Page 1

Potočník

1. číslo 2007/8


Rozhovor Jak vidí Frýdek-Místek primátorka Eva Richterová Původní rozhovor Nely Chamrádové a Michaely Mertové Možná že nevíte, že primátorka Frýdku-Místku je původním povoláním učitelka a že působila na zdejší průmyslovce. Jako bývalý kantor se snaží s mladými neustále komunikovat, získávat zpětnou vazbu. Řekla nám, že se ráda na průmyslovku vrací, tam se cítí opravdu dobře. Snad i proto jsme neměly žádné problémy se s ní setkat, vyšla nám plně vstříc. Hovořily jsme spolu dlouho, věnovala nám asi hodinu a půl svého primátorského času. Náš rozhovor byl, jak se říká, opravdu neformální. Velmi příjemná atmosféra setkání nás přiměla k úplné otevřenosti, přesto se na některé otázky a problémy, které nás zajímají a tíží, z časových důvodů nedostalo. Snad tedy někdy příště. Děkujeme paní primátorce, že se nám věnovala. Paní primátorko, udělali jsme na naší škole malou anketu mezi studenty o tom, jak posuzují město Frýdek-Místek, jak ho vidí svýma očima. Oslovili jsme nejen místní, zde bydlící mladé lidi, ale také ty, kteří do našeho města dojíždějí každý den do školy. Přestože oceňují zvláště klidové zóny, jako jsou parky a především cyklotrasa s altány podél Ostravice, líbí se jim obě náměstí a rádi navštěvují aquapark, vidí ve městě také řadu negativ, která se vztahují k jejich životu, a to nejen současnému, ale i budoucímu. Ale hlavně jsme zjistili, že jsou velmi málo informováni o dění ve městě, o tom, kde jsou umístěna některá sportoviště nebo kulturní zařízení. Někdy ani nevědí, že tady ve městě některá taková zařízení jsou. Zdá se jim, že je tady málo sportovišť. Může město pro zlepšení informovanosti v této oblasti něco udělat? My jsme právě nedávno posuzovali všechna sportoviště ve městě, a to bez ohledu na to, komu patří. Dokonce jsme sledovali náklady na jejich provoz. Taky jsme se dívali na požadavky na investice do některých zařízení. Rozhodně máme dostatek materiálu k tomu, aby mohl být vydán informační leták nebo souhrnná informace třeba ve Zpravodaji. Pravda je, že mladí, tedy aspoň co víme z našeho okolí, moc informační zpravodaj, který radnice vydává, nečtou. Není to pro ně dost přitažlivé čtení. To můžeme udělat, že do Zpravodaje přiložíme volně jednu stránku a koho budou ty informace zajímat, tak si tu stránku vytáhne. Pokud by tady byl požadavek dát informace o sportovištích a kulturních zařízeních do jednoho souhrnného přehledu, to také není problém. Nedávno jsme vydali přehled veškerých sociálních služeb ve městě, protože o nich také spousta lidí nevěděla. Vyšel ve formátu A5 jako brožura a je v něm všechno – názvy zařízení, jejich sídla, kontakty atd. Jestli byste zjistili, že takto by se dalo jít i v řešení vašeho požadavku, můžeme se samozřejmě domluvit. Obsah, velikost, fotografie apod. zkonzultujeme. Také pro vás mladé, kteří máte velmi blízko k moderním informačním prostředkům, můžeme taky tyto informace umístit na internetu. Naši spolužáci taky reagovali v naší anketě na otázky bezpečnosti ve městě. Říkají, že je tady ve městě dost diskoték, klubů apod., že je tu až moc hospod, ale že je jen málo bezpečných míst k setkávání se a k zájmovým aktivitám. Právě ta zařízení, která jsem zmínila jsou často, hlavně ve večerních a nočních hodinách, místy, kde se okolojdoucí nebo v blízkosti bydlící necítí moc bezpečně. To je problém asi každého města. V poslední době některá města ruší nebo uvažují o zrušení městské policie, protože na ni nemají peníze. Co Frýdek-Místek, bude svou městskou policii také rušit nebo omezovat?


Městská policie je nezastupitelná. Lidé ji většinou vnímají prostřednictvím policistů, kteří ve dvojicích procházejí ulicemi. Oni však dělají spoustu dalších věcí, které občan nevidí, ale které jsou pro město velmi důležité. Jedině oni jsou schopni řešit řadu problémů, které plynou z mezilidských vztahů, vztahů mezi sousedy apod. Kontrolují dodržování vyhlášek města, a není to jen parkování. Lidé dělají neuvěřitelné věci a neuvažují o tom, jestli to škodí druhým, či ne. Je na místě, aby tady městská policie byla. Vůbec neuvažujeme o tom, že bychom je zrušili. Ale je otázkou, co udělá ministerstvo vnitra, které má na věc trochu jiný pohled. Pokud městské policii budou odebrány kompetence, to bude jiná. Ale rozhodnutí města to nebude, město v žádném případě městskou policii rušit nechce. To, že je ve městě až moc různých zařízení jako jsou hospody, diskotéky atp., to je asi pravda. Jenže město v té věci mnoho udělat nemůže. Tato zařízení jsou ve stu procentech v jiných objektech, než jsou objekty města. A tady je ta potíž. Cestou k řešení není jít za soukromníkem a říci mu: „Tady diskotéka nebude.“ A legislativa je dnes taková, že všechny pokusy všech měst vydat nějakou vyhlášku o rušení nočního klidu zatím ztroskotávají. Když někde vydají, soudy ji zruší. Zkrátka chybí tady legislativa. Částečně se snažíme řešit některé záležitosti související s diskotékami apod. aspoň tak, že městská policie zakoupila hlukoměr, aby na požadavek občanů mohla změřit hladinu hluku v daném místě, udělá o tom záznam. Když byla hluková hranice překročena, jedná se podle platné legislativy dál, když nebyla, lidé, kteří si stěžovali, to hned na displeji přístroje vidí, jsou okamžitě informováni a nemají tak důvod k nějakým dalším krokům nebo stížnostem. Máme totiž takovou zkušenost, že „hygiena“, která jinak hluk měří a dále se touto záležitostí zabývá, často měření, kupříkladu ve dvě hodiny v noci, pochopitelně odmítla, nemá na to pracovníky, a lidé byli nespokojení, stěžovali si atd. Teď se v této věci situace zklidnila. Velkým problémem je rostoucí brutalita prostředí, ve kterém se mladí pohybují. Mladí lidé se rádi sdružují, povídají si, baví se. Mnozí si chodí sednout do hospod a v těch jsou umístěny hrací automaty. V našem městě je možná příliš mnoho heren, do kterých chodí spousta mladých, ale nejen mladých lidí … Máte pravdu, že ve městě je příliš mnoho heren. Nedávno jsem se zúčastnila jedné besedy s gemblerem a co jsem slyšela, bylo hrozné. Tady ve městě je spousta rodin, které jsou kvůli gemblerství některého ze svých členů nešťastné. … Jsou města, třeba Bohumín, která řekla, že na jejich náměstích, hlavních třídách hrací automaty nebudou. Frýdek-Místek dbá o to, aby v budovách, které jsou v majetku města, herny nebyly a nejsou, nepovolíme je. V těchto případech to můžeme ovlivnit. Všechny automaty, které ve městě jsou, jsou v soukromých objektech. A jejich odstranění z budov, které jsou v soukromých rukách, to neumíme řešit. Tak jako všechna města, která s tímto problémem bojují, i my se snažíme o vypracování vyhlášky, která by záležitost v celku řešila, ale stejně jako jinde jsme o velký kus nepokročili. Jestli bude legislativa, která nám účinné řešení umožní, přizpůsobíme se. Zatím jsme byli schopni vyhláškou ošetřit, že hrací automaty nebudou v určité vzdálenosti od budov škol. Mladým lidem chybí zóny klidu, sportovní zóny, kde by se mohli“vyřádit“, zajezdit si na „skejtech“, zahrát si na hřišti, třeba fotbal. Zatím mají možnost kvalitně se projet na kolečkových bruslích, cyklotrasa kolem řeky Ostravice je vysoce ceněna. Ale co ti ostatní? Máte pravdu, kličkování mezi auty může vést jedině do nemocnice. Těm, kterým chybí on-linová dráha pro kolečkáře, mohu slíbit, že tady bude. V příštím roce bychom ji chtěli budovat. Také jsme schvalovali 50 000 na doplnění U-rampy. Někdo totiž nacouval autem až do areálu a ukradl jednu překážku. Navíc se na odboru školství hledají programy, kam by bylo možné se přihlásit s projektem na rozšíření skate parku. Co se týče hřišť, není rok, aby se neotvírala nová hřiště. Jen pro příklad uvedu hřiště u 8. základní školy, předtím se dělalo hřiště u 7. základní školy. Také se dělají nové tělocvičny. Chceme vyřešit prostor mezi 5. a 9. základní školou, ale musíme nejdříve vyřešit staré restituční závazky. Jestliže dostáváme na magistrát požadavky ze strany mladých, jsou to zatím všechno podněty od dětí ze základních škol. Pokud by se našla aktivita, skupina mladých, která by nám řekla, že patnácti až dvacetiletí chtějí to a to, to a to se jim nelíbí, maximálně to uvítáme. Za sebe mohu říct, že budu velmi ráda, když přijdete s nějakou iniciativou. Nevím, nakolik je podložená informace, že se chystá projekt zřízení sportovního centra, které by mohlo vzniknout v našem městě. Slyšela jsem, že se rozhoduje o tom, jestli bude tady ve Frýdku-Místku, v Ostravě nebo ještě někde jinde. To máte na mysli asi to, čemu zkráceně říkáme Budohala. Ti, kteří za tímto projektem stojí, říkají, že takový


