Krkonoše-Jizerské hory 05_2023

KRKONOŠE

Jizerské hory 5/2023

68 Kč

SNĚHOVÉ MĚŘENÍ n Sledování sněhu pod Schustlerovou zahrádkou v Pančavské jámě v Labském dole je jed­ ním z dlouhodobých pozorování vývoje krkonošské přírody. První měření zde probíhala nepravidelně od 60. let, kdy zde působil prof. Jan Jeník se svými žáky. Jeden z nich, dr. Jan Štursa, dlouholetý botanik Správy KRNAP, zde později už pravidelně odebíral vzorky sněhu, které byly analyzovány v někdejší chemické laboratoři Správy.

K roku 1996 se datuje zahájení systematického měření hodnot sněhové pokrývky, které se doplňuje s měřením na několika místech Labské louky. Jan Štursa sem chodíval na běžkách od Pudlavy obvykle v doprovodu strážce Petra Hartmana, který je k Pudlavě přibližoval sněžným skútrem. V roce 2004 převzala měření Petra Šťastná, která sem už chodí na skialpinistických lyžích v doprovodu dalších kolegů. Na snímku data zapisuje Michaela Hrochová, která ji na místo doprovodila s fotografkou Kamilou Antošovou.

-baš-

FOTOGRAFIE NA OBÁLCE str. 1 – Kamila Antošová: Úpská jáma se Sněžkou l str. 2 – Kamila Antošová: Sněhové měření v Pančavské jámě l str. 52 – Petr Toman: Stružkový vodopád

KRKONOŠE

Jizerské hory

M Ě S ÍČ N Í K O PŘ Í RO D Ě A L I D EC H ročník LVI

KRKONOŠE – Jizerské hory vydává Správa Krkonošského národního parku, resortní organizace Ministerstva životního prostředí, ve spolupráci s Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR adresa redakce Dobrovského 3, 543 11 Vrchlabí telefon 499 456 333, e-mail krkonose@krnap.cz web krkonose.krnap.cz šéfredaktor Jiří Bašta, jbasta@krnap.cz redaktoři Jiří Dvořák, jdvorak@krnap.cz Jana Tesařová, jtesarova@krnap.cz grafická úprava Marie Baštová, Kamila Antošová produkce Michaela Hrochová, michaela.hrochova@krnap.cz Jizerské hory Pavel D. Vinklát, p.vinklat@seznam.cz jazyková úprava Ivana Stejskalová elektronický rejstřík článků Zdislava Komárková redakční rada Stanislav Březina, Olga Hájková, Michael Hošek, Jiří Hušek, Jakub Kašpar, Jan Materna, Jan Stejskal, Antonín Tichý, Barbara Wieniawska-Raj tisk Tiskárny B. N. B., s. r. o., Velké Poříčí písma JohnSans, Teuton, Andulka papír s certifikátem fsc rozšiřují První novinová společnost, a. s., Mediaprint & Kapa Pressegrosso, spol. s r. o. objednávky do zahraničí MediaCall, s. r. o., Vídeňská 546/55, 639 00 Brno, tel. +420 532 165 165, e-mail export@mediacall.cz www.predplatnedozahranici.cz evidenční číslo Ministerstva kultury E 12882 ISSN 1214-9381 všechna práva vyhrazena vydávání finančně podporují Nadace Ivana Dejmala pro ochranu přírody, Liberecký kraj vychází 3. 5. 2023 cena 68 Kč, v předplatném 60 Kč (celý ročník za 720 Kč) předplatné vyřídíte na webu krkonose.krnap.cz e-mailem predplatne@krnap.cz telefonicky 499 456 333

za měsíc

KRKONOŠE

Jizerské hory 6/2023

OSLAVY 60. VÝROČÍ ZALOŽENÍ KRKONOŠSKÉHO NÁRODNÍHO PARKU 5. května Hudební podvečer v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Horním Maršově.

Lovecká hudba a skotské a irské tradicionály v podání trubačů Správy KRNAP a učitelů ZUŠ Karla Halíře Vrchlabí. Od 19 h 19. května Oslavy 60. výročí založení KRNAP, náměstí T. G. Masaryka ve Vrchlabí 16.00

crossoverová skupina TLUPA (dříve Tlupa Tlap)

17.30

Vrchlabský Big Band

19.00

Děda Mládek Illegal Band

20.30

videomapping na jižní fasádu kláštera

26. května Setkání bývalých a současných pracovníků Správy KRNAP, Kulturní dům Střelnice ve Vrchlabí 2. června Hudební podvečer v kostele v Křížlicích od 19 h 3. června

Správa KRNAP na Dni dětí v Jablonci nad Jizerou, 14–18 h

3. června

Správa KRNAP na Dni dětí v Janských Lázních

9. června Hudební podvečer v kostele sv. Václava v Pasekách nad Jizerou od 19 h 16. června Hudební podvečer v kostele Nejsvětější Trojice ve Fořtu od 19 h 24. června Správa KRNAP v Pohádkovém lese v Poniklé, fotbalové hřiště nad kostelem 13–17 h 15. července Správa KRNAP na Krakonošových letních podvečerech v Jilemnici 12. srpna Správa KRNAP na Letním příroďáku v Rokytnici nad Jizerou, amfiteátr Berlín 8. září Hudební podvečer v kostele sv. Václava v Rudníku od 19 h 9. září

Správa KRNAP na Dnech evropského dědictví v Žacléři

22. září Hudební podvečer v klášterním kostele sv. Augustina ve Vrchlabí od 19 h září–říjen 60 let Krkonošského národního parku, výstava fotografií v pavilonu H40 v Pražské tržnici v Holešovicích Aktuální informace sledujte na facebooku a webu Správy KRNAP

spravakrnap krkonosskemuzeum casopiskrkonose

www.krnap.cz 3

D o l i n a B o b r u 40 Świeradów-Zdrój n

52 Uvězněni v podzemí

Krakonošových hor Příběh z fluoritového dolu pod Plešivcem z roku 1982

Známé polské lázeňské leto­ visko odhaluje svá zákoutí

38 Nádražní kvítí Areál pro botanika nepříliš obvyklý, ale bohatě oplýva­ jící svévolně bujícími lidu­ milnými rostlinami

Jiří Dvořák

54 Pořád jsme krnapáci Na kus řeči s Petrem Štěpánkem, panem Krkonošákem z Havírny

8 Jaro v Kotelské zahrádce V neobvyklý čas na neob­ vyklém místě za neobvyklou podívanou

Frýdlant Nové Město pod Smrkem

40 Świeradów

Zdrój

38

isa

Krásná Maří

Ka

Szk

rka

Labská rokle Mumlava Labská 43 52 louka 6 2 Pančavská důl Harrachov 30 59 jáma Červený 27 53 Horní Rokytnice 8 potok Lab Famberka 54 e Úpská hrana Bílé 58 Kotelská Lab e 1 Havírna zahrádka 18

nov

Žer

Špindlerův Jablonec Pramenný Mlýn nad Jizerou důl Pec p. S. 29 Vojtěšice Labská 44

ník

Vysoké nad Jizerou

20

Jize

gastrotoulka

J

Ji

nazvaná po dolu na želez­ nou rudu zve k vhledu do Frýdlantska

e

Vrchlabí Lab

Jilemnice

Černý Důl

46 Fořt

Petr Horák

lesní silnice obtáčí čtyři kopce nad Jizerou

Jiří Morávek

Jan Pikous ml.

41 Krásná Maří n Vyhlídka

3 17 48 54

a zer

27 Famberka n Tradiční

Vlčí jáma

ra

51

12

Roprachtice 36 Tady je svět ještě normální! n Kde? Prý ve srubu U Kozy na Oldřichovském sedle a také na Kozafestu – setkání milovníků country hudby Na Hausmance

42

Chojnik

Malá

Harrachov

Železný Brod

Petr Bíma

Szklarska Poręba

Čistá

isa

Tanvald

Jablonec nad Nisou

Jize

sná á De rn

ice

N isa

Luž ick áN

en

ná

Liberec

B ílá

34 38

Des

Ka m

Bílá

35

Če

m ienna

a lark

vodopád Jedlové rná Nisa Če

Mała Kamienna

g ó rna

41

Po d

Jizer a

Malé Labe

á

wk a

35 Ořešník

Kw

ěd

só

Sm

36 33 Zvon

Jelenia Góra

rka

Hausmanka

Hejnice

iz e

Raspenava

W rzo

z obsahu 5/2023

58 Jiří Morávek n Jeho

snímky Krkonoš a Českého ráje zdobí řadu pohlednic a kalendářů

44 Z malířčina deníku

20 Po hřbetě zmoklého

drabaře n Čtrnácti­kilo­ metrový okruh zmoklým labským údolím zve k ochut­ návce zurčivého předjaří

Marie Hlobilová Mrkvičková se narodila v roce 1903. Její malířská cesta 20. stoletím zčásti vedla po Krkonoších

e

třic

Bys

Javorka

lina

Cid

C h e ł m y

22 Krkonošské louky

Kamila Antošová

archiv Správy KRNAP

Úpská jáma se Sněžkou n Tolikrát foto z obálky 1zobrazená, přesto stále neokoukaná. A co

12 Vlčí důl – netypické ledovcové údolí n Příkrov obyčejného smrkového lesa u Pece pod Sněžkou skrývá nevídané ledovcové údolí, donedávna stojící na okraji zájmu

Fenomén krkonošských luk patří k právem chráněným a opečovávaným součástem národního parku

Kamila Antošová: Úpská jáma se Sněžkou datum pořízení: 30. května 2019 technická data: kamera Canon EOS 5D Mark III, obj. Canon EF 4/24–105 mm IS USM , ohnisková vzdálenost 35 mm, čas 1/100 s, clona 10, citlivost ISO 160

r

Ło mn

ica

Jakub Kašpar

Bób

lica

Jed

R u d a w y 46 Fořtecký kostel klame J a n o w i c k i tělem e n Navenek nenápad­

­ ý kostel Nejsvětější Trojice n v zapomenuté lázeňské vesničce ukrývá působivou výzdobu

Kowary

Ma lá Ú pa

sbírka Krkonošského muzea ve Vrchlabí

Karpacz

60

Stružkový vodopád

Janské Lázně

r ob

B

Žacléř 22 Slunečná stráň

48 Josef Seiffert – téměř

zapomenutý malíř Obrazy s jeho signaturou vlastní nejen muzea v Trutnově a Vrchlabí. Jeho tvář z autoportrétu byla ztotožněna teprve nedávno

Svoboda nad Úpou 28 Královédvorsko 11 a

Úp

Kocléřov a Dolní Záboří zdobí smírčí kříže, k nimž se vážou různé pověsti

48

Trutnov

Úpice 28 Kocléřov 28

Dolní Záboří

La

be

také dát na obálku rozšířeného čísla, při­ pomínajícího kulaté výročí založení národ­ ního parku? No přece Sněžku! Tentokrát je ten pohled zase trošku jiný, méně obvyklý.

Sněžka sama se pochopitelně nezměnila, ale jiné je popředí: Lavinový žlab v Úpské jámě, přičemž zářez Lavinového potoka je ještě vyplněný sněhovou akumulací na lavi­ nové dráze, která má v krkonošském lavino­ vém katastru č. 5. Autorka záběru Kamila Antošová – současná fotografka Správy KRNAP – si na den po­ řízení snímku dobře vzpomíná, protože tenkrát na konci května před čtyřmi roky prý byla mimořádně dobrá viditelnost. Je to znát v ostrosti kontur a sytosti barev. Příhodné světlo navíc zvýraznilo jindy nezřetelné souběžné svahové zářezy na kosodřevinou sou­ visle porostlém úbočí Čertova hřebínku (vpravo dole).

30 Tání na Kotli n Když je na

titulu výročního vydání východokr­ konošská Sněžka, měla by být rov­ nováha v pohoří zachována velkým snímkem ze západu. Činíme tak prostřednictvím fotografie Karla Hníka, Kamilina předchůdce na místě fotografa Správy KRNAP. Na snímku je Kotel, přesněji jeho východní svah, díky širokoúhlému objektivu i s náhledem do Velké Kotelní jámy. Což se velmi dobře doplňuje s botanicky zaměřeným článkem Jaro v Kotelské zahrádce na stranách 8–11. Např. fotogra­ fie rašící kýchavice vznikla tam zcela vlevo dole, nedaleko od světlé plochy suťového pole… Sněhové pole před námi leží v závěru Hlav­ ního žlabu Velké Kotelní jámy, nedaleko od Harrachových kamenů.

Vlevo se modrají kopce Žalské horské rozsochy: Žalý a k západu vybíhající žebra Šeřína a Černé skály. Blíž k nám (za skalnatým Kotelským hřebínkem) je Kozelský hřeben s výrazným jasně zele­ ným pruhem pralesovité bučiny (někdejší rezervace) V bažinkách.

Karel Hník: Tání na Kotli datum pořízení: 19. května 2022 technická data: kamera Sony ILCE-7, obj. Carl Zeiss Distagon 2,8/21 mm Sony E, ohnisková vzdálenost 21 mm, čas 1/100 s, clona 22, citlivost ISO 160

60 Stružkový vodopád n Zadní stranu

obálky zdobí „vodičky“ z východních Kr­ konoš. Obrázek od svobodského Petra Tomana zachycuje koryto řeky Malé Úpy, ale především do něj padající Stružkový vodopád. Ten je po většinu roku nápadný šťavnatě zelenou barvou svého okolí; tu mu propůjčuje bohatý pokryv mecho­ rosty i vlhkomilnými bylinami (především mokrýše vstřícnolistého). Jedná se o ví­ ceramenný kaskádový vodopád o výšce 11 m a šířce 5 m (s okol­ ními mokvavými skalami více). Geomorfolog Vlastimil Pilous ho poměrně nedávno pojmenoval podle toho, že voda překonává skalní stěnu v několika stružkách. Vodopád je stálý, ale nejhezčí je zjara při větším průtoku vody a ještě před olistěním stromů v okolí. Více (vlastně vše) se o něm dozvíte v článku Vodopády v povodí Malé Úpy (K+JH č. 3/2011) od již zmíněného jménotvůrce.

Petr Toman: Stružkový vodopád datum: 4. května 2022 technická data: kamera Nikon D800, obj. Tamron SP AF-S 24– 70 mm/2,8, Di VC USD, ohnisko 36 mm, čas 1/5 s, clona 22, ISO 64

Jiří Dvořák

Dvůr Králové nad Labem

6

Václav Jansa: Slap Labe v Krkonoších, 1890, detail. Krkonošské muzeum v Jilemnici Zdenko Feyfar, černobílá fotografie, okolo 1959. Krkonošské muzeum v Jilemnici Jiří Dvořák, digitální fotografie, 2022

Pomáhat, ale nepřekážet Nic není neměnné. Ani něco tak zdánlivě konstantního jako ty naše žulové, svorové a fylitové hory. Byly nadvakrát vyzdviženy před miliony let, poslední zalednění z nich ustoupilo před zhruba 12 ti­ síci lety a obydleny jsou pouhých 500–600 let. Krkonošský národní park byl vyhlášen teprve před šedesáti lety, ale právě včas či na poslední chvíli, protože v té době stav krajiny v podhůří a horských údolích mechanizovaná lidská ruka měnila – zástavbou, způsobem obhospodařování či neobhospodařováním zemědělské půdy, vý­ stavbou sportovišť – víc, rychleji a k horšímu než kdykoli předtím.

A co nejvyšší krkonošské hřbety a pláně? A co poledovcová údolí s kary, kde vládnou živly v čele s lavinami? Tedy místa, pro která především byl park v roce 1963 zřízen? To víte, ani „na vrš­ kách“ nelze stav z jisté doby zakonzervovat a vývoj přírody zasta­ vit. To jsme si uvědomili nad fotografiemi z loňského léta, poří­ zenými na západokrkonošské pláni. Od Vrbatova návrší ke Sněž­ ným jámám a ještě víc při opačném pohledu od Koňské cesty je zřetelně vidět, že Pančavská a Labská louka jsou o dost jiné, než jak si je pamatujeme před 40–50 lety. Vlajkové smrky, věčně olá­ mané a oschlé, jsou najednou mnohem zelenější a ztepilejší. Lab­ ská bouda časem zmizí v lese. Jistě, nebude to hned, klimatická změna není tak rychlá, ale zvyšování teplot a s tím spojené změny vegetace, posouvající horní hranici lesa stále výš, se zdají být ne­ zadržitelné. Nejde jen o to, že rašelinná jezírka za pár dalších de­ setiletí začnou zastiňovat vzrostlé smrky. Les na náhorních plani­ nách nedovolí převívání mas sněhu, který se už nenashromáždí na hraně karu a do Labských jam bude padat méně a menších lavin. Mohou následovat třeba osud zarůstající, lavinově už neak­ tivní Vlčí nebo Liščí jámy.

Můžeme říci, že je to špatně? Stěží. Přírodní prostředí se stále vyvíjí. Zde se neopíráme o exaktní data meteorologických stanic, botanického ani lesnického výzkumu. Prostě jsme obrázek okolí Labské boudy před pár desetiletími porovnali s dnešním stavem.

Aby to bylo zřetelné i pro vás, ke snímku z roku 2022 jsme přidali obraz z podobného místa z roku 1890 a fotografii z konce 50. let 20. století. Malíř Václav Jansa byl realista – zachytil bezlesí na Lab­ ské louce, jak ho viděl. Zde musíme poznamenat, že pláň až do 30. let 20. století udržovali holou hospodáři, kteří na Labské louce sušili seno. Na zimním snímku Zdenko Feyfara za starou Labskou bou­ dou (stála níž než dnešní) vykukují jen ojedinělé vrcholky smrků.

Národní park je tady proto, aby člověk do života horské přírody zasahoval co nejméně. Ale nemůže její stav trvale konzervovat ve stavu příslušném k nějakému datu. Spíš jí poskytnout možnost nerušeně se ubírat tam, kam má namířeno. Ať se nám to líbí nebo ne, ať je nám sebevíc líto, že možná časem přijdeme o hnízdícího slavíka modráčka tundrového nebo pěvušku podhorní, zmenší se rozsah výskytu sasanky narcisokvěté, třeba i zmizí hořečky… Ale kdo by před třiceti, čtyřiceti lety věřil, že tu bude pravidelně hníz­ dit sokol nebo že se občas objeví rys?

Přírodu můžeme zkoumat, učit se od ní a o ní a jen jí drobně pomáhat a mnohdy s obtížemi bránit, aby jí alespoň v horách zbyl prostor pro život a vývoj podle svého. Mnohé předměty ochrany však potřebují lidskou péči. Jsou-li dnes paradoxně ohrožovány přírodními procesy, podle dosavadního úzu rovněž chráněnými, vyžádá si jejich zachování čím dál větší úsilí.

V tomto vydání K+JH , k 60. výročí KRNAP rozšířeném o osm stran, představíme botanické poklady z Kotle (str. 8), na příkladu Vlčí jámy ukážeme, že ohrožený unikát neživé přírody se může skrývat v nenápadném zalesněném údolí, všem na očích na okraji města (str. 12), a připomeneme, jak dnes Správa KRNAP supluje ně­ kdejší péči dvou a půl tisíce hospodářů o krkonošské louky (str. 22).

Péče je klíčové slovo i pro příští šedesátku KRNAP.

Jiří Bašta, Jiří Dvořák

Proměny Krkonošského národního parku z pohledu botanika studujícího přes 40 let krkonošské louky

Od roku 1977 jsem dostal v rámci inventarizace rostlinných spole­ čenstev České republiky na starost smilkové louky a z více důvodů jsem si vybral jako start své práce Krkonoše. Do té doby botanici soustředili své aktivity do atraktivnějších území na hřebenech či karech, o loukách a jejich rostlinstvu nebylo známo téměř nic. Po­ sléze se ke mně připojily kolegyně Denisa Blažková a Emilka Ba­ látová-Tuláčková. Výsledkem inventarizace luk pak bylo speciali­ zované číslo časopisu Opera Corcontica vydané v roce 1997. V té době nebyl vztah obyvatel Krkonoš k národnímu parku nijak vřelý, rychle jsem se naučil říkat lidem, že nejsem od parku, ale z Bota­ nického ústavu z Průhonic (ne z Prahy, Pražáci byli oblíbeni možná ještě méně než KRNAP). Hospodářů s dobrým vztahem k loukám už moc nebylo. Prošel jsem během několika let celé Krkonoše. Vět­ šina luk byla kosena vlastníky pozemků pod tlakem sankcí ze strany parku, ve vyšších polohách byly rozlehlé plochy opouštěny a ně­ kde pomalu, jinde rychle degradovaly. Tam, kde skutečně vlastníci hospodařili, nebylo pro botanika jednoduché vstoupit do nepoko­ seného porostu.

Ve druhé polovině 80. let stoupl zájem o hospodářské využití lučních porostů a začaly vznikat konflikty mezi Správou parku a různými subjekty, které se do Krkonoš tlačily. Tehdy jsem do této debaty byl zatažen, protože jsem viděl, že když se nebude hospo­ dařit, tak cenné louky zmizí. Dalo tehdy dost práce přesvědčit ko­ legyně ze státní ochrany přírody přímo na Zadních Rennerovkách, že se hospodaření musí začít zkoušet. Po dohodě se na části Re­ nnerovek rozběhla pastva ovcí. V současnosti už nikomu nepřijde divné, že se i ve vyšších nadmořských výškách pase a sklízí seno.

Po politické změně v roce 1989 zmizel silný tlak ze strany parku na hospodaření a mezi vlastníky zavládlo nadšení. Na několik let se snížila péče o louky. Noví majitelé bud se však velmi brzy pře­ svědčili o tom, že mít okolí bud zarostlé neudržovanými loukami či někde už náletem stromů není dobrá cesta. Potvrdilo se, že udr­ žované travní porosty jsou součástí rekreačního potenciálu krajiny.

Umožňují výhled do krajiny, lyžování i za malé vrstvy sněhu a mají i významnou estetickou hodnotu. Motýli, bzučící hmyz a kvetoucí rostliny jsou hezké a lidem se líbí. Většina majitelů se začala o louky sama starat. Postupně se od začátku 90. let zvětšuje množství fa­ rem, kde je dobytek, louky jsou pravidelně koseny. Tomu velmi napomohla aktivita Správy parku a program Life Corcontica a též pomoc pracovníků Parku při zajišťování dotací na hospodaření.

Zdaleka není vše vyřešeno, ale louky jsou v současnosti většinou v lepším stavu než v 80. letech. Bohužel, zejména v intravilánu ně­ kterých center krásné louky zmizely. Některé plochy byly zastavěny, jiné jsou sečeny tak často, že připomínají spíše golfové trávníky.

Jak se měnil vztah Správy k výzkumu? V prvních letech byl vý­ zkum trpěn, zájem o něj měli jen někteří pracovníci. To se změnilo po roce 1989, kdy se začaly množit dotazy až posléze i žádosti ur­ čité věci zkoumat. Z iniciativy pana ředitele Oldřicha Lábka jsme např. začali studovat vliv mulčování, tedy typu hospodaření, kde zcela chyběly zkušenosti. Výsledky nakonec vedly k tomu, že mulčo­ vání není vhodný typ obhospodařování, zejména ne dlouhodobého.

Na louky se nás Správa pravidelně dotazuje. Je vidět i zájem míst­ ních samospráv, aby okolí obcí vypadalo hezky. Osobně tedy mohu být spokojen: během více než čtyřiceti let se louky staly postupně významným předmětem ochrany v Krkonošském národním parku.

František Krahulec

autor je předsedou vědecké sekce Rady KRNAP, pracuje v Botanickém ústavu AV ČR

7

Jaro v Kotelské zahrádce

foto a text Jiří Dvořák

Kdo chodí do hor, může zažít jaro několikrát – v závislosti na tom, jak vysoko vystoupá. A také na tom, jak dlouho se kde udržel sníh.

Což nemusí být přímo úměrné nadmořské výšce, právě naopak.

Exponované vrcholy bývají bez sněhu výrazně dřív než mnohem níž ležící žlaby se sněhovými akumulacemi v ledovcových údolích.

V minulém roce jsem se koncem května (přesně 20. 5. 2022) v souvislosti s velkým botanickým projektem (viz K+JH č. 5/2021) vyskytl ve Velké Kotelní jámě. Je to poměrně neobvyklý čas – v minulých letech jsme se této lokalitě zjara vyhýbali, abychom nerušili hnízdění vzácných opeřenců; to se loni nekonalo. Navíc v tuto dobu těsně po roztání sněhu tu botanik ještě mnoho zeleného (nebo dokonce rozkvetlého) nenajde. Nebo snad ano? Jistě, o jeden či dva měsíce později tu napočítáte o dva řády více kvetoucích rostlin, ale ty, které vystartovaly do života jako první, si vychutnáte mnohem víc. Navíc v nečekaných kombinacích. Tedy pro laika – přírodovědci o kouzlech botanických zahrádek v sudetských karech dobře vědí.

Ze zkušenosti po staletí, vědecky podloženě od počátku 60. let minulého století, kdy vyšla zásadní kniha Jana Jeníka Alpinská vegetace Krkonoš, Králického Sněžníku a Hrubého Jeseníku.

Vegetace v karových závěrech ledovcových údolí – na lavinových drahách a na skalách v jejich okolí – je neobvyklá promísením druhů z nižších poloh a rostlin typicky vysokohorských. Rostliny podhorské odděluje od jejich výsadků vysoko v horách montánní výškový stupeň pokrytý převážně horskými smrčinami, kde ony teplomilnější hájové druhy nenajdete. Dlouhodobá izolace těchto vysokohorských populací někdy může vést až ke vzniku nových taxonů (většinou nižší taxonomické hodnoty než druh – variet, poddruhů). Zářným příkladem jsou právě Kotelní jámy v západních Krkonoších, kde můžeme najít endemické poddruhy prvosenku vyšší krkonošskou a chrastavec rolní krkonošský.

Rozsah výskytu prvně jmenované časně jarní rostliny byl také hlavním důvodem, proč jsem do Kotelních jam vyrazil. Prvosenka potěšila hojnějším rozšířením, než jsme dosud předpokládali, nej-

větší překvapení mi však způsobila vcelku „obyčejná“ dřevina – lýkovec jedovatý. Že v krkonošských karech tento drobný keř – typický pro květnaté bučiny a suťové lesy – roste, jsem samozřejmě věděl. Ale že ho místy může být tolik a že bude působit tak kouzelným dojmem, jsem opravdu netušil. V plném létě totiž jeho nevysoké keře mizejí v bujných porostech vysokobylinných niv nebo jsou poloukryty v porostech jiných dřevin, kterými prorůstají; často je prozradí jen zářivě červené plody. Časně zjara je ale všechno jinak. Lýkovec je v horách bezpečně první kvetoucí dřevinou, kvete ještě dřív, než se sám olistí. Jen co se, často poválené a částečně polámané, keře zvednou zpod sněhové zátěže, už rozkvétají sytě růžovými, časem poněkud blednoucími, silně vonnými květy. Ukázalo se, že tady v Kotelské zahrádce jich roste nejvíc na částečně zazemněném suťovém kuželu v porostech další listnaté dřeviny – střemchy obecné skalní, místy s přimíšenou vrbou slezskou. Ta se olistí o pár týdnů později, takže lýkovec má dost světla a prostoru. Že se později schová v listí, už tolik nevadí. V zimě pak propletené větvoví mnohem lépe odolává plazivému sněhu i lavinám – proto jsou větve lýkovců žijících spolu se střemchou výrazně delší než u keříků rostoucích ve volném prostoru.

Podobné spolužití (spíše využití) s keři nalézáme i u další rostliny, kterou byste tu opravdu nečekali – drobné dymnivky bobovité, která v Kotelské zahrádce roste pod ochranou křovitých javorů klenů a v humusu z jejich listového opadu. Tu jinak můžete znát z křovin, dubohabřin a lužních nebo suťových lesů; obdobné to je s plicníkem lékařským. Naopak první kvetoucí typicky horské druhy, které jsem ve stejném dni a lokalitě nafotografoval, zastupují prvosenka nejmenší a lomikámen vstřícnolistý. Ty nenajdete na suťovém kuželu, ale ve štěrbinách skal; lomikámen navíc jen na bazickém podkladu.

Zase jsem si potvrdil, že hory dokážou stále překvapovat i člověka, který se v nich pohybuje celá desetiletí. Jako v tomto případě lýkovcem rozvoněné a zrůžovělé křoviny Kotelské zahrádky. →

← Kvetoucí lýkovec jedovatý (Daphne mezereum) prorůstající keři teprve rašící střemchy obecné skalní (Prunus padus subsp. borealis) ve Velké Kotelní jámě

↓ Bohatě kvetoucí keřík lýkovce jedovatého (Daphne mezereum) rostoucí volně. Větve má krátké a zimu přečká přitisknut k zemi masou sněhu

↑↗ Plicník lékařský (Pulmonaria officinalis agg.) je jednou z hájových bylin, které lze nalézt v krkonošských karech.

Podobně i drobnou dymnivku bobovitou (Corydalis intermedia) →↘ D vě růžové krasavice – prvosenku nejmenší (Primula minima) a lomikámen vstřícnolistý (Saxifraga oppositifolia) – v České republice najdete jenom v Krkonoších. Jinak ale také rostou v mnoha evropských pohořích, lomikámen v celé Arktidě ↓ Prvosenka vyšší krkonošská (Primula elatior subsp. corcontica) je doma ve Velké a Malé Kotelní jámě a v Malé Sněžné jámě.

Možná i jinde v Krkonoších?

Puky kýchavice bílé Lobelovy (Veratrum album subsp. lobelianum) vyrážejí ze sněhového výležiska, kde byl ještě před pár dny sníh. Časem téměř zmizí v souvislém porostu papratky horské (Athyrium distentifolium), s jejímiž hnědými suchými listy ostře kontrastuje svěží zeleň kýchavice i rašící bučiny v pozadí

Vlčí důl – netypické ledovcové údolí David Krause Labský důl, Sněžné jámy, Kotelní jámy, Obří důl, kary Velkého a Malého rybníka… Tento výčet vybraných místních názvů má jedno společné: fenomén zalednění. Ledovce, které z Krkonoš naposled ustoupily zhruba před 15 tisíci lety, po sobě zanechaly spektakulární stopy v podobě vyhloubených karů a v případě Labského a Obřího dolu ještě krátká údolí přemodelovaná v příčném profilu do tvaru U. Tyto skutečnosti jsou všeobecně známé a každý, kdo zná

Krkonoše, umí odpovědět na otázku, kde se v nich stopy po ledovcích nacházejí. Málokdo ale mezi vyřčenými názvy uvede Vlčí důl v Peci pod Sněžkou. Kar Vlčí jámy (původně německy Braunkessel – Braunův kotel) a navazující Vlčí důl s morénami je skutečně jedním z nejneznámějších a zároveň podceňovaných přírodních pokladů Krkonoš. Přitom je to z více důvodů naprosto unikátní lokalita.

