NORDIC 50 active - březen 2019 by SLIM media s.r.o.

Pohádka o Remsovi:

Legendární trenér Zdeněk Remsa oslavil 90 let

Nemazací běžky:

ww.nordicmag.cz

První výsledky z testu běžek

Velká příloha

Lyžař v létě

Přeceňovaný význam bílkovin ve sportu

Cena: 59 Kč | 2,49 €

NORDICmag 50 březen 2019

NORDICmag 50

březen 2019

ww.nordicmag.cz

Na běžky do Velkých Karlovic

OBSAH 3 OBSAH

NORDICsport

8 P ohádka o Remsovi: Veleúspěšný skokanský trenér Zdeněk Remsa oslavil 90 let 12 Sportovec tělem i duší: Rozhovor s Jirkou Pliskou 16 Soupažák Láďa „Lopaťák“: Povídání o Láďovi Mizerovi 17 Vox populi: Jak to vidím – trenéřina, rodičovství, helikoptéra

NORDICtech

18 N emazací běžky. Mýtus, anebo? První výsledky z letošního testu běžek 22 Jarka, Ruda, Slávek a lyže Štefanky: Historie výroby lyží v Podkrkonoší 26 Starý nový sport – kolečkové lyže

FOTO: SWITZERLAND TOURISM

NORDICuniverzita

28 P řeceňovaný význam bílkovin ve sportovní výživě: O proteinových doplňcích ve stravě 30 Lyžařský trénink nejen na sněhu: Rozvoj vytrvalosti

NORDICmag

32 Valašská pohostinnost: Na běžky do Velkých Karlovic

Strana 35 a dále

SNOWActive

LYŽAŘOVO LÉTO 2019

Novinka pro všechny, kdo chtějí zůstat aktivní i poté, co sleze sníh V PŘÍLOZE NAJDETE: Historie: Na lyžích beze sněhu aneb jak se kdysi trénovalo na náhražkách sněhu Trénink: Schody do norského nebe – nová sportovní disciplína z Holmenkollenu Cesty: Švýcarskem na kole s Alenou Zárybnickou; horské resorty v létě Koloběžka: Sport pro lidi poctivé sami k sobě Na vodu: Trénujte na paddleboardu! Do bruslí: In-line bruslení jako lyžařský trénink Do hor: Jaký vybrat batoh? a další…

Alpe di Siusi / Seiser Alm

A paradisiac mountain plateau in the middle of the UNESCO Dolomites

175 km sjezdovek / 80 moderních lanovek a vleků / 80 km běžkařských tratí / 23 km sáňkařských drah / 3 Funparky pro děti 60 km zimních cest pro turistiku / 50 km cest pro sněžnice / nejlepší italský snowpark 2018 Alpe di Siusi / Seiser Alm, Tel. +39 0471 709 600, info@seiseralm.it, seiseralm.it

www.seiseralm.it

Alpe di Siusi / Seiser Alm: Z Prahy pouze 650 km

Bolzano Bozen

Foto: Seiser Alm Marketing/Helmuth Rier, F-Tech, Komma Graphik

FOTO: SWITZERLAND TOURISM

REDAKCE

50!

REDAKCE ŠÉFREDAKTORKA Adéla Boudíková ZÁSTUPCI ŠÉFREDAKTORKY Petr Socha, Tomáš Gnad

Magazín NORDIC slaví kulaté výročí. Už je to jeho 13. sezóna, kdy (snad) dělá vám, čtenářům, radost a obohacuje a inspiruje vás. Svým způsobem je toto vydání výjimečné nejen díky svému jubileu, ale také z hlediska obsahu, jeho součástí je totiž prvně speciální letní příloha SNOW active. Předpokládáme, že nikdo z vás po zimě nelehne na gauč, ale vyměníte běžky za kolo, běh a další sportovní aktivity. Případně kdybyste nevěděli, s čím novým na jaře začít, možná vám dáme pár tipů. Padesátka je nevšední číslo, a pokud se jedná o věk, bývá náležitě oslavována. Oslavenec sice naoko slaví, ale většinou se mu v hloubi duše cifra příliš nezamlouvá. Komu by se přece líbilo, když se jeho věk přehoupne do šesté dekády? Znám ale lidi, kteří to mají naopak. Těší se na své kulatiny a rádi je slaví a spíš by byli radši, kdyby všichni ostatní byli mladší. Jedná se o sportovce-závodníky, kteří jsou nadšeni, že budou opět po deseti letech nejmladší ve své kategorii a svým starším kolegům to nandají, nebo alespoň nedostanou takovou nálož jako od těch o 9 let mladších, s nimiž ještě loni museli soupeřit. Často na tyto sportovce nahlížíme jako na blázny, kteří se neustále štvou na závodech a jednou tam jistojistě umřou. Ale když trochu nahlédnete pod pokličku, není špatné se v době sociálních médií setkávat osobně se svými kamarády, vzájemně se hecovat, být ve formě, cestovat, mít nové zážitky a motivaci žít a na věk nahlížet pouze jako na číslo? Ať to máte tak, či onak, buďte zdraví, šťastní a krásní, sportujte a těšte se na příští vydání našeho časopisu v následující sezóně, která se přehoupne do dalšího kulatého čísla 2020! Skol Adéla

EDITOR Tom Řepík GRAFIKA Petr Antoníček Markéta Antoníčková Michal Šindler INZERCE Petr Havelka Veronika Bezpalcová Tom Řepík DISTRIBUCE Andrea Rosenbaumová Marie Potužilová INTERNET Adéla Boudíková, Petr Havelka, Tomáš Roba REDAKTOŘI Tomáš Gnad Eva Chalupová Martina Chrástková Petr Jakl Tomáš Kálal Jaroslav Knápek Jakub Opočenský Marek Pazderský Aleš Suk Libor Vítek Příspěvky, fotografie a názory zasílejte na adresu redakce:

Napiš mi! Pokud budeš mít nějaký nápad, který by tě ze světa běžek zajímal, sem s ním: adela.boudikova@snow.cz Adéla Boudíková, šéfredaktorka NORDIC

nordic@snow.cz

Obálkové foto: Salomon Cena: 59 Kč / 2,49 EUR

VYDAVATEL SLIM media s.r.o., Husitská 344/63, Praha 3 IČ: 27175511

ADRESA REDAKCE SNOW Husitská 344/63 130 00 Praha 3 – Žižkov redakce@snow.cz ( 222 780 286 JAZYKOVÁ KOREKTURA Kamila Knopová INZERCE inzerce@snow.cz PŘEDPLATNÉ objednávky na www.nordicmag.cz nebo na predplatne@snow.cz Vychází 4x ročně. Toto číslo vyšlo 21. února 2019, další vyjde v říjnu 2019. MK ČR: E17201, ISSN: 1802-2979 Rozšiřuje PNS a.s. a síť sportovních prodejen. Články označené tímto logem jsou komerční prezentací.

OFICIÁLNÍ PARTNER

PARTNEŘI Šumavský skimaraton Stopa pro život Skitour

SPORT OSOBNOST

Text: Aleš Suk Foto: archiv autora

Pohádka

o Remsovi Když ji od Oty Pavla mohl mít olympijský vítěz, proč ne trenér, který ho ke zlaté medaili připravil?! Navíc 29. prosince oslavil trenér Zdeněk Remsa DEVADESÁTINY, tak vzhůru do vzpomínek…

renér skokanů na lyžích, kromě jiného i epochální party Remsa boys, Zdeněk Remsa, není při povídání skromný na slovíčko a pamatováka má chválabohu, náležitého. Sedíme ve světnici jeho útulné studenecké roubenky a povídáme si. A jakpak že to sudičky narafičily s těmi skijemi? Malému Zdeňkovi v zimě, kdy oslavil druhé narozeniny, tedy v sezóně 1930, půjčil děda v hornobranské „židovně“ – hájence pod sokolovnou, svoje

služební, fořtovské lyže. Dvouletý capart na nich před stavením spíš legračně poťapával, jak by ne, byly to památné skije. Ještě z minulého století, z první várky, kterou po zásilce kristiánských mustrů na objednávku jeho Osvícenosti, hraběte Harracha, zhotovil kolář Soukup v dílně, vzdálené od hájenky, pár stovek kroků. Pár týdnů poté se Remsovi stěhují z Horní Branné do Studence na Špici, kde provozuje tatínek budoucího olympionika a trenéra oficínu. Od 6 let je Zdeněk členem Sokola Studenec; trápí lyže studeneckého výrobce Slávka Štefana. Na ski do školy a na ski z ní.

Remsa (vlevo) třetí na skokanských závodech v Harrachově za Norem a Finem

Cestou naproti Bosně stával malý můstek a ještě fůra sněháků na každé mezičce. „Blbli jsme na nich jako potrhlí, často jsem přijel na Špici zrychtovanej, že jsem si pomalu ani nemoh sundat boty a načmárat úkol!“ vzpomíná Zdeněk. Eldorádem školáčků ze Studence byla Dacanka. Místo pod lesem směrem ke Lhotě, kam na podzim sedláci naváželi kupy hnoje. Na nich, pokrytých sněhem, se v přiměřeném svahu skákalo božsky, s bravurou budoucích šampiónů, vynikalo trio Remsa, Mašek a Lánský. Odvážlivci se chlubivě spouštěli z můstku nad Karáskovou skálou. Připlížila se středoškolská studia – šup a maturita na textilce v Jilemnici. Skokanské můstky, a že jich okolo Studence bylo, znal nazpaměť a závodění o nedělích – pravidelný rituál od útlého věku žákovského, dorosteneckého, juniorského až do konce padesátých let. Oblíbený můstek v nedaleké Čisté u Horek, nebo novopacká čtyřicítka… Ráno vyrážel na běžkách, skokačky na provázku za sebou, u dědy v Pace na oběd a hajdy pro startovní číslo a do nájezdové stopy. Ke skákání se přimotaly úrazy, kvůli jejichž následkům nebyl na vojně. Na přelomu juniorského věku

si odskočil zazávodit na Zimní olympijské hry do Svatého Mořice, byl rok 1948, klasifikován na 20. místě. Skákal i na dvou mistrovstvích světa – ve Falunu (1954) a v Lahti (1958). Od roku falunského šampionátu trénoval a závodil ve svetru s nášivkou ATK Praha pod Vaškem Mečířem. Zdeněk glosoval i kamaráda, Rakušana Sepa Bradla, prvního skokana planety, letícího na lyžích 100 metrů. Za války byl Bradl přinucen vstoupit do jednotky SS jako elitní sportovec. Z tohoto důvodu nesměl startovat na poválečných ZOH – dostal nálepku nacisty. Přesto ho čeští diváci mohli ve čtyřiačtyřicátém obdivovat při skocích na Masarykově můstku u Dívčích lávek. Vraťme se do pražského klubu ATK; v padesátých letech, ještě před organizačním přerodem na ÚDA (Ústřední dům armády), v něm trénovala světová elita atletů – Dana Zátopková, Emil Zátopek, Stanislav Jungwirth (světový rekordman na 1 500 m), Jiří Skobla, tenistka Věra Pužejová – Suková… Mezi nimi ve skupině československé lyžařské špičky byl i Zdeněk Remsa. A bývalo pošťuchování, žertíků, legrácek – takový Zátopek často doplňoval energii prostými, přirozenými zdroji – obyčejný chléb, pár doušků piva. A takové ty „specialisty“, špekulující nad nevhodnými potravinami, častovali kolegové stručným a jadrným odsudkem. Takový Jungwirth, když loupal buřty a se slupkami fik do koše, slýchával břitká moudra: „Proč to nežereš, stejně to zas vyse…“ A hned tu byl rým, který utkvěl v Remsově paměti pětašedesát roků. V sportovním závěru své aktivní dráhy skokana skákal v USA, na můstcích ve S. Valey. Z republiky odlétal se starými skokanskými botami, pohříchu už vlastně dosloužily vyšlapané, s vláčnou podešví, žádná jistota. Požadoval nové, nedostal je. Po doskoku nestihnul na dojezdu zatočit, náraz, pád, prasklé postranní vazy. Praha, Bulovka, doktor Mach, končetina v těžké sádře. Půl roku ji nosil. Po sejmutí noha jak hůlka; při ohlédnutí za šňůrou úrazů se letargicky rozhoduje praštit se závoděním ve skoku. Ve dvaatřiceti letech. Od špuntovských let, kdy hošani ze Studence předváděli rozličné „kohouty“, přes klasický styl s letovou fází, ve které se kroužilo pažemi nazad, až v závěru kariéry moderní styl s rukama za tělem.

Zdeněk byl nátury přímé, leč přemýšlivé. V roli trenéra československého manšaftu v roce 1960 pruboval pouštět mezi skokany nový vítr, kupříkladu rodáka z Martinic, šestinásobného mistra republiky, Drahoše Jebavého. Trénování se zřekl po několika měsících; svazoví funkcionáři se zaklínali vševědoucími radami, aniž by je s trenérem diskutovali. Ten funkci položil, což byl moment, který probudil v Remsovi chuť a bez zachvění pronesl na lyžařském svazu prostinkou a památnou nabídku: „Půjdu do přípravy s reprezentanty náročnou cestou, dejte mi dva roky, nebudou-li výsledky, pošlete mě do p…!“ Vycouvat zkraje ze spletitých a nejasných vztahů začínal s borci – Martiňákem, Nevludem, Solanským…: „Uvědomil jsem si, že musíme do objemu, zvlášť tělesná příprava musí být enormní!!“ Tréninkové prostředky při rozvoji síly byly fortelné, než se organismus skokanů adaptoval, vláčeli se z tréninků coby zničení galejníci. Skoková cvičení byla setsakra výživná – opakované sady přeskoků vysokých překážek snožmo, na sobě 10kg pískové zátěže, násobené skoky napříč přes travnatou

lepší roky party trenéra Remsy. Svízele se čenžovaly s plynulým proudem lepších a lepších Odznaky Remsa výsledků. Soupeři boys, kterých byla z ciziny a jejich vedoucí vyražena zhruba teď už rádi nahlíželi pod padesátka, patří pokličku šéfkuchaře tedy mezi světové Remsy! rarity Obrovská radost v trenérské duši Zdeňka vytryskla při světovém rekordu Dalibora Motejlka v únoru, pár dní po ZOH v Innsbrucku, kde byl Libor desátý, při letech v Obersdorfu – 142 m! Bouřlivá radost ze sklizně po 4 sezónách nezvykle tvrdé práce s partou skokanů, kteří plné decennium mydlili soupeře, bodovali na Turné čtyř můstků, sbírali top pozice na ZOH a MS. Posledního ledna se na ZOH v Seefeldu skákalo na středním můstku; 4. místo Josefa Matouše – paráda téměř blýskavá, když započítáme stav psychiky, kterou musely nahlodat tréninky těsně před a zkraje pobytu na ZOH. Datová řádka prasklých a zlomených skokaček byla nevídaná, začalo to 23. 1., pak 26., 27., 28., 29., každý den jedna prasklá lyže, 30. dokonce zlomené obě dvě, v samotném závodě o den později po 1. kole opět prasklá špice a ski se měnila. Medaile brali seveřané, ale jak by se měnilo pořadí čtvrtého Čechoslováka Matouše, kdyby v sedmi dnech před závodem a v něm samém, nemusel Remsův závoďák jen měnit, lepit a shánět „zdravou“ výzbroj, ví jen Pánbůh. Družstvo, ve kterém trenér a přesvědčení svěřenci vyznávali nade vše dvě přednosti – KONDICI a PARTU, museli (díky výkonnosti) brávat ke startům v cizině alespoň 2 prázdné kufry navíc. Při návratech bývaly plné pohárů. Závodů v sezóně bývalo habaděj; Josef Matouš jich v olympijské sezóně stihnul rovnou třicítku. Zimní sport na planetě ovládli v druhé půlce šedesátých let Remsa boys. První zlato pro naši republiku přivezl z francouzské olympiády Jiří (Franta) Raška. Přičaroval i stříbro a za dva roky na MS v Tatrách na velkém můstku ho zopakoval. V podmínkách, při jejichž popisu každý, jen trochu znalý fanoušek nevěřícně naslouchá…

Muselo se švindlovat, kapesné většinou žádné, i od trenéra soupeřů si půjčili na nezbytné výdaje, spalo se u emigranta (jejda, to soudruhům tuze, tuze nevonělo), medaile a výsledky to přesto vyžehlily. plochu fotbalového stadionu v Lomnici – v každé ruce jednoruční činka. Zpět chůze a znova a znova. V posilovně dřepy, podřepy, výskoky, výrazy a na konci tréninkové jednotky až 20 tun zátěže v tréninku. A že trenér býval i dobrým sdruženářem, ordinoval svým „skákačům“ i výživné túry na bicyklech, výběhy do kopců a na běžkách i třicítka km nebyla ojedinělou tréninkovou potravou. Anžto se v těch šedesátých u nás skákalo už i na hmotě (Trutnov, Harrachov, Vratislavice, Rožnov…) je logické, že tenhle prostředek musel simulovat podmínky skokanů v zemích, které disponovaly vysněženými můstky 6–7 měsíců v roce. Hodně míčových her znamenalo regenerační režim. To už v týmu byli mladíci, silní talenti, tvořilo se jádro božských Remsa boys – Matouš, Motejlek, Raška, Hubač, Divila, Doubek, Vašut… V Zakopaném, v dvaašedesátém, se zranili Motejlek a Matouš; a začínaly paradoxně nej-

SPORT OSOBNOST

Muselo se švindlovat, kapesné většinou žádné, i od trenéra soupeřů si půjčili na nezbytné výdaje, spalo se u emigranta (jejda, to soudruhům tuze, tuze nevonělo), medaile a výsledky to přesto vyžehlily. Trenér a borci zvládali všecičko, sic jim zlatá rybka ani vlásky děda Vševěda nesloužily; tým měl však náročného, racionálního a nesmlouvavého všeuměla na velitelském můstku. Když se makalo, tak tvrdě a všichni, když se povolil ventil a nad lecjakým prohřeškem morálním se přimhouřila očka, tak pohromadě a také, aniž by vypustili plánovanou zátěž, drandilo se dál. Ale… samotaření a sklenka individuálně, natož opakovaně, to bylo zapovězeno a netrpělo se. Nejlepší československý sdruženář, těžící z vynikajících výkonů ve skokanské části kombinace, býval laxní v běžecké Zasmušilým pohledem prohlíží trenér zlomenou špičku Bubi Matouše, který byl po prvním kole složce přípravy a navíc někdy to olympijského závodu na ZOH v Innsbrucku na senzačním druhém místě samé platilo v závodě. Zkrátka vytrvalost mu nechutnala. Na slávie. S ohlédnutím, možná už tehdy lehce Čtyřiasedmdesát roků pohádky Remsovy Hollmenkolenu vedl po skoku, v běžecké nostalgickým, za úžasnou epochou budování v bílé stopě. První ťápoty na ski 1930, první stopě se při závodě zastavil a jedl sníh, vůbec jednoho z nejlepších skokanských světových závody 1934, ZOH, MS, aktivní závodění do mu to nevadilo, dá se říct, bylo mu to jedno. manšaftů, PAN trenér kývnul. Tři roky pracoval roku 1960, poté čtyřiačtyřicet zim v rouše Škoda skokanského talentu; Remsa ho přijal na jihu, prosazoval své tréninkové metody trenérském. Nedávní a nynější šéfové skomezi specialisty skokany s perspektivou a prostředky, připravoval sportovce, pomáhal kanského sportu by se opájeli rozkoší z pozic, progresu ve skoku. Pivečko mu však šmas výběrem talentů. Načež z ČSSR přišla smutná které členové Remsovy party mezi roky kovalo výsostně, nedbal udivených otázek, zpráva, zemřel ústřední svazový trenér Bohouš 1960–1970 drželi, najmě v prestižním Turné proč je před závodem schopen ztrestat pár Tvrzník. Remsa byl požádán, aby na podkladě 4 můstků; v deseti ročnících byli 20x (slovy půllitrů, odpovídal bez nadsázky: „Přece dlouholetých zkušeností závodnických, dvacetkrát) v první desítce celkové klasifikace nebudu před závodem měnit životosprávu.“ trenérských – tu i cizozemských, nastoupil na turné. Jmenovitě Raška, Matouš, Motejlek, Poté, byv přistižen trenérem po dopoledním místo ústředního trenéra lyžařského svazu Hubač, Rydval, Höhnl, Divila. Generální domitréninku v hotelu Lomnice, jak lemtá zlatý ÚV ČSTV. Funkci přijal a až do roku 1980 ji ke nancí si v poolympijské zimě 1969 zasloužili mok, a důrazně upozorněn, že je to první spokojenosti nadřízených vykonával. Úspěchy ovace přihlížejícího, ba přicmrdávajícího světa a poslední výstraha, nedbal. Hřích opakoval, skokanů na lyžích naši: 2. Raška, 3. Hubač, z družstva byl vyloučen a jeho talent vyšuměl. skokanů pokračovaly, přidali se i běžci. Následovalo další angažmá v Jugoslávii 5. Rydval, 7. Höhnl, 10. Divila. Ne, skokanská Při rozhovoru jsme s panem Remsou a nakonec ve Slovinsku, vyšperkované superplaneta se nedivila, byly to zlaté tóny pohádky probírali přednosti několika lídrů jeho party. výsledky Peterky, Ulagy, Tepeše… 12 semestrů party sportovců, připravené výjimečným Vysocký Ruda Doubek byl ocejchován jako trenérem Zdeňkem Remsou. Šest závodníků v tréninku nejzarputilejší, Jirka Raška v každém přednášek na katedře TV univerzity v Lublani – to byl další Remsův zářez. V pětadevadesátém v první desítce komplexního pořadí v historii tréninku velepoctivě udělal úplně všecko, co se vrátil, ale „bacha na Švéda“; ve věku, kdy už turné předtím, ani potom, už žádný stát neměl. trenér nalajnoval, mladý Roman Koudelka se většina jeho vrstevníků sedává na zápraží A nejenom za tu radost pro příznivce, pýchu občas dorostenecký trénink švencnul; jeho pro mecenáše, naplnění aspirací členů týmu, pokles z bývalé top desítky SP k horším výsled- baráčků v bačkorách a báňá cigárko, se trenér trenérů pouští do roboty s elévy skokanského ale za celý naleštěný čas senzačních vystoukům vidí Zdeněk Remsa ve skokanově hlavě, řemesla. Nedaleko od milovaného Studence, pení skokanů Z. Remsy patří jeho osobě věčný u matadora Matouše vyzdvihnul dispoziční v Lomnici n/Popelkou. Měl tam deset sezón na dík, uznání, potlesk ve stoje. dynamickou výbušnost, u Hubače eleganci krku až 36 žáčků a předžáčků z podkrkonošSám trenér, v jakémsi telemarku svého v letové fázi, Motejlek měl nadání pro vše, ského okolí. Nejenom z něho, jen se tak mimoživota, v závěru předlouhé rozpravy, uvolco souviselo se sportem, stejnou hromadu děk zasnil, nasměroval pohled do jižního okna něně a potěšeně podotkl: „Z toho životního talentu pobral i Láďa Divila z Vítkovic… světnice a polohlasně pronesl – kam se poděl fofru jsem si teprve, když jsem trénoval Remsa boys – odcházeli starší, přicházeli Holík, táta ho přivezl až z Mělníka pod Tábor v Lomnici (1995–2004) potěr, třikrát týdně mladíci (Kodejška, Metelka…) a studenecký ke mně, a že to byl boreček, toužící vyučit se uvědomil, že prožívám radost z práce, kterou bard dostal v sedmdesátém roce po MS skokanskému umu. tady dělám. v Tatrách nabídku trénovat skokany Jugo-

NEJSME JENOM FUNKČNÍ PRÁDLO... KOMPLETNÍ KOLEKCE BĚŽECKÉHO LYŽOVÁNÍ A NOVINKY PRO SEZÓNU NA WWW.CRAFT.CZ

10.000 mm

15.000 mm

15.000 g/m2/24h

10.000 g/m2/24h

CRAFT ACTIVE EXTREME 2.0

CRAFT PACE

CRAFT STRATUM

extrémně výkonné funkční prádlo pro aktivity s vysokou intenzitou pohybu v chladných podmínkách

elitní, vysoce technická, nezateplená bunda s membránou Ventair Wind pro Tvůj maximální výkon

technické kalhoty s přísným anatomickým střihem, a vodě a větruodolnou membránou

SPORT OSOBNOST

tělem i duší

Sportovec

Jirka se specializuje na dálkové běhy na lyžích, zaměřuje se zejména na soupaž, bruslení už má pouze jako doplňkovou tréninkovou techniku

Vzal sis od něj něco, co děláš jako on? Co se týče tréninkových metod, tak ne, ale inspiruje mě svou vůlí, tvrdostí a pracovitostí jak v tréninku, tak při závodě, v tom podle mě tkví jeho úspěchy. Co bys poradil ostatním, aby se jejich výkony zlepšily? Hodně záleží na úrovni, ze které se člověk má zlepšovat, ale každému bych doporučil trénink techniky a potom jednoduše trénovat víc a hlavně pravidelně. Jak moc důležitá je pro Tebe posilovna, trávíš tam hodně času? Posilovna je při současném pojetí lyžování velmi důležitá. Já v ní bohužel moc času netrávím, maximálně 2x týdně 20–30 min ráno před prací, ale snažím se to trochu zlepšit. V omezeném čase, který na trénink mám, dělám nejraději aktivity co nejbližší lyžování, což jsou v létě kolečkové lyže a v zimě samozřejmě tréninky na sněhu.

Text: Marek Pazderský Foto: archiv Jiřího Plisky

Skromný a kamarádský lyžař Jiří Pliska se nenápadně rok co rok posouvá výsledkovými listinami mezi naše nejlepší české dálkové běžce a nebojí se žádné výzvy. Ať už se jedná o 220km závod na běžkách, nebo náročné horolezecké výstupy.

do tě přivedl ke sportu? První impulz přišel od mých rodičů. Později jsem nastoupil do lyžařské přípravky v Třebíči, pak jsem pokračoval v místním biatlonovém oddílu pod vedením Rudy Novotného. Na střední školu jsem odešel na Šumavu do Vimperku na sportovní gymnázium zase mezi běžce. V kolika letech to bylo? Jakmile jsem se udržel na nohou, tak mě rodiče začali brát na výlety do hor, později na kolo a v zimě na lyže. Dokonce naši s oblibou vypráví historku o tom, že ve třech letech už jsem byl s taťkou na Slavkovském Štítu v Tatrách (2 452 m n.m.), a pak usínal na nočníku. Sestavuješ si tréninky sám nebo ti někdo pomáhá? Tréninky si sestavuju sám a čerpám hodně z toho, co mě naučili moji trenéři v mládí

(Ruda Novotný a Jiří Havlíček), někdy i některý trénink zkonzultuji s trenéry v mém okolí, ať už z biatlonu nebo lyžování. Kde bereš motivaci stále takhle tvrdě trénovat? Velkým hnacím motorem do tréninku je fakt, že se mi stále daří zlepšovat a posouvat se dopředu. Určitě je v tom i kus ctižádostivosti a touha ukázat se na závodech v tom nejlepším světle. Navíc mám rád pocit, že jsem ve formě. Když se jdu jen tak projet a všechno jde skoro samo, lehce a bez námahy a člověk jen tak proplouvá krajinou. Byl jsi čtyři roky v týmu se Standou Řezáčem, potkali jste se někdy na tréninku? Občas se nám to povedlo, ale Standa je samorost, který rád trénuje sám. Navíc je komplikované sladit časový harmonogram, protože Standa rád trénuje brzo ráno (odpoledne se věnuje rodině), a to já jsem v práci.

Máš svůj profil na Stravě, který je veřejně dostupný, nebojíš se, že Tě někdo bude kopírovat? (Pozn. red.: www.strava.com jsou webové stránky, kde mohou sportovci zveřejňovat své tréninky.) Z toho strach nemám. Já se inspiruji u tréninků seveřanů a vůbec si nedovedu představit, že bych někoho z nich kopíroval. Vidím to jako druh motivace, když sleduji jejich těžké tréninky den za dnem, tak je jednodušší se přesvědčit, že můžu taky zabrat. Co kolečkové lyže, trávíš na nich hodně času? Jezdit na kolečkových lyžích mě velmi baví a v létě na nich trávím většinu času, asi i proto, že nejsem velký milovník běhu. Kolečkové lyže (tréninky soupaže) jsou navíc zvlášť pro laufaře nejlepším způsobem, jak na dálkové běhy trénovat. Kam rád vyrážíš? Pro rovinatější profil a delší vyjížďky vyrážím nejraději za Ještěd a do okolí Mníšku u Liberce, kde jsou až 100 km dlouhé trasy po cyklostezkách a silničkách s minimálním provozem a krásným asfaltem. Do kopců jezdím do Jizerek, které mě nepřestávají překvapovat a co chvíli objevíme nějakou novou cestu, která jde také projet, a neustále si tak rozšiřujeme možnosti v okolí. Nemůžu zapomenout ani na legendární jablonecké lyžařské kolečko, které mám těsně za domem. Tady toho najezdím nejvíc, a i přes psychicky nejtěžší tréninky (na podzim, v dešti a ve tmě na 1,7 km dlouhém okruhu) to tu mám pořád rád.

