Rescue report 5+6/2014

rescue

česko-slovenský záchranářský časopis

59 Kč/2,49 €

5+6/2014

report

Dron,

budoucí přítel hasiče?!  strana 6

Nová továrna Rosenbauer  strana 14

Ženy v záchranářství  strana 22

Stalo se

rescue

report

2

česko-slovenský záchranářský časopis

VAN ROKU 2015

NOVÁ DAILY. PRÁVEM ZVOLENA VÍTĚZEM. Nová, moderní konstrukce furgonů, s kapacitou až 19,6 cm3 Podvozek s rámem s celkovou hmostností od 3,5 t až do 7 t Dravý design, výjimečný komfort interiéru, snazší ovladatelnost a vyšší bezpečnost Dieselové motory 2,3 a 3,0 l s funkcí Ecoswitch v šesti výkonových verzích od 106 do 205 HP Nově i ve verzích na CNG - stlačený zemní plyn

Váš autorizovaný dealer AGROTEC a. s.

Brněnská 74, 693 01 Hustopeče

� + 420 777 225 991 | www.agrotectrucks.cz

Úvodník

rescue

report

RESCUE report dvouměsíčník pro záchranáře všech profesí č. 5+6/2014, XVI. ročník Vydává: SIVILIANIA s. r. o.

MUDr. Jana Bradáčová, MBA Předseda redakční rady: Ing. Jindřich Lesný Redakční rada: Genmjr. Ing. Miroslav Štěpán, prof. MUDr. Miloš Janeček, CSc., MUDr. Jiří Franz, Ing. Roman Váňa, MUDr. Jiří Štětina, Mgr. Jiří Brožek, pplk. Ing. Milan Fiala Adresa redakce: SIVILIANIA s. r. o., Lidická 51 602 00 Brno mobil: + 420 774 615 139 e-mail: media@siviliania.cz Inzerce: mobil: +420 774 615 131 e-mail: reditel@siviliania.cz Cena výtisku: 59 Kč/2,49 Euro Předplatné ČR a SR: SIVILIANIA s.r .o. mobil: +420 774 615 139 mobil SR: +421 911 911 012 e-mail: media@siviliania.cz Grafická úprava: Pavel Jaloševský Registrační číslo: MK ČR 7905, ISSN 2336-503X Vychází 6x ročně.

Tituly u jmen jsou uváděny pouze na výslovnou žádost autorů. Podepsané články vyjadřují názory autorů a nemusí se ztotožňovat se stanoviskem vydavatele a redakce. Kopírování, další publikování nebo rozšiřování kterékoli části časopisu lze pouze se souhlasem vydavatele. Nevyžádané rukopisy se nevracejí. Redakce si vyhrazuje právo na stylistické úpravy a krácení článků. Za obsah inzerce redakce nezodpovídá.

Partner časopisu:

Vážení a milí naši čtenáři, „slovo jako dar“ - předvánoční dvojčíslo jsme v duchu tohoto rčení připravili plné skvělých reportáží o moderní technice v záchranářství, o krásných záchranářských speciálních vozidlech, novém výcvikovém centru pro záchranáře, o novinkách v osobní výstroji záchranářů i vašich zálibách. Speciální prostor věnujeme prvnímu dílu seriálu Záchranářský sen o krásných ženách v záchranářství, které mnozí z vás potkáváte jako profesní kolegyně. Jde o první díl seriálu, v němž nejen o ženách budeme psát i příští rok. Na realizaci tohoto vydání se spolu s námi podílela i redakce německého hasičského a záchranářského časopisu Feuerwehr Magazin a také několik záchranářských firem, které vám našim prostřednictvím děkují za úspěšnou spolupráci v roce 2014.

My v redakci bychom ke všem poděkováním rádi připojili ještě jedno, a sice vašim rodinám a blízkým. Ať jsou všichni zdraví, šťastní a spokojení a ať v nich naleznete i po těžkých zásazích lásku, oporu a zázemí:-))) Za redakci, MUDr. Jana Bradáčová, MBA, vydavatelka

Zamyšlení záchranáře A

dventní čas je důvodem k odlehčenému rozjímání. Nejinak je to i u terénu, který je vlastní IZS. Rozličné a vzájemně si odporující náhledy na stav záchranářství všeho druhu v Čechách mi velmi nutkavě připomínají posmrtný osud Aloise Gonzagy – nyní již řečeného svatý. Alois se narodil v roce 1568 a vyrostl na dvoře španělského krále. V mládí arcilotr, který se pak umravnil, vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova a všude udivoval svojí mravní čistotou a dojímavou zdvořilostí. Skončil jako ošetřovatel v nemocnici v Římě, kde nezištně pečoval o umírající, aby posléze sám ve 23 letech podlehl morové nákaze. Možná právě proto se stal svatým.

Fascinující je však posmrtná interpretace jeho činů. Málokterý světec je prezentován – podobně jako pracovníci a systémy v IZS – tak rozličně a rozporuplně, jako on.

První příklad je z našich pranostik: Alois Gonzaga zemřel 21. června- „Na svatého Aloise poseč louku, neboj se!“ a proto i dnes mnozí zemědělci i chalupáři na onen „aloisiánský“ první letní den čekají, než prvně nastartují sekačky.

Proti tomu Jaroslav Hašek ve svém slavném doslovu k I. dílu Švejka, horlí proti všem, kteří se stydí používat vulgarizmy: „Ti útlocitní by vychovali národ jako skupinu přecitlivělých lidiček, masturbantů falešné kultury typu svatého Aloise, o kterém vypravuje se v knize mnicha Eustacha, že když svatý Alois uslyšel, jak jeden muž za hlučného rachotu vypustil své větry, tu dal se do pláče a jedině modlitbou se uspokojil…“. Vida, úplně jiný pohled, nabádající k výsměchu.

Jiří Franz

A dnešní jezuité Ignáce z Loyoly? Ti jsou zcela rezolutní: Alois je symbol nesmlouvavosti, nepřijímá kompromisy, odmítá dnešní pokřivený výklad Krista, prý nabádá každého člověka, aby Ježíše následoval. Tedy Alois bojovný, skoro totalitní!

A teď se v tom někdo vyznej! Výklady a náhledy na záchranáře, policajty, strážníky a hasiče jsou úplně stejně pestrobarevné jako posmrtné „využití” svatého Aloise.

My všichni jsme se zasazením nového či moderního záchranářského semínka teprve na úplném začátku a už se lišíme v v interpretaci: pro někoho je to blbost, pro jiného podvod, pro třetího důvod se urážet, vysmívat se, zakazovat.

V povětšinou úspěšné snaze vylepšit IZS je kolem nás – ještě stále – nemálo amatérských, samozvaných, a tím i občas nebezpečných činů a projektů, které již dokonce někde fungují. Jistě, vše, co je dobré pro lidi, nemocné, poraněné, ohrožené – je fajn. Anarchie a samozvanost do dnešního světa ale již nepatří.

Co mám tedy vlastně na mysli? Snažím se nenápadně nabádat k neustálému přemýšlení, vyvarování se neuváženým krokům, nenechat se zneklidnit občasnou nechutí jiných spolupracovat. Nepřehlížet nic z toho, co již existuje, funguje a ctí zákony, vyhlášky. Naopak podpořit ty slušné a perspektivní, co stojí na začátku. možná se jednou záchranáři dočkají i Řádu svatého Aloise Gonzagy:-))) Autor: MUDr. Jiří Franz

Redakce časopisu RESCUE report hledá ve všech krajích spolupracovníky. Informace na reditel@siviliania.cz

česko-slovenský záchranářský časopis

5

Téma

rescue

report

Dron, budoucí přítel hasiče?!

Vývoj modernizace hasičského odvětví se za několik desítek let výrazně posunul směrem kupředu. Čím dál častěji jsou do procesu zapojovány různé technologie, zařízení, inovace, které mají za úkol ještě více zefektivnit provedení zásahu, zlepšit účinky, zjednodušit práci, či předvídat a chránit kohokoliv. Jednou z oblastí může být i využití dronů po potřeby IZS.

D

ron je ve své podstatě dálkově řízený prostředek bez přímé účasti pilota, či řidiče uvnitř.

Dron se může pohybovat po zemi, ve vodě i ve vzduchu. Pokud se konkrétně zaměříme na oblast pohybu ve vzduchu, hovoříme většinou o bezpilotním prostředku (UAV). Čili prostředku, ve kterém nesedí přímo pilot, ale který je ovládán na dálku (Bezpilotní systém UAS – Unmanned aircraft system). Je nutno podotknout, že se nejedná o převratnou novinku. Bezpilotní letadla jsou známá téměř století. Vývoj a použití bylo, jak jinak, nejprve uplatněno v rámci armád. Každý z nás jistě slyšel o špionážních letadlech, letadlech určených pro smrtící mise apod. Tyto dřívější tajné projekty a technologie však již pronikly také do komerční sféry.

Nastal velký boom, protože tyto prostředky výrazně zlevnily a také stoupla poptávka po nich. V „mírových“ podmínkách totiž mohou např. kontrolovat dráty vysokého napětí za mnohem nižší náklady než běžný vrtulník, v poslední době je lze vidět při tvorbě televizního zpravodajství.

Na rostoucí zájem musela reagovat také česká a světová legislativní úprava.

Bylo nutné tyto prostředky legalizovat a upravit jejich podmínky využívání a konstrukce. Což sebou přináší zvýšené nároky na vývoj nových dronů a jejich nová pravidla. Především je potřeba zdůraznit, že v „mírových“ účelech podléhají Úřadu pro civilní letectví a tedy civilním letové legislativě. Tím se dostáváme do sféry používání pouze certifikovaných prostředků, evidenci

pilotů a jejich zkoušek, povolení k létání, nároky pro jednotlivé kategorie (např. Systém zabezpečení při selhání (fail-safe)), technické požadavky na konstrukci, omezení díky maximální vzletové hmotnosti apod.

Samozřejmě jsme zvyklí, že oblast IZS skýtá manipulační prostor pro zmírnění určitých podmínek, udělovaní výjimek, či vyčlenění mimo působnost ÚCL. Využití bezpilotních prostředků bychom mohli rozdělit do několika oblastí: Monitoring Optické pozorování místa mimořádné události bude mít přímý vliv na rozhodovací proces velitele. Lze dobře mapovat rozsah lesního požáru, zkoumat

6

česko-slovenský záchranářský časopis

Téma

rescue

report

stabilitu objektu a jeho výškové prohledávání, prohledávat těžce dostupné oblasti včetně termovize, monitorovat průběh záplavy, protestního pochodu, demonstrace. Pokud vše přeneseme do oblasti civilního letectví, je třeba se vypořádat s omezením vzplývající z podmínek obytné oblasti, možnostmi zřícení a kontakty s objekty. Omezení také vyplývá z dané meteorologické situace na místě. Dron může být úmyslně zničen. Kapitolu samu pro sebe pak tvoří ochrana osobních údajů. Ze stanoviska 1/2013 Úřadu pro ochranu osobních údajů vyplývají omezení týkajících se např. záznamu z kamer umístěných na prostředku. Pokud dochází k cílené identifikaci osob pomocí záznamu, nastává další povinnost shromaždování a zpracování podle zákona o osobních údajích.

Transport Dron v závislosti na svých parametrech může být využit pro transport předmětů nejrůznější charakteristiky. Můžeme mluvit o shozu materiálu, přepravě zvláštního zboží na krátké vzdálenosti,

přepravu z nebo do pro pozemní techniku nepřístupného místa. Hmotnostní limit přitom samozřejmě závisí na typu dronu samotného. Vždy je však využití závislé na okolnostech, tak aby byla zachována patřičná míra bezpečnosti a zajištění celé akce – např. transport nebezpečného zboží na krátkou vzdálenost. Z civilního sektoru jsou např. známy drony, které převáží tekutiny a sami je rozprašují. Tím zmírnily náklady na obvyklou techniku zemědělců při aplikaci postřiku.

Přijímač, vysílač Bezesporu další zajímavostí je setrvání dronu v nastavitelné poloze např. několik hodin. Tímto způsobem lze omezit tzv. hluché sektory, kam signál jinak nemůže obvykle proniknout.

Tímto mobilním prostředkem lze signál podpořit, či po nějaký čas suplovat výpadek toho stacionárního. Přenosy dat a informací jsou přitom základním kamenem při vedení zásahu.

Bez spojení není velení. Připevněním měřících přístrojů lze místo událostí také efektivně zmapovat a předvídat

tak lépe vývoj další situace.

Alternativní využití Dron opravdu nabízí řadu alternativních variant využití. Některá jsou více, některá méně náročná. V ostrém použití nabízí určitě také individuální použití, ve kterém bude hrát svou roli nápaditost nasazení.

Situaci ohledně dronů sleduje také GŘ HZS ČR. Podle vyjádření plk. Dr. Ing. Zdeňka Hanušky, ředitele odboru IZS a výkonu služby, je využití bezpilotních prostředků v plánu, avšak po vyjasnění legislativních problémů ohledně jejich rutinního používání.

Domnívá se, že to bude v horizontu přibližně dvou let.

Nabízí se tedy otázka. Jak přesně stanovit hranici pro užití této technologie. Ruku v ruce s mnoha přednostmi využití a stylem nasazení se na povrch při každém takovém zásahu dere především bezpečnost provozu a také zodpovědnost za provoz takovéhoto stroje.

Kdo nese odpovědnost na místě zásahu je jasné. Těžko tedy zatím v teoretické rovině určit, zda by nasazení drona

česko-slovenský záchranářský časopis

7

Téma

rescue

report

vždy přispělo k zefektivnění průběhu zásahu, nebo zda by převážily negativní stránky využití. Bezesporu však takováto technologie může být pro složky IZS přinejmenším zajímavá. A jen pernamentní nasazení u složitějších zásahů by ukázalo, zda i nápomocná. Česká republika problematiku dronů samozřejmě neřeší jako jediná. Informace o testech, zkouškách i ostrém nasazení v akci plynou ze všech možných koutů světa. Ovšem opět vznikají spory mezi odpůrci a propagátory této techniky. Nejčastěji se ozývají hlasité ohlasy na ochranu soukromí a rizika při pádu stroje, či srážka s legálně provozovaným leteckým prostředkem (výškové hladiny). Možná extrémní situace vládne např. nedaleko Colorada (USA), kde tamní úřady povolily lovcům sestřelení takovýchto soukromých strojů. Nemalé problémy způsobuje i vlastní natáčení (pohyb) soukromých dronů právě v prostorách zásahu např. hasičů. Celkově je však ve Spojených Státech dron hojně využíván. Za příklad lze zvolit např. střežení problematické hranice s Mexikem, kde přispívají k úspěšnému zachycení dodávek drog a uprchlíků. Stejného principu pak využívají také v Nizozemí, kde drony monitorují plantáže marihuany uprostřed rozsáhlých polí s jinými plodinami.

Cana-chopper, jak zní jeho přezdívka, je krom běžné kamery vybaven i termokamerou, či chemickými čidly pro odhalení drog.

Pro příklady vlastně nemusíme chodit ani tak daleko. Naši západní sousedé nasazují drony také např. při demonstracích, či v boji proti hooligans.

Drony využívají v Dolním Sasku, či Severním Porýní - Vestfálsku.

V České republice byl dron nedávno využit u likvidace následků výbuchu munice poblíž obce Vrbětice.

Drony také střeží významné akce.

Byly nasazeny např. na mistrovství Evropy 2008 v Rakousku a Švýcarsku, během Olympijských her 2012 v Londýně, při Summitech G8 apod.

Autor: Ing. David Lange

.

8

Foto a odborná pomoc: Ing. Bc. Zdeněk Sadecký

česko-slovenský záchranářský časopis

„Ing. David Lange je absolventem VŠB - TU Ostrava, Fakulty bezpečnostního inženýrství, toho času příslušník Hasičského záchranného sboru Moravskoslezského kraje, územního odboru Ostrava. Článek vyjadřuje zcela soukromé názory a poznatky autora, nikoliv jeho zaměstnavatele (HZS MSK).“

Aktuálně

rescue

report

Největší české výcvikové centrum pro výškové práce v Kladně otevřeno Česká firma Singing Rock, výrobce osobních ochranných pracovních prostředků proti pádu z výšky, v listopadu 2014 slavnostně otevřela nově zrekonstruované výcvikové centrum pro výškové práce v Kladně. Největší areál svého druhu v Česku prošel výraznou modernizací.

S

inging Rock přišel s myšlenkou areálů pro výcvik profesionálů v roce 2005, o tři roky později otevřel první polygon v sídle firmy v Poniklé. O několik dalších let později přišel na řadu druhý projekt, a to v bývalém areálu Poldi Kladno.

V areálu proběhla během roku 2014 modernizace, zakončená slavnostním otevřením a navazujícím celodenním Technickým seminářem v pátek 21.11.2014.

Na úvod slavnostního programu proběhlo za účasti vedení firmy Singing Rock a řady hostů přestřižení pásky, čímž byl nový areál oficiálně otevřen. Blok zajímavých oborových přednášek a praktických ukázek zahájil Singing Rock prezentací možných pořádaných školení, až do úrovně mezinárodně uznávaných školení Irata.

Ukázka zásahu vězeňské služby

Simulace práce ve výškách

česko-slovenský záchranářský časopis

9

Aktuálně

rescue

report

Pracovníci Polygon týmu následně předvedli možné způsoby záchrany osob z výšek, druhou praktickou simulaci ukázali lezci Hasičského záchranného sboru Středočeského kraje, když vyprošťovali cestující uvízlé v kabince lanovky. Při té příležitosti se veřejnosti poprvé v praxi představil speciální evakuační vak pro malé děti, který Singing Rock vyvinul ve spolupráci se záchranáři a hasiči. Hasiči prezentovali také nově pořízený automobil pro potřeby lezeckého družstva.

Velmi zajímavou přednášku si připravil Martin Honzík z Lezecké záchranné služby Hradec Králové na téma Trauma z visu – mýty a fakta.

Prezentace představila nové poznatky a zásadním způsobem zbořila mýty, které dlouhá léta mezi lezci u této problematiky panují.

Neméně atraktivním tématem byla prezentace pracovníka Státního úřadu inspekce práce, který poukázal na značné legislativní vakuum v řadě oblastí kolem bezpečnosti práce. Přímo navazujícím tématem byly přednášky zástupců firem Grimo BOZP a Skanska, zabývající se konkrétními situacemi v praxi.

Oficiální program dne uzavřely praktické dynamické ukázky činnosti a zásahů ozbrojených složek. Zásahová policejní jednotka předvedla zásah proti ozbrojenému pachateli, zásahová jednotka vězeňské služby z Mírova pak předvedla zásah proti agresivním vězňům a práci psa vyhledávajícího drogy.

Simulace práce ve výškách

10

česko-slovenský záchranářský časopis

Po ukončení následovala pozvánka na letošní ročník závodů v průmyslovém lezení, které se v areálu konalo v následujících dvou dnech.

Text: RR: Petr Nový autor fotek: Jan Zámečník

Hosté slavnostního otevření

Aktuálně

rescue

report

Simulace evakuace z kabinkové lanovky

Praktické informace: Výcvikový areál naleznete na Kladně v Huťské ulici, v areálu bývalého průmyslového gigantu Poldi Kladno - Koněv.

Součástí je moderní sportovní lezecká stěna s příjemným zázemím.

Od Prahy Vás navigace dovede až do Huťské ulice, ve spleti rozsáhlého komplexu silniček Vás k cíli navedou směrově šipky s označením Polygon.

Polygon pro výcvik pracovních a záchranných aktivit ve výškách a hloubkách je určený nejen pro školení pořádaných firmou Singing Rock, je také otevřený široké veřejnosti pro trénink jednotlivců i lezeckých družstev.

V areálu je možné si zapůjčit kompletní vybavení pro trénované činnosti, používat je možné samozřejmě i vlastní materiál.

Polygon umožňuje nácvik všech situací v pracovní i záchranářské

sféře, včetně například evakuace z lanovky, činností na střeše nebo práce ve stísněných podmínkách.

Bývalá výrobní hala je vytápěna a nabízí opravdové industriální prostředí, v areálu se každoročně koná otevřené Mistrovství ČR v průmyslové lezení – Sambar Steel.

Zájemci o trénování v areálu se mohou obrátit na Víta Baleje z Polygon týmu Singing Rock na emailové adrese vit.balej@ singingrock.cz.

česko-slovenský záchranářský časopis

11

Stalo se

rescue

report

Nabízí profesionální

školení

bezpečné práce ve výškách Všechna školení jsou v souladu se současnou legislativou EU a ČR.

12

česko-slovenský záchranářský časopis

Nabízená školení: • Střechy a konstrukce • Lanové přístupy • Stromolezení • Speciální techniky • Lanové parky • Evakuace z lanových drah • Produktové školení OOPP • Školení revizních techniků OOPP • Rekvalifikační kurz Výškový specialista

www.singingrock.cz/polygon

Vysoké nasadenie slovenských hasičov pri požiari lakovne v Galante

G

alantským hasičom bol v nedeľu 26. októbra 2014 pred pol štvrtou hodinou popoludní ohlásený požiar lakovne s rozlohou 30 x 50 metrov na Matúškovskej ceste v Galante. Pri udalosti zasahovalo 34 hasičov z Trnavy, Galanty, Serede, Šale, Dunajskej Stredy a dobrovoľní hasiči obce Gáň s autonómnymi dýchacími prístrojmi. Hasiči na likvidáciu požiaru použili vysokotlakové a C prúdy za súčasného rozoberania konštrukcie budovy aj s nasadením výškovej techniky.

Priestory lakovne boli zachvátené plameňmi a spod strešnej konštrukcie vychádzal hustý čierny dym. Prítomnosť horľavých látok v priestoroch lakovne a celistvosť strešnej konštrukcie neumožňovali dostatočný prístup hasiacej látky k ohnisku požiaru. Tým bola samotná likvidácia požiaru pre hasičov komplikovaná. Vzhľadom na väčší rozsah požiaru a jeho náročné hasenie sa hasičom podarilo dostať požiar pod

kontrolu o siedmej hodine podvečer.

Na miesto udalosti v Galante v nedeľu popoludní prišiel aj prezident Hasičského a záchranného zboru Alexander Nejedlý, pracovníci Požiarnotechnického a expertízneho ústavu MV SR v Bratislave a rovnako aj pracovníci Kontrolného chemického laboratória z Nitry.

Ich merania nepotvrdili prítomnosť nebezpečných škodlivín v ovzduší. Pri požiari lakovne sa nikto nezranil.

Následkom požiaru vznikla priama materiálna škoda predbežne vyčíslená na 1 200 000 eur. Príčina vzniku požiaru je v štádiu vyšetrovania.

Poskytujeme komplexní řešení pro práce ve výškách včetně poradenství.

PROFI

contra 10,5 mm

LANEX a.s., Hlučínská 1/96, 747 23 Bolatice, Česká republika, TEL.: +420 553 751 111, FAX: + 420 553 654 125, E-MAIL: lanex@lanex.cz www.mytendon.cz, www.lanex.cz

Reportáž

rescue

report

Závod budoucnosti

Ve firmě Rosenbauer to bzučí jako v úle. A to již léta. Objem výroby se zvětšil na téměř všech místech díky novým nákupům, rozšiřování a výstavbě. To však nestačilo. Představenstvo se rozhodlo k velkému kroku: v hlavním sídle v Leondingu (Rakousko) otevřela firma Rosenbauer druhý závod. Jan-Erik Hegemann byl při slavnostním otevření.

14

česko-slovenský záchranářský časopis

Reportáž

rescue

report

„S Pohled na druhou provozovnu Rosenbauer v Leondingu (15 000 m2 montážní hala vzadu, v popředí futuristicky pojatá administrativní budova o rozloze 5000 m2)

Pohled na montáž letištního speciálu Panther 6x6

en se stává skutečností,“ uvedl Dieter Siegel, předseda představenstva firmy Rosenbauer a.s. „Takovou šanci má firma jednou za 50 let.“ Firmě Rosenbauer to trvalo přesně 48 let. V roce 1968 přesídlila firma z Lince do nedalekého Leondingu. „Vzpomínám si, že jsem si jako čtyřletý v náruči svého dědečka Fritze Heiserera (jednoho ze dvou tehdejších jednatelů) prohlížel nový závod,“ říká dr. Siegel, který je již šestou generací přímých potomků zakladatele podniku Johanna Rosenbauera.

S jednou výrobní halou začínal Rosenbauer v ulici Paschinger. Postupně bylo v areálu vystavěno šest dalších hal. „Nakonec jsme skutečně využili každý centimetr čtvereční,“ vysvětluje člen představenstva, ing. Gottfried Brunbauer.

Další možnosti rozšíření už v hlavním sídle nebyly. I možnosti přikoupení byly omezené: na jedné straně je trať, na druhé straně Paschingerská ulice.

Na západě hraničí závod přímo s obytným územím. „A zemědělsky využívané pozemky na východě pro nás byly příliš malé,“ dodává dr. Siegel. „Navíc majitel chtěl pozemek pouze pronajmout, ne prodat.“ Zbudování závodů a servisních míst v zahraničí přinesla dočasně malou úlevu. V Luckenwalde (Německo) vznikly např. další výrobní kapacity. Závod Neidling v Rakousku získal novou halu o velikosti 5400 metrů čtverečních ke zhotovování součástek a opracovávání profilů, kromě toho i vysokoregálový sklad palet a další kancelářské prostory. V Džiddě (Saudská Arábie) odstartovala samostatná výroba pro Blízký východ. Ve Slovinsku převzal Rosenbauer z 90 procent výrobce Mettis. „Od roku 2010 jsme vlastně zbudovali naše výrobní závody po celém světě,“ pyšně vypráví dr. Siegel. Aktuálně vyrábí Rosenbauer ve 13 závodech v USA, Německu, Rakousku, Španělsku, Singapuru, Rusku, Slovinsku a Saudské Arábii.

Obrat se zdvojnásobil na téměř 740 milionů eur Od roku 2010 investoval Rosenbauer téměř 60 milionů eur do svých závodů.

V tomto roce to podle nového finančního předsedy představenstva Güntera Kitzmüllera bude ještě dalších cca 20 milionů eur. Všechna tato opatře-

česko-slovenský záchranářský časopis

15

Reportáž

rescue

report

Posuvné koleje pro snadnou montáž dolních částí vozů

Mezi sedmým a osmým montážním místem se musí při kompletaci kabiny otočit o 90° ní však nestačí k tomu, aby mohla být výrobní kapacita navýšena podle poptávky. Zisk koncernu se od roku 2006 (372 milionů eur) do roku 2013 (737,9 milionů eur) zdvojnásobil. „Rok 2013 byl doposud náš rekordní rok,“ říká předseda představenstva. Rok 2014 nepřinese podle vyjádření vedení společnosti nový rekord, ale zůstane na úrovni roku 2013.

