NORDIC 52 - prosinec 2019 by SLIM media s.r.o.

Cena: 59 Kč | 2,49 €

Žena krev a mlíko

Nejlepší laufařka světa B. J. Norgrenová

Konec fluorových prášků

Karbon a výroba holí aneb Hliník se odstěhoval do Humpolce

9 77180 2 29 700 4

STOPA PRO ŽIVOT

NORDICmag 52 www.nordicmag.cz

prosinec–leden 2019/20

NORDICmag 52

prosinec–leden 2019/20

www.nordicmag.cz

Trénink pod kontrolou

REDSTER SKINTEC Re ds ter p ower Re ds ter sp e e d Read y for ever y t hing

THE SKIN SKI READY TO RACE Výhradní dovozce a distributor pro ČR a SR: AMER SPORTS Czech Republic s. r. o.

REDSTER C9 CARBON SKINTEC

2020

18. 1. 1. 2 . 29. 2 . 7. 3.

Te r m í ny t e s t ová n í: Ka r l ov Po d P ra d ě d e m Lipno K l í n ove c D o l n í Mo ra va

Více informací na

NaVrchol

OBSAH 3 OBSAH

NORDICsport

6 Ž ena krev a mlíko: Rozhovor s nejlepším dálkovou běžkyní na světě Brittou J. Norgrenovou 10 Nikdy se nenechat zlomit: Povídání o legendárním českém trenérovi Zdeňku Cillerovi 12 Mistr XC: Slavný americký trenér Marty Hall 15 Ze zákulisí: Závodníci na sociálních sítích 16 Reporty ze severu: Novinky ze Skandinávie a Severní Ameriky 18 Vox populi: Lyžařská klišé

NORDICtech

20 Budeme lyžovat zeleně? Jsou opravdu fluorové parafíny a prášky škodlivé? 24 Kam se řítí servis lyží? Minulost vs. současnost 26 Cesta do hlubin běžecké lyže: Seriál o výrobě lyží 28 Běžecké hole ovládá karbon aneb Hliník se odstěhoval do Humpolce 34 Vývoj skluzných vosků: Rychlá máza rychle 36 Historie systému SNS: Konec jedné éry 38 Doplňky, které možná neznáte: Inspirativní produkty nejen pro běžkaře

NORDICuniverzita

44 K do neskáče, není sprinter: Nová sprinterská technika běhu na lyžích 46 Jak být rychlejší: Důležité rady pro zkvalitnění tréninku 48 Trénink pod kontrolou: Laktát, aerobní a anaerobní práh 50 Posilování: Síly není nikdy dosti – 2. část 52 Regenerace: Co je lymfa a manuální lymfodrenáž 54 O sacharidech a energii: Poznejte své tělo a sportujte lépe – 2. část

FOTO: CRAFT

NORDICmag

72 M ariánská hora, Lesní brána… Znáte všechna nástupní místa Jizerské magistrály? 74 Svatební cesta za polární kruh: Objevte laponské Finsko na běžkách 78 Fejeton: Dědové ve stopě

FOTO: BÓŠA, SVAZ LYŽAŘŮ ČR

REDAKCE

REDAKCE ŠÉFREDAKTORKA Adéla Boudíková ZÁSTUPCE ŠÉFREDAKTORKY Petr Socha

R.I.P. Fluor Držíte v ruce další vydání časopisu NORDIC, který až prolistujete, zjistíte, že je poměrně silně načpělý fluorem. Fluor, respektive určité sloučeniny fluoru jsou totiž součástí oblíbených servisních prášků a parafínů, které skvěle odpuzují vodu a pohání naše lyže kupředu rychleji než obyčejné parafíny – ty se navíc brzy ve stopě zašpiní a lyže jsou pomalejší a pomalejší. Po těchto urychlujících produktech sahají pravidelně servismani elitních lyžařů, ale v posledních letech čím dál častěji také amatérští lyžaři. Jenže s milým fluorem bude amen. Na světě najdeme určitě daleko větší ekologické katastrofy, než může způsobit pár nadšenců, kteří platí poměrně velké peníze za to, aby se mohli zlehka prohánět v bílé stopě. Jenže bohužel lyže urychlující zázračné prášky spadají do kategorie výrobků, mezi než patří i teflonové pánve, gore-texové oblečení a další věci potažené vodoodpudivou vrstvou obsahující molekuly fluoru. A ruku na srdce, kdo z nás neměl doma nejednu úžasnou pánvičku nebo skvělé nepromokavé oblečení do každého počasí?

Produkce vysokofluorových servisních vosků se chýlí ke konci, ale otázkou je, co bude dál? Máme si nakoupit dostatečné zásoby, dokud můžeme? Nebo budou na závodech zakázány a lepší bude je rychle vymazat či prodat, aby naše těžce investované peníze nezůstaly na věky uzavřené v plastových krabičkách? Žádný vědátor ještě neobjevil jasnou a přesnou metodu, která by rychle otestovala stovky lidí, nebo aspoň ty nejlepší, co mají namazané na lyžích a jestli nepodvádí. Na fair play se zde nebude hrát, kdo bude mít, bude mazat. Jedním z řešení by mohla být společná máza v rámci světových pohárů či elitní skupiny u laufařských závodů. Jenže budou závodníci věřit cizím servismanům, zda měří každému stejným metrem a připravují všechny lyže identicky? Otázek a polemik by se na toto téma dalo vést hodně, konkrétních informací je však vypuštěno do lyžařského světa velmi málo. Tímto se omlouvám všem běžkařům, které nějaké předražené fluorové nesmysly nezajímají a zbytečně se jim věnuje v tomto časopisu větší prostor, než by si zasloužily. Skol Adéla

EDITOR Tom Řepík GRAFIKA Petr Antoníček Markéta Antoníčková Michal Šindler INZERCE Petr Havelka Veronika Bezpalcová Tom Řepík DISTRIBUCE Andrea Rosenbaumová Marie Potužilová INTERNET Adéla Boudíková, Petr Havelka, Tomáš Roba REDAKTOŘI Pavla Francke Tomáš Gnad Martina Chrástková Petr Jakl Aleš Máslo Jakub Opočenský Marek Pazderský Aleš Suk Libor Vítek Šárka Vyštejnová Příspěvky, fotografie a názory zasílejte na adresu redakce:

Napiš mi! Pokud budeš mít nějaký nápad, který by tě ze světa běžek zajímal, sem s ním: adela.boudikova@snow.cz Adéla Boudíková, šéfredaktorka NORDIC

nordic@snow.cz

Obálkové foto: Kästle Cena: 59 Kč / 2,49 EUR

VYDAVATEL SLIM media s.r.o., Husitská 344/63, Praha 3 IČ: 27175511

ADRESA REDAKCE SNOW Husitská 344/63 130 00 Praha 3 – Žižkov redakce@snow.cz ( 222 780 286 JAZYKOVÁ KOREKTURA Kamila Knopová INZERCE inzerce@snow.cz PŘEDPLATNÉ objednávky na www.nordicmag.cz nebo na predplatne@snow.cz Vychází 4x ročně. Toto číslo vyšlo 28. listopadu 2019, další vyjde 16. ledna 2020. MK ČR: E17201, ISSN: 1802-2979 Rozšiřuje PNS a.s. a síť sportovních prodejen. Články označené tímto logem jsou komerční prezentací.

OFICIÁLNÍ PARTNER

PARTNEŘI Šumavský skimaraton Stopa pro život Skitour

FOTO: NISSE SMIDT, ARCHIV VASALOPPETU

SPORT OSOBNOST

Text: Adéla Boudíková

Žena

krev a mlíko

Britta letos vyhrála podruhé Vasův běh, tentokrát v náročných podmínkách, kdy celou 90km trať sněžilo a sníh byl velmi pomalý

Na první pohled byste těžko řekli, že Švédka Britta Johanssonová Norgrenová patří mezi elitní závodnice v běhu na lyžích. Vedle křehkých běžkyň působí Britta jako normální žena – krev a mlíko. Přestože má na kontě nejvíc vítězství ve Ski Classics ze všech závodníků vůbec, působí velmi skromně a sympaticky.

ritta mě vždy imponovala a myslím, že i většinu televizních diváků. Nechápala jsem, že je možné vítězit, přestože na vás „nevisí“ závodní kombinéza. Dává naději ostatním dívkám, že to jde, i když nemáte ideální lyžařskou postavu, jen se musí makat. Čím víc kil máte, tím musíte být silnější, a to švédská závodnice opravdu je. Nejen po fyzické stránce, ale také po psychické. Zarputilost, s jakou bojuje o každé vítězství a všechny ostatní možné dresy v rámci Ski Classics (dres vedoucího závodníka, vrchařský a sprinterský), je neuvěřitelná. Pojďme si s ní popovídat, jak to dělá. Zmínila jsi, že jsi ve Světovém poháru měla nejradši sprintový prolog a delší distance se ti zdály mentálně náročné. Nyní se věnuješ dálkovým běhům. Není to trochu paradox? Často sportovci začínají u kratších tratí a s postupem věku se zlepšují ve vytrvalosti. Doufám ale, že už s přibývajícím věkem nic delšího jezdit nebudu, Nordenskiöldsloppet na 220 km jsem si jednou vyzkoušela, ale zůstanu maximálně u Vasova běhu na 90 km. Co tě ze svěťáku přivedlo k dálkovým běhům? Potřebovala jsem tehdy novou výzvu a dálkové běhy mě vždy fascinovaly. Co tě zaujalo na laufech? Na dlouhých závodech se mi nejvíc líbí, že nikdy nevím, co mě vlastně na konkrétním závodě či tréninku čeká. Je to hodně o perspektivě. Například jednou jsem jela a najednou jsem viděla ceduli 50 km do cíle a říkala si: „Fakt jo? Už jen 50 km? Vždyť to jde úplně samo!“ Přitom to však bylo dost náročné a ruce hodně bolely. Pokud jedu něco dlouhého, tak si musím v hlavě rozdělit trasu na kratší úseky. Když potom dojedu k ceduli 10 km do cíle, mám radost, že už je to jen krátký sprintík. Zkušenost s náročnými tréninky je k nezaplacení, člověk si může říct, že když to zvládnul, tak zvládne i jiný náročný trénink nebo závod.

Jak se změnil tvůj trénink, když jsi přešla ze světového poháru na laufy? Když jsem jezdila SP, tak jsem absolvovala skoro každý den dva tréninky, jejich délka byla v rozmezí 1,5–2 hodin. Teď trénuji často jen jednou denně, někdy i třeba 4–5 hodin, případně to doplňuji krátkou druhou fází, většinou posilováním. Takže největší rozdíl je, že dlouhé tréninky jsou výrazně delší, než bývaly, ale zároveň je nutné pořád trénovat krátké intervaly, abych si udržela rychlost. Kdyby mi někdo v mých 20 letech řekl, že půjdu pětihodinový trénink, přišlo by mi to hrozně náročné a rychlé. Dlouhé tréninky

nechodím tempem volné vyjížďky, ale trochu rychleji a třeba i střídám tempo, čímž se snažím simulovat závod.

V zimě není jednoduché si udržet sílu. Když mám volný víkend, můžu zařadit například explozivní sílu.

Takže jeden delší trénink je pro laufaře lepší než dva kratší? Myslím, že tyto dlouhé tréninky mohou být dobré i pro závodníky ze svěťáku, protože se tím buduje základní vytrvalost, ale je možné, že nemají tolik času, aby jezdili několikahodinové tréninky. Tříhodinové tréninky však zařazují do svých tréninkových plánů poměrně často. Podle mého názoru je pro laufaře nejefektivnější jezdit dlouhé tréninky a doplňovat je krátkými intenzivními. Nejvíc mi vyhovuje jeden dlouhý trénink za den. Když je dcera ve škole, mám volné dopoledne a můžu vyrazit na delší dobu z domu a odpoledne můžu strávit s ní.

Jaké typy intenzivních tréninků jezdíš a kolik procent rychlých tréninků/ závodů to dělá z celkového ročního tréninku? Nevím přesně, kolik to je, ale řekla bych, že asi 10 %. Záleží, jestli do toho mám počítat závody – laufy, protože ty jezdím v průměru na 80 % intenzity zatížení a já považuju za intenzivní trénink 80 % a více. Často zařazuji 2–3 tréninky ve vysoké intenzitě za týden, ale myslím, že hodně trénuji ve všech zónách intenzit. Někdy zařazujeme i zmíněný trénink na 4–5 hodin a jdeme ho poměrně rychle, ale protože je to tak dlouhé, puls už nevyleze do tepové zóny jako u rychlého intervalu. Na co se zaměřuješ v silových trénincích? Jezdíš soupažové intervaly? Využíváš soupažový trenažer?

Kolik hodin odtrénuješ za rok? Za rok odtrénuji zhruba 750–800 hodin, což je podle mě normální číslo. Vždycky jsem si chtěla udržet kvalitu tréninků, takže jsem nikdy netrénovala extrémně, třeba 1 000 hodin za rok. Když jsem jezdila SP, tak jsem trénovala asi 650–700 hodin za rok. Určitě také záleží, jak nabitý závodní program během zimy závodník má a jak si mezi závody může odpočinout. Když máš hodně závodů, tak nemůžeš trénovat tolik jako někdo, kdo závodí míň, že? Ano, přesně. Závody jsou každý víkend a do toho ještě dost cestování, které také ubírá čas a sílu k tréninku. Máš pocit, že ztrácíš fyzičku, když jezdíš hodně závodů za sebou a nemáš tolik času na trénink? Na konci sezóny se většinou cítím fyzicky hůř, ale myslím, že je to z velké části o hlavě. Sice hodně závodníků říká, že se na konci sezóny cítí hrozně, ale kdyby se udělaly nějaké fyzické testy, tak by na tom byli všichni dobře. Závodníci jsou spíš unaveni mentálně než fyzicky. Když je jeden víkend mezi závody volný, vyhovuje mi to, můžu se

Snažím se zařazovat hodně stabilizačních tréninků, hlavně v létě a na podzim, například s velkým balančním míčem. Na podzim běhám více imitací s holemi a v posilce zvedám těžší váhy, většinou se jedná o cviky s 4–6 opakováními. V zimě pokračuji se stabilizačními cviky a pracuji na explozivní síle (např. házení medicinbalem). Využívám někdy i trenažer SkiErg, na kterém trénuji krátké sprinty maximálně do 30 s, což někdy dělám také na kolcích, občas i se závažím. Navíc jezdím soupaže do kopců. Co sjezdy na kolečkových lyžích? Když to je opravdu prudký kopec, tak nás někdo sváží dolů, protože je to bezpečnější a rychlejší. Někdy to jde sjet, ale mám z toho respekt. Dokud si můžu přibrzdit/připlužit, je to v pohodě, ale jakmile už brzdit nemůžu a doufám, že to nějak přežiju, tak to už není můj šálek kávy. Jak rychlá kolečka máš na kolcích? Mám několik typů od závodních (č. 1) až po tréninková (č. 2, 3, 4). Ty čtyřková jsou vhodná

Řešila jsem ostatní soupeřky a nesoustředila se na vlastní výkon. Takže má rada mladším zní: „Připrav se na závod, jak nejlépe můžeš, zajeď svůj nejlepší výkon a pak nemůžeš být nespokojený.“

SPORT OSOBNOST Britta je stále vynikající sprinterkou, přestože se věnuje dálkovým běhům. Na sprintových prémiích nebo cílových spurtech ji málokdo poráží

FOTO: JIZERSKÁ 50

musím nějaký závod vyhrát. Řešila jsem ostatní soupeřky a nesoustředila se na vlastní výkon. Takže má rada mladším zní: „Připrav se na závod, jak nejlépe můžeš, zajeď svůj nejlepší výkon a pak nemůžeš být nespokojený.“ Čím dřív si člověk uvědomí, že je odpovědný za své výkony a přestane se vymlouvat, že měl například špatné lyže, tím lépe. Je hodně jednoduché svádět vinu na něco jiného, než vzít odpovědnost za svůj výkon. Jak probíhal tvůj letošní Vasův běh, který jsi vyhrála stylem start–cíl? Asi po 18 km jsem zjistila, že nejlepší ženy se mi trochu přiblížily, takže jsem zkusila zvýšit tempo a soustředila se jen na svůj výkon. Zřejmě to byla správná cesta a vedla k vítěznému konci. Přestože na Risbergu scházelo ještě hodně kilometrů do cíle, měla jsem již tam vybudovanou velmi dobrou pozici a můj náskok se ještě zvyšoval.

na trénink síly, ale zase se na nich nadřete. Je to pomalejší než v zimě na sněhu a těžko na nich udržíte správnou techniku. Doporučila bych kolečka typu 2 nebo 3. Když někdy trénuju s kluky, berou si na některé tréninky čtyřková kolečka a já trojková. Jaké tréninky nemáš ráda a které naopak vyhledáváš? Mám ráda rychlé tréninky, ale co nemusím, tak to jsou právě tréninky tempařské, středně těžké. Takže společné tréninky s kluky z týmu jsou pro mě velmi důležité a díky nim se mi jezdí lépe, než kdybych je jezdila sama. A co by měli dělat hobíci, aby byli lepší? Myslím, že není důležité koukat na statistiky odtrénovaných hodin ostatních, ale uvědomit si, v čem je člověk dobrý a v čem chce být dobrý. Takže si uvědomit, v čem máme největší rezervy a na to se zaměřit v tréninku? Pokud třeba budou rezervy v technice, tak se jí věnovat více? Přesně tak. Ale taky nezapomenout na to, v čem je člověk dobrý, i v tom je potřeba se nadále zlepšovat. Pro mě bylo těžké trénovat přes léto a podzim, čekat na další sezónu a věřit, že způsob, kterým trénuji, je ten nejlepší. Bála jsem se, že vždycky se najde někdo, kdo trénuje víc a lépe. Protože vždy jde udělat něco lépe.

Byla jsi na Vasáku třikrát po sobě druhá (2014, 2015, 2016) a v roce 2017 jsi poprvé vyhrála. Udělala jsi něco jinak? Pro mě byla nejdůležitější myšlenka, že už ani omylem nechci být druhá, takže vyhrát mi spíš pomohla mentální síla. Taky jsem pře-

Abych řekla pravdu, tak jsem moc nevěřila, že vydržíš jet takovým tempem 90 km až do cíle. Zdálo se mi to riskantní v tak těžkých sněhových podmínkách… Byl to neuvěřitelně těžký závod. Už od Evertsbergu, který je v polovině závodu, jsem se cítila extrémně unavená a bojovala, co to šlo, ale je velmi pozitivní a motivující, když se věci vyvíjejí ve tvůj prospěch. Málokdy jsem

Pro mě bylo těžké trénovat přes léto a podzim, čekat na další sezónu a věřit, že způsob, kterým trénuji, je ten nejlepší. Bála jsem se, že vždycky se najde někdo, kdo trénuje víc a lépe. Protože vždy jde něco udělat lépe. mýšlela nad svými slabinami a snažila se dělat v tréninku vše o trochu lépe. Na své mentální přípravě pracuji s psychologem. Kdybys mohla vrátit čas a bylo ti znovu 18 let, jak bys využila svých současných zkušeností? Celkem často přemýšlím, co bych změnila, kdybych zase byla mladá. Mnohem víc bych se zaměřila na samotný výkon než na výsledek závodu. Dřív jsem měla výsledková očekávání, myslela na očekávání druhých a měla pocit, že

jela tak na hraně a cítila riziko, že se mi to může na posledních 20 km vymstít, ale když jste v dobré formě, je možné to zvládnout (pozn. red.: vítězství uhájila o 3 min 47 s před Linou Korsgrenovou a Kateřinou Smutnou). Dřív jsi jezdila dálkové běhy klasicky a potom ses zaměřila striktně na soupaž, proč? Cítila jsem, že musím být opravdu silná v soupaži a jedinou možnou cestou bylo se na ni cíleně zaměřit.

Reistadlopet je profilově těžký závod a i muži při závodě mažou. Vždy jsi ho jezdila soupaží, ale letos poprvé klasicky, proč? Věděla jsem, že mám šanci objet závod soupaží, ale bylo jasné, že ho nemůžu vyhrát. Chtěla jsem zkusit, jak by to dopadlo klasickou technikou, ale věděla jsem, že to nebude jednoduché, naposled jsem totiž závodila klasicky v roce 2014. Letos byl nově do série Visma Ski Classics vložen závod bruslením Engadin Skimarathon, kde sis dojela pro skvělé 3. místo. Jak jsi s tím byla spokojená a připravovala ses na závod nějak specificky? Miluju Engadin Skimarathon a velmi jsem si užívala přípravu speciálně na tento závod. Do tréninkového plánu jsem měla zařazeny 1–2 lehké tréninky každý měsíc a pak několik rychlých intervalů poslední týdny před závodem. Načasování závodu (závod byl vložen mezi dvěma těžkými závody na severu Evropy Vasovým během a Birkebeinerrennetem) a vlastně i jeho poloha (Švýcarsko) byly poměrně nešťastně zvolené, poznamenalo tě to nějak do dalších závodů? Ano, to je pravda. Bylo to hodně těžké a snažila jsem se být na to připravená, ale po Birkenu jsem se cítila velmi unavená a nebylo jednoduché se soustředit na poslední závody sezóny.

Vyhrála jsi v dálkových bězích, co se dalo. Kde hledáš stále motivaci? Vždy je co vylepšovat. Beru to jako výzvu. Jak vnímáš, že jsi profesionální lyžařkou? Bereš to jako práci? Dřív pro mě bylo zvláštní si přiznat, že lyžování je stále moje práce. Pořád jsem si myslela, že budu muset sehnat nějakou opravdovou práci, ale už jsem se srovnala s tím, že jsem svou vlastní firmou a mojí náplní práce jsou tréninky. Který závod a které tréninkové místo máš nejradši? Mám nejradši Itálii, jsou tam velmi teplé a slunečné dny a chladné noci, takže běžecká stopa je stále tvrdá. Většinou mám i dobrou výkonnost ve vyšší nadmořské výšce, takže mám ráda i místní závody. Marcialonga je mým favoritem. Co bereš jako svůj největší úspěch v závodní kariéře? Mám ráda štafetové závody, takže si nejvíce cením medaile z MS a vždy bylo pro mě obrovskou výzvou vyhrát Vasův běh, takže jsem hrdá na obě prvenství v tomto závodě.

Britta Johanssonová Norgrenová Narozena: 30. března 1983 ve švédské Uppsale Výška: 170 cm Váha: 66 kg Team: Lager 157 Ski Team Britta se narodila v Upsalle, která rozhodně nepatří mezi švédské lyžařské kolébky, protože přes zimu se tam prakticky nedá lyžovat. V dětství chtěla závodit na koních, ale vzhlédla se ve svých dvou sestrách, obě závodily v běhu na lyžích a k tomuto sportu ji přivedly. Běžky ji bavily, a tak se rozhodla pro studium na lyžařském gymnáziu v Sollefteå. Celkem se jí dařilo už v juniorské kategorii, nominovala se na juniorské mistrovství světa, a proto chtěla v lyžování pokračovat. Přestěhovala se do Östersundu, kde se věnovala vysokoškolskému studiu na lyžařské univerzitě, a právě zde bydlí doposud. V sezóně 2005–2006 se poprvé dostala do švédského národního týmu a účastnila se světových pohárů. V té době se jí dařilo ve všech disciplínách, ale překvapivě ji nejvíce bavil sprintový prolog na 1,5 km. Největší úspěchy zaznamenala ve sprintech a štafetových závodech. V seriálu dálkových běhů Ski Classics je už legendou, získala nejvíce vítězství ze všech závodníků a jako první má na svém kontě 4 celková vítězství. Nejlepší výsledky – Ski Classics 4x vítězka celkového hodnocení Ski Classics (2015/16, 2016/17, 2017/18, 2018/19) 1. místo: Vasův běh (2017, 2019) 1. místo: Marcialonga (2016, 2018, 2019) 1. místo: Kaiser Maximilian Lauf (2018, 2019) 1. místo: Jizerská 50 (2016, 2018) 1. místo: La Diagonela (2016, 2018) 1. místo: La Sgambeda (2017, 2018) 1. místo: Toblach-Cortina (2016, 2018)

FOTO: VASALOPPET

Máš doma 6letou dcerku. Musíš se vracet po každém závodě z jižní Evropy domů do Švédska? Zůstávám v jižní Evropě ve výšce, pokud se další závod koná ve vyšší nadmořské výšce. Domů se vracím pouze mezi některými závody, takže nejsem pryč tak dlouhou dobu, maximálně dva týdny.

Asi každý elitní závodník ti může závidět, že jsi celou sezónu zdravá, jak to děláš? Myslím, že jsem se za těch několik let naučila pracovat se svým tělem. Snažím se být velmi opatrná, pokud mám několik těžkých tréninků za sebou. Po čtyřech náročných dnech si prostě radši dám volno a neriskuju nemoc nebo zranění, nebo se to snažím aspoň redukovat.

1. místo: Aarefjälsloppet (2017) 1. místo: König Ludwig Lauf (2015) 2. místo: Vasův běh (2014, 2015, 2016, 2018) Nejlepší výsledky – Světový pohár 2. místo: štafeta (MS 2011, Oslo) 3. místo: štafeta (MS 2009, Liberec) 4. místo: štafeta (ZOH 2006, Pragelato) 2x 1. místo: štafeta (SP 2007) Letos vyhrála Britta Vasův běh o necelé 4 minuty před svou krajankou Linou Korsgrenovou a naší třetí Kateřinou Smutnou

3x 2. místo: štafeta (SP 2006, 2010) 3. místo: team sprint (SP 2006) 4x 4. místo: sprint (SP 2007, 2008, 2013) Pokračování rozhovoru s Brittou o tom, jak se připravit na Vasův běh, si můžete přečíst zde:

bezky.net/clanek/1505

SPORT OSOBNOST Text: Aleš Suk Foto: archiv autora

Nikdy se nenechat

Apartní filcová hučka zdobí leckdy extravagantního Círu v éře medailové

zlomit Zdeněk Ciller, přezdívaný Círo, rozehrál ve své trenérské pouti bílou stopou spoustu kumštu, reprezentačních lapálií, bravurních úspěchů a halasných kousků; zářících, překvapujících a pohříchu i šokujících své příznivce i kritiky.

arodil se koncem srpna šestatřicátého pod Troskami v Českém ráji, domovskou obcí bylo Rovensko, přesněji jeho východní cíp Liščí kotce. Zdeňkova paní učitelka na základce ho charakterizovala coby uzavřeného až plachého hošíka, což věru neštymovalo těm, kteří ho znali už v trenérské branži. Následovalo kurážné sportovní mládí mezi vodáckými skauty už na jablonecké přehradě, které patřilo ke špalíku osvojených dovedností ryze tělocvičných, kdy si polehku přivykal klouzavému kroku na úzkých prkýnkách při zimní kondiční kanoistické přípravě. Doplňkově zařazované běžky řádně rozproudily neposednou krev a náruživě ovládly jeho osobnost. Nemajíc pokdy se rozkoukat, přestupuje v roce 1963 plně do sféry profesionální trenéřiny – je jmenován trenérem jablonecké sportovní lyžařské základny. Abychom si kurážného vodáka jedním vrzem prohlédli, vzpomeňme: prošel si řádkou úrazů, chorob i zdravotních peripetií (dokonce zažehnanou amputací dolní končetiny), které paradoxně formovaly jeho povahový rys – odolávat a houževnatě bojovat. K jeho kouskům z ranku extrémních, patří jak vítězství v kanoistickém mači deblů na trase České Budějovice – Praha po Vltavě, to mu bylo 24, rok nato s parťákem dali distanci Železný Brod – Čelákovice (Jizera) a proti proudu Vltavy do Prahy. Tady, zcela grogy, předávali spartakiádní poselství. V těchto časech vodáckých mumrajů už fungoval coby trenér kanoistického oddílu. Ctižádostiví svěřenci a svěřenkyně však závodnické řemeslo

provozovali, chválabohu, i v zimním období na běžkách. Tu a tam i lépe než v létě na kajacích. Pomaloučku to vyústilo ve změny struktury tréninku a zaměření cílů. Průbojný kouč střídá skupenství – od vody ke sněhu. Pro československé klasické lyžování to byla trefa!! Cillerova trasa do reprezentační pozice zas tak dlouho netrvala. Pouhé čtyři sezóny od zahájení trenérské práce v Jiskře Mšeno je jmenován do funkce trenéra československé ženské reprezentace v běhu na lyžích. V roce 1967. Od té doby řídil přípravu, organizoval, stavěl tratě, přivážel medaile a top pozice ze světového poháru, mistrovstvích světa; jen ze zimních olympijských her přivezl 4 kovy (stříbro a tři bronzy). Byl nebývale houževnatý, od družstva byl po svérázném a rebelantském vystupování pětkrát odvolán, vždycky se vrátil,

naplňujíc životní krédo z titulku: „Nikdy se nenechat zlomit.“ Zkraje byla průzračnou metodou tréninku ta, že na lyžích frčel Zdeněk a za ním se předháněla smečka běžkyň, soupeřících o pozici, které mu měly šlapat na patky. Ciller se s členkami reprezentace pídil po úspěchu za každou cenu. Jeho aspirace visely vždy až potrhle vysoko. Pamatuji se na jeho výrok, když po čtyřletém trénování biatlonové reprezentace dovezl v roce 1990 druhé místo v mužské štafetě z mistrovství světa. Tenkrát v opojení z výsledku ve fanfarónském tónu prohlásil: „Já co vezmu, s tím přivezu medaili; dejte mi fotbalisty a uvidíte…“ K poslušným a přikyvujícím nikdy nepatřil. Byl svérázný a občas to skončilo průšvihem. Ostatně, kdo se může pochlubit tím, že byl

11 Dagmar Palečková/Hromádková s manželem Milošem a trenérem Cillerem, Tatranský pohár 1987

zatčen a držen ve vazbě jak v tehdejším Sovětském svazu, tak ve Spojených státech?! Byl to bouřlivák, charismatická osobnost, nesmlouvavě bojující za své nápady a přesvědčení. Mnohokrát šel do bitev se svými nadřízenými – jakmile prohrál první kolo, měl připraveny další varianty. Byl mezi prvními, kteří do vrcholového běhání na lyžích zaváděli zárodky práce realizačního týmu; zapojil lékaře, maséry, terapeuty. Nebál se hraničních zátěží i u velice mladých talentů. Psychologicky své závodnice mistrně ovládal, byť převažovala metoda biče. Proslulé byly jeho deníky, úryvky z nich hltali čtenáři Lyžařství. Přátelil se se slavnou běžkyní Galinou Kulakovovou, ostatně po její intervenci okamžitě skončila vazba v Murmansku. Výcvikový tábor na ledovci Dachstein. Tam došlo k situaci, dokreslující trenérovu schopnost využít poklesku závodnice ke zvýšení trénovanosti a výkonnosti. Jedna z reprezentantek okouzlila běžce z německého týmu. Ten se běžkyni začal dvořit, a nepovolil ani po večerce. Ciller nelenil, lyžařku vyplísnil a pro další dny stanovil trest. Hříšnice musela v rámci ranního zapracování vyběhnout do prudkého kopce na horizont k proslavenému domečku. A to denně, do konce soustředění. Trenér ji pravidelně sledoval dalekohledem. Když to zpozorovaly kolegyně z týmu, dobrovolně se přidaly, aby parťačka – soupeřka, neměla víc natrénováno než ony. V závěrečných dnech už se dokonce soutěžilo o nejrychlejší časy… Díky vynikajícím výsledkům běžkyň v 70. a 80. letech, připočteme-li i Henychovo stříbro z Falunu, nastal výrazný boom – vznikaly desítky nových oddílů, rostly počty startujících ve všech kategoriích. V duchu svého kréda odolával odvážný trenér svým pádům, stavěl pirátsky tratě na Jizerce, kde připravoval své reprezentantky. Ba, závodní tratě na Jizerce – to byl silný příběh…

Na kolečku v Břízkách 1985 při trenérských šplechtech Aleš Suk se Zdeňkem Cillerem

Běžecký trenér, v zimě na Jizerce jako doma, postrádal kvalitní, profilově náročné tréninkové a soutěžní tratě, jaké znal z řídkých lesů Skandinávie. Na polesí domluvil kácení překážejících a okrajových stromů na stávajících, víceméně úzkých cestách. Na nich se tehdy připravovali všichni klasičtí lyžaři Jiskry Mšeno. Ciller nebyl nešika, mistrovsky improvizoval a nadán notnou dávkou fantazie, opepřenou odvahou až vražednou, dal se na Jizerce do díla. Zpočátku kácel sám, svěřenci hlídali před lesním personálem. Zdeněk se v duchu svatosvatě zavázal, že tohle budou TRATĚ! Ne pár desítek povolených smrků, ale široké trasy v šíři pro Ratrac. A měl v týmu zkušeného dřevaře, běžce z Krkonoš, Jirku Červinku s partnery. Role se vystřídali; hoši káceli a rubali, trenér posedával v hospůdce s hajným Jardou Husákem. Ten věděl, ale dělal, že nevidí. Círo sehnal střelivo (v maringotce si stařičký střelmistr topil náplněmi, přihodil i rozbušku a bác, při výbuchu odešel střílet do věčných lovišť), a jelikož po střelmistrovi zůstalo nedostříleno (pařezy), pustil se trenér se zbylým střelivem, které zručně zkonfiskoval, čile do rachoty.

