Issuu on Google+

Střední škola oděvní a obchodně podnikatelská, Frýdek-Místek, příspěvková organizace


Obsah Šedesátiletá historie školy (Mgr.Vítězslav Bilko)……..……...................………1 Vzpomínání na léta spjatá se školou (Irena Žídková) ……..................………...3 Fakta a zajímavosti o budově na Potoční …………..................………………..6 Mimoškolní život a úspěchy žáků školy……………………...................………8 Ředitelé školy (1946-2006) ………………………………..................………22 Učitelé (1946-2006) .................…..……………………...................………….22 Mistři odborného výcviku (1946-2006)……………………...................…….. 24 Výchovní pracovníci na úseku mimo vyučování (1946-1993)...................……25 Současní zaměstnanci školy………………………………………....................27 Obory, kterým se vyučovalo v době trvání školy…………................……….29 Záměry školy do budoucna (Ing. Antonín Sušovský)……………..................32 Zapojení školy do programů Leonardo da Vinci a Socrates (Ing. Petra Schwarzová)……….…...…………………………..............………34 Soverato (Beáta Ondrušáková)………....………………..............…………….37 Jak se rodí mladí návrháři a jejich modely (Ing. Stanislava Pasečná)……….…................………………................………38 Mým životem je módní návrhářství (Pavla Sikorová)……...............…….….39 Bez manekýnek by módní přehlídka nebyla (Mgr. Irena Hencová)……………………………………………...........……...41 Mé setkání s Tomášem Baťou (Petra Kulová)…….........……………..........…..43 Junior Achievement – výuka aplikované ekonomie (Ing.Petra Schwarzová)……….....……………………………................……..44 Získala jsem spoustu nových přátel (Iva Galušková)……................………...46 Učíme se podnikat (Marek Tetemonda)……………………...............………46 Ekonomický styl myšlení (Ing. Lenka Rodryčová)…………................……..48 Infrastruktura školy (Ing. Karin Weissová)………………..............…………50 Provoz služeb (Mgr. Vladimíra Knollová)……………….................………...52 Výchova k sociálnímu cítění a orientaci ve složitých životních situacích (PhDr. Lenka Skřekucká)……..…………………………..54 Kdo si hraje, nezlobí – aneb prevence negativních jevů (Mgr. Adéla Chybidziurová)…………...…………………….........…………..55 Studentská Kantiléna (Mgr. Monika Gáberová)………...…..............………...58 Z volné tvorby žáků …….....………………………………...........………….60 Zdeněk Šmíra………......…………………………………............……………66 Vít Adamus………...….…………………………………..............…………...67 Stanislava Pasečná……….....……………………………............……………70 Poděkování firmám a institucím za spolupráci……...……...…...........…….…72


Děkujeme všem, kteří s námi na zpracování této publikace spolupracovali, zvláště pak paní Ireně Žídkové a paní Emílii Adamcové za jejich vstřícnost a obětavost při shromažďování dokumentačního materiálu.

Redakce


Šedesátiletá historie školy Ve své šedesátileté historii prošla škola řadou proměn. Její dnešní podoba má již s tou původní společného jen málo. Vznik školy byl spjat s bohatou tradicí textilního průmyslu v našem regionu, především s podnikem Slezan ve FrýdkuMístku. Když byla v roce 1946 zřízena podniková škola Slezanu, vyučovalo se v ní 56 učňů ve dvouletých učebních oborech Přadlák a Tkadlec. Výuka probíhala na základě podnikových učebních osnov, v nichž novinkou bylo zavedení teoretické výuky. Praktické vyučování se realizovalo v závodě Slezan 04. Pro potřeby teoretické výuky byla současně rekonstruována budova školy na Potoční ulici, která sloužila také jako internát. Ubytování učňů bylo povinné, ať už byli dojíždějící, nebo místní. V roce 1949 převzal řízení školy Krajský národní výbor v Ostravě a také došlo ke změně jejího názvu na základní odbornou školu. V té době se začal budovat školní závod pro praktickou výuku v objektu závodu Slezan 07 (dnes Sletex). V roce 1960 však byl zrušen, ustoupil výrobním potřebám podniku, a odborný výcvik se opět přesunul přímo do závodů. K další změně došlo v roce 1952. Řízení nové učňovské školy převzalo ministerstvo průmyslu. Když byl v roce 1958 vydán učňovský zákon, vzniklo odborné učiliště, které komplexně zajišťovalo všechny složky výuky: teoretickou výuku, odborný výcvik i mimoškolní výchovu. Nosnými učebními obory zůstaly obory Přadlena a Tkadlena. Učni byli připravováni pro potřebu tehdejších podniků Slezan Frýdek-Místek, Buchlovan Uherské Hradiště, také pro Perlu Zábřeh na Moravě, podnik Kordárna Velká nad Veličkou a pro různá družstva. K oborům Tkadlena a Přadlena přibyly učební obory Zámečník, Elektromontér a Seřizovač textilních strojů, jejichž praktická výuka probíhala v dílnách tehdejšího závodu Slezan 06. Od září 1979 se škola stala středním odborným učilištěm textilním, jež zajišťovalo výuku v nově koncipovaných tříletých učebních oborech. Teoretická výuka v té době probíhala v budově na ulici Potoční, praktické vyučování textilních oborů v závodě Slezan 07 a strojních oborů v závodě Slezan 06. Postupně, jak přibývalo žáků, vznikly také internáty na ulici Těšínské a ulici Emy Destinové. Ty sloužily asi stovce ubytovaných žáků, převážně z jižní Moravy. Kapacita a vybavení školy již nedostačovaly, proto byla v letech 198586 postavena přístavba k budově školy na Potoční ulici s kapacitou šesti učeben. V roce 1991 zanikl právní vztah k zakladateli školy, ke Slezanu, a.s., a vznikl samostatný právní subjekt jako státní příspěvková organizace s názvem Střední odborné učiliště textilní, Frýdek-Místek, Potoční 1094. V souvislosti se společenskými a ekonomickými změnami se také změnila nabídka učebních

1


oborů. Postupně byly utlumovány kovoobory a obory Přadlena a Tkadlena. Škola nově nabídla žákům vyučení v oboru Krejčí-dámské oděvy, Pracovník v textilním a oděvním průmyslu, Provoz služeb, Technickoadministrativní pracovník a určitou dobu také obor Kuchař. V roce 1994 byla škola zařazena do sítě škol řízených Ministerstvem hospodářství ČR a stala se Integrovanou střední školou řemesel a podnikání. Tato změna měla zásadní vliv na strukturu vzdělávací nabídky. Vedle tříletých učebních oborů s výučním listem se ve škole začali vzdělávat žáci ve čtyřletých studijních oborech s maturitní zkouškou, jako byly obory Oděvnictví, Operátor oděvní výroby, Management obchodu a služeb. Také bylo otevřeno nástavbové studium pro absolventy tříletých učebních oborů, které jim umožnilo získat během dvou až tří let maturitní zkoušku. Škola zahájila rekvalifikační studium v oborech Hostinská činnost a Šička pro mládež znevýhodněnou na trhu práce. Záhy opět došlo ke změně zřizovatele. V roce 1997 škola přešla pod Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR a roku 2000 změnila také svůj název, stala se Střední odbornou školou řemesel a podnikání a Středním odborným učilištěm, Frýdek-Místek. O rok později došlo k útlumu čtyřletého oboru Management obchodu a služeb, který je nahrazen oborem Obchodně podnikatelská činnost. Postupně končí také tříletý učební obor Technickoadministrativní pracovník. S vydáním nového školského zákona dochází od roku 2006 k opětovné změně názvu školy – Střední škola oděvní a obchodně podnikatelská, FrýdekMístek, příspěvková organizace. Tento název plně odpovídá skladbě oborů, ve kterých škola žáky vzdělává. Mgr. Vítězslav Bilko zástupce ředitele školy

Pohled na historickou část budovy na ulici Potoční

2


Vzpomínání na léta spjatá se školou V roce 1947 jsem ukončila povinnou školní docházku a měla jsem se rozhodnout, co budu dělat dále. Shodou okolností učil na škole, kterou jsem navštěvovala, pan Ladislav Čáslavský, který prováděl nábor v naší třídě do podnikové školy Slezanu, v níž se stal v dalším školním roce ředitelem. Učební obory Přadlena a Tkadlena patřily v té době mezi prioritní, což přinášelo určité výhody. Podnik Slezan nám nabídl bezplatné stravování a ubytování a částečně i oblečení, kdy v prvním ročníku jsme všechny učenky obdržely kostým a ve druhém ročníku plášť. Přišlo nám to neobyčejně vhod, protože v té době ještě existoval poválečný přídělový systém nejen na potraviny, ale také na textil a oděvy. Bylo rozhodnuto, 1. září jsem tedy nastoupila do dvouletého učebního oboru Přadlena. V podnikové škole jsme se sešli chlapci a děvčata z mnoha koutů Čech, Moravy i Slovenska. Chlapci se zpočátku také učili v oborech Tkadlec a Přadlák, teprve později vznikla třída seřizovačů tkalcovských strojů. V té době bylo podmínkou přijetí ubytovat se v internátě, i když jste byli místní, a podrobit se kolektivní výchově. Trvalo mi dlouho, než jsem si na internátní život zvykla, ale měl, jak se ukázalo, své klady, nejen zápory. Budova školy na Potoční ulici nám tehdy sloužila nejen k výuce teoretických předmětů, ale také jako ubytovna pro učenky, rovněž jsme zde vedli bohatou mimoškolní činnost. Ředitelna školy byla v prvním patře hned proti schodům, po stranách byly pokoje internátu. Učebny teoretické výuky byly umístěny v přízemí. Ve sklepních prostorách, v místech současných šaten, se nacházela centrální kuchyň pro všechny místní závody podniku. Vedle nás učňů se zde tedy stravovali všichni zaměstnanci. Chlapci byli ubytováni v jedné vile v Místku. Vzhledem k tomu, že jsme všichni bydleli v domově mládeže, mohli jsme organizovat velmi bohatou mimoškolní činnost. Samozřejmě jsme hlavně sportovali, ale vyžívali jsme se i kulturně. Duchem sportovních kroužků byl pan učitel Alois Vantuch, jinak učitel strojnictví a tělesné výchovy, který nám věnoval veškerý svůj volný čas. Po práci jsme se sebrali a šli jsme s ním dělat třeba lehkou atletiku, za škaredého počasí a v zimě jsme hrávali stolní tenis. Oblíbenými byly také kroužky recitační a pěvecký, které vedla vychovatelka na ubytovně. Děvčata z recitačního se dostala v soutěži o nejlepší recitační soubor až do finále v Praze, to byl obrovský úspěch. Jinak byl náš internátní život velmi skromný, jako většiny lidí po válce. Na jednom pokoji nás bydlelo osm. Čtyři děvčata byla ze Vsetína a okolí, dvě z Prahy, jedna z Bystřice pod Hostýnem a já z vesnice blízko Místku, z Bašky. Zařízení pokojů bylo strohé, šaty jsme si ukládaly do kovových skříněk, které stály podél jedné zdi, jinak už se sem vešly jen postele s nočním stolkem.

3


Přestože nás bylo na malém prostoru tolik a pocházely jsme z tak různorodého prostředí, vycházely jsme spolu velmi dobře. Neměly jsme televizi, ta tehdy u nás ještě snad ani nebyla. A tak jsme si každý večer společně zazpívaly. Naučily jsme se od sebe navzájem mnoho písní českých, moravských a slovenských. Žáci si při výcviku na přádelnách a tkalcovnách vydělali peníze, část z nich dostávali měsíčně jako kapesné, část střádali na tzv. učňovském kontu. Na konci učebního poměru jsme svou část z tohoto konta mohli použít k částečnému uhrazení zájezdu na Šumavu (zbytek nákladů hradil podnik). Byli jsme tam osm dní, za tu dobu jsme poznali nejen krásy šumavské přírody, ale byli jsme na exkurzích v Solu Sušice, ve Vimperku a jinde. Hodně jsme toho viděli a poznali, celý ten zájezd byl takový „exkurzní“. Chuť poznávat, a hlavně umožnit poznávání nového našim učňům, mě pak provázela po celou dobu mého dalšího působení na škole. Moje vzpomínky na tuto těžkou poválečnou dobu jsou hlavně vzpomínkami na přátelství, společně prožívané starosti i radosti mladého života. Všichni učni se po vyučení dobře uplatnili, převážná část děvčat jako přadleny a tkadleny na závodech, chlapci jako seřizovači. Po studiu průmyslové školy pak pracovali jako mistři nebo vedoucí provozů na závodech podniku Slezan, ti, kteří byli ze vzdálených míst, hledali časem uplatnění poblíž místa svého bydliště. Já jsem dálkově studovala textilní průmyslovku v Ústí nad Orlicí, proto jsem mohla začít pracovat na naší škole jako mistr odborného výcviku, vedla jsem budoucí přadleny. Prožila jsem mezi mladými lidmi celý život. Ráda vzpomínám. Zpestřením naší výchovné práce byla například rodičovská sdružení ve Veselí nad Moravou, kam vždy jednou za pololetí učitel, mistr a vychovatelka zajeli, aby rodiče informovali o prospěchu a chování žáků a sdělili a projednali další důležité záležitosti. Na tyto výjezdy jsme se vždy těšili, protože na těch schůzkách byla příjemná, uvolněná atmosféra, nic tak komisního, jako jsme zažívali na schůzkách ve škole. I do toho sklípku jsme byli po práci pozváni. O družnou atmosféru ve škole jsme také po celá ta léta usilovali. Jezdili jsme se žáky na spoustu výšlapů po našich horách. Děvčata chodila ráda. Vzájemně jsme se mohli dobře poznat, měli jsme k sobě na takových akcích mnohem blíž než jen při práci ve škole a v závodě. V polovině 80. let jsme s turistickým kroužkem dokonce vyrazili na turistický zájezd do Rumunska, této akce se zúčastnila vybraná skupina nejaktivnějších dívek. Dvanáct dnů jsme chodili po horách, procházeli divokou přírodou, obdivovali její nádheru. Poznali jsme, v jak tvrdých, těžkých podmínkách, pro nás naprosto nepřijatelných, tam musí lidé žít. Jako by se tam zastavil čas o sto let pozpátku. Pro mne měly tyto akce svůj význam hlavně v tom, že jsem mohla být zase se svými děvčaty, učenkami. Od roku 1973 jsem totiž na učilišti pracovala jako zástupce ředitele pro praktickou výuku a tato práce byla především

4


organizační. Teprve v závěru své kariéry jsem se opět mezi děvčata vrátila jako mistr odborného výcviku. To už však byla doba přelomu 80. a 90. let a neodvratně se blížil můj odchod do důchodu. Celá doba více než čtyřiceti let spjatých s touto školou je pro mne bohatou studnicí vzpomínek, a tak ráda vzpomínám. Irena Žídková zástupkyně ředitele školy pro praktické vyučování v letech 1973 – 1988

Žákyně u tkacího stroje ve školním závodě

5


Fakta a zajímavosti o budově na ulici Potoční Před rokem 1939 sloužila budova jako ubytovací zařízení dělnic firmy Landsberger. stráž.

V době okupace, 1939-1945, se z ní stala kasárna pro německou finanční

V letech 1946-47 byla adaptována pro potřeby podnikové školy národního podniku Slezan. V době adaptace budovy na Potoční ulici probíhala teoretická výuka v jídelně závodu Slezan 04. Od roku 1947 sloužila budova potřebám podnikové školy jako internát, současně v ní byly učebny pro teoretickou výuku učňů a ve sklepě, v prostorách dnešních šaten, byla v provozu kuchyně sloužící zaměstnancům podniku i učňům. V roce 1958 prošla budova na Potoční ulici další rekonstrukcí, byly vyměněny dveře, okna, opraveny podlahy, instalována nová hygienická zařízení a nová kuchyň. Také došlo k úpravě prostranství před budovou, které pak sloužilo sportovnímu vyžití žáků zejména v době mimo výuku. Konaly se zde například turnaje v odbíjené, soutěže ve střelbě ze vzduchovky a další jiné sportovní soutěže. V 70. letech v budově na Potoční existovalo pro potřeby teoretické výuky 5 učeben a sklad učebnic a učebních pomůcek, pro učitele zde byly zřízeny 3 kabinety, sborovna a také se zde nacházela kancelář školy. V budově byly tehdy vyčleněny prostory pro mimovýukovou činnost žáků, jako byla sklepní místnost pro stolní tenis nebo posilovna. V roce 1985 se začalo s přístavbou budovy, ta byla dokončena o rok později. Vzniklo tak 6 nových učeben pro 216 žáků. Se zánikem právního vztahu školy k podniku Slezan v roce 1991 a s proměnou učiliště ve střední odbornou školu v roce 1994 zanikla potřeba ubytovávat větší množství žáků, zato vzrostl počet žáků učících se ve škole. Proto další úpravy školní budovy směřovaly k vytvoření prostor pro výuku.

