1/2018
79 Kč/ 3 Eur
AIRBOAT 8 SEARCH AND RESCUE
LETECKÁ ZÁCHRANKA VO VORARLBERGU
Z OBRNĚNÉHO TRANSPORTÉRU ZDRAVOTNICKÉ VOZIDLO ZÁCHRANNÉ SLUŽBY
ZLATÝ ZÁCHRANÁŘSKÝ KŘÍŽ
ZA ROK 2017 / ČESKÁ REPUBLIKA / 29. 3. 2018 / PRAŽSKÝ HRAD
ZLATÝ ZÁCHRANÁRSKÝ KRÍŽ
ZA ROK 2017 / SLOVENSKÁ REPUBLIKA / 18. 4. 2018 SLOVENSKÉ NÁRODNÉ DIVADLO, BRATISLAVA
DĚKUJEME ZA SPOLUPRÁCI NA NOMINACÍCH A PODPORU PROJEKTU ĎAKUJEME ZA SPOLUPRÁCU NA NOMINÁCIÁCH A PODPORU PROJEKTU www.zachranarskykriz.sk
www.zachranarskykriz.cz
Editorial
rescue
report
RESCUE report dvouměsíčník pro záchranáře všech profesí
www.rescue.cz Sledujte nás také na:
Rescue report: č.1/2018, 20. ročník Vydavatel/Herausgeber: RESCUE media s.r.o. MUDr. Gianna Conti, MBA reditel@rescuemedia.cz www. rescuemedia.cz Prezídium časopisu: prof. MUDr. Miloš Janeček, CSc., MUDr. Jiří Franz, Ing. Roman Váňa, Mgr. Jiří Brožek Redakce/Redaktion: RESCUE media s.r.o. Lidická 51, 602 00 BRNO +420 774 615 131 media@rescuemedia.cz Cena výtisku: 79 Kč/3€ Předplatné ČR a SR: media@rescuemedia.cz +420 774 615 139 Jazyková úprava: Kateřina Budíková ABO – und Leserservice EU: reditel@rescuemedia.cz Inzerce/ Anzeigeleitung EU: reditel@rescuemedia.cz +420 774 615 131 Rádi Vám zašleme ukázkové číslo zdarma v elektronické podobě: pište na reditel@rescuemedia.cz Grafická úprava: Pavel Jaloševský, www.indesigner.cz jalosevsky@email.cz Registrační číslo: MK ČR E 7905, ISSN 2336-503X Vychází 6x ročně. Archivováno v Národní knihovně (ČR) Tituly u jmen jsou uváděny pouze na výslovnou žádost autorů. Podepsané články vyjadřují názory autorů a nemusí se ztotožňovat se stanoviskem vydavatele a redakce. Kopírování, další publikování nebo rozšiřování kterékoli části časopisu lze pouze se souhlasem vydavatele. Nevyžádané rukopisy se nevracejí. Redakce si vyhrazuje právo na stylistické úpravy a krácení článků. Za obsah inzerce redakce nezodpovídá. Generální partner časopisu:
Partneři časopisu:
Vážení přátelé čtenáři a kolegové záchranáři, letošní první číslo jsme opět naplnili novinkami ze světa záchranářství, zajímavými zásahy a reportážemi z domova i ze světa a také pár podněty k úvaze. Brilantní úvahu najdete hned níže na této straně. Autorem je náš vzácný kolega Jirka Franz, jehož nezaměnitelný styl a svérázný laskavý humor baví stovky z Vás, čtenářů. Pro své úvodní zamyšlení si nyní vzal téma přímo nadčasové: Byrokracii v IZS. Taky si myslíte, že nám reálně hrozí, že pro samou administrativu ztratíme ze zřetele samotný smysl záchranářství, totiž záchranu života, ochranu zdraví a majetku? Napište nám, s čím se potýkáte Vy a užijte si RESCUE report. Gianna Conti , vydavatelka
Zamyšlení záchranáře BYROKRACIE V IZS „Byrokracie nemá býti nikdy sama sobě účelem, nýbrž má býti proniknuta vědomím, že slouží praktickým potřebám společenského a veřejného života i životním interessům státu“ Ottův slovník naučný (Jan Otto - 1841 -1916) Byrokrat je přehnaně pečlivý, nepružný úředník lpící na formalitách, většinou ho nemáme rádi, lidstvo si z něj dokonce dělá blázny, a to již od časů Balzaca, Josepha Hellera či profesora Parkinsona. Pojem „byrokrat“ poprvé použil v roce 1745 francouzský ekonom Vincent de Gournay, vznikl jako složenina francouzského slova bureau /úřad, psací stůl/ a řeckého výrazu kratein /vládnout/. Proč o tom píši v záchranářském časopisu? Inu, běda každé instituci, kde byrokracie spoluvládne. Není pochyb, že si nad ní často povzdychneme i v prostředí IZS. Přibývá rozličných hlášení, tiskopisů, tabulek a také nesrozumitelných manuálů, jak se vlastně s takovými „nezbytnými“ materiály zachází a co nás čeká, pokud je nebudeme vytvářet. Pokud možno hned, včas a s mnoha kopiemi, které se pak rozesílají od čerta k ďáblu. Takový systém administrace pak v nás potlačuje jakoukoli iniciativu a ze
všeho nejvíce indikuje nezájem o skutečné lidské potřeby. Dlouho jsem nevěřil, že byrokracie může být nástrojem alibizmu, snahy přesouvat rozhodování na vyšší orgány, nebo dokonce nástrojem moci, snahy hromadit rozličná data s cílem zachovat a zvyšovat vlastní moc. Nárůst moderních forem komunikace na první pohled jakoby mění způsob, jakým byrokracie funguje, ale je to jen zdání. Současný svět stále stojí na byrokraticky řízených organizacích, které umožňují spravovat čím dál tím více informací a hromadit je častokrát nejen bez vědomí svých vedoucích, ale i bez reálného smyslu. Ale byrokraté jsou “nekontrolovatelní”. Často zájmy organizace jsou až na druhém místě, po jejich osobních zájmech. Není mým cílem bušit do čehokoliv stran byrokracie, nesmrtelné, občas dokonce v přijatelné podobě potřebné. Všímejme si ale, jak tento jev bují i ve všech složkách IZS. Pokud chceme nabírat do IZS mladé a nadšené nové záchranáře, musíme si právem klást otázku, zda to nebude právě zbytečná byrokracie, která je nakonec odradí stát se policajtem, hasičem nebo záchranářem. Nebo že bych se mýlil? Váš Jiří Franz
česko-slovenský záchranářský časopis
3
Letecká záchranná služba
rescue
report
Letecká záchranka vo Vorarlbergu Hoci vychádza z rovnakých princípov, systém leteckej záchrany v jednotlivých spolkových krajinách Rakúska je rozdielny. Najväčšiu hustotu pokrytia vrtuľníkmi ponúka Tirolsko, ktoré od Voralbergu oddeľuje po ceste len arlbergský horský priechod. Na jeho samom vrchole sme sa vybrali ďalej na sever, smerom k vychýreným strediskám Lech / Zürs, aby sme na palube záchranárskeho vrtuľníka Gallus 1 začali s návštevou základní leteckej záchrannej služby vo Voralbergu.
