Boj o Krkonoše by radekdrahny

BOJ

RNDr. Jan Štursa – geobotanik, bývalý ředitel Správy Krkonošského národního parku. Svou profesní dráhu spojil s touto institucí v roce 1965 a po další desetiletí byl klíčovou osobou krkonošské ochrany přírody.

JAN ŠTURSA

Stal se přímou součástí mediálně známých kauz, jako byly zamýšlený olympijský areál v Modrém dole, rozvoj skiareálu na Lysé hoře nebo lanovka na Sněžku. Málokdo zná pozadí těchto krkonošských sporů tak jako on. V této knize odhaluje mnohá tajemství, která zůstávala neznámá… Navíc je dokumentuje množstvím archivních fotografií. Jan Štursa do slova a do písmene bojoval o záchranu jedinečné krkonošské flóry, a nejen jí… Jeho autobiografická kniha Boj o Krkonoše vám dovolí nahlédnout pod pokličku, jak to vlastně bylo.

KRKONOŠE

BOJ O KRKONOŠE

JAN ŠTURSA

Půl století životních osudů přírodovědce na svazích Krkonoš.

Obsah

Kniha_Boj o Krkonose_TISK.indd 4

Úvod

Krkonoše – výjimečné pohoří uprostřed Evropy

Průkopnické krůčky

Sondy do zákonitostí života rostlin

Léta pěstitelská

První expedice do Krkonoš

Kandíky na Medníku

Mé velké dilema – Příroda nebo hudba

Čas univerzitních studií v Praze

Pět rozdílných desetiletí života Krkonošského národního parku

První desetiletí života národního parku

První měsíce a roky ve službách Správy KRNAP

Můj první ředitel

Modrý důl

Rok 1968 v Krkonoších

Jak se dělá (geo)botanika v zimě

Strážci Krkonošského národního parku

Motocyklová olympiáda

Kůrovec, obaleč a jiní škůdci

Vědecká rada a poslání vědy při ochraně krkonošské přírody

100

Radost z poznávání

105

Stesky nad stezkami

109

Klec na koniklec

116

Mé toulky s fotografem Jiřím Havlem

122

Z Krkonoš do Himálaje

127

Rub a líc krkonošských lomů

133

Hory patří pracujícím

139

Dědictví krkonošských hospodářů

147

Zámecký park a jeho prolnutí s Krkonošemi

152

Příběh botanika a ochranáře z Obřího dolu

156

1.11.2023 1:56:48

Kniha_Boj o Krkonose_TISK.indd 5

Záludnosti práce ochránce horské přírody

160

Ostrov Arktidy v srdci Evropy

162

Novinky z Krkonošské tundry

167

35 let divadla o horské přírodě

173

Místo, které mám v Krkonoších nejraděj

182

Jak se pracovalo na Správě KRNAP v letech komunistického režimu

187

Přelomový rok české ochrany přírody

192

Sněžka – příběh mnoha staletí

197

Krkonošští jeleni vs. holandské guldeny

209

Osudy černých rytířů z hor

213

Od roubenek k apartmánům

219

Vetřelci na svazích hor

224

Krkonošské vertikály a strategie salámové metody

230

Bílé a zelené sjezdovky

237

Kam s ním?

244

KRNAP na mezinárodní ochranářské scéně

249

Ekologická výchova v Krkonoších

254

Monitoring přírody Krkonoš

260

Krkonoše jako sportovní kolbiště?