Co odkoukal, to realizoval. Ale zbývalo málo času, tudíž se nezdržoval vrtáním a odpaloval naostro bez navrtávání. Finišující „střelmistr“ Ciller. Jednou měl ale pech, měl zapáleno a netušícího Husáka, jedoucího na motorce, výbuch sestřelil. Trenér utekl na Pyramidu (hospoda v centru Malé Jizerky). Do konce kácení a úprav scházel na desetikilometrové trati pouhý kousíček, snad 20 m a na udání se dostavila policie. Ekologický průser jako vrata přešikoval zkušený rétorik, zasloužilý a vzorný trenér za pomoci obratného advokáta na finanční postih, jehož výši můžeme s odfouknutím nazvat lehce výchovným. Přestože byl k soupeři nesmiřitelný, dovedl ocenit kolegy s poctivým a odpovědným přístupem k profesi. Pro výsledek byl ochotný pracovat na samé hraně rizika, mnohdy i za ní. Výkonnostní dominance svěřenkyň reprezentačního kouče byla taková, že při závodech u nás jim pod patu mohl namazat snad i holubí trus či zaječí bobky a stejně dámy ze Mšena vyhrávaly. Dobře si pamatuji, jak při dvojzávodě O šátek Textilany a Vratislavický koberec stál na startu s řeznickým sekáčkem na maso pro případ rychlého seškrabávání namrzlé skluznice, a to tenkrát mazal děvčatům na 5 km oranžovou grundvalu Swix bez překrytí! Vyhrála i na této nevídané podkladové máze. V hitparádě medailových úspěchů je nejvýš stříbro ze sarajevské štafety na ZOH 1984 (Švubová, Paulů, Svobodová, Jeriová). Československý tým se v těch časech držel přepevně ve světové špičce. Namátkou Světový pohár 1982 tři ženy mezi prvními sedmi v celkovém pořadí, 1983 tři v první devítce, 1984 čtvrtá Květa Jeriová. Ta v rozhovoru o Cillerově osobnosti glosovala: „Dokázal doslova zbláznit lidi. Mně dodal potřebné sebevědomí. Udělal pro mne hodně, i když za dost velkou cenu!“

Aleš Suk Trénování mládeže se věnuje od roku 1962 až do současnosti, z toho zastával celkem 9x funkci trenéra OH nadějí, juniorek, či juniorů. Jeho rukama prošla i jména současných sportovců jako např. Krčmář, Erbanová, Samková, na sedmi ZOH v řadě měl své osobní svěřence. Řada jeho bývalých svěřenců se nyní také věnuje trenérské práci. Vloni byl jmenován řádným členem Klubu olympioniků.

SPORT TRIBUTE

Mister XC Text: Tom Řepík Foto: SkiTrax

Kdo zná poměry v běžeckém lyžování a má na to věk, ví, že sedmdesátá a osmdesátá léta byla jedinečnou epochou, kdy se v tomto sportu hýbalo příslovečnými ledy. Jedním ze zásadních hybatelů byl pan Marty Hall, v té éře trenér národních reprezentací USA i Kanady, běžkařský inovátor, mentor a publicista. Současně prostořeký herold pravdy, jehož provokační myšlenky, názory a vrtochy stavěly sportovce, funkcionáře i média do latě.

Olympionici ze vsi

allova rodina se přistěhovala do Gilfordu v New Hampshire na studeném severovýchodě USA hned po válce v roce 1945 spolu s dalšími devíti rodinami s dětmi zhruba ve věku tehdy osmiletého Martyho. Všechny trávily víc času venku než doma, v zimě na vlastnoručně vyráběných dřevěných lyžích s jednoduchými řemínky. Tátové od rodin se složili na starý motor z vyřazeného Fordu a vyrobili z něj pohon pro jednoduchý provazový vlek na svažité pastvě jednoho z tamních farmářů. Malý Marty pak ještě po večeři za tmy skákal na dvorku z vlastnoručně uplácaného můstku, osvětleného kuchyňským oknem jejich stavení. Jak pozoruhodné, že z této malé skupinky gilfordských dětí vzešli hned tři olympionici – Marty Hall, Dick Taylor a Penny Pitou – která na ZOH 1960 ve Squaw Valley získala v alpských disciplínách dvě stříbra. Během studií na střední i vysoké škole Marty závodil v dohromady čtyřech lyžařských disciplínách; běhal, soutěžil v biatlonu, závodě sdruženém, i na lyžích skákal. Vedl si slušně, na národní úrovni patřil do první desítky. Vystudoval všeobecné sportovní trenérství a bezprostředně po studiích začal svou nakonec čtyřicetiletou trenérskou kariéru ve Východoamerické lyžařské asociaci, kde řídil mládežnickou ligu, později proslavenou jako Bill Koch League. V lednu 1969 jej už coby asistenta trenéra amerického národního týmu vyslali na dobrodružnou zámořskou zkušenou – bylo to historicky poprvé, kdy

Prvně za dráty

Američani přijeli do Evropy závodit ve Světovém poháru. Hlavním cílem cesty bylo Československo, kde se rok nato konalo na Štrbském Plese mistrovství světa v klasickém lyžování.

Na svou první zámořskou misi si po půlstoletí uchoval unikátní – a pro našince jistě bizarní – vzpomínky: „Přiletěli jsme do Vídně a pro aklimatizaci a nějaký ten předzávodní trénink na dobrém sněhu jsme odjeli do Zell-am-See. Dorazili jsme tam autem pozdě večer a zjistili jsme, že v našem hotelu hlučí nějaká bujará party. Byli jsme zničení z dlouhého letu i tří hodin v dodávce, tak jsme si jen dali večeři a chtěli spát – což v tom binci naprosto nešlo. Snažil jsem se domluvit s už přiopilým majitelem hotelu, marně. Co se dalo dělat, skočili jsme do toho a přidali se k nočním radovánkám. Dopoledne jsme se probudili do tamní neuvěřitelné krásy. Rakousko nám ukázalo všechno, co jsem o něm slyšel, že má: sníh, slunce, hory a epické lyžování.“ „Ke konci týdne jsme byli připraveni se přesunout do Československa, což znamenalo podívat se za mystickou Železnou oponu! Jako by to samo o sobě nebylo dost vzrušující, drama ještě zvyšoval fakt, že necelý půlrok předtím, v srpnu 1968, Sověti vtrhli do Československa a od té doby jej okupo-

Nejsvětlejší bod kariéry? Celá moje cesta – vždycky jsem si dělal věci po svém a nikdy to nebylo fádní!

13 Taky vaše závodní hole cestují v ochranném tubusu? Přišel na to Marty Hall před 45 lety

vali. Když jsme přistáli na pražském letišti v Ruzyni, nejenomže panovalo ponuré počasí s mlhou a deštěm; i samotné letiště vypadalo tristně a šedivě. Okamžitě jsem si všiml, jak tam je všechno staré, ošuntělé a vysloužilé, i lidi byli špatně oblečení a neveselí. Auta, náklaďáky i autobusy byly v napohled havarijním stavu.“ „Náš navazující let mířil do Popradu ve Vysokých Tatrách. V malém letadle jsme byli důrazně varováni, že si z oken nesmíme fotit žádné snímky. Bezpochyby šlo o vojenský letoun, všechno v něm bylo zelené a hrubé. Měli jsme zastávku na natankování paliva v Bratislavě, kde jsme si chtěli dát v letištní restauraci něco rychlého k jídlu. Měli jsme jen pár minut, tak jsme si koupili studené sendviče; když jsem se podíval dovnitř, bylo v nich tak 20 % masa a 80 % tuku. Zajímavé, co si člověk zapamatuje – tyhle chleby s tlustým masem si vybavím ještě dnes, po padesáti letech!“ „Když nás na Štrbském Plese, kde se jela generálka MS v rámci závodů SP, ubytovali v hotelu, s kýmpak asi Američani bydleli na patře? Škodolibí Čechoslováci nás strčili na stejné poschodí k Sovětům! Ale ne nadlouho – protože tehdy byli všichni na Rusy vysazení, místní lidi dorazili asi v deset večer pod jejich okna a začali mlátit do plechových hrnců a tropit děsný rámus, aby Rusové nemohli spát. Bohužel jsme to odnesli i my – znovu nám nebylo dopřáno se vyspat. Druhý den jsem ale požádal pořadatele, ať nás ubytují v jiném hotelu, oni nám vyhověli a byl klid.“

Půvab vekslu

„Následující ráno se konala oficiální porada kapitánů týmů. Tohle jsem nikdy později za celou svou kariéru nezažil – nikdo neměl nejmenší snahu se mi, nováčkovi mezi nimi, představit, nikdo vlastně nebral na vědomí, že jsem s nimi v místnosti. Veškerá komunikace probíhala v němčině, ale žádný překladatel nebyl k dispozici. Nikdo nejevil ochotu mi pomoct, zcela mě ignorovali. Tak jsem jim jen s úsměvem zamával na znamení, že příště už budou porady trenérů vypadat, jak mají.“ „Závod na 30 km si asi dlouho pamatoval jeden ze Sovětů, Vjačeslav Vederin. Pokaždé, když na trati projížděl stadionem, sklidil nemilosrdnou sprchu sněhových koulí od davů přihlížejících Čechoslováků. Pamatuju si, že rok nato na MS namísto v sovětské kombinéze jezdil v kamuflážní bílé, aby ho nikdo

nepoznal. Po závodech nás poslali zpátky do Prahy vlakem – dali nás do lůžkového vagónu, kde byly tři lůžka nad sebou s minimálním prostorem, byli jsme tam jak sardinky. V noci se střídala zima k umrznutí s úseky, kdy bylo přetopeno jak v sauně. Další – kolikátá už – noc, kdy jsme se nevyspali.“ „Na nádraží v Praze na nás organizátoři – tak jako celý týden v Československu – začali opět křičet povely, řadit nás do útvarů, aby nás naložili do autobusů a odvezli na letiště, odkud se pokračovalo na severské turné do Skandinávie. Měl jsem té buzerace akorát tak dost – vyšel jsem před nádraží a mávl na první taxík, který tam čekal. Když řidič zjistil, že jsme Američani, nepříčetně se vrhl po našich zavazadlech a naházel je do auta, abychom si to nerozmysleli. Mohl se pro nás roztrhnout ochotou. Když nás dovezl na letiště, neměl jsem žádné koruny na zaplacení, a tak jsem mu dal dvacetidolarovku. Myslel jsem, že si ji nechá – ale jemu se rozzářily oči, vytáhl peněženku a dal mi za dolary všechny své papírové bankovky, co v ní měl. Tak jsme se v klidu odbavili na letišti, a než dorazilo vzorně sešikované stádo ostatních závodníků z pořadatelských autobusů, užili jsme si příjemnou snídani v baru. Zaplatil jsem za ní korunami od taxikáře, a protože jsem zbytek k ničemu nepotřeboval, v letištní směnárně jsem si je nechal vyměnit zase na dolary. Dostal jsem víc dolarů, než jsem původně dal řidiči! Zřejmě na černém trhu byl dolar tak nadhodnocený, že dokázal dělat spokojené všechny účastníky transakce.“

Udělal Kocha

To jaro (1969) byl Marty Hall jmenován trenérem historicky první ženské běžkařské reprezentace USA. Pár let nato přešel koučovat mužskou reprezentaci USA. Bylo to v době, kdy do mužstva přišel mladý vermontský talent Bill Koch. Hned v první společné sezóně přivezl Koch medaili z juniorského šampionátu v Evropě. V té následu-

jící, rok před olympiádou v Innsbrucku, začal Marty Billa Kocha mentálně připravovat na do té doby pro Američana neslýchané – že je schopen získat olympijskou medaili. Kochovi bylo v roce 1975 dvacet a v té sezóně přivezl šesté místo ze SP na 15 km, nejrychlejší čas ze štafetového úseku a 13. místo z 50 km. Na ZOH 1976 v Rakousku si pak skutečně doběhl pro stříbro v závodě na 30 km – šlo o historicky první olympijskou medaili pro amerického běžce na lyžích. Později stál Marty Hall i za kacířským vyhecováním Kocha (byť už ne z pozice oficiálního reprezentačního trenéra), aby se odhodlal používat bruslení v závodech – zejména díky tomu pak Bill Koch v roce 1982 bral velký globus za celkové vítězství ve SP, opět jako historicky první Američan. V roce 1978 došlo k velkým personálním změnám ve vedení amerického lyžařského svazu a Marty Hall pro neshody s novými lidmi odešel od mužského kormidla – dva roky nato americké družstvo propadlo na domácí olympiádě 1980 v Lake Placid. Marty se po odchodu z reprezentace začal plně věnovat projektování a stavbě běžeckých tratí pro vrcholné události konané v severní Americe; je autorem několika běžeckých areálů, v nichž se konaly závody SP nebo MS. Následně Marty přešel do Kanady trénovat tamní mužskou reprezentaci s výhledem uspět na domácích ZOH 1988 v Calgary. V průběhu roků dosáhl s mladistvým týmem neostřílených závodníků několika umístění v top ten Světového poháru, přičemž hlavní hvězdu týmu, Pierra Harveyho, přivedl ke třem svěťákovým vítězstvím. Po odevzdání vyzrálého výkonného týmu svému následovníkovi zůstal Marty v Kanadě (kde s manželkou dodnes žijí) pro vyprojektování a stavbu tratí pro MS 1995 v Thunder Bay v Ontariu. V Thunder Bay si Marty dal za úkol lépe přiblížit sport běžeckého lyžování stále zhýčkanějšímu televiznímu publiku i divákům na stadionu. Vymyslel koncept několikerých malých okruhů, z nichž se skládala trať; díky

SPORT TRIBUTE

tomu závodníci projížděli stadionem po prvním kilometru trati, pak několikrát v průběhu závodu a v posledních 1 500 metrech byli ze stadionu vidět po celý úsek. Představený koncept funkcionáři FIS odmítli jako příliš komplikovaný na pochopení závodníky i diváky; Marty se však nedal a na MS si systém prosadil. Protože se ukázal být atraktivním, tato jeho průkopnická tvrdohlavost pomohla na svět novému konceptu vedení tratí, který je dnes duplikován v soutěžním běžeckém lyžování po celém světě.

někdo podváděl. Za vinu to dávám dvěma tehdejším bossům – prezidentu FIS Hodlerovi a prezidentu MOV Samaranchovi. O všem věděli, bylo to tak dlouho očividné, ale nechtěli ztrapnit sebe ve funkcích i náš sport před světem. A fraška – jen dobře maskovaná – pokračuje dodnes.“ „Na konci calgarské olympiády mi řekl Harvey, můj nejlepší běžec, že končí s lyžováním – že má dost umísťovat se na velkých soutěžích o 10 až 15 míst níž jenom proto, že se tak podvádí s dopingem. Na hrách v Calgary bojoval, aby skončil mezi prvními patnácti, Nebojácný ostrostřelec přičemž ve SP byl v té době třetí. Jeho Zdaleka nejvíc Marty Hall rozvířil svou žena ho přemluvila, ať dokončí sezónu, kariéru, a zdaleka nejen ji, na ZOH což udělal – a poslední dva závody SP 1988 v Calgary. Po dvou běžkařských v Evropě vyhrál. Cítím velkou hořkost, závodech tam Sověti měli na kontě když si uvědomím, že se tohle děje pět ze šesti možných olympijských tak dlouho a Hodler se Samaranchem medailí, plus řadu dalších umístění to mohli zavčasu zastavit tvrdými Marty s manželkou na ceremonii při uvedení do americké v první desítce. Na tiskové konferenci sankcemi. Výsledek je příšerný – když si Síně slávy v roce 2017 po druhém závodě Marty Hall coby uvědomíte, že se to táhne už půl století, dopují – lídry v dopingu byli Rusové (a jsou kanadský kouč naplno do mikrofonů řekl, že během nějž stovkám, ba tisícům sportovců jimi podle mého názoru dál), následovaní výsledky jsou zfixlované, a nepřímo obvinil byl neprávem odepřen zasloužený zápis ve NDR a ostatními státy komunistického Sověty z dopingu, načež opustil sál. Druhý sportovních archívech. Jde o politiku, o nic satelitu. Měl jsem začít křičet hlasitěji den šel na kobereček k šéfovi kanadského víc – bez ohledu na jiné dobré věci, které se a mnohem dřív než v roce 1988. Taky jsem olympijského výboru Jacksonovi, který mu povedly, vědomá nečinnost vůči dopingu měl agresivněji lobbovat u vlivných politiků nařídil, že žádné další komentáře předtím, zmrzačila tento sport. Tak to vidím.“ včetně kanadského ministra sportu Otto než je zkonzultuje s jeho zástupcem, Marty Vždycky po svém nebude ventilovat. Vyhrožoval mu, že kanad- Jelinka – teď zpětně věřím, že tak šlo předejít Kanadské noviny se Pana XC – jak se odjakský ministr sportu je připraven okamžitě kanadskému fiasku na LOH 1988 v Soulu se živa v branži říká pouze jemu – v souvislosti Martyho zbavit funkce, pokud hned nevydá sprinterem Benem Johnsonem (jenž vyhrál s přijetím do Síně slávy zeptaly na stručnou písemnou omluvu, kterou Sovětům předá zlato na 100 m a zanedlouho mu byl skanrekapitulaci jeho kariéry; Marty svých 40 sám Jackson. Marty Hall ho na místě ujistil, dálně prokázán doping).“ profesních let shrnul lapidárně: „Nejhůř že nic takového nenapíše. „V roce 1974 měla naše ženská jednička Následujícího rána vyšly calgarské noviny mi bylo v sedmdesátém osmém, když mě Martha Rockwell na americké poměry skvělé (a řada dalších po celém světě) s palcovými odvolali z US nároďáku – býval bych přispěl výsledky na MS ve Falunu, kdy byla desátá – titulky o Martyho obvinění Sovětů s vysvěta jedna ze tří nekomunistických běžkyň v top k lepšímu obrazu amerického lyžování osmlujícím komentářem od Jacksona, v němž desátých let a ani Billa Kocha bych nemusel 10. Tehdy jsem si nahlas řekl, že je náš sport Martyho nazval buranem a jeho nařčení k jeho úspěchům vést z neoficiálního ústraní. zaneřáděný dopingem. Nikdo nespočítá, sám omlouval. Incident měl výstižný epilog Pak samozřejmě ten dopingový poprask na kolik skvělých umístění a medailí nedopujídalší den, kdy se Martymu dostalo cenného ZOH 88 v Calgary – kéž by dopady z mého cím sportovcům sebrali podvodníci. Všichni zadostiučinění, jak na něj vlastními slovy to věděli – ale ostatní kouči měli strach o tom vystoupení byly daleko větší, než nakonec vzpomíná: „Jeli jsme dodávkou na trénink, byly; v zásadě se pokračovalo dál ve starých mluvit. Od té doby se to jen zhoršovalo a cestou jsme nabrali jednu norskou běžkyni, špinavých kolejích. A nejsvětlejší bod kariéry? a v zákulisí se o tom šuškalo, ale lidi ve FIS byla to tehdejší šampiónka Annette Boe. Když a MOV dělali, že nic takového není.“ Celá moje cesta – vždycky jsem si dělal věci mě spatřila na zadním sedadle, divoce po mě po svém a nikdy to „Na každém mistrovství světa i olympiádě skočila, začala mě objímat a olíbávat se slovy nebylo fádní!“ byla výsledková listina totálně pokřivená – Ty starej zmetku, konečně dostal někdo a vygradovalo to na ZOH 1988 v Calgary, kde odvahu nahlas promluvit!“ to připomínalo ruský národní šampionát. Po Tom Řepík druhém závodě jsem tohle řekl na tiskové Dopingové prokletí konferenci; exploze byla monstrózní – dalších Rekreačně lyžující Když se u příležitosti uvedení Martyho Halla pár dní bylo nejtěžších v mé kariéře. Obvinil editor magazínu do americké Síně slávy v roce 2017 novináři jsem všemocné Sověty z dopingu! Hrozila NORDIC, zakladatel zajímali, co by v kariéře udělal jinak, řekl jim: mi okamžitá ztráta práce, ale já cítil úlevu – redakčního skitestu. Své oborové názory „Už v roce 1974 jsem si neomylně uvědomil, nechtěl jsem už dopustit, aby mé svěřence, ventiluje na blogu SNOWbiz.cz. že státy Východního bloku systematicky co nechávali ve sportu duši, v závodech

FOTO: BÓŠA, SLČR

Už nic neříkej, miláčku (kontaktní potyčka Usťugova a Klaeba během loňského MS v Seefeldu)

FOTO: ALPINA

Italka Vuerichová má za sebou evidentně povedený závod

Dnes vám občerstvení určitě nedovezeme...

FOTO: BÓŠA, SLČR

Zdá se, že kdo nemá kamion, nemá šanci...

FOTO: INSTAGRAM

Text: Adéla Boudíková

FOTO: BÓŠA, SLČR

ZÁVODNÍCI NA SOCIÁLNÍCH SÍTÍCH

Když není po ruce máma

Prosím tě, za jak dlouho se startuje?

SPORT REPORTY ZE SEVERU Text: Jakub Opočenský Foto: Archiv autora

Rozčarované Norsko

očet lidí, kteří v Norsku sportují, neustále roste. Nicméně Norská lyžařská federace (NSF) se potýká v posledních pěti letech se značným úbytkem registrovaných členů. Čísla ukazují, že NSF zaznamenala za posledních šest let snížení členství o 17 %. V roce 2012 měla federace 178 091 členů, zatímco v roce 2018 se počet snížil o více než 30 000 na

147 789 členů. V roce 2013 došlo k mírnému vzestupu, ale počet členů za posledních pět let postupně klesal. NSF je stále druhou největší federací za fotbalem. Norská fotbalová federace zaznamenala v posledních šesti letech mírný nárůst a v roce 2018 měla více než 377 000 členů. Naopak gymnastika a házená se těší 24% růstu. Pozitivně se jeví počet registrovaných dívek, který stoupá

NSF má „zamotanou“ hlavu nejen s členskou základnou. V posledních letech bylo zvykem, že se nejlepší lyžaři mimo reprezentační tým A sdružovali v regionálních týmech „Veidekke“ pod správou NSF.

napříč všemi sportovními odvětvími včetně běžeckého lyžování. NSF má „zamotanou“ hlavu nejen s členskou základnou. V posledních letech bylo zvykem, že nejlepší lyžaři mimo reprezentační tým A se sdružovali v regionálních týmech „Veidekke“ pod správou NSF. Nicméně řada slibných lyžařů zejména z regionu Asker a Bærum se rozhodlo reprezentovat Team Norconsult (mimo jiné např. dvojčata Østberg Amundsenovi, T. Bucher-Johannessen, E. Kvisle, T. Helland Larsen a A. Dyrberg Ek). To rozvířilo diskuzi, jestli je nabídka od NSF dost lákavá, tak aby se v týmech dařilo udržet kvalitní závodníky. V Trondheimu a Granåsenu se již pomalu chystají na MS v severských disciplínách, které je plánováno na rok 2025. Investice 180 mil NOK by měla zajistit kvalitní rekonstrukci stávajícího zázemí. Od rekonstrukce si všichni slibují moderní zázemí, které opět stmelí celé Norsko. Simen Østensen, bývalý norský reprezentant, který se následně prosazoval v seriálu dálkových běhů, ukončil kariéru. Team BN Bank se rozpadl a Simen se po následném neúspěchu při hledání nového týmu či privátních partnerů prozatím věnuje předávání zkušeností na seminářích či trénincích svým následovníkům. Norka Heidi Wengová se po minulé rozpačité sezóně snad vrací do své obvyklé formy a pochvaluje si zejména druhou půlku léta a začátek podzimu. Před odjezdem na vysokohorské soustředění do francouzského Font Romeu si dokonce myslela, že trénovala na kolečkových lyžích s pomalejšími kolečky. Nechtělo se jí věřit, že by aktuální forma mohla být až takto dobrá. Naopak zcela jiné problémy má Švédka Hanna Falková, která vynechá celou nadcházející sezónu kvůli problémům se zády a nutné operaci.

Řada slibných lyžařů zejména z regionu Asker a Bærum se rozhodla reprezentovat Team Norconsult

17 Text: Petr Jakl Foto: Marek Pazderský

HF neboli Hon na Fluor, nejen v Americe

atímco nehrozí, že hnutí #MeToo bude v nejbližší době v Americe na ústupu, tak v současnosti používané druhy fluorových vosků už to tam mají spočítané. A nejen tam. Ing. Erik Mundahl, aljašský chemik, ale také dlouholetý mazací expert se zkušenostmi ze světových pohárů, publikoval nedávno na stránkách Fasterskier.com podrobný vhled do znepokojující problematiky možného zákazu výroby a užívání fluorových vosků. V typicky americky korektním duchu dopodrobna vysvětluje jak chemickou, tak i „politickou“ podstatu problému. Zjednodušeně, Evropská unie začne od 4. června 2020 prostřednictvím dodatku k vyhlášce pojmenované trefně REACH striktně regulovat výrobu, užívání a prodej PFOA. Pro všechny, co neměli kvůli své lyžařské kariéře čas vystudovat VŠCHT, stručně vysvětlíme, že PFOA je chemická sloučenina trvale (míněno navěky) se zabydlující v našich tělech i v přírodě. PFOA, také známá jako C8, patří do rodiny perfluorovaných sloučenin (PFAS) a vyskytuje se v podstatě ve většině produktů naší moderní doby. K naší smůle tedy i v tzv. fluorových voscích. A protože se dalo dohromady pár chytrých hlav a rozhodly se eliminovat „cé osmičku“ ve všech výrobcích, padla kosa i na naše roky vzhlížené mazací modly. Mezi námi (a Ing. Mundahlem) má oděr fluoru ze skluznice sice jen minimální přímý dopad na přírodu, ale REACH se rozhodla měřit všechny výrobky stejným metrem, tedy i ignorovat naše opojení z rychlého skluzu. Minimálně evropský chemický průmysl, a tedy i výrobci vosků, bude muset od června příštího roku používat při výrobě kompromisní chemikálie obsahující „pouze“ šest uhlíků v řetězci, tzv. C6. S jejich přítomností ve výrobcích se totiž příroda přece jen vypořádá lépe. Mimochodem se předpokládá, že i tento krok bude jen dočasný a fluorované sloučeniny budou postupně plně eliminovány.

A dopad na lyžařské odvětví? Očekává se, že v Evropě bude výrazný a v Americe možná i zásadní. Přechod výrobců vosků na nové receptury nebude zadarmo. Pravděpodobně přijde skokové navýšení cen nově vymazlených parafínů a vosků C6 a očekávaná bouře možná spláchne ze světa i některé menší výrobce. Amerika si navíc komplikuje situaci svými vnitřními výrobními i importními restrikcemi. Předpis na výrobu a dovoz chemických produktů do USA, tzv. TSCA, vyžaduje registraci

rozevírání se nůžek mezi bohatými a chudými závodníky, kluby, národními týmy, potažmo mezi mládežnickým a vrcholovým lyžováním. V Americe navíc přibude ještě otázka, co namazat, aby to jelo jako těm za oceánem, a zda se tu ještě vůbec někdo ukáže na případném Světovém poháru, když si nebude moci přivézt žádný ze zde zakázaných vosků. Asi to vypadá na velkou (a poslední) fluorovou invazi do místních lyžařských potřeb. A nejen v Americe, že, Evropané?

Slovníček pojmů: PFAS (poly- a perfluoroalkylované sloučeniny) – nacházejí se mimo jiné v oblečení, potravinářských obalech, kuchyňských potřebách, hračkách, nábytku, barvách, povrchových úpravách výrobků atd. PFOA (perfluorooktanová kyselina) – patří do skupiny PFAS, známá jako C8 (sloučenina o 8 uhlících, na které jsou navázány atomy fluoru). Je obsažena ve všech tzv. fluorových voscích. PFOS (perfluorooktansulfonát) – také patří do skupiny PFAS.

každého nově vyvinutého a dovezeného chemického produktu. A ta se v éře nových vosků díky vysokým registračním poplatkům a současně poměrně malému lyžařskému trhu nemusí každému dovozci vyplatit. V samotných Státech může sice přežít pár tuzemských garážových firmiček zásobujících nadšené lyžaře různě vydařenými fluorovými parafíny, ale díky podmínkám TSCA je čeká spíše život v undergroundu než vystavování se na prodejních poličkách oficiálních ski shopů. Nastartováním fluorové represe můžeme očekávat efekt motýlích křídel. Nikdo zatím nezná odpovědi na otázky, co bude se starými fluorovými vosky (živého mě o ně neoberou!). Zda a jak se bude kontrolovat dodržování jejich případného zákazu, o kolik naroste cena nových, ale třeba i těch starých (a tím pádem vzácných), nebo zda se vůbec vyplatí je v některých zemích či na kontinentech prodávat. Bude zajímavé sledovat, nakolik očekávatelná exkluzivnost nových vosků zvýší již nyní diskutovanou hrozbu

PFOA a PFOS se v přírodě i těle živočichů trvale kumulují bez šance na vyloučení. V těle je akceptována jejich tzv. celoživotní dávka 70 ng/l jako ještě zdraví neškodná. Jeden závod Vasaloppetu vyprodukuje celkem 21 ng/l PFOA nebo PFOS. Podle vědců je to množství, které díky svému rozptylu i při každodenním vystavení zdravého jedince těmto dávkám nepřekročí jeho celoživotní kumulační limit. REACH (Registration, Evaluation, Authorization and Restriction of Chemicals) – regulace Evropské Unie z r. 2006 kontrolující užití chemikálií a jejich dopad na životní prostředí a člověka. TSCA (Toxic Substances Control Act) – zákon regulující v USA od r. 1976 zavádění nových nebo už existujících chemikálii. Zdroje: www.epa.gov/pfas a fasterskier.com/fsarticle/op-ed-a-discussion-about-pfas-and-skiing/

SPORT VOX POPULI

Lyžařská klišé Text: Petr Jakl

Známe to všichni, pro zjednodušení si během života vytváříme na spoustu věcí jednostranné názory. Některé se mohou dokonce nepozorovaně přehoupnout až v dogmata uznávaná téměř davově. A s jakými klišé se pak velice rádi oháníme v lyžařském sportu?

edivá skluznice je projevem tzv. oxidace či jejího vysušení. Není. Základem skluznice je polyethylen (PE) čili po našem umělá hmota. Zaregistrovali jste někdy osobně úkaz zoxidování či vysušení třeba u staré pet láhve nebo snad už dávno odložené dětské vaničky i se zapomenutou plastovou kačenkou? Jestli ne, tak jste na správné straně. Šedivka na skluznici je jen obrazem lenosti majitele, aby ji pořádně vyčistil od nečistot pochytaných ze sněhu a poté ji ještě pravidelně udržoval. Na trénink nemusíme parafínovat lyže. Koho by to také tak často bavilo, že? Jenže, pomalá a špinavá lyže má natolik jiné vlastnosti, že nám dokonale přenastaví lyžařskou techniku. S takovou, pokud jsme

Trenéři mají v zásobě spoustu historek, kterak se žáčkům před vlastním závodem podivně ztratila schopnost odrazu z jejich konečně vyčištěné a naparafinované lyže. závodníci, to pak daleko nedotáhneme. V případě bruslení se na pomalých lyžích pěkně „usadíme“ na patách, o nízké frekvenci odrazu z důvodů brzké únavy ani nemluvě. No a v klasice je pro ty, kteří bojují s odrazem špinavá lyže přímo požehnáním. Prostě stoupá skoro stejně dobře jako ta

kolečková. Trenéři mají v zásobě spoustu historek, kterak se žáčkům před vlastním závodem podivně ztratila schopnost odrazu z jejich konečně vyčištěné a naparafínované lyže („Pořád to smeká, trenére!“). To samé platí i o častém trénování na méně kvalitních tréninkových lyžích.

FOTO: FISCHER

Ukazuje se, že i vlastní dlouhodobý pohyb na lyžích vyčerpává závodníka natolik, že si od nich musí na chvilku odskočit, aby se dal dohromady a byl na nich příště ještě silnější.

