kdysi bývala všeličím - sídlem Jindřicha VIII., věznicí atd. Dnes je to hlavně mincovna a zbrojnice. V Tower of London také chovají devět legendárních havranů, o kterých se vypráví legenda: ,,Když havrani opustí Londýn, padne monarchie.“ Proto mají havrani zkrácená křídla, aby nemohli uletět. Přímým spojníkem mezi Tower of London a protějším břehem Temže je známý most Tower Bridge. Tady jsme se rozloučili s Londýnem, a vzhůru do Francie.

V Paříži před Louvrem, znáte z Šifry mistra Leonarda

Louvre, největší galerie na světě, je taky místo, které stojí za zhlédnutí. Nejvíc jsem se těšila na Monu Lisu, slavný obraz od Leonarda da Vinci. Čekala jsem velké plátno, a přitom je to celkem malý obraz. Přesto na mě udělal velký dojem, je takový tajemný.

Z Louvru jsme ještě spěchali ke katedrále Notre Dame. Je to krásná stavba, vystavěná v gotickém stylu. Jestli si vzpomínáte, odehrává se tady příběh o krásné Esmeraldě a ošklivém zvoníku Quasimodovi z románu Victora Huga.

Když jsme vešli dovnitř, zrovna na chóru zpívali nádherné křesťanské písně, ve francouzštině zněly překrásně, tak nějak měkce.

Na Boulevard St. Michelle jsem si jěště stihla koupit nějaké suvenýry. A pak už jsme čekali na autobus. Stáli jsme u Seiny, po které plul parník, a na rozloučenou s Paříží jsme posádce zamávali.

Na procházku Paříží nám bohužel zbyl jeden den. Proto jsme si slavnou nákupní třídu Champ Elyseis prohlédli jen z autobusu. Eiffelově věži jsme však věnovali plnou pozornost, i úmornou hodinu čekání ve frontě na lístky jsme si vystáli. Naštěstí nám čekání zpříjemňovali černoši, kteří tady prodávali suvenýry. Bylo zajímavé pozorovat je, jak vtipně nabízejí své zboží, koupila jsem si od jednoho z nich malou kovovou Eiffelovku, teď ji mám postavenou na poličce, aby mi připomínala nevšední zážitky.

Při cestě výtahem nahoru na věž jsem byla pěkně nervózní, ale když jsme úplně nahoře zastavili, byl pohled na Paříž, která pod námi ležela jako na dlani, ta úžasný, že jsem na strach úplně zapomněla. Doporučuju, zajeďte si sem, stojí to za to.

Chrám Matky boží v Paříži, znáte z knihy Victora Huga

Zahraniční návštěva na naší škole

Naše škola zorganizovala v únoru 2009 návštěvu vedoucích pracovníků škol z EU. Účastnili se jí učitelé z Francie, Německa, Rumunska, Velké Británie a Kanárských ostrovů. Byl pro ně připraven bohatý program, podívali se do některých dalších škol v našem regionu a byli pozváni na exkurze do řady firem. Mimo jiné navštívili nám dobře známou firmu DEVA Frýdek-Místek, s.r.o., do které odchází pracovat mnozí absolventi oděvních oborů naší školy.

Když jsme se dozvěděli o tom, že se máme zúčastnit konference s těmito zahraničními návštěvníky, byly jsme překvapené. Na rozhovor s nimi jsme se pečlivě připravovaly.

Samozřejmě jsme chtěly zjistit, jak se dívají na Českou republiku, jestli se jim líbí naše město a jak se na naší škole cítí. Zjistily jsme, že je překvapila čistota na škole.

Hlavně Francouzi si pochvalovali, jak čisté jsou naše školní toalety, u nich na školách jsou hygienická zařízení ve třídě a rozhodně nejsou tak udržovaná jako ta naše.

Zajímavé je naše zjištění, že většina zahraničních hostů při srovnávání stavu školních budov u nás a v jejich zemích hovořila o tom, že naše školy jsou na tom lépe, že naši žáci se určitě musí cítit ve školách lépe než ti jejich. Také jim chutnalo jídlo z naší školní kuchyně, nedivily jsme se, nám většinou chutná také. Hlavně si pochvalovali česká jídla, to je jedna z věcí, která se jim v ČR líbí nejvíc, že si tady dobře jíme. Také hovořili o tom, že lidé u nás jsou velmi příjemní, to jsme se trochu podivily, protože my se asi příliš často setkáváme i s těmi podrážděnými a protivnými lidmi. To bude asi tím, že nejsme cizinky ze západní Evropy.

Určitě vás zajímá, jak probíhá výuka na školách v zahraničí. Něco málo jsme o tom také zjistily. Tak třeba se v některých zemích vyučuje i odpoledne, pracovní den je rozdělen do dvou částí. Našim studentům by se asi nechtělo být ve škole až do 4 hodin odpoledne, co myslíte? Samozřejmě že se na středních školách jinde v Evropě vyučují stejné předměty jako u nás, ale třeba ve Španělsku mají i takové předměty, jako je náboženství – to také nevíme, jak by se u nás ujalo.

Zahraničním hostům se u nás určitě líbilo, a přispělo k tomu i počasí. Protože někteří z nich pořádně nevědí, co to je sníh, v průběhu pobytu v našem regionu si ho mohli užít až až.

Myslíme si, že se jim u nás líbilo a odjížděli z dobrým pocitem.

Také si myslíme že byli velmi překvapení sněhem a počasím tady. Někteří totiž ani pořádně neví co to sníh vlastně je.

E. Budinská, L. Cudziková, IE 2.

Eva Budinská, Lenka Cudziková

Ekologická exkurze do Třanovic

Žáci tříd PN 1. a OT 3. (skupina Textilní výroba) s pedagogickým doprovodem Mgr. M. Luzarovou a Ing. M. Juříčkovou navštívili zkraje října Školu obnovy venkova v Třanovicích. Zúčastnili se Praktika environmentální výchovy, které zde realizují díky grantu z Dotačního programu na podporu aktivit v oblasti životního prostředí v Moravskoslezském kraji.

Skupina navštívila sběrný dvůr, aby se seznámila s jeho fungováním a v praxi viděla jeho provoz.

Ve vzdělávací místnosti Školy obnovy venkova v Kapplově dvoře žáci zhlédli prezentaci týkající se obnovitelných zdrojů energie (OZE), poznali maskota „Ozeáka“ a dostali studijní materiály a pracovní listy. V areálu Kapplova dvora si navíc prohlédli tématické panely k jednotlivým OZE a ve zdejší kotelně pak přímo nahlédli do kotle na biopaliva.

Potom se přesunuli na bioplynovou stanici TOZOS v Dolních Tošanovicích, odkud si kromě velkého množství zajímavých informací odnesli i smyslový zážitek pocházející ze surovin, jako je hnůj, kejda a kukuřice, ze kterých zde bioplyn vzniká. Zdejší bioplynová stanice se nachází v areálu střediska chovu prasat, kde přímo využívá odpadní suroviny a slouží k výrobě jak tepla, tak elektrické energie.

Tady se mimo jiné od průvodce dozvěděli, jak je to s kvalitou masa v našich obchodech a jak si na tom obecně stojí celé naše zemědělství. Shodou okolností na místě, kde se chovají prasata, se ocitli právě v době, kdy se slaví Světový den vegetariánství.

Generátor na výrobu elektrické energie - bioplynová stanice

Chtěla bych touto cestou poděkovat Škole obnovy venkova za to, že nám umožnila zúčastnit se exkurze, ocenili jsme dokonalou organizaci celé akce.