Zásadní podíl na zvýšení obratu mají tři velké zakázky ze Saudské Arábie. Teprve nedávno objednala Saudská Arábie u Rosenbauera vozy a vybavení

za cca 150 milionů eur. 30 procent produkce koncernu směřovalo v roce 2013 do arabských zemí. Pouze v Evropě prodává Rosenbauer více (39 procent).

Založení závodu v Traunu (Rakousko) v roce 2012 bylo jednoznačně vázáno na jednu z těchto velkých zakázek. Každý týden se zde zhotovuje osm vozů pro Saudskou Arábii, dále i moduly podvozků. Celkem dodal Rosenbauer v roce 2013 celosvětově 2697 vozů (včetně výrobků řady Metz). „I když i přes skutečně dobré výsledky posledních let vidíme další potenci-

Historie firmy Rosenbauer 1866 Založení obchodní firmy s hasičským vybavením v Linci.

1906 Zahájení výroby hasicích přístrojů.

1919 Dodávka prvních hasičských vozidel.

1926 První vývoz do Číny.

1968 Přesunutí hlavního závodu do Leondingu.

1976 Zisk z vývozu přesahuje poprvé 50 procent.

1994 Vstup na burzu.

16

1995 Vstup na americký trh.

1998 Převzetí výrobce záchranných vrtulníků Metz.

2009 Založení Joint Venture v Rusku.

2012 Zisk 90% podílu ve firmě Mettis.

Zahájení provozu v závodě Traun (Rakousko).

2013 Založení dceřiné společnosti v Saudské Arábii.

2014 Oficiální zahájení provozu v závodě II v Leondingu.

česko-slovenský záchranářský časopis

ál růstu, přemýšleli jsme už delší dobu o novém závodě v horním Rakousku,“ přiznává Brunbauer. Proto se velmi dobře hodilo, když Rosenbauerovi přišla nabídka na odkup bývalých výrobních hal výrobce stavebních strojů (především bagrů) Wacker Neuson.

Pozemek o velikosti 52 000 metrů čtverečních nabídl 15 000 metrů čtverečních hal a 5 000 metrů čtverečních kancelářských a dalších prostor. „Zpočátku se nám to zdálo trošku naddimenzované,“ říká dr. Siegel, „ale teď už můžu říct: je to ideální.“ Jako optimální se ukázala také poloha. Původní závod Wacker Neuson leží jen necelé tři kilometry vzdušnou čarou od hlavního sídla Rosenbauera na druhém konci vesnice Leonding.

Autem trvá cesta od jednoho závodu ke druhému ani ne pět minut.

Přestavba trvala rok Na konci roku 2012 představenstvo Rosenbauera a.s. učinilo zásadní rozhodnutí o nové lokalitě bývalého závodu Wacker Neuson. Po odsouhlasení dozorčí radou mohl být závod v květnu 2013 skutečně převzat. Plánování a

Reportáž

rescue

report

Pohled na poslední kompletační místo

Výrobní linka se skládá ze 13 montážních stanic

přestavba trvaly do dubna 2014. Kromě jiného musela být opravena celá podlaha ve všech halách. „Nechali jsme do hal nainstalovat výkonné a velmi světlé osvětlení,“ říká Brunbauer, „které se jinak používají pouze v jemné mechanice.“ Dennímu světlu podobné světlo má za cíl především povzbudit pracovní atmosféru.

Bylo rozšířeno topení, zásadní rekonstrukcí prošlo sociální zařízení a kanceláře. Kromě toho nechal Rosenbauer nainstalovat pod strop pojízdné jeřáby a zřídit nové montážní zóny.

Kompletní přestavba závodu stála 12 milionů eur. Momentálně má Rosenbauer nemovitosti jen v nájmu. Koncern však na konci roku uzavře smluvně závaznou kupní opci.

V dubnu 2014 se rozjela výroba AT v závodě II. „Již předem jsme se intenzivně zabývali tím, které modely bychom mohli přeložit ze závodu I,“ informuje předseda představenstva. „Byli jsme rozhodnutí zařídit výrobu zcela

nově.“ V hlavním závodě zaměstnanci vyrábějí kompletní moduly, a tyto pak sestavují. V závodě II by měla být realizována linková výroba - v automobilovém průmyslu označovaná jako pásová výroba. Protože se to vyplatí až od určitého počtu kusů, přeložil Rosenbauer objemné modely Panter a AT do nového závodu. „ U modelu Panter bylo provedeno na 200 konstrukčních změn, aby bylo možné jej vyrábět na linkách,“ doplňuje Brunbauer.

Karoserie se pohybují pomocí montážních vozů Obzvláště pyšní jsou Rakušané na své nové montážní vozy. Na nich se přesouvají karoserie na

obou hlavních výrobních linkách od jedné montážní stanice k druhé – na kolejích zapuštěných do země. „Tento systém se používá především ve strojním průmyslu a nás zcela přesvědčil,“ vysvětluje Brunbauer. V případě potřeby mohou být vozy pomocí speciálního zařízení dokonce nadzvednuty. „To usnadňuje práce v hlubokotažných prostorách nebo v oblasti podvozku, což je považováno za vysoce ergonomické,“ dodává Brunbauer. „Čím ergonomičtěji jsou vytvořena pracovní místa, tím méně je absencí z důvodu pracovní neschopnosti. A ergonomická pracovní místa jsou také velmi efektivní pracovní místa, z nichž profitují všichni zúčastnění.“

První vozidlo vyrobené v nové továrně je HLF 10 na podvozku MAN

česko-slovenský záchranářský časopis

17

Reportáž

rescue

report

Linka AT zahrnuje 13 stanic. Každé ráno v 7 hodin se karoserie posouvají o jednu stanici. Protože všech 13 stanic není možné umísit smysluplně do jedné linky v hale, zatáčí výrobní linka po stanici 7 do pravého úhlu a vytváří tak L-formu. V ohybu jsou karoserie ručně otáčeny o 90 stupňů.

Integrovaná nanášecí kabina k ochraně podvozku je přímou součástí výrobní linky. Následně je karoserie pomocí jeřábu lakovací stanice 13 posazena přímo na podvozek. Na osmi vnitřních montážních místech se provádějí poslední přizpůsobení podle přání zákazníka, jsou instalovány polepy a popisy a vozy naloženy. „Momentálně vyrábíme AT v jednosměnném provozu,“ říká Brunbauer.

Roční kapacita je kolem 250 vozů.

Teoreticky by bylo možné pracovat i v dvousměnném provozu. Potom by

ale musel být zaměstnán další personál. Aktuálně zaměstnává Rosenbauer International a.s. celosvětově 2692 stálých zaměstnanců a 274 smluvních zaměstnanců. 1209 z nich pracuje ve třech závodech v Rakousku. O rok dříve bylo v Rakousku jen 1117 zaměstnanců. „Z našeho vstupu na mezinárodní trh profitují tedy jednoznačně i domácí pobočky,“ zdůrazňuje dr. Siegel. „V závodě II se snížil počet nových zaměstnanců pouze o hrstku,“ dodává předseda představenstva.

Většina ze 350 zaměstnanců pracovala dříve v hlavním závodě. „Zpočátku nechtěl nikdo do nových poboček, ani přechodně,“ říká dr. Siegel „a dnes jsou ti ‚přesunutí‘ úplně nadšení.“ Všechny funkce podílející se na procesu AT výroby a výroby Panterů jsou umístěny v novém závodě. K tomu patří i příslušné oblasti odbytu, konstrukce,

Podvozky se nově kompletují v továrně, doposud se dováželi z USA Pohled na montážní linku zhora

Kabíny jsou montovány vedle výrobní linky

18

česko-slovenský záchranářský časopis

management zakázek, kontrola kvality a školení zákazníků. „Kontrola kvality poskytuje našemu závodu zcela nové možnosti,“ vysvětluje ing. Brunbauer. „Testujeme součástky hned po jejich namontování přímo na pásu. To nám umožňuje mnohem rychleji objevit případné chyby ve funkčnosti a včas je odstranit.“ Vlastní šasi pro FLP Panter Druhou mechanickou hlavní linku výroby tvoří hasicí vozidla pro letištní provozy Panter řady 4x4 a 6x6. Tato linka má pouze šest stanic. Na konci roku 2014 by měly zastávky na každé stanici trvat jen dva dny. Na rozdíl od AT výroby je karoserie pokládána na podvozek už ve druhé stanici – a ne až na konci. Také vozy řady Panter (včetně podvozku) se pohybují na montážních vozech po výrobní lince.

Zvedací zařízení pro pohodlnější práci na podvozku

Reportáž

rescue

report

Do dokončovací linky jsou integrovány dvě kontrolní stanice, tak jako se to stalo zvykem v automobilovém průmyslu. Speciální lakovací stanice není součástí linky Panter. Brunbauer: „Používáme předem nalakované díly, takže v nejhorším případě musejí být lakovány jen spojovací díly. To se stává především při výrobě podvozků.“ Díky dalšímu místu v závodě II mohla firma Rosenbauer uskutečnit dlouho plánovaný záměr: výrobu vlastních podvozků pro vozidla Panter v Evropě. Doposud byly podvozky dováženy z amerického závodu ve Wyomingu nebo vyráběny externími dodavateli z Německa. „Náklady na výrobu byly enormní a lodní doprava z USA trvala týdny,“ shrnuje negativa dr. Siegel.

V přechodné době byly v Leondingu ale montovány německé a americké podvozky.

Pro výrobu šasi byla zřízena nová montážní linka s pěti stanicemi. Nápravy kupuje Rosenbauer u německé firmy Kessler. Motory dodává firma Volvo.

V USA se zákazníci mohou prozatím rozhodnout mezi motory firem Caterpillar a Detroit Diesel. Podle Brunbauerových informací ale v budoucnosti budou používány výhradně motory Volvo.

Převodovky dodávají firmy Twin Disc a Allison (u verze 8x8).

Kromě toho je v hale umístěna jedna výrobní linka (se čtyřmi stanicemi) k montáži kabin vozů Panter. Kabiny pro atypy a verze 8x8 se zhotovují na zvláštním stanovišti. Nádrže firma kupuje. Moduly karoserie pocházejí ze závodů Traun, Radgona (Slovinsko) a také od externích dodavatelů. Pro sestavování atypů či atypických modelů vozů panter jsou k dispozici dvě krátké výrobní linky (každá má tři stanice).

Verze 8x8 je zhotovována na speciálních samostatných montážních stanovištích. „Roční kapacita výroby vozů Panter je 150 kusů,“ dodává Brunbauer.

Nový koncept logistiky pro dodávky materiálu Velká pozornost byla při koncipování nového závodu věnována především dodávkám materiálu. 70 procent materiálu je výrobním linkám dodáváno pomocí kanban kontejnerů (speciálních nádob na materiál). Pro všechny druhy součástek a dílů se používají dvě nádoby. Ty jsou označeny RFID čipem

Ve Školícím centru si zákazníci vozidla přebírají a zaškolují se na nich (Radio Frequency Identifikation, identifikace na rádiové frenvenci). Prázdné nádoby musí personál okamžitě odložit do sběrných boxů. Díky čipu je potom automaticky odeslána objednána nová dodávka. V závodě se používají červené a černé nádoby. „Černé jsou vybaveny přímo dodavateli,“ vysvětluje Brunbauer. „Minimalizujeme tak obslužné náklady a zamezujeme poškozením.“ Červené kontejnery nakládají zaměstnanci firmy Rosenbauer materiálem ze skladu.

Asi 30 procent materiálu je pro systém kanban příliš objemných: moduly, nádrže, navijáky, přídavné díly - ty jsou s předstihem dodávány přímo na montážní linku. U interní závodní dopravy se Rosenbauer rozhodl také pro novátorský systém. Materiál je rozdělován díky automaticky nastavitelným samohybným vozíkům. Jde o elektricky poháněné vozíky s více vlečkami. „Tím minimalizujeme enormně provoz ve srovnání s běžným provozem pomocí vysokozdvižných zařízení,“ říká Brunbauer. Samohybné vozíky jezdí po stále

stejných trasách v přednastavených časových cyklech.

V jednom traktu správních budov závodu II zřídila firma vlastní školicí středisko. K dispozici jsou tři přednáškové místnosti, dílny pro praktické vzdělávání a velký společný prostor určený ke školení. Zákazníkům zde mohou být předvedeny všechny díly nového vozu. Ke školicímu centru patří také dva simulátory: na simulátoru Panter-Tautical-Simulator (zkráceně PTS) si účastník vyzkouší různé typické havárie letadel. Frekventant přitom sedí ve skutečné Panter kabině. Poloha je promítána na plátno, které umožňuje rozhled 210 stupňů.

Druhý simulátor se nazývá Emergency Response Driving. Ve výměnné nástavbě dlouhé 7,82 metru je umístěna originální kabina Merecdes Actros.

Místo pro obsluhu je umístěno v oddělené zadní části kontejneru. Hlavním bodem výuky je naučit se zvládat kritické situace při příjezdu k místu zásahu v různých povětrnostních podmínkách.

Základní data o koncernu Rosenbaum Celkový obrat: cca 740 milionů eur.

Obrat v jednotlivých odvětvích: 70 % vozy, 11 % vybavení, 10 % zařízení pro záchranářské vrtulníky, 3 % systémy hasící techniky, 6 % ostatní.

v Rakousku a 582 v Německu) a 274 smluvních pracovníků.

Vyrobené vozy: 2697

Výrobní místa: Lyons, Fremont a Wyoming (vše v USA), Karlsruhe a Luckenwalde (Německo), Leonding, Traun a Neidling (Rakousko), Linares (Španělsko), Džidda (Saudská Arábie), Moskva (Rusko), Singapur a Radgona (Slovinsko).

Zaměstnanci: 2692 (z toho 1209

Údaje z roku 2013.

Obrat v regionech: 39 % Evropa, 30 % arabské země, 14 % NAFTA (USA, Kanada, Mexiko), 17 % ostatní.

česko-slovenský záchranářský časopis

19

Nová řada kombinovaného nářadí 5111 / 5117 - lehčí - menší - výkonnější Extrémně kompaktní & ultra lehké - s hmotností od 8,2kg - snadné přenášení, zacházení i skladování - ideální pro použití ve stísněných prostorech Optimální výkon v poměru k hmotnosti - velmi vysoká roztahovací síla (modely 5111) - velmi velká roztahovací vzdálenost (modely 5117) - vysoká střižná síla (všechny modely) K dispozici různé typy - s pohonem ručním, hydraulickým nebo bateriovým - na výběr pevná nosná rukojeť s LED osvětlením nebo s 360°otočnou, sklopnou rukojetí

Výhradní zastoupení pro ČR a SR:

www.holmatro-jaga.cz

Vážení záchranáři a příslušníci hasičských sborů, dovolte nám poděkovat za dosavadní spolupráci a popřát Vám šťastný a úspěšný nový rok 2015.

Extrémně výkonné LED svítilny Svítilny Fenix používají vysoce efektivní LED nové generace od americké firmy Cree, špičkovou optiku a elektroniku s konstantní regulací. Jsou vyrobeny z odolné duralové slitiny, nárazuvzdorné a vodotěsné do hloubky 2m pod vodou. Spolehlivě slouží profesionálům v policii, armádě, hasičům, záchranářům, sportovcům a mnoha dalším.

900 lumenů, dosvit 116 metrů ● Odolná celokovová čelovka ● Pět režimů s výdrží až 150 hod ● Váha 115 gramů, vodotěsnost IPX-8 ● Napájení 2x CR123A baterie nebo 1x nabíjecí li-ion typu 18650

2800 lumenů, dosvit 460 metrů ARIGA s.r.o. ● Extrémně výkonná ruční svítilna Římská 20 ● Šest režimů svícení, výdrž až 150 hod 120 00 Praha 2 ● Napájení 3x li-ion 18650 nebo 6x CR123A tel: 734 793 444 ● Délka 15,5 cm, váha 364 gramů email: svitilny@ariga.cz

eshop: www.kronium.cz

Záchranářky

rescue

report

Záchranářky

růže v trní přednemocniční neodkladné péče Sedněte si a připoutejte se, prosím! Nastoupili jste totiž do sanitky a už se rozjedeme. Vezeme spoustu pravdivých a zároveň hodně dynamických příběhů, tak pozorně sledujte, co se bude cestou odehrávat. Asi budete hodně překvapeni, protože poprvé v historii české urgentní medicíny vám teď otevřou své třinácté komnaty profesionální záchranářky, ženy, které zasahují v tvrdých podmínkách terénu. Liší se od sebe svými délkami praxe, rodinným stavem i zálibami. Společné mají pracovní zázemí na území Plzeňského kraje. Ale ještě něco těch třináct žen spojuje, a to velmi silně – všechny jsou květy, které zjemňují a zdobí často velice trnitou cestu pacienta v přednemocniční neodkladné péči.

MUDr. Jana Vidunová /42/

Motto: „Pakárnu si dělá každý sám.“

P

o absolvování lékařské fakulty nastoupila v roce 1996 na anesteziologicko-resuscitační kliniku, kde získala atestaci I. stupně v oboru anesteziologie a resuscitace. Na zdravotnické záchranné službě působí od roku 2002, úspěšně absolvovala atestaci v oboru urgentní medicína.

Když spatříte Janin hustě popsaný diář, nepochopíte, jak to všechno stíhá. Kromě skvěle odvedené práce na výjezdech totiž vyučuje budoucí záchranáře na Fakultě biomedicínského inženýrství ČVUT v Praze, v minulosti i na ZČU a na vyšší odbor-

22

né škole. Aktivně se podílí na vzdělávacích projektech jako přednášející na dvou krajských zdravotnických záchranných službách, jako rozhodčí a autorka úloh záchranářských soutěží a metodických cvičení, zároveň publikuje. Je jedinou ženou v biohazard týmu na záchranné službě v Plzeňském kraji. V první řadě je ale Jana maminka čtrnáctiletého syna Lenka.

Jejím partnerem je Karel, který společně s ní participuje na mnohých záchranářských akcích. Jana sama o sobě říká, že je magnetem přitahujícím specifické zásahy.

Příjemněji zní uznání, které Janě v její nepřítomnosti opakovaně projevují její kolegové. Jejich věta „o ní bez ní“ mluví za vše: „Kdyby se mi něco stalo, tak chci, aby přijela Vidunka.“  Hodně začínajících lékařů mluví o tom, že na začátku bylo pro ně nejtěžší samostatně a natvrdo konstatovat úmrtí, udělat tečku za životem jiného člověka… Jaká jste byla vy, když se ohlédnete zpátky?

Myslím, že jsem na tom byla velmi obdobně. Navíc ženy jsou, na rozdíl od mužů, hodně často emociálně v jiné rovině a vnímají tyto situace přece jen trochu odlišně. Ještě těžší je však sdělit nejbližším, že už není způsob, jak jim

česko-slovenský záchranářský časopis

blízkého vrátit.  Co vás zavedlo na zdravotnickou záchrannou službu?

Asi tomu nebudete věřit, ale byly to závažné zdravotní problémy mého dítěte. Chtěla jsem zvýšit pravděpodobnost, že mu budu nablízku, až se bude pohybovat na hraně života a smrti…

I když netvrdím, že už v době studií na lékařské fakultě jsem se zasněně neohlédla za každou blikající sanitkou.  Dnes jste po všech zkušenostech úplně na jiném stupni poznání… Co vás navzdory obrovským zkušenostem pořád dokáže zasáhnout, i když to na sobě nedáte znát?

Jsem matka, proto je pro mne těžké akceptovat, že se děje příkoří dětem, ať už v podobě těžké nemoci, násilí nebo dokonce smrti.  O práci v ZZS je obecně velký zájem, o čemž svědčí množství lidí vzdělávajících se v našem oboru. Jaké předpoklady by podle vás měl mít člověk, který by danou profesi chtěl kvalitně vykonávat?

Spolehlivost, výborné teoretické znalosti a praktické dovednosti, schop-

1.díl

Na konci reportáže budeme létat s vojačkou Centra letecké záchranné služby AČR v Líních a také snít v rámci foto projektu Záchranářský sen.

Záchranářky

rescue

report

nost komunikovat, vážit si sebe i ostatních…To jsou ale jen některé z nutných předpokladů, zdaleka ne všechny.  Aktivně přednášíte na kongresech doma i v zahraničí, vyučujete na univerzitách. Jaká forma vzdělávání budoucích kolegů se vám pro ně jako efektivní v praxi osvědčila nejvíc?

Nejlepší cesta je propojení teorie a praxe. Kdysi jsem se sama účastnila jako soutěžící celostátní i mezinárodní soutěže záchranářů Rallye Rejvíz. Dodnes to považuji za obrovský přínos pro lékaře ze „salónních“ podmínek operačního sálu či urgentního příjmu, který přešel do terénu.  Když relaxujete, tak v jaké formě, a jak se vám daří skloubit roli maminky, partnerky a plně vytížené lékařky u záchranky?

Relaxací je pro mne volný čas strávený s partnerem a dítětem. I když dítě v období puberty spíše síly svému rodiči někdy bere, to zná každá máma. Ráda si se „svými kluky“ posedím v restauraci, zajdu do kina či na procházku.

 Baterky nám v mnoha směrech pozitivně dobíjejí i lidé, se kterými nám je dobře, máme u nich „přístav pozitivní deviace“… Kdo je jím pro vás?

Vedle mých nejbližších doma, je to několik mých blízkých přátel, kteří rozumí mé práci a dokážou pochopit, čím si člověk občas prochází. Partner pracuje jako policista a zná moji práci ze svého pohledu, což nám dává možnost diskutovat o některých věcech. Mimochodem, naše cesty se střetly právě při výkonu povolání nás obou.  Na odborných fórech se hodně mluví o zneužívání ZZS lidmi, kteří si záchranku pletou s taxíkem, nebo o existencích, které se vědomě sebepoškozují. Která skupina v uvozovkách vadí vám a proč?

Vadí mi každý, kdo si nedokáže vážit naší práce nebo ji dokonce maří. Je to hodně složité téma.  O specifických výjezdech, na které jste, jak říkáte, magnet, dokážete poutavě mluvit na kongresech. Jsou výjezdy, na které kvůli silné lidské

story nedokážete zapomenout?

Určitě takové výjezdy existují. Nedávno jsem se podílela na natáčení do pořadu „112“. Jednalo se o chladnokrevnou vraždu novorozence. Tento výjezd ze své mysli zcela jistě nevytěsním.  Denně pracujete převážně v mužském kolektivu, v čem je práce s muži specifická a čeho si jako záchranářka na mužích ceníte?

Mám ráda kolektiv mužů, asi bych vyloženě v ženském kolektivu nebyla šťastná a dlouho bych tam nevydržela.

A čeho si cením na mužích? Jsou jiní než ženy.  Trochu si teď zasníme, ano…? Řekněte mi - kdybyste nebyla zdravotníkem v terénní praxi, byla byste nejraději čím?

Když jsem byla menší, chtěla jsem být hasičem. Teď by mi vyhovovalo být dobře situovaný rentiér. text: Zuzana Tašká, foto: Zuzana Tašká

Bc. Dagmar Simonová /30/ tím, že nezkazí žádnou legraci. Je libo paintball? Nemá problém, přidá se. Máte rádi taneční hudbu? Budete s ní na jedné vlně. Poslední dobou ke svým zálibám přidala vizážistiku, úspěšně absolvovala kurz make up artist, takže díky ní bude Plzeň zase o něco krásnější.

Motto: „Nikdy neříkej nikdy...“

Z

áchranářka Dagmar přezdívaná „Sifonka“ k ZZS nastoupila v roce 2009.

Její vyprávění člověka chytne za srdce.

Mluví upřimně a k věci, taková je v soukromí i pracovním nasazení. Navíc je známá

 Proč jste se rozhodla pracovat u záchranky? Jaká jste byla při nástupu k ZZS a jak jste se za dobu práce v této profesi změnila?

Co mne vedlo k profesi záchranáře?

Pamatuji si, že se mi už jako malé holce líbilo poslouchat zvuk „houkaček“, měla jsem při něm takový ten příjemný pocit mravenčení po celém těle, což je pro někoho asi nepochopitelné. Popravdě mne ale nikdy nenapadlo, že bych se stala součástí týmu ZZS. Bohužel se v mém rodinném kruhu stala smutná událost, kterou nyní s odstupem let a prací na ZZS hodnotím jako selhání lidského faktoru v řadách pracovníků ZZS a my tím přišli o člena rodiny. Jako dítě jsem tuto událost vytěsnila a až po

ukončení střední školy jsem se rozhodla, že začnu studovat obor zdravotnický záchranář a budu se snažit, aby se něco podobného nestalo jiným. Tak jsem tu.

A jaká jsem byla? Vyklepaná a to doslova, ale měla jsem výborného školitele, který mě hodil do procesu a řekl: „Tak a plav, když něco nebudeš vědět, tak mě máš za zády.“ A to nyní praktikuji na stážistech, kteří k nám chodí na praxe a plavou jako kdysi já.  Říká se, že záchranářem se člověk nenarodí, ale se jím stane postupem času a s nabývajícími zkušenostmi.

Jak se vidíte v ZZS dnes?

Takové posouzení bych nechala radši na jiných, jsem až moc sebekritická.

Je to povolání, kde se každým dnem setkáváme s něčím jiným a každým výjezdem se učíme. Některé zkušenosti v terénu jsou ale opravdu k nezaplacení.  Jaké předpoklady by podle vás měl mít člověk, který by danou profesi chtěl kvalitně vykonávat? Ptám se

česko-slovenský záchranářský časopis

23

Záchranářky

rescue

report

proto, že o záchranářské vzdělávání i jako vysokoškolský obor má zájem hodně adeptů.

Je pravda, že za mne, byla nejvyšším možným dosaženým vzděláním absolvovaná vyšší odborná škola. Dnes to jsou již bakaláři, magistři či inženýři, kteří pracují na pozici zdravotnického záchranáře. Vzdělání je rozhodně výhodou, jsou situace, kdy není k dispozici lékař a my se i v těch nejtěžších situacích musíme rozhodnou sami za sebe a to pak jsou hlubší vědomosti potřeba. Ale člověk bez titulu není rozhodně někým, kdo by k nám nepatřil, NAOPAK. Jsou mezi námi tací, kteří mají letitou praxi a kdejakého bakaláře či magistra strčí do kapsy. Podle mého je to kombinace znalostí, zručnosti, empatie a hlavně zdravého selského rozumu.  Není tabu, že kvantitativně je počet výjezdu zejména v městských aglomeracích vysoký, kvalitativně bychom o indikaci k výjezdu ZZS mohli polemizovat. Prostě jsou lidé, kteří tuhle službu slušně řečeno nadužívají, když nechceme říct zneužívají.