6


Poslední úpravy budovy na Potoční ulici probíhají od roku 2002. Byla provedena rekonstrukce elektroinstalace včetně osvětlení, rekonstrukce vytápění spolu s výměnou radiátorů, byla zrekonstruována školní jídelna a hygienická zařízení a položeny nové podlahy na chodbách. V současné době slouží potřebám výuky 20 učeben, některé z nich jsou vyhrazeny pro vyučování odborných předmětů. Dvě učebny jsou plně vybaveny počítači pro výuku informatiky a výpočetní techniky. Počítače však také slouží pro práci se specializovaným programem InvenCad v odborných předmětech oděvních oborů a žáci ekonomických oborů zde pomocí učebního software WindDuo zpracovávají účetní operace. Také se zde školí učitelé v rámci programu PI – Informační gramotnost pro pedagogické pracovníky. Další dvě učebny jsou vybaveny elektrickými psacími stroji, které slouží k výcviku psaní na klávesnici, což je předpokladem pro zvládnutí psaní na počítači. Každým rokem úspěšně složí státní zkoušku z kancelářského psaní strojem a obdrží certifikát cca 20 žáků školy. Také se zde konají soutěže v rychlopsaní a psaní na přesnost.

Žákyně 4. ročníku oboru Obchodně podnikatelská činnost při psaní na klávesnici

7


oděvů.

Jedna učebna je vybavena pro potřeby výuky předmětu konstrukce

Mgr. Emílie Mudriková při výuce

Výuka cizích jazyků, angličtiny a němčiny, popřípadě kroužků ruštiny, francouzštiny, italštiny a španělštiny, je vedena v jazykových učebnách.

V budově na Potoční ulici je umístěna také školní kuchyň s jídelnou, v níž se mohou stravovat nejen žáci a zaměstnanci školy, ale také zaměstnanci firem a institucí z okolí. Kuchyň slouží i jako pracoviště pro odborný výcvik žáků oboru Provoz služeb (dříve také oboru Kuchař). Její místo již dávno není ve sklepení budovy, ale v jejím přízemí, v prostorách, které zcela vyhovují nárokům poskytování služeb stravování.

8


Při práci v učebně výpočetní techniky

Pohled do šicích dílen na Těšínské ulici

9


Slavnostní ukončení studia na frýdeckém zámku

Studentská Kantiléna

10


Mimoškolní život a úspěchy žáků školy 1946-1957 Protože podniková škola byla školou internátní a všichni učni zde museli být ubytováni, znamenalo to, že trávili život pracovní i mimopracovní společně. V době mimo výuku a práci se účastnili spousty aktivit, zvláště sportovních. V tom je vedl pan učitel Alois Vantuch, který této činnosti věnoval veškerý svůj volný čas.

Alois Vantuch se svými svěřenkami při hodině tělocviku

Ve sportovních soutěžích dosahovali hlavně chlapci výborných výsledků. Například v roce 1950 se umístili žáci Nemrava a Krátký v oblastním kole přespolního běhu na 1000m na 1. a 2. místě, Nemrava pak v sektorovém kole opět na 1. místě. Žáci také hráli kopanou a volejbal, volejbalové družstvo děvčat postoupilo v roce 1950 do sektorového finále. Učenky se dále věnovaly například zpěvu a recitaci. V roce 1950 pěvecký soubor pod vedení učitele Lehára postoupil do krajského kola soutěže tvořivosti mládeže. Každým rokem žáci jezdili na zájezdy, na kterých poznávali místa jako byly Krkonoše, jižní Čechy a Šumava, Praha, Vysoké Tatry aj.

11


1958-1978 Součástí života učňů byly každoroční podzimní bramborové brigády, v počátku 60. let i brigády chmelové, a další brigádnická činnost. Učni sbírali brambory pro JZD Palkovice, Metylovice, Nošovice aj., odpracovali mnoho brigádnických hodin v bývalém zooparku ve Frýdku-Místku, na hřišti Tatran v Místku i na výstavbě dnešní Víceúčelové haly ve Frýdku.

Škola pořádala pro žáky zájezdy do různých koutů Československa, například do Prahy, na střední Slovensko, do jižních a severních Čech, na jižní Moravu, na Českomoravskou vysočinu, také do Polska a Maďarska. Turistické výšlapy v Beskydech, na Malé Fatře, Roháčích či Nízkých Tatrách na Slovensku byly pro mnohé žáky vítanou náplní času mimo výuku. Žáci se také účastnili mnoha sportovních soutěží. Ve školním roce 1971/72 byla škola pověřena uspořádáním republikového finále přeboru Ministerstva průmyslu ČSR učňovského dorostu v košíkové. Družstvo chlapců v této soutěži obsadilo 1. místo a družstvo děvčat získalo 2. místo. Ve školním roce 1972/73 obsadilo družstvo chlapců ve finále téže soutěže 2. místo a ve školním roce 1974/75 opět 2. místo. Těchto úspěchů dosáhli pod vedením paní učitelky Emilie Mudrikové.

12


Žák Pavel Šimonovský se stal přeborníkem učňovského dorostu Ministerstva průmyslu ČSR ve stolním tenise pro rok 1972/73. Ve školních letech 1977/78 a 1978/79 obsadil vždy 1. místo v krajském přeboru učňovské mládeže ve stolním tenise Jiří Sedlák. Žák Jiří Šigut vybojoval 3. místo v přespolním běhu učňovského dorostu celostátního přeboru Ministerstva průmyslu ČSR ve školním roce 1973/74. V roce 1978/79 získala také 3. místo v téže soutěži Alena Podkovčíková. V celostátním finále přeboru Ministerstva průmyslu ČSR učňovského dorostu v lehké atletice obsadila ve školním roce 1975/76 Marie Loduhová v běhu na 800m 1. místo, ve školním roce 1976/77 pak v přeboru MP ČSR v přespolním běhu na trati dlouhé 1200m získala 2. místo. Družstvo házené dívek si v roce 1976 odneslo z celostátního přeboru Ministerstva průmyslu ČSR 4. místo. V této době byla vyhlašována soutěž o nejlepšího učně rezortu a oboru. V roce 1973 byl udělen titul Vzorný učeň Ministerstva průmyslu ČSR učence Ludmile Hanzlové. V tomtéž roce byl udělen titul Vzorný učeň oboru bavlnářského průmyslu Zdeňku Muroňovi, totéž ocenění pak v roce 1975 Janě Pečenkové a Vladislavu Mazůrkovi, který jej získal také v roce 1976.

Vítězná Ludmila Hanzlová

V oborovém kole soutěže Mistr svého oboru se v oboru bezvřetenového předení umístila Marie Bucková na 2. místě a Marta Krellová v oboru tkadlena také na 2. místě.

13


Pan učitel Jaroslav Žwak vedl dlouhá léta na škole fotokroužek. Fotografie žáků byly natolik kvalitní, že byly často uveřejňovány také v závodním časopise Textilák a žáci vedli fotokroniku akcí školy. 1979-1993 Pro učně nastupující do 1. ročníku se od 70. let až do počátku let 90. konalo vždy před zahájením školního roku soustředění v rekreačním středisku podniku Slezan v Kunzově u Hranic na Moravě. Tam se mohli budoucí učni poznat mezi sebou i se svými učiteli, mistry a vychovateli.

Výchovní pracovníci na jednom ze soustředění v Kunzově

V 80. letech se konala každoročně rezortní soutěž Mistr svého oboru, ve které učni prokazovali svou teoretickou i praktickou odbornost. V oborovém kole této soutěže získala ve školním roce 1982/83 1. místo v kategorii tkadlen Ilona Jurgová a o rok později v téže kategorii 2. místo Renáta Hrdová. V kategorii přadlen v klasickém předení získala v roce 1983/84 Zuzana Čerchlová 3. místo. V roce 1979 byl udělen titul Vzorný učeň bavlnářského průmyslu absolventům školy Janě Mrkůsové, Petru Olkovi a Janě Vaďurové. Tento titul obdržele v roce 1980 Hana Tobolová, Ivana Tomicová a Naděžda Mičulková. Titul Vzorný učeň Ministerstva průmyslu ČSR byl ve školním roce 1985/86 udělen Renátě Hrdové.

14


V celorezortním kole soutěže Malá společenská akademie v roce 1982/83 obsadilo družstvo děvčat ve složení Ilona Jurgová, Ivana Křížková, Lada Kubalová a Lenka Nosková 1. místo a v celostátním kole pak 4. místo. Ve školním roce 1985/86 soutěžilo družstvo děvčat v okresním kole této soutěže spolu s gymnazisty a studenty ostatních středních škol. V této konkurenci obsadilo ve složení Martina Heincová, Lenka Zálešáková, Lenka Otrubová a Lenka Mrkvicová celkové 2. místo. Ve školním roce 1979/80 se družstvo košíkové – chlapců probojovalo na celorezortní přebory v košíkové a obsadilo celkově 2. místo. Ivana Tomicová postoupila do celorezortního kola soutěže v uměleckém přednesu. Žáci školy se také účastnili zájmové umělecké činnosti středoškolské mládeže. Ve školním roce 1983/84 se na 1. místě v krajském kole této soutěže umístilo pěvecké duo Iveta Bartoníčková a Eva Šilhánková. V soutěži tvořivosti mládeže ZENIT získali v okresním kole v roce 1984/85 žáci Mec a Snášel 3. místo za zkonstruování motorku pro pohon hraček. 1994-2006 Žákyně oboru Krejčí – dámské oděvy pod vedením Ing.Petry Schwarzové založily ve školním roce 1993/94 studentskou firmu. Vyráběly dětské oblečení, které prodávaly ve školní prodejně Astra. Ve školním roce 1993/94 se Petra Šmiřáková jako první zúčastnila celostátního kola soutěže O nejlepšího studenta aplikované ekonomie a za svůj esej o tržní ekonomice převzala ocenění z rukou Tomáše Bati. Ve školním roce 1995/96 se žákyně školy zúčastnily se svými návrhy celostátní soutěže Mladý módní tvůrce Pardubice 1995, kde v kategorii Dámské a pánské denní oděvy obsadily 1. místo. V roce 1996/97 uspořádala škola v Národním domě ve Frýdku-Místku výstavku „20. léta“, na kterou zapůjčilo dobový inventář a fotografie Muzeum Beskyd a na které byly modely aranžovány na živých figurínách. Žákyně Miriam Buzková obsadila v roce 1999/2000 8. místo v hodu oštěpem na mistrovství ČR juniorek.

15


Od roku 1999/2000 zpracovávají žáci oděvních oborů ročníkové práce v počítačovém programu NERO a v současné době v programu InvenCad. Témata samostatných prací žáků 2. a 3. ročníku integrují znalosti odborných oděvních oborů, výpočetní techniky a praktického vyučování – zpracování výtvarné, technické, technologické dokumentace, ušití výrobku, předvedení a fotografický záznam. Ve školním roce 1999/2000 se Pavlína Walachová umístila mezi 5 nejlepšími účastníky soutěže Centra pro rozvoj ekonomického vzdělávání CEED Zlín. Zadáním v soutěži bylo zpracování marketingové podnikatelské koncepce, navržení formy financování a pojištění rizik. V roce 2000 obsadila Pavla Hrůzková v celostátním kole soutěže O nejlepšího studenta aplikované ekonomie 5. místo. V roce 2001/02 studentská firma MEOS (v rámci Junior Achivement) postoupila do celostátního kola soutěže O nejlepší webové stránky a do regionálního kola O nejlepší studentskou firmu a taktéž do regionálního kola O nejlepšího studenta aplikované ekonomie, Andrea Harabišová se pak účastnila celostátního kola. Na soutěži pro mladé módní tvůrce Prostějovská zlatá jehla obsadila v roce 2000/01 žákyně školy Šárka Němcová 1. místo v kategorii Jdeme do školy a Silvie Šrubařová v kategorii Fantazie 2. místo.

16


V roce 2000/01 získala Barbora Korbelová v krajském kole matematické olympiády 5. místo v 1. kategorii. V červenci 2001 byla uskutečněna módní přehlídka Millenium party v Ambergu v Německu, měla mimořádný ohlas. V rámci projektu Socrates žáci vypracovali a vydali trojjazyčný kalendář „Vývoj odívání 20. století“, který byl vystaven na výstavě kalendářů v Bruselu v únoru 2002 a poté také na internetových stránkách Evropské unie – program Comenius pod názvem „Comenius Calendars 2002“ Exhibition. V roce 2002/03 se žáci studentské firmy opět probojovali do regionálního kola soutěže O nejlepší studentskou firmu a do regionálního kola soutěže O nejlepšího studenta postoupila Michaela Ondrušáková, žákyně oboru Management obchodu a služeb. V celostátním kole soutěže O nejlepší webové stránky získali žáci 5. místo. V celostátní soutěži Prostějovská Zlatá jehla obsadily v roce 2002/03 modely žákyň školy 5. - 6. místo v kategorii Tanec barev a 6. místo v kategorii Stopy v písku. V soutěži studentských prací Labyrintem ekonomie pořádané v roce 2002/03 školou HOPPA Havířov obsadily žákyně I. Dřímalová, V. Kašpárková 2. místo a R. Ježíková, L. Kabátníková 3. místo. Ve školním roce 2003/04 se uskutečnil projekt Socrates – Comenius 1. na téma „Italsko-české Job centrum“. V roce 2003/04 se Jitka Šidlovská účastnila celostátního finále v soutěži O nejlepšího studenta aplikované ekonomie, kdy finále proběhlo formou studentské konference. Také ve školním roce 2004/05 se žákyně Jana Grygerková umístila v regionální soutěži Labyrintem ekonomie na 3. místě. Ve školním roce 2004/05 se žákyně Iva Galuszková účastnila e-learningová aplikace pro střední školy soutěže O nejlepšího studenta aplikované ekonomie a postoupila do celostátního kola. V tomtéž roce se žákyně Ivana Bražinová a Markéta Nytrová probojovaly do celostátního kola počítačové simulace Banky v akci v soutěži O nejlepší BIA tým.

17


V celostátní soutěži Prostějovská zlatá jehla, která se konala v roce 2003/04 obsadila kolekce modelů Pasiáns-30. léta navržená Romanou Peterkovou 3. místo v kategorii Paleta barev impresionismu.

Modely kolekce Pasiáns předvádějí naše žákyně - manekýnky Markéta Balogová, Michaela Rygolová a Sandra Lachmanová.

Žákyně Gabriela Benešová vybojovala v roce 2004 na mistrovství republiky juniorů v rychlostní kanoistice 3. místo v kategorii K4 ( 4 členové posádky) na trati dlouhé 500 m.

18


V roce 2004/05 na celostátní soutěži Model Úlet získaly kolekce Pasiáns-30. léta Romany Peterkové a Slunce v okně Pavly Sikorové všechny vyhlašované ceny a staly se absolutními vítězi.

Modely Slunce v okně předvádějí naše žákyně manekýnky Soňa Bocková a Veronika Čadanová

Návrh Pavly Sikorové

Pavla Sikorová byla za velmi dobré studijní výsledky a mimořádné výsledky v navrhování a tvorbě modelů oceněna ve školním roce 2004/2005 hejtmanem Moravskoslezského kraje Evženem Tošenovským v rámci celokrajského ocenění nejúspěšnějších žáků středních škol.

19


Ve školním roce 2005/06 získala Sandra Lachmanová na celostátní soutěži mladých návrhářů Mladý módní tvůrce 2. místo v kategorii Tiba a Pavla Sikorová 3. místo se svou kolekcí Slunce v okně.