264

Rozmanitost živé přírody Krkonoš

268

Krkonošské horizontály

274

Kleč a smilka – klíčoví hráči z krkonošských hřebenů

279

Hranice dvou států a dvou národních parků

283

Voda v Krkonoších

286

Lovci a jejich kořist

294

Proměny Správy KRNAP v průběhu desetiletí

297

Na prahu nového milénia

304

Stručný životopis

308

Pár slov závěrem

312

1.11.2023 1:56:48

První měsíce a roky ve službách Správy KRNAP Ale zpět do Krkonoš. Tady jsem absolvoval svá první pracovní jednání s různými organizacemi, věnoval se metodickému řízení prvních několika strážců národního parku. Mezi nimi hned od počátku byli Herbert Berger, Josef Buchar a František Jindřišek, postupně pak další, se všemi mě pojilo hluboké přátelství a názorová shoda s naším ochranářským posláním. Hodně času jsem tehdy věnoval přípravě pracovní náplně dobrovolných strážců. Území národního parku bylo veliké a profesionálních strážců jen několik, takže kontrolní činnost v terénu bylo nutné posílit a dát jí odpovídající náplň. Postupně se podařilo vytvořit Sbor dobrovolných strážců, jehož členové se zpočátku rekrutovali hlavně z řad boudařů, členů Horské služby Krkonoše a nejrůznějších nadšenců různých profesí, kterým krajina Krkonoš byla blízká a neváhali pro péči o ni věnovat svůj volný čas, víkendy či dovolenou. Sbor postupně tvořilo přes 100 členů a nebylo jednoduché tuto značně různorodou společnost lidí metodicky řídit. Co nejvíce času jsem se snažil věnovat terénu, neboť Krkonoše jsou rozsáhlé a poznat je dokonale, na to mi vlastně nestačilo ani uplynulých pět desetiletí mého zdejšího působení. Zpočátku to byl obvyklý rituál dvou až tří dní, které jsem během týdne strávil v horách. Jezdil jsem ponejvíce autobusem a pak se z blízkých i vzdálených míst navracel různými cestami zpět. To bylo výborné, člověk se nemusel vracet k zaparkované motorce nebo později autu, měl více prostoru na procházení Krkonošemi křížem krážem. A podle toho se plnily terénní zápisníky nejrůznějšími záznamy či floristickými nálezy nových lokalit, ale i nových rostlinných druhů pro Krkonoše. Byla to nádherná léta, ještě ne tak zatížená dnešní administrativní činností ochranáře a okořeněná objevy pro Krkonoše nových druhů rostlin, živočichů či detailů, jak horská příroda funguje.

Kniha_Boj o Krkonose_TISK.indd 52

1.11.2023 1:57:26

Vzpomínka na jednoho z pr vních strážců KRNAP Josefa Buch ara. Spolu s Antonínem Tlouště m (vlevo) při chvilce odpočinku na tehdejším jednoduchém odpočinkovém místě

Jediným limitem v letech 1966 a 1967 pro mě byl včasný návrat do Vrchlabí, abych stačil vyzvednout naši dceru Haničku od paní, která ji hlídala, nebo později ze školky. Tehdy jsem byl ve Vrchlabí sám, manželka Helena ještě dokončovala poslední dva ročníky studia; jak jinak, také na geobotanice u Jana Jeníka. Sousedi mně v té době říkali táto-máma, alespoň od pondělka do pátku to tak muselo fungovat. Ale snad jsem vše, co bylo zapotřebí, zvládl. Ne vždy se mi ale včasný návrat z hor podařil. Na jaře 1967 jsem pravidelně jezdil každý den na běžkách pozorovat hranu Úpské jámy, kde mocné sněhové převisy slibovaly brzké odtržení a sesuv laviny. Když jsem konečně jeden den dopoledne přisupěl po túře ze Svatého Petra přes Klínovku a Výrovku až na Studniční horu, lavina už spočívala dole v Lavinovém žlabu. Cítil jsem nutkavou potřebu ji fotograficky zdokumentovat, aby fotoaparát v batohu nezahálel, a tak jsem začal opatrně traverzovat, běžky v ruce, po svahu Čertova hřebínku k lavině. Po chvilce jsem ale uklouzl na firnovém sněhu a nekontrolovatelně se řítil do již spadlé laviny. Dopadlo to dobře, jen jedna běžka se přelomila, když se zapíchla do ztvrdlých lavinových bloků. Byla to hodně nepříjemná zkušenost, kterou jsem si později ještě párkrát zopakoval. Horší bylo, jak se dostat na jedné běžce v hlubokém sněhu zase až domů a včas do čtvrté odpoledne, abych vyzvedl dceru od paní na hlídání. Následovala tedy vzrušující jízda na jedné běžce (druhá byla připoutána na batoh, neboť v té době byly běžky hodně cenný artikl, šrámy na nich se opravovaly a zlámané lyže slepovaly) po trase Studniční hora – Výrovka – Klínové Boudy – Přední Planina… Samozřejmostí byly četné pády, a dokonce pak jednoběžkový sjezd po turistické sjezdovce až do Svatého Petru. Návrat do Vrchlabí jsem stihl jen s mírným zpožděním, ale se zcela namoženou nohou, po které jsem několik dní jen pajdal.