L
etecká záchranná služba vo Vorarlbergu je organizovaná Horskou službou Voralberg, ktorá je dobrovoľníckou organizáciou a od Arlbergského priechodu až po švajčiarske hranice prevádzkuje dve základne leteckej záchrany. Vrtuľníky spolu s pilotmi a technickou podporou si pritom prenajíma od dvoch súkromných firiem, ktoré kedysi úzko spolupracovali, a postupy tak zostali jednotné. GALLUS 1 Vrtuľník a pilota v stredisku leteckej záchrany Gallus 1, medzi rakúskymi obcami a známymi lyžiarskymi rezortmi Lech a Zürs, poskytuje spoločnosť
4
Wucher Helicopter GmbH, významný hráč a donedávna silný partner rakúskeho automotoklubu ÖAMTC, najmä jeho sezónnej divízie Alpin Flugrettung. Ani nie rok starý hangár s moderným dizajnom, citlivo zasadený do úzkeho údolia a vybavený protilavínovou bránou, ukrýva autonómne sa pohybujúcu a diaľkovo ovládanú plošinu. Posádka nastupuje do vrtuľníka v hangári, základné úkony vykoná putujúc na plochu pred budovou, a akonáhle je plošina v bezpečnej vzdialenosti od prekážok, pilot spúšťa motory. Od úplného zastavenia plošiny tak do vzletu vždy hangárovaného vrtuľníka neraz neubehne ani minúta. Technické zásahy sú v Gallus 1 na dennom
česko-slovenský záchranářský časopis
poriadku. „Nepoužívame naviják ani variabilný podves,“ vysvetľuje kapitán Stefan Ganahl, službukonajúci pilot a šéfpilot Wucher Helicopter a dodáva: „testujeme vlastný systém jednolanovej techniky, ktorý sa nám vzhľadom na špecifický terén a neraz potrebnú veľkú dĺžku podvesu osvedčil. Veľa sme sa naučili v transporte a s komerčnými riešeniami sme neboli uplne spokojní.“ Wucher Helicopter má dlhoročné skúsenosti najmä v oblasti transportu a stavebných prác, vnútrofiremná latka kritérií kladených na pilotov záchranky je preto postavená vysoko – každý musí najprv odslúžiť istý čas v ostatných odvetviach, mnohí lietajú transport popri záchranke naďalej. Aj preto má
Letecká záchranná služba
rescue
report
Wucher Helicopter oproti štandardnému 7 dňovému cyklu pilotov v službe cyklus 6 dňový. Biely EC135T1 sa v hangári počas sezóny veľmi neohreje. Neskoršie silné raňajky prídu vhod, pretože väčšinu dňa trávime počas 8 výjazdov vo vzduchu. Zásahové územie presahuje rakúske hranice a Gallus 1 je tak vzhľadom na veľmi populárny Kleinwalsertal, dostupný po ceste len z Nemecka, či obľúbené bavorské kopce a strediská v okolí Oberstdorfu, pravidelným návštevníkom najmä na heliportoch nemeckých kliník. „Pre ťažko dostupné oblasti a vysokohorské strediská suplujeme sanitku s lekárom, spektrum zásahov je preto veľmi široké, nie sú to len hory, hoci v nich sme doma,“ vysvetľuje šéf leteckých záchranárov a jeden z najznámejších vorarlbergských horskáčov Artur Köb. Dnes lietame zväčša k lyžiarskym úrazom, paradoxne ten najvážnejší však nie je na zjazdovke, ale zlomenina stehennej kosti v bežkárskom areáli. „Lietame len sezónne, to znamená od decembra do konca apríla vždy od 8:00 do 17:00,“ vysvetľuje Köb a dodáva: „minulý rok sme lietali skúšobne dva mesiace aj v hlavnej letnej sezóne. Nárast turistov je citeľný a dokáže vyťažiť viac než jedno stredisko, Christophorus 8, ktoré je ako jediné v prevádzke celoročne.“ Stredisko Gallus 1 je v sezóne mimoriadne vyťažené a štatistický údaj 3-5 zásahov denne v priemere skrýva realitu 7 až 8 zásahov v najsilnejších dňoch. Okrem základne Gallus 1, je v zimných mesiacoch v prevádzke aj stanica Robin 1 v Montafone, patriaca známemu rakúskemu chirurgovi a majiteľovi úrazovej kliniky Christianovi Schenkovi. Spolu s druhým vrtuľníkom v tirolskom Ischgli zabezpečuje jeho Robin 1 najmä zvoz pacientov na prominentnú kliniku. V lete využíva doktor Schenck svoje vrtuľníky v salónnej verzii na cestovanie do letného sídla na ostrove, ktorý vlastní.
Oproti Gallus 1 a Christophorus 8, nie je Robin 1 viazaný povinnosťou prihlásiť sa do verejnej služby vo vorarlbergskej centrále. Keďže letecká záchranná služba je tak ako všade inde finančne veľmi zaujímavý biznis, v prípade, že sú Gallus 1 či Christophorus 8 vyťažené, letí na pomoc aj Schenkova červenožltá Agusta AW 109 SP GrandNew. CHRISTOPHORUS 8 Na palube žltého „écéčka“ sprevádzame posádku nasledujúci deň. Unikátna základňa Christophorus 8 postavená na okraji dediny Nenzing je vysutá konštrukcia vo výške 8 metrov nad zemou. „Je to kvôi susediacej železnici,“ usmieva sa šéfpilot základne Arno Scheiber popri starostlivom umývaní chvosta vrtuľníka špongiou: „včera sme
česko-slovenský záchranářský časopis
5
Letecká záchranná služba
rescue
report
robili tri technické zásahy a poriadne sme ho na svahu zašpinili, do služby musí ísť čistý,“ dodáva so zanietením malého chlapca v očiach. Žltú T2+ leštíme napokon všetci spolu s lekárkou Marinou a záchranárom Marcom. „Som elektrikár a špecializujem sa na slaboprúd,“ smeje sa vysoký Marc, keď vyzvedáme ako sa dostal k leteckej záchrane. Rovnako ako ostatní jeho záchranárski kolegovia, lieta ako dobrovoľník. Zdravotnícke záchranárske vzdelanie dokončil kedysi dávno v Nemecku a roky slúži ako člen horskej služby a dva až štyrikrát mesačne v platených službách aj vo vrtuľníku. Tak ako v Gallus 1 i v Nenzingu sú záchranári a lekári do služieb organizovaní prostredníctvom vorarlbergskej horskej služby, ikonický žltý vrtuľník ako aj pilota a starostlivosť technikov dodáva rakúsky automotoklub ÖAMTC. „Celý výcvik prebieha podľa štandardov ÖAMTC, všetci piloti, záchranári i lekári musia absolvovať Airrescue College, rovnako ako všetky ostatné posádky Christophorus Flugrettung v Rakúsku,“ objasňuje kapitán Scheiber a dodáva: „sú to rovnaké štandardy aj
6
pre Gallus 1, personál sa preto môže striedať a často si služby vrámci turnusov aj kombinuje na obidvoch základniach.“ Futuristická budova hangáru má už viac ako 10 rokov, no stále vonia novotou. Na jej obdiv žiaľ nezostáva veľa času a odpísknutím prvého výjazdu sa začína opakovať scenár predchádzajúceho dňa. Trikrát sa vraciame na pristátie na základni, no tesne nad heliportom sme odvolaní na ďalší výjazd. Oproti Gallus 1 je spektrum prípadov, ku ktorým letíme širšie. Začíname ťažkosťami s dýchaním u pacientky s pacemakerom. Ledva ju odovzdáme na klinike, už letíme do rovnakého strediska k zlomenému členku. Tesne pred obedom sa vorarlbergská centrála nachvíľu neozýva a záchranár Marco Hilbrand sa pýta, či si dáme obed naraz alebo najprv polievku. Polievka je skvelá voľba, keďže k hlavnému chodu sa už nedostaneme. Po niekoľkých ďalších lyžiarskych úrazoch sme zavolaní k dopravnej nehode s čelnou zrážkou dvoch áut na horskom priechode smerom do Nemecka. Z miesta odlietame krátko pred súmrakom a vrtuľník putuje do hangára za tmy.