20


Od návrhu k realizaci Model předvádí Veronika Čadanová

21


Ředitelé školy Karel Kocián Ladislav Čáslavský Jan Pavelka Dalibor Kaplan Jan Kubáň Květoslava Žídková Ivan Kuběna Ing. Jaroslav Mokryš Ing. Ludmila Mikulová Ing. Antonín Sušovský

1946-1947 1947-1950 1950-1953 1953-1955 1955-1971 1971-1972 1973-1979 1980-1988 1989-2003 od 2003

Učitelé 1946 – 1957 Bánovská Anna, Bužek Oldřich, Čáslavský Ladislav, Čejka, Černý Alois, Čižek Leopold, Gara Oldřich, Hrabec, Chrostek Oldřich, Khol, Křivánek, Kubáň Jan, Landsberger Bedřich, Lehár, Lucký Vlastimil, Máca Karel, Maráček Josef, Matuštík, Matěj Alfons, Mozdziak, Odsloň, Pavelka J., Schiller Michal, Skácel Vladimír, Szydlowská Ludmila, Šivic Karel, Špindler Jan, Štrossová Anna, Šuba Josef, Vantuch Alois,Ing., Vojkovský Viktor 1958 – 1978 Bačáková Božena, Bilko Vítězslav, Bystříčanová Eva, Chmelová Eliška, Mudriková-Kociánová Emílie, Kopřiva Zdeněk, Kopřivová, Kořínek, Křivánek, Lojkásková Věra, Máca Karel, Mácová Jarmila, Mališová Marie, Maráček, Motlochová Anna, Prokeš Jiří, Seklová Věra, Smilovská, Svobodová Stanislava, Szydlowská Ludmila, Šimon Jaroslav, Šrubař, Švrčková, Urbanec, Volný, Žwak Jaroslav

1979 – 1993 Bilko Vítězslav, Daniš Svatopluk, Dohnal Robert, Fajkusová Iva,Ing., Hamalčíková Ivana, Chlebková Taťjána, Klimánková Jana, Kratochvílová

22


Svatava, Kulinová Marie, Metz Petr, Motlochová Anna, Mudriková Emílie, Nováková Marie, Pokorná Danuše, Pospíšilová Miroslava, Prokeš Jiří, Sušovská-Rečková Marie, Růžičková Dagmar, Strakoš Petr, Sušovský Antonín, Szydlowská Ludmila, Šimon Jaroslav, Šťastná Jitka, Vaňková Eva, Vráblík Cyril, Žwak Jaroslav 1994 – 2006 Adamcová Emílie, Adamus Vít, Mgr., Bednářová-Ságnerová Miroslava, Mgr., Bilko Vítězslav, Mgr., Červenka Josef, Mgr., Danišová Ida, Ing., Filipová Markéta, Bc., Fojtíková-Mikurdová Eva, PhDr., Furmančíková Leona, Ing., Gáberová Monika, Mgr., Gajdziok Jaroslav, PhDr., Gašková Olga, Mgr., GornáMenšíková Karla, Mgr., Gromnica Miroslav, Ing., Grzymková Jana, Mgr., Hankeová Eliška, Hencová Irena, Mgr., Hoffmanová Lucie, Mgr., Horká Eva, PaedDr., Horváthová-Pristašová Lenka, Bc., Hurtová Irina, Mgr., Chlebková Taťjána, Mgr., Chvostek Milan, Chybidziurová Adéla, Mgr., Jahodová Barbora, Mgr., Javorková Jana, Ing., Jopková Ludmila, Jungová Irena, Ing., Jurtík Zdeněk, Juříčková Michaela, Ing., Kaniová Jana,Mgr., Kaňáková Renáta,Ing., Kapsa Jiří, Ing., Kawová Veronika, Ing., Klečka Erich, Klenk Oskar, Ing., Klimánková Jana, PhDr., Knollová Vladimíra, Mgr., Kolčářová-Kašpárková Jana, Mgr., Kološová Helena, Krabcová Simona, Mgr., Lichnovská, Lisníková Kateřina, Ing., MecováLuzarová Magda, Mgr., Mlejnková, Motlochová Anna, Mudriková Emílie, Mgr., Novobilská Marcela, Bc., Novobilská Yvona, Ing., Olková Hana, Ing., Pastrňáková Libuša, Ing, Pastrňáková Petra, Mgr., Pasečná-Krupová,Stanislava, Ing., Pavlátová-Kozová Renáta, Ing., Pavlík Zdeněk, Ing., Peter Vladimír, Mgr., Píchová Eva, Prokeš Jiří, Mgr., Rodryčová Lenka, Ing., Ručková Eva, PhDr., Růžičková Dagmar, PhDr., Sahebová Daria, Mgr., Sedlaříková Jarmila, Mgr., Schwarzová Petra, Ing., Silonová Magda, Ing., Skřekucká Lenka, PhDr., Sládková Alena, Sušovská Marie, Mgr., Sušovský Antonín, Ing., Svobodová Anna, Szydlowská Ludmila, Šigutová Vladislava, Ing., Šircová Andrea, Mgr., Škarabelová Hana, Mgr., Šmíra Zdeněk, Špačková Iva, Bc., Tobolová Dagmar, Mgr., Turek Jaroslav, Mgr., Vaňková Eva, Ing., Volf Jan, Mgr., Vráblík Cyril, Mgr., Weissová Karin, Ing., Žídková Olga, Ing., Žwak Jaroslav, Mgr.

23


Mistři odborného výcviku (od roku 2005 učitelé odborného výcviku) 1958 –1978 Adamcová Emílie, Adamíková Božena, Baklíková Libuše, Bílek Zdeněk, Kaplanová Marie, Klosová Jaroslava, Knězek Čestmír, Knězková Naděžda, Mudriková-Kociánová Emílie, Kološová Helena, Kuběna Ivan, Kunčický Miloš, Kvíčalová Eva, Meca Josef, Muroň Jan, Najdková Libuše, Němejcová Zdeňka, Pavelka Jan, Pekárková Štěpánka, Píchová Eva, Přečková Josefa, Rufferová Jaroslava, Svobodová Marie, Sušovský Antonín, Škutová Helena, Tobolová Alena, Vojkovský Jiří, Wolfová Dagmar, Záškolný Jan, Žídková Irena, Žwak Jaroslav 1979 – 1993 Adamcová Emílie, Bernatíková Anna, Bílek Zdeněk, Boháčová Jarmila, Činčalová Dagmar, Dohnálková-Lovasová Milada, Dominíková-Šugárková Iva, Fajkusová Iva, Ing., Chlebková-Gregušová Alena, Jopková Ludmila, Kalábová Helena, Kalinová Hana, Kenkušová-Tobolová Alena, Knězek Čestmír, Knězková Naděžda, Kocichová Marie, Kološová Helena, Konůpková-Tobolová Hana, Křížková Ivana, Mamulová Olga, Mikulová Alžběta, Moškorová Kateřina, Mrázová Marie, Němejcová Zdeňka, Píchová Eva, Přečková Josefa, Rufferová Jaroslava, Sušovský Antonín, Svobodová Zdeňka, Szewieczek Ladislav, Šimková Zita, Tancerová Blanka, Ulčáková Anna, VaňkováVěra, Wolfová Dagmar, Zlámalová Jiřina, Zvonková-Čevelová Marcela, Žídková Irena 1994 – 2006 Adamcová Emílie, Bernatíková Anna, Bittnerová Linda, Bc., Boháčová Jarmila, Dohnalová Milada, Dominíková Iva, Bc., Holušová Zdeňka, Janechová Petra, Jopková Ludmila, Kalábová Helena, Knollová Vladimíra, Mgr., Kocichová Eva, Kocichová Marie, Kovářová Marcela, Křístková Šárka, Ing., Kuboňová Martina, Kulová-Šmiřáková Petra, Kunešová Iva, Laníková Alena, Legerská Zdeňka, Mgr., Lisníková Kateřina, Ing., Trojčinská Martina, Mikulová Alžběta, Němejcová Zdeňka, Píchová Eva, Plebanová Dana, Reková Marta, Rufferová Jaroslava, Sedlaříková Jarmila, Mgr., Sušovský Antonín, Ing., Svobodová Zdeňka, Šigutová Zuzana, Škutová Helena, Trojčinská Martina, Twardziková Miroslava, Typovská Kamila, Vaňková Věra, Večeřová Blanka, Vrablová Věra, Weissmannová Marie, Wolfová Dagmar, Zbyňová Yveta, Zlámalová Jiřina, Zvonková Marcela

24


Výchovní pracovníci na úseku mimo vyučování 1946 – 1957 Bačáková Božena, Chmelová Eliška, Kavková Libuše, Kišová Jarmila, Kochová Alžběta, Kraftová Dagmar, Králičková Ludmila, Kubáň Jan, Štrossová Anna 1958 – 1978 Čupová-Fialková Svatava, Doubravská Nataša, Dybová Milada, Filipcová Bronislava, Jaremová Vladimíra, Klosová Jaroslava, Kolková Milada, Kozinová Jana, Králičková Ludmila, Kuboňová Alena, Kupčáková Zdenka, Mrázová Marie, Rimlová Marcela, Štěpánková Jitka, Tobolová Miroslava, Žurovcová Zdeňka 1979 – 1993 Balová-Kolková Milada, Břízová Zuzana, PhDr., Filipcová Bronislava, Gardošová Juliana, Geržová Renáta, Holásková Milada, Chlebková Pavla, Chovancová Božena, Jaremová Vladimíra, Jurková Květoslava, Kamenská Dagmar, Klosová Jaroslava, Knězková Naděžda, Kovářová Marcela, Král Petr, Lacková Alena, Lančová Eva, Mikulová Martina, Mrozková Elfrída, Olšáková Vladimíra, Slížová Marcela, Szewieczek Ladislav, Tobolová Miroslava, Trbušková-Chalupová Ludmila, Zawadová Renáta

25


26

Zaměstnanci školy ve školním roce 2005/2006


Současní zaměstnanci školy Vedení školy Ing. Antonín Sušovský ředitel školy Mgr. Vítězslav Bilko statutární zástupce ředitele školy, zástupce pro SOŠ Ing. Petra Schwarzová zástupce ředitele pro praktické vyučování, zástupce pro SOU Ing. Františka Kalivodová zástupce ředitele pro ekonomickou činnost Jiří Pomykal manažer, vedoucí technické a doplňkové činnosti Učitelé školy Adamus Vít, Mgr., Bednářová Miroslava, Mgr., Bernatíková Anna, Bilko Vítězslav, Mgr., Bittnerová Linda, Bc., Boháčová Jarmila, Danišová Ida, Ing., Dominíková Iva, Bc., Filipová Markéta, Bc., Fojtíková Eva, PhDr., Gáberová Monika, Mgr., Gášková Olga, Mgr., Grzymková Jana, Mgr., Hencová Irena, Mgr., Hoffmanová Lucie, Mgr., Holušová Zdeňka, Horká Eva, PaedDr., Horváthová Lenka, Bc., Chybidziurová Adéla, Mgr., Jopková Ludmila, Jungová Irena, Ing., Juříčková Michaela, Ing., Kaňáková Renáta, Ing., Kapsa Jiří, Ing., Kawová Veronika, Ing., Klenk Oskar, Ing., Knollová Vladimíra, Mgr., Kolčářová Jana, Mgr., Krabcová Simona Mgr., Kulová Petra, Laníková Alena, Legerská Zdeňka, Mgr., Lisníková Kateřina, Ing., Mudriková Emílie, Mgr., Novobilská Marcela, Bc., Novobilská Yvona, Ing., Pastrňáková Petra, Mgr., Pasečná Stanislava, Ing., Pavlátová Renáta, Ing., Pavlík Zdeněk, Ing., Prokeš Jiří, Mgr., Rodryčová Lenka, Ing., Sahebová Daria, Mgr., Skřekucká Lenka, PhDr., Silonová Magda, Ing., Schwarzová Petra, Ing., Sušovská Marie, Mgr., Sušovský Antonín, Ing., Škarabelová Hana, Mgr., Šmíra Zdeněk, Tobolová Dagmar Mgr., Trojčinská Martina, Turek Jaroslav, Mgr., Vaňková Věra, Volf Jan, Mgr., Vráblík Cyril, Mgr., Weissová Karin, Ing., Žídková Olga, Ing.

27


Sekretariát Irena Knappová Úsek ekonomické činnosti Ing. Iveta Zelinová Milada Carbolová Eliška Deingruberová

hlavní účetní provozní účetní mzdová účetní

Správce informačních a komunikačních technologií Roman Zajíc Školní jídelna Marta Kolegová Šárka Perutíková Františka Smolíková Jarmila Boháčová Julie Rašovcová

vedoucí provozní jednotky vedoucí kuchařka kuchařka kuchařka kuchařka

Úsek technické a doplňkové činnosti Jiří Pomykal Jan Molitor Martin Buchlovský Václav Žídek Karel Víta

vedoucí úseku údržba provozní elektrikář

Obchod textilem Alena Laníková Ladislava Škarabelová Chemická čistírna Soňa Adamovská Hana Matulová

28


Obory, kterým se vyučovalo v době trvání školy 1946-57 jedno a dvouleté učební obory Tkadlec – tkadlena Přadlák – přadlena Počet žáků v roce 1946 byl celkem 56. 1958 – 1978 jedno a dvouleté učební obory Tkadlena Přadlena tříleté učební obory Provozní zámečník Provozní elektromontér Seřizovač textilních strojů (Od roku 1970 se pro potřeby n.p. Slezan připravovali v jiných učebních zařízeních učni v učebních oborech: Soustružník kovů, Klempíř, Instalatér, Truhlář, Elektromechanik, Automechanik, Barvíř, Servírka, Kuchařka, Zedník, Malíř, Aranžérka, Mechanik – seřizovač, Mechanik – opravář pro stroje a zařízení a Mechanik – elektronik.) Počet žáků školy se pohyboval mezi 200 – 285. 1979-1990 tříleté a tři a půlleté učební obory Přadlena s odborným zaměřením pro zpracování vláken v textilní polotovary Tkadlena s odborným zaměřením pro plošné textilie Mechanik opravář pro stroje a zařízení Seřizovač textilních strojů dvouletý a dvou a půlletý učební obor Textilní výroba Počty žáků se pohybovaly od 300 do 500 v roce 1988/89.

29


(V jiných zařízeních se pro potřeby n.p. Slezan připravovali učni v učebních oborech: Kuchař, Instalatér, Malíř, Zedník, Truhlář, Elektromechanik, Provozní zámečník, Klempíř, Mechanik – opravář pro stroje a zařízení, Mechanik – seřizovač, Mechanik – elektronik, obráběč kovů, Aranžérka.) 1991-1994 tříleté učební obory Pracovník v textilním průmyslu (se zaměřením – pro tkalcovny, přádelny, pro obchod) Dámská krejčová, Krejčová pro dámské oděvy Švadlena pro oděvní konfekci a prádlo Výroba konfekce Provoz služeb pro domácnost Mechanik – opravář pro stroje a zařízení Seřizovač textilních strojů Technickoadministrativní pracovník 1994-2000 čtyřleté studijní obory Management ekonomiky obchodu a služeb Operátor oděvní výroby - oděvní výroba Oděvnictví nástavbové studium pro absolventy tříletých oborů Oděvnictví Podnikání v oborech obchodu a služeb Podnikání v oborech textilu a oděvnictví tříleté učební obory Krejčí – dámské oděvy Švadlena – oděvní konfekce a prádlo Pracovník v textilním a oděvním průmyslu Kuchař (do 1998/99) Technickoadministrativní pracovník Provoz služeb pro domácnost Provoz služeb Mechanik opravář pro stroje a zařízení Instalatér

30


dvouletý učební obor Provoz společného stravování Počty žáků se pohybovaly od 698 ve šk. roce 1995/96 po 491 ve šk. roce 1999/2000. 2000-2006 čtyřleté studijní obory Management obchodu a služeb (poslední absolventi ve školním roce 2005/06) Obchodně podnikatelská činnost (od školního roku 2002/03) Oděvnictví Textilní výroba a podnikatelství Operátor oděvní výroby - oděvní výroba Obchodník (výuka bude zahájena ve školním roce 2006/07) nástavbové studium pro absolventy tříletých oborů Podnikání v oborech obchodu a služeb (poslední absolventi ve školním roce 2005/06) Podnikání tříleté učební obory Krejčí-dámské oděvy (poslední absolventi ve školním roce 2002/03) Krejčí Technickoadministrativní pracovník (poslední absolventi ve školním roce 2006/07) Prodavač – textil a oděvy Provoz služeb Počty žáků se pohybují od 554 ve školním roce 2000/01, přes 674 ve školních letech 2003/04 a 2004/05, po 652 žáků ve školním roce 2005/06.