Kniha_Boj o Krkonose_TISK.indd 53

1.11.2023 1:57:27

ů ník v o c a ráv pra p S m ý a et og uze hol m u rfol o o o l h d é m K geo šsk a ono řil s. N t k y a u r o p K l i P ont P A z l i N i r o KR stim isuje h pském Vla Ú op na up u k l i f m ro ti sní ho p eliniš í n půd raš

ci spoluprá e v P A N R Strážci K při íkem SNB n š u l s í ř sp tupku šení přes e ř m í o terénn národníh a k í n v ě t návš parku

odící toš byl ch r a B v a l s ie, Milo ké histor s š o n o k r edií k dborná encyklop l četná o a v o k i l b í o které pu pojednán í n č a z i r i popula 54

Kniha_Boj o Krkonose_TISK.indd 54

1.11.2023 1:57:28

Zoolog Jan Vaněk u Výrovky při prohlídce tehdejších laminátových tabulí s přemírou různých informací o Krkonoších

Moje manželka Helena řešila v Krkonoších diplomovou práci o problematice smilky tuhé, a tak jsme mnoho dní trávili společně v pilném bádání nad smilkovými porosty na náhorní plošině východních Krkonoš. Pomáhal jsem jí v té době s mnoha terénními experimenty a Heleně se postupně podařilo rozpoznat a detailně popsat životní osudy tak rozporuplné traviny, jakou smilka ve středoevropských horách je. Několik prací, které o smilce tuhé a smilkových trávnících publikovala, přispívá k významnému poznání procesů, které se na hřebenech Krkonoš po dlouhá staletí odehrávají. Pro mě byla tato spolupráce velmi přínosná, neboť v pozdějších letech jsem se snažil rozšifrovat vztahy mezi smilkou a klečí a přispět tak k moderně řešenému managementu krkonošské arkto-alpínské tundry. Bude o tom řeč ještě později, v souvislosti s nedávným prořeďováním klečových porostů.

Od roku 1967 jsme už pracovali na Správě KRNAP oba dva. Helena úspěšně obhájila své smilkové téma diplomové práce a nastoupila do Krkonošského muzea ve Vrchlabí, které už v té době bylo organizační součástí Správy KRNAP. Rozšířila tam již tehdy velmi kvalitní tým odborníků, složený z entomologa a zoologa Jana Vaňka, geomorfologa Vlastimila Pilouse, ornitologa Petra Milese a historika Miloslava Bartoše. Bylo to úplně jiné muzeum než jeho pozdější podoba v době, kdy Správě KRNAP řediteloval Jiří Svoboda (1974–1984). V zimě se v několika pracovnách v prvním patře muselo topit v kamnech a uhlí nosit ze sklepa nahoru. Všichni se v tom střídali. V muzeu měl tehdy roli vedoucího jeho původní pracovník, který v 50. a 60. letech minulého století tuto instituci spravoval – Emil Flégl. Nadšený sběratel veškerého etnografického a historického fundusu, který se z poválečných opuštěných obydlí částečně dostal díky Fléglovi do muzejních „depozitářů“ (záměrně uvádím v uvozovkách, neboť to byl docela velký chaos sbírkových předmětů). Nepochybně mu za to patří dík, i když dnešní muzejní pracovníci asi mnohdy hodně složitě řeší správnou determinaci a zařazení některých v té době získaných sbírkových předmětů. Pak ale přišlo pražské jaro 1968 a ani Vrchlabí nestálo stranou celorepublikového dění. Právě Emil Flégl byl zvláštní figurkou na Správě KRNAP, a to jak v letech před rokem 1968,

Kniha_Boj o Krkonose_TISK.indd 55

1.11.2023 1:57:35

Rok 1968 v Krkonoších Okupace pralesa na hřbetu Rýchor

Správa KRNAP měla za sebou již pět let intenzivní práce při spravování území našeho prvního národního parku. Ředitel Klapka a jeho postupně až sedmdesátičlenný tým lidí nejrůznějších profesí se musel hodně činit, aby Krkonoše byly dobrou vizitkou statusu národního parku. V terénu byly jasně vyznačeny hranice KRNAP a místa s přísnější ochranou – státní přírodní rezervace. Těch bylo zpočátku sedm, později přibyla další chráněná území s různým stupněm ochrany. Sám jsem připravoval vytvoření nové SPR Na Rýchorách, která vznikla sloučením někdejších tří malých rezervací (Dvorský les, Rýchorská květnice a Rýchorská studánka). Poměrně brzo byl formulován a úředně schválen Návštěvní řád KRNAP, byť v těch pionýrských letech naší ochrany přírody se to v něm hemžilo především výčtem mnoha činností, které nejsou v národním parku povoleny. Správa KRNAP zahájila rekonstrukci již tehdy značně zdevastovaných turistických cest, především na hřebenech hor. Postupně se vytvářela základna cestářů a technologie, jak o cesty v horách pečovat. Cestáři mohli navázat na letité zkušenosti a praktiky našich předků, boudařů,