Pokud budou podobné exkurze probíhat i v dalších letech, rádi se s našimi žáky do Třanovic podíváme znovu.

Sběrný dvůr

Mgr. M. Luzarová

Běh aneb ani jedna noha na zemi

Běh je druh pohybu, při kterém se člověk nebo jiný živočich pohybuje pomocí končetin převážně větší rychlosí než např. při chůzi nebo plazení a navíc takovým způsobem, že v určitých fázích pohybu se žádná z končetin nedotýká povrchu, po kterém se pohyb vykonává.

Během se označuje také atletická sportovní disciplína, cílem je uběhnout určitou vzdálenost v co nejkratším čase. Při oficiálních soutěžích se běhá na vzdálenost od 60 metrů (sprint v hale), přes 100 metrů, 200 metrů, 400 metrů, 800 metrů, 1500 metrů, 5 kilometrů a 10 kilometrů až po maratónský běh kdy se běží po silnici přes 42 kilometrů. Běhy se dělí podle délky tratě a podle místa, kde se konají. Podle prvního znaku se běhy dělí na sprinty, to jsou tratě do 400 m a štafety 4 x 100m a 4 x 400m, střední tratě, ty jsou do 10 kilometrů, vytrvalostní tratě, jako je maraton, a dále překážkové běhy a chůzi. Podle místa konání se běhy dělí na halové, venkovní, silniční a v terénu, například přespolní běh a kros.

Zdroj: www.clker.com

Běh provozovaný „pro zdraví“, například s cílem zhubnout nebo zlepšit fyzickou kondici bez ambice soutěžit v běhu s ostatními, je obvykle označován termínem jogging.

SPLNILI JSME COUBERTINOVO HESLO: NENÍ DŮLEŽITÉ ZVÍTĚZIT, ALE ZÚČASTNIT SE

Dne 23. září 2009 se konalo okresní kolo v přespolním běhu středních škol. Pořadatelem byla Střední škola zemědělská a lesnická Frýdek – Místek, p. o., Na Hrázi 1449. Samotný závod se konal v okolí přehrady Olešná, přesněji v ovocném sadu pod hrází. Trať byla vyznačena v okruhu o délce cca 1 600 m. Závod byl rozdělen do dvou kategorií, jedna kategorie pro dívky a a druhá pro hochy, všichni narození v letech 1990 – 1994. Soutěžilo se podle pravidel ČAS a za školu startovalo vždy šestičlenné družstvo. Do soutěže družstev se započítávaly výsledky čtyř nejlépe umístěných závodníků družstva, které se sčítaly, zvítězilo družstvo s nejnižším součtem bodů.

Naše škola se tohoto závodu zúčastnila po několikaleté pauze, protože běhy na delší vzdálenosti nebyly dosud u našich žáků oblíbené, ba naopak jsou pro ně děsivou noční můrou, mnozí je považují za horor. Avšak s nástupem žáků do prvního ročníku, kteří se zdají být trochu „akčnější“, se možná blýská na lepší časy. Dobrovolně se totiž do soutěže přihlásil větší počet závodníků, zejména hochů. Takže na základě výjimky, kterou nám pořadatel udělil, mohla naše škola přihlásit dvě družstva hochů a jedno družstvo dívek. Konkurence byla velká, celkem se přihlásilo 9 družstev (včetně 2 našich) v kategorii hochů a v kategorii dívek bylo 6 družstev.

Okruh pro dívky měřil 1 400 m a závodnice absolvovaly dva okruhy, takže délka tratě byla 2 800 m. Pro hochy jeden okruh měřil 1 600 m a museli ho absolvovat třikrát, takže celková délka tratě byla 4 800 m. Samotný závod začal v 10 hodin. Startér vyslal na trať nejprve dívky a po doběhu poslední závodnice odstartoval závod hochů.

Start byl hromadný, tzn. že všichni závodníci startovali najednou. V každé kategorii se hned po startu na čele závodu usadili závodníci favorizovaných škol. K naší lítosti se členové družste z naší školy pohybovali spíše ve střední až zadní části běžeckého pelotonu.

A jaké byly celkové výsledky?

Kategorie DÍVKY : 1.místo Gymnázium Třinec - body 17 2. místo Gymnázium Frýdlant nad Ostravicí - body 28 3. místo Střední zdravotnická škola Frýdek – Místek - body 44 atd. atd. atd.

6. místo Střední škola oděvní a obchodně podnikatelská, Frýdek – Místek, p. o. Body103 Závodu se zúčastnilo 33 závodnic v 6 dívčích družstvech. Stanovenou trať dokončilo 30 dívek. Zvítězila Marcaníková Markéta z Gymnázia Frýdlant n. O. časem 12:01 min.

Umístění našich závodnic: 22. místo Kašperlíková B. (OP 2.) čas 16:37, 26. místo Jerglíková V. (OD 2.) čas 18:03, 27. místo Pěchníková K. (OP 2.) čas 18:24, 28. místo Skýbová A. (OP 2.) čas 18:42, 30. místo Jedlicsková J. (OB 3.) čas 19:58.

Kategorie HOŠI: 1. místo Gymnázium Třinec - body 21 2. místo Střední škola elektrostavební a dřevozpracující Frýdek – Místek - body53 3. místo Gymnázium Frýdlant nad Ostravicí - body 61 atd. atd. atd.

7. místo Střední škola oděvní a obchodně podnikatelská, Frýdek – Místek, p. o. A (1. ročník) - body 110 8. místo Střední škola oděvní a obchodně podnikatelská, Frýdek – Místek, p. o. B (vyšší ročníky) - body 131 Závodu se zúčastnilo 9 družstev a přihlášených závodníků bylo 46, závod dokončilo 43 běžců. Družstvo Gymnázia P. Bezruče ve Frýdku – Místku bylo diskvalifikováno, protože závod dokončili pouze tři členové družstva, podmínkou byl doběh čtyř závodníků. Dva běžci se v průběhu závodu zranili a z tohoto důvodu nedokončili závod.

Celkově zvítězil Lukeš Petr z Gymnázia Frýdlant n. O. časem 16:55 min.

Umístění našich závodníků: družstvo A: 21. místo Kovář L. (IE 1. A) čas 22:33 25. místo Koláček R. (IE 1. B) čas 23:04 30. místo Šenk D. (OP 1.) čas 24:45 34. místo Jedlička J. (IE 1. B) čas 25:58 37. místo Vlček V. (IE 1. B) čas 27:00 38. místo Švrčina M. (IE 1. B) čas 27:02. družstvo B: 17. místo Dubčák J. (OB 4.) čas 21:32 35. místo Strejček R. (IE 2.) čas 26:07 39. místo Kubáň A. (IE 2.) čas 28:11 40. místo Bartoněk T. (OB 2.) čas 28:12 43. místo Tobiáš D. (OB 4.) čas 28:37.

Zdroj: www.accelerationaustralia.com.au

Umístění našich závodníků naplňuje Coubertinovo heslo: NENÍ DŮLEŽITÉ ZVÍTĚZIT, ALE ZÚČASTNIT SE. Děkuji všem závodníkům za reprezentaci školy.

Mgr. Irena Hencová

DESETIBOJ

CO VŠECHNO JE DESETIBOJ?

ŘEKNEME SI, JEN SE NEBOJ?

JENOM BORCI OBSTOJÍ

V TĚŽKÉM DESETIBOJI!

