NORDIC 06 - březen 2008 by SLIM media s.r.o.

www.atomicsnow.com/G2

VÍTĚZ

NOVÁ DIMENZE BĚŽECKÉHO LYŽOVÁNÍ TECHNOLOGIE G2 – GRIP&GLIDE = SYSTÉM ŠUPIN A TECHNOLOGIE SKLUZU Pro dosažení skluzových vlastností, jako při bruslení a současně odrazových vlastností, jako u perfektně navoskované klasické lyže, vyvinul ATOMIC tuto neobvyklou konstrukci, ve které se obě tyto vlastnosti skvěle kombinují. Vysoký počet skluzných plošek zakončených extrémně ostrými hranami zvyšuje funkční efekt při stoupání. Kromě toho jsou k výrobě skluznice použity speciální materiály, tak, aby se prodloužila její životnost. Tato jedinečná technologie je zviditelněna kontrastním zbarvením hran.

www.suunto.com

Navštivte testovací centrum Suunto v Salomon Shopu v OC Chodov a zdarma otestujte!

Výhradní dovozce a distributor pro ČR: AMER SPORTS Czech Republic, s. r. o. www.amersports.com, www.amersports.cz

JE TŘEBA, ABY SI TO KAŽDÝ Z NÁS UVĚDOMOVAL. NAŠE MUŽSTVA SE DOVEDOU PROBÍT DO FINÁLE TĚŽKÝCH MEZINÁRODNÍCH SOUTĚŽÍ A NEJEDNOU DOKÁZALA, ŽE POLOVIČATÍ ČEŠI DOVEDOU NASADIT FINIŠ, A JAKÝ FINIŠ. NĚJAKOU ZÁSLUHU NA TOM MÁ I TO NEUSTÁLÉ NAŘÍKÁNÍ NA ČESKOU POVAHU. MY JSME TOTIŽ NEJEN POLOVIČATÍ, ALE ZEJMÉNA PALIČATÍ. KAŽDÝ POŘÁDNÝ ČECH JE ZAVILÝ PALIČÁK, TRUCOVITÝ A ZAPEKLITÝ. A KDYŽ SI ČECH UPROSTŘED BOJE UVĚDOMÍ, ŽE JE ČECH A ŽE TEDY PODLE VŠECH PRAVIDEL O NÁRODNÍ POVAZE MÁ KE KONCI OCHABNOUT, POJME HO VZPURNÝ HNĚV. PORAZÍ TEORII NA HLAVU. POTŘE JI A ZNIČÍ. STAČÍ, ABY SI ŘEKL ONO TYPICKÉ ČESKÉ ÚSLOVÍ: „TO BYSME SE NA TO PODÍVALI!“ A TAKY JO, PANE! MY VÁM DÁME TEORII! MY BUDEME POVOLOVAT VE FINIŠI! TO BY SE VÁM HODILO. CELÍ PRYČ. A KLUCI, DO TOHO!

Foto: LUKÁŠ BAXA

Z KNIHY VYDRŽTE AŽ DO FINIŠE! JAROSLAV ŽÁK

OBSAH

NORDICREDAKCE 3 6

Stopy Redakce

NORDICSPORT 8 9

Bauer na cestě za glóbem Plnou rychlostí vpřed

NORDICBIATLON 10 11 12 14

Stříbrná juniorka Vítková myslí na Vancouver 2010 Kandidatura na MS v biatlonu Padesát let biatlonu a švédský (ne)úspěch Mladé pušky útočí

NORDICUNIVERZITA 15 16 17 18 20 22 25 26 28

Letní příprava s rozumem Jak vychovat novou Katku Neumannovou Méně je více Energie na rozdávání Svět rychlých kol Předzávodní příprava? Nezanedbejte ji Jak si připravit běžecké lyže na závod Broušení struktur běžeckých lyží Mezi námi lyžaři

NORDICRACE 30 33 34 38

Jak se jede Jizerská padesátka Dřina, pot a díky mazacího servisu Zuzana Kocumová: rozpoznejte lenost od únavy! Vasův běh, lyžařova pouť do Mekky

42 52 54 58

Moravskoslezské Beskydy – krajem bájného boha Radegasta Sláva jarní krustě! Royal Gorge: Je král mrtev? Laponsko: Divočina za polárním kruhem

65 66

Adresář Flash

FOTO: FISCHER

NORDICTOUR

Foto: Tomáš Rudle

REDAKCE

REDAKCE ČÍSLO 6, ROČNÍK 2

Časy se mění Doslova a do písmene. Ještě nedávno trůnily běžky ve sportovním světě na zastrčených pozicích ve stínu, mimo světla reflektorů. A nyní? Pomáhají ho přetvořit k obrazu svému. V USA se ve jménu prapůvodního smyslu opět zlehounka zabydlují jako způsob dopravy. Tentokrát však spíše jako zdravá fitness cesta. Jezdit v zimě po zapadaných silnicích do práce na kole, klepali si tam na čelo tak dlouho, až konečně čapli do rukou běžky a vyrazili svižným tempem do zaměstnání na nich. V Jižním Tyrolsku pro změnu vylidňují hospody. Bývalý italský běžecký reprezentant Freddy Mair se v polovině února zeptal svého kamaráda z bílé stopy, jestli večer nezajdou na pivo. Dostalo se mu zpátky udiveného výrazu vetkaného ve tváři a následující odpovědi: „Ne, vždyť bude přece v televizi biatlon.“ V Číně po fenomenálním úspěchu loňské Tour de Ski tento model okopírovali a před Silvestrem odstartovali svou vlastní závodní pouť – Tour de Ski China. Na start se nepostavili jen tamní běžci, do Asie se vypravila i početná ekipa evropských lyžařů v čele s dvojnásobným olympijským vítězem Bjőrnem Lindem ze Švédska. V Německu se v dnešní době těsná osmdesát tisíc lidí kolem trati závodu Světového poháru, jen aby na kratičký záblesk vteřiny zahlédli profrčet biatlonová esa. Do Čech zase míří světový šampionát v klasickém lyžování a historicky i mistrovství Evropy v biatlonu a humbuk kolem nich proklatě narůstá. A počet tratí, jejich kilometry, kvalita i návštěvnost se výrazně zvyšují spolu s každou podobnou, pro běžecké lyžování a biatlon radostnou, událostí či novinkou. Nikdo nepřijde zkrátka, avšak profituje z něj převážně jen zvláštní druh lyžaře, kterému spolu s padajícím sněhem začínají tuhnout svaly ve strachu, zda se na sezónu dokázal dobře připravit nebo nezapomněl mazat. Nám se zase s tající břečkou spouští křeče od usilovného bušení do klávesnice tak, abychom vám dokázali naservírovat co nejvíce zajímavých informací a novinek ve čtivé podobě. A soudě podle zájmu o náš časopis se nám to i daří. Proto půjdeme i nadále spolu se stovkami novátorů a nadšenců nevyšlapanou stopou a i my se budeme snažit přispět a popostrčit běžky na výsluní. Takže šťastnou cestu v našich stopách i po další – snad sněhově šťastnější – sezóně. Skol! Karolína Pilařová

AUTOR PROJEKTU Petr Socha ŠÉFREDAKTORKA VYDÁVÁ Karolína Pilařová SLIM media s.r.o., IČ 27175511 GRAFIKA JAZYKOVÁ KOREKTURA Markéta Antoníčková Jiří Havelka, Radek Holub OBCHOD INZERCE Petr Havelka, Luboš Sušila inzerce@snow.cz DISTRIBUCE PŘEDPLATNÉ Veronika Kolářová Informace na www.nordicmag.cz nebo na predplatne@snow.cz REDAKTOŘI Závodní lyžování Vychází 4x ročně. Radim Nyč, Barbora Žehanová, Toto číslo vyšlo 28. února 2008. Blanka Nedvědická, Tomáš Další vyjde v listopadu 2008. Macek, Karel Hampl Mazání, profesionální rady MK ČR: E17201, ISSN: 1802-2979 Marian Málek, Jan Žák Odborné texty, trénink Petr Jakl, Miloš Matoušek Rozšiřuje PNS a.s. a síť sportovních Materiál prodejen. Jaroš Řehořek, Jan Zampr Články v rubrice NORDICmarket Biatlon jsou komerční prezentace. Tomáš Hermann Cestování Petr Socha, Tom Řepík, Tomáš Rudle PARTNEŘI ADRESA REDAKCE Husitská 117/90 Český svaz 130 00 Praha 3-Žižkov biatlonu redakce@snow.cz 222 780 286 Jizerská padesátka Příspěvky, fotograﬁe a názory zasílejte na adresu redakce. Jizerská o.p.s.

Cover foto: Vasaloppet Šumavský skimaraton Cena: 59 Kč

1 "

1 " /

" ,0 Ì>" ù 8 ,$ù13 > / "< ! 8 .$ ÕææÉ

;, .

;, . /

!/ÌÝÌN @Î ×Ì "1 $ > !/ÌÝÌ @Å X l Ì àå ÝA / ,,$.$

" "$/$" Ì . $"Ì 8á Â@b Ìb ÅÎÂ N×Î ÂÌÂ Ìù.^Ì/Â ÎÌÅ ²ÌÅÌÂ² ²_ÌÞÞÞ²ÅÂ ÎXä²Xä

BAUER

TOP FIVE A ČEŠI Jedno má již nyní Lukáš Bauer jisté – z elitní pětky celkového pořadí Světového poháru 2007/2008 už nevypadne. Podruhé v historii se tak český běžec na lyžích umístí v top ﬁve. Do současnosti se totiž mezi nejlepší pětici kolotoče SP dokázal probojovat jen jediný našinec – on sám před pěti lety. Vedle momentální domácí lyžařské hvězdy číslo jedna se to ještě podařilo trojlístku žen – nedávné královně bílé stopy Kateřině Neumannová a hvězdám osmdesátých let Květě Jeriové a Blance Paulů. Oproti nim má však Lukáš stále možnost dosáhnout na metu, které tyto vynikající lyžařky nikdy nedocílily, a získat tak křišťálový glóbus za vítězství v SP. FOTO: LUKÁŠ BAXA

SPORT

NA CESTĚ ZA GLÓBEM

››

PAMATUJETE, NENÍ TO TAK DLOUHO. JEŠTĚ V ZÁŘÍ SE OPLAKÁVAL ODCHOD KATEŘINY NEUMANNOVÉ Z BÍLÉ STOPY DO SPORTOVNÍHO DŮCHODU. SEZÓNA SE PŘEDEM TÉMĚŘ ODEPISOVALA. „BUDEME ZASE JEN PABĚRKOVAT BODY,“ PSALO SE. CHYBA LÁVKY. VE VELKÉM STYLU DO NÍ VLÉTL LUKÁŠ BAUER A SVÉ ŠANCE SE JIŽ NENASYTNĚ NEPUSTIL.

Po opanování Tour de Ski ho zbrzdila nemoc, ale zastavit úplně ho nemohla. Vynechal zastávku Světového poháru v Kanadě, aby se opět vítězně vrátil do závodní stopy v Estonsku. V dobrém světle se pak předvedl i při „svěťáku“ doma v Liberci, kdy vybojoval druhé místo. A zde také poprvé nahlas přiznal to, o čem si již štěbetali snad všichni vrabci na střeše i příznivci běhu na lyžích: „Chci získat křišťálový glóbus.“ Přestože je jinak pověstný tím, že do světa nevytrubuje přehnaně velké cíle, vyhlásil tentokrát zbytku startovního pole válku. O trofej nejcennější a nejvíce vypovídající o silách běžce v průběhu celé sezóny o křišťálový glóbus. A také o cenu prestižní a v České republice unikátní, neboť na ní ještě nikdo v historii nedosáhl (nejblíže byla Kateřina Neumannová, která se dvakrát přiblížila druhým místem). Okamžitě se začalo spekulovat, co ho ještě může zastavit…

‹‹

Výčet stopek je dlouhý, ale jejich pravděpodobnost naštěstí nesahá nijak vysoko. Vedle nemoci či zranění se už jedná jen o obrosvskou souhru nešťastných náhod. Jinak Bauerova skvostná forma mluví jasnou řečí sama za sebe. Stejné pravidla má i matematika. Pojďme se do ní na chvilku potopit. Čistě teoreticky může ještě Bauer nebo kdokoliv z jeho pronásledovatelů posbírat dalších 1 200 bodů, jelikož ve ﬁnále SP v Bormiu se bude rozdávat dvojnásobné množství (tři závody). Tři stovky však připadnou vítězům sprintů a mezi těmi, kteří ještě mohou božídarského běžkaře teoreticky ohrozit, je vyhlášený sprinter jen jediný – olympijský vítěz Tor Arne Hetland z Norska, což Lukášovi výrazně nahrává do karet. Ve všech ostatních závodech (včetně jeho silné trati – patnáctky klasicky, která bude na programu v Lahti) má český běžec férovou šanci probojovat se na stupně vítězů a pohlídat si tak odstup od svých konkurentů již

POZICE

JMÉNO

SEZÓNA

2. 2. 3. 3. 3. 3. 4. 4. 5. 5.

Kateřina Neumannová Kateřina Neumannová Kateřina Neumannová Kateřina Neumannová Květa Jeriová Květa Jeriová Květa Jeriová Blanka Paulů Kateřina Neumannová Lukáš Bauer

2004/2005 2001/2002 1996/1997 2006/2007 1982/1983 1981/1982 1983/1984 1982/1983 2005/2006 2002/2003

HISTORICKÉ POČTY Po dvaadvaceti závodech (z jednatřiceti) letošního ročníku SP spočívalo na kontě Lukáše Bauera 996 bodů, což představovalo slušný náskok v podobě 353 bodů na druhého Reneho Sommerfeldta. Podíváme-li se do historie, nepatří tento náskok k ojedinělým. Počet bodů však i díky většímu množství závodů ano. Kdyby totiž takovýto počet nasbíral český běžec na lyžích v sezónách minulých, jen jedenkrát by neměl ještě titul jistý! SEZÓNA

JMÉNO

POČET BODŮ

2006/2007 2005/2006 2004/2005 2003/2004 2002/2003

Tobias Angerer (Něm.) Tobias Angerer (Něm.) Axel Teichmann (Něm.) Rene Sommerfeldt (Něm.) Mathias Frederiksson (Švéd.)

1 131 829 584 956 876

ve stopě, bez pozdějších složitých kalkulací od stolu. Jednoduché to ale zajisté nebude, přestože Němci Alexelovi Techmannovi dochází šťáva a ani jeho kolega z reprezentace Rene Sommerfeldt neběhá v takové pohodě jako před pěti lety, kdy hodnocení Světového poháru ovládl. Nebezpečně se sice tváří Ital Piller Cottrer, ovšem ten už ztrácí propastných téměř pět set bodů. Dost možná se tedy potvrdí slova mistra světa z roku 2003 Martina Koukala, který tvrdí, že Bauer už nemusí za každou cenu všechny závody vyhrávat, ale stačí mu bodíky postupně sbírat. Každopádně až do patnáctého března, kdy se běží předposlední závod Světového poháru – dvacítka klasicky s hromadným startem – či do dne poté, kdy se uskuteční poslední závod letošního ročníku – patnáctka volně s hendikepovým startem – nebude nic jisté. Tedy kromě faktu, že Lukášovi bude palce držet snad celá republika, kterou při svém vítězství v Tour de Ski doslova pobláznil! (ka)

VIZITKA

VE STOPÁCH BJØRGENOVÉ

Jméno a příjmení: CHARLOTTE KALLAOVÁ Věk: 20 let Výška: 162 cm Klub: IFK Tärendö, Švédsko Úspěchy: 3x zlato a 2x stříbro na juniorském mistrovství světa, 5. místo na 10 km volně a 7. místo ve skiatlonu na MS 2007, vítězka Tour de Ski 2007/2008 Záliby: trávit volný čas s přáteli a rodinou, basketbal

Díky bleskovému nástupu švédské hvězdičky se opět rozvířily stojaté vody diskuzí ohledně tréninkového systému, který vyznává. Jedná se o způsob, kterým dříve trénovala Marit Bjørgenové nebo Beckie Scottová a který spočívá v soustředění intenzivních tréninků do bloků. Fáze zahrnují intervalové tréninky v délce čtyř až šesti minut, srdce dosahuje na 90–95% maxima své činnosti. Celkový čas v plném zápřahu se pohybuje mezi 20–25 minutami. Dvakrát denně až po dva týdny. Cílem je maximalizovat úroveň kyseliny mléčné v organizmu. Zarážející je, že tento revoluční norský systém vytáhla do popředí právě Kallaová ze země velkého rivala (navíc dříve zpátečnického) – Švédska. V Norsku (a ani Kanadě) o tento typ tréninku totiž nestojí, přestože přinesl své ovoce… „Je to něco zcela nového. Seriózní a efektivní trénink s velkou náloží,“ pochvaluje si i Charlotte. Letos zvedla nejen své tréninkové dávky z 678 hodin na 720, ale přidala i v posilovně. V létě si udělala osobní rekord na benchi, když vzepřela 60 kg, což odpovídá hmotnosti jí samotné. A dostavily se i výsledky – Kallaová vyhrála seriál Tour de Ski a v rekordním čase navázala na výsledky svých předchůdkyň – průkopnic nového tréninku. (ka)

PLNOU RYCHLOSTÍ

VPŘED ››

TŘI SLOVA, KTERÁ NEJLÉPE CHARAKTERIZUJÍ LYŽAŘSKÝ STYL I DOSAVADNÍ KARIÉRU ŠVÉDSKÉHO BĚŽECKÉHO TALENTU CHARLOTTY KALLAOVÉ. TATO MLADÁ, TEPRVE DVACETILETÁ LYŽAŘKA, KTERÁ SE MŮŽE POCHLUBIT TŘEMI ZLATÝMI A DVĚMA STŘÍBRNÝMI MEDAILEMI Z JUNIORSKÉHO MISTROVSTVÍ SVĚTA, MÁ NAKROČENO K DALŠÍM ÚSPĚCHŮM V SENIORSKÉ KATEGORII. JEJÍM ZÁMĚREM JE LYŽOVAT NAPLNO – OD STARTU AŽ DO POSLEDNÍHO METRU NA TRATI.

Na juniorském mistrovství světa jsi zvítězila ve sprintu i na klasických distancích. Budeš i nadále jezdit všechny disciplíny nebo se plánuješ zaměřit pouze na některou disciplínu? Chci jezdit všechny disciplíny – sprinty i tradiční vzdálenosti, klasický styl i bruslení. To je spíše záležitost mužů, kteří se zaměřují buď na sprinty nebo na delší tratě. Většina žen na světové úrovni zvládá jezdit oboje. Jak vypadá tvůj tréninkový program? Obvykle trénuji dvoufázově pět až šest dní v týdnu. V létě kombinuji objem s intenzivní přípravou a věnuji se především běhu, kolečkovým lyžím a tréninku v posilovně. V zimě už se připravuji hlavně na lyžích a přizpůsobuji svůj trénink programu Světového poháru. Pro sezónu 2007/2008 mám v plánu odtrénovat 720 hodin, což u mě představuje nárůst o šest procent oproti minulé sezóně. Jaké jsou tvé cíle pro tuto a příští sezónu? Doufám, že letošní sezóna bude lepší než loňská. Vzhledem k tomu, že letos není mistrovství světa, chci se zaměřit na Světový pohár. Abych si vyzkoušela, jak se co nejlépe připravit na příští mistrovství světa, chtěla bych už letos vyladit svou formu hlavně na únorové závody Světového poháru. Co se týče MS

‹‹

v roce 2009 a olympiády v roce 2010, ráda bych se každý rok zlepšovala stejným tempem jako dosud. Pak na tom budu opravdu dobře. Co ty sama potřebuješ pro to, aby ses stala nejlepší světovou běžkyní na lyžích? Ještě pár let tvrdého tréninku. Jaké jsou tvé silné a slabé stránky? Mojí nejsilnější zbraní je má psychika. Dokážu se velmi dobře zkoncentrovat, což je důležité, jestliže chcete být v dobré formě právě tehdy, když je to nejvíce potřeba. Mojí slabinou pak bude asi to, že se těžko smiřuji se skutečností, že je občas potřeba ubrat a odpočinout si. Cítíš se v letošní sezóně pod větším tlakem než dříve? Ani ne tak od lidí okolo mě, ale spíš sama před sebou. Vždy jsem na sebe měla větší nároky, než co ode mě očekávali ostatní. Letošní zima je mou první sezónou v dospělé kategorii, což je výhodou oproti loňsku, kdy jsem byla nejstarší mezi juniorkami a chtěla jsem vše vyhrávat. O letošní sezóně přemýšlím jinak a mým hlavním cílem je především o něco zlepšit svou výkonnost.

FOTO: CRAFT

Nepracuješ na ní jen v tréninku, ale podílíš se například i na vývoji svého oblečení, že? Ano, trénuji a závodím v oblečení naší švédské značky Craft, které je podle mě tím nejlepším na trhu, sama ho nosím skoro celou zimu. Navíc Pro Cool trička jsou velmi příjemná pro trénink v létě a v posilovně. Lidé v Craftu mají kolem sebe skupinu vybraných špičkových sportovců z různých disciplín, kteří testují nové oblečení ještě před tím, než se dostane do výroby. A do této skupiny jsem byla díky svým výsledkům loni také zařazena. Poslední otázka: ve které disciplíně vyhraješ olympiádu ve Vancouveru v roce 2010? 10 km volně. (ar)

13 ÚNAVA I ÚLEVA SE ZRAČÍ VE TVÁŘÍ MICHALA ŠLESINGRA PO ÚVODNÍ DISCPLÍNĚ MS 2008 SPRINTU NA 10 KM, V NĚMŽ DOBĚHL ŠESTÝ

páry pro světový šampionát zapůjčila letohradskému biatlonistovi dokonce Kateřina Neumannová! Navíc přímo do Östersundu mu pak přivezla nové lyže i ﬁrma Madshus. Ve spolupráci s Jiřím Holubcem, asistentem trenéra žen a servismanem, našel pak člen SKP Jablonex konečně tři vhodné páry lyží. „Jedny mám nové od Madshusu, jedny od Katky Neumannové a jedny svoje starší přebroušené,“ představil svůj ﬁnální výběr a šel na start. Ve sprintu na 10 km bezchybně střílel a doběhl šestý. Nejlepší výsledek v sezóně byl na světě! „Po dosavadním průběhu sezóny si asi nemohu více přát,“ ulevil si v cíli. „Spadl mi ze srdce velký kámen.“ Trenér Vlastimil Vávra měl podobné pocity. „Dosud v této sezóně nic nevycházelo. Snad jsme to zlomili.“ Následoval stíhací závod a pětadvacetiletý Šlesingr na střelnici opět neminul ani jeden z dvaceti terčů. Z celého startovního pole to s Norem Bratsveenem (15.), dokázal jako jediný. V cílové rovince ještě přespurtoval Francouze Fourcadeho a mohl se radovat z pátého místa! „Plně jsem se na střelbu koncentroval i na úkor rychlosti. Volil jsem jistotu, nechtěl jsem se nechat strhnout tou rychlopalbou kolem sebe. Je to paráda, že se to povedlo,“ líčil v cíli spokojeně a snad jakoby sám nevěřil, co dokázal. Vlastimil Vávra pak mohl konstatovat: „Když se Michal nerozptyluje nepodstatnými věcmi, umí se soustředit. V tom je jeho síla.“ Po dvou závodech měl na kontě páté a šesté místo, navíc skolil všech třicet terčů, které měl před sebou. „Když se podívám, v jakém rozpoložení jsem byl před šampionátem, jak nic nevycházelo a nedařilo se, tak teď už jsem absolutně nad plánem.“ Do vytrvalostního závodu na 20 km, v němž bral loni bronz, proto nastupoval v pohodě. A počínal si tak i na trati. První položka bezchyby, druhá také, třetí jak jinak – opět bezchybně. Čtvrtá závěrečná? První rána a terč padá, podruhé také, i potřetí… Až 49. náboj vystřelený Michalem Šlesingrem v závodě MS 2008 míjí terč. „Jsem na sebe hodně naštvaný, protože jsem neudržel koncentraci. Zachytil jsem kolem sebe nějaký ruch a prostě jsem to podělal. Je to pro mě poučení pro příště,“ zlobil se sám na sebe. Jinak ale mohl být spokojený i potřetí doběhl v první desítce! „Co k tomu dodat? To je jednoduše paráda!“ Ve Světovém poháru nasbíral v Östersundu během čtyř individuálních klání 102 bodů, což je – čistě matematicky – 34násobek lednového zisku! Ze čtvrté desítky se vyhoupl na průběžnou 22. příčku. RODINA VÍTKOVA SE PŘEDSTAVUJE Vytrvalostní závod žen musel být o den odložen. Švédskem se hnala silná vichřice, která místy dosahovala až síly orkánu. Co nebylo pevně ukotveno, létalo vzduchem. Orkán nebral ohled ani na státnickou návštěvu. Švédský král Karl XVI. Gustav, který byl v onen kritický den hostem MS, musel oželet sledování bojů o světové medaile. O 24 hodin později se pak běžely vytrvalostní závody hned dva. Běh žen na 15 km a posléze dvacetikilometrové klání mužů.