Kniha_Boj o Krkonose_TISK.indd 64

1.11.2023 1:57:42

u RCAMP E T N I běh áší al prů v o předn n i 8 d 6 r 9 o 1 o oš rý k pna Krkon lý, kte r 21. sr e ě e č s n e e a v V d r pře och Václav ách, v rodě a í r o ř p h c o na Rý tábora m ů k í n účast kteří se o dobré spojnic spojnice mezi jednotobydlími uměli starat. livými horskými obydlím Ne vždy se ale na takové takov tradice navázalo, a tak se i v práci nových horských cestářů v národním parku projevilo hodně omylů, o kterých se ještě později zmíním v souvislosti s transportem vápence na hřebeny Krkonoš. Ředitel Správy KRNAP se naštěstí mohl od počátku své ředitelské éry opírat při svých rozhodováních o názory Vědecké rady, složené ze špičkových odborných pracovníků vědecké a ochranářské sféry. Existoval Poradní sbor při VčKNV a pravidelně se scházel aktiv architektů. Začal vycházet sborník krkonošských vědeckých prací Opera Corcontica a pravidelně i časopis Krkonoše. Na stránkách tohoto periodika (mimochodem jedné z nejdéle a nepřetržitě vydávané regionální tiskoviny v Česku) se mohli všichni zájemci o Krkonoše dozvědět to nejpodstatnější o našich nejvyšších horách. Od vědeckých poznatků přes historii a kulturu až po zcela aktuální dění. Architekti a projektanti v osudovém roce 1968 pilně pracovali na podobě nové Labské boudy (ta stará vyhořela na konci roku 1965). V otázce urbanistického vývoje začala Správa KRNAP výrazně uplatňovat svá práva při přípravě nového územního plánu pro oblast Krkonoš. Všichni jsme věřili, že máme před sebou nové a progresivnější vize pro další vývoj v Krkonoších. Čas se však odvíjel dál a s ním i proměny politické atmosféry v naší společnosti, v našem státu, Krkonoše a pracovníky Správy KRNAP nevyjímaje. Začaly plynout první měsíce roku 1968. Události z oné doby jsou v nejrůznějších souvislostech mnohokrát zachyceny a hodnoceny. Nástup obrodného procesu pražského jara, nezměrné nadšení, změny v politické sféře, od té vrcholné až po regionální, se nevyhnuly ani pohraničním Krkonoším. Vracet se k osudovým událostem srpna 1968 v celonárodním kontextu by bylo nošením dříví do lesa. Je ovšem méně známo, že k okupačnímu aktu došlo i přímo na území Krkonošského národního parku, a to v jeho nejvýchodnější části, na hřbetu Rýchor. Novopečení správci národního parku potřebovali v prvních letech po jeho založení získat co nejvíce zkušeností, jak pečovat o svěřené přírodní bohatství, proto se snažili rychle

Kniha_Boj o Krkonose_TISK.indd 65

1.11.2023 1:57:43

zapojit do evropského dění na poli ochrany přírody. Uvolnění politických poměrů v letech 1967 a 1968 tomu bylo nakloněno a pro začínající pracovníky v ochraně přírody nebyl problém se dostat do zahraničí, konkrétně do západoněmeckého přírodního parku Lüneburger Heide, kde se konal mezinárodní kurz mládeže pro ochranu přírody. Setkání mladých ochránců přírody probíhalo pod záštitou IUCN (Světová unie ochrany přírody) a dalších institucí a mělo v té době známou zkratku INTERCAMP. Pracovníci Správy KRNAP Václav Veselý a později i Josef Fanta strávili v německém přírodním parku řadu dní a získávali tam cenné informace o tom, jak pečovat o území se statusem národního parku a jak do takového úsilí zapojit veřejnost, zejména pak mládež. Již v předchozích letech bylo v komisi IUCN domluveno, že Krkonoše jsou vhodným místem pro uskutečnění II. československého mezinárodního tábora mládeže pro ochranu přírody (ten první se uskutečnil v roce 1966 na území Slovenského ráje). Oba pracovníci proto v Lüneburger Heide bedlivě sledovali vše, co bude pro uskutečnění INTERCAMPu v Krkonoších podstatné.

Co tv

oří pr aleso vitý vzhle d hors bučin ké y, byl o v oč sovět ích ských okup Rých a ntů or viz itkou "špat naší né" p éče o příro du

Termín byl stanoven na 17. – 31. srpna 1968. Dvě desítky mladých lidí z deseti evropských zemí se nejprve setkaly v Praze, aby za dva dny odcestovaly do Krkonoš, kde měla proběhnout hlavní část ochranářského programu. 20. srpna se účastníci tábora s velkým zájmem seznamovali s přírodní rezervací Dvorský les na vrcholu Rýchor, s různými aktivitami Správy KRNAP a s programem ochranářské stanice na boudě Sokolka, kde byli ubytováni. Večer se rozhořel táborák, kolem něhož se dlouho debatovalo a zpívalo. Pozdě v noci nás v družné zábavě rušil jen hluk letadel, avšak v tu chvíli nikdo z nás netušil, že se již rozpoutal krutý akt vojenské agrese, který tak hluboce zasáhl naši společnost. Jirka Sehnal, redaktor časopisu Krkonoše, si u táboráku ulevil tím, že „zase mají nějaké