Ačkoli už jsme v novém školním roce 2009/2010, chceme čtenáře seznámit s jednou z největších tělovýchovných akcí, která byla uspořádána pro všechny sportovně způsobilé žáky na naší škole. Byla vyhodnocena až v závěru loňského školního roku 2008/2009 před prázdninami, a proto otiskujeme její výsledky až teď.

V minulém školním roce probíhal v rámci výuky tělesné výchovy OBRATNOSTNÍ DESETIBOJ, který se skládal z těchto disciplín:  Cvičební sestava s tyčí (tzv. tyčka)  Rychlostní reakce – zachycení padajícího předmětu  Přednožování v lehu  Stoj – vzpor dřepmo – vzpor ležmo – vzpor dřepmo – stoj (tzv. angličan)  Výdrž ve shybu  Klik – vzpor ležmo opakovaně  Celostní motorický test (stoj – leh na zádech – stoj – leh na břiše)  Leh - sed opakovaně  Člunkový běh 4 x 10 m  Skok daleký z místa.

Jednotlivé výkony byly pak převáděny podle stanovených tabulek na body. Po absolvování všech 10 disciplín se provedl součet a mohli se vyhodnotit jak nejlepší jednotlivci, tak i nejlepší třídní kolektiv.

NEJLEPŠÍ 3 JEDNOTLIVCI NA ŠKOLE (ŠKOLNÍ ROK 2008/2009) 1. ŠEBESTÍKOVÁ Kristýna, OD 3.

2. STŘIŽÍK Michal, TV 4.

3. ŠIGUT Adam, TV 4.

POŘADÍ TŘÍD (ŠKOLNÍ ROK 2008/2009) 1. OD 3.

121,40 bodů 2. TV 4.

116,65 bodů 3. OD 4.

110,57 bodů 4. PN 1.

107,03 bodů 5. OV 4.

103,43 bodů 6. OP 3.

102,95 bodů 7. OP 2. A 101,52 bodů 8. OP 4.

99,85 bodů 9. OP 2. B 99,34 bodů 10. OB 1.

97,93 bodů

181 bodů 181 bodů 175 bodů

11. OB 2.

12. IE 1.

13. OD 1.

14. OP 1.

15. KP 3.

16. OT 2.

17. OB 3.

18. PN 2.

19. PS 2.

93,30 bodů 89,85 bodů 86,41 bodů 86,40 bodů 83,92 bodů 81,05 bodů 76,10 bodů 75,00 bodů 67,81 bodů

OBRATNOSTNÍ DESETIBOJ se uskutečnil na naší škole poprvé a dosažené výsledky se tedy stávají základními rekordy. Již v letošním školním roce je možné tyto výsledky překonat a posunout pomyslnou laťku rekordů výše. HODNĚ ŠTĚSTÍ A ÚSPĚCHŮ.

Mgr. Irena Hencová

NEJLEPŠÍ 3 ŽÁCI – NEJVĚTŠÍ POČET BODŮ ZA TŘÍDU IE 1.

HOŠI DÍVKY PŘÍJMENÍ STREJČEK KOLEK KUBÁŇ

JMÉNO Radim Michal Antonín

BODY 155 141 128

CELKOVÝ PRŮMĚR BODŮ NA ŽÁKA ZA TŘÍDU:

PŘÍJMENÍ KOTRLOVÁ JÍLKOVÁ ŠEBESTOVÁ

89,85 BODŮ

JMÉNO Markéta Romana Lucie

NEJLEPŠÍ 3 ŽÁCI – NEJVĚTŠÍ POČET BODŮ ZA TŘÍDU OP 1.

HOŠI DÍVKY PŘÍJMENÍ

JMÉNO

BODY

CELKOVÝ PRŮMĚR BODŮ NA ŽÁKA ZA TŘÍDU:

PŘÍJMENÍ ŘEZNIČKOVÁ SMYČKOVÁ SKÝBOVÁ

86,40 BODŮ

JMÉNO Martina Nikola Adriana

NEJLEPŠÍ 3 ŽÁCI – NEJVĚTŠÍ POČET BODŮ ZA TŘÍDU OB 1.

HOŠI DÍVKY PŘÍJMENÍ JAROŠ BARVA BARTONĚK

JMÉNO Jakub Michal Tomáš

BODY 160 144 123

CELKOVÝ PRŮMĚR BODŮ NA ŽÁKA ZA TŘÍDU:

PŘÍJMENÍ NĚMCOVÁ HERMANNOVÁ MOKROŠOVÁ

97,93 BODŮ

JMÉNO Lucie Ludmila Kateřina

NEJLEPŠÍ 3 ŽÁCI – NEJVĚTŠÍ POČET BODŮ ZA TŘÍDU OD 1.

HOŠI DÍVKY PŘÍJMENÍ

JMÉNO

BODY

CELKOVÝ PRŮMĚR BODŮ NA ŽÁKA ZA TŘÍDU:

PŘÍJMENÍ ŽAČKOVÁ BOČKOVÁ KOZLOVÁ

86,41 BODŮ

JMÉNO Alžběta Adéla Michaela

NEJLEPŠÍ 3 ŽÁCI – NEJVĚTŠÍ POČET BODŮ ZA TŘÍDU PN 1.

HOŠI DÍVKY PŘÍJMENÍ BALCAR ŠULÁK STARZEWSKI

JMÉNO Ondřej Jan Sylvie

BODY 165 159 140

CELKOVÝ PRŮMĚR BODŮ NA ŽÁKA ZA TŘÍDU:

PŘÍJMENÍ ČESLAROVÁ DOUBRAVOVÁ FIURÁŠKOVÁ

JMÉNO Kristýna Dagmar Helena

107,03 BODŮ

NEJLEPŠÍ 3 ŽÁCI – NEJVĚTŠÍ POČET BODŮ ZA TŘÍDU OP 2. A HOŠI DÍVKY PŘÍJMENÍ MIKUDA HLAVÁČ ČOTEK

JMÉNO Milan Michal Petr

BODY 131 126 121

CELKOVÝ PRŮMĚR BODŮ NA ŽÁKA ZA TŘÍDU:

PŘÍJMENÍ VILČKOVÁ BARTOŠOVÁ MIRGOVÁ

JMÉNO Ester Petra Kristýna

101,52 BODŮ

NEJLEPŠÍ 3 ŽÁCI – NEJVĚTŠÍ POČET BODŮ ZA TŘÍDU OP 2. B

BODY 131 130 125

BODY 150 147 133

BODY 138 127 118

BODY 149 148 144

BODY 144 142 131

BODY 157 135 132

HOŠI

PŘÍJMENÍ VELIČKA SLEZÁK VÁVRA

JMÉNO Tomáš Štěpán Martin

BODY 170 148 137

CELKOVÝ PRŮMĚR BODŮ NA ŽÁKA ZA TŘÍDU:

DÍVKY

PŘÍJMENÍ KOKEŠOVÁ VOJTEKOVÁ ŠENKOVÁ

99,34 BODŮ

JMÉNO Zuzana Sandra Nikola

NEJLEPŠÍ 3 ŽÁCI – NEJVĚTŠÍ POČET BODŮ ZA TŘÍDU OB 2.