Dáváš si pozor na stravu, nebo jíš, co chceš? Jím, na co mám chuť. Myslím si, že pokud hodně trénuju, tak můžu sníst v podstatě všechno, ale přece jen bych rád omezil konzumaci sladkostí. Líbí se mi teorie od známého kuchaře Zdeňka Pohlreicha, že není žádná nezdravá potravina, jenom nezdravé množství některých potravin. Jak jsi spokojen v nové práci? Pomáhá ti to i v tréninku? V nové práci se mi líbí. Učím se spoustu nových věcí většinou bez časového tlaku, kdy mám dostatek prostoru pro osvojení si všech novinek. Jsem moc rád, že tu můžu skloubit zálibu i schopnosti v lyžování s využitím technického vzdělání. V tréninku pro mě má největší přínos, že pravidelně potkávám úspěšné, motivované a inspirativní sportovce (i trenéry). S nimi navíc často ladíme techniku na trenažéru a mě to nutí se i nad svojí technikou zamýšlet a víc se na ni zaměřit. Jel jsi závod na 220 km, kde jsi vybojoval neuvěřitelné 10. místo, jak jej s odstupem hodnotíš? Byl to dobrý, a hlavně silný zážitek. Překvapilo mě, že i přes velkou únavu mě lyžování pořád bavilo. V budoucnu by stálo za to závod ještě zopakovat se speciální přípravou přímo na něj a vyvarovat se zbytečných chyb. Takže si ho ještě někdy zopakuješ? Možná, určitě ne příští rok. Chce to nechat trošku uležet. Je nějaký závod, který jsi ještě nejel a láká tě? Ze závodů seriálu Visma Ski Classics jsem nejel jen Reistadlopet, který je krásný, ale je dost obtížné se na něj v našich podmínkách dobře připravit, protože se jede až na jaře, kdy u nás už není možné trénovat klasiku a jet ho soupaží v „normálních“ podmínkách se ukazuje jako ztráta. Mezi tvé další koníčky patří hlavně horolezení. Co je tvým největším lezeckým úspěchem? Společně s Ondrou Mandulou jsme v roce 2013 udělali prvovýstup západním pilířem na Uzum Brakk (6 422 m n. m.) v pákistánském Karákóramu a později za to obdrželi cenu za Výstup roku Českého horolezeckého svazu. Byl to výstup, kde se všechno sešlo. Dobré podmínky, počasí, načasování a za sebe můžu říct, že celková obtížnost byla hodně blízko toho, čeho jsem byl schopen. Na horách platí, že každý výstup má něco do sebe a já si paradoxně hodně cením i našeho neú-

spěšného pokusu na Rakapoši v Karákóramu (7 788 m n. m.), kdy jsme to museli otočit v sedmi tisících kvůli velmi špatným podmínkám a počasí, které na hoře zrovna panovaly. Máš nějaké nesplněné sny v horách? Asi tak na několik životů. Je toho hodně, protože mě baví lezení ve všech formách. Své cíle hledám od cest na českých pískovcových věžích přes žulové stěny El Capitana až po věže Trango, Jižní pilíř na Makalu nebo západní stěnu Gasherbrumu IV. Výhoda lezení je, že jde dobře provozovat i ve vyšším věku, a tak se mám ještě na co těšit. Jaký máš z hor nejsilnější zážitek? Nejsilnější zážitek je vždycky ten poslední. Je výhoda, že funguje vzpomínkový optimismus. Jinak bych už do hor možná nejezdil. Naštěstí únava, námaha, zima, hlad, … ze vzpomínek rychle mizí a zůstávají jen prožitky s nejlepšími kamarády v krásném prostředí. Z hor na mě mocně zapůsobilo pohoří Karákóram. Kopce jsou obrovské, nedostupné, vyzývavé, nespoutané a je jich nekonečné množství, kam jen oko dohlédne. Když někdo řekne slovo „hory“, tak se mi vybaví Karákóram. Když se vrátím k lyžování, který styl a proč u tebe jasně vyhrává – soupaž/ bruslení/klasika? Nyní jednoznačně vyhrává soupaž, protože se jí věnuji nejvíc a v laufech je to nutnost. Jako bývalý biatlonista mám blízko i k bruslení, ale jsem rád, že už jsou dnes vlastně tři styly, baví mě všechny stejně a rád je v tréninku prostřídám.

Jiří Pliska Narozen: 7. května 1981 •e litní český dálkový běžec reprezentující Silvini Madshus team •n ejlepší výsledek: 43. místo na Vasaloppetu 2017, pravidelná umístění okolo 30. místa ve Visma Ski Classics • špičkový horolezec (vylezl do nadmořské výšky okolo 7 000 m n.m. v posledním bivaku na Rakapoši, nejvyšší vylezený vrchol Huascarán v Peru (6 768 m n.m.), nejtěžší přelezená obtížnost na horách francouzké 6c, ve skalách IXa na písku) • zaměstnanec Biatlonového centra v Jablonci nad Nisou • oblíbený trénink: dlouhé výlety na kolečkových lyžích nebo na lyžích • inspirace k tréninku hledá u norských, respektive severských sportovců, kteří obecně nemají problém se zveřejňováním svých tréninků • počet odtrénovaných hodin: cca 800 h/rok (přičemž jako zaměstnanec musí odpracovat 8 h/den) • oblíbený závod: Jizerská 50 • oblíbená sladkost: lékořice • neřest: švédský tabák • nesnáší nicnedělání (když leží, tak spí)

Jirka společně s Ondrou Mandulou udělali v roce 2013 prvovýstup západním pilířem na Uzum Brakk (6 422 m n. m.) v pákistánském Karákóramu a později za to obdrželi cenu za Výstup roku Českého horolezeckého svazu

SPORT OSOBNOST

Měl by si každý závodník umět připravit sám lyže? Tak to každopádně a bez výjimek.

Na jednu stranu se to může s trochou štěstí povést každému závodníkovi, který se pravidelně pohybuje vepředu (Standa Řezáč, Jirka Ročárek, Petr Novák, Honza Šrail, Pavel Ondrášek). Na druhou stranu nevidím nikoho, kdo by se tam měl dostávat pravidelně. Ale rád se spletu. Jsou tu mladí závodníci, kteří můžou jít nahoru.

A ty to zvládneš? Myslím, že jo. Co si myslíš o chlupatých lyžích (Pozn. red.: lyže s proužkem mohéru ve stoupací zóně)? Zvlášť pro hobíky je to geniální záležitost. Pořídil jsem je svým rodičům. Ale je nesmírně důležité dát velký pozor při výběru a nákupu. Prodejce by měl být schopen dobře poradit nad konkrétním typem lyží a vybrat správnou délku a tvrdost. Jak moc by se změnilo pořadí v zimě, kdyby všem jely lyže stejně? Myslím, že první by byl Standa Řezáč. :-) Myslíš, že hraje velkou roli, jakou značku lyží máš nebo jde spíše o konkrétní typ a možnost si vybrat z více párů ten nejlepší, anebo je nejdůležitější mazání? Značka podle mě vůbec nehraje roli. Spíše jde o to, z čeho člověk může Domácí Jizerská 50 je pro Jirku srdečním závodem vybírat a kolik času může věnovat samotnému výběru a testování nejen před závodem. Můj odhad je 80 % lyže a 20 % si každý může vytvořit svůj virtuální tým mazání. složený z reálných závodníků a tipovat na vítěze jednotlivých závodů.) Kdo je tvým nejoblíbenějším závodníNejlíp, nejmenovaného předsedu našeho kem? oddílu můj tým „Jelita“ rozdrtil na plné čáře. Nejraději mám parťáky z týmu a jsem rád za každého Čecha ve startovním poli, neboť Vidíš mezi českými lyžaři někoho, kdo by si umíme pomoct, vyhovět i povzbudit. se mohl vyšvihnout do první 10 ve Ski Nejvíce se toho člověk dokáže naučit od Classics? Anderse Auklanda, který se během jedné zatáčky a odšlapů dokáže posunout až o 20 míst dopředu. Obecně vzato, určitě celý tým Radge Eindom (bývalý Santander) zvládá pohyb v balíku na jedničku. Vždycky jsou tam, kde potřebují být a nic jim neunikne. Kdyby sis mohl do týmu vybrat jakékoliv 3 muže a 2 ženy, koho by sis vzal? Vzal bych si tebe, abys mi mazal lyže, Vencu Sedláčka, aby mě táhl proti větru, Torda Asla Gjerndalena, protože se furt směje, Šárku Vyštejnovou, aby se o nás starala, pro ni Mortena Eide Pedersena a pro tebe pak Kari Gjeitnes, ale nevím, zda ti to projde doma. :-) V zimě jsi hrál virtuální hru Fantasy, jak ti to šlo? (Pozn. red.: bezplatná hra vytvořená v rámci Visma Ski Classics, kde

Nejvíce se toho člověk dokáže naučit od Anderse Auklanda, který se během jedné zatáčky a odšlapů dokáže posunout až o 20 míst dopředu.

Co si myslíš o Engadin Skimarathonu, který se jezdí bruslením a letos byl nově zařazen do Ski Classics? Myslím si, že je to hloupost. Jeden závod bruslením nic neřeší a těžko se bude prosazovat ve větší míře. Engadin je krásný závod a těším se, až si ho jako hobík projedu, protože ten závod je lehký a dá se objet i bez formy, ale pro elitní závodníky je o ničem a může vyhrát v podstatě kdokoli z prvních 50–60 lidí, kteří dojedou pohromadě. Je to závod čistě pro sprintery. Jak myslíš, že se bude Ski Classics dál vyvíjet? Neočekávám žádné velké změny a ani neočekávám příval nových závodů bruslením, kalendář je už teď tak nabitý, že i ty nejlepší týmy mají problém to celé objet jak po finanční stránce, tak udržet formu a zvládnout bez nemoci všechno cestování. Aby přibyl nějaký nový závod, musel by nějaký jiný skončit a myslím, že současné závody jsou v seriálu ukotveny poměrně silně. Mají tam české týmy nějakou šanci na dobrý výsledek nebo šanci vůbec přežít? Myslím si, že budou spíše bojovat o přežití, Lukáš Bauer sice ukázal, že český tým může být hodně vysoko, ale za cenu toho, že nemá české závodníky, což není nic špatného, ale když budeme o nějakém týmu mluvit jako o českém, tak by „hlavní“ tahouny měl mít z Čech. U Lukáše je to v podstatě jenom Katka Smutná.

Marek Pazderský Šéf Silvini Madshus Teamu a provozovatel servisního centra pro lyžaře Mára servis v Bedřichově a na Jizerce

(NOR) o b æ l K t o l f o na OH vítěz SP, 3x zlat hannes høs

22 let / 2018 -

celkový

hůl HRC MAX www.leki.com

SportAlbertNordicKatalog_220x130.indd 1

16.10.18 16:01

HYPER C MADSHUS běžkařská obuv

MEGASONIC INTELLIGRIP + NIS PERF CL běžkařský set • speciální jádro zajišťuje dlouhou životnost lyže • perfektní pocit z jízdy

místo 8 999 Kč

6 499 Kč

WWW.SPORTISIMO.CZ

• boty řady Hyper skvěle padnou, jsou pohodlné a vysoce výkonné • vodě odpudivý materiál MemBrain® Softshell

místo 3 990 Kč

3 499 Kč

SPORT OSOBNOST

„Lopaťák“

Láďa se každoročně stará o nahazování kritických míst v Jizerských horách, sám s lopatou a s plechovou vaničkou, bez nároku na jakýkoliv honorář

Soupažák Láďa

Text: Jaromír Průšek Foto: archiv autora

K Jizerským horám neodmyslitelně patří nejvyšší hora na české straně Smrk, známá Šámalova chata či Jizerská 50, ale pupeční šňůrou je s nimi už řadu let spojen i Ladislav Mizera, známý pod přezdívkou Láďa „Lopaťák“, kterou mu přiřknul ředitel závodu Radim Nyč.

ento zajímavý chlapíček je proslulý v lyžařském světě a věřte, že ho osobně znají takové ikony v běhu na lyžích, jakými jsou například Standa Řezáč, Lukáš Bauer či Kateřina Smutná. Jeho věhlas je mezi milovníky běžeckého lyžování opravdu veliký, což potvrzuje fakt, že ho lyžaři zdraví i v zahraničí. Byl jsem tomu sám svědkem, navíc mi Láďa prozradil: „Mě každý zdraví a já ani všechny neznám.“ A víte proč? Právě proto, co vykonal a vykonává v tomto sportu. Ať už se jednalo o dobrovolnictví v rámci Mistrovství světa 2009 v Liberci v klasickém lyžování, či o jeho proslulé nahazování sněhu nejen v rámci Jizerské 50, ale i na tratích Jizerské magistrály, a to bez nároku na jakýkoliv honorář. Krom toho je taky velice aktivním lyžníkem. Můžete ho potkat na domácích i zahraničních závodech, které

objíždí svou zarputilou soupaží, kdy je ohnutý jako „paragraf“. Láďa je nesmírně skromný a pracovitý člověk. V zimě ho v Jizerských horách můžete potkat, jak táhne za sebou plechovou vaničku na sníh jako soumar, aby nahodil už ta známá kritická místa, kde sníh dlouho nevydrží, ať už z důvodu hrozící oblevy či vyfoukání větrem. V tomto směru má Láďa ohromný cit. Průběžně zjišťuje, kde by se dal vzít sníh a kam ho nahodit, za což jsme mu, my lyžníci, velice vděční. Díky tomu nám prodlužuje sezónu o dva týdny až měsíc, a to nepřeháním. Bohužel jsou i případy, kdy na něho lidé křičí, že málo nahazuje místo toho, aby si jeho bohulibé činnosti vážili, nebo mu pomohli. Krom nahazování ho však také můžete potkat s obrovskými nůžkami, jak klestí smrkové větve podél magistrály, které se dostávají do stop.

A co bych vám ještě o Láďovi řekl? Možná vás bude zajímat, proč se věnuje právě soupažnému stylu. Myslím, že právě on je jeho průkopníkem a propagátorem u nás, začal s ním po devadesátém roce, kdy někteří z nás ještě tahali kačera za sebou a nevěděli, co jsou běžky. A co ho k tomu vedlo? Že by se mu nechtělo mazat lyže? Ba ne, bylo to ze zdravotních důvodů, a to kvůli problémům s kyčlemi. Poprvé zkusil jet na „holých lyžích“ v Německu na známém König Ludwig laufu v devadesátých letech. „Němci tenkráte nevěřili svým očím, chodili k mým lyžím a furt na ně šahali, aby se přesvědčili, že jsou opravdu hladký,“ vzpomíná Láďa. A když jsme u těch kyčlí, zřejmě jsou pro Láďu osudné. Loni se na Karlově běhu nešťastně střetl s pořadatelem a na ledové plotně upadl. Následoval rychlý převoz do nemocnice v Karlových Varech, kde mu diagnostikovali rozdrcený krček na levé noze. Jak se říká, „šel hned pod kudlu“, podstoupil operaci kyčelního kloubu a udělali mu endoprotézu levé kyčle. Informace se rychle rozkřikla a hned se řešilo, kdo vlastně bude tratě v Jizerkách zachraňovat. Láďu jsme po telefonu podporovali a jeho jedinou starostí bylo, zda je trať nahazována a jak to v kterých místech vypadá. Všichni jsme mu drželi pěsti a každý jsme čekali, jak dopadne jeho osobní závod. Ukázal v sobě opět velkého bojovníka a poctivě rehabilitoval v Lázních Bělohrad, kde se zrodila jedna z jeho historek. Jednou za ním přijel kamarád, vzal do ruky stopky a Láďa vyrazil s francouzskými holemi na trasu závodu Lázeňské lyže, která se jezdí na 3 km dlouhém asfaltovém okruhu přímo u lázní v létě na kolečkových lyžích. Láďa nezávodí pouze v zimě, ale i v létě. Na svém kontě se může pochlubit neuvěřitelnými 55–58 běžeckými maratony! On sám přesný počet neví. Nemůžeme se mu divit, protože už spadá do kategorie nad 70 let. Říkám o něm, že je „Železný dědek“ a myslím, že to platí do slova a do písmene! O Láďovi bych mohl vyprávět řadu dalších neuvěřitelných sportovních historek, ať již z Vasova běhu, či jiných závodů, a když Láďa sám vypráví, tak byste se za břicho popadali. Nevím, zda se v rámci Svazu lyžařů ČR, úseku běžeckých disciplín, vyhlašuje nějaké ocenění za celoživotní přínos běžeckému lyžování. Hned bych Láďu na tuto cenu navrhl a myslím, že by se řada lyžníků přidala. Tento človíček se svým zápalem a nadšením pro vše, co se kolem běžeckého lyžování točí, by si to opravdu zasloužil!

Jak to vidím

FOTO: STOPA PRO ŽIVOT

Text: Petr Jakl

– trenéřina, rodičovství, helikoptéra Skončil trénink na kolečkových lyžích. Stál jsem uprostřed silnice a hlava mi to nebrala. Hlasitost, kadence, četnost výběru nespisovných výrazů narůstaly.

rý jsem už dlouho nezkontroloval její dceři tréninkový deník. Věděl bych tak přece, že netrénuje podle plánu a přidává si na objemech i intenzitě. Moje dcera to přece taky musí dělat, když je tak dobrá. A že si její princezna díky přetrénovanosti pravděpodobně pokazila šanci na lepší osobáky na Ontarijských hrách mládeže? Nevadí. Jejich dcera v běhu na dráze není stejně dobrá, tak to pro ni nemá žádný význam. A nejsem vlastně vůbec týmový hráč. Proč bych jinak tak nesmyslně trval na striktním dodržování tréninkového plánu (logika začíná trochu pokulhávat). Navíc nejsem asi úplně normální. Oni jako rodina mají jasno, jejich dítě směřuje k olympiádě, to naše snad ne? Běžný závěr tréninku. Následovala jen dobře míněná rada sotva třináctileté svěřenkyni, aby si teď na pár dní odpočinula. Výbuch dozorující matky byl téměř okamžitý. Matka-helikoptéra. Žádná exotika vzdálených kultur. Je tu, je skutečná, a je matkou závodníka z mého lyžařského klubu! Z klubu, kde by přece mělo po desítkách let sbírání zkušeností a odžitých trenérských štacích všechno konečně fungovat tak, jak má. Nejvyšší odbornost, uplatnění tréninkových principů, systematické plánování a kontrola, dlouhodobý a postupný rozvoj, individuální přístup. Také týmový duch, všestrannost, správná regenerace, tréninky hrou, a především radost ze sportu. Trenérská mantra. A taky skvělá trenéřina. No kdo by do takového týmu nechtěl? Ale! Trenér míní a rodič mění. Agresivní rodičovství může mít více podob. Od

skrytého – tj. upozaděné usměrňování vývoje své ratolesti, přes mikro-manažerské – tedy tahání za nitky, až po nepřetržité monitorování („z helikoptéry“) a okamžitý osobní zásah v případě vychýlení se z rodinné koncepce. Cíl je naprosto průhledný – blaho vlastního dítěte. Kulturní i ekonomické podmínky jednoznačně formují rodičovský přístup. I ve výchově v podstatě platí pravidlo návratnosti investic. Život se zrychluje, všude se spěchá, všechno mít okamžitě a v nejlepší kvalitě, narůstá agresivita. Dítě se každý den veze autem do školy i ze školy (když na to je, tak v tom nejlepším a do té nejlepší), na kroužky i na tréninky. Tržní stát neplatí za výchovu dětí, to je starostí rodiny. Z rodinného rozpočtu jdou výdaje na všechny registrační poplatky, klubové i soukromé trenéry, učitele hudby, tance, jakékoliv extra vzdělání nebo třeba i péči o postižené. Rodič nakupuje sportovní náčiní, hudební nástroje, platí vzdělávací či sportovní pobyty. Přizpůsobuje rodinné akce hudebním přehrávkám, vystoupením, turnajům, sportovním soustředěním a závodům svých ratolestí. Jezdí jako dobrovolný doprovod na školní i mimoškolní akce, nezištně zajišťuje dopravu, proviant, sedí v hledišti, na tribuně, u trati, nocuje ve vedlejším stanu či pokoji. Na housle není každý rodič virtuóz, ani kvantové fyzice ne každý rozumí. Trenérem přece může být každý. Proč tedy tomu našemu mladému nebo mladé neporadit… anebo to nevzít rovnou celé do vlastních rukou? Osobně jsem nepotkal za svou kariéru rodiče – trenéra samouka, který by byl tak

úspěšným osobním trenérem svého potomka, aby to společně dotáhli až k dlouhodobým mezinárodním úspěchům. Přesto určitě existují výjimky. Ale nikdy se nedozvíme, zda by zmíněný sportovec nebyl nakonec výrazně lepší, kdyby se mu věnoval skutečný trenér – profík. V současnosti se ukazuje, že trend rodičovského trénování v dětství může nést i své ovoce. Známé jsou tuzemské i mezinárodní případy hokejistů, tenistů, atletů, sjezdařů, ale i běžců. Ve všech mně známých případech si ale rodič byl nebo je vědom svých limitů. V okamžiku, kdy se naplnil jeho rodičovský čas a vyšla dokonale jeho trenérská mantra, nastoupil tým odborníků. To je určitě jedna z možných cest rozvoje talentu. Je nutné si ale uvědomit, že s nárůstem šance na úspěch roste i riziko krachu. A v tomto případě o to bolestnější, že to může poznamenat rodinné vztahy i na zbytek života.

Petr Jakl Stále aktivní závodník v kategorii master. Působil jako trenér běžeckého lyžování v Trutnově. Vedl zrakově postižené paralympioniky, působil jako trenér v USA, Kanadě a v Austrálii. Nyní žije v Ontariu v Kanadě, kde trénuje vlastní klub a současně pracuje jako diplomovaný masér.

TECH NORDIC SKITEST 2019

Nemazací běžky. Text: Tom Řepík Foto: SNOWbiz

Mýtus, anebo?

Během ledna nám značky dodaly své modely lyží určené do redakčního NORDIC Skitestu a od té doby nebylo týdne, kdy bychom se s lyžemi nedostali na sníh – obvykle vícekrát. Dosavadní zima našemu testování přeje nejen co do hojnosti sněhových podmínek, ale i jejich rozmanitosti.

ákladní důvody, proč testujeme právě nowaxovou pokročilou a proč začátečnickou kategorii běžeckých lyží, jsem spolu s principy našeho testování popsal v úvodních dvou číslech aktuálního ročníku magazínu NORDIC 47 (listopad) a NORDIC 48 (prosinec). Texty jsou současně zveřejněny na webovém odkazu níže. V tomto vydání přinášíme první postřehy z praktického testování vybraných modelů na sněhu s tím, že v reportážích budeme pokračovat v následujícím ročníku magazínu. Do skitestu nám své lyže poslalo všech osm hlavních značek působících na tuzemském trhu; jejich aktualizovaný seznam najdete v infoboxu níže. Podotýkám, že značkám umožňujeme kdykoli model vyměnit za jiný v rámci stejné kategorie, rozhodnou-li se k tomu. Anebo ponechat v pokračujícím spotřebitelském testu libovolně dlouho model původní. Naší primární ambicí je totiž zčitelnit vlastní doporučovací názor značek, kterou lyži „první volby“ chtějí samy vypsanému segmentu trhu nabídnout, než se marně snažit jednotlivé modely mezi sebou poměřovat a soudit. Současně jsme otevřeni přijetí dalších značek lyží, jež by se chtěly testování účastnit – náš spotřebitelský test je nastaven jako kontinuální s průběžnou publikací výstupů. Naposledy se dodatečně přidal finský brand Yoko, po interní restrukturalizační pauze znovu vstupující na tuzemský trh; a máme dobré důvody se domnívat, že zanedlouho sortiment testovaných běžek doplní tradiční elitní značka Kästle, jež se od letošního roku vrací do segmentu běžeckých lyží s výrobou přestěhovanou do Nového Města na Moravě.

Nesourodé skiny

Vzhledem k tomu, že dominantním typem lyže ve skitestu je skin (v současnosti 11 modelů ze 16), koherentní prověření všech prototypů ve většině přírodních podmínek si bude vyžadovat své penzum výjezdů na sníh a prolyžovaných hodin. Abychom byli schopni podat ucelenou reportáž férovou ke všem účastným značkám, budeme se tomuto segmentu lyží publikačně věnovat počínaje příštím číslem tištěného magazínu v jeho novém ročníku. Dosavadní průběh testování skinů nám totiž naznačuje tušené: mezi jednotlivými modely se ukazují být ne právě zanedbatelné rozdíly v provedení a reakčnosti jejich mohérové odrazové zóny a nejspíš i celkové výkonnosti těchto lyží v různých sněhových podmínkách.

Kategorie I: Nemazací pro pokročilého (Nowax Advanced) pro míry lyžaře 188 cm / 90 kg Atomic Hard Pro C3 Skintec 200 cm Fischer Twin Skin Superior 207 cm Madshus Terrasonic Intelligrip Move 210 cm Peltonen Nanogrip Facile 207 cm Rossignol R-Skin Premium IFP 207 cm Salomon Aero 9 Skin 198 cm Sporten Bohemia RS Skin 204 cm Yoko YXC Optigrip 2.0 203 cm

Sortiment testovaných modelů v kategorii I. Nowax Advanced

Jeden příklad za všechny: čím dál častěji mi na nohou zůstává jakoby nerozlučná dvojice Fischer Twin Skin Superior 207 a Sporten RS Skin 204, každý kus z páru obut na jedné noze. Sportenka nabízí mírně bezpečnější odraz po svém (i na omak od ostatních značek odlišném) mohérovém skinu vůči jinak shodně se chovající Fischerce, která díky provedení svého Twinskinu (mohérové zóny rozdělené na dva příčné štíhlé pásky s navíc průběžně pokračujícím středovým žlábkem skluznice) poskytuje na každém kroku pocitově hladší skluz – na úkor relativní jistoty odrazu, ovšem. Přičemž v různých teplotních a sněhových podmínkách zmíněné rozdíly oscilují, až se smazávají. Zkrátka u skinových lyží zdaleka nemáme testérsky jasno, natož hotovo. (Ne, že bychom měli i u ostatních typů.)

Sortiment testovaných modelů v kategorii II. Female Starter

Peltonen vs. Yoko

Na paškál si tak přednostně bereme dvojici lyží vzájemně si snad nejpřirozenější, finské brandy Yoko a Peltonen, vybavené bezúdržbovými nanotechnologiemi (Optigrip v případě Yoko a Nanogrip u Peltonenu). Yoko nabídlo mně i Lindě svůj nejvyšší nanoskluznicový model Optigrip YXC 2.0, přičemž Peltonen nám poskytl rovněž shodný model lišící se jen grafikou pánské a dámské verze, lyži Nanogrip Facile, podle dostupného katalogu dovozce jde o jediný nanogripový produkt v letošní kolekci značky. Mluvě o katalozích; obě značky v nich představují své nanoskluznicové technologie jako bezúdržbové – doslova bez potřeby aplikovat na skluznice jakýkoli přípravek. Takto jsou také širokou – zejména tou laičtější – veřejností vnímány; věřím, že jde o vědomý marketingový záměr obou značek. Současně však hloub uvnitř katalogů obě značky doporučují pro zlepšení jízdních vlastností za určitých nespecifikovaných podmínek aplikovat protimrznoucí směs, nejlíp tu firemní produktové

Kategorie II: Výuková pro začátečnici (Female Starter) pro míry lyžařky 175 cm / 65 kg Atomic Mover Skintec L-med 184 cm Fischer Mystique My Style Crown 169 cm Madshus CT140 Intelligrip 195 cm Peltonen Nanogrip Facile Woman 188 cm Rossignol R-Skin Sport IFP 186 cm Salomon Snowscape 9 Skin 170 cm Sporten Bohemia Perun Pro W Skin 174 cm Yoko YXC Optigrip 2.0 190 cm

Chování nanoskluznicových lyží Yoko a Peltonen konfrontujeme na každém typu sněhu v obou kategoriích se šupinovými nowaxy Fischer Crown

řady. (Jde o vlastními cestami se vyvíjející zkušenostní evoluci; pamatuju si, jak před deseti lety přivezl tehdejší promotér Peltonenu Ivan Masařík na náš lesenský skitest Nanogripy coby horkou novinku přímo z letiště, z čerstvého továrního karga z Finska. Šlo o první ročník dané technologie na evropském trhu, obestřený v té době řadou nejasností; jednou z tajemných instrukcí byla nutnost rozjet povrch lyží nám neznámým počtem kilometrů, aby začaly solidně fungovat. Vybavuju si, že spíš než jejich omezená skluznost nás tehdy zaskočila fatální lepivost na čerstvém sněhu, již jsme na radu servisujícího Honzy Weisshäutela st. spontánně řešili běžným tekutým parafínem, nemajíce žádný jiný přípravek ani nápad.) Vybaven touto empirickou zkušeností (do níž patří i navazující dekáda používání následujících generací Peltonenů), rozhodl jsem se v úvodní části letošního skitestu naše nanoskluznicové modely za žádných podmínek ničím nenamazat, vždy nechávat skluznice suché a vystavit je tak jejich prvoplánově proklamovaným podmínkám, kvůli nimž si je může řada zejména laických zákazníků chtít pořizovat. S tím, že ošetřovat je začneme (po celé jejich délce, jelikož nanoskluznice reaguje na sníh od špičky až k patce) v pozdější části sezóny a budeme si všímat pocitových rozdílů v chování lyží – zejména, jak protinámrazový nástřik ovlivňuje odraz, už při nemazané skluznici málokdy na daném sněhu optimální.

TECH NORDIC SKITEST 2019

Šupiny drží i jedou

Svízel: sněžení nad nulou

Soudobá generace Nanogripu – a totéž platí o nových Yoko Optigripech – uspokojivě funguje hned, jak je položíte na sníh; nájezdová doba je prakticky nulová přinejmenším v případě odrazu (ve skluzu se mohou postupem času, jak zprvu šedá nanoskluznice zčerná, víc a víc rozjíždět, já ani Linda jsme však významný pocitový rozdíl nezaznamenali). Totální problém ale nastane, když padá čerstvý mokrý sníh v teplotách kolem nuly a nad ní – v ten okamžik se lyže začnou lepit po celé délce skluznice a v tu ránu se stanou de facto nepoužitelnými. My jsme v takové situaci hned přezuli do šupinových Fischer modelů (Linda na své testovací Mystique My Style Crown 169, já na staré Fischer RCS Crown 207, jednoho z mých oblíbených nowaxových držáků z časů, kdy ještě Fischer osazoval šupinami svůj nejvyšší závodní model). Oba šupinové Fischery se v problematických podmínkách chovaly hned, jak měly – bez sebemenšího problému ve skluzu, natož vždy jistém odrazu. A to konzistentně po celou vyjížďku, i když se teplotní podmínky později měnily. Je však třeba zdůraznit, že svou šupinatou stoupací zónu vždy pečlivě mažeme zažehlovaným měkkým nebo pastovým parafínem – stejný den jsme ve stopách potkávali lyžaře na šupinách, kteří hlásili, že se jim lyže lepí; když jsem s nimi konzultoval péči o nowaxy, přiznali, že přes šupiny nic nemažou. V jiných podmínkách, včetně sněžení za minusových teplot, se už nanoskluznice chovaly nelepivě. Jakkoli prozatím předjímám, čím dál víc mám za to, že tento typ lyží v konkrétní podmínce nejspíš nikdy neposkytne optimální výkon – své limity má především v obvykle tupějším skluzu, jelikož skluznice na sníh reaguje v celé své délce. Na namrzlém povrchu mají tendenci podkluzovat při důraznějším odrazu v situacích, kdy mohéry stejný odraz stabilně podrží, o šupinách nemluvě. Zároveň si z předchozích generací privátně testovaných lyží pamatuju zlozvyk, že nanoskluznice v extrémnějších podmínkách rády přehánějí své reakce. Jedna z takových prekérek na nás nejspíš čeká zjara při frekventovaném střídání krátkých ploch sněhu stabilně vystavených slunci a stínu – takové úseky například řídce porostlého lesa jsou na přecitlivěle reakčních nanoskluznicích prakticky nepřejetelné; přičemž dobře naglajdrované šupiny nepoznají ve stejném úseku zásadnější rozdíl. Oba modely vůči sobě navzájem vykazují rozdíly vesměs marginální – strávil jsem možná deset hodin jízdy s každou značkou na jedné noze a vždy byla jedna lyže na daném povrchu miniaturně lepší, nikdy však

Testérku začátečnických lyží Lindu vybavil dovozce norských značek Swix (svršky) a Madshus (boty)

zásadně. Příčinou toho mohla být i nestejná geometrie 203 a 207 cm dlouhých kusů. Linda na svých párech cítila rozdíl mírně výraznější v ohledu lepší jistoty odrazu u Peltonenu a podklouzávání u Yoko; je nicméně otázkou, nakolik adekvátní je pro začátečnici tato atleticky laděná lyže z vrchního spektra modelové hierarchie. Obecně dosud u začínající Lindy výrazně vítězí (v testu k její lítosti jediný) šupinový model pro jistotu odrazu a nekomplikovaně hladký a stabilní (ne nutně rychlý) skluz – typický nováček bude vyhledávat tyto hodnoty především. Nanoskluznice, pokud by fungovaly rozumně dobře za většiny či všech okolností, by nejspíš rychle naučily laickou veřejnost lyže vůbec nemazat. Což je předně – veškeré iluze stranou – nechtěný stav pro oborové dodavatele spotřebního materiálu a současně jde o principiální nešvar, pokud si chce branže vychovávat novou krev s korektními uživatelskými návyky. Každopádně lidi, kteří si netroufají anebo z jiných důvodů nechtějí své běžecké lyže mazat, jsou marketingově relativně snadno oslovitelnou cílovou skupinou. Vesměs se jedná o různě frekventovaně lyžující turisty, kteří nechtějí mazat (a sveřepě taky nemažou) své šupinové středy lyží – potkávám takové prakticky pokaždé, když jsem někde v rekreačních stopách.