Nemocemi zdecimované družstvo českých biatlonistek postavila na nohy senzačním výsledkem devatenáctiletá Veronika Vítková. Juniorská vicemistryně světa doběhal čtrnáctá a za sebou nechala olympijské vítězky, mistryně světa i vítězky Světového poháru Henkelovou, Wilhelmovou či Baillyovou! „Veronika nám vlila novou energii a vylepšila náladu,“ poděkoval svěřenkyni Jindřicha Šikoly reprezentační lodivod Ondřej Rybář. Tím ale představení rodiny Vítkových neskončilo. Povzbuzen šestnáctým místem ze stíhacího závodu bojoval na dvacetikilometrové trati mužů srdnatě i Zdeněk Vítek, který je bratrancem Veroničina otce. O motivaci měl prý postaráno již před startem. „Když Veronika doběhla čtrnáctá, musel jsem být alespoň dvakrát tak lepší, abych ukázal, kdo je v rodině starší a zkušenější,“ usmíval se, když dorazil do cíle na skvělém sedmém místě. „Mrzí mě, že Veronika nestřílela lépe,“ zlobil se na oko. „Takhle jsem dal za dva jako ona. Kdybychom stříleli čistě, mohlo to pro oba dopadnout klidně lépe,“ vysvětlil se svým typickým humorem, proč se nestal mistrem světa. Jinak byl ovšem třicetiletý biatlonista nadmíru spokojen s tím, že mu forma přišla právě na mistrovství světa. „Tak to má být! A doufám, že mi to vydrží až do mistrovství Evropy,“ přál si. „Na Vysočinu se už hodně těším,“ uzavřel povídání Zdeněk Vítek, pro něhož bylo sedmé místo nejlepším výsledkem na MS od roku 2003, kdy v Chanty-Mansijsku skončil třetí ve sprintu. HVĚZDY A SMOLAŘI Mistrovství světa objevilo nové stars. Jednou se stal teprve dvaadvacetiletý norský benjamínek Emil Hegle Svendsen. Získal dvě zlaté medaile a vždy se mu přitom na záda díval jeho legendární krajan Ole Einar Björndalen. „Porazil mě lepší,“ řekl stroze Ole Einar, který na MS získal ve stíhacím závodě svůj desátý titul mistra světa a pro medaili si doběhl při každém svém startu! „Sen se stal skutečností,“ zářil po svém první triumfu ve vytrvalostním závodě Emil Hegle. Po vítězství v závodě s hromadným startem pak dodal: „Ne, opravdu nejsem nový Björndalen.“ Dvojnásobným šampiónem je vedle Svendsena také o tři roky starší Rus Maxim Čudov. „Hodně prožívám týmové úspěchy, proto mám velkou radost ze zlaté ve štafetě. Těší mě i skutečnost, že jsem získal medaile všech tří barev.“ Dokonce ze třech zlatých se mohou radovat Andrea Henkelová z Německa a její krajanka Magdalena Neunerová. Henkelová vyhrála sprint, stíhací závod a spolu s Neunerovou přidaly zlato ve štafetách. Mladičká Neunerová se navíc podílela na prvenství německé smíšené štafety a triumfovala v závodě s hromadným startem. Zato němečtí muži dokončili šampionát ve velkém zklamání. Jedinou individuální medaili – bronz ze stíhacího závodu – vybojoval Alexander Wolf. A v štafetách zbylo na horké favority také jen třetí místo. Ve vytrvalostním závodě byl nejlepší německý biatlonista (Wolf) až 19., v závodě s hromadným startem až 13. (Greis). Snad jen Andreas Birnbacher a Michal Greis (v úvodu MS nemocný) se mohou usmívat nad zlatou medailí ze smíšených štafet.

To Tora Bergerová z Norska byla po třech individuálních závodech zoufalá. Ve sprintu doběhla čtvrtá, ve stíhacím závodě taktéž a v závodě vytrvalostním… to už uhodnete sami! A pak přišel závod s hromadným startem. Po poslední střelbě se držela na čele právě Bergerová. Konečně! Ale štěstí jí nepřálo. Ve ﬁniši ji porazila Neunerová. „Zklamání? V žádném případě,“ nesla Norka statečně svůj osud. „Do všech závodů jsem dala veškeré svoje síly. Soupeřky ale byly prostě rychlejší.“ Bergerové, sestře mistra světa ze Sappora 2007 mezi běžci, Larse Bergera, který se do Östersundu nenominoval, se kolem krku nakonec houpala stříbrná medaile… Z žádného cenného kovu se však nemohli radovat švédští závodníci. Přitom ještě v Anterselvě, při posledním závodě Světového poháru před MS, vyhrál Björn Ferry stíhací závod a doběhl druhý v závodě s hromadným startem, stejně jako těhotná Anna Carin Olofssonová! Na domácích tratích, ale formu nenalezli. I ve smíšených štafetách, kde obhajovali titul, se museli spokojit pouze se čtvrtou příčkou. …A PŘECE ŠVÉDSKÝ ÚSPĚCH Z úspěchu se i přes sportovní porážky Švédové těšit mohou. Během sedmi soutěžních dnů si cestu na šampionát našlo více než 120 tisíc fanoušků. „Stalo se něco, s čím jsme absolutně nepočítali,“ radoval se prezident organizačního výboru Bengt Eveby, který se vzápětí přiznal: „Očekávali jsme, že návštěvnost se bude pohybovat kolem 70 tisíc diváků.“ A tak se možná brzy i Švédsko zařadí po bok biatlonových velmocí, jako jsou již zmíněné Norsko či Rusko. Za rok čeká biatlonisty velká neznámá. Světový šampionát proběhne v jihokorejském Pchjong-jangu, který neúspěšně kandidoval na ZOH 2014.

FOTO: ROLLERSKI.IT

Velmi oblíbený způsob osazení koleček je „gumolep“ vepředu, PU vzadu, takto obuté lyže se svou rychlostí asi nejvíce přibližují jízdě na sněhu. Nejrychlejší variantou jsou PU kolečka na hliníkovém disku o průměru 100 mm. Kolce osazené takovouto „výzbrojí“ bych ovšem doporučil jen velmi zkušenému jezdci, není problém se na nich po rovině vozit pětačtyřicítkou, z kopce se mohou rozjet klidně až na 70 kilometrů za hodinu. Ne nadarmo výrobci speciﬁkují jejich použití jen pro závody a uzavřené tratě... Kapitolou samou pro sebe jsou lyže vybavené nafukovacími kolečky o průměru 120–150 mm. Ty umožňují pohodlnou jízdu i po hrubších površích, než by snesla kolečka plná. Daň za to ale platíte v podobě vyššího valivého odporu, a tím pádem i nižší dosahované rychlosti. Výrobců tohoto „atypu“ není mnoho, například americké Jenexy V2 Aero a české JoVe. Nutno ještě dodat, že rychlost koleček můžeme nezanedbatelně ovlivnit také použitými ložisky, je to však alchymie ne nepodobná zimnímu mazání. A CO HOLE, TY V… U bot a vázání se nedočkáme žádného překvapení, používá se standardní zimní obuv a vázání, pouze jeho montáž je o něco náročnější a vyžaduje trochu trpělivosti. Hole pro použití na kolečkové lyže se také nijak neliší od zimní produkce, jen je potřeba vyměnit košíčky za speciální letní s širším plastovým tělem, osazené hrotem z tvrdokovu. Ačkoliv kolečkové lyže se jako tréninkový prostředek používají a vyvíjejí již půl století, vývoj účinného brzdového systému je záležitostí posledních několika let. Většinou se jedná o brzdy na principu nastavitelného přítlaku na kolečko. Tento systém klade kolečku konstantní odpor a zpomaluje celou soustavu, je potřeba brzdu nastavit vždy před sjezdem. Příkladem budiž americký Jenex či italský Ski-skett.

Zcela jinou cestou se vydal český JoVe, jeho systém propojení boty a brzdného mechanismu dovoluje přibrzdit kdykoliv si člověk zamane pouhým předsunutím boty vpřed. BRUSLE VERSUS LYŽE Někteří sportovci používají jako tréninkový prostředek kolečkové brusle v kombinaci s holemi (tzv. Nordic-blading). Výsledkem je téměř shodná aerobní

aktivita jako na kolečkových lyžích, ovšem samotná technika bruslení je diametrálně odlišná. Kolečkové lyže jsou díky své délce a hmotnosti přeci jen o poznání blíže klasickému lyžování. Tedy: brusle ano, ale techniku běhu na nich nenacvičíme tak precizně jako na kolcích. Pokud jste článek dočetli až sem, jistě vás zajímá, na kolik vás celá tahle letní kratochvíle přijde. Vězte, že základní model lyží pro bruslení pořídíte zhruba od 3000 Kč, klasičky přijdou na tisícovky čtyři. Horní cenová hranice top modelů s karbonovým šasi a rychlými kolečky je někde kolem deseti tisíc, tedy jako za pár špičkových zimních prkének, hroty jsou záležitostí několika stokorun. Na našem trhu není dostupných mnoho značek kolečkových lyží, setkat se můžete s českými výrobky od D-roller-ski, popř. JoVe, ze zahraničních ﬁrem pak americkými Jenex V2 a italskými Ski-skett či I-gliti. Nedostupnost lyží ostatních producentů je způsobena zejména neochotou zákazníků akceptovat o něco vyšší pořizovací cenu oproti výrobkům českým. Z široké palety výrobců zmíním například Marwe, Roll-x, Swenor, Eagle, Pro-ski, One way, Maplus či technokratické SRB. Závěrem nemohu vynechat také použití ochranných prostředků, které jsou na kolečkových lyžích často opomíjeny. Základem by měla být cyklistická helma, pro začátečníky bych doporučil i chrániče loktů a kolen. Je třeba si uvědomit, že na kolečkových lyžích se dosahuje rychlostí téměř stejných jako na bicyklu a narozdíl od zimy nepadáte do měkkého sněhu. Tedy hodně kilometrů na asfaltu bez nehody a málo silničních lišejů.

KOLEČKOVÉ LYŽE – SAMOSTATNÝ SPORT V padesátých letech, kdy se běžecké lyžování dostalo na výsluní a stal se z něj seriózní soutěžní sport, vzrostla i potřeba vhodného letního tréninkového prostředku. Na různých místech světa začali lyžařští fanatici experimentovat s lyžemi opatřenými kolečky. Tento pionýrský vývoj probíhal až do let sedmdesátých, kdy došlo k ustálení určitého standardu pro kolečkové lyže – šasi bylo dlouhé mezi 70–100 cm, lyže byly opatřeny třemi kolečky, jedním vepředu a dvěma vzadu. V této době také došlo k pořádání prvních závodů, zatím na čistě amatérské bázi. Úměrně s rostoucí oblibou tohoto mladého sportu vzrůstal i počet pořádaných závodů, včetně mezinárodních, a s tím vzrostla i potřeba organizace, která by sdružila sportovce a zaštítila pořádání soutěží. Tak spatřila zhruba v polovině let osmdesátých světlo světa samostatná Evropská federace kolečkových lyží a v roce 1988 proběhlo v Holandsku první oﬁciální mistrovství Evropy. Rozvoj kolečkového lyžování už nemohl být nadále opomíjen Mezinárodní lyžařskou federací FIS a v roce 1992 v Budapešti na kongresu FIS došlo k začlenění kolečkového lyžování pod její křídla, byl

také ustaven výbor pro tuto disciplínu,jehož prvním a zatím jediným předsedou se stal Holanďan George Brouwer. V roce 1993 proběhlo v Holandském Haagu také první neoﬁciální mistrovství světa, tehdy zvané World Games, a rozeběhl se kolotoč Světového poháru. Dalším důležitým milníkem byl rok 1998, kdy bylo na kongresu FIS v Praze rozhodnuto o pořádání oﬁciálního mistrovství světa v této disciplíně. První šampionát se uskutečnil v srpnu 2000, kde jinde než v Holandsku. Pořadatelskými městy se staly Rotterdam a Bergschenhoek. Asi nejznámějším kolečkovým lyžařem historie je Holanďan a posléze Nor Jan Jacob Verdenius, několikanásobný mistr světa a vítěz světového poháru. Tohoto „letního Dählieho“ jsme mohli vidět i na zimním okruhu SP, kde reprezentoval svoji novou zemi ve sprinterských disciplínách. Závody na kolečkových lyžích jsou velmi různorodé, od výjezdů do vrchu přes kritéria, sprinty a distanční závody po štafety. Na rovinatých tratích se špičkoví borci prohání zhruba padesátikilometrovou rychlostí, ochranné prostředky jako helma a brýle jsou tak samozřejmostí a povinností.

PRVNÍ TEKUTÝ STOUPACÍ VOSK!

Připravujeme-li se na lyžařský maraton, pak výrazný objemový trénink by měl končit třetí týden před závodem. Předposlední týden snižujeme hodiny tréninku na lyžích a naopak zvyšujeme intenzitu. Většinou v první polovině týdne zařazujeme střední až dlouhý intervalový trénink s intenzitou na hranici anaerobního prahu (5krát až 10krát čtyř- až šestiminutový interval s pauzami od tří až pěti minut). O víkendu si pak můžeme odzávodit kratší závod do deseti kilometrů či nasadit krátké intervaly kombinované z výjezdů do mírných kopců a soupaží v intenzitě nad hranicí anaerobního prahu (40 až 60sekundové intervaly, s pauzami kolem dvou minut prováděných v režimu lehkého vyjetí a to vše v celkové délce do 30 minut). V tomto týdnu ještě můžeme odpracovat jeden kratší silový trénink v posilovně. POSLEDNÍ TÝDEN Máme-li týden do závodu, v tréninku již nic nedoženeme, naopak jen můžeme hodně pokazit. Všeobecně platí: nezkoušejme nic nového, co předtím v našem tréninku chybělo. Na začátku závodního týdne ještě můžeme vyladit speciální sílu zařazením soupaží v celkové délce do 30 minut nízkou intenzitou, ať již souvisle nebo v intervalech. Uprostřed týdne může přijít na řadu poslední ostrý intervalový trénink s intervaly do jedné minuty intenzitou blízkou anaerobnímu prahu a v celkové délce 20 až 30 minut. Závodíme-li v sobotu, pak čtvrtek je vhodným dnem volna, stejně tak jako příhodným dnem na cestu do místa závodu. Poslední den před závodem je již zasvěcen prohlídce tratí, či jejich důležitých pasáží, lehké projížďce a případně i krátkým svižným úsekům vyšší intenzitou. Věnujeme pozornost stravě. Výživa by měla být kvalitní a vyvážená v průběhu celého roku s důrazem na vydatné snídaně. Před závodem udělejte výjimku. I zdravý rozum nám napovídá, že při několikahodinovém procesu trávení je již pozdě koncentrovat veškerou kvalitu a kvantitu jídla do snídaně ráno před startem. Tomu věnujme den předem. Jednou z věcí, kterou můžeme vyzkoušet, je i stará dobrá sacharidová superkompenzační dieta. Vychází z principu vyčerpání zásob svalového a jaterního glykogenu (cukru) jako nezbytného zdroje energie a následně jeho několikanásobném „přezásobení“ před vlastním závodem. Metoda je většinou založena na principu 7 + 3 nebo 3 + 3. První číslo určuje počet dní obtížného tréninku spojeného s nízkosacharidovou dietou, kdy je glykogenová zásoba téměř plně vyčerpána. Druhé číslo udává počet dnů, ve kterých abnormálně zvyšujeme příjem sacharidů (cukrů) v potravě při současném ladění formy lehkým tréninkem. Rozhodně je nezbytné tuto metodu nejprve nastudovat a poté vyzkoušet při méně významném závodě. Nenechávejte si tuto novinku na váš závod s velkým „zet“.

FOTO: NEWSPOWER.IT

ZÁVODNÍ DEN Doba mezi probuzením a vlastním startem je více psychologickou výzvou než záležitostí fyzické aktivity. V případě normálního průběhu se tělo probouzí naším podvědomím nastartované do závodního režimu a po počátečním zahřátí je již schopné podávat téměř optimální výkon. My mu můžeme pouze pomoci vyladit se na maximální výkon nebo ho plně zablokovat špatnými postupy. Víme-li o sobě, že nám tréma svazuje ruce, nebo naopak jsme ﬂegmatici a v den závodu podvědomě utlumeni (jako ochrana před nadcházejícím stresem), vytvořme si určitou rutinu ve zvládání celého předstartovního dění. V žádném případě se neuchylujme k rituálům založeným na pověrčivosti, talismanech a podobně. Závod dopadne vždy tak, jak se na něj připravíme a v jaké jsme momentální kondici, ne jak nám ukáží hvězdy. Již večer před závodem mějme jasno, v kolik hodin je startovní výstřel, jak se budeme na místo startu dopravovat, kolik přesně času to zabere i s připočtením všech zdržení v dopravní zácpě, v neposlední řadě kdy, jak a co budeme snídat. Měli bychom mít také čas na přípravu svého lyžařského nádobíčka, závodního i náhradního oblečení, speciální stravy a pití pro vlastní závod. Počítejme s tím, že v ranním stresu můžeme něco opomenout, a připravujme vše s předstihem.

Jsme-li na místě, první naše starost je o startovní číslo, nevyzvedli-li jsme si ho již den předem. Nejlepší je ho hned obléknout na lyžařskou kombinézu, ať na něj později nezapomeneme. Určitě si dojděme i na tu zmiňovanou toaletu, lépe dříve než později. Dalším krokem je vyzkoušení lyží a mázy, v případě klasického závodu tedy testování vhodného stoupacího vosku. Spoléháme-li se na vlastní expertízu, pak je nutné mít kromě závodního páru lyží také pár tréninkový, na kterém můžeme zkoušet více variant. Dobře si rozvrhněme čas, abychom ho měli dostatek i na namazání vlastních závodních lyží. Již testování vosků je dobrým zahřáním pro organizmus. Všeobecně doporučuji svým svěřencům to, co mám vyzkoušeno na vlastní kůži. Dvacet minut lehkého rozjetí, pokud možno po závodní trati, poté na chvíli sundat lyže a rozcvičit se krátkým strečinkem doplněným o pár švihových cviků. Pak se vrátím zpět na lyže, a je-li závod kratší než 1,5 hodiny, odjedu kolem čtyř až pěti intervalů, každý kolem 30 sekund intenzitou vyšší než závodní, s pomalou jízdou na uklidnění. Závěrečný šestý by měl být delší než 1,5 minuty, a to ve vlastním závodním či lehce rychlejším tempu. To je již intenzita, kdy startují srdečně-dechové procesy a začíná se vyplavovat laktát. Doporučuji tuto formu rozcvičení v lehce zredukované podobě i před lyžařským maratonem.

FOTO: NEWSPOWER.IT

UNIVERZITA

Pokud máte již určité zkušenosti, pak víte, že hromadný start není žádným nedělním korzem kolem náměstí. Nehledě na to, že o zrychlení není nouze jak v průběhu závodu, tak i ve ﬁniši. Ideálně by mělo celé rozcvičení končit patnáct až dvacet minut před vlastním startem. Většina dálkových běhů je známa svým předzávodním bojem o dobré startovní pozice. Závodníci to řeší tak, že si pokládají lyže předem do stopy či je zapichují do sněhu. Máme-li takovéto ambice stát v předních řadách, zanechme na vybraném místě své závodní lyže a rozcvičení proveďme na tréninkových lyžích. Pokud jsme si ještě nestačili určit taktiku závodu, udělejme to v průběhu rozcvičení. Potkáme své budoucí soupeře, vyzkoušíme si prakticky svou momentální kondici, seznámíme se s aktuálními sněhovými a povětrnostními podmínkami, poznáme

jestli jsme vybrali vhodný vosk. Při postavení na startu bychom již měli mít jasno o tom, jak budeme chtít vystartovat, koho se pokusíme udržet, či komu ujet, kde a kdy budeme občerstvovat, případně jak ušetřit síly na ﬁniš. CO NA SEBE A CO DO SEBE? Dvouvrstvé oblečení na závod v pohodě postačí. Neoblékejme ani s sebou nevozme neprodyšné bundy, kalhoty, rukavice a čepice. Rozcvičovat bychom se měli v jedné vrstvě oblečení navíc, než v jakém budeme závodit. Pokud můžeme, vydržme v lehké bundě či vestě až do posledního okamžiku před startem bez ohledu na venkovní teplotu. Budeme-li mít někoho v místě startu, domluvme se s ním, že mu bundu před startem podáme. Lehké pití před startem nám pomůže udržet hladinu tekutin a cukrů v těle. Poslední lok sportovního

nápoje může být 20 minut před startem. Pití vozme s sebou, často tak ušetříme čas na občerstvovacích stanicích hlavně v úvodu závodu a současně náš žaludek si bude užívat již vyzkoušený nápoj. Podstatnou výhodou jsou tepelně izolované láhve či camelbagy, teplý nápoj se vstřebává lépe a nepůsobí žaludeční potíže jako nápoj ledový. Žádné tuhé jídlo v ledvince skladovat nemusíte, vše potřebné bude na občerstvovačkách. S sebou potřebujete jen jako balíček první pomoci energetické gely či tablety. Vyzkoušejte si je při trénincích, ne každý produkt vám bude vyhovovat. Až více či méně úspěšně dorazíte do cíle, nezapomeňte po obléknutí vyrazit na lehké několikaminutové vyjetí. Povzbudíte opozdilé kamarády, necháte odeznít psychické napětí svého organizmu, odplavíte částečně únavu a večer po návratu domů se vám bude zaručeně lehčeji vystupovat z auta.

FASHION & FUNCTION Náš výkon závisí mimo jiné na tělesné pohodě dané správným oblečením. Proto je důležitá i volba vhodné čepice. Kama vyvíjí a dodává speciální řadu běžeckých čepic. Reprezentanti Canada Biathlon teamu jednoznačně zvolili model Kama A45. Je to lehká čepice z elastického materiálu Lycra®. Uvnitř po obvodu hlavy je podšitá jemným materiálem Thermolite®, který odvádí pot a zůstává suchý. Nejdůležitější součástí čepice je pruh materiálu Windstopper® umístěný v čelní partii. Při dlouhých sjezdech chrání dokonale hlavu před proudem mrazivého vzduchu.

