obsah
opelkova metoda
OPELKOVA METODA
POSTKLASICKÉ HOMEOPATIE
VÝVOJOVÉ STUPNĚ OPELKOVY METODY
POSTKLASICKÉ HOMEOPATIE
Předskokan – tzv. Kentův model
V devadesátých letech jsme začínali s výukou klasické homeopatie tak, jak nás naučili kolegové z London College of Classical Homeopathy. Dnes označujeme tento způsob homeopatie, tedy Kentův model, za I. způsob homeopatie a je i nedílnou součástí homeopatie v ČŠKH. Odebírané množství symptomů je vyhodnocováno a nejvíce zastoupený lék je určen jako výsledné similibum. Používání tohoto způsobu homeopatie má velkou výhodu. Lék, který přináší, pokrývá velmi dlouhý časový úsek života člověka, v podstatě i genetické dispozice.
Naše praxe však brzy ukázala, že realita je poněkud jiná. Pokud je homeopatie vědou, která je založena na analýze patologie jevů a systémů, pak toto vědecké kritické myšlení jsme zaměřili na homeopatii samotnou. Velkou pozornost jsme také věnovali argumentům odpůrců homeopatie a postupem doby se snažili odstranit nedostatky klasické homeopatie. Neboť postklasická homeopatie nevzniká jako antiteze homeopatie klasické, ale jako její další vývojová fáze, která bude v budoucnu nahrazena další podobou homeopatie.
Opelkova metoda a jeho nauka o homeopatických vrstvách
Prvním stupněm odlišnosti od klasické homeopatie je Opelkova nauka o homeopatických vrstvách. Každý člověk, zvíře, ale i jiný systém se vyvíjí v čase. Změna může nastat na fyzické úrovni,
většinou ty hlavní změny nastávají v lidské psychice. Díky nezpracovaným negativním emocím vykreslí člověk obraz na psychické úrovni a více či méně rychle ovlivňuje psychosomatické biochemické procesy v lidském těle. Umožňuje tak vznik patologických změn organismu a vykreslení obrazu homeopatického léku i na fyzické úrovni.
Vrstva je tedy konstituce získaná. Člověka zde musíme vnímat jako psycho-bio-energetický systém, který se vyvíjí patologicky v čase. Důležitá je tu dynamická síla procesu, avšak i méně intenzivní negativní pocit vás dokáže během let bezpečně zabít. Tyto patologické vývojové vrstvy jsou popsatelné v obrazech homeopatických léků, kdy můžeme vidět, jak po obrazu psychickém následuje i obraz fyzický. Člověk se dostává do obrazu vrstvy homeopatického léku. Čím je vrstva silnější, tím výrazněji je viditelná. Často se tváří jako dominantní obraz, který je neměnný. Nenechme se ale oklamat, protože jak říkal náš předchůdce Hérakleitos z Efezu: „panta rhei“ – „vše plyne“.
Abychom mohli nalézt homeopatickou vrstvu, musíme změnit způsob repertorizace. Nehledáme zde nejčastěji zastoupený lék, ale lék, který je nejčastěji zastoupený na fyzické a psychické úrovni v současnosti. Stejným způsobem postupujeme dále do minulosti. Zde můžeme vidět zajímavý fakt. Symptomy fyzického těla nemusí odpovídat symptomům psychické sféry. Nastává to v situaci, kdy vzniká nová vrstva, která se utváří na základě teleologické insuficience napřed v psychice a s určitým zpožděním se viditelně projevuje na fyzickém těle.
Pro vývoj vrstev je charakteristické, že každá následující vrstva má nižší frekvenci než vrstva předcházející. Přechod mezi vrstvami je plynulý, nominalistický, a proto se často nedá přesně určit přechodová hranice. Každá vrstva během svého vývoje stále snižuje svou frekvenci a obrazy mění postupně svou podobu.
První vývojová fáze
Patologie se u lidí, zvířat, ale i jiných systémů vyvíjí stejným způsobem. Vše začíná v obrazech homeopatických léků z plynů (P1). Tyto léky pokrývají prenatální období a zásadním způsobem ovlivňují budoucí charakter člověka.
Druhá vývojová fáze
Následující etapa je charakteristická vysokou frekvencí odpovídající energii homeopatik z rostlin. Výrazná energie velmi dobře pokrývá období dětství nebo akutní stavy fyzické či psychické. Typickým příkladem je pro dětství lék Pulsatilla, zanechávající své „mamánkovské“ stopy často po celý zbytek života. Dále například lék Belladonna, který je velmi používaný pro svou vlastnost rozpouštět velké uskupení vitální síly, často způsobené infekcí, a pokrývá první etapu zánětlivých stavů.