česko-slovenský záchranářský časopis
Christophorus 8 s prevádzkou od východu slnka až po jeho západ, siaha počtom záchranných letov takmer k deviatim stovkám ročne, na technickú záchranu používa jednolanový podvesový systém firmy Bornack. Ten však rovnako ako vo zvyšku flotily Christophorus Flugrettung nie je len fixný, ale aj variabilný - jeho dĺžku je možné zlanovaním k pacientovi za letu upravovať. Obidva záchranárske vrtuľníky vorarlbergskej horskej služby sú vybavené základnými medicínskymi prístrojmi ako je kombinovaný monitor s defibrilátorom, meračom tlaku a pulzným oxymetrom, dvoma perfúzormi, ventilátorom a kyslíkovými fľašami, odsávačkou, zdvojeným ampuláriom a lekárskym batohom. Na transport vo vrtuľníku a pod ním sa používajú vákuové matrace a evakuačné vaky Tyromont. Okrem pilota je posádka vždy kompletne lezecky vystrojená, oblečená do zásahových odevov rakúskej značky ZAZARESCUE-WEAR a vybavená lavínovým vyhľadávačom a batohom na princípe ventilátora. Text a foto: Tomáš Kika, autor je letecký záchranár
Zajímavost
rescue
report
S V Ě T O V Ý U N I K ÁT
Magirus na podvozku od Tatry 813 Opravdového mazlíčka mezi zásahovými vozidly naší nedávné historie hasičských veteránů nenajdete v České republice, ale v jedné ze spolkových republik v Německu. V regionu Lübbenau (BB), v bývalé průmyslové hale, místní podnikatel shromáždil na 40 historických hasičských vozidel.
Soukromá sbírka historických vozidel místního podnikatele a nadšeného sběratele v Lübbenau. Foto: Jann
Původně vojenská Tatrovka byla přebudovaná na zásahový žebřík v hasičské červené metalíze. Foto: Jann
polečně s místními členy spolku Oldtimer u Lübbenauských hasičů již kompletně zrestaurovali 25 vozidel, o které se nadále skvěle starají. Naši redakci zaujal model, který rozhodně nepatří mezi sériově vyráběná a v praxi obvyklá vozidla. Tenhle speciál je asi nejcennějším a rozhodně nejzajímavějším úlovkem místní sbírky. Jedná se o světový unikát, který vznikl spojením zásahového žebříku DL44h, který byl v roce 1973 postavený na podvozku Tatra 813 8x8, který původně sloužil v německé armádě jako nosič raketových střel. Samotný žebřík byl původně ve službách pražských hasičů až do roku 2001. Po dosloužení stálo vozidlo dlouho pod širým nebem. Dále byl již jeho osud příznivější, protože se stal součástí výše zmíněné privátní sbírky.
Kabina Tatrovky pojme až 7 zasahujících hasičů. Po kompletní rekonstrukci v Boblitzu je žebřík plně funkční, ale bez vybavení pro hašení. Dvanáctiválec o výkonu 270 koňských sil spotřebuje na 100 km poctivých 60 litrů pohonných hmot. Tento unikát byl ještě před pár lety pravidelnou a nejvýraznější atrakcí pravidelných hasičských slavností. Dnes by to již s ohledem na stále přísnější legislativu nebylo již dobře možné. Proto v současné době zdobí pouze halu plnou hasičských veteránů a dělá radost všem nadšencům a sběratelům vozidel. překlad a redakční úprava –red-
S
Digitální PŘEDPLATNÉ časopisu
RESCUE report:
Autorem článku je Jan Erik Hegemann, šéfredaktor FeuerwehrMagasin, kterému za poskytnutí těchto materiálů děkujeme.
Jen za
*po dobu jednoho roku od data objednání
199 Kč / rok* Objednávejte na: media@rescuemedia.cz, do předmětu napište: DIGITÁLNÍ PŘEDPLATNÉ RR
česko-slovenský záchranářský časopis
7
Technika v IZS
rescue
report
Airboat
Search and Rescue
– nově ve výbavě záchranářů? Již na začátku roku 2017 mělo premiéru nové záchranářské plavidlo AIRBOAT. I když na první pohled vypadá jak vystřižené z Bondovky, ve skutečnosti se nejedná o vznášedlo, jak jej mylně označují laici. Jde o speciální obojživelné plavidlo s minimálním ponorem, které je určeno pro Rescue jednotky k záchraně při povodních, bažinách, ledu, neprostupném říčním toku a všude tam, kde plavidlo poháněné lodním šroubem již selhává a není schopno se pohybovat. Při testech na stojaté vodě i říčním toku dosahoval rychlosti až 80km/hod a to v plném obsazení, což je 8 lidí. Název plavidla pochází ze zkratky anglických slov Airboat Search and Rescue a číselné označení v tomto případě označuje kapacitu plavidla.
8
česko-slovenský záchranářský časopis
Technika v IZS
rescue
report
P
lavidlo není vznášedlo a pohybuje se silou motoru a třením po speciálním kluzném polymeru ve spodní části trupu. Je nutné dodat, že toto plavidlo je certifikováno pro evropské záchranné složky a plavbu na vodě. Nikdy nebude splňovat parametry pro rekreační plavbu a to zejména pro velikou hlučnost tlačné vrtule v zadní části plavidla, která je spojena s 400 koňovým motorem. To z něj dělá ojedinělého pomocníka ve všech oblastech záchrany hlavně při povodních a také záchrany z ledu. RESCUE CVIČENÍ Ledy na přehradě Lipno ukázaly, jak velké uplatnění může takto konstruovaný člun mít. O jeho využití již uvažují profesionální jednotky hasičského záchranného sboru v České republice a v Polsku. S velkým ohlasem se dovozci setkali také u vojska a policie. URČENÍ Určeno výhradně pro PROFESIONÁLNÍ záchranné složky jako záchranné a evakuační plavidlo při přírodních katastrofách. RESCUE AIRBOAT ASAR 8 je záchranné plavidlo složek záchranného sboru a je určeno pro rychlou přepravu osob záchranářského týmu na dlouhé i krátké vzdálenosti na ledě, bahnu, pevném povrchu (louka, pole asfalt, beton) a vodě. Plavidlo je určeno pro extrémní situace, kdy je vodní tok silně znečištěn plovoucími předměty, je neznámý stav vodních cest, případně je nutné provozovat plavidla v zatopených částech měst, nebo rozlehlých bahnitých plochách pro veškerou možnou techniku nedostupných a při jiných obdobných situacích.