Je-li řeč o šupinových nowaxech, ty momentálně na turistických tratích zůstávají žádanou odrazovou jistotou spolu s nekomplikovaným a zejména na měnících se podmínkách nezávislým, konzistentním skluzem. Žádanou pro nenáročného konzumenta, dlužno dodat. Staromódně odchovanému klasickému běžkaři by takové lyže atakovaly jeho celoživotně kultivovaný cit pro odraz na konvenčním stoupacím vosku, nejspíš. Zvlášť pokud do ledové stopy něco čerstvého nasněží, nahrne se z bruslícího manšestru anebo napadá z jinovatky stromů, lze si na šupinách dovolit doslova cokoliv, v ten moment se odrážíte na hřebících. Což mě vrací k poznámce o korektních návycích principů tohoto sportu. Každému však, co jeho jest. Jak už zmíněno, začátečnice Linda si své v testu ojedinělé šupinové Fischery oblíbila nejrychleji, právě pro jejich konzistentní drživost a plynulý skluz bez zádrhelů. Sekundárně i pro jejich robustnost a kratší délku, čímž se pro ni staly snáz ovladatelné v situaci, kdy si osvojovala zatáčení a plužení v různých pro ni náročných terénních poměrech. Nepochybuju, že podobné priority bude hledat většina začátečníků, najmě žen. (Jakkoli právě rychlé pokroky činící Lindě se krátké délky lyží brzy ojely a začala oceňovat sportovnější charakter jízdy u svých ostatních, o 15 až 25 cm delších testovacích modelů. Nezřídka jejich chování porovnávala s pocitem na mých zapůjčených délkách 200+. O tom však příště.) Naše dva nanoskluznicové modely Peltonen a Yoko plánujeme testovat v problematických podmínkách dál, prozatím hrdinně bez ochranného nástřiku, a konfrontovat jejich výkonnost s doposud nejlíp reagujícími šupinami, pro jeden z nejcennějších dlouhodobých a komplexních praktických poznatků o tomto druhu lyží. Ve standardních, neextrémních podmínkách se nanoskuznice zdají být univerzálním kompromisem, jejichž uživatelská atraktivita by měla být umocněna aspektem nepotřeby mazat, ukáže-li se realistickým. To by z nich mohlo udělat jednoho z rentálových favoritů. Uvidíme. V úvodní části skitestu jsme používali parafíny a nemrznoucí přípravky značky Toko. Jejich Skin Proof ve spreji preventivně aplikujeme na každý mohérový skin i šupinový střed lyže pro jejich bezproblémovou funkčnost na každém typu sněhu Průběžné pokračování reportů na:

www.bezky.net/nst2019

16. 3. 2019

Polovina března patří

Krkonošské 70 Letošní série ČUS Stopa pro život vyvrcholí 16. 3. na 64. ročníku nejstaršího běžeckého maratonu na lyžích v ČR – slavné „Ká sedmdesátce“. Přijeďte okusit jedinečné kouzlo dechberoucí trasy po krkonošských hřebenech s přáteli!

romě tradičních závodů pětičlenných hlídek na 70, 50 nebo 25 km si na své přijdou i individualisté na trasách dlouhých 50 a 25 km. V areálu Svatý Petr ve Špindlerově Mlýně na vás čeká příjemné vyhřívané zázemí s převlékárnami, úschovnou bagáže i lyží, skvělým cateringem a jídelnou. Zkušení servismani jsou připraveni rozmazlovat a nabudit vaše běžky v mazár-

nách, po trase zažene hlad a doplní vybitou energii hned několik občerstvovacích stanic s usměvavou obsluhou. Pro nejrychlejší jsou připravené medaile a pěkné ceny, pamětní odznak dostane každý závodník, který se postaví na start. Uznání a velkou pokoru si nezaslouží jen ti nejlepší, ale všichni, kdo na legendární závod všech evropských maratonů vyrazí!

TECH HISTORIE VÝROBY LYŽÍ

Jarka, Ruda, Slávek

Text: Aleš Suk

Foto: archiv autora

a lyže Štefanky

První lyže se ve Studenci objevily již v roce 1893 a zakoupil je pro své zaměstnance studenecký velkostatek od pražské firmy bratří Thonetů. Prvními průkopníky byli správce velkostatku Josef Albrecht a hajní, kteří ski užívali po vzoru kolegů z Harrachova panství při nasypávání zvěři.

Roubenka, obložená hranoly, fošnami, kulatinou – zde v době kolem světové války bydlel a provozoval děda Albert Štefan svou malou manufakturu

ostupně je začala napodobovat studenecká omladina; ta však místo na lyžích jezdila na dužinách od sudu, přivázaných řemínky k botám. Místo hole se odráželi hrabištěm. Až v roce 1908 začal obchodník Josef Sedláček prodávat lyže po 6,40 K, které podle vzorku od J. Albrechta zhotovovali místní koláři Štefan a Makovička. Na skokačkách od Štefana skákal dlouhé roky náš nejslavnější skokanský trenér Zdeněk Remsa, studenecký občan a hornobranský rodák. Zlomil je až při tréninku ve Sv. Mořici 1948, těsně před olympijským závodem, a musely se splašit, namontovat a zprubnout Marius Johansenky. Ve Studenci všechno začalo u dědy Alberta Štefana, zdejšího koláře. Při své živnosti sem tam pro movitějšího tatíka zrobil jasanky, aby se klučina nemusel smýkat na dužkách. Místní chasa si dobře pamatovala závodící skijáky z velkých závodů. Ty první Závody ve Studenci za dnešní hasičskou zbrojnicí s hromadným startem. Kopec s hroznem diváků je se ve Studenci jely v roce 1910. dnes zarostlý. Mezi diváky jsou i Slávka a Bohumil Hančovi, jak se jedinkrát v životě vydali spolu na ski O rok později, 29. ledna, pořádala ze svého domku v Hrabačově sokolská jednota v prostoru mezi správce obchodní dům Möhwald s převážně Bosnou a svahem, později osazeným můstky, lze představit, v jak skromných podmínkách sportovním artiklem. Druhý nejstarší syn Ruda grandiózní podnik o 5 číslech, zakončený provozoval tehdy děda Štefan svou malou (1905), zůstává jako tovaryš s otcem u výroby společnou jízdou. V té době se ve Studenci manufakturu. Albert Štefan měl 5 dětí. S první objevil tehdy již legendární mistr Bohumil manželkou Josefa, Boženu, Jarku a Rudu. Když lyží a bydlí v pekárně u Karásků (dnes řeznictví Nosek). S otcem v baráčku bydlí mladší Jarka, Hanč s novomanželkou Slávkou, která jinak na ovdověl, povila mu nová žena ještě Slávka. ale i ten v šestačtyřicátém vylétá z hnízda závody nejezdila. Hančovi přijeli z Hrabačova Psal se rok 1915. Starší Ruda s Jarkou a zprostředkovává obchody Rudovi a také na lyžích jako diváci. Bohumil závodit nechtěl; se vyučili kolařině u tatínka, zatímco ze Slávkovi. Ten byl na anonymní udání zatčen organizátoři ho uprosili alespoň ke startu na Stanislava se stává soustružník a před válkou v roli národního správce a po dvoudenní sprinterské trati 100 m. Tu Hanč vyhrál v čase praktikuje v čelákovické fabrice. Na vojně vazbě zproštěn obvinění. Do Špindlu se 22 a 3/5 sekundy. pomáhá při stavbě hřebenového opevnění už nevrátil a na jeho místo nastupuje opět Od tohoto data se zakázky na zhotovení ski v Krkonoších. Přišla válka a roky totálního lyžař – Jarka Lukeš; ten přejmenoval obchodní ke Štefanům jen hrnuly a Albert tak tak stíhal. nasazení v říši. V pětačtyřicátém svatba a ve dům na Sportovní dům J. Lukeše a po čase Na momentce z doby kolem světové války si Špindlerově Mlýně přebírá jako národní

Jarka díky svému naturelu patřil k progresivním obchodníkům. Jako akční muž šel do rizika, aby mohl uživit rodinu a prosperovat. Vzhledem k počtu dělníků byla jeho produkce značná – dodávky pro podnik Drobné zboží kolísaly mezi 120 až 150 páry měsíčně. ho stihl stejný osud jako Slávka Štefana; pro údajnou zpronevěru šel do vazby jako jeho předchůdce. Mezitím 3 bratři Štefanové rozjeli výrobu sportovních potřeb. Na prvním místě šly lyže – skokačky a turistické, později sjezdové lepenky. Ruda se Slávkem byli v dílně pořád; byznysmen Jarka objížděl kunšafty a zisk se dělil mezi něj a bratry. Nikdo neví, zda rovným dílem, ale podle okřídleného „ve dvou rada, ve třech zrada,“ se jednoho dne bratrské trio ostře poškorpilo a tím se víceméně rozpadlo. Jarka (narozený 1908) se odstěhoval do Čisté v Podkrkonoší. Aby v rodině nezůstalo u jednoho správcovství, ujal se i on na křižovatce v Čisté kolářství po vyhnaném Němci Exnerovi. Národní správce Jaroslav Štefan, na obchodní cesty vyrážející v koženém haveloku, zakrátko odkoupil od Fondu národní obnovy dílnu se stroji a kopíruje rodinnou tradici, vyrábí turistické a slalomové lyže. V jeho provozu je jako brusička zaměstnána paní Erlebachová; u strojů a ponků pak pánové Jebavý, Ulvr, Erlebach a na jméno čtvrtého dělníka si paní Štefanová, letos sedmadevadesátiletá, už nevzpomněla. Firma Štefan, výroba lyží, Čistá v K., měla švihácký znak se třemi prorostlými smrky. Lepenky se v Čisté při klížení nestahovaly do klasických dřevěných rámů a forem jako třeba u Bartoňů. Jarka Štefan si pořídil masivní železné lisy od firmy Erwert z Trutnova, Poříčí. Jarka díky svému naturelu patřil k progresivním obchodníkům. Jako akční muž šel do rizika, aby mohl uživit rodinu a prosperovat. Vzhledem k počtu dělníků byla jeho produkce značná – dodávky pro podnik Drobné zboží kolísaly mezi 120 až 150 páry měsíčně. A že si jich tehdy špičkoví jezdci považovali. Závodit na Štefankách bylo v padesátých letech in a s uznáním o nich hovoří bývalý trenér čs. sjezdařské reprezentace Karel Hampl z Klatov. V úplném závěru padesátých let skončila výroba lyží v Čisté, prostor dostaly upomín-

Jirka Frýba, pánové Boura, Klouček, Havel a plejáda dalších. Těm už stavěl skokačky a běžky Slávek Štefan s bratrem Rudou. Slávek pak v roli skokanského trenéra trávil víkendy a volné chvíle na můstku se svými asistenty Bourou, Mizerou a Havlem. Funkcionařil, dělal předsedu oddílu lyžařů Sokola, staral se také o růst a výchovu žákyně Květy Jeriové. Ta pak vozila medaile z mistrovství světa a olympiád. Profesí byl však výrobcem lyží a sportovního nářadí vůbec. Disky, oštěpy, luky, šípy; ze zimních potřeb celá řada turistických a dětských sáněk. Ty nejmenší – jednosedadlové nesly typové označení „Miloš“. Začátkem 50. let vyráběla studenecká frakce rodiny Štefanů

kové předměty. V roce 1961 dílnu komunisté znárodnili, podnik Krkonošský nábytek odvezl větší stroje, protahovačka šla kamsi na Moravu. Vraťme se však do Studence, kde oba bratři Slávek s Rudou, které věkově dělilo 10 let, zdědili po tatínkovi dílnu, vyšperkovanou a popsanou jmény a ciframi. Dvířka skříněk s vercajkem – dláty, nebozezy, rašplemi, šablonami byla hustě popsána číselnými kódy. Téměř všechny údaje byly dlužnými částkami zákazníků Štefanovy firmy. Za války a těsně po ní byla platební schopnost obyvatel Studence chatrná. Přesto vyrobit, opravit a hlavně dodržet slovo u Štefanů – Alberta, Rudy, Slávka a v Čisté jistě i Jarky bylo řemeslnickou stavovskou ctí. A naši výrobci lyží byli ve správném smyslu filantropy a vyrostli mezi svými; možná proto tolik dlužníků, práce nad hlavu, ale zakázek stále fůra. Slávek s Rudou tmelili rodinný fortel se závodním sportem. Slávek Štefan byl od mala Někdy, jako na snímku z roku 1934 z novopackého rynku, horlivým sportsmanem. Od i v jedné štafetě – zprava Ruda, uprostřed Slávek a jejich žactva cvičil ve studeneckém parťáka se nepodařilo identifikovat. Ve Studenci frčel Sokole, jako dobrý nářaďovec si Sokol, tehdejší sokolská župa Kryštofa Haranta z Polžic na lyžích dovolil i salta o holích tady měla silnou základnu a v obci se tumlovali i lyžaři sportovního klubu Fejfar a Mládek na Dacance. To bylo místní eldorádo hochů ve Studenci, pár set metrů nad lyžařskými můstky, s lesním pro podnik Sportovní potřeby Praha zrovna tak, jako vysocký Tonda Bartoň a hornobranpláckem. Tady se hrál volejbal, tomu propadl ský Přemek Pičman. Přečasto přespávalo i Slávek, dělala se atletika. Všestrannost pasoúřednictvo pražského ústředí u Štefanů vala nejmladšího Štefana ve skoku i v běhu v rámci všelijakých inventur, normovaček, v třicátých letech na jednoho z lídrů místních inovací. To už dorůstala další generace rodu závodníků, před ním byl jen Josef Kužel. Po sourozenci Květa, Standa, Ivo a Eva. válce už byla parta skvělých studeneckých Ani ne desetiletá, nejstarší Květa, lepila lyžařů početnější – olympionik Z. Remsa, hrany na vrchní stranu špiček slalomových reprezentant Pepík Lánský, lyžařský všeuměl

TECH HISTORIE VÝROBY LYŽÍ

Běžec S. Štefan před startem osmnáctky na náměstí, jak bývalo před lety běžné

lyží. Nejprve otec vytvaroval nad vařičem přesný ohyb a Květa nanesla lepidlo a kolíčky fixovala hranu do vyfrézované drážky. Samozřejmě že to mladičkou dívčinu moc nebavilo, ale přirozená autorita hlavy rodiny nedovolila jinak. Lepení se provádělo v dřevěném přístavku za domem, takzvaném lágru. Stojí dodnes a slouží jako kůlna na nářadí. Pro výrobu byla nepostradatelná sušárna, místnost v přízemí, kde se činily 3 pilinové bubny. Tady se i pařilo, ohýbalo, dosoušelo a Štefanovy děti ji využívaly coby koupelnu, cachtajíce se v plechové vaně. Co na tom, že piliňáky občas bouchly, to byl pak frmol; ale romantické vzpomínky zůstaly. Synáčci Štefani zase v rámci svých bojových her testovali šípy tatínkovy provenience. Přes obavy a protesty paní Štefanové po sobě oba bojovníci, schovaní za kupkami sena na zahradě, pálili ostošest. Aby kovové hroty sportovních šípů indiánským elévům neškodily, vymysleli Ivo se Standou zlepšovák. Hroty byly obaleny hroudou mokrého jílu a střílelo se dál. Lukostřelecká klání ukončila náhle bitva, když mezi kupkami, vzdálenými od sebe ani ne deset metrů, zasáhl Standa mladšího brášku tak nešťastně, že i přes ochrannou hliněnou bandáž zůstal hrot šípu pevně zaklíněn v nosní dírce Ivoše tak pevně, že ho chlapecké ruce nemohly vytáhnout. Maminka naložila zraněného střelce na nosič bicyklu a hajdy do zdravotního střediska v místní fabrice. Cestou si mladý Štefan musel šíp přidržovat volnou rukou u nosu, aby se

nekýval. Studenecký doktor pak odborně zasáhl. U Štefanů se ve velkém (jako v prvním podniku v Československu) začaly lepit umělohmotné skluznice z hnědého Umatexu. Lepilo se Umacolem, stejně jako hrany a drželo to dobře. Problémem byl žlábek, který už dnešní carvingové lyže nepotřebují. Ten se po řadě pokusů musel profrézovat do jádra lyže a zatřít hustou barvou stejného odstínu, jaký měl Umatex na skluznici. Štefanové tak předběhli sériovou výrobu lyží s umělými skluznicemi v Zálesní Lhotě. Pokud materiál na lyže nedodal podnik drahou na Horka, pomáhali si Ruda se Slávkem postaru. Vyráželi za vyhlédnutými jasany solitéry s rustikální, dvoumužnou motorovou pilou, sami pořezali a nechali odvézt. Fošny a frýzy se u pořezaných kmenů zpracovávaly pravděpodobně na jednušce na Horkách. Dům byl pak hráněmi dřeva doslova obležen, sušilo se venku a těsně před zpracováním ještě v již zmíněné sušárně. Výrobky se dodávaly do obchodů a Drobného zboží ne přímo jako v Čisté, ale prostřednictvím Sportovních potřeb Praha. V roce 1956 přišel šok; celá rodina Štefanova odjela do Lužan na výlet. Po návratu našla otevřenou dílnu, z podlahy trčely kotvící šrouby protahovačky, pásovky, fréz, brusky. Stroje zmizely. Kam?! Do žádného provozu, do žádného skladu, k žádnému soukromníkovi. Nechalo je převézt načálstvo Sportovních potřeb na dvůr provozovny v Košťálově, těsně před Kundraticemi, dnes tam sídlí speditérská firma Chuchlík. Tam byly složeny podél zdi, na dešti a nezakryté tak rezavěly řadu let. Bez náhrady, snad z obavy konkurence, kterou svým fortelem

a aspirací předváděli Slávek s Rudou? Asi ano, přestože výroba byla plánována, kontrolována a normována. Bylo však zapotřebí vytvářet větší výrobní celky, v Zálesní Lhotě byla fabrika se stejným programem a už tam po požáru firmy pracovali Mečířové, tam se tedy Štefanům trošku „pomohlo“. To tedy soudruzi uměli parádně! Slávkovi krvácela duše, kdykoliv projížděl kolem svých strojů, pohozených na kundratickém dvoře. I stalo se, jak panstvo naplánovalo. Bratři začali dojíždět do Zálesní Lhoty. Ironií osudu se tam Slávek setkal s Jarkou Lukešem, asi se oba lyžaři museli po špindlerovské anabázi potkat i zde. Ruda s manželkou pracovali u řezání materiálu. Slávek lepil skluznice. Jako jediný ze všech zaměstnanců vydržel pracovat v agresivní a nebezpečné atmosféře. Rekord ostatních „lepičů“ byl 2 týdny. Štefan u této operace zůstal 19 let! Prvomájový průvod v roce 1960, vypravený jako každoročně od studeneckého Texlenu, byl častován hromovými projevy nesouhlasu nad cílenou likvidací pracovitého řemeslného stavu. Protestujícím byl Stanislav Štefan. Hlučně dával najevo svůj nesouhlas ke způsobu ukončení jeho privátní výroby a odvezení veškerého vybavení bez náhrady. Bratr Ruda po lichém čekání, že by snad úředníci Sportovních potřeb něco vrátili, přestavěl dílnu na byt a jeho potomci v něm žijí dodnes. O nevšedním charakteru ochotného člověka Štefana hovoří jeho pravidelná účast na rodičovských schůzkách sportovní třídy jilemnického gymnázia. Na ně chodil jako objevitel a první trenér Květy Jeriové, místo její maminky, v době dceřiných studií již paní, silně unavené klopotnou prací na hospodářství v Zálesní Lhotě.

Slávu výrobků lyžařů truhlářů Štefanů ze Studence připomíná už jen štukový nápis na domě u silničky z Rovnáčova na studeneckou náves. Na momentce z konce 50. let je ještě hráň materiálu

ATOMIC SKINTEC:

Ready when you are

V roce 2011 byla představena první novodobá mohérová lyže v běžeckém lyžování, Atomic Skintec. Od té doby jsme v jejím vývoji nepolevili; a zatímco každá další značka jen dotahovala náš náskok, Atomic svou technologii Skintec stále posouvá vpřed. Dnes nabízíme skinové běžky pro každého lyžaře, včetně závodníků, a nově vyvíjíme skinové pásy pro různé podmínky.

Různé skinové pásy, jež lze snadno měnit

ž do letošního roku byly veškeré naše lyže Skintec vybaveny univerzálním typem skinu. Ten je vyráběn ze 100% mohéru a umožňuje nejlepší kompromis mezi jistým odrazem a dobrým skluzem. Pro rozdílné teplotní podmínky je to ta nejlepší volba. Navíc tento rok nově osazujeme naše nejlepší lyže novým typem rychlostního skinu vyrobeného opět ze 100% mohéru s delšími a jemnějšími vlákny pro lepší skluz. Pro turisticky orientované lyžaře nabízíme lyže s mohérem s krátkými vlákny pro lepší odraz, stoupací vlastnosti i lepší kontrolu rychlosti ve sjezdech.

Nová běžkařská obuv

SALOMON

U Salomonu už dlouhé roky platí, že všichni jeho zákazníci – včetně těch, kteří berou lyžování jako svou rekreační kratochvíli – těží ze zkušeností nejlepších lyžařů Světového poháru spolupracujících s vývojáři značky. V sezóně 2018–2019 představujeme dva nové modely pro vytrvalostní a rekreační sportovce.

S Skate je už několik let oblíbenou stálicí mezi výkonnostními závodníky a dálkovými běžci. Letošní bruslící botu jsme vylepšili o možnost úpravy šněrování za jízdy a vybavili technologií Salomon Sensifit, jež umožňuje jemné korektury usazení vnitřní botičky pro lyžaře se zvlášť tenkou nebo naopak silnou stavbou nohy. Oddělený šněrovací systém Quicklace precizně obepne každý tvar klenby a umožní nezávisle více dotáhnout či povolit botu v přední a střední části chodidla. Bota tak již nepotřebuje vrchní nártovou manžetu, což snížilo její hmotnost. Stejně jako všechny ostatní modely, i tento dodáváme na podešvích SNS nebo Prolink (kompatibilní s NNN, Prolink nebo Turnamic systémy vázání); v černém pánském nebo bílém dámském designu.

Skintec pro každého

ávodníci u nás najdou RedZ ster C9/C7 Skintec vybavené totožnou technologií jako naše lyže pro Světový pohár. Naše letošní verze C7 je o 20 % lehčí než starší model. Pro rekreační lyžaře máme naše modely Pro C3/C2 Skintec, výkonné pro svižnou sportovní jízdu a současně univerzální do různých podmínek. Nově letos uvádíme model C1 Skintec pro nováčky. Pro turisty máme připravené Mover a Mover X série pro příjemnou jízdu v lehkém, zvlněném terénu a snadné ovládání ve sjezdech. Mladí lyžaři u nás najdou závodní verzi Redster C7 a začátečnickou Pro C1, vybavené stejnou konstrukční technologií jako dospělé modely.

RC Classic je lehká obuv pro klasický styl, vyznačující se citlivou reakčností a jedinečnou schopností přizpůsobit se každému tvaru nohy. Ideální bota pro trénující závodníky i výkonnostní sportovce včetně laufařů. Výborně drží patu, čímž pomáhá dostat z každého odrazu maximum energie. Za tepla tvarovatelná vložka boty v kombinaci s odděleným systémem šněrování Quicklace precizně obepne nohu a pomůže k pohodlí, jež vám dovolí lyžovat v plném komfortu více hodin. Citlivě reagující podrážka poskytuje velkorysou ohebnost, umožní dobře cítit sníh a poskytne vitální pružnost pro účinný odraz. Snadno nastavitelná zadní manžeta drží patu na svém místě pro maximální komfort a výkonnost. K mání na podešvích SNS nebo Prolink (kompatibilní s NNN, Prolink nebo Turnamic systémy vázání).

kolečkové lyže

méně hrají jen s rozměry a použitými materiály. Lyže je stále lépe ovladatelná, snižuje se jak věková hranice začátečníků, tak i obavy sportující veřejnosti z ukočírování těchto čertovských prkýnek. Budují se cyklostezky, do módy přicházejí dálkové běhy a s nimi spojená popularita běhu na lyžích jako zdravého, bezpečného, a relativně levného sportu. Roli hraje také fakt, že se dají slušné kolečkové lyže pořídit v přijatelných cenových relacích.

rofi laufaři již dávno neztrácejí kontakt se svými soupeři ze stopy ani v létě a pravidelně se účastní takových dálkových nářezů, jako jsou Alliansloppet (48 km) či Klaralsloppet (90 km). K nim se pak, stejně jako v zimě, přidávají tuny nadšených amatérů. U nás se stává stále populárnější například vrchařská série závodů na klasických kolečkových lyžích, nechybí různé lokální akce, kde si mezi sebou nic nedarují nejen odstrkovači s holemi, ale třeba i inlajnisté nebo koloběžkáři. A co víc, běžkování už je nejen celoroční, ale i globální. V Irsku jejich skromný repre tým již druhým rokem předskakuje Galwayskému městskému maratonu! Vlastně stačí koupit jen kolečkové lyže a kdykoliv či kdekoliv vyrazit.

Historie kolečkových lyží je z dnešního pohledu již velice úsměvná. U nás se před husákovskou érou, při ní i později na těch několika málo existujících kolečkových drahách proháněla jen úzká hrstka vyšvihaných specialistů. Bez dobrého zvládnutí klasické techniky by to totiž nikdo jiný na tehdy jediném existujícím modelu, tzv. Drukovkách, nedával. Lyže s cvrkající volnoběžkou a srandovním tykadlem stěží zatáčela, zpomalování ani odbruslování nepřipadalo v úvahu. Ještě jako dorostenci jsme se chechtali historce našeho trenéra, kterak ve svých nejlepších závoďáckých letech míjel šusem ze Studence do Branné snaživého příslušníka VB se zvoláním: „Zastavil bych, rád, ale nemá to brzdy!“ S nástupem techniky bruslení přišly i změny v konstrukci kolečkových lyží. Inspirovaly se totiž u pokrevních příbuzných – u inlajnů. Jedno kolečko vpředu a jedno vzadu se od té doby stalo standardem, výrobci si nyní již více

„Letní“ lyžař si v současnosti vybírá z nabídky lyží buď na bruslení, anebo na klasiku. Nechybí modely pro děti, ani univerzály pro ty spořivější. Délka trupu lyže se od osy k ose natahuje běžně mezi 50 až 80 cm. Ty nejkratší osedlává mládež, v opačných velikostech se vyrábějí modely kolců pro klasickou techniku. Rozměrově někde uprostřed najdeme většinu skejtových pojezdů. Kolečka mají průměry od 7 do 15 cm, šířku od 2,5 do 5,5 cm. Kolečko tvoří buď plná pryž (tři tvrdosti, č. 3 je nejměkčí), nebo tvrdý polyuretan. Najdou se i nafukovací baloňáčky (duše a plášť) určené do divočejšího terénu. Opět záleží na cílovém použití lyže. Pro kolečko platí: čím užší, tvrdší a větší průměr, tím méně stabilní, ale rychlejší (bruslení), a naopak, čím širší, tím horší ovládání v zatáčkách a sjezdech, ale větší stabilita (klasika). Skejtoví specialisté závodí přednostně na polyuretanu, sněhoví klasici hledají v létě podmínky podobné sněhu a nasazují měkké „1“ či „2“. U velkých závodů je to na férovku – pořadatel připravuje pro elitní vlnu unifikovaný druh lyže i koleček. Trup kolce je u levnějších modelů často buď z profilovaného hliníku, někdy může být odlehčen odvrtáváním. U dražších a vychytanějších modelů převažují kompozitní materiály jako karbon, vrstvená dřeva kombinovaná s laminátem, PE skluznicemi (chrání proti spodním nárazům) atd. Cílem není pouze nízká hmotnost, ale i pružnost. Taková lyže kočíruje celkem slušně vibrace a stejně tak úspěšně nakopne lyžaře do silnějšího odrazu. Jen to trochu více stojí. Vázání se šroubuje klasickým způsobem. Lyže může být předvrtána, ale někdy má již Lyže Drukov – klasika z osmdesátých let minulého století

FOTO: ARCHIV AUTORA

Trocha nudných údajů

Lyžování v létě už není dávno exotikou. Kamenné i online obchody v poslední dekádě stále víc přetékají nabídkou kolečkových lyží jak od notoricky známých výrobců zimní lyžařské výbavy, tak i čistokrevných kolečkářských specialistů. Svět je pokryt asfaltem, globální oteplování se stává realitou, kolečka tak nikdy nezklamou. Text: Petr Jakl

FOTO: JIŘÍ BOŠEK, SVAZ LYŽAŘŮ ČR

Kolečkové lyže byly, jsou a budou výborným tréninkovým prostředkem běžců na lyžích

TECH

Starý nový sport

Bruslařská lyže s nafukovacími kolečky

FOTO: RUNDLE SPORT

Bruslařské speciálky – odpružená, pevná, a dětská

nalepenou NIS desku. Němci dokonce přišli s nápadem, jak nacvaknout lehoučkou rottefellu přímo do lyže. Blatníček je běžnou výbavou, brzdy naopak. Pokusy o brzdné systémy jsou, ale prťavá kolečka prostě nezastavíš. V Norsku se v poslední době objevily čelisťově bržděné kolečkáče, které snad i plně zastaví. Ale nekup to za 22 tisíc korun. Za zmínku stojí hole, přesněji špičaté části. Pokud jsou kvalitní, pak drtí asfalt bodci z tvrdokovu, tzv. vidiovými hroty. Košíčky tu nefrčí, hůl je díky tomu lehčí a efektivnější ve švihu. A pozor, hrot se přibrušuje diamantovým pilníkem! A lyžáky? Zatímco rekreační skiják jednoduše opráší své zimní zateplené miláčky, laufař–srdcař bez hlesnutí utratí extra peníze za vystajlovaný letní model téhož. Profík si nevybírá, ten fasuje.