Která kategorie lidí vás dokáže v práci namíchnout a proč?

Naprosto souhlasím. Lidé nás bohužel často berou jako prosté dopravce pro převoz z bodu A do bodu B. Setkáváme se čím dál častěji s neindikovanými výjezdy. Pacienta jednou někde píchne a již vytáčí 155 (v tom lepším případě). Čeká na nás před domem a ještě si určí, kam chce odvézt. A pokud to doplní větou: „ Já si přeci platím zdravotní pojištění,“ tak to mi dost často vylétne krevní tlak do nebeských výšek. Bohužel se dost často setkáváme i s arogancí a verbálními urážkami mířenými na naše osoby. Divím se, že lidé v 21. století s osvětou v rámci první pomoci si neumí poradit, neznají rozdíl mezi 112 a 155. Nevědí, k čemu slouží lékařská služba první pomoci a k čemu ZZS. Samozřejmě nechci zlehčovat všechny výjezdy, ale dle mého jezdí ZZS někdy na stavy, které lze vyřešit pouhým klidovým režimem či volně prodejnými léky, aniž by pacient musel hned na komplexní náběry či CT.  Po náročné službě přichází zasloužený odpočinek. Absolvovala jste kurz make-up artist, tedy dokážete

24

podtrhnout to krásné, co v sobě lidé mají. Jaký je váš ideál krásy? A co vaše další záliby?

Přiznám se, že po některé službě přijdu domů a padnu, takže jde vše stranou. Pokud je to ale jen trochu možné, ráda cestuji. Velice ráda si přečtu zajímavý historický bestseller, velmi mě zajímá moderní historie, konkrétně druhá světová válka. Teď hodně čtu o koncentračních táborech jako byla Osvětim, Terezín či Treblinka. Moc mě baví vizážistika, tak volné chvilky věnuji zdokonalování se v této oblasti. Popravdě jsem v ní ještě pořád začátečník… Musím s vámi souhlasit, že make-up dokáže podtrhnout tu dosud nespatřenou krásu člověka, opravdu, vyzvedne i tu vnitřní. Okolo nás je kupa krásných žen, které ale tvrdí opak, cítí se jako šedé myšky, přitom stačí málo.

A to mne na tom baví. Hodně lidí si myslí, že žena odchází od vizážistky zmalovaná a s tunou make-upu na obličeji.

To je hloupost.Je to o tom, že od ní odchází sebevědomější žena, která i sama sebe najednou vidí krásná.  Kdo vám pomáhá dobíjet ty příslovečné baterky?

Mám velkou podporu rodiny, což pro mne moc znamená. Zároveň mám i spřízněné dušičky v pár lidech, se kterými pracuji. Možná by si někdo myslel, že se nedokážeme bavit o ničem jiném, než je práce, ale opak je pravdou.  Jste záchranářka, kterou stážisté označují jako člověka s lidským a profesionálním přístupem, chodí k vám rádi. Jak si na své „stážistické časy“ vzpomínáte vy?

No vida, to mě těší! Děkuji. Já byla jako stážistka strašně nesmělá. Občas to bylo utrpení, občas super zkušenost.

Možná to teďka bude znít nadsazeně, ale opravdu jsem se s lidským přístupem ke stážistům setkala hlavně na ZZS. Nikdo neměl potřebu se povyšovat. Dodneška na to vzpomínám v dobrém a je úsměvné, že ti, co jsem s nimi jezdila, jsou nyní mými kolegy.  V mnoha směrech se mluví o syndromu vyhoření u pomáhajících profesí, zdravotníky nevyjímaje. Proč k tomu podle vašeho názoru dochází a co to nejvíc zaviňuje?

Tak u mne to snad zatím nenastalo,

česko-slovenský záchranářský časopis

ale když někdy vidím, na co si lidé dokážou zavolat záchranku, tak si říkám, že tohle povolání nebudu moci vykonávat do důchodového věku. Vždyť ZDRAVOTNICKÁ ZÁCHRANNÁ SLUŽBA je od ZACHRÁNIT ŽIVOT, ne od slova TAXI. Pokud se lidé budou ochotni vzdělávat v oblasti první pomoci a nebudou se tolik bát, tak si myslím, že pak i my zdravotníci nebudeme tímto syndromem trpět, nebo alespoň v menší míře.  Protikladem negativních živlů na výjezdech ZZS jsou lidé, kteří nám dávají pocítit, že naše práce má smysl… Měla jste u některého zásahu v poslední době hodně silný pocit naplnění tohoto smyslu?

Když vezmu poslední půlrok, tak určitě to byl výjezd k opařené několikaměsíční holčičce. Na místě byla souhra jak posádky RV, tak RZP a během chvilky byla na žádost zasahujícího lékaře „zvednuta vrtule“ a holčička byla okamžitě transportována na kliniku plastické chirurgie nemocnice Královské Vinohrady v Praze. Z takovýchto výjezdů člověk žije ještě nějakou dobu a říká si, že naše práce smysl má.  Co Vám práce dala a co vzala, ať už jde o zdraví, pohled na život, osobní život...

Nemůžu striktně říci, že mi něco vzala. A dala? Nové přátelé. Pocit, že když řeším nějakou situaci v osobním životě a pak jedu podle mého názoru na banální výjezd, kde dotyčný líčí svůj stav jako katastrofu, tak si uvědomuji, že se mám vlastně úžasně a nemám si na co stěžovat. Asi vidím věci jinak než on.  Denně pracujete převážně v mužském kolektivu. V čem je práce s muži specifická a co si jako záchranářka na mužích ceníte?

Jelikož jsem jako většina holek byla typickou tatínkovou holčičkou, tak mi nikdy nevadil a v současné době nevadí mužský kolektiv. Libuji si v tom, že kupu věcí muži neřeší tak, jako to děláme my holky. Přiznám se, že jsem v našem kolektivu i našla pár kolegů, které mohu označit za přátelé v tom pravém slova smyslu a někdy se názor mužského pokolení opravdu hodí. Takže za mne práce v mužském kolektivu rozhodně ANO.

Záchranářky

rescue

report

 Neodpustím si ještě jednu otázku.

Kdybyste nebyla zdravotník v terénní praxi, co byste dělala?

Jak již jsem říkala, když jsme mluvily o mých koníčcích, líbí se mi dělat

z věcí, na první pohled obyčejných, věci neobyčejné. Dát jim to kouzlo, které mají, ale není na první pohled vidět...

Takže bych se nasměrovala na dráhu profesionální make-up artist či interi-

érového designu. Obojí by mě určitě bavilo. text: Zuzana Tašká, foto: Zuzana Tašká

Mgr. Ivana Krsová /38/

Motto: „Zachránit jedno dítě, to znamená zachránit celý svět.“

Z

áchranářka Ivana k ZZS nastoupila v roce 1996. Nyní patří k záchranářskému týmu Plzeň město a zároveň je aktivní členka Výcvikového a vzdělávacího střediska ZZSPk. V době našeho rozhovoru připravovala akci „Evropský den záchrany života“ o významu první pomoci při srdečné zástavě. „Ifča“, jak jí říkají kolegové, se rozhodně nenudí. Když právě nezachraňuje pacienty nebo není zapojená do společensky přínosných edukačních aktivit, věnuje se manželovi a svým dětem.

Má dvouletou Aničku a šestiletého Jakuba.  Když se ohlédnete zpátky, vzpomenete si, jaká jste byla při nástupu k ZZS a co vás tehdy vedlo k rozhodnutí pracovat u záchranky?

Po vystudování oboru všeobecná sestra jsem se prostě nechala zlákat vidinou práce zdravotnického záchranáře - asi jako většina lidí z těch, kteří na tento obor nastupují. Studium tohoto zdravotnického oboru, v tu dobu nového, nabízelo spolupráci s vodní záchrannou službou, horskou službou,

leteckou záchrannou službou, báňskou záchrannou službou, práci v terénu.

Nutno dodat, že během studia byla tato spolupráce opravdu naplněna, a to formou týdenních kurzů s těmito složkami. Během dvou let jsme absolvovali plavecký výcvik, který jsme měli možnost ukončit zkouškou na plavčíka, čehož jsem také využila. Avšak zdravotnický záchranář (dále jen ZZ), pracující u zdravotnické záchranné služby (dále jen ZZS) neslaňuje, nezachraňuje tonoucí a tak dále, ale je omezen svou náplní práce a svými kompetencemi.

Což většina lidí nastupujících do oboru „zdravotnický záchranář“ neví. Přesto tato práce nabízí určitou nevšednost oproti činnosti ve zdravotnických zařízeních.  Říká se, že záchranářem se člověk nenarodí, ale stane se jím postupem času a s přibývajícími zkušenostmi.

Jak se vidíte v ZZS vy sama dnes?

Když jsem pracovala u ZZS 3 roky, myslela jsem si, že vše zvládám a nic mě nemůže překvapit. Tenkrát jsem nastoupila na částečný úvazek na Anesteziologicko – resuscitační kliniku Fakultní nemocnice v Plzni a zjistila jsem, že mám velké rezervy v akutní medicíně, jak v oblasti dovedností, tak v oblasti znalostí z tohoto oboru. Pracovala jsem zde na částečný úvazek 4 roky a troufám si říci, že to byla ta nejlepší zkušenost a základ pro další práci v oblasti přednemocniční neodkladné péče.

Jsem přesvědčená, že všichni zdravotničtí záchranáři by měli po škole pracovat nějakou dobu u lůžka na kterémkoliv oddělení intenzivní, resuscitační nebo anesteziologické péče a teprve potom pracovat u ZZS v terénu. Obzvláště dnes, v Randez-vous systému, zkráceně RV systému, kdy zdravotnický záchranář pracuje v tomto režimu samostatně bez odborného dohledu, což je legislativně možné. Otázkou je, jaké má zdravotnický záchranář zkušenosti ihned

po škole. Většina ZZS se snaží ZZ co nejlépe připravit na práci v terénu různě dlouhým adaptačním procesem na ZZS. Přesto si myslím, že pro ZZ a jeho další práci u ZZS je nejvhodnější získat zkušenosti a dovednosti na některém ze zmíněných oddělení intenzivní péče.  Záchranářství je často hodně drsný „sport“, proto v něm obecně preferují muže. Kde vy jako žena cítíte svoje slabiny a naopak kde máte podle vás v práci výhodu?

Jednoznačně jsou muži lépe fyzicky predisponováni k manipulaci s pacienty, mají prostě větší fyzickou sílu. I když má žena dobrou fyzickou kondici, myslím si, že lépe odtransportují 120 kg pacienta (což není výjimka) dva muži než dvě ženy. Muži jsou také univerzálnější v RV systému, mohou pracovat jako ZZ nebo jako řidiči vozidla ZZS. I když to, že ženy u ZZS neřídí vůz ZZS, je spíše úzus. Nejsem z těch žen, které by chtěly řídit vůz ZZS. Ale proč to neumožnit těm kolegyním, které by měly zájem?

Stejně jako to umožnit nově nastupujícím ZZ. Výhodou ženy u ZZS může být schopnost větší empatie, přirozenější přístup při ošetřování dětského pacienta. Nerada ale v tomto směru rozlišuju ženy a muže. Jsou mezi námi ženy, které mají větší fyzickou sílu než někteří muži. A také jsou i chlapi záchranáři, kteří mají doma své děti a mají tudíž skvělý přístup k dětskému pacientovi.

Je to hodně individuální.  Své profesi se věnujete dlouho, na hodně věcí jste si už možná trochu zvykla, získala odstup. Co vás ale dodnes dokáže „rozhodit“ nebo zasáhnout, i když to na sobě nedáte znát?

Jednoznačně jsou to všechna tragická a náhlá úmrtí, která během sekundy změní život celé rodině. Můj obrovský obdiv mají rodiny, které dokážou v domácí péči pečovat o své blízké

česko-slovenský záchranářský časopis

25

Záchranářky

rescue

report

s terminálním stadiem onkologického onemocnění. Při ošetřování těchto pacientů pociťuji vždy jistou beznaděj.  Po náročné službě přichází zasloužený odpočinek, čemu se ve volném čase věnujete?

Sportu a cestování. Před narozením dětí jsem se věnovala vysokohorské turistice, přespávali jsme ve winter raumech, to je část horské chaty, která je veřejně přístupná v obdobích, kdy je chata uzavřena. Lezli jsme via ferraty, na opravdické lezení jsem si netroufla, před tím mám velký respekt. V zimě jsme jezdili na skialpy. Delší cestování mě dobilo vždy na celý rok. Nejdříve se na cestu připravujete, plánujete, načítáte literaturu a když se vrátíte, čerpáte z toho zážitku sílu ještě několik měsíců. Měsíční pobyt v Mexiku, Kalifornii a Indii mě ujistil v tom, že si v naší zemi žijeme luxusně a v blahobytu. A ten, kdo si to nemyslí, se narodí v příštím životě v Indii.

Nyní věnuji téměř veškerý svůj volný čas svojí rodině. Vše se s dětmi do jisté míry omezilo, chodím na jógu, cestujeme po České republice a blízkých státech. Je to prostě další životní etapa a jsem za ni ráda.  Kdo vám nejvíc pomáhá nabírat energii?

Samozřejmě moje rodina, ale i dlouholetí přátelé. Některé kamarády nemusíte vidět třeba celý rok, ale pokud jste s nimi v minulosti prožili něco intenzivně, je to jako kdybyste se neviděli týden.  Vychováváte dvě malé děti. Co byste dělala, kdyby jedno z nich doma proneslo: „Maminko, já chci být záchranář jako ty!“ Případně co byste mu poradila do praxe a pro život?

Určitě svoje děti nebudu cíleně směřovat na kariéru záchranáře. Pokud by si tento obor přesto zvolí, upozorním je na to, že mají před sebou několik let studia a specializací, což je časovou náročností (jistě ne obsahově) porovnatelné se studiem medicíny. Dále bych jistě zmínila, že pokud by si vybrali práci u HZS nebo PČR, budou mít za 15 let praxe odměnu v podobě renty, což na ZZ také nečeká. Každopádně si své povolání vyberou sami. Pro život je myslím důležitá jistá pokora, cílevědo-

26

most, sebereflexe, ale i určitá míra sebevědomí a sebejistoty.  Hodně se mluví o syndromu vyhoření u pomáhajících profesí, včetně zdravotníků. Proč k tomu podle vás dochází a co v tom má největší podíl?

Myslím si, že do jisté míry tento problém na sobě pocítí každý, kdo pracuje delší dobu, třeba deset až patnáct let, s lidmi. Možná právě to je ten moment, kdy je třeba něco ve své práci změnit, aby práce neubližovala nám a my pacientům. Já jsem využila nabídky podílet se na vzdělávání u ZZS Plzeňského kraje, to je pro mě změnou.  Patříte k lídrům Výcvikového a vzdělávacího střediska ZZS Pk. Jak se cítíte v pozici lektora a kdo byl váš učitel nebo vzor, ke kterému s úctou vzhlížíte?

Musím říci, že na každé téma, kterému se ve vzdělávání věnujeme, se sama připravuji, což mně ubírá můj volný čas. Svým mladším kolegům ráda předám své zkušenosti, samozřejmě školení absolvují i kolegové, kteří jsou na ZZS stejně dlouho jako já nebo i delší dobu. S těmito kolegy je možné si vzájemně předat zkušenosti, ale pouze u některých témat. V mnoha případech jsou pracovní postupy pevně stanoveny jak legislativně, tak vnitřními směrnicemi naší organizace. Nerada se dostávám do konfliktu s kolegy, kteří nejsou schopni toto pochopit, ale je jich naštěstí opravdu málo. Vzorem pro mne v době, kdy jsem studovala ZZ, byla vrchní sestra z letecké záchranné služby, která nás v tu dobu učila. Obdivovala jsem její znalosti a dovednosti, prostě že umí všechno! Nyní s odstupem času si uvědomuji, že to bylo do jisté míry dáno i velkou praxí. V současnosti mají můj obdiv všechny všeobecné sestry pracující v intenzivní medicíně, každý obor má svá specifika a tato problematika je velmi rozsáhlá.  Souhlasíte s výrokem, že soustavné vzdělávaní je odbornou revitalizací? Jaká forma vzdělávaní je pro lidi z praxe nejefektivnější pro praxi?

Nutnost vzdělávání je součástí práce každého zdravotníka, což je i legislativně podloženo. Nejsem si však jista, že současný systém hromadění kreditů, zaručuje kvalitní vzdělávání jednotliv-

česko-slovenský záchranářský časopis

ců. Určitě to nezajistí ani trend posledních let, a to vysokoškolské studium, které je hodně všeobecně zaměřeno, s odbornou praxí na široké škále oddělení. Jako přínosnější vnímám možnost specializačního studia, ať už jako sestra pro intenzivní péči nebo záchranář pro urgentní medicínu. Na konkrétních pracovištích pak vidím jako nejvíce efektivní vzdělávání každého jednotlivce formou workshopů zaměřených na specifické oblasti a samozřejmě nácvik KPR všech zaměstnanců ZZS v pravidelných intervalech. Tímto směrem se vyvíjí i vzdělávání u ZZS Pk, kdy v roce 2015 připravujeme zásadní změnu v systému vzdělávání celé ZZS Pk. Pro rok 2015 jsou připravena 3 hlavní témata. Referenti Výcvikového a vzdělávacího střediska teoreticky zpracují příslušné téma formou abstraktu, ten bude po schválení oponentem umístěn na interní webové stránky ZZS Pk. Zaměstnanci, pak budou mít možnost formou e-learningu nastudovat danou problematiku před absolvováním konkrétního workshopu. Každé ze tří témat bude mít 3 workshopy a vždy 1 workshop zaměřený na problematiku hromadného neštěstí a mimořádné události. Workshopy budou zaměřeny zejména na praktické dovednosti. Jak moc bude tento systém efektivní, budeme moct posoudit až s odstupem času.

Jisté však je, že většina ZZS také teprve hledá ten nejefektivnější způsob.  Co vám práce dala a co vzala? V rámci zdraví, pohledu na život, osobního života... Jaké jsou vaše „ztráty a nálezy“ související s profesí?

Moje práce mně dala určitou míru pokory. Pokoru k lidskému životu, zdraví, ke každému dni, který si užijete se svými blízkými a sami se sebou v dobré náladě a s tím, co vás naplňuje.

Ztráty? Možná ztráta normálního koloběhu dne a noci. Ale to tak mají všichni, co pracují na noční směny. Dny v práci jsou hodně hektické, všechno se mi zdá rychlé…Rychle na místo události…

Rychle ošetřit a stabilizovat pacienta…

Rychle do zdravotnického zařízení a rychle na další výjezd. Po takovém dni si člověk rád jen tak sedne a nic. Ale to nic nejde tak často.  Denně pracujete v převážně mužském kolektivu. V čem je práce s muži

Záchranářky

rescue

report

jiná než se ženami? Čeho si jako záchranářka na mužích ceníte?

Někteří muži dokážou dobře improvizovat, skvěle řídit vůz ZZS, nepodléhají spekulacím a „drbům“, dokážou brát věci s nadhledem, jsou ochotni pomoct, jsou ve dvoučlenné RZP skupině

pro sestry a ZZ oporou a rovnocenným partnerem a je s nimi sranda. S takovým kolegou je pak pohodový den a ani nevíte, že jste v práci. Ale bohužel to není pravidlem. O to víc si pak den s takovým kolegou užíváte.

 Trochu si na závěr zasníme… Kdybyste nebyla zdravotník v terénní praxi, byla byste?

Cestovatelka.

Text: Zuzana Tašká, Foto: Zuzana Tašká

Mgr. Jana Průchová /47/

Motto: „Život je jako domeček z karet.

Stačí malá chybička či fouknutí a už se vám svět bortí před očima.“

S

ympatická a energická Jana chtěla být sestřičkou již odmalička. I když své další životní cesty neplánovala cíleně, osud rozhodl, že zůstala u záchranářství.

Od roku 2003 působí ve funkci hlavní sestry ZZSPk. Říká se, že charakter člověka poznáte, když získá funkci. Jany zůstala stejná jako na začátku, změnily se jen její životní zkušenosti. Když s ní mluvíte, máte k ní respekt, i když ona je v klidu a vlídně vás poslouchá. Má v sobě právě ten X factor, který je pro opravdu skvělé nadřízené i jejich svěřence darem a přínosem. A co víc, záchranku má zažitou jak v úrovni sanitky, tak i v pozici sestry letecké ZS.

 Máte za sebou řadu let ve zdravotnictví, zkušenosti z letecké i pozemní ZS. Co vás dovedlo k práci zdravotníka v terénu?

Stát se sestrou byl můj životní sen.

Nejprve jsem pracovala jako specializovaná sestra na ARO a pak následovala nabídka na leteckou a pozemní ZS. Za žádnou pracovní pozicí jsem nešla cíleně. Nechala jsem osud, aby to nějak vyřešil a vybral mi. Zvítězil adrenalin, který je ideální společník do terénu.

Vždycky mě fascinovala dynamika, rychlost a hlavně potřebnost záchranářské profese.  V rámci kariéry jste na nejvyšším postu, pracujete v pozici hlavní sestry kraje. Mohla byste nám vaši práci a organizaci přiblížit?

Dvacátým rokem pracuji na ZS a na vedoucí pozici jsem od roku 2003.

Umím řídit tým a nebojím se nést zodpovědnost za svá rozhodnutí. Vážím si práce sester a záchranářů. Při výkonu tohoto povolání je třeba nejen vysoká odborná profesionalita, ale také lidský přístup a osobní přesvědčení. V naší organizaci máme výborné a šikovné sestry a záchranáře, kteří vykonávají své povolání se vší empatií a pomáhají nám v očích veřejnosti obraz zdravotníků zlepšovat.  Jak se práce v ZZS podle vás podepisuje na zdraví záchranářů?

Na bolesti v zádech si během svého života postěžuje většina sester a záchranářů, opakované pracovní neschopnosti a přechod do chronicity se časem dostavily i u mě, pro vyhřezlou ploténku jsem se musela vzdát pozice výjezdové sestry. Práce v terénu je vždy vysoce riziková a přináší s každým výjezdem mnoho nástrah - úraz, napadení, infekce… S tím ale musí naši zaměstnanci počítat.

 Pravidelně děláte pohovory s adepty na práci záchranáře. Dosud to vypadá tak, že jste měla šťastnou ruku při výběru lidí, kteří dostali zelenou. Čím se řídíte při rozhodování, jaké vlastnosti od uchazečů očekáváte?

Záchranář musí být člověk spolehlivý, ukázněný, psychicky vyrovnaný, tělesně zdatný a obratný, samostatný, schopný zvládat stres a krizové situace.

Dále je u něj velmi důležitá schopnost rychlé reakce a rychlého rozhodování.

Při výběru uchazečů používáme metody a postupy ověřené mnohaletou praxí, klademe důraz na objektivizaci údajů. Spolupracujeme s vysokými školami, vyšší odbornou školou a vyhledáváme si vhodné adepty již v průběhu studia. Záleží také na dalších charakteristikách uchazeče, mezi které je nutno zařadit i faktor „sympatie“.  Působíte empaticky a profesionálně. Stane se i vám, že máte co dělat, abyste si udržela profesionální odstup?

Výkon povolání záchranáře s sebou přináší vysoké nároky zejména na zodpovědnost a nutnost správného rozhodování. Jako sestra záchranářka jsem vybavena i určitou psychologickou a komunikační dovedností. Vlastnit vysokou míru empatie se od nás očekává. Schopnosti vcítit se do problémů druhých lidí, zachovat klidnou hlavu v určitých situacích a být stále profesionální - více či méně se mi to alespoň v danou chvíli daří.  Po několika letech v sanitce se člověk obrní vůči mnoha aspektům. Na co se ale podle vás zvyknout nedá a co je pro vás „záchranářským bubákem“?

Uvědomuji si, daleko více než běžní lidé, křehkost lidského těla a pomíjivost života. Stojíte na jedné straně silnice a než přejdete na druhou, už tady

česko-slovenský záchranářský časopis

27

Záchranářky

rescue

report

nejste. Nejhorší jsou situace, kdy umírají mladí lidé a děti. Na to si nezvyknete nikdy.  Na který svůj výjezd a zásah nedokážete zapomenout a proč?

Už je to sice skoro 8 let, ale nikdy nezapomenu na Jiříka, kterého jsme transportovali s kolegy do Brna k transplantaci srdce. Byl ve věku mého syna a tento výjezd mě dostal do kolen.

Zůstalo mezi námi pouto, přátelíme se dodnes. Jiřík dostudoval, nastoupil do zaměstnání a založil kapelu NABETON, kde je kytaristou.  V čem je naopak práce u záchranné služby výjimečná a krásná?

I když je hodně výjezdů, kde se záchranář necítí moc platný (opilci, narkomani, agresoři) ve své podstatě je záchranářství jedno z nejkrásnějších povolání. Pro pacienta v ohrožení života je pro přežití a další prognózu stavu hodně důležitá „platinová čtvrthodina“ a „zlatá hodina“. Tento čas patří operátorům a zasahujícím složkám. Zažít situaci, když vidíte někoho v kritickém stavu, kdo díky souhře všech zmiňovaných složek a pomoci kolegů v nemocnici přežije, to je ten nejsilnější pocit.

Pocit vítězství nad „zubatou s kosou“.  Proč mají zdravotníci, včetně záchranářů, „nakročeno“ k vyhoření

dříve než lidé z jiných profesí?

Zdravotnická profese je velmi psychicky náročná. Co se týká povinností sester a záchranářů, neustále přibývají další nároky, které musejí zvládat: vzdělávací semináře, získávání kreditů a požadavky na další vzdělávání. Nároky této profese jsou skutečně velké.

Ohledně vyhoření je to velmi individuální, protože jsme každý jiný. Člověk by měl ale pokaždé zpozornět, když se do práce, kam dříve chodil s radostí, přestává těšit. Když zjistí, že už nemá „zápal“, se kterým do práce nastupoval, něco je špatně. Je hodně důležité rozpoznat, kdy už svítí červená kontrolka.

Důležité je mít nějaké cíle, namířit svůj život tak, aby měl smysluplný směr a dokázat si přehodnotit žebříček hodnot.

přírody s pejskem Tarou. Syn Michal je extraligový hráč hokejbalu. Dcera Verunka se ve volném čase věnuje tanci hip hop, působí v taneční skupině. Na obě své děti jsem hrdá a chovám k nim velkou lásku.