Kniha_Boj o Krkonose_TISK.indd 66

1.11.2023 1:57:44

V pozdějších sr pnových dnec h se účastníci IN TERCAMPu pře sunuli k boudě Kovár na v Obřím do le. Mirek Klapk a připravuje pravou živáňskou peč eni

manévry…“ Teprve ráno na Sokolku dorazil ředitel Správy KRNAP Miroslav Klapka a informoval nás, co se stalo. Reakce účastníků tábora, mladých lidí z různých koutů Evropy, byly hodně odlišné, od souhlasných názorů na rozhlasové zprávy o tom, co se vlastně u nás děje, až po výrazný nesouhlas jiných. Ale program tábora přesto probíhal dále. Já sám jsem pak z Rýchor běžel do Horního Maršova, ale zvuk motorových vozidel mě vyhnal do lesa, kde jsem skrytě pozoroval příjezd několika ruských transportérů směrem na Rýchory. Vojenské jednotky bohužel nezůstaly 21. srpna jen na příjezdových cestách pod horami. V Horním Maršově stály ruské a polské jednotky. V Trutnově se tehdy stavěly barikády a měnily se směrovky v ulicích. Průjezd vojenské techniky přes Hoffmanovu boudu do Vrchlabí a středních Krkonoš byl nakrátko znemožněn díky úsilí některých lidí z Černého Dolu, kteří silnici nad Černým Dolem přehradili obrovskými bloky odstřeleného lomového vápence. Dnes jsou tyto zarostlé balvany pod silnicí připomínkou někdejšího aktivního odporu našich lidí a snahou udělat proti okupaci cokoli. Onen smutný srpnový den dorazila až na hřeben Rýchor malá ruská spojovací jednotka a usídlila se uprostřed rezervace. Jejím posláním bylo zajišťovat rádiové spojení mezi jižní a severní stranou Krkonoš. Jak se později prokázalo, byl to komunikační omyl, ovšem s velkými dopady. Ředitel Klapka byl nadmíru rozhořčen necitlivým přístupem vojáků k okolní přírodě. Cenné louky rozjezdili těžkými vojenskými auty a celá jednotka se na místě zakopala. Okolní les jim začal sloužit jako zásobárna dřeva na topení. Klapka proto požádal ruskou účastnici ochranářského tábora INTERCAMP Ljubu Kulešovou o zprostředkování překladu a oba se vydali za velícím důstojníkem ruské jednotky. Ten byl krajně rozčílen, co si to ten civil dovoluje, ředitele Klapku rázně vykázal pryč a dlouho se bavil s mladičkou Ruskou. Bohužel, vrátila se s tím, že jí důstojník jasně (!) vyložil, jak se věci

Kniha_Boj o Krkonose_TISK.indd 67

1.11.2023 1:57:46

Motocyklová olympiáda

Trauma (nejen) krkonošských ochranářů

Psal se rok 1972 a Správa KRNAP již za sebou měla téměř deset let činnosti a rozmanitou přehlídku úspěchů i neúspěchů při ochraně přírody našeho prvního národního parku. K úspěchům patřila například fungující síť profesionálních a dobrovolných strážců KRNAP, zřízení Vědecké rady, vydávání stále populárnějšího časopisu Krkonoše, zahájení kabelizace a likvidace povrchových elektrovodů k horským boudám, převzetí a zahájení rekonstrukce Krkonošského muzea, úspěšné završení kauzy Modrý důl a stovky nesmírně důležitých každodenních kontaktů s obyvateli a různými uživateli Krkonoš. Neúspěšná však byla snaha odvrátit některé megalomanské projekty, například výstavbu hotelu Horizont v Peci pod Sněžkou, polských objektů na vrcholu Sněžky a nové Labské boudy. Nepodařilo se také zabránit uspořádání Mezinárodní motocyklové šestidenní v Krkonoších v roce 1972. Jaká jsou fakta, souvislosti a dopady této traumatizující události v historii Krkonošského národního parku? Naše nejvyšší horstvo se řadí nejen mezi cenná území České republiky po stránce jedinečných přírodních a krajinných hodnot, ale je to i uznávaná turistická a sportovní destinace. Od úpatí až po vrcholky těchto evropských středohor se člověk dlouhá léta snaží uspět v duelu s drsnou horskou přírodou. Provozování nejrůznějších lyžařských aktivit, letní a zimní