Nápad prodává

Díky současnému boomu propuká naplno i soutěž výrobců. Zatímco tradiční firmy si hlídají kvalitu i trh, žraloci–sólisté se do podvědomí lyžařského kolečkářského světa prosazují designovými peckami nebo třeba originálními technologiemi. Malý příklad. Měli jsme to štěstí se přimotat k jedné takové firmičce, která ujíždí právě na technickém nápadu. V kanadském Canmore se daly dohromady hlavy borců ze tří různých oblastí – stroja-

FOTO: RUNDLE SPORT

Ze Skandinávie přichází nový trend prodloužených skejtových kolečkových lyží

TrueSki patent od Rundle Sport. Pryžový nárazník je vyměnitelný dle hmotnosti lyžaře

řiny, práva a samozřejmě lyžování – a obrátily trošičku představy o odpružení kolečkové lyže naruby. Vtipným a dost jednoduchým patentem odpružily u bruslařské lyže vidlici s kolečkem, aniž by se zbavovaly základního materiálu – hliníku. Pravda, lyže trochu ztěžkla (na nějakých 1 800 g na pár), ale na druhou stranu přenese lyžaře přes hrbolatý asfalt stejně jako bikera horské kolo přes kořeny. Přidanou hodnotou je i dynamický bruslařský odraz pro toho, kdo to umí. V srdci Skalistých hor ale nespí jen na odpružených vavřínech. V portfoliu mají i běžné hliníkové bruslařské pevňáky, jejich dětskou variantu, nově trendy prodlouženou skejtovku, a na příští rok už testují další odpružený tryskáč – klasičku. A tato závoďácká dravost jim zatím přináší první virtuální medaile v oboru. Letos zdvojnásobili prodej oproti loňsku, stali se sponzorem kanadského běžeckého nároďáku, a příští sezónu to vypadá i na slušnou invazi do Evropy, včetně České republiky. Závěr? Žádný není. Lyžujte, jde to vždy a všude, na sněhu i bez něj!

Termínovka závodů Skiroll Classics 1. Vsetín – Velké Karlovice.................................................................30 km (rovina) ....................... 29. 6. 2. Karolinka – Kohútka..........................................................................11 km (výjezd)........................30. 6. 3. Zadov – Zadov..............................................................45 km (2x zvlněný okruh).......... 13. 7. (20. 7.) 4. Rejštejn – Horská Kvilda................................................................ 12 km (výjezd)........... 14. 7. (21. 7.) 5. Hvězda – Praděd................................................................................. 9 km (výjezd)...........................3. 8. 6. K outy nad Desnou............................................................................. 15 km (výjezd).......................... 4. 8. 7. Orlické Záhoří – Šerlich...................................................................10 km (výjezd)......................... 17. 8. 8. Skuhrov nad Bělou – Šerlich........................................ 18 km (rovina+výjezd)........................ 18. 8. 9. Dolní Dunajovice – Klentnice......................................25 km (rovina+výjezd).........................31. 8. 10. Mikulov – Falkenstein (Rakousko)......................... 18 km (rovina+výjezd)........................... 1. 9. 11. Špindlerův Mlýn – Špindlerovka..............................................10 km (výjezd).........................14. 9. 12. Svoboda nad Úpou – Černá hora.........................................10,5 km (výjezd).........................15. 9. 13. Hrádek nad Nisou – Kristýna.......................30 km (6x 5 km okruh rovina)........................28. 9. 14. Grande finále – Janův Důl – Ještěd........................................ 12 km (výjezd)........................ 29. 9. www.silviniskirollclassics.com/products/ terminy-zavodu-v-roce-2019/

Doporučené odkazy: www.koleckovelyze.cz/blog/test-koleckovych-lyzi-rundle-sport-flex.html bezky.net/test/5-test-koleckovych-lyzi-na-klasiku-2015 bezky.net/koleckove-lyze

Půjčovna Back Country běžek Vyzkoušejte! www.boatpark.cz

FOTO: DEPOSITPHOTOS

UNIVERZITA

SPORTOVNÍ VÝŽIVA

K tomu, abyste nabrali svalovou hmotu, vám stačí přirozený přísun bílkovin ze stravy

Přeceňovaný význam

bílkovin ve sportovní výživě Text: Libor Vítek

Bílkoviny patří mezi tři základní stavební kameny našeho jídelníčku, kterými jsou kromě bílkovin ještě sacharidy a tuky. Zatímco odborná data prakticky jednoznačně ukazují na nepostradatelnost sacharidů ve vytrvalostních a silově-vytrvalostních sportech, je postoj laické veřejnosti, obvykle živený komerčními zájmy výrobců výživových doplňků, často opačný. Týká se to užívání pečiva a jiných potravin, které obsahují obecně lepek, rychlé cukry, či potravin s vysokým glykemickým indexem.

aradoxně opačné postoje vidíme v přístupech k příjmu bílkovin ve výkonnostním i vrcholovém sportu. Zatímco odborná data zpochybňují účelnost vysokého příjmu bílkovin (tedy takového, který přesahuje 2 g/kg tělesné hmotnosti) a zpochybňují i význam podávání aminokyselin a bílkovin ve formě výživových doplňků, názory sportující veřejnosti, vrcholových sportovců, většiny

výživových poradců a samozřejmě výrobců těchto výživových doplňků jsou opačné. Toto dobře ilustruje pojem „Protein Mania“, který se dnes běžně vyskytuje v anglické literatuře (dokonce se tak jmenují i některé proteinové koncentráty).

Proč by však měl vysoký příjem bílkovin být na škodu? Odpověď tkví ve schopnostech lidského těla metabolizovat hlavní složky naší stravy. Máme-li příliš vysoký příjem tuků, ukládáme je do tukové tkáně, a to samé

platí, pokud máme příliš vysoký příjem sacharidů (cukrů), které se relativně snadno přemění v procesu lipogeneze na tukovou tkáň. Problém je s bílkovinami, konkrétně s dusíkem aminokyselin. Bílkoviny, přijímané v naší stravě, jsou přirozeně využívány pro novotvorbu (nejen) svalových bílkovin, ale tato schopnost je omezená (je dobře známo, že přibrat několik kilogramů svalové hmoty je velice obtížné – na rozdíl od přibrání tukové tkáně, což se nám často podaří během několika málo týdnů).

Podle konsenzuálních doporučení odborných společností sportovní medicíny se za optimální příjem bílkovin považuje příjem 1,2 až 2 g/kg tělesné hmotnosti v závislosti na sportovní aktivitě, bílkoviny by měly tvořit zhruba 15–20 % z celkového kalorického příjmu. Správnost tohoto doporučení lze dokumentovat na příkladu plánu nabrat, samozřejmě při optimálně navrženém tréninku, 2 kg svalové hmoty za měsíc (což je ve skutečnosti málo reálné). K takovému nárůstu je zapotřebí cca 450 g bílkovin (zbytek tvoří voda, více než 70 %). Tohoto příjmu bílkovin v potravě (který odpovídá cca 15 g bílkovin denně), lze snadno dosáhnout při běžné vyvážené stravě, v které bílkoviny vůbec nemusí přesáhnout doporučené hodnoty příjmu.

Co se tedy děje s nadbytečnými bílkovinami v těle? Některé aminokyseliny se mohou využít jako zdroj energie, ale většiny se lidské tělo musí zbavit. Příroda to vymyslela poměrně důmyslně – v játrech se nadbytečný aminodusík zpracovává na močovinu (ureu), která se posléze vylučuje močí. Zatíženy jsou tedy nejen játra, ale i ledviny a přirozeně i cirkulační systém, který dopravuje katabolity bílkovin do ledvin. Jaké to má důsledky? Tyto orgány pracují usilovně, tedy 24 hodin denně, zvyšují se i energetické nároky, sportovci musí přijímat více energie, než by bylo skutečně potřeba při optimálním jídelníčku. Často přicházejí s únavovým syndromem, zhoršenou tolerancí k zátěži, v laboratorních testech vídáme zvýšené hodnoty aktivit jaterních enzymů, močoviny, někdy

Literatura: Thomas et al. American College of Sports Medicine Joint Position Statement. Nutrition and athletic performance. Med Sci Sports Exerc 2016;48:543-8. Mirzaei et al. The conserved role for protein restriction during aging and disease. Curr Opin Clin Nutr Metab Care 2016;19:74-9. Lee et al. Methionine restriction and life-span control. Ann N Y Acad Sci 2016;1363:116-24. Pietrocola et al. Acetyl coenzyme A: A central metabolite and a second messenger. Cell Metab 2015;21:805-21.

Iontový nápoj Enervit Isotonic Drink

i kyseliny močové. Téměř vždy mají zvýšený odpad močoviny, kreatininu, kyseliny močové do moči, často vykazují známky hyperfiltrace krve ledvinami (tzn. clearance kreatininu). Zvýšený příjem bílkovin, specificky pak některých aminokyselin, jako jsou methionin nebo leucin (jedna ze tří větvených aminokyselin (BCAA), oblíbených mezi sportovci), vede navíc k dlouhodobým nepříznivým změnám metabolismu v důsledku tzv. epigenetických změn tělesných bílkovin (strukturální změny bílkovin, které nejsou kódovány informací našich genů). Překvapivě omezení bílkovin či výše uvedených aminokyselin ve stravě je asociováno s dlouhověkostí v důsledku snížení výskytu civilizačních nemocí.

Co říci závěrem?

Pozor na příliš vysoký příjem bílkovin a aminokyselin, mohou mít paradoxně i negativní vliv na sportovní výkonnost. Příjem bílkovin by měl být kontrolován, výživové doplňky (s výjimkou použití gainerů při určitých trénincích) nejsou prakticky potřeba. Laboratorní testy jsou významným nástrojem pro optimalizaci příjmu bílkovin, zejména u vrcholových sportovců.

Libor Vítek Profesor lékařské chemie a biochemie na 1. lékařské fakultě UK Výživový poradce Web: www.sportvitalpro.cz

www.enervit.cz

UNIVERZITA

TRÉNINK

Kvalita vytrvalostního výkonu je omezena řadou faktorů, z nichž jsou nejdůležitější ty, které primárně souvisejí s přenosem kyslíku, využitím energie, s nervosvalovou činností a ekonomikou pohybu

Lyžařský trénink Text: Tomáš Gnad Foto: Fischer

nejen na sněhu

ČÁST 4

Rozvoj vytrvalosti

Běh na lyžích patří mezi silově vytrvalostní sporty. Vzhledem k délce výkonu a intenzitě silového zatížení však vytrvalost převládá. Odpovídá tomu nejen délka zatížení v závodech, ale i několikahodinové tréninky na různých tréninkových prostředcích. Rozhodující pro vytrvalostní výkon jsou hlavně funkční předpoklady lyžaře.

ětšina tréninkových jednotek běžce na lyžích je směřována do rozvoje vytrvalostních schopností. Lyžaři k tomu využívají několik tréninkových prostředků v letním období jako je lyžařská chůze, běh v terénu s holemi, atletický běh, jízda na kolečkových lyžích nebo bruslích, na koloběžce a na kole. V zimním období je to vlastní trénink na běžeckých lyžích. V závislosti na délce pohybové činnosti je úroveň vytrvalosti podmíněna fyziologickými procesy v organismu. Tato činnost je limitována způsobem energetického zabezpečení.

Kvalita vytrvalostního výkonu je omezena řadou faktorů, z nichž jsou nejdůležitější ty, které primárně souvisejí s přenosem kyslíku, využitím energie (kardiorespirační soustava, objem krve, celkové množství hemoglobinu, oxidační enzymy, využití tuků atd.), s nervosvalovou činností a ekonomikou pohybu (kvalita CNS a periferních nervů, síla, rychlost, vytrvalost, koordinace, technika, výkon). Anaerobní energetický systém se výrazně uplatňuje při cvičeních o vysoké intenzitě v délce trvání od 20–30 do 100–120 sekund. Při intenzivním pohybu okolo dvou minut jsou oba energetické systémy v rovnováze a se zvyšující se dobou trvání se zapojení anaerobního systému snižuje. Například u cvičení s vysokou intenzitou

v délce 4–6 minut má ještě stále velký podíl 20–30 %. Anaerobní glykolýza (rychlá glykolýza) je pojem vyjadřující neoxidativní rozklad glykogenu, což není příliš efektivní.

Trochu teorie o vytrvalosti Vytrvalost můžeme chápat jako schopnost organismu odolávat únavě při déletrvající pohybové činnosti, která je vymezená požadavky dané specializace. Jedná se o schopnost po delší dobu řešit pohybové úkoly, aniž by se snížila jejich účinnost. V běhu na lyžích patří vytrvalost mezi dominantní.

31 Druhy vytrvalosti podle převládající charakteristiky metabolismu Vytrvalost:

Míra intenzity:

Doba trvání výkonu:

Energetický systém zajišťující pohybovou činnost:

Rychlostní vytrvalost

maximální

10 až 20 s

alaktátový anaerobní metabolismus (bez přístupu kyslíku)

Krátkodobá vytrvalost

submaximální 20 s až 2 min

anaerobní laktátový systém (rychlá glykolýza)

Střednědobá střední vytrvalost

2 až 8–10 min

dominantní aerobní systém, ale podíl anaerobního laktátového metabolismu může být stále vysoký

Dlouhodobá vytrvalost

déle 10 min až několik hodin

z více než 90 % zajišťována aerobním energetickým systémem (za přístupu kyslíku)

mírná

Tímto způsobem se získá malé množství ATP a vzniká vedlejší produkt – kyselina mléčná, laktát. Nahromadění laktátu snižuje sílu svalů, ztěžuje stahy svalů a vede k únavě. Aerobní energetický systém (pomalá glykolýza, oxidativní systém) je primárním zdrojem energie u disciplín trvajících od 2–3 minut až po několik hodin. Aerobní metabolismus začíná pracovat pomaleji a vyžaduje 60–80 s, aby začal vytvářet dostatečné množství energie pro resyntézu ATP. V tomto časovém úseku se pomalu rozvíjí do větší výkonnosti kardiorespirační soustava a svaly začínají být lépe zásobeny kyslíkem, který umožňuje účinnou tvorbu ATP oxidací sacharidů, tuků a bílkovin. Maximální výkon těchto systémů je dosažen po několika minutách maximálního úsilí vzhledem k dané intenzitě.

Jak je to s rozvojem vytrvalosti?

Při rozvoji vytrvalosti je doba zatěžování v úzkém vztahu s jeho intenzitou. Čím je intenzita tréninku vyšší, tím kratší je délka trvání úseků a naopak. Mohou se využívat metody s přerušovanou nebo nepřerušovanou činností. Při tréninku s přerušovanou činností dochází k pravidelnému nebo i nepravidelnému střídání intervalu zatížení a odpočinku. Volbou délky odpočinku dosáhneme buď úplného nebo neúplného odpočinku, na který můžeme navázat dalším intervalem zatížení. Využít lze několik metod Intervalová metoda na dlouhých úsecích je charakterizována střídáním zatížení střední až submaximální intenzitou 75–85 % TF max po dobu nad 8 min a intervalem odpočinku, který by měl mít dobu trvání minimálně polovinu času zatížení. Odpočinek by měl být aktivní, chůze, klus nebo volná jízda. Intervalová metoda na středních úsecích je charakterizována střídáním zatížení submaximální intenzitou 80–90 % TF max po dobu 2–8 min a intervalem odpočinku 3–5 min. Intervalová metoda na krátkých úsecích je charakterizována submaximálním zatížením nad 90 % TF max po dobu do 60 s a intervalem odpočinku nejdéle do 90 s.

Opakovaná metoda je charakterizována maximálním zatížením 90–100 % TF max s intervalem odpočinku do pocitu úplného zotavení a uklidnění TF pod hranici 60 % TF max. Herní metoda je charakterizována střední až maximální intenzitou zatížení od 40 až do 100 % TF max. V případě nedostatečného uklidnění organismu sportovce v průběhu odpočinku nebo výrazného zpomalení by se měl trénink z důvodu zamezení přetrénování ukončit. Při tréninku s nepřerušovanou činností dochází k souvislému zatížení bez možnosti odpočinku. Využít lze několik metod. Rovnoměrná metoda je charakterizována souvislým zatížením mírnou až střední intenzitou do 75–80 % TF max, kdy nedochází k velkým změnám intenzity. Střídavá metoda je charakterizována souvislým zatížením střední až vysokou intenzitou 75–90 % TF max, kdy dochází ke střídání intenzity na předem určených úsecích na rovině nebo rovnoměrným tempem ve zvlněném terénu. Fartleková metoda je charakterizována souvislým zatížením střední až vysokou intenzitou 75–90 % TF max, kdy si změnu intenzity volí sám sportovec podle svého aktuálního pocitu. Závodní metoda je charakterizována souvislým zatížením vysokou intenzitou 90–100 % TF max přímo v závodě. Může to být i kontrolní závod.

Co to znamená pro praxi?

V omylu je ten, kdo si myslí, že superman lyžařských sprintů současné doby Johannes Hoesflot Klaebo trénuje jenom rychlost a nikoliv vytrvalost. Rozdíl v jeho tréninku proti ostatním je třeba i v tom, že odmalička byla jeho každá tréninková jednotka vždycky doplněna rozvojem rychlosti. Často to byl rozvoj rychlosti z únavy. Děti jinak poměrně snadno snášejí vytrvalostní zatížení, samozřejmě odpovídající jejich věkové kategorii. U této věkové kategorie upřednostňujeme hlavně rozvoj aerobní vytrvalosti, k té anaerobní se při-

stupuje až v dorostu. Už u dětí od 12 let se vytvářejí vnitřní psychické předpoklady pro uplatňování vytrvalé aktivity. Rozvoj vytrvalosti dosahuje vrcholu po 20. roku sportovce. Hlavním cílem vytrvalostních tréninků je v dostatečné dynamice realizovat rozvoj závodního tempa. Volba tréninků s převahou vytrvalosti stojí v plánování na prvním místě. Vzhledem k různé intenzitě a době zatížení se odvíjí od toho, na co se chceme při tréninku zaměřit. Kratší úseky s vyšší intenzitou zatížení více směřují k rozvoji rychlostní vytrvalosti, využitelné v závodě jen v krátkých úsecích nebo při lyžařském sprintu, jehož délka je kolem tří minut. Delší úseky pak směřují do rozvoje vytrvalosti, kdy se jednotlivé úseky vyskytují v závodní rychlosti dlouhého závodu. Při všech metodách tréninku na rozvoj vytrvalosti je důležité, aby lyžař dovedl zvolit na základě svých pocitů a zkušeností odpovídající tempo, které se odvozuje od procent maximální tepové frekvence (% TF max). Významným pomocníkem mu k tomu může být sporttester. Běžec na lyžích by tak měl dobře znát svoje intenzity zatížení při tréninku na všech tréninkových prostředcích, především však při běhu na lyžích. Při tréninku vytrvalosti také nelze zapomenout na správnou techniku běhu na lyžích, která by měla být maximálně ekonomická a hraje tak v tréninku i v pak v závodě důležitou úlohu. Zároveň s tím souvisí i volba optimálních běžeckých způsobů v závislosti na terénu. P oslední týden před závodem bychom se měli intenzivnímu tréninku již vyhnout a především zregenerovat organismus. Poslední intenzivní trénink by měl být nejpozději 3–5 dnů před závodem, měl by být absolvován v závodní intenzitě, ale neměl by být příliš dlouhý. Současným trendem v tréninku běžce na lyžích v letní přípravě je maximální využívání kolečkových lyží a samozřejmě včasný přechod na trénink na lyžích. Především z těchto důvodů se do tréninkového plánu zařazují v letní přípravě tréninky v lyžařských tunelech, tréninky ve vyšších nadmořských výškách, kde je brzo sníh nebo podzimní výcvikové tábory ve Skandinávii.

Tomáš Gnad Vysokoškolský pedagog na Fakultě tělesné výchovy a sportu, Katedře sportů v přírodě a běžkařský nadšenec

MAG

Ve Velkých Karlovicích se pořádá tzv. Valašská Marcialonga, která je mezi českými lyžaři velmi oblíbená

Ochota místních obyvatel nezná mezí a také díky ní vede trasa v blízkosti jejich stavení, kde se proplétá sadem ovocných stromů a běžkaři míjejí typické stavby v bezprostřední blízkosti.

Text: Vilém Měrka

Valašská

pohostinnost

Přestože je region Valašska rozsáhlý a v každé jeho části si dokážou milovníci sportu najít to své, Velké Karlovice jsou přece jen trochu jiné. Dlouhé údolí sevřené Vsetínskými vrchy ze severu a Javorníky z jihu nabízí především běžkařům ojedinělé zážitky.

FOTO: SKITOUR

lyžařské oddíly z Velkých Karlovic a okolních měst. Tato část je ideální svou snadnou dostupností a blízkostí ubytovacích a restauračních kapacit centra obce. Na stejném místě startuje i již zmíněná Karlovská 50 a je možné se odsud na oficiální závodní trať přímo napojit. Běžecká stopa zavede lyžaře na úbočí Javorníků a milovníkům bílé stopy trasa nabídne nezapomenutelné pohledy do údolí. Následný sjezd do místní části Podťaté přinese mnohým také adrenalinové zážitky. Zde se nachází další místo vhodné pro nástup na celý okruh. Ochota místních obyvatel nezná mezí a také díky ní vede trasa v blízkosti jejich stavení, kde se proplétá sadem ovocných stromů a běžkaři míjejí typické stavby v bezprostřední blízkosti. Přestože je celý okruh malebný, patří část od Machůzek až do údolí Leskové mezi ty nejoblíbenější. Ve výšce 600 m n. m. se údolí zúžuje a teplota zde bývá o pár stupňů níž než v centru obce. To při srážkově průměrné zimě zaručuje skvělé lyžování a krásné zážitky z okolí. V této části také můžete často narazit na trénující mladé běžkaře z blízkého i vzdálenějšího okolí. U lyžařského areálu Razula se nachází třetí větší nástupiště na trati a pro přijíždějící od slovenských hranic je to první možná zastávka. Po celé trase hlavního okruhu je několik míst, kde je možné nastoupit na turistické trasy jak Vsetínských vrchů, tak Javorníků. Jejich celková délka přesahuje 100 kilometrů. Celodenní túry pak dokáží naplnit svou rozmanitostí očekávání i těch nejnáročnějších lyžařů a turistů. Trasy ve Velkých Karlovicích jsou jedinečné tím, že v jednom okamžiku dokáží uspokojit jak rodiny s dětmi, tak ambiciózní závodníky. Všichni se mohou potkávat v krásném prostředí Valašska a užívat si zdejší pohodu a pohostinnost.

Běžecké tratě ve Velkých Karlovicích jsou vhodné i pro začátečníky nebo starší lyžaře

FOTO: ARCHIV AUTORA

říjezd do Velkých Karlovic je možný ze tří stran. Jedna cesta vede od slovenské hranice ze směru od Makova, druhá cesta přes horské sedlo Soláň a třetí od Vsetína. Už průjezd údolím je impozantní. Celá tato trasa je lemována cyklostezkou podél řeky Bečvy. Ta patří již tradičně první červencový víkend lyžařům - závodníkům na kolečkových lyžích. Na dva závody ze seriálu Skiroll Classics se již tradičně sejdou běžkaři z celé České republiky včetně elitních závodníků dálkových běhů. Nejedná se už jen o závod, ale o společenské setkání spousty skvělých lidí spojené s vynikajícím pohoštěním, kde můžete ochutnat kromě gulášku, tataráku a tradičních frgálů také místní slivovici. První závod je určený pro každého lyžaře, třeba i začátečníka, vede právě podél Bečvy po rovině, takže se tak nenadřete jako druhý den při výjezdu na Kohútku, kde je místy strmost asfaltu tak vysoká, že už se kolečka při odrazu téměř neotočí. Během posledního ročníku se na start postavila téměř stovka závodníků. Jinak tomu nebývá ani na hlavní běžkařské události celého regionu. Karlovská 50 vždy přiláká stovky tuzemských i zahraničních závodníků a rekreačních běžkařů. Není se čemu divit. Už od první stálé sněhové pokrývky projíždí údolím Karlovic rolba a frézuje do sněhu několik párů běžeckých stop, a to zejména díky podpoře sportovně zapáleného starosty. Hlavní nástupní stanice na okruh je přímo v centru obce a zájemci můžou své vozy parkovat na parkovišti u Základní školy. Nejbližší část upravovaných tratí je ideální i pro začínající běžkaře a malé děti. Na zhruba kilometrovém okruhu, který kopíruje zdejší jezdeckou dráhu jsou v zimě k vidění desítky rodin s dětmi a možná právě zde se rodí talenti pro četné

FOTO: SWITZERLAND TOURISM

Děkujeme za vaši přízeň! Proplouvejte bílou stopou, jak jen to půjde, a na podzim 2019 se těšte na další vydání magazínu NORDIC – časopisu, který se veze na stejné sněhové vlně jako vy.

Předplaťte si NORDIC! Předplatné je nejlevnější a nejpohodlnější cesta, jak se pravidelně dostat k časopisu NORDIC. Každý nový NORDIC vám dorazí domů bez časové prodlevy, a máte tak jistotu, že o žádný nepřijdete. Navíc v hodnotě předplatného získáte bonusové SNOWbony, které si můžete střádat nebo rovnou utratit v e-shopu SNOW.cz. Kolekce SNOW, z níž mohou držitelé SNOWbonů vybírat, čítá přes 50 tematických položek od literatury přes funkční prádlo a lyžařské hole až třeba po nordicmag.cz sjezdové lyže. NORDIC vychází čtyřikrát za sezónu (od října do února) a roční předplatné vyjde na pouhých 190 Kč!

ELEKTRONICKÉ ČASOPISY:

LYŽAŘOVO LÉTO 2019

Zůstaňte aktivní i poté, co sleze sníh

Historie: Jak se kdysi trénovalo na náhražkách sněhu Schody do norského nebe – nová sportovní disciplína z Holmenkollenu

Švýcarskem na kole s Alenou Zárybnickou Trénujte na paddleboardu! In-line brusle jsou pro lyžaře in

ACTIVE

Jak jsme se tumlovali na ski bez sněhu Text: Aleš Suk Foto: archiv autora

Speciální trénink, letní lyžování, napodobivá cvičení – berte to, jak chcete. Dnes už je touha prodloužit si pohyb ve speciálním prostředí po vzoru historického vývoje kupříkladu lehké atletiky (tréninky a závody v halách), plavání (kryté bazény), ledního hokeje (umělé ledové plochy) pro lyžaře běžce poměrně snadno realizovatelná. Maje dostatek financí, může trénovat na ledovcích, v běžeckých uměle zasněžených tunelech, výjimečně na jihu planety – v Chile, Argentině…

šedesátých létech minulého století dumaly chytré české hlavy, kterak se připravovat na lyžích na území republiky i v pozdním létě. V tu dobu jsou hory bez sněhu, venkovní teploty pod nulou ani náhodou. Tudíž žízniví ctitelé a běžci na úzkých prkýnkách vyhlíželi sychravá říjnová jitra s namrzlou jinovatkou; po ní to šlo slušně, bohužel pokud se neobjevila v neděli, byly odpolední tréninky na zamrzlém a ojíněném trávníku po šichtě, po škole utopií – jinovatka málokdy přečkala denní oteplení. V Evropě už se používaly kryté haly pro lyžaře (Vídeň, Paříž…), při osvětlení se v nich „lyžovalo“ na sodě, kaolinu – leč pouze z kopce, pro lyžaře běžce žádné terno. Koumáci z Podkrkonoší a z Police n/M. přišli s řadou nápadů, jak si zpestřit běžeckou přípravu a přiblížit strukturu cyklického pohybu co nejvíce běžecké technice v bílé stopě.

Sychravé říjnové dopoledne a místní naděje v plné přípravě na jehličí na ski v areálu Na Zámečku

Vůbec první pokusy běžců trénovat na umělé hmotě se, jak jinak, odehrály v Praze. Podle informace emeritního reprezentačního trenéra československé mužské reprezentace PaeDr. Jaroslava Honců se dva roky po ZOH v Cortině (před závodní sezónou 1958) objevila na břehu Vltavy, na Císařské louce, dráha z umělé hmoty v délce 400 m. Podklad tvořila prkna ze zbořené spartakiádní tribuny. Otcem myšlenky byl významný lyžařský pedagog, trenér a metodik Felix Chovanec; neméně zdatně mu sekundoval olympionik Pepík Prokeš. Při stavbě tréninkového zařízení a při slavnostním otevření se činil Jarda Honců, tehdy devatenáctiletý. Tenkrát, tři roky po I. celostátní spartakiádě, to měla být velká sláva v režii lyžařského oddílu DSO Slavia, později Slavia VŠ. Trenér Honců při vzpomínání na otevírací jízdy (kropilo se naftou) přidal lehce bolestivou reminiscenci – zřejmě ve snaze co nejrychleji zprovoznit zařízení se ve spěchu zapomnělo na pár hřebíků v podkladových prknech

Úprava stopy před tréninkem – učesání hrabičkami a kropení konvičkou

z bouračky. O ně si běžci Prokeš a Honců pořídili parádní odřeniny. Dovětkem sdělení o délce drah na našem teritoriu držela prim trať Terezčákova; v Tatranské Lomnici se jezdilo na okruhu téměř kilometrovém, což potvrdil v telefonickém rozhovoru i bývalý reprezentant Vít Fousek senior. Listopad 1961. Matadoři běhu na lyžích v Polici – Mirek Hejnyš a Jirka Čejka – po několika pokusech na běžkách Maraton, Olympie, Nola v lesíku Klůček na návrší

Dorostenka Spartaku Police Rita Langnerová na jehličí v roce 1968

severně nad polickým hřbitovem nalíčili epochální překvápko pro celé město. Pytle od brambor, dřevěné hrabičky a jemně – seshora, aby se nebralo zetlelé – plnili jutové vaky jehličím, napadaným z vejmutovek. Po něm běžky při zkoušení drandily jak zběsilé. S napěchovanými pytli hybaj na valník a už se pelášilo na louku pod skokanský můstek Na Zámečku. Jehličí se nasypalo do mělkých škarp po propadlém odvodňovacím systému, uhrabalo, pokropilo a … jejda, šlo to pěkně. Zrodil

Beran, ten to pak pod trenérem Honců dotáhl na pódium při MS 1978 v Lahti, kdy byl 6. na 50 km. Stopa z jehličí. Pokud bylo lehounce namrzlo, dovolila těm nejzdatnějším i patnáctikilometrový trénink. Lyžovalo se na ní až do roku 1968, kdy si J. Beran otevřel dvířka do juniorského repretýmu. Jiné experimenty možná inspirovaly skokany. Ti už zkoušeli slámu a od padesátých let pokrývali můstky rohožemi z umělé hmoty, dovážené z NDR (Trutnov, Harrachov…).