Zažehlení je jediná možnost, jak dostat tvrdý parafín do skluznice. Tak to již nějakou dobu neplatí. Nejenom firmičky Yes či Master, ale i další zanícení nadšenci koumají možnosti rychlého a bezžehličkového parafínování, při kterém se neskutečně šetří nejen parafín (tedy i naše kapsa), ale i vlastní lyže, životní prostředí nebo prostě jen čas. Ukazuje se, že struktuře PE skluznice více než časté působení extrémních teplot žehličky chutná správná volba a aplikace čisticích a konzervačních prostředků. Při vlastním nanášení parafínů pak hraje roli používání různě vymazlených ručních či rotačních kartáčů a korků nebo i volba teploty vzduchu v prostředí, kde se maže. Že by nás mágové z laboratoří renomovaných výrobců vosků roky zdůrazňujících nutnost žehlit a zase žehlit, tak trochu tahali za nos? (Více se chystáme zpracovat v jednom z následujících článků, který se bude zabývat revolučními technologiemi parafínování.)

Lyžaři-běžci v létě trénují především na kolečkových lyžích. Paralela mezi lyžemi a kolečkovými lyžemi se přímo nabízí. Odpich, odraz, rovnováha, rychlost, vytrvalost, stoupání, sjezdy, odšlapy – vše ve stejném balení. Ale má to svá „ale“. Asfalt není sníh (neklouže, neboří se, nemění teploty, a tím ani kvalitu skluzu) a kolečková lyže není skutečná lyže (je krátká, nepruží, leží vysoko, je vždy bezchybná při odrazu). I hole to mají na asfaltu trochu jinak (neboří se, okamžitě reagují na odpich, naopak občas smeknou v závěru odpichu). Kolečkové lyže z toho tak trochu vycházejí jako odlišný sport, což nakonec dokazuje i spousta letních lyžařských specialistů, pro nás „zimní“ experty neznámých. Ukazuje se, že i vlastní dlouhodobý pohyb na lyžích vyčerpává závodníka natolik, že si od nich musí na chvilku odskočit, aby se dal dohromady a byl na nich příště ještě silnější. Chytrý mimozávodní trénink lyžaře pak obsahuje i spoustu jiných činností než jen jízdu na kolečkových lyžích. Jsou to např. běhy, posilování, pádlování, cyklistika, turistika, sportovní hry, nebo třeba i jízda na koloběžce či hraní si na skateboardu, surfu, vodních lyžích apod. V zimě se neposiluje. Klišé poměrně těžkého kalibru. A stále se drží v top 10. Opak je pravdou. Jestliže jsou aktivity, při kterých síla v průběhu závodní sezóny rapidně ubývá, pak jsou to právě vytrvalostní sporty tzv. cyklického charakteru (tj. střední a dlouhé běhy, cyklistika, běh na lyžích, plavání, horolezectví). Zjednodušeně řečeno, při vytrvalostním zatížení mizí svalová hmota, snižuje se maximální a tím i vytrvalostní síla, dochází ke snížení výkonnosti, snadněji nastupují zranění pohybového aparátu. Sílu v různých podobách je tedy nutné udržovat v průběhu celého závodního období. Víte, které je jediné místo na světě, kde lze potkat v jediný okamžik téměř všechny hvězdy světového běžeckého lyžování? Je to každé čtyři roky posilovna olympijské vesnice. Ale neprozrazovat novinářům!

Své názory na toto téma můžete publikovat na:

bezky.net/clanek/1551

Děti nesmí zvedat činky. Dětská kostra je zranitelná, svaly nemají dostatečnou sílu, roste nebezpečí zranění, může docházet k růstovým a vývojovým poruchám, děvčatům začnou růst nadměrné svaly. Toliko teorie. Ale může to být jako s paní Colombovou, všichni o ní slyšeli, ale nikdo ji ještě neviděl. Ano, milí trenéři a tělocvikáři, doba pokročila, věda vstoupila i do sportu mládeže, posilovat s činkou se skutečně může (a mělo by!) již od žákovského věku. Jen se musí vědět, jak na to. „Běž se vyklusat, ať vyplavíš laktát.“ Nevyplavíš. Laktát neboli kyselinu mléčnou maximálně 10 minut po skončení intenzivního výkonu nenajdeš ve svalech a ani v krvi. Například pocit nohou „jako z olova“ je, ať již první či další dny po náročném tréninku, výsledkem jiných procesů v našem těle. Známými zdroji svalové únavy jsou buď omezení nervových spojů mezi mozkem a svaly (může to jít „ztuha“), nebo přímo svalového původu. Tam je to více komplikované. Do hry vstupuje nerovnováha hladiny hormonů či minerálů v krvi a jejich vliv na kontrakci a následné uvolnění svalového vlákna. Důvodem únavy (a bolesti) mohou být i svalová mikro zranění, např. mikro trhliny (tzv. svalová horečka), nebo se uvažuje i o dočasných změnách ve struktuře svalové fascie a jejího spojení se svalem. Milí lyžníci, koučové, závodníci, rodiče, máte zkušenosti s dalšími méně či více veselými klišé, předsudky či neúplnými znalostmi z našeho malého sportu? Sem s nimi, nadšeně a dle svého svědomí nejlépe zodpovíme. A třeba to budou jednou i zajímavá témata na další článečky.

Petr Jakl Stále aktivní závodník v kategorii master. Působil jako trenér běžeckého lyžování v Trutnově. Vedl zrakově postižené paralympioniky, působil jako trenér v USA, Kanadě a v Austrálii. Nyní žije v Ontariu v Kanadě, kde trénuje vlastní klub a současně pracuje jako diplomovaný masér.

FOTO: JIŘÍ BOŠEK, SVAZ LYŽAŘŮ ČR

TECH Text: Lucie Charvátová

Fluorokarbonové parafíny s vysokým obsahem fluoru, tzv. HF, obsahují 5–7 % fluoru. S vyšší koncentrací fluoru se zvyšuje účinnost parafínu, odpudivost vody, tedy i skluznost lyže

Budeme lyžovat

zeleně?

ýroba vosků a parafínů je součástí chemického průmyslu, který s sebou bezesporu přináší mnoho negativních dopadů, především v oblasti environmentálního znečištění. Celosvětově se regulací výroby a používáním chemických látek zabývá mnoho organizací a hnutí. Jejich snahou je stanovit výrobní limity či produkci určitých sloučenin zcela zakázat. Tato opatření přijímá i Evropská unie. V lyžařském světě je důležitou součástí fluorokarbonových parafínů s vysokým obsahem fluoru, prášků a urychlovačů dnes často diskutovaná a kontroverzní sloučenina PFOA – kyselina perfluorooktanová, která díky svým vlastnostem umožňuje rychlejší pohyb po sněhu. Nejdříve si ale řekněme, proč lyže vůbec jede. Skluznice lyže se vyrábí z polyetylenu s příměsí grafitu a teflonu. Jízdou po sněhu, tedy v důsledku tlaku lyže na sníh, podobně jako např. při bruslení na ledě, vzniká pod lyží mikrovrstva vody (i za mrazu!), a proto lyže po sněhové pokrývce více či méně dobře klouže. Snahou mázy je snížit odpudivost této vrstvičky vody, k čemuž nám pomáhají právě vlastnosti fluorovaných parafínů. Pokud jsou teploty už hluboce pod bodem mrazu a my slyšíme, jak nám sníh pod lyžemi doslova vrže, k vytváření mikrovrstvy vody již nedochází. V tom případě stačí lyže namazat pouze základním parafínem, který sníží tření mezi skluznicí lyže a sněhem.

V dnešní době je naprosto běžné myslet ekologicky, v souladu s přírodou a v rámci udržitelného rozvoje, který si nachází cestu napříč všemi výrobními a nevýrobními odvětvími. Týká se to i nás, lyžařů, kteří chceme zrychlit a prodloužit svůj lyžařský skluz. Jsme pouze zlomkem těch, kteří mají vliv na znečištění přírody, ale i nás se omezení v budoucnu dotknou a budeme muset přijmout nová pravidla hry. Jak se ale často praví: „Kdo jiný než já a kdy jindy než teď ?“ Za vším hledej fluor

Použití fluorovaných sloučenin pro lyžařský svět je však v současné době ohroženo, neboť studie prokazují, že látky s obsahem fluoru se dostávají do půdy a znamenají tak jeden z dalších environmentálních problémů, stejně tak jako fakt, že fluor má negativní dopady na zdraví člověka při aplikaci vosků. Jen připomeňme z minulého čísla, že perfluorované sloučeniny (PFC) jsou uhlovodíky, v nichž byly všechny vazby uhlík-vodík nahrazeny vazbou uhlík-fluor. Podle obsahu fluoru v mazacích voscích pak rozlišujeme fluorokarbonové parafíny s nízkým (LF, obsahují 2–3 % fluoru) a s vysokým obsahem fluoru (HF, 5–7 % fluoru). Prášky a urychlovače jsou fluorovanými látkami tvořeny ze 100 %. V praxi se věc má tak, že s vyšší koncentrací fluoru se zvyšuje účinnost parafínu na odpudivost vody, a tedy i skluznost lyže.

Zákaz výroby nebezpečné kyseliny od 4. 7. 2020

Perfluorované sloučeniny jsou známé od 50. let 20. století a díky svým unikáním vlastnostem mají široké uplatnění v průmyslu i domácím použitím. Mezi přednosti patří jejich stabilita a schopnost odpuzovat vodu i tuk, proto se používají při výrobě nepromokavého oblečení, nádobí (především teflonového), papírových obalů na popcorn, stanů,

ochranných nátěrů, laků, impregnací, hliníku nebo jako součást čisticích prostředků, farmaceutických výrobků, hasicích zařízení nebo chladicích kapalin. Hrozba těchto látek vyplývá z nemožnosti jejich rozkladu v přírodě a následnému bioakumulačnímu potenciálu, tedy usazování se v živých organismech. Kontaminace potravin a vody nebo inhalace prachových částic má za následek ukládání těchto sloučenin zejména v játrech, ledvinách a přechod do tělních tekutin, kde se váží na bílkovinnou složku tkání. Organismus se snaží s látkami bojovat a postupně je dokáže vylučovat, avšak s neustále se zvyšujícím množstvím škodlivin v okolním prostředí se látky v těle usazují. Výzkumy potvrzují, že největší expozice perfluorovaných sloučenin je z konzervovaných ryb a produktů z mořských plodů pocházejících zejména z Baltského moře. Standardní toxikologické testování těchto látek probíhá na zvířatech, u nichž bylo zjištěno poškození žaludku, jater a narušení rovnováhy hormonů štítné žlázy, které mohou následně vést k rozvoji rakoviny jater, poruch imunitního a nervového systému a zvýšené mortalitě mláďat. Pefluorované sloučeniny a jejich soli byly stranami Stockholmské úmluvy, normou REACH a Evropskou unií zařazeny na černou listinu perzistentních organických látek.

FOTO: ADÉLA BOUDÍKOVÁ

Největší množství PFOA bylo nalezeno v žížalách v okolí Holmenkollenu, v jejich tělech bylo zjištěno 8x vyšší množství sloučenin v porovnání s jinými oblastmi. Zvýšená koncentrace PFOA byla zaznamenána i v jehlicích borovice kleče

Nařízení Evropské komise zakazuje výrobu pefluorooktanové kyseliny (PFOA) a jejích solí a jejich uvádění na trh od 4. července 2020. Jako potenciální, tedy možný karcinogen klasifikuje PFOA i Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny (IARC) pod křídly Světové zdravotnické organizace (WHO).

Co bude s námi, lyžaři?

Jelikož PFOA je hlavní složkou při výrobě urychlovačů pro mazání lyží, studie životního prostředí probíhají i v rámci světově známých lyžařských středisek. Ačkoliv se nejedná o tak výrazné množství ve srovnání s průmyslovými závody, pro vegetaci je toto bezpodmínečně důležitý aspekt a měla by tomuto problému být věnována dostatečná pozornost i mezi lyžaři. Výzkum prováděla norská agentura pro životní prostředí, která zjistila, že na Holmenkollenu, kolébce běžeckého lyžování, je půda kontaminována a PFOA se v této oblasti dostává do půdních vod i těl žijících organismů. Největší množství PFOA bylo nalezeno v žížalách v okolí Holmenkollenu, v jejich tělech bylo zjištěno 8x vyšší množství sloučenin v porovnání s jinými oblastmi. Zvýšená koncentrace PFOA byla zaznamenána i v jehlicích borovice kleče. Mezi další známá místa zvýšeného výskytu v půdě patří i jiná světově známá lyžařská střediska, například oblast švédské Mory, kde se každoročně koná dálkový běh Vasaloppet až s 16 000 startujícími nebo norský závod Birkebeinerrennet. Snahou pořadatelů těchto závodů je veřejnost informovat o fluorovém znečišťování krajiny a přimět je tak k tomu, aby závod absolvovali na klasických hydrokarbonových voscích a parafínech, které se v přírodě dokážou snadno rozložit.

PFOA má ve své chemické struktuře 8 atomů uhlíku. Soudobý výzkum potvrzuje, že sloučenina s 6 atomy uhlíku je méně škodlivá a nedochází k bioakumulaci v takové míře jako v případě PFOA. Firmy zabývající se výrobou vosků, parafínů a urychlovačů zaujímají na poli chemického průmyslu však maximálně setinu vyráběné chemické produkce. I proto je pravděpodobné, že budoucí nařízení a regulace nebudou účelně zasahovat proti výrobě parafínů jako takových, ale proti fluorovaným sloučeninám, které se používají např. při výrobě teflonových produktů, impregnací apod., jelikož v objemu výroby zaujímají větší procento produkce a z globálního hlediska představují mnohem větší riziko. Zkracování uhlíkových řetězců bude zřejmě účinné pouze do doby, než přijdou další restrikce. Výzkumy pro výrobu tzv. „fluorocarbon-free“ parafínů byly zahájeny v roce 2009, od roku 2014 jsou na trhu k dostání alespoň fluorokarbonové parafíny s nízkým obsahem fluoru, jehož základní složkou je PFC s kratším řetězcem C6. My, lyžaři, především nesmíme zapomínat na správnou manipulaci při práci s parafíny, účinně chránit své dýchací cesty a pracovat v ochranných rukavicích. V místnosti, kde pracujeme, bychom měli větrat, pracovat v oblečení speciálně určeném pro mazání lyží a nezdržovat se v místnosti nezbytně dlouho. Je pravděpodobné, ne však zcela prokázané, že k uvolňování nebezpečných sloučenin dochází při teplotách vyšších než 200 °C, a proto je vřele doporučeno řídit se pokyny výrobce ohledně teplot zažehlování parafínů a urychlovačů. I výrobci žehliček proto vyrábí své produkty v určitém teplotním omezení.

Race Speed lyže a boty

INTELLIGRIP® INTEGRATED SKIN Vaše jistota ideálního odrazu i skluzu. Madshus Intelligrip se vždy dokonale přizpůsobí vaší výkonnosti. www.madshus.cz

TECH

Co na situaci kolegové z Norska?

Úmrtí trenérky a servisní pracovnice na rakovinu vyvolanou vysokou koncentrací fluoru v těle vyvolalo v Norsku velký rozruch. Tento impuls vedl k ustanovení nového pravidla platného od zimní sezóny 2018/19 pro lyžařské kategorie do 16 let, které zakazuje používání fluorových parafínů a vosků v mládežnických kategoriích

FOTO: BÓŠA, SVAZ LYŽAŘŮ ČR

V mazání lyží Norsko představuje světového tahouna hájícího ochranu zdraví při práci s parafíny. Testy prokazují, že v krvi servisních pracovníků, kteří pracují s parafínem i více než osm hodin denně, se vyskytují sloučeniny fluoru ve zvýšených hodnotách. Norská studie, která během závodů v běhu na lyžích v Norsku sledovala 45 servisních pracovníků, přinesla výsledek, že průměrná expozice výparů, resp. inhalovaných výparů jednotlivými pracovníky je v průměru od 3,1 mg/m3 do 6,2 mg/m3. Avšak maximální povolená hranice výparů v Norsku je 2 mg/ m3. To znamená, že byly vystaveni až trojnásobné hodnotě oproti limitu, což pro zdraví servisních pracovníků rozhodně není dobré. Perfluorované sloučeniny mohou vyvolávat problémy dýchacích cest i další závažná onemocnění. Další norsko-švédská studie ukazuje, že koncentrace perfluorovaných sloučenin v krvi servisních pracovníků dosahují až 45násobku hodnot oproti běžné populaci. Takto vysoké nálezy odpovídají množství škodlivin nacházejících se běžně v nejzamořenějších chemicko-průmyslových továrnách. Zároveň studie potvrdila, že se sloučeniny v těle hromadí v průběhu let – čím déle servisní pracovník bude vykonávat svoji práci, tím více může být ohrožen, protože jeho tělo už nedokáže sloučeninu vylučovat a dochází k již zmíněné bioakumulaci. Na základě těchto studií vzniklo v Norsku hnutí „Tøffest uten fluor“, které si klade za cíl výrazně omezit perfluorované sloučeniny zejména mezi mladou generací lyžařů a jejich trenéry a ambiciózními rodiči. Tato kampaň vznikla v lednu 2017 na základě nešťastné události, když norská trenérka a servisní pracovnice zemřela na rakovinu vyvolanou vysokou koncentrací fluoru v těle. Uskupení je výsledkem snahy dobrovolníků lyžařských klubů, kteří chtějí příznivcům běhu na lyžích znovu připomenout hodnoty, jako jsou radost, zdraví, upřímnost nebo souznění s komunitou. Kampaň vznikla na Facebooku a díky rychlému šíření ji podpořilo 300 norských klubů, které jednohlasně odsouhlasily myšlenku závodů bez používání fluorovaných parafínů. Díky rychlé reakci na danou situaci se mezi norskými kluby ustanovilo pravidlo platné od zimní sezóny

2018/2019 pro lyžařské kategorie do 16 let, které zakazuje používání fluorokarbonových parafínů a vosků v mládežnických kategoriích. V současné době je těžko prokazatelné, zda je na lyži namazaný parafín s obsahem fluoru, a proto prozatím nejsou za porušení tohoto pravidla stanoveny žádné sankce ani diskvalifikace. Nezávisle na norském pojetí problému se o podobné řešení situace snaží např. i aljašské lyžařské kluby, které rovněž ustanovily zákaz používání fluorových parafínů a vosků v závodním běžeckém lyžování, mimo závodů NCAA.

Alternativní zdroje a řešení

Skupiny aktivistů po celém světě prosazují používání zásadně hydrokarbonových vosků a parafínů, které nemají negativní vliv na přírodu ani na zdraví člověka. Na trhu již existuje několik firem, které se zabývají výrobou vosků a parafínů pouze na bázi uhlovodíkové chemické struktury. Mezi takové se řadí např. americké firmy, které si uvědomují, že díky globálnímu oteplování ubývají zásoby sněhu, a proto volí „eco-friendly“ přístup i v podobě využívání elektřiny z obnovitelných zdrojů (provoz lanovek, zasněžování) nebo spalování bionafty při úpravě sjezdovek a běžeckých tratí. Tato myšlenka byla přenesena i do ekologické výroby lyží nebo vosků, které na sjezdovce nebo v běžecké stopě nezanechávají uhlíkovou stopu a nepřispí-

vají tak k dalšímu znečišťování životního prostředí. Ovšem jako dopingoví hříšníci jsou krok před dopingovými komisaři, visí zde velký otazník nad tím, jak zcela zabránit používání fluorových vosků a parafínů a jak jejich použití kontrolovat. A je vůbec akceptovatelné v soudobém světě inovací přijmout složení vosků a parafínů minulého století? Je nezbytné, aby firmy zabývající se výrobou vosků a parafínů začaly smýšlet společensky odpovědně a vkládaly investice do vývoje a výzkumu jiných chemických sloučenin, které si udrží dobré lyžařské vlastnosti a zároveň budou environmentálně nezávadné? Ačkoliv budoucí nařízení a restrikce zakazují používání určitých chemických sloučenin, situace bude řešena pouze drobnými ústupky, jako je přechod z výroby osmiuhlíkového řetězce perfluorovaných sloučenin na řetězce kratší. Mnohem větší prostor se zde nabízí pro vývoj nanomateriálů v oblasti lyžařských skluznic, vosků a parafínů, které jsou zajisté budoucím příslibem lyžování v souznění s přírodou. Je ale možné tuto situaci vyřešit do léta?

Lucie Charvátová „Krakonošovo dítě“, které se narodilo s lyžemi na nohou, sportovní vášní a láskou ke sněhu. Nejprve byla juniorskou reprezentantkou v klasickém lyžování, nyní je 7. rokem členkou české biatlonové reprezentace. Mezi nejlepší umístění patří 5. místo v individuálním závodu SP či vítězství se štafetou. Mezi tréninky je studentkou ekonomické fakulty v Liberci se zaměřením na finanční a daňovou problematiku, avšak se zájmem o další širokospektrální technické obory.

www.rossignol.cz www.bretton.cz

Foto © Quentin Iglesis

Výhradním dovozcem a distributorem pro ČR je firma BRETTON s.r.o., www.bretton.cz

ANOTHER BEST DAY

x-IuM wC CLASSIC

R-SKIN KLASICKÉ LYŽOVÁNÍ, MODERNÍ ŽIVOT

TOuRNAMIC RACE pRO CLASSIC

R-SKIN x-IuM pREMIuM

fORCE 10

Užívejte si nepřekonatelný zážitek ve všech sněhových podmínkách a to bez nutnosti přípravy lyží. Lehkost jízdy, maximální přilnavost a neuvěřitelná snadnost použití vám umožní vychutnat si svůj DALŠÍ NEJLEPŠÍ DEN. S lyží Rossignol R-SKIN už nikdy nebudete muset brát ohledy na sníh.

TECH SERVIS LYŽÍ

Servisní tým často zažívá horké chvilky, připravuje a testuje lyže do noci a v brzkých ranních hodinách. Již mnohokrát se ale potvrdilo, že kvalitní a zkušený servisák s vlastním rozumem a názorem je mnohem důležitější než třeba dva servisní kamiony naplněné tou nejmodernější technologií dohromady

Kam se řítí servis lyží?

Text: Marek Pazderský Foto: Archiv autora

Kvalitní servis lyží patří od nepaměti k běžeckému lyžování. Jakmile se na dřevěných prkénkách začalo závodit, snažili se závodníci vymysliti všelijaké zlepšováky, jak lyže zrychliti. A není se čemu divit, kdo by nechtěl mít nejrychlejší lyže ze všech.

dobách dávných se lyže lakovaly a brousily, dehtovaly proti vodě, zakapávaly svíčkou atd. Vývojem umělohmotných skluznic a následně ještě vylepšením grafitových skluznic se otevřely brány dalším možnostem, vývoji a dalo by se říci, že postupně nastalo doslova zbrojení v servisních záležitostech. Tomu napomohlo i bruslení, které podporovalo nutnost rychlejších lyží a vosků, neboť oproti klasice najednou lyži nic nebrzdilo a mělo mnohem větší význam ji mazat na skluz. Krajina česká dala světu zejména nechvalně známou Arvu (čistič motorů), která naprosto dokonale dokázala na špinavých a mokrých snězích vyčistit zašpiněnou lyži a mnohonásobně ji zrychlit, a tak se stalo koloritem, že se ve stopě objevoval hadr namočený v Arvě, který tam trenéři házeli těsně před své svěřence a po nich ho hned sbírali, aby toho nemohl využít jiný závodník. Jak to někoho vlastně napadlo? No, jeden nejmenovaný závodník měl lyže zaprasené od klistru a potřeboval je nějak omýt. U táty v garáži nenašel nic

jiného než Arvu, a tak to s ní omyl. Nejenže to šlo velmi dobře, ale lyže mu pak na tréninku neuvěřitelně letěly. Problém byl ale v tom, že Arva neskutečně smrdí a na trati se pak nedalo pořádně dýchat a ze závodníků i servismanů se pomalu stávali tzv. čuchači. Druhým problémem bylo značně neekologické znečišťování přírody a prostup Arvy skrze sníh do půdy a vody. A tak, stejně jako rychle začala, i rychle skončila. Svět také nelenil a v devadesátých letech nastala doba fluorová. Nejdříve nízkofluorové, později vysokofluorové parafíny a nakonec tzv. prášky. Za vším měla prsty zejména původně švédská firma Swix, která se poměrně brzy po svém založení přesunula do Norska a která spolu s Italy vyvíjela vysokofluorové vosky v podobě prášku. Nám byla tato nová technologie představena jako Cera Nova. Dnes již není tajemstvím, že se jednalo o překlep a správný název měl znít Cera Noeva (doslovný překlad zní „vosk nový“). Postupně se vyvíjeli nové a nové prášky, přibyla spousta světoznámých výrobců a prášky začaly mít své řady dle

teplotního rozpětí a typu sněhu. Žádná další velká inovace se nekonala. Samozřejmě se nabídka rozšířila o tzv. urychlovače (extrémně vysoce fluorové vodičky nebo tvrdé bločky), které ale obecně sloužily jen pro kratší závody do cca 5 kilometrů, pro dorost nebo sprinty. Až před zhruba třemi roky se začaly dostávat ke slovu tekuté parafíny, které mají mnohem delší výdrž, jsou snadno aplikovatelné, není k nim potřeba žehlička a postupně začínají vytlačovat tuhé nebo i práškové vysoce fluorové vosky. Lyži stačí omýt fluorovým smývačem, vykartáčovat, nanést aplikátorem tekuté HF, nebo dnes již i některé prášky, nechat zaschnout, vykartáčovat a jede se. A navíc rychle. To je momentálně jasný směr, kterým se vydává většina firem vyrábějících vosky a lyže – nabídnout zákazníkovi širokou škálu sortimentu, který je snadno a rychle aplikovatelný. Poté, co padla železná opona vedoucí skrz celou Evropu a komunisti byli alespoň naoko odstaveni, otevřely se i hranice a s nimi obchodní cesty. Díky tomu si dnes může téměř každý nakoupit všechny možné prášky od všech výrobců a stačí vlastně jen dobře vybrat nebo vytestovat a je to. To mělo za následek, že servismani museli vyzkoušet mnoho vosků a při zběsilém tempu kolotoče světového poháru se stalo velmi nepohodlné každý týden vše balit, převážet, znovu vybalovat, a tak pořád dokola. Tudíž vznikly servisní kamiony. Jejich vzniku pomohla i další důležitá věc – strukturovací stroje. Jakmile měli všichni k dispozici všechny vosky, upnula se většina servismanů ke strukturám skluznic. Ne vytlačovaných, ale broušených. Nejdříve takové stroje mělo jen pár lidí v Evropě, ale postupně si ho pořídila každá lepší reprezentace a díky servisním kamionům mohou nechat závodníkům lyže kdykoli přebrousit na aktuální podmínku. Není tajemstvím, že v Seefeldu při posledním MS v klasickém lyžování (jaro 2019) měla otestováno jedna nejmenovaná reprezentace na místě 72 druhů struktur. V našich luzích a hájích má takový plně vybavený kamion jen biatlonová reprezentace, která dokázala, na rozdíl od běžců na lyžích, alespoň část peněz vydělaných při úspěších posledních let investovat do servisu. Na dálkových bězích je v poslední době téměř nutností mít takové zázemí také. Styl soupaž nutí servismany dělat co nejrychlejší lyže a vzhledem k délkám závodů a množství proměnlivých podmínek podél dlouhých tras je nutné mít servisní auto, které výrazně usnadní testovaní lyží a dovoluje případně předělat lyže i těsně před startem.

Jeden z testů je již vymyšlen, ale zatím není schopen rozlišit, zda se vosk na lyži dostal při nějakém předchozím parafínování, jízdou na sněhu nebo úmyslně, a tak nás čeká minimálně ještě jeden rok servisácké svobody. Z našich čtyř laufařských týmů (eD Systém Bauer team, Silvini Madshus team, Slavia Pojišťovna team a Vltava Fund Ski team) má takové auto k dispozici pouze první jmenovaný tým Lukáše Bauera. V poslední době zasáhla ekologická vlna paniky i běžecké lyžování, a tak namísto řešení skutečných problémů, které by naší krajině i planetě pomohly mnohem víc, nastala doba bezfluorová a státy Skandinávie podepsaly memorandum, že se na jejich území nebude smět používat fluor k mazání lyží. Momentálně se vyvíjí spolehlivý test lyží aplikovatelný ihned po dojetí závodu, ze kterého půjde prokázat, že závodník použil k přípravě lyží fluor. Jeden z testů je již vymyšlen, ale zatím není schopen rozlišit, zda se vosk na lyži dostal při nějakém předchozím parafínování, jízdou na sněhu nebo úmyslně, a tak nás čeká minimálně ještě jeden rok servisácké svobody. Nicméně firmy vyrábějící vosky na to zareagovali téměř okamžitě a nabízejí již dnes velkou řadu tzv. zelených eko vosků. Do Čech tato vlna dorazí zhruba za 3–5 let. Tak trochu se začíná nabízet filozofická otázka, zda je opravdu nutné fluorové vosky používat a zda by se nedalo/nemělo nějakým způsobem regulovat servismanské řemeslo,

které stojí každého závodníka, svaz i týmy nemalé finanční prostředky každý rok. Třeba závodníci v Norsku mají do dorosteneckých kategorií nařízenou společnou mázu, která je samozřejmě bez fluoru. Má to velkou výhodu, ušetří se obrovské finanční prostředky za vosky, testování, práci a navíc mají všichni stejné podmínky. U nás se nechali inspirovat jako první opět biatlonisté, kteří před žákovskými a dorosteneckými závody vyberou společně všechny lyže, každý oddíl dodá 2–3 servismany, kteří následně společně připraví jednotnou mázu. V poslední době vzrostla obliba dálkových běhů a celá řada amatérů chce mít lyže perfektně připravené. Zde se závodníci dělí na dva tábory. Stará škola, která se snaží pochytit současné trendy a připravit si lyže sama. Většinou mají doma 2–3 prášky a i to něco stojí (cena jednoho prášku se pohybuje okolo 3–4 tis. Kč a vystačí zhruba na 6–10 párů lyží). Druhá skupina lidí, kteří mají peníze a mazat neumí. Ti svěřují svá prkénka profesionálním servismanům a doufají v zázrak. Jen na Jizerské 50 nabízí přípravu lyží na závod hned osm různých společností. Sám jednu z nich provozuji a z vlastní zkušenosti vím, že pro některé z amatérů, kteří startují na Jizerské 50, to vůbec

nemá význam. Mají buď naprosto tragické lyže (poškrábané, měkké), nebo neumí lyžovat a všechny sjezdy jedou pluhem, a tak zcela degradují povedenou mázu. Ale kdo by pohrdl pomocnou berličkou v podobě velmi rychle jedoucích prkének, když zrovna kvůli rodině nestihl tolik natrénovat a kolegové z práce se vsadili, že to nedá pod 5 hodin? Každopádně, ať už se maže čímkoliv a pro kohokoliv, je potřeba vyzdvihnout práci servisu, který lyže připravuje a testuje kolikrát na hranici sebeobětování se. Již mnohokráte se potvrdilo, že kvalitní a zkušený servisák s vlastním rozumem a názorem je mnohem důležitější než třeba dva servisní kamiony naplněné tou nejmodernější technologií dohromady. A světe div se, takové servisáky najde člověk v naší zemi. Mohl bych vyjmenovat řadu lidí, ale snad za ty nejznámější z posledních let zmíním pány Pešinu, Fouska, Frühaufa, Ročárka, Zahulu, Prášila nebo Garabíka. Omluva všem ostatním kolegům, ale to bych musel popsat další stránku. Teď už zbývá jen vybrat dobré lyže, vhodnou strukturu, vosk na dané podmínky, dobře ho aplikovat, užít si závod nebo projížďku a hlavně nepropadat panice, že jsem promazal. To se stává každému, i ti výše zmiňovaní to mnohokráte zažili…

Marek Pazderský Šéf Silvini Madshus Teamu a provozovatel servisního centra pro lyžaře Mára servis v Bedřichově a na Jizerce

FOTO: MADSHUS AS

TECH VÝROBA LYŽÍ Text: Šárka Vyštejnová

Text: Šárka Vyštejnová

Jak se

vyrábí lyže

2. část

V minulém čísle jste se dozvěděli obecné informace o materiálech používaných pro výrobu lyží. Dnes se zaměříme na další, neméně důležité části lyží, které se nejvíce podílejí na prvním dojmu. Skluznice a design.

inule jsme si ukázali, z čeho může být vyrobeno jádro lyže. Co myslíte, že je nejdražší částí lyže? Pokud tipujete skluznici, pak je to správně. Skluznici si ve velké většině případů nevyrábí samotní výrobci lyží, ovšem spolu s dodavatelem ji spoluvyvíjejí. Přede-

vším u závodních skluznic se jedná o mnohaletý vývoj každého nového typu a výrobce lyží mnohdy ani nezná konkrétní detailní složení. Obecně se však u závodních lyží jedná o polyethylen obohacený o různé příměsi, od uhlíku přes nanovlákna až po různé struktury fluoru. U skluznic hraje velmi důležitou

Pro fajnšmekry existují i limitované edice lyží

roli jejich pórovitost a hustota. Na tom totiž závisí to, jak dobře lyže absorbují parafíny a fluorové prášky. Výroba závodních skluznic je samozřejmě výrazně náročnější než výroba těch turistických. Turistické skluznice jsou často vyrobeny z extrudovaného polyethylenu s poměrně nízkou molekulární hustotou (ve srovnání se závodními skluznicemi). Někdy se můžeme setkat s transparentní skluznicí (teflonovou). Ta bývala vyráběna už v 80. letech minulého století, postupně se od ní upustilo z důvodu horší přizpůsobivosti různým druhům sněhů a horší strukturovatelnosti. V nedávné době se opět vrátila především na lyžích s tzv. zero úpravou – lyže, které se nemažou stoupacími vosky. Skluznice se k výrobci lyží dostává jako obrovské klubko nekonečného pásu, z kterého se postupně odřezává pro jednotlivé kusy lyží. Každá lyže procházející továrnou v norském městečku Biri se skládá, bavíme-li se o lyžích závodních parametrů, z přibližně 45 jednotlivých dílů. Už jsme si popsali několik z nich: jádro, podélné vyztužení, příčné vyztužení, skluznici. Pojďme se nyní podívat, jak je to s designem. Vzhledem k různorodým a mnohdy velmi náročným podmínkám, kterým musí lyže čelit, není zatím možné lyže tisknout z vnější strany. Potisky se nanáší na vnitřní stranu fólie (nejčastěji sklolaminát). Proces může být klasickým sítotiskem, který je levnější, má však omezenější barevné použití a vyplatí se až od vyšších počtů vyrobených párů. Druhou možností, uplatňující se právě na naší exkurzi, je sublimační metoda, která je sice dražší, nemá však téměř žádná omezení. Je možné docílit jakýchkoliv barevných přechodů i jiných designových prvků (např. třpytivý design apod.) a v případě požadavků je možné vyrobit naprosto jakýkoliv potisk i v malém množství.