Umožnění takovéhoto provozu plavidla je díky pohonné jednotce a kormidelním listům umístěným nad vodní hladinu – jedná se vzdušnou tlačnou vrtuli umístěnou v zadní části plavidla. Kombinovaný pohyb plavidla po vodě i po suchu je vyžadován záchrannými složkami, právě při povodních a živelných katastrofách. Plavidlo proto využívá proudu vzduchu z tlačné vrtule skrz listy kormidla ovládanými vůdcem plavidla. POHONNÁ JEDNOTKA Pro pohon plavidla je nyní použita motorová jednotka PCM Levitator 380Hp. Plavidlo může být osazeno jinými typy motorů do maximální 550 Hp. PŘEPRAVNÍK Airboat Asar 8 má samonakládací schopnost, znamená to, že vlastní silou dokáže najet na speciální přepravník i na souši. Zvláštní pozornost zaslouží také vyložení záchranného plavidla, které je možno provézt pouze jedním technikem, zvednutím speciální kladky pomocí integrovaného navijáku. Info: www.asar.cz autor projektu: Radovan Jašíček
PROFESIONÁLNÍ ZÁCHRANNÉ PLAVIDLO AIRBOAT SEARCH AND RESCUE ASAR 8
SPECIFIKACE
»» malé plavidlo s kapacitou 8 osob, které po vodě a jiných površích klouže po speciálním kluzném polymeru »» nulový poloměr otáčení v jakémkoliv terénu »» výborná stabilita při záchraně i při jízdě »» vysoká dosahovaná rychlost »» nepřekonatelný k evakuaci při povodních, na zamrzlých i tajících vodních plochách a v bažinách »» sklopná přední rampa pro usnadnění nákládání nákladu, vozíčkáře na palubu a nebo záchranu tonoucího přímo na vodní hladině »» možnost jízdy po souši - beton, asfalt, tráva, šotolina »» měnitelný kluzný polymer na spodku lodi »» vynikající a přesná řiditelnost na souši tak na vodě »» samonakládací schopnost na přepravník, na souši Vozík nemusí být ponořený do vody jako při nakládaní ostatních „obyčejných„ plavidel. (speciální přepravník je součástí lodi).
česko-slovenský záchranářský časopis
9
Simulace v IZS
rescue
report
Rozhovor s MUDr. Danielem Csomorem o simulační medicíně a dobře vedeném kurzu pro zvládání krizových situací
V závěru loňského roku proběhl v pavilonu Dialog při Aesculap Akademii na pražské Bulovce kurz Simulační výuky v anestezii a intenzivní péči. Byl z řady Train the Trainers, tedy určený pro zkušené lékaře – lektory, kteří se buď sami aktivně věnují simulační medicíně, nebo to mají v úmyslu. Pozvání nyní přijal zkušený odborník simulační medicíny, MUDr. Daniel Csomor, který pochází ze Slovenska a působí jako školitel ve Wiener Neustadtu v Dolnorakouském centru medicínských simulací a bezpečnosti pacientů. Zeptali jsme se na jeho zkušenosti. Jak jste se dostal k simulační medicíně?
Takže ze Slovenska jste podobnou zkušenost neměl, bylo to poprvé…
Bylo to v nemocnici ve Wiener Neustadtu, kde pracuji. Když jsem tam před deseti lety nastoupil, se simulační medicínou se teprve začínalo. Do nemocnice mě vzali jako atestovaného lékaře na dětské akutní stavy a to byla odbornost, která se dobře hodila pro užší tým lidí, co tam začali budovat simulační centrum. Následovaly první výcviky a později už mě poslali na školení instruktorů a nabralo to směr.
Ne, neměl. Poprvé jsem to viděl na jednom mezinárodním kongresu ve Vídni, kde byl prodejní stánek firmy Laerdal a měli tam tyto simulátory – sofistikované figuríny vystavené. Víc jsem o tom nevěděl. A zdaleka jsem netušil, s čím vším to souvisí. Na Slovensku a v Čechách jsme akutní stavy také vždycky trénovali a máme v tom například dvaceti pětiletou tradici v soutěži záchranných služeb. I když se
10
česko-slovenský záchranářský časopis
teoreticky vědělo, že takové pokročilé technické možnosti existují, nebyly ještě pro domácí zdravotnictví finančně dostupné. Museli jsme si poradit bez nich. Probíhalo to tradičně kvazi-hranou situací se živými figuranty.
Takovému figurantovi se ale skutečná masáž srdce neprováděla… To určitě ne. Resuscitace se simulovala na gumové „Anče“. Takovéto drahé sofistikované simulátory, jako je ten
Simulace v IZS
rescue
report
vedle nás, jsme k dispozici zdaleka neměli. Ale byly to takové první vlaštovky simulační medicíny, protože se u toho začaly již tehdy nacvičovat podobné dovednosti, o jaké nám při nácviku s inteligentními figurínami jde. Že umí lékař záchranné služby resuscitovat, to se rozumí samo sebou. O tento nácvik tolik nejde. I tenkrát šlo o komplexní úkoly, ke kterým patří celkové zvládání situace, komunikace s příbuznými a podobně. S dnešní simulační medicínou a se to však nedá srovnat. Asi by se hodil příměr, že dnes můžeme pracovat precizně v laboratoři a tehdy byla nutná větší improvizace v terénu.
Je simulační centrum zde v Pavilonu Dialog srovnatelné s tím rakouským, kde působíte? Ano, toto simulační centrum je naprosto srovnatelné s naším akreditovaným centrem ve Wiener Neustadtu, a to co se týče materiálně-technického zabezpečení, audiovizuální techniky i všeho ostatního. Dokonce tam máme přesně ten samý simulátor od stejné firmy. Takže identické je i ovládání, kamerový systém a tak dále. Obecně máme v Rakousku, řekněme, o 10 let více zkušeností, protože se tam dříve začalo, a zkušenost z člověka dělá profesionála. Ale je to srovnatelné.
Má české a slovenské prostředí nějaká specifika? Problémem, na který narážíme a který pak vytváří určitá specifika, je nedostatek financí. V Rakousku se tolik neřeší, kolik se u simulace spotřebuje ampulí, stříkaček nebo dalšího materiálu. I když ale máme sponzory, ušetřit se dá a my to děláme i v Rakousku.
Simulační medicína je nový progresivní obor, se kterým se v Evropě začínalo zhruba před 10 lety. Lékaři i sestry si v něm bezpečně zkoušejí léčení běžných i mimořádných stavů. Živého pacienta tu ale nahradí sofistikovaný tělový simulátor v podobě dospělého muže, rodící ženy nebo třeba novorozeněte. V pražském pavilonu Dialog při Aesculap Akademii mají svého „Karla“ – simulátor v podobě SimMan 3G firmy Laerdal. Ten dokáže věrně simulovat nejrůznější tělesné a psychické projevy, od mluvení, přes pláč a pocení až třeba po zástavu dechu. Školitelé, z řad zkušených lékařů, chystají pro účastníky předem scénář možného vývoje, který určuje „Karlovy“ reakce. Završením každé simulace je pak společný debriefing, kdy zdravotnické týmy účastníků s pomocí záznamu hodnotí, jak se jim dařilo krizovou situaci zvládnout a co by eventuálně mohli udělat jinak. Úspěch závisí ve velké míře i na zkušených školitelích, kterých je stále ještě nedostatek. Necháte někdy figurínu zemřít? V principu nenecháváme figurínu zemřít. A scénář není vždy dynamickým rozhodnutím. Máme ho dopředu připravený a promyšlený. Je za tím několik hodin práce. Míváme připravené dvě varianty. Kdyby to pro účastníky bylo příliš jednoduché a rutina jim neumožňovala vstřebat nic nového, trochu jim to ztížíme. Naopak tam, kde jim to příliš nejde, se je k tomu snažíme dovést. Připravujeme si vždy varianty dvěma směry.
Zaměřujete se v kurzech stejným dílem na medicínské postupy jako na práci v týmu? Medicínské postupy trénujeme bezděčně na základě nějaké simulované akutní situace. Předně však jde o ty netechnické dovednosti, kam práce v týmu patří. Předpokládá se, že všichni lékaři umějí resuscitovat, že každý ví, jaký lék, v jaké dávce se kdy podává. Tady není co učit. Je ale na místě si všimnout toho pozadí, na kterém se to odehrává.