31


Záměry školy do budoucna Šedesáté výročí školy je nejen příležitostí k bilancování, ale rovněž příležitostí k zamyšlení do budoucna. Během své šedesátileté tradice prošla škola řadou vývojových stadií. Z učňovské školy, která pravidelně zásobovala slezanské závody vyučenou mládeží v oborech Tkadlena a Přadlena a v kovooborech, se stala za posledních 15 let střední školou s více než 650 žáky, početným pedagogickým sborem a ostatními zaměstnanci zabezpečujícími výchovu a vzdělání žáků a s nezanedbatelnou doplňkovou činností. Za šedesát let existence školy pedagogové vychovali a připravili do života celé generace mladých lidí, za což je jim třeba poděkovat. V rámci středního vzdělání dochází postupně k nárůstu počtu absolventů s maturitní zkouškou a ke snižování počtu absolventů s výučním listem. Tento trend bude pokračovat i v budoucích letech. Nadále se bude škola profilovat ve skupinách oborů textilní výroba a oděvnictví, ekonomika a administrativa, obchod, podnikání v oborech a osobní a provozní služby. Chceme navázat na vynikající výsledky našich žáků z posledních let, jako je zapojení do mezinárodních projektů a programů Leonardo da Vinci a Socrates, do činnosti Junior Achievement, kde se žáci učí podnikat ve studentských firmách, apod. Nadále chceme u žáků rozvíjet profesní zručnost jejich účastí na soutěžích v modelové tvorbě oděvů, organizováním módních přehlídek a jejich vystupováním na modelingových akcích, přehlídkách i v soutěžích zaměřených na obchod a podnikání nebo gastroslužby. Nadále chceme pro žáky rozvíjet volnočasové aktivity, kroužky, které napomáhají jejich profesnímu zdokonalování i dalšímu rozvíjení morálně volních vlastností. Samozřejmě prvotní zájem managementu školy a všech pedagogů je vychovávat a vzdělávat absolventy, kteří jsou v co největší míře uplatnitelní na trhu práce. Škola rozšířila řadu kontaktů jak s firmami v oblasti textilní a oděvní, tak v oblasti ekonomiky, obchodu a služeb. Praktické vyučování ve firmách vhodně doplňuje potřebu získávat větší praktické zkušenosti, které absolventi uplatní po získání středního vzdělání. Důraz chceme klást na výuku cizích jazyků rozšířením jejich nabídky a na větší rozvíjení počítačové gramotnosti v odborných předmětech, což s sebou ponese další potřeby modernizace jazykových učeben i učeben informatiky. Ve výuce se samozřejmě musíme držet předepsaných osnov, nicméně díky nové školské legislativě, nastartované novým školským zákonem od 1. 1. 2005, můžeme v budoucnu prostřednictvím školních vzdělávacích programů reagovat na potřebu regionu, trhu práce apod. Škola nesmí být uzavřeným skleníkem nebo akváriem. Musíme se dostatečně připravit na nastávající demografický vývoj

32


– stagnaci a následný pokles absolventů základních škol. Určitou výhodou naší školy je, že nabízí střední vzdělání v oborech, které jsou vhodné pro žáky končící základní vzdělání s různými výsledky. Myslím si, že pokud naši absolventi po ukončení školy opravdu chtějí pracovat, tj. nastoupit do zaměstnání, anebo pokud se dál chtějí vzdělávat, mají reálnou šanci své plány uskutečnit. Naše škola jim dává dobré základy. Další výhodou školy je vzájemná prostupnost oborů. Po získání středního vzdělání s výučním listem mohou u nás absolventi dále pokračovat a získat střední vzdělání s maturitní zkouškou buď ve studiu řádném, nebo nástavbovém (denním i dálkovém), jak to umožňuje nový školský zákon. Vždyť vzdělání představuje v dnešní době klíč k úspěchu jedince i celé společnosti. Úspěšná škola musí umět ovlivnit vlastní výchovně vzdělávací proces, ovlivnit klima školy, a tím i učení žáků. Výstupem úspěšné školy jsou patřičné znalosti a dovednosti absolventů, jejich postoje ke škole a ke společnosti, do které se zařadí svým středním vzděláním. Naším cílem je rovněž dostatečně připravit absolventy k dalšímu vzdělávání na vyšších odborných nebo vysokých školách. Neboť, cituji: „Z pohledu jedince přináší vzdělání nezpochybnitelnou konkurenční výhodu na trhu práce.“ (Dlouhodobý záměr vzdělání a rozvoje vzdělávací soustavy Moravskoslezského kraje 2006) Leden 2006

Ing. Antonín Sušovský ředitel školy

33


Zapojení školy do programů Leonardo da Vinci a Socrates Hlavním cílem zapojení naší školy do obou programů je poskytnout našim žákům možnost prohlubovat komunikativní dovednosti v cizím jazyce, učit je navazovat vztahy s partnery v zahraničí, umožnit jim získat praktické zkušenosti z práce s těmito partnery a také dát žákům možnost poznat každodenní život lidí v jiné zemi. Přínosem práce v projektech je nejen zdokonalování jazykových znalostí, ale také první setkání s odbornou prací a metodami výzkumu, zdokonalování dovedností práce s počítačem a hlavně nabývání zkušeností z týmové práce. Leonardo da Vinci Škola využila možnosti účastnit se programu Leonardo da Vinci od školního roku 1998/99. Tehdy se jednalo o projekt třítýdenní stáže patnácti žáků oděvních oborů v Instituto Tecnico Industriale v centru vlnařského průmyslu, ve městě Biella v Itálii. Žáci během stáže absolvovali kurz návrhářství v Instituto Europeo di Design Torino, navštívili špičkové výrobce textilií Lanificio Gatti Camburzano a Lanificio Botto Giuseppe Vallemoso, podívali se na veletrhy Moda Milano a Milano in. Také italští žáci Instituto Tecnico absolvovali stáž na naší škole. Cílem tohoto projektu byla výměna praktických zkušeností a dovedností v příbuzných studijních a učebních oborech a zdokonalování jazykových znalostí a dovedností v anglickém a italském jazyce. Práce našich i italských žáků v projektu měla tehdy velký ohlas v našem regionu. Starosta Frýdku-Místku Zdeněk Stolař přijal italské studenty na radnici a o významu projektu se psalo dokonce v Bulletinu Regionální hospodářské komory v Ostravě. Ve školním roce 1999/2000 se uskutečnila stáž patnácti žáků ekonomických oborů na Veb Accademia Europea, Florencie v Itálii. Žáci se účastnili přednášek, besed a praktických cvičení ve firmě NAVITA – sofware house v obchodní akademii a hotelové škole Sassetti Peruzzi a jinde. Všichni účastníci získali zahraniční certifikát vzdělávací organizace Veb Accademia Europea o absolvování stáže. O rok později, 2000/01, získala škola možnost realizovat projekt „Technologické inovace v úspěšných konfekčních firmách“. V dubnu až květnu 2001 uskutečnilo osm žákyň 3. ročníku oborů Oděvnictví a Krejčí – dámské oděvy pětitýdenní odbornou stáž bez pedagogického doprovodu ze strany školy ve Florencii v Itálii. Jejich působení během stáže bylo tak úspěšné, že některé žákyně dostaly nabídku k další spolupráci. Ve školním roce 2003/04 se uskutečnila pětitýdenní stáž žáků oděvních

34


oborů ve Florencii v Itálii v rámci projektu mobility „Stáž českých studentů v rámci zvyšování profesní kvalifikace a orientace v zahraničí“. Žáci měli možnost pracovat v prestižních oděvních firmách a poznat tak jejich ekonomickou úroveň. Naším partnerem byla opět organizace Veb Accademia Europea, Florencie, Itálie. V roce 2005/06 bude realizován projekt mobility s názvem „Zvyšování profesní kvalifikace v ekonomické oblasti v rámci začleňování České republiky do Evropské unie“.

Socrates Do programu Socrates Lingua se škola zapojila ve školním roce 2000/01 projektem „Móda mladých na přelomu tisíciletí“. Partnerskou školou se té naší stala Staatliche Berufsschule v Ambergu ve Spolkové republice Německo. Vznikla tehdy studentská firma Trend jako ojedinělá iniciativa, která spojila oba směry vzdělávání ve škole – obchodně podnikatelský s oděvnictvím. Do zajištění administrativní, krejčovské, ale také manažerské, řídící práce se zapojily žákyně oborů Krejčí – dámské oděvy, Management obchodu a služeb a Oděvnictví. Žákyně navrhly a ušily módní oděvy, organizovaly módní přehlídku, realizovaly marketingový výzkum a vypracovaly závěrečnou zprávu. V závěrečné zprávě hodnotí žákyně jako pozitivní zvláště to, že si vyzkoušely práci v kolektivu, hlavně vztahy nadřízenosti a podřízenosti a rozvíjení vlastností nutných pro budoucí povolání jako cílevědomost, spolehlivost, pracovitost, odpovědnost, rozhodnost, kreativitu a flexibilitu. Tato zpráva, zpracovaná v češtině, angličtině a němčině, zahrnuje ekonomickou studii, módní trendy 20. století a česko-německo-anglický slovník oděvního názvosloví. V červenci 2001 se pak uskutečnila módní přehlídka „Millenium party“ v Ambergu, která měla mimořádný ohlas. Součástí projektu je také vypracování a vydání trojjazyčného kalendáře „Vývoj odívání 20. století“, který byl vystaven na výstavě kalendářů v Bruselu v únoru 2002 a poté také na internetových stránkách Evropské unie – program Comenius pod názvem „Comenius Calendars 2002“ Exhibition. Ve školním roce 2003/04 se uskutečnil projekt Socrates – Comenius 1. na téma „Italsko-české Job centrum“. Tentokrát se partnerem naší školy stal Instituto Tecnico Statale Commerciale, střední škola v Soveratu na jihu Itálie. Protože oblasti severní Moravy a italské Kalábrie jsou známy vysokou mírou nezaměstnanosti, která je zde značným problémem i pro vstup mladých lidí do prvního zaměstnání, zabývali se žáci právě touto problematikou. Během celoroční práce analyzovali regionální trhy práce v obou zemích, snažili

35


se odhalit vlivy, které působí na nezaměstnanost v těchto oblastech a zpracovali SWOT analýzu vlivů působících na trhu práce. Žáci připravili dotazník pro zaměstnané, nezaměstnané a pro studenty (Italové pro podnikatelské subjekty) a realizovali marketingový průzkum trhu práce přímo v terénu. Výsledky průzkumu trhu práce zpracovali, vyhodnotili a graficky znázornili jednotlivé vazby. Také se pokusili zřídit Job centrum pro studenty v České republice, sestavili pro potenciální uchazeče z řad našich studentů dotazník. V závěru práce v projektu mohli žáci obou škol výsledky osobně konzultovat a společně pracovat na konečných produktech při vzájemných výměnných stážích. V roce 2005 jsme se zapojili do nadnárodního projektu Common Holidays and Festivities v rámci Socrates Comenius 1. – School partnerships. Je to školní projekt, který budeme realizovat dva roky. Tento projekt je plně zaměřen na poznávání života v dalších zemích, na porozumění multikulturnímu společenství, na respektování odlišností života a kultur v různých oblastech a na porozumění mezi lidmi těchto zemí. Cílem projektu je příprava mladých lidí na soužití v jednotné Evropě, na evropské občanství. Žáci upevňují nejen svoje komunikační dovednosti, ale učí se nalézat a poznávat podobnosti a rozdíly jednotlivých kultur, porozumět jejich kořenům hodnotám a získávat tak klíčové kompetence Evropanů. Našimi partnerskými školami jsou opět Instituto Tecnico Statale Commercionale v Soveratu v Itálii, Discimus Business Academy v Debrecenu v Maďarsku a Liceul teoretic „Emil Racovita“ v Galati v Rumunsku. Ing. Petra Schwarzová zástupkyně ředitele školy a učitelka ekonomických předmětů

36


Soverato Byla jsem na škole krátce, teprve v prvním ročníku, má sestra Michaela už byla zato ostřílenou třeťačkou oboru Management obchodu a služeb. Když jednoho dne o přestávce vtrhla do naší třídy a zvesela mi oznámila, že pojedeme do Itálie, nevěřícně jsem jen kroutila hlavou. Výraz její tváře mě však mátl. Nakonec jsem usoudila, že to myslí vážně. Velká akce Itálie se opravdu zakrátko rozjela. Žáci třetího ročníku, kteří byli tehdy zapojeni do projektu Establishment of Joint Italian – Czech Labour Centre, se chystali na dvoutýdenní výměnný pobyt v Soveratu na jihu Itálie a já jsem se k nim mohla přidat. Také jsem musela odvést svůj díl práce, jako všichni ostatní jsem navštěvovala tříměsíční kurz italštiny, abych se pak mohla se „svou“ italskou rodinou domluvit alespoň o těch nejzákladnějších věcech. Ještě předtím, než si nás rodiny po příjezdu do Soverata „rozebraly“, jsem si pořád dokola opakovala důležité fráze. Těšila jsem se na něco nového, nepoznaného, ale zároveň jsem měla trošku strach, bůhví z čeho. Možná jsem předem nepočítala s tím, že má důležitá a hlavní opora, sestra Michaela, bude ubytována až ve vzdáleném městečku Squillace a že se tedy uvidíme jen zřídka. Ale dcera „mé rodiny“ Jussara mě z mých rozpaků velmi rychle vyvedla. Je tak upovídaná a já jsem se musela moc soustředit, abych jí rozuměla, co říká, že jsem rychle na své problémy zapomněla. Vzájemné dorozumívání bylo malým dobrodružstvím, se svými vrstevníky, partnery v projektu, jsme mohli mluvit anglicky, ale v jejich rodinách se nám ohromně hodilo, když jsme mohli použít těch pár frází a slov, které jsme se naučili v kurzu italštiny. Italština nám byla dobrá také, když jsme si chtěli dát v restauraci pizzu nebo u moře něco k pití či zmrzlinu. Až později jsme si uvědomili, jak jsme se v italštině, ale i v angličtině zdokonalili. I v Soveratu je vyučovací den podobný tomu našemu. Inu, asi to tak musí být.Ale neseděli jsme jen ve škole, užili jsme si různých výletů, poznali jsme zajímavá, i méně zajímavá, místa. Líbilo se mi v Museo Nazionale Reggio di Calabria, mají tam cenné sochy z doby bronzové, třeba dva válečníky v nadživotní velikosti, které teprve před pár desítkami let vytáhli z moře. A hlavně krajina je tady taková zvláštní, úplně jiná než u nás, jakoby vyprahlá. Až se jednou do Soverata vrátím, vím, že mě tam někdo bude čekat s otevřenou náručí. Mám tam díky své účasti v projektu přátele. A italštinu pilně dostuduji. Beáta Ondrušáková žákyně 4. ročníku oboru Management obchodu a služeb