HOŠI DÍVKY PŘÍJMENÍ SMEJA TRNKA MÁŠA

JMÉNO Ondřej Vojtěch František

BODY 112 99 87

CELKOVÝ PRŮMĚR BODŮ NA ŽÁKA ZA TŘÍDU:

PŘÍJMENÍ HLAVÁČOVÁ STRNADOVÁ STOLARIKOVÁ

93,30 BODŮ

JMÉNO Markéta Kateřina Lucie

NEJLEPŠÍ 3 ŽÁCI – NEJVĚTŠÍ POČET BODŮ ZA TŘÍDU OT 2.

HOŠI DÍVKY PŘÍJMENÍ

JMÉNO

BODY

CELKOVÝ PRŮMĚR BODŮ NA ŽÁKA ZA TŘÍDU:

PŘÍJMENÍ TROMBÍKOVÁ VALCHAŘOVÁ VELIČKOVÁ

81,05 BODŮ

JMÉNO Petra Ivona Žaneta

NEJLEPŠÍ 3 ŽÁCI – NEJVĚTŠÍ POČET BODŮ ZA TŘÍDU PN 2.

HOŠI DÍVKY PŘÍJMENÍ BAROŠ KALINA

JMÉNO Jan Michal

BODY 63 45

CELKOVÝ PRŮMĚR BODŮ NA ŽÁKA ZA TŘÍDU:

PŘÍJMENÍ BERÁNKOVÁ BARIČÁKOVÁ KRÁLOVÁ

75,00 BODŮ

JMÉNO Michaela Zuzana Daniela

NEJLEPŠÍ 3 ŽÁCI – NEJVĚTŠÍ POČET BODŮ ZA TŘÍDU PS 2.

HOŠI DÍVKY PŘÍJMENÍ

JMÉNO

BODY

CELKOVÝ PRŮMĚR BODŮ NA ŽÁKA ZA TŘÍDU:

PŘÍJMENÍ ŠKULAVÍKOVÁ BOHDOVÁ HOŮEČKOVÁ

67,81 BODŮ

JMÉNO Eva Petra Adéla

NEJLEPŠÍ 3 ŽÁCI – NEJVĚTŠÍ POČET BODŮ ZA TŘÍDU OP 3.

HOŠI DÍVKY PŘÍJMENÍ

JMÉNO

BODY

CELKOVÝ PRŮMĚR BODŮ NA ŽÁKA ZA TŘÍDU:

PŘÍJMENÍ KESOVÁ VOCHALOVÁ GEMELOVÁ

JMÉNO Nikola Lucie Barbora

102,95 BODŮ

NEJLEPŠÍ 3 ŽÁCI – NEJVĚTŠÍ POČET BODŮ ZA TŘÍDU OB 3.

HOŠI DÍVKY PŘÍJMENÍ

JMÉNO

BODY

PŘÍJMENÍ

JMÉNO

BODY 166 125 125

BODY 154 143 117

BODY 148 124 118

BODY 167 110 106

BODY 109 102 85

BODY 155 145 144

BODY

DUBČÁK HRABAL TOBIÁŠ

Jakub Jan David

150 135 118

CELKOVÝ PRŮMĚR BODŮ NA ŽÁKA ZA TŘÍDU:

POLOCHOVÁ HERYÁNOVÁ PETROVSKÁ

76,10 BODŮ

Monika Svatava Lada

NEJLEPŠÍ 3 ŽÁCI – NEJVĚTŠÍ POČET BODŮ ZA TŘÍDU OD 3.

HOŠI DÍVKY PŘÍJMENÍ

JMÉNO

BODY

CELKOVÝ PRŮMĚR BODŮ NA ŽÁKA ZA TŘÍDU:

PŘÍJMENÍ ŠEBESTÍKOVÁ NEMCOVÁ KRÁLOVÁ

JMÉNO Kristýna Michaela Lenka

121,40 BODŮ

107 94 87

BODY 181 144 143

NEJLEPŠÍ 3 ŽÁCI – NEJVĚTŠÍ POČET BODŮ ZA TŘÍDU KP 3.

HOŠI

PŘÍJMENÍ

JMÉNO

BODY

CELKOVÝ PRŮMĚR BODŮ NA ŽÁKA ZA TŘÍDU:

DÍVKY

PŘÍJMENÍ KLESNILOVÁ ZBEREŠČIAKOVÁ PLEVKOVÁ

JMÉNO Vendula Lucie Žaneta

83,92 BODŮ

NEJLEPŠÍ 3 ŽÁCI – NEJVĚTŠÍ POČET BODŮ ZA TŘÍDU OP 4.

HOŠI DÍVKY PŘÍJMENÍ PAPŘOK KYJANICA VELIČKA

JMÉNO Lukáš Luboš Michal

BODY 141 130 127

CELKOVÝ PRŮMĚR BODŮ NA ŽÁKA ZA TŘÍDU:

PŘÍJMENÍ KRŮČKOVÁ KRUTILOVÁ ZATLOUKALOVÁ

JMÉNO Veronika Nikola Ivona

99,85 BODŮ

NEJLEPŠÍ 3 ŽÁCI – NEJVĚTŠÍ POČET BODŮ ZA TŘÍDU OV 4.

HOŠI DÍVKY PŘÍJMENÍ

JMÉNO

BODY

CELKOVÝ PRŮMĚR BODŮ NA ŽÁKA ZA TŘÍDU:

PŘÍJMENÍ ŠOUKALOVÁ ZWIASOVÁ RAJNOCHOVÁ

JMÉNO Kristýna Zuzana Adéla

103,43 BODŮ

NEJLEPŠÍ 3 ŽÁCI – NEJVĚTŠÍ POČET BODŮ ZA TŘÍDU TV 4.

HOŠI DÍVKY PŘÍJMENÍ STŘIŽÍK ŠIGUT KAŠNÝ

JMÉNO Michal Adam Radek

BODY 181 175 134

CELKOVÝ PRŮMĚR BODŮ NA ŽÁKA ZA TŘÍDU:

PŘÍJMENÍ PIŠTEJOVÁ POMYKALOVÁ MUŽNÁ

JMÉNO Iveta Kateřina Marie

116,65 BODŮ

NEJLEPŠÍ 3 ŽÁCI – NEJVĚTŠÍ POČET BODŮ ZA TŘÍDU OD 4.

HOŠI DÍVKY PŘÍJMENÍ

JMÉNO

BODY

CELKOVÝ PRŮMĚR BODŮ NA ŽÁKA ZA TŘÍDU:

PŘÍJMENÍ KRYŠKOVÁ KOCICHOVÁ ŠEBESTOVÁ

JMÉNO Petra Tereza Markéta

110,57 BODŮ

BODY 148 145 137

BODY 129 129 122

BODY 142 119 118

BODY 148 136 128

BODY 146 137 130

Oděvářská

revue

Modely se rodí v kapičkách potu Vau, to je zajímavý model! Kolik dal asi práce? Na tuhle otázku lze odpovědět: hodně práce a spoustu nervů.

Každý model prochází vývojem, na kterém se postupně podílí několik lidí. Každé „šaty“ jsou originál, a tak je jim třeba věnovat náležitou pozornost.

Pojďme se podívat, jak se onen originál rodí, vyvíjí a jaká je jeho „životní“ cesta.

Nápad:

Studentka naší školy přijde na nápad, jak by mohla vypadat nová kolekce. Zaujme ji určité téma, utvoří si představu a tu „dá“ na papír. Pak některé představy propracuje, nakreslí a návrhy jsou na světě. „Vychytávka“: Poté své nápady předloží vyučujícím.

Vyučující je posoudí, vyjádří svůj názor a popřípadě návrhářce poradí, co doplnit, upravit apod.