 Jste manželka, maminka dvou dospělých dětí. Co dělají vaši potomci a jak se vám daří skloubit role maminky a pracovně vytížené ženy? Jak relaxujete?

Pokud člověk chce, tak se dá skloubit všechno, i práce s rodinou, to je můj názor. Sice už mám děti odrostlé, které mají už své zájmy, pokud to jen trochu jde, volný čas trávím v rodinném kruhu. I když jsem docela společenský člověk a mám ráda ruch, moc ráda se zastavím a zajdu relaxovat jen tak do

 Pro hodně sester a záchranářek jste vzorem. Kdo byl a je váš vzor v pracovní oblasti a kdo je pro vás „andělem“ v osobním životě?

V době mých začátků pro mě byla vzorem každá vzdělaná sestra s velkým lidským potencionálem. Spokojený život by měl být o lásce a o radosti, ke kterým bezesporu patří i hezký a láskyplný partnerský vztah – a to je můj ,,anděl“ v osobním životě.

 V jaké profesi byste rozhodně nechtěla pracovat ani minutu a jakou byste si naopak ráda vyzkoušela?

Já bych nikdy nemohla pracovat na jatkách a porážet dobytek. Nedokážu zabít ani kapra na Vánoce. Jako mnoho dětí, i já jsem v dětství „hltala“ historické, romantické a pohádkové příběhy.

U všech byly vždy důležitou kulisou hrady a zámky, kde ze zdí každé budovy vylézá nějaký ten příběh, ať smutný či veselý. Alespoň na chvíli jsem si přála být kastelánkou.

Text: Zuzana Tašká, Foto: Jiří Pohanka

Bc. Ivana Lajošová /40/ Motto: „Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl. A když kouká, aby byl, a je, tak to má být to, co je, a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.“

Z

áchranářka Ivana k ZZS nastoupila v roce 2005, po 12 letech praxe na oddělení ARO ve Vojenské nemocnici v Plzni. Absolvovala pomaturitní specializační studium ARO, JIP a intenzivní péče. Teď pracuje ve výjezdové oblasti Plzeň - Koterov v pozici výjezdová sestra a vedoucí sestra

28

stanoviště. V roce 2009 úspěšně ukončila bakalářské studium na Západočeské univerzitě a v roce 2013 absolvovala certifikovaný kurz PEER - program péče a podpory zdravotnickým pracovníkům a strategie zvládání psychicky náročných profesních situací. Žije s partnerem, taktéž záchra-

česko-slovenský záchranářský časopis

nářem. Společně vychovávají syna Vítka (9) a jejich rodina se pravidelně rozrůstá i o partnerovo syna Péťu (7). K jejím zálibám patří péče o zvířata, doma chová agamu a amazoňana modročelého.

Záchranářky

rescue

report

 Původně jste sestra z oddělení ARO. Co vás přivedlo k záchrance a jak vnímáte rozdíly mezi terénem a nemocničním prostředím?

Pracovat jako záchranář v terénu bylo jedním z mých snů, ještě ze středoškolských časů. První sen byla práce anesteziologické sestry, kterou jsem až do otěhotnění vykonávala. Shodou okolností se mi při mateřské dovolené díky mojí letité kolegyni povedlo nastoupit k ZZS. Na rovinu říkám, že práce záchranáře v terénu je něco naprosto odlišného, než je práce u lůžka či na anestezii. V nemocnici jsou všechny pomůcky uspořádané v co možná nejtěsnější blízkosti pacienta, aby jedno navazovalo na druhé a zdržení bylo minimální. Pokud je potřeba, vždy se tam najde zdravotník, který vám podá pomocnou ruku navíc. V terénu fungujete převážně jako dvoučlenná posádka a co si v té chvíli k zásahu nepřinesete, to prostě u sebe v danou chvíli nemáte.

Nemluvě o (ne)možnosti uspořádání potřebných pomůcek do bezprostřední blízkosti pacienta.  Jaká jste byla na začátku kariéry, z čeho jste měla obavy?

Každá nová práce, pokud se ji snažíte dělat poctivě, s sebou přináší počáteční nejistotu a obavy. Jinak tomu nebylo ani u mě. Co na tom, že jsem již nějaké zkušenosti měla. Navenek se snažíte být co nejvyrovnanější a klidná, ale v hlavě se pořád dokola točí - nezapomenu vzít vše potřebné ze sanitky?, dokážu situaci rychle a dobře vyhodnotit?, budu schopna vždy udělat maximum pro člověka, který nás zavolal?

Největší obavy a respekt jsem měla a doposud mám z výjezdů k dětským pacientům, které jsou velmi specifické.

Musíte konat s naprostou soustředěností a profesionalitou, protože nejde jen o vyšetření a zabezpečení dítěte, které vás v tu chvíli potřebuje, ale je tu zároveň i jeho rodina. Téměř pokaždé vyděšená, zmatená, někdy až hysterická. Mnohdy dá velkou práci nějak je s citem uklidnit a přimět je, aby alespoň trochu dokázali spolupracovat.  Říká se, že záchranářem se člověk nenarodí, ale se jím stane postupem času a s nabývajícími zkušenostmi.

Jak se vidíte v ZZS dnes?

Záchranářem se sice člověk nena-

rodí, ale myslím, že někde uvnitř musí mít nějaké předpoklady k této profesi schované. I když budete pilně studovat, mít nějaké zkušenosti, pokud tuto práci nebudete někde uvnitř sebe milovat, nikdy se z vás opravdový záchranář nestane. Pokud se dnes zadívám na sebe, tak i přes úskalí, která medicína v terénu má, mě stále ještě pozitivně naplňuje. Vím, že vše, co jsem se byla schopna za ty roky naučit, umím nasměřovat tím správným směrem k lidem, kteří moji pomoc v danou chvíli opravdu potřebují.  Jaké předpoklady by podle vás měl mít člověk, který by naši profesi chtěl kvalitně vykonávat?

Jak už jsem se zmínila, člověk, který má touhu stát se dobrým záchranářem, musí tuto práci někde uvnitř sebe milovat. Mimo jiné by mu neměla scházet empatie, zdravé sebevědomí, jistá dávka pokory a chuť na sobě neustále pracovat a vzdělávat se. ZZS je práce týmu, takže budoucí záchranář by měl být týmový hráč. Je vhodné být připravený na situaci, že ne vždy ho vstřícně uvítají, a i když si ho z vlastní iniciativy přivolají, nakonec jeho pomoc třeba odmítnou. Občas bude muset čelit i nejrůznějším slovním, ojediněle i fyzickým útokům, a to nejen ze strany pacienta, ale i jeho okolí.  Jsou i lidé, kteří ZZS nadužívají i zneužívají. Která kategorie lidí, se kterými se v práci setkáváte, vás dokáže rozčílit?

Bohužel dnes je práce ZZS vnímána jako něco, na co máme automaticky nárok, protože si platíme pojištění. To ve velké míře ovlivňuje chování, jednání lidí a vede k zneužívání linky 155 a ZZS vůbec. Obecně nejvíce mi vadí výjezdy, které jak se při příjezdu ukáže, neobsahují vůbec problém zdravotní, nýbrž sociální. Sem se řadí výjezdy k lidem bez domova, kteří se potulují, bydlí a spí v ulicích města. V mnoha případech jsou tito lidé zdraví a místo nemocnice by spíše potřebovali nějaké ubytování a jídlo. ZZS ničím takovým nedisponuje, ani nemocnice nejsou k tomuto účelu určeny. Opakem toho jsou rodiny, které nedokážou pochopit, že i senioři mají své specifické nároky. Životní etapa stáří vyžaduje vyvinout ze strany pečujících hodně úsilí.

Je nutné převzít odpovědnost za své rodiče, kteří potřebují se spoustou věcí pomoci, sami je zvládnout nemohou.

Starý člověk není v primární rovině častokrát ani tak nemocný, jak se (paradoxně) jeho nejbližší domnívají. Je hlavně sám. Možná byste nevěřili, kolikrát na nás rodiny zkoušejí různé finty a nutí nás staříky odvézt do nemocnice za každou cenu.  Po náročné službě přichází zasloužený odpočinek, čemu se ve volném čase věnujete?

Volný čas se snažím trávit převážně s rodinou, ať už jde o procházku, výlet nebo jen návštěvu babiček a dědečků.

Dokážu si odpočinout i při práci na zahrádce a při cyklistice, které pomalu začínám, díky partnerovi, přicházet na chuť. Výborná je relaxace u rodičů na zahradě v srdci přírody a také na chalupě, kde mívám pocit, jako by se tam zastavil čas. Obě tato místa jsou neuvěřitelně pozitivně nabitá, moc ráda se do nich vracím. Nesmím zapomenout na naše zvířecí miláčky, kteří mi přijdou jako zaručený recept na dobrou náladu.

Doma máme agamu a nově i papouščí holčičku, u rodičů na nás čeká fenka německého ovčáka a kocour. Pokud mám opravdu minimum času na vzpruhu, bezpečně funguje vana plná horké bylinkové vody.  Baterky nám v mnoha směrech pozitivně dobíjejí i lidé, kteří jsou jakýsi přístav pozitivní deviace. U koho „kotvíte“ vy?

V první řadě mám vedle sebe jedinečného partnera, on je pro mě obrovský zdroj dobré nálady a podpory.

Moje rodina (rodiče a bratr se ženou) je opravdu rodinou, ve které je radost vyrůstat a žít. V tu pravou chvíli dokážou podržet, poradit, pomoct, pochválit. Tohoto daru si velice vážím, protože vidět zdravě fungující rodinu, je v dnešní době skoro zázrak. V širším okolí se obklopuji pozitivně naladěnými lidmi a mám moc pěkný vztah i s rodiči mého partnera. Takže v tomto ohledu je o mě vždy, až neuvěřitelně dobře postaráno!  Co si myslíte o důvodech syndromu vyhoření projevujícím se i v záchranářské profesi?

Syndrom vyhoření jde ruku v ruce s prací, která je jak psychicky, tak fyzic-

česko-slovenský záchranářský časopis

29

Záchranářky

rescue

report

ky velmi náročná. Když k tomu přidám nepřetržitý směnný provoz, v horizontu 5 let se snad každý potká s velkým či malým vyhořením. Obecně je práce ve zdravotnictví dlouhodobě finančně nedoceněná. Záchranáři jsou často nuceni hledat ještě jiný zdroj příjmů, aby byli schopni zabezpečit fungování rodiny. Kdy to asi dělají? Bohužel ve volném čase, mimo služby, takže se nedobrovolně ukracují o hezké chvíle s blízkými a také o odpočinek.  Je prakticky nemožné shrnout celou kariéru do jednoho zásahu, ale přece jen – vrací se vám v paměti stále některý?

V mých začátcích jsme dostali výzvu „muž, po pádu z kola, dýchá“. Po příjezdu na místo, pán ležel na zádech, ve strništi u železniční tratě. Hlavu měl podloženou velkým plastovým kanystrem – to byla jediná pomoc od svědků události. Ještě kdosi utrousil, že u sebe nemá doklady, že ho už prohlédl. Na první pohled bylo zjevné, že pán potřeboval něco úplně jiného, než kanystr pod hlavu. Zahájili jsme resuscitaci, následně dovolali lékaře. Po kompletním zajištění jsme ho v bezvědomí napojeného na umělou plicní ventilaci, s obnovenou srdeční akcí, transportovali do FNL na Emergenci. Asi po 14 dnech mě vyhledala studentka, která u nás stážovala. Prý minulý týden byla ve fakultce na koronárním JIP a má pro nás vzkaz. Byl od pána, kterého jsme zachraňovali. Moc nám děkoval za to,

že se nám povedlo „ukrást ho zubaté“.

Důležitý je i fakt, že se z nemocnice vrátil bez zdravotního deficitu, vede tedy plnohodnotný život. Výjezdů s dobrým koncem nebývá mnoho, ale při vzpomínce na ně zafungují jako výborný hnací motor, který zaručeně pomáhá.  On nebývá prostor na sáhodlouhé povídání a mnohdy se nedočkáte ani poděkování. Pokud k němu ale dojde, od koho je to nejčastěji?

Používaní slovíček děkuji, stejně jako dobrý den, prosím či na shledanou, by mělo patřit k základům výchovy, které vám vštěpí rodina. Bohužel, v dnešní uspěchané době, se na ně často zapomíná. Poděkování ze strany pacienta potěší posádku vždy. Pokud bych „děkující“ rozdělila podle věku, dominují senioři. Někdy ale opravdu ani na „děkuji“ není čas…  Zrekapitulovala byste pro nás prosím své pracovní a související osobní „ztráty a nálezy“?

Jako dost podstatnou ztrátu vnímám neschopnost, spíš ale nemožnost, pravidelného životního rytmu. Noci, víkendy a svátky trávíte v práci. Už si ani nepamatuji, kdy jsem prožila vánoční svátky v kruhu rodiny, a to jsou to jen 3 dny. Vzala mi určitý druh naivity, a to v tom smyslu, že pokud se budu dobře a slušně chovat k lidem, i oni se tak budou chovat ke mně. Vzala mi přesvědčení, že pokud budu poctivě pracovat,

budu se mít já i moje rodina dobře. Ve skutečnosti to tak není a dobře se tu mají ti občané, kteří ani neusilují o to, aby nějakou práci měli. Vím, že to není chyba mojí profese, hodnotím to optikou člověka, který zmiňovanou realitu denně vidí a vnímá. Mám tuto práci ráda, stále je pro mě smysluplná. Pokud jednou za čas zúročím všechno, co znám a umím a podaří se mi zachránit lidský život, znamená to pro mě pořád hodně. Navíc pracuji v kolektivu, který mi vyhovuje a našla jsem v něm i životního partnera.  Pracujete převážně v mužském kolektivu, je práce s muži nějak jiná než v ženském?

Mám za sebou několik let v převážně ženském kolektivu a musím říct, že mužský kolektiv mi sedí více. Cítím se v něm daleko spokojenější, uvolněnější a hlavně sama sebou. Není v něm tolik prostoru pro pomluvy a závist, muži dokážou brát spoustu věcí s daleko větším nadhledem a humorem. Jestli chcete důkaz, stačí se podívat na vydařený kolektiv mužů v ZZS Pk.  Představte si teď, že nejste zdravotník v terénní praxi. Vybrala byste si nějaké povolání svých snů?

U pomáhající profese bych určitě zůstala. Jen bych celý svůj záchranářský um přesměrovala z lidí na zvířata.

Text: Zuzana Tašká, Foto: Zuzana Tašká

Zuzana Tašká, DiS. /31/ Motto: „Jsme liberální, jen když se nás to netýká.“

Z

áchranářka Zuzana nám vyprávěla o tom, co se jí za téměř deset let v sanitce v životě změnilo i tom, jak sanitka změnila ji samotnou. Mimo jiné se naučila stíhat toho opravdu hodně, tedy na jednoho člověka. Aktivně přednáší na kongresech doma a v zahraničí, působí i jako

30

česko-slovenský záchranářský časopis

pedagog předmětu praktikum urgentní medicíny. V roce 2011 byla oceněna za zásah u dítěte s polytraumatem, které se dnes těší dobrému zdraví a raduje se z plnohodnotného života. I přes všechno nadšení a obětavost pro obor je pro ni ale na prvním místě rodina. Na vrcholu, na samotném Olympu záchranářství, jste podle ní tehdy, když si vás kolega vybere na zásah ke svým blízkým. Výjezd k vlastní rodině je totiž noční můrou terénních zdravotníků.

Právě v té chvíli milovanému člověku přejeme nejen zázrak, ale i tu nejlepší posádku na světě. Zuzka působí příjemně a přitom je bezprostřední, umí zaujmout - a na nic si nehraje.

Záchranářky

rescue

report

 Jste před oslavou desátého výročí v ZZS. Proč jste se rozhodla stát záchranářkou a jaká jste vůbec byla, když jste začínala?

Sanitky jsem obdivovala již od tří let.

Tehdy, v roce 1986, jich po městě nejezdilo zdaleka tolik jako dnes. Když jsem se maminky ptala, proč to veliké autíčko houká, odpověděla mi, že „běží“ na pomoc někomu, kdo je na tom moc špatně. Lépe to vystihnout nemohla.

Pak jsem byla svědkem události, kde kromě jedné zdravotní sestry, nikdo z kolemjdoucích neuměl pomoci člověku v bezvědomí. Ta paní na mě udělala ohromný dojem. V začátcích jsem byla zapálená pro věc, možná i drzá a neukázněná a jak to vidím dnes, tehdy jsem si až moc rychle dělala názor na lidi. Dokázala jsem je odsoudit během vteřiny.  Mluvíte otevřeně, možná až příliš sebekriticky. Jaká jste tedy dnes, v čem jste jiná?

Posuzovat sám sebe je těžké, ale pokusím se. Teď více pečuji o udržení kvalitních vztahů s lidmi, které miluju.

Práce ani řada mých aktivit včetně účasti na kongresech a různých společenských událostech již nejsou na prvním místě. V postarších lidech na výjezdech vidím své rodiče, snažím se být milejší, mít víc strpení se stářím. Navíc jsem teta téměř tříleté slečny a v každé mamince a děťátku nacházím podobu své ségry s dcerkou. Přistupuji k pacientům více srdcem, můj projev nabyl přidané hodnoty pochopení a snahy vžít se do situace jiných. Nezbavila jsem se tak trochu „italské“ povahy, takže je co žehlit, když se občas neumím krotit.  V roce 2011 jste získala čestné uznání v kategorii profesionál jednotlivec v rámci projektu Zlatý záchranářský kříž za zásah u dítěte s polytraumatem. Jaký je podle vás záchranářský Olymp?

Znám spoustu lidí, kteří podávají špičkové výkony a nikdy žádnou cenu nedostali. Zlatý záchranářský kříž je jednou ze skvělých forem, jak vytáhnout ze stínu na světlo výjimečné činy.

Lidé by se měli naučit překonat vlastní závist a dokázat své kolegy pochválit, případně je nominovat na zásah roku.

Ale to se děje málokdy. Můj osobní

Olymp v záchranářství přichází tehdy, když si Vás kolega z branže přeje na zásah k sobě samému nebo ke svým nejbližším. Tehdy jste top.  Začínala jste v Bratislavě, dnes jste v týmu ZZS Plzeňského kraje. Zvykla jste si mimo domov?

Bratislava jako metropolitní město byla ideálním startem pro začátečníka.

Hodně výjezdů, rozmanité zásahové teritorium. „Bažanti“ by se měli hodit do vody, která je divoká, ne do potůčku, tam se plavat nenaučí. V Plzni jsem od roku 2011 a považuji to za obrovský mezník a přínos pro všechny sféry svého života. S kolegy se hodně nasmějeme mé „bratislavské češtině“, ale oni si mě kvůli dobírají v dobrém. Víte, já tady nejsem navždycky, ale jsem tu šťastná a cením si jejich přijetí. Plzeň má svou tvář, hrdost a je velmi kulturním městem. To miluju a naplno využívám. Již teď mám zakoupenou vstupenku na filmový festival Finále, který je v dubnu 2015.  Po několika letech v sanitce se člověk obrní vůči mnoha aspektům. Co vás i po létech dokáže rozhodit, nebo dokonce vystrašit? Kteří pacienti vám dokážou zvednout tlak a vyplavit adrenalin?

Jeden náš lékař tvrdí, že i když tuhle práci děláte sto let, stejně vás ještě něco překvapí. Je to pravda. Tlak mi v negativní souvislosti zvedají „existence“, co se ničí samy. Myslím tím recidivující alkoholiky, agresivní bezdomovce, narkomany. Hodně mi ho zvedají i drzouni na zásahu, kteří do našeho příchodu nic neudělají a pak jsou horší než tornádo imbecilů. Adrenalin mi stoupá pořád, když jde opravdu o život.

A strach? Jsem starší a víc vnímám, že vstupujeme do cizích příbytků, nevíme, co je za dveřmi. Navíc mám od červencové nehody obrovský strach z provozu a střetu sanitky s chodcem.  Několik let cestujete jako zdravotník zotavovacích akcí do letních táborů v ČR a v Itálii. Nevadí vám, že i ve volném čase pracujete? Na který tábor nedokážete zapomenout a proč?

Kdyby mi to vadilo, nejedu tam. Do ničeho se nenutím, bylo by to znát.

A navíc děti jsou nejspolehlivější detektor neupřímnosti, přišly by na to.

Absolvovala jsem přes třicet letních i zimních pobytů na Slovensku a v ČR. Také moc ráda jezdím na Rivieru delle Palme do Itálie. U moře jsou zcela jiné zásady bezpečnosti i samotná organizace tábora, je to velká škola pro praxi.

Nejnáročnější a nejpoučnější pro mě jako člověka i zdravotníka, bylo zajišťování dozoru v podkrkonošském městě Hostinném. Na pobyt přijelo 50 dětí, všechny s úplnou ztrátou zraku, tedy nevidomé, užívající spoustu léků, navíc byly autisti. Měla jsem strach a respekt z jejich světa. Ukázaly mi, že se dokážou hrát, smát, blbnout jako jiné děti.

Nevidí, ale zamilují si vás podle barvy a tónu hlasu, mě dokonce parodovaly, jako že taky mluví slovensky. Byl tam jeden kluk, Mareček, bylo mu 6 let.

Dokázal vyjmenovat všechny stanice pražského metra B a C, ale nedokázal říct, proč pláče, nebo proč mu nechutná jídlo. Starala jsem se o něj nejvíc, byl tam nejmladší. Na závěr pobytu mi řekl: „Zuzanko, ty jsi snová žena.“ To je vzácné, protože snové ženy jsou jen tři: Klára z Velvar, Peřa z Vídně a Zuzana z Bratislavy. Řvala jsem dojetím.  Několik let přednášíte na kongresech a učíte na škole budoucí kolegy.

Podle vašich studentů a lidí, co vás znají z kongresů, je vidět, že Vás to baví. Anebo zdání klame?

V součinnosti s lékaři vyučuji praktikum urgentní medicíny. Snažím se budoucí kolegy připravovat na situace, které vyžadují operativní jednání, zručnost a rozhodnost. Hodně pracuji s kazuistikami. Mluvím se studenty otevřeně, snad i lidsky a srozumitelně.

Mám i odbornici, která mi do praxe hodně poradila. S Mgr. Světlanou Lisovou, která je bývalá záchranářka a má už několikaletou pedagogickou praxi, vše konzultuji a cením si každého jejího usměrnění. Asi i proto mi žádná studentská skupina „neskáče po hlavě“ a neignoruje moje hodiny v rámci docházky. Kongresů se účastním ráda, miluju potlesk publika, když je přednáška zaujme. Zpočátku jsem jezdila všude možně, teď si vybírám jen akce, kde se cítím dobře a vyhovuje mi problematika. Teď v listopadu se jsem byla na konferenci MEKA v Hradci Králové,

česko-slovenský záchranářský časopis

31

Záchranářky

rescue

report

tam se vždycky moc těším. Bývají tam vojenští zdravotníci, ti mívají ultraskvělé prezentace.  Kdybyste si mohla vybrat povolání snů a nemohlo by to být záchranářství, vybrala byste?

Mám tři lásky, je to divadlo, film a fotografie. Takže bych dopoledne natáčela filmy s režisérem Zdeňkem Tycem, uchvátil mě jeho film „Jako nikdy“, o umírání a životě jednoho bohéma.

Odpoledne bych dělala asistentku fotografa, ovšem ne jen tak někomu, jen

pro Petera Lindbergha a Ivu Haj. A večer? Tak to bych hrála v Činoherním klubu s panem Ondřejem Vetchým.

Text: Václav Ondra Foto: Dagmar Simonová

Olga Kadrnožková /49/ Na práci u LZS je pro mě andělské to, že jsem užitečná, protože to je pro moji osobu asi to nejdůležitější. Vážím si každé práce, ale každý z nás to má v sobě nastavené trošku jinak a pro mě je to hlavní v životě – BÝT UŽITEČNÁ.

Motto: „Nechtěj být člověkem, který je úspěšný, ale člověkem, který za něco stojí.“

M

álokdo má tak zajímavé a obdivované povolání jak Olga, která k pacientům vzlétá z Centra letecké záchranné služby /CLZS/ Plzeň Líně. Když jsme si domlouvaly rozhovor, byla těsně před odjezdem do Londýna. Se svými kolegy zdravotníky letěla pro vzácnou osobnost.

Byl to sir Nicholas Winton, kterého do Prahy, kde převzal Řád Bílého lva, transportoval letecký armádní speciál. Potkat se s Olinkou na zásahu je výhra, mluvit s ní o záchranářství je radost a svátek. Má nejen spoustu zkušeností, kromě jiného i z vojenské mise v Afganistánu - je to vojačka, záchranářská profesionálka, žena s velkým Ž.  Olinko, léta pracujete v organizaci Letecká záchranná služba Armády ČR. Mnoho lidí vaši záchranku nazývá „andělé z nebe“. Co je pro vás na vaší práci andělské?

32

 Jaká byla vaše cesta do overalu sestry LZS? Co vás k rozhodnutí stát se záchranářkou vedlo a jak jste se k této práci dostala?

Moje cesta na LZS byla víceméně náhodná. V roce 1992 jsem byla jednou z mála německy hovořících sester, které nezvolily práci za hranicemi. A na LZS v té době hledali sestru plynně hovořící německy. Tak jsem přišla, zůstala dodnes a jazykové znalosti jsem rozšířila o angličtinu a francouzštinu.  Pozemní záchranáři důvěrně znají ten oznamovací tón „výjezdová skupina má výjezd“. Jak zní pokyn k zásahu v Centru LZS Plzeň Líně? Jak dlouho trvá, než posádka vzlétne?

Pokyn k zásahu je u nás dáván tzv. paegrem. V celé budově se rozezní pronikavý tón (protože musí být aktivován i technický personál, který dohlíží na bezchybný odlet vrtulníku) a do 2 minut vrtulník s posádkou vzlétá.  Spousta lidí si zná LZS pouze „z nebe“. Jak v reálu probíhá vaše služba a k jakým pacientům vzlétáte?

Naše služby LZS (tedy vojáků z povolání) jsou 16hodinové a pak následuje 8hodinová příslužba na pracovišti.

V době služby plníme určený harmonogram a čekáme na vzlet. Nejčastěji vzlétáme k dopravním nehodám, pádům z výšky, nebo řešíme alergické reakce, utonutí atd. Také jsme vysíláni do nepřístupných terénů, kam se sanitní vůz nedostane, a tam k pacientům slaňujeme. A protože jsme z valné většiny

česko-slovenský záchranářský časopis

vojáci z povolání, tak plníme ještě další úkoly pro Ministerstvo obrany (STRATEVAC, MEDEVAC, vojenská cvičení atd.).  Na zásahu jste dle hodnocení posádek ZZS vždycky profesionální a bonusem je, že jste i milá a vlídná.