37


Jak se rodí mladí návrháři a jejich modely Jsem ráda, že v mé pedagogické práci za mnou stojí výborné výsledky v podobě celé řady úspěchů mých žákyň v celostátních soutěžích mladých návrhářů, jako je Prostějovská zlatá jehla, kde děvčata získala v letech 2002 a 2004 všechna nejvyšší ocenění, v soutěži Doteky Módy 2003 také sklízely modely studentek úspěchy. Samostatnou kapitolou je celostátní soutěž mladých tvůrců extravagantních oděvních návrhů Model Úlet, kde v roce 2004 moje studentky získaly dvě hlavní ceny za kreativitu a v roce 2005 byly kolekce Pasiáns – 20. léta Romany Peterkové a Slunce v okně Pavly Sikorové oceněny všemi třemi vyhlašovanými cenami i cenou nejlepšího návrháře. Na podzim roku 2005 kolekce Slunce v okně získala další ocenění na celostátní soutěži Mladý módní tvůrce v Jihlavě a model žákyně prvního ročníku oboru oděvnictví Sandry Lachmanové se ve své kategorii umístil na skvělém druhém místě. Tyto úspěchy jsou samozřejmě výsledkem tvrdé práce, kterou odvádí všichni zúčastnění, žákyně-návrhářky, učitelé odborných předmětů, oděvního výtvarnictví, konstrukce a modelování oděvů, oděvních materiálů atd., učitelé odborného výcviku na šicích dílnách spolu se žákyněmi, které modely šijí. Nesmím zapomenout ani na manekýnky, děvčata naší školy, které modely na soutěžích představí, a také na jejich trenérky a choreografky vystoupení. Já se ve své práci se žákyněmi zaměřuji především na rozvíjení jejich výtvarného, estetického cítění a talentu. V hodinách oděvního výtvarnictví mohou děvčata zdokonalovat své dovednosti v kresbě tužkou a uhlem, což je pro oděvního návrháře důležité, tvoří grafiky pomocí linorytu, učí se technikám malby, koláže a dalším. V hodinách studujeme také figurální anatomii a kresbu hlavy. Současně se žákyně vzdělávají v oblasti dějin umění, zvláště v oboru dobových kostýmů. Děvčata mohou také využít nabídky výtvarného kroužku, který vedu, ke sledování záznamů z módních přehlídek a soutěží, aby viděla práci naší konkurence a mohla se tak poučit. Na cestě k tvorbě oděvních návrhů postupujeme od inspirace, obvykle přírodou, přes návrh metráže, až po využití v oděvu. Když jsou takto žákyně připraveny, můžeme uspořádat školní kola soutěží o nejlepší návrhy modelů s různým zadáním. Samozřejmě musí být při vyhodnocení bráno v úvahu, jestli navržený model je možné v podmínkách šicích dílen ušít. Ne všechny zajímavé, nápadité návrhy tuto podmínku splňují. Po ušití úspěšného návrhu (nebo celé kolekce) oděv putuje spolu s manekýnkami na módní soutěžní i nesoutěžní přehlídky. A proč modely našich návrhářek sklízejí úspěchy na soutěžích a budí pozornost také neodborníků, účastníků mnoha módních přehlídek,

38


které jsou zpestřením různých společenských akcí? Naše děvčata se nebojí experimentovat, využít netradičních materiálů ke zhotovení modelů, jít pro inspiraci i tam,kam by jiní nešli. Jejich tvůrčí potenciál je obrovský a pro mě samotnou je velmi podnětný. Ing. Stanislava Pasečná učitelka oděvních předmětů

Model Křižáci navržený Pavlou Sikorovou

Model Ing. Stanislavy Pasečné

Mým životem je módní návrhářství Základní otázka zní: proč studuji právě tuto školu? Odpověď je velice jednoduchá. Protože jsem od školky všem tvrdila, že až budu „veliká“, chci pracovat jako módní návrhářka. Vždycky to byl můj sen a představovala jsem si vidět své nápady, jak se procházejí na osvětleném mole. Není to však přání skromné. Abych se tímto povoláním za pár let mohla opravdu zabývat a živit, musela jsem nějak začít a učinit tak první rozhodující krok v mém životě. Právě výběr této školy byl základním prvkem mé skládanky, která je v tuto chvíli již rozestavěná.

39


Nyní již studuji čtvrtým a tudíž i posledním rokem. Za celou dobu, i přes spoustu stresových situací, jsem dokázala prožít mnoho radosti a úspěchů na poli oděvní tvorby, ač jsem byla vždy jen pouhým návrhářem. S celým školním týmem jsem se zúčastňovala mnoha soutěží po celou dobu studia. Například: Prostějovská zlatá jehla, Doteky módy, Green design, Mladý módní tvůrce, Model úlet. Z mnoha z nich jsem si přivezla i ocenění. Velkým úspěchem bylo vítězství finálového kola Model úlet v Praze, kde jsme získali všechna čtyři ocenění, včetně ceny absolutní. Bylo to moc hezké období, kdy jsem si připadala skutečně jako na Mount Everestu, protože se mi otevřely oči a mohla jsem tak naplno poznat druhý břeh mého krásného snu. Měla jsem rozhovor v televizi, v rádiu, četla jsem o sobě v mnoha denních tiscích, potkala jsem mnoho významných osobností a celebrit. Stále to ale nebyla stoprocentně pouze moje zásluha, neboť já jsem jen položila chladný základ na papír a zbytek týmu mu vdechl život. Takže vítězství patří CELÉ ŠKOLE! Opravdu jsem za ta léta viděla nespočet návrhů, nápadů, designových ztvárnění a různých fantastických pojetí. Všude číhala konkurence a mnohde získala i můj osobní obdiv. Často jsem prožívala situace, u nichž jsem si nebyla opravdu jistá, že jsou skutečné. Přesně to se mi stalo, když jsem dostala certifikát od hejtmana kraje, pana Tošenovského, a byla jsem tak oceněna mezi dvaceti osmi nejlepšími studenty Moravskoslezského kraje. Tohoto ocenění si moc vážím. Nejemotivnějším okamžikem však pro mne byla ta nejobyčejnější věc, kterou jsem mohla díky škole zažít, a to, že se mi naskytla možnost jet do Brna na veletrh módy Styl a Kabo, jenž jsem znala pouze z televize. Tím emotivním momentem se stal začátek přehlídky. Odstartovali ji v úplné tmě a teprve později osvětlili celé molo. Na konci přehlídky jsem si splnila sen – mohla jsem si vlastní rukou sáhnout na „to“ velké molo, známé jen z mých oblíbených pořadů o módě. To se ani slovy nedá popsat. I dnes, když zavřu oči, cítím tu fantastickou a jedinečnou atmosféru. Jelikož chci svou skládanku dokončit, pokusím se dostat na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze. Když to nevyjde, budu bojovat sama bez vysokoškolského vzdělání. Myslím si, že škola nabízí mnoho pozitivních věcí a velký výběr toho, jak se v životě uplatnit. Také bych chtěla touto formou poděkovat všem pedagogům za to nezapomenutelné, co jsem mohla na vlastní kůži prožít. To mi už nikdo nikdy nevymaže z paměti! Pavla Sikorová žákyně 4. ročníku oboru Oděvnictví

40


Bez manekýnek by módní přehlídka nebyla Mé první setkání s touto školou se odehrálo asi před dvanácti lety, kdy jsem přišla na třídní schůzky, abych zjistila, jak si vede ve studiu má mladší sestra. Byla jsem tehdy v posledním ročníku studia na Ostravské univerzitě, obor Tělesná výchova - Občanská nauka, a hledala jsem místo. Proto jsem se třídní učitelky své sestry zeptala, jestli nepotřebují tělocvikáře. Odpověď jsem nedostala, zato mě za několik týdnů pozvala tehdejší ředitelka Ing. Ludmila Mikulová k pohovoru. Ten probíhal v příjemné atmosféře, až mě zarazila otázka, zda bych mohla vést kroužek manekýnek a spolupodílet se tak na tvorbě módních přehlídek školy. Moje kategorické „ne“ nebylo stejně nic platné. To místo tělocvikáře jsem dostala, a protože se blížilo padesátileté výročí založení školy a vedení školy rozhodlo o uspořádání velké módní přehlídky k této příležitosti, dostala jsem nácvik manekýnek jako úkol. Od té doby se tato práce pro mě stala během na dlouhou trať, nejdříve v tandemu s další tělocvikářkou Simonou Krabcovou, v poslední době s učitelkou odborného výcviku Ivou Dominíkovou. Za to, že jsem při tom běhu neztratila dech a že pořád ještě držím tempo, vděčím choreografce a organizátorce našich prvních přehlídek Marii Adamové-Drabinové, která mě zasvětila do přípravy takové společenské akce přes výběr techniky, hudebního doprovodu, nácvik choreografií, až po časový harmonogram a organizaci práce v zákulisí.

41


Spolu s manekýnkami – žákyněmi naší školy máme za sebou spoustu dřiny nad přípravou vystoupení, kdy se děvčata musí naučit správně chodit, držet rytmus, vnímat hudební doprovod a ještě dát předváděnému modelu ten správný výraz, přitom celé jejich vystoupení musí působit přirozeně. Také je důležité, aby stále udržovaly kontakt s publikem a usmívaly se, i když je zrovna bolí zuby nebo trápí něco jiného. Naučit se tomu všemu není snadné. Někdy se nám stává, možná i proto, že jsme mezi sebou samé ženské, že emoce nad námi získávají vrch. Musela jsem se postupem času naučit používat takové metody a formy práce s lidmi, ke kterým jsem měla zpočátku téměř negativní vztah. Dnes už vím, že „pevná ruka“ je důležitý předpoklad pro vedení a organizaci práce kolektivu, přílišná benevolence není na místě. Naučila jsem se dokonce i určité přísnosti a neústupnosti v prosazování důležitých věcí. Všechny překážky a starosti se dají překonat za předpokladu, že členové kolektivu pochopí nezbytnost spolupráce a jsou schopni se přizpůsobit, zatím nám to jde. Všichni totiž máme společný zájem, chceme, aby naše vystoupení měla úspěch. A to se nám doposud daří. Mgr. Irena Hencová učitelka tělesné výchovy

Žákyně - manekýnky M. Kaulincová, V. Čadanová, S. Lachmanová, M. Rygolová a M. Balogová

42


Mé setkání s Tomášem Baťou V roce 1992 jsem nastoupila na naši školu do učebního oboru Krejčí-dámské oděvy. Pro naši třídu se stal zajímavým druhý ročník, kdy jsme se zapojili pod vedením Ing. Petry Schwarzové do programu Junior Achievement a založili jsme studentskou firmu. Na šicích dílnách jsme hotovili dětské oblečení, které jsme pak prodávali v prodejně Astra. Naše firma dobře prosperovala, výrobky se líbily a dobře se prodávaly. Získávali jsme tak spoustu zkušeností nejen s výrobou zboží, oblečením pro děti, ale také z jeho prodeje a z řízení firmy. Některým z nás pak jistě zkušenosti s řízením firmy a s organizací práce pomohly v budoucím povolání. Když jsem pak napsala svou esej o tehdy se rozjíždějící tržní ekonomice a odeslala ji na Junior Achievement, vůbec jsem netušila, že bude posuzována tak kladně, že budu pozvána do Prahy. Když tak dnes na tu svou návštěvu vzpomínám, silně si uvědomuji, kolik mladých lidí bylo ve vedení J.A.. Všechno to je vlastně o mladých lidech, o tom, nakolik využijí svých schopností a dravosti mládí nejen pro sebe, ale zda se stanou přínosem pro svou firmu. Mou návštěvou Prahy však vše neskončilo. O několik týdnů později jsem strávila spolu s ostatními účastníky pražského setkání víkend ve Zlíně. Hráli jsme spoustu her a soutěží, mnoho jsme si povídali, hlavně o nás samotných, o našich charakterových vlastnostech, našem chování, názorech na život, o tom, jaký by měl být současný mladý člověk, aby se mohl stát úspěšným podnikatelem, úspěšným ve svém povolání. Ta setkání byla pro mě něčím novým. Bavila jsem se a současně jsem cítila, že to, co děláme, je vážná a důležitá práce, že pracujeme sami na sobě. Na slavnostním společenském večeru, který se konal opět v Praze, se vyhlašovaly nejlepší studentské firmy a napsané práce. Pro mě bylo největší odměnou setkání s Tomášem Baťou. Veškerá práce a všechny zážitky určitě podstatně ovlivnily mé rozhodnutí pokračovat po ukončení učebního oboru ve studiu. Nastoupila jsem do nástavbového studia oboru Oděvnictví. Během těch dvou let jsme mohly my, bývalé učenky oboru Krejčí – dámské oděvy, využít všech svých dovedností a zkušeností pro přípravu módních přehlídek, které se staly tradicí naší školy. Dnes, kdy pracuji jako učitel odborného výcviku s děvčaty v šicích dílnách, vzpomínám na svá studentská léta a také se snažím dnešním učenkám a studentkám sdělit zkušenost, ke které mě práce v Junior Achievement přivedla – současný mladý člověk má před sebou dveře do života otevřeny, záleží jen na něm, kterým směrem z nich vykročí. Petra Kulová učitelka odborného výcviku

43


Petra Kulová v doprovodu Ing. Ludmily Mikulové při předávání ocenění z rukou Tomáše Bati

Junior Achievement – výuka aplikované ekonomie Výuku aplikované ekonomie vedu na naší škole už více než deset let. Zapojili jsme se do ní ve školním roce 1993/94, kdy skupina žákyň druhého ročníku oboru Krejčí - dámské oděvy založila studentskou firmu, v níž vyráběla a prodávala dětské oblečení. Také jsme tehdy měli „svého“ nejlepšího studenta, Petru Šmiřákovou, která ocenění převzala přímo z rukou iniciátora Junior Achievement Tomáše Bati. Petra dnes působí na naší škole jako učitelka odborného výcviku. Co to Junior Achievement vůbec je? Je to organizace, která poskytuje praktické ekonomické vzdělávání studentům v mnoha zemích světa a která zřídila v roce 1992 svou pobočku v Čechách, aby tak dala možnost českým studentům zúčastnit se svých programů. Je to ojedinělá iniciativa, jejímž cílem je „vzdělávat tak, aby mladí lidé poznali výhody volného podnikání, porozuměli obchodu a ekonomii, rozvinuli v sobě schopnosti etického vedení a byli dobře připraveni

44


na trh práce“ (viz JuniorAchievement). Ve vyučovacím předmětu aplikovaná ekonomie žáci 3. ročníku (v minulosti oboru Management obchodu a podnikání a dnes oboru Obchodně podnikatelská činnost) založí obchodní firmu a při práci v ní získají praktické zkušenosti z jejího fungování. Učí se tak pozitivnímu přístupu k práci, týmové práci, důležitosti vzájemné spolupráce a nutnosti osobního přispívání k rozvoji firmy. Pro ověření znalostí a schopností získaných v práci v rámci předmětu aplikovaná ekonomie se mohou žáci účastnit řady vyhlašovaných soutěží. Získávají tak příležitost porovnat své síly s konkurencí, navázat kontakty a také mnohdy přátelství. Kromě případného ocenění získávají certifikát o své účasti v jednotlivých částech programu. Naši žáci se účastní soutěží o nejlepší studentskou společnost, nejlepšího studenta aplikované ekonomie, nejlepší www stránky a nejlepší BIA tým. V soutěži o nejlepšího studenta aplikované ekonomie trvale získávají naši žáci výborné výsledky. Nejen již zmíněná Petra Šmiřáková dosáhla na nejvyšší ocenění, ale celostátního kola této soutěže se v roce 2000 zúčastnila také Pavla Hrůzková, která obsadila 5. místo, v roce 2001 postoupila do celostátního kola Andrea Harabišová a ve školním roce 2003/04 Jitka Šidlovská. Ve školním roce 2004/05 postoupila do celostátního kola e-learningové aplikace pro střední školy Iva Galuszková. V tomtéž roce se žákyně Ivana Bražinová a Markéta Nytrová probojovaly do celostátního kola počítačové simulace Banky v akci v soutěži o nejlepší BIA tým. Žáci studentské společnosti MEOS se ve školním roce 2001/02 také účastnili celostátního kola soutěže o nejlepší www stránky. Za těmito úspěchy stojí zaujetí žáků pro danou problematiku a jejich přesvědčení, že je důležitá pro jejich budoucí kariéru. Svých zkušeností z práce v rámci výukového předmětu aplikovaná ekonomie mohou využít ve svém budoucím povolání. Ing. Petra Schwarzová zástupkyně ředitele školy a učitelka ekonomických předmětů

45


Získala jsem spoustu nových přátel Moje první reakce na zprávu o tom, že se mám zúčastnit soutěže o nejlepší studentku Junior Achievement byla: „No to snad ne!“ Vůbec jsem se necítila na to stát se nejlepší studentkou. Ale nakonec jsem se rozhodla, že do toho půjdu. Důležité je přece zúčastnit se. V prvním kole soutěže, které probíhalo přes Internet, jsem plnila úkoly orientované přirozeně na ekonomii, můj obor. Lhala bych, kdybych tvrdila, že byly snadné. Když jsem je už všechny vyřešila a odeslala, cítila jsem se dost vyčerpaně, jako po maratónu. Než jsem stihla zregenerovat síly, už tady bylo další kolo, teď už národní. Když jsem si na e-mailu tu zprávu přečetla, nevěděla jsem, jestli se mám radovat, nebo ne. Únava mě ještě neopustila. Pak jsem si řekla, že za zhlédnutí Prahy, kde jsem ještě nebyla, to stojí a že určitě poznám nové lidi a nové věci. Začala jsem se těšit. Když jsem v ten osudný den v nejkrásnějším měsíci v roce, v květnu, stála před sídlem Junior Achievement, nějak mě opouštěla odvaha. Uvnitř se však všichni tvářili tak přátelsky, že jsem následující dny začala podezřívat nejen z toho, že nám přinesou hory práce, ale také že budou plné legrace. Odjeli jsme do Čelákovic u Prahy, cesta byla malým dobrodružstvím, ve firmě PriceWaterhouseCoopers jsme strávili den plný práce na úkolech, které byly pro nás spíš zábavou než vážnou prací, tak se nám to aspoň zdálo. Zjistila jsem například, jaké jsou moje silné a slabé stránky, proč je dobré o nich vědět a co si mám s nimi počít dál. Byli jsme do té práce tak zabraní, že jsme dokonce zapomněli fandit našim hokejistům, vždyť se konalo mistrovství světa. Když vyhlašovali výsledky soutěže, ani jsme si moc nepřáli je znát. Pro nás to setkání nebylo soutěží, ale poznáváním nových přátel a sebe samých. A té legrace jsme si užili opravdu dost. Iva Galušková žákyně 4. ročníku oboru Management obchodu a služeb

Učíme se podnikat Ve třetím ročníku nám přibylo hodně zajímavých a nových předmětů. Jedním z nich, rozhodně asi nejpříjemnějším, je aplikovaná ekonomie – fiktivní podnik. V první hodině jsme museli tedy zvolit ředitele firmy, velice nevděčnou, ale zkušeností plnou funkci. K mému velkému překvapení jsem se stal ředitelem zrovna já!