Třetí vývojová fáze
Třetí fází vývoje jsou soli. Charakteristická etapa „krystalizace“ vývoje těla, kostry, vývoje mozku a jeho schopností. Zdravotní patologie se vedle deformací těla, poruch metabolismu sodíku, vápníku a hořčíku, projevuje častými akutními stavy. V psychické oblasti dochází k formování
charakteru a nastavení bodu sebevědomí. Bodu, od něhož se už po celý život bude odvíjet vlastní sebehodnocení, ale i hodnocení okolního světa. V sociologické oblasti jsou soli vidět při vzniku národů či států, v projevech nacionalismu, „velkoústých“ projevech nebo v rámci zdůrazňování vlastní výjimečnosti v různých podobách.
Čtvrtá vývojová fáze
Čtvrtou fází vývoje patologie systémů jsou kovy Silnou charakteristikou této vrstvy je, že patologie se zde dostává do své chronické podoby, čímž začne být velmi viditelná. Pro kovy platí silný pocit odporu (rodina, rodiče, život) s myšlenkou, že tento nepříznivý stav musí vydržet. Daná patologická fáze bývá u lidí dlouhá i několik let. Po tuto dobu se každý člověk pere s pocitem marnosti, který stále sílí, čímž se silně snižuje schopnost regenerace organismu.
Pátá vývojová fáze
Pátým vývojovým stadiem patologie jsou kalia. Zde je charakteristické, že patologie fyzická a psychická se stává velmi viditelnou. Zároveň se již plně rozvíjí její chronicita. Pocit marnosti, který je pro kalia typický, se projevuje již naplno.
V první fázi zvýšenou aktivitou a nadšením z každé nové činnosti či fanatickým ulpíváním na činnostech, aktivitách nebo filozofiích, které mají zahnat pocit marnosti a vlastní bezvýznamnosti.
V druhé polovině kalií se již naplno projevuje marností a s tím více či méně souvisejícími depresemi a těžkou fyzickou patologií. Vývojová fáze kalií znamená naplno rozjetý zánik jakéhokoliv
obrazy léků OBRAZY HOMEOPATICKÝCH LÉKŮ – MATERIA MEDICA
V homeopatii máme k dispozici dva druhy odborné literatury. První jsou Materie medicy, které obsahují obrazy homeopatických léků. Mohou být i celoživotním dílem homeopata či týmu homeopatů. Tyto knihy mohou být více či méně obsažné, a i jejich úroveň může být různá, nicméně každá nás obohacuje o nějakou informaci, myšlenku či obraz léku, o zkušenost autora s daným lékem. I u dobře popsaných léků můžeme u jednotlivých autorů vidět jisté odlišnosti v popisu léků. Plyne to z možné odlišnosti dané rozdílem vstupní materie. Jemné rozdíly v popisu vidíme už v díle Samuela Hahnemanna, který používal minerál Siliceu jako krystal, a v popisu u současných autorů, kdy lék Silicea je vyráběn z drceného křemene. Rozdíly ale můžeme zaznamenat i u jiných minerálů stejného názvu, ale mírně odlišného chemického složení.
Největší odlišnosti, ale i deformace, můžeme zaznamenat u rostlinných léků. K výrobě matečné tinktury jsou brány neúplné rostliny nebo pouze jejich části, a protože každá část rostliny má odlišnou charakteristiku, jsou výsledné obrazy neúplné. Pro zachování celistvého obrazu rostlinných léků je proto obzvlášť důležité používat pro vznik matečné tinktury celé rostliny, jejichž obraz není deformován krájením nebo utržením, tedy absencí některé z částí rostliny.
Materie medicy jsou často sepsány na základě vlastních zkušeností jednotlivých homeopatů s daným lékem, čímž se ale mohou i výrazně lišit. Velikým nešvarem bývá obraz léku zredukovaný na pouhé fyzické symptomy bez psychického obrazu, čímž je porušován základní princip homeopatie, a to holismus. V ČŠKPH důsledně dbáme na celostní
homeopatický popis zapsaného léku. Každý lék začíná popisem hlavní myšlenky, která je rozepsána do tří bodů. Z tzv. hlavní myšlenky se odvíjí mentální obraz. V této části Materie medicy je popisován psychický obraz léku. Začínáme vždy příčinou, jak tento patologický stav vznikl (následek), dále jsou uvedena klíčová slova, která lék charakterizují.