další v České republice není. Mají tedy dalekosáhlé plány. V případě, že by tady takové sportovní centrum bylo, počítají s tím, že by se tady konala také soustředění sportovců a pořádala se mistrovství. Proto chtějí vybudovat také ubytovací zařízení. Město má ve vlastnictví pozemky, které jsou v souladu s územním plánem určeny k vybudování sportovišť. Jedná se hlavně o plochu u ulice 28. října, v místech za průmyslovkou, Hutním projektem a domovem důchodců. Ti, kteří májem tzv. Budohalu vystavět, dostali nabídku vybudovat ji právě zde. Pokud máme informace, tato lokalita se jim líbí, z korespondence s nimi vyplývá, že o ni mají zájem. Vyzvali jsme je, aby nám předložili projekt zastavěnosti (zastavovací studii), a teď čekáme, jestli ho předloží. Pokud by se projekt realizoval, hala by sloužila všem bojovým uměním. Jestli se však rozhodnou jít do Ostravy, půjdou do Ostravy. Zatím předpokládáme, že o naši lokalitu mají stále zájem. My mladí však nepřemýšlíme jenom o tom, jak využít svůj volný čas. Také uvažujeme o své budoucnosti a tady mnozí pociťují nejistotu. Hlavně zjišťují, že je nedostatek pracovních příležitostí pro nezkušené, začínající lidi, kteří nemají požadovanou praxi v oboru. Taky jak ji mohou mít, kde ji mohou získat, když zaměstnavatelé je do práce nepřijmou. Mnozí mladí pak vidí svou perspektivu v odchodu někam jinam, zvláště do Prahy. Chceme se tedy zeptat, může něco město udělat pro to, aby tady mladé lidi udrželo? Aby neodcházeli někam pryč? Nemáte obavu, že by město mohlo začít stárnout, když mladí tady nezůstanou? Máte pravdu, to je velmi složitá záležitost. Město, tedy úřad, pracovní místa nevytváří, ale vytváří podmínky pro to, aby někdo jiný ta pracovní místa mohl vytvořit. Perspektivy jsou v tom, aby sem přišly firmy, ty zaměstnají lidi. A to je „parketa“ města, vytvořili jsme průmyslové zóny, ve kterých působí nové firmy. A pokud mám informace, všechny firmy, které tady dnes jsou, sáhnou raději po mladém zaměstnanci. Samozřejmě je otázka, jaké profese firmy požadují. Ne všichni mohou být v kanceláři, ne všichni mohou dělat ekonomy. Nedávno se otevírala peletárna v Paskově, která zpracovává zbytky dřeva, od prken až po peletky k topení. Tato rakouská firma staví na mladých. V chlebovické zóně vyrábí firma Blanco z nerezových materiálů od vybavení kuchyní, přes vybavení lékařských operačních sálů až po nerezové WC do věznic. Tato firma bude svou kapacitu dále rozšiřovat, také bude potřebovat mladé lidi. V chlebovické zóně je španělská firma, která by měla vyrábět škálu výrobků pro Hyundai.Také je tam firma Lia, ta taky bude vytvářet další pracovní místa. V lískovecké zóně je rezervována plocha pro další dvě firmy, které přinesou pracovní příležitosti. Bude se rozšiřovat Marlenka, bude stavět kompletně nový provoz. Pokud firmy chtěly a chtějí tady u nás umístit svoje sídlo, snažili jsme se a snažíme vytvořit takové podmínky, aby sem přijít mohly. Samozřejmě že všechny zájmy mladých není možné touto nabídkou uspokojit, ale přijdou další firmy, i obchodní řetězce. V otázce zaměstnanosti spolupracujeme s úřadem práce. Zdá se, že jde hlavně o to, aby bylo dost kvalifikovaných pracovníků. Je totiž obava, aby Hyundai tady našel dostatek našich lidí, kteří by do něj šli pracovat. Některé firmy uvažují o vybudování nějakých zábavních center. Je tady také projekt kina atd. Tedy pro to, co zatím u nás v této oblasti chybí, budeme vytvářet podmínky, aby tady bylo. Jen tak pro zajímavost, Korejci se nás ptali, jestli tady máme něco jako Stodolní v Ostravě. Odpověděli jsme, že ne, že naše aktivity v oblasti zábavy jsou jiné. Vytvořili jsme lokality, ve kterých předpokládáme centra pro trávení volného času. Jedna je naproti hotelu centrum, druhá za Intersparem a třetí je v prostoru víceúčelové haly. Tato centra také vytvoří řadu pracovních míst. Paní primátorko, děkujeme vám, že jste si na nás udělala čas a hovořila s námi o věcech, které nás mladé zajímají. Nela Chamrádová a Michaela Mertová, OP 4.


Rekviem za sen Requiem for a dream Hrají: Ellen Burstyn – Sara Goldfarb Christopher MacDonald – Taply Tibbons Jared Leto – Harry Goldfarb Jennifer Connelly – Marion Silver Keith David – Big Tim Marlon Wayans – Tyron C. Love Režie: Darren Aronofsky Scénář: Hubert Selby jr. Hudba: Clint Mansell Země a rok výroby: Spojené státy americké, 2000 Délka: 101 minut Tři hlavní části filmu vypráví o osudech čtyř dospělých lidí. První část Summer (Léto) nás uvádí do děje. Popisuje snahu o dobytí amerického snu, všichni chtějí být šťastní. Tři teenageři v nejlepších letech - Harry, krásná Marion a jejich společný přítel Tyron toho chtějí dosáhnout namnožením kvalitní dávky heroinu. Matka Harryho Sara zhubnutím do „svých červených šatů“. Dělá to proto, že ji telefonicky pozvali do její oblíbené televizní soutěže a ona tam chce vypadat jako za mlada a udělá pro to vše. Nasazuje radikální dietu, ale když ta nepomáhá, navštěvuje doktora, který jí předepisuje amfetaminové tabletky. Druhá část Fall (Podzim) je částí, kdy jsou všichni spokojení. Dobyli svůj americký sen, ale přestože jsou na vrcholu, tak jako vždy se něco stane a následuje neštěstí. Marion a Harry utrácejí, kde můžou a radují se ze svého společného života. Tyron si užívá se svou přítelkyní. Postupem času rozházejí všechny své úspory a nemají ani na jednu dávku heroinu, protože všechny peníze dali na kauci za Tyrona, který byl zadržen. Vztah Harryho a Marion začíná právě kvůli drogám upadat. Potřebují peníze na dávku kvalitní drogy, aby mohli začít znova. Proto Harry prosí Marion, aby zašla za přítelem svých rodičů a řekla si o peníze. Musí se ním vyspat a to definitivně zničí vztah Harryho a Marion. Sara je den ode dne šťastnější, protože je stále blíže svým červeným šatům. Ale začíná si uvědomovat, že prášky jsou slabší a slabší, uchyluje se k radikálnímu řešení, bere si větší dávky. Z televize se jí stále neozývají a propadá zoufalství. Třetí část Winter (Zima) – označuje kolaps amerického snu. Harry a Tyron promarnili šanci na nový začátek, a proto se vydávají na cestu na jih za drogou. Harryho zdravotní stav se zhoršuje, má úplně zuboženou levou ruku kvůli častému píchání drog. Proto ho Tyron odvádí do nemocnice. Místní doktor zjistí, že jsou feťáci a zavolá policii. Tyron musí pracovat ve vězení, ale Harryho převezou do nemocnice. Tam mu amputují levou ruku. Marion, aby měla dostatek heroinu, dostala číslo na chlapíka, který jí za poskytnutí sexu dá dostatek prostředků. Sara je už natolik zoufalá, že se vydá do televizního studia sama bez vyzvání. Jelikož vypadá na zhroucení, pracovníci televize zavolají psychiatrickou léčebnu. Na závěr se všichni dostanou tam, kde nikdo z nich nechtěl skončit. Harry si už nikdy nepíchne drogu, protože nemá ruku. Marion udělá za dávku cokoliv. Tyron je ve vězení. A Sara dostává elektrošoky do hlavy, aby se vyléčila, což nepomáhá. Tento depresivní film je zajímavý velmi akční kamerou, která vás úplně vtáhne do děje. Buď půlením obrazu nebo jakoby připevněním kamery na člověka, přičemž se kamera hýbe, jak člověk chodí. Zaujme různé použití obrazových metafor, kdy nevidíme člověka, když si píchá drogu, ale jen postup výroby. Ve filmu jsou použité i rychlé záběry, třeba při užití tablety se nám zrychlí vnímání, a tak nás to vnese do stavu jako pod vlivem drog. Tento film bych nedoporučovala lidem se slabší žaludkem. Nebo lidem trpícím depresí i těm, kteří prodělali nějaké psychiatrické léčení, protože by jim mohl připomenout jejich dávno zapomenutou minulost. Film zanechává na každém člověku nějakou stopu, protože takhle realistické zobrazení života narkomanů a zoufalců se dlouho nepovedlo. Myslím si, že se herci, režisér a scénárista pěkně zapotili u natáčení velkolepého filmu, který je spojením umění všech tří složek filmu, jež uzavírá hudba, ta celý film pozvedla na ještě vyšší úroveň. Dominika Hill, OD 3.


Prkna, která znamenají svět Když se řekne manekýnka nebo manekýn, lidé si zpravidla vybaví ženu či muže, jak na předváděcím mole představují poslední výkřiky módy. Na naší škole tuto činnost mohou zakusit už žákyně a žáci, kteří sotva odrostli dětským střevíčkům. Už řadu let se v kroužku manekýnek, a v posledních letech i manekýnů, učí tomu, jak se na mole pohybovat a jak s přirozeností a se šarmem předvést modely, které navrhly a ušily jejich spolužačky. V tomto školním roce čeká členy kroužku perná práce. Nejenže se musí kvalitně připravit na prestižní soutěže oděvních škol, ale čeká je také velká módní přehlídka, kterou pořádá naše škola 4. prosince 2007 v Národním domě ve Frýdku-Místku. Tato důležitá společenská událost bude prubířským kamenem hlavně pro nováčky, kteří se spolu se zkušenějšími, služebně staršími manekýnkami na tuto akci připravují pod vedením hlavní choreografky přehlídky paní Kateřiny Erbenové. Všichni se musí naučit náročným pohybovým úkonům a nově naučené prvky musí doma opakovat tak, aby si je zafixovali a poté vykonávali automaticky. Takže kromě domácích úkolů z vyučování si domů odnášejí úkoly i z nácviků na módní přehlídku. Tedy žádná legrace! Většina z nás si možná ani neuvědomuje, jak obtížnou a časově náročnou práci naše manekýnky a manekýni dělají. Většinou se divákovi zdá, že jde jen o chození sem a tam, ale není tomu tak. Základem profesionálního předvádění je správné držení těla, jistá chůze a výraz tváře. To je třeba natrénovat. A samozřejmostí je pamatovat si choreografii. To vše pro diváka, který chce vidět jak zajímavé modely, tak si odnést příjemné zážitky. Členové kroužku opět letos absolvují řadu společenských akcí, na kterých budou reprezentovat naši školu. Svou první módní přehlídku v tomto školním roce již mají za sebou. Modely z dílny našich žákyň předvedli 19. října na Černé louce u příležitosti akce Gastro Ostrava. Tady účinkovali také někteří nováčci. Na většině z nich byla vidět nervozita, ale svou úlohu zvládli dobře. Spolupráce pokročilých a nováčků vedla k úspěchu, dočkali se oceňujícího potlesku. V nejbližší době, už 6. listopadu čeká služebně starší manekýnky předváděcí molo na soutěži Mladý módní tvůrce v Jihlavě. Nováčci se budou účastnit trhů oborů ve Frýdku-Místku, v Třinci a v Havířově. Také budou absolvovat přehlídky na mnoha společenských akcích. Přesto tím nedůležitějším, kam se upíná většina naší pozornosti, je prosincová velká módní přehlídka. Všem členům kroužku, nejen žákům, ale i pedagogickým pracovníkům, přeji pevné nervy, vytrvalost, optimismus a hlavně úspěchy.