FOTO: STEFANO ZATTA, MADSHUS AS

Části skluznice připravené v požadovaných délkách

Potisk se tvoří zvlášť na fólie, tiskne se z rubové strany, aby se v náročných podmínkách nezničil

FOT FOTO: ARCHIV AUTORKY

FOTO: ARCHIV AUTORKY FOTO: STEFANO ZATTA, MADSHUS AS

CMY

Jak tvrdé budou lyže, určuje zkušený pracovník pomocí nastavení šroubů na formě

Do formy se naráz vkládají: zespoda vrchní fólie s designem lyže, uprostřed jádro s vyztužením a zvrchu skluznice

Pokud se na lyže, které máte doma, podíváte, pravděpodobně se vám na první pohled povede určit, kterou metodou jsou potištěné. Všechny výše popsané prvky a ještě další ztužující vlákna – tentokrát kevlarová (někdy se používá i karbon) se naskládají do forem. Většina procesů je v této době proveditelná stroji, avšak krok specifického tvarování každé lyže, který je určující těm nejdůležitějším vlastnostem, je závislý na zkušeném pracovníkovi. Všechny části lyže se poskládají do formy, která je originálem pro každý model a každou délku lyže. Forma se dále nastavuje podle toho, jaké vlastnosti od lyže budeme vyžadovat, a to pomocí 24 šroubů. Použité zdroje: Diplomová práce Porovnání skluznosti závodních běžeckých lyží, Mgr. Lukáš Krejčí, 2010 Katalogy výrobců lyží Návštěva továrny Madshus AS, Biri a informace od tamějšího personálu

V norské výrobně lyží mají léty prověřenou speciální mašinu, říkají jí karusel. Na něm je umístěno 20 forem. Stroj se ve fázích otáčí. V každé fázi se do jedné z forem vloží všechny části lyže k lepení a trvá přesně jedno kolo, než lepidlo dostatečně zatuhne. Jakmile si lyže kolečko obkrouží, vyndá se z formy a na první pohled vypadá téměř hotová, jen s neopracovanými okraji. Ty jsou následně ručně jen velmi nahrubo oříznuty. Na tomto výrobku byste se ale zatím moc nesvezli. Lyži ještě čeká spousta detailních úprav. Kolika procesy vůbec celkově závodní lyže projdou, než si ji můžeme připnout na nohy?

Šárka Vyštejnová Prodejní manažerka firem ON, Swix a Madshus závodící za bedřichovský Silvini Madshus team.

FOTO: ARCHIV AUTORKY

Kolotoč – Karusel

Nejdůležitější proces se děje v mnohdy poměrně letitých formách

TECH VÝROBA HOLÍ

Hole ze 100% karbonu v praxi neexistují. Uhlíková vlákna se totiž musí pojit pryskyřicí k sobě, jinak by hole nijak závratně pevné nebyly. Pojem 100% karbon ale rozhodně není lživý. Spíše jde o srozumitelné označení pro širokou veřejnost, že použitý materiál obsahuje maximální podíl uhlíkových vláken bez použití jiných kompozitních složek

Text: Pavla Francke

Běžecké hole ovládá karbon

Text: Pavlaviskózová Francke vlákna, až Japonci přišli se zkoušela s polyakrylonitrilovými vlákny (zkr. PAN). To nevadí, že to neumíte přečíst, hlavně, že to funguje. Tímto způsobem se dnes vyrábí 90 % uhlíkových vláken. Vlákna PAN potom prochází několika fázemi přeměny, přičemž pro nás je

aneb Hliník se odstěhoval do Humpolce Kde jsou ty časy, kdy jsme všichni jezdili s hliníkovými holemi, které o sebe pěkně cinkaly nebo se také nenávratně ohýbaly při dobře položeném pádu. Ve výkonnostním lyžování jsou tyto hole spíše vzpomínkou a nahrazují je hole kompozitové – tedy kombinace karbonu a sklolaminátu, přičemž na úplném vrcholu stojí hole ze 100% karbonu. Kdekdo je má, nakupuje je v nejlepší možné kvalitě i designu. Ale víme, co jsou vlastně zač? Z čeho se skládají a jak se vyrábí? Přečtěte si článek a možná se vám změní pohled na vaše hůlky při další vyjížďce sněhovou krajinou.

bychom pochopili podstatu karbonových holí, musíme se začít bavit o uhlíkových (karbonových) vláknech. Pojem karbon na chvíli opustíme, jelikož je to jen chemický prvek, tedy česky uhlík. Takže uhlíková vlákna. Kde je najdu? Vytěžím je někde hluboko v podzemí nebo vylovím z africké řeky jako diamant? Bohužel to není tak jednoduché. Výroba uhlíkových vláken je složitý chemický proces, který překračuje znalosti z předmětu chemie na základní škole. Proto přijměte alespoň toto zrychlené podání. Technicky vzato jsou uhlíková vlákna dlouhá a tenká vlákna o průměru 5–10

mikrometrů, což je devětkrát méně než lidský vlas. Jsou složeny převážně z atomů uhlíku, které jsou spojeny dohromady v mikroskopické krystaly. Tyto krystaly hrají důležitou roli, protože jejich uspořádání (paralelně k dlouhé ose vlákna) zaručuje neuvěřitelnou pevnost v porovnání k hmotnosti vlákna.

Ještě vydržte…

Abychom se dostali k takto přelomové hmotě a mohli si z ní „umotat“ hůlku, musí na začátku stát nějaká původní hmota, kterou budeme chemicky přetvářet (tzv. prekurzor). Vědci zkoušeli všemožné materiály – Edison vsadil na bambus, dlouho

nejzajímavější proces karbonizace. Vysoká teplota 1 100 až 1 400 °C rozkmitá atomy tak, že odstraní téměř všechny neuhlíkové prvky. Výsledné vlákno pak tvoří až z 95 % uhlík.

A teď odstavec pro technické šťouraly…

U produktového popisu karbonových holí se můžeme setkat se zkratkami modulů pružnosti: HM (High Modulus/ vysokomodulová vlákna) a UHM (Ultra High Modulus/vlákna se supervysokým modulem). Co to znamená? Modul pružnosti určuje, jakou můžeme očekávat pevnost materiálu. Čím vyšší modul pružnosti, tím je materiál pevnější a má lepší mechanické vlastnosti. V našem případě je tedy hůlka z UHM vláken pevnější, lehčí… a dražší. Zajímavostí také je, že hole ze 100% karbonu v praxi neexistují. Uhlíková vlákna se totiž musí pojit pryskyřicí k sobě, jinak by hole nijak závratně pevné nebyly. Pojem 100% karbon ale rozhodně není lživý. Spíše jde o srozumitelné označení pro širokou veřejnost, že použitý materiál obsahuje maximální podíl uhlíkových vláken bez použití jiných kompozitních složek (např. skleněných vláken). Heuréka! Uhlíková vlákna jsou na světě.

FOTO: DEPOSITPHOTOS

Uhlíkové vlákno o průměru 6 m v porovnání s 50 m lidským vlasem

The King of Sk

i Waxes

UHW

K O V AV A H

Pro své jedinečné vlastnosti. Produkty z uhlíkových vláken jsou totiž výjimečně lehké a pevné. Tyto parametry jsou velmi užitečné při jízdě na běžkách – paže běžkaře nejsou zatěžovány zbytečnými gramy navíc a pevnost zajistí minimální prohýbání hole a efektivní přenos energie. Nevýhodou uhlíkových vláken je však jejich křehkost, běžkařská hůl není odolná vůči nárazu tolik jako hůl hliníková. Karbonovou hůl tedy nikdy neuvidíte zahnutou do zatáčky, spíše si ji prohlédnete zevnitř a možná zapláčete nad tou ztrátou. Pokud zabruslíme do jiných oborů, zjistíme, že uhlíková vlákna nacházejí uplatnění v leteckém průmyslu, kosmickém výzkumu, automobilovém průmyslu a ve spotřebním zboží. Věřte, nevěřte, dají se koupit i karbonové housle. Na celém světě existuje opravdu málo výrobců (cca 6–7), kteří dokážou vyrobit uhlíková vlákna, sídlí v Japonsku a v USA. Například v České republice se uhlíková vlákna nevyrábějí, pouze se s nimi obchoduje a zpracovávají se. Pro výrobu karbonových holí je potřeba najít vhodného zpracovatele uhlíkových vláken, který dokáže tato vlákna přeměnit v tubus, tedy tyčku, se kterou pak můžeme lyžovat. Možná už to začíná znít jednoduše. Vlákna jsou hotová, teď už je jen smotat do tvaru duté tyče, podobně jako uháčkovat čepici. Není tomu tak. Tento proces vyžaduje chytré hlavy, které dokážou vymyslet správné rozvržení síly i modulu pružnosti vláken. Cílem je vytvořit ideální hmotnost, tuhost i vyvážení hole pro sportovce různých výkonností. Každý zpracovatel využívá jiné technologie a postupy a je velice těžké získat o těchto technologiích bližší informace. Je to jako recept na těsto: kuchařka vám řekne, že míchá vařečkou a peče v troubě, ale konkrétní složení těsta vám řekne, jen když vás má hodně ráda. S holemi je to podobné. V tom nejzákladnějším pojetí můžeme říci, že se tkanina uhlíkových vláken (předimpregnovaná pryskyřicí, tzv. prepreg)

nastříhá a pokládá přes sebe speciální metodou vrstvení na jakési jádro, připomínající kónický tvar hole (představte si třeba tyč nebo jakousi duši). Po vytvrzení v peci se vše hezky spojí, jádro se může odstranit a karbonová hůl je na světě! Ano, máte pravdu, je to velmi zjednodušené, ale víc vám k tomu bohužel říct nemohu. Přesnější popis technologií je totiž součástí receptu, který výrobci do světa jen tak netroubí.

A proč jsou tak oblíbená?

R D WA X

FOTO: WIKIPEDIA.ORG

U LT R A-

A teď už jen příjemné kosmetické záležitosti

Černý karbonový tubus se nechá nalakovat či polepit nějakým pěkným designem, vybavit košíčkem, hrotem a rukojetí s poutkem a může putovat za vámi. V současné době se na českém trhu vyskytuje okolo 10 zahraničních značek nabízejících profesionální karbonové hole (celokarbonové nebo kompozitové). Letos se už může Česká republika pochlubit i svým vlastním, domácím výrobcem holí s původem v Liberci. Ve spolupráci s Technickou univerzitou v Liberci vzniká značka Haakon, specializující se pouze na hole karbonové s nejvyšší kvalitou. Tak co, milí lyžaři? Dokázali jste přelouskat proces výroby uhlíkových vláken až po jejich využití pro běžecké hůlky. Tento intelektuálně vysilující výkon je potřeba nahradit výkonem sportovním. Proto popadněte své hole a vyvětrejte je. Karbonové, kompozitové nebo hliníkové. Každá hůl se počítá. Ať to frčí!

Pavla Francke Pochází z lyžařské rodiny Fajstavrů, závodí za vysokoškolský běžecký oddíl VŠTJ Ekonom Praha (Žižkovský tygři). V současné době se věnuje se věnuje spolu s odborníky z Technické univerzity v Liberci projektu nově vznikajících karbonových běžeckých holí Haakon. Web: www.haakonsport.cz

Y HF SPRA VOSK

SKLUZNÝ

Originál Rex HF ve spreji. Skluzný vosk s největším podílem kapalného vosku na trhu. Při výrobě skluzných vosků ve spreji Rex HF Spray byla použita nová technologie, která umožňuje vytvářet stoprocentně stejné kapalné verze našich tradičních HF parafínů. Způsob aplikace rozstřikem umožňuje, aby se do kapalného nosiče dostalo co největší množství sluzného vosku. Kapalné verze vosků poprvé dostihly v odolnosti proti sjetí tradiční, zažehlené HF parafíny. Vosk má stejné složení pouze aplikace na skluznici je jiná.

Oskenujte tento kód a podívejte se na video návod, jak aplikovat HF sprej.

Rex Future Fluor je naše nová generace fluorokarbonové technologie, která nepoužívá PFOA. Tato technologie je více šetrná k životnímu prostředí a zároveň přináší lepší výkon!

rexwax.cz www.rex.fi

#rexskiwax

ONE WAY:

15 let na jedné cestě Ta zpráva zapůsobila jako kanárkově žlutý blesk z černého nebe: finská společnost One Way Sport Oy, lídr mezi běžeckými holemi a sponzor takových jmen jako Dario Cologna nebo Charlotte Kalla, vyhlásila loni v březnu úpadek.

ltralehké černožluté hole One Way byly do té doby hrdou volbou mnoha megahvězd světa běžeckého lyžování a biatlonu, včetně fenomenálního Francouze Martina Fourcada nebo věčně po americku vysmátých olympijských vítězek z týmového sprintu, Jesse Diggins a Kikkan Randall. Obchodní známku One Way a související duševní vlastnictví bezprostředně po vyhlášeném bankrotu odkoupil finský importér lyžařského brandu Fischer, tamní firma Patrol, aby je vzápětí postoupila centrále Fischer Sports GmbH. Součástí obsáhlé reorganizace převzaté společnosti One Way byly pochopitelné personální změny ústící v odchod dosavadního

vedení včetně prezidenta a zakladatele značky Andrease Bennerta, unikátní zákulisní osobnosti světa běžeckého lyžování. Andreas Bennert se narodil v Německu a už v časném mládí se stal servismanem ve Světovém poháru lyžařů běžců. Později pracoval jako manažer pro Nike, jako evropský prodejní manažer Salomonu a šéf sportovní sekce finské značky holí Exel. Ve Finsku se oženil s tamní reprezentantkou Ullou Pelli a v roce 2003 založil vlastní značku One Way. V prvním roce života firmy vyráběli hole pro Nordic Walking pro zavedené brandy jako Reebok anebo – uhodnete? – Fischer. V roce 2005 pak najali finského běžce Virpiho Kuitunena coby prvního brandem OW sponzorovaného sportovce ve Světovém poháru, aby se nedlouho nato nechala zářivě žlutými holemi lehkými jak papír okouzlit plejáda tehdejších hvězd: Bjorn Lind, Pietro Piller Novým ředitelem značky Cottrer, One Way je Rakušan Severin Lehner, dlouholetý manažer firmy Fischer Sports

Text: Tom Řepík

31 Původní zakladatel brandu One Way Andreas Bennert (vlevo) s čínským distributorem nedlouho před bankrotem firmy

Anders Aukland, Petra Majdic, Rapael Poiree a dlouhý zástup dalších. První olympijské zlato pro One Way padlo už rok nato v Turíně 2006, přičemž na ZOH v Soči 2014 si hole One Way dopíchaly k těžko uvěřitelným 48 medailím. Od roku 2010 začala značka produkovat běžecké lyže, boty, textil, brýle, kolečkové lyže atd. Obrat firmy dosáhl v roce 2017 rekordních 15 milionů eur, rok nato však firma vyhlásila úpadek. O svém bezmála 15letém působení v čele značky poskytl Andreas Bennert vzácný rozhovor finským novinám. O okolnostech krachu firmy mluví takto: „Trable nám začaly kolem roku 2015, kdy ruský trh – náš nejdůležitější – spadl o 60 procent a navíc zbankrotovali dva naši klíčoví importéři – norský a americký. Současně od toho roku začaly být evropské zimy skoupé na sníh a lyžařské podmínky. Snažili jsme se firmu okamžitě restrukturalizovat, okrájet od marketingových výdajů a soustředit se na kmenový obchod – a zdálo se, že se nám to podaří. Jenže ve stejný čas nám banka zastavila úvěrování.“ „V roce 2017 jsme byli kontaktováni ostatními oborovými hráči ohledně potenciálních akvizic; jedním z nich byl Fischer, který se nám jevil jako perfektní partner zejména stran jeho dokonalé distribuční sítě a harmonizace vzájemného produktového portfolia. V roce 2018 se ale Fischer rozhodl nakoupit pouze obchodní známku a duševní vlastnictví s tím, že značku bude řídit kompletně z Rakouska; z finského ústředí si nevzal nikoho z původních lidí. Když jsem to viděl, rozhodl jsem se odejít z vlastní značky rovněž.“ Zazněly zákulisní oborové hlasy, že značka One Way sponzorovala příliš mnoho sportovců a vyplácela jim nadstandardně vysoké odměny. S tím Andreas Bennert nesouhlasil: „Ne, většina našich sportovců měla v oboru běžné kontrakty s fixními platbami v závislosti na jejich rankingu ve Světovém poháru, plus běžné bonusy za stupně vítězů. Roční výdaje sponzorovaným osob-

Vždy usměvavá držitelka letošního velkého křišťálového glóbu v biatlonu, Italka Doro Wierer a její vítězné hole SLG 10

nostem byly srovnatelné jako u ostatních značek. Je ale pravdou, že jsme měli podepsané kontrakty s velkým počtem sportovců – skoro devadesáti závodníky individuálně s holemi a doplňky, plus jsme sponzorovali národní lyžařská a/nebo biatlonová družstva Francie, Kanady, Bulharska, Slovinska, Slovenska a Číny v sortimentu oblečení.“ Na hypotetický dotaz finského novináře, co by zpětně změnil, kdyby mohl, Andreas Bennert odpověděl: „Jak jsme začali čelit těžkostem vinou slabých zim, okamžitě jsme se rozhodli vyrovnat zimní a letní byznys tím, že jsme se vrhli do silniční cyklistiky – oblékli jsme dva týmy z Tour de France, jenže jsme neměli dost času, abychom kolem toho vybudovali seriózní obchodní platformu. Zůstali jsme závislí na tom, zda dobře nasněží a my potom budeme prodávat nejvýš dva tři měsíce v roce. Takže kdybych to předvídal, začali bychom s diverzifikací do letního segmentu o mnoho let dřív.“ Po víc než roce po akvizici, letos v květnu, vlastník Fischer Sports jmenoval nového ředitele značky One Way. Severin Lehner je dlouholetým zaměstnancem Fischeru, ačkoli pracoval ve sjezdařské divizi. Má-li to indiko-

vat změnu výrobní strategie značky, či One Way bude nadále lajnovat trendy v produkci holí pro běh na lyžích a biatlon, uvidíme. Co je však zjevné už dnes, že Fischer Sports, dlouhodobě největší a nejúspěšnější světový producent běžkařského vybavení (ale obří jméno i v rámci všech zimních sportů), se rozhodl nechat žít One Way jako samostatný brand, než aby jeho akvírovanou produkci sloučil pod vlastní značku. Mnoho z megahvězd, které v předchozích letech excelovaly s vlajkovou lodí značky, holemi ONE WAY DIAMOND PREMIO SLG 10 v rukou, tak pokračuje i přes vlastnickou změnu dál – za všechny jmenujme italskou biatlonovou divu Dorotheu Wierer nebo Švédku Charlottu Kalla. Současná kolekce výrobků One Way zahrnuje úctyhodných 26 modelů běžeckých holí, 16 modelů běžkařských rukavic, běžkařské brýle a řadu dalších souvisejících doplňků. Na tuzemský trh sortiment One Way dodává dlouholetý zdejší distributor značky Fischer a dalších, firma SF České Budějovice. www.onewaysport.cz

Salomon 2019–20

Lyže ze Světového poháru i pro vás! V posledních letech se divizi Salomon Nordic daří lákat do svého závodního týmu vedle mladých nadějí i stále zvučnější jména jezdců etablovaných ve Světovém poháru. Na poslední zimní olympiádě 2018 v korejském Pchjongčchangu získali sportovci jezdící v Salomonu 16 medailí. V poslední době rozšířili řady továrních jezdců Američanka Sophie Caldwell, Němec Arnd Peiffer nebo Francouz Richard Jouve. Novou posilou továrního týmu Salomon je Američanka Sophie Caldwell

Výkonné a komfortní vybavení pro všechny

ěžecké lyžování ale nestojí a nepadá jen s elitními závodníky, jakkoli ti, kteří pravidelně stojí na lyžích a svědomitě trénují, jsou nejlepší špičkou dozajista ovlivňováni a motivováni – stejně jako náčiním, které u svých idolů vidí. Salomon vnímá svůj závazek podporovat rozvoj rekreačního běžeckého lyžování

tím, že se snaží svou produkcí oslovovat širokou veřejnost potenciálních nově příchozích do tohoto sportu. Salomon využívá poznatků z výroby vybavení pro své elitní sportovce a přenáší je v nejvyšší možné míře do nižších produktových řad lyží i bot, aby umožnil všem nováčkům představit rekreační verzi běhu na lyžích v uživatelsky co nejpřívětivější formě. Nor Sjur Roethe

Alex Harvey, dvojnásobný mistr světa

Z letošní nové kolekce vám chceme představit tři zcela přepracované modely lyží:

SALOMON S/LAB CARBON CLASSIC Do nové sezóny 2019–2020 Salomon významně pozměnil konstrukční řešení své vlajkové lodi, nejvyššího modelu lyže S/LAB Carbon Classic. Konstruktéři značky se snažili oddělit funkce odrazu a skluzu do dvou separátních mechanismů, aby mohl být posílen význam každého z nich. Ve fázi odrazu, kdy hmotnost lyžaře spočívá dominantně v oblasti špičky boty, snížená klenba mazací

komory lyže umožní přímočařejší, rychlejší kontakt se sněhem, a tudíž přesnější, jemnější odraz. Ve fázi skluzu, kdy má lyžař své těžiště víc vzadu, speciální výztuha z extrémně jemného karbonového tkaniva Thin Ply Carbon strategicky umístěná v zadní části lyže poskytne jezdci okamžitou akceleraci po každém odrazu.

SALOMON S/MAX CARBON SKATE V roce 2017 Salomon představil druhou generaci svého bruslícího závodního modelu S/LAB Carbon Skate, na němž vzápětí vyhrál Kanaďan Alex Harvey své zlato v maratonu na 50 km na MS v Lahti. Továrním konstruktérům pak děkoval za neobvyklou stabilitu a razantní přenos síly při odrazu z tohoto pro-

totypu lyže; část své zlaté medaile pomyslně věnoval jim. Vývojáři Salomonu si poté dali za úkol poskytnout podobný zážitek co nejvíce lyžařům; detailně studovali chování lyže při rozfázovaném bruslícím pohybu a dospěli k rozhodnutí konstrukčně vyladit dvě klíčové oblasti lyže, kde dochází ke kritickému pře-

nosu sil. Vyztužili špičku a patku lyže speciální strukturou z jemné karbonové mřížkoviny Thin Ply Carbon a vycentrovali klenbu lyže pro co nejlepší stabilitu ve skluzu. Tak se narodila letošní bruslící novinka S/MAX Carbon Skate se ztenčenou špičkou a patkou a nově řešenou klenbou D-Carbon core.

SALOMON RC10 eSKIN +PSP Kdo hledá relativně jistý odraz i nekomplikovaný skluz za každých sněhových podmínek, toho může zajímat letošní novinka Salomon RC10 eSKIN +PSP. Klasická lyže postavená na S/LAB Carbon Classic formě s nalepeným mohérovým skinem ve stoupací komoře. Lyže je dodávána se dvěma typy vyměnitelných skinů: oranžovým eSKINGRIP+ poskytujícím

jistější odraz, což je de facto tréninková verze stoupacího mohéru, a růžovým eSKINRACE, závodní variantou nalepovacího mohéru s optimalizovanými skluznými vlastnostmi. Tento nejvyšší skinový model Salomonu je osazen novým vázáním Salomon Prolink

Shift, které umožňuje posouvat těžiště vpřed (pro jistější odraz), vzad (pro lepší skluz) či jej nechat v neutrální pozici a současně záklapkou zajistit vázání proti náhodnému otevření při závodě.

TECH VÝVOJ SKLUZNÝCH VOSKŮ Text: Tom Řepík

Rychlá máza

rychle V

materiálové sekci předchozího vydání NORDICu jsem bazíroval na důležitosti výběru těch správných – rychlých – lyží pro každého aspirujícího závodníka. Zdůrazním stejnou věc znovu – pokud nebudete vlastnit dostatečně rychlý pár už z továrny, správným voskováním z něj můžete udělat rychlé lyže, jen těžko však nejrychlejší na trati závodu. Abyste docílili potenciálně rychlé mázy, v každém závodě budete potřebovat na lyže aplikovat minimálně tři vrstvy rozdílných skluzných vosků (nezřídka víc). Soudobý trh nabízí laickému uživateli nijak dvakrát přehledné kvantum nejrůznějších vosků, kterými lze do závodu namazat. Zůstaneme-li u skluzných parafínů, v sortimentu většiny značek jsou hydrokarbonové (CH nebo NF), fluorokarbonové s nízkým obsahem fluoru (LF), fluorokarbonové s vysokým obsahem fluoru (HF) a různé verze fluorokarbonových urychlovačů ve formě prášků, gelů a nejnověji i tekuté. Úkolem všech skluzných vosků je odpuzovat tenkou vrstvu vody vznikající třením skluznice o sněhový povrch. Tyto vosky toho docilují primárně rozbitím souvislého vodního filmu na miniaturní kulaté kapičky, po nichž lyže doslova „roluje“. Fluorokarbon takového efektu dosahuje významně líp než hydrokarbonový parafín, proto jej používají všichni seriózní závodníci, kteří si to mohou dovolit.

Závodní vrstvení

Hydrokarbonový bezfluorový parafín je vhodné použít do první – základní – vrstvy, sloužící jako vhodný nosník dalších vrstev rychlejších. Dost lyžařů používá do základu

Matně osvětlené sklepní prostory, rozložené pracovní stoly s kopyty. Ostrý zvuk seškrabávaných skluznic, rytmické tahy kartáčem, štíhlý chomáček dýmu stoupající od horké žehličky. Podobně víc či míň idylické scény bývají rutinní noční realitou mnoha technických místností horských hotelů a chat od podzimu do jara. Možná už ne nadlouho. modrý CH, jiní preferují parafíny pro špinavé sněhy s příměsí grafitu. Bez ohledu na teplotu a kvalitu sněhu totiž při pohybu skluznice vzniká statické tření, které grafit pomáhá redukovat a napomáhá tím hladšímu skluzu. Další vrstvou do závodu by měl být tuhý fluorokarbonový parafín specifického druhu

Pokud má závodník omezené zdroje, jeho mazání může skončit předchozí LF/ HF vrstvou. Nicméně bez finální urychlovací vrstvy nebudou lyže ve většině podmínek tak rychlé jako s ní. Ta se skládá z čistého fluorokarbonu a v zásadě je jedno, zda zvolíte formu prášku, tuhou, gelovou nebo tekutou; rozdíl je jen v jejich aplikaci na lyži. Nahřátý tuhý urychlovač může být nanesen natřením na skluznici, zahřát, zakorkován či zažehlen. Pokud jen zakorkován, nevydrží na skluznici tak dlouho jako zažehlený (nejspíš do 10–15 km podle sněhových podmínek). Práškové urychlovače potřebují zažehlit na poměrně vysokou teplotu, musíte však vědět, co děláte, abyste si nespálili skluznici. Prášky byste měli zažehlovat v ochranné masce. Gely se nanesou a zakorkují, kapalné HF se rozstřikují nebo nanáší aplikační houbičkou. Použití tekutých parafínů ve vrcholových soutěžích bývalo zpočátku vývojové éry vhodné spíše na krátké distance a sprinty, vzhledem k omezené schopnosti vosku vydržet v této formě na skluznici. Ale zjevně už takové omezení pozbývá platnosti, což mi potvrzuje i jedna ze soudobých laufařek Šárka Vyštejnová: „Dnes už se tekuté parafíny bezproblémově používají i na dlouhé tratě. Sama jsem tekutý ke své spokojenosti vyzkoušela před pár lety při 200km Nordenskiöldsloppetu. Technologický vývoj tekutých parafínů zdárně směřuje k tomu, aby vydržely to samé, co jejich tuhá verze. Znám dost profi servisních týmů používajících téměř výhradně liquidy už několik let. Obecně životnost tekutých vosků na skluznicích výrazně stoupá – za historickou FOTO: SNOWBIZ

podle aktuálních podmínek. Hlavním účelem této vrstvy je dostat do skluznice nějaký fluorokarbon coby nosník nejrychlejší vrchní fluorové vrstvy. Fluorokarbon se nijak dobře nepojí s polyetylenem skluznice nebo hydrokarbonovými vosky, takže fluorokarbonová mezivrstva je nezbytná tam, kde je v plánu aplikace finálních fluorových urychlovačů. Mezivrstva z HF pochopitelně udrží urychlovače lépe a déle než LF.

univerzální řadu tekutých parafínů F4 bych ruku do ohně po deseti kilometrech nedala, ale novým voskům už věřím a bývají běžně používané i na dlouhých závodech.“

Tekuté parafíny

V oblasti rekreačního i závodního mazání běžeckých lyží se stále víc prosazuje kapalná forma vosků. Poměrně dlouho a dobře ji mohou znát hobby běžkaři využívající nowaxových lyží se šupinami, nanoskluznicemi nebo mohérovými vložkami – veškeré typy skluzných vosků i antimrznoucích přípravků se dodávají v tekuté formě s aplikátorem ve spreji nebo houbičce. Ještě předtím přišli výrobci s kapalnými verzemi klistrů ve sprejích; rekreačními běžkaři byly přijaty s vděkem zejména kvůli snadnosti aplikace a její relativní čistotě, stejně jako nepotřebě tuto formu klistru zažehlovat. Závodníkům vadila omezená trvanlivost mazání na skluznici, nezanedbatelně kratší než při tradiční aplikaci se zažehlením, a asi i komplikovaná možnost klistry míchat do nejednou až alchymistických kombinací. Nově přicházejí do světa závodního mazání kapalné vysokofluorové vosky – nákladná záležitost, která se skluznicím přiděluje po přísně odměřovaných kapkách. A pochopitelně stále výrazněji se prosazují kapalné formy parafínů i nižších tříd. Jejich výhody jsou nasnadě – nasprejujete skluznici či ji přetřete aplikační houbičkou za několik vteřin, necháte zaschnout a buď vykorkujete a vykartáčujete, nebo případnou počáteční tupost skluzu ojedete na sněhu během prvních stovek metrů. Skluznice lyže vypadá na mikroskopické úrovni jako houba – a jak na ní nanesený tekutý vosk schne a odpařuje se jeho vodní složka, na pórovitém materiálu skluznice zanechává vlastní vosk. Jakmile byl jednou technologický proces tekutých forem vosků vývojově ustálen, pro jednotlivé výrobce je poměrně snadné vydat shodnou produktovou řadu parafínů v tuhé i kapalné verzi – většina značek je už má v nabídce v plné škále od nefluorových (pod obvyklými kódy NF nebo CH) přes nízkofluorové (LF) po vysokofluorové (HF). Při používání tekutých vosků se nesmí podcenit výchozí stav skluznice – na dokonalost jejího vyčištění a vykartáčování platí shodné

nároky jako při tradičním zažehlování. Po aplikaci tekuté vrstvy ji nechte zaschnout na asi 15 až 20 minut; nejlepším prostředím pro to je suchá, vyhřátá místnost. Rekreační běžci, spěchající na lyže v podvečer hned po práci, by si měli tekutý vosk na lyže nanést ráno. Schůdnou alternativou je aplikovat tekutý vosk před odjezdem na sníh a lyže nechat uschnout v teple auta při jízdě. Trvanlivost vosku nebude ohromující, jak však praví lidová zkušenost – pořád lepší než vůbec nemazané lyže. Kde jste při aplikaci odkázáni na studené venkovní prostředí, počítejte s tím, že tekutý vosk může na skluznici zasychat až k hodině času.