Hnědý vrch

1 2 4

3

Zahrádky

5

Poustevník

12

7

David Krause

6

Vlčí důl na okraji zájmu

Přírodní vědy zaznamenaly v devatenáctém století obrovský roz­ květ včetně poznání, že naše hory byly v minulosti zaledněny. Ačko­ liv princip střídání dob ledových a meziledových v nejmladší geolo­ gické historii byl spolehlivě (a dosud nikoliv absolutně dokonale) vy­ světlen až ve dvacátém století, již na sklonku toho devatenáctého se dostalo pozornosti velmi podrobnému popisu stop v reliéfu, které zanechaly někdejší ledovce v Alpách, na Šumavě, ale také v Krkono­ ších. Právě zde působil jeden z průkopníků evropského studování dávných horských ledovců Josef Partsch, rodák ze Sklářské Poruby a univerzitní profesor geografie ve Vratislavi. V souhrnné publikaci věnované zalednění Krkonoš z roku 1894 (Die Vergletscherung des Riesengebirges zur Eiszeit, Engelhorn, Stuttgart) uvádí: „Nejnižším vrcholem pohoří, na jehož úbočí byl prokázán výskyt ledovce, je Liščí hora (1 363 m). Na jejím jižním svahu se vytvořil mohutný ledo­ vec Vlčího dolu, jenž dosahoval k místu, kde se nachází nezničitelný monument nádherných morén, ve výšce 825 m.“ — Zmíněné morény, tehdy odlesněné, byly dokonce zachyceny na úvodní fotografii pub­ likace. Přestože se tenkrát již rozvíjel turismus, Partsch ještě nedo­ kázal odhadnout, že o století později, v době budování sjezdových tratí a apartmánových domů, se jím popsané morény rozhodně ne­ dají označit za „nezničitelné“ nebo „odolné“ (unverwüstlich). Stále jsou však „nádherné“. Respektive to, co z nich do dneška zbylo. Od dob Partsche se ledovcům Krkonoš věnovala celá řada odborníků, ti však většinou o Vlčí důl zavadili pouze okrajově. Největší pozornost se logicky soustředila do jádrových oblastí Krkonoš, kde jsou kary v poloze horní hranice lesa a prostorově navazují na řadu dalších hodnotných přírodních fenoménů. Oproti tomu je Vlčí jáma celá v lese a její prostor je úplně izolován od alpínského bezlesí a center největšího zalednění; nejbližší je 5 km daleko v Obřím dole. Zatímco horní okraje většiny známých karů (např. Kotelní jámy, Sněžné jámy či Úpské jámy) leží v nadmořské výšce přes 1 400 m, horní hrana karu Vlčí jámy je skoro o 250 výškových metrů níž – to už je velký rozdíl! Můžeme ji tak de facto nazvat „azonálním karem“. Azonalita, tj. výskyt jevu mimo vyhraněnou zónu, kde se obvykle vyskytuje, je v přírodních vědách vždy zajímavým faktorem. Vlčí jáma a Vlčí důl přesto musely na své odborné znovuobjevení počkat do roku 2019, kdy zdejší problematiku zpracoval ve svém odborném článku v ča­ sopise Opera Corcontica našim čtenářům dobře známý geomorfo­ log Vlastimil Pilous. →

↑ Z Velké Paseky je vidět Vlčí důl jako na dlani. Spatříte v něm však otisk ledovce tak jako třeba v Obřím dole nad hranicí lesa? Na první pohled nikoliv, je ukrytý mezi stromy. Napoví pohled na digitální model terénu ze stejného místa. Foto Kamila Antošová

Situace glaciálních tvarů Vlčího dolu: 1 – hrana karu Vlčí jámy

LD

2 – lavinové dráhy 3 – strukturní karové stupně se skalnatými úseky

Javor

Hnědý vrch

Hn

ědý

vrc

h

1

4 – drobná lesní rašeliniště 5 – náplavový kužel Temné bystřiny a další prostor formovaný vodními toky v prostoru morén

Věncovka

hájovna

3

2

6

Čertův mlýn

ná

ky

a

LV Sm

Zahrádky

rk

LD

za David Krause

ázko vá tr asa Vlčí jáma

.

100 m

íp

0

Vych

čn

Temný vodopád

Lu

hr

řin

5

4

ád

by

st

7 – plochy ledovcových tvarů, které byly v minulosti nevratně poškozeny terénními úpravami

7

Vlčí p.

Tem

6 – prostor ledovcových uloženin a tvarově výrazných morén Vlčího dolu

13

Kamila Antošová

↑ V posledních letech nepadá ve Vlčí jámě mnoho lavin. Důkazem jsou mladé smrky uprostřed dojezdu dráhy, které zůstávají nepoškozené ↗ Skalní výchozy na horním karovém stupni

Charakteristika lokality

Samotný ledovcový kar Vlčí jámy není dokonalým karem, jako jsou třeba Sněžné jámy. Nemá totiž přehloubené dno a celý prostor am­ fiteatrálního karu, jehož rozměry jsou zhruba 500 × 500 m, je po­ měrně svažitý. Ledovec zde totiž zřejmě nevydržel erozně působit tak dlouhou dobu jako ve výše položených karech. Horní okraj karu je v pouhých 1 165 metrech nad mořem. Vznik ledovce zde očividně umožnilo převívání sněhu větrem z velké zarovnané plochy jižního úpatí Liščí hory v prostoru dnešní Liščí louky, přičemž tento efekt kompenzoval relativně nízkou nadmořskou výšku. Nebýt zdroje sněhu v podobě tak velké vyfoukávané pláně (v době ledové samo­ zřejmě bez lesa), ledovec by zde nevznikl.

Hlavní karová stěna pod boudou Věncovkou (Braunmahd­ baude), nazývaná také Vlčí hrana, se svým obloukovitým tvarem má sklon kolem 50°. Zde také najdeme tři lavinové dráhy o šířce zhruba 50 m. Laviny sjíždějí v poměrně krátké délce (asi 150 m) a za­ stavují se na ploše nad horním karovým stupněm. Samotné skalnaté stupně, které v karu nalezneme dva a které ho v celé šířce protínají, jsou strukturního původu. Podloží zde tvoří svory s nehomogenní odolností. Ledovec své podloží v karu postupně zahluboval, ale ne jednotnou rychlostí. Prostor stupňů byl odolnější než jejich okolí.

Na plochých úsecích stupňovitého karu můžeme nalézt několik za­ mokřených míst až rašelinišť. Nejpěknější je přímo u vycházkové trasy Vlčí jámou, nad spodním karovým stupněm. Ve stejné výš­ kové úrovni nad spodním stupněm je i Čertův mlýn (Braunkessel­

baude) – jediná budova uprostřed karu v celých Krkonoších. V pro­ storu obou skalnatých stupňů je množství velkých odlámaných bal­ vanů. Pod spodním stupněm je prostor divočícího koryta Temné bystřiny, která sem přitéká z bočního erozního zářezu s Temným vodopádem.

Dostáváme se do prostoru údolí pod karem. Nemůžeme ho­ vořit o typickém ledovcovém údolí (trogu). Není modelováno do příčného profilu ve tvaru U, přestože je v prostoru soutoku Vlčího a Lučního potoka, u spodních stanic lanovek, relativně široké. Zde již nenajdeme erozní tvary, ale naopak akumulační. Na pravé straně údolí je velmi dobře znatelná boční moréna až do výšky 50 metrů nad údolním dnem. Relativně plochý pokryv spodní morény je po­ zorovatelný už v prostoru bezprostředně pod karem, tvoří podloží luk kolem spodní stanice lanovky na Hnědý vrch. Nápadně zvlněný povrch morény je pak možné sledovat v lese směrem k hájovně.

Pod hájovnou se na obou stranách údolí začíná projevovat pře­ chod bočních morén do morény čelní. V těchto místech ledovec při svém maximálním rozsahu končil. Na morénových valech najdeme různě rozmístěné obrovské balvany, jejichž rozměry svědčí o ně­ kdejší síle ledovce. Největší bloky levostranné morény mají v prů­ měru nejdelší osy přes 5 metrů. Samotná čelní moréna je nejdoko­ naleji vyvinuta na pravém břehu potoka pod objektem Poustevník.

Tvoří obloukovitý ostrý hřeben o délce přes 100 m a jedná se o je­ den z nejdokonalejších glaciálních tvarů Krkonoš. Původní čelní morénu prořízl Vlčí potok, její pokračování nalezneme na levém

↓ Lesní rašeliniště u vycházkové trasy Vlčí jámou je zhruba 9 000 let staré a limituje růst lesa ↘ Na povrchu výplavového kužele Temná bystřina i Vlčí potok často překládaly svá koryta

14

↑ Místo, kde se stýká spodní část sjezdovek Smrk, Zahrádky a Hnědý vrch. Někde v těchto místech byla ústupová moréna, která byla odstraněna při terénních úpravách spojených s výstavbou sjezdovek a vleků ↗ Jeden z největších balvanů leží na levostranné moréně nedaleko pod hájovnou

břehu nad apartmány Javor, které stojí bohužel v místě, kde byla část morény poškozena. Hřbetovitá forma morény nad penzionem Zákoutí je však stále dobře zachovaná a patří rovněž mezi doko­ nalé tvary. Proto fotografii této potokem proříznuté čelní morény použil Partsch na protititulu své knihy. Jedná se jistě o nejlépe do­ chovanou „učebnicovou“ čelní morénu. Za povšimnutí stojí rovněž pravděpodobně starší moréna při úpatí původního údolního svahu nad penzionem.

Význam minulosti pro budoucnost

Jak již bylo zmíněno, ledovcové formy Vlčího dolu leží izolovaně od ostatních krkonošských ledovcových lokalit. Na Šumavě, v Je­ seníkách ani v Karpatech nenajdeme takto dokonalé stopy ledovců směstnané ve výškovém intervalu 300 m a v tak nízké nadmořské výšce. Vlčí jáma je jediný stupňovitý kar v Krkonoších (Úpská jáma má ve srovnání stupně nedokonalé) – podobně dokonalé kary se strukturními stupni nalezneme nejblíž v Alpách. To odráží i skuteč­ nost, že je jako jedna z mála ledovcových forem Krkonoš vyvinuta mimo oblast žuly, a sice ve svorech. Nacházejí se zde jedny z mála lavinových drah Krkonoš, které nenavazují na přirozené alpínské bezlesí a leží v zapojeném lese. Rašelinné čočky v karu jsou zhruba 9 tisíc let staré a představují v lese ostrůvky specifických rašelin­ ných biotopů. Zdejší morény patří mezi tvarově nejdokonalejší v Krkonoších.

Z uvedených informací je zřejmé, že se jedná o unikátní komplex ledovcových forem a na ně navázaných přírodních fenoménů, je­ hož význam dalece přesahuje prostor samotných Krkonoš. Jakékoli stopy po dobách ledových jsou totiž důležitým vodítkem při vědec­ kém poznávání vývoje přírodního prostředí minulosti – je to jakýsi archiv krajiny. Díky pokročilým terénním, laboratorním a radiomet­ rickým metodám se dnes dá zjistit, kdy ledovce ustoupily, jestli zde bylo více fází zalednění, jaký byl vývoj vegetace po ústupu ledovců.

Dá se tak v čase rekonstruovat přibližně i vývoj teplot, srážek a dal­ ších parametrů. Další pokročilé metody se jistě objeví v budouc­ nosti. V evropském měřítku je tak nejnižší krkonošská ledovcová lokalita hodnotná pro zdokonalující se rekonstrukce vývoje podnebí v posledních tisících let. Abychom dobře pochopili aktuální klima­ tické změny a jejich budoucí vývoj, musíme nejprve dokonale znát vývoj minulý. A právě Vlčí důl může být jedním z dílů do mozaiky budoucích rekonstrukcí. Kromě nesporné estetické a přírodní hod­ noty všech ledovcových forem ve Vlčím dole má tedy i nezpochyb­ nitelný význam výzkumný.

Zranitelnost a ochrana ledovcových forem

Vlčí důl je nejtypičtější ukázkou územního překryvu zájmů ochrany přírody a sídelní, potažmo návštěvnické a zábavní infrastruktury.

Na rozdíl od ostatních krkonošských morén ty ve Vlčím dole zasa­ hují prakticky až do intravilánu Pece pod Sněžkou. Už z Partschovy →

David Krause (7)

↓ Prostor levé čelní morény mezi objekty Javor a Zákoutí je posledním zbytkem neporušené čelní morény na levém břehu Vlčího potoka.

Povrch tvoří louka se zvonkem českým a pětiprstkou žežulníkem ↘ Hřeben pravobřehé části čelní morény v lese nad Javorem je nejostřejším glaciálním tvarem Krkonoš

15

Josef Partsch David Krause

↑↓ Pohled na čelní morénu na fotografii z poslední dekády 19. století od Josefa Partsche je dnes kvůli lesu a zástavbě neopakovatelný. Pomoci může 3D scéna digitálního modelu reliéfu, kde je tvar vidět, bohužel s poškozením v místě apartmánů Javor

fotografie z devadesátých let 19. století nebo starých map je zřejmé, že zástavba zde byla od nepaměti v době, když ještě Pec pod Sněž­ kou zdaleka nebyla městem. Tehdy neexistovala těžká technika a masivní terénní úpravy byly doménou železnice a největších měst, nikoliv horské vsi. I proto nazval Partsch morény „nezničitelnými“.

Jediným zásahem člověka, který byl v Partschově době pozorova­ telný, byly samotné domy bez terénních úprav okolo a agrární valy (navršené kamení sesbírané ze zemědělsky využívaných pozemků), případně opevnění břehů Vlčího potoka. Nic z toho reliéf zásadně nepoškodilo.

Zlom přišel až za socialismu, kdy se začala dramaticky rozvíjet rekreační infrastruktura realizovaná za přispění obrovských terén­ ních úprav a těžké mechanizace. Úpravy povrchu sjezdových tratí u spodních stanic vleků a lanovek Zahrádky, Hnědý vrch a Smrk úplně zničily ústupovou morénu, kterou popsal profesor pražské přírodovědy Václav Král v roce 1950. V levé části čelní morény byl vyhlouben zářez pro garáže, na jejichž místě dnes stojí apartmá­ nový dům Javor. Na pravé moréně byl terénními úpravami přemo­ delován pozemek objektu Poustevník. Kromě toho proběhlo ještě množství menších terénních úprav spojených s lyžařskými vleky či cestami. Dohromady byly tak nenávratně zničeny zhruba dva hek­ tary povrchu morén. Realizaci obřího projektu sjezdového areálu na Studniční hoře v Modrém dole bylo zabráněno i díky argumen­ tům národního parku (viz K+JH č. 1/2011). Vlčí důl, který byl v té době na okraji zájmu odborníků i ochranářů, takové štěstí neměl. Toto dědictví z období socialismu se bohužel, stejně jako v mnoha dal­ ších případech, již nedá vzít zpět.

16

V současné době se pouze část celého komplexu ledovcových tvarů ve Vlčím dole nachází na území národního parku. Podstatná část karu se stěnami a karovými stupni, kam patří i rašelinné čočky a lavinové dráhy, leží v zóně přírodě blízké. Velká část spodního ka­ rového stupně, prostor Čertova mlýna a oblast pod ním jsou v zóně soustředěné péče. Zbytek komplexu zahrnující to nejzranitelnější, a sice morény, leží v tzv. vnitřním ochranném pásmu národního parku. To naštěstí neznamená, že by nebyla zajištěna jejich ochrana.

I v ochranném pásmu je totiž kladen důraz na předměty ochrany ná­ rodního parku, jejichž poškozování je vyloučené a mezi něž se řadí i morény. Správa KRNAP se v rámci standardních řízení závazně vy­ jadřuje ke stavebním záměrům, přičemž neumožňuje výstavbu a te­ rénní úpravy v prostoru morén. Limity ochrany přírody jsou v pro­ storu morén zaneseny i v územně plánovací dokumentaci města Pec pod Sněžkou. Do budoucna tak zůstane dnes už křehké dědictví le­ dovce Vlčího dolu chráněné před dalšími škodlivými a nevratnými zásahy. Věřme, že by to snad potěšilo i Josefa Partsche. n Autor je geomorfologem Správy KRNAP Článek vznikl v rámci projektu OPŽP CZ.05. 4. 27/0.0/0.0/19_120/0010037 „Podrobná inventarizace geomorfologických forem na území Krkonošského národního parku a jeho ochranného pásma“.

Kamila Antošová

zprávy labského národopisného souboru Kr­ konošský horal Stanislav Lelek, in me­ moriam, hospodář Norbert Tippelt ml., bývalý člen Horské služby Krkonoše Ka­ rel Novák a spisovatelka Danka Šárková, která získala Cenu veřejnosti. „I v letošním roce se nám sešly velmi kvalitní nominace. S ohledem na 60. vý­ ročí založení Krkonošského národního parku jsme se s ostatními členy Výboru rozhodli udělit ocenění jedenácti osob­ nostem,“ říká ředitel Správy KRNAP Robin Böhnisch. Nominace laureátů Ceny ředitele Správy KRNAP posílala v hojných po­ čtech veřejnost. V letošním roce Výbor vybíral ze tří desítek návrhů.

Laureáti, resp. jejich zástupci převzali z rukou ředitele Správy KRNAP Robina Böhnische ceny v podobě Krakonoše. Ty z drátu vyrobil Ladislav Šlechta z Harrachova technikou smyček. Sám byl rovněž oceněn a z rukou ředitele Správy KRNAP dostal výjimečně broušenou vázu z dílny Miloše Plecháče z Čisté u Horek. redakce

Ředitel Správy KRNAP udělil 11 ocenění za rok 2022 Laureáty se staly význačné osobnosti či instituce, které přispěly k rozvoji Krkonoš a povědomí o našich horách. Jsou jimi palyno­ ložka Vlasta Jankovská, starosta obce Poniklá Tomáš Hájek, peda­ gog a spisovatel Aleš Fetters, lesník a bývalý ředitel Správy KRNAP Jan Hřebačka, mykolog Rostislav Fellner, provozovatel Lesní boudy Michal Kreipl, dráteník Ladislav Šlechta, dlouholetý vedoucí vrch­

Životopis Krkonoš Je obtížné učit něco tak složitého, jako je geologický a geomorfo­ logický vývoj Krkonoš na univerzitě, natož na gymnáziích nebo na druhém stupni základních škol. Vždyť nejstarší horniny, které na­ jdete v Krkonoších, vznikaly před půl miliardou let a Prakrkonoše byly možná vyšší než současné Alpy. Přesto se rozpadly na prach (a štěrk), až z nich byla jen plochá rovina. Tu okolní krajina při alpín­ ském vrásnění vytlačila podobně, jako vám vyjede z dlaně mýdlo ve vaně. Pak už to bylo ve srovnání s délkou předchozího vývoje jen „pár okamžiků“, aby během několika dob ledových vznikla typická údolí, kary, morény a hřebenové skalky zvané tory.

Přitom právě na Krkonoších lze ukázat, že geologická stavba ovlivňuje zdejší klima, začátky osídlení i další život lidí na horách.

S malou nadsázkou můžeme říci, že kdyby se Krkonoše utvářely ji­ nak, nevznikne ani tundra, ani samotný Krkonošský národní park.

S geologem Radovanem Vlčkem, učitelem ZŠ v Žacléři, a s grafikem a ilustrátorem Davidem Škodným ze studia 2123design v Hradci Králové jsme strávili desítky hodin přípravou sady sedmi plakátů, které zachycují vývoj Krkonoš. Ukázalo se, že grafik David byl té­ měř ideálním partnerem pro zbytek týmu – pro geologa a pro in­ terpretátora. Pokud totiž nedokázal nakreslit obrázek tak, aby byl

srozumitelný, nebyla to jeho chyba, ale špatně formulované zadání.

Plakáty jsme doplnili brožurou s podrobnějším vysvětlením tématu.

I když plakáty i brožura jsou od erudovaných a kompetentních au­ torů, snažili jsme se, aby byly srozumitelné i pro normální smrtel­ níky, pro něž je orogén téměř neslušné slovo. Plakáty i brožury jsou určené učitelům a dalším fanouškům Krkonoš. Plakáty mohou viset na stěnách ve škole, žáci a studenti je mohou studovat a hledat od­ povědi na otázky v pracovních listech, které pro ně sestaví jejich učitel. Za plakáty a brožury nechceme peníze, vydali jsme je z pro­ jektu podpořeného ze Státního fondu životního prostředí. Pokud se vám plakáty nebo brožura Životopis Krkonoš líbí, ozvěte se Mi­ chalu Skalkovi (mskalka@krnap.cz). Společně najdeme cestu, jak je k vám dostaneme.

Michal Skalka

17

Dlouhého dolu a poté postupovalo Červenkovou muldou vzhůru na Luční horu.

18.45 Manšaft z Kozích hřbetů hlásí, že na úbočí ani v Hrazeném potoce neobjevili pátrači žádné stopy.

Blesková akce kdy šlo všechno hladce

14. února roku 1996 tři mladí lyžaři, dvě slečny a mládenec, vyra­ zili dopoledne z boudy Děvín v Modrém dole na lyžařskou túru do hřebenových partií východních a středních Krkonoš. Počasí jim, pravda, mnoho nepřálo. Při teplotě vzduchu −13 °C foukal nepří­ jemný, silný severní vítr v nárazech až 80 km/h, který vířil padající sníh a ten snižoval viditelnost na pouhých 50 m.

Jejich malé zkušenosti a neznalost terénu v těchto podmínkách způsobily ztrátu orientace při pohybu mimo tyčemi značené cesty.

Trojice zbloudila v rozlehlých prostorách temene Luční hory. Bě­ hem bloudění se jedno z děvčat oddělilo od svých parťáků a prav­ děpodobně zcela náhodou sjelo do Pramenného dolu (Červenkovy muldy) a dále údolím Dlouhého dolu až k boudě Stráž ve Svatém Pe­ tru. Odtud slečna telefonicky oznámila na ústředí Horské služby do Špindlerova Mlýna pohřešování svých dvou kamarádů. To bylo čtvrt hodiny před šestou večerní, kdy v únoru již bývá takřka tma, a dalo se tedy předpokládat, že se bloudící dvojice na svahu Luční hory dostala do situace ohrožení a je proto nutný zásah Horské služby.

V 18 hodin nařizuje náčelník oblasti HS Jirka Dunka vyhlášení poplachu pro okrsky HS Špindlerův Mlýn a Pec pod Sněžkou.

Z výpovědi děvčete na chatě Stráž vyplynula informace o trase jejich cesty před zblouděním. Vystupovali úbočím Kozích hřbetů do sedla, kde poté v důsledku špatné viditelnosti počali bloudit.

19.20 Všechna družstva ze Špindlu se spojila a započala prohledá­ vání Červenkovy muldy, kde zanedlouho nacházejí stopy běžek, prav­ děpodobně po slečně, která oznamovala pohřešování kamarádů.

19.45 Oba zbloudilí lyžaři, muž a žena, jsou nalezeni v horní části Červenkovy muldy. Podle hlášení z terénu jsou silně podchlazeni a velmi pravděpodobně mají omrzliny dolních končetin. Oba jsou na místě ošetřeni, zabaleni do zateplovacích fólií a na kanadských saních sváženi do údolí Svatopetrského potoka k Červenkově mo­ hyle. Tam zatím i přes značné obtíže s průjezdem strmých traverzů dorazil sněžný skútr se saněmi a veškerým vybavením pro poskyt­ nutí první pomoci. Oba zachránění jsou okamžitě vybaveni che­ mickými termobalíčky, které po jednoduché mechanické aktivaci začnou vyvíjet teplo až do 50 °C a které se aplikují na spodní vrstvu oděvu pod horní oblečení, zejména na centrální část lidského těla.

Mají tedy za úkol ohřívat tělesné jádro.

Oba jsou zabaleni do svozných dek a na transportních saních za sněžným skútrem svezeni ke komunikaci do Svatého Petra. Tam jsou přeloženi do záchranného vozidla HS , které je odváží na zdra­ votní středisko do Špindlu. Hodiny v té době ukazují čas 20.30.

Praktický lékař MUDr. Petr Novák po vyšetření konstatuje u obou silné omrzliny dolních končetin, a proto nařizuje jejich okamžitý převoz sanitou RZP do nemocnice ve Vrchlabí k dalšímu specializo­ vanému ošetření.

Na záchranné akci se podílelo celkem 27 členů Horské služby a celá pátračka, včetně transportu, trvala bez čtvrthodinky tři ho­ diny. Také díky rychlosti záchrany se u obou postižených podařilo lékařům omrzlé nohy zcela vyléčit.

Ludvík Strejček

Kamila Antošová

18.15 Jedno ze záchranných družstev proto dostalo za úkol pro­ pátrat úbočí Kozích hřbetů a sedlo Kozích hřbetů s přilehlým Hra­ zeným potokem, další družstvo vyrazilo prohledat spodní část

19.15 Družstvo z Pece pod Sněžkou dorazilo na Výrovku a čtyři pečtí záchranáři sjíždějí propátrat horní část Dlouhého dolu, za­ tímco zbytek týmu čeká na Výrovce na další instrukce od vedoucího akce.

Pramenný důl na úbočí Luční hory. Podle lavinové nehody z r. 1951 je obecně znám jako Červenkova (a ještě spíš Červinkova) mulda

18

houby, mechy, lišejníky

Příspěvek na péči o louky v roce 2023

Martin Kříž

V letošním roce je opět možné žádat o finanční příspěvek na péči o trvalé travní porosty, které jsou cennými lučními společenstvy nebo jsou významné z hlediska krajinného rázu. Finanční podpora je dostupná pro žadatele s výměrou lučního porostu 0,3–5 ha.

Zdrojem příspěvku je Program péče o krajinu Ministerstva ži­ votního prostředí a nelze jej kombinovat s dotacemi z agroenviro­ mentálně-klimatických programů Ministerstva zemědělství.

Příspěvek slouží jako podpora péče o trvalé travní porosty, a to správnými a šetrnými způsoby, ať už se jedná o seč s úklidem travní hmoty, nebo pastvu. Za seč není považováno mulčování. Za nežá­ doucí je považováno i mulčování s následným vyhrabáním travní hmoty; a to hlavně kvůli nešetrnosti vůči bezobratlým živočichům.

Příspěvek je poskytnut na obhospodařovanou plochu travního porostu, jehož výměra je stanovena na základě zákresu do orto­ fotomapy (leteckého snímku) na Správě KRNAP. Žadatelé, kteří podávali v loňském roce víceletou žádost, budou do 15. května kontaktováni. Následně jim bude zaslána rovnou „Dohoda o pro­ vedení managementových opatření“. V případě změn ze strany ža­ datelů je nutné tyto změny nahlásit také do 15. května. Úplně noví žadatelé musejí nejdříve navštívit Správu KRNAP, kde s odpovědným pracovníkem zakreslí obhospodařovanou plochu. Příjem nových žadatelů je od 1. do 31. května. Na osobní schůzce je nutno se předem domluvit, a to telefonicky nebo e-mai­ lem. Uzávěrka příjmů všech žádostí je 31. května 2023.

Podrobnější informace uvádíme v Podmínkách pro udělení finančního příspěvku na péči o trvalé travní porosty na území KRNAP a jeho ochranného pásma zveřejněných na www.krnap.cz/ priroda/pece.

ZVONKOVKA ŽLUTAVÁ nie ma polskiej nazwy

Kontaktní osoby: Ing. Lenka Vrbková, tel: +420 605 321 990, lvrbkova@krnap.cz Mgr. Andrea Svobodová, tel. 499 456 316, asvobodova@krnap.cz

Flavocetraria cucullata (Bellardi) Karnefelt & Thell syn.: Lichen cucullatus Bellardi CHARAKTERISTIKA: Pukléřka tvoří trsnatou stélku složenou z jedno­duše až dichotomicky větvených, úzkých, žlábkovitých až trubicovitě srůstajících, hladkých, lesklých, še­ dožlutých laloků (až 10 mm širokých). Na spodní straně laloků jsou patrné bílé tečkovité pseudocyfely. Při bázi jsou laloky zbarvené nápadně tmavě fialově. Hnědé plodnice vyrůstají vzácně na kon­ cích laloků. Z okrajů laloků vyrůstají také černé tečkovité pyknidy.

Vřecka uvolňují po osmi bezbarvých elipsovitých jednobuněčných výtrusech (5–10 × 3–5 μm). Ve stélce je obsažena kyselina usnová, lichesterinová a antrachinony (bez barevné reakce). Roste v kamen­ ných mořích a holích s řídkou vegetací nad hranicí lesa.

CELKOVÉ ROZŠÍŘENÍ: Evropa, Asie, Severní Amerika.

VÝSKYT V ČR: Pukléřka rourkovitá je známa ze Šumavy, Krkonoš a Jeseníků.

VÝSKYT V KRKONOŠÍCH: V minulosti byl tento lišejník v Krkono­ ších hojnější (Sněžka, Studniční hora, Violík, Dívčí kameny). V sou­ časnosti přežívá na Sněžce, Studniční hoře a Vysokém kole.

POZNÁMKA: Pukléřka sněžná (Flavocetraria nivalis) se odlišuje ploššími, méně členitými a větvenými laloky, jejichž báze nejsou tmavě fialové. Pukléřka islandská (Cetraria islandica) tvoří hnědo­ zelenou stélku.

Josef Halda

POPIS: Plodnice jsou po­ hárkovité až miskovité, mají průměr 1,5–5 cm, na svrchní plodné straně jsou krémové, žlutavé až šedavě okrové, s okrajem zubatě vroubkovaným, na spodní straně stejně zbarvené nebo o něco světlejší, zrnitě poprášené (otrubičnaté).

Stopka je krátká, 0,2–2 cm dlouhá, 0,2–0,5 cm široká, obvykle zanořená v substrátu, často brázditá. Dužnina někdy s nepříjemným mýdlovým pachem. Chuť je mírná. Výtrusy elipsoidní, 18–22(–26) × 10–13 μm velké, parafýzy nevětvené.

DOBA RŮSTU: IV–VI(–X).