Gastro Ostrava 2007

Budete-li mít dotazy, ochotně vám je zodpoví Mgr. I. Hencová (budova na Potoční) a Mgr. I. Dominíková (budova na Těšínské). Mgr. Irena Hencová


Portrét Stella Nina Mc Cartney-Willis

Kdybych se vás zeptala, jaké módní návrháře znáte, určitě byste mi byli schopni vyjmenovat alespoň dva až tři z takzvané ,,staré školy“, jako je třeba Versacce. Ale znáte ,,mladou krev“ v módě? Chtěla bych vám představit její zástupkyni Stellu McCartneyovou. Pokud jste našli v přijímení podobnost se členem Beatles, není to náhoda. Stella se narodila 13. 9. 1971 jako třetí dcera Lindy a Paula McCartneyových. Odmala ráda kreslila. Chodila na veřejnou školu, protože rodiče, ač velice bohatí, se snažili, aby děti měly co nejnormálnější dětství a nenechaly se ovlivnit penězi. A tak Stella pomáhala mamince se zvířaty na farmě. Spolu také šily první oblečení, protože se Stella chtěla odlišovat od spolužáků. Sama si pak v pouhých 12 letech ušila první bundu. Pak nastoupila ke studiu na londýnské škole Central Saint Martins College of Art and Design, kterou ukončila roku 1995. V témže roce byla její matce diagnostikována rakovina prsu, podstoupila operaci, a ačkoli se jednu dobu zdálo, že je vše v pořádku, ozvala se rakovina znovu a roku 1998 Stellina matka zemřela. Rodina se z této události dlouho nemohla vzpamatovat. Hlavně Stella ztrátu matky těžce nesla, byla jejím nejoblíbenějším dítětem. Matka jí říkávala, že je její hvězdička, však jméno Stella znamená hvězdička. V roce 2003 se Stella vdala za Aladshaira Willise. Celý obřad pojala jako památku na svou matku, vdávala se v moderní verzi jejích svatebních šatů a kostel byl vyzdobený vřesem a růžemi, které měla Linda ráda, hostina byla vegetariánská, protože celá rodina nejí maso. Zajímavostí je, že jako svatební dar chtěli s manželem malé stromky, ze kterých pak vysázeli les. Stella navrhuje oblečení pro Madonnu, je autorkou například jejích svatebních šatů. Gwyneth Paltrow a Kate Winslet jsou jejími dalšími zákaznicemi. Je velmi aktivní v ekologii. Navrhuje pouze z přírodních materiálů a je členkou organizace PETA, která bojuje za práva zvířat, v jejích kolekcích kožichy z přírodních kožešin nenajdete. Pracovala pro firmy Chloe, Gucciho, navrhla sportovní oblečení pro Adidas, na tričkách jsou nápisy ,,Vhodné pro sportující vegetariány“. Dá se tedy říct, že Stella je úspěšná žena, která si však ve svém životě neužívala vždy jen to dobré. Pokud chcete vidět její tvorbu, doporučuji kliknout na www.stellamccartney.cz Pavlína Klaudová, PR3


Nastupte do našeho raketoplánu

a vydejte se s námi za dobrodružstvím

4. prosince 2007 h


Pavla Klaudová

… Dotýkám se tě peříčky Jsi anděl Co zapomněl svá křídla Počítám Každý pór tvého těla V krajině bez dechu S kapičkou potu na čele Ti upíjím lásku ze rtů …

… Doteky ze skla stvořené Vkládané do vitráží Jsme spolu neztratili Barevnými sklíčky Jako v krasohledu Obložil jsi můj svět …

… Otvírám zámky tvého těla V objetí myšlenek za zítřek A doufám, Že se neprobudím……


Ohlédnutí za prázdninami Jak si studenti užívali letošní prázdniny? Festivaly, zábava, muzika Letošní léto se opravdu povedlo. Aspoň co se hudebních festivalů, které my mladí tak milijeme, týče. Snad každý posluchač jakékoli muziky si mohl přijít na své. Jen u nás ve Frýdku-Místku se na akci Beskydy sound představily známé kapely, jako například Monkey Business. Hudební klub Stoun a p. Korč připravili Sweetsen fest a nechyběl ani Metal fest v Sokolíku. Někteří z nás, kteří domácích hudebních radovánek neměli dost, si zajeli do nedalekého krajského města na Colours of Ostrava. V srpnu jsme se mohli vydat také do nedalekých Kozlovic na Rock fest a v poněkud vzdálenějším Třinci se konala Noc plná hvězd. Tedy hudby bylo, až uši přecházely. Ohlasy účastníků těchto akcí byly převážně kladné. Nejoblíbenější akcí snad byl Sweetsen fest, jenom kdyby ty výpadky elektřiny nebyly ta časté. Metalisté a rockeři vysoce hodnotili akce v Sokolíku a v Kozlovicích. Přesto doporučují zlepšit organizaci těchto akcí, jejich pohled na ně však může být zkreslen potížemi, které způsobilo špatné počasí. No a snad každý účastník Colours of Ostrava, kterého jsem oslovila, ať už byl z Prahy, Budějovic, ze Slovenska či Rakouska, nebo to byl domorodý ostravský občan, každý dával této akci nejvyšší hodnocení. Nela Chamrádová, OP 4.

Práce všeho druhu Letní prázdniny – jak nádherný pojem pro všechny školou povinné. Ta slova přímo vyvolávají představu nicnedělání, opalování, koupání, válení se … zkrátka žádné učení, minimum povinností a práce. Ovšem od doby, kdy jsem měla velké výdaje na různé akce, které jsem podnikla, na mě doléhá otázka, kde brát peníze, když dosud věrní sponzoři – rodiče začali stávkovat a s nimi i moje peněženka. Nastal čas shánět si jiný zdroj chechtáků. A tak jsem začala hledat a obcházet firmy a asi po roce se mi podařilo sehnat na prázdniny brigádu. Konečně má peněženka přestala stávkovat, zkušeností z letních prací mám bohatě a akce, do kterých jsem vydělané chechtáky investovala, stály za to. Napadlo mě, jak na tom o letošních prázdninách byli jiní „školou povinní“. Byli na tom stejně jako já, nebo si prázdnin užívali bez práce a povinností? A když je zčásti zasvětili práci, jak se jim v ní líbilo, co jim brigáda kromě peněz dala? Za co utratili těžce vydělané peníze, případně do čeho chtějí v budoucnu investovat? Oslovila jsem několik svých vrstevníků a někteří byli ochotni se o své zkušenosti s letošními prázdninami podělit. Marie (18 let): Zpočátku končily moje snahy sehnat brigádu fiaskem. Pro vydělávání penízků jsem se totiž rozhodla pozdě. Celý červenec jsem si hledala brigádu, ale nic jsem nesehnala. Až na konci měsíce mi sestřenice nabídla místo v jedné firmě v Bašce, ve které sama pracovala. Firma Frit vyrábí vozíky a podobné výrobky, které se vyvážejí do ciziny, především do Polska a na Ukrajinu.Dělala jsem tady pomocné práce a moje pracovní doba trvala tak dlouho, dokud nebyla práce hotova. Ráno jsem tam byla už v 6 hodin, končila jsem obvykle už kolem 13. – 14. hodiny. Celé odpoledne jsem pak měla volné. Ve firmě se mi moc líbilo, byl tam skvělý kolektiv a moje práce nebyla moc namáhavá. Co mi ovšem vadilo, bylo ranní vstávání. Nicméně se mi na brigádě líbilo více než ve škole. Odpracovala jsem si svých pár hodin, přišla jsem domů a už jsem se nemusela učit, jako když přijdu ze školy. Z výplaty jsem zatím neutratila ani korunu, ale plánuji nákup nové postele a v budoucnu investuji penízky do řidičského průkazu. Brigáda byla pro mě skvělou zkušeností, čichla jsem si k práci, poznala nové lidi, vydělal jsem peníze. Jenom doporučuji, abyste si hledali práci včas, nemuseli byste mít takové štěstí jako já. Lucie (17 let): Mám s brigádou skvělou zkušenost. Sehnala jsem ji přes mou známou. Pracuji u soukromníka v malém obchůdku s občerstvením, a to už rok a půl. O prázdninách jsem pracovala téměř denně, ve školním roce chodím do práce jen o víkendech.Je to velmi zodpovědná práce. Jsem spokojená, protože se seznámím s novými


lidmi. Cítím se tam lépe než ve škole a ještě si vydělám hezké peníze. A za co penízky utrácím? Ono je toho strašná spousta, pořád je něco, co si chci nebo musím kupovat. Radek (17 let): Brigádu na první měsíc prázdnin jsem si sehnal díky kamarádovi, který mi ji doporučil. Pověděl mi něco o pracovních podmínkách a o finančním ohodnocení, popřemýšlel jsem a nakonec jsem si řekl, že bych to mohl zkusit, že pracovat v přírodě v okolí Beskyd nemusí být špatné. Dělal jsem ve firmě Lesostavby, kde jsem stavěl ohrady a odkorňoval stromy. Kolektiv byl tady velmi dobrý, pracovali jsme v týmech po čtyřech lidech. Práce byla časově dost náročná, začínali jsme v 5 hodin ráno a končili kolem 6. hodiny večerní. Zato mzda byla pěkná, až 120Kč na hodinu. Další měsíc jsem pracoval ve firmě Security Ostrava. Tuto práci mi „dohodil“ kamarád, který tam pracuje už přes rok. Plat byl různý a pracovní doba také. Za den si bylo možné vydělat nejméně 1800Kč. K práci jsem dostal oblečení a teleskop, strava a nocleh byly zdarma. Zasahovali jsme na akcích, někteří lidé se na ně chtěli dostat na černo, a my jsme jim v tom měli zabránit. Občas jsem měl i potyčky, ale pracoval se mnou zkušený kamarád, a tak to bylo lepší a pro mě bezpečnější. S touto prací pokračuji dále, jezdím po celé republice. Brigády byly super, ale vydělané peníze mi nějak rychle mizí z peněženky, takže jsem co chvíli švorc. Ilustrace Kateřina Pomykalová

Zpracovala Katka Pomykalová, TV 3.