Následuje obraz léku v projevech dítěte nebo počátku vzniku patologického stavu (dětská polarita). Je to zvláštní sonda do světa myšlení našich dětí, často velmi odlišného od představ dospělých lidí. Psychická patologie nápadně narůstá v období teenagerského věku, snad vlivem hormonálních a sociálních změn.
Další popis se týká psychického stavu v aktivní, tedy té viditelnější podobě (aktivní polarita). Způsob myšlení, strachy a charakteristické chování pro daný lék. Je to obraz podaný tak, jak se lék vyvíjí během života. Popisujeme také pasivní složku léku (pasivní polarita), která obsahuje vnitřní myšlenkový a pocitový svět daného léku. Každý psychický stav musí mít psychosomatický odraz na fyzické úrovni.
Na psychický obraz navazují symptomy fyzického těla (fyzická úroveň). Suma fyzických symptomů počínající symptomy hlavy a nervového systému, dále kostry, plic, trávicích orgánů, ledvin, dělohy, všech tělesných orgánů, kterých se týkají patologické procesy daného léku. Jejich charakteristické projevy a modality. Obraz homeopatického léku je také přizpůsoben svému postavení v časoprostorové mapě, vzniká nejprve v mentální oblasti a poté se projevuje na fyzickém těle.
Homeopatie a „Boiron“
Ve světě ředěných léků existují i jiné způsoby jejich užití. Jedním z nich je ten, který používá francouzská homeopatická škola reprezentovaná firmou Boiron. Z pohledu klasické a postklasické homeopatie nejsou plněna základní pravidla pro tyto vědy – individuální výběr léku a dostatečně vysoká potence léku, které zaručí odstranění mentálního bludu. Problémové je časté dávkování homeopatického léku. Největším problémem je však užívání odlišných homeopatických léků v jeden den. Užití dvou odlišných léků v jeden den ukazuje na lékařský způsob myšlení při použití alopatických léků, které jsou podávány na principu zaléčení, tedy potlačení symptomů. Naprosto neodpovídá homeopatickému myšlení, protože dva frekvenčně odlišné homeopatické léky posílají do systému často odlišné informační impulzy, které systém matou. Je tedy porušován princip jeden lék v jeden čas.
Homeopatie a autopatie
Tento způsob podávání ředěných léků spočívá v používání naředění vlastních slin. Vzniká tak velice přesný zásah do oblasti slinných žláz a žaludečních kyselin. Pokud by platilo, že člověk se jako celek nachází v obraze jediného léku a takto vyrobený lék by tuto podmínku splňoval, jednalo by se o geniální léčbu. Bohužel víme, že člověk je systém, který je složen z jednotlivostí, tedy konkrétních fyzických orgánů, které mají často i velmi odlišný patologický vývoj a odlišnou energetickou hladinu vitálních sil. Proto nemohou dost dobře spolupracovat jako systém. Následné zlepšení funkčnosti jednotlivosti, a nefunkčnost jiných, vede k hlubšímu rozbití systému a k následným častým zdravotním problémům.
Homeopatie a Clusterova metoda
Pro Clusterovu metodu platí prakticky stejné problémy jako u autopatie.
Léčitelská homeopatie
Tato podoba užití ředěných léků vychází z osobní fytoterapeutické zkušenosti lidových léčitelů s určitou léčivou bylinou. Rostlinu dále homeopaticky ředí, aby prohloubili její léčebný účinek. Tento lék často používají plošně, bez přihlédnutí k individuálnímu výběru léku podle fyzických a mentálních symptomů konkrétního uživatele. Daná potence ředění nebývá také dostatečná, aby stačila spustit mentální blud z psychické oblasti. Dopouští se tedy rizika, které se vyskytuje u „boironů“.
MYŠLENKOVÉ SMĚRY
S PODOBNÝMI RYSY
FILOZOFIE
Hérakleitos z Efezu Řecký filozof, poslední z holistických. Znám svou větou „panta rhei“ („vše plyne“), byl si vědom toho, že tento svět se postupně vyvíjí v čase.
Hippokrates
Řecký filozof a lékař. Ve svém díle propracovává principy holistické léčby.
Svatý Řehoř Palama
Řecký mnich, světec, teolog. Proslavil se svým dílem o stvoření a vývoji světa.
Svatá Hildegarda z Bingenu Členka benediktinského řádu. Její kosmologické představy jsou blízké učení České školy klasické homeopatie.
William Occam
Anglický filozof a představitel filozofického nominalismu.
Charles Louis Montesquieu Francouzský osvícenecký filozof.
materia medica MATERIA MEDICA
ROSTLINY
aconitum napellus
ACONITUM NAPELLUS
Oměj horský
Zkratka: Acon.