Schválení: Přepracovaný návrh studentka předloží ke konečnému schválení. Co se hodnotí? Samozřejmě nápad, jeho originalita, vždyť je důležité přijít na molo s něčím novým, neokoukaným. Pak je rozhodující, jestli bude možné navržený oděv ušít. Nedivte se této podmínce, vždyť modely šijí žákyně na dílnách naší školy, nevyrobí je žádná profesionální dílna. Pokud návrh odpovídá těmto přísným kritériím, uvažuje se o jeho realizaci.

Nákupy: Modely jsou často malá umělecká díla.

Proto vybrat a také koupit vhodný materiál k jejich zhotovení dá „pořádnou fušku“. To nemůžete přijít do prvního obchodu, který potkáte po cestě domů, a koupit, co vám přijde do ruky. To se musí vydat nakupovat hned celá komise k tomu ustavená.

Tedy paní učitelky Hájková, Mertová, Bernatíková, Kristýna Kudělková, OD4.

Vaňková a případně další učitelky odborného výcviku navštíví spousty obchodů, kde nad stohy látek konzultují, která z nich je k ušití daného modelu nejen vhodná, ale také pro školu finančně dostupná. A pořídit další, často velmi netradiční materiál, nutný k vytvoření efektů, také není „až tak jednoduché“. Až se zdá, že si komise nejdříve musí „ušoupat podpatky“, aby mohl vzniknout model, který okouzlí diváky a zaujme porotu.

Materiál: Z jakého materiálu se modely šijí? Tak například flauš, balonovina, satén, šatunk (imitace hedvábí), síťovina, pletenina, prošev (imitace prošité koženky) a jiné. V nových kolekcích se také objeví látky v zajímavých kombinacích barev. Látky však nejsou jediným používaným materiálem. Často se využívá dost netradičních materiálů, jako jsou například napařovače knedlíků, gymnastické kruhy, různý stavební materiál apod. Každý model je opravdu originál.

Střih: A přijde na řadu střihání. Střihy k výrobě náročných módních kreací, jaké naše žákyně vymýšlejí, jsou složité. Proto je zhotovují z větší části vyučující a žákyně jim u toho asistují. K jednodušším částem oděvů mohou samozřejmě tvořit střihy děvčata sama. Naučí se u takové práce střihové manipulaci, tedy tak zvanému modelování. Šití:

Všechny modely se šijí na určité osoby, které je budou prezentovat. A tak se šije, zkouší, párá, upravuje a zase zkouší. Nestačí, aby oděv tzv. seděl na tělo. Než manekýny vyjdou na molo, musí si být jisté, zda je šaty budou nebo nebudou omezovat v pohybu. Je také důležité, aby se v nich cítily dobře, to je předpoklad toho, že se budou plně

soustředit na předváděné „číslo“ a budou působit uvolněně a nenuceně. Zkrátka šití je ta nejzapeklitější práce.

A kdo šije? Vždy má určitá třída, určitá skupina děvčat za úkol podílet se na šití jedné kolekce. Samozřejmě že je vede jejich učitelka odborného výcviku, která sleduje hlavně kvalitu vypracování ušitého oděvu. Právě poroty na soutěžích, na kterých se pak kolekce předvádějí, hodnotí předváděné modely také podle kvality jejich vypracování.

Kolekce: Vytvořit kolekci není jednoduché. Jen si vezměte modelky. V kroužku manekýnek najdeme děvčata vysoká i nízká, některé dívky jsou štíhlounké, jiné tvarů oblejších. K této skladbě modelek musí komise, která děvčata pro jednotlivé kolekce vybírá, přihlížet. Například není možné, aby pro jednu kolekci byly vybrány modelky příliš odlišných výšek, to by na předváděcím mole mohlo poškodit dojem z celé kolekce. Vše, tedy i výběr manekýnek, se tedy podřizuje tomu, aby kolekce zaujala jako celek.

Módní přehlídky: Modely, které jsou na velké módní přehlídce předváděny, zůstávají až do poslední chvíle většinou utajeny.

Některé kolekce samozřejmě známe, to jsou ty, které byly předvedany na módních soutěžích a získaly nějaká ocenění.

Ale řadu kolekcí vytváří týmy žákyň speciálně pro každoroční velkou módní přehlídku, a na ně si musíme počkat.

Naše škola je v oděvní branži úspěšná a nápady a práce našich oděvářek bývají často vysoce oceňovány právě na zmiňovaných soutěžích.

Témata pro přehlídku: Téma je dáno. Návrhářky vytvářejí návrhy kolekcí vždy na určité téma. Například na letošní Prostějovskou jehlu bylo vypsáno téma Podvodní svět. Děvčata tedy vytvářela na toto téma návrhy modelů, jedna z kolekcí pak byla vybrána k realizaci a na Jehle ji manekýny předvedly. Tato kolekce se pak stala základem pro vytvoření námetu školní velké módní přehlídky. Odtud tedy název Kapky módy. Takže na této přehlídce jsme mohli vidět kolekci Modré hlubiny, ale těmi módními kapkami byly i nápady na jiná témata, ztvárněné v kolekcích jako Prostor a čas, Dráty a drátky, Céčka atd.

Mnoho diplomů, významných ocenění a výborné postavení ve světě módy nejen ve Frýdku-Místku, ale i po celé ČR. Za tím vším stojí hodiny tvrdé práce a nervů.

Jana Borská, OP 3.B

Za oponou Že opona, která sklidila na prosincové módní přehlídce Kapky módy obdiv diváků, je dílem našich žákyň, asi mnoho z vás neví. Zajímalo nás, kdo jsou její tvůrci, protože ti nějak zůstávají v pozadí. Vyzdvihněme je tak trochu na slunce úspěchu, který prosincové vystoupení našich žáků sklidilo.

Opona vznikala dlouhé dva a půl měsíce. Navrhla ji Iva Petrášová z OD4. a pracovaly na ní děvčata ze tříd OD2., OD3., OD4.. Zhruba 3 dny v týdnu se v době vyučování proměnila učebna č.10 ve výtvarnou dílnu, aby pod dohledem paní učitelky Petry Mertové postupně vzniklo krásně jemné, přesto efektní dílo. A kolik volného času mimo vyučování mu oděvářky věnovaly, to už dnes nikdo nespočítá. Že vyrobit „tu krásu“ byla opravdu „fuška“, o tom vás jistě přesvědčí její rozměry 8x3 metry. Látku ze stoprocentní bavlny škola dostala jako sponzorský dar od firmy SLEZAN. Nebýt tohoto letitého sponzora naší školy, možná by tvůrci museli najít nějaké úspornější, ale ne tak krásné řešení scény pro velkou módní přehlídku. Bavlněný materiál si přímo říkal o způsob zpracování. Oponu děvčata vyráběla technikou voskové batiky. Na její výrobu byla potřeba hromada svíček, pořídit je byla snad nejnákladnější položka. Také se spotřebovala spousta barvy na textil. Čeho však bylo třeba nejvíce, byl čas a trpělivost.

Na oponě je abstraktně zobrazen podmořský svět. Její jednotlivé části pak byly v průběhu módní přehlídky nasvětlovány tak, aby vždy vynikl určitý detail a vytvořil tak ten správný efekt. A protože vosková batika má tu výhodu, že odráží světlo, byla iluze podmořského světa opravdu dokonalá.

Opona se opravdu povedla. Ostatně jako celá módní přehlídka.