Kniha_Boj o Krkonose_TISK.indd 82

1.11.2023 1:58:12

Přes

tvr dý o och ran dpor or gán y nep ů odař přírod y opa i l s e o za kov brán ané této mu i t akc e na pořádá n ú KRN AP, t zemí j í ak ak K PN

turistické přechody hor či snaha pokořit vrcholky Krkonoš různými technickými prostředky mají stále častěji konfliktní podobu a leckteré byly a jsou i v rozporu s právním statusem národního parku. Například jízda na kolech, motocyklech či v autech až na vrchol Sněžky. Obtížný krkonošský terén lákal i pořadatele motocyklové „olympiády“, která se pod názvem Mezinárodní šestidenní motocyklová soutěž (dále jen Šestidenní) s přestávkami již od roku 1913 koná na různých místech světa. Čeští organizátoři měli za sebou úspěšnou premiéru v roce 1957. Tehdy se v Krkonoších tato populární soutěž odehrála poprvé. Podruhé se tak stalo v roce 1963. To ještě mladičká Správa KRNAP neměla dostatek sil a pravomocí přesvědčit příslušné partnery, že takové aktivity jsou v rozporu se statusem národního parku. Přes velký odpor se tehdy Šestidenní uskutečnila. Když se její organizátoři v předstihu obrátili na Správu KRNAP a příslušné další orgány s návrhem uspořádat 47. ročník této soutěže v roce 1972 opět v Krkonoších, vyvolalo to velkou nevoli ochranářů a maraton složitých jednání všech zúčastněných aktérů – od nejvyšších vládních a stranických kruhů až po lidi úplně dole, kteří měli oprávněné obavy, co by kdyby… V té době jsme již měli po ruce hodně dokladů o tom, co se v krkonošském terénu během předchozích dvou ročníků Šestidenní odehrálo, avšak na druhé straně se příslušná místa oháněla argumenty ze strany reprezentace našich průmyslových výrobců i významným ekonomickým a společenským dopadem v případě úspěchu československého týmu. Bohužel, Krkonošský národní park v té době doplatil na velmi vágní a politicky snadno zneužitelné definování hlavních směrů územního rozvoje oblasti Krkonoš, kde se uváděly tyto čtyři hlavní funkce: (1) přírodovědná, (2) rekreační, (3) vodohospodářská a (4) ekonomická. A při projednávání pak pohříchu záleželo na tom, jak, kdo a v jakém pořadí tyto čtyři funkce dokázal upřednostnit, případně prosadit své záměry pod pláštíkem celospolečenských priorit.

Kniha_Boj o Krkonose_TISK.indd 83

1.11.2023 1:58:13

Jak se pracovalo na Správě KRNAP v letech komunistického režimu? Odpověď na tak provokativní otázku v názvu kapitoly není vůbec jednoduchá, avšak určitě stojí za to, aby zejména ti mladší měli šanci posoudit pracovní, politické či společenské aktivity nás, kteří jsme v letech 1963 až 1989 na Správě KRNAP působili. Neboť spousta detailů a souvislostí se rychle vytrácí do historických regálů, kde je překryje prach času. A tak mi, milí čtenáři, jistě prominete, že se pokusím některé dávno zapomenuté okamžiky trochu připomenout. Láteřit na režim, jehož jsem byl dlouhou část svého života součástí, nemá význam. Užitečnější je vykreslit určitý rámec někdejšího každodenního života zaměstnance takové organizace, jako byla Správa KRNAP. Byli jsme příspěvkovou organizací Východočeského KNV, spadali jsme pod přímý dohled jeho odboru kultury, kde vládli tvrdou rukou prověření členové KSČ. Ti bedlivě přezkoumávali veškeré dokumenty a rozhodnutí, které Správa KRNAP předkládala. Od všelijakých měsíčních výkazů po celoroční rozbory hospodaření, ale i nejrůznější odborné podklady od pracovníků Správy. Připomínám již předchozí kapitoly, ve kterých jsem líčil rozporuplné okamžiky při řešení Šestidenní a areálu v Modrém dole, lesnické kauzy typu obaleč a vápnění lesů, pastevní areály, krizovou situaci s hospodařením okupačních jednotek na Rýchorách, odvolání prvního ředitele Mirka Klapky a následná léta normalizace. Některých lidí se to ani nemuselo dotknout, avšak čím vyšší funkci pracovník měl, tím víc byl pod bedlivým drobnohledem vedení Správy KRNAP. Z pravidelných týdenních porad vedení se směrem do dolních pater organizace