46


S názvem firmy to bylo celkem složité! Chtěli jsme, aby zněl dobře, světově, ale nechtěli jsme kopírovat nikoho předešlého. Okamžitě jsem zavrhl, aby bylo v názvu obsaženo mé jméno. Petra Jedlicsková přišla s nápadem, abychom jej vytvořili podle jedné školy v Ostravě. No a aby to nebylo nějaké nezákonné plagiátorství, museli jsme přidat přívlastek studentská společnost – takže jsme AKCENT, studentská společnost. Ale nejhlavnější věc měla teprve přijít. Dostali jsme nejdůležitější úkol! Vybrat co budeme vyrábět, popřípadě jaké služby budeme nabízet. Návrhů bylo opravdu plno, některé byly až extrémní (pořád si nedokážu představit, kde bychom to pivo asi vařili!), ale všechny měly něco společného. Všechno se hodilo do předvánočního času, což bylo období, kdy jsme byli nejvíc aktivní! Rozhodli jsme se nakonec pro výrobu těchto věcí: • batikované a vyšívané polštářky • gelové a voskové svíčky • korálky • vánoční a ručně vyšívané ubrusy Jedním z nejzajímavějších a přitom nejodvážnějších nápadů bylo představení pro mateřské školy! Museli jsme vybrat pohádku odpovídající věku dětí, a tak jsme zvolili Sněhurku a sedm trpaslíků! Napsal jsem scénář, rozdal role, no a aby to nešlo tak hladce, našli se lidé, kteří od začátku tvrdili, že to nevyjde a nemá to cenu. Když jsme obešli několik školek ve FrýdkuMístku, získali jsme první objednávku. Nejděsivější ale na tom bylo, že premiéra byla už za tři týdny. A to někteří viděli scénář poprvé! Museli jsme zabrat, ale vše dopadlo na jedničku a dětem se pohádka líbila! Tady asi naše pouť, co se firmy týče, zatím končí! Teď nás čeká jen „výročka“ a veškeré papírovaní spojené s firmou. Doufám ale, že mnohým naše firma něco dá a že si v červnu uvědomí, jaké štěstí máme, když jsme si mohli vyzkoušet ,,pravé“ podnikání. Co se mě týče, já už jsem vděčný za vše teď! Marek Tetemonda žák 3. ročníku oboru Obchodně podnikatelská činnost a ředitel studentské společnosti AKCENT

47


Ekonomický styl myšlení Co na úvod? Představte si 1. září každého roku. Školní lavice plné žáků, kteří se rozhodli vzdělávat se na naší škole v ekonomicky zamě��ených oborech. Ať už v oboru Obchodně podnikatelská činnost, Obchodník nebo Oděvnictví. Co by mělo být výukovým cílem předmětu ekonomie? Uvést žáky do součástí a úseků ekonomické teorie. Mohli bychom je hned první dny zahltit odbornými výrazy a vědeckými teoriemi a totálně je znechutit a ekonomii jim zprotivit. Základy ekonomie je třeba učit jako nástroje analýzy. Chceme, aby žáci postupně zvládli řadu pojmů, které jim pomohou důsledněji a v širších souvislostech přemýšlet o širokém rozsahu společenských problémů ekonomické teorie. Základy ekonomie objasňují každodenní zmatek kolem každého z nás. Objasňují, zařazují a opravují denní tvrzení novin, politiků, občanů. Využitelnost nástrojů ekonomického myšlení je prakticky neomezena. To vše by měli žáci v průběhu čtyř roků vzdělávání ocenit. Ale oni tak neučiní, pokud je my, učitelé odborných předmětů, nepřesvědčíme. A my je můžeme přesvědčit, jen když jim předvedeme, že ekonomie je komplexní a logická věda. Vyprovokujeme je k vlastním úsudkům a k diskuzi. Vysvětlíme jim, aby toto vzdělání brali jako dobrou investici, za kterou platí svým časem a svým pohodlím. Ale která jim přinese bohaté výnosy. Proč bychom měli chtít, aby žáci byli obeznámeni např. s pojmy průměrných proměnných, průměrných celkových a mezních nákladů jejich klesajících a rostoucích křivek, nezbytným průsečíkem mezních nákladů v nejnižším bodě průměrných nákladů a všeho jiného přispívajícího k důkazu, že v dlouhém období, v podmínkách dokonalé konkurence, ceny budou odpovídat průměrným celkovým a mezním nákladům? Jistěže to není tak jednoduché, jako 1 + 1 = 2. Výuka ekonomických základů vyžaduje představivost, přehled, znalost současného dění a smysl pro perspektivu, stejně jako ovládání formálních postupů ekonomické analýzy. To vše jsou vzácné statky. A předpokládá to přesvědčení na straně učitele i žáků, že ekonomická teorie je skutečně potřebná na něco více než na odpovídání strojených otázek a provádění stejně strojených výzkumů. Dovolím si uvést výňatek z eseje Noela McInnise nazvaný „ S méně naučit více“: „Myslil bych, že všichni z nás, kteří vyučují, jsou vinni tím, že říkají našim studentům mnohem více, než je v jejich zájmu – nebo potřebují – vědět. Naše současné metody sdělení často spíše zatemňují význam, něž jej objasňují. Často vidíme tragické následky této skutečnosti u našich nejlepších studentů,

48


kteří jsou s to opakovat, co jsme jim řekli, ale nedovedou to použít v nových souvislostech. Jejich výuka by snad byla všeobsažná, ale ne pochopitelná.“ Co na závěr? Upřímně souhlasím s McInnisem. Snahou nás vyučujících je obohatit teorii o praktické aplikace získaných poznatků zapojením žáků již v průběhu vzdělávání do školních i mimoškolních soutěží, umožnit jim poznání, že získané vědomosti uplatní a využijí v praxi. Každý učitel odborných ekonomických předmětů poznal ten pocit, kdy z „prvňáčků“ se stanou ostřílení „čtvrťáci maturanti“ a nastane den D – maturitní zkouška. Kdy se ohlédneme zpátky a vzpomeneme si na zápolení s ekonomií, na velký kus práce, který zůstal za žáky i námi učiteli. Ekonomické vzdělání však nekončí úspěšným zakončením studia. Ne alespoň pro mnohé žáky, kteří chtějí pokračovat dalším vzděláváním na vysoké škole či bakalářským studiem. A my učitelé? Budeme se těšit na další 1. září. Ing. Lenka Rodryčová učitelka ekonomických předmětů

Žáci oboru Obchodně podnikatelská činnost Tereza Machatá a Daniel Maďa

49


Infrastruktura školy Počítačové vybavení školy se začalo realizovat přibližně v 90. letech. Tehdy se vybudovaly dvě počítačové učebny menších rozměrů, ve kterých bylo dvacet PC stanic propojených do sítě peer to peer, kde se žáci seznamovali se základy práce s počítačem a uživatelskými programy potřebnými k realizaci svého povolání a dvě tiskárny (inkoustová a jehličková). Ve škole se pak kromě učeben nacházel jen jeden počítač, který byl umístěn v kabinetu informatiky pro potřeby výuky a zpracovávání dat žáků. Učebny postupně přestaly vyhovovat potřebám školy, neboť nastupující učební i studijní obory vyžadovaly větší obsáhlost informatiky ve vzdělávání. Proto došlo k vybudování nové učebny s lepším hardwarovým i softwarovým vybavením. Škola postupně navyšovala počet žáků, a proto se musela vybudovat další učebna. V současné době jsou na naší škole dvě velké a moderně vybavené učebny informatiky pro ekonomické a oděvní obory. V těchto učebnách se nachází třicet šest pracovních stanic. V každé učebně je k dispozici projektor, který činí výuku jednodušší a přijatelnější pro žáky. Pracovní stanice jsou vybaveny disketovými a optickými mechanikami pro možnost zpracování dat. Každý žák pracuje na své pracovní stanici, seznámí se s operačními systémy, umí pracovat s kancelářským, grafickým, ekonomickým i oděvním softwarem.

50


Každá učebna má svou laserovou tiskárnu a stolní skenery pro snímání fotek či jiných obrázků do počítače. Dále je k dispozici ruční skener, čtečka digitálních karet pro potřeby spojené s výukou. Žáci oděvních oborů se seznamují s oděvními programy, zpracovávají střihy oděvů, provádí digitalizaci. Ke své činnosti využívají kromě pracovních stanic také digitalizační tablety a plotter, které má škola taktéž k dispozici. Žáci ekonomických oborů se seznamují s programy využívanými v ekonomické sféře, s programy účetními, programy pro psaní všemi deseti, pro zpracování digitální fotografie, pro práci s grafikou. Softwarové vybavení školy se používá v souladu s autorským zákonem a licenčním ujednáním uvedeným u příslušného software; škola používá programy vyvíjené jako freeware nebo vlastní příslušné licence ke komerčně distribuovaným programům. Moderní vybavení školy spočívá také ve vybavenosti školy pracovními stanicemi, které se nacházejí v kabinetech pedagogických pracovníků, ale i dalších pracovníků školy. Každý kabinet má jeden či více počítačů vzájemně propojených do školní sítě s operačním systémem Novell Netware, která usnadňuje práci nejen pracovníků školy, ale i žáků. Síť je realizována technologií peer-to-peer se 100Mbit-ovými aktivními prvky (budou nahrazeny 1Gbit-ovými), je rozdělena na jednotlivé segmenty, které budou propojeny za pomocí hardwarových routrů kvůli zaručení propustnosti sítě a bezpečného provozu. Součástí každého PC v kabinetech jsou i tiskárny. Pedagogičtí pracovníci se tak mohou plně připravovat do výuky, zpracovávat data žáků v elektronické podobě a komunikovat s rodiči také touto formou. Ve většině případů jsou počítače mladší pěti let. Počítače jsou propojeny do sítě typu klient-server. Pro zajištění serverové služby ve škole jsou využívány dva servery (file a proxy server). Proxy server je využíván k internetovému připojení školy. Internetové připojení je realizováno mikrovlnným spojem a není omezeno. Žáci i pracovníci školy mají nepřetržitý přístup na Internet, kde si vyhledávají data spojená s výukou i osobním životem. Rychlost připojení je každý rok povyšována. Stávající webserver i mailserver je realizován na PC s operačním systémem Linux. Je využíváno konektivity 512Mbit/sec, což je zcela nevyhovující pro provoz webserveru. Tyto služby budou převedeny na páteřní síť s mnohonásobně vyšší konektivitou. Mailserver bude realizován za pomoci Mail602 messaging serveru, který je navíc vybaven vylepšenou komunikací pro využití sítě LAN. S tím je spojeno zřízení vlastní domény, kdy je umožněno zřizovat neomezený počet subdomén jak pro pedagogické pracovníky, tak pro studenty. Všechny učebny školy mají vybudována přípojná místa pro další počítače, jejichž nákup se bude realizovat výhledově a které umožní využívat informatiku i v dalších nepočítačových předmětech. Zájmem naší školy je zahrnout informatiku do většiny vyučovaným předmětů. Proto by v tomto roce mělo dojít k vybudování

51


třetí učebny pro výuku především nepočítačových předmětů, zejména cizích jazyků, výuky matematiky, fyziky a technického kreslení. Uvažujeme o doplnění CAD pracoviště pro oděvní obory, o pořízení nového serveru, s jehož pomocí rozdělíme síť, o možnosti dálkového přístupu do školní sítě, o vybudování dalších přípojných míst. Celkový počet počítačových stanic odpovídající současnosti je sedmdesát pět PC. Pro potřeby pracovníků školy byl pořízen notebook, čtečka karet, digitální fotoaparát a digitální kamera. Naše škola patří mezi certifikovaná pracoviště pro školení v rámci SIPVZ pro začínající uživatele a pro poskytování úvodního kurzu pro pokročilé uživatele. Školení poskytuje svým i externím pedagogickým pracovníkům. Dále zajišťuje školení pro veřejnost v rámci Centra nové naděje, kdy pro tuto veřejnost poskytuje základy počítačového zácviku, seznamuje ji s možností získat novou práci přes Internet, učí ji, jak má vypadat životopis a jakým způsobem jej odeslat svému novému zaměstnavateli. Ing. Karin Weissová učitelka informatiky

Provoz služeb Provoz služeb je obor, který byl otevřen roku 1992. Žáci se v něm specializují jednak v oblasti výživy, jednak v oblasti odívání, seznámí se však také s poznatky zdravotní výchovy, pečovatelství, ekonomiky a účetnictví či s prací s počítačem. Při studiu je kladen důraz především na samostatnost, která je v oborech gastronomie i odívání nezbytně nutná. Třídy Provozu služeb bývají tvořeny především dívkami, které mají zájem o širokou profesní přípravu, a v tom také spočívá náročnost zmiňovaného oboru. Ve cvičné a školní kuchyni se dívky seznámí s technikou, technologiemi, hygienickými zásadami, vlivem na kvalitu lidského života, psychologií i uměním při přípravě jídel a tabulí s různou tematikou (Vánoce, Velikonoce, jmeniny,…), zásadami společenského chování, stolničení a obsluhy. V šicích dílnách si studentky osvojují poznatky o různých oděvních materiálech, technologické postupy konstrukce a hotovení oděvů. Souvislá odborná praxe pak probíhá na cizích pracovištích v zařízeních školy, v mateřských školách (asistentky při péči o děti), ve stravovacích službách ve školních jídelnách a restauračních zařízeních. Studentky se velkou měrou podílí na přípravě občerstvení při nejrůznějších kulturních akcích ať už pořádaných školou, například při dnech otevřených dveří,

52


rautech během oslav výročí školy, či u příležitosti klání Auto roku ve sportovní hale ve Frýdku-Místku. Dále se také účastní soutěží v oboru gastronomie (Čajovka roku 2005). Absolventky oboru provoz služeb mají široké uplatnění na trhu práce ve společném stravování, v péči o děti, sociálně potřebné spoluobčany, v textilních podnicích, v hotelových službách a jsou úspěšné také jako au-pair. Po ukončení studia mohou žákyně dále pokračovat ve vzdělávání a získat maturitní zkoušku v nástavbovém studiu buďto v denním dvouletém, zakončeném maturitní zkouškou, nebo v dálkovém tříletém, také zakončeném maturitní zkouškou. Mgr. Vladimíra Knollová učitelka odborného výcviku

Mgr. Vladimíra Knollová vede odborný výcvik ve cvičné kuchyni na ulici E. Destinové