V jakých situacích vám ale do smíchu není? Co vás dokáže v práci „rozhodit“?

Vím, že to bude možná znít jako klišé, ale nikdy jsem si nezvykla na zásahy, kde se jedná o děti a mladé lidi.

To snáším opravdu špatně a trvá mi dlouho, než se dokážu od vzpomínek na zásah alespoň trochu oprostit. Je to určitě také tím, že si vždy představím (protože mám taky děti), jak strašné to je pro celou rodinu, když se stane nějaké neštěstí.  V mnoha směrech se mluví o syndromu vyhoření u pomáhajících profesí, zdravotníky nevyjímajíc. Proč podle vás k tomu dochází a co má na jmenovaném faktu největší podíl?

Na to vám můžu velmi těžko odpovědět, protože jsem díky svému pestrému pracovnímu životu tímto syndromem netrpěla.  Zúčastnila jste se vojenských zahraničních misí? Kde všude jste byla a v čem vaše práce na misi spočívala?

Tím vám odpovím na předchozí otázku. První mise byla ve Feyzabádu, další dvě na Sharaně. Zúčastnila jsem se také tří misí v Afghanistánu. Na těchto misích jsem jezdila na patroly / patroly jsou výjezdy vojenské jednotky do terénu/, spala jsem v zimě ve 3000 metrech ve stanu, v autě nebo na zemi v různých budovách. Jezdila nad propastmi tak hlubokými, že jsem se bála i dýchat. Ale bylo to krásné, protože

Záchranářky

rescue

report

jsem v každé vesnici měla možnost pomáhat místním obyvatelům. V době, kdy jsem nejela na patrolu, jsem pracovala v Německé polní nemocnici Role 2.

A to bylo jedno z mých nejšťastnějších profesních období. V této nemocnici se ošetřovali afghánští nemocní (menší chirurgické výkony, interní léčba ale i operace v celkové anestezii). Zároveň jsem spolu s lékařem pečovala o blaho a zdravotní stav příslušníků našeho kontingentu.  Odnesla jste si z mise příběh, který byl tak emotivně silný, že ho nedokážete vytěsnit?

Jednou přinesl muž na zádech svojí manželku. Ženy zde musí povinně nosit burku. Když jsme ženě sundali burku, viděli jsme, že je v obličeji opravdu krásná, ale byla celá shrbená a prakticky se nemohla hýbat. Odvezla jsem ji na RTG a už tam jsem viděla, při svlékání, že něco není v pořádku. A RTG snímky to potvrdily. Ta žena neměla prakticky jedinou kost v těle, která by nebyla opakovaně zlomená. Byla to, jak by se

Centrum letecké záchranné služby /CLZS/ je dislokováno na bývalém vojenském letišti Plzeň – Líně.

CLZS je zdravotnické vojenské zařízení úzce kooperující s poskytovatelem letecké techniky – 24. základnou dopravního letectva Praha – Kbely.

Hlavní úkoly CLZS jsou: ↘↘ činnost ve prospěch IZS /Integrovaný záchranný systém/ Plzeňského a Karlovarského kraje, kde poskytuje komplexní službu LZS –

u nás řeklo, týraná žena. Manželovi jsme oznámily, že pro ní nemůžeme nic udělat. Nechci ani domýšlet, jak dopadla. Čím jsem byla déle v Afghanistánu, tím více jsem takových žen viděla.

Narodit se ženou v tamních podmínkách je strašný osud.  Který zásah LZS ve vás zanechal hluboký dojem a proč? Jak podle vás probíhá ideální spolupráce „pozemky“ a letecké?

Ideální zásah je, když dostaneme výzvu včas, jsme na místě první, sanitka za námi dojíždí a oba týmy spolupracují. Velmi na mě zapůsobil zásah, kdy otec nešťastnou náhodou připravil o život svého syna za přítomnosti celé rodiny. To bylo opravdu velmi náročné a přiznávám, že ještě dnes mi to vhání slzy do očí.  Co vám práce dala a co vzala? Uveďte prosím vaše ztráty a nálezy související s profesí.

Práce u LZS mi vzala hlavně hodně času. Mám trochu špatné svědomí vůči

vrtulník včetně kompletní posádky v režimu 24/7 /24 hodin denně, 7 dní v týdnu/. Tato činnost je řízená dispečinkem ZZS Plzeňského kraje. Posádku tvoří pilot kapitán, pilot navigátor, palubní technik, lékař a nelékařský zdravotnický pracovník /zdravotní sestra/.

Technika: vrtulník W-3A Sokol. ↘↘ Aeromedical Evacuation /STRATEVAC/ letecké odsuny raněných vojáků zpět do ČR, na vyžádání i pro civilní sektor /repatriace raněných

své rodině, asi si zasloužili, abych byla více s nimi. A co mi dala? Nadhled a poznání, že život je opravdu potřeba žít intenzivně, dokud to jde.  Denně pracujete převážně v mužském kolektivu, v čem je práce s muži specifická a co si jako záchranářka na mužích ceníte?

Pracovat v mužském kolektivu je fantastické. Nikdy bych neměnila. Specifika mužů na mém pracovišti je v tom, že jsou vzdělaní, inteligentní a tím, že se podílejí na našich zásazích, tak jsou i velmi empatičtí.  Práce vás baví, je to znát. Kdybyste si ale mohla zkusit jinou profesi, povolání snů, co by to bylo?

Od dětství jsem snila o tom, že budu herečka. Ale osud, režim a moje matka rozhodly jinak. A to bylo dobře.

Text: Zuzana Tašká Foto: archiv O.K. a CLZS Líně

z havárie autobusu v Chorvatsku 2012/ ↘↘ CLZS se podílí na zdravotnickém zabezpečení velkých vojenských cvičení nebo významných společenských událostí ↘↘ náčelník: plukovník MUDr. Michal Mareček

česko-slovenský záchranářský časopis

33

Záchranářky

rescue

report

ZÁCHRANÁŘSKÝ SEN

Jedinečný foto projekt profesionálních záchranářek před objektivem Ivy Haj

P

rojekt Záchranářský sen je věnovaný myšlence zachytit vnitřní krásu, která jde ruka v ruce s tou fyzickou.

Originální krásu jedinečných žen – profesionálních záchranářek. První tři fotografie z připravované výstavy, situované na území Plzeňského kra-

34

je, si můžete prohlédnout již teď na stránkách Rescue report. Slavnostní uvedení pod záštitou hlavní sestry ZZS Pk Mgr. Jany Průchové, je naplánováno na 20. 2. 2015. Více informací získáte od 10. prosince na stránkách www.zzspk.cz.

Na světě je málo umělců, kteří jsou opravdovými talenty. Kvalitní fotografie by měla mít duši a zakódovaný odkaz. Měla by vás přimět dívat se znovu a znovu. Takové jsou výsostně černobílé fotografie neokoukané fotografky jménem Iva Haj. Mladá umělkyně žije a tvoří v Praze.

Před jejím objektivem byla spousta známých lidí. Iva je nad věcí /totálně nad věcí/ a disponuje jedinečnou autorskou stopou.

Proto to byla jasná volba, záchranářky a Záchranářský sen bude fotit ONA, jedině ONA. Souhlasila a já jsem šťastná. Ano, začínám věřit v zázraky. I proměna 13 žen – záchranářek bude jistým způsobem zázrak. Uvidíte je v rolích,

česko-slovenský záchranářský časopis

které nejsou pro ně obvyklé. Shlédnete je jako snové ženy.

Text a model na fotkách: Zuzana Tašká Foto: Iva Haj

Stalo se

rescue

report

česko-slovenský záchranářský časopis

35

Reportáž

rescue

report

PIVOVAR VELKÉ POPOVICE A 9 SBORŮ DOBROVOLNÝCH HASIČŮ SPOLEČNĚ OSLAVILY 140. VÝROČÍ Velké Popovice, 29. října 2014 – Pivovar Velké Popovice hostil v sobotu 25. října netradiční a unikátní hasičské setkání.

P

ivovarští pozvali do svého areálu 9 sborů dobrovolných hasičů z celé České republiky, které letos slaví 140. výročí založení stejně jako středočeský pivovar. Hasiči se během dne utkali v požárním útoku, poté společně s obchodním sládkem pivovaru narazili 140litrový dřevěný sud nefiltrovaného Velkopopovického Kozla a připili si k výročí.

K uspořádání soutěže a pozvání 140letých sborů dobrovolných hasičů říká více manažer značky Velkopopovický Kozel Luděk Baumruk: „Tímto setkáním jsme

Ukázka slaňování

chtěli nejen společně oslavit 140. výročí pivovaru a pozvaných sborů, ale také vzdát hold všem dobrovolným hasičům.

Jsme vesnický pivovar a hasiči byli a jsou v mnoha obcích těmi, kteří nejen pomáhají, když je potřeba, ale také se starají o společenský život. Toho si vážíme, a proto je již 14 let podporujeme.“ Překvapením pro všechny nezasvěcené bylo, že hasičskou soutěž v požárním útoku, který je považován za „královskou disciplínu“ požárního sportu, vyhrálo družstvo složené výhradně z žen SDH Chodov časem 0:28:41. Druhé místo patřilo SDH Jirkov a na třetím místě skončil SDH Dvorce. Celkem se požárního útoku zúčastnilo 9 sborů dobrovolných hasičů, které letos slaví 140. výročí od svého založení.

Po ukončení soutěže narazil obchodní sládek pivovaru Vojtěch Homolka 140litrový dřevěný sud s nefiltrovaným Velkopopovickým Kozlem, společně s hasiči si připili a podepsali výroční list. Dobrovolní hasiči si pak vyzkoušeli správně načepovat tradiční české pivo a vyrazili na prohlídku pivovaru.

Základem dlouholeté spolupráce pivovaru Velké Popovice a dobrovolných hasičů je věrnostní program Hasičský rok s Kozlem, který odměňuje dobrovolné hasiče za jejich poctivou práci. V programu je registrovaných více než 1000 sborů a další se mohou kdykoliv přihlásit na webu www.hasicskyrokskozlem.cz.

Požární útok

Zajímavosti o účastnících: »» z největší vzdálenosti přijel SDH Dvorce (305 km) »» SDH Jirkov jsou z města s nejvíce obyvateli (20 883) »» z nejstaršího města dorazil SDH Chodov (první zmínka 1195) »» SDH Český Brod je nejníže položeným sborem (219 m. n. m.)

O pivovaru • První várka piva byla ve Velkopopovickém pivovaru uvařena 15. 12. 1874 a o rok později již bylo vystaveno (uvařeno a prodáno) 18 000 hl piva.

• Návštěvníci pivovaru se mohou těšit na prohlídkovou trasu, která představuje zajímavou a zábavnou formou historii i současnost pivovaru a jeho okolí.

Součástí prohlídky je i ochutnávka v ležáckém sklepě a živý maskot pivovaru - kozel Olda.

• Pivovarský Kozlí obchůdek s dárkovými předměty nabízí návštěvníkům široké spektrum zajímavých dárků s pivní tematikou.

• P římo v areálu pivovaru se nachází restaurace Velkopopovická Kozlovna. Restaurace nabízí českou kuchyni a široký sortiment čepovaného piva zejména vynikající Velkopopovický Kozel 11 čepovaný přímo z pivních tanků.

36

česko-slovenský záchranářský časopis

Představujeme

rescue

report

KOZEL-inzerce RESCUE 210x148 spad.indd 1

17.09.14 9:33

F-500

nové hasivo na českém trhu Na český trh byl v roce 2014 uvedený širokospektrálně využitelný hasební prostředek s inovativní technologií. Přinášíme stručný přehled možností využití a vhled do principu působení. V Americe a Austrálii jej výrobce, společnost TYCO, uvedla na trh již koncem devadesátých let minulého století, postupně po rozšíření na evropské trhy jej nyní můžeme využívat i u nás.

N

ové hasivo se vyznačuje mnoha praktickými a užitečnými vlastnostmi, které jej předurčují k dalšímu užití: dlouhá životnost až 15 let, mnohostrannost užití při různých typech požáru u požárů budov, vozidel, továrních prostor různých průmyslných odvětví včetně gumárenských provozů, u požárů s únikem pohonných hmot, minerálních olejů, alkoholu, u požárů skladištních objektů, například skladišť suro-

vin - dřeva, uhlí, koksu, odpadů např. pneumatik. Poměrně důležité je i efektivní využití u požárů poměrně nově vzniklých rizikových provozů, kterých je v České republice více než dost – solárních fotovoltaických panelů. Mozaiku využití pak ještě rozšiřuje jeho využití v silniční nehodovosti k zabezpečení úniku pohonných hmot z vozidel.

Pokračování na str. 40.

česko-slovenský záchranářský časopis

37

Představujeme

rescue

report

Princip působení Základním principem působení hasebního roztoku vody s 3% koncentrací hasiva F-500 je až 10, 84 násobné zvýšení povrchového napětí a to bez užití tolik v poslední době diskutovaných fosfátů. Molekuly hasiva tvoří speciální proteinové tzv.

Amfipatické molekuly, které mají jeden polární (vodu přitahující) a jeden nepolární (vodu odpuzující) konec. Obrázek č. 1 (Molekula hasiva).

PŘÍKLADY VYUŽITÍ HASIVA F-500

Obrázek č. 1 (Molekula hasiva)

Požáry aut

Tyto molekuly po kontaktu s kapkami vody se navážou na její povrch a vytvoří jakýsi film, nebo-li „kůži“ na povrchu vodní kapky Obrázek č. 2 (Molekuly hasiva na kapce vody).

Tím se dosahuje hned trojího efektu Obrázek č. 2 : velmi efektivního pokrytí hasební(Molekuly haho povrchu i dutin vodou s nízkým siva na kapce vody ) povrchovým napětím, rychlému ochlazení povrchu díky uvolňování vodní páry (již od 70°C) a „zapouzdření“ hořlavých, vodou neředitelných látek, například minerálních olejů Vodu odpuzující látky jsou přitahovány nepolární stranou molekuly hasiva, které společně s vodou vázanou na druhém konci vytvoří tzv. micely. Tento micelární efekt je v běžné praxi hojně využíván pro izolaci unikajících životnímu prostředí nebezpečných látek. Obrázek č. 3 (Hasební směs F-500) a Obrázek č. 4 (Zapouzdření látky v hasivu) Obrázek č. 5 (str. 35 Detail zapouzdření látky v hasivu)

Požáry pneumatik

Legue hořčíku a hliníku

Obrázek č. 3 (Hasební směs F-500)

Obrázek č. 4 (Zapouzdření látky v hasivu)

Obrázek č. 5 (Detail zapouzdření látky v hasivu)

K dalším vlastnostem důležitým pro použití v hasící technice se přidává i jeho plná rozpustnost ve vodě, bez krystalizace ve ventilech, tvorby usazenin nebo zužování průtoku v proudnici. Hasivo je ekologické, nekorozivní, určené k využití jednak ve statických hasebních zařízeních budov, jednak v mobilní technice.

F-500 splňuje zákonné normy amerického i evropského trhu - DIN EN 2 pro třídu požáru A,B a ANSI/NFPA 18 (2006) pro třídy požárů A,B. Na českém trhu je výhradním dovozcem hasiv je společnost ZAHAS s.r.o.

-red-

Požáry dřeva

Veškerou technickou dokumentaci a videa k novému hasivu Vám na požádání rádi poskytnou v sídle společnosti Zahas s. r. o., Trnávka 37, Lipník nad Bečvou, tel.: 581 750 111, e-mail: zahas@zahas-sro.cz Požáry tekutin

foto Podlesný

38

česko-slovenský záchranářský časopis

Stalo se

rescue

report

Společnost ZAHAS s.r.o. děkuje všem českým a slovenským záchranářům za úspěšnou spolupráci v roce 2014 a přeje krásné Vánoce a hodně zdraví a štěstí do Nového roku.

ZAHAS s.r.o., Trnávka 37, 751 31 Lipník nad Bečvou tel.: 581 750 111 | fax: 226 015 619 | email: zahas@zahas-sro.cz w w w. z a h a s - s r o . c z | w w w. z a h a s . s k | w w w. h a s i c s k y b a z a r. c z | w w w. f i r e p r o c z . c z česko-slovenský záchranářský časopis

39

Věda pro praxi

rescue

report

Padákový záchranný systém u letounů kategorie ULL v kontextu represivní požární ochrany Padákové záchranné systémy již několik let představují nepovinnou součást výbavy letounů kategorie ULL. Jedná se o pyrotechnické zařízení, které může posádce letounu v neřešitelné situaci za letu zachránit život. Při neopatrné a neodborné manipulaci na zemi nebo při zásahu složek IZS při letecké nehodě může však tento systém životy lidí také ohrozit. Dosud neexistuje žádný komplexní oficiální materiál, který by zasahující zástupce složek IZS na potenciální přítomnost těchto systémů u leteckých nehod upozornil nebo jim zprostředkoval základní výklad zásad bezpečné manipulace s tímto systémem. Tento článek přináší několik základních a životně důležitých informací dotýkajících se tohoto tématu.

U

ltralehký letoun (dále jen ULL) představuje druh sportovního létajícího zařízení (dále jen SLZ). Jedná se o letoun maximálně dvoumístný, jednomotorový, určený k létání pro vlastní potřebu nebo potřebu rekreace, individuální osobní přepravu, sport nebo pilotní výcvik. Při jednomístné konfiguraci nesmí maximální vzletová hmotnost překročit 300 kg, dvoumístná verze pak nesmí překročit 450 kg.

Tato maximální vzletová hmotnost může být navýšena pouze o hmotnost záchranného padákového systému (dále jen ZPS), pokud je zabudován.

ZPS je doplňkové pyrotechnické zařízení pevně zabudované a spojené s konstrukcí letounu, jehož smyslem je záchrana života posádky ULL v průběhu letu za situace, která nemá jiné technické řešení. Tento systém je aktivován pilotem z pilotní kabiny tzv. aktivační kličkou (Obr. 3), pomocí níž se iniciuje raketový motor v raketnici (Obr. 2) a je vystřelen padákový vrchlík do prostoru nad letounem. Padákový vrchlík je s letounem spojen soustavou ocelových lan uchycených v kotevních bodech tak, aby došlo k co nejrovnoměrnějšímu rozložení reakčních sil a hmotnosti letounu po zavěšení na padák, a zároveň nedošlo k poškození konstrukce ULL. Letoun se po aktivaci systému snese celý i s posádkou na padáku bezpečně až na zem (Obr. 1).

Primárně je PZS konstruován a určen pro použití za letu, avšak může se stát, že za specifických okolností dojde k jeho aktivaci (odpálení) i na zemi.

K tomu může dojít při neopatrné a neodborné manipulaci s letounem nebo

40

aktivačním zařízením na zemi, tj. za běžných provozních podmínek mezi lety nebo při likvidaci letecké nehody v situaci, kdy systém byl odjištěn, ale nebyl z nějakého důvodu použit (odpálen). V těchto případech může být ohroženo všechno a všichni, kdo se nacházejí ve směru, kam je namířena raketnice. Vzhledem k tomu, že celý systém funguje na bázi fyzikálně-chemické a je iniciován mechanicky nikoli elektricky, není tak snadné jej s jistotou deaktivovat. Z tohoto důvodu je potřeba znát několik základních bezpečnostních pravidel a při zásahu při letecké nehodě letounu vybaveného PZS se jimi důsledně řídit.

Funkce a použití PZS V současné době existují v České republice celkem tři výrobci PZS, a to firmy STRATOS 07 s.r.o., Galaxy GRS s.r.o. a U.S.H. Prague. Všechny tři jsou velmi úspěšné a uznávané v celosvětovém měřítku.

ZPS od jakéhokoliv výrobce funguje na stejném principu. Pro příklad je zde

česko-slovenský záchranářský časopis

uveden systém Magnum 450 od firmy STRATOS 07 s.r.o. (Obr. 2). Pilot zatáhne určitou silou za aktivační kličku (Obr. 3) a tento pohyb je poté přenášen bovdenovým lankem k odpalovacímu zařízení natahujícímu mechanické bicí zařízení. Je-li bicí pružina stlačena, aktivuje zápalku, resp. více zápalek, a ty pak iniciují zážeh posilovače zážehu hoření tuhé pohonné hmoty. Výsledkem je vystřelení padákového vrchlíku do prostoru nad letounem. Padákový vrchlík se postupně naplní vzduchem a letoun se na něm snese bezpečně k zemi, kde by měl v ideálním případě přistát na podvozková kola rychlostí klesání, která svým působením vyvolá při kontaktu se zemí přetížení odpovídající klasickému přistání. V ideálním případě by tedy nemělo dojít ke zranění posádky, ani k výraznému poškození letounu.

Typickými situacemi, kdy je použití PZS jedinou možností přežití jsou: »» selhání pohonné jednotky nad teré-

LEGENDA: 1… Padákový kontejner 2… Přední víko kontejneru 3… Padák 4… Odpalovací zařízení 5… Vyjímatelný raketový motor 6… Kotevní lano

Obr. 1: Aktivovaný PZS.

Obr. 2: Systém Magnum 450.

Věda pro praxi

rescue

report

»»

»» »»

»»

nem, kde není možno provést bezpečně nouzové přistání; totální ztráta orientace v prostoru, kde se očekává členitý terén a hrozí bezprostřední střet s překážkou (např. vlétnutí do mlhy, mraku nebo zatmění s letounem, který není vybaven pro let podle přístrojů); ztráta kontroly nad letounem v důsledku chyby pilotáže; ztráta kontroly nad letounem v důsledku technické závady (zablokované řízení nebo ztráta důležité části konstrukce letounu vlivem přetížení konstrukce); při náhlé zdravotní indispozici pilota, resp. posádky (infarkt), apod.

Většině z výše uvedených krizových situací lze předejít systémově dodržováním předepsaných letových postupů a meteorologických minim pro příslušná SLZ. Mohou se však vyskytnout i nepředvídatelné okolnosti, resp. jejich nahodilý souběh, který může krizovou situaci způsobit.

Obr. 3: Aktivační klička s provozní pojistkou a praporkem vybaveným instrukcí „VAROVÁNÍ! ODSTRAŇTE PŘED LETEM“ (překlad nápisu z angličtiny).

Aktivace PZS a umístění aktivačního zařízení PZS lze aktivovat z prostoru pilotní kabiny zatáhnutím za aktivační kličku (Obr. 3). Tato musí být těsně před letem odjištěna, tj. pojistný kolík musí být odstraněn spolu instruktážním praporkem.

V případě nastalé krizové situace musí pilot vyřadit z činnosti pohonnou jednotku a následně tahem za aktivační kličku celý PZS aktivovat. Aktivační klička má zpravidla volný chod 3-5 cm, přičemž její odpor proti pohybu narůstá až na cca 120 N. Její umístění by z funkčního hlediska mělo být provedeno v periferním zorném poli pilota, resp. druhého člena posádky, pokud tito sedí vedle sebe (Obr. 4). U dvoumístných letounů s uspořádáním míst odděleně za sebou by měly být aktivační kličky zdvojeny pro každé pilotní místo. Aktivační klička by měla být bezpečně dosažitelná každému z obou členů posádky, a to z jakékoliv pozice a při jakémkoliv očekávaném režimu letu i hodnotě přetížení. Barva aktivační kličky by měla být volena tak, aby prvek zřetelně barevně razil v porovnání s ostatním vybavením interiéru letounu. Standardní zvolená barva kliček je proto červená.

Každý PZS má svůj limit použitelnosti s ohledem na výšku letu, rychlost letu, režim letu a polohu letounu vůči zemi. Bezpečná poloha letounu pro výstřel PZS je taková, kdy je letoun v klasické poloze pro vodorovný let a raketnice systému míří do horní polo-sféry prostoru, tj. od země. Pokud je letoun v okamžiku aktivace PZS v režimu letu

ho vrchlíku částí konstrukce letounu, přílišná ztráta výšky při napouštění padákového vrchlíku vzduchem nebo poškození letounu v důsledku velkých výkyvů letounu pod napuštěným vrchlíkem padáku při stabilizačních kmitech nízko nad zemí.

Značení PZS Všechna SLZ vybavená pyrotechnickým záchranným systémem musí být označena symboly dle následujících pravidel. Dle předpisu UL 2, části I., oddílu G (Provozní omezení a údaje) musí být pyrotechnický systém označen těmito symboly: a. Malý symbol musí být umístěn přímo na záchranném systému, případně v jeho bezprostřední blízkosti. U PZS zastavěných přímo do draku letounu se musí tato značka umístit z vnější strany na trupu v prostoru výstřelu.

Jedná se o žlutý rovnoramenný trojúhelník o výšce 7 cm s nápisem: „PYROTECHNICKÉ ZAŘÍZENÍ – POZOR NA NEODBORNOU MANIPULACI – NEBEZPEČÍ ÚRAZU“. b. Velký symbol musí být umístěn na svislé ocasní ploše z obou stran, pokud možno na její nepohyblivé části (Obr. 5). V grafické podobě se jedná o žlutý rovnoramenný trojúhelník o výšce ramene 13 cm s nápisem: „V LETADLE JE UMÍSTĚNO PYROTECHNICKÉ ZAŘÍZENÍ – POZOR NA NEODBORNOU MANIPULACI – NEBEZPEČÍ ÚRAZU“ (Obr. 6).

Někdy bývají výše uvedené značky použity v ekvivalentu anglického jazyka, avšak mnohem častěji chybí úplně.

Obr. 5: Příklad ultralehkého letounu vybaveného PZS s řádným označením tohoto systému na pevné části svislé ocasní plochy (Skyleader GP One s kódovým označením OK-PUA 66).

Obr. 4: Pilotní prostor ultralehkého letounu Skyleader GP One se správně umístěnou aktivační kličkou PZS na panelu mezi oběma pilotními sedadly v zorném poli i dosahu obou členů posádky.

na zádech, tj. raketnice míří do spodní polo-sféry (k zemi), vyvstává zde nebezpečí zamotání kotvících lan padákového vrchlíku, zachycení padákové-

Obr. 6: Výstražná značka upozorňující na přítomnost pyrotechnického zařízení.

Problémová fakta Problémová fakta vztahující se k PZS lze shrnout do čtyř oblastí.