187

Kniha_Boj o Krkonose_TISK.indd 187

1.11.2023 2:02:19

NAP I pracovníci Správy KR se museli zapojit do za klého minulého režimu obvy rituálu oslav 1. máje 188

Kniha_Boj o Krkonose_TISK.indd 188

1.11.2023 2:02:19

Správně zvolená hesla byla v té době povinnou výzdobou

sypalo bezpočet nařízení, co je a co není možné, kdo za to nese zodpovědnost, jak komu budou kráceny občasné odměny. To byl takový denní rituál, který byl jakousi zárukou, že organizace typu Správy KRNAP bude bezproblémově fungovat. Také tady samozřejmě fungovalo kádrové oddělení, které každoročně na všechny pracovníky zpracovávalo politická hodnocení, stranický výbor KSČ, odborová organizace ROH, povinnost absolvovat nejrůznější politická školení typu VUML (večerní univerzita marxismu-leninismu) atd. Pak přišla éra po srpnu 1968 a normalizační prověrky před vybranou komisí těch nejskalnějších komunistů. Ty už se nesmírně hluboce zapsaly do našich osudů. Když jsme po sametové revoluci získali možnost si své „kádrové spisy“ přečíst, nebylo to žádné veselé čtení, zejména prověrky po srpnové okupaci v r. 1968 byly prubířským kamenem, jak onen rituál otázek typu „Souhlasíte s bratrskou pomocí?“ každý z nás prožil, přežil nebo nepřežil. Řadu spolupracovníků tehdy postihl stejný osud jako ředitele Klapku. Museli Správu KRNAP opustit. Někdo zvolil emigraci, jiný začal pracovat v úplně odlišné profesi, další si vybral různou formu spolužití v komunistickém režimu. Chtěl-li někdo například dálkově pokračovat ve studiu, bez kladných doporučení od ZO KSČ to nešlo, získání devizového příslibu k cestě do zahraničí bylo rovněž podmíněno politickým prověřením, osobní a platové ohodnocení se vždy odvíjelo stejným způsobem. Kdo se angažoval (ať v KSČ nebo ROH), měl výhody. Jak hluboce to doléhalo na individuální jednání kohokoli z nás, netřeba rozvádět. Já jsem dlouhá léta úspěšně čelil tlaku tehdejšího vedení Správy KRNAP, abych vstoupil do KSČ. To se mi sice podařilo, avšak v 80. letech minulého století, v období, kdy vrcholil boj o osudy Sněžky, jsem neunikl pozornosti StB, což popisuji v jiné části této knihy. Lidsky se mi to nesmírně vymstilo, když jsem v roce 1993 musel opustit pozici prvního porevolučního ředitele Správy KRNAP a zažít tvrdou realitu toho, jak odlišně se začne chovat spousta dřívějších přátel a kolegů. Přežil jsem, Krkonoším jsem věnoval dalších 30 let svého odborného života a věřím, že má stopa na povrchu Krkonoš bude posuzována objektivně.

189

Kniha_Boj o Krkonose_TISK.indd 189

1.11.2023 2:02:20

Soudruh Jan Pravda, místopředseda hradeckého KNV, patřil k častým řečníkům při akcích Správy KRNAP

lovy. slovy, pros o r p , y v o l zu s Pro jení provo á h a z m í kou avnostn i pod Sněž Tady při sl c e P v a k s i ního střed Informač

190

Kniha_Boj o Krkonose_TISK.indd 190

1.11.2023 2:02:20

ipadat Dnes nám to může př ěch letech hodně bizarní, ale v on ísila i do se režimní ideologie m vědeckých konferencí

ybraní Správně v a edsednictv členové př epsaná – to byla n povinnost orů všech organizát í konferenc a ů ř á n i sem 191

Kniha_Boj o Krkonose_TISK.indd 191

1.11.2023 2:02:21

Krkonoše jako sportovní kolbiště? V předchozích kapitolách jsem již vzpomenul některých velkých událostí, které se na území KRNAP odehrály v rozporu se statusem národního parku. Po dlouhá léta mého působení na Správě KRNAP jsem byl vtažen i do jednání o tom, jak co nejšetrněji vyřešit jednu špičkovou sportovní událost, která se již po několik desetiletí koná vždy v předjaří na hřebenech našich nejvyšších hor. Proslulý běžecký závod Po hřebenech Krkonoš neboli Krkonošská sedmdesátka je zářným příkladem, jak lze dospět k rozumnému kompromisu mezi ochranou a využíváním národního parku. V druhé polovině 20. století vedla každoročně trasa tohoto závodu po hřebenech východních a západních Krkonoš, a to ze Svatého Petra přes Horní Mísečky, Voseckou boudu, Špindlerovu, Obří a Luční boudu na Liščí a Lyžařskou boudu a přes Přední Pláň zpět do Svatého Petra. Závod byl velmi populární, neboť svou délkou a náročností (celkové převýšení asi 1 500 m) i rozdílnými klimatickými a sněhovými podmínkami představoval každoroční obrovskou sportovní výzvu pro lyžařskou běžeckou obec. Ani pověstný švédský Vasův běh prý nebyl z hlediska celkové náročnosti a pojetí tak obtížný jako