Simulované krizové situace se řeší v reálných týmech – sestra, službu konající lékař, primář
Zaregistrovat, jak se co odehrávalo. Například jak to lékař formuloval, když ordinoval lék. Proč ho třeba sestra neslyšela – byla právě zaměstnaná něčím jiným. Proč přehlédl informaci na monitoru, proč něco přeslechl. Tyto lidské faktory hrají denně roli na centrálních příjmech, na záchranné službě, na operačním sále nebo při zákroku. Akutní stavy v medicíně neprobíhají tak, jako když si o tom čtete v učebnici. Číst umíme všichni, ale jde o to, jak přetavit tu informaci do reálné chaotické situace, kdy stříkačky „létají“ nebo stříká krev.
Jak často by měli účastníci v rámci simulační medicíny trénovat? Určitě jednou ročně.
V českém prostředí se snažíme ohledně simulační medicíny vytvořit standardy. Co bychom tu měli udělat, aby nám to tu fungovalo stejně dobře jako v Rakousku? V Rakousku se simulační medicína zaintegrovala do postgraduálního vzdělávacího systému, takže od roku 2015 tam
Při důvěrném debrífinku se pojmenovává, co se podařilo nebo co by šlo udělat jinak
česko-slovenský záchranářský časopis
11
Simulace v IZS
rescue
report
neexistuje anesteziolog, který by udělal atestaci a neměl alespoň jednodenní kurz těchto netechnických dovedností. Nejúčinnější způsob je zaintegrovat to do legislativy.
Je rozdíl mezi kurzem pro lékaře a pro sestry? Ne, my to děláme všechno v reálných týmech. Ne, že „ty mi dnes budeš hrát lékaře a ty primáře“. Ne, každý tu dělá tu práci, kterou vykonává normálně, aby byla navozená situace skutečně podobná tomu, co může reálně nastat třeba o noční směně. Jen dnes je to výjimka, protože tu trénujeme trenéry.
Co je podle Vás nejdůležitější částí simulační medicíny? Důležité je všechno. To, že frekventant přijde, dostane se do akutní situace a bravurně ji vyřeší nebo se i potýká s různými komplikacemi. K nezaplacení jsou však následné debrífinky, kdy si o situaci při záznamech z akce povídáme. Když to proběhlo dobře, pojmenujeme společně proč, a účastníci nabývají jistoty, že něco vědí nejen teoreticky, ale dokážou to také použít.
Jindy analyzujeme, proč to neproběhlo optimálně. Instruktor tu funguje jako kvazi-moderátor a snaží se, aby si na jádro pudla přišli samotní účastníci.
Nestačila by jen praxe v nemocnicích? Nestačila. V nemocnici máte tolik práce, že si o těch věcech nestihnete popovídat a vlastně tu na to ještě není kultura. Není zvykem, že by se někomu přiznalo, že něco neproběhlo tak, jak mělo. V Rakousku se s tím trochu začíná, ale v Čechách a na Slovensku jsme od toho ještě daleko. Ale z chyby se dá konstruktivně poučit v tomto chráněném sterilním prostředí. Tady je chyba dokonce žádoucí a nahraný záznam a všechny informace tu zůstávají jako důvěrné a nedostanou se odsud ven. Pacient nám nezemře, odpadá ta obrovská psychická zátěž. Myslím, že tato metoda je ve svých přínosech nenahraditelná. Tento obor má budoucnost. Dělám ho osobně z přesvědčení.
Autor textu: Jana Kittová Autor fotografií: Ester Horovičová
MUDr. Daniel Csomor je absolventem Lékařské fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě. Postgraduální specializaci v oboru Anesteziologie a intenzivní medicíny si dodělal v Dětské fakultní nemocnici v Bratislavě a získal i další specializaci v oboru urgentní medicína. Od roku 2007 žije a pracuje na pozici lékaře – specialisty v Rakousku, na oddělení anesteziologie, urgentní a intenzivní medicíny na klinice ve Wiener Neustadtu. Součástí oddělení je pozemní a letecká záchranná služba, kde MUDr. Csomor také působí jako lékař. Mimo jiné má jako účastník a později i jako rozhodčí bohaté zkušenosti ze soutěží záchranných služeb. Od roku 2009 je součástí týmu instruktorů simulačního centra ve Wiener Neustadtu.
Tým lektorů Aesculap Akademie
12
česko-slovenský záchranářský časopis
Informační technologie
rescue
report
Hasiči budou mít díky eCall-u u zásahu více informací
eCall bude v platnosti v Evropské unii Výrobci vozidel musí podle nařízení Evropské komise počínaje březnem 2018 povinně zabudovávat systém nouzového volání eCall do všech osobních a lehkých užitkových vozidel registrovaných pro provoz v krajinách Evropské unie. Automatické tísňové volání z havarovaného vozidla se tím stává pro naše záchranáře již běžnou realitou.
Č
eská republika je považována za průkopníka této technologie. Od 30. září 2017 jsou již všechna operační střediska HZS ČR připravena na příjem eCallu. Tento elektronický bezpečnostní systém byl vyvinut za účelem zrychlení a zpřesnění identifikace volajícího při závažných dopravních nehodách. První vlaštovky, pilotní výzkumné projekty, se však po celé ČR realizovali již daleko dříve, od roku 2006. Na jejich podkladě pak vzniká nová celoevropská legislativa, která je nyní již ve fázi plné funkčnosti. S hrdostí můžeme konstatovat, že to opět byli naši odborníci, kteří stáli v čele
platformy pro implementaci služby eCall v Evropě a našimi řešeními se inspirovalo mnoho českých státu EU. 2500 ZACHRÁNĚNÝCH ŽIVOTŮ Základní myšlenkou projektu je usnadnit komunikaci s posádkou havarovaného vozidla nebo účastníkem dopravní nehody a efektivně řídit záchranný řetěz od zásahu po dořešení nehody, respektive vyrozumění jiných řidičů na komunikacích formou výstražných tabulí. Každý rok se v Evropě stane více než 1,7 milionu dopravních nehod, které vyžadují lékařskou pomoc, a mnoho dalších nehod, které vyžadují jiné druhy pomoci. Po nehodě mohou být lidé
ve vozidle v šoku, neznají svou přesnou polohu, nejsou schopni ji sdělit nebo nemohou použít mobilní telefon. Ve všech těchto případech může systém eCall pomoci. Může významně zkrátit čas reakce tísňových služeb a tím zachránit životy nebo snížit závažnost zranění. Kdyby všechna vozidla v EU byla vybavena systémem eCall, smrtelné nehody na silnicích by mohly být sníženy až o 10%, což znamená záchranu asi 2 500 životů ročně. ECALL V PRAXI V případě dopravní nehody zahájí palubní zařízení eCall ve vozidle tísňové volání, prostřednictvím kterého dojde
česko-slovenský záchranářský časopis
13
Informační technologie
rescue
report
ke spojení s telefonním centrem tísňového volání 112. Spojení mezi vozidlem s eCall systémem a telefonním centrem tísňového volání 112 se uskuteční buď automaticky po aktivaci senzorů ve vozidle, nebo manuálně po stisku nouzového tlačítka ve vozidle. Manuální aktivace je určena také pro případy, kdy vozidlo vybavené palubní jednotkou dojede k místu havárie jiných vozidel nebo se posádka vozu ocitne v jiném ohrožení, například zdravotní komplikace řidiče, přepadení auta a jiné situace. Palubní zařízení systému eCall naváže s tísňovou linkou datové a hlasové spojení. Při zahájení spojení se do technologie telefonních center tísňového volání 112 přenáší tzv. minimální soubor dat. Tento datový soubor obsahuje informace o nehodě, včetně času, přesné polohy, směru jízdy vozidla, identifikace vozidla a stavu systému eCall (údaj o tom, zda bylo volání spuštěno manuálně nebo automaticky). Pro co nejpřesnější lokalizaci polohy by měl tento systém v budoucnu využívat novou generaci celosvětových systémů družicové navigace, zejména evropský systém Galileo. Hlasové spojení následně umožní cestujícím ve vozidle komunikovat s operátorem tísňové linky 112. Datový přenos informací a hlasová komunikace jsou přenášeny souběžně.