53


Výchova k sociálnímu cítění a orientaci ve složitých životních situacích Ve škole pracuji jako učitelka všeobecně vzdělávacích předmětů a funkci výchovné poradkyně vykonávám od roku 1996. Podílím se na řešení výchovných a výukových problémů, věnuji pozornost problémovým žákům, romským žákům i žákům se speciálními vzdělávacími potřebami, pro které je nezbytný individuální přístup ze strany vyučujících. Také si všímám nadaných a talentovaných studentů, činnosti školních zájmových kroužků, mimoškolních akcí. Pro žáky zajišťuji přednášky, besedy nebo také např. odběr časopisů. Důležitou část mé práce představuje oblast profesní orientace. Společně se svými kolegy připravuji řadu akcí, které mohou žákům usnadnit vstup na trh práce nebo cestu k dalšímu vzdělávání. Za těch deset let se v mé práci výchovné poradkyně na jedné straně nezměnilo nic – stále mě baví a můj vztah k žákům je veskrze kladný. Na straně druhé – určité změny nastaly. Například se objevila schránka důvěry, kam mohou žáci napsat o tom, co je trápí, popřípadě těší (ale o svých radostech nepíše nikdo), vznikla nástěnka Okénko s informacemi od výchovné poradkyně, začala jsem více spolupracovat se žáky ve třídách, takže víme, čím která třída žije, a byla jsem i metodikem prevence sociálně patologických jevů. Dříve řešili žáci své problémy raději anonymně prostřednictvím schránky důvěry, až později začali upřednostňovat metodu konzultace a rozhovoru. Obracejí se na mě s problémy v rodině, v partnerských vztazích, ve škole nebo se zdravotními potížemi. Někdy jde o velmi vážné záležitosti. Potěší mě, když najdu způsob, jak situaci řešit, a dokážu pomoct. Vážím si toho, že mají žáci ke mně důvěru, a snažím se je nezklamat. Mou radu a pomoc vyhledávají především dívky, protože jsme v podstatě dívčí škola, ale už párkrát přišli na konzultaci i chlapci. Při řešení problémů nastane někdy situace o to složitější, že žáci nejsou plnoletí, avšak nechtějí se svěřit svým rodičům, kteří by měli být informováni. Spolupráce s rodiči našich žáků je různá – od té nejlepší až po prakticky žádnou (mé tvrzení by zcela jistě potvrdili i ostatní pedagogové). Připadá mi přinejmenším zvláštní, že i dnes existují takoví rodiče, kteří svému dítěti studium nejenže neulehčí, ale ještě mu kladou do cesty překážky. Jako výchovná poradkyně úzce spolupracuji s vedením školy, s třídními učiteli (vedu metodickou komisi třídních učitelů) a také s Pedagogicko – psychologickou poradnou ve Frýdku-Místku, Speciálním pedagogickým centrem ve Frýdku-Místku, Poradnou pro ženy a dívky ve Frýdku-Místku, Centrem nové naděje ve Frýdku-Místku, Úřadem práce ve Frýdku-Místku a s dalšími institucemi a odborníky. Kvalita spolupráce s těmito zařízeními závisí na tom,

54


s jakými lidmi jednám. Podle mého názoru je totiž vše „o lidech“ – záleží na tom, s jakým člověkem se setkáte. A v uvedených poradnách jsou lidé „na svém místě“, kteří se snaží udělat pro ostatní víc, než co mají v popisu práce. V rámci vedení žáků ke slušnému chování a k pomoci sociálně slabším a potřebným udržujeme kontakty s charitativními organizacemi a podílíme se na realizaci sbírek (např. sbírky Svátek s Emilem, sbírky organizace Adra, Občanského sdružení Píšťalka, Projektu Šance atd.). Do charitativní činnosti se žáci zapojují dobrovolně – někdy po vybídnutí, někdy z vlastní iniciativy. Mladí lidé bývají vnímaví a citliví k sociálním otázkám a často chtějí sami aktivně pomoci. Mnozí z nich se hlásí na vyšší odborné a vysoké školy se sociálním zaměřením. Jsem přesvědčena o tom, že úloha výchovného poradce ve škole je velmi důležitá. Význam výchovného poradenství ještě poroste v souvislosti se společenskými změnami a změnou životního stylu. Problémů „náctiletých“ neubývá a mladí lidé už většinou nemají takové zábrany o nich mluvit. Ne nadarmo se propaguje myšlenka o potřebnosti školního psychologa na každé škole – jeho činnost do jisté míry supluje právě výchovný poradce. S mladými lidmi pracuji ráda jako výchovná poradkyně i jako učitelka. Žáci poznají faleš a přetvářku, zato když vidí zájem a nadšení pro věc, dokážou se také nadchnout. Nepřipadají mi horší než dřív, jak se často tvrdí. Jsou jen trochu jiní (třeba ve způsobu vyjadřování), ale právě díky nim, jejich spontánnosti, humoru, opravdovosti, elánu a občas i nepředvídatelným reakcím, mě práce ve školství nepřestala bavit. PhDr. Lenka Skřekucká učitelka českého jazyka a literatury a výchovná poradkyně

Kdo si hraje a cestuje, nezlobí aneb prevence negativních jevů Již pár let je mým úkolem pokusit se odlákat naše žáky od nástrah či nebezpečných lákadel dnešní doby. A těch je vskutku mnoho: cigarety, alkohol, povzbudivé látky, závislosti na lidech či věcech, sektářská hnutí,… Pro mladého člověka je mnohdy těžké odolat a nebát se říci ne. Vím, rozhodnutí odolat, či neodolat závisí na každém jedinci, ale proč se alespoň nepokusit ukázat a nabídnout mu něco jiného. Jsou i jiné možnosti …otevřená komunikace, hudba, tvořivost, příroda,… či třeba cestování do lákavých dálek. A pokud se sejde i vstřícný kolektiv učitelů,… pak už se dá něco udělat. Kromě poradenské pomocné ruky žákům, rodičům i kolegům lze

55


uskutečnit i konkrétní akce, v nichž nabídneme to „jiné“. Na naší škole existuje množství rozličných kroužků a akcí, v jejichž pestré nabídce se dá skutečně vybrat snad něco pro každého (seznamovací den v přírodě pro žáky prvních ročníků, prožitkové programy zaměřené na boj proti kouření a alkoholu, burzy nápadů pro volný čas, např. malování hedvábí, batikování, savové techniky, řada kroužků – pěvecký sbor, jazykové kroužky, manekýnky, aerobik, výtvarný kroužek a mnohé jiné). Kdo chce, může vyzkoušet svou tvořivost, zručnost, rozvíjet své schopnosti, ale také poznat nové kamarády a kamarádky z jiných tříd. Jednou z možností, jak otevřít své obzory a vyzkoušet své schopnosti a samostatnost v neznámém prostředí, je cestování do zahraničí. To je také důvodem, proč na naší škole již třetí rok pořádám poznávací zájezdy do zahraničí. Cestování je způsob využití volného času, způsob investice peněz do trvalých hodnot zkušeností a vzpomínek, motivace k učení se cizím jazykům, způsob, jak poznat život v okolních zemích a jejich tradice… a v neposlední řadě také zkouška samostatnosti. Kdo ví, zda za pár let nebudou v některé z navštívených zemí pracovat či žít. Hranice evropských zemí se nám otevírají a my nemůžeme u nich jen nerozhodně přešlapovat. Nejedná se tedy jen o poznávání jiných krajin, ale také navázání nových přátelství mezi žáky tříd, rodiči.… a tyto hodnoty jsou vždy velmi důležité a cenné. Zúčastnit se mohou všichni žáci všech oborů i ročníků, podmínkou není ani jazyková znalost. Zájezdů se sice nezúčastní žáci celé školy, ale každý může pak své zážitky podat dál svým kamarádům a motivovat je tak svými zkušenostmi. Doprovázet je mohou i jejich rodinní příslušníci. Trasy zájezdů jsou tvořeny na míru - kulturní, historické i přírodní památky zemí Evropské unie. A tak jsme již na cestách navštívili kořením provoněnou Provence na jihu Francie, v Anglii jsme se vydali po stopách dávných Keltů a bájného rytíře Artuše, prohlédli jsme si hlavní město Rakouska Vídeň, v polské Osvětimi jsme si pietně připomněli hrůzy holocaustu, nesmyslnost rasismu a xenofobie, zhlédli jsme královské město Krakov a v polské Věličce v podzemí navštívili světový unikát - solné doly. Na jaře 2006 se chystáme na velké putování Itálií. Pro mě jako učitelku přírodovědných předmětů a zároveň metodika školní prevence je pořádání těchto akcí a zájezdů příležitostí, jak poznat naše žáky i jinde než jen ve školních lavicích, a také možností dovědět se více o jejich problémech, trápeních či naopak radostech. My učíme žáky a oni nás mohou naučit mnohému tím, že jim budeme naslouchat a otevřeně s nimi komunikovat. Převážně v komunikaci vidím hlavní způsob, jak předcházet negativním jevům nejen ve škole, ale i v celém životě.

Mgr. Adéla Chybidziurová učitelka přírodovědných předmětů a metodik prevence negativních jevů

56


Cestování jako způsob využití volného času

57


Studentská Kantiléna Dětský pěvecký sbor Střední školy oděvní a obchodně podnikatelské vznikl v červnu roku 2003, aby se podílel na krásné tradici školy slavnostního předávání maturitních vysvědčení a výučních listů ve stylovém prostředí Rytířského sálu na zámku ve Frýdku. A protože studentky usoudily, že by bylo škoda, kdyby sbor zanikl po několika vystoupeních pro spolužáky, začaly se pravidelně scházet a hudba, zpěv a poznávání nového a jistě zajímavého světa se staly nedílnou součástí jejich života. Za krátkou dobu svého trvání sbor navázal spolupráci s DPS Formáneček z Ostravy, který pracuje pod vedením Mgr. Jiřího Kusáka, s DPS Písnička z Frýdku-Místku se sbormistrem PhDr. Milanem Macurou a s DPS Permoník z Karviné se sbormistryní Mgr. Karinou Zatloukalovou. Žákyně úspěšně reprezentovaly školu na Přehlídce dětských pěveckých sborů ve Frýdku-Místku, kde byl sbor spolupořadatelem, na festivalu dětských pěveckých sborů Dubinský vrabčáček v Ostravě či FestFISŠ ve Frýdku-Místku a při kulturních akcích pořádaných školou. Počet členů se pohybuje mezi patnácti až třiceti žákyněmi. V současné době však sbor prožívá generační krizi, když většina jeho členek stojí před dokončením studia a sbor potřebuje získat „hlasy“ nové. Repertoár sboru tvoří úpravy lidových písní (např. Petra Ebena, Zdeňka Lukáše, Antonína Tučapského), muzikálové melodie (Jáchym aneb cesta kolem světa za osmdesát minut, Balada pro banditu) či skladby duchovní hudby (Józef Świder, Adam Michna z Otradovic, černošské spirituály). A co by si mohl sbor přát do budoucnosti? Aby navázal na své předchozí úspěchy a zúročil tak tvrdou práci, kterou museli všichni jeho členové odvést. Ale nejen to. Především aby i nadále prožíval přátelskou atmosféru, spoustu legrace a hudebních zážitků a s ním také všichni jeho posluchači. Vždyť čím by sbor byl, kdyby z něj nečišela pohoda a radost z hudby a ze zpěvu. A i když nepracuje v ideálních podmínkách, přesto má mnoho příznivců a podporu vedení školy, na jejímž dobrém jméně se také podílí. Mgr. Monika Gáberová učitelka českého jazyka a literatury

58


Fotografika - Pavla Škarpová žákyně 3. ročníku oboru Oděvnictví

59


Z volné tvorby našich žáků

Takové jsou ženy Za poslední dva roky jsem poznal hodně žen a holek. Díky škole, ale i mimo ni. Jsem v podstatě obklopen ženami. Když jsem začal přemýšlet, co o nich napsat, zjistil jsem, že toho zas tak moc nevím. Co ale vím, že každá je jiná … Má babička – hodná, starostlivá, vždycky se snaží se vším pomoci. Učitelky ve škole – vzdělané, většinou chytré ženy, které se mi snaží vrazit do hlavy tisíce vědomostí (většinou to se mnou myslí dobře). Má sestřenka – je dospělá, studuje vysokou školu v Brně, zařizuje si život. Mé kamarádky – zajdou se mnou ven, pokecám si s nimi, většinou mi připomenou, když je třeba se něco učit nebo když jsem něco slíbil mamce. Nebo holky ze školy – některé z nich by se podle mě měly vrátit na základní školu, tam někde pochytit trošku inteligence a malinko vyrůst. Všechny jsou jiné. Jsou ale situace, kdy by se, myslím, zachovaly všechny do jedné stejně. Hlavně jsou situace, kdy bych se já jako muž zachoval stoprocentně jinak. Možná za to může věc jménem ženský mozek, což je pro nás muže asi nejsložitější program na světě. (Kdyby to šlo, koupil bych si manuál v češtině.) Například když je třeba něco nakoupit … Zkusím to přiblížit na příkladu. Úkol: koupit si kalhoty. Muž: Vyráží do vyhlídnutého obchodu s oblečením, prohrábne se hromadou kalhot. Pouze v případě, že se mu opravdu všechny hnusí, odchází do druhého, „alternativního“ obchodu. V opačném případě kupuje a odchází směr domov (popřípadě hospoda). Čas nákupu: do 1 hodiny, náklady: 1500,-Kč kalhoty (a pár piv). Žena: nejdříve obvolá všechny kamarádky, které milují nakupování stejně jako ona. Potom se nejméně s jednou z nich domluví někde na kafe. Tam proberou strategii nákupu, tedy jak co nejlépe projít všechny obchody s oblečením ve městě, případně v okolí. Když dopijí kafe, vyráží. Minimálně tři hodiny jen tak procházejí obchody, aby se rozhodly, ve kterých kalhoty vypadají nejlépe. Potom si zajdou někam na chvíli sednout, aby si to nechaly projít hlavou, až pak vyráží nakupovat. Ke kalhotám si samozřejmě koupí tunu zbytečností jako pásek, kabelku atd.. Na závěr této velkolepé operace se sejdou s dalšími kamarádkami někde na kafe, protože nové oblečení musí být kolektivně schváleno. Pak se snad odeberou domů.

60


Čas nákupu: 4 - ? hodin, náklady: 1000,-Kč kalhoty, 300,-Kč pásek, 400,-Kč kabelka, 500,-Kč náušnice a podobné zbytečnosti koupené cestou, 100,-Kč 3x kafe a 100,-Kč kredit do mobilního telefonu. Znám i ženy, u kterých to není tak úplně pravda, ale to je spíš jen výjimka, která potvrzuje pravidlo. Jinak mám ženy rád. Opravdu. Jan Řehák žák 4. ročníku oboru Obchodně podnikatelská činnost

Politování v dešti Déšť škrábe na římsu razítkuje kaluže Děti otiskují nosánky mlží okna myslí si Chuděry ovečky Popelky Padají jehňátka

... Podzim tahá za kliku Léto nezamyká A co pak? Vlastně Půjdeme do moštárny promrzlá kočka se lísavě vkrádá domů V parku mi do učení spadne pestré listí děti splétají draky Hromadný odlet vlaštovek rozechvěje dráty mozaika v oblacích přitáhne tolik očí A vlastně léto žije v kořenech Tupé sekery Monika Kubicová žákyně 1. ročníku oboru Textilní výroba a podnikatelství

61


Fotografie - Markéta Nytrová žákyně 4. ročníku oboru Obchodně podnikatelská činnost

Kukuřice v lati Důvody pádný, jen den se krátí, bludiště skýtá kukuřice v lati, kukuřice v lati v noci jsou teplé chlupaté deky noci jsou peřeje divoké řeky O trávě za tři kila v sáčku litr mléka v láhvě a tři litry v krávě na pasece v sáčku, strakatým ohozu vesele v provozu Čmelák pomalý zabloudil do orchidejí jen se vší grácií vosy víno dopijí úzké je hrdlo vinné révy pak v poloze, v letu, v narkóze padnou do sametu

62


Na výletu ani slovo ani větu na jediný noze vrtím se mám se k světu čile, do lesů něco ti vezmu, něco přinesu takový celý vynasnažený bez ochrany, nepoučený Než v červenci roztaje kus nanuku v lednici … vzít za ruku samici, jen co vysuší si vlasy než se sedlák na pole vrátí – pryč z kukuřice v lati Čmelák pomalý unešený orchidejí jen se vší grácií vosy víno dopijí úzké je hrdlo vinné révy (pak v poloze, v letu, v narkóze padnou do sametu) Na výletu ani slovo ani větu na jediný noze vrtím se mám se k světu čile, do lesů něco ti vezmu, něco přinesu takový celý vynasnažený bez ochrany, nepoučený Důvody pádný, jen den se krátí, okamžiky nevídány, kukuřice v lati, kukuřice v lati a noci jsou teplé chlupaté deky noci jsou peřeje divoké řeky Marek Hyner absolvent oboru Podnikání v oborech obchodu a služeb 2003-2005 Text písně z CD skupiny Větrák „Nezlob se“

...