Vyhrajte v čepici KAMA s materiálem Windstopper®

Robin Clegg / Canada Biathlon Team, Photo: Christian Manzoni

Mějte pod čepicí!

www.kama.cz W I N D S TO P P E R ® is r e g is t e r e d t r a d e m a r k o f W. L . G o r e & A s s o c ia t e s G m b H

FOTO: MATHERMAREK PAZDERSKÝ

TRAŤ BYLA V JIZERSKÝCH HORÁCH PERFEKTNĚ PŘIPRAVENA

SERVISMANI V AKCI

FOTO: MILOŠ MATOUŠEK

FOTO: MATHER

NOR BJÖRN DÄHLIE PŘI NÁVŠTĚVĚ NYČ SPORTU

déšť, možná sníh, eventuálně polojasno, na odvaze nepřidávala. Od středy jsme po vzoru našich meteorologů neuvěřitelně zpřesnili odhady správné mázy na velmi určité: možná klistr, možná tuhý, eventuálně klistr překrytý tuhým. Vytvořili jsme tři varianty. Dvakrát lfko pro hobbíky, dvakrát lfko a hfko pro sportsmany, rychlíkům jsme přisypávali navrch prášek. Tato zábava nám vydržela do pozdního sobotního večera, kdy jsme už pouze vydávali neartikulované skřeky, zuřivě si mazali servismanské lokty opodeldokem a zapíjeli to francovkou. Ze stereotypní práce nás vytrhla až návštěva lyžařského velmistra. Vytáhlý zrzek s poněkud povědomým obličejem nám předal pár úplně nových ﬁšerek a se slovy „na těch zítra pojedu”, nám ﬁxem počmáral vše, co mu přišlo pod ruku, asi autogramiáda nebo co. Björn byl v klidu, my ne! Tolik prášku jsme na jedny ski nikdy nenasypali. Letos jsem speciální přípravu zaměřil také na stravu. Poctivě jsem celý týden před závodem dodržoval pitný režim, kdy jsem každý den vypil alespoň šest litrů nealkoholických nápojů. Od středy do pátku jsem pak držel v rámci superkompenzace sladkou dietu, takže ač sladký moc nemusím, cpal sem ho do sebe ty tři dny horem dolem. Fakt strašný. Zajímavostí byl pro mě úbytek na váze o celá dvě kila. V sobotu jsem se už nabaštil normálně. Ke stravě jen krátce, jedli a pili jsme vše v okruhu 3,5 metru od kopyta. Superkompenzovali jsme chmelomokem. Mazání lyží je pro mě již dlouhá léta rutinou (servis: cha cha), se kterou mi pomáhá hlavně Maty a jeho kumpán Ziki. Na lyže tedy postupně přišly tyto vosky: pro skluzovou část 2x Swix LF4, 1x Toko LF Molybden, 1x Ski Go HF Ultima a 1x Ski Go prach C44. Na stoupání po dlouhém rozhodování

a váhání byla zvolena následující nezaměnitelná, leč také nezapamatovatelná (je to hold naše tajemství) kombinace: slabou blanku gumy (modrý klistr Rode) a po vymrznutí 5 až 6 vrstviček všemožných vosků od všemožných ﬁrem v rozmezí okolo 0 až -2 °C překrytých jednou vrstvičkou modrého Rode, aby to jelo (pozn. redakce: míchal se Swix, Rode, Vauhti a další – vše v tuhých). Ráno před závodem začalo jak mělo, k snídani byla ovesná kaše s ovocem a borůvková polévka (specialita dovezená ze Švédska) s půllitrem čaje. Pak už hurá nahoru do prostoru startu. Po příjezdu mě vystrašily hned dvě věci, jednak mě chtěli vyškrtnout z předem vydobyté extravlny (delegát je blb) a pak jsem taky spatřil Matyho se Zikim, jak fakt ještě nevědí, co se bude mazat. Asi za půl hodinky jsem se mohl hodit do klidu, neboť se máza vyřešila a extravlna taky (delegát je bůh), takže jsem se šel v pohodě rozjet, rozcvičit, zapít gel, vyčurat se a dostat od paní poslední pomazání. A protože kluci akorát domazali lyže, tak jsem vyrazil na start. Ještě skoro nikdo tam nestál. Lišácky jsem se usmál a položil si lyže do první řady. Paráda, říkal jsem si v duchu, díky tomu mě děda uvidí v televizi. To jsem ale nevěděl, že napravo ode mě bude stát Ital, co to vyhrál předloni a nalevo zase Standa Řezáč, takže ty mediální mr... (Ivánku, kamáráde, můžeš mluvit?) zabírali jenom ty dva borce a na mě se vyprdli. Budíček v 5.02! Po celých čtyřech hodinách spánku nic moc. Do Bedřichova jsme dorazili kolem šesté a jali se znečišťovat lyže voskem. Kvalitu mázy jsme zjišťovali pouze hmatem, neboť očima zalepenýma ospalky se údaje na obalech luští opravdu mizerně. V 6.30 jsme vyrazili do stopy k prvnímu a pro některé z nás také poslednímu testu mázy. Trochu nás roz-

hodila okolní tma, ale naštěstí nás podržela hluboká a krásně vymrzlá stopa. Ze čtyř dobrých variant jsme vybrali tu nejlepší, kterou si po rozednění vyzkoušeli a potvrdili i sami dorůžova vyspalí pretěkári. Pak už přišla opět ke slovu čistě mechanická práce v docela slušném tempu, na přípravu jsme měli zhruba dvanáct párů lyží a devadesát minut času. Kolem osmé dorazil pro svá párátka i velký Björn a řka „mám bolavý záda, potřebuju sure kick“ si na ně osobně nakydal jarní směs klistrů. Zachoval při tom ledově klidnou tvář, zatímco nám trošku skřípaly zuby – naše dvouhodinová anabáze s parafínem a prachem tak pozbyla smyslu. Po startu jsme sami zaujali strategicky velmi výhodnou pozici u stánku s občerstvením (klobáska a svařák, toť servisákova snídaně v den zápolení) a podřimujíce konzumovali zpravodajství z trati. Možná mě ta plánovitá přezíravost médií zdravě naštvala, možná, že za to mohl výstřel z rukou pana prezidenta, možná že to taky byla jen náhoda, ale start se mi celkem podařil a stadion jsem bez defektu opouštěl jako pátý v pořadí. Tuto pracně vydobitou pozici jsem držel až k Blaťáku (konec sjezdu a začátek stoupání), odkud jsem se začal poctivě propadat dozadu na místa mně předem určená. Lyže jely perfektně, z kopce jasně nejrychlejší (nevím, proč mi říkají mamut?) a do kopce krásně držely na všech druzích sněhu, co se v Jizerkách během závodu vyskytoval. Ač mám stoupání na Rozmezí letos celkem slušně najeté, tak mi to zrovna nějak moc dobře nešlo a při průjezdu mezičasem jsem na tom byl zrovna stejně jako první žena. Od devátého kilometru trati jsem jel až do cíle více méně zcela sám. Po Kasárenské a Knížecí cestě je to jenom o píchání, následoval výjezd k Hruškovým kamenům, výhled do kraje na Soušskou přehradu i Malou Jizerskou louku a sjezd okolo Bunkru přes Mořinu k Panskému domu na občerstvovačku, při kterém jsem snědl první hořčíkovou tabletu proti křečím.

PŘIŠEL, VIDĚL, ZVÍTĚZIL Jen takto neoriginálně se dá popsat premiérový start norského vítěze olympijských her i mistrovství světa Anderse Auklanda na Jizerské padesátce, který proměnil ve vítězství v čase 2.12:30 hodiny. Druhé místo 41. ročníku tradičního závodu na 50 kilometrů z Bedřichova na Jizerku a zpět klasickou technikou vybojoval Švéd Oskar Svärd před dalším norským běžcem (o tři roky mladším bratrem vítěze) Jörgenem Auklandem. Vítěz spolu se s trojnásobným vítězem nejslavnější závodu světa Vasova běhu Svärdem spolupracoval, ušetřil si ale na rozdíl od Švéda více sil do ﬁniše a porazil ho o 25 sekund. Jörgen Auckland na bratra ztratil 1:51 minuty. Největší české želízko v ohni Stanislav Řezáč kvůli viróze na osmnáctém kilometru vzdal. Závod byl po osmé zařazen do světové ligy dálkových běhů na lyžích Worldloppet a popáté byl i součástí FIS Marathon Cupu. Na start se postavilo zhruba 3 300 vyznavačů běhu na lyžích.

RACE

PŘIPRAVENI KE STARTU

FOTO: MATHER

JAK DOPADLY HVĚZDY NEDÁVNÉ MINULOSTI?

Anders Aukland (Nor.) Mathias Frederisson (Šv.) Frode Estil (Nor.) Hilde G. Pedersenová (Nor.) Björn Dählie (Nor.) Zuzana Kocumová Pavel Benc

Myslím, že na můj průjezd občerstvením jen tak nezapomenou, neboť jsem je přivítal slovy: „Kde máte párky, vy troubové?“, vzal si trochu čaje, aby kombinéza nezůstala suchá a pelášil jsem to úvozem nahoru zpátky k Bunkru. Promenádní byla oproti jiným rokům úplně v pohodě, dokonce jsem předjel ještě dva lidi. Při sjezdu na Smědavu jsem zblajznul gelíček. Pak už přišlo to nejtěžší stoupání na trati a s ním opět trochu krize, takže mě zase jiní dva borci předběhli

olympijský vítěz i mistr světa dvojnásobný medailista z MS, vítěz SP 2002/2003 olympijský vítěz i mistr světa mistryně světa a olympijská medailistka historicky nejúspěšnější běžec na lyžích juniorská mistryně světa bronzový medailista ze ZOH 1988

1. 7. 10. 51. (mezi ženami 3.) 62. 65. (mezi ženami 4.) 81.

(počkejte příště!). Nahoře na Knajpě a na Čihadlech jsem dostal napít (není nad hodné kamarády), čímž byla zažehnána krize a cesta přes Tetřevky a Mařenu až na Bílou Kuchyni přes Hřebínek se pro mě stala pouhou formalitou (soupaž je soupaž). Olivetská hora mi přišla menší než jindy, kopec na Vládní se taky nechal jet, ale dostat se nahoru k Buku, to bylo nad moje síly. Najednou, z ničeho nic mi došlo, ale úplně! Krize jako prase, lyže se zastavily, tělo vypovídalo službu a chuť zvítězit byla

ta tam. Zachránil mě až pohled do dálky před sebe, kdy jsem na obzoru zahlédl človíčka, který na tom byl očividně ještě hůř než já. Zajásal sem. Dětská radost mi vlila novou krev do žil a s pohledem psance jsem vyrazil vpřed. Hurá, těsně před vjezdem do reklamního okruhu okolo Doliny se mi ho podařilo předjet. Chudák, jen rezignovaně sklopil oči a nejevil zájem o společný, pro diváky jistě napínavý ﬁniš. To mi opět vzalo zbytek sil. Cílovou pásku jsem protnul zcela vyčerpaný a poslintaný na 37. místě v čase 2 hod. 30 min a 14 s (vím, teď se trochu vytahuju). Musím ještě dodat, že nad vlastní očekávání velmi spokojený. Z polospánku nás vytrhl až velmi dramatický projev Míry Bosáka (sorry, Míro, ale fotbal Ti jde o něco líp). Z posledních sil jsme se vydali přes celý stadion k lesu pozorovat dojezd závodu. Prožili jsme si i deja vu, jezdil kolem nás jeden Aukland za třetím a hromada dalších vikingů, domácí borci dostali letos trošku naloženo. Naše želízka v ohni nás ale rozhodně nezklamala, Zbyňa obsadil 26. pozici, Mařena kousek za ním. Ještě se slintem na triku nám vychválili mázu, takže i my jsme byli nakonec spokojeni. Následovalo převléknutí, sraz celé naší tlupy, lehký oběd s Björnem a hurá do oblíbeného restaurantu u Janečků (kde jinde chcete hodnotit závody). Ze začátku to vypadalo na jedno pivo, rychle domů do vany a postele, ale za chvíli už hospoda praskala ve švech a kytara hrála až skoro do dalšího dne – tomu se panečku říká regenerace.

O čem to tedy ještě je? O lidech, kteří dokáží výborně regenerovat a pak zvládnou strašně tvrdý, intenzivní trénink. Důležité je naslouchat svému tělu. Když už se mu nechce dál trénovat, musíte umět rozlišit, jestli je to jen obyčejná lenost nebo už opravdová únava, která vyžaduje odpočinek. Je známé tvrzení, že trénovat umí každej blbec, ale odpočívat ve správný čas je umění. Správný balanc mezi tréninkovými dávkami a odpočinkem musíte hledat. A často nenajdete.

PO UKONČENÍ KARIÉRY SE BÝVALÁ JUNIORSKÁ MISTRYNĚ SVĚTA V BĚHU NA LYŽÍCH VRHLA I NA DALŠÍ SPORTY. MIMOJINÉ I LUKOSTŘELBU.

Naučila ses za své kariéry správně odpočívat? Já si myslím, že moc ne. Takže ti až po ní došlo, co jsi měla dělat – a nedělala? Je to možné. Teď když si jdu občas zazávodit coby nadšený amatér, tak i s minimálním tréninkem zaběhnu slušné časy. Pořád se málo pracuje s principem superkompenzace. To mi vysvětli, prosím. Když máš trénink s velkým zatížením, tak tělo hned po něm spadne fyzicky dolů, protože vyčerpáš určité rezervy – a až později se tělo vrací nad původní úroveň. Ale pokud si další těžký trénink naplánuješ špatně, příliš brzy, tak vlastně jen pořád padáš dolů. Kdo to naopak přesně vytipuje, pohybuje se neustále po sinusoidě, kdy má tréninky na vrcholu sinusoidy. To by měl být klíč k co nejefektivnějšímu tréninku. Vraťme se do tvé kariéry. Kolik kilometrů jsi tehdy měla za rok v nohách? Cyklických (cyklické kilometry mají různé koeﬁcienty pro běh na lyžích, jízdu na kole, klasický běh, plavání a další aktivity – pozn. red.)? Třeba tak. Počkej. Ve svém wordu jsem nedávno vyštrachala přehled, co jsem si tehdy dělala... Tady to je. 6 800 cyklických kilometrů v sezóně 1999/2000. To bylo nejvíc. Teď to zkus trochu rozebrat. Můžeš? Jasně. Bylo to 3 900 kilometrů na lyžích, 1 400 běhu, 500 na kolečkových lyžích, 1 600 na kole – a navrch nějaký ten kajak a plavání.

Co z toho tě nejvíc bolelo? Neměla jsem moc ráda kolečkové lyže. Líbí se mi lyžařský pohyb, spojený se sněhem, s bílým tichem kolem mě a s krásnou přírodou, kde není příliš mnoho lidí. Líbí se mi ta elegance a plynulost pohybu na běžkách. Když pícháš do sněhu, nemlátí to s tebou jako píchání do asfaltu. Kolečka jsou pro mě takový hybrid. I když uznávám, že pro získávání síly jsou v běžeckém lyžování důležitá. Němci se jim údajně věnují mnohem víc než čeští reprezentanti. Víš o tom něco? Bavila jsem se o tom s Lukášem Bauerem, který s nimi předloni trénoval. Ten rozdíl tam je. Ale Němci zase tolik nenaběhají na suchu. Já měla radši větší různorodost. Kajak, plavání, skály. O to víc jsem se pak těšila na půlrok na sněhu. Běžky se mi nezošklivily. Co tě tedy z doplňkových sportů přípravy naopak nejvíc bavilo? Přespolní běhy. V těch jsem i docela solidně závodila. V osmnácti jsem dokonce měla medaili z juniorského mistrovství světa v běhu do vrchu – a na Běchovicích jsem vyhrála kategorii juniorek.

NA TRATI LETOŠNÍ JIZERSKÉ PADESÁTKY, KDE BEZ CITELNĚJŠÍ PŘÍPRAVY VYBOJOVALA SKVĚLÉ ČTVRTÉ MÍSTO

Netáhlo tě to tedy také k vrcholové atletice? Bylo to dilema. V páté třídě jsem dělala přijímačky na atletickou i lyžařskou školu. Ale myslím, že jsem zvolila dobře. Atleti maji tu „smůlu“, že můžou trénovat svojí disciplínu celý rok. Nemají tolik zpestření v přípravě jako běžci na lyžích v létě. A navíc každý člověk má podle mě jeden sport, který je jeho srdeční záležitostí. Což jsou v mém případě lyže.

Kolik toho v tvé éře naběhala Katka Neumannová? Říkala, že kolem 8 000 cyklických kilometrů. Ovšem každý kilometr navíc pak už docela bolí. Katka trénovala mnohem víc než ostatní, měla obdivuhodnou regeneraci. Zkousla i šílené tréninkové dávky. Když to pak další holky zkusily podle ní, jako třeba Kamila Rajdlová, zdaleka ne vždy to znamenalo úspěch. Tělo má určité limity – a navíc se potom při navyšování

VIZITKA Jméno a příjmení: ZUZANA KOCUMOVÁ Narozena: 26. 5. 1979 Bydliště: Liberec Vzdělání: sportovní management na univerzitě v Liberci Jazyky: angličtina, částečně němčina Rodinný stav: svobodná Zájmy: sport, tanec, příroda, fotografování Největší úspěchy: 1. místo na 15 km volně na MSJ 1999, 2. místo ve štafetě na Univerziádě 1999, 3. místo na 5 km volně na MSJ 1998, 5. místo ve štafetě na MS 1997, 6. místo ve štafetě na ZOH v Naganu 1998, 23. místo ve stíhačce na MS 1997 a na 15 km klasicky na MS 2001, dvojnásobná armádní mistryně světa, 1. místo v kvadriatlonu na MS 2001, 3. místo v běhu do vrchu na MSJ 1997, 1. místo ve Sportovci roku 1999 kategorie Junior

ZUZANA KOCUMOVÁ SI VŽDY RÁDA PROČISTÍ HLAVU VENKU V PŘÍRODĚ

A TĚLO ŘEKLO NE… Kdysi o ní říkali, že z ní vyroste druhá Neumannová. Byla talentem k pohledání. V juniorkách porážela dnešní esa k čele s Evi Sachenbacherovou, Pirjo Muranenovou nebo Petrou Majdičovou. „Nějaké předpoklady jsem měla. Jenže slovo talent zahrnuje i to, že musíte být fyzicky odolní. Což nebyl můj případ.“ Ještě se stačila stát v létě 2001 mistryní světa v kvadriatlonu, pak ale v pouhých 21 letech ukončila Kocumová kariéru. „Neměla jsem jinou možnost,“ tvrdí. Projevila se u ní genetická vada imunity. „Nikdo mi dodnes nevysvětlil, co ji zapříčinilo.“ Nemocí přibývalo, injekce nepomáhaly. Při každém výtěru z krku nalézali lékaři bakterie, s nimiž se tělo nedokázalo vypořádat. Zánětlivé procesy od té doby tlumila za pomoci kortikoidů. Ty jsou však dopingem. „V podstatě bych závodit mohla, jenže vrcholový sport by byl zátěží navíc. Vypínal by v mém těle červená světýlka, která signalizují, že něco není v pořádku. To je stejné, jako kdybyste si u auta zalepili kontrolky. Navíc Vrcholový sport by měl být pro zdravé.“ Přesto se z lyžování nikdy nevytratila, dnes vrcholné závody komentuje pro Českou televizi (jako expert byla vyslána i do dějiště běžeckých závodů na ZOH v Turíně 2006), stále je odbornicí na slovo vzatou. V lednu se postavila na start Jizerské padesátky a bez vážnější přípravy skončila čtvrtá, necelé tři minuty za dvojnásobnou olympijskou medailistkou Hilde G. Pedersenovou z Norska. Mimo bílé stopy dokázala vystudovat sportovní management. Dnes učí na střední škole angličtinu a byla zvolena zastupitelkou v Liberci za stranu Unie pro sport a zdraví. Proslavila se i jako bojovnice proti realizaci kontroverzní stavby nákupního komplexu Plaza Center na libereckém Šaldově náměstí.

dávek zapojují i další faktory věci, jako je psychické opotřebení atd. Ani sportovci nejsou jen stroje. Ty jsi nikdy nezkoušela Katku napodobit? Ne. Asi by to ani u mě nefungovalo. Jak se ukázalo, neměla jsem tak trvanlivé tělo. Věřila jsem tomu, co dělám já. Chodila jsi často do posilovny? Zase tak moc ne. Vždycky jsem preferovala spíš přirozenou sílu, která se získává podobnými pohybovými aktivitami, jako je kajak – ten navíc táta trénoval. Nabrat sílu v posilovně je dobrá věc, ale nemyslím si, že je samospasitelná. Při pravidelném tréninku benčpresu můžete získat až o 30 procent síly navíc. Ale stačí, abyste ho prováděli jen v malinko jiném postavení a ta síla se zvedne jen o 8 procent – to už je docela malý efekt, ne? Jak často sis tehdy naordinovala volné dny bez tréninku? Jinak v létě a jinak v zimě. V létě mi moc nevyhovoval pravidelný dvoufázový trénink, po letním soustředění jsem se pak pokaždé těžko vzpamatovávala. Spíš mi seděl průběžný, kontinuální trénink s jedním volným dnem týdně. V zimě jsem už většinou jela dvoufázově a po pěti tréninkových jednotkách si jednou za čtyři dny dala volno. I když kdo ví, co je nejúčinnější… Podle mého deníku měly mé tréninky úplně největší výkonnostní efekt, když jsem ještě studovala na gymnáziu, plnila jsem si i jiné povinnosti a lyžování bylo mojí odměnou poté, co jsem si dodělala učení. Učení vyčistilo tvojí hlavu a o to líp se ti pak lyžovalo? Přesně tak. U mě bylo vždycky hrozně důležité sedět

JIZERSKOU PADESÁTKU SI ZUZANA OČIVIDNĚ UŽÍVALA FOTO: PETR SOCHA

na více židlích, mít možnost utéct k něčemu jinému. Vlastně to dělám pořád. Teď zase sedím na víc židlích. Učím angličtinu na střední škole, pracuji v libereckém zastupitelstvu a občas komentuju pro televizi. Kolik toho naběháš? Jak kdy. Někdy se nedostanu na lyže celý týden a jdu jen o víkendu. Jindy se utrhnu dvakrát třikrát týdně, někdy ráno před školou, jindy po práci. Je to nárazové, často i hurá akce, třeba když kamarádi zavolají a já celá šťastná vyletím s běžkama nahoru do hor pročistit si hlavu. Kolik kilometrů je to tedy týdně v průměru? Padesát? Tak to víc. Mě pořád lyžování strašně baví. Když mám čas, klidně najedu i padesátku za den. Týdně to bude v průměru přes stovku. Dřív jsi tak velké dávky v kuse nejezdila, co? Míň než teď. Tehdy šlo o vyšší intenzitu. A když jsem najížděla kilometry na Dachsteinu, bylo jich v kuse maximálně čtyřicet. A teď? Jaký máš rekord? Už i víc. Kolem šedesáti. A jednou jsem za den, i když s přestávkou, zvládla po Jizerkách osmdesát. To se prostě nedalo skončit. Jezdila jsem a přemýšlela, kde jsem ještě nebyla. Několikrát mě napadlo, že bych už měla jet domů, ale pokaždé jsem pak ještě někam zamířila. Až tě zaskočila tma? Jo, to byl hloupý limitující faktor. Já jak se rozjedu, je mě těžké zastavit. První padesátikilometrové závody jsem vlastně jela taky až po kariéře, Jizerku i jeden maraton v Polsku.