HLAVNÍ MYŠLENKA:
Vztah k autoritě: „Proč jsi to udělal?!“ Výčitka, soud, žal, pocit zla; pocit, že ho někdo poškodil.
Vztah k lidem: „Jste zajímaví, ale děsím se vás. Je toho na mě dost/mnoho.“
Vztah k sobě: „Ohrožuje mě to!“ Tento stav otevírá dveře do psychických poruch.
MENTÁLNÍ OBRAZ:
Následek:
Vzniká po prožitém šoku, následkem rozbití vnitřní struktury, šoku z přestřižení pupeční šňůry (šok z prvního nádechu, z totální změny). Soud nad tím, co jsme nečekali nebo netušili – něco se ukázalo jako zlé. Lék se váže k rozbití jistoty, šok z rozbití vtisku energeticky rozhodí celý systém. Může se jednat o šok z rychle za sebou jdoucích událostí, šok ze zpráv (i dobrých), šok z mnohosti; mnoho počitků do očí, předráždění nervové soustavy – počítačové hry. Silná dynamická energie, divoký projev – může mít klidové a aktivní fáze (šok se nějakým podnětem aktivuje).
Klíčová slova: Šok.
Dětská polarita: Dítě je v šoku z poznání, že „je to jinak“. Dochází zde ke srážce dvou světů – dětského světa a reality. Jeho pocity jsou velmi intenzivní a mohou být uvězněny uvnitř. Může vzniknout následkem nedůsledné výchovy.
Dítě má pocit, že lidé i celý vesmír na něj útočí. Skutečnost si démonizuje. Například když na něj spadne nějaká věc, tedy něco, co má být „bezpečné“, na něj z jeho pohledu „zaútočilo“. To může být cokoliv, kromě věci to může být například i pes, stejnou roli pak může sehrát třeba výprask od rodičů či pád z tříkolky.
Hladina vzrušení uvnitř dítěte je obrovská. Má vytřeštěné oči (Oko – mozek; Aconitum ukazuje, že každé oko vnímá realitu jinak, dochází k rozpojení a každá část těla reaguje jinak – něco ochrne, něco jde do aktivity.) Toto se často vyskytuje u dětí, které jsou bité. Hodně silný zážitek dítěte má negativní nebo pozitivní následek – potřebuje se z toho vypovídat. Má vykulené oči, nepřítomný pohled, zorničky jsou buď roztažené, nebo stažené. Jde o záležitost nervové soustavy – těžiště je v očích.
Jak bylo zmíněno výše, každé oko vidí situaci trochu jinak – nespolupracuje pravá a levá hemisféra. Dítě často nerozlišuje mezi živým a neživým, tady a tam, tehdy a teď – nepropojenost více světů: svět bezpečný x nebezpečný, minulost x přítomnost. Má pocit, že na něj zaútočí něco nereálného (bubák, hračka, něco neznámého; strachy, že něco je ve skříni, pod postelí, strach ze tmy). Reakce se dostaví v podobě horečky, pláče, sténání. Šok postihuje i centrum pro řeč: hodně mluví x není schopno mluvit x koktání, vady řeči. Trpí nočními děsy, nočním pomočováním (může být i pomočení/pokakání v šoku), má nevyzpytatelné reakce fyzické (např. horečka) či psychické (např. pláč). Je bázlivé, nevěří nikomu a ničemu. Blouzní v horečkách, kdy si vybavuje traumatizující zážitky z minulosti. Při násilném přerušení hry, když
mu vezmou hračku nebo mu řeknou, že se jde spát, nastává šok z rozbití dané situace, který se projevuje zuřivostí, běsem, úzkostným výrazem obličeje. V šoku může začít rodiče tlouct, kouše, útočí, je „mimo“ (podobně reagují i zvířata). Dostředivá reakce – nemluví o tom / nemluví vůbec.
Aktivní polarita:
Chronicko-akutní stav, který vznikl následkem šoku. Jedinec cítí spoustu vnitřní agrese, má touhu někoho udeřit. Neustále je připraven k boji a zastrašuje druhé. Má problém se společností, protože se zde projevují jeho nepřiměřené reakce. Když se něco stane, má pocit, že mu to všichni dělají schválně. Rychleji mluví a jedná, předem si nic nepromyslí. Nesnáší stres. K lidem přistupuje jako ke zdroji problémů a stresu. Nesnáší, když prohrává ve sportu. (Fauluje, je agresivní, nadává spoluhráčům, že to kazí; není to pro radost, je v tom urputný boj.) Jeho chování je nepřijatelné, zkratovité, někdy se projevuje až asociálně. Má strach, že na něj někdo zaútočí – strach z mimozemských bytostí, z blízkosti jiných lidí, z davu, má strach vyjít z domu ven (až mánie). Trpí pocitem, že něco provedl, a bojí se potrestání. Je podezíravý a může jít až do paranoie.