První je nedostatečná, resp. nulová in-

česko-slovenský záchranářský časopis

41

Věda pro praxi

rescue

report

formovanost příslušníků potenciálně zasahujících složek IZS, především příslušníků Hasičského záchranného sboru České republiky (dále jen HZS ČR) a Zdravotnické záchranné služby (dále jen ZZS), o existenci a funkci PZS. Tito příslušníci v důsledku své neznalosti mohou být vystavení smrtelnému nebezpečí při zásahové činnosti, pokud se náhodou dostanou do prostoru pro odpálení daného PZS nebo budou například při vyprošťovacích pracích neodborně manipulovat s instalovaným příslušenstvím PZS. Existuje sice dokument s názvem „Typová činnost složek integrovaného záchranného systému při společném zásahu“ ve vztahu k leteckým nehodám, avšak ani zde není PZS zmíněn, natož pak nějaké zásady bezpečné manipulace s ním.

Druhý problém se týká správného a viditelného značení PZS na trupu letounu. V řadě případů je toto značení neúplné nebo zcela chybějící. Přítomnost PZS se samozřejmě dá identifikovat i při absenci tohoto značení podle atypických krytů na trupu letounu v očekávaných místech a podle aktivačních kliček v pilotní kabině, ale toto již vyžaduje určitou odbornou informovanost a praktickou zkušenost, kterou lidé mimo obor aktivního letectví nemají zpravidla kde získat.

Třetím problémem bývá nevhodné umístění aktivačních kliček. Vlastníci letadel leckdy umisťují tyto prvky tam, kde se jim pohodlně vejdou, nikoliv tam, kde mají nějaký praktický význam (například do prostoru za hlavou pilota). Takové aktivační zařízení je v řadě případů naprosto nepoužitelné, protože kromě toho, že na něj členové posádky při vyšším přetížení nemají šanci dosáhnout, často si na něj v krizové chvíli ani nevzpomenou. Tato instalace postrádá smysl. Sekundárně i pro zasahující záchranáře je pak velmi složité podobný prvek v pilotní kabině objevit. Čtvrtým problémem je občasná neodborná úprava nebo zásah do PZS, především do aktivačních prvků, což může způsobit iniciaci systému i za jiných okolností, než je deklarováno výrobcem. Podobných zásahů by se měli všichni uživatelé vyvarovat, ať už s ohledem na svou vlastní bezpečnost, tak i s ohledem na bezpečnost dalších lidí nebo případně zasahujících příslušníků složek IZS v případě letecké nehody.

42

Základní bezpečností zásady pro manipulaci s PZS při leteckých nehodách Bezpečnostní zásady pro případ letecké nehody letounu vybaveného PZS lze definovat v následujících bodech: 1. Bezpečné přiblížení k letounu K letounu je bezpečné se přibližovat ze všech stran kromě horní polo-sféry, tj. polo-sféry, která začíná na horní straně trupu letounu a za běžné situace směřuje vzhůru k nebi (při letecké nehodě však trup letounu může být různě převrácen). Do této polo-sféry je vždy nasměrována raketnice profesionálně zabudovaného PZS. Různí výrobci udávají různé parametry, pokud jde o dosah vrchlíku padáku při výstřelu, avšak většina z nich hovoří o naplnění vrchlíku padáku vzduchem ve vzdálenosti přibližně 20 m nad letícím letounem. Je proto velmi vhodné vytýčit nebo považovat za nebezpečnou zónu v oblasti horní polo-sféry o poloměru minimálně 30 m. V tomto prostoru by se neměli pohybovat žádní lidé, ani zásahová technika. Je nutné si také uvědomit, že raketnice PZS není vždy nasměrována přesně kolmo nad letoun.

Vychýlení v kterémkoliv směru může mít konstrukční důvody nebo může být způsobeno deformací v důsledku nárazu letounu do země nebo do překážky při letecké nehodě.

Velmi důležité je také pravidlo: Nikdy se nedotýkat vrtule, pokud je motor zahřátý. Může dojít k opětovné iniciaci zbytkové palivové směsi ve válcích motoru a vrtule může tzv. „kopnout“, tj. začít se znovu silově otáčet. Toto „kopnutí“, zvláště u větších a těžších vrtulí, může mít pro člověka smrtelné následky.

2. Nalezení a identifikace PZS Přítomnost PZS je možno zjistit pěti způsoby: a. Nalezením identifikačních výstražných značek (Obr. 6), pokud jsou na letounu umístěny. b. Nalezením ochranných krytů (byť neoznačených), pod kterými je PZS zabudován a které budou při aktivaci nouzově odhozeny. c. Nalezením aktivační uvnitř pilotní kabiny.

kličky

PZS

d. Nalezením informace o PZS v letové dokumentaci nebo letové příručce konkrétního typu s konkrétní imatrikulační značkou.

česko-slovenský záchranářský časopis

e. Sdělením této informace posádkou, vlastníkem nebo provozovatelem letounu.

Identifikace polohy systému PZS podle výstražných značek je relativně snadná a rychlá. Horší je situace, kdy označení chybí zcela. Lze si však pomoci několika pravidly. Je vhodné hledat na horní straně trupu v prostoru motorové části nebo těsně za pilotní kabinou kryt atypického tvaru, rozměrů a umístění, který evidentně nemůže být používán jako přístupová cesta do motoru nebo úložného prostoru. Takovýto kryt může být barevně sladěn s trupem, avšak nemá žádný uzavírací mechanismus. Pod tímto krytem může být ukryta raketnice PZS. Dalším důkazem přítomnosti PZS je bezesporu nalezení „aktivační kličky“ (Obr. 3 a Obr. 4) uvnitř pilotní kabiny, která by měla být v zorném poli a dosahu pilota a měla by se na první pohled barevně odlišovat od ostatního vybavení kabiny.

Veškeré technické informace o letounu lze dohledat také v provozní dokumentaci a hlavně letové příručce ke konkrétnímu typu letounu s konkrétní imatrikulační značkou (např. OK-PUA 66), která musí být uložena na palubě stroje při každém letu. Je možno ji tedy dohledat přímo na místě v letounu.

Bývá to zpravidla pořadač nebo složka uložená v odolnějším obalu nejčastěji v bočních úložných kapsách kabiny nebo v prostoru pro odkládání menšího nákladu. Kdyby se náhodou nedařilo ji najít, lze si jakékoliv informace nechat dohledat podle imatrikulační značky letounu. Tato značka bývá uvedena velkými písmeny a čísly na obou stranách trupu, případně i na křídlech, a také na informačním štítku umístěném na palubní desce v pilotní kabině. Podle této značky je možno požádat o dohledání informací o majiteli a letounu Leteckou amatérskou asociaci České republiky nebo Úřad pro civilní letectví.

Posledním a nejsnadnějším způsobem získání informací je dialog s posádkou letounu, pokud tato bude dialogu schopna.

3. Zabránění vzniku požáru paliva Pilot má před nouzovým přistáním letounu mimo jiné povinnost uzavřít přívod paliva do motoru a vypnout veškeré elektrické okruhy včetně zapalovacích „magnet“. Jedná se o preventiv-

Věda pro praxi

rescue

report

ní postup, jehož cílem je snížit riziko požáru při potenciálním nezdařeném přistání do terénu. Při použití PZS platí tato pravidla stejně, protože se také jedná v zásadě o druh nouzového přistání. Bohužel ne vždy se musí podařit nebo stihnout tyto úkony provést. Při nástupu složek IZS tak může být havarovaný letoun stále z hlediska iniciace požáru potenciálně nebezpečný. Je proto vhodné (pokud je ta možnost) se mimo běžných zásahových postupů podívat do pilotní kabiny. Kohout přívodu paliva by měl být v poloze „0“ nebo „Vypnuto“. Hlavní vypínač, který může mít podobu dvoupolohového spínače nebo malého klíčku, by měl být rovněž v poloze „0“ nebo „Vypnuto“. Magneta mívají především u kategorie větších sportovních letounů svůj samostatný nezávislý elektrický okruh. Je tedy potřeba, aby byly rovněž v poloze „0“ nebo „Vypnuto“.

Velmi vhodné je, stejně jako u automobilových nehod, odpojit elektrickou baterii, která bývá velmi často u těchto typů letounů umístěna za sedačkou pilota.

4. Bezpečná manipulace s PZS Zasahující příslušník IZS by měl při bezpečné manipulaci postupovat podle následujících zásad: I. Zkontrolovat, zda je aktivační klička PZS v pilotní kabině zajištěna pojistným kolíčkem. Pokud ne, použít improvizovaný nebo originální pojistný kolíček (pokud je k dispozici) a aktivační kličku zajistit proti náhodnému pohybu.

II. Nikdy netrhat, nestříhat nebo netahat silou za dráty, kabely a jiné prvky, jejichž význam není zcela zřejmý a prokazatelný. Může se takto snadno aktivovat PZS, přerušit vedení paliva nebo způsobit zkrat v elektrickém systému letounu, který nemusí být vypnutý. Zabudovaný PZS vypadá z pohledu uvnitř v pilotní kabině většinou jako hranatý černý batoh přilepený ke stěně letounu. Příslušník IZS by se nikdy neměl pokoušet s ním silově manipulovat.

III. Vyhýbat se prostoru potenciálního výstřelu PZS (viz výše).

IV. Při jakékoliv nejasnosti je vysoce žádoucí informovat se u majitele, provozovatele nebo pilota letounu, resp. v řadě případů přímo u výrobce příslušného PZS. Tito výrobci

jsou dostupní 24 hodin denně pro poskytnutí informačního servisu právě z těchto důvodů. V krajním případě je možno povolat také pyrotechnickou službu fungující v rámci Policie České republiky.

Padákové záchranné systémy jsou jednoznačným přínosem do oblasti bezpečnosti v letectví; a ačkoliv mají své limity použitelnosti, zachránily již mnoho životů pilotům po celém světě.

V současné době se rozvíjí vývoj těchto systémů směrem k vyšším rychlostem a hmotnostem letounů, tj. v nedaleké budoucnosti budou pravděpodobně dostupné i pro těžší kategorie letounů než jsou ULL. Nebezpečí plynoucí z jejich konstrukce, se kterým se mohou zasahující příslušníci složek IZS potkat při zásahu u letecké nehody, je ale potřeba brát v potaz. Jedná se však o systémově i technicky řešitelné problémy, které by se měly snadno eliminovat dostatečnou osvětou a informovaností odborné veřejnost. Je dále potřeba posílit důslednost v dodržování montážních postupů a značení především ve sféře rekreačního ULL létání. Rovněž důslednost pilotů při provádění úkonů před letem hraje významnou úlohu. Zajištěná aktivační klička PZS je v krizové situaci nepoužitelná. Dostatečná informovanost a propagace těchto systémů je cestou do budoucna, jak dále zvyšovat bezpečnost v letectví a také bezpečnost zasahujících příslušníků složek IZS. Další důležité informace lze získat přímo od výrobců těchto systémů nebo také z literatury.

Literatura ↘↘ ABCNEWS.com. Parachute systems can safe small planes [online]. 2014 [cit. 2014-31-01]. Dostupný z WWW: <http://www.nbcnews.com/ id/6749412/>. ↘↘ GALAXY GRS s.r.o. Základní informace [online]. 2013 [cit. 2014-3101]. Dostupný z WWW: <http:// www.galaxysky.cz/>. ↘↘ LANGOVÁ, Barbora. Zásady bezpečné manipulace s padákovým záchranným systémem při leteckých nehodách : bakalářská práce. Ostrava : VŠB-TU Ostrava, FBI, 2013, 78 s.

republiky. Kontakty [online]. 2014 [cit. 2014-31-01]. Dostupný z WWW: <http://www.laacr.cz/Stranky/Kontakty/default.aspx>. ↘↘ MINISTERSTVO VNITRA GŘ HZS ČR . Katalogový soubor typové činnosti: Typová činnost složek integrovaného záchranného systému při společném zásahu. Letecká nehoda STČ-04/IZS. Praha, 2005. ↘↘ Označení pyrotechnicky aktivovaných záchranných systémů. Pilot LAA ČR: BULLETIN LAA ČR. 2003, č. 4. ↘↘ STRATOS 07 s.r.o. Úvodní strana [online]. 2014 [cit. 2014-31-01].

Dostupný z WWW: <http://www. stratos07.cz/135-Uvodni-strana/>. ↘↘ UL 1. Pravidla provozu sportovních létajících zařízení: Ultralehké letouny, motorové závěsné kluzáky, motorové padákové kluzáky, ultralehké vírníky, ultralehké vrtulníky.

Praha: Letecká amatérská asociace ČR, 2010, 39 s. ↘↘ UL 2 - I. část. Požadavky letové způsobilosti SLZ: Ultralehké letouny řízené aerodynamicky. Praha: Letecká amatérská asociace ČR, 2012, 58 s. ↘↘ Úřad pro civilní letectví. Kontakty [online]. 2014 [cit. 2014-31-01].

Dostupný z WWW: <http://www.caa. cz/kontakty>. ↘↘ U.S.H. Prague. Úvod [online]. 2014 [cit. 2014-31-01]. Dostupný z WWW: <http://www.ushrescue.com/>.

Autor: Bc. Barbora LOUČKOVÁ VŠB – Technická Univerzita Ostrava Fakulta bezpečnostního inženýrství e-mail: louckova.barbora@ gmail.com

Ing. Ondřej ZAVILA, Ph.D. VŠB – TU Ostrava Fakulta bezpečnostního inženýrství (FBI), Katedra požární ochrany (030) e-mail: ondrej.zavila@vsb.cz

↘↘ Letecká amatérská asociace České

česko-slovenský záchranářský časopis

43

Stalo se

rescue

report

Súťaž o Putovný pohár prezidenta HaZZ pre najlepšie družstvo hasičov záchranárov V dňoch 9. a 10. októbra 2014 sa v priestoroch Záchrannej brigády Hasičského a záchranného zboru v Humennom uskutočnil už XI. ročník súťaže o Putovný pohár prezidenta Hasičského a záchranného zboru pre najlepšie družstvo hasičov záchranárov. Cieľom súťaže bolo zmerať si sily v odborno-športovom súťažení, vzájomne si odovzdať skúsenosti a poznatky a rozvíjať schopnosti profesionálneho plnenia odborných úloh.

Prvá súťažná disciplína pozostávala z plnenia úloh na 5 pracoviskách: »» hasebný útok do tretieho podlažia lezeckého trenažéra, »» práca s motorovou rozbrusovačkou, »» rozvinutie a použitie hydraulického vyslobodzovacieho náradia a strihanie kovovej rúrky, »» rozvinutie a použitie vzduchových zdvíhacích vankúšov a zdvihnutie objektu do stanovenej výšky, »» poskytnutie prvej pomoci.

Po prvom súťažnom dni sa v najlepšej trojke umiestnili družstvá zo Záchrannej brigády HaZZ v Malackách, Humennom a z KR HaZZ v Banskej Bystrici.

Druhý súťažný deň otvoril prezident Hasičského a záchranného zboru Alexander Nejedlý za prítomnosti riaditeľov krajských riaditeľstiev HaZZ

44

a veliteľa Záchrannej Brigády HaZZ v Humennom.

Súťažnými disciplínami boli: »» záchrana zranenej osoby z hĺbky pomocou kladkovej súpravy, »» výstavba lanovky »» a spustenie ranenej osoby s istením.

V silnej konkurencii jedenástich súťažiacich družstiev sa podarilo zvíťaziť družstvu zo Záchrannej brigády Hasičského a záchranného zboru v Malackách, ktoré obhájilo minuloročné víťazstvo a stalo sa opäť držiteľom putovného pohára prezidenta Hasičského a záchranného zboru. Druhé miesto obhájilo družstvo zo Záchrannej brigády HaZZ v Humennom a tretie miesto získalo družstvo Krajského riaditeľstva HaZZ v Prešove.

česko-slovenský záchranářský časopis

Víťazi XI. ročníka súťaže o Putovný pohár prezidenta HaZZ pre najlepšie družstvo hasičov záchranárov: 1.

ZB HaZZ v Malackách 2.

ZB HaZZ v Humennom 3.

KR HaZZ v Prešove 4.

KR HaZZ v Banskej Bystrici 5.

KR HaZZ v Košiciach 6.

KR HaZZ v Bratislave 7.

KR HaZZ v Trnave 8.

ZB HaZZ v Žiline 9.

KR HaZZ v Nitre 10. KR HaZZ v Trenčíne 11. KR HaZZ v Žilina

Věda pro praxi

rescue

report

Preventivní protipožární systém OxyReduct a jeho vliv na lidský organismus V současné době moderních technologií je kladen důraz především na bezpečnost, ochranu informací, hodnot, zdraví a práv osob. Z hlediska požární ochrany a bezpečnosti průmyslu je prvořadým úkolem požární prevence, tedy snaha předcházet vzniku požárního nebezpečí, tj. zamezit vzniku požáru, omezit jeho průběh a minimalizovat následné škody. Ideální je vytvořit takové podmínky, ve kterých by k požáru vůbec nedošlo. A právě na této myšlence je založen preventivní protipožární systém OxyReduct® vyvíjený německou společností Wagner Group GmbH.

J

eho funkcí je chránit uzavřený prostor před možným vznikem požáru snížením koncentrace vzdušného kyslíku, nejčastějšího oxidačního činidla, prostřednictvím zvýšení koncentrace dusíku, inertního plynu přirozeně se vyskytujícího v atmosféře. Hodnoty koncentrace kyslíku jsou upravovány podle typu chráněných prostor, především v závislosti na materiálech, které se v prostoru vyskytují, a hodnotách jejich kyslíkového čísla. Jednou z uváděných výhod systému je možnost výskytu a pohybu osob v prostoru chráněném tímto systémem tak, jako v běžném jiném pracovním prostoru. Hladiny koncentrace kyslíku se však v těchto prostorech nachází často pod 15 % obj. V běžném prostředí atmosféry, kde člověk žije, se koncentrace kyslíku v ovzduší pohybuje okolo 21 % obj. a této koncentraci je přizpůsoben celý lidský organismus. Vyvstává zde tedy otázka, zda snížení koncentrace kyslíku neovlivní fyziologické a biochemické pochody v lidském těle, a tím také jeho pracovní výkonnost? Po-

Obr. 1: Schéma filtrace a úpravy vzduchu.

kud ovlivní, tak jakým způsobem a v jakém měřítku? Odpovědi na tyto a další otázky jsou předmětem následujících odstavců.

Princip funkce systému OxyReduct Preventivní protipožární systém OxyReduct® svou funkcí brání propuknutí požáru v prostoru ještě před tím, než má požár vůbec šanci začít. Dosahuje toho vytvořením inertní atmosféry se sníženou koncentrací kyslíku a její neustálou regulací. Systém funguje kontinuálně, tj. 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Principem funkce zařízení OxyReduct® je zamezit možnosti vzniku požáru snížením koncentrace kyslíku v ovzduší výměnou za dusík. Protože je přítomnost kyslíku podmínkou vzniku procesu hoření, je snížením jeho koncentrace narušena samotná podstata tohoto fyzikálně-chemického procesu.

Hladina koncentrace kyslíku je stanovena na úroveň okolo 0,75 % pod

hranicí koncentrace, která je nutná k hoření materiálů skladovaných v prostoru, čímž brání jejich hoření při dané teplotě, která je v chráněném prostoru.

Koncentrace v různých prostorech se tedy liší především v závislosti na přítomných materiálech. Snižování koncentrace se provádí s pomocí úpravy okolního vzduchu (viz Obr. 1).

Vzduch je odebírán z okolního prostředí a přiváděn do vzduchového kompresoru, kde se zároveň i vysouší.

Stlačený vzduch je následně potrubím přiváděn do generátoru dusíku, kde jsou odfiltrovány molekuly kyslíku a ostatní složky. Děje se tak pomocí polopropustných membrán z dutého vlákna. Touto filtrací vzniká vzduch s 95 % dusíku, který je následně veden dalším potrubím a vháněn do chráněného prostoru. Zvýšené množství dusíku snižuje v daném prostoru relativní množství kyslíku. Množství kyslíku ve vzduchu chráněného prostoru je neustále sledováno prostřednictvím kyslíkových čidel. Tato čidla předávají informace o aktuálních hodnotách zpět do řídicí jednotky systému, kde jsou tyto informace nepřetržitě vyhodnocovány. Dle aktuální potřeby je pak řízena dodávka dusíku do prostoru a jeho udržení na požadované úrovni (viz Obr. 2).

Instalace a údržba systému OxyReduct Systém OxyReduct® je doporučen pro ochranu prostor o celkovém objemu 20 až 200 000 m3. Kvantitativní rozsah vybavení množstvím komponentů systému není ani tak závislý na velikosti chráněného prostoru, jako spíše na jeho aktuální hodnotě výměny vzduchu. To znamená, že čím lépe je prostor utěsněn, tím menší je potřeba kvantitativního vybavení systému, a tím jsou také nižší náklady na provoz. Ideální je hodnota výměny vzduchu v rozmezí 1–3 % objemu vzduchu za hodinu. Počáteční čas pro dosažení plné ochrany prostoru je cca 1–2 dny.

K vedení plynů mimo chráněný prostor je doporučeno použít ocelového potrubí, v chráněném prostoru postačí

česko-slovenský záchranářský časopis

45

Věda pro praxi

rescue

report

↘↘ telekomunikační místnosti, místnosti se servery; ↘↘ sklady, zásobníky, kontejnery; ↘↘ prostory vysoce automatizované výroby, apod.

Obr. 2: Schéma funkce systému OxyReduct®.

potrubí plastové, neboť tlak na výstupu potrubí v místnosti je zanedbatelný.

Dusíkový generátor by měl být umístěn ve vzdálenosti maximálně 30 m od vzduchového kompresoru, pro vzdálenost generátoru od chráněného prostoru ale žádné omezení není.

Vzduchový kompresor je napájen třífázovým napájením. Dusíkový generátor a kontrolní jednotka vyžadují napájení 230 V. Systém je vybaven záložním zdrojem, takže v případě poruchy zařízení není ochrana prostoru bezprostředně ohrožena. Může trvat i několik dnů, než se koncentrace kyslíku v atmosféře chráněného prostoru zvýší na takovou hodnotu, kdy je opět možné hoření materiálů. Během této doby může být systém opět zprovozněn.

Přestože hlavním úkolem systému je zabránit vzniku požáru nebo jeho rozšíření, stále ještě může docházet k pyrolýze (tepelnému rozkladu) materiálů. Proto se doporučuje vybavit chráněný prostor současně i systémem včasné detekce požáru, nejlépe kouřovými hlásiči s vysokou citlivostí. Údržba a kontrola systému je stejná jako u jiných požárně bezpečnostních zařízení. Vzduchový filtr by měl být vyměňován každoročně. Membrány dusíkového generátoru mají životnost nejméně 10 let.

46

Vhodné umístění a bezpečnost Systém je určen především pro použití v prostorech, ve kterých jsou uloženy materiály vysoké hodnoty, materiály a zařízení choulostivá na poškození požárem a následnými škodami při hašení požáru. Hodí se také do prostor, kde by přerušení provozu zařízení mělo závažný dopad na bezproblémový chod v jiných návazných oblastech technologie nebo zařízení. Proto je systém OxyReduct® vhodné instalovat například do následujících typů prostor: ↘↘ archivy, knihovny, muzea; ↘↘ automatické parkovací systémy; ↘↘ chladírny, mrazírny; ↘↘ rozvodné skříně, elektrorozvodny;

Koncentrace O2 v atmosféře 20.9 % 15 % 12 % 10 % 7% 5% 2-3 %

Pokud jde o bezpečnost systému ve vztahu k člověku, prostory chráněné systémem OxyReduct® jsou uvedeny jako vhodné pro pohyb a práci osob.

Záleží ovšem na koncentraci kyslíku v dané atmosféře a na délce expozice.

Nejčastěji bývá v chráněných prostorech úroveň koncentrace kyslíku 15 % obj. V takovém prostředí je možné pobývat kontinuálně maximálně po dobu šesti hodin. Poté je potřeba zajistit alespoň 30 minut přestávku v prostředí normoxickém (s běžnou koncentrací kyslíku). Někdy je pro zabezpečení požární ochrany určena koncentrace kyslíku i nižší, okolo 12 % obj., a i do tohoto prostředí je vstup osobám povolen.

Doba expozice je však v tomto případě velmi omezena a před vstupem je zapotřebí absolvovat podrobnější lékařské vyšetření (viz dále). Příznaky, které mohou nastat při náhlém vystavení hypoxickému prostředí, jsou uvedeny v Tabulka 1.

Všechny OxyReduct® systémy jsou uvnitř chráněného prostoru vybaveny nejméně dvěma kyslíkovými čidly, která neustále sledují hladinu kyslíku v atmosféře. Pokud hladina kyslíku dosáhne buď horní meze (těsně pod úrovní meze vznícení paliva) nebo spodní meze, spustí se automaticky výstražné zařízení a systém bude automaticky vypnut. Hladina kyslíku v chráněné oblasti tak neklesne pod bezpečnou úroveň.

Hypoxie u člověka Hypoxie představuje stav, kdy je v části

Obvyklé příznaky u člověka Bez příznaků – běžná koncentrace kyslíku ve vzduchu Žádný okamžitý vliv na zdraví Únava a poškození úsudku Závratě a dušnost Strnulost Minimální úroveň kyslíku podporující život Smrt do 1 minuty

Tabulka 1: Typické příznaky hypoxie při různých koncentracích O2 v dané atmosféře.

česko-slovenský záchranářský časopis

Věda pro praxi

rescue

report

organismu nebo celém lidském organismu nedostatek kyslíku. A protože má kyslík v organismu člověka nezastupitelnou úlohu, jakékoliv narušení jeho transportu a využití může mít pro funkci těla zásadní význam.

Příznaky hypoxie mohou nastupovat nenápadně, bývají rozmanité, individuálně odlišné, ale u daného jedince vždy stejné. Obecně lze říci, že připomínají opilost.

Mezi subjektivní příznaky hypoxie patří úzkost nebo euforie, bolesti hlavy, závratě, šumění v uších, celková slabost, únava, nevolnost, pocity tepla a chladu nebo také mravenčení.

Mezi objektivní příznaky hypoxie pak patří zrychlené dýchání a tepová frekvence, poruchy logického myšlení, poruchy krátkodobé paměti a koncentrace, zhoršené smyslové vnímání, zhoršená pohybová koordinace, cyanóza (namodralé zbarvení rtů a konečků prstů), obluzení až ztráta vědomí (při těžším stupni postižení).

V případě nedostatečného prokrvení kontrahujících se svalů může být příznakem hypoxie také bolest.

Lidské tělo disponuje několika kompenzačními mechanismy, které mohou do jisté míry deficit kyslíku pokrýt.