Jana Borská, OP 2. A

A co se s oponou stalo dál? Úctyhodné rozměry látky, ze které je opona ušita, dávají tušit, že určitě neskončí jen tak někde pohozená a zapomenutá v koutě. Dala přece tolik práce a stála takového času, že se s ní určitě muselo „počítat dál“.

A taky že ano. Stala se inspirací k vytvoření nové kolekce modelů a zúčastní se tedy ještě jedné módní přehlídky, tentokrát soutěžní v Jihlavě. Modely se právě šijí. Zajímavé je, že ačkoli se většinou před soutěží úzkostlivě tají, jak budou kolekce vypadat, v případě kolekce „oponové“ to neplatí. Klidně si ji mohli v rozpracované podobě prohlédnout návštěvníci Zahradních slavností v Ostravě. Oděvářky ze třetího ročníku si na Masarykově náměstí rozložily své „nádobíčko“ a přihlížejícím pěkně předvědly, jak se takové modely rodí. No, jenom aby nám ty naše nápady konkurenční špionáž neokopírovala, nebylo by to poprvé.

RED Tým realizátorek kolekce: Adriana Račeva, Markéta Hlaváčová, Markéta Halaštová, Lucie Stolariková, Marie Langerová, Petra Gašpariková, Katkeřina Strnadová

Modely, šperky, účesy, zpěv Zahradní slavnosti v Ostravě

Krásné modely, zajímavé šperky, extravagantní účesy, známé písničky. Zahradní slavnosti 2009 na Masarykově náměstí v Ostravě se opět povedly. Naše škola se jich také zúčastnila. Tentokrát jsem využila možnosti jet společně s modelkami.

Slavnosti se konají vždy na náměstí, proto jsme si přáli hezké počasí. A také se nám splnilo, bylo krásně slunečno. Lidé procházející náměstím se zvědavě zastavovali před pódiem, na kterém skupina manekýnek a manekýnů předváděla kolekce modelů našich oděvářek.

Tento vstup opakovali během dopoledne celkem třikrát, aby si střídající se návštěvníci centra Ostravy přišli na své.

Kolekce sklízely potlesk přítomných, zvědavé objektivy přítomných pánů cvakaly, hlavně když lehce oděné manekýnky předváděly extravagantní modely.

Modelky opět ukázaly profesionalitu a nezaskočil je ani opilý návštěvník, který mezi nimi tancoval.

Naše manekýny také předváděly šperky, které vyrobila Střední odborná umělecká škola a gymnázium z Ostravy-Zábřehu. Klenoty ve tvaru dudlíku, či lahvičky nebyly ničím neobvyklým a pobavily přihlížející.

Markéta Svobodová, OD2., Markéta Kotrlová IE2.

upravená a sexy. Jako další nastoupila kolekce s názvem Myší tanec. Tvoří ji mladistvé oblečení a zvolené odstíny materiálu připomínají hravé myšky. Dominantním prvkem kolekce modelů Barvy je jejich pestrá barevnost. Společenské šaty z kolekce Plechová kavalérie by měly být součástí každého dámského šatníku.

Nesmíme zapomenout na stánek, který byl součástí prezentace naší školy. Tady naše spolužačky oděvářky předváděly, jak se modely vyrábějí. Přímo před očima přihlížejících návštěvníků vznikaly modely kolekce, která bude předvedena na soutěži oděvních škol v Jihlavě.

Protože se šaty šijí z voskované batiky, musí být zpracovány ručním šitím, protože vosk v látce by zničil šicí stroje. Kolemjdoucí se tedy mohli obdivovat zručnosti našich děvčat.

Přítomní mohli zhlédnout kolekce Rejnoci, ve které jsme zavzpomínali na léto, slunce, vodu a podívali jsme se pod hladinu moře. Další kolekcí byla 2 v 1 neboli Žena současnosti. Tato kolekce předvedla ženu současnosti, která zvládá pracovní nasazení, péči o domácnost a je vždy

Markéta Halaštová

Atmosféra byla na Masarykově náměstí ohromná, a to na obou stranách. Bavili se návštěvníci i studenti reprezentující své školy. Těšíme se na další ročník Zahradních slavností.

Jana Borská, OP3.B

Porota i publikum oslněny Mezinárodní soutěž Módna línia v Prešově

Na Slovensku se 27. března 2009 konala soutěž s mezinárodní účastí Módna línia mladých Prešov 2009.

Do prešovského Parku kultury a oddychu se sjely týmy z celkem 25 oděvních škol ze Slovenské republiky, Polska, Maďarska, Německa a také zástupci čtyř škol z České republiky. Mladí módní tvůrci, studenti středních oděvních škol, zde před odbornou porotou prezentovali v osmi kategoriích výsledky své tvůrčí práce. Celkem na mole předvedli 150 módních kolekcí.

Členové poroty měli těžkou práci, nebylo jistě snadné ze záplavy originálních modelů vybrat k ocenění ty nejlepší.

Porotci byli přísní, hodnotili nejen nápad, ale také kvalitu vypracování předváděných oděvů. Zůstali po celou dobu dvanáctihodinového maratónu ve svém posuzování objektivní.

Za jejich práci jim je třeba „vystřihnout“ poklonu.

Náš region reprezentovala v soutěži skupina děvčat ze Střední školy oděvní a obchodně podnikatelské z FrýdkuMístku. A jak už jsme zvyklí, opět sklízela vavříny. Do Prešova přijela s kolekcemi, které zaujaly nejen porotce, ale také diváky a rovněž přítomné zástupce slovenských médií. Když na molo vstoupily manekýnky v kreacích kolekce Prostor a čas, publikum vydechlo údivem. V přeplněném sále okamžitě došlo ke změně atmosféry, po celou dobu, kterou děvčata na mole strávila, v hledišti blýskaly fotoaparáty a mobily. Okamžitě po vystoupení se v zákulisí objevily týmy regionálních televizí, televize Markíza, slovenských rozhlasových stanic a zástupci tisku, aby získali podrobnější informace o škole, jejíž žáci navrhli a zrealizovali takovou, jak se vyjádřil jeden z diváků, „pecku“. Dlužno říci, že tato kolekce již získala ocenění na Prostějovské zlaté jehle a v soutěži Mladý módní tvůrce v Jihlavě 2008. Nebylo tomu jinak ani tady v Prešově, porota udělila Prostoru a času, který soutěžil v kategorii Volná tvorba, 1. místo a autoři kolekce získali roční předplatné časopisu Jedna ze soutěžních kolekcí Módna revue.

Mgr. Petra Mertová

Vítězná kolekce Prostor a čas

Předávání ocenění z rukou ředitele SOŠP Prešov

Poprvé na mole Když jsem sledovala Velkou módní přehlídku Kapky módy, napadlo mě, jaké asi mají pocity ti, kteří se poprvé na tak velké akci pohybují na mole a reprezentují svou školu. A protože si myslím, že to zajímá snad každého, rozhodla jsem se, že vám o tom tady napíšu. S kluky z mé třídy, kteří na přehlídce předváděli modely, jsem si o tom, jaké měli pocity a jaký byl jejich dojem z přehlídky, popovídala. Od Filipa, Radima a Dana jsem se dozvěděla mnoho zajímavého. Posuďte sami.

Co všechno jste museli podniknout pro to, abyste se na mole pohybovali tak úžasně přirozeně?

Všichni tři se shodli na tom, že bez pravidelných nácviků by to nebylo možné. Trénink je základ úspěchu.

Byli jste před přehlídkou nervózní?