Často vytahuje dávno zapomenutá traumata, tedy to, co on vnímal jako trauma. Vnímá energie, je léčitel, je „duchovní“. Pocit, že „má dar“. Ve skutečnosti jde o následek šoku, kdy zůstanou otevřená centra v mozku. Tento svět není „jeho“. On je ten „duchovní“, materiální věci ho nezajímají, jídlo ho nezajímá, fyzické ho nezajímá – žije ve vlastním světě. Upíná se na jeden cíl, a to až fanaticky. Jde o vyznavače spirituality a mystických zážitků, určité filozofie, sekty nebo určitého náboženství. Může být jasnozřivý a mít vize. Je přesvědčen, že existuje pouze jedna velká pravda, v odpůrcích vidí nepřátele (až fanaticky).
Je netolerantní, z jiných názorů je nervózní a děsí
ho. Proto je nepřijímá a je útočný (bojuje se zlem).
Projevuje se motorický neklid (poklepává nohou), jedinec je podrážděný a konfliktní. Má pocit, že nemůže žít v civilizaci a že není schopen žít mezi lidmi (odchází o víkendu do přírody). Zajímá se taktéž o jiné kultury a uniká do nich.
Uvolňuje se pohlavním stykem, alkoholem (ochromení nervové soustavy) a agresivitou (bije druhé, agresivní sexuální chování, k ženám se chová nepříjemně). Může být i šok z fyzického nárazu (údery, úrazy), alergická reakce šoku na určité potraviny, šok, když někdo napadne jeho víru. Lze ho popsat jako vězně jeho vlastního světa.
Pasivní polarita:
Tato polarita není vidět a zůstane potlačená uvnitř. Člověk má pocit, že mu někdo ublížil, pociťuje šok. Patrná je přepjatost, která se projevuje vztekem, vybuchováním a útočností. Jedinec má pocit: „Já jsem si myslel, že…“, ale stalo se to jinak. Snadno se cítí uražený, jeho jednání je zkratové. Z hovoru si vybírá jen to, co chce slyšet, poskládá si to po svém. Má přecitlivělé smysly (především sluch a zrak), trpí sluchovými halucinacemi. V určitých situacích může mít pocit, že mu jde o holý život. Podle toho také reaguje. Cítí se přesycen vjemy. Je uspěchaný, například i při řízení automobilu (agresivita, špatně odhaduje situace a vzdálenosti). Zabývá se adrenalinovými sporty. Psychóza, agresivní psychóza (školní střelci). Objevují se zatuhlé čelisti, skřípání zuby, prkenná chůze, šílený pohled (vykulené a skelné oči). Příčina nebo akutní stav schizofrenie – pocit, že na něj útočí části vesmíru; démonizuje – útočí na něj části těla. Trpí bludy, že je pod cizí nebo nadpozemskou kontrolou: „Pronikli mi do hlavy.“ Pocit, že nějakou část mozku nemá pod kontrolou. Objevují se také bludy vztahující se k tělu, například pocit, že části těla jsou oddělené. Cítí se smrtelně nemocný. Střídá se u něj stav klidu s hysterií.
carduus marianus
CARDUUS MARIANUS
Ostropestřec mariánský
Zkratka: Card-m.
Poznámka:
V homeopatii též znám jako drenážní lék na játra.
HLAVNÍ MYŠLENKA:
Vztah k autoritě: „Jsi zlý a nebudu s tebou mluvit.“
Vztah k lidem: „Proč jste tak jiní? Jste divní.“ Chronos.
Vztah k sobě: „Jsem v právu, když útočím, ale štve mě to a užírám se.“
MENTÁLNÍ OBRAZ:
Následek:
Jedná se o následek úleku.
Klíčová slova:
Vztek, lítost. Tento lék má dvě těžiště: játra a příštítná tělíska (na štítné žláze).