14
Operátorovi se při volání prostřednictvím systému eCall zobrazí místo nehody na mapě a na obrazovce se vizualizují data zaslaná palubní jednotkou. Podle vytěžených informací vyšle operátor pomoc potřebných složek integrovaného záchranného systému. Díky automatické aktivaci systému a minimálnímu souboru dat je možno pomoc poskytnou i tehdy, když nikomu z posádky zdravotní stav nedovolí komunikovat s operátorem nebo je v zemi cizincem a nezná dostatečně jazyk. Toto je nesporná výhoda u nehod, které se stávají mimo osídlené oblasti, kde častokrát vlivem počasí auto například sjede se srázu a není pro nahodile projíždějící vůbec viditelné. PREVENCE HROMADNÝCH NEHOD Kromě zajištění vyslání pomoci na
česko-slovenský záchranářský časopis
místo nehody předává telefonní centrum tísňového volání 112 informaci o nehodě také do jednotného systému dopravních informací Národního dopravního informačního centra v Ostravě, které je použije pro texty na informačních tabulích pro řidiče, pro dopravní zpravodajství, aktuální dopravní situaci na internetu, osobní navigační systémy apod. Pro získání technických údajů o vozidle budou telefonní centra tísňového volání 112 propojena s centrálním registrem vozidel a evropským informačním systémem EUCARIS. To umožní identifikovat i jiná rizika, například například nebezpeční výbuchu u hybridních vozidel, respektive vozidel se stlačeným plynem, nebo lze podle počtu airbagů předvídat následky zranění u posádky vozidla.
Informační technologie
rescue inzerce
report
ZÁCHRANNÁ NOSÍTKA
911 Canyon
Speciální záchranná nosítka KONG navržená nejen pro záchranu z vodních ploch a řek
Vybavení:
plně vodotěsný vak (3 vrstvy laminace) popruhy pro imobilizaci pacienta, plně polstrované s rychloupínacím systémem ■ ultralehký hliníkový rám s laminátovou skořepinou (otvory pro odtok vody) ■ Lexan štít (s integrovaným dýchacím ventilem) k ochraně hlavy pacienta bez omezení dýchání ■ dvoudílný rám pro usnadnění přepravy ■ závěsná souprava ■ plně plovoucí ■ ■
ZBYTEČNÉ OBAVY EVROPSKÝCH ŘIDIČŮ Nejen u nás, ale i například v sousedním Německu byla předmětem diskuze ochrana osobních údajů řidičů a vlastníků vozidel i například fakt, zda je možné eCall využít k určení viníka nehody. Tyto obavy se však s vývojem systému stali lichými. Samotná podstata systému, totiž že se aktivuje až po nárazu vozidla a deformaci, kterou zaznamenají senzory na vozidle, nebo se aktivuje ručně až tehdy, když řidič nebo člen posádky zmáčkne aktivační tlačítko, vylučuje stav, kdyby se dala předem zaznamenávat například dráha, po které se vozidlo předtím pohybovalo. Proto i zde platí: primární je záchrana životů. OČEKÁVÁNÍ EU OD ECALL Velmi pozitivní výsledky si slibuje Evropská komise v ohledu efektivnosti a hlavně rychlosti poskytované péče. V hustě osídlených oblastech a městských konglomerátech se očekává postupné zkrácení doby dojezdu o 40%, mimo město až o 50%. Jak již bylo výše zmíněno, čeká se snížení počtu úmrtí následkem dopravních nehod až o 2 500 ročně. Dalším významným přínosem bude zefektivnění výjezdů a organizace záchranných akcí včetně počtu a druhu vysílaných zásahových vozidel. -red- s využitím materiálů Tiskové konference GŘ HZS k uvedení eCall ČR do provozu září 2017 a s využitím informačních podkladů EU k zavedení eCall Foto, zdroj: prezentace plk. Ing. Jana Urbánka, vedoucího pracoviště projektové podpory MV-GŘ HZS ČR
LANEX JE VÝHRADNÍM DISTRIBUTOREM FIRMY KONG PRO ČR A SR LANEX a. s. Hlučínská 96/1, 747 23 Bolatice, Česká republika +420 553 751 111 www.lanex.cz jiri.gazda@lanex.cz česko-slovenský záchranářský časopis 15
Pozvánka na akci
rescue
report
HASIČSKÁ FONTÁNA PRAHA 2018 Oslava české státnosti po hasičsku a hned světově Více než 1 000 hasičů ze všech krajů České republiky zamíří do hlavního města, aby zde vzdali poctu českému státu a na motivy symfonické básně Vltava z cyklu Má vlast společně vytvořili největší hasičskou vodní fontánu na světě. Vltava se díky hasičským stříkačkám doslova vzedme do vzduchu a za doprovodu světel a hudby vytvoří unikátní a dosud nevídaný vizuální zážitek, kdy se před diváky odehraje světelný koncert a vodní balet několika tisíců kubických metrů vody v jednom okamžiku.
Praha, 2. června 2018 16
česko-slovenský záchranářský časopis
Pozvánka na akci
rescue
report
SOBOTA
2. ČERVNA 2018 22:00 HODIN RAŠÍNOVO A HOŘEJŠÍ NÁBŘEŽÍ JIRÁSKŮV A PALACKÉHO MOST HLAVNÍ MĚSTO PRAHA
FOTO: Milan Rutz
HASIČI - PÁNI ŽIVLŮ Hasiči se po staletí utkávají s dvěma nejvýznamnějšími přírodními živly: ohněm a vodou. Vltava se v sobotu 2. června 2018 přesně ve 22.00 hodin stane místem, kde hasiči společně, bez ohledu na to, jestli jsou to hasiči dobrovolní nebo profesionální, z Čech, Moravy nebo Slezska, ovládnou pod taktovkou dirigenta gigantické množství vody a vytvoří unikátní umělecké dílo. Podstatou akce je uspořádání „živé“ vodní fontány tvořené věcnými prostředky požární ochrany (požární čerpadla, požární hadice, požární proudnice), jejíž jednotlivé kompaktní vodní proudy budou obsluhovat uniformovaní hasiči v duchu hudební choreografie za podpory světelných efektů. OSLAVY ČESKÉ STÁTNOSTI V roce 2018 budou probíhat po celé republice oslavy na téma: 100 let české státnosti a této příležitosti je snaha využít pro uspořádání hasičské akce republikového významu. Cílem akce Hasičská fontána Praha 2018 je propagace práce hasičů České republiky tak trochu jinak. Každý hasič je hrdý na to, co dělá. Každodenní prací naplňuje motto: "Bližnímu ku pomoci, vlasti ku prospěchu a sobě ku cti". Prestiž hasičů je občanskou veřejností vnímána jako velmi vysoká. Účast jednotlivých hasičských družstev na akci Hasičská fontána Praha 2018 bude organizována rovnoměrným výběrem ze všech okresů České republiky. K zajištění celé akce je dle předběžného scénáře zapotřebí vyslat cca 200 družstev. V Praze budou tedy zastoupeny a propagovány kraje a okresy z celé České republiky.