Mají však své limity i svou specifickou rychlost nástupu. Některé kompenzační reakce jsou při poruše transportu kyslíku aktivovány velmi rychle. Například po poklesu arteriálního parciálního tlaku O2 jsou dýchací centra stimulována z periferních chemoreceptorů a plicní ventilace se zvýší během několika sekund. Rychle reaguje i cirkulace (oběhový systém). Jiné kompenzace se uskutečňují až během několika hodin (například snížení afinity krve ke kyslíku) nebo i několika dnů a týdnů (například zvýšení počtu erytrocytů a koncentrace hemoglobinu v krvi).

Pokud kompenzační mechanismy těla již nestačí, musí nastoupit léčba.

Terapie hypoxických stavů spočívá zpravidla v odstranění příčiny. Nejčastějším léčebným postupem je inhalace vzduchu obohaceného kyslíkem nebo čistého kyslíku. Principem této kyslíkové terapie je snaha o zvýšení obsahu kyslíku v arteriální krvi. Kyslík je aplikován buď za normálního barometrického tlaku (normobarická oxygenoterapie) nebo za zvýšeného ba-

Obr. 3: Vliv teploty tělesného jádra lidského organismu na spotřebu kyslíku.

rometrického tlaku (hyperbarická oxygenoterapie). Hyperbarická oxygenoterapie se aplikuje ve speciální přetlakové komoře a odstraňuje nebo zmenšuje následky všech forem hypoxie. Je však možné ji provádět jen po velmi krátkou dobu, a to z důvodu nástupu toxických účinků kyslíku.

Není také bez zajímavosti, že existuje funkční vazba mezi množstvím kyslíku, které tělo spotřebuje, a tělesnou teplotou nebo intenzitou metabolických přeměn. Pokles tělesné teploty snižuje spotřebu kyslíku tkáněmi (viz Obr. 3).

K získání energie metabolickými procesy však lidský organismus kyslík potřebuje. Teplota ovlivňuje metabolismus ve smyslu termoregulačním, tj. při metabolických přeměnách se organismus zahřívá. Proto lze říci, že čím je vyšší teplota tělesného jádra, tím nižší je metabolismus, a opačně. Platí to však jen v určitém úzkém rozmezí. Za extrémních teplot, při kterých už termoregulace těla selhává (stavy hypertermie nebo hypotermie), je vztah mezi teplotou a metabolismem již přímo úměrný. Při přehřátí rychlost metabolické přeměny látek stoupá a při podchlazení naopak klesá.

Vliv hypoxického prostředí na pracovní výkon člověka Na pohyb a práci v hypoxickém prostředí se doposud pohlíželo převážně z oblasti horské medicíny nebo letec-

tví. V současnosti je ale hypoxie využívána pro požární prevenci, pro vrcholový trénink ve sportu a mnoho dalších specifických účelů. Pro účely dalšího výkladu bude často používán termín „ekvivalentní výška“. Jedná se o hodnotu nadmořské výšky, v níž by se lidský organismus setkal se stejným parciálním tlakem kyslíku, jako je tomu v prostředí se sníženým obsahem kyslíku při normálním tlaku atmosférickém (isobarická hypoxie). Jedná se tedy o ekvivalentní příměr srovnatelných fyzikálních podmínek v odlišných prostředích. Tento termín se často používá pro vyjádření tlaku v kabině letadel.

Důležitým faktem je, že zařízení s isobarickou hypoxií, jako je například prostor chráněný systémem OxyReduct®, mohou osoby kdykoliv opustit a že nad zaměstnanci pracujícími v takovýchto zařízeních je možný dohled (tzv. kontrolovaná hypoxie). Proto lze v takových zařízeních předpokládat nižší riziko než během skutečného pobytu ve vysoké nadmořské výšce, kdy často vlivem nepříznivého počasí není možnost úniku z hypoxického prostředí během krátké doby, ani není možné zajistit dohled osobou nevystavenou hypoxii (tzv. nekontrolovaná hypoxie).

V prostorech chráněných protipožárním preventivním zařízením OxyReduct®, určených jako pracovní prostředí, se ekvivalentní výška nejčastěji pohybuje mezi 1700-2600 m, což v podmínkách isobarické hypoxie od-

česko-slovenský záchranářský časopis

47

Věda pro praxi

rescue

report

O2 při Nadmořská izobarických výška podmínkách

Atmosférické podmínky

Parciální tlak O2

[m]

[%]

[mmHg]

[hPa]

[mmHg]

[hPa]

0

20,9

760,0

1013,0

158,8

211,7

500

19,7

716,0

954,6

149,6

199,5

1 000

18,5

673,8

898,3

140,8

187,7

1 500

17,4

634,0

845,3

132,5

176,7

2 000

16,4

596,0

794,6

124,6

166,1

2 500

15,4

560,0

746,6

117,0

156,0

3 000

14,5

525,8

701,0

109,9

146,5

3 500

13,6

493,0

657,3

103,0

137,3

4 000

12,7

462,0

616,0

96,6

128,8

Doba užitečného vědomí [min]

2. závažné onemocnění nebo operace v posledním roce; 3. problémy během pobytu ve výškách v minulosti; Bez omezení

4 500

11,9

432,6

576,8

90,4

120,5

5 000

11,1

404,8

539,7

84,6

112,8

5 500

10,4

378,6

504,8

79,1

105,5

6 000

9,7

353,6

471,4

73,9

98,5

6 500

9,1

330,0

440,0

69,0

92,0

> 30 min.

7 000

8,5

307,8

410,4

64,3

87,7

3–5 min.

10 500

5,0

183,0

244,0

38,2

50,9

cca 1 min.

12 900

3,4

123,5

164,7

25,8

34,4

15–30 sec.

Tabulka 2: Hodnoty procentuálního zastoupení kyslíku v závislosti na nadmořské výšce dle ICAO (International Civil Aviation Organization).

povídá koncentracím okolo 17,0-14,8 % O2 (± 0,2 %). V některých zvláštních případech jsou pracovníci v těchto prostorech vystaveni ekvivalentní výšce 2700-3800 m. Délka expozice je však potom omezena maximálně na několik hodin. V letecké medicíně je tato doba nazývána „dobou užitečného vědomí“.

Jedná se o maximální časový interval, v němž je osoba schopna racionální, vědomím plně kontrolované činnosti (viz Tabulka 2).

S rostoucí nadmořskou výškou se snižuje maximální aerobní kapacita organismu. U neaklimatizovaných osob klesá maximální pracovní výkon lineárně o 10-15 % na každých 1000 m výšky (začátek je uvažován ve výšce 1500 m n. m.). Při akutní expozici hypoxickému prostředí se při fyzické zátěži zvýší plicní ventilace a minutový srdeční výdej více než při normálním parciálním tlaku O2 (v normálním prostředí, kde je osoba aklimatizována). Během velmi náročné nebo namáhavé práce ve výšce nad 3000 m se stává více limitujícím faktorem difúze kyslíku; u osob vykonávajících intenzivní práci se bude snižovat saturace hemoglobinu kyslíkem. Z toho vyplývá, že tyto pracovní podmínky jsou výhradně pro osoby zcela zdravé, a dokonce i potom musí

48

být brána v úvahu omezená, tj. snížená, pracovní zátěž (viz Obr. 4).

Před samotným zahájením pobytu a práce v hypoxickém prostředí by měli pracovníci podstoupit specializované lékařské vyšetření a jejich stav by měl být průběžně sledován při pravidelných lékařských prohlídkách.

Pro expozice odpovídající koncentraci 15,0-14,8 % obj. O2 by zdravotní prohlídka u pracovního lékaře měla být zaměřena v prvé řadě na anamnézu dané osoby. Měla by být zjištěna následující fakta:

česko-slovenský záchranářský časopis

1. ukazatele kardiopulmonálních onemocnění nebo podstatné omezení maximální pracovní zátěže;

4. předpoklad vysokého nebo extrémního pracovního zatížení ve výškách.

Pokud osoba vykonává pravidelně a bez potíží nějaký aerobní vytrvalostní sport, dá se bez dalšího zdravotního vyšetření předpokládat, že vystavení této osoby podmínkám výše zmíněného typu hypoxie nepředstavuje pro ni žádná závažná rizika. V případech, kdy nejsou po kontrole pacientovy anamnézy zcela jasné závěry, by měla být požadována další laboratorní nebo odborná vyšetření: 1. závažná anémie: krevní obraz; 2. plicní hypertenze: echokardiografie; 3. onemocnění plic: spirometrie, parametry plicní difúze, bodypletyzmografie a spiroergometrie; 4. onemocnění srdce: echokardiografie, zátěžová echokardiografie, ergometrie.

Pokud jsou pracovníci vystaveni ekvivalentní výšce 2700-3800 m (viz Tabulka 2), lékařská procedura by měla navíc zahrnovat vyšetření krevního obrazu, ergometrii a spirometrii.

Pracovníci v ekvivalentní výšce větší než 3800 m (koncentrace 13 % obj. O2 a nižší) by měli být kontrolováni stej-

Obr. 4: Závislost maximálního pracovního výkonu člověka na nadmořské výšce.

Věda pro praxi

rescue

report

ně, jak je uvedeno výše pro 2700-3000 m. U těchto pracovníků je ale vhodné, aby byli před prvním vstupem do hypoxického prostředí tomuto typu prostředí vystaveni alespoň jednou zkušebně. Při této expozici musí být brán v potaz druh zátěže, předpokládaná délka trvání a obzvláště ekvivalentní výška (tj. parciální tlak O2). Pro úkol, který má být vykonáván v kontrolovaném prostředí hypoxické místnosti po omezenou dobu, by měla být postačující akutní expozice 1-2 hodin ve stejné ekvivalentní výšce, ve které bude práce později prováděna. Během expozice by osobám měly být sledovány hodnoty saturace O2, tepová frekvence a projev symptomů spojených s danou výškou.

Osoby s vážnějšími kardiovaskulárními chorobami, plicními chorobami spojenými s hypoxemií (i latentní), osoby trpící anémií nebo těhotné ženy by neměly být pro práci v hypoxickém prostředí odpovídajícím výšce více než 3800 m vystaveny vůbec (viz Tabulka 3).

Zásady práce v hypoxickém prostředí Pokud skutečná výška nebo ekvivalentní výška nepřesáhne 2700 m (resp. 14,8 % O2 v isobarických podmínkách) a doba expozice nepřesáhne více než několik hodin, není po dobu běžného pracovního dne nutné počítat s pauzou navíc, protože riziko poruch je zde velmi malé.

Pokud je ale práce v hypoxické míst-

nosti dlouhodobějšího charakteru nebo trvá celý den, osobám by mělo být doporučeno opustit hypoxický prostor na přestávku alespoň po každých 4 hodinách.

Pokud jsou neaklimatizované osoby vystaveny ekvivalentní výšce 27003800 m, mělo by jim být doporučeno udělat si po každých 2 hodinách expozice pauzu v normoxickém prostředí alespoň na 15 minut.

Pokud jsou neaklimatizované osoby vystaveny více než 3800 m, tato pauza by měla být prodloužena na 30 minut.

Neaklimatizovaní pracovníci by se měli vyhnout expozici vyšší než 4500 m (12 % obj. O2 - viz Tabulka 2).

Všem pracovníkům by mělo být doporučeno opustit hypoxické prostory, pokud se necítí dobře. Vzdálit se do normoxického prostoru ihned, jakmile je to možné, je nejjednodušší léčbou.

Protože onemocnění související s vysokou nadmořskou výškou nenastupují náhle, čas na ústup z prostoru vždy existuje. Pokud symptomy zcela vymizí po 15-30 minutách, osoba může znovu vstoupit do hypoxického prostoru.

Pokud se stav postižené osoby nezlepší ani po více než půl hodině, měla by jí být před příští expozicí doporučena konzultace s lékařem.

Nastavené maximum pracovního zatížení by mělo být pečlivě zváženo u všech pracovníků. Pokud práce, která má být vykonána, není subjektivně příliš namáhavá (např. kancelářská práce) a ekvivalentní výška nepřesáhne 2700 m, stačí

Diagnóza

Doba, po kterou by se osoba měla vyhnout zvýšené nadmořské výšce (hypoxii)

Mrtvice

3 měsíce

Infarkt myokardu

6 týdnů, pokud je bez komplikací 10 týdnů (a více) v případě komplikací (např. závažná arytmie)

Aorto-koronární bypass

2–3 týdny

PTCA (koronární angioplastika)

3 dny

Implantace koronárního stentu

3–10 dnů

Implantace kardiostimulátoru

Po kontrole správnosti funkce

Akutní broncho-pulmonální infekce

Zákaz expozice až do zotavení

Astma (vyvolané zátěží)

Zákaz expozice, pokud není dostatečně léčeno

Tabulka 3: Dočasné nebo trvalé kontraindikace v hypoxickém prostředí.

vědět, že osoba je schopna bez potíží vystoupat jedno rameno schodiště nebo ujít bez zadýchání 80-100 m po rovině.

Při práci v ekvivalentní výšce nad 4500 m by pracovníci měli být pro jistotu pozorováni pověřenou osobou, která je vně hypoxického prostoru, ale současně v neustálém kontaktu s osobami uvnitř.

Optimálně by pro takový účel měla být zřízena dohlížecí místnost s velkým oknem do vedlejší místnosti. Bezpečnost může být dále zvýšena přítomností kyslíkové lahve s dýchací maskou a k dispozici na zavolání by měl být také specializovaný lékař.

Pro ekvivalentní výšky nad 5000 m (11 % obj. O2 - viz tabulka 2) by měl být tento lékař v blízkosti pracoviště přítomen osobně.

Osoby pracující v hypoxických podmínkách by měly být proškoleny o možných nebezpečích a měly by být seznámeny s příznaky akutní hypoxie i s jejím zvládáním. Důležité je poučit pracovníky o dodržování pravidelného pitného a stravovacího režimu. Samozřejmostí by měl být zákaz užívání alkoholu a návykových látek.

Systém OxyReduct® může být velmi účinným preventivním protipožárním systémem umožňujícím za svého chodu dokonce pohyb a práci osob. Je však třeba držet se několika bezpečnostních pravidel a postupů vyplývajících ze znalostí fyziologických pochodů v lidském těle.

Autoři: Bc. Jana SARGOVÁ VŠB – Technická Univerzita Ostrava Fakulta bezpečnostního inženýrství e-mail: jana.sargova@seznam.cz MUDr. Jana KOCIÁNOVÁ MephaCentrum,a.s.

Internista, Plicní lékař e-mail: satinskajana@ seznam.cz Ing. Ondřej ZAVILA, Ph.D. VŠB – TU Ostrava Fakulta bezpečnostního inženýrství (FBI) Katedra požární ochrany e-mail: ondrej.zavila@vsb.cz

česko-slovenský záchranářský časopis

49

Novinky

e c i n h c e t é k s ˇ r á n a v záchr Resuscitační figurína AMBU SAM Resuscitační figurína dospělého pacienta za velmi rozumnou cenu . Využívá všech předností resuscitačních figurín Ambu, kterými jsou hygienický systém a vizuální monitoring správného provedení srdeční masáže. Ambu SAM umožňuje i trénink aplikace elektrod AED defibrilátoru.

AED defibrilátor HEARTSINE PAD 300P AED defibrilátor za velmi příznivou cenu určený pro záchranné složky i soukromé účely.

Exklusivní řešení nabízející kombinovanou kazetu na baterie a elektrody pro dospělé a variantně i pro malé děti. Bezúdržbové zařízení se zárukou 10 let, tedy i po uplynutí životnosti základní baterie a elektrod.

Odolná čelová svítilna PETZL PIXA 3 Čelová svítilna s proměnlivým kuželem pro blízké osvětlení pracovního místa, pohyb na pracovišti a daleký dosvit. Svítilna uvolňuje ruce pro práci, lez ji nosit na hlavě s elastickým páskem, připevněnou do slotu na přilbě, nebo položenou na zemi. Velmi odolná, tři režimy svícení.

Vybavený zdravotnický batoh FIREMAN Plně vybavený zdravotnický batoh ve dvou materiálových verzích, klasické a omyvatelné.

Kvalitní zpracování, velmi příjemná cena.

Výbava Fireman je vhodná zejména pro výjezdová vozidla hasičů, nebo záchranářů.

Zdravotnický batoh PRO LARGE EDT Profesionální záchranářský batoh pro lékaře a záchranáře, vyroben z pevného a voděodolného materiálu. Velký úložný prostor, variabilita členění, pružné úchyty na nástroje a zdravotnický materiál. Vnější kapsa na AED. Reflexní prvky. Polstrovaná záda a úchyty, pevné dno.

Plovací vesta pro záchranáře HIKO X-TREME PRO Plovací vesta se speciální výbavou pro záchranáře.

Bezpečnostní hrudní popruh, dvě nylonové přední kapsy, jedna neoprenová na vysílačku, nebo mobil, držák na nůž. Dvě zadní kapsy na záchranný materiál. Určena do extrémních podmínek.

www.hidshop.cz

Představujeme

rescue

report

Fenix UC45 a UC50 Svítilny pro strážní službu Po velmi povedeném a praxí prověřeném modelu nabíjecí taktické svítilny RC10 přichází firma Fenix s dalšími modely větších taktických svítilen, použitelných v profesionální praxi. Relativními novinkami jsou svítilny Fenix UC45 a UC50. Jejich základními hlavními rysy jsou odolná robustní konstrukce, vysoký světelný výkon, napájení z interního akumulátoru a možnost nabíjení přes USB konektor.

Nabíjení z USB konektoru se promítá do názvu v podobě velkého „U“. Svítilna UC45 jde navíc nabíjet pomocí mikroUSB konektoru, takže funguje s běžnou nabíječkou na mobilní telefon, což je její největší přidanou hodnotou.

O

ba modely spadají do zvláštní kategorie středních služebních svítilen. Ačkoli jsou výrobcem prezentovány jako taktické, na nošení v kapse nebo skrytém pouzdře na opasku jsou poměrně rozměrné, na každodenní nošení stylem EDC pak nejen rozměrné, ale i těžké. Povedeným typem taktické svítilny pro každodenní nošení je například tradičně vyhlížející Fenix TK09, která je podobně odolná, ale nejméně o 50 mm kratší. Na druhou stranu svítilny Fenix UC45 a UC50 disponují impozantním světelným výkonem, který do malého těla prostě neschováte. Nejvýhodnější využití středních svítilen je tam, kde není požadavek na skryté nošení, požadujete vysoký světelný výkon, a přitom není vhodné zatěžovat uživatele vyhledávací svítilnou o hmotnosti přes jeden kilogram.

Odolná konstrukce Základ svítilny tvoří v obou případech odolné kovové tělo z lehké slitiny kruhového průřezu černé barvy. Parabola má masivní kryt a odolné tvrzené sklíčko s antireflexním povrchem. UC50 působí o něco masivněji, rozdíly mezi svítilnami jsou ale minimální. Kvalitní reflektor vytváří ostrý paprsek s minimem zbytkového světla. Ovládání svítilny se provádí dvěma tlačítky na patě svítilny. Větším tlačítkem s gumovým krytem se svítilna rozsvěcí, zhasíná a krátkodobě rozsvěcí namáčknutím tlačítka (funkce taktického spínače).

Menším tlačítkem na boku svítilny se přepínají jednotlivé režimy a přepíná do zábleskového režimu. Svítilna umožňuje regulaci intenzity osvitu ve čtyřech úrovních, přičemž použití nej-

Technický popis Fenix UC45

Technický popis Fenix UC50

napájení interní li-ion akumulátor s kapacitou 3200mAh světelný zdroj LED Cree XM-L2 režimy (udávaný výkon) 960 lumenů (1,25 hodiny) 375 lumenů (4 hodiny) 100 lumenů (16,5 hodiny) 10 lumenů (135 hodin) zábleskový režim stroboskop délka svítilny 178 mm průměr těla svítilny 25 mm průměr krytu paraboly 40 mm hmotnost včetně baterie 224 g

napájení interní li-ion akumulátor s kapacitou 2600mAh světelný zdroj LED Cree XM-L2 režimy (udávaný výkon) 900 lumenů (1,25 hodiny) 415 lumenů (2,75 hodiny 150 lumenů (8,5 hodiny 10 lumenů (120 hodin) zábleskový režim stroboskop délka svítilny 181 mm průměr těla svítilny 25 mm průměr krytu paraboly 40 mm hmotnost včetně baterie 250 g

Časy výdrže jsou uváděny pro originální akumulátor.

Časy výdrže jsou uváděny pro originální akumulátor.

výkonnějšího turbo režimu není časově omezeno, respektive je omezeno pouze kapacitou baterií.

Světelný tok přes 900 lumenů Ačkoli nejsou svítilny nijak zvlášť rozměrné, poskytují naprosto impozantní světelný výkon. Svítilna UC50 má maximální výkon 900 lumenů, UC45 dokonce 960. Intenzita světelného kužele při maximálním výkonu nejvíce vynikne při osvětlování složitého prostoru.

Světlo připomínající dálkový reflektor automobilu dokáže rozsvítit rozsáh-

lou plochu i členitý podzemní prostor.

Určité omezení je ve stísněných prostorách nebo v hustém porostu, kdy odraz světla od stěn nebo od listí keřů naprosto znemožní rozeznávat siluety v pozadí. Ještě výrazněji se tento faktor projeví v interiéru při odrazu světla od lesklých nebo bílých ploch, jako jsou například bílé lakované interiérové dveře. Při náhlém rozsvícení svítilny před bílou lesklou plochou může dojít odrazem světla i k oslnění uživatele svítilny. pokračovaní na str. 52

česko-slovenský záchranářský časopis

51

Představujeme

rescue

report

Čtyři výkonové režimy a stroboskop Při přibližně dvouměsíčním používání svítilny se jako obvykle nejužitečnější jevily střední režimy výkonu. Střední výkonové režimy poskytnou dostatek světla na orientaci v otevřeném terénu, případně v neznámém interiéru, jako je sklep, opuštěný objekt nebo byt po požáru, dobře poslouží při práci, kdy je potřeba dlouhodobě osvětlovat bezprostřední okolí.

Kromě čtyř výkonových režimů disponuje svítilna zábleskovým režimem blikání. Stroboskopický zábleskový režim je zhusta využíván u taktických svítilen pro oslnění a dezorientaci protivníka. Spínání stroboskopu se provádí přidržením ovládacího tlačítka na boku svítilny po dobu cca jedné sekundy. To umožňuje reagovat na situaci v přiměřeném čase bez nutnosti složitého přepínání. Ovládací tlačítko stroboskopu a přepínání světelných režimů je ale současně nejslabším místem uživatelského komfortu. Svým tvarem kopíruje obrys rukojeti svítilny a i holou rukou je špatně nahmátnutelné, v rukavicích ho pak po hmatu nejde najít vůbec. Na druhé straně tvar tlačítka téměř vylučuje nechtěné přepnutí výkonových režimů během používání.

Díky elektronice s digitální konstantní regulací světelný výkon při pozvolném vybíjení baterie neklesá a zůstává stále stejný až do jejího úplného vybití. Při poklesu kapacity baterií neumožňujícím provoz v silnějších režimech se svítilna automaticky přepne do nejbližšího úspornějšího režimu.

Rozdílné nabíjení Způsob nabíjení je nejpodstatnějším rozdílem mezi jinak velmi podobnými svítilnami. Model UC45 je možné nabíjet pomocí mikro USB konektoru, a to buď pomocí přiloženého kabelu, nebo pomocí jakékoli nabíječky na mobilní telefon s mikro USB konektorem. To je výhodné zejména při cestování, protože sebou nemusíte vláčet několik nabíječek na každé zařízení zvlášť. Model UC50 se nabíjí v nabíjecí patici, která je vybavena kabelem s USB konektorem. USB konektor je možné nabíjet jakýmkoli nabíječem s výstupem na USB. Nabíječ není součástí balení, ale lze ho dokoupit jako volitelné příslušenství.

Nabíjecí patice je výhodná tak, kde se svítilny nabíjí stále na jednom místě.

Po přišroubování na zeď nebo stěnu interiéru automobilu vytváří přehledné místo pro nabíjení a skladování. Pokud provozujete několik svítilen najednou, vedle sebe přišroubované nabíjecí hlavice působí jako organizér a dávají jasnou představu o počtu a umístění svítilen. To jednak zjednodušuje jejich předávání mezi směnami, jednak jasně vymezuje místo, kde jsou připraveny k okamžitému použití, Svítilnu je možní nosit na opasku v originálním textilním pouzdře Hmotnost kolem 250 gramů sice na opasku trochu ucítíte, ale pokud budete svítilnu používat pro služební účely, její hmotnost není proti ostatnímu vybavení nijak závratná. Při nošení v batohu o váze svítilny prakticky nevíte a může se stát trvalou součástí vašeho každodenního zavazadla.

K napájení slouží integrovaný akumulátor Svítilna je napájená interním li-ion akumulátorem s velkou kapacitou, uloženým v těle svítilny. Použití kvalitního akumulátoru zásadně mění uživatelské vlastnosti svítilny. Zejména při častém používání nejvýkonnějších světelných módů odpadá starost o výměnu baterií, provoz je výrazně ekonomičtější, navíc odpadá jakákoli psychologická zábrana k častému využívání maximálního světelného výkonu. Dobíjení akumulátoru probíhá v těle svítilny bez nutnosti jakékoli demontáže. Akumulátor je konstruovaný tak, že nejde přepólovat, lze vyměnit po odšroubování kovové paty svítilny.

Ideální pro strážní službu Svítilny Fenix UC45 a UC50 jsou provedeny ve vysoké kvalitě, předurčující

52

česko-slovenský záchranářský časopis

svítilny pro profesionální využití. Jde je použít jako sebeobranný prostředek, pro turistiku, nebo jako užitečný pracovní nástroj.

Svítilna UC45 je vhodnější pro individuální využití, a to buď tehdy, pokud si jí uživatel pořizuje soukromě, ze svých prostředků, nebo je mu trvale přidělena. Možnost navíjení mikroUSB konektorem ocení právě individuální uživatel, který svítilnu využívá trvale nebo na různých místech. Svítilna UC50 je naopak vhodnější pro kolektivní využití se stálou základnou. Nabíjecí patice připevněná ve služební místnosti nebo vozidle zpřehledňuje ukládání svítilny v pohotovostní poloze nebo při předání mezi uživateli.

Obě svítilny jsou pak vhodné pro osvěcování velkých ploch nebo složitějších interiérů. Ideální jsou pro strážní službu, kdy uživatel provádí pochůzkovou činnost, není zatížen zbytečně těžkým předmětem, což ocení zejména při běhu, a přitom má k dispozici slušný světelný výkon.