Do zahraničí za výdělkem, užívat si doma Celkem dobře placené brigády v některých evropských zemích lákají nejednoho studenta k tomu, aby o prázdninách odcestoval do zahraničí. Proto se řada mých přátel rozhodla trávit prázdniny prací v cizině. Pokud se totiž vydáte třeba do Skotska sbírat jahody na nějakou farmu nebo do některého z anglických měst roznášet letáky, můžete si v přepočtu vydělat týdně kolem 13 000Kč. Mnozí mí přátelé tak učinili a po návratu domů nešetřili historkami ze svého pobytu. Někteří byli dokonce ochotni poskytnout exkluzivní rozhovor pro náš Potočník.

Lukáš Plesnár (21 let) a Tina Fichtnerová (18) pracovali tři měsíce v anglickém Ipswifu.

V tomto roce jste oba odcestovali za prací do Anglie. Proč právě tam? Lukáš: Hlavním důvodem rozhodnutí jet do Anglie bylo to, že zde žije má matka. Měli jsme tedy o jednu velkou starost méně. Bezplatně nás ubytovala. V Anglii je jinak ubytování velmi drahé. Náš pobyt trval tři měsíce, odletěli jsme tam už na začátku června. Dalším důvodem k výběru Anglie bylo, že jsem tam už jistou dobu bydlel, a proto jsme neměli problém sehnat práci. Stačilo zvednout telefon a zavolat mému bývalému šéfovi. Jinak je těžké práci tady sehnat, člověk musí mít buď známe, nebo velké štěstí.


Jakou práci jste tedy dělali? Lukáš: Roznášeli jsme reklamní letáky. Ráno jsme dostali mapu s vyznačenou trasou a vyrazili jsme do ulic. Během dne šéf několikrát volal, jestli je vše v pořádku. Angličani dokáží být velice nevrlí. Ty letáky jsou třeba celý týden stejné, takže kdo nemá na schránce nebo na domě napsáno, že letáky nechce, dostal každý den stejný papír. Někdy bylo roznášení i nebezpečné, protože někde mají otvor pro vhazování dopisů a papírů přímo ve dveřích a vy nikdy nevíte, co vás na jejich druhé straně čeká. Můžete prozradit, kolik peněz jste si vydělali? Lukáš: Za měsíc to dělalo asi 60 tisíc. Ale hodně peněz jsme samozřejmě utratili už v samotné Anglii. Je tedy lepší nakupovat v cizině nebo tady u nás? Lukáš: To se dá těžko říct. V Anglii jsou šíleně drahé služby, jako jsou kadeřnictví, doprava, ale taky je tam drahé jídlo. Na druhou stranu jsme tam nakoupili značkové oblečení o 50% levněji než u nás. Taky je tam levnější kosmetika a elektronika. Tina: Móda je v Anglii sama o sobě strašná. Lidé vůbec neřeší, v čem vycházejí na ulici. Chodí v teplácích a neupravení. Co se týče jídla, nenajdete tam normální pečivo. Oblíbeným jídlem Angličanů jsou ryby, hranolky s peprmintovou omáčkou a jablečný koláč. A taky tam snad nemají anglické restaurace. Prozraďte čtenářům Potočníka ještě nějaké další zajímavosti. Tina: Mám dojem, že v Anglii pracuje většina lidí doma. Taky tam žije mnoho cizinců. Setkala jsem se tam s celou řadou Poláků i dalších cizinců. V některých obchodech se prodávají polské výrobky a na letišti dokonce hlásí v polštině. Některé věci jsou legrační. Když se chcete sprchovat nebo koupat, musíte počítat s tím, že vodovodní baterie jsou oddělené, zvlášť si musíte pustit teplou i studenou vodu. Nebo další takovou srandou je klíč na elektřinu. Ten si koupíte v obchodě, třeba za 20 liber, zasunete ho do takové zdířky a můžete čerpat elektřinu do výše těch dvaceti liber. Dobré, že? Předem víte, kolik prosvítíte. Tino, ty jsi byla v Anglii poprvé, co ti pobyt tam dal? Prvních čtrnáct dnů jsem byla zmatená, vůbec jsem neuměla komunikovat. Jenže když jdete do obchodu nebo vám volá šéf, musíte začít mluvit. A když už jednou začnete, jde pak už všechno samo. V Ipswifu, kde jsme bydleli, bylo celkem příjemně. Svůj pobyt tam beru jako velké plus do života. Můžete prozradit, co jste si za vydělané peníze pořídili? Lukáš: Především jsme si pronajali byt a musíme ho nějak vybavit. Tina: Já si navíc našetřila na autoškolu. Taky jsem si pořídila notebook a nějaké oblečení. A Jaké plány máte do budoucna? Hodláte se do Anglie vrátit? Tina: Po mé maturitě se chystáme tam asi 6 let pracovat. Chci si v Anglii udělat jazykovou školu a po návratu domů tady učit. Lukáš má v plánu podnikat. Ale jak to všechno dopadne, uvidíme. Rozhodně chceme dále bydlet tady v Česku, protože to je naše rodná zem, kterou máme rádi. Děkuji vám za rozhovor.

Tina a Lukáš


Doma vydělat, v zahraničí si užívat A jak jsem trávila letošní prázdniny já? Také prací, a to v Česku, s cílem jet si do ciziny užívat sluníčka, zábavy, kultury atd. Můžu vám dát tři rady před tím, než se rozhodnete jet na dovolenou. 1. Zvažte, kolik můžete utratit peněz. 2. Nesnažte se vybrat místo, kam pojedete – stejně se nakonec rozhodnete jinak. 3. Nejpodstatnější je, s kým pojedete. Řídila jsem se těmito třemi body a dovolená dopadla skvěle. Peníze tak akorát, místo – ráj na zemi, spolucestující kamarádka Katka - moje krevní skupina. Také si za své těžce vydělané peníze zajeďte do Španělska, třeba do Malgrada de Mar, místa vzdáleného pouhých šedesát kilometrů od Barcelony, které jsme navštívily my. Barcelona nás úplně pohltila. Moře, přístavy, Museo Picasso, socha Kryštofa Kolumba, vítězný oblouk, Placa Real, La Citadella, tržnice, fotbalový stadion a také olympijský stadion a hlavně monumentální stavba světově proslulého architekta Gaudího La Sagrada Família, to vše stojí za zhlédnutí. Žádný zážitek však nepřekoná zpívající fontánu Cascada. Každý večer se každou půl hodinu roztančí hra vody a světel za doprovodu Smetanovy Vltavy, která produkci zahajuje. No nádhera. Úžasný zážitek vrcholí písní Freddyho Mercuryho Barcelona. Chce se říct, kdo neprožil, jako by nežil. Tolik můj tip, jak proměnit pomíjivé peníze v trvalou hodnotu zážitku, který obohatí váš další život. Připravila Nela Chamrádová, OP 4.

La Sagrada Família


Nela Chamrádová

… Baladický přízrak potemnělého obzoru naznačuje nepokoj a tíseň. Předtucha, blížící se červeň vypálené hlíny. Svou vnější podobu stále častěji se vracet uspokojuji.

… Na záminku štěstí jsem ochotna něčemu uvěřit. Příběh teprve začíná, ale já nezapisuji svoje závazky do kalendáře. Někdy se mě dotkne žhavá vzpomínka. I slabé zaklepání, vytrhne ven.


Kristýna Šebestíková v rozhovoru pro Potočník Jak už tomu bývá v každém čísle Potočníku, opět vám chceme představit studentku, která se něčím liší od ostatních. Jmenuje se Kristýna Šebestíková a na naší škole studuje 2. ročník oboru Oděvnictví. Nyní se usilovně věnuje gymnastice, ačkoli také byla mojí spoluhráčkou ve volejbale. Ze staré známosti se mnou se nestyděla odpovědět na několik mých otázek, a tak si můžete přečíst velice zajímavý, myslím, rozhovor. Dozvěděla jsem se, že se můžeš pochlubit výbornými úspěchy v gymnastice. Které získané ocenění je pro tebe zatím nejcennější? Na které jsi nejvíce pyšná? Nejvíce si cením 8. místa na celorepublikových závodech v Doubí u Třeboně. I když tyto závody nedopadly úplně podle mých představ, jsem na své umístění stejně nejvíce pyšná. Jako osmá jsem se umístila v jednotlivcích, ale v soutěži družstev jsme vybojovaly 2. místo, byly jsme velmi nadšené.:-) Jak dlouho se ve světě gymnastiky pohybuješ? S gymnastikou jsem začala v sedmi letech a dodnes se jí plně věnuji. Je to moje nejoblíbenější záliba a doufám, že ještě dlouho bude. Proč ses v dětství rozhodla právě pro gymnastiku? Čím tě učarovala? Ke gymnastice mě přivedla moje mamka, protože ji v mládí hodně bavila, ale neměla možnost se někde uchytit. No a tak do toho přivedla mě. Tento sport se mi velice líbí, protože ne každý zvládá tak složité prvky, které ke gymnastice patří. Kterému oboru gymnastiky se věnuješ? Věnuji se klasické sportovní gymnastice. Zaujala mě více než moderní gymnastika, hlavně proto, že cvičíme na různých nářadích. Je to docela slušný adrenalin. Sportovní gymnastika je ovšem rizikovější, stává se nám více úrazů, ale to k tomu patří. Mě se naštěstí ještě nic vážného nestalo, jen pár malých zranění, doufám, že nic horšího nepřijde. Kde a s kým trénuješ? Na jakých soutěžích vystupuješ? Trénuji na mé bývalé Základní škole Jiřího z Poděbrad ve Frýdku-Místku. Trénuje nás skvělá trenérka Pavla Rašková, která nás toho hodně naučila. Obdivuji ji za její nekonečnou trpělivost, máme jí být za co vděčné. Na soutěže jezdíme po celé republice. Nejdříve se zúčastníme okresního kola, poté postoupíme do krajského kola, pokud znovu uspějeme,


dostaneme se do kola celorepublikového. Některé závody se dělí na školní a na tělovýchovné. Soutěžíme v klasické gymnastice a v teamgymech. Já však soutěžím jen v klasické gymnastice, protože v teamgymech jsem překročila povolenou věkovou hranici a v mé kategorii je nás velmi málo. Jaké gymnastické náčiní je tvé nejoblíbenější? V čem vynikáš? Mým nejoblíbenějším náčiním je nejspíše hrazda. Nijak zvlášť v ní sice nevynikám, ale je prostě nejoblíbenější. Jinde taky moc nevynikám, všude musím poctivě trénovat, jestliže chci dosáhnout úspěchu. Jak často trénujete? Mohla bys popsat, jak takový trénink vypadá? Náš trénink začíná důkladnou rozcvičkou, tak jako v jakémkoliv jiném sportu. Poté se rozdělíme do družstev podle toho, jak jsme ve skupinách i na závodech. Střídavě cvičíme na hrazdě, prostných, bradlech, kladině a také skáčeme přes kozu nebo koně. Pokud zrovna trénujeme na teamgymy, secvičujeme pódiové skladby, akrobatické řady a skáčeme na trampolíně. Trénujeme třikrát týdně hodinu a půl. Pokud se však blíží závody, tak i tři hodiny. Věnuješ se v současné době ještě nějaké jiné zálibě? Závodně jsem se věnovala volejbalu, kde jsem měla také úspěchy, třeba 2. místo ve školním celorepublikovém turnaji v Třebíči. Nyní ho už hraji jen rekreačně. S rodiči chodíme pravidelně hrát tenis a beach volejbal. Občas si s kamarádkou vyjedu na kolečkových bruslích. Hodláš v gymnastice pokračovat? Máš nějaký vysněný sportovní cíl, kterého bys chtěla v budoucnu dosáhnout? Chci se gymnastice věnovat, co to jen půjde, ale vidím to tak na dva roky. Zdravotně už nejsem pro gymnastiku moc způsobilá, občas mě pobolívají třísla, kolena i záda. Do budoucna už nemám žádný vysněný cíl. Bohatě mi stačí to, čeho jsem již dosáhla, na nic většího se vrhat nebudu, jsem spokojená s tím, co mám. Rozhovor vedla Katka Pomykalová, TV3.