česko-slovenský záchranářský časopis
17
Záchranářská osvěta
rescue
report
UČTE SE OD
PROFESIONÁLŮ
Záchranáři učí, jak se chovat u dopravní nehody Co dělat v prvních okamžicích po dopravní nehodě, to je tématem nových kurzů, které středočeští záchranáři připravili v rámci vzdělávacího projektu „Učte se od profesionálů“. První zájemci se mohli už 28. února v Kladně dozvědět o úkonech, které je potřeba udělat do příjezdu profesionálů.
K
urzy "Učte se od profesionálů! II. – DOPRAVNÍ NEHODA“ navazují na ukončenou úspěšnou první etapu vzdělávacího projektu, která probíhala od října 2014 a středočeští záchranáři v jejím rámci proškolili bezmála 6 tisíc lidí.
18
Nový tématicky specializovaný kurz první pomoci je šitý na míru přímo řidičům, ale kurzy zaujmou i ostatní, kteří se chtějí seznámit s postupy technické a zdravotnické pomoci při dopravní nehodě. Součástí je i simulovaný nácvik vyproštění zraněného z havarovaného vozidla a ošetření možných zranění
česko-slovenský záchranářský časopis
nebo simulace postupu při postižení většího počtu osob a neodkladné resuscitace. Nebylo tedy překvapením, že se jej zúčastnilo hodně cyklistů, i závodníků z profi týmu. Podstatnou část zájemců o kladenský pilotní kurz tvořili členové Stark Cycling Team, který je jedním z největších amatérských
Záchranářská osvěta
rescue
report
Na fotografii Marek Hylebrant, vedoucí školitel ZZS SČK
cyklistických týmů v republice, v čele s paralympijským mistrem světa Michalem Starkem, a další výkonnostní, amatérští a hobby cyklisté ze Středočeského kraje z Unie amatérských cyklistů. Pilotní kurz pod záštitou hejtmanky
Středočeského kraje Jaroslavy Pokorné Jermanové slavnostně zahájil radní pro oblast bezpečnosti a zdravotnictví Robert Bezděk a ředitel Zdravotnické záchranné služby Středočeského kraje Martin Houdek. “Přiznávám, že jsem i po těch letech mile překvapen neklesajícím zájmem veřejnosti, která touží po nových vědomostech nebo jen osvěžení svých znalostí. Z praxe víme, jak důležité je rychlé poskytnutí první pomoci, aby měl zraněný šanci na návrat do života. Proto není čas například u těžké dopravní nehody dlouho pátrat v paměti. Navíc i první pomoc má svůj vývoj a pravidla, která platila za dob našeho mládí, už neplatí.” řekl ředitel
středočeské záchranky Martin Houdek. Kurzy v tomto projektu jsou bezplatné, každému účastníkovi je vystaven certifikát o absolvování kurzu.
Pozn. red.: V redakci RESCUE reportu tuto iniciativu velmi chválíme. Dodáváme, že při současném trendu aktivních víkendů a rodinných dovolených na kole by obdobnou formu školení potřebovali snad všichni rekreační i sportovní cyklisté v celé republice. Proto doufáme, že brzy budou školení od zdravotnických záchranářů probíhat i v jiných krajích. -redFoto: Archiv ZZS Středočeského kraje
česko-slovenský záchranářský časopis
19
Zásahy IZS
rescue
report
Vážná nehoda u Horoměřic Někdy i perfektní zásah záchranářů nedokáže zvrátit smrtelné následky dopravní nehody. Nejinak tomu bylo v půli ledna 2018 u středočeských Horoměřic.
I
nformaci o vážné dopravní nehodě autobusu a osobního auta poblíž Horoměřic v okrese Praha-západ přijalo Krajské operační a informační středisko HZS Středočeského kraje v pátek 12. ledna šest minut před šestnáctou hodinou. K události na silnici č. 240 asi kilometr od Horoměřic směrem k Jenerálce, odkud byl ohlášen velký počet zraněných, postupně vyjeli profesionální hasiči z Roztok, Kladna, Slaného a Rakovníka. Vzhledem k těsné blízkosti metropole a potřebě většího počtu sil vyrazily v rámci mezikrajské výpomoci i jednotky HZS hlavního města Prahy ze stanic Petřiny, Smíchov a Sokolská a také jednotka Hasičského útvaru ochrany Pražského hradu. Dispečinky zdravotnické záchranné služby z Prahy a středních Čech vyslaly na místo asi patnáct posádek sanitních vozů.
20
Po příjezdu na místo nehody, při které autobus po střetu s osobním autem následně čelně narazil do stromu, hasiči začali s vyprošťováním osob. Několik lidí bylo v autobusu zaklíněno a na jejich záchranu museli hasiči použít hydraulické nářadí. Ve spolupráci se zdravotnickými záchranáři byla pro třídění zraněných zvolena metoda START (Snadné Třídění A Rychlá Terapie). Ta je vhodná u událostí s větším počtem obětí a zraněných osob, které jsou tříděny podle odhadu závažnosti poranění a nutnosti přednostního odvozu
česko-slovenský záchranářský časopis
do nemocnice. Nehoda si vyžádala tři lidské životy – na následky zranění na místě zemřela mladá řidička osobního vozu, řidič autobusu a jedna cestující. Pět těžce zraněných, deset osob se středním poraněním a třicet se zraněními lehčího charakteru bylo rozvezeno především do pražských nemocnic, někteří byli po ošetření na místě odvedeni do náhradního autobusu. Velitel zásahu požádal o spolupráci i členy posttraumatického týmu středočeských hasičů, kteří na místě poskytli pomoc několika účastníkům kolize nebo jejich rodinám. Část hasičů spolu s policisty prohledávala i za pomoci termokamer okolí nehody, aby byla vyloučena varianta, že někdo v šoku utekl a je někde na poli v okolí. Na pomoc při pátrání vzlétl vrtulník s termovizí. Po odvezení všech zraněných osob začaly jednotky s vyprošťováním vozidel a úklidem vozovky, ke kterému byli přivoláni i silničáři. Úsek silnice mezi Horoměřicemi a Jenerálkou byl po celou dobu záchranných prací uzavřen a až kolem půlnoci byl provoz obnoven. Příčinu nehody vyšetřuje Policie ČR. Text: HZS Středočeského kraje foto: HZS Praha
Zásahy IZS
rescue
report
inzerce
česko-slovenský záchranářský časopis
21
Technika v ZZS
rescue
report
Z obrněného transportéru ZDRAVOTNICKÉ VOZIDLO ZÁCHRANNÉ SLUŽBY Zdravotnické záchranářství je občas tvrdá dřina. I tuto profesi lze vykonávat nejen profesionálně, ale i s nadšením a zápalem pro věc. Mezi nejstaršími provozovateli zdravotnických a dopravních záchranných služeb najdeme velkého nadšence pro všechna motorová vozidla. Jedno z unikátních sanitních vozidel Vám v tomto článku představujeme.