Trouﬂa by sis i na Vasák? Přemýšlím o tom, že už mladší nebudu a někdy bych ho jet chtěla. Je přece mekkou lyžařů, ne? Ale je taky o dlouhých soupažích, ty teď v lásce moc nemám, když přes léto žádnou speciální sílu netrénuju. Ale pokud vyšetřím peníze, pokud potrénuju a pokud mě k tomu někdo přemluví, asi na ten Vasák dojde. Tělo, které tě za kariéry zradilo, se už tolik nevzpírá? Je to lepší. Nechci nic zakřiknout, ale jsem fyzicky zase jinde. Dřív jsem tepala docela vysoko a kopce jsem na lyžích mohla jen chodit. Teď když dám tělu v pravou chvíli pauzu, jsem už zase na lyžích jeden z rychlejších turistů. Se špičkou běžeckého lyžování máš stále úzký kontakt. Zkus porovnat: Změnilo se něco zásadního v systému tréninku od tvé éry? Těžko říct. Dalo by se říct: Kolik trenérů, tolik způsobů tréninku. Liší se i stát od státu. Jenže to, co mu sedí, musí každý člověk především vypozorovat sám. O žádné dramatické změně nevím. Větší důraz se klade na trénink síly. Možná se víc chodí do posiloven. Ale když to porovnávám třeba s dobou Blanky Paulů nebo Květy Jeriové, ani tehdy rozhodně nebyla síla zanedbávaná. Také jsou dnes vědečtější metody, každý trénuje se sporttestry, hlídá si aerobní a anaerobní prahy. Ani to však nepovažuju za nic průlomového.

/Þ ßÌ1k ÌÝ XkÌ kåÌx× ĉ ÌÂAb Ì²²² ,Â Ì@ Î Ý ÌÎÂl Ì Ì b ĉ k ² /Þ ßÌ1k Ì ÌÅ×X Ì@Ì b ä@ÌÝÆkX Ì ÅÎ v

Může v budoucnosti vůbec ještě na nějakou takovou revoluci dojít? Nemyslím si. Mám bohužel pocit, že nové a nové věci vynalézají jen v oblasti dopingu.

8á Â@b Ìb ÅÎÂ N×Î ÂÌÂ Ìù.Ì@Ì/.^Ì/Â ÎÌÅ ²ÌÅÌÂ² ² ÞÞÞ²ÅÂ ÎXä²Xä

VE STOPÁCH KRÁLE VASY

VE STOPÁCH OTCŮ Historie Vasova běhu se začala psát v roce 1922, kdy na trať vyběhlo 119 závodníků. Prvním vítězem byl dvaadvacetiletý Ernst Alm, který je dodnes nejmladším vítězem. Ve druhém ročníku se na start postavila také první a jediná žena. Její čas byl 11 hodin a 9 minut. Pořadatelé však ženy ze závodu vyloučili až do roku 1981. Dvakrát v historii měl „Vasák“ dva vítěze. Poprvé v roce 1928, kdy projeli společně cílem dva kamarádi Utterström a Hadlund, rozhodčí však vyhlásili za vítěze Hedlunda. Oba kamarádi však trvali na společném vítězství a rozřízli si napůl zlatou i stříbrnou medaili. Druhá remíza byla z roku 1988, kdy projeli cílem v mrtvém závodě dva bratři Orjan a Andreas Blomqistovi. V roce 1997 se závodu zúčastnil také švédský král Karl XVI. Gustaf, o sedm let později i princ Karel Filip. Hrdinou závodu je však Nils Karlsson, který dokázal zvítězit celkem devětkrát v letech 1943–1953. Rekordmanem trati je s časem 3 hodiny, 38 minut a 57 vteřin Peter Göransson z roku 1998. To je elita, pro normální „Svenssony“ a „Jo-hanssony“ (u nás Nováci) trvá závod sedm až osm mučednických hodin. Na trati je potěší les, les a znovu les, zamrzlé jezero, les, les, salaš, les, les… a na občerstvovacích stanicích tradiční borůvková polévka s žemlí. Vasův běh je prostě svátek. Startovní čísla bývají vyprodána už v červnu. Do závodu se přitom dostane patnáct tisíc účastníků, další tísíce diváků jsou v okolí

tratě a fandí všem bez rozdílu. Všem, kteří chtějí projet cílovou rovinku na hlavní třídě v Moře a prosvištět pod cílovou bránou s nápisem „Ve stopách otců za budoucí vítězství“. Dost teorie, zajímá vás, jaký je ale „Vasák“ ve skutečnosti? Nabízíme vám více něž autentickou reportáž liberecké výpravy za králem Vasou z loňského března. Každý za ni „vyplázl“ 143 „éček“ (Euro) a i přes slabou zimu se pilně připravoval na smrtící vzdálenost 90 kilometrů. A zde je výsledek… JAK TO VŠECHNO ZAČALO Jednoho jarního dne na Černé hoře po nepřeberném množství přemlouvacích prostředků (zelené) se v našich hlavách zrodil odvážný plán: pojedeme do Švédska! A když už tam budem, tak si zajedem ten Vasák. Nachytali se tito: 23.45 Maty (původně závodník, po opravě kolena servisman), 23.46 Mařena (ten nesmí nikde chybět), 23.47 Radim (vedoucí výpravy), 00.22 Aleš i se synem Tomášem (ten k tomu přišel jak slepej k houslím), 02.11 Staženej (z internetu), 02.53 Mašťák (když to ujel Hugo, ujedu to taky), 05.05 Zdeněk (lituje toho nahlas doteď). V lednu nahradil Ziki (druhý servisman) Radima, který si plnil mateřské povinnosti, a Matyho nahradil Fanda (i s Landou). V úterý 27. 2. 2007 nastala naše chvíle. Odjezd jsme stanovili na 18.00 od krámu Nyč-sportu, vyrazili jsme v 18.45. Mírné zpoždění bylo způsobeno nakládáním nenaložitelného množství zavazadel. Cesta probíhala dle plánu celkem hladce. I na loď nás vzali,

tak jsme si od nich na oplátku koupili pár piv a napěchovali dršťku snusem (nezbytná pomůcka lyžaře – tabák, který nehoří, ale kope, pro Švédy něco jako pro nás slivovice), aby nám ta loď taky trochu houpala, když už moře bylo hladké jak dětská prdýlka. Ve středu ráno jsme se vylodili ve Švédsku a vyrazili na drsný sever, zbýval už jen kousíček – něco kolem 800 km. Jenže v Göteborgu se naše pravé zadní kolo rozhodlo, že s námi už dál nejede, a utrpělo podle diagnózy lékaře výpravy dvojitou až trojitou frakturu ložiska. Naštěstí pro nás byla nablízku nemocnice, kam nás po dálnici zdánlivě v protisměru odvezl Magnus se svojí mega sanitkou. Operace trvala asi hodinku, stála nás karton Plzně a již méně bolestivých 1 512 „švédů“. Zbytek cesty jsme si zkrátili vyprávěním zábavných historek. O MÁZE I POKLESLÉ ZÁBAVĚ Čtvrteční dopoledne jsme strávili projížďkou po závěrečné části trati. Matador výpravy (dědek) se rozhodl seznámit s místní dorostenkou systémem čelo na čelo. Poté co slehla oblaka prašanu, se dědek vyhrabal s nadávkami ze závěje, dorostenka naštěstí mluvila pouze švédsky. Odpoledne jsme nakopli našeho bílého oře a hnali ho po nekonečných severských pláních do Mory. V plánu bylo vyzvednutí startovních čísel, úprava startovních pozic, dále pak prohlídka města, která se zvrhla v drancování lednic se snusem.

RACE

PRO NORMÁLNÍ LYŽAŘE TRVÁ ZÁVOD SEDM AŽ OSM MUČEDNICKÝCH HODIN

VASALOPPET V ČÍSLECH

V pátek ráno jsme vyrazili s písní na rtech do Sålenu, kde proběhla prohlídka stadionu a Staženej si vyzvedl číslo. Na několik okamžiků jsme postáli v němém úžasu pod sjezdovkou, po které se směrem vzhůru ubírá začátek závodu. Ski jsme provětrali v Evertsbergu, což je asi polovina tratě. Mazání se nám povedlo, všichni kvalitně smekali. Kus trati vedl po zamrzlém jezeře, led vypadal velmi nebezpečně – na řadu přišly nafukovací kruhy a rukávky. Jak praví stará sudetská moudrost: Sichr ist sichr, ja? Mařena otestoval soupaž na rychlostní prémii. Večerní výlet do Mory jsme spojili s testováním místního patoku, který se severským klidem prodávali jako pivo za 50 „švédů“. O kvalitě pokleslé zábavové kapely Prasečí hlavy ani nemluvě. Sobotní prosluněné a vymrzlé dopoledne jsme si zpestřili krátkou vyjížďkou v okolí Oxbergu, cca 30 km před cílem. Servismeni stvořili dokonalou závodní mázu. Dali jsme střříbrný rrex, kurrva. Glajza byla soustružená ledofka, z kopce se dalo jezdit klidně poslepu. Na závěr tréninku jsme otestovali borůvkovu polívku, která je na všech občerstvovačkách při závodě. Je hutná a chutná. V Moře proběhla návštěva Intersportu, kde mají snad všechny vosky od všech ﬁrem. Z místních servisáků jsme vylákali důležité informace o počasí, jediná jistota byla tma v noci a světlo přes den, což nám velice usnadnilo výběr vosků na neděli. Parafíny se nám na skluznici nakladly následovně: Swix LF4, Ski Go HF blue, Swix HF7 a třešnička na

2 vítězství mají na svém kontě věční rivalové Švédů – Norové. Za 85 let závodu se jim podařilo vyhrát jen dvakrát. A to i přesto, že například loni jich startovalo na dva tisíce. 20 kamionů převáží batohy s oblečením závodníků ze Sålenu do Mory. Speciální náklaďák s prioritou číslo jedna se stará o oblečení elitních závodníků, oblečení ostatních rozdistribuuje zhruba 240 dobrovolníků za 3 až 6 hodin. 53 Tolikrát startoval ve Vasově běhu Gunnar Sold, což ho činí rekordmanem. Celkově se přes hranici 50 startů dostalo pět mužů. 600 mužů a žen se každoročně stará o sedmi občerstvovacích stanic na trati, celkově by všechny stoly sloužící k občerstvení dosáhly délky 450 metrů. 650 kilometrů tratí se každoročně připravuje na „Vasák“, aby se dosáhlo vhodných podmínek pro všechny účastníky. 1961 V tomto roce se přemístil start z louky u Sålenu, kde byl Vasa podle legendy dohnán Larsem a Engelbrektem, na širokou pláň poblíž vesnice Berga. Důvod? Velké množství závodníků se už k Sålenu nevtěsnalo. 1967 IBM vyvinulo totoho roku speciální karty, které si každý závodník od té doby připínal na záda, a jeho čas tak byl automaticky stopován. 55 000 litrů borůvkové polévky se každoročně zkonzumuje v průběhu závodu. (ka) dortu Swix cera FC8. Stoupací vosky byly vylosovány tyto: Toko base wax, Rode blue super -1 -3 °C ve třech vrstvách, Rode blue super extra -1 -5 °C ve dvou vrstvách, s tím, že ráno ještě něco přikydnem. Celkem 28 vrstev parafínu a 84 korkování. Nasadili jsme ostré tempo a servisní garáž opouštěli již po 5 hodinách a 27 minutách plni optimismu, jak se nám dílo podařilo. Samotné nás překvapilo, že si půjdem v noci lehnout, vzhledem k nekřesťansky brzo stanovenému budíčku. DEN „D“ Ve čtyři ráno se po domečku začalo ploužit devět trosek marně přemýšlejících, kde jsou a co tam dělají. Naštěstí jsme se všichni sešli ve 4.50 u auta a vyrazili směrem start. Po hodině plynulé jízdy a po další hodině poskakování v koloně na posledních sedm kilometrů jsme získali své místo na parkovišti. Lyže kupodivu žádné nechyběly, holí byl dokonce přebytek. Poslední dvě vrstvy stoupacího vosku se poladily zbytky z kufru. Vzhledem k tomu, že nám padalo cosi na hlavu – asi sníh – jsme vybrali Rode super giala a Rode superextra.

V přesně organizovaném chaosu na startu všichni naši raceři odhodili své svršky do správných batohů. Obě části výpravy se vydaly rychlostí ochrnutého šneka svým směrem – závoďáci sjezdovkou hore a servis kolonou na promenádu do Mory. Motorizovaná skupina (Maty a Ziki) byla rychlejší. Vzhledem k vývoji počasí se ani moc netěšili na příjezd skijáků. Vosky byly zvoleny dobře, ale evidentně na jiný sníh. Kvalitou mázy jsme však konkurovali špičkovým borcům, i Oskar Svärd nám na velkoplošné projekci předvedl ukázkový stromeček do mírného stoupání. Nečekaně rychle se v cíli vyloupl Mařena – snad kyna davům, možná jen prose o milost a odvoz na skútru. Bylo z toho poměrně slušné 135. místo – „trošku zhubni, vepře, Vasák se ti méně vzepře“. Další dorazil Fanda s Landou v závěsu na 805. místě, úplně staženej Tomáš na 1 695., Honza 3 135., bratři N(M)edvědi 4 004., 4 005. a nakonec náš matador Vlk (6 980.) řka: „Už nikdy!!! Jdu do důchodu!!! Jsou to všechno nýmandi a matlalové, nikdo tady neumí lyžovat!!!“ Večer se ti vytrvalejší z nás dorazili místním zubrem v plechu, slivkou a samozřejmě nemohl chybět

41 SERVISMANI PRACOVALI PLNÝCH 5 HODIN A 27 MINUT

LIBERECKÁ VÝPRAVA ZA KRÁLEM VASOU

SOCHA NILSE KARLSSONA

U GÖTEBORGU ZAČALO AUTO STÁVKOVAT, SPRAVIL HO AŽ MAGNUS, KARTÓN PLZNÍ A 1 152 ŠVÉDSKÝCH KORUN

dědkův čajíček: „Kdyby to bylo řídký, tak já vám tam docmrndnu“. Vzhledem k tomu, že se nám už nikomu nepodařilo otevřít dršťku zalepenou griotkou, šli jsme radši spát. NÁSLEDUJÍ POZDNĚ VEČERNÍ MAŘENYHO DOJMY Z TRATI: „Jako již tradičně mě na startu několikrát vyhodili z pracně vydobyté pozice, a tak jsem startoval zase z posledního místa ve své třetí vlně.“ „Stadion jsem prolítl jak vichřice nad Belgií a zastavil mě až neprostupný dav ve stoupání do sjezdovky. Matlové šli stromečkem, pač jim asi Maty se Zikim zapomněli namazat, a tak moji snahu vyjet to po našem rovně překazil nějakej místní lojza, co si mi svejma prehistorickejma Atomikama otevřel zbrusu nové vázání Salomon (není nad promyšlený francouzský design), a poslal tak moji pravou lyži vstříc gravitaci. Naštěstí se mi ji podařilo zachytit a mohl jsem pokračovat v ledabylé procházce dál.“ „Asi na pátém kilometru se to konečně začalo zlehka hýbat. Trošku mě vytáčeli ti páprdové, co jeli roztažený ve všech projetých stopách a já je musel předjíždět v těch zapadaných prašanem. Hned na první občerstvovačce jsem si vyzkoušel Zikiho metodu 2/3 kelímku na kombinézu a 1/3 do sebe, jen jsem ji trochu upravil na 90 % do rukavic, 5 % do gzichtu a 5 % konečně dovnitř. Trať ubíhala a ubíhala, takže jediným vzrušením pro mě bylo

občasné vyřvání některých závodníků nelyžařů, co mi skákali do stopy.“ „Umydlená stopa mě pomalu, avšak jistě donutila zapomenout na styl střídavý a přejít na styl soupažný, se kterým jsem si vystačil až do konce. Čím dýl jsem jel, tím víc jsem se vždy těšil na další občerstvení, páč jsem nějak nestíhal papat ty dobroty, co jsem si vezl s sebou na zádech (láhev s pitím, gely, tablety, hroznový cukr a tyčinky). No a abych pravdu řek´, tak jsem se taky těšil na ty krásný kočičky, co podávaly kelímky s výtečnou borůvkovou polívkou a nikdy mi jí alespoň trochu neopomněly vylít na kombošku.“ „Dále jsem pokračoval rovnoměrným tempem. Bylo mi trochu divné, proč jsou pořád těsně přede mnou ve vzduchu helikoptéry zajišťující přímý přenos čela závodu, až jsem najednou ve sjezdu najel do rozvášněného davu závodníků, kteří mi připomněli start do sjezdovky.“ „Chca nechca, podařilo se mi dojet čelo, které jelo více než pomalu, poněvadž taktizovalo v zapadané stopě. Pak přišla menší krize, teda možná i trochu větší, neboť jsem vzpomínal i na zeleninu, kterou já fakt nerad. Naději na záchranu mi nabídl boreček stojící u trati s plnou lahví, kteroužto mi obratně podal. Bohužel v ní bylo kafe. A kafe já ještě víc nerad než zeleninu…“ „S klidem a noblesou jsem přehlížel i zástupy vdavekchtivých Švédek podél trati, které mě jednoznačně sváděly pohledem. Nedal jsem se a vyrazil jeda podlahu směr cíl, myslím, že jsem do toho fakt

trochu bušil. Závěrečnou rovinku jsem si už vychutnal s úsměvem na tváři a s pocitem, že jsem si takhle ještě nikdy fakt nezapíchal. Za cílovou čarou jsem upad´ na hubu jak podťatý a nechal se jednou z místních kočiček opečovávat.“ „Bohužel můj trik po chvíli prokoukla a nasadila na mě nějaký dva hromotluky, tak jsem se raději zvednul sám a zdekoval se k občerstvení. „Kde je pivo?“, zvolal jsem, ale nikdo mi nerozuměl, tak jsem dostal blíže nespeciﬁkovatelný nápoj prapodivné chuti, a tím pro mě závod deﬁnitivně skončil. A tak jedinou výraznou stopu na letošním Vasáku zanechal Maty se Zikim v Moře na tribuně, kde při čekání na naši tlupu vystáli důlek. Jako servismani přišli o jednu životní jistotu, že namazat se dá na všechno. No, mýlit se je lidské.“ Nutno poznamenat, že Mára s časem 4.50:09 projel cílem o šest minut a kousek později nežli vítěz Oskar Svärd (4.43:40), a za to si zaslouží náš obdiv. Gratulujeme! V pondělí dopoledne jsme se dokonce všichni probudili a všechny bolelo úplně všechno. Po lehké snídani jsme si jeli ještě trochu zalyžovat, dopoledne končilo návštěvou muzea Vasaloppetu v Moře, kde pulsoval život, jako by žádný závod ani nebyl. Po obědě začal úklid. V sedm večer nastalo loučení s Morou, zamáčkli jsme slzu a vyrazili na jih – směr Liberec. Jedno nám bylo všem úplně jasné: Nejsme tady naposled, máš se na co těšit, Gustafe Erikssone Vaso!

TOUR

VÝHLED NA LYSOU HORU ZE SMRKU

PARTNER RUBRIKY

Z MLHY SE NOŘÍ SMRK

Beskydy představují krajinu horských hřebenů, hlubokých údolí, zurčících potoků a říček, mlhavých údolí, temných lesů a starobylých dřevěnic. Jsou součástí rozlehlého pásma hor zvaného Karpaty (nebo také zelená páteř střední Evropy). Karpaty se velkým obloukem táhnou z jihovýchodní Evropy – od Dunaje na jugoslávském území přes Rumunsko, Zakarpatskou Ukrajinu, Polsko a Slovensko až do České republiky. Zde se před Moravskou bránou stáčí k jihozápadu a končí až před Vídní. BESKYDSKÝ COPYRIGHT Moravskoslezské Beskydy, k nimž se připojují Vsetínské vrchy, Javorníky a další pohoří na území severomoravského kraje, těsně sousedí s polskými a slovenskými Beskydami. Obloukovitě se pnou od Moravské brány po Kurovské sedlo. Nejvyšší horou Beskyd je se svými 1 725 metry Babia hora (polsky Babia Góra, zvaná též Diablak). Nachází se na hranici mezi Polskem a Slovenskem v oblasti Oravských a Žywieckých Beskyd. Co se týče jména Beskydy, copyright na ně zrovna dvakrát neplatí. V Česku jsou rozdělené na Moravskoslezské Beskydy a Slezské Beskydy, na Slovensku naleznete Kysucké Beskydy, Oravské Beskydy a Nízké Beskydy a v Polsku se dokonce rozlišuje celkem devět horských celků s názvem Beskid! Celé toto rozlehlé území, které leží ve třech státech, představuje jednu z nejzachovalejších ukázek horské přírody v Evropě. Moravskoslezské Beskydy jsou naším největším a nejvyšším pohořím karpatského typu s charakteristickým reliéfem. Ještě než se odpoutáme od ciziny, nesmíme zapomenout na nejvyšší horu Slezských Beskyd Skrzyczne (1 257 m). Nad střediskem Szczyrk směrem do Jablunkova je na nejvyšším místě silnice vybudován skutečně špičkový běžkařský areál Jistebna – Kubalonka (760 m), který nemá v celých Beskydech (včetně nejrozlehlejší české části) absolutně žádné srovnání. V Kysuckých Beskydech je zase významné lyžařské centrum, především pro sjezdové lyžování, dnes již špičkově vybavené, Oščadnica – Veľká Rača (1236 m), která je i nejvyšší horou Kysuckých Beskyd a symbolem Kysuc. ZAŘÍZNUTÁ ÚDOLÍ I MINERÁLNÍ PRAMENY Členitá hornatina se vyznačuje výraznými hřbety, prudkými svahy a hluboce zaříznutými údolími, která často vyšperkovávají blyštící se hladiny potoků a řek. Obecně se Beskydy pyšní rázem středohor prostoupených řadou brázdovitých a kotlinových sníženin. Typická jsou rovnoběžná horská pásma řazená za sebou a vázaná na výskyt odolnějších hornin. Ve střední části je i několik izolovaných masivů (Lysá hora, Travný, Smrk). Geologické složení je typicky ﬂyšové, střídají se zde série jílovců, pískovců a slepenců. Celá souvrství jsou pak ukloněna a vyvrásněna, s tektonickými poruchami. Nejvyšší vrcholy Beskyd – Lysá hora (1 323,5 m. n m), Smrk (1 276 m. n m), Kněhyně a Radhošť – byly vytvořeny druhohorními godulskými vrstvami ze žlutého a zeleného pískovce. Poměrně strmé svahy poskytují základ malým vodopádům a peřejím v údolích horských říček.