KONEČNĚ NA BEDNĚ ! PŘEKVAPIVÝ VÝSLEDEK – 2. MÍSTO NA STŘEDOŠKOLSKÝCH HRÁCH V KOPANÉ Ve dnech 9. a 10. října 2007 se konalo Okresní kolo středních škol v kopané chlapců na fotbalovém stadiónu Ve Stovkách, ve Frýdku-Místku – na travnaté a škvárové ploše. Organizátorem byla Střední škola Gastronomie a služeb, Frýdek-Místek, p. o. Do turnaje se přihlásilo 13 školních chlapeckých týmů z Frýdku-Místku a Frýdlantu n. O., které byly rozlosovány do tří skupin. SKUPINA A 1. SPŠ FM 2. SŠO a OP FM 3. SŠE a D FM 4. SOŠ a VOŠ PO FM

SKUPINA B 1. SŠ INFOTECH FM 2. SOUKROMÉ GYMNÁZIUM FM 3. SZŠ FM 4. SSŠ PODNIKATELSKÁ FM

SKUPINA C 1. GYMNÁZIUM FRÝDLANT N/O 2. SŠG a S FM 3. SŠ ZEM. a LESNICKÁ FM 4. OBCHODNÍ AKADEMIE FM 5. GYMNÁZIUM PB FM 9. října 2007 se hrály zápasy v základních skupinách herním systémem každý s každým. Protože turnaje se zúčastnilo tolik družstev, byly mezi jednotlivými zápasy ve skupině velké časové proluky a počasí také moc nepřálo sportu, svítilo sice slunce, ale bylo chladno. Bylo pro účastníky turnaje těžké se někde zahřát, k dispozici byly jen šatny, kde byly 2 školy anebo někde posedávat lavičky tam nebyly. A tak se všichni neustále pohybovali venku a sledovali souboje jiných škol. Naše školní družstvo bylo vylosováno do skupiny A, kterou jsem označila za skupinu smrti. K prvnímu utkání jsme nastoupili v 9:55 na škvárovém hřišti proti SŠ E a D FM („horničák“). V první polovině utkání jsme obdrželi gól a prohrávali tak 0:1. Ale naši hráči zmobilizovali své síly a po pěkné fotbalové akci dal vyrovnávající gól Šigut. Od této chvíle to byly opravdové nervy, hrálo se v rychlém tempu nahoru a dolů. V posledních minutách utkání utekl Papřok soupeřovým obráncům a šel skoro sám na branku, v pokutovém území ho faulovali a kopala se penalta, na kterou se postavil Šigut a k radosti všech našich hráčů ji proměnil. Rozhodčí pak po pár minutách ukončil utkání, které jsme vyhráli 2:1. K druhému utkání jsme nastoupili v 12:15 proti několikanásobnému vítězi SPŠ FM („průmyslovka“). Přes úmornou dřinu a snahu všech hráčů našeho týmu se nepodařilo vstřelit gól a ani udržet čisté konto. Utkání pro nás skončilo prohrou 0:2, jak se později ukázalo, nebyl to vůbec špatný výsledek. Ke třetímu zápasu jsme nastoupili v 13: 25 hod proti SOŠ a VOŠ PO FM („hasiči“) na travnaté ploše. Utkání bylo důležité pro obě družstva, protože vítěz tohoto boje by se umístil na druhém místě, které zaručovalo postup. Byl to velice vyrovnaný zápas, plný pěkných akcí na obou stranách. Skončil zaslouženou remízou 0:0, takže drama pak pokračovalo v podobě kopání penalt, na které jsme vyhráli 3:2, za nás kopali: Šigut, Papřok, Střižík a


mohli si připsat velmi důležitý pomocný bod, který nás posunul do finálových bojů. Umístění v naší skupině: 1. SPŠ FM, 2. SŠO a OP FM, 3. SOŠ a VOŠ PO FM, 4. SŠE a D FM. 10. října 2007 probíhaly již finálové zápasy, kdy soupeři ze skupiny si „donesli“ již skóre a body ze vzájemných zápasů s sebou. K prvnímu finálovému utkání jsme nastoupili proti SŠ INFOTECH FM (počítačová soukromá střední škola). Musím přiznat, že mě stálo snad všechny nervy. Naše družstvo skoro celou dobu hrálo na jejich půlce a branku soupeře ostřelovalo snad ze všech stran, bohužel nám nepřálo štěstí a gól z naší strany nebyl vstřelen. Utkání skončilo 0:0 a přišly na řadu penalty, které jsme vyhráli 3:2 (za nás kopali Střižík, Papřok. Šigut). Byla to veliká škoda a mrzelo nás, že jsme nevyhráli během normální herní doby. Nedalo se nic dělat a museli jsme se připravit na dalšího soupeře, kterým byla pořádající škola SŠ G a S FM. V úvodních minutách toto utkání bylo vyrovnané, ale pak po herní kombinaci dal Tobiáš náš první gól a utkání se více méně stalo z naší strany jasnou záležitostí, soupeře jsme přehrávali a přidali další góly, autory byli: Tobiáš, Čotek, Velička M. Celkově jsme vyhráli 4:0. Ihned po tomto utkání jsme nastupovali proti družstvu z GYMNÁZIA PB FM. Kluci pokračovali v herních kombinacích, v některých chvílích byli daleko lepšími hráči než soupeř. Po hezkých akcích jsme vyhrávali 3:0, góly dali Velička M., Dubčák, Čotek, ale závěr jsme asi trochu podcenili a náš brankář Trnka po průniku obdržel branku. Výsledek utkání byl nakonec 3:1. Naším posledním ale zároveň nejdůležitějším soupeřem byla SSŠ PODNIKATELSKÁ FM. Před tímto utkáním naše škola již obsadila výborné 3. místo a jen vítězství v tomto zápase by nás ještě mohlo posunout výše. Musím přiznat, že vedle neporazitelného družstva SPŠ FM, (které nadělovalo góly jak na běžícím pásu), bylo právě družstvo soukromé školy dalším favoritem, které do té doby prohrálo jen SPŠ FM a ostatní porazilo. Jak bylo vidět, čekal nás velmi těžký soupeř. Po určitých motivačních prvcích, které jsem přednesla hráčům, začal nervy drásající boj. Byl opravdu nelítostný. Naše družstvo muselo pořád hrát dopředu, remíza totiž nic pro nás neřešila. Moje nervy byly na pochodu po celou dobu hry. Pak po jedné vydařené akci dál náš vítězný gól Velička M. po přihrávce Tobiáše. Závěr utkání kluci zvládli a utkání vyhráli 1:0 a obsadili celkové druhé místo.

CELKOVÉ POŘADÍ: 1. SPŠ FM 2. SŠO a OP FM 3. SSŠ PODNIKATELSKÁ FM

INDIVIDUÁLNÍ OCENĚNÍ: NEJVŠESTRANNĚJŠÍ HRÁČ: DAVID TOBIÁŠ Musím poděkovat všem hráčům za vzornou reprezentaci školy (nemusela jsem řešit žádné kázeňské problémy jako mí kolegové z jiných škol) a předvedené sportovní výkony. Družstvo bylo složeno z hráčů starších ročníků, které doplňovali žáci nižších ročníků. Po velmi dlouhé době, co absolvuji středoškolské hry s našimi žáky, to byla práce kolektivu, individuality se přizpůsobovaly potřebám kolektivu (někdy to bylo těžké). Je obtížné někoho individuálně vyzvednout a nechtěla bych na někoho zapomenout. Oporami byli zkušenější hráči, kteří si dirigovali hru mladších. JEŠTĚ JEDNOU DĚKUJI ZA PŘEDVEDENÉ VÝKONY A GRATULUJI K UMÍSTĚNÍ – vynikající a překvapivé. HRÁČI : Papřok Lukáš OP 3. (kapitán), Kyjanica Luboš OP 3., Velička Michal OP 3., Kniezek Ondřej OP 3. (po zranění 10. 10. 2007 nehrál), David Roman OP 3., Šigut Adam TV 3., Střižík Michal TV 3., Dubčák Jakub OB 2., Tobiáš David OB 2., Hrabal Jan OB 2., Trnka Vojtěch OB 2. (brankář), Čotek Petr OP 1. A, Hlaváč Michal OP 1. A, Somsi Kristián OP 1. B, Vávra Martin OP 1. B Mgr. Irena Hencová