CELKOVÉ ROZŠÍŘENÍ: V mírném až subpolárním pásu celé severní polokoule.

STANOVIŠTĚ V ČR: Roztroušeně, na holé půdě a v opadu zejména listnatých lesů, často na okrajích lesních cest, v parcích i křovinách, na hlinitých půdách, od nížiny až do hor. Saprotrof terikolní.

VÝSKYT V KRKONOŠÍCH: Dost vzácně v SM–M. Nejvýše se vy­ skytuje v závěru Obřího dolu, ve smrkové bučině na vápencové čočce v Dolním Rudníku ve výšce 1 100 m n. m.

POZNÁMKA: Nejedlá. Podobná, ale drobnější zvonkovka číškovitá (Tarzetta cupularis) je šedobéžová, výrazněji na okraji zoubkatá a má užší výtrusy.

Rostislav Fellner MĚŘÍK TEČKOVANÝ Krągłolist macierzankowy

Štěpán Koval

Josef Halda

PUKLÉŘKA ROURKOVITÁ Oskrzelka rynienkowata

Tarzetta catinus (Holmsk.) Korf et J. K. Rogers syn.: Pustularia catinus (Holmsk.) Fuckel, Peziza catinus Holmsk.

Rhizomnium punctatum (Hedw.) T. J. Kop. syn.: Mnium punctatum Hedw.

CHARAKTERISTIKA: Středně velké mechy, s lodyžkami obvykle do 4 cm výšky, tvořící husté trsy nebo porosty, obvykle tmavě zelené, s hnědočervenými až čer­ nými, hustě vlášenitými lodyžkami, větvené rhizoidy vyrůstají v cho­ máčích z paždí listů. Listy hustěji nahloučené pod vrcholem, široce eliptické nebo obvejčité, zakončené tupou krátkou špičkou, někdy ve špičce zaokrouhlené. Okraje s tlustým, v dospělosti červenohně­ dým vícevrstevným lemem, celokrajné. Žebro silné, končí pod špič­ kou, hladké. Buňky v horní části listu nepravidelně šestiboké, krátce prodloužené, rovnoměrně ztlust­­lé, bazální obdélníkovité. Sporofyty poměrně časté; tobolky převislé, vejčité až elipsoidní, na delším čer­ veném štětu.

VÝSKYT V ČR: Častý druh na celém území, hojněji v horách.

VÝSKYT V KRKONOŠÍCH: V celém regionu velmi často, nad hra­ nicí lesa a na vápencích řidčeji.

PROSTŘEDÍ: Na vlhkém humusu na březích potoků, v prameniš­ tích, na trouchnivějícím dřevu, příležitostně i na stinných silikáto­ vých kamenech a bázích skal; stínomilný, vlhkomilný a nepříliš vy­ hraněně acidofilní.

PODOBNÉ DRUHY: Ostatní druhy měříků s celokrajným okrajem listu – měřík velkolistý (Rhizomnium magnifolium) a m. kulatoplodý (Rhizomnium pseudopunctatum) – mají rovnoměrné husté vlášení po lodyžce, tvořené většími větvenými i krátkými nevětve­ nými vlákny (tzv. mikronemata); další druhy mají alespoň drobné zoubky po okraji listu.

Jan Kučera

19

gastrotoulky

Po hřbetě zmoklého drabaře

↑ Skládaný chodník stoupá z Herlíkovic Dumlichovým dolem

Pokud jedete od Vrchlabí, nachází se rozlehlé parkoviště v Herlíkovicích za řekou po levici. Mimo zimní sezonu tu lze velmi pohodlně odstavit auto – v sobotu dopoledne jsme byli jediní. Místo, odkud vycházíme, je nejníže položenou kótou tohoto okruhu a zejména v jeho první části se zahřeje i největší zmrzlík. Trasa není skoupá na přírodní ani kulturní zajímavosti, my jsme k tomu navíc zakusili nemálo deště, a tak stvrzujeme, že skoro čtrnáctikilometrový okruh lze projít i ve velkém nečase.

kdysi vyklučili les a vysbírali ono kamení.

Z někdejší enklávy Andělská Hora ležící se­ verně a severovýchodně od cesty zbyl jen ten les rostoucí na kdysi pastevních loukách, ruiny bud opuštěných a šťastnější z asi sed­ mice obydlí, která se při osidlování Krkonoš zalíbila komusi z kraje. Prameniště v Dumli­ chově dole působí na nepřipraveného jako zaříznutou dolinu a ještě dlouho po sejití Od autobusové zastávky se dáváme vlevo sněhu udržuje povrch skládaného chod­ zjevení. Soustavou vodojemů, z nichž voda po žluté. Na první pohled je jasné, že se níku řádně kluzký. Na co jsme se přichys­ gravitačně stéká do vodního zámku, posky­ půjde do kopce, hnedle jak dáme sbohem tuje 54 tisíc litrů vody za hodinu. Po cestě tali holemi a nesmeky, se nakonec konalo asfaltu. Žlutě značená pěšina vede proti k úpravně vody v Herlíkovicích ještě roztáčí proudu oblevou a deštěm zčeřené Šinde­ až v horní pasáži prudkého stoupání. Za Peltonovu turbínu s výkonem 15 kW. Pozo­ lové strouhy obsypané bledulemi. Sotva mi­ povšimnutí stojí až neobvykle uklizený les ruhodná technická scenérie vznikla v roce neme jediné stavení vpravo od cesty, vno­ vpravo od cesty. Kamenné snosy a mohutné 1889, aby zásobovala vodou nedaleké Vrch­ opěrné zídky svědčí o práci boudařů, již tu říme se do lesa, který obklopuje hluboko labí. Dnes spolu s dalšími podzemními pra­ meny pokrývá pouze 20 % spotřeby vody v podkrkonošském městě. Většinu vody zís­ kostel Hořejší Herlíkovice zvonice Čerstvá Voda Nová kává úpravna z Labe. Je s podivem, že po­ 763 m 735 m Velbloudka válečné akurátní snahy o odstranění všeho Rovinka 758 m Bartlova lávka 848 m 602 m německého přečkaly původní železné po­ Budská strouha zvonice Volský Důl 761 m klopy, ještě s německým textem o výrobě 747 m v Ústí nad Labem (Aussig). Ono taky, kdo by se s tím tahal…

Na cestu stáčející se prudce vpravo do­ hlížejí ruiny hájenky, na něž smutně hledí její někdejší domovní javor. Stavení to bylo podle zbytků zdiva na dnešní poměry Herlíkovice – Za Řekou Herlíkovice – Za Řekou spíše drobnější, udivuje ale členitostí vnitř­ 541 m 541 m km

ních prostor. Žluté značení se vlévá do ši­

20

Marta Paříková

Petr Horák

Žalský Kozí hřbet charakterizují vystupující skály

máme v tom upršeném počasí jen pro sebe, a to se za celou dobu nezmění. Dvě děvčata, očividně překvapená, že někdo přišel, ne­ ztratila úsměv na tváři, ani když se pod stůl vměstnal půlmetrákový pes mokrý až na grošovanou kůži. Pivo chladné, espresso i latté dobré, polévky neošizené a nabídka pro našince i dost pestrá. Gastronomie se tu dělá rychlá, platí se hned, ale kdo by od občerstvení čekal něco jiného, je bezesporu hnidopich hledající problém ve všem. Hřeji­ vost kachlových kamen tu není, ale zdatně je zasuplovaly radiátory a dobré přijetí s horkým jídlem také udělaly své. Děkujeme a zůstáváme s pozdravem bez výhrad.

Krátce se projdeme po žluto-zelené Ply­ novodem a v bučině jak z letáku o kouzel­ ném lese začneme spolu se žlutým znače­ ním klesat k Labi. Klikatice asfaltu se s ubý­ vajícími výškovými metry mění ve zpevně­ nou cestu, jejíž metamorfózu v houpavou pěšinu umocňuje panovačně hrabivé zur­ čení předjaří v bystřinách. Jaro by se tu dalo jímat do lahviček a prodávat v listopadu za nemalý peníz jako vzorek naděje. Do dálky září červené pruty vrb u Bumbálky – zda­ lipak přestály Velikonoce… Když se opraví pěkná stavbička, člověka to potěší, nevím ale, jak v duchu naložit se zakonzervováním zdejší zvonice, které možná splnilo účel, ale věži s cibulovou bání vzalo duši. Se Sachro­

vým ručejem vpadáme do labského údolí.

Levá krajnice ve směru na Špindl je dost široká a my se jí nedržíme dlouho. Sotva se před námi objeví asfaltový stoupák na Přední Labskou, zmizíme co nejdál od aut.

Kolem zotavovny supíme ke zvonici se sení­ kem, jež jsme zahlédli už z protějšího kopce.

Zvonice tu stojí tak, jak ji postavili, zato se­ ník rozložili na mikrony v Bedřichově a slo­ žili ho zde v době, kdy se stavělo tamější síd­ liště. Přední Labská se to tu jmenuje dnes, místní ale užívají také počeštěný německý název Volský Důl. Odsud se dáváme po modré směrem k Hořejším Herlíkovicím. Za ohybem rozdivočeného Krahulčího potoka využíváme dobré průhlednosti lesa, v němž pohledem opět nacházíme kamenné snosy, zídky a torza bud. Také je teď pěkně vidět až dolů na silnici ve Studeném koleni. Na konci stoupání, kde vycházíme z lesa a ví­ tají nás chaloupky, domy i domky, poprvé zahlédneme evangelický kostel v Hořejších Herlíkovicích. Secesní stavba vítá v labském údolí navrátilce, kteří vědí, kde ji pohledem ve svahu hledat. Na rozcestí za kostelem se opět dáváme po žluté, pod vlekem a do­ slova přes jímku posledního čp. 183. Pak už je pěšina znatelná a směrem k Herlíkovicím se rozšiřuje a končí skládaným kamenem.

Jen je to pořádný sešup, tak hlavně opatrně.

Jana Tesařová

Petr Horák

Marta Paříková

Petr Horák

roké svážnice známé pod jménem Nová Velbloudka. On by se za to výškové vlnění nemusel stydět ani velbloud drabař. Jako jedna z mála pravobřežních cest zůstává bez uzavírky i v zimě, kdy slouží v celé své manšestrové šíři běžkařům. To houpavě mírné nahoru dolů ozvláštňují průhledy na protější břeh Labe vzniklé těžbou kůrov­ cem napadeného lesa. Kamenitý pravý břeh Labe se spádným úbočím mnoho vody žíznivému smrku poskytnout nemůže a vyhřívané skály také nejsou jeho domé­ nou. Více než pravoúhlý ohyb cesty protíná žebro Žalského Kozího hřbetu, kde nad te­ rén vystupují skály i skalky. Pod námi byste našli Labskou soutěsku – úsek říčního údolí, kde proud vody v ortorule vymodeloval prahy, peřeje i obří hrnce. V příkopu u cesty se tetelí pulčí zárodky v rosolu žabích vají­ ček. Jindy pohodový, i cyklisty užívaný úsek dá ale v předjaří zabrat, téměř dva kilo­ metry jdeme po rozmoklém sněhu. Pak už v lese pod námi prosvitnou Buchbergerovy Domky, což je znamení, že jsme co nevidět na Rovince.

Souběh turisticky značených cest na­ hrává existenci občerstvení do karet. Vždy jsme tu byli spokojeni, poslední dobou nás ale různé hlasy od návštěvy odrazovaly. Čím vyšší počet návštěv, tím statisticky přesnější obrázek si můžeme udělat. Podnik

Užitkové obložení zvonice v Čerstvé Vodě

Ve Volském Dole doplňuje dřevem obloženou zvonici seník

Evangelický kostelík v Hořejších Herlíkovicích secesi nezapře

21

Krkonošské louky

Mozaika, která nám dává smysl Vedle arkto-alpínské tundry a krkonošských lesů jsou právě zdejší louky fenoménem, na jehož ochranu byl před 60 lety vyhlášen Krkonošský národní park a mnohem později evropsky významná lokalita Krkonoše – součást soustavy chráněných území Natura 2000.

Připomeňme si na úvod příběh, tak povědomý z mnoha pohranič­ ních krajin – příběh o vzniku luk v historii vzdálené a o pomalém zániku luk v historii docela nedávné. O předcích, kteří svou těžkou prací vytvářeli luční enklávy, aby dokázali v drsných horách přežít.

A o vrcholném období budního hospodaření v 1. polovině 18. století, jak jej známe z kolorovaných kreseb. Díky hospodaření, trvajícímu bezmála 500 let, vznikla v Krkonoších unikátní luční společenstva s vysokou přírodní, ale i kulturní hodnotou. Dějinný vývoj po 2. svě­ tové válce znamenal zánik těchto tradic, s odchodem původních hospodářů mnohé louky na celá desetiletí o pravidelnou péči přišly.

Travní porosty zůstaly nesklizené i desítky let. Louky se začaly mě­ nit zpátky v les. Kyselé deště vyplavovaly zbytky živin, louky chudly.

Druhy náročnější na živiny postupně vymizely a zůstaly pouze druhy odolné, nenáročné (např. smilka tuhá). Mnoho lučních en­ kláv tak částečně nebo zcela zaniklo.

↑ Slunečná stráň, nesečené pásy pro hmyz. Na jaře budou povláčeny a v další sezoně se ponechají jinde

S radostí a mírným optimismem však lze napsat, že příběh takto nekončí a zhruba od 90. let 20. století se začínají psát nové luční kapitoly s jasně vytyčeným cílem: obnovit hospodaření v moderním pojetí a pomoci tak navrátit krkonošským loukám jejich bývalou pestrost. Že je to cíl odvážný? Nahlédněme do barevné mozaiky, kterou již třicet let v Krkonoších skládáme.

Mozaika vůní, barev a zvuků na louce

Mozaika tak přirozená a zapsaná hluboce v každém, kdo někdy na­ vštívil květnatou louku za letního večera. Taková louka je domovem obrovského množství rostlinných i živočišných druhů.

Na krkonošských loukách nalezneme přes čtyři sta druhů rost­ lin – téměř třetinu z celkového počtu druhů původní krkonošské flóry – a mnohonásobně vyšší počet živočichů. Například při inven­ tarizačním průzkumu na jediné luční lokalitě, Sluneční stráni, bylo nalezeno 167 druhů brouků.

Krkonošské louky nejsou však jen domovem, jsou i náměstím, místem setkávání. Na jediné smilkové krkonošské louce potkáte

Kamila Antošová (3)

↓ Violka žlutá sudetská (Viola lutea subsp. sudetica), kakost lesní (Geranium sylvaticum), zvonek rozkladitý (Campanula patula)

22

Andrea Svobodová

Lucie Procházková

Prstnatce májové (Dactylorhiza majalis) na pasené louce na Rýchorách

společně alpínské druhy, např. zvonek český, violku sudetskou či mochnu zlatou, rostliny horských luk zastoupené škardou měkkou nebo kakostem lesním, obyvatele živinově chudých půd rozrazil lé­ kařský nebo ostřici kulkonosnou a obecně rozšířené luční kvítí jako řebříček obecný nebo zvonek okrouhlolistý. Díky blízkosti alpín­ ského bezlesí a vyvážené práci hospodářů s živinami zde tvoří spo­ lečenství, kterému vegetační ekologové říkají smilkové trávníky hor­ ského stupně Krkonoš, protože se nikde jinde na světě nevyskytuje.

Ne tedy jen vzácnými druhy, ale i unikátním druhovým složením jsou krkonošské louky cenné!

Vláčení nebo hrabání stařiny S příchodem jara je zapotřebí louky připravit pro hospodářskou se­ zonu. To spočívá zejména ve vyhrabání staré trávy. S tím na men­ ších botanicky vzácných lokalitách pomáhají žáci především míst­ ních škol. Vláčení příznivě podporuje vsakování jarní vláhy, dostup­ nost živin, odnožování a vzcházení slabších druhů rostlin.

Od prvních dubnových dní také začíná na loukách fungovat terénní pracovní skupina, která jako součást projektu Obnovný mana­gement krkonošských luk každoročně do konce listopadu na loukách pomáhá s výřezy náletových dřevin, úpravou stružek, sbě­ rem kamenů i v boji s invazivními druhy rostlin (šťovíkem alpským, lupinou mnoholistou, křídlatkami i dalšími).

Soustava Natura 2000, založená na ochraně celých stanovišť, hovoří o krkonošských loukách jednoznačně: všechny tradičně obhospodařované krkonošské louky, se všemi svými rostlinami a živočichy, jsou přírodní hodnotou evropského významu.

Dle pojetí soustavy Natura 2000 sdružujeme všechny typy nej­ běžnějších krkonošských luk do tří základních typů stanovišť: Méně úživné druhově bohaté smilkové louky na silikátových podložích v horských oblastech, představující jednu z nejcen­ nějších hodnot, kterou Natura 2000 v Krkonoších zná. Setkáme se s nimi např. v okolí boudy Jana nad Velkou Úpou Svěží, středně úživné a barevně pestré horské trojštětové louky, hostící např. rdesno hadí kořen a zvonečník klasnatý, najdete při toulkách kolem Jestřabí a Poniklé „Teplomilné“ extenzivně sečené louky nížin a podhůří se zvon­ kem rozkladitým a chrastavcem rolním zdobí nejnižší krkonošské polohy.

Seč s ponecháváním nesečených pásů Mozaikovitou péči na louce nepřehlédnete – okolní porosty jsou čerstvě posekány a sklizeny a na část louky jako by se zapomnělo.

Tyto nesečené pásy, které slouží hmyzu a drobným živočichům jako útočiště a zdroj potravy, jsou vidět v Krkonoších čím dál častěji.

Pastva Pastva hospodářských zvířat do Krkonoš neodmyslitelně patří.

Květnaté krkonošské louky spásají nejrůznější plemena ovcí (cel­ kově cca 1 900 ks), koz a krav (okolo 270 ks). K vidění jsou ale i koně či stádečko lam a poníků.

Bez práce nejsou koláče? V kontextu našeho článku by české pří­ sloví mohlo znít spíše: Bez hospodářů a jejich práce nejsou louky…

Jaké všechny práce můžete potkat od jara do podzimu na krko­ nošských loukách? Krátký popis doprovázejí fotografie:

Výřez náletových dřevin Při porovnání leteckých snímků z padesátých let 20. stol. s těmi ze současnosti je patrný úbytek více než poloviny původní rozlohy kr­ konošských luk. Náletové dřeviny se šíří do lučních porostů, které částečně či zcela pozbyly pravidelnou hospodářskou péči. Nálety na neobhospodařovaných loukách vyrostou za pár let. Návrat louky zpět k její původní květnaté bohatosti však může trvat mnohem déle. Na vybraných loukách kácíme náletové dřeviny citlivě tak, aby →

↓ Uvolňování zarostlých okrajů luk ve Sklenářovicích

↘ Mulčování borůvčí na Richterových Boudách

Ladislav Bláha

Obrazová mozaika prací na louce

Kamila Antošová

Přemysl Janata

Vláčení je pro jarní louky nezbytným lázeňským úkonem

23

Kamila Antošová

archiv Správy KRNAP

Na podmáčeném terénu se kompost nedá rozmetat strojně...

bylo možné na louce opět hospodařit a zároveň se zachovala mo­ zaika mimolesní zeleně na louce.

Výřez borůvčí Budeme mít v Krkonoších květnaté horské louky, nebo budeme sbí­ rat luční borůvky? To je dilema, které v posledních letech řešíme na řadě enkláv. Borůvce, opadavému keříku patřícímu do jehličnatých a listnatých lesů, na vřesoviště a rašeliniště vyhovují v Krkonoších půdy nevysychavé, kyselé a chudé na živiny. Borůvčí na loukách je však důkazem postupné přeměny louky v původní les. Louky mající ještě naději na záchranu od porostů borůvky postupně osvobozu­ jeme.

Hnojení – hostina pro krkonošské louky Hnojení luk, tedy navracení živin do půdy, by mělo být součástí běž­ ného obhospodařování. V posledních letech se na hnojení trochu zapomínalo. Správa Krkonošského národního parku se snaží k hno­ jení na vybraných horských loukách navrátit. Po dlouhé přestávce bylo v roce 2015 v rámci projektu LIFE CORCONTICA pohnojeno 27 hektarů horských vybraných luk. Během letošního podzimu je v plánu dodat živiny dalším 17 hektarům horských luk. Návrat živin ↓ Kvetoucí smilková louka na Výsluní ve Velké Úpě

Toužíte po kytici do vázy? Natrhejte si lupinu!

Pomůžete tím přírodě Správa KRNAP vyzývá v posledních letech k boji proti lupině mnoholisté. Tato krásně kvetoucí rostlina představuje pro krkonošské louky značné riziko. Postupně vytlačuje původní luční druhy. Provedená mapování potvrzují, že lupiny v Krko­ noších přibývá. Jako agresivní invazivní druh škodí rostlinám, které jsou v Krkonoších původní. Bohužel není v možnostech Správy KRNAP sekat lupinu včas všude tam, kde se rozšířila.

Prosíme proto o pomoc vlastníky pozemků a hospodáře.

Včasná seč omezí další šíření lupiny.

znamená jednak doplnění vyčerpaných zásob a zejména vytvoření široké škály živinových podmínek od míst vyhnojených po místa tzv. „vychudlá“, na které si může každý místní druh vybrat to své pravé nejpohodlnější stanoviště. Louky hnojené a vápněné mno­ hem lépe odolávají současným výkyvům počasí, zejména extrém­ ním suchým obdobím, která se projevují i v Krkonoších. Pestrost luk narůstá s pestrostí podmínek.

Ke hnojení je nejčastěji využíván kompostovaný, uleželý hnůj od hospodářů pasoucích zvířata pouze v Krkonoších. Ty jsou navíc roz­ děleny do tří regionů (střed, východ, západ), mezi nimiž se nesmí

archiv Správy KRNAP

Marie Baštová

Dotace PPK se nemusejí utratit za benzin, ale třeba za pivo pro sekáče

Informační tabule o pastvě, financované z projektu

hnojivo pohybovat. Vyloučena jsou minerální hnojiva kromě váp­ níku v přirozené formě mletého vápnitého dolomitu.

Botanické lokality: Touto cestou je financována péče o bota­ nické lokality, tedy lokality s výskytem kriticky, případně silně ohro­ žených druhů rostlin či živočichů, které potřebují zvláštní přístup jak v managementu, tak v termínech realizace opatření (Bíner, Xe­ rotherm v Horních Albeřicích, Slunečná stráň nebo Anenské údolí).

Celkové náklady speciálního managementu na loukách byly 749 774,35 Kč.

Na některé práce nestačí hospodáři, pracovní skupina ani nikdo jiný ze Správy KRNAP. Proto jsou oslovováni externí zhotovitelé, kteří provádějí technicky náročné výřezy vzrostlých stromů, frézování pařezů, převoz kompostů, asanaci skládek a podobně.

Mozaika čísel – finančních nástrojů

Mnohým z vás možná vyvstala v hlavě otázka, jak asi vypadá ekono­ mika dnešních krkonošských hospodářů? Za Správu KRNAP rádi po­ odkryjeme karty složitého systému finančních nástrojů. Pro úplnost použijeme kompletní čísla z hospodářského roku 2021, kdy Správa čerpala ze tří hlavních zdrojů. Koho čísla nebaví, přeskočí stránku.

1. Ministerstvo životního prostředí

Program péče o krajinu (dále jen PPK) Péče o botanicky cenné porosty na území KRNAP a jeho OP, tzv. „malá PPK “: Správa KRNAP se již přes 20 let snaží podpořit drobné vlastníky a nájemce v péči o botanicky zajímavé krkonošské louky, a to formou příspěvku na péči spojeného s jednoduchou ad­ ministrací. V roce 2021 si o příspěvek zažádalo a podmínky splnilo 192 žadatelů na celkové výměře bezmála 285 ha krkonošských luk.

Péče o vybrané květnaté horské louky Krkonoš, tzv. „velká PPK “: Finanční prostředky byly touto cestou směřovány k obnově či udržení vhodného způsobu hospodaření na nejcennějších lučních porostech vybraných krkonošských enkláv, které jsou stále mimo zá­ jem hospodařících subjektů. Jedná se např. o lokality v Obřím dole, na Liščí louce, v okolí Vebrových Bud, Petrových Bud anebo Davido­ vých Bud. Dále díky PPK pečujeme o několik drobných a zajímavých mokřadů (např. na Hříběcích Boudách nebo ve Sklenařicích).

Péče byla podpořena na výměře 57,3 ha. Celkové náklady činily 1 291 695,97 Kč.

Lenka Vrbková

Stanislav Březina

↓ Modrásek bahenní (Phengaris nausithous) u Kalné Vody

Program obnovy přirozených funkcí krajiny (dále jen POPFK) Druhově bohaté krkonošské louky: Tento víceletý projekt vzal pod křídla zajištění hospodářské péče mj. na lokalitách Niklův vrch, Medvědí Boudy nebo Hanapetrova Paseka. Celkové náklady za rok 2021 činily 1 035 257,75 Kč.

Podpora ohrožených druhů motýlů na území KRNAP a jeho OP (2020–2023): Víceletý projekt navazuje na projekt Fauna Krkonoš, v němž bylo v letech 2012–2014 na celém území kompletně vymapo­ váno rozšíření denních motýlů jako významné bioindikační skupiny.

Pro druhy zvláště chráněné, naturové, lokálně vzácné či ohrožené, tak máme k dispozici data o konkrétních lokalitách jejich výskytu a doporučení pro jejich management. Často se jedná o relativně malé plochy s nevhodným či chybějícím managementem, který ohrožuje další prosperitu či dokonce přežití populací těchto druhů.

Cílem běžícího projektu je podpora odpovídající péče na lokali­ tách (Slunečná stráň, Kalná Voda, Motokros nad Vrchlabím nebo Vojtěšice) a jejich okolí tak, aby zde populace motýlů prosperovaly a mohly se stát centry jejich šíření do okolní krajiny. V roce 2021 byly náklady 392 072 Kč.

2. Operační program Životní prostředí

Obnovný management krkonošských luk (dále jen OM) (2018–2023) Nástupce projektu LIFE Corcontica, komplexní projekt pokračující v obnově hospodaření na krkonošských enklávách. V roce 2021 bylo zapojeno 43 hospodářů, kteří pečovali o 46 lokalit rozmístěných po celém území národního parku a jeho ochranného pásma. Opatření realizovaná v rámci obnovy hospodaření přesáhla 335 hektarů a ná­ klady 7 075 128 Kč v rámci plošného managementu a 426 278 Kč za podpůrná speciální opatření z rámcových smluv.

Projektové lokality poznáte v terénu snadno podle cedule ovce nebo krávy.

Nastavení systému péče o louky 3. zóny KRNAP a OP (tzv. „ L3OP “) (2017–2023) O řád drobnější projekt, nesoucí kromě aktivit monitoringu lučních hub a monitoringu managementů v roce 2017 specifickou klíčovou aktivitu. Při jednáních s vlastníky pozemků a hospodáři hledat cesty, jak na botanicky cenných loukách změnit aktuální nevhodný ma­ nagement. Někdy stačila jedna návštěva a docenění, jak pěknou louku vlastník může mít. Jindy pomohlo vysvětlení možných dotač­ ních podpor, nejčastěji nabídka příspěvku na péči (viz výše). A kde již nebyly na straně vlastníka síly, tam se osvědčilo předání kontaktu na hospodáře z okolí, který seno z louky rád využije pro svá zvířata. →

25

Na území Krkonošského národního parku a jeho ochranného pásma je v systému evidence půdy LPIS evidováno cca 9 400 ha zemědělské půdy. Z toho cca 7 800 ha je zapojeno do agroenvironmentálně­ -klimatických opatření. Tyto hektary tvoří trvalé travní porosty, na nichž Správě KRNAP přísluší důležitá povinnost – vymezit jednotlivé dotační tituly pro potřeby žádostí o dotace. V praxi to znamená ho­ diny a hodiny komunikace a setkávání se s hospodáři, kdy hledáme vhodné způsoby péče, včetně termínů zemědělských prací, které jsou pak v evidenci vymezeny ve vrstvě Enviro. Při vymezování kon­ krétních dotačních titulů je vždy přihlíženo k výskytu lučních spole­ čenstev a zvláště chráněných druhů na dané louce. Vysokou pozor­ nost věnujeme nastavení specifického managementu pro chřástala polního, ptačí druh, který nejen z krkonošské krajiny bohužel mizí.

Důležité je také zachovat a podporovat mokřadní biotopy. A ačko­ liv se výše zmiňujeme o důležitosti hnojení luk, jsou místa, která je nutné z hnojených částí vyčlenit, ať již z důvodu výskytu specific­ kého lučního společenstva, nebo kvůli ochraně vodních zdrojů.

Mozaika setkání – s majiteli luk, hospodáři, dobrovolníky a veřejností

Že se z podmínek a nastavení jednotlivých podpor může jednomu, ať už vlastníkovi louky nebo hospodáři, zatočit hlava, je pochopi­ telné. Proto v případě potřeby přicházíme s nabídkou školení o no­ vinkách dotačních programů MZe a pomáháme zemědělcům s na­ stavením ve vrstvě Enviro. Drobné hospodáře již tradičně každé jaro informujeme o pravidlech a nové sazbě našeho nejstaršího a hodně využívaného příspěvku na péči o TTP. S hospodáři, kteří se zapojili do projektu Obnovný management, se radíme nad lokalitami průběžně. Na konci hospodářského roku na setkání s hospodáři hodnotíme sezonu.

V projektu L3OP se rádi vydáváme za vlastníky botanicky cen­ ných luk s nevhodným managementem. V holinách na louce nebo při kávě a štrúdlu na zápraží chalup společně povídáme a hledáme vhodnou péči, financování i chuť do práce.

↓ Mateřídoušková mez ve Vojtěšicích

archiv Správy KRNAP

3. D otační programy Ministerstva zemědělství a Společná zemědělská politika

Dobrovolníci pracují na mokřadní louce ve Valteřicích

Perličky z jednání Majitel chalupy a luk, které již dlouhá léta neseká: „Nejlepší pro louku je nechat ji ladem, jakákoliv péče jí škodí, mizí naše oblíbená borůvka a hořce.“ Nadšený chalupář, který se v době covidu na chalupu přestě­ hoval úplně, s chutí hlásil, že si louku sám poseče. Na konci první sezony prohlásil: „Raději pást tisíc zajíců než pečovat o louku…“ Firma, která vysoutěžila ve výběrovém řízení seč desítek hek­ tarů svažitých krkonošských luk: „Ta krásná krkonošská pa­ noramata již druhý den tak nevnímáte, je to pořádná dřina…“

Na loukách se potkáváme i s veřejností a dobrovolníky. „Sezona na krkonošských loukách“ zvala v loňském roce zájemce na ekovýchovné programy, zaměřené na luční témata (Pastva, Ne­ vítaní návštěvníci, Kosenka po krkonošsku a V holinách na louku).

Věříme, že kdo si zkusí vlastnoručně podojit kozu nebo utopí ho­ línku při sekání mokřadu, tomu se péče o louku z paměti nevytratí.

Stejně jako vám po přečtení tohoto článku.

Klára Janatová

cesty s přívlastkem Kořenov

T

500 m

vský p. ařo es

Kapradník 954

Malý Kapradník 910

Kl ok oti vý p

.

vodop.

Klok. p.

Hromovka 916

Horní Havírna

Famberka Úbočími pravého břehu Jizery se vine nespočet cest. Řádka z nich už po více než jedno milénium. Za tu dobu se proměnily, jak se měnil je­ jich účel. Některé se pro potřeby lesního hospodaření rozšířily, jiné si uchovaly svůj výletní charakter, další se pozvolna vracejí přírodě.

V délce sedmi kilometrů prostupuje svahy Hvězdy (959 m n. m.), Kapradníku (954 m), Malého Kapradníku (910 m), Hromovky (916 m) a jihovýchodním úbočím Bílé skály (964 m) široká lesní cesta Famberka. V celé délce nese cykloturistické označení K 3 .

Ohraničuje ji na severozápadě směrovník u příchovické smíšenky a na jihovýchodě pasecká osada Bosna. Mezi svým počátkem a kon­ cem nastoupává pěkných 153 metrů. Nejvyšší a nejnižší bod je ale

Marie Baštová

Na vrcholu Hromovky se rozkládá stejnojmenné skalisko

třeba hledat cestou. Nejnižší polohu se 762 metry nad mořem na­ jdete na manipulační plošině asi 20 metrů západně od odbočky na lesní cestu procházející kolem skaliska bez názvu a kóty a slepě končící v místě, kde stávala obora. Nejvyšším bodem projdete asi třicet metrů východně od odpočinkového místa pod Hromovkou.

Tam také ústí lesní dvoustopa přicházející od Hromovky, což je ska­ lisko vystupující do výšky 916 m n. m., jež své označení získalo podle toho, že do něj při bouřce často praští posel bohů. Snad je to pro­ syceností horniny železem, nejedná se ale o žádný český poválečný novotvar. Jako Donnersberg (Donarův kopec podle germánského boha hromu, jehož Slované znají jako Tyra a seveřané jako Thora) je vrchol se skálou označován i na mapách německy hovořícího před­ válečného obyvatelstva.

Ono to „Famberka“ zní archaicky, poněkud aristokraticky a bez znalosti němčiny bychom se původu jejího označení nedobrali.

Farnbergstraße velmi výstižně označuje, úbočím kterého kopce se ubírá – Farnberg není nic jiného než Kapraďový kopec neboli Kapradník (v našem případě Malý Kapradník), a výraz Straße, totiž ulice, zase výmluvně naznačuje, že i v minulosti se jednalo o širokou lesní cestu většího významu. A taky se to někde cestou zkomolilo do dnešní podoby.

O strategické důležitosti tohoto cípu horního Pojizeří svědčí dvě linie pohraničního opevnění, jež můžete zhlédnout přímo na pomezí Příchovic a Kořenova. V pozoruhodném souzvuku se tu potkává lehké opevnění se šestibokou evangelickou kaplí a přírodní památ­ kou Tesařov. Zde Famberka odbočuje z hlavní silnice č. 10 a stáčí se k jihovýchodu. Nedlouho poté, co opustí zástavbu, překračuje Tesa­ řovský potok. Ten symbolicky pramení ve studánce čtyři sta metrů od cesty v depresi mezi Hvězdou a Kapradníkem. Téměř souběžně s Famberkou se odvíjí Údolní cesta zhruba půlící vzdálenost mezi ní a modře značenou Planýrkou. Všechny tři zmíněné cesty pak protíná zeleně značená turistická cesta z vrcholu Hvězdy do Dolního Koře­ nova navazující na síť dálkových cest Via Czechia.

Ostrým ohybem obcházíme vrchol Malého Kapradníku. Ve ska­ lách nedaleko Klokotivého potoka dle lidové slovesnosti zabili pro pár krejcarů babku jdoucí z jarmarku, proto se tu říká U Zabitý báby.

Přelom Klokotivého potoka, na němž leží zhruba v úrovni konce Údolní cesty vodopád Klokotivého potoka, tvoří ostrý ohyb cesty.

Zhruba v těchto místech se říká Ve Smutnejch. Dnes už zá­dumčivé ticho přehlušuje provoz na jizerské silnici, přesto v tom lese cosi vězí a je tu trochu tmavěji než jinde. U manipulačního prostran­ ství se skládkou dřeva ústí Zabylská pěšina. Také tu stávala Zelin­ kova bouda, kde se z nešťastné lásky zastřelil hajný a z nedalekého smrku s vyřezaným křížem na jeho památku léta prýštila smůla.

Smrk i hájenku odvál čas, místní název zůstal. Poté, co obkroužíme Hromovku, otevře se před námi osada Na Dančici náležející k Horní Havírně. Ještě než cesta vybředne z lesa, míjíme Červený kopeček, kde se těžila červeně zbarvená hlína. Půvabnou krajinkou Pasek nad Jizerou s roztroušenou zástavbou přichází Famberka k soše sv. Jana Nepomuckého Za Vrškem. To už jsme téměř na konci sedmikilome­ trové cesty, kde za dobrého počasí uchvacují výhledy na krkonošský středojihozápad a daleko do kraje.

Jana Tesařová

foto a mapka Kamila Antošová

O Famberku se dělíme s CHKO Jizerské hory

putování za kamennými kříži

28

Dolní Záboří

← Zachráněný, maltou scelovaný kříž je malebně zakomponovaný pod skálu v zahradě v Dolním Záboří

kříž hodit do podkladu cesty. Naštěstí se ho podařilo zachránit díky paní dr. Anně Gott­valdové, která dělníky přesvědčila, za­ platila jim a kříž s manželem přemístili na svou zahradu u domu čp. 51 v Kocléřově, kde stojí v bezpečí dodnes.“ Původní umís­ tění monolitu dnes připomíná už jen histo­ rický směrník, který je zároveň hraničním mezníkem, jenž stojí u zaniklého rozcestí.

Při pohledu do staré mapy stabilního kata­ stru obce Chotěvice a Kocléřov zjistíme, že kříž původně stál při hranici katastrů a není vyloučeno, že jeho funkce mohla být kromě křesťanského chápání také hraniční. K to­ muto kříži je zaznamenáno několik lidových vyprávění, která byla sepsána rodákem a odsunutým Němcem z Kocléřova Paulem Puschem. Pověsti jsou publikovány ve vlas­ tivědné práci či spíše v tzv. „krajanské litera­

zakladatele městského muzea v Hostinném Alberta Hankeho stál při silnici z Chotě­ vic do Kocléřova. Autor poutavého článku Heimatliche Sühnkreuze (Smírčí kříže na­ šeho domova), který vyšel v ročence vrch­ labského Německého horského spolku Jahrbuch des Deutschen Riesengebirgs­ ‑Vereines v roce 1924, udává: „…další kříž stojí při levé straně silnice u zkratky, která vede z Chotěvic do Kocléřova, je vytesaný z místního světle žlutého pískovce a jedno rameno má uražené.“ Vynikající znalec místní historie pan L. Hladký z nedalekého Hájemství však hovoří o tom, že: „kříž stál ještě v 60. letech 20. stol. při pravé straně silnice z Chotěvic do Kocléřova, hned na­ proti starému kamennému směrníku. Když v té době silničáři asfaltovali a zpevňovali podklad silnice přes Kateřinu, chtěli smírčí

Martin Witkowski

↓ Kocléřov, čelní strana kříže s rytinami písmen FB v zahradě u nejhořejší křižovatky ve vsi ↘ Rubová strana, 2023

J. Babovak

Po návštěvě křížů ve Dvoře Králové nad La­ bem a Huntířově se vypravíme do soused­ ního Záboří (něm. Söberle). Autenticitu pů­ vodně německé vsi a její odsunuté obyvatele zde připomíná už jen pár roubených chalup a zděných domů rozesetých po kopcích, kterým dominuje zchátralá patrová budova na malé návsi s doposud čitelným nápisem „Schule“ nad hlavním vchodem. Při staré škole se tyčí boží muka z roku 1852 a opo­ dál při rozcestí kaple, vystavěná v roce 1923.

V dolní části vsi, kde stará cesta přechází přes Zábořský potok, stál ještě v 70. letech 20. století hrubě tesaný kříž z jednoho kusu pískovce. Kolem roku 1975 byl poničen a ná­ sledně i odstraněn. Prastarý kříž se místním podařilo zachránit a zčásti opravený ho můžeme dodnes spatřit na zahradě domu čp. 58. Monolitu s výškou 87 cm však chybí polovina pravého ramene. Přední strana kamene je opatřena rytinou řeckého kříže, menší křížky jsou vysekány také na dříku, hlavě a levém rameni. Ještě v minulém sto­ letí na něm byla čitelná rytina letopočtu 1640. Dnes bychom uvedený rok na kameni hledali marně, stejně jako místní lidové vyprávění, které patrně zmizelo společně s německými osadníky. Vodítkem k vysvět­ lení důvodu existence monolitu by mohl být zmíněný letopočet 1640, který památku řadí do období třicetileté války. Rozhlédneme­‑li se po Čechách, na mnoha místech najdeme tzv. husitský nebo švédský kříž s vazbou na válečné události. Tzv. švédské kříže mají pa­ trně vazbu na tragické příběhy třicetileté války, často spojované se švédskými vojáky. Švédská okupace českých zemí započala v polovině roku 1639 a s menšími přestáv­ kami trvala až do posledního válečného roku 1648. Na otázku, zda se v zábořském kříži odráží vzpomínka na muže, kteří byli v Záboří naverbováni a při obléhání neda­ lekého Hradce Králové Švédy v r. 1640 na bitevním poli padli, nebo se na jeho původ­ ním místě stala jiná tragická událost, už ne­ dokážeme odpovědět.

Za další památkou se vydáme severo­ východním směrem do 2 km vzdáleného Kocléřova (něm. Ketzelsdorf). Ves se může pyšnit několika církevními památkami, jimž dominuje kostel sv. Václava nebo malebný poutní areál , vystavěný v místě zázračného mariánského pramene. Zdejší spirituální rozměr krajiny ještě v minulém století dotvá­ řel kostel sv. Kateřiny, v roce 1966 srovnaný se zemí. Tichou vzpomínku na nesčetná procesí s tisíci poutníky dodnes nese přes 500 m vysoká hůrka s názvem Svatá Kate­ řina a stejnojmenná ves s nedalekým pra­ meništěm Kateřinského potoka. S poutním místem snad souvisel i kamenný kříž, který podle údajů německého badatele a spolu­

Martin Witkowski

[11]

Marie Baštová

Záboří

původní umístění

U Studánky

Marie Baštová

Paul Pusch

Nové Domy

Kocléřov

↑ Kresba z krajanské publikce Unser Ketzelsdorf..., 1998

tuře“, kterou autor v Německu vydal v roce 1998 vlastním nákladem s názvem Unser Ketzelsdorf zwischen Elbe und Aupa heimat und fremde v počtu 60 výtisků. Paul Push uvádí, že k památce existuje několik různých pověstí. První legenda spojuje kříž s váleč­ ným střetem nepřátelských vojsk v období prusko­‑rakouské války o bavorské dědictví, který se měl na kocléřovské hůrce Kahlen­ berg odehrát v září r. 1778. Kamenný kříž měl být následně vystavěn na místě hrobu padlých vojáků. Jiné lidové vyprávění ho­ voří o rytíři z bájného hradu Wiesenburgu, který byl zamilovaný do dcery sedláka v Hertíně, kde ji také často navštěvoval. Jed­ noho dne k večeru, když se po staré stezce vracel se svými panoši k hradu, uslyšel

v lese volání o pomoc dívky, kterou unášelo několik ozbrojených lupičů. Rytíř se svými společníky přispěchal nešťastnici ihned na pomoc. Při nastalé bitvě se jim podařilo všech devět únosců zabít, a jaké to bylo překvapení, když v osvobozené dívce rytíř poznal svou nevěstu. Na místě této události měl být podle pověsti vztyčen kamenný kříž s rytinami devíti křížků, které představovaly pod křížem pohřbené lupiče. Třetí pověst vypráví o jednom českém osadníkovi žijícím v Novém Kocléřově. Protože se mu zalíbil světle žlutý pískovec, ze kterého byl kříž vy­ tesán, urazil mu jedno rameno a odnesl si ho s sebou domů s myšlenkou, že si z něho něco vyrobí. Od té doby se však v jeho domě začaly dít podivuhodné věci. V noci

z ničeho nic v domě bouchaly dveře nebo byl slyšet dětský křik a pláč. Kdysi dávný klid se z domu vytratil. Zoufalá rodina za­ čala uvažovat o tom, že se z domu odstě­ huje. Tato myšlenka se téměř stala skuteč­ ností, až do té doby, než si český osadník uvědomil, že vše začalo s uťatým ramenem kříže. Podle pověsti český osadník rameno kříži vrátil a nevysvětlitelné události se už nikdy neopakovaly.

Asi nemusíme zdůrazňovat, že tato trpká pověst, která vznikla až po odsunu zdejších německých obyvatel, má silný alegorický závěr. O čem skutečně vypovídají písmena „FB“ a několik křížků vyrytých na čelní straně monolitu, se již asi nikdy nedozvíme.

Martin Witkowski

film Zdeněk Jiřička (nar. 1937) strávil takřka celý život v rodné chalupě ve Vojtěšicích a jejím blízkém okolí.

Je detailním znalcem svého regionu a celoročně žije v symbióze s krajinou. Proměna tradičního způsobu života však doléhá i na zapadlou krkonošskou vesničku…

15. dubna měl v Kulturním domě v Jablonci nad Jizerou pre­ miéru krátký film – umělecký esej – Už není toho dechu.

400 lidí v nabitém sále se zúčastnilo besedy se Zdeňkem Ji­ řičkou a tvůrci filmu Liborem Duškem (námět, scénář), Vra­ tislavem Karasem (scénář, režie, střih), Michalem Rakem (kamera), Radkem Hanušem (hudba), Kateřinou Krejčovou, Martinem Lavickým a Adamem Hubálovským (produkce).

Následovaly projekce v Poniklé, Staré Pace, Jilemnici a Par­ dubicích. Film s ním se bude promítat v Krtku ve Vrchlabí (4. května od 18 h) a v Trutnově (Muzeum Podkrkonoší 11. května od 17 h). Možná si pamatujete rozhovor se Zdeň­ kem Jiřičkou v K+JH č. 4/2019, ale film je film. O jeho další distribuci vás nezapomeneme informovat.

Partneři filmu: Nadační fond ŠKODA AUTO, Devro, s. r. o., Liberecký kraj, EMBA, Kabinet kerkonošské slovesnosti, Město Jablonec nad Ji­ zerou, obec Poniklá, Mgr. Adéla Šípová, město Vysoké nad Jizerou, AUTO BELDA, s. r. o., obec Háje nad Jizerou, obec Čistá u Horek, město Rokytnice nad Jizerou, Ing. Jan Sobotka, Leoš Mejvald

Více informací a fota z natáčení na Facebooku Už není toho dechu

29

Karel Hník: Tání na Kotli

pozvánky AKCE

l 6. května Vítání ptačího zpěvu – oslavte s námi návrat poslů jara u rybníka u letiště ve Vrchlabí v 7.30, 9 a 10.30. Bližší informace: Lu­ cie Koďousková, lkodouskova@krnap.cz, 732 864 239 l 11. května Už není toho dechu – promítání filmu v Muzeu Podkr­ konoší Trutnov (viz str. 29). Od 17 h l 19. května Oslava 60. výročí založení KRNAP (viz str. 3) l 3. června Sezona na krkonošských loukách: Kosenka po krkonošsku. Kosení kosou! Vlastnoručně naklepanou, po boku zkušených sekáčů… pro ty, kdo se chtějí dozvědět více o tradičním způsobu péče o louky a o problematice invazních rostlin. Bližší informace a přihlášky: Eva Müllerová, emullerova@krnap.cz, 737 225 507 l 3. června Čisté Krkonoše – přidejte se k nám a pomozte s úklidem našich krásných hor po zimní turistické sezoně ve Špindlerově Mlýně.

Bližší informace a přihlášky: Jiří Cupák, jcupak@krnap.cz, 736 501 796 l 24.–28. července Krtek, Vrchlabí a Krkonoše 1. Příměstský tábor pro děti od 8 do 15 let. Cena 2 000 Kč. Bližší informace a přihlášky: Eva Müllerová, emullerova@krnap.cz, 737 225 507

KCEV Krtek Vrchlabí

Čtvrtek od 18 h, vstupné 50 Kč, snížené 30 Kč, rodinné 100 Kč l 4. května Už není toho dechu – dokument o horákovi, který stále žije zapomenuté Krkonoše (viz str. 29). Zdeněk Jiřička (nar. 1937) tráví takřka celý život v rodné chalupě ve Vojtěšicích v Krkonoších a jejím blízkém okolí, ale rozhodně není samotář. Beseda s autory.

KM JILEMNICE

Úterý od 17 h. Vstupné: plné 50 Kč, zvýhodněné 30 Kč, rodinné 100 Kč Přednášky z cyklu Osobnosti Harrachů: l 9. května Filip Binder: František Arnošt hrabě Harrach – aristokrat, stavebník, podnikatel a cestovatel v kontextu dějin 19. století l 23. května Jan Luštinec: Poslední Harrachové u nás (Jan Nepomuk, Otto a Antonín z Har­rachu)

VÝSTAVY

KRKONOŠSKÉ MUZEUM VRCHLABÍ – KLÁŠTER l rekonstrukce KRKONOŠSKÉ MUZEUM VRCHLABÍ – NÁMĚSTÍ MÍRU čp. 222–224 l Fotografové Správy KRNAP (do 28. května) l Otevřený depozitář dokladů tradiční truhlářské a textilní výroby l Z tvorby krkonošského lidu l Z dějin města Vrchlabí l Stavební proměny Vrchlabí KRTEK VRCHLABÍ l 60 let KRNAP – fotografie (potrvá do 31. srpna) GALERIE MORZIN VRCHLABÍ l Erika Bornová, Tomáš Císařovský: Objekty – malba (do 19. května) KRKONOŠSKÉ MUZEUM JILEMNICE – ZÁMEK A PANSKÝ PIVOVAR l Ten umí to a ten zas tohle – cechy v Jilemnici (prodl. do 4. června) l Zdenko Feyfar: Prchavé okamžiky (prodl. do 21. května) l Krakonoš – vládce našich hor (do 11. června) l Mistři známkové tvorby (zahájení 26. května od 17 h, potrvá do 17. září) l Kavánova galerie l Jan Nepomuk hrabě Harrach (1828–1909) l Kostel sv. Alžběty a Jan hrabě Harrach a zahradnictví l Mechanický betlém Jáchyma Metelky l Bílou stopou l historicko-etnografická KM PASEKY NAD JIZEROU – PAMÁTNÍK ZAPADLÝCH VLASTENCŮ l 140 let pasecké papírny (do 31. října) l Pasecké pohlednice od prvních dopisnic a do dneška (do 31. ledna 2024) l stálá expozice ŠINDELKA HARRACHOV l Lesnická a myslivecká expozice – vše o lese a jeho obyvatelích SKIMUSEUM HARRACHOV l www.skimuseum.cz MUZEUM VÁPENKA HORNÍ ALBEŘICE l Příběh Albeřic a Lysečin s důrazem na 20. století. Klíče půjčuje informační středisko Veselý výlet v Horním Maršově-Temném Dole VESELÝ VÝLET PEC POD SNĚŽKOU l Ondřej Mestek a Pepa Dvořáček – obrazy a fotografie (do června) GALERIE MĚSTA TRUTNOVA l Máš na míň! Vtip jako vedlejší produkt výtvarné tvorby (do 20. května) l Jazz World Photo (městský úřad, do 10. června) GALERIE DRAKA TRUTNOV l Alena Valentová: Humanity (do 14. května)

32

MUZEUM PODKRKONOŠÍ TRUTNOV l Karel Kratochvíl: Výběr z tvorby (do 4. června) l Filmový festival mladých, Trutnov 1963–1988 (do 27. srpna) UFFO TRUTNOV l Hana Waltar Mikulenková: All about water, all about us (zahá­ jení 2. května v 17 h, potrvá do 19. června) MĚSTSKÉ MUZEUM ŽACLÉŘ l Brouk v hlavě – skupina Reset (do 4. června) l Milan Vokatý: Fotografie (do 31. května) MĚSTSKÉ MUZEUM A GALERIE J. WINTEROVÉ-MEZEROVÉ ÚPICE l Fenomén HAPO – 45 let Havlovického poháru (do 28. května) l Petr Kašpar: Obrazy a portréty (do 28. května) MUZEUM BOŽENY NĚMCOVÉ ČESKÁ SKALICE l JWM 130 : Z Podkrkonoší do Paříže a zpět – obrazy Julie Winte­ rové Mezerové (zahájení 5. května v 17 h, potrvá do 30. září) MĚSTSKÉ MUZEUM V JAROMĚŘI l Vladimír Preclík: Nekousavě kousati (nová expozice) l Socha v hlíně (do 21. května) l Josefov objektivem Františka Gulda a Oldřicha Šustila MĚSTSKÉ MUZEUM A GALERIE HOŘICE l Objekt v objektivu – sochy a fotografie (zahájení 5. května, po­ trvá do 17. září) l Husité v našem kraji – 600. výročí bitvy na Got­ hardě (do 11. června) MĚSTSKÉ MUZEUM a GALERIE ANTICKÉHO UMĚNÍ HOSTINNÉ l Františkánská legenda – 800. výročí událostí ze života sv. Fran­ tiška (zahájení 12. května v 17 h, potrvá do 31. prosince) l Galerie antického umění – nově otevřená expozice MUZEUM PODZEMÍ KRKONOŠ ČERNÝ DŮL l Minerály z podzemí Krkonoš HORNÍ BRANNÁ – ZÁMEK l Život pod horami l Památník J. A. Komenského MUZEUM LYŽOVÁNÍ DOLNÍ BRANNÁ l Výtvarno pěti generací rodiny Suků (do 27. května) MĚSTSKÉ MUZEUM A GALERIE LOMNICE NAD POPELKOU l Josef Kábrt: Výběr z díla (do 28. května) VLASTIVĚDNÉ MUZEUM PRO VYSOKÉ NAD JIZEROU A OKOLÍ l Oldřich Vodseďálek (do 15. června) MĚSTSKÉ MUZEUM NOVÁ PAKA l Dějiny českého národa Lucie Seifertové (do 18. června) MUZEUM A POJIZERSKÁ GALERIE SEMILY l Internace v Semilech 1950–53 (do 4. června) l Nejoblíbenější dobrota na světě (do 2. června) l Josef Vaněk – vynálezce a odbojář (do 14. května) l Zapomenutí malíři Semilska – Stanislav Feikl a Vojtěch Novák (do 4. června) l 30. výročí založení waldorfské školy v Semilech (do 28. května) GALERIE DETESK ŽELEZNÝ BROD l Denisa Smetanová, Zuzana Kadlecová: Ty druhé (do 28. května) MUZEUM SKLA A BIŽUTERIE JABLONEC NAD NISOU l Snění o budoucnosti – design čs. skla a bižuterie 1948–89 (do 21. května) l Gizela Šabóková: Monument (do 21. května) DŮM JANY A JOSEFA V. SCHEYBALOVÝCH V JABLONCI NAD NISOU l Jablonec město sportu objektivem Petra Krajíčka (do 27. května) OBLASTNÍ GALERIE LIBEREC l Petra Švecová: V zahradě a o kus dál (do 14. května) l Jan Stolín: Kresby (do 4. června) l Kódži Jamamura: Čtyři oka mžiky (zahá­ jení 2. května, potrvá do 4. července) l Na druhý břeh (do 20. srpna) l Ivo Louda: Pozorovat − Průhled Otvorem Za Oponou Restaurovaného Obrazu Veduty Arciměsta Turnov (do 31. prosince) l Index 2 – bratři Stolínové (do 7. května) l Procesismus – u jednoho stolu (do 31. prosince) l Na křídlech života (do 31. prosince) SEVEROČESKÉ MUZEUM LIBEREC l Milena Nečásková: Restaurování (do 28. května) l Vratislav Karel Novák: Rekonstrukce (do 4. června) l Karolína Kopřivová: Sklo a šperk (do 11. června) MUZEUM ČESKÉHO RÁJE V TURNOVĚ l Krystaly – 80 let ve službách technického pokroku (do 18. června) l Pavla Bičíková: Za hranicí slov (do 18. června)

JIZERSKÉ HORY Poutníče, postůj!

Květen se rodí tajuplně… z Valpuržiny čarodějné noci – ohnivé vatry planou na kopcích a kolem se v divokém reji točí lidé, kteří tak bezděky odhalují své prastaré pohanské kořeny. Je to krásný čas. Přátelé se potkávají kolem ohňů, rozeznějí se kytary a záhadné zvuky nočních hor ovládnou lesní tmu.

Z temnot se pak obvykle zrodí krásný prosluněný májový den.

Začíná nový měsíc, a že to je panečku nějaký měsíc! „Kočičky“ jen kvetou, „zajíčci“ stříhají ušima a vše se miluje… Alespoň tak to vi­ děli romantičtí obrozenečtí básníci. My jsme s přáteli ale spíš tajně utíkali z prvomájových průvodů, které nám moc romantické nepři­ padaly, a zpravidla jsme mizeli v jizerských lesích užít si tenhle den po svém.

Moc rád vzpomínám na jeden takový první máj v roce 1986. Slunce pražilo jak o život. Byli jsme s kamarádem Vévou lézt na Zvonu a po­ tkali tam Punťu Machoviče. My zkoušeli přelézt Českou spáru (dnes se nazývá Čihulova) a Punťa mezitím běhal kolem skály a lamentoval nad novými nýty od Petra Prachtela. Když už jsme se tam hmoždili na převislém nástupu notnou dobu, zastavil se u nás a uštěpačně po­ znamenal, že už jsme na tom dlouho a že už to nedáme. Vévu tím tak naštval, že napřel všechnu svou sílu a hned na další pokus to přelezl.

Mezitím Punťa vylezl s přítelkyní na vrchol a pod mravokárné pona­ učení o šetření místa sepsané jakýmsi anonymem o rok dříve, jí do vrcholové knížky napsal krásné májové verše.

Je opět první máj, překrásná lásky báj knížete básníků zní tklivá a nitro se tak rozechvívá zelení něžnou, jara pučením, a krajem milovaným s pohledem zasněným, za tolik krásy, věčnosti okamžik, pokorně skloň se, buď Bohu dík.

Tím ale příběh zdaleka nekončí. Zatímco my seslaňovali dolů, on sjel k novým ný­ tům a vytloukl je, neboť v úvodu vrcho­ lové knížky bylo jasně napsáno UPOZOR­ NĚNÍ: Tímto jsou logické možnosti prvo­ výstupů na Zvon vrcholovou komisí uza­ vřeny. Jakékoliv další varianty, při nichž bylo užíváno nesportovních prostředků, jsou neplatné! (Ve vrcholovce tehdy bylo pět cest. Kdeže loňské sněhy jsou…).

Pak na nás zavolal, že by potřeboval po­ moct. Ať prý nasbíráme trochu perku, smícháme to s „címentem“, co má v bá­ glu, a uděláme mu beton na zatemování děr. Když jsem se ho ptal, čím to mám naředit, řekl, že tam má nějaké pití, tak prý tím. Našel jsem címent i láhev, a když jsem ředil suchou směs, napadlo mě, že bych si mohl trochu loknout. Tak nějak jsme byli bez vody a žízeň už byla značná.

Ale ouha! To jsem neměl dělat. Byla to ta nejodpornější rajčatová šťáva, jakou jsem kdy pil. Obratem jsem obsah úst vyprskl do betonové směsi, takže veškerá májová romantika byla v háji… a díry po nýtech jsou možná dodnes i s mým DNA .

Jelikož je to měsíc vpravdě neobyčejný, dějí se občas i neobyčejné věci. V pondělí 17. května roku 1852 se v polubenském domě čp. 6 narodil Josef Pattermann. Vyrostl v jednu z půvabně rázovitých ji­ zerskohorských postaviček, kterou znali lidé široko daleko. Prošel mnoha povoláními, on sám tvrdil, že jich bylo 35, než měl mariánské zjevení a stal se z něj léčitel. Poté, co se sám uzdravil z těžké nemoci, věnoval se bylinkám a pomáhal lidem. Od oné noci, kdy se mu zje­ vila u postele Panna Marie, si nestříhal vousy ani vlasy. Ty si splétal do copů, takže mu lidé začali říkat Zopfmann, nosil výrazné dlouhé červené dámské šaty a měl pouze jedno oko, o to druhé přišel při lámání kamene. Vypadal tak výstředně, že mu začali zakazovat i vstup do kostelů v Polubném a v Příchovicích. Lidé ho ale měli rádi.

Byl pro ně zázračný doktor a dobroděj, jako kdysi Kittel na nedale­ kém Šumburku. V roce 1922 mu jeho rodný dům shořel do základů a s ním zmizely i jeho knihy a množství velmi cenných artefaktů. Ani on, jako před nedávnem Gustav Ginzel, se po té ztrátě už nikdy zcela nevzpamatoval a v roce 1936, ve věku 84 let, zemřel na infarkt. Jeho památku lze na hornopolubenském hřbitově uctít a zavzpomínat na tuto nevšední jizerskohorskou osobnost, budete-li chtít.

Když už jsme u těch neobyčejných májových událostí, musím zmínit ještě jednu. To, že na prvomájový průvod občas padaly těžké sněhové vločky (my jsme pro ně tehdy používali poněkud jadrnější pojmenování), by ještě nebylo nic tak divného. Ale když nám v roce 2004 napadl sníh 23. května na již téměř zralé borůvky, to jistě za zmínku stojí. Hory tehdy ukázaly svou drsnou tvář, i když jen na pár hodin. To jsou ovšem výjimky, obvykle se totiž v severních sva­ zích už buky odějí do svých svěže zelených tónů a v jarním slunci se tak divoké skalnaté srázy rozzáří do jásavých barev. Vždy se mi v takových chvílích vybaví začátek modlitby z jedněch božích muk: Poutníče, postůj! Opravdu stojí za to se v takové dny posadit na vyhřáté žulové skalisko a zadívat se s pokorou na tohle boží dílo. Člověka to pohltí.

René Bělohradský, foto autor

33

výstava měsíce

Milena Nečásková – restaurování V Severočeském muzeu v Liberci probíhá od 9. března do 28. května výstava nazvaná Mi­ lena Nečásková – restaurování. RNDr. Mi­ lena Nečásková, akad. mal., je výjimečnou českou restaurátorkou, která se podílela na obnově děl, nejcennějších svého druhu nejenom v Čechách, ale i ve střední Evropě.

Jako příklad můžeme uvést mozaiku Po­ sledního soudu na průčelí katedrály sv. Víta v Praze, nástěnné malby ve Svatováclavské kapli tamtéž či deskové obrazy Mistra Theo­ dorika v kapli sv. Kříže na hradě Karlštejně.

Výstava přibližuje některé základní postupy a otázky restaurování prostřednictvím de­ víti dokončených nebo rozpracovaných obrazů a soch, doprovázených grafickými panely s dokumentací průzkumů a postupů prací. Nad výstavou konající se v roce 150. výročí založení Severočeského muzea pře­ vzala záštitu náměstkyně hejtmana Liberec­ kého kraje Květa Vinklátová.

Stěžejním grafickým exponátem výstavy je velkoplošná dokumentace významného

mezinárodního projektu obnovy mozaiky na tzv. Zlaté bráně nacházející se na jižním průčelí katedrály sv. Víta v Praze. Projekt byl realizován ve spolupráci s Kanceláří prezidenta republiky a Getty Conservation Institute z Los Angeles v letech 1998–2000, po složité několikaleté interdisciplinární pří­ pravě. M. Nečásková a další tři čeští restau­ rátoři odstranili z mozaiky korozi, provedli dozlacení a stabilizovali její stav pomocí speciálního systému laků.

Záběr restaurátorských realizací M. Ne­ čáskové je mimořádně široký. Její doménou je restaurování všech druhů malby včetně mozaiky a komplexní restaurování chrámo­ vých interiérů a polychromovaných soch. Je přirozené, že se přehlídka mohla zaměřit pouze na vybraný okruh děl a že na ni ne­ bylo možné získat ty nejcennější exponáty, neboť jejich místo je in situ, to znamená na jejich původním místě, ať se již jedná o závěsné obrazy Antonína Slavíčka z Ob­ lastní galerie Liberec, Mistra Theodorika

↓ Karel IV. na Zlaté bráně před a po restaurování

z hradu Karlštejn či Petra Brandla ze zámku Buchlov.

Ve výčtu prací M. Nečáskové nesmíme opomenout projekty provedené týmem re­ staurátorů prostřednictvím restaurátorské umělecké společnosti Brandl, kterou spolu­ založila v roce 1991. Z téměř dvou desítek projektů restaurování velkých celků, rea­ lizovaných kolektivem Brandl, s. r. o., pod vedením M. Nečáskové jako hlavní restau­ rátorky s její přímou účastí na provádění prací, vybíráme obnovu historické budovy Národního muzea v Praze, konkrétně re­ staurování Panteonu a maleb Julia Mařáka na schodištích. M. Nečásková tam navíc pracovala jako hlavní restaurátor pro malby a všechny uměleckořemeslné práce v inte­ riéru budovy. Restaurátorská společnost Brandl obnovila též cyklus nástěnných ma­ leb Tance smrti v hospitálu Kuks, čímž ne­ pochybně přispěla k získání ocenění Grand Prix Europa Nostra, které bylo obnově ba­ rokního areálu Kuks v roce 2017 uděleno.

Zuzana Štěpanovičová foto archiv Mileny Nečáskové

Nezklame a potěší

objektiv →

Jakmile ráno vstanu, vyhlížím na táhlém pásu severních bučin první zazelenání, kdy se už konečně začnou stráně odspodu přebarvovat z fialově hnědé na jásavou zeleň. Tohle vyčkávání člověka nikdy neomrzí ani neznejistí, protože ví, že až to přijde, tak to přijde, a že se s tím nedá nic dělat.

Horské hřbety se pomalu ale jistě začínají proteplovat, vlažný jarní vzduch proniká i do studenějších partií, zastrčených roklin, úžlabin až na úzká dna řečišť bystřin. Už dávno jsem si oblíbil chodit právě v prvních jarních dnech podél bezejmenného potoka, co stéká Šindelovým dolem a noří se do Smědé. Na svém ne moc dlouhém toku má však mnoho malých kaskád i průtočných tůněk, několik zátočin, tajemných romantických scenérií… a v žulových varhanách krásně zpívá. Prostě mě k němu „něco“ táhne, a to něco mě nikdy nezklame a vždy potěší.

Radostné počtení v květnových dnech přeje Pavel D. Vinklát

Liberecký rodák Matyáš Gál (* 1972, vl. jm. Miroslav Chmela) vystu­ doval SPŠSE v Liberci a Střední školu polygrafickou v Praze. V deva­ desátých letech jako polygraf spolupracoval s exponovanými umělci (J. Jírou, M. Ščigolem, J. Dungelem, O. Lafitou i sklárnou AJETO). Před 15 lety v něm uzrála myšlenka zkusit fotografování a s prvním apará­ tem (zrcadlovkou Canon) prošel top místa severních hor. Svému no­ vému koníčku pak věnoval veškerý volný čas. Jako své nejoblíbenější lokality uvádí Jizerské hory, Lužické hory, Máchův kraj, Podještědí.

Jeho snímky na sociálních sítích zaujaly subjekty Libereckého kraje (Region Liberec, Visit Jizerky, Crystal Valley, DMO Lužické hory, Visit Liberec, kultura Jablonec ad.) a spolupráce s nimi je bezmála dese­ tiletá. Jeho fotografie si našly cestu nejen do akcidenčních tiskovin cestovního ruchu, ale i do časopisů (Turista, Na cestu, Moje země, Véčko). Uskutečnil autorské výstavy Brána Trojzemí (březen 2016) a Výluky v grafikonu duše (Galerie Affeere Zittau, leden 2017).

Probuzené hory

redakce

Jizerské hory

do červnového čísla připravujeme

redakce Jizerské aktivity, z. s., Aloisina výšina 420, 460 01 Liberec 5, tel. 777 797 878 vedoucí redaktor Mgr. Pavel D. Vinklát, p.vinklat@seznam.cz redakční rada Mgr. Anna Dařbujanová, Ing. Jiří Hušek, PhDr. Lubor Lacina, Otokar Simm, Ing. Pavel Vonička

ohlédnutí za 30 lety existence Nadace Ivana Dejmala pro ochranu přírody, historii budování lanovky na Ještěd před 90 lety, vzpo­ mínku na výtvarníka Milana Janáčka, zprávy ze Správy CHKO Jizer­ ské hory a další zajímavosti z měst a obcí v podhůří Jizerských hor.

34

objektiv ← Ořešník

↓ Vodopád Jedlové

PROBUZENÉ HORY Matyáš Gál

← Jizerskohorské bučiny

35

osudy

Tady je ještě svět normální!

Srub U Kozy a motorest Hausmanka v Oldřichovském sedle se staly od svého otevření v červenci 1993 doslova legendárními. Majitel Jo­ sef Heindorfer alias Koza zde za tři desetiletí vytvořil svérázné, sty­ lové až rustikální pohostinské zázemí, které si oblíbili horalé, turisté, trampové, horolezci, muzikanti… Zatímco v některých horských za­ řízeních převládá samoobslužný, jaksi neosobní provoz, zde najdete pravý opak, kdy je host vždy až na prvním místě.

S Kozou se známe téměř pětatřicet let, ale málokdy jsme se do­ tkli jeho životního příběhu. Bylo to hlavně proto, že vždy pobíhal po lokále. Teď mi udělal kávu, sedl si a víc než hodinku jsme si mohli nerušeně povídat.

Josef Heindorfer se narodil v březnu 1952 v Liberci jako nejmladší sourozenec Alfreda, Berty a Anny. Jejich otec Alfred byl po rodi­ čích německé národnosti, ale díky antifašistickým postojům se po­ válečnému vysídlení Němců vyhnul. Z rodiny však neunikla odsunu Josefova teta Marie, sestra otce, neboť ve Vratislavicích nad Nisou pracovala jako sekretářka Konrada Henleina.

Otec se vyučil komínářem a po válce stavěl desítky metrů vysoké průmyslové komíny. Fotografie v novinách ho zachytila jako svéráz­ ného komínáře, když si na konec lana připevnil obyčejnou židli a z ní ve sto metrech prováděl zednické práce. Mimo jiné snášel sochu Rolanda ze špice liberecké radnice. Josefova matka Jana pracovala jako brusička v libereckém závodu Preciosy, od něhož jejich domek v ulici U Vody 10 odděloval pouhý plot.

Josef jako malý kluk vyrůstal poblíž ve Františkovské ulici a svěřil se, že měl moc hezké dětství, chodil do školy v Orlí ulici, s kama­ rády si stavěli bunkry, prolézali zahrady a dělali nejrůznější kluko­ viny. Od 12 let, kdy ho vzali kluci Říhovi do party, začal jezdit na vandry. Nejvíc do Kryštofova Údolí, kde poznal místní trampskou osadu Psanci, a jen málo do Českého ráje, protože tam trampy ome­ zovali příslušníci SNB . Na dvoudenní vandr pak měl od otce papír, že může coby nezletilý spát ve stanu. V roce 1966 si s dalšími pěti ka­ marády založili osadu, nazvali ji T. O. Půlměsíc a pro svůj domovský kemp si našli místo pod Oldřichovským Špičákem. Toto území již dříve opanovaly i další osady Černý Utah, Černý orel a jiné. Tehdy tramping v Jizerských horách hajní tolerovali a pro mladé trampy se stala oblast Oldřichovských skal ideálním romantickým místem.

Když se vracívali v neděli z hor právě k hájovně na Hemmrichu čili v Oldřichovském sedle a dál na vlak, Koza vzpomíná, že všichni měli klukovský sen tady mít jednou trampskou hospodu. Ale jen jemu se podařilo ten sen po čtvrt století naplnit.

Hájovnu na Hemmrichu tehdy využívali vlastně už jen lesní děl­ níci a koňáci. Před válkou i po ní zde žil hajný Franz Hausmann, který se svou ženou Liesl pečoval o jizerskohorské pomníčky, než se po­ blíž na Viničné cestě v září 1964 oběsil. Koza si pamatuje, jak v druhé polovině šedesátých let jezdila světlovlasá paní Liesl Hausmannová bryčkou, taženou huculem Bobíkem, do obchodu v Oldřichově v Hájích. Později se přestěhovala do domku v Raspenavě. Hájovnu

36

v roce 1968 koupil od lesního závodu nějaký Pavlík, sám lesník, a žil zde s rodinou a sedmi dětmi.

Velmi dobře si Koza vzpomíná na srpen 1968, na sovětskou okupaci v Liberci a jak brzy nato uskutečnili na Špičáku „smuteční potlach“. Rozpovídá se, že jeho osm kamarádů přímo z potlachu emigrovalo do Rakouska. Na imigračním úřadu ve Vídni prý uká­ zali fotografie, na kterých byli různě oblečení do uniforem US Army, a úředníci se domnívali, že vedou odboj proti komunistickému re­ žimu. Nemuseli do záchytného tábora a mohli okamžitě vycestovat do USA , kde je naverbovali do vietnamské války.

V roce 1969 se mohli Josefovi rodiče vystěhovat do západního Německa. To se už sedmnáctiletý Koza vyučil řezníkem a začal se sám živit. Z Německa jim přilepšovali, posílali balíky s oblečením a také marky, které ukrývali do kopíráku, aby se obálka nedala pro­ svítit. Normalizační režim dál trampující mládež různě perzekvoval za americké nášivky, battle dressy, usárny, nože apod. Jednou se Kozovi podařilo získat vízum na výjezd za rodiči na Západ, ale kdesi došlo k potyčce trampů s esenbáky a Kozu na nějaký čas zavřeli.

Vízum samozřejmě propadlo.

V roce 1972 se Josef oženil s Evou Wehnlovou z Litoměřic a usa­ dili se v domě u České besedy, kde vzápětí vychovávali tři děti: Jo­ sefa (Pipouše), Edu a Janu. Josef je odmalička bral s sebou na výlety do přírody, na vandry a potlachy. V roce 1981 tábořili na Branžeži, kde si zaplatili týdenní pobyt, ale vznikly tam neshody s ostatními kempujícími kvůli hře na kytary, a tak se sbalili a jeli do Jizerek na boudu pod Špičákem. A ona hořela, někdo ji zapálil! Podařilo se jim zachránit jen totem. Koza říká, že měl předtuchu…

Během let prošel různými profesemi – montoval výtahy, stavěl střechy, také pracoval v Uranových dolech v Hamru na Jezeře, kde si kolektiv prosadil teplé jídlo, a tak tam začal Koza kuchařit. Před sametovou revolucí byl zaměstnán v tzv. přidružené výrobě a opra­ voval střechy v Lázních Libverda.

Nato přišly přece jen trochu „divoké devadesátky“. Aby si přivy­ dělali, tak si on a Dušan Daňo, řečený Kartáč, založili ve Frýdlantě soukromou hernu. Kartáč v té době koupil od státních statků velký hospodářský dvůr v Raspenavě, ale brzy o něj přišel – Koza ho vy­ hrál v gotesu!

Tímto se vrhl do uskutečňování svého snu – mít americký sa­ loon ve stylu divokého západu či zlaté horečky. Statek pojmenoval Klondike a po pár měsících se stal vyhlášeným. V týdnu objekt až 20 hodin denně s kamarády upravovali a rekonstruovali, postavili velkou udírnu a rožeň, z bývalých sklepních chlívů vznikla vinárna.

Otevřeno měl od pátku do neděle a dveře se tam netrhly. Pro ná­ vštěvníky vyhrávaly místní countryové a trampské kapely, večery bývaly tak narvány, že někteří museli sedět u stolů na chodbě, než se uvolnilo místo v největší místnosti. Tenkrát jezdilo jen pár osob­ ních aut a pro přespolní nebyl problém dojít na Klondike z nádraží ve Frýd­lantu či Raspenavě. Tím, že statek stál přesně napůl cesty

mezi oběma nádražími, Koza rozjednal s ČSD zřízení nové želez­ niční zastávky, která by byla výhodná nejen pro něj, ale hlavně by sloužila místním. Železničáři místo proměřili, ale bohužel pro velký sklon trati k postavení zastávky nedošlo. Během let 1991–3 Koza organizoval i různé turistické a společenské akce, jako Pochod na Klondike či Rýžování zlata.

V roce 1990 se rozvedl a našel si přítelkyni Evu Chaloupeckou z Dě­ třichova, s níž měl syna Martina a dodnes s ní žije. S dětmi z prvního manželství se vídali často a Koza je i podporoval třeba na studiích.

Až přišel rok 1993. Hájovnu na Hemmrichu tenkrát vlastnil jakýsi Turňa z Nymburka a měl ji jako rekreační chalupu. Nakonec se Ko­ zovi podařilo hájovnu za 200 000 Kč koupit. Na začátky vzpomíná: „Nebylo tam vůbec nic! Zděný domek jsme upravovali na restauraci a z bývalé stáje se rodil srub. Se vším mi pomáhali jen kamarádi.

Postavili jsme i novou terasu na venkovní posezení. Jenže se ukázal problém s vodou. Hájovna totiž stojí přímo nad tunelem, a tudíž nejde provést žádný vrt. Tak jsem to vyřešil tříkubíkovým rezervoá­ rem vody. A když voda dojde, navážím ji z lomu, kde je studánka.“ Žulový lom, ležící jen pár stovek metrů pod Hausmankou, koupil v roce 2000 a vybudoval si tam vlastní bydlení.

V létě 1993 už byla provozovna téměř hotová a dala se otevřít.

Samozřejmě, že nebylo v Kozových silách táhnout dvě hospody, takže raspenavský Klondike prodal. Oficiální pojmenování Moto­ rest Hausmanka se s rozběhnutím pohostinství postupně měnilo na zlidovělé U Kozy.

Tím, že Hausmanka stojí na ideálním místě pro nástup i návrat z hor, okamžitě ji opanovali všichni „příroďáci“, kteří v ní nachá­ zejí možnosti neformálního setkávání. Koza má navíc rád hudbu, zvláště country, bluegrass, folk, ale i big beat či rock, takže sku­ piny i náhodní muzikanti tady mohou po večerech muzicírovat.

Pravidelně přijíždějí třeba Hana Lounová & Ponny Expres, skupiny Nonstop, Cuprum… Horolezci z Vrchlabí, Liazu Jablonec a TJ Lo­ komotivy Liberec si tady organizují „poslední slanění“. Sám již léta pořádá tzv. Kozafest a vždy druhý víkend v září má návštěvnost až 400 lidí, vstupné je stovka. „Když jsem pořádal nějaký koncert, nemám webovky ani žádné sociální sítě, prostě jsem vzal telefon a zavolal na 200 čísel… a přišlo jich 198!“ šibalsky se usmívá Koza. Výhodou je, že má 240 míst pod střechou, jak se postupně přistavovaly na terase přístřešky. Koza má hodně, ale opravdu hodně kamarádů, k lidem má vstřícný pří­ stup a nechová se povýšeně. Navíc je svébytný vypravěč a historky sype z rukávu, má rád humor, hostům s nadšením vypráví anek­ doty, kterých má po kapsách tucty. Hosté, kteří sem přijíždějí ze všech koutů republiky i ze zahraničí, jsou pak nadmíru spokojeni, takže se vracejí. Pochvalné recenze se šíří po internetu zcela samo­ volně. Nejvíc ho potěšila jedna napsaná reakce: Tady je ještě svět normální! anebo Srdce Evropy je U Kozy. A k tomu Josef Heindor­ fer dodává: „Taky je výhoda, že poskytujeme lidem rezervace, lístek

Koza – Josef Heindorfer (vlevo) se svým bratrem Alfredem, nad nimi Bret – Štěpán Jerie u srubu na Oldřichovském Špičáku v druhé polovině šedesátých let

s útratou je na jméno a s číslem stolu, takže při placení nevznikají fronty. Jezdí sem jenom slušný lidi a s penězi se vždycky sejdeme!“ I kuchyně je zde výborná. Z místních pochutin jde o klasická pe­ čená kuřata a vepřová kolena, která se připravují ve staré lodní peci, co bývaly na parnících, v ní se topí dřevem, takže je po něm pečeně cítit.

Koza mě ještě provádí po rozlehlém srubu a zastavujeme se u různých artefaktů, které má z vlastní sbírky i co mu někteří vě­ novali. Na stěnách visí kůže, trampské placky, camrátka, historické fotografie, hudební nástroje, staré pily a sekery a třeba usárna až z New Yorku. Pro někoho je to možná až moc svérázný interiér, ale trampská stylovost se mu nedá upřít. „Po 30 letech, co jsem to tu poctivě vedl, provoz víc přebírá dcera Jana a pomáhá jí syn Martin, takže já občas můžu odjet za klukama.

Hospodu teď spíš jen zásobuju a dělám dřevo,“ hodnotí Koza sou­ časný chod Hausmanky. Ještě si posteskne, že trampové nějak „vy­ mírají“ a i horolezců ubývá. Turistů je tu prý nejvíc, ale stěžuje si, že dneska zas lidi furt pospíchaj…, a přitom Kozovým krédem je: Tady to musí být v pohodě! Na otázku, proč to vlastně všechno ty dlouhé roky dělá, lapidárně odpoví: „Dělám to z lásky!“

Pavel D. Vinklát, foto Petr Bíma a archiv Josefa Heindorfera

↓ Atmosféra na Kozafestu v roce 2013. Na Hausmance v Oldřichovském sedle pořádá Koza vždy v září setkání milovníků country hudby

37

téma

Nádražní kvítí Napadlo vás někdy sledovat, co roste na nádraží?

Jistě, existují snad nádraží, kde ještě rozkvétají předzahrádky s růžemi, letničkami, trelážemi s po­ pínavými růžemi, plaménkem nebo břečťanem.

Taková nádraží, bohužel, aby dnes člověk hledal lupou. Na celé trase z Hejnic do Liberce, kterou denně absolvuji, bývala ještě před pár lety světlou výjimkou Raspenava. V rámci rekonstrukce a mo­ dernizace se nová betonová nástupiště s festovním zábradlím posunula stranou od nádražní budovy a zahrádka s kosatci, růžemi a bíle kvetoucí mate­ řídouškou pustne.

Když zaměříte pohled pozorněji, zjistíte, že to na nádražích žije i mimo záhonky. Tím nemyslím jen párek kachen, který občas vyleze ze zavodněného Zlatobýl kanadský (Solidago canadensis) v Raspenavě příkopu zpoza kolejiště a neohroženě se producí­ ruje mezi kolejemi. Nástupiště i celá trať s náspy představují speci­ kopřiva, kozlíček, bér, lipnice, sveřep, rosička, milička, zblochanec, fický biotop. Způsob péče vyhovuje zejména jednoletým druhům, jetel, rukevník, úhorník, zlatobýl, rožec, netýkavka atd., atd. které během jedné sezony vyklíčí, vykvetou a vytvoří semena.

Tak jak to už na nádražích chodívá, setkávají se tu domácí i cizinci. Údržba herbicidy blokuje vývoj vegetace k vytrvalým druhům, A cizinci, kterým se tu zalíbí, zůstanou na chvíli nebo i na delší dobu. které by tyto subtilnější rostliny utlačily. Svým způsobem kame­ (Řeč jde stále o kytkách, ačkoliv situace se zdá v tomto případě ne ne­ nitý povrch náspů a mezi pražci imituje prostředí skalních stepí, podobná té člověčí.) Někteří cizinci u nás sídlí tak dlouho, že již platí a tak se čas od času stane, že toto prostředí přijmou za svůj druhý za našince, jiní přicestovali teprve nedávno, před 100, 200 lety (viz ar­ domov i rostliny jako např. lomikámen trojprstý, rožec pětimužný cheofyty a neofyty dále v textu). Řekli byste, že se nacházíme ve spo­ nebo bělolist rolní. lečnosti se Severoameričany, Středoasijci, Armény, Balkánci či oby­ Nástupiště i kolejiště ožívají hned při prvním jarním oteplení. vateli Středozemí? Jejich cesty byly rozmanité, mnohé rostliny utekly Nejprve se rozvinou koberce drobných kvítků titěrných jarních ze zahrad a parků, kam byly záměrně dovezeny pro okrasu (zlatobýl efemér osívky jarní a huseníčku rolního. (Jako efeméry se označují kanadský, turan roční, hledík větší), jiné nenápadně ulpěly nebo se rostliny s „jepičím“ životem; Ephemera = jepice. Využívají volného vpašovaly do nějakého materiálu či obchodní komodity cestující po prostoru v době, kdy se ostatní rostliny ještě plně nezmátořily ze železnici. To je případ třeba rukevníku východního, druhu původního zimního spánku, rychle vyklíčí, vykvetou, vytvoří semena a uhynou, v oblasti Arménské vysočiny, který byl do Raspenavy (a Jindřichovic aby pak v příhodných podmínkách mohly zase vyrazit. Celé to trvá pod Smrkem) zavlečen s vlněným odpadem v roce 1957. jen pár týdnů.)

Nádražní vegetace by mohla sloužit jako učebnice do hodin eko­ Po této první jarní předzvěsti se již v kolejích i na náspech vy­ logie. Na příkladu raspenavského nádraží si můžeme názorně vy­ střídá celá plejáda rostlin: pomněnky, rozrazily, hledíček, vrbovky, světlit hned řadu nepřehledně působících pojmů okolo tzv. synan­ tropních rostlin (tj. rostlin doprová­ zejících člověka). Rostliny či vegetaci Efemér osívka jarní (Erophila verna) a neofyt rukevník východní (Bunias orientalis) vyskytující se na stanovištích silně ovlivněných člověkem ponechané spon­ t ánnímu vývoji (na rozdíl od těch pěstovaných) označujeme jako ruderální. Na nádraží se ale setkáme i s flórou segetální, tj. s polními ple­ vely. Jelikož pole ze severního podhůří Jizerských hor vymizela, nacházejí jed­ noleté plevele poslední útočiště třeba právě zde.

Synantropní rostliny botanici po­ měrně složitě člení podle doby zavle­ čení, úmyslnosti či neúmyslnosti za­ vlečení a stupně zdomácnění, tzv. na­ turalizace. Ve velmi zjednodušené formě si klasifikaci přiblížíme: APOFYTY – rostliny původní v naší flóře, které se vyskytují na člově­ kem pozměněných stanovištích. Jako ukázka by mohl posloužit kakost smr­ dutý (Geranium robertianum). Na ná­ draží celkem běžný druh v kolejišti, při­ rozeným stanovištěm jsou stinné list­ naté lesy bohaté na živiny. Původním stanovištěm kopřivy dvoudomé (Ur­ tica dioica) jsou stanoviště bohatá du­ síkem – lužní lesy, pobřežní houštiny,

38

Kakost smrdutý (Geranium robertianum) a lomikámen trojprstý (Saxifraga tridactylites) na libereckém nádraží

suťové lesy. Zajímavý je výskyt zblochance oddáleného (Puccinelia distans). Tato kdysi velmi vzácná tráva se svým výskytem vázala na neméně vzácné biotopy – slaniska. V současnosti dokázala zarea­ govat na zimní solení silnic a expandovala podél komunikací. Další vzácností, která si v kolejích našla náhradní stanoviště, je silně ohro­ žený lomikámen trojprstý (Saxifraga tridactylites). Jeho koberce červenavých žláznatých lodyh zdobí nástupiště libereckého nádraží, vyskytuje se i v Mníšku, ale za tunel na Frýdlantsko zatím nedorazil.

ARCHEOFYTY a NEOFYTY jsou naproti tomu druhy zavlečené, cizího původu. Rozdíl mezi nimi je vymezen časově, přičemž ča­ sovým mezníkem se stal rok 1492, kdy došlo po objevení Ameriky k prudkému rozvoji zámořských cest i vnitrokontinentální dopravy.

S tím souvisel i dovoz nových plodin, okrasných rostlin, zároveň se přivezlo mnoho semen neúmyslně jako příměs obilí, krmiv, různých materiálů apod.

Jako archeofyty tedy označujeme rostliny, které na naše území migrovaly od dob neolitu do konce středověku. Jedná se o druhy původem většinou ze Středozemí nebo východní Evropy, vše­ obecně známé. Na nádraží je zastupuje např. jitrocel větší a j. kopi­ natý, mák setý, lopuch plstnatý, drch­ nička rolní, kokoška pastuší tobolka, heřmánkovec nevonný, huseníček rolní, starček obecný, hulevník Loe­ selův, úhorník mnohodílný, z trav ro­ sička krvavá, ježatka kuří noha, mrvka myší ocásek nebo sveřep střešní. Také neofyty na nádraží rozhodně nechybí.

Vedle výše zmíněného arménského rukevníku východního sem patří i asij­ ská netýkavka malokvětá, středo- a ji­ hoamerický pěťour maloúborný, Se­ verní Ameriku reprezentují turan roční, turanka kanadská, zlatobýl kanadský, pámelník bílý ze západu Severní Ame­ riky a patří sem třeba i balkánský jíro­ vec maďal. Jiná terminologie pracuje s pojmy adventivní (zavlečený, intro­ dukovaný) druh, tj. v území nepůvodní, invazní – nepůvodní druh, jehož po­ četnost v území vzrůstá (zlatobýl ka­ nadský, netýkavka malokvětá), naproti tomu termín expanzivní druhy je vy­ hrazen pro druhy původní, které se v území šíří (třtina křovištní). K tomu je nutné poznamenat, že zdaleka ne každý nepůvodní druh musí být nutně druhem invazním, jak se občas v tisku překrucuje. Od uchycení prvního se­

mínka k masovému šíření rostliny na novém území uběhnou de­ sítky až stovky let, a to ještě jen u několika málo úspěšných druhů.

Odhaduje se, že flóru ČR v současnosti tvoří 1 378 nepůvodních druhů, tj. 33,4 % z celkového počtu druhů (4 132). Za invazní se považuje 90 druhů, tedy pouze 2 % naší flóry.

Problematika nepůvodních druhů je nesmírně zajímavá a také závažná. Díky globalizovanému obchodu a cestování a s tím spo­ jeným přesunem hmot narostla do celosvětových dimenzí. Nepů­ vodní druhy, které se „zvrhly“ k invaznímu šíření působí v novém areálu nemalé hospodářské škody. Dostaly se tak do středu zájmu nejen biologů, zemědělců, lesníků, ale postupně i ekonomů a poli­ tiků (…alespoň ve světě tomu tak je).

Cizí flóra nás obklopuje v podstatě všude. Malé raspenavské nádraží nám jen posloužilo jako vhodný objekt pro představení několika imigrantů z rostlinné říše a také pro rozšíření povědomí o rozmanitosti přehlížené vegetace v méně reprezentativních čás­ tech našich sídel. Během jedné vegetační sezony jsem zde napočí­ tala na 120 druhů rostlin, původních i nepůvodních. Docela slušné refugium. Šárka Mazánková, foto autorka Archeofyty mák vlčí (Papaver rhoeas) a sveřep střešní (Bromus tectorum)

39

města polského podhůří

Świeradów-Zdrój Čím dál více přestává platit, že Češi neznají polské Jizerky. Snad nejvíce tomu tak je u lá­ zeňského města Świeradów-Zdrój, do kte­ rého nejpozději od roku 2008, kdy se odtud rozjela kabinková lanovka na Jizerský Stoh (Stóg Izerski), spousta Čechů míří. A vět­ šinou jsou překvapeni, jak je Świeradów-­ -Zdrój výstavné a životem kypící město.

Má úctyhodnou historii. Zmiňováno je jako osada už roku 1337. Její první pojmeno­ vání se odvíjelo od hospody zvané Fegebeu­ tel, později dostala název Flinsberg, který si město udrželo až do konce druhé světové války a odchodu německy hovořících oby­ vatel ze Slezska. Již v 16. století se začalo hovo­ř it o zdejších léčebných pramenech, které v roce 1739 prozkoumala odborná komise. To nastartovalo budoucnost Flins­ bergu jako lázeňského centra a na sklonku 18. století tu byl postaven tzv. Zřídelní dům.

Ten sice během velkého požáru v roce 1895 vyhořel, již o čtyři roky později však Flins­ berg ozdobil nový, monumentální Lázeňský dům s věží. Čímž také bylo určeno centrum města, které dnes oplývá spoustou krásné architektury a pozoruhodných míst.

Procházku po těch nejzajímavějších za­ čneme právě u Lázeňského domu. Ten byl postaven podle projektu vratislavského architekta Grossera a předán do užívání v roce 1899. Komplexu vévodí 46 m vysoká hodinová věž, která z odstupu nádherně doplňuje panorama horské krajiny. Sou­ částí Lázeňského domu je také 80 m dlouhá, luxusní vycházková hala z modřínu, bohatě umělecky zdobená a doplněná okrasnou ze­ lení v hale i před ní, což místu v srdci Jizer­ ských hor dodává exotický nádech.

Rozhodně stojí také za to udělat si čas a pobýt nějakou dobu na 160 m dlouhé te­ rase zasazené do svahu před Lázeňským

Plastika boha Flinse

40

Lázeňský dům s terasou

domem – celé město je posazeno do úbočí kopců, což platí i pro veliký lázeňský park klesající do údolí. Přímo pod terasou si pak lze prohlédnout umělou jeskyni a před ní pamětní desku Mieczysławu Orłowiczovi, kterou už známe z naší pomníčkové rubriky (K+JH č. 10/2020). A nakouknout můžeme i do blízkého kostela sv. Josefa, který byl vybudován v roce 1899, ale později k němu byla přistavěna moderní část, takže v interié­ ­ru působí trochu jako dva kostely v jednom.

Zapomenout nesmíme ani na prameny – za zmínku určitě stojí například tři pítka ozdobená plastikami, z nichž dvě prostřed­ nictvím sošek ženy a muže v dobovém oble­ čení připomínají idylu 19. století. Třetí pak znázorňuje mýtickou postavu v dlouhém plášti s holí a lvem – jedná se o slovanského boha Flinse, podle kterého zřejmě město dostalo svůj německý název. A dnešní pol­ ský název je také mýtický – Świerad (česky Svorad Ondřej) byl totiž křesťanský světec působící v oblasti dnešního Slovenska.

Pokračujeme v procházce městem a na­ cházíme další a další zajímavé stavby. Třeba velikou fontánu před hrázděným domem, který kdysi nesl název Prinzess Charlotte, aby byl později přejmenován na podobně

Vstup do vycházkové haly

znějící, ale tematicky odlišný název Sza­ rotka, což v polském jazyce znamená pro­ těž. V tuto chvíli se nacházíme na ulici Zdro­ jowa, která vlastně probíhá celým středem města a v severozápadní části je obchodní promenádou s restauracemi, kavárničkami nebo krámky se suvenýry. Všemi směry od­ tud jsou pak svahy obsypány staršími i no­ vějšími domy – vilami, penziony nebo ho­ tely, které dávají Świeradowu jedinečnou atmosféru – zároveň horskou, turistickou i lázeňskou. Świeradów-Zdrój má dnes něco přes 4 000 obyvatel, v Polsku je všeobecně zná­ mým letoviskem a proslulost získává čím dál více i mezi Čechy. Udržuje také partner­ ství s několika městy a obcemi ve Frýdlant­ ském výběžku. A patrně je blízko i doba, kdy bude obnoveno železniční spojení po tzv. Jizerské dráze, která od roku 1909 mí­ řila ze Świeradowa do Mirsku a odstavena byla v roce 1998. Tak držme palce, ať si mů­ žeme do Świe­r adowa udělat nějaký pěkný železniční výlet. Do hor ale můžeme vyrazit hned – třeba z města lanovkou na Jizerský Stoh a pak už po svých na český Smrk, který je odtud co by kamenem dohodil.

Lubor Lacina, foto autor

Lanovka na Jizerský Stoh, dole Świeradów-Zdrój

vyhlídky ← Zimní výhled z Krásné Maří na již jarně zelené Frýdlantsko

Krásná Maří Skála s vyhlídkou Krásná Maří svůj název získala od dolu na železnou rudu založe­ ného roku 1582 v údolí Štolpichu. Železo z něj prý zpracovával raspenavský hamr; po ústí štoly dnes však již není památky a dávné havíře připomíná právě jen jméno vyhlídky.

Správnější překlad původního německého Schöne Marie by asi měl být Krásná Marie, ale použití starobylejší podoby jména Matky Páně rozhodně přispělo k většímu půvabu pojmenování skály a váže se i hezky k po­ době gotické sošky umístěné na oltáři hej­ nického kostela – k oné mater formose čili sličné matce. Níže v údolí se nacházejí její dvě skalní sestřičky – Malá Maří a Divá Maří, horolezecká skála s mohutnou údolní stě­ nou. Prvovýstup na ni, uskutečněný 14. čer­ vence 1895 německými lezci Adolfem Gahle­ rem, Heinrichem Scholzem a E. Wollescha­ kem, je považován za symbolický začátek sportovního lezení v Jizerských horách. Na skálu vede 13 výstupových cest různé obtíž­ nosti. Známý jizerskohorský turista a horo­ lezec Rudolf Kauschka o ní ve slavné knize Wandern und Klettern napsal: Pralesní, ti­ tánsky nakupená skalní věž je nejvýznam­ nější v Jizerských horách. Žádná jiná není stavěna z mocnějších kvádrů, žádná druhá nepadá úchvatněji k hlubinám.

Vrchol vyhlídky na Krásné Maří je patrně již od počátku 20. století zajištěn železným kovaným zábradlím. Přesné datum jeho umístění se zatím nepodařilo odhalit, ale po první světové válce zde již bylo, neboť Rudolf Kauschka o něm roku 1924 napsal: Nejvyšším místem tohoto nedotčeného di­ vokého světa je skalní skupina Krásná Maří, na kterou lze snadno dojít po pěšině vybu­ dované horským spolkem od blízké silnice pod Ptačími kupami. Železné zábradlí po­ skytuje ochranu a oporu před ohromující, magnetickou silou hlubiny, takže si každý může bez obav dopřát výhledu do dálek.

Obzvláště přitažlivý je pohled na střechy Ferdinandova dole a pohled přes Zahradní stráň na velký modravý lesnatý oblouk hory Smrku.

Víme, že v roce 1932 instalovala nové zá­ bradlí na Krásnou Maří nákladem 380 Kč hejnická sekce Německého spolku pro Ješ­ tědské a Jizerské hory, jež se pak také o vy­ hlídku až do války starala a pravidelně kon­ strukci nechávala natírat. Jestli šlo o úplně nové zábradlí, nebo jen o opravu staršího, ovšem nevíme přesně. Předválečné zá­ bradlí bylo ovšem tak důkladné, že přežilo i mystický rok 2000. Kompletně je reno­ voval Jizersko-ještědský horský spolek až v roce 2002. Bylo to pouhý rok od průlo­ mové opravy vyhlídky na Ořešníku, kde se tento spolek, dvě desetiletí od ukončení obdobné činnosti členů Horské služby, při­ hlásil k roli jakéhosi patrona v té době již značně zchátralých skalních vyhlídek. Na Maří byl ale rozsah obnovy podstatně větší.

Podle původních částí je pečlivě vyrobil Da­ vid Kofr. Spolkaři, mezi nimi samé jizersko­ horské osobnosti včetně redaktora a publi­ cisty Pavla D. Vinkláta pracujícího stylově s černým baretem na hlavě, se po několika hodinách úmorného tlučení do žuly sami

označili za „kamenobijce“. Sekáči z větší části ručně vyhloubili do tvrdé skály okolo dvaceti děr, které měly hloubku tří desítek centimetrů, zhruba dvojnásobek oproti těm, které na Krásné Maří kdysi udělali němečtí předchůdci. Tyče byly v dírách utěsněny ka­ meny a ty byly zalévány roztavenou sírou; pro nátěr zábradlí na Krásné Maří byl tehdy poprvé zvolen tmavozelený odstín barvy, která se pak stala typickou pro jizerskohor­ ské skalní vyhlídky na začátku 21. století.

Z obnovené vyhlídky se – úplně stejně jako před sto dvaceti lety – nabízí široký roz­ hled na Frýdlantsko, odtud je také nejlepší výhled do divokých svahů nad vodami Štol­ pichů, završených skalní korunou Ořešníku.

Opakovaně citovaný lyrik Rudolf Kauschka vytvořil ve dvacátých letech 20. století pro tento kraj moc hezký a stále pravdivý po­ pis: Pravým opakem prosluněné Zahradní stěně jsou protilehlé stinné svahy spadající od Ptačích kup do klínu tvořeného oběma řečišti Štolpichů. Kolik se tu tyčí temných skalních bašt, kolik se zde sklání mohut­ ných ploten porostlých tlustými mechovými polštáři! (…) Podobnou divočinu v našich horách nikde jinde nenalezneme. V podve­ černím pozdním podzimu, kdy vichřice že­ nou houževnaté cáry mlh sténajícím stro­ movím, mohou se v představách osamělé duše, za podivných zvuků přírody zjevit po­ hádkové bytosti dětství.

Marek Řeháček, foto Jan Pikous ml.

Text je ukázkou z knihy Příběhy skalních vyhlídek Jizerských hor (2020) – www.toulavecteni.cz.

↓ Pohled na vyhlídku na Krásné Maří na dopisnici z počátku 20. století ↘ Na opravě vyhlídky se před 20 lety podílel i redaktor P. D. Vinklát

41

vyšlo ROČENKA JIZERSKOJEŠTĚDSKÉHO HORSKÉHO SPOLKU 2022

Vydal: Jizersko-ještědský horský spolek, Liberec, 2023 Redakce: Pavel Vonička Lepená vazba, formát A5, 256 stran ISBN: 978-80-87095-31-7

Již 21. Ročenka Jizersko-ještědského hor­ ského spolku vyšla začátkem dubna v ná­ kladu 700 výtisků. Na 256 stranách čtenáři najdou pestrou skladbu článků o historii i přírodních zajímavostech našeho kraje a také příspěvky z činnosti horského spolku.

Ivan Rous odhaluje nová tajemství Globicovy mapy frýdlant­ ského panství ze 17. století, Jakub Šrek popisuje místa zaniklých vá­ pencových lomů na Ještědském hřbetu v okolí Hluboké. Vojtěch Mai, inspirován článkem Ivana Rouse a Jany Stěhulkové v Ročence JJHS 2021 o vodním smyku na Černé Nise, zapátral a nalezl spoustu kamenných reliktů této vodní stavby. Marek Řeháček nás provede historií hájovny v Pasekách pod Ještědem spojenou s loveckými pří­ běhy šlechtického rodu Rohanů, František Křůmal ve dvou článcích představuje technické projekty z minulého století v továrně v Rýnovi­ cích – železniční vlečku a propracovaný systém zásobování užitkovou vodou. Marek Hofman nám přiblíží historii tramvajové dopravy na Jablonecku, Bohumil Horáček mapuje historii oprav pomníčku Bílá smrt v Sedle Holubníku, Lubor Lacina nás provede Sudetskou silnicí na polské straně Jizerských hor. Další článek z ještědského kraje je od Svatopluka Koudely o kapličce Nejsvětější Trojice v Proseči pod Ješ­ tědem a nově umístěném zvonu Svatý Václav. Josef Joe Kuna vypráví, jak se Standou Zajícem, Kubou Šrekem a jeho otcem umístili lavičku u pramene Jizery. Články o přírodě jsou tentokrát směřovány do Jizerských hor. Šárka Mazánková připomíná desetileté výročí zápisu vybraných jizerskohorských rašelinišť a pramenné oblasti řeky Jizery na čes­ kém území na seznam mezinárodně významných mokřadů v rámci

tzv. Ramsarské úmluvy pod názvem Horní Jizera. Martin Koláš vy­ světluje význam pastvy horského skotu pro udržení druhově pest­ rých luk v osadě Jizerka. Šárka Mazánková vzpomíná na významného přírodovědce a ko­ legu Jana Burdu, který v roce 2022 zemřel. Miloslav Nevrlý uctil pa­ mátku svého přítele a čestného člena JJHS Siegfrieda Weisse, který nás v roce 2022 rovněž opustil.

V poslední části ročenky nalezneme již tradičně přehled regio­ nální literatury vydané v roce 2022, který opět sestavili Pavel Vonička a Marek Sekyra. Martin a Pavlína Voničkovi vyprávějí o spolkových výletech do regionálních pivovarů a Zdeněk Hluštík o vícedenním putování členů JJHS po Slovenském ráji. Následuje zpráva o činnosti JJHS a poděkování podporovatelům JJHS .

Pavel Vonička

Zaostřeno na Jizerky potřinácté Nadace Ivana Dejmala pro ochranu přírody vyhlásila 13. ročník populární fotografické soutěže Zaostřeno na Jizerky. Hledá tak nej­ krásnější snímky Jizerských hor, ze kterých se­ staví oblíbený benefiční kalendář. Každý sou­ těžící může zaslat až čtyři snímky Jizerských hor elektronicky nebo papírově s velikostí delší strany min. 28 cm. Fotografie na výšku budou sice hodnoceny, ale nemohou se dostat do kalendáře, volte tedy raději formát na šířku. Z došlých fotografií vybere odborná porota širší výstavní kolekci, která bude k vidění po celý rok na růz­ ných místech nejen Libereckého kraje, nejpovedenější snímky se objeví v kalendáři Zaostřeno na Jizerky 2024. Jejich autoři obdrží hodnotné ceny od společnosti Canon i od samotné nadace.

Snímky můžete zasílat až do 2. června v elektronické podobě na e-mail info@nadaceivanadejmala.cz a zároveň pozitivy poštou na adresu: Matoušova 453/21, 460 01 Liberec 3. Více informací: www. nadaceivanadejmala.cz.

Ondřej Petrovský

pomníček na květen

PŘIPOMÍNKA NÁVŠTĚVY KAROLA WOJTYŁY Hrad Chojník, severní palácová zeď Zříceninu hradu Chojník zná alespoň podle obrysu každý, kdo ces­ tuje z Harrachova do Jelení Hory. Majestátně se vypíná na kopci nad městečkem Sobieszów a za zády je nádherně rámovaná hřebenem Krkonoš. Objekt byl založen snad již ve 13. století jako lovecké sta­ noviště, v následujícím století však již byl klasickým hradem slouží­

42

cím k ochranným a správním účelům. V roce 1675 po zásahu bles­ kem vyhořel a stal se ruinou, která v 19. století přilákala romanticky založené turisty, mimo jiné návštěvníky blízkých lázní Bad Warm­ brunn (dnes Cieplice Śląskie-Zdrój). A milovníci přírody i historie na Chojník míří dodnes.

Z hlediska dějinného významu je jedním z nejvýznamnějších ná­ vštěvníků Chojníku kněz Karol Wojtyła (1920–2005), od roku 1978 papež Jan Pavel II. Na hrad ale přijel daleko dřív, v září 1956, tehdy jako účastník cyklistického výletu, který začal krátce předtím v Bo­ lesławci a pokračoval přes Świeradów-Zdrój do Krkonoš. Na Choj­ níku měla skupina v noci z 2. na 3. září 1956 přenocovat.

Návštěvu, jejíž význam pochopitelně vzrostl po jmenování Woj­ tyły hlavou římskokatolické církve, na Chojníku od roku 2007 připo­ míná výrazné pamětní místo. Je tvořeno křížem a tabulemi, které jednak připomínají Wojtyłovu přítomnost, jednak citují jeho slova z návštěvy slezské Lehnice v roce 1997. Pamětní deska zmiňuje rov­ něž založení lehnické diecéze ještě o pět let dříve. V roce 2007 pak bylo nejen odhaleno připomínkové místo na Chojníku, nýbrž byla také zřízena Papežská stezka od sobieszowského kostela a odslou­ žena mimořádná bohoslužba.

Výlet na Chojník ale můžeme vřele doporučit kdykoli. Posazený na prudkém kopci v předhůří krkonošského hřebene je zářivou dominantou krajiny a výhled na hory z hradní věže je jedním slo­ vem fenomenální, zvlášť když už dole vládne jaro, ale hřebeny jsou ještě pocukrovány sněhem. Ze Sobieszowa od nádraží je to sem jen 3–3,5 kilometru a dojít se dá i do Slezských Teplic. Jen nesmíme zapomenout, že Chojník leží již na území národního parku a v po­ kladně pod kopcem je třeba zaplatit vstupné do hor.

Lubor Lacina, foto autor

křížovka pomůcka: čík, Telstar, ipon, Bat, Isar, Kott, Beza

očerňovati

cákanec

anglicky nebo

hora v pohoří Dinara

mužské jméno

hlas čejky

druhá tráva

pololetí

značka thalia

francouz­ ská řeka

2. tajenka

lyže

náš filolog

domácky Oldřich

egyptská řeka

kyselá kuchyňská přísada

evropský stát

svéráznost

dravý pták

člověk živící jiného

popravčí ničiti

pryč kůň

ústí řeky přehrazené kosou

mužské jméno měření nadmoř­ ských výšek

piskoř (slovensky)

kód Tuniska architekt pardubic­ kého krema­ toria

1. tajenka montovaný domek

vytáhnout zbraň

zn. jed­ notky práce a energie

právník

zvířecí chlupy kód Turkmenis­ tánu

tropičtí ještěři

mdlo domácky Teodor

patřící sou­ rozenci syn strýce

či

plošná míra

hit skupiny The Tornados

obtíže napínač

druh vlaků

obuv

plísnit

opuchat

kontra

poschodí

chmýří

puls

bod v džudu

značka zinku semena

anglicky bříza

mezinár. označení nákl. vagonů

no určitě

plť

zálusk

druh papouška

Kamila Antošová

omámenost

KRKONOŠSKÉ SKÁLY – Malá Labská rokle

Kromě skalních tvarů vystupujících nad okolí se v našem křížovkovém seriálku občas dostáváme i ke skalám vytvářejícím stěny karů nebo skalní žebra na jejich hranách. Jedním z takových skalních výchozů jsou i skály tvořící stěny Malé Labské rokle. Tento málo známý terénní tvar se nachází (jiho)východně od Labské rokle v závěru Labského dolu, resp. první tajenka. Zatímco Labská rokle je okrášlena velkou turistickou atrakcí v podobě Labského vodopádu, vidlicovitě větvenou Malou Labskou roklí protékají jenom beze­ jmenné stružky, sílící jen v době jarního tání. Avšak i v těchto menších, ale velmi strmých zářezech může příležitostně docházet k pá­ dům drobných lavin, pravidelně pak k sunutí sněhu po travní stařině. Druhá tajenka skalní stěny jsou tvořeny drobnozrnnou biotitic­ kou žulou, pod nimi se hromadí balvanové akumulace. Skály Malé Labské rokle si můžete dobře prohlédnout, jdete-li serpentinami modře značené Harrachovy cesty mezi Labskou boudou a dnem Labského dolu.

-dakPři příležitosti oslav 60. výročí založení Krkonošského národního parku bylo v reedici vydáno několik knih – mezi nimi také Krakonošův herbář. Ten je poctou jeho ilustrátorce, vrchlabské malířce Věře Ničové. Autorem dopro­ vodných textů a úvodních kapitol je botanik Jan Štursa. Ve 125 dvoustránkových heslech jsou zobrazeny a po­ psány horské byliny, keře a stromy; asi 300 dalších druhů je zmíněno v poznámkách. Text se skládá z botanického popisu, stanoviště v Krkonoších, výskytu v ČR i ve světě, popsány jsou léčivé a užitkové vlastnosti a původ názvu rostlinného druhu. Vázaná publikace o 280 stranách formátu A4 je neprodejná. Díky naší křížovkářské soutěži ji můžete získat v tištěné podobě – ale dostupná je rovněž ve formátu PDF na www.krnap.cz.

-dakn Krakonošův herbář zašleme pěti vylosovaným soutěžícím, kteří pošlou správně vyluštěné tajenky květnové křížovky do redakce ve Vrchlabí do 24. 5. 2023, a to buď poštou, nebo e-mailem (i zde uvádějte poštovní spo­ jení) na adresu krizovka@krnap.cz. Tajenky křížovky z čísla 4/2023 znějí: maskovaných, ve svahu. Vylosováni byli a knížku Krkonošský kras získávají Kateřina Krčková z Jičína-Sedliček, Jiří Novotný z Prostředního Lánova a Daniela Reumannová z Lázní Bělohradu.

43

Z malířčina deníku Letos 9. května uplyne 120 let od narození malířky Marie Hlobilové Mrkvičkové (9. 5. 1903 Přerov – 3. 6. 1999 Praha). Připravovali jsme k této příležitosti dvoustránku reprodukcí, zachycujících tvář Krko­ noš ve 40.–60. letech, ale shodou okolností byl vedle nich po letech objeven deník, který si malířka na chalupě psala. Zápisky se podo­ bají jiným chalupářským deníkům, jaké jsme měli možnost porůznu poznat, ale zvlášť jejich začátek, přestože byl napsán dodatečně a s velkým odstupem, nabízí kontext, v jakém malby a kresby vzni­ kaly. Nabídneme zde jejich výběr. Začínáme ve 40. letech, kdy poří­ zení chalupy znamenalo podstatnou změnu životního stylu.

Krkonoše, Labská, Třídomí

místo, kde jsme prožili kouzelnou, krásnou, celoživotní báseň.

Emil a Marie Hlobilovi

1947–1951

Nikdy jsem nechtěla vlastnit chatu; to by znamenalo jezdit v létě na jedno místo a já jsem chtěla malovat a často měnit kraj, poznat hodně světa.

Když se narodila Mařenka, příští léto vyvstala otázka, kam jet.

Do hotelu to nebylo možné. — Ve Svazu čs. výtvarníků nabízeli členům adresy, kde jsou v pohraničí opuštěné chalupy. Zašla jsem do Svazu, poslali mne na Krausovy Boudy u Špindlerova Mlýna k malíři Schmidtovi, který byl tehdy předsedou MNV. Neměli právě žádnou chalupu volnou, ale poradil mi, abychom si na červenec a srpen pronajali světnici u paní Živné a že během té doby se mů­ žeme ohlížet po okolí a procházet opuštěné chalupy. Uposlechla jsme jeho rady, a tak Mařenka slavila své první narozeniny (v sr­ pnu 1947, pozn. JB) na Krausovkách. Při jedné procházce jsme potkali Čechovy z Přerova a ti nás pozvali, abychom je navštívili v jejich chatě. Vypravili jsme se s kočárkem na Třídomí. Pohostili nás čerstvou vodou z půllitru. Emil se posadil do rohu na lavici za stůl se silnou javorovou deskou, obdivoval vyhlídku z oken, bou­ chl pěstí do stolu a prohlásil: „Tady by se komponovalo, tady bych chtěl být.“ Zvláštní osud — v této chatě nyní rok co rok bydlíme. Dostali jsme sice přidělenou vedlejší chatu, které se vzdal jeden kolega Čechův, ale směnili jsme ji za tuto chatu čp. 42 (původně Čechovu).

Přejímání chaty a stěhování se dálo za mlhavého dne koncem listopadu 1947. Na louce už bylo několik centimetrů sněhu, takže jsme nábytek vozili na saních. Z čp. 41 máme postel s peřinou a trá­ vovými žíněnkami, menší stůl, šatník, prádelník, malý prádelníček, poličku malou na zeď. Dubová postel je po dědečkovi ze Zastávky, skládací železná je z Prahy. Hnědá lidová malovaná skříň byla u Endrychů, dostala jsem ji za obrázek. Vymalovala jsem panu End­r ychovi pohled od jejich chalupy.

44

↖ Marie Hlobilová Mrkvičková v pražském ateliéru, 70. léta 20. století ↑ Chalupa čp. 42 na Třídomí, 1951. Střecha nad světnicí je pokryta novější pískovanou lepenkou, bude se térovat – za chalupu vpravo už byl přikutálen sud s dehtem. Snímek byl pořízen z dnes zalesněné sousední louky. Kamenná zídka lemuje vozovou cestu z Jilemnice na Krausovy Boudy a Bedřichov

Začátkem července 1948 jsme se přistěhovali do chaloupky. Po­ zvala jsem tátu a mámu (Ladislav a Luisa Mrkvičkovi), přijeli vla­ kem (z Přerova), 2× přesedali, pak ještě z Vrchlabí do Šp. Mlýna k přehradě autobusem. Cestovali celý den, bylo to únavné, špatné vlakové spojení. Ale přicházeli na Třídomí s úsměvem, Emil jim byl naproti. Hned první noc byla velká bouřka a liják. Tatínek říká: „Máňo, já mám mokré rameno, snad na mě prší!“ Tak si v posteli lehl naopak, hlavou do noh postele, musel si vzít nový kabátek. Ale za chvíli lilo a do světnice pršelo. Ještě v noci jsme s Emilem dávali na půdu umývadla a hrnce. To bylo přivítání!

Hned druhý den šel Emil na Benecko a smluvil se dvěma bratry Brauny, že nám přijdou opravit střechu. Dávali novou lepenku na celou střechu nad světnicí. Bratři Braunové k nám pak chodili té­ měř každý rok, střechu natírali dehtem, opravovali, co bylo třeba.

Byli to všeumělci ve stavění a opravách chalup. Nové okapy nám udělali, shnilé trámy u země vyměňovali. Emil vždy dělal pomahače.

Náš táta rád jezdil k nám, bývali jsme tu s nimi v létě čtyři měsíce.

Prý v zimě už se těšil, jak zase pojede na Třídomí. A maminka, když mi pomáhala škrábat zeleninu, vzala si to na lavičku před okna a říkala: „To je krása, dívat se při té práci na Kozí hřbety, na lesy.“ Ráda chodila sbírat šišky, nebo sekala klestí na podpal. Tu malou, lehkou sekerku přivezl jednou tatínek z Přerova.

Táta byl dobrý chodec. Každý druhý den chodil s bandaskou pro mléko k Prášilům (hajný Emil Prášil bydlel a hospodařil v chalupě čp. 30 na Krausových Boudách, více o něm v Krkonoších č. 10/1998).

Zaběhl si na procházku do vítkovického Zákoutí, k Har­rachově lo­ vecké chatě (v sedle Šeřína a Černé skály) či na Benecko pro pecen chleba. Maminka si libovala, že na obě strany od chalupy se jde po rovině.

Tehdy byly teplé a krásné letní měsíce. Ve světnici u kamen nám bylo horko, tak Emil vynesl na louku malá kamínka, k nim vysokou rouru a vařily jsme venku. To byly časy! A těch hub, co tady v okolí v lese bylo, každý přinesl koš plný hub a ne ledajakých, samé hřiby, modráky, kozáky i ryzce byly u cesty k sedmasedmdesátce. Malé hříbečky jsem zavařovala do octa. A těch borůvek, co jsem se na­ zavařovala, koláčů borůvkových napekla a knedlíků navařila! To je jako sen, když na to vzpomínám. Emil chodil na borůvky s hřebe­ nem a modrým osmilitrovým džbánem, který přinesl za dvě hodiny plný. To byly roky hojnosti, co les dal.

Ani jsem se moc nedostala k malování, natírala jsem na bílo okenní rámy, tyrkysovou barvou nábytek, napouštěli jsme zvenku trámy chalupy karbolineem, později ojetým olejem. Pořád bylo co dělat.

← Studniční hora, pohled ze Sněžky, 1947, lavírovaná tuš, 22 × 27 cm. Jedna z prvních poválečných krkonošských kreseb MHM

se nám nestalo, jen se nám při tom velkém větru a sněžení ztratil velký pecen chleba. Druhý den již bylo slunce a to krásné počasí vydrželo celý velikonoční týden. Při zpáteční cestě zase pro nás přijel pan N. [Novotný] se saněmi. Ma­ řenka, když je viděla, dala se do křiku a vzpouzela se, bála se nasednout, a tak ji Emil musel nést na zádech.

O Velikonocích 1949 jsme si vzpomněli, že bude na chaloupce krásně. Písemně jsem si smluvila, že u autobusu u přehrady nás bude čekat pán s koněm a se sáněmi. Naložili jsme baťohy s jídlem, sedla jsem si na zadní sedadlo a držela jsem Mařenku v kožišino­ vém pytli. Emil jel na lyžích. Lesem cestou od „Dobráka“ se jelo dobře. Když jsme vyjížděli z lesa na paseku, cesta byla ve svahu úplně zavátá. Kočí říkal Emilovi, že musí saně držet, aby se nepře­ vrátily, a zatěžovat je na straně ke svahu. Ale přesto se sáně pře­ vrátily. Mařenka v pytli byla pode mnou a já jsme nad ní snažila zády saně nadzvedávat, než je zase postavili. Dobře to dopadlo, nic

Zápisky ze 40. let byly doplněny dodatečně v 70.–80. le­ tech, a tudíž s jistou generalizací. Mnoho příhod je zachy­ ceno jinde, nebo se dochovaly jen v ústním podání. Zmínky o krásném počasí, o úrodě hub a borůvek se zdají být příliš optimistickým vzpomínáním na krásné časy mladších let, ale mají reálný základ. Následkem válečného hospodářství s ne­ dostatkem pracovních sil bývala pasečná těžba dříví podél cest, aby se ušetřila práce s přibližováním. A tak kromě roz­ lehlých luk, později částečně zalesněných, byly v nejbližším okolí Tří­ domí velké paseky. Záhy zarostly a na borůvky se chodilo o něco dál.

Okolní lesy v dobrých letech opravdu skýtaly velké množství hub, které v době doplňování zápisků – čili v dětství redaktorově – patřilo do říše bájí, protože lesní půdu mezitím ničily především sirné spady ze znečištěného ovzduší. V novém tisíciletí se „praváky“ vrátily.

Zde je na místě podotknout, že pořízení chalupy přímo ovlivnilo moje přistěhování do Krkonoš – babička Hlobilová Mrkvičková za­ žila ještě moje začátky u Správy KRNAP – a tedy i práci v redakci K+JH .

Jiří Bašta, foto rodinný archiv

↓ Vysoké kolo a Smělec z Ptačího kamene, nedatováno [50. léta 20. stol.], tempera na lepence

45

Fořtecký kostel klame tělem Většina řidičů projíždí Čistou v Krkonoších od Vrchlabí buď na východ, směrem na Rudník a Mladé Buky, anebo na sever, do Černého Dolu a Janských Lázní. Pokud by ale zatočili na jih, po pár desítkách metrů se jim otevře pohled na panorama vesničky Fořt s jasnou dominantou barokního kostela Nejsvětější Trojice.

Některé příběhy jako by se opakovaly. Třeba u venkovských kos­ telů, kterým se věnujeme v našem cyklu, je to příběh ztráty věří­ cích po druhé světové válce. Naprostá většina těch, kdo navště­ vovali bohoslužby ve středních a východních Krkonoších, musela v druhé polovině roku 1945, nejpozději v první půlce roku násle­ dujícího, své domovy opustit a nastoupit ve Vrchlabí nebo Kalné Vodě do vlaku směr Německo, které se mělo stát jejich novým do­ movem.

V jejich chalupách je nahradili noví obyvatelé, obvykle z širšího okolí, někdy z jiných koutů osvobozeného Československa. Kostely ale už nikdy tak plné nebyly. A po komunistickém puči v únoru 1948 se začaly vyprazdňovat ještě o poznání rychleji. Ani kostel Nejsvě­ tější Trojice ve Fořtu se tomuto příběhovému vzorci nevymyká.

Fořt je opravdu malinká vesnička, jejíž správa spadá pod úřad městyse Černý Důl (nedaleké někdejší Lázně Fořt pak pod obec Rudník). Obyvatelstvo Fořtu se dnes počítá na desítky, ale patří k výjimečným případům sídel, kde lidí přibývá. Ottův slovník na­ učný říká, že v roce 1890 tu žilo 237 lidí. Sčítání lidu v roce 2001 uvádí pro Fořt 42 obyvatel, o dvacet let později, v roce 2021, to už ale bylo 110 lidí. Ve Fořtu za ty dvě dekády taky přibylo domů.

Zdejší kostel Nejsvětější Trojice je barokní stavbou, dokončenou v roce 1774, kdy vlastníkem obce byl hrabě Hynek Chorynský. V roce 1775 kostel vysvětil Johann Ceelist, okresní vikář z Vrchlabí. Na místě dnešního barokního kostela dříve, od roku 1606, stával renesanční dřevěný luterský svatostánek, který tu nechal postavit tehdejší ma­ jitel panství Hostinné Jan Kryštof z Valdštejna. Ves Fořt byla do po­ čátku 17. století bez kostela stovky let – první písemná zmínka o ní je už z roku 1476.

46

↑ Kostel Nejsvětější Trojice ve Fořtu a k němu přiléhající hřbitov

Život kostela nebyl spojen jen s místními věřícími. Přinejmenším od 17. století, kdy se rozšířila pověst, že voda z nedaleké lesní stu­ dánky vrátila zrak nevidomé dívce. K místu údajného zázračného uzdravení se začala konat poutní procesí a v roce 1754 tam vyrostla kaplička zasvěcená Panně Marii, jež se stala patronkou pramene.

Vznikly tak nedaleké Lázně Fořt a kostel sám se stal cílem trojičních poutí na přelomu jara a léta.

Lázně navštěvovalo v 19. století několik set hostů za sezonu, kteří si užívali parních lázní, minerální vody, procházek v lese či blízkých horách. Zásadní ránu jim zasadila v roce 1921 nově zřízená nedaleká továrna na výrobu umělého hedvábí a bylo po lázeňské turistice.

Roku 1872 získal fořtecký kostel varhany, jejichž autorem byl Amadeus Hanisch z Rychnova nad Kněžnou. Dnes je tady ale ne­ najdete. Zachránit se je však povedlo – byly převezeny do Vrchlabí, parta místních nadšenců pod vedením Radka Hanuše, varhaníka a ředitele vrchlabské ZUŠ Karla Halíře, spustila veřejnou sbírku, ve které se podařilo vybrat přes milion korun a v letech 2006–9 tak mohly fořtecké varhany projít restaurováním. Dnes je můžete slyšet ve vrchlabském klášterním kostele sv. Augustina. Nejčastěji jejich klávesy mačká právě Radek Hanuš.

V roce 1887 na kostelní věž přibyly také hodiny. Zaplatil je trut­ novský továrník Franz Kluge, spolumajitel textilky Kluge & Ettrich.

A byl to znovu Franz Kluge, který zaplatil o 15 let později, v roce 1902, rekonstrukci, novou výmalbu (dodnes pěkně zachovanou) a novou střechu. Z roku 1902 je také ke kostelu přilehlý hřbitov.

Střecha, kterou kostelu zaplatil továrník Kluge, sloužila desítky let. Ale už na sklonku 70. let se uvádí, že je ve špatném stavu. Kostel stále ještě slouží svému původnímu účelu, ale tenčící se skupinky věřících se scházejí pod střechou, do které víc a víc zatéká. Na další opravy si ale musel kostel počkat až do 21. století.

V roce 2007 stavbu od církve přebírá městys Černý Důl a právě obecní investice a úspěšná snaha vedení obce, v čele se starostou

Podobně jako v jiných krkonošských obcích, i ve Fořtu je hřbitov výmluvným svědkem zdejší pohnuté minulosti, především vynucených národnostních změn

Pohled z lodi na kúr, kde stávaly varhany, které dnes opravené hrají v klášterním kostele ve Vrchlabí

Zdeňkem Krausem, zachraňuje kostel od nejhoršího. Hned v dalším roce začínají první opravy. Nejprve krov a střešní krytina nad chrá­ movou lodí s podporou Ministerstva kultury. V roce 2009 následuje oprava obvodové věžní římsy a dřevěné věžní konstrukce, opět s pod­ porou ministerských – a tentokrát také krajských – peněz. Minister­ stvo kultury pak podpořilo i opravu menší věžičky… Do roku 2016, kdy vznikl Spolek pro kostel Fořt, který se o něj stará dnes, investoval Černý Důl do záchrany kostela přes milion korun z obecního rozpočtu a dvaapůlkrát tolik sehnal z dotací, především od Ministerstva kultury.

Spolek pro kostel Fořt v práci pokračuje dál. Loni v červenci tak mohl být odhalen zrestaurovaný hlavní oltářní obraz, který dnes můžete v kostele znovu obdivovat (psali jsme v K+JH č. 8/2022).

Každoročně je možné ve Fořtu navštívit několik koncertů a podob­ ných akcí, jejichž výtěžek spolek využívá k dalším nutným pracím na

rekonstrukci kostela, která je stále během na dlouhou trať, možná nikdy nekončícím. Návštěva může být pro mnohé velkým překvape­ ním – fořtecký kostel totiž docela klame tělem. Zvnějšku je vlastně docela nenápadným, ničím nevyčnívajícím běžným venkovským barokním kostelem, navíc v pohříchu ošuntělém kabátu. Když ale vejdete, otevře se pohled na rekonstruovanou barokní svatou Tro­ jici na oltáři a opravdu překvapivě barevnou výmalbu z roku 1902.

I mnozí dnešní Krkonošáci bývají doslova ohromeni, když se podí­ vají do nitra stavby, kterou třeba dlouhá desetiletí míjeli po zdejší silnici skoro bez povšimnutí.

Aktivity Spolku pro kostel Fořt i budoucí opravy kostela můžete podpořit i vy. Číslo spolkového účtu pro dary je 275295805/0300.

Snad se nad fořteckým kostelem blýská zase na dobré časy.

Jakub Kašpar, foto autor

↓ Hlavní oltářní obraz svaté Trojice se podařilo Spolku pro kostel Fořt nechat zrestaurovat v roce 2022.

Působivou výtvarnou výzdobu interiéru financoval v roce 1902 trutnovský továrník Franz Kluge

47

– téměř zapomenutý malíř Za jedněmi z dveří depozitáře vrchlabského Krkonošského muzea se nachází království umění – své příběhy si tu mezi sebou vyprávějí grafiky, sochy a obrazy. Některé příběhy jsou už veřejnosti známé, další však stále na svou premiéru a odhalení čekají. Toto je zjednodušeně řečeno náplní práce historika umění – naslouchat neslyšitelnému, vidět neviditelné, vyhledat neznámé a převyprávět příběhy uměleckých děl a jejich autorů na základě ověřených faktů v historickém kontextu. Jeden takový staronový příběh právě začíná.

student s výbornými studijními výsledky. Dokonce za svou práci ně­ kolikrát dostal školní cenu spojenou s finanční odměnou. Co stálo za touto proměnou, se můžeme jen dohadovat – možná stačila jen změna zaměření. Žádný z jeho raných školních obrazů se ale bohu­ žel nedochoval.

Válečná léta Josef Seiffert přečkal jako voják s hodností prapor­ číka (Fähnrich) v umělecké skupině při Kriegspressquartier (oddě­ lení pro válečnou propagaci). Po válce se vrátil do rodného kraje – usadil se v Trutnově, kde se chtěl postavit na vlastní nohy – pro­ sadit se jako umělec. Víme, že od konce roku 1919 bydlel v Trutnově na adrese Josef Seiffert, krkonošský malíř doby v Krieblitzerstrasse u jistého Johanna meziválečné, patří do skupiny umělců, Seiferta, snad nějakého svého příbuz­ kteří bohužel postupem času upadli ného. Kromě let 1927–30, kdy pobýval v zapomnění. A to doslova. Vzhle­ ve Vrchlabí, zde žil až do své smrti. Ze­ dem k tomu, že se o něm nedochovalo mřel v trutnovské nemocnici 23. pro­ mnoho písemných zpráv, můžeme dnes since 1937. jeho život rekonstruovat pouze na zá­ kladě střípků roztroušených v nejrůzněj­ Na základě drobných zpráv (výstiž­ ších úředních knihách a dokumentech něji řečeno zpráviček) víme, že Josef Sei­ (matriky, školní záznamy, adresáře…) ffert nevedl život veselý a bezstarostný. a díky nemnoha výtvarným dílům, do­ Prý to byl dobrý člověk, ale chybělo mu chovaným v muzejních sbírkách. Jaká vše, co člověka může učinit šťastným – byla jeho životní cesta? teplo rodinného života, pravidelný pří­ Josef se narodil 23. dubna 1886 ve jem a láska jedné ženy. Nikdy se neoženil, Svobodě nad Úpou do německé kato­ žil sám a osamocen také zemřel. Zná­ lické rodiny truhláře Adolfa Seiferta mým a oslavovaným umělcem, v což jistě a jeho manželky Marie, rozené Hampe­ na začátku umělecké kariéry doufal, se lové. také nestal. Můžeme tak usuzovat podle Nejen v dnešní době jsou rodinné toho, že dobové noviny o něm prak­ vztahy někdy celkem zamotané a nepře­ ticky mlčí – a tisk o známých lidech psal hledné. Není divu, že občas dojde k ne­ vždy. Důvodem Seiffertova neúspěchu dorozumění, zvlášť když uplyne nějaké na uměleckém poli vůbec nebyla nízká to desetiletí či století a ze syna se stane kvalita jeho obrazů, ale s větší pravdě­ ve vyprávění vnuk či z neteře dcera. podobností velká konkurence umělců K takovému překroucení došlo i v rodo­ v Trutnově v meziválečné době a spole­ kmenu Josefa Seifferta. Ten byl totiž do­ čenský módní vkus. Seiffertovými sou­ sud považován za vnuka vrchlabského časníky a konkurenty (v té době úspěš­ malíře Aloise Seiferta. Bádání ve farních nějšími a známějšími) byli umělci jako matrikách sice rodinnou vazbu mezi sochař Emil Schwantner, malíři Josef Mladý rakouský důstojník, 1917, akvarel: Z ještě oběma malíři potvrdilo, ale ne tak úzkou Polz, Wenzel Labus, Josef Frenzel či gra­ nedávno bezejmenného vojáka se po prozkoumání a přímočarou – každý totiž zastupuje ji­ starých záznamů v přírůstkové knize bývalého něfik Fritz Stonner. Společně s nimi svá díla nou větev rodiny pocházející ze Svobody meckého muzea rázem vyloupl sám Josef Seiffert Seiffert dokonce vystavoval roku 1925 nad Úpou. Přesněji řečeno Josef Seiffert na 2. výstavě východočeských umělců byl synem bratrance, tedy synovcem přes koleno Aloise Seiferta. v Trutnově a v r. 1927 na 3. slezském kulturním týdnu ve Vrchlabí.

Umělecké cítění mělo v rodině Seifertových hluboké kořeny – Ostatní se ale zřejmě tehdejší společnosti líbili více. A jestli byl Josef mezi předky a příbuznými nalézáme malíře, ale i skláře a truhláře, Seiffert povahou introvert a společnosti se vyhýbal? Kéž bychom kteří kromě řemeslné zručnosti potřebovali také jisté umělecké uměli cestovat časem… → vlohy. Josefův talent se během dětství musel nějakým způsobem začít projevovat, neboť v roce 1902 nastoupil na Státní odbornou ↓ Mužská linie rodokmenu truhlářů a malířů Seifertů školu pro umělecký průmysl v Jablonci nad Nisou. Vzorným studen­ tem ale zřejmě nebyl, jak lze vyčíst ze studijních výsledků, nevyhnul se dokonce ani kárnému řízení. Nejspíš kvůli tomu neměl nárok na Franz Seifert (1768–1850) vydání závěrečného vysvědčení a v červnu roku 1906 sám ze školy truhlář ve Svobodě nad Úpou vystoupil. Pak měl v Jablonci absolvovat ještě dva roky praxe – do­ chované záznamy však vypovídají jen o krátké době, kterou Josef Anton Seifert (1802–1865?)

Johann Seifert (1799–1872) strávil pod vedením malíře porcelánu Adolfa Hemricha. malíř ve Vrchlabí truhlář ve Svobodě nad Úpou V letech 1908–11 Josef Seiffert studoval na pražské Akademii výtvarných umění ve speciální „německé škole“ u prof. Franze Alois Seifert (1829–1881) Adolf Seifert (1840–?)

Thieleho. Dnes by studium na vysoké škole nebylo bez řádně ukon­ malíř ve Vrchlabí truhlář ve Svobodě nad Úpou čeného středoškolského vzdělání možné, ale na počátku 20. století panovala trochu jiná pravidla – po splnění talentových zkoušek a se Josef Seiffert (1886–1937) souhlasem vyučujícího profesora mohla být udělena pro studium malíř v Trutnově výjimka. Oproti střední škole se Josef na akademii projevoval jako

48

↗↑ Žena v rudém klobouku, 1921, akvarel: Podobiznu neznámé ženy zakoupilo muzeum již roku 1926 společně s dalšími třemi portréty přímo od Josefa Seifferta ↗↗ Muž s plnovousem, 1926, akvarel: Podle starých fotografií se podařilo identifikovat tohoto dosud neznámého muže jako bývalého ředitele muzea dr. Karla Schneidera ↗↗ Dívka v červeném klobouku, 1921, akvarel: Z plochy pozadí tvořeného v impresionistickém duchu krátkými, barevnými tahy štětce vystupují vpravo dole kočičí oči – žádný obrys těla zvířete, jen ty svítící, zelené oči. Možná se za nimi skrývá nějaký symbolický význam, který čeká na svoje odhalení

↑ Wiesnerův dům na Kostelním náměstí, 1928, akvarel Tzv. Wiesnerův dům, pátý štítový dům na kostelním náměstí, byl oblíbeným námětem malířů a neodolal mu ani Josef Seiffert. Nutno podo­ tknout, že to stihl na poslední chvíli, neboť dům byl na podzim roku 1928 stržen. Obraz byl do muzea koupen v roce 1929 ← Česká eskomptní banka ve Vrchlabí, 1928, akvarel Obraz vznikl během období, kdy Josef Seiffert pobýval ve Vrchlabí. Z obrazu na nás dýchne brilantně zachycená snová noční nálada

49

← Hřbitov ve Lwowské ulici v Chełmu, 1916, akvarel Ač je tématem obrazu procházka na hřbitově, působí obraz vesele.

Je to dáno zachycením letního zářivého slunečního světla, prosvítajícího korunami stromů a dopadajícího na zeď a okna hřbitovní kaple v pozadí. Jak obraz dokládá, dostal se Josef Seiffert během války do polského města Chełm, ležícího v ruském záboru, o rok dříve dobytém Němci a Rakušany

Ve sbírkách Krkonošského muzea ve Vrchlabí se dochovalo devět obrazů se Seiffertovou signaturou, v trutnovském Muzeu Podkrko­ noší dva. Když se na ně podíváme, rozhodně nelze říci, že jde o ob­ razy nevelké kvality. Naopak, uměleckou úrovní jsou srovnatelné s díly výše uvede­ ných malířů. Jde o portréty a krajinomalby provedené technikou akvarelu. I když se jedná o malířskou techniku, která nedovo­ luje tak jasné zobrazení hran a ostrých linií jako olejomalba, Josef Seiffert s ní dokázal vyjádřit reálnou hloubku, plasticitu, ná­ ladu a snovou atmosféru krajiny i zachytit momentální citové rozpoložení a charak­ ter portrétovaného – smutek, strach, ko­ ketnost, nesmělost, nejistotu, moudrost či vzdělanost. Obrazy jsou pojaty realisticky s jistým nádechem impresionismu (snaha o zachycení atmosféry dané chvíle, okamži­ tého duševního rozpoložení) – nevšední, ale zajímavá kombinace. Jak je patrno, Jo­ sef Seiffert byl nadaným akvarelistou.

Nevyhýbal se ani olejomalbě, jak uka­ zuje jediný dochovaný (lépe řečeno jediný nám známý) obraz s alegorickým názvem Žárlivost, který je součástí sbírky Galerie města Trutnova. Oproti akvarelům se toto

dílo vyznačuje krom impresionistických intencí i expresivně a sym­ bolisticky laděnými prvky. Seiffert zřejmě rád kombinoval vyjadřo­ vací prostředky různých uměleckých směrů a hnutí podle vlastních pravidel a bez ohledu na společenské konvence.

Ještě jedna věc v životě tohoto malíře si zaslouží malé vysvětlení: byl to Josef Seifert nebo Josef Seiffert? V pramenech se totiž setká­ váme s oběma variantami umělcova jména. První, co člověka na­ padne, je, zda jde vůbec o jednu osobu – v tomto případě odpovíme ano, jedná se o jedinou osobu. Pak vyvstává otázka, proč tedy své obrazy podepisoval se dvěma „f“, zatímco například v matričních zá­ znamech nacházíme variantu s jedním „f“? Chtěl se snad odlišit od jiného malíře téhož jména? Žádného jiného umělce stejného jména se však najít nepodařilo. Navíc s variantou se dvěma „f“ se setká­ váme už v seznamech žáků jablonecké školy, a to od školního roku 1903/4. A jelikož Seiffert nebyl jediným žákem německé národnosti, u koho se změnila psaná podoba jména, vysvětlením může být sku­ tečnost, že v roce 1901 došlo k velké reformě německého pravopisu.

→ Za předlohu posloužila černobílá pohlednice, vydaná vydavatelstvím Verlag Karl Streer – Dauba in Böhmen v roce 1927. Je otázkou, zda Seiffert také nefotografoval; snímek mohl jednak poskytnout vydavateli v Dubé (u České Lípy) a také použít jako skicu pro akvarel. Pravděpodobnější však bude, že si motiv z pohlednice „vypůjčil“ (a dle svého provedl v barvách). Nutno říci, že fotografie je překreslena do všech detailů – včetně poněkud rušivých drátů elektrického vedení, které klidně mohl na obraze vypustit…

50

sbírka Leoše Erbena

↗ Modrá zima – bouda Malý Šišák, nedatováno, akvarel Velký akvarel (41 × 58 cm) na nás dýchne mrazivou zimou plnou sněhu. Vodovými barvami lze velmi dobře zobrazit plochy sněhu (zbrázděného stopami turistů a lyžařů) – ale nakonec i oblohy – v různých odstínech modré. Jedná se o pohled ze Slezského sedla do údolí Bílého Labe, s boudou Malý Šišák (tehdy Baude zur Kleinen Sturmhaube) v popředí

→ Bouda u Sněžných jam, nedat., akvarel Bouda, kleč, orientační tyče u cesty se měkce rýsují pod nánosy sněhu a ledu.

Pouze pomocí několika odstínů bílé a modré se Josefu Seiffertovi podařilo zachytit třeskutou zimu panující na hřebenech. Vše se koupe ve slunečním světle, přesto i dnes v nás obraz vyvolává mrazivý pocit

Z dnešního pohledu (následkem pozděj­ ších reforem německého pravopisu) by­ chom sice mohli používat podobu s jedním „f“, ale historicky vzato je správná varianta se dvěma „f“, tedy Josef Seiffert – v této podobě ho zmiňují skromné dobové pra­ meny, Toman ve svém slovníku umělců, ale především tak signoval svá díla. A podle toho bychom se při psaní a používání jeho jména měli dnes řídit.

Badatelská práce historika umění je vlastně prací detektivní, takové jedno velké dobrodružství. Nikdy totiž nevíte, co, kde a zda vůbec někde něco objevíte. Chce to čas a trpělivost.

Jistě, ne vždy se podaří „záhadu“ rozluštit, tedy příběhy děl a je­ jich tvůrců poskládat a odvyprávět do detailů. Ale jak praví známé úsloví: „Naděje umírá poslední.“ Každý střípek do naší skládačky

se přece počítá. A třeba i v případě známého­‑neznámého Josefa Seifferta se naše pátrání v budoucnu ještě posune o další krok nebo i skok dopředu.

Jana Antošová

všechna díla ze sbírek Krkonošského muzea ve Vrchlabí

vyšlo PAMĚTNICE ROPRACHTICKÁ

František Hubař (ed.)

1. vydání, Vlkov/Roprachtice: pro obec Roprachtice vydala Helena Rezková, Vlkov (Jaroměř) sazba a grafika vydavatelství Gentiana Jilemnice, 2022 vázaná, 305 × 215 mm, 256 stran ISBN 978-80-88182-20-7

Zatímco např. na Trutnovsku v posledních letech vznikla celá řada obecních pamětních knih – kronik připravovaných pod patronátem Státního okresního archivu v Trutnově (ostatně tyto publikace vám průběžně představujeme) –, Roprachtice na Semilsku se rozhodly jít vlastní cestou.

Při příležitosti 670. výročí první písemné zmínky o vsi, 100. výročí odhalení pomníku obětem I. světové války a 100. výročí ustálení ná­ zvu obce totiž v minulém roce Roprachtičtí vydali vlastním nákla­ dem výpravnou publikaci Pamětnice roprachtická. Starosta obce pan Zdeněk Petřina v úvodním slově mimo jiné napsal: „Kniha vás provede Roprachticemi od prvních písemných zmínek až téměř do současnosti… Mnoho místních v ní určitě pozná nejen předky, ale i sebe sama. Chalupáři a přátelé obce se zase mohou dozvědět více o historii a tradicích místa, kam se tak rádi vracejí.“ Knihu tvoří 39 kapitol (nepočítaje úvod, prameny s použitou literaturou a obsah), z nichž nejrozsáhlejší jsou Roprachtická škola, Sbor dobrovolných hasičů v obci, Tělocvičná jednota Sokol Roprach­tice a Roprachtická farnost. Zajímavé a pro další badatele cenné jsou materiály jako seznam pomístních jmen (doplněný zá­ kresem do letecké mapy obce), výčet šlechtických majitelů vsi nebo soupis rychtářů, předsedů MNV a starostů.

Význačnou část publikace tvoří obrazový doprovod, v knize najdete přes 500 obrázků – fotografií, reprodukcí listin, map a vý­ tvarných děl; předsádky tvoří výřezy z historických map (josefínské vojenské mapování a Grauparova mapa velkostatku Jilemnice), na kterých jsou Roprachtice zachyceny. Obrovské množství fotografií je dáno tím, že je bohatě dokumentována činnost pro ves nejdůle­ žitějších spolků (Sokol, hasiči, myslivci, Červený kříž, včelaři) v ně­ kolika posledních desetiletích, jsou tu ročníkové společné fotografie žáků zdejší školy a obsáhlé jsou také kapitoly Z rodinných alb a Ro­ prachtické chalupy a chaloupky. Takové množství dokumentárního materiálu se povedlo shromáždit také díky tomu, že se na přípravě publikace ochotně spolupodílela řada obyvatel obce. Iniciátorem vzniku knihy byl Roprachtický okrašlovací spolek v čele s předsedou Františkem Hubařem. Pan Hubař byl hybnou silou při shromažďo­ vání podkladů i hlavním sestavovatelem knihy, s redakcí pomohla zkušená vydavatelka Helena Rezková, o zpracování obrazového ma­ teriálu a grafickou úpravu publikace se postaralo jilemnické nakla­ datelství Gentiana.

Díky tomu, že knihu pomáhali sestavovat sami občané obce, kteří zpřístupnili své rodinné archivy, památníky a alba, „na světlo“ se dostaly (a publikováním v knize veřejnosti zpřístupnily a ucho­ valy) materiály, které by jinak – při klasické přípravě publikace jen ze sbírek oficiálních institucí – zůstaly neznámé a nedostupné. Historik profesionál by jistě našel jisté formální nedostatky (např. chybějící uvedení zdrojů jednotlivých použitých materiálů) či případné věcné nepřesnosti, ale ty se v takovém objemu dat objeví vždy. Pamět­ nice roprachtická je bezesporu úcty a chvály hodným dílem, které shrnuje dostupné vědomosti o historii a současnosti této rázovité podhorské vesnice.

Knihu o 256 stranách a vnějším formátu 30,5 × 21,5 cm si lze poří­ dit přímo na obecním úřadě v Roprachticích a na pokladně roprach­ tické rozhledny U Borovice za 400 korun nebo v knihkupectvích v Ji­ lemnici (U Malých), Semilech (Křižovatka) a Liberci (Fryč) – tam za 405 Kč.

Jiří Dvořák Článek vycházející z jedné z kapitol knihy naleznete v příštím čísle.

51

Uvězněni v podzemí Krakonošových hor „Dávno, dávno již tomu…,“ jak to napsala Božena Němcové v Babičce. V roce 1982 za teplého podzimního dne jsem vyrazil se svým kamarádem Frantou, občanským jménem Františkem Reichman­n em, jinak též spolužákem ze studií na Přírodově­ decké fakultě UK , do Harrachova. On byl tehdy hlavní osobou, která měla v Rudných dolech, závod Sobědruhy u Teplic, na sta­ rosti ložiskovou geologii ve všech fluorito­ vých dolech našeho státu. Fluorit byl v tom období důležitou a ceněnou nerostnou su­ rovinou. Nutno říci, že zastávat funkci hlav­ ního geologa, v níž se právě František na­ cházel, nebylo zrovna snadné. Obnášelo to mimo jiné i poměrně náročné přejezdy od západu až na východ přes půlku Čech. Od Krušných hor z Vrcho­slavi, Moldavy a Hra­ diště přes Železné hory na Běstvinu až do krkonošského Harrachova.

V přívětivém zářijovém počasí roku 1982 se početní turisté v Krko­noších ještě rado­ vali z nezvykle teplého sluníčka. My ale měli zcela jiné plány. Šli jsme rychlým krokem za šumění říčky Mumlavy do nedalekých lesů.

Cílem byl důl, skrytý v malebném údolí pod tisícimetrovou horou Plešivcem. Z výkladů obchůdků a ze stánků na nás během po­ chodu vykukovali rozmanití Krakonošové, rovněž pak všudypřítomné panenky v kro­ jích, skleněné koule (v nichž po zatřepání padaly na lyžaře či na jelena sněhové vlo­ čky), dále skleničky s obrázky horských bud či Pána hor, korálky a další tehdy obvyklé suvenýrové zboží. Návštěvníci hor přechá­ zeli kolem, sem a tam, a nejvíce kupovali pohlednice a poštovní známky, aby napsali pozdravy svým vzdáleným milým.

Náš cíl byl jasný a důležitý. František se totiž rozhodl, že na sympoziu Hornická Pří­ bram ve vědě a technice, konaném tehdy pravidelně každý rok, bude třeba důstojně prezentovat dolování fluoritu v naší republice. Tím se i patřičně zúročí mnohaletá ná­ ročná práce geologů v podniku Rudné doly a zároveň se tak pat­ řičně oslaví – v této době již upadající – krkonošské hornictví. To vše mínil učinit v rámci své pečlivě připravené přednášky s diapozi­ tivy. Zde je třeba čtenáře upozornit, že ty diapozitivy, čili světelné obrazy, jak se dříve říkávalo, byly v tomto kontextu velmi důležité.

Bylo jasné, že pro daný bohulibý účel bylo třeba kromě fundované znalosti har­rachovského ložiska pořídit i kvalitní fotodokumentaci.

Každý asi tuší, jak jsme si my dva rozdělili úlohy. On jako domi­ nantní osoba a hlavní velitel se věnoval geologii, rudním texturám a strukturám rudních žil. Já jako jeho snaživý pomocník, něco jako věrný Pátek od Robinsona Crusoe, jsem vedle něj poklusával a byl pověřen fotografováním.

Zde je třeba zdůraznit, že bylo potřeba sfárat, což pro Frantu ne­ představovalo nikdy problém, neboť byl, jak jsem již zmínil, hlavním geologem fluoritových dolů. Jeho návštěvy byly tak spíše slavností a poctou pro ten který hornický a technický personál navštíveného dolu. Proto i strojník si vzácnou návštěvu Františka velmi považoval a s jakousi úctou pro V.I.P. spustil pro nás klec. Dokonce klec opatřil

52

jen málokdy používanými dvířky, chránícími vzácné návštěvy – ta­ kové ty na úrovni ministerstva – před možným nebezpečím během jízdy šachtou do hlubin. V dobré náladě a přátelské atmosféře jsme tedy opustili voňavý krkonošský les, šumící peřeje Mumlavy i vzdá­ lené dunění známého vodopádu. Rychlostí pár metrů za vteřinu jsme sfárali dolů do nehostinné temné a vlhké hlubiny, na jedno z nejhlubších důlních pater v Harrachově. Od vystoupení z klece jsme se ocitli v jiném světě. Často nám kapala voda na hlavu a cítili jsme tu zvláštní důlní vůni, což byla směs výparů z hornických mun­ dúrů a holínek, starého oleje a zbytků odéru po odpalech.

Byli jsme oba vybaveni hornickými přilbami, přesně takovými, v nichž kdysi tzv. stachanovci lámali rekordy v ražbě chodeb či v těžbě. Dělat rekordy tu ovšem nepadalo v úvahu. Důl se v těchto letech držel jen jakž takž nad vodou i s nepočetnými horníky. Las­ kavý čtenář mi promine, že je zde třeba mladší generaci sdělit a zdů­ raznit, že foťáky v té „pazourkové“ době neměly výkonný blesk a co hůře – nebyly digitální, ale fotilo se na film! Proto před těmi 40–50 lety nebylo fotografování tak snadné, jako je dnes, a hlavně v podzemí to bylo svého druhu dobrodružství a dřina. Já byl opá­ sán mohutnou těžkou brašnou, kde byly potřebné baterky na blesk

strojníkem, fotografie se skvěle povedly, přednáška na sympoziu Hornická Příbram ve vědě a technice odezněla. A měla, jak by ne, v sekci rudní geologie velký úspěch. Tuším, že František Reichmann za ni dostal tradiční ocenění, to jest medaili. A pokud se nemýlím, nikoli bronzovou, ale dokonce stříbrnou. Co jediné jsme si oba, já i Franta, svatosvatě slíbili, že přítomným odborníkům ze sekce důl­ ního záchranářství o tom všem, co pořízení obrázků v harrachov­ ském podzemí doprovázelo, neřekneme ani muk. František Reich­ mann na to určitě vzpomíná i z geologického nebe.

Karel Pošmourný ilustrace Renata Oppeltová

Příběh byl publikován ve Zpravodaji České geologické společnosti č. 32, leden 2021

zajímavost BEZEJMENNÝ OBČASNÝ n Objevovat lze v Krkonoších stále něco – nejen nové lokality rostlin či živáčků, ale dokonce i vodo­ pády! Na facebook Správy KRNAP přispěl jeden z fanoušků sním­ kem kuriózního bezejmenného vodopádu. Potůček, jehož vody ho vytvářejí, je pouze občasnou vodotečí fungující při tání sněhu nebo po přívalových deštích. Jde totiž o vodu vytékající ze silničního pří­ kopu vyhloubeného podél silnice ze Špindlerova Mlýna na Špindle­ rovu boudu v úseku nad Dívčími lávkami. Od silnice stéká lesem do zaříznutého údolíčka Červeného potoka; strmý skalnatý svah na jeho pravém břehu pak na posledních metrech své pouti překonává kaskádovitým vodopádem. Daniel Jurica, autor snímku, udává jeho výšku kolem 30 m. Škoda, že malebným žulovým schodištěm voda protéká v takovémto množství jen nemnoho dnů v roce.

-dak-

Daniel Jurica

i blesk samý. Trochu jsem se s helmou a brýlemi podobal potápě­ čům z klasických Vernových románů, které vysílal ušlechtilý kapitán Nemo z ponorky Nautilus do okolních mořských hlubin. Blesk byla v té době spíše náročná koupě a nebyl to určitě běžný doplněk k fo­ toaparátu. Ten můj pocházel z jistého berlínského obchodu. Pořídil jsem ho před časem poměrně levně, z ušetřených diet při zahra­ niční cestě do tehdejší NDR . Nebyl to tedy žádný japonský kapita­ listický výrobek. Bylo ovšem co nést, brašna i poctivý foťák Flexa­ ret IVa mě neustále obouchávaly a notně ztěžovaly pohyb. Navíc jsme oba stále čvachtali v blátě mezi kolejnicemi a ze stropu na nás kapala voda. Františkovi s přibývajícím časem však na rozdíl ode mne stále rostla chuť zdokumentovat to nejkrásnější a nejbarev­ nější, co v harrachovském podzemí existovalo. Nevadilo mu ani, že špinavá důlní voda s blátem stříkla občas i na cennou fototechniku.

Když jsme za takto komplikovaných podmínek „vyblejskli“ rudní žíly na několik svitkových filmů poctivého středního formátu 6 × 6 cm, byl již nutný návrat. V důlním podzemí ovšem člověk ztratí nejen pojem času, ale často i paměť na místa, kde se to ocitl.

František ovšem jako velezkušený baňař bleskově našel zpáteční cestu. Došli jsme spolu až k vylámanému prostoru u šachty, kte­ rému se v montanistice říká náraziště. Horníci tam nastupují do klece nebo se nakládají důlní vozíky. Vozíky zde narážejí, proto to jméno. Dlužno podotknout, že jsme tehdy vlekli více vzorků rudy i hornin, neboť jsme oba byli věrnými žáky pana docenta Kutiny a dobře věděli, že studium rudních textur a struktur bylo pro něj (i pro nás) jakýmsi druhem náboženství. Na nárazišti byla spousta cedulí a nápisů. Byly to nápisy provozní, které vyplývají z přísných báňských předpisů, jako: Nevyklánět se z klece, jak se dovolat, aby byla spuštěna klec, co dělat při požáru a v různých nenadálých situa­cích, které vyžadují spuštění klece. Ceněny jsou nápisy na sta­ rých cedulkách z těch míst, kde se psalo „12 mužů nebo dva koně“.

Pak tam také byly nápisy psané křídou, když horníci mezi sebou žer­ tovali a dělali si legraci ze svých kamarádů. Tyto nápisy ale člověk, který tam nefáral, nechápe. Neví, kdo je ten Myšák, ba ani netuší, kdo je Tlusťoch.

Byli jsme tedy na nárazišti, několik set metrů pod povrchem. Na­ hoře se v tu dobu již stmívalo. František, vědom si svého výsost­ ného postavení, rázně přikročil k ručnímu táhlu a předpisově tři­ krát zazvonil. Po tomto signálu by podle báňských předpisů měla být spuštěna klec. Nic se však nepohnulo, ani lano, klec visela stále kdesi velmi vysoko nad námi. I zazvonil Franta podruhé, bohužel se stejným výsledkem. Horníci jsou ovšem v dole v moderní éře zabezpečeni dalšími technickými možnostmi, jak přivolat pomoc, například je tam důlní telefon. Byl použit. Telefon sice zvonil, ale nikdo nad námi ho nebral. Nastala proto ponurá atmosféra. Byla zde možnost vylézt dobrých tři sta metrů po žebřících, čili v důlní mluvě fartech, v šachtě až nahoru, což byl ale pro nás, tehdy již pány středního věku, výkon skoro nadlidský. A zvláště pak, když pomyslíme na odnos vzorků a fototechniku. Zavrhli jsme rychle i možnost na nárazišti prostě přespat. František byl ovšem starý mazák, bývalý havíř, a vyznal se. Věděl dobře, že existuje ještě další spojení, které se ale používá jen v případě důlního neštěstí, při po­ žáru, vážných úrazech a v dalších nebezpečných situacích ohrožu­ jících život. Proto se jeho použití i protokoluje. Volba mezi spán­ kem v chatrných šatech na nárazišti, lezením po fartech a pokusem o záchranu pomocí SOS signálu byla pro nás jednoznačná. Franta s výrazem velitele ponorky, který odpaluje torpédo na nepřátelský křižník, zmáčkl osudový červený knoflík. Kdesi vysoko nad námi se vzápětí rozezněla na budově dolu siréna. A nejen to. Hrozivý zvuk se rozšířil i do ulic a domů malebného, právě usínajícího horského městečka. Byl to zvuk, při kterém nejen znalce profesionály, ale i lidi věci neznalé mrazí v zádech. „Něco se tam v dole stalo!“ šeptali si zděšeně lidé v okolí. Někte­ rým vytanula na mysl vzpomínka na staré důlní tragédie v Mostě, v Ostravě­‑Karviné či v Příbrami. Zvuk sirény ale naštěstí probudil i strojníka, který si po namáhavé týdenní práci zdříml a na nás, uvěz­ něné a zoufající v hlubinách, prostě zapomněl. Nebudu laskavého čtenáře více napínat – vše dopadlo dobře. František se usmířil se

53

návštěva ← V současnosti máme Paseky jako chalupu. Naši tam dožili a my tam jezdíme a hospodaříme, respektive sekám louky. Mám tam taky včely, kterejm se věnuju od dětství. Petr Štěpánek je i po sedm­desátce činorodým chlapíkem, spolupracuje s polským Parkem miniatur, ponikelským Rautisem a albrechtickou továrnou na výrobu dřevěných hraček Detoa. Spolu s manželkou Zdenou v roce 1994 spoluzaložili první český pétanque klub v Čechách a stáli u zrodu spolupráce s francouzským partnerským městem Vrchlabí Trouville Sur-Mer.

Pořád jsme krnapáci Namísto úvodu si dovolím osobní vzpomínku. Je léto 1989, brzy půjdu do první třídy a před rodným činžákem ve Vrchlabí se věnuji dětským hrám s o rok starším kamarádem Michalem, jehož táta je krnapák. S generačním souputníkem se krom jiného bavíme o přírodě, Krakonošovi atd. Petr pokuřuje cigaretu a konverzuje s ostatními dospělými. Večer se rodičů ptám, jak je možné, že strejda Petr nemá vousy, když je ten krnapák. Dostává se mi odpovědi, že vousatí ochránci přírody pracují v lese a v horách a ti oholení zajišťují správný chod národního parku z kanceláře a účastní se různých schůzí. Tak takhle tedy KRNAP funguje… honí se mi šestiletou hlavou před usnutím. Jak to tak bývá, skutečnost je vždy o něco spletitější. Petr Štěpánek, původně z Pasek nad Jizerou, který spolupracuje s národním parkem prakticky od jeho vzniku, je toho živoucím důkazem.

→ Původní dům čp. 200 v Pase­ kách nad Jizerou-Havírně s předky Petra Štěpánka.

Zleva nejstarší strýc Miloš, děda Petr, babička Marta, nejstarší teta Božena, teta Vlasta a strýc František, kolem r. 1920.

Oba dva starší otcovi bráchové Miloš a František chodili do Schovánkovy fabriky na výrobu dřevěných hraček, dnešní Detoa. Schovánek se narodil a v mládí žil v sousedním domě

54

Petře, tvoji rodiče i prarodiče žili dlouhodobě v Krkonoších?

Oba moji rodiče jsou původně z Krkonoš. Otcova rodina žila v Pa­ sekách nad Jizerou. Táta Zdeněk Štěpánek (* 1925) se tam narodil, pocházel ze sedmi sourozenců. V podstatě všichni v Pasekách by­ dleli, i jeho sestry se provdaly v Pasekách. Strávil tam celej život a pracoval ve Vilémově v Navetě, pozdějším Elitexu, kde se vyráběly součástky pro tkalcovský stavy, jako seřizovač. Děda Petr Štěpánek, kterýho už nepamatuju, byl švec, jestli se nemejlim. V Pasekách, re­ spektive na Havírně, žili v každym druhym baráku Štěpánkovi, při­ čemž spolu nebyli všichni příbuzný. V našem nejbližším sousedství z osmi domů bylo šest Štěpánků, každej měl svůj přívlastek, aby se na něj lidi doptali. My byli „Z Kumburku“.

Máma Marie (* 1926) pocházela z Rokytnice, ze smíšenýho man­ želství. Její otec byl Čech Vydra a mamka Němka, dívčím jménem Sieberová. Ti zas byli dlouhodobě usazený v Rokytnici a živili se hospodařením a chovem dobytka. Děda chodíval do Tanvaldu na trhy, pěšky z Rokytnice s tvarohem a máslem, cestou, co se dneska jmenuje Buďárka, to je odvozený právě od toho, že tam chodili bu­ daři. Většina příbuzných mámy byla po válce odsunuta. Naši se po­ znali po válce na zábavě a já jsem prvorozenej a jedinej syn, narodil jsem se v prosinci 1950. Šli bydlet do Pasek, táta vyplatil sourozence, tak s námi zůstala bydlet jenom tátova nejstarší sestra a babička, děda už byl po smrti.

Jaké jsou tvoje dětské vzpomínky na Paseky 50. let?

Táta chodil do fabriky a máma zůstala doma a malovala figurky pro Tofu Albrechtice, až do mejch šesti let, kdy jsem šel do školy.

Pak celej život pracovala v lakovně v Elitexu. Ta oblast Havírny, kde jsme bydleli v čp. 200, je roztroušená zástavba s menšíma hospo­ dářstvíma, my měli jen kus louky, ovocný stromy, políčko, slepice, králíky a jednu, dvě kozy. Kozí mlíko a výrobky dodneška nemůžu ani cejtit, strašný zážitky z dětství, když jsem ho musel snídat (smích). Ani jsem tam neměl žádný vrstevníky, nejbližší ve vzdále­ nosti kilometr a víc. Tak jsem si jako předškolák vystačil víceméně

←← T átovi vždycky někdo přines nějaký zvířata, třeba i zraněný, tak jsme doma mívali lišku a srnu ←← P etr s maminkou a tatínkem v Pasekách, 1951

sám. Taky jsem od dětství pomáhal doma se sušením sena, sbíráním klestí apod. V Pasekách se topilo výhradně dřevem, ale elektrika tam byla zavedená dávno před válkou. Jinak tam lidi drobně hospo­ dařili, většina měla nějakou zemědělskou půdu, a při tom pracovali v různejch fabrikách – v papírně atd.

První větší kontakty mimo rodinu začaly až se školní docházkou…

Chodil jsem do Vilémova, do dnešní hospody Karolíny, to bylo blíž než do pasecký školy, která byla nahoře u hřbitova. Ve dvou třídách jsme tam byli prvních pět let školy. Na učitele vzpomínám jen matně, asi se tam nic neobvyklýho nedělo, možná nějaký drobný lumpárny.

Denně pěšky dva kilometry od bydliště, v zimě na sáňkách, případně na lyžích. Kromě prvního týdne školy mě nikdo nedoprovázel, tak jsem chodil sám, a po škole doma drobný práce s dřevem, senem a včelama. Včelaření jsem podědil od otce, kterej včelařil už po svým dědovi, od dětství jsem mu asistoval. Dodneška včelařím ve starejch jarmárkovejch úlech, což vzbuzuje pozornost současnejch včelařů (smích). Mám jedenáct včelstev dneska, ale považuju se za velkovče­ laře (smích). Táta byl taky myslivec, tak jsem se trochu motal i kolem tohoto. Když jsem byl úplně malej, tak táta ještě s jednim kolegou chytali zmije, protože se v Kalný vykupovaly na odběr jedu. Takže jsme měli v králikárně v lahvích soustavně několik zmijí.

Možná je to moje romantická představa, ale domnívám se, že realita v Pasekách v 50. a 60. letech značně připomínala živobytí v meziválečném období…

Po válce tam k velkejm změnám opravdu nedošlo. Byla to česká obec, tak tam nedošlo k odsunu Němců, takže tam život šel vesměs jako před válkou. Ani skoro nikdo z Pasek neodešel zabrat chalupy do Rokytnice atd., většina Pasečáků tam po válce zůstala. Změny přišly až v 70. letech s odcházející generací, která do tý doby hos­ podařila. Tím to končilo, ale v 50. a 60. letech se pořád hospodařilo.

Třeba soused František Štěpánek s přídomkem „U Škrabálků“ měl vždycky dva, tři kusy hovězího dobytka a okolo pěti hektarů, kus lesa k tomu, a takových tam bylo dost, další soused Štěpánek „U Davidů“ obdobný hospodářství, otcův strýc skončil vzhledem k věku s hospo­ dařením mezi prvními, na přelomu 50. a 60. let. Tak jsme něco pře­ vzali po něm a obsekávali kosou dva hektary luk, což mimochodem sekám skoro dodnes (už bubnovou sekačkou), ale nejsou to moje pozemky. Taky pamatuju, jak ještě na počátku 60. let pan Schlesin­ ger svážel s koněm mlíko a pracovníci Navety chodili brigádně sekat louky a pro seno si pak přijeli z JZD Stružinec a dalších družstev.

Na druhý stupeň základní školy jsi chodil do Rokytnice?

Do Jablonečka, jako většina dětí, ale mí spolužáci z Vilémova cho­ dili spíš do Rokytnice. Takže zase pěšky na autobus a v létě na kole, měl jsem takovej starej předválečnej vehikl, polovinu cesty vodtla­ čit do kopců. S tátou jsem často chodil do lesa, krmit zvěř atd., tak mě to i nasměrovalo k budoucímu studiu. Rodiče se přátelili s rodi­ nou Topičovských, což byl rokytnickej doktor, velkej milovník pří­ rody a botanik. Chodili jsme na společný vejlety a já se od deseti, dvanácti let začal učit botaniku, to mě zajímalo. Po základce jsem šel na tři roky do Jilemnice na gymnázium, resp. střední všeobecně →

→→ D ruhé narozeniny Petra Štěpánka, Paseky nad Jizerou, prosinec 1952 →→ M alý lyžař Petr s maminkou, Paseky, zima 1953/4

55

nesmyslnýho zatýkání lidí atd.

Třeba ornitolog dr. Petr Miles z vrchlabskýho muzea byl zatče­ nej za špionáž, protože u Violíku natáčel na magnetofon hlasy ptáků. Tak byl několik dnů věz­ něn v Polsku a sám ředitel KRNAP Klapka si pro něj musel dojet.

↑ Petr sbírá jablka na podzim 1954 → S tatínkem na pouti, polovina 50. let

vzdělávací školu, a maturoval v roce 1969. Chtěl jsem jít na botaniku nebo na přírodovědu na Karlovu univerzitu, tam jsem se nedostal, tak jsem se byl podívat na zemědělku, kde měla tenkrát vzniknout lesnická škola. Jenže tu lesnickou fakultu neotevřeli, tak mně bylo nabídnuto přijetí na meliorace; tak jsem tam šel a specializoval se na lesnicko-technický meliorace, což spočívá v zavlažování, odvodňo­ vání, úpravách toku, hrazení bystřin, výstavbě lesních cest a lesnic­ ko-technických zařízení. Od patnácti let jsem byl členem botanické sekce Domu pionýrů v Hradci Králové, kterou vedl ing. Procházka, se kterým jsem procestoval Čechy a Slovensko, a taky tam chodila Eva Nováková, která na Správě KRNAP působila od konce 70. let v ekologické výchově, což byla v tu dobu novinka. František Pro­ cházka pak v 80. letech taky pracoval v muzeu ve Vrchlabí.

Nesmíme přeskočit rok 1967, kdy jsi začal fungovat jako dobrovolný strážce u tehdy mladého KRNAP… Dva roky po založení KRNAP, v roce 1965, byl založenej dobrovolnej sbor strážců, se kterým jsem od šestnácti let koketoval a v necelejch sedmnácti jsem se stal dobrovolným strážcem. Existovala terénní služba pod vedením Václava Veselého, rozdělená na tři střediska: Harrachov, Špindl a Pec. Ve středisku byl jeden nebo dva profesio­ nální strážci a pod nima byli organizovaní dobrovolní. V Harrachově byli Plichta a Jindřišek, ve Špindlu Buchar a v Peci Berger. Průběžně to pak narůstalo. Školil nás ing. Veselý jako vedoucí terénní služby.

Museli jsme složit zkoušku a prokázat znalosti, vykázat činnost za celej rok. Dostali jsme strážcovský průkazy; uniformy a jiný vymo­ ženosti tenkrát nebyly. Povinnejch bylo 12 služeb za rok a úkolovali nás právě strážci ze středisek. Jedna ze zajímavejch, dneska úsměv­ nejch činností byla služba na Zlatém návrší, kam se tehdá jezdilo autama. Tak jsme tam organizovali parkování, aby se tam ta auta vešla, protože když to někdo zastavil, tak nám tam zajížděli různě do kleče atd. (smích). Tohle parkoviště skončilo až v polovině 70. let.

Hlavně jsme ale dělali dohled bez jakýchkoliv pravomocí, čili jed­ nání s lidma, napomínání atd.

Byli návštěvníci na přelomu 60. a 70. let, řekněme, ukázněnější než dnes?

Určitou proměnu lze sledovat. Tehdy nebylo návštěvníků takový množství. Samozřejmě se mezi nimi objevili různí škůdci a ag­ resivní jedinci. Myslim si, že v dnešní době ta agresivita výrazně stoupá a samozřejmě jsou nový problémy, který za nás nebyly. Na­ příklad cykloturistika na nepovolených místech, v zimě sněžný sk­ útry apod. V tý době byla skladba návštěvníků podobná, pražský chalupáři a ze zahraničí hlavně východní Němci. Hranice s Polskem byla v tu dobu uzavřená, někdy tam docházelo i extrémům typu

56

Jako dobrovolný strážce jsi působil i po studiích?

Byl jsem tam celý studium na vy­ soký škole i potom při zaměstnání, až do nástupu na KRNAP v roce 1977. V sedmdesátym čtvrtym jsem skončil školu a šel na tři roky do Hradce Králové k Východočes­ kým státním lesům jako projek­ tant. Měl jsem u lesů vyjednaný místo ve Vrchlabí, ale ušili na mě takovou boudu. Pohyboval jsem se po celym Východočeskym kraji, ale i v Krkonoších. Moje první práce byla rekonstrukce od Horské silnice na Tetřeví boudy a traso­ vání svážnice na Liščí horu, velice kontroverzní projekt. KRNAP v tu dobu neměl prakticky žádný pravomoce, to vzniklo až se zákonem v roce 1992.

Jak tě to zaválo ke KRNAP? Chtěl jsem zůstat v Krkonoších. Ne že by mě předchozí práce neba­ vila, ale nelíbil se mi ten kočovnej život. Byl jsem oslovenej tehdej­ ším ředitelem Svobodou, že mám žádost u KRNAP, jestli bych nešel dělat vedoucího terénní služby do Harrachova. Tak jsem tam v roce 1977 nastoupil. V tu dobu tam byl obrovskej posun a nárůst pracov­ níků Správy a nejrůznějších činností. Pod sebou jsem měl tři strážce a tři cestáře, pak přibyla organizační pracovnice. V tý době se sta­ vělo středisko Harrachov, tak jsme i kontrolovali výstavbu. Začínalo se s naučnejma stezkama a odpočinkovejma místama, taky jsem or­ ganizoval přes třicet dobrovolnejch strážců (s řadou z nich jsem se rozešel, hodně z nich byli i chataři), tak bylo organizace dost. V ten samej čas nastupovala moje budoucí žena Zdena, připravovali jsme spolu první celorepublikový setkání profesionálních strážců na Rý­ chorský boudě, tak jsme to dali dohromady (smích).

Jak bys popsal ducha doby na KRNAP v 70. a 80. letech?

Ten „duch“ byl různej (smích). Byly tam přátelštější vztahy, dělaly se společný akce, ale každý středisko si hrálo na svým písečku, užší spolupráce mezi střediskama moc nebyla a samozřejmě byla určitá diferenciace činnosti. Třeba my Harrachově vyráběli zařízení do ↓ S maminkou, sestřenicí Hanou a psem Agarem, konec 50. let

←← Petr Štěpánek coby voják s maminkou a liškou, Paseky, 1975 ←← Z aměstnancem Východo­ českých státních lesů, 1976

terénu typu lavic a stolů, což dělali v zimě cestáři. Špindl, jmeno­ vitě Pepa Buchar a Jarda Gebas, zahájili výrobu dřevěnejch infor­ mačních tabulí, tenkrát ručně vyřezávanejch. Dělal to Pepa Buchar.

Pec měla dílnu v Temnym Dole, kde vyráběla stříšky pro návštěvní řády. Svoboda měl představu, že se v Harrachově zřídí skanzen, ale k tomu naštěstí nedošlo. Jednalo se o Janatově mlejně, o roubence v Rokytnici, koupila se stará pasecká škola. Vybudovala se tzv. mo­ totrasa v Podkrkonoší, cílem bylo nabídnout i něco v podhůří, aby se ulevilo návštěvnosti hor. Proto se i budovaly infocentra a muzea.

Taky jsme koncem 70. let s Harrachovákama budovali minizoo ve Vrchlabí. To by bylo na dlouhý vyprávění (smích). Říká se, že když v roce 1984 skončil ředitel KRNAP Svoboda a nastoupil soudruh Černohlávek, šlo to takříkajíc z kopce…

Naprostej útlum činnosti, nedocházelo k rozvoji, ale ze setrvačnosti to dojíždělo a postupně to odpadalo. Ale ještě předtím, v roce 1980, jsme už po svatbě se Zdenou bydleli v Harrachově na novým infor­ mačním středisku a chtěli jsme odejít do Vrchlabí. V roce 1983 si mě zavolal ředitel Svoboda do Vrchlabí, že budu dělat ředitele muzea.

Tenkrát byla dohromady tzv. kulturně výchovná práce, muzeum a redakce pod Janalíkem (tehdejší šéfredaktor časopisu Krkonoše, pozn. aut.) a Svoboda to rozdělil. Tak mu říkám, že o muzeu vůbec nic nevim, on na to, že se to naučím a zvládnu: „V pondělí tě tady chci vidět, a když řekneš, že ne, tak zapomeň na tu ochranu pří­ rody“ (smích). Tak jsem se stal od 1. 1. 1984 ředitelem Krkonošských muzeí. V tý době finišovala expozice Kámen a život ve vrchlabskym klášteře, patřily pode mě taky tři domky ve Vrchlabí, Jilemnice, Pa­ seky, expozice v informačním středisku v Rokytnici a Obřím dole.

Spousta ježdění a lítání po Praze kvůli různejm papírům kvůli ex­ pozicím. V tý době jsme měli malou Martinu a Michala, Lenka se narodila pozdějc.

Tak se postupně přesouváme do 90. let…

Tam jsem zkrachoval (smích). Po revoluci byl Černohlávek ode­ jit a zastupoval ho Gebas, kterej odešel, tak jsem byl chvíli pověře­ nej vedením KRNAP. Pak se stal ře­ ditelem Jan Štursa, ten byl v roce 1994 odejit, tak jsem byl znovu pověřenej, pak došlo ke slučování s lesama a přišel Lábek. Nechal si mě jako zástupce ředitele, jako už Štursa, ale v gesci jsem měl pořád muzea, infocentra, ekologickou výchovu a redakci. A po reorganizaci v roce 2009 poslední tři roky před důchodem jsem byl auditor.

V KRNAP jsi strávil prakticky celý nejen profesní život. Jaký máš k této instituci vztah?

Samozřejmě kladnej (smích), krnapáci jsme pořád, i syn se proti mé vůli stal krnapákem (smích).

Libor Dušek

foto rodinný archiv

↓ Petr Štěpánek (vlevo, vedle strážce KRNAP Láďa Šmíd, Naďa Jindřišková z KM Jilemnice a Bohumil Zemánek z oddělení ochrany přírody) na lyžařských závodech v Harrachově, přelom 70. a 80. let

Jak jsi zvládal novou roli, do které tě Svoboda postavil?

O řadě činností jsem nic nevěděl a učil se za pochodu, studoval jsem muzejní zákon, seznamoval se s prací restaurátorů atd. V květnu 1984 se expozice Kámen a život otevřela, bylo to velký šturmování a spoustu věcí jsme si udělali sami, třeba potok, ptáky a různý ná­ těry. Když se poprvé potok napustil, tak Svoboda byl nadšenej, ještě měl pár připomínek a odešel. My pak zjistili, že to teče a vytopili bysme celou expozici, tak jsme s Vávrou celou noc vynášeli potok, 7 000 litrů, v kýblech (smích). Potom se řešil klášterní kostel, to byla taky anabáze, to se táhlo i po revoluci. S lidma z muzea jsem vychá­ zel, Míla Bartoš (v tu dobu již dlouholetý vedoucí muzea a uzná­ vaná autorita ve svém oboru historie Krkonoš, pozn. aut.) to na začátku asi nes těžce, ale vycházeli jsme bez problémů.

57

rodinný archiv

fotografové Krkonoš

Jiří Morávek * 1. 5. 1938 Ústí u Staré Paky

Autor stovek fotografických pohlednic a řady snímků v kalendářích z Krkonoš, ale také Českého ráje a dalších míst Česka, původní profesí železničář.

Rodákovi z podkrkonošského Ústí u Staré Paky blízkost železničního uzlu Stará Paka ovlivnila celý jeho další život. Vystudoval dopravní školu se zaměřením na organizaci vlakové dopravy, od roku 1961 byl zaměstnancem Československých, později Českých drah, kde pracoval jako výpravčí vlaků, od roku 1989 do roku 2000 byl přednostou že­ lezniční stanice Stará Paka. Od roku 2000 je v důchodu a žije ve Staré Pace.

O fotografování se začal vážněji zajímat po návratu z vojny v r. 1959, když si pořídil východoněmecký fotoaparát Certo Six (na svitkový film, s ostrým objektivem Tessar), hodně experimentoval s vývojkami i v temné komoře. Časem začal své snímky uplat­ ňovat v časopisech a obrazových publikacích vydávaných např. v nakladatelství Olym­ pia, ještě později dodával vydavatelstvím Panorama a Pressfoto snímky (diapozitivy) krajin a míst pro výrobu pohlednic. Honoráře investoval především do stále dokona­ lejší fotografické techniky. Postupně si pořídil profesionální výbavu – kamery Linhof Technika (formát 6 × 9 cm), Asahi Pentax 6 × 7 a Pentax 645; kinofilm téměř nepouží­ val. Po odchodu do důchodu řešil přechod na digitální fotografii – asi 180 000 snímků expo­noval s Canonem EOS 5D II .

Od dětství rád jezdil do Krkonoš, především v zimě na běžkách tam byl jako doma.

Proto uvítal, když mu byla v Panoramě přidělena pro fotografování pohlednic oblast západních Krkonoš. Spolupracoval i se sportovním oddílem Jiskra Harrachov, pro který fotografoval lety na lyžích. Dlouholetým přítelem se mu stal špindlerovský foto­ graf Jiří Bruník, který mu byl i rádcem a konzultantem. Přibližně po r. 2000 se změnila situace na trhu, Jiří Morávek se místo pohlednic začal zabývat fotografováním pro ka­ lendáře. Krkonoše se pro něho staly po fyzické stránce hůře dostupné, ještě více mu učaroval Český ráj, věnoval se naší republice jako celku. Občas působil jako fotobanka, redakce a nakladatelství ho rády oslovovaly, zda nemá tu či onu fotku. Pracoval přede­ vším pro nakladatelství Obchodní tiskárny Kolín, Apollo, Presco Group a Helma. Dnes občas publikuje v nakladatelství Helma 365, živnost ukončil v loňském roce, ale fotí dál. Říká, že nejlépe vytištěné pohlednice byly z jilemnického nakladatelství Gentiana.

Na jeho majitele Ing. Leoše Erbena vzpomíná rád a s úctou. Je přesvědčený, že foto­ grafování mu značně obohatilo život. Za snímky hodně cestoval, poznával stále něco nového z přírody i historie.

Jiří Dvořák

V Horní Rokytnici, 2015, digitální fotografie, archiv autora

58

JIŘÍ MORÁVEK: Od Harrachových kamenů, 24. 10. 2012, digitální fotografie, archiv autora