Závodění na tekutých

Dominantnější používání kapalných verzí mazání může přinést nemalé změny do podob mazacích prostor, provozních poměrů v nich i standardů v očekáváních jednotlivých závodníků nebo týmů. Korektně

relativně tvrdý a studený na dané klimatické podmínky, tuto základní vrstvu stáhnout a vykartáčovat a použít jako nosnou pro testování tekutých parafínů, na nichž budou závodit. Víc zde není líp – nanášejte tekutý vosk po skluznici v souvislé vrstvě, její tloušťku však nepřehánějte, nemá to praktický význam.

Marketing a realita

Někteří obchodníci doporučují používat tuhý urychlovač, přes něj práškový a navrch gel nebo kapalný. Argumentují, že rychlá fluorová vrstva na lyži tak vydrží déle. Osobně mám za to, že v takové situaci bude poměr ceny a výkonu natolik nepříznivě vychýlen, že se to málokdy vyplatí – s nepravděpodobnou výjimkou, že sportovec či tým disponuje neomezenými zdroji. Pamatuju si, že v době příchodu prvních fluorokarbonových vosků někteří jejich výrobci deklarovali, že vydrží mnohem déle než hydrokarbonové parafíny – běžně udávali nájezd přes 100 km. Z čehož brzy sešlo. Nyní jako by se historie chtěla opakovat – marketing nových verzí kapalných HF vosků naznačuje jejich relativně dlouhou výdrž kolem 30 km – bez zažehlování! Čas brzy ukáže. Při závodech mohou nastat některé specifické sněhové a teplotní podmínky, v nichž si uspokojivě vystačíte s levnými CH parafíny, případně LF. Třeba ve velkém mrazu a suchu, kdy se pod skluznicí netvoří tolik vlhkosti, nepotřebujete vodoodpudivou schopnost vosků. Obecně při nízké vlhkosti vzduchu – řádově pod 50 procent – se bez HF parafínů obejdete. Na trhu je dnes přehršel parafínů od řady různých výrobců; každý z nich bude ve svých katalozích proklamovat, že jejich značka je nejlepší, používaná ve Světovém poháru a tak dál. Jak já soudobou tržní nabídku vnímám – všechny hlavní značky mají dobré produkty. Pokud váháte, rozhodněte se podle libovolného – klidně iracionálního – kritéria pro jednu značku, dobře poznejte její kompletní produktovou řadu a naučte se ji používat. Tímto způsobem uděláte mnohem míň chyb, než pokud budete nahodile impulsivně reagovat na marketing jednotlivých výrobců a migrovat od jedné značky k druhé ve snaze mít vždy to (rádoby) nejlepší a nejrychlejší.

Rozhodněte se pro jednu značku a dobře poznejte její kompletní produktovou řadu a naučte se ji používat. aplikovat tekuté vosky lze de facto okamžitě s minimální učící se křivkou, žádnými výpary od žehliček a minimalizovaným uklízením odpadu z pod servisních stolů. Největším benefitem je však úspora času – v servisních boxech nejednou ta z nejcennějších komodit. Žehličky ale servismani vozit nepřestanou – skluznice lyží potřebují čas od času dostat hojně napít od klasicky zažehlovaného tuhého parafinu. Stejné platí i pro rekreační lyžaře – pokud budete mazat výhradně kapalnými vosky, po každých 100 až 150 km je vhodné napustit skluznice tuhým parafínem a držet tak jejich strukturu dostatečně mastnou. Závodníkům je třeba jejich skluznici po soutěži důkladně vymýt od nečistot i zbytků posledních vosků stoupacích i skluzných a zažehlit do ní tradiční krycí vrstvu tuhého parafínu, pod níž lyže přečkávají cestování a uskladnění do dalšího použití. Pro závodníky nově prozkoumávající efektivitu používání tekutých parafínů může fungovat následující jednoduchá metoda: zažehlit skluznice do bezfluorového nebo nízkofluorového parafínu, který bude

TECH HISTORIE SYSTÉMU SNS Legendární černožluté čmeláky Salomon SNS Pilot z přelomu století

Ačkoli patent Prolinku se liší od chráněných verzí NNN (výrobce Rottefella) a Turnamic (vyrábí si Fischer a Rossignol), všechny tři systémy jsou uživatelsky zcela slučitelné. Salomonův SNS debutoval v roce 1982 a hned slavně, ve Světovém poháru. Záhy jeho závodní verzi Salomon SR901 začali používat a vítězit na ní ti největší tehdejší šampióni jako Thomas Wassberg, Gunde Svan a mnozí další. V roce 1989 Salomon své vázání zcela přepracoval; změnil systém upínání a pod střed boty přinesl souvislou robustní 10 mm širokou hrazdičku. Vznikl tak slavný SNS Profil 911, zkraje devadesátých

Text: Tom Řepík

Konec jedné éry Tři roky poté, co Salomon vyvinul novátorský Prolink, vedení značky nastínilo, jak hodlá naložit se svým původním slavným systémem vázání SNS. Vozil jsem se na každé z jeho verzí.

roce 2016 uvedl Salomon na trh svůj zbrusu nový systém vázání Prolink, plně kompatibilní s konkurenční technologií. Už tehdy to vzbudilo nevyhnutelnou otázku, co tento vpravdě revoluční krok bude znamenat pro tradiční systém SNS. Letos na to značka poprvé odpověděla – respektive odpověď veřejně naznačila. Na letošních veletrzích, kde Salomon prezentoval své nové generace bot a lyží, jedna věc pozorným očím nemohla uniknout – všechny modely běžeckých bot byly k dispozici pouze s podrážkou Prolink. Prodejní manažeři značky vysvětlovali, že zatímco Salomon pokračuje v prodeji svých výchozích SNS produktů přinejmenším po další dvě sezóny, designéři značky se vývojem výrobků na legendární SNS platformě přestali zabývat. Na rok 2021 mají v (nově čínském) Salomonu volně naplánován mezník, z něhož se má značka rozhodnout podle aktuálního odbytu, zda bude držet (kdysi světu běžeckého lyžování vládnoucí) SNS výrobky dál

v nabídce. Přičemž Prolink už nyní výrazně dominuje prodejům v každé z položek, kde je taková volba zákazníkům k dispozici. Důvod k uživatelské preferenci nové verze před původní je nabíledni – výrobky Prolink jsou kompatibilní s konkurenčními systémy NNN a Turnamic. Dlouhé roky měli běžci na lyžích vryto do podvědomí, že boty Salomon (a jejich sesterská značka Atomic) mohou používat jen SNS vázání se širokou jednokolejnou hrázkou v ose platformy vázání, pasující do výrazného kanálku v podrážce boty. Současný Prolink, stejně jako historický systém NNN a nový Turnamic, je designovaný se dvěma slabšími hrázkami v platformě vázání.

Slavná pionýrská řada SNS SR901 z osmdesátých let, kdy se začínalo experimentovat s bruslením na dnešní poměry v nízkých botách. Středová drážka v podrážce byla miniaturní a jen pod nártem chodidla, malá čtvercová podpatěnka byla zvlášť, přitloukaná hřebíčky. Revoluční systém upínání byl tak sexy od dosud známého trojzubce, do nějž se lyžař (natož lyžařský orienťák) pro led v podrážce nejednou neobul. Moje první lyžáky ze Západu, jež nešlo nemilovat

Nastávají nové poměry ve vybavenosti běžeckého lyžování – či se přinejmenším zjednodušují.

FOTO: SNOWBIZ

V roce 1989 Salomon inovoval SNS do slavné verze 911 Equipe, u níž kompletně změnil systém upínání a přinesl souvislou robustní středovou hrazdičku SNS Profil probíhající pod celou botou. Byla divoká devadesátá léta, frčel MC Hammer a žluto-zelenofialová

V roce 1999 Salomon v novém systému SNS Pilot znovu pozměnil tvar i rozměr středové hrazdičky, když rozšířil její čelní část z dosavadních 10 mm (horní snímek) na 17 mm a do podrážky boty přidal druhou kovovou příčku

Jde o stejnou filozofii uvažování, která před třemi lety spustila sériovou výrobu systému Prolink: naráz šlo svobodně měnit systémy a boty Salomon se mohly začít objevovat ve vázání Rottefella, případně systémově naopak. Jelikož dobře padnoucí

bota dál zůstává nejkritičtějším požadavkem dobrého vybavení lyžaře a zejména závodníka a každá ze značek bot má v detailech svůj specifický tvar a zpracování, až na výjimky každému z vrcholových závodníků opravdu nejlíp padne bota jedné jediné značky. Salomon také zdůrazňuje, že univerzální Prolink ocení trenéři a servisní týmy při hektickém testování lyží různých sportovců využívajících odlišných systémů. Prodejní čísla Salomonu Prolink dramaticky rostou a v současnosti několikanásobně převyšují odbyt SNS produktů, podle interních údajů z ústředí firmy. Značka neudělá výjimku ani pro své největší hvězdy, a tak do loňské sezóny poslední mohykánka, slavná Američanka Jessie Diggins, letos přestoupila na Prolink. Mě osobně rozhodnutí Salomonu o blížícím se zániku legendy SNS nepřekvapilo – vnímám jej jako logický krok přirozeného vývoje pozoruhodné ságy této značky, kterou jsem nejvíc miloval v jejích pestrobarevných časech devadesátých let, kdy ji vlastnil tehdy agilní Adidas. Dobrovolným zrušením jedné nekompatibility nastávají nové poměry ve vybavenosti běžeckého lyžování – či se přinejmenším zjednodušují. A to pro zcela každého – od vrcholového sportovce po rekreanta. Bohulibé. Sbohem, SNS, skol a díky – stála ta nezapomenutelná a nezopakovatelná jízda historickými mezníky zatraceně za to!

FOTO: SALOMON NORDIC

let v divokých pastelových barvách, na konci poslední dekády století pak všude po sněhu jezdily velmi populární „čmeláky“ Salomon Bumblebees. V roce 1999 Salomon mnohé své příznivce překvapil (některé i zaskočil) a pod závodní verzi bruslicích i klasických bot přidal druhou kovovou příčku a středovou hrazdu vpředu rozšířil na 17 mm. Tato druhá příčka u bruslicího vázání SNS Pilot Skate držela kovovým ramenem na pantu, u klasických SNS Pilot Classic se při každém záběru mezi botou a vázáním odvíjel a zase navíjel textilní tkaloun; tedy dokud nenamrzl, přestal se navíjet a zaseklý překážel pod botou. Starší verze bot Salomon Profil fungovala v Pilot vázání, obráceně Pilot v Profilu nikoliv. Salomon se během několika let tohoto nepříliš povedeného experimentu s uchycením za druhou příčku v botě potichu zbavil. Podle firemních zdrojů byl nejpopulárnější epochou pro SNS systém konec devadesátých let, kdy v černožlutých čmelákách jezdilo kolem 75 % závodníků ve Světovém poháru v čele s legendou legend Bjørnem Dæhliem. Proč se tedy, s tak neobvykle vysokou důvěrou sportovních hvězd, Salomon rozhodl SNS dále neinovovat a raději (po x-té) z gruntu celý systém překopal? Odpověď zní nepřekvapivě: aby do Salomonů mohlo co nejvíc lyžařů – tedy i všichni ti s výbavou odjinud.

FOTO: SNOWBIZ

Poslední mohykánka Světového poháru na Salomonu SNS, slavná Američanka Jessie Diggins s věčně suchými předními zuby. Od letoška přestupuje na Prolink

TECH Text: Tom Řepík

Doplňky, které možná neznáte:

Inspirativní produkty nejen pro běžkaře Z vesmíru na sníh

Americký vládní úřad pro letectví a kosmonautiku NASA nákladně financoval vývoj materiálu aerogel, aby své astronauty udržel naživu v nám pozemšťanům špatně představitelných teplotách (za slunečného dne je na Měsíci kolem –127 °C). Aerogelový materiál (pocitově blízký bublinkové pěnové vrstvě vložené mezi pláště recyklovaného polyesteru) je lehčí a má lepší izolační vlastnosti než peří nebo syntetická vlákna. Nejde o nic nového: aerogel je na světě od roku 1931; to jen prudký rozvoj výrobních technologií posledních let jej učinil cenově dostupnějším, a tak i praktičtějším pro outdoorové využití. Naráz se aerogelem doplněné výrobky ukazují na sněhu v modelech řady značek.

Triko Sensor Merino DF je vyrobeno z dvouvrstvého úpletu, který kombinuje polyester na vnitřní straně a merino vlnu na vnější. Polyester urychluje transport potu do vnější vlněné vrstvy, která zajišťuje termoregulaci a omezuje tvoření pachů

I u tradičního švédského výrobce najdeme prádlo kombinující přednosti přírodní vlny merino a výhody syntetických materiálů. Triko Craft Merino 240 Zip LS je vhodné pro outdoorové aktivity v chladném počasí

Na své arktické expedice můžete přibalit izolační boty Tundra Aerogel značky Outdoor Research, které díky speciální izolační vložce z materiálu PrimaLoft® Aerogel skvěle izolují. To vše při velmi nízké hmotnosti

To nejlepší z ovce i ropy Merino je teplejší, zvlášť ve vlhku, i lépe odolává zápachu než z petrochemických derivátů tkaná polyesterová a nylonová vlákna. Tyto syntetické materiály jsou zase trvanlivější, líp odvádějí pot a mnohem rychleji tak schnou. Historicky si sportovci byli nuceni vybírat mezi těmito dvěma typy technologií; nyní již mnozí z výrobců funkčního prádla optimálně kombinují ty nejlepší vlastnosti z obou druhů. Merinovou vlnu protkávají polyesterovými či polyamidovými vlákny pro delší trvanlivost a zrychlení schnutí oděvů. Ty jsou současně lehčí, teplé a výborně odvádějí vlhkost. Takové prádlo je ideální pro rekreační běžkaře, kteří při nižší intenzitě pohybu ocení skvělý izolační potenciál merina.

39 Nezateplené závodní rukavice LillSport Legend Gold jsou vyrobeny z 3vrstvého větruodolného materiálu. Dlaň z přírodní usně

V suchu a teple nehledě na podmínky Žádná část běžkařova těla nebývá tak citlivě vystavena na nemilost mrazu jako prsty rukou. Klíčem k jejich tepelné pohodě je udržet ruku v co největším suchu a současně ji adekvátně izolovat. Už sebemenší vlhkost v rukavici začne prsty o teplo okrádat; dokonce i v relativně teplém počasí, pokud ruka nadměrně zvlhne, prsty to dokáže znecitlivět. Vlhkost na rukavici útočí z obou směrů – zvenčí i zevnitř. Vyrobit běžkařské rukavice zcela odolné proti vodě je doslova nemožné, dobře odolávající větru velmi náročné, mají-li současně být dobře prodyšné, aby nebránily odvodu vlhkosti způsobené pocením. Sportovec, který vyjede v tempu dlouhý kopec, bude mít na jeho vršku v rukavicích zpocené ruce snad v každém počasí; pokud naopak bude dlouho sjíždět v nehybné aerodynamické pozici, v mrazu a větru nejspíš bude mít pod kopcem prsty zmrzlé do znecitlivění. Vyhnout se oběma extrémům pomůže vyvážené množství efektivní izolace a funkční podšívka rukavice. Ta odvede pot směrem ven od kůže, přičemž izolace musí co nejvěrněji odpovídat klimatickým podmínkám, do nichž je rukavice určena.

DECATHLON TRIČKO 500 S DLOUHÝM RUKÁVEM

Do nepříznivých podmínek jsou připraveny rukavice Salomon RS Pro WS Glove U, jsou minimálně zatepleny, přitom vybaveny větruodolnou a prodyšnou membránou GORE® Windstopper

Válka plastům Plast je dnes všude, a to – bohužel – doslova. Typický Evropan vyhodí ročně kolem 85 kg plastů, který se v zemi rozpadne (snad) za 500 let. Mezitím však upouští mikroprvky, které zamořují vodu a postupují vzhůru potravním řetězcem – až do lidí. Stejně tak pokaždé, když pereme syntetickou tkaninu, uvolňují se z ní mikročástice vláken, které přes filtry praček prostupují do vodního systému a odtud zamořují i půdu a vzduch. Deprimující téma pro každého, kdo před plasty vědomě nezavírá oči. Vytěsnit je zcela z našich životů nejspíš už nebude možné, nicméně většina hlavních sportovních brandů začíná své využívání plastů redukovat a řada

výrobců novátorsky hledá plnohodnotné alternativy za ně. Začíná být na nás spotřebitelích, nakolik je podpoříme svou zákaznickou volbou. Dosud nejrozšířenější izolační vrstva – fleece – je z ekologického hlediska jedním z hlavních viníků uvolňování mikrovláken do vody při jeho praní; na trhu se nyní objevují průkopnické verze recyklovaného, biologicky rozložitelného fleecu vyráběného ze starých rybářských sítí a plastových lahví lovených z moře, vyřazených oděvů nebo ricinového oleje s významně zredukovanou schopností ztrácet mikročástice – údajně až pětinásobně menší než klasicky vyráběný fleece.

DECATHLON BĚŽKAŘSKÁ BUNDA 550

DECATHLON BĚŽKAŘSKÉ KALHOTY 500

Lehké tričko pro běžkaře na středně náročné tréninky. Díky přiléhavému střihu a použitým materiálům je tričko funkční a velmi prodyšné. Jako první vrstva poskytne výbornou termoregulaci a skvěle odvádí pot. Tričko je k dostání v pánském i dámském střihu.

Bunda pro běžkaře, kteří jezdí ve středně náročném tempu a vyrážejí v chladném počasí. Díky přiléhavému střihu a zatepleným předním dílům je bunda hřejivá a má univerzální využití. Je ideální do velmi studeného počasí. Větruodolný materiál chrání před větrem a chladem. Bunda má 2 kapsy na zip a 1 kapsu nad zápěstím. Dostupná v pánském i dámském provedení.

Větruodolné a zároveň prodyšné kalhoty pro běžkaře na středně náročné tréninky v příjemném počasí. Díky přiléhavému pasu a pružnému materiálu kalhoty chrání před chladem i větrem, aniž by jakkoliv omezovaly volnost pohybu. Vodoodpudivý materiál prodlužuje odolnost vůči prosáknutí při vyjížďkách za sněžení. Zip u kotníků usnadňuje obouvání bot. Kalhoty mají zadní kapsu na zip. Dostupné v pánském i dámském střihu.

www.decathlon.cz

479 Kč

1 499 Kč

1 299 Kč

TOKO SKIN SET Jemný čistič Ski Cleaner a impregnace Eco Skin Proof proti namrzání skluznice jsou ideální výbavou pro vaše lyže se skluznicí skin. Jemná čisticí kapalina pro běžky s integrovanými pásy odstraňuje všechny druhy nečistot ze skluznice. S impregnací dosáhnete dokonalého odrazu i skluzu. Impregnace vytvoří vysoce vodoodpudivou vrstvu, neobsahuje fluorokarbon a je biologicky odbouratelná. Dovozce: Lissport s.r.o.

www.tokowax.cz

TOKO LIQUID PARAFFIN Vysokofluorový a nově také bezfluorový tekutý vosk, který splňuje nejvyšší nároky pro závodní a tréninkové účely. Kritické látky perfluorooktansulfonát (PFOS) a kyselina perfluorooktanová (PFOA) nejsou obsaženy v žádném z produktů TOKO. Dovozce: Lissport s.r.o.

Base Performance 100 ml

795 Kč

High Performance www.tokowax.cz

125 ml

1 760 Kč

REFIT ICE GEL

ATEX KAŠPER Dámská bunda pro běh na lyžích má výrazně vypasovaný střih. Hlavní části bundy jsou z teplého třívrstvého membránového materiálu Windproof Zag, odolného proti větru a vlhkosti. Zadní části jsou z velmi pružného, měkkého materiálu Roubaix pro zvýšení prodyšnosti a lepší rozsah pohybu. Uvnitř bundy se nachází pružný protiskluzový bederní pás proti vysunování při běhu. Střih bundy je navržen jako přiléhavá běžecká bunda přes závodní dres.

www.atexsport.cz

630 Kč

3 149 Kč

Speciální prací prostředek pro textilní výrobky s membránou, např. GORE-TEX, Sympatex a další. Doporučeno pro funkční materiály. Aktivizuje a udržuje funkce GORE-TEX, Sympatex… Koncentrát pro 10 praní. Svěží vůně. Pro praní v pračce a pro ruční praní, účinný i při nízkých teplotách. Bez barviv, optických bělidel a fosfátů, šetrný k životnímu prostředí. Dermatologicky testováno.

280 Kč

www.tokowax.cz

TRIMM ZEN/ZENA

Na unavené nohy po lyžování. Přináší okamžitý a dlouhodobý pocit uvolnění a osvěžení. Účinek doslova cítíte a vnímáte.

www.refitshop.cz

TOKO ECO TEXTILE WASH 250ML

139 Kč

Univerzální lehká a zároveň teplá bunda TRIMM ZEN/ZENA kombinuje zateplené prvky a strečové díly pro dobrý odvod vlhkosti. Vhodná pro všechny sportovní aktivity. Integrovaná 3D regulovatelná kapuce s vysokým límcem se postará o maximální ochranu. Dostupná v pánském i dámském provedení. Technologie: hybrid, náplň – syntetické peří, DWR – voděodpudivá membrána, spirálové zipy, maximální prodyšnost.

www.trimm.cz

2 750 Kč

RELAX NORDIC

R2 STORM

R2 BASE

Špičkové brýle pro běžecké lyžování vhodné i pro větší a širší obličeje. Lehká prověřená konstrukce rámu FLEX FIT, aerodynamický tvar, odklápěcí hledí s panoramatickým zorníkem MULTIVISION, vysoká redukce mlžení ANTIFOG, ergonomicky zaoblený tvar zvyšuje účinnost systému ventilace AIR FOG, zorník z odlehčeného a nárazuvzdorného materiálu DURAMAX, VÝMĚNNÁ SKLA součástí balení, nastavitelný elastický pásek. Nabízí ideální ochranu i při vyšší rychlosti.

Rukavice R2 STORM byly navržené pro maximální ochranu. Funkční materiál SOFT PLATIN na hřbetu rukavice zajišťuje dostatečnou voděodolnost a prodyšnost díky svým přirozeným vlastnostem. Příjemné klima a dokonalý vnitřní komfort zajišťuje výplň z umělých vláken 3M THINSULATE. Potisk TOUCH PRO pro ovládání mobilních telefonů.

Nová technologie povrchové úpravy jednotlivých vláken zajišťuje, že R2 funkční prádlo je extrémně lehké, velmi příjemné na dotyk a poskytuje pocit maximálního komfortu a pohodlí. Dokonale reguluje tělesnou teplotu, odvádí vlhkost od pokožky a rychle schne. Chladí, když je teplo, a hřeje, když je zima. Společně s funkčními zónami, zvýrazněním bezešvou technologií zajistí, že už nikdy nebude Váš pohyb ničím limitován.

www.relaxworld.cz

1 199 Kč

599 Kč

549 Kč

YOKO OPTIGRIP YXS 2.0

YOKO YXR RACE

YOKO YXS 5400 SERIES

Jedná se o lyže pro běh klasicky, které díky technologii Optigrip® usnadňují lyžování. Technologie zajišťuje dokonalý odraz za jakýchkoliv podmínek. Optigrip® je směřován pro obě kategorie, jak pro výkonnostní, tak i sportovní lyžování. Aktivním nebo jen občasným lyžařům nabízíme možnost kompletně bezúdržbových běžek.

Excelentně padnoucí YOKO závodní rukavice. Hřbet rukavice je tvořen vysoce elastickým materiálem YOKOLcr a látky se zateplením Thinsulate™. Dlaň je tvořena YOKO syntetickou kůží se silikonovou grafikou a lehkým polstrováním. Neoprénová manžeta.

Sportovní běžecké hole Yoko, které vynikají v poměru kvalita/cena. Hole je vyrobena z vysokopevnostních karbonových vláken v kombinaci s kompozitem. Obsah karbonu 40 %. Hole jsou v prodeji s patentovaným vypínacím systémem poutek YOKO YQR.

www.hyra-sport.cz

4 990 Kč

www.hyra-sport.cz

799 Kč

www.hyra-sport.cz

1 799 Kč

Hodinky pro běh na lyžích

íte, podle čeho vybrat sportovní hodinky pro záznam a vyhodnocení běhu na lyžích? Běh na lyžích patří mezi sporty, které se klasickými hodinkami těžko zaznamenávají a vyhodnocují. Změna přišla až se sportovními GPS hodinkami, které zvládají i při běhu na lyžích jednoduše měřit tempo, vzdálenost, a dokonce zaznamenají i projetou trasu. Vzhledem k těsnému sportovnímu oblečení fungují lépe menší a lehčí modely hodinek. K zajímavým modelům patří Forerunner 35 s cenami okolo tří tisíc korun a vynikajícím poměrem cena/výkon. Dámy

Pokud ale hledáte univerzální hodinky pro sport i běžné nošení, podívejte se na řadu hodinek Garmin fénix. Jsou sice robustnější, avšak díky svým funkcím a všestrannému využití reálně na trhu nemají konkurenci. Více informací:

www.garmin.cz

ocení vívoactive3, který je o něco málo dražší a je k dispozici i v elegantních dámských designech. Sportovněji laděný Forerunner 245 je k dispozici i ve verzi „Music“ s vestavěným hudebním přehrávačem. Pro výkonnostní a vrcholové běžce jsou určené multisportovní Forerunner 935 nebo Forerunner 945, s cenami nad deset tisíc korun a vynikající výdrží baterií.

RC CLASSIC WS TWIN SKIN SPORT+CONTROL běžkařský set

dámská běžkařská obuv místo 2 990 Kč

2 699 Kč

místo 4 990 Kč

3 499 Kč

RC3 CLASSIC pánská běžkařská obuv místo 2 990 Kč

2 699 Kč

WWW.SPORTISIMO.CZ

Nejžhavější novinky 2020 najdete

v HARFASPORTU

Pražský obchod HARFASPORT specializovaný na lyže a kola vám vždy nabídne velký výběr běžkařských setů, oblečení i doplňků. Tato speciálka si nenechá ujít nejzajímavější novinky, a tak si již nyní můžete prohlédnout esa, která kolekce 2020 přináší. K dispozici máte rovněž půjčovnu se špičkovými aktuálními modely. Vybavení vám půjčí perfektně servisované a již v ceně pojištěné proti poškození i krádeži. Využít můžete také službu servisu, kde se vám profesionálně postarají o lyže, běžky či snowboard, a to vždy do 48 hodin.

Tipy na modely lyží 2020 pro sporťáky: na klasiku i pro skate

Fischer Speedmax 3D Classic Plus 902

Ve speciálce HARFASPORT seženete lyže olympijských vítězů a světových šampionů na klasiku: Fischer Speedmax 3D Classic Plus 902. S těmito běžkami přichází absolutní novinka, voskovatelné bočnice Gliding Sidewall, díky nimž se tření snižuje na minimum. Skluznice je lepena speciální technologií za studena, což zabraňuje deformaci kvality materiálu. Lyže Speedmax tak mají nepřekonatelný skluz a rychlost, skvěle absorbují vosky a skluznice je navíc snadněji brousitelná. V neposlední řadě poskytují stejné jízdní vlastnosti za všech teplotních podmínek.

Salomon RC10 eSkin

Ať už hledáte skutečné tempo závodu, nebo trvale dobrou přilnavost při tréninku, závodní běžky na klasiku Salomon RC10 eSkin jsou navrženy tak, aby poskytly to nejlepší z obou světů. Zcela nové inovativní vázáni Prolink Shift Pro Classic lze snadno posouvat dozadu a dopředu pro lepší výkon lyže a jednoduchou změnu režimu (závod či trénink). Stejné posuvné vázání najdete také na vybraných modelech běžek Atomic. Model Salomon RC10 eSkin seženete pouze v několika vybraných prodejnách prémiového partnerství se Salomonem (Premium Partner) a právě HARFASPORT je jedním z nich.

Rossignol Delta Course Skating IFP

Ve vybraném triu špičkových běžek nesmí chybět Rossignol Delta Course Skating IFP, což jsou závodní lyže na bruslení určené pro zkušené sportovce. Model je dostupnější a snadněji ovladatelný než závodní lyže Rossignol X-ium, využívá však stejné propracované konstrukce Honeycomb Light. Lyže jsou vyztuženy jednou vrstvou karbonu a jsou tak přesné a citlivé, jak závodník potřebuje.

za pozornost pánské rukavice Leki Nordic Tune Shark Boa, které představují první běžkařské rukavice se systémem BOA. Tento patentovaný rychloupínací systém umožňuje rukám jednoduché individuální přizpůsobení pro perfektní kontrolu hole.

Nejlepší půjčovna v ČR: sjezd, běžky i skialpy

Půjčte si špičkové zimní vybavení několika kliky na online půjčovně HARFASPORT. V půjčovně si najdou své sportovci a experti stejně jako rekreační běžkaři a junioři. K dispozici máte aktuální modely na klasiku, bruslení, ale také běžky z řady combi od výrobců Fischer, Rossignol, Atomic a Salomon. Od prémiového výrobce Fischer si zde můžete zapůjčit např. modely Fischer SCS Skate, Fischer SC Combi či běžky s oblíbenými mohérovými pásy: Fischer Twin Skin Race, Fischer Twin Skin Superior a další. Zapůjčené vybavení vám servisní odborníci skvěle připraví. Zboží je v ceně pojištěné jak proti poškození, tak proti krádeži. Běžecký set si zde zapůjčíte již od 350 Kč za den.

Servis lyží s garancí 48 hodin

Díky světově známé servisní lince Wintersteiger Mercury speciálka nabízí servis v nejvyšší kvalitě s možností individuálních úprav. Bez objednání se servisní pracovníci postarají o lyže, běžky či snowboard do 48 hodin. Kompletní vybavení na běžky, sjezdovky, skialpy i kola z kolekce 2020 seženete v HARFASPORTU

Co si letos obléknout do stopy

Na běžky se v HARFASPORTU obléknete do kvalitních outfitů z kolekcí Bjorn Daehlie, Swix, Maloja a dalších. Pánům skvěle padne lehká teplejší bunda Bjorn Daehlie Extend z třívrstvého polyesteru s voděodolnou a větruvzdornou úpravou. Pro dámy choulostivější na horské mrazíky je skvělou volbou nejteplejší běžecká bunda značky Swix vyrobená z měkkého strečového materiálu, bunda Swix Powderx. Z doplňků stojí určitě

Českomoravská 41, Praha 9 Otevřeno denně od 10:00 do 20:00 www.harfasport.cz

UNIVERZITA Text: Petr Jakl

TECHNIKA

Foto: Ludvig Søegnen Jensen, Vimeo video

Kdo neskáče, není sprinter A je to tu znovu! Nová sezóna přináší novou lyžařskou techniku. Zatímco naposledy přidali do světových učebnic lyžování novou kapitolku distanční lyžaři, tentokrát se nenechali zahanbit sprinteři. Ti se celé letošní jaro i léto jako jeden muž pilně učili novému kousku – klokaním skokům.

přímně, nemluvíme o převratu v lyžování, ale jen dalším logickém evolučním kroku, pro zasvěcené navíc ne příliš překvapivém. Kdo sleduje běžecké lyžování jako celek, zná i jméno aktuálního (a dlouhodobého) držitele světového rekordu na neolympijské trati 100 m, Nora (jak jinak) Ludviga „Ludde“ Søegnen Jensena. Tento borec to na svých rossignolkách například na letošním Jansteloppetu odkmital v přímém televizním přenosu za neuvěřitelných 11,22 s (možno vyhledat na Youtube). Jeho dosud platný světový rekord z roku 2018 je dokonce 11,03 s! V Norsku populární Ludde, kromě toho, že je nejrychlejším lyžařem planety, je také tvůrcem extrémně progresivní sprinterské techniky. Patent na ni sice nemá, ale že je jako „influencer“ úspěšný, dokazuje i fakt, že to od letošního léta, i když zatím jen na kolečkáčích, dává dle jeho vzoru další lyžařský průkopník božský patkáč Johannes (pozn. red.: loňský vítěz Světového poháru Johannes Høsflot Klaebo). Pro upřesnění je nutné dodat, že „klokaní“ skoky Ludde a jeho následovníci nedávají po celých 100 metrů. Jde výlučně o startovní či akcelerační techniku. V okamžiku dosažení maximální rychlosti borci přepínají do módu oboustranného jednodobého bruslení („jedna–jedna“). Přesněji, ti nejzdatnější nasazují již v minulosti popsaný tzv. „double push“ – tedy jedna–jedna s přeskočením. Ne, lyžování nebude nikdy nudné.