PESTROST PŘÍRODY ZDE CHRÁNÍ NEJVĚTŠÍ CHKO V CELÉ ČR

V sousedství Pusteven se skrývají v rašeliništi i dvě malá jezírka. Flyšové složení podloží pak způsobuje střídání propustných a nepropustných vrstev, a tím i chudost zdejších pramenů na vodu (proto jsou obě Bečvy sjízdné pro vodáky jen příležitostně za vysokého stavu vody). Přesto zde pramení přítoky Odry, např. Ostravice a Morávka, dále pak pravostranné přítoky Rožnovské Bečvy. Jako nádrž pitné vody slouží přehrady Šance (337 ha), Morávka (80 ha) a Fryštácká (48 ha). Jako protipovodňová a rekreační byla vybudována přehradní nádrž u Luhačovic. Na Slovensku mezi toky Beskyd vyniká řeka Orava. Největší vodní plochou celých Beskyd vůbec je pak vodní nádrž Orava (35 km²). Na území Beskyd a Valašska vyvěrají jedinečné minerální prameny, které jsou již od počátku 15. století využívány k léčebným účelům. Lázně a lázničky se rozkládají v malebných krajinných oblastech, jsou přitažlivá svým urbanistickým pojetím a speciﬁckou lázeňskou architekturou. Některé lázeňské domy se chlubí i původním vybavením, které se podařilo dochovat do dnešní doby. VE STOPÁCH MAMUTŮ A NOSOROŽCŮ Počátek osídlení Beskyd spadá až do pravěku. Jako jedno z mála míst v České republice si o tom i po tisíciletí uchovalo doklad v krápníkové jeskyni Šipka na svahu vrchu Kotouč nedaleko města Štramberk. V letech 1879–1887 zde prováděl archeologické průzkumy profesor gymnázia Karel Jaroslav Maška, při kterém byly nalezeny pozůstatky člověka neandertálského – úlomek čelisti dítěte a soubor bronzových předmětů z pozdní doby bronzové. Jeskyni osídlil člověk již před 32 tisíci let a od té doby se v ní střídal s dravou zvěří. Jeskyní prošlo

SJEZDOVKY BĚŽKY SNOWBOARDY

WWW.SPORTEN.CZ

SKI & SNOWBOARD COLLECTION

07 / 08

BĚŽECKÉ LYŽOVÁNÍ JE V BESKYDECH ROZESETO DO NĚKOLIKA CENTER

mnoho lidských kultur (neandertálci, nositelé mousterienské kultury, gravettienští lovci mamutů či magdalenienští lovci sobů) i rozličných zvířat. Vedle 550 kamenných nástrojů z místního křemence, pazourku, rohovce a křišťálu se zde nalezly i kosti či zuby jeskynního medvěda, Iva jeskynního, hyeny, nosorožce srstnatého, mamuta, zubra, pratura, pižmoně, levharta, rosomáka, soba polárního nebo losa (celkem na 130 druhů živočichů). Dalším významným nalezištěm je Chotěbuz-Podoba u Českého Těšína, kde je doloženo osídlení z doby halštatské (800–400 př. n. l.) a také osídlení slovanské. Před třemi lety zde byl otevřen Archeopark – replika původního slovanského opevněného hradiště. Mezi nejstarší místní města patří Nový Jičín, Příbor, Štramberk, Frýdek-Místek a Český Těšín.

Ve 12. století se začali první osadníci slovanského i německého původu usídlovat v dnešním regionu Beskyd v údolích řek. Většina hradů, měst a obcí, které existují dodnes, vznikla v 13. až 14. století. Vrcholí zde také středověká kolonizace německým obyvatelstvem, doprovázená následnou germanizací. Do 15. století neměly Beskydy ani své jméno a člověk tehdy žil pouze na jejich předhůří. Lesy narůstaly podle vlastních zákonů – někde husté a těžko prostupné pralesy, ve vyšších polohách javořiny, jak se od 16. století nazývaly rozsáhlé horské plochy, řídce porostlé stromy a keři. Byly pojmenovány podle typického stromu beskydských hor – javoru (stejně tak vznikl i název Javorníků). Počátek trvalého osídlení horské části Beskyd spadá do 15. až 17. století, kdy probíhala tzv. valašská kolonizace. Do Beskyd se přesunovali kolonisté ze

BESKYDY V ČÍSLECH 1x 2,5 °C 6 7 110 350 1 160 1 532 mm 1 862 1998 140 mil. let

za sto let se v Moravskoslezských Beskydech spustí lavina. Jinak zde nejsou vůbec běžné. dosahuje průměrná roční teplota v nejvyšším bodě pohoří – na Lysé hoře. korun stálo přenocování v noclehárně na Lysé hoře v roce 1936. národních přírodních rezervací se nalézá v CHKO Beskydy. druhů obratlovců můžete spatřit v okolí Naučné stezky pralesu Mionší uprostřed nejzachovalejších lesních komplexů v moravské části Západních Karpat. m n. m. je nejnižší nadmořská výška CHKO Beskydy. kilometrů čtverečních pokrývá CHKO Beskydy, které zabírá téměř celé pohoří Moravskoslezských Beskyd a je největší v ČR. spadne ročně srážek na jednom z nejdeštivějších míst v ČR, na Lysé hoře. byla uspořádána veřejná sbírka, jejíž výtěžek měl být použit na výstavbu dvou soch slovanských věrozvěstů na vrcholu Radhoště. Později se rozhodlo, že zde bude stát raději dřevěná kaple. došlo k zavalení vchodu do rozsedlinové jeskyně Cyrilka. uplynulo od vzniku štramberských vápenců, které pocházejí z velkého korálového útesu.

ÆÇÎW Ê½ÎÇÄÍ'Æ3 ËÑËÌ*Å º+Z½»Ã*ÀÇ Î Ò Æ3

TOUR

VÝRAZNÉ HŘBETY A PRUDKÉ SVAHY, TO JSOU BESKYDY

Meziříčí do Hodslavic (odtud odbočíte vpravo na Mořkov a pak na Veřovice), od Frenštátu pod Radhoštěm a také z Kopřivnice přes obec Ženklava. DVĚ TRASY V BÍLÉ Bílá v Beskydech je známá především díky sjezdovému lyžování a také FIS sjezdovce. Běžecké lyžování v této lokalitě však také stojí za to. Bílá disponuje ideální polohou takřka uprostřed Moravskoslezských Beskyd. Leží v hlubokém údolí nad přehradou Šance, částečně mezi dvěma masivy nejvyšších hor – a to Lysé Hory na jedné straně a Smrku na straně druhé. Díky tomu je toto místo také velmi dobře chráněno proti oblevám – a to i díky své otevřenosti (celého údolí) k severu. V Bílé v Beskydech se můžete rozhodnout pro dvě trasy upravované vozidlem o šířce 3,5 metrů, s jednou stopou pro klasiku, zbytek zaujímá pista pro bruslení. Trasa A vede z parkoviště u hotelu Pokrok hřebenovkou (po zdolání výškového rozdílu do Sedla pod Bobkem) do Starých Hamrů a zpět. Délka trasy je 33,2 kilometrů. Trasa B míří po úbočí kopce Javořinka a Rožnovského vrchu do Mezivodí. Z Mezivodí se trasa vrací po opačné straně údolí podél Salajského potoka a úbočím kopce Kyčera a Klín k údolí Smradlavé. Vede po široké lesní traverzové cestě v celkové délce 19,8 kilometru. Možnost příjezdu do Bílé je buď směrem z Frýdku-Místku a Frýdlantu nad Ostravicí přes Staré Hamry nebo z opačné strany od Rožnova pod Radhoštěm a Horní Bečvy přes rozcestí pod Třeštíkem. Tam je potřeba z hlavního tahu na Slovensko odbočit doleva na Bílou. Parkování v Bílé je bezproblémové na velkém neplaceném parkovišti, které je vyhrazené zvlášť i pro běžkaře. Celý lyžařský běžecký areál ve Veřovicích je od podzimu 2006 technicky plně vybaven jako jediný v Moravskoslezských Beskydech umělým zasněžováním. Jedinou nevýhodou celého areálu je poměrně nízká nadmořská výška a také časté oblevy. V obci se koná řada závodů v běžeckém lyžování a také jeden z nejpopulárnějších závodů v Beskydech – Veřovická dvouhodinovka klasickou technikou. Trasa Veřovice – Frenštát je pro turistiku nanejvýš vhodná – nemá prudká stoupání ani sjezdy a vede krásnou přírodou Veřovických vrchů (součást Moravskoslezských Beskyd), okolo největší dominanty Velkého Javorníku 917 m (neplést s Veľkým Javorníkem v Javorníkách!). Samotná trasa je dlouhá šest kilometrů. Tato trasa bývá v zimě pravidelně upravovaná (pokud je sníh) a minimálně na víkend je vždy připravena. Vzhledem k nižší nadmořské výšce zde bývají o něco mokřejší typy sněhu, které jsou zpravidla náročnější na namazání a i na techniku odrazu, pokud se bavíme o klasice. Na standardních FIS tratích ve Veřovicích je možný trénink obou technik – jak klasické, tak i bruslařské. Na trati Veřovice – Frenštát je možná více méně pouze klasika. Úprava probíhá klasickou čtyři metry širokou rolbou. V obci je bezproblémové a bezplatné parkování u fotbalového hřiště, vzdáleného asi 400 m od lyžařského stadionu a od začátku upravované trati směrem do Frenštátu pod Radhoštěm. Do Veřovic se nejlépe dostanete ze tří směrů: od Valašského

PERLIČKY ZE SEVEROVÝCHODU

•

Jedinečností a krásou Beskyd se před sto padesáti lety nechal inspirovat židovský obchodník jménem Herrmann Löw, když začal vyrábět originální bylinný likér z těch nejkvalitnějších ingrediencí, jež mu beskydská příroda poskytla. Likér dostal jméno Lysa hora a díky své nenapodobitelné chuti a vysoké kvalitě i dvě historická ocenění – Nejvyšší cenu Grand Prix v Paříži na Světové výstavě v roce 1900 a o čtyři roky později i Velkou zlatou státní cenu ve Vídni. Po jeho smrti se receptura na dlouhou dobu ztratila a výroba tradičního bylinného likéru s nenapodobitelnou chutí se znovu obnovila teprve před pár lety. Primátem prvního českého potravinářského výrobku s označením „ochrany zeměpisného označení“ se chlubí tradiční pečená pochoutka Štramberské uši ze stejnojmenného městečka. Jedná se o speciální pekařský výrobek s charakteristickou vyváženou vůní medu a koření, který se vyrábí podle historicky dochované receptury. Těsto je váleno nebo lito do kruhového tvaru a po upečení je stáčeno do tvaru kornoutu, který vytváří zjednodušenou napodobeninu lidského ucha. Tvar výrobku pochází z legendy o výbojných Tatarech, kteří při dobývání Štramberka odřezávali nepřátelským křesťanům právě uši.

•

Jeden z nejrozsáhlejších hradů na Moravě Hukvaldy nebyl ve své historii nikdy dobyt. Přesto jeho sláva vešla do podvědomí lidí spíše ve spojení se jménem slavného místního rodáka, hudebního skladatele Leoše Janáčka. Vynikající akustikou se chlubí letní amﬁteátr v prostorách hradu, ve kterém se od roku 1994 pravidelně koná Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka. Právě tady se totiž Janáček nechal inspirovat k napsání opery Příhody lišky Bystroušky. Připomínkou na tuto událost je i vlastní pomník lišky Bystroušky v hukvaldské oboře. Nejvýchodnější rozhledna v České republice se tyčí na vrcholu Velká Čantoryje, ze které je krásný pohled na Beskydy a Polsko. Nachází se v hraničním hřebenu deset kilometrů východně od Třince na nejvyšším vrcholu Slezských Beskyd. Velká Čantoryje je bájná hora, ke které se váže pověst o „spících rytířích“, obdobě české pověsti o Blaníku. Pod jejím vrcholem na místě zvaném „Zakamien“ v Nýdku se v hlubokých lesích scházeli v době temna evangelíci. V období předválečné československé republiky se zde konaly schůzky esperantistů a pracovníků KSČ se členy ilegální polské komunistické strany.

Z KOPCE DO KOPCE Lysou horu lze na běžkách zdolat ze dvou směrů, z nichž se táhne tzv. Lysohorská magistrála. Ta je pravidelně udržovaná, avšak skutečně velmi fyzicky náročná vzhledem k obrovskému převýšení. Také dokonale prověří vaši techniku jízdy, schopnost odrazu a schopnost velmi dobrého namazání – především na klasiku na stoupání. Pokud se chcete na Lysou horu na běžkách skutečně vydat, podrobný popis naleznete v popisu výletu „Lysá hora křížem krážem“. Příjemné „klouzání“ po rovinkách můžete naopak zkusit v běžeckém středisku Morávka-Sviňorky. Běžecká trasa je zde v provozu teprve krátkou dobu (od 22. prosince 2005), ale provozovatelé střediska se vyznačují tím, že jim skutečně velmi záleží na dobrém fungování celého střediska a na lyžařích-běžcích. Výstupní stanice vleku slouží jako nástupní místo běžkařů na 14 km dlouhou upravovanou běžeckou trasu širokou šest metrů. Celá trasa je dobře značena a vine se po severovýchodním úbočí Malého Travného (1 099 m) s výhledy na vodní nádrž Morávka a na protilehlou tisícovku Slavíč (1 054 m). Na trase jsou jak dlouhé rovinky, tak táhlá spíše pozvolná stoupání, a také příjemné sjezdy. Trasa vede od horní stanice vleku až k rezervaci Travný potok a zpět. Velkou výhodou místní trati je to, že se zde dají trénovat oba dva styly jízdy – jak klasika, tak i bruslení. Jeden okruh dle sněhových podmínek a zvoleného tempa trvá průměrnému turistovi cca 2,5 hodiny, zdatní běžkaři i závodníci stráví tuto

OBTÍŽNOST LEHKÁ

STŘEDNÍ

TĚŽKÁ

CO NEMINOUT Dva větrné mlýny holandského typu, které naleznete v Beskydech. Ten v Brušperku (dvanáct kilometrů severozápadně od Frýdku-Místku) byl postaven na počátku 19. století, má válcový tvar a je prošpikován mnoha původními čtvercovými okýnky. U paty jižní strany najdete v trávě šest mohutných mlýnských kamenů. Druhý se nalézá v Dolním Sklenově. Původně byl tzv. „klepáč“ dřevěný, v letech 1820 až 1830 byla kruhová stavba vyzděna a opatřena kolejnicemi na otáčení křídel. Mlelo a šrotovalo se tam do konce 19. století. V současné době jsou oba mlýny v soukromém vlastnictví a jsou využívány k stálému bydlení či rekreaci. Původní dřevené chalupy. Řadu nádherných udržovaných staletých dřevěnic naleznete v Dobré. Obzvláště si dejte pozor, abyste nezapomněli na stavení č. p. 106, kde se takřka nenápadně skrývá nejstarší hospoda ve střední Evropě. Podobně krásné budovy naleznete i v Nižních Lhotách. Netradičně exotický je rovněž dřevěný kostel v Kunčicích pod Ondřejíkem, za zastávku stojí i svatostánek sv. Panny Marie z roku 1887 na Gruni (část obce Staré Hamry) nebo kostel v Gutech. Skalní pískovcové útvary Dolní a Horní Mazák a Liščí díry. Horní Mazák, pravděpodobně nejznámější sklaní útvar Moravskoslezských Beskyd, leží přibližně v polovině cesty z vesnice Ostravice k vrcholu Lysé hory na okraji kotle potoku Mazák v nadmořské výšce cca 700 m, Dolní Mazák se nachází na úpatí kopce Smrčina ve výšce cca 650 m n. m. a kamenné bloky Liščí díry uvidíte směrem do svahu kopce Smrčina pod vrcholovým horizontem náhorní plošiny. Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Sourozenci Jaroňkovi ho založili v roce 1925 jako nejstarší muzeum svého druhu ve střední Evropě poté, co Alois Jaroněk načerpal inspiraci ve Skandinávii – při návštěvě muzea v přírodě v Aarhusu a Skanzenu u Stockholmu. K výstavbě však došlo až po válce. V kulisách pravdivé rekonstrukce modelu valašské dědiny si dnes můžete oživit zapomenuté tradice, umění i obyčeje. Čertův mlýn, zalesněný vrch (1207 m n. m.) mezi Kněhyní a Pustevnami. Vyznačuje se padesát metrů dlouhým žlabem na temeni – ukázkou rozsedání a rozjíždění bloků godulského pískovce. Přes vrcholy Čertův mlýn a Kněhyně se rozkládá plošně nejrozsáhlejší beskydská národní přírodní rezervace. A když už budete na Čertově mlýně, nezapomeňte se podívat i na Pustevny a Radhošť!

LYSÁ HORA KŘÍŽEM KRÁŽEM

Nadmořská výška: 500–1 323 m n. m. Vhodnost tratí pro klasiku: ano Vhodnost tratí pro skate: ano Lanovky a vleky: nejsou potřeba Sezóna: začátek prosince–polovina dubna Ubytování: Kamenná chata na Lysé hoře, Skichata Lysá hora, Hotel P. Bezruč Malenovice, Hotel Rajská bouda Malenovice a další Občerstvení: hospůdka U Veličků, Dřevjanka U Zbuja, bufet Šantán, chata Lysá hora Parkoviště: ano, velké placené v obci Krásná – Papežov Půjčovna lyží a servis: ne Převlékárna: ne Wwbové stránky: www.lysahora.cz Doprava: Praha–Krásná: 391 km / 4.50 h Brno–Krásná: 185 km / 2.40 h Ostrava–Krásná: 40 km / 1.00 h

Začneme na parkovišti v Krásné-Papežově, lze sem přijet autobusem nebo vlastním autem (placené parkoviště je vzdálené cca 100 metrů od magistrály). Od vrcholu Lysé hory nás dělí přesně 8 827 metrů a převýšením okolo 800 m! Protože tato trasa kopíruje letní klasickou cyklistickou trasu až na samotný vrchol, je určena především pro běžkařské nadšence a také závodníky vyhledávající tvrdý trénink. Na vrchol však lze samozřejmě také na běžkách pohodlně vyjít – nikoli vyběhnout. Horní část od rozcestí Zimný až na vrchol Lysé hory je dost nekompromisní pro běh na lyžích, ale za slunných dní s dalekou viditelností si zde lze báječně užít příjemný den spojený s chůzí na lyžích. Na vrcholu Lysé hory se nachází televizní vysílač, meteorologická stanice, chata horské služby, ubyto-

vání a občerstvení. Z vrcholu je nádherný výhled na Malou i Velkou Fatru, Vysoké a Nízké Tatry, Martinské hole, Jeseníky. Zde se rovněž napojíme na trasu 1B, která vede na Albínovo náměstí nad Dřevjankou u Zbuja v obci Malenovice (poblíž Frýdlantu nad Ostravicí). Až k rozcestí Zimný kopíruje trasu 1A, ve své spodnější části je narovnanější a není tak prudká. Má i několik rovinek, kde se dá krásně sklouznout. Pojedeme tak dolů úbočím Lysé hory, mimo jiné mineme kamennou mohylu Ivančena, vybudovanou na památku skauta V. Čermáka a jeho kamarádů, popravené fašisty 24. 4. 1945 v Těšíně. Trasa Albínovo náměstí – Lysá hora měří do puntíku 12 673 metrů s převýšením okolo 700 m. Z Malenovic se dá zpět do Krásné dostat autobusem.

MORAVSKOSLEZSKÉ BESKYDY

Nejvyšší horu moravskoslezských Beskyd, Lysou horu, lze na běžkách zdolat ze dvou směrů, z kterých se táhne tzv. Lysohorská magistrála. Ta je pravidelně udržovaná, avšak skutečně velmi fyzicky náročná vzhledem k obrovskému převýšení. Také dokonale prověří vaši techniku jízdy, schopnost odrazu a schopnost velmi dobrého namazání – především na klasiku na stoupání. My Lysou horu (1323 m) zdoláme pomocí nejfrekventovanější trasy Lysohorské magistály 1A a dolu se svezeme po 1B. Samozřejmě lze směr obrátit a tůru si zjednodušit, či využít jen jedné trasy. Ať tak či tak, nikde to nebude procházka růžovým sadem. Zapomeňte zde na ideální proﬁly tras v Jizerských horách nebo na Šumavě.

21,5 km

TOUR

PARTNER RUBRIKY porci za podstatně kratší dobu. Trasa zpět míří přes les po široké traverzové cestě s krásnými výhledy na panoráma údolí Morávky, protilehlého kopce Slavíč a úbočí Travného (1 203 m). Běžecká trasa je upravována za podpory Moravskoslezského kraje 3x týdně, a pokud je sníh, lze návštěvu tohoto ministřediska pro běžkaře vřele doporučit – už jen z důvodu nadstandardní kvality úpravy tratí. Běžkaři závodníci zde pak najdou tolik potřebný klid pro soustředěný trénink, odzkoušení nových vosků, případně otestování nových lyží. Parkování je v Morávce-Sviňorkách zdarma na dostatečně velkém parkovišti. HŘEBENOVKY I POKRAČOVATELÉ Nejpopulárnější hřebenovku v oblasti Těšínských Beskyd nabízí Javorový vrch nad Třincem (1 032 m). Okruh měří 22 kilometrů s minimálním převýšením. Vybíhá od turistické chaty na Javorovém (968 m n. m.) a přes Velký Javorový (1032 m n. m.), Smrčinu (1 015 m n. m.), Kalužný (994 m n. m.) a Ostrý (1 044 m n. m.) se vrací zpět na Javorový. Sněhové a povětrnostní podmínky jsou zde podobné jako na trase Pustevny – Martiňák (vzhledem k podobné nadmořské výšce). Bohužel je tato trať upravována jen nepravidelně a nelze se proto spolehnout na to, že přijedete a vše bude fungovat. Je to velká škoda – zvlášť kvůli poměrně velkému městu Třinec (41 000 obyvatel), které je „pod kopcem“ a které má velkou sportovní tradici v běhu na lyžích.

Pustevny – nejenom top lyžařská, ale i top turistická lokalita v Beskydech. Je zde možné spatřit nádherné dřevěné stavby od architekta Dušana Jurkoviče Maměnku a Libušín, v dosahu je i rozhledna Cyrilka, socha Radegasta či vrchol Radhoště s krásnou dřevěnou kaplí Sv. Cyrila a Metoděje. Nechte se také spolu s námi zlákat… Náš okruh se tentokrát skládá ze dvou částí, které se propojují na Pustevnách, kde si můžeme dopřát oběd, odpočinout si nebo se třeba jen na půl cesty ohřát. Na start první části se vydejte, pokud možno, brzy ráno, kdy je trasa z Pusteven na Radhošť a zpět krásně upravená pro bruslení a po pěších turistech, kterých se tu přes den tlačí davy, ani vidu ani slechu. Trasa není náročná a vine se kolem vyhlídkového altánu Cyrilka a známé sochy Radegasta po hřebeni masivu. Než se dostanete na Radhošť (4 km), můžete se cestou pokochat pohledem do Frenštátské kotliny, výhledem na štramberský hrad Trúba i nejvyšší vrchol Beskyd Lysou horu. Zde se můžete občerstvit nebo se obrátit a vydat se zpět. Druhá část náleží nejlepší a také nejlépe udržované m n. m.