Něco hýbe zrcátky a není to tvá ruka. Zastav se poutníku, pohlédni do kukátka, není to nádhera? Pavla Škarpová žákyně 3. ročníku oboru Oděvnictví

63


64


... Štěstí a radost, Po zádech přejede mráz, Slib a znalost, Vidím svou duši stát. Směji se sobě, Lidé mě lynčují, Mám v moci oheň! Života a odhodlání, Okolí, daleko A někde hluboko, Nacházím duši, S kterou se spojíme V jedno. Nela Chamrádová žákyně 2. ročníku oboru Obchodně podnikatelská činnost

Recept Trpaslík vždycky dobře poradí, nalijem si po okraj, ať je vše jasné, absinth si plave v žilách. Hovězí se vaří hodinu, lidské jenom půl. Pavla Škarpová

65


Zdeněk Šmíra Zdeněk Šmíra učí na naší škole od roku 1993 anglický jazyk. Zastavme se u něj, dozvíme se mnoho zajímavého. Angličtina se stala jeho koníčkem již při studiu na Univerzitě 17. listopadu v Praze. Jelikož ho lákaly islámské země, našel si práci v Afghánistánu, kde pracoval čtyři roky ve vedení bavlnářské firmy na projektu pomoci rozvojovým zemím. Svého pobytu využil k návštěvě takových míst, jako je Tadž-Mahal v Indii, Červená pevnost v Delhi, Zlatá mešita v Amzitsaru, padesát metrů vysoká socha Buddhy vytesaná ve skále v údolí Bamian v Hindukúši a mnoho dalších památek. Naučil se persky a této znalosti využil i v době, kdy pracoval v Íránu. Během tří let zde prožil tzv. islámskou revoluci, tedy pád dynastie Páhlaví a nástup vlády immáma Chomejního. Pro úplnost zmiňme ještě další místo jeho zahraničního pracovního působení - Mosambik na africkém kontinentu, kde pomáhal místní firmě budovat její sídlo v buši poblíž hranic se Zimbabwe. Svých bohatých zkušeností a dokonalého zvládnutí anglického jazyka využil nejen ve své pozdější práci učitele, ale za zmínku stojí i jeho publikační činnost. Je autorem gramatických příruček a slovníků k učebnicím anglického jazyka vydaných ve Velké Británii. Když se na český trh dostaly po roce 1990 tři svazky učebnice The Cambridge English Course a později čtyři svazky učebnic Headway, vypracoval Zdeněk Šmíra ke každému svazku samostatně gramatickou příručku a slovníček, které pomáhají v orientaci při studiu. Žáci i učitelé tyto pomůcky velmi oceňují. Spolu se svým přítelem Dr. Vladimírem Kusínem vydal pan Šmíra knihu Angličtina k maturitě, v níž zpracovali konverzační okruhy, které se obvykle objevují v otázkách u maturitních a státních závěrečných zkoušek. Na českém transkriptu gramatických příruček této publikace se podílela i PhDr. Lenka Skřekucká, učitelka této školy. Grafika - Tereza Gelrychová absolventka (2005) oboru Oděvnictví

66


Vít Adamus Narodil se 10. 2. 1965 ve Frýdku-Místku. V roce 1983 maturoval na gymnáziu ve Frýdku-Místku. Poté byl zaměstnán jako klopič kolib a strojník separace strusky na Nové huti Ostrava, posléze jako pomocný dělník v Metasportu Ostrava. V tomto podniku později pracoval na propagaci jako výtvarník. V roce 1991 absolvoval pedagogickou fakultu obor Matematika-Biologie. V letech 1993 až 2002 vyučoval na gymnáziu ve Frýdku-Místku biologii a estetiku, v letech 1998 až 2000 rovněž působil na Soukromé výtvarné škole Viridian v Ostravě. Na Střední škole oděvní a obchodně podnikatelské vyučuje od roku 2003. Kromě práce pedagoga se věnuje výtvarné činnosti, literatuře a filozofii. V roce 1993 vyšla jeho básnická prvotina Pěší zóna ilustrovaná Antonínem Kročou. Sbírku Leptáním v němot s vlastním výtvarným doprovodem vydal v roce 1999. Další sbírka Poznámky z Umbrie s ilustracemi Naděždy Friedlové vychází v roce 2006. Aktivní spolupráce s bývalým časopisem Modrý květ a s Ústavem pro českou literaturu Akademie věd ČR zařadila Adamuse do Slovníku českých spisovatelů a básníků a do Průvodce po nových jménech české poezie a prózy. Výtvarné práce pravidelně vystavuje od roku 1987. Dosud uspořádal jedenáct samostatných výstav v České republice a svými olejomalbami obohatil více než patnáct kolektivních výstav. Autorovy obrazy jsou zastoupeny v soukromých sbírkách v zahraničí (USA, Německo, Francie, Turecko, Španělsko aj.). V poslední době ovlivňuje olejomalby Víta Adamuse jeho přírodovědecké vzdělání a zájem o filozofii. V cyklech Boží prst simulace, Od zrcadla k masce, Fraktální diagnostika a Rozptýlené koncentrace přemýšlí v odlišných formálních podobách nad časoprostorovými samoorganizujícími systémy, jichž jsme také součástí. Z Adamusových jakýchsi mentálních zkratek lze tušit filozofickou obavu z odcizení v neuchopitelné totalitě bytí, ale současně také smíření a nadsázku. Vít Adamus ilustroval literaturu faktu a poezii. V současnosti není členem žádného literárního ani výtvarného spolku.

67


Z tvorby Víta Adamuse

... A což kdyby Bůh chtěl Boha spatřit? Na které místo postaví zrcadlo bytí?

... setl jsem vítr mezi dnem a převrženým hnízdem na ciferníku teď vpleteno mlčení

... Obloha s ovocnou pauzou tma měsíc zašitý v osamělé věži čeká se na poplach v půjčovně peří?

... Španělsky zfušovaná obloha Jákobův žebřík záchranné vesty v zástupech vyplněno kvadraticky počítám opeřence usínám …

68


VĂ­t Adamus - olej, plĂĄtno, 2005

69


Stanislava Pasečná-Krupová Narodila se 31. 12. 1974 ve Frýdku-Místku, bydlí v Bruzovicích. Vystudovala gymnázium v Havířově a v letech 1993 až 1998 oděvní inženýrství na Technické univerzitě v Liberci. Na téže škole pak v letech 1996 až 1999 studovala bakalářské textilní a oděvní návrhářství. V roce 1999 ukončila bakalářské doplňkové pedagogické studium. Na Vysoké škole pedagogické v Hradci Králové úspěšně ukončila roku 1998 katechetický kurz. Na Technické univerzitě v Liberci vyučovala jeden rok počítačovou grafiku v programu TEX-DESIGN, nyní působí na Střední škole oděvní a obchodně podnikatelské ve Frýdku-Místku. Na této škole se věnuje oděvnímu výtvarnictví a odborným oděvním předmětům. V grantové činnosti zaměřené na vybavení výtvarných a oděvních učeben získala pro školu více než půl milionu korun. V letech 2003 a 2004 se zapojila do projektu Leonardo da Vinci, když zprostředkovala výjezdy žáků do zahraniční a studentské stáže v oděvních firmách ve Florencii. Své výtvarné práce vystavovala na bakalaureátech v Severočeském muzeu v Liberci v roce 1999, účastnila se módní přehlídky návrhářů Liberecka v Kulturním domě v Liberci v témž roce. Podílela se na expozicích výtvarníků V-klubu regionu Frýdek-Místek SALÓN 2000-2004 ve frýdeckém zámku. V roce 2000 představila průřez tvorbou v Památníku Josefa Kaluse na Čeladné a v roce 2001 v Galerii M+M v Hranicích na Moravě. Na základě prezentace prací na webových stránkách byla v roce 2003 pozvána mezinárodní výběrovou komisí k účasti na Bienalle 2003 – Florencie na téma Útok na New York. Její výtvarné práce spadají do textilního a oděvního návrhářství, ale i do grafiky a malby. Většinu z nich lze zařadit do užitého umění. Na výstavách můžete zhlédnout její ručně tkané nástěnné koberce, ručně tkané či potištěné oděvy, šátky, kravaty, pláště, deky, prostírání, textilně zpracované židle, lustry, dětské hračky a další. Mnohé její návrhy dezénů na textilie jsou zpracovány ručně, ale pracuje také s počítačovou grafikou v programech Corel, Photoshop, Ilustrator. Je možné si prohlédnout i její starší práce - kresby, studie, grafiky, malby zátiší a abstrakce tiskem. Ke středoškolským pracím patří pálené objekty z modelářské hlíny a ručně vyráběné kožené kabelky. V poslední době přibyly také dřevořezby.

70


Ručně tkaný nástěnný koberec - Zamilovaní plameňáci

Model ze Zelené kolekce

71

Ručně tkaný plášť podzimu


Děkujeme firmám a institucím za spolupráci se školou při zabezpečování praktického vyučování Výrobní družstvo VKUS, Svazarmovská 308, 738 01 Frýdek-Místek ROSH a.s., Ostravská 140, 735 14 Orlová-Poruba Vladimíra Ondrejková, Fučíkova 1306, 742 58 Příbor Boris Pánek –„GEPAR“, K Sedlištím 201, 739 30 Frýdek-Místek KOPLET, VDI – výroba pleteného zboží, Družstevní 311, 738 01 FrýdekMístek SKY PARAGLIDERS a.s., Kadlčákova 1466, 739 11 Frýdlant nad Ostravicí Michal Volný MONISTYLE, Fryčovice 310, 739 45 Fryčovice Yvetta Vrublová, Pazderna 45, 739 51 Dobrá Marie Svobodová – Viktoria Tex, Hamernická, 739 11 Frýdlant nad Ostravicí Vladimír Bača ing. – BATEX, Palkovice, 739 41 Palkovice DEVA, Collo - louky 2140, 738 01 Frýdek-Místek SLEZAN Frýdek-Místek a.s., Na Příkopě 1221, 738 01 Frýdek-Místek JUREK S+R Oblečení a stany, Kunčice pod Ondřejníkem 304 JAAL - dámské oděvy, Hluboká 1248, Příbor TRIAS - HAVÍŘOV s.r.o., Havířov nad Terasou 5 TOMI - MOSTY, Mosty u Jablunkova SAMIRA - Šablaturová Miroslava, Horní 116, Frenštát pod Radhoštěm ELIOT, Staroměstská 1077, 738 01 Frýdek-Místek Z+V STYL - Uherková Zdeňka, Stojanovo náměstí, Ostrava-Mariánské Hory Fa JANEK - výroba košil, Rožnov pod Radhoštěm PETRKLÍČ Frýdek-Místek s.r.o., V. Martínka 2003, 738 01Frýdek-Místek Fantazie, zakázkové šití, K Lesu 1806, 738 01 Frýdek-Místek Oděvní podnik a.s. Prostějov, Za Dráhou 4239/2, 797 04 Prostějov HCV group a.s., Chodská 1203, 756 61 Rožnov pod Radhoštěm FORBYT BF s.r.o., Autobusové nádraží 534, 739 61 Třinec 1 Dagmar Sližová, Míru 38, 739 61 Třinec Dita Havlová, Oldřichovice 255, 739 91 Jablunkov Ivana Pilchová, Nádražní 843, 739 91 Jablunkov Marcela Sikorová, Nádražní 866, 739 91 Jablunkov Jiří Špičan, Hukvaldská 551, 739 11 Frýdlant nad Ostravicí Vlasta Nováková, BARONESA, Kostíkovo náměstí 646, 738 01 FrýdekMístek Jitka Czepczorová, SALON BEAUTY, Bukovec, 739 98 Jablunkov Obec Morávka, 739 04 Pražmo Základní škola Raškovice, Raškovice 18, 739 04 Pražmo Obec Pražmo, 739 04 Pražmo 95 Stavební bytové družstvo, Družstevní 844, 738 02 Frýdek-Místek

72


VLTAVA-LABE-PRESS, a.s., divize SEVERNÍ MORAVA A SLEZSKO, Redakce frýdecko-místeckého a třineckého deníku, 8. pěšího pluku 1975, 738 01 Frýdek-Místek MĚSTSKÁ KNIHOVNA Frýdek-Místek, příspěvková organizace, Jiráskova 506, 738 01 Frýdek-Místek Obec Bukovec, Bukovec 270, 739 84 Písek u Jablunkova Česká pošta, s. p., odštěpný závod Severní Morava, Poštovní 1368/20, 728 60 Ostrava Česká pojišťovna a.s., Na Poříčí 595, 738 01 Frýdek-Místek KROLSTAV BESKYD s.r.o., Jamnická 37, 738 01 Staré Město Obecní úřad Stará Ves nad Ondřejnicí, Stará Ves n. O. č.p. 247, 739 23 Stará Ves nad Ondřejnicí Obecní úřad Pstruží, Pstruží 93, 739 11 Pstruží Obecní úřad Dobrá, Dobrá 230, 739 51 Dobrá Domov důchodců Frýdlant nad Ostravicí, Padlých hrdinů 312, 739 11 Frýdlant nad Ostravicí Základní škola Frýdek-Místek, Komenského 402, 738 02 Frýdek-Místek Obec Kozlovice, Kozlovice č.p. 343, 739 47 Kozlovice Úřad práce Frýdek-Místek, Nádražní 1088, 738 20 Frýdek-Místek Okresní správa sociálního zabezpečení, Palackého 115, 738 01 Frýdek-Místek Finanční úřad ve Frýdku-Místku, Na Poříčí 3208, 738 01 Frýdek-Místek Městský úřad Frýdek-Místek, Radniční 1148, 738 01 Frýdek-Místek Živnostenský úřad, Radniční 1148, 738 01 Frýdek-Místek Komerční banka, a.s., Pobočka Frýdek-Místek, Nádražní 1087, 738 01 Frýdek-Místek Všeobecná zdravotní pojišťovna, Na Poříčí 3208, 738 01 Frýdek-Místek Jaromír Křistek – VIJAR, M. Chasáka 3148, 738 01Frýdek-Místek ZELINA MILOŠ, Padlých hrdinů 1425, 739 11 Frýdlant nad Ostravicí Hotel POKROK HPHG, s.r.o., Bílá 148, 739 15 Staré Hamry Ing. Ivo Novák, Fr. Podešvy 315, 739 25 Sviadnov IZMAX, spol. s r.o., Antonínovo nám. 59, 738 02 Frýdek-Místek Mateřská škola Třinec, Slezská 778, 739 61 Třinec Eurest, s.r.o., U Pergamenky 12, 170 00 Praha 7 – místo podnikání: Nošovice v restauraci Radegast Miroslav Šolín MPM GOLD, Hodoňovice 211, 739 01 Baška

73


MOKRYĹ  - velkoobchod textilem


Také se omlouváme za případné chyby a další nedostatky, které mohly vzniknout v souvislosti s neúplností dostupných informací nebo s nedostupností některých materiálů.

Redakce

Ve vlastním nákladu 200 kusů vydala Střední škola oděvní a obchodně podnikatelská, Frýdek-Místek, příspěvková organizace Frýdek-Místek 2006 1. vydání Grafická úprava: Roman Zajíc Odpovědná redaktorka: PhDr. Eva Fojtíková Výtvarná redakce: Mgr. Vít Adamus Jazyková úprava: PhDr. Lenka Skřekucká, Mgr. Monika Gáberová, Mgr. Petra Pastrňáková Fotografie: Mgr. Cyril Vráblík, archív školy, fotoarchív Ing. Stanislavy Pasečné


Almanach