Dětská polarita:
Dítě je vzteklé a paličaté: „Po mém bude!“
Vynucuje si, snaží se prosadit mezi sourozenci nebo v kolektivu: „Já, já!“ Chování je výrazně odstředivé. Musí mluvit, musí být slyšet, skáče druhým do řeči. Vyrušuje a musí mít poslední slovo. Kvůli tomu, jak se stále prosazuje, nemusí být oblíbené v kolektivu, nemusí ho snášet učitelka apod. Je to hyperaktivní, velice živé dítě, stále je akční, je v pohybu, ve kterém nechce být omezováno. Pokud ho omezujeme, objeví se roztěkanost a tiky. Je plačtivé, má pocit, že mu neustále ubližují, možné jsou útěky z domova. Ve druhé
polaritě je submisivní vůči autoritám, touží se zavděčit za každou cenu až do té míry, že hlásá ideologii autorit (aktivní studenti, „přikyvovači“, aktivní pionýři). Nad „těmi druhými“ se rozhořčuje. Má nezvladatelnou touhu být přijímán oficiálními strukturami („vrchností“, establishmentem). I v pozdějším věku jsou tito jedinci hlasatelé oficiální ideologie.
Aktivní polarita: Zvýšená aktivita kompenzovaná nějakou činností, hlavně sportem, jinak je člověk nervózní, roztěkaný, vzteklý. Obvykle je pracovitý, pracuje přesčas. Bývá to aktivní hlasatel nějakého tématu, může se například upnout na vědu, za kterou bojuje. Obecně jde o hlasatele nějaké ideologie, které věří. Vzteká se, když vidí, že systém nefunguje. Má pocit, že všechno zná a všemu rozumí. Své rozhořčení pociťuje jako spravedlivé: „No, já nepochopím, že…!“ Útočí slovem, je ironický a jízlivý. Cítí úzkost z toho, co řeknou druzí. Je zmatený a zapomnětlivý. Ptá se sám sebe: „Proč jsou lidé jiní? Proč mají jiné názory/zájmy?“
Vydá hodně aktivity na to, aby vyzkoumal, co je za tím. Následně učiní závěr, že svět je jiný/zlý a on je v něm ztracen. Lituje se: „Nikdy nedosáhnu svého cíle, nikdy nebudu součástí elity.“ Má pocit, že lidem nerozumí a že neumí být jako oni – ostatní jsou pro něj jiní (složití). Hodně energie vkládá do kariéry. Neustále je naštvaný, vzteklý a „žlučovitý“.
Pasivní polarita:
Člověk v této polaritě je zrychlený, hyperaktivní. Má pocit, že lidé jsou útoční, že je mezi nepřáteli, je proto stále nastaven na boj. Bývá pracovitý. Na druhou stranu může být vyčerpaný, skleslý, apatický. „Zamilovává se“ do určité formy: „Takto to má být,
takto se máme oblékat, toto máme říkat.“ Je hlasatelem nějakého oficiálního učení a má vztek, pokud někdo říká něco jiného. Může mít například i vztek na děti, že poslouchají jinou hudbu. Jeho vztek je často nekontrolovatelný. Trpí úzkostmi: „Co s námi bude?“ Patrná je snaha „zavrtat se“ do svého bytu, v rodině, v nějaké myšlence. Bývá též hypochondrem, má pocit, že je chudák a vše je špatně – mentální obraz se podobá Carb-v. Mysl je podobná jako u léku Opium – strne a plní se. Všude je všeho hodně.
FYZICKÁ ÚROVEŇ:
nervový systém – velký mozek, tupá bolest hlavy; mícha; závrať; trávicí systém – nafouklé břicho; nechutenství, nevolnosti, zvracení, říhání; játra – cirhóza,
bolest, žloutenka, bolestivá na tlak, městnání; žlučník – žlučníkové kameny; krvácející hemoroidy; střeva, průjmy; hormonální systém – štítná žláza (velmi výrazně); slinivka; snížená funkce nadledvin; oběhový systém – slezina (pocit píchání); žíly, křečové žíly; krvácení z nosu; pohybový systém – bolest kyčelního kloubu; močový systém – močový měchýř, kalná moč; kůže – svědění; oči – pálení a tlak v očích.
Generálie:
Otoky, často obezita, vodnatelnost břicha –tělo jako by nic nepropouštělo ven. Časté zívání, zimnice, horečka. Stav zhoršuje pivo, dotek a pohyb.
materia medica MATERIA MEDICA
LIŠEJNÍKY
lišejníky LIŠEJNÍKY
Je třeba projít celou linii: Kalia → kovy → minerály → lišejníky → „kytky“.
HLAVNÍ MYŠLENKA:
Vztah k autoritě: „Ty jsi nepřítel!“ Ale nedává nic najevo, maskuje.