PUSTEVNY

RADEGAST

RADHOŠŤ

1150

beskydské stopě, trase Pustevny–Martiňák (cca 8 km). Trať je vedena po dostatečně široké a upravované svážnici po rovině nebo mírně z kopce a zpět pak stále mírně do kopce nebo po rovině. Jedinou výjimkou jsou dva prudší sjezdy na začátku trasy, které budeme na konci muset zase vyšlapat. Mezi nebezpečnější však patří jen počátečních čtyřista metrů sjezdu od hotelu Tanečnica pod staré skokanské můstky. Trasa vede převážně po úbočí Čertova Mlýna, je téměř celá chráněná v lese a lze tady trénovat skutečně za jakéhokoliv počasí. Na celé trase jsou dva otevřené výhledy s nově vybudovanými informačními tabulemi – na samotné Pustevny, masiv Radhoště, ale především na hlavní hřeben Vsetínských Vrchů (Bumbálka–Soláň) a také na hřeben moravské části Javorníků (Kasárna–Portáš/Kohůtka). Na Pustevnách naleznete také standardní lyžařské tratě, které jsou celkem pravidelně upravovány. Tratě jsou vzdáleny asi třista metrů z hlavního sedla na Pustevnách směrem k vrcholu Tanečnice, kolem které se vinou. Jsou fyzicky velmi náročné a nejsou kvůli prudkým sjezdům a výjezdům příliš vhodné pro rekreační nevýkonnostní ježdění.

m n. m. PUSTEVNY

MARTIŇÁK

1000 950

1050

900 850

1000 0 km

800 0 km

POMALU, ALE JISTĚ Beskydy již uchvátily svojí krásou nejednoho cestovatele a milovníka českých hor. Mezi lyžaři-běžci se říká: „Beskydy buďto musíš milovat, nebo je nenávidět!“. Patřím k té první skupině a nikdy z ní nepřejdu do druhé. V Beskydech jsem strávil mnoho dní tréninkové dřiny, soustředění, závodních dní, a také mnoho dní lehké a krásné jízdy na běžkách zasněženou krajinou. Jako běžkaři zde bojujeme s nedostatečnou úpravou tras a zastaralým myšlením spousty lidí, kteří se živí turistickým ruchem. Stále zde není dnešní standard úpravy běžeckých tras, který u nás drží vysoko především Jizerské hory, Krkonoše, Šumava a Jeseníky. Mnoho věcí se ale mění – sice ne dostatečně rychle, ale alespoň mění. My zanícení běžkaři jsme připraveni tento boj nikdy nevzdat a také nikdy nerezignovat. Přesto to ale stojí za to, navštívit tuto krásnou oblast, stát se součástí místní přírody, dýchat místní vzduch, klouzat v pěkné, tvrdé stopě, a nebo se jen zastavit a v tichu zasněženého lesa také tiše žasnout. Skol!

LEHKÁ

1050

1100

jízdy na běžkách. Délka trasy tam a zpět je cca 10 km, převýšení 210 metrů jedním směrem. Přístupnost osobním autem je buďto přímo z Jablunkova (až do Jablunkova totiž vedou upravené stopy) a nebo od parkování přímo v lyžařském středisku Mosty u Jablunkova – obojí bylo ještě v zimě 2006 bezplatné.

OBTÍŽNOST

ZA KRÁSAMI PUSTEVEN

MORAVSKOSLEZSKÉ BESKYDY

K Javorovému vede bezproblémový příjezd od Třince od obce Oldřichovice, kde je pod přibližovací lanovkou parkoviště, a také z obce Tyra pod Ostrým – ovšem pěšky nahoru nebo na běžkách. Roli pokračovatele třineckého běžeckého lyžování, které se odehrávalo v nedalekém Nýdku (v závodní podobě) a na Javorovém, tak trochu převzal běžecký areál v Mostech u Jablunkova. Tento lyžařský areál je situovaný takřka v nejvýchodnějším cípu Česka v blízkosti trojmezí se Slovenskem a Polskem. Trasa z lyžařského areálu Mosty u Jablunkova směřuje k významnému turistickému cíli v místní oblasti – vrcholu Girová (839 m). Udržovaná lyžařská trasa směřuje mírných stoupáním pod její vrchol k chatě Pod Girovou v nadmořské výšce 770 metrů. Vede od sjezdovek mírně do kopce po hranici lesa jižním směrem k hranicím se Slovenskem okolo vrchu Zápověď (639 m). Kolem něj pak zatáčí prudce vlevo a pokračuje stále mírně do kopce po modré turistické značce na Studeničný – rozcestí. Odtud dále kolem Studeničného (717 m) a přes tzv. Čertí mlýny (neplést s Čertovým mlýnem v blízkosti Pusteven). Celá trasa na Girovou je již svým proﬁlem přívětivá a lze ji vřele doporučit pro běžnou turistiku. Vzhledem k tomu, že se nalézá v nižší nadmořské výšce, jezdí se na méně kvalitních snězích, a proto jsou zde také zvýšené nároky na mazání do stoupací komory pro klasický způsob běhu. Celý areál je velmi pravidelně udržovaný moderními rolbami, tratě jsou proto dostatečně tvrdé, vhodné i pro razantnější až závodní pojetí

STŘEDNÍ

TĚŽKÁ

Nadmořská výška: 785–1 129 m n. m. Vhodnost tratí pro klasiku: ano Vhodnost tratí pro skate: ano Lanovky a vleky: nejsou potřeba, ale na Pustevny se lze také za 50 Kč dostat z Trojanovic lanovkou, jezdí každou hodinu Sezóna: začátek prosince – polovina dubna Ubytování: hotel Skalíkova louka, horský hotel Radegast, hotel Tanečnica, chata Na Pustevnách, pension Barborka, pension Hubert a další Občerstvení: horský hotel Radegast, hotel Tanečnica, chata Na Pustevnách atd. Parkoviště: ano, velké placené na Pustevnách nebo placené v Trojanovicích u lanovky Půjčovna lyží a servis: ne Převlékárna: ne Webové stránky: www.pustevny.cz Doprava: Praha–Pustevny: 365 km / 4.10 h Brno–Pustevny: 160 km / 2.20 h Ostrava–Pustevny: 70 km / 1.15 h

51 ÚPRAVA TRATÍ SE V BESKYDECH KAŽDÝM ROKEM ZLEPŠUJE

PO STOPÁCH

POUSTEVNÍKŮ

››

PESTŘE BARVITOU MINULOST MAJÍ ZA SEBOU PUSTEVNY. I DNES ZDE OPATRNĚ KRÁČÍTE VE ŠLÉPĚJÍCH POUSTEVNÍKŮ, MIKOLÁŠE ALŠE, PREZIDENTA MASARYKA A HITLERJUGEND. I VE ZREKONSTRUOVANÝCH BÍLÝCH STOPÁCH NA VÁS DÝCHÁ NOSTALGICKÝ VÁNEK DÁVNO ZAŠLÝCH ČASŮ S AŽ DOJEMNĚ KÝČOVITOU KULISOU DĚJIN. Horské sídlo Pustevny patří mezi známá turistická střediska. Nachází se v sedle masivu Radhošť ve výšce 1 018 metrů nad mořem. V zimě jsou Pustevny vyhledávaným lyžařským střediskem s devíti sjezdovkami, krásnými upravovanými trasami pro běžky a také skokanským můstkem. Ale atraktivita Pusteven pramení i jinde – v místní speciﬁcké architektuře, na níž se svým způsobem podíleli i (jak již jméno naznačuje) poustevníci, kteří zde až do roku 1784 žili (posledním byl údajně pověstný Felix). O sto let později zde Podhorská jednota Radhošť, nejstarší český turistický spolek, která si dala za cíl zpřístupňovat odlehlá místa Beskyd, vystavěla poblíž chátrající stavby původních poustevníků útulny zvané Pústevňa a Šumná. Ty však brzy nestačily pokrýt prudký nával turistického ruchu, a proto se jednota rozhodla stavět dál. Obrátili se na vsetínskou stavební kancelář Michala Urbánka, jehož tehdejší zaměstnanec, slovenský architekt Dušan Jurkovič, pak na jejich přání vyprojektoval další dvě dřevěné srubové stavby v secesním slohu s bohatým stylizovaným dekorem, Libušín a Maměnku, které dodnes budí dojem slovanské lidové architektury. U Libušína uplatnil čičmanskou a u Maměnky valašskou formu dřevěných venkovských staveb.

‹‹

Na výzdobě Libušína se podílel i slavný český malíř Mikoláš Aleš. Podle Alšových kreseb zbojníků Ondráše a Juráše, portáše Stavinohy a boha Radegasta vymaloval interiéry Libušína akademický malíř Karel Štapfer. Po všeobecném a tedy i stavebním útlumu za první světové války se opět pokračovalo s výstavbou. V roce 1926 byl otevřen moderní horský hotel Tanečnica, kde o dva roky později strávil noc tehdejší prezident Masaryk při své návštěvě Valašska. V roce 1932 přibyl na hřebenu mezi Pustevnami a Radhoštěm Radegast, další horský hotel. Za druhé světové války a obzvláště v jejím závěru, kdy se zde ubytovali příslušníci Hitlerjugend a maďarských asistenčních oddílů, byly Pustevny věrně svému jménu doslova a do písmene zpustošeny. V roce 1947 se na Pustevny vypravil tehdy téměř osmdesátiletý Jurkovič a přimluvil se za zachování objektů, přestože se vyjádřil, že by takto již nestavěl. Jeho apelování však nijak výrazněji nepomohlo, podobně jako následné (téměř zhoubné) kralování státního podniku Valašské hotely a restaurace. Počátkem devadesátých let zůstaly Libušín a Maměnka opuštěné a jejich stav stavební úřad označil za havarijní. S myšlenkou rekonstrukce pustevenských útulen přišlo v osmdesátých letech Valašské muzeum v pří-

rodě. Realizovat jí začalo ale až od roku 1995, poté co dostalo budovy do správy. V roce 1999 mohla být po hodinách strávených v bratislavském archívu nad uloženými Jurkovičovými kresbami a pečlivé námaze restauratérů slavnostně znovuotevřena restaurace Libušín a v roce 2003 byl zpřístupněn hotel Maměnka. Pustevny byly v průběhu rekonstrukce prohlášeny Národní kulturní památkou. Opravami historických památek však stavební práce na Pustevnách neustaly. Na konci ledna přišla dobrá zpráva i pro milovníky běžek – byl zde otevřen zrekonstruovaný areál čítající nyní pět okruhů o délce jeden až pět kilometrů a také novou střelnici pro biatlon, která byla hned odzkoušena při dětské olympiádě. Po rozsáhlé renovaci se běžecký areál zvětšil na zhruba dvojnásobek. Tratě jsou homologovány a může se na nich pořádat i mistrovství republiky. Náklady se vyšplhaly na 800 000 korun. Zatímco samotná rekonstrukce okruhu trvala měsíc a půl, získávání pozemků a povolení pro mýcení stromů a stavební úpravy celý rok. Na Pustevnách naleznete i sto let starou krásnou dřevěnou zvoničku nebo pískovcovou jeskyni Cyrilka, která je svou délkou chodeb 370 metrů největším pseudokrasovým útvarem svého druhu u nás a také významným útočištěm netopýrů. Z Pusteven lze východním směrem kolem jediného miniplesa v Beskydech dosáhnout Čertůva mlýna (1 207 m n. m.) s ojedinělými rozmanitými skalními útvary. Hřebenovkou směrem k západu zase můžete kolem sochy pohanského boha Radegasta z roku 1931 pohodlně dojít až na vrchol Radhoště (1 129 m n. m.), kde stojí kaple z toku 1898 a sousoší Cyrila a Metoděje z roku 1905. Hora nabízí neopakovatelně uchvacující výhledy do dalekého okolí.

Kvalita lyžování je v tomto období více než kdy jindy závislá na správném načasování. Vyrazíme-li příliš brzo po ránu, krusta může být jedno velké ledové pole. Dostaneme-li se na lyže příliš pozdě, běžky se nám již v rostoucích teplotách mohou začít bořit. Obecně bývá nejlepším časem dopoledne, kdy teplota počíná olizovat nulu a krusta začne pomalu měknout – nicméně pouze tak, aby hranám lyží dovolila dostatečný odraz, avšak nadále nás bezpečně bez propadávání podržela ve skluzu. Nezřídka se stává, že v chladnějších dnech bývá létání po krustě bezvadné po celý dlouhý den, v pokročilém jarním období, kdy denní teploty již rostou rapidněji, pak co nejdřív po ránu. Úžasná situace také nastane, když na starou, tvrdou krustu nasněží pár jednotlivých centimetrů prašanu a uhodí konstantní mrazy. Opět nás čeká celodenní ježdění, kamkoli jen oko dohlédne a mysl není proti, na famózně vodivém povrchu. Po nějaké chvilce už první vánek za námi zamete stopy našich lyží, a budeme-li se vracet stejnou cestou zpět, můžeme již opět bruslit neporušeným panenským povrchem. Zřejmě největším bonusem krustového lyžování je, že se takřka vždy odehrává za příjemného, teplého, a mnohdy slunečného počasí. Nic z těch vánic, mlh, vichrů či mrholení „běžných“ zimních dní. JÁ DO LESA NEPOJEDU? Pokud jste fenomén ultrarychlého svobodného létání po krustě ještě nikdy nezkusili, dost možná budete mít problém uvěřit, že lze vjet na úzkých prkýnkách i kamkoli do poměrně hustého lesa. Nenechte se však nutit do ničeho, co vám není pohodlné – poznejte krustu zprvu na rovinatých, otevřených pláních. Garantuji vám, že poté si vás členitější a porostlý terén pozve sám a vy mu neodoláte. Vždy jde o to vybrat si pokud možno rozlehlou oblast bez prudkých převýšení, jen mírně zvlněnou. Jako naprosto optimální se jeví oblé hřbety našich hor – jak kvůli charakteru terénu, tak i nadmořské výšce a s tím související kvalitě a výdrži krusty. Já na rozlehlé a rovinaté, zčásti porostlé a zčásti otevřené domovské krušnohorské hřebeny nedám dopustit, avšak srovnatelně dobrou jarní krustu umí bezpochyby v ten správný čas kterákoli horská oblast. Samozřejmě že do čím náročnějšího terénu se pustíte, tím bude vaše lyžování muset být techničtější, noha rychlejší a oko bystřejší, pozornost nastartovaná. V lese číhají skryté či nevinně vyhlížející přimrzlé větve, schované pařezy, zaváté vývraty, proměklé prohlubně, bažinky či tůňky. Krusta navíc bývá neobvykle rychlá, a přičte-li se k tomu náhle

se vynořivší jáma, schovaná větev či vytáté místo, obvykle to neskončí ničím horším než uvízlou lyží a následným pádem, neustojíte-li takové překvapení. Což je však nutno přičíst k logicky očekávatelným rizikům vyrytým na druhou stranu mince čiré radosti, kterou tento unikátní druh lyžování ve volné přírodě přináší. VÝBAVA: HORŠÍ JE LEPŠÍ Speciﬁka ﬁrnového lyžování, zejména pustíte-li se do opravdového terénu, ovlivňují do jisté míry i vaše vybavení. Rozhodně není na místě používat svoji nejlepší výbavu – většina běžkařů si drží v pohotovosti své starší, ojetější lyže, které se do terénu hodí o mnoho lépe. Nikdy nevíte, čím vás les překvapí – na vymetený manšestr navyklé nejlepší páry nechejte doma. Lyžování na krustě se v podstatě příliš neliší od bruslení na upravené hladké trati, je jen, jak již bylo zmíněno, o něco náročnější na hbitost a obratnost. Optimální výbavou jsou tedy tvrdé bruslící běžky a odpovídající vysoká obuv. Pustíte-li se do skutečně náročného lesního terénu se spoustou děr, bažin a vody, je zcela na místě upustit od holí vybavených moderními závodními poutky na suchý zip, které drží na ruce jak přišité. Raději je vyměňte za ty s klasickými obyčejnými poutky. V případě, že se pod vámi proboří slupka

ledu a vy budete potřebovat v mžiku volné ruce ke svému vyproštění se z pasti, odepnutí lyží či dokonce k plavání, vám obyčejná poutka, ze kterých se snadno vysvobodíte, mohou zachránit i život. Ani titěrný minikošíček závodních holí není na mnohdy částečně změklou krustu vhodný, a nakonec ani křehký karbonový tubus hole ne. Opět – své drahé závodní hole nechejte zaslouženě odpočívat doma, jim už v sezóně odzvonilo. O mnoho odolnější turistické/sportovní modely s jednoduchými poutky a většími košíčky jsou tím, co v (zejména těžkém) terénu využijete lépe. RADOST A POHODA Lyžování na jarní krustě by mělo být pojímáno jako čistokrevná zábava, jako hra s lyžemi na nohou. V tento čas má nakonec málokterý běžkař důvod dělat si z každého svého pobytu na lyžích seriózní tréninkovou řeholi, při níž si měří čas, tep a počítá kilometry. Jarní krusta znamená lyžování pro radost, z lásky k pohybu, k přírodě a možná ze zvědavosti, jak to vypadá a jak to posviští tam uvnitř v lese. Vždyť pouze proto, že v nížinách už pučí čerstvá zeleň a kalendář zmiňuje Velikonoce, nepověsíte své běžky na hřebík – zvlášť když víte, že tam nahoře jede „druhá“ běžkařská sezóna kalendář nekalendář.

TIPY PRO LYŽOVÁNÍ NA KRUSTĚ

• •

•

Své nejlepší lyže nechte doma, vytáhněte raději kameňačky. Vždy v terénu narazíte na nějaká holá místa. Optimální jsou bruslící tvrdé lyže, pro lepší obratnost kratších délek. Jejich jedinou nevýhodou je plochá špička, která při bruslařském kroku lehce zajíždí do zamrzlých větví a jiných nástrah členitého lesního terénu. Někteří lyžařští nezmaři to řeší tak, že si na své bruslící lyže shora připevní pomocí nýtů a lepidla vysoké špičky z vyřazených klasických běžek. V případě, že na krustu nasněží trocha prašanu a vy máte chuť vyrazit s klasickými lyžemi, vyhovte si. Budete jen pomalejší, váš výlet bude mít spíše turistický než sportovní charakter. Máte-li k dispozici no-wax lyže se šupinami na skluznici (tzv. vrčáky), neváhejte je použít. S výjimkou holého ledu vám všude budou výtečně držet, a dost možná se do nich – tak jako já – zamilujete. Pokud vyloženě nemusíte (a vy nemusíte!), na posněženou krustu se stoupací vosky mazat nepokoušejte.

•

• • • •

Hole jsou lepší nižších modelů – s jednoduchým poutkem (zejména v náročném terénu), s větším košíčkem a z materiálu, který při pádu možná ohnete, avšak nezlomíte – rozhodně ne tak snadno jako křehký karbon. Silně vám doporučuji vozit si v autě vždy rezervní pár (či alespoň extra kus) lyží a holí. Pokud kdy zlomíte hůl nebo prošlápnete lyži, často se stihnete vrátit k autu, vyměnit výbavu a zachránit si svůj vymalovaný lyžařský den. Pouštíte-li se do rozsáhlého neznámého terénu, vezměte si s sebou kompas. Oblečte se spíš lehčeji. Dvě slabé technické vrstvy jsou na běžné slunečné krustě akorát; vrchní může kdykoli dolů. Velký bidon či dva s vodou, anebo plný rezervoár na záda jsou nutností, svačina do batohu či ledvinky volbou. Další nutností jsou na jarní slunečný ﬁrn tmavé brýle, a velmi doporučenou ochranou též tyčinka na rty a sluneční krém.

„TY SE MŮŽEŠ SOUSTŘEDIT NA SVĚT KOLEM SEBE, PROTOŽE JÁ JSEM SE JIŽ SOUSTŘEDIL NA TVOJE VYBAVENÍ“ FRANÇOIS GIRARD VÝVOJOVÝ SPECIALISTA BĚŽECKÉHO VÁZÁNÍ SALOMON

SNS® PILOT® SPORT

SALOMONNORDIC.COM Specializovaná prodejna: Praha 4, Salomon Shop, Obchodní centrum Chodov, www.SalomonSports.com, Autorizovaní prodejci Salomon-Nordic: SPORT BP, České Budějovice, Sokolský ostrov 1, www.sportbp.cz, Ing. Jan Weber, Český Těšín, www.salomon-run.cz, Sport MAG, Frýdek Místek, Farní 20, www.sweb.cz/sport.mag/, David Sport, Harrachov, Harrachov 222, www.davidsport.cz, SANTI SPORT, Havířov, OD ELÁN, Nám. Republiky, www.santisport.cz, Ski Sport Horka, Horka u Staré Paky 3, Horka u Staré Paky, www.skisport-horka.cz, PROGRESS CYCLE, Hostivice - Palouky, Palouky č. p.1371, www.progresscycle.cz, FUN SPORT, Hradec Králové, Masarykovo nám. 581, www.funsport.cz, Miloslav Komárek, Hradec Králové, ČSA 489, ŠTEFL SPORT, Jeseník, Nám. Svobody 831, Hudy Sport, Karlovy Vary, Západní 11, KLT SPORT, Kolín, Parléřova 114, OD Grand - Jan Štrof, Kroměříž, Vodní 52, KH Sport, Liberec, Na Čekané 498, www.kh-sport.cz, Cyklosport Kerda, Liberec, Švermova 259/54, www.kerda.cz, OK SPORT, Liberec, Tržní náměstí 657/12, Dům Sportu Stratílek, Litomyšl, Smetanovo náměstí 91, www.stratilek.cz, HARFA SPORT, Mladá Boleslav, Náměstí Republiky 826, www.harfasport.cz, RACE SPORT, Nová Paka, Krkonošská 365, Lyže - Milan Slonek, Nové Město na Moravě, Soškova 231, www.slonek.cz, MADER sport, Olomouc, Denisova 20, www.madersport.cz, Repasport, Olomouc, Stupkova 1E, MAXI Sport, Olomouc, Rooseveltova 34, www.ski-max.cz, MADEJA sport, Ostrava, 28. října 212/227, www.ski-centrum.cz, FUN SPORT, Pardubice, OC Grand, Nám. Republiky 1400, www.funsport.cz, Sport Servis Točík, Pelhřimov, Hodějovická 448, Sunbow, Plzeň, Nám. Republiky 22, www.sunbow.cz, Hannah Czech a.s., Plzeň, Americká 54, www.hannah.cz, Dům Sportu (Libor Dvořák), Plzeň, Tylova 3/315, Hudy Sport, Praha 1, Na Perštýně 14, JB sport, Praha 1, Dlážděná 3, www.jbsport.cz, A - Z sport, Praha 2, Slezska 12, www.azsport.cz, Internet Mall,a.s., Praha 2, Sokolská 19, www.bartsport.cz, CARVING SHOP – Dan Krajčíř, Praha 3, Koněvova 5, www.carv.cz, A - Z sport, Praha 5, Lidická 7, www.azsport.cz, HARFA SPORT, Praha 5, Strakonická 81, www.harfasport.cz, HARFA SPORT, Praha 9, Českomoravská 41/184, www.harfasport.cz, FUN SPORT, Rychnov nad Kněžnou, Javornická 1581, www.funsport.cz, Sportcentrum Čiháček, Říčany, Masarykovo nám. 13, Sport 96, Strakonice, Volynská 96, Bike X Ski, Sušice, T.G.Masaryka 179, Ski Sport Horka, Špindlerův Mlýn, Centrum, www.skisport-horka.cz, Zlosin Sport, Velké Losiny, Rudé armády 367, www.zlosin.cz, Prosports, Vyškov, Puškinova 420/2A, www.prosports.cz, DENALI SPORT, Zábřeh, ČSA 9, www.denalisport.cz, BESKYD sport, Zlín, Kvítková 475, www.beskydsport.cz, Síť prodejen: ROCK POINT, www.rockpoint.cz, INTERSPORT, www.intersport.cz, SPORT 2000, www.sport2000.cz, SPORTISIMO, www.sportisimo.cz, GIGASPORT, www.gigasport.cz, INTERSPORT DRAPA, www.drapasport.cz

Výhradní dovozce a distributor pro ČR: AMER SPORTS Czech Republic, s. r. o., www.amersports.com, www.amersports.cz

59 NAŠE VYBAVENÍ V AKCI

HORY NAD JEZEREM LUIROJÄRVI

NE VŠUDE V NÁRODNÍMM PARKU JSOU STOPY DOKONALE PROTAŽENÉ, ALE TO JEN PODPORUJE ROMANTIKU MÍSTA

místy i s příkrými stráněmi a soutěskami. Její hlavní charakteristikou je absence lidských obydlí a naprostý nedostatek jakýchkoli orientačních bodů. Touto pustinou jsme chtěli týden putovat na běžkách. Odpočinout si od přeplněných středoevropských středisek, užít si klidu, ticha, ale i pořádného mrazu, ověřit si, že jsme schopni se neztratit v náročném terénu, kde nelze spoléhat na to, že každých pár kilometrů člověk narazí na vytopenou boudu s čepovaným pivem. DŘEVĚNÉ SRUBY V národním parku se nacházejí asi dvě desítky dřevěných srubů, kde je možné přenocovat. Jsou různě velké, od zemljanky pro tři osoby až po tzv. Hilton u největšího jezera, který je dimenzován pro 16 lidí. Většina z nich pojme šest až osm nocležníků. Z toho důvodu jsme se už doma rozdělili do čtyř skupin po sedmi až osmi lidech a naplánovali trasy tak, aby se žádné dvě skupiny nepotkaly na jednu noc ve stejném srubu. Pořád ale existovalo nebezpečí, že se na srubu potkáme s nějakou cizí větší skupinou. V tom případě by asi platilo pravidlo „kdo dřív přijde, ten dřív mele“. Představa noclehu pod širákem v mrazivé noci mě děsila a ujišťování, že se to ještě nikdy nestalo, mě moc neuklidňovalo. Finové s sebou vozívají vybavení na nouzové nocování. My jsme spoléhali na to, že jsme zvolili termín, kdy tam jezdívá míň

BOHEM ZAPOMENUTÁ ZEMĚ lidí. Hlavní sezóna pro zimní putování je totiž konec března až duben, kdy už nebývá taková zima. Naše putování se odehrálo mezi 23. únorem a 1. březnem. Některé sruby jsou dvojité – jedna polovina je otevřená, veřejná, druhá zamčená. Tu je možné si rezervovat na určitou noc. Rezervace stojí několik euro a je třeba si vyzvednout klíč ve východisku do národního parku, kterým je městečko Saariselka. Slyšela jsem přirovnání, že Saariselka je něco jako náš krkonošský Špindl. Terénem tedy rozhodně ne, ale svým posláním ano. Je v ní množství ubytovacích možností, kromě hotelů také dřevěné sruby, vybavené vším komfortem, včetně sauny. V okolí se nachází několik desítek kilometrů perfektně udržovaných běžeckých stop, dokonce tu jsou i krátké sjezdovky s vleky. A taky bazén, nákupní středisko, informační centrum a všechno, co k takovému rekreačnímu místu patří. Do Saariselky jsme dorazili ráno. Na teploměru bylo -20 stupňů. Jedna skupina vyrazila hned (rozuměj asi po dvou hodinách intenzivního přebalování), zbylé tři se rozhodly pro aklimatizaci a vyzkoušení výstroje. Pronajali jsme si tedy srub pro všechny na jednu noc přímo v Saariselce a vydali se na běžecké tratě. Ukázalo se, že to byl dobrý nápad, mohli jsme doladit některé nedostatky, které se objevily na vybavení, a také optimalizovat zátěž.