Zpovzdálí si nezasvěcení občané mysleli cosi o potrhlých běžcích. Novinka se chválabohu vžila, dokonce o 2 roky později (1963) přijel i štáb z televize a natočil reportáž pro BBV. se unikátní vynález tréninkového prostředku – běhání na ski po jehličí. Dráha obnášela dvě stometrové rovinky, na nich pak trénovalo vše, co v zimě závodilo – žactvo, dorost, dospělí. Zpovzdálí si nezasvěcení občané mysleli cosi o potrhlých běžcích… Novinka se chválabohu vžila, dokonce o 2 roky později (1963) přijel i štáb z televize a natočil reportáž pro BBV. Polické filuty navštívil též sportovní lékař z krajského města Vojta Soulek. Provedl fyziologické měření v terénu, lyžování na jehličí ho dostalo, jediné, co mu neštymovalo, byl trénink žactva. Pro ně označil prostředek za ukrutně náročný a dětem ho nedoporučoval. To už po dráze drandil s kamarády tehdy jedenáctiletý Jirka

Zkraje 80. let bleskl autorovi tohoto fejetonu hlavou nápad – pokud je umělohmotná stopa na nájezdu můstku rychlá, co ji transponovat běžcům? Vyrazili jsme to vyzkoušet do areálu lomnických můstků v Popelkách. Testovat hmotu na starších fischerkách měl dorostenec Jirka Belda, člen SVSM v Jablonci n/N. Vymyšleno, uděláno. Na místě, jen aby se neřeklo, jsme uzavřeli sázku, zda na běžkách sjede dopad třicítky. Jiřík nasadil úzkou stopu a po notné chvíli sbírání odvahy frčel dolů. Těsně před přechodem se běžky rozjíždějí do stran, pád v plné rychlosti, rukama se brzdí. S obavami, zda nedošlo ke zranění, pospíchám ke zvedajícímu se běžci: „Tak je po hodinkách…“

ACTIVE

Nejdelší dráha v 60. letech ze Skuhrova n. Bělou, téměř čtyřsetmetrová

Trénink na umělé hmotě ve Vejsplachách

Prudkým bržděním se odbrousilo krycí sklíčko i s rafičkami, zůstal jen ciferník s číslicemi. Pokračovali jsme v testování odrazu na rovině na durofolových došcích, střechovitě přes sebe naskládaných. Šlo to; dokonce i odraz zdál se tutový. Sláva, jdeme do toho. Investiční záměr s rozpočtem na oddělení vrcholového sportu na Strahově, který Ing. Svášek neprodleně parafoval. A už to šlo tempem blyštivým. Z Ostravska na kamionu přivážíme role gumových pásů z uhelných dopravníků. Z Frenštátu tři tisíce kousků došků Durofol, prkna, latě, vruty, čerpadlo, hadice, penetrační lak, armovací podkladovou síť pro profilování běžecké stopy, ohýbačku. Po několika týdnech každodenní piplačky se v plné kráse vyloupla běžecká stopa, obnášející trojúhelník, kde se 150 m stoupalo, 150 sjíždělo a 300 m nabízelo rovinku. První nedočkavci se vrhali do stop, čekajíce prvotřídní skluz. V úvodu jsme řešili tři problémky – teplotu, přípravu povrchu dráhy a mazání běžek. Rezultát byl jasný – trénovat kvalitně půjde, čím jsou došky chladnější; ideální okolní temperatura pod 10 stupňů C, pocit sněhu pak při teplotě kolem nuly. Zpočátku jsme došky kropili jen vodou, tak jako na můstku. Sklon naší trasy se však neblížil příkrému nájezdu nebo dopadu můstku; tak se vymýšlelo, čím skluz zrychlit. Před postřikem se do stopy nakapával Jar a ejhle! Jelo to slušně. Top rychlosti jsme dosáhli použitím vloček – rybích šupin, takových, kterými se opatřuje dno a kýl lodí, když se poprvé spouštějí na vodu. S nápadem přišli rychlostní kanoisté, kterým šupiny pomáhaly zrychlit starty a úvodní část závodní tratě. Na naší lyžařské dráze se vločky po postřiku rychle rozpouštěly, takže by to znamenalo každých 5 minut nasy-

výrobce v loňském ročníku popsaných kolečkových lyží, R. Š. opatřil v automobilce pěnu do hasicích přístrojů – ta, rozpuštěná ve vodě, dávala lepší skluz. Skuhrovským spartakovcům ale nafta smrděla. Fabrika, fungující v blízkosti dráhy, používala při výrobě mlýnků na maso a mák cínovací olej. Ten nezapáchal, pročež šup s ním do stopy. Stavba dráhy u Bílého potoka ve Vrchlabí měla samo sebou řadu úskalí. Aby prkna, ležící na pokosené louce, netrpěla vlhkem, musela se impregnovat. Výpověď jednoho ze stavitelů dráhy Toníka Klazara (1946) je natolik půvabně autentická, že ji uvádím v nezměněné podobě: „Byli jsme tehdá s trenérem Iljou Matoušem jako Pat a Mat. Na rozhrkané káře jsme vezli po okraj naplněný sud, cestou jsme ubryndávali a vyvrcholilo to brodem přes potok, kdy se sud zvrhnul. Nejdřív jsme litovali vynaložené námahy a postupně se dostavil údiv, protože ta karbolka, nebo co to bylo, se začala rozpouštět. Následovalo zděšení, jelikož vše živé začalo vyskakovat z jedovaté vody. Nikdy bych nevěřil, co všechno a v jakém množství se mohlo v té Bělé vyskytovat. Měli jsme jeden kbelík a zoufale pobíhali po břehu a zachraňovali vše živé. Dlouho se to nedalo vydržet, vzdálenost se totiž prodlužovala. Tak jsme rezignovaně seděli a odhadovali, kam až se dostala ekologická katastrofa – Harta, Hostinné, Dvůr, zítra Děčín, pozítří Hamburk.“ Fluidum průšvihu mohli, leč vše ututlali, zažehnout jiní brigádníci, nakládající prkna a latě na zámecké pile. K těm z určené hromady, která se po nakládce spočítala, přihazovali slušný počet kousků z jiné hráně, lebedíce si, kolik lyžaři ušetří za materiál. Vše prošlo hladce, vzpomínka uvízla jen v paměti tehdejších výtržníků.

pat novou dávku a přestříkat, což při délce 600 m nebylo pro jednoho trenéra ručně myslitelné. Poslední oříšek – dobrý odraz a výborný skluz – závisel na mazání. Po řadě „zaručených“ receptur vyhrála skokanská klasika – český parafín č. 7, červené Skivo. Surově nanést, neroztírat, nežehlit. Parafín vydržel na skluznici tak 5 km, následovalo přimazání. Podařilo se zařazovat přípravu na hmotě u běžců a kombiňáků před nástupem na sníh, hlavně v říjnu několik sezón. Nedostatkem byla toliko 80cm šířka podkladových gumových pásů; hroty holí se občas zapíchly mimo pásy do hlíny, jejíž kousky padaly na došky a rozjížděly se na metry daleko a museli jsme je vodou vymývat. Tak jako u předchůdců Durofolu – bateriové hmoty a jehličí – byla délka trvání tréninkové jednotky omezena zhruba na 45 minut jízdy, kdy běžci dokázali obkroužit trasu pětadvacetkrát. Ideální však byl trénink 2 x 5 km s přemazáním a obnovením postřiku. Technická struktura pohybu byla jízdě na sněhu velice podobná, funkční nároky přibližně stejné. Zmínkou o běhání na hmotě bateriové se vracíme ještě o generaci zpět, kamsi k roku 1962. V okolí se na hmotě trénovalo ve Vrchlabí, Trutnově a též v 90 km vzdáleném Skuhrově, kde byla dráha nejdelší, odhadem téměř čtyřsetmetrová. Na obrátkách se přestupovalo do vratné stopy, vedoucí zpět přes trávník. Na dřevěných, vyřazených ski, nemazaných. Hmotu nataženou na prknech tvořila fólie, užívaná coby přepážka v autobateriích, měla drobný podélný profil. Z boku latě, uprostřed prkno, dělící pravou a levou stopu. Nejdřív se stříkalo, vlastně polévalo z konve naftou, někdy míchanou s vodou. Jistý šikula,

ACTIVE

Švýcarsko – Graubünden

Davos

Klimatické lázně Text: Alena Zárybnická Foto: autorka a Denisa Kračmanová

V létě 2018 přišly ledovce ve Švýcarsku o 2,5 % svého objemu, tedy asi 1 500 ledovců se zmenšilo o 1,4 miliardy m3. Vědci zkoumají i ten na úbočí Piz Grailetsch, který je vidět z Dürrbodenu na konci Dischmatalu

Když se řekne Davos, jsou naše asociace nejrůznější. Někdo vidí rovné střechy, jiný Světové ekonomické fórum, hokejový fanoušek se těší na Spenglerův pohár. Lyžaři nepochybují, že Davos je místem zaslíbeným – pro freeride, skialp i sjezdovkovou klasiku. Mně osobně naskočí automaticky Institut pro výzkum sněhu a lavin. A od loňského léta taky místo, kde se vyřádí i ten nejnáročnější biker v harmonii s obyčejným cyklistou, který si chce užít krásné výhledy a přitom se úplně nestrhnout. To bylo ostatně i mottem naší cesty. Jak jinak by si dvě baby měly užít klimatické lázně, že…

de se radují lyžaři, mají ideální podmínky i bikeři. Logicky, infrastruktura tu jednou je, tak proč ji nevyužít. A právě to v Davosu dokázali naprosto dokonale. Znáte-li Davos ze zimy, zajeďte se sem s kolem podívat i v létě – budete nadšeni. Najdete tu 700 km tratí a budete se trápit snad jedině tím, kam se vydat dřív. Všechny zajímavé tipy najdete přehledně uspořádané na stránkách www.davos.ch, stačí jen nalistovat záložku „mountain-bike“. Ovšem, není nad vlastní zkušenost, byť krátkou. Na Davos nám v létě zbyly jen tři dny a to je proklatě málo. Stihly jsme sotva tak setinu toho, co lázeňské město a jeho úchvatné okolí nabízí.

Cesta do ráje

Už samotný příjezd přes průsmyk Flüela je majestátní. V zimě se tudy do Davosu kvůli sněhu nedostanete, v létě je to zážitek. Výhledy jsou neskutečné. A nezbývá než smeknout před silničáři, kteří si do 2 383 m vysokého sedla vyšlapují z vesničky Susch, a nebo naopak – z Davosu. Dají-li si sedlo tam a zpátky, vyjde to na necelých 30 km a 1 800 m výškových. Pěkná porce! Bydlení si v Davosu můžete zvolit podle svého gusta, od kempu až po luxusní hotely. Bikeři se ale nejlíp cítí mezi svými a vybrat si jeden z bikových hotelů, to je asi nejrozumnější varianta. K bydlení automaticky dostáváte kartu hosta, díky které máte lanovky, autobusy i část Rhétské dráhy zadarmo a na další služby dostanete výrazné slevy. To potěší.

Seznamovací v údolí…

Hned po příjezdu jsme vyrazily na průzkum okolí. Údolím Landwasser jedeme po cyklostezce proti proudu potoka na Frauenkirch. Krátce nahlédneme do klidného údolí Sertigtal a po cyklostezce se vracíme na Clavadel. Láká nás totiž trail vedoucí úbočím Jakobshornu asi 100 výškových metrů nad Davosem. Prý je odtud parádní výhled na město samotné. A je! Rovné střechy, sportoviště, potok – všechno jako na dlani. Za další odbočku stojí i Dischmatal, další na jihovýchod mířící údolí. Na konec asfaltové cesty k hostinci Dürrboden je to asi 12 km a 400 výškových metrů. Další krátkou odbočkou nahlížíme do Flüelatalu a odtud pak sjíždíme k Davoskému jezeru. Do bikového hotelu Strela je to jen kousek. Mimochodem, leží kousek od spodní stanice lanovky na Schatzalp.

Co o Davosu vědět? Davos je nejvýš položeným městem ve Švýcarsku. V nadmořské výšce 1 560 m tady žije asi 11 000 obyvatel. První zmínky o osadě ležící kolem říčky Landwasser v místech dnešního Davosu jsou z roku 1160. První tuberkulózní léčebnu založil v Davosu doktor Alexander Spengler v 19. století. Teprve pak se stalo město slavným. Jeho lázeňský charakter měly podtrhnout rovné střechy, které ve městě zůstaly i poté, co se z Davosu stalo zimní i letní rekreační středisko. První horskou dráhu postavili v Davosu už v roce 1899. Vedla do sanatoria na Schatzalp. První evropský vlek typu kotva pro jednoho pasažéra, tedy tzv. šlepr, stál na svahu Bolgen pod Jakobshornem od roku 1934.

Co v Davosu vidět? Dischmatal je opravdovou oázou klidu, vybíhající z jinak vcelku rušného údolí Landwasser směrem k jihovýchodu. Cestou míjíme automatickou meteorologickou stanici Institutu pro výzkum sněhu a lavin, která monitoruje stav klimatu hlavně kvůli tání ledovců. Kdo si chce odpočinout od lidí, neměl by tohle místo vynechat. Pivovar Monstein, ležící asi 15 km od Davosu směrem na jihozápad, je po rakouském Katschbergu druhým nejvýš položeným pivovarem v Evropě. Za rok tu vyrobí jen asi 200 000 litrů lahodného moku a nabízí i celou řadu speciálů – například biologické pivo jménem Monsteinský kozorožec. Z pivního základu tu vyrábí například i čokoládové lanýže, sýry, pálí třešňovici či whisky. A pozor, část chmele se sem dováží i z Česka! Vaillant Arena hostí každý rok Spenglerův pohár, tedy nejstarší pravidelně se konající turnaj v ledním hokeji, jehož zakladatelem je Carl Spengler, syn davoského lékaře Alexandera Spenglera. Její unikátní dřevěná konstrukce tu stojí od roku 1979. Schatzalp byl secesním sanatoriem, které založil doktor Spengler, dnes je vyhlášeným hotelem. Na pokojích zůstává dobový nábytek, pohotovostní zvonky, na chodbách visí klasické nemocniční hodiny a pochmurnou atmosféru podtrhují všude přítomná umyvadla na hleny a další morbidní zákoutí, třeba s držáky na rentgenové snímky. To vše má dnešním hotelovým hostům připomenout, jak těžký tady byl život pacientů. Muzeum zimních sportů najdete v budově bývalé pošty. Mezi unikátními exponáty se vyjímají lyže doktora Alexandera Spenglera, tedy první lyže, které do Davosu přivezl právě doktor Spengler. Jedna měří 285, druhá 258 cm. Ta kratší má špičku obitou mědí – prý kvůli obraně lyžaře při střetu s divokou zvěří. Institut pro výzkum sněhu a lavin byl v Davosu založen v roce 1942 a hned o tři roky později byl pověřen vydáváním varování i lavinové předpovědi. Vznikla tady dnes běžně používaná pětibodová stupnice charakterizující lavinové nebezpečí a v roce 1965 tady testovali první vyhledávač.

ACTIVE

S průvodcem po Alps Epic Davos Trailu…

Trochu jsme si večer lámaly hlavu, jak ráno vysvětlíme našemu průvodci Joosovi, že naše a jeho představy o tom, co je náročný trail, se liší přibližně stejně jako názory Václava Klause a klimatologů na globální změnu klimatu… Tedy zásadně! Jenže, jak to tak bývá, ráno moudřejší večera a Joos Keller, jeden z týmu, který se v Davosu stará o údržbu trailů, je víc než pozorným hostitelem, který dokáže vybrat trasu tak, abychom viděly to nejlepší, a přitom si dokázaly hory užít. Už první návrh, totiž ušetřit 1 000 výškových metrů výjezdem lanovkou na Jakobshorn, nešlo odmítnout. Z 2 590 m vysokého kopce jsou výhledy exkluzivní. Pro sjezd si můžeme vybrat trail podle svého gusta. A vyzkoušet si, kde je vlastně ona „nepřekročitelná hranice“. Odměnou za sjezd s převýšením 300 metrů budiž nám hospůdka Clavadeleralp, kde vyrábí pravý „Alpkäse“. Odtud traverzujeme po šotolinových cestách do vesničky

Švýcaři rozlišují mezi „Alpkäse“, které vyrábějí přímo na horských pastvinách a „Bergkäse“, které se připravují v údolí. Ty z pastvin se těší mnohem většímu uznání.

Na Clavadeleralp připravují „Davoský alpský sýr“

Mezi zastávkou Davos-Monstein a Wiesen se dá jet po šotolině podél potoka Landwasser kolem železniční trati

Monstein, kterou proslavil ve Švýcarsku nejvýš položený pivovar. V místní hospůdce Veltlinerstübli nám na stůl typické švýcarské speciality pokládá milá slečna hovořící plynně česky. Aby ne, když je z Teplic. Kvůli blížícím se bouřkám krátíme další trasu do Wiesenu, jak jen to jde – zpátky přes Monstein dolů k železnici a po šotolině i trailem mezi

skalami a kolem železnice a jejích viaduktů na zastávku Davos-Wiesen. Do Filisuru už to kvůli začínajícímu dešti opravdu nestihneme a zpátky do Davosu nás sveze vlak. Ze slavného Alps Epic Davos Trail jsme projely jen část, asi 30 km a vyšlapaly asi 500 m. Ale víme, že když maličko potrénujeme, můžeme ho příště dát celý. FOTO: SMARCEL GIGER, DESTINATION DAVOS KLOSTERS

Rovné střechy jsou pro Davos typické

Trail úbočím Jakobshornu vede skoro po rovině

Co v Davosu projet? „Alps Epic Davos Trail“ je opravdovou chloubou. Aby ne, když jako první středisko v Alpách získal ocenění Mezinárodní asociace horských kol (IMBA) „Epic Trail“. Tímhle titulem se můžou pyšnit jen na techniku i kondici náročné trasy procházející nádhernou krajinou a měřící aspoň 32 km. Přitom musí ještě z 80 % vést právě po trailech. Kromě toho davoského jsou v Alpách jen další dva, za ostatními byste museli do Severní Ameriky. V Davosu si můžete užít 38 km dlouhou trasu s převýšením asi 600 m a sjezdy přes 2 000 metrů výškových. „Bahnen Tour“ je legendární trail. Na trase si můžete sjet 10 000 výškových metrů po trailech díky devíti lanovkám. Zkušení to zvládnou za den, ti rozumnější si to dají per partes – po dílech jakkoli velkých, resp. spíš malých. Celkem je to 81 km, při kterých vlastními silami nastoupete něco přes 600 výškových metrů a dolů si užijete těch neskutečných 10 000. „100 K“ je pro bikery otevřen od roku 2018. Vychází z klasické „Bahnen Tour“ a je o 20 km delší. Celkem je to rovných 100 kilometrů a přitom se převýšení, které musíte vyšlapat po svých, navýšilo jen asi o 80 m. Neuvěřitelná bilance!

S kartou hosta máte Rhétskou dráhu v okolí Davosu zadarmo

Zkuste se také podívat na trasu číslo 645 Pischa, 646 Chörbschhorn, 332 Parsenn – Gotschnagrat, 330 Panorama Ride Prättigau či 323 Valpun Alp, všechny najdete na:

www.davos.ch

Klimatické lázně

Už dávno lidé věděli, že kombinace vysoké nadmořské výšky a čistého vzduchu napomáhá léčbě dýchacích cest a zvyšuje obranyschopnost organismu. Na tom se nic nemění ani dnes. Davos je v tomto smyslu opravdu ideální – poměr mezi sportem a ozdravným odpočinkem si tady můžete míchat jakkoli podle chuti. Záleží jen na vás! A ještě jedna důležitá věc, abyste se v Davosu neztratili… Pořiďte si mapu č. 101 z edice Singletrail Map. Najdete v ní přehled všech tras – od lehkých až po extrémně obtížné. V ní se můžete inspirovat a konkrétní trasu si pak do telefonu nebo GPSky můžete stáhnout z www.davos.ch. Pak už jistě nezabloudíte!

Co se v Davosu může hodit? Ubytování:

www.mountainhotels.ch Mapy: Swisstopo 1 : 33 333, 3309T Arosa – Davos Singletrail Map 1 : 50 000, 101 Davos Klosters Informace:

MojeSvycarsko.com www.schweizmobil.ch www.davos.ch www.swiss-epic.com www.enduro2.ch

ACTIVE

Jak se točí svět

Gravel biky stoupají velmi na oblibě, dokážou totiž v sobě skloubit radost až ze tří různých kol

okolo kol

Text: Václav Svatoš

Jízdní kolo, od nepaměti vylepšované a upravované. Nejenže za řadu let prodělalo změny od jednoduchého k technicky dokonalému stroji vyvíjenému v laboratořích a testovanému v aerotunelech. Ale také se zásadně rozrostla různorodost cyklistiky, z čehož opět vyplívají další evoluční procesy. Na postu odpružení, brzd, rámů a vlastně všech ostatních dílů.

am se dnes vlastně trendy cyklistiky ubírají? Možná nás výrobci kol netlačí nikam a jen se snaží vyhovět poptávce a přirozenému vývoji. Byly doby, kdy každý chtěl mít favorita, o něco později pak třeba horské kolo s pevným rámem. Právě horská kola byla v centru největší revoluce poslední doby – růstu průměru kol. Ze začátku opatrný nástup kol s průměrem 29” se přehoupl k masové vlně a jednoznačnému vytlačení ještě nedávno rozšířených „šestadvacítek“. Podobně, jak se cyklistický sport stále více posouvá, tratě jsou těžší, příkřejší, s většími kameny a skoky, začaly být pevné rámy vytlačovány celoodpruženými. Klasická horská kola s pevným rámem se

stávají reliktem dějin. Stejně tak se specializují i cyklisté, ti techničtější stále více cílí na těžší terény a přecházejí na stroje all mountain či enduro. Taková kola jsou mnohdy vybavena špičkovými jednotkami odpružení s velkým rozsahem nastavení. Do výroby těchto komponentů vstupují i firmy z jiných odvětví a společně s cyklistickými nabízejí součástky na motorky nebo závodní auta. Když se tedy dnes bavíme o horské cyklistice, klasické horské kolo je už na okraji tohoto pojmu. Nároky uživatelů na stroje, které dávají svobodu v lesích a pomohou zdolat každý trail, nejsou nijak malé. Vyžadují neustálé ladění odpru-

Nové pojetí terénních disciplín s sebou přineslo teleskopické sedlovky umožňující rychlou změnu výšky sedla

žení a špičkové obutí do gum různých směsí a vzorků. Brzd s větším množstvím brzdových pístů ve třmenech, jednopřevodníkových sad a teleskopických sedlovek. To vše jsou komponenty velkých změn, kdy každým rokem přicházejí výrobci s novým a lepším řešením. Masivní je také nástup bezdušových řešení a tmelů nahrazujících klasickou duši. Snaha dosáhnout lepší trakce v terénu použitím nižšího tlaku v plášti nese zase nové problémy jako často rozbité ráfky. Ale člověk opět nelení a máme tu různé pěnové vložky do pláště. Pořád a pořád je co vymýšlet, řešit a ladit. Vydejme se ale od horského kola i druhým směrem. Silniční cyklistika nikdy nezmizela, naopak i ona každým rokem zaznamenává významný materiální pokrok. Nástupem kompozitních materiálů jako karbon se navždy změnilo vnímání silničního kola, jeho designu, tvaru, rozměrů, tvrdosti nebo naopak pružnosti materiálů. Samotný Silniční kola jsou nyní technologicky naprosto vyspělé stroje, a to něco stojí. Giant Propel Advanced s elektronickým řazením stojí více než čtvrt milionu korun

11 Ač se zprvu zdála kola o průměru 29” jako úsměvná, vlna, kterou s sebou strhla, úplně vyhladila stopy po kolech s průměrem 26”. Gary Fisher se tak ve velkých kolech rozhodně nezmýlil

karbon se během mžiku také přesouvá na další komponenty jako sedlovky, řídítka nebo ráfky. Lehká a více aero kola se stala snem snad každého silničáře. Přes různé technologické pokroky jako permanentní obohacovaní sad o další a další pastorky, převody s větším rozsahem, aby i ten nejprudší alpský kopec byl pro jezdce zvládnutelný, se výrobci rozhodli silniční kola obohatit i o elektronické komponenty potřebující ke svému fungovaní baterie. Tím nemyslím různé přístroje na řídítkách zaznamenávající vaše XC prodělalo řadu změn a těžké tratě tak trasy a zpracovávající všemožná data, které kladou velké nároky, celoodpružená kola proto samy prodělávají změny divokým tempem. dnes nejsou ve startovním poli ničím zvláštním Řeč je o sadách elektrického řazení. Řazení pomocí tlačítek, velmi lehké, velmi přesné, nepotřebující údržbu ani lanka a bowdeny. Elektronické řazení dnes již nechybí v nabídce žádného z výrobců. Běžným se také stávají měřiče zaznamenávající každé vaše šlápnutí a poskytující tak přesný obraz o výkonu cyklisty v jednotkách wattů.

Enduro stroje si berou velké průměry a zdvihy z kol určených pro DH. Snaží se ale zároveň si udržet svoji nízkou hmotnost a obratnost. Přesto už dnes vypadají téměř jako motorky

Elektronika se do světa cyklistiky tlačí stále více, a tak třeba elektronické řazení již není ničím nevšedním

Ještě více je ale cítit trend širších plášťů. Touha odbočit z asfaltové cesty na polní a zanechat po sobě prašnou stopu jako závodníci na Strade Bianche je snad v každém. Donedávna byly limitem čelisti ráfkových brzd, s nástupem brzd diskových tento limit odpadl a úzkým hrdlem se staly samotné rámy a vidlice. S rostoucí popularitou cyklokrosu tak vzniká samotná kategorie kol zvaných Gravel. Tváří se jako silniční kola s širokými plášti umožňující velmi rychlou jízdu po šotolinových, lesních a prašných cestách. A to jsou stroje opět šlapající na paty horským kolům a uzavírající tak pomyslný kruh. Technický pokrok v cyklistice má opravdu velký spád a stále se nezdá, že by měl nějak zpomalit.

I dětská kola jsou stále lepší a promítají do sebe úsporná řešení a poznatky ze světa dospěláckých kol. Na obrázku česká značka Growbikes, jejíž produkty si můžete nejen koupit, ale i zapůjčit na celou sezónu

ACTIVE

Kopání

v zimě v létě Sportovní koloběh. Vykazuje většinu benefitů jízdy na kole i běhu, ale snad žádnou jejich slabinu. Málo se ví, že existuje i plnohodnotná koloběžková alternativa na led či sníh.

Sportovní koloběžka je určena pro lidi, kteří jsou poctiví sami k sobě.

a řídítky musí zůstat bezpečný prostor (aspoň pět centimetrů). Šíře úchopu zhruba koresponduje s šíří ramen, paže při jízdě zůstávají mírně pokrčené, uvolněné, bez kontraproduktivních pohybů v loktech – jakýchsi kliků na řídítkách, běžné technické chyby začátečníků. Pohled jezdce – opět podobně jako na lyžích – směřuje dopředu

před sebe, nikoli pod sebe. Odraz jezdec provádí přední (prstovou) částí chodidla zhruba deset centimetrů před stojnou nohou, každých 5 až 10 kroků se švihová noha střídá, ve stoupáních obvykle častěji a za drobnějších odrazů (čímž se předchází únavě zejména stojné nohy provádějící podřepy při každém odrazu). Výměna stojné nohy se děje buď bezpečnějším, leč pomalejším vytočením nohy a následným překročením (kdy jezdec neztrácí kontakt se stupátkem), nebo rychlejším dynamickým

Text: Tom Řepík

eden z nejlepších závodních koloběžkářů historie Fin Alpo Kuusisto prohlásil, že sportovní koloběžka je určena pro lidi, kteří jsou poctiví sami k sobě; nikdo jiný prý na koloběžce dlouho kopat nevydrží. Nijak nenadsazoval. Koloběžka coby sportovní náčiní není o nic lepší nebo horší než bicykl či prosté běhání. Je zcela jiná. Obecně pomalejší než kolo, rychlejší než běh. Když mluvím o koloběžce, nemám na mysli žádnou z jejích dětských či skládacích miniverzí, které snad někoho mohou napadat. Sportovní koloběžka má regulérně velká nafukovací kola, tuhý rám, umí být odpružená, obvykle s větším předním kolem a menším zadním. Světlost stupátka (jeho výšku nad povrchem země) lze u některých modelů nastavit výškou závěsu zadního kola a ovlivnit tak průjezdnost stroje členitějším terénem. Ve srovnání s během dochází při jízdě na koloběžce k příznivější zátěži pohybového ústrojí, tedy nosných kloubů a páteře. Při pohybu se nekoná fáze dopadu, a tedy opotřebení aparátu těla (zejména kolen a kotníků) vinou nárazu celkové tělesné hmotnosti o podložku. Pravidelným střídáním odrazové nohy se předchází riziku jednostranného zatížení. Koloběh aktivně zapojuje významně víc svalů než cyklistika, což má vedle příznivých kardiovaskulárních efektů za následek i to, že ve studeném počasí koloběžkář neprochladne tolik jako cyklista. Na koloběžce svede jezdit na první pokus každý, zdaleka ne už však správnou technikou. (Podobně jako u lyžování.) V základním postoji by řídítka měla být ve výši kyčlí a při nápřahu odrazové nohy mezi kolenem

FOTO: SNOWBIZ

FOTO: ŠÁRKA LEDVINKOVÁ

FOTO: SNOWBIZ

Autor textu na silniční koloběžce své oblíbené finské značky Kickbike s předním 28“ a zadním 18“ kolem

přeskokem nohou. Důležité je držet korektní polohu pánve a neprohýbat se v bedrech; rozumně silné břišní svaly a svalstvo vnitřního stabilizačního systému pomáhají udržet pánev ve správné pozici. Podobně jako jízdní kola, i koloběžky jsou vyráběny v bezpočtu různých variant podle účelu využití – od skládacích miniverzí a nenáročných městských přesouvadel přes fitness a krosové verze po striktně sportovní

nebo závodní speciály na silnici, do terénu nebo na sjezdy. Včetně verzí s tlustými (tzv. fat) pneumatikami, jejichž optimální využití je už stěhuje spíše na sněhový povrch. Já osobně v zimním období měním koloběžku za její specifickou sněhovou sestřenici – sněhoběžku – a obut do bot s hroty rád a často vyrážím do rovinatých pasáží posněžených cyklostezek či hřebenových horských cest.