Vztah k lidem: „Nemáte mi co nabídnout.“
Vztah k sobě: „Jsem vyděšen, zmasakrován, vnitřně rozbit. Jsem nemocný. Necítím se dobře.“
MENTÁLNÍ OBRAZ:
Následek:
„Nemohu uspět v tomto světě, jsem slabý.“
Klíčová slova:
Na otázku, jak se má, odpoví, že dobře, ale přitom uvnitř trpí.
Poznámka:
Jedinec má pocit, že v tomto světě nemůže uspět, považuje se za slabého, raněného, poškozeného, ne dost funkčního. Připadá si zneužitý, cítí se vyždímaný, všichni jsou podle něj úspěšnější, jen on sám je v troskách → pocit nespravedlnosti, umíněnosti. Vyžaduje spravedlnost za každých okolností. Má vnitřní pocit: „Ty jsi nepřítel.“ V další fázi – u Calc. – necitlivost. Někdy dochází k zaseknutí mozku v dětství.
Dětská polarita:
Objeví se v případě, že neproběhne dobře socializace do společnosti. (Většinou žije v uzavřené rodině nebo komunitě.) Svět venku je pro něj
děsivý, útočný, agresivní. Odstředivá polarita: útočnost, chlapeček se vyzbrojí mečem, zastrašuje druhé. Dostředivá reakce: schovává se. Nic se neděje, jen se děsí být někde jinde, mezi cizími lidmi. Dítě má problém opustit teritorium, na které je zvyklé – vyjít do školky, do školy. Má problém se světem, s prostorem, s otevřeným prostorem, problém s lidmi – má pocit, že druzí lidé jsou nepřátelští, chaotičtí: „Jsi nepřítel, ale nesmím to dát najevo.“ Blud: „Matka mě nemá ráda, má raději sourozence.“ Trucuje, vzteká se, je vzpurné, není s ním domluva. K sourozencům a k druhým lidem je necitlivé. Další silný blud: „Svět je špatný.“ V mozku došlo k nerovnoměrnému vývoji center – centra jsou špatně propojená nebo nefungují tak, jak by měla, objevují se poruchy inteligence.
Aktivní polarita:
Pozorujeme zanedbanost ve vývoji, neschopnost se o sebe starat (sešlost). Snaží se za každou cenu zachovat minulost. Má zamrzlé názory a zastaralé „hlášky“, v dospělosti jsou patrné rysy infantility. Jedinec je ke všemu a ke všem nedůvěřivý (ostych, nedůvěra; přikyvuje, ale myslí si své). Jeho nervová soustava je přetížená (uvolní se smíchem). Mysl má zmatenou, není schopen se soustředit, je roztěkaný. Je vyděšený z toho, že vše je jinak, že svět se vyvíjí (není schopen přijmout tuto myšlenku). Má výhrady k módě, účesům, ke stravovacím zvyklostem. Hledá partnera, který se o něj postará. Není schopen odejít a změnit zaměstnání.
Pasivní polarita:
Člověk je velmi konzervativní, dogmatický. Má hrůzu z pocitu, že vše je jinak. Je to typ neoblíbeného pedagoga – zastaralé oblečení i názory. Lpí na nepodstatných věcech. Bez partnera se objevuje celková nerozvinutost – schází tam životní síla prožít život. Patrný je rys tuposti. Neustále uvádí argumenty „proč to nejde“. Časté soudy, záminky, hledá chyby. Není schopen plnit běžné úkoly (děs z práce). Vyhýbá se některým tématům, není schopen se soustředit na problém, pochopit téma hovoru, nedokáže něco vymyslet a realizovat. Je to typ člověka, který přijde, na něco nadává (jak to ti před ním udělali špatně), uvádí ale již zmíněné argumenty „proč to nejde“.
FYZICKÁ ÚROVEŇ:
Těžiště: hormonální sféra a mozková centra. hormonální systém – nepohoda v těle, nepříjemné pocity, podvěsek mozkový, štítná žláza (záněty, atrofie);
nervový systém – velký mozek (roztříštění center); trávicí systém – žaludek – přestává trávit především kyselé věci, žaludku prospívá maso, pocity na zvracení (znechucení);
dýchací systém – plíce – dušnost, rozedma plic (zhoršení vlhkem a teplem, zlepšuje čerstvý vzduch);
imunitní systém – alergie na potraviny; pohlavní systém – děloha, varlata, vaječníky (záněty, atrofie).
HOUBY materia medica MATERIA MEDICA
houby HOUBY
Extrémně dostředivé léky.
Panika zmatek, výbušnost, agresivita, někdy až halucinace. Typicky se jedná o jedince, který neumí odpočívat a pracuje, dokud nezkolabuje.