Připravili jsme se dobře na Jihlavu? Vzhůru na Mladého módního tvůrce 2007 Každým rokem se zúčastňujeme významných návrhářských soutěží, takže nikoho nepřekvapí, že přípravy na jednu z nich právě vrcholí. Soutěž, ve které zase dáme o sobě světu vědět, ta vysněná soutěž, na kterou se těší snad každá oděvářka z naší školy, se bude konat 6. listopadu v Jihlavě. Konkurenci a porotcům opět ukážeme, co v nás je, jaké talenty se na naší škole rodí (a nedřímají, pracují). Co příprava na tak velkolepou akci obnáší? Trpělivost, píli, zručnost a pečlivost. Nápady, představivost a práci a práci. Kolik je toho všeho třeba ke zhotovení jediného modelu? Práce kolika lidí je zapotřebí k výrobě celé kolekce? Otázky, které stojí za zamyšlení, že? Děkuji paní učitelce Anně Bernatíkové, že zodpověděla další spoustu mých všetečných otázek a umožnila mi nahlédnout do dílen, kde probíhají ty tvůrčí procesy, na jejichž konci jsou kolekce oděvů, které jsou často oceňovány na prestižních soutěžích. Jak vznikly názvy jednotlivých kolekcí? Odkud se získávají materiály? Do jakého rozpočtu se musela celková příprava vejít? A s jakým očekáváním jdeme do soutěže? V soutěži Mladý módní tvůrce je několik kategorií, do kterých mohou kolektivy tvůrců přihlásit své kolekce. Které kategorie letos obsazuje naše škola? Letos se zúčastníme soutěže v kategoriích Prádlo – plavky, Umělecká oděvní tvorba, Fantazijní tvorba, Volná mladá tvorba, Tiba(Slezan) a Tonak. Všechny jmenované kategorie znám z minulého ročníku soutěže, až na jednu – Tonak. To je novinka? Ano, dá se to tak říct. Je to kategorie, ve které budeme předvádět klobouky. Firma Tonak, a. s., Nový Jičín poskytla každé soutěžící škole plstěné polotovary klobouků a úkolem škol je tyto polotovary podle vlastní fantazie dozdobit. Tato kategorie se jmenuje Něco na hlavu a uzdu své fantazii při tvorbě modelů popustily žákyně Veronika Malíková a Barbora Plánočková z OD 3. a Lucie Slowiková a Monika Krpcová z OD 4., vedla je Ing. S. Pasečná.

Výroba klobouků

Dobře, zaveďte mě teď do okamžiku, kdy se vybírají kolekce. Kdo vytvářel střihy? Kdo modely šil? A kdo celé zhotovování kolekce kontroloval? Celý proces probíhá asi takto. Nejdříve pedagog, tedy Ing. S. Pasečná zadá studentkám, aby navrhly kolekci pro určitou kategorii a vymyslely pro ni název. Hotové návrhy se předají komisi, která vybere nejlepší práce a konzultuje další postup s ostatními pedagogy a studentkami. Komise pro výběr návrhů a jejich realizaci na tuto soutěž je složena z těchto učitelů: Ing. S. Pasečná, Mgr. R. Hájková, paní učitelky V. Vaňková a P. Kulová. Ve spolupráci učitelek odborného výcviku a žákyň vznikají složité, atypické střihy, podle kterých potom žákyně ušijí modely. A na mole je pak předvedou manekýnky a manekýni, které vede Mgr. I. Hencová a Mgr. I. Dominíková.


Můžete prozradit, kdo konkrétně kolekce v jednotlivých kategoriích navrhoval? V kategorii Prádlo – plavky navrhla kolekci Monika Krpcová z OD4. Kolekce ponese název Klíč k tajemstvím léta. Tato kolekce je velmi výjimečná. Naše plavky jsou velmi odvážné. Jsou zhotoveny z plavkového materiálu v signálních barvách a jsou dozdobeny klasickými klíči, odtud název kolekce. Kolekce vznikala ve spolupráci s firmou Moni style Fryčovice, která nám poskytla materiál i techniku k šití. Zhotovení plavek probíhalo pod vedením paní Kulové. Klíč k tajemstvím léta

Do kategorie Umělecká oděvní tvorba přispěla svou kolekcí Inspirace vitrážemi Kateřina Marková z OD3. Modely zhotovovala děvčata z OV3. Anna Tvardková, Zuzana Zwiasová, Kateřina Strejčková a také Soňa Bocková a Adéla Rajnochová, které si modely ušijí a také na přehlídce předvedou. Dále se podílely na šití modelů Marcela Vějačková, Veronika Pešková a Radka Havlická ze třídy KP3.. Nad žákyněmi měly pevnou ruku Mgr. Z. Legerská a paní učitelka Z. Holušová. Kolekce je vyrobena ze dvou kontrastních materiálů, z bavlněného dyftýnu a malovaného hedvábí. Modely jsou velmi půvabné.

Inspirace vitrážemi

Kategorii Fantazijní tvorba obsadíme kolekcí Kokosy v modrém. Kolekci navrhla opět Monika Krpcová z OD4. V šicích dílnách na ní pracovaly žákyně z OV3. Markéta Bednářová, Dorota Fiedorová, Petra Jakubowská, Pavlína Kaňoková a Zuzana Stančíková, které vedla paní učitelka V. Vaňková. Žákyně Leona Pěnčíková si model, který bude na soutěži předvádět, sama ušila. Základní materiál je tvořen riflovinou a reflexními pruhy. Celkový dojem modelů dotváří doplňky z kokosových vláken. Volnou mladou tvorbu, tedy další kategorii, obsadí kolekce s názvem Rebelové, modely navrhla Veronika Malíková z OD3. a šily je už v loňském roce studentky z nynější OV4., které vedla paní Z. Holušová. Modely jsou zhotoveny z rifloviny, úpletu, výplňkového materiálu, koženky a zdobí je stříbrné řetězy. Kolekce je obrazem rebelské pouliční módy.


Jako každým rokem, tak i letos jsme se přihlásili do kategorie, ve které se šijí modely z „povinného“ materiálu, který poskytne některá textilní firma. Loni to byla Tiba, letos se šije z materálu, který jsme dostali z našeho frýdeckého Slezanu. Tedy můžeme kategorii nazvat Slezan. Jedná se o jeden model. Zvítězil návrh Moniky Polákové z OD4., která ho pojmenovala Javory, javory podle tisku na látce. Model je z bílého šifonu, který je potištěn černými javorovými listy. Na konečném zpracování návrhu si dala záležet děvčata z OD4., tedy z Moničiny domovské třídy, práce vedla paní I. Dominiková. Tolik k jednotlivým kolekcím. Jak dlouho trvá příprava na takovou soutěž? Jak dlouhá je cesta od návrhu po předvedení na mole? Žákyně dostaly na jaře zadání a do června musely odevzdat návrhy, tato fáze je pro žákyně soutěží, ve které vítězí ty nejlepší návrhy, z nichž potom vzejdou hotové modely. V září vybíráme kategorie, do kterých se přihlásíme. Podle vítězných návrhů se šijí modely. Je to tvůrčí práce, při které je třeba velká zručnost, zkušenost, každý se snaží hledat nové postupy, návrháři také někdy v průběhu práce na zhotovování modelů mění některé věci. Zkrátka vyžaduje mnoho času, než se shodneme na konečném vzhledu modelu. Co je třeba zdůraznit, jde o týmovou práci. Zajímalo by mě, jestli šijete oděvy pro každou manekýnu zvlášť, jestli jsou to modely na míru? Ano, musíme dbát na celkový dojem a předvedení modelu. Našim úkolem je modelem podtrhnout krásu a výraz modelky. Model musí manekýně perfektně sedět. Návrh mnohdy přizpůsobujeme modelce, měníme detaily, doplňky. Snažíme se, aby se model přizpůsobil jejich rysům, vlasům, držením těla, postavám a očím. Je to opravdu důležité, ne každý model, ač by byl sebekrásnější, vypadá na každé modelce dobře. Taky bude zajímavé vědět, jestli je takové šití na módní soutěž nákladná věc, nebo ne. Kolik celá ta příprava stojí? Do jakého limitu jste se museli v přípravě na Jihlavu vejít? Nemohu říct konkrétní částku, ale aby měli čtenáři alespoň přibližnou představu, pohybujeme se mezi 10 000 – 20 000 Kč. Naštěstí jsme některé materiály nemuseli kupovat, dostali jsme je jako sponzorský dar. Poslední otázka. Sice se říká, že tvůrce by neměl tipovat, ale určitě máte nějaká očekávání. Uspějí naše modely v konkurenci, která určitě bude zase veliká? Těžko říci, myslím si, že letos mají děvčata skutečně dobré nápady, celý náš tým pracuje na plné obrátky. I kdybychom nevyhráli žádnou cenu, budeme vědět, že to stálo za to. Bude nám to sice líto, ale konkurence bude určitě také dobře připravena. A můj favorit? Sama za sebe mohu říct, že doufám a věřím v kolekci Kokosy v modrém, je velmi povedená. Mini interview mi poskytla i jedna studentka, která zrovna pilně pracovala. Ahoj, doufám, že tě moc neobtěžuji. S kým mám tu čest? Ahoj, neobtěžuješ, jsem ráda, že mě někdo osvobodí od práce.:-) Jmenuji se Veronika a chodím do KP3. Na čem teď pracuješ? Jak se ti šije? Je to model z kolekce Inspirace vitrážemi. Šije se mi dobře, je to celkem jednoduchý model. Jsem ráda že se můžu zúčastnit tvorby modelů, které se budou předvádět na prestižní soutěži. A pojedeš se na soutěž do Jihlavy podívat? Určitě, pokud budu mít tu možnost, tak jo. Veronice moc děkuji za krátké povídání.

Kokosy v modrém

Kateřina Pomykalová, TV3


Krmení dravé zvěře aneb něco málo o naší školní jídelně Určitě si teď říkáte, jak mě něco tak nesmyslného, jako je krmení divé zvěře, mohlo napadnout. Ale ono to smysl má. Někteří z vás možná ani neví, jak to v naší jídelně vypadá. Na druhou stranu, mnozí strávníci ze školy se mnou určitě budou souhlasit. Znáte to netrpělivé vyčkávání zvonku. „Crrrrr!“ a velký souboj může začít. Zvonění na velkou přestávku bych přirovnala k pistoli, která slavnostně zahajuje běh ze schodů na velmi krátkou trať. Pokud úspěšně prokličkujete chodbami zaplněnými studenty a mezi prvními doklušete do jídelny, můžete si blahopřát. Stačí se však zdržet jen několik vteřin a při vstupu do stravovny si rázem připadáte jako v supermarketu, ve kterém se prodává zboží s 90% slevou. Pokud tedy zrovna nemáte to štěstí a stojíte na konci nekonečné fronty, mžouráte očima a hledáte hodné kamarády nebo tzv. slabší články řetězu. Mě, mazáka, fascinuje, že předbíhání nejvíce preferují studenti prvních ročníků, kteří tady jsou jen pár dní. Někteří z nich, jak už jsem si mohla ověřit, mívají vychytané finty, zřejmě mají dobrou praxi ze základní školy. Kritická situace nastala už na začátku září, kdy byly k obědu langoše, tedy milovaný pokrm většiny studentů. Já, která chodím na obědy pravidelně už nějaký ten pátek, jsem byla z tehdejší atmosféry unešená! Se spolužačkou jsme poctivě stály ve frontě a pozorovaly ten ruch kolem. Opravdu jsem se musela pousmát nad drzostí některých žáků (dají-li se tak tito potomci poloopic nazvat). Tehdy řešila vzniklou situaci paní učitelka Tobolová, která dav lidí rozdělila na „ty, co mají jedničku“ a na „langošáky“. Jedničkáři tak vesele předbíhali a poté hladově usedali ke stolům. Taky jsem si dávala „dvojku“, a tak byla má trpělivost téměř u konce, když falešní členové vedlejší řady spokojeně odebírali langoše. Pokud se tedy chcete pohodlně a bez zbytečných nervů najíst, vykašlete se na poctivost! Rychlejší a drzejší – nebo v případě pedagogů silnější – vítězí! Vysvětlujte pak učiteli v následující hodině 10 minut po zvonění, že jste se tak dlouho zdrželi na obědě díky své „hlouposti“. Možná si stejně jako já naivně myslíte, že časem poctivost opět přijde do módy, ale tak se stane možná za x let, kdy za nás frontu na oběd budou stát roboti.:-) Já však stále budu trpělivě čekat v zástupu a doufat, že mě tentokrát snad nikdo nepředběhne…