Jedinou viditelnou nevýhodou svítilny je absence certifikátu o možnosti používat svítilnu ve výbušném prostředí, které brání univerzálnímu použití u profesionálních hasičů, i když technické provedení svítilny se nevýbušnému provedení přinejmenším blíží. Využití může najít u všech záchranných nebo bezpečnostních činností, při kterých provedení do výbušného prostředí není rozhodující.

Svítilnu k recenzi poskytl dodavatel svítilen Fénix do České republiky, firma Ariga s.r.o., www.svitilny-fenix.cz Text: Vít Pernica Foto: www.svitilny-fenix.cz

Představujeme

rescue

report

Victorinox Delemont RangerGrip 179 Společník na cesty Technický popis Délka hlavní čepele 95 mm Délka rukojeti 130 mm Hmotnost 170 g Síla hřbetu čepele 2,5 mm Materiál čepele nerezová ocel, bližší údaje výrobce neuvádí Výbrus hlavní čepele symetrický „V“ výbrus, kombinované ostří Materiál střenek rukojeti nylon v kombinaci s tvrzenou gumou Pojistka linerlock Barva střenek zelená s černými protiskluzovými prvky

Š

výcarská nožířská firma Victorinox působí na trhu 130 let. Za tu dobu si vydobyla pozici neznámější světové firmy v produkci víceúčelových zavíracích nožů, současně je největší nožířskou firmou sídlící a vyrábějící v Evropě.

V roce 2005 firma Victorinox koupila konkurenční značku Wenger, a spojila se tak se svým největším, a současně jediným reálným konkurentem. V roce 2013 byly obě firmy sloučeny pod značku Victorinox a nožířská továrna ve švýcarském městě Delémont pokračuje ve výrobě bývalého sortimentu značky Wenger pod novou značkou Victorinox Delémont.

V současné době ovládá firma Victorinox téměř 100% trhu s kombinovanými zavíracími noži v Evropě a Severní Americe. Červené kapesní nože s délkou rukojeti 91 mm se staly naprostým etalonem v oblasti víceúčelových zavíracích nožů, velké zavíráky Victorinox s délkou rukojeti 111 mm a Victorinox Delémont s délkou rukojeti 130 mm jsou bez pochyby nejkvalitnější a nejpromyšlenější sériově vyráběné velké víceúčelové zavíráky na nožířském trhu.

Victorinox Delemont RangerGrip 179 je řadě nožů RangerGrip poněkud atypický. Vychází z ucelené stavebnicové koncepce řady, je ale svébytný kombinací nástrojů.

Kombinovaná čepel Hlavní čepel je stejně jako u ostatních nožů řady RangerGripdlouhá 95 milimetrů a je zajištěná v otevřeném stavu pojistkou linerlock kombinovanou

s hřbetní přítlačnou pružinou. Pojistka se ovládá tlačítkem v levé střence nože s logem Helvetského kříže. Odlišnosti od klasické čepele jsou patrné na první pohled. První z nich je výrazné oko na otevírání jednou rukou, vystupující výrazně nad hřbet čepele. Poskytuje dobrou oporu pro palec, a to jak při otevírání, tak i při řezání, kdy zdrsněná část oka na hřbetě čepele poskytuje palci přirozenou oporu. Při použití obou rukou umožňuje otevření nože i v silných rukavicích, což uživatel ocení zvláště ve velké zimě. Druhou výraznou odlišností jsou zuby vybroušené na dvou třetinách čepele. Zuby jsou typu „Spyderco“, dva malé střídané jedním velkým, s asymetrickou levostranně skosenou fazetkou. Zuby jsou nevýhodou při zpracování tvrdého dřeva a při přesném opracování matriálu, pokud se nejedná jen o čistý řez. Na druhou stranu při řezání měkkého dřeva jsou výhodou, zejména u zmrzlého dřeva zuby pomáhají. Vhodnější jsou spíše zuby jemnější než hrubší, velikost zubů na představovaném noži je tak na horní hranici toho, co ještě považuji za použitelné. Dělení většiny materiálu urychlí a na noži příliš nepřekáží. Rela-

tivně tenká čepel neumožňuje páčení, o to větší radost udělá při řezání, ke kterému je ostatně určena.

Dlouhá pilka Dalším podstatným nástrojem je pilka.

Při pobytu v přírodě, tím spíše v nouzových situacích, se setkáme se situacemi, kde bude třeba zpracovat klacky o síle, kdy už je nezlomíme přes koleno. Velký pevný nůž můžeme použít k sekání, na kombinovaném zavíráku nám k tomu poslouží pilka. Je dlouhá 104 mm a je vybavena dvěma řadami ostrých trojúhelníkových zubů. Ve směru ke hřbetu pilky se zužuje, takže se v řezu nedusí, dobře řeže měkké materiály a při troše trpělivosti si dokáže poradit s kulatinou do průměru odpovídajícímu délce pilky. Pokud stavíme přístřešek, vystačíme si obvykle s kulatinou o průměru kolem 5 cm, kterou pilkou obvykle přeřízneme dříve, než bychom jí přesekali nožem s čepelí dlouhou dvacet centimetrů. Při práci se dřevem tak pilka tak dohání část handicapů malého zavíracího nože.

česko-slovenský záchranářský časopis

53

Představujeme

rescue

report

Funkční šroubováky Šroubováky opravdu šroubují, a pokud nejsou vystaveny extrémnímu namáhání, povolit a utáhnout jimi například šrouby na krytu motorové pily není žádný problém. Větší plochý šroubovák na otvíráku na lahve je vybaven pojistkou, při zatlačení šroubovákem proti drážce šroubu se šroubovák mírně zasune do rukojeti a zapadne do výřezu, bránící jeho zavření. Po povolení tlaku se automaticky odjistí. Menší šroubovák na otvíráku na konzervy jde použít i na křížové šrouby, a často se tak stává po hlavní čepeli druhým nejčastěji využívaným nástrojem.

Otvírák na konzervy a na lahve Otvíráky na konzervy a na lahve jsou ve věku PET-lahví a konzerv s beznástrojovým otevíráním čím dál méně využívanou funkcí, nicméně ke kombinovaným nožům už tradičně patří, a kdo už se někdy dobýval do konzervy kamenem, kultivovaný otvírák jistě ocení. Šídlo a vývrtka Šídlo jde využít na drobné opravy výstrojních doplňků nebo jako nebozízek k vrtání do měkkých materiálů. Háček tvořený hrotem vývrtky je ideální nástroj na vyčesávání nečistot ze suchých zipů. Do vývrtky je ale vhodné umístit malý šroubováček na brýle, který Victorinox dodává jako volitelné příslušenství. Pokud nosíte brýle třeba jen sluneční, přídavný šroubováček ve vývrtce vám poslouží mnohem více, než vývrtka samotná.

Pinzeta a párátko Párátko je užitečná věc, jakkoli se zdá být titěrná a snadno ztratitelná. Funguje lépe, než dřevěná zubní párátka a po zničení jde snadno dokoupit nové.

Malá pinzeta je velice šikovná, je dobrá na tahání třísek a podobné drobné zdravotnické zákroky, a vzhledem k tomu, že jde koupit samostatně, ji pro její lehkost, skladnost a funkčnost někteří cestovatelé jí doporučují jako součást cestovní minilékárničky.

Kroužek na závěsnou šňůru a nošení nože Na patě rukojeti je umístěn malý kroužek na klíče, sloužící k uchycení závěsné šňůry. Victorinox dodává jako

54

volitelné příslušenství několik závěsných šňůr a řetízků, nejpraktičtější je závěsná šňůra o délce 45 cm s karabinkou. Šňůru je vhodné uchytit k opasku nebo poutku kalhot a karabinku provléknout okem na noži. Nůž je tak chráněn proti ztrátě a v případě potřeby jde ze šňůry rychle odepnout.

Nůž je množné nosit volně v kapse, vhodnější je jeho zajištění šňůrou. Při zimních akcích, kdy kromě již léta používám Victorinox Soldier, nošený ve svrchní kapse bundy, mám vždy nůž zajištěný proti ztrátě plochou nylonovou smyčkou zakončenou malou karabinou. Další možností je nošení nože v pouzdře na opasku. Victorinox dodává k noži originální pouzdro, případně jde použít jakékoli pouzdro na nože nebo pistolové zásobníky vhodné velikosti. Proti nošení v kapse je opaskové pouzdro o něco pohotovější na vyjmutí nože, na druhou stranu komplikuje současné nošení batohu s bederním popruhem. Vzhledem k tomu, že u outdoorového batohu je bederní popruh podstatná část nosného systému, je při outdooru nošení v pouzdře méně frekventovanou záležitostí.

Všestranné využití Nůž, který jsme měli k dispozici, byl perfektně řemeslně proveden (což je ostatně u této značky běžný standard), čepel měla již z výroby výborné ostří, podrobným ohledáním nebyly na noži shledány žádné výrobní nepřesnosti, otřepy, stopy po hrubém broušení a podobně. Všechny nástroje jsou bezvadně povrchově upraveny, všechny díly bezvadně slícovány. V představené kombinaci nástrojů je určený pro nouzové situace (hardware), a pokud budete vědět, jak na to (software), může vám v nich velice dobře posloužit. Pokud upřednostňujete velkou sílu, pořiďte si nůž s dvaceticentimetrovou čepelí, noste ho denně při sobě a poslouží vám přinejmenším jako tréninková zátěž. Pokud upřednostňujete spojení šikovnosti s rozumem, je Victorinox Delemont RangerGrip možnou volbou právě pro vás. Článek byl připraven ve spolupráci s firmou Rösler Praha, www.victorinox.cz

česko-slovenský záchranářský časopis

Text a foto: Vít Pernica

Vážení čtenáři, na základě úspěšné spolupráce s předním německým hasičsko-zachranářským časopisem FEUERWEHR MAGASIN bychom Vám rádi zprostředkovali sběratelské a raritní suvenýry z jejich redakčního e-shopu. Produkty lze objednat přímo na internetové adrese v zápatí inzerátu, proto zde ve výběru z nabídky uvádíme ceny v EURECH.

ONLINE-SHOP Shop FEUERWEHR MAGAZIN e se t j u r t s i Zareg jevte! a ob

V eshopu Feuerwehr Magazin najdete dárky, knihy, vzdělávací materiály a mnoho dalšího. Každý den rozšiřujeme nabídku.

Přesvědčte se sami – návštěva eshopu se vyplatí!

TAŠKY / OBALY NA MOBIL Pilotní taška Co-Pilot Bag Opravdový hit pro ženy i muže.

Prostorná taška pro každý den.

Velikost: ca 32 cm šířka, 28 cm délka a 9 cm hloubka.

„Bag to Life“ je kolekce tašek značky, kterou lze volně přeložit jako „Věc cti“ . Tašky jsou vyráběny převážně z použitých záchranných vest z letadel a šijí se výhradně v Evropě.

Všechny tašky jsou unikáty!

Obal na tablet  od 39,95 EUR. V nabídce různé velikosti a provedení!

119,99 EUR

Celá kolekce je vyrobená z originálních použitých hasičských obleků.

Classic Flyer Bag,  červená Taška poskytuje dostatek prostoru, je příjemně lehká, odolná a vodoodpudivá. Velikost: ca 40 cm šířka, 33 cm výška a 5,5 cm hloubka.

Co-Pilot Camo Tato taška v maskovacím designu je navržena stejně jako pilotní zavazadlo Co-Pilot Bag. Navíc: na vnější straně je praktická síťka se suchým zipem.

129,99 EUR

Obal na mobil  34,95 EUR Vhodná velikost pro různé typy telefonů.

119,99 EUR Obal na mobil  39,00 EUR

Vyrobené z použitých hasičských hadic.

Dostupné jsou v červené, bílé a černé barvě!

Taška přes rameno  od 79,00 EUR

BEZPEČNĚ VE TMĚ: Powerflare světla nesmějí chybět v žádném služebním ani soukromém autě! K zajištění bezpečnosti, jako světelný ukazatel k otočnému žebříku, jako světelné značení a k mnohému dalšímu využití.

Varovné LED světlo 16,95 EUR

Objednávejte na

MODELY Hasičská loď Lodě na dálkové ovládání jsou zábava! Tato hasičská loď však předčí díky svým funkcím veškerá – monitor hasí pomocí dálkového ovládání opravdivou vodou!

179,95 EUR

Univerzální hasičské motorové vozidlo Mercedes-Benz Univerzální vozidlo Carson U300 je radiově řízeným modelem první třídy – vozidlo s mnoha funkcemi – pro velkou zábavu!

179,95 EUR

shop.feuerwehrmagazin.de

eMail: feuerwehrmagazin@aboteam.de / Telefon +49 (0)22 25 -70 85 - 5 32 / Fax +49 (0)22 25 -70 85 - 5 50 Při objednávkách do 50 EUR je k ceně objednávky započteno poštovné 9,80 EUR. U objednávek nad 50,00 EUR poštovné zdarma. Veškeré zboží k dispozici do vyprodání zásob. Feuerwehr-Magazin je součástí vydavatelské skupiny Ebner, Ulm

Stalo se

rescue

report

Majstrami Slovenska vo vyslobodzovaní zranených osôb z havarovaných automobilov sa v roku 2014 stali hasiči z Lučenca

Vo štvrtok 18. septembra 2014 sa na Námestí Slobody v Banskej Bystrici uskutočnil VI. ročník Majstrovstiev Slovenska vo vyslobodzovaní zranených osôb z havarovaných vozidiel a XVII. ročník Memoriálu Pavla Snopka a Jozefa Dobríka.

V

íťazmi tohtoročných Majstrovstiev SR vo vyslobodzovaní zranených osôb z havarovaných vozidiel sa stali hasiči z Okresného riaditeľstva HaZZ v Lučenci so ziskom 390 bodov. Na 2. mieste sa umiestnilo súťažné družstvo z Okresného riaditeľstva HaZZ v Nitre so ziskom 386 bodov a na 3. mieste súťažné družstvo z Hasičského a záchranného útvaru hlavného mesta SR Bratislavy so ziskom 356 bodov.

Víťazom XVII. ročníka Memoriálu Pavla Snopka a Jozefa Dobríka vo vyslobodzovaní zranených osôb z havarovaných vozidiel sa stalo súťažné družstvo z Okresného riaditeľstva HaZZ v Lučenci so ziskom 390 bodov, na 2. mieste sa umiestnilo súťažné družstvo z Okresného riaditeľstva HaZZ v Nitre so ziskom 386 bodov a na 3. mieste súťažné družstvo z Hasičského záchranného sboru Královohradeckého kraja, územný odbor Jičín so ziskom 367 bodov.

Prvý deň majstrovstiev slávnostne otvoril prezident Hasičského a záchranného zboru Alexander Nejedlý.

Príhovor predniesli aj krajský riaditeľ HaZZ v Banskej Bystrici Dušan Sľúka, generálny duchovný Ústredia ekume-

56

nickej pastoračnej služby v Ozbrojených silách a v ozbrojených zboroch SR Marian Podolló a primátor mesta Banská Bystrica Peter Slávnostného otvorenia sa zúčastnili aj česká a maďarská delegácia, prezident Dobrovoľnej požiarnej ochrany SR Ladislav Pethő a ďalší zástupcovia orgánov štátnej správy a miestnej samosprávy.

Na majstrovstvách súperilo 12 tímov hasičov, ktorých úlohou bolo rýchle

česko-slovenský záchranářský časopis

a efektívne vyslobodenie zranenej osoby z havarovaného automobilu a poskytnutie predlekárskej prvej pomoci.

K vyslobodeniu zranených hasiči vyuzili skutočnú hasičskú techniku a vecné prostriedky tak, ako počas bežného zásahu pri dopravnej nehode. Časový limit súťažných družstiev bol 15 minút. Prítomní rozhodcovia dozerali na odbornosť a profesionálny výkon hasičov počas všetkých súťažných disciplín.

Vo štvrtok sa v areáli Okresného riaditeľstva HaZZ v Banskej Bystrici uskutočnila aj pietna spomienka na dvoch hasičov Pavla Snopka a Jozefa Dobríka, ktorí tragicky zahynuli pri likvidácii požiaru počas zásahu v roku 1995. Pri tejto príležitosti boli položené vence k pamätnej tabuli venovanej zosnulým hasičom.

Diváci tohtoročných majstrovstiev mohli počas celého dňa sledovať nielen profesionálnu prácu hasičov pri vyslobodzovaní zranených osôb z havarovaných vozidiel, ale mali možnosť prezrieť si aj statickú ukážku hasičskej techniky.

Stalo se

rescue

report

Taktické cvičenie v tuneli Sitina V

sobotu 27. septembra 2014 sa v tuneli Sitina v Bratislave uskutočnilo taktické cvičenie, ktoré zorganizovali bratislavskí hasiči. Jeho cieľom bolo preveriť činnosti zamerané na likvidáciu požiaru a vyhľadávanie a záchranu osôb v sťaženom prostredí. Taktické cvičenie simulovalo dopravnú nehodu autobusu a dvoch osobných motorových vozidiel s následným požiarom v jednej z tunelových rúr. Na mieste nehody zasahovalo 28 hasičov a sedem kusov hasičskej techniky.

46 tisíc litrov vody uhasilo požiar v Kysuckom Novom Meste V

pondelok 29. septembra 2014 bol krátko po štvrtej hodine popoludní ohlásený požiar viacúčelového skladu s balíkmi slamy v Kysuckom Novom Meste. Pri udalosti zasahovali hasiči z Kysuckého Nového Mesta a z Čadce v dýchacích prístrojoch. Hasiči požiar lokalizovali krátko po pol piatej popoludní a na jeho uhasenie pred deviatou hodinou večer použili 46 tisíc litrov vody.

Príčina vzniku požiaru je momentálne predmetom vyšetrovania.

Predbežná škoda, ktorú spôsobil požiar je vyčíslená na tisíc eur.

Zdroj: HaZZ, Foto: Matej Kurinec

česko-slovenský záchranářský časopis

57

Inzerce

rescue

report

Medovina značky APIMED – Víno s dušou medu®

Priame farb

Medovina je vykvasený alkoholický nápoj z medu. Naši predkovia starí Slovania pili medovinu pri významných slávnostiach z čoho sa dá usúdiť, že jej prikladali výnimočný a slávnostný charakter. Firma APIMED predstavuje medovinu ako typický slovenský prípitkový či aperitívny nápoj vhodný na tie najsviatočnejšie rodinné, firemné či spoločenské oslavy.

P

rémiová rada štyroch druhových medovín APIMED predstavuje radu čistých prírodných medovín, vzájomne odlíšených druhom medu z ktorého sú vyrobené. Využíva sa pritom druhová pestrosť a rozmanitosť slovenského včelieho medu. Spoločnosť APIMED je tak jediným výrobcom medoviny v stredoeurópskom regióne vyrábajúcim medovinu podľa druhu medu, tak ako vinári robia víno z odrody hrozna. Prémiovú radu 4 „odrodových medovín“ tvoria: Staroslovanská medovina svetlá (13,5 % alk.) je čistá prírodná medovina vyrobená podľa originálnej receptúry z agátového včelieho medu, ktorý pochádza z agátových hájov južného Slovenska a je veľmi svetlej farby s príjemnou jemnou chuťou Staroslovanská medovina tmavá (13,5 % alk.) je čistá prírodná medovina vyrobená podľa originálnej receptúry z medovicového horského včelieho medu. Je to med, ktorý pochádza z oblastí ihličnatých a listnatých lesov Slovenska.

Original Slovenská medovina (13,5 % alk.) je čistá prírodná medovina vyrobená z najlepších druhov slovenského medu – lipy, lesného medu a čiernej maliny. Čistý medový buket a sladká opojná chuť je výsledkom dokonalej harmónie vybraných druhov medu s jemne prevažujúcim lipovým medom v pozadí.

Trnavská medovina (13,5% alk.) je vyrobená z najlepších druhov slovenského kvetového medu. Čistá medová chuť a vôňa je jemne doladená extraktom z bylín a korenín. Trnavská medovina je historicky prvou medovinou na svete, ktorá získala zlatú medailu z oboch

najväčších svetových súťaží APIMONDIA a MAZER CUP. Prémiovú radu dopĺňa najnovšia medovina z dielne zn. Apimed – medovina Barrique (13,5% alk.) Je zlatistej farby s jemnou vôňou po koňaku prechádzajúcou do vône prezretej žltej hrušky. V tejto medovine sa elegantne snúbi lahodná chuť a jemný buket agátového medu s vanilkovo - čokoládovými tónmi barikového suda. Táto medovina dozrieva 12 mesiacov v barikových sudoch.

Medoviny značky APIMED patria medzi najoceňovanejšie medoviny na svete. Pravidelne si odvážajú tie najcennejšie medaily z najväčších svetových súťaží akými sú MAZER CUP v USA, APIMONDIA, APISLAVIA, San Francisco International Wine Competition ale aj české ocenenia Zlatá Salima, Zlatý Klas či slovenské ocenenie Danubius Gastro.

Medovina sa pije vychladená pri teplote 12 – 16°C, alebo horúca pri teplote 55 -60°C, kde ešte lepšie vyniknú arómy použitého medu, bylín a korenín.

Vychladenú medovinu pijeme zo sklených pohárov na stopke tulipánového tvaru, kde sa nádherne rozvinie buket degustovanej medoviny. Horúcu medovinu pijeme z hrubších sklených alebo keramických pohárov, ktoré dlhšie udržia teplotu podávanej medoviny.

Medovina je vynikajúca ako aperitív ale aj vhodným doplnkom pri príprave rôznych miešaných nápojov. Dobre sa kombinuje s ovocím ako hrozno, pomaranče alebo lesné plody, maliny, jahody či čučoriedky. Čo sa týka jej snúbenia s jedlom, medovina sa vynikajúco hodí k husacej či kačacej pečeni alebo ku kačacím a husacím prsiam s lokšami. Zaujímavá je aj kombinácia medoviny s niektorými

hlavne sladšími druhmi syrov. Samo195 statnou kapitolou súPantone dezerty predovšetkým čokoládové a orechové, ktoré medovina vhodne dopĺňa.

NOVINKY: Prémiová rada štyroch odrodových medovín značky APIMED v priebehu augusta predstavila zákazníkom nové redizajnované etikety medovín. Tieto etikety sú výsledkom niekoľkomesačného úsilia majiteľov firmy, grafikov, marketérov a aj ostatných zamestnancov spoločnosti, ktorí sa podieľali na ich príprave. Etikety boli prvýkrát predstavené na tohtoročnej výstave Agrokomplex v Nitre. Snažili sme sa, aby nové etikety spĺňali podmienky čistejších línií, modernejšieho vzhľadu, jednoduchej prehľadnej grafiky a zároveň nezmenili celkový charakter produktu – fľaše medoviny ako takej.

Okrem nových etikiet sa podaril aj ďalší významný krok v modernizácií dizajnov našich produktov.

Naša jedinečná fľaša pre medoviny 0,75l má sestričku – malú fľašu „Bienka“ pre medovinu 0,18l. Jej dizajn vychádzal z dizajnu fliaš, ktoré používame pre medovinu 0,75l už dlhšiu dobu. Dno fľaše kopíruje tvar včelieho plástu.

Nezabudli sme ani na logo spoločnosti Apimed, ktoré je súčasťou dizajnu sklenej fľaše a nachádza sa tesne pod hrdlom fľaše. Naše fľaše sú unikátne a nezameniteľné.

Nájdete nás: Ing. Peter Kudláč, APIMED, Hlavná 578/119, 919 65 Dolná Krupá, apimed@apimed. sk, www.apimed.sk

česko-slovenský záchranářský časopis

59

Předplatné

rescue

report

PŘEDPLAŤTE SI NÁS A ZÍSKEJTE DÁREK ZDARMA! 1.) Tištěné předplatné 390 Kč/ 14 Euro / rok (6 čísel) + balíček 6 CD v hodnotě 300 Kč zdarma na výběr Rocková nebo Country edice

2.) Elektronické předplatné 240 Kč/9Euro / rok (6 čísel) + elektronický archiv RESCUE reportu ročník 2013 zdarma

3.) Zvýhodněné kompletní předplatné 499 Kč / 18 Euro elektornické a tištěné + obě CD edice + RESCUE report celý ročník 2013 v elektronické podobě zdarma.

Objednávejte na: www.rescue.cz/predplatne V objednávkovém formuláři prosím nezapomeňte zaškrtnout Vámi vybraný dárek.

Nabídka platí do vyprodání zásob.

60

česko-slovenský záchranářský časopis

Stalo se

rescue

report

Povodňový výcvik hasičov na Váhu V

stredu 8. októbra 2014 usporiadalo Krajské riaditeľstvo Hasičského a záchranného zboru v Trenčíne povodňový výcvik hasičov. Jeho súčasťou bolo aj špecializované záchranárske cvičenie hasičov na rieke Váh v Trenčíne.

Cvičenie preverilo hasičov v Trenčianskom kraji pri: ↘↘ riešení následkov pri nehodách a haváriách plavidiel na otvorenom vodnom toku;

Povodňový výcvik v Trenčíne absolvovali hasiči z Okresného riaditeľstva Hasičského a záchranného zboru (ďalej len „OR HaZZ“) v Trenčíne, z OR HaZZ v Novom Meste nad Váhom, z OR HaZZ v Bánovciach nad Bebravou, z OR HaZZ v Prievidzi, z OR HaZZ v Partizánskom, z OR HaZZ v Považskej Bystrici a zo Záchrannej brigády HaZZ v Žiline.

↘↘ plnení úloh súvisiacich so záchranou, transportom a vyťahovaním osôb z vodného prostredia (na hladine a pod hladinou); ↘↘ poskytovaní predlekárskej pomoci zraneným osobám; ↘↘ zachytávaní, odčerpávaní a odstraňovaní ropného znečistenia z vodného toku pomocou nornej steny.

česko-slovenský záchranářský časopis

61

ZLATÝ ZÁCHRANÁŘSKÝ KŘÍŽ 16. ročník v České republice, 9. ročník na Slovensku

NOMINUJTE VAŠE HRDINY! UZÁVĚRKA NOMINACÍ ČR A SR 21. 1. 2015 nominujte na: www.zachranarskykriz.cz a www.zachranarskykriz.sk, mailem na: media@siviliania.cz, do předmětu: Nominace ZZK

Hasičské vozy a špičková požární technika, nově v zastoupení společnosti AGROTEC a. s.

SLOUŽÍME HRDINŮM. OD ROKU 1864.

Váš autorizovaný dealer AGROTEC a. s.

Brněnská 74, 693 01 Hustopeče

+420 601 575 690

 janska@agrotec.cz