1. Fáze zahájení odrazu Nejedná se o zcela novou techniku. Mluvíme tu o modifikaci tzv. oboustranného bruslení dvoudobého („pajdáku“, „pádlování“, „kulhání“, či chcete-li „dva–jedna“). Výsledný pohyb ale díky extrémní rychlosti provádění vypadá jako oboustranné bruslení prováděné odrazem z obou lyží současně. Na našem výseku z videa je vidět poměrně standardně zahájený odraz typický pro dva–jedna. Hluboký předklon, nohy v mírném rozkročení, odrazová lyže se překlápí, zatímco skluzová se následně pokládá. Hole jsou tu ale už podivně vytočené, každá v jiném úhlu a zapíchnuty daleko od těla. V této fázi již probíhá odpich.

2. Fáze skluzu Ludde dokončuje odraz z pravé lyže, napřimuje se. Ač to není na první pohled patrné, paže pevně svírají hole a ukončují celkově krátký, ale dynamický odpich. Všimněte si, že hlava i trup jsou částečně natočeny do směru jízdy levé skluzové lyže. Důležitý prvek: těžiště těla zůstává uprostřed mezi lyžemi.

3. Fáze odrazu ze skluzové lyže Teď se začínají dít věci! Tělo je v nejvyšším postavení, pravá lyže dokončila odraz a zvedá se nad sníh, levá bude okamžitě následovat. Těžiště těla je uprostřed, není čas na jeho přenos. Částečné natočení trupu do směru levé skluzové lyže je neměnné. Paže se již v této fázi vracejí neuvěřitelně rychle vpřed, chybí svalové uvolnění i vypuštění holí.

4. Fáze letu Dochází k výbuchu! Ludde musí vyvinout velkou sílu a rychlost, aby se odrazil z levé, původně skluzové lyže. Děje se tak daleko od těžnice (svislice těžiště těla). Pravá noha pokračuje důrazně daleko (a vysoko) vpřed. Trup zahajuje současně snižování, paže jsou již vpředu, ve vysokém postavení a připraveny na nové zapíchnutí holí. V tomto okamžiku skutečně neprobíhá žádný kontakt se sněhem. Široké vedení lyží vysvětluje fakt, proč jsou hole následně zapichovány daleko od těla. Do budoucna bude jistě zajímavé sledovat měření doby trvání bezkontaktní fáze vůči fázi kontaktní.

5. Fáze zahájení odpichu Letová fáze lyží stále trvá. Hole dopadají synchronizovaně jako první. Plní jak stabilizační funkci, tak i současně zahajují odpich. Lyže udržují „véčko“ a dopadají následně na sníh v pouhým okem nepostřehnutelném pořadí odrazová (pravá) a skluzová (levá). Trup je v nejnižším postavení, jeho svalový potenciál se již plně zapojuje do soupažného odpichu. Další cykly navazují v neuvěřitelné kadenci založené na individuálních rychlostních a obratnostních schopnostech sprintera.

NEJSME JENOM FUNKČNÍ PRÁDLO! KOMPLETNÍ KOLEKCE

BĚŽECKÉHO LYŽOVÁNÍ

A NOVINKY PRO SEZÓNU PODZIM / ZIMA 2019 NA WWW.CRAFT.CZ

CRAFT PURSUIT RACE vysoce elastický, prodyšný závodní a tréninkový top z ekologického recyklovaného materiálu

10.000 mm

15.000 mm

15.000 g/m2/24h

10.000 g/m2/24h

CRAFT PURSUIT PACE FUSEKNIT

lehká, elitní třívrstvá bunda s membránou VentAir Wind určená pro výkonnostní běžce na lyžích

CRAFT PURSUIT TRAIN

elitní, větru a vodě odolné kalhoty s membránou určené pro tréninkové účely nejnáročnějších lyžařů

UNIVERZITA

ELEMENTARITY

FOTO: ACHENSEE TOURISMUS

Text: Tom Řepík

Jak být

rychlejší

Na internetu i v nejrůznějším tisku – včetně tohoto – lze najít spoustu informací rozmanité úrovně, jak v závodním běžeckém lyžování docílit kýžené rychlosti. V jejím tréninku žádná tajemství neexistují – schopnost lyžovat rychle si vyžaduje dlouhodobě tvrdou a inteligentní práci.

následujících bodech zkusím polopaticky shrnout dle mého soudu nejdůležitější známé a ověřené kroky, jak se stát lepším a rychlejším závodníkem na běžkách. Důsledně se jimi řídit znamená dostat se na alespoň 90 % svého osobního potenciálu; nejspíš i výš.

Vybudujte vytrvalostní základ

Bude to trvat dlouho, žádné zkratky tu nefungují. Tento typ přípravy by měl zabírat kolem 75 procent z vašeho celkového tréninkového času. A budete muset být pomalí. Pokud byste v této fázi trénovali rychleji než pomalu, nakonec se nestanete rychlejšími, jen unavenějšími. A frustrovanými.

Síla vás zrychlí

Navzdory historické skutečnosti, že většina běžců na lyžích nerada zvedá železo, silový trénink se stal pro rychlé lyžování nezbytným. Závodní odnož běžeckého lyžování se vyvinula (nejen příchodem bruslení a později soupaže na hladkých lyžích) ve striktně silově vytrvalostní sport, přičemž vytrénovaná síla se stala klíčovým prvkem pro schopnost lyžovat rychle. Systematická silová příprava vám současně pomůže vyhnout se zraněním pocházejícím z jednostranně nerovnoměrného zatěžování tělesných partií a významně přispěje k žádoucímu posílení nejen svalů, ale i šlach a vazů. Většinu své silové pozornosti zaměřte do středu těla; jeho pravidelným, nejlíp nepře-

stávajícím posilováním zlepšíte i svou rovnováhu, nezbytnou pro technicky korektní lyžování. Prakticky každý pohyb zejména v bruslení a soupaži začíná ve středu těla. Nejrychlejší lyžaři mívají velmi silný střed trupu.

Opakujte rychlé intervaly

Pokud chcete v závodě lyžovat nejrychleji, jak vám vaše tělo umožní, musíte na to připravit všechny své energetické systémy a svalová vlákna. Znamená to vhodně dávkovaný trénink ve vysoké intenzitě – tedy v neodfláknuté závodní rychlosti. Taková práce vám posílí kardiovaskulární systém i neuromuskulární schopnosti těla. Po většinu roku byste měli tento specifický typ přípravy zařazovat jednou týdně, ale šest až osm týdnů před vaší hlavní soutěží tak začněte trénovat dvakrát až třikrát týdně. Nezáleží příliš na tom, co přesně budete v rámci těchto vysokointenzivních intervalů dělat, dokud budete na konci tréninku opravdu unavení – srovnatelně, jako když se zcela vydáte v závodě.

Občas bývá těžké udržet své pomalé tempo na uzdě, když ve vás chytnou saze nebo si to chcete rozdat s druhými; pokud ale budete jezdit vytrvalostně rychle, v dlouhodobém měřítku vás to zpomalí

Vlastní trénink nezrychluje Nelyžujte na diesel

Možná jste to ode mě četli už dřív, jenže jde o nejspíš nejběžnější zlozvyk, do něhož mnoho vytrvalostních sportovců nevědomky upadá. Nedokážu to napsat blbuvzdorněji: běhejte a jezděte dostatečně pomalu ve svých pomalých trénincích, abyste se do toho mohli co nejvíc opřít v těch rychlých – až tak mocně, abyste ani nebyli schopni v následných pomalých trénincích běhat a jezdit jinak než pomalu. Pokud budete ve svých vytrvalostních trénincích neadekvátně tlačit na pilu, jen vás to v dlouhodobém horizontu umoří. Chápu, že občas bývá těžké udržet své pomalé tempo na uzdě, když ve vás chytnou saze nebo si to chcete rozdat s druhými; pokud ale budete jezdit vytrvalostně rychle, v dlou-

Pokud o tom pochybujete, stoupněte si do závodu den poté, co jste absolvovali těžký trénink. Je téměř jisté, že nebudete nejrychlejší, jak byste být mohli. Zlepší vás až trénink doplňovaný vhodným odpočinkem. Abyste ze sebe dostali maximum ze svých absolvovaných tréninků, musíte náležitě regenerovat. Což znamená odpočinek ve volné dny, masáže, strečink, střídání lehkých a těžkých dní, trénování pomalu i rychle v ten správný čas, saunu, ledové koupele atd.

Víc – líp?

V posledku možná nejdůležitější triviálnost. Hodně svědomitých sportovců má instinktivně zažito, že víc znamená líp. Snaží se absorbovat co největší objem tréninku v rámci své omezené lhůty do závodů. Čím víc hodin práce stihnou, tím líp – mají ten dojem. Existuje ale i odlišný přístup: nalézt, jaké je

V tréninku žádná tajemství neexistují – schopnost lyžovat rychle si vyžaduje dlouhodobě tvrdou a inteligentní práci. hodobém měřítku vás to zpomalí. Začnete být postupně víc a víc unavení a nebudete schopni ve svých vysokointenzivních trénincích jezdit dostatečně rychle – což vyústí v to, že zanedlouho budete trénovat i závodit podobnou monotónní rychlostí.

Pravidelně se protahujte

Důkladný strečink vám pomůže efektivně pracovat na své lyžařské technice. Nemálo běžkařů má své limity v technice lyžování z důvodů nedostatečné flexibility; pokud budete mít ztuhlé Achillovky, těžko budete schopni jet skatem nebo i klasicky čistou technikou; podobné platí o kyčelních kloubech, partii spodních zad a tak dál. Většina aktivních sportovců vnímá strečink jako nástroj regenerace a prevenci zranění, což je správné a v pořádku; protahování běžkařům ale umožní lyžovat rychleji. Strečujte každý večer 10 až 15 minut před spaním – krom zmíněných benefitů vás to uvolní a líp se vám bude spát.

efektivní minimum práce, které přinese požadovaný výsledek. Jakékoli trénování přes tuto hranici je plýtvání energií, časem a vystavování se zbytečným rizikům. K uvaření vody je v běžné atmosféře zapotřebí 100 °C. Var je var – jakákoli vyšší teplota neučiní vodu uvařenější. A podobně jako u převařované vody, bude vám zůstávat stále míň a míň, pokud budete trénovat stále víc a víc nad limit pomyslného bodu varu. Rozdíl mezi 400- a 500hodinovým tréninkovým rokem je 100 hodin navíc, obvykle plonkových sto hodin strávených v nízké intenzitě, které vás nikam dál nedostanou – zvlášť, trénujete-li takto rok za rokem dlouhá léta. Co vás ale nejspíš v takové situaci posune vpřed, bude víc kvalitního tréninku v této vyhozené stovce hodin a víc regenerace. Všechno; nejjednodušeji podaný základní model, jak umím, pro dosažení co nejplnějšího potenciálu rychlosti u zdravého rekreačního sportovce. Měl by slušně fungovat pro většinu takových, a neublížit žádnému.

Race Speed lyže a boty

INTELLIGRIP® INTEGRATED SKIN Jistota ideálního odrazu i skluzu. Madshus Intelligrip se vždy přizpůsobí vaší výkonnosti. Vyzkoušejte v našich testcentrech: • Skiservis Mára (Bedřichov) • Ski a Bike Centrum (Radotín) www.madshus.cz

UNIVERZITA

TRÉNINK

Pro vyhodnocení koncentrace laktátu v krvi při nebo po tréninku či při laboratorním zjištění laktátové křivky, se využívá opakovaný odběr kapky krve z prstu ruky, který proběhne prakticky bezbolestně během několika málo sekund

Text: Jakub Opočenský Foto: archiv autora

Trénink

pod kontrolou Ve sportu dělíme sportovce na dvě skupiny. Jedni sportují pro zábavu bez větších očekávání a jsou spokojení, že mají pohyb na čerstvém vzduchu. Druzí se cíleně připravují a snaží se překonávat své limity.

ekreační sportování nám přináší nejen potěšení ale i významný pozitivní vliv na zdraví. Máme-li však nějaký cíl, chceme, aby nám výkonnost stále rostla nebo minimálně neklesala. Potřebujeme zjistit, co nás brzdí, jak se můžeme výkonnostně posunout, jak zlepšit ekonomiku pohybu? Proč jsou jedni stále lepší a druhým jejich výkonnost stagnuje? Čím více se člověk ponoří do strukturovaného tréninku, tím více otázek ho postupně napadá. Některé procesy jsou natolik složité, že odpovědět ani není možné. Nehledě na všechny přístroje, kterými můžete sledovat svůj výkon. Mezi jeden z obecných nešvarů patří příliš intenzivní trénink. Je třeba si uvědomit, že nejvyšší růst počtu mitochondrií (buněčných „elektráren“ dodávajících tělu energii) je při pomalém tréninku, tedy nízké intenzitě zatížení, kdy je metabolismus velmi nízký. Navíc růst počtu mitochondrií pozitivně ovlivňuje počet kontrakcí svalových vláken (čím déle se budeme pohybovat, tím více se budou mitochondrie množit). Na dru-

hou stranu se nelze domnívat, že vám od teď budou stačit pouze objemy v nízké intenzitě. Amatérský sportovec je zvyklý na určitý počet tréninkových hodin týdně, protože pravděpodobně více času nemá. Po určité adaptaci na zátěž či absolvování objemového bloku ztrácí následný trénink pouze v nízké intenzitě význam. Ve výsledku již nic nerozvíjíte, když aerobní systém není vystaven dostatečné zátěži, která by způsobila pozitivní adaptaci. Výkon, ať již v závodě nebo na tréninku, může být limitován jednou z pěti funkcí:

metabolickou (produkce energie) kineziologickou (přenosem energie do pohybu – pohybový aparát) zdrojem energie (výživou) vnímáním intenzity (psychologickou nebo mentální) zdravotní (aktuální stav) Během tréninku máme několik možností, jak sledovat zpětnou vazbu. Nicméně jak už jsem zmiňoval výše, vždy se vyplatí, pokud

člověk zná své tělo a umí se efektivně přizpůsobit zpětné pocitové vazbě. Sporttester, laktátoměr, wattmeter, přístroj na sledování variability srdeční frekvence, „míry stresu“, nám mohou při správné interpretaci pomoci se zpětnou vazbou. Pojďme se podrobněji podívat na práci s laktátovou křivkou. Laktátový test velice přesně stanovuje rozmezí srdečních frekvencí, při kterých máte rozvíjet jednotlivé energetické zóny. Z testu získáte kromě aerobního a anaerobního prahu také údaje o ideální tepové frekvenci pro regenerační trénink.

Měření koncentrace laktátu

Laktát je sloučenina, která se v těle běžně produkuje v nižší koncentraci v klidovém režimu, ale rapidně narůstá ve vyšších intenzitách zatížení. Pro organismus je velmi podstatná, protože patří mezi látky, jež vyživují srdce a mozek. Sledování hodnoty laktátu je jednou z možností, jak zjišťovat odpověď organismu na danou zátěž. Máme tedy k dispozici poměrně přesnou zpětnou vazbu (tzv. biofeedback), která nám může pomoci zkvalitnit přípravu ve vyšší nadmořské výšce, či v případě anaerobních tréninků. Důležitá je však správná interpretace výsledků a individualizace, výsledky nelze generalizovat. Laktát totiž měříme z kapilární krve, a přestože se jedná o opakovaný odběr velmi malého vzorku krve z prstu ruky, může v jistém směru dojít k částečnému zkreslení fyziologických procesů, které probíhají aktuálně v těle. Rozdíl v měření hodnot laktátu můžeme nalézt i mezi mužským a ženským organismem.

100 95

Pro „hobíky“ budou 2 intervalové tréninky dostačující stejně jako 4 intervalové tréninky pro závodního lyžaře. Zbylé tréninky v týdnu by už měly být absolvovány v nízké intenzitě. 75

25 5

Aerobní a anaerobní práh

Aerobní práh značí intenzitu zatížení, kdy se v krvi poprvé začíná zvyšovat hladina laktátu. Běžná úroveň aerobní intenzity je zhruba 60–85 % maximální srdeční frekvence (SF max). Lidé s nízkou aerobní kondicí mívají aerobní práh kolem 60 % své SF max, zatímco trénovaní sportovci mají tento práh posunutý až na 85 % SF max. Vyšší aerobní práh umožňuje trénovat s vyšší intenzitou, aniž by docházelo k hromadění laktátu. Chceme-li zvýšit svůj aerobní práh, je důležité upřednostňovat tréninky s nízkou intenzitou, čímž zlepšujeme i celkovou ekonomiku pohybu a rozvíjíme činnost srdce, oběhové soustavy, dýchání a látkové výměny. Anaerobní práh odpovídá asi 80–85 % SF max. Jedná se o nejvyšší intenzitu cvičení, kterou můžete udržovat po delší dobu, aniž by docházelo k podstatnému zvýšení hladiny laktátu v krvi. Anaerobní práh odpovídá přibližné úrovni koncentraci laktátu 4 mmol/l. Při překročení této hodnoty se zvyšuje anaerobní metabolismus a v krvi se začíná hromadit laktát. Odbourávání laktátu při lehkém zatížení probíhá asi 0,5 mmol/l za minutu. S rostoucí intenzitou zatížení se jeho produkce zvyšuje, a pokud převyšuje schopnost organismu jej odbourávat, stoupá hladina laktátu v krvi a vzniká laktátová acidóza. Stejně jako aerobní práh lze i anaerobní práh tréninkem zvýšit. V takovém případě byste měli trénovat kolem úrovně anaerobního prahu a postupně by mělo docházet k posouvání rychlosti na anaerobním prahu. Příčina tuhnutí nohou s největší pravděpodobností nesouvisí s hromadícím se laktátem, to je pouze praxí uváděný fenomén. Nepříjemné pocity tuhnutí nohou mají s největší pravděpodobností souvislost s hromadícími se metabolity včetně CO2.

Trénink podle srdeční frekvence

Na první pohled se jedná o jednoduchý způsob monitorování tréninku. Na displeji hodinek sledujeme aktuální údaje, které potřebujeme dodržet, abychom splnili daný cíl tréninku. Srdeční frekvence začne růst až s určitým zpožděním při výraznějším zvýšení kyslíkového dluhu a stejně tak opožděně klesá.

Tepovou frekvenci sledujeme zejména v nízkých a středních intenzitách zatížení. Pokud je trénink zaměřen na maximální rychlost (sprinty) či simulaci závodního tempa, význam využití sledování srdeční frekvence klesá.

Studie a fakta

Většina výzkumů se shoduje, že relativně vysoký objemový trénink podpořený 2–4 tréninky týdně na hranici laktátového prahu zvyšuje VO2 max a celkovou výkonnost organismu. Pro „hobíky“ budou 2 intervalové tréninky dostačující stejně jako 4 intervalové tréninky pro závodního lyžaře. Zbylé tréninky v týdnu by měly být absolvovány v nízké intenzitě. Pokud už má sportovec určitý aerobní základ a nedostatek času na objemové tréninky, pak je lepší zaměřit se na kvalitní intervalový trénink, samozřejmě s kvalitním zapracováním a lehkým vyklusáním či vyjetím po tréninku v nízké intenzitě.

Co na to norská škola?

Mezi nepřeberným množstvím „talentů“ se do sofistikovanějšího způsobu trénování nikdo nepouští dřív než v juniorském věku. Norský přístup vystihuje objemový trénink v nízké intenzitě v kombinaci s herním rychlostním pojetím u mladších kategorií. Od 15 let se začíná jednat o strukturovanější pojetí přípravy, kdy se závodníci učí pracovat se sporttesterem. Jednotlivé intenzity mají nastavené dle SF max, kterou mají naměřenou během intervalového tréninku či nějakého testu/závodu v běhu do vrchu či 3 000 m na dráze. V juniorské kategorii 17–20 let mohou závodníci dle zájmu absolvovat test laktátové křivky, ale častější používání laktátoměru je stejně omezeno velkým počtem sportovců na tréninku. 100

Jakub Opočenský

95 75

V norském klubu IL Jardar Langrenn zastává funkci vedoucího trenéra 25 mládeže věkové kategorie 13–16 let a v Teamu Vestmarka je hlavním 5 trenérem juniorů. Web: www.jopocoaching.com

UNIVERZITA

POSILOVÁNÍ

Síly není nikdy dosti Text: Martina Chrástková

Foto: archiv autorky

„Voilà“, další sérka posilka je právě u vás! Na první pohled se cviky mohou zdát jednoduché, ale nenechte se oklamat halo efektem. Tentokrát budeme procvičovat menší svalové partie, které jsou mnohdy při cvičeních opomíjeny – větší svaly jejich činnost svou silou hravě nahradí. Stačí pohyb provést švihem, ne tahem a je to. Pokud ale tyto menší vnitřní svaly budou fungovat správně, vaše svalová síla raketově vzroste!

roto pro tentokrát hoďte za hlavu heslo „čím víc, tím líp“, přemýšlejte a snažte se procítit každý pohyb. Koncentrujte svou mysl do místa, kde se pohyb odehrává, na svaly kolem pracujícího kloubu, vnímejte, kdy se který sval zapojuje a kdy relaxuje. Co se týče opakování a dávkování cvičení. Samozřejmě, záleží na vaší zdatnosti, nicméně ať se rozhodnete cvičit v časových intervalech nebo na počet

opakování jednotlivých cviků, nemusíte dělat rapidní změny ve vašich zaběhnutých zvyklostech. Počet opakování (10–20) budete cvičit jen delší dobu, než jste zvyklí u jiných cvičení a za časový interval (30–60 s) nacvičíte méně opakování. Tato cvičení však nejsou vhodná pro rozvoj maximální síly, abyste absolvovali 1 opakování a konec. Ze začátku začněte menším počtem opakování/v kratším časovém intervalu a postupně přidávejte.

2. Leh – vzepření na dlaních ZP: leh na zádech, upažit, dlaně opřené o podložku 1: vzepření o dlaně a zvednutí ramen

Pohyb provádějte tahem, pomalu, aby pracovaly mezilopatkové svaly a nezvedali jste se pomocí svalů krku a břicha!

2. ČÁST

1. Plank – posun vpřed ZP: vzpor na předloktích: zpevnit trup, neprohýbat záda, raději trochu vysadit pánev než prohnout bedra 1: posun rameny vpřed až téměř do lehu 2: návrat do původní pozice

Pozor na prohýbání v bedrech, hlava je v prodloužení trupu.

3. Zanožování oporou o míč ZP: vzpor nohama na míči – zpevnit se 1: střídavě zanožovat P/L dolní končetinu a nespadnout z míče

Opět byste se neměli prohýbat v bedrech, nijak kroutit, trup je

zpevněný, pracují jen gluteální (hýžďové) svaly a zadní strana stehna.

4. Vzpažování

ZP: mírný podřep, v mírném předklonu, předpažit, palce dlaní míří vzhůru, prsty jsou propnuté 1a: Pomalým tahem vzpažit soupažně a vrátit se zpět do předpažení (ZP)

1b: Pomalým tahem vzpažit a zapažit střídavě

Opět cvik na posílení

menších svalových partií, který je třeba cvičit vědomě, procítěně. Nezapomínejte na zpevněný trup (stažené půlky a zpevněné břicho).

Martina Chrástková Bývalá reprezentantka v běhu na lyžích, nyní instruktorka outdoorových sportů a lektorka na Katedře sportů v přírodě na UK FTVS a ambasadorka Kilpi www.machr-consulting.cz E-mail: martan.chr@seznam.cz

UNIVERZITA

Text: Tereza Hanáková

Co je

lymfa

a manuální lymfodrenáž? Lymfa je bezbarvá tekutina protékající spletitým systémem lymfatických cév a uzlin uvnitř lidského těla, vznikající z tkáňového moku. Její funkce spočívá, zjednodušeně řečeno, v zachování a podpoře obranných, transportních a drenážních procesů v organismu, aktivně se podílí na imunitním systému a je potřeba pravidelně o ni pečovat.

Proč se na MLD objednat?

Pokud trpíte různými druhy otoků nejenom na dolních končetinách (např. po sportování nebo celodenním stání v práci), v obličeji, cítíte se „oteklí”, byl vám diagnostikován lymf- a lip-edém a tendence k jejich vzniku, chcete se zbavit celulitidy, nebo si prostě „jenom” dopřát detox celého těla, určitě tuto velmi příjemnou a uklidňující terapii vyzkoušejte.

Význam MLD pro sportovce

Na MLD pravidelně docházejí jak ti, kdo v létě ocení zmírnění následků dlouhodobě působícího horkého počasí, tak sportovci, kteří využijí silný regenerační efekt procedury v průběhu celého roku. Během fyzické aktivity má krev, tudíž i míza, tendenci zůstávat v periferních částech těla a jejich cirkulace se celkově zpomaluje, tekutina se městná a tlačí na okolní tkáň, proto následně pociťujeme těžké nohy nebo i nacházíme okem viditelné otoky, nejčastěji na prstech u rukou nebo kolem kotníků a chodidel.

Pokud lymfa a krev správně proudí a nejsou nikde zadržovány, teprve pak se dostanou zplodiny metabolismu do příslušných lymfatických uzlin, kde jsou zachyceny a zlikvidovány. V opačném případě se doba regenerace i potřebného tréninku může významně protáhnout. MLD zrychluje i regeneraci po úrazech a v pooperačních stavech, jako příklad stačí ruptura vazů v kotníku nebo koleni a následný, dlouho se vstřebávající nepříjemný otok. Po návštěvě u terapeuta sledujeme zrychlené hojení spočívající v redukci zmíněného otoku i okolního hematomu. Existuje i způsob, jak efekt MLD ještě o něco zvýšit, a to dýchacími cvičeními pro aktivaci hlubokého lymfatického systému, dále pomocí lymfotapů, které sníží napětí nadzvednutím povrchových tkání a nasměrují tok lymfy směrem k lymfatickým uzlinám a doporučuje se i speciální bylinkový čaj. Lymfotapy vypadají na pohled jinak než klasické kineziotapy, bývají nastříhané do menších proužků připomínajících chapadla chobotnice a lepíme je jako vlnovku nebo mřížku poskládanou ze dvou a více kineziotapů přes sebe. Kromě manuálního provedení je často nabízena i lymfodrenáž přístrojová, její výsledky ale hodně záleží na počtu komor v nohavicích a rukávech, na tlaku v nich, době zapnutí a nikdy není tak důkladná jako lymfodrenáž ruční.

Tereza Hanáková Masérka a expertka na tejpování a regeneraci FB: @masazeth E-mail: masazeTK@seznam.cz

FOTO: ARCHIV AUTORA

anuální lymfodrenáž (MLD) je procedura sestávající z na dotek velmi lehkých a přesně prováděných hmatů, které se od klasické a sportovní masáže velmi liší hloubkou i silou působení. Při MLD pracujeme především povrchově v kůži a podkoží, ne hloubkově se svaly. Nikdy není používán olej, ale pudr, protože s kůží chceme pohybovat, ne po ní klouzat. Navíc by MLD nikdy neměla bolet. Lymfatická tkáň je velmi snadno narušitelná, když je MLD

prováděna nesprávným způsobem, tzn. například moc velkým tlakem, bodově místo plošně nebo proti směru proudění lymfy, může dojít k nevratným změnám a nepříjemným zdravotním následkům. MLD doporučuji svým klientům absolvovat v několika sezeních, rozdělených do ošetření jednotlivých částí těla a až teprve potom provést MLD celkovou, jedině tak dosáhneme požadovaného efektu. Vždy je potřeba rezervovat si alespoň 2–2,5h (v případě celkové MLD min. 3h). Po MLD je vhodné vyvarovat se minimálně 24 hodin zvýšené tělesné aktivitě a saunování a je nezbytné doplňovat tekutiny – MLD podporuje proudění lymfy, a tím zvyšuje míru odvodňování. Pokud se na MLD objednáte, projdete správně důkladným zjištěním vašeho zdravotního stavu, protože existuje mnoho kontraindikací, při kterých není tato technika vhodná.

Lymfotapy bývají nastříhané do menších proužků připomínajících chapadla chobotnice a lepí se jako vlnovky nebo mřížky poskládané ze dvou a více kineziotapů přes sebe

foto Jana Mensatorová

PRODEJCI LILLSPORT: BEDŘICHOV - VAVRYS - značková prodejna // BRNO - SUN SPORT // HORNÍ HEŘMANICE - XCSPORT.CZ // KARLOVY VARY - GREGORY SPORT // LIBEREC - KERDA SPORT // NOVÉ MĚSTO n. Moravě - LYŽE – SLONEK // OLOMOUC - MADER SPORT PRAHA - HAPPY SKI SPORT // PRAHA - VAVRYS - značková prodejna // JABLONEC n. Nisou - ENDORFIN FACTORY // VALAŠSKÉ MEZIŘÍČÍ - VIVATSPORT

UNIVERZITA

SPORTOVNÍ VÝŽIVA

Sacharidy s nízkým glykemickým indexem (GI) bychom měli preferovat jako základní potraviny našeho jídelníčku. Potraviny s vysokým GI nám ale pomohou v době, kdy jsme třeba vlivem sportování, náročné fyzické práce nebo delšího lačnění v hypoglykémii a tyto potraviny nám rychle dodají potřebnou energii

Poznejte své tělo a sportujte lépe – 2. část

O sacharidech a energii Text: Aleš Máslo

Glukóza, glykémie, glykemický index, glykogen. To všechno jsou pojmy, které souvisejí s velmi důležitou makroživinou pro každého vytrvalostního sportovce. Řeč je samozřejmě o sacharidech, pohotovém zdroji energie, který je na rozdíl od tuků dvakrát rychlejší ve své dostupnosti. To je i důvod, proč sacharidy jako zdroj energie dominují při vysoce intenzivních výkonech nebo na začátku jakéhokoliv sportování. A my si o nich v dnešním díle výživového seriálu povíme víc.

ásobu sacharidů máme sice uloženu v těle (především ve formě glykogenu, o němž bude řeč), ale z pohledu vytrvalostních výkonů v malém množství, které se po nějaké době spotřebuje – v závislosti na trénovanosti, intenzitě výkonu i výživě během něj. Alespoň orientačně pro lepší představu uveďme údaj 90 minut, kdy nejčastěji klesne glykogen na životaschopnou úroveň a bývá nahrazován nejčastěji aminokyselinami dostupnými z rozpadu svalových vláken, což není pro sportovce žádoucí. Naštěstí mají sacharidy další významnou vlastnost, která výše uvedené negativum alespoň částečně řeší. Pokud dodáváme tělu

sacharidy během výkonu ve správné formě, prochází velmi rychle žaludkem a jsou tedy jakýmsi druhým sacharidovým zdrojem energie, přijímaným ústy. Zmiňovaná správná forma je postavena na třech zásadách: 1) Přijímaná strava musí být čistě jen sacharidová (nekombinovat s tuky ani s bílkovinami). 2) Přijímaná strava musí být spíše řídká – říkejme hypotonická, nebo maximálně isotonická (hustá forma vstřebávání prodlužuje). 3) Přijímané sacharidy musí být již v jednoduché formě, tedy v základních monosacharidech – glukóza, fruktóza.

Jak je to se vstřebáním sacharidů?