… a ještě něco navíc k naší kantýně Také máme na škole kantýnu, neboli bufet. Tady si můžeme o přestávkách koupit svačinku nebo něco k pití. Nejen však o přestávkách, ale dokonce 10 minut po zvonění na hodinu se před touto místností, připomínající spíše velkou spižírnu než kantýnu, tlačí neuvěřitelný dav studentů. Strávníci z naší školní jídelny tady totiž zdržují svačinkáře nákupem stravenek. Nemůžete si nevšimnout nepřátelských pohledů a zaslechnete i slova, kterými si svačinkáři do strávníků často rýpnou. Asi by to chtělo propracovat organizaci prodeje obojího. Pomozte sami sobě a navrhněte řešení! Nebo vám snad to zdržení z vyučovací hodiny vyhovuje? Kantýna je vůbec vděčný objekt ke kritice. Taky vás zaujal nedostatek některých potravin? Jdete-li si koupit svačinku po 3. hodině, nemáte šanci dostat pečivo, smutně na vás bude koukat jenom pár vysoce kalorických cukrovinek, což není zrovna dvakrát zdravá a vydatná svačina. A když už se připomínky na dodržování otevírací doby a na sortiment prodávaných výrobků dostaly k mým uším nejen od studentů, ale také od pedagogů, asi by bylo dobré o změnách organizace v tomto důležitém zařízení uvažovat. Vždyť jde o spokojenost nás všech!

Kateřina Pomykalová, TV3.


Jak mladí vidí Frýdek-Místek Mezi žáky naší školy jsme udělali anketu, abychom zjistili, jaký mají vztah k městu Frýdek-Místek. Oslovili jsme asi 120 našich spolužáků ze všech ročníků, místních i dojíždějících. Získali jsme tyto cenné poznatky: Naši spolužáci ve městě Frýdku-Místku oceňují 1. 2. 3.

Klidové zóny – parky cyklotrasu s altány podél řeky Ostravice Obě náměstí Aquapark

Také zde vidí negativa 1. Pociťují, že je nedostatek pracovních příležitostí pro mladé, nezkušené, začínající lidi (mnozí vidí svou perspektivu v odchodu zvláště do Prahy). 2. Také pociťují ohrožení bezpečnosti lidí - přetíženou dopravou, zvláště v centru města, - ta způsobuje hluk, někdy až za hranicí snesitelnosti, a smog, - rostoucí brutalitou prostředí, ve kterém se vyskytují sociálně patologické jevy – krádeže a ostatní kriminalita, drogy, alkohol, přítomnost bezdomovců v klidových zónách apod. 3. Příliš mnoho hospod, diskoték a klubů (zde ohrožování bezpečnosti – sociálně patologické prostředí), ale málo míst s bezpečným prostředím k setkávání se, klidnému posezení, diskusím, zájmovým aktivitám. 4. Roztříštěnost („roztahanost“ po celém městě) sportovišť a míst pro zájmovou činnost mladých lidí. A též navrhují, co by se dalo ve městě udělat, aby se jim zde lépe žilo 1. 2. 3.

Podporovat firmy, které poskytují a poskytnou prac. příležitosti absolventům škol. Zřídit, především v Místku, dostatek přechodů a podchodů pro chodce, aby nebyla ohrožována jejich bezpečnost . Vybudovat jakési Centrum pro mladé, ve kterém by byla pestrá a bohatá sportovní a kulturní nabídka pro mladé, které by bylo snadno dostupné ze všech částí města (něco na způsob obchodních center, která soustředěním nabídky přitahují zákazníky). V tomto centru by mohla být zřízena mimo jiné místa, která zde ve městě chybí – multikino, městské divadlo, zoologická zahrada (třeba jen mini), kavárny k posezení, kluby nabízející různorodé kulturní programy pro mladé, sportoviště apod.

Naše zjištění byla pro nás tak zajímavá, že jsme se rozhodli je předložit magistrátu města, a to v rozhovoru s paní primátorkou Mgr. Evou Richterovou. Připravila Nela Chamrádová, OP 4.

Frýdek-Místek z pohledu přespolního Jak se dívám na Frýdek-Místek jako člověka, který žije v jiném městě? Určitě nejde srovnávat hrušky a jablka, tedy Frýdlant, kde bydlím, a Frýdek-Místek, kam jezdím do školy. Pro mě je Frýdek-Místek lepší především z hlediska nákupních možností, výstav a dalších kulturních akcí, také je především mým městem „vzdělávacímů”. Snad i anonymita, která je tady větší než v malém městě, je tou lepší stránkou. Frýdlant je totiž takovou větší vesnicí, ,,drbárnou“, ve které téměř každý o tom druhém ví, kolik má plomb. Určitě má ale své výhody i malé město nebo vesnice, protože mají svůj ,,klid“. Ale proč si ho nenajít na konci nějakého většího města, třeba zrovna FrýdkuMístku? Člověk přece nemusí bydlet někde, kde lišky dávají dobrou noc, aby mohl užívat klidu. Každé místo na zemi má své výhody a nevýhody. Ve Frýdku-Místku, na prvním pohled nic moc panelákovém ráji, lze nalézt mnoho pěkného a inspirativního. Třeba jsou tady architektonicky zajímavé stavby, nemyslím pouze ty církevní, ale jsou zde i stavby tzv. běžného života, které bych určitě ukázala svým přátelům z ciziny. Občan FrýdkuMístku je nepozoruje, nevnímá, mnohdy třeba i ignoruje. Ale stačí se projít po frýdeckém náměstí a určitě najdete aspoň jeden dům, který vás zaujme, jak se dnes říká, osloví. Nemyslím tím sejít od zámku dolů a vklouznout do Kauflandu, i když ten asi oslovuje mnohé z nás více než krásy města. Osobně si myslím, že mnohdy podceňujeme město, ve kterém žijeme. Pavlína Klaudová, PR3.


Fejeton

Jak díky letákům dosáhnout výtečného zdravotního stavu Pavla Juřenová Určitě to také znáte. Přijdete domů ze školy nebo z práce a na stole se válí neskutečné množství dosud neprobraných letáků, které vás upozorňují na úžasné slevy a nejlevnější ceny ve městě, ne-li rovnou v celém kraji. Prohlédnete stránky, vy mladí jen tak zběžně, pokud vás leták přímo neuchvátí cenami. Starší, rozumnější lidé prohlížejí důkladněji a rozhodují se, kde zakoupí to či ono, co potřebují. A v den, kdy slevy uvedené v letácích začínají platit, se vrhnou brzy ráno na nákupy, aby se jim potřebného zboží dostalo. Říkáte si, jak tohle souvisí se zdravím?. Vysvětlení je velice jednoduché. Při mé půlroční brigádě v hypermarketu jsem si povšimla výborného zdravotního stavu starších spoluobčanů. To víte, stačilo, aby jeden kilogram mraženého kuřete byl snížen na cenu 34,90 Kč. Už třicet minut před otevírací dobou přijížděla na parkoviště u hypermarketu auta a autobusy, ze kterých se tlačily desítky lidí. Když jsem jednou nastoupila na ranní směnu, byla jsem svědkem neuvěřitelné situace – rychlostního běhu starších občanů za dosažení vlastního zisku – mražených kuřat. Lidé se mohli přetrhnout, jak se snažili ukořistit zlevněných kuřat co největší množství. Usedla jsem na pokladnu a nestačila se divit rekordním časům, které závodníci trhali. Během pěti minutek přijela k mé pokladně milá babička s berlí v ruce a na pokladní pás položila 8 kuřat. Udýchaně pravila: „Slečno, to je strašné. Člověk aby se vůbec k těm levným kuřatům dostal! Čekám tady už půl hodiny, a než jsem se stačila rozkoukat a dojít na druhý konec obchodu, lidé tam už nechali jen tato malinká kuřátka!“ Mile jsem se usmála a v hlavě si promítla obrázek, jak tato zadýchaná žena před pěti minutami běžela jako o život, hlava nehlava a rvala se o kuřata u mrazícího boxu. Poděkovala jsem jí za nákup a popřála krásný den. Kdyby si ta paní důkladně nelistovala v reklamních letácích, nezjistila by, že se budou prodávat kuřata za tak nízkou cenu. To znamená, že by hypermarket ani nenavštívila a já bych stále byla toho přesvědčení, že až budu starší, nebudu se moci ani pohnout, jak mě budou bolet klouby a záda. Teď už věříte, že letáky dokáží lidem zlepšit zdravotní stav? Doufám, že si budu svůj zdravotní stav zlepšovat jiným způsobem, než rychlým během za slevami v hypermarketech.