Selhávají játra a ledviny – ledviny jsou špatné, nastávají kolapsy, organismus selhává, dochází k rozkladu tkáně ledvin a jater. Člověk je vyděšený, není schopen počítat, proniknout do vědeckého oboru, má poruchy učení, poruchy typu dys- , postižena je nervová soustava, ale poškozen je i trávicí a močový systém. Charakteristický je strach, může docházet až k rozšíření vědomí, kdy kolem něj „ožívají“ věci nebo příroda. Cítí mrazení v zádech, mravenčení v rukou, má vytřeštěné oči.
Je to následek otrav, ale také horečnatých stavů. Může vzniknout po napadení nebo v situaci, která jedince extrémně vyděsí, kdy má pocit, že mu jde o život. Ve stresu kolabuje. Houby mohou vznikat po prožitém sexuálním násilí v dětství, po něčem, co dětský mozek není schopen „pobrat“. Objevuje se psychóza.
HLAVNÍ MYŠLENKA:
Vztah k autoritě: „Ty do ničeho už nemluv, nejednej, nečiň.“ Vztek. Charakteristická emoce pro houby je právě vztek. Někdo něco říká, ale jedinec to nechápe a je vzteklý. Extrémně se domýšlí a reaguje na to.
Vztah k lidem: „Raději se do ničeho nepleťte. Cokoliv děláte, mě děsí.“
Vztah k sobě: „Chtějí mi ublížit, jsou děsiví.“
Poznámka:
Extrémní vyděšení, hrůza, kolaps systému, začínají selhávat orgány a člověk ztratí vědomí. Tomu předchází stav, kdy je extrémně vybuzen do boje. Velké vyděšení, třeba dítě, které spadne z kola a řekne: „To kolo mě shodilo.“ Člověk je velmi hrubý, vulgární a ostrý. Má silný pocit ohrožení, projevuje se velmi agresivně a cítí velký pocit křivdy. Typický je obrovský nárůst síly, kdy je schopen zabít. Z hub je přechod do zvířecích léků. Charakteristické jsou velké a vykulené oči, jimiž často koulí.
MENTÁLNÍ OBRAZ:
Následek: Napadení, akutního stavu.
Aktivní a pasivní polarita: Člověk žije s neustálým pocitem ohrožení, myslí si, že bude napaden, případně že už napadený je. V extrémním případě takový jedinec chodí po bytě se zbraní a je připraven se bránit, zaútočit. Může mít pocit, že všichni kolem jsou démoni. Může to být způsobeno užíváním drog.
Dochází ke splývání živého a neživého. Jedinec má rozšířené vědomí a tvrdí, že na něj mluví věci a že věci ožívají. Cokoliv ho tak může napadnout a zabít ho. Nemůže se zbavit strachu, najednou začne v hlavě fungovat něco, co nedokáže ovládnout. Do hub se může dostat také člověk, který dlouhodobě nespí. Automaticky se přepíná do stavu zuřivosti a bojovnosti, domnívá se, že jsou všichni proti němu a chtějí mu ublížit. Vždy jde
o maximální strach a pocit maximálního ohrožení. Velké křivdy bývají rovněž houbovou záležitostí.
Pozorujeme velké stavy únavy, člověk má zvýšené sebevědomí. Typické jsou agresivita, hrubost, vulgarita, brutalita a napadání (fenomén zbraní). Člověk má představy, že se setkal s UFO, zajímá se o ezoteriku. Psaní je pro něj problematické –přehazuje písmenka. Má vady řeči – koktá, natahuje. Neumí odpočívat, výrazný je rys hyperaktivity (předčasně zestárlý člověk). Může vzniknout jako následek prožitého traumatu z válečných konfliktů. Objevuje se ale také u psů, u nichž např. dělobuchy způsobí zmatení, kterým se hned dostanou do hub.
FYZICKÁ ÚROVEŇ:
Velmi dynamické. Mozek se „rozbije“ a začnou se rozpadat části systému – ochrnutí močového měchýře, rozšířené vědomí, vnímání či nevnímání reality, migrény, bolesti hlavy, fobie z létajícího hmyzu, žaludek a jeho bolesti, průjmy, zácpy, zvracení v afektu, zvracení z někoho.
nervový systém a mozek – testosteron, stresové hormony, endorfiny; oběhový systém – vliv na žíly a cévy; močový systém – ledviny do ochrnutí, selhání ledvin – pomočování se, nebo zástava, kdy člověk nemůže močit, neschopnost močit; problémy s vylučováním, pomočení se – Arsen (strach) nebo houba; kůže – problémy na kůži, vyrážky, dermatografie.