Při výše uvedených třech zásadách sacharidy vyloženě „prosviští“ žaludkem během pár minut. V případě monosacharidů není potřeba je nijak rozkládat (mají jen jednu molekulu, na rozdíl od oligosacharidů a polysacharidů), a tak se jednotlivé molekuly rovnou proderou stěnami tenkého střeva do krve, odkud jsou transportovány na místa určení. Za tímto účelem má organismus vyvinutý transportní systém postavený na přenašečích, kdy jeden druh přenašečů transportuje glukózu a jiný typ fruktózu. Zapojením obou přenašečů, tedy přijmeme-li energetický sacharidový zdroj obsahující glukózu i fruktózu, výrazně zvýšíme množství dopravené energie ke svalům ve stejném čase. Což je výhoda třeba oblíbených tekutých (liquid) gelů, které díky dodržení všech těchto zásad dokážou bleskově dodat velké množství energie.

Co je glykogen?

Už jsme zmínili, že ve formě glykogenu je v těle uložena sacharidová zásoba energie. Podle místa uložení glykogenu se bavíme o jaterním nebo svalovém glykogenu, přičemž každý slouží k trochu jiné potřebě organismu. Mít glykogenu co nejvíc a zároveň ho během sportu šetřit, to jsou dva hlavní úkoly pro každého vytrvalce. Jaterní glykogen slouží především k udržování hladiny krevního cukru, což je velmi přínosná funkce hlavně v době hladovění. Jeho hladina je proto nejnižší během sportování nebo ráno po probuzení. Svalový glykogen naopak představuje rychle dostup-

FOTO: DEPOSITPHOTOS.COM

nou sacharidovou zásobu energie přímo ve svalech, takže v pracujícím svalu se výhradně spotřebovává tento typ glykogenu. Sacharidová forma energie (glykogen) je v přísunu do pracujícího svalu zhruba 10x pomalejší než základní molekula energie využitelná svaly – ATP (adenosintrifosfát). Toho ale máme v těle jen pohotovostní zásobu na několik málo sekund výkonu, proto se současně rozjíždí i další energetické systémy, o kterých budeme podrobně mluvit příště. Teď je pro nás důležité vědět především to, že jakmile se dostaneme do anaerobního výkonu, je hlavním zdrojem energie glykogen. Tedy za předpokladu, že ještě nějaký zbyl, protože svalového glykogenu máme v těle jen omezené množství. Sacharidy jsou zkrátka strategická energie, 2x rychlejší než ta, kterou bychom získávali z tuků. Díky nim se vyhrávají závody, protože rozhodující fáze se většinou odehrávají v anaerobní zóně, tedy za využití sacharidů. O jejich významné úloze svědčí i fakt, že jsou jediným zdrojem energie, jehož zásoby si organismus dokáže řídit výhradně za účelem zlepšení výkonu. Pravidelný trénink (tedy pravidelné čerpání sacharidů jako zdroje energie) vede k postupnému navyšování zásob svalového glykogenu v těle až na cca 800 gramů, zatímco u nesportovců je to zhruba 250–350 gramů. Naplnění glykogenové nádrže je otázka regenerace, tedy fáze po sportu, kdy je třeba doplnit veškeré živiny vyčerpané během předcházejícího sportování. Abychom šetřili během zátěže své zásoby glykogenu a nevyplýtvali ho hned, je žádoucí přijímat energii ze sacharidů externě. Například formou energetických tablet, gelů nebo liquid gelů. Ty jsou schopné doplňovat energii bleskově a po celou dobu výkonu –

ENERVIT SPRÁVNÁ VOLBA V YCHUTNEJ SI ÚSPĚCH SE SPRÁVNOU ENERGIÍ!

FOTO: ARCHIV AUTORA

Pokud dodáváme tělu sacharidy během výkonu ve správné formě, prochází velmi rychle žaludkem a krevním řečištěm až do svalů a díky tomu šetříme zásoby svalového glykogenu. Sacharidy však musíme přijímat v čisté podobě, nekombinovat je s tuky ani bílkovinami, musí být v řídké formě a skládat se ze základních monosacharidů – glukózy a fruktózy.

aby vám svalový glykogen zbyl na klíčové pasáže tréninku či závodu. Díky tomu pak bude vaše pohotovostní sacharidová zásoba dokonce i výrazně vyšší než ono glykogenové 800g maximum dobře trénovaných vytrvalců.

Glykémie a glykemický index

Bavíme-li se o sacharidech, je potřeba zmínit i tzv. glykémii a glykemický index. Glykémie neboli hladina krevního cukru vyjadřuje množství cukru v krvi. Cukrem je myšlen sacharid ve své nejjednodušší formě, kterým je glukóza. Každý sacharid, který sníme, se postupně v zažívacím traktu štěpí na ty

ENERVIT LIQUID GEL

ENERVIT ISOTONIC GEL

ENERVIT GEL

Maximálně rychlá energie pro úniky, těžké úseky a závěry.

Rychlejší energie, když potřebujete více zabrat.

Postupná energie, abyste měli pořád dost sil.

ENERVIT CARBO TABLETS

ENERVIT PERFORMANCE BAR

Víte, z jakého produktu se uvolní najednou velká dávka energie a jaký naopak dodává energii v delším čase?

Postupná energie v podobě kousacích tablet.

UVOLNĚNÁ ENERGIE

ENERVIT.CZ

nejjednodušší molekuly, nejhojněji glukózu a fruktózu, které pak krví putuje po celém těle, aby dodávaly energii všem buňkám. S glykémií je velmi úzce spojen tzv. glykemický index (GI). Ten vyjadřuje, jak rychle se sacharidy obsažené v potravině přemění v trávicím traktu na glukózu. GI glukózy, kdybychom ji konzumovali v čistém stavu, je 100. Potraviny s vysokým GI (>70) se vyznačují malým obsahem vlákniny a jednoduchou strukturou sacharidů. To znamená velmi rychlé vstřebání do krve, a tím i velmi rychlé a výrazné (v závislosti na snědeném množství) zvýšení hladiny krevního cukru, tedy obsahu glukózy v krvi.

ČAS (MINUTY)

Pomalá energie, která rovněž zasytí.

UNIVERZITA

SPORTOVNÍ VÝŽIVA

Sacharidy ve sportu Protože energie ze sacharidů je klíčová pro vytrvalostní výkon, jsou sacharidy důležitou složkou speciálních produktů sportovní výživy – například energetických gelů, tablet, nápojů, ionťáků nebo tyčinek. A setkáte se s nimi samozřejmě i v regeneračních nápojích nebo předsportovních doplňcích. S jakými sacharidy přijdete ve sportovní výživě do styku nejčastěji?

Sacharóza – disacharid tvořený dvěma molekulami: jednou molekulou glukózy a jednou molekulou fruktózy. Je to běžný cukr, který užíváme doma ke slazení například kávy nebo čaje. Toto je právě ten sacharid, kterému zjednodušeně říkáme „cukr“. Je vyráběn z cukrové řepy nebo cukrové třtiny a jeho glykemický index je středně vysoký (67).

Glukóza – jedná se o nejběžnější formu jednoduchého sacharidu (monosacharid), která přechází z tenkého střeva přímo do krve. Glukóza je jedním z nejdůležitějších zdrojů energie pro všechny buňky těla. Protože buňky centrální nervové soustavy nejsou schopny metabolizovat tuky, je hlavním zdrojem jejich energie právě glukóza neboli krevní cukr.

Isomaltulóza – přírodní cukr tvořený stejně jako sacharóza jednou molekulou fruktózy a jednou molekulou glukózy; ty jsou ale spojeny jiným typem vazby. Chemická vazba u isomaltulózy je odolnější během trávení a její vstřebatelnost je o 20–25 % pomalejší než u glukózy či fruktózy. Proto má isomaltulóza oproti těmto sacharidům nízký glykemický index a nízkou osmolalitu.

Fruktóza – velmi dobře rozpustný monosacharid, jehož sladicí síla je vyšší než u sacharózy (řepný cukr). Fruktóza má v porovnání s jinými jednoduchými cukry prokazatelně nižší glykemickou odezvu, což znamená, že hladina krevního cukru se po její konzumaci nezvyšuje tak rychle. Je to i proto, že její glykemický index (hodnota 23) je nejnižší ze všech jednoduchých cukrů.

Maltodextrin – sacharid tvořený různým počtem molekul glukózy. Důležitá vlastnost vycházející ze specifické chemické struktury je schopnost vyvinout menší osmotický tlak v porovnání s jednoduchými cukry. To znamená, že když jsou maltodextriny rozpuštěny ve vodě, nápoj je méně „hustý“ (tedy lépe vstřebatelný) v porovnání s nápojem obsahujícím stejné množství jiných sacharidů.

Zhruba 20 % glukózy skončí v játrech, která ji přemění na glykogen. Zbývajících 80 % glukózy putuje v krvi po celém těle. Díky hormonu inzulinu, jenž je po příjmu potravy vylučován slinivkou břišní, se dostává glukóza do všech tělních buněk, kde je využita jako palivo pro nejrůznější orgány včetně mozku, svalů nebo ledvin. Nadbytečné molekuly glukózy, které tělo nedokáže rychle spotřebovat, absorbují tukové buňky a přeměňují ji na tuk. Problém u potravin s vysokým GI je, že se najednou vstřebá velké množství glukózy, s nímž si v tak krátkém čase tělo neumí poradit jinak než právě uložením do buněk a následným zpracováním. Navíc takové potraviny vyvolají tzv. vlčí hlad, který je reakcí na prudký nárůst glykémie a její následný rychlý pokles vedoucí často až do stavu hypoglykémie (nízká hladina krevního cukru). Na tu reaguje mozek vyvoláním hormonálního signálu, který vyústí v opětovné snědení potraviny s vysokým GI – aby se glykémie opět zvýšila. A jsme v začarovaném kruhu… Oproti tomu potraviny s nízkým GI (<55) představují pro tělo možná i vyšší glykemickou nálož, tzn. ve snědeném množství potravy přinášejí organismu více sacharidů, ty se ale právě díky nízkému GI uvolňují postupně po

delší dobu, glykémii nezvýší skokově a také reakce slinivky břišní je „poklidná“. To všechno ale neznamená, že potraviny s vysokým GI jsou jen špatné a ty s nízkým GI vždy dobré. Záleží na kontextu. Potraviny s nízkým GI bychom měli preferovat jako základní potraviny našeho jídelníčku. Potraviny s vysokým GI nám ale pomohou v době, kdy jsme třeba vlivem sportování, náročné fyzické práce nebo delšího lačnění v hypoglykémii a tyto potraviny nám rychle dodají potřebnou energii. Během sportu, kdy je na rychlosti dodávání energie do svalů založena kvalita odvedeného výkonu, je tento parametr klíčový. Co tedy rychlost uvolňování energie ze sacharidů ovlivňuje? Zásadní je složitost molekuly sacharidu – čím jednodušší, tím rychleji se vstřebává. Rychlost vstřebání je tím větší, čím řidší je obsah žaludku (vyhrává stejné množství energie v co nejřidším roztoku). Vzestup obsahu tuků (volných mastných kyselin s dlouhým řetězcem) v žaludku vstřebání zpomaluje. Vzestup obsahu aminokyselin (bílkoviny) v žaludku vstřebání rovněž zpomaluje.

Záleží na molekule i poměru

Z pohledu složitosti molekul přijímaných sacharidů vítězí ty nejjednodušší – glukóza a fruktóza. Jedná se o jednoduché sacharidy, které se již více nemohou rozložit a vstřebávají se do krve hned na začátku tenkého střeva. Energie v této formě je přenášena do svalových buněk, kde se přemění na základní pohybovou energii ATP. Vytíženost nosičů těchto základních sacharidů je nyní klíčová, i zde máme možnost při správné volbě přijímaných sacharidů výrazně ovlivnit množství energie pro pracující svaly. Nosiče energie jsou totiž dva – jeden druh pro glukózu (zvládnou přenést 1 gram glukózy za minutu, tedy 60 g za hodinu), druhý druh zase přenáší fruktózu (0,7 g fruktózy za minutu, 42 g za hodinu). Celkem tedy zapojením obou druhů nosičů dostaneme do svalů 102 gramů jednoduchých sacharidů pro tvorbu ATP. Podmínkou maximálního využití je právě správná kombinace glukózy a fruktózy. Kdybychom totiž přijali 102 g pouze glukózy, z důvodu kapacity glukózových nosičů se zužitkuje jen uvedených 60 g za hodinu. O sportovním úspěchu tedy rozhoduje: obsah žaludku (aby v něm během sportu nebyly žádné bílkoviny ani tuky), složitost přijímaných sacharidů (myšleno forma molekul sacharidů s důrazem na ty nejjednodušší), forma příjmu těchto sacharidů (čím řidší, tím se lépe vstřebává) správný poměr glukózy a fruktózy Proto také existuje sportovní výživa, která v případě správného složení přesně odpovídá potřebám organismu během sportu. Využít tak můžete třeba energetických gelů nebo liquid gelů, aby se vám sportovalo lépe. K tomu vám samozřejmě pomohou i znalosti týkající se sacharidů a fyziologických procesů s nimi spojených.

Aleš Máslo Zakladatel projektu Sportuj lépe, jehož cílem je pomáhat vytrvalcům kvalitněji sportovat a dosahovat zdravého růstu výkonnosti. K tomu je třeba nejen tréninku, ale i vědomostí, co dělat před, během a po sportovním výkonu, a to v návaznosti na fyziologické zákonitosti fungování lidského organismu. Více na www.sportujlepe.cz

TERMÍNY ZÁVODU 2019-2020 26. prosinec 2019 ve stope Zlaté lyže 25.–26. leden 2020 jilemnická 50

15.-16. únor 2020 CARDION karluv beh

Je to jen tvoje Stopa…

22.-23. únor 2020 CT Šumavský skimaraton 7. brezen 2020 krkonošská 70

INSTITUCIONÁLNÍ PARTNEŘI

HLAVNÍ PARTNEŘI

OFICIÁLNÍ PARTNEŘI

GENERÁLNÍ MEDIÁLNÍ PARTNER

MEDIÁLNÍ PARTNER

MARKETINGOVÝ PARTNER

PARTNEŘI

10 let Stopy pro život

„Stopa pro život letos vstupuje do svého jubilejního 10. ročníku. Pojďme společně tak trochu nostalgicky zavzpomínat. Schválně, kdo z vás si všechny tyto okamžiky pamatuje…“

Šumavský skimaraton 2014 – nebyl sníh… Šumavák byl jediným závodem sezony…

Karlův běh 2011 – tenkrát se startovalo v Abertamech, pamatujete?

Jilemnická 50 2015 – to byla ale fujavice! Hlavně, že to statečné závodníky neodneslo.

Nové Město na Moravě 2017 – intervalový noční závod. Na ten se můžete těšit i letos v netradičním vánočním termínu 26. 12. 2019

Krkonošská 70 2012 – krásné slunečné počasí a jedinečné výhledy do podhůří. To bylo něco.

61 INSTITUCIONÁLNÍ PARTNEŘI INSTITUCIONÁLNÍ PARTNEŘI

HLAVNÍ PARTNEŘI HLAVNÍ PARTNEŘI

OFICIÁLNÍ PARTNEŘI OFICIÁLNÍ PARTNEŘI

GENERÁLNÍ MEDIÁLNÍ PARTNER

MEDIÁLNÍ PARTNEŘI

MARKETINGOVÝ PARTNER

GENERÁLNÍ MEDIÁLNÍ PARTNER

MEDIÁLNÍ PARTNEŘI

MARKETINGOVÝ PARTNER

PARTNEŘI PARTNEŘI

26. 12. 2019

Strabag Ve stopě Zlaté lyže S Jubilejní 10. sezonu oblíbeného seriálu Stopa pro život otevře tradiční závod na Vysočině – Strabag Ve stopě Zlaté lyže. A datum to bude letos vskutku unikátní, vyznavači běhu na lyžích se na první setkání vydají již druhý svátek vánoční, tedy 26. 12. 2019.

tart i cíl první akce série SPŽ 2020 bude tradičně situován do dokonalého zázemí Vysočina Areny – nejmodernějšího tuzemského stadionu pro biatlon a běh na lyžích. I vzhledem k ojedinělému termínu se účastníci všech tras mohou těšit na příjemnou atmosféru v duchu sváteční pohody. Chybět nebude patřičná výzdoba, tradiční svařák a především výborná atmosféra.

Propozice: Termín: 26. prosinec 2019 Start/cíl: Vysočina Arena v Novém Městě na Moravě Registrace: Závod je součástí Českomoravského poháru v běhu na lyžích. Účastníci Českomoravského poháru (ČMP) mají startovné předem 100 Kč (žactvo, dorost) / 150 Kč (dospělí); na místě: 200 Kč. Členové ČMP si mohou vybrat, zda se přihlásí pouze v rámci ČMP startovného, nebo za dražší startovné, jehož součástí je i teplé jídlo a věcný dárek pro každého účastníka. Registrace pro ostatní účastníky: Do 15. prosince 2019 Dospělí 200 Kč Děti 100 Kč Do 20. prosince 2019 Dospělí 250 Kč Děti 100 Kč Na místě: Dospělí 300 Kč Děti 100 Kč V ceně startovného teplé jídlo + dárek pro každého účastníka Závodní trasy: Závod se startuje intervalově, volnou technikou. Pouze nejmladší kategorie do ročníku 2011 pojedou klasicky. Dětské závody intervalově – start od 15:00 Dospělí na 8 km Hobby a 15 km Race startují intervalově, za umělého osvětlení, od 17 hodin. Pro aktuální informace a upřesnění programu sledujte: www.stopaprozivot.cz

25.–26. 1. 2020

Jilemnická 50

Stejně jako loni obstará poslední lednový víkend tradiční Jilemnická 50. Zrekonstruovaný areál Hraběnka si v plné kráse užijí z 25. na 26. ledna všichni profi i hobby jezdci z řad široké veřejnosti.

rganizátoři si i letos pro tuto oblíbenou lokalitu přichystali náhradní variantu v případě menší sněhové nadílky, takže bude vše

opět perfektně zajištěné. Sobotní dětské závody a dvě trasy na volný styl doplní nedělní program v podobě startů na 10, 25 a 50 km klasicky.

Propozice: Termín: 25.–26. leden 2020 Pořadatel: ČKS SKI Jilemnice Start/cíl: Jilemnice – areál Hraběnka, v případě nedostatku sněhu Roudnice Registrace: Do 22. ledna 2020: online na stopaprozivot.cz ísemně na adresu Aleš Prokůpek, p Na Výsluní 1151, 514 01 Jilemnice -mailem na alesprokupek@gmail.com e se všemi údaji uváděnými v přihlášce sobně v prodejně INTERSPORT, o Dolení 54, Jilemnice Na místě: v pátek 24. 1. 15:00–18:00 – areál Hraběnka (Jilemnice) v sobotu 25. 1. 8:00–10:00 prezence a výdej čísel pro dětské kategorie, 10:15–12:30 prezence a výdej čísel na 10 a 25 km volně, 13:30–16:00 prezence a výdej čísel na neděli neděli 26. 1. v 8:00–9:30 prezence a výdej startovních čísel Závodní trasy: obota 25. 1. 2020: Dětské závody S s hromadným startem – start 10:00, 25 km volně – start 13:00, 10 km volně – start 13:10 eděle 26. 1. 2020: 50 km klasicky N – start 10:00, 25 km klasicky – start 10:30, 10 km klasicky – start 10:45 Startovné: 10 km volně: 300 Kč online i na místě 5 km volně, klasicky a 50 km 2 klasicky: do 12. 1. 400 Kč, do 22. 1. 600 Kč, na místě 700 Kč ombinace volně a klasicky (25 + 25 K a 25 + 50): do 12. 1. 600 Kč, do 22. 1. 900 Kč ětské závody: 100 Kč online i na D místě Více informací: www.stopaprozivot.cz www.skijilemnice.cz

15.–16. 2. 2020

CARDION Karlův běh

Na Božím Daru to i letos bude praskat ve švech. O víkendu 15.–16. 2. se v této krásné obci sejdou všichni nadšenci bílé stopy, aby oslavili zimu v plném proudu na závodě CARDION Karlův běh. Jeden z nejstarších dálkových běhů i v nadcházející sezoně ozdobí originální ručně vyráběné trofeje z rukou mistrů porcelánu.

zhledem k poloze oblíbené destinace se jako již tradičně očekává hojná účast běžkařů z blízkého Německa. Na tradičních dětských závodech i trasách pro dospělé si tak všichni účastníci budou moci poměřit své síly i na mezinárodní úrovni.

Propozice: Termín: 15.–16. únor 2020 Pořadatel: LK Slovan Karlovy Vary z.s. Start/cíl: Boží Dar v Krušných horách Místo prezence: Obecní úřad Boží Dar Registrace: online 12. 2. 2020 na www.stopaprozivot.cz a www.karluvbeh.cz nebo na místě v pátek 14. 2. 16:00–20:00, v sobotu 15. 2. 7:30–9:00 a 12:00–16:00, v neděli 16. 2. 7:30–9:30 Závodní trasy: obota 15. 2. 2020: S Dětské závody klasicky 0,5 a 1,5 km – start 10:00 a 10:15 Dětský závod volně 6 km – start 10:30 Závod na 22 km volně – start 11:00 Závod na 12 km volně – start 11:15 eděle 16. 2. 2020: N Závod klasicky na 45 km – start 10:30 Závod klasicky na 22 km – start 11:00 Závod klasicky na 12 km – start 11:15 Startovné 1 2 km klasicky a volně: online do 2. 2. 300 Kč, online do 12. 2. 350 Kč, na místě 400 Kč 2 km volně: online do 2. 2. 500 Kč, 2 online do 12. 2. 600 Kč, na místě 700 Kč 2 km a 45 km klasicky: online do 2 2. 2. 600 Kč, online do 12. 2. 700 Kč, na místě 800 Kč ombinované startovné: Sobota K + neděle do 2. 2. 900 Kč, do 12. 2. 1 100 Kč ětské závody: 100 Kč online i na D místě Více informací: www.stopaprozivot.cz www.karluvbeh.cz

22.–23. 2. 2020

ČT Šumavský N skimaraton Loňský rekordman co do počtu účastníků (přes 1500 závodníků všech kategorií) v rámci seriálu ČUS Stopa pro život, ČT Šumavský skimaraton, se i letos jistě bude těšit velké oblibě u nadšených běžkařů.

avíc díky dlouholetému členství v prestižní sérii Euroloppet určitě dorazí i celá plejáda závodníků ze zahraničí, což ještě zvýší prestiž a kvalitu závodů na Kvildě. Zavítejte na Šumavu o víkendu 22.–23. 2. a užijte si skvělý běžkařský podnik. Závodníky opět čekají nejen nádherné závodní trasy, ale také ochota a rychlost na prezenci, profesionální startovní čísla s nevratnými čipy, dobře vybavené občerstvovací stanice, obrovský vyhřívaný stan v cíli s úschovnou zavazadel a převlékárnami, vynikající catering, prodejní stánky nebo zruční mistři v mazání, kteří vám běžky vypilují k dokonalosti.

Propozice: Termín: 22.–23. únor 2020 Start/cíl: Kvilda Místo prezence: Obecní sál Kvilda Registrace: online do 16. 2. 2020 na stopaprozivot.cz, na místě v pátek 21. 2. 15:00–18:00, v sobotu 22. 2. 8:00–18:00, v neděli 23. 2. 8:00–11:00 Závodní trasy: obota 22. 2. 2020: S Dětské závody na 1, 2, 5 km – starty od 10:00 Závod volně na 46 km – start 12:00 Závod volně na 23 km – start 12:15 Závod volně na 8 km – start 12:20 eděle 23. 2. 2020: N Závod klasicky na 45 km – start 10:00 Závod klasicky na 23 km – start 12:00 Startovné: 3 km – volně, klasicky: online do 2 16. 2. 600 Kč, od 17. 2. a na místě 800 Kč 5/46 km – volně, klasicky: online 4 do 16. 2. 600 Kč, od 17. 2. a na místě 800 Kč 8 km volně: 400 Kč online i na místě ětské závody: 100 Kč online i na D místě eny pro držitele Euroloppet pasu: C volně/klasicky do 16. 2. 600 Kč; od 17. 2. 640 Kč ombinované startovné: 1 000 Kč K (pouze online do 16. 2.) Více informací: www.stopaprozivot.cz www.skimaraton.cz

7. 3. 2020

Krkonošská 70

Tečku za další výtečnou sezonou obstará tradiční zavírák, Krkonošská 70. Populární areál Svatý Petr ve Špindlerově Mlýně přivítá 7. března poslední závod běžkařského seriálu Stopa pro život.

ejstarší běžkařský podnik v ČR se i v nadcházející sezoně postará o skvělou atmosféru a perfektně připravené tratě. Jako již tradičně ozdobí zasněžené Krkonoše také závody 5členných družstev neboli hlídek. Kdo bude celkovým vítězem desátého ročníku Stopy pro život, se rozhodne v nádherné kulise Krkonoš a vy u toho nesmíte chybět.

Propozice: Termín: 7. březen 2020 Pořadatel: TJ LOKOMOTIVA TRUTNOV, z.s. a, Kasper Swix team ve spolupráci se Stopa pro život, z.s. a Petr Čech Sport, a.s. Start/cíl: Špindlerův Mlýn – Svatý Petr Místo prezence: Závodní kancelář areálu Svatý Petr v pátek 6. 3. 2020 15:30–21:00 a v sobotu 7. 3. 2020 6:00–8:00 Registrace: online do 4. 3. 2020 na www.stopaprozivot.cz, registrace na místě je možná, ale pouze v omezené míře, dle možností pořadatele. Závodní trasy: ávod 5členných hlídek na 25 km Z (muži, ženy), 50 km (muži, ženy) a 70 km (muži) – start od 8:00, každých 30 sekund tři hlídky dle startovních čísel a dle časů ve startovní listině. Závod jednotlivců na 25 km a 50 km – hromadný start po kategoriích po startu družstev. Startovné: lídky: do 31. 12. 2 750 Kč, H do 4. 3. 3 250 Kč, na místě 3 500 Kč ednotlivci: do 31. 12. 550 Kč, J do 4. 3. 650 Kč, na místě 700 Kč Složení družstev: Družstva mužů (70 a 50 km) a žen (50 a 25 km). Družstvo je složeno z 5 závodníků. Družstva veteránů (25 km) – starší 50 let. Družstvo je složeno z 5 závodníků. V družstvu mužů mohou startovat i ženy. V takovém případě se hodnotí v kategorii mužů. Družstvo žen může startovat v závodě na 70 km. V takovém případě se hodnotí v kategorii mužů. Ceny: První tři jednotlivci a hlídky v každé kategorii obdrží ceny a vítěz pohár. Vítězové v kategoriích družstev navíc obdrží i finanční odměnu (70 km hlídky – muži 5×1000 Kč; 50 km hlídky – muži 5×700 Kč; 50 km hlídky – ženy 5×700 Kč; 25 km hlídky – muži 5×500 Kč; 25 km hlídky – ženy 5×500 Kč) Vyhlášení vítězů 65. ročníku ve 14.00 hod. v prostorách startu a cíle závodu Více informací: www.stopaprozivot.cz www.lokotrutnov.cz

MAG CESTOVÁNÍ

Najít v Jizerských horách stopu bez lidí je poslední dobou čím dál větší problém

Mariánská hora Lesní brána…

Text: Pavla Francke Foto: Robert Havlík

Znáte všechna nástupní místa

Jizerské

magistrály?

však není tomu tak ve všech částech Jizerských hor. Tento článek vám nabídne některé zajímavé alternativy k frekventovaným místům Jizerských hor a zároveň upozorní, na co je potřeba se před výpravou připravit. Možná vás překvapí, jak je jednoduché vyhnout se Bedřichovu nebo Jizerce. Nejprve však pár důležitých zásad. Stojí za to zkontrolovat si aktuální stav projetých stop – na zimních aktualitách přímo na jizerskaops.cz nebo na portálech bilestopy. cz a skimapa.cz. Obecně platí, že úprava okrajových oblastí Jizerských hor nemá takovou frekvenci jako hlavní páteřní tratě Jizerské magistrály. Zpočátku sezóny může být úprava odkládána z důvodu práce Lesů ČR, naopak na konci sezóny úprava končí dříve pro nedostatek sněhu (zejména severní strana hor). Největší šanci na upravenou stopu máte v hlavní sezóně, kdy rolba do těchto míst vyjíždí zhruba jednou týdně. Pokud tedy nechcete potkat na trati traktor v blátě nebo cestu plnou jehličí, vyplatí se úpravu tratě skutečně ověřit. Dalším nezbytným krokem je vhodně zvolená doprava. K radosti všech běžkařů

O Jizerských horách lze s jistotou říci, že nabízejí velmi kvalitní službu běžcům na lyžích. Až 160 km kvalitně upravovaných stop, pestré profily a vynikající dostupnost. Ovšem právě díky snadnému přístupu z velkých měst se z Jizerských hor stává velice přetěžovaná oblast, kde zaparkovat kolem sobotní deváté hodiny ranní bývá plán téměř nemožný. A pokud se tento úkol ambicióznímu sportovci zdaří, mohou ho potom stopy plné lidí nadmíru zklamat. přibývá parkovacích ploch přímo u stop, některá nástupní místa ale stále parkoviště postrádají a divoké parkování je v oblasti CHKO nežádoucí. V těchto několika případech je tedy potřeba naplánovat transport běžnou hromadnou dopravou, ski busem nebo se pro větší pohodlí ubytovat na místě. Poslední nástrahou může být profil trati. Některá místa mají přívětivý terén, jiná méně. Pokud se ale jen trochu vyznáte ve vrstevnicích, zkonzultujte radši mapu s vaším vytrénovaným tělem, neboť hustá síť vrstevnic na úpatí Jizerských hor může překvapit i odolného jedince.

Nástupní místa

Nejblíže k Bedřichovu se upravuje nástupní místo Rudolfov elektrárna. Trať odsud stoupá celé 3 km podél potoku Černá Nisa až k vodní nádrži Bedřichov. Kopec je celkem skluzný a vede do romantické oblasti v okolí nádrže, kde se i v sezónní špičce vyskytuje málo lyžařů. Parkování pro veřejnost není v tomto místě možné. Vyhovující dopravu ale představuje liberecká MHD, autobus č. 18, který vás dopraví z Liberce až k elektrárně, odkud lze dojít cca 300 m pěšky ke stopě.

Podobnou logistiku můžete zvolit i pro výjezd z České chalupy na Rudolfově, ovšem z tohoto místa je smíšený provoz pěších i běžkařů. Pro zpáteční jízdu můžete využít ten samý spoj nebo skibus z Bedřichova. Jablonec nad Nisou, ráj běžeckého lyžování a biatlonu, si zajistil luxusní nástup do stopy téměř z města. Pár kroků od sídliště Mšeno (u rybářských sádek) se při perfektních sněhových podmínkách dá nastoupit do stopy a pokračovat přes Jindřichov a Hrabětice až na magistrálu. Jistotu sněhu zajišťuje stadion (tzv. „kolečko“) v Břízkách, kde probíhá pečlivá péče o trať vzhledem k tréninkům místních klubů i k pořádaným závodům. V Břízkách můžete zaparkovat přímo pod kopcem na malém parkovišti, pak je však nutné vyšlapat poctivý kopec ke stadionu. Na stadionu lze potrénovat na závodních tratích nebo se přes Jindřichov vydat směrem k magistrále. Z Mšena i Břízek budete stoupat necelých 9 km až na Hrabětice, ale terén je to velmi pestrý a zajímavý. V okolí Josefova Dolu najdeme stopu v části obce jménem Peklo nebo na Lesní bráně. Na obě místa již stoupáte autem,

takže si nějaké výškové metry ušetříte, ale další stoupání vás ještě čeká ve stopě. Z Pekla 4 km na Knajpu a z Lesní brány 2,6 km na Mariánskohorské boudy, odkud je skutečně krásné poježdění v okolí Protržené přehrady. Pro nástup do stopy v Josefově dole můžete využít parkování přímo u Lesní brány (neplacené, kapacita cca 25 míst) nebo při jeho naplnění parkoviště v centru obce u nádraží, odkud však musíte necelý kilometr pěšky. U nástupu na Pekle je parkování pouze ve vlastnictví místních hotelů a penzionů, proto je zde nejlepší volbou ubytování přímo u stopy. Při dobrých sněhových podmínkách jsou tyto trasy spolehlivě upravovány. O kus dál u Albrechtic v Jizerských horách je k dispozici další nástupní místo – Mariánská hora. Běžkaři mají štěstí, jelikož se v tomto místě nachází malé veřejné parkoviště (placené, kapacita do 20 míst). Přímo od parkoviště pozvolna stoupáte opuštěnou krajinou 3,6 km na Mariánské boudy. Další možnost zaparkovat přímo u stopy mají lyžaři u vodní nádrže Souš. Při příjezdu k přehradě narazíte na malé parkoviště po levé straně (nově placené, kapacita 20 míst), přímo u hráze je nově vybudované záchytné parkoviště se 125 místy (rovněž placené) a poslední možností je hotel Montanie (placené), kde je možné využít parkovacích ploch i bez využití služeb hotelu. Výjezd od Souše dál směrem k magistrále je pozvolný, s mírným stoupáním, a pravidelně upravovaný. V okolí Kořenova můžeme nazout lyže v Horním Polubném na Václavíkově studánce nebo v Martinském údolí. Václavíkova studánka je úžasná svou lokalitou, neboť se velmi snadno a překrásným terénem dostanete do nejzazší části tratě Jizerské padesátky a objevíte cesty jako jsou Jezdecká nebo Promenádní. Nejbližší parkování je možné až 500 m od nástupního místa, je ale propojené stopou, tudíž lze přímo u parkoviště nazout lyže a vyrazit (placené parkování, cca 100 míst). Případně další možností, asi o 300 m vzdálenější od nástupní stopy, je parkoviště u kostela přímo ve středu obce Horní Polubný, jehož kapacita je zhruba 20 parkovacích míst. Směrem ke Kořenovu se nachází ještě další dvě parkoviště, rovněž propojená stopou. Pokud se vydáte k Martinskému údolí, počítejte s tím, že je položené podstatně níže. Cesta na Jizerku (cca 7 km podél řeky Jizery) tedy vyžaduje více úsilí než cesta z Václavíkovy studánky. Zaparkovat můžete pohodlně přímo u stopy vedle fotbalového hřiště na veřejném neplaceném parkovišti s kapacitou cca 20 míst.