Důvody, proč taky posoudit koloběžku Ideální fitness prostředek. Jízda na koloběžce zpevňuje záda a formuje prakticky svalstvo celého těla – najmě hýždě, břicho a dolní končetiny. Skvělý nástroj k boji proti nadváze nebo celulitidě. Šetrná ke kloubům. Jízda na koloběžce významně šetří kloubní aparát. Nedochází na ní k přílišným otřesům, většina váhy je rovnoměrně rozložena mezi stojnou nohu a tělo opřené o řídítka. Prevence proti bolestem zad. Na koloběžce efektivně protáhnete a uvolníte své zádové svalstvo. Fyzioterapeuti jízdu na koloběžce doporučují jako doplněk k rehabilitaci či jako prevenci proti bolestem krční a bederní páteře. Dopravní prostředek pro každý věk. Jízdu na koloběžce zvládne doslova každý. V případě náhlé potřeby v jakékoli situaci snadno seskočíte ze stupátka a plynule přejdete v chůzi; s ohleduplností se lze na koloběžce pohybovat i po chodnících a pěších zónách. Optimální městský přesouvač. Těžko najít pro přeplněný městský provoz vhodnější dopravní prostředek než koloběžku. Kratší

vzdálenosti na koloběžce překonáte rychleji než na kole nebo pěšky; v případě zacpaných metropolí i než autem. Skládací verze streetových koloběžek lze bez potíží brát s sebou do prostředků MHD. Jakmile na koloběžce zabrzdíte, stojíte – žádné nepraktické slézání ze stroje. Rozsvítí se zelená na přechodu – použijete jej a pokračujete v cestě. V jakémkoli ustrojení. Doslova. Upnuté lycrové oblečení je jednou z možností, nikoli nezbytností. Koloběžka znamená žádný řetěz, a tedy žádnou nutnost vyhrnovat si nohavici civilního oblečení. Ženám a dívkám to na koloběžce bude slušet v šatech či sukni. Na koloběžce se dá jezdit v běžné civilní nebo sportovní obuvi. Tréninkový nástroj pro sportovce. Jízdou na koloběžce výborně natrénujete odrazovou sílu nohou. Koloběžka posiluje šlachy, svalové úpony, kloubní pouzdra i vazy. Námaha se rozkládá přes hrudní a zádové svalstvo, zpevníte si tak celý vnitřní stabilizační korzet podél páteře. Jízda posiluje prakticky všechny svalové partie břicha a dolních končetin.

Nedávno se mi splnil sen. Z hloubi duše jsem vyslala své přání tak, jako to dělají děti… Řada let strávená za volantem a sezením u počítače už vyžadovala větší změnu než se provětrat na čerstvém vzduchu. Po letech jsem cítila, že moje tělo na mě volá. Volání bylo silné a jasné – hýbat se tak, abych cítila tělo, zapotila se, aby mi bylo dobře. V tu dobu jsem zrovna pracovala na svém bylinkovém diáři, takže těch prosezených hodin bylo požehnaně. Pocit nepohody v zádech narůstal. Napadl mě běh nebo jízda na kole, ale to nejsou věci pro mě. Dál jsem vysílala své přání. Netrvalo dlouho, a už jsem se celá rozzářená vezla na lesní cestě na své koloběžce. Kouzlu koloběžky nebylo těžké propadnout. Brzy se stala součástí mých dní. Byla mým milým dopravním prostředkem při vyjížďkách za bylinkami, při kterých jsem si příjemně protáhla celé tělo. Jízda na ní mi vyplnila přesně to, po čem má duše volala. Když se začal na cestách objevovat první sníh, přepadal mě na chvíli smutek, ale jen do doby, kdy jsem objevila a poprvé stoupla na sněhoběžku. Ani jsem netušila, jak epesní zážitek to bude! Moje tělo mi sice dává vědět o nevytrénované rovnováze a dalších nedostatcích, ale cítím vděčnost, když se za měsíčního svitu můžu projíždět v čarokrásné přírodě a dopřávat si sblížení s tichým zimním časem. A teď už vím, že až se zrodí jaro, vydám se zase do luk na milované koloběžce s obdivem ke všemu čerstvě vonícímu novým životem. Linda Mahelová, publikující bylinářka

FOTO: K2 SKATES.

ACTIVE

In-line

brusle

jako lyžařská letní příprava Text: Lukáš Vavrda

Většina rekreačních lyžařů stráví lyžováním okolo 50 až 100 hodin za sezónu. Během takové doby se svaly, které k lyžování potřebujeme silné, sotva začnou vzpamatovávat, co že to mají dělat, a už je jaro a lyžování končí. Jednoduchým pomocníkem, aby „nohy nezapomněly“, jsou in-line brusle. V čem jsou podobné lyžování a proč by měl každý lyžař pravidelně kolečkové brusle obouvat?

rénink lyžaře a in-line bruslaře je velmi blízký, a to jak z pohledu sjezdaře, tak běžkaře. Vyplývá to z povahy daných sportů – oba totiž kombinují aerobní a anaerobní pohyb a vyžadují výborný balanc, který zajišťují především posílené svaly jádra (tzv. core), ale také při obou sportech zatěžovaná, a tedy posilovaná stehna a hýždě. Trénink pro obě činnosti tedy spočívá v rozvoji anaerobní, statické části, u které je třeba posilovat i vytrvalost (například výdrž v mírném podřepu, „prkno“), aerobní části (tedy opakování rychlých pohybů, typicky běh) a v neposlední řadě rovnováhu, tedy svaly jádra, které

zapojujeme nejvíc při udržování rovnováhy třeba na pomůcce bosu. To vše můžeme samozřejmě trénovat zvlášť, v tělocvičně – a všichni závodníci to také dělají. Ovšem sestavit si takový tréninkový program vyžaduje zkušenosti trenéra a navíc to pro hobby lyžaře většinou ztrácí smysl, jelikož lyžování je spojeno s přírodou a pobytem venku a ani v létě se nechceme zavírat do posiloven. Naštěstí je tu jednoduché, dostupné řešení, které pomůže trénovat všechny tři zmíněné aspekty a navíc jde dělat venku, v dnešních podmínkách i turisticky – existuje mnoho dlouhých, vyhlídkových cyklotras, vhodných i pro in-line bruslaře.

Nejoblíbenější trasy v Čechách Vyrazit na romantický výlet, ale i trénovat výbušnost na jednotlivých úsecích můžete téměř na jakékoliv cyklostezce s rovným povrchem. Asi nejdelší pro bruslaře vhodná je ta podél Baťova kanálu – úsek z Otrokovic do Veselí nad Moravou je kompletně sjízdný na bruslích, najedete zde 35 km. Necelých 20 km dlouhá je Jezerní stezka okolo nádrže Lipno. Cesta sice vede podél vodní hladiny, ale je velmi rozmanitá, nechybí hravé sjezdy a stoupání. Nejhezčí je však tamní, šumavská příroda. Pokud se vám nechce z města, u Prahy je (až příliš) oblíbená Vltavu lemující Modřanská stezka od Zbraslavi pod Vyšehrad, z Českých Budějovic zase můžete dobruslit v kuse až na zámek Hluboká.

Finanční náročnost

Lyžování je drahý sport. Nejen vybavení, ale i pobyt na horách a především skipasy, to je jeden z důvodů, proč většina lidí lyžuje jen jeden až dva týdny v roce. Proti tomu je výbava pro in-line bruslení velmi laciná a není potřeba nic než výbava, vhodné místo a počasí. Naložit lyžařskou výbavu na ramena a dojít na svah je také složité, kdežto brusle, helma a chrániče se vejdou do batůžku a klidně můžete vyrazit do vzdálenější destinace třeba vlakem, záda si nestrháte. A můžete začít bruslařsky objevovat třeba krásy naší země… Ne nepodobně, jako na běžkách.

In-line alpine slalom In-line alpine slalom

In-line brusle slouží řadu let i pro letní přípravu lyžařů slalomářů. Stačí najít vhodně skloněnou silnici, místo zapichování branek se kloubové tyče spojí s litinovým stojanem, a závodní trať je na světě. Pro potřeby amatérů stačí i tréninkové kužely. První české závody v in-line slalomu se jely roku 2000, obdobně se závodilo i v zahraničí, takže netrvalo dlouho a začalo se jezdit na závody i ven. V roce 2005 se o in-line slalom začala starat samostatná asociace, Czech in-line alpine, která dnes sdružuje základnu okolo 120 závodníků. Největšího úspěchu dosáhly naše barvy v roce 2018 na Mistrovství Světa v Japonsku, kde nasbírali čeští závodníci skvělých 9 medailí. In-line alpine slalom si můžete prohlédnout na vlastní oči a přijet podpořit české závodníky na Světový pohár, který se bude konat o víkendu 22. až 23. 6. 2019 v Meziboří.

Jan Möller, Světový pohár Varšava

FOTO: ARCHIV CILA

Brusle pro parkové jezdce s 60mm kolečky jsou stavěny na jízdy po zábradlí, v rampě či na pořádné skoky

Zlepšení lyžařské techniky

Nejen posílení svalů a kondice je přínosem bruslení. Velmi jednoduše odstraníte i některé chyby, které vám lyžování do jisté úrovně odpustí. Velmi častou chybou je jízda v záklonu. V určitý moment na lyžích ztratíte kontrolu a musíte zpomalit. Na bruslích trénujete předozadní stabilitu velmi efektivně,

Závodní brusle na dlouhé tratě a rychlou jízdu s pevným hliníkovým rámem osazeným 110mm kolečky

Tomáš Procházka (vlevo) ve finiši paralelního slalomu v boji o 4. místo s B. Topolskim (POL)

Příklad letní přípravy na bruslích Pokud chcete, aby bruslení bylo co nejefektivnější přípravou pro lyžování, musíte napodobit intenzitu a frekvenci lyžování. Při jízdě dolů jsou aktivní nejen svaly jádra, ale především velké svalové skupiny nohou. To na bruslích napodobíme nejlépe rychlými rozjezdy a následným sprintem, který bude trvat zhruba stejně dlouho jako sjezd sjezdovky. Poté je dobré zvolnit a na několik minut se úplně zastavit nebo dokonce posadit – podobně jako na lanovce odpočíváme mezi jednotlivými jízdami. Při opakování deseti takovýchto cca pětiminutových sérií dvakrát týdně spálíte bruslením okolo 1 000 kalorií a velmi účinně připravíte svaly na lyžování. Rozdílná je příprava pro běžecké lyžování, zde je naopak potřeba nasadit stálé tempo a vytrvale jej udržovat, sprint zařadit pouze jako doplněk.

ACTIVE

protože při sebemenším zákonu okamžitě spadnete a narazíte si kostrč, případně při předklonu „ústa“. Někdo se při lyžování bojí rychlosti. Jízdou na bruslích si mohu na rychlost pomalu zvykat a hrát si s ní, protože na rovině brusle a rychlost v klidu kontroluju. Také se při bruslení podobá protisměrná práce dolních končetin – při odrazu dochází k přenosu váhy. Při zatáčení dochází k náklonu chodidel, ekvivalentu hranění při lyžování. A konečně také kontroluji směr otáčením chodidel a to je žádoucí i při lyžování. Pokud toto vím, mohu se soustředit na podobnosti lyžování a bruslení – prospěšné cvičení je třeba střídavá jízda na jedné brusli, přípravou na freestyle můžou být otočky o 180° nebo výskoky, odrazy i dopady jsou na obou náčiních téměř totožné.

Při opakování deseti takovýchto cca pětiminutových sérií dvakrát týdně spálíte bruslením okolo 1 000 kalorií a velmi účinně připravíte svaly na lyžování.

Univerzální tříkolečkové městské brusle pro dámy jsou lehké a mají kolečka o průměru 100 mm

Jaké brusle vybrat?

Inline brusle se dělí na mnoho druhů – od začátečnických modelů, které jsou hlavně pohodlné, přes sportovnější fitness modely až po brusle určené pro rychlostní závody. Dále existují speciální brusle pro použití ve skateparku, univerzální použití pak najdou tzv. freeskate, které jsou ovladatelností srovnatelné s parkovými, ale rychlostí se blíží k fitness modelům. Kromě zaměření bruslí si však dejte pozor také na velikost koleček. Zde platí přímá úměra: čím větší kolečka, tím rychlejší jízda, menší kolečka zase zlepšují ovladatelnost. Roli hraje také tvrdost koleček a kvalita ložisek. Ložiska i kolečka jsou však spotřebním materiálem, je lepší vybrat kvalitní brusle, ve kterých bude noha pohodlně obutá, a kolečka a ložiska se dají následně jednoduše vyměnit, snad jen pozor na maximální velikost koleček pro daný model. Lyžaře jistě zaujmou tzv. Nordic brusle, tedy brusle s terénními kolečky, určené pro jízdu mimo zcela rovné asfaltové cyklostezky.

Zazávoďte si

Český svaz kolečkového bruslení už jen na květen a červen ví o osmi závodech v různých koutech republiky. Jedná se zpravidla o veřejnosti otevřené závody v příměstských lokalitách. Díky dostupnosti in-line bruslení je vysoký zájem nejen o rekreační, ale i závodní formu letního bruslení. Každý, kdo má ambice závodit na lyžích, si tak může v létě připomenout vypjatou závodní atmosféru. A pokud směřuje k nadprůměrným výsledkům, je nejjednodušší se přidat k jednomu z více než třiceti oddílů registrovaných u Českého svazu kolečkového bruslení.

FOTO: K2 SKATES.

25 LET IN-LINE

PRO POŽITEK Z JÍZDY

S-FRAME TECHNOLOGIE RÁM

RÁM

SPEEDY-STABLE-SMOOTH

KOLEČKO

Vs.

Nový patentovaný jednostranný rám u bruslí řady X-training přináší řadu inovací zlepšujících vaši jízdu. Dokonalejší a stabilnější přenos sil z nohy na brusli díky upevnění nýtem, až o 20 % lepší pohlcování otřesů při jízdě po nerovném povrchu díky uchycení šroubu na vnitřní straně, Výhradní distributor značky K2 pro ČR: Outdoor Sisters s.r.o.

KADVOJKASHOP.CZ

rychlejší a pohotovější reakce díky použití vysoce kvalitní hliníkové slitiny.

ACTIVE

Garmin vívomove:

Chytré a elegantní fitness hodinky Nesedí vám sportovní hodinky ke stylu každodenního oblečení? Chytré fitness hodinky Garmin vívomove mohou být řešením. Vypadají jako běžné hodinky, pod povrchem ale ukrývají řadu chytrých funkcí, včetně celodenního měření srdečního tepu nebo denní míry pohybu.

oderní technologie dobývají svět a jejich nástupu se nevyhne ani tradiční hodinářský trh. Po rozpačitých začátcích začínají světový trh hodinek dobývat chytré hodinky, tzv. „smartwatch“, které kromě času poskytují svému majiteli řadu dalších informací. Nejedná se přitom jen o informace z mobil-

ního telefonu. Nabídka chytrých hodinek pro aktivní populaci se dělí na chytré sportovní GPS hodinky, které podrobně změří a zaznamenají téměř libovolnou sportovní aktivitu, a chytré fitness hodinky, jež pomáhají sledovat zdravotní stav, motivovat ke změně životního stylu nebo změřit drobné fitness aktivity. Vývoj chytrých hodinek, a především jejich design, zaznamenal v posledních letech obrovský pokrok a jedním z příkladů jsou právě hodinky Garmin vívomove. Na zápěstí jsou k nerozeznání od klasických hodinek. Mají klasické ručičky a důmyslně ukrytý dotykový displej, který se zobrazí až po příchodu notifikace z mobilního telefonu nebo po poklepání na sklíčko hodinek. Hodinky se proto dají nosit na ruce opravdu celý den, včetně fitness aktivit, práce nebo slavnostnějších příležitostí. Oproti vyspělým sportovním hodinkám nemají k dispozici vestavěný GPS přijímač a jejich využití je omezeno spíše na fitness aktivity. Pomocí optického snímače měří srdeční tep přímo na zápěstí v průběhu celého dne, včetně automatické detekce klidového srdečního tepu. Monitoring celodenní míry pohybu v podobě počtu kroků,

Garmin vívomove

Cena: od 4 990 Kč

vystoupaných pater nebo spálených kalorií pomáhá s motivací ke změně životního stylu. Sportovní stopky pak zvládají změřit základní údaje, jako jsou vzdálenost, čas a spálené kalorie při chůzi nebo běhu.

Chytré a elegantní hodinky s klasickými ručičkami a důmyslně ukrytým displejem. Při propojení s telefonem umí hodinky zobrazit příchozí volání, sms a další notifikace. Na zápěstí ruky měří průběžně srdeční tep, míru stresu, spálené kalorie nebo míru aktivního pohybu. Edice Rose Gold v elegantní kombinaci barev je vhodná pro menší dámské zápěstí.

ACTIVE Text: Barbora Kalošová Foto: archiv autorky

Schody do norského nebe Kdysi dávno jsem si vysnila svůj život v Norsku, konkrétně tedy v Oslu. V tom nádherném, moderním městě, kde se z lesů za městem koukáte na fjord pod vámi, lidé bydlí v barevných domcích s velkými zahradami a kde vyšlehané Norky nosí tenisky k luxusním kabelkám.

ysportovaní Norové, jejich životní styl, ve kterém snad všichni mají čas a energii vyběhnout po práci za město nebo na promenádu podél fjordu, jezdit na kolečkových lyžích, kolech nebo se vyvézt na dechberoucí Holmenkollen a běhat po tamních tribunách. Když se můj sen začínal po letech stávat skutečností a já se přestěhovala do Osla, bylo jasné, že moje (téměř doslova) první kroky povedou právě na Holmenkollen. Nazula jsem si tenisky, natáhla na sebe legíny a vyrazila běhat na tribuny. Byla ve mně tenkrát malá dušička, co když ti všichni okolo poznají, že tady běhám poprvé? No jasně, Baru, ono tady asi někoho zajímáš… Nacpala jsem si špunty do uší a rozběhla se. Peklo. Tribuny jsou nekonečné, a to se vůbec nedívám doleva, kde se tyčí ten parádní skokanský můstek! Nevzdala jsem se, samozřejmě, a na tribuny se pak vracela téměř obden. Jednoho odpoledne jsem si tam tak běhala a kde se vzala, tu se vzala elegantní norská dáma. Tázala

se mě, jestli se prý potkáme na pondělních závodech. Vykulila jsem na ni oči a ujistila ji, že něco takového se určitě nestane, vždyť já se tu trápím na tribunách a ona by mě poslala na závod, při kterém běžíte od paty až úplně nahoru na skokánek! Co čert nechtěl, Norka odešla a najednou se u mě objevili dva Norové s téměř stejnou otázkou, jestli prý jdu v pondělí závodit. Safra lidi, co já s vámi nadělám! Jasně, že to půjdu zkusit!

Pondělní závody bolely, co vám budu povídat, ale výhled na město, fjord a nekonečné lesy, který je vám odměnou (vedle vynikajících oříšků v bílém jogurtu a super proteinového tvarohu), za to utrpení stojí! Ve chvíli, kdy jsem po nekonečných pěti minutách stoupání do schodů popadala dech a snažila se udržet na nohou, jsem ještě netušila, že tu budu brzy dobrovolně trpět každé pondělí…

Jednou týdně se na Holmenkollenu sejde velká skupina lidí, kteří chtějí být v kondici. Tréninky vymýšlí a vede vždy jeden ze čtyř trenérů, jenž na začátku vysvětlí sportovcům, co jim naplánoval Ať je léto nebo zima, na schodech je to vždycky prima. Ze skokanského můstku na Holmenkollenu jsou totiž krásné výhledy

Anebo jsou Vánoce, a tak je na každý schod postavena svíčka, abychom měli pořádnou atmosféru. A těch schodů je vážně hodně… Hlavní osobností všech tréninků je jejich zakladatel Lasse Rypdal, velký sportovec, inženýr ve společnosti Danfoss, kluk s jiskrou v očích, velkým srdcem a nikdy nedocházející energií. Jak se Lasse k trénování na Holmenkollenu dostal, co ho nutí každý týden dorazit a co si o trénování samotném myslí, to už jsem se rozhodla zeptat přímo jeho.

Onen závod zvaný Kollentrappa totiž organizuje skupinka trenérů, kteří vedou na tribunách skokanského můstku každý týden tréninky – a to pro všechny, kteří mají chuť se při začátku týdne potrápit, zasmát se a pokochat se odměnovým výhledem na město, nehledě na roční dobu nebo počasí. Tréninky jsou týden co týden, již 253 týdnů v kuse, zadarmo a každé pondělí sem dorazí desítky běžců!

Na pondělní tréninky chodím už více než rok a mám velký respekt k těm všem, kteří za nimi stojí. Představte si třeba, že týden sněží, schody jsou hluboko pod vrstvou prašanu, a tak se jde, vezmou se lopaty a hodinku před tréninkem se hrabe a hrabe, aby pak přišla stovka natěšených sportovců a měli kde trénovat. Anebo jsou Vánoce, a tak je na každý schod postavena svíčka, abychom měli pořádnou atmosféru. A schodů je vážně hodně…

Lasse, jak se to seběhlo, že jsi začal vést pondělní tréninky běhu do schodů? Naše první tréninky začaly v pondělí 30. září 2013. Tou zajímavou částí je, že jsem jednoduše potkal známého, který se mě zeptal, jestli bychom někdy mohli trénovat společně, protože ho zajímalo, jak trénuji já sám. Důvodem byl možná fakt, že jsem se stal pátým na extrémním triatlonu Norseman v srpnu téhož roku. Tenkrát jsem již dlouhou dobu na schodech netrénoval, ale přišlo mi zábavné zkusit se do toho pustit znovu. Řekl jsem mu, že s sebou může klidně vzít pár kamarádů, a tak se nás tam při prvním pondělí sešlo hned 12!

ACTIVE

A od té doby jsi přišel na dalších 252 tréninků… Jsi na nich opravdu vždycky ty sám, nebo jsi někdy vynechal? Máš pravdu, že už máme za sebou více než 250 tréninků bez vynechání. A ano, na téměř všech jsem sám přítomen. Kolik lidí se na organizaci tréninků podílí s tebou? Hlavní trenéři jsme čtyři. Já, Tine Thorsen, Jørgen Broch a Jørn Hagen. Co je pro tebe hlavní motivací, která ti nedovolí na Holmenkollen každé pondělí v 18.00 nedorazit? Lidé. Ti jsou jednoznačně hlavním důvodem. Když lidé dorazí a já vidím, že dělají něco, co je baví a o čem vědí, že jim zároveň pomáhá. Myslím, že tohle mě donutí chodit na Holmenkollen pondělí co pondělí až do konce života! Navíc pomáhá fakt, že je mezi těmi všemi spousta dobrých a zajímavých lidí! Když se budeme bavit o samotném tréninku běhu do schodů, co je pro tebe jako trenéra důležité? Každý, kdo na naše tréninky přijde, by měl vědět, že hlavní důraz klademe na nohy a zadek. Horní polovina těla při našich trénincích tak důležitá není. Při běhu do schodů jednoduše posiluješ právě nohy a zadek – zkus říct komukoli, že na našich trénincích vyběhá krásnou prdelku, a uvidíš, že dorazí! Běhání do schodů je prima trénink, ale v jakém sportu nám přijde vhod? Jednoduše řečeno ti pořádně posílí nohy a to, pokud budeš trénovat pravidelně, zásadně pocítíš při běhu jako takovém, ale taky třeba při cyklistice, lyžování a mnoha dalších sportech. Spousta lidí běhá a běhá po rovině, mají vytrvalost, ale na schodech získáš sílu! Každý z nás, kdo na tvé tréninky chodí, trénuje po zbytek týdne po svém. Někteří běhají jen na tvých trénincích, každé pondělí se objeví noví lidé. Zkrátka se sejde pokaždé jiná skupina, začátečníci i velmi trénovaní jedinci.

Vnímáš to jako komplikaci nebo spíše výhodu? Rozhodně jako velkou výhodu! Máme možnost inspirovat se navzájem, každý může přivést své kamarády. Trénujeme všichni společně, stejné cviky na stejném místě. Tréninky jsou strukturované tak, že si je každý může přizpůsobit svým vlastním schopnostem. Jak tedy probíhá samotná příprava tréninků, plánují se dlouho dopředu? Neplánujeme déle než týden předem. Každý týden je někdo z nás „hlavní“ trenér a je zodpovědný za složení tréninku a seznámení s programem nás ostatních. Máme ale takovou základní osu, které se držíme. Každý trénink by měl obsahovat: 10 minut zahřátí 20–30 aktivit na tribunách, běžeckých intervalů, … Minimálně 20 minut tréninku na dlouhých schodech (schody skokanského můstku).

se desítky běžců, kteří se pak společně rozeběhnou po lyžařském areálu, turisté si nás fotí jako velkou norskou atrakci a nakonec se všichni, zničení, bolaví a spokojení, sejdeme na bubnu skokánku, kde k nám chvíli mluvíte o plánech do budoucna, o tom, jak dobře jsme si ten den vedli, všichni se společně vyfotíme… Máš ale ty nějaký opravdu výjimečný zážitek z pondělních tréninků? Mám. Nejkrásnější jsou pro mě vánoční tréninky, kdy se sejde 100 až 150 lidí ve vánočních kostýmech, na Holmenkollenu hoří 600 velkých svící a ski areálem se rozléhají vánoční písničky dunící z našich velkých reproduktorů. Kouzelné!!

Lasse má velkou pravdu, vánoční tréninky jsou neuvěřitelné, a to ještě nezmínil, že ony svíčky na každý schod pokládá sám, tři hodiny předem, a pak s námi do noci slaví na besídce, kterou samozřejmě sám vymyslel a pravděpodobně i upekl nějakou z těch vonících Lasse Rypdal, zakladatel dobrot pod vánočním tréninku běhu do schodů stromečkem. v norském Oslu Bez Lasseho vedle sebe bych ještě ráda zmínila dva závody v běhu do schodů, které se každoročně na Holmenkollenu pořádají. Je to již zmíněná jarní Kollentrappa a druhý, delší závod pořádaný na podzim – KollenOpp, při němž se vybíhá nejdříve níže umístěný, ale rozhodně ne méně náročný skokánek Midtstubakken, ze kterého se lyžařským areálem přebíhá na druhý skokánek Holmenkollbakken. Oba dva závody jsou procházkou peklem, Většinou také nabízíme variantu dvou ale věřte mi, stojí za to! A tak budete-li mít odlišných tréninků, kdy jedna skupina někdy v květnu nebo říjnu cestu na sever, trénuje kratší výběhy, posiluje atd. na nenechte si to ujít! A pokud pojedete do tribunách, zatímco druhá skupina běhá Osla kdykoli jindy, nezapomeňte, že se vždy delší intervaly. V tom případě se po zahřátí v pondělí můžete jen tak vyvézt metrem na rozdělujeme a obě skupiny se opět spojí při Holmenkollen a jít si zatrézávěrečných výbězích do dlouhých schodů novat s partou báječných a na společném focení po skončení tréninku. Norů! Lasse, já osobně jsem nikdy a nikde nezažila takovou atmosféru, jakou dokážete na trénincích vykouzlit vy, naši trenéři. Při příchodu na tribuny už duní hudba z reproduktorů, scházejí

Barbora Kalošová Lyžařka a profesionální cukrářka žijící v Oslu

Největší půjčovna v ČR

od 200 kč/den

Nech si zaslat paddleboard na dovolenou až domů. Půjčujeme po celé ČR.

E L D ˜ D PA ARDING BO

Nafu

Jsme největší prodejce v ČR: Více než 120 druhů paddleboardů skladem.

Přijď si vyzkoušet paddleboarding. Paddleboard Centrum Džbán Praha má otevřeno květen – září.

Galerie Butovice, Radlická 117, Praha 5 otevřeno každý den 9–21 h prodejní plocha 350 m2 snadné parkování tel: +420 725 931 722, butovice@snowboardel.cz

snowboardel.cz

= í SuP c a v o

a ePravu) ř P á adN batoh abalíš

(vše z

ACTIVE Solární grily Ne, není to sen: už dnes si můžete ugrilovat nebo uvařit jídlo, aniž byste potřebovali zdroj energie. Postačí ta sluneční. Ovšem zapomeňte na rozložité zrcadlové satelity, postačí strukturální reflektory velikosti notebooku. Hlavní kouzlo ovšem skrývá vakuová trubice, v níž se solární teplo akumuluje a přenáší se do připravované potraviny. Nehrozí proto spálení a netvoří se karcinogeny, jídlo se prohřívá rovnoměrně při teplotě až 290 °C! Pokud svítí sluníčko, máte uvařeno za 20 minut, pokud zaleze, trvá to jen o něco déle. Značka GoSun nabízí celou řadu modelů včetně těch přenosných, které se snadno sbalí do zavazadla velikosti kabelky. (ps)

www.solarnivaric.cz

Ekologický jednorázový gril Nový, revoluční gril Casus Grill se po použití v přírodě sám rozloží – můžete ho celý spálit nebo zahrnout zeminou a nemusíte nosit zpět žádný odpad. Balení obsahuje integrované brikety z dřevěného uhlí, uložené v lehkém izolačním loži z lisovaného granulátu z lávového kamene. To zajistí tepelnou izolaci a minimální ztrátu tepla, takže nevadí ani zima a gril můžete dokonce držet v rukou, aniž by hrozilo popálení. Obal tvoří papírová lepenka a grilovací mřížku rošt z bambusu. Velmi snadno se zapálí a plného výkonu dosáhne během 5 minut. Grilovací seance může trvat déle než 60 minut. Rovnoměrně rozložená a stálá teplota zajistí, že se pokrm správně propeče a bude lahodný a křupavý. A nakonec je velmi lehký, v klidu se vejde do malého batůžku. (ps)

www.casusgrill.cz

Chytrá klimatizace Transcool je přístroj, který zjednodušeně řečeno vyrábí zimu. Oproti tradiční klimatizaci s tím rozdílem, že spotřebuje jen zlomek potřebné energie – je tak proto vhodný všude, kde je s energií nouze – do karavanu, lodi či rekreačního bungalovu. Funguje na proud 12 V, tedy jej stačí zapojit do zástrčky v automobilu, díky konvertoru jej ale můžete využít i doma. Funguje na bázi odpařování vody a garantuje teplotu výstupního vzduchu o 45 % nižší, než je teplota okolního vzduchu. (ps)

www.transcool.cz

25 Šlapací padlleboard Paddleboard je hit. Pokud máte pocit, že při jeho používání jsou nohy příliš pasivní, zkuste šlapací padlleboard Hobie Eclipse. Má v sobě integrovanou patentovou pedálovou desku Mirage Eclipse Stand-up, která přenáší šlapání do pohybu ploutví pod plovákem. S takovýmto plavidlem můžete dosáhnout až 12km plavební rychlosti. Technologie Mirage se používá třeba i pro kajaky a další plavidla. (lf)

www.adventurecentrum.cz

ZRAY – Drift: odolný nafukovací kajak na cesty Co takhle zažít v létě něco nového? Máme pro vás je jednoduchý a funkční tip pro sjíždění klidnější alpské řeky nebo průzkum krásných jezer. Nebo i jen oživení při vícedenní dovolené a skvělý doplněk k cyklistice nebo turistice. Nebo všeho dohromady. Tak univerzální je nafukovací kajak vyrobený drop-stitchovou technologií, díky níž je o mnoho pevnější než tradiční nafukovací kajaky, které mají uvnitř jen a pouze vzduch. Vnitřní a vnější stěna kajaku jsou totiž spojené velkým počtem vláken, které se po nafouknutí napnou a kajak je tak pevný, že si v něm můžete klidně i stoupnout. Možná znáte z paddleboardu. Kajaková sedátka ze stejného materiálu mají odnímatelné opěrky, celý kajak pak bude vážit 13–25 kg i s batohem, pumpou a dvěma nastavitelnými kajakovými pádly. Nosnost bývá okolo 150–250 kg a na trhu jsou dostupné jednomístné i dvoumístné kajaky vybavené odtokovými ventily a systémem na zavazadla. (lf)

www.paddleboardguru.cz

Tři tipy na paddleboardy SKIFFO Sun Cruise 10‘10‘‘ Nafukovací paddleboard typu allround s jemně zašpičatělým nosem. Výrobní technologie MSL, která díky za tepla slisovaným vrstvám zaručuje větší pevnost. Dostatek příchytných poutek. Vhodný pro muže i ženy. Existuje i ve variantách 10‘ (ženy, junioři) a 12‘. AQUA MARINA Hyper 11‘6‘‘ Nafukovací touring SUP je díky dvoukomorovému (double chamber) systému, který je vyžadován pobřežní stráží při vzdálenosti nad 200 metrů od břehu, vhodný i na moře. K tomuto modelu se dá dokoupit lehké nastavitelné karbonové pádlo od stejné značky. Touring board je vhodný i na delší výlety, tréninkové využití nebo hobby závody. STAR CAR PUMP 16 PSI Elektrická pumpa na nafukování paddleboardů nebo drop-stitchových kajaků do max. tlaku 16 PSI. Vhodná na cesty, napájení ze zapalovače automobilu. Automatická stopka po dosažení max. tlaku. Pomocník, který ušetří vaše minuty i síly před sportováním a zábavou. (lf)

www.snowboardel.cz

ACTIVE

INOV-8 G SERIES Vytvořeno z Grafénu pro světově ojedinělé spojení dlouhé životnosti a nekompromisní přilnavosti.