Filip: Nebyl jsem nervózní, ale možná to bylo tím, že na mole jsem už předtím stál, a to v Jihlavě.

Radim: I když jsem byl na mole poprvé, nervózní jsem nebyl.

Dan: Byl jsem nervózní, je to pochopitelné, když to bylo poprvé.

V kolika sestavách jste chodili?

Filip: Chodil jsem ve třech: Céčka, Janes Bond a Tango s medúzou.

Radim: Chodil jsme ve dvou, a to v Tangu s medúzou a v hasičích-DEVA. Dan: Taky jsem chodil ve dvou. Pokaždé s Radimem.

Měli jste celkem tři vystoupení v jednom dni. Které z nich bylo podle vás nejlepší? Ve kterém se vám nejlépe chodilo?

Filip: Pro mě bylo nejlepší to poslední vystoupení pro rodiče.

Radim: Myslím si, že nejlepší bylo vystoupení pro základní školy.

Dan: Mě se nejlépe chodilo, když v hledišti byla naše škola.

A které z vystoupení bylo pro vás to nejhorší?

Kolekce Rejnoci

Filip: Když jsem vystupoval před základní školou.

Radim: Když jsem vystupoval před naší školou.

Dan: To první, protože jsem udělal chybu.

Jaké jste měli pocity, když jste poprvé vstoupili na molo a viděli kolem sebe plný sál diváků?

Filip: Pro mě to nijak zvláštní pocit nebyl. Cítil jsem se jako vždy.

Radim: Měl jsem smíšené pocity, na jednu stranu jsem byl šťastný, že stojím na molu před všemi. Na druhou stranu jsem se hodně soustřeďoval na to, abych nic nepletl. Ale byl jsem šťastný.

Dan: Cítil jsem se zvláštně, nechtěl jsem udělat chybu nebo sklidit nějaký posměch. Ale určitě to byl krásný pocit.

Budinská Eva, IE 2.

Recyklování

(černá pohádka) Dáša Nowaková „Viděla jsem svět bez zábran, kde nás nikdo nemůže omezovat.“ „Zase jsi na LSD?“ reakce na druhé straně.

Najednou se rozsvítí… nikdo nikde. Ospalý rapper si vezme sklenici kakaa a odejde.

Zase šeptání:„Co bys řekl na to, kdybychom byli svobodní?“ „Řekl bych, že jsme v pasti.“ „Vzpomínáš si, jak skončil pan topinkovač? Teď někde leží na černé skládce ukrytý pod nánosem bahna. Určitě tušíš, že skončíme stejně, protože tento rapper se nezajímá o recyklování, a pokud něco neuděláme, tak se nikdy nedostaneme do křemíkového nebe, kam se dostanou všechny dobré kalkulačky. Avšak o mém plánu ti řeknu později, blíží se rozbřesk…“ Před měsícem a čtvrt…

Pan topinkovač dosloužil, a proto musel byt zničen. Jenže co s veteránskou elektronikou, která dosluhuje?

Tuto otázku si rapper pokládal několikrát měsíčně, ale pořád netušil, co s ní… Sběrné dvory byly na míle daleko a trasa k nim byla plná strastí a nebezpečí. Tak se rozhodl přispět na černou skládku nedaleko sousedovy stodoly.

Věděl, že se to nedělá, ale to, co je zakázané, přitahuje.

Les vypadal temněji než kdykoli jindy… drsný rapper rázem nebyl tak drsný, jak se na první pohled zdálo, ale nevzdal se a nesl topinkovač dál. Dál a dál do temného lesa k záludnému kopečku u radioaktivní řeky.

Rapper pociťoval paniku, strach a stres. Ano a mluvíme právě o stresu jako o smrtelném nebezpečí pro celé lidstvo… To je další! „Tr tr rt“ oběti naskakují. „Musíme s tím něco udělat, třiďte odpad, nebo vás zničí,“ znělo v jedné chatrči, ve které se připravují na konec světa.

Rapper se snažil ignorovat stres a odhodil topinkovač do hroudy bahna. Celou zpáteční cestu se snažil utíkat, ale nešlo to, když měl rozkrok u kolen.

A v tom se ozve rána…

Rapper dře své uhrovité tváře po veškerých odpadech až domů. Dodře se až do kuchyně. Tam na něj čeká slečna konvice se svým přítelem mixérem. Rapper se krčí a neví si rady, protože kdyby šel do nemocnice, všichni zjistí, že neumí odnést svou elektroniku do sběrného dvora. Načež z velkého stresu upadne do bezvědomí. „Co s ním?“

Nějaká vyšší moc táhne rappera do předsíně… Kakao se rozlévá po zemi. Malátně otevírá oči a vidí, vlastně nic nevidí, a sundává si ten koš z hlavy. Rázem se rozkřičí, protože se na svou znetvořenou tvář nemůže dívat…

Vedle něj se zubí rychlovarná konvice s přímo ďábelskýma černýma očima. Rapper se nezmůže ani na jednu otázku, protože dostane svůj pravidelný záchvat. „Pokud si pokládáš otázku, co chci, tak ti musím odpovědět, že ti chci ublížit, protože nejsem zrovna žádný dobrák.“ A rapper znova upadá do bezvědomí.

Dodatek: Jelikož konvice porušila nepsanou dohodu a chovala se dominantně, musela být submisivním mixérem zničena. Bohužel se do křemíkového nebe nedostal ani jeden, protože oba porušili zákoník.

Dodatek dodatku: Rapper se díky stresu nikdy neprobudil z kómatu. A proto třiďte odpad! Může to potkat i vás…

Pavla Klaudová Víra ulomený podpatek zahazujeme ji s pocitem nepotřeby v zapomnění visí kříže zaprášené ulitky vykoupení Veřejné nezájmy utrpení ukazují na hlasitou zbytečnost Vzepřít se je dobré Přiznám, že potřebuji bytostně životně ŘEDITELE VESMÍRU

…

V myšlenkách u tebe prožívám 54 hodin na samotě Jsi ve mně jako srdce, které bije nadzvukovou rychlostí

…

Sevřená do kleští tvých paží zmáčená vodopádem slov nedýchám v srdečním rytmu který ohlušuje dění okolo Doteky tvých rtů se do mých tužeb klenou Drtíš mě ... póry svého těla Opíjíš mě znavením z lásky V dotycích včerejšků když tě mám daleko vzpomínám na tvou vůni v ovíněném potácení s vědomím hlouposti a zaslepení zastřenými otázkami bytí ...

Mám tě zarytého pod kůží prosvětluješ paprsky svého svitu zamračenost mých osamělých jiter Nela Chamrádová

Frýdek v grafické zkratce I ekonomové mají výtvarné cítění

F-M zámek, pohled ze zámecké zahrady, Pavlína Březinová, OP3.A

Kdo si myslí, že takový ekonom je pouhý „cifršpión“, který pořád jenom počítá ta svá číslíčka, bude asi překvapený, že na této stránce otiskujeme výtvarné práce, které vytvořily právě žákyně – budoucí obchodní podnikatelky. Současné třeťačky se v předmětu propagace pokusily proniknout do tajů grafické techniky z výšky. Výsledkem jejich snažení je sada velmi zdařilých linorytů s námětem architektury města Frýdku-Místku, zaměřily se hlavně na zpodobení významných památek a budov.

Grafické listy jsou velmi zdařilé, proto se také staly dárkem pro zástupce škol zemí EU, kteří naši školu navštívili během svého pracovního pobytu ve Frýdku-Místku (najdete jinde v listě – projekt Arion), aby jim motivy města připomínaly místo, kde strávili v únoru tohoto roku určitý čas.