Jedním z velmi frekventovaných míst, zejména během vánočních svátků a jarních prázdnin, je překvapivě i vysoko položená Knajpa

Na druhé straně hor najdeme kromě tradičních míst, jakými jsou Smědava, Jizerka, Jakuzsyce i Nové Město pod Smrkem. Nástup do stopy výrazně zjednodušuje možnost parkovaní U Spálené hospody (placené, kapacita cca 50 míst). Vzhledem k převýšení z Nového Města na Tišinu (350 výškových metrů na 6,5 km) je tato trasa náročnější. Jakmile se ale dostanete nahoru, přivítá vás houpavý terén v okolí Smrku, kam se dostane opravdu málo lyžařských nadšenců. Uzavíráme kruh a vracíme se na jižní stranu Jizerek přes velmi netradiční nástup v Oldřichově v Hájích – Na Pilách. Tady opravdu musíte počítat s výrazným stoupáním, kde na 6,5 km směrem na Bílou Kuchyni překonáte 400 výškových metrů. Parkování menších rozměrů najdete přímo na místě (neplacené, cca 10 míst) nebo lze využít Ekocentrum (také asi 10 míst). Tam si lze při ideálních sněhových podmínkách zkrátit cestu k Pilám nástupem do stopy hned za silnicí a poté zbytek dojít pěšky. I přesto, že některá nástupní místa představují určitou výzvu, nabízejí něco navíc – nepoznaný terén a klidné poježdění, zatímco se ostatní mačkají k Nové Louce. Možná vám to zní všechno zbytečně

náročně – zkoumání vrstevnic, autobusy, hledání parkoviště bůhví kde v lese – ale kdo nic nezkusí, nic nezažije. Proto zabalte batoh a vyrazte hledat svojí novou trasu mimo davy natěšených turistů. Můžete být překvapeni, co najdete.

MAG CESTOVÁNÍ

Přes vrchol kopce Lumikero (662 m n. m.) vedla cesta třetího dne našeho putování za polárním kruhem

Foto: Archiv autorů Text: Šárka a Dan Vyštejnovi

Svatební cesta

za polární kruh Kdo nás zná, určitě nemohl čekat, že na svatební cestu vyrazíme někam do hotelu k moři. Od říjnové svatby jsme neměli kvůli pracovnímu vytížení čas, a tak jsme dovolenou naplánovali až na duben 2018. Dlouho jsme přemýšleli o putování se saněmi někde na severu za polárním kruhem. Ale z důvodu, že do seriálu dálkových běhů na lyžích Visma Ski Classics byl přidán závod Ylläs–Levi, padlo rozhodnutí spojit vysněné akce a vypravit se do Finska.

esátého dubna odlétáme z Prahy do Helsinek a po dlouhém čekání dál do Kittily. Je skvělé, že je možnost dostat se letadlem pouhých 13 km od našeho cílového městečka Sirkka. Až do příjezdu jsme neměli sebemenší tušení, že Levi je vlastně název kopce a samotná cílová obec se jmenuje Sirkka, v překladu údajně kriket. Později zjišťujeme, že dokonce jedna z cest místní nekonečné upravené magistrály vede až na Kittilské letiště. My jsme ho však se vším tím závodním harampádím nevyužili a půjčili si auto, které se nám pak ještě mělo hodit pro převoz na start závodu. Ubytování jsme měli domluvené společně s několika kamarády z našeho týmu v jednom z dřevěných srubů, kterých zde bylo mnoho. Další dva dny jsme si krásně polyžovali za slunečného počasí s teplotami vysoko nad nulou, a také se věnovali přípravám na závod, který nikdo z nás předtím neabsolvoval. Předpokládali jsme, že trať bude asi dost náročná a příprava lyží také.

Ale místní magistrála Ylläs – Levi nabízí 500 km nádherně upravených stop a nebýt strašáka závodu, dalo by se tu klidně ulyžovat k smrti. V pátek před závodem jsme se snažili vytestovat lyže na všech možných podmínkách, které jsme si mysleli, že by mohly při závodě nastat. Testovali jsme nejen na trati, ale vyrazili jsme i na rozměklý sníh na sjezdový kopec Levi. Pak už jen odpočinek, týmové informace k závodu, připravit lyže, nachystat si tu správnou hromádku vybavení na trať a co možná nejvíc se prospat před 70 km výzvou. V sobotu jsme se vypravili na start do Ylläs, což je také lyžařské středisko se spoustou turistických tras i lanovek. Uvítala nás čistě ledová stopa, na kopcích měl být podle informací prašan a v cíli rozteklá břečka. S tím souvisela i spousta váhání ohledně mazání lyží. Neuvěřitelným způsobem se našemu servismanovi Márovi Pazderskému povedlo najít tuhý vosk, který mně, holce, pomohl v prvních kilometrech, abych se úplně

neutavila v kopcovité části trati. Další dva, Standa Řezáč s Jirkou Pliskou, to samozřejmě s hladkými lyžemi neřešili a Mára sám vytáhl z vaku, pro takové podmínky neocenitelné, madshusky s mohérovým pásem. Byla to opravdu náročná trať, ale všichni jsme se s ní srdnatě poprali a byli jsme z ní nadšení. Počasí nám, co se prožitku ze závodu týkalo, opravdu přálo, odměnou za vybojovaná stoupání byly krásné výhledy z nejvyšších kopců (dalo by se samozřejmě říct z vrchařských prémií) a sjezdy frčely tak, že skútr nestíhal závodníky. Pro nezkušené lyžaře musely být ten rok klikaté ledové sjezdy opravdu neuvěřitelný adrenalinový zážitek! Nutno ale dodat, že všechna nebezpečná místa a zatáčky byly výborně značené, takže jsme v cíli mnoho krvavých závodníků nepotkali. Podle mě není hezčí zážitek než končit závod v centru města. A navíc, poslední závod sezóny. Dojedete, lyže dolů, někdo z kamarádů vám donese pivo a občerstvení. Jako po každém závodě je nejkrásnější sdílet na „pasta party“ zážitky s ostatními z vašeho i jiných týmů a v tomto případě vlastně z celé uplynulé sezóny. Večer jsme se zúčastnili závěrečného banketu Visma Ski Classics, kde po vyhlášení těch nejlepších závodníků dne i celé sezóny sdílení zážitků pokračovalo. A najednou si člověk tváří v tvář těm největším hvězdám, ke kterým celý rok vzhlíží, uvědomí, že i oni jsou jen „obyčejní“ lidé, kteří se umí normálně bavit, když z nich po sezóně spadne veškerý stres, nekonečné soustředění a odříkání.

Další den ráno započala druhá etapa našeho výletu. Ostatní kluci odletěli směr Praha a my jsme s Danem uklidili srub a vyrazili na autobus, který nás měl odvézt na začátek našeho putování napříč finskou divočinou. Měli jsme v plánu přejít oblast národního parku Pallas-Yllästunturi z nejsevernějšího bodu zpátky až do Levi, případně do Kittily. Po konzultacích jsme se rozhodli vybavit se jednoduše tím, co jsme měli k dispozici. Velkými batohy, které jsme přivázali na obyčejné dětské boby, a tažným zařízením se stal popruh na děti. Použili jsme lyže s mohérovým pásem. Díky tomu jsme zvládli táhnout boby i v hodně jarních podmínkách celkem dobře a nemuseli jsme se starat o mazání. Ve vesnici Sirkka se odehrává vše důležité v okolí hotelu Spa. Jede odtud i autobus směrem na Muonio a naše cílové místo Enontekiö. Jízdenka byla pro Čecha hodně drahá narozdíl od jídla, které jsme nakoupili za rozumné ceny. Na konci dvouhodinové cesty jsme už seděli v autobuse sami a řidič nás vyložil u hotelu Hetta, kde měl být nástup na naši trasu. Startovní místo jsme vyhledali bez problémů, zapřáhli jsme boby a vyrazili přes zamrzlé jezero k prvnímu samoobslužnému srubu Pyhäkero, který je jen 7 km od Hetty. Sruby jsou po celém národním parku hojně rozmístěné a je možné v nich přespat zdarma. Najdete u nich vždy zásobu dřeva, suchý záchod a v některých také malou kuchyňku.

V okolí kopce Pyhäkero (711 m n. m.)

Srub Pahakuru je nadstandardně vybavený vařičem a nechybí v něm nic podstatného

Srub leží v nádherném sedle a je opravdu malinký. Ve dvou jsme se tam naskládali tak akorát. Zatopili jsme v krbu a rozpustili sníh na jídlo a čaj. V některých srubech není ani vařič, ani nádobí, ale my jsme byli vybaveni. Některé by člověk měl rezervovat předem, ale protože jsme neuměli odhadnout naši rychlost s bobem a ani se nám nechtělo na této cestě nikam pospíchat, vybírali jsme taková místa, kde rezervace nebyla třeba. Na druhou stranu se to občas nemusí vyplatit. Hned v prvním srubu jsme narazili na dva důchodce, kteří ještě čekali na další parťáky, takže jsme se už do maličkého domečku nevešli. Bylo celkem pozdě, a tak jsme si upravili malou chatku

na odpadky, která se nám zdála na přespání dostačující, protože stan jsme si s sebou nevzali. Nakonec ale nikdo další nepřijel, takže nás staříci pozvali dál do vytopeného srubu s plynovým vařičem a nádobím. Ráno jsme pokračovali za slunečného počasí po čerstvě upravené trase k dalšímu srubu. S boby se putovalo poměrně dobře, jen při větších nerovnostech a z kopce se občas převrhly. Zjistili jsme, že by to chtělo asi

místo lana pevné tyče. Ale během cesty jsme si vychytali, jak si lana ve sjezdech zkracovat a jak držet bob mezi nohama, takže jsme po týdnu byli skoro profi řidiči bobů na laně. Na oběd jsme se zastavili u velkého srubu Sioskuru a odpoledne dokončili plánovaných 19 km do srubu Pahakuru, který byl opravdu malinký, tak pro 4 lidi. Měli jsme štěstí, nikdo tam nebyl, v kamnech ještě hořelo. Přes den se ve srubech zastavují lidé na odpočinek a udržují oheň. Vybalili jsme, uvařili večeři a kochali se krásnými výhledy na hory, které jsme měli druhý den zdolat. V podvečer k nám dorazil na přenocování místní dobrodruh, od něhož jsme se dozvěděli, že je teplo, jako kdyby byl červen, zato sněhu je prý víc než obvykle. Tato kombinace ale způsobuje, že není možné udělat na lyžích ani krok mimo upravené trasy. Původní plán dojet na lyžích zpět do Levi přes kopce, které dle hosta byly aktuálně neupravené, jsme museli přehodnotit. Stočili jsme tedy cestu do Muonia.

MAG CESTOVÁNÍ

Pokud má člověk rád tiché souznění s přírodou, tenhle kousek země ho opravdu nadchne. Jen tak sedět na sluníčku uprostřed bílých kopců a užívat si odloučení od civilizace je jedinečný zážitek. Srub Montellinmaja

Na další den jsme měli přejít několik hor až ke srubu Montellinmaja. Trasa měřila zhruba 21 km, a jak jsme sami usoudili, byla to optimální vzdálenost. S nákladem a ve sněhu, který ani přes noc prakticky nezmrzne, se o moc víc ujít nedá. Tedy v takovém měřítku, aby si člověk putování užil. Srub leží v nádherném sedle a je opravdu malinký. Ve dvou jsme se tam naskládali tak akorát. Zatopili jsme v krbu a rozpustili sníh na jídlo a čaj. V některých srubech není ani vařič, ani nádobí, ale my jsme byli vybaveni. Pokud má člověk rád tiché souznění s přírodou, tenhle kousek země ho opravdu nadchne. Jen tak sedět na sluníčku uprostřed bílých kopců a užívat si odloučení od civilizace je jedinečný zážitek. Mimo několika málo skútrů a sobů potkáte za den jen pár lidí. Jedněmi z nich byla skupinka vysokoškoláků sportovní školy, kteří se velkou měrou podíleli na pořádání právě proběhlých závodů. Když jsme organizaci závodu chválili, skromně odpověděli, že to mohlo být ještě lepší. Upřímně, až na praskající kelímky na občerstvovačkách, to byl rozhodně jeden z nejlépe zaopatřených závodů, kde jsme kdy byli. Přes turistické centrum v Pallas jsme se dostali až do srubu Mustavaara, který nám nakonec místní na noc přenechali jako soukromou „rezidenci“. Ráno jsme se přehoupli přes hory a pokračovali dlouhými přechody jezer, provoz lidí trochu zhoustl, protože jsme se pohybovali jen kousek od Muonia. Po 20 km jsme konečně objevili srub, který však byl označen jako Day trip hut, tedy určený pouze k denním výletům. V mapě

Finské názvy pro nás byly opravdu hodně nezapamatovatelné

byl ale zakreslen jako Wilderness hut, navíc v okolí žádný jiný k přenocování nebyl, a tak jsme se rozhodli pravidlo pro jednou porušit. Naštěstí nás nikdo neodhalil. Do rána napadlo několik centimetrů nového sněhu a cesta už tolik neutíkala. Zřejmě proto, aby nám nebylo líto, že se náš výlet blížil ke konci. Do Muonia jsme se dostali už na oběd, stopy totiž vedou až do centra městečka. Ubytovali jsme se v motelu, nakoupili spoustu dobrot, o kterých se nám po cestě mohlo jenom zdát, a užili si soukromou saunu na pokoji. Byli jsme ve Finsku, tak kdo by se tomu divil? V sobotu 21. dubna sněžilo a my jsme se měli odpoledne přesunout na letiště do Kittily. Šárka ještě vyrazila na lyže a já mezitím sbalil věci. S boby jsme se rozloučili u kontejnerů, batohy plné suvenýrů

a vzpomínek jsme naložili do autobusu směr Kittila–letiště a v duchu děkovali všem, kteří přispěli k tomuto neopakovatelnému zážitku. Celkem jsme za 6 dní ušli 105 kilometrů. Nebylo to o moc víc než jednodenní dlouhý závod, ale jednalo se o naprosto jedinečnou dimenzi lyžování. V Čechách nás uvítalo slunečné počasí s teplotou 20 °C. Trochu šok.

Šárka a Dan Vyštejnovi Šárka závodí za bedřichovský Silvini Madshus team. Dan pracuje jako servisák na Bedřichově a na závodech připravuje lyže a občerstvení pro tento tým.

Na běžkách

podél nejslavnější železnice světa Baví vás jezdit na běžkách daleko a poznávat při sportu nová zákoutí? Neradi jezdíte stejnou stopou tam a zpět? Máme pro vás tip: v nejrozsáhlejších běžkařských centrech Alp vám zážitky ze stopy znásobí červený vlak společnosti RhB.

Svatý Mořic

není nadnesené říci, že právě díky němu lze snadno projet každý kilometr tamních tras a poznat všechna horská zákoutí oblasti včetně přilehlých zapadlých údolí. V Davosu se lyžuje bez poplatku za použití stop. Pokud vlastníte skipas, tedy kombinujete lyžování běžecké a sjezdové, máte i vlak zcela zdarma.

vatý Mořic je středobod běžeckého lyžování v celých Alpách – není snad místo, které by mu pestrostí a rozsahem tratí mohlo konkurovat. 180 kilometrů upravovaných stop, po nichž vede jeden z nejslavnějších závodů světa – Engadin Skimarathon – je snad dostačujícím argumentem. A pokud chcete zažít a poznat skutečně to nej, je tu vlak připraven k tomu přiblížit vás tam, kde nebo odkud chcete běžkovat. Mimořádným výletem může být projížďka k ledovci Morteratsch, který stéká z tamní jediné čtyřtisícovky Piz Bernina. Odtud se můžete vydat soupaží jen a jen dolů z kopce zpět do Svatého Mořice.

Vlakem na běžky!

Chcete zmírnit svou uhlíkovou stopu? Jeďte na běžky vlakem. Nejen do Davosu či Svatého Mořice se dostanete snadno přes noc například z Prahy – večer nastoupíte, ráno se probudíte v Curychu či jiné stanici, odkud už doputujete regionálními spoji do cílové destinace. Bez nutnosti celý den řídit, pohodlně a vyhlídkově.

Technický zázrak Albula

Davos – běžkařské velkoměsto Davos je horské město s rozsáhlou infrastrukturou, které leží obklopeno horami na rozlehlém náhorním plató. A snad všude, kam to terénní podmínky dovolí, zabíhá lyžařská stopa. Najdete tam 77 km stop pro klasiku a 46 km tratí pro volný styl. Město i celé plató protíná červený vláček, který vedle obvyklých cestujících přepravuje zejména sjezdaře mezi jednotlivými lyžařskými areály. Velký potenciál má ale i pro běžkaře – přepraví je přesně tam, kde chtějí svou cestu začít, nebo je naopak z jejich cíle dopraví zpět domů. Jezdí často, přesně a jeho pomoc znásobuje potenciál běžeckých zážitků v Davosu. Určitě

Nejen lyžování, i sáňkování. Pokud jste v zimě někde v okolí, obzvlášť s dětmi, máme tu jeden povinný tip! Vydejte se odpoledne nebo večer sáňkovat pod průsmyk Albula. Z obce Bergün se vlak vine vzhůru až do Predy, kde to všechno začíná. Nejenže zažijete jízdu na patrně nejslavnějším železničním úseku světa zapsaném na seznamu světového dědictví UNESCO, ale následně vás čeká 10 kilometrů jízdy na saních

Červené vlaky s logem RhB mají dlouhou a zajímavou historii a ne náhodou se dostaly na seznam světového dědictví UNESCO. Unikátem světového významu je zejména trať Albula přes stejnojmenný průsmyk mezi Davosem a Sv. Mořicem, otevřená v roce 1904. Na 67 km ji tvoří 42 tunelů a 144 mostů a viaduktů. Nejdramatičtější je pak její úsek mezi Bergünem a Predou k tunelu Albula: vlak během čtvrt hodiny vystoupá o 416 metrů do výšky 2 312 m n. m., na což potřebuje 12,6 km, sedm tunelů, devět viaduktů a dvě galerie. Druhý horský úsek pak vede přes průsmyk Bernina, kde vlak na 61 kilometrech projíždí 13 tunely a přes 52 viaduktů a mostů. Právě nedaleko průsmyku Bernina leží i nejvýše položená stanice, Ospizio Bernina, ve výšce 2 253 m. www.rhb.ch

MAG FEJETON

Foto: SkiTour Text: Vendula Křoustková

Dědové

ve stopě

Můj synovec Tomáš (10 let) zavzpomínal ve svém slohu na jarní prázdniny: „V pátek večer jsem byl rád, že jedu k dědovi a babičce, když jsem tam dorazil, chtěl jsem lyžovat. V sobotu jsme jeli lyžovat a děda mě tak uhnal, že já musel chodit o klacku. Ještě teď na to vzpomínám. A tak to šlo, jeden den jsme lyžovali a půl druhého dne jsem proležel v posteli. Zbytek jsme jezdili na kole. Já myslím, že na to budu ještě měsíc vzpomínat.“

aké máte doma aktivního dědu? S nástupem do důchodu se z něj stal profesionální sportovec. Konečně má čas pořádně trénovat a jezdit po závodech. Je noční můrou mnohých až o 30 let mladších soupeřů. Nezastaví ho nic, ani manželka, která doma trne hrůzou pokaždé, když vyráží na několikahodinový trénink. Bojí se, aby se vrátil, aby ho to někde uprostřed lesa nekleplo nebo ho na silnici nesrazilo auto… Copak o to, když trénují sami, jsou relativně rozumní, ale běda, když se potkají s jiným, sobě podobným. Pak se z tréninku stává závod. Přece ho musí vyzkoušet, jak je na tom. V tu chvíli je úplně jedno, že se z toho bude následující tři dny vzpamatovávat. Stačí pocit, že mu ujel nebo že se ten druhý otočil dříve pod záminkou, že už musí zpátky nebo že se musí vrátit pro kolegu.

Nezasvěcený člověk mnohdy nevěřícně kouká a nechápe – ráno na parkovišti vylezou z aut nahrbení dědci, poznají se na dálku podle oblečení nebo stylu chůze. Prvních 10 minut se baví jen o tom, co je kde bolí a co všechno už nemůžou, namažou běžky a vyrazí do stopy. Jakmile nazují lyže, rázem zapomenou na všechny bolesti a omládnou o desítky let. Styl sice odpovídá jejich věku: pokrčená kolena, nahrbená záda, dlouhý skluz; ale rychlost, kterou se sunou kupředu, je neskutečná. A co teprve při opravdovém závodě! Své soupeře lustrují předem podle výsledků z jiných závodů, vypočítávají procentuální ztráty, plánují taktiku. A nejedná se jenom o jedince z jejich věkové kategorie. O 20 let mladší cyklista je přece nebude zajíždět! Vždyť to není lyžař a na běžkách vůbec

neumí! Čím horší podmínky, tím jsou na tom líp. Oni si totiž poradí s větrem a chumelenicí, mrazem, hlubokým sněhem i zavátou stopou. To jsou podmínky jejich mládí. My mladší, zhýčkaní strojově upravovanými stopami, funkčním oblečením a dokonalými brýlemi, pak bojujeme hlavně sami se sebou, zatímco oni si to užívají a drtí jednoho soupeře za druhým. Vzpomínám na vyprávění kamaráda, který se během závodu zaradoval, že dobíhá jednoho z těchto veteránů. Jenže když ho míjel, zjistil, že on běží se zlomenou holí. Jakmile ji vyměnil, opět mu zmizel v nedohlednu. Jo, a jestli si myslíte, že vám některý z těchto zkušených pardálů před závodem prozradí, co maže, tak se velice pletete. Dobrá máza je totiž součástí výkonu a neprozrazuje se. Když je pod nulou, tak se pokaždé dozvíte, že dávají extrovku, při mokrém sněhu nějaký klistr. Vosky, které opravdu mažou, však mají pečlivě schované. Po závodě samozřejmě zase všechno analyzují; jak je možné, že mu to tenhle nebo tamten tolik nandal nebo proč jiný jel tak špatně. Na stupně vítězů se většinou dostanou všichni účastníci této věkové kategorie. Někteří ve stejném oblečení, ve kterém jeli závod, resp. ve kterém závodí už 30 let. Oni k němu totiž mají citový vztah, „je to starej dobrej materiál“, a už to v tom doběhají. Co dodat na závěr? Snad jen přání, abychom i my měli tolik elánu, nadšení a radosti z lyžování, jako mají oni. Jim popřejeme, ať to vydrží co nejdéle.

Vendula Křoustková Žije v Orlických horách, kde podniká v ubytovacích službách, navrhuje zahrady a příležitostně průvodcuje v Chorvatsku na kololodi. Na běžkách se pohybuje od malička, trénuje i závodí hlavně pro zábavu a pro radost.

52nd Engadin Skimarathon Sunday, 8 March 2020 Maloja – S-chanf (42 km)

13th Engadin Half Marathon Sunday, 8 March 2020 Maloja – Pontresina (21 km)

21st Engadin Women's Race Sunday, 1 March 2020 Samedan – S-chanf (17 km)

4th Engadin Night Race Thursday, 5 March 2020 Sils – Pontresina (17 km)

Presenting Sponsor

www.engadin-skimarathon.ch

Main Sponsors

Speciální ochrana v extrémních horských podmínkách

Speciální řada určená k ochraně pleti před sluncem i suchým větrem a chladem. Jemná a rychle vstřebávající se konzistence produktů umožňuje pleti volně „dýchat“. Produkty jsou odolné i vůči vodě a potu, díky čemuž zajišťují maximální ochranu i během náročných sportovních aktivit.

www.fann.cz

Když jeden běh nestačí,

je tu CIRCLE.

Zažij týmový dobrodružství, jaký tu ještě nebylo

Obuj se do běhu na plný kecky, postav osmičlennej tým a společně zažijte něco, co tu ještě nebylo. CIRCLE. Zbrusu novej štafetovej závod, kterej ti ukáže, že jenom o běhání to není.

IRCLE ti nedá spát. Jakto? Je to totiž nonstop týmová štafeta. Ve dne, v noci budeš kroutit okruhy a střídat se na nich s partou. Parta, to je to, oč tu běží. Osm lidí, jedno velký dobrodružství. Tři okruhy, na který se jeden po druhým ze stanovýho městečka vydáte, dávaj dohromady 24 etap. Když chceš z víkendu vyždímat úplně všechno, tak to dáš jenom díky CIRCLE. Zažiješ premiéru týmovýho závodu, co tu ještě nebyl. Parádně si zaběháš i zafandíš, zažiješ dobrodružství s partou uprostřed lesů, (možná) v sobě objevíš umělce a zařádíš si v CIRCLE kempu. Nezáleží na tom, kdo jsi. Můžeš bejt běžeckej nadšenec, kterej si odběhá stovky kiláků týdně. Můžeš bejt začátečník, kterej chce posu-

nout svý hranice. Můžeš bejt šéf, kterej hledá neobyčejnej teambuilding. Můžeš bejt ze sportovního klubu, kterej hledá výzvu na víkend. Ať jseš kdokoli, CIRCLE je přesně pro tebe.

Kde a kdy?

Ralská pahorkatina má stejnej charakter jako nedalekej Českej ráj. Jenomže není tak profláknutá a příroda je opravdu nedotčená, protože v ní bejval vojenskej újezd. Na dotyk tvejch kecek se tak těší singletrailový cestičky, co tě povedou kolem Chrástenskýho vodopádu, Kavčí skály a Dlouhýho kamene. Klidnejma borovicovejma lesama prosvištíš ke Švarcvaldský bráně a čeká tě Krásná vyhlídka v pravým slova smyslu. V super terénu si prostě na svý přijdou chrti i kocháčci.

A poběží se v srpnu, kdy jsou noci ještě vlahý. Konkrétně si zapiš víkend 14.–16. srpna 2020.

Poznej CIRCLE 1. Jeden za všechny Na CIRCLE závodí 8členný týmy. Dej dohromady partu běžeckejch nadšenců (na zkušenostech, pohlaví ani stylu nezáleží) a vyražte kroutit kilometry spolu! 2. O sol první, šlápni do druhýho, nakopni třetí! Běží se 3 různě dlouhý a různě náročný okruhy. Až se ti promítne 28 km dlouhej příběh, určitě budeš mít na co vzpomínat. Okruhy startují a končí v CIRCLE kempu. 3. Z ručky do ručky, z ručky do ručky… Každej člen týmu běží všechny 3 okruhy. Určitě si budeš s parťáky vyprávět, co a jak na trati, aby se tvoje zkušenosti využily ve prospěch týmu. Závod má celkem 24 etap a běžci se střídají podle pevně stanovenýho pořadí po odběhnutý etapě. 4. CIRCLE ti nedá spát Než si všichni odkrouží svý tři etapy, chvíli to trvá. Takže počítej s nočním během a čelovkou. Zbytek týmu může v klidu odpočívat, fandit nebo se potloukat po CIRCLE kempu. A o tom je koneckonců poslední bod: 5. CIRCLE kemp Co všechno zažiješ od pátku do neděle ve stanovým městečku, záleží jen na tobě. Můžeš si užívat pohodičku s kámošema, poslouchat muziku, koukat na divadlo, tvořit… Nebo třeba taky jenom spát.

CIRCLE 14.–16. 8. 2020 Ralsko, Liberecký kraj týmový běžecký dobrodružství www.runcircle.cz

53. ČEZ JIZERSKÁ 50 7.–9. ÚNOR 2020

Š TOMÁŠ

Í N B O S O J MŮ D O V ZÁ

IMEČEK

02:52:58

generální mediální partner

hlavní partneři

mediální partner

hlavní mediální partner

hlavní institucionální partneři

marketingový partner

institucionální partner

partneři

ROZJEĎ ZIMU NA BĚŽKÁCH!

BEDŘICHOVSKÝ NLM 3.–4. 1. 2020

ZADOVSKÁ 30 18.–19. 1. 2020

KARLOVSKÁ 50 24.–25. 1. 2020

ORLICKÝ MARATON 1.–2. 2. 2020

ČEZ JIZERSKÁ 50 7.–9. 2. 2020

JELYMAN 22.–23. 2. 2020

SERIÁL ZÁVODŮ SKITOUR 2020 hlavní partneři

generální mediální partner

mediální partner

logistický partner

marketingový partner

CO SE DOČTETE V PŘÍŠTÍM ČÍSLE NORDICU

dalším čísle NORDICu se můžete těšit na rozhovor s jedním z našich nejlepších laufařů Petrem Novákem, který po loňské sezóně ukončil lyžařskou kariéru. Zavzpomínáme na úspěšného trenéra Bohumila Rázla, jenž působil neuvěřitelných 26 sezón v reprezentačním družstvu. FOTO: ENGADIN SKIMARATHON

FOTO: ARCHIV PETRA NOVÁKA

eká nás poslední díl o výrobě lyží, ve kterém se zaměříme na finální fáze produkce běžek, mezi něž patří například měření a párování.

ak se v minulosti vyvíjely lyže a lyžařské techniky, je na dlouhé povídání, ale příště se dozvíte hlavní historické milníky, které udávaly směr vývoje běhu na lyžích.

FOTO: JAN KAŠPAR

umava je rájem pro každého běžce na lyžích, kdo ji příliš nezná, může se inspirovat a objevit krásy této krajiny. Zabrousíme i do běžkařské „exotiky“ a vyrazíme na závody na Sachalin do Ruska.

Předplaťte si NORDIC!

Předplatné je nejlevnější a nejpohodlnější cesta, jak se pravidelně dostat k časopisu NORDIC. Každý nový NORDIC vám dorazí domů bez časové prodlevy a máte tak jistotu, že o žádný nepřijdete. Navíc v hodnotě předplatného získáte bonusové SNOWbony, které si můžete střádat nebo rovnou utratit v e-shopu SNOW.cz. Kolekce SNOW, z níž mohou držitelé SNOWbonů vybírat, čítá přes 50 tematických položek od nordicmag.cz literatury přes funkční prádlo po lyžařské hole. NORDIC vychází čtyřikrát za sezónu (od října do února) a roční předplatné vyjde na pouhých 190 Kč!

ELEKTRONICKÉ ČASOPISY:

Lyže S/MAX CARBON SKATE jsou určeny pro nejnáročnější běžkaře. Jedinečná stabilita, dokonalý přenos sil. Celou kolekci 2019/20 najdete na www.salomon.com

2020

18. 1. 1. 2 . 29. 2 . 7. 3.

Te r m í ny t e s t ová n í: Ka r l ov Po d P ra d ě d e m Lipno K l í n ove c D o l n í Mo ra va

Více informací na

NaVrchol

Výhradní dovozce a distributor pro ČR a SR: AMER SPORTS Czech Republic s. r. o.

CHOOSE YOUR TRACK. FEEL THE GLIDE.

KÄSTLE – JASNÁ VOLBA Model XP 20 skin je perfektní volba rychlé a lehké lyže bez nutnosti mazání. Díky Honeycomb jádru, vyztuženému karbonem a technologii Hollowtech 2.0, jde o tužší lyže nabízející přesnou kontrolu a vynikající skluz. S pásy ze 100% mohéru na mazací komoře se vám navíc nemůže stát, že netrefíte mázu. Skvělá přilnavost i na tvrdém uježděném sněhu, bez ztráty odrazu a skluzu. Testování na