Jak to vzniklo: 1555 – grafit byl poprvé těžen z rašelinišť v oblasti Lake District na severu Anglie 2004 – vědecký tým Univerzity v Manchesteru poprvé izoluje grafén z grafitu 2010 – udělena Nobelova cena pro vědecký tým jako ocenění za přelomové experimenty s grafénem 2018 – značka inov-8 jako první uvádí na trh sportovní boty, které využívají přelomové vlastnosti grafénu, a díky nim přináší světově ojedinělé spojení životnosti a přilnavosti

Grafén: přelomová technologie vrstva uhlíku o tloušťce jednoho atomu 200× pevnější než ocel tenký, lehký, pružný, s neomezeným potenciálem

27 -8 INOV G 260 W ná CLA ohace MUD šve ob

m e ěs pod mi 8 m ná sm idelný t š a a r c r v t a e s in i Př lu se komb én spo řináší p uhé y t lo n o graf . osti a d mi špu v ý a k n o il s ř dkladu vy isní p ém po m r o k r o p m a m nekom ěžně měkké lar – b o Kev osti na n ý t n o estách ě v iv ln ž k dop elných ř t s ů r Svrše ep oveň aný v n kou úr použív á botě vyso ti yšnos – dáv a prod i t s o n život

-8 INOV RA G L AU T TERR 60 2

ená bohac í ešve o d omisn o r p p s ekom n á smě i m n c t é a a d r mbin Přev na tvr áší ko ie tnosti én přin nolog é živo h u e t lo o graf é ch d kročil osti a jí o v u p a d n o o il b př tímc dešvi du, za ezipo mezi podkla é v m u n o a h v á o vnov aplik ající ro ostí. vynik a citliv m lí d poho

-8 INOV 90 E G 2 šve F-LIT pode

ci měs mbina atná s áší ko in ř é Převr p h én a dlou o graf vosti cená vá přilna í n oboha en. No is ič prom tělocv m h ý c v e o nekom š ov svršk osti d olu se blasti životn šev sp e ku v o d ť o la jí a d mezip e tu. zv orkou iálem em w mater h ě b lí pohod

Grafénový grip: inov-8 spolupracuje s britským Národním institutem pro grafén. Dříve si sportovci museli volit mezi vynikající přilnavostí měkké pryže, která sice výborně fungovala ve vlhkých a mokrých podmínkách, ale velice rychle se opotřebovala, a tvrdší pryží s vyšší životností, která ale neposkytovala takovou přilnavost. Skutečně intenzivní výzkum, stovky prototypů a tisíce hodin testování, jak v terénu, tak v laboratoři, přinesly kýžené výsledky – sportovci již nemusí dělat kompromisní rozhodnutí. Nová pryž, kterou inov-8 vyvinul s Národním institutem pro grafén při Univerzitě v Manchesteru, stírá dosavadní limity nekompromisní přilnavosti.

ODOLNĚJŠÍ

PEVNĚJŠÍ PRUŽNĚJŠÍ

Řada G-SERIES představuje tři naprosto rozdílné boty, každou navrženou přesně podle potřeb a tužeb vrcholových sportovců. Všechny využívají přelomových vlastností grafénu v podešvi a Kevlaru – používaného v neprůstřelných vestách – na svršku.

FOTO: ISA

ACTIVE

Jak začít trénovat

na paddleboardu Pro někoho je stand up paddleboarding (SUP) zábavou, ale ve své podstatě je to dávná tradice polynéských kmenů předesignovaná firmami vyrábějícími sportovní vybavení. A jako každé sportovní vybavení může být používáno pro radost, ale také k tréninku. Text: Lucie Fialová a kol.

k velice zajímavému tréninku. Stand up paddleboarding v sobě snoubí možnost dát si řádně do těla a zároveň prožít radost z vody, která je velice názorným učitelem, co se týče práce našich svalů, disproporcí v postavení našich chodidel a nepřesnostech pádlovací techniky. Začít s paddleboardingem, postavit se na prkno, vzít si do ruky pádlo a rozjet se, je velice snadné a zábavné, ale co je na tomto sportu ještě zábavnější, to je radost z pokroku při zlepšování techniky pádlování, motoriky našeho těla, zvýšení plynulosti a rychlosti paddleboardu po hladině… Ten pocit, kdy víte, že ovládáte svůj board a své tělo a že si musíte „stoupnout na vodu“, co nejdříve to opět půjde. Paddleboarding je návykový, a pokud byste rádi začali s jeho tréninkem, v tomto článku se o něm dočtete základní informace a zásady a také konkrétní rady, na co si dát pozor z hlediska motoriky a o jaký typ sportu se jedná z hlediska energetické zátěže.

Bolest zad a sešmajdané boty spraví paddleboard

Než s paddleboardingem lidé začnou, v polovině případů mají strach, že neudrží balanc a spadnou do vody. Přesto bychom doporučovali se více zaměřit na správný postoj než se zabývat strachem, jak nespadnout do vody. Nemluvě o tom, že strachem naše svaly a mysl ztuhnou a při první vlnce opravdu do vody spadneme. Správný postoj na paddleboardu se vyplatí i při každodenním suchozemském životě: eliminuje mrzutosti, jako jsou bolavá záda od sezení za počítačem nebo nerovnoměrně sešlapané podrážky u vašich bot. Klíčem ke správnému postoji – držení těla – je stát rovnoměrně na třech bodech, které se nacházejí uprostřed paty a na polštářcích pod palcem a pod malíčkem chodidel. Prsty nejsou křečovitě sevřené, ale rozložené do vějířku. K odstranění strnulosti a zvýšení jistoty postoje na pohyblivém prkně tančícím po vodní hladině je pak stejně důležité zapojit i střed těla. Ten si můžeme vizualizovat jako těžkou kuličku uvnitř našeho spodního břicha přibližně dva palce pod pupíkem, kterou chceme našimi svaly zmáčknout. Chodidla jsou rovnoběžně, nohy zpevněné, mírně pokrčené, ale přitom připravené odpružit impulzy vodní hladiny.

Iva Dundová (uprostřed), Mistrovství světa v Číně

Jaké svaly správně zapojit

Dodržování těchto zásad a stání na trojbodovém systému posílí nohy a uleví zádům. Co když vás ale bolí záda z pádlování? Pak je to signál, že je třeba zapojit jiné svaly. Při záběru se list pádla zapře o vodní hmotu a tělo se přitáhne k žerdi pádla. Natažená spodní ruka pomůže zpevnit hrudní koš a střed těla a v pohybu jsou také kvadricepsové stehenní svaly, tzv. aktivní kolena. Záda jsou rovná, lopatky a ramena stažená dolů, krk volně v prodloužení zad. Když to shrneme, po správném tréninku na paddleboardu byste měli cítit spodní břicho, stehna, hýždě a tricepsy na pažích. Příklady špatných pohybových vzorců jsou bolesti zad a kříže z nedostatečného zapojení středu těla, bočních mezižeberních svalů z přílišného vyklánění do strany, krku a ramen z „visení“ na pádle a skloněné hlavy. Bolet by neměly ani bicepsy, jelikož při stand up záběru nepřitahujeme pádlo pažemi jako při záběru na raftu nebo kanoi a ani ho neprotahujeme za úroveň našeho těla, ale k pádlu se přitahujeme tělem a ruka svírající hlavičku pádla by měla být při fázi mezi vynořením a zanoření listu do vody v úrovni našich očí, ne nad hlavou. Záběr pak vedeme s pádlem kolmo k vodní hladině, od špičky boardu do úrovně těla. Je třeba dodat, že v začátcích se projevuje námaha nejrůznějších částí těla, než se zpevníte a osvojíte techniku. Je dobré se na nedostatky zaměřovat postupně a neopomínat ani symetrii a při pádlování střídat strany.

Kolik kilojoulů stojí paddleboardový trénink

Aqua Marina Demo Tour přijede i na váš rybník Paddleboardová příležitost pro všechny, kdo stále ještě váhají, zda stoupnout na prkno, které znamená zábavu. Od tohoto května vyráží tým Aqua Marina na nejrůznější místa po celé České republice. Setkat se s ním můžete na některé ze 150 ukázkových akcí, které skončí až na konci září. Zkoušet se budou všechny aktuální modely nafukovacích stand up paddleboardů od značky Aqua Marina, která je na trhu již od roku 1991. Demo tým vás seznámí se vším, co o jízdě na SUPu potřebujete vědět, a stráví s vámi testováním paddleboardů klidně celý den. Součástí je i poradenství, jaký paddleboard si správně vybrat podle účelu použití, vaší váhy nebo třeba vaší oblíbené barvy. Značka AQUA MARINA vyrábí i doplňky na vodu – od aluminiových a karbonových pádel, přes nepromokavé vaky na vodu nebo kajaková sedátka, která se dají připevnit na paddleboard, nafukovací dropstitchový kajak až po hi-tech novinku – připevnitelný motůrek, který se nainstaluje místo ploutvičky a pohání váš paddleboard či člun. Aktuální zastávky Aqua Marina Demo Tour 2019 můžete sledovat přímo na www.aquamarina-tour.cz nebo v kalendáři magazínu www.paddleboardguru.cz.

FOTO: ČFSUP

Stejně jako u běžkování, cyklistiky nebo atletiky, se tréninkové a závodní zatížení odvíjí podle jednotlivých vzdáleností, na kterých se závodí. V paddleboardingu se v zásadě jedná o aerobně anaerobní pásmo a tomu by měl být přizpůsobený i trénink. Poměrně vysoké budou také nároky na hospodaření svalů s kyslíkem a vysoké VO2 max (maximální spotřeby kyslíku). VO2 max lze na paddleboardu velmi efektivně zvyšovat například intervalovým tréninkem, kdy s pravidelným opakováním budete cítit, že už to „udýcháte“ a že doba vaší regenerace se zkracuje. Je třeba mít na mysli, že při technicky dobře provedeném pohybu provádíme nádech na zasazení pádla do vody a výdech při záběru. Velmi důležité je dobré svalové propojení a načasovaná souhra všech svalových řetězců, které se podílejí na pádlování ve stoji. Specifické koordinační dovednosti je potom zapotřebí při startech

FOTO: AUSTIN

Start sprintu žen na MČR v paddleboardingu na Vranovské přehradě 2018

Správná SUP technika, Travis Grant – NSP

ze břehu (naskočení na board) a při otočkách kolem bójek vytyčujících trať. Energeticky je tento sport náročný na kvalitně rozvinutý tukový metabolismus a glykolýzu (přeměnu sacharidů v těle), pokud možno v aerobním režimu. Znamená to trénovat mimo jiné i stupňované intervaly, které povedou k adaptaci na poruchu rovnováhy ve svalech (homeostázy). Což si lze představit například na průběhu SUP závodu, kdy svaly musí reagovat z rovnovážné fáze před startem na maximálně nerovnovážnou při startu a dále v průběhu závodu třeba na akceleraci při předjíždění soupeřů nebo otočky na bójkách. Fyziologicky se tento sport nedá přirovnávat k vodáckým sportům, spíše má blíže ke klasickému lyžování. Každopádně se bude zátěž velmi odlišovat dle výkonnosti, a hlavně precizně zvládnuté techniky pohybu. Energie pro vrcholné výkony se bude čerpat zejména z glykogenových zdrojů, takže v případě delšího než hodinového výkonu bude třeba doplňovat rychlé a středně rychlé sacharidy. Pokud se pro toto léto rozhodnete k SUP tréninku, tak z hlediska všestrannosti jednoznačně vítězí oboustranná zátěž a zapojení většiny svalů celého těla – možná najdete sport, který jste celou dobu hledali. Paddleboarding má velké možnosti a ambice stát se masovým a zdravým sportem. U nás můžete vyrazit na některý ze SUP závodů Českého poháru SUP, které mají různé výkonnostní úrovně a jsou otevřené veřejnosti. Více informací naleznete také na webu České Federace Stand Up Paddle (www.cfsup.cz).

ACTIVE

NA PADDLEBOARD s rodinou, ale i na trénink S myšlenkami na nadcházející léto každého dřív nebo později napadne, jakou netradiční a zábavnou aktivitou obohatit letní odpoledne po práci, víkendy, prázdniny a dovolené. Pro všechny zmíněné případy neuděláte chybu, když do svých plánů zahrnete stand up paddlebording neboli SUP, jak se zkráceně nazývá.

edinci a skupinky lidí nejrůznějšího věku pádlujících povětšinou vestoje na nejrůznějších vodních plochách českých rybníků, jezer a řek – SUP je nenáročný sport vhodný pro každého. Stačí překonat počáteční strach z pochybnosti o vlastní rovnováze a namočení ve vodě (v horkém létě je tento strach samozřejmě pouze psychickým konstruktem našeho mozku), vzít do ruky pádlo, namazat se voděodolným krémem proti slunci a užít si radost z pohybu na hravé vodní hladině. Pokud jste na „pedlu“ už alespoň jednou stáli a máte představu, ke kterým aktivitám byste ho ideálně využili, může se vám hodit náš základní rádce modelovými situacemi a různými typy paddleboardů, které se k nim hodí.

Jaký paddleboard si tedy vybrat? Zábava pro děti a dovádění u břehu,

když potřebujete zabavit děti u vody, abyste měli chvilku klid na opalování a četbu knihy. Při výběru boardu se naskytuje hned několik možností, jak je zabavit. Buď jim dáte k dispozici obří plochu „mega matračky“ neboli megaboard a ostatní necháte na dětské fantazii. Když se děti vydovádí, tak vyrazíte v počtu šesti i více kamarádů na dospělácký výlet. Nebo budete směrovat děti k prohlubo-

vání dovedností a pohybové koordinaci a vyberete jim dětský paddleboard, nejčastěji s označením kid. K tomu jsou ideální tenčí a kratší SUPy o délkových rozměrech 8 stop až 12’6‘‘ a oproti SUPům pro dospělé také užší a nižší, aby dítě mohlo pohodlně pádlovat. Nezbytnými doplňky jsou i záchranná vesta a dětské pádlo, které má menší list, ratolest, tak může lépe ovládat paddleboard a mít z jízdy stejnou radost jako dospělý. Pokud kladete důraz na univerzálnost a cílem je děti zabavit, tak bohatě postačí jakýkoliv paddleboard, který plave.

Tip: megaboard Z-RAY Super 17‘ až pro sedm osob

AQUA MARINA Vibrant 8‘ SKIFFO Sun Cruise 10‘

(vhodné i pro drobnější dospělé)

První setkání s paddleboardem, když se odhodláte otestovat vlastní rovnováhu na SUPu.

Na prkno s plachtou – nadstavbou zábavy

K takové příležitosti potřebujete zvolit prkno, které vás podrží a udrží. Hledejte označení „allround“ neboli širší board se zakulacenou špičkou v délkách 9’ až 11’ a šířkách 30–34 palců.

stand up paddleboardingu je při mírném větru připevnění plachty, čímž se ze SUPu stává WindSUP. Ideální aktivita pro začátečníky a děti k nasbírání prvních zkušeností vedoucích ke klasickému windsurfingu. Výhodou oproti čistě windsurfařskému náčiní je širší použití SUPu, nižší cena a skladovatelnost, kdy kromě nafukovacího plováku seženete i nafukovací plachtu nebo použijete klasické pevné oplachtění připevněné kloubem.

Tip: SHARK Ride 10‘

Yóga a fitness je mnohem intenzivnějším zážitkem na paddleboardu. Kombinace romantické přírody a ztížených podmínek na pohybující se hladině zefektivní každou jógovou pozici a snahy při tvarování postavy. K takovým aktivitám je třeba vybrat širší paddleboard 32‘‘–36‘‘ palců vybavený oky a poutky k přichycení se k pevnému bodu nebo dalším boardům.

Tip: NSP Lotus FS 10‘6‘‘

Rodinná výprava a delší výlety jsou ideální náplní na víkend nebo dovolenou. Kombinace

pohybu a zábavy při společném dobrodružství na cestě k vytyčenému cíli, ať už vyrazíte po klidné řece, nebo na druhou stranu jezera, se při delších vzdálenostech vyplatí jet na SUPech s označením „touring“. Tento typ má špičku, aby snáze klouzal po hladině, a je dostatečně široký, tedy stabilní a podrží vás, až budete trochu unavení.

Tip: AQUADESIGN Tempo 11‘6‘‘

STX Tourer 11‘6‘‘

Na trénink nebo závodění. Hledáte letní doplňkový sport k vaší zimní aktivitě a nebaví vás přeplněné cyklostezky? Potřebujete naplno a pravidelně vydávat energii? Začít trénovat na paddleboardu můžete již od roztání prvních ledů. Dáte si pořádně do těla a nebudete si u toho ničit klouby jako při běhu. Pro rychlejší jízdu a skluz při pádlování jsou vhodné plováky typu „race“, které jsou špičaté, úzké a dlouhé 12’6‘‘ až 14’. Kratší varianta je pro nižší váhové kategorie a je pro ně lépe ovladatelná při zdolávání technických manévrů, jako jsou otočky. SUPy lze pořídit jak v nafukovací „inflatable“ (iSUP) verzi, tak v pevné a méně skladné karbonové variantě. Důraz se klade i na výběr pádla, které bývá lehčí a také z karbonu.

Tip: iSUP AQUA

MARINA Race 12‘6‘‘/14‘

iSUP nebo

karbon NSP Race 12‘6‘‘/14‘

Tip: STX WS Freeride 10‘6‘‘ F2 WS Wave 11‘5‘‘ nafukovací plachta

ARROWS – iRIG ve velikostech XS–L

ACTIVE Text: Jan Klega Foto: Deuter

Jak vybrat batoh

na turistiku Kvalitně zpracovaný a dobře padnoucí batoh, to je spolehlivý parťák, se kterým s jistotou zvládnete i ty nejnáročnější výzvy. Víte však, jak vybrat ten pravý?

ákup kvalitního batohu není jednoduchou a už vůbec ne levnou záležitostí, vyhraďte si na něj proto dostatek času. Ze všeho nejdříve si promyslete, k jakým aktivitám a jak často jej budete využívat. Pro každou výpravu se hodí trochu jiný typ, univerzální řešení neexistuje. Malé batohy o objemu od 10 do 30 litrů se nejvíce osvědčí na jednodenních výletech, s těmi většími se však dá zvládnout i nenáročný přechod s noclehem na chatě. Dobře odvětraný zádový systém těchto kousků často doplňují odlehčené, avšak pohodlné ramenní popruhy a jednoduchý bederní pás. Jednoduché je také vnitřní členění, kdy v útrobách naleznete jen přihrádku na vodní vak. Z vnější strany naopak konstrukce nabízí pevné nebo síťované kapsy a poutka na materiál, třeba na turistické hole. Středně velké batohy, které pojmou od 30 do 50 litrů, už se hodí spíše na víkendová putování, třeba s přespáním v útulně ve vlastním spacáku. Pokud patříte mezi vyznavače cestování nalehko, bohatě vám ovšem vystačí i na noc strávenou pod hvězdami. Modely spadající do této kategorie mají propracovaný zádový systém, u větších typů výškově stavitelný. Vyztužený bederní pás poskytuje dostatečnou oporu při nesení těžšího nákladu. Po stranách bývá osazen malými kapsami, do kterých si můžete uložit například telefon. Vnitřní prostor větších kousků se často dělí na dvě komory se samostatným přístupem. Do některých se dokonce dostanete i zepředu. Samozřejmostí jsou kompresní popruhy, vnější kapsy a poutka a úchyty na vybavení.

Velké batohy o kapacitě 50 až 90 litrů patří na vícedenní putování, při kterých si celé své živobytí táhnete na zádech. Použití odpovídá robustní nosný systém, který poskytuje dostatek pohodlí i při velkém zatížení. Konstrukce se v mnohém shoduje s menšími sourozenci, vše je jen uzpůsobeno většímu namáhání. Víko některých modelů se dá úplně oddělit a použít jako malý batůžek. Možná vás napadlo, že otázku velikosti jednoduše vyřešíte pořízením rozměrného batohu, který naplníte podle toho, kam se zrovna vydáte. To ovšem není úplně šťastné, jednoduchá poučka totiž říká, že čím větší prostor máte k dispozici, tím více si sbalíte nesmyslů.

Zádový systém

Jakmile dáte dohromady, na co si vlastně batoh pořizujete, vybrané kousky si důkladně vyzkoušejte, ideálně se zátěží. Jen tak opravdu poznáte, zda vám konkrétní typ sedí či ne.

Moderní batohy disponují důmyslnými nosnými systémy, které přenášejí tíhu nákladu na bedra a ramena. Velikost zad batohu musí odpovídat vaší postavě. Volit můžete mezi modely s nastavitelnou délkou a těmi, u nichž ji změnit nelze. Někteří výrobci nabízejí i kousky určené přímo pro dámy, jejichž konstrukce respektuje ženské křivky. Ramenní popruhy tvoří jednu ze dvou nosných částí batohu, měly by proto přirozeně kopírovat vaše tělo, aby tak spolu s polstrováním poskytovaly dostatek pohodlí. Nesmí svírat ani řezat do krku a už vůbec ne sjíždět z ramen. Přesné usazení zajišťuje hrudní popruh, ideálně výškově nastavitelný a přiměřeně pružný, aby při dotažení nebránil v dýchání. Jeho přezka je často opatřena píšťalkou pro chvíle nouze. Druhý nosný prvek představuje bederní pás, který přebírá více než polovinu hmotnosti celého nákladu. U velkých batohů musí být tuhý, aby poskytoval dostatečnou oporu, a zároveň dobře polstrovaný, aby bylo jeho použití komfortní. Spona se nesmí samovolně povolovat a v případě potřeby musí jít snadno rozepnout. Optimální nastavení zádového systému zajišťují takzvané balanční popruhy, kterými si můžete svůj batoh přitáhnout blíže k ramenům a lépe ho tak stabilizovat. Vyzkoušejte si, zda s nimi lze snadno manipulovat, i když máte batoh na zádech. Jen tak totiž budete moci za chůze snadno změnit poměr zatížení nosných prvků a na chvíli tak ulevit jednotlivým svalovým skupinám.

Odvětrání

Důležitou vlastností je odvětrávání. Každý výrobce řeší cirkulaci vzduchu trochu jinak, obecně se však setkáte se dvěma základními způsoby. U prvního doléhá batoh přímo na záda a o odvod par a vlhkosti se stará tvarovaný pěnový materiál. Se druhým se setkáte především u menších modelů. Nosný systém v tomto případě tvoří síť napnutá na vypouklých výztuhách. Mezi tělem a zády batohu tak vzniká mezera, kterou proudí vzduch.

Konstrukce batohu

Při výběru zohledněte počet vstupů a vnitřní členění batohu. Tu nejjednodušší variantu představují modely, do kterých se dostanete pouze shora. Toto řešení vám dává možnost vložit dovnitř velký nepromokavý vak, díky kterému zůstane vaše vybavení suché. Nevýhodou je, že při balení musíte myslet na to, aby věci, které můžete během dne potřebovat, zůstaly po ruce. Druhou skupinu tvoří batohy se dvěma oddělenými komorami. Spodní má samostatný vstup a často slouží k uložení spacího pytle. Jednotlivé komory dělí látková přepážka, kterou můžete snadno otevřít.

Nejvíce komfortu poskytují batohy opatřené čelním plněním, které vynikají velkou přehledností v uložení věcí. Vybavení do nich bohužel nejde jen tak „našlapat“. Pokud se o to pokusíte, riskujete, že poničíte uzavírání víka. Zajímavou variantu představuje zadní vstup, který tvoří zip vedený po obvodu nosného systému. Takto řešený batoh v případě potřeby jednoduše položíte na odolné čelo a záda odklopíte, při přehrabování v útrobách si tak neumažete nebo nenamočíte nosný systém.

Detaily, které usnadňují život

Užitný objem navyšují různé vnější kapsy. Některé lze uzavřít, jiné jsou otevřené a slouží k odložení vybavení, které chcete mít hned k dispozici. Spolu s vnitřními přihrádkami vám pomohou udržet si ve věcech systém. Jistě oceníte také dostatek upínacích popruhů, úchytů a poutek. Hodí se třeba pro připnutí turistických hůlek, karimatky, lana, cepínu či horolezecké helmy. Velmi užitečným doplňkem je pláštěnka, která chrání náklad před promočením. Někteří výrobci ji s batohem dodávají, u jiných si ji musíte zakoupit samostatně.

PRO MALÁ I VELKÁ DOBRODRUŽSTVÍ

Trail 30

Futura PRO 40

Aircontact Lite 50 + 10

DEUTER

ACTIVE

ZIMA KONČÍ, JE ČAS ZOUT BĚŽKY. Město je na houby, Běhej lesy

řemýšlíte, jak si zachovat formu i bez sněhu a běžkách na nohou, ale nudí vás běhání ve městě a na tvrdém povrchu? Pak vám dáváme naprostý souhlas, město je na houby, běhejte lesy, protože tam máte čerstvý vzduch, lesní cesty, krásné výhledy a čistou přírodu. Stejně jako na běžkách! Vyrazte s námi na nová místa, poznejte osm malebných koutů naší země v běžeckém tempu. Ale nebojte, trasy máme pro pokročilé i začátečníky.

Je pro vás sport životní styl, způsob hubnutí, cesta, jak být sám, nebo naopak s někým?

27. dubna: Běhej lesy Lednice Termín: sobota 27. 4. 2019 Místo: Lednice, areál zámeckého parku státní zámek Lednice, Jihomoravský kraj Časový limit: 3,5 hodiny (21 km), 3 hodiny (13 km) Doporučená obuv: silniční Povrch: zpevněné cesty Proč běžet: Lednicko-valtický areál, památky UNESCO, novinka na trase – Janův hrad

18. května: Karlštejn Termín: sobota 18. 5. 2019 Místo: Mořina Časový limit: 3,5 hodiny (19 km), 2,5 hodiny (12 km) Doporučená obuv: trailová Povrch: nezpevněné cesty Proč běžet: běžně nepřístupný lom Velká Amerika, Karlštejn, lepší propustnost na trasách, komfortnější zázemí

1. června: Vysočina Termín: sobota 1. 6. 2019 Místo: obec Milovy, Vysočina Časový limit: 3,5 hodiny (21 km), 2,5 hodiny (12 km) Doporučená obuv: trailová Povrch: lesní cesty s trailovými úseky, zpevněné cesty Proč běžet: nejtrailovější závod seriálu, nekonečné zelené lesní porosty, monument Radka Jaroše

22. června: Slavkovský les Termín: sobota 22. 6. 2019 Místo: osada Kladská, Mariánské lázně Časový limit: 3,5 hodiny (23 km), 2,5 hodiny (11 km) Doporučená obuv: trailová Povrch: terén, šotolina, lesní cesty Proč běžet: lázeňský region, nedotčená příroda, žádný mobilní signál, relax

20. července: Brdy Termín: sobota 20. 7. 2019 Místo: obec Skořice Časový limit: 3,5 hodiny (22 km), 2,5 hodiny (11 km) Doporučená obuv: trailová Povrch: terén, šotolina, lesní cesty Proč běžet: ještě nedávno nepřístupný vojenský újezd, Padrťské rybníky, zaniklé obce

10. srpna: Bílá Termín: sobota 10. 8. 2019 Místo: obec Bílá, pod lanovkou Ski areál Bílá, Moravskoslezský kraj, Časový limit: 3,5 hodiny (19 km), 2,5 hodiny (11 km) Doporučená obuv: trailová Povrch: nezpevněné cesty, kamenné seběhy Proč běžet: lanovka, výhledy z československého hraničního hřebene, individuální start

31. srpna: Jizerská Termín: sobota 31. 8. 2019 Místo: Lyžařský stadion Bedřichov v Jizerských horách Časový limit: 8 hodin (50 km), 3,5 hodiny (23 km), 2,5 hodiny (12 km) Doporučená obuv: silniční/trailová Povrch: perk, lesní cesty 20 %, asfalt 60 %, panely – uprostřed s perkem 20 % Proč běžet: letní varianta Jizerské 50, trasy kopírující legendární běžkařský závod, tratě pro každého, nejznámější místa Jizerských hor

14. září: Boletice Termín: sobota 14. 9. 2019 Místo: Olšina, Jihočeský kraj Časový limit: 3,5 hodiny (20 km), 2,5 hodiny (13 km) Doporučená obuv: silniční/trailová Povrch: lesní cesty, zpevněné cesty Povinná výbava: funkční čelovka Proč běžet: noční závod s čelovkami, šumavská hvězdná obloha, afterparty seriálu

BLIZZARD SUN GLASSES PC406-112 RUBBER BLACK

BLIZZARD TREKKING CARBON ULTRALIGHT

Sluneční brýle Bizzard jsou vhodné k nejrůznějším sportovním aktivitám i na běžné nošení. Ačkoli na první pohled zaujmou především moderním designem, nezklamou vás ani po stránce technické. Rámeček: rubber black, skla: polykarbonátová, UV filtr: UV 400, 100% UV filtr, barva čoček: red revo & antireflex úprava

Hole BLIZZARD ULTRA LIGHT jsou špičkové teleskopické, 3-dílné trekkingové hole. materiál: Karbon 3D Fish a slitina hliníku 7001 hmotnost: 185 g průměr hole: 12/14/16 mm ON/OFF antishock: NE hrot: wolframový hrot chránič hrotu: ANO rukojeť: extra lehká měkká rukojeť řemínek: extra široký řemínek s absorberem a výšivkou

www.blizzardski.cz

699 Kč

www.blizzardski.cz

1 399 Kč

SENSOR MERINO AIR PT

SENSOR PONOŽKY HIKING MERINO WOOL 3-PACK

Lehké funkční prádlo vyrobené z exkluzivního úpletu Merino Air ve verzi Performance Tee nabízí volný střih, vhodný nejen pro sportovce. Slavnému Merinu v tomto případě dodává šmrnc špetka polyamidu, která zlepšuje termoregulaci úpletu, zvyšuje elastičnost, tvarovou stálost a prodlužuje životnost. Složení: 90 % Merino Wool, 10 % polyamid (120 g/m2)

Lehčí ponožky s merino vlnou, sendvičová konstrukce, chodidlo je v „plyši“, zesílená holeň. Ponožky pro celoroční použití. Balení obsahuje 3 páry ponožek. Složení: 45 % vlna merino, 35 % polypropylen, 15 % polyamid, 5 % elastan

www.sensor.cz

1 355 Kč

UYN® AMBITYON

www.sensor.cz

899 Kč

UYN® NATYON

Spodní prádlo UYN® AMBITYON je navrženo pro všechny zimní sporty. Tepelně izolační, technické, sportovní a vysoce komfortní. Materiál Natex, 100% organické vlákno, je na pokožce příjemný a měkký, velmi rychle schne. Díky 3D tkaní vzduch optimálně cirkuluje, tkanina pohlcuje pot a udržuje pocit sucha. Díky Heatmemory chrání před chladem. Střih Hypermotion – vyroben z jednoho kusu v oblasti ramen – umožňuje maximální volnost pohybu. Doporučuje Slovenský biatlonový Team.

www.uynsports.com

99 EUR

UYN® MOTYON Vše začíná od základů. Bez správného základu nemůže dojít k úspěchu. To platí i pro oblečení. Podle této filozofie vyvinula společnost UYN® kolekci Motyon Baselayer. Celá kolekce byla navržena tak, aby se rekreační i ambiciózní sportovci mohli soustředit na svou činnost na jaře i v létě. Lehkost, pohodlí při nošení a maximální prodyšnost charakterizují Motyon Baselayer. Kolekce, která ztělesňuje úspěch. Vhodná i jako spodní prádlo pod cyklistické dresy nebo pro běh ve vysokých teplotách.

www.uynsports.com

74 EUR

V prádle UYN NATYON, které je vyrobeno ve spolupráci se špičkovými sportovci, opanovali Marcel Hirscher a jeho reprezentační kolegové slalom na MS v Åre 2019. UYN NATYON je orientovaný na výkon, propracovaný v každém detailu. I vy můžete lyžovat ve funkčním prádle z přírodního vlákna Natex s technologiemi Coolvent, Heatmemory, Hypermotion, Compressyon… Teď už jen vybrat svůj oblíbený národní tým. Vyrobeno v Itálii.

www.uynsports.com

119 EUR

ACTIVE

Letní Seiser Alm Text: Petr Socha Foto: Seiser Alm Marketing

– víc než jen nostalgie J Vracíte se někdy zjara nebo v létě do míst, kde jste před měsícem nebo několika lyžovali? Pokud ne, zkuste to. Uvidíte známé kopce převlečené do zeleně nebo do pestrobarevných květů. Objevíte život, který se v zimě skrývá pod nánosy sněhu, ale i mnohé nové obsahy, které hory po jarním tání nabízejí. A někdy to je podobně výživná zábava jako v zimě.

sou samozřejmě střediska, která jsou pro letní aktivity stvořena méně, a zase ta, jež se i pro léto povedla. Prázdninový region Seiser Alm je jedno z těch, která měla štěstí. Pokud jste někdy zažili jeho slunnou zimní pohodu, budete překvapeni, že se sněhem neodplaví, ba dokonce snad jako by se v létě ještě více nafoukla. V Seiser Almu prostě síly země vypouštějí do éteru energii magickou až opojnou, ať je léto, nebo zima.