Mariánský kostel ve Frýdku, Nikola Šenková, OP3.B

F-M zámek, pohled na vstupní bránu, Petra Bartošová, OP3.A

Metamorfózy

Jistě mi dáte za pravdu, že bez rozvíjení výtvarného myšlení se oděvář, zvláště ten, který má ambice se v branži uplatnit, neobejde. Proto ve výuce oděvního výtvarnictví volíme takové postupy a prostředky, které dávají žákyním příležitosti uplatnit vlastní tvořivý přístup, rozvíjet svou představivost a fantazii.

Každý mladý člověk má přirozenou touhu být originální, chtěl by vytvářet něco nového, nezvyklého. A tuto touhu může přece naplňovat i ve školní výuce. Takže jsme se s oděvářkami dnes již 2. ročníku pustily do práce. Řekly jsme si, že nejen příroda je mocnou čarodějkou a může vytvářet podivuhodné tvory, jako jsou například lesoň pestrý a předivka zhoubná, ale že i my samy můžeme svůj svět obohatit o nové, dosud nepoznané živočichy. Vymyslíme si je. A tak vznikli tvorové, kteří prošli proměnou – metamorfózou neživého předmětu a zvířete v nového živočicha.

Náš svět by teď mohly zabydlet třeba růžokvětka mravenčitá, očkoun mořský a žabíkrok zíravý, co vy na to?

Mgr. Peta Mertová, učitelka oděvního výtvarnictví Žabíkrok zíravý Žabíkrok zíravý žije v jižním Mexiku. Je velký asi 1,5 centimetru. Jeho velké oči vidí na vzdálenost až 150 metrů a pohybuje se velmi rychle.

Pozor! Žabíkrok je člověku velmi nebezpečný. V palci a ukazováčku má umístěn prudký jed, který při stisku vypustí do těla oběti. Proto když se vám ho podaří zahlédnout, utíkejte rychle pryč.

Petra Duňková, OD2.

Růžokvětka mravenčitá Růžokvětka mravenčitá je malý hmyz, dosahující velikosti až dvou centimetrů. Je vzácná, vyskytuje se pouze v Beskydech, a to jen v převislých balkónových růžích.Vydává jemnou nasládlou vůni, ktrou k sobě láká potravu. Živí se mravenci, těm ukusuje hlavičky, které sní, zbytek těla nechá. Lidem přináší štěstí, ovšem málokdo to ví. Lidé ji ze strachu nejčastěji rozmáčknou, a tak si šlapou po štěstí.

Alžběta Žáčková, OD2.

Očkoun mořský Žije v mořích poblíž korálových útesů. Jeho zvláštní zbarvení má význam především při páření. Samičky si vybírají své partnery podle velikosti a krásy oka, které má očkoun na svém boku.

Kateřina Pardová, OD2.

Pohleď na sebe – jak se vidíš?

O tom, jak můžeme vidět, vnímat sami sebe z různých úhlů pohledu, které nám umožňují jednotlivé moderní umělecké styly, se přesvědčily oděvářky současného čtvrtého ročníku. Jejich práce stojí za to, abychom vám ji představili. Třeba se také budete jejich sondami do vlastního já inspirovat.

Děvčata se pokusila o výtvarné postupy: realistický, impresionistický, expresionistický, fauvistický, kubistický a surrealistický.

Mgr. Peta Mertová, učitelka oděvního výtvarnictví

Pro inspiraci si děvčata zašla na výstavu prací českých a evropsých malířů a sochařů do Domu umění v Ostravě.

Eva Březinová

Kristýna Šebestíková, Adéla Kolčárková, Martina Janecká, Lenka Králová

Kristýna Šebestíková, OD4.

Kubistické pojetí

Petra Cinklová, OD4.

Kubistické pojetí

Impresionistické pojetí

Fauvistické pojetí

Kristýna Laborová, OD4.

Realistické pojetí

Surrealistické pojetí

Skutečnost, či hra?

Vesmírní lidé - Andělé světla Dáša Nowaková

Vesmírní lidé jsou bytosti jako my, jsou s námi geneticky identické. Samozřejmě existují i rasy úplně jiné, ale protože je to snadné, navazují kontakty pouze se stejnými rasami. V naší galaxii je jeden jazyk, který se jmenuje kosan, ten je podobný našemu esperantu. Jsou známí dva velitelé vesmírných flotil: Aštar Šeran a Ptaah. Ve spisech se dozvíte téměř vše o tom, jak zpřístupnit své duše a vyhnout se zotročení ze strany temných ještěrů z pekel. Na veřejných prostranstvích jsou vylepovány letáčky, které nás upozorňují na skrytá nebezpečí.

Autorem Vesmírných lidí je pan Ing. Ivo Benda, publicista, informatik a zároveň posel Vesmírných lidí.

Na webu je označen jako princ z pohádky o Šípkové Růžence. Pan Ivo má neskutečně provokativní fantazii, kterou dovedl prodat, a ovlivnil tak miliony lidí. Uspořádal nespočet přednášek, udělal rozhovory pro TV, tisk i rozhlas.

Napsal: Rozhovory s poučením od mých přátel z vesmíru s 2000 sděleními, z toho 400 přijal sám. Pan Benda spolu s dalšími lidmi nenásilně šíří svá videa, obrázky, audia a knihy. Věnoval celkem 2000 knih do knihoven (i vězeňských). Ovšem ostatní výtisky jsou volně k prodeji. A to se vyplatí!

Můžeme se jen dohadovat, jestli skute ečněxistují Andělé světla, kteří nám opravdu chtějí pomoci a chránit nás. Jedno je však jisté, vždy se najdou lidé, kteří tomu věří, a lidé, kteří si z toho dělají legraci. Proto jsem se rozhodla učinit minirozhovor s Martinou Rusnokovou, která nechce být jmenována, protože se obává možných útoků z temné strany.

Co si myslíte o světové krizi?

Krize? Nenechte se vysmát, to je jen začátek. Nakonec přilétne pro několik málo vyvolených vesmírná flotila a lidstvo zahyne. Těším se.

Z čeho usuzujete, že vy budete mezi těmi šťastnými?

To víte, sympatie mezi mnou a Ptaahem překročily jisté meze… mam postup jisty.

Andělé světla nevybírají lidi podle vypočítavosti, ale podle čistoty duše. Nezdá se vám, že ve vašich domněnkách jsou značné mezery?

Ale nejedná se o vypočítavost, moje úmysly jsou čisté, čisté jako bílý sníh.

Další odpovědi byly natolik monotematické, že jsem je již raději nezapisovala. Jedno je však jisté, v roce 2012 to pořádně rozjedeme.

Redakce: Šéfredaktorka - Jana Borská, OP3.B, Eva Budínská, IE2., Veronika Horňáková, IE1.B, Lenka Cudziková, IE2., Linda Bordovská, IE1.A, Dáša Nowaková, OP3.B Do tohoto čísla přispěli: Elena Kožuszniková, OD2., Pavlína Klaudová, PN2., Mgr. Irena Hencová, Mgr. Petra Mertová, Mgr. Magda Luzarová Spolupracovali: PhDr. Eva Fojtíková, Mgr. Jan Volf, Roman Zajíc

Studentský časopis Potočník SŠO a OP, Frýdek-Místek, příspěvková organizace Toto číslo vychází v říjnu 2009