22
česko-slovenský záchranářský časopis
Technika v ZZS
rescue
report
Z HISTORIE Na počátku byl armádní obrněný transportér – bojové vozidlo pěchoty (BVP-1). Časem se z konstrukčních základů tohoto vozidla vytvořila jeho další speciální mutace, která pod zkratkou AMB-S skrývala zdravotnické vozidlo. Při úpravách zůstaly zachovány hlavní konstrukční prvky vozidla, pojezdové části, pohonné a převodové systémy a vzhledově i konstrukčně celá příď prostředku. Navařením konstrukce z ocelových plechů za motorovou přepážkou směrem k zádi vozidla vznikl
zdravotnický prostor. V něm bylo možno přepravovat 8 sedících pacientů nebo 4 ležící ranění. Možná byla i kombinace 4 a 2. Osádku AMB-S tvořili 2 lidé. Do takto vzniklého prostoru byly zabudovány dvě sedačkové lavice i s opěradly po čtyřech místech na sezení. Boky palivových nádrží byly opatřeny účinným polstrováním. V odkládacích schránkách pod výklopnými sedačkami jsou umístěny zdravotnické potřeby (na pravé straně směru jízdy byl uskladněn obvazový materiál, nalevo dlahy) a akumulátory vozidla. V přední a zadní části sedaček byly z podlahy
po strop umístěny nosníky, které slouží spolu s vodícími a aretačními kolejnicemi pro nesení 4 zdravotnických nosítek (vždy 2 dvě nad sebou). V pohotovostní poloze byla nosítka složená a připevněná u stropu. Pro snadnější manipulaci s nosítky byly na stropě připevněny dvě vodící kolejnice, ve kterých se volně pohyboval třmen, do kterého se zaklesly přední madla nosítek i s raněným a zasunutím do prostoru vozidla se nosítka zajistila v aretačních kolejnicích. Tím odpadla namáhavá a velice problematická manipulace a raněným ve stísněném prostoru.
česko-slovenský záchranářský časopis
23
Technika v ZZS
rescue
report
V přední části zdravotnického prostoru, v podélné ose vozidla měl své stanoviště zdravotník na plně otočné sedačce s možností aretace ve čtyřech polohách. Pro svou činnost měl pracovní stolek, který pod odklopným víkem obsahoval umyvadlo a nad ním držák pro nádobu s čistou vodou nebo desinfekčním roztokem. V samotném stolku byla umístěna automatická odsávačka a nádoby na podávání tekutin. Obsahovala také i láhev s lékařským kyslíkem. Pro noční akce mohl využít i ručně nastavitelného světlometu. Vzhledem ke konstrukčnímu uspořádání zadní části transportéru, doznaly výrazných změn i zadní nástupní a výstupní dveře. Jejich plocha se zvětšila o více než 50 % a zakrývaly skoro celé zadní čelo vozidla. Zvětšením se přispělo ke
24
snadnějšímu nastupování a vystupování raněných a lepší manipulaci s nosítky. Místo přesunutých palivových nádrží v levých dveřích zaujala resuscitační souprava a vak na popruhy a v pravých brašna zdravotníka spolu s vakem na obvazový materiál. Vnitřní uspořádání bylo doplněno navíc o láhev lékařského kyslíku, celkově byl přebudován systém dávkování kapalin nad umyvadlem a navíc jsou i dvě bedny s lékařským vybavením v přední části zdravotnického prostoru.
SOUČASNOST Přestavbou původně obrněného transportéru vojenského typu BVP AMB-S vznikla unikátní pancéřová sanitka, která je připravena zasahovat po
česko-slovenský záchranářský časopis
celé České republice. Ve svém vozovém parku ji má zdravotnická záchranná služba Trans Hospital Plus se základnou v Řevnicích u Prahy. Do února 2016 splnila všechny odborné zkoušky potřebné k provozu. Pásové vozidlo je plně obojživelné, zvládne zásah na souši i ve vodě. Je jedinou obrněnou sanitkou v naší republice. Unikátní pancéřová sanitka má kompletní vybavení pro záchranu pacientů. Třináct tun těžká obojživelná a pancéřovaná sanitka dovede pojmout až tři ležící pacienty, případně dva pacienty na lůžku a další čtyři sedící. Lékaři mají k dispozici dlahy, vakuové matrace, dva defibrilátory i dýchací přístroje, léčiva a tak vozidlo dovede poskytnout adekvátní péči i těžce zraněným pacientům. Stroj je připravený zasahovat v extrémních situacích, jako jsou požáry, výbuchy, povodně a spolu s policií při zásazích u teroristických akcí nebo útoku aktivního střelce. V nepřístupném terénu neslouží ale jen pro ně, ale na místo živelné pohromy,
Technika v ZZS
kam se nelze dostat autem, může dopravit záchranáře, hasiče i odborníky, například pyrotechniky, statiky nebo psovody. Sanitka může být nasazena ke každodenním zásahům, kdy jde o život a pomoc , ale její využití je nasazení především do extrémních podmínek. Je možné ji také využít ve spolupráci s hasiči při vyprošťování havarovaných velkých vozidel. Je určena do míst, kam se svou technikou nedostanou ani hasiči, nebo za naprosto nevhodných podmínek pro vzlet vrtulníku. Obrněná sanitka je plně obojživelná. Zatímco na suchu se pro zraněné může vydat prakticky do jakéhokoliv terénu, tak překoná i vodní překážku. Do vody navíc vjede bez jakýchkoli příprav, za
pomoci pásů dokáže plavat rychlostí až 8 km/h. Bývalé bojové vozidlo pěchoty sanitního typu váží více než 13 tun. Dokáže jet maximální rychlostí až 80 km/h. Žlutý kolos, který vznikal asi čtyřměsíční přestavbou armádního bojového vozidla BVP, stál desítky tisíc korun, dovede na silnici vyvinout osmdesátikilometrovou rychlost, v terénu dosáhne až padesáti kilometrů v hodině. Celá souprava byla záchranáři pořízena z peněz získaných z prodeje předešlé soupravy Tatra 815 a menšího Volva BV 202, které mělo gumové pásy a nemělo pancíř, což ho znevýhodňovalo při velkých požárech či výbuších. Na konkrétní místo je přepravováno pomocí
kamiónu, jehož naložení trvá přibližně minutu a půl. K přepravě obojživelníka záchranáři používají nákladní vůz Scania R 124 400. S jeho úpravou, která zajišťuje rychlou přepravu i složení a naložení BVP se na nejvzdálenější konec republiky ze středočeských Řevnic dostane do čtyř hodin. Zájemci si mohli novou techniku prohlédnout již v letošním roce na mnoha akcích jako Den s Policií,Bezpečná Šumava a bylo provedeno mnoho součinnostních cvičení s Hasiči, ZZS a složkami Policie. Technické parametry jsou: váha 13 tun, délka 7 metrů, motor šestiválec „V“ UTD 20, o výkonu bezmála 300 koní, spotřeba od 70 do 150 litrů nafty na 100 km.
česko-slovenský záchranářský časopis
25
Technika v ZZS
rescue
report
„Někomu se to může zdát hodně, ale určitě nebudeme jezdit denně”. Počítáme s ní především na zásahy v kratších vzdálenostech. Průchodnost vozidla terénem je úžasná a je tak dobře odpružená a zkonstruovaná, že vnitřek pro pacienta poskytuje dostatečný komfort“ dodává šéf záchranky.
Obrněná sanitka v praxi dosud nezasahovala, záchranáři si v nepřístupných terénech zatím poradili s vrtulníky nebo terénními vozy. Je trvale připravená k nasazení pro celé území naší republiky.
Text jsme převzali s laskavým svolením majitele společnosti TRANS Hospital a redakce z časopisu Svět motorů 5/2018
Autor: Jaroslav Veselý Foto: archiv TRANSHOSPITAL inzerce
26
česko-slovenský záchranářský časopis
Technika v ZZS
Další vozidla z výbavy ZZS TRANSHOSPITAL
česko-slovenský záchranářský časopis
27
Technika v ZZS
rescue
report
TATRA VÁS DOSTANE DÁL
HASIČSKÉ VOZY TATRA 28
česko-slovenský záchranářský časopis
tatra.cz