Turistika s dětmi

Dostat děti na horskou túru není vždy úplně jednoduché, pokud nemáte kouzelné nadání tahat z kapes vždy nějakou novou motivaci, která dětské nohy rozhýbe i při cestě do kopce. V Seiser Almu je to o dost snazší. Už jen to, že túry vedou v okolí sjezdovek, které znáte ze zimy, je tahák, který děti drží v tempu. „Podívej, támhle je černá, támhle přes kopec chodíme v zimě na oběd…“ Děti se pohybují v domácí krajině a ostatně ani dospělí se neztratí a sčítají si bod za bodem, který navštívili už nejen v zimě, ale i v létě. Pokud jste v prázdninovém regionu Seiser Alm v zimě nebyli, není to samozřejmě důvod, abyste si své poprvé neprožili třeba právě v létě.

Všechny zimní atrakce, argumenty, kterých má toto horské plató – mimochodem největší v Evropě – plné ruce, fungují dokonale i v létě. Nejlepší rodinné horské středisko

Samozřejmě jezdíme v zimě do Seiser Almu s dětmi, protože i znalci mají za to, že to je jedno z nejlepších rodinných středisek světa, ne-li snad úplně nejlepší. Bezpečné lanovky, přehledné, široké a málo zalidněné sjezdovky, unikátní výhledy, krásné počasí nebo desítky starých salaší oživlých vybranou lokální gastronomií. Všechny zimní atrakce, argumenty, kterých má toto horské plató – mimochodem největší v Evropě – plné ruce, fungují dokonale i v létě. Snad jedině snowpark je výjimka…

Schweige neboli salaš

Náhorní plató má početný zásobník návnad, které zasáhnou nejen sportovce, turisty, cyklisty, milovníky přírody a hor, ale kupodivu i gurmány. Někdejší salaše jsou přebudovány v útulné restaurace, obvykle s vyhlídkovou terasou, kde se nabízejí lokální speciality i proslulá jihotyrolská vína. Takovýchto bezpečných bodů pro lyžařské dny i letní túry najdete v Seiser Almu – podržte se – kolem třicítky. Mnohé z nich jsou ukryté někde v horách či bočních údolích, takže v zimě k nim nebo od nich musíte dobruslit. Pokud ale navštívíte Seiser Alm v létě, objevíte mnoho dalších salaší, které jsou mimo oblast lyžařského rádiusu. Prostě tam sjezdovky ani běžkařské stopy nevedou, takže vlastně ani není důvod mít v zimě otevřeno. Majitelé těchto Schweige si svou tvůrčí energii šetří až pro jaro a léto. A letní návštěvníci plató mohou objevovat poklady v zimě ukryté pod sněhem a nechat zaplavovat chuťové, zrakové i další osobní senzory lahodou a estetikou.

Okolo Puflatsche Puflatsch neboli Bullaccia je plochá hora nad osadou Compatsch, odkud z vršku sjíždějí sportovní tratě včetně pěkných černých úseků. Lze je ovšem objet po mírných modrých nebo kompromisní červené. Právě jimi se proplétá horská stezka, kterou vystoupáte až na vrchol – pokud tedy nevyužijete lanovku. Teď už to nebude ani moc do kopce, ani z kopce: vydáváme se na okružní stezku, která obkrouží horu tak, že se do okolního světa rozhlédnete v nejširším možném úhlu 360°. Pokocháte se pohledem na údolní St. Ulrich (Ortisei), prozkoumáte pohledem nejdelší sjezd Dolomit z vrcholu Seceda, zanedlouho, jdete-li proti směru hodinových ručiček, se objeví Kastelruth a samozřejmě vás celou dobu úpěnlivě pozorují slavné vrcholky Schlern, Sasso Piato nebo Sasso Lungo… Okruh okolo Puflatsche měří okolo 6 kilometrů a zakončit ho můžete v ukryté salaši na romantickém „almu“, do níž se v zimě dostanete jen na skialpech.

ACTIVE

Po stopách Giro d’Italia

Samostatnou kapitolou je prázdninový region Seiser Alm pro cyklisty. Ti nejsportovnější si mohou zkusit vyrazit ve stopách slavného závodu Giro d’Italia, která stoupá na Compatsch, do největší osady na plató v 1 800 metrech. Závodníci začínají v Kastelruthu a na 10,8 km vystoupají výše o 784 metrů, průměrný sklon trasy činí 8,3 %. Koho něco podobného děsí, může volit odlišné strategie. Třeba se naopak spustit dolů do údolí a zpět se nechat vyvézt lanovkou, vybrat si některou z horských cyklostezek a na nich se svézt do Santa Christiny (kde mimochodem ústí slavná sjezdovka Saslong) nebo třeba do Canazei. Pro mnohé ale postačí vozit se po horských stezkách náhorního plató a užívat si výhledy na okolní úchvatné hory z pokaždé jiného úhlu. Pro takový typ cyklistiky se velmi hodí horská elektrokola, která zde také hojně nabízejí četné půjčovny. A to včetně dětských od velikosti 24‘‘.

Skuteční sportovci si mohou vyšlápnout skoro 800m převýšení na trase Giro d’Italia

Zcela pohodové mohou být naopak projížďky v nížině, kde v kraji jablek můžete navštívit i rodinné moštárny

Potkat živou čarodějnici můžete v prázdninovém regionu Seiser Alm dodnes. Na tajemnou stezku s čarodějnicí Čarodějnice můžete potkat na každém lyžařském vrcholu a samozřejmě v krajových legendách, které znají bezpočet různých tajemných postav, jež donedávna ovlivňovaly života místních. A potkat živou čarodějnici můžete v prázdninovém regionu Seiser Alm dodnes. Pokud se dostavíte ve správný čas k restauraci Tirler Alm, můžete se zařadit – nebo lépe zařadit své děti – do skupinky, kterou živá čarodějnice provede tajemnou stezkou s různými zastávkami s poučným obsahem, třeba k tajnému sirnému pramenu ukrytému v lese.

Do hor po železné cestě

Skalní stěny hor okolo plató nejenže přitahují pohledy, ale vzbuzují touhu se dotknout kamene, vystoupat vzhůru a rozhlédnout do nových dálav. V prázdninovém regionu Seiser Alm toho mohou dosáhnout nejen kovaní horolezci. Díky několika via ferratám, zajištěným horským cestám, se může vzhůru na vrcholy vydat bezpečně každý, kdo v sobě najde jen trochu odvahy. Čtyři tamní „železné cesty“ jsou spíše náročnější, pokud nejste rutinéři, začněte na Via ferrata Maxmilian, jež nese razítko střední obtížnosti a traverzuje ve stěně, kterou lze pozorovat ze sjezdovek, například od Laurinu miřte pohledem přímo na jih. Pokud odoláte závrati, uvidíte celé plató včetně osady Compatsch a okolních sjezdovek z nové vzdušné perspektivy.

ACTIVE

Klíny: nová bobovka jako krušnohorský tahák Text: Andrea Drengubáková Foto: SNOWtour

Klíny jsou sportovně-rodinným areálem, jehož nabídka letních aktivit zahrnuje lanový park, lezeckou stěnu, terénní koloběžky, bikepark a nově i populární bobovou dráhu. V okolí Klínů se můžete vydat na přehradu Fláje nebo na vyhlídku Loučná.

Pro taťku i synka

ikepark v Klínech je vhodný pro všechny jezdce, B protože jeho tratě jsou nenáročné, pěkně udržované, ale přitom tu nechybí ani technický černý trail. Mně osobně se na tratích líbí jejich hravost, kdy si užíváte klopené zatáčky a terénní vlny, aniž byste měli „smrt v očích“. Začátečníci můžou odstartovat na modrém singltrailu, který kopíruje vrstevnici, takže na něm nejsou ani žádné prudké nebo technické úseky.

Kam v okolí?

Z Klínů se na půl- až celodenní cyklovýlet můžete vydat po cestě okolo Černého rybníka na přehradu Fláje, která je díky své unikátní duté konstrukci zařazena mezi kulturní památky České republiky. Od Flájí pak pokračujte za výhledy na vrchol Loučné a odtud sjeďte na druhou stranu do údolí k nástupu sedačkové lanovky na Klínech.

18x

900

Tolikrát budete čelit „výškové výzvě“ v lanovém parku, jemuž nechybí ani oblíbený přejezd na kladce. Děti si lanové atrakce nejprve osahají v malé výšce a pak se s instruktorem nebo samy mohou vydat vzhůru mezi stromy.

Tolik metrů měří od loňského léta nová bobová dráha, která je jedinou bobovkou na české straně Krušných hor. Na bobu jedete po speciální trubce, takže je zcela bezpečná a nemůžete z ní vypadnout. Díky páce, jíž brzdíte, si můžete sami regulovat rychlost a z jízdy na bobovce si tak uděláte buď pohodovou jízdu klidně i ve dvou, nebo lehký adrenalin, který rozproudí ještě krátké prudké sešupy.

uřecí tortily a okurkovou K limonádu, p rosím!

akto zní má objednávka pokaždé, když na T Klínech navštívím restauraci Emeran. Kuřecí tortily s okurkovou limonádou jsou mým oblíbeným obědem, ochutnat ale můžete i další speciality, jako je jako klínská bůčková pomazánka nebo borůvkové tiramisu.

Po trailu jinak

o modrém trailu klínského bikeparku nemusíte jet P v zásadě jen na kole, ale můžete si na něj půjčit terénní koloběžku. Protože se místy musíte vypořádat i s nějakým tím vykukujícím kořenem, uvítají tuhle zábavu spíše odvážnější povahy. Jízda na koloběžce v klopených zatáčkách a terénních vlnách je ale opravdu nevšedním sportovním zážitkem.

Klíny jedním dechem

líny jsou jak v zimě, tak v létě zaměřené na celou rodinu K a této filozofii jsou přizpůsobené nejen atrakce, ale také kvalitní zázemí přímo v areálu s možností ubytování u lanovky. V nepříznivém počasí lze využít multifunkční sportovní halu, která je rovněž součástí areálu.

Více informací: www.kliny.cz

ACTIVE

Donovaly:

Text: Andrea Drengubáková Foto: SNOWtour

dětské atrakce s horskou kulisou

Jak v zimě, tak v létě si Donovaly zakládají na množství rodinných atrakcí, které najdete prakticky na jednom místě. Řeč je například o bobové dráze, trampolínách, lanovém parku, dětském parku, hlavním městě dětí Donovalkovo nebo lanovce, která usnadňuje výlety po horských hřebenech Národního parku Nízké Tatry.

Vodní přehrada? Postaví ji i děti!

lavní atrakcí Myšáčkova dětského parku je vodní H svět, ve kterém děti mohou stavět různé přehrádky, čerpat vodu ze studny, následně je zahrazovat a vypouštět a na jednoduchých a praktických příkladech se učit, co voda umí a jak se chová. Šikovnější pak mohou pomocí voru a lana přeplout malou vodní nádrž. Celodenní vstup dospělého s dítětem vyjde na 15 eur.

Zážitek na magnetce

en pár metrů od nástupu na lanovku najdete bobovou J dráhu, která měří 900 metrů a je tak nejdelší bobovkou tohoto druhu na Slovensku. Na památku si můžete zakoupit svou fotku z bobovky, ze které vám přímo na místě udělají za cenu 4 eur plakát, klíčenku nebo dokonce magnetku.

43 Za 2 eura hlavou dolů

edle bobové dráhy se děti V (ale samozřejmě i dospělí) mohou vyskotačit na klasických obdélníkových trampolínách na oploceném hřišti, nebo na bungee trampolínách, kde jsou jištěné „kšírami“, takže mohou bezpečně zkoušet svá první salta. 5 minut pro dítě na bungee trampolíně vyjde na 2 eura.

S odvážnými do výšky

tarší děti nebo odvážnější S povahy zabavíte na lezecké stěně nebo v lanovém parku přímo u parkoviště. Překážky jsou tu opravdu velmi rozmanité, navíc park svou délkou přes 500 metrů patří k největším lanovým parkům na Slovensku. Vstup do lanového parku stojí 8 eur.

Malebná turistika

emusíte být vytrénovaní horalové, abyste si na N Donovalech užili horská panoramata. Tzv. telemixem, tedy lanovkou kombinující kabinky i sedačky, se můžete nechat vyvézt na Novou Holi, a odtud pokračovat jednoduchým pěším výletem za výhledem na vrchol Malý Zvolen. Cesta na Malý Zvolen od výstupu lanovky zabere zhruba 10 minut a po celou dobu si můžete užívat výhledy na Tatry.

Do bistra i do kina

le ne do ledajakého bistra či kina, ale do těch v městečku A Donovalkovo, hlavním městě dětí, kde velikost domů odpovídá nejmenším prckům. Městečku ve zmenšené podobě nechybí pošta, policejní stanice, bistro nebo dokonce kino s běžící pohádkou. Děti mohou navštívit všechny domečky, jejichž inventář odpovídá zaměření, takže v bistru klidně můžou namarkovat objednávku a servírovat ji u stolečku.

Donovaly jedním dechem

íky množství nejrůznějších atrakcí se Donovaly v létě D zalíbí především rodinám s dětmi, krásné hřebenovky jsou však cílem i mnohých turistů všech věkových kategorií. Hustá síť cyklostezek pak láká také milovníky bikingu.

Více informací:

www.parksnow.sk

ACTIVE

Lipno: česká rodinná riviéra

Text: Andrea Drengubáková Foto: SNOWtour

Letní areál Lipno je rájem nejen dětí, ale klidně i starších ročníků, protože aktivit se tu dá podnikat nespočet. Vypravit se můžete na Stezku korunami stromů, do Království lesa s nejrůznějšími atrakcemi, na šlapadla, paddleboard nebo na populární floutrejl.

Trochu jiná „procházka“

ení stezka jako Stezka. Ta na Lipně se vine mezi N korunami stromů a protáhne vás doslova špičkami šumavských smrků a zároveň na naučných cedulích poučí o přírodních zajímavostech nebo procvičí na nejrůznějších překážkách. Druhá část Stezky představuje dřevěný chodník ve spirále stoupající vzhůru, takže finální výhled nejen na lipenskou přehradu si užijete z výšky 40 metrů.

Dolů po tobogánu!

ošli jste na konec Stezky korunami stromů a nezbyly D už síly na zpáteční cestu? Vezměte to zkratkou po zatočeném tobogánu! Jízdenku na tobogán si můžete zakoupit u začátku Stezky na pokladně nebo přímo na Stezce na startu tobogánu. Abyste se nespálili, sedíte ve „vaku“ s nohama strčenýma ve velké kapse, takže oproti tomu, jak monstrózně tobogán zvenku vypadá, je jízda naprosto bezpečná i pro ty nejmenší.

Jako u moře

Lipno je populárním dovolenkovým letoviskem zejména pro možnost kombinovat letní outdoorové aktivity s těmi vodními či plážovými, takže v horkých letních dnech si můžete dát koupačku v přehradě nebo si zahrát beachvolejbal při západu slunce.

Hlazení za granule

299 Kč

Bez brzd i bez šlapání

ímhle stylem můžete sjet na T kole lipenský Floutrejl, tedy vyhlazenou pozvolně klesající stezku pro kola, na kterou vás vyveze lanovka. Floutrejl si díky nenáročnosti můžou vyzkoušet i úplní začátečníci nebo rodiny s dětmi. Stezka je dlouhá 5 km a zahrnuje jednoduché klopené zatáčky a terénní vlny.

řesně za takový „úplatek“ P s vámi budou kámošit kozičky v ohrádce v rámci zážitkovo-zábavného parku zvaného Království lesa. Granule zakoupíte za 10 Kč ve vedlejším automatu a můžete beze strachu vlézt do ohrádky za ochočenými kozičkami, které se o vás klidně samou nedočkavostí na pamlsek opřou kopýtky. Pokud ovšem v ruce nemáte granule, kozičky se s vámi zaobírat nebudou. :-)

Tolik stojí hodinové zapůjčení šlapadla se skluzavkou na lipenské přehradě, které si můžete půjčit přímo na pláži u beachvolejbalového hřiště. Se šlapadlem si můžete udělat výlet kolem Králičího ostrova nebo si jen tak vyjet a sklouznout se do vody. Kromě šlapadla si dále můžete půjčit i elektročlun nebo paddleboard.

Lipno jedním dechem

ipno je v létě českou alternativou dovolené u moře. Až omrzí opalovačka L a plážové aktivity, můžete se vrhnout do šumavských kopců, ať už pěšky, nebo na kole. Nejrůznější atrakce od lanového parku přes Království lesa až po Stezku korunami stromů činí z Lipna oblíbené letovisko hlavně pro rodiny s dětmi.

Více informací:

www.lipnoservis.cz

ACTIVE

Nezapomenutelné

zážitky mezi ledovcem, horami a jezerem

Zell am See-Kaprun v srdci rakouských Alp je přírodním a relaxačním rájem par excellence. Na úpatí 3 203 m vysokého Kitzsteinhornu kolem průzračného jezera Zeller See na kraji národního parku Vysoké Taury se splní každý letní dovolenkový sen.

do rád střídá více aktivit, bude v oblasti Zell am See-Kaprun nadšen: oba horské areály – Schmittenhöhe i Maiskogel – totiž nabízejí spoustu dobrodružství. Mezi nejvyhlášenější cíle oblasti patří Top of Salzburg na Kitzsteinhornu, kde najdete kino, galerii národního parku a ledovou arénu, dále Tauern Spa, jednu z nejmodernějších oáz wellnessu v Alpách, vysokohorské přehrady nad Kaprunem, jedinečnou Grossglocknerskou vyhlídkovou silnici anebo soutěsku Sigmunda Thuna.

Jezero Zeller See zadržuje vodu v pitné kvalitě a láká k odpočinku na pláži, vyhlídkové plavbě i řadě sportovních aktivit. Na nové naučné stezce v Thumersbachu se vydáte po stopách prominentních osobností, jejichž osud je spjat s oblastí Zell am See-Kaprun. Napínavé příběhy si můžete nechat vyprávět i ve městě, a to s pomocí digitálního průvodce Local Guide ve svém mobilním telefonu. V oblasti se konají i velké akce – od závodu Ironman 70.3 až po dechberoucí „tajemství jezera“.

47 Top tipy nezapomenutelného léta 2019: Zell am See-Kaprun má dva horské areály, přiléhající přímo k ubytovacím letoviskům – Schmittenhöhe a Maiskogel. Oba jsou jako stvořené pro turisty, bikery i rodiny. Ty se mohou s dětmi vydat třeba na zážitkovou cestu Schmidolins Feuertaufe. Na Maiskogel se dostanete pohodlně novou kabinkovou lanovkou. Obzvlášť pozoruhodnou procházkou je Kitzsteinhorn Explorer Tour. Spolu s rangerem národního parku se lanovkou a pěšky vydáte do čtyř rozdílných klimatických pásem. Výlet završí nejvyšší vyhlídková plošina Top of Salzburg na vrcholu Kitzsteinhornu (Gipfelwelt 3000). O významných osobnostech spojených s oblastí Zell am See-Kaprun se můžete dozvědět na stezce Thumersbach a přitom obdivovat panorama ledovců, hor i jezera. Není těžké pochopit, proč se kdysi Stefan Zweig či Alfred Kubin nechali inspirovat právě touto krajinou. Kaprunské přehrady jsou ověnčené superlativy. Při prohlídce impozantní hráze nahlédnete do zákulisí fascinujícího vodního díla a při tom můžete zdolat nejvýše postavenou ferratu svého druhu. Mobilní telefon vám bude stačit k interaktivní prohlídce města, při níž se dozvíte i mnoho zajímavých historek. Na 10 zastávkách vyprávějí slavní obyvatelé a milovníci oblasti její historii. Jódlování v horách, jóga na paddleboardu nebo procházka za bylinkami: v oblasti Zell am See-Kaprun můžete zkusit i leccos nového. Zeller Seezauber neboli Jezerní tajemství je spektakulární vodní, světelná, hudební a laserová show, která se koná v Elisabethparku od poloviny května do poloviny října, a to v úterý, čtvrtek a neděli od 22 hodin, v září a říjnu pak od 21 hodin. Vstup na 20minutovou show je zdarma. Praktickou letní kartu Zell am See-Kaprun, kterou získáte při ubytování v partnerských hotelech, můžete využít pro návštěvu 40 atrakcí včetně památek a muzeí. Kromě toho s ní získáte i slevy na vstupném. Karta platí od 15. května do 15. října 2019. Novinkou léta 2019 je tzv. karta mobility, a to pro všechny hosty: od 1. května do 31. října 2019 s ní můžete po dobu svého pobytu využívat všechny veřejné dopravní prostředky (železnici i autobusy) v celé oblasti Pinzgau. Více informací:

www.zellamsee-kaprun.com

ACTIVE

RECENZE

SUUNTO 9 BARO TITANIUM

Recenzi sledujte také na

/recenze/521 Petr Socha

Srdeční činnost

Do redakčního hledáčku se nám dostaly ani ne tak hodinky, jako spíš náramkový počítač Suunto 9 Baro. Podobné doplňky totiž k lyžování patří a budou patřit stále více.

omplexně popsat schopnosti a dovednosti malého počítače na ruku měřícího vše, na co si lze vzpomenout, nelze popsat na jedné straně. Ostatně ta by nestačila snad ani na strohý popis všech funkcí, který tento přístroj nabízí. Pokusím se teda akcentovat vlastní uživatelské poznatky až pocity.

Komfort nadevše

Jako první a zásadní věc, která se po měsíci užívání chronometru hlásí o slovo, je komfort. Velmi mu dodá dotyková obrazovka, která se ovládá intuitivně ve čtyřech směrech (gesta jsou až pro pokročilé), což prakticky eliminuje nutnost používat tlačítka. Intuitivní je i grafika, kdy prakticky bez studia manuálu člověk pozná, v jaké sekci se nachází a co tam má čekat. Uživatelský komfort překvapí i při propojování přístroje s telefonem, resp. počítačem. Chvilku snad zabere potřeba seznámit se s tím, která aplikace je na co, ale jak se to jednou naučíte, pak vše šlape zcela samo bez nutnosti zbytečných kroků, třeba aktivace Bluetooth nebo vyhledání patřičné internetové stránky. Co se týče konektivity s telefonem, skrze neustále aktivní BT připojení můžete na hodinkách sledovat notifikace z telefonu, synchronizace tréninkových měření naopak potřebuje pokyn na (možná malinko skrytém) tlačítku v mobilní aplikaci Suunto. Následně si lze podrobné údaje z náramkového počítače detailně prohlížet v přehledném zobrazení mobilní aplikace. K počítači se přístroj připojuje zároveň napájecím kabelem, načež následně se automaticky spustí aplikace Suuntolink, sama se otevře webová stránka movescount.com a spustí synchronizace. Prostředí movescount. com záhy nabídne – ještě přehledněji než v telefonu – všechny změřené hodnoty z posledních tréninků s možnostmi všelijakých analýz, porovnání různých tréninkových parametrů apod.

Neočekávaným plusem se pro mě stalo měření tepové frekvence přímo ze zápěstí. Odpadá nepohodlné oblékání a párování hrudního pásu se senzorem srdeční aktivity, a ačkoli lze spekulovat o přesnosti metody, právě faktor pohodlí při měření může být tím, co člověka přivede ke sledování své srdeční činnosti při výkonu a k dalšímu studiu tělesných a tréninkových souvislostí. Jinými slovy, senzor na zápěstí v přístroji přiměje mnohé k tomu, aby začali svou srdeční činnost při výkonu sledovat, postupně si zjišťovat souvislosti a nadále používat tepovou frekvenci i k optimalizaci tréninkových metod. Je to i nová motivace pro trénink obecně, pokud se zorientujete v nových pojmech a začnete si své tréninkové výkony přehledně evidovat – k čemuž není potřeba nic jiného, než hodinky občas dobít skrze počítač.

V jednoduchosti je síla

Poměrně hojně sledovanou veličinou, kterou přístroj nabízí, je sledování počtu kroků v základním menu. Jasně, žádná revoluce, ale pro mě opět zajímavý střípek, jak sledovat svou tělesnou (ne)činnost, a další kapka motivace k tomu se více hýbat v režimu všedního dne. Zaujal mě i designový detail – možnost měnit si vzhled displeje jak co do motivu, tak barvy, takže hodinky nikdy nezačnou působit nudně (pokud ano, jejich vzhled se snadno změní). Naopak jsem moc neocenil monitoring spánku, přístroj není tak malý, aby se s ním pohodlně spalo, a čidla tepové frekvence nefungují, pokud se ciferník sveze do nejužšího místa zápěstí a senzory ztratí těsný kontakt s kůží.

Baterie

Jedním z marketingových argumentů modelu Suunto 9 je výdrž baterie. I ona přispívá k celkovému uživatelskému komfortu, z několika důvodů se nemusíte stresovat, že vám baterka dojde během tréninku: 1) baterie vydrží dlouho (i proto, že GPS měření je optimalizováno podle konkrétní aktivity) 2) baterie majiteli před tréninkem oznámí, na kolik času daného typu provozu má energie 3) pokud se energie baterie blíží k nule, výrazně se přihlásí o nabití V běžném provozu při dvou zhruba hodinových trénincích vydržely baterky hodinek určitě déle než týden. Pokud si tréninková data schraňujete na webovém prostředí movescount.com, vždy po tréninku se připojením k počítači automaticky dobijí. Cyklus životnosti baterie tak významně převyšuje obvyklé cykly tréninku, resp. stahování tréninkových dat.

Nejsou velké!

Hodinky s GPS často bývaly až příliš velké. Suunto 9 Baro tak masivně nepůsobí, možná i díky zužujícímu se pouzdru, na (mé spíše malé) ruce jsem vnímal přístroj jako nikterak obtížný, ale displej je velký a čitelný. Ale v první řadě jsou krásně lehké – podotknu, že jsem testoval nejlehčí verzi Titanium (76 g). V řadě několika dlouhodobě ozkoušených obdobných typů hodinek Suunto 9 vedou na celé čáře. Přispívá k tomu i jemně pružný silikový pásek s mnoha otvory v malých roztečích pro trn uzávěru, pásek se tak dá velmi přesně a s jemným krokem nastavit podle ruky.

Běžkařský výběh zobrazený v telefonní aplikaci, grafy dole sdružují nadmořskou výšku, rychlost a tepovou frekvenci

Zóny tepové frekvence při tréninku na běžkách

READY WHEN YOU ARE

Jednoduše vyměnitelný mohérový pás.

Výhradní dovozce a distributor pro ČR a SR: AMER SPORTS Czech Republic s. r. o.

meet your better self

SUUNTO 3 FITNESS Sledování aktivity 24 h/7 dnů v týdnu Režim pro adaptivní trénink sestaví sedmidenní plán podle vaší aktuální kondice Měří kvalitu spánku i hladinu stresu a upozorňuje na hraniční limity Režimy pro běh i turistiku, ale i posilování nebo plavání Vestavěný snímač tepové frekvence Best of CES awards 2018

Výhradní dovozce a distributor pro ČR a SR: AMER SPORTS Czech Republic, s.r.o.

suunto.com