264

Kniha_Boj o Krkonose_TISK.indd 264

1.11.2023 2:04:52

Rušná atmosféra před startem populárníh o běžeckého závodu Krko nošská sedmdesátka

Krkonošská sedmdesátka. Problém začal vznikat s neustále narůstajícím počtem zájemců o účast na tomto krkonošském lyžařském svátku. V roce 1980 se závodu zúčastnilo již 3 990 mužů a 675 žen a o tři roky později dokonce neskutečných 6 390 běžců a běžkyň. Narůstaly problémy s odpadky podél trati, které vítr roznášel daleko široko do okolí. Počáteční rozestupy při startu jednotlivých hlídek se pochopitelně časem ztratily a na některých místech byla doslova tlačenice běžkařů, kteří při špatných sněhových podmínkách museli často některé úseky zdolávat s běžkami v ruce. A tak na mnoha místech hraničního hřbetu, který pokrývají cenné periglaciální sutě, porosty kleče nebo severská rašeliniště s glaciálními relikty, byl zejména v zimách chudých na sníh rozsah poškození již neúnosný. Cenou za sportovní vyžití byla poškozená kleč, škody na vzácných rostlinách, rozdupaná půda a následná eroze. V zájmu skloubení ušlechtilých motivací a cílů tohoto závodu s posláním národního parku se v závěru 20. století opakovaně scházeli všichni organizátoři Krkonošské sedmdesátky a hledali řešení, jak trasu závodu změnit, aby škody a problémy nevznikaly. Tehdy se ukázala velmi prospěšná spolupráce s Bohuslavem Sýkorou, propagátorem lyžování a dlouholetým předsedou Vědecké rady Správy KRNAP. Z jeho dobrých znalostí sněhových podmínek v závislosti na reliéfu hor nakonec vzešlo řešení – přesunutí části trasy z hraničního hřbetu na Český hřbet a jeho rozsochy. Poctivou a nesmírně cennou práci v té době odváděl s mnoha dalšími i pracovník Správy KRNAP Bohumil Zemánek, nadšený běžkař a člen našeho reprezentačního týmu v orientačním běhu, který přispěl k dosažení rozumného kompromisu. Závod se pořádá i nadále, ovšem závodí se po jiné, méně konfliktní trase a s výrazně redukovaným počtem účastníků. Když byl v roce 1992 přijat nový zákon o ochraně přírody

265

Kniha_Boj o Krkonose_TISK.indd 265

1.11.2023 2:04:52

Běžci zdolávají prudké stoupání po svahu Malého Šišáku u Špindlerovy boudy

a krajiny, byla legalizována výjimka z tohoto zákona, kde se vedle mnoha jiných limitů uvádí i maximální počet závodníků Krkonošské sedmdesátky, což je 3 000 osob v pětičlenných, namísto původních desetičlenných, hlídkách. Ty pak vyrážejí na trať v intervalu 20 osob za minutu. Trpělivost se v řešení této sportovní akce vyplatila. V závěru je třeba zdůraznit, že současné zákonné normy na území národního parku vylučují pořádání a organizování hromadných sportovních, turistických a jiných veřejných akcí. Pro pracovníky odboru státní správy na Správě KRNAP, kteří vyřizují žádosti o výjimky, to představuje každoročně desítky náročných jednání, ale výsledkem je krajina národního parku částečně oproštěná od zbytečné zátěže, kterou předem neprojednané a nepovolené akce představují. Národní park není možné měnit na sportovní kolbiště ani na tělocvičnu.

266

Kniha_Boj o Krkonose_TISK.indd 266

1.11.2023 2:04:52

Areál h arrach skokan ovskýc ských h m ů stků n Čertov a svazí y hory ch nebyl z promy rovna šlený a d obře realizo mezin vaný p árodní rojekt ho spor tovišt ě

Sedlo Krkonoše (Zlaté návrší) bývá během sportovních akcí (Krkonošská sedmdesátka, dojezd etapy Závodu míru, Šestidenní...) místem velké koncentrace návštěvníků, sportovců, pořadatelů. Bohužel s mnoha nežádoucími následky na stavu horské přírody

267

Kniha_Boj o Krkonose_TISK.indd 267

1.11.2023 2:04:53