Přes psa k rozumu přišla Nela Chamrádová Nepříjemný zvuk budíku mi ve 3:00 oznamuje, že je čas vstávat do práce. Kromě neděle zažívám takové ,, milé“ probuzení každý den. Uklidím a připravuju se na náročný den. Beru si svůj pojízdný vozík a hurá na ,, základnu“ pro inzertní poštu a letáčky. Pod tíhou „dřeva našich lesů“ se vydávám na obchůzku svého obvyklého rajónu. Známé tváře obyvatel chladných betonových domů mě čekají, někde mě už netrpělivě vyhlížejí. Dokonce se scházejí dole v přízemí a pouštějí se do debaty, kde co koupí levněji. Pestrobarevné papíry nabízejí „ohromné“ slevy a „výhodné“ nabídky. Slevoví maniaci debatují, domlouvají se na čase, kdy vyrazí za lákavými zlevněnými výrobky. Jsou však lidé, kteří nechtějí letáky ani vidět, a tak aspoň pomáhají lidem bez domova, když plní letáky popelnice. Ti druzí je z nich zase vytahují a odvážejí rovnou do sběren, aspoň nějaký ten halíř za ně kápne – taky zisk. Jeden milý pán s pejskem se nechal slyšet, že si těmi ,,žvásty“, jak moje hodnotné informativní čtivo nazval, nehodlá každý den zamořovat svou schránku, a vylepil si na ni ohromný nápis: Nevhazujte letáky!- hrozí nebezpečí. Každý jsme zkrátka jiný, ne všichni můžeme být příznivci inzerce a propagace. Já však jsem svou práci až donedávna dělala ráda. Stála mi za tu radost, kterou jsem přinášela do rodin lidiček chtivých kupovat, kde je levněji, a tak jim pomáhat přežít stálý nárůst cen. Až jsem se i já jednoho dne stala obětí letáků. Teď šlo o moje přežití. Zrovna jsem končila s roznosem, zbývalo naplnit schránky v posledním domě, když se z ničeho nic přede mnou objevil pes-zabiják a cenil na mě zuby. Jakýkoli pokus o pohyb byl marný. Stála jsem nehnutě, dívajíc se do tlamy toho psiska, a přemýšlela jsem, proč právě já? Co po mně to psisko vlastně chce? Proč mě nenechá odejít? A pak mi to došlo, nemá rád ty letáky. Panebože, on mi chce zabránit, abych je vhodila do těch schránek. Práskla jsem s letáky o zem, pes přestal cenit zuby. Dala sem se pozpátku na ústup, pes přestal vrčet. Vzala jsem do zaječích a psa jsem už nikdy neviděla. Tak se stalo, že pes, přítel člověka, mě připravil o práci. A taky mě přivedl k rozumu, letáky už ani vidět nechcu. Teď už se ničení našich lesů osobně neúčastním.


Máme druhým pomáhat zemřít na jejich žádost? Z projektu MfDNES – Studenti čtou a píší noviny Představte si, že ležíte na nemocničním lůžku s nevyléčitelnou chorobou. Trpíte nesnesitelnými bolestmi, trápíte se, nemůžete sami vykonat potřebu, nemůžete se sami najíst, dejme tomu, že se vůbec ani nemůžete hýbat, odchází vám jeden orgán za druhým, celý den jen bezmocně ležíte, koukáte se slzami v očích do stropu a odpočítáváte minuty, než konečně dorazí vaše jediná naděje – rodina. A když návštěva vejde do dveří, vyhrknou jí do obličeje slzy lítosti. Posadí se vedle vaší postele a snaží se vás uchlácholit, že bude lépe. Pokud se vás ještě drží zdravý rozum, moc dobře víte, že vám lékař řekl, že už žádná naděje není, ortel je tedy jasný. Je tohle ještě život? Je tohle důstojné umírání? Pokud bych se v takové situaci ocitla já, určitě bych si přála, aby mě raději odpojili od přístrojů, než abych se trápila. Proto jsem pro schválení zákona o eutanázii. Ne každý je ale stejného názoru. Jak jsem se dočetla v odborné literatuře, pojem eutanázie se definuje jako usmrcení na žádost, asistovaná sebevražda nebo také falešná milost. Odpůrci eutanázie a tedy odpůrci přijetí zákona říkají, že stát se stane vrahem. Zastánci přijetí zákona říkají, že poskytne občanům větší svobodu. Ochrání nás před zneužitím zákona to, že bude vymezovat, za jakých podmínek je možné eutanázii provést? Například, že žádost může podat jen sám pacient, který je zletilý, není duševně postižený, není zbaven ani omezen ve způsobilosti k právním úkonům, musí mít nevyléčitelnou chorobu a trpí trvale? To všechno jsou otázky, které je třeba brát v úvahu při rozhodování o přijetí zákona. Ale zajímá toto všechno člověka, který leží na lůžku těžce nemocný a nesnesitelně trpí? Ten určitě myslí jen na jediné, aby už jeho trápení skončilo. Člověk v bolestech si přeje, aby bolesti neměl. Jeho rozhodnutí je třeba respektovat. Zná sám sebe nejlépe a žádný lékař, ani nikdo jiný nežije jeho život, ani toto utrpení. A má přece právo na důstojné a bezbolestné umírání! Kateřina Pomykalová, TV3.

Ilustrovala Dina Al Sahebová


A ZIMA JE ZASE TADY A S NÍ HURÁ NA LYŽE V minulých dnech nás překvapila paní Zima a nadělila nám první sněhové vločky. Je to i první upozornění, že se pomalounku po malých krůčcích blíží. A s ní jsou spojené některé aktivity na naší škole. Jako je například lyžařský kurz, který se bude konat ve dnech od 13. 1. do 18. 1. 2008 na Horské chatě Skalka, v Dolní Lomné. Cena kurzu je 2 700 Kč. Ještě je pár míst volných. Přinášíme ohlasy z minulého lyžáku od žákyň tehdejší OP1, které si tehdy nepřály být jmenovány.: Na lyžáku to bylo super a užili jsme si spoustu srandy. První den, kdy jsme přišli na hotel a ubytovali se, jsme se šli podívat na sjezdovku. Paní Hoffmanová vymyslela soutěž. Musela se vytvořit dvojice, která měla sjet kopec jakýmkoli způsoben, ale nesmělo se běžet. Ve dvojici jsem byla s Nikolou a kopec jsme sjely po čtyřech, ale to jsme neměly na paní učitelku Hencovou. Ta si totiž vysvlékla bundu a v krátkém tričku sjela kopec po břichu. S paní Hencovou byla velká sranda, její hlášky neměly chybu. Všechny pokoje se scházely, takže bylo o zábavu postaráno. Večerní program první pomoci byl opravdu „zážitek“. Také „procházka“ na Bílý kříž byla super…I když se ze začátku nikomu nechtělo, nakonec byli všichni rádi. Těším se na pokračování.

Učitelé se zapojili do her už první den i do večerních programů skupin. Hráli občas z donucení, ale bavili se dobře! Zábava s učiteli byla fajnová! Byli vtipní a někdy až pubertální. Teď mám k učitelům blíže a vím, jací jsou. Na lyžáku byly chvíle nudy, ale také chvíle srandy, že jsem myslela, že puknu smíchy. Těšíme se na další zájemce. Podrobnosti v kabinetě TV, popřípadě u Mgr. Lucie Hoffmanové


Víte, že … … že studentské prázdniny nejsou naplněny jen sladkým nicneděláním, ale také pernou prací, zdokonalováním se v jazycích, poznáváním sebe sama i dalekých cizích krajů atd.? Čtěte Potočníka a dozvíte se. … že doba prázdnin je také dobou, kdy se zdá, že školní budovy jsou prázdné a že spí a odpočívají. Ano, nabírají dech do dalšího školního roku, ale v pracovním duchu a tempu. Letošní letní prázdniny byly v budově na Potoční opravdu rušné. Pánové z technického úseku Karel Víta, Jan Molitor, Václav Žídek a Martin Buchlovský převrátili bývalou písárnu vzhůru nohama a vykouzlili z ní moderní počítačovou učebnu, do které může k počítačům zasednout konečně i třída o 30 žácích. Pánové, klobouk dolů a díky vám! … že prázdniny trávené doma ve Frýdku-Místku nás přivedly k tomu, abychom zauvažovali, jaký vztah k tomuto městu máme my mladí? A že nás výsledky ankety, kterou jsme na škole udělali mezi svými spolužáky, přivedly až k primátorce města Frýdku-Místku Ing. Evě Richtrové? Paní primátorka nám zodpověděla všechny naše všetečné otázky, spíš se dá říct, že s námi vedla velmi zajímavý rozhovor. Čtěte uvnitř listu. … že to, že školní rok opravdu začal, se nejlépe pozná ne v učebnách naplněných žáky, ne v jejich touze po vědění, ale v jejich touze naplnit své žaludky, tedy ve školní jídelně? To se někdy přijďte podívat na naše strávníky, když se podávají taková jídla, jako jsou langoše. … že školy žijí tělovýchovou a sportem je známo hlavně o Americe (lépe řečeno o Spojených státech). Že naše škola propadla kultu těla a prezentuje ho na předváděcích molech, je také známo. Ale že následuje své zámořské vzory i v oné tělovýchově a sportu, to je čerstvá novinka. Stačilo několik nových žákovských přírůstků mužského pohlaví do školního fotbalového týmu, trocha (nebo spíš přehršel) úsilí v tréninku pod vedením Mgr. I. Hencové (známé a zkušené exfotbalistky) a bedna vítězství a slávy je také naše. 2. místo na středoškolských hrách v kopané putuje na Potoční, to se tady snad ještě nestalo! Rozhodně čtěte uvnitř listu. … že sportem naši žáci žijí, o tom však svědčí i jejich zájmová, mnohdy vrcholová sportovní činnost. V minulých ročnících Potočníka jste si mohli v několika interview s úspěšnými sportovci – žáky školy přečíst hodně zajímavého. Nyní vám přinášíme rozhovor s výbornou sportovní gymnastkou Kristýnou Šebestíkovou, žákyní 2. ročníku oboru Oděvnictví. … že se od začátku října žáci 2. ročníku účastní projektu MfDnes Studenti čtou a píší noviny? A že i žáci ostatních ročníků mohou psát do tohoto deníku své články na témata, která dnes hýbou veřejným životem? Tak se stalo, že i naše redaktorka Katka Pomykalová mohla v Moravskoslezské příloze tohoto deníku nalézt svůj článek o tom, zda na našem území má stát radar americké protiraketové obrany? Doufáme, že jste si ho přečetli, protože do našeho čísla se nám už nevešel. … že se všichni oděváři na naší škole opět chystají na soutěžní přehlídku Mladý módní tvůrce v Jihlavě, která se uskuteční už 6. listopadu? Přinášíme vám o tom podrobné informace v Oděvářské příloze v rozhovoru s paní učitelkou Bernatíkovou. … že škola chystá na 4. prosince nejen Den otevřených dveří, ale že tentýž den se bude konat velká módní přehlídka, kterou naše škola pořádá pro frýdecko-místeckou veřejnost? Nenechte si ji ujít. Přijďte všichni, bude to bomba!! … že některé oděvářky odjely na měsíc na výměnný pobyt do Turecka, aby se tam přiučily postupům hotovení oděvů, které u nás nejsou zvykem? Přejeme jim, aby se splnila jejich očekávání a těšíme se, že nás po svém návratu naučí aspoň pár tureckých slovíček. RED

Potocnik c.1 07/07  

Potočník číslo 1 rok 2007/2008