Laponsko (laponsky Sámi, švédsky Lappland, norsky Sameland, ﬁnsky Lappi) okupuje severní část Skandinávie (hranice se táhnou zhruba 100 km jižně od severního polárního kruhu) a poloostrova Kola v Rusku. Tradičně je toto etnograﬁcky chráněné území obývané Laponci (Sámové) a za hlavní město této oblasti se považuje Rovaniemi. Laponsko tvoří především nedotčená nekonečná pustina, husté lesy plné mokřadů a rašelinišť, nedozírná jezera, nespočetné řeky, dojemné hory a údolí. Tato bohem zapomenutá země oplývá malou hustotou obyvatelstva (zhruba 2 obyvatelé na 1 km2), a je proto ideální končinou pro milovníky krásné a drsné přírody bez lidí. Postupem k severu řídne spolu s civilizací také síť silnic a vzdálenosti mezi obydlími se přímou úměrností zvětšují. S domorodými Laponci se setkáte nanejvýš u hlavních cest nebo v turistických centrech, kde prodávají ručně vyráběné suvenýry. V letní sezóně se stěhují se svými sobími stády daleko na sever. Sněžit zde začíná již na konci září, zima patří mezi ty, které dělají čest svému jménu, neboť je dlouhá a krutá. Trvá až do konce května a obvyklé jsou zde i teploty klesající pod minus padesát stupňů. (ka)

60 TURISTŮ V PRAVÉM SLOVA SMYSLU MOC V URHO KEKKONENA NEPOTKÁTE

TOUR

MÍSTNÍ OBYVATELÉ JSOU MILÍ A PŘÍVĚTIVÍ

O FINSKÉM PŘÍSTUPU Finská politika je v tomto ohledu velmi vstřícná a dovoluje pohyb po národním parku Urho Kekkonena bez omezení. Téměř v celém parku je možno bez omezení nocovat. V zimě je samozřejmě výhodnější využít srubů postavených právě pro turisty. Je však třeba dodržovat pravidla, z nichž nejzákladnější je to, že sruby slouží k přespání, nikoli k pobytu. Nedlouho po našem putování jsem se dozvěděla, že někteří chytrolíni (prý většinou z Čech) se nastěhují do srubu na několik dní a tráví tu zdarma dovolenou. Tato zpráva mě šokovala, neboť jsem si myslela, že tak vzdálené a nepřístupné území bude lákat jen opravdové sportovce, kteří si budou finské pohostinnosti vážit, a ne ji zneužívat. Pokud se tedy někdo z čtenářů bude chtít vypravit do finských národních parků, ať se prosím snaží nepříznivý dojem našich turistů napravit tím, že se bude chovat podle pravidel. Ať se nemusíme stydět! O BOBECH A PEKÁČÍCH Vybavení jsme měli půjčené od cestovní kanceláře. Tvořil ho především bob, což byl umělohmotný dětský „pekáč“, na kterém jsme vezli vše potřebné. Někteří se rozhodli pro batoh, většina si ale šetřila záda. Pekáč byl finský, ale prý jde použít i upravený český. K němu jsou křížovými maticemi přišroubované plastové vodovodní trubky. Ty se překříží, kvůli stabilitě, a pomocí karabinky se připnou k opasku. Na pekáč se naloží vše, co není třeba vytahovat během dne. Nutno říci, že tento improvizovaný bob nebyl zdaleka ideální. První den, když jsme si zkoušeli jízdu jen na upravených tratích, se nám zdálo, že

nemá chybu. Později, při jízdě po méně (nebo vůbec) projetých cestách se pekáče převracely, i když jsme jejich balení věnovali velkou péči a snižovali těžiště, jak to jen šlo. Tehdy jsme obdivovali originální vybavení Finů, které jsme potkali cestou. Jejich pekáče byly spíš malé lodě, mnohem stabilnější, protože byly delší. Vlastně po sněhu spíš plavaly. Takové vybavení je velmi drahé, ale je možné si ho půjčit za 10 euro na den. Kromě bobu jsem měla na zádech malý batůžek s pohotovostním vybavením, tedy foťákem, jídlem na cestu, termoskou se sladkým teplým čajem, rezervní ﬂeeskou, teplými rukavicemi, příruční lékárničkou, nožem, buzolou a mapou. Měla jsem s sebou i přístroj GPS, ale ten jsem po prvním dni vypnula. V mrazu se totiž velmi rychle vybíjely baterky, takže nevydržely celý den. GPS jsem tedy zapínala jen na dohledávání srubů, jejichž souřadnice jsem si do přístroje předem uložila. Mapu jsme ale nikdo v GPS nahranou neměli. START OD RUSKÉ HRANICE Konečně nastalo ráno, kdy jsme měli vyrazit. Mrazivé, slunečné. V Saariselce jsme naměřili teplotu -22 stupňů. Naše tři skupiny nastoupily do autobusu, který nás odvezl do severovýchodního cípu národního parku. Na silnici byl malý provoz. Přes cestu nám přeběhl sob. V tu chvíli jsem netušila, že dalšího už takhle hezky neuvidím. Z vyprávění a fotek jsem čekala, že soby budeme potkávat často, ale území je tak obrovské, že se v něm i velká stáda sobů rozptýlí tak, že nemusíte dlouhé dny narazit na žádného. Ale jsou tam – stopy je prozrazují.

Poblíž hraničního přechodu Raja Jooseppi Kiertamajarvi jsme tedy opustili vyhřátý autobus. Čekalo nás 150 km ledovou pustinou zpět do Saariselky, kam jsme měli doputovat během jednoho týdne. Vyrazili jsme v pravé poledne. Bylo načase. Měli jsme před sebou cestu neznámým terénem s očekáváním pomalého postupu. Hned na začátku – po sto metrech – jsme se zachovali jako ti největší nazdárkové. Široká cesta se rozdvojovala a my nevěděli kudy dál. Místo toho, abychom se pořádně podívali do mapy a určili si, kde se vlastně nacházíme, zbrkle jsme uposlechli vágní rady našeho řidiče a dali se po stopě skútru doprava. K ukvapenému rozhodnutí jistě přispěla i zima, která zalézala za nehty, když jsme se chvíli přestali hýbat. Takže kamkoli, hlavně abychom už jeli. BLOUDĚNÍ NA ZAČÁTEK Všechny tři skupiny měly jet pohromadě až k řece Lutto. Tam jsme se měli rozdělit a každá zamířit k jinému srubu. Jenže skútrová cesta vedla do kopce! Po chvíli bylo jasné, že jedeme špatně, ale pořád jsme doufali, že se stopa stočí nebo se nějaká oddělí. Asi po tříkilometrovém stoupání jsme dorazili na vrchol, kde stála rozhledna. Možná vojenská. Nikdo tam nebyl, a tak jsme po železných schodech vystoupali nahoru a rozhlédli se. Pohled byl úchvatný, ale na kochání nebyla správná doba. Ztratili jsme spoustu času blouděním a sluníčko se neúprosně schylovalo k obzoru. Den tady koncem února totiž trvá jen osm hodin, o dvě hodiny méně než u nás v Čechách! K řece jsme se dostali až ve tři hodiny odpoledne. Našli jsme i most, i když ten nebyl vůbec třeba, řeka byla totiž celá zamrzlá. Konečně jsme se tedy vydali

s lopatkou na zaházení, místo splachování. V blízkosti záchodu nebo někde i pod společnou střechou je kůlna se zásobami metrového dřeva. Nechybí pila ani sekera. A před každým srubem kontejnery na tříděný odpad. Platí nepsané pravidlo, že ten, kdo ze srubu odchází, připraví dříví pro další návštěvníky. Mělo by ho být aspoň tolik, kolik se spálilo. Plus několik třísek na zátop. Nikde jsme se nesetkali s porušením tohoto pravidla a sami jsme ho také přísně dodržovali. Srub, i když je tepelně velmi dobře izolovaný, stačí za den promrznout, takže první, co vyčerpaný poutník po příchodu potřebuje, je teplo. Co nejrychleji. Proto musí být vše připraveno.

SRUB U JEZERA KIERTÄMÄJÄRVI

na cestu s vědomím, že víme, kde jsme. Jenomže už se pomalu začínalo stmívat a my jsme měli před sebou asi 15 km. Po chvíli jsme potkali dva starší Finy s dlouhými boby. Šli ze srubu, kam jsme mířili, a předpovídali nám 4 hodiny cesty! Nevěřila jsem jim, 15 km přece není záležitost na 4 hodiny… SPLETLI SE JEN O NECELÝCH 30 MINUT! Nejvíc času zabralo dohledávání srubu, když jsme odbočili z hlavní pohraniční cesty. Orientace byla náročná. Srub měl stát na břehu velkého jezera, které však nejenže bylo zamrzlé a zasněžené, ale přecházelo v bažinu, taktéž zamrzlou a zasněženou, takže se nedalo poznat, kde jezero končí a kde začíná. Navíc už se úplně setmělo. Každý si už v duchu představoval, co bychom asi dělali, kdybychom srub nenašli. Stan, který jsem s sebou do Laponska vezla, jsme nakonec nechali v Saariselce. Stejně byl jen pro dva. Ale noc při minus dvaceti stupních bez přístřeší by mohla být kritická. Přemýšlela jsem, jestli bych fyzicky vydržela celou noc se pohybovat, abych se zahřála. Naštěstí to pro dnešek nebylo třeba. JAK VYPADÁ FINSKÝ SRUB Ve srubu bylo připravené dříví, takže jsme zatopili v kamnech a za chvíli bylo teplo. Srub byl maličký, vešlo se nás tam tak tak sedm. V nouzi by se tam ještě dva možná vmáčkli. Vedle kamen stál plynový dvouplotýnkový vařič na bombu (ta byla venku), stůl, lavice, hasičský přístroj a dva kbelíky – jeden na čistou vodu, druhý na splašky. Ve stěnách zatlučené

PŘESTOŽE SOBŮ JSOU V LAPONSKU DESETITISÍCE, JEDNODUCHÉ HO VE VOLNÉ PŘÍRODĚ POTKAT NEBUDE

hřebíky nebo dřevěné věšáky na mokré prádlo. Na stole ležel sešit se zápisy hostů. V každém srubu jsme našli i nejzákladnější nádobí, alespoň jeden velký hrnec, který jsme používali na rozehřívání sněhu, kde nebyla tekoucí voda (skoro nikde). Postele ve formě vyvýšeného letiště, ve větších srubech bývají palandy. Všechny sruby byly vybaveny malinkým větracím okýnkem. Záchody byly všude umístěny alespoň 50 m od srubu, což se ocení zřejmě jen v létě, kdy tam musí být spousta hmyzu. Záchody bývají často dva, označeny písmeny, z čehož jsme usoudili, že se rozlišuje pánský a dámský. Neznalí ﬁnských označení pro pány a dámy jsme si s tím hlavu nelámali. Záchody jsou suché a k jejich vybavení patří hromada odřezků kůry

K NEJLUXUSNĚJŠÍMU SRUBU Ráno jsme naměřili před srubem teplotu -17 stupňů. Slunce svítilo, ale skrz mraky. Dalo by se říci „kalné ráno“. Bylo krásně, ani větříček se nepohnul, všude naprostý klid, i to slunce za mraky jako by odpočívalo. Na další cestu jsme vyrazili pozdě – až v 11 hodin. Šli jsme po svých stopách zpět přes jezero směrem k hranicím. Za světla to šlo ale líp. Napojili jsme se na pohraniční cestu a pokračovali po ní dál směrem na jih. Asi po dvou kilometrech jsme narazili na skupinu vojenských srubů, o kterých nám včera říkali Finové u mostu. Nikdo tam nebyl, ale cesta k nim byla projetá skútrem. Nahlédla jsem do oken – vybavení bylo luxusnější než ve srubu, kde jsme přespávali. Zahlédla jsem i televizi. Projížděli, vlastně spíš procházeli, jsme řídkým lesem. Stromy měly prapodivné tvary. Zajímavé je, že borovice jsou všecky rovné jako svíčky, zatímco břízy pokroucené. Po pravé straně byly v oparu vidět holé bílé kopce. Slunce stále bledě svítilo skrz řídké mraky. U jezera s dalšími vojenskými sruby jsme opustili pohraniční cestu a zamířili na západ. Ke srubu Anterinmukka nám zbývalo asi 5 km, ale šli jsme je strašně dlouho, alespoň se mi to zdálo. Cesta byla stále projetá skútry, ale byla užší a méně frekventovaná než ta podél hranice. Srub jsme dohledávali pomocí GPS. V okolí srubů totiž bývalo více stop od skútrů a my jsme nevěděli, která vede ke srubu a která je jen pozůstatkem projíždění pro zábavu.

PERLIČKY Z POHÁDKOVÉ ŘÍŠE

•

• •

Krajina v okolí obce Enontekiö se často nazývá „pravé Laponsko“. Krajina je zde téměř holá, téměř bez jakéhokoliv stromového porostu. Ve městečku žije jen něco málo přes 2 000 obyvatel, zatímco sobů se v jeho okolí nalézá dvacet tisíc! Největším a nejseverněji položeným národním parkem Evropy je NP Lemenjoki, který se rozkládá na norsko-ﬁnském pomezí. Na břehu největšího jezera Laponska leží největší obec Laponska, kterou je Inari. Sídlí zde laponský parlament a prolínají se zde tři rozdílné kultury a jazyky – severolaponské, inarskolaponské a skoltskolaponské. V blízkosti města, na jednom z ostrůvků Inarského

• •

•

jezera, leží staré laponské obětní místo. Dávní Laponci ho považovali za posvátné. Druhý největší ﬁnský národní park se jmenuje po bývalém tamním předsedovi vlády a prezidentovi Urho Kekkonen. V Laponsku můžete shlédnout polární záři (aurora borealis). Ivalo, které je centrem oblasti Inari, vám může nabídnout půlnoční slunce v období od 23. května do 22. července a polární noc od 3. prosince do 9. ledna. Nejstarším národním parkem Finska je Pallas-Ounastunturi, který byl otevřen v roce 1938. Dva týdny před založením parku zde byl otevřen i hotel Pallas, jako vůbec první v Laponsku. (ka)

TOUR

Do národního parku smějí na motorových vozidlech jen zaměstnanci parku, pohraničníci, a potom původní obyvatelstvo, Laponci, nebo jinak Sámové, kteří se tam starají o soby. Jak se starají, to tedy nevím, protože to je obrovské území. Mají sice své pastviny obehnané ploty, aby se jim nepletli jejich sobi se soby od sousedů, ale ty pastviny jsou rozlehlé, ploty se táhnou desítky kilometrů skrz park i mimo něj. Anterinmukka je snad nejluxusnější z místních srubů. Má verandu, předsíň a teprve potom hlavní místnost. Stojí na vysokém prudkém břehu nad řekou. Dole u řeky je ještě jeden malý sroubek, jehož účel jsme pochopili až později – je to sauna. Na tu ale nebyla nálada, protože o dva z nás se začala pokoušet nějaká choroba. Pro vodu chodili kluci do řeky. Prosekali tam díru do ledu. DALŠÍ BLOUDĚNÍ V MLZE A VĚTRU Celou noc sněžilo, ale napadlo jen asi pět centimetrů. Ráno jsme se snažili v okolí srubu najít signál, abychom mohli kamarádce zavolat pomoc. Měla horečku. Sníh byl lehoučký jako peří a moje úzké běžky se do něj nořily jako nůž do másla. Stejné problémy nastaly s malými talíři hůlek. Signál jsme nikde v okolí nechytli. Domluvili jsme se tedy, že dva zůstanou ve srubu a my jim zavoláme pomoc, až to bude možné. Cesta začala příjemně, po rovině, lesem, skútrovka jasná, čerstvý prachový sníh. Postupně jsme ale z lesa vyjeli a dostali se na skoro holou planinu. Po PŘÍRODA I ALKOHOLISMUS Laponci do Evropy dokočovali před mnoha stovkami let ze severní Asie. Jejich život vždy determinovaly kruté přírodní podmínky života daleko za polárním kruhem a také útlak ze strany majorit. Přistěhovalci je vytlačovali dál na sever. Zkoušeli je překonvertovat na křesťanskou víru a nutili je studovat normální školy… Když se však mezi světovými válkami národní vlády jednotlivých států pokusily kočovnictví sámských pastevců regulovat, jejich snaha nepřinesla pozitivní výsledky, ale naopak se odrazila v nárůstu alkoholismu a jiných civilizačních nešvarů. Do dějin Laponska se výrazně zapsala i sedmdesátá léta dvacátého století, do nichž se datuje národní probuzení národa Sámi v souvislosti s mocnými protesty Laponců proti výstavbě monstrózní elektrárny na severonorské řece Alta. Vedle drastické redukce projektu došlo i ke sjednocení Laponců a oživení jejich kultury. Dodnes tak lpějí na dávných, po staletí zakazovaných tradicích a uchovávají si tradiční formu kultury. Považují se na indiány severu a tvrdě brání úpadku své kultury, kterou jsou ochotni hájit i před soudem. Patří proto k posledním evropským „přírodním“ etnikům. Většina Sámů se dodnes věnuje chovu sobů, rybaření a lesnictví, ručním pracím a turistickému průmyslu. (ka)

FINSKÉ VYBAVENÍ: ŠIROKÉ LYŽE, DLOUHÝ BOB

TRADIČNÍ ZPŮSOB PŘEPRAVY

TICHO A POHODA VÁS V LAPONSKU DOSLOVA POHLTÍ

naší levé ruce meandrovala řeka. Občas prosvítala i nezamrzlá hladina, ačkoliv teplota byla opět jen o málo vyšší než minus dvacet. Se ztrátou stromů začalo foukat, což bylo nepříjemné nejen kvůli větru samotnému, ale i kvůli tomu, že se ztrácela stopa po skútrech. Potřebovali jsme přejít přes řeku, ale báli jsme se nezamrzlých úseků. Vysvobodili nás dva pohraničníci na skútrech, kteří se jako zázrakem vynořili z mlhy a překonali řeku v bezpečném místě. Ukázalo se, že mají stejnou cestu jako my. Nemusíme prošlapávat cestu, pojedeme po čerstvé skútrovce! Také už věděli o našich nemocných kamarádech. Upozornili nás, že musíme zavolat do Saariselky záchrannou službu, aby je odvezla. Stále jsme se ale nacházeli mimo signál. Pohraničníci odjeli a my jsme se pustili za nimi. Okolní zasněžené kopce se ztrácely v mlze. Nebylo poznat, co je sníh a co už obloha. Stále sněžilo, ale naštěstí ne tak moc, aby nám to zasněžilo čerstvou stopu od skútrů. Široké ploché údolí se začalo pomaličku zvedat a zužovat. Taky vítr zesílil. Chvílemi to vypadalo jako ve vysokých horách, někde na náhorní plošině vystavené větru. Potkali jsme dva Němce na sněžnicích. Šli z Hammaskuru do Anterinmukky, tedy opačnou trasu než my. Prý byli původně tři, ale jeden jim omrzl, tak pokračovali sami. Moc dlouho jsme se nevybavovali, i když by to bylo zajímavé. Byla ale zima a foukalo. Upozornili nás, že v sedle, do kterého jsme mířili, fouká ještě mnohem víc. Procházeli jsme teď poměrně úzkou, ale ne příliš hlubokou soutěskou. Po levé straně byl příkrý svah a nahoře sněhové převisy. Blízko sedla se cesta rozdvojovala, což nás málem spletlo. Měli jsme totiž poměrně nenápadně odbočit doprava. Kdybychom byli šli rovně jasnější cestou, skončili bychom na kopci, odkud žádná cesta nevede,

a sjezd dolů vypadá podle vrstevnic dost prudký. V mlze, mrazu a větru by to nebylo nic příjemného. Navíc dvěma dalším nebylo dobře. Objeli jsme tedy kopec zprava přes mělké sedlo. Za ním se konečně uklidnil vítr. Brzy jsme vjeli opět do lesa a zakrátko narazili na srub. Večer jsem věnovala cejchování map, abychom se případně mohli aspoň trošku orientovat podle GPS, kdybychom zabloudili. OSUDY LAZARŮ Ráno bylo jasné, že z původně sedmičlenné výpravy odpadnou další dva. Horečka, kašel. Stále jsme se nacházeli mimo mobilní signál. Na další cestu se tedy přichystal zbytek výpravy v počtu tří. Na signál jsme narazili po pár kilometrech. Zavolali jsme vedoucí naší výpravy, která zůstala v nejbližším okolí Saariselky. Vysvětlili jsme jí situaci a poprosili, aby to oznámila místní záchranné službě. Pro první dvojici našich nemocných kamarádů přijela navečer dvojice pohraničníků na skútrech. Rychle se zabalili a nasedli do přívěsu opatřeného zakrytou kabinou. Pohraničníci je odvezli zpět k hraničnímu přechodu do Ruska. Tam na ně čekalo auto, které je dopravilo do městečka Ivalo do nemocnice. Lékař je prohlédl a propustil do domácího léčení. To byl ovšem problém, protože Saariselka se nacházela asi 30 km daleko. Byl už večer, autobus žádný nejel, tak se museli nechat odvézt taxíkem, což se trochu prodražilo. Za odvoz ze srubu až do nemocnice však po nich nikdo nic nechtěl. Druhá dvojice skončila dál od hranice, takže tu zachraňovali strážci národního parku a odvezli je jinou cestou. Dostali se z jihu rovnou do Saariselky. Všichni se potom sešli v pronajatém srubu v Saariselce. My jsme se navečer v pořádku dostali do centrální části národního parku, jíž je největší jezero Luirojarvi.

63 KRAJINA NAD JEZEREM LUIROJÄRVI

zhoršilo počasí. Už za soumraku jsme tedy opustili vyhřátou kavárnu a odjeli do dalšího denního srubu Rumakuru. Ten je maličký, víc než tři bychom se tam těžko vměstnali. Narozdíl od ostatních srubů denní sruby nemají vybavení pro nocleh. Jsou tu proto, aby si lyžaři mohli přes den odpočinout, zahřát se, případně si něco teplého uvařit. Přes noc se však nezamykají, takže se dají použít jako nouzový nocleh. Je tu stůl, lavice, kamna, kbelík na vodu i ostatní vybavení včetně záchodu a dřevníku jako jinde. Poslední severskou noc jsme tedy strávili na lavicích maličkého denního srubu.

Prošli jsme pod nejvyšší horou, ale spíš jsme ji tušili, než viděli. Celý den totiž slabě sněžilo a byla mlha. Naštěstí však nefoukalo. Na břehu jezera leží více srubů, jen dva jsou však veřejně přístupné. Vybrali jsme si ten menší, protože jsme byli jen tři. POLÁRNÍ ZÁŘE Druhý den ráno na nás čekalo překvapení. Jasná slunečná obloha! A taky dva Finové, kteří v noci dorazili do vedlejšího srubu a sdělili nám, že za nimi pochoduje výprava dalších devíti od srubu Lankojärvi. Zmíněný srub neměl být příští noc obsazen nikým z naší výpravy, tak jsme se rozhodli pozměnit plán a vydat se po prošlápnutých stopách. Měli jsme obavy, že ve třech bychom náročný přechod přes kopce nemuseli bez stopy zvládnout. Po rovině se jelo dobře, ale jakmile stopa začala stoupat, šlo to špatně. V těchto místech totiž skupina Finů jela dolů, takže stopa nebyla dostatečně tvrdá. Často jsme museli nasadit stromeček, což bylo velmi namáhavé. Lyže i hůlky se propadaly do lehounkého prachového sněhu, nebylo o co se opřít. Nádherné slunečné počasí, i když velmi mrazivé, nám však dodávalo dobrou náladu. Kolem poledne jsme byli v sedle a těšili se na pohodlnější cestu dolů. Ale ouha! Stopa vedla stále nahoru, nepřístupným terénem, mezi kořeny a nízkými stromky. Ukázalo se, že naši Finové šli od srubu ne cestou nejpohodlnější, tedy údolími, ale cestou nejkratší, podle azimutu, ještě přes několik kopců. Pekáče se převracely, začalo se citelně ochlazovat. Měli jsme na sobě už všechno zásobní oblečení, stmívalo se, teploměr ukazoval -25 stupňů a nálada už nebyla zdaleka tak veselá jako ráno. Ke srubu jsme došli už značně zmrzlí a vyčerpaní. Naštěstí tam tentokrát už někdo byl, takže jsme přišli do tepla.

Nejnáročnější den však ještě neměl skončit. Večer nás čekala odměna ve formě polární záře. Vyběhli jsme na zamrzlé jezero a asi dvacet minut obdivovali hru barev nad našimi hlavami. Něco tak úchvatného jsem dosud neviděla. Červené, zelené, žluté a ﬁalové záblesky křižovaly oblohu. Chvílemi tvořily barvy propletené stuhy, pak se zachvěly a změnily tvar. V jeden moment vyplňovala záře skoro celou oblohu. Cestou zpět do srubu jsem zkontrolovala teploměr, který jsem nechávala přes noc venku – minus třicet! DENNÍ SRUBY Další den byl proti očekávání opět kalný, ale aspoň už nebyl takový mráz. Čekala nás opět cesta nahoru. Foukal ostrý ledový vítr. Dnes jsme se ale už dostali do oblastí, kde jsou pravidelně udržované běžecké stopy. Taky jsme konečně uviděli značení v podobě dřevěných křížů, o kterých nám někdo tvrdil, že jimi jsou označeny cesty po celém národním parku. Není to pravda, my jsme je viděli jen v blízkosti Saariselky, tam, kde jsou udržované tratě. Odpoledne jsme se dostali k velikánskému dennímu srubu Luulampi, u kterého je v mapě značka šálku. Je to tak, jde skutečně o kavárnu v pustině. Nachází se asi 12 km jižně od Saariselky, vedou k ní perfektně udržované stopy a je možné si tu zakoupit teplé občerstvení. Uprostřed velké místnosti hoří oheň, na kterém si můžete opéci zakoupenou uzeninu. Největším překvapením pro nás však byla zavírací hodina. Paní za pultem ve čtyři hodiny odpoledne zasunula dřevěnou stěnu, která odděluje prostor za pultem od veřejných prostor, oblékla se, nasedla na skútr a odjela. My jsme mohli dál užívat tepla, mohli jsme tu i přespat. Srub je otevřený celou noc. My jsme se ale chtěli ještě posunout blíž k Saariselce, abychom to zítra neměli daleko, kdyby se třeba

DO CÍLE Poslední den našeho putování jsem si ráno posteskla, že jsem si všeho okusila, jen ne brodění neprošlápnutým hlubokým sněhem. Kluci se mi začali smát a ukázali na dva stromy asi 20 m od projeté cesty, ať si je tedy jen tak cvičně objedu, s plnou zátěží. Obešla jsem jeden, trvalo mi to asi pět minut, během kterých jsem si několikrát musela odepnout pekáč, protože se v hlubokém sněhu převracel a za mnou nešel nikdo, kdo by ho narovnal. Posledních pár metrů už jsem ho vláčela vzhůru nohama. Mohu teď ale s klidným svědomím prohlásit, že jsem si užila všeho, čeho se na takové cestě užít dalo. A současně jsem si znovu a lépe uvědomila, jaké jsme měli štěstí, že jsme celým parkem prošli bez nutnosti vyšlapávat si svou stopu. Před polednem jsme projeli vstupní branou národního parku Urho Kekkonena, šťastní, že jsme to dokázali. Odpoledne už jsme nasedali do autobusu, který nás odvezl do švédské Mory na nejdelší a snad nejznámější běžecký závod světa Vasův běh, na který se někteří naši spolucestovatelé připravovali. Ale my už jsme si svých běžeckých zážitků odváželi dost. LAPONSKO V ČÍSLECH 3 odlišné skupiny Sámů existují. Každá mluví odlišným dialektem – severolaponským, inarskolaponským a skoltskolaponským. 66°33’ 07“ jsou souřadnice polárního kruhu a také turistické atrakce vesničky Santa Clause a obřího zábavního centra, které je celé ukryto před mrazivými větry pod zemí. 1986 byla ve švédském Åre ustanovena laponská vlajka dle převzatého motivu ze ságy Paiven parnech (Synové slunce). Levý půlkruh představuje Slunce, pravý Měsíc. 2 500 z 15 000 švédských Sámů se věnuje chovu sobů a kočovnému způsobu života. 4 000 Laponců je trvale hlášených k pobytu na finském území. 70 000 původních obyvatel žije dnes na severu Skandinávie. (ka)

JAK PŘEŽÍT LÉTO BEZ ÚHONY NABÍHÁ VÁM PŘI PŘEDSTAVĚ LÉTA HUSÍ KŮŽE? NECHCET E NECHAT SVÉ DLOUHÉ MILÁČKY ZAHÁLET PŘILIŠ DLOUHO? PAK SE MŮŽETE NA KONCI KVĚTNA VYDAT DO MĚSTEČKA SOGNEFJELLSHYTTA V CETRÁLNÍM NORSKU NA TRÉNINKOVÝ KEMP, KTERÝ POŘÁDÁ JEROME RACING VE SPOLUPRÁCI SE SALOMONEM. V PRŮBĚHU OSMI DNÍ VÁM ŠPIČKOVÍ TRENÉŘI VYLADÍ TECHNIKU, UKÁŽÍ TRÉNINKOVÉ DRILY, PORADÍ S OSOBNÍMI NEDOSTATKY A POMŮŽOU ZLEPŠIT FYZIČKU . DO NANUQ TRAINING CAMP SE MŮŽE PŘIHLÁSIT KAŽDÝ DOSPĚLÝ LYŽAŘ, KTERÝ SE CHCE VE STOPĚ RYCHLEJI POHNOUT DOPŘEDU A MÁ V KAPSE PŘEBYTEČNÝCH 2 950 AMERICKÝCH DOLARŮ.

THOMAS ALSGAARD NÁLADU ČTRNÁCTÉHO ÚNORA ZLEPŠIL KNÍŽKA ENCŮM. VYŠLA TOTIŽ JEHO MNOHA BĚŽKAŘSKÝM NADŠ Á POPISUJE FILOSOFII TRÉNINKU „NEJLEPŠÍ NA LYŽÍCH“, KTER RY KARIÉ ĚHU SVÉ ÚSPĚŠNÉ A JEHO METODY, KTERÉ V PRŮB PĚT OLYMPIJSKÝCH ESLY PŘIN MU É KTER A L VYZKOUŠE ILÍ Z MISTROVSTVÍ SVĚTA. PRIMÁTŮ A ŠEST ZLATÝCH MEDA IT JEN V NORŠTINĚ ZA PROZATÍM SI JI MŮŽETE KOUP NORSKÝCH), BRZY SE VŠAK 299 KORUN (SAMOZŘEJMĚ LADŮ. (SROZUMITELNĚJŠÍCH) PŘEK ZAJISTÉ DOČKÁME I DALŠÍCH UTEČE RYCHLEJI. LÉTO VÁM TĚ URČI NÍ, DO SE ZAČTĚTE

UJTE. VYBERTE PLÁNUJTE, PLÁNUJTE, PLÁN PŘÍŠTÍ ZIMU SI ZÁVODY, KTERÝCH SE SI OBLAST, KAM ZÚČASTNÍTE, VYHLÍDNĚTE DO NOVÉHO SE VYDÁTE. ZAMILUJTE SE UVIDÍTE, ŽE NEŽ VYBAVENÍ A KUPTE SI HO. OU SE ZA OKNY VŠECHNO ZAŘÍDÍTE, ZAČN VLOČKY. POMALU TOULAT SNĚHOVÉ

POKUD NEPATŘÍTE MEZI CHUDŠÍ SPOLUOBČANY, VYDEJTE SE DO AUSTRÁLIE, JIŽNÍ AMERIKY NEBO ALESPOŇ NA EVROPSKÝ LEDOVEC NEBO DO HALY. PŘÍPRAVĚ NA SNĚHU SE NIC NEVYROVNÁ. A NAVÍC KOUZLO SNĚHU SE NEOMRZÍ NIKDY, ANI KDYŽ NA ČESKOU KOTLINU ÚTOČÍ TROPICKÁ VEDRA.

JEZDĚTE NA KOLE, BĚHEJTE, CVIČTE. NEVYHÝBEJTE SE ANI NADÁLE HOR ÁM, NOSTALGIE ZDE NESMÍ HRÁT ROLI. JINAK BYSTE SE KVALIFIKOVALI DO ŘADY ČTENÁŘŮ ČLÁNKU S TITULKE M „JAK PŘEŽÍT ZIM U BEZ ÚHONY“…

Foto: Swiss Image

UJISTĚTE SE, ZDA MÁTE ZAPLACENÉ PŘEDPLATNÉ NORDICMAG PRO CELOU NÁSLEDUJÍCÍCÍ SEZÓNU. A ČAS OD ČASU ZKONTROLUJTE WEBOVÉ STRÁNKY WWW.NORDICMAG.CZ. MY PŘES LÉTO NESPÍME! NAOPAK NABÍRÁME DECH, PŘIPRAVUJEME SE NA NOVÉ VYPJATÉ SITUACE PŘED UZÁVĚRKOU A TĚŠÍME SE NA DALŠÍ SEZÓNY V REDAKCI. KRÁSNÉ LÉTO!

ADRESÁŘ

adresář prodejců hledejte i na

ANEB KDE LZE NORDICmag ZAKOUPIT HUDY SPORT Na Perštýně 14, 110 00 Praha 1

SKI & BIKE CENTRUM RADOTÍN specializovaná prodejna a servis Topasová 1, 153 00 Praha 5 - Radotín

www.hudy.cz

www.skiservis.cz

OUTDOOR CENTRUM ROCK POINT Na Poříčí 10, 110 00 Praha 1

ROCK POINT ul. K letišti 1090, 161 00 Praha 6

www.rockpoint.cz

PRAHA

OUTDOOR CENTRUM ROCK POINT Martinská 2 (Na Perštýně), 110 00 Praha 1

www.rockpoint.cz

LBS SPORT Na Maninách 50, 170 00 Praha 7

www.lbs-sport.cz

SENSOR FRIENDSHIP STORE Klimentská 34, 110 00 Praha 1 tel.: 776801263

NAMCHE - OUTDOOR, TRAVEL & CLIMBING CENTER Heydukova 1589/6, 180 00 Praha 8 - Palmovka

www.ultrasport.cz

www.hudy.cz

KIWI SVĚT MAP A PRŮVODCŮ

specialista na cestovní literaturu

ROCK POINT Veselská 663, 190 00 Praha 9

Jungmannova 23, 110 00 Praha 1

www.kiwick.cz BART'SPORT Sokolská 19, 120 00 Praha 2

www.bartsport.cz

STŘEDOČESKÝ KRAJ

VYSKOČIL JAROMÍR Kmochova 406, 280 02 Kolín

Příbram

vše s logem sensor

TRISPORT

snow a cyklo shop Pražská 30, 261 01 Příbram II

Slezská 125 (za Flórou), 130 00 Praha 3 tel.: 272730531

www.ultrasport.cz

BRAVA SPORT BLIZZARD-NORDICA

nejlepší výběr a ceny, poradenství

www.hudy.cz

nám. 1. máje 4, 430 01 Chomutov

prodej, půjčovna a servis lyží, běžek a snb

www.brava.cz

Pospíšilova 281, 500 03 Hradec Králové

BRAVA SPORT FITNESS sport hala

Litvínov CHATA EMERAN Klíny 210, 436 01 Litvínov

www.kliny.cz LIBERECKÝ KRAJ

Bedřichov INFOCENTRUM BEDŘICHOV Bedřichov 218, 468 12 Bedřichov tel.: 483380034

www.jizerskaops.cz

Jilemnice INTERSPORT Dolení 54, 514 01 Jílemnice

www.nyc-sport.cz

Habrmannovo nám. 2, 312 00 Plzeň HUDY SPORT nám. Republiky 5, 30100 Plzeň tel.: 377220797

Železná 16, 460 01 Liberec

Pardubice

www.hudy.cz

www.azsport.cz

KARLOVARSKÝ KRAJ

HUDY SPORT Lidická, 150 00 Praha 5

HUDY SPORT Západní 11, 360 01 Karlovy Vary

www.hudy.cz MAPIS Štefánikova 63, 150 00 Praha 5 - Smíchov

www.hudy.cz JIHOČESKÝ KRAJ

www.mapis.cz

České Budějovice

ROCK POINT Plzeňská 8, 150 00 Praha 5

HUDY SPORT Rudolfovská 11, 370 01 České Budějovice tel.: 387318825

FUN SPORT Pardubice Havlíčkova 1000, 530 02 Pardubice tel.: 595626322

SENSOR FRIENDSHIP STORE

FUN SPORT Častolovice

Brněnská 24, 568 01 Svitavy

vše se značkou Sensor

prodej, poradenství, testovací centrum, profesionální servis MONTANA Náměstí 1, 517 50 Častolovice

www.funsport.cz

www.ultrasport.cz VYSOČINA

Jihlava

HORSÁK SPORT

jízdní kola, rotopedy, běžky, kolečkové brusle tř. T. Bati, areál SVIT, budova 12, 760 01 Zlín tel.: 577522075

www.horsak.cz HUDY SPORT Zlín Vodní 453, 760 01 Zlín tel.: 577217067

www.hudy.cz

www.rockpoint.cz OLOMOUCKÝ KRAJ

CARVING SHOP BRNO Kotlanova 1, 628 00 Brno-Líšeň

Olomouc

www.carv.cz

ROCK POINT Poštovní 8 (Kuří Rynek), 70200 Ostrava

MORAVSKOSLEZSKÝ KRAJ

www.rockpoint.cz

Český Těšín

ROCK POINT Riegrova 405, 77900 Olomouc

SPORT CENTRUM Čapkova 203, 737 01 Český Těšín

www.rockpoint.cz MADER SPORT Denisovo 20, 77200 Olomouc tel.: 585225340

SPORT CENTRUM Nádražní 17, 737 01 Český Těšín

Frýdek-Místek

www.madersport.cz

HUDY SPORT nám. Svobody 43, 738 02 Frýdek-Místek

Jablunkov

Častolovice

Zlín

ROCK POINT Masarykova 16, 602 00 Brno

HUDY SPORT 17. listopadu 400, 530 02 Pardubice tel.: 466513538

Svitavy

SPORTSERVIS DAVID ANDĚL Žerotínova 1321, 755 01 Vsetín

www.rockpoint.cz

www.hudy.cz

Vsetín

www.skicentrum-brno.cz

www.funsport.cz

KRÁLOVÉHRADECKÝ KRAJ

ZLÍNSKÝ KRAJ

SKICENTRUM BRNO J. Babáka 9, 612 00 Brno

ROCK POINT Vaňkovka Ve Vaňkovce 1, 60200 Brno

PARDUBICKÝ KRAJ

www.rockpoint.cz

www.barnexsport.cz

MARATON CENTRUM Lidické náměstí 8, 506 01 Jičín

Krkonošská 365, 509 01 Nová Paka tel.: 493722636

SPORT CENTRUM Třinec nám. Svobody 527, 739 61 Třinec

Bratislavská 7, 602 00 Brno tel.: 545245847

Jičín

nordic centrum Salomon

K SPORT Jablunkovská 408, 739 61 Třinec

půjčovna a servis - Rossignol, Elan, Nordica

www.hudy.cz

www.radicalsport.cz

Třinec

BARNEX SP-RT

www.rockpoint.cz

vše s logem Sensor

ROCK POINT Pražská 15/2, 460 01 Liberec tel.: 485100302

www.ﬂoriansport.cz

Brno

HUDY SPORT Orlí 20, 60200 Brno tel.: 542221104

SENSOR FRIENDSHIP STORE

www.rockpoint.cz

JIHOMORAVSKÝ KRAJ

www.ultrasport.cz

RACE SPORT

NYČ SPORT Dr. M. Horákové 182/110, 460 06 Liberec 6

FLORIÁN SPORT Janáčkova 1089/20 702 00 Ostrava-Moravská Ostrava tel.: 603810433

ROCK POINT Brněnská 1825/23a, 500 02 Hradec Králové

RADICAL SPORT Poděbradova 428, 547 01 Náchod tel: 491422585

www.madejasport.cz

www.sporten.cz

SENSOR FRIENDSHIP STORE (Obchodní dům Omega) náměstí Svobody , 602 00 Brno

Náchod

MADEJA SPORT ul. 28. října 227, 709 00 Ostrava-Mariánské hory tel.: 595626322

U pohledce 1347, 59231 Nové Město na Moravě

Habrmanova 166, 500 02 Hradec Králové tel.: 495534695

Liberec

ROCK POINT NISA České mládeže 456, 460 03 Liberec - Doubí

servis, prodej, půjčovna, bazar

SKI SPORT

Nová Paka

www.ultrasport.cz

www.rockpoint.cz

A-Z SPORT Lidická 7, 150 00 Praha 5

KB SPORT HK

www.intersport.cz

Plzeň SERVIS SPORT ČERVENKA

www.rockpoint.cz

HUDY SPORT Šafaříkova 581 b, 500 02 Hradec Králové

PLZEŇSKÝ KRAJ

ROCK POINT – OC CHODOV Roztylská 2321/19, 148 00 Praha 4 SPORTCENTRUM VÍŠEK Křesomyslova 19, 140 00 Praha 4 tel.: 241404444

Chomutov

skiareál Klíny

Kolín

SENSOR FRIENDSHIP STORE

ÚSTECKÝ KRAJ

www.funsport.cz

www.rockpoint.cz

www.progresscycle.cz

www.rockpoint.cz

Šafaříkova 581, 500 02 Hradec Králové tel.: 495513305

www.brava.cz

Logistic Park Tulipán Palouky 1371, 253 01 Hostivice

ROCK POINT Vinohradská 151, 130 00 Praha 3 tel.: 255742018, 255742194

www.hudy.cz

ROCK POINT Eden U Slávie 1527, 101 00 Praha 10

lyže - prodej a servis, kola a doplňky

www.carv.cz

výrobce běžeckých a sjezdových lyží a snowboardů

prodej, servis, bazar a test. centrum Fischer

PROGRESS CYCLE

CARVING SHOP Koněvova 5, 130 00 Praha 3

prodej, poradenství, testovací centrum, profesionální servis MONTANA

Březenecká, 430 04 Chomutov

Hostivice

SKI SURF SPORT V Tůních 11, 120 00 Praha 2 tel.: 224942007

SPORTEN

www.rockpoint.cz

www.hudy.cz

www.rockpoint.cz

Nové Město na Moravě

FUN SPORT Hradec Králové

www.kbsport.cz

www.peksport.cz

ROCK POINT Bělehradská 98, 120 00 Praha 2

Hradec Králové

HUDY SPORT U Sv. Markéty 117, 386 01 Strakonice tel.: 383321558

nejlepší výběr a ceny, poradenství

PEKSPORT Vršovická 446/62, 101 00 Praha 10

HUDY SPORT Slezská 8, 120 00 Praha 2 tel.: 222522450

Strakonice

GM SPORT

bazar, půjčovna a servis Lazecká 115, 77700 Olomouc tel.: 585220897

www.gmsport.cz HUDY SPORT Ostružnická 19, 77200 Olomouc tel.: 525227887

SPORT CENTRUM Jablunkov Mariánské náměstí 16, 739 91 Jablunkov

www.hudy.cz

Ostrava

Velké Losiny

HUDY SPORT Na hradbách 6, 702 00 Ostrava

JANA HORKÁ

Prodej sportovního vybavení, půjčovna lyží

www.hudy.cz

Rudé Armády 367, 78812 Velké Losiny tel.: 739609597

ROCK POINT Novinářská 3178/6a, 702 00 Ostrava

www.zlosin.cz

www.rockpoint.cz

HUDY SPORT Kosmákova 21, 586 01 Jihlava tel.: 576312233

www.hudy.cz

otevřeli jsme pro vás

DALŠÍ PATRO prodejny v Praze - Hostivici

‹ ‹ ‹ ‹ Logistický park Tulipán, Palouky 1371 Po - Pá 10:00 - 18:30 Čt 10:00 - 20:00 So 8:30 - 13:00 t) 235 311 888 e) prodejna.hostivice@progresscycle.cz i) www.progresscycle.cz

Karlovarská výpadovka 300 m dálniční okruh bezproblémové parkování splátkový prodej servis lyží a snowboardů ‹ na moderních strojích Wintersteiger

Winter Innovations

Exclusive by

Nordic Skiing www.sportkoncept.cz

info@